text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost

OD
REDAKÈNÍHO
„KRÝGLU“
Milé kolegynì, milí kolegové,
do rukou se Vám dostává druhé èíslo letošního
roku a nejpozdìji v lednu roku následujícího by
k Vám mìlo dorazit i èíslo 43, kterým se nejspíše
uzavøe další etapa vydávání Spelea. O co jde, by
mohli snadno vypozorovat pozorní ètenáøi zápisù
z posledních dvou „Pøedsednictev“. Není ale nad èím
truchlit, protože pokud vše vyjde, tak by se to mìlo
projevit zkvalitnìním Spelea a celé edièní èinnosti
ÈSS.
Využíváme toho, že Speleo se dostane do rukou
vèas všem èlenùm (za pøedpokladu dobøe fungující
distribuce ve skupinách) a dùraznì upozoròujeme na
døívìjší termíny ukonèení pøíjmu pøíspìvkù
(„dead-line“) do sborníku Speleofóra a jeho èásti
vìnované karsologii z rùzných úhlù pohledu. Protože
jde o novou akci, pokusíme se nìkolika vìtami
pøiblížit tento zámìr. Již více let chybí v ÈR odborný
vìdecký èasopis zabývající se specializovanì
karsologií a krasem, jakož i konference takto
zamìøená, rozhodli jsme se proto oslovit
profesionální pracovníky z univerzit, AV ÈR,
podnikù, ale také studenty, jejichž diplomové, èi jiné
( ÚVODNÍK)
práce nìjak souvisejí s krasem, aby si pøipravili
prezentaci svých výsledkù. V písemné formì budou
tyto práce tvoøit samostatný oddíl Speleofóra, veøejné
prezentaci bude ve Sloupu vìnován pátek 21. dubna
– blíže viz pozvánka na Odbornou konferenci KRAS
2006, rozeslaná jednotlivcùm a složkám a zavìšená
na www.speleo.cz.
Po zkušenostech (negativních) z minulých let
je termín odevzdání pøíspìvkù do SPELEOFÓRA
2006 i pro konferenci KRAS 2006 stanoven na
16. prosince 2005.
Dùležitou zmìnou je jednotné zasílání veškerých
pøíspìvkù (Speleo, Speleofórum 2006, Kras 2006,
webové stránky) na adresu [email protected].
U pøíspìvkù autor naznaèí, ve kterém periodiku si
pøeje, aby byl pøíspìvek vytisknut, ale koneèné
umístìní si vyhrazuje redakèní (edièní) rada.
Øeknìme, že pùjde o jakousi formu soutìže, která
by se mìla odrazit v kvalitì dodávaných pøíspìvkù.
Za redakèní radu J. Otava a J. Vít
AKTUÁLNÍ
INFORMACE
Vážení kolegové, milí kamarádi,
Jak jistì víte, ÈSS nabízí hned nìkolik
prezentaèních možností a jedním z úkolù, které si
souèasné pøedsednictvo pøedsevzalo, je další
zvyšování jejich úrovnì.
První je sborník Speleofórum, urèený zejména
pro pøedstavení nových objevù, obsahující pùvodní
èlánky, výsledky výzkumù èi zprávy z hodnotných
exkurzí. Tato publikace je dnes chápána jako
každoroèní zpráva o èinnosti Spoleènosti a jako
uplynul èas letních expedic a výjezdù do témìø
všech krasových koutù Evropy a blíží se èas
zpracovávání výsledkù a každoroèního bilancování.
Každá expedice, každý objev, èi nový poznatek, ale
i „obyèejné“ zážitky stojí za to být zaznamenány –
zaznamenány pøedevším proto, aby nebyly
zapomenuty.
1
sebeprestižnìjší èasopis, publikace, internetové
stránky budou k nièemu, nebudou-li plné èlánkù,
fotografií, map a plánkù, zkrátka Vašich pøíspìvkù;
a zároveò nebudou ke ètení, pokud se je nepodaøí
zpracovat do srozumitelné a pøehledné podoby.
Rád bych Vás proto všechny vyzval
k prezentování výsledkù Vaší práce, ke sdìlení svých
poznatkù, zážitkù, tipù èi rad vašim kolegùm. Pište,
zasílejte své pøíspìvky, komunikujte s ostatními,
nebo jedinì tak o sobì a své práci dáváte vìdìt,
jedinì tak se s n í mohou ostatní seznámit.
Zároveò však prosím nezapomínejte, že vèasné
odevzdávání Vašich pøíspìvkù a dodržování podmínek pro uveøejnìní je nezbytným pøedpokladem
pro následnou editorskou práci a tisk jednotlivých
titulù. Informace o nich budou pravidelnì
zveøejòovány v obìžníku a na našich internetových
stránkách.
taková je distribuována na všechny ZO, dùležité
instituce, knihovny a také do všech èlenských zemí
UIS.
Èasopis Speleo pøedstavuje dùležité periodikum
zejména pro aktuální informace, zprávy z akcí,
recenze, postøehy, komentáøe. Stoupající náklad je
dùkazem rostoucího zájmu o toto periodikum i mimo
ÈSS.
Internetové stránky, pyšnící se vysokou
návštìvností, pak nabízejí jedineènou pøíležitost stát
se opravdovou „výkladní skøíní“ aktuálního dìní
v ÈSS a zároveò efektivním nástrojem naší vnitøní
komunikace. Již dnes je možné pøidávat odkazy na
vaše lokality do Digitálního speleologického archivu
(DSA), umístit vaše vlastní stránky na server
SPELEO.CZ nebo zøídit klubovou e-mailovou adresu
se stejnou koncovkou.
K dalšímu zvyšování jak obsahové tak technické
úrovnì naší prezentace jsme pøipravili celou øadu
zmìn, poèínaje novým složením edièní rady, pøes
novou podobu nìkterých titulù až po zlepšení jejich
dostupnosti, a to zejména smìrem k veøejnosti.
Prvním krokem bylo zøízení jednotné adresy
[email protected], kam mùžete všechny své
pøíspìvky zasílat a na které mùžete komunikovat se
èleny edièní rady.
Avšak každý, by sebelépe vypadající, èi
A již využijete kterékoliv možnosti
k prezentování a popularizaci své práce, posloužíte
tím nejen sami sobì, ale také všem svým kolegùm z
Èeské speleologické spoleènosti, jejichž jménem
Vám upøímnì dìkuji.
Zdenìk Motyèka
pøedseda ÈSS
Svìtový speleologický kongres v Aténách – Kalamosu – srpen 2005
Jiøí Otava
14. mezinárodní speleologický kongres probìhl letos
v termínu 21. až 28. srpna v øeckém pøímoøském
letovisku Kalamosu nedaleko Atén. Èleny Èeské
speleologické spoleènosti zastupoval pøedseda
Zdenìk Motyèka, Pavel Bosák, Jiøí Otava, Ivo Baroò,
Vít Baldík a Svatava Kubešová, dalšími zástupci ÈR
byli Hana Molhancová, Oldøich Krejèí, Roman
Novotný a Magdaléna Winklerová. Èlenové ÈSS
spoluvytvoøili, nebo pøímo pøednesli pøibližnì deset
prezentací, jeden poster a spolu se Slovenskou
speleologickou spoleèností mìli po celou dobu
kongresu pronajatý propagaèní stánek se
speleologickou literaturou, plakáty a dalšími
propagaèními materiály.
Dobrým poèinem o který se zasloužili italští
speleologové je vydání DVD s kompletními 40
roèníky èasopisu „International Journal of
Speleology“ a CD s kongresovými materiály, bohužel
znaènì nestejnorodými a neúplnými (pøedáno do
archivu ÈSS – sekretariát).
I když organizace mnoha akcí místy znaènì
skøípala, pøednášky hojnì odpadávaly, byly
pøemísovány a posouvány v èase i prostoru, pøesto
zùstal kongres nejdùležitìjší akcí UIS letošního roku.
Pro ÈSS je dùležité, že viceprezidentem Mezinárodní
speleologické únie byl zvolen prof. RNDr. Pavel
Bosák, DrSc. Svìtová speleologická veøejnost byla
poprvé formou plakátu a ústních informací
seznámena s kandidaturou Brna na poøádání 16.
Mezinárodního speleologického kongresu v roce
2013 v Brnì. Vzhledem k tomu, že pøíští kongres
bude v roce 2009 v Texasu, bude „na øadì“ opìt
Evropa a nadìje Brna zøejmì nejsou zanedbatelné,
zvláštì zaèalo-li lobování tak brzy a úspìšnì – viz
foto (pøebal). Plakát propagující Brno jako
poøadatelské místo 16. kongresu byl ostatnì jednou
z mála vìcí, které se na kongresu kradly. Další
takovou byla kompletní výzdoba slovenské èásti
2
stánku s venezuelskými a chorvatskými objevy. Ještì
jednou se èeská a slovenská speleologie dostaly do
centra dìní, to když na závìr valné hromady vystoupil
jeden z novì zvolených sekretáøù Efrain Mercado
z Portorika, kterého povìøila èást venezuelských
jeskyòáøù soustøedìná kolem prof. Urbaniho a
hømotným hlasem pøeèetl „Letter of protest“. Tento
dokument velikosti A4 tištìné stránky adresovaný
14. kongresu a UIS venezuelskou Sociedad
Venezolana de Espeleologia lze zestruènit do
následujících bodù a poždavkù SVE:
který pøeèetl na Valné hromadì za SVE a slíbil, že se
pokusí urovnat spor ke spokojenosti obou stran.
Pro nezasvìceného ètenáøe nutno ještì objasnit,
že celý pøípad má silný politický podtext, nebo
souèasný mecenᚠúspìšných expedic pøírodovìdec
a podnikatel Charles Brewer byl velmi vlivnou
osobou minulého režimu, zatímco souèasným
režimem „lidového“ prezidenta Chavese je zøejmì
tolerován jen se skøípìním zubù. Takovému
exponentu oficiální pøedstavitelé moci samozøejmì
nemohou prominout úspìchy, natož pak spolèování
se zahranièními speleology. Abych uzavøel tuto
poznámku, musím podotknout, že Efraim Mercado
navrhl, aby si obì strany vymìnily omluvné dopisy
a pokusili se spolupracovat.
- Marek Audy má zastavit ostouzení Dr. Urbaniho
(za použití silného a neuctivého vyjadøování) a
publikování výsledkù venezuelských expedic èlenù
ÈSS a SSS – viz strana 155 kongresových abstrakt
a 35. strana Activity review Èeské speleologické
spoleènosti vydané u pøíležitosti 14. kongresu.
- Pro SVE je nepøijatelná bagatelizace sporu a
problému. Ctihodnost dr. Urbaniho a SVE byla
znièena, jejich práce devalvována.
- Èlenové, prezident, ani celá Venezuelská
speleologická spoleènost (SVE) nemá nic proti ÈSS
ani SSS, pouze proti nezodpovìdnému zneužití jejich
jmen. Je èas posílit dobrou vùli ke spolupráci, ctít
Etický kodex a respekt ke každé národní organizaci.
Dùležitou a pozornì sledovanou èásti Valné
hromady bylo vyhlašování dlouhé øady ocenìní
vztahující se na období 2001 – 2005. Ceny
vyhlašovala a pøedávala s patøiènými komentáøi prof.
Julia James. Z nejdùležitìjších vybírám následující:
Speciální ceny za nejvìtší publikaèní poèiny
The Encyclopedia of Caves (editoøi David C. Culver
a William B. White, Elsevier, 2005)
Encyclopedia of Caves and Karst Science (editor
John Gunn, Fitzroy Dearborn, 2003
Na závìreèném veèeru po Valné hromadì se na
mne obrátila jako zprostøedkovatelka Magdalena
Stamenova z Bulharska s tím, že novì zvolený
sekretáø UIS Efrain Mercado z Portorika má zájem
setkat se se mnou jako oficiálním zástupcem ÈSS a
pobavit se o protestním dopisu SVE a „samotných
venezuelských záležitostech“. Po krátké konzultaci
s P. Bosákem a patøièném posilnìní jsem souhlasil.
Pokusil jsem se vysvìtlit E. Mercadovi, že Marek
Audy není zloèinec, ani zlodìj výsledkù a urèitì
nebylo a není v jeho zájmu hanobit dr. Urbaniho.
Upozornil jsem pana sekretáøe, že byl víceménì
zneužit vedením SVE k veøejnému pøeètení protestu
plného polopravd a nepravd, že problém sleduji od
zaèátku, že prof. Urbani a SVE byli mnohonásobnì
pøed zaèátkem prvé expedice kontaktování, nikdy
však nezareagovali. Koneckoncù z expedièních zpráv
jasnì vyplývá, že spolupoøadatelem expedice 2005
byla „Comite Espeologia de la Sociedad Venezolana
de Ciencias Naturales (SVCN). E. Mercado mne
nìkolikrát bìhem rozhovoru ujistil, že byl zvolen
tajemníkem, aby urovnával spory mezi jeskyòáøi a
spoleènostmi, omluvil se za jednostranný protest,
Standardní cena
Z pìti pøihlášených prací udìlill výbor UIS první
cenu publikaci:
Spéléo-karstologie et environment en Chine skupiny
editorù na èele s Richardem Maire, vydavatelem je
spoleènì Fédération Francaise Spéléologie a
Association Francaise de Karstologie, Bordeaux,
Francie.
Objevitelské ceny
První cena byla udìlena skupinì „Call of the Abyss“
(Volání propasti) Ukrajinské speleologické
spoleènosti za prùzkum jeskynì Krubera – za
dosaženou hloubku -2080 m a za množství
vynikajícího publikaèního materiálu.
Nejlepší poster
Hlasováním úèastníkù kongresu vyšel vítìznì poster
korejských speleologù K.C.Lee, D.W. Choi a
K.S.Woo „Origin and diageneseis of cave corals in
the lava tubes of Jeju Island“
3
SpeleoMedia – filmy
První cenu pøevzal Denis Provalov pro mezinárodní
prùzkumný tým CaveX a filmové studio „Krylia
Rossii“ (Køídla Ruska) za film o prùzkumu 2080 m
hlubokého systému Krubera-Voronja v létì roku 2003
„Speleology: a journey to the centre of Earth“
Výsledky voleb orgánù UIS:
Prezident: Andrew James Eaves (Velká Britanie)
Viceprezidenti: Alexander Klimèuk (Ukrajina)
Pavel Bosák (Èeská republika)
Diapozitivy, fotografie
První cenu obdržel Robbie Shon z Velké Britanie za
zábìr nazvaný „Titan taken from roof dome 145 m
above floor level showing the breakthrough window
where the surface shaft connects“
Generální sekretáø:
Sekretáøi:
Portfolio
První místo obsadil George Avagianos za portfolio
„Jeskynì Øecka“
Fadi Nader (Libanon)
George Veni (USA)
Andej Mihevc (Slovinsko)
Carlos Benedetto (Argentina)
Kyung Sik Woo (Jižní Korea)
Paul Williams (Nový Zéland)
Efrain Mercado (Portoriko)
Roman Hapka (Švýcarsko)
Stein-Erik Lauritzen (Norsko)
DOMÁCÍ
LOKALITY
Mapování jeskyní v oblasti ponorù potoka Lopaèe a Krasovského
potoka v létech 1983 – 2001 (ZO ÈSS 6-16 Tartaros)
Dušan Hypr (Speleologický klub Brno, ZO 6-01 Býèí skála, ZO 6-16 Tartaros)
Chtìl bych zde uvést spoleèné dílo asi 30
jeskyòáøù, kteøí pøispìli k zobrazení jeskynního svìta
v oblasti ponorù potoka Lopaèe a Krasovského
potoka na pracovištích ZO 6-16 Tartaros a kteøí se
podíleli na intenzivních mapovacích pracích v období
zejména 1983 – 1988 a pak ještì na složení víceménì
pøíležitostných mapovacích týmù vlastnì až do roku
2003. Finální obraz polygonový poøadù, kromì
nesporné historické hodnoty, podstatnì zpøesnil a
doplnil starší údaje, mìøení pøispìlo k realizaci èi
smìrování speleologických prací a nakonec
i k prezentaci výsledkù speleologických prací. Jen
z malé èásti bylo pro korekci a doplnìní zobrazení
prùbìhu polygonových poøadù úèelovì využito dat
nového mapování ZO Tartaros resp. F. Musila, které
jinak svým rozsahem i náplní nᚠuskuteènìný
pùvodní mapovací program pøekraèuje a které bude
po dokonèení speleologické veøejnosti prezentováno.
Po ukonèení prací na Jandourkovì závrtu se
pracovní aktivita skupiny Tartaros pøesunula v roce
1983 do ponorové oblasti Lopaèe a Krasovského
potoka. Výsledky starších speleologických prací
a základní údaje o mapových podkladech jsou
uvedeny zejména v publikacích Ryšavého (Novák,
4
Ryšavý 1952) a Vojtenka (1972). Ruku v ruce
s postupem prùzkumných prací byla revidována a
prakticky vesmìs poøizována nová mapová
dokumentace. Mapovací týmy jsou uvedeny
v pøehledných tabulkách, stejnì jako základní
parametry výpoètu a další informace. Osoba uvedená
na prvním místì je zpravidla zodpovìdná za
namìøená data, tj. „držela kompas“. Situace celého
polygonu je uvedena na obr. è. 1. Vzhledem k èasto
jen reviznímu charakteru mìøení nebyly vždy
v dostateèné míøe mìøeny a zakreslovány stìny a
profily chodeb. Mapy vèetnì originální dokumentace
jsou uloženy v archivu ZO Tartaros, stejnì jako
zpracování mìøení polygonù v programu TJIKPR.
Mimo ojedinìlá mìøení v gradech byla v ostatních
pøípadech respektována zmìna magnetické
deklinace. Zpracování demonstrace zamìøeného
polygonu bylo provedeno koncem roku 2003. Dobøe
znázoròuje i rozsah prostoru krasového povrchu a
jeskyní v souèasné dobì novì revidovaného a
mapovaného.
zamìøeny na povrchu geodeticky. Hlavní polygon
zahrnuje i polygon zamìøený potápìèi v sifonech
(pozdìji pøekonaných vyšší chodbou; Støelec 2000).
Pozièní chyba polygonu na bodu radmaj 2 byla
nejvìtší, cca 3.5 m. Chyba mìøení nebyla blíže
specifikována a byla vyrovnána výpoètem polygonu
v programovém prostøedí TJIKPR s tím, že
geodeticky zamìøené body na povrchu byly
definovány jako fixní (vyrovnáním polygonu
neposouvané).
Mlynáøovo propadání bylo mapováno pøed
zahájením a revidováno po dokonèení nového vstupu
do prostor, odkud pak pokraèovaly další výkopové
práce vèetnì mapování, které tento pøehled
nezahrnuje. Mapování bylo provádìno geologickým
kompasem, sklonomìrem a pásmem.
Vintocký jeskynní systém byl zobrazen na mapì
Hrouda, Pøibyl Šlechta, Zoufalý (pøekresleno
a sestaveno Cigánkem). Nový polygon byl tažen
nejprve ve Vintocké propasti I. ve Støedních patrech.
Poté co diference smìru chodeb na Nofis a zejména
geologické mapování v chodbì Ozvìny prokázaly
jisté nepøesnosti uvedených mapových podkladù,
byla v roce 1988 zamìøena èást základní kostry
jeskynního systému, tj. od vchodu Vintocké propasti
I. do Ústøední propasti, napojení Støedních pater,
Chodby Ozvìny a pak ještì polygon na Absolutní
dno a do Øíceného dómu. Mapování bylo provádìno
závìsným hornickým kompasem, závìsným
sklonomìrem a pásmem. Systém byl pøipojen v roce
1988 na povrchový polygonový okruh, pozdìji byl
vchod zamìøen geodeticky (bod VINT). Pøipojení na
bod VINT bylo pro potøebu zpøesnìní prezentace
našich starších provedených mapovacích prací
domapováno v prosinci 2003 a polygon byl navíc
vyrovnán novými polygonovými tahy F. Musila pøes
jeskyni Škrapovou a Vintockou propast II. Polygon
nᚠa nový Musilùv ve Vintocké I. má (bez spojení a
vyrovnání) diferenci na pøipojovacím bodu V14.1
v chodbì ozvìny diferenci necelého 0,5 m. Diference
pøipojení propastí Škrapová a Vintocké II pøed
vyrovnáním èinily 1.17 m (bod f15.14.3) a 0,97 m
(bod fs5).
Ponor Lopaèe (è. 581) byl od roku 1984 mapován
po èástech, tak jak následovaly objevné speleologické
postupy. Mapování bylo provádìno ve „starém
Lopaèi pøevážnì geologickým kompasem,
sklonomìrem a pásmem, v dalších èástech závìsným
hornickým kompasem, závìsným sklonomìrem
a pásmem. Pozici polygonu kontroluje polygon
tažený šachtou z louky; ta byla vytyèena podle
pùvodního polygonu a zárážkový bod byl ještì
upøesnìn radiomajákem (Šerebl Zdenìk, diference
0,5 m). Nový polygon z roku 1986 vede ještì do
zatopeného pøítoku vedle jezera odtokového sifonu
a do Pyžamové chodby. Body byly fixovány
ocelovými høeby nebo døevìnými klínky s høeby (jak
se však ukázalo tento zpùsob fixace bodù nemá
dostateènou životnost).
Ponor Lopaèe (Šimeèkùv, è. 581/I) byl mapován
bezprostøednì po vyražení záchranné šachty v roce
1995 a další èásti potom v návaznosti na postup
objevných prùzkumných prací. Mapování v „novém
Lopaèi“ bylo provádìno závìsným hornickým
kompasem, závìsným sklonomìrem a pásmem. Body
byly fixovány šrouby o prùmìru 5 – 6 mm a délky
15 – 20mm, zatloukanými do pøedvrtaných otvorù.
Pozice polygonu byla zpøesnìna dvìma
radiomajáky (body bod v8, radmaj1 a radmaj2). Tyto
body a základní bod celého mìøení P14 byly
Jeskynì Šamalíkovy. Lokalitu jsme pøipojili na
venkovní polygonový okruh a potom jsme pouze
zamìøili úèelový polygonový poøad od vchodu do
dómu se závrtem a do Dómu pod Dómem se závrtem,
5
což bylo v r. 1982 jedno z nových pracoviš skupiny
(dnes prùchod do nižšího z Dómù opìt zavalen). Pro
možnost srovnání mìøení jsme dodateènì v roce 2002
pøipojili starý polygon na vznikající nový polygonový
poøad (F. Musil). Prùbìh starého i nového polygonu
vykazuje dobrou shodu s diferencí na styèném bodu
cca 20 cm.
propadání a Odtokového sifonu ze „starého“ Lopaèe
a ještì v pøedpolí ponoru Krasovského potoka (poblíž
Šamalíkových jeskyní a Šachty Adamovákù).
Mapovací práce po roce 1988 jsem tak
intenzivnì jako døív ani neorganizoval a ani
(s výjimkou „brigád“ na Lopaèi) neprovádìl. Od roku
1989 do 2002 jsem totiž byl staronovým èlenem ZO
Býèí skála. Mapování Vintockého systému (Škrapová
propast a Vintocká propast II.) a Šamalíkových
jeskyní zùstalo nedokonèeno.
V nìkolika málo letech se pak „speleologický
tým skupiny Tartaros“ nejen omladil, ale také dozrál.
Akceschopnost se zase zvìtšila. Se skupinou Tartaros
zaèal pracovat a v prostoru ponorové oblasti
Krasovského potoka a potoka Lopaèe také mapovat
Franci Musil. Škoda, že díky nevhodné stabilizaci
øady bodù našich starších polygonových poøadù se
mapuje „znovu“, na druhou stranu ovšem s výhodou
kompaktnosti èi dùvìryhodnosti nových dat a navíc
s možností kontroly dobré shody prùbìhu polygonù
starého a nového (alespoò tam, kde starý polygon
byl mìøen).
Nepøesnost polygonu povrchového pøipojení
vchodù jeskyní z roku 1988 byla pro potøebu
demonstrace prùbìhu zamìøeného polygonu a pozice
jeskynì Lišèí Vinocké propasti II., Škrapové propasti
a Šachty prùvanù korigována (i když ne zcela
korektnì) kvalitním povrchovým poøadem F. Musila
z roku 2000 a pro kontrolu prùbìhu Vintockého
systému a pøehledné kompletní zobrazení jsou zde
zakresleny i jeho polygony Vintockou I., Vintockou
II. a Škrapovou propastí.
Pro koneènou podobu celkové sestavy
jednotlivých jeskyní obou oblastí lze doporuèit
zamìøení jednotlivých vchodù jeskyní alespoò na
úrovni jako je bod VINT vchodu Vintocká propast I.
Vzhledem k dobré shodì polygonù (Vintocká I.)
a zvláštì tomu, že v prùbìhu souèasného nového
mapování „šéfmapér“ Franci pøímo zakresluje
tváønost chodeb a zapisuje speleologické poznámky,
si myslím, že se mùžeme tìšit na hodnotné, dostateènì
pøesné a graficky dobøe vyvedené zobrazení celé
zpracovávané oblasti, osahující i øadu dùležitých
speleologických informací.
Šachta Adamovákù. Jeskynì byla mapována pro
potøeby úvah a volbu pøípadného pracovištì, které
by, jak jsme doufali, snad øešilo problém
Krasovského potoka a kromì toho také pro
uvažované zkreslení pozice Šachty Adamovákù
s Šamalíkovými jeskynìmi, pøípadnì i pro spoleèné
zobrazení s jeskyní Balcarkou. Zùstalo u zamìøení
hlavního polygonu spodního i vyššího patra
a zbìžného zákresu stìn (s vytipováním propasti III.
jako nadìjného pracovištì s možným otevøením
z povrchu (vytyèeno).
Povrchová pøipojovací mìøení. Ponìvadž tìžištì
prací pøedstavovala lokalita Lopaè, byl jako základní
bod vybrán patník P14 u silnice naproti posledního
domku Ostrova u Macochy, pár metrù od Mlynáøova
propadání. Nadmoøská výška byla zmìøena
nivelaèním pøístrojem (Cigánek S.) a souøadnice
kompasové sítì byly nulové. Pøipojovací mìøení,
stejnì jako mìøení v jeskyních byly mìøeny
závìsným kompasem, závìsným sklonomìrem a
pásmem. Tato okolnost se promítla do skuteènosti,
že poèítaèové vyrovnání dostateènì nezpøesnilo
nejdelší povrchový okruh propojující jednotlivé
jeskynì. Ukázalo se, že opravdu nelze, ani snad pro
orientaèní zobrazení, dlouhé povrchové polygonové
poøady takto mìøit. Nepøesnost mìøení (ètení) se pøi
velmi dlouhých zámìrech zdaleka tak nekompenzuje,
jako pøi velkém množství krátkých zámìrù
v podzemí. Alespoò pøi povrchovém mìøení jsme
mìli opravdu použít kvalitnìjší pøístroje. Èásteènou
nápravou bylo to, že patník P14 byl pak zamìøen
spoleènì s radiomajáky nad „novým“ Šimeèkovým
Lopaèem (radmaj1, radmaj2, bod V8), s bodem u
ponoru Krasovského potoka (Rogendorf, u silnice,
KRPON), s vchodem do Vintocké propasti I. (bod
VINT) a ještì s jeskyní 601 (v lesní trati v Hložku).
– Kratochvíl 2001
Na povrchový polygon jsou v TJIKPR napojeny
i sítì provedeného geofyzikálního mìøení. Jsou to
podrobné sítì bodù mìøení VDV, KP, NT a VES
v okolí ponoru potoka Lopaèe, v okolí Mlynáøova
Literatura:
HYPR D., ZOUFALÝ J., DOBEŠ V. (1987):
Výsledky speleologických prací v ponorové
oblasti Krasovského potoka a potoka Lopaèe.–
Sborník „Výzkum ostrovských a vilémovických
6
Obr. 1. Polygon ponorové oblasti Lopaèe a
Krasovského potoka.
Vysvìtlivky základního místopisu:
1 - ponory Lopaèe
2 - Mlynáøovo propadání
3 - Ponor Lopaèe – stará šachta ze zahrádky (581)
4 - Ponor Lopaèe – nová šachta na louce (581)
5 - Šimeèkùv Lopaè (581/I)
5.1 Zával
5.2 Velikonoèní dóm
5.3 Horní chodba
5.4 meandry a vodopády
5.5 odtokový sifon
6 - Vintocký jeskynní systém
6.1 jeskynì Lišèí
6.2 Škrapová propast
6.3 Vintocká propast II (bøí Nejezchlebù)
6.4 Vintocká propast I (Hubíkova)
7 - Šachta adamovákù
8 - Šamalíkovy jeskynì
Pozn: Nejsou zde zakresleny kromì povrchových mìøení ještì jeskynì Balcarka, Zahradní, Žižkùvka, Pod
lavièkou Sítovy, Cigánská, Ponorová a S oky. Ty zùstávají zatím jen ve starších mapových podkladech.
7
vod v Moravském krasu“, Okresní Muzeum
Blansko, 39-53. Blansko
NOVÁK V., RYŠAVÝ P. (1951):
Nové
speleologické práce v okolí Ostrova u Macochy
v Moravském krasu.– Ès kras 4, str. 129-133,
153-170 a 233-254, Brno
RYŠAVÝ P. (1956): Suchý žleb v Moravském krasu
a jeho jeskynì.– Ès. kras 8-9, str. 2-72, Praha
1955-56
VOJTENKO L. (1973): Práce Ostrovské skupiny
Speleologického klubu v Brnì na problému jižní
vìtve Punkvy v Moravském krasu od roku
1965.– Ès. kras 25, 103-106. Praha
STØELEC P. (2001): Lopaè – výsledky našeho
bádání 1995-2001.– Speleofórum 2001, Praha
2002
Summary: Cave surveying in the ponor area of the
Lopaè and Krasovský Creeks in the years 1983 –
2001. Many cavers participate on surveying of the
caves in the region where speleological works were
realized by a group Tartaros (Czech Speleological
Society). I have taken part in the cave surveying trips
and summarized a lot of information about cave
surveying. There are the historical data in this paper
about constitution of surveying groups that made a
plan of Lopaè ponor cave, Vintoky cave system and
others caves in input region of the Lopaè and
Krasovský creek. There is also presentation of a basic
polygon.
Pøehled mapovacích skupin
Jeskynì ponoru Lopaèe (è. 581, 581/1 a Mlynáøovo propadání)
ROK jeskynì nebo èást
mapérská skupina
1984
Lopaè od šachty na zahrádce u
ponoru (body pol. 1 – 12)
1985 Lopaè od šachty na zahrádce u
ponoru (body pol. 13 – 33)
1986 Lopaè od šachty na zahrádce u
ponoru (body pol. 33 – 45)
1986 Lopaè – pøítok (body pl. 53 –
60)
1986 Lopaè – Stínaèe (38 až 38.3)
1986 P14, Lopaè - šachta z louky,
odtokový sifon (vè. bodù 45-53,
46cdef a 46.1-5)
1986 Dóm pod Šachtou (45ab)
1995 Lopaè (Šimeèkùv, 581/I), vchod
až sifon (bod 10)
1996 Lopaè (Šimeèkùv, 581/I), bod 10
– sifony - Zával
1998 Lopaè (Šimeèkùv, 581/I),
chodba nad sifony 1. èást
2001 Lopaè (Šimeèkùv, 581/I),
chodba nad sifony - Zával
2001 Lopaè (Šimeèkùv, 581/I), Zával
– Velikonoèní dóm až bod 8 v
meandrech
2001 Lopaè (Šimeèkùv, 581/I), bod 8
pøes vodopády – odtokový sifon
1998a Lopaè (Šimeèkùv, 581/I)
ž
Rozšiøující - doplòující mìøení
2003
1992 Mlynáøovo propadání
Hypr Dušan, Zoufalý Jaroslav (jun.)
Hypr Dušan, Zahradník Pavel
Hypr Dušan, Zoufalý Jaroslav, Roman Svat., Zábranský
Jaroslav
Hypr Dušan, Zoufalý Jaroslav, Roman Svat.
Hypr Dušan, Zoufalý Jaroslav, Dobeš Václav
Hypr Dušan, Zitterbart Ivo, Blažejovský Matìj
Hypr Dušan, Hypr Mikuláš, Kudìlásek Vít, Rujbr Jiøí,
Zábranská Jaroslav
Hypr Dušan, Zoufalý Jaroslav, Zábranská Jaroslav
Hypr Dušan, Koudelka Petr, Bartoò Miroslav, Hypr
Mikuláš, Dohnalová Petra, Kratochvíl Radim
Geospeleos 1-05, Zlatý kùò 1-09
Hypr Dušan Hrušáková Milana
Hypr Dušan Hrušáková Milana
Hrušáková Milana, Kratochvíl Radim, Kaplan Petr, Hypr
Dušan
Hypr Dušan, Hrušáková Milana, Dolníèek Vladimír
Musil František
Hypr Dušan, Dobeš Václav
Jeskynní systém Vintoky (Vintocká I, Vintocká II, Škrapová)
ROK jeskynì nebo èást
mapérská skupina
1983
Vintoky I. – Støední patra
1988
Vintoky I. (vchod – dno Ústøední
prop.)
Vintoky I. , Ústøední prop. Absolutní dno – Øícený dóm
Vintoky I.., chodba Ozvìny
Vintoky I..
Vintoky II.
Škrapová propast
Chodba Soubìžná
1988
1988
2001
2002
2002
2002
Hypr Dušan, Cigánek Svatopluk, Zábranský Jaroslav,
Zahradník Pavel
Hypr Dušan, Zoufalý Jaroslav
Hypr Dušan, Hodina Jiøí
Hypr D., Zoufalý J.,
Musil František, Musil Z., Doležal F.
Musil František, Škrobák M.
Musil František, Doležal F.
František Musil, Bìlehrádek
8
Nepøipojené mìøené úseky v zájmovém území skupiny TARTAROS s.l.
ROK jeskynì nebo èást
mapérská skupina
1984
1983
1984
1984
Lopaè od šachty na zahrádce u Hypr Dušan, Zahradník Pavel, Roman, Zoufalý J. (jun.)
ponoru (body pol. 1 – 12)
Jandourkovy – povrchová situace Hypr Dušan,, Dobeš Václav
Jandourkovy závrty - šachta
Hypr Dušan, Hypr Mikuláš, Zoufalý Jaroslav, Múèka
(Frigo)
Jandourkovy závrty, pozice
Hypr Dušan, Schröffel (Kravaø)
pøedvrtù v šachtì
Jedle
Šmikmátor Ferdinand
Domínka
Šmikmátor Ferdinand
Pavlíkùv dómek a èást chodeb Hypr Dušan, Dolníèek Vladimír, Hypr Mikuláš
v Císaøské jeskyni (v severní èásti)
Manželský závrt
Gregor, Láznièka, Èížek, Dolníèek Havel 1972
F. Musil 2003
Body s geodetickými souøadnicemi
(JTSK, výšky Bpv, Kratochvíl Radim 2001)
bod
Patník P14
køížek (P14.13)
VINT (Vintoky 1 kamen )
KRPON – Krasovský ponor (roxor)
Krasovský ponor . dno
bod v8 (Lopaè)
radmaj1
radmaj2
X
Y
Z
585 042,91
585 282,11
585322,44
585213,57
1 141 683,27
1 141 835,79
1 142 043,28
1 141 951,39
449,73
446,56
442,24
444,23
441,00
585225,80
585 264,10
585 198,60
1 141 717,50
1 141 739,80
1 141 702,70
451,06
447,01
452,76
-
-
Pøehled parametrù polygonu v ponorové oblasti Lopaèe a Krasovského potoka
(údaje k 23.3.2003 - poslední zápis)
Parametry polygonu v podzemí
2207,5
113,5
525,4
376,8
494
492
36
1,27 %
Délky mìøených úsekù jeskyní [m]
Lišèí jeskynì
165
Ponor Lopaèe (starý)
386
Lopaè (Šimeèkùv)
540
Mlynáøovo propadání
77
Vintocká propast I
365
Vintocká propast I (F. Musil)
291
Vintocká propast II (F. Musil)
101
Škrapová propast (F. Musil)
58
Šachta Adamovákù
141
Šamalíkovy jeskynì (po dóm se závrtem)
84
Celková délka
Celkové pøevýšení
Rozpìtí S – J
Rozpìtí V-Z
Poèet polygonových tahù
Poèet zamìøených bodù
Poèet uzavøených okruhù
Prùmìrná odchylka
Mìøené úseky na povrchu
pøipojovací mìøení
2539
pøipojovací mìøení F. Musil
533
zamìøené geofyzikální sítì
2010
fiktivní polygon (Kratochvíl, JTSK)
1332
9
Mapování jeskynì Býèí skála a Barová v létech 1972 – 2003
Dušan Hypr (Speleologický klub Brno, ZO 6-01 Býèí skála, ZO 6-16 Tartaros)
mìøení byla vìtšinou mìøena buzolou na stativu
(rychlejší a dostateènì pøesné – a navíc - nebyli jsme
mìøièi, ale speleologové, takže nám pøišlo, že je
pøijatelné, když jsme promìøili 3,7 m na
kilometrovém okruhu s pøevýšením 150 m).
Z osmdesátých let existují dokumentace a mapy
øady komínù od Aleše Pekárka, které však na polygon
napojeny nebyly (archiv ZO ÈSS 6-01).
Významným krokem v historii Býèí skály bylo
objevování prostor a mapování sifonù a nových
prostor za nimi speleopotápìèi ZO ÈSS Labyrint
(pùvodní Delfín club Brno). Jednalo se o prùzkum
sifonu mezi Novou a pozdìji objevenou Prolomenou
Býèí skálou, objeveny byly rozsáhlé chodby
v sifonech úseku mezi vývìry Jedovnického potoka
a jeskyní Barovou, dále propojení jeskynì Barové
pøes Májovou do Býèí skály a samozøejmì i celá
Proplavaná Býèí skála (Piškula M., Bartoò E. 1985,
Bartoò E., Piškula M. 1986, Mìkota M., Bartoò E.
1989, Mìkota M., Mìkotová T. 1993).
V letech, kdy se podaøilo objevit
dvoukilometrové pokraèování hlavní chodby Býèí
skály (Prolomenou a Proplavanou Býèí skálu), jsem
byl èlenem jiné ZO a prací jsem se nezúèastòoval.
Nejvýznamnìjší polygonové tahy z té doby jsou
polygon v Prolomené Býèí skále (13 bodù) a polygon
v Proplavané Býèí skále (65 bodù). Pùdorysné mapy
autoøi zpracovali a dali k dispozici, zápisy mìøení
bohužel už ale ne (Piškula M., Bartoò E. 1985, Bartoò
E., Piškula M. 1986). Nepøipojené tak „visí“ pozdìji
zamìøené mapy chodeb Šikmá, Škaredá a CHSV. Po
vyražení štol do Prolomené skály a zejména do
Proplavané Býèí skály nastalo od zaèátku roku 1989
období pomìrnì intenzivního prùzkumu prostor, do
té doby pro „suchozemské speleology“
nedostupných, ze kterého však, zdá se, žádná
dokumentace, ani mapy, a ani pøíliš spolehlivé
informace o dosažených výsledcích pøi lezení komínù
neexistují. Byly však radiomajákem na povrchu
vytyèeny pozice Øíceného dómu a Katedrály (Šerebl
Z., Radomír Hýsek) a existují solidní informace od
Aleše Pekárka o Komínu nadìje. Mapy jeskyní
Barová a Býèí skála po zmapování Prolomené a
Proplavané Býèí skály sestavil dohromady v roce
1985 Honza Poláèek (Poláèek J. et al. 1985), pak
Aleš Pekárek (1989) a pozdìji i Standa Vašíèek
(Vašíèek S. et al 1997), který mapu rozšíøil o nìkteré
Zaèínali jsme s mapováním polygonu jeskynì
Barová s Laïou Žákovským, Emilem Bartonìm a
se Stanislavem Dosedlou. Pùvodní mapa Dr. A.
Sobola se nám nìjak „nezdála“. Polygon v Barovce
a její pøipojení ke vchodu Býèí skály jsme dìlali
starým vypùjèeným teodolitem Meopta. Nakonec
jsme zjistili, že Sobolova mapa zas tak špatná není,
že hlavnì jiný je zpùsob zobrazení a grafická úprava.
V roce 1973 vznikla mapa jeskynì Barové (syn.
Sobolova, Krkavèí skála) vèetnì pøipojení na jeskyni
Býèí skála (Hypr D. et al. 1973).
Potom se celá naše pùvodní „Speleologická
skupina Dr. Antonína Sobola“ (Speleologický klub
Brno) stala souèástí Speleologického kroužku ZK
ROH Adamovských strojíren (dnes ZO ÈSS 6-01
Býèí skála).
V roce 1981 jsme pozici vchodù obou jeskyní a
vývìrù Jedovnického potoka konfrontovali s údaji
zamìøení provedeného geodeticky (u GP Brno to
zajistil Pepa Hrušák; in Lang L. et al. 1981).
Další mapování se rozbìhlo po zjištìní chyby
v pozici a vzdálenosti mezi „Pìtkou“ v jeskyni
Barovou a Hlinitými sínìmi v Býèí skále. V jeskyni
Barové v “Pìtce“ èili v V. propasti a v Býèí skále
v Hliných síních byla pozice podzemních prostor
promítnuta na povrch díky Zdeòkovi Šereblovi
radiomajákem a poté pøemìøena na povrchu. Zjistili
jsme rozdíl ve vzdálenosti obou bodù v mapì kolem
60 m. Proto byl pomocí buzoly s miøidly a libelou
(na stativu) orientaènì veden polygon hlavní chodbou
Býèí skály a pak Kaòony až do Hlinité sínì. Chyba
byla ve staré Feitlovì mapì (Feitl K. 1925 in Boèek
1947 a in Burkhardt R.1951); lepší resp. žádná jiná
prakticky od té doby nevznikla a také v úhlovém
pøevrácení kratší zámìry ve vchodu do Barovky.
Polygon v hlavní chodbì byl pak znovu pøemìøen
závìsným kompasem a sklonomìrem a do Kaòonu
veden pøes Busgaòk. Kaòony jsme závìsným
kompasem nepøemìøovali s ohledem na minimální
diferenci pozice posledního bodu v Busgaòku,
totožného s bodem polygonu vedeného Kaòony a
mìøeného buzolou. Všechny ostatní mapované
chodby a odboèky byly mapovány hornickým
závìsným kompasem, závìsným sklonomìrem a
pásmem. Èást polygonu v hlavní chodbì Býèí skály
byla s ohledem na pøítomnost kovových konstrukcí
mìøena sice kompasem, ale úhlovì. Povrchová
10
doplòky a zejména o øadu barevných fotografií (foto
vesmìs Kosina Karel). Stav mapové dokumentace
pøevedl do elektronické podoby v roce 1997 Mikuláš
Hypr (internetové stránky ZO 6-01 Býèí skála (http:/
/www.byciskala.cz/). Žádná z uvedených map
neobsahuje kompletní polygon ani vyrovnání
polygonových tahù v nìkterém z programových
prostøedkù.
V prostoru vývìrové oblasti Jedovnického
potoka jsme postupnì zpøesòovali zobrazení
jeskynního systému. V Barové jeskyni jsme
v sedmdesátých letech zamìøili ještì Pùlnoèní
chodby v komínì nad „Pìtkou“, ale od tohoto mìøení
se zápis ztratil a zùstala jen mapa a body oznaèené
žlutými koleèky s puntíkem. Komín v „Pìtce“ a
pøipojení Pùlnoèních chodeb na hlavní polygonový
tah jsme dosud neudìlali. Z vìtších jeskynních úsekù
v Býèí skále jsme nezmapovali nebo na polygon
nepøipojili nìkolik odboèek a komínù ve Staré a Nové
Býèí skále, napø. kromì severní vìtve jsme nelezli a
nemapovali Obøí komín, nerevidovali a na polygon
nepøipojili komíny U Anglièana, Odporný komín a
Horolezeckou a Vysokou chodbu (mapy Gregor V.
et al. in Burkhardt R., Gregor V., Chaloupka A.,
Obr. 1. Polygon vývìrové oblasti jeskyní Jedovnického potoka.
11
1973), dále komíny v Hlinitých síních (náèrt Šustr
J., archiv ZO ÈSS 6-01), nebo Èerný komín a K3B
(mapy Pekárek Aleš in Kolektiv 1989) èi Komín za
Jižní odboèkou (náèrt Aleše Pekárka, archiv ZO ÈSS
6-01). Mapován také nebyl Hluboký sifon mezi
Májovou a Novou Býèí skálou a ani jsme nelezli èi
nerevidovali prùzkum a nemapovali komíny
v Proplavané Býèí skále. Body starších
polygonových tahù v jeskyni nebyly vždy dostateènì
fixovány a nedokonale provedené stabilizace bodù
(trubky, klínky, høeby) byly èasem zèásti znièeny.
Pozdìjší zatloukané šrouby do pøedvrtaných dìr ve
stìnách mají trvalejší charakter. Body povrchového
polygonu byly stabilizovány jen doèasnì. Vyrovnání
chyb vzniklých pøi mìøení bylo umožnìno zamìøením
bodù radiomajáky Z. Šereblem (Májová a pozdìji i
Augiáš). Radiomaják v Májové jeskyni umožnil
korekci volného ramene polygonu vedoucího
z Barové jeskynì dlouhými sifony až k Hlubokému
sifonu mezi jeskyní Májovou a Kaòony v Nové Býèí
skále.
Dostupná mìøení v prostoru vývìrové oblasti
Jedovnického potoka byla zpracována v programu
TJIKPR. Úseky s úhlovým mìøením byly pøepoèteny
na fiktivní azimutální, vyrovnání polygonu a jeho
okruhù bylo øešeno postupnou agradací mapy
s postupnì fixovanými uzlovými body (nemohou se
vyrovnáváním po pøidání dalších mìøení již zmìnit).
Vyrovnáním byly odstranìny resp. minimalizovány
chyby mìøení a podzemní polygon jeskyní Barové a
Býèí skály (Staré a Nové) byl navíc kontrolován
povrchovými zámìry pozic radiomajákù a
uzavøenými poøady. Pùdorys stìn byl zpracován
podle údajù nových mìøení a zèásti podle pùvodní
mapové dokumentace (zejména „Feitlovy“ mapy).
Celý systém jeskyní Jedovnického potoka byl
zobrazen s využitím novì zpracované mapy vývìrové
oblasti a map Prolomené Býèí skály, Proplavané Býèí
skály a mapy jeskyní Rudického propadání
(Nejezchleb V., Vidlák S., 1949) vèetnì Velikonoèní
jeskynì (Hypr D., 1974). Pozice jeskynního systému
byla pro úèely zakreslení programem TJIKPR
korigována fiktivním polygonem vedeným pøes body
všech radiomajákù (vèetnì radiomajákù v Rudickém
propadání) od vývìrù až k ponorùm u Rudice na
geodeticky zamìøené vchody do Rudického
propadání (Štìtina J., Fischera J., in Lang L. et al.
1981). Úhel pravoúhlých sítí JTSK a magnetického
mìøení èiní 9,16 st. MAG k východu od osy X JTSK
z polygonu BS BAR 1992. Mapa byla zhotovena
v mìøítku 1 : 5000.
ZO 6-16 (11/2003) byly pøedány makuláøe mapy
jeskyní ve vývìrové oblasti jeskyní Jedovnického
potoka, tj. jeskyní Barové a Býèí skály (Stará a Nová)
v mìøítku 1 : 250 (formát A0) vèetnì dat a zpracování
polygonu v TJIKPR, mapa a øez Bruniny jeskynì
vèetnì Švédské vìže, dále komíny K3B, Èerného
komína, Vysokého komína, Horolezecké chodby,
komína Central (vše 1 : 250), dále øez jeskyní
Barovou (1 : 1000) a koneènì polygon sestavy celého
systému Jeskyní Jedovnického potoka v mìøítku
1 : 5000.
V tabulkách uvádím pøehled parametrù
podzemního a povrchového polygonu, pøehled
mapovacích skupin a vybrané body s geodetickými
souøadnicemi. Polygon jeskyní ve vývìrové oblasti
jeskyní Jedovnického potoka je uveden na obr.1.
Jména v „Pøehledu mapovacích týmù“ jsou uvedena
v poøadí dle originální dokumentace, pøièemž ten,
kdo je uveden na prvním místì, je obvykle i tím, kdo
„držel kompas“.
Z mého pohledu skonèila jedna etapa mìøení a
mapování a „nová doba“ a nové mapovací práce pøed
nìkolika málo lety zaèaly. Proto alespoò struèný, i
když možná nedokonalý pøehled toho „starého“, u
kterého jsem vìtšinou byl, do znaèné míry ho
organizoval a také vlastnì zpracoval.
K Býèí skále byl již zèásti novì natažen
polygonový tah a hlavní chodba Býèí skály je
prùbìžnì promìøována moderní technikou
(Kratochvíl Radim). V jeskyni probíhají výcvikové
mapovací kurzy studentù VUT Brno a mapa jistì
dozná zmìn ve prospìch pøesnosti a úplnosti.
Doufám, že bude novì zamìøena celá hlavní chodba
až po Srbský sifon v Proplavané skále a k tomu další
významné vìtve jeskynního systému a jak držím
palce, tak i mnoho metrù novì objevených prostor.
Úplnì èerstvá zpráva je o vylezení Obøího komína a
obejítí sifonu do Májových jeskyní .....
Literatura:
BARTOÒ E., PIŠKULA M. (1986): Vyøešení
problému podzemního Jedovnického potoka.–
Reg. Sbor. okr. Blansko, 1986, str. 38-50,
Blansko.
BURKHARDT R., GREGOR V., CHALOUPKA A.
(1973): Problém Jedovnického potoka
v Moravském krasu.– Vlastivìd. knižnice
èasopisu. Vlastivìd. zprávy z Adamova a okolí,
sv. 39, Adamov.
12
BOÈEK A. (1947): Problém podzemního
Jedovnického potoka.– Zemìpisný magazín, roè.
II. Praha.
FEITL K. (1925): Mapa jeskynì Býèí skála mìø.
1 : 250, archiv ZO ÈSS 6-01 Býèí skála.
HYPR D., et al. (1973): Mapa jeskynì Barové a její
pozice vùèi jeskyni Býèí skála, archiv ZO 6-01
Býèí skála.
HYPR D., KOUDELKA P. (1995): Najde se
pokraèování Skalního zámku v Býèí skále?–
Speleofórum 95, 11:13. Èeská speleologická
spoleènost Praha.
HYPR D. et al. (2003): Mapa jeskyní Jedovnického
potoka.– MS, mìø. 1 : 5000, TJIKPR, archiv ZO
6-01 Býèí skála.
HYPR D., et al. (2003): Mapa vývìrové oblasti
Jeskyní (j ?)Jedovnického potoka.– MS, mìø. 1
: 250, TJIKPR, archiv ZO 6-01 Býèí skála.
HYPR M., internetové stránky ZO 6-01 Býèí skála
http://www.geocities.com/mhypr/
Kolektiv (1964): 10 let práce speleologického
kroužku Závodního klubu ROH Adamovských
strojíren 1954 – 1964.- Adamov.
Kolektiv (1984): 30 let Speleologického kroužku ZK
ROH, Býèí skála 1954 – 1984.- Adamov.
Kolektiv (1989): 35 let Speleologického kroužku ZK
ROH, Býèí skála 1954 – 1989. Adamov.
LANG L.,. et al. (1981): Rudická plošina.– MS
závìreèná zpráva geologického prùzkumu, è.ú.:
1 522 324 018. Geofond Praha.
MÌKOTA M., BARTOÒ E. (1989): Májová jeskynì
v Býèí skále.– Speleofórum 1989, str. 16-17,
ÈSS Brno.
MÌKOTA M., MÌKOTOVÁ T. (1993): Potápìèský
prùzkum jeskyní Sobolova a Býèí skála.–
Speleofórum 1993, str. 13-16, ÈSS Brno.
MOUÈKA J. (1974): Objevné práce v Bruninì
jeskyni v Býèí skále.– Speleologický vìstník
1974/IV, str. 41-42, GgÚ ÈSAV Brno.
NEJEZCHLEB V., VIDLÁK S. (1959):
Topografický plán jeskyní Rudického propadání
1: 500.- Archiv ZO ÈSS 6-04 Rudice.
NEJEZCHLEB A., HYPR D. (1974): Mapa
Velikonoèní jeskynì v Rudickém propadání,
archiv ZO ÈSS 6-04 Rudice.
PIŠKULA M., BARTOÒ E. (1985): Pøíspìvek
k øešení problému Jedovnického potoka.–
Speleofórum 1985, str. 15-17, ÈSS Brno.
POLÁÈEK J.,. et al. (1985): Mapa jeskynì Barová a
Býèí skála, archiv ZO 6-01 Býèí skála.
SOBOLA. (1952): Nové objevy v jeskyni Krkavèí
skála u Josefova v Køtinském údolí.– Ès. kras
5, str. 145-154, Brno.
SOBOLA. (1957): Šestá propast v jeskyni Krkavèí
skála u Adamova.– Ès. kras 10, str. 140-141,
Praha.
Summary: The Býèí skála and Barová Caves
surveying during years 1972 to 2003. Since 1972
I’ve taken part and organized cave surveying trips
and summarized a lot of information about cave
surveying in the spring region of the Jedovnice Brook
cave system. There are the historical data in this
paper about constitution of surveying groups which
made a plan of great deal of the Býèí skála Cave
and Barová Cave. There is also presentation of a
basic polygon.
Pøehled mapovacích skupin
Jeskynì Barová
ROK jeskynì nebo èást
1972 j. Barová, hlavní polygon
1975
1997
j. Barová, Krèálova chodba
j. Barová, I. Propast
1992
1993
1997
1997
J. Barová – J. Májová (sifon)
j. Májová
jeskynì Galejnická
mapérská skupina
Hypr Dušan, Žákovský Ladislav, Bartoò Emil, Dosedla Stanislav,
Poláèek Jan
Hypr Dušan, Nejedlý I.
Hypr Dušan, Kratochvíl Radim, Hrušáková Milana jun., Minaøík
Luboš
Mìkota Stanislav, Netušil David, Neèas J.,
Janèar R., Netušil David, Neèas J.,
Hypr Dušan, Hrušáková Milana jun., Kratochvíl Radim., Minaøík
Luboš
13
Jeskynì Býèí skála
ROK
1977
1977
1987
1992
1993
1993
1993
1993
1994
1994
1994
1994
1994
1994
1995
1995
1995
1997
1998
1998
1998
1998
1999
2001
2001
2001
2001
2001
2002
2003
jeskynì nebo èást
Severní èást Obøího komína
Vlèí chodba
Böhlerova chodba
Stará a Nová Býèí skála (hlavní
chodba)
Pøedsíò BS (Halštat), Jednièka
Nová Býèí skála, Kaòony, Busgaòk,
Hlinité sínì
Komín Central (spodní èást)
Pøipojení Obøího komína na hlavní
polygon
Nízké sínì
mapérská skupina
Hypr Dušan, Hrušák Josef, Ondra Karel
Hypr Dušan, Wawraczová Eva
Hypr Dušan, Koukal Petr, Kummer Radek
Hypr Dušan, Bartoò Miroslav, Koudelka Petr
Hypr Dušan, Koudelka Petr, Bartoò Miroslav
Hypr Dušan, Hypr Mikuláš, Bartoò Miroslav, Jakubovský
Petr, Koudelka Petr, Viktorín Pavel, Hýsek Radomír
Hypr Dušan, Hýsek Radomír, Hýsek Boris
Hypr Dušan. Koudelka Petr, Jakubovský Petr
Hypr Dušan, Bartoò Miroslav, Hýsek Radomír, Jakubovský
Petr
Hypr Dušan, Hypr Mikuláš, Bartoò Miroslav, Koukal Petr,
Jakubovský Petr, Koudelka Petr, Viktorín Pavel
Fitzùv komín
Hypr Dušan., Koudelka Petr, Jakubovský Petr
Vlèí chodba, Tobogan
Hypr Dušan, Koudelka Petr, Pekárek Aleš
Kóta 314, odtoková èást
Svozil Jiøí sen., Hypr Dušan
Brunina – Rokle duchù
Hypr Dušan, Hypr Mikuláš, Koudelka Petr
Švédská vìž (mimo Spirály)
Hypr Dušan, Koudelka Petr, Vašíèek Stanislav, Hypr Mikuláš
Brunina jeskynì
Hypr Dušan, Bartoò Miroslav, Hýsek Radomír, Jakubovský
Petr, Koudelka Petr, Kulková Hana
Hlinité sínì – horní patru (uprostøed, Hypr Dušan., Hypr Mikuláš, Hrušáková Milana jun.,
levá vìtev)
Dohnalová Petra, Khul Slávek
Hlinité sínì – Spodní chodba
Hypr Dušan, Hypr Mikuláš, Hrušáková Milana jun.,
Kratochvíl Radim
Komín Central
Kratochvíl Radim, Hypr Dušan, Dohnalová Petra, Minaøík
Luboš, Hrušáková Milana jun.
Chodba z Kóty – Augiáš
Hypr Dušan, Hrušáková Milana, Minaøík Luboš
Augiášùv dóm – Florida Beach
Hypr Dušan, Hypr Mikuláš, Kratochvíl Radim, Hrušáková
Milana jun., Dohnalová Petra, Hýsek Boris
Busgaòk – Kóta 314
Hrušáková Milana jun., Hypr Dušan, Kašpar Michal, Löbl
Tomáš
Kóta 314
Hrušáková Milana jun., Hypr Dušan
Brunina jeskynì (Hlinitá a Øícená síò) Hrušáková Milana jun., Hypr Dušan
Augiášùv dóm – Netopýøí chodba
Hrušáková Milana jun., Minaøík Luboš
Mapa republiky, Nad Prstem
Hypr Dušan, Hrušáková Milana jun., Kratochvíl Radim
Mapa republika
Hrušáková Milana jun., Hypr Dušan
Hlinité sínì Bakónová chodba., Horní Hrušáková Milana jun., Hypr Dušan
chodba uprostøed v Hlinité sínì (pravá
vìtev)
Skalní zámek
Nepøipojené mìøené úseky – Býèí skála
ROK
1993
1993
1993
1993
1993
jeskynì nebo èást
Škaredá chodba v Proplavané BS
mapérská skupina
Hypr Dušan, Kudìlásek Vítìzslav, Jakubovský Petr,
Koudelka Petr
Šikmá chodba v Rotundì (Proplavaná Hypr Dušan, Hýsková Romana, Koudelka Petr, Khul
BS)
Jaroslavk
UPBK – štola (mezi Prolomenou a Hypr Dušan, Jakubovský Petr, Hypr Mikuláš
Proplavaná)
CHSV
Hypr Dušan, Bednáø Ludvík, Jakubovský Petr, Viktorín
Pavel
CHSV – Prùvanová a pod Barevnou
Hypr Dušan, Kulková Hana, Bartoò Miroslav, Jakubovský
Petr
Povrchová mìøení
ROK
1972
1993
1993
1993
1997
1997
1998
jeskynì nebo èást
pøipojení Barová – Býèí skála
povrch Barová – bod 6
mapérská skupina
Hypr Dušan, Žákovský Ladislav
Hypr Dušan., Bartoò Miroslav, Hyprová Danuše, Dosedla
Stanislav, Hrušáková Milana sen., Hýsek Radomír., Viktorín
Pavel
bod 6 – majáky V. propast Hypr Dušan., Bartoò Miroslav, Hyprová Danuše, Dosedla
(Barová), Hlinité sínì (Býèí skála) – Stanislav, Hrušáková Milana sen., Hýsek Radomír., Viktorín
Býèí skála
Pavel
situace majáku Hlinité sínì BS
Hypr Dušan., Bartoò Miroslav, Dosedla Stanislav, Hrušáková
Milana sen., Hýsek Radomír., Viktorín Pavel
situace majáku Májová jeskynì
Hypr Dušan, Hrušáková Milana jun., Kratochvíl Radim.,
Minaøík Luboš
Barová – j. Galejnická
Hypr Dušan, Hrušáková Milana jun., Kratochvíl Radim.,
Minaøík Luboš
pøipojení maják Augiáš
Hypr Dušan, Hrušáková Milana jun., Hypr Mikuláš, Bartoò
Karel, Hýsek Boris
14
Ostatní mapové podklady (mimo vlastní polygon v TJIKPR)
ROK
1867
1871
1878
1884
1925 {7]
1947
1947-56
1950-51
1960
1964
1984
1985-7
1972
1984-89
1989
1995
jeskynì nebo èást
autoøi
Stará Býèí skála
Medritzer j.
Stará Býèí skála
Špaèek A
Stará Býèí skála
Køíž M.
Stará Býèí skála
Makowsky, Rzehak
Stará a Nová Býèí skála
Feitl Karel, Sitka, Matzialek in Boèek 1947
Brunina jeskynì
Burkhardt, Zedníèek (originál H. Bock)
jeskynì Barová
Sobol Antonín
Býèí skála (dle Špaèek, Køíž, Bock, Feitl K., zèásti Burkhardt Rudolf, Pivoòka Libor
nová nivelace, doplòky)
Øícený dó a Hlinitý dóm v Brunì
Mouèka Jiøí, Audy Igor
Dóm nesváru- meandry (Skalní zámek)
Svoboda Oldøich, Mouèka Jiøí
Prolomená Býèí skála
Bartoò Emil, Khul Jaroslav, Ševèík Martin
Proplavaná Býèí skála
Lotreková Lenka, Piškula Michal, Otras
Pavel, Mièan Jiøí
Horolezecká chodba, Odporný komín, Vysoký Gregor Vojtìch a kol
komín
K3B, Èerný komín, Švédská vìž (spirály), Komín za Pekárek Aleš
Jižní odboèkou
Býèí skála, Barová - kompilace pro publikaci
Pekárek Aleš
Býèí skála – mapa s doprovodnými Fotografiemi
Vašíèek Stanislav, Kosina Karel
Body s geodetickými souøadnicemi
(JTSK, výšky Bpv, majáky Øícený dóm a Rotunda odsunuty z mapy SMO 1: 5000)
bod
Jeskynì Barová vchod støed brána strop
Jeskynì Býèí skála spodní brána støed poèva
Jeskynì Býèí skála nivelaèní bod u vchodu
vývìr JP (1 - babický)
vývìr JP (2 - rudický)
vývìr JP (3 – olomuèanský)
maják Øícený dóm
maják Rotunda
X
1 148 871,92
1 149 016,46
1 149 004,12
1 148 887,45
1 148 873,18
1 148 883,24
1 148 512
1 148 060
Y
590 612,16
590 529,31
590 541,23
590 724,08
590 740,06
590 782,98
589 876
589 315
Z
345,06
306,50
310,566
303,40
303,10
302,60
418
473
Pøehled parametrù polygonu ve vývìrové oblasti Jeskyní Jedovnického potoka
(údaje k 23.3.2003 - poslední zápis)
Parametry polygonu v podzemí
Celková délka
5030,33 m
Celkové pøevýšení
69,47 m
Rozpìtí S – J
675 m
Rozpìtí V-Z
612 m
Poèet polygonových tahù
650
Poèet zamìøených bodù
641
Poèet uzavøených okruhù
39
Prùmìrná odchylka
1,75 %
Délky mìøených úsekù jeskyní [m]
Barová jeskynì
491
Barová (I. propast) – vývìr 1
126
Býèí skála - Chodba v Kapli (Augiáš)
300
Býèí skála - (Brunina jeskynì) *1
398
Býèí skála - Chodba starých volù *2
333
Býèí skála – hlavní chodba (po Kufr)
1285
Býèí skála – Kaòony, Busgaòk Hlinitá
964
Býèí skála – Nízké sínì
77
Býèí skála – Mapa republika a Prst
199
Býèí skála – Skalní zámek
324
Býèí skála - Svédská vìž
72
Galejnická jeskynì
33
Barová – Májové
302
Parametry polygonu na povrchu
6092,26 m (vèetnì fiktivníhpo polygonu pøes
Délka povrchového mìøení
majáky k Rudickému propadání)
Pøevýšení povrchového mìøení
227,26 m
Poèet polygonových tahù
69
Poèet zamìøených bodù
63
1) bez nových objevù uskuteènìných koncem roku 2002
2) CHSV je uvedena v pøehledu vlastnì „navíc“ jen díky fiktivnímu propojovacímu polygonu na body v Nové
Býèí skále– data mìøení v Prolomené Býèí skále nejsou k dispozici. Délkový údaj zahrnuje i fiktivní
pøipojení.
15
Macháèkova jeskynì v Èeském krasu - první jeskynì ve vápencích
chýnických
M. Majer, M. Hejna J. Zelinka (ÈSS, ZO 1-02 Tetín)
K. Žák (Geologický ústav AV ÈR)
Úvod
Rozsáhlý zalesnìný masiv Herinky (s nejvyšším
bodem Herinky, 439,7 m n.m.) mezi Berounem a
obcemi Hostim a Svatý Jan pod Skalou v Èeském
krasu je sice ve své jižní èásti tvoøen pøevážnì
vápenci, ale dosud zde nebyly známy prakticky žádné
jeskynì, kromì nìkolika bezvýznamných krátkých
dutin ve svazích spadajících z Herinek do údolí
Kaèáku. Vrcholová plošina Herinek jižnì
a jihovýchodnì od nejvyššího bodu pøedstavuje relikt
starého reliéfu, se širokými mìlkými depresemi
vyplnìnými zvìtralinami pøedkvartérního stáøí.
V porovnání s jinými èástmi Èeského krasu
nebylo celé území výraznì dotèeno ani tìžbou
vápencù. Malými stìnovými lomy byly v minulosti
pro stavební a dekoraèní úèely tìženy pestøe zbarvené
vápence chýnické, pøípadnì vápence tøebotovské.
V pruhu tìchto barevných vápencù, který køíží údolí
Kaèáku asi 300 m nad obcí Hostim a potom smìøuje
šikmo smìrem k JZZ na svahy Herinek, byly
v minulosti otevøeny celkem 4 malé lomy: malý lom
na pravém bøehu Kaèáku 300 m nad obcí Hostim,
Zbuzkùv lom vysoko ve strmých svazích do údolí
Kaèáku, lom na jv. svahu Herinek, a koneènì nejvìtší
z nich Macháèkùv lom (zvaný též lom Na Líštinách
nebo Èervený), na jižním svahu Herinek.
Celé území bylo v minulosti vícekrát zkoumáno
z hlediska výskytu jeskyní (zejména èleny ZO 1-05
Geospeleos), žádné dutiny však nebyly ani v lomech
ani v pøirozeném terénu nalezeny. Zprávy od
pamìtníkù tìžby v Macháèkovì lomu však uvádìly,
že v lomu nìjaké podzemní dutiny byly. V prùbìhu
roku 2003 proto zaèal Macháèkùv lom podrobnìji
sledovat Jakub Zelinka. Potom se asi pùl roku snažil
nás ostatní pøesvìdèit, že nora uprostøed uklonìných
ploten v zadní èásti lomu je jeskynì, ale do tak
beznadìjné oblasti se dlouho nikomu nechtìlo. Na
pøelomu dubna a kvìtna pøi náhodné cestì okolo lomu
se nechal po nahlédnutí do první dutiny s doupìtem
pøesvìdèit o tom, že je to jeskynì, i Karel Žák a
události potom již získaly rychlejší spád. Po dohodì
s èleny ZO 1-05 Geospeleos byly bìhem roku 2004
tetínskými jeskyòáøi (ZO 1-02) uklizeny vstupní èásti
jeskynì a prozkoumány a zmapovány volné prostory.
Protože se dutina jevila pro další prùzkum jako
nepøíliš perspektivní, byl vchod jeskynì po
dokumentaci konzervován zakrytím nìkolika
skalními bloky. Jeskynì dostala jméno podle
posledního nájemce lomu B. Macháèka, který
nepochybnì o existenci dutiny musel vìdìt. Jedná
se nejen o první známou jeskyni v masivu Herinek,
ale i o vùbec první popsanou jeskyni ve vápencích
chýnických v rámci celého Èeského krasu.
Místní geologie a historie tìžby v Macháèkovì
lomu
Macháèkùv lom se nachází na jižním svahu masivu
Herinky, 420 m jjv. od kóty 439,7 m. Lom je typovou
lokalitou vápencù chýnických (devon, svrchní èást
zlíchovského souvrství, stupeò zlíchov). Chýnické
vápence jsou zøetelnì vrstevnaté, naèervenalé (resp.
rùžové až fialové) biodetritické krioniodové vápence,
které se svým zbarvením i nepøítomností rohovcù
odlišují od podložního sledu bìžných zlíchovských
vápencù (Chlupáè et al. 1992). Vrstvy vápencù
upadají v prostoru lomu monoklinálnì k JV (smìr
sklonu cca 150°/sklon 35°). V prostoru jižních a jv.
svahù Herinek nejsou vyvinuty dalejské bøidlice,
takže chýnické vápence zde smìrem do nadloží
pøecházejí pøímo do èervených mikritických vápencù
tøebotovských.
Macháèkùv lom byl otevøen v roce 1926 (Vachtl
Obr. 1. Mapa jeskynì.
16
Obr. 3. Høíbeèkovité sintrové útvary; výška do 1 cm,
šíøka do 2 cm (foto K. Žák).
otvor má šíøku zhruba 50 cm a výšku 80 cm. V malé
prostùrce nepravidelného tvaru se jeskynì vìtví,
plazivkovitá vìtev, smìøující ve smìru vrstev
vápencù vodorovnì doleva, je dlouhá 4 m a konèí
závalem. Pøímo smìrem do masivu se za užším
prùlezem dostaneme do menší síòky vysoké pøes
jeden metr s rozmìry cca 4 x 2 m. Síòka se vytvoøila
na køížení vrstevních ploch a protiklonné tektonické
struktury smìru zhruba V-Z, upadající proti sklonu
vrstev pod úhlem 50° k severu. Levá strana síòky je
vyplnìna suovým závalem, v pravém rohu pokraèuje
kratší plazivka, která se postupnì zužuje a navazují
na ni neprùlezné, krasovìním rozšíøené vrstevní
plochy. Jeskynì má nepravidelnou morfologii, danou
hlavnì opadem stropù, v menší míøe lze nalézt
korozní tvary.
Ve dnì dutiny se nachází pøevážnì velmi mladé
sedimenty, které se do jeskynì z vìtší èásti dostaly
pravdìpodobnì až po jejím odkrytí lomem. Humózní
hlíny obsahují recentní kosti, v jednom místì jsou
v sedimentu hojné krovky broukù. Vìtšina dna je
však kryta hlinitými sutìmi, vzniklými opadem
stropù. V plazivce v zadní èásti jsou naspodu žluté
reziduální jíly. Místy jsou vápence køídovitì zvìtralé,
v nìkterých partiích výplní se vyskytují také bílé
rozpadavé pùdní karbonáty.
Výzdoba jeskynì je minimální. Pouze na stìnì
jeskynì tìsnì za vchodem vpravo se vyskytují drobné
høíbeèkovité sintrové útvary (výška do 1 cm, šíøka
Obr. 2. Pohled od vchodu do pravé èásti (foto
M. Majer).
1949) v jižním svahu návrší Herinky (døíve psáno
též Herynky). Pøedmìtem tìžby byly právì pestøe
zbarvené zøetelnì vrstevnaté vápence chýnické, které
sloužily pro stavební a kamenické úèely, zejména
výrobu stavebního lomového kamene, do zdiva a na
okrasné zídky, dlažební mozaiku 5 x 5 cm a podobnì.
Masivnìjší polohy byly vhodné i pro další kamenické
práce, drobný odpad se využíval jako štìrk. Z tohoto
lomu pochází ozdobné základy mnoha staveb v okolí,
tøeba Obchodní akademie v Berounì nebo nové školy
(dnes hotel) ve Svatém Janu pod Skalou. Doprava a
práce v lomu byla pøevážnì ruèní. Pøed 2. sv. válkou
v nìm podle Vachtla (1949) pracovalo až 5 lidí, po
válce (1948) uvádí provoz již jen omezený a pozdìji
tìžba zanikla úplnì. Dùvodem byla hlavnì obtížná
dopravní dostupnost lomu.
Popis jeskynì
Vchod jeskynì se nachází zhruba ve støedu uklonìné
zadní stìny lomu, skryt v šípkových keøích. Vchod
je umìlý, daný rovinou odlámání vápencù v lomu
podle šikmo upadajících vrstevních ploch. Vstupní
17
do 2 cm), které jsou místy pokryty mineralizovanými
biovlákny. Tato kalcitem tvoøená vlákna jsou do 3 cm
dlouhá, okolo 1 mm silná a ve støedu mají zpravidla
úzký kanálek s velikostí nìkolik desetin mm, po
pùvodním (dnes již vyhnilém) organickém vláknu.
èásti Èeského krasu a o vùbec první jeskyni ve
vápencích chýnických.
Literatura:
CHLUPÁÈ I., HAVLÍÈEK V., KØ͎ J., KUKAL Z.,
ŠTORCH P. (1992): Paleozoikum Barrandienu
(kambrium-devon). 292 str. Èeský geologický
ústav. Praha.
VACHT J. (1949): Soupis lomù ÈSR, Èíslo 31, Okres
Beroun. Státní geologický ústav ÈSR. Praha.
Závìr
V Macháèkovì lomu na jižním úboèí Herinek
byla v roce 2004 objevena a zdokumentována
Macháèkova jeskynì s celkovou délkou prùlezných
èástí 15 m. Jedná se o první známou jeskyni v této
„Branický ementál“ - krasové jevy na území PP Branické skály
(Praha)
Radek Mikuláš
údolí a drobným lùmkem otevøeným ke Staré cestì.
Tento drobný lom byl založen ve vrstvách
uklonìných k SZ zhruba o 30°; tìleso vápencù je
zhruba uprostøed lomové stìny rozdìleno rozsedlinou
s pestrou výplní (brekcie, akumulace zaoblených
blokù vápence s mezerní hmotou vyplnìnou písky
a jíly apod.). Popisované podzemní krasové tvary
jsou odkryty právì tímto lomem. Aèkoliv výchozy
na Branické skále byly pravidelnì a èasto
navštìvovány, drobný lom nad Starou cestou byl
výjimkou: v 70. a 80. letech 20. století v nìm totiž
byly kotce pro psy.
Branická skála je jedním z nejnápadnìjších skalních
výchozù v Praze a spolu s okolím bývalého lomu
podolské cementárny je jedním ze dvou izolovaných
výskytù spodnodevonských vápencù Barrandienu na
pravém bøehu Vltavy. Naprostá vìtšina skalních
výchozù na Branické skále vznikla lomovou èinností
- lze odhadnout, že pùvodní skalní stìna se smìrem
od øeky posunula v prùmìru o 100 m. Odtìženy tak
byly i partie, u nichž lze pøedpokládat nejvìtší míru
zkrasovìní. Ze všech tìchto dùvodù se zdá
nepravdìpodobné, že lze v souèasné dobì na
Branické skále „objevit“ podzemní prostory vzniklé
krasovìním, ale shodou okolností takovéto útvary
existují a nebyly dosud popsány. Cílem této zprávy
je jejich struèný popis.
Popis jeskynì
Jedinou prùleznou prostorou t.è. pøístupnou z lomu
je asi 4,5 m dlouhá, pøímá chodbièka, situovaná
v koutì založeném na køížení puklin vpravo od støedu
stìny. Chodbièka sleduje výraznou foliaèní plochu
na vrchu jedné z mocnìjších vápencových lavic,
zapadá pod úhlem zhruba 30° do masivu (souhlasnì
s vrstevnatostí) a dále je zasucena. Prùøez chodbièky
je velmi zhruba trojúhelníkovitý; výška i šíøka se blíží
70 cm.
Geologická situace
Branická skála je tvoøena hlíznatými, mikritickými
(kalovými), jemnì až hrubì lavicovitými vápenci
dvoreckoprokopského souvrství (spodní devon). Na
pravém bøehu Vltavy vystupuje jako nápadný ostroh,
od SSZ omezený korytem Vltavy, kvartérními
a antropogenními akumulacemi, od SV výrazným
zlomem, za nímž tvoøí skalní podklad silurské
a ordovické bøidlice, a od JV roklí, jíž prochází tzv.
Stará cesta (též jméno ulice), a která je zhruba
paralelní s hranicí mezi silurskými vápnitými
bøidlicemi a deskovitými vápenci a devonskými
vápenci dvoreckoprokopskými. Sklon vrstev je témìø
monotónní - 50° k SZ, s výjimkou dvou drobnìjších
ker na jz. konci ostrohu, které jsou uklonìny
podstatnì mírnìji. Pøirozeným formám skalního
reliéfu jsou blízké pouze skalky v této èásti Branické
skály, mezi bývalým lomem otevøeným do vltavského
Popis neprùlezných tunelù
V levé èásti stìny (tj. nalevo od rozsedliny) je
nejménì 10 ústí kruhových nebo oválných tunelù o
prùmìru do 25 cm, tedy neprùlezných. Vìtšinu z nich
lze prohlédnout ze dna lomu nebo snadným lezením
v dolní èástí stìny. Tak lze zjistit, že nìkteré tunýlky
jsou navzájem propojené a tvoøí systémy, v nichž
pøevládá smìr S-J (kolmý ke stìnì) a Z-V (paralelní
se stìnou); skrz otvory ve skále tak lze pozorovat
vìtvení ve tvaru písmene „T“. Tyto systémy kanálkù
18
mají charakter vrstevních jeskynìk, tj. jsou vázány
na urèité lavice vápence a sledují jejich sklon.
Celková délka kanálkù mìøitelná zvnìjšku je 20 m.
V pravé èásti stìny (vpravo od jeskynì) jsou ústí
dalších tøí kanálkù.
dokládají místy intenzivní krasové rozpouštìní
vápence v povrchových partiích dvoreckoprokopského vápence na Branické skále. Tyto
povrchové partie byly již z velké èásti odtìženy a
pravdìpodobnì tak byly odstranìny i nikdy
nezdokumentované podzemní prostory.
Závìr
Popsané jevy (zejména systémy neprùlezných tunelù)
ZAHRANIÈNÍ
AKCE
Rumunsko 2004 – jeskynì planiny Padiš
Petr Polák, TomᚠRoth (ZO 6-19 Plánivy)
s denivelací 112 m. Spíše než krápníkovou výzdobou
se vyznaèuje svým sportovním charakterem.
V pondìlí máme v plánu prùstup jeskyní
Zapodie. Tato 10,5 kilometru dlouhá jeskynì nám
pøipravila pøekvapení v podobì vstupních ledových
meandrù, které byly tradiènì za dómem Sala de
Gheata zcela zalité ledem. Ani po hodinì sekání
kladivem se však nejevila nadìje na pøekonání ledu,
kterého bylo letos po dlouhé zimì opravdu hodnì.
To však nemohlo nᚠplán návštìvy zhatit. Cítili jsme,
že v jeskyni vane citelný prùvan a tak jsme se
rozhodli prozkoumat ještì horní èást meandru.
Volným lezením jsme se ve výšce 10 m dostali na
zalednìnou skalní polici, odkud jsme traverzem
dosáhli okna v ledu. Po rozšíøení okna bylo již jasné,
že cesta dále povede tudy. Osadili jsme dva nýty, vše
øádnì vystrojili a oknem jsme slanili do partií za
zalednìným meandrem, v kterých již led nebyl
pøítomen. Ještì téhož dne pronikla dvojice Petr a
Bradek bez problému celou vstupní èástí až k sifonu
II. Vzhledem k èasovému skluzu však prùstup celou
jeskyní necháváme na zítra.
Ostatní mezitím jeskyni opustili a šli navštívit
zajímavou propasovitou jeskyni, jejíž vchod se
nalézá v levém svahu louky nad pøístupovou cestou
u kempu. Propast, u jejíhož vchodu jsme našli
V termínu 7. – 14. srpna 2004 poøádáme naši v poøadí
již druhou expedici do Rumunska. Na cestu se
vydáváme v èasných ranních hodinách (7.8.) a pøed
sebou máme dlouhých 660 km jízdy. Po dálnici
jedeme do Budapešti a odtud již po normální silnici
k hraniènímu pøejezdu Ártánd na rumunské hranici.
Zde èekáme zhruba hodinu a pokraèujeme pøes
Oradeu do pohoøí Bihor na planinu Padiš. Vyjíždíme
z osady Pietroasa cestou pøezdívanou „Car Killer
Road“ 800 výškových metrù a dosahujeme náhorní
planiny s kempem na louce La Grajduri ve výšce
1 080 m n.m., kde zabíráme strategické území u
pramene a stavíme stany. Tìšíme se na první jeskynní
akci.
Ráno se vstáváním nespìcháme a po øádné
snídani se vydáváme k nìkolik kilometrù vzdálené
ponorové jeskyni Ghetarul Barsa. Hned u vchodu
zjišujeme, že jeskynì je vystrojená cizími lany, ale
pro jistotu ji strojíme i vlastními. Jeskynì má
zpoèátku prostornìjší charakter se dnem pokrytým
ledovou vrstvou, odkud pokraèuje dále meandrující
chodbou se 4 stupni (8,10,10 a 4 m) ke koncovému
sifonu. V poslední tøetinì jeskynì potkáváme kolegy
jeskyòáøe z Maïarska a tím se objasòuje záhada
pøítomných lan. Po pár hodinách vylézáme na povrch
a vracíme se zpìt do kempu. Jeskynì je dlouhá 800 m
19
koòskou lebku, zaèíná 15 metrù hlubokým slanìním
do horizontální, sedimenty do znaèné míry vyplnìné
chodby. Na jejím konci je již slyšet mohutný
vodopád, který padá do deset metrù hluboké studny
s koncovým dómem, kde je již odtokový sifon. Jeho
druhou stranu nejspíše tvoøí vývìry na louce v kempu.
Pøitékající voda se dá sledovat krátkou chodbou až
k nízkému pøítokovému polosifonu, kde bylo asi
10 cm vzduchu. Vzhledem k tomu, že však byl
zvýšený stav vody, lze pøedpokládat, že za nižšího
stavu by se dalo proniknout i dál proti toku.
V úterý dopoledne jsme vyrazili tedy podruhé
do jeskynì Zapodie rozdìleni na dvì skupiny, aby
sestup probíhal rovnomìrnì. U vchodu potkáváme
známé maïarské tváøe a koordinujeme s nimi vstup
do jeskynì. První skupina, ve složení Jindra, Bradek,
Èíra, Libor a FanTomáš, prochází vstupní èást a
odtokovou vìtev systému Cursul Nordic. Po návratu
ke køižovatce chodeb s pøítokem od vstupního
meandru však byli zaskoèeni akustickými projevy
vzdutých vod pøitékajícího potoka, který se mezitím
rozvodnil vlivem krátké, ale vydatné letní bouøky.
Následovalo pozorování stoupajícího prùtoku a po
krátkém rozmyšlení zvolili ústup do velkého dómu
Sala Mare smìrem k východu. Cestou minuli nìkolik
vydatných pøítokù z døíve suchých komínù. Dobrým
znamením bylo, že smìrem k východu takovýchto
pøítokù ubývalo a tudíž i prùtok hlavního toku
postupnì slábl. V dómu Sala Mare tedy poèkali asi
hodinu a když bylo jasné, že prùtok opravdu klesá,
vypravili se k východu. To už ale potkávají èást druhé
skupiny - Petra a Seba. Voda je zastihla právì pøi
prolézání známého zalamováku, který je nejužším
místem jeskynì. Uli, Džery a Jarda se z psychických
dùvodù radìji vrátili zpìt k východu. Také skupina
Maïarù, kteøí šli s druhou skupinou, se po hodinovém
èekání s Petrem a Sebem v Sala Alba rozhodli vrátit,
protože nebyli dostateènì vybaveni pro neplánovaný
pobyt v jeskyni. A tak celou jeskyni prošla pouze
skupina tvoøená Petrem a Sebem. Povodòovým
patrem Galeria Marilor Lacuri, které tvoøí nádhernì
bílá nickamínková jezírka, se dostávají až do
mohutného øeèištì podzemního toku Cursul Sudic.
Øeèištìm, které je prùmìrnì 10 m široké a 30 m
vysoké, pak pokraèují proti toku asi 600 m až do
Sala Styx. Odtud pak ještì k sifonu, který oddìluje
tuto jeskyni od jeskynì Neagra, se kterou tvoøí
jeskynní systém dlouhý 13 km. Cestou zpìt poøizují
fotografickou dokumentaci. Po zjištìní, že pøítok ze
vstupní èásti za dobu našeho pobytu dále nestoupal,
Obr. 1. Systém Gemanata-Negru – dóm Sala
Confluentei (foto P. Polák)
se rozhodují k návštìvì odtokové èásti Cursul Nordic
po stopách první skupiny. Tato èást je o nìco více
zanesena bahnem než pøedchozí, ale i tak jsou
fascinováni dómem Sala Argilei a hlavnì partiemi s
pøítokem v Galeria Argilei. Po 8 hodinách a odstrojení
jeskynì vystupuje dvojice na povrch. Ostatní zatím
v kempu vaøí a èekají na návrat „ztracených synù“.
Té noci se šlo spát až v pozdních noèních hodinách,
všichni vydatnì zapíjí záchranu svých životù.
Ve støedu jsme mìli naplánovaný odpoèinkový
den. Proto jsme vymìnili gumáky za pohorky
a vyrazili na celodenní výlet do vzdáleného kaòonu
Cetatea Radesei. Cestou jsme pozorovali spoustu
pøírodních krás planiny Padiš. Po pøíchodu ke kaòonu
jsme sledovali menší potok, který se náhle ztratil
v mohutném portálu prùchozí jeskynì, kterou vede
turistická stezka. Tunelovitou chodbou asi 20 m
vysokou s pomocí èelovek procházíme asi 150 m,
než se jeskynì opìt otevøe v úzkém kaòonu. Na konci
kaòonu jsme nalezli tùò s vodopádem, která tìm
otrlejším poskytla pøíjemné osvìžení. Po osvìžení
jsme odboèili k vydatnému pøítoku, kterým jsme
postupovali proti proudu až k vodopádu z jeskynì
Tunelul Micul. Poté následoval nekoneèný trek
zalesnìnými stránìmi a kopci, kterými jsme se po
pùlhodinì dostali až na jedno z nejvyšších míst
kaòonu, zvaného Belvedér, odkud se nám naskytl
neskuteènì krásný výhled do 250 metrové hloubky
kaòonu. Cesta zpìt dolù pak probíhala v uvolnìné
atmosféøe. Naším posledním cílem byl horní kemp
na planinì Padiš – Cabana Padiš. V kiosku jsme se
pozdravili s našimi krajany, kteøí nám doporuèili
místní specialitu – smaženou „plaèentu“. Tato
pochutina v podobì napùl pøeloženého langoše
20
s rùznými druhy náplní v pøepoètu za 8 korun nám
natolik zachutnala, že jsme u oné domorodé kuchaøky
strávili dlouhou chvíli.
Zcela nasyceni jsme se potom pomalu vydali
smìrem k našemu kempu na louce La Grajduri.
Cestou jsme sledovali øíèku, která nám zmizela v
ponoru a opìt se vynoøila z vývìru v krásném údolí
Poiana Ponor. Tentokrát jdeme poøádnì unaveni brzo
spát, jelikož nás další den èeká nároèná exkurze do
další jeskynì.
Obtìžkáni speleovaky vyrážíme ve ètvrtek ke
vzdálenému ústí propasti Avenul Gemanata, která
spolu s dalším propasovitým vstupem, Avenul
Negru, tvoøí jeskynní systém s podzemním tokem
dlouhým 2,5 km. Sestup 98 m hlubokou propastí
Gemanata s prùmìrem pøes 10 m má vzdušný
charakter a jako první se na nìj vydal Jindra, který
propast ukázkovì vystrojil. Spodní 70 m dlouhé lano
pomalu pøecházelo ze svislice na ledový svah, za
nímž bylo nutno pøeskákat pøes napadané kmeny
stromù až do prostorné chodby s aktivním vodním
tokem. Ten vyvìral z blízkého sifonu a po 200 m
toku ve svém øeèišti se ztratil v odtokovém sifonu.
Odboèkou z øeèištì, která funguje jako povodòové
patro, jsme se dostali k Dómu u soutoku (Sala
Confluentei). Odtud jsme prošli pøítokovou chodbou
až pod Avenul Negru, který je ve své spodní èásti
zcela zapadaný kládami a øícenými bloky. Z Dómu
u soutoku navštìvujeme ještì partie s dalším pøítokem
Galeria Sala. Tato akce se pro monumentálnost
vstupní propasti tìšila velikému nadšení všech
zúèastnìných.
V pátek jsme se vypravili na poslední exkurzi.
Naším cílem byla ponorová jeskynì Neagra s délkou
2,5 km a denivelací 120 m. Rozdìleni na dvì skupiny
jsme postupnì vyrazili z kempu. Zatímco první
skupina vystrojovala vstupní propasti, druhá skupina
šla fotit mohutný portál jeskynì Cetatile Ponorului,
kterou jsme navštívili vloni. Sestup do jeskynì
Neagra probíhal zpoèátku kaòonem pøerušovaným
propasovitými stupni, který byl vytvoøen v èistém,
hladce erodovaném a èerném vápenci. Nejkrásnìjší
partií však byla spodní èást meandru, která svými
dokonale oblými tvary a sytou barvou úplnì brala
dech. Po pøekonání meandru jsme stanuli na
køižovatce tokù, kde v minulosti došlo k propojení
dvou nezávislých jeskynních úrovní. Øeèištì jeskynì
již dosahovalo vìtších rozmìrù. Z hlavní chodby,
Galeria de Metrou, se dalo proniknout prakticky do
všech smìrù a sledovat všechny drobné pøítoky až
témìø do jejich ponorových partií. Druhá skupina také
prozkoumala nìkolik desítek metrù chodeb jednoho
z pøítokù, které nebyly zaznaèeny na mapì a tak se
zážitek z jeskynì ještì prohloubil. Po poøízení
fotodokumentace jeskyni odstrojujeme a vracíme se
do kempu. U veèerního pivka hodnotíme týden
zážitkù v jeskyních a chystáme se na ranní odjezd
domù.
Ráno vše balíme a pomalu opouštíme planinu
Padiš. V údolí pak ti nejotužilejší dávají v prùzraèné
øece oèistnou koupel. Nìkdo v neoprénu a nìkdo jen
tak. V Oradei ještì nabíráme pohonné hmoty a
pøejíždíme hranice, odkud pokraèujeme co
nejrychleji k domovu.
Závìrem dìkujeme Janu „Kameòákovi“
Kamenickému za poskytnutí cenných informací a
mapových podkladù.
Summary: Romania 2004 – Caves of the Padiš
Plateau. Ten members of speleogroup Plánivy
realized in the term from 7 th to 14th of August
expedition to Padis plateau in Bihor mountains in
Romania. Caves Ghetarul Barsa, Zapodie, Neagra,
Cetatea Radesei and karstic system Avenul Gemanata
– Avenul Negru were visited during this stay.
21
PSEUDOKRAS
A
HISTORICKÉ
PODZEMÍ
Úhyn Bílého konì
Michal Kolèava
„sloupových“ síní, jak V. Cílek popisuje, nejkrásnìjší
pražské podzemí. To je Bílý kùò.
Naše pracovní skupina SPEA, když ještì
fungovala, nejintenzivnìji prožívala rozkoše tohoto
pražského podzemí v roce 1990 a tehdy jsem vytvoøil
zde otištìnou mapku. Jako mapovací pomùcky
posloužily jednoduchý kompas do ruky, snad
jednodušší být nemùže, místy pásmo, místy
krokování. O pøesnosti si nelze dìlat iluze. Od
existující mapy Stavební geologie pro Pražský
obchod ovocem a zeleninou z roku 1958 se tato liší,
kromì nižší pøesnosti, pøedevším tím, že obsahuje
všechny pøístupné èásti, tedy i èásti „za zdmi“ mimo
areál bývalého skladu zeleniny. Jsou to zejména Malý
labyrint, kdysi zazdìný v propástce Lucerna,
chodbièky a síòky Xaverov, V úzkých a Zapomenutá
díra, èi prostory v oblasti Zøícené sínì.
Podzemní labyrint dosahuje délky chodeb
zhruba 750 m a poèva hlavních èástí je 9 m pod
Oblast hloubìtínských Hutí v minulosti oplývala na
pražské nehavíøské pomìry nezvykle rozsáhlou
tìžební èinností. Pøedevším v 18. a 19. století. To je
obecnì známo. Kamencové bøidlice byly tìženy
v dnes nepøístupném dole Sv. Antonín Paduánský.
Opodál byly v jejich nadloží dobývány chudé zemité
uhelné slojky z vrstev cenomanských jílovcù (od
r. 1770). Pro tyto aktivity bylo pronajato nìkolik
dùlních mìr. O výnosnosti tìchto podnikù není tøeba
spekulovat. Vchody do tìchto dílek postupem èasu
zanikly a jejich polohy byly zapomenuty. Mùžeme
jen pøedpokládat, že se v podzemí nacházejí desítky
metrù chodeb v rùzném stadiu existence a zaøícení.
Nad jílovci je vrstva kvádrových pískovcù, tìžená
menšími lomy, dodnes vesmìs zasypanými. Zde se
získával pøedevším štukový a slévárenský písek.
Kromì povrchových tìžebních jam tady probíhala
také podzemní tìžba. A tak se stalo, že se do dnešních
dob dochoval celkem spletitý labyrint chodeb a
22
terénem. Pùvodní vchody zanikly se zavezením
jámových lomù struskou a jiným odpadem. Tak byly
zpøetrhány kdysi logické dopravní cesty pro vyvážení
natìženého písku na povrch. Podzemí je v souèasné
dobì pøístupné šachticí a dvìma propady. Tyto 3
vertikální vstupy jsou však èasto využívány
k deponování odpadkù a pøebytkù místních pìstitelù,
tzv. zahrádkáøù, vulgarismy nechme stranou.
Mohutné plesnivé kužele sahají témìø k povrchu,
v Archivní síni lze navíc shledat „uskladnìné“ zetlelé
dokumenty spoleènosti Potravinoprojekt. Ve
Skružové šachtì by snad odpadky byly až na den,
nebýt podzemního požáru, který hromadu opìt o nìco
snížil. V zimním období je podzemí oblíbeným
pøíbytkem bezdomovcù. Je tu teplo a klid. Samotný
pozemek, pod nímž Bílý kùò leží, je divoce zarostlý
a pln exkrementù dìlnictva stavìjícího okolní
skvostné budovy satelitního mìsteèka. Na místì
zùstává nìkolik otázek. Napø.: Kdy Bílý kùò zanikne
úplnì? Je možné tuto podzemní technickou památku
nìjak zachránit? Ale, kdo se o to bude starat? Je vùbec
nutné zachovávat památky pro budoucnost, zejména
když se jedná o „nenávidìné“ historické podzemí?
Zdá se, že je úhyn Bílého konì na spadnutí.
V létì 2004 byla ve studni na soukromém
pozemku v ulici Za èerným mostem znovuobjevena
štola Svatá Anna, chcete-li tak pouze Anna. Jedná
se o nízkou štolku vykutanou v jílovcích, strop tvoøí
již pevné nadložní pískovce. Ve štolce je zachycena
nefalšovaná uhelná slojka, více jak 20 cm mocná.
Severním smìrem je dílo ukonèeno èelbou, jižním
smìrem tìžko zmáhatelným závalem z pískovcových
lavic. Nebýt iniciativy kolegy Jeronýma Lešnera,
který se v souèasnosti prosecko-hloubìtínským
podzemím zabývá, byla by jistì ještì dlouho
zapomenuta. Koho by napadlo slaòovat do studny.
Samozøejmì, že bez vstøícnosti majitele pozemku,
by se také žádný objev nekonal. Dìkujeme.
Na parcele ležící sv. od zpustlého sadu Bílého
konì, najdeme na jiném soukromém pozemku proti
osamocenému domku vchod do sklepa, øíkejme mu
tøeba Huský. Jde o malé síòky vykutané v pískovci
ve dvou patrech, s celkovou odhadovanou délkou
20 m a pøevýšením asi 6 m, se závaly
v pokraèováních. Toto podzemí pravdìpodobnì
navazovalo na dnes zasypaný lom, v nìmž býval i
hlavní vstup do skladù zeleniny v Bílém koni (na
mapce zával u Vrátnice).
K odhalení mnohých souvislostí by jistì
pomohly dobové mapy, pøípadné fotografie lùmkù
pøed zasypáním a urèitì také polygonový poøad
„protažený“ Bílým konìm s pøipojením Huského
sklepa. Bez toho tu zùstává pouze volné pole pivním
spekulacím.
Na závìr malé dementi. Kolega Lešner mì
upozornil na nejasnosti v mìøítku mapy podzemního
díla Višòovka otištìné ve Speleu 12. A skuteènì,
vlivem rùzných zmenšování našeho pùvodního
originálu jsem tam nakreslil špatné mìøítko. Zmínìná
mapka není tedy 1:1000, ale 1:750. Pardon, zaèínali
jsme.
Literatura:
BUKOVANSKÝ M. (1958): Zpráva o technickogeologickém prùzkumu podzemních prostor
v Praze-Hloubìtínì.– MS Geofond, Praha.
CÍLEK V. (1995): Podzemní Praha, knihovna ÈSS,
svazek 27, str. 40. ÈSS, Praha.
CÍLEK V. (1989): Tajemství Bílého konì.– Lidé a
zemì 38/11, 525-526. Academia, Praha.
CÍLEK V. (1989): Znovuobjevení Bílého konì.–
Speleofórum 1989, str. 65, ÈSS, Brno.
23
Podzemí v Hostìradicích na Znojemsku.
Jiøí Prokop, Jiøí Sobotka, Miroslav Veselý (ZO 6-18 Cunicunulus Jihlava)
Obec Hostìradice se nalézá ve Znojemském okrese
na rozhraní Èeskomoravské vrchoviny a Karpatské
soustavy.
První zmínky o obci jsou z poèátkù 2. tisíciletí, kdy
Hostìradice získal za moravského markrabìte
Vladislava majetkem Loucký klášter. Poèátkem 13.
století obec i okolí zasáhla nìmecká kolonizace
pøevážnì z Dolních Rakous. Kolonisté nepatøili
k chudinì a kromì penìz pøinesli zkušenosti
s pìstováním vinné révy. Roku 1308 je první zmínka
o Hostìradicích jako o mìsteèku. Èást obce vlastnil
v této dobì Øád nìmeckých rytíøù. V dobì husitských
válek byly Hostìradice jako protihusitské nìkolikrát
napadeny a roku 1425 zde husité založili veliký požár.
Ve 2. polovinì 15. století byla obec nejednou
„navštívena“ bojujícími vojsky èeských králù.
V období tøicetileté války 1671 – 1648 místní
obyvatelé již zøejmì intenzivnì hloubili podzemí a
uvádí se, že na obranu proti rabujícím vojskùm
budovali hostìradiètí podzemní chodby, které
navazovaly na starší díla, aby zde zachránili sebe i
majetek. Podzemí ze stejných dùvodù jistì využívali
i za napoleonských válek zaèátkem 19. století.
Pozdìji obec prožívala poklidnou éru a postupnì
v obci vznikla škola, zdravotní støedisko, penìžní
ústav, pošta a èetnická stanice. Úbytek obyvatel
zaznamenala obec po odsunu nìmeckého
obyvatelstva po roce 1945. V dnešní dobì mají
Hostìradice kolem 1500 stálých obyvatel.
Ražba podzemních prostor v obci Hostìradice a
v jejím okolí (napø. Míšovice) probíhala zøejmì
hlavnì v 17. století. V té dobì vìtšina obyvatel
vlastnila kus pastvin u obce a menší èi vìtší vinohrad,
a tedy hlavní využití podzemních prostor bylo
hospodáøského charakteru. Podzemí je raženo
v køemitých píscích, které byly dle pamìtníkù
v minulosti voženy do Vídnì, kde byly využívány
hlavnì ke stavebním úèelùm. Prostory hloubili
sedláci po práci a hlavnì v zimì primitivními nástroji
a vyrubaný materiál vynášeli z podzemí vìtšinou
v putýnkách na zádech.
V 18. století, kdy zaèali orbou pøetváøet pastviny
na pole, pøestávali sedláci podzemí hloubit, avšak
nadále je využívali k hospodáøským úèelùm
a k úkrytu obyvatel èi majetku v období válek.
V publikaci Hostìradice od doc. PhDr. Šípka se
uvádí, že se v Hostìradicích v druhé polovinì 19.
století hojnì rozmáhala výroba perleových knoflíkù.
Tento fakt se rovnìž potvrdil pøi naší návštìvì
podzemí, kde byl v jedné velmi nízké chodbì nalezen
vyvezený odpad z výroby tìchto knoflíkù v podobì
vìtšího množství dìrovaných mušlí.
Bìhem našeho podzemního prùzkumu
a mapování jsme nalézali hojné letopoèty se jmény
vyryté do stìn chodeb. Nejstarší námi objevený
letopoèet z podzemí pod domy è.p. 159 a 160 je
z roku 1781, navazují roky 1806, 1807 a další.
K letopoètùm se váží rùzná jména. Velmi èasto se
opakuje jméno „Balzer“ a to v rùzných èasových
obdobích. Nápisy jsou vìtšinou v nìmèinì a psané
švabachem.
Systém hostìradického podzemí je zøejmì velmi
spletitý a rozprostírá se na obrovských plochách pod
velkou èástí obce, mnohdy také v nìkolika patrech
Obr. 1. Podzemí v Hostìradicích – nejstarší nápisy
(foto J. Prokop).
Obr. 2. Podzemí v Hostìradicích – nápisy (foto
J. Prokop).
24
Obr. 3. Plán chodeb.
25
nad sebou, jak je to patrné zejména na úpatí a ve
svahu kopce napravo od silnice z Hostìradic do
Míšovic. Labyrint je však pro rùzné zavážky, závaly
a zazdívky na mnoha místech pøerušen. Zjistit
souèasný stav tìchto slepých úsekù, do kterých není
odnikud pøístup, bohužel není možné. A to je chyba,
nebo se mohou vyskytovat pod komunikacemi, po
kterých pøejíždí tìžká technika èi pod základy budov
a pøedstavují tedy skryté nebezpeèí v podobì náhlých,
nepøedvídatelných propadù s rùznými rozsahy škod.
Nepøístupné èásti podzemí v centru obce
potvrzují napøíklad vìtrací prùduchy èi komíny a
nepøímo též inženýrsko-geologické vrty, vyhloubené
nedaleko kostela, které byly provedeny v letech 1983
a 1991 pravdìpodobnì v souvislosti s trháním
vozovky na námìstí proti kostelu. V roce 1983 byly
provedeny tøi vrty ve vzdálenostech cca 2,5 m od
sebe soubìžnì s kostelem. Dle vyjádøení tehdy
pøítomného úèastníka pana Èurdy vrty è. 2 a 3
v hloubce 4 až 5 m narazily na dvì øady cihel, dále
se vrták asi 2 metry propadl volnou prostorou, patrnì
podzemní chodbou, jejíž poèva byla zaplavena
tekutými písky. Pod podlahou chodby dále vrták
projel jílem, který odsud není popsán a vyskytuje se
dle pøítomného mineraloga nejblíže u Oleksovic. Pod
jílem až do koneèné hloubky vrtù cca 15 m se
nacházely stále písky, podloží tvoøené horninami
krystalinika nebylo dosaženo. Další vrt byl zhotoven
roku 1991 firmou Otáhal z Vrchovic do hloubky 27
m s obdobným výsledkem jako pøedchozí prùzkumné
vrty.
Co se týèe námi zmapované èásti podzemí pod
domy è.p. 159 a 160, nìkteré úseky nejsou v dobrém
stavu. Pùsobí zde øada negativních vlivù a faktorù,
jako napøíklad prorùstání koøenù stromù z povrchu,
vozovka nad chodbami, po které jezdí tìžká technika,
obèasnì pùsobící voda (ze srážkové èinnosti) a další.
Dle ústního vyjádøení pana starosty zde nedaleko od
vchodu do podzemí u domu è.p. 159 nedávno došlo
k výraznému propadu u silnice, který musel být
následnì likvidován zásypem inertním materiálem
(kamení, stavební su, zemina, atd.) v objemu tøí plnì
naložených tatrovek.
Mapovaná èást podzemí se rozkládá na ploše cca
53 x 72 m a celková délka chodeb a rozrážek èiní
pøibližnì 480 m. Podzemí je situováno ve tøech
výškových úrovních víceménì kopírujících tvar
terénu. Stropy chodeb leží pouze nìkolik metrù pod
terénem.
Na základì dohody s obecním úøadem bude naše
Obr. 4. Podzemí v Hostìradicích – nestabilní strop
(foto J. Prokop).
ZO provádìt v budoucnu další prùzkum pod
zastavìnou i nezastavìnou oblastí katastru
Hostìradic, s výsledky prùzkumu seznámíme opìt
širší veøejnost prostøednictvím Spelea.
Struèná geologická charakteristika Hostìradic
a okolí
Z geologického hlediska se širší okolí Hostìradic
nachází pøi západním okraji krystalinika miroslavské
hrástì a v jižním výbìžku boskovické brázdy. Pevný
skalní podklad èili geologické podloží zde tvoøí rùzné
typy slídnatých rul, tmavé amfibolity a šedoèerné
droby (prvohorní sedimenty staré asi 300 mil. let),
které jsou dobøe odkryté v èásteènì zatopeném a
zaváženém kamenolomu na návrší s kaplièkou. Na
západních a jihozápadních svazích návrší a prakticky
pod celou obcí se uchovalo více než 10 m mocné
souvrství tøetihorních pøevážnì køemenných pískù,
místy slabì zpevnìných v pískovce. Právì s tìchto
píscích jsou raženy témìø všechna podzemní díla
26
v Hostìradicích. Stáøí tìchto pískù je mladotøetihorní,
kolem cca 20 mil. let, stratigraficky klasifikovaných
jako terciér – > neogén – > miocén – > eggenburg
– ottnang (pozn. redakce – spíše jen ottnang).
Monotónní vrstvy pískù nejsou postiženy
tektonickými procesy a vrásnìním, proto jsou
subhorizontálnì uloženy. Písky se vyznaèují
žlutohnìdou barvou, místy s rezavì hnìdým
páskováním odrážejícím pùvodní sedimentární
vrstevnatost, nevyskytují se v nich charakteristické
fosilie vyjma vzácných nálezù žraloèích zubù èi kostí
ryb a jsou typické pomìrnì jemnou zrnitostí a dobrým
vytøídìním (témìø z 90 % køemen, ménì živce a
slídy), což je charakteristické pro sedimentaci ve
vìtších hloubkách tøetihorního moøe.
Pouze v jednom místì jsme pøi prùzkumu
podzemí po domem è.p. 159 narazili na podloží, nad
nímž se nacházely bazální štìrky s dobøe omletými
valouny a bloky podložních tmavých amfibolitù
dosahujících ve svém prùmìru i pùl metru, což je
typické pro pøíbojovou transgresi (postupování)
tøetihorního moøe dále do vnitrozemí. V jednom
pøípadì byla také nalezena pøíèná tektonická porucha
kose uložená k pískovým vrstvám s typickými
zvìtrávacími pochody s tvorbou bílého kaolinu
(vzniká rozkladem ze živcù). V píscích se dále hojnì
vyskytují železité konkrece (pelosiderity?)
diskovitých i jiných protáhlých a zploštìlých tvarù,
které mohou vytváøet i souvislejší vrstvy pískù
stmelených železitým tmelem v docela houževnatý
a odolný pískovec. V øadì pøípadù byly tyto konkrece
objeveny ve stropech a klenbách podzemních chodeb.
Jevy spjaté s tzv. „tekoucími písky“ nebyly
zaznamenány a jedná se o docela vzácný jev, kdy se
tìžbou pøeruší vrstva suchého sypkého písku mezi
vrstvami pískù až pískovcù slabì zpevnìných a
následnì se dá tato vrstva tlakem do pohybu. Tekoucí
písky mohou být samozøejmì také jednou z pøíèin
destabilizace podzemních prostor a dùsledkem toho
mohou vznikat poklesy a sesuvy terénu, pøípadnì
stále se hýbající tzv. „živé propadliny“. Dalším
rizikovým faktorem mùže být sufoze, kdy dochází
k vymývání zrnek pískù proudící vodou a tím rychle
vznikajícím druhotným dutinám pøípadnì destrukci
podpìrných pilíøù. K tomuto jevu by mohlo dojít pøi
eventuální poruše vodovodního øadu èi déletrvajících
zátopách èi vodních pøívalech.
Summary: Underground in the Hostìradice village
in the Znojmo region. This article describes artificial
subterranean spaces under village Hostìradice.
Hostìradice village is situated in the South
Moravia about 15 km south from town Moravský
Krumlov. This village has around 1500 inhabitants
and was established in the13th century by Friary of
German Knights as its commendam. The geological
underbed of this area is consisted of tertiary, lowreinforced sandstones, which were used as a source
of sand for the building industry etc. In the past the
freeholders, farmers and wine growers, excavated
the sand at the dormancy. The sand was excavated
for several centuries and in the19th century it was
sold to Vienna and other Austrian towns. Inhabitants
were of a German origin till 1946 year when were
displaced over the border of former Czechoslovakia.
As a remains of quarrying there was a net of
subterranean drifts and galleries with several height
levels, which was used like a wine-cellars or crop
cellars in peaceful times, and like a shelters and
refuges during wars. The overall length of galleries
is approximately a few of kilometres. Nowadays, this
subterranean spaces under urban area are divided
by walls between recent householders, so that the
biggest part is situated on place of 53 x 72 meters
and it has total length about 480 m. There is a
possibility of subsidence process and creation of
depressions under buildings and roads. The depth of
ceiling of galleries is only several meters under
surface. The parts of subterranean spaces situated
in rural area are mostly abandoned and partially fall
in.
27
TROCHA
HISTORIE
K pùvodu jména jeskynì Malý lesík u Bøeziny
(Moravský kras – jih)
Marek Poustevník – Šenkyøík (ZO 6-31 Speleologický prùzkum poustevník Marek)
Dne 1. èervna 1949 objevil bøezinský obèan Alois
Ševèík (1916 – 1981) ve skalní partii Malý lesík u
Bøeziny neznámou jeskyni (VÝBOR SK 1950). Pro
místní obèanstvo to byla velká událost, když zjistili,
že i v blízkosti jejich vesnice, je tak jako u jiných
krasových obcí, tajemný otvor do podzemí.
V roce 2005 jsem se seznámil s èleny rodiny
Ševèíkù, kteøí dosud žijí v Bøezinì. K dìdovì jeskyni
mají stále citový vztah, a jsou na objev svého pøedka
patøiènì hrdi. Z pozùstalosti po Al. Ševèíkovi mi
zapùjèili k oscanování nìkolik historicky cenných
fotografií na nichž vyniká pùvodní vzhled jeskynì
Malý lesík (pøeposlány do archivu ZO 6-12), a
souèasnì se mi svìøili, že novì objevená jeskynì se
mìla pùvodnì jmenovat po objeviteli: ŠEVÈÍKOVA
JESKYNÌ. Alois Ševèík však toto pojmenování ze
skromnosti odmítnul. Ve Výroèních zprávách
Speleoklubu za roky 1950 a 1951, se proto novì
objevená jeskynì rozpaèitì nazývá BØEZINSKÁ
JESKYNÌ, „nalézající se v trati Malý lesík“
(VÝBOR SK 1951, VÝBOR SK 1952). V následující
Výroèní zprávì za rok 1952 však již není jméno nové
jeskynì u Bøeziny pøímo vysloveno (VÝBOR SK
1953) a v dalších Výroèních zprávách již zmínky o
bøezinské jeskyni zcela mizí. V polovinì 50. let totiž
došlo k odejmutí èasopisu Èeskoslovenský kras
amatérským jeskyòáøùm, a proto se o Ševèíkovì
jeskyni u Bøeziny znovu v literatuøe dozvídáme až
na poè. 60. let po vzniku opozièního Krasu
v Èeskoslovensku. A tou dobou je již – tehdy ani né
100 m dlouhá jeskynì - hrdì nazývána: „Jeskynním
systémem MALÝ LESÍK“ (BURKHARDT –
HOMOLA – ŠEVÈÍK 1960, VÝBOR SK 1963,
ŠTELCL 1964, HAVEL – VALÍÈEK 1973 aj).
Závìr
Pùvodním jménem jeskynì è. 1405 je tedy
„Bøezinská jeskynì“. Tento název se však neujal, a
proto se pro pojmenování jeskynì èasem vžilo jméno
okolní lesní trati „Malý lesík“. Názor nìkterých
starých funkcionáøù Bøezinské skupiny, že jeskynì
byla pojmenována po „krápníèkovém zákoutí
nalézajícím se v Horním patøe nad Lisovnou“ (objev
teprve z r. 1983) je tedy mylný, stejnì tak jako byla
mylná v 80. letech i jejich pøestavba domu v Bøezinì
na rekreaèní objekt speleologické skupiny. Doufám,
že nejasnosti ohlednì jména jeskynì Malý lesík tímto
pøíspìvkem mizí. V roce 2005 jsem na dùstojnou
památku skromného zakladatele Bøezinské skupiny
p. Aloise Ševèíka, uvedl do literatury u jím objevené
jeskynì è. 1405 slovní spojení: „ŠEVÈÍKÙV MALÝ
LESÍK“ (ŠENKYØÍK 2005, s.14). Alois Ševèík
z Bøeziny je dnes né zcela docenìný, významný
prùkopník bøezinské speleologie, který byl v letech
1949 – 1981 vùdèí osobností speleologického
prùzkumu jeskynì Malý lesík. Jako neobyèejnì
øemeslnì zdatný zámeèník byl autor konstrukènì
geniální tìžební lanovky, jíž byl Malý lesík proslulý,
a to i za geologickou hranicí Moravského krasu.
Literatura
BURKHARDT R., HOMOLA V., ŠEVÈÍK A.
(1960): Pøíspìvek k poznání krasových jevù
Babické plošiny a údolí Bøezinského potoka
v Moravském krasu. – Kras v Èeskoslovensku,
1, Brno, s. 1-13.
28
Obr. 1. Pùvodní vzhled dnes již zcela antropogennì pozmìnìného vchodu jeskynì è. 1405 Malý lesík.
Historicky velmi cenná fotografie objevená teprve v r. 2005 v pozùstalosti po Aloisi Ševèíkovi z Bøeziny
(uprostøed).
logického klubu za rok 1949. – Èeskoslovenský
kras, 3, 69-93.
VÝBOR SK (1951): Výroèní zpráva Speleologického klubu Brno za rok 1950.–
Èeskoslovenský kras, IV, è. 3-4, 83-95. Brno.
VÝBOR SK (1952): Výroèní zpráva Speleologického klubu Brno za rok 1951. –
Èeskoslovenský kras, V, è. 1-2.
VÝBOR SK (1963): Zpráva o výzkumné èinnosti
Speleologického klubu za rok 1962.– Kras
v Èeskoslovensku 1-2 /1963, 35-36.
HAVEL H., VALÍÈEK Z. (1973): Výroèní zpráva
Speleologického klubu za rok 1972.–
Èeskoslovenský kras, 25, 127-129.
ŠENKYØÍK M. P. (2005): Plošina Skalka – základní
studie o neznámém speleologickém problému
jižní èásti Moravského krasu.– Acta
Speleohistorica 4/2005, s. 1-70.
ŠTELCL O. (1964): Zpráva o èinnosti Krasové
komise pøi Geografickém ústavu ÈSAV v Brnì
za rok 1963. – Èeskoslovenský kras, 16, 135138.
VÝBOR SK (1950): Výroèní zpráva Speleo-
29
TECHNIKA
A
ZPRÁVY
SZS
Kalibrace „šerebla“ a ještì trochu drsné teorie
Hrdá Jaromíra, Nakládal Petr (ZO 1-02)
spolupracovali: Honeš Martin (ZO 1-10), Šerebl Zdenìk
Jak asi dost lidí tuší, nebudu popisovat návštìvu
podzemí a protahování známého ctihodného
jeskyòáøe plazivkami s pøíznaènými názvy Kalibr
nebo Kalibraèní, kterých je v Moravském a Èeském
krasu bezpochyby øada. V dalších odstavcích budou
popisována kalibraèní mìøení pøístroje „šerebl“ (nebo
také radiomaják) realizovaná na zaèátku roku 2003
v oblasti Èeského krasu. V pøedchozím èlánku
popisujícím vlastní pøístroj (Speleo è. 35) jsem se
vytahoval, že hloubku mìøené jeskynì stanovuji
krokováním. Kolik krokù, tolik metrù je prostora
hluboko pod zemí. Tento pøibližný odhad až doposud
staèil. Problémy zaèaly až na jedné lokalitì na
Slovensku, kde jsem byl místními jeskyòáøi
osoèován, že pøístrojem stanovuji hloubku hodnì
nepøesnì (nepøesnost øádovì v desítkách metrù).
Problém však byl asi spíš ve vzájemné komunikaci
než ve vlastním mìøení. Pøesto jsem se rozhodl co
možná nejpøesnìji nakalibrovat mìøení hloubky,
ovìøit citlivost metody na úhlové vychýlení vysílací
antény a výsledky mìøení ovìøit i geodeticky.
V první øadì bylo nutné vybrat vhodné lokality
na kalibraèní mìøení. Základní podmínky pro výbìr
vhodných míst byly urèeny horninovým typem
(vápence), jejich snadnou dostupností a možností
jednoduchého geodetického pøemìøení. Z fyzikální
podstaty mìøení plyne, že by se vysílací anténa mìla
nacházet v homogenním bloku vápence a vlastní
zamìøování by se mìlo odehrávat na pokud možno
rovné ploše nad blokem. Jako nejvhodnìjší se
ukázaly štoly v oblasti Malé Ameriky na "Lišèárnì"
a v "Pusáku" a v lomu Alkazar. Výškový rozdíl mezi
vysílací anténou a povrchem byl mìøen
barometrickým výškomìrem s pøesností 1 m
(u paraglaidistù známý jako vario). Pøípadné
nepøesnosti vzniklé zmìnou atmosférického tlaku
byly kompenzovány nìkolikanásobným mìøením a
kontrolou na spoleèném bodì. Mìøení bylo
realizováno, na rozdíl od pøedchozích orientaèních
mìøení, s malou vysílací anténou o prùmìru 0,3 m.
K pøibližnému stanovení náklonu vysílací antény o
úhel 5° posloužila nakalibrovaná stavební vodováha.
Výsledky mìøení hloubky podle metodiky
uvedené ve Speleu è. 35 (obr. 1) jsou uvedeny v grafu
Obr. 1. Princip stanovení hloubky umístìní vysílací antény.
30
na obr. 2. Z nich je patrná témìø lineární závislost
vzdálenosti místa vývìru signálu od místa
vodorovných siloèar na hloubce umístìní vysílací
antény pod povrchem. Lineární èást se láme až
v hloubkách vìtších než 26 m pod terénem. Dále jsme
zjistili, že náklon vysílací antény o 5° (ten náklon
pozná už i slepý) se do hloubky 15 m prakticky
neprojevuje. Pøi mìøení na Pusáku pøi hloubce
antény 34 m byl zaznamenán posun vývìru signálu
o cca 3 m pøi zmenšení jeho kontrastu (vývìr
definovaný kruhem o prùmìru 1 m se posunul o 3 m
a zmìnil se na kruh o prùmìru 2 m). Vliv náklonu
vysílací antény na stanovení hloubky lze na základì
získaných zkušeností kompenzovat stanovením dvou
míst vodorovných siloèar v jedné linii s vývìrem
signálu. Kompenzovaná vzdálenost použitelná pro
stanovení hloubky uložení vysílací antény je pak
polovinou vzdálenosti mezi místy vodorovných
siloèar. Pøi mìøení na Lišèárnì a Alkazaru bylo možné
si navíc ovìøit jednoduchým mìøením (kompas a
pásmo) nepøesnost ve stanovení polohy. Rozdíl
jednoho metru byl vzhledem k pøesnosti
geodetického mìøení uspokojivý.
V letním semestru 2003 manželka zaèala
pøednášet na PøF UK cyklus pøednášek z teorie polí
(fyzikálních, nikoli zemìdìlských). Pøitom mì
požádala, abych jí osvìtlil nìco kolem principu
elektromagnetické indukce. Náhoda mi vnukla
myšlenku, že by se její požadavek dal zákeønì zneužít
v mùj prospìch. Mìl jsem jistý dluh k obecné
speleologické veøejnosti. V nìkdejším pojednání o
problematice zamìøování podzemí „šereblem“
(Speleo è. 35) jsem pøedpokládal, že magnetické pole
cívky vytváøí okolo sebe siloèáry ve tvaru elips. Podle
empirických zkušeností by mìly vodorovné siloèáry,
rovnobìžné s horizontální rovinou, postupovat od
cívky lineárnì. Proto jsem manželku požádal, aby
mi na základì èerstvì nabytých znalostí z teorie
fyzikálních polí vypoèítala tvar magnetických siloèar
cívky o polomìru R (proè bych se s tím mìl døít já,
ne?). Teï pøedám slovo, pardon, pero, ještì jednou
se omlouvám, klávesnici manželce, která
matematický postup vysvìtlí.
Pole vektoru magnetické indukce kolem kruhové
cívky o polomìru R je válcovì symetrické podle osy
cívky. Zaveïme tedy kartézský souøadný systém xyz
Obr.2. Výsledky kalibraèního mìøení
31
tak, že støed cívky umístíme do poèátku a osa z
odpovídá ose cívky, dále pak zaveïme válcový
se stejným umístìním
souøadný systém
poèátku, jak ukazuje obr. 3. Pro zjištìní tvaru
silokøivek magnetického pole staèí øešit prùbìh
vektoru magnetické indukce pouze v rovinì xz.
Pøi výpoètu pole magnetické indukce vyjdeme
z Biot-Savartova zákona. V bodì P každý element
cívky v bodì M pøispívá k celkové magnetické
indukci B vektorem dB, pro který platí
µI
(ds × r0 )
4πr 2
kde I je elektrický proud protékající cívkou
(I=nI0, kde n je poèet závitù cívky a I0 je proud
je permeabilita
protékající jedním závitem),
prostøedí (pøedpokládáme, že
je v prostoru
konstantní), vektor ds je elementární teèný vektor k
závitu cívky v bodì M, vektor r je polohový vektor
bodu P z bodu M a vektor r0 je jednotkový vektor ve
smìru vektoru r a r = | r | je velikost vektoru r. Poloha
bodu M je dána pouze úhlem ( =R). | ds | =ds =
Rd (d je element úhlu ), velikost vektoru dB
mùžeme vyjádøit jako
dB =
dB =
µI
4πr 2
Obr.3. Geometrie k výpoètu magnetického pole
kruhové cívky v rovinì xz.
kde úhel je úhel mezi vektory ds a r0. Jak r
tak i úhel jsou závislé na úhlu :r = r ( ), =
( ). Urèení funkce ( ) závislostí lépe pøiblíží
obr. 4.
R sin α dϕ
Obr. 4. Geometrie k výpoètu magnetického pole kruhové cívky v prùmìtu do roviny xy (vlevo) a v pohledu
z roviny z (vpravo). Trojúhelník (s odmocninou uvnitø) pøedstavuje èást roviny, ve které leží vektory ds a
r a tudíž rovinu, na kterou je kolmý vektor dB.
32
Již z obr. 3 a cosinové vìty je patrné že
r = ( z2+R2+x2-2Rxcos )1/2,
z obr. 4 vyplývá, že
sin α =
z 2 + ( R − x cosϕ ) 2
.
r
Celkovou magnetickou indukci v bodì P dostaneme jako integrální souèet pøíspìvkù dB pøes celou kružnici
cívky. Pro výpoèet trajektorií silokøivek vektoru B je vhodné vyjádøit si zvl᚝ složku Bz a Bx, a tedy i zvl᚝
složky dBz a dBx. Z obr. 4 je zøejmé, že
R − x cosϕ
dBz = dB cos β = dB sin(90 − β ) = dB
=
µIR
z 2 + ( R − x cosϕ ) 2
R − x cos ϕ
4πr 2
r
z 2 + ( R − x cos ϕ ) 2
dBx = dB sin β cosϕ
=
z 2 + ( R − x cosϕ ) 2
µIR
4πr 2
µIR R − x cosϕ
dϕ
4π
r3
z cos ϕ
= dB
z 2 + ( R − x cosϕ ) 2
r
dϕ =
z 2 + ( R − x cos ϕ ) 2
z cos ϕ
z + ( R − x cos ϕ )
2
dϕ =
2
µIR z cos ϕ
dϕ
4π
r3
a tedy
2π
Bz =
∫
dB z dϕ =
0
2π
Bx =
∫
0
dB x dϕ =
µIR
4π
µIR
4π
2π
∫
R − x cos ϕ
r3
0
2π
∫
z cos ϕ
r3
0
dϕ =
dϕ =
µIR
2π
µIR
2π
π
∫ [z
0
π
∫ [z
0
R − x cos ϕ
2
+ x + R 2 − 2 Rx cos ϕ
2
z cos ϕ
2
+ x 2 + R 2 − 2 Rx cos ϕ
]
3/ 2
]
3/ 2
dϕ
dϕ
Jestliže silokøivky vektoru B popisuje funkce z =f(x), pak tuto funkci mùžeme urèit z diferenciální rovnice
π
R
df ( x ) B z
=
=
dx
Bx
∫r
1
3
dϕ
−
0
π
z
∫
0
cos ϕ
r3
dϕ
x
z
Pøi mìøení s pøístrojem „šerebl“ však mìøíme magnetické pole ve vzdálenosti desítek až stovek metrù od
cívky, která má polomìr menší než 1 m. Tedy
reálné d << 1 platí (1-d)-n » 1+nd lze psát:
R / x 2 + z 2 << 1
33
a stejnì tak i
3Rx
z 2 + x 2 + R2
cos ϕ << 1.
Protože pro každé
3
(
1
2
2
2
  = z +x +R
r
(
)
−3 / 2
= z2 + x2 + R2
2 Rx


cos ϕ 
1 − 2
2
2
z
x
R
+
+


)
−3 / 2
(1 + a cos ϕ ),
−3 / 2
(
≅ z 2 + x2 + R2
kde a =
)
−3 / 2
(1 +
3Rx
cos ϕ )
z 2 + x2 + R2
3Rx
z 2 + x2 + R2
Potom
π
Bz
≅
Bx
π
∫ R(1 + a cos ϕ )dϕ
π
0
−
∫ z cos ϕ (1 + a cos ϕ )dϕ
x
=
z
0
πR
=
π
az
1
(cos 2ϕ + 1)dϕ
20
∫
−
R
π
∫
∫
0
π
∫
dϕ + aR cos ϕ dϕ
0
π
−
∫
2
z cos ϕ dϕ + az cos ϕ dϕ
0
x
=
z
0
x 2πR x 2 R − ax
=
− =
z azπ z
az
a po dosazení za a dostaneme
Bz 2z 2 + 2R 2 − x 2
≅
Bx
3xz
Øešením této diferenciální rovnice je funkce z = f ( x ) = ± k x 4 / 3 − x 2 − R 2 ,
kde k ∈ R +
.
Prùbìh silokøivek ukazuje obr. 5.
Pro body v rovinì xz, ve kterých má vektor magnetické indukce nulovou vertikální složku (BZ=0) platí
Bz 2z 2 + 2R 2 − x 2
=
=0
Bx
3xz
Obr. 5. Silokøivky vektoru magnetické indukce v rovinì xz kolem kruhové cívky (v rovinì xy umístìné
v poèátku).
34
tedy
pøedpokladùm (na obr. 6 èárkovanì). Znalost
základního vztahu výpoètu tvaru siloèar má velký
2
význam pro praktické použití. Pozici uložení antény
1 R
1
z
≅ 0,707 ≈ tan(35.26°) tak lze v pøípadì dobrého zamìøení získat ze tøí
x = ± 2 − x  ≅
 
 
2
mìøení, situovaných obecnì v prostoru.
Ve vzdálenost x>>R od cívky leží tedy body
Zkušenosti získané pøi kalibraci a z mates nulovou vertikální složkou magnetické indukce na
pøímce svírající s horizontální rovinou úhel 35°. Výše matického výpoètu jsme vzápìtí zúroèili pøi
uvedený výpoèet pøedpokládal, že cívka je obklopena upøesnìní prùbìhu severní vìtve jeskynì Bue Marino
homogenním prostorem s konstantní permeabilitou. na Sardinii (jaro 2003). Šereblem byly zamìøovány
Pokud èást prostoru tvoøí vzduch a èást hornina podzemní prostory v hloubce až 170 m pod terénem
s odlišnou permeabilitou, tvar silokøivek bude mírnì (velká anténa). Souøadnice tøí bodù stanovených
jiný a body s nulovou vertikální složkou magnetické pomocí GPS byly porovnány se souèasnou mapou
indukce budou ležet na pøímce svírající s horizontální prostorù za sifony. Dosažená pøesnost cca ± 15 m
byla v tìchto podmínkách dostaèující (tunely o
rovinou úhel mírnì odlišný od 35°.
Pøestože kontrola výpoètu probìhla uspokojivì délkách v kilometrech a prùmìrech v prvních
a vypoètený úhel horizontálních siloèar zhruba desítkách metrù). Další ovìøení pøesnosti se odehrálo
odpovídal namìøeným hodnotám (odchylky jsou v oblasti jeskynì Lopaè a v Pøíbrami. Na tìchto
patrnì zpùsobeny použitím støídavého elektro- lokalitách se kvalita mìøení ovìøila vrtnými pracemi.
magnetického pole oproti výše provedenému výpoètu Odchylka 0,5 m pøi hloubce vrtù cca 40 m u Lopaèe
stacionárního magnetického pole), radìji jsem resp. cca 30 m v Pøíbrami je, i s ohledem na pøesnost
vypoètený tvar ovìøil pokusem. Mìøení bylo vrtných prací (vrt není nikdy kolmý), naprosto
realizováno u nás v bytì s anténou o prùmìru 0,3 m. uspokojivá.
Z výsledkù mìøení je tedy evidentní, že „šerebl“
I pøesto, že jsme se pohybovali v tìsné blízkosti
antény, výsledky pøibližnì odpovídaly teoretickým je efektivní, jednoduchý a spolehlivý pøístroj
Obr. 6. Porovnání vypoètených siloèar a namìøených hodnot.
35
použitelný k velmi pøesnému zamìøování
podzemních prostor nacházejících se i pomìrnì
hluboko pod zemským povrchem. Domnívám se, že
z mojí strany byla problematika mìøení „šereblem“
už dostateènì rozebrána jak po praktické, tak po
VÝROÈÍ
teoretické stránce, a do budoucna se k ní již nebudu
muset vracet. Pøedávám tak pomyslnou štafetu dalším
badatelùm hodlajícím se touto problematikou
zabývat.
A
VZPOMÍNKY
Èeská speleologická spoleènost
KRASOVÁ SEKCE ZO 1-07
oznamují, že ve ètvrtek 28. èervence 2005 zemøel
ve vìku 83 let
WABI
VLADIMÍR STÁRKA
Jeskyòáøi v nìm ztrácejí kamaráda, který pøes pùl století køížem krážem putoval
Èeským krasem i dalšími krasovými oblastmi Èeska i Slovenska, vìtšinou se skupinkou
mladých hochù dychtivých poznání krasu, které vábilo jeskynní tajemné zvání,
oèekávaná dobrodružství a objevy.
Wabi se dostal ke krasu a jeskyním, když hledal pro svùj na èerno vedený
skautský oddíl vhodnou náplò. Záhy po objevu Konìpruských jeskyní se soddílem
dostal na Zlatého konì a krasové podzemí si ho zcela získalo. Tím také mohl svùj oddíl
legalizovat jako kroužek mladých jeskyòáøù Krasové sekce. Ve svém oddíle, který se
v prùbìhu let a desetiletí stále mìnil, odchoval klásce k pøírodì stovky hochù. U
mnohých to zásadnì ovlivnilo i jejich další život, studia a povolání.
Patøil mezi prùkopníky poznání Slovenského krasu, kam jezdil na jaøe hledat
známé i neznámé propasti. Touha po poznání ho vedla kèastým cestám do ciziny – za
socialismu do krasu a za archeologickými lokalitami Bulharska, Maïarska, Rumunska,
Jugoslávie, NDR i Polska. Po roce 1990 se mu otevøely možnosti cest na západ, zejména
Francie (kam v roce 1968 emigroval se svou rodinou jeho starší bratr Jiøí a stal se
profesorem mikrobiologie v Marseille).
Wabi byl vášnivý psavec. Psal humorné povídky pro vánoèní posezení jeskyòáøù i
obsáhlejší veselé jeskyòáøské pøíbìhy (Tajemství Císaøské rokle, Cyklistický závod
Praha-Amerika-Zlatý kùò, Zpráva o vzniku a zániku jeskyní u Bosákova,
Dobrodružství profesora Hessioda), psal do novin, èasopisù, zejména èasopisu Lidé a
zemì, do Èeskoslovenského krasu. Pøednášel. Jeho tématem byl vždy kras, jeskynì,
pøírodní záhady a zajímavosti, turisticky pozoruhodná místa. Spolu sJiøím Kuklou je
autorem textu jeskyòáøské hymny.
Ve Wabim ztrácejí jeskyòáøi dobrého a charakterního èlovìka, dlouholetého
kamaráda, který ke krasu neodmyslitelnì patøil.
Èest jeho památce !
Rozlouèení a pohøeb se konal v rodinném kruhu
36
Wabi nás bude stále doprovázet v desítkách kreseb. Na této supí povìstný Jaroslav Petrbok na bicyklu
Èeským krasem.
37
LISTÁRNA
A
KRÁTKÉ
ZPRÁVY
Pøíspìvek k úvahám o vzniku a vývoji stropních marmitù v jeskyních
Moravského krasu
Ladislav Slezák
Úvodem se musím pøiznat, že jsem se nikdy detailnì
otázkami vzniku a vývoje stropních hrncù, marmitù,
v jeskyních Moravského krasu nezabýval. Následnì,
po katastrofické povodni v r. 1970, kdy v rámci
dokumentace prostor Amatérské jeskynì byly
sledovány tzv. vodní èáry jako relikty nejvyššího
vzdutí vod, mne zaujaly nìkteré skuteènosti, které
v té dobì nebyly dále sledovány a pøípadnì uvedeny
do dùležitých spojitostí. Ve velkých dutinách bylo
možno na stìnách sledovat horizontální linie,
v jejichž úrovni se na stìnách vyskytovaly zbytky
jehlièí, listí, drobné úlomky døev v rùzném stupni
rozpadu a zbytky zaschlé pìny, která putovala po
hladinì vzedmutých vod. Zajímavým poznatkem
bylo i to, že mezi výše popisovaným materiálem byl
na stìnách pøichycen i jemný písek a jíl. Pøipadalo
mì to vše zcela logické a písek s jílem jsem
pochopitelnì pøisuzoval kalným, zvíøeným vodám.
V nìkterých partiích prostor s nízkými a relativnì
rovnými stropy nebyly zachovány vodní èáry, protože
tyto prostory byly inundovány zcela a stropy tak
tvoøily dlouhé a složité sifony. Pøesto se ale na øadì
míst vyskytovala místa, kde ve stropech existují
konkávní tvary, jakési stropní bubliny, které na svých
stìnách nesly podobné materiály jako vodní èáry ve
velkých prostorách. Jde evidentnì o tlakové stropní
bubliny, které se vyskytují výškovì v rùzných
úrovních, které neodpovídají nejvyšší úrovni
inundace znaèené vodními èarami. V Macošské
chodbì (koridoru) bylo na jednom místì nìkolik
stropních výdutí. V jedné z nich byl rozepøen asi
0,5 m dlouhý a cca 7 cm silný kus nahnilého døeva
(líska). Když jsem tuto „rozpínku“ vysvobodil ze
stropní výdutì, udivilo mne nìkolik vìcí. Zatím co
oba konce døeva byly dokulata obroušeny, smìrem
ke støedu byla zachována kùra v takové míøe, že bylo
možno zcela bezpeènì urèit druh døeva. Uvedený kus
døeva musel evidentnì bez zvláštních obtíží pøiplavat
po hladinì, vynoøit se v bublinì a tam po hladinì
kroužit. Pøi tomto pohybu došlo k obroušení obou
koncù døeva o skalní stìny. Vzrùstající tlak v bublinì
vytlaèil vodní hladinu s døevem do užšího místa
dutiny, kde se v horizontální poloze zapøíèilo. Na
povrchu døeva bylo zachyceno množství jemného
písèito-jílovitého materiálu. Od tohoto nálezu jsem
svoji pozornost zamìøil i na výskyty organických
splavenin v rùzných partiích Amatérské jeskynì. Ve
velkých prostorách jeskynì, kde povodòová hladina
nedosahovala stropù a pøípadnì nebyla tìsnána
nízkými profily, byly nalezené zbytky organických
materiálù (pøevážnì døevo), pokud nebyly pøekryty
povodòovými sedimenty, povìtšinì èistì omyté
opadávajícími vodami zbavenými unášených
jemných sedimentù.
Zùstaòme tedy u teorie, že obøí hrnce, marmity,
ve stropních partiích dutin vznikaly pøevážnì èinností
vodní eroze, za spolupùsobení brusného média
(jemný písek, jíl) vznášejícího se ve vodì. Dovolím
si k tomu pøipojit kousek vlastních poznatkù a
doplnit, že vodami unášený materiál pøedstavuje
znaèný objem organických komponent, které se
pohybují v horní úrovni hladiny a jsou nositeli
brusných komponent (úlomky a písek jsou do jejich
povrchu zasekány). Tyto organické èástice se
38
hromadí ve stropních konkávních tvarech, které
výraznì pomáhají spolumodelovat. Zatímco jsou
okolní prostory pod hladinou vody, ve stropních
„bublinách“ probíhá na volné hladinì rotace
plovoucích materiálù. Svojí energií, za spolupùsobení
brusiva a okolní vodní síly, tak patrnì modelují
kruhový profil stropního marmitu. Zatímco klasické
erozní marmity mají válcový nebo hruškový èi
džbánový tvar vnitøní dutiny, stropní marmity mají
vìtšinou tvary blízké podobì zvonu, málokdy podoby
polokoule. Pokud jsem mohl pozorovat tyto útvary
v Moravském krasu (ukázkové jsou v jeskyních
Kùlna a Pekárna), pak vyvinuté marmity vìtších
rozmìrù mají zploštìlé dno (vrchol dutiny).
Pokud by teze o spolupùsobení organických
komponent pøi modelacích marmitù byla pøijatelná,
mùžeme dedukovat, že èetnost velkých tvarù smìrem
od ponorù do systémù jeskyní klesá. Se vzdáleností
od ponorù klesá množství plavenin, vèetnì unášeného
brusiva ulpìlého na organických komponentách. Obì
výše uvedené lokality, tj. jeskynì Kùlna a jeskynì
Pekárna, pøedstavují široké prostory s mírnì
vyklenutými stropy malého spádu, pøièemž jsou obì
lokality v ponorové èásti bývalých tokù. Tak jako u
marmitù erozního typu je vznik, vývoj i zánik pøímo
úmìrný hydrologickým pomìrùm té dané doby,
spojené s tvorbou a vývojem celé lokality. Vzhledem
k procesu tvorby stropních marmitù ve srovnání
s marmity klasickými je jejich èasové období
nesrovnatelné. Samozøejmì lze akceptovat i to, že
na jejich remodelaci se podílela i koroze, mrazová
destrukce i nárùsty sintrových nátekù.
Chodba Netopýøích køídel: Šachta Broušek – Nový objev
Franci Musil
Chodba do žlebu
Pøed ústím chodby Do žlebu se ztrácí asi 50 % vody
v Koridoru. Pøed ústím vpravo je zahlinìný tlakový
kanál 50 x 120 cm. Chodbu Do žlebu tvoøí víceménì
nízké plazivky s polohami sekundárních sintrových
útvarù, které dokonale zafixovaly pùvodní sediment,
ve kterém jsou vyerodované další kanály. Chodba
dnes funguje jako pøepadový odtok a ponor.
Asi po 80 – 100 m plazení se nalézá vìtší dóm
3 x 5 x 5 m s podzemním 2 m hlubokým závrtem ve
štìrcích. U jz. stìny, kde je dno obnaženo až na skálu,
je vytvoøen 4 m hluboký, kolmý skalní trativod
20 x 40 cm, který se nepodaøilo zdolat. Vizuálnì je
vidìt volné horizontální pokraèování prùbìžné (i
prùlezné) chodby jižním smìrem. Zdálky je slyšet
tekoucí vodu. Na vývìr ve Sloupském koridoru
Amatérské jeskynì, kam voda pravdìpodobnì teèe,
zbývá kolem 500 m.
Další pokraèování chodby Do žlebu v úrovni
povodòového odtoku je ucpáno sedimenty,
pravdìpodobnì po povodni v r. 2002. Dle objevitelù
pøi prvních prùzkumech Pustožlebské skupiny
(Mokrý, Sirotek) zde má být údajnì dalších 200 m
nízkých chodeb konèících polosifonem.
Akce se uskuteènila 25.12.2004, za úèasti Mokrý,
Groša, Musil. Objevná chodba byla prolongována
ve vstupních partiích odboèky Do žlebu. Vlevo strmì
vzhùru vede zahlinìná chodba, široká 2 m, kde bylo
pod stropem místa kolem 15 – 20 cm. Tento nános
se podaøilo prùbìžnì rozhrnovat a od ústí této chodby
bylo proniknuto pod stejným úhlem (asi 15°) vzhùru
6 – 7 m. Na pøíèných poruchách se zde nalézají dvì
menší síòky 1 a 1,5 x 2 m, vysoké 80 cm. Chodba
dále pokraèuje již vodorovným smìrem, ale
neprùleznì. V pøímém smìru je vidìt asi 4 m, chodba
má ve dnì šíøku 1 – 1,2m, výšku 15 cm a je zarostlá
stalagnáty až na sediment v hlinitém dnì. Výškovì
je tato nová odboèka položena 15 – 18 m nad úroveò
aktivního toku v Koridoru.Vychází odtud neznatelný
prùvan. Geneticky se mùže jednat o horní, pùvodní
úroveò chodby Do žlebu a se souèasným Koridorem
nemusela vznikat.
Jako naprostou zvláštnost uvádím nebývale
velký výskyt roztroušených netopýøích kostí (snad
až 50 jedincù, v sedimentu mùže být i více). Je sporné,
zda je sem zanesla voda (zatím nikde jinde v této
úrovni nebyly nalezeny), nebo pøilétli z neznámých
vyšších pater. Místo mohlo sloužit jako zimovištì
ojedinìle a dávno, vzhledem k absenci guána a
nízkým prostorám. Místo je uzavøeno mezi sifony a
zatím není známá žádná jiná, otevøená a mladá
pøístupová cesta.
39
Okruh otázek kolem sborníkù Speleofóra a publikaènì plodného
krasového eremity
Richard Zatloukal (ZO 6 - 15 Holštejnská)
S recenzemi je obtížné souhlasit èi nesouhlasit, ale
je možné na nì dále reagovat. Sta Tomáše Rotha o
sbornících Speleofóra 2004 a 2005 (Roth 2005, pozn.
red. – v celé verzi i v tomto èísle) po formální stránce
není recenzí, ale spíše reakcí na stav, který nejspíše
vnímá širší okruh ètenáøù už nìjaký èas. Ovšem on
byl první, kdo to dal jasnì a písemnì najevo. Za více
než dvì desítky let existence prošel almanach
Speleofórum nìkolika zmìnami, jež mnohdy vedly
k jeho zkvalitnìní a zøejmì nastala doba pro další
reformu.
Z hlediska obsahového je roèenka jen reflexí
souèasných trendù ve speleologii a úrovnì
pøispívatelù. Pokud je více v kurzu kanálnictví a
historická montanistika než jeskynní explorace, tak
nezbývá než vzít tento neutìšený stav na vìdomí nebo
se jej pokusit zvrátit. Takže se zcela ztotožòuji
s Tomášovým názorem, že je dobré, jestliže se
publikuje více èlánkù s krasovou tématikou. Nicménì
se zøejmì trochu rozcházíme v pohledu na to, jak a
kdo tyto pøíspìvky píše. Konkrétnì že Marek
Šenkyøík píše pøíliš mnoho a ostatní jsou proto
kráceni ve svém publikaèním rozletu. Dovoluji si
pøipomenout, že v roce 2004 byly èlánky Marka
Šenkyøíka vyhodnoceny jako nejlepší pøíspìvky do
roèenky Speleofórum 2004 (Šenkyøík 2004a; týž
2004b). Proto buï byly jeho stati tak dobré vèetnì
rozsahu, že si ocenìní zasloužily nebo byla
hodnotitelská komise, øeknìme, neobjektivní. To si
však nemyslím, èímž nám zùstává otázka
nejpalèivìjší, a to délka jeho pøíspìvkù. Asi by bylo
pøíliš zjednodušené tvrdit, že ponìkud delší Markovy
èlánky jsou pøíèinou, proè jsou redukovány pøílohy
jiných pøispívatelù. Toto záleží jen a pouze na (libo)
vùli redakce. Buïto editoøi zcela jasnì a závaznì (bez
rádoby kamarádských výjimek) stanoví pravidla pro
publikování, tedy poèet normostran textu a pøíloh,
pravidla citací atd. nebo bude i nadále panovat jistá
anarchie. Sborník ze Speleofóra žádné rozsahy
stanoveny nemá. Proto pokud si redakce není schopna
uhlídat délku jednotlivých èlánkù, je to jen a pouze
její chyba. Je zcela normální, že autoøi zkoušejí, co
jsou editoøi ještì schopni pøekousnout. Bylo by naivní
apelovat na „uvìdomìní a disciplínu“ autorù. Stejnì
tak naivní jako zbožné pøání, že když na veøejné
toilety vyvìsím cedulky „Udržujte èistotu“, že tam
bude poøádek. Nebude, nìkdo tam musí pravidelnì
a èasto uklízet. Stejnì tak autoøi budou i nadále
nesoudní ke svým výplodù a nìkdo je musí usmìrnit,
tedy redakce.
Snad se nedopustím žádné indiskrétnosti, když
prozradím, že rovnìž do almanachu Speleofórum
2006 Marek odevzdá svùj pøíspìvek o Habrùvecké
plošinì v „pøedtermínu“. Alespoò takto jsem pochopil
informaci (pro nìkoho nejspíše výhružku) v jeho
speleologickém samizdatu Acta Speleohistorica 5/
2005 (Šenkyøík 2005, 11), které se zkoumání
Habrùvecké plošiny vìnuje. A protože se jeho spis
sestává ze 60. stran, mají se i ètenáøi Speleofóra 2006
na co tìšit. Nebo bude redakce více soudnìjší než
loni èi pøedloni?
Pøi pohledu na souvislou øadu roèenek
Speleofóra v mojí knihovnì mì napadlo ještì jedno
øešení, jak trochu korigovat tvùrèí pøetlak krasového
eremity. Mezi sborníky totiž jednoznaènì jeden
vyniká, napøíklad již svým høbetem. Tento almanach
byl vydán v roce 1994 pod redakèním vedením… no
samozøejmì Marka Šenkyøíka, by ještì ne
poustevníka.
I když nemám zcela jasno, je-li Marek
následovníkem sv. Antonína Egyptského (* 251 –
† 356) a jeho smìru anachoretského mnišství (není
však nejspíše vysvìcen a má pøíliš èilé sociální
kontakty) nebo více straní pùvodnì eremitovi sv.
Pachoniovi Staršímu (* 287 – † 347), který naopak
dospìl k cenobitskému mnišství (Vlèek, Sommer,
Foltýn 1997; Charvátová 1998), pøesto se domnívám,
že by Marek byl zajímavým obohacením redakce
Speleofóra. Pøinejmenším (pokud by mìl zájem) by
mohl po 12 letech opìt vypracovat rejstøík sborníkù.
Konec koncù kozel bývá tím nejlepším zahradníkem.
Jen bych si dovolil již dopøedu protestovat, pokud
by Marek v redakci pøíští roèenky chtìl její texty
zpestøovat svými pseudohaiku. Tedy alespoò do doby
než zaène tvoøit formálnì správné haiku. Ve
skuteènosti se totiž jedná o klasickou formu
sedmnáctislabièné básnì, která musí být rozèlenìná
na verše o 5, 7 a 5 slabikách. To se to bude tvoøit
trošku hùøe, není-liž pravda? Avšak pokud budeme
nazývat vìci nesprávnými názvy, zøejmì si nikdy
nedokážeme a ani nemùžeme porozumìt a jedna
babylónská vìž se už kdysi stavìla.
40
Literatura:
ROTH T. (2005): Sborník Speleofórum 2005.–
Speleo (Praha) 41, s. 52-53.
ŠENKYØÍK M. (2004a): Koloraèní experiment a
speleologické perspektivy Habrùveckého
ponoru ve støední èásti Moravského krasu. –
Speleofórum 2004, roèník 23, Praha, s. 23-26.
ŠENKYØÍK M. (2004b): Náèrt paleosystému Malý
lesík v jižní èásti Moravského krasu. Poznámky
ke genezi jeskynì.– Speleofórum 2004, roèník
23, Praha, s. 26-31.
ŠENKYØÍK M. (2005): Habrùvecká plošina,
Moravský kras – støed. Projekt speleologického
prùzkumu, dokumentace a ochrany krasové
krajiny.– Acta Speleohistorica 5/2005, ZO ÈSS
6-31 SPPM, Habrùvka, s. 1-60.
CHARVÁTOVÁ K. (1998): Dìjiny cisterckého øádu
v Èechách 1142-1420. 1. svazek. Fundace 12.
století, Praha.
VLÈEK P., SOMMER P., FOLTÝN D. (1997):
Encyklopedie èeských klášterù. Praha.
Dokumentace podzemních prostor v okolí Temnice ve Slovinsku
Michal „Cimbál“ Hejna, Pavel „Uzel“ Schich (ZO 1-02 Tetín)
e-mail: [email protected], [email protected]
letošního roku byla po samovolném propadu dna
jednoho z èetných závrtù v okolí Temnice objevena
cca 90 m hluboká propast, Elektro jama. Kromì
tìchto dvou propastí bylo zaevidováno nìkolik
propastí hlubokých mezi 40 – 60 m a spousta
drobných vertikál hlubokých v jednotkách až prvních
desítkách metrù. Dno tìchto propastí je obvykle
zasuceno kameny a sedimenty. Horizontální jeskynì
nepøesahují délku 20 m a na rozdíl od jeskyní
Èeského krasu se vyznaèují bohatou krápníkovou
výzdobou, žel veskrze již mrtvou.
Vojenských kaveren bylo zatím zaregistrováno
celkem 102. Jsou vázány na zákopové linie Soèské
fronty a ve vìtšinì pøípadù se jedná o krátké chodby
s jedním vchodem, ražené v profilu 2 x 1,9 m a
nepøesahující délku 15 m. Tyto chodby jsou rovné
nebo mají tvar L. Vzácnì se vyskytují delší chodby
spojující dva závrty èi složitìjší systémy chodeb
dlouhé až nìkolik desítek metrù. Nejdelší z tìchto
kaveren je 83 m dlouhá kaverna s pracovním názvem
23-9.
Jeskynì pøemìnìná na kavernu je oznaèení pro
jeskyni, která nese výrazné stopy po lidském zásahu
(vìtšinou opìt díky 1. sv. válce), která si aspoò
v nìkterých partiích ponechala svùj pøírodní
charakter. Tìchto jeskyní bylo zaevidováno celkem
20 a nìkteré dosahují délky až desítek metrù
(Krumpirova jama 69 m s denivelací 20 m, Peèina
pri Jamah 45 m, Temniška kaverna 90 m).
Pro každý dokumentovaný jev je vytvoøena karta
krasového jevu, obsahující název a evidenèní èíslo,
lokalizaci, souøadnice v systému WGS 84 a JTSK,
foto vchodu, popis jevu, vyznaèení polohy v mapì a
náèrt.
Vesnièka Temnica se nachází 20 km východnì od
mìsta Nová Gorica v pohoøí Kras na planinì
v nadmoøské výšce cca 300 m, což už samo o sobì
hovoøí o tom, že nejde o tak perspektivní oblast jako
napø. Kanin, ale i zde se nachází nìkolik velmi
zajímavých lokalit.
Se slovinskými jeskyòáøi z „Jamarského“ klubu
Temnica jsme navázali spolupráci v roce 1999 a po
nìkolika seznamovacích akcích nám byla propùjèena
èást jejich území, na kterém nyní probíhá
dokumentace krasových jevù.
Toto území ohranièují vesnice Lipa,
Kostanjevice, Vojšèica a Sela na Krase a jeho rozloha
je 12 km2. V zájmové oblasti leží ještì vesnice Novelo
a Temnica. Celé území je trvale obydlené od 17.
století a od té doby byl èinností èlovìka výraznì
mìnìn i reliéf krajiny, a již to bylo pastevectvím a
zemìdìlstvím a nebo, a to hlavnì, vojenskou èinností
za 1. sv. války, kdy tudy probíhala Soèská fronta.
Na dokumentaci samotné se podílejí hlavnì
jeskyòáøi ze ZO 1-02 Tetín, ZO 1-08 Speleoklub
Týnèany a ZO 6-02 Vratíkovský kras. Soustavný
výzkum zaèal v roce 2002 a k poslední expedici,
která probìhla na jaøe roku 2005, je zdokumentováno
5 km2 území, na kterém bylo zaevidováno celkem
204 podzemních prostor.
Tyto podzemní prostory mùžeme v podstatì
rozdìlit na tøi typy – jeskynì, podzemní vojenská díla
neboli tzv. kaverny a jeskynì pøemìnìné na kaverny.
V prozatím zdokumentované oblasti bylo
zaregistrováno celkem 82 jeskyní. Nejvýznamnìjší
z nich je Budná jama, cca 180 m hluboká propast
(tato propast ještì nebyla zmapována a hloubka je
odhadována podle délky použitých lan). Na jaøe
41
Jak je z pøedchozích øádkù patrné, jedná se o
dlouhodobou a koncepèní práci, jejímž výsledkem
by mìla být kompletní dokumentace podzemních
prostor v dané oblasti, která pak bude ve spolupráci
s místními obcemi využita k popularizaci tohoto
pøírodovìdecky i historicky velmi zajímavého území
a tím i ke zvýšení turistického ruchu.
Jeskynì Ø-27 Tulácká Poustevna v Hádeckém údolí – obnovení tradice
poustevnictví v Moravském krasu (2004)
Marek Poustevník – Šenkyøík (ZO 6-31 Speleologický prùzkum poustevník Marek)
Moravský kras k vyøízení. Kopie žádosti byly rovnìž
zaslány na vìdomí úøadùm okolních obcí (Ochoz u
Brna a Mokrá), dále speleologickým organizacím
bádajícím v této oblasti a též na Ústav Anthropos
MZM v Brnì.
Po pøenesení mého zájmu do oblasti Habrùvky
zaèátkem roku 2005 byla žádost stažena.
… já pøecházím
pøes Líšeòskou Øíèku,
tam doma smíøen
budu žít.
(poustevnický popìvek
na motivy americké lidové písnì)
Úvodem
Moravský kras je území, v nìmž platí posvátné
poustevnické právo. V historické literatuøe lze doložit
osídlení zdejších jeskyní svatými muži, poustevníky
(KOŠÁL 2001). Moravský kras má zvláštní sacrum
a posvátnost je jeho odvìkou dharmou. Zvláštì
„Vallis Baptismi alias Kiriteinensis“, Údolí køtu
neboli Køtinské, plnilo od pradávna tuto mystickou
duchovní funkci. Tìsná blízkost krasových žlebu u
pøedního moravského svatého místa støedovìku –
mariánské obce Køtiny, pøedurèovala zdejší jeskynì
k hojnému poustevnickému využití. Na tuto prastarou
duchovní tradici Moravského krasu se odvolávám,
na ni navazuji, a v duchu jí jsem se rozhodl žít.
Popis jeskynì
Jeskynì Ø-27 Tulácká se nachází na velmi skrytém
místì 97 m vysoko v levém bøehu Hádeckého údolí,
tzn. až tìsnì pod vrcholovou náhorní Mokrskou
plošinou. O její existenci se v literatuøe dosud
objevila pouze jediná zpráva v knize bratøí Himmelù
„Jeskynì v povodí Øíèky“ z r. 1967. Speleologicky
nebyla tato lokalita dosud blíže zkoumána, pouze v
60. letech 20. století si tuto skrytou jeskyni oblíbil
blíže neznámý samotáøský tulák, který vchod jeskynì
uzavøel vápencovou zídkou a zahrnul ho hlínou. Ze
skály pøitom v rámci utajení podzemní prostory
seškrabal i nápadné èervené evidenèní oznaèení
lokality „Ø-27“ (HIMMEL J., HIMMEL P. 1967).
Já sám tuto jeskyni znám již od r. 1982 a za tu
dobu se její stav nijak nezmìnil, tzn. že sem již
dlouhodobì nikdo nepøichází. Na konci r. 2004 jsem
opravil uzávìru vchodu jeskynì novì zbudovanou
zídkou z volnì ložených kamenù a na dnì jeskynì
jsem pøitom nalezl nìkolik drobných nálezù z 20.
století (zbytky petrolejky, sklenìných støepù a
železnou kramli). Kromì toho jsem však nalezl i
jeden koòský zub (odbornì urèeno na Ústavu
Anthropos MZM v Brnì), jehož jemnì hnìdá
patinace naznaèuje jeho stáøí. Archeolog Petr Kos
k tomuto nálezu poznamenal, že „kde jsou konì, tam
jsou i lidi“. Archeologicky se ale jeskynì Tulácká
ukázala být sterilní. Takže snad nìkde v blízkém
okolí…?
Jeskyni tvoøí jediná hranolovitá dutina
pùdorysných rozmìrù malé mnišské cely, 3 m dlouhá
a 1,9 m široká, pøi výšce vnitøního prostoru pouze
0,85 m (v nejnižším místì) až 2 m (v nejvyšším bodì
Zøízení poustevny v jeskyni Tulácké
v Hádeckém údolí
Dne 15.11.2004 jsem na Správì CHKO Moravský
kras v Blansku uèinil RNDr. Leoši Štefkovi
prohlášení o zahájení svého poustevnického života
v Moravském krasu. Vedoucí Správy CHKO MK
RNDr. Leoš Štefka mne s velkou mírou empatie
vyslechl, a pøestože se s tak neobvyklou žádostí ve
své profesi ještì nesetkal, byl mé poustevnické vizi
pozitivnì naklonìný. Bylo proto dohodnuto, že
jakmile si v Moravském krasu vyhlédnu svoji
poustevnickou jeskyni, tak sepíši oficiální žádost a
pøinesu ji na Správu CHKO ke schválení.
Dne 16.11.2004 jsem se usídlil v blízkosti
jeskynì Tulácké v Hádeckém údolí a v následujících
dnech jsem poøídil její fotografickou dokumentaci.
Dne 1.12.2004 jsem sepsal písemnou žádost o
oficiální schválení mé poustevny v jeskyni Tulácké
a následujícího dne jsem ji pøedal na Správu CHKO
42
podzemní dutiny. Ale protože i speleologicky zjevnì
bezvýznamné jeskyni je dobré ponechat nìjaké
tajemství, tak se ptám: „Kam odpadl ten blok?“
klenby). Dno jeskynì má plochu pouze 5,7 m2 ,
pøièemž celkový objem dutiny pod skalním pøevisem
je 8 m3. Jedná se tedy o podzemní prostoru zcela
nepatrných rozmìrù, která mi svými dimenzemi a
uspoøádáním velmi pøipomíná mou meditaèní
jeskyòku ve Slovenském ráji. Na jeskynním dnì leží
jen nepatrná vrstva soudobé hnìdé lesní hlíny o
mocnosti 0 až cca 0,4 m. Starší (pøedholocénní)
sedimentární výplò nebyla v jeskyni zjištìna, avšak
v místì nálezu koòského zubu nebylo skalního
podloží dosaženo. Vstupní portál jeskynì je 3 m
široký, až 2 m vysoký a nyní je (r. 2004) novì uzavøen
na sucho kladenou zídkou. Po zahrnutí hlínou proto
pøi pohledu zvenèí nic nenasvìdèuje na existenci
jeskynì. Pouze pøi pozornìjším pohledu lze u paty
skály objevit nenápadné osvìtlovací okénko a mezi
koøeny stromu malý vstupní otvor o velikosti 0,65 x
0,65 m, který 1,4 m hlubokou vstupní šachtièkou ústí
bezprostøednì do vlastní poustevnické cely. Délka
jeskynì je pouze 3,5 m. Lokalita byla dne 27.2.2005
novì zmapována, a délka polygonu (p.b. 0 až p.b.2)
èiní 4,6 m. (ŠENKYØÍK 2005).
Závìr
Na jaøe 2005 odchází novì založená ZO ÈSS 6-31
„Speleologický prùzkum poustevník Marek“
z plošiny Skalka na Habrùveckou plošinu, tzn. z jižní
do støední èásti Moravského krasu. V dùsledku této
nové bádací orientace proto zùstane má poustevna
v Hádeckém údolí osiøelá. Mùže se proto stát
refugiem – skalním útoèištìm, nìkomu jinému, kdo
by pocítil touhu po kontemplativním životì v lùnì
pøírodì v duchu Cesty sv. Františka z Assisi
(KAZANTZAKIS N.). Pro mne to bude
z Habrùvecké plošiny poustevnicky blíž do Vallis
Baptismi alias Kiriteinensis, na jehož prastarou
duchovní tradici naváži a kterou oživím…
Literatura
HIMMEL J., HIMMEL P. (1967): Jeskynì v povodí
Øíèky. ZK ROH KSB. Brno.
KAZANTZAKIS N.: Chuïásek Boží. Život sv.
Františka.
KOŠÁL P. (2001): Poustevnictví na Blanensku.
Sborník muzea Blansko. 2001, s. 19-30.
ŠENKYØÍK M. P. (2005): Jeskynì Ø-27 Tulácká
Poustevna v Hádeckém údolí. Obnovení tradice
poustevnictví v Moravském krasu. Acta
Speleohistorica 3/2005. Brno, s. 1-3.
Geneze jeskynì
Jeskynì je pouze tektonicko – korozního pùvodu.
V podstatì se ani nejedná o jeskyni v pravém slova
smyslu, nýbrž o pouhý skalní výklenek vzniklý
vypadením skalního bloku, který se korozí oddìlil
od mateøské skály podél odkorodovaných vrstevních
ploch a tektonických puklin. Z toho plyne naprostá
speleologická bezvýznamnost takto vzniklé
ZAPOMENUTÉ
A
VÝZKUMNÉ
NETRADIÈNÍ
POSTUPY
Jura, Fetan a Marko aneb jak kdysi Plániváci málem k úhonì pøišli
Ladislav Slezák
Bylo tomu již dávno, kdy parta amatérských
nadšencù, jeskyòáøù, kteøí donekoneèna „glancovali“
prolézaèky v jižní èásti Moravského krasu, pøièichla
ke krasu na Slovensku. To bylo podnìtem k jejich
„rozletu“ na sever. Zakotvili v oblasti Holštejna, èímž
se zaèala slavná historie Plánivské skupiny
Speleologického klubu v Brnì. Spolupráce s novì
založeným Oddìlením pro výzkum krasu
Moravského muzea pøinesla v r. 1961 pøísun
stavebního materiálu (historické trámy) pro stavbu
základny nedaleko jeskynì Michalky. Tato vskutku
kuriózní stavba nazvaná zpoèátku Kennedyho srub,
pozdìji Chata dìsu, se stala svìdkem nepopsatelných
a hlavnì nezaznamenatelných událostí z bohaté
43
historie skupiny. Z hlediska životnosti obdobných
staveb v Moravském krasu pøeèkala „vìky“, než
v r. 1996 lehla popelem. Dnes je již na místì bývalé
základny bujný lesní porost, který milosrdnì skryl
žárovištì a v nìm skrytá tajemství.
V lesích ukryté malé propadání v létì
vysychajícího potùèku nazvali dávní badatelé
propadáním V jedlích. Dnes bychom asi zvolili název
Ve smrèinách. Po jedlích tam už není ani památky.
Vlastní propadání bylo (a doposud je) lákavým
badatelským objektem. Slibovalo možnost prùniku
do zcela záhadného systému Bílé vody a jejích
pøítokù. Není divu, že pro bádání v této lokalitì
vznikla i samostatná skupinka, „Jedláci“, jejichž
èinnost „Plániváci“ bedlivì sledovali. Zapeklitost
celého známého systému spoèívá v tom, že
horizontální kanál vstupuje do soustavy vertikálních,
zaštìrkovaných a tìžko prùlezných propástek, které
tvoøí složitou odvodòovací sí s napojením do
neznámého systému. S poklesem venkovních teplot
se jeskynì stává výraznì dynamickou. Vtažný prùvan
je tak intenzivní, že v pøístupové chodbì nelze použít
osvìtlení s otevøeným plamenem. Za vyústìním
chodby do soustavy trativodù se prùvan rozptýlí.
Právì s touto situací jsem seznamoval pøímo na místì
trojici výše jmenovaných.
„To by musel být èert vápeníkem, abychom
tomu nepøišli na kloub,“ odfrkával Jura, z celé trojky
nejzavilejší. „Polezem tam znovu a znovu a musíme
tu cestu dopøedu najít.“
A tak po nìjaké dobì vyrazila naše trojice
vybavená teplomìry a odhodláním se nevzdát opìt
do „Jedlí“.
Bágly složili do výklenku hned za vchodem a
teple obleèeni se soukali do jeskynì. Prùvan byl tak
silný, že je v úzkém kanále doslova posouval
dopøedu. Po opuštìní vstupní chodby se rozlezli po
odboèkách s cílem zachytit teplotní rozdíly i slabé
proudìní vzduchu. Byli zabráni do své práce natolik,
že když se ozval Fetanùv hlas, byli pøesvìdèeni, že
nìco objevil.
„Kluci, nìco tady smrdí,“ pronesl Fetan. Ostatní
to ale okomentovali po svém s tím, že „oni v tom
nejedou,“ a si Fetan ohlídá svoje. Za chvíli však
všichni shodnì museli uznat, že jeskyní se šíøí zápach
ze spálené síry a kouøe. Následnì atmosféra zhoustla,
viditelnost se snížila a hoši konstatovali, že zaèíná
pøituhovat. Plácli sebou na dno jeskynì, kde bylo ještì
jakž takž dýchatelno a radili se, co dál.
„Vylezu ven a dám nìkomu do øepy,“ nabídl se
naštvaný Jura. „To urèitì nìjaká konkurence pracuje
proti nám.“ „No právì,“ odfrknul Fetan. „My
vylezeme s nudlama u nosu a venku se nám bude
nìjaká parta kámošù vyšklebovat, jak nás dostali.“
Skupinka se rozhodla „atentát“ v jeskyni
pøeèkat, pøece nìco vydrží. Èas ubíhal, kouø sice
zøídnul, pøibylo však zápachu ze spálené síry.
Prostøedí se stalo nedýchatelným.
„Tak a dost!“ vypìnil Jura a jako první vyrazil
zpìt ke vchodu. Ostatní jej jako hadi následovali.
Pøekvapení bylo vskutku dokonalé. Pod klenbou
vchodu doutnal zbytek ohnì a dohoøívaly pásky síry.
Celá hrana údolíèka byla lemována zcela
zkoprnìlými støelci s puškami pøipravenými k palbì
na oèekávané lišky.
Pan hajný od Michalky si jen ulevil: „A sakra.
Co tam, k èertu, kluci dìláte?“
„To bychom se mìli spíš ptát my. Ne?“ houknul
notnì nakrknutý Jura a drápal se vzhùru strání, zatím
co zbylí kolegové neschopní slova mlèky a zarputile
vytahovali z jeskynì batohy. Ozbrojenci se zatím
pomalu probírali z údìsného pøekvapení a pøedstav,
co se mohlo pøihodit.
„To ale mohl bét pìkné malér,“ pokraèoval
hajný. „Vás èlovìk najde v každé díøe, co je jich tade
vokolo.“ Pak krátce vysvìtlil, že akce byla zamìøena
na likvidaci rodiny lišek, která se v jeskyni usadila a
kterou pan hajný už notnou dobu sledoval. Èekalo
se jen na vhodné podmínky pro jejich vykouøení.
Oba tábory se nakonec usmíøily v hospodì
v Lipovci, kde si také rukou podáním všichni
úèastníci slíbili, že o celé záležitosti pomlèí. Obì
strany k tomu mìly své dùvody. Pro jeskyòáøe celá
aféra pøinesla výhodu v tom, že když bylo potøeba
do jeskyní kousek døeva, mohl se skácet za denního
svìtla. A nakonec krb v chatì potøeboval stále a
poøádnì krmit.
Tato malá epizoda, trochu úsmìvná a trochu
vydìraèská se odehrála, stejnì jako øada podobných,
v období „zlatých èasù“ jeskynního bádání, dost
dávno, aby mohla být dnes publikována. Když jsem
se louèil s Jurou a pak s Fetanem a Markem na jejich
cestì poslední, vzpomnìl jsem si na ni. V té dobì
ještì žil i pan hajný od Michalky, ve které dozrávaly
bochníky plísòového sýru Niva. Dnes už je pan hajný
ve spoleènosti všech tøí „ïóraøù“ a v Michalce už
sýry také nedozrávají.
44
LITERATURA ,
RECENZE
Sborník Speleofórum 2005
TomᚠRoth (ZO 6-19 Plánivy)
(Pozn. redakce: Jde o celé znìní pøíspìvku
z pøedchozího èísla. Omlouváme se tímto autorovi
za tiskovou chybu a nevytištìní celého znìní.)
dosahujících kilometrových hloubek, ve srovnání
s neadekvátnì velikým rozsahem èlánkù popisujících
dokumentaci historické kanalizace èi èlánkem
popisujícím metody a pøístroj na mìøení svìtelných
podmínek ve vstupních èástech jeskyní. Následovaly
také pøíspìvky od jistého pana Šenkyøíka. Tyto èlánky
by vìtšina z nás, kteøí se zabýváme „opravdovou
jeskyòaøinou“, jistì uvítala kratší, vzhledem
k úzkému okruhu ètenáøù, které osloví. V letošním
sborníku byla situace obdobná. Pøi zbìžném
prolistování nešlo pøehlédnout 19 stran pana Marka
Poustevníka Šenkyøíka.
Na jeho obhajobu uvádím, že jako ojedinìlý
zodpovìdný èlovìk dodal své pøíspìvky do sborníku
v øádném termínu, možná i v pøedtermínu. Avšak není
se èemu divit. Èlánky se zamìøují na speleologickou
i jinou èinnost prakticky již z poèátku devadesátých
let minulého století. Svým pùvodním rozsahem
(kolem sedmdesáti stran) byly vhodné spíše pro
vydání v ucelené podobì jakožto samostatná
publikace. Nicménì pan Šenkyøík trval na vydání
èlánkù ve sborníku Speleofóra také z dùvodu
nedostatku finanèních prostøedkù a z dùvodù
neudìlení grantu. Bohudík mu byl pøíspìvek vrácen
ke zkrácení. Bohužel byl obsah pøíspìvkù vytištìn
ve sborníku v rozsahu devatenácti stran, èímž pokryl
celou ètvrtinu sborníku. Po pøeètení již prvního
èlánku je zøejmé, že èlánky jsou pøíliš dlouhé a
Tak jako každý rok i letos jsme se sešli v Rudici na
tradièním setkání jeskyòáøù z celé ÈR i kamarádù
z jiných zemí. Všichni jsme se tìšili, až uvidíme
výsledky práce mnohdy velice nároènì
pøipravovaných expedic, mnohahodinových
exploraèních akcí nás všech, co se speleologií
zabýváme.
S radostí mohu konstatovat, že všechny
pøednášky byly na vysoké úrovni a myslím, že se
nenajde nikdo, komu by se nelíbily. Bohužel ne
všechny vìci byly tak skvìlé.
Nedílnou souèástí Speleofóra je také sborník,
který by mìl být, dle svého názvu, odrazem obsahu
celého setkání. Alespoò tak je tomu zvykem na
odborných semináøích, jejichž pøílohou je sborník.
Všichni z nás, kteøí ve sborníku publikujeme,
máme zájem na tom, aby naše pøíspìvky, mapové
pøílohy èi fotografická dokumentace vystihující tu
nesmírnou døinu a nadšení byly vytištìny pokud
možno v co nejkvalitnìjší podobì, aby si ètenáø
nemusel brát v nìkterých pøípadech lupu. Proto také
byli nìkteøí z nás pøi prohlížení loòského sborníku
Speleofóra 2004 nemile pøekvapeni velikostí
mapových pøíloh významných objevù a propastí
45
obsáhle popisují každý vykopaný metr do nejmenších
detailù. Samozøejmì tím chtìl autor vylíèit
nezmìrnou døinu napøíklad pøi otvírce paleoponoru,
ale detailnost tohoto popisu by se hodila spíše pro
popis prací v posledního roku než pro zdlouhavé
líèení celého výzkumu již od roku 1989. Taktéž
vypisování seznamù lidí, kteøí se každý rok podíleli
na akcích, mi pøijde dosti zbyteèné. Výsledkem jistì
bylo poukázat na to, že sám autor vykopal zkrátka
nejvíc. Samotná mapa zobrazující tøicetimetrový
ponor je nakreslená v takových detailech, že její
uveøejnìní není možné jinak než na celé jedné stranì.
Zvláštì, když mapa obsahuje i sensibilní èást, kde je
nakreslen pravdìpodobný prùbìh pokraèování
jeskynì. Zkrátka my ostatní se máme ještì hodnì co
uèit! Fotky z otvírek závrtkù jsou prostøídány fotkami
spolu se objímajících lidí u èerstvì vysvìceného
pøírodního oltáøíèku. Následuje èlánek popisující duši
jeskynì, nepochybný to dùkaz o atraktivitì lokality
hluboké 11 m. Zkrátka tento opis autorova deníku
zákonitì nemùže najít vìtší okruh ètenáøù. Nehledì
k tomu, že se kopie sborníku zasílají jako povinné
výtisky do státních knihoven a do zahranièí, kde
v tomto pøípadì ètvrtina sborníku postrádá jakýkoliv
smysl.
V pøípadì, že by pan Šenkyøík skuteènì nemìl
jinou možnost, jak prezentovat své názory a poznatky
budoucím generacím, byl by jeho rozsáhlý pøíspìvek
alespoò trochu pochopitelný. Smutné na tom je to,
že ani ne dva dny po Speleofóru jsem dostal
informaci, že pan Šenkyøík snad i na svùj náklad
vydal všechny své pùvodní materiály v samostatné,
více jak sedmdesáti stránkové publikaci. Dokonce
požadoval, aby každá ZO od nìj musela odkoupit
jeden povinný tisk. Inu poustevníci dnešní doby již
nežijí v osamìlé chýši v horách, ale na svém PC
produkují èlánky, se kterými vyrážejí do svìta stùj
co stùj!
Navzdory této kapitole je sborník, tak jak byl
vytištìn, samozøejmì plný kvalitních èlánkù,
obrázkù, mapových pøíloh a má velkou
speleologickou hodnotu. Nebýt však nìkterých
èlánkù, mohl mít hodnotu ještì vìtší. Vešel by se
možná i zajímavìjší èlánek o expedici Romania 2004
a hlavnì nìkteré pøílohy by byly vìtší a tím
hodnotnìjší.
Závìr
Domnívám se, že by sborník Speleofóra mìl v prvé
øadì sumarizovat aktuální výzkumy v jeskyních a
jejich poskytnutá dokumentace by mìla dostat
zasloužené místo. Na dlouhé èlánky zabývající se
okrajovými tématy speleologie èi historickými
shrnutími èinnosti skupin za více let by mìla být ve
sborníku vyhrazena jen menší èást prostoru.
Nezapomínejme také na možnost publikování
takovýchto èlánkù v tomto èasopise, který dostává
do rukou každý èlen ÈSS a to je podle mého i
lákavìjší.
Pokyny pro autory aneb jak nám pomoci
alespoò èeském jazyce.
Pøílohy (fota, mapky, perokresby, atd.)
dodávejte každou jednotlivì v samostatném
souboru, ale popisy k nim vkládejte pod hlavní
text s tim, že jako první uvádìjte název souboru, ke
kterému se vztahuje. Mìjte na pamìti, že budou èasto
zmenšeny, proto použijte radìji vìtší písmo. Podle
potøeby by na pøílohách nemìly chybìt: oznaèení
severu, mìøítko, lokalizace a legenda. Pozor na
autorská práva!
Perokresby formátu A4 skenujte èernobíle!!
(1-bit black and white !!) na 200 dpi, menší pak na
Jak postupovat v pøípadì, že budete mít zájem poslat
nám svùj pøíspìvek?
Pøeètení tìchto øádkù a postupování podle nich
je totiž jediný zpùsob, jak nám opravdu úèinnì
pomoci v naší mnohdy nelehké práci.
Texty se pøijímají výhradnì v digitální formì.
Používejte, prosím, nìkterý z bìžnìjších textových
editorù. Jako první nech je v textu uveden název
pøíspìvku a hned pod ním jméno autora(ù), popø.
skupinová pøíslušnost, adresa, e-mailová adresa.
U pøíspìvkù zásadnìjšího významu by mìlo být na
závìr uvedeno shrnutí (summary) v anglickém nebo
46
300 dpi. Ukládejte ve formátu *.tif nebo *.bmp (na
rozdíl od jpg formátu je lze úèelnì „zazipovat“ –
výrazné zmenšení souboru; podobnì toho lze
dosáhnout i uložením ve formátu *.gif).
Fotografie bìžné velikosti skenujte v odstínech
šedé (8-bit grayscale), tedy ne barevnì, a to
s rozlišením 200 dpi. Diapozitivy pak s rozlišením
1200 dpi. Obojí ukládejte ve formátu *.jpg.
Pokud nìco nebudete vìdìt, tøeba zpùsob a
poøadí jak citovat literaturu, nahlédnìte do
posledního(ích) èísla(el).
Takto zpracované podklady pak pošlete
elektronickou poštou Vaší nebo Vašich pøátel na
e-mailovou adresu: [email protected]. Pøípadné
dotazy spojené s pøípravou je možné konzultovat
tamtéž. Dùležité je i uvedení kontaktní adresy nebo
tel. èísla autora, kde je možné konzultovat pøípadné
problémy. Uveïte i pøípadný nesouhlas
s uveøejnìním pøíspìvku na webových stránkách.
Pøíspìvky jsou vítané celoroènì a budou
zaøazené hned v nejbližším možném termínu.
Obzvláštì vítané jsou vtipné nebo i vážné perokresby
z jeskyòáøského dìní a fotografie „na výšku“ na èelní
stranu èasopisu.
OBSAH
OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ................................. 1
AKTUÁLNÍ INFORMACE ........................................................... 1
Svìtový speleologický kongres v Aténách – Kalamosu – srpen 2005
Jiøí Otava ...................................................................................................................................................... 2
DOMÁCÍ LOKALITY ................................................................ 4
Mapování jeskyní v oblasti ponorù potoka Lopaèe a Krasovského potoka
v létech 1983 – 2001 (ZO ÈSS 6-16 Tartaros)
Dušan Hypr (Speleologický klub Brno, ZO 6-01 Býèí skála, ZO 6-16 Tartaros) ......................................... 4
Mapování jeskynì Býèí skála a Barová v létech 1972 – 2003
Dušan Hypr (Speleologický klub Brno, ZO 6-01 Býèí skála, ZO 6-16 Tartaros) ....................................... 10
Macháèkova jeskynì v Èeském krasu - první jeskynì ve vápencích chýnických
M. Majer, M. Hejna J. Zelinka (ÈSS, ZO 1-02 Tetín),K. Žák (Geologický ústav AV ÈR) .......................... 16
„Branický ementál“ - krasové jevy na území PP Branické skály (Praha)
Radek Mikulᚠ............................................................................................................................................ 18
ZAHRANIÈNÍ AKCE ............................................................... 19
Rumunsko 2004 – jeskynì planiny Padiš
Petr Polák, TomᚠRoth (ZO 6-19 Plánivy) ................................................................................................ 19
PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ................................... 22
Úhyn Bílého konì
Michal Kolèava .......................................................................................................................................... 22
Podzemí v Hostìradicích na Znojemsku.
Jiøí Prokop, Jiøí Sobotka, Miroslav Veselý (ZO 6-18 Cunicunulus Jihlava) .............................................. 24
47
TROCHA HISTORIE ............................................................... 28
K pùvodu jména jeskynì Malý lesík u Bøeziny (Moravský kras – jih)
Marek Poustevník – Šenkyøík (ZO 6-31 Speleologický prùzkum poustevník Marek) ................................. 28
TECHNIKA A ZPRÁVY SZS ...................................................... 30
Kalibrace „šerebla“ a ještì trochu drsné teorie
Hrdá Jaromíra, Nakládal Petr (ZO 1-02) .................................................................................................. 30
VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY ......................................................... 36
Wabi Vladimír Stárka zemøel ............................................................................... 36
LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY ............................................... 38
Pøíspìvek k úvahám o vzniku a vývoji stropních marmitù v jeskyních
Moravského krasu
Ladislav Slezák ........................................................................................................................................... 38
Chodba Netopýøích køídel: Šachta Broušek – Nový objev
Franci Musil ............................................................................................................................................... 39
Okruh otázek kolem sborníkù Speleofóra a publikaènì plodného krasového
eremity
Richard Zatloukal (ZO 6 - 15 Holštejnská) ................................................................................................ 40
Dokumentace podzemních prostor v okolí Temnice ve Slovinsku
Michal „Cimbál“ Hejna, Pavel „Uzel“ Schich (ZO 1-02 Tetín) ............................................................. 41
Jeskynì Ø-27 Tulácká Poustevna v Hádeckém údolí – obnovení tradice
poustevnictví v Moravském krasu (2004)
Marek Poustevník – Šenkyøík (ZO 6-31 Speleologický prùzkum poustevník Marek) ................................. 42
ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ................. 43
Jura, Fetan a Marko aneb jak kdysi Plániváci málem k úhonì pøišli
Ladislav Slezák ........................................................................................................................................... 43
LITERATURA, RECENZE ........................................................ 45
Sborník Speleofórum 2005
TomᚠRoth (ZO 6-19 Plánivy) ................................................................................................................... 45
48