Jmenuji se Bond, James Bond

KULTURA
ãtvrtek, 23. listopadu 2006
Hospodáfiské fle‰iny – www.fles.info
/3
Lucie Ledvinová
Symbolicky v 00:07 byla pro
vefiejnost v noci z patnáctého
na ‰estnáctého listopadu zahájena premiéra jednadvacáté
bondovky Casino Royale. Tajného agenta »v novém kabátû«
vidûli jako první jeho pfiíznivci
i zvûdavci v multiplexu Palace
Cinemas ve Slovanském domû
v Praze. Pomûr ãesk˘ch a zahraniãních divákÛ v promítacím sále se dal odhadovat na
1:1.
Pokus o oÏivení a vût‰í realistiãnost dûje se tvÛrcÛm filmu opravdu vydafiil. NezÛstal
kámen na kameni. Nejvût‰í
rozruch vyvolalo obsazení Daniela Craiga do titulní role.
Tento modrook˘ a svûtlovlas˘
britsk˘ herec sv˘m vzhledem
zcela naru‰il dosavadní pfiedstavy fanou‰kÛ o tom, jak by
mûl správn˘ Bond vypadat. Paradoxní je, Ïe právû CraigÛv
Bond se nejvíce charakterovû
podobá agentovi, kterého ve
svém románu Casino Royale
popsal Ian Fleming. Nov˘ hrdina je akãnûj‰í, drsnûj‰í, a navíc vÛbec nefie‰í, jestli se koktejl míchá nebo protfiepává.
ZároveÀ v‰ak pfiekvapí jeho neãekaná citlivost, zvlá‰tû ve
vztahu s bondgirl Vesper Lynd
(hraje ji Eva Green).
Bondovka zaujme svojí netradiãní dûjovou linií. Hned
úvodní ãernobílá scéna nás zavede k poãátkÛm Jamesovy kariéry, kdy získává legendární
statut »00«, tedy povolení za-
bíjet. Akce se odehrává v Praze, kde se také velká ãást filmu
natáãela. Honba za padouchem s krvácejícím okem, jemuÏ se fiíká Le Chiffre (Mads
Mikkelsen), pfiivede Bonda napfiíklad na Bahamy, Madagaskar nebo do Benátek. S »·ifrou«, kter˘ je proslul˘ praním
penûz pro zloãince a teroristy,
se utká v partii pokeru. Akãní
scény stfiídají ty od zeleného
stolu v casinu. Agent také pfiekvapivû nemá k dispozici mnoho technick˘ch vymoÏeností.
Po otravû jedem mu Ïivot zachrání pouh˘ defibrilátor, dÛleÏitou roli ale hrají mobilní telefony a samozfiejmû zbranû.
Poprvé v celé historii Bond naplno projeví své emoce. Mohutn˘ fiev se ozve ve chvíli, kdy
ho ·ifra mrská lanem do intimních partií.
Film, kter˘ trvá dvû a pÛl
hodiny, chvílemi ztrácí na
atraktivnosti, pfiíli‰ zamotan˘
dûj obãas vede k nesrozumitelnosti. Dalo by se skoro fiíct, Ïe
má sestupnou tendenci a diváka v závûru uÏ niãím nov˘m nepfiekvapí.
Casino Royale se zcela vymyká tradiãním bondovkám. Craig alias Bond dal hlavnímu hrdinovi nov˘ rozmûr a v této roli
ho nevidíme naposledy. Neãekejte, Ïe se po zhlédnutí filmu
hluboce psychologicky zamyslíte, kvÛli tomu se na Bonda
nechodí. Na vás pouze bude,
zda film doporuãíte sv˘m pfiátelÛm, ãi nikoli.
James Bond a product placement
Kristýna Pleskotová
BondÛv tatínek Ian Fleming
svému literárnímu hrdinovi do
vínku pfiihodil koufiení cigaret
Dunhill, pití Beafeter Gin Martini a na zápûstí mu zapnul Rolexky. Pr˘ aby dodal postavû na
reálnosti. Kdo ví, co by fiíkal na
Bonda z leto‰ního Casina Royale. Ten totiÏ telefonuje pouze ze
Sony Ericssonu, pije Smirrnoff
a nosí hodinky Omegy (ne Rolexky, jak je uji‰tûna zvídavá
bondgirl v jedné scénû).
Agentov˘m »superfárem«
v Casinu Royale zÛstává Aston
Martin, jednu chvíli Bond dokonce disponuje modely 1963
a 2006, ov‰em ten novûj‰í
efektnû po‰le na onen svût.
Ve scénû, kdy Bond po pfiíletu na Bahamy jede do hotelu,
fiídí nejnovûj‰í model Fordu
Mondeo. Sekvence byla natoãená speciálnû kvÛli sponzorovi
a stála firmu Ford 25 milionÛ
dolarÛ. Nápadn˘ je také poãet
zaparkovan˘ch Land RoverÛ na
parkovi‰ti hotelu.
Bond pouÏívá i moderní pfiístroje – notebook Vaio od Sony.
Asijská znaãka se prezentuje také v merchandisingu. Ve spolupráci se spoleãností EON Production, která produkuje bondovky od prvního filmu, vyrábí
sérii laptopÛ, digitálních fotoaparátÛ a pamûtov˘ch karet, v‰e
s logem 007.
Product placement provází
bondovky od prvního dílu,
i kdyÏ se sponzofii zmûnili –
‰ampaÀské Bollinger nahradilo
Dom Pérignon, Smirnoff nahra-
dil Finlandii, nûkdy Bond uhánûl v jaguáru, jindy v BMW.
Stejnû jako filmy o super‰piónovi vût‰inou nepfiekroãí míru
»dobrého vkusu«, b˘vá tomu
tak i u skryté reklamy.
O premiérovém víkendu
v USA trÏby dosáhly 40 milionÛ
dolarÛ. T˘den po premiéfie snímek Casino Royale vydûlal 92
milionÛ dolarÛ po celém svûtû,
coÏ prozatím znamená tfiináctou pfiíãku v hodnocení úspû‰nosti v‰ech jedenadvaceti bondovek.
Vláda tfií sociálních demokratÛ oãima Bohumila Peãinky
Hana Rojková
Bohumil Peãinka patfií mezi
pfiední ãeské politické komentátory. JiÏ od roku 1990 své texty
uvefiejÀuje v t˘deníku Reflex
a pí‰e mimo jiné i pro Revue politika, 51 Pro a Mladou frontu
Dnes. Své práce z let 2002 aÏ
2006 uvefiejnûné právû v tûchto
periodikách se rozhodl vydat
pod názvem Hry o v‰echno.
Vznikl tak soubor 47 esejí, reportáÏí, komentáfiÛ a anal˘z politické scény za vlády tfií sociálnû
demokratick˘ch premiérÛ. To
v‰e doprovodil ilustraãními fotografiemi Jan ·ibík.
Kniha je rozdûlena do tfií ãástí vûnovan˘ch premiérÛm z tohoto období – Vladimíru ·pidlovi, Stanislavu Grossovi a Jifiímu
Paroubkovi. KaÏdá obsahuje mimo jiné prolog, ve kterém struãnû charakterizuje vládu daného
politika, a reportáÏní text,
v nûmÏ vÏdy pomocí více ãi ménû znám˘ch faktÛ pfiedstavuje
postavu nového pfiedsedy vlády.
Nûkteré práce pro vydání knihy
opatfiil krátk˘mi glosujícími
postskripty, které s ãasov˘m
nadhledem podávají informace
o souãasné situaci.
Z literárního pohledu je asi
nejãtivûj‰í druhá ãást, nazvaná
»Grossova éra«. Pfiedchozího
oddíl je spí‰e souborem anal˘z
a esejí o rostoucím státním zadluÏení neÏ zamûfiením se na
postavu Vladimíra ·pidly. Na
rozdíl od toho se »Grossova
éra« skládá pfieváÏnû z reportáÏí
a úvah o tom, jak se tento »muÏ
bez obsahu, kter˘ nic neví a niãemu nerozumí« dokázal obklopit tolika loajálními straníky,
a stejnû to nezabránilo jeho odstoupení z vedoucích funkcí.
Události spojené s poslední
ãástí knihy, t˘kající se souãasného pfiedsedy âSSD, máme je‰tû
v Ïivé pamûti. Ani to nám ov‰em
nebrání opût si pfiipomenout
ParoubkÛv postup od zhrzeného
a zapuzeného protivníka Milo‰e
Zemana z volby pfiedsedy strany
v roce 1993 pfies osamûlého
»zachránce« sociální demokracie aÏ k ãlovûku, kter˘ není
schopen se srovnat s prohrou ve
volbách.
Ale nejsou to jen sociální demokraté, do koho se Peãinka
strefuje. Nenechává nitku suchou ani na ODS, zejména na
Mirku Topolánkovi.
Skuteãnost, Ïe se jedná
o pfiíspûvky do rÛzn˘ch ãasopisÛ a novin, se v‰ak v urãit˘ch
místech stává problematickou.
Pokud texty, které se vûnují stejnému tématu, uvefiejÀuje Peãinka s del‰ím ãasov˘m odstupem,
nemusíme si tfieba ani v‰imnout, Ïe pouÏívá stejné nebo velmi podobné fráze, citace a my‰lenky. Ale v pfiípadû, Ïe tyto prá-
ce umístí vedle sebe ãi za deset
dvacet stran, mÛÏe mít ãtenáfi
v lep‰ím pfiípadû pouze pocit
déjà vu. V tom hor‰ím, Ïe autor
»vykrádá« sám sebe. Tento problém opakujících se pasáÏí se
ani pfies Peãinkovu snahu stoprocentnû vyfie‰it nepovedlo.
Je‰tû jeden drobn˘ rozpor,
i kdyÏ v tomto pfiípadû trochu
komick˘, vidím v obsahu knihy
a v pfiedstavení Bohumila Peãinky. Vrtá mi hlavou, proã jsou
v této knize komentáfiÛ Ïivot
a tvorba autora popsány stylem
hodícím se spí‰e pro pfiedstavení finalistky v soutûÏi krásy:
»Studoval historii, proto nemá
rád násilné zvraty v ãemkoli,
a tudíÏ má rád anglické rãení, Ïe
ve jménu nejlep‰ích moÏností
nesmíme zhor‰it ty dosavadní
dobré. Není si ale jist˘, jestli se
tím pfii hodnocení politiky vÏdycky fiídí, coÏ ho nûkdy
trápí.«
Kaiser s Lábusem hrají Dona Quijota Váleãní reportéfii Patricka Chauvela
Matej Michlík
V praÏském divadle Kalich a
vzápûtí v bratislavském Divadle
L+S se pfiedminul˘ t˘den odehrály premiéry Dona Quijota. Ta
praÏská odstartovala Festival
slovenské divadelní tvorby.
Nastudování je v nûãem v˘jimeãné – podíleli se na nûm M.
Lasica s J. Satinsk˘m. Smrt druhého z nich v‰ak hru odsunula.
Pût let leÏela v ‰uplíku a byl
to aÏ ‰éfredaktor Divadelních
novin Jan Koláfi, kter˘ se k fragmentÛm scenáfie dostal a hru
oÏivil. S reÏisérem Vladimírem
Strniskem, jenÏ se na pfiípravû
hry podílel, ji nastudovali Jifií
Lábus a Oldfiich Kaiser. Lasica
pfiiznává, Ïe bez »July« by nastudovat hru nedokázal.
Souãasná hra se od pÛvodní-
ho textu li‰í. âe‰tí protagonisté
jsou svou povahou na míle
vzdáleni slovenské dvojici. Ve
hfie chybí neopakovatelné Lasicovy naráÏky a Satinského nûÏn˘ humor. Lábus v roli Quijota a
Kaiser jako Sancho Panza ztvárÀují spí‰ »dvû zkrachované existence«, jak se sami nazvali.
Humor je ostfiej‰í, pfiíbûhu
chybí Lasicou tak milovaná melancholie. Kritici hru hodnotí
jako rozpaãitou: »Je to spí‰ koláÏ intelektuálního klaunovství
bratislavského originálu s estrádnímy gagy ãeské dvojice,«
komentoval ãesk˘ divadelník
Ondfiej Mrázek. A dodává: »Kaiser s Lábusem jsou ale vynikajícími charakterov˘mi herci. Znají se dokonale a jejich vzájemné
pfiihrávky na smeãe vyvolávají
salvy smíchu.«
Alena Pecháčková
Do Prahy pfiijel legendární váleãn˘ reportér Patrick Chauvel.
V úter˘ v 19 hodin osobnû uvedl svÛj nov˘ dokument Váleãní
reportéfii, ve kterém pfiedstavil
své kolegy. Projekce a následná beseda probûhly ve Francouzském institutu. Mezi pozvan˘mi byl i Jan ·ibík.
Patrick Chauvel se fotografování váleãn˘ch konfliktÛ vûnuje od sv˘ch osmnácti let.
Od té doby zdokumentoval
vût‰inu svûtov˘ch konfliktÛ.
Fotil ‰estidenní válku nebo
konflikty ve Vietnamu, Libanonu, âeãensku, Afghánistánu a Iráku. Stal se obûtí únosu a stál i pfied popravãí ãetou. Jak ale sám fiíká, fotogra-
fie a reportáÏe uÏ mu nestaãí.
Proto se od 90. let vûnuje natáãení dokumentÛ z váleãn˘ch
oblastí. Za kaÏdou událostí
hledá ãlovûka, emoce a samozfiejmû napûtí.
Dokument z roku 1998 se
snaÏí dopátrat odpovûdi, proã
se ãlovûk stane váleãn˘m fotografem, a co tím chce dokázat.
Sám zpovídá své kolegy reportéry (napfi. Jamese Nachtweye,
Chrise Morrise, Gillese Perrese).
Patrick Chauvel nepfiijel jen,
aby uvedl svÛj film, ale i proto,
Ïe na katedfie Ïurnalistiky Fakulty sociálních vûd vede kurs
fotoreportáÏe. Aby uãil a vychoval si konkurenty, coÏ jak
sám s úsmûvem pfiiznal, neví,
proã dûlá.
FOTO: ARCHIV
Jmenuji se Bond, James Bond
Kouká jako Bond, vypadá jako Bond – je to Bond.
(Ne)sametoví J.A.R. opût v Lucernû
Zdenka Dvořáková
Tradiãnû mÛÏeme oslavit 17.
listopad s kapelou J.A.R.
v praÏské Lucernû. Leto‰ní
koncert mûl zaãít ve 20 hodin.
Pro »JARy« typickou akademickou tfii ãtvrtû hodinku vyplnily reklamy promítané na
velkém projekãním plátnû.
Po nedobrovolném shlédnutí projekce a v‰ech reklamních
plakátÛ, které visely na balkonech vyprodané Lucerny, koncert koneãnû zaãal. Dan Bárta
pfii‰el v rádoby vtipném turbanu na hlavû, Oto Klempífi v˘jimeãnû nebyl obleãen cel˘
v ãerné barvû. Tím ov‰em pfiekvapení koncertu skonãila.
Následovalo uÏ jen déjà vu –
stejn˘ nebo minimálnû podobn˘ sled písniãek jako na vût‰i-
nû jarovsk˘ch koncertÛ poslední doby, dokonce navlas
stejné hlá‰ky mezi nimi. Ani
pfii tradiãní Bártovû pûvecké
»improvizaci« nepfii‰li s niãím
nov˘m.
Pfiesto hráli J.A.R. skvûle,
pfiedstavili skladby ze svého
posledního alba Armáda ‰pásu a pfiidali i star‰í vûci. Po
zhruba hodinû a pÛl se rozlouãili, ov‰em nad‰ené publikum
je je‰tû dvakrát vytleskalo
zpátky. Nejspí‰ proto, aby se
kapela zavdûãila také rádiov˘m posluchaãÛm, zahrála
svoje asi nejznámûj‰í vûci jako
UÏ mizí pryã je... Hanka nebo
Bulháfii. A pak tahle funky parta zmizela nadobro.
»Jafii« niãím nepfiekvapili,
odehráli svoji veselou show,
ale rozhodnû tím nic nezkazili.
Poezie mnichovsk˘ch exulantÛ
koneãnû v âechách
Nakladatelství CHERM,
128 stran, 160 Kã
Sandra Bejšáková
Zb˘vající tfii sbírky, dosud
publikované pouze v exilu, vycházejí v âeské republice. Autor narozen˘ 18. 9. 1924 kritizuje moderní svût. Sám ve
svém Ïivotû nasbíral mnoho
zku‰eností, které mu ukázaly
moderní svût jako mechanismus bez vnitfiní náplnû. Proto
se stal katolíkem. Pracoval
v nakladatelství Mladá fronta
a od roku 1969 byl redaktorem
ãasopisu Se‰ity pro literaturu
a diskusi. Vzápûtí emigroval do
Mnichova, kde spolupracoval
s Rádiem Svobodná Evropa. Po
sametové revoluce se vrátil do
Prahy, zemfiel v dubnu 1999.
Jeho básnû jsou spí‰e rozsáhlej‰í, mají blízko k poemû.
V pozdûj‰ím období poezii prokládá ostr˘mi a jadrn˘mi v˘razy, coÏ je mu nûkdy vyãítáno.
Ivan Divi‰
Obelst/Pfiece jen…/PrÛvan…
První oficiální polistopadová
sbírka Inky Machulkové
(1933) zÛstává melancholická,
av‰ak i naléhavá. Zaãínala se
skupinou kolem kavárny Viola. Z této skupiny je asi nejvíce
populární Václav Hrabû. S ním
spojuje Machulkovou inspirace jazzem.
Debut Na ostfií noci vy‰el
autorce, která Ïije od konce
‰edesát˘ch let v Mnichovû,
v roce 1964. Pro toto období
je charakteristická poetika, intimnost a zjevná inspirace
americk˘mi beatniky. Nová
sbírka se ãásteãnû vrací k minulosti, ale zároveÀ se v ní objevují pocity z exilu a vztah
k rodné zemi.
Inka Machulková
Neúpln˘ ãas mokré trávy
Nakladatelství Host,
76 stran, 99 Kã
F L E Š
Čtrnáctideník Fleš je produktem studentů
prvního ročníku žurnalistiky UK FSV
šéfredaktor: Adam Prentis. editoři: Tomáš Holý, Kateřina Coufalová, Hana
Rojková, Jan Horák. korektoři: Petr Šašek, Petra Schwarzová,
Petr Mácha, Šárka Bláhová. redakce: Bejšáková Sandra, Bláhová Šárka, Blahynková Veronika, Brolík Tomáš, Coufalová Kateřina, Dvořáková Zdenka,
Džmuráňová Kristýna, Holý Tomáš, Horák Jan, Hořejší Lucie, Jurčeková Petra, Jůzek Martin, Kočicová Věra, Ledvinová Lucie, Mácha Petr, Marková
Markéta, Michlík Matej, Moudrá Martina, Najbert Jaroslav, Nováková Denisa,
Novotný Jan, Pecháčková Alena, Pleskotová Kristýna, Poulová Radka, Prentis
Adam, Rataj Martin, Rojková Hana, Richter Michal, Šanc Filip, Šašek Petr, Šimandlová Nikola, Schwarzová Petra, Vondrášková Alena, Wiglasz Radek