otcové zakladatelé české liberálně-konzervativní politiky

Transkript

OTCOVÉ ZAKLADATELÉ
ČESKÉ LIBERÁLNĚ-KONZERVATIVNÍ POLITIKY:
VELKÝ EKONOM VÁCLAV KLAUS A
VELKÝ KŘESŤAN-ZEMĚDĚLEC JOSEF LUX
VE SVĚTLE TELEVIZNÍCH A ROZHLASOVÝCH
DEBAT Z DRUHÉ POLOVINY 90. LET 20. STOLETÍ
Mgr. Radek Přepiora
L. P. 2009 - 2010
2
SENTENTIA
Motto - A: „Slyšte, synové, otcovské poučení, dávejte pozor a rozum získáte.
Skvělé poznání vám totiž nabízím; neopouštějte mé učení. Sám jsem byl synem u svého
otce, maličkým jedináčkem u matky své. Když učíval mne otec, říkal: „Moje slova si
vezmi k srdci, dbej na mé příkazy a budeš žít. Získej moudrost, rozumnost získej, má
slova nezapomeň, nezkomol. Neopouštěj moudrost - bude tě chránit, miluj ji - bude o
tebe pečovat. Moudrost především! Získávej moudrost, za všechno své jmění získej
rozumnost. Važ si jí a ona vyvýší tě, poctí tě, když ji k sobě přivineš. Svým půvabem
ověnčí tvoji hlavu, korunuje tě krásou svou!“ 0 Slyš, synu můj, mé výroky přijmi, léta
života se ti prodlouží. Cestě moudrosti chci tě učit, po přímých stezkách tě chci vést.
Půjdeš-li, tvůj krok nic nezastaví, jestliže poběžíš, nic tě nesrazí. Poučení se chop a
nepovoluj, opatruj je, vždyť je tvým životem! Stezku darebáků se neodvažuj zkoušet,
cestou zlosynů nikdy nekráčej. Varuj se jí a nechoď po ní, odvrať se od ní a jdi pryč!
Neusnou, dokud někomu neublíží, nemohou spát, než někoho podrazí. Takoví se
chlebem darebáctví živí, opájejí se vínem násilí! Stezka spravedlivých jak paprsek
světla víc a víc září, až se rozední. Cesta darebáků však tone ve tmách, o co klopýtnou,
nikdy netuší. Na má slova dej pozor, synu, k mým výrokům své ucho nakláněj, nikdy z
nich nespouštěj své oči, hluboko v srdci si je uchovej. Životem jsou těm, kdo je
nacházejí, celému jejich tělu zdraví dávají: Především dobře chraň své srdce – právě z
něj všechen život vychází. Zbav se vší převrácené řeči, ústa, jež mluví zle, zapuď od
sebe. Tvé oči ať vždycky hledí přímě, svým pohledem miř rovnou před sebe. Zvaž, kudy
povedou tvé kroky, všechny tvé cesty pak budou bezpečné. Neuchyluj se vpravo ani
vlevo, své kroky vzdal od všeho zla!“ 1
Přísloví, kapitola 4, verše 1 až 27.
1
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Přísloví, 4:1-27, Biblion, Praha, 2009, s. 784-786.
® © L. P. 2009-2010 Mgr. Radek Přepiora: Otcové zakladatelé české Liberálně-konzervativní politiky: Velký ekonom Václav Klaus a Velký
křesťan-zemědělec Josef Lux ve světle televizních a rozhlasových debat z druhé poloviny 90. let 20. století
3
Motto - B: Václav Klaus: „Já myslím, že lidský život, život společnosti, život
každého z nás, má dnes a denně nepřetržitě od sebe neoddělitelnou rovinu duchovní
a neduchovní; umělé oddělení těchto dvou rovin, jakoby ploch, které se vůbec spolu
nestýkají, které spolu nejsou dohromady: prostě není pravdivé a je to chybný soud o
realitě kterékoliv země, včetně země naší.“ 2
Premiér České republiky a předseda ODS Václav Klaus,
17. března 1996.
Motto - C: Josef Lux: „Já když jsem byl postaven před otázku, jestli vstoupit
nebo nevstoupit do politiky, tak jsem se svými přáteli a kamarády hledal Boží
vůli.“ (My s přítelem, PA) „jsme celé půl dne prochodili na Václaváku a diskutovali
jsme o tom, jestli to je Boží vůle nebo není Boží vůle. A já, když pak společně jsme si
řekli ano, tak jsem měl jistotu, že to tak je.“ „Já jsem člověk - řekl bych - více
pragmatický než nějaký takový příliš citový nebo romantický. Já jsem byl vždycky
velmi kritický k těm, třeba kteří svoji víru projevovali nějakým takovým vzedmutím citů.
Teď už jsem tolerantnější a snažím se třeba ty lidi pochopit, ale za tu moji zkušenost
zvláště z posledních let jsem zjistil, že naplnit život křesťanstvím, křesťanskými
hodnotami, že je velmi rozumné /.../.“ (Pro mne, PA) „je důležité ty hodnoty přijmout
a uskutečnit je. A moje osobní zkušenost je jednoznačná. Kdykoliv v životě jsem se
vzdálil těmto hodnotám, vždycky se začal život komplikovat. Začal jsem mít problémy.
Přestalo se mně dařit. Kdykoliv jsem se vrátil do toho hradu těchto hodnot, tak se to
nějak vyřešilo a tisíckrát se ta situace opakovala v jiné podobě, ale vždycky byla
stejná a já jsem si osahal na mnoha věcech, že to tak prostě je.“ 3
Někdejší místopředseda vlády České republiky a předseda KDU-ČSL Josef Lux,
14. srpna 1999.
2
17. 3. 1996, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Václav Klaus a Petr Pithart.
3
14. 8. 1999, Svědectví-Život jako šance-Tři měsíce před smrtí hovoří Josef Lux na Svaté hoře, Sekce pro
mládež České biskupské konference, Studio Telepace.
4
Motto D: „Všichni křesťané si mají uvědomit své zvláštní povolání v politickém
společenství; musí být zářným příkladem smyslu pro odpovědnost a služby obecnému
blahu. Mají tak ukázat i činem, jak se dá spojit autorita se svobodou, osobní iniciativa
se solidaritou celého společenského útvaru a žádoucí jednota s plodnou rozmanitostí.
Při řízení časných záležitostí mají uznávat oprávněnou různost názorů a zachovat úctu
k občanům i jejich sdružením, která tyto názory poctivě zastávají. Politické strany musí
prosazovat to, co je podle jejich mínění potřebné k obecnému blahu; nikdy však není
dovoleno dávat přednost vlastním zájmům před obecným blahem. /.../ Kdo je nebo se
může stát způsobilým zastávat obtížné a zároveň vznešené umění, jímž je politika, má
se k tomu připravit a snažit se ji vykonávat bez ohledu na vlastní zájmy a hmotné
výhody. Bezpráví a útlaku, panovačné zvůli a nesnášenlivosti jednoho člověka nebo
jedné politické strany mají čelit mravní bezúhonností a rozvážlivostí; ať se dají do
služeb veřejného blaha s otevřeností a poctivostí i s láskou a politickou odvahou.“ 4
4
DOKUMENTY II. VATIKÁNSKÉHO KONCILU, Zvon, Praha, 1995, s. 250.
5
OBSAH
s.
1. ÚVOD .
.
.
.
.
.
.
13 - 25
2. STÁVKY, ODBORY A DŮLEŽITOST JEDNÁNÍ
.
.
.
26 - 39
3. ZEMĚDĚLSTVÍ, VENKOV .
.
.
.
.
.
.
40 - 50
4. ZDRAVOTNICTVÍ
.
.
.
.
.
.
51 - 60
.
.
.
.
.
5. ČESKO-NĚMECKÉ VZTAHY, ODSUN, DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA 61 - 66
6. KLASICKÝ IDEOLOGICKÝ SPOR SE SOCIÁLNÍ DEMOKRACIÍ .
67 - 96
7. EKOLOGIE
97 - 102
.
.
.
.
.
.
.
.
.
8. EXTRÉMISTÉ A POLITIKA, OTÁZKY MENŠIN A RASISMU,
XENOFOBIE .
.
.
.
.
.
.
.
. 103 - 125
9. EU, NATO, EVROPA .
.
.
.
.
.
.
. 126 - 140
10. PÁD ČESKÉ VLÁDY V LISTOPADU 1997 A KONEC „ZLATÉ ÉRY
VÁCLAVA KLAUSE“
11.
LIDSKÁ
SVOBODĚ .
.
.
SPOLEČNOST,
.
.
.
TRANSFORMACE
.
OD
.
. 141 - 189
SOCIALISMU
KE
.
.
.
.
.
.
.
.
. 190 - 204
12. MALÉ STRANY
.
.
.
.
.
.
.
. 205 - 206
13. SVOBODA MÉDIÍ A PŘEHNANÝ NEGATIVISMUS SDĚLOVACÍCH
6
PROSTŘEDKŮ
.
.
.
.
.
.
.
.
. 207 - 215
14. EKONOMIKA, UKAZATELE, ŠKODLIVÉ DRAMATIZOVÁNÍ SITUACE A
ŘEŠENÍ KRIZE
.
.
.
.
.
.
.
.
. 216 - 262
15. FINANCOVÁNÍ POLITICKÝCH STRAN .
.
.
.
. 263 - 265
16. KRAJE JAKO OMEZENÍ PŘÍLIŠNÉ MOCI VEŘEJNÉ AUTORITY,
MOŽNOST MÍT ROZHODOVÁNÍ BLÍŽE OBČANŮM NEBO POUZE NOVÁ
BYROKRATICKÁ MAŠINÉRIE
.
.
.
. 266 - 270
17. POLITIKA BY NEMĚLA BÝT ELITÁŘSKÁ
.
.
.
. 271 - 272
18. OPOZIČNÍ SMLOUVA
.
.
.
. 273 - 286
.
.
.
.
.
19. PRESIDENT ČR, ZMĚNA JEHO PRAVOMOCÍ A MOŽNÁ ZMĚNA ÚSTAVY
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 287 - 293
20. ÚŘEDNICKÉ VLÁDY, MENŠINOVÉ A VĚTŠINOVÉ VLÁDY, PŘEDČASNÉ
VOLBY
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 294 - 302
21. VLÁDNÍ KOALICE, POLITIKA VLÁDY A STYL KOMUNIKACE . 303 - 352
22. CHOVÁNÍ LIBERÁLNĚ-KONZERVATIVNÍCH POLITIKŮ A UŽITEČNÉ
VÝROKY LUXE A KLAUSE PRO SOUČASNOST .
.
.
. 353 - 404
23. ARMÁDA
.
.
. 405 - 411
24. CÍRKEV A VÍRA V BOHA VE SPOLEČNOSTI, ETIKA
.
. 412 - 432
.
.
.
.
.
.
7
25. PŘECHOD DO OPOZICE
.
.
.
.
.
.
. 433 - 436
26. VOLEBNÍ PREFERENCE POLITICKÝCH STRAN A OSOBNOSTÍ . 437 - 439
27. LIBERÁLNĚ-KONZERVATIVNÍ SOCIÁLNÍ POLITIKA
.
. 440 - 466
28. JUSTICE, POLICIE, ZLOČINNOST
.
.
.
. 467 - 475
29. NÁSTUPCE SILNÉHO POLITICKÉHO LÍDRA .
.
.
. 476 - 477
30. ZÁVĚR .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 478 - 515
.
.
.
.
.
.
.
. 516 - 518
32. ANGLICKÉ RESUMÉ
.
.
.
.
.
.
. 519 - 521
33. SEZNAM ZKRATEK .
.
.
.
.
.
.
. 522 - 524
34. PRAMENY, LITERATURA, INTERNETOVÉ ODKAZY
.
. 525 - 534
34.1. HLAVNÍ PRAMENY
.
.
.
.
.
.
. 525 - 528
34.2. LITERATURA
.
.
.
.
.
.
. 529 - 530
34.3. INTERNETOVÉ ODKAZY
.
.
.
.
.
. 531 - 534
31. ČESKÉ RESUMÉ
.
8
PŘEDMLUVA Mgr. et Bc. MARKA SKŘIPSKÉHO,
POLITOLOGA-HISTORIKA Z UNIVERSITY KARLOVY
Obsáhlá práce ostravského historika Radka Přepiory, s názvem „Otcové
zakladatelé české liberálně-konzervativní politiky: Velký ekonom Václav Klaus a
Velký křesťan-zemědělec Josef Lux ve světle televizních a rozhlasových debat z druhé
poloviny devadesátých let dvacátého století“, představuje syntézu, která určitě stojí za
pozornost.
Autor se za využití úctyhodného množství dobového materiálu pokusil
rekonstruovat politickou teorii a praxi dvou významných osobností polistopadové
české politiky, jakož i přiblížit jejich tehdejší vize současnému společensko
politickému kontextu.
Tuto aktivitu je nutno ocenit. Devadesátá léta ztělesňovala do značné míry
unikátní období, které bylo pro formování koncepcí hlavních aktérů české politiky
velmi důležité a vtisklo tuzemské společnosti výraznou pečeť, která zůstane alespoň
trochu znatelná i poté co oba aktéři Přepiorovy práce opustí aktivní politiku (na
případě Josefa Luxe je to již znát, přičemž „stopa“ Václava Klause bude zřejmě ještě
trvalejší).
Konec konců, Václav Klaus patří i v dnešních dnech mezi nejvýraznější české politiky.
Radek Přepiora totiž dokázal na pozadí názorových debat Václava Klause s Josefem
Luxem a za pomoci citací z dobových médií poměrně dobře zachytit atmosféru
devadesátých let, stejně jako naznačit problémy, které tehdy byly považovány za
prioritní.
Tuto skutečnost ocení zejména studenti politologie a zájemci o českou politickou
historii. Podobná studie tohoto typu není mé osobě známa.
Jako sekundární přínos bych zdůraznil možnost porovnat obsahovou i verbální
úroveň slovních duelů obou politiků s podobou dnešních politických debat. Pro
9
současnou politickou kulturu ona komparace nevyznívá příliš dobře. Přepiorova sonda
tedy nastoluje v neposlední řadě otázku, zda devadesátá léta byla skutečně v politické
oblasti tak „divoká“ jak dnes tvrdí některá média.
V primární rovině autor hledá a nachází souhlasná a odlišná stanoviska mezi
Klausem coby reprezentantem konzervativně liberální ODS a Luxem jakožto
představitelem křesťansko demokratické KDU-ČSL.
Právě v těch oblastech, kde se Klaus s Luxem víceméně shodovali pak Přepiora
vytváří jakousi platformu pravicové politiky konce devadesátých let. To je jistě
zajímavá a v mnohém přínosná metoda, nicméně pozorný čtenář se logicky musí
zeptat, kam se Přepiorovi při jeho pokusu o popis „české liberálně-konzervativní
politiky“ po listopadu 1989 vytratil třetí hráč. Sice nepoměrně slabší, ale tehdy přesto
relevantní - Občanská demokratická aliance (ODA).
Přepiora činnost ODA stručně zmiňuje, nicméně v jeho práci ODA vyznívá pouze
coby sekundantka Klausovy a Luxovy strany. Tato strana přitom měla na podobu
polistopadové české pravice nemalý vliv a se svou inspirací v amerických
neokonzervativcích stála poněkud jinde než ODS, která byla ovlivněna britským
thatcherismem i než KDU-ČSL, čerpající spíše z myšlenek křesťanskosociálního
směru v duchu německé CDU/CSU.
Obecně však lze říci, že míru shody i neshody mezi Klausem a Luxem dokázal
autor víceméně vystihnout. Některým dodnes diskutovaným tématům, v nichž se oba
lídři střetávali věnoval Přepiora podrobnější pozornost (Evropská unie, sudetoněmecká
otázka, role odborů, zemědělství, atd.)
Jak bylo výše poukázáno, Přepiorova kniha je velmi obsáhlá. Možná i z důvodu
přílišné „zahlcenosti“ se autor dopustil některých dalších chyb, na něž musím-přes
pozitivní přínos jeho práce-poukázat.
Určitý problém bych spatřoval už v samotném názvu. Stejně jako linie Přepiorových
úvah, i název napovídá, že je silně ovlivněn reáliemi z amerického prostředí. Výrazy
10
jako „Velký křesťan-zemědělec“ mohou znít dobře evangelikálovi z Nebrasky, ovšem
český čtenář se v lepším případě trpce usměje. V tom horším si pak vzpomene na
oslavné agitky různých „Velkých vůdců“. V takovém případě by nešťastně zvolený
název mohl potenciálního čtenáře odradit.
To však není nejpodstatnější. Radek Přepiora na některých místech nechává
vyznět citace tak, aby odpovídaly jeho představám, s nimiž se ovšem nemusí dobová
realita stoprocentně shodovat. Kupříkladu Luxův citát o tom, že KDU-ČSL není ani
nalevo ani napravo Přepiora hodnotí jako důkaz ctnosti Josefa Luxe, který takto
udržoval „svébytnost“ lidovecké politiky.
V reálu šlo ovšem o klasické manévrování, kterým představitelé tehdejší lidové strany
vysvětlovali svou leckdy nečitelnou politiku nebo náhlé „změny politického kursu“.
Jindy Přepiora klade až přílišný důraz na vyjádření, jejichž charakter byl de facto
pouze deklarativní.
Jistý problém spatřuji taktéž v nedostatku kritického zhodnocení jednotlivých
omylů, kterých se protagonisté knihy dopustili.
Přepiora například nechává bez povšimnutí Luxovo označení občanského sdružení
Vlastenecká liga za rasistické, přestože podle hodnocení odborníků legálně fungující
Vlastenecká liga (dnes už zaniklá) mezi extremistické organizace nepatřila. Roku 1998
dokonce dosáhla soudního očištění z podobných nařčení. (Politolog a soudní znalec v
oboru extremismu Miroslav Mareš hodnotí Vlasteneckou ligu následovně: „VL se hlásí
k autoritativnímu konzervatismu a z těchto pozic některými svými názory radikálně
kritizuje stávající „politický mainstream“. Její celkové působení ji řadí na pomezí
demokratické pravice a pravicového radikalismu. Nenarušuje však demokratický
pořádek, naopak řadou svých aktivit VL udržuje uchovávání demokratických
národních tradic.“ - citováno podle Mareš, M.: Pravicový extremismus a radikalismus
v ČR, Barrister and Principal, 2003, str. 301.)
Čtenáři jsou tak mnohdy Přepiorovou „volnou metodou“ nezamýšleně
11
ponecháváni v omylu, autor se spíše než na vysvětlení kontextu soustředí na budování
obrazu, odpovídajícímu jeho představě o své knize.
S tím souvisí i poněkud křečovitá snaha nepřímo vytvořit spojnici mezi českou
a americkou koncepcí pravicové politiky. Ani ODS, ani KDU-ČSL (a už vůbec ne
jejich předsedové) se u americké pravice příliš neinspirovaly, což samozřejmě
nevylučuje jejich sympatie k některým americkým politikům či ideovým schématům
americké pravice (zejména u Václava Klause).
Nicméně znovu opakuji, že hlavní zahraniční inspirací pro Václava Klause byla britská
konzervativní politička Margaret Thatcherová, Josef Lux zase tendoval ke
křesťanskosociální politice CDU/CSU.
Americké reálie jsou navíc natolik odlišné, že asi není úplně možné hovořit o nějakém
vlivu koncepcí americké pravice na formování české pravicové politiky v praktické
rovině po roce 1989.
Jistou výjimku představuje zmiňovaná ODA, pro ODS a KDU-ČSL však není po
praktické stránce „americká inspirace“ relevantní.
I přes tyto nedostatky nicméně doporučuji Přepiorovu práci k bližšímu
prozkoumání. Čtenáři se totiž v její podobě dostává do rukou velmi zajímavý a svým
způsobem ojedinělý příspěvek k dějinám nejnovější české politické historie.
Mgr. et Bc. Marek Skřipský
Ostrava, 22. srpna 2010
12
PODĚKOVÁNÍ
Autor by zde rád na prvním místě poděkoval Bohu za poskytnutí inspirace a
vytrvalosti ke zpracování materiálu pro tuto práci. Především patří obrovské díky mé
naprosto báječné rodině. V poslední fázi dokončování textu pak autor vyjadřuje
vděčnost svým opravdovým kamarádům se zájmem o politiku a dějiny, kteří jej
neustále podporovali:
•
politolog-historik z University Karlovy Mgr. et Bc. Marek Skřipský
•
dále patří poděkování přátelům: C. Hagy, L. Payne, G. Beck, M. Kroček, D.
Luxová, S. Vavroš, Б. Богдановић, P. Vealey, R. J. Wright, R. Urbánek, J. S.
Devapriya, Mgr. M. Vlček, M. Carbol, J. Švec, B. Edwards, D. Winterhalter, D. Shiels,
L. Baldacchino, B. Holt, T. L. Ray, D. Kennedy, K. Shambach, S. Stevens a mnoha
dalším :)
Mgr. Radek Přepiora
V Ostravě - Polance nad Odrou, „Sky Castle“, 27. květen L. P. 2010
Finalizace textu 29. srpen L. P. 2010
13
1. ÚVOD
V létě roku 2009 diskutoval autor s některými novináři, politology a historiky
zajímavé otázky spojené s životem, idejemi, politikou dvou nejzřetelnějších postav
československého a českého společenského vývoje po listopadu 1989. Hovořilo se
předně o Václavu Klausovi 5 a Josefu Luxovi 6 . Z těchto diskusí vyplynul bohužel
převládající dojem, že vlastně Klaus a Lux se prý bytostně nesnášeli. První proslul
svou árogancí, pomstychtivostí, zpackanou privatizací, ožebračováním chudých lidí´,
druhý zase ´politickým lavírováním, zničením českého zemědělství, a konečně zradou
ODS v listopadu 1997´ při pádu druhé Klausovy vlády 7. Údajně byl skoro zázrak, že
spolu vůbec VK 8 a JL 9 v jedné koalici vydrželi. Z jejich spolupráce nevzešlo pro ČR
nic dobrého? Autor ovšem nemohl s takovými názory souhlasit. Jelikož nebylo možné
nalézt ve svobodném prostředí internetu práci, která by se zaměřovala na srovnání
osobností tak velkého formátu, jakými Klaus a Lux nepochybně byli: Nezbývalo tedy
nic jiného, než sáhnout do autorova vlastního archivu, udělat si při svém zaměstnání
čas a zpracovat dostupné údaje. Vznikla tak kniha, kterou právě vážený čtenář vidí
prostřednictvím svých nejrůznějších zobrazovacích a komunikačních prostředků. Jde
předně o jistý formát historické sondy, tedy nikoliv o podrobný výklad, monografii,
životopisy nebo hodnocení celých 90. let 20. století. Tato úloha je vyhrazena jiným
5
Václav Klaus - nejvýznamnější československý a český politik v letech 1990-2010; předseda Občanského fóra
v období 1990-1991, ODS v letech 1991-2002; čestný předseda ODS (2002 až 2008); místopředseda
československé vlády a ministr financí (1989-1992); premiér české vlády (1993-1998); poslanec parlamentu
v období 1990-1992 a 1996-2003; předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v letech 1998-2002; od roku
2003 president České republiky atd.
6
Josef Lux - druhý nejvýznamnější politik České republiky 90. let 20. století; předseda ČSL v letech 1990-1992
a KDU-ČSL v období 1992-1998; vicepremiér a ministr zemědělství 1992-1998; poslanec v letech 1990-1992,
1996-1999 atd.
7
První Klausův kabinet - vládl od 2. července 1992 do 4. července 1996 a tvořila jej koalice ODS, KDS, KDU-
ČSL, ODA. Druhou vládu Václava Klause sestavily politické strany ODS, KDU-ČSL, ODA a Českou republiku
pak společně vedly od 4. července 1996 do 2. ledna 1998. Oficiálně podala tato vláda demisi 30. listopadu 1997.
8
VK - dále v textu značí zkratku pro jméno Václava Klause.
9
JL - dále v textu značí zkratku pro jméno Josefa Luxe.
14
dílům. Autorovi předně šlo o zachycení slov Josefa Luxe a Václava Klause (nikoliv
apriori dalších osobností), o přiblížení dnešnímu čtenáři ducha doby skrze pronesené
věty samotných aktérů politického života 90. let 20. století. Tímto způsobem také o
nalezení pozitivních informací o významném spojení Klause a Luxe v rámci jedné
koalice, tedy uskupení kombinujícího ty nejlepší ideje konzervatismu a liberalismu 10,
přitom také pevně stojící na základech naší řecko-římsko-židovsko-křesťanské
civilizace. Autor hlavně vnímá VK a JL jako otce zakladatele celé takto chápané
české politické scény vůbec (nebyli samozřejmě jediní). Ne nadarmo byla totiž právě
doba vládní spolupráce předsedů KDU-ČSL, ODS a ODA významná svým obrovským
rozkvětem celé České republiky. Mnoho občanů hovořilo o tzv. ´Zlaté éře Václava
Klause´, o zlatých devadesátých letech, kde se všechno dařilo, ńic nebyl problém´ a
kde HDP trhalo rekordy při strmém růstu ekonomiky. Lidé se učili novým možnostem,
novým svobodným šancím, mohli rozvíjet své duchovní poznání a přitom byli také
ochotni nadšeně se obětovat pro zdar celého národa nejen v ekonomické oblasti. Nikdy
později již zatím nic podobného v českých dějinách nebylo zaznamenáno. Tento duch
doby se však viditelně vytratil hlavně po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky z 31. května až 1. června 1996. Nemožnost vytvoření většinové vlády,
narůstající hospodářské problémy a osobní neshody v koalici přinesly v listopadu 1997
konec oné ´Zlaté éry´. Následujícího roku vznikla menšinová vláda ČSSD, která
ukončila jakékoliv naděje na další rychlý hospodářský a svobodný rozkvět ČR.
Kniha, kterou autor předkládá široké veřejnosti zcela zdarma prostřednictvím
svobodného internetu, je předně výborným prostředkem pro každodenní připomínání
oné tradiční a slušné české politiky obou otců zakladatelů. Lze zde nalézt při
pozorném čtení praktické rady: jak postupovat v politice, v životě, co je a není etické,
morální, kde jsou hranice vzájemně dosažitelné dohody a další množství velmi
cenných receptů a rad přímo z úst Václava Klause, Josefa Luxe. Zároveň je vždy
10
Liberální konzervatismus - jedna z mnoha variant moderní konzervativní politiky, která kombinuje některé
liberální hodnoty s konzervativním základem. Mezi významné prvky zde patří osobní a ekonomická svoboda,
tradice, rodina, víra v Boha, národní hrdost atd.
15
každá kapitola uvozena velmi podnětným citátem z Bible nebo z výsledků jednání
církevních otců na II. Vatikánském koncilu 11. Autor knihy tak samozřejmě prozrazuje
víru ve Stvořitele, v Boží působení na svět i politiku při respektování lidské svobody:
Tento světonázor totiž umožňuje nalézt velké množství spojnic právě v politice KDUČSL i ODS z 90. let 20. století. Konec konců uvnitř občanských demokratů, které
Josef Lux nazýval slovy ńaši přátelé z ODS´, vždycky existoval velmi silný
křesťanský proud: 18. března 1996 dokonce vyústil ve sloučení tehdejší
Křesťanskodemokratické strany 12 Ivana Pilipa 13 s Občanskou demokratickou stranou
Václava Klause. Přičemž je také nutné si připomenout, že Klaus i Lux se velmi aktivně
podíleli na pokusu o spojení všech spřízněných konzervativních, křesťanských,
liberálních a dalších příbuzných ideových směrů v rámci projektu Evropské
demokratické unie 14. VK byl dokonce v 90. letech 20. století zvolen jedním z pěti
místopředsedů EDU. Přitom již tehdy se dokázal přenést přes veřejně deklarované
principy sociálně-tržního hospodářství
11
15
právě v základních dokumentech již
Druhý vatikánský koncil - zasedal v letech 1962-1965 a jeho výsledkem je celý soubor spisů, které se zabývají
mj. doporučeným a praktickým uspořádáním vztahů v lidské společnosti, politikou, ekonomikou, atd. Z hlediska
dalšího textu této knihy je předně citováno z koncilního dokumentu ´Pastorální konstituce o církvi v dnešním
světě - Gaudium et spes´.
12
KDS - vznikla roku 1990 jako vůbec první svobodná a opravdová politická strana po pádu totalitního režimu
v Československu. Byla výrazně konzervativní, křesťanská. Jakožto malá partaj bez šance překročit samostatně
hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny používala velmi úspěšnou strategii dočasného spojení se silnějšími a
podobně-ideově zaměřenými subjekty. Podařilo se jí mít také dlouhodobě podíl ve vládách Václava Klause,
neboť zde nominovala své ministry životního prostředí a školství. Roku 1996 byla sloučena s ODS.
13
Ivan Pilip - předseda KDS v letech 1993-1996; 1992-1994 náměstek na ministerstvu vnitra; místopředseda
vlády a ministr školství 1994-1997, ministr financí v letech 1997-1998. Nejprve tzv. ´korunní princ´ Václava
Klause, později od roku 1997 jeden z hlavních odpůrců VK a spoluzakladatel Unie svobody.
14
EDU - Evropská demokratická unie (European Democrat Union) byla oficiálně založena v rakouském
Salzburgu 24. dubna 1978 a stala se později nominálně jedním z mnoha křídel celosvětové konzervativněkřesťansko-liberální platformy s názvem Mezinárodní demokratická unie (International Democrat Union), která
vznikla roku 1983. EDU ukončila svou činnost v říjnu 2002, když byla sloučena s Evropskou lidovou stranou
(European People's Party).
15
Sociálně-tržní hospodářství - obecně princip, kdy je svobodný trh vyvažován tzv. solidaritou, čili v ekonomice
jsou nutná jistá regulační opatření, vedoucí k zamezení chudoby a chránící bezmocné nebo staré lidi. Část
16
zmiňované Evropské demokratické unie. Ovšem z hlediska domácí politické scény se
jasně vymezil vůči sociálně-tržnímu hospodářství takto: „Já jsem zásadně, fatálně,
nekonečně, absolutně proti a samozřejmě to říkám ve svém vystoupení v Paříži, zrovna
tak, jako v Praze.“ „Nicméně i ve svém vystoupení nabízím: povznesme se nad
terminologii, mluvme o podstatě tohoto slova a tam já mám pocit, že ty rozdíly
nejsou.“ 16
Podobně Ivan Pilip podporoval velmi pozitivní propojení křesťanských,
konzervativních a liberálních idejí v rámci spolupráce mezi stranami typu ODS a
KDU-ČSL: Jistě je zřejmé, „že ten hlavní směr je stejný, ale v mnoha politických
krocích konkrétních jsou odlišné. Ale to, co je podstatné, tzn. orientace na evropskékřesťanské hodnoty, orientace na tradici, ze kterých tato země vychází, orientace na
principy určité lidské solidarity, ty jsou těmto stranám společné. To, co je odlišuje,
jsou ty konkrétní kroky, kterými toho chtějí dosáhnout.“ 17
Josef Lux samozřejmě také vítal Klausovo i Pilipovo pojetí kooperace
konzervativních, křesťanských a liberálních sil. Ovšem vzhledem k některým
dobovým (také současným) snahám ńašich přátel z ODS´ o vytlačování křesťanských
a konzervativních idejí někam pryč z relevantní politické diskuse pak JL vymezil svou
politiků hlásících se k sociálně-tržnímu hospodářství prosazuje etickou formu samoregulace trhu prostřednictvím
etiky a výchovy bez donucovací role státu, další skupina zase naopak. Sociálně-tržní hospodářství měla v
různých podobách ve svém programu např. v roce 1996 jak sociální demokracie tak KDU-ČSL. Známým
propagátorem sociálně-tržního hospodářství byl v 90. letech minulého století Josef Lux, jenž se odvolával na
pozitivní výsledky sociálně-tržního hospodářství v utváření tzv. německého ekonomického zázraku z 50. let 20.
století - poválečný rozkvět - a na myšlenky Ludwiga Wilhelma Erharda, německého ministra hospodářství
(1949-1963) a kancléře Německé spolkové republiky (1963-1966). JL a VK spolu vedli v 90. letech 20. století
dlouholetou polemiku o skutečném obsahu pojmu sociálně-tržní hospodářství. Klaus se obával zavedení nějaké
nové formy socialismu, státních regulací, nechtěných donucovacích prostředků vůči svobodným občanům a Lux
naopak zdůrazňoval: Toho se nebojte, to nehrozí, nicméně je nutné posílit solidaritu mezi lidmi - viz další části
této knihy.
16
17
19. 5. 1996, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Ivan Pilip.
17
představu spřízněného politického spektra následovně: „Já předně si myslím, že není
možné stavět občany a křesťany proti sobě. Křesťané jsou občané a čili to já
nepřijímám jaksi tento postoj proti sobě.“ „Já mám za to, že ta věc je docela prostá.
Ve společnosti prostě existuje suma názorů. Ta suma názorů není nekonečná. Lidé,
kteří mají názory podobné, tak hledají způsob, jak tyto názory uplatňovat. Ale prostě
dávají se nějak dohromady v politice, v politických stranách, mají-li víc jak 5%:
stanou se stranou parlamentní a prostě tyto názory uplatňují. A já už jsem řekl v úvodu,
že prostě jsem přesvědčen, že u nás se blížíme tomu evropském standardu třech
takových základních proudů: sociálně-demokratický, liberální a křesťanskodemokratický.“ „KDU-ČSL je dnes faktickým reprezentantem křesťansko-demokratické
politiky. ODS přeci jenom má blíže k tomu liberálnímu proudu. A ono rozdělení
pravice jsem já registroval velmi dobře před několika lety v jednom vašem (Pilipově,
PA) projevu na nadaci Konráda Adenauera 18, kde jste hovořil o tom, že v českém
spektru: řekl bych v tom pravicovém, že mají místo takové dva základní proudy. Proud
křesťansko-demokratický a proud liberální. Dneska strana, kterou tady reprezentujete:
přece jenom je blíž tomu liberálnímu pohledu.“ 19
Pozitivním výsledkem těchto snah o spolupráci mezi českými konzervativci,
křesťany a liberály byly již zmiňované vládní koalice stran ODS, KDS, KDU-ČSL,
ODA z let 1992-1998. Praxe ukázala, že dané řešení může být velmi přínosné a
funkční: pokud členové vlády táhnou za jeden provaz. Vzájemné koaliční ovlivňování
partnerů z různých politických stran a střetávání jejich myšlenek - v onom Rádlově
smyslu
20
- vytvořilo z České republiky vzkvétající ekonomiku 90. let 20. století,
úžasnou zemi snů a nadějí pro lidi s informacemi, know-how, schopnostmi, s vůlí
18
Konrad Adenauer Stiftung - významná německá nadace podporovaná státem. Působila pod jiným jménem již
od roku 1955. Současný název pak nese od roku 1964 na počest německého kancléře (1949-1963) Konráda
Adenauera.
19
20
Emanuel Rádl - byl významný český filosof, biolog a odpůrce pozitivizmu, jenž žil v letech 1873 až 1942. Ve
své knize ´Válka Čechů s Němci´ z roku 1928 popsal velmi potřebný, vzájemně prospěšný vliv, který mělo pro
celý český národ neustálé soupeření mezi Čechy-Němci.
18
prosadit své myšlenky v praxi a zároveň nepřineslo žádná neřešitelná sociální dramata.
Tento úspěch byl patrný také na osobním vztahu Luxe a již silně politicky
vyprofilovaného Klause, kdy nejprve poněkud nenápadný JL velmi vyzrál, vyrostl,
začal myšlenkově silně konkurovat samotnému VK. Projevilo se to mj. na růstu
preferencí i odevzdaných voličských hlasů, získaných mandátů pro KDU-ČSL a to
dokonce v případě všech typů voleb na území ČR od roku 1992 do roku 1998.
Výsledky Luxovy strany se neustále zlepšovaly z 5.98% odevzdaných hlasů při
volbách do Sněmovny lidu Federálního shromáždění pátého až šestého června 1992 na
přibližně 11.36% získaných mandátů ve volbách do zastupitelstev obcí 13. až 14.
listopadu 1998. Počet reálných voličů KDU-ČSL nakonec končil i v porovnání
s rokem 2010 na rekordní úrovni 537.013 při volbách do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky z 19. až 20. června 1998.
21
Samozřejmě mohutným
volebním úspěchům ODS s milióny odevzdaných hlasů pod Klausovým vedením ještě
stále Lux konkurovat nemohl, nicméně důležitý byl onen neustále vzestupný trend.
Naopak ODS zaznamenávala v dlouhodobé perspektivě od roku 1992 postupný úbytek
hlasů s výjimkou voleb do Senátu ČR (roku 1996 zisk až 39.51%). Vždyť ještě 5. až 6.
června 1992 volily občanské demokraty v koalici s KDS ve volbách do Sněmovny lidu
Federálního shromáždění přes dva miliony dvě stě tisíc lidí, což představovalo 33.90%
odevzdaných a platných hlasů. V dalších letech se tento počet snižoval až na 1.656.011
odevzdaných platných volebních lístků (27.74%) ve volbách do Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky z roku 1998.
22
Václav Klaus pečlivě tyto trendy
vyhodnocoval. Josefa Luxe začal postupně stále více respektovat. Dokonce posléze
občas přejímal ve veřejných mediálních debatách některá Luxem nastolovaná témata,
termíny, styl uvažovaní atd. Samozřejmě Václav Klaus zůstal vždy sám sebou. Tento
Luxův vliv nikdy nebyl natolik silný, aby dokázal změnit pevnou osobnost VK, jenž se
navíc snažil své ministry na veřejnosti příliš nekritizovat v rámci své vysoké míry
loajality ke koalici, kterou vnímal jako jistý typ politické ´rodiny nebo manželství´. JL
zase více v tomto smyslu preferoval svobodu každého člena vládního týmu tak, až se
21
http://volby.cz.
22
http://volby.cz.
19
vypracoval v pravého koaličního rebela. Přes mnohé spory, kdy si často koaliční
partneři nenechali navzájem nic líbit, byla přeci jen ukázkou Klausovy i Luxovy
geniality jejich schopnost vzájemné dohody po celou dobu dlouhých let 1992-1997 a
to tak, že se ani jeden z nich nezpronevěřil svým hlavním zásadám nebo většině
nejdůležitějších dohod. Společně se jim často dařilo nalézat výhodné řešení pro celý
český národ až do listopadu roku 1997, kdy byl jejich pečlivě pěstovaný vztah
nenávratně zničen v důsledku rozpadu druhé Klausovy vlády.
Tato kniha je tedy především složena z výroků českého premiéra Václav Klause
a místopředsedy vlády ČR Josefa Luxe, pronesených většinou ve veřejných
sdělovacích prostředcích v letech 1995-1999. VK tehdy velmi často vyzýval novináře
k tomu, aby mu dokázali předložit některé jeho starší věty předně v těch momentech,
když o něm něco tvrdili, že řekl, nebo neřekl: „Vyndejte kazetu, kde máte tuto kazetu,
že jsem něco takového řekl. Dejte ji sem na stůl. Řekněte mi, kde jste vzal tento
názor.“
23
Tato výzva představovala mj. pro autora velkou inspiraci při rozhodnutí
zpracovat zvukové záznamy uložené na audiokazetách 24 ve svém archivu, který si
budoval v 90. letech 20. století ještě jako student historie a to většinou v den vysílání
dobového rozhovoru s Václavem Klausem a Josefem Luxem v televizi nebo rozhlase.
Z desítek tisíc minut audiozáznamů posléze tvůrce této knihy vybral a zpracoval do
textové podoby více než 6.000 minut mluveného slova se vztahem k tématu své práce.
Největší část použitých pramenů vznikla především v přelomovém roku 1997, kdy
padla II. Klausova vláda. Z hlediska četnosti v textu použité pramenné základny pak
následují roky 1996, 1998, 1995, 1999. K nejcitovanějším televizním pořadům, kde
vystupovali Josef Lux i Václav Klaus aj. patří v této knize mj. Debata 25 České televize
23
24
Audiokazeta - (compact cassette) je zvukový nosič obsahující magnetickou pásku, na kterou se zaznamenávala
především zvuková nebo digitální informace. Autorův zvukový archiv je složen většinou z kazet 2X45 minut.
25
Debata - diskusní pořad České televize, který pravidelně oslovoval v letech 1993-1998 každou neděli ve
12:00hod. milióny českých i slovenských diváků. Před rokem 1993 nesl jméno Ćo týden dal´ (1990-1993), od
dubna 1998 pak ´V pravé poledne´ (změna formátu na 45 minut, výměna hlavního moderátora). Hlavní
20
26
a 7 čili Sedm dní 27 TV Nova 28. Mezi dalšími dobovými programy figuruje např.
v rámci produkce ČT: Aréna 29, Karanténa 30, “21“ 31, S politiky netančím 32, Události
- komentáře 33. Nechybí však také divácky oblíbený Kotel 34 TV Nova, Zpravodajské a
publicistické relace Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu 35, Rádia Frekvence 1 36, Rádia
Alfa 37 aj.
Při čtení a následném používání této práce by její autor rád upozornil na několik
moderátorskou hvězdou Debaty byl Otakar Černý, zastávající v období 1989-1998 mj. funkci vedoucího redakce
zpravodajství ČT.
26
Česká televize - byla největší veřejnoprávní televizní společnost ČR. Vznikla 1. ledna 1992 z někdejší
Československé televize (vysílala v letech 1953-1992).
27
7 čili Sedm dní - v devadesátých letech dvacátého století vůbec nejpopulárnější a nejsledovanější televizní
diskusní pořad (milióny pravidelných diváků) vysílaný na soukromé stanici TV Nova každou neděli od 13:00 do
14:00hod. V září 2000 byl název ´7 čili Sedm dní´ změněn na ´7´ (Sedmička). Hlavní moderátorskou hvězdou ´7
čili Sedm dní´ byl dlouhá léta Jan Vávra, někdejší ředitel zpravodajství TV Nova.
28
TV Nova - od 4. února 1994 první celostátní soukromá televizní stanice v ČR, která si postupně vydobyla
prvenství z hlediska počtu diváků v rámci celého státu.
29
Aréna - diskusní pořad ČT: jeden ´hlavní´ politik odpovídal pod dohledem moderátora a publika na otázky
dalších několikati představitelů veřejného života, novinářů, odborníků, atd.
30
Karanténa - rozhovor dvou moderátorů zpravodajství ČT s významným politikem.
31
“21“ - komentované třiceti minutové zpravodajství vysílané většinou každý den mimo sobotu od 21:00hod.
32
S politiky netančím - velice populární satirický kabaret českého baviče Miroslava Šimka a novinářky Zuzany
Bubílkové, ve kterém účinkovali mj. osobnosti významní politici.
33
Události - komentáře - hlavní zpravodajská relace ČT vysílaná denně.
34
Kotel - populární diskusní pořad TV Nova: jeden politik čelil v televizním studiu přímým otázkám z publika
pod dohledem moderátorské hvězdy Michaely Jílkové.
35
Český rozhlas 1 - Radiožurnál - dobově nejposlouchanější veřejnoprávní rozhlasová stanice v rámci Českého
rozhlasu, která vznikla 1. ledna 1993 z původního rádia Československo.
36
Rádio Frekvence 1 - jedna z prvních celoplošných soukromých rozhlasových stanic na území ČR, která začala
vysílat 18. 10. 1993.
37
Rádio Alfa - první celoplošná soukromá rozhlasová stanice na území ČR, která začala vysílat 13. 9. 1993.
V průběhu 90. let dvacátého století došlo k pokusu o spojení tohoto rádia s TV Nova mj. pomocí názvu Rádio
Nová Alfa. To se však nesetkalo s pochopením mnoha správních orgánů. Stanice tedy přešla opět k názvu Rádio
Alfa, avšak 25. 2. 1999 mu zanikla licence na provozování vysílání (patřičné orgány ji odmítly prodloužit).
Nástupcem Alfy bylo Rádio Impuls.
21
důležitých okolností, které je třeba vzít v úvahu.
• Předně mluvené slovo v médiích nebývá vždy prezentováno ve spisovné
podobě nebo podle nejmodernějších jazykových pravidel.
• V rámci zachování smysluplné autenticity přepsaného audiozáznamu byla
většinou ponechána původní verze řečených vět a jejich skladba byla
upravována tehdy, pokud by nebylo možné vysledovat, pochopit smysl
výsledného textu.
• Změny, vsuvky jsou níže zřetelně odděleny od přepsaného originálu.
• Autor také upravil některé nespisovné koncovky slov.
• Jiná se může jevit v jistých případech při poslechu původních nahrávek a čtení
výsledného textu interpunkce, kdy bylo přihlédnuto k pochopení celkového
kontextu v rámci této knihy.
• Obecně si musíme uvědomit, že politici se často v mediálních debatách
předváděli, snažili se upoutat pozornost diváka, jistým způsobem se stylizovat,
navíc jejich výroky nemusely vždy odpovídat pravdě. Přesto lze předně
z tohoto typu pramenů vysledovat mnoho poznatků především o osobnosti
každého člověka a také o některých názorech nebo informacích, které by se
jinak k veřejnosti jen těžko dostaly přes nejrůznější síta tiskově-politickomarketingových odborů toho či onoho sekretariátu, ministerstva atd. Rychlá
reakce v televizní nebo rozhlasové diskusi totiž vyžaduje pohotovost,
inteligenci, talent a nelze si tam nic dopředu moc připravit tak (vyjma snad
základní osnovy pořadu, možných otázek, osobních poznámek), jako v případě
psaného slova.
• Mnoho osobností, událostí, pojmů, informací objevujících se v této autorově
práci by si také měl čtenář dále zasadit do celkového kontextu doby, sledovat
datum vyslovení výroku v uvedené poznámce, dohledávat si doplňkové zdroje
informací v odborných publikacích (viz např. seznam literatury na konci této
knihy) nebo alespoň v internetové encyklopedii Wikipedia.org.
• Autorovým záměrem nebylo vyřešit nebo kriticky zkoumat nejrůznější dobové
kauzy a podrobovat jednotlivé výroky VK a JL verifikaci v čase. Tato role je
22
vyhrazena jiným publikacím.
• Vždy mějme na paměti: Nejde o kompletní přepisy daných rozhovorů
z autorova rozsáhlého audioarchivu, nýbrž o ukázky klíčových výroků se
zaměřením na Klause a Luxe (tedy nikoliv například na činnost ODA), většinou
tématicky seřazených dle jednotlivých kapitol tak, aby byla dosažena - tam kde
je to možné - ideová návaznost a zlepšila se zároveň čtivost textu. Politici
ovšem ve svých televizních, rozhlasových vystoupeních často přeskakovali
z jednoho tématu na druhé, takže toto řešení se přímo nabízelo jako správná
tématická metoda, než ponechávat dané výroky roztroušené bez jednotící
dějové linie na stovkách stran této publikace.
• Mnoho Klausových a Luxových ústních sdělení se dodnes traduje poněkud
zkresleně. Autor se tedy snažil mj. soustředit na výběr těchto výroků tak, aby
byly zachyceny pro budoucí generace ve své správné a smysluplné podobě.
• Při práci s touto knihou samozřejmě výborně pomůže funkce fulltextového
vyhledávání. Každý čtenář, politolog, historik aj. by si mohl uvědomit
obrovskou výhodu digitálních knih při dalším užití textu např. v internetových
diskusích, při citacích v novinových článcích, publikacích apod.
• Autor by rád viděl například široce rozšířené citace slov otců zakladatelů
českého liberálně-konzervativního směru v projevech současných politiků i
široké veřejnosti, při online konferencích, rozhovorech aj., které jsou tolik
populární např. v USA mj. pomocí Twitteru
38
, Facebooku
39
, Skype
40
,
webinářů 41 aj. V roce 2009 a 2010 bylo totiž skoro nemožné získat na internetu
bez poplatku rozsáhlejší databázi výroků JL a VK z 90. let. 20. století. Několik
projektů se sice již připravovalo například v rámci Ústavu pro jazyk český
38
Twitter - poskytovatel populární sociální sítě a mikroblogu - http://twitter.com.
39
Facebook - jeden z největších světových webových sociálních systémů a sítí - http://www.facebook.com.
40
Skype - populární komunikační program, který umožňuje audio, video i textovou komunikaci zdarma
prostřednictvím internetu , dále také volání do většiny telefonních sítí za nízké ceny - http://www.skype.com.
41
Webinář - vzájemná forma online komunikace prostřednictvím internetu a webového prohlížeče bez nutnosti
instalace hardware nebo software - viz např. http://www.workline.cz nebo http://www.webinare.cz.
23
Akademie věd České republiky (http://ujc.dialogy.cz), jenže ve značně
omezeném rozsahu, bez svobodného přístupu. Otázka publikace audiovizuálních pramenů z let 1989-1999 byla vůbec stále velmi problémovou
oblastí až do léta roku 2010. Do té doby ji zatím ve své většině neřešila ani
veřejnoprávní média. Pak však přišel konečně nesporně chvályhodný nápad ČT
na odvysílání cyklu diskusních pořadů z devadesátých let s názvem ´Velké
politické retro´. Každý občan tak dostal příležitost zhlédnout online na internetu
prostřednictvím televizního kanálu www.ct24.cz a díky internetovým stránkám
www.ceskatelevize.cz/ivysilani/
řadu
těchto
výše
uváděných
pramenů
z provenience Československé a České televize. Vždyť právě v dnešní době se
stává na celém světě propojeném pomocí internetu vhodně pochopený a
interpretovaný citát k danému diskusnímu tématu vynikající pomůckou při
práci nejednoho politika, marketingového specialisty, manažera pro komunikaci
s veřejností, politologa, historika atd. Česko-američtí konzervativci a patrioti
například takto s oblibou citují Masaryka
Reagana
45
, Ježíše
46
42
, Jeffersona
43
, Washingtona
44
,
. Slova těchto otců zakladatelů vešla do dějin. Věty
Václava Klause a Josefa Luxe tak mohou podobně zase ožít v myslích, ve
skutcích mladých politiků pro lepší, nadějnější budoucnost České republiky.
Význam textově zachycených slov otců zakladatelů Klause a Luxe se nám také
znovu ozřejmí při pochopení dobové situace, kdy například televizní Debatu
nebo relaci 7 čili Sedm dní sledovaly nikoliv stovky tisíc lidí, jako je tomu
v případě podobných pořadů dnes v roce 2010, nýbrž často přes několik
42
Tomáš Garrigue Masaryk - žil v letech 1850-1937 a byl prvním presidentem Československa v letech 1918-
1935.
43
Thomas Jefferson - žil v letech 1743-1826. Byl třetím americkým presidentem (1801-1809), jedním z autorů
Deklarace nezávislosti Spojených států amerických (1776).
44
George Washington - žil v letech 1732-1799. Byl zvolen prvním americkým presidentem (1789-1797).
45
Ronald Wilson Reagan - žil v letech 1911-2004. Byl zvolen čtyřicátým presidentem Spojených států
amerických (1981-1989).
46
Ježíš Kristus - žil přibližně v letech 7 nebo 1 před našim letopočtem až 29 nebo 33 našeho letopočtu. Je to
nejvýznamnější postava celých lidských dějin, všech křesťanů a Spasitel národů, každého člověka.
24
miliónů diváků. V 90. letech byl internet v plenkách - bez všeobecného
rozšíření - a běžný člověk byl mj. těmito TV pořady velmi silně formován po
celou jednu generaci. Televize byla pokládána za hlavní médium, následována
rozhlasem a novinami, nikoliv tedy tak, jako je tomu dnes v případě internetu.
Autor si sám vzpomněl na nejednu vzrušenou diskusi z 90. let 20. století, kterou
vedli mnoho hodin jeho učitelé, přátelé nebo lidé jen tak v klubech, na ulici,
v dopravních prostředcích, když se probíralo často dopodrobna: Ćo to ten
Klaus a Lux zase povídali v té televizi´. Byl to často úžasný svět velkých,
slavných mužů, kteří vedli národ a ovlivňovali dějiny jednou větou pronesenou
v tom správném médiu.
• Politika 90. let 20. století měla jiný styl než ta v roce 2010. Byla sice často také
tvrdá, nicméně její vrcholoví představitelé ještě tzv. věděli: co to znamená být
gentlemanem 47. Věděli, že jsou prostě jisté věci, které se už v politice nedělají,
jsou jisté hranice. Ze spousty autorem níže shromážděných výroků otců
zakladatelů čiší obrovské zkušenosti JL a VK z praktické politiky, také pokus o
hledání etických vzorů chování pro každodenní život člověka. Čtenář si ovšem
zároveň nutně uvědomí: Klaus nebyl jen ten ´zly kapitalista´, Lux zase nejenom
ten ´dobrý křesťan´.
• V rámci zdůraznění významu vybraných citátů a myšlenek otců zakladatelů
jsou v jednotlivých kapitolách některé části textu použity opakovaně.
47
Nejslavnější generál v amerických dějinách Robert E. Lee, jenž žil v letech 1807-1870, definoval pravého
gentlemana takto: „Shovívavé používání síly je základním měřítkem při posuzování toho, jakým způsobem pak
bude daný člověk přistupovat k nakládání se svou vlastní převahou nad jinými lidmi: jde zde o test opravdového
gentlemana. Je to o schopnosti ovládat vlastní moc, kterou má silný nad slabým, zaměstnavatel nad
zaměstnancem, vzdělaný nad negramotným, zkušený nad důvěřivcem, dokonce chytrý nad hlupákem; mírné nebo
neškodné použití veškeré své síly nebo autority, nebo úplná abstinence od této moci nad druhými, pokud si toho
daná situace žádá, to posléze ukáže pravou gentlemanovu tvář. Gentleman také neustále zbytečně a opakovaně
nepřipomíná případnému provinilci všechno zlo, které by mu takový člověk mohl svým chováním způsobit.
Gentleman by neměl jenom umět odpouštět, nýbrž také by mu měla být vlastní schopnost umět zapomenout; vždy
velmi usiluje o šlechetnost a jemnost svého charakteru tak, aby dokázal mít dostatečnou sílu nechat to zlé z
minula odplynout, aby se to již mohlo stát skutečnou minulostí a nikoliv stále živou současností. Opravdový muž
cti zakouší ponížení, když sám nemůže pomáhat ponižovaným.“ - viz http://en.wikipedia.org/wiki/Gentleman.
25
• V závěru knihy autor předkládá na základě prostudovaných pramenů velmi
přínosný průsečík základních shodných, také rozdílných politických přístupů
Václava Klause a Josefa Luxe z let 1995-1999: Možná - pro některé překvapivě
- ukazuje na velkou názorovou shodu mezi oběma otci zakladateli.
• Autor knihy a dále tvůrce předmluvy nebyli za tuto svou práci žádným
způsobem finančně oceněni. Existující 3D výtisky této publikace slouží jako
dar pro autorovy přátele.
• Při citování jakýchkoliv výroků nebo ukázek z této knihy dodržujte prosím
pravidla autorské citace a uvádějte odkaz na původní webový zdroj autorovy
publikace. Děkuji Vám.
26
2. STÁVKY, ODBORY A DŮLEŽITOST JEDNÁNÍ
Motto: „Mezi základní práva lidské osoby je třeba počítat právo pracujících
svobodně zakládat sdružení, která by je mohla opravdu zastupovat i přispívat k
správnému uspořádání hospodářského života, a právo svobodně se účastnit jejich
činnosti bez nebezpečí odvetných opatření. /.../ Vzniknou-li hospodářsko-sociální spory,
je třeba zaměřit úsilí na jejich pokojné vyřešení. Nejdřív se má přistoupit k upřímnému
vyjednávání mezi zúčastněnými stranami. Nicméně i v dnešních okolnostech může
zůstat stávka nutným, ovšem krajním prostředkem pracujících k obraně vlastních práv
a k dosažení spravedlivých požadavků. Co nejdříve je však třeba najít cesty k
vyjednávání a k obnovení rozhovorů usilujících o dohodu.“ 48
Sociální smír
49
, právo na stávku a na hájení ´spravedlnosti´ v rámci
zaměstnaneckých organizací patří k důležitým pilířům svobodné společnosti. Nebylo
tomu jinak ani v 90. letech 20. století. Ačkoliv roli odborů zcela správně vytlačila
z aktivního rozhodování v politickém životě úprava někdejší totalitní legislativy 50 ,
přesto existoval mezi českými a slovenskými politiky posledního desetiletí minulého
století široký konsensus, že zpravidla nelze v demokratické společnosti bránit právu
občanů stávkovat, nebo hájit své zaměstnanecké zájmy v odborech, které jsou přeci
právě k tomuto účelu zřizovány svobodnými občany. Josef Lux se domníval, že:
„Základní úloha odborů je vyjednávat ve jménu zaměstnanců se svými zaměstnavateli.
48
DOKUMENTY II. VATIKÁNSKÉHO KONCILU, Zvon, Praha, 1995, s. 242-243.
49
Sociální smír - vzájemná dohoda mezi převažující částí zaměstnavatelů, zaměstnanců a mezi vládou -
prostřednictvím tzv. Tripartity - o preferování rozumné domluvy nad sociálními nepokoji, stávkami, lidovými
bouřemi apod. Hlavním orgánem a platformou pro tato jednání byla v Česku „Rada hospodářské a sociální
dohody“ (Tripartita) jakožto poradní orgán vlády České republiky.
50
Odbory - byly často v Československu zneužívány vládnoucí komunistickou stranou v letech 1948-1989 k
manipulování se společností za tzv. nadstandardní zaměstnanecké výhody, jakými byly například specifické
rekreace, dárky, bonusy, odměny apod. Jejich prostřednictvím se dařilo přimět členy odborů k aktivní podpoře
vládnoucí moci a totalitního režimu. Na druhé straně se díky jejich pomoci také mnohdy opravdu dařilo účinně
hájit zaměstnanecké zájmy.
27
Tam jsou odbory nenahraditelné. Přesto jsem přesvědčen, že odbory v demokracii
mají právo a povinnost dokonce hovořit také do těch obecnějších věcí, ale co je
důležité, že samozřejmě, že ony nemají finální odpovědnost a nemohou ani finálně
rozhodnout.“ 51
Samozřejmě stávka jako taková není procházkou růžovým sadem. Je třeba si
uvědomit její úskalí, složitost vyjednávací strategie a především: např. v dopravě může
ovlivnit životy miliónů nevinných, neangažovaných lidí. Dlouho se také v 90. letech
diskutovala odpovědnost za vzniklé škody v rámci stávek nebo nebezpečí zneužití
odborů k politickému boji. Vždyť zatímco v době totality je stávka legitimním
nástrojem lidu dokonce k politickému odporu, tak ve svobodné a parlamentní
demokracii evropského typu se přirozeně považuje využití stávek k politickým cílům
za nebezpečné právě proto, že většinou stávkují s politickými cíli ty skupiny občanů,
které si přejí svržení svobodného zřízení a velmi inklinují k nastolení nové formy
totality.
Podívejme se níže na typické postupy, na řešení otázek souvisejících se stávkou
a odbory z hlediska otců zakladatelů Klause a Luxe.
Nejprve se zaměřme na Josefa Luxe, jenž viděl řešení stávek především
v kvalitní komunikaci se všemi stranami: Z hlediska role politiků je pak třeba usilovat
o to, „aby lidé viděli vůli vlády a cítili vůli vlády nalézt řešení těchto problémů. Ale
skutečné řešení není možné dosáhnout stávkou.“ 52
Podle Luxe má probíhat stávka v několikati smysluplných fázích:
•
1/ aby ti, co něco chtějí: nejprve „formulovali své požadavky“
•
2/ „zřetelně by argumentovali ve prospěch těchto požadavků“
51
7. 2. 1997, Press klub, Rádio Frekvence 1, Josef Lux.
52
28
•
3/ „potom by se vedlo jednání“
•
4/ „v případě neúspěchu jednání by se vyhlásila nejdříve stávková
pohotovost a kdyby jednání kulminovalo zásadním neúspěchem, tak pak je stávka
legitimním nástrojem prosadit nebo zvýraznit nějaký svůj názor v demokracii.“ 53
Lux čerpal své poznatky ze svých bohatých a praktických zkušeností. Stal se
spolu s dalšími svými kolegy z vlády vyjednavačem v případě nejedné stávky.
Odboráři se na něj obraceli o pomoc, když již nevěděli kudy kam a cítili, že
prostřednictvím JL může dojít k obnovení komunikace mezi nimi, zaměstnavateli a
vládou. Obzvláště se stala známá Luxova role jakožto „velkého komunikátora“ při
stávce na železnici v únoru roku 1997 54. Josef Lux ovšem kritizoval odboráře i vládu
za jejich vzájemnou neschopnost chovat se eticky a naplnit výše nastíněné fáze každé
stávky. Jiný styl jednání, postupy, nátlak: totiž považoval za nefér. Vždyť většina
požadavků odborářů byla dosažitelná jednáním u ´kulatého stolu´. JL totiž viděl
vždycky raději znesvářené strany v rámci jednání než v ulicích nebo na demonstracích.
Ostatně celou transformaci společnosti a ekonomiky chtěl také dělat „v diskusi s
odboráři“. 55
JL prosazoval tezi: prostřednictvím stávky nelze řešit personální záležitosti.
Například není možné žádat pomocí nátlaku výměnu ředitele podniku. To se
předsedovi KDU-ČSL velmi příčilo. Navíc nikdy nehodlal porušit pro něj posvátný
sociální smír, když „sociální smír je předpoklad trvalé prosperity společnosti. To
prostě platí.“ Aby to bylo možné, je podle Luxe zapotřebí, aby se odbory oprostily od
nánosu všeho ´rudého´ z minulosti a zároveň jim bylo dáno opět čestné místo ve
společnosti. „Myslím si, že by bylo užitečné, aby pohled na odbory opustil takové to
53
54
Stávka železničářů - probíhala od 4. do 8. února 1997. Jednalo se o největší stávku v české novodobé historii,
která byla původně plánována pouze na 2 dny. Stávkující si pro sebe na vládě vymohli velmi výhodnou dohodu.
V konečném důsledku znamenala tato stávka ztrátu přibližně jednu miliardu korun.
55
29
základní schéma, kdy mnoho lidí se dívá na odbory, řekl bych tou minulou zkušeností,
když bych to přehnal, přes nějaký rudý hadr. Já jsem přesvědčen, že odbory mají
nezastupitelné místo ve společnosti, a že jejich účast v diskuzích /.../ prostě je
nezastupitelná, ale co je potřeba dodat, to finální rozhodnutí nemohou udělat odbory,
to musí udělat ten, kdo nese odpovědnost, v tomto případě vláda.“ 56
Václav Klaus si uvědomoval společně s Josefem Luxem dobové problémy
českých
podniků
a
lidí,
transformační
těžkosti
ekonomiky
včetně
tzv.
přezaměstnanosti například v těžkém průmyslu aj. odvětvích. Oba dva viděli nutnost
provedení strukturální, zásadní změny celého hospodářství s nutnými dopady v
sociální sféře, které by byly ovšem ošetřeny za pomoci patřičných státních kompenzací,
dávek, investic atd. Heslem JL bylo: raději hledat řešení v diskusi než stávkovat.
Pokud tedy existovala vzájemná vůle k jednání ze strany vlády, zaměstnavatelů,
odborů, pak byla každá hodina stávky zbytečná a její prodlužování „nedobrá“ věc.
Jistě: k jednání musí být „dobrá vůle“ ze všech stran. Dle Luxe nesmí docházet
k podpásovkám, k vydírání, k falešným slibům, k předběžnému předkládání scénářů
rozhovorů každé ze stran diskuse atd. Za obzvlášť nebezpečnou formu nátlaku a
totalitních způsobů považoval předseda lidovců vládní politiku povolání stávkujících
do armády, rozhánění demonstrujících pomocí policie apod. Stejně tak na druhé straně
jakékoliv zneužívání stávky ve svobodné a demokratické společnosti k politickým
cílům. Takové metody rozbíjení stávky nebo nátlaku „již opouštějí principy
demokracie“. „Já si myslím, že k demokracii patří jednání a hledání řešení.“ „Já si
myslím, že vláda nemůže slíbit nejen, co slíbit nemusí, ale nemůže slíbit nic nad rámec
toho, co je potřebné a co je důležité, protože vláda nese zodpovědnost ke všem
občanům v této zemi a každá stávka vlastně znamená vyjádření jisté nespokojenosti a
tu je třeba brát vážně; je třeba velmi seriozně studovat argumenty, ale skrze
prostředky a prostředky stávky na železnici mají významný dopad; vlastně se to dotýká
všech lidí přímo či nepřímo. A já jsem přesvědčen, že onen vstřícný krok vlády musí
prostě zůstat v té rovině věcných a podstatných řešení a o těch už jsem hovořil, tzn.
56
30
dopravní politika, transformace železnice a srozumitelná i v oblasti nějaké kritiky,
nějakých špatných jevů špatného hospodaření v českých drahách.“ „Každá stávka je
forma nátlaku a je nepříjemná nejenom pro vládu, ale především pro občany této
země.“ „Já vnímám, že tady existuje právo na stávku, a že nikdo by za to, že se účastní
ve stávce: neměl prostě dostat obálku s výpovědí.“ „Ukončení stávky nemůže být
vítězstvím 1:0 žádné ze stran. To přeci všichni seriozní lidé vědí. Já si myslím, že
ukončení stávky nemůže mít vítězů: v tom smyslu fotbalového utkání.“ 57
Každé jednání s odbory musí vést dle JL ke kompromisům. Dohoda musí být
dosažena a k tomu je nutné, aby všechny strany slevily ze svých původních cílů: „Já to
nevylučuji samozřejmě, protože hodnota sociálního smíru má větší hodnotu než nějaká
absolutistická podoba nějakého sebelepšího programu, pokuď by zůstal jenom na
papíře a tento program nebude moci tato ani žádná jiná vláda uskutečnit bez nějaké
základní elementární dohody o podobě sociálního smíru.“ 58
Předseda KDU-ČSL si ovšem velmi dával pozor při jakémkoliv jednání
s odbory na výběr svých slov. Vyhýbal se např. podceňování významu stávky jako
takové nebo přímo jednotlivých odborářských vůdců. Neváhal v tomto smyslu
oponovat svým koaličním kolegům pokud cítil, že již zacházejí ve svých vyjádřeních
příliš daleko. Nejednou kriticky připomínal výrok českého premiéra: Václav Klaus
prohlásil, že odborová demonstrace 8. listopadu 1997
59
byla jen taková malá,
nevýznamná skupinka občanů. 60 Přirozeně toto vyjádření vzbudilo Luxovu nevoli
vzhledem k jeho výše nastíněným zásadám jednání s odboráři. V listopadu se tehdy mj.
připojil k JL se svým kritickým názorem např. Miroslav Macek. 61 Lux: „Já si myslím,
57
58
59
8. listopadu 1997 - Na Staroměstském náměstí v Praze proběhla demonstrace organizovaná Českomoravskou
komorou odborových svazů, na níž se volalo po odstoupení vlády premiéra Klause.
60
16. 11. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Miroslav Macek.
61
Miroslav Macek - přítel Václava Klause a dlouholetý obhájce liberálně-konzervativních idejí. Od roku 1991 je
31
že takovouto demonstraci prostě nelze přehlédnout a Václav Klaus prostě udělal chybu
tím, co řekl, ať už proto, že neměl informace, nebo že to chtěl říct, to obojí je stejné, to
nehraje v té věci žádnou roli. Já myslím, že to je prostě širší problém. Po listopadu
první vláda byla vládou národního porozumění, pak přišla vláda národní oběti a nějak
postupně se to porozumění i ta oběť vytratila z našeho života a stále více narůstalo
určité konfrontační ovzduší, určitá nesnášenlivost: kdokoliv se ozval, ať už to byli
odboráři, učitelé, zdravotníci, zemědělci, železničáři, kdokoliv, tak byla snaha jakoby
postavit tu skupinu proti všem ostatním a to si myslím, že je chyba. A já bych se trochu
obával, aby historici jednou nenazvali tuto vládu 62 vládou národního neporozumění a
myslím, že právě tato situace vede k oné blbé náladě, jak pan president (Václav Havel,
PA) - řekl bych - pojmenoval určitý stav naší společnosti a řešení prostě nevidím v tom,
že zůstaneme v tomto stavu, ale že se to změní, změní v tom smyslu, že ono
neporozumění, ona nesnášenlivost, se nahradí spoluprací, dialogem a to je myslím
řešení z oné situace, z oné blbé nálady a týká se to odborů: prostě období
nekomunikace, nejednání, prostě musí skončit a musíme hledat řešení. Tím zdaleka
neříkám, že je možné přistoupit na všechno, co odbory chtějí, ale je třeba o tom
jednat.“ 63
JL: „Já bych rozlišil odbory a opozici, protože odbory já nepovažuji za opozici.
Odbory prostě patří k demokracii.“ „Já si myslím, že je oprávněné a legitimní chtít po
odborech, aby nebyly opoziční, aby prostě zastávaly zájem zaměstnanců jednak vůči
zaměstnavatelům a toto zastávání zájmu v situaci, kdy se stane zájmem také opozičním,
kdy vyjadřuje zájem nějaké politické strany, v tuto chvíli třeba opoziční, tak
samozřejmě je to vlastně diskvalifikující pro věrohodnost celé té diskuse. Protože do
práce chodí a zaměstnavateli se stali členové celého politického spektra, a že je všude
členem Občanské demokratické strany. V letech 1990-1992 byl poslancem v parlamentu a v srpnu 1996 se stal
mj. tajemníkem ministra zdravotnictví Jana Stráského. Jednalo se o výrazného odpůrce socialismu, levice, totalit
všeho druhu. V prosinci 1997 silně podpořil VK i ODS.
62
Druhá vláda Václava Klause - 4. července 1996 až 2. ledna 1998.
63
32
na světě určité napětí mezi vládou a odbory: je přirozené, protože vláda mj. je také
zaměstnavatel. Tzn. stojí jakoby na té druhé straně jednacího stolu. Ale já jsem
přesvědčen, že vláda a ta shoda ve vládě existuje: musí sednout ke stolu a jednat s
odbory. Jednat na tripartitě. Jednat o věcech, které souvisí s těmito kroky, které vláda
učinila. Myslím si, že vláda udělala velmi dobře, že sama jde příkladem. Kdyby vláda
nesnížila nárůst mezd sama sobě a svým institucím, tak by její sednutí za stůl s odbory
a žádost, aby oni učinili totéž, nebo alespoň část tohoto kroku, by byla nevěrohodná. A
tzn. tento krok vlády si myslím, že vytvořil předpoklady, aby se mohlo sednout k
jednacímu stolu.“ 64
Role odborů přitom byla v Česku druhé poloviny 90. let 20. století natolik silná
a jejich vyjednávací taktika tak úspěšná, že dokonce musel mj. díky tomu odstoupit
ředitel Českých drah 65 Rudolf Mládek 66. Únorová stávka na železnici z roku 1997
znamenala zablokované vlakové soupravy po celé zemi. Česko bylo takřka
paralyzováno. Vláda vyslala na jednání s odboráři speciální tým jmenovaný českým
premiérem Klausem ve složení Lux, Kočárník
67
a Dlouhý
68
, kteří tehdy rokovali
přibližně 6 hodin se zástupci železničních odborů. Výsledkem jejich snahy byla
nakonec přeci jenom dohoda. Cenu za její dosažení představovalo další pozastavení
transformace železnice. Ba co více. Platy na drahách se měly některým zaměstnancům
zvednout až o neskutečných 17%. To byla opravdu síla, která se zdála být jen těžko
uvěřitelná právě za dob pravicové vlády Václava Klause. Přitom Lux i Klaus věděli
dobře: Železnice byla příliš rozsáhlý moloch. Její budoucnost nebyla vůbec jasná bez
64
65
Státní organizace České dráhy - byla největším železničním provozovatelem v ČR. Vznikla 1. ledna 1993 a
zanikla s koncem roku 2002.
66
Rudolf Mládek - byl ředitelem Českých drah od 1. září 1995. Na svou funkci rezignoval 5. března 1997 mj. v
důsledku zmiňované stávky železničářů z února 1997.
67
Ivan Kočárník - významný český politik, přítel Václava Klause. V letech 1992 až 1997 zastával funkci
místopředsedy vlády a prvního ministra financí ČR za stranu ODS.
68
Vladimír Dlouhý - někdejší nejpopulárnější český politik. Bývalý místopředseda ODA, československý
ministr hospodářství (1989-1992), ministr průmyslu a obchodu ČR v letech 1992 až 1997.
33
nutné změny majitele, bez soukromého investora. Sám VK prostě nevěřil v možnost
udržení velké státní železnice a přesto dosáhly odbory onoho sedmnácti procentního
růstu mezd. Český premiér posléze v médiích zdůvodnil zvýšení platů na železnici
kroky učiněnými správní radou Českých drah, která dohodu s odboráři oficiálně
posvětila. Vše tedy vypadalo tak, že vláda a její vyjednávací tým je tím tzv. z obliga.
Když se veřejnost dozvěděla podrobnosti o úspěšné vyjednávací strategii odborů, tak
VK posléze samozřejmě požadoval renegociaci dohody. Prostě zvyšovat mzdy o 17%
nelze jen tak a to navíc v době hospodářských problémů celé ekonomiky. VK: „Pro
mne je to samozřejmě neúnosné.“ „Rozdat na mzdy můžeme jenom tolik, kolik
máme.“ 69 Na dotaz TV Nova: Jak se vám podaří přesvědčit železničáře, aby se vzdali
sedmnácti procentního nárůstu mezd, VK odpovídá: „No jak mně se je podaří
přesvědčit: to já nevím. To se musím přiznat a to bych lhal, kdybych řekl něco
jiného.“ 70
Josef Lux se většinou veřejně zastával odborářů a chtěl svým slovem garantovat
výsledky vzniklých dohod. Zároveň také jasně uvedl, že žádné další požadavky již
„nejsou namístě“. Například primátor Prahy Jan Koukal 71 namítal: Lux se tímto svým
postojem vetřel mezi představenstvo Českých drah a odboráře, čímž zhatil výsledek
jednání a připravené strategie. Podle Koukala se nelze z pozice ministra vlády stavět
do role ochránce dělníků, neumožnit tak normální průběh diskuse. Odboráři totiž této
vstřícnosti předsedy KDU-ČSL využili a chtěli pak již komunikovat jen přímo s ním.
Josef Lux se bránil argumenty, že prostě musel zasáhnout, jelikož odboráři a
zaměstnanci nevěděli „co je čeká“, a že se dívali na „nahodilé“ kroky managementu,
které „právem kritizují“. „Já si myslím, že většina nádražáků cítí, že musí dojít ke
změně. Ale ta změna musí mít jasná pravidla a musí být dopředu řečena. Moje
vyjednávací role byla docela jednoduchá, ale zopakujme si to.“ Lux pak vyprávěl:
Dialog zamrzl na úrovni dosavadního představenstva Českých drah. Posléze mi v
69
13. 4. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Václav Klaus a Tomáš Ježek.
70
16. 4. 1997, Vyjádření Václava Klause, TV Nova.
71
Jan Koukal - někdejší politik ODS, primátor Prahy v letech 1993-1998, senátor v letech 1996-1998.
34
„sobotu ráno“ zavolal tehdejší odborářský šéf Jaromír Dušek 72 s tím, jestli bych mohl
„zprostředkovat“ dialog, který „zamrzl“. Lux ale nešel za odboráři. Vydal se za
Klausem: o všem svého premiéra „informoval“. Podařilo se sjednat „koaliční schůzku“,
ze které posléze vzešel již zmiňovaný vyjednávací vládní tým. 73
VK: „My jsme se naopak dohodli, že nepadá v úvahu, aby se vláda nechala
jakýmkoliv způsobem půlit, třetit, drobit a proto jsme se rozhodli udělat odpolední
schůzku a potom jmenovat na vládní úrovni trojici vyjednavačů.“ Tím se nám konečně
„podařilo prolomit slepou uličku“ v dosavadní situaci. 74
JL: „Já si myslím, že jeden z důvodů, proč to jednání zamrzlo, byla prostě určitá
neschopnost komunikovat od těch, kteří tu komunikaci měli vést. To, že komunikuji:
ještě neznamená, že přistoupím na všechno, že mám na všechno stejný názor. Ale
myslím, co je nejhorší: když prostě komunikace není. Takže ta komunikace byla
obnovena. Nebylo to lavírování, bylo to absolutně korektní a dal jsem si na tom velmi,
velmi záležet.“ 75
Díky své vstřícnosti k jednání s odboráři si Lux vysloužil nejrůznější negativní
nálepky. On sám se však jakémukoliv nálepkování vždy striktně bránil: „Já bych zase
se dovolil trochu bránit tomu podsouvat nám myšlenky, že my jsme blíže k odborům. Já
72
Jaromír Dušek - v letech 1994-2007 šéf Odborového svazu železničářů. „Nejvíce se snažil železničním
odborům vzdorovat premiér Václav Klaus. Nakonec musel kapitulovat. Dušek zarazil v roce 1995 transformaci
Českých drah, tedy oddělení kolejí od vlaků. Souhlasil s tím až za sociálnědemokratických vlád. Z pohledu široké
veřejnosti utrpěl Klaus ještě drtivější porážku v únoru 1997, kdy železničáři svou pětidenní stávkou téměř
paralyzovali život v zemi. Dušek triumfoval. Prosadil jak zvýšení platů, tak výměnu ministra dopravy.“ viz
http://www.radio.cz/cz/clanek/95564. Dušek však nakonec svou pozici šéfa odborů neustál roku 2007. Mnoho
jeho vlastních lidí se obrátilo proti němu. V ten moment vyjádřil své pochopení pro VK a vzhledem k někdejší
situaci s pádem vlády v listopadu roku 1997: „Teď už víc chápu Klause, co si prožil, když poté, co se odlepilo
letadlo od země, mu jeho věrní udělali to, co udělali mě.“ - viz http://www.radio.cz/cz/clanek/95564.
73
9. 3. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Jan Koukal.
74
9. 2. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Václav Klaus a Richard Falbr.
75
35
si myslím, že odbory v některých věcech jsou blíže nám.“ „Já jsem přesvědčen, že
otázka sociální politiky prostě není levicovou záležitostí, že křesťansko-demokratická
či konzervativní politika prostě vnímá princip solidarity jako jeden ze základních, na
kterém je třeba stavět stát a my tento princip zdůrazňujeme a v některých konkrétních
věcech se shodujeme s odbory.“ 76
Klausův kamarád Tomáš Ježek 77 s tímto Luxovým postojem v zásadě souhlasil:
„Přesně tak. Jako dobrá konzervativní strana velmi dbá o to, aby byli zabezpečeni ti,
kteří se z různých důvodů nemohou o sebe postarat.“ „Role odborů je navíc.“ „Ale já
k tomu nepotřebuji odbory.“ „O to se budeme snažit a nepotřebuji k tomu manifestace
na Staroměstském náměstí. Nepotřebuji, aby to někdo nějak zdůrazňoval nebo
připomínal. To je moje prvotní starost tohle.“ Lux: „Ano a v případě, že politikové tuto
starost neumí, tak ti, kteří reprezentují nějakou skupinu, v tuto chvíli zaměstnanců, tak
mají právo nepochybně tento názor vyslovit.“ „Já kdybych chtěl porovnat čas, kolik
vláda ve svém pracovním čase věnuje otázkám sociálním, tak je to neskonale více, než
by si kdokoliv z diváků představil.“ „Chtěl bych říci, že nepochybně odbory tady prostě
mají nezastupitelné místo spíše ve sféře vyjednávání mezi zaměstnanci a
zaměstnavateli, že ta role státu by se měla v tomto vyjednávání umenšovat tak, jak
klesá role státu jako zaměstnavatele, ale prostě odbory tady nepochybně byly, jsou a já
jsem přesvědčen, že i budou.“ 78
Role a vztah Václava Klause k odborům byly přeci jenom odlišnější. Klaus
vždy více zdůrazňoval nebezpečí pro demokracii, svobodu, které mohou přinášet
stávky a politicky zmanipulované odbory. Nesnášel vydírání vlády prostřednictvím
stávek. Mnohokrát si v médiích rýpnul tu do šéfa odborů, tu do některého
76
2. 4. 1995, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Tomáš Ježek.
77
Tomáš Ježek - v letech 1990-1994 člen ODA, posléze od roku 1994 ODS. Poslanec od roku 1990 do roku
1996. V roce 1990 byl ministrem bez portfeje Vlády České republiky pro správu národního majetku a jeho
privatizaci, od roku 1992 do roku 1996 zastával funkci předsedy výkonného výboru Fondu národního majetku
ČR. V letech 1998-2002 pracoval v Komisi pro cenné papíry, kde byl zakládajícím členem jejího prezídia.
78
36
odborářského shromáždění. VK se nikdy v tomto smyslu nebál volit slušná a ostřejší
slova, ačkoli ve svých projevech také pěstoval korektně-kolegiální vztah s Richardem
Falbrem 79. Je známa situace, kdy český premiér pozval Falbra roku 1995 na večeři,
kde s ním posléze dvě a půl hodiny jednal. Dospěli ke gentlemanské dohodě: stávka
nebude; začnou nová jednání. Klaus si myslel, že se s Falbrem domluvil jako
´gentleman s gentlemanem´. Nicméně opak byl pravdou. Později začaly demonstrace,
které popřely původní dohody. VK pak na takové výsledky jednání rád odpovídal
v televizních debatách ironizováním situace a oponenta. Jsou např. k dispozici tato
jeho slova: „Heslo na plakátech ´Falbr: táta pracujícího lidu´, to mne skutečně
rozesmálo.“ „Mně to se falešné zdá a nevím: no je to součást naších životů.“ „Jsme v
demokratické společnosti; nikdo určitě tuto demonstraci nebude zakazovat a je to
absurdně řečeno vpořádku.“ 80
Klause v tomto jeho názoru podpořil mj. světově uznávaný spisovatel Ludvík
Vaculík
81
, když varoval před syndromem „drzosti“ a „zneužívání“ stávky. Odmítl
„kariéristické, politické zneužívání skutečného pocitu a skutečné potřeby lidí“. Není
„prostě“ možné „vytýčit požadavky a neohlížet se prostě na to, zda jsou splnitelné; v
tom já vidím právě ten symptom rostoucí takové teda až drzosti a zneužívání“ odborů.
82
Samozřejmě Václav Klaus byl vždycky ochoten jednat, vpravit se do role
mediátora, pokud viděl, že proti-strana má rozumné argumenty, neztratí se mnoho
hodin nebo dnů ´tlacháním o ničem´ a je zde prostor k dohodě, k dosažení řešení.
Český premiér několikrát nabídl v médiích při vzájemné diskusi např. šanci k jednání
panu Falbrovi: „Hovořit a jednat se musí a jednání já jsem otevřen a připraven na něj
79
Richard Falbr - Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů v letech 1994-2002.
80
26. 3. 1995, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Václav Klaus a Ludvík Vaculík.
81
Ludvík Vaculík - významný český prozaik, fejetonista, publicista, autor manifestu Dva tisíce slov a zakladatel
samizdatové edice Petlice z roku 1971. Někdejší člen KSČ (1945-1968).
82
37
vždycky, takže určitě ano.“ Nicméně na tripartitní diskusi pak jakákoliv dohoda občas
zkrachovala. Pan Falbr sice byl ochoten ńěco´ dohodnout s panem premiérem, chovat
se velmi vstřícně v televizních debatách, dokonce paradoxně zastával některé pozice
jako VK, ale pokud se měl postavit před odboráře a hájit původní dohodu s VK, tak
toho bohužel nebyl často schopen. Klaus pak o jednáních s Falbrem a odboráři
prohlásil: „Pro mne to je poučení, výrazné poučení. Já vím, že jsem tím ztratil jeden
den v té stávce, a beru to na vědomí, a budu se podle toho zařizovat.“ Předseda ODS
dokonce vyslovil tvrdá slova o celé únorové stávce na železnici z roku 1997: Tato akce
„byla zneužitím naší polistopadové svobody a to je něco, co si nemůžeme prostě my v
této zemi dovolit.“ „Prostě není možné, aby jedna organizovaná skupina s velmi
výsadním postavením ve společnosti: aby tímto způsobem de-facto zaútočila na zbytek
deseti milionů občanů.“ Byla to „klukovina, která se nazývá stávka.“ Odbory si už
prostě musí uvědomit, že stávající železniční sít je příliš velká „pro tu naši malou
zemičku“. Zkrátka „transformace znamená řez“ a ten si „odbory nepřejí“. „Opravdu
musím se přiznat, že vidění světa máme jiné. Protože já považuji za téměř do deníčku
si zapíšu, do pamětí, že vám (Falbrovi, PA) se na tom nejvíc líbilo, že to byla perfektně
organizovaná stávka, to bohužel se musím přiznat, že tohle to není to, co já bych mohl
obdivovat, a co by deset miliónů lidí této země mohlo obdivovat. Ono je to totiž strašně
snadné říct, že nepůjdu pracovat a na tom žádná perfektní organizace není. Já myslím,
že obdivuhodné je to, že tato země to přežila bez velkých ran, a že se ukázalo, že /.../ se
bez té železniční dopravy nebo bez té její významné části v této zemi prostě
obejdeme.“ „Právo na stávku nezpochybňujeme, ale všichni dobře víme, že právo
vyplývající ze svobody s sebou nese obrovskou zodpovědnost, a já spíš obdivuji tu
odvahu těch pánů, kteří se do té stávky pustili.“ A obvyklá otázka: Kdo to všechno
zaplatí? Kdo bude financovat škody způsobené stávkou? VK: „No to je velmi obtížná
věc.“ „Tak samozřejmě striktní úvaha říká, že to má zaplatit ten, kdo to způsobil.“ „To
je naprosto jasné.“ „Na straně druhé já očekávám, že tady pan předseda konfederace
(Falbr, PA) řekne, že je to politická akce a zrovna tak, jako občan platí /.../ hodiny a
hodiny žvanění pana Sládka 83 v parlamentu, a že to je cena za demokracii této země,
83
Miroslav Sládek - v prosinci 1989 založil politickou stranu Sdružení pro republiku-Republikánské strany
38
tak on asi bude říkat, že i toto je cena za tuto demokracii. Kde nalézt mezi těmito
dvěma pohledy řešení, je velmi, velmi obtížné, ale na to první nezapomínejme.“ 84
Josef Lux nakonec opět vyslovuje svůj pozitivní vztah k odborářům, načež sice
varuje před nebetyčným ustupováním vlády při jednáních, avšak opět hlavně
zdůrazňuje pozitivní zkušenosti s tím, když se podaří přivést stávkující k jednacímu
stolu. Navíc vyzývá k široké shodě, k debatám mezi vedením a zaměstnanci přímo
v jednotlivých podnicích. Touto dobrou vůlí je podle něj možné vždycky eliminovat
většinu hrozících stávek a nepokojů. „Já si myslím, že jednání nemůže být vedeno tak,
že vláda příjme všechny návrhy železničářů, že to udělá tak, jak oni chtějí. Tady by asi
k dohodě nedošlo. /.../ považuji za velmi důležité tuto diskusi vést. Diskuse zatím byla
ve formě výměny dokumentů.“ „Zdá se mně nesprávné a myslím si, že to nedělá žádná
velká firma na světě, aby prostě se poradila v nějakém úzkém vedení firmy a pak to
učinila. Každá rozumná firma hledá způsob, jak to lidem vysvětlit. Jak je získat /.../. Já
Československa SPR-RSČ, která dostala v období let 1992-1998 důvěru voličů a působila v Parlamentu ČR.
Sládek vykonával poslanecký mandát v letech 1992-1998. Jeho politická strana proslula v 90. letech 20. století
nejrůznějšími - často satirickými - výpady proti dobovému establishmentu. Mnohokrát na hraně zákona
balancující Sládek a jeho republikáni udržovali českou veřejnost po mnoho let v napjatém očekávaní: Ćo zase ti
Sládkovi hoši vyvedou, jakou taškařici způsobí´. V době ekonomických problémů českého hospodářství 19971998 však již voliči neuvěřili ve schopnost SPR-RSČ řešit seriózní záležitosti země. Sládek pak: „V únoru 1997
byl zbaven poslanecké imunity a bylo proti němu zahájeno trestní stíhání za jeho politický projev proti Českoněmecké deklaraci, který přednesl 21. ledna téhož roku před Lichtenštejnským palácem v Praze. Za svoji kritiku
deklarace byl v lednu 1998 zatčen a následně eskortován do vazební věznice na Pankráci. Zanedlouho se v
pankrácké věznici uskutečnil soud, kterým byl zproštěn obžaloby v plném rozsahu a propuštěn na svobodu. Ve
dnech 19. a 20. června 1998 pak proběhly mimořádné parlamentní volby, ve kterých Republikánské straně dalo
důvěru 232 965 občanů (3,9 %), což však nestačilo na vstup do Poslanecké sněmovny. V lednu 1998 se také
uskutečnila volba presidenta České republiky. O tuto funkci se opět ucházel V. Havel. Za jeho protikandidáta byl
poslaneckým klubem SPR-RSČ navržen v té době vězněný PhDr. Miroslav Sládek. Dnes již víme, že uvěznění
předsedy SPR-RSČ nebylo náhodné, neboť hrozilo nebezpečí, že kandidát tehdejší koalice a ČSSD Václav Havel
nezíská potřebný počet hlasů. To se ukázalo jako správný odhad, protože Havel byl "zvolen" právě o ten jeden
jediný hlas - o hlas nepřítomného poslance Sládka, kterému bylo znemožněno vykonávat jeho poslanecký
mandát.“ viz http://web.archive.org/web/20080712054839/http://mujweb.cz/www/sprbrno/zivotopis.htm.
84
39
jsem přesvědčen, že to je možné.“ 85 „Já si myslím, že demokratický politik musí umět
jednat. A také se to ukázalo, že v době, kdy byla ať už stávka železničářů (v únoru 1997,
PA) či hrozba hornické stávky 86, že prostě jednání se vyplácí. Ale myslím, že v těch
jednáních není možné překročit určitou mez, určitou hranici. A ta hranice je v tom, že
by politik ztratil buď svoji tvář a nebo tvář politické strany, že by popřel její program.
/.../ Tuto hranici jsme nepřekročili.“ 87
85
31. 8. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Michael Žantovský.
86
Hornická stávková pohotovost - probíhala od 27. března do 2. dubna 1998 a byla zaměřena proti záměru vlády
prodat státní podíly v některých uhelných a těžebních společnostech. Účastnilo se jí na 30.000 horníků
severočeských revírů. Po jednáních se zástupci vlády (ministři Lux, Kühnl) byla pohotovost 2. dubna odvolána.
87
12. 8. 1998, Kotel, TV Nova, Josef Lux.
40
3. ZEMĚDĚLSTVÍ, VENKOV
„Se zřetelem ke zvláštním obtížím, které má zemědělství s produkcí a prodejem
výrobků, je rovněž třeba v mnoha zemích pomáhat rolníkům při zvyšování výroby a při
prodeji, zavádět nutné změny a modernizaci a dosáhnout spravedlivého příjmu, aby
nezůstávali - jak se často stává - občany druhého řádu.“ 88
Josef Lux zastával od 2. července 1992 do 17. července 1998 mj. post ministra
zemědělství České republiky. Sám sebe označoval za zemědělce tělem i duší. Možná
též z tohoto důvodu patřila oblast zemědělské politiky k neustále diskutovaným
tématům s Václavem Klausem. Šlo o klasickou debatu mezi člověkem, považujícím
zemědělství za něco více než jen za souhru ekonomických ukazatelů, vlivů
svobodného trhu (Lux) a na druhé straně mezi ekonomem (Klaus), který chtěl zcela
přirozeně uplatnit také v zemědělské produkci co největší svobodu jedince, tržních
principů atd. JL a VK však dokázali najít vzájemně silnou podporu ve svém
odmítavém vztahu k dotační zemědělské politice EU, která v tehdy (Česko ještě
nebylo členem EU) poškozovala svými masivními subvencemi celou Českou
republiku, její zemědělce, spotřebitele. Předseda lidovců ovšem navrhoval na rozdíl od
VK jako obranu zavedení vlastních českých dotací.
Lux: „Samozřejmě potraviny jsou zboží normálního trhu. Nepochybně. Ale
jedna věc jsou potraviny jako složka tohoto trhu a druhá věc je zemědělství jako takové.
A zemědělství jako takové nemůže být ponecháno jenom tržním principům, protože ve
své funkci neprodukuje jenom potraviny na stůl, na trh, ale plní také nezastupitelné
místo v utváření krajiny; vodohospodářská funkce atd. A skutečnost, že zemědělství
znamená ve svém důsledku nižší kapitálovou výnosnost než jiné aktivity v podnikání, to
není specifika ČR, ta platí obecně. Proto stát nepochybně musí věnovat zemědělství
88
41
pozornost a diskuse může být pouze o té míře.“ 89 JL trval na tom, že „zemědělští
podnikatelé mají nižší příjem než ti ostatní a lidé pracující v zemědělství mají nižší
mzdy než ti ostatní.“ To vše i přes růst produktivity práce. Zkrátka stát by zde měl být
„více aktivní“, protože zemědělství není „jenom o potravinách“ a je tam také „důležitý
veřejný zájem“, „údržba krajiny atd.“ 90
Jedním ze stěžejních argumentů JL vzhledem k důležitosti a specifičnosti
zemědělství vůči jiným odvětvím svobodného trhu byla zmíněná funkce utváření
krajiny. Předsedovi KDU-ČSL šlo např. o podhorské oblasti, aby stát prostřednictvím
„ocenění veřejného zájmu“ poskytoval sedlákům hospodařícím v podhůří zvýšené
dotace. Mělo jít o výběrové - nikoliv plošné (praxe EU) - subvence. Například Tomáš
Ježek s tímto návrhem souhlasil a přirovnával jej k adresným přídavkům pro potřebné.
91
Bez státní podpory by zemědělci v podhorských oblastech podle JL „prostě
skončili“, neboť nemohli díky zdejší půdě konkurovat např. jižní Moravě apod.
Vyrojily by se velké „oblasti“, které by „zarostly bodláčím“. Lux se zkrátka domníval:
Krásná příroda Rakouska, Bavorska a také Česka prostě není zadarmo. Stát to musí
platit jak v zahraničí, tak v ČR. Měla by na tom existovat obecná shoda o tzv.
zkulturnění krajiny a o nutnosti výběrových dotací. 92 „Ten zájem totiž je společný. Ať
už to je z pohledu utváření krajiny, protože to, co vidí naši lidé jako turisté v Rakousku,
Bavorsku, Švýcarsku, tato krajina je, tento veřejný zájem, ta krása, kterou tam vidíme,
je samozřejmě zaplacena, oceněna. Chceme - li, aby u nás tomu také tak bylo, musíme
to ocenit, protože jinak by se prostě v těchto oblastech přestalo hospodařit.“ 93
Mezi další základní body Luxovy hospodářské politiky patřila již zmíněná
kritika přemrštěných zemědělských dotací EU: „Pro EU současná její politika, která ji
89
90
91
92
93
42
stojí víc jak 50% jejího rozpočtu, je prostě neudržitelná ze dvou důvodů. Jednak to
stojí hodně peněz a za druhé to zakonzervování struktury, kdy oni rozdávají kvóty a tím
vlastně zakonzervovávají špatného i dobrého zemědělce, tzn. dobrému neumožňují
rozvoj a špatného nechají přežít; to do budoucna znamená oslabení jejich
konkurenceschopnosti a ten světový trh dneska je nemilosrdný. Proto my máme určitou
výhodu v té struktuře, která je založená a i v míře státní subvence nebo státní
ingerence, která přece jenom není taková jako v EU, ale je srovnatelná relativně, tzn.
jsou to stejné procenta z výdajové části rozpočtu jako u nich. Samozřejmě náš stát je
trochu v jiné situaci.“ 94 „Já myslím, že my se nemůžeme bránit určité míře dovozu,
protože je užitečná pro spotřebitele a vytváří tlak na konkurenceschopnost. Ale co je
důležité, aby ty podmínky byly srovnatelné. Aby mohli mezi sebou soutěžit naši
podnikatelé s podnikateli ze zahraničí, naši zemědělci se zemědělci z Rakouska, z
Německa atd. Dneska tomu tak ale úplně není. U některých komodit prostě asymetrie
existuje.“ „Po tom roce 89, 90: jsme se skutečně otevřeli více, než bylo zdrávo a
dneska se snažíme velmi obtížně ty kroky korigovat.“ 95 „My tam nevstupujeme (do EU,
PA) dneska. Změny, které proběhly v České republice v zemědělství pod tlakem jednak
tedy díky makroekonomickým podmínkám a pod obrovským tlakem ekonomickým, kdy
do zemědělství se snížila dotace na jednu šestinu, odešla polovina lidí, v zemědělství
proběhly obrovské změny, které byly samozřejmě bolestivé a nepopulární. Ale tyto
změny učinily naše zemědělství konkurenceschopné nebo alespoň byly položeny
základy této konkurenceschopnosti. A já jsem přesvědčen, že kdyby naši zemědělci
měli dnes šanci konkurovat skutečným zemědělcům v Bavorsku, v Rakousku a jinde, že
by obstáli, ale my víme, že tomu dneska tak není, že prostě konkurují rozpočtům,
razítkům, prostě byrokracii. A my žijeme v naději, že se tato politika EU změní. Také
byly vyhlášeny její změny. Ale já jsem realista a vím, že to je běh na dlouhou trať. A
nepochybně v den, kdy budeme vstupovat do EU, tak české zemědělství nemůže být
problém pro unii a ani pro unii nebude. Bude to spíš problém opačný, že ta unie bude
problém pro nás. Protože když přijmeme tuto politiku, tak budeme vyplácet více peněz
94
95
43
atd.“ 96 Víte, „kdyby dnes jsme měli uplatnit politiku EU v agrární oblasti, tak by to
stálo naše poplatníky více než 100 miliard korun. A 80% tohoto nákladu by nesli
spotřebitelé právě ve zvýšených cenách.“ 97
Josef Lux často projevoval svůj silný patriotismus obzvláště v praktických
záležitostech spojených s jeho ministerstvem zemědělství. Velmi signifikantní projev
přednesl na sjezdu Agrární komory (http://www.agrocr.cz) roku 1995 o prodeji půdy
cizím státním příslušníkům, jehož cílem bylo mj. vyřešení nároků sudetských Němců.
Půda již měla být prodávána pouze občanům Česka: „Já jsem tím nechtěl zabránit
tomu, aby si Němci mohli kupovat půdu, řekl jsem, že tím je ten problém vyřešen, nebo
byl by vyřešen. Já jsem přesvědčen, že každý rozumný stát prodává půdu tuzemcům,
tzn. občanům toho státu a je to zkušenost všech států Evropy a i když mají jiné zákony,
různé úvahy, tak přeci jenom půda je trochu jiná komodita než stroje nebo auta,
protože prostě patří k té podstatě země, k podstatě státu. Stát je vymezen půdou, není
nekonečný.“ Tuto vizi vláda přijala a shodla se na ní. Lux nicméně nevyloučil pozdější
změnu zákona po vstupu do EU. 98
Český ministr zemědělství Josef Lux se aktivně zasazoval o větší propojení
zemědělské prvovýroby, zpracovatelů a prodejců. Nebyl přirozeně pro vytváření
monopolu nebo kartelů, ale pro rozumné sjednocování sil tak, aby se mohlo stát české
zemědělství jako celek silnějším hráčem na domácím nebo evropském trhu. Předseda
KDU-ČSL sice podporoval ideu zemědělských družstev nebo velkých rodinných
farem, avšak přirozeně nic nenamítal proti svobodnému rozhodnutí každého
jednotlivce hospodařit samostatně. „Já bych odpověděl přesně: u nás dvacet procent
zemědělské půdy obhospodařují rodinné farmy nebo takováto hospodářství. Padesát
procent jsou zemědělská družstva a další procenta jsou různé typy společností. Víte,
my nemůžeme lidem organizovat jejich výrobu. Pro nás bylo klíčové: vrátit každému,
96
22. 4. 1996, Karanténa, Česká televize, Josef Lux.
97
98
44
co mu patří a respektovat, ctít jeho svobodné rozhodnutí, jak s tím naloží. Já prostě
vám sděluji, že 60% lidí u nás, kteří dostali půdu, na ní nehospodaří. /.../ tzn. tu půdu
pronajmuli.“ 99 „My přeci nemůžeme preferovat žádnou skupinu majitelů. Já zastávám
názor, že je třeba lidem vrátit, co bylo ukradeno a respektuji jejich právo, jak oni se
rozhodnou s tím majetkem naložit. Někdo ten majetek prodá, někdo ho pronajme,
někdo hospodaří sám atd. Je třeba si uvědomit, že za těch 40 let u nás byla přerušena
kontinuita hospodaření a dneska 60% vlastníků půdy ten majetek pronajímá, protože
bydlí ve městě, nechtějí, neumí to atd.“ 100 Já požaduji, aby se zemědělská družstva,
velké statky, rodinné farmy atd., aby se „vyjmuly z pravidel zákona o hospodářském
soutěžení“. Podle JL totiž ničila dobová anti-monopolní legislativa postavení silného
českého zemědělství. Za nebezpečný monopol byl považován již podíl „5%“ na
celorepublikovém trhu a v případě regionů to bylo „30%“. „A my máme prostě
konkrétní zkušenosti, kdy zemědělci, a je to dobře, vytvářejí určitá družstva, určité
silnější subjekty, aby se uplatnili na trhu, protože v zemědělské prvovýrobě je obrovská
konkurence a někde tam, kde začli uzavírat dlouhodobé smlouvy mezi zpracovateli a
prvovýrobci, tak se naráží na tento limit 5% a my víme, že ten okolní svět je zcela
vyjmut z tohoto režimu. Myslím západní Evropu, Polsko, Maďarsko atd. Tam
zemědělství pracuje, prostě pracuje - řekl bych - ve státem diktovaných podmínkách. A
my se prostě nemůžeme tvářit, že jsme ve vzduchoprázdnu, čili je to určitá snaha
napomoci především tomu provázání prvovýroby a zpracovatelů, čili je to určitý krok,
nikoliv v absolutním významu.“ 101
V televizní diskusi s významným českým režisérem, hercem a spisovatelem
Jiřím Menzelem 102 vyjádřil Josef Lux svůj typický postoj k otázkám života lidí na
venkově, které považoval za stěžejní právě v provázanosti se zemědělsko-sociální
99
100
12. 11. 1997, Aréna, Česká televize, mj. Josef Lux.
101
102
Jiří Menzel - k jeho nejslavnějším filmům patří např. Óstře sledované vlaky´ (1966); ´Vesničko má
středisková´ (1985); Óbsluhoval jsem anglického krále´ (2006) aj.
45
politikou. „Tak já jsem myslím jediný člen vlády, který bydlí na venkově, na vesnici a
ne jen proto, že jsem ministrem zemědělství, ale i tato věc je pro mne jakousi výzvou
proto, aby v těch diskusích, které vedeme ve vládě, ať už nad jednotlivými zákony, či
nad obecnou politikou, abych se snažil těm ostatním zprostředkovat tuto zkušenost.
Protože musím říci, že to není zdaleka samozřejmé. Vzpomínám si: nedávno jsme se
bavili o otázce školného a já jsem se zeptal kolegů ve vládě, jestli mají tušení, kolik
dneska platí děti, když dojíždí autobusem z vesnice do sousední dědiny do školy a
musím říci, že informace, že 4 km autobusem měsíční jízdenkou stojí přes 200,- Kč:
byla pro některé kolegy ve vládě informací novou.“ „Protože zemědělství není možné
vtěsnat jenom do ekonomických kategorií, ale skutečně utváří nějak ten život na
venkově z podstatné míry a přestože letošní rok, rok 96, byl pro zemědělce jako takové
nepříznivý co se týká počasí, ať už to byly jarní povodně či nepřízeň počasí o žních a
vlastně v závěru podzimu, v závěru sklizňových prací, tak určité věci, které se staly, tzn.
že vláda přijmula programové prohlášení tak, jak ho přijmula, kde jasně deklarovala
zájem opřít se o naše domácí, tuzemské zemědělce, současně skutečnost rozpočtu,
který o 20% navýšil prostředky pro příští rok a také tento zemědělský zákon: jsou
důležitou a myslím dobrou zprávou pro zemědělství jako takové a vy (Jiří Menzel, PA)
jste tady nastínil určitý pohled na venkov. Já jsem samozřejmě viděl mnoho vašich
filmů a když tady byla zmíněna Vesnička má středisková, tak musím říci, že kdybych to
bral jako legraci, jako zábavu, jako veselohru, tak to byl dle mého názoru, ve vší úctě,
tak to byl dobrý film, ale kdybych to vzal jako film, který vypovídá o životě lidí na
vesnici, tak bych to úplně říci nemohl, protože já myslím, že platí takové to staré
přísloví, které říká, že když je někde člověk den, tak může napsat článek, je-li tam
měsíc knihu, je-li tam půl roku, zjistí, že nemůže napsat vůbec nic, protože to je
všechno trochu jinak. Ale to říkám samozřejmě ve vší pokoře.“ Víte „kolem Prahy
vesnice byly ve stavu - řekl bych - pohraničí, tzn. tak jak vypadalo pohraničí po
Němcích, kde vlastně se vyměnily generace, vyměnili se tam lidi, nebyli tam
starousedlíci, nebyly tam žádné tradice, žádné zvyky, tak velmi podobně vypadalo
mnoho vesnic kolem Prahy. Jestli se vesnice změnila? Samozřejmě, že se změnila tak,
jako se mění všechno kolem nás. Já si myslím, že taková ta idylka prostě už patří
46
většinou minulosti, ale přesto já vnímám jednu důležitou věc. Když bychom si srovnali
mapu tzv. negativních jevů ve společnosti a potom mapu naší země, tak bychom zjistili,
že tam, kde lidé žijí v nějaké tradici, v nějakém zakořenění, tak tam těch negativních
jevů tzn. drogy, kriminalita atd., je prostě méně, tzn. taková ta určitá pospolitost,
určitá tradice, určitý společenský život, který přece jenom na vesnicích, ne všude, ale
třeba na Moravě, ve východních Čechách atd. se vede, má svůj obrovský
význam.“ „Ale právě proto, že lidé žijí blízko přírody, tak je to učí přeci jenom trochu
respektovat určité zákony, určitou skutečnost, že prostě neporučíme větru, dešti atd. a
to samozřejmě přispívá - vy jste řekl - k pokoře, prostě k tomu, že ti lidé nějak pevněji
stojí na zemi.“ 103
Názory JL z hlediska státní cenové politiky základních potravin byly ovlivněny
starostí o běžné občany. Považoval za nutné zachovat částečné regulace cen
nejdůležitějších poživatin jako je např. mléko. Stát již podle něj nesměl dotovat další
druhy jídla. Přitom za dob, kdy Josef Lux zastával post ministra zemědělství: došlo
například ke skokovým nárůstům cen brambor nebo jablek aj. Předseda KDU-ČSL
chtěl též chránit český trh proti dovozu levných a dotovaných potravin ze zahraničí. 104
„Dnes tady existují určité náklady. Naší úlohou, úlohou vlády je, aby byly oprávněné,
aby nebyly nafukovány, ale jestliže ty náklady nevyjadřujou cenu, jsou vyšší, tak to
vždycky zaplatí spotřebitel, respektive daňový poplatník. Buď to zaplatí v té ceně a
nebo tím, že se složíme a zaplatíme to formou daní, to abychom si řekli. A to, co se
udělalo u potravin v roce 91, kdy se zrušilo 17 miliard té záporné daně z obratu, tak to
vlastně znamenalo, že do té doby ceny potravin sice byly levné, ale prostě všichni jsme
si to platili. Všichni jsme si platili, že rohlík stál 30 haléřů a mléko dva litry dvě
koruny a ta cena prostě byla nižší, než byly náklady a jaký to mělo důsledek, že prostě
byly plné popelnice a lidé na venkově krmili chlebem prasata, protože byl levnější než
obilí, než co je základní surovina. Tzn. to zreálnění ceny bylo pozitivní, že dneska se
vyprázdnily popelnice od potravin a ta cena vyjadřuje tu reálnou hodnotu. Čili ten
103
104
29. 12. 1996, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Jiří Menzel.
47
směr i zde je správný a je oprávněný. A tady bylo hovořeno o těch sociálních věcech.
Já si myslím, že bychom měli říct, o co přesně jde.“ 105 Státní subvence je prostě nutné
v zemědělství podle Luxe přijmout jako fakt: „Protože je svým způsobem zvláštní druh
podnikání, protože výnosnost kapitálu zemědělství je menší, než v jiných oblastech“ a
„Vstupy (nafta, stroje atd.. PA) do zemědělství rostou rychleji než ceny
zemědělců.“ „Teď jsou dvě možnosti jak to řešit, buď tlak na cenu zemědělců,“ přitom
se na to nabalí marže obchodníků a tím dojde k navýšení, „takže ta výsledná cena pro
spotřebitele je daleko vyšší, než je ta cena pro zemědělce. A nebo podpora příjmů pro
zemědělce, která by vyrovnala tuto disharmonii, toto rozevírání nůžek. Celý
civilizovaný svět vychází z toho, že odchází od podpory cen a to je taky jádro změny
agrární politiky EU, odchází od podpory cen k podporám přímo zemědělcům. A je to
vlastně jediná moudrá a skutečná alternativa tlaku na zvyšování cen.“ „A co se týká
toho, že když jsou venku levnější potraviny, tak je dovezu, to by přece bylo jako šílené.
Představa, že my tady vytvoříme liberální ostrůvek uvnitř Evropy, která kolem nás
subvencuje potraviny a necháme se zavalit tímto levným dovozem, subvencovaným
dovozem, jak vy (Žantovský, PA) říkáte za peníze jejich daňových poplatníků, tak by to
znamenalo, že prostě u nás zemědělství skončí a až u nás zemědělství skončí:
samozřejmě oni ty ceny /.../ zvednou. Mně nejde o to, aby se k nám nemohlo dovážet.
Samozřejmě: ať se dováží. Pouze nechci, abychom byli zavaleni subvencovanými
potravinami, které jsou vyrobeny za nestejných podmínek. Já si myslím, že je důležité
dát našim zemědělcům stejnou šanci, stejné podmínky, srovnatelné podmínky. A vy jste
hovořil o USA (Žantovský, PA): i ve Spojených státech vynakládají na zemědělství, ať
už podílem na HDP, či podílem z výdajů rozpočtu, více než u nás a stavět zemědělce
proti těm ostatním, jak už jste řekl, že tam pracuje 5-6%, to prostě nejde.“ 106
Předseda KDU-ČSL se ve svých mediálních vystoupeních často honosil tím,
kterak dokázal transformovat české zemědělství, zeštíhlit zdejší přebujelou byrokracii,
zefektivnit výrobu, umožnit výhodné investice, navýšit finanční prostředky pro svůj
105
22. 2. 1998, Debata, Česká televize, mj. Josef Lux.
106
48
resort i v dobách poklesu ekonomiky atd. „Já vám řeknu: co jsem jako ministr
zemědělství musel nepříjemného vykonat. Já jsem musel zajistit, aby se snížila
polovina lidí pracujících v zemědělství a státní dotace se od roku 89 snížily na 1/6.
Slyšíte dobře a byla to jediná cesta, jak učinit naše zemědělství konkurenceschopné. To
jsem učinil já jako ministr této vlády.“ 107 „Ze zemědělství odešla více než polovina
lidí.“ „Je pravda, že zhruba o 20 - 30% jsme (stále i po provedených změnách, PA)
méně konkurenceschopní, co se týká vyspělého světa.“ 108 Jako ministr zemědělství JL
také zajistil finanční prostředky potřebné pro rozvoj nových technologií. Řešením měl
být mj. tzv. „garanční fond“. Ručil by za úvěry sedláků v rozmezí „60-70“ procent a
dokonce: „dotuje úroky pro zemědělce“. Takže tento fond mohl nabídnout každý měsíc
úvěry za více než „jednu miliardu korun“ s „průměrným úrokem 2,6%“. 109 Dále JL
vysvětluje: jak je možné, že se rozpočty ostatních ministerstev zmenšují, ale v jeho
resortu počet financí roste. Dokázal zkrátka pro zemědělství vybojovat více peněz ze
státního rozpočtu. „Já jsem si nevybojoval ty peníze pro sebe. Já jsem přesvědčen, že
zemědělství je třeba podpořit, protože okolní státy podporují zemědělství daleko více,
nejenom EU, ale Polsko, Slovensko, Maďarsko a další státy podporují zemědělství
daleko více. A my máme dvě možnosti, buď je přesvědčíme, ať to nečiní a nebo to
musíme činit také.“ Všechny investované peněžní prostředky samozřejmě podle JL
pomohly zlepšit situaci všech obyvatel ČR, tedy nejen voličů KDU-ČSL, když
„potraviny brzdily inflaci celých 8 let“. Navíc rozdělování zemědělských dotací
posvěcoval dle Luxe parlament a tedy nikoliv ministr zemědělství, jelikož v
demokracii peníze rozdělují „poslanci v parlamentu“, když pro ně stanovují pravidla.
„Poslanci už se těší, jak ta pravidla budou stanovovat.“, s oblibou dodával Lux. 110
Václav Klaus nacházel s JL mnoho styčných bodů mj. právě v otázce
zemědělské politiky. „Tak zaprvé mne dovozy potravin zlobí nesmírně a já se opravdu
107
108
109
110
49
musím přiznat, že když jsem včera byl kdesi, měl jsem snídani a chtěl jsem si vzít
tavený sýr, tak jsem se hned podíval a řekl jsem si: ejhle, dovezený tavený sýr, tak jsem
ho položil a vzal jsem si něco jiného. Myslím, že máme dostatek tavených sýrů,
nevidím důvod, abychom si je dováželi, zejména máme-li tak napjatou obchodní a
platební bilanci. Takže mne to trápí nesmírně, ale řekl bych dvě věci. Jednou věcí jsou
cla jako taková. Cla mimo zemědělství vůči EU a oboustranně už jsou na velmi nízké
úrovni a kromě pár výjimek de-facto cla zmizí: ve clech to u nezemědělských produktů
nebude problémem, tam jsou problémy jiné. Tam jsou problémy různých
antidumpingových jednání a tam jsou problémy certifikace výrobců, výrobků apod.
Takže kromě zemědělství cla de-facto vůči Evropě mizí jako problém, tak je to 1:1. V
zemědělství je to něco jiného. Evropa západní si své zemědělství nesmírně brání a
proto ho obklíčila nejrůznějšími zátarasy, aby náhodou nemohly proniknout jiné
výrobky na její trh. O tom jednáme dnes a denně, ale na tom je založená celá společná
zemědělská politika těchto zemí a vy vidíte každou chvíli v televizi, že francouzští
zemědělci obsadí dálnice, tam ti zemědělci vysypou rajčata tam či onde, no prostě tam
zemědělské lobby blokuje tyto věci a my musíme se bránit také, také více, ale není to
primárně ve clech. Je to zase v těch všech dalších kontingentech, dovozech, kvótách
sjednaných, hygienických stránkách věci, kvalitativních stránkách věci. Já to vím, a my
o tom velmi, velmi přemýšlíme a vymýšlíme: jak to udělat, jak prostě se bránit proti
nekalé konkurenci. Je to problém a já ho bohužel znám až moc dobře.“ Pokud bychom
si měli odpovědět na otázku: Škodí nám tedy v roce 1997 ten náš status přidruženého
člena EU? Klaus: „No tak škodí, neškodí, prostě my tím členem jsme a chceme být
členem plným: je naprosto evidentní, že až budeme plným členem, tak k nám budou
putovat ještě snadněji některé jiné výrobky než putují dneska. Takže ani v tomhle
nevidím zásadní řešení. Já prostě pro jisté zvýšení bariéry před subvencovanými
dovozy: já prostě pro ně jsem a říkám to pořád.“ 111 Podle VK „je evidentní, že jestli je
něco nejkritizovanější v EU, tak je to právě zemědělství, čili zrovna toto předhazovat
nám, jako ten největší problém, to ne, to já myslím, že největší změny v tom asi budete
muset udělat vy (soc. dem., PA).“ Prostě „vy (ČSSD, PA) dobře víte, že více než
111
30. 6. 1997, Press klub, Rádio Frekvence 1, Václav Klaus.
50
polovinu rozpočtu EU se dává právě na zemědělství. Že ty dotace jsou enormní, že to
pociťují naši výrobci tady, protože když tady vidíte západní jogurt, tak to je většinou
předotovaný jogurt, že jedině díky tzv. obrovské dotaci může konkurovat s našimi
nesubvencovanými jogurty atd. Takže tento dotační systém je zřetelně falešný a
ukazuje se, že prostě je obtížné udržet zemědělství ve Finsku za polárním kruhem a
dotovat ho tak silně, aby bylo konkurenceschopné se zemědělstvím v nějaké úrodné
oblasti Francie nebo nějaké jiné středoevropské země.“ „My prostě: dokud za nějaká
ta desetiletí, kdy se sociální demokracii nepodaří u nás zvítězit ve volbách, tak já
myslím, že nové plánování zemědělství my tady prostě nezavedeme.“ To tedy s tím
nepočítejte. „Nebudeme regulovat ceny potravin.“ „Nechme naše zemědělce samotné,
ať si dělají svou zemědělskou politiku, ať vyrábí, ať vyrábí dobře, efektivně,
spotřebitelé si to rádi budou kupovat, nebudou si kupovat výrobky dovážené z EU:
jedině o to jde, o nic jiného nejde.“ 112
112
11. 2. 1996, Debata, Česká televize, mj. Václav Klaus.
51
4. ZDRAVOTNICTVÍ
„Hle - potom však ovážu jejich rány, uzdravím je a vyléčím. Dám jim zakusit
hojný pokoj a bezpečí.“
113
„Ježíš pak procházel celou Galileu, učil v jejich
synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh
mezi lidmi. Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli všechny
nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, trpící padoucnicí i ochrnuté a
on je uzdravoval. A šly za ním veliké zástupy /.../.“ 114
Systém zdravotní péče v ČR byl dlouholetým problémem celé české vlády
posledních deseti let 20. století. Na transformaci zdravotnictví od všeobecného a
donucovacího systému z doby před listopadem 1989 ke kvalitnímu, modernímu,
úspornému, svobodnému a funkčnímu řešení si totiž vylámali zuby všichni ministři.
Reforma byla nutná, nicméně nikomu se ji nepodařilo uskutečnit, jelikož zdravotnictví
ovlivňovalo životy každého občana. Všem bylo sice jasné, že zachování předražené a
všeobjímající zdravotní péče není možné, pokud tedy nemá stát zbankrotovat, přesto
důsledná reforma nebyla nikdy v parlamentu průchozí. Politici si uvědomovali:
zavedením jakýchkoliv přímých plateb v lékařských ordinacích dojde k radikálnímu
poklesu jejich preferencí. Josef Lux a Václav Klaus dokázali sice nalézt obecnou
shodu na potřebě změny financování zdravotnictví: praktická realizace však často
vázla. Zatímco VK preferoval vždy spíše více svobody a rozhodování na straně
pacienta, tak JL zase naopak upřednostňoval podrobnější nastavení pravidel, regulaci,
kontrolu, rozhodování odborníků a nikoliv občanů, donucování zákonem k ochraně
veřejného zdraví atd.
Lux: „Občan jako pacient: zatím se ho příliš problém ve zdravotnictví
nedotýkal, ale je určité nebezpečí, že kdyby to takto pokračovalo dál, že už se začne
dotýkat. Pro občana je výhodná volba lékaře atd. Ale občan není jenom pacient.
113
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Jeremiáš, 33:6, Biblion, Praha, 2009, s. 1029.
114
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Matouš, 4:23-25, Biblion, Praha, 2009, s. 1259.
52
Občan je také plátce pojistného. A je třeba také všem lidem tady říci, že za posledních
několik roků nárůst prostředků do zdravotnictví nemá obdoby. Ze třiceti miliard korun
narostly prostředky, které jsou směřovány do zdravotnictví na 100 miliard korun. To
nejsou anonymní peníze pana Klause nebo moje nebo pan Zemana 115. To jsou peníze
nás všech daňových poplatníků: v tuto chvíli plátců pojistného. A ty peníze dáváme do
systému, který díky tomu, že se tvářil jako liberální, ty peníze spotřebovává a
nezaručuje, nezajišťuje nějakou stále kvalitnější lékařskou péči. Když vláda před
rokem a půl schvalovala tzv. půjčku nemocnicím 600 milionů korun, já jsem patřil k
těm ministrům, kteří byli proti, protože všechny tyto peníze do tohoto systému
nesystému jsou prostě peníze do černé díry. Protože ten systém vlastně stimuluje
neustále k výrobě bodů a vlastně žene ten systém nesmyslně. A určitá regulace, určité
omezení tohoto liberálního prostředí si myslím, že je namístě. Abych uvedl příklad.
Jsou nějaké drahé přístroje ve zdravotnictví třeba cétéčko 116, které dneska si koupil
nahodile kde kdo, lobbystická skupina podnikatelů, starosta, primář atd.,
zorganizovali skupinu a koupili si drahý přístroj. V sousední okresní nemocnici si
koupili také drahý přístroj. Stejný. Potom zjistili, že každý ho využívá na deset procent.
Vážení, tohle se nikde v normálním světě neděje. V normálním světě si každý může
koupit co chce, ale je-li to za státní peníze, za peníze daňových poplatníků nebo za
peníze pojištěnců, tak je to v nějakém systému. A ten systém je regulovaný. Co se týká
zdravotnictví: u nás dříve nebo později někdo musí říci, že za tolikhle peněz je tolikhle
muziky. A ta muzika se vyjádří zdravotními standardy. Jinými slovy odborná lékařská
veřejnost, lékařská komora, řekne, že zdravotní standard za sumu peněz, kterou naši
pojištěnci do toho vloží: je nějaký. Je potřeba otevřeně říci, že tento zdravotní
standard nebude japonský ani švýcarský. Bude český 7 let po revoluci. A místo toho,
aby někdo řekl tuto seriozní řeč lidem, tak si tady hrajeme na nějaké prostředí, kdy se
115
Miloš Zeman - nejvýznamnější představitel české socialistické politiky 90. let 20. století. Zastával např. tyto
funkce: předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (1996-1998), předseda vlády ČR (19982002), předseda ČSSD (1993-2001) aj.
116
Výpočetní tomograf (Computed Tomography - CT) - radiologický vyšetřovací přístroj, který pomocí
rentgenového záření umožňuje zobrazení vnitřností člověka. Využívá se v medicíně k diagnostice širokého
spektra poranění, chorob.
53
to jako nějak vyřídí. Nějak se to nevyřídí. Je třeba, aby tady byl systém. A ten systém
musí být zdravotní standardy a síť zdravotních zařízení.“ 117
Lux říká, že liberalismus si nelze plést s anarchií a to už vůbec ne ve
zdravotnictví. Na tom se shodli mj. též s populárním liberálním ekonomem Ing.
Miroslavem Ševčíkem z Vysoké školy ekonomické v Praze (http://www.vse.cz). JL
v reakci na diskusi se Ševčíkem: „Já si myslím, že vy jste řekl to správné slovo pravidel. Ano. Systém např. zdravotnictví, stejně tak bankovnictví, kapitálový trh, musí
mít nějaká pravidla. V případě, že si někdo spletl možná liberalismus s tím, že se to
nechá nějak živelně a ono se to uspořádá: je to chyba. Musí být pravidla a v těch
pravidlech samozřejmě musí být prostor pro tržní chování, pro normální tržní vztahy,
ale bez těchto pravidel je to anarchie. Někdo ji možná nazval liberální a přesvědčoval
ty ostatní. Vy jste řekl slovo odpovědnost. Ano: já jako místopředseda vlády i za
minulé 4 roky nesu svůj díl odpovědnosti. Samozřejmě já bych teď mohl hovořit o tom,
jaké my jsme (KDU-ČSL, PA) dávali návrhy na stůl /.../ atd., ale musím vzít také svůj
díl odpovědnosti a já si myslím, že k normální politice patří také umět mít odvahu
pojmenovat nějaký problém, případně přiznat nějakou chybu a snažit se ji
napravit.“ „Celá diskuse o těchto jednotlivých bodech, o kterých hovořím:
zdravotnictví, bankovnictví, kapitálový trh, uvolnění se trhu atd., je naše permanentní
diskuse s panem premiérem (Klausem, PA). Vy jste (JL hovoří k Václavu Žmolíkovi:
český novinář, publicista, scenárista, rozhlasový, televizní redaktor a moderátor, PA)
řekl ODS. Já bych to nebral takhle tvrdě partajně.“ Víte „mnoho lidí vytvořilo tento
prostor pod heslem liberálního prostředí“ ve zdravotnictví 118 „a myslím, ta zkušenost
z těch posledních roků ukázala, že jsou oblasti, které není možné prostě odevzdat
trhu.“ Ono „vedle trhu, který nepochybně je motorem ekonomiky, vytváří hodnoty,
musí být prostě ten pilíř solidarity.“ My musíme „stanovit ony zdravotnické standardy,
o kterých tolik diskutují zdravotnické komory, tzn. to, co je stát schopen vlastně
zaplatit za tyto peníze skrze pojištění a zatřetí se musí říci, jaká síť to zařídí. Tzn. ne
117
5. 3. 1997, Aréna, Česká televize, mj. Josef Lux, Ladislav Jakl, Miroslav Ševčík.
118
54
úplně celá síť, nějaká síť a až si toto nahlas řekneme, tak zjistíme, že naše peníze
nejsou peníze ani japonské ani švýcarské, že prostě za tyto peníze je možné jenom něco,
tzn. určitá spoluúčast pacienta nepochybně je důležitá. Abychom se nestrašili: ona
existuje už dnes, částečně, připlácíme si za nějaké léky a nepochybně také, když jde
někdo do nemocnice, chce mít televizi nebo jednolůžkový pokoj nebo něco, tak si
prostě musí připlatit. To je správné.“ Tato spoluúčast by se ovšem „generelně neměla
zvětšovat, protože mám za to, že tu základní zdravotní péči (musíme garantovat, PA) a
odborníci, lékařská komora, musí říci, co to je: ta by prostě měla být
standardní.“ „Ten princip solidarity zcela jednoznačně musí být v tom, že člověk
prostě nesmí se dostat do situace, že nemá peníze na operaci /.../.“ 119 „Já souhlasím s
tím, že jsou věci, které není možné odevzdat trhu. Například zdravotnictví. To, že se tak
stalo: byla chyba. Nepochybně. Dneska ji napravujeme. A to, že jsme ve vládě neuměli
vést seriozní diskusi o zdravotnictví jako celku, vedli jsme ji o dílčích věcech, ale
nevedli jsme diskusi o zdravotnické politice: tak jako třeba o zemědělské či o ekologii.
To si myslím, že byla chyba. Já mám za to, že dříve nebo později někdo bude muset říct
jednu nepopulární zprávu, že prostě za tolikhle peněz je tolikhle muziky, jinými slovy
budeme muset říci, že za sumu prostředků, které jdou do zdravotnictví, že té sumě musí
odpovídat nějaký zdravotní standard, který možná nebude japonský nebo
švýcarský.“ „Co vidím jako klíčové a tady bychom mohli porovnat naše vzájemné
programy (s ODS, PA): je pohled na privatizaci. Ve vašem programu je jasně řečeno
privatizace: my k tomu máme výhrady v takové určité struktuře. Já jsem přesvědčen, že
stát by měl říct: co si ponechá. Tzn. fakultní nemocnice, nějaká specializovaná
pracoviště, na druhé straně nepochybně je nezbytné, aby taková ambulantní praxe,
polikliniky, aby byly privátní. Ale co se týká okresních nemocnic a tam vedeme spor, já
jsem toho názoru, že klasické okresní nemocnice by se neměly privatizovat, a že by
měly zůstat v tom veřejnoprávním režimu: buď převést na obce nebo já bych
upřednostňoval, aby se staly neziskovými organizacemi, non-profitními organizacemi
a ne proto, že by neměly vytvářet zisk, ale proto, že tento zisk by se měl reinvestovat,
zůstat v těch nemocnicích. A co se týká individuálních účtů /.../. Do zdravotnictví
119
8. 9. 1996, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Věra Chytilová.
55
nárůstem šlo nejvíc prostředků. Nikam jinam takový nárůst nebyl. Ze třiceti miliard
téměř ke 100 miliardám. Obrovský nárůst. Dokaď se neudělá pořádek v sytému, tak si
myslím, že je předčasné: natahovat ruku k pacientovi.“ „Já jsem přesvědčen, že u nás,
v tomto prostoru, je založena přeci jenom tradice na určité také solidaritě. A zdravotní
pojištění nepochybně by mělo být povinné, všeobecné a solidární. Prostě to, že já jsem
teď zdravý znamená, že platím někoho, kdo je nemocný a spoléhám na to, až já budu
nemocný, že on bude platit mně. A já si myslím: vsadit teď na nějaké sobectví, že já teď
bych jako ještě mohl z toho jako něco získat, něco ušetřit, to si myslím, že prostě není
tak jednoduché. Já mám za to, že je třeba nejdříve udělat pořádek v tom systému. A
pak je možné skutečně chtít peníze po pacientech.“ „Já nechci, aby moje babička
rozhodovala, jestli má mít ty či ony léky. Já chci, aby o tom rozhodla lékařská komora,
která by stanovila zdravotní standardy, ne ten pacient.“ 120 „Stát má vymezit pravidla,
to že je někde nevymezil, nebo vymezil špatná pravidla,“ je prostě chyba. Vždyť:
„Platíme si pojištění a nevíme přesně, co za ty peníze můžeme očekávat.“ 121 „Víte, já
jsem nepodpořil ve vládě onu tzv. půjčku 600 miliónů pro nemocnice, protože to
považuji za nesystémové a protože to považuji za výsměch všem lidem, kteří vstoupili
do privátní lékařské praxe a vím, že ta půjčka je v uvozovkách. A myslím si, že třeba
současná situace ve zdravotnictví je dokladem toho, kam se může dostat situace, když
se vsadí jenom na trh a nevnímají se ostatní souvislosti.“ 122 „Já se bojím toho, že
železnice bude druhé zdravotnictví.“ 123
Václav Klaus nechtěl zachovávat dobovou podobu všeobecného systému
donucovacího a nesvobodného zdravotního pojištění a myslel si, že občan by se zde
měl sám více angažovat díky své svobodné vůli. Není možné, aby občané platili tzv.
povinné zdravotní pojištění a „pak netušit, co se s těma penězma stane“, „netušit, kolik
stojí každého z nás velké i malé onemocnění a léčení a pak zjistit, že to
120
121
122
123
56
nevychází.“ „Prostě já myslím, že pacient, občan, do toho musí daleko více
vstoupit.“ „Zdraví není auto.“ „To neznamená, že budou lidé platit více peněz.“ „To
prostě říká, že budou méně platit ve svém zdravotním pojištění a zbytek peněz půjde
jinou cestou.“ 124 Bohužel celý systém není možné zreformovat rychle. 125 Ideální by
byl důsledný „hlubinný, zásadní řez“ v celém zdravotnictví; jenže „tento systém
nemůže být tak rychle změněn“ za současných podmínek, může být tak nanejvýš
„přibržděn“. „Ne, že se přecenily možností trhu; první věcí je to, že ten trh do
zdravotnictví vůbec nevstoupil díky všeobjímajícímu, všezahrnujícímu systému
zdravotního pojištění.“ Díky stávajícímu systému je každý občan na všechno a navždy
„donekonečna pojištěn“. Ve svém důsledku to může v českém zdravotnictví vést ke
zničení schopností financovat všechny provedené úkony. Vždyť u nás lidé ani netuší,
kolik stálo „jejich zdravotní ošetření“; je to „systém, kdy nikdo z nás neví, kolik jsme
do toho dali a kolik si z toho odebíráme“. A neměli bychom svádět problémy ve
zdravotnictví na tzv. nedostatek komunikace. „Tak já jsem nikdy si nemyslel, že
problém je v komunikaci, opravdu ne. Problém je v tom systému, jak já říkám, ale ten
systém vyžaduje tak hluboký řez, že proti němu bohužel nejvíce bude právě většina
lékařů apod.“ Stávající stav je „samoobslužný švédský stůl“ a tento systém „musí být
ukončen“. 126 „Já myslím, že to zdravotnictví prostě musí šetřit a jde o to, abychom
vytvořili racionální systém: jak by to bylo smysluplné /.../.“ Klaus ukazuje dokonce
svůj vlastní příklad, kdy sám spoří na ošetření vlastního zranění a raději k doktorovi
nejde. 127 V tomto smyslu si tedy Klaus notoval s JL. Předseda KDU-ČSL tvrdil: také
spoří prostředky českého systému zdravotní péče, vždyť v nemocnici byl doposud
pouze v součtu „pětkrát“ při porodu své manželky a pak když dával krev. 128.
VK dále považoval vytvoření mnoha desítek zdravotních pojišťoven za
124
125
126
26. 11. 1995, 7 čili Sedm dní, TV Nova, mj. Václav Klaus.
127
5. 1. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Václav Klaus a Cyril Höschl.
128
57
„chybu“ a „tato vláda se snaží počet zdravotních pojišťoven snížit.“ „Tento proces
bude pokračovat.“ Víte: „já byl proti tomu vždy.“ 129
Podobně vnímal český premiér velmi negativně nárůst cen léčiv. Takový vývoj
„trápí každého z nás“. „Musíme ovšem si všichni přiznat, že došlo k obrovskému skoku
v kvalitě našeho zdravotnictví. K obrovskému a jestli ani toto sociální demokracie ve
své zaslepenosti a ve svých černých brýlích, které si dává nepřetržitě na oči (nevnímá,
PA) a všem lidem se pokouší dát ty černé brýle před oči, já vím, že lidé si je umějí
takhle vyndat. Ví, že se kvalita zdravotnictví nesmírně u nás zvýšila. Neúnosně se
zvýšila. Předběhli jsme něco. Předběhli jsme neuvěřitelně moderními, novými,
kvalitními léky. Něco jsme předběhli. Předběhli jsme novými diagnostickými
zařízeními. Předběhli jsme to s velmi složitými terapeutickými zařízeními.“ Pak již
nezbylo na zvyšování platů lékařů. Byla to naše daň za investice, za modernizaci. Růst
cen léků a výdajů na zdravotnictví prostě „nezabrzdíme regulací cen léků. Toto
nezabrzdíme státním příkazem, jak to navrhujete vy (z ČSSD, PA). Toto my si myslíme,
že musí začít též brzdit občan. Ten si musí též vybrat, jestli chce lék za 2.000,- korun
nebo jak vy říkáte - s vámi souhlasím - s velmi obdobným účinkem domácí za 79,korun. /.../ a že si nemyslíme, že to uhlídá stát, jako to neuhlídal nikdy.“. My si již
musíme uvědomit: celý „svět bojuje“ s tím, jak „zabránit“ obrovskému zdražení
zdravotní péče. Přeci jasný „problém je: jak to ufinancovat“. „Pan předseda Zeman by
mohl vědět, kdyby chtěl vědět, že celý tento zdravotní systém, bodový systém,
ohodnocování výkonů, oddělení totální od rozpočtu, do zdravotních pojišťoven,
zvětšení počtu zdravotních pojišťoven, to je systém, který vznikl před tím, než tato
vláda (První vláda Václava Klause 1992-1996, PA) začala fungovat. Tato vláda ho
zdědila s tím, že on začal fungovat od 1. ledna 1993. O tom, v které chvíli den po té, co
byl založen, týden, měsíc, rok, začít ho přeměňovat, to je velmi složitá diskuse. O tom,
že hledáme velmi dramaticky originální řešení, které by nás nezavleklo do potíží
dnešních západoevropských zemí (není sporu, PA). Podíváte-li se na data ´vybrané
pojištění´ a nad tím skutečné náklady na zdravotnictví, ve všech zemích: Itálie, Belgie,
129
12. 5. 1996, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Václav Klaus a Miloš Zeman.
58
Německo, Rakousko, tak vidíme, že všechny tyto země se dostaly do jisté krize
zdravotních pojišťoven, nikoliv zdravotnictví, to je fundamentální rozdíl.“ „Podívejte:
já vím, že je potřeba, aby se ušetřilo na dialýze 130 v každé okresní vesnici, na drahém
léku tam a onde a ty peníze, aby se přesouvaly více a více do kapes lékařů a sester, to
vím já, v tom se asi nikdo z nás neliší, ale dobře víme, že se to nevyřeší stávkou na ulici,
vyřeší se to velmi složitým způsobem, určitě ne tím, že budu ministrovi zdravotnictví
říkat, že (je, PA) cvičený jezevčík 131.“ „Říkáme, že nedovedeme si představit někdy
zabrzdit ten enormní nárůst, když o tom nebude vědět ten pacient: kolik to stojí a
zoufale složitě hledáme, jak toto udělat a víme, že není odkud to opsat; určitě to není
(možné, PA) opsat ze sociálně demokratických programů některých těch pár málo
levicových vlád /.../.“ 132 „Ten resort je ve složité situaci. Dobře víme, že už se zavedlo
do něj něco podle mého názoru zcela chybného od samého počátku. Ten pojišťovací
systém se spoustou zdravotních pojišťoven 133. My jsme jich měli 26; my jsme bojovali
poslední rok, abychom jich - nebo 27 jsme jich měli - abychom počet snížili, takže jich
teď máme 12, i to je pořád moc a byla tam celá řada strašně složitých věcí a ten resort
prostě hasil, hasil požáry a rozhoříval se jeden požár vedle druhého, nebo jeden požár
za druhým, no a pak je nepochybně ta vazba vláda versus parlament, o které jsme
hovořili: ministerstvo zdravotnictví bylo pod obrovským tlakem, aby nějaký zákon byl
schválen, protože bylo potřeba, aby začal fungovat od 1. 7. jiný systém 134 .
Kompromisem bylo přijetí těch návrhů /.../ sociálních demokratů. Jestli to byl
kompromis, který (před kterým, PA) ministerstvo mělo nás více varovat, že to je
kompromis bezvýchodný, a že nevede k dobrému řešení, nebo jestli nás mělo méně
varovat, nebo jestli nás varovalo dostatečně: to já teď nechci posuzovat. Mně se to zdá
dnes, viděno dnešníma očima, že to bylo řešení velmi špatné.“ Dokonce již tehdy se
130
Dialýza - proces nahrazující přirozenou funkci ledvin u těch pacientů, kteří je ztratili buď dočasně nebo trvale.
131
Cvičený jezevčík - Zeman takto nazval Klausova ministra zdravotnictví z let 1995 až 1998 Jana Stráského:
někdy totiž projevoval až neobvyklou míru obdivu a souhlasu s českým premiérem.
132
133
134
Povolení k činnosti zdravotní pojišťovny přidělovalo ministerstvo zdravotnictví.
VK zde zřejmě myslí zákon č. 149/1996 Sb., což byla Novela zákona o všeobecném zdravotním pojištění s
účinností od 1. července 1996.
59
mohla situace vyvinout tak, že by občan musel jít s peněženkou do ambulance 135.
Klaus tehdy poplatky ve zdravotnictví na přímou otázku jednoznačně odmítl: „No ne:
já opakuji, že toto je pro mne prostě nepřijatelné a doufám, že také nic takového se
nestane.“ 136
Předseda ODS měl dále mnoho námitek vůči již zmíněnému tzv. bodovému
systému ohodnocování zdravotní péče, jelikož se díky němu „vytvářelo více a více
výkonů“, „dražších a dražších“, a „že peníze na to chyběly“, když se většina lékařů
snažila nahromadit co největší počty bodů, aby jim posléze zdravotní pojišťovny vše
proplácely. No a pak navíc přišel návrh neadekvátně zvýšit výšku ceny bodu, což by
mohlo zničit celý systém zdravotní péče. Bylo třeba se dohodnout na řešení celé této
situace také s opozicí. VK: „Já považuji za absurdní, že právě díky pozměňovacímu
návrhu sociálně demokratického pana Špidly 137 došlo k tomu, že je to otázka dohody,
prostě pokud by se náhodou někdo nedohodl, tak potom na věky věkův můžeme mít
situaci, že by jedna strana diktovala druhé: to je prostě hrubá chyba a já musím říci,
že jsem velmi překvapen, že se něco takového mohlo vůbec stát.“ Klaus totiž hledal
dlouho řešení, které by „zastropovalo“ ty „nepřetržitě rostoucí“ výkony a hromadění
bodů. Buď to mohla vláda přikázat. Další variantu představovalo etické chování
samotných lékařů, kteří by bodové nárůsty brzdili díky své ´jiné motivaci´. Klausovi
byl ovšem nejblíže tzv. „kapitační systém“ dlouhodobého spoření občanů s velkou
svobodou pro lidi, s rozhodováním samotného pacienta jakožto významného
hodnotitele činnosti lékaře a jeho letitých zkušeností, úspěchů, situace apod.
„Nepochybně to je svět, který preferuji já, který jsem preferoval vždycky a budu také
preferovat do konce světa.“ Nejprve však bylo zapotřebí postupovat po dílčích krocích.
Klaus to nazval „pohyb v určitém směru“ k dlouhodobým zdravotním osobním účtům
každého občana, kterých by se pak využívalo k financování zdravotnictví a díky této
135
Vlastně šlo o podobnou situaci jako se zavedením třiceti korunových poplatků ve zdravotnictví roku 2008.
136
137
Vladimír Špidla - poslanec ČSSD v letech (1996-2006), ministr práce a sociálních věcí České republiky v
letech 1998-2002, předseda české vlády (2002-2004), předseda ČSSD (2001-2004).
60
„dlouhodobější“ účasti pacienta by se zamezilo přímým platbám u lékaře. Zajímavou
perličkou bylo zjištění, že se VK vlastně vůbec neměl čas zabývat tím, že např.
poslanci, president a jiní ústavní činitelé měli několik měsíců normální plat po dobu
své nemoci a nikoliv jen malou nemocenskou jako každý běžný člověk. Klaus: „Já se
musím přiznat, že to vůbec nevím.“ 138
138
61
5. ČESKO-NĚMECKÉ VZTAHY, ODSUN, DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
„Buďte mezi sebou snášenliví, a má-li někdo k někomu výhrady, odpouštějte si
navzájem. Tak jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“ 139
Česko-německé vztahy byly již tradičně poznamenány krutými událostmi druhé
světové války z let 1939-1945. Na jedné straně to byla okupace Československa
s mnoha zločiny páchanými německými bezpečnostními složkami a na straně druhé
poválečné běsnění českých, slovenských aj. občanů, konané jako výraz pomsty na
německém obyvatelstvu. V neposlední řadě vzájemné vztahy ovlivnil poválečný odsun
někdejších československých občanů německé národnosti a zabavení jejich majetku.
Není se též co divit, že politici druhé poloviny 90. let 20. století viděli důležitý
ekonomický potenciál Německa pro celou Českou republiku. Hledali tedy cesty ke
vzájemnému oficiálnímu urovnání vztahů mezi Čechy a Němci. Výsledkem byla
známá Česko-německá deklarace z 21. ledna 1997. Představovala velký triumf
českého premiéra, celé české diplomacie. Slavnostní ceremoniál z podpisu deklarace
v Praze přenášely do celého světa přední světové sdělovací prostředky. Bylo to zcela
dle přání Josefa Luxe a Václava Klause, které spojoval nejen silný patriotismus, nýbrž
také přání rovnocenné, kvalitní spolupráce s německými sousedy České republiky.
Oba dva vrcholoví politikové však nechtěli žádným způsobem zpochybnit tzv.
Benešovy dekrety 140, které představovaly po dlouhá desetiletí základní sporný bod pro
bývalé československé občany německé národnosti s velkým vlivem na vrcholové
představitele SRN.
139
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Koloským, 3:13, Biblion, Praha, 2009, s. 1489.
140
Benešovy dekrety - soubor nařízení československého presidenta Edvarda Beneše (v úřadě 1935-1938;
president v exilu 1939-1945; opět v úřadě 1945-1948) s mocí zákona, které byly vydávány v letech 1940-1945.
Dekrety představovaly náhradní řešení po dobu neexistence československého parlamentu. Autor má v užším
smyslu dále v textu na mysli skupinu poválečných dekretů, upravujících odsun, konfiskaci majetku Němců,
Maďarů a vyviňujících zločiny spáchané na někdejších československých občanech německé národnosti nebo na
vojácích německé branné moci aj.
62
Obecně je třeba chápat, že KDU-ČSL byla jako strana spíše vnímána více ´proněmecky´ a ODS zase více ´proti-německy´. Proto představovala již zmíněná
deklarace tak důležitý bod. Podařilo se díky ní na dlouhou dobu utlumit tyto výše
nastíněné stereotypy vnímání jednotlivých politických stran a jejich vůdčích osobností.
JL a VK s oblibou používali dobovou floskuli, že vláda jedná pouze s vládami,
čímž se snažili vyhnout možnému nařčení z potenciální diskuse s bývalými občany
Československa o navrácení německého majetku zkonfiskovaného po druhé světové
válce.
Otázku česko-německých vztahů a válečných zločinů také ráda využívala
opozice k rozdmýchávání přehnaných nacionálních vášní. JL a VK však odmítali
kolektivní vinu Němců nebo Čechů v jakékoliv podobě, přičemž ovšem chtěli vést
diskusi o potrestání každého jednotlivého masakru aj. trestného činu: ať už z hlediska
kterékoliv strany druhé světové války.
Klaus: „Podepsání Česko-německé deklarace považujeme za velmi důležitý
moment života naší země a vzájemných vztahů obou našich zemí České republiky a
Spolkové republiky Německo. Považujeme to za výraz dobré vůle, za výraz politické
rozhodnosti na obou stranách, považujeme to za velmi dobrý krok do budoucna a jsme
rádi, že se tento krok udál.“ „Já nemyslím v termínech jako etapa nebo konec, pro mne
je to důležitý krok kupředu a to je pro mne dostačující a pozitivní a
produktivní.“ „Neumím dobře rozdělit osobní a politické. Myslím, že to skoro nejde.
My touto otázkou, otázkou česko-německých vztahů, opravdu žijeme, je to náš osobní
prožitek, ale je to současně politická realita, ve které se nacházíme. Takže osobně
cítím zodpovědnost za to, co se dnes stalo. Považuji to za velmi pozitivní krok a věřím
a cítím a vidím, že to tak chápe i spolkový kancléř Helmut Kohl 141. Osobně jsem velmi
rád, že spolkový kancléř přijel do Prahy, že můžeme pokračovat v našich rozhovorech
141
Helmut Kohl - německý kancléř v letech 1982-1998 (CDU).
63
nejenom na úrovni formální, ale i na úrovni osobní, takže mám takový strach, že
novináři přijdou o jednu úvahu o tom, jestli naše vztahy jsou dostatečně přátelské či
nikoliv. Já myslím, že my Vás dnes přesvědčíme, že přátelské skutečně jsou.“ 142
Zajímavou epizodu představoval před podpisem Česko-německé deklarace
odjezd Miloše Zemana do Německa. Pokusil se zde vyjednat na vlastní pěst speciální
dodatek - podle něj lépe chránící české národní zájmy. 143 Navíc se tehdy ukázalo, že
český premiér považuje osobně za relevantní jen ten dokument mezinárodní povahy,
který byl schválen velkou většinou zastupitelů, nikoliv tedy těsným poměrem hlasů tak,
jako se schvalovaly např. státní rozpočty. „Prostě pokus pana Zemana jet do Německa
a vyjednat něco, co se dva roky vyjednávalo, jakousi návštěvou a svým šarmem tak
přesvědčit /.../, že se to všechno dvouleté vyjednávání má zahodit a napsat nějaké jiné,
jinou preambuli, která by byla něco jiného než ta deklarace, je opravdu velký nesmysl.
Já jsem na to pana Zemana osobně výslovně upozorňoval /.../ a je to škoda, že se to
stalo /.../. Ta deklarace je tím společným jmenovatelem, který jsme mohli nalézt jako
společné věty, které obě strany přijaly /.../.“ Odporem k Česko-německé deklaraci se
mohl pan Zeman „předvést“, že je „sociální demokracie ne státo-tvorná, ale státoborná strana, jak jsem někde už řekl; divil bych se, kdyby to sociální demokracie
udělala a samozřejmě musím říci, že jestli se prosadí státní rozpočet 101 hlasy proti
99, že to je důvod k potlesku a k možnosti, aby se rok dále pokračovalo, kdyby nějak
takto špatně dopadalo hlasování Česko-německé deklarace, tak já si myslím, že bude
strašlivě znevážena a zkušenosti i ze světa jsou obdobné.“ „Jestli chceme hrát takové
partajničení ve všem, tak myslím, že abychom byli nešťastnou zemí.“ VK totiž velmi
oceňoval potlesk, obdiv na zahraničních konferencích (např. Španělé, Britové)
vzhledem k tomu, že se vůbec Česko-německou deklaraci podařilo podepsat a schválit,
že Klausův podíl na ní byl opravdu tak značný. 144
142
21. 1. 1997, TK podpisu ČND, Česká televize, mj. Václav Klaus.
143
Nabízí se zde podobná paralela, jako když později roku 2009 vyžadoval Václav Klaus po EU speciální
dodatek k Lisabonské smlouvě. Zatímco tehdy Zeman úspěšný nebyl, tak Klaus roku 2009 ano.
144
64
V souvislosti s tzv. poválečným odsunem československých občanů německé
národnosti na německé a rakouské území neměl Václav Klaus rád, když se dávalo
rovnítko mezi: zlo = nacismus = koncentrační tábory = vyvražďování německé
populace v ČSR po skončení druhé světové války. V diskusi s Ludvíkem Vaculíkem
VK řekl: „Zaprvé mně se zdá strašně falešné, když se mezi ta zla, která se tehdy stala,
dává jakoby rovnítko, symetrie, staví se vedle sebe: jako by byly totožné, kvalitativně,
kvantitativně, časově apod. Vždyť to přeci není pravda. Nejdřív bylo jedno zlo a jako
jeden z důsledků velmi tragické a drastické situace došlo k odsunu sudetských Němců.
Pokud tomu nedáváme toto pořadí, tak to myslím, že nejsme vůbec schopni dopátrat se
pravdy. Zadruhé /.../, když se mne někdo dneska ptá, jestli souhlasím s odsunem, to je
špatná otázka, protože prostě jedna věc je, jestli bych s ním byl býval souhlasil 20. 5.
1945, kdyby mně nebyly 4 roky a druhá věc je, jestli bych si dneska 26. 3. 1995 myslel,
že to je nejbezvadnější metoda řešení problému atd.“ Ludvík Vaculík reaguje na tato
slova českého premiéra jasným odsouzením krvavých excesů: „My jsme byli vítězná
země. My jsme vyhráli válku. A my jsme se mstili, místo abychom se radovali z
vítězství.“ Byla to tedy více msta? Podle Vaculíka: „Ano, samozřejmě.“ „To horší, co v
národě bylo: šlo.“ „Já jsem pro to, aby to bylo stíháno jako válečný zločin.“ Jak
bychom se tedy měli k celé otázce odsunu podle Vaculíka postavit? „Kdyby naše vláda
byla vůči Němcům prostě pevná a my občani, abychom se s tím vyrovnali tím, že
budeme požadovat vyšetření a potrestání tehdejších zločinů. To udělat můžeme.“ Klaus
byl sice z takové upřímnosti na rozpacích, nicméně pak řekl: „Já myslím, že uvažujme
o tom, ale no nevím teď, kde začít, protože to má tolik dimenzí, že ten odsun a zejména
to, co se kolem toho dělo: není asi věc, která by patřila k nejsvětlejším momentům,
které jsme kdy udělali, a že se samozřejmě i v našem národě projevili jednotlivci, kteří
jisté beztrestnosti nebo zdánlivé beztrestnosti v této chvíli zneužívali k jevům, při
kterých nám naskakuje husí kůže /.../.“ VK ale přesto zdůraznil: „Vláda nebude jednat
se sudetskými Němci. Vláda jedná s vládami.“ Se sudetskými Němci samozřejmě
mohou podle Klause jednat jiné české organizace „dnes a denně“ - nikoliv však vláda.
65
145
„Já slyším-li námluvy pana předsedy Senátu (Pitharta, PA)
146
nebo přímluvy k
tomu, abychom začali bezprostředně jednat se sudetskými Němci: tak já pozdvihávám
obočí.“ 147 Klaus také nerozumí „česko německému usmíření“ a je podiven, že k tomu
pořád někdo vyzývá. Zeptal se dokonce pana Vaculíka řečnickou otázkou, jestli se
„cítí neusmířen s Němci“, načež si sám odpověděl: „Já se necítím neusmířen s Němci.
Prostě já nepotřebuju usmiřovat.“ „Ne: nedělejme z toho zas tak velký problém.“ „My
jsme přijali jisté klišé, že česko-německé vztahy chřadnou. To prostě není, není
(několikrát opakování, PA) pravda. To si řekněme čestně. Já nevím: v čem chřadnou.
Já to nepovažuji za pravdivé; to prostě: to je falešná teze. Já myslím, že nechřadnou.
Já říkám každému: tento týden, že jsem snad denně měl několikati hodinový dialog s
nějakými zástupci Německa. Celý týden, dnes a denně, já nevidím na tom nic
chřadnoucího. Já na tom nevidím nic neusmířeného. Já nevidím, že by česko-německé
vztahy kulturní, hospodářské, jakékoliv jiné, jakýmkoliv způsobem chřadly.“ 148
JL o odsunu Němců z ČSR, o česko-německých vztazích, o platnosti
Benešových dekretů a o zamezení projede půdy cizincům: „Já pocházím z Nekoře, což
je obec ve Východních Čechách, která byla česká a za ní začínaly Sudety 149.“ „Já se
na to dívám jako na celek na tento problém. Myslím, že nelze oddělit ono vyhnání nebo
odsun - jakkoliv to nazveme - Němců s tím: co se stalo prostě předtím. Já jsem
přesvědčen, že ona suma křivd, která se stala na začátku války, ve válce a po válce, že
145
146
Petr Pithart - dlouholetý Klausův politický oponent. V jistých chvílích se snažil nesouhlasit s VK v diskusích
před televizními diváky již jen z principu a za každou cenu. Roku 1989 se Petr Pithart angažoval v Občanském
fóru. V období února 1990 až července 1992 byl předsedou české vlády. Roku 1991 se stal při rozpadu OF
spoluzakladatelem a místopředsedou Občanského hnutí, které po prohraných volbách 1992 opustil, stejně jako
na přechodnou dobu politiku. V letech 1996-1998 a 2000-2004 byl předsedou Senátu, v letech 1998-2000 a od
roku 2004 jeho místopředsedou. Roku 1998 vstoupil do KDU-ČSL. Od roku 1996 byl senátorem (funkci
zastával ještě v roce 2010).
147
148
149
Sudety - obecně pohraniční oblasti dnešní České republiky, ve kterých převažovalo před rokem 1945
německé osídlení.
66
prostě patří do jednoho pytle, a že jako na takovou sumu křivd je třeba se na ní dívat s
vědomím této časové posloupnosti. Tzn. co bylo dříve, co bylo potom, co bylo naposled.
A křivdu je třeba nazvat křivdou; byl-li spáchán trestný čin, tak ho je třeba potrestat,
ať byl v kterékoliv poloze, v kterékoliv době a jsem přesvědčen, že naše šance na
uspořádání česko-německých či německo-českých vztahů je prostě v tomto pohledu s
aspektem na prioritu pohledu budoucího. Máme nejdelší hranici s Německem a myslím
si, že je zájmem každého státu: vycházet dobře se sousedy. A v tomto smyslu já
podporuji
onu
specifikovat.“
150
myšlenku
deklarace,
která
samozřejmě
ještě
se
musí
„Křesťanští demokraté jasně říkají, že není možné zpochybnit
jakýmkoliv způsobem Benešovy dekrety a my usilujeme o to a budeme také v
parlamentu navrhovat, aby státní půda byla prodána výhradně občanům České
republiky a aby byli zvýhodněni ti, kteří na ní hospodaří, tzn. konkrétní
zemědělci.“ „Do doby vstupu ČR do EU tuto půdu musíme převést na občany
ČR.“ „Občané naší republiky mohou být klidní, tento zákon prostě bude v parlamentu
a v případě, že ho nenavrhne vláda, tak ho navrhnout křesťanští demokraté.“ 151
150
151
67
6. KLASICKÝ IDEOLOGICKÝ SPOR SE SOCIÁLNÍ DEMOKRACIÍ
„Aby se odpomohlo tomuto zlu, socialisté, podnítivše nenávist chudých proti
bohatým, prohlašují, že se má soukromé vlastnictví zrušit a místo toho z majetku
jednotlivců učinit společný majetek všech a že by jej spravovali ti, kdo stojí v čele obcí
nebo států. Takovým převodem majetku od soukromých osob na společnost se může
podle jejich názoru vyléčit nynější nesnesitelný stav, protože se jmění i výhody rozdělí
rovnoměrně mezi občany. Avšak jejich plán je naprosto nezpůsobilý tento rozpor
úspěšně vyřešit; dokonce by znamenal pro dělnické vrstvy poškození. Mimoto je
nespravedlivý, protože se dopouští násilí na zákonných majitelích. Vnáší zmatek do
života státu tím, že ukládá státní moci úkoly, které jí nepříslušejí.“ „Socialisté tedy
tím, že chtějí jmění jednotlivců převést na společnost, zhoršují postavení všech dělníků,
protože tím, že je zbavují možnosti ukládat mzdu, olupují je o naději a možnost, že by
si mohli rozmnožit rodinný majetek a zlepšit své postavení.“ „Z toho všeho je jasné, že
zásadní požadavek socialismu, aby se majetek stal společným, je nutné zcela
odmítnout. Tento požadavek škodí dokonce i těm, jimž má pomoci; příčí se přirozeným
právům jednotlivců a rozvrací poslání státu i obecný pokoj.“ 152
Liberálně-konzervativní politika ODS a KDU-ČSL se v průběhu 90. let 20.
století zákonitě střetávala na politickém kolbišti s kolektivisticko-socialistickými
ideály ČSSD 153 a KSČM 154. Zatímco Václav Klaus viděl tento střet jako naprosto
nutný, přirozený a důležitý, obzvláště po zvolení Miloše Zemana roku 1993 do čela
soc. dem., tak Josef Lux neměl rád jakékoliv politické souboje z hlediska jejich
vyhrocenosti a vzájemného útočení. Stavěl se proti takovému stylu politiky při
zachování odstupu především od komunistů, nicméně spolupráci s ČSSD se nebránil.
152
RERUM NOVARUM, ENCYKLIKA PAPEŽE LVA XIII. O DĚLNICKÉ OTÁZCE Z 15. KVĚTNA 1891,
Zvon, Praha, 1996, viz - http://www.kebrle.cz/katdocs/soc_enc/RerumNovarum.htm.
153
ČSSD - nejstarší kontinuální politická strana na území České republiky již od roku 1878 (tehdy jako součást
rakouské sociální demokracie) a od roku 1893 jako samostatný politický subjekt.
154
KSČM - Komunistická strana Čech a Moravy byla od svého vzniku 31. března 1990 ideovým i právním
nástupcem Komunistické strany Československa (KSČ).
68
Zemanova politika vzájemného útočení mezi ODS a ČSSD slavila úspěch.
Dokázala vyburcovat voliče k větší aktivitě, k podpoře jedné nebo druhé strany.
Politické spektrum tak postupně směřovalo od rozdrobené scény s mnoha partajemi
k vytvoření dvou nejsilnějších hráčů: ODS, ČSSD. Potvrdilo se to především ve
volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 31. května až 1. června
1996, kdy sice zvítězila Občanská demokratická strana se ziskem 1.794.560 hlasů
(29,62 %) a šedesáti osmi mandátů, ale Česká strana sociálně demokratická
zaznamenala oproti předchozím volbám z roku 1992 raketový vzestup na 1.602.250
hlasů (26,44 %) a 61 mandátů. V minulých volbách se totiž pohybovaly výsledky
ČSSD mezi 6,53 procenty až sedmi celými šedesáti sedmi desetinami procenty. 155
Níže si ukážeme některé typické výroky VK, JL a části jejich oponentů ze druhé
poloviny devadesátých let dvacátého století, které nám přiblíží atmosféru doby a
typický ideologicko-politický zápas prezentovaný ve sdělovacích prostředcích.
Václav Klaus velmi často hovořil o sociální demokracii tak, že tato strana
předvádí určitý „politický styl“, který se mu zdál „neskutečný“, „neuvěřitelně špatný a
nepatřící do naší země“. Zároveň se o ní ovšem vyjádřil v tom smyslu, že návrat k
„Jakešům a Biľakům“ 156 nehrozí a z tohoto by „nikoho neobviňoval“. 157
VK: „Já se domnívám, že v této zemi jsme socialismus už definitivně pohřbili a
já rád slyším, že sociální demokracie nám ho vrací zpátky. Pane Zeman vy jste řekl:
My bychom měli hodnotit jednotlivé a konkrétní podniky. Já doufám, že my už v této
zemi opravdu ne. My u tohoto stolu bychom to neměli dělat, prostě podniky jsou od
toho, aby hospodařily; jestli hospodaří dobře nebo špatně: ty které hospodaří dobře
155
http://www.volby.cz.
156
Miloš Jakeš - občanským jménem Milouš Jakeš zastával v letech 1987 až 1989 funkci generálního tajemníka
KSČ. Jeho osobnost se stala hlavní negativní ikonou pádu celého totalitního režimu v listopadovém
Československu roku 1989. Vasil Biľak byl zastáncem tvrdého ideologického jádra Ústředního výboru KSČ v
letech 1968-1988, kde působil mj. ve funkci tajemníka. V letech 1960-1989 byl poslancem.
157
69
dopadnou dobře, tam budou mzdy odborářů růst hodně rychle, tam kde to bude jinak
atd.“ „Čili my opravdu ten minulý svět už nechceme /.../.“ 158
Klausovi se nelíbilo, když chtěla ČSSD neustále vytvářet nějaké umělé krize
tam, kde se naopak povedl úspěch. Klasickým případem byl Ostravský region se svým
těžkým průmyslem, hornictvím, hutnictvím a zdejší nezaměstnaností. Do tohoto
regionu šly po revoluci roku 1989 obrovské investice. VK zmiňoval mimo jiné
poskytnutí garancí pro podnikové financování ve výši „42,6%“ ze všech poskytnutých
úvěrů prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky
159
. Ze záplavy
dalších čísel a fakt vyplynulo: Severní Morava byla velmi hýčkaná. Klaus rád
předkládal fakta, kterak se dařilo právě na Ostravsku restrukturalizovat těžký průmysl,
snížit zde nezaměstnanost. Pořád by vše s oblibou dokazoval na číslech, tabulkách,
grafech. Často porovnával Ostravu s kdysi tradičně hornickou, průmyslovou oblastí
v Belgii kolem města Charleroi zvanou ´Černá země´ (´Pays Noir´)
160
a dával do
kontextu počet nezaměstnaných „20-22%“ v Charleroi a ´výborných´ „5%“ lidí bez
práce na Ostravsku. Klausovi z toho tedy mj. vyplynulo: např. v tomto srovnání
opravdu již opozice nemá co kritizovat. „Já bych jednu jedinou věc chtěl říci: Já
myslím, že pánové Dzida 161, Patrňák 162, nám tady prostě jasně předvádějí, že ani pan
Zeman, ani já jim do toho, jestli mají mít kontilití nebo nekontilití 163 a jestli mají
utlumovat tuhle šachtu nebo onu šachtu: skutečně nemám moc mluvit a rozdíl je snad
158
15. 10. 1995, Debata, Česká televize, mj. Václav Klaus a Miloš Zeman.
159
Českomoravská záruční a rozvojová banka - byla založena roku 1992 s cílem pomáhat soukromým podnikům
při rozvoji jejich výroby, při úvěrování, získávání investičních a garančních prostředků finančního trhu. Většinu
akcií tohoto finančního ústavu vlastnila přes další banky Česká republika.
160
„Pays Noir“ - „Černá země“ - průmyslová oblast v Belgii kolem města Charleroi, kde se ještě v padesátých
letech minulého století masivně těžilo černé uhlí a proto byl tento region označován podobně: jako se kdysi
užívalo slovního spojení ´černá Ostrava´.
161
Ivan Dzida - někdejší generální ředitel firmy OKD, která se specializovala na dobývání černého uhlí a
zaměstnávala tisíce lidí.
162
Václav Pastrňák - někdejší předseda představenstva strojírenského a hutnického gigantu Vítkovice.
163
Kontilití - původní technologie válcování za tepla byla nahrazena modernější technologií kontinuálního lití
(kontilití), která představovala ekonomicky výhodnější výrobní variantu.
70
jedině v tom, že já jim do toho mluvit nechci, zatímco pan Zeman chce; to je rozdíl
zcela dvou odlišných pohledů na svět a já doufám, že je to evidentní, zřetelné,
srozumitelné každému.“ 164
VK: „Pan předseda sociální demokracie už několikrát předvedl malé
porozumění ekonomickým otázkám 165 a já prostě nechci ho teď zkoušet z toho, jestli
přesně ví: o čem mluví.“ 166
Klaus: „Já myslím, že střet s opozicí bude o všem. O každé sebemenší
smysluplné i nesmysluplné věci a poslední měsíce toto já myslím všem jasně naznačily.
Nevidím, nevidím šanci, že by se toto změnilo. Je to škoda, je to nepříjemné. Je to čas
ubírající, energii ubírající, ale prostě je to bohužel tak a musím se přiznat, že
demokracie je také o tom, ne jen o tom a nesmí to dominovat, ale je i o tom.“ 167
Zeman podle Klause dělá to „vracení nás do dirigistického státu, do
centralistického státu, do státu řízeného shora a překvapilo mne, že pan předseda soc.
dem. ani proti tomu nebojuje, že namísto toho říká, že bychom měli být smířliví. Ne,
nezlobte se, já smířlivý být nemohu. Já jsem si pozorně přečetl, bohužel až moc
pozorně, váš volební program, protože on není napsán na pozorné čtení, on je napsán
na nepozorné čtení a když si ho člověk čte pozorně, podtrhává, sečítá a tak objeví, že
to je program, který nás vrací nekonečně zpět. To, že se dokonce odvažuje nazvat
lidskost proti sobectví, já myslím, že to už je nehoráznost mimořádného formátu.
Zaprvé neznám nikoho v této zemi, kdo by obhajoval sobectví, neznám žádnou
politickou stranu, která by to dělala, ale slovo lidskost pane předsedo. Lidskost se
spíše říká šeptem. Lidskost je něco jiného než názvy takovýchto programů a tento
164
165
VK se zmiňuje o tzv. pokladničních poukázkách, pomocí kterých se účelově dorovnal dílčí schodek státního
rozpočtu o 3 miliardy korun, což premiér považoval za zcela normální krok, který by Zeman neměl moc
kritizovat: pokud neměl k dispozici dostatek informací.
166
167
71
program je skutečně nepřijatelnou věcí pro tuto zemi. To je slibování všeho všem. To
je půvabné si podškrtávat, co všechno se každému slíbí. Tam není to dopočítávání do
jedné, tam by nás to vrhlo skutečně nekonečně zpět.“ „Když my řekneme solidarita s
nemocnými: vpořádku. Děti ano, s mladými, s rodinami, s bydlením, s lidmi práce, to
už je slůvko horší, ale s důchodci jistě. Kouzlo není v těch jednotlivostech, kouzlo je v
tom celku a o tom, že to je cesta zpět, já myslím, že je naprosto, naprosto evidentní.
Snaha znovu naše děti, naše vnuky, znovu zadlužit, protože ano, když ne jinak
deficitním státním rozpočtem atd. atd. Jako ekonom bych mohl rozebírat, psát čísla,
hodnotit /.../.“ Víte a nevytýkejte nám, že my schvalujeme nějaké daňové úniky: „O
tom, že by někdo mohl schvalovat ten či onen daňový únik, že by mohl schvalovat
praní tzv. špinavých peněz, to snad nepodceňujete ani vy, nebo doufám, že to
nepřisuzujete ani vy pane předsedo nikomu. O tom, že debata byla jedině a výlučně o
tom, že je strašlivě obtížné odhalit každý daňový únik, o tom byla jedině debata
vždycky v této zemi. O tom, který zákon jak pootočit, jak přitvrdit. O tom, že bychom
uměli za každého z nás, za záda posadit informátora, zavést si znovu policejní stát, já
něco takového cítím ve vašich slovech, tak to já si dovedu představit, že by těch
daňových úniků, kromě u těch informátorů, mohlo být o kousek méně, ale že to je
standardní souboj státu s podvádějícím občanem, který chce uhnout, který chce na
státu něco vydělat ano, ale vůbec dávat to do debaty o politických programech, o
volebních programech jednotlivých politických stran, já nevěřím, že to stojí za tuto
diskusi.“ „O tom, že se snažíme prát, se špinavýma penězma a prát s daňovými,
jakýmikoliv podvody, o tom je tisíc důkazů a posouvat to do této roviny, jak to dělá pan
Zeman: je neuvěřitelné. Vy zas naopak o tom, že to není snadné, a že to je těžké, na
tom já trvám a já myslím, že to víme každý; vy zase pane předsedo 5 let mluvíte o tom,
že TI kradou, TI jsou darebáci, TI jsou sebranka, ale slovíčko ještě jakéhokoliv
seriozního obvinění nepadlo. Já doufám, že už občané si toho dobře všimli, že se 5 let
mluví o všem možném, my víme, my víme a kdyby náhodou jste věděli, honem, honem s
tím na první vyšetřovnu policie, k prvnímu soudu, rychle k prvnímu státnímu zástupci,
rychle za nimi. Byli bychom velmi, velmi rádi /.../ kdybyste ho dovedl toho
člověka.“ Jakmile VK vyzval Zemana k tomu, aby vodil všechny takové lidi na
72
služebny policie, tak předseda soc. dem. kontroval, že to dělal rafinovaněji, když jeho
strana podala na členy vlády již na 260 - často velmi podrobných - interpelací
v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s patřičnou dokumentací a zmínil zde také
otázku tzv. obchodu s lehkými stavebními hmotami, která se prý týkala též českého
premiéra. VK reagoval: Vašich „260 interpelací velmi často falešných, prázdných typu
pana poslance Vyvadila
168
.“ „Co my jsme si dali práce odpovídat na tyto vaše
interpelace a to, že jste tu odpověď vždycky poctivou, seriozní dostali, a že sněmovna
nepřijala to vaše obvinění, to se nedá teď říkat, že to je 260 interpelací.“ „V drtivé
většině bylo vysvětleno, že to vůbec nebylo tak, jak bylo vymyšleno v té
interpelaci.“ Tzn. žádných 260 kauz. „A hlavně, ale hlavně mluvme o tom, co jsou
skutečná provinění, co jsou skutečně prokázaná obvinění apod. O tom mluvte. O nic
jiného nejde. Větičky takto velmi snadno se v televizi říkají už čtyři roky. Pokud za
nimi nic není, tak je to strašně špatné.“ 169
Majetková přiznání. VK o nich říkal: „ta mne trápila tehdy jako federálního
ministra financí“ v letech 1989 až 1992. „My jsme podrobně zkoumali dvacátá léta,
pokusy po první světové válce u nás takovýto zákon přijmout. Nebylo z něj vůbec nic.
Nemá řešení. Je úřednicky nezvládnutelný, prostě zkušenost na tom v té první
republice se nic neodhalilo. Vyústilo to naprosto do prázdna a to je docela vážná,
seriozní věc.“ Zemanův návrh zákona o majetkových přiznáních: Víte, „jako mnoho
vašich návrhů i tento je modelovou ukázkou prázdného a z cesty svádějícího
uvažování.“ Zeman kontruje a říká, že s nápadem zavést majetková přiznání přišel
ministr Kočárník. „Pozor, pozor ta věta existuje a pak vznikne problém: jak to
zrealizovat a pak se ukáže, že (je, PA) nemožnost mít tisíce oceňovatelů majetku, kteří
by deseti a půl milionům lidí několik let oceňovali doma každý obraz, oceňovali
každou skříň po babičce. Ano: o to jde. Tento zákon nebo tato myšlenka tohoto zákona
skutečně ztroskotává dones a bude ztroskotávat i dále na faktické realizovatelnosti, ale
168
Jiří Vyvadil - byl mj. právní a strategický expert ČSSD; v letech 1992-1996 poslanec; 1996-2000 senátor.
Podle VK byl známý tím, že podával desítky interpelací a zkoušel, kterou se bude vláda zabývat.
169
73
hlavně, hlavně je to skutečně věc, která je nedůstojná, abychom o ní takto dlouho
diskutovali, navíc není-li z vaší strany znalost skutečné podstaty této věci.“ 170
Josef Lux: „Já si myslím, že se shodujeme v tom, že je třeba řešit problém, když
najednou se tady objeví člověk, který má 10-15 milionů a nikdo neví pořádně jak a
neví to ani daňové úřady atd. Čili ten problém jaksi rychle a nelegálně získaných
prostředků tady existuje. Je otázka: jakým způsobem tuto věc řešit. Já si myslím, že ten
váš návrh (Zemanův, PA) a já jsem si ho přečetl velmi pečlivě /.../ prostě k tomu
nesměřuje tou nejjednodušší a nejkratší cestou. Já si myslím, že bychom neměli
terorizovat všechny slušné lidi, že bychom naopak měli zaměřit tu aktivitu k těm, kteří
postě podvádějí atd. Musíme si říct, co by to znamenalo. Nepochybně: i když vy jste to
trochu vyvracel, ale nepochybně by to znamenalo přeci nějaký úřad. Tzn. musely by se
dávat majetková přiznání. Já už vidím ten zástup těch znalců, kteří už se, tak alespoň je
to v tom návrhu napsáno, kteří už se budou snažit - řekl bych - těžit z toho množství
těch oceňovacích (případů. PA) atd. Ale hlavně si říkám, proč ta hranice 5 milionů při
prokazování zdrojů (prosazoval Zeman, PA). Přeci pro mne i milionový podvod je
podvod i půl milionový podvod. Tzn. proč až u pěti milionů a navíc já si myslím, že to
řešení je třeba hledat prostě jinou cestou. Nepochybně každý podnikatel, který podniká,
své příjmy, své zdroje je povinen vést ve svém účetnictví: je to kontrolovatelné, lidé
platí daně, je to kontrolovatelné atd. A podobný zákon, který vaši poslanci (ČSSD, PA)
položili na stůl dle mých informací platil pouze v Maďarsku a na Slovensku. V
Maďarsku ho zrušil Ústavní soud. Platí jenom na Slovensku. /.../ nevím, jestli to je
úplně nejlepší zkušenost. Čili já vidím to řešení v tom, aby se použilo jednak zákona,
který byl v parlamentu schválen, tzn. sumě opatření proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti, kde dneska se říká, že finanční úřady jsou povinny identifikovat pohyby peněz
nad 500.000,- korun a také zachovávat tyto informace. Celníci nad 200.000,- Kč a jsou
povinni se věnovat neobvyklým obchodům. Jestliže prostě někdo má obchod, kde dává
denně 15.000 tržby, když najednou dá stopadesát, je to něco neobvyklého. A prostě
myslím si, že více by měly fungovat finanční úřady, finanční prokuratura, která tady
170
74
není, otázka bezpečnostních orgánů atd. a zaměřit se na ty, kteří to porušují než tady v
podstatě vtáhnout do této - pro mne trochu zoufalé hry - prostě vlastně všechny slušné
lidi.“ „A zvláštní skupinou nepochybně jsou politici. Lidé, kteří vstoupili do pozic, kde
mohou ovlivňovat mnoho věcí. A tady já jsem toho názoru: ať se zde zpřísní. Ať
politikové prokazují svůj majetek na začátku svého funkčního období a na konci tak,
jak je to třeba v Americe /.../.“ „Já myslím, že někdy možná dojdeme k těm majetkovým
censům, tzn. k majetkovým přiznáním. Ve světě skutečně jsou, ale v tuto chvíli
představa, že všichni by měli majetková přiznání opřené o ocenění majetku, protože
jinak to ani nejde, tzn. někdo by musel ocenit nemovitý a také movitý majetek, ocenit
obrazy a další jako základ oné diskuse a pak prokazovat ten původ nad 5 milionů
korun: já si myslím, že opravdu by to prostě v tuhle chvíli byl teror prostě všech těch
slušných; já si myslím, že ale je to věc názoru, tzn. je dle mého soudu, je potřeba, aby
ti, kteří nesou zodpovědnost za to, aby kontrolovali ten pohyb těch nelegálních peněz
už na základě třeba schváleného zákona, tzn. finanční prokuratura, finanční úřady +
bezpečnost, aby prostě konali více než mají konat.“ „Já si myslím, že není prostě sporu
o tom, že je třeba postihnout ty, kteří kradou a dělají nelegální věci, ale já si myslím,
že ne touhle cestou.“ 171
Představa státu. VK: „Samozřejmě porovnáme-li tyto dva volební programy
ODS a sociální demokracie, tak zatímco ten náš důsledně vychází od občana a stát je
to doplňkové, to sekundární, tak tento program je opačný, tento program je primárně o
tom, co bude dělat stát, jak bude vodit za ručičku občana apod. To je jedna rovina
tohoto problému.“ Nicméně „druhá věc je, když stát: tak z jaké výšiny, nebo když úřad
jakýkoliv, tak z jaké výšiny to má dělat. O tom je debata o VÚSC. My jsme samozřejmě
přesvědčeni, že decentralizace, tzn. teď už nemluvím pouze o vztahu občan-stát, ale o
tom, kde (je, PA) něco nad občanem, že decentralizace je zásadní věcí. Decentralizace
na obec jako výchozí entitu je pro nás absolutně základním východiskem. Tak se také
naše země pohybuje a velmi si klademe otázku: co vložit mezi obec a centrální stát.
Jestli vložit něco, jaké by to případně mohlo mít výhody, co by to vyřešilo, co by to
171
16. 6. 1996, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Miloš Zeman.
75
znamenalo naopak za minusovou položku, jaké mezivrstvy; máme dost poslanců už: to
by vznikli noví poslanci, nové poslanecké sbory, zemští poslanci, to by vznikly zemské
vlády, prostě další ohromné byrokratické útvary a je to velmi seriozní otázka o vnitřní
struktuře českého státu.“ Ovšem „samozřejmě každý rozumný člověk ví, že stát má
řadu nezastupitelných funkcí. Nejsme anarchisté: nikdo z nás a nikdo z nás nic
takového samozřejmě nenavrhuje, aby stát zmizel, aby se stát vypařil.“ 172
Klaus o státu a bezohlednosti: Předně „kdo by tady zaprvé říkal, že stát nemá
být. To nikdo z nás nic takového neříká. Chceme minimalizovat jeho úlohu, aby se
nepletl občanům do toho, kam se plést nemá a myslím, že každý člověk kolem nás,
který je, tak spíše cítí, že se mu stát plete daleko více do jeho života, než on by si přál,
chtěl apod. Druhá věc: nikdy jsem neslyšel z úst téměř nikoho (z úst vlády a ODS,
PA) obhajobu bezohlednosti. Netuším, že by něco takového bylo. Nevím, kdo by tady
byl pro bohaté a pro barony Přemysla Otakara II.
173
nebo kterého, prostě nic
takového není pravda, mluvme o reálném světě, mluvme o tom, jestli právě v této
chvíli chceme toho státu přidat nebo ubrat a já když si čtu program sociální
demokracie, nezlobte se, teď nemluvím jako předseda konkurenční politické strany,
teď mluvím jako prostý čtenář, tak tam vidím, že se to tam státem jen hemží, prostě
těch úředníků, abyste mohli dělat všechno to, co tam nabízíte, že budete dělat, musí být
dvoj či trojnásobek proti dnešnímu stavu, to je hlavní pocit, který člověk dostává, když
si čte tento program a myslím, že to je ta dominantní otázka, která dneska před námi
stojí.“ 174
Zdravotnictví. VK: „Musíme ovšem si všichni přiznat, že došlo k obrovskému
skoku v kvalitě našeho zdravotnictví. K obrovskému a jestli ani toto sociální
demokracie ve své zaslepenosti a ve svých černých brýlích, které si dává nepřetržitě na
172
173
Přemysl Otakar II. - jeden z nejslavnějších a nejmocnějších českých králů (vládl v letech 1253-1278), jenž žil
přibližně v letech 1233 až 1278.
174
12. 4. 1998, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Václav Klaus a Vladimír Špidla.
76
oči (nevnímá, PA) a všem lidem se pokouší dát ty černé brýle před oči, já vím, že lidé
si je umějí takhle vyndat. Ví, že se kvalita zdravotnictví nesmírně u nás zvýšila.
Neúnosně se zvýšila. Předběhli jsme něco. Předběhli jsme neuvěřitelně moderními,
novými, kvalitními léky. Něco jsme předběhli. Předběhli jsme novými diagnostickými
zařízeními. Předběhli jsme to s velmi složitými terapeutickými zařízeními.“ 175
Sociální demokratka Petra Buzková 176 se v diskusi slovně pustila do Klause a
obvinila jej, že staví svou politiku na fanatických davech a vytváří „zfanatizované
hloučky“. Pak se ovšem nesměl divit, že pro něj platí: „kdo seje vítr, sklízí bouři“. VK:
„No ne, ale takhle snad nemůžeme. Jako kdo seje vítr, já nevím, kdo tady sil vítr rok a
půl než sociální demokracie a váš pan předseda s útoky na vládu zlodějů a já nevím
koho ještě. Kdo tady sil vítr jiný: to teda opravdu dejme si pozor a zfanatizované
hloučky. Jestli jste někdo někde viděli nějaký zfanatizovaný hlouček, tak to si přesně
vydefinujme kde.“ 177
Vylučování poslanců z ČSSD za nedostatek loajality k vlastní politické straně.
Dělo se tak předně v parlamentu po hlasování o důležitých záležitostech jako byl státní
rozpočet nebo vyslovení důvěry vládě. Vyloučením vznikla na konci roku 1996
nechvalně známá tradice tzv. politických přeběhlíků
178
. Po hlasování o rozpočtu
v prosinci téhož roku museli totiž ze soc. dem. odejít dva její poslanci: Jozef Wagner
179
a Tomáš Teplík 180. Tzv. II. Klausova vláda z let 1996-1997 měla původně v dolní
175
176
Petra Buzková - poslankyně ČSSD od roku 1992 do roku 2006. V letech 1996-2002 zastávala funkci
místopředsedkyně Poslanecké sněmovny ČR.
177
178
7. 12. 1997, Debata, Česká televize, mj. Václav Klaus a Josef Lux.
Politický přeběhlík - obecně takový zástupce lidu, který byl zvolen na kandidátní listině jedné strany, ale po
volbách hlasoval v rozporu se svou partají, ve shodě s protichůdnými silami na politickém kolbišti. V důsledku
této své činnosti mohl také později vstoupit do jiné strany.
179
Jozef Wagner - poslanec v letech 1990-1998 nejprve za OF a od roku 1992 za ČSSD; 14. prosince 1996 byl
ze soc. dem. vyloučen a 18. prosince 1996 pak z jejího poslaneckého klubu. Často hlasoval spolu s vládní koalicí,
která měla původně 99 poslanců; Wagner byl později do ČSSD opět přijat.
77
sněmovně parlamentu 99 zastupitelů z celkem dvou set, načež po započítání
Wagnerova a Teplíkova hlasu se čistě teoreticky vyšplhal počet mandátů vlády k číslu
101. Tím získala vládní koalice v Poslanecké sněmovně křehkou většinu. VK na tento
fakt reagoval: „To je zajímavé. Já když jsem objevil toto vyloučení, tak jsem si
nemyslel vůbec nic a nepřetržitě mne atakovali všichni novináři: tak už nejste
menšinová vláda. Já jsem si říkal: to je zvláštní, že to tak všichni říkáte. Mne tohleto
vůbec nenapadlo. Já si myslím, že i oni dva poslanci, kteří už nejsou, jestli tomu
rozumím, členy sociální demokracie, já nevím, kam je mám zařadit. Já to neumím a
hlavně já se o to nijak bezprostředně nepokouším. Já myslím, že nám život ukáže: kam
je zařadit, kterým směrem oni budou hlasovat nebo nebudou hlasovat. Takže nedělal
bych žádná předčasná prohlášení, do kterých jsem - opakuji - znova pořád a pořád
tlačen.“ 181
Václav Klaus o odvaze, nové síle vlády a dvojí tváři některých politiků
v diskusi s Milošem Zemanem. „Odvaha se neměří výměnou, elegantní, jednoduchou
výměnou jednoho, dvou ministrů pane předsedo. Odvaha se měří odvahou ke krokům
rasantním a ty jsou velmi často věcného typu nebo dominantně věcného typu. Zadruhé:
nebudu komentovat vaše výroky, co vláda dělá špatného, ale všimnu si něčeho jiného.
Vy jste řekl: vy jste tolerovali vládu. Tolerovali je hezké slovo a použil jste první osobu
množného čísla. Vy jste tolerovali vládu se soudruhem Grebeníčkem 182 a s panem
Sládkem. Řekněte si to takto, jinak jste neměl co tolerovat se svými šedesáti jedna,
dneska padesáti devíti poslanci. Vy jste mohl tolerovat pouze se soudruhem
Grebeníčkem. Já jsem náhodou - dělám to málokdy - si pustil středeční Arénu 183 a
možná, že byste měl veřejně říci občanům této země, když soudruh Grebeníček tam
říkal: to je zvláštní, pan Zeman říká jiné věci se mnou v soukromém rozhovoru, než
180
Tomáš Teplík - v roce 1996 zvolen poslancem za ČSSD. Posléze se rozhodl podpořit vládní koalici, za což
byl z ČSSD vyloučen, načež vstoupil do ODS. Poslancem za ODS byl v letech 1996-2006.
181
182
Miroslav Grebeníček - poslanec KSČM od roku 1990 (neustále ještě v roce 2010); v letech 1993-2005
působil jako předseda KSČM.
183
Aréna - dobový diskusní pořad České televize.
78
které říká na televizní obrazovku. Možná, že byste měl veřejnosti říci, které ty věci si
špitáte se soudruhem Grebeníčkem nebo popřete, že on něco takového neřekl. To jsou
věci zásadní. Já negativismus, který tady bují: nemohu přijmout. Já myslím, že je
krátkozraký, protože i kdyby se nedej Bůh sociální demokracie dostala teď někdy k
moci, ona se někdy dostane, já doufám, že už to bude jiná sociální demokracie, bez
bývalých politických prominentů komunismu, bez soudruhů Šloufů
184
a Krausů
185
apod., tak kdyby se teď dostala, tak takovéto podceňování všeho pozitivního a všech
institucí by se strašně muselo vymstít i té sociální demokracii /.../.“ 186
VK o souboru ekonomických opatření ČSSD z roku 1997 (tzv. Ánti-balíček´),
když předtím představila veřejnosti na jaře téhož roku vláda Václava Klause své
vlastní recepty na cestu z poklesu ekonomiky, pro které se vžil název ´úsporné
balíčky´. Předseda ODS: „Tam podstatou není těchto pár normálních vět, se kterými
by každý souhlasil: tam jsou podstatné ty věty opačné, ten celek, ty sliby, ty pokusy
házet miliardami na všechny strany a slibovat desítky miliard tam či onam. To je
naprosto nekonzistentní věc: tam je velmi špatný pokus velmi lidské pýchy řídit,
regulovat, organizovat, znovu plánovat, znovu založit ministerstvo strategického
plánování, čili zase plánovat naší zemi: to je problém tohoto balíčku; o tom jestli se na
té či jiné stránce napíše věta, která je identicky napsaná ve vládním balíčku, tam jich
samozřejmě je také celá řada, ale v tom není ten problém.“ 187
Klaus o ekonomickém programu ČSSD: „Já podívám-li se zejména na ten
ekonomický program sociální demokracie, tak to vidím jako sliby, nerealistické cesty,
184
Miroslav Šlouf - v letech 1981 až 1992 byl poslancem v České národní radě. Roku 1991 vystoupil
z komunistické strany, jejímž členem byl od roku 1975. V roce 1994 vstoupil do ČSSD a roku 1998 významně
přispěl k vítězství Miloše Zemana v parlamentních volbách: působil pak jako vedoucí týmu jeho poradců.
185
Michal Kraus - v KSČ v období let 1984 až 1990; krátce člen Ústředního výboru KSČ (1989-1990); 1991-
1993 člen Demokratické strany práce a její 1. místopředseda; od roku 1993 člen ČSSD; poslanec (1990-2006);
bývalý šéf sociálně-demokratického parlamentního poslaneckého klubu.
186
187
22. 5. 1997, "21", Česká televize, mj. Václav Klaus.
79
nerealistické metody: jak věcí dosáhnout; vidím v tom návrat státu, vidím v tom
naprostou nedůvěru v trh, vidím v tom ne novou levici, jak se teď módně v Evropě
leckde říká, vidím v tom /.../ spíše nové nebezpečí pro tuto zemi a některá ta analytická
čísla třeba, která jsou tam uvedena, tak to skutečně tabuli a popisovat naprostou
nemožnost, aby tahleta čísla platila dohromady. Ono každé z nich může vypadat
přívětivě, ale kdybychom si je takhle posadili vedle sebe, tak bychom jasně mohli říci,
že to nejde /.../.“ „Najednou říká sociální demokracie, že ji inflace nevadí; já jsem si
všiml těchto slov a proto chce sociální demokracie inflaci kolem těch 13% v
následující době; myslím, že to je naprosto, naprosto špatnou věcí a každý občan,
který má někde uložené nějaké peníze, tak by měl říci to pozor, tohle není ta dobrá
cesta.“ „Kdybyste (hovoří ke Špidlovi, PA) řekl, že je strašně těžké všude na světě a v
každé době si nalézt nějakou tu možnou kombinaci ekonomického růstu a snižování
inflace, tak to bych s vámi souhlasil. Já se musím přiznat, že jsem v tom vašem
programu četl věty, které jsou daleko méně opatrné, než jak je vy teď tady předvádíte.
Já jsem tam ty teze četl daleko více naostro.“ „Mluvíte tam o třinácti procentech
inflace: to se mi zdá nesmírně varovné a já vím, že zpomalování inflace je obtížný
proces /.../.“ „Samozřejmě sociální demokracie tam nemá jenom tuhletu věc ve svém
ekonomickém programu, tam má výrazný vstup státu do všech regulačních,
kontrolních, řídících, organizujících věcí v té ekonomice a to je návrat skutečně zpět,
to je to, co jsem nazval novým nebezpečím a o tom doufám budou celé tyto volby v tom
červnu 19., 20. června, protože tady je to rozcestí: jestli chceme pokračovat v linii
transformace tak, jako v listopadu 89 začala, nebo jestli se chceme obrátit a jít zpátky.
Já samozřejmě v tom ekonomickém programu vidím spoustu náznaků tohoto typu /.../ a
pak ještě další věc je, pořád to snění sociální demokracie o deficitu státního rozpočtu
ve výši 3% HDP, které by bylo hlavní metodou, jak zabrzdit ekonomický růst, to je
naprosto evidentní, protože to by byl přesun 50-60 miliard korun z rukou bank
investorů do něčeho, kam by je pan Špidla chtěl asi přistrčit: do zdravotnictví nebo do
takovýchhle věcí a to by bylo to totální zabrzdění ekonomického růstu.“ 188
188
80
Klaus o placení daní a ČSSD v souvislosti s Lidovým domem 189. Zeman hájí
stranické daňové optimalizace. Klaus říká, že soc. dem. má desítky miliónů daňových
nedoplatků právě za Lidový dům, nicméně připouští, že většina těchto pohledávek
státu vůči ČSSD byla způsobena různým výkladem zákona. 190 VK: „Ale v každém
případě vy se líčíte jako vzor všech ctností a daně se platit mají a nesmí se dopouštět,
aby vznikaly daňové uniky a nebylo tomu vždycky tak pane předsedo a není tomu tak
ani teď.“ Vždyť „všichni dobře vědí, že placení nebo neplacení daní sociální
demokracie nemá souvislost bezprostřední s Lidovým domem. Prostě strana musí být
schopna (daně platit, PA), dostává každý rok státní příspěvek větší než jsou tyto daně,
takže s Lidovým domem to nesouvisí.“ 191
Opozice, legitimní útoky, optimismus v politice. Klaus: „Ale pane předsedo
(Zemane, PA) současně stejně přátelsky (Zeman vyslovil lidské pochopení pro to, že
Klaus pořád chválí svou vládu a své úspěchy, PA) já rozumím, že úkolem opozice je
všímat si všech jevů negativních, ale teď jde o to, kdo přestřeluje. Já jsem stoprocentně
přesvědčen, že já a tato vláda sem nevnesla éru jakéhosi zcela bezbřehého, falešného
optimismu a positivismu. Já naopak musím říci, že ČSSD pod vašim vedením sem
vnesla negativismus, negativismus za každou cenu a teď jde o to, kdo se víc vychyluje
od normální normy.“ 192
Pokles české ekonomiky po roce 1989 a vliv opuštění některých
neperspektivních východních trhů. Klaus na přímý dotaz Zemana: „Pane předsedo já
bych od vás prvně nahlas před kamerou chtěl slyšet jednu věc. Já prohlašuji, že já se
za tento pokles, který byl naprosto vynucený, obracením naruby všeho, co tady falešně
ekonomického za komunismu vzniklo, našich trhů v Sýriích s tanky a v Irákách a v
Libyích a na Sibiřích s našim kdejakým výrobkem a v Číně, já se za tento pokles, ke
189
Již od roku 1907 historické sídlo sociální demokracie v Hybernské ulici v Praze.
190
191
192
81
kterému nutně a nevyhnutelně dojít muselo, já se za něj nestydím. Já bych byl strašně
rád, jestli by jednou také tato země mohla od vás uslyšet, jestli to berete také tak nebo
nikoliv. Já jsem si vědom samozřejmě, že k tomuto jednorázovému pádu dojít muselo
/.../.“ 193
Polistopadový vývoj v ČR, pokles ekonomických ukazatelů a rozhovor VK
s Milošem Zemanem v dubnu 1997. Do této diskuse v České televizi Klaus původně
ani vůbec nechtěl přijít díky Zemanovu vyhrocenému stylu jednání. VK: „Prostě tato
čísla nejsou fér a tato čísla nejsou správná a já se divím, že se mně může dívat do očí
Miloš Zeman, když je říká nahlas prostě. Nejsou pravdivá, není to tak, jak to on
říká.“ Klaus vysvětluje pokles ekonomiky tím, že po listopadu 1989 následoval
přirozeně tzv. „první transformační pád, který eliminoval nesmyslné výroby, které jsme
nemohli přeci dále nikomu prodávat a nikdo na světě je od nás nechtěl kupovat. Ví to
možná všichni lidé, kromě pana Zemana.“ Především „hlavně je třeba říci, že to, co
jsme tady zdědili: bylo způsobeno jiným režimem, způsobeno rodnou komunistickou
stranou pana Miloše Zemana, jíž byl členem (posléze k tomuto tématu následoval
drsný diskusní střet VK se Zemanem, PA), na což zapomíná, ostentativně zapomíná.
Je potřeba, abychom si tyto věci řekli fér, nahlas, neházeli do světa slůvka o spálené
zemi a smrtícím koktejlu. Já věřím, že tato země se chce nadechnout v tuto chvíli, ten
balíček opatření je jedním z výrazných kroků k tomuto nadechnutí a k tomu, abychom
šli jasně, zřetelně dopředu. Já myslím, že poučili jsme se také všichni a pokusme se o
tom takto diskutovat.“ 194
Zeman se táže, zda vláda náhodou neškodí ČR a jejímu lidu. Klaus na to. „Pane
předsedo, tahle otázka je smysluplná a úvaha o tom, co destabilizuje tuto zemi v očích
veřejnosti, jestli ten či onen ministr vlády nebo ta či ona negativistická politika
sociální demokracie, politika spálené země, politika čím hůře, tím lépe, čím více se
mně podaří destabilizovat zemi, čím více se mně podaří předvádět vládu jako bandu
193
194
82
gaunerů: jak vy s oblibou říkáte, to nahrává velmi moc tomu, aby ta ČR ve světě byla
viděna hůře než bývala v minulosti a ta filosofie čím hůře, tím lépe, já prostě ji
nesdílím, já vím, že je čím lépe, tím lépe. I kdybychom měli 5%, i kdybych já měl 5%
volebních preferencí, tak vždycky bude platit, že čím lépe, tím lépe a velmi se děsím
toho, že může být jedna politická strana tak neuvěřitelně nezodpovědná, že toto obrací
úplně na hlavu a vy dobře víte, co vaše výroky způsobily i loni v bankovnictví i v
lecčems jiném /.../.“ 195
Klaus o Zemanovi a jeho opozičních aktivitách v politice: „To já taky nemohu
souhlasit, /.../ jestli dobře cituji ´dělá jenom to´, já si myslím, že on nedělá ´jenom to´,
on dělá hodně navíc proti tomu, co je normální opozice, dělá to za cenu velmi draze
zaplacenou touto zemí, on tuto zemi destabilizuje doma i v cizině a to je o kousek víc,
to není standardní opoziční pohled.“ „Já nebudu ani slovíčkem říkat o panu Zemanovi,
protože to si může dovolit člověk, který je zde sám za sebe.“
196
„Ne: já opravdu
nepersonifikuji tento problém, já myslím, že to je ústupek od serióznosti a věcnosti
diskuse. Programy naše, pohledy na svět, hodnocení dnešní doby, hodnocení doby
minulé: je diametrálně, fatálně odlišné. A neubírejme tomu tím, že to budeme
personifikovat. Já se odmítám k tomuhle tomu vyjádřit. Já opravdu jméno Zeman
nepoužívám, neskloňuji ho ve všech pádech. Byl bych strašně rád, kdyby něco
podobného dělal i on.“ 197 VK se totiž mnohdy nechtěl vměšovat bez přímé diskuse tzv.
za Zemanovými zády do jeho ČSSD. Dokonce odmítl komentovat dané místopředsedy
sociální demokracie bez Zemanovy přítomnosti v televizním studiu. Označil to jako
„nepatřičné“. „Ne, já opravdu nechávám sociální demokracii, sociální demokracií.“ 198
Negativismus ČSSD, záměrné šíření špatné nálady, obecně existující závist
vzhledem ke každému úspěchu v ČR a rozdíl vůči USA. VK: „Já jsem ještě slovo chtěl
195
196
23. 11. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Václav Klaus a Milan Knížák.
197
20. 10. 1996, Debata, Česká televize, mj. Václav Klaus a Lubomír Zaorálek.
198
24. 11. 1996, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Václav Klaus a Tomáš Halík.
83
říci k tomu, jestli je to zabudováno v nás, jestli je to něco širšího. Na straně jedné
nemám rád taková silná slova, že se z vrchu rozhlížím po této zemi a říkám si, že ta
země je taková nebo onaká, to je strašně elitářský, moudrý přístup, který já nemám v
sobě zabudován, ale byl jsem minulý týden v USA a my jsme už s panem profesorem
Knížákem 199 , než jsme sem vešli: chvíli jsme diskutovali o tom, jestli můj včerejší
sobotní úvodník takových úvah o Americe nebyl trošku příliš přívětivý, a že Amerika je
také jiná, ale já jsem si tentokráte právě s pocity, se kterými jsem odjížděl z té Ameriky,
odvezl jednu věc, ta Amerika nemá blbou náladu. Prostě tam ti lidé se snaží, usilují,
pracují, ví, že to je na nich, ví, že to nikdo neudělá za ně a jestli jsem si to nikdy
neuvědomil tak silně jak tentokrát, možná že jsem vyjížděl z jisté psychózy, opouštěl
jsem naší zemi v tento den: tenhle pocit na mne udeřil do hlavy úplně.“ 200
Červnové volby do Poslanecké sněmovny roku 1996 vyhráli opět občanští
demokraté. ODS však zaznamenala úbytek hlasů a někteří komentátoři dokonce
předpokládali, že voliči odešli od Klause k ČSSD. Podobné ztráty utrpěli také
komunisté. Zemanova strana získala přírůstek přes 1 milión hlasů: největší posílení ve
100-leté historii sociální demokracie. Klaus a Lux nyní hodnotí předběžné výsledky
voleb. VK: „Já bych řekl asi to, že zázrak se v ČR nekonal a není pravda, že pravice
vyhrává nad levicí 10:0 nikde ve světě. O tom, že to bude takto těsné, já myslím, že
jsme nepředpokládali, opakuji, že věřím, že to bude ještě lepší v závěru 201, ale prostě
je to tak a já myslím, že je to reálný výsledek sil. Jsou zde lidé, kteří prostě si myslí, že
se dá něčeho na světě dosáhnout snadno. Jsou zde lidé, kteří ví, že se to musí
odpracovat. Je to v každé zemi, je to bohužel tak u nás. Opakuji znova, je to škoda, že
se ten zázrak u nás nekonal.“ Lux: „Já myslím, že je naše povinnost možná být více
vnímavější k těm všem kritickým hlasům, které prostě jsou.“ VK: „Před čtyřmi lety
199
Milan Knížák - byl významným umělcem, disidentem, před rokem 1989 odpůrcem československého
totalitního režimu. V letech 1990-1996 působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Roku 1999 se
stal generálním ředitelem Národní galerie v Praze (ještě stále roku 2010).
200
201
VK zde myslel situaci po přepočítání a přidělení volebních hlasů od politických subjektů, které se nedostaly
přes hranici 5%, která byla nutná pro vstup do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
84
jsme sociální demokracii téměř neměli. Měli jsme několik desítek levicových stran,
které postupně zahynuly a voliče těchto stran pohltila sociální demokracie, což je
přirozené. Souhlasím s panem kolegou Kalvodou 202, že se zprůzračňuje naše politické
spektrum a já myslím, že na tom není nic špatného pro tuto zemi.“ „Je to přirozená
polarizace, ke které u nás dochází: to spektrum bude určitě zřetelnější než v minulosti
a to je pro voliče určitě dobře.“ 203
Kdyby vyhrál Miloš Zeman a ČSSD volby: Hrozí v ČR v období 1997-1998
zvrat demokratického režimu? Klaus: „Za sebe musím říci, že nikoliv, i když zase pro
politika mého zaměření by bylo líbivé varovat před něčím a to zas mně vnitřek mého já
nedovolí abych to říkal; já myslím, že ty základní mechanismy tady jsou, ale to jsou
prázdné škatulky, to jsou prázdné nádoby, to jsou prázdné hrnečky, do nich dáme buď
dobrou kávu nebo špatnou kávu a i do těch našich demokratických institucí můžeme
nalít něco daleko horšího než v nich je dneska. To určitě ano, ale že by ty instituce
samy o sobě byly nějak k rozpadu, to já zas takhle nevidím.“ Knížák ovšem tehdy mj.
argumentoval tím, že by takové vítězství ČSSD přineslo zaváhání, zbrždění celé České
republiky díky nástupu levicových nebo jiných sil k moci. VK: „Že je ztráta tempa,
ztráta rytmu, ztráta dechu, která by s tím samozřejmě byla spojena, o tom já vůbec
nepochybuji, a že by nás to zneklidňovalo. Optimismus podle mého názoru pramení z
něčeho jiného. Já myslím, že můžeme mít různé pocity o tom, že u nás převažuje pořád
ještě nedobrá nálada, chybí elán, chybí sebevědomí, takovéhle věty můžeme říkat, ale
na druhé straně já zas této zemi důvěřuji a lidem v této zemi důvěřuji a já si myslím, že
oni si ví, jak mají své hlasy rozdělit: já nejsem v tomto pesimistou a to by byla strašná
202
Jan Kalvoda - patří k otcům zakladatelům české liberálně-konzervativní politiky. V letech 1992 až 1997 byl
předsedou politické strany ODA. Ve druhé vládě Václava Klause zastával mj. funkci místopředsedy vlády a
ministra spravedlnosti. Sedmnáctého prosince 1996 rezignoval na své politické funkce (platnost většinou od
následujícího roku). Ve svém zdůvodnění přiznal, že neoprávněně používal titul JUDr., ačkoliv nesložil
rigorózní zkoušky. Tuto skutečnost prohlásil za jediný důvod svého odstoupení.
203
1. 6. 1996, Volební speciál, TV Nova, mj. Václav Klaus a Josef Lux.
85
chyba, kdybychom byli.“ 204
Deficit státního rozpočtu. VK: „Vláda dává přednost tomu, aby si nevytvořila
deficit státního rozpočtu, který by těžce splácela v budoucnosti a to je věčný souboj se
sociální demokracií, která chce plýtvat penězi, vydávat peníze, mít deficitní rozpočet:
to je souboj, který s panem Zemanem vedeme 7 let v této zemi a my říkáme pořád:
rozpočtový deficit nikoliv, držme si vyrovnané státní finance; takže restrikci nedáváme
přednost, restrikce je pro restrikci; v tuto chvíli máme pocit, že máme se pokusit
vyrovnat státní rozpočet a jakmile by se ekonomický růst i na základě těchto opatření v
následujícím období urychlil, není sebemenší důvod neříci, že nepustíme více
prostředků pro mzdy tam či onde.“ „Změna trendu průmyslové výroby byla náhlá. /.../
my na ni reagovat musíme.“ 205
Václav Klaus o protikorupčních akcích tzv. ´čisté ruce´
206
vyhlašovaných
sociálními demokraty: „Vadily by mně jejich akce vyhlašované dopředu: čisté ruce,
protože vědí o něčem špatném, pak je potřeba, aby to oznámili dnes, včera,
předevčírem, jestli si něco nechávají na éru po volbách, tak to hrozí tím, že s akcí čisté
ruce přijdou Lidové milice 207 nebo něco takového, takže já mám trošku strach, že
tadyhle bychom asi měli diskutovat.“ 208
Politická mobilizace občanů Česka proti nástupu socialismu. VK: ČSSD má
evidentní „socializační tendence“, „obracení toho jemného, vyváženého závaží občan,
204
205
206
Akci spustila v roce 1998 k moci čerstvě nastoupivší ČSSD. Měla za cíl vypořádat se s korupcí ve státní
správě. Její výsledky jsou však sporné.
207
Lidové milice - dělnické bojové jednotky, o jejichž vzniku rozhodl Ústřední výbor Komunistické strany
Československa 21. února 1948 při přípravě státního převratu v Československu. Existence Lidových milicí
nebyla nikdy upravena žádným zákonem. KSČ je deklaratorně rozpustila v prosinci roku 1989. V té době šlo o
desítky tisíc ozbrojených mužů.
208
86
stát, my cítíme obrovské ohrožení v momentu, až se spojí tady ti dva pánové, kteří stojí
vedle mne (Grebeníček a Zeman, PA).“ „Pokus, odvaha, drzost porovnávat
předchozích 8 let se čtyřiceti lety komunismu nás vychyluje z normální diskuse a ten
úsměv musí skutečně zmizet a jestli pan předseda Zeman říkal, že mobilizujeme proti
něčemu: já jsem ho chtěl opravit, že mobilizujeme pro něco, ale jestli tady před chvílí
řekl, že bude obhajovat socialismus, byť jakéhosi typu a jestli tady srovnává,
symetrizuje tyto dvě věci, tak pane předsedo, pak půjdu já vylepovat ještě ty naše
mobilizační letáky já dneska celou noc a budu tvrdit, že je to mobilizace /.../.“ 209
Vždyť je to „socialistická demokracie“ ta ČSSD. Klaus chce s tímto socialistickým
konceptem opět vnucovaným svobodné České republice bojovat. Z naší strany, ze
strany ODS a koalice: „Vyčerpání nikoliv, nepočítejte s tím.“ „Já myslím, že vládní
koalice vyhrála válku.“ „Já trvám na tom, že sociální demokracie provádí zásadní
zpochybnění celého polistopadového vývoje.“ „Zpochybňuje základní pohledy na
ekonomiku, na privatizaci, /.../ na sociální politiku a chce opět minulý paternalistický
systém, kdy stát je nade vším dalším.“ „A prostě s tím my se nemůžeme ani vteřinku
smířit a také nesmíříme.“ 210
Lubomír Zaorálek 211 a Václav Klaus se střetli ve slavné diskusi o pozitivním
vývoji České republiky. Zatímco pan Zaorálek strašil Klause slovy, že bude nutné
použít
vůči
vládě
k záchraně
situace
akce
jako
„protireforma“
nebo
„kontrarevoluce“ a srovnával žití na dluh s tím, co říkal československý president
209
16. 6. 1998, Aréna, Česká televize, mj. VK, Jan Ruml, Miloš Zeman.
210
211
Lubomír Zaorálek - v listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra v Ostravě. V lednu 1990 byl
kooptován do Federálního shromáždění za OF. Na podzim 1990 byl zvolen do městského zastupitelstva v
Ostravě a stal se členem Rady za OF. V roce 1994 vstoupil do ČSSD. V následujících volbách do městského
zastupitelstva se opět stal členem Rady města. V červnu 1996 zvolen do parlamentu jako poslanec za ČSSD.
Zastával funkci vedoucího parlamentní delegace ČR pro Středoevropskou iniciativu. Po jeho opětovném zvolení
poslancem v r. 1998 byl zvolen předsedou zahraničního výboru Poslanecké sněmovny a místopředsedou klubu
ČSSD.
87
Husák 212 : „na dluh žít nebudeme“, tak Klaus naopak prohlásil: „Já mám pocit, že
žijeme každý v jiné zemi.“ „Náš průmysl za prvních 8 měsíců roku roste asi o 9,5%.
Zaměstnanost v průmyslu klesla asi o tři celé kousek procenta 213.“ „Růst produktivity
práce je neskutečný, neudržitelný tak dlouho asi o 12 nebo 13%. Unikátní výsledek. O
jaké stagnaci produktivity práce mluvíte. Žijete - mám pocit - někde jinde, než
my.“ „Já prostě žiju v zemi, kde míra investic je 31,5%. Je to strašlivě moc, je to
neúnosné. Já jako ekonom se toho lekám. Vím, že v poválečné éře Evropa neměla
nikdy nad 30%. Enormní růst investic.“ „To, že se podařilo ¾ naší ekonomiky
zprivatizovat v rekordně krátké době: je neuvěřitelný úspěch, a že ta země funguje: je
obrovský úspěch.“ Pane Zaorálku to, „že je pár privatizačních případů, které vy i já
budeme považovat za neúspěšné, že se zdařilo to či ono, to je naprosto samozřejmá věc,
ale ten hlavní pohled na svět, ten se mezi vládní koalicí a sociální demokracií liší
fatálně, absolutně, nekonečně a to je třeba, abychom si řekli a já myslím, že občané to
vidí také svýma vlastníma očima.“ 214
Rovná daň ve výši 20% již figurovala v programu ODS z roku 1998. Proběhl na
toto téma drsný střet s KSČM a Václavem Klausem. Pan Grebeníček rovnou daň jasně
odsoudil. Odvolával se na amerického presidenta Franklina D. Roosevelta z let 19331945, na nutnost opakovat jeho kroky z doby hospodářské krize ve třicátých letech 20.
století. VK odporuje a zároveň kritizuje lidovce: poukazuje na tzv. ´Lidovecký trik´.
Klaus: „Já myslím, že mnoho z vás, mne to strašně mrzí a teď musím dělat pana
profesora ekonomie, jste naletěli na známý lidovecký trik, tzn. z konceptu rovné daně
jste vytáhli jednu myšlenku a kolem ní se začíná rozehrávat velká hra. Myšlenka, to, že
rovná daň znamená jen nebo výlučně nebo dominantně zrušení daňových pásem: je
totální nepochopení této průlomové, průkopnické myšlenky daňové soustavy. Rovná
daň je totální, fundamentální změna daňové soustavy, která zpřehlední daňovou
212
Gustáv Husák - československý president v letech 1975-1989.
213
V rámci transformace ekonomiky v 90. letech 20. století se považovalo za úspěch snížení tzv.
´přezaměstnanosti´ obzvláště v těžkém průmyslu.
214
88
soustavu pro plátce, zpřehlední daňovou soustavu pro ty, kteří musí vybírat a trestat za
to, že někdo daň neplatí pořádně. Je to zrušení existujících daní.“ „Nejen daně z
příjmu, ale i daně z přidané hodnoty, tedy základu nepřímých daní, tzn. posunutí všech
čísel úplně do jiné úrovně.“ Rovná daň již totiž byla v té době diskutována jako
koncept na odborných konferencích přes 20 let. Klaus prorocky reagoval na Zemanova
slova ´rovnou daň ještě nikdo nikde nezavedl´ takto: „My jí taky ještě dneska nemáme,
ale my jí budeme mít.“ VK navrhoval dokonce jít ještě dál. Chtěl ještě více. Tzv.
Negativní daň: „Při nedosažení určitého příjmu nejen, že člověk neplatí daň, ale
naopak stát mu dává dávky, které jsou místo všech sociálních dávek. Já ale trvám na
tom, že adresný sociální systém je jedna jediná šance, abychom vůbec tady měli
sociální politiku, protože dávat každému přídavky na děti: není sociální politika, to je
hloupost naprosto nesmyslná a dávat předsedovi parlamentu přídavky na dítě, je
naprostý nesmysl a já myslím, že to všichni víme /.../.“ 215
Korupční index. VK: „Samozřejmě každý případ korupce chytit za ruku, vyšetřit.
My samozřejmě navrhujeme v rámci zpřísnění různých trestů: navrhujeme zpřísnit
trest za daňové úniky, nehrajte si na to, že to je geniální nápad sociální
demokracie.“ 216
Před senátními volbami 15. až 16. listopadu 1996 se Klaus rozhodl použít jako
populární téma tzv. ánti-byrokratickou komisi´. Souboj s přemírou papírování měl být
nyní důležitou otázkou. Tento nápad využívaly levicové strany a VK jim ho chtěl vzít.
Vzhledem k obrovskému úspěchu ODS v senátních volbách tak tato idea zřejmě mj.
přispěla k celkovému vítězství občanských demokratů. 217
Nedostatek nových dětí a klesající demografická křivka v ČR. Klaus prohlásil
v diskusi o Zemanovi: „Z hlediska toho, jestli my jsme někdo tady způsobili pokles
215
216
217
89
porodnosti /.../ no pan předseda Zeman určitě ne, ten jeden přírůstek v této zemi
zajistil, to je nepochybně asi největší pozitivní přínos, který on pro dějiny této země teď
udělal (Ohromná bouře smíchu a potlesk publika, PA).“ 218
Klausova slavná řeč o tom, proč volit ODS. „No tak ODS přichází jako strana
pozměněná, nová ODS roku 1998, která se poučila, která se také zbavila některých lidí,
která byla chvíli dole a bylo to pro ní podle mého názoru výrazným poučením,
výraznou školou. Přichází strana, která chce dotáhnout to, co jsme začali do konce,
dokončit transformaci a hlavně zabránit tomu, abychom se nevrátili zpět. Protože se
rozhlížíme kolem sebe, slyšíme naše konkurenční politické rivaly a máme pocit, že
ubránit demokracii a svobodu, to co se zdařilo za těchto 8 let, je úkolem této chvíle,
tohoto okamžiku.“ 219
Předseda ODS se pustil do sociální demokracie, která se snažila navnadit KDUČSL na jaře 1998 ke společné koalici. VK oponoval tomuto řešení poukazováním na
velkou neshodu mezi Luxem a Zemanem mj. otázky v souvislosti s církevními
restitucemi. „Já, když říká pan místopředseda Špidla s kým, tak já trošku mám strach,
jestli to bude jenom ta dvoukoalice se stranou lidovou; já dobře si budu představovat,
jak budete řešit církevní restituce společně, kamarádsky, vy osobně pane
místopředsedo s panem Luxem, to už docela vidím, to už se budu na to se zájmem tak z
povzdálí dívat na tuhle tu věc, ale já mám totiž trošku strach, že to, s kým může u
sociální demokracie být pootočeno ještě někam jinam, já myslím, že může být
pootočeno daleko více doleva pane místopředsedo. Podívejte, já si nemohu nevšimnout
toho, že jedním z volebních lídrů regionálních, krajských sociální demokracie, je
člověk, který za komunismu byl za komunistickou stranu v parlamentu, vy dobře víte,
koho mám na mysli a skoro nevím, jestli to není náznakem pro voliče, kdo může být
potenciálním partnerem sociální demokracie po volbách, buď skutečným, že jim dáte
místa ve vládě, nebo takovým tichým a bude tolerovat vaši vládu; já to považuji za
218
219
90
velmi, velmi varovnou věc.“ 220
V ideologickém střetu mezi ODS a ČSSD hrál Josef Lux opravdu důležitou roli.
Mnohdy vyvažoval vyhrocenou situaci tu na jednu a tu zase na druhou stranu. Lux:
„Já bych se vymezil na obě strany, když už jsme vzpomenuli té nějaké koaliční
spolupráce. Náš program zásadně, program, který se opírá o takové 4 základní
hodnoty a jednou z nich je sociálně-tržní hospodářství, se liší od ODS tím, že
nerelativizuje hodnoty tím, že chce vědomě stavět určitou strukturu společnosti; jsme
přesvědčeni, že je třeba dělba moci a jsme také přesvědčeni, že trh nemůže být cílem
našeho snažení, ale pouze prostředkem. Nemyslíme si, že je potřeba tady zbožštit trh a
jaksi pěstovat trh bez přívlastků, ale myslíme si, že vedle trhu jako jednoho pilíře
sociálně-tržního hospodářství je důležitý ten pilíř druhý, tzn. pilíř solidarity. Od
sociální demokracie se tento program sociálně-tržního hospodářství liší zásadním
způsobem, protože to je program křesťanské demokracie, čili program spíše pravicový
od středu doprava. A tento program staví - jak už jsem řekl - na dvou pilířích.
Nejenom na solidaritě, ale na pilíři trhu a tento trh se musí opírat o ochranu
vlastnictví, o omezení vlivu státu, o individuální zodpovědnost. Tzn. říká jasné ne
jakémukoliv kolektivismu, jasné ne jakémukoliv posilování státu a tento program se
realizoval ve většině vyspělých zemí západní Evropy a je to program křesťanské
demokracie.“ Lux dále reaguje na dotaz, zda by šel se Zemanem do koalice: „Jak už
jsem řekl: jsme stranou, která má svůj program. Já mohu říci zodpovědně, že bych si
dovedl obtížně představit tuto diskusi, ale zodpovědný politik nemá nikdy říkat nikdy a
já v tuto chvíli mohu zodpovědně říci, že si absolutně nedovedu představit spolupráci s
komunisty a s republikány a myslím, že bychom se neměli strašit Zemanem či
sociálními demokraty, ale tuhle spolupráci bych si dovedl představit obtížně a
upřednostňoval bych současnou koalici: myslím si, že jsem to řekl jasně.“ 221 Lux:
„Paradoxně jsem přesvědčen, že Unie Svobody 222 je schopna - řekl bych - snáze učinit
220
221
222
Unie svobody - politická strana, která vznikla v roce 1998 po odštěpení názorové platformy z ODS.
91
koalici se sociálními demokraty než my, protože my přece jenom máme určitou historii,
máme určité zkušenosti, máme program, máme určitou představu této spolupráce,
kdežto Unie svobody je trochu nepopsaný papír a já myslím, nechme toto na tu dobu
povolební.“ A co velká koalice ODS-ČSSD? Lux: „Byla-li by tato velká koalice, tak
my bychom byli zřejmě v opozici a myslím, že bychom v té opozici hodně vyrostli a
hodně získali, protože tato koalice by neměla dlouhého trvání. Přesto jsem přesvědčen,
že i to je možná varianta, nicméně mám za to, že pro členy především sociálních
demokratů, kteří vlastně založili svoji práci a svůj růst především vůči ODS, by asi to
bylo těžko stravitelné.“ 223
JL koaličním partnerům vysvětloval, že se mu nelíbí uměle pěstovaný
ideologický střet se sociálními demokraty „s tím, že jedna volba je volbou dopředu a
druhá volba je volbou nazpátek“. Týkalo se to předně dle jeho názoru politické
rétoriky „našich přátel z ODS“, ale také Miloše Zemana. VK se zde v tomto hodnocení
situace s JL dlouhodobě rozcházel. Klaus považoval souboj ODS a ČSSD za důležitou
součást politického života celé země a tento zápas „není umělý, ten je velmi reálný“,
„to je čirá politická realita“. 224 JL: „Křesťanským demokratům není vlastní jít někomu
po krku (kritika Miloše Zemana, PA) a všude ve světě je - řekl bych - jasná odlišnost
sociálních demokratů a křesťanských demokratů a také všude ve světě - v tom
demokratickém světě - se hledají styčné body spolupráce a také ve většině zemí tato
spolupráce funguje. Já si myslím, že tu zodpovědnost nesou všichni, někdo větší, někdo
menší měrou, že bude záležet: jak jednotlivé strany koalice si - řekl bych - konkrétně, v
konkrétních krocích, prostě reflektují výsledek těchto voleb, na druhé straně jak
nejsilnější opoziční síla sociální demokraté budou umět se sjednotit v názoru ve svém
klubu, do jaké míry budou - řekl bych - držet svá stanoviska, ale to ukáže čas.“ 225 JL:
„Víte, mne trochu překvapilo, když začátek volební kampaně /.../ byl založen nikoliv
jako na střetávání názorů a programů, ale na tom, že prostě byla snaha označit
223
224
24. 11. 1996, Debata, Česká televize, mj. Josef Lux a Václav Klaus.
225
92
někoho za nepřítele, založena na nějaké nenávisti. A já si myslím, že přece jenom by to
mělo být střetávání na základě programů. A když jsme hovořili už o těch vizích, o panu
presidentovi, já si myslím, že je důležité mít nějakou představu, nějakou vizi, nějakou
koncepci. Protože vláda bez vize, bez koncepce, dává prostor mocenskému lavírování
a vytváří prostor, který je nekontrolovatelný.“ „Já jsem si přečetl programy politických
stran velmi pečlivě. Když vidím například sociálně demokratický, myslím, že s
mnohým tam zásadně nesouhlasím. Ale měl jsem trochu problém s tím programem
ODS. Protože přeci jenom je to program, který se dívá skutečně - řekl bych - velkým
zpětným zrcátkem. A je to program, který jakoby usedl na vavříny a teď se prostě
kochá úspěchy a já mám trochu problém ho uchopit. A zdá se mně, že je to málo pro 4
roky konkrétní činnosti. A právě mně tady ta vize a koncepce chybí. A právě v tom já
vidím určitý prostor: možná je veden tím, že my jsme minule sestavili konkrétní
společný program a v některých věcech se věci nesplnily 226 . /.../ a že možná bylo
nepříjemné, že vlastně většina těch věcí, které nebyly splněny, padly na hlavu ODS a
teď je jako snaha se tomu vyvarovat ve velké míře obecnosti.“ 227
JL ocenil alternativní ekonomický program ČSSD jako jednu z možností
dalšího vývoje ČR. Výše jsme si již naopak popsali Klausovu kritiku tohoto tzv.
sociálně demokratického Ánti-balíčku´. Lux: „Já myslím, že hodnocení obou lídrů
(Klaus a Zeman, PA) dvou nejsilnějších stran vzájemně se trochu míjela realitou.
Jestliže nejdříve pan Zeman zhodnotil onen vládní balíček jako impotentní atd., tak
následně pan Klaus řekl o tom balíčku sociální demokracie, že to je návrat k
socialismu. Já si myslím, že ani jedno není správné. A co se týká toho návrhu
sociálních demokratů: já bych rád řekl, že vlastně poprvé v historii tady nějaký
materiál, který má hlavu a patu, leží na stole a v tom smyslu je to určitý materiál, který
je určitou alternativou. To je třeba přiznat. Mám za to, že tam je celá řada věcí, které
již jsou obsaženy v oné vyhlášené změně politiky vlády; je tam celá řada věcí, se
226
JL zde naráží na první vládu Václava Klause z let 1992-1996, kdy se nepodařilo v praxi zrealizovat původně
zamýšlená témata jako VÚSC nebo oddělení fondů od bank.
227
93
kterými lze souhlasit: otázka dovozní přirážky (Zeman navrhoval 20%, PA) byla i
našim názorem na řešení problému současného deficitu obchodní bilance, ale je tam
celá řada věcí, s kterými prostě nelze souhlasit. Otázka určitého slibování každému
trošku: není zřetelná odpověď na náklad, na cenu toho sdělení pana Zemana, která si
myslím, že by znamenala značný dluh státního rozpočtu atd.“ JL byl ještě také ochoten
akceptovat z tohoto Zemanova Ánti-balíčku´ další záležitosti. Byla to například:
„Otázka pro-exportní politiky, bytové politiky a celá řada věcí, to jsou věci obsažené
ve vyhlášené změně politiky vlády.“
228
Nicméně Lux také kritizoval sociální
demokraty a komunisty kvůli tomu, jelikož se bál, že jim ve skutečnosti nejde o nějaké
„věcné řešení“ ekonomických problémů ČR, nýbrž mají své hospodářské programy
pouze jako „zástěrku, která dostane nějaký politický nádech.“ 229.
JL viděl např. některé společné body ČSSD a KDU-ČSL v oblasti zemědělské
politiky, nicméně uvědomoval si také spoustu problémových oblastí. Programové
prohlášení Zemanovy vlády z roku 1998 hodnotil tak, že „většinou jsou tam dobré
cíle“, „zelenou naftu 230 podpoříme, protože je to dobrá věc a všude v okolním světě
existuje, ale je potřeba, aby pan Fencl 231, můj nástupce, dořekl celou tu větu. On tam
nasliboval celou řadu podpor, zvýšení dotací atd., ale musí poctivě říci, že kdyby dnes
jsme měli uplatnit politiku EU v agrární oblasti, tak by to stálo naše poplatníky více
než 100 miliard korun. A 80% tohoto nákladu by nesli spotřebitelé právě ve zvýšených
cenách. Tzn. sociální demokraté musí říct celou tu větu, nejenom tu polovičku,
nejenom ty sliby.“ 232
228
229
230
Zelená nafta - označení pro naftu, v jejímž případě měly právnické a fyzické osoby provozující zemědělskou
prvovýrobu, lesní školky a obnovu či výchovu lesa nárok na vrácení části tzv. daně z minerálních olejů.
231
Jan Fencl - ministr zemědělství ČR za ČSSD v letech 1998-2002.
232
94
Lux o stínové vládě ČSSD a o kandidátech na posty ministrů zemědělství 233:
„Já myslím, že bude lepší, když oba zůstanou ve stínu v tom kabinetu, ano. S celou
stínovou vládou.“ 234
JL o úloze ČSSD v opozici: v době jakékoliv - byť umělé - krize je opozice
vždycky ve výhodě, jelikož za nepříjemná opatření nese hlavní zodpovědnost vláda a
všichni ji mohou lehce kritizovat. Kritika však není samospasitelná. Opozice musí také
položit na stůl řešení problémů. Měla by být zveřejněna opoziční „alternativa“ cesty
z těžké situace. Jinými slovy: „jak oni by to dělali lépe“. Pokud zatím ona alternativa
„nezazněla“, tak je to špatně a nelze se pouze vézt na levicové vlně kritiky vlády. JL:
Je to přirozené, že „opozice kritizuje a snaží se z toho vytěžit co nejvíce.“ „Já jenom
podtrhuji tu skutečnost, že v případě, že opozice zůstává jenom u kritiky a neumí přijít
s projektem, který by byl alternativním, tak je to výrazem určitého pohodlí této
opozice.“ 235
Josef Lux definuje to, čím se liší KDU-ČSL od ČSSD:
1/ „respekt a úcta k majetku“;
2/ „otázka velikosti úlohy státu“. „My jsme přesvědčeni, že úloha státu se má
snižovat, pouze v několika věcech má být stát silný, jako je policie, bezpečnost atd.“ „A
jsme přesvědčeni, že jedinou alternativou všech druhů kolektivismu je individuální
odpovědnost. Všechny tyto věci platí.“ „A to, že v některých bodech, např. otázky
solidarity či v otázce sociální odpovědnosti nacházíme určitou míru shody, to je
přirozené, protože křesťanští demokraté nechtějí budovat nikde na světě ani u nás
nějakou elitářskou společnost, ale vnímáme, že vedle těch zdravých, mladých a
schopných také ve společnosti žijí lidé, kteří jsou staří, nemocní, a kteří nedostali tolik
darů. A já si uvědomuji, že se u nás politické spektrum blíží takovému klasickému
evropskému modelu, kde pominu-li extrémní pravici a levici, tak jsou 3 základní
233
Jan Fencl a Karel Machovec (někdejší místopředseda ČSSD, poslanec a Fenclův poradce).
234
30. 8. 1997, S politiky netančím, Česká televize, Josef Lux.
235
95
politické proudy. Sociálně demokratický, liberální (Podle JL sem patřila ODS a ODA,
PA) a křesťansko-demokratický. A my se tomuto modelu blížíme.“ „A sociální
demokraté jsou opoziční strana, nicméně vnímám tuto stranu jako stranu
demokratickou. A myslím, že jsou v zemi určité věci, které si vyžadují diskusi s
opozicí.“
volbách,
236
„A jsem přesvědčen, že je naší povinností pokusit se v těch příštích
ať
už
budou
kdykoli,
postavit
seriózní
alternativu
sociálním
demokratům.“ 237 „Ono totiž o postavení politické strany v tom politickém spektru
nerozhoduje přání toho či onoho politika, nerozhodují řeči, ale konkrétní skutky. A
křesťanští demokraté jsou politickou stranou, která hájí soukromé vlastnictví, která
usiluje o omezení vlivu státu, o zvýraznění osobní odpovědnosti a to všechno jsou zcela
jednoznačné body, které stojí proti, řekl bych: jsou alternativou k té politice sociálně
demokratické a v tom smyslu je důležité si uvědomit, že tato politika je také
alternativou liberální. No a to, že jsme nepadli do náruče ODS, stejně tak znamená,
že jsme nepadli ani do náruče sociálních demokratů. A ti, kteří by nás v té či oné
náruči rádi viděli, tak z toho jsou nešťastní a mají pocit, že děláme něco nekalého. My
pouze hájíme zájem svých voličů a své politické strany a to je správné.“ „Já myslím, že
skutečnost je taková, že na rozdíl od ODS, která naši zemi zadlužila, sociální
demokraté se jí zadlužit chystají
238
a myslím, že je třeba nedovolit další zadlužování a
ty dluhy, které jsou: je třeba korigovat, je třeba usilovat o jejich nápravu.“ „Po
volbách se bude hledat síla, která by postavila mantinely některým těm šílenostem
sociálních demokratů a myslím, že odpovědní politici budou hledat mantinely, jak
ony mantinely postavit.“ Víte: „Mnoho lidí mělo pocit, že vlastně už zítra budeme
srovnatelní s tím vyspělým světem.“, jenže socialismus zklamal a dopadl tak, že v
podnicích „bohatne managemanet a chudne podnik“. Pro nás z KDU-ČSL je navíc
oproti programu socialistů důležité snížení přímých daní a zvýšení těch nepřímých tak,
236
237
238
V této souvislosti je ukázkový názor Jana Kasala. Byl to poslanecký veterán KDU-ČSL již od roku 1990
(ještě stále do června 2010); místopředseda strany v letech 1992-1998; předseda KDU-ČSL v letech 1998-1999.
Po přečtení sociálně-demokratického předvolebního programu z roku 1998 a díky velkému nárůstu
předvolebních preferencí Zemanovy strany se natolik zhrozil, že se začal připravovat na emigraci z ČR.
96
aby celkové daňové zatížení kleslo. To je podle Luxe konzervativní postoj, kdy na
rozdíl od návrhů pana Zemana „o té míře zdanění musí rozhodovat sám občan: jako
spotřebitel skrze svoji spotřebu.“
239
JL: My vnímáme jako pozitivní, že „celkové
daňové zatížení se snižuje podílem na HDP a tento trend je si myslím správný a zase se
diskutuje pouze o rychlosti tohoto tempa. Já patřím mezi tu část vlády, která se
domnívá, že v současné době není prostor /.../ pro nějaké razantní snižování daní.“ 240
Od záměrů ČSSD se předseda lidovců také odlišil tím, že nechtěl budovat sociální sítě,
nýbrž „sociální trampolínu“, daňové odpočty, stimuly apod. Proto je však zapotřebí
mít dle jeho názoru silnou vládu. Navíc pro Luxe v demokracii „nemají místo“ strany
stavovského typu, tedy například strana hájící pouze zájmy důchodců nebo
podnikatelů atd. 241
Opozice - ČSSD - nemá podle Luxe co mluvit do sestavování a řízení vlády. Je
třeba se chovat korektně, nicméně vládní kabinet sestavuje koalice a nikoliv opozice.
Předseda KDU-ČSL kritizuje sociální demokraty za to, že navrhují ministry do
koaliční vlády, na které se soc. dem. nijak nepodílí. ČSSD má prostě vládu podpořit
při hlasování v parlamentu nebo nikoliv. „Já myslím, že sociální demokraté by neměli
sestavovat vládu; vládu by měla sestavit tato současná koalice. Parlament ji buď
příjme nebo nepřijme.“ S opozicí je dobré hledat dohodu v případě menšinové vlády,
vždycky přitom nadřazovat nad počty křesel a vlastní zájmy stabilitu celé země, avšak
na druhé straně: „Tu zodpovědnost za sestavení vlády by neměla mít opoziční strana:
ta nechť hledá způsob parlamentní kontroly a parlamentního jednání /.../.“ 242 „My
jsme zaregistrovali snahu parlamentu prostě vládnout a já si myslím, že musí být jasné,
odkud se vládne. Jestli ze Strakovy akademie (sídlo vlády České republiky, PA) či z
Lidového domu.“ 243
239
240
241
242
4. 6. 1996, "21", Česká televize, mj. Josef Lux.
243
97
7. EKOLOGIE
„Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať
panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i
nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“ Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu
Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl:
„Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad
nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“ Bůh také řekl: „Hle,
dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom,
na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. Také veškeré polní zvěři,
všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život,
jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ - a stalo se.“ 244
Ekologická problematika nepředstavovala ve druhé polovině devadesátých let
mezi Václavem Klausem a Josefem Luxem nějaký zásadní ideologický střet. Sporné
otázky se zde spíše týkaly nových postupů, metod, návrhů na dotování zemědělství
jako byla tzv. ´zelená nafta´, které plynuly z EU a pro část z nichž se JL nadchl. Ty
pak vyžadovaly v rozporu s přáním českého premiéra buď státní regulace nebo též
peníze daňových poplatníků. Klaus naopak hájil již klasicky svobodu trhu.
Předsedové KDU-ČSL a ODS si velmi uvědomovali a hájili důležitost pokory
k přírodě, potřebu kultivace, zachování kvalitního životního prostředí pro budoucí
generace. JL se na celou věc díval spíše z pohledu ministra zemědělství, v Boha
věřícího člověka. Klaus předně jakožto obhájce zodpovědné svobody jedince a trhu.
Výsledkem jejich spolupráce bylo rapidní zlepšování životního prostředí v celé ČR
vzhledem ke stavu před rokem 1989 včetně enormních investic do nejrůznějších
ekologických opatření.
VK: „Ekologie byla zanedbávána půl století u nás a dneska se antizanedbává.
244
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Genesis I, 1:26-30, Biblion, Praha, 2009, s. 2.
98
Dneska vydáváme na ekologii relativně víc než kterákoliv jiná evropská země, protože
doháníme tu obrovskou ztrátu, která vznikla v minulosti. Takže je to úplně, ale úplně
opačně. Máme větší podíl ekologických investic na národním důchodu než mají tyhlety
západní země; mluvme pravdu: prosím vás mluvme fér; neznamená to, že máme stejně
vyčištěné severní Čechy, to, to neznamená, ale čistíme je rychleji, než kterákoliv jiná
evropská země, takže pozor, zanedbával ekologii někdo jiný. Ne my dnes a to se týká i
těch ostatních oblastí.“ 245 Mj. v případě ekologických otázek však platí, že „co člověk,
to názor konkurující si. Samozřejmě, kdybychom si vybrali kterýkoliv jednotlivý z
těchto problémů, tak můžeme ho vyřešit a uspokojit, ale právě proto, že si ty problémy
konkurují a musí být více jednoho na úkor druhého nebo opačně, tak v tom je právě to
kouzlo a celá ta obtíž nějakého toho efektivního vládnutí, takže já nemohu jmenovat
takto všechno mezi sebou. Já si myslím, že třeba ekologie není tím nejnaléhavějším
problémem této země. O tom, že v ekologii postupujeme krok za krokem, rok od roku k
lepší situaci, o tom já myslím, že vůbec nikdo, kromě pár zaslepených lidí, opravdu
nepochybuje a o tom, že pár dní leží i v Praze sníh a není nijak katastrofálně černý, já
myslím, že každý, kdo se dívá kolem sebe: musí potvrdit.“ 246 „Přeci úsilí člověka o
udržení svých životních podmínek je úsilí naprosto zásadní a nikdo z nás nikdy neřekl,
že to je šlehačkou na dortu.“ „Diskutovali jsme o laciných zelených ekologických
iniciativách, které strašlivě zjednodušeným způsobem o těchto věcech hovořily a
hovoří, ale nikdo nikdy jsme přeci nemohli říct ani slůvko, že by naší povinností nebylo
udržet tuto zemi v co nejlepším stavu a předat ji dalším generacím.“ Každý může vidět,
že „zlepšení ekologické situace je naprosto evidentní za těch 7 a půl roku. Zlepšení
větší, než v jakékoliv jiné oblasti lidských aktivit, které tady máme a vezmeme-li také
obrovskou výšku ekologických investic, každoročně jsou větší než kdekoliv jinde, já
jsem přesvědčen, že toho děláme dost.“ „Takže já bych vůbec nechtěl říkat, že jsme
udělali vše, to ani by mne nenapadlo říci, ale pouze jsem mírně se bránil tomu, že se
ekologie dávala na vedlejší kolej. To fakt pravda není.“ 247
245
246
247
20. 7. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Václav Klaus a Jozef Wagner.
99
Václav Klaus měl v březnu 1996 na TV Nova velmi tvrdý diskusní střet
s Petrem Pithartem právě mj. o ekologických tématech. Přesto se VK snažil o slušné
chování, když o Pithartovi prohlásil, že se znali již před rokem 1989 a „já myslím, že
jsme se i v té době uznávali a respektovali a oceňovali. Já to tak cítil teda a myslím, že
Petr Pithart též, takže já hlavní věc jsem vždycky oceňoval jeho přemýšlivost, jeho
rozmýšlení
o
věcech,
jeho
hloubku
znalostí
a
já
bych
toto
nikdy
nezpochybňoval.“ Nicméně k otázce životního prostředí: „Ale já bych začal tím, že
právě je strašně důležité odlišit jednotlivosti od celku a my většinou o životním
prostředí dneska vidíme,“ až když dojde k nějaké katastrofě nebo „individuální
tragédii“ a „nedostáváme do očí tak zřetelně, tak silně, tak, že by nás to burcovalo,
čísla, která ukazují, jak výrazně se životní prostředí za ta léta zlepšilo.“ Vždyť
„vezmeme-li všechna hlavní data, tak ty výsledky jsou myslím důkazem obrovského
zlepšení životního prostředí.“ „Já prostě se domnívám, že o jakékoli věci je možné
diskutovat pouze za předpokladu, že mluvíme o jasných faktech, o jasných datech.“ „O
tom, že nám čísla ukazují, že rok od roku klesají emise, že rok od roku klesají ukazatele,
které si teď můžeme tady vyčíslit, a že co jiného abychom mohli chtít. Chtěli jsme, aby
se dále zhoršovaly, nebo co bychom mohli chtít. Ten pokles je enormní a je důsledkem
obrovské spousty věcí, obrovských investic do životního prostředí, které jsou u nás
relativně větší, relativně větší než v průměrné západoevropské zemi.“ Je to mj.
důsledek poklesu „těžkého průmyslu“, což si podle VK všichni „přáli“ a též proto, že
jeho vlády uplatňovaly velmi „přísnou legislativu“. Důsledkem „je zřetelné zlepšení
životního prostředí.“ „Podstatná věc, kterou abychom museli říci je, že u nás došlo k
obrovskému, neskutečnému poklesu těžby uhlí. To by každý fér uvažující člověk měl
tleskat a říkat, jestli ta ekonomika funguje s tímto daleko nižším počtem vytěženého
uhlí, spalování uhlí doma atd., tak to je výsledek naprosto bezvadný.“ Dále je nesmírně
pozitivní: dotace na výrobu elektrické energie „neexistují“, prostě „neexistují žádné
takové dotace“. Pan Pithart Klausovi důrazně oponoval. Podle něj není možné díky
nízkému zdanění surovin a energií vytvářet plýtvání zdroji. Občany a podniky je
100
potřeba podle jeho názoru více zdanit, čímž se omezí spotřeba a zlepší se životní
prostředí; surovinové zdroje nesmí být v nižší daňové sazbě. Klaus opáčil, že on má na
mysli především zájem lidí tak, aby se jim nezvedaly ceny nejnutnějších energií
potřebných k holému přežití a na tomto svém postoji setrval. VK: „Já bych chápal,
že pan filosof (Pithart, PA) bude se mnou diskutovat o filosofii, ale teda úvahy o tom,
jestli ještě“ prostě „mají“ tyhle „ceny tepla“ dále „vzrůst o kousek ještě více a ještě
více zkomplikovat životy spoustě lidí nebo nikoliv nebo cena elektřiny,“ tak tohle je
neuvěřitelné. VK argumentoval též velice nízkou spotřebou energie v České republice
vůči celé Evropě. Vždyť naše „spotřeba elektrické energie“ je nesmírně „malá“. Navíc
průmyslový růst potřebuje prostě více energie a samozřejmě tato otázka může být
lehce vyřešena pomocí jaderných elektráren. „A každá země, která prochází výrazným
ekonomickým vzestupem a bohatnutím společnosti, začíná elektrické energie
spotřebovávat více a více. Tento trend se nevyhne ani ČR a v podstatě se budeme
dotahovat na spotřebu, která je v západní Evropě.“ Klaus jasně bojoval proti ideálům
pana Pitharta a nechtěl ekologické daně, nesouhlasil s dotacemi do zelené elektřiny
apod. „Ne, ne, ne.“ „Ne: to je lež. To není prostě pravda. Nic takového.“ „Ale přeci my
chceme, aby byly daně stejné; my nebudeme dávat ekologické výhody, o tom jsem
mnohokrát říkal, ale hlavně o to vůbec nejde. Já opakuji, že naše spotřeba na
domácnost je relativně velmi nízká a podle všech smysluplných úvah bude růst.“ „Řekl
jsem, že daňovou politiku nebudeme zneužívat na zelené nafty, modré nafty a mohu
jmenovat tisíce takových příkladů. To je základní princip.“ „Jsem plně přesvědčen, že
(to je, PA) filosofie zásadní.“ 248
Josef Lux se ovšem velmi zastával jako zemědělec např. zavedení tzv. zelené
nafty. JL: My „zelenou naftu podpoříme, protože je to dobrá věc a všude v okolním
světě existuje, /.../“.
249
Nicméně souhlasil s VK, že by raději vedl diskusi o státní
podpoře výstavby nových bytů pro mladé rodiny s dětmi, než aby došlo k navyšování
prostředků investovaných do ekologie. Dle Klause již totiž daňoví poplatníci přispěli
248
249
101
na ochranu životního prostředí částkou „40 miliard“ korun. 250
Otázka životního prostředí úzce souvisela s povodněmi v roce 1996 a obzvláště
s jejich katastrofickou podobou roku 1997. Josef Lux důrazně vyzýval k pokoře před
přírodou: „Co nemůžeme opakovat je to, abychom se tvářili, že poručíme větru, dešti.
My mu prostě neporučíme. Tzn. my musíme si uvědomit, že jsme součástí přírody, že
příroda občas promluví: nyní promluvila velmi tvrdě
251
a my musíme všechnu tu
zkušenost zhodnotit /.../.“ „Já myslím, že taková věc, jaká se stala, takováto katastrofa,
prostě nemůže být předmětem nějakého politického soupeření nebo nějakého
politického zisku.“ 252
Předseda KDU-ČSL se vyslovil v souvislosti s povodněmi pozitivně směrem k
možnosti využití dobrých myšlenek z minulosti, které by dokázaly lidem pomoci. Na
přímý dotaz komunisty Miloslava Ransdorfa 253 pak třeba vyjádřil podporu dobrým
nápadům protipovodňové komise z roku 1965. JL: „Já myslím, že každou dobrou
myšlenku je třeba použít. My jsme to už učinili.“ 254
Poslanci a senátoři by neměli dle Luxe narušovat průběh záchranných prací při
nejrůznějších přírodních katastrofách svou přehnanou přítomností. Všude se jen pletou
a snaží se hlavně působit dojmem před televizními kamerami: že něco dělají. Měli by
raději odjet na dovolenou: zabránilo by se tím zbytečnému otravování lidí, kteří reálně
zachraňují životy, pomáhají, pracují, organizují atd. 255
VK s JL naprosto souhlasil a navíc také vystoupil proti melioracím, proti
rozorávání mezí, proti ničení samoregulačních procesů přírody. Varoval před stavěním
250
251
Ničivé povodně udeřily 5. až 16. července 1997.
252
27. 7. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Miloslav Ransdorf.
253
Miloslav Ransdorf - poslanec za komunistickou stranu v letech 1990 až 2004.
254
255
102
lidských obydlí v záplavových zónách, které byly po staletí určeny k přirozenému
rozlevu říčních toků. Právě ono „umělé zabetonovávání“ a „narovnávání toků“ je
velmi nebezpečné. „Já myslím, že ty meliorace, to je jedna z největších hrůz, které naši
zemi vůbec kdy postihly.“ „Povolování (staveb, PA) v oblastech, které byly evidentně
záplavového typu.“, bylo velkým problémem. „Takže neporoučejme až zas tak moc
tomu větru, dešti“, neboť „ta země je zranitelná, a že sebelepší technika nás před tím
vodním proudem neochrání.“ 256
V případě nutnosti bychom neměli podle JL váhat v případě velké přírodní
katastrofy s přijetím pomoci ze zahraničí, neboť „myslím, že se za to stydět
nemusíme.“ 257
256
257
103
8. EXTRÉMISTÉ A POLITIKA, OTÁZKY MENŠIN A RASISMU,
XENOFOBIE
„Bohabojný člověk se nebude pouštět na cestu jakýchkoliv extrémů.“ 258
„Církev, která zavrhuje veškeré pronásledování, ať jde o kohokoli, protože má
na paměti společné dědictví se Židy a je vedena nikoli politickými pohnutkami, nýbrž
náboženskou
evangelijní
láskou,
želí
nenávisti,
pronásledování
a
projevů
antisemitismu, jimiž se kdykoli a kdokoli obrátil proti Židům. /.../ Nemůžeme se však
obracet v modlitbě k Bohu, Otci všech, jestliže odmítáme chovat se bratrsky k
některým lidem, stvořeným podle Božího obrazu. Postoj člověka k Bohu Otci a postoj
člověka k bratřím lidem tak těsně souvisí, že Písmo praví: „Kdo nemiluje, Boha
nepoznal" (1 Jan 4, 8). Tím ztrácí podklad každá teorie nebo praxe, která činí rozdíl
mezi člověkem a člověkem, mezi národem a národem, pokud jde o lidskou důstojnost a
z ní vyplývající práva. Církev tedy zavrhuje jako cizí Kristovu smýšlení jakoukoli
diskriminaci nebo jakékoli utiskování lidí pro jejich rasu nebo barvu pleti, sociální
postavení nebo náboženství. Proto jde posvátný sněm ve stopách svatých apoštolů
Petra a Pavla a snažně zapřísahá křesťany, aby „vedli mezi pohany vzorný život" (1
Petr 2, 12), a je-li možno, pokud záleží na nich, aby žili v pokoji se všemi lidmi. Tak
budou opravdu dětmi svého Otce, který je v nebesích.“ 259
Otcové zakladatelé české liberálně-konzervativní politiky Václav Klaus a Josef
Lux měli ve druhé polovině 90. let 20. století shodný názor na to, že extremismus do
politiky nepatří, nicméně pokud již existují nějací takoví éxtrémní´ a lidmi ve
svobodných volbách zvolení zastupitelé, pak je třeba tento stav demokraticky
respektovat, přičemž to ovšem samozřejmě neznamená ustupování těmto silám. Klaus
i Lux raději viděli jednání u kulatého stolu než demonstrace v ulicích. Odsuzovali
jakékoliv politické aj. násilnosti, terorismus. Odmítání rasismu, xenofobie nebo řešení
258
BIBLE, Kazatel, 7:18 - viz http://www.biblegateway.com.
259
104
otázek menšin si pak podle nich žádalo především každodenní práci na poli vzdělávání
a nikoliv zákonné či policejní represe. Otcové zakladatelé spíše preferovali úlohu
odpovědné svobody jedince s právem říci odlišný názor, s možností svobodné diskuse,
jednání u tzv. kulatého stolu, než někoho za tento jeho ´jiný´ ideál trestat. Nicméně
také tato svoboda měla své meze a trestní odpovědnosti se především nemohli zříci
příliš aktivní jedinci. JL a VK měli výhrady přistupovat aktivně k otázce tzv.
kolektivní viny, tedy nechtěli zakazovat jakožto vysocí představitelé vládní moci
(nebo k tomu vydávat pokyny patřičným orgánům) celá opoziční hnutí nebo politické
strany.
Zajímavé bylo, že v listopadu a prosinci 1997 se po pádu vlády odhodlal také
VK s ODS k otevřené podpoře pro-klausovských lidových demonstrací, což místy
mohlo inklinovat k tzv. éxtremismu´. Josef Lux totiž tato občanská shromáždění
kritizoval.
Ovšem za typické politické extrémisty byli považováni tehdejší představitelé
KSČM a Sdružení pro republiku-Republikánská strana Československa (SPR-RSČ).
Tyto strany měly své zástupce v parlamentu. Oficiální politická strategie vládní
koalice byla: s těmito stranami se nespolupracuje. Každopádně diskuse a jednání
probíhala. Dokonce v médiích zazněla slova především z úst Josefa Luxe o jeho
pochopení pro tzv. éxtrémistické´ názory a častá vyjádření směrem k voličům nebo
přímo členům KSČM, SPR-RSČ ve stylu: jistě je mezi nimi také mnoho slušných
lidí.
Bohužel ani Klausovi s Luxem se ne vždy podařilo dodržet svá předsevzetí
ohledně respektu k demokraticky zvoleným zastupitelům éxtrémistických´ názorů ve
svobodné společnosti. Klasickým příkladem byl případ uvěznění kandidáta na
presidenta ČR a předsedy SPR-RSČ Sládka tak, aby mohl být díky jeho absenci při
105
hlasování v parlamentu zvolen Václav Havel 260 roku 1998 podruhé presidentem Česka:
právě o jeden chybějící Sládkův hlas. Nebo s trochou nadsázky obléhání a razie
v poslaneckých kancelářích SPR-RSČ přímo na výsostné půdě Parlamentu České
republiky, ke kterým sáhly policejní složky v lednu 1997. Tyto zásahy se dokonce
neobešly bez násilí. Bohužel takové kroky značně poškodily mezinárodní prestiž jinak
výborně hodnocené ČR. Byly však samotným VK a JL kritizovány. Uvědomovali si:
vytvořil se tak velmi nebezpečný precedens, který společně s fyzickými útoky
261
spáchanými některými občany ČR na část významných představitelů tehdejšího
politického života zanechal temnou skvrnu na prvních deseti letech polistopadové
´Zlaté éry´.
Nárůst popularity SPR-RSČ a KSČM. Podle dobového průzkumu veřejného
mínění před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z května 1996 měli
získat republikáni 20 křesel a komunisté 25. Václava Klause tato informace dosti
překvapila. Josef Lux reagoval takto: „Myslím, že každého zodpovědného politika musí
znepokojovat nárůst extremismu jako takového; samozřejmě se potom projevuje v
rámci politiky. Já jsem měl tu čest u tohoto stolu nedávno vést jednu diskusi
262
a jsem
přesvědčen, že ta příčina je prostě v tom, že tady je podstatná část lidí, kteří mají
260
Václav Havel - president ČR v letech 1993 až 2003 a jedna z nejvýznamnějších postav disidentského hnutí
před listopadem 1989.
261
Např. 5. prosince 1992 - pobodán předseda KSČM Jiří Svoboda; 18. února 1994 - útok na poslance za
Liberálně sociální unii (LSU) Tomáše Štěrbu a tajemníka poslaneckého klubu LSU Otokara Marka; březen 1994
- ve vlaku byla přepadena poslankyně KSČM Květoslava Čelišová; 4. dubna 1994 - útok na poslance Emila
Jaroše (ODS) před jeho domem v Hradci Králové; 15. listopadu 1996 - byl napaden poslanec ODS Marek Benda
na pražském sídlišti Prosek; 6. ledna 1997 - Josef Lux byl napaden nožem a slzným plynem přímo ve své
kanceláři na ministerstvu zemědělství; v noci na 6. února 1997 byl napaden poslanec ČSSD Pavel Dostál a
pořezán v obličeji, na hlavě; 6. prosince 1997 - pokus o bombový atentát na ministra financí Ivana Pilipa (ODS);
23. března 1998 - byl opět napaden poslanec Pavel Dostál v rychlíku mezi Českou Třebovou a Pardubicemi; 9.
května 1998 - na mítinku v Novém Boru na Českolipsku byl napaden předseda SPR-RSČ místními Romy
s následkem zranění samotného Sládka a několikati dalších lidí; 6. června 1998 - byl v Českých Budějovicích
napaden poslanec Václava Svoboda z ČSSD atd.
262
JL zmiňuje svou veřejnou debatu s předsedou SPR-RSČ Sládkem z 31. 3. 1996 v TV Nova.
106
kritický názor k tomu, co se kolem nás děje. A jsem přesvědčen, že většina voličů
republikánů jsou prostě slušní lidé. Jsou to dobří lidé, kteří se vyslovují kriticky k
tomu či onomu. Já rozumím tomu, jestliže někdo v severních Čechách je okraden za
bílého dne, tak najednou má pocit marnosti a jakoby prostě všechno hodí na zem a
upne se k nějakému jednoduchému řešení /.../ ala Cikáni ven atd. a tady si myslím, že
je důležité to, o co jsem se třeba pokusil v této diskusi tady: prostě ukázat na to, že ti,
kteří slibují takovéto jednoduché recepty, že prostě slibují nesmysl. Že to prostě není
reálné. A to bych chtěl říci snad všem voličům, kteří uvažují o tom, volit tyto extrémní
strany, protože /.../ to, že někdo je kritický, ještě neznamená, že najde řešení v nějaké
jednoduchosti.“ 263
Xenofobie a rasismus. Lux: „Je to nepochybně reálný problém. My jsme
nepochybně uchopili svobodu v různých podobách.“ „A rasismus nepochybně začíná
oním kopáním do věnců, ať už na tom či onom hřbitově a končí rasovými útoky a
vraždami a v tomto smyslu jsem přesvědčen, že základ řešení této věci samozřejmě je
ve výchově, dlouhodobě, nicméně je zodpovědnost státu a jeho orgánů, aby tam, kde z
některých z těchto důvodů jsou páchány trestné činy, aby byl na místě a přísný.“ Mohl
by stát v čele KDU-ČSL Rom nebo Žid? JL: „Nevidím to jako problém.“ Víte: Romy
je třeba vidět jako „sumu“, jako „součást společnosti“ a nikoliv je „vydělovat“ z životů
většiny populace. 264 „Já myslím, že rasismus je o to více zavrženíhodný, protože se
vztahuje k něčemu, co člověk nemůže ovlivnit. Lidé se k různým ideologiím hlásí,
kdežto člověk se s různou barvou pleti se prostě narodí a tady je určitý rozdíl a já mám
za to, že v podstatě jde o dvě věci. První věc je otázka vůbec snášenlivosti a všech
těchto věcí, které s tím souvisí a myslím, že i to, o čem jsem hovořil, že například
v politice byla snaha stavět různé skupiny proti sobě, tak jak jsem naznačil před chvílí,
tak že to vytváří určitou atmosféru, která povzbuzuje onu nesnášenlivost například i
v té rasové oblasti a řešení já vidím ve dvou zásadních směrech. Zaprvé myslím, že je
důležité, abychom se naučili nejenom tolerovat, ale vážit si, dokonce bych řekl i bránit
263
264
107
onu různost, onu jedinečnost a teď nejenom z pohledu barvy pleti, ale různé různosti a
zadruhé si myslím, že je potřeba skutečně trestat jednotlivce, nikoliv skupiny. Já
nevím, jestli mezi skiny
265
nejsou slušní lidé, možná ano. Dokonce je velmi
pravděpodobné, že ano a prostě vymyslet zákon na toho, kdo má holou kůži, když to
přeložíme nebo holou hlavu přesně, prostě to bychom opravdu dali zákon o mnoha
lidech, kterým nenarostly vlasy a o tom to přece není. Tzn. trestat zásadně jednotlivce
za to, co on učinil, a jestliže tady je nějaké hnutí a to si myslím, že není možné
vztáhnout na skiny, protože oni nejsou registrovaní, ale je-li tady nějaká Vlastenecká
liga 266 nebo někdo, kdo šíří nějaké rasistické noviny, nějaké myšlenky atd., tak proti
nim tvrdě, ale proti konkrétním lidem. Proti tomu kdo vydává noviny, kdo je redaktor.
/.../ a jestliže vydává tyto věci, jestliže toto propaguje, pak je třeba je zakázat.“ „Já
myslím, že nelze říci, že jsme větší rasisté (jako národ, PA), nebo že u nás má rasismus
větší prostor než jinde ve světě. Víme, že to je problém dneska celosvětový a také
v Evropě je to myslím jedna z priorit všech vlád a všech odpovědných lidí. A myslím si,
že u nás doposud jsme málo věnovali energie menšinám, jejich ochraně, aby tito lidé
věděli, že tento stát je připraven je chránit, teď myslím v té podobě slušné a korektní.
Jestli někdo porušuje zákon, tak je třeba ho potrestat bez rozdílu pleti, ať je třeba
fialový. Ale prostě ta podpora, ta aktivní - řekl bych - role státu, ta se rodí až teprve
pod tímto tlakem a to je třeba přiznat, je to pozdě, ale přece.“ Josef Lux navíc odmítl
návrhy senátora za ODS pana Zdeňka Klausnera 267, který chtěl v 90. letech 20. století
265
Skinheads - „Skinheads je označení pro subkulturu nebo skupinu lidí vyznávající a praktikující určitý životní
styl a směr, jehož kořeny sahají až na Jamajku do 50. let 20. století.“ „Typickým poznávacím znakem se stala
vyholená hlava a oblečení, které se skládá z tzv. „těžkých“ bot (např. značky Dr. Martens), případně pracovních
bot s okovanou špičkou, jaké nosili dělníci v docích, vojenské letecké bundy (tzv. „bombery“) nebo tzv.
Harringtony, džíny a kšandy přes košile či polokošile značky Ben Sherman nebo Fred Perry. V Československu
se skinheads začínají výrazněji projevovat až po roce 1989.“ - viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Skinhead. V
obecném povědomí veřejnosti jsou příslušníci skinheads velmi negativně spojováni s násilím, s útoky na Romy,
s nacismem atd., ačkoliv v tomto hnutí jsou zastoupeny různé směry, hodnoty a rozhodně ani zde nelze někoho
nálepkovat nebo zastávat pojetí kolektivní viny.
266
Vlastenecká liga - občanské sdružení působící oficiálně od 19. 11. 1993.
267
Zdeněk Klausner - senátor za obvod Praha 4 v letech 1996-2000.
108
vystěhovat Romy za hranice Prahy.
268
„Ale pak to musíte všichni doříct v ODS,
jestliže tohle někdo propaguje, pak je velmi nešťastné a hloupé, když je senátorem a
reprezentuje.“ 269
Otázka Romů a tzv. českého rasismu. Václav Klaus: „Tenhle problém prostě
netrivializujme. Já jsem z toho smutný nekonečným způsobem, že takto dopadá náš
romský problém, nebo takto se vyhrocuje. Mne to trápí nesmírně a já myslím, že já
jsem poslední, komu by v tomto bylo možné něco vytknout a pokud se také nemýlím,
tak i toto je pocit, který já často z úst našich romských spoluobčanů slyším. To, že
prostě naše země není ideální, a že tady určité předpojatosti prostě jsou, a to je
bohužel tragédie, se kterou se utkáváme a budeme utkávat dnes a denně.“ „Že to je
veliký problém, a že nemá okamžité řešení, že má řešení dlouhodobé, a že samozřejmě
já vidím cestu přes dlouhodobější školské programy /.../.“ 270
Josef Lux se řídil ve své mediální praxi tím, že se nebál jednat a poznávat
osobně také tzv. éxtrémisty´. Věrný svému přesvědčení: „Já si myslím, že k
demokracii patří jednání a hledání řešení.“ a „I republikánští poslanci byli v
demokratických volbách zvoleni.“ 271, byl ochoten přijít do dlouho očekávané - divácky
velmi atraktivní - televizní diskuse s předsedou SPR-RSČ Sládkem, která se
uskutečnila 31. března 1996 v TV Nova. JL vysvětlil proč přišel seriózně diskutovat
jako místopředseda vlády a ministr zemědělství s éxtrémistou a populistou´: „Já jsem
přišel proto, protože já jsem tady potkal pana Sládka ve Federálním shromáždění jako
poslance, tenkrát jako normálního poslance a od té doby jsem o něm moc neslyšel.
Vlastně potkáváme se až nyní. Snažil jsem se prolistovat některé knihy, které jste vydal
a trochu mne tam vyděsily nějaké ty termíny. Fašistická vláda, havlo-fašismus, ne268
Tento Luxův názor je zajímavý především ve srovnání s pozdější činností Jiřího Čunka, jenž neváhal
podobný krok zrealizovat v praxi ve Vsetíně roku 2006. Čunek byl předsedou KDU-ČSL v letech 2006-2009 a
ministrem pro místní rozvoj v letech 2007-2009. Starostoval ve Vsetíně v období 1998-2007.
269
270
2. 9. 1997, Karanténa, Česká televize, Václav Klaus.
271
109
NATO, ne-EU, obnovení Československa atd. Tak mne to docela tak zaujalo. Říkal
jsem si: co to má znamenat. A nedávno jeden můj kamarád říkal, když jste objížděl
nějaké vesnice ve východních Čechách, odkud já pocházím, že byl na mítinku pana
předsedy (Sládka, PA) a tam na dědině bylo asi 5 lidí a tam z ampliónu pouštěli
potlesk a ten člověk mi říkal, to je něco šíleného, to se dělá v těch amerických
zábavných pořadech /.../ a ten kamarád říkal, to je prostě něco na teploměr a tak jsem
si řekl, že tydle věci opravdu jsou trochu zvláštní a tak jsem se přišel prostě podívat na
člověka, který prostě tohle nějak organizuje a dělá. A druhý důvod proč jsem přišel je
ten, že já si vážím voličů republikánů, protože jsem přesvědčen, že většina z nich jsou
slušní lidé a v demokracii je politické spektrum, jsou různé strany a je třeba prostě
toto respektovat a těch lidí já si vážím.“ Předseda KDU-ČSL byl na diskusi se
Sládkem evidentně skvěle připraven. Používal dokonce některé psychologickomarketingové finty tak, aby svého oponenta vyvedl z míry. Sládek však nezůstával
v tomto smyslu nic dlužen. Lux se snažil sesadit šéfa SPR-RSČ v televizním pořadu
z pomyslného trůnu ´velkého vůdce extrémní opozice´ tak, že jej postavil do role
pomateného člověka, který je hoden lidského soucitu. Vyslovil porozumění pro
chudáka politika, který je se svou stranou sám proti všem jako kůl v plotě. Vždyť celá
země je jim nepřátelská a oni chudáčci republikáni si na to hlasitě stěžují atd. „To bych
vás musel politovat pane doktore“, řekl Lux přímo Sládkovi. Posléze pokračoval: „Já
si myslím, že postavení politické strany v politickém spektru se neurčuje tím, jestli si
někdo říká, že je pravicový nebo levicový, ale tím, co dělá. Prostě skutky.“ „Skutečná
republikánská politika u nás prostě neexistuje, protože politika se dělá ve vládě nebo v
parlamentu. A když bych se podíval na onen republikánský klub, pominu-li, že ze
čtrnácti jich tam zbylo 9, (respektive, PA) 5, těch zbylých devět se rozprchlo: tak těch
pět zbylých republikánů do parlamentu velmi málo dochází, respektive tam velmi málo
pracují. A jestliže tady tato republikánská politika není, absentuje, tak dle mého soudu:
to co dělá pan doktor Sládek a několik jeho kamarádů, není žádná politika, to je
takový jeden permanentní akční film plný potyček, podvržených dopisů či soudů, na
které pan doktor nechodí. To znamená, že pan doktor je jako kůl v plotě na tom
politickém spektru, na té politické scéně, znamená to, že žádná faktická politika
110
republikánů tady není a znamená to, že to, co tady předvádí, je takový jeden
dobrodružný film a jedna z těch scének tady byla, ještě než jsme zapli kameru.“ Sládek
oponoval tak, že lidovci spolupracovali vždy s každým a dokázali to ´výborně´ již po
únoru 1948, posléze se přimknuli k vítězné ODS a nyní už zase pokukovali po ČSSD
(nárůst preferencí soc. dem.). Kdyby se preference zvrtly ve prospěch republikánů, tak
by s nimi také jistě koalovali. Lux: „Víme: s kým spolupracovat nebudeme. To jsou
komunisté a republikáni.“ Kromě dalších témat se předseda republikánů také vyjádřil
velmi odmítavě vůči ´přeháněním´ WHO 272 ve věci drastického nebezpečí tzv. nemoci
šílených krav BSE 273. Josef Lux však byl jako zemědělec velmi opatrný a považoval
varování WHO za vážný problém: „Je to vážná věc.“ Avšak v otázce zemědělského
programu republikánů byl předseda KDU-ČSL velmi vstřícný, když pravil: Víte
„objevil jsem tam i několik pozitivních vět, což docela s radostí kvituji.“ JL byl prostě
schopen ocenit také program tzv. éxtrémistické strany´, pokud tam nalezl něco
rozumného. Ale opět pak následovala kritika a mírně ironická nabídka pomoci
Sládkovi při jeho činnosti: „Pokud pan doktor (Sládek, PA) něčemu nerozumí, tak se
může přijít zeptat a my bychom mu rádi poradili.“ Také další části republikánského
programu se JL pokusil vnímat a „snažil jsem se ho chvíli brát vážně. Chvíli opravdu,
chvíli seriózně a věcně se do něj podívat. A zjistil jsem, jak ten program je
neseriózní.“ Vybral si např. republikánský návrh na zavedení důchodů ve výši
devadesáti procent průměrného platu. JL: „Všichni diváci vědí, že my bojujeme s ODS
o to, aby průměrný důchod, hodnota tohoto důchodu k průměrné mzdě neklesala pod
50%.“ Slíbit důchodcům 90% průměrné mzdy = nárůst výdajů státního rozpočtu o
„130 miliard korun“. Další peníze daňových poplatníků by chtěli republikáni vyčlenit
na třicet procent bytového fondu pro sociálně nejslabší část populace. Tento nápad
ovšem JL zkritizoval: Byty přece nejsou a musely by se teprve postavit (250 miliard
korun). Další návrhy pana Sládka by stály 500 miliard korun. SPR-RSČ chtěla najít
potřebné prostředky pomocí zrušení výdajů na EU, OSN, NATO, omezení výdajů na
zbrojení apod. Lux potvrdil: ano, tím by republikáni získali nějakých 180 miliard, ale
272
Světová zdravotnická organizace (World Health Organisation).
273
Zde se přímo nabízí paralela s tzv. kauzou prasečí chřipka v roce 2009.
111
ten zbytek by jim stále chyběl. Konečně k otázce politického násilí JL prohlásil:
„Politické násilí, stejně tak jako rasismus je věc, kterou je třeba jasně odmítnout, kde
je třeba říci jasné ne. Od kopání věnců na hřbitově vede cesta k bombovým útokům.
Od slov cikáni táhněte: vede cesta ke konkrétním rasovým útokům. A tady je třeba
jasně říci ne. A ne jenom slušně, ale demokratický politik toto prostě musí
odmítnout.“ Následovala hádka mezi Luxem a Sládkem, skákání do řeči aj. výpady
vhledem k diskusní otázce o tzv. kolektivní vině. JL: „Ale není možné tento pohled
uvrhnout na skupinu, jako takovou.“ „Každý zodpovídá sám za sebe, nikoliv za to, do
jaké rodiny přišel.“ „Kdybychom si na chvilku představili, že jsme se narodili jako
černí, třeba jako Cikáni, že jsme přišli do školy, kde jsme neuměli pořádně česky, že
nás poslali do nějaké pomocné školy, že jsme se snažili být slušní, zatímco naši
kamarádi kradli a pak přijde nějaký člověk a řekne: táhněte ven, tak by se nám to
nelíbilo. Já si myslím, že je potřeba zopakovat, že potrestaný musí být každý bez
rozdílu, ale ne proto, že se narodil třeba jako Cikán, či chcete-li jako
Rom.“ Politickému rasismu je třeba říci „jasně ne“. 274
Zvolení Václava Havla presidentem roku 1998 se zdařilo díky zatčení předsedy
republikánů Sládka (byl již od roku 1997 zbaven poslanecké imunity). Klaus: „No tak
zaprvé zvolen byl. Z toho bych já vycházel a teprve ve druhé úvaze bych vydiskutoval
jak a o kolik, to je první věc. Nebyl, opravdu nebyl žádný vážný protikandidát. Bylo
logické, že bude zvolen podle mého názoru a prostě zdá se, že tato země ještě
nedospěla do éry, nedozrála do éry, aby byl postaven vážný protikandidát Václavu
Havlovi: to prostě je realita, to se stalo, že ten poměr sil byl velmi těsný, ukazuje
nepochybně rozpolcenost téhle té země názorovou, ideovou, která se promítá do
hlasování poslanců a senátorů a bylo by falešné zastírat, že taková situace v naší zemi
prostě je, tak to je a já vím, že president sice není odsouzen k tomu, aby nepřetržitě
jednal s parlamentem a měl tam 101:99 (hlasů, PA) nebo 99:101 (hlasů, PA), ale ten
nejtěšnější poměr sil já myslím, že psychologicky také trošku svírá variantní prostor
presidentovi pro jeho chování a rozhodování.“ Sládkova neúčast, nemožnost jeho
274
31. 3. 1996, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Miroslav Sládek.
112
politického projevu a proslov Václava Havla již nemohli na situaci nic změnit. VK:
Inu „domnívám se, že neovlivnil podstatu, protože to zas jako myslím, že poslanci a
senátoři
nejsou
natolik
dětinští,
aby
jeden
projev
mohl
ovlivnit
jejich
rozhodování.“ Klaus konečně reaguje na to, že Sládek byl zavřen do vězení a tím se
umožnilo zvolení presidenta. „Cokoliv si myslím o panu Sládkovi a republikánech,
tak to, co se odehrálo: je prostě nešťastné. Podívejte: já si to mohu dovolit říci,
protože ono Sládkovo vystoupení, narozdíl od všech ostatních, já jsem slyšel. Já jsem
byl v té super trapné a nešťastné pozici, kdy sedím v Lichtenštejnském paláci s
Helmutem Kohlem před rokem při podepisování Českoněmecké deklarace a mohu se
studem propadnout, že tehdejší ministr vnitra 275 a policejní president 276 dopustili, aby
Sládkovci byli tři metry od Lichtenštejnského paláce a studem se mohu propadnout, že
ta okna nedovedou utajit nebo odblokovat to řvaní, pískání a projevy republikánů a je
mi trapně ty 3 hodiny, co s Helmutem Kohlem takhle sedím a rokujeme o Deklaraci,
takže já myslím, že víc než kdokoliv jiný můžu být nešťastný z toho, co se prostě řeklo.
O tom není sporu, ale přesto si myslím, že to, že to, že byl předseda republikánů vzat
do vazby týden před tím (před volbou presidenta, PA) a dva dny potom propuštěn,
prostě nikomu na světě nevysvětlíme a ohlasy ze světa mám, že to bylo diletantství
nebo náhoda nebo shoda okolností, bohužel už nám to nikdo neodpáře, nikdo nám to
prostě neuvěří a myslím, že to je hloupé, že se prostě tohleto stalo.“ „Každou
nemocnou babičku v komunálních volbách na poslední vesnici, když jsou
komunální volby starosty a podstarosty té či oné vesničky, když je nemocná, tak ji
někdo donese prostě urnu atd. /.../ jde mně prostě o ten princip a já si myslím, že
musíme si na tyhlety věci dát pozor: prostě demokracie buď je nebo není a já si
mohu něco myslet o extrémistických stranách, ale prostě jsou to dneska strany
parlamentní, jsou-li to strany parlamentní, nezakázali-li jsme je, tak já mám prostě
pocit, že má někdo, kdo legitimně kandiduje na presidenta (Sládek, PA), mít možnost
vystoupit ve sněmovně s projevem. Já bych prostě komunistického presidenta nikdy
nevolil, to mne ani snad nikdo nemůže podezírat z toho, ale je-li to nezakázaná
275
Jan Ruml - ministr vnitra za ODS v letech 1992-1997.
276
Oldřich Tomášek - ředitel policie v letech 1995-1998.
113
parlamentní strana, je-li legitimním kandidátem na post presidenta, já myslím, že to je
neštěstí.“ Zeman souhlasí s Klausem: on by dokonce Sládkovi přivezl urnu do vězení.
277
Josef Lux: „K demokracii patří jiné názory.“ 278 JL: „Víte, já budu vždycky usilovat
v demokracii o to, abyste mohl (směrem tazateli z publika, PA) svobodně vyslovovat
svůj názor a abyste mohl svobodně volit koho chcete.“
279
Předseda KDU-ČSL:
„Myslím si, že pouze v komunismu končili političtí vůdci buď v hrobě nebo v base,
ale v demokracii: jestliže politický vůdce či politická strana, která má nějaký program,
má nějaké představy, má nějaké ideje, je nemůže v té vládě uskutečnit, tak prostě jde
do opozice. My jsme nemohli být ve vládě s komunisty, což byla také jedna varianta,
protože prostě to není možné.“ 280
Respekt k jiným názorům ovšem ještě podle Luxe neznamená spolupráci: „Jsme
politickou stranou, která se snaží vést důležitou a vážnou a seriozní politickou diskusi
a žijeme v politickém spektru, kde já vnímám: jsou dvě politické strany, se kterými není
možné vést diskusi. Jsou to komunisté a republikán 281. A s těmi také diskusi nevedeme
a nikdy nepovedeme.“ 282 JL: Zkrátka „já v tuto chvíli mohu zodpovědně říci, že si
absolutně nedovedu představit spolupráci s komunisty a s republikány /.../.“ 283
Klaus v tomto ohledu s JL souhlasil. Vyjádřil se kupříkladu na adresu pana
Sládka po hlasování v parlamentu o důvěře nové vládě z 25. července 1996 takto: „No
tak vystoupení Miroslava Sládka nejenom toto, ale i řada jiných, je absurdní a dneska
myslím, že urazil ještě další spoustu lidí, která se občas bavila tím, co říká, občas tomu
nevěnovala pozornost, ale myslím, že dneska předvedl, co v něm skutečně je.“ 284
277
278
279
280
281
Lux ale přesto tyto diskuse vedl mj. na TV Nova s předsedou SPR-RSČ Sládkem např. 31. 3. 1996.
282
283
284
114
Zastoupení tzv. éxtrémistických stran´ ve vedení sněmovny. JL byl proti.
Požadoval, aby zde byly pouze koaliční strany.
285
Opozice se nemá co ucházet o
funkce v parlamentu, neboť její představitelé musí mít smysl pro „politickou slušnost“.
„Náš názor je takový, že v tom našem parlamentu prostě republikáni a komunisté by
neměli stát v čelních funkcích a tím myslím předsedy, místopředsedy či šéfy výborů a
máme pro to několik jasných důvodů. Myslíme si, že určitá shoda, která je v rámci
současné koalice a i společně se sociálními demokraty, je mj. v tom, že máme - řekl
bych - velmi podobný pohled na základní zahraničně politické směřování naší země a
také máme už trochu odlišnější, ale přesto - řekl bych - podobný /.../ pohled, který je v
určitém zákrytu, na pokračování těch transformačních procesů, které byly
nastartovány po roce 89 a politická reprezentace, která má absolutně odlišné názory,
ať už na zahraničně politickou orientaci či na vůbec /.../ ten směr reforem po listopadu,
si myslím, že by prostě neměla ve vedení sněmovny být a to nesouvisí ani s osobním,
ani s odborným pohledem. Nepochybně mezi komunisty a republikány je celá řada
dobrých lidí, vynikajících a špatných, tak jako v jiných politických stranách,
nepochybně se to týká i odborníků, ale toto je politický pohled. A proto my prostě
nebudeme podporovat, aby republikáni a komunisté stáli v čele této sněmovny.“ „Já si
myslím, že ta jejich činnost může být jakákoli, ale není možné zpochybňovat prostě
to, že ten mandát mají, prostě mají za sebou voliče, jsou v parlamentu a o tom je
demokracie. Ale z toho neplyne vůbec žádné právo, že by měli stát v čele toho či
onoho výboru.“ „A protože jsme demokraté, tak v parlamentu můžeme jaksi bojovat
nebo usilovat demokratickými prostředky o to či ono a v této situaci my budeme
usilovat hlasováním o to, aby představitelé komunistů prostě nebyli v těch čelních
funkcích.“ 286
V březnu 1997 vznikly v českém parlamentu při hlasování o Česko-německé
285
12. 7. 1998, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Miloš Zeman. V červenci 1998 se to týkalo také ODS,
která měla mj. dostat jakožto opoziční strana funkci šéfa Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
286
115
deklaraci dlouhé obstrukce ze strany republikánů a komunistů, kteří se navzájem
podpořili
s úmyslem
nepřipustit
schválení
tohoto
důležitého
mezinárodního
dokumentu. Často též používali silné slovní obraty. „Poslanci SPR-RSČ se na 8.
schůzi Poslanecké sněmovny od 4. do 14. února 2008 snažili různými prostředky
znemožnit projednání Česko-německé deklarace. Nejprve zdržovali jednání Sněmovny
dlouhým řečněním, například poslanec Sládek 5. února. Od 7. února přistoupil
předseda poslaneckého klubu SPR-RSČ M. Sládek a jeho kolegové k technické
obstrukci, čili ke zdržování zneužíváním jednacího řádu. Podával nesmyslné
procedurální návrhy a žádal, aby o nich bylo okamžitě hlasováno. Takto například
navrhl, aby se veškerá vystoupení poslanců v rozpravě k návrhům zákonů podávala jen
písemně. Pak začali republikáni číst položku po položce Seznam skupin léčivých látek
jako navrženou přílohu projednávaného zákona o veřejném zdravotním pojištění. 11.
února se konečně dostala na pořad schůze Česko-německá deklarace. V rozpravě k ní
zase republikánští poslanci četli dlouhé výtahy z historických příruček a dokumentů.
Zároveň navrhli přerušení schůze Sněmovny na 120 dnů, poté na 115 dnů. Sněmovní
většina čelila obstrukci prosazením návrhu předsedy klubu ODA I. Maška, že
Sněmovna bude jednat do 23,00 hod. a že o všech podaných návrzích včetně
procedurálních se bude hlasovat až 12. února ráno. 12. února Sněmovna podle § 59
odst. 1 a 2 JŘPS omezila řečnickou dobu na 10 minut s tím, že poslanec může v
rozpravě k jednomu bodu vystoupit nejvýše dvakrát. Časové omezení se však
nevztahuje na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu,
čehož republikáni využili k asi tříhodinovému projevu poslance J. Nehery. Další den,
13. února, zbylí republikánští poslanci odříkávali své desetiminutové (případně
sloučené dvacetiminutové) projevy, zakončované stereotypní větou: „Konstatuji, že mi
nebylo v Poslanecké sněmovně údajně demokratické České republiky umožnit dokončit
projev k tak významnému bodu, jaký je Česko-německá deklarace.“ Poslanec J. Krejsa
se pokusil přednést ještě druhé stanovisko klubu, nebylo mu to ale umožněno. Na
návrh poslance I. Maška bylo odhlasováno, že se bude jednat až do ukončení rozpravy,
nejdéle však do 6,00 hod. ráno. Rozprava skutečně pokračovala do noci, ale po
půlnoci se již podařilo dospět ke konci obecné rozpravy, a to i navzdory řadě
116
procedurálních návrhů poslance M. Sládka, například na přerušení schůze Sněmovny
na 114 a pak 113, 111, 110, 109 a 108 dní. O nich se hlasovalo až ráno 14. února. Ten
den proběhla i podrobná rozprava a závěrečné hlasování. Po půl sedmé večer byla
Česko-německá deklarace poměrem hlasů 131 ku 59 schválena.“ 287
VK byl tímto vývojem situace zděšen. Domníval se: byla to „hrůza“, něco
„odpudivého“, „ponižujícího“. „Hlavně bylo to něco, co znamená zasití velmi
nebezpečného semínka na půdu této země, protože tím, že se s tím parlament
nedokázal razantněji vypořádat, rychleji a dříve, tak ono to trošku dává signál kde
komu v této zemi: podívejte, něco takového je možné, dokonce v parlamentu se mohou
říkat taková slova, proč já bych si to nemohl říct ve své hospodě a na své ulici, takže
panoptikum to nebylo a velké vítězství to také nebylo.“ „Mohlo by se říci, že parlament,
vedení parlamentu, bylo trošku nepřipraveno na tento krok; očekávaly se nějaké
výstřelky, ovšem asi ne takhle absolutní a takhle rasantní, takže způsob trošku pohnout
s jednacím řádem nebo usnést se na jistých procedurách přišel dost pozdě a pak už se
to špatně vracelo zpátky.“ Předseda ODS také zkritizoval vystupování komunistů, kteří
hájili republikány a jejich právo na svobodu projevu v parlamentních obstrukcích.
Přirozeně byli podobně jako Sládkovi kolegové proti schválení Česko-německé
deklarace. VK: „Pane poslanče 288 já nevím, jestli je to pravda, já si myslím a já jsem
to na vlastní uši zaslechl, já jsem poslouchal vašeho poslance Vymětala
289
a
kdybychom tady náhodou teď chtěli panoptikum dělat a pouštět kusy tady toho jeho
projevu, já nevím, co by tomu veřejnost řekla /.../ já jsem tam poprvé po listopadu 89
uslyšel větu, že už byli čeští politikové, premiéři a presidenti, kteří uměli s Německem
zacházet, a že takovýmto státníkem byl před 40-ti lety Klement Gottwald 290. Já jsem to
287
WINTR, Jan: AKTUÁLNÍ PROJEVY ČESKÉ PARLAMENTNÍ KULTURY - viz
http://www.wintr.webz.cz/dokumenty/zari.doc.
288
Klaus hovoří k Václavu Exnerovi, jenž byl kontinuálně komunistickým poslancem od roku 1992 (ještě stále
do června 2010).
289
Karel Vymětal - poslanec za KSČM v letech 1996-2006.
290
Klement Gottwald - komunistický premiér Československa v letech 1946-1948 a president v období 1948-
117
slyšel osobně na vlastní uši z úst vašeho poslance. Takže úvahy o tom, že chování
komunistické strany v parlamentu bylo jiné, o moc jiné než chování Sládkovců: pro
mne nebylo; já bych to strkal na stejnou stranu barikády a považuji to za věc vážnou.
Já jsem slyšel nebo viděl text pana vašeho předsedy Grebeníčka, který říká větu:
´Klaus s podpisem deklarace s Kohlem udělal pro tuto zemi horší věc než Hácha 291.
To neřekl nahodilý člověk na ulici, to neřekl váš nějaký poslední podporovatel kdesi v
zapadlém koutku této země, to řekl předseda vaší politické strany v únoru 1997. Buď
slova neznamenají vůbec nic a může se s nimi házet, jakýkoliv ohňostroj slov může znít
a odlišnost tohoto přirovnání k Háchovi od proslovu pana Sládka, Vika 292 Krejsy 293
pro mne nulové; to je naprosto stejné, možná dokonce ještě horší, takže dejme si na
tuhletu věc pozor.“ Klaus se přiklonil k technokratickému zabránění dalším
obstrukcím, jelikož „parlament byl zaskočen“, paralyzován. Celý problém se dal podle
něj jednoduše vyřešit patřičnou úpravou jednacích řádů sněmovny, přičemž by to
údajně vůbec nebylo proti-demokratické. 294
Vystupování republikánských a také komunistických zastupitelů v Poslanecké
sněmovně Parlamentu ČR bylo v interpretaci VK výsledkem celkově výbušné nálady
ve společnosti. Tato „atmosféra“ nového ódboje´ vůči vládě představovala v této fázi
jen „vršíček“ nad hladinou „ledovce“.
295
Úzce souvisela mj. s ekonomickými
problémy země. Stačí si uvědomit, že ve volbách do dolní komory Parlamentu České
republiky konaných ve dnech 31. května až 1. června 1996 porazil v přepočtu na
preferenční hlasy předseda SPR-RSČ Sládek (15.861 hlasů) i taková esa jakými byli
Vladimír Dlouhý (10.742 hlasů), Jan Kalvoda (8.326 hlasů), Josef Lux (11.382 hlasů)
1953.
291
Emil Hácha - československý president v letech 1938 až 1939. Státní president Protektorátu Čechy a Morava
v období 1939 až 1945.
292
Jan Vik - vykonával poslanecký mandát za SPR-RSČ v letech 1992-1998.
293
Josef Krejsa - vykonával poslanecký mandát za SPR-RSČ v letech 1992-1998.
294
295
118
a další. Triumfoval ovšem Václav Klaus (54.880 hlasů). 296
Každopádně VK kritizoval KSČM (poslance Exnera) za hájení republikánů
proti návrhům Jana Kalvody, jenž chtěl tzv. éxtrémistické strany likvidovat
mocensky´. Výsledkem podobných názorů pak bohužel bylo mj. to, že policie
zasahovala několikrát proti republikánům přímo v parlamentu, což bylo mnohými
komentátory a politology z principu odsuzováno. Klaus se však již v této době také
více klonil k mocenské akci vůči nepříjemné opozici. Samozřejmě operace policejních
složek se bohužel v jistých ojedinělých případech již vymykaly pojetí oprávněného
zákroku v demokratické společnosti. Tento fakt byl také posléze předmětem kritiky
VK. Navíc po odeznění jakékoliv politicky výbušné situace se Klaus obecně zase
opětovně přikláněl k nerepresivnímu postupu vůči éxtrémistickým stranám´.
Klasickým případem rázné akce státní moci vůči politické opozici se stal
policejní zákrok 21. ledna 1997 v kancelářích SPR-RSČ v Poslanecké sněmovně
Parlamentu ČR. Šlo o pokus zatknout trestně stíhaného asistenta předsedy SPR-RSČ
Miroslava Sládka jménem Lubomír Votava, jemuž bylo dáváno za vinu fyzické
napadení tehdejšího reportéra TV Nova Marka Vítka. Celá záležitost poutala zájem
celosvětových médií, většiny české veřejnosti. Nejen, že se Votavu nejprve nepodařilo
zatknout, nýbrž byly zde učiněny při policejní razii také kroky, které byly minimálně
z etického hlediska značně diskutabilní. Lidé v celé České republice s napětím
sledovali skoro deset dní, zda se podaří Votavu zadržet, bude-li ještě vůbec možné
uchovat pojetí demokracie, právního státu, zachovat důstojnost, nedotknutelnost
parlamentu. Policie posléze dotyčné kanceláře v dolní sněmovně opustila, daný prostor
sledovala a 30. ledna 1997 uskutečnila novou akci, při které již byla úspěšná. Policejní
záběry z desetiminutového druhého zákroku odvysílaly české televizní stanice.
Tehdejší ministr vnitra Jan Ruml později připustil etické pochybení: „Samozřejmě je
otázkou určitého citu a vkusu, zdali musel zásah nutně proběhnout na půdě
sněmovny“ a „Je skutečností, že policie neinformovala o připravovaném zásahu
296
http://www.volby.cz.
119
vedení sněmovny. Musím konstatovat, že ač tato povinnost není uložena ze zákona,
zde se policie určitého pochybení dopustila a výtka k takovému postupu je zcela
namístě. I když byl informován vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny /.../,
domnívám se, že zvolený postup nebyl šťastný. Mrzí mne, že jsem nebyl informován
ani já jako ministr vnitra, abych event. mohl toto oznámení vedení sněmovny
zprostředkovat. Panem policejním presidentem jsem byl ujištěn, že se podobný
postup v případě, kdy bude nutné uskutečnit nějaký výraznější zásah policie v
prostorách parlamentu, nebude opakovat. O tom, že si policie vzala z této chyby
ponaučení, svědčí její postup při druhém pokusu o zatčení pana Votavy, kdy vedení
sněmovny bylo s připravovaným zásahem obeznámeno. Zákroku byl přítomen jeden z
místopředsedů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.“ „Během diskuse
na organizačním výboru zazněly také námitky, proč nebyl pan Votava zatčen již v době
předcházející a zejména mimo sněmovnu. Policie se pana Votavu snažila zatknout již
delší dobu. Skutečnost, že se opakovaně vyskytoval v prostorách Poslanecké sněmovny
nesvědčí o zcela bezchybném postupu policie při snaze o jeho vypátrání a následné
zatčení.“ 297 VK: „Já bych nejdřív chtěl říci, že varování, abychom se toho neujímali
mocensky z úst KSČM zní téměř půvabně. To je docela hezká věc, že tady zazněla.
Nikdo také neříká, čeho se ujímá nebo neujímá mocensky, ale myslím, že k jistému
posunu v této zemi došlo. Já se musím přiznat, že donedávna jsem používal slova,
která tady zazněla myslím v úvodu od paní moderátorky, když jsem říkal: no nevolte je.
To stačí. Nevolte je. Přiznávám se, že tato slova jsem opakoval při všech volebních
kampaních, když jsem tuto otázku dostával a neříkám nic jiného, než že dnes cítím, že
to je málo, a že je třeba být v tomto smyslu zřetelnější, ostřejší, stát se prostě musí,
jak říká pan kolega Kalvoda, rasantněji bránit proti některým věcem a v tom
momentu, v těch věcech, kde je nezastupitelný a má být důrazný a má být silný: tam
prostě silný a důrazný má být. O tom já myslím, že není pochyb a takhle se na to
dívejme, ale já pořád ještě vidím něco, co považuji za obecnější a nebezpečnější. Pan
Sládek a jeho republikáni a koneckonců i poslední reakce komunistické strany v
297
5. února 1997, Zpráva ministra vnitra České republiky o činnosti policie v sídle Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky - viz http://www.snem.cz/eknih/1996ps/stenprot/008schuz/s008005.htm.
120
parlamentu trošku a to bych se teď zeptal pana poslance Dostála 298, jestli on to cítí
také tak jako já nebo ne. Abstrahuji-li od poslance Wagnera a jeho pro nás a pro
každého teď nejasnou pozici, kde přesně je, tak pro jednoduchost používám čísla
99:101 a teď nespekuluji o tom, kam patří pan Wagner. Mně se zdá naprosto evidentní,
že pan Sládek a pan Grebeníček jedou na vlně toho, že pro někoho je velmi příjemné
mít to číslo 101 proti dnešní vládní koalici a protože od loňských voleb jsme od pana
Zemana a sociální demokracie neslyšeli, že nepočítá s číslem 101, tak já myslím, že to
legitimizovalo Sládkovce a komunisty nesmírným způsobem a kdyby náhodou tento
pocit neměli, že jsou zapotřebí pro mnoho hlasování v parlamentu, určitě by v žádném
případě nemohli dělat to, co dneska dělají /.../. „Mluvíme-li o politickém extremismu:
pro mne (je, PA) politický extremismus nebezpečný a vážný; v této zemi začal slovy
policejní stát a slovy vláda krade, tato slova jsou identická se slovy s vládou do Vltavy,
to jsou slova ze stejného slovníku, to jsou stejné nebezpečné zkratky, které velmi
znevažují všechno, co v této zemi bylo prostě uděláno.“ 299
Existuje někdo, s kým se prostě nejedná? Třeba nějaký éxtrémista´. Lze na
někoho takového uplatnit tzv. ´morální distanc´? Klaus: „Já to slůvko morální distanc
nechci přecenit. Prostě morální distanc snad děláme a dáváme. Morální distanc není
to, že se má sejít předseda sněmovny s předsedy poslaneckých klubů, kteří ve
sněmovně existují a on by řekl, že tito dva tam nemají přijít. Já si myslím, že takhle
otázka nestojí. Já myslím, že jde opravdu o něco jiného. Jde o reálnou politiku. Jde o
zastávání určitých idejí a tady se to láme. Nikoliv v těchhle těch jemnůstkách. Prostě
abychom licitovali s kým si sedneme tady s vámi pozvanými na tuto debatu, já nevím,
tudy cesta podle mého nevede nebo to není řešení v žádném případě.“ 300 Předseda
ODS si tedy zachovával onen ´morální distanc´ především v ideové rovině.
Uvědomoval si, že praktická politika prostě někdy vyžaduje fyzické jednání i
298
Pavel Dostál - člen ČSSD od roku 1991 do roku 2005; ministr kultury v letech 1998-2005; poslanec (1990-
1992, 1996-2005).
299
300
121
s těžkými nebo nepříjemnými oponenty. Viz např. jeho střet s panem Grebeníčkem
v televisní diskusi nad pokusem komunistů ´kultivovat českou politickou scénu´:
„Pane předsedo (Grebeníčku, PA), ale že zrovna z vašich úst, že se odvážíte mluvit o
pokusu kultivovat naši politickou scénu vy, kteří jste ji tady 40 let kultivovali, to já
považuji za hodně odvážné tvrzení teda. Nevím, jestli to patřilo na tuhletu dnešní
večerní debatu.“ 301 „Já myslím, že když jsme tady slyšeli soudruha Grebeníčka, jak
vybízí ke kultivaci naší politické scény, což považuji za zejména mimořádně půvabné
uslyšet od komunistické strany, tak já si myslím a musím dát zapravdu panu
předsedovi Luxovi“ v tom, že dnes již není vláda v patové situaci.
302
Josef Lux se podobně odhodlaně pouštěl do ideových soubojů s představiteli
komunistické strany. Prohlašoval, že „je zapotřebí jednoznačně odmítnout
komunistickou ideologii jako takovou ideologii, která způsobila tolik neštěstí ve světě,
která hlásala třídní nenávist, násilí a měla snahu ovládnout svět: to je nepochybné. A v
tomto smyslu se komunismus s demokracií skoro vylučují ve smyslu této ideologie, tzn.
demokrat musí tuto ideologii odmítnout. Do jaké míry se naše komunistická strana
transformovala či ne, do jaké míry je pravdivé to zřeknutí se tohoto principu či není: to
samozřejmě ukáže život. Já si myslím, že komunistická strana tady existuje, dle mého
je dobře, že je viditelná a prostě ne někde v nějakém zákoutí, že je vidět, co činí, co
říká a voliči samozřejmě rozhodli v těchto volbách, rozhodnou v příštích.“ 303 Navíc
si zkrátka myslím, že „komunistická strana je nereformovatelná.“
304
Víte „s
komunisty“ máme „názory na většinu rozdílné“, nicméně to ještě neznamená, že by
tady mělo být nějaké „osobní nepřátelství“. „Zásadní rozdíl mezi tím křesťanstvím a
vírou v křesťanství a komunismem a vírou v komunismus je ten základní kodex. Jestliže
křesťané usilovali o plnění tohoto kodexu, když ho zúžím třeba do Desatera 305, tak
301
302
303
304
305
Desatero - příkazy, které dal Bůh lidem pro jejich každodenní život.
122
většinou se chovali, řekl bych zjednodušeně: dobře a mravně. Ale jestliže komunisté, ti
kteří se chtěli dopracovat k tomu (jejich, PA) základnímu kodexu, tak se chovali, co
ten kodex, tak jak ten kodex prostě doporučoval. Tzn. vedli třídní boj, dělali revoluci a
plodili násilí.“ 306 Každopádně my jsme se s ODA dohodli, že „nikde naši kandidáti,
naši příznivci, nepodporují a nepodpoří komunisty.“ 307
Mezi řadu závažných a velmi nebezpečných činů na politické scéně po pádu II.
Klausovy vlády z listopadu 1997 se především zařadil bombový atentát ze dne 6.
prosince 1997 na tehdejšího ministra financí a místopředsedu ODS Ivana Pilipa.
Výbušnina explodovala u Pilipova bydliště v Praze. Exploze naštěstí poškodila ´jen´
okna v domě a v okolí, poničila jedno vozidlo. Média spekulovala, že za tímto činem
stál nějaký zhrzený Klausův fanoušek, který neunesl konec vlády a ´Zlaté éry Václava
Klause´, cítil ohrožení dalšího setrvání populárního předsedy ODS ve funkci. Václav
Klaus ihned tento čin odsoudil. „Hovořili jsme (s panem presidentem Havlem, PA) o
naprosto nešťastné a nesmyslné a absurdní události, kterou byl výbuch před domem
pana ministra Pilipa. Myslím, že se plně shodujeme v tom, že to je věc nešťastná,
absurdní a je to zanášení úplně nových jevů do našeho života a velmi si přejeme, aby
se nic takového neopakovalo.“ 308 „Já nedovedu posuzovat co za míru provokace to
mohlo být.“ „Je naprosto evidentní, že to byla pitomost neskutečného rázu.“ 309 Byl
tento výbuch bomby teroristickým činem? VK: No, „já teď neumím definovat slovo
terorismus, ale použití výbušniny pro mne terorismus je v každém případě, ať je to na
kterémkoliv místě. Pokud to není použití výbušniny v kamenolomu, tak je to pro mne
vždycky terorismus a jestli mne někdo neopraví, že slovo terorismus je ve slovníku
nějak jinak definováno.“ Ještě na „Silvestra“ lze snad také používat schválené
výbušniny, dodal Václav Klaus. Václav Havel souhlasil.
306
307
308
309
310
310
My přeci musíme říct
3. 12. 1995, 7 čili Sedm dní, TV Nova, mj. Josef Lux.
17. 11. 1996, Zpravodajství věnované senátním volbám, Rádio Nová Alfa, Josef Lux.
6. 12. 1997, TK z Lán, Český rozhlas 1 - Radiožurnál, Václav Havel a Václav Klaus.
23. 12. 1997, Na vlastní oči, TV Nova, Václav Klaus.
123
jasné NE politickému terorismu. VK: „Tak já myslím, že jsme všichni ne řekli a jestli
pro Bůh taková věc by se vůbec zanesla do naší země, tak je to posun nás někam
daleko na východ a myslím, že to nikdo nesmíme dopustit. Já doufám taky, že to nikdo
nedopouští. Chtěl bych trošku opravit slovo granát (použil televizní moderátor, PA), já
teď nevím, jestli je to správný název, ale to je jedno, ale v každém případě rezolutní ne
a doufám, že rezolutní ne ze všech stran politického spektra a skoro už každé další
slovo to zeslabuje prostě. Prostě zásadní odmítnutí ze všech možných i nemožných
důvodů, argumentů a všichni máme asi stejné.“ Josef Lux: „Já myslím, že je třeba
hlavně říci, že takovéto věci prostě nepatří do demokracie a je třeba je jasně
odmítnout a je to opravdu náš posun nikoliv směrem, kterým chceme jít, tzn. směrem k
demokratickým zemím, ale směrem skutečně na východ.“ JL: Ona „určitá politická
atmosféra, atmosféra určité nenávisti, atmosféra hledání nepřítele atd., přispívá k
atmosféře, kdy podobné činy se prostě mohou rodit v hlavách prostě lidí, kteří
zkratkovitě uvažují atd. Tzn. určitým lékem mimo kriminální vyšetření toho, to co se
stalo, určitým lékem je: nahradit tuto politiku neustálé konfrontace prostě politikou
dialogu a jednání a to myslím, že je důležité.“ 311
Tragická událost potkala v noci na 6. února 1997 poslance ČSSD Pavla Dostála,
kterého přepadlo po odchodu ze sněmovny nedaleko Malostranského náměstí v Praze
několik mužů. Pořezali ho na hlavě a v obličeji. Aby toho nebylo málo, tak 23. března
1998 byl Pavel Dostál fyzicky napaden v rychlíku mezi Českou Třebovou a
Pardubicemi. Václav Klaus opět tyto hanebné činy odsoudil: To, co se teď děje v naší
zemi, je prostě „neuvěřitelné.“ „Ale zase hledal bych to v širších souvislostech; hledal
bych to v takovém tom, co se událo v našich parlamentech v poslední době, v tom
jistém cynismu politickém, který nastal, v takovém tom rozviklání důvěry v ústavní
instituce, v řád a pořádek. Považuji to za hrozné prostě.“ Pod vlivem příliš razantního
postupu policie proti SPR-RSČ v lednu 1997 a zahraniční kritiky však již nyní Klaus
reaguje smířlivěji i přes znalost spáchaného zločinu na Pavla Dostála. Jako pravý
311
124
demokrat ńad věcí´, hájí princip svobodné politické soutěže, svobody slova, přitom
odsuzuje kolektivní vinu a požaduje jednotný postup politiků vůči éxtrémistům´,
potrestání konkrétních viníků, nikoliv třeba dané společenské skupiny, strany, opozice,
celku apod. VK: „Já bych řekl, že zakázat něco: je věc druhá. Já myslím, že první věcí
je jistá jednota těch sil opačných, aby se semkly a řekly, že to takhle dělat nemůžeme a
nedopustíme a v tomto případě samozřejmě v tom parlamentu to souvisí s tím
podivným rozložením sil. Tady je evidentní, že je potřeba, aby sociální demokracie
hrála společně s námi; já jsem byl vyzván včera zasedáním Výkonné rady ODS, abych
zítra oslovil pana Zemana a pokusil se s ním na toto konkrétní téma nějak
domluvit.“ Můžeme tedy éxtrémistické politické subjekty´ potlačit např. jejich
rozpuštěním ze zákona? Konkrétně republikány? Na tuto přímou otázku Klaus
reagoval: „Nevím. To nechme si na další debatu. Prostě tohle to je věc další. Neštěstí
je, že tolik a tolik - 8% jestli to počítám z hlavy správně - prostě 8% občanů této země
pro ně ve volbách parlamentních v loňském roce zdvihlo ruku. To je pro mne to
neštěstí. Zrušit, nezrušit, zakázat, nezakázat, to je věc druhá, ale těchto osm procent
občanů tady žije, včera, dnes, žít s námi bude i nadále a to, že to je možné, to je to,
čeho já se obávám.“ 312
VK měl možnost reagovat v diskusi s Ludvíkem Vaculíkem z jara 1995 na
teroristický útok japonské sekty Óm šinrikjó (česky „Nejvyšší pravda“) v tokijském
metru. Ráno 20. března 1995 vypustili členové sekty na několikati místech metra
vysoce toxickou kapalnou látku zvanou Sarin, používanou jako nervově paralytická
chemická zbraň. Její výroba byla zakázána mezinárodní konvencí o nešíření
chemických zbraní již v roce 1993. Členové Óm šinrikjó zabili 12 cestujících, vážně
zranili 54 a lehce přiotrávili 980 dalších lidí. Klaus se v rozhovoru s Vaculíkem vážně
zabýval otázkou: Proč se to děje? VK: „Je to věc hrozná, nešťastná a já skoro nerad o
tom mluvím takhle na televizní obrazovce, protože mám takový hrozný pocit, kdyby
náhodou víc o tom mluvit nebylo důvodem k nějakým pokusům o napodobování, nebo
když je takovou módou občas u nás vyhlásit: pozor, tam je bomba, tak /.../ já skoro
312
125
nerad o tom mluvím.“ Je to vážný patologický jev a je „těžké“ to vysvětlovat hlubšími
společenskými vlivy. V „jistých podobách“ to může postihnout všechny společnosti.
Ludvík Vaculík ovšem hned našel viníka a tím je „muž, jenž vynalezl Sarin a to byl
muž bílý.“ Vinen je předně tím, že rozvrátil místní kulturu. Vaculík kritizoval vnášení
naší civilizace do jiných částí světa. Podle něj kdybychom to nedělali, tak by si své
problémy zdejší obyvatelé vyřešili sami. Klaus v tomto smyslu souhlasil a postavil se
proti předělávání cizích kultur podle vzoru naší vlastní civilizace. Tento přístup
označil za špatný: „to je pravda, ve které se asi shodujeme.“ VK však nechtěl vázat
příčinu daného problému na střet kultur a zdál se mu tento výklad poněkud
zjednodušený. Uvedl, že celé je to značně „složité“ a zmínil případ, kdy „traviči
studní“ byli též v českých zemích. Hrozí tedy v ČR střet kultur? Klaus: „Imunní určitě
nejsme.“ 313
313
126
9. EU, NATO, EVROPA
„Proto snažně vyzýváme všechny křesťany, aby „žili podle pravdy a v lásce" (Ef
4, 15) a spojili se s lidmi skutečně mírumilovnými k vyprošení a uskutečnění míru.
Vedeni týmž duchem, musíme pochválit ty, kteří se nechtějí domáhat svých práv
násilím a uchylují se k obranným prostředkům, které mají po ruce i slabí, pokud se
ovšem neporušují práva a povinnosti ostatních nebo společnosti. Protože lidé jsou
hříšní, hrozí jim nebezpečí války a bude hrozit až do Kristova příchodu; ale pokud jsou
spojeni v lásce a přemáhají hřích, přemáhají i násilí, dokud se neplní slovo: „Zkují své
meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu,
válce se již nebudou učit" (Iz 2, 4).“ 314
„K dosažení těchto cílů se musí instituce mezinárodního společenství, každá
svým způsobem, starat o uspokojování různých potřeb lidí jak v oblasti společenského
života, do níž patří výživa, zdraví, výchova, práce, tak v některých zvláštních
podmínkách, které mohou někde vzniknout: např. nutnost napomáhat celkovému
povznesení rozvojových národů, mírnit útrapy uprchlíků roztroušených po celém světě
nebo i pomáhat vystěhovalcům a jejich rodinám.“ 315
Vstup České republiky do NATO 12. března 1999 spolu s Maďarskem,
Polskem a předání žádosti o členství České republiky v EU premiérem Klausem 23.
ledna 1996 do rukou předsedy italské vlády: to vše znamenalo důležité mezníky
v dějinách mladé české demokracie. Josef Lux a Václav Klaus vždy vyjadřovali jasnou
ideu o směřování ČR do NATO a EU. Považovali české členství v těchto významných
mezinárodních institucích za stěžejní bod mírového, bezpečného a ekonomicky
prosperujícího života celého národa. Nicméně předsedové KDU-ČSL a ODS však také
vnímali kromě pozitiv i negativa. Nacházeli předně společnou řeč v kritice zemědělské
a příliš ochranářské hospodářské politiky EU, neradi viděli nesmyslná nařízení
314
315
127
evropských byrokratů a neustále zdůrazňovali, že jim bude vždy přednější zájem
vlastních občanů než cizích úředníků a vysokých zahraničních politiků. Václav Klaus
navíc již v 90. letech 20. století upozorňoval na nebezpečí ztráty české národní
suverenity vzhledem k dalšímu posilování svazků s evropskými institucemi. Zatímco
otázku členství v NATO nepovažovali JL a VK za nutnou předkládat občanům
k hlasování v referendu, tak z hlediska EU již tuto možnost připouštěli, ovšem Josef
Lux zpočátku váhal. Česká republika se však stala řádným členem EU až 1. května
roku 2004.
Předseda KDU-ČSL vnímal důležitost evropských hodnot, které ztotožňoval
s celou naší civilizací, kulturou, etikou a vírou v Boha. Zakotvení v těchto základních
hodnotách bylo pro něj naprosto stěžejním bodem jeho mezinárodní politiky. Mj. proto
byl velkým zastáncem členství ČR v EU a NATO, neboť se domníval, že tyto instituce
jsou ve své dobové podobě ochránkyněmi všech těchto vznešených hodnot a pomohou
je udržet, dále rozvíjet na území České republiky: „Víte, dneska žijeme ve světě, kde se
hodnoty velmi často relativizují. Já si myslím, že je to velmi špatně, protože my často
slyšíme ANO, ale dneska slyšíme nějaké ALE. A já mám za to, že hodnoty, na kterých
stojí evropská tradice, kultura, civilizace, že prostě je třeba se k nim přihlásit, že je
třeba je položit do základů té stavby, které říkáme český stát. A samozřejmě pak jsou
konkrétní situace v konkrétních podobách, kdy je třeba je řešit podle zákonů v podobě
jednání vlády.“ 316
Václav Klaus akcentoval přeci jenom poněkud odlišnou dimenzi a dokonce
osvětlil svůj pohled na podání české přihlášky do EU: „Oddělujme velmi, velmi
striktně Evropu od jednoho konkrétního integračního seskupení, které se v této chvíli
jmenuje Evropská unie, a které se dotýká v této chvíli pouze části Evropy, takže my
mluvíme o vstupu, o podílení se na evropské integraci, o vstupu do Evropské unie, kam
jsme před čtrnácti dny či třemi týdny předali přihlášku (23. ledna 1996, PA), ale
nemůžeme nikdy přistoupit na to, že usilujeme o nějaký vstup do Evropy, to je věc,
316
128
kterou já tímto způsobem opravuji politiky západní Evropy při každém setkání, protože
oni udělají vždycky přesně stejné přeřeknutí se a já prostě musím trvat na tom, že náš
Karlův most je zrovna tak evropský jako Piazza di Spagna, Španělské náměstí v Římě;
to nemůžeme nikdy připustit, takže pozor, mluvíme o podílení se na jistém, konkrétním
typu evropské integrace, to je přesnější a je potřeba, abychom to odlišovali.“ Klaus byl
totiž již v 90. letech 20. století vnímán některými médii jakožto ´příliš
svobodomyslný´ člověk, který se ´dokonce´ nebojí diskutovat a oponovat takovým
velikánům, k jakým patřil třeba obávaný Evropský komisař pro vnější vztahy Hans
van den Broek (ve funkci 1993-1999), jenž měl na starosti mj. komunikaci ve věci
rozšiřování unie směrem na východ. Obzvláště představitelé ČSSD vyčítali VK to, že
vůbec někomu takovému odporuje nebo s ním chce diskutovat. Vždyť podle nich:
když někam chceme vstoupit, tak bychom se tam měli spíše podbízet, nikoliv jim
ukazovat to, že jsme ´problémoví´, nebo že máme své vlastní názory například na
hospodářskou politiku. Klaus své postoje dále vysvětlil: Víte, „je evidentní, že jestli je
něco nejkritizovanější v EU, tak je to právě zemědělství, čili zrovna toto předhazovat
nám (ze strany ČSSD, PA), jako ten největší problém, to ne, to já myslím, že největší
změny v tom asi budete muset udělat vy.“ Přece „vy dobře víte, že více než polovinu
rozpočtu EU se dává právě na zemědělství. Že ty dotace jsou enormní, že to pociťují
naši výrobci tady, protože když tady vidíte západní jogurt, tak to je většinou
předotovaný jogurt, že jedině díky tzv. obrovské dotaci může konkurovat s našimi
nesubvencovanými jogurty atd. Takže tento dotační systém je zřetelně falešný a
ukazuje se, že prostě je obtížné udržet zemědělství ve Finsku za polárním kruhem a
dotovat ho tak silně, aby bylo konkurenceschopné se zemědělstvím v nějaké úrodné
oblasti Francie nebo nějaké jiné středoevropské země.“ „Podívejte: je zřetelné a není
to zrovna výmysl pravice ČR, že ta Evropská, západo-evropská unie se v každém
případě trošku přecenila, a že vytvořila mechanismy, které jí činí velmi težkou, velmi
rigidní, velmi nákladnou, díky tomu ztrácí konkurenční schopnost v celém světě; patří
do toho i ty oblasti, které tady byly zmiňovány; patří do toho oblasti těžkých nákladů
státu tzv. blahobytu; on to je spíš stát anti-blahobytu samozřejmě, ale stát prostě
náklady obrovského paternalismu státního, to je věc, kterou myslím kritizuje kde kdo a
129
opravdu nejenom vládní koalice nebo část vládní koalice ČR. Ano: to je věčné
evropské téma, ale toto mne nedeprimuje, protože já si myslím, že jak tady na začátku
několikrát bylo řečeno: ta Evropa a EU je živý organismus, hýbající se, redefinující se,
který když narazí na nějaké úzké místo, místo, které ho blokuje, tak se ho pokouší
překonat; v tomhle já jsem optimistou.“ „My víme, že tam chybí odvaha politiků, aby
jednou řekli: tohle to už pro Bůh ne. Tohleto opravdu nikam nevede. A náklady pro
všechny jsou strašně vysoké, takže v tomto smyslu já myslím, že my přeci chceme na
tomto procesu se podílet, chceme vystoupit se svými názory, naše zkušenosti k čemu
vede stát, super zaopatřovací stát, všichni prostě máme a proto prostě ten náš hlas z té
Evropy musí znít a já také mohu říci, že zní; prostě oni poslouchají, protože ví, že ta
naše zkušenost není zanedbatelná apod.“ „Já nechápu, jak někdo má odvahu vědět a
ještě z ciziny, že jsme ušli 50% nebo více nebo méně: vždyť takhle přeci otázka vůbec,
vůbec nestojí, takhle vůbec si nemůžeme tu otázku přeci klást. Vůbec je falešné říkat,
že my k EU nebo EU k nám: přeci nikoho by ve snu nemohlo napadnout, aby EU šla za
námi nebo vracela se k nám /.../ nám přeci jde o jednu jedinou věc, aby i ta EU šla
maximálně k systému svobodnému, racionálnímu, efektivnímu, nebrzdícímu
elementární lidské svobody: v tomto chceme jít spolu s tou EU stejným směrem
/.../.“ „Ale přiznejme si tu ztrátu té suverenity. Mně se zdá, že to zase si nenalhávejme
a neklamme, neklamme tady naše posluchače, občany ČR. Vstoupíme-li. My jsme
málem v této naší zemi díky našemu dramatickému polistopadovému období: jsme
skoro přeslechli, že za tu dobu se ta zkratka té evropské integrace změnila z ES na EU.
Tady u nás to prošlo trošku potichu, protože jsme měli jiné starosti. Dobře víte, že do
roku 92 to bylo ES 317, neboli společenství národů, kde skutečně ztráta suverenity
byla minimální nebo naprosto okrajová. Po Maastrichtu to šlo k EU, k pokusu
unifikovat Evropu. Ztráta suverenity je daleko, daleko výraznější, daleko fatálnější.
Já myslím, že my jsme doteďka neměli důvod, čas, příležitost, abychom o tom vážně,
nahlas se všemi občany této země mluvili. Myslím, že už čas nazrál. Teď už je to
načase. Teď už je načase, abychom toto řekli. Koncept unie, unifikační, sjednocující
317
VK má na mysli podpis Maastrichtské smlouvy 7. února 1992, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993,
čímž zaniklo Evropské hospodářské společenství existující v letech 1958-1993. Zrodila se tak EU.
130
tendence, je něco úplně jiného než obecný evropský integrační proces a já myslím, že
je naprosto fér, abychom na to každý měli svůj názor. Já jsem pro: co nejlépe
kooperovat se všemi těmito zeměmi. Já se tak nějak moc sjednocovat s někým
nepotřebuji a myslím, že to je debata dnešní Evropy. Myslím, že teď dozrává čas,
abychom též o tom diskutovali docela my tady. Jestli z toho uděláme partajní,
stranickou válku, tak zase tu podstatu bohužel zamlžíme, ale já myslím, že občané by
měli mít právo na to, abychom si tyto věci jasně vydefinovali a já jsem pro, ale
bagatelizovat to /.../ to já zase nemohu říci. To je ztráta něčeho výrazného a my
musíme se rozhodnout, jestli si to skutečně přejeme nebo nepřejeme.“ Navíc je zde
problematická otázka společné měny. Klaus: „Já chci hlavně říci to, že problém
jednotné měny není otázkou primárně těch několika ukazatelů, které si EU stanovila, ty
prostě jednotlivé země splní nebo nesplní, splní je všechny nebo některé a ty země,
které je nesplní: je prostě neplní a do Evropské měnové unie vstoupit nebudou moci, o
tom není sporu a to jenom vyčkejme situace, jak se vyvine. Jestli my je v té chvíli
budeme plnit nebo neplnit: je také věc pro nás sice zajímavá, ale v tomto smyslu
druhotná. Já si myslím, že toto není problém jednotné měny v Evropě. Problémem
jednotné měny v Evropě je, co ta skutečně jednotná měna skutečně přinese. Ona
přinese pro každého občana zjednodušení když pojede do Salzburgu a do Mnichova,
nebude muset někde na hranicích vytahovat peníze a vyměňovat si je a bude platit
stejné peníze /.../ to je dobře, ale /.../ vy všichni víte, že přeci ta měnová unie má
obrovské náklady jiného typu a já jsem trošku zklamán, že nikdo v Evropě o těch
nákladech nemluví. My jsme přeci žili v jedné měnové unii. Ta měnová unie se
nazývala Československo. To byla měnová unie České republiky a Slovenska a vy
všichni víte, jaké náklady, přerozdělování přes státní rozpočet, tato měnová unie
vyvolávala v případě, když ty obě strany nejsou zhruba na stejné úrovni z mnoha, z
mnoha hledisek. Takže zkušenost z česko-slovenským přerozdělováním je obrovský
argument do evropských diskusí o žádoucnosti nebo nežádoucnosti a rychlosti nebo
nerychlosti připojování se k jakési Evropské měnové unii.“ Klaus uváděl dále příklad
Německa a jeho sjednocení, jeho společné měny, jaká byla obrovská cena za tuto
měnovou unii. „A v tomto smyslu Evropská měnová unie /.../ bude vyžadovat obrovské
131
přerozdělovací náklady, přes díky tomu nutně vzniklý evropský, ne státní, ale evropský
unionistický rozpočet, čili daně budou muset putovat nikoliv do Prahy /.../, ale daně
budou putovat do Bruselu a z tohoto Bruselu se budou provádět stejná
přerozdělování jako kdysi z Prahy na Slovensko /.../. Toto je náklad té Evropské
měnové unie. Takhle se o tom musí diskutovat a mne trošku deprimuje, když se tohle to
přechází, jako kdyby tenhle problém vůbec před Evropou nestál a když se to občanům
neříká jako opravdu vážná věc a my všichni víme, co nám to dalo za problém,
abychom si sladili ty česko-slovenské vztahy i v téhle té konkrétní finanční věci, takže v
tomhle já vidím obrovský problém měnové unie, ne v tom, jestli jedna země bude už
1,5% v inflaci nad průměrem tří nejlepších zemí, nebo jestli to bude trošičku
jinak.“ Nicméně: „Tak já myslím, že dílčí měnová unie určitě vznikne.“ Dále podle
Klause není možné jenom podat přihlášku do EU a pasivně sledovat, co se stane.
Nemůžeme být takto vypočítaví, pokud si chceme zachovat alespoň špetku důstojnosti.
Přeci víme: EU se pokoušela bezvýsledně o reformy své zemědělské politiky po
mnoho let. Měli bychom tedy také na tomto poli přispět svými znalostmi a
zkušenostmi. VK: „No já jsem vůbec nekomentoval úvahu, jestli se o dílčí reformy
pokouší, že jsou nezásadní, je naprosto evidentní a každý to ví a nikde jsem
nediskutoval, zejména ne teď o tom, že váháme se vstupem, a že jsme řekli, že vyčkáme,
jestli se jim to podaří nebo nepodaří a pak vstoupíme nebo nevstoupíme.“ Nicméně
zatím: „Nechme naše zemědělce samotné, ať si dělají svou zemědělskou politiku, ať
vyrábí, ať vyrábí dobře, efektivně, spotřebitelé si to rádi budou kupovat, nebudou si
kupovat výrobky dovážené z EU: jedině o to jde, o nic jiného nejde.“ No a o
budoucnosti Česka ve vztahu k EU by navíc měli rozhodnout naši občané v referendu.
VK: „Referendum mnoho zemí v EU nedělalo a proto je vyloučeno, že by nám ho
někdo předepsal, ale já za sebe proti referendu v této otázce skutečně nic nemám; já
si myslím, že to je tak zásadní zásah do života naší země, že mně se nezdá, že by se
něco stalo, kdyby se na to použilo referendum; na druhé straně systém přímé
demokracie zde naštěstí nemáme a máme zde demokracii parlamentní, nepřímou a
proto máme volby a proto máme takto založen politický systém.“ 318 „Já proti tomu nic
318
132
nemám. Já to považuji právě, čím více Evropa bude směřovat k tomu unitárnímu
modelu, tím větší zásah do životů každého člověka to bude a tím spíše bych byl pro
referendum, čili čím více by zůstávala Evropa sdružením národů, států, tím bych řekl,
že to referendum by bylo méně naléhavé a méně důležité.“ 319 Samozřejmě občané si
budou klást otazníky. Budou chtít využívat výhod EU, ale zase budou obezřetní před
problémy, které by jim mohlo členství v EU přinést. VK: „Ale já myslím, že v tom není
rozpor. Lidé více méně, každý by použil jinou terminologii, ale v mé terminologii náš
zájem nebýt vně, být vevnitř, podílet se na evropském integračním procesu, já myslím,
je velmi široce sdílený názor v téhle té zemi, že se stejně s tím, jak se tento moment
blíží, že to není zítra ani pozítří, tak že se objevují některé konkrétnější otázky a
otazníky a lidé si ty otázky kladou; tak tohle já si myslím taky není překvapivé
/.../.“ Petr Pithart ovšem takovéto úvahy nechtěl vůbec připustit. Prosazoval pouze
jedinou správnou cestu, kterou bylo doslova neodporování EU. S představiteli EU prý
přeci není možné diskutovat. Těm je třeba naslouchat, pronášel zvýšeným hlasem pan
Pithart a: „To je standardní evropské řešení.“ Podle něj byla přílišná pro-britská
politika, skepticismus VK vůči EU, ochota Klause stát sám proti všem: velmi chybná.
Pithart: „Tak to vlastně znamená říkat té EU ne!! (zvýšeným hlasem, PA) Protože to je
přeci věc, ve které stojí Británie úplně sama. Nemůžu říkat, že zároveň nedovedu si
představit, určitě nechceme být vně a zároveň stát na principu, který v tuto chvíli je
pro EU nepřijatelný.“ VK oponuje a upozorňuje na to, že hrozí „totální unifikace“ celé
Evropy. Petr Pithart to však považoval za irelevantní. Opáčil, že proč „strašit“ občany
takovými slovy: Vždyť „to přece vůbec nehrozí.“ Klaus: „Modelová alternativa je
unifikace, ztráta více méně suverenity /.../ a realita bude někde jinde.“ Pithart nakonec
přeci jenom připustil nebezpečí totální unifikace, když pronesl památná slova: „Každý
monopol je od ďábla.“ 320
Josef Lux viděl velkou výhodu celé Evropské unie v tzv. sociálně-tržním
hospodářství, které podle něj umožňovalo stabilitu, prosperitu, hezký život většiny
319
320
133
obyvatel. V jeho podání: Víte „západní Evropa je založena na sociálně-tržním
hospodářství: to tak prostě je.“ „Toto je hodnota, která činí tu Evropu - řekl bych Evropou, tzn. náš vstup do Evropy skrze tento program, který prostě je realizován v té
západní Evropě, je také jakousi cestou k tomu evropanství, o kterém všichni v různých
polohách hovoříte.“ 321
Naopak Václav Klaus měl naprosto odlišné zkušenosti. Viděl hodně
problematicky budoucnost evropského sociálního státu a tato pochmurná vize
budoucnosti se silně projevila na sebevědomí dobových politiků EU. VK: „Tam nastal
a je vidět obrovský pokles sebevědomí. Obrovský pokles sebedůvěry.“ „Najednou se
vidí, že ta Evropa není pupkem světa, že najednou se daří na jiných kontinentech, a
všichni vidí, že jsme rigidní, těžcí, nákladní, drazí, nezaměstnanost narůstá a poslední
čísla nezaměstnanosti v Německu překonávají historický vrchol. Taková vysoká
nezaměstnanost v Německu byla jenom, když se chopil Hitler
322
moci a vyplul
napovrch na této míře nezaměstnanosti, takže to je téma.“ „Jestli prostě nebudeme
opakovat stejné chyby, jestli si nevytvoříme takovýto přetěžklý sociální stát, který nás
neuživí prostě.“ Vždyť evropští vůdcové sami Klausovi ńaříkali na rameni´. „U nás
došlo k obrovskému poklesu sebedůvěry, sebevědomí; co s tím uděláme; jak to
vyřešíme.“ VK: „Je to téma, samozřejmě i pro nás, abychom se nenechali nalákat do
stejné pasti.“ S českým premiérem tehdy částečně souhlasil také odborový předák
Richard Falbr. O evropském sociálním státu pronesl tato památná slova: „Ten rozměr,
který se mu dal na počátku 60. let, nebude možno udržet.“ Dle Falbrova názoru z února
1997: Klasický sociální stát je již opravdu přežitek; jediným řešením sociální otázky
by bylo sjednocení Evropy v jeden celek. 323
Tradiční kritika zaznívala od Josefa Luxe na drese EU v souvislosti
s protekcionářskou hospodářskou politikou. Lux zkritizoval EU a Brusel za to, že nám
321
322
Adolf Hitler - německý vrcholový politik s postupně absolutní mocí v letech 1933-1945.
323
134
nevycházeli v této oblasti vstříc a nesnižovali ochranu svých vlastních trhů,
neuvolňovali je tak, jak k tomu tlačili Českou republiku. JL na přímou otázku: Je to
tedy velký problém v našich vzájemných vztazích s EU? Lux: „Obávám se, že
ano.“ 324 „A já jsem přesvědčen, že kdyby naši zemědělci měli dnes šanci konkurovat
skutečným zemědělcům v Bavorsku, v Rakousku a jinde, že by obstáli, ale my víme, že
tomu dneska tak není, že prostě konkurují rozpočtům, razítkům, prostě byrokracii. A
my žijeme v naději, že se tato politika EU změní. Také byly vyhlášeny její změny. Ale já
jsem realista a vím, že to je běh na dlouhou trať. A nepochybně v den, kdy budeme
vstupovat do EU, tak české zemědělství nemůže být problém pro unii a ani pro unii
nebude. Bude to spíš problém opačný, že ta unie bude problém pro nás.“ 325 Luxe
dokonce nezajímaly ani tradiční floskule zastánců EU o tzv. poškození dobrého jména
ČR v zahraničí v případě odporování nebo kritizování evropských byrokratů. Jemu šlo
předně - podobně jako Václavu Klausovi - v tomto případě o české svobodné občany.
Ukázalo se to např. při diskusi o tzv. dovozní přirážce, nebo o dovozních kvótách.
Tato opatření měla chránit domácí trh před levným zbožím ze zahraničí a naopak
pomáhat českému vývozu. JL: „Dovozní přirážka by možná poškodila naše jméno ve
světě, ale této zemi by zcela určitě prospěla. Stejně tak jako prospěla Maďarsku,
Slovensku, Polsku, vůči zemím, kde ji zavedli.“
326
Dokonce sám český ministr
průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý obvinil vládu z návratu k levicovým opatřením
minulosti, když byly zavedeny kvóty na dovozy jablek. Lux: „Já bych rád, aby
kolegové z ODA řekli proč je to levicové, protože tyto nástroje používá celý svět,
používá je celá EU a jsou to administrativní opatření. A v Evropě nejsou ještě všechny
vlády úplně levicové. Ale musíme si říct: o co vlastně jde. Konkrétně v případě jablek
jde o to, že tady existuje obrovská asymetrie mezi politikou EU a mezi politikou ČR.
Konkrétně u jablek je to tak, že EU subvencovala dovoz jablek do ČR. Našim
dramatickým jednáním po roce 93 se nám podařilo vysvětlit EU, že toto subvencování
je nesmyslné. Oni odstoupili od subvencování, ale zavedli minimální dovozní ceny pro
324
325
326
135
dovoz jablek do EU. Tato minimální dovozní cena znamená přepočtem z ECU 20,
sedmdesát šest Kč za kg jablek vyvezených do EU z ČR. Přitom jabka se tam prodávají
přepočtem za 16,- Kč. Tzn. ta cena je prohibitivní. Ani kg jablek, konzumních jablek,
není možné vyvézt. A my jsme v situaci, že EU k nám vozí jabka ani se nechumelí a my
si teď můžeme říci: dobře, buď budeme tedy příručkově, vzorově, pravicoví a liberální
a budeme se dívat, jak náš trh je zlikvidován, nebo se nám podaří přesvědčit EU, ať
to nedělá, ale v případě, že se nám je nepodaří přesvědčit, pak dle mého názoru
musíme, abychom ochránili naše zemědělce, zavést něco jiného. Já jsem měl pocit, že
věty o tom, že náš trh můžeme vyřešit dovozem subvencovaného zboží z EU, že už patří
minulosti“ „Po zavedení této kvóty se nezvýšila domácí cena jablek. /.../ cena jablek,
která dnes je na trhu, že byla před zavedením tohoto opatření stejná: jako dneska. Toto
opatření neznamená zvýšení cen. Nepleťte tady hlavy lidem.“ 327
Pro Josefa Luxe představovalo členství v NATO naprosto zásadní otázku, se
kterou spojoval dokonce své další setrvání ve vládní koalici. JL: „Těžko bychom si
dovedli představit být ve vládě, která by zpochybnila naše směřování do EU či do
NATO, ať už nějakým následným referendem, či jakkoliv.“ 328 Čtrnáctého května 1998
předseda KDU-ČSL zdůraznil: Kolektivní bezpečnost je pro nás výhodnější a levnější
než neutralita - včetně budování vlastní silné armády. 329 JL: Chtěl bych zdůraznit, že
„budeme-li v NATO, tak už pro mne - jako pro občana - nebude tak důležité, kdo v této
zemi bude vládnout; nebudeme-li tam, tak to bude důležitější, tzn. to jsou ony
priority.“ 330
Václav Klaus zaujal ke vstupu České republiky do NATO poněkud odlišný
postoj než Josef Lux. VK: „Já neočekávám vstup do EU a NATO zítra, ale očekávám,
že v okamžiku, kdy bude ČR do obou těchto organizací vstupovat, připravena bude
327
328
329
330
1. 6. 1997, Debata, Česká televize, mj. Josef Lux, Jan Švejnar, Jiří Gruša.
136
natolik, aby byla kvalitním, rovnocenným, standardním partnerem všem ostatním
zemím. Takže v tomto smyslu já jsem plně přesvědčen, že transformace této země je
natolik rychlá, že umožní, abychom v okamžiku vstupu byli standardními a seriozními
partnery všem dalším členským zemím. A co se týče členství v NATO samotném, jsem
přesvědčen o tom, že NATO není instituce, která se zaobírá kvalitou technologie
stíhacího letectva v té či oné zemi, NATO je o něčem úplně jiném, NATO je o
bezpečnosti, o obraně a sdílení stejných hodnot a já si v tomto smyslu myslím, že ČR
na vstup do NATO je připravena /.../.“ 331 Co by mohlo zvrátit náš vstup do NATO?
VK: „Určitě zvrátit bychom to mohli my sami svým chováním, svou hloupostí, svými
různými věcmi i těmi, které se vztahují k tomu, o čem jsme hovořili tady v té první části
našeho rozhovoru. Na druhé straně já jsem opravdu v té Americe týden prožil a měl
jsem úkol, abych se potkal s kde kým z americké administrativy, z amerického senátu a
loboval maximálně možným způsobem. Takže vím zhruba názory, které tam jsou. Já si
myslím, že neexistuje nechuť a dokonce specificky mířená proti naší zemi, abychom
nevstoupili do NATO. Něco takového jsem tam neviděl, neslyšel, myslím, že ta
pravděpodobnost, že na to bude kývnuto v americkém senátu je velmi vysoká a ta
případná nejistota nebo váhání pramení z něčeho jiného. Ta pramení z toho, že řada
amerických senátorů přemýšlí ne o nás a NATU, ale přemýšlí o NATU vůbec, klade si
otázku co NATO v postkomunistickém světě po skončení studené války, jaká je mise
NATO pro budoucno a tady ten moment toho rozšiřování NATO o 3 středoevropské
země vlastně vedl k tomu, že se tato otázka vynořila, zatímco ona trošku dřímala a
nebyla ostře nastolována, takže já jsem se setkal s americkými senátory, kteří říkají:
pozor, průměrný věk, průměrné stáří americké námořní lodě je 48 let a já mám peníze
amerického daňového poplatníka a musím se ptát, jestli není lepší postavit dva nové
křižníky americké armády nebo přijmout Českou republiku do NATO. Takhle stojí
debata.“ „K těm nákladům: já nechci bagatelizovat náklady; oni pro nás ta čísla znějí
hrozivějším způsobem než pro Ameriku, ale v Americe to je tak asi jedna desetina
jednoho procenta nákladů na výdaje na zbrojení, které v Americe jsou, bude tvořit tato
věc a otázka Ruska: je také řada politiků, kteří se tím zabývají, ale myslím, že to, co se
331
137
stalo v letošním roce, ten jistý pakt, který uzavřelo NATO s Ruskem
332
, tuto věc
posunul podle mého názoru úplně někam jinam.“ „To NATO není o stíhačkách. To
NATO je o naší příslušnosti k právě takovému stabilizovanému západnímu světu,
kam jsme konec konců vždycky patřili, ze kterého jsme byli vystrčeni tady únorem 48
a je to náš návrat do tohoto světa; není to opravdu o stíhačkách a to jsme měli šanci té
Americe říkat a tato země (Česká republika, PA) nemůže sama si udělat svou
armádu a bránit se na všechny světové strany. Stálo by jí to daleko více jak tady bylo
řečeno a my jsme vždycky zkoušeli mít nějakou kolektivní bezpečnost a nějak se nám to
vůbec nedařilo, když se podíváme na tohle století. Celé nešťastné Rakousko-Uhersko
bylo také systémem kolektivní bezpečnosti a první světová válka nám předvedla,“ jak
to vlastně všechno nefungovalo. „Já nemyslím, že je ta podpora (veřejnosti pro
členství v NATO, PA) malá. Ta podpora zaprvé velmi rychle narůstá a ta otázka musí
být jasně a zřetelně nastolena. Pokud se nám zdálo, že do NATO vstoupíme za 10 let
nebo za neznámou dobu, tak byla spousta lidí, kteří na takovouto otázku, když je někdo
chytil na ulici na průzkum veřejného mínění, říkal: mne to nezajímá, já mám teď něco
naléhavějšího na starosti. Jakmile se to stalo otázkou dneška, zítřka, pozítří, myslím,
že ty názory, když se to stalo hmatatelnější, dosažitelnější, ty názory veřejnosti se
posouvají a každý ten průzkum veřejného mínění, který je dělán, ukazuje, že pár
procent hlasů pro je více a podíváte-li se na ty pro-proti, když vynecháte ty hlasy, kteří
říkají nevím, tak myslím, že ty proporce už jsou docela dobré, ale neznamená to, že
každý ví, co to je, každý to cítí takto široce a je potřeba jim to říkat.“ Na otázku: Proč
jsou ta procenta podpory pro NATO v zahraničí - např. v Maďarsku, v Polsku aj. daleko vyšší než u nás, když v těchto zemích se ta čísla pohybují něco málo přes 50 %,
Klaus reagoval: „Pozor, to Maďarsko třeba, to že měli v referendu 85%, to je jiná věc.
My jsme referendum neměli; kdybychom měli referendum do té míry, že se to vyostří
jako otázka, tak by určitě procento bylo jiné než kolik dneska máme a jestli nás někdo
potká na ulici a opravdu nejsme Polsko, my jsme nebyli celé dějiny tak ničeni jako
Poláci, to si zase přiznejme.“ 333
332
333
VK má na mysli ´Zakládající akt vzájemné spolupráce NATO a Ruska´, podepsaný v Paříži 27. května 1997.
138
Patnáctého dubna 1998 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky smlouvu o přistoupení k NATO poměrem hlasů 154 ku třiceti osmi. Proti
hlasovali komunističtí a republikánští poslanci. Senát odhlasoval vstup do NATO
třicátého dubna 1998: šedesát čtyři senátorů hlasovalo pro, proti byli tři a dva se
zdrželi hlasování. V dubnu téhož roku dosahovala podpora obyvatelstva pro vstup do
Severoatlantické aliance padesáti čtyř procent. Václav Klaus se domníval: Problém
s nedosažením větší podpory v rámci české veřejnosti byl způsoben tím, že jsme si
museli odpovědět na otázku, jestli občané to „cítí“ jako prioritu mezi ostatními věcmi
svých každodenních životů. Proto bylo podle Klause důležité, aby o členství v NATO
rozhodoval „parlament“ a ne „nějaké referendum“. VK také odmítl myšlenku o
zanedbání dostatečného informování veřejnosti: „Nevím, jestli je to pravda. Stalo se to
módním klišé: říkat, že se tato věc zanedbala a také velmi špatně se jednoduše jednou
větou naformulují jednoduché důvody, proč NATO ano a proč NATO ne a já když jsem
sem jel, tak jsem přemýšlel, kterou při krátkosti těch vteřin, které máte tady na to,
abyste to řekl, kterou tu větu bych mohl použít, ale mně ji tady opravdu poradil zde
přítomný předseda KSČM (Miroslav Grebeníček, PA), on tady výhrůžným způsobem
řekl větu, kterou jsem si zapsal /.../. On řekl větu ´skončilo období legrácek´, nezlobte
se pane redaktore, pro mne jako občana této země toto z úst předsedy komunistické
strany zní výhrůžně, my jsme ze strany této politické strany slyšeli mnoho podobných
slov, takže já myslím, že uvést by se to dalo výhružkou: skončilo období legrácek,
proto potřebujeme NATO a potřebujeme NATO proto, protože potřebujeme
kolektivní bezpečnost. Izolovaná bezpečnost nám v tomto bodě, v této křižovatce
Evropy, nikdy nestačila, nehrajme si na pacifisty a je prostě naprosto evidentní, že
obrana a armáda něco stojí, takže otázka konkurence těchto peněz s důchody atd.
není tou věcí, která je namístě.“ Český premiér dále absolvoval drsnou diskusi na
téma členství v NATO se známým levicovým publicistou Petrem Uhlem 334 , který
334
Petr Uhl - novinář a politik, bývalý disident. V letech 1990 až 1992 poslanec Federálního shromáždění. Mezi
roky 1990-1992 vykonával funkci generálního ředitele ČTK. Pracoval zde posléze až do roku 1994 jako redaktor.
139
tvrdil: „Považuji ho za zbytečné, protože Evropa, EU, stejně bude muset jednou
budovat svoji vlastní kolektivní bezpečnost a já doufám, že chceme být součástí té EU
a NATO, které je založeno na národních armádách jednotlivých států a do toho nás
tlačí, i když tady byla vůle vlastně k určité kolektivní obraně širší, že jo,
denacionalizace té armády, tak NATO není tou cestou a bude se zvyšovat rozpor mezi
NATO a EU a považuji to nejenom za zbytečné, ale i za ohrožující, protože rozšíření
NATO znova tedy obnovuje určitým způsobem rozdělení Evropy, odděluje nás i od
Slovenska, dráždí Rusko a v OBSE bychom mohli spolu s Ruskem a s dalšími státy
spolupracovat na kolektivní obraně, včetně těch Američanů, ale jde o to, že to není
přijatelné pro pražskou vládu a pro politickou třídu, protože by to nebyla podpora
americké hegemonie. NATO je orgán americké hegemonie.“ Klaus: „No tak zaprvé: já
myslím, že je dobře, že tento pořad aspoň odhaluje ledví každého člověka zde. Pan Uhl
nechce americkou hegemonii a chce spolupráci spolu s Ruskem jsem si napsal. Je
dobře, aby to znělo nahlas, aby to všichni slyšeli. Já myslím, že všichni také známe
jeho politické ledví a to co dělá a kam píše apod., tak je dobře to takhle říkat nahlas.
Úvahy o OBSE. Zaprvé, že jsme to bojkotovali (řekl předtím Uhl, PA): je naprostý
nesmysl. ČR se toho, všech zasedání této organizace, zúčastňovala a byl jsem já tam
nejednou, vím co to je za organizaci. Vím, že je to přátelské setkání hlav států nebo
vlád, vím, že to není faktická, fungující, žijící organizace, která by měla jakoukoliv
šanci v bezpečnostní oblasti něco prostě udělat. Prokázalo se to při všech krizích,
které ve světě v posledních letech nebo v tomto desetiletí vznikly. No vidíme (ironicky,
PA) úspěchy v Jugoslávii apod. Takže o tom, že to je sen někoho tato organizace, sen
některých Evropanů vytlačit Ameriku z našich světů, já myslím, že to je svět velmi
nerozumný. NATO je jediná fungující bezpečnostní organizace. Myslím, že to je
evidentní a zahrávat si s tím, že tu Rada Evropy, tu tenhle něco takového udělá, prostě
není tomu tak.“ Víte, já prostě „chci“ vstoupit do NATO. Víme, že „jiná takováto
organizace ve světě není, není v západním světě, není ve světě, do kterého doufám my
V letech 1996 až 1998 byl redaktorem deníku Právo. Roku 1997 začal spolupracovat s ČSSD (jako nečlen) a v
letech 1998-2001 byl zmocněncem vlády pro lidská práva a zároveň předsedou Rady pro národnosti, Rady pro
lidská práva a Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity.
140
patříme, patřili jsme s výjimkou toho čtyřicetiletého období pánů Grebeníčků zde
vždycky do tohoto světa a já doufám, že tam budeme patřit dále. Prostě proto
potřebujeme NATO. Není pravda, že odděluje, není pravda, že dráždí. Odlišme
skutečné věci od pár siláckých výroků. Prostě není tomu tak. Samozřejmě my musíme
hájit v této chvíli opravdu svůj zájem. Náš vlastní zájem a v této chvíli není ani tak
důležité, jestli to potěší tu či onu skupinu uvnitř ruské politiky nebo uvnitř ruské
armády, možná, že tu skupinu, s kterou se stýká Petr Uhl to v Rusku nepotěší, skupinu,
kterou spíše znám já, té to nevadí, že vstupujeme do NATO.“ Uhl: „Takže bych chtěl
panu Václavu Klausovi říct, že období legrácek nevím jestli skončilo nebo neskončilo,
to není můj názor, ale rozhodně skončilo, aspoň doufám, období rozkrádání a bezpráví
všelikého, které v této zemi bylo nastoleno právě za jeho vlády.“ VK odpovídá: „Nevím,
jestli na to vůbec člověk má reagovat. Slovo bezpráví je urážka všech deseti miliónů
lidí v této zemi od pár samozvaných novinářů, jako je Petr Uhl: prostě já to nemohu
přijmout.“ „Slovo NATO a rozkrádání nedávat do jednoho pytle, jak to dělá on, je
prostě nepřijatelné, nezlobte se: není možné na všechno sedět, blahosklonně se tvářit,
vyslechnout názor oponenta .“ 335
335
19. 4. 1998, V pravé poledne, Česká televize, mj. Václav Klaus.
141
10. PÁD ČESKÉ VLÁDY V LISTOPADU 1997 A KONEC „ZLATÉ ÉRY
VÁCLAVA KLAUSE“
„Slyšíme chvalozpěv z nejzazších krajů: „Sláva Spravedlivému!“ Já ale říkám:
„Zle je mi, zle je mi! Běda mi - zrádci zradili, zrádci zrádně zradili!“ 336
Rok 1997 znamenal naprostý přelom a zvrat v dějinách mladé České republiky.
Předně bohužel došlo k neblahému rozkolu českých liberálně-konzervativních sil.
Postupující ekonomický útlum, rostoucí nedůvěra veřejnosti, neustálá závislost přežití
celé vlády na jednom hlasu v dolní sněmovně a neshody ve vládní koalici ODS, KDUČSL, ODA, to vše nutilo vrcholové politiky k nepopulárním úsporným opatřením.
Vznikaly velké komunikační neshody. Situace postupně gradovala:
•
Šestnáctého dubna 1997 schválila vláda po dvou týdnech intenzivních jednání
tzv. ´Korekci hospodářské politiky a další transformační opatření´: tzv. 1. ekonomický
balíček. Důsledkem bylo mj. krácení objemu mezd v rozpočtových a příspěvkových
organizacích o 4,2 miliardy korun, pokles důchodů, sociálních dávek, snížení
investičních výdajů. Celkový objem předpokládaných úspor cílil na částku 25,5
miliardy korun. Vláda také přijala celou sérii opatření zaměřených na konsolidaci
české ekonomiky. Vyřešen měl být negativní vývoj obchodní a platební bilance,
neradostná
situace
státního
rozpočtu,
dokončení
transformace,
privatizace,
zprůhlednění kapitálového trhu, snížení hospodářské kriminality, omezení inflace,
povzbuzení zahraničních investic aj.
•
Dvacátého osmého května 1997 musel být přijat další ´Stabilizační a ozdravný
program´ rekonstruované vlády - tzv. 2. ekonomický balíček, který reagoval na krizi
měny v dubnu 1997. Václav Klaus posléze přistoupil pod nátlakem veřejnosti i svých
koaličních partnerů ke změnám ve složení vládního týmu. Na ministerstvu financí
336
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Izaiáš, 24:16, Biblion, Praha, 2009, s. 893.
142
nahradil Ivana Kočárníka Ivan Pilip, resort školství převzal po panu Pilipovi nestraník
Jiří Gruša 337 a na ministerstvo průmyslu a obchodu byl vybrán po odchodu Vladimíra
Dlouhého Karel Kühnl 338. Ani tyto změny však nepomohly.
•
Již 10. června 1997 - bylo to poprvé od listopadu 1989 - požádala vláda díky
naléhání menších koaličních stran o vyslovení důvěry. Bohužel v Poslanecké
sněmovně Parlamentu ČR získal kabinet Václava Klause pouze 101 souhlasných hlasů
vzhledem k ostatním devadesáti devíti. Byl to velmi slabý mandát a v žádném případě
se tedy nedalo hovořit o celonárodní podpoře.
•
23. října 1997 překvapivě odstoupil ze svých funkcí dosavadní ministr zahraničí
a místopředseda vlády Jozef Zieleniec 339. Posléze také rychle opustil řady ODS. Tento
jeho krok byl předzvěstí konce celé jedné polistopadové éry - tzv. ´Zlaté éry Václava
Klause´. Začínaly vyplouvat na povrch podivné informace o financování, sponzoringu
ODS. Vládní koalice se dostávala do opravdové krize.
•
Dvacátého čtvrtého října 1997 prohlásili zástupci koaliční strany KDU-ČSL, že
chtějí jednat o novém programovém prohlášení vlády, o dalším vyslovení důvěry vládě.
Václav Klaus však tentokrát neustoupil. Rozhodl se bojovat.
•
Osmého listopadu 1997 proběhla v Praze odborářská demonstrace, požadující
odstoupení celé vlády.
337
Jiří Gruša - mimořádný a zplnomocněný velvyslanec v Německu (1991-1997), v Rakousku (1998-2004).
Mezitím byl též krátce českým ministrem školství, mládeže a tělovýchovy (1997-1998).
338
Karel Kühnl - v 90. letech 20. století člen ODA. V roce 1998 vstoupil do Unie svobody (předseda strany
v letech 2000-2001). Poradce mnoha členů vlády ČR. V letech 1992-1993 byl předsedou Rady České televize,
posléze velvyslancem Česka ve Spojeném království Velké Británie a severního Irska. Ministr průmyslu a
obchodu od 3. června 1997 do 22. července 1998.
339
Jozef Zieleniec - jeden z otců zakladatelů Občanské demokratické strany (1991) a její místopředseda. V
letech 1992-1997 byl ministrem zahraničí a místopředsedou vlády pak v letech 1996-1997.
143
•
Reportáže TV Nova o sponzorech ODS, tzv. skrytých kontech a
ńemovitostech´ ve Švýcarsku vyústily 27. listopadu 1997 ve vrcholnou krizi.
•
28. listopadu 1997 podali demisi ministři z KDU-ČSL. Část vedení ODS
vyzvala premiéra Klause ke složení funkce: před novináře předstoupili vlivní členové
ODS Jan Ruml a Ivan Pilip, načež přečetli předem připravené prohlášení, v němž
vyzvali Václava Klause k odstoupení z čela ODS. VK byl v té době zrovna pracovně
v Sarajevu. Celému sledu událostí se posléze začalo říkat tzv."Sarajevský atentát".
•
29. listopadu 1997 vystoupil s požadavkem na Klausovu demisi president
České republiky Václav Havel. Veřejnost ovšem také nadšeně vyjadřovala ve stejný
den VK svou podporu před sídlem ODS. Premiér české vlády se však nakonec přesto
rozhodl vyklidit pozice.
•
Třicátého listopadu 1997 podala celá II. Klausova vláda demisi a president ji
přijal. Dosavadní kabinet zatím vykonával své funkce až do sestavení nové vlády.
•
Josef Lux byl 8. prosince 1997 pověřen presidentem Havlem k tomu, aby se
pokusil sestavit nový vládní tým.
•
9. prosince 1997 Václav Havel drtivě zkritizoval ve svém parlamentním
projevu celou minulou vládu, někdejší polistopadovou éru i premiéra Klause.
•
17. prosince 1997 jmenoval Václav Havel dosavadního guvernéra České
národní banky Josefa Tošovského 340 předsedou vlády.
•
340
30. prosince 1997 oznámil pan Tošovský složení své nové vlády, která neměla
Josef Tošovský - předseda Státní banky československé (1990-1992); guvernér České národní banky (1993-
2000 ); roku 1998 se stal krátce premiérem české úřednické vlády.
144
podporu vedení ODS.
•
President Havel potvrdil 2. ledna 1998 Tošovského vládu.
•
17. ledna 1998 rozhodlo 247 signatářů opoziční platformy v ODS (mj. Ruml,
Pilip aj.) o vzniku Unie svobody.
•
28. ledna 1998 získala Tošovského vláda důvěru: 123 hlasů ČSSD, KDU-ČSL,
ODA, US.
•
13. května 1998 zveřejnila ODS na tiskovce výsledky forenzního auditu ve věci
svého vlastního financování s výsledkem: možné porušování zákonů, chyby v
účetnictví a další nedostatky. Korupce však prokázána nebyla.
•
9. července 1998: politické strany ČSSD a ODS podepsaly tzv. Ópoziční
smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR´. Václav Klaus tímto
grandiózním tahem vyšachoval ze hry své politické konkurenty, zabezpečil návrat
ODS a svůj triumf na politickém výsluní. To vše za cenu rozladění veřejného mínění a
definitivní ztráty iluzí o politice, politicích jako celku. Tento mistrovský tah ´reálné´
politiky však bohužel negativně poznamenal další vývoj celé země z hlediska
budoucích vlád ČSSD a vnímání samotné ODS.
•
24. září 1998 rezignoval předseda KDU-ČSL Josef Lux na všechny funkce díky
svému vážnému zdravotnímu stavu. Krátká éra JL (1997-1998) skončila. Pokus o
změnu české politiky z listopadu 1997 nakonec dopadl kompletním nezdarem.
Odchod ministrů KDU-ČSL z vlády v listopadu 1997, následná politická
jednání, konkrétní kroky, vytvořily bohužel nepřekonatelné příkopy mezi JL a VK.
Oba dva velikáni, otcové zakladatelé české liberálně-konzervativní politiky, pak již
k sobě nikdy nedokázali znovu nalézt cestu. I když se chovali ve veřejných
145
vystoupeních korektně, dokonce zazněly roku 1998 některé nabídky na obnovení
vzájemné spolupráce, za Luxova života již něco takového nebylo bohužel možné
znovu realizovat. Byla to samozřejmě obrovská škoda, jelikož tím utrpěla celá Česká
republika, která tak upadla na dlouhých 9 let do doby temna a velmi těžké situace.
Osobnostní rozdíly, vnímání smyslu politiky, loajality a rozdíl mezi tím, co ještě
v politice lze a co už ne: byly v Klausově i Luxově případě příliš silné.
VK: Víte „já myslím, že není pochyb o tom, že začátek je tam (červnové volby
roku 1996, PA). Tehdy vznikla vláda menšinová. Tehdy vznikla vláda, která i po
určitých přesunech v parlamentu nezískala permanentní většinu a já myslím, že to také
zásadním způsobem ovlivnilo politický život v naší zemi. Sílu vlády prosadit různá
opatření apod. Takže ten neklid, nedůvěra, nestabilita, nejistota, která zavládla
zejména v poslední době: myslím, že nemůže být vyřešena jiným způsobem, než aby
vláda požádala o důvěru. Vláda se jasně rozhodla, že to udělá a já myslím, že úterý
(10. června 1997, PA) nám leccos napoví. Leccos nám napoví i o té soudržnosti
koalice, ve kterou já věřím. My jsme také podepsali před deseti dny koaliční dohodu a
já věřím, že se to projeví i v tom parlamentním hlasování, takže je to tak a to
parlamentní hlasování bude ukázkou, kdo je kdo, komu jde o co, komu jde o skutečnou
věc. Komu jde o sebe sama nebo o osobní zisk, o osobní efekt. Já myslím, že to je
spravedlivá věc to hlasování. My jsme se k němu jasně rozhodli a já s důvěrou se na to
hlasování o důvěře v úterý dívám.“ Každopádně Klaus se tehdy velmi moudře nechtěl
vyjadřovat před hlasováním o důvěře vládě k tomu, zda byl tehdejší Luxův politický
styl brzdou celé koaliční liberálně-konzervativní politiky. VK: Prostě já se do této
polemiky „nechci pouštět“, to „není cílem“, „já bych uměl k tomu nějaké věty říci, ale
to není asi zapotřebí“. 341
JL o nebezpečí, že by musel popřít díky další účasti KDU-ČSL ve vládě svůj
politický program. Je toto nebezpečí akutní?: „Ano. Tato vláda učinila celou řadu chyb.
Více chyb než my učinili naši koaliční partneři ve své odpovědnosti, ve svých resortech.
341
146
My jsme na to upozorňovali a kdybych to řekl: tak čas ukázal, že ty věci jsou možná
ještě vážnější, než jsme vedli diskuse před několika měsíci a já jsem řekl, že čas této
vlády není nekonečný, a že na podzim budeme muset se vší důsledností nejenom v
koalici, ale i uvnitř KDU-ČSL si říci, jestli tato vláda je schopna: to co řekla
uskutečnit, ale tento účet v tuto chvíli by byl pouze bianko papírem.“ 342
Josef Lux žádal veřejně na tiskové konferenci v posledním květnovém týdnu
roku 1997 odchod premiéra Klause z vlády. Tento krok však ještě tehdy nebyl
dostatečně předjednán především se samotným premiérem. Reakce Václava Klause:
„Já bych prosil nespekulovat o tom: žádal odchod, nežádal odchod apod. Všichni víte
stejně dobře jako já, že variant, které vůbec byly, je: 1, 2, 3, 4 nebo kolik. Není pravda,
že pan předseda KDU žádal můj odchod. My jsme o této věci hovořili jako o
alternativních variantách řešení, než jsme se společně pootočili k (nakonec zvolenému,
PA) řešení.“ 343 JL: „Já nechci v tuto chvíli si hrát na proroka. Tato vláda má již podle
mne poslední šanci. Buď skutečně předvede zásadní změnu politiky nejenom z pohledu
vlastní politiky, ale z pohledu způsobu jednání, způsobu chování a pak má šanci
vládnout této zemi minimálně do roku 2000 tak, jak stanovuje mandát posledních
voleb a nebo tuto šanci propásne, ale pak už tato vláda skončí.“ „Já jsem přesvědčen,
že tuto poslední šanci má nyní.“ Zkrátka 28. května 1997: „jsem navrhl, aby premiér
Václav Klaus odstoupil a dal jsem k úvaze návrh k naší společné diskusi, že by v
případě, že by pan Žantovský
344
nevyjádřil ochotu se účastnit ve vládě a převzít
odpovědnost, že by bylo užitečné, aby ve vládě nebyl žádný předseda koaliční strany a
měl jsem za to, že tento krok může trochu usnadnit rozhodování Václavu Klausovi.
Poté zasedlo politické grémium ODS a jeho výsledek bylo sdělení, že si nedovede
představit účast ODS ve vládě bez účasti jejího předsedy. To mne trochu zarmoutilo a
342
343
344
Michael Žantovský - patřil k zakládajícím členům Občanského fóra (jeho tiskový mluvčí). V roce 1996
vstoupil do ODA (předseda od března do listopadu 1997 a posléze v letech 2001-2002). Roku 1990 se stal
tiskovým mluvčím a poradcem presidenta Václava Havla. V letech 1992-1997 působil jako velvyslanec
Československa a Česka ve Spojených státech amerických. Senátor za ODA (1996-2002).
147
musím popravdě říci, že slovo demise v jednáních samozřejmě bylo na stole.“ „S
panem presidentem proběhlo několik jednání a já teď - když bych to řekl souhrnně tak musím říci, že i při těchto jednáních toto slovo padlo.“ A „toto slovo bylo přítomno
i na Pražském Hradě.“ My jsme za KDU-ČSL nabídli rychlé ukončení jednání o
změnách ve vládě a chtěli jsme převzít např. odpovědnost za „zdravotnictví“. Na tomto
kroku jsme se však nedokázali domluvit a já: „Myslím, že byly spíše nějaké prestižní
důvody toho, že ta nabídka nebyla přijmuta.“ Co se týká ministerstva pana Kočárníka,
tak: „Odpovědnost za ministerstvo financí nese ODS a je věcí odpovědnosti ODS, kdo
nahradí pana ministra Kočárníka a tento krok ODS učinila tak: jak nejlépe uměla. Pro
nás trochu překvapivě dvoukrokově. Nejdřív bylo jméno pana Weigla 345, pak pana
Pilipa a není předmětem koaličního jednání schvalování tohoto kroku. Nás nikdo o
nějaké schválení nežádal.“ 346
Václav Klaus si velmi pochvaloval svého nového ministra financí Pilipa, jenž
nastoupil na místo pana Kočárníka. VK: „Já zejména musím říci, že daleko, daleko,
daleko nejtěžší resort, kterým je ministerstvo financí, musím říci, že si pan Pilip v
mých velmi přísných očích vede - já myslím - zatím velmi dobře.“ 347 Podobně také Lux
měl pro Ivana „Pilipa“ slova uznání. Tvrdil: S Pilipovým „nástupem“ na ministerstvo
se toho mnoho změnilo k lepšímu. 348
Český premiér posléze popisoval, že to byl součet tlaků odevšad, které
jej vedly k rozhodnutí odvolat své dlouholeté ministry z vlády. Jak zahraničí, novináři,
také někteří lidé v ODS, opozice, koalice, prostě všichni. VK přiznal: Pro něj to
„nebyla nulová ztráta.“ Třeba s panem Kočárníkem byli kamarádi a Klaus dokonce
předpokládal svůj odchod z vlády společně s ním. Na přímo položenou otázku o svém
345
Jiří Weigl - v letech 1990 až 1992 byl poradcem Václava Klause na ministerstvu financí. Posléze od roku
1992 vedoucí sboru poradců předsedy vlády ČR, kde působil až do roku 1998. V letech 1984 až 1989 byl členem
KSČ.
346
347
348
30. 11. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Stanislav Gross.
148
zamýšleném odstoupení z postu premiéra řekl VK jasně: „Tak samozřejmě, že ano.
Tato myšlenka byla docela vážná i pro mne, ale to už mne přesně teď nutíte k tomu, co
jsem řekl, že by (to, PA) chtělo ten větší odstup.“ 349
Josef Lux ovšem začal posléze oznamovat ve sdělovacích prostředcích po
změnách ve vládním kabinetu konec tzv. ´Éry Václava Klause´. JL: „Já bych předně
chtěl vysvětlit onen termín ´Poklausovská doba´.“ „Tento termín jsem řekl na základě
svého pocitu. Pocitu, že ona zlatá doba ODS a Václava Klause, kdy mohli všechno:
prostě skončila a tento pocit jsem vyslovil. Nečeká nás doba žádného Josefa Luxe ani
jiného politika. Tuto zemi čeká doba komunikativních lidí, kteří musí pracovat v týmu;
kdyby po jednom jménu měl přijít zlatý čas jiného jména, myslím, že by to nebylo úplně
dobře.“ 350
Klaus o své roli ve ´zlatých devadesátých letech´ 20. století: „Nepochybně roli,
ne asi zanedbatelnou, jsem v tom všem hrál, ale zjednodušovat to období předchozí na
Klausovu éru je myslím zjednodušení číslo 1 a zrovna tak zjednodušení číslo 2 je tu
dnešní éru zase hodnotit úplně opačným způsobem. Takže toto já takhle neberu. Bylo
módou všechno svádět na Klause. Celou tu dobu. Celých těchto 7 let.“ „Já dobře vím,
že se mnoho těchto věcí stejně přesouvá na mou hlavu, asi je to pravda a nedá se tomu
vyhnout.“ Předseda ODS pokračuje v tom smyslu, že by rád viděl seriozní „analýzu
posunu doby“, „posunu situace od záměrných politických textů, které prostě stojí na
druhé straně barikády a od začátku říkají totéž: jenomže teď k tomu říkají konec
Klausovy éry.“ VK řekl, že takových analýz je málo, ale politických pamfletů je hodně.
Společnost ovšem možná potřebuje nějaký symbol a tím by Klaus mohl být. VK: „A
lidé možná chtějí jednoduchý cíl takový, na který upnou svou pozornost a oni si ho
zveličují v jednom směru, teď si ho zase zveličují ve směru druhém. Takže je asi
pravdou, že jsem se stal symbolem něčeho. Druhá věc je: jestli správným, oprávněným,
přesným, a že teď se to zase obrací na druhou stranu, ale já myslím, že bychom neměli
349
350
149
propadat panice, beznaději, defenzivě a spíše se zase dívat dopředu a já jsem k tomu
připraven a mám pocit, že je to tak dobře.“ 351
Cítíte tedy potřebu sebekultivace, kultivace ODS a koalice pane premiére, když
tedy skončila ona jedna velká epocha? Klaus mlčel. Nesouhlasil však s tím, že za
všechno v zemi může „vláda“. Přece takto se na politiku nelze dívat. 352
JL: Všichni víme, že „transformace jako taková přece jenom je více spojena s
ODS, respektive ještě více spojena s Václavem Klausem, protože on byl u všech těchto
věcí ještě třeba před rokem 92. A ono ztělesnění se s transformací na začátku bylo
obrovskou výhodou a nyní jakoby přináší určitý problém a já mám za to, že
transformace jako taková nepochybně byla správná, ten směr byl důležitý a velmi
dobrý, ale problém nastal v situaci, kdy se politikové nebo politická strana
identifikovala s tímto slůvkem, s tímto slovem a v situaci, kdy bylo třeba učinit určité
korekce, např. korekce otevřenosti naší ekonomiky, kdy dnes máme starost s tím, že
jsme druhou nejotevřenější ekonomikou světa, tak vlastně ta korekce nebyla jenom o té
věcné diskusi, ale byla by o korekci té personality, té ideologizace této věci a to možná
byla trochu potíž této diskuse.“ Není vám Líto Václava Klause pane Luxi? „Mně může
být líto Václava Klause v nějakém osobním vyjádření, ale myslím, že by to bylo trochu
falešné. V politice totiž lítost nemá místo. Politika je docela tvrdou věcí. A já mám za
to, že v tuto chvíli nemá vláda, koalice, ani Václav Klaus jinou šanci, řekl bych ve
smyslu sebezáchovného pudu: než prostě vyjádřit odhodlání určitou chybu přiznat,
protože ono přiznání nejenom, že je v určitém slova smyslu osvobozující, ale dává
naději prostě na korekci a na změnu. A teprve změna politiky jako důsledek určitého
uznání chyby: dává smysl politice.“ 353 „Já myslím, že skončila éra ODS a Václava
Klause v tom smyslu ´Zlaté éry´ tzn. roku 92, 93 atd. V tuto chvíli myslím, že je věc
zcela jasná. Pan premiér Václav Klaus jasně řekl, že chce setrvat ve svém úřadě. ODS
351
352
353
150
jasně řekla, že si nedovede představit jiného premiéra v této vládě a já myslím, že je
spravedlivé, aby on, stejně tak jako celá vláda: dostal šanci. A já jsem přesvědčen, že
tato česká vláda, stejně tak jako její premiér v případě, že bude schopna změnit způsob
jednání, způsob své politiky, způsob chování, tak má šanci ucházet se o důvěru lidí této
země a také o právo vládnout; jestliže tuto změnu nebude schopna tato vláda včetně
premiéra předvést: pak nikoliv.“ Zkrátka v situaci, kdy podle dobového průzkumu
veřejného mínění bylo 58% občanů přesvědčeno, že vláda pod vedením Václava
Klause není schopná vyvést zemi z ekonomické krize, tak v této situaci se JL
dožadoval nějakého řešení, které by lidi uklidnilo. Lux: „My při těch koaličních
jednáních jsme položili na stůl návrh, aby Václav Klaus nebyl premiérem této vlády,
stejně tak, aby v ní nebyl žádný předseda koaliční strany, protože jsme cítili, že je
třeba, že by tato věc mohla přispět k určitému zklidnění. Nicméně tento návrh nebyl
akceptován a ta realita je přesně taková, jak jsme ji popsali a já myslím, že je třeba
jasně říci, že jestliže premiér sám chce pokračovat, jestliže koaliční strana ODS ho
podporuje, tzn. má její podporu a také jsme se při podpisu koaliční smlouvy dohodli,
že této straně náleží toto křeslo, tak je věc jasná.“ „Václav Klaus, stejně jako tato
vláda, dostal šanci, dostal příležitost k tomu, aby změnil politiku tak, jak jsme ji
ohlásili, změnil způsob chování, změnil způsob jednání a to se týká celé vlády, mne
nevyjímaje.“ „Já bych k tomu řekl, že nemůžeme podceňovat názor lidí. Tzn. vláda
včetně premiéra má povinnost usilovat o tuto důvěru a já si myslím, že je to možné
pouze změnou politiky, změnou způsobu jednání a chování.“ „Já myslím, že je třeba
říct, co se stalo za ten minulý týden a abychom třeba byli konkrétní. Já jsem minulý
týden ve vaší přátelské České televizi řekl, že jeden z hlavních důvodů toho, co se u nás
děje: je určitá malá schopnost komunikovat a uvedl jsem několik konkrétních příkladů.
Pak jsem byl obviňován, že jsem někoho obviňoval atd., vedla se velká diskuse a
během toho týdne se ukázalo, že velmi podobný názor má kolega Zieleniec, že pan
president považoval za důležité pana guvernéra (Tošovského, PA), pana Zielenience a
mne se otázat, jak ty věci vlastně jsou, pak skrze svého tiskového mluvčího pan
president sdělil, že vyslechl tyto názory, a že je přijmul s plným pochopením, a že i
podle pana presidenta je hlavní příčinou špatná komunikace. Já jsem sledoval i
151
diskuse uvnitř ODS na tom spřátelujícím se nebo na tom setkání, jehož cílem bylo
obnovit důvěru a četl jsem se zájmem ono komuniké, které z toho jednání vyšlo 354.
Tam bylo napsáno a je napsáno, že vedení ODS se shoduje v tom, že hlavní příčina
nebo klíčový problém je, byl, nedostatek komunikace uvnitř ODS, ale také uvnitř
koalice a vedení ODS tam vyslovuje odhodlání vyvarovat se kroků, které by vedly k
dalšímu hromadění bariér, či podrývání důvěry 355. A také na minulém jednání vlády já
jsem hovořil nebo informoval o tom, že absence oné zprávy v ten správný čas, zprávy
MMF, že byla určitou chybou, a že je potřeba se podobných chyb vyvarovat 356. Pan
premiér k tomu řekl: ano. Tzn. z těchhle tří věcí, které se během týdne staly, tzn.
vyjádření pana presidenta, vyjádření vedení ODS a nakonec i to jednání ve vládě: mně
s určitým zadostiučiněním dává za pravdu, že skutečně hlavním problémem je nebo
byla otázka komunikace, a ta že se musí napravit. Já necítím potřebu vést boj s
Václavem Klausem, ale cítím velkou potřebu usilovat o změnu způsobu chování, změnu
způsobu jednání a naší společnou odpovědností je to: na čem jsme se ve vztahu k lidem
téhle země dohodli, tzn. to, co je napsáno v programovém prohlášení vlády, v onom
354
Viz zpráva Českého rozhlasu z 6. června 1997: „Vsichni clenove vedeni ODS jsou odhodlani pokracovat v
politice definovane v koalicnim prohlaseni z minule stredy, prekonat problemy ve vzajemne komunikaci uvnitr
strany i v koalici a obnovit atmosferu otevrenosti. Po ctvrtecnim jednani politickeho gremia ODS to oznamil
predseda strany Vaclav Klaus. Prezident Vaclav Havel by byl podle slov sveho mluvciho Ladislava Spacka rad,
kdyby mohl brat zaverecne komunike gremia ODS jako "jasny vyraz vule" zlepsit zlepsit komunikaci uvnitr
koalice, vlady i mezi vladou a prezidentem. Mluvci toto prezidentovo stanovisko tlumocil CTK s tim, ze o obsahu
komunike
gremia
ODS
informoval
prezidenta
telefonicky
sam
predseda
Vaclav
Klaus.“
-
http://www.radio.cz/cz/zpravy/21244.
355
Viz např. také usnesení Výkonné rady ODS z 19. dubna 1997: „Výkonná rada se vyslovuje pro racionální
rekonstrukci celé vlády, která přispěje k účinnější spolupráci koaličních partnerů a k odstranění
nestejnoměrných nároků i výkonu jednotlivých členů vlády.“ „Výkonná rada je přesvědčena, že "balíček" je
konstruktivním, sebekritickým a mobilizujícím souborem úkolů, který povede k potřebným korekcím v
ekonomické a zvláště mimoekonomické oblasti, může vést k posílení a obnově důvěry našich občanů, s jejichž
podporou a účastí na jeho realizaci počítáme. Zároveň ho s plnou vážností vnímá jako příležitost a úkol, který
není nemožné nesplnit.“ - http://zpravy.ods.cz/prispevek.php?ID=1485.
356
Josef Lux zde poukazuje na hodnotící zprávu MMF, která vypíchla jisté negativní prvky v české ekonomice.
S touto zprávou nebyli většinou koaliční partneři ODS v jistém časovém úseku přímo seznámeni, mohli si ji však
obstarat, když by o její existenci věděli. Viz - http://www.radio.cz/cz/zpravy/21242.
152
materiálu, kterému říkáme změna hospodářské politiky a v tom posledním, který
nazýváme onen stabilizační program.“ 357 „Já nevím, jestli je to politikaření. Já myslím,
že je to zásadnější. Myslím, že lidé chtějí změnu hospodářské politiky a vláda ji také
vyhlásila: teď je důležité, aby se tak stalo.“ 358
Situace se dále vyostřila v polovině léta 1997. Na veřejnost pronikly informace
o dalším statistickém poklesu důvěry občanů České republiky v Klausovu koalici, a že
se ČSSD „připravuje na podzimní razantní útok na vládu“. 359 Josef Lux se navíc opět
vrátil ke své predikci o poslední šanci celé koalice. JL: „A já vnímám, že ta čísla těchto
všech průzkumů jsou skutečně pro vládu na jedné straně varováním, na druhé straně
výzvou, a že vláda má v podstatě a tato koalice jedinou šanci tuto změnu uskutečnit. A
domnívám se, že v tom čase, který máme: je to šance poslední 360. Buď toho vláda bude
schopna, předvede tuto změnu, pak bude mít právo ucházet se znovu o důvěru občanů
a jestliže nikoliv, tak bohužel ji už nezíská.“ 361
Jako blesk z čistého nebe proběhla politickou scénou 23. října 1997 informace o
rezignaci českého ministra zahraničí a místopředsedy vlády Josefa Zieleniece: nejen ze
všech vládních, nýbrž také ze stranických funkcí. Zieleniec posléze také opustil řady
ODS. Občané, obecně ani novináři, tehdy ještě pořádně nevěděli: co za tím vězí.
Nejasná Zieleniecova prohlášení pouze rozdmýchávala výbušnou atmosféru dohadů.
Každopádně této situace využila opozice, Klausovi koaliční partneři a někteří straničtí
konkurenti v boji o politickou moc. Média opět spekulovala o rozpadu koalice.
Oficiálně sice existovala mezi vrcholovými představiteli ODS, KDU-ČSL, ODA dobrá
vůle k dohodě a byla zde stále teoreticky možnost vyřešení všech rozporů na konci
roku 1997 na tzv. Tříkrálové schůzce. Fakticky k tomuto jednání už ovšem nemělo
357
8. 6. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Jindřich Vodička.
358
359
360
Lux jakoby již predikoval pád vlády v listopadu 1997.
361
153
nikdy dojít. Ještě 16. listopadu 1997 hovořil Josef Lux s Klausovým blízkým
spolupracovníkem Miroslavem Mackem na TV Nova. Zdálo se, jakoby již tehdy bylo
mnohé naznačeno o blížících se událostech z konce listopadu téhož roku. JL: „Já
myslím, že je třeba si přeříkat všechny varianty, které jsou docela věcné. V těch
příštích volbách, pokud budou kdykoliv, tak je několik možností. Buď zvítězí ODS a
předpokládejme, že nás přizve ke spolupráci a vytvoříme spolu koalici a tato koalice
bude pokračovat, nebo zvítězí KDU-ČSL a přizveme ke spolupráci ODS, vytvoříme
spolu koalici a budeme pokračovat a myslím, že obě tyto varianty jsou dost málo
pravděpodobné. Nejpravděpodobnější nyní podle průzkumu volebních se zdá, že zvítězí
sociální demokraté. Buď zvítězí nad 51% a pak není o čem diskutovat, nevím jestli by
to byla nejlepší varianta, nebo nebudou mít 51% a pak je možnost, že vytvoří koalici
buď s ODS nebo s KDU-ČSL. Já bych tuto koalici neupřednostňoval. Já si myslím, že
ideální by bylo, kdyby uměla pokračovat tato koalice v těch obou variantách, tak jak
jsem řekl, ale kdyby logika volebních výsledů znamenala, že jiné řešení pro tuto zemi
není, tak si tuto koalici dovedu představit a nikdy jsem ji nevylučoval, protože myslím,
že je to korektní. Někteří představitelé ODS jejich koalici se sociálními demokraty
vylučovali a vetovali a myslím, že to není úplně politicky poctivé, protože volební
výsledky mohou přinést takovou situaci, kde prostě jiné řešení nebude a jistě i ODS
bude velmi pečlivě zvažovat, jestli to učiní či neučiní /.../.“ Macek dále predikoval
dřívější konec koalice třeba v důsledku toho, kdyby se koaliční partneři nedohodli na
Tříkrálové schůzce či po volbě presidenta, jelikož dle něj již „nelze“ takto dále
„vládnout“ prostě „bez toho, že by byly předčasné volby“. Dříve nebo později by totiž
podle Macka mohlo dojít k „padnutí vlády Václava Klause“. Domníval se: ČSSD již
připravuje odborníky do tzv. úřednické vlády. Macek také zdůraznil, že to není jen
akademická úvaha, nýbrž sociální demokraté na tom „velmi intenzivně pracují“,
přičemž tato nová úřednická vláda bude jistě „bez ODS“. Josef Lux tyto Mackovy
informace označil slůvky „akademická úvaha“. Domníval se, že by to bylo „velmi
upatlané“ sestavovat takovou provizorní vládu a v takové situaci by bylo
„nejčestnější“: „jít si pro nový mandát z voleb“ 362. JL: „Já myslím, že je legitimní, že
362
Fakticky se však nakonec JL k tomu úpatlanému řešení´ odhodlal v prosinci 1998, když jej president Havel
154
opoziční strana usiluje o to, aby vláda či koalice, která vládne, aby skončila, to patří k
demokracii a je to všude na světě, takže to nelze vyčítat. Myslím ale, že umí počítat do
pěti, a že si sociální demokracie tento krok vyhodnotila s tím, že nebude
naplněn.“ „Mně trochu vadí takové to podsouvání věcí co by KDU a takové ty
spekulace jako komploty a zase jako /.../ někdo říká racionální úvahy, kdy vlastně
v situaci kdy - já nevím - odešel Zieleniec, tak teď Josef Lux spojen se Zieleniecem a
s presidentem usiluje o todleto: takovéhle věci si myslím, jsou trochu mimo mísu, ony
zaznívaly už v minulosti a já myslím, že mají v sobě určitou politickou iracionalitu,
protože pokud někdo takovýmto komplotům věří, tak to vyjadřuje určitou politickou
impotenci. Ne: já mluvím i o těch větách, které padaly v minulosti a ony padaly
takovéto věty a pokud tomu někdo nevěří a přesto to říká, tak je to výraz určité
politické metody, která není férová.“ „Je pravda, že odchod Josefa Zieleniece je vážná
věc, a že nějaké vakuum je problém. Ale hovoření o tom, že vy byste 363 toho využili atd.
už hovoří o určité formě myšlení a způsobu jednání: je to otázka politické
představivosti. Někteří politikové si totiž obtížně dovedou představit, že někdo jedná
jinak, než by jednali oni. Jo a v tom je možná to jádro toho problému.“ „Představa
nějakých komplotů, že pan president se domluví s panem Zieleniecem, se Zemanem či
se mnou: mně připadá trochu politicky iracionální.“ Nicméně Miloš Zeman fakticky
rád prohlašoval: Scházel mi již jen jeden hlas koaličního poslance k vyslovení
nedůvěry vládě. Lux: „Tak já bych chtěl říct, že nepřipadá v úvahu, abychom vyslovili
nedůvěru vládě jejíž jsme členy a představa některých sociálních demokratů, že jeden,
dva, tři poslanci, třeba naši poslanci KDU-ČSL tak učiní: je prostě mimo mísu. Možná
vychází z určité zkušeností sociálních demokratů, kde někteří sociální demokraté
podpořili vládu, ale chtěl bych říci jasně, že opačně to nehrozí. Je to představa možná
trochu romantická /.../.“ Existují tedy v ODS síly, které usilují o odstranění Václava
Klause z funkce předsedy strany? Macek: „Určitě jsou tam jednotlivci, kteří se
domnívají, že Václav Klaus a jeho politika této koalici spíše škodí a nahrává Miloši
Zemanovi a domnívají se, že by bez Václava Klause šance této koalice vládnout déle a
pověřil dojednáním nové úřednické vlády pana Tošovského.
363
JL zde myslí ´vy z KDU-ČSL´ v narážce na předcházející Mackovy teze.
155
možná lépe byla, ale je to uvnitř ODS velmi malá skupinka a neříká to příliš nahlas.
Myslím, že víc tyto hlasy zaznívají ze strany koaličních partnerů jak ODA, tak KDUČSL.“ JL: „Já bych chtěl jasně říci, že si myslím, že prvotně nejde o persónu, ale jde
skutečně o změnu politiky, o změnu způsobu chování. A já myslím, že má-li dojít
k nějakým změnám, tak nám je nemůže ordinovat opozice, ale musí ty změny vyjít
z nějakých jednání, které myslím byly nastartovány a je to dobře a je důležité, aby
dostaly také konkrétní svůj obsah. My předpokládáme zásadní změny. My
neočekáváme, že ODS se zřekne svého - řekl bych - ultra liberálního pohledu na svět,
ale očekáváme, že se smíří s tím, že ve vládě se bude muset najít určitý kompromis a v
koalici mezi tímto pohledem a mezi pohledem naším, čili pohledem, který preferuje
sociálně-tržní hospodářství, pohled a zkušenost, která vlastně uspěla v celé západní
kontinentální Evropě.“ Václav Klaus tedy není ona pověstná ´žába na prameni´? Lux:
„Ta nutná změna způsobu chování se nemůže vyhnout ani premiérovi. Tzn. týká se
všech stejným dílem.“ Macek: „Chraň Bůh, abych říkal, že Václav Klaus je bez chyb, a
že vládne bezchybně.“ JL: „Já myslím, že je pravdou, že vláda ztratila určitou energii,
určitou akceschopnost, že vládne od středy do středy, že tam je velký stupeň
improvizace a já jsem také předložil panu premiérovi a koaličním partnerům určité
návrhy, které by měly směřovat ke zlepšení práce vlády ve smyslu určité formalizace,
předjednání, odborné diskuse, aby se tolik neimprovizovalo atd., což si myslím, že
bude předmětem určité shody, alespoň podle prvních impulsů, ale co je důležité, aby
vláda také uměla reagovat na ty změněné podněty, změněné situace, jednak tím, že
lidem řekne pravdu: ano, toto jsme schopni naplnit z našeho programového prohlášení,
toto se zdá už teď, že nebudeme schopni naplnit, některé věci se objevily nově a aby
uměla diskusí nad těmito věcmi prostě hledat efektivní řešení a věci, které nebudeme
schopni naplnit mimo onu diskutovanou pěti procentní hranici růstu HDP, myslím, že
mezi ně patří i skutečnost, že jsme se zavázali, že v roce 2000 bude u nás stejná inflace,
jako je v EU, tam je kolem 3%: my asi můžeme předpokládat, že to nebude pravda. Za
další snižování všech daňových sazeb. My víme, že některé chceme snižovat, některé už
dneska zvyšujeme při celkovém snížení daňového zatížení a některé nové situace, tzn. v
případě, že by z těch diskusí kolem privatizace drah a nemocnic vzešel nějaký návrh na
156
plošné rušení nemocnic či drah, tak mám za to, že to jsou věci, s kterými je třeba jít do
parlamentu nebo získat určitou legitimitu, ale o tom budeme diskutovat.“ „Já myslím,
že je důležité, abychom si jasně řekli, že tři věci ještě před těmi našimi diskusemi 364
musí být vykonány. Schválen státní rozpočet, zvolen president a musí úspěšně probíhat
diskuse o našem přibližování se do NATO: to myslím pro tuto zemi jsou důležitější věci
než naše diskuse. Z té Tříkrálové konference myslím, že především se musíme zaměřit
na určité vyhodnocení toho, co se stalo a samozřejmě hledat řešení v těch jednotlivých
okruzích, tak jak jsme si (je, PA) zadali. Mně se zdá, že ještě bude užitečné v té diskusi
pokračovat a pokračovat nejen po volbě presidenta, ale také po vašem kongresu,
protože si myslím, že zasedání špičkových orgánů, vrcholových orgánů ODA i ODS
jsou pro tyto diskuse důležité. My chceme diskutovat s těmi, kteří mají mandát, ne s
těmi, kteří ho mají jenom do tohoto kongresu.“ 365 „Já myslím, že to není jenom o
Václavu Klausovi: je to vůbec o způsobu jednání, o způsobu komunikace a tyhle věci
spolu souvisí a já vždycky, když hovořím o změně, tak mimo ty konkrétní věci
ekonomické a další, tak samozřejmě také hovořím o změně stylu, způsobu jednání
vlády a to si myslím, že se týká obecných věcí /.../.“ Miroslav Macek se dále vyjádřil k
tématu financování ODS a k rychlé rezignaci Josefa Zieleniece. Jeho odstoupení ze
všech funkcí bylo dáváno mj. také do souvislostí se sponzoringem ODS. Zieleniec
však několikrát své výroky a zdůvodnění měnil. Macek uvedl, že „sponzoři ať chcete
nebo nechcete ovlivňují pak jako rysy a politiku politické strany“, nicméně: „Já o
vážných věcech ve financování nic nevím, že by tam byly.“ Lux: „Myslím, že pro
pozorovatele zvenčí byla úctyhodná rychlost, jak se to všechno vypořádalo, myslím, že
to překvapilo jak pana Zieleniece, tak také mnohé lidi z ODS. Diváky určitě a já si
myslím, že to musely být vážné věci, které tak rychle semkly všechny lidi v ODS proti
364
Připravovalo se totiž již výše zmíněné velké Tříkrálové setkání koaličních partnerů, které mělo ukázat: jestli
koalice ještě může jít společně dále a nebo bude nutné vytvořit novou vládu. Pan Macek: 16. 11. 1997 v TV
Nova: Budeme se muset rozhodnout, zda tato nová vláda bude případně již „bez Václava Klause“.
365
Tady Lux přímo sdělil, že chtěl jednat pouze s těmi, kteří měli mandát. Později naopak při rozhovorech o
nové vládě požadoval urychlení jednání. Již se nemělo čekat na Klause: až se mu mandát potvrdí nebo nikoliv na
VIII. kongresu ODS 13. až 14. prosince 1997 v Poděbradech.
157
Josefu Zieleniecovi.“ 366
Události posléze dostaly dramatický spád. V pátek 28. listopadu 1997 vyzvali
vlivní členové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip Václava Klause na tiskové konferenci k
rezignaci. A protože byl zrovna v té době český premiér pracovně v Sarajevu, hovořilo
se o této události jako o tzv. "Sarajevském atentátu". Ve stejný den podali demisi
všichni ministři nominovaní za KDU-ČSL. Lux: „Nejsme stranou, která je ochotna být
v každé vládě. KDU-ČSL proto odchází z této vlády a ministři KDU-ČSL podávají
demisi. Očekáváme, že demisi podá celá vláda a pokud ne, budeme iniciovat vyslovení
nedůvěry této vládě v parlamentu. My preferujeme pokračování koalice s
důvěryhodnou liberální stranou a nepřipravujeme koalici se sociálními demokraty.
Současně bych chtěl říci, že naši poslanci podpoří státní rozpočet a v parlamentu i
senátu podpoříme návrhy zákonů, pro které jsme ve vládě hlasovali.“ 367
V sobotu 29. 11. 1997 zasedají v Praze vrcholné orgány ODS za přítomnosti
Václava Klause s cílem rozhodnout se: jak dále postupovat. V průběhu jednání se
scházejí demonstranti, aby podpořili svého premiéra a otce zakladatele. President ČR
vyzývá vládu a Klause k rezignaci. VK: „Pokud bych odcházel z této či další funkce:
ne kvůli tajuplným kontům, či sponzorům, o kterých jsem neměl ani ponětí, ne kvůli
tomu, že si to přejí ti či oni koaliční partneři a opravdu ne kvůli tomu, že je to také
důsledkem určitých najednou rychlých ambicí uvnitř ODS a přesouvání zodpovědnosti,
která je daleko více kolektivní, než jak se dneska někdo snaží někomu sdělovat.“ 368
Arcibiskup Miloslav Vlk
369
se připojuje k výzvě presidenta Havla. Většina
regionálních organizací ODS Klause podržela a naopak Výkonná rada ODS - jakožto
nejvyšší orgán strany mezi kongresy - hlasovala pro Klausův odchod. 370 Přitom sám
366
367
28. 11. 1997, Vyjádření Josefa Luxe, Český rozhlas 1 - Radiožurnál.
368
29. 11. 1997, Vyjádření Václava Klause k aktuálním událostem, Česká televize.
369
Miloslav Vlk - v letech 1991 až 2010 působil jako 35. arcibiskup pražský a primas český.
370
29. 11. 1997, Zpravodajský blok, TV Nova.
158
Klaus charakterizoval svými slovy důležitost Výkonné rady ODS ještě v květnu 1997
takto: „Výkonná rada ODS je nesmírně důležitým orgánem, který musí dát mandát,
musí širší skupina lidí říci za poslední týdny, dny, nejužší vedení jednalo dobře,
nejednalo dobře, mělo přitvrdit támhle, onde, mělo zareagovat tak či onak na
restrukturalizaci vlády a pro mne je to zázemí naprosto klíčové, naprosto
podstatné.“ Vždyť tam se probírala „strategie“ a „jména“. 371 Aby toho nebylo málo:
TV Nova vysílá reportáž o tzv. tajné vile Václava Klause ve Švýcarsku. Po celý den
také zprostředkovávaly sdělovací prostředky vášnivé hlasy mnoha set občanů, kteří
přišli Klause podpořit před sídlo ODS v Praze ve Sněmovní ulici. Někteří
demonstranti vyjadřovali v rámci dobových zvyklostí rázněji svůj nesouhlas s kroky
pana Pilipa a Rumla z předcházejícího dne. Pro oba dva pány byla tato situace mnohdy
díky jejich pozdější osobní přítomnosti na demonstraci značně nepříjemná. 372
30. listopadu 1997. Zprávy informují o demisi vlády. VK kapituloval, nicméně
reaguje klidně, v pohodě, věcně.
373
President Havel potvrdil, že „vyzval“ vládu k
demisi jako celek. Nesouhlasil s alternativou předčasných voleb. Považoval by takový
krok za neúctu k Ústavě. Byl stoupencem toho, aby se nyní postupovalo přesně podle
Ústavy ČR a pokud by se nepodařilo sestavit vládu ani na třetí pokus, pak teprve by
bylo možné vyhlásit předčasné volby. Nechápal: proč by se musely již nyní najednou
vyhlašovat nové volby. Údajně by to totiž znamenalo půl roku stop pro celou zemi. 374
Václav Klaus svolává mimořádnou tiskovou konferenci na úřad vlády, kde s patosem a
dojetím sděluje své poslední poselství k celému národu. ´Zlatá éra Václava Klause´
oficiálně končí. Premiér neopomenul zkritizovat TV Nova za odvysílání nepravdivých
informací o své údajné vile ve Švýcarsku. Zároveň zamýšlel podat na Novu žalobu i
s celou svou rodinou pod vedením špičkového právního zástupce JUDr. Josefa
371
372
29. 11. 1997, Zpravodajský blok, Frekvence1. Viz také další kapitoly této knihy.
373
30. 11. 1997, TK z Úřadu vlády, Český rozhlas 1 - Radiožurnál, Václav Klaus.
374
30. 11. 1997, Hovory z Lán, Český rozhlas 1 - Radiožurnál, Václav Havel.
159
Lžičaře 375 , „protože se všichni cítí zásadním způsobem poškozeni.“ JUDr. Lžičař
doporučil žalovat TV Nova o 100.000.000,-Kč, přičemž tato částka měla být věnována
na povodňové konto. Premiér Klaus posléze pokračoval: „Včera v noci jsem oznámil
svou demisi na funkci předsedy vlády a tím i demisi celé vlády. Považuji to za
vynucený tah, který však nebylo možné neudělat. Žádná jiná varianta neexistovala,
respektive já jsem ji neznal a neznám ji dosud. Nemyslím si, že na demisi vlády naše
země něco vydělá, zvláště, dochází-li k ní v okamžicích, které jsou pro naši budoucnost
tak důležité. Doufám, že si to všichni uvědomují. Cílený a vědomý pokus z
nejrůznějších stran o mé odstoupení z funkce, z funkce, kterou zastávám, trvá již řadu
let a v posledních obdobích a musím dodat s narůstající nejednotností ve vedení ODS:
nabyl na síle. Určitě se všechno nepodařilo tak, jak se to podařit mělo či mohlo a
nepochybně jsem k tomu částečně přispěl i já. Po desetiletích komunismu jsme nebyli
dostatečně připraveni na zrod svobodné společnosti, ale domnívám se, že já jsem byl
připraven více než mnozí další, se kterými jsem se celá léta potýkal. Leccos jsem měl či
mohl vědět, leccos jsem měl či mohl lépe předvídat. Měl jsem se také nemilosrdně
zbavovat všech - jak mi kdosi včera velmi hezky napsal - neschopných nebo všeho
schopných. Byl jsem zbytečně démonizován. Nebyl jsem příčinou ani všeho zla, ani
všeho dobra, ale jsem přesvědčen, že jsem toho při transformaci české ekonomiky, při
utváření našeho demokratického politického systému, při vzniku České republiky, při
jejím mezinárodním prosazování, při změně celého myšlenkového klimatu v naší zemi:
nevykonal málo, a že to bude ve střízlivější chvíli než je tato doceněno. Vždy mi šlo o
věc samu a ne o politikaření. Vždy jsem usiloval o stabilitu a prosperitu této země.
Vždy jsem v politice, stejně jako ve sportu, hrál poctivě a otevřeně. Byl jsem vůči lidem
kolem sebe loajální, možná více, než bylo třeba, ale považoval jsem to za nezbytnou
součást svého poslání. Jsem vděčen za mimořádnou podporu, kterou jsem po celých 8
let v průběhu letošního května, letos v říjnu a zejména v posledních dnech a hodinách
od obrovské spousty lidí dostával a dostávám. Respektuji i ty, kteří mi nefandili. Chtěl
bych ujistit všechny, že stejně, jako jsem nezměnil své postoje předlistopadové a
polistopadové, nezměním je ani v budoucnosti. Budu prosazovat stejné ideje, stejné
375
Josef Lžičař - před rokem 1989 obhajoval mj. Václava Havla a další známé disidenty.
160
názory, stejné věci a ze svých zásad neslevím. Má loajalita přetrvá i nadále, ale určitě
už jen vůči těm, kteří vědí, co tento pojem znamená. Na závěr bych chtěl říci, že
nemám žádný přesný plán pro nadcházející politická jednání o vyřešení dnešní
politické krize, ani o struktuře a charakteru budoucí vlády. Tyto plány jistě mají ti,
kteří k dramatickému vyhrocení situace nejvíce přispěli. Zároveň vás chci všechny
ujistit, že budu dbát na to, abychom z cesty nastoupené v listopadu 1989 nesešli.“ Jak
postupovat dále? VK: „Tak zaprvé bych chtěl říci, že mám mandát od Výkonné rady
ODS k tomu, abych vedl za ODS politická jednání, která začnou za hodinu a čtvrt v
Lánech o všech těchto problémech. Já nemám mandát na žádná konkrétní jména, na
žádné konkrétní programové dokumenty a na nic takového. To je důležité říci a
důležité rozlišit. Možná, že někteří jiní, kteří se zúčastní těchto politických jednání z
jiných politických stran: takovýto mandát mají. Já nikoliv.“ Já „musím říci, že
mimořádně silná reakce, kterou cítím od členů ODS, spíše mne posiluje k variantě,
abych o post předsedy ODS na kongresu
376
usiloval i nadále.“ „Ke včerejší /.../
demonstraci 377 bych chtěl říci toto: Já jsem pro demokratické řešení problémů, které u
nás jsou a jakýkoliv exces je něco, co je mi nesmírně cizí. Já ovšem musím říci, že tuto
demonstraci, nebo toto setkání občanů, nikdo neorganizoval; tito lidé tam 12 hodin
přijížděli sami. Já jsem se několikrát pokusil je osobně vyzvat k odchodu. Mně je líto,
že došlo k jakýmkoliv nepříjemnostem pro některé zúčastněné. Na druhé straně bych
však chtěl říci, že politik je politikem, musí vědět, co všechno to obnáší a neveze-li se
pouze s davem, který mu vždycky tleská: musí být připraven na to, že někdy mu
tleskají, někdy na něho pískají. Já jsem si v životě to pískání také zažil. Mé první
pískání, které jsem uslyšel před několika lety na ostravském zimním stadionu pro
mne bylo důvodem k vážnému zamyšlení, k přemýšlení o sobě samém a já doufám,
že ti, na které včera pískali, to povede ke stejnému přemýšlení o sobě samém a o
svých činech. To myslím, že je věc zásadní. Mrzí mne současně to, že někteří, kteří se
376
VK má na mysli budoucí VIII. kongres ODS, konaný ve dnech 13. až 14. prosince 1997 v Poděbradech, kde
byl opět zvolen předsedou Občanské demokratické strany a kde bylo také poraženo reformní křídlo ODS.
377
Demonstrace občanů na podporu VK 29. 11. 1997 před sídlem ODS v Praze ve Sněmovní ulici, kde došlo mj.
na slovní aj. útoky na pana Pilipa, Rumla.
161
teď tak silně rozhorlují nad tím, že někdo včera něco skandoval a pískal, mrzí mne, že
nevydávají stejně silná prohlášení o takové nehoráznosti, jakou vysílala včera TV
Nova o mé údajné vile ve Švýcarsku a já to musím vidět pouze jako jednostranný a
jednosměrný pohled na věc.“ Rezignujete také na svůj poslanecký mandát? VK:
Sděluji vám, že „o svém setrvání či nesetrvání v Poslanecké sněmovně opravdu velmi
vážně uvažuji. Byl jsem stoprocentně rozhodnut, že odcházím okamžitě. Teď, v
posledních chvílích, jestli jsem přijal úlohu dále vést politická jednání o vyřešení
dnešní krize, tak ještě chvilku budu váhat, jak tuto věc vyřeším.“ Václav Klaus
odpovídal také na dotaz novinářů, zda ví o dnešní další demonstraci na jeho podporu.
Šlo o akci pražského primátora Jana Koukala na Václavském náměstí. Klaus o tom
sice údajně nevěděl, nicméně řekl jednu pamětihodnou větu. VK: „Jestli je zde někdo,
kdo se bojí uslyšet hlas toho, co si lidé myslí, tak je dobře, aby to řekli nahlas. Já se
samozřejmě té demonstrace nezúčastním, protože budu na jednáních v Lánech, ale
myslím, že se toho zúčastní i moje žena.“ K otázce sponzoringu ODS Klaus sdělil: „Já
samozřejmě cítím politickou spoluzodpovědnost za to, že vznikají tyto nejasnosti, že
vznikají tyto otázky, obtíže, problémy. Já jsem si stoprocentně vědom svého nebezprostředního zavinění v této věci, ale všeobecnou politickou zodpovědnost za to, co
se událo v ODS: já samozřejmě cítím a cítit musím.“ Bude ODS vracet nejasné
sponzorské dary? VK: „Já jsem přívržencem takovýchto laciných gest v minulosti
nikdy nebyl. Myslím, že by to situaci nijak neměnilo.“ Měl by stát v čele nové vlády tzv.
odborník? VK: „Já myslím, že to bude předmětem politických jednání, které teď
nastanou. Já jsem z jeho úst (od Luxe, PA) slyšel už celou řadu jmen, které on
navrhoval. Myšlence, že by měl v čele vlády stát odborník, té nerozumím. Já neznám
vysokou školu předsednicko-vládovskou. Já neznám žádnou kvalifikaci, která se
jmenuje předseda vlády. Já myslím, že nikdo takový na zeměkouli není a nechodí.
Takže toto je otázka pro mne velmi, velmi zvláštní. Samozřejmě, že je možné dospět k
závěru, že politické síly a strany nemají sílu vytvořit jakoukoliv smysluplnou a
dostatečně silnou vládu a proto je možné, že na krátké období do voleb by mohla být
vláda jakéhosi úřednického typu. I toto se už v dějinách stalo. I toto se stalo v
minulosti naší země ve 20. a 30. letech, ale já nejsem přívržencem těchto řešení,
162
nicméně nespekuloval bych tolik o jménech, jako to dělá pan Lux.“ 378
Třicátého listopadu 1997 byl ve sdělovacích prostředcích presidentem České
republiky Havlem tvrdě kritizován pražský primátor Jan Koukal, jenž prý nezakročil
proti rozvášněným lidem na již zmiňované demonstraci na podporu Klause z
předchozího dne 29. 11. 1997. Havel byl doslova podle svých slov „zhnusen“ po tom,
co se domníval, že za zfanatizováním některých účastníků akce a za ´útoky´ na Ivana
Pilipa, Jana Rumla: stojí osobně Koukal (viz níže). Vyzval tedy pražského primátora
Koukala k odchodu z politiky. Primátor Prahy na tuto výzvu reagoval takto: Já jsem
přesvědčen, že „lidé měli potřebu vyjádřit svůj názor“ a „vyjadřovali ho různým
způsobem včera před Sněmovní ulicí“. Prostě „ti slušní převažovali včera“, ale byli
tam i ti, kteří jsou trošku v extrému. Bylo tam asi „500 lidí před sídlem ODS“. Nebyla
to žádná násilná manifestace. „Došlo tam k násilnostem: samozřejmě došlo tam k akci
několika lidí, kteří se vždy v takovéto situaci vyskytnou. Nepochybně šlo o jistou
provokaci. My jsme tam, nebo díky zprávě, kterou mám z policie, vím, že tam bylo
několik skinheadů, byli tam anarchisté, kteří byli postupně z toho prostoru vytlačeni a
já musím říci, že se tam dalo normálně procházet v jistý okamžik.“ „Nezlobte se na
mne, myslím si, že to nevrhá dobré světlo na sdělovací prostředky, které prezentují
vystoupení osmi lidí, napadení dvou politiků, jako manifestaci všech těch ostatních pěti
set lidí. Takže já bych rád, abychom byli korektní.“ „Já samozřejmě cítím odpovědnost
v tom globálním politickém smyslu za to, co se v Praze děje. S tím souhlasím a já
musím říci, že se mi nelíbí: jak vystoupili někteří Pražané nebo ne Pražané, prostě
někteří občané vůči dvěma politikům ODS, vůči Janu Rumlovi, což je můj přítel a vůči
Ivanovi Pilipovi. Velice mne to mrzí a považuji to za nekulturní vystoupení, ale nechtěl
bych do tohoto nekulturního vystoupení házet všechny ty ostatní lidi, kteří tam
kultivovaným způsobem diskutovali.“ Josef Lux se připojil k Havlově kritice: „Já jsem
skutečně byl zděšen, když jsem viděl ty všechny věci a ty věty, které tam padaly,
protože myslím, že to musí vyděsit každého, každého člověka. Namísto toho, aby
předseda ještě stále vlády, předseda ODS, namísto toho, aby ochránil své lidi před
378
163
lynčováním, namísto toho, aby řekl lidem: mějte rozum, tak on měl pocit, že slaví
triumf a to myslím je velmi vážná věc. Je to velmi špatné vysvědčení a je to pro mne
velkým zklamáním, protože tak, jak já znám Jana Rumla, tak jsem přesvědčen, že
kdyby daleko více problémů spadlo na hlavu Václava Klause a kdyby ta situace byla
opačná, kdyby Václav Klaus měl projít tímto davem, který by na jeho hlavu se snažil
útočit, tak, že Jan Ruml by byl prvním, který by ho svým tělem bránil a myslím, že je
třeba si uvědomit, že jsme bojovali za demokracii a demokracie zná ústavní
mechanismy, jak tyto situace - o kterých diskutujeme - řešit a není možné je řešit jiným
způsobem.“
379
Co se týče dalšího shromáždění občanů na podporu Klause z 30.
listopadu 1997 pořádaného na Václavském náměstí, kde se dostavilo přes tisíc lidí mj.
s transparentem „Klaus for president“, kterého se třeba krom dalších účastnil např.
poslanec Jiří Payne 380, Václav Benda 381, primátor Koukal, manželka Václava Klause
Livia a další. Koukal: Domnívám se, že politika by se neměla dělat na ulici: „Já
myslím, že standardní to není.“ Každopádně „já to neorganizuji. Já to v podstatě svým
způsobem zajišťuji na základě spontánní reakce lidí. Vyzvalo k tomu ODS Prahy
14.“ Sám jsem s lidmi „komunikoval“. Víte, „byl to pro ně jistý ventil“, „jistý důvod k
uvolnění“, „jistý prostor k tomu, aby mohli vyjádřit svůj názor“. „Já se bojím jedné
věci, že politika, že se bude odehrávat pouze v uzavřených místnostech, či palácech
několika státních institucí a myslím si, že velice často, když se politická strana
dostává do krize, tak v podstatě nemá kam se jinam obrátit než k veřejnosti, aby
slyšela její názor.“ „Jestliže přijde málo lidí, je to ukázka toho, že ta důvěra není a my
opravdu máme uvažovat spíš o sobě, o projití tou katarzí opozice a posléze snad se
379
30. 11. 1997, Zpravodajský blok, Český rozhlas 1 - Radiožurnál, mj. JL, Jan Koukal.
380
Jiří Payne - jeden z otců zakladatelů ODS; poslanec za občanské demokraty v letech 1990-2002. V letech
2009-2010 spoluzakladatel Strany svobodných občanů a její místopředseda; v letech 2004-2010 externí poradce
presidenta ČR.
381
Václav Benda - spoluzakladatel Křesťanskodemokratické strany (KDS), v jejímž čele stál v letech 1990-1993.
Místopředseda KDS až do roku 1996. Od července 1992 do prosince téhož roku byl předsedou Sněmovny lidu
Federálního shromáždění. V roce 1996 se stal po sloučení KDS a ODS členem Občanské demokratické strany,
za níž byl téhož roku zvolen v obvodě Praha 1 do Senátu. V letech 1994 až 1998 byl ředitelem Úřadu
dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
164
vrátit, jestliže nám lidé vyjádří jistý prvek důvěry: není to tisícová manifestace. Tam
lidé postupně přichází a podepíší petici nebo ji nepodepíší. Není to žádná dramatická
manifestace, při které by se zvonilo klíči.“ 382
Josef Lux využíval na konci listopadu 1997 velkého zájmů médií a poskytoval
řadu rozhovorů. Mj. o aféře se sponzoringem ODS prohlásil: „Skandál kolem
financování ODS je prostě tou příčinou pádu koruny, nikoliv proto, že o tom někdo
hovoří a to bych byl rád, aby se nezaměňovalo. Někdy byly slova, že to či ono slovo
znamená pád koruny. Nikoliv. Ta příčina je v tom problému samotném.“ „(Je to, PA)
Neschopnost politiků řešit problém.“ Naší povinností je dát „jasně na stůl lidem v této
zemi program a řešení, které může obnovit důvěru lidí v politiku, tzn. otázku postavení
ústavních činitelů, financování politických stran, otázka propojení politiky a
hospodářského světa, v neposlední řadě to musí být otázka informací, kdy dneska
mnohé informace, které mají být tajné, tajné nejsou a naopak mnoho informací, které
tajné být nemusí: tak se zbytečně utajují a myslím, že také jakákoliv tato nová vláda se
bude muset nutně otevřít lidem mimo politické strany. U nás je mnoho vynikajících
odborníků, intelektuálů a lidí, kteří nepracují v aparátech a v rámci jednotlivých stran
a myslím, že žádná nová vláda si nebude moci dovolit prostě se neotevřít /.../. Myslím,
že je to skoro podmínka, protože současné politické strany - bez rozdílu - prostě v sobě
nemají nejlepší lidi této země.“ Pro tyto „nejlepší lidi je třeba tyto dveře
otevřít.“ „Musí skončit ten pocit, že tady někdo ten stát vlastní.“ Mohl by být Josef Lux
novým premiérem? JL: „Návrh, který zazněl z úst pana kolegy Vodičky
383
s mým
jménem je prostě nereálný a já hned vysvětlím proč. Právě ona politika vytváření
nepřítele znamenala, že to byli právě politici ODS, kteří mne označili za nepřítele a
oni produkovali onu nadávku, onoho hada na 3 atd. a vlastně dnes, kdy tady evidentně
tyto skupiny existují a stojí proti sobě, tak prostě není možné, aby tady došlo k
382
383
Jindřich Vodička - člen ODS od roku 1991. V letech 1992 až 1997 ministr práce a sociálních věcí ve vládách
Václava Klause a poté krátce na konci roku 1997 ministr vnitra. Poslanec (1996-1998). V roce 1998 vystoupil po
´Sarajevském atentátu´ z ODS a spoluzakládal Unii svobody. Ve stejném roce se však vrátil do řad ODS.
165
nějakému smazání toho, co se stalo, protože oni ten problém vlastně takhle vyhrotili.
Stejnou pozici si myslím, že má dneska Ivan Pilip a nebo naopak lidé z té druhé
skupiny v ODS. Proto si myslím, že má-li mít šanci vůbec vzniknout tady nějaká vláda
bez předčasných voleb, tak si myslím, že jedinou šancí je hledat osoby, které stojí
mimo současné politické strany z pohledu premiéra a z pohledu možné široké
podpory.“ „Ten člověk musí mít deklarovanou politickou podporu a musí být uznávaný
a respektovaný a samozřejmě se bude hledat obtížně.“ Lux řekl o guvernérovi národní
banky: „Myslím, že pan guvernér (Tošovský, PA) jasně řekl, že nechce tuto věc dělat,
ale tohoto typu (lidé, PA) ano.“ Lux posléze radil ODS to, co by měla v dané situaci
udělat. Dle jeho názoru existovaly tři varianty: První maximalistická: tj. „ODS se - jak
se říká - chytne za nos a bude reflektovat všechno, co se stalo, provede zásadní změny,
zásadně vymění své vedení a bude schopna vyprodukovat takové vedení, se kterým
bude možné učinit dohodu a vytvořit silnou vládu s mandátem do roku 2000. Jestli to
bude nebo nebude, o tom rozhodne ODS. Druhá varianta - krajní - je prostě předčasné
volby a mezi tím je třetí mezivarianta, jak tady popsal pan předseda 384, tzn. že zde
bude nějaká vláda s omezeným mandátem, který bude končit volbami.“ „Já si myslím,
že to nemůže být jenom úřednická vláda ve smyslu úřednické vlády. To musí být vláda
samozřejmě politická, protože musí mít nějakou deklarovanou politickou podporu, ale
já jsem hovořil o premiérovi tohoto typu. Myslím si, že v čele této vlády nutně musí stát
člověk, který není pevně svázán se žádnou politickou stranou.“ Lux by si „dovedl
představit“ diskusi o svém premiérování až po „volbách“, tedy „nikoliv v tomto
zmatku“. 385
Miroslav Macek nazval situaci v ODS z konce listopadu 1997 vnitrostranickým
pučem. Josef Lux se k tomu vyjádřil takto: „Já myslím, že skutečně to, co někteří lidé z
ODS dlouhodobě praktikovali, tak dneska vlastně jakoby se koncentruje. Tzn. ta snaha
neustálého hledání nepřítele. Má-li někdo jiný názor, tak prostě buď se ho snažím
384
Stanislav Gross - poslanec za ČSSD v letech 1992-2006 a mimo další funkce pozdější premiér ČR v letech
2004-2005.
385
166
přesvědčit až do úplného přesvědčení a když se mi to nestane: tak je nepřítel. To jsme
zažívali v té minulé době a je to vlastně taková škola demokracie. A nyní ty jiné názory
se začaly objevovat uvnitř ODS samotné. A myslím, že vlastně tato reakce na ně, tzn.
jakési oznámkování, jakási snaha vytvářet dojem spiknutí, byla jenom určitým
pokračováním určité politiky a to, co já jsem viděl včera v televizi i dnes z pohledu
toho, co se dělo před sněmovnou a reakcí některých představitelů ODS na to, na tuto
situaci, mně jenom potvrdila, že to tak je a je to pro mne skutečně šílená zkušenost.
Jestliže předseda vlády, předseda politické strany, namísto toho, aby chránil své lidi
před téměř lynčováním 386, aby řekl lidem: mějte rozum proboha, tak jestliže namísto
toho on má pocit, že slaví svůj triumf, tak není smutnější podívaná. Já znám Jana
Rumla několik let a myslím si, že i kdyby Václav Klaus byl zatížen ještě tunou nějaké
špíny, tak že Jan Ruml by byl první, který by v tom davu Václava Klause chránil. A to,
že se toto nestalo opačně, to si myslím, že vlastně vypovídá o té situaci nejvážnějším
způsobem. A myslím si, že dnes je prostě zřejmé, že ODS stojí na rozcestí jestli se stane
nebo jestli zůstane, nechci předbíhat, demokratickou stranou a nebo jestli to bude
fanklub Václava Klause. A myslím, že ty tábory dva tady stojí, a že řešení může nalézt
jedině kongres 387.“ „Já myslím, že jsme bojovali v osmdesátém devátém za demokracii,
mnozí zvonili klíči atd. a součástí demokracie je a zaplať Pán Bůh, že u nás existuje, že
existují ústavní mechanismy na to, jak řešit tyto situace a tady jakoby byla snaha to
řešit mimo ony ústavní mechanismy. Já také souhlasím s tím, že lidé mají právo na to,
aby vyslovovali svůj názor, aby přišli někoho podpořit atd., ale slova, která tam
zaznívala a já je nechci zde opakovat, skutečnost, že normální člověk nemohl odejít
atd., to si myslím, že o něčem vypovídá a není to dobré vysvědčení.“ 388
JL hovoří na konci listopadu 1997 o odstoupení ministrů za KDU-ČSL z vlády:
„My jsme jasně cítili, že situace je neudržitelná, že vláda svou důvěru již ztratila v této
386
JL zde myslí výše zmiňovanou demonstraci na podporu VK ze soboty 29. 11. 1997 v Praze.
387
JL hovoří o budoucím VIII. kongresu ODS ze 13. až 14. prosince 1997 v Poděbradech. Tento kongres rozhodl
tak, že potvrdil VK ve funkci a vyslovil se tím pro porážku reformního křídla ODS.
388
167
podobě a proto jsme učinili kroky, které se staly, kroky, že jsme se snažili jasným
signálem tuto situaci změnit, řekli jsme, že nejsme ochotni být v jakékoliv vládě a naši
ministři podali demisi.“ Lux zároveň zhodnotil, že v ODS nyní stojí „dva názory, které
stojí proti sobě“. Jeden, který chápe situaci a snaží se ji „reflektovat“, nalézt nějaké
„pozitivní řešení“, „No a proti nim stojí skupina, která namísto tohoto hledání spíše
hledá nepřítele. Nejdříve ho viděla pouze v sociální demokracii, což je z pohledu
opoziční strany přirozené, později ho viděla v koaličních partnerech, v panu
presidentovi, v novinářích a dneska dokonce už hledá vlastní nepřítele ve svých
vlastních řadách a myslím, že do kongresu ODS, než se vyjasní, jak vlastně to v ODS
je, kdo vlastně je ODS, kdo ji reprezentuje, tak bude těžké na tuto otázku odpovědět. Já
vidím jako nemoudré, že kongres ODS 389 se koná za 14 dnů. Myslím, že se měl konat
co nejdříve, tzn. nikoliv v týdnech, ale ve dnech.“ JL reaguje na Grossovu poznámku o
jediné možnosti, jak vyřešit současnou politickou situaci: „Vy říkáte předčasné volby
jako jediná možnost, já říkám, jako jedna z možností, protože cítím povinnost se ještě
pokusit hledat řešení v rámci - řekl bych - stávajícího rozložení politických sil a to
řešení, jeho pravděpodobnost nalezení bude souviset s tím, do jaké míry ODS bude
schopna reflektovat to, co se stalo. Pokud bude schopna, pak je šance to řešení nalézt.
Pokud nikoliv a zvítězí onen tábor, který jak už se zdá dneska se uzavřel proti všem,
pak si myslím, že to možné nebude /.../.“ Lux jasně řekl, že pokud kongres potvrdí ve
funkci znovu Klause - tak: „Pak je to jasné, pak jsou nové volby, protože si nedovedu
představit“ naše další působení ve vládě za těchto podmínek. Předseda KDU-ČSL
posléze zopakoval, že pro něj bude důležitá „příprava a diskuse o volbách presidenta“,
„otázka přípravných rozhovorů do NATO a EU“, které chtěl ještě společně zvládnout
vyřešit s dosavadními koaličními partnery a též se soc. dem., neboť šlo o společnou
odpovědnost. 390
Josef Lux byl na začátku prosince 1997 velmi znepokojen z toho, že se celá
389
VIII. kongres ODS ze 13. až 14. prosince 1997 v Poděbradech.
390
168
Česká republika jakoby zastavila a všichni čekají na VIII. kongres Občanské
demokratické strany 13. až 14. prosince 1997 v Poděbradech: „Po určité jasné
nedohodě poslaneckého klubu ODS je stále zřejmější, že je vlastně obtížné říci si: na
co čekáme. My totiž potřebujeme odpověď na otázku, kdo je ODS, co je ODS a co chce
ODS. A bez jednání kongresu: zdá se tuto odpověď neuslyšíme. Ale ať už na kongresu
zvítězí jeden či druhý názor v ODS, tak je dneska zřejmé, že poslanecký klub ho
podpoří jenom částečně. A což vlastně znemožní nějaké faktické řešení.“ Lux pak chtěl
vést diskusi: jestli ono „čekání“ na kongres ODS „má smysl“. 391
Předseda SPR-RSČ a Václav Klaus se vzájemně v žertu podpořili při
interpelacích v Poslanecké sněmovně ČR, když Sládek premiéra na počátku prosince
1997 vyzval, aby do budoucna velice dobře zvažoval všechny své cesty do Sarajeva,
jelikož se zde přímo nabízí osudová spojitost mezi českými dějinami a tímto městem
392
VK: Chtěl bych říci, že „já rozumím tomu, že se zde tento bonmot nabízí a už jsem
si ho několikrát tento týden povšiml.“ „Já bych nicméně řekl, že nejde ani tak o místo,
Sarajevo jako takové, jako spíše o určitý princip, jako spíše o to, že se v naší politice
velmi často dějí věci nikoliv přímo z očí do očí, ale pokud možno nějakým jiným
způsobem. Já bych připomněl, že sarajevské setkání bylo setkáním předsedů vlád a
ministrů zahraničí tzv. Středoevropské iniciativy 393 šestnácti předsedů vlád a mohl
bych každému připomenout, že přesně před rokem, přesně ve stejné dny, se odehrávalo
stejné setkání: tentokráte bylo v Sarajevu, loni bylo v rakouském Grazu a musím se
přiznat, že když jsem odjel na toto setkání, doletěl jsem do rakouského Grazu, tak jsem
dostal telefonát, že pan Lux přišel s aférou svého pronásledování BIS, ze které, jak si
391
392
Narážka na 28. června 1914, kdy byl spáchán právě v Sarajevu - v hlavním městě Bosny a Hercegoviny -
atentát na Františka Ferdinanda d'Este, arcivévodu a následníka rakousko−uherského trůnu; mj. tato událost
následně vedla k vypuknutí 1. světové války (1914-1918), které se museli účastnit jako vojáci také Češi,
Moravané, Slezané.
393
Středoevropská iniciativa (Central European Initiative - CEI/SEI) - regionální sdružení zemí, které se
zaměřovalo na rozvoj vzájemné spolupráce svých členů a podporovalo doposud nečlenské země EU při jejich
začleňování do evropských struktur.
169
všichni dobře vzpomínáte, se vyklubala slavná: nesmyslná kufříková aféra, a já jsem
musel odlétat z Grazu urychleně zpátky, protože i tehdy pohrozil předseda KDU-ČSL
vystoupením z této koalice. Takže skoro nejde jenom o Sarajevo, ale řekl bych, že to
má i jiné souvislosti a jiné momenty a jiné věci. Jak jsem řekl, zdá se mi, že jde spíše o
řešení věcí v nepřítomnosti a to není jenom tato sarajevská schůzka: těchto věcí je více.
Já bych chtěl říci, že spíše jde o princip: ó mně beze mě´, princip, který je velmi
typický a já musím bohužel říci, že takovouto schůzkou ó mně beze mě´ bylo i dnešní
setkání v Lánech, dnešní setkání presidenta republiky a předsedů KDU-ČSL a ODA a
pokud jsem slyšel tiskovou konferenci, tak hlavní jméno, které se skloňovalo ve všech
pádech: bylo Klaus.“ Předseda ODS řekl, že ho tam klidně mohli pozvat, když už tam
o něm v těch Lánech tak mermomocí hovořili. „Co se stalo v posledních dnech u nás,
se asi stát muselo. Zdá se mi, že k tomu směřovalo mnoho věcí.“ Víte, „asi šlo jedině o
to, jak se to má stát, kdy se to má stát, kde se to má stát.“ „Já bych se pouze tázal,
možná i sám sebe, nebo i někoho dalšího, zda to, jak, kdy a kde to, co se odehrálo v
závěru minulého týdne, jestli bylo výhodou pro ty, kteří to udělali nebo jestli náhodou
to nebylo výhodou dokonce /.../ právě naopak pro mne samotného.“ „Aspoň já mám
pocit, že se k mé neradosti a nepotěše“ se to celé „stalo výhodou spíše pro mne“.
„Myslím, že už dlouho šlo někomu o to: ne o podstatu věci, ale o jednu jedinou
konkrétní osobu a tou je Václav Klaus a myslím si, že by bylo dobré, aby to všichni
řekli nahlas, aby se k této věci přiznali a ještě by bylo dobré, aby řekli, proč tomu tak
bylo a já tento jev zažívám už 8 let a v podstatě jsem s ním smířen a jsem na něj
připraven. Myslím, že to má bohužel hlubší souvislost a tou souvislostí: je nesmírně
krátká tradice státnosti České republiky. Ta je velmi krátká a ta je stará necelých 5 let
a my myslím, že jednotlivými kroky, které za těchto pět let děláme, vytváříme budoucí
charakter této země, vytváříme její tradice, které, ať si to přejeme nebo nepřejeme, se
nám budou vracet a jednou z těchto tradic je nepochybně tradice toho, jak se v České
republice budou vyměňovat vlády, jestli to bude standardním způsobem, nebo jestli to
bude způsobem, který se spíše podobá převratu nebo podobným věcem.“ „Já mám
strach, že tím, co se tady odehrálo v závěru minulého týdne: jsme spíše navázali na
170
tradice republiky čtvrté a páté 394 než na tradice republiky první. Myslím, že to není
dobře a je to nesmírně škoda pro nás pro všechny.“ Předseda SPR-RSČ tato slova
vysoce ocenil společně s přítomnými poslanci za ODS. 395
Šestého prosince 1997 došlo v Praze k pokusu o atentát na tehdejšího ministra
financí a místopředsedu ODS Ivana Pilipa. Nikomu se naštěstí nic nestalo vyjma škod
na majetku. Sdělovací prostředky se domnívaly, že za tímto činem stál nějaký
premiérův zhrzený fanoušek, který neunesl konec Klausovy vlády a cítil ohrožení
setrvání populárního předsedy ODS ve funkci. Opět se začala část komentátorů vracet
k již výše zmíněným událostem z 29. 11. 1997, kdy někteří shromáždění demonstranti
vyjadřovali svou podporu Václavu Klausovi příliš vehementně (Lidé volali mj. ´Klaus
do okna, Pilip z okna´), což se nepříjemně dotýkalo mj. přítomného Jana Rumla a
Ivana Pilipa. Vrcholoví politici však ihned tento bombový útok razantně odsoudili.
Havel popsal posléze v prosinci z Lán na společné tiskovce s Klausem situaci jako
´protiklausovské spiknutí´, a že on - Havel - není jeho členem. VK na oplátku popřál
panu presidentovi hezkou první procházku a uzdravení z jeho tehdejší nemoci. Mj.
dále řekl: „Hovořili jsme o naprosto nešťastné a nesmyslné a absurdní události, kterou
byl výbuch před domem pana ministra Pilipa. Myslím, že se plně shodujeme v tom, že
to je věc nešťastná, absurdní a je to zanášení úplně nových jevů do našeho života a
velmi si přejeme, aby se nic takového neopakovalo.“ 396 O událostech z 29. 11. 1997
navíc VK sdělil: „Není pravda, že já jsem se nepokoušel opakovaně žádat
shromážděné občany, nebyl to dav, kterému bych já dával nějaké negativní přívlastky,
žádal jsem tyto shromážděné naše spoluobčany, aby nás nechali dále v klidu jednat a
jakkoliv si vážím té podpory, které se mi tam dostávalo, že jednání za zavřenými okny jsem jim říkal - to spíše ztěžuje než usnadňuje a kdo tam stáli se mnou, si dobře
pamatují na slova, že jsem se zlobil, že nemáme v hlavní kanceláři ODS megafon nebo
394
První republika (1918-1938), Druhá republika (1938-1939), Třetí republika (1945-1948), Čtvrtá republika
(1948-1960), Pátá republika (1960-1990).
395
4. 12. 1997, Interpelace v dolní sněmovně, Česká televize, VK a Miroslav Sládek.
396
171
podobný nástroj, protože pokus říkat to pouze lidským hlasem bylo obtížné a
nedostatečné, takže odmítám úvahu o tom, jestli jsem se pokoušel nebo nepokoušel
něco udělat. Zadruhé trvám na tom, že to byli normálně, spontánně sešlí občané této
země a dávat jim jakýkoliv pejorativní nádech: by bylo strašně špatné. Já současně
bych řekl, že nikdo z nás nemůže ručit za to, jestli z mnoha set lidí dva lidé mluví
ostřejším tónem, hrubějším tónem a silnějším hlasem a 499 mluví jinak. Vaši otázku
(redaktorka z deníku Právo, PA) považuji za zlou a zavádějící a ne každému se nám
vždy podaří použít nejvhodnější termín, abychom ohodnotili ten či onen jev.“ No a co
ten výbuch bomby dnes před vilou pana Pilipa: Není to již terorismus? VK: Víte, „já
teď neumím definovat slovo terorismus, ale použití výbušniny pro mne terorismus je v
každém případě, ať je to na kterémkoliv místě. Pokud to není použití výbušniny v
kamenolomu, tak je to pro mne vždycky terorismus a jestli mne někdo neopraví, že
slovo terorismus je ve slovníku nějak jinak definováno.“ 397 Také bych chtěl říct, že já
jsem v souvislosti s kroky pana Pilipa nebo Jana Rumla o spiknutí „nikdy nehovořil“.
„Já ze spiknutí nikoho neobviňuji. Já mohu diskutovat o větší či menší míře podpory
tomu či onomu, té či oné věci, ale o spiknutí já jsem nikdy nehovořil a nepropadejme
teoriím spiknutí: bylo by to velmi, velmi špatné. Co se týče té hlavní podstaty věci. Já
bych chtěl zopakovat, že není, není v sebemenším zájmu ODS: vyvolávat dnešní
politickou agonii a prodlužovat tuto agonii. Proto jsme vyjádřili včera ochotu vstoupit
do jednání, podílet se na řešení a otázkou pro nás jedině je, jak toto řešení má
dopadnout. Pro mne zejména je rozhodující to, zda má jít o cíleně řízený, vědomý
proces, tedy o dohodu mezi účastníky všech těchto věcí a nebo zda má jít o náhodu, o
náhodu jednoho hlasu, který tím, že bude nebo nebude vláda toho či onoho typu:
dostane podporu v parlamentu. Já jsem žil ve vládě, která byla dlouho na vlásku.
Visela na vlásku jednoho, nahodilého, nejistého hlasu. Myslím si, že prodlužovat tuto
situaci by bylo zcela nežádoucí pro tuto zemi a proto vřele doporučuji dohodu
politických sil, která by nás z této pasti, do které jsme se po volbách roku 1996 dostali,
která by nás z této pasti vyvedla. Dohodu tohoto typu, jak vyjít z této pasti, tu já jsem
připraven hledat i ve své funkci dosavadní i potenciálně ve své případné funkci
397
172
následující po kongresu ODS /.../.“ 398
JL a VK se společně ještě jednou vracejí v diskusi ke včerejšímu atentátu na
Ivana Pilipa. VK: „Tak já myslím, že jsme všichni ne řekli a jestli pro Bůh taková věc
by se vůbec zanesla do naší země, tak je to posun nás někam daleko na východ a
myslím, že to nikdo nesmíme dopustit. Já doufám taky, že to nikdo nedopouští. /.../ ale
v každém případě rezolutní ne a doufám, že rezolutní ne ze všech stran politického
spektra a skoro už každé další slovo to zeslabuje prostě. Prostě zásadní odmítnutí ze
všech možných i nemožných důvodů, argumentů a všichni máme asi stejné.“ JL: „Já
myslím, že je třeba hlavně říci, že takovéto věci prostě nepatří do demokracie a je
třeba je jasně odmítnout a je to opravdu náš posun nikoliv směrem, kterým chceme jít,
tzn. směrem k demokratickým zemím, ale směrem skutečně na východ. /..../ určitá
politická atmosféra, atmosféra určité nenávisti, atmosféra hledání nepřítele atd.,
přispívá k atmosféře, kdy podobné činy se prostě mohou rodit v hlavách prostě lidí,
kteří zkratkovitě uvažují atd. Tzn. určitým lékem mimo kriminální vyšetření toho, to co
se stalo, určitým lékem je: nahradit tuto politiku neustálé konfrontace prostě politikou
dialogu a jednání a to myslím, že je důležité.“ Klaus dále zkritizoval poslance KDUČSL Jaroslava Orla 399, jenž Klause v politické rovině přímo spojil s atentátem na pana
Pilipa. VK mu dokonce pohrozil žalobou, podobně jako to již dříve učinil v případě
TV Nova. 400 Diskuse mezi Václavem Klausem a Josefem Luxem se posléze velmi
zajímavě rozvíjela. JL: „Já myslím, že opravdu je třeba vážit slova a je třeba popisovat
ty věci tak, jak jsou a myslím, že není možné, nebo že prostě nepřispívá k tomu
zklidnění, jestliže se hovoří o puči, o převratu atd. Jestliže slovo puč řekne pan
premiér Mečiar
401
, tak tomu nějak rozumíme v tom kontextu toho, jak to bylo
vysloveno. Jestliže toto slovo řekne místopředseda ODS pan Macek, tak již je to vážná
398
6. 12. 1997, TK z Lán, Český rozhlas 1 - Radiožurnál, Václav Havel a Václav Klaus. Opět jde o VIII. kongres
ODS, konaný 13. až 14. prosince 1997 v Poděbradech.
399
Jaroslav Orel - poslanec KDU-ČSL v letech 1996-1998.
400
401
Vladimír Mečiar - slovenský premiér v letech 1993-1998, jenž proslul svými netradičními přístupy a výroky.
173
věc, ale jestliže pan premiér v Poslanecké sněmovně hovoří o převratu, tak myslím, že
je to prostě nepřípustné. Tady se politické strany legitimním hlasováním ve svých
politických stranách, jak v KDU, tak v ODĚ, rozhodly k určitému legitimnímu kroku,
který v demokracii je obvyklý, tzn. vystoupit z koalice a myslím, že prostě právě tyto
věty
přispívají
k
té
atmosféře,
která
je
podhoubím
prostě
podobných
nesmyslných“ činů a výroků. Lux Klausovi také opět vyčetl, že se celá země musela
zastavit a čekala 14 dní na zasedání VIII. kongresu ODS v Poděbradech proto, aby se
vědělo: jak postupovat dále. VK však kontroval: ODS jedná „dnem i nocí“,
„volí“ delegáty na stranický kongres, takže se nic neodkládá: „není to odkládání“.
„Děláme to v nejrychlejší možné chvíli, jak by to bylo možné udělat.“ „Pokud bychom
to uměli udělat rychleji, pak bychom nebyli demokratickou stranou. My máme to
ODS v tom názvu a my nemůžeme rozhodovat z pozice nějakého grémia; my musíme
se zeptat našich členů: jak to skutečně je.“ „Já myslím, že tato krizová situace, která
krizí je, je nejen nebezpečím destabilizace. Já jsem plně přesvědčen, že je i šancí, že je
i příležitostí a jde jedině o to, jestli se k té příležitosti postavíme čelně všichni, kteří
tady jsme. Já si v tomto smyslu myslím, že se jedná o krizi svým způsobem potřebnou,
o krizi mobilizující. Svým způsobem je to lék. Je to lék na tu údajnou blbou náladu,
která se v naší společnosti šíří. Je to něco mobilizujícího. Všimli jste si: lidé začali
mluvit jasně, srozumitelně, zřetelně a teď prostě máme určitou šanci, abychom se z
pasti, do které se celá naše země, naše politické spektrum, moje politická strana,
dostala po volbách roku 96. Pro všechny z nás to byla past a myslím, že z ní se teď
musíme pokusit vymanit. Mohli jsme to dělat kultivovanější cestou. Mohli jsme to dělat
standardními mechanismy, bylo by to určitě lepší, než je to teď, ale prostě stalo se to,
je to tady. Ta past vedla k nekonečnému množství kompromisů. Ta past vedla k čekání
na jeden jediný hlas v Poslanecké sněmovně. Já si myslím, že z této pasti se teď
musíme pokusit vymanit a udržovat tento špatný stav, který byl rok a půl: podle mého
názoru není možné. Nebo-li je potřeba rychle zformulovat východiska, řekl bych
východiska krátkodobá a potom východiska dlouhodobější. Já jsem připraven na nich
pracovat, budu i teď, i budu-li nebo nebudu-li mít mandát po příštím kongresu ODS.
Já si dovedu představit, že by jako krátkodobé řešení byla sestavena vláda, už jsme
174
tady měli různé názvy, různé přívlastky. Já bych si dovedl představit nalézt slovo, které
by se nám všem zdálo hezké, výstižné, srozumitelné. Něco jako vláda národní dohody
nebo to slovo tady ještě nebylo v tuto chvíli, která by krátkodobě stabilizovala situaci.
Po jejím složení nechť se vede diskuse kolika stranami by byla podpořena, v jakém
složení by mohla začít fungovat a samozřejmě dlouhodobější řešení není možné; jinak
zrovna tak jako nemohu rozhodnout za ODS bez toho, než dostanu mandát členů ODS,
tak zase nedovedu si představit, že by bylo možné, abychom po tomto krátkém
stabilizačním období zvolili jiné vládní složení, které by bylo bez zeptání se těch
jediných, kteří rozhodnout mohou, což jsou voliči ve volbách. Já jinou cestu nevidím.
Já myslím, že ji nevidí nikdo, kdo o tom rozumně přemýšlí a pouze jestli někdo chce za
každou cenu udržovat dnešní provizorium, ať se ho pokouší udržovat.“ Lux: „Já
myslím, že ten jeden - jak vy říkáte (ke Klausovi, PA) - irelevantní poslanec 402: by vás
neměl tolik rozladit (Klaus nesouhlasně mručí „no“, PA), ale k té krizi. Já také
nesouhlasím s tím, že ta krize je potřebná. Ta krize je jako důsledek něčeho: co se stalo.
Je důsledek chyb, které se tady staly. Chyb, které nebyly pojmenovány jako chyby,
nenapravily se a to jak v oblasti ekonomiky, tak i v oblasti politiky a ta - řekl bych konečná chyba byla to, že ty problémy s financováním se nenazvaly chybou a neřešily
se, ale byla snaha to řešit jiným způsobem. Čili já v tuhle chvíli vidím jako příležitost
nikoliv se vymanit z nějaké volební pasti roku 96, ale jako příležitost pro to ty chyby
napravit a jestliže tady slyším věty odchodu do tzv. konstruktivní opozice ze strany
ODS, tak myslím, že tady jsou dva problémy. Jeden je formální, protože tady různá
grémia, ať už to je grémium ODS, ať už to je poslanecký klub ve sněmovně: říká, že
nikoliv, dopis pana předsedy, stejně tak jako většinový názor senátorského klubu říká,
že ano a teď samozřejmě si to musí vyřešit na kongresu, ale myslím, že tady je i
formální důvod. Prostě tady se staly určité chyby, ty chyby učinila tato koalice, bývalá
koalice chceme-li a ty chyby prostě je třeba napravit. Mně to připadá, jako když prostě
si hrají kluci na nějakém dvorku, rozbijí okno a teď najednou utečou. To prostě nejde.
402
Viz slova VK výše: „jeden jediný hlas v Poslanecké sněmovně“. Klaus a Lux tím myslí poslance Jozefa
Wagnera.
175
Myslím si, že té odpovědnosti je třeba dostát a proto si myslím, že ta vláda, která tady
bude: ať už bude či nebude na konci mít termín voleb, si myslím, že má obrovskou
odpovědnost k této zemi, jednak učinit kroky, které budou souviset s posílením důvěry
lidí v politiku, ať už to je přiznáním majetku ústavních činitelů, vyřešením financování
politických stran či další věci a myslím si, že tato vláda musí jasně tuto zemi dovést do
struktur NATO. Musí jasně pokračovat proces k EU a ty chyby, které v ekonomické
oblasti se staly: se prostě musí postupně korigovat či vytvářet prostředí především v té
otázce důvěryhodnosti struktur kapitálového trhu a dalších k tomu, aby tato věc pro
zemi nebyla žádnou tragédií, ale aby prostě byla normální věcí, která se v demokracii
stává. Že končí vláda, přichází jiná a z toho není důvod, aby byl někdo
rozladěn.“ Klaus zase naopak hovoří k JL o zodpovědnosti za minulé kroky ve vládě:
„Já bych tady svému sousedovi po pravici, já bych ho poprosil, aby neříkal o
zodpovědnosti ODS. Tu cítíme my sami a my víme vůči komu. My ji necítíme vůči vám
osobně a vůči KDU-ČSL, my ji cítíme vůči našim voličům a cítíme ji velmi silně, cítíme
ji velmi, velmi zodpovědně. Takže prosím, abychom nebyli z vnějšku organizováni. Já
opakuji, že neděláme žádný záměrný odklad, i když jsem měl pocit, že už jsem to řekl
velmi přesvědčivě.“ „Já za sebe říkám, že mám z té vlády ne až zas tak dobrý pocit
jako pan kolega Skalický 403 a myslím, že jsme ustupovali, já jsem ustupoval, zdvihal
ruku pro řadu věcí, které byly jenom tím chatrným držením o ten jeden hlas a v tomhle
zcela souhlasím s paní místopředsedkyní Buzkovou a dobře vím, jak vypadalo
hlasování o tom, jestli jeden člověk tam bude, jestli bude přivezen z nemocnice a nebo
jestli náhodou ruku nezdvihne. Já myslím, že už to takto nejde. Těch kompromisů, které
nás zaváděly na scestí bylo už moc. Pro mne se to heslo teď zužuje: dost bylo
kompromisů. Jde o nový začátek. Znova si řekněme na čem je možné se dohodnout,
není možné se dohodnout. Proč tak diskutujete o opozici. Já jsem mimochodem dneska
o opozici neřekl ani slovo. Já jsem naopak, jestli jsem byl poslouchán, já jsem řekl, že
jsem připraven podílet se na hledání řešení krátkodobého, které vím, že musí být co
403
Jiří Skalický - v prosinci 1989 zakládal ODA (předseda v letech 1997-1998). Poslanec v letech 1990-1992 a
1996-1998; senátor v období let 1998-2004. Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci (19921996). Ministr životního prostředí (1996-1998).
176
nejrychleji, které bude vytvoření nějaké vlády, o které vím, že není pravda, že celý klub
paní poslankyně ji zítra bude podporovat (ČSSD, Buzková, PA) a nebude to 100 hlasu
nebo 101, ale bude to 150 nebo 160. Čili proto jsem to nazval vládou jakési dohody.
Dohody opakuji, protože si myslím, že je potřeba mít dohodu a ne nahodilé čekání na
hlas jednoho poslance ve sněmovně. To je nedůstojné. Já už nejsem ochoten takovéto
věci asistovat ani minutu déle. Musí to být jistá dohoda a řekl jsem, že jsme připraveni
na dohodě tohoto typu se podílet. Místo toho je mi tady vsouváno panem předsedou
Luxem, překvapivě i panem předsedou Skalickým, že odcházíme do opozice. Já říkám:
jsme připraveni tuto dohodu racionálně hledat, ale přesto mám pocit, že to není
dohoda do roku 2000, do momentu řádných voleb. Prosím nepoužívejte za mne v tuto
chvíli slova, která používáte. Říkejte své postoje, říkejte, že KDU chce to i to, ODA
chce to i to. Neříkejte: co má či nemá dělat ODS. Bohužel musím říci, že nás ještě více
antagonizujete. Kdyby tato slova nezněla, tak možná, že se budeme chovat klidněji.
Čím více budete nám tohle dělat, bohužel tím se to řešení vzdaluje, takže krom toho, že
to není slušné, tak myslím, že to není ani taktické.“ Josef Lux: „Já bych jenom dodal:
já nechci mluvit o ODS, ale problém je v tom, že dneska ODS, váš postoj je tím
problémem, tou bariérou určitého řešení. Protože vy jste poslal dopis 404, který vyzývá
k přechodu do konstruktivní opozice svým členům a protože prostě se to stalo, není
možné to přehlédnout a myslím, že je problém trochu jedními ústy říkat, že dost bylo
kompromisů a jsem připraven k dohodě (Klaus nesouhlasně „to je něco jiného“, PA).
Víte, ona ta dohoda většinou vyjadřuje určité kompromisy a tady cítím, že možná bude
obtížné k té dohodě spět, je-li tady tento postoj a já myslím, klíčové je to, co jste řekl
na začátku, že je tady odpovědnost ODS vůči voličům. Já myslím, že dneska jde o víc
než o jednu politickou stranu ať už tu či onu. Myslím, že dneska jde o tuto zemi, a že
404
Český rozhlas, 5. 12. 1997: „Predseda ODS Vaclav Klaus se dopisem obratil na cleny sve strany a vyzval v
nem k odchodu ODS do opozice. "Prosazuji odchod ODS do konstruktivni opozice, v niz bychom podporili
takovou vladu - bez prime ucasti ODS - ktera by byla zarukou dalsi kontinuity naseho dosavadniho vyvoje a
prilis by se nevzdalila zasadam a politickemu programu ODS," pise se v Klausove dopise. Vaclav Klaus
pochybuje o tom, ze se pri nynejsich jednanich podari sestavit silnou a stabilni vladu. Soucasne ale odmita, ze by
jeho dopis clenum ODS, doporucujici odchod strany do konstruktivni opozice, odporoval dnesnimu rozhodnuti
gremia vest koalicni jednani o moznostech sestaveni vlady.“ - viz http://www.radio.cz/cz/zpravy/21380.
177
tady všichni máme odpovědnost k této zemi, nejenom ke svým členům nebo ke svým
voličům a prostě žádná politická strana nikde v demokracii si nemůže udělat rovnítko
mezi zemí a myslím, že to nemůže být ani ODS a proto my ostatní cítíme, že není
možné čekat jenom na to, až vy si vyřešíte své vnitřní problémy, ale že je třeba hledat
určité řešení, určité kroky, které přispějí k tomu řešení, které bude řešením nikoliv pro
jednu politickou stranu, ale pro tuto zemi a já jsem tady některé ty klíčové, klíčové věci
řekl.“ „Já si myslím, že bez ODS nemůžeme pokračovat s těmi 101 poslanci. To je
jasné, ale v případě, že ODS se rozhodne k tomu kroku jít do opozice, tak je naše
povinnost hledat řešení, které prostě samozřejmě musí hledat nějakou širší dohodu ve
sněmovně, a které zřejmě bude mít na konci termín předčasných voleb a samozřejmě
toto řešení je třeba hledat i s ODS /.../.“ Václav Klaus o zodpovědnosti vůči České
republice: „Já nevím, jestli ji někdo předváděl silněji a více než já v minulosti a právě
proto, že jsem ji tak cítil, tak jsem ten rok a půl přežíval řadu myslím velmi těžkých a
tíživých chvil a každý v této zemi to ví velmi dobře, takže já bych se ptal, jestli některé
jiné jevy nebyly právě tím symbolem té obrovské nezodpovědnosti. Jestli celá řada
intrik, zákulisních jednání, které byly tak typické pro některé politiky naší země právě v
tom minulém roce a roce a půl. Jestli to nebylo výrazem té nesmírné nezodpovědnosti,
jakkoli se tady pak již někdo může ohánět jinými vznešenými slovy na této debatě. Já si
myslím, že pan předseda Lux ví o kom hovořím a já prostě musím říci, že právě díky té
zodpovědnosti jsem dlouho přežíval tyto politiky, dlouho jsem se smiřoval s tím
klekáním si před jednoho poslance, aby zdvihl svou ruku na tu či onu věc, takže prosím
Vás: nepoužívejme takováhle silná slova. Nejsou obojznačná a myslím, že vybízejí k
replice opačného typu. Já prostě tu zodpovědnost cítil. Mám strach, že až moc, a že se
mi to velmi, velmi vymstilo. Kdybych to náhodou necítil, tak už jsem dávno udělal
některé věci úplně jiné.“ Lux: „Já s tímto prostě nemohu souhlasit. Já už jsem tady se
podivil nad tím slovem převrat, které zaznělo v Poslanecké sněmovně a myslím si, že
prostě v demokratické zemi dějí-li se normální /.../ (věci, PA) demokratickým
způsobem: tato slova se prostě nesmí používat a ty kroky, které se staly, byly kroky
legální a demokratické (Klaus nesouhlasně mručí, PA). Vy tady vytváříte jakousi teorii
spiknutí a jako vy jste řekl intriky, zákulisní jednání atd. Jiní hovoří o spiknutí. To je
178
vaše teorie. To je váš pohled. Já se Vám pokusím předložit pohled jiný. Myslím pohled,
který sdílí většina lidí v této zemi. Po roce 89 tady nebylo příliš schopných politiků.
Nikdo nebyl připraven. Najednou se objevila vaše osobnost, osobnost Václava
Klause, člověka dominantního, člověka schopného a pracovitého a tato osobnost
vlastně ty ostatní jakoby převálcovala. Přišel jste s řešením ekonomické
transformace, s řešením jedinečným a vynikajícím a my jsme ho také podpořili,
protože to řešení bylo vynikající. Ale postupně se začaly objevovat určité chyby a
problém byl, že tyto chyby se nekvalifikovaly jako chyby. Byla snaha spíše je
bagatelizovat, odstrkávat, neřešit a když někdo na ně poukázal, byla mu dána nálepka
někoho, kdo prostě se snaží škodit této zemi atd. a to si myslím, že byl hlavní problém
těch všech dalších ekonomických problémů, které dnes tady jsou a stejný problém se
stal vlastně v té otázce financování vaší strany, kdy místo toho, aby se přiznala chyba
a řešila se a tomu by lidi rozuměli, protože každý dělá chyby, tak zase byla snaha
nekvalifikovat to jako chybu. Zahrát to do autu. Čili já si myslím, že ten váš výjimečný
fenomén, fenomén Václava Klause, který různě všichni známe, se stal vlastně bariérou
toho řešení těch chyb ať v té oblasti ekonomické či v té oblasti, kterou jsme řešili
minulý týden a jestliže tato situace existovala, bylo jenom přirozené, že my jsme na to
reagovali tak, jak jsme reagovali, protože jsme cítili, že ta situace je neudržitelná, že
není možné prostě přihlížet tomu, jak se ztrácí poslední zbytky důvěry lidí v politiku a
já si myslím, že tento váš fenomén je odpovědí na to, co jste řekl. Hledáte-li někoho,
kdo tady vytváří spiknutí, kdo tady zosnuje intriky, tak si myslím, že proti Václavu
Klausovi stojí Václav Klaus. Já to říkám zcela jasně a chtěl bych současně říci, že je
třeba korektně ocenit všechno, co bylo učiněno, ale v téhle souvislosti si myslím, že je
třeba říci jasné slovo a si myslím, že to tak je.“ 405 Víte ona tzv. různá spiknutí jsou
pouze snahou „odvést pozornost“. Zkrátka to „vzdaluje lidi politice, otravuje je to“ a
občané si říkají, že „stejně jsou všichni stejní a nemá to smysl.“ „Já nevěřím na nějaká
spiknutí.“ Pro mnoho lidí je „představa spiknutí“ opravdu „snáze stravitelnější“ než
možná „přiznání si třeba nějakého vlastního selhání.“ „Ono snáz se řekne, že to někdo
vymyslel, že vlastně je na vině někdo druhý, a že se proti němu všichni spikli.“ „Na to
405
179
já nehraju.“ 406
Lux dále nechápal, proč se v ODS tak vleklo vypořádání s otázkou
problematických sponzorů. Vždyť „podobný problém (s financováním strany, PA)
řešila i ODA /.../ a podařilo se to na sněmu minulý týden 407 vyřešit a samozřejmě
určité problémy zůstávají, ale ten generelní, tzn. určité spory proti sobě: prostě byly
vyřešeny. Čili tady je ukázka, že řešení je možné, je-li k tomu dobrá vůle.“ Klaus: „No
nevím, tak zaprvé já jsem sem slovo spiknutí nezanesl. To je jedna věc a já jsem (ho,
PA) také nepoužil. Zadruhé trošku mám strach z těch jistot, které tady říká ten či onen
z nás o ´většina lidí´ v této zemi; já prostě nevím, jestli to přesně každý z nás ví, co si
většina lidí v této zemi v této chvíli myslí. Já v žádném případě nebagatelizuji
problémy i ODS a my si je také jistě vyřešíme a jenom nemám pocit, že je umím vyřešit
přes noc nebo do druhého dne a právě proto také ODS se sama nad sebou a nad svými
některými postupy a postoji intenzivně zabývá. Financování politických stran ze strany
naší je problém. Jestli to trápí u tohoto stolu někoho, tak to trápí tisíckrát více mne než
kohokoliv jiného, než se tyto věci dořeší a vyřeší, ale zase musím říci, že problémy o
160-ti miliónech dluhu té strany (ČSSD, PA) a o 50 milionů oné strany (ODA, PA) a
zvláštních sponzorech třetí strany (ODS, PA) apod. najednou nastala mediální smršť
jednosměrná a i to je taková trošku zvláštní věc. Já toto nebagatelizuji. Já myslím, že
to je reálný problém, a že nějaké výrazné změny v této zemi se udělat musí. V této zemi
jako celku, v legislativě apod. včetně v jednotlivých politických stranách, určitě ODS
počínaje nebo konče, ale ne jen v ODS a nevím, jestli my jsme ten problém vůbec
začali mít jako první, takže to nebagatelizujme a nikdo z nás to nebagatelizuje a jestli
to někoho trápí, tak určitě, určitě mne.“ 408
VK se opět rozhodl kritizovat TV Nova, tentokrát za odvysílání hanlivé
406
407
29. 11. 1997 v Brně.
408
180
reportáže o Nadaci Václava Klause 409 . VK: „Já skoro bych měl jiný pocit z toho
vysílání televize. Já si myslím, že tak nefér a falešný a zavádějící příspěvek už jsem v
televizi dlouho neviděl. Já bych to vyhodnotil úplně jiným způsobem. Já s kýmkoliv
jsem mluvil, tak je zásadním způsobem pobouřen nad obrázkem špatně dýchajících
dětiček a vedle toho se dá střih a udělá se takováhle věc. Já si myslím, že to bylo
porušení všeho možného i nemožného v etice novinářské práce.“ 410
Jak obnovit důvěru lidí v politiku? Pomocí úřednické vlády? JL: „Já myslím, že
ten problém je skutečně problém všech, protože problémy jsou, jsou v rodině, jsou v
podniku, jsou v politických stranách, jsou ve státu a nikdo nemá nikde sbor andělů, ale
ten problém, který dneska řešíme, není jenom o tom konkrétním problému, průšvihu,
ale o způsobu jeho řešení. Objeví-li se nějaký problém, tak prostě ho nemůžu
bagatelizovat, nemůžu říct, že to není chyba. Odpovědný člověk musí říci ano, je to
chyba a snažit se tu chybu vyřešit a v tom si myslím, že je to jádro nebo ten zakopaný
pes.“ Prostě „ta vláda nemůže být nějakou vládou prozatímní, dočasnou, vládou, která
jenom jako připravuje nové volby. Ta vláda tady musí řešit celou řadu konkrétních
věcí nejenom ve vztahu jak jsme hovořili NATO, EU atd., ale musí skutečně dát na stůl
řešení těch průšvihů a těch problémů, které tady jsou: financování politických stran,
postavení ústavních činitelů, možná přiznání majetku a další věci a musí samozřejmě
normálně pracovat. Jestliže soc. dem. řekla jako podmínku: nebudou se privatizovat
banky, já si nedovedu představit, že jakákoliv vláda by nepracovala na přípravě
privatizace bank. Já si myslím, že ta vláda nemá mandát rozhodnout o privatizaci bank,
ale musí pracovat na jejich přípravě a ta nová vláda s nějakým tím novým mandátem
pak musí rozhodnout a myslím, že by bylo velmi krátkozraké, aby ta vláda všechno
strčila do šuplíku a čekala. Toto nejde.“ Klaus: Jenže „pak už se dostáváme: z toho co
chci, do světa toho, co mohu a začli jsme tím, nebo já jsem začal tím, že na hledání
toho možného my jsme připraveni se podílet a hledat, jak to možné je zajistitelné v této
zemi a neříkejme si pořád, že to je jinak.“ „Druhá věc je bagatelizování chyb. Pan
409
Vznik již roku 1991.
410
181
předseda Lux dobře ví, že byl účasten v této vládě 5,5 roku, ví že ta vláda trpělivě,
bolestně, pečlivě, poctivě, jednou já s ní v souladu, jednou v nesouladu, možná ani,
možná bych řekl, že většinou spíš v souladu než v nesouladu: jsme vyjadřovali
nejrůznější názory na nejrůznější věci, a že jsme hledali trpělivě řešení. Takže
bagatelizování chyb této reality: to není to nejsprávnější slovo. Pojďme zkusit co dál.
To se neřeší v televizní debatě, to se řeší u seriozního jednání a já jsem opakoval, že
jsme připraveni se ho zúčastnit.“ JL: „Já myslím, nebo jsem rád tomu, co říká pan
předseda ODS, protože je třeba skutečně hledat tu určitou dohodu a k tomu je třeba
určitých kompromisů. Myslím, že je důležité, aby lidé v této zemi věděli, že to, co se
tady děje: je prostě demokratické, je to obvyklé, byť to zažíváme poprvé, v jiných
zemích se to stává určitým standardem a můj názor je, že to všechno, co se stalo, že
otvírá prostor ke změně, k tolik potřebné změně ve všech těch oblastech.“ 411
Čtrnáctého prosince 1997 oznámila média: Václav Klaus byl opět triumfálně
zvolen předsedou ODS na VIII. kongresu strany, konaném ve dnech 13. až 14.
prosince 1997 v Poděbradech. Bylo zde také poraženo reformní křídlo Jana Rumla,
Ivana Pilipa, Jindřicha Vodičky a dalších. Členská základna svého otce zakladatele
podpořila. Vítěz nabídl všem poraženým - Rumlovi, Pilipovi, Vodičkovi a dalším čestně ruku k usmíření: „Já bych vítal, kdyby se pokoušeli fungovat v rámci
ODS.“ VK však nechtěl v Občanské demokratické straně nadále připustit existenci
žádné názorové platformy nebo ideového štěpení. Podle něj bylo nyní třeba vystupovat
jednotně. Názorová frakce uvnitř ODS? „O ničem takovém se na kongresu nejednalo a
rozuměl bych této frakci, že to bylo něco, co znamená nesouhlas s tímto Poděbradským
kongresem a to by mně se zdálo velmi, velmi špatné.“ KDU-ČSL se začala po
zveřejnění zprávy o Klausově znovuzvolení okamžitě připravovat na předčasné volby.
412
Před Štědrým dnem roku 1997 odvysílala TV Nova pozoruhodný pořad
411
412
14. 12. 1997, Zpravodajský blok, Český rozhlas 1 - Radiožurnál, mj. Václav Klaus.
182
s odcházejícím premiérem Klausem, se zaměřením na pocitovou a psychologickou
stránku velkého muže, který nyní jakoby končí na výsluní nejvyšší politiky. Na otázku
Pavlíny Wolfové 413: „Jako člověk to prožíváte jak? Špatně se vám spí, je vám smutno,
chce se vám brečet a nebo naopak byste některý lidi třeba rád inzultoval?“ Klaus:
„Tak já si myslím, že v tom je kombinace těchhle věcí dohromady. Není to na brečení,
to pro mne není na brečení, ale spíše bych řek, že spím docela dobře a člověk spíše
objevuje: jací lidé jsou a objevuje, že najednou někdo zázračným způsobem
prozřel.“ Klaus cituje svého nejmenovaného přítele: „V Čechách se zrada odpouští,
ale zrádcům se neodpouští.“ Klaus o tom přemýšlel, jestli to tak je nebo není.
Wolfová: Co s tím podezřením na vaše tajné vily a konta ve Švýcarsku atd. VK:
„Podívejte: těch vystřelených šípů a podezření, které na člověku jsou, to já už vím, že
se strašně špatně mění, to se skoro nedá.“ Wolfová: Co tomu říkáte, že se náhle zjevily
celé armády politologů, kteří se domnívají: musíme odstranit Klause. VK: „Zaprvé si
myslím, že není pravda, že brzdím sestavení nové vlády. Zadruhé trvám na tom, že
reprezentuji nějakou politickou sílu a její hlas prostě musí být v této chvíli slyšen.
Kdyby mne nezvolili na kongresu ODS jako předsedu: no tak vadil nebo nevadil někdo
jiný.“ Wolfová: Jde to i bez Klause? VK: „Ne, to neříkám.“ „Ale určitě to jde bez
Klause. Země nestojí a nepadá s jedním člověkem.“ Klaus o svém mediálním obrazu v
době listopadové politické krize roku 1997: „Já nejsem určitě ten, který by měl
vypadat jako takový opravdový hrdina, snadný, jednoduchý a já právě ale obviňuju ty
tzv. hrdiny, že oni v té první rovině vypadají strašně přátelsky a popleteně a
sympaticky apod. a já si myslím, že v té druhé rovině to tak prostě vůbec není. /.../ a
dokonce možná rafinovaněji hraná než jakákoliv image to je.“ Většina lidí v minulých
vládách se podle VK jen „vezla“ na vlně jeho vlastních nápadů, myšlenek a také nikdy
sami nepřišli s novou ideou. 414
413
Pavlína Wolfová - známá česká žurnalistka, moderátorka. V 90. letech 20. století pracovala mj. v Lidových
novinách. Působila v domácím a později též v zahraničním zpravodajství České televize. Roku 1996 byla
reportérkou pořadu TV Nova a pořadu Ńa vlastní oči´.
414
183
Sedmnáctého prosince 1997 jmenoval president ČR premiérem pana
Tošovského a ten představil veřejnosti 30. prosince 1997 nové složení své vlády.
Václav Havel schválil členy Tošovského kabinetu 2. ledna 1998. Nyní ještě zbývalo:
získat důvěru v parlamentu. Nastala doba složitých jednání a prodlužování nejistoty.
JL 10. ledna 1998 prohlásil: „Tato krize není krizí demokracie, ale je to krize ODS.“ 415
Nespokojení poslanci a členové Občanské demokratické strany se rozhodli
založit 17. ledna 1997 v Litomyšli Unii svobody; na prvním republikovém
shromáždění v Nymburku byl zvolen 22. února 1997 jejím předsedou Jan Ruml, jenž
byl vždycky již v Občanském fóru radikál. Neměl moc rád jednání u tzv. kulatých
stolů v rukavičkách. Vystupoval zpříma a Klaus jej v minulosti musel krotit,
umírňovat, „brzdit“. 416
VK reagoval na vznik Unie svobody takto: „Pravice se nerozpadla. Dochází k
jistým restrukturalizačním procesům. Někdo to vidí jinak i uvnitř ODS. Ano, má-li
pocit, že neuspěl legitimní cestou v ODS, nezvítězil na Poděbradských kongresech,
buď může přijmout svou porážku, nebo ji nepřijme a odejde z ODS. Já mu poděkuji za
to, že odejde, já mu poděkuji za to, co tam celou dobu udělal. Nemluvme o
rozpadávání se pravice. Já jsem stoprocentně přesvědčen, že dojde-li k návratu k
normální politice po zákulisních jednáních, tak dostaneme se zpátky tam, kam máme,
kam vůbec, kde máme jít. Já věřím, že budou volby, občané této země se rozhodnou,
jestli si přejou komunistickou stranu nebo jestli chtějí pokračování tohoto procesu,
který začal, nebo se vrátit o deset let zpátky. To je bezvadné. Já myslím, že všichni ty
volby potřebujeme a samozřejmě, že se koalice budoucí, nová, vytvoří na základě
těchto voleb. Nemluvme o rozpadu - nerozpadu atd. Někdo si přeje, aby se rozpadly
pravicové strany. Přál si to celých 8 let. Tuto radost já nemohu poskytnout. ODS se
415
416
10. 3. 1996, S politiky netančím, Česká televize.
184
nerozpadá. Ubezpečuji vás o tom.“ 417 „Vaše úvaha (názor Špidly, PA) o tom, že Unie
svobody je klonem ODS, je půvabná; já si to slovo zapamatuji; já doufám, že se od nás
odklonovali ti, kteří prostě chtějí být ve vládách za každou cenu a zbavit se minulosti
své i lidí kolem sebe. Já tento klon lidí bych dovedl docela dobře definovat; já když teď
objevuji, kdo všechno se objevuje na jejich kandidátkách, na různých oblastech nebo
krajích, tak se taky musím usmívat a myslím, že kdyby někdo populární přišel, tak Unie
svobody ho okamžitě postaví na první místo své kandidátky.“ 418
Václav Klaus o situaci: proč je v polovině ledna 1998 ještě stále taková krize
v politice a na celé liberálně-konzervativní scéně. VK: Zkrátka „ten určitý revoluční
potenciál, ten už se vyčerpal, to nemůže trvat věčně. Vznikají určitá nesplněná
očekávání. To je jedna rovina toho problému, hlubší, na vážnější diskusi a ten je
logický tento problém, protože ta transformace od komunismu ve svobodnou
společnost byla obtížná a musela přinést obrovská zemětřesení: to je ta nejvyšší rovina.
Pod tím máme takovou krizi, která vznikla od voleb 96, kdy vznikla patová situace,
menšinová vláda závislá na tom, jestli jeden poslanec se vyspí ten den tak či onak a
vládu podrží nebo nepodrží, čehož nesmírně využívali naši koaliční partneři, zejména
zde dnes nepřítomní KDU-ČSL, k nepřetržitému vydírání vlády; sociální demokracie
toho také samozřejmě také bohatě využívala. Tím se ta vláda stala málo akceschopná,
přibrzdily se všechny věci, to je druhá rovina a úplně třetí rovina je řekněme ta úplně
poslední, můžeme říci zjednodušeně od Sarajeva a tady zase můžeme diskutovat: jaká
je relativní míra a váha viny zavinění, řekněme vnitřních problémů ODS, oproti tomu
čekání na jakoukoliv příležitost našimi koaličními partnery, zejména panem Luxem,
aby z té vlády, aby tu koalici okamžitě zničili a zrušili svým vystoupením z vlády a
koalice. Tak minimálně bych to hledal v těchto třech rovinách a ptáte-li se na ODS a
Klause, tak nepochybně ODS má své problémy a určitě si je vyřeší. Má problémy
podobné jako další politické strany, ale obracet to, že tato situace je krizí ODS nebo
ještě navíc Václava Klause: to prosím vás ne.“ Nicméně „tato dnešní dramatická
417
418
185
politická situace není vyvolána krizí v podstatě této země, tato země není ve své krizi,
ve své hloubce, toto je politická krize, tady došlo k pokusu vyšachovat nejsilnější
politickou stranu ODS ze hry, pokus uvnitř volebního období bez voleb, bez toho, aby
se politikové dotázali voličů, pokus vystrčit ODS, pokus dělat vládu apolitickým
způsobem a to je prostě něco úplně jiného než o čem je tady řeč.“ „No tak já myslím,
že úsilí všech možných našich politických konkurentů od počátku bylo tuto nejsilnější
politickou stranu (ODS, PA) rozložit, vyšachovat apod. Bohužel se toto zdařilo a ten
rok a půl (1996-1997, PA) už k tomu zadělával problémem, který zde byl. Já prostě
odmítám úvahy o nestátotvornosti ODS, myslím, že žádná jiná strana nenesla celou tu
dobu veškerou tíhu toho státotvorného procesu a já myslím, že každý to ví, kdo se dívá
kolem sebe. To, jak nás mučili nepřetržitě vydíráním naše dvě menší koaliční strany,
co jste dělali vy pane Zaorálku /.../ jedno za druhým můžeme diskutovat kolikrát se
vyhrožovalo odejitím, když se nestane to, když se nestane ono. Vy to dobře víte, že to
takhle probíhalo.“ Proč se ale koalice nerozpadla již dříve? VK: „No dobře víte, že rok
a půl byla debata na to téma. Máme, má to ještě zapotřebí? Vláda, která se dostala do
této složité situace s chybějícím dokonce jedním hlasem v Poslanecké sněmovně a
přežíval státotvorný pokus jít dál. Nevyvolat okamžitě nové volby, protože je jasné, že
nebylo okamžitě po červnu 96 možné vytvořit novou, jinou vládu, nevím jak by se ta
koalice vládní mohla v tu chvíli bez ODS sestavit, to by se nemohla v žádném případě
sestavit, pokud by to nebylo s komunisty a republikány. Takže převažoval v nás pocit,
který zpětně můžeme hodnotit různým způsobem, jít dál státotvorně, tlačit tu káru dál.
Jestli jsme tím utrpěli více, než jsme utrpět mohli a museli jako politická strana, to už
je věc jiná. Možná zpětně bych si to tak i dovedl říci.“ Bylo příčinou konce koalice ono
pověstné Pithartovo ´rozbíjení zrcadel´, kdy vláda tzv. ´záměrně zamlčovala´ před
národem problémy? VK: „Prosím vás já nemohu přijmout teorie rozbíjení zrcadel.
Nám naopak někdo do těch zrcadel vkládal nikoliv realitu, ale spálenou zemi této země
(ČSSD, PA) a my jsme se bránili proti tomuto hodnocení, nikoliv proti zrcadlům, to je
pane Pitharte falešný příměr. My jsme bojovali s pány Zaorálky, kteří si teď dokonce
troufnou říci, kde jsme byli před osmi lety a podívejme se na to, protože oni říkali tyto
neuvěřitelně drzé formulace, člověk bohužel - bohužel v každém svém vystoupení ® © L. P. 2009-2010 Mgr. Radek Přepiora: Otcové zakladatelé české Liberálně-konzervativní politiky: Velký ekonom Václav Klaus a Velký
186
musel o kousek více říkat: podívejte se, co všechno pozitivního bylo dosaženo. Takže
buďme fér k sobě, když nejsme. Myslím, že není šance vůbec jít dál.“ 419
ODS značně poklesly preference po všech předchozích mediálních kauzách.
Václav Klaus tento stav hodnotil na konci ledna 1998 velmi střízlivě: „No tak já si
zaprvé myslím, že to kdyby preference neklesaly v posledních několika měsících
bubnové palby proti ODS ze všech možných i nemožných stran, tak to by musel být
naprostý zázrak a já jsem jenom velmi rád, že zůstává to pevné jádro rozumně
uvažujících lidí, kteří prostě za námi stojí s pevnými názory; já vím, že jsou zneklidněni,
znejistěni tím valením se, tou lavinou polopravd, nepravd, výslovných lží, které jsou
dnes a denně pouštěny, takže o tom, že by preference takto klesly, to já nemohu nic říci,
než že mne to netěší, ale považoval bych za nesmyslné, kdyby tomu tak nebylo, takže
spíše je to o tom, jak to pro nás /.../ změnit a já myslím, že to se nedá změnit jinak než
se prostě odpíchnout a jít dál a proto také při vší riskantnosti tohoto kroku my ty volby
vítáme, protože to je jediná cesta, jak si učinit nový obrázek o realitě, jak znovu přijít s
jasnými slovy, s jasnými postoji, s jasným programem a já doufám, že voliči jsou
rozumní, že neskočí na takový ten černobílý obraz, který se dělá v našich médiích /.../.
Já trvám na tom, že ODS k analýze a vyšetřování těchto věcí (podivné sponzorské dary
a financování strany, PA) přistupuje vážněji než kterákoliv jiná politická strana a já
zodpovědně prohlašuji, že ten komplikovaný, složitý vyšetřovací audit, který jsme si
objednali u světově renomované firmy 420: je říznutí do masa, které neudělala žádná
jiná politická strana a také by se neodvážila to žádná jiná politická strana udělat a já
lepší metodu prostě neznám, než jak to udělat touto cestou, že to nebude zítra: je
bohužel, ale tak jednoduché to není a jestli by nás někdo podezíral z toho, že ta firma
nám řekne, že potřebuje na to 3 měsíce, a že my ji prosíme, aby to prodlužovala, to já
snad nevěřím, že by nás někdo podezíral, pro nás zpráva této firmy v posledních dnech
dubna nebo v prvních dnech května 421 je daleko vážnější, byla-li by nepříjemná, než
419
420
Společnost Deloitte & Touche.
421
Výsledky auditu byly zveřejněny na tiskové konferenci ODS 13. 5. 1998.
187
kdyby byla teď prvního února, takže myšlenka, že bychom my tím odkladem něco mohli
vydělávat, to snad mne nepodezírá ani můj největší nepřítel nebo kvazi přítel z
bývalých kolegů, dnes Unie svobody.“ 422 ODS zveřejnila výsledky výše zmiňovaného
forenzního auditu 13. května 1998, tedy zhruba měsíc před dalšími volbami do
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Audit informoval veřejnost o možném
porušování zákonů, chybách v účetnictví a o dalších nedostatcích (mj. krácení daní,
černé fondy). 423
28. ledna 1998 - Tošovského vláda získala v parlamentu důvěru.
V dubnu 1998 již Václav Klaus na loňské Sarajevo klidně a s humorem
vzpomínal v zábavném pořadu S politiky netančím. Jak to bylo v Sarajevu? Jak jste se
cítil? Co vám pomohlo? VK: „No tak já myslím, že sport člověka zoceluje, protože tam
v životě mockrát prohrává a taky občas vyhrává, takže zná: co to znamená
prohrát.“ 424
Josef Lux komentoval v polovině května 1998 listopadové události minulého
roku již značně mírněji. Ukázalo se, že rozpad koalice ve skutečnosti neprospěl ani
ODS, ani ODA, ani KDU-ČSL a už vůbec ne občanům České republiky. Luxova
strana dokonce přišla o mnoho svých nových voličů z let 1996-1997, kdy předvolební
průzkumy přisuzovaly lidovcům ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
např. zisk čtrnácti procent hlasů. 425 Přesto JL ze svých základních postojů a hodnocení
neslevil: Jednoduše „jsme ukázali, že ve vládě, která není schopna se zbavit
konfrontační politiky, která není schopna napravit chyby, že v takové vládě být
neumíme a proto jsme skončili to koaliční trápení a otevřeli jsme dveře k určité změně.
422
423
Zpráva auditora byla v roce 2010 mj. dostupná např. zde - http://mcquack.tripod.com/audit/audit.html.
424
25. 4. 1998, S politiky netančím, Česká televize, mj. Václav Klaus.
425
Český rozhlas - 18. února 1997: „preference KDU-CSL se naopak o tri procenta zvysily na 14 procent.“ -
http://www.radio.cz/cz/zpravy/21171.
188
A chtěl bych jasně říci, že my neumíme být v kterékoliv vládě. Pouze ve vládě, která by
měla dobrý program pro tuto zemi a program, který je slučitelný s programem
křesťanské demokracie.“ „Předně bych chtěl říci, že kdybych dneska stál před stejným
rozhodnutím, tak ho zopakuji, protože skutečně ta situace byla neudržitelná a my jsme,
jak už jsem řekl, otevřeli ony dveře pro tu změnu. Já si myslím, že dílem jsme zaplatili
za to naše spoluvládnutí v těch minulých letech. ODS je dneska na polovině, ODA
zmizela, ale hlavně si myslím, že je tady velký prostor pro to, abychom vysvětlili: co je
to křesťansko-demokratická politika a já jsem přesvědčen, že sama skutečnost, že je
tady velké množství nerozhodnutých voličů, že mnoho lidí má otazníky, že mnoho lidí
žije v určitém zmatku, ukazuje, že je velmi důležité, aby ten předvolební čas nebyl
časem jenom nějakých afér a kampaní, vylévání kýblů špíny, ale aby to byl čas soutěží
programů, soutěží konkrétních řešení jednotlivých věcí a v tom smyslu jsme předložili
myslím velmi seriozní nabídku a já jsem přesvědčen, že většina lidí jsou u nás lidé
rozumní, a že budou volit dobře.“ Co se týká hlavního důvodu k ukončení spolupráce
s ODS roku 1997, tak: „V žádném případě to nebyl postoj KDU či ODS či postoj
Josefa Luxe k Václavu Klausovi, my jsme se postavili oné politice, která skutečně
nebyla schopna a ochotna napravit chybu v politice konfrontace, v politice, která byla
založena na faulech a proti takovéto politice bychom se postavili, kdyby ji praktikoval
kdokoliv a zcela jednoznačně a myslím, že bylo dobře to, co jsme učinili a čas
ukáže.“ „Já bych předně chtěl říci, že neseme zodpovědnost za to dobré, i za to špatné
a mnoho dobrého bylo vykonáno a abychom spravedlivě viděli ten čas a to dobré je
užitečné, že se stalo a chyby je třeba napravit. A co se týká toho času, víte, on každý
pohár se naplňuje postupně. A i ten pohár, řekl bych toho rozdělení, se naplňoval
postupně a tou poslední kapkou prostě byly ty události v listopadu loňského roku.
Představa, že bychom to udělali dříve: já myslím, že ani nebyla možná, protože ona i
ta situace vnější zrála; kdybychom to udělali o rok dříve nebo o půl roku dříve, tak by
z nás média udělala nevím co. Tzn. i to obecné poznání se nějak vyvíjelo.“ Podle Luxe
se ODS nepoučila a stále nezměnila politiku konfrontace. Co by musela ODS udělat,
aby s ní mohla KDU-ČSL opět uzavřít koalici? JL: „No změnit ten styl a když si vezmu
poslední měsíce, tak prostě je to pořád stejné. Pořád jsme napadáni nebo já jsem
189
napadán. Já to neopětuji, protože jsem přesvědčen, že taková politika nemůže být
politikou budoucnosti. Politika budoucnosti, nejenom v naší zemi, ale i v tom světovém
či evropském rozměru, skutečně musí být politika spolupráce, politika dialogu a v tom
smyslu jsem přesvědčen, že nezmění-li ODS tuto politiku, tak prostě ani do budoucna
nebude mít šanci.“ JL již nyní najednou odmítal komentovat to, že by měl Václav
Klaus odejít: „Já nechci dávat podmínky či rady ODS.“ 426
Šanci dostal nakonec úplně někdo jiný. Dvacátého června 1998 vyhrála ČSSD
volby do dolní komory Parlamentu ČR.
9. července 1998 byla podepsána mezi ČSSD a ODS tzv. Ópoziční smlouva´.
A ještě jednou Josef Lux zavzpomínal na ´Sarajevo´ v polovině srpna 1998.
Proč vystoupili ministři KDU-ČSL jako první z bývalé Klausovy vlády? JL: „My jsme
vystoupili z vlády, protože ta situace byla neudržitelná. Všichni přeci vzpomínáme na
listopad roku 1997, kdy vládu podporovalo necelých 20% lidí a lidé cítili, že
nedodržování dohod a faulování nemá budoucnost.“ 427
19. srpna 1998 - vyslovila Poslanecká sněmovna důvěru vládě Miloše Zemana.
Další spolupráci většiny liberálně-konzervativních sil v Česku na vládní úrovni se již
nepodařilo znovu obnovit až do roku 2006.
426
427
190
11. LIDSKÁ SPOLEČNOST, TRANSFORMACE OD SOCIALISMU KE
SVOBODĚ
Tomáš Garrigue Masaryk, 1. československý president v letech 1918-1935:
„Ale jedno můžeme přijmout s jistotou a to je nepochybná budoucnost lidského ducha:
že ať jakkoliv násilně, jménem čehokoliv bude zglajchšaltován, usměrňován a činěn
služebným, vyvstane v něm vždy znovu vítězný požadavek svobody ducha. Duch může
být znásilněn, ale ne natrvalo; pokud myslí, pokud soudí a tvoří, bude nutně
překračovat dané ohrady, ať mu jsou ukládány jakoukoliv despocií. Každá násilná
moc je jenom překážka, která dříve nebo později bude smetena; každá reakce, každý
sestup k demagogii a fanatismu není než epizoda, po níž - se zbytečnými ztrátami, za
cenu krve a drahého času - se vrátí svoboda lidských duší.“ 428
Otcové zakladatelé Klaus a Lux se shodovali na svém celkově pozitivním
vnímání transformačního procesu od socialismu ke svobodné společnosti po listopadu
roku 1989. Oba dva působili dlouhé roky ve společné vládě. Rozcházeli se však
především v hodnocení jednotlivých důležitých kroků a následných chyb. Pro Klause
byla nepochybně vždy na prvním místě ekonomika, její vliv na všechny mezilidské
vztahy. Díky své profesi vynikajícího odborníka v oblasti peněžně-hospodářské sféry
si dokázal získat právě zde výborné renomé. Veřejnost jej však posléze bohužel
vnímala hlavně skrze tyto ekonomické otázky, ke kterým se VK neustále velmi rád
vyjadřoval. Často se pak vytrácel Klausův velký duchovní rozměr, který se v jeho
případě pojil s osobně-životním pochopením a prosazováním lidské svobody. Josef
Lux byl ovšem zase spíše na jedné straně také v očích veřejnosti spojen s otázkami
hospodářské politiky - především v oblasti zemědělství - avšak vždy se mu dařilo mít
ve svých veřejných vyjádřeních také onen tolik potřebný etický rozměr, ke kterému
rád zaujímal stanoviska, komentáře atd. Kombinace politických přístupů VK + JL
dokázala vytvořit v 90. letech 20. století jedinečnou atmosféru liberálně-konzervativní
428
BĚLINA, Pavel a kol.: DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ, II, Paseka, Praha, Litomyšl, 1995, s. 317.
191
politiky s pozitivními výsledky v rámci celé České republiky. Smutný fakt
představoval rozchod Josefa Luxe s Václavem Klausem v listopadu 1997, čímž
skončila tzv. ´Zlatá éra´ českého transformačního období.
Josef Lux se rozhodl vstoupit do opravdové politiky až po roce 1989. Nicméně
již před Sametovou revolucí byl členem Československé strany lidové 429. JL: „Lidová
strana za těch 40 let komunismu na té místní úrovni nedělala politiku. Proto jsem řekl,
že do politiky jsem vstoupil po tom roce 89. Na té místní úrovni v podstatě vyplňovala
prostor, který existoval absencí především katolických a dalších spolků, tzn. pod touhle
hlavičkou se dělalo mnoho pozitivního na té místní úrovni. Nejenom, že se opravovaly
kostely, či další věci, pořádaly se výlety, ale také různé diskuse, semináře atd.“ Je tedy
KDU-ČSL pohrobek 430 Národní fronty Čechů a Slováků 431? Lux: My „jsme stranou,
která má také svoji historii. Historii od roku 1918. Je to historie slavná i méně slavná
tak: jak už historie bývají. My jsme, resp. naši předchůdci, vlastně se účastnili politiky
první republiky; Dr. Šrámek
432
- předseda lidové strany - patřil mezi významné
politiky první republiky /.../ a lidová strana byla jako jediná, která nepřijala
Mnichovský diktát 433, která byla ve vládě proti a zůstala osamocena proti Mnichovu a
možná proto také Dr. Šrámek se stal předsedou exilové vlády v Londýně. Po roce 1945
to byla výrazná proti-komunistická síla. Mnoho lidovců, mnoho členů lidové strany,
429
Křesťanská a demokratická unie-Československá strana lidová (KDU-ČSL) - jedna z nejstarších českých
politických stran, která vznikla v lednu roku 1919 sloučením několikati spřízněných katolických partají. Až do
roku 1992 nesla jméno Československá strana lidová.
430
V tomto smyslu pozůstatek bývalého totalitního režimu před rokem 1989.
431
Národní fronta Čechů a Slováků - sdružení všech hlavních politických stran a dalších organizací v
Československu v období let 1945 až 1990. Národní fronta do sebe absorbovala mj. lidovce. Obecně tato
organizace přispěla k vítězství totalitních sil v Československu roku 1948 a později k podpoře celého systému
ovládání doposud svobodné společnosti.
432
Jan Šrámek - římskokatolický kněz, politik, zakladatel a dlouholetý předseda Československé strany lidové.
V letech 1940-1945 byl premiérem Londýnské exilové vlády.
433
Mnichovská dohoda - podepsána 30. září 1938 v Mnichově. Fakticky znamenala konec První republiky a
nutnost odstoupení velké části pohraničního území Československa.
192
bylo pronásledováno, mnozí zaplatili životem; poslanec Broj 434 a celá řada dalších. Je
pravda, že po roce 1948 se našli Plojharové
435
a ti, kteří kolaborovali a
spolupracovali s komunistickým režimem. To bylo vedení. Na té základní úrovni se ale
mnoho pozitivního stalo a lidovci za komunismu tady existovali a na té místní úrovni
cosi pozitivního učinili a kolaborovali ti místní, ti malí, asi stejně jako
zahrádkáři.“ „My jsme o tom měli velkou diskusi s panem presidentem (Havlem, PA),
kdy on řekl, už to je asi 3 až 4 roky, taková ostrá slova na lidovou stranu a její tuto
národně-frontovskou minulost a nakonec jsme se shodli na tom, že když jsme si
vysvětlovali ty postoje, že vlastně v té době všechny aktivity byly pod dohledem
tehdejšího režimu, ať se jmenovaly jakkoliv: nepochybně i Charta.“ „Já jsem
přesvědčen a je to prostě realita, že KDU-ČSL je moderní stranou, která se opírá o své
tradice, která má svoji historii na rozdíl od jiných stran, které historii nemají /.../ a je
to strana, která si tady upevňuje pozice. Je to strana, která vyhrála komunální volby 436.
Je to strana, jejíž preference se téměř zdvojnásobily, vezmeme-li rok 90, 92 a je to
strana, která má svůj program, má svoji vizi pro tuto zemi a to myslím: je třeba prostě
vidět a respektovat.“ 437
Transformace společnosti a ekonomiky. VK: „O tom, že všechno by vždycky
mohlo být lepší, o tom není sebemenších pochyb.“ „Prostě jde o to, jestli opravdu ta
lidská společnost je takový organismus jako stroj, který můžeme hezky řídit, dirigovat,
kontrolovat, mačkat na brzdy, mačkat na páčky a myslet si, že všechno poběží úplně
434
Stanislav Broj - poslanec Národního shromáždění v letech 1946-1948. Patřil k nejvýraznějším odpůrcům
komunistů a vedl dlouhý, těžký boj proti zemědělské reformě. Po únorovém převratu (1948) byl ve dvou
vykonstruovaných procesech odsouzen nejprve k pěti letům těžkého žaláře a posléze - za údajnou přípravu
vzpoury a útěku - k smrti. Byl popraven v Pankrácké věznici roku 1950.
435
Josef Plojhar - římskokatolický kněz, politik, člen Československé strany lidové. Od roku 1945 spolupracoval
s KSČ. Byl místopředsedou (1948-1951) a předsedou (1951-1968) „obrozené“ Československé strany lidové. V
letech 1948-1968 československý ministr zdravotnictví. Pod jeho vedením vypracovalo ministerstvo
zdravotnictví mj. zákon povolující interrupce.
436
JL zde hovoří o komunálních volbách z listopadu 1994. Pomíjí vítězné výsledky Sdružení nezávislých
kandidátů a porovnává předně KDU-ČSL v rámci tehdejší vládní koalice: dle faktického zisku mandátů.
437
193
hladkým způsobem. Já prostě v toto nevěřím a v toto jsem nevěřil nikdy.“ 438 „Že ta
transformace měla nestejnoměrné dopady, no měla, ale ten náš úkol byl, aby ta
nestejnoměrnost dopadu byla co nejmenší a já musím prohlásit, že hodnocení světa z
vnějšku je takové, že to podílení se na těch transformačních nákladech, že se nejvíce
podařilo v České republice, že se nám nejvíce podařilo nedopustit to naprosté rozejití
se těch vítězů té transformační fáze a těch poražených, že se nám podařilo toto nejvíce
dávat k sobě. Já si myslím, že to je zřetelný výsledek naší země.“ Například útlum
v hornictví se nestal sociální katastrofou. „Nestalo se to dramatem.“ „Nestalo se to
lidským dramatem.“ 439 „Já trvám na tom, že každý, kdo se dívá svýma očima kolem
sebe, ví, že jsme za těch 8 let od toho komunismu ušli obrovskou cestu vpřed. A kdo to
nevíte, tak já myslím, že je třeba se o kousek líp dívat.“ 440
VK: „Určitě se všechno nepodařilo tak, jak se to podařit mělo či mohlo a
nepochybně jsem k tomu částečně přispěl i já. Po desetiletích komunismu jsme nebyli
dostatečně připraveni na zrod svobodné společnosti, ale domnívám se, že já jsem byl
připraven více, než mnozí další, se kterými jsem se celá léta potýkal. Leccos jsem měl
či mohl vědět, leccos jsem měl či mohl lépe předvídat. Měl jsem se také nemilosrdně
zbavovat všech - jak mi kdosi včera velmi hezky napsal - neschopných nebo všeho
schopných. Byl jsem zbytečně démonizován. Nebyl jsem příčinou ani všeho zla, ani
všeho dobra, ale jsem přesvědčen, že jsem toho při transformaci české ekonomiky, při
utváření našeho demokratického politického systému, při vzniku České republiky, při
jejím mezinárodním prosazování, při změně celého myšlenkového klimatu v naší zemi:
nevykonal málo, a že to bude ve střízlivější chvíli než je tato doceněno.“ 441
VK: „Já jsem nechtěl prodat tuto zemi do ciziny /.../. Chtěli jsme vyváženou
privatizaci: co se nejvíc podaří do rukou domácích, co ne do rukou zahraničních a
438
439
440
13. 5. 1998, Kotel, TV Nova, Václav Klaus.
441
194
myslím, že tak to také ve skutečnosti bylo.“ 442
VK: Víte, „ten polistopadový vývoj samozřejmě musel mít prvotní krok
liberalizaci, otevření, deregulaci ve všech občanských aktivitách, vašim uměním
počínaje (Klaus hovoří s panem Knížákem, PA) nebo konče a tohle byla obrovská věc
a v tu chvíli ti, kteří varovně zdvihali prstíček: čili nemůžeme to kyvadlo vychýlit až tak
na jednu stranu: byli strašně snadno kritizováni ze zpátečnictví, z pokusů udržet starý
režim a tak podobně. To kyvadlo se vychýlilo strašně daleko. Já jsem rád, že to pan
profesor Knížák říká, protože bych to od něj trošku nečekal, já vím, že on zejména v
těch svých uměleckých světech je absolutní /.../ a já jsem samozřejmě každou vteřinu té
doby věděl, že se vychylujeme strašně moc na tu jednu stranu, ale táhnout to zpátky
bylo těžké a vrátit se určitě ne zase to kyvadlo někam na druhou stranu, ale nalézt si
ten optimální bod někde uprostřed, já jsem rád, že i vy to tak cítíte a to je hledání
dnešní doby. No ne já jsem řekl větu, kterou považuji téměř za určující pro své vidění
světa: vždycky je něco za něco. Samozřejmě otevření se světu, obrovské osvobození se
s sebou nese druhou špatnou stránku. Prostě to, že před osmi, deseti lety: bylo možné
pustit šestnáctiletou pěknou dceru o půlnoci na Václavské náměstí, před deseti lety to
bylo možné o půlnoci, dnes to možné není, to je strašlivé lidské nepohodlí, zneklidnění,
neradost a je to cena za něco; druhou věcí je fakt, že v Londýně taky nepustíte o
půlnoci tu šestnáctiletou dceru chodit po těch či oněch čtvrtích Londýna, prostě je to
strašně nemilá věc, ale vždycky to něco za něco musíme brát. Padnul komunistický
plánovací režim ekonomiky: no a někomu se daří více, někomu se daří méně.“
443
Mohlo být ve vládách po listopadu 1989 méně ekonomů? Nepřehnalo se to
z hlediska prosazování a sledování pouze finančně-ekonomických témat? VK: „Prostě
jaké se vlády chopila skupina ekonomů? Vždyť vynechám-li úplně roli pana presidenta,
tak víme, že v první vládě vládl premiér Čalfa 444 .“ Václav Klaus zdůraznil, že kromě
442
443
444
Marián Čalfa - právník (v KSČ do roku 1990). Předseda československé vlády v letech 1989-1992.
195
své vlastní osoby nebo pana Vladimíra Dlouhého: těch opravdových ekonomů
ve vládách moc nebylo. Naopak se zde pohybovala celá řada právníků jako byl Petr
Pithart, politologové a další. „Tady pořád vzniká pokus tyto věci interpretovat takhle
strašně zploštělým a zjednodušeným způsobem.“ 445
Klaus byl často ve sdělovacích prostředcích druhé poloviny 90. let 20. století
obviňován opozičními politiky z tzv. ´rozkradení ČR´, a že on tuto politiku
´rozkrádání´ symbolizoval. VK: „No zaprvé myslím, že /.../ bych toto nemohl popsat,
použít jako popis této země. Já myslím, že drtivá většina příjmů, které si někdo v této
zemi vydělává, tak si vydělává poctivou prací /.../ takže já bych vůbec tuto věc a tento
pohled na svět kolem sebe bych zúžil na jistou výseč toho světa. Já myslím, že to je
potřebné /.../.“ 446 „V naší zemi v posledních týdnech a měsících se stalo velkou módou
házet se slůvky rozkradeno a vytunelováno při každé možné i nemožné věci a je třeba,
aby k tomu vláda jasně řekla: nesmí to takhle dále být.“ 447 Každopádně: „Také se
děsím každé další aféry, která nastane a nepřeji si, aby zítra se objevilo, že nějaká
další cestovní kancelář udělala to či ono nebo další nevím která instituce /.../. Já si
jenom musím klást otázku, co je opravdu z toho tristní provinění zasluhující potrestání
v tom slova smyslu potrestání a co jsou z toho prostě zdary, nezdary, které potkávají
lidskou společnost vždy a všude. Jestli jsme opravdu uměli chytit za ruku každého
zloděje, jestli to uměla naše policie, vyšetřovatelé, soudci a všechno, já opravdu nevím
nebo nevíme to nikdo z nás, spíše si myslíme, že každého ne. Ale je to prostě věčný
souboj dobra se zlem.“ „Já myslím, že tento boj dnes a denně vedeme.“
448
VK:
Například privatizace jednoho z největších českých hutních podniků Poldi Kladno
nebyla úspěšná a vůbec ne šťastná. 449 No a otázka spravedlnosti? VK: „Spravedlnost nevím, jestli se dá nastolit.“ „My jsme potřebovali nastolit něco jiného. My jsme
445
446
447
448
449
15. 5. 1997, Interpelace v parlamentu, ČT, mj. Václav Klaus a Miroslav Sládek.
196
potřebovali nastolit větší svobodu s nadějí, že ta svoboda přinese větší
spravedlnost.“ „Spravedlnost se nedá nastolovat.“ Klaus: Byl jsem vždycky velmi
„nervózní“, že tu „spravedlnost“ chtěl někdo „nastolovat přímo“. Svoboda je tou
největší hodnotou? Klaus: „Jistě pro mne je to samozřejmě svoboda.“ 450
Hrozil někdy po roce 1989 reálný zvrat zpět k totalitnímu režimu, který
existoval v Československu před listopadem 1989? VK: „Tak já bych zaprvé
polemizoval se slůvkem, které bylo v té otázce. Vy jste řekli, že jsem já začal předvídat
nebo varovat před zvratem polistopadového vývoje. Já musím opakovat, že já jsem
volil slova daleko jemněji a daleko, daleko pozorněji. Já jsem neříkal, že dojde ke
zvratu polistopadového vývoje. Já jsem říkal, že dojde k ohrožení některých věcí, které
se nám podařilo dosáhnout a zejména, že nám hrozí zastavení se, že nám hrozí ztráta
cesty vpřed, že nám hrozí to, co se stalo v ostatních postkomunistických zemích.
Najednou ztráta základní jednoty národní, ztráta základního konsensu o tom: jak dál,
kam jít dál, kudy postupovat, zastavení, přešlapování na místě. Krůček dopředu, dva
krůčky dozadu, dostrany, otáčení se, před tímto já jsem varoval. Já jsem v žádném
případě nevaroval, že se dostaneme před listopad 89, jak mně bylo předhazováno před
dvěma měsíci. Prosím vás odlišme tyto dvě věci. Ta ztráta té přímočarosti, toho
jasného postupu vpřed, to je to: čeho já bych se bál a před čím já bych varoval.“ 451
„Já také jsem nikdy nebyl tím, kdo hrozil návratem do předlistopadových poměrů: to
se sehrála proti mně myslím trošku zlá hříčka ve sdělovacích prostředcích. Já jsem
nikdy nic takového neřekl. Já mám strach jiný. Já mám strach ten, že ta doba je
křehká.“ „Zdaleka není všechno hotovo. Není všechno vyhráno.“ VK se bál, že by
mohlo nastat „takové to rozpliznutí, takové to zastavení se, takové to přešlapování na
místě, takové to nic, nic a takové mírné propadání bez zřetelných, politických,
odvážných, politických aktivit, politických projektů, politických činů /.../.“ Mezi takové
odvážné politické aktivity pak např. zařadil kněz Tomáš Halík 452 v rámci své televizní
450
451
452
Tomáš Halík - známý český religionista, katolický teolog, kněz, psycholog, sociolog a někdejší významný
197
diskuse s Václavem Klausem permanentní zlepšování morálního stavu společnosti,
který mohli ovlivnit právě politikové svým příkladem, jelikož: celkové společenské
„klima je biosférou demokracie“ a to se ukazovalo podle Halíka mj. na počtech občanů
chodících k volbám. Klaus: „Volič je svobodný a jeho svobodou je jít i nejít volit, tak
já jsem proti peskování voliče /.../.“ „Já jsem rád, že se zcela shodujeme v této věci:
demokracie, takové ty velké věci, které nejsou zaveditelné přes noc příkazem toho či
onoho, demokracie, vy jste řekl (Halík, PA) slovo kultura, slovo morálka, to jsou věci,
které se pěstují jako křehké květinky a já si myslím, že právě v nich není ten správný
termín manko, /.../ ale tady to jsou věci, které rostou a já si myslím, že takové to příkré
kritizování z jakýchsi výšin, že jsme nekulturní nebo nedemokratičtí nebo nemorální, já
myslím, že to je trošku zjednodušení, ze kterého snad už jsme vybředli a já doufám, že
to tak je. Já myslím, že i tu morálku bychom museli hodnotit vůči tomu minulému
režimu /.../.“ VK: Vždyť ani většina kritiků transformace se nevyslovuje v tom smyslu,
že by lidé byli „mravnější a morálnější v éře komunismu“. „To jsou věci, které se
hýbají generacemi, desetiletími a také ten pokus zavést morálku není možné.“ „Já si
nemyslím, že my jsme nemorálnější a nemravnější než lidi sto kilometrů za našimi
hranicemi /.../ ani to není pravda: já tomu prostě nevěřím.“ Může být tedy politik pro
širokou veřejnost morálním vzorem? VK: „Já to neumím. A taky to není na nás a není
to na politikovi, je to spíš na kultuře; to čekám román; čekám velký román o 90. letech
nebo velký film nebo velkou divadelní hru, myslím: tam se najdeme, tam se jako v
zrcadle uvidíme; není to takhle na politikovi, aby něco takového hodnotil. Já nevím:
kdo je prototypem dnešní doby. Já opravdu nevím. Já jsem se mohl vždycky zbláznit,
když jsem kamkoliv přišel u nás před deseti, dvaceti lety a všude tam měli na stole v
jakémkoliv úřadě, v jakékoliv práci kde jsem byl, všude měli na stole Švejka 453 a u
toho napsáno: ´To chce klid´ a byl to výraz takového ´režime neotravuj mne, já si
dělám sám svoje a žiju si svým vlastním životem´. To chce klid. Já jsem se vždycky
bouřil. I tehdy jsem říkal: ne, to vůbec nechce klid, to chce se s tím režimem prát tak,
jak každý umíme.“ Nicméně lidé to tak zřejmě nevnímají. Proč by jinak byl ve
popularizátor víry v Boha.
453
Josef Švejk - hlavní postava z knihy Jaroslava Haška Ósudy dobrého vojáka Švejka za světové války´.
198
veřejnosti tak malý zájem o výročí 17. listopadu 1989. VK: „Já nevím: jestli u
veřejnosti. Ale já mám jasné vysvětlení proč u politiků. Politik je nesmírně zranitelný a
každý politik si dává velký pozor, aby moc nepromluvil k 17. listopadu, protože
okamžitě druhý den vzniknou velké repliky, že si tak ten politik přivlastňuje ten 17.
listopad. Já musím říci, že každý z nás hraje velmi opatrně tuto kartu, aby tato výtka
proti němu nebyla formulována. Já si myslím, že je co oslavovat. Je o čem
mluvit.“ „Já myslím, že u nás je jistá nepatetičnost takovou módou a něčím zrozeným v
naší zemi a my také se bojíme promluvit příliš pateticky. Je to taková česká národní
vlastnost. Myslím, že v mnohém dobrá, ale někdy by zase stálo za to něco pateticky říci:
nadýchnout se.“ 454
Úloha Charty 77 455. VK: „Kdybych mluvil o Chartě, tak asi bych spíše začal
tou minulostí.“ „Ta role té Charty v té šedi a beznaději 70. let: tam bych kladl zásadní
důraz a to ještě myslím, že ten důraz byl primárně důležitý do světa a do zahraničí. My
jsme byli tak neviditelní a tak ztracení, protože tady ani nedocházelo k takovým těm
mini reformám maďarsko-polského typu. Tady ta šeď, která vládala, vedla k tomu, že
to Československo vůbec nebylo ve světě zaznamenáno, vůbec nikdo nevěděl, kde je,
takže to, že ten dokument Charty sehrál - říkám zejména - v tom zahraničí takovou tu
šanci, že o nás vůbec někdo něco věděl, že to udržovalo povědomí o nás ve světě, to já
považuji za jednu klíčovou věc, kterou já bych zdůraznil.“ Na Chartě je pozitivní to
„mimořádně velké uplatnění se osobností Charty v naší soudobé politice. Já myslím, že
to je naprosto unikátní jev. To, že Charta dala presidenta 456, Charta dala prvního
ministra zahraničí 457, Charta dala ministra vnitra 458, Charta dala /.../ prvního rektora
454
455
Charta 77 - občanská iniciativa hájící v Československu v letech 1977-1992 základní lidská práva. Název
Ćharta 77´ pochází ze stejnojmenného prohlášení z 1. ledna 1977, kterým Charta vznikla.
456
Václav Havel - president Československa v letech 1989-1992 a České republiky v letech 1993-2003.
457
Jiří Dienstbier - československý ministr zahraničí v letech 1989-1992.
458
Jan Ruml - ministr vnitra v letech 1992-1997.
199
Karlovy University 459, /.../ dnešního biskupa 460 /.../.“ 461
Jak dále postupovat v transformování celé společnosti? Josef Lux: „Já myslím,
že klíčové je, že prostě život kolem nás není možné prostě vtěsnat jenom do
ekonomických kategorií a my o tom vedeme - řekl bych - stálou diskusi ve vládě, a že
jestliže proběhla nějaká ekonomická transformace nebo máme pocit, že proběhla, a že
je u konce, tak si myslím, že se stejnou intenzitou a se stejným úsilím je třeba se
věnovat těm věcem, které (ji, PA) prostě přesahují.“ „Já jsem přesvědčen, že dnešní
lidé nejsou o nic horší než ti minulí, dnešní mladí lidé nejsou o nic horší než (jejich,
PA) předchůdci ve dvou, třech generacích nazpátek. Co ale myslím, že je jiné: je ta
situace. V dnešní době se hodnoty více relativizují než v minulosti. V dnešní době je
více pokušení. Ono totiž být ctnostným, když není pokušení: není žádné hrdinství, není
žádný výsledek nějaké síly, ale já si myslím, že právě v dnešní době, kdy je tady
množství aktivit, množství aktivit dobrých, množství aktivit špatných, je třeba nejenom
držet palce těm mladým lidem a zvláště si myslím, že jde o mladé lidi, aby to prostě
zvládli, ale posilovat instituce a hledat způsob, jak podpořit ty skupiny lidí, které
mohou v tomto podpořit, ať už to jsou charitativní, tak jak bylo řečeno, ale jsou to
samozřejmě i další /.../. Já si myslím, že ten prvek individualismu je silnější (než kdysi,
PA). Možná se někde projevuje tím, že lidé jsou sobečtější, ale já přesto to nevidím
jako definitivní: je to nějaký vývoj. Já dokonce skoro bych chtěl omlouvat především ty
mladé lidi, že najednou prostě a já vnímám tu změnu po listopadu, že se jim prostě
otevřelo množství aktivit a zvlášť ti, kteří prostě nejsou někde zakotveni v nějaké
rodině a jinde, tak prostě v tom plují ode zdi ke zdi a samozřejmě ten prvek onoho
slůvka JÁ, které jakoby se vyslovuje stále častěji: prostě tady existuje, ale já prostě
cítím nebo vnímám, že není možné se s tím smířit, že je důležité usilovat o změnu
nejenom těch podmínek, ale i o změnu postoje těch konkrétních lidí. Tady na jedné
straně jistě má svoji zodpovědnost stát, ale já si myslím, že to prostě nestačí, že se to
459
Radim Palouš - v letech 1990-1994 rektor University Karlovy.
460
Václav Malý - biskupem se stal 11. ledna 1997.
461
200
nedá nadirigovat, že se to prostě nedá definitivně říci. Já jsem přesvědčen, že má-li se
ten svět kolem nás změnit k lepšímu a já jako člověk žádnou menší ambici nemám a
myslím, že je to důležité, že lidé mají mít nějaké cíle, nějaké ambice, tak to nemůže být
nějaký dekret někoho, ani pana presidenta. Prostě musí to být - řekl bych - suma
každodenních maličkostí konkrétních lidí. Jeden příklad hovoří o tom, že atomová
bomba je schopna změnit velkou část světa a přesto má zárodek v nepatrném atomu.
Chceme-li my proměnit svět kolem nás a já si myslím, že mnozí nebo většina, že
chceme, pak to je suma každodenních drobností a to je věcí všech lidí. Všichni lidé u
nás ovlivňují ty věci veřejné, nechci říkat politiku, ale ty věci veřejné. A právě ty
zkušenosti, ty postoje konkrétních, živých lidí v naší zemi, prostě o tomto rozhodují. A
jestliže dneska ono slůvko JÁ je stále častější, tak si myslím, že je důležité podporovat
ty aktivity, kde to slůvko není na prvním místě a tady si myslím, že samozřejmě my také
za sebou neseme určité dědictví těch 40-ti let, kdy ve skutečnosti, byť to bylo
přitlumeno, ale lidé byli vedeni k určitému sobectví, k určitému odosobnění, k určitému
vykořenění z rodiny, z tradice atd., právě proto, aby byli snáze ovladatelnější. A teď
prostě najednou jakoby jsou příliš zranitelní.“ 462
JL: „Když budu mluvit o principech trhu, řekl jsem čtyři: respekt k vlastnictví, k
omezení vlivu státu, hospodářská soutěž a individuální zodpovědnost. Personalismus.
Relativizace vlastnictví, která je v této zemi, kterou často slyšíme: je pro mne zdrcující.
Základní konzervativní hodnotou je úcta a respekt k vlastnictví a také k práci, která za
tímto vlastnictvím stojí. To, že u nás se relativizuje majetek a vztah k majetku,
relativizuje se vlastnictví, tím se také relativizuje listopad 89, protože jsme zvonili za
něco jiného a to, že jsme neuměli ještě vypořádat restituce nejenom církevní, ale také
spolky a další, je pro mne velká chyba, protože úcta k majetku a respekt k majetku:
není možné moderovat pouze na základě veřejného mínění. Majetek buď respektuji
nebo ne, ať už se jedná o církev, o kostely nebo o Lidový dům, tady není rozdíl a to
považuji za velmi klíčové a relativizace této hodnoty mne zneklidňuje, protože to není
otázka pohledu dozadu, to je důležitý pohled dopředu, protože lidé v této zemi,
462
201
podnikatelé v této zemi, musejí mít jistotu: jestli za 5, za deset let, nepřijde někdo a
nezačne hovořit o tom, že náhodou někdo třeba má hodně nebo málo.“ 463
Zákon o vyrovnání se s totalitní minulostí prostřednictvím zveřejnění
dokumentů StB 464. JL: „My jsme, strana KDU, usilovali vždycky o vyrovnání se s
minulostí v jasných pohledech. Současně jsme ale byli proti plošnému zveřejnění,
protože to by vneslo onen neklid do společnosti. Já osobně zastávám velmi silně názor,
aby každý, kdo byl postižený, aby měl šanci se podívat do toho svazku a aby měl šanci
se podívat na toho člověka, který pod těma krycíma jménama StB prostě ho měl
rozpracovaného, a který prostě ho vodil za ručičku či za nos. To si myslím
jednoznačně, že ano.“ Lux se dále vyjadřuje k tzv. začerňování jmen v listinách StB a
o tzv. úpovídaných lidech´, kteří se dostali na seznamy udavačů často i bez svého
vědomí: „To, že někde nějaká sousedka-uklízečka byla víc či méně upovídaná: někdo
si ji tam zapsal, někdy s jejím, někdy bez jejího vědomí, tak tak dalece já bych
nešel.“ Proč to v Česku trvalo takových let, než se otevřely archivy bývalé StB. Vždyť
v Německu
465
to udělali velmi rychle hned po změně totalitního režimu. JL:
„Souhlasím, že je třeba to učinit. Já sám jsem ve vládě prosadil myšlenku, že se to
otevřelo pro občany k datu založení toho svazku, tzn. že i emigranti budou moci
nahlídnout kdo (ovlivňoval, PA) jejich osud, protože mnoho lidí, kteří odešli
především po 48, prostě odešli na základě těchto různých akcí a nátlaků.“ O
destabilizaci společnosti v důsledků zveřejnění písemností z působnosti StB pak JL
řekl: „Já si také nemyslím, že by to bylo nějaké drama, ta dramata mám za to, že už se
odehrála v naší společnosti po listopadu 89 a toto je určité dočištění v rámci možností,
463
464
StB (Státní tajná bezpečnost) - komunistická tajná politická policie sloužící k likvidaci oponentů KSČ:
vznikla 30. června 1945 a zanikla 1. února 1990.
465
Roku 1990 byl v Německu vytvořen úřad (později ustálený název: Bundesbeauftragten für die Unterlagen des
Staatssicherheitsdienstes der ehemaligen Deutschen Demokratischen Republik) zajišťující přístup k
dokumentům vedených Stasi (obdoba české StB), označovaný také jako Gauckův úřad. Dle smlouvy o
sjednocení Německa (18. 5. 1990) je spolupráce se Stasi považována za důvod k výpovědi ze zaměstnání ve
veřejných službách.
202
které dneska ještě jsou. Co bych chtěl zdůraznit, že to nevyřeší ono vypořádání se s
minulostí právě proto, že to neřeší všechny svazky, všechny ty, které by to mělo řešit
atd. Ale je to krok, který je třeba podpořit.“ 466 Josefa Luxe oficiálně zaráželo, že ve
státní správě se ještě stále 6 let po listopadu 1989 vyskytovali lidé nějakým způsobem
napojení na StB. Šest let představovalo prý dostatečně dlouhou dobu na jejich výměnu
a to i v případě technických aj. specialistů. Za tento neutěšený stav nesou samozřejmě
dle Luxe odpovědnost jednotliví ministři. JL: „Mám za to, že je třeba zajistit, aby v
těch vrcholných funkcích, kde je zodpovědnost, aby tito lidé nebyli. A proto já jsem
třeba hlasoval ve Federálním shromáždění pro lustrační zákon, protože mám za to, že
v pozici ředitelů škol a tam, kde se nese zodpovědnost z pohledu státní správy, by měli
být lidé - řekl bych - jiné kategorie. Nicméně jsem přesvědčen, že po prodloužení
lustračního zákona 467, že je třeba tento zákon zrušit v den, kdy schválíme zákon o
státní službě 468, který by měl být - řekl bych - obecným pravidlem. Jinak mám za to, že
prostě jsme právním státem, a že tyto věci by se měly skutečně posuzovat podle práva a
podle individuální zodpovědnosti těch, kteří se proti němu provinili.“ 469 Václav Klaus
se k tématu zveřejnění dokumentů StB vyjádřil v televizní diskusi s Ludvíkem
Vaculíkem. Zatímco Vaculík by uvítal zákon o zpřístupnění písemností StB a přitom
považoval za směšné navržené začerňování jednotlivých jmen ve spisech, tak Klaus
zdůraznil, že on nebude přijetí takového zákona „vetovat, respektive nebude to věc, o
kterou já se budu prát, jako se budu prát o rodinné přídavky nebo se budu prát o něco
jiného, ale o to se prát nebudu. Já sám bych řekl jistou skepsi. Já si od něho nic
neslibuju.“ VK nelákalo, že by si měl zjišťovat: kdo, kde, kdy, co donášel, a že by ho
466
467
Lustrační zákony - obecně legislativa zakazují někdejším příslušníkům československých totalitních
mocenských složek a elit (1948-1989) zastávat vybraná místa v české státní správě, samosprávě a v ozbrojených
složkách. Jde o zákony č. 451/1991 Sb. (tzv. velký lustrační zákon), č. 279/1992 Sb. (tzv. malý lustrační zákon)
a novelizace č. 422/2000 Sb., kterou se mění zákon č. 451/1991 Sb., dále novela č. 424/2000 Sb. upravující
zákon č. 279/1992 Sb.
468
Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců, kde většina jeho ustanovení začíná platit teprve od
roku 2012.
469
203
to již dneska po patnácti letech stejně „moc netrápilo“. Sám by to jen „těžko“ využil:
zjistit si informace o udavačích. Předseda ODS vzpomíná, jak to bylo neskutečné,
když byl sám vyšetřován na StB, kolik detailů o kdekom věděli. VK: „Samozřejmě
tehdy, když jste byli na sem tam těch vyšetřováních, tak jste nevěřili svým očím, jaký
detail oni o vás věděli. Nevěřili jste tomu, byli jste nesmírně udiveni: jako kdo jim
tohleto mohl říct /.../.“ Klaus si myslel, že zákon o zveřejnění písemností StB nebyl
průchozí již dříve proto, jelikož po „něm nebyla společenská poptávka.“ Vaculík dodal:
My jsme „prohráli válku“ s komunismem, protože to „vítězství“ necháváme jiným.
VK oponoval: naopak; vypořádaní se s minulostí a s komunismem, tedy ta metoda:
„není snadná“; není náhodou, že se to „nepodařilo v žádné zemi“. 470
Předseda ODS na jedné straně silně kritizoval totalitní režim před rokem 1989,
nicméně na straně druhé dokázal být velmi vstřícný k některým schopným lidem ze
svého okolí, kteří byli někdejšími členy komunistické strany. Např. na otázku: Proč
jste dal místa komunistům ve vládě (pánové Dlouhý a Kočárník), VK sdělil:
„Podívejte: já musím říci, že tito lidé získali své posty ne nějakou mou benevolencí
nebo nějakým mým rozhodnutím; tito lidé ve svých politických stranách: víte, že
Vladimír Dlouhý v jiné straně než v ODS prostě získával rozhodující pozici, on byl
delegován touto stranou do koaliční vlády /.../. Já si myslím, že oba dva byli myslím v
naší zemi a v našich poměrech nadprůměrnými odborníky /.../.“
471
Vždyť kolega
Kočárník „byl jen dva roky v KSČ“ a „nebyl žádným funkcionářem“. 472 Klaus sám byl
před rokem 1989 podle svého vyjádření v zahraničí na Západě pouze jednou: čtyři a
půl měsíce studoval v italské Neapoli roku 1966 na základě stipendia italské vlády;
v Anglii tehdy nikdy nebyl. 473 „Já jsem ten devizový příslib od toho komunistického
470
471
472
473
VK však také uváděl, že roku 1969 pobýval v USA - viz http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-
prezident-cr-vaclav-klaus/zivotopis.shtml.
204
režimu nikdy nedostal.“ „Já ho nikdy nedostal.“ 474 Víte: dnešní komunisté by měli
velmi šetřit se slovíčkem půst, když se jej opět snaží ordinovat veřejnosti podobně jako
v minulosti. VK: Ono „slůvko půst od komunistů: myslím, že na ten ještě je chvíle v 90.
letech 20. století po 40-ti letech komunismu u nás a uvažoval bych asi stejně jak pan
docent Halík.“ 475
474
475
205
12. MALÉ STRANY
„I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli
kormidelník chce. Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže! Považte, jak
dokáže maličký oheň zapálit veliký les.“ 476
Postoje otců zakladatelů Luxe a Klause se v otázce jejich vztahu k malým
stranám postupně vyvíjely. Oba dva si přáli nejprve větší jednotu na politickém
spektru tak, aby se politika netříštila do stovek nejrůznějších malých subjektů, na
druhé straně VK postupně stále více a více zjišťoval, že obzvláště po volbách v roce
1996 jsou malé politické subjekty hlavním jazýčkem na vahách udržení koalice nebo
možnosti prosazení zákonů ve sněmovně. Role velkých stran se tím bagatelizovala. Po
listopadu 1997 již Klaus roli malých stran v politice zavrhl a důrazně občany upozornil
na nebezpečí plynoucí z hlasování pro malé politické subjekty. Byl rozhodnut učinit
přítrž neustálému - jak to nazýval - ´vydírání´ těch velkých těmi malými. Josef Lux
naopak v této době velmi podporoval roli malých stran pro jejich nezastupitelnou
úlohu v demokratické společnosti a v boji s potenciálním monopolem těch velkých.
Snažil se postupně vytvořit platformu pro spolupráci malých stran.
Dotaz z publika: Proč ODS likviduje pravicové subjekty jako KAN 477 a DEU
478
. VK: „Ne: musím se přiznat, že leccos jsem provedl, za leccos mohu, ale že bych
třeba uměl likvidovat KAN nebo měl sebemenší ambici, abych něco takového udělal, to
si ani v nejbujnější svoji fantasii nedovedu představit a kdybych náhodou byl někým z
DEU, což vy možná jste, tak musím říci, že kdybych si přečetl volební preference,
objevil bych, že to vypadá na 0,8 a byl-li bych zodpovědným člověkem v této zemi:
476
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, List Jakubův, 3:4-5, Biblion, Praha, 2009, s. 1524.
477
Klub angažovaných nestraníků - politické hnutí působící již od roku 1968 (ve stejném roce bylo představiteli
totalitního režimu zakázáno) a posléze ve svobodném Československu od roku 1990.
478
Demokratická unie - malá pravicová strana z 90. let 20. století, která byla roku 2001 integrována s Unií
svobody.
206
řekl bych: pro Bůh nedávejte nikdo nám hlas jako DEU. Dejte ho někomu, kdo má
šanci přelézt 5% a dostat se do parlamentu.“ 479
Josef Lux: „Přece problém těchto menších stran je problém celé této země;
podobně jako v ekonomice se zabraňuje monopolu z dobrých důvodů, protože monopol
je v neprospěch všech lidí v zemi: tak i v politice se musí zabránit monopolu /.../.“ 480
„Nepochybně dojde ke zužování politického spektra. To je pravda.“ 481
479
480
481
207
13. SVOBODA MÉDIÍ A PŘEHNANÝ NEGATIVISMUS
SDĚLOVACÍCH PROSTŘEDKŮ
„První otázka se týká informace, tj. získávání a šíření zpráv. Je jistě zřejmé, že
vlivem dnešního rozvoje lidské společnosti a těsnějších svazků mezi jejími členy se
informace stala velmi užitečnou a z větší části nutnou. Veřejné a rychlé sdělování
zpráv totiž poskytuje jednotlivcům úplnější a souvislé poznání událostí a skutečností.
Tak mohou účinně přispívat k obecnému blahu a všichni mohou lépe pracovat na
rozvoji celé občanské společnosti. Lidská společnost má tedy právo na informaci o tom,
co je patřičné, aby lidé věděli jako jednotlivci nebo jako skupiny vzhledem k jejich
životním okolnostem. Správné uplatňování tohoto práva však vyžaduje, aby sdělování
mělo vždy pravdivý obsah a aby, při zachování spravedlnosti a lásky, bylo úplné.
Kromě toho jeho forma musí být mravně nezávadná, to znamená, že při opatřování i
při šíření zpráv musí pečlivě dbát mravních norem i zákonitých práv a důstojnosti
člověka; neboť ne každé vědění prospívá, ale „láska vzdělává“ (1Kor 8,1).“ 482 „Všemi
účinnými prostředky ať se podporuje a zajišťuje výroba a promítání filmů, které
poskytují slušné pobavení, jsou poučné a umělecké, především filmů určeným pro
mládež.“ 483 „Mimoto vyzývá tento sněm všechny lidi dobré vůle, především ty, kteří
mají nad těmito (hromadnými sdělovacími prostředky, PA) nějakou moc, aby se
snažili usměrňovat je jenom k blahu lidské společnosti, neboť její osud závisí čím dál
tím více na jejich správném užívání. A jako dříve starými uměleckými památkami, tak i
těmito novými vynálezy ať je oslavováno jméno Páně podle slov apoštola Pavla: „Ježíš
Kristus je stejný včera i dnes i navěky“ (Žid 13,8).“ 484
V obecném smyslu samozřejmě každý politik - člověk - preferuje spíše
pozitivní zprávy nad těmi negativními. V této souvislosti však novinářská obec
většinou hovoří o pozitivních zprávách jako o nezajímavé výplni volného času na
482
483
484
208
konci zpravodajského bloku. Také se často používala floskule, že pozitivní zpráva
měla velmi blízko k propagandě. Vždyť právě před listopadem roku 1989 muselo být
skoro všechno tzv. natíráno na růžovo. Ve druhé polovině devadesátých let 20. století
ovšem nastal zase zvrat k úplně opačnému extrému. Výrazně převážily negativní nebo
pouze kritické zprávy, které podporovaly celkovou nespokojenost ve společnosti.
Budoval se tzv. ´kult blbé nálady´. Ruku v ruce s tímto jevem samozřejmě rostla
popularita opozice. Václav Klaus před tímto vývojem varoval. Svou nezdolnou energií
povzbuzoval, rušil veškeré negativní predikce, měl radost z úspěchů občanů ČR. Tato
jeho vlastnost představovala mnohdy v palbě nepříjemných otázek opravdu
pozoruhodný výkon. Josef Lux byl samozřejmě také rád za dobré zprávy. Nesmírně si
jich vážil. Sám dokázal dát občanům prostřednictvím hromadných sdělovacích
prostředků naději nebo uklidnit rozbouřené vody všeobecného negativismu. Nicméně
pravdou bylo: daleko více akcentoval větší otevřenost v informování veřejnosti, čímž
se dostávaly na povrch také mnohé negativní informace. Lux nechtěl připustit
maskování fakt před občany ČR a nehodlal přihlížet óblbování lidí´ pouze samými
pozitivními zprávami. Předseda KDU-ČSL tedy rozhodně nepatřil k tak důsledným
bojovníkům s mediálním negativismem, jakým byl právě Václav Klaus.
Klaus: „Já trvám na tom, že každý, kdo se dívá svýma očima kolem sebe, ví, že
jsme za těch 8 let od toho komunismu ušli obrovskou cestu vpřed. A kdo to nevíte, tak
já myslím, že je třeba se o kousek líp dívat.“ 485 „Více pracovat, ale všichni, protože
elán, který začal po listopadu 89: ten se nám trošku vytrácí na všech rovinách a na
všech úrovních od té nejvyšší, po tu nejnižší.“ 486
VK: „Nestrašme se. Nestrašme občany navzájem.“ 487
Václav Klaus: „Já vůbec odmítám slovo krizové jevy; já jsem mluvil o zcela,
485
486
487
209
zcela jiné věci.“ 488
VK: „Prosím vás opravdu nedramatizujme.“ 489
Klaus likviduje negativitu: Říkám důrazně, že „tato debata měla být o
pozitivních vizích, o pohledu vpřed a o naší schopnosti nebo neschopnosti přesvědčit
voliče, že víme: co dělat v budoucích letech“ 490
VK: „Vyčerpání nikoliv, nepočítejte s tím.“ „Já myslím, že vládní koalice
vyhrála válku.“ 491
Předseda ODS bojoval proti negativním predikcím. Znal některé postupy
sdělovacích prostředků. Klasickou mediální fintu, kdy zpravodajství uvádělo
informace typu ´větší pokles než se čekalo´ nebo ánalytik XY očekává, že negativní
vývoj bude pokračovat´: vždycky velmi kritizoval. Např. při diskusi s moderátory nad
otázkou tzv. ´predikovaného´ poklesu reálných mezd VK rázně konstatoval:
„Očekávaný? Kým očekávaný? Vámi asi očekávaný. Neříkejme ty věty.“ 492
Klaus o pozitivních informacích: „Co kdybychom začli pozitivně vidět ten
svět.“ 493
VK: „Já jsem si přečetl dneska ráno v jednom deníku, že podle zdrojů blízkých
vedení ODS jsem vyjádřil nespokojenost s jistou pasáží v projevu presidenta Havla. Já
mohu zodpovědně prohlásit, že jsem byl v Krkonoších, kde jsem opravdu lyžoval a s
nikým z lidí, s blízkým vedení ODS, jsem nepromluvil ani slovo, ani jsem je neviděl,
488
489
490
491
492
493
210
ani jsem jim netelefonoval, a že jsem prostě o tomto projevu s nikým do momentu, kdy
tato zpráva byla ráno otisknuta v tomto deníku, tak jsem s nikým nepromluvil ani slovo
a můžu zodpovědně říct, s žádným z místopředsedů z ODS, s žádným z ministrů, s
žádným z členů Výkonné rady, s žádným z poslanců, s žádným, teď máme senátory,
takže mne trošku mrzí to, že jsme do těch různých šarvátek tak trochu vháněni a teď vy
strašně váháte: mám napsat dopis šéfredaktorovi a žádat ho, aby druhý den otiskl
přesně to, co jsem vám teď tady najmenoval. Já jsem mu to poslal: zhruba volně cituji
z těch pár řádek, které jsem mu napsal. Takže já bych taky byl strašlivě, strašlivě rád,
kdybychom nebyli dotlačováni prostě k těmto šarvátkám. Možná víc než bychom si je
sami přáli.“ 494
Český premiér přiznal: nelíbily se mu některé negativní věty v tisku, nicméně
také je úplně neházel za hlavu. Byl obzvláště citlivý na cizí sdělení o své vlastní osobě
typu: „Klausovi ujely nervy“, Klaus „se nekontroluje“ apod. VK: Víte, „na druhé
straně já musím říci, že já jsem ten, který se nevzdává a ten, který má pocit, že se
nesmí nechat naštvat, rozzlobit, urazit spoustou věcí, a že musí hledat možné v rámci
omezujících podmínek, kterým je vystaven. Na straně druhé existují jisté hranice, jistá
mez, kterou jsme poprvé výrazně, jasně naznačili, oznámili a já myslím, že to bylo
patřičné, že to bylo v pravou chvíli, a že to bylo v jasných momentech, kdy se nám
zdálo, že bylo překračováno již něco, co jsme ochotni tolerovat. Vážné prohlášení. Já
prosím, aby bylo bráno všemi zúčastněnými vážně.“ 495
VK: „Prosím vás já nemohu přijmout teorie rozbíjení zrcadel (viz předcházející
část knihy a Petr Pithart, PA). Nám naopak někdo do těch zrcadel vkládal nikoliv
realitu, ale spálenou zemi této země a my jsme se bránili proti tomuto hodnocení,
nikoliv proti zrcadlům, to je pane Pitharte falešný příměr. My jsme bojovali s pány
Zaorálky, kteří si teď dokonce troufnou říci, kde jsme byli před osmi lety a podívejme
494
495
211
se na to, protože oni říkali tyto neuvěřitelně drzé formulace, člověk bohužel - bohužel v
každém svém vystoupení - musel o kousek více říkat: podívejte se, co všechno
pozitivního bylo dosaženo. Takže buďme fér k sobě, když nejsme. Myslím, že není
šance vůbec jít dál.“ 496
O mediálním strašení v souvislosti s povodněmi a o významu semknutí celého
národa a o vzájemné pomoci v době jakékoliv krize. Klaus: „Já bych přesto chtěl říci,
že doufám, že i jisté zklidnění atmosféry, takové mírné semknutí se celonárodně kolem
povodní (5. až 16. července 1997, PA), možná také trošku něco ukáže, protože já
nemohu neříci, že taková dramatizace některých věcí v médiích /.../ přispívá k napětí
společenskému a já teď mám dva týdny pocit, když jdu na tiskovou konferenci, že jsem
jak Alenka v říši divů 497: novináři jsou na mne strašně hodní, jsou na mne úplně milí,
poslouchají, přesně registrují to, co jsem říkal; já vždycky odcházím, kroutím hlavou,
nevěřím svým očím a říkám si: nevím, jak nám to bude dlouho trvat. Takže doufejme,
že i tahleta povodeň nás trošičku semkla na straně jedné a možná nám posunula zase
uvažování, abychom si řekli: co je důležité, co je okrajové, co je hluboké, co je
povrchní.“ 498
President Václav Havel se zastal Klause a drsně zkritizoval novináře: „Tady se
například po léta říkalo o našem premiérovi, že je arogantní. Dnes můžeme pozorovat
v televizi, že novináři se tohoto premiéra na cosi ptají a jediný, kdo je arogantní: jsou
oni. Skáčou mu do řeči, prostě nedovolí mu dopovědět myšlenku. My můžeme
pozorovat velmi nedobré věci. Já například nechápu: Tady jsou někteří novináři, kteří
co psali před listopadem nevím, nevzpomínám si na to a možná je lépe, že to nevím,
ale po listopadu velmi vehementně a energicky podporovali nový demokratický režim,
nové demokratické poměry a po roce 1992 se stali jakýmisi fanoušky Václava Klause.
496
497
Álenka v říši divů´ - hlavní postava anglického matematika a logika Lewise Carrolla (vlastním jménem
Charles Ludwidge Dodgson) z knihy Álice's Adventures in Wonderland´ (1865).
498
212
Okřikovali - ač začasté velmi sprostě - každého, kdo měl jiný názor než náš pan
premiér. A tito lidé nejvíc ublížili tomu premiérovi. A jsou to tito lidé, kteří dnes:
najednou ho posílají do jakéhosi propadliště dějin.“ Klaus reaguje na tento Havlův
proslov takto: „Já mu za ta slova děkuji, která řekl. A já mám strach, že ten novinářský
fanklub u mne skoro nikdy žádný neexistoval a já když si tak probírám jednotlivé
chvíle od listopadu 1989, tak já tam pořád vidím nějaké zásadní spory a střety a
představu o fanklubu jsem nějak moc nikdy nebyl (neměl, PA), ale panu presidentovi
za ta slova děkuji, prostě oni vždycky vzniknou v novinářském světě jisté nevím co: hity
prostě takové, takže nejdřív je slůvko arogantní. Já bych si vždycky myslel, že je
mnoho politiků arogantnějších než já a zejména, že na mne je útočeno většinou
způsobem daleko arogantnějším než já bych někdy vůbec udělal. O tom, že je
překrucováno každé slůvko dnes a denně, protože já jich říkám více než jiní, tak mne
častěji než někoho jiného. Já jsem dneska se zděšením si přečetl v jedněch novinách
závěry Výkonné rady ODS ze soboty (28. června 1997, PA) s velkým nadpisem tučnými
písmeny: Klaus chce vládnout do roku 2000 499. Já jsem se naprosto zděsil, jestli jsem
něco takového mohl vyslovit. Já vůbec slovo vládnout nemám ve svém slovníku,
protože vím, že nevládnu: to je protimluv a úplný. Takže prostě nechápal jsem: jak se
to slovo tam mohlo objevit. Pak čtu ten článek a vidím, že to slovo tam není. To je
pouze přidaná věc jakýmsi jiným redaktorem, který se specializuje na titulky článků,
nicméně já vím i o sobě, že stejně na devadesáti pěti procentech článcích nedělám nic
jiného, že než čtu ty nadpisy. Takže já vím, že 95% čtenářů toho deníku si nepřečetlo ty
tři odstavce v tom článku a přečetlo si jenom název, že arogantní - to dodávám já arogantní Klaus chce vládnout do roku 2000. Já jsem nic takového neřekl a co máte
dělat. Máte protestovat nebo máte žádat, aby to uvedli na pravou míru. Ale to si asi
nevyberete a nepomůžete.“ 500
499
Usnesení Výkonné rady ODS publikované 29. 6. 1997: „VR ODS zdůrazňuje, že volební program ODS je
programem na celé volební období (tedy do r. 2000), ODS je rozhodnuta tento volební program v rámci koaliční
vlády plnit a v žádném případě nekalkuluje s předčasnými parlamentními volbami.“
- viz http://zpravy.ods.cz/prispevek.php?ID=1486.
500
213
Václav Klaus reaguje na otázku: Co štve lidi? VK: „No já nevím, co štve lidi, já
hlavně u většiny lidí, se kterými se stýkám a mítinků jsem měl a právě skončil jsem
před hodinou sto šedesátým, tak musím říci, že z drtivé většiny lidí čiší elán, čiší chuť,
čiší odmítání té blbé nálady, odmítání toho: pořád na něco a na někoho se vymlouvat;
samozřejmě ze spousty lidí čiší nespokojenost, protože je to přirozené, že jsme
nespokojeni s tisíce věcmi, které jsou kolem nás a ráj na zemi jsme v žádném případě
nevytvořili /.../ na tom tato země může budovat více než na nějakých elegantních
frázích, které se tak přednášejí na debatách, jako je tato.“ „Já myslím, že optimismus
je povinnost všech pozitivních lidí.“ 501
Negativní zprávy. VK: „Samozřejmě dívám-li se na ty zprávy, tak vrtím hlavou,
protože dívám-li se na zprávy z L.A., Kalifornské, tak tam není také nic jiného než
vražda, znásilnění školačky, havárie támhle, vykradení banky apod. A já se na to
dívám a říkám si: no hergot to ta naše Nova možná není o tolik horší než tahle ta
televize tohoto názvu v L.A. /.../ vypovídá těchto pár záběrů /.../ skutečně o té Americe?
Je to popis té Ameriky nebo v té Americe naopak dominuje něco úplně jiného a toto je
taková dobře viditelná, nešťastná, špatná, zločinná, darebná věc. Pokusme se zasadit
tyto věci do určitého kontextu. A je úkolem politiků, vlády, státu, předsedy vlády, aby s
nimi bojovali od rána do noci a snažili se je vymýtit, aby jich bylo co nejméně, ale
podívejte, co děláme jiného /.../.“ 502
VK: „Nestrašme někoho, že má jít OKD (jeden z největších těžařů uhlí v ČR,
PA) do konkurzu; nepoužívejme takováhle slova.“ „Jsou podniky, které prostě se
dostávají tu do větších, tu do menších potíží: mezi nimi jsou ty, které nezaplatily svému
dodavateli, mezi nimi jsou ty, které nezaplatily státu na daních /.../.“ V této souvislosti
o krizi a krizových řečech např. v ekonomice. „Já bych moc prosil, nedívat se na ty
501
502
214
tisíce našich podniků, kde pracují milióny lidí: s takovou suverénní lehkostí, která se
tak vžila u nás. To není prostě možné.“ 503
JL: „A tu zodpovědnost, abychom byli i v televizi konkrétní, prostě mají i
masmédia, protože jestliže dříve naši dědové, naši otcové žili v době, kdy měli zlomek
dnešních informací, tak to měli - když bych řekl - snazší, možná to není to správné
slovo, ale prostě neměli takovou škálu možností, informací, návodů atd. Kdežto dnešní
mladí lidé jsou prostě vystaveni obrovskému působení informačního toku a jestliže vy
říkáte, že v Ostravě něco udělali nějací rodiče 504, možná že před padesáti, sto lety, to
udělali také, ale jenom ti ostatní to nevěděli. Tzn. ta suma informací, kterou dneska
máme, samozřejmě ovlivňuje také a takže nejenom politikové, nejenom vláda, nejenom
umělci, ale prostě média a ti, kteří za ně nesou zodpovědnost /.../.“ 505
Josef Lux o negativních zprávách: „A poprask je přirozený v demokracii.
Kdybychom nebyli v demokracii, tak by bylo ticho. Tak bychom hovořili o tom, jak
pokračujeme všude bezvadně a jak svět žádné problémy nemá, ale život problémy
přináší a je to přirozené a v demokracii je proto opozice a proto jiné instituce, aby
křičely a tím, že vyjadřují své názory a upozorňují na současný stav trochu více, než
možná nám připadá případné, to je prostě o demokracii.“ 506
JL: „Lidé prostě chtějí trochu jinou politiku. A myslím si, že příčinou je takové
to strašení lidí, kdy na jedné straně se straší spálenou zemí, na druhé straně se straší
návratem před listopad 89 a to ve vší úctě k panu poslanci (Ransdorfovi, PA) prostě
nehrozí v naší zemi. A takové to traumatizování, neustálé traumatizování. Prostě lidé
místo toho, aby řekl bych jejich očekávání, kdy oni očekávají od politiků, že vyřeší
503
504
Režisér Jiří Menzel hovořil o případu, kdy ostravští rodiče dali schválně své dítě do nemocnice jenom proto,
aby si mohli užívat na Vánoce a na Silvestra.
505
506
215
problémy, tak myslím to zpětné traumatizování neustálé a neustálé střetávání a
vyhrocování věcí, si myslím, že prostě zatěžuje lidi, a že lidi prostě chtějí jinou politiku,
že chtějí změnu /.../.“ 507
JL: „Já bych si přál, aby lidé našli odvahu také občas říci, že se jim něco daří,
že něco dobře učinili, že mají z něčeho radost. Víte, myslím: většina z nás byla někde
ve světě a když se tam někoho zeptáte: jak se má, tak vám většinou řekne, že báječně
a vyjmenuje své úspěchy za poslední tři měsíce. Zkusme se zeptat dneska večer či
zítra u nás. Většina našich lidí na tuto otázku odpovídá tak, že dá hlavu mezi ruce a
vzpomene trable své rodiny dvacet let nazpátek. Jsme my to divní patroni.“ 508
507
508
216
14. EKONOMIKA, UKAZATELE, ŠKODLIVÉ DRAMATIZOVÁNÍ
SITUACE A ŘEŠENÍ KRIZE
„Více než dříve se dnes právem dbá o zvýšení zemědělské a průmyslové výroby
a o zlepšení služeb, aby bylo možné vyrovnat se s růstem obyvatelstva a uspokojit
rostoucí tužby lidstva. Proto je třeba podporovat technický pokrok, novátorství, snahu
o zakládání a rozšiřování podniků, vývoj výrobních metod a úsilí všech zúčastněných
na výrobě, tedy: podporovat všecky složky, které tomuto pokroku slouží. Hlavním
účelem výroby však není pouhé zvyšování počtu výrobků, zisk ani moc, ale služba
člověku, celému člověku v jeho hmotných potřebách i v požadavcích jeho
intelektuálního, mravního, duchovního a náboženského života; služba každému
člověku i každé skupině lidí jakékoli rasy a z kterékoli části světa. Proto se má
hospodářské podnikání provozovat podle vlastních zákonů a metod, avšak v mezích
mravního řádu, aby se tak naplnil Boží záměr s člověkem.“ „Hospodářský rozvoj musí
zůstat pod kontrolou člověka a nelze ho přenechat rozhodování několika málo lidí
nebo skupin s nadměrnou hospodářskou mocí, ani politického společenství nebo
některých mocnějších národů.“ „Růst ekonomiky nemůže být ponechán jen jakési
mechanické hře sil v hospodářské činnosti jednotlivců, ani jen veřejné moci. Proto se
musí označit za mylné jak nauky, které se pod rouškou klamné svobody staví proti
nutným reformám, tak učení, které podřizuje základní práva jednotlivých osob a
skupin kolektivní organizaci výroby.“ 509
Otázka hospodářské politiky představovala snad tu nejdůležitější starost všech
českých vlád od listopadu 1989: Po prvních hubených letech přišly roky mohutného
ekonomického růstu. Mzdy se zvyšovaly, lidem se začalo dařit, nicméně museli daleko
více pracovat než tomu bylo dříve. Míra investic, nakupování nových strojů,
technologií, inovací, příliv zahraničního i domácího kapitálu atd., to všechno dávalo
509
217
tušit úžasné možnosti mladé České republiky. Vždyť sám Jan Švejnar
510
oslavně
predikoval české ekonomice šťastnou budoucnost a to prosím v roce 1997, kdy již byl
znát pokles HDP a další problémy: Vím, že „tato ekonomika má obrovský potenciál“,
ona „by mohla růst 8 až 10% dlouhodobě“, „tzn. každý rok“.
511
Přelomovým
obdobím se ovšem právě stal onen již tolikrát zmiňovaný rok 1997. Hospodářství a
HDP České republiky zaznamenaly pokles. Přišla devalvace měny, inflační tlaky,
státní pokusy o ekonomické korekce (tzv. Klausovy ozdravné balíčky), nespokojenost
obyvatelstva a nakonec pád II. Klausovy vlády, destabilizace země, nástup ČSSD
k moci. Skončila tzv. ´Zlatá éra´ hospodářského vývoje po roce 1989.
Ekonomické pohledy Václava Klause (které se pravda nepodařilo vždy prosadit)
bychom mohli definovat jakožto neoliberální nebo jako syntézu liberálněkonzervativních tezí. Klaus akceptoval pouze omezenou státní roli v chodu ekonomiky.
Byl pro razantní snížení daní a osvobození občana od všech zbytečných státních
předpisů, nařízení atd. Přitom měl vždy velkou míru sociálního cítění s obyvatelstvem
a nechtěl připustit taková opatření, která by krutě postihla nejchudší občany ČR.
Sociální oblast pokládal za jedno ze stěžejních témat pro každého liberálněkonzervativního politika. Za své velké vzory považoval Margaret Thatcherovou 512,
Miltona Friedmana 513, Ronalda Reagana 514.
Josef Lux také rád kombinoval ve svých ekonomických tezích liberálněkonzervativní postupy. Jeho základním východiskem v hospodářské politice bylo tzv.
sociálně-tržní hospodářství (´Social market economy´), které vychází mj. z tzv.
Ordoliberalismu, tedy z rozumného uplatňování spojení svobodného trhu a silného
státu. Předseda KDU-ČSL prosazoval princip, kdy svobodný trh je vyvažován tzv.
510
511
Jan Švejnar - v letech 1994–2002 působil jako ekonomický poradce presidenta Václava Havla.
512
Margaret Thatcherová - premiérka Velké Británie v letech 1979-1990.
513
Milton Friedman - významný liberální ekonom a nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1976.
514
Ronald Reagan - americký president v letech 1981-1989.
218
solidaritou, čili v ekonomice jsou nutná jistá regulační opatření, vedoucí k zamezení
chudoby a chránící bezmocné nebo staré lidi. Lux propagoval tzv. etickou formu
samoregulace trhu prostřednictvím morálky, výchovy k solidaritě bez donucovací role
státu, ale na druhé straně také silnou úlohu státu ve vymáhání etického chování
obyvatelstva prostřednictvím zákonů. Předseda KDU-ČSL navíc přišel se zajímavou
myšlenkou, kterou posléze neustále opakoval: celkové daňové zatížení se musí
snižovat, nicméně některé dílčí daně by mohly růst. Hlavním Luxovým vzorem
v oblasti ekonomiky byl spolutvůrce tzv. německého hospodářského zázraku z 50. let
20. století - poválečného rozkvětu - Ludwig Wilhelm Erhard: německý ministr
hospodářství (1949-1963) a kancléř Německé spolkové republiky (1963-1966).
VK a JL spolu vedli neustálou polemiku o výše zmíněném sociálně-tržním
hospodářství. Pro Klause byl nepřijatelný jakýkoliv přívlastek spojovaný se
svobodným trhem, nicméně měl velké pochopení pro otázky solidarity, pro péči o
potřebné a sociálně slabé. Lux vnímal toto téma jako naprosto zásadní, i když neváhal
rázně škrtat sociální výdaje státu v dobách poklesu HDP, možná někdy až více než
Václav Klaus nebo jeho ministři (např. pan Vodička). Luxův styl vysvětlování
podstaty sociálně-tržního hospodářství měla v oblibě většina liberálních ekonomů 90.
let 20. století. Panovala však obava z konkrétního naplnění onoho slůvka ´sociálně´,
neboť právě zde se skrývala možnost nebetyčné expanze státní byrokracie na úkor
svobodného rozhodování občana. VK vždycky nabízel: povznesme se nad přívlastek
´sociálně´ a vysvětleme si společně opravdovou podstatu trhu, kde vlastně žádné
rozpory mezi námi nejsou. Faktem je, že spolupráce předsedy KDU-ČSL a
ODS vytvořila jedinečnou atmosféru růstu HDP, prosperity, investic a možnosti
nebývale
pozitivní
realizace
liberálně-konzervativní
hospodářské
politiky
s netušenými šancemi pro všechny občany ČR.
JL v diskusi s Tomášem Ježkem o sociálně-tržním hospodářství a o úloze státu
v ekonomice, která by měla být úzce limitována. Lux: „Já myslím, že ano, ale v
určitých věcech musí být stát silný. Oprava trhu (Ježkova teze v diskusi o tom, že Lux
219
chce opravovat trh, PA). Lejete vodu do benzínu a je jí tam víc než benzínu. Vy jste
řekl óprava trhu´, že my chceme opravovat trh (Lux k Ježkovi, PA): ani náhodou.
Trh je nedotknutelný jako jediný zdroj hodnot. Ale jestliže trh je zdrojem hodnot a
tento program sociálně-tržního hospodářství jako politický program, to je program na
uspořádání společnosti, ten nepolemizuje s trhem: jestliže přivedl státy západní
Evropy k prosperitě /.../. Já vám řeknu jeden zážitek. Já jsem v roce 93 byl v Budapešti
na setkání Evropské demokratické unie. EDU je unie křesťanských demokratů a
konzervativních stran Evropy. Byl tam pan Kohl, Chirac 515 a celá řada dalších. Byli
tam také někteří lidé od nás. A jeden z řečníků tam řekl ´trh bez přívlastků´, sociálnětržní hospodářství: ´hrůza´. Zůstal osamocen. Nikdo tomu nerozuměl a lidé se ho ptali:
proč se tomu vzpouzíte a on řekl, protože my jsme pro standardní tržní hospodářství.
Pominu-li, že standardní je také přívlastek, když už nemáme rádi přívlastky, tak
standardní
tržní
hospodářství
pro
evropský
rozměr
je
sociálně-tržní
hospodářství.“ „Sociálně-tržní hospodářství má základy ještě v hitlerovském
Německu.“ „Po roce 33, když Hitler udělal Křišťálovou noc 516, tak několik profesorů
vysokoškolských z Freiburské university v rámci tzv. Bonhoefferova kruhu 517 si řekli:
musíme tomu Hitlerovi postavit nějakou hráz, tomu nacionalismu narůstajícímu a
proto
vytvořili
práci
´Politické
upořádání
společnosti´
(´Politische
Gemeinschaftsordnung´, PA) jako ryze teoretickou, vysoce odbornou práci. Tato práce
se opírala o - řekl bych - křesťanské pojetí hodnot atd., o tradiční hodnoty. A tuto
jejich teorii po válce realizovali ekonomové. Ludvík Erhard a další ekonomové a
nejenom v Německu, ale potom i v dalších státech západní Evropy.“ Nyní ovšem
vystoupil Ježek s názorem, že Erhard se za své pojetí sociálně-tržního hospodářství
515
Jacques René Chirac - francouzský president v letech 1995-2007.
516
Křišťálová noc - nacistická perzekuce německých občanů židovské národnosti probíhající mj. ve dnech 9. až
10. listopadu 1938.
517
Bonhoefferův kruh - Lux má na mysli skupinu ekonomických, teologických aj. odborníků vystupujících proti
nacistickému režimu a připravujících materiály k poválečné obnově Německa. Počátky tzv. FreiburskéhoBonhoefferova kruhu lze klást do roku 1942. Jeho členy byli mj.: protestantský teolog Dietrich Bonhoeffer, otec
zakladatel ekonomického Ordoliberalismu Walter Eucken, národohospodář Friedrich Carl Nicolaus Constantin
von Dietze a ekonom Adolf Lampe aj.
220
později „omlouval“; onen „přívlastek“ ke svobodnému trhu údajně zavrhl a „styděl se
za to, bylo mu hanba“. JL: „Aby bylo jasno: sociálně-tržní hospodářství není levicový
program. Sociálně-tržní hospodářství je politický program uspořádání společnosti,
který vznikl jako křesťansko-demokratický program. Jako program, který hájí trh a
hájí jeho principy. Když bych já chtěl říci odlišnosti, které vidím a studoval jsem
pečlivě program sociální demokracie jako programy jiných politických stran, tak
nepochybně malý respekt k vlastnictví a k majetku, který zaznamenávám: je pro mne
problémem. Snaha řešit, nebo posilovat vliv státu a snažit se jaksi ve jménu lidí řídit
věci kolem nás z pohledu státu: je také pro mne problémem. A proti různým druhům
kolektivismu stojí nepochybně onen základní personalismus v té teoretické rovině a
víte, abych byl konkrétní: my vidíme jako základní třeba otázku vyrovnaného rozpočtu.
My prostě víme, že lze rozdělit jenom to, co se vytvoří a proto jsou ty dva pilíře. Trh a
solidarita. A já jsem nedávno byl docela potěšen, když pan kolega Zieleniec v jedné ze
Sedmiček na Nově, omlouvám se České televizi, řekl, že sociálně-tržní hospodářství
vlastně realizuje, že ho přijímá. To byl trochu posun od slov, které jsem slyšel z úst
jiných představitelů této strany (ODS, PA) a nepochybně česká vláda nedělá všechno
ideálně, nepochybně činí mnoho chyb, tak jako všechny vlády na světě a jsem
přesvědčen, že tento program sociálně-tržního hospodářství, o který nám jde, jsme
schopni více a účinněji realizovat v této podobné sestavě, v jaké dneska v koalici
jsme. A určitou zkušenost také už máme a konkrétní věci, které se podařilo prosadit:
jsou toho dokladem. A víte: výsledkem sociálně-tržního hospodářství jako politického
programu je prosperující společnost a sociální smír. A naše společnost šest let po
revoluci prosperuje v tom smyslu, že roste HDP, daří se držet inflaci v nějakých
mezích, daří se držet nezaměstnanost v nějakých, řekl bych s respektem v Evropě,
přijímaných mezích 3% a přes všechny problémy, které jsou se stávkou železničářů,
lékařů a dalších se daří držet sociální smír. A diskuse, které vedeme v koalici: jsou
prostě relevantní, protože my na některé věci máme jiné názory a bylo by chyba prostě
si je nechávat pro sebe; prostě vedeme o nich diskusi a myslím, že to patří k
věci.“ „Většina lidí ví, že tento program byl realizován s úspěchem v západní Evropě,
ve většině rozvinutých států a oni vědí, co je sociálně-tržní hospodářství, oni vědí, že je
221
to trh a solidarita.“ „Tady žádná dvojakost není: ta věc je přeci jasná. Trh jako cesta k
prosperitě a otázka solidarity jako cesta k dosažení sociálního smíru. Bezvadné, takže
vy jenom jste udělali chybu, že se přete jako o slovíčko (JL hovoří k liberálním
ekonomům a k ODS, PA). Vy říkáte možná zbytečně, protože sociálně-tržní
hospodářství v tomto pojetí skutečně prostě je už vyzkoušeno. Tady vy nás pořád
obviňujete, že se chceme jakoby odlišit, nikoliv: my odlišní prostě jsme. Ti, kteří se
chtějí odlišit, ti tady gumujou nějaký slůvko sociální a pletou ho se socialistickým atd.,
ale západní Evropa je založena na sociálně-tržním hospodářství: to tak prostě
je.“ „Toto je hodnota, která činí tu Evropu - řekl bych - Evropou, tzn. náš vstup do
Evropy skrze tento program, který prostě je realizován v té západní Evropě, je také
jakousi cestou k tomu evropanství, o kterém všichni v různých polohách
hovoříte.“ Tomáš Ježek následně varoval předsedu KDU-ČSL před zneužitím slovíčka
´solidarita´, které právě někteří rádi využívali k dirigování trhu, k vytváření cenové
politiky a kolektivistických nástrojů regulace ekonomiky apod.; jako odstrašující
příklad ukazoval v této souvislosti dobová vyjádření Jiřího Dienstbiera. Ježek dále
poukazoval na to, aby „soucítění s bližním“ - tedy toto pojetí pozitivně-křesťanské
solidarity - „nebylo dosahováno pomocí kažení trhu“ a jeho základních kamenů jako je
„volná tvorba cen“. Podle Ježka je to „nejcennější“, co ta společnost má: „kvalitní
peníze“. A my se musíme postarat, aby se toto „nemíchalo dohromady“. JL: Pane
kolego „tohodle se nebojte, protože já jsem o tom tady nehovořil a dokonce se ani
nemusíte bát té zkušenosti, která už je vyzkoušená, protože nejen v tom Německu, ale v
té Belgii, v Holandsku a v té Francii to prostě už vyzkoušeli a funguje to. Čili nechtějte
hledat něco, co je v Americe. My neobjevujme tady Ameriku pro prostor, který je
evropský a má své tradice.“ „A nepochybně v případě, že někdo řekne, že trh je cíl
toho snažení, tak pro mne není. Já potřebuji trh, abych vytvářel hodnoty. Vím, že trh je
základ prosperity a také růst HDP atd. svědčí o tom, že se to daří, ale není to cíl, je to
prostředek k prosperující společnosti a aby společnost prosperovala: tak to nemůže
být opřeno jenom o trh. Musí být princip solidarity, protože vyvážení onoho principu
trhu a solidarity: to je cesta k sociálnímu smíru a prosperitě.“ Nicméně „samozřejmě i
222
v té západní Evropě jsou ty situace, kdy se to přehnalo jedním nebo druhým směrem 518.
Nepochybně ve Švédsku a jinde, kde prostě mají nevyrovnaný rozpočet, velký dluh atd.:
to je doklad toho, že se přehnala ta solidarita a jsou jiné příklady, kdy se zase přehnal
onen trh na úkor solidarity a obojí tyto nerovnosti vedou k nestabilitě.“ „Když budu
mluvit o principech trhu, řekl jsem čtyři: respekt k vlastnictví, k omezení vlivu státu,
hospodářská soutěž a individuální zodpovědnost.“ Nakonec se Ježek s Luxem shodli,
že ekonomika může stát na dvou pilířích: trh + solidarita, a že ono slovní spojení
´sociálně-tržní´ představuje vlastně pouze takovou nálepku, kterou je třeba vždycky
strhnout, vysvětlit. JL také zabodoval se svým pojetím sociálně-tržního hospodářství u
televizních diváků, když v říjnu 1995 vyhrál danou televizní Arénu. 519
V prosinci 1995 přirovnává předseda KDU-ČSL sociálně-tržní hospodářství
k politickému programu, který je „veskrze křesťanským“, navíc „hledí na uspořádání
společnosti“; „Jasně staví na ochraně vlastnictví, na omezení vlivu státu a proti všem
druhům kolektivismu staví křesťanský personalismus, čili zodpovědnost jedince.“ 520
Listopad 1997. JL: „Třetí ekonomická cesta je skutečně nesmysl.“ „My jsme se u
nás snažili experimentovat. Bylo to někdy jako tápání teoretiků v provozu a příliš
teorie. Já si myslím, že je třeba říci, že tohoto experimentování musí být konec, a že
musíme uskutečnit to, co je ve světě osvědčené. A v západní Evropě mají osvědčené
recepty, osvědčené modely. Já jsem hovořil o modelu sociálně-tržního hospodářství a
to je cesta k prosperitě, tzn. myslím, že naším cílem není sbírat vavřín průkopníků, ale
prostě pracovat ku prospěchu lidí v téhle zemi a pracovat těmi metodami, které jsou ve
světě vyzkoušené a prostě mají výsledky.“ 521
518
Např. Belgie, kde sociálně-tržní hospodářství generovalo obrovský státní dluh právě díky vládám lidovců se
socialisty. Podobně na tom bylo např. Švédsko.
519
520
521
223
VK o sociálně-tržním hospodářství: „Já jsem zásadně, fatálně, nekonečně,
absolutně proti a samozřejmě to říkám ve svém vystoupení v Paříži, zrovna tak jako v
Praze.“ Ale pozor: Klaus nabízí debatu a chce vysvětlení a pak by dokonce souhlasil:
„Nicméně i ve svém vystoupení nabízím: povznesme se nad terminologii, mluvme o
podstatě tohoto slova a tam já mám pocit, že ty rozdíly nejsou.“ 522
JL a sociálně-tržní hospodářství: „Já jsem tento termín obhajoval, protože si
myslím, že je správnou cestou, že trh nemůže být cílem našeho snažení, ale trh může
být pouze prostředkem, protože trh nepochybně je motorem ekonomiky, tvorby
hodnot, ale nemůže být cílem. Musí vedle stát princip solidarity a rovnováha těchto
dvou pilířů je velmi důležitá. Musím popravdě říci, že ještě ne všichni mí kolegové ve
vládě se s tímto termínem ztotožnili, ale již ho nekritizují a co je důležité: v praxi ho
uskutečňují.“ 523
Z listopadu 1997 již ovšem pocházejí silnější Luxova vyjádření. Blížil se konec
Klausovy vlády. Rostla možnost potenciální spolupráce s ČSSD a názory předsedy
KDU-ČSL tomu také odpovídaly. JL: „Mým úkolem je přesvědčit vás, že k podpoře
ekonomického růstu je užitečné posílit roli státu. Mnozí lidé v naší zemi znevažovali
tak dlouho stát a jeho roli, až si ho mnozí vážit přestali. A tato skutečnost spolu s
neodůvodnitelnou vírou v neviditelnou ruku trhu nám vystavila účet. Účet, kdy na
jedné straně je mnohdy slabý stát a na druhé straně je mnohdy prostor, který postrádá
pravidla.“ „Účet mnoha lidí, který znamená, že se nemohou domoci spravedlnosti a
účet, který znamená, že zprvu dobře se rozvíjející ekonomická transformace dneska
znamená vnější a vnitřní nerovnováhu, zastavení ekonomického růstu, pád koruny, a
snížení životní úrovně mnoha lidí, a jaké je řešení této situace? Zaprvé si myslím, že je
důležité přestat experimentovat a uskutečnit to, co ve vyspělém světě je vyzkoušené
v západní Evropě, tzn. sociálně-tržní hospodářství. Zadruhé myslím, že je důležité
neslibovat nereálné. Je důležité říci našim lidem pravdu. Že životní úroveň České
522
523
224
republiky ve vztahu k EU je někde na padesáti procentech, a že budoucnost si musíme
odpracovat, a že je to otázka a problém minimálně jedné generace. A to klíčové je
otázka ekonomického růstu. Tento lze podpořit dvěma způsoby. 1/ posílením důvěry a
rozvoje institucí. Musíme začít u vlády. Je to otázka kapitálového trhu, bankovnictví,
soudnictví, vymáhání pohledávek atd. 2/ je třeba odtabuizovat hospodářskou politiku,
která nemůže být dle mého názoru pouze o privatizaci, ale také musí být o proexportní
politice, o zpřístupnění zahraničního kapitálu a o jednotlivých politikách, ne jenom
resortních, ale o reformě sociálního systému, většího otevření prostoru pro neziskové
organizace. A to všechno je předmětem oné změny, ke které jsme se zavázali, a kterou
chceme uskutečnit. A její součástí je posílit roli státu tam, kde je to
potřebné.“ „Dneska je problém v tom, že přerozděluje někdo jiný než stát a úloha státu
je mj. v tom, že přerozděluje. Parlamenty vznikly proto, že se začaly vybírat daně,
které se pak používaly na věci užitečné, méně užitečné atd. A myslím, že je důležité,
aby ta role státu byla především v tom, aby vytvářel pravidla, aby vytvářel ony
mantinely pro chování, které mnohdy dneska postrádáme. Hovořil o tom také pan
president (Havel, PA) /.../ a proto také to úsilí, které souvisí s tou změnou politiky, je
napravit tu chybu. Tzn. stanovit pravidla jednak v kapitálovém trhu, v pojišťovnictví a
v dalších věcech. Já souhlasím s tím, že ta role přerozdělování se musí snižovat, ale
přesto se nemůže snižovat donekonečna. Má samozřejmě nějakou hranici. A jestliže
například rozpočet pro příští rok znamená snížení státního rozpočtu ve vztahu k
hrubému domácímu produktu někde pod 30%, tak si myslím, že ten trend je
dostatečný.“ Míra přerozdělování v roce 1997 „je optimální“ vzhledem k rozpočtu na
rok 1998. Lux ji podpořil na úrovni 30% a u veřejných rozpočtů kolem čtyřiceti
procent a „co je důležité říci, že se snižuje“. „Důležitý je ten trend, prostě snižuje
se.“ „Já si myslím, že to není jen o penězích, jak vy říkáte, ale že je to skutečně otázka
vytváření pravidel.“ Lux se posléze staví do role bojovníka s přílišnými českými
liberály v Klausově vládě. JL: Já chci, „aby uznali alespoň rovnost podmínek, jestliže
ten ostatní svět podporuje podnikatele více, jestliže například více chrání jejich trhy,
tak my máme v podstatě dvě možnosti, buď je přesvědčit, aby oni to nedělali, což by
bylo ideální, ale v případě, že je nepřesvědčíme, no tak pak nemůžeme být tak hloupí,
225
abychom v té asymetrii byli dlouho. Musíme to prostě napravit, musíme hledat způsob,
jak ty asymetrie prostě vyrovnat, protože dlouhodobě představa, že tady bude nějaký
ostrůvek liberalismu, je prostě nesmysl, ale ta proexportní politika není pouze o
penězích. Já si myslím, že je to záležitost širší. My vedeme diskusi ve vládě o úloze
zahraniční politiky. Já jsem přesvědčen, že součástí zahraniční politiky je prosazovat
také zájem našich firem. Před několika lety, když náš velvyslanec měl jednat ve jménu
nějaké naší firmy ve světě, tak měl pocit, že je to nečisté, zakázané. Já si myslím, že
naše úloha není mít v Japonsku nejlepšího japonologa, ale že je třeba tam mít člověka,
který hájí zájem nejenom našeho státu, ale také našich firem.“ „Já jsem třeba včera
shodou okolností na Hradě předával cenu České republiky za jakost a když jsem se
ptal těch podnikatelů, co by potřebovali, tak oni nemluvili prvotně o penězích, ale o
podpoře tímto způsobem a samozřejmě i o podpoře ze strany státu např. formou
garancí na některé velké projekty atd.“ V další diskusi pak zazněl názor, že státní
zásahy do ekonomiky by neměly směřovat ani ke zvyšování daní, ani k uzavírání
ekonomiky. A na to předseda KDU-ČSL odpověděl: „S tím /.../ já souhlasím, ano. Já
si myslím, že je třeba snižovat celkovou daňovou zátěž a daňová reforma musí být o
tom, že na jedné straně budeme snižovat přímé daně, ale na druhé straně zvyšovat
nepřímé daně.“ „Chceme snižovat přímé daně, tzn. především daň z příjmů
právnických osob; tady já vidím prostor minimálně o 10% a postupně i daň z příjmů
fyzických osob; spíše já bych šel formou výjimek např. ve vazbě na sociální oblast, tzn.
ten kdo pracuje a živí rodinu, aby měl odpis z daní apod. Ale protože tady určitá suma
daní se musí vybrat na věci, které jsou pro stát potřebné, tak současně je důležité
zvyšovat nepřímé daně, tzn. zvyšovat především spotřební daně, tj. cigarety, alkohol,
benzín atd. a zvyšování, resp. přibližování sazeb DPH.“ „Já považuji za důležitější
zdanit spotřebu více než zdanit příjem, v podstatě zisk. Já si myslím, že je to daleko
rozumnější, protože tím se vlastně vytváří prostor pro lidi, kteří v té spotřebě se mohou
rozhodnout, jestli si něco koupí nebo nekoupí. Kdežto u toho příjmu tam se rozhodnout
nemohou, tam se to zdaňuje absolutně. A vlastně tím se také přiblížíme určitému světu
kolem nás.“ Cílem je také dále zrušení daně darovací a dědické v přímé linii: rodiče a
děti, „aby byla tato daň nulová“, „protože je důležité podpořit to, aby se dědilo v
226
rodině“, „Je to také podpora rodiny.“ No a co rozvoj důvěry ve státní instituce? JL:
„Nejdřív musí začít vláda sama u sebe. Jestliže např. vláda, respektive státní podniky,
např. České dráhy, mají 3,8 miliardy korun po lhůtách splatnosti 16 týdnů, tak je to
prostě neřád, je to špatně, protože stát tady vlastně tvoří řetěz platební neschopnosti a
vytváří tady všechny ty nepravosti. Čili stát musí sám jít příkladem. Jestliže stát se
nebude chovat korektně, jak to může vyžadovat od ostatních podnikatelů.“ „Dneska
prostě v ekonomice, v podnikání, bohužel je jakoby normální, že nikdo nikomu neplatí
a naopak ten, kdo platí, je považován za hlupáka: to přece nejde.“ Řešením měl být
zákon o konkurzu, jehož cílem „není likvidace firmy, ale narovnání majetkových
vztahů.“ „Netrestat někoho za to, že má dluhy, to se v podnikání stává, ale trestat za to,
že to neřeší.“ JL také podporoval zavedení exekucí, protože za jeho časů probíhaly
pouze výjimečně. Chtěl privátní exekutory s jasnými pravidly jako všude ve světě a se
ziskem „3-4%“ z vymoženého majetku. Dále Lux kritizoval český kapitálový trh, že
nefunguje tak, jako jinde ve světě a označil jej za místo, „kde se pouze koncentruje
vlastnictví.“ Bylo prý také zapotřebí zpřísnit zde pravidla hry. Předseda KDU-ČSL
posléze též odpovídal v této souvislosti na otázku liberálů: Má mít vůbec stát svou
hospodářskou politiku? JL: „Ano.“ „Rozumný stát by se měl naučit majetek spravovat:
ne odstoupit od všeho.“ Stát by měl zvýšit svou úlohu na poli „aktivní
podpory“ ekonomiky, zejména exportu. A je to proto, „že okolní svět to dělá a je tady
boj o trhy a my když to dělat nebudeme, tak je důležité, abychom si uvědomili,“ že nás
to může zničit. „Já si myslím, že ta podpora musí být především v těch nefinančních
věcech.“ Podnikatelé se musí dle předsedy lidovců předně snažit sami a stát je může
pouze podporovat (třeba informačně), ale jestliže ostatní země EU a všichni další
hledají způsob, jak podpořit své podniky, jestliže EU reálně dotuje své tržní prostředí,
pak nelze zůstávat pozadu ani v Česku. Pro podniky, které exportují: lze podle Luxe
vytvořit např. „garanci“ na zisk levnějších úvěrů apod. JL také argumentoval tím, že
třeba na Východě jsou národy, kde se firma bez státní podpory neobejde a nemá šanci
se tam prosadit: tam to jde stále přes stát - viz Čína. No a třeba tohle je jasný případ,
kdy čeští exportéři potřebují předně informace, projekty, garance atd. Nelze se
vymlouvat na nulový růst HDP. Na proexportní politiku musí být peníze i při HDP
227
nula procent: v takovém případě to měla být alespoň jedna miliarda korun. Jakmile by
začal hrubý domácí produkt růst více, pak by bylo nutné vyčlenit na proexportní
politiku také více miliard. Vždy je prý třeba pamatovat, že EU dává na svou podporu
exportu obrovské prostředky. Vláda ovšem musí umět své případné chyby v této
investiční oblasti také „napravit“.
524
Víte, vždyť my: „Nepochybně umíme vyrobit
kvalitní zboží, ale v těch platebních podmínkách, v té cílové konkurenceschopnosti: je
to problém. Proto musí být proexportní politika. Co se týká úrokových sazeb,“ tak
například „naši zemědělci už mají možnost měsíčně dosáhnout na více než miliardu
úvěrů s průměrným úrokem 2,6%.“
525
Každopádně zahraniční kapitál by měl opět
začít proudit do ČR. „Protože kde mají dnešní podniky brát peníze? Na kapitálovém
trhu nemohou vypisovat akcie, protože je tam nepořádek, peníze našich bank jsou
drahé, ty úvěry, úrokové sazby, tzn. jedna z cest je přilákat zahraniční kapitál. A já
myslím, že není možné to dělat tak, že se udělá výhoda jedné firmě např. Intelu 526. Já
mám za to, že vláda by měla říci obecná pravidla, která zvýhodní zahraniční kapitál
např. daňovými prázdninami atd. a ta pravidla by měla být svázána s tím, že investují
dlouhodobé peníze do restrukturalizace podniků, současně by se to mělo vázat na
nějakou zaměstnanost atd.“ 527
Otevření ČR zahraničnímu trhu. JL: „Já myslím, že bylo velmi dobře, že se
otevřel (trh, PA), protože vystavil naše producenty, naše výrobce konkurenci,
konkurenci užitečné. Já si ale myslím, že se otevřel příliš, protože my jsme byli více
liberálnější než třeba jsou ti ostatní a to můžu dělat, když hraju nějakou hru, ale ne,
když jde o vážnou věc, kdy jde dneska o osud či život deseti miliónů lidí. To je prostě
něco jiného.“ „Samozřejmě nikdo nechce stavět nějaké nové ostnaté dráty, nikdo
nechce výjezdní doložky: to přece mne z toho ani náznakem nemůžete podezřívat a vy
524
525
526
Intel Corporation - americká společnost založená v roce 1968, která vyráběla v rámci celého světa nejvíce
polovodičových obvodů a dalších zařízení spojených s provozem počítačů.
527
228
to víte.“ „Já přeci hovořím o tom, že jsme se otevřeli příliš. Co to znamená. Znamená
to, že konkrétní celní úrovně u jednotlivých komodit zboží máme nižší než má celá
Evropa. Nejenom EU. Než má Polsko, než má Slovensko, než má Maďarsko. Bodejť by
nám ti ostatní netleskali, když nám sem to své zboží vozí, ale kdyby vozili jenom
normální zboží, které je výsledkem konkurence podniků, tak je to vpořádku. Problém je
v tom, že oni nám sem také vozí zboží, které je subvencované. Kdy už nesoutěží mezi
sebou konkrétní podniky, ale soutěží (státní, PA) rozpočty, razítka, úředníci,
byrokracie. A to si myslím, že je chyba. A jsou dvě možnosti. Buď přesvědčíme ty
ostatní, aby oni toho nechali, aby to snížili, pak je to bezvadné, ale když to neudělají,
tak si myslím, že si nemůžeme falešně hrát na liberály, ale musíme se snažit chránit
nějak náš trh. Já nemyslím víc než oni, ale alespoň jako oni. A o to jde v téhle diskusi.
Reakce Vlastimila Tlustého 528 : „V tom je naprostý soulad.“ „Protože ten svět se
neotevřel, čili musíme být symetricky s ním.“ 529 JL: „Pro mne generelně jde o to, aby
vláda dělala normální, racionální politiku a aby - řekl bych - trochu ponížila význam
oné - možná to řeknu trochu provokativně - modly, která se skrývá pod názvem
liberalismus. My si samozřejmě nepřejeme, aby náš trh byl ochraňován více než
ostatní svět, ale v případě, že všechny státy kolem nás nejsou ochotny snížit překážky
obchodu, tak ten náš ostrůvek liberalismu by za chvilku byl zaplaven tím ostatním
mořem zboží. A proto je důležité ty ostatní požádat, aby snížili ty své překážky, v
případě, že nejsou ochotni, tak my musíme usilovat o reciprocitu, o srovnatelnost.“ 530
Roku 1997 nastal pokles HDP České republiky a mnoho komentátorů hovořilo
o tzv. ekonomické krizi. Josef Lux s Václavem Klausem chtěli situaci zvládnout, i
když každý z nich volil svůj osobitý přístup. Paradoxní bylo také to, že tuto ´krizi´
vlastně vyvolal ve velké míře nikoliv svobodný trh, nýbrž předně umělý zásah České
528
Vlastimil Tlustý - významný ekonomický expert ODS. V letech 1991 až 1992 byl náměstkem ministra
zemědělství ČR Josefa Luxe, jenž ho odvolal s odkazem na střet zájmů díky poradenské firmě jeho rodiny. Od
roku 1992 byl kontinuálně celá 90. léta 20. století poslancem za ODS. V období 1998-2006 byl předsedou
poslaneckého klubu ODS. Roku 1998 se také stal stínovým ministrem financí ODS.
529
530
229
národní banky z roku 1996. Například ještě dvacátého října 1996 proběhla slavná
předkrizová Klausova diskuse s ostravským poslancem ČSSD Lubomírem Zaorálkem.
VK: „Já mám pocit, že žijeme každý v jiné zemi.“ „Náš průmysl za prvních 8 měsíců
roku roste asi o 9,5%. Zaměstnanost v průmyslu klesla asi o tři celé kousek
procenta.“ „Růst produktivity práce je neskutečný, neudržitelný tak dlouho asi o 12
nebo 13%. Unikátní výsledek. O jaké stagnaci produktivity práce mluvíte. Žijete - mám
pocit - někde jinde, než my.“ „Já prostě žiju v zemi, kde míra investic je 31,5%. Je to
strašlivě moc, je to neúnosné. Já jako ekonom se toho lekám. Vím, že v poválečné éře
Evropa neměla nikdy nad 30%. Enormní růst investic.“ „To, že se podařilo ¾ naší
ekonomiky zprivatizovat v rekordně krátké době, je neuvěřitelný úspěch, a že ta země
funguje: je obrovský úspěch.“ A „že je pár privatizačních případů, které vy i já
budeme považovat za neúspěšné, že se zdařilo to či ono, to je naprosto samozřejmá věc,
ale ten hlavní pohled na svět, ten se mezi vládní koalicí a sociální demokracií liší
fatálně, absolutně, nekonečně a to je třeba, abychom si řekli a já myslím, že občané to
vidí také svýma vlastníma očima.“ Naše vláda nebude pane Zaorálku organizovat
restrukturalizaci. My se na svět díváme pozitivníma očima. Vždyť jen do Nové huti 531
šla dvaceti miliardová investice, která byla s výjimkou Prahy a Temelína 532 vůbec
největší investicí v ČR. „Vláda nebude dirigovat podniky, nebude je vodit za ručičku.
Podniky to umí samy. Umí to stokrát lépe než ta vláda. A prostě nezkoušejme vrátit
svět zase o padesát let zpátky. Já vím, že vaše strana (ČSSD, PA) o to usiluje, vím, že
je to váš sen, ale my to prostě nemůžeme nikdo tady dopustit.“ 533 Neříkejte podnikům:
co mají dělat a jak se mají chovat, kolik mají vyrobit nebo kde zase něčeho ubrat. VK:
„Nikdo z nás nechce ze shora diktovat: jaká bude spotřeba uhlí za 5 let, za 10 let, za
dvacet let, my máme své prognózy a máme své představy o tom, ale že bychom počítali
531
Nová huť - byl jeden z nejvýznamnějších hutnických a strojírenských komplexů na Ostravsku (před
listopadem 1989 tzv. Nová huť Klementa Gottwalda).
532
Jaderná elektrárna Temelín - byla elektrárna založena v 80. letech 20. století, která se postupně vypracovala
na největší instalovaný výkon v Česku.
533
230
s takovýmihle poklesy: já to slyším prvně tato čísla.“ 534 Zajímavou reakci posléze
poskytl významný dobový manažer Václav Pastrňák, předseda představenstva
Vítkovic
535
: „Já nepotřebuju ministra na to, aby mi řídil Vítkovice.“ „Nemůže
pesimista přeci řídit vládu.“ VK: „Přeci nemůže nikoho napadnout z vlády, že by radil,
jaký typ té či oné pece organizovat, aby si sám zajistil odbyt. Já nechci chytat za slovo
paní starostku
536
, no kdo by měl zajišťovat odbyt, aby vláda poskytla úvěry, aby vláda
zaměstnala lidi, aby vláda zajistila velkovýrobní investiční celky, jak říkal pan
poslanec Zaorálek: no to je socialismus.“ VK: Vláda však může pomoci třeba v tom,
že dekontaminuje staré zátěže, podpoří občany při jejich přechodu z těžkého průmyslu
do jiných odvětví v rámci restrukturalizace výroby apod. Ono zkrátka „úvěry, odbyt,
investiční projekty, to opravdu je ta minulost a nenalhávejme si to.“ 537 Jenže když
poté přišel ekonomický pokles roku 1997, tak Klausův recept na jeho překonání zněl:
• 1/ Urychlené a kompletní dokončení privatizace.
• 2/ „Zprůhledňování, standardizace kapitálových a finančních trhů a spousta
navazujících opatření.“
• 3/ „Hledání nových podmínek pro podnikání, vývoz, ochranu domácího trhu.“
• 4/ „Výraznější tvrdost ve veřejných financích.“
• 5/ “Větší postihování hospodářské a finanční kriminality.“ 538
Klaus ovšem v září 1997 konstatoval: Pro řešení stávajících ekonomických těžkostí:
„Nenalezli jsme dobrou metodu.“ V hospodářství: „Nejde o výkonnostní stránku. Čím
lepší budeme mít výkonnost, tím lépe, o tom není přece sebemenších pochyb. Ale my
musíme zachovat rovnováhu platební bilance při každé výkonnosti ekonomiky a to je ta
klíčová a podstatná věc.“ „Našim úkolem bylo nalézt rovnováhu na libovolné úrovni
výkonnosti ekonomiky, čili v tom není ten fór a to se nám prostě nedařilo. Nenahrávala
534
535
Vítkovické železárny - v 90. letech 20. století jeden z největších hutnických a strojírenských komplexů v
Ostravě.
536
Justina Kamená z KSČM ze Slezské Ostravy.
537
538
231
nám taky trošku konjunktura v západní Evropě, tam ten růst byl velmi mírný, ne - li
nulový; ty země se taky brání našim vývozům: velmi účinnými metodami. My jsme se
prostě neprosadili na těchto trzích atd. Takže v tom je obrovský problém.“ 539 VK:
„Ekonomická krize. Analyzujme v nějakém jiném pořadu seriózně ekonomickou situaci
a pane Filipe
540
ekonomická krize není zdražování. O příčinách inflace můžeme
diskutovat. V loňském roce, za který já už nechci dneska zpětně moc nést
velezodpovědnost a mluvit o ní, pořád ještě /.../ vzrostly příjmy občanů této země více
než inflace.“ 541 VK: Mnozí si ještě jistě vzpomínají na jaro 1997, kdy naopak inflace
velmi zpomalovala. Například o inflaci ve výši 8% mohu říci: „radši bych, kdyby se
zvrtávala dolů.“ 542 „Velmi se nám zpomaluje inflace. To je trošku nechtěný důsledek
toho zpomalení ekonomiky a ta inflace dneska opravdu je nad šest procent a
nevylučuji, že za měsíc, dva, se dostaneme k číslu 5 a to je podstatně méně, než jsme
všichni kalkulovali.“ 543 To, že se bude inflace v této výši ještě stále snižovat: „to je
dobře“. Nicméně: „Jako ekonom dobře vím, že za rychlé snižování inflace se něčím
platí, nikdy není nic zadarmo, a my jsme za to zaplatili poměrně rychlým pádem tempa
ekonomického růstu. Já kdybych si mohl vybírat, kolik ubrat inflace a kolik ubrat
ekonomického růstu, pak bych si zvolil o kousek jinou kombinaci, takže proto až tak
netleskám tomu snižování, tomu rychlému snižování inflace /.../.“ Vyvažování
inflačních tlaků také vyžaduje velké umění. My když jako vláda uděláme škrty
v rozpočtu, tak ale na druhé straně pustíme o stejnou částku více peněz do ekonomiky.
Škrtneme-li 25 miliard, tak banky pustí 25 miliard do ekonomiky. Tím se to vyváží. 544
Klaus: „Ano: ekonomika narazila na vnější nerovnováhu, bylo potřeba ji zpomalit; já
bych řekl, že jsme ji zpomalili díky zásahu centrální banky více, než to bylo nezbytně
539
540
Vojtěch Filip - komunistický poslanec v letech 1990-1992 a posléze kontinuálně od roku 1996 (ještě stále
také roku 2010). Předseda KSČM od roku 2005.
541
542
543
544
232
nutné.“ „Je to škoda, že se to stalo.“ 545 Každopádně tady se jasně ukazuje, že ta naše
centrální banka „je nejnezávislejší z celého světa.“ 546 No a právě za hlavní problémy
naší české ekonomiky mohla dobová politika „centrální banky“ a její manipulace 547 se
svobodným trhem.
548
VK: „Mnohokrát jsme říkali, že převládal všeobecný
optimismus ohledně ekonomického růstu pro rok 1997. Optimismus doma i v zahraničí,
v opozici, v neopozici, všichni předvídali, že ekonomický růst bude mezi pěti až šesti
procenty.“
549
„Prosím vás opravdu nedramatizujme. Já vím, že v naší zemi se
zahnízdila silná slova opozice o spálené zemi apod., ale já musím trvat na tom, že v
naší zemi od toho momentu ekonomického obratu směrem vzhůru, tedy od toho roku
1990, přelom 1992-1993, naše reálné mzdy v průměru celé této země opravdu vzrostly
o jednu třetinu /.../. Až začne reálná mzda klesat, tak pak můžeme hovořit o něčem
jiném.“ Každopádně Klaus pokorně prohlašoval, že mohl na jaře 1997 ještě lépe
všechno propočítat, ještě více se věnovat celému vývoji ekonomické situace. Víte, já
jsem si mnohokrát přeříkával, „jestli jsem měl ještě po všech těch dobách, po noci sám,
se zkusit všechno si počítat, ještě desetkrát sám a jestli já jsem také se provinil sám
sobě, že jsem to, některé tyto trendy a tendence, nepostřehl sám, to si kladu
samozřejmě jako otázku. Naprosto, naprosto zásadní.“ „Co já jsem prošvihnul, že jsem
si nevšimnul některých náznaků toho, či onoho.“ „Já jsem se“ třeba „strašně bál toho
fixního kurzu“ české koruny. 550 No a tzv. ekonomickou krizi z roku 1997 rozhodně
nevyvolalo žádné „žití nad poměry“, vždyť státní rozpočet byl vyrovnaný. 551 My jsme
přesvědčeni, že nakonec stejně: „Pokračující ekonomický růst bude znamenat
pokračující růst příjmů obyvatel této země.“ 552 Josef Lux podpořil v tomto smyslu
545
546
547
Svým způsobem se zde nabízí v některých bodech paralela s tzv. celosvětovou hospodářskou krizí v roce
2008-2009 vzhledem k činnosti americké centrální banky FED v USA.
548
549
550
551
552
233
Klause v polovině dubna 1997 mj. tím, že odmítl hovořit o nějaké vážné ekonomické
krizi ČR: „Já myslím, že je třeba jasně říct, že české hospodářství, česká ekonomika,
není v krizi, ale do krize by se dostala, kdyby se žádné kroky neučinily. A tím nechci
zlehčovat ty příčiny toho současného stavu.“ V hodnocení hlavního důvodu poklesu
české ekonomiky z roku 1997 se ovšem JL s názory VK rozcházel. Klaus obviňoval
předně „ČNB“ díky její přílišné nezávislosti, když právě kroky centrální banky onu
krizi spustily. Lux s tímto názorem nesouhlasil. Myslel si, že chyba byla především
v nečinnosti vlády. Vždyť podle JL „ne všichni členové vlády měli pocit, že ten rozměr
těch problémů je takový, aby vláda dělala nějaké mimořádné kroky. Říkali: to je
vlastně normální, o nic nejde. Nepřehánějte to tak.“ Nejprve si vláda musela uvědomit,
že nějaké problémy vůbec jsou. Lux si o tomto fenoménu ´percepce problému´ myslel:
Přeci „nutně toto vědomí problému je teprve nadějí na skutečné vyřešení té
věci.“ Navíc věřil: na vládě se skutečně všichni pokoušejí najít to nejlepší řešení
poklesu HDP. Když nakonec došlo na slavné Klausovy ekonomické balíčky, tak JL ze
zásady odmítal přijmout onen termín ´balíček´, protože podle něj jen zlehčoval celou
nezbytně nutnou změnu hospodářské politiky. 553 JL: „Já myslím, že je třeba říci, že to
všechno, co se děje, je skutečně účet za ony chyby v hospodářské politice, které se staly
a ten účet bude znamenat určité zhoršení životní úrovně. Já myslím, že ten, kdo by
věděl přesně, jak to bude, tak by musel být navržen na Nobelovu cenu za ekonomii a za
prognostiku a ani největší prognostikové a máme jich i několik v politice: své odhady
přesně neříkají. Já se k nim neřadím, ale přesto si dovolím vyslovit svůj názor, který
vzešel z určitých diskusí s ekonomy a ten názor je takový. Za předpokladu, že
devalvace se ustálí mezi 10-15% od původní stabilní úrovně kurzu, dle mého názoru je
nutné očekávat určitý nárůst inflace o 3-4%, je nutné očekávat také nárůst úrokových
sazeb řádově o stejnou úroveň. Současně lze mít za to, že se zvýší úroveň
nezaměstnanosti na nějakých 6-7% do konce roku a co je samozřejmě důležité: je
připomenout, že ona devalvace nemá jenom negativní důsledky ve smyslu zhoršení
podmínek dovozu a ve smyslu zhoršení podmínek výjezdu našich turistů, ale má
pozitivní vývoj nebo pozitivní trend ve smyslu zlepšení podmínek našeho exportu,
553
234
protože se tím výrazně zlepšily podmínky pro naše domácí podniky.“
554
My navíc
samozřejmě nemůžeme nějakými úpravami vylepšovat naše statistické výsledky.
V tomto ohledu musí být náš statistický úřad naprosto nezávislý na vládě právě proto,
že občas ta celková čísla jsou velmi nepříznivá pro stávající koalici. Vláda
„potřebuje“ mj. i tyto zprávy z hlediska reflexe své politiky. „Ale v jaké jsme situaci?
Jsme v situaci, kdy zprvu se slibně rozvíjející ekonomická transformace se dostala do
pozice, kdy existuje vnější a vnitřní nerovnováha, kdy se zastavil ekonomický růst,
padla koruna a snížila se životní úroveň mnoha lidí. To je prostě problém, který tady
existuje, proto jsme přijmuli ony balíčky, aby se tato situace změnila, proto jsme také
řekli narozdíl od našich koaličních partnerů, že sociální škrty, sociální restrikce, mají
roční limit, protože my se neumíme smířit s tím, že budou dlouhodobé, ale chceme,
abychom nastartovali ekonomický růst a proto je důležité, abychom hledali
jednoznačně metody, jak tento ekonomický růst nastartovat.“ Lux nedokázal
odpovědět na otázku: zda už ony Klausovy ozdravné balíčky fungují. Údajně totiž
povodně z roku 1997 se vším značně zatřásly. Každopádně v listopadu téhož roku již
viděl nevětší problém v malém „ekonomickém růstu“ a v opětovně rychlém vzestupu
mezd. Vždyť „růst mezd zhruba 4x až 5x předbíhá produktivitu práce“. Předseda
KDU-ČSL dokonce hledal viníka na straně „kupónové privatizace“, která nenašla toho
„správného vlastníka“. 555
Státní rozpočet a daně, investice v době krize. JL: „Já nepřijímám ta vaše
katastrofická čísla.“
556
VK: „My se budeme rvát proti deficitu ze všech sil, které
budeme mít“ a 60-70 miliard korun, tří až čtyř procentní deficit HDP: „to je číslo, kde
mně vstávají vlasy hrůzou na hlavě a je naprosto evidentní, že to by byla neřešitelná
věc pro naši zemi.“ Vždyť „bude to zadlužovat budoucí generace“, „zvýší to úrokové
sazby“, „omezí to peníze na investice“, „roztočí inflaci“, „vyvolá obrovské problémy“.
554
555
556
235
557
JL: „Já myslím, že našim společným přáním je mít vyrovnaný rozpočet a teď je
pouze otázka, jsme-li toho schopni a jsme-li schopni nalézt konkrétní cesty, jak toho
dosáhnout.“ Víte, „stát si lidé mj. zakládali proto, aby vybíral daně.“ Čili stát se
„přizpůsobuje tomu stávajícímu nevýběru“ daně, tedy když podnikatelé nevykazují
zisky, tak zpřísňuje pravidla. Na druhé straně je ale velmi tristní, že stát „umí vybrat
daně od fyzických osob, od malých firem a jakoby je neumí vybrat od těch velkých
firem“. „A já si myslím, že tady jsou dvě řešení“, „buď stát bude schopen“ prostě
„zvýšit výběr daní a nebo prostě udělejme daňovou reformu, protože dneska my říkáme,
že tady chceme snižovat daňovou zátěž, ale fakticky skrze ten nevýběr daní se tak děje
a děje se tak rychlejším tempem, než organizuje stát, ale co je důležité, že se tak děje
selektivně, že jakoby ti hloupí platí a ti ostatní na tom vydělávají.“ Stát by měl také
poskytovat půjčky „na konkrétní projekty“, tedy nikdy ne plošně, přitom pořád je třeba
směřovat k vyrovnanému rozpočtu. Rozhodně není dobré se příliš zadlužovat nebo si
půjčovat na splácení státního dluhu. No „a proto jsme souhlasili s určitými škrty v těch
oblastech přídavků, důchodů, dávky v nezaměstnanosti.“ Nicméně škrty v této oblasti
by podle Luxe neměly být trvalým stavem.
558
JL: „Druhá věc jsou investice. V
investicích je možné samozřejmě škrtat, ale každý ekonom řekne, že to je vlastně
podvazování toho očekávaného ekonomického růstu, protože základní otázkou, jak
vyřešit tuto situaci, mimo krátkodobý pohled, který je spojen se škrty, s restriktivními
kroky, je ten dlouhodobý pohled, tzn. nastartovat ekonomický růst. Tzn. jakékoliv škrty
v investicích jsou velmi problematické právě z toho budoucího očekávání toho
ekonomického růstu, tzn. dle mého názoru se nemůže tato kapitola vyhnout transferu
obyvatelstvu (škrtům v sociálních dávkách, PA) a to jsme nakonec i společně
podepsali.“ 559 No a pohled Václava Klause: „Tak zaprvé překvapuje mne, že pana
předsedu (Zemana, PA) tolik pálí a bolí hrozící deficit rozpočtu, když jejich tzv.
balíček sociální demokracie ostentativně, nahlas, zřetelně říká čtyřiceti miliardový,
35-45, čtyřiceti miliardový deficit státního rozpočtu bychom my sociální demokracie
557
558
559
236
této ekonomice naordinovali vědomě, záměrně. To je myslím jedna z prvních vět
dokumentu, který připravila sociální demokracie. Takže my deficit nechceme a dobře
víte, že balíček také kromě jiných věcí obsahoval přibrzdění výdajů veřejných. My jsme
udělali všechno samozřejmě pro to, abychom výdaje přibrzdili a já musím říci, že už
další data od momentu balíčku do dneška už naznačují, že ty tendence se zlepšují.“ 560
VK o škrtech v době ekonomické krize: „Škrty nejsou cílem a také bychom o
tom v této podobě neměli mluvit. Cílem je něco úplně jiného. Cílem je přeci rychle
ukončit politickou nestabilitu v naší zemi, protože měnové trhy nebudou na nás čekat.
Nebudou se dívat s potěšením. Já jsem měl velmi cennou věc, že jsem si dovolil den a
půl být na velké konferenci ve Švýcarsku, kde byl celý svět a slyšet jejich reakce. Oni
nebudou čekat spekulanti a finanční trhy na to, jak my několik měsíců si ještě budeme
tady diskutovat o tom, jestli jedna strana koalice je více pravicová nebo méně
pravicová. My potřebujem tuto politickou nestabilitu ukončit a je jasné, aby každý
jasně řekl: jsem pro nebo nejsem pro. Takhle jednoduše otázka stojí a kdo to takto
nechápe, tak myslím, že vůbec nechápe: o čem to v této zemi je a pro mne osobně třeba
už žádný další kompromis není možný. Takové rozhodnutí musí stát ostře a každý musí
vědět: jaká je alternativa, jaká je alternativa politická, jaká je alternativa ekonomická
a říkám zřetelně politický krok je první. Druhým cílem je ukončit tuto měnovou situaci.
My potřebujeme, aby ta koruna už se zastavila na jednom místě, aby centrální banka
honem, honem rychle zrušila nebo snížila ty své úrokové sazby na mezibankovních
trzích, které strašlivě podvazují dneska ekonomiku a vyvolaly by obrovské problémy,
kdyby trvaly delší dobu a pak teprve začínají dlouhodobější úkoly v kategorii ne hodin
a dnů, ale v kategorii měsíců. Změnit dosavadní trendy naší obchodní a platební
bilance atd. atd. /.../ to jsou nástroje: jak toho dosáhnout, to nejsou cíle. Odlišme si to
prosím vás velmi, velmi, velmi jasně. My potřebujeme přibrzdit to, čemu ekonomové
vznešeně říkají agregátní poptávka: jinak to znamená celkovou poptávku v ekonomice.
Jedině tak přibrzdíme ekonomickou nerovnováhu, která nám utíká do vnějších vztahů a
560
237
k tomu musíme ubrat tam, kde ubírá stát. Stát může ubrat jedině ve státním rozpočtu.
Jiné subjekty ekonomiky mohou ubrat tam. Každý z nás jako spotřebitel může víc
spořit a méně nakupovat zahraniční výrobky a každý výrobce může dělat to či ono. Stát,
vláda, nemůže sáhnout do ničeho jiného než do svého státního rozpočtu a to ta vláda je
připravena udělat.“ 561
Klaus kritizuje média za rozdmýchávání požáru negativních zpráv, což jen
přiživuje problematickou hospodářskou situaci ČR. Vždyť komentátoři ve sdělovacích
prostředcích také nejsou bez chyby. Neplatí přeci, že pouze oni mají pravdu a nebo
jsou ti ´světlonoši´. „Přeci pro určité jevy každý z nás, díky svému lidskému založení,
volbě slovníku, společenskému postavení, roli, kterou hrajeme, použijeme různá slova.
Mne přeci zlobí nejrůznější praktiky v našem bankovním světě, v našem finančním
světě, určitě neméně než kohokoliv jiného a také se (jimi, PA) vážně zabývám nejen
samozřejmě já sám, ale tím, jak těmto věcem předcházet, jak jim zabránit apod.“ 562
VK: „Každý jsme takoví, jací jsme. Já zase pokoušet se tvářit, že my komentátoři ve
sdělovacích prostředcích jsme strašně bezvadní a pouze všichni šéfové našich podniků
jsou strašně“ špatní, tak to také není správný přístup. „Já říkám, že takové to klima,
které se teď vytvořilo o tom, že někdo z vnějšku zhodnotí ty druhé, a říká, že oni nic
nedělají a oni se nerestrukturalizují a oni nedělají ve svých podnicích nic. Já nevím:
jestli je to tak úplně pravda. Já ty podniky navštěvuji a ty pocity takové nemám.“ „Mne
znepokojuje, že je pár podniků, které nemají na zaplacení té či oné věci, protože
neuspěly v tom či onom a dostaly se do ztráty atd.: to mne samozřejmě znepokojuje.
Nestrašme někoho, že má jít OKD do konkurzu, nepoužívejme takováhle slova.“ „Jsou
podniky, které prostě se dostávají tu do větších, tu do menších potíží: mezi nimi jsou ty,
které nezaplatily svému dodavateli, mezi nimi jsou ty, které nezaplatily státu na daních
/.../.“ „Já bych moc prosil: nedívat se na ty tisíce našich podniků, kde pracují milióny
lidí s takovou suverénní lehkostí, která se tak vžila u nás. To není prostě možné.“ 563
561
562
563
238
Devalvace. Josef Lux: „Tzn. jakmile nastartuje inflace, jakmile porostou mzdy:
tak ten efekt se smaže. Já si myslím, že i předtím jsme si rozuměli v tom, že krátkodobě
jde o potlačení nabídky, o škrty, protože to jinak řešitelné není, ale dlouhodobě aby ta
nerovnováha se vyrovnala: je třeba stimulovat nabídku a ta exportní se jakoby nabízí
teď nejvíce, ale je třeba občanům říci nejenom, že devalvace znamená zlepšení exportu
pro podniky, to je jistě pravda, ale současně to znamená zhoršení pro podniky, které
dovážejí, které jsou závislé z velké míry na dovozech, současně devalvace mimo to, že
znamená určitých méně procent znehodnocení našich úspor ve vztahu k okolnímu světu,
nikoliv k ceně rohlíku, který je na pultě, to je potřeba rozlišit, tzn. je to pro lidi, kteří
cestují ven, tzn. zhoršení, ale pro normálního člověka u nás, který jde nakupovat
potraviny, zboží do svého obchodu: to neznamená 10%. Jestli to bude znamenat
(zhoršení situace, PA), to bude záležet na té současné politice. Jestli se jakoby ten
schodek promarní, ale je třeba také říci, že to bude znamenat určitý nárůst inflace,
bude a jestli se očekává 3-4%, můžeme jenom spekulovat a bude to také znamenat
zcela jistě určité zvýšení úrokových měr. Tzn. má to efekty plus, jak vy jste řekl
(Švejnar, PA) a je třeba to říct celé, že to má i efekty mínus.“ Je možné souhlasit
s názorem pana Švejnara, že plusové efekty převažují? „Ano, s tím já souhlasím
absolutně, že v tuhle chvíli už žádný čas není, už je prostě po dvanácté a v tuto chvíli
vlastně je nejdůležitější, aby vláda uměla tou změnou politiky zhodnotit ten efekt, který
tady nastal. V případě, že totiž nebude změna politiky v tom smyslu, jak jsme o ní
hovořili, tak se ten efekt, který tady nastal, nezhodnotí a naopak se to projeví všechno
potom s minusovým znaménkem.“ 564 Václav Klaus: někteří vývozci chtějí devalvaci
proto, jelikož „jim by to“ usnadnilo „vývoz“, ale pro dovozce by to zdražilo
„náklady“ a jejich výroba by se „potom stala neprodejná“. Jsou rozděleni na dvě
„půlky“ pro i proti. „Já plně souhlasím s guvernérem centrální banky (Tošovským, PA)
o tom, že koruna stále se má pohybovat kolem své centrální parity, jednou být dále od
ní, jednou blíže a k tomu také vede politika centrální banky a já věřím, až dojde ke
zklidnění politické situace /.../, tak že dojde i k politickému zklidnění a to se velmi
564
239
pozitivně projeví i na kurzu koruny.“ Pomůže pozitivní společná symbolická akce
Tošovský + Klaus k ovlivnění měny? VK: „No tak společnými symbolickými akcemi
jsou už tato slova, která říkám, která říká on, vzájemná podpora měnové politiky z naší
strany a vládní politiky ze strany centrální banky: ne rozpor v těchto věcech. V tom je
symbolika velká. Vystoupení, rozhovory v celém světě, komentáře atd.: to je symbolika,
kterou myslíme vážně a vážně ji bereme.“ Klaus dále také odmítl fabulaci, že je koruna
schválně bráněna před devalvací proto, aby se soc. dem. nemohla dostat k moci díky
následné nespokojenosti lidí. Klaus: „To tedy určitě ne. To by mne nikdy ve snu
nenapadlo, že bych z jakéhosi krátkodobého politického kalkulu a efektu si mohl
troufat dělat zásahy do takové klíčové ekonomické veličiny, jako je měnový kurz naší
koruny, to nás nepodezírejte ani z desetiny, že bychom se k něčemu takovému mohli
uchýlit. Přeci jde o věci, které jsou společné všem deseti a půl miliónům občanů této
země a tam žádná stranická hra opravdu nemůže být a také není a ani ve snu nás
nenapadla.“ „Nemluvme o devalvaci, opravdu nemluvme o devalvaci, mluvme o
pohybu v tomto pásmu, který osciluje kolem centrální parity a věřme, že to takto
zůstane, takže devalvace, jestli se mne ptáte teoreticky jako ekonoma, který o
tomhletom leccos napsal, čím by se dotkla devalvace, no tak devalvace zlehčuje vývoz,
komplikuje dovoz. Tzn. když komplikuje dovoz, zdražuje dovoz, zdražuje to, co si
koupíme z dovážených výrobků zde u nás doma.“ „Každý se na to může podívat očima
toho, jestli je turistou, který do ČR přijíždí nebo z ČR vyjíždí. Takže pro našeho turistu
v zahraničí by se dovolená prodražila, pro turistu zahraničního přijíždějícího do ČR
by se dovolená zlevnila, ale to jsou docela známé věci.“ 565 JL: „Já bych rozlišil dva
pohledy na devalvaci. Devalvace sama o sobě není zlý termín, pokud je uplatňována
tato devalvace jako plánovitý proces, jako proces, který je řízený a víme, že v mnohých
zemích, určitá devalvace postupná, která vlastně zreálňuje kurz ve vztahu k ekonomice:
je uplatňována, např. v Polsku, v Izraeli a v celé řadě dalších zemí. Ale v tuto chvíli je
třeba říci: o co vlastně jde. Co nám hrozí. V tuto chvíli je tady vytvořen spekulativní
tlak na měnu a hrozí nějaká skoková devalvace pod tímto spekulativním tlakem.
Kdybychom to měli jednoduše vysvětlit: hlavní příčina je v určitých problémech
565
240
ekonomiky. Především v otázce schodku platební bilance, který jak už jsem řekl: se
blíží devíti procentům ve vztahu k HDP, je-li to násobeno ještě schodkem rozpočtu a
určitou politickou nestabilitou, tak ti, kteří sedí u těch obrazovek v rámci
elektronických médií celého světa, tak se samozřejmě snaží na této situaci vydělat.
Dneska je svět maličký. Někdo sedí v Americe, v Japonsku a jinde různé firmy a hledí,
kde by uplatnily svůj zisk. Co oni vlastně dělají? Oni dělají to, že teď prodávají české
koruny nebo českou měnu v nejrůznějších variantách, tzn. i otázky dluhopisů atd., aby
tlačili na měnu. Národní banka se tomu brání, že naopak za své devizové rezervy
skupuje tu českou měnu, aby ten kurz, aby tu měnu stabilizovala a v tuto chvíli je velmi
důležité, aby tento boj národní banky s těmito spekulanty: neumocňovali ještě
politikové zvyšováním politické nestability, ale také občané, aby nepodlehli nějaké
panice a vlastně nezatěžovali ten problém ještě nějakým domácím problémem. A v
tuto chvíli si myslím, že kroky národní banky, které byly učiněny, byly učiněny
razantně a zásadně. Je ale zřejmé, že především ty vnitřní opatření, tzn. lombardní
sazba 566 a v podstatě zmrazení z velké části pohybu peněz: nemůže být donekonečna.
Já myslím, že to, co mohou teď udělat politikové a vláda: je okamžitě ukončit onen jak už jsem hovořil - dojem provizoria, se vší vervou uplatnit a se vší energií uplatnit
ohlášené změny politiky a maximálně podpořit národní banku. A tady já jsem rád, že
ten boj národní banky se nestal předmětem nějakého politického přetahování. Já jsem
přesvědčen, že k určitému zreálnění stavu naší ekonomiky a měny v nějakém
dlouhodobém horizontu musí dojít, ale musí to být proces, který je řízený, který je
vysvětlený, a který má své zákonitosti. Jsou tady možnosti plovoucího kurzu a celá
řada dalších.“ Pravým důvodem propadu kurzu české měny byla „přílišná otevřenost
naší ekonomiky světu, která vlastně obnažila tu nekonkurenceschopnost; otázka malé
pro-exportní politiky“. Víte,tlak sice musí být vždy na „konkurenceschopnost“ českých
566
Lombardní sazba - procentuální sazba, za kterou si obchodní banky mohou půjčit u centrální banky toho
kterého státu peníze oproti zástavě cenných papírů. Centrální banka reguluje díky této sazbě oběh peněz, což má
vliv mj. na inflaci. Zvýšením lombardní sazby dochází ke zdražení peněz a banky si půjčují méně. Taková
monetární politika se nazývá restriktivní. Jejím opakem je snížení lombardní sazby, při kterém jde o tzv.
expanzivní politiku. Lombardní úvěry se nemusí využívat prakticky vůbec v případě, když mají banky dostatek
likvidity.
241
výrobců, „ale jestliže se otevřeme způsobem, který je likvidační“, tak pak je to špatně.
Prostě ten hlavní negativní efekt je „schodek platební bilance“. 567 JL: „Já myslím, že
abychom byli pravdiví, tak musíme říci, že jediné skutečně efektivní opatření neučinila
vláda, ale učinil ten trh kolem nás. Tzn. otázka devalvace. To jsme my neorganizovali.
To se prostě stalo. A pro tuto chvíli je velmi důležité, /.../ abychom nezapomněli tu
zásadní prioritu a ta priorita není jenom v té restrikci, ale ta je hlavně v založení
programu přístupu, který vytvoří naději pro ekonomický růst. /.../ ekonomický růst bez
skutečné změny hospodářské politiky prostě by mohl zůstat jenom na papíře.“ 568
Zahraniční kapitál. VK: „Pozor! Pozor! Pozor! My jsme přeci udělali v tomto
roce obrovský významný krok - už se na to pozapomnělo - tzn. rozvolnili jsme kurz naší
koruny 569, kurz koruny přestal být úplně fixní a my jsme všichni věděli, že spousta toho
krátkodobého kapitálu, která k nám plynula zejména v loňském roce - vždyť všimněme
si - debata zde vloni před rokem by byla: moc kapitálu k nám dochází, jak tomu udělat
přítrž a vždycky já říkám pozor, když uděláte něčemu přítrž, kyvadlo se otočí na
druhou stranu, čili my jsme váhali, jestli ten kapitál, který k nám chodí, část není
krátkodobá, není spekulativní a trošku jsme se ho báli, proto jsme v závěru února
udělali, centrální banka udělala spolu s námi krok k rozvolnění kurzu. Spekulativní
krátkodobý kapitál řekl pozor, tady už já nemám co spekulovat na tom, že ta koruna
bude nepřetržitě fixována a já bych taky mohl něco ztratit, protože tento týden může
kurz poklesnout nebo se pohnout tam či onam a tento kapitál zmizel. Takže samo o
sobě, že tento kapitál zmizel: jsme si nesmírně přáli. My si samozřejmě nepřejeme, aby
mizel ten kapitál dobrý, dlouhodobý, ale jako opět by to chtělo trošku jemnější,
jemnější soudy. /.../ a opakuji, kdybychom neudělali velký prodej loni Telecomu 570, tak
by ten příliv kapitálu loni nebyl tak velký, kdybychom letos udělali prodej kusu
567
568
569
VK zde mj. hovoří o únoru 1996, kdy ČNB zvětšila tzv. fluktuační pásmo české měny až na patnáct procent.
V červenci 1996 pak dále rozhodla o zvýšení povinných minimálních rezerv a úrokových sazeb. Později se
ukázalo, že to nebyl vhodný krok a došlo k akceleraci krize.
570
Česká státní telekomunikační společnost působící mj. v ČR v letech 1993-2006.
242
Investiční banky 571, k čemuž stejně se chystáme do ciziny, tak najednou ta celková
čísla by dopadla úplně jinak. Loni bez Telecomu nic moc, letos, kdybychom náhodou
stihli Investiční banku, tak by to vypadalo, že připlynulo kapitálu moc. Čili já jako
člověk analytik musím říkat pozor, nedělejme velmi rychlé soudy na základě trošku
zjednodušených dat.“ „Prosím vás velmi, velmi pozorně odlišujme: co je skutečně
názor nezávislého zahraničního pozorovatele, který se objektivně dívá, rozhlíží kolem
sebe a hodnotí 160-180 zemí světa a říká něco o České republice. Já myslím, že v
těchto žebříčcích ta Česká republika dopadá velmi, velmi dobře a i minulý týden
publikovaný žebříček jasně posadil Českou republiku do čela postkomunistických zemí.
O tom není sporu. Odlišme toto velmi zřetelně od několika zklamaných zahraničních
investorů, kteří prostě neuspěli v té věci, neuspěli v oné věci u nás doma a pak hlasitě,
hlasitě komentují tuto situaci v různých světových denících nebo týdenících, takže to
bych já chtěl velmi, velmi odlišovat. Já samozřejmě se trápím některými jevy našeho
kapitálového trhu stejně jako kdokoliv jiný z nás, ale zároveň vidím jejich příčiny a
vidím, že nemají velmi snadné odstranění.“ „My jsme se dostali do takové nešťastné
pro nás konstelace událostí. My jsme zaprvé rodící se tržní ekonomika. Všechno je
nové, začínající, všichni se to učí apod. a současně jsme se dostali do situace obrovské
revoluce ve finančnictví celého světa. V minulosti byly banky, kam lidi dávali své
peníze a ty potom to někam půjčovaly. Najednou vznikla spousta různých fondů
nejrůznějšího názvu, typu ve světě, skokově rostla a my jsme se urodili do této chvilky.
Každá země světa, každá Amerika: má obrovské problémy, jak regulovat tento trh,
protože uměla regulovat bankovnictví a ještě neumí regulovat ty nové trhy a my jsme
směsicí teď obojího i to nové a i najednou chytání se toho nejmodernějšího co je zde ve
světě docela, docela těžký problém a já mám strach, že ti někteří kritikové u nás tenhle
571
Investiční a poštovní banka (IPB) - byla jedna z největších bank v České republice. Její pád roku 2000 byl
největším bankrotem v historii České republiky. IPB vznikla sloučením Investiční banky a Poštovní banky na
konci roku 1993. Banka byla privatizována nejprve v kupónové privatizaci. Český stát si ponechal majoritní
podíl a mohl tak kontrolovat vývoj v bance. V roce 1993 se Fond národního majetku nezúčastnil navyšování
základního jmění IPB, čímž stát ztratil svůj majoritní podíl. Na zasedání Klausova kabinetu dne 23. 7. 1997 a 4.
3. 1998 vláda rozhodla o prodeji státního podílu v bance společnosti Nomura, která zaplatila za 36,29% akcií 3
miliardy Kč (akcionářský podíl Nomury vrostl na 46,6 %).
243
ten objektivně těžký problém trošku podcenili.“ 572 VK: „Zadruhé pokud se nemýlím:
vy (Zeman, PA) a vaše strana (ČSSD, PA) jste 5 let bouřili proti tomu, abychom tady
neměli moc zahraničního kapitálu, když i nám se zdálo, že už je třeba ten nárůst
zahraničního kapitálu přibrzdit a důvody, které k tomu vedly, já myslím, že jsou
poměrně známé každému, kdo chce je poslouchat, někdo nechce, tak vy teď hovoříte o
odplývání zahraničního kapitálu. Já vím, že ta licoměrnost a to obracení: co se
zrovna hodí do krámu, je alfa a omega politiky sociální demokracie, ale prostě nevím,
nevím.“ Klaus odmítá Zemanovy výlevy o nedůvěře v zahraniční kapitál, ve vládu,
upozorňuje předsedu ČSSD, že pouze destabilizuje ČR. Klaus: „To, to odmítám
absolutně. Slovo nedůvěra zahraničního kapitálu neznám. Důvěra podle všech, které
zatím mně jsou k dispozici, ohodnocení, ratingů ČR, jsme na tom ze všech
postkomunistických zemí nejlépe a pan předseda to snad ví a je to zásadní věc, já
nevím, jestli vy něco o tomhletom víte, ale je to zjevná pravda a nevím, čím se tady
máme teď přestřelovat před, za kamerou.“
573
JL: Vždyť přeci „Vstup kapitálu je
většinou vítaný.“ Obava z velké míry zahraničního kapitálu není odůvodněná, pokud
takový kapitál platí daně a chová se podle českých zákonů. „Klíčová je myslím otázka
té viditelnosti, transparentnosti, prostě aby bylo jasné, jak ty věci jsou, kdo nese
zodpovědnost. Stát je zodpovědný za nastavení pravidel hry, za určité mantinely a
jejich dodržování: zcela jednoznačně.“ 574
Banky, fondy a přílišná liberalizace trhu? Josef Lux: „Celá diskuse o těchto
jednotlivých bodech, o kterých hovořím: zdravotnictví, bankovnictví, kapitálový trh,
uvolnění se trhu atd., je naše permanentní diskuse s panem premiérem. Vy jste
(moderátor diskusního pořadu, PA) řekl ODS. Já bych to nebral takhle tvrdě
partajně.“ Víte podle mne se ukázalo: máme příliš mnoho bank a zbytečně moc: „44
penzijních fondů“. Tohle je „na Českou republiku příliš“. Zkrátka „mnoho lidí
vytvořilo tento prostor pod heslem liberálního prostředí“. „Já - aby to bylo jasné - já
572
573
574
244
jsem přesvědčen, že ta diskuse, to napětí je mezi ODS a námi. Konkrétně, protože
nikdy nejsou strany abstraktní, je to diskuse premiéra a mé maličkosti a ta diskuse
má tisíc konkrétních podob. Já si myslím, že ta diskuse svým způsobem je užitečná. A
to, že to napětí dneska vlastně prvně tady takhle konkrétně pojmenováváme, si
myslím, že je vpořádku, protože politika by neměla být někde za zavřenými dveřmi, ale
je třeba o ní otevřeně hovořit a k demokracii patří různé názory a to, že někdo má
různý názor, ještě neznamená, že by měl dostat nějakou nálepku, ale v normální
demokracii se názory respektují.“ „Já jsem přesvědčen, že u nás vzniklo příliš mnoho
bank. Že se příliš pozdě stanovily určitá pravidla, která chránila vkladatele. Určité
rezervní fondy a povinnosti ze zákona atd. a že věty o tom, že trh nezná špinavých
peněz atd. prostě způsobily určité chování lidí, chování bankéřů, těch kterých se v tom
světě pohybovali, které si myslím, že nebylo užitečné. A abychom nemluvili úplně
abstraktně: já si myslím, že hned po roce 90 např. to, že jsme se otevřeli příliš světu, že
jsme uvolnili celní bariéry atd. pod heslem liberalismu, sice způsobilo, že když naši
představitelé jeli do světa, že jim mnohdy zatleskali, řekli bezvadné, ti jsou v těch
Čechách či v tom Československu liberální, ale co je problém, že oni to nenapodobili.
Oni si řekli hele, to je bezvadné, že oni jsou liberální: budeme tam vozit zboží a my teď
s velkým úsilím napravujeme dle mého názoru chyby, které se po roce 90 staly.“ 575
Nicméně budiž řečeno, že slova Josefa Luxe občas částečně připomínala páně
Ransdorfova přání o tom, aby se tzv. „skoncovalo s érou liberalismu v ekonomice“. 576
Privatizace. Klaus: „Vláda nepochybně udělala jednu z nejrychlejších, ne-li
vůbec privatizací na světě a nejrozsáhlejší. Co to znamená, že neřeší (vzniklé
problémy, PA)? Že samozřejmě při tomto procesu došlo k něčemu, co někdo hezky
nazval privatizační nehody: prostě ano, že celá řada těch tisíců privatizací, že se ne
vždy stoprocentně zdařila, o tom není sebemenších pochyb. Že by bylo vhodné říci:
vláda neřeší, to se mi nezdá. Řekl bych jestli z deseti jedna se zdařila nebo jedna
575
576
245
nezdařila o tom diskutujme, ale to neznamená, že vláda neřeší.“ 577
Měli bychom se ptát Boha: Kam odešly peníze z privatizace? JL: „Tak já
myslím, že není třeba obtěžovat Všemohoucího, ale je třeba se zeptat těch, kteří nesou
odpovědnost za to.“ Nicméně veřejnost zaznamenala, že VK údajně prohlásil na
zasedání prestižního Světového ekonomická fóra (World Economic Forum) ve
švýcarském Davosu: Bylo by to vynikající, kdybychom měli v ČR více tak kreativních,
inovativních podnikatelů: jako byl Viktor Kožený 578. Přední český komik Miloslav
Šimek posléze směřoval k Luxovi dotaz, jestli by se měl nechat pan Kožený
„klonovat“, aby takových jako on mělo Česko více. Lux: „To je dost blbá představa,
ale schválně zkusme si to představit. 100.000 Viktorů Kožených. Takové štiky v tom
rybníku podnikatelském, ale kdybychom si tu představu rozvinuli, tak ty štiky potřebují
k tomu svému životu prostě takové ty bělice a ty další ryby, aby byly živy a nakonec
jich tam zůstane samotných 100.000, čili to je dost blbost. Klonování zakázat.“ 579
Privatizace velkých bank. JL: Já „tady si myslím, že jednoznačně o privatizaci
velkých bank prostě musí rozhodnout vědomým rozhodnutím vláda, nikoliv
managementy v nějaké divoké privatizaci či privatizační fondy. Tzn. větší - řekl bych transparentnost, viditelnost těch pravidel a také kontrola; nepochybně pouze tento
postup může nějakým způsobem zdůraznit důvěryhodnost celého tohoto procesu.“ Vina
za krachy velkých bank spočívá podle Luxe na managementu. Nicméně: „Já bych řekl,
že kontrola je až druhá zásada, že předtím se to musí ještě umět, ale to je věc
názoru.“
580
JL: „Já vidím řešení v tom, že je třeba zprivatizovat v nějakém
577
578
Viktor Kožený - absolvent Harvardovy university v oboru ekonomie. Patřil k předním osobnostem české
kupónové privatizace, kterou také pomohl Václavu Klausovi rozhýbat pomocí zajímavých marketingových
nabídek. Později bylo však jeho jméno především spojováno s různými finančními transakcemi, za něž si
vysloužil trestní stíhání. V povědomí široké veřejnosti pak zůstala na jménu ´Kožený´ mohutná negativní
nálepka.
579
580
246
dlouhodobém procesu ty státní účasti, které jsou ve velkých bankách, ale rozhodnutím
vlády: ne rozhodnutím managementů či jednotlivých investičních fondů. Že je důležité
oddělit od bank vlastní investování, a že je důležité tam, kde banky půjčují svým
akcionářům, tak jim dát velmi přísný režim. Současně, že je důležitý dozor nad
kapitálovým trhem; vyjmout jej z ministerstva financí a udělat nezávislou instituci.“ 581
Lux o privatizaci IPB: Podle mého názoru „IPB již byla privatizována nestandardním
způsobem (Žantovský souhlasil, PA), protože dneska nehovoříme o privatizaci IPB,
podíl státu již není majoritní, ale pouze něco málo přes 30%. Čili přesněji jde přece o
to: prodej zbytkového podílu státu. Privatizace IPB bohužel bez rozhodnutí vlády už
nastala. A je to jistě chyba. A já si myslím, že ta diskuse o tom prodeji toho zbytkového
podílu, abychom to řekli přesně, musí být předmětem rozhodnutí vlády a já si myslím,
že vláda by se měla ne s nějakým cílem odložit tuto věc, ale znovu se vrátit k tomu
záměru.“ 582 Prodej IPB Nomuře - Lux: „Já jsem ve zvláštní pozici, protože jsem s
tímto (prodejem IPB, PA) ve vládě nesouhlasil /.../. I v období, kdy jsou povodně, je
třeba dodržovat určité způsoby chování, určité normy jednání. A ta formální stránka
onoho rozhodnutí vlády pro mne byla prostě nejenom pro mne, ale pro nás: byla
nepřijatelnou. A to sice v tom, že tento materiál skutečně ráno ministři obdrželi na stůl
a ten den (23. 7. 1997, PA) se rozhodlo. To se prostě nedělá a nedovedu si představit
vládu kdekoliv na světě, která by takto učinila: co se týká rozhodnutí o privatizaci
jedné z nejvýznamnějších bank. Za další tady existuje určitý slib parlamentu, který
vláda parlamentu dala při žádosti o svou důvěru a ten slib zněl, že před tím, než bude
vláda privatizovat, tak bude parlament informovat o tom, jakým způsobem bude
privatizovat banky a sliby se mají prostě držet. Že se tak nestalo si myslím, že je chyba.
A věcné výhrady, které já mám proti této smlouvě, tkví v tom, že tato smlouva - dle
mého názoru - není příliš průhledná, příliš transparentní a sama smlouva dle mého
soudu je nevýhodná pro tuto zemi. Jestliže privatizujeme tuto banku za 5,8 miliardy
korun a existuje tady možnost formou dodatečného auditu snížit tuto hodnotu až někde
ke dvou miliardám, tzn. prodávat tuto banku za 60 milionů dolarů: se mně zdá jako
581
582
247
číslo prostě směšné, nepřijatelné a jestliže si uvědomíme, co vlastně prodáváme, pak to
není pouze oněch 36%, tak jak bylo řečeno. Je to také desetiletá smlouva na používání
všech poboček České pošty (hlavní český doručovatel listinných aj. zásilek, PA) a je to
rozhodující hlavní slovo ve čtvrtině, možná v pětině průmyslových, velkých
průmyslových podniků naší země; prostě ten, kdo zaplatí tuto částku v dobrém případě
200 milionů dolarů, ve špatném případě 60 milionů dolarů, tak ten bude mít
rozhodující slovo v Plzeňském prazdroji (hlavní český výrobce piva, PA) a dalších.
Cena je špatná. Já všechna ujišťování ministra financí beru vážně a říkám: kéž by se
tak stalo. Historie ukáže.“ „Já myslím, že důležité je říci, že privatizace bank je
potřebná. Protože jak se ukázalo: stát a jeho správci (IPB, PA) v zastoupení státu
prostě nebyli možná ti nejlepší manageři a jedna z cest je skutečně fůze, tzn. snaha
vytvořit silnější subjekt, protože u nás ten bankovní trh je atomizován. A přítomnost
renomovaných, silných, zahraničních bankovních domů, kteří jsou seriozní, kteří mají
jméno, v případě, že by se oddělily investiční fondy od bank nebo když bychom nebyli
schopni, v té první fázi asi to nebude možné oddělit, tak aspoň stanovit zcela pevná,
jasná pravidla způsobu jednání, tak si myslím, že by to prospělo /.../.“ „Tady je třeba
jasně říci, že důvodem prodeje bank nemohou v žádném případě být otázky zdrojové:
primárním, hlavním důvodem je otázka naděje na změnu chování, změnu jednání
těchto bank.“ Každopádně o privatizaci významných bank se musíme naučit jednat
otevřeně a s dostatečným předstihem. Nelze o tom rozhodnout během jednoho dne. JL:
„Pro mne ta věc skončila koaličním rozhovorem, kde jsem hovořil s předsedy dvou
koaličních stran a řekli jsme si, že takovýto způsob nemůže být standardem, nemůže
být předmětem dalšího pokračování jednání koalice a mám za to, že jsme se slyšeli
dobře.“ 583 Naopak Miloš Zeman se stavěl důrazně proti privatizaci velkých českých
bank. Klausovi vytýkal: vždyť vy tím pouze zalepíte díry v rozpočtu a zašantročíte
další peníze z privatizace. VK: „Zaprvé bych chtěl říci na tu poslední větu pana
Zemana, poslední věc, která by nás zajímala v této věci: jsou výnosy z privatizace a
někam jejich zašantročení. Pan Zeman opravdu mate posluchače, protože dobře ví, že
výnosy z privatizace jsou použitelné jen a jedině výlučně rozhodnutím Poslanecké
583
248
sněmovny, že vláda s nima nesmí nijak naložit. Všichni si snad dobře vzpomínají, že
když byly povodně a my jsme chtěli kus výnosu z privatizace využít na krytí povodní,
tak jsem musel přijít do parlamentu a tam musel pan Zeman hlasovat pro nebo proti
jestli ty peníze se mají na povodně dát.“ Takže „ale opakuji znova: není to v
pravomoci Klause a pár lidí z vlády, což nám je pořád podsouváno a je třeba rezolutně
v jednoduchých větách lidem říkat, že to není pravda.“ „Nám se trochu nesplnil
původní projekt. Původní projekt byl: zdědili jsme tři velikánské banky z minulosti a
nic. Chceme umožnit, aby na zelené louce vznikaly další banky. Já jsem snil tak o
deseti. Najednou se spustila stavidla a bank jsme v jistou chvíli měli 57. My jsme
doufali, že se budou postupně transformovat ty tři velké banky a mezi tím bude
obrovský tlak těch rodících se dravých štik, které proti těm kaprům v rybníce, těm třem
velkým bankám, budou fungovat úplně jinak. Ukazuje se, že těch bank jsme 57 v jisté
chvíli měli, ale jejich síla, schopnost, nebyla veliká, oni pořád žili na okraji, pořád
většina lidí si dávala své úspory do těch tří velkých a ne do těch dalších, čili oni neměli
primární kapitálové zdroje a ukázalo se, že prostě nevytvořily ten dostatečně silný
protitlak. Proto my jsme v první chvíli nespěchali s tou privatizací; my jsme si mysleli,
že ten projekt bude tohoto typu jako podobné projekty ve školství. My jsme neřekli
zprivatizujeme školy; my jsme řekli: bude školství státní či veřejné a vedle toho bude
soukromé, které ho bude prohánět. Toto jak vidíme se úplně nezdařilo a ty ostatní
banky nám nezajistily to prohánění těchhle těch tří velkých bank, nebo-li dneska je čas
na posun v tomto smyslu: privatizovat i tyto banky; já myslím, že to je správná chvíle;
naprosto nesouhlasím s těmi, kteří říkají, že se zastavila transformace, že jsme to
neudělali dříve, prostě ty banky byly součástí té transformace a je to asi velmi potřeba
z důvodů nejrůznějších, jak jejich kapitálového posílení, tak jejich najednou jiných očí,
které tam přijdou do jejich managementu: zpřísnění všech pohledů; prostě teď uzrála
doba, aby se to stalo a vláda je ochotna to udělat a je rozhodnuta to udělat.“ Je
oddělení fondů od bank opravdu tak důležité? VK: „Ale to má celou řadu detailů a
souvislostí, nejsou to právě jenom tyhlety fondy. Já si myslím, že to nezbytná věc v
žádném případě není, že to je zase záminka, jak tu privatizaci bank oddálit, ale i o
všech těchto věcech je možné uvažovat a diskutovat.“ Toto oddělení není podmínkou
249
privatizace? Klaus: „Samo o sobě jako podmínkou privatizace: ne.“ VK: „Tady vzniká
falešný dojem, že ty banky je třeba prodat za neskutečné množství miliard. Ale prosím
vás uvědomme si, že ten někdo kupuje tu banku i s tím, že ta banka před tím dala a já
teď z pozice předsedy vlády nechci říct nějaký podnik, že ten by to vzal jako mou
kritiku tohoto podniku, dala tři miliardy úvěru podniku XY, který je dneska před
krachem, protože vyvážel své zbrojní výrobky do Iráku a tam je dneska už nikdo
nedovolí vyvážet, tudíž ty tři miliardy si kupuje ten člověk, který přijde ze světa. Pozor,
aby tady nevznikla mystifikace, že ta cena nemusí být taková, jaká se leckdy zdá.“ No
„a já už slyším pány Zemany, jak budou říkat: za takovouhle malou cenu prodat naši
geniální banku: to je špatný pohled.“
584
Pokud si uvědomíme: změna režimu po
listopadu 1989 nemohla prostě v ekonomice přejít jen tak a nic nezasáhnout, obzvláště
v bankovním sektoru, tak prostě naše banky musely projít svými vzestupy i pády. Na
Západě se banky běžně zachraňují nebo slučují, prodávají, nakupují. U nás by tomu
nemělo být jinak. Vzpomeňme: Kolik jich jen potřebovalo nejrůznější státní pomoc
v uplynulých patnácti letech. VK: „Byl jsem šokován. Proti tomu naše záchranné akce
na banky ještě byly miniaturní. Týká se to jak některých postkomunistických zemí, tak
celé řady zemí rozvojového světa jihovýchodní Ásie, Jižní Ameriky.“ Jen v 80. letech
20. století zaplatily USA mnoho procent ze státního rozpočtu při krachu zdejších
spořitelen. 585
Spotřebitelské ceny energií a kompenzace státním firmám. Josef Lux: „Co se
týká plynu: já souhlasím s kolegou Pilipem, že tam rozhodující je cena dovezeného
plynu. My víme, že kurzový rozdíl byl zhruba 12%. O pět procent klesla světová cena
plynu, čili 7% (kompenzace ze strany státu, PA) je jakoby bez diskuze. Já rozumím
tomu, že tam jsou další náklady, ale ty náklady je potřeba obhájit, ne je automaticky
přijmout. A nejsložitější diskuse skutečně je v té oblasti elektrické energie. Já jsem
nikdy nehovořil o tom, že by to měla být nula, ale že to vidím jako nejtěžší, a že je
potřeba to prostě prokázat.“ Elektrická energie: „Já si myslím, že vláda se nemůže
584
585
250
spokojit s tím, že prostě ČEZ (největší český výrobce elektrické energie, PA) dá nějaké
uzávěrky, a my že to prostě opíšeme a prostě o toto to zvýšíme. 586 “ „Je důležité si
uvědomit, že vláda musí garantovat občanům oprávněnost těchto nákladů a tady já
prostě mám určité pochybnosti. A ta oprávněnost nákladů prostě nemůže být tím, jak
už jsem řekl, že někdo přinese nějaká čísla a my je automaticky převezmeme, ale
prostě musíme se ptát. Já rozumím tomu, že Temelín s tím souvisí nepřímo, ale souvisí
s tím. Já prostě chci znát odpověď, jak je možné, že ČEZ prostě kupuje akcie OKD a
další a všechny tyhle věci: na ty musíme dát ve vládě odpověď a ten nárůst ceny
energii musí prostě být nárůst, který prostě je vydiskutovaný a ta oprávněnost nákladů
nezpochybnitelná. To si myslím, že je jasné. A za podstatné považuji to, co tady řekl
kolega Pilip a to je totiž ta relace nákladů pro občany, ten malo-odběr a pro
podnikatele. U nás skutečně je to opačně. Všude ve světě je cena energie pro
podnikatele levnější než pro maloodběratele. U nás je to opačně a kdybych to
zjednodušil, tak vlastně podnikatelé, jak nepřímo, tím vlastně doplácí, podporují
občany. A jestliže hovoříme o ekonomickém růstu a jestliže chceme učinit ten
ekonomický růst věrohodným, tak tahle relace se musí úplně změnit. To je zásadní věc
a otázka je prostě o těch proporcích a o té úměře a já jsem přesvědčen, že prostě tady
najdeme seriozní dohodu.“ „Dnes tady existují určité náklady. Naší úlohou, úlohou
vlády je, aby byly oprávněné, aby nebyly nafukovány, ale jestliže ty náklady
nevyjadřujou cenu, jsou vyšší, tak to vždycky zaplatí spotřebitel, respektive daňový
poplatník. Buď to zaplatí v té ceně a nebo tím, že se složíme a zaplatíme to formou
daní, to abychom si řekli.“ Ono je to vlastně podobné s elektrickou energií jako
s potravinami. „A to, co se udělalo u potravin v roce 91, kdy se zrušilo 17 miliard té
záporné daně z obratu, tak to vlastně znamenalo, že do té doby ceny potravin sice byly
levné, ale prostě všichni jsme si to platili. Všichni jsme si platili, že rohlík stál 30
haléřů a mléko dva litry dvě koruny a ta cena prostě byla nižší než byly náklady a jaký
to mělo důsledek, že prostě byly plné popelnice a lidé na venkově krmili chlebem
prasata, protože byl levnější než obilí, než co je základní surovina. Tzn. to zreálnění
586
JL se pohádal na toto téma v televizním studiu s tehdejším ministrem průmyslu a obchodu z let 1997-1998
Karlem Kühnlem (ODA).
251
ceny bylo pozitivní, že dneska se vyprázdnily popelnice od potravin a ta cena vyjadřuje
tu reálnou hodnotu. Čili ten směr i zde je správný a je oprávněný.“ 587
Ochrana domácího trhu, cla, dovozní přirážka, dovozní depozita, obchodní a
platební bilance, investice do ekonomiky. Václav Klaus: „Chceme-li hodně investovat,
chceme-li dohánět v této zemi něco, co tady bylo 50 let v infrastruktuře dopravní,
infrastruktuře městské, v infrastruktuře já nevím čeho všeho, ekologické apod.
zanedbáno: potřebujeme hodně investovat, modernizovat podniky, restrukturalizovat
podniky, potřebujeme hodně investovat /.../.“ My jsme investovali v minulých letech až
31% HDP. Bylo to více než např. Itálie po skončení druhé světové války. Tedy raději
spořit nebo investovat? „Takže spořit více ano, ale není to krátkodobá věc, která by
nám udělala nějakou neplechu v ekonomice, to je k té spořivosti.“
588
No a:
„Ekonomický růst není nejdominantnější charakteristikou této chvíle. A já myslím, že v
tom bychom se asi doufám aspoň v něčem s panem předsedou Zemanem mohli
shodovat. Samozřejmě jde o kontext, jde o zasazení si to i do těch let sedmi a půl a
předchozích, jde o kontext ostatních zemí postkomunistického světa: já plně souhlasím
s tím a jsem velmi ambiciózní člověk, že dneska nesoutěžíme s Běloruskem, ale se
západní Evropou, nicméně tam dneska ještě nejsme, také jde o to, co je dnešním
problémem. Dnešním problémem je primárně a hlavně převaha dovozu nad vývozem, z
toho plynoucí deficit naší obchodní bilance a druhotným problémem, tím vyvolaným
při pokusu přibrzdit tento deficit, je zpomalení ekonomického růstu. To jsou dva naše
makroekonomické problémy. Já si nejsem jist, že můžeme vyřešit ten první za cenu
toho druhého. Nemůžeme do expanzivní fáze skočit dneska, to by bylo velmi, velmi
nerozumné, i když mám strach, že to někteří ekonomové sociální demokracie navrhují.
My jsme potřebovali posunout a změnit tendence vývozu a dovozu. To, že u nás roste
více dovoz než vývoz, to pro každého občana této země je velmi příjemnou věcí,
protože toho spotřebováváme víc než kolik si toho tady vyrobíme, takže to je jev, který
konec konců nikdo necítí negativně a je to jev, který vede k tomu, že v každém tom
587
588
252
obchodě jsou ty pulty plné více a více. To je problém spíše pro ekonomy, kteří velmi
citlivě váží na lékárnických vahách, jestli už jsme nepřekročili nějakou mez, kdy je
třeba jít dolů. Já si myslím, že jsme té meze se dotkli, proto také balíček a proto také
pokus obrátit tendence dovozu, vývozu. Mluvíme-li o této konkrétní věci, tak já jsem
stoprocentně přesvědčen, že vývoz, dovoz se začíná vyvíjet lepším způsobem v tempech,
ve směrnicích, v tendencích.“ „Tak zaprvé já opakuji základní stanovisko vlády, které
já si myslím, že je i velmi koaličně shodné, že opatření administrativní typu proexportní, anti-importní jsou v podstatě špatná, mělo by jich být používáno jako šafránu
a jsou v každém případě okrajová. Co my potřebujeme: je změnu makroekonomické
situace. Ta velmi rychle rostoucí domácí poptávka hnala ten dovoz, nasávala dovoz do
ekonomiky a to přibrzdění ekonomického růstu samozřejmě bude znamenat zlepšení
všech těchto tendencí, opakuji všechna tato další opatření jsou šafrán, dodatek malý,
hýbající jedním procentem: tady potřebujeme pohnout více. Problém je opravdu v tom,
že ve snaze dohnat všechno chybějícího z minulosti jsme si naordinovali velmi vysokou
míru investic v této zemi. My skoro třetinu toho, co produkujeme, zase zpětně
investujeme: to je strašně moc, to je skoro nejvíce na světě dneska. Domácí úspory
tomu samozřejmě nestačí a důsledkem je deficit obchodní a platební bilance. To je
dopočítávání do jedné, to jsou spojité nádoby. Kde přibrzdit ty investice: je strašlivě
těžké. Kde je přibrzdit dneska, jestli to mají být do ekologie, jestli mají být do dopravy,
komunikací, spojů, rekonstrukce, restrukturalizace podniků: my tam moc prostoru
nemáme, ale ty investice jsou nesmírně vysoké, ty restrukturalizační procesy jsou
nesmírně velké, ony přinesou efekt za nějakou dobu. Tady je problém. Tomu žádná
dovozní přirážka nic podstatného nepřinese, to skutečně zvýší cenovou hladinu o těch
10 až 20% plus lidé ji zaplatí, to je naprosto jasná věc a to jsme také mohli volit, ale to
jsme nechtěli volit tento krok.“ „Já jenom musím znova říci to, co nesmíme snad
zapomínat. Já jsem před chvíli říkal, že investujeme jednu třetinu našeho produktu. To
je tak moc, že jestli něco můžeme udělat a rozumný hospodář by měl něco udělat, toto
spíše přibrzdit. Takže vaše úvahy (ČSSD, PA) teď o tom, že dále zesílíte investice do
infrastruktury apod. mně jenom nedávají sebemenší ekonomický smysl, jak by to vůbec
mohlo být uděláno v ekonomice, která nemá volné zásoby pracovních sil např. díky
253
nejnižší nezaměstnanosti v Evropě. Mimochodem ukazatel, na který se šetrně
zapomíná. Já myslím, že pro sociální demokracii by nízká míra nezaměstnanosti
měla být triumfem a myslím, že tak půvabně se o této veličině mlčí, protože se nedá
kritizovat teď zrovna vládu za tuhletu věc. Takže nemyslím, že je možné přidat
investice. To říkám zcela upřímně.“ 589 Mezi JL a VK probíhal dále dlouhý názorový
střet ve věci zavedení tzv. dovozní přirážky a dovozních depozit. Klaus totiž dovozní
přirážku implementoval v Československu již 1. ledna 1991. Ve druhé polovině 90. let
20. století však již toto regulační opatření dále používat nechtěl. 590 Líbila se mu spíše
myšlenka tzv. dovozních depozit. Josef Lux zase nadšeně prosazoval aplikaci dovozní
přirážky. JL: „Když srovnáme dovozní přirážku a dovozní depozita, tak je zřejmé, že
dovozní přirážka je technicky jednodušší než dovozní depozita. Dovozní přirážka
narozdíl od dovozních depozit postihuje všechny stejně. Kdežto dovozní depozita jsou
selektivní: postihují negativně především malé podnikatele. Výnos z dovozní přirážky
je příjmem státního rozpočtu, kdežto výnos z depozit z velké části příjmem bank, ale
hlavně argument, že dovozní přirážka zvyšuje inflaci by platila, kdyby byla plošná. My
jsme hovořili, zcela jednoznačně, o selektivní dovozní přirážce na zboží tzv. luxusní.
Na zboží, které není potřeba. To samozřejmě dovozní přirážka by nemohla být
zavedena na zboží, které souvisí s oživením ekonomiky.“ Lux dále sdělil, že zavedením
dovozní přirážky by nedošlo ke zvýšení cen zboží pro běžného občana. Zajímavý fakt
také představovala v této souvislosti dobová opozice MMF vůči Luxovi a jeho plánu
na zavedení dovozní přirážky v ČR, tedy respektive nesmělo to být jediné opatření
české vlády. MMF však schvaloval „selektivní dovozní přirážku“ pouze v omezeném
časovém období „jako krátkodobé opatření“. Přitom nakonec „dovozní přirážku
zavedla většina okolních zemí“. 591 JL: Každopádně dovozní depozita „jsou složitá a
technicky depozita působí nestejně na různé skupiny podnikatelů, tvrději postihují
především ty drobné podnikatele a navíc nakonec ty peníze zůstávají u bank nebo
respektive u jedné banky a v tomto smyslu i potom krátkém hodnocení je možné říci, že
589
590
591
254
depozita svůj účel nesplnila a byla zrušena popravu.“ „Byla neúčinná.“ Žantovský
s touto tezí z velké části souhlasil. Předseda KDU-ČSL tedy opět požadoval ochranu
českého trhu pomocí dovozní přirážky a nic nedal na argumenty o tzv. poškození
pověsti ČR v zahraničí 592: „Dovozní přirážka by možná poškodila naše jméno ve světě,
ale této zemi by zcela určitě prospěla. Stejně tak jako prospěla Maďarsku, Slovensku,
Polsku, vůči zemím, kde ji zavedli. Dovozní přirážka prostě má svůj smysl a na rozdíl
od depozit by fakticky mohla ovlivnit ono saldo obchodu a následně i platební bilance,
protože by rozmnožila o dvě až tři miliardy mým odhadem příjem státního rozpočtu
/.../. V případě, že se zásadně nezmění trendy obchodu a ony se dneska ještě nemůžeme
říct, že se zásadně změnily, protože sice se teď zlepšily, to je pravda, ale stále více,
podstatně více dovážíme, než vyvážíme. Takže pokud se nezmění tyto trendy, že jsme
připraveni se vrátit k zásadnějším dovozním opatřením, včetně dovozní přirážky.“ 593
V dubnu 1998 vysvětlil Václav Klaus televizním divákům jasně příklad toho,
jak se dá legálně zlikvidovat velký státní dluh. Je to svým způsobem mohutné
ponaučení pro jakýkoliv státní útvar a výborná možnost z hlediska zabránění bankrotu
České republiky (samozřejmě při existenci svobodné měnové politiky nevázané na
EU). V podstatě jednoduché a velmi inteligentní řešení se dá použít v kterékoliv
době. Vyžaduje to však celkovou shodu na politické scéně nebo minimálně ve vládní
koalici, která má jasnou většinu v parlamentu. Pokud by již tato shoda nebyla, nebo by
došlo k rozkolu mezi dosavadními koaličními partnery, pak by posléze hrozilo riziko
úplně odlišné interpretace všech předtím provedených kroků. Václav Klaus si podobný
scénář nakonec musel sám prožít. Jeho političtí oponenti mu totiž posléze opravdu
kladli otázku: Proč je státní dluh náhle dvojnásobný proti původním vyjádřením; to
jsme nevěděli; jak je to možné? VK: „Není to pravda. Prostě není to pravda. Říkám to
jednoznačně, jasně a bezesporně. Tak zaprvé: nic na tom nebylo utajovaného. Za
druhé, to, co se dnes diskutuje, není státní dluh, opravdu není to státní dluh a museli
592
Podobnost s tvrzením mnoha českých politiků o tzv. mezinárodním poškození pověsti ČR v případě
odporování EU a hájení zájmů českých občanů.
593
255
bychom si o tom chvíli povídat. Jedna věc je státní dluh, opravdu to, co se jmenuje
státní dluh. A to vy dobře víte, že jsme zdědili z komunismu státní dluh v řádu 165-170
miliard a přijali jsme veřejně, jasně, nahlas tezi, že budeme mít rozpočty vyrovnané,
nikoliv přebytkové, čili nebudeme ho splácet, ale zablokujeme ho, zmrazíme ho na
téhle úrovni a díky tomu, že ekonomika jako celek poroste, čísla porostou, bohužel i
díky inflaci, tak ten státní dluh bude hrát menší a menší roli. Dneska tato částka je
zhruba stejná 165-168 miliard, což je naprosto unikátní výsledek. Žádná jiná země
nemá tu absolutní úroveň státního dluhu v celé Evropě východní, západní, stejnou jako
v roce 1990. Mimořádný úspěch ČR, protože neměla deficitní státní rozpočty. Musím
na tom trvat.“ Dále: „V rámci těžkého transformačního období jsme zvolili specifické
transformační instituce, vědomě, nahlas, každý to ví apod. Byly to instituce, které tu
složitost transformace řešily způsobem: máme nechat chvíli někdy někoho vydechnout,
nadechnout se nebo ho rovnou nechat padnout. Máme tam někde podstrčit pomocnou
ruku? Na to jsme si vymysleli Konsolidační banku 594, tzv. Českou inkasní 595 a Českou
finanční 596. Tři specifické instituce. Všude na světě, doma, jsme vykládali: ano, je to
specifikum naší transformace a tam jsme převáděli některé věci. Znova opakuji: v
drtivé většině věci minulosti. Věci komunistické minulosti. Konsolidační banka, která
má - vůbec nejde o žádných 170 a tedy 340 - oni mají své plusy a mínusy a zdaleka ne
všechno z nich je špatné; nic z toho není dnes státním dluhem; můžeme diskutovat o
tom, že v těchto institucích něco v konečném zúčtování někdy konec konců bude
muset zaplatit stát, ale to není státní dluh podle žádné možné definice, kterou máte.
Takže já, kdybych vykládal, jak vznikla Konsolidační banka, co se tam přesunulo,
špatné úvěry z podniků z minulého režimu, které začaly reformou Oty Šika
594
597
v
Konsolidační banka - státní peněžní ústav založeny v březnu roku 1991 a plně vlastněný státem. Jeho operace
probíhaly pouze v rámci komunikace s právnickými osobami a bez klasické pobočkové sítě. Za jeho závazky
ručil stát.
595
Česká inkasní - tuto nebankovní instituci založilo české Ministerstvo financí roku 1995 v návaznosti na
ČSOB a Fond národního majetku s cílem pomoci vyčistit některá špatná aktiva aj.
596
Česká finanční - nebankovní finanční instituce ve vlastnictví České národní banky.
597
Ota Šik - český ekonom a známý reformní politik předně z roku 1968. Jím navržený systém hospodářských
reforem měl být tzv. třetí cestou mezi kapitalismem a socialismem.
256
šedesátých letech /.../.“ Byly tam také převedeny záležitosti zkrachovalých českých
bank? Klaus: No „to není tak pravda“, „toto jsou menšiny této věci a většiny jsou
opravdu dluhy komunismu a ne problémy transformace; tam se převedlo 21 miliard
z ČSOB 598, která měla za stát, za ČSSR, všechny pohledávky bývalého státu v zemích
jako jsou Libye, Irák i Sýrie atd. a pak se řeklo: nemůžeme to nechat na ČSOB. Ano:
převedeme toto do zvláštní instituce, nazvěme ji Českou inkasní a jestli teď někdo z
politických důvodů chce to, co mají tyto specifické, české, transformační instituce,
označit za státní dluh, započíst to všechno, /.../ co vůbec ty instituce mají a to zdaleka
není všechno ztracené a špatné, tak říkám, něco z toho může zůstat někdy nakonec na
stát a všichni jsme to věděli, že to tak bude, ale byl to záměr, transformační
záměr.“ Podívejte „například Konsolidační banka, kterou jsem já zakládal: převedli
jsme tam jisté špatné úvěry z minulosti z podnikového sektoru, aby s nimi, s podniky,
nezacházely banky tak přísně jako s normálními úvěry, abychom těm podnikům
umožnili vydechnout. Konsolidační banka má spoustu pasiv a aktiv, plusů a mínusů,
část toho je tadyhle ta věc. Konsolidační banka má daleko více: to spočítáte do 170
miliard a ta problémová část je de-facto menší, takže sečíst 170 a 170, to je velmi
zkreslená interpretace. Mne moc mrzí, že se nový ministr financí (Ivan Pilip, PA) k
tomu propůjčil, že tyto věci takhle přičetl bez ničeho s pocitem, že on tu minulost hází
za hlavu. Já se na to velmi zlobím.“ Bylo to opravdu tak, že si v první polovině 90. let
20. století vybírali například ředitelé zvláště Komerční banky
599
pouze některé
politicky doporučené klienty, kterým pak poskytli úvěr a díky tomu mohl daný podnik
přežít? Nešlo o úzce selektivní úvěrovou bankovní politiku podléhající lobbystům?
Neřídilo vlastně tehdy celou českou ekonomiku jen několik ředitelů největších českých
- v té době většinou státních - bankovních domů? Není vlastně díky tomu celkový
státní dluh větší? Vladimír Špidla např. na tyto otázky odpovídal souhlasně. Václav
Klaus však nikoliv: Rozhodně „není to, fakt ne, nezlobte se: není to pravda; tak zaprvé
mluvili jsme o najednou částce státního dluhu, které sem materiál ministerstva financí
vnesl v podivné, neznámé mně úrovni 340 miliard. Já doufám, že jsem k tomu pár vět
598
Československá obchodní banka - jeden z největších bankovních ústavů v ČR již od roku 1964.
599
Komerční banka - jedna z největších českých bank již od roku 1990.
257
objasňujících řekl. Teď sem pan místopředseda Špidla přinesl slovo zahraniční
zadlužení: to je úplně jiná kapitola a pane místopředsedo, kdybychom byli fér, tak vy
byste musel říci: to není dluh státu, to zahraniční zadlužení tam zadlužení státu je
velmi, velmi malé. My jsme dokonce s velkým předstihem ty prvotní nezbytné dluhy,
teda půjčky, které jsme udělali od MMF a světové banky s obrovským předstihem jako
jediná země postkomunistická rychle splatili, abychom zadluženi jako stát nebyli a to,
o čem vy mluvíte, je pouze, pouze a výlučně důsledek otevření ekonomiky,
konvertibility koruny a možnosti, aby se i individuální soukromé subjekty zadlužovaly,
respektive půjčovaly si v cizině. To není vůbec žádný dluh českého státu; to je dluh
také podniku X, podniku Y, kteří si půjčili na nějakou investici úvěr od banky v
zahraničí. To se státním dluhem - já to nezlobte se: musím to takto upřesňovat - nemá
opravdu vůbec nic společného. Jestli vy byste chtěli zarazit konvertibilitu koruny, pak
by žádné takovéhle úvěry“ nebyly možné. „Odlišme hrubé a čisté zadlužení, protože
proti tomu jsou zase opačné peníze, takže nebezpečné by to bylo jindy, ale to jsem
jenom chtěl upřesnit, že jsme sem přidali otázku zahraničního zadlužení, /.../. Založení
Konsolidační banky nebyla netransparentní věc; to byla velmi transparentní věc a
kdybych náhodou chtěl použít váš termín průmyslová politika, tak založení
Konsolidační banky a převedení takzvaně úvěrů na trvale se obracející zásoby byla,
kdybych si použil vaši terminologii, byla naše vědomá, transparentní, nikoliv
netransparentní forma průmyslové politiky. My jsme řekli ano, my nebudeme
podnikům pomáhat tím, že jim budeme dávat dotace, jak byste chtěli vy na leccos; my
jsme řekli: my vám, my vás zbavíme těchhle těch špatných, složitých úvěrů, které
vznikly před 30-ti lety v naší ekonomice. Forma průmyslové politiky chcete-li.“ Byl
to „jeden krok, ale určitě dobrý a naštěstí, že jsme ho udělali, naštěstí.“
600
Téma: Daňové prázdniny 2 roky pro nové podnikatele a podpora venkova. Jak
by se poznal začínající podnikatel na vesnici? Lux: „Tím, že tam dneska není: je to
docela prosté.“ Jestliže se po revoluci roku 1989 v mnohém zhoršily podmínky života
na venkově, tak jak posléze tento problém řešit? JL: „My to řešení nevidíme v nějakých
600
258
dílčích programech, aby se kupovaly mikrobusy či něco jiného atd. To řešení já
osobně vidím ve zpřístupnění kapitálu. Prostě: aby bylo více prostředků. A to
zpřístupnění kapitálu vidím ve dvou programech. Zaprvé: aby garanční fond, který
pomáhá zemědělské prvovýrobě, aby pomohl oživit podnikání, tzn. malé podniky do 24
zaměstnanců, živnostníci atd. A současně chceme, aby Ti, kteří začínají, tzn. nově
přicházejí, aby měli mít šanci být dva roky osvobozeni od daní. Dva roky daňové
prázdniny. Není to žádné ošizení státního rozpočtu, protože Ti lidé tam prostě dneska
nejsou a toto oživení tohoto venkovského prostoru z pohledu podnikání: tam vidím
jako zdroj oživení celého venkovského prostoru. A protože nechceme radit ostatním,
nebo já nechci radit ostatním, protože doposud za tento venkovský prostor v tomto
smyslu nesl zodpovědnost pan Dyba 601 v rámci ministerstva hospodářství, tak budeme
usilovat o to, aby tato zodpovědnost také přináležela, tak jak je obvyklé v zemích EU:
ministerstvu zemědělství.“ 602
Daně a možnosti, jak jejich prostřednictvím zvýšit příjem státního rozpočtu. JL:
„Křesťanští demokraté zcela jednoznačně budou proti zvyšování celkové daňové
zátěže lidí. My si dovedeme přestavit, že některá daň se může zvýšit, ale současně
chceme, aby se jiné daně snižovaly. /.../ my si umíme představit zvýšení spotřební daně,
ale současně chceme, aby se snížila daň z přidané hodnoty na potraviny, aby byla
nulová, jako je všude ve světě.“ 603 VK: Naším cílem je nezdaňovat lidi, ale hledat
úspory, pozastavit projekty, nezvyšovat daně a „vláda volí strategii ne dodatečně
zaplatit 30 miliard, ale pouze to, abychom ubrali něčeho a nežádali po občanech další
peníze: to je myslím třeba naprosto jednoduše říci.“
604
JL: „Já bych preferoval
nikoliv zvláštní speciální nějakou daň, ale pohybovat se v rámci stávajícího daňového
prostoru. Myslím si, že nejpřirozenější a tady musím souhlasit: je daň z přidané
hodnoty, protože je to daň, která je velmi - řekl bych - seriozně a dobře spravována.
601
Karel Dyba - zastával mj. v letech 1992-1996 funkci ministra pro místní rozvoj (ODS).
602
603
604
259
Tzn. na určitý časově ohraničený úsek zvýšit o část přidané hodnoty a její výnos
disponovat do těch (nejpotřebnějších, PA) oblastí.“ Dle předsedy lidovců: V případě
potřeby je možné vydat státní dluhopisy a přesvědčit lidi, že zakoupením těchto
cenných papírů podporují svou vlast, přispívají na dobrou věc. Každý takový dluhopis
by měl mít podobu krásné listiny, diplomu, aby jej pak mohli občané použít jako
veřejnou ukázku své solidarity. 605
Kdy již skončí ona tzv. ńekonečná dvouletka utahování opasků´ vyhlášená
roku 1990, táže se ironicky posluchač Klause na konci června 1996. VK: Víte přece
dobře, že razantní doba poklesu HDP trvala opravdu jen v letech „1991-1992“. „Rok
1993 už znamenal - byť malý - ekonomický růst, 94, 5, 6, byly léta relativně velmi
slušného ekonomického růstu a reálné mzdy, tedy reálné příjmy, v této době viditelně
rostly, takže čtyřletka 93-96 nebyla érou utahování opasků a já na tom musím v
každém případě trvat a jestli je něco problémem, tak je problémem to, že reálné mzdy
možná vzrostly až příliš moc; za tyto čtyři roky se reálné mzdy, opravdu průměrná
mzda bez inflace, proto zdůrazňuji slovo reálná, zvýšily téměř o třetinu. 32,6%. To je
hodně. O třetinu: to je více, než jsme si asi mohli dovolit a to je jedním z našich
dnešních problémů. Takže teď můžeme diskutovat o tom: jaký bude vývoj reálné mzdy,
nebo-li utahování či popouštění opasků v roce 1997, který je v tomto smyslu zatím
velmi neurčitý a nejasný. Nicméně dneska jsem dostal, dnes než jsem sem šel, statistiku
jak se vyvíjel průmysl v květnu a tedy za prvních pět měsíců letošního roku. Takže pro
tazatele bych chtěl říci, že bez ohledu na to, že se průmyslová výroba téměř
zastavila“ 606 , „tak přesto nominální mzda vzrostla o 11,5 % a reálná mzda“ až o
„6,3%“. 607 V roce 1997 Klaus očekával sice zpomalení růstu reálné mzdy, ale stále
měla „směřovat nahoru“, i když „pomalejším tempem“. 608 Nesmíme zapomínat, že na
začátku transformace Klausův tým vytvořil v letech „90-91“ jistý transformační
605
606
Průmyslová výroba rostla podle VK zhruba o 1% a to již se hovořilo o tzv. ´skoro zastavení´.
607
608
260
„polštář“, který lidi zabezpečil, mzdy mohly růst „více“ než „reálný produkt této
země“. Bylo to proto, aby se provedla všechna možná opatření k nastartování
ekonomiky, k její modernizaci, zefektivnění apod. Klaus: Jenže „ten polštář se více
méně vyprázdnil“, „už není o co se opřít“, „a teď se dostává ten průmysl do jistého
tvrdšího kontaktu s realitou.“ A nádavkem centrální banka uměle přibrzdila
ekonomický růst ČR. Prostě po vyčerpání tohoto polštáře již mohou růst mzdy jen tak
rychle, jak roste „reálný produkt této země“. „My jsme předpokládali při
schvalovaném státním rozpočtu, že ten ekonomický růst skutečně bude rychlejší; kdyby
nebyl přibržděn opatřeními centrální banky, tak by také rychlejší byl a proto jsme
uvažovali o tom, že by mohly růst například ve veřejném sektoru mzdy o 11,9%. V tuto
chvíli na tento růst stát nemá a v tuto chvíli stát říká: budou růst pouze o 7,3%.“ „A
protože došlo také k výraznému zpomalení inflace /.../.“ 609 Podařilo se nám dokonce i
díky spolupráci a dohodě s opozicí, s odbory zatavit inflační růst: To „roztočení těchto
spirál, které by u nás roztočily inflaci: my si prostě nemůžeme dovolit.“
610
Vzpomeňme, že například na jaře 1996 se inflace pohybovala kolem osmi celých pěti
desetin procenta, nezaměstnanost byla na úrovni pouhých tří procent a ČR měla 5
let stabilní kurz měny. HDP rostl o 4,5% a tento vývoj také velmi chválil mj. Josef
Lux. 611
Privatizace české železnice. Zajímavý fakt představuje: VK nechtěl v konečném
důsledku zprivatizovat České dráhy. Měl „hrůzu“ z toho, že to pak bude „trápit řadu
cestujících“. Měl obavy z navýšení cen jízdného. Domníval se: nastane „odliv
cestujících“. Samozřejmě si uvědomoval nadbytečnost tak rozsáhlé státní železniční
sítě, nicméně jeho obava z „politického, lidského střetu (se zaměstnanci a s cestujícími,
PA) tady přetrvávala“ a mj. proto se celý proces privatizace neustále vlekl. VK:
„Myslím si, že tuto hustou železniční síť my unést nemůžeme v žádném případě.“ Na
609
610
611
261
druhé straně: „Nedovedu si představit, že by si někdo tuto železnici koupil.“ 612 Josef
Lux volil takovou zlatou střední cestu. Měl strach: česká železnice se stane černou
dírou na peníze podobně jako české zdravotnictví. JL: „Já se bojím toho, že železnice
bude druhé zdravotnictví.“ „Já osobně si nemyslím, že privatizace se musí rovnat
rušení. Já bych volil spíše metodu, aby si stát ponechal tu dopravní cestu a spíše ji
pronajímal, řekl bych dobrým provozovatelům a teprve osvědčí-li se někdo, pak mu ji
prodejme, ale nikoliv teď 30% a pak až všichni prodají /.../. Já si jenom myslím, že
musíme zabránit tomu, abychom teď 30% rychlým gestem zprivatizovali, pak zjistíme,
že na těch deseti procentech se bude jezdit, deset procent se tzv. zruší, ale pak někdo
musí říct: co s těmi z pohledu ekologického a dalšího a zbytek se rozprodají lukrativní
pozemky a zůstane to stejně na krku státu.“ 613
Ceny za taxislužby v Praze. JL: Domnívám se: taxíků již máme moc, „možná,
že se příliš liberálně“ udělují „licence“. Zkrátka „u nás se zrušila nějaká regulace. U
nás dneska jsou volné smluvní ceny. Pokud já mám zkušenosti ze světa, tak to nikde ve
světě není, nebo já neznám tu zemi.“ Například v Německu, Rakousku, USA, v New
Yorku aj. „jsou cenové předpisy. Je nějaká regulace, která říká, že cena v tom městě je
taková; je povinnost mít taxametr; je povinnost vystavit doklad a žádná jiná cena
není.“ My to musíme u nás napravit. 614
Lux vyjadřuje podporu prosperujícímu česko-německému výrobci automobilů
Škoda 615. JL: „Já bych jen chtěl dodat, že skutečnost, že tato fabrika zde běží, že její
výrobky jsou zajímavé ve světě, a že je poptávka po Felíciích 616, prostě je poptávka,
spolu s tím, že tato fabrika platí daně v tomto státu, tzn. že zde máme prosperující
podnik, po jehož výrobcích je poptávka, který platí daně u nás, /.../.“ Tzn. i v tomto
612
613
614
615
Škoda, automobilová a.s. - od roku 1998 Škoda auto a.s. byl jeden z největších výrobců automobilů v českých
zemích, jehož dějiny sahaly až do roku 1895.
616
Felicia - populární typová řada vozů Škoda vyráběná v 90. letech 20. století.
262
případě: „Každý stát si nějakým způsobem chrání svůj trh. Můžeme se bavit o míře
/.../.“ 617
Václav Klaus o zavádění na 90. léta přelomových mobilních telekomunikačních
sítí. VK: No já „říkám, já nejsem ten, který už se těší na to, že bude chodit po ulicích a
telefonovat při chůzi, takže pro mne, kdyby to nebylo, tak já bych bez toho přežil.“ 618
Zrušení RVHP 619. VK: „Já se k tomu hrdě hlásím, že 3. ledna 1990 jsem já
udělal ve Varšavě obrovský světový skandál, že jsem řekl, že RVHP by se měla zrušit:
byl jsem první, kdo to řekl nahlas a obletělo to tehdy celý svět.“ Prostě „ta RVHP
musela zahynout a je to dobře.“ 620
617
618
619
RVHP - neboli Rada vzájemné hospodářské pomoci byla obchodní organizace sdružující v době studené
války socialistické státy sovětského bloku. V podstatě se jednalo o mocenský nástroj Sovětského svazu v letech
1949-1991 pro centrální ovládání ekonomiky socialistických států.
620
263
15. FINANCOVÁNÍ POLITICKÝCH STRAN
„Za vyplacené stříbro od nich není třeba žádat vyúčtování, protože jednají
svědomitě.“ 621
Získávání finančních prostředků pro české politické strany se stalo široce
diskutovaným tématem po dvacátém třetím říjnu 1997, když rezignoval na svou funkci
dosavadní ministr zahraničí a místopředseda vlády Zieleniec. Sdělovací prostředky
posléze začaly přinášet nejrůznější údaje o zjištěných nesrovnalostech v účetnictví
ODA a ODS. Události vyvrcholily již zmíněným pádem vlády Václava Klause 30.
listopadu téhož roku. Václav Klaus a Josef Lux zaujali k otázce financování
politických partají odlišná stanoviska. VK z pozice předsedy obviněné strany. JL se
naopak vžil do role čistého rytíře v blyštící se zbroji, hájícího ´poctivost, spravedlnost´
vůči tzv. ´zkorumpované ODS, jejímu předsedovi´, jakkoliv šlo prvoplánově předně o
využití politicko-mediální manipulace a teprve ve druhé řadě o zjištění faktických
informací.
Měla by ODS odmítnout nejasné sponzorské dary nebo je začít vracet? VK: „Já
jsem přívržencem takovýchto laciných gest v minulosti nikdy nebyl. Myslím, že by to
situaci nijak neměnilo.“ 622
Klaus nechtěl financovat politické strany z peněz daňových poplatníků. Rád by
spíše zachoval transparentní dary a zdůvodňoval to mj. tím, že stát tak vlastně musel
poskytovat peníze také tzv. extrémistickým stranám. „Já jsem k tomu neinklinoval,
neinklinuji dodnes, i když to je velmi nevýhodné z hlediska těch daňových poplatníků.
Možná, že je to výhodnější z hlediska toho, že řekněme nebude spor o tom, kdo to
dofinancoval.“ 623
621
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, 2. Královská, 22:7, Biblion, Praha, 2009, s. 447.
622
623
264
Sponzoři politických stran a problémové dary ODS. VK: „Já si myslím, že se
samozřejmě diskutuje o problémech sponzoringu u všech politických stran, včetně
ODS a to je prostě problém a ten sponzoring je těžká věc. Myšlenka, že by vám někdo
jen tak z lásky k vašim modrým očím prostě říkal: já budu potajmu vám posílat na
konto, víte sama, že takhle to není, politický sponzoring je vždycky taková věc akorát
někde na hraně, nesmí se nikdy překročit ta hrana.“ „Když se překročí, tak je to
strašně špatně.“ A to se teď stalo? Klaus: „Ale já dost dobře ani nevím. Samozřejmě
pitomost s dvěma falešnými dárci odkudsi z jiných kontinentů (ve vztahu k ODS, PA)
je neskutečná věc a já nevím, kde přesně vznikla tahle ta věc, a že je to hloupé, nevím,
co bych k tomu vůbec řekl.“ 624
Největší možná kontrola financování politické strany. VK: je to tzv. forenzní
audit provedený nějakou renomovanou zahraniční firmou. ODS zveřejnila výsledky
tohoto auditu svého účetnictví 13. května 1998. VK o něm prohlásil, že „nenašel
žádnou korupci“. 625
Josef Lux: Podle mne to „není jenom o financování politických stran a o nějaké
chybě. Ono totiž chyba se stane a může se stát vždycky. Myslím, že je to jako v každé
rodině, jako v každém podniku, stejně tak je to v politické straně i ve vládě. Tzn. nikde
nejsou andělé a chyby se staly, stávají a mohou se dokonce i stát. Důležitý je způsob,
jak se na ně reagovalo. V normální situaci přece stane-li se nějaká chyba, nějaký
průšvih, tak někdo zjistí, že to chyba je, začervená se, začne se stydět a snaží se tu
chybu řešit, ale zde ten hlavní problém je v tom, že někteří představitelé ODS to
nekvalifikovali jako chybu. Nezastyděli se. A snažili se spíš - řekl bych - obvinit ty,
kteří na to poukázali a v tom já vidím daleko větší problém než v té chybě samotné,
která samozřejmě je problémem, ale není to ten hlavní problém. Protože chyby prostě
život přináší. Tzn. v té reakci a to já vidím, že je klíčová věc a tady vlastně jakoby
624
625
265
diskvalifikuje, ta reakce diskvalifikuje vlastně šanci nést nějakou odpovědnost v čase
budoucím.“ „Kterýkoliv politik může být sebelepším odborníkem na tu či jinou oblast,
může znát dvacet jazyků, ale nerozpozná-li tuto situaci z pohledu chyby a nutné reakce,
tak ho to prostě diskvalifikuje: to tak je.“ No a jak zlepšíme systém financování
politických stran? JL: My musíme po politicích požadovat „přiznání o svém majetku v
den, kdy nastupují do svého úřadu a v den, kdy tento úřad opouští tak, jak je to v
Americe. Aby bylo jasné, že ten mezičas žili ze svého platu, nikoliv z nějakých dalších
věcí a to přiznání majetku by se mělo týkat nejenom ministrů, poslanců, senátorů, ale
možná i širšího okruhu, tzn. přednostů okresních úřadů, primátorů, ale to je otázka na
zvážení. Druhá věc se týká financování politických stran.“ Domnívám se, že je dobré
“omezit členské příspěvky nějakým stropem 20-25.000, něco takového“, dále „omezit
hospodaření
politických
stran“,
„zachovat
státní
příspěvek“,
„odanonymizovat“ sponzory, neboť oni prostě „nesmí být anonymní“. Celý systém
financování partají musí být „průhledný, transparentní“ a založený třeba mj. na
využití „státních cenných papírů, tzv. bonů“, kdy stát by vydal cenné papíry, které by
si strany mohly vzít a ten kdo by chtěl podpořit politickou stranu, „tak by měl ze
zákona povinnost udělat to jenom naproti tomuto cennému papíru“. 626
626
266
16. KRAJE JAKO OMEZENÍ PŘÍLIŠNÉ MOCI VEŘEJNÉ AUTORITY,
MOŽNOST MÍT ROZHODOVÁNÍ BLÍŽE OBČANŮM NEBO POUZE
NOVÁ BYROKRATICKÁ MAŠINÉRIE
„Ale i občané, jednotliví i sdružení, si musí dát pozor, aby nedávali veřejné
autoritě přílišnou moc, nebo aby od ní nerozumně nepožadovali nadměrné požitky a
výhody, takže by se zmenšovala odpovědnost osob, rodin i společenských skupin.“ 627
„Je však nelidské, když politická moc upadne do totalitních nebo diktátorských
způsobů, které porušují práva osob nebo společenských skupin.“ 628
Fakticky v 90. letech 20. století vyplývala pro Českou republiku nutnost
vytvořit tzv. VÚSC (Vyšší územní samosprávné celky) již z Ústavy podle článku č. 99.
Obecně se dá říci, že zatímco Klaus se převážně bránil vytvoření VÚSC, tedy
krajských zastupitelstev a to předně z ideových důvodů (nová byrokratická mašinérie,
rozdrobení státu, umělá struktura vzniklá bez vůle občanů), tak Lux jim spíše dával
zelenou a zdůrazňoval vždy onen prvek demokratizace, princip subsidiarity
společnosti, když rozhodování o věcech veřejných má probíhat co nejblíže k občanovi,
na co nejnižší úrovni. JL hodnotil pozitivně především předání pravomocí z centrální
úrovně, z Prahy do regionů. VK ovšem také prohlašoval: v případě, že by si sami lidé
přáli ustanovit kraje nebo jinou odpovídající strukturu regionální vlády, pak by byl
jednoznačně pro takové řešení. Tedy v situaci, kdy jde o iniciativu tzv. plynoucí zdola:
je to v pořádku. Klaus by ji plně podpořil.
VK: „Tam, kde vznikají jistá regionální seskupení zdola: to já považuji za
přirozený proces a to, že vznikají více na Ostravsku, než vznikají v některém jiném
městě, než nevznikají na Hradecko-Královecku, nebo nevznikají na Plzeňsku, nebo
nevznikají v Mostě nebo někde, to něco dokumentuje, že tady je jistá autentičnost,
obdobnost problému. Jakmile je začneme někdo vytvářet shora, to už já začínám být
627
628
267
strašně zmatený, protože jak je velký tento region. My jsme tady přeci primárně
mluvili o hutnictví na straně jedné a o hornictví na straně druhé. Prosím vás region
Severní Morava, který já jsem při dvou volebních kampaních projezdil tak, že jsem
skutečně křížem krážem navštívil každou vesničku: není regionem uhlí a železa. Prostě
drtivá většina míst tohoto regionu s uhlím a železem nemá téměř nic společného, čili
co se týká Jesenicka s uhlím a hutěmi a teď mohu jmenovat nejrůznější místa této části
naší země, takže jak má být ten region velký? Má to být Severní Morava ve
standardním konceptu, má to být Severní Morava bez Olomoucka, má to být Severní
Morava bez Opavska třeba. Jakmile poprvé se přiblížíme k těmto diskusím, tam teprve
začíná ten vážný problém, který já jsem vždycky připraven seriozně diskutovat že.
Ostrava určitě bude ráda, kdyby byla hlavním městem Severní Moravy. Jakmile se od
ní odsekne Olomoucko, jakmile se od ní odsekne Opavsko a udělají se z nich
samostatné regiony, tak pak myslím, že je to takové větší okolí Ostravy, ale tam ten
problém autentického regionu teprve skutečně začíná, tam jde o vážnou diskusi, která
v této zemi nikdy ještě neproběhla.“ 629 Určitě ta poptávka po nejrůznějších územních
celcích prostě musí pocházet přímo od lidí: No „a já si myslím, že právě ty autentické
aktivity, které přesně odrážejí to, kdo se do tohoto sdružení, které zakládá pan Dzida
nebo někdo jiný, kdo do něj vstupuje, že z Frýdku-Místku ano, z Třince ano, z Opavy
teď já nevím jestli ano nebo ne, to přesně zdola vytváří logický celek a takovéto celky
já budu první hlasovat pro, aby takovéto celky v naší zemi vznikly a moc bych prosil,
aby mně nebylo podsouváno něco jiného.“ „Bavme se věcně o některých problémech.
Já jsem pro to připraven. Většina rozumných lidí je na to připravena a je nefér a
nehezké, abychom to zaváděli úplně někam jinam.“ 630
VÚSC Václavu Klausovi „nechybí“ a opravdu přesně neví, co to „má být“.
„Vznik těchto regionů, vytvoření další úřednické, byrokratické mezivrstvy, dalších
budov, dalších mini vlád, dalších mini parlamentů, to by bylo pěkně drahé pro kapsy
daňových poplatníků.“ VK nicméně připustil: jsou regionální celky, které vycházejí z
629
Diskuse sice v parlamentu proběhla, nicméně patřičný zákon nebyl posléze ještě schválen.
630
268
cítění lidí: Valašsko apod. V tomto případě takový pocit „sebeidentity“ toho, že „oni
jsou opravdu jinější než ti o dvacet km bydlící vedle, tak já budu pro VÚSC, ale pak se
nebudu ptát, co to bude stát, pak budu říkat, že ten vnitřní, subjektivní pocit té
sebeidentifikace se s touto věcí, že převyšuje to, kolik to bude stát.“ „Pozor: takže tu
finanční kartu, tu bych nehrál /.../, ale tu já pokládám skutečně za druhořadou.“ Klaus
říká: Pokud je něco vůlí lidu, pak „ať to stojí, co to stojí.“ 631
VK: „Marně jsme hledali náplň těchto VÚSC, aby to nebylo seshora
nalinkováno, aby pár úředníků seshora nenakreslilo mapku naší země.“ Vyřeší snad
VÚSC lépe místní dopravu? „Nic takového jako dopravní obslužnost na úrovni
Jihomoravské země prostě neexistuje. To je klasicky falešná věc. Nevím: co by bylo
touto regionálně zemskou dopravní obslužností.“. Klaus si uvědomuje problémy
běžných lidí s místní dopravou, když do odlehlé vesničky jezdí např. autobus pouze 2x
denně a považuje to za „vážný problém“, který vláda dnes a denně řeší, nicméně
nechce přenášet tyto otázky na úroveň VÚSC. Téma zřízení vyšších územních
samosprávných celků se posléze dostalo též do předvolebních programů politických
stran. VK: „Samozřejmě porovnáme-li tyto dva volební programy ODS a sociální
demokracie, tak zatímco ten náš důsledně vychází od občana a stát je to doplňkové, to
sekundární, tak tento program je opačný, tento program je primárně o tom, co bude
dělat stát, jak bude vodit za ručičku občana apod. To je jedna rovina tohoto
problému.“ A druhá věc je, „když stát: tak z jaké výšiny, nebo když úřad jakýkoliv, tak
z jaké výšiny to má dělat. O tom je debata o VÚSC. My jsme samozřejmě přesvědčeni,
že decentralizace, tzn. teď už nemluvím pouze o vztahu občan-stát, ale o tom, kde (je,
PA) něco nad občanem, že decentralizace je zásadní věcí. Decentralizace na obec
jako výchozí entitu je pro nás absolutně základním východiskem. Tak se také naše
země pohybuje a velmi si klademe otázku: co vložit mezi obec a centrální stát. Jestli
vložit něco, jaké by to případně mohlo mít výhody, co by to vyřešilo, co by to
znamenalo naopak za minusovou položku, jaké mezivrstvy - máme dost poslanců už: to
by vznikli noví poslanci, nové poslanecké sbory, zemští poslanci, to by vznikly zemské
631
269
vlády, prostě další ohromné byrokratické útvary a je to velmi seriozní otázka o vnitřní
struktuře českého státu.“ Dneska „samozřejmě každý rozumný člověk ví, že stát má
řadu nezastupitelných funkcí. Nejsme anarchisté: nikdo z nás a nikdo z nás nic
takového samozřejmě nenavrhuje, aby stát zmizel, aby se stát vypařil.“ 632
VK: VÚSC by sice jistě mohly v něčem lidem pomoci, ale „nepřeceňoval bych
to“. Ty jejich peníze budou na „úkor“ něčeho, „ty peníze mohly jít do vašich obcí“ a
místo toho je dostanou kraje. „Já si myslím, že decentralizovat stát, to znamená
rozdrobit ho na menší státečky a na menší celky, které pořád budou rozhodovat za
občana. To je špatný cíl. Já myslím, že občan nechce, aby stát, byť v Praze nebo
v Ostravě, rozhodoval za něho. Takže privatizujme, liberalizujme, deregulujme,
nechme občany, nechme podniky, aby rozhodovaly a ten stát na jakékoliv úrovni se z
toho pokusme vytlačit.“ 633
Vznik krajů jako výsledek byrokratického nařízení? Je to dobré řešení? VK:
„Může dojít k opravdu dobré dohodě, která vznikne zvenku? Víte, že všechny dělení
nebo spojování tu v minulé době byly úspěšné jen tehdy, kdy to dělali ti vlastní lidé,
kteří se buď dělili nebo spojovali ty země samy. Nevyšlo (to, PA) zvenku. Tím, že (to,
PA) nevyšlo zvenku: tak je (ten výsledek, PA) stabilní.“ 634
JL: „Já jsem pro to, aby se umírňovala úloha státu tam, kde je to možné. Tam,
kde je potřeba silný stát: samozřejmě ano, ale tam, kde je to možné, ve věcech, o
kterých jsem hovořil, kde je možné se podělit o moc, ať už to je VÚSC, neziskové
organizace atd., tak není třeba, aby o lékařských komorách, advokátních komorách,
aby rozhodoval státní úředník. Já si myslím, že je možné komorám určitou kompetenci
svěřit. Je možné zřídit penzijní fondy namísto toho, aby to rozdělovali úředníci na
ministerstvu financí. Je možné svěřit určitou kompetenci VÚSC namísto, aby se to
632
633
634
270
řídilo z Prahy.“ „A chtěl bych říci další věc. Otázka posilování úlohy státu mne
zneklidňuje a vedeme o tom velkou diskusi a je vlastně předmětem mnoha sporů v
koalici. Všechny ty věci, o které vedeme spor, mají jednoho společného jmenovatele:
otázka vyšších samosprávných celků, neziskových organizací, otázka navracení
majetku atd. Všechno souvisí s neochotou podělit se o kompetence, chcete-li s
neochotou podělit se o moc. O moc s občanem. A já jsem přesvědčen, že mezi státem a
občanem musí existovat něco. U nás se často říká: ve jménu občanů, ale ve skutečnosti
se posiluje role státu. Dělba moci nemůže být hostina politických stran, kde lidé jsou
jenom diváci, ale prostě tam občan musí být váženým spolustolovníkem. A proto jsem
přesvědčen, že ony tradiční hodnoty, které musí stát mezi občanem a státem: jsou
přirozená společenství. Nejzákladnější rodina, v tom stavovském smyslu komory.“ 635
„Lidé chtějí a cítí, že je nutnost otevřít tu energii, která je v celém tom neziskovém
prostoru atd.“ 636
635
636
271
17. POLITIKA BY NEMĚLA BÝT ELITÁŘSKÁ
„Je v naprosté shodě s lidskou přirozeností, že existují právně politické
struktury, které poskytují všem občanům stále lépe a bez jakékoli diskriminace účinnou
možnost podílet se svobodně a aktivně na stanovení právních základů politického
společenství, na řízení veřejných záležitostí, na vymezení pole působnosti a cílů
různých institucí a na volbě vládních činitelů. Ať tedy všichni občané pamatují na své
právo a zároveň povinnost užívat svého svobodného volebního hlasu k podporování
obecného blaha.“ 637
„Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem.“ 638
Václav Klaus a také Josef Lux se snažili mj. zdůrazňovat roli občanské politiky
a společenské angažovanosti, i když každý svým specifickým způsobem. Tedy o
věcech veřejných by měli mít možnost většinou rozhodovat přímo občané
prostřednictvím svých volených zastupitelů. Politika není doménou pouze několikati
privilegovaných jedinců, odborníků, straníků, vysoce postavených a namyšlených
papalášů, evropských úředníků nebo nějakého elitního klubu. V podstatě každý občan
může kdykoliv vstoupit do politiky, stát se zastupitelem a může usilovat svobodně o
změnu toho, co se mu ve společnosti nelíbí. Samozřejmě VK stál s JL na straně
zastupitelského pojetí demokracie s občasnými prvky přímé demokracie (referenda
pouze v naprosto zásadních otázkách).
VK: „Ne, ne, nepodceňujte obyčejného diváka: on není o nic hloupější než my
tři tady prosím vás.“ „Mám plnou důvěru v občana voliče, že on se rozhoduje
racionálně, že on uvažuje, dívá se na sebe, na svět kolem sebe, měří, zvažuje,
vyhodnocuje a podle toho si udělá svůj úsudek.“ 639
637
638
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Kazatel, 4:14, Biblion, Praha, 2009, s. 838.
639
272
Klaus: „Na straně jedné nemám rád taková silná slova, že se z vrchu rozhlížím
po této zemi a říkám si, že ta země je taková nebo onaká, to je strašně elitářský,
moudrý přístup, který já nemám v sobě zabudován, /.../.“ 640
JL: Zkrátka: „Já si nepřeji, abychom budovali elitářskou společnost.“ 641 Právě:
„protože křesťanští demokraté nechtějí budovat nikde na světě ani u nás nějakou
elitářskou společnost“. 642
640
641
642
273
18. OPOZIČNÍ SMLOUVA
„Zrušena bude vaše smlouva se smrtí, padne ta vaše dohoda s podsvětím.“ 643
´Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice
uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou
stranou´ - tzv. Opoziční smlouva z 9. července 1998 - představovala pokus Václava
Klause o pevné stabilizování české politické scény až do roku 2002 (později
zamýšleno jako časově neomezený pakt). Jejím výsledkem byla mj. porážka Josefa
Luxe a KDU-ČSL, dále opozičního křídla někdejších rebelujících členů ODS (Unie
svobody) po pádu vlády v listopadu 1997. Smlouva umožnila ńerušené´ fungování
menšinové vlády Miloše Zemana. Dvacátého šestého ledna 2000 byla doplněna
specifickým dodatkem - tzv. ´Toleranční patent´ - s cílem zajistit bezproblémové
přijetí státního rozpočtu, změnu volebního systému do Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR. Opoziční smlouva se stala předmětem nepřekonatelných rozporů mezi
VK a JL. Klaus považoval Opoziční smlouvu za to nejlepší řešení pro celou zemi.
Stabilita politického prostředí pro něj byla v daný moment důležitější než zachování
čisté parlamentní demokracie nebo dosavadních ústavních principů a zvyklostí. Josef
Lux zase naopak cítil, že tato smlouva likviduje jakoukoliv možnost fungování
opravdové a svobodné opozice v celé ČR, že vytváří naprosto novou situaci, která
nemá svou oporu v Ústavě ČR, že mj. ruší právo poslanců na to, aby hlasovali
v souladu se svým svědomím, jde o tichou velkou koalici aj. Opoziční smlouvu
oficiálně vypověděl předseda ČSSD Vladimír Špidla dopisem Václavu Klausovi
v dubnu roku 2002.
Vznikla podpisem Opoziční smlouvy tichá koalice ODS s ČSSD a směřuje snad
ČR k vytvoření systému pouze dvou velkých stran tak, jak to již mj. predikoval
643
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Izaiáš, 28:18, Biblion, Praha, 2009, s. 899.
274
satirický pořad Gumáci TV Nova z roku 1996? 644 VK: „Já bych zaprvé moc poprosil,
abychom nehledali paralely a nepřirovnávali to k panu Mečiárovi a Kováčovi 645 apod.
Já si myslím: že to co se událo u nás, je bohužel výsledek voleb (19. - 20. 6. 1998, PA),
bohužel výsledek toho, jaká procenta jednotlivé strany dostaly, bohužel výsledek toho,
jak se chovaly dvě menší středové strany, myslím lidovci a Unie svobody a ta Opoziční
smlouva byla pro nás východisko z nouze. Pro nás to není žádné vítězství, které
bychom oslavovali a opěvovali vítězství, které bychom chtěli docílit apod. Pro nás je to
realita, pro nás je to výsledek a já myslím z výsledků možných: je to ten nejméně
špatný. Takže trvám na tom, že to je Opoziční smlouva. My, jak dobře víte, v žádné
vládě nebudeme, my také nehodláme podporovat návrhy, zákony, náměty této vlády,
nebo teda předpokládám, že budou takového typu, že pro ně nebudeme hlasovat a
dobře vím, že pouze lidé, kteří tomu nepřejí, kteří se dostali trochu mimo to, co oni
chtěli, takže to nazývají, tomu dávají jiná jména, jiné přívlastky než je dáváme my, to
já dobře vím.“ Nicméně Václav Klaus řekl na mítinku v Olomouci ještě před volbami
do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z roku 1998 následující
vyjádření: „My jsme sociální demokracii před dvěma lety o něco takového - rozumí se
toleranci menšinové vlády - neprosili a nežádali. Jakákoliv forma podpory vládě
sociální demokracie v čele s člověkem, který hovoří o spálené zemi: je pro nás bohužel
nepřijatelná.“ VK dále reaguje: „Já myslím, že v tom není žádný protimluv. My jsme
prostě chtěli dostat co nejvíce hlasů; my jsme chtěli volby vyhrát; my jsme se nesmírně
zaradovali, když se spočetly výsledky voleb; my jsme nejenom náš výsledek uviděli, ale
když jsme uviděli, že strany další, které by se mohly řadit k pravo-levé koalici tzn.
strana lidová, Unie svobody, dostaly svých devět a 8,5 procenta hlasů, mohlo
vzniknout 102 poslanců, kteří by podpořili středo-pravou, pravo-středovou koalici, ale
vy dobře víte, že zejména lidovci tuto hru rozehráli od začátku úplně jinak. A určitě si
vzpomínáte i ve vaší televizi hned v sobotu večer 20. 6. po volbách, co říkal pan Lux.
On prostě chtěl ne Opoziční smlouvu: on chtěl uzavřít, podepsat koalici, velkou koalici
s panem Zemanem. Já myslím, že to každý v této zemi dobře ví. A pro nás to - opakuji
644
645
Michal Kováč - zastával úřad slovenského presidenta v letech 1993-1998.
275
znova - žádné vítězství není.“ „My jsme odmítali myšlenku velké koalice. Já jsem
mnohokrát říkal na každém mítinku, že velká koalice, to je krizová situace, to je věc,
která je vhodná pro moment nějaké národní katastrofy atd. To nenastalo, nicméně
nastala zvláštní povolební situace, která prostě jiný výsledek nedala. Jiný výsledek
neumožnila a proto jsme kývli na věc, která se jmenuje Opoziční smlouva. My opakuji - jsme v opozici, my se nebudeme podílet na žádné vládě. Já fakt myslím, že
každý, kdo tomu chce rozumět, tak tomu takto rozumí.“ „My jsme se skutečně báli i
velké koalice lidovců a unionistů se sociální demokracií a my jsme se - opakovaně říkám velmi báli pokračování úřednických vlád, něco jako vláda Tošovský 2 nebo
Tošovského vláda v jiném provedení. Ano, to jsme umožnit nechtěli. Já si myslím, že
než takový ten nepolitický chaos, tak já jsem pro, aby si země prožila nějakou chvíli
levicovou vládu, aby věděla, co to je, aby levicová vláda mohla demonstrovat: jestli
byly správné jejich věty o spálené zemi nebo jestli nebyly správné tyto věty; někdy to
přijít muselo, jestli to muselo přijít už teď, já myslím, že bez Sarajeva a dalších
událostí to mohlo přijít třeba až v roce 2000, bohužel je to o dva roky dříve. Opakuji,
já se z toho neraduji, dělal jsem všechno pro to, aby se to tak nestalo. Bohužel jsme
dostali o 4,5% méně než sociální demokracie; kdyby to bylo jinak, mohlo to být
jinak.“ „My jsme žádnou společnou řeč nenašli.“ „Představte si, že by teda pánové Lux
a Ruml podepsali koaliční smlouvu, že by se skutečně podíleli s touto politickou
stranou sociálně demokratickou na vládě, já nevím, jestli byste tady dneska ukazovali
tyhlety obrázky podobného typu, jak reagovali představitelé těchto stran na sociální
demokracii.“ „My také nehodláme akceptovat věci, které tato vláda případně bude
dělat.“ „Já si myslím, že už jasný, ideový, politický střet bude nad vládním
prohlášením 18. 8. a tam si každý poslouchejme /.../.“ „Já musím opakovat, že ta
smlouva je smlouvou procedurální. Tzn. ta smlouva nemá programové aspekty, ta
smlouva neříká více privatizace, méně privatizace, více regulací, méně regulací /.../.
Nám se zdá, že ta smlouva je také reakcí na krizi modelu koaličních vlád. Já jsem si
několik koaličních vlád prožil a myslím, že ty koaliční vlády už takhle dál jít nemohly.
Prostě myšlenka, že by dvě menší politické strany vydíraly tu jednu větší způsobem, že
chtějí mít i předsedu vlády i většinu ve vládě atd. atd., to myslím, že tudy cesta už dále
276
nevedla a ta smlouva je také pokusem vykolíkovat jinak politické hřiště.“ „Já
nezakrývám, že krize koaličních vlád“ to vše způsobila a „já jsem vždycky pošilhával
po anglo-americkém modelu politiky, takže třeba přesun k něčemu takovému, jako je
většinový systém: já jsem určitě pro, i když opakuji: ve smlouvě takto nic přesného
není napsáno a je na to rok přemýšlet.“ Klaus také potvrdil, že Opoziční smlouva je
DOHODA SILNÝCH: „Já myslím, že můžete použít tato slova. Já bych použil o
trošku slova jiná.“ Víte, ono za všechno také může to „chování pana Luxe a chování
Unie svobody“. „Nikdo jiný nám tuto smlouvu nevnutil. My jsme jedině mohli zůstat
absolutně pasivními účastníky celého tohoto dění. Tato varianta tady byla. My jsme
mohli všichni odjet kamsi na tři měsíce na dovolenou, počkat jak si to zbývající
politické strany mezi sebou rozdělí a hrát s 27,7% roli zcela pasivní opozice. Tuto
variantu jsme opravdu měli a já to nezakrývám a myslím, že byste nás za to nechválili,
kdybychom zvolili takovouto variantu.“ Prostě bylo lepší „pokusit se o něco“ než jen
hrát roli klasické opozice. „Já si myslím, že ten pohár opravdu už přetekl a pro mne
například rozhovor pana Luxe minulý týden v Lidových novinách ve čtvrtek (15.
července 1998, PA) je prostě něčím nepředstavitelným. No a já jsem skutečně poprvé
prolomil své mlčení ohledně osoby předsedy strany lidové a zítra ráno (22. července
1998, PA) vyjde podle mého názoru zásadní článek o panu Luxovi v Lidových
novinách jako replika na ten jeho rozhovor. Já prosím, ať si to kdo má zájem přečte a
já mám pocit, že jsem 5 let mlčel, 5 let si hrál na loajálního předsedu vlády, který o
členech vlády nic výrazného neříká narozdíl od nich, co říkají o něm: teď jsem to
prvně prolomil.“ VK: Také bych chtěl jasně říci, že „ani vteřinu se nechystala“ velká
koalice ČSSD-ODS. V dané době sice s tímto názorem vystupoval pan Václav Benda,
jenž velkou koalici prosazoval. Nicméně prostě v demokracii to již tak podle Klause
chodí: názory se mohou na dané téma lišit. ODS byla vždycky demokratická strana a
je normální, když její členové mají „mezi sebou jednotlivce, který může mít jiný
názor“. Ano, Benda „by si přál velkou koalici“, nicméně zůstal ve svém pohledu na
věc osamocen. VK: Podle mne podpisem Opoziční smlouvy nevyhrála „ani jedna, ani
druhá“ strana, „obě něco získaly, obě tím něco ztratily“, ovšem faktem je: signatáři
dokumentu si myslí, že ODS a ČSSD tím ńěco´ získaly na úkor těch dvou menších
277
stran, tedy na úkor lidovců a Unie svobody. Jak by se situace vyvíjela, pokud by
Opoziční smlouvu podepsala ČSSD s komunisty? VK: „Pokud by součet těchto dvou
stran dal více než sto členů Poslanecké sněmovny, pokud by byly ony schopny mezi
sebou uzavřít koalici, tak bych mohl skřípat zubama, mohl bych psát útočné články,
mohl bych říkat, že komunisté se dostali do vlády, ale též by mně nic nezbylo. Též bych
byl odsouzen do role opozice a myslím, že bych tuto roli musel hrát.“ Podle Klause
vládní prohlášení nové Zemanovy vlády bude sice v zásadním rozporu s programem
ODS, ale to neznamená, že bude vypovězena Opoziční smlouva, nebo vznikne velká
koalice. VK: „Samozřejmě jsou meze“ té smlouvy. Ona je pouze „procedurální“ a
„může platit v kterémkoliv dalším volebním období“. Já doufám: soc. dem.
„nezneužije smlouvu“ ke krokům vymykajícím se normálu politického života v ČR. „S
tím souvisí úřednické vlády, s tím souvisí vlády, které neodpovídají výsledkům voleb
apod. Podívejte: vznikla teď přeci vláda, mimochodem tolerovaná sociální demokracií,
myslím vláda Tošovského: nikdo nepronášel žádné dramatické diskuse v televizích,
považovalo se to za samozřejmost,“ vždyť také moje vláda „před dvěma lety byla též
tolerována sociální demokracií tím, že sociální demokracie odešla ze sněmovny při
hlasování o důvěře vlády před dvěma lety: také se v tom neviděl žádný konec světa,
myslím, že jediný rozdíl je ten, že tehdy se to dohodlo za asistence či vedení pana
presidenta a tentokrát si to dohodly dvě politické strany samy bez asistence pana
presidenta. To je jediný rozdíl roku 1996 a 1998 a tehdy z toho nebyla mediální hra a
mediální útok a teď prostě je.“ Klaus také rozhodně nechtěl vytvářet v ČR nějaký
presidentský systém nebo ho jakkoliv připravovat. 646
JL: „Já na začátek musím dosvědčit, že sociální demokraté a konkrétně pan
předseda (Zeman, PA) skutečně se snažili maximálně o to, aby se tady vytvořila
většinová vláda. A my jsme o to usilovali také: že se to nepodařilo, není naší vinou. Ale
současně je potřeba říci, že to řešení, které se přijmulo: není prostě standardní. Kdyby
se řeklo, dobře, tak se nepodařila sestavit většinová vláda, pak by asi nastalo druhé
kolo, kdy by tuto povinnost měl pan Klaus, předseda ODS. Druhé kolo víme, že ani
646
278
nezačalo. Ale kdyby - připusťme - se sociální demokraté chtěli vyhnout druhému kolu,
tak tady byly dvě možnosti. Buď vytvořit viditelnou velkou koalici, tak jak je to známé
ze světa a nebo vytvořit menšinovou vládu klasického typu, tak jak známe v severských
zemích, která se ale nebude opírat o smlouvu o rozdělení moci, ale jenom o to, že ji
někdo podpoří a pak 4 roky se bude ucházet o důvěru ostatních parlamentních
politických stran, tedy opozičních stran. Ani jedno, ani druhé se nestalo. Tady se
prostě přijmula smlouva, která je něco horšího než koaliční smlouva: to je smlouva o
rozdělení moci navěky. Ta smlouva nehovoří o čtyřech letech. Ta hovoří, řekl bych, o
trvalé dělbě moci. A já myslím, že nejdříve je třeba se podívat: vlastně na čem je ta
smlouva založena a co se říkalo před volbami. Já mám tady a ČTK 647, jistě i další,
mají vaše vyhlášení pane předsedo (Zemane, PA), když jste mnohokrát řekl, že
spolupráce s ODS je nemožná. Je pravda, že před volbami už jste byl trochu
úspornější v těch vyhlášeních. Václav Klaus ještě před volbami mobilizoval, kdy 10.
června tohoto roku (1998, PA) řekl: ´Kategoricky prohlašuji, že spekulace o tom, že
ODS bude po volbách tolerovat menšinovou vládu sociální demokracie jsou
neopodstatněné a nesmyslné.´ a 13. června: ´Jakákoliv forma podpory vládě sociální
demokracie v čele s člověkem, který hovoří o spálené zemi pro nás bohužel nepřipadá
v úvahu.´ Tzn. tato všechna slova zazněla a tato smlouva mezi ODS a sociálními
demokraty je tedy založena na nepravdě. Kdybych to řekl silněji: na lži těchto slov,
která prostě zazněla před volbami. A když bych se podíval na tu smlouvu jako takovou
a porovnal ji s Ústavou, kterou tady mám k dispozici: tak ten článek 6 vaší smlouvy,
který vás zavazuje vzájemně, že vždycky ten, kdo bude v opozici, tak vládě nevysloví
nedůvěru, dokonce kdyby se o to někdo pokusil, tak že to zmaří: to je prostě v rozporu
s duchem Ústavy jako takové. V článku 23 a 26 Ústavy je napsáno, v článku 23 je slib
poslance, který říká, že bude vykonávat svůj mandát v zájmu všeho lidu a podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí a čl. 26 říká, že poslanci vykonávají svůj mandát osobně
v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. Tzn. příklad: vy
jako vláda sociálních demokratů případně budete vládnout špatně, budete vládnout v
neprospěch lidí této země a poslanci ODS zavázáni touto smlouvou vám prostě
647
Česká tisková kancelář - vznikla roku 1992 jako jedna z národních tiskových a informačních agentur.
279
nemohou vyslovit nedůvěru. Byť by si to některý z nich myslel. A to je prostě
špatně.“ „V článku 68 Ústavy se říká, že vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. A
tady ta dohoda, kdy jakoby opoziční ODS, která opoziční samozřejmě není, se tady
zavazuje, že Vám důvěru nevysloví. To je prostě popření základního smyslu opozice. A
kdyby se tady udělala velká koalice mezi vámi viditelná a kdybyste se za to nestyděli,
tak by se odstranily možná tyto výtky. Nicméně ta smlouva je horší v tom, že jakoby
natrvalo dělí moc mezi vás a mezi ODS a jaksi uvažuje o tom, že trvale tady prostě
bude tato opozice vynulována, vygumována, protože se vlastně opozice vzdává z této
smlouvy svého nejzákladnějšího práva, když prostě vláda vládne špatně: tak ji vyslovit
nedůvěru.“ Zeman argumentuje tím, že koaliční smlouva z roku 1996 byla podobná.
Tehdy prý Lux a další členové vlády dokonce zakázali vlastním poslancům
interpelovat; vždyť také nikdo z řad poslanců ODS a ČSSD proti Opoziční smlouvě
neprotestoval; kdyby se uskutečnily další předčasné volby, tak by se pravděpodobně
opět vrátili do Poslanecké sněmovny republikáni, kteří po předčasných červnových
volbách roku 1998 nepřekročili pěti procentní hranici nutnou ke vstupu do sněmovny.
Zeman dále vysvětluje: velká koalice nemůže vzniknout již z programového důvodu.
Přeci ODS a soc. dem. - jejich programy - se „vzájemně anihilují“. Tyto strany spolu
nemohou vládnout. Lux: „Vy víte pane předsedo (Zemane, PA) stejně jako já, že tato
smlouva není jediným možným řešením. Je velmi nestandardní a je kočkopes v tom
smyslu, který jste vy i ODS kritizovali ve smyslu nestandardních řešení. Protože kdyby
vaše mise byla neúspěšná, tak se otevřelo druhé kolo a jednal by Václav Klaus. Kdyby
vy jste neuzavřeli tuto smlouvu, tak jste mohli říct: budeme menšinová vláda, podpořte
nás a pak už se budeme ucházet o vaši důvěru. Ale vy jste si tady dali závazek, že ODS
nevysloví nedůvěru. To je něco jiného. Nebo jste mohli udělat viditelnou velkou koalici,
pak je to něco jiného, ale toto je rozdělení moci prostě navěky. A co se týká toho, že to
poslanci projednali: poslanci to projednali teď, ale vy budete nějak vládnout a
poslanci mají povinnost v demokracii proti tomu prostě vystupovat, budete-li vládnout
špatně, tzn. skutečně je to velká koalice, je to dohoda o rozdělení moci. Já uvedu
příklad: já jsem tady někde v ČTK našel před volbami slova předsedy ODS, který
hovořil o tom, že při četbě vašeho programu, nebo někde to řekl, že mu je z toho
280
ńevolno´, že prostě ten program je velmi špatný. A teď si představte, že tento člověk vázán Ústavou - by měl podle svého svědomí hlasovat a on současně podepíše to, že
vám prostě nevysloví nedůvěru, byť z vašeho programu mu je nevolno, tzn. buď se mu
zlepší jeho nevolnost a nebo prostě to je opravdu jenom o moci a ještě jeden argument
o tom devadesátém šestém. Vy pane předsedo (Zemane, PA) víte stejně jako já, že to
není stejné. V devadesátém šestém nebyla tady žádná většina. Ani na jedné, ani na
druhé straně. Teď tady těch 102 hlasů: i když s otazníkem bylo. Ale co je nejhlavnější,
v devadesátém šestém vy jste se nezavázali k tomu, že vládě nevyslovíte nedůvěru. Vy
jste dokonce několikrát usilovali o to, abyste ji vyslovili nedůvěru. Sám to víte, že
několikrát jste ten problém nastolili. Kdežto tady je závazek ODS, že to neudělá,
/.../.“ Zeman se dále otevřeně vyslovil pro zavedení většinového volebního systému.
Naprosto odmítl uznat Luxův argument o nestandardnosti nebo neústavnosti Opoziční
smlouvy a nepřijal snahu předsedy KDU-ČSL vysvětlit nepřijatelnost této smlouvy na
příkladu Británie, tedy kdyby podobný dokument podepsali britští konzervativci
(Conservative and Unionist Party) a labouristé (Labour Party). Miloš Zeman zkrátka
nazval danou politickou situaci ODS: Je to „smluvní opozice“.
648
Lux: „Pane
předsedo (Zemane, PA) co tady říkáte smluvní opozice. Vy někde na světě znáte
smluvní opozici? Prostě ODS se s váma dohodla, podepsala s vámi smlouvu o dělbě
moci. ODS není v žádné opozici. ODS podle této smlouvy je váš partner a zavázala se,
že vám žádnou nedůvěru nevysloví.“ „Nejzákladnější povinnost opozice je v
demokracii, že když vláda vládne špatně, tak ji vyslovím nedůvěru. Tohoto základního
práva opozice se tady ODS vzdala; ODS není žádná smluvní opozice, natož aby byla
opozicí.“ „Vy můžete říkat co chcete, ale nesmíte ohlupovat lidi. Víte, já jsem někde
zaznamenal, že vy jste někde řekl, že ten, kdo si myslím, že je to koaliční smlouva, že
má nedostatek inteligence (souhlasné Zemanovo zamručení, PA). A mne to trochu
mrzí, protože vy jste sestoupil na úroveň, kterou já velmi dobře znám. Když jsme byli v
koalici s ODS, tak když jsme - řekl bych - vyslovovali svůj názor, když jsme usilovali o
prosazování programového prohlášení, tak jsme byli nazýváni všemi různými jmény.
Jako bezcharakterní, já hadem atd. Byla to snaha diskreditovat toho protivníka. A
648
Podle Zemana poprvé použil toto slůvko sám Václav Klaus.
281
jestliže vy říkáte, že ten, kdo si myslí, že ta jeho pozice, že má nedostatek inteligence,
čili jinými slovy, že je hlupák, tak vlastně používáte totéž. V demokracii totiž
diskreditovat politického protivníka je nejenom nedemokratické, ale hlavně v tom není
žádný argument. Vy jste přece tuto dohodu prostě podepsali. A vy musíte odpovědět na
to, jestli někde ve světě taková dohoda je. Nikde ve světě není. Ve světě, kde je
poměrný systém, ne v Anglii, v té kontinentální Evropě, tak existují koaliční vlády,
nebo vlády klasicky menšinové, nebo velká koalice klasického typu, která se za to
nestydí: vy jakoby máte strach to voličům říct, ale je to tak. Prostě ten kočkopes, který
jste vytvořili: není nikde na světě, to je potřeba si jasně říci. A jestliže já jsem slyšel
věty o selhání koaličního vládnutí, tak je potřeba si říct, třeba v těch minulých vládách,
proč vlastně to je, jestli náhodou to není tím, že ta větší politická strana se snažila ty
menší buď je koupit a nebo je prostě potlačit. Jestli tady nebyl nedostatek prostě
politické kultury. A já si myslím, že to hodnocení u nás je prostě trochu sporné; ti naši
odborníci, např. onen šéf Ústavu státu a práva: víme, že byl kandidát za ODS na
křeslo ministra spravedlnosti v té pobalíčkovské éře, pak se stala paní Parkanová 649.
Já si myslím, že spíš je třeba se podívat, jak se na to dívá onen svět kolem nás. Já tady
mám několik reakcí. Německý General-Anzeiger (významné německé noviny, PA) říká:
´Velká koalice proti vůli Čechů´, Le Soir francouzský (významné belgické frankofonní
noviny, PA) říká, že: ´je to paradoxně Václav Klaus, vůdce bývalé pravicové koalice,
kdo v České republice otevřel levici dveře k moci.´, v Anglii pan politolog Williams 650
považuje tuto koalici za velmi ńeobvyklou a nestandardní´, Lukin z Moskvy 651 říká, že:
´kočka si nejprve hraje s myší´.“ Také „Herald Tribune (International Herald Tribune významný americký deník, PA) ódsuzuje´ atd. DPA (Deutsche Presse-Agentur -
649
Vlasta Parkanová - roku 1989 spoluzakládala Občanské fórum v Táboře. V letech 1990 až 1992 byla
poslankyní Federálního shromáždění nejprve za OF a posléze za ODA, jejíž členkou se stala v prosinci 1991.
Poslankyně kontinuálně od roku 1996 a ještě stále roku 2010. V parlamentních volbách z roku 1998 byla zvolena
do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jako nezávislá na kandidátce lidovců. V červenci roku 2001 vstoupila
do KDU-ČSL a roku 2009 do strany TOP09. Byla mj. ministryní spravedlnosti v letech 1997-1998 a obrany
(2007-2009).
650
Kieran Williams - přednášel na Škole slovanských studií Londýnské university.
651
Vladimír Petrovič Lukin - zakladatel ruské strany Jabloko, dlouholetý poslanec a bojovník za lidská práva.
282
významná německá tisková agentura, PA) říká: ´Češi nemohou uvěřit svým očím.´
Mečiar vítá ńástup procesu stabilizace a konsolidace v ČR.´ Nezdá se vám podivným,
že jediná pochvala je od pana Mečiara.“ Předseda soc. dem. kontruje: o stabilitě v ČR
rozhodnou voliči a nikoliv zahraničí; naše strany ČSSD a ODS si jistě uchovají svůj
program, nezradí své voliče. Zeman dále svalil vinu za nezdar společné vlády
s menšími stranami na Unii svobody. Dodal: poražení by se měli chovat důstojně.
Zkrátka to tak je a vy byste měli uznat tuto naši „procedurální dohodu“ s ODS
v podobě Opoziční smlouvy. JL: „Vy předně víte, že to není procedurální dohoda,
protože jestliže se rozdělují křesla, jestliže se říká, že se nevysloví nedůvěra, tak to
prostě není procedurální dohoda: je to dělba o rozdělení moci ne na 4 roky, na
doživotí, na věky věků. A proti té smlouvě my samozřejmě budeme vystupovat. Ještě co
jste řekl: vítěz a poražený. Vítěz voleb jsou sociální demokraté. To jste Vy: já jsem vám
také poblahopřál. Několikrát. A myslím si, že politické strany a politici vyhrávají a
prohrávají ve volbách. Pak se vedou nějaká politická jednání. Myslím si, že pouze v
komunismu končili političtí vůdci buď v hrobě nebo v base, ale v demokracii: jestliže
politický vůdce či politická strana, která má nějaký program, má nějaké představy, má
nějaké ideje, je nemůže v té vládě uskutečnit, tak prostě jde do opozice. My jsme
nemohli být ve vládě s komunisty, což byla také jedna varianta, protože prostě to není
možné. A já si myslím, že z těchto jednání nevycházejí poražení a vítězové. V těchto
jednáních někdo jde do vlády, někdo do opozice, někdo poruší pravidla, někdo poruší
to, co říkal, někdo to neporuší atd. Já si myslím, že vítězem těchto voleb jsou sociální
demokraté a poražení z těchto jednání odcházejí voliči sociálních demokratů a voliči
ODS.“ Zeman: někdo tu odpovědnost prostě musel převzít. Pokud do toho nikdo jiný
nechtěl jít, tak prostě to musela být soc. dem. ČSSD si nemohla dovolit odejít jako
vítěz voleb do opozice: to by znamenalo porážku. JL: „Já si myslím, že v demokracii
prohrává ten politik, ta politická strana, která se zpronevěří tomu, co hlásala, která se
zpronevěří tomu, o co usilovala, a která v touze po uchopení moci nebo na druhé
straně po zachování moci: je schopna všechny tyto limity překročit. To si myslím, že je
prohra, v tom se lišíme.“ Zeman: „Ne: nelišíme /.../.“ a opět zdůraznil, že soc. dem.
tolerovala také pravicovou vládu z roku 1996. Lux: „Ale vy víte, že v devadesátém
283
šestém, já už jsem to řekl, jenom opakuji, to bylo přece jinak. Tenkrát koalice ODS,
KDU a ODA tolerovala tuto vládu, dohodla se na nějakém rozmístění postů ve
sněmovně, ale neuzavřela se žádná dohoda, že se neuzavře nedůvěra vládě. Vy jste šli
dál: vy jste si rozdělili tuto moc ve snaze navěky a já jsem přesvědčen, že se Vám to
nepodaří.“ Předseda ČSSD Zeman řekl: to není pravda; jenže někdy není jiné řešení;
všichni vědí, že já jsem „zásadně proti nepolitickým vládám“, že za 4 roky mohou
voliči rozhodnout jinak, dát jiné dvě nejsilnější strany k moci. JL: „Tato dohoda prostě
popírá to, proč vaši voliči dali hlasy vám proti ODS a voliči ODS podlehli mobilizaci
Václava Klause proti Vám. Tato dohoda je ve světě unikátní, protože nikde v
demokracii takováto dohoda podobného typu nebyla uzavřena. A já jsem přesvědčen,
že je prostě proti demokracii, proti zájmu lidí v této zemi a jsem přesvědčen, že i přes
to, že jste ji uzavřeli, že tady nebude navěky.“ „Přece problém těchto menších stran je
problém celé této země, podobně jako v ekonomice se zabraňuje monopolu z dobrých
důvodů, protože monopol je v neprospěch všech lidí v zemi: tak i v politice se musí
zabránit monopolu a toto je návrh na monopolní dělbu moci.“ „Já si myslím, že vy jste
na tom trochu lépe (Zeman a ČSSD, PA), protože vy jste to levicové prostředí za dobu
své opozice prostě si osvojili, ale to pravicové prostředí prostě nepatří ODS (Lux se
přihlásil k pravici, PA). Poměr ODS vůči skutečné opozici, což je v tuto chvíli Unie
svobody a KDU-ČSL, je 3:2, počítáno mandáty i procenty. Tzn. tady ODS si nemůže
touto smlouvou jaksi osvojit právo na to, že ona tady (rozhoduje, PA).“ Miloš Zeman
nyní nabídl Luxovi korektní komunikaci a spolupráci. Předseda KDU-ČSL se ovšem
spíše soustředil na ideu spojení lidovců s Unií svobody. Toto spojenectví viděl jako
jedinou naději pro ČR, jako poslední baštu opravdové liberálně-konzervativní opozice
na pravici. JL: „Já jsem přesvědčen, že pokud v Unii (svobody, PA) zvítězí ten názor řekl bych - více pro evropský, méně ideologický, tak že je to možné, protože tyto strany
mají blízké programy. Myslím si, že je to samozřejmě dlouhodobá záležitost a nás teď
v dohledné době čekají především volby do Senátu, kde chceme společně postupovat a
zabránit oněm zásadním změnám Ústavy, které se chystají v této zemi a myslím si, že
toto spojenectví a toto partnerství je jedinou skutečnou opozicí. Smluvní opozici si
nechte na vaše sedánky s ODS. Smluvní opozice je hloupost. Prostě Unie svobody a
284
KDU-ČSL jsou jedinou skutečnou opozicí vůči této smlouvě, která nemá ve světě
obdobu. Vůči sociálním demokratům jsem přesvědčen, že budeme konstruktivní opozicí.
Tzn. dobré věci, které budou ve prospěch lidí této země, budeme podporovat: špatné
věci podporovat nebudeme. Ale budeme opozicí také vůči ODS, která se zpronevěřila
svým slibům a touto opozicí chceme tady vytvořit věrohodnou alternativu
konzervativní politiky, která prostě proti této neseriozní politice, kterou tady ODS
předvádí, se bude snažit“ vystupovat. Zeman ovšem připomíná neserióznost Unie
svobody. Roku 1998 si podle něj vysloužila negativní nálepku při jednání o možnosti
vytvoření vlády, což lze přičíst jejím „razantním změnám stanovisek ze dne a na den“;
„Je mi líto: já prostě nemohu pokládat za seriozního a korektního partnera toho, který
říká večer něco jiného než říkal odpoledne.“ Mimo další důvody proto musíme podle
Zemana změnit Ústavu, získat maximální čas mezi demisí a jmenováním nové vlády.
Předně je zapotřebí změnit volební systém. JL: „To, že je třeba upravit Ústavu, že tam
jsou věci, o kterých jste hovořil (Zeman, PA), které je třeba změnit: to samozřejmě ano.
Já jenom bych si přál, aby ta změna Ústavy nevznikala na sekretariátech ODS a
sociálních demokratů či na vašem společném nějakém sekretariátu ke změně Ústavy,
ale aby tato změna byla předmětem široké parlamentní diskuse všech parlamentních
stran: dokonce si myslím široké veřejnosti, protože Ústava je velmi vážná věc a Ústava
by neměla v demokracii být měněna jenom tím, že si to momentálně přeje nějaká
politická strana.“ „Já se obávám, že to, že to je ve vaší smlouvě s ODS, byla více
aktivita ODS, která vedena jakousi pomstou a myslím, že pomsta nemůže být program:
se snaží prostě tady zatlačit ostatní politické strany, možná i pana presidenta někde do
ústraní a já se nebojím většinového volebního systému ve smyslu německé zkušenosti,
kde je kombinovaný atd. a myslím si, že je to správné a také i náš úspěch v posledních
senátních volbách (15. až 16. listopadu 1996, PA) ukazuje, že zde křesťanští
demokraté mají šanci. Ale bojím se toho, aby někdo s klapkami na očích či na uších se
nesnažil jenom prostě takhle škrtat a vymezovat prostor pro své politické řekněme
konkurenty: to si myslím, že by (byla, PA) účelová (záležitost, PA).“ „Já si myslím, že
snaha osekat pravomoci pana presidenta a udělat z něj jakéhosi panďuláka prostě
nepatří do demokracie.“ „Ústavu je třeba korigovat, samozřejmě, ale v široké diskusi a
285
na základě odborných argumentů, nikoliv účelových.“ 652
Proč jste tolik tlačil pana Rumla do vlády s ČSSD a KDU-ČSL, když jste věděl,
že Unie svobody před volbami jasně deklarovala: Nešli bychom do koalice se
Zemanem a soc. dem. Lux: „My jsme hledali způsob, jak vytvořit většinovou vládu. A
víme, že těch variant nebylo příliš. Tzn. tito, se kterými jsme hovořili, své sliby
neporušili, ale alespoň Jan Ruml; porušili je ostatní.“
653
Nicméně pak vznikla
Opoziční smlouva. JL: „Ta dohoda o tom rozdělení moci je skutečně ve světě nevídaná.
Nikde ve světě taková dohoda neexistuje. Dovedete si představit, že by v Německu
CDU (Christlich Demokratische Union Deutschlands - významná německá
konzervativní strana, PA) a sociální demokraté (SPD - Sozialdemokratische Partei
Deutschlands - významná německá socialistická strana, PA) uzavřeli takovou dohodu;
to je prostě nepředstavitelné. A je potřeba říci, že ta dohoda skutečně je jakýsi
politický kartel a víme, že v ekonomice se bojuje proti kartelům ne proto, že by to
poškodilo třeba ty ostatní firmy, ale proto, že takový kartel ve svém důsledku poškodí
všechny spotřebitele, všechny občany a totéž platí i v politice a proto chceme, aby tady
existovala pluralita a proto chceme společně s Unií svobody, s DEU, s ODA a s
dalšími subjekty tady vytvořit alternativu.“ „Víte, já myslím, že není možné mít lidi za
hlupáky. Není možné lavírovat, to co se vyčítalo mně, není možné teď tady předvádět
konkrétně v tom, že opozice, neopozice, podpora, nepodpora. Víte, jestliže někdo řekne,
že to programové prohlášení, které dneska je na stole, je komunistické, socialistické, a
že ta vláda bude vládnout špatně, tak je otázka, proč ho tedy podporuje; buď totiž o
tom není přesvědčen a hraje tady jenom takový nějaký tyátr, ale je-li o tom přesvědčen,
že ta vláda bude vládnout špatně, pak přeci v demokracii nemůže takovou vládu
podpořit.“ Zůstala tedy nakonec po volbách v roce 1998 opravdu pouze jedna jediná
varianta: Opoziční smlouva? JL „To prostě není pravda. Tady bylo několik variant.
Buď sociální demokraté mohli být v klasické menšinové vládě, tzn. říci podpořte nás,
ale pak už žádná podpora, kdežto tady se ODS zavázala smluvně, že jim nikdy
652
653
286
nevysloví nedůvěru. Tzn. klasická menšinová vláda a nebo usilovat o to, aby byla
vláda většinová. Víme, že druhé kolo ani nebylo zahájeno.“ Kdyby sestavoval vládu
Lux, tak jaký by byl obsah jeho vládního prohlášení. JL: „Byla by to jednak jiná vláda,
jinak personálně složená než je dnes, nebyla by to ta vláda, kterou dneska vidíme, ale
já myslím, že by tam nebyli někteří jiní lidé a za druhé, co se týká programového
prohlášení, my bychom nikdy nešli s tím, že budeme slibovat všem všechno a snažili
bychom se poctivě říci, že prostě všechny tyto sliby nejsou možné, že budoucnost si
musíme odpracovat a to hlavní, co já vyčítám tomuto programovému prohlášení
(ČSSD, PA), které má krásné, ušlechtilé cíle, je to, že neříká, jak toho chce dosáhnout,
kde na to chce vzít peníze. Tzn. součástí tohoto programového prohlášení by byl taktéž
boj proti hospodářské kriminalitě, boj proti korupci, byl by součástí tohoto
programového prohlášení /.../ bylo by to směřování do NATO, do EU, ale současně
bychom předložili daňovou reformu a sociální reformu.“ JL: Víte, „je pravda, že tady
se spousta věcí stalo špatně, ale když se podíváme kolem sebe, tak řeči o spálené zemi
prostě nejsou pravda a každý to ví. A ti co říkali (ODS, PA), že někdo vede zemi tímto
špatným způsobem, tak přesto se s těmi (ČSSD, PA), kteří tuto zemi takto špatně vedli
spojili: nezdá se vám to zvláštní.“ „My jsme jako jediní nestanovili žádné předběžné
podmínky pro druhé kolo jednání (o společné vládě s ODS, PA). Tzn. podmínky
stanovila ODS /.../.“ „Já si myslím, že demokratický politik musí umět jednat. A také se
to ukázalo, že v době, kdy byla ať už stávka železničářů (4. - 8. 2. 1997, PA) či hrozba
hornické stávky (27. 3 - 2. 4. 1998, PA), že prostě jednání se vyplácí. Ale myslím, že v
těch jednáních není možné překročit určitou mez, určitou hranici. A ta hranice je v tom,
že by politik ztratil buď svoji tvář a nebo tvář politické strany, že by popřel její
program. Ta konkrétní hranice pro křesťanské demokraty byla v tom, že jsme nešli do
vlády s podporou komunistů. My jsme byli na dosah toho, abych já byl premiérem,
abychom byli ve vládě, ale s podmínkou podpory komunistů. Tuto hranici jsme
nepřekročili.“ 654
654
287
19. PRESIDENT ČR, ZMĚNA JEHO PRAVOMOCÍ A MOŽNÁ ZMĚNA
ÚSTAVY
„Bohatství přece netrvá věčně, netrvá ani koruna králů.“ 655 „Lepší je chudý a
moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit. Bývalý vězeň se
může stát králem, rozený král zase chudákem. Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod
sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi. Stanul v čele nespočetných
zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za
větrem.“ 656
Presidentem České republiky byl po většinu devadesátých let 20. století Václav
Havel. Jeho role byla již od listopadu 1989 natolik významná jakožto jistého symbolu
svobody, že byl opakovaně volen do své funkce až do roku 2003, kdy jej vystřídal
svěží Václav Klaus. V obecném povědomí veřejnosti se zahnízdil pocit hlubokých
ideových rozporů mezi předsedou ODS Klausem a presidentem Havlem. Oba dva
státníci se však k sobě vždycky chovali velice zdvořile, korektně, navíc si prokazovali
dokonce v dobách životních krizí vzájemnou úctu, podporu. Jejich myšlenkový a
hodnotový systém byl ovšem pro každého nastaven zcela jinak. Havel by jistě uvítal
rozšíření svých pravomocí. Klaus zase neměl v úmyslu jakkoliv posilovat
presidentovu roli. Pro Josefa Luxe znamenala osobnost presidenta důležitý pilíř
v celém politickém uspořádání země. Stavěl se do pozice tzv. hradního politika, čili
svou činnost mnohokrát opíral o Havlovy názory nebo projevy - ke Klausově nelibosti.
JL by za určitých okolností uvítal rozšíření presidentských pravomocí, ale samozřejmě
pouze tak, aby se posílilo presidentovo čestné postavení, aby se hlava státu nestala
pouze ceremoniální loutkou.
Lux o uzákonění významné role manželky presidenta a o jejím nároku na
vlastní státní úředníky: „Já si myslím, že to je možná taková pozdně prázdninová
655
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Přísloví, 27:24, Biblion, Praha, 2009, s. 826.
656
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Kazatel, 4:13-16, Biblion, Praha, 2009, s. 838.
288
bublina. Já bych chtěl říci zcela jasně, že autorita kohokoliv, tuto autoritu není možné
zakotvit do zákona, nemůže být dána tímto zákonem.“ Zkrátka „manželka presidenta
požívá určitých protokolárních výsad, které samozřejmě patří k tomu jejímu postavení,
ať už to je otázka ochranky, otázka auta, otázka určité korespondence atd., čili spíš si
myslím, že je-li někde nějaký pocit problému, tak je potřeba sladit to, co dneska
existuje se stávajícím zákonem o presidentské kanceláři a myslím, že by to nemělo být
nic víc.“ 657
VK v diskusi o Havlově kritickém novoročním filosofickém projevu z roku
1997: „Souhlasím s panem presidentem (Havlem, PA) v tom, že je rub a líc. On
hovořil o odvrácené tváři: no je rub a líc. Každá lidská společnost má své úspěchy a
neúspěchy a má své věci, které se jí podařily více, které se podařily méně. Chybou
tragickou by bylo, kdyby si ta lidská společnost, ta konkrétní společnost, ty neúspěchy
neuvědomovala. Tu druhou stranu neuvědomovala /.../.“ Prostě „a teď jde o to,
abychom se s těmi neúspěchy prostě nesmiřovali a já myslím, že o tom tady není sporu.
Já opakuji znova, kdo je více předmětem a obětí šarvátek politických než já, koho to
trápí víc a netěší než mne, takže samozřejmě, že bych já také mohl říci nešťastné
šarvátky politické.“ Ano: jsou prostě „Nechutné.“ Havel kritizoval přehnané
soustředění lidského života pouze na vydělávání peněz. VK: „Důraz na vydělávání
peněz: no nepochybně vydělávat peníze, nebo-li pracovat a být za to odměňováni, to
samozřejmě musíme, ale já bych neviděl tak černě tu naši realitu, protože takový ten
charitativní pohled na svět, to kolik se tady vynořilo organizací, institucí
charitativního, nadačního apod. charakteru: já myslím, že nebyl rok, kdy by politikové
a mohu-li mluvit za sebe: byli vícekrát v nejrůznějších charitativních institucích atd.,
čili já myslím, že ta společnost naše si tuto druhou stranu uvědomuje a čím více je
nám připomínána, tím lépe.“ Moderátor diskusního pořadu: Dopustili jsme se
obrovského omylu, když jsme z člověka udělali „jenom tvůrce zisku“? Klaus: „Ale já
657
289
myslím, že nic takového se u nás snad pro Bůh nemohlo stát /.../.“ 658
Koaliční rozhovory po volbách do Poslanecké sněmovny ČR v roce 1996 a
presidentova role. Josef Lux zdůrazňoval, že president nepřekročil své kompetence při
vyjednávání o podobě nové vlády a „naopak se ukázalo, že v té situaci, která tady po
volbách vznikla, úloha presidenta je podstatná. A já rozumím tomu, že pan president
prostě nechce být loutkou a také ani nemůže, protože se tady budují určité zvyklosti,
které vlastně souvisí s úlohou presidenta v našem ústavním systému a mám za to, že
pan president tuto úlohu zvládl s citem, s mírou, a že včas - řekl bych - předal tu
iniciativu už politickým subjektům.“ 659
Na konci června 1997 se Václav Havel zastal Klause a silně zkritizoval
novináře: „Tady se například po léta říkalo o našem premiérovi, že je arogantní. Dnes
můžeme pozorovat v televizi, že novináři se tohoto premiéra na cosi ptají a jediný, kdo
je arogantní: jsou oni. Skáčou mu do řeči, prostě nedovolí mu dopovědět myšlenku. My
můžeme pozorovat velmi nedobré věci. Já například nechápu: Tady jsou někteří
novináři, kteří co psali před listopadem nevím, nevzpomínám si na to a možná je lépe,
že to nevím, ale po listopadu velmi vehementně a energicky podporovali nový
demokratický režim, nové demokratické poměry a po roce 1992 se stali jakýmisi
fanoušky Václava Klause. Okřikovali ač začasté velmi sprostě každého, kdo měl jiný
názor, než náš pan premiér. A tito lidé nejvíc ublížili tomu premiérovi. A jsou to tito
lidé, kteří dnes: najednou ho posílají do jakéhosi propadliště dějin.“ Klaus o Havlovi:
„Já mu za ta slova děkuji, která řekl. A já mám strach, že ten novinářský fanklub u mne
skoro nikdy žádný neexistoval a já když si tak probírám jednotlivé chvíle od listopadu
1989, tak já tam pořád vidím nějaké zásadní spory a střety a představu o fanklubu
jsem nějak moc nikdy nebyl (neměl, PA), ale panu presidentovi za ta slova děkuji,
prostě oni vždycky vzniknou v novinářském světě jisté nevím co: hity prostě takové,
takže nejdřív je slůvko arogantní. Já bych si vždycky myslel, že je mnoho politiků
658
659
290
arogantnějších než já a zejména, že na mne je útočeno většinou způsobem daleko
arogantnějším, než já bych někdy vůbec udělal. O tom, že je překrucováno každé
slůvko dnes a denně, protože já jich říkám více než jiní, tak mne častěji než někoho
jiného.“ 660
Zhoršení Havlova zdravotního stavu v dubnu 1998. Klaus reaguje: „Přišlo to
velmi nečekaně, překvapivě.“ „Takže myslím, že každý s radostí slyší novější zprávu, že
je lépe, poleká se zprávy horší, takže věřím, že dojde k nějaké rychlé konsolidaci
situace a k rychlému uzdravení. Potřebuje to Václav Havel on sám osobně a myslím,
že to potřebujeme i my všichni.“ 661
JL: „To, že je třeba upravit Ústavu, že tam jsou věci, /.../, které je třeba změnit:
to samozřejmě ano. Já jenom bych si přál, aby ta změna Ústavy nevznikala na
sekretariátech ODS a sociálních demokratů či na /.../ společném nějakém sekretariátu
ke změně Ústavy, ale aby tato změna byla předmětem široké parlamentní diskuse všech
parlamentních stran: dokonce si myslím široké veřejnosti, protože Ústava je velmi
vážná věc a Ústava by neměla v demokracii být měněna jenom tím, že si to
momentálně přeje nějaká politická strana.“ JL: Prostě Klausova „pomsta nemůže být
program: se snaží prostě tady zatlačit ostatní politické strany, možná i pana
presidenta někde do ústraní a já se nebojím většinového volebního systému ve smyslu
německé zkušenosti, kde je kombinovaný atd. a myslím si, že je to správné a také i náš
úspěch v posledních senátních volbách (15. až 16. listopadu 1996, PA) ukazuje, že zde
křesťanští demokraté mají šanci. Ale bojím se toho, aby někdo s klapkami na očích či
na uších se nesnažil jenom prostě takhle škrtat a vymezovat prostor pro své politické
řekněme konkurenty: to si myslím, že by (byla, PA) účelová (záležitost, PA).“ 662
JL: „Já si myslím, že snaha osekat pravomoci pana presidenta a udělat z něj
660
661
19. 4. 1998, V pravé poledne, Česká televize, mj. Václav Klaus.
662
291
jakéhosi panďuláka prostě nepatří do demokracie.“ „Ústavu je třeba korigovat,
samozřejmě, ale v široké diskusi a na základě odborných argumentů, nikoliv
účelových.“ 663
Nominace kandidátů na úřad presidenta. JL: „Nominace presidenta by měla být
záležitostí nejenom tří koaličních stran, ale také sociální demokracie, společným
návrhem. Názor ODS zatím byl odlišný, ale jsem přesvědčen, že i zde dojde k určitému
posunu.“ 664
Lux o Havlově kritice cenových relací a chování pražských taxikářů: „Já
vnímám, že pan president nás chtěl upozornit na to, abychom si náhodou nemysleli, že
jsme středobodem světa, a že ti ostatní kolem nás chodí po špičkách a smekají klobouk,
ale abychom si uvědomili, že už se na nás dívají jako na docela normální zemi střední
Evropy, a že dojmy lidí, kteří sem jezdí, už nejsou z titulků v novinách, ale z jejich
konkrétních zážitků. Třeba s taxislužbou. A je tedy důležité, abychom byli na jedné
straně dostatečně sebevědomí, ale současně abychom nebyli příliš namyšlení. Nebo já
to v tomto sdělení vidím.“ 665
Klaus o komentování presidentských projevů: „Já myslím, že se stalo jistým
národním sportem, když pronese president projev, tak všichni čekají, co řekne pan
premiér na to a já to považuji za skoro nenutnou věc, která je trošku zbytečně
vyumělkovaná /.../.“ „Mně se zdá skutečně, skutečně zbytečné, abychom nějak chtěli
jednou větičkou něco takového říci.“ 666
Halík v debatě s Klausem o presidentovi Havlovi: Víte já bych si přál takový
politický model v České republice, kdy premiér je stranický představitel „nejsilnější
663
664
665
666
292
politické síly“ a president je „nadstranický“. „Je zajímavé, že u nás president, byť je
tedy tím prvním ústavním činitelem, zároveň reprezentuje také význačně /.../ takovou
tu morálně-kulturní roli, a že vždycky i pro ty další premiéry, politické, jasně politicky
profilované, to bude taková zkouška osobnostní, státnické zralosti, jak budou schopni
jaksi uznat a vytvářet takovou souhru a harmonii s tím nadstranickým presidentem a já
jsem vždycky rád, když v našem státě vidím, že něco takového je možné.“ 667
Klaus o Ústavě ČR: „Ústava je lidský výtvor, lidský výtvor, který vznikal také v
určité chaotické době dělení státu /.../.“ 668
Tzv. ńegativní vztah´ mezi Havlem a Klausem, který neustále zajímal v 90.
letech 20. století takřka celý mediální svět. VK: „Já myslím, že to je jeden z mýtů, který
se prostě vytvořil.“ „Já myslím, že naše vztahy jsou velmi korektní. Naše vztahy jsou už
dlouhodobé. Já myslím, že si všimli leckteří, že si tykáme.“ „A nepochybně máme sem
tam na něco odlišný názor.“ 669
Václav Klaus chtěl lépe vymezit Havlovy pravomoce, volal po jejich
„upřesnění“, varoval před zavedením presidentského vládního systému. Nechtěl vidět
Českou republiku v situaci dobového Ruska, kterému vládl president Jelcin 670 VK:
„Není to nějaký boj s presidentskými pravomocemi“, „je to vykolíkování hřiště“. No a
„já bych se strašně bál, aby došlo k něčemu, co bych zkratkovitě, zjednodušeně nazval
jelcinizací tzn. takové presidentské pravomoci, které umožňují v libovolných chvílích v
Rusku rozpouštět Dumu 671, nerozpouštět Dumu, když mu neschválí - Jelcinovi - jeho
vládu, tak pohrozit, že se rozpustí parlament atd., to jsou prostě jevy, které nemáme my
v naší Ústavě a já také nemyslím, že hrozí, ale já bych si dal velký pozor, abychom k
667
668
669
670
Boris Nikolajevič Jelcin - ruský president v letech 1991-1999.
671
Duma - označení pro dolní komoru parlamentu Ruské federace.
293
něčemu takovému nemohli sklouzávat, nemohli implikovat apod.“ Klaus pak prohlásil
o Ústavě ČR: Já „vím jak vznikala“, „nemyslím si, že mohl vzniknout super ideální
dokument“ a „nemyslím si, že to je urážka, pokud by se dala Ústava v několikati
bodech doplnit, vylepšit, zdokonalit.“ 672
672
294
20. ÚŘEDNICKÉ VLÁDY, MENŠINOVÉ A VĚTŠINOVÉ VLÁDY,
PŘEDČASNÉ VOLBY
„S mojí pomocí vládnou vladaři a panovníci právo určují. S mojí pomocí vedou
vůdci, velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.“ 673
Samozřejmě každý politik nebo politická strana si kladou jako jeden ze svých
hlavních cílů získání 51% hlasů v parlamentních volbách a sestavení jednobarevné,
většinové vlády. Ovšem takový úspěch se v demokratických volbách českého
poměrného typu povede jen zřídka. Posléze nezbývá nic jiného: než sestavit vládu
s ostatními programově spřízněnými politickými partajemi. Někdy se tak podaří
vytvořit většinové a někdy pouze menšinové vlády. Výsledek záleží na počtu poslanců
hlasujících pro danou vládu. V mnoha případech však nelze sestavit ani menšinový
kabinet. Tehdy mohou politici sáhnout k tzv. velké koalici, která kombinuje společné
vládnutí s vítězem voleb a druhé (zpravidla ideově a programově nepřátelské)
nejsilnější strany v přepočtu na mandáty v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Pokud již však nelze dosáhnout žádné reálné dohody vzniklé z voleb (včetně těch
předčasných), tak pak připadá často v úvahu varianta tzv. úřednické nebo-li
nepolitické vlády, která se snaží získat podporu napříč celým politickým spektrem.
Josef Lux a Václav Klaus byli společně mnoho let ve vládní koalici. Zpočátku
se oba dva stavěli proti úřednickým vládám nebo velkým koalicím. Postupně, když
vznikla roku 1996 menšinová vláda ODS, KDU-ČSL, ODA, bylo zapotřebí hledat také
další možné řešení. Pádem II. Klausovy vlády z roku 1997 přechází Josef Lux na
stranu podporovatelů vytvoření úřednické vlády. VK naopak. Lux dokonce prosazoval
po volbách do Poslanecké sněmovny z roku 1998 vznik velké koalice. Klaus byl proti,
nicméně uzavřel již zmiňovanou tzv. Opoziční smlouvu právě s ČSSD, což mnoho
politických komentátorů pokládalo za skrytou formu velké koalice.
673
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Přísloví, 8:15-16, Biblion, Praha, 2009, s. 791.
295
Lux předpovídá s humorem možnou velkou koalici KDU-ČSL, ODS, ČSSD.
„Politik musí být připraven na každou situaci, takže když tak rychle přemýšlím, tak asi
bych vzal oba dva. Pan Klaus je dobrý ekonom, ten by měl na starost tu příjmovou
stránku rozpočtu a sociální demokraté by si věděli rady s tou výdajovou stránkou
rozpočtu a tak vlastně bychom mohli splnit tu věc, ten požadavek navěky vyrovnaného
rozpočtu.“ 674
JL o nutnosti respektovat výsledek voleb a neuchylovat se k předčasným
volbám bez vyčerpání všech možností: „Já myslím, že je třeba ještě říci jednu věc:
představa politiků, že když se jim nelíbí výsledek voleb, tak že druhý den vypíšou volby
nové je - tak jak řekl pan Sládek - je trochu z jiného světa. Já si myslím, že
demokratický politik prostě musí respektovat výsledek voleb a tyto volby nepochybně
byly demokratické a je zodpovědností všech šesti předsedů tak, jak tady sedí: je otázka
kdo s kým je nebo není ochoten diskutovat tady /.../, za vývoj země. Samozřejmě nové
volby i v demokratické zemi jsou možné.“ 675
JL: „Já myslím, že není možné strašit lidi předčasnými volbami, protože jsem
přesvědčen, že ti, kteří přijmuli tuto zodpovědnost, tak nemůžou přistupovat k těmto
diskusím jako k nějakému provizoriu, jako k nějaké pouhé přípravě na nějaké blížící se
volby. Prostě tu zodpovědnost jsme přijmuli a také byla u pana presidenta potvrzena.
Z úst představitelů těchto politických stran. Myslím si, že není možné prostě říci:
nedopadly volby tak, jak si představuje ten či onen politik a proto pojďme volit znovu.
To skutečně je potřeba k tomu mít nějakou novou informaci, nějaký nový impulz. A
taky si myslím, že není možné si říci, nedopadly volby tak, jak si představuji a proto
změňme Ústavu, změňme systém třeba ve většinový atd. a prostě toho co já jsem
očekával dosáhněme nějakým jiným způsobem. To prostě tak v demokracii nechodí.
Volič je požádán o to, aby splnil své právo, aby volil a politik je pro to, aby mu za to
674
675
296
poděkoval, aby tento výsledek, aby uchopil a aby ho také uměl prostě transformovat
do svého jednání.“ Změna volebního systému? Lux: „Byl by to takový ústavní puč.
Řekněme si to přímo. Jednak jestliže nejsem spokojený s výsledkem voleb, tak jako
změním tento výsledek tím, že změním Ústavu, změním systém a vyvolám předčasné
volby, to je přeci jenom trochu dobrodružství: samozřejmě je to možné. Ale já jsem
přesvědčen, že u nás prostě je tradice pluralitního politického spektra, více
názorového. A navíc je to velmi rozumné, protože ten většinový systém umožňuje, aby
vládla jedna politická strana s menšinovou podporou společnosti, voličů. A to není
moc moudré, protože ten poměrný systém, ten rozšiřuje tu podporu na širší záběr, tzn.
že ta vláda vládne s tou nadpoloviční podporu. A tady je myslím umění politiků, aby
právě uměli najít průsečík těch politických subjektů zúčastněných v této diskuzi, aby se
to promítlo také v tu konkrétní podporu voličů.“ 676
Může být menšinová vláda sestavena tak, aby fungovala po celé čtyřleté volební
období? Klaus: „Tak já si myslím, že nebylo by vůbec možné, abych začal fungovat a
celá vláda aby začala fungovat jinak, než s předpokladem, že funguje: jakoby měla
fungovat 4 roky. Já myslím, že nemůže dělat nic krátkodobějšího, dočasného, myslet
rychle na nějakou změnu. Ne: já takhle neuvažuji a pokud tomu dobře rozumím, tak,
tak neuvažují ani sociální demokraté. Já myslím, že oni také předpokládají, že volební
období může proběhnout normálním způsobem. Nakolik ta vláda bude takto držena v
šachu, jako se ukazuje teď a jak to vůbec bude únosné, to je věc jiná, ale myslím:
jednat musíme tak, jakoby všechno mělo pokračovat normálním způsobem.“ Víte
„takže já spíš hraju s kartou pokoušet se fungovat; vládní prohlášení je jasné, není
nijak kompromisní, myslím, že poskytuje prostor, aby transformace naší země
pokročila, poskočila a já věřím, že to bude možné.“ 677
Předčasné volby? JL: „Předčasné volby, tak jak já tomu rozumím, si přejí
politici a myslím si, že si je nepřejí lidé v této zemi.“ Pan Ransdorf z KSČM posléze
676
677
297
tlačí mermomocí do vlády nestraníky, oborníky a úředníky. Lux se staví proti: „Je
třeba snad říci, že úřednická vláda není jenom v Bangladéši.“ 678
Josef Lux se vyslovuje v březnu 1997 pro pokračování koalice KDU-ČSL, ODS,
ODA, proti předčasným volbám nebo úřednické vládě. JL: „My jme jasně řekli, že tato
koaliční smlouva je pro nás nedotknutelná a není provizóriem. Je na 4 roky. Ano,
jasně jsme to řekli.“ 679
Předčasné volby? Úřednická vláda? Klaus: „Primárně já vycházím (z toho, PA),
že máme čtyřleté volební období: všechno ostatní je výjimečné, nestandardní,
netypické /.../.“ 680
Návrh na sestavení úřednické vlády na konci května 1997. JL: „Já vnímám, že
tato společnost musí mít určitý bod katarze, určitý kotel, když se přetápí příliš, může
bouchnout, čili je třeba hledat způsob, jak upustit oné páry. Tento návrh se zdál
jednou z cest. Samozřejmě potom by následovalo: potom by byla nutnost najít nějaké řekl bych - politicky neutrálnějšího, přesto odborně fungovaného člověka např. typu
pana guvernéra (ČNB - pan Tošovský, PA), aniž bych teď chtěl toto rozvíjet dále a
sestavit novou vládu, která by musela mít koaliční podporu, a která by musela
překlenout ono období. Takto jsme se nedohodli. Výsledkem jednání je vláda s
premiérem, s Václavem Klausem a já myslím, že tato vláda má právo vládnout za
předpokladu, které už jsem řekl.“ 681
Václav Klaus stojí na konci listopadu 1997 jasně proti úřednické vládě. VK: „Já
myslím, že to bude předmětem politických jednání, které teď nastanou. Já jsem z jeho
úst (od Luxe, PA) slyšel už celou řadu jmen, které on navrhoval. Myšlence, že by měl v
678
679
680
681
298
čele vlády stát odborník, té nerozumím. Já neznám vysokou školu předsednickovládovskou. Já neznám žádnou kvalifikaci, která se jmenuje předseda vlády. Já myslím,
že nikdo takový na zeměkouli není a nechodí. Takže toto je otázka pro mne velmi,
velmi zvláštní. Samozřejmě, že je možné dospět k závěru, že politické síly a strany
nemají sílu vytvořit jakoukoliv smysluplnou a dostatečně silnou vládu a proto je možné,
že na krátké období do voleb by mohla být vláda jakéhosi úřednického typu. I toto se
už v dějinách stalo. I toto se stalo v minulosti naší země ve 20. a 30. letech, ale já
nejsem přívržencem těchto řešení, nicméně nespekuloval bych tolik o jménech, jako to
dělá pan Lux.“
682
JL o nutnosti propojit politické strany s odborníky a o důležitosti otevření
partají veřejnosti: „U nás je mnoho vynikajících odborníků, intelektuálů a lidí, kteří
nepracují v aparátech a v rámci jednotlivých stran a myslím, že žádná nová vláda si
nebude moci dovolit prostě se neotevřít /.../. Myslím, že je to skoro podmínka, protože
současné politické strany - bez rozdílu - prostě v sobě nemají nejlepší lidi této země.
(Pro tyto, PA) nejlepší lidi je třeba tyto dveře otevřít.“ „Musí skončit ten pocit, že tady
někdo ten stát vlastní.“ 683
Třicátého listopadu 1997 „vyzval“ Václav Havel politickou vládu Václava
Klause k demisi. Zároveň nesouhlasil s alternativou předčasných voleb a dokonce by
považoval tento krok za neúctu k Ústavě. Podle něj bylo třeba postupovat přesně podle
Ústavy: pokud by se nepodařilo sestavit vládu na třetí pokus, pak by bylo teprve
možné vyhlásit předčasné volby. Havel nechápal: proč by se měly vyhlašovat
předčasné volby právě na konci listopadu 1997 po pádu Klausovy vlády, když to by
znamenalo zastavení celé země na půl roku a neúměrné finanční náklady pro daňové
poplatníky. 684
682
683
684
30. 11. 1997, Hovory z Lán, Český rozhlas 1 - Radiožurnál, Václav Havel.
299
Třicátého listopadu 1997 vidí Josef Lux několik variant dalšího vývoje: Prostě
buď „ODS se - jak se říká - chytne za nos a bude reflektovat všechno, co se stalo,
provede zásadní změny, zásadně vymění své vedení a bude schopna vyprodukovat
takové vedení, se kterým bude možné učinit dohodu a vytvořit silnou vládu s mandátem
do roku 2000. Jestli to bude nebo nebude, o tom rozhodne ODS. Druhá varianta krajní - je prostě předčasné volby a mezi tím je třetí mezivarianta, jak tady pospal pan
předseda (Gross, PA), tzn. že zde bude nějaká vláda s omezeným mandátem, který
bude končit volbami.“ „Já si myslím, že to nemůže být jenom úřednická vláda ve
smyslu úřednické vlády. To musí být vláda samozřejmě politická, protože musí mít
nějakou deklarovanou politickou podporu, ale já jsem hovořil o premiérovi tohoto
typu. Myslím si, že v čele této vlády nutně musí stát člověk, který není pevně svázán se
žádnou politickou stranou.“ 685
Koalice s ČSSD a budoucnost nové vlády na začátku prosince 1997. Josef Lux:
„Já bych nedělal tak rychlé soudy, protože si myslím, že to, co se u nás nyní děje:
trochu poopraví volební preference. A jsem přesvědčen, že je naší povinností pokusit
se v těch příštích volbách, ať už budou kdykoli, postavit seriózní alternativu sociálním
demokratům. A my o to budeme a jsme rozhodnuti usilovat.“ My „vidíme, že se drolí
jednotlivé poslanecké kluby /.../ a představa, že jakákoliv příští vláda by vlastně
musela jednat s mnoha Wagnery (Jozef Wagner, PA) - ve vší úctě k panu Wagnerovi prostě s mnoha jednotlivci, vlastně už také dopředu relativizuje tuto vládu a obávám se,
že tato vláda by mohla mít šanci pouze s určitým dočasným mandátem, který na konci
bude mít volby.“ Nová vláda musí být založena na nových lidech nezatížených
minulostí, kteří „mají co říci“. 686
Předčasné volby a nebo pokračování nějaké jiné formy menšinové vlády po
pádu koalice na konci listopadu 1997? VK: „Opakuji, že jsem prožil několik tragických
hlasování v parlamentu, kdy se klečelo před jedním poslancem (Jozef Wagner, PA).
685
686
300
Bylo to loni při rozpočtu, bylo to letos - opravte mne jestli se mýlím - v květnu nebo v
červnu. Předpokládám, že to bude znovu teď při projednávání rozpočtu příští týden a
úvaha o tom, že by toto mělo pokračovat ještě další dva a půl roku se mně zdá
naprosto nemožná a dokonce i nežádoucí. Z tohoto důvodu se mi zdá, že je velmi málo
realistické, že by jakákoliv vláda vzniklá na té dohodě, o které jsem teď hovořil: mohla
fungovat nějakou smysluplnou delší dobu. Nemluvím vůbec o tom, jestli já chci nebo
nechci předčasné volby. Já nechci, aby budoucí vláda visela na jednom náhodném
hlasu.“ 687
Sdělovací prostředky informovaly v polovině prosince 1997, že KDU-ČSL se
již připravuje na předčasné volby. 688
Klaus v lednu 1998 o sestavení nové úřednické Tošovského vlády: „Já zaprvé
bych první věc řekl: ptáte se kdy a odpověď je evidentní: co nejdříve. To já v daném
případě v tomto pravo-levém pohledu souhlasím s panem poslancem Zaorálkem,
protože tato vláda skutečně vznikla velmi zvláštním způsobem. Nemá mandát v této
zemi. Já myslím a těžko bude shánět podporu, takže co nejdříve, je evidentní.“ Klaus se
také brání myšlence o zveřejnění pouhého prohlášení vlády, že „má omezený mandát“.
Táže se: Co to má znamenat? Jaké existují pro takový ómezený mandát´ garance na
základě Ústavy a nebo dle jiného zákona? VK: Uvědomte si, že „z toho přeci neplyne:
kdy budou volby. Z toho neplyne procedura ústavně legitimní nebo Ústavu měnící jak k
těm volbám dospět. Toto prohlášení samo o sobě - já myslím - je málo zajímavé pro ty,
kteří v té vládě nejsou a proto se musí dívat na to a hledat záruky. V tomto smyslu já
nepoužívám slovo garance /.../.“ Václav Klaus nyní vidí jako příhodnou, rychlou a
technickou metodu k dosažení předčasných voleb: rychlý pád tří vlád zasebou. „Byla-li
by dohoda, tak i eventuální dohoda o bezbolestném, rychlém pádu tří vlád v jednom
týdnu zasebou jako technice provedení /.../.“
687
689
688
689
301
Klaus zdůrazňuje: „ODS nepodpoří tuto vládu“, tedy Tošovského úřednickou
vládu. A důvody? Již jen „od toho, jak byla sestavována, důvody, že nevyjadřují
výsledky voleb“, „důvody jsou i první kroky této vlády“ a „mluví-li se o pravicovosti
této vlády: já na ní nic pravicového opravdu, opravdu nevidím“, „konec konců to, že se
jí nakonec chystá podpořit i sociální demokracie mně naznačuje, že to s tou
pravicovostí nebude zas až tak slavné v té koalici“. VK byl ovšem ochoten podpořit
úřednický kabinet pouze na pět měsíců, pokud by to Tošovského vláda písemně
deklarovala ve svém prohlášení. „Samozřejmě budeme velmi zvědaví na vládní
prohlášení. Já myslím, že mne nepřesvědčí, protože si představuji, jaké to vládní
prohlášení bude: kdyby to vládní prohlášení bylo opravdu s vědomím toho, že to je
vláda na 5 měsíců a já řeknu: za 5 měsíců mohu stihnout těchhle těch 5 věcí udělat,
bude tam konkrétně napsáno: my tohle uděláme a parlamente seš pro, nejseš pro, tak
já myslím, že by to bylo možné, ale bude-li to slohové cvičení, které bude říkat, že
chceme do NATO, do EU, zlepšit úctu k právu atd. a pokračovat v reformách, tak to
není projekt na 5 měsíců.“ VK dodal, že „poprvé“ od roku 1989 nebude „psát“ vládní
prohlášení on sám. Nová vláda si ho musí napsat sama a nikdo ji v tom nebude radit.
„Hlavně já si myslím, že musí být evidentní: co ta vláda chce dělat a není možné mít
obecné plány jakoby na kdo ví jakou dobu a tudy cesta prostě nevede, protože je to
vláda prozatímní: je to vláda asi do voleb, ale v tomto smyslu není to vláda nepolitická.
Kdyby to byla vláda úřednická, tak by bylo jasné, že má překlenovací úlohu, ale jsou-li
tam výrazní politikové, předsedové politických stran, tak už je to opravdu o něčem
jiném a já myslím, že takhle to dělat nejde.“ 690
Co by znamenala velká koalice ČSSD s ODS. Josef Lux: „Byla-li by tato velká
koalice, tak my bychom byli zřejmě v opozici a myslím, že bychom v té opozici hodně
vyrostli a hodně získali, protože tato koalice by neměla dlouhého trvání. Přesto jsem
přesvědčen, že i to je možná varianta, nicméně mám za to, že pro členy především
sociálních demokratů, kteří vlastně založili svoji práci a svůj růst především vůči ODS,
690
302
by asi to bylo těžko stravitelné.“ JL nehodlal připustit představu vlády opřené o
komunisty, republikány a to v jakékoliv podobě, byť i z hlediska tzv. „tiché“ podpory.
Každá taková vláda „byla by nepředstavitelná“. Menšinová vláda po nových volbách
roku 1998? No „pro tuto zemi je to špatné řešení“. „Nemáme čas na nějaké
experimenty.“ „A já jsem mnohokrát řekl, že bych si přál, aby tady po volbách byla
silná vláda stran od středu doprava, bude-li to možné, ale nebude-li to možné, tak si
myslím, že žádný politik nemůže říci, no dobře, tak ať je tady nějaká menšinová, slabá
vláda, změníme systém, Ústavu a něco prostě s tím uděláme jiného.“ 691
Úřednické vlády? VK: „S tím souvisí úřednické vlády, s tím souvisí vlády, které
neodpovídají výsledkům voleb apod.“ 692
691
692
303
21. VLÁDNÍ KOALICE, POLITIKA VLÁDY A STYL KOMUNIKACE
„Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se
nebát vlády? Konej dobro, a vláda tě pochválí; je přece Božím služebníkem pro tvé
dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím
služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla. /.../ vždyť jsou to Boží služebníci a
pilně se věnují své práci.“ 693 „Bezpečnější jsou rány od přítele než hojné polibky od
soka.“ 694
Pro Václava Klause znamenala vládní koalice něco podobného ´perfektnímu
manželství´, které vedl jako otec celé rodiny - jako premiér ČR. Vyslechl všechny
problémy a požadavky ostatních koaličních partnerů - jakoby svých dětí - přičemž na
něco přistoupil, jiné věci zase zakázal. Všechny důležité záležitosti by se pak měly dle
jeho názoru probírat pouze uvnitř této ´rodiny´. Tedy neměl v oblibě vzájemné
přestřelky jednotlivých ministrů ve sdělovacích prostředcích. Klaus též rád projevoval
vysokou míru loajality ke členům svého vládního týmu. Dokonce se snažil až do roku
1997 i v dobách vyostřených televizních diskusí vždycky držet koalici pohromadě,
chránit společnou ´rodinu´, spíše útočit na opozici než na vlastní partnery - ´děti´.
Posléze však zjistil, že z ´dětí´ se staly samostatné osobnosti s touhou po svobodě:
začaly rebelovat tak, až se nakonec rozhodly v listopadu 1997 vše ukončit. Toto
poznání vedlo ótce´ Klause k rozhodnutí, že měl volit raději jiný, tvrdší styl
komunikace, měl lépe zvažovat: koho přijme do své vládní ´rodiny´. Klausův
komunikační styl byl velmi blízký typu lidového profesora vysoké školy s obrovskými
znalostmi, kterého si po prvních deseti minutách přednášky prostě zamilujete nebo jej
budete nenávidět. Mnohokrát používal popichování, soupeření, snažil se vyprovokovat
oponenta k myšlenkovému výkonu a neváhal v případě potřeby tvrdě - i když
inteligentně, nikoliv hrubiánsky a nikdy sprostě - zaútočit.
693
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Římanům, 13:3-4,6, Biblion, Praha, 2009, s. 1442.
694
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Přísloví, 27:6, Biblion, Praha, 2009, s. 825.
304
Josef Lux považoval vládní koalici za společenství rovnocenných ministrů, kteří
musí být předně loajální svým voličům, své straně a pak teprve vládnímu týmu v čele
s VK. Pro Luxe nepředstavovala vláda ´rodinu nebo manželství´. Takovémuto názoru
se vždycky vyhýbal. Koalice byla pro něj pouze účelově-dočasné spojenectví
politických partnerů na základě deklarovaného vládního prohlášení, které se muselo co
nejpřesněji dodržovat. Politiku bral Josef Lux jako tvrdě-nelítostný boj: měl by být
ovšem veden podle rytířských pravidel. Hovořit o sporných koaličních bodech JL
neváhal také prostřednictvím médií v těch případech, když narazil ve vládě na
nekompromisní odpor, nebo nebyly dodrženy původní dohody, případně došlo
k zatajování některých údajů před ostatními koaličními partnery. Měl komunikační
styl lidového učitele nebo kazatele ze střední školy s neustálou snahou o pochopení
protivníka, o jednání a slušné prosazení svého ideálu v rámci dané diskuse a
neobvyklou schopnost spojovat tzv. dobově nespojitelné osobnosti, ideály, řešení
(nikoliv ovšem v případě tzv. Opoziční smlouvy). Neměl rád popichování, soupeření a
politickou diskusi spíše viděl ve sféře střetu idejí, programů než jako souboj
vyhraněně-silných osobností (s výjimkou senátních voleb).
Josef Lux dokázal s Václavem Klausem vytvořit v 90. letech 20. století po
mnoho let dobře fungující tým s výbornými výsledky pro všechny občany České
republiky. Podívejme se níže na některé klasické postupy, myšlenky, styl diskuse, tedy
tolik typické prvky pro oba dva otce zakladatele české liberálně-konzervativní politiky.
JL: „Politika KDU-ČSL není založena na koalici ani s ODS ani se sociálními
demokraty. Máme svůj program a s tím jdeme do voleb a tento program jsme
připraveni prosazovat a hájit. Otázka povolebních koalic je samozřejmě otázkou
povolební diskuse. My jsme jednoznačně řekli a já jsem to opakoval mnohokrát, že
bychom upřednostňovali současnou podobu vládní koalice. Také jsem o tom hovořil
před několika dny s předsedou ODS, kdy jsme hovořili o tom, že by bylo užitečné
spolupracovat. Hovořili jsme také o tom, že máme různé názory na různé věci a v tom
rozhovoru jsme se snažili dobrat podstaty té různosti názorů a já jsem považoval za
305
důležité k tomuto jednání dodat, že jsme si neplácli.“ „Já bych se vymezil na obě
strany, když už jsme vzpomenuli té nějaké koaliční spolupráce. Náš program zásadně,
program, který se opírá o takové 4 základní hodnoty a jednou z nich je sociálně-tržní
hospodářství, se liší od ODS tím, že nerelativizuje hodnoty tím, že chce vědomě stavět
určitou strukturu společnosti; jsme přesvědčeni, že je třeba dělba moci a jsme také
přesvědčeni, že trh nemůže být cílem našeho snažení, ale pouze prostředkem.
Nemyslíme si, že je potřeba tady zbožštit trh a jaksi pěstovat trh bez přívlastků, ale
myslíme si, že vedle trhu jako jednoho pilíře sociálně-tržního hospodářství: je důležitý
ten pilíř druhý, tzn. pilíř solidarity.“ „Já myslím, že každá koalice, funkční koalice,
musí učinit dvě věci 1/ porovnat programy jednotlivých politických stran a stanovit
jejich průsečíky a je-li shoda, která se promítne v programovém prohlášení vlády,
musí být většinovým průsečíkem, jinak ta koalice nemá šanci prostě fungovat a bude
pouze pragmatická a účelová. A druhá věc je stanovit určité způsoby spolupráce. My
máme určitou zkušenost z této koalice. Většinu programových věcí jsme naplnili.
Některé věci se nesplnily a je důležité říci nahlas, kdo za to nese zodpovědnost a my
jsme to řekli mnohokrát. Co ale je evidentní, že se nám nedařilo naplnit koaliční
smlouvu z pohledu fungování, tzn. z pohledu domluvy, z pohledu komunikace a tato
naše zkušenost je docela živá a my jsme ne náhodou řekli, že chceme hledat nové
způsoby nějakých záruk, jak smlouvy mají být dodržovány, ne porušovány a o tom
jistě budeme diskutovat po volbách.“ 695
Tzv. problémy v komunikaci. Klaus s úsměvem: „Tak já jsem nikdy si nemyslel,
že problém je v komunikaci, opravdu ne.“ 696 „My jsme se naopak dohodli, že nepadá v
úvahu, aby se vláda nechala jakýmkoliv způsobem půlit, třetit, drobit (v souvislosti se
stávkou železničářů, PA) a proto jsme se rozhodli udělat odpolední schůzku a potom
jmenovat na vládní úrovni trojici vyjednavačů.“
697
No a víte o nějakém oslabení
koalice nelze vůbec hovořit. VK: „Vyčerpání nikoliv, nepočítejte s tím.“ „Já myslím, že
695
696
697
306
vládní koalice vyhrála válku.“ 698 Pravdou je, že v koalici za ty roky byly některé střety,
ale vláda se až do roku 1997 nikdy nerozpadla. Klausova „optika“ byla totiž
dominantně zaměřena na vládu jako takovou. „Shoda“ byla větší, než by se to dnes
mohlo zdát vnějšímu pozorovateli. 699
Po senátních volbách z listopadu 1996, kdy zvítězili kandidáti ODS. Klaus:
„ODS vyhrála“ zatím všechny volby, kterých „se zúčastnila.“ Lux: Pravdou je, že
„politika pravého středu u nás prostě posílila“, voliči „zkoušku z demokracie prostě
zvládli“ a „zvládli ji takovým způsobem, že potvrdili tuto vládní koalici, protože si
přejí, aby tady pokračovala, necítili potřebu měnit vládu a současně také řekli, že
nechtějí posílit nějakou politickou stranu takovým způsobem, aby byla jedinou,
dominantní.“ JL: je to vítězství celé koalice a samozřejmě „našich přátel z ODS“.
Podle Luxe byla však velmi špatná komunikační strategie pěstování umělého střetu
mezi ODS a ČSSD „s tím, že jedna volba je volbou dopředu a druhá volba je volbou
nazpátek“. Předseda KDU-ČSL také litoval, že „nebyli schopni v rámci koalice se
dohodnout na společném postupu v těchto volbách. Ne naši vinou. A tím se vlastně
ODS postavila proti všem, ne že by ti ostatní se postavili proti ní, ale ona se postavila
proti všem.“ „Lidé si jednoznačně nepřejí výměnu vlády, protože tady nevidí nějakou
jinou alternativu a proto potvrdili většinu vládní koalice a je to velmi dobře.“ „Ale
současně je zřejmé, že si většina lidí u nás prostě nepřeje svěřit budoucnost této země
do rukou jedné strany: v tomto případě našich přátel z ODS.“ Václav Klaus se však
nedomníval: racionálním, „společným postupem“ by mohla vládní koalice získat více
než 2/3 senátorů. Byl proti tzv. pokusům „rozdělovat si regiony“ z hlediska
předvolebních preferencí, „někde kandidovat toho, jinde onoho člena vládní koalice“,
nicméně Klaus řekl: Ovšem „ale já musím trvat na tom, že jsem to byl já, kdo vybídl ke
společnému postupu.“ „A bylo to velmi příkře odmítnuto.“ „Ale to už je zanámi.“ VK:
tyto volby přinesly jasné posílení vlády. Svět hodnotí naše výsledky jako „zřetelný
úspěch“. JL: Ano, lidé neuvěřili v nutnost „svrhnout vládu“. Ukázali také své přání:
698
699
307
nikdo nemá mít rozhodující převahu a tato situace nutí politiky k tomu, „aby se naučili
žít vedle sebe s rozdílnými názory“, aby se naučili pracovat i v situaci, kdy se „nevede
o 5 koňských délek atd.“ 700 Protože: „Já bych chtěl jasně říci, že naše politika není
politika hledání nepřátel.“ 701
Jednání o další budoucnosti koalice v květnu 1997. VK: „Já myslím, že koalice
postupuje a my přece jenom vedem spoustu jednání; já myslím, že se blížíme k
nějakému řešení a hlavně musím potvrdit, že koalice byla v pohodě, dneska byla v
pohodě u presidenta republiky a také věřím, že bude připravena se shodnout: bylo by
to strašnou škodou, kdyby se to tak nestalo. Myslím, že prodlužování této nejistoty,
dokonce paniky mezi některými komentátory: to si opravdu země nemůže
dovolit.“ „ODS je připravena udělat i řešení izolované, kdyby bohužel - pro nás
bohužel - nedošlo k řešení, které by bylo celostním řešením.“ Ve věci mizející důvěry
veřejnosti ve vládní politiku pak VK sdělil: „No tak já zaprvé doufám, že to s tou
důvěrou to není až tak špatné a nebude tak špatné hlavně a určitě to nezávisí na počtu
ministrů, to by bylo strašlivé zjednodušení a od začátku jsme říkali, že jde o víc, jde o i
věci programového typu, jde i o věci dotáhnout balíček do konce a realizovat ho a já
věřím, že to tak bude; konec konců zmínil-li jsem balíček, tak teď právě před několika
minutami jedu ze sněmovny přímo sem, De Facto sněmovna schválila balíček vládní,
to trošku zapadlo, ano právě nebyly schváleny různá usnesení navrhovaná opozicí,
např. návrh na vyslovení nedůvěry vládě: získal pouze 50 hlasů z 200, to je ¼ a
naopak byl schválen vládní balíček, což jsme něco ani nepředstavovali si, že to tak
bude schvalováno: stalo se to.“ 702 Je zde odvaha k výměně pánů ministrů Dlouhého a
Kočárníka jako odpověď na nespokojenost veřejnosti s vládní politikou? VK: „Odvaha
se neměří výměnou, elegantní, jednoduchou výměnou jednoho, dvou ministrů pane
předsedo (Zemane, PA). Odvaha se měří odvahou ke krokům rasantním a ty jsou velmi
často věcného typu nebo dominantně věcného typu.“ Ministr Dlouhý naznačil jako
700
701
702
308
odpověď na snahy o svou výměnu, že by měla podat demisi celá vláda. Klaus: „Tak
zaprvé nevím, proč by tato vláda měla podávat demisi na základě jednoho průzkumu
veřejného mínění. Já si myslím, že spíše debata se vede v posledních dnech, týdnech, o
rekonstrukci vlády tzn. o dílčí změně ve vládě, ale já musím říci, že pro mne
personální změny nikdy nebyly a nemohou být prázdnými gesty a každý ví, že já jsem
loajální vůči svým kolegům a spolupracovníkům, takže to, abych je v těžší chvíli
hodil lehkomyslně přes palubu a pokoušel se sám pro sebe zachránit nějakou
výhodu, to já určitě, určitě nedělám. Proto ty personální změny je třeba zasadit do
širšího kontextu a jestli se hlavně teď tady hovoří o panu ministru Dlouhém, tak já si
myslím, že na straně jedné je to jeho osobní rozhodnutí, na straně druhé a teď já
musím svou loajalitu předvést, já myslím, že on patřil k těm kvalitním členům vlády
a proto by nebyl asi ten nejlacinější terč něčeho, ale jestli on dochází k jinému pocitu,
o situaci v ODĚ, kdy dobře víme, že nemalá část členů jeho strany útočí na něho velmi
silně po těch sedmi a půl letech osobních úvah, přece jenom v tom průmyslu se taky
leccos přes všechny ty Poldi Kladno apod. zauzlilo tak, že já bych to nechal na jeho
osobní zodpovědnost, ale myslím, že postrkávat to v celé vládě, to by se ministři cítili
velmi, velmi dotčeni.“
703
Klaus také bral v ochranu své lidi před bagatelizováním
jejich úlohy a před přímým pojmenováním něčeho trestným činem bez rozhodnutí
soudu. „Nepatří to předsedovi vlády, aby do televize říkal, že to či ono bylo trestným
činem.“ VK hájí vlastní lidi, i když jsou pod útokem médií a přesto, že mají tzv.
´máslo na hlavě´. Snažil se oddělovat chybu nebo špatný princip, který také kritizoval,
od konkrétní osoby.
704
Miloš Zeman přesto dále požadoval v diskusi odstoupení
Dlouhého a Kočárníka. VK: Já „zaprvé předpokládám, že v dalších dnech, týdnech,
budeme diskutovat skutečnou podstatu našich problémů a já je nepřijímám v žádném
případě tak, jak se tady automaticky předhazují, ale v každém případě nedělejme účet
bez hostinského. Sociální demokracie zatím nemá většinu v tomto parlamentu, já
doufám, že ji také nikdy mít nebude a proto nerekonstruujte už pane předsedo
(Zemane, PA) předem vládu, vyčkejte si až ve volbách vám skutečně případně dají
703
704
309
voliči mandát k tomu, abyste něco takového udělali. Dnes ty vaše úvahy koho vy
budete a nebo nebudete odvolávat, já to v ní (ve vládě, PA) poslouchám, já se mohu
pousmát nad tím, ale prosím neříkejme to tak rezolutním a suverénním tónem.“ „Já už
jsem opravdu o tom řekl, že já bych si rekonstrukci jistou přál, nicméně asi dost
odlišnou od té, kterou by si představoval pan předseda sociální demokracie. V každém
případě rekonstrukce vlády - a mluvím o dílčí rekonstrukci vlády - není otázkou
líbivých mediálních gest toho či onoho politika. Je to vážné zamyšlení celé koalice a já
předpokládám, že my se k tomu také, také dostaneme, ale v každém případě já dobře
rozumím pokusu o drolení této vládní koalice, o drolení této vlády, o odlupování
jednotlivých členů této vlády: to je přesně strategie, kterou sociální demokracie volí
a já musím říci, že tuto strategii já neberu v žádném případě. Pro mne je jistá
hranice, kdy by to bylo v každém případě se mnou to odstupování a ne já, že bych to
řešil tím způsobem.“ Existuje nějaké konkrétní datum pro změny ve vládě? VK: „Já si
myslím, že toto horizontování není až tak moc potřeba. Já vím, že se mne na to ptají
sdělovací prostředky 4X denně a já jim na to vždycky racionálně odpovídám:
neuhánějte mne a já od včerejšího podvečera žádnou novou zprávu pro vás
nemám.“ Zeman se dále táže, zda tato vláda svou neochotou ke změně politiky
náhodou neškodí ČR a jejímu lidu. Klaus na to. „Pane předsedo, tahle otázka je
smysluplná a úvaha o tom, co destabilizuje tuto zemi v očích veřejnosti, jestli ten či
onen ministr vlády nebo ta či ona negativistická politika sociální demokracie, politika
spálené země, politika čím hůře, tím lépe, čím více se mně podaří destabilizovat zemi,
čím více se mně podaří předvádět vládu jako bandu gaunerů, jak vy s oblibou říkáte,
to nahrává velmi moc tomu, aby ta ČR ve světě byla viděna hůře, než bývala v
minulosti a ta filosofie čím hůře, tím lépe, já prostě ji nesdílím, já vím, že je čím lépe,
tím lépe. I kdybychom měli 5%, i kdybych já měl 5% volebních preferencí, tak vždycky
bude platit, že čím lépe, tím lépe a velmi se děsím toho, že může být jedna politická
strana tak neuvěřitelně nezodpovědná, že toto obrací úplně na hlavu a vy dobře víte,
co vaše výroky způsobily i loni v bankovnictví i v lecčems jiném, takže úvaha o tom,
jestli kredit této zemi Dlouhý, Kočárník přinášejí nebo nepřinášejí,“ ta není namístě.
310
705
Tedy opět: Je vůbec přijatelná výměna Ivana Kočárníka na postu ministra financí?
Klaus: „No já nemohu vám reagovat na jméno takhle jednotlivé. Řekli jsme, že jde o
více věcí a nejde jen o jednoho člověka a jestli např. chcete zprávu, která může být pro
někoho z vás matoucí nebo nematoucí: tak mohu říci, že při jednání na hradě
prakticky slovo Kočárník - nemyslím prakticky - opravdu nebylo zmíněno. Takže to
nebylo dnešním tématem.“ „No tak já si myslím, že ministr Kočárník po dvou a půl
nebo kolik to bylo letech jako můj první náměstek a potom téměř pět let jako ministr
financí: získal zkušenosti mimořádné, byl proto také předtím připraven, měl politický
rozhled, zkušenost; no to bude velmi těžké, hledat někoho, kdo by se mohl vyrovnat
jeho schopnostem a jeho kvalitě.“ „On banky netuneloval. Dokonce velká lavina
stížností se na něj svalila v momentu první padlé banky a všichni jsme říkali a on
nejvíce, že bankovní dozor nemá na starosti ministerstvo financí vůbec, ale jen a
jedině centrální banka, takže o tom, že by se někomu z nás všechno podařilo, to je
nesmysl, samozřejmě i ministr Kočárník má různé věci, které on sám nemůže
považovat za naprosté vítězství, ale kdybych sečítal plusy a mínusy, tak není
sebemenšího sporu.“ S prací kterých ministrů jste byl nejvíce nespokojen? VK: „Ne, to
mne zkoušíte, ale tohle já říkat nebudu. Já myslím, že jistá loajalita je nezbytná a
vláda také je kolektivním orgánem a je to složitější: prostě někdo lépe zvládá svůj
resort, někdo je platnějším členem vlády v tomto kolektivu, někdo je pracovitější,
někdo má větší intuici, někdo toho méně udělá, ale dovede toho více prodat na
veřejnosti a tady u vás v Jedenadvacítce (zpravodajský pořad České televize, PA), u
někoho je to přesně opačně. Tak leckdy by ta hodnocení byla možná i protichůdná, než
jak se to může zdát zvenku.“ No a co třeba takový Michael Žantovský? Byl by lepším
ministrem obrany než Miloslav Výborný
706
z KDU-ČSL? VK: „To mne zase
nezkoušejte, abych řekl proti kterým dnešním ministrům by byl lepší. Mně se zdá, že on
se posouvá k tomu, že do vlády vstoupit má, to je můj pocit, i když říkám: o tom jsme
žádná definitivní jednání nevedli. Půjde velmi moc o to, jaký post pro něho bude
možné najít.“ Dále se Klaus vyhnul dotazu ve věci výměny ministra zahraničních věcí
705
706
Miloslav Výborný - poslanec v letech 1990-2003; ministr obrany nominovaný KDU-ČSL v letech 1996-1998.
311
Josefa Zieleniece. Věnoval se však burzovním spekulantům ve vztahu k činům a
jednání vlády, k informacím z parlamentu o plánované výměně členů kabinetu. VK:
„To ti burzovní makléři a finančníci v různých bankách, spekulanti, ti každou minutku
našeho hlasování ve sněmovně, ti sledují, ale že by to bylo až tak v tom globálním
politickém rozhodnutí o ČR, to bych neřekl.“ 707
Klaus: Vážení ale „pozor: my nežijeme ve světě, kde je diktát předsedy vlády, i
když mne z toho nepřetržitě někdo podezírá. My žijeme ve světě s naprostou dominancí
parlamentu oproti vládě /.../.“.
708
JL: „My jsme zaregistrovali snahu parlamentu
prostě vládnout a já si myslím, že musí být jasné, odkud se vládne. Jestli ze Strakovy
akademie či z lidového domu.“ 709 Lux: „Já myslím, že je třeba jasně říci, že parlament
nemůže suplovat vládu, tzn. v té exekutivě, ve výkonu té moci prostě tady je vláda ve
svých kompetencích a kontrolní funkce parlamentu musí být ve smyslu samozřejmě
zákona, ale co je klíčové ve smyslu také programového prohlášení a proto třeba pro
nás je důležité, aby programové prohlášení vlády byl konkrétní, věcný text, který je
jasně definováním toho, co vláda chce dělat, jakým způsobem a v případě, že
parlament této vládě vysloví důvěru, tak ji může kontrolovat, vyžadovat od ní to: co
prostě obsahuje ono programové prohlášení. Nic víc. Tzn. je to také určitá - řekl bych
- obrana před tím, aby parlament se nesnažil uchopit více těch kompetencí, aby prostě
vláda nebyla vydíratelná parlamentem.“ 710 JL: „Já myslím, že je správné, že ve vládě
jsme se dohodli, že chceme parlament požádat o vyslovení důvěry, protože ono se
skutečně něco stalo /.../.“ 711 Lux: „Já si myslím, že opozice by neměla mluvit ani do
jedné, ani do druhé věci (personální složení vlády a programové prohlášení, PA).
Prostě je věcí koalice, jakou sestaví vládu, v jakém personálním složení a je věcí
koalice, jaké sestaví programové prohlášení. Samozřejmě moudrá koalice bude vnímat
707
708
709
710
711
312
politickou realitu, ale /.../ prostě nemůže přijmout nějaký diktát z řad opozice.“ „Já si
myslím, že není rozumné, aby koalice předložila programové prohlášení v parlamentu
na stůl opozici pro první čtení, tedy sociálním demokratům, nicméně předtím musí být
ta jasná, konkrétní, věcná diskuse uvnitř koalice, která se musí shodnout: co chce, co
nechce, v jakém tempu v těch či oněch věcech pokračovat a teprve potom je možné
položit tuto věc na stůl.“ Lux považoval za nutné: mít vládní prohlášení v písemné
podobě. ODS byla zpočátku po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z
roku 1996 podle předsedy KDU-ČSL proti tomuto kroku. JL: „Já myslím, že je to
jasné, protože pominu-li zkušenost čtyř let, kterou jsme v rámci této koalice měli, tak je
důležité si skutečně říci, co chceme učinit a je-li to psáno, je to možné také kontrolovat
i uvnitř koalice, nejenom ve vztahu parlament - vláda. A jak už jsem řekl, konkrétní
psané programové prohlášení - souhlasím, že to nemůže být suma všech kroků, ale
suma základních kroků - prostě také vymezuje ten vztah vlády k parlamentu. Jinými
slovy, když tam bude několik obecných vět, tak ty si může vykládat každý prostě
různě. A s tím souvisí samozřejmě také otázka určitých záruk naplnění tohoto
programového prohlášení. A my jsme zatím nenašli lepší, funkčnější záruku, než prostě
otázka poměru ve vládě, protože kdyby v té minulé vládě ODS neměla majoritu, tak by
nepochybně programové prohlášení současné vlády bylo více naplněno než se stalo:
tzn. některé body, které nebyly splněny, by byly naplněny, kdy abychom nebyli
přehlasováni a tím by měla opozice méně munice v těchto minulých volbách a možná,
že strana pana Zemana by nezískala tolik hlasů. Tzn. je zde i mnoho racionálních
důvodů /.../.“ 712
Komunikace v koalici. Jindřich Vodička vyčítal Luxovi, že vláda se na něčem
jeden den dohodla a JL pak na tiskové konferenci za dva dny prohlašoval úplně něco
jiného. Předseda KDU-ČSL: „My si už dlouhou dobu tykáme, čili Jindřichu: já myslím,
že tady není potřeba jednat jinak. Jindřichu: pak ale musíš říci v čem ten názor kdy byl
jiný. Já myslím, že naše názory jsou velmi konzistentní a to, že máme na některou věc
jiný názor, si myslím, že je v demokracii normální a v koalici jsou také 3 suverénní
712
313
politické strany. A jestli o tom názoru a o argumentech, které nás k tomuto názoru
vedou, prostě cítíme povinnost informovat ostatní, já myslím, že to je
správné.“ Vodička sice považoval za přirozené, že každý ve vládě „bojuje za svou
věc“, „za svůj resort“, „je to správné“, nicméně přeci jenom v rámci loajality k celému
týmu by se to nemělo ventilovat před veřejností, když už je tedy někdo tím koaličním
partnerem. Josefe problémy by měly být řešeny „ve vládě“: před veřejností bychom
měli prezentovat naše úspěchy. JL: Tak to Jindřichu „samozřejmě“, nicméně já mám
trochu obavy z toho, abychom nezněli pouze jedním hlasem tak, jako v minulosti.
Vodička: „Tak ODS nikdy jedním hlasem nezněla. ODS je demokratickou stranou a já
s trochou nadsázky říkám, že v ODS ani není možná nějaká frakce, protože co člen
ODS: to osobitý názor a hájí tento názor a to by pak muselo být 20.000 frakcí v
ODS.“ Víš Josefe: neměli bychom zatahovat vnitrostranické šarvátky do politického
života celé země. Já mohu dnes tady říci: „Ano. ODS je sešikována za Václavem
Klausem.“ Lux: „Já nechci komentovat věci uvnitř ODS. Já bych jenom přál ODS:
aby to zvládla.“ 713
Podle Josefa Luxe je správné: Nejprve se pokusit projednat spornou otázku ve
vládě, nicméně pokud to po delší dobu nikam nevede, pak je zcela vpořádku zveřejnit
vše ve sdělovacích prostředcích. Dobově šlo např. o požadavek pana Dlouhého z roku
1996 na zvýšení nákladů - poskytnutých peněz daňových poplatníků - pro dostavbu
jaderné elektrárny Temelín. JL: „Je to jediná naděje, protože jestliže já sedím ve vládě,
kde diskutujeme normální materiál, kde pan kolega Dlouhý žádá vládu, aby souhlasila
s prodloužením termínu, s navýšením peněz atd. a vláda s tímto souhlas nedá a jedna z
mých posledních poznámek k tomuto bodu bylo ujištění se o tom, že jsme neschválili
prodloužení termínu a zvýšení nákladů a druhý den čtu noviny, které hovoří o jiné
vládě, než já jsem seděl, tak by pro mne bylo pokrytecké, kdybych se tvářil, jako že
tento problém neexistuje.“ Víte: „V politice existují suverénní politické strany. A
jejich život není založen na spolupráci s jinými. Žádná politická strana nemůže
podporovat jinou politickou stranu: prostě i když jsme na to byli zvyklí v minulosti, v
713
314
demokracii to o tom není. Suverénní politická strana je odpovědná svým voličům a
musí hájit zájem těch lidí, kteří ji vlastně legitimovali, kteří ji dali podporu. A KDUČSL je suverénní politickou stranou a její život není spojen ani ve spolupráci s ODS,
ani ve spolupráci se sociálními demokraty. Tzn. slyšíme-li na jedné straně
podporujte koalici, mnozí z našich přátel z ODS tím myslí podporujte ODS. My
nechceme podporovat ODS. My jsme suverénní politická strana. Jsme korektní
politická strana a chceme dodržet smlouvu, kterou jsme s druhými dvěma suverénními
politickými stranami - to jest s ODS a ODA - uzavřeli. Tuto smlouvu chceme naplnit a
tato smlouva není pro nás nějakým úsměvným papírem, ale vážnou smlouvou na 4 roky,
čili nikoliv provizoriem. Jsme politickou stranou, která se snaží vést důležitou a vážnou
a seriozní politickou diskusi a žijeme v politickém spektru, kde já vnímám: jsou dvě
politické strany, se kterými není možné vést diskusi. Jsou to komunisté a republikáni 714.
A s těmi také diskusi nevedeme a nikdy nepovedeme. A sociální demokraté jsou
opoziční strana, nicméně vnímám tuto stranu jako stranu demokratickou. A myslím, že
jsou v zemi určité věci, které si vyžadují diskusi s opozicí. Je to např. otázka
zahraničně politických diskusí, NATO, EU a další.“ „Myslím, že by bylo chybou opak,
tzn. nediskutovat.“ Lux zároveň odmítl jako člen Klausovy vlády popřít budoucí
koalici se sociálními demokraty. „Byl bych přece blázen, kdybych něco takového řekl
ne pro nějaké lavírování, ale pro normální, seriozní, spravedlivou diskusi. Protože
kdybych teď řekl, že nikdy nebudeme dělat koalici se sociálními demokraty, tak jak
bych obhájil za 10, za 15 let, kdyby se změnila situace v této zemi, kdyby bylo potřeba
tuto koalici učinit: jak bych obhájil tento krok. Já v tuto chvíli mohu říci, že nechci
dělat koalici se sociálními demokraty. Ale to neznamená, že někdy do budoucna se tato
situace nestane.“ Lux zdůraznil, že současná smlouva s jeho „politickými přáteli“ je do
„roku 2000“. „Pro mne generelně jde o to, aby vláda dělala normální, racionální
politiku a aby - řekl bych - trochu ponížila význam oné - možná to řeknu trochu
provokativně - modly, která se skrývá pod názvem liberalismus.“ 715
714
Lux tyto diskuse ale přesto vedl např. s panem Sládkem v TV Nova 31. 3. 1996.
715
315
Lux: „Pane velvyslanče (Grušo, PA) politik musí hovořit o věcech: i když jsou
nepříjemné.“ „Svornost v koalici není svornost v zachování moci, ani koalice, ani
strany, ani lidí. Svornost v koalici musí být svornost v prosazování věcí důležitých pro
tuto zemi a sám zjistíte, až budete ve vládě, že ne vždy se to rovná. Úkolem politiků,
úkolem ministrů, úkolem členů vlády je to rozlišit a já si myslím, že v tuto chvíli je
důležité, aby v té oblasti ekonomiky, abychom si srovnali priority, protože ono vždycky
když je mnoho slov, tak jakoby přestává být vidět co je důležité a co je méně důležité.
Prioritou v tuto chvíli je otázka určité stabilizace měny, stabilizace hlavních
ekonomických problémů tak, jak jsme o tom hovořili, já bych k tomu ještě přidal vstup
do NATO, respektive neminutí se s NATO, protože budeme-li v NATO, tak už pro mne jako pro občana - nebude tak důležité, kdo v této zemi bude vládnout; nebudeme-li tam,
tak to bude důležitější (Gruša reaguje: No „teď mi mluvíte z duše“, PA) tzn. to jsou ony
priority. Jak řešit tedy ty ekonomické problémy. V současné době ve vládě jsme se
shodli, že je potřeba rozlišit pohled krátkodobý a pohled dlouhodobý. Krátkodobě,
bohužel, nemůžeme ony stávající nerovnováhy ať už rozpočtové či vnější vyřešit jinak
než tvrdými restriktivními kroky a proto jsem řekl, že mně to je také líto, ale je to tak.
Dlouhodobě je důležité přece: aby se ta situace neopakovala. Čili je třeba změnit
politiku. V případě, kdy abychom tu politiku nezměnili: co by se stalo? Stalo by se to,
že v situaci malého ekonomického růstu, v situaci slábnoucího přílivu kapitálu, by ona
rovnováha rozpočtová byla možná zachována jedině stále většími škrty rozpočtu a
nerovnováha vnější by byla možná řešitelná stále větší devalvací. Tudy cesta nevede.
Řešením situace - řekl bych - opakováním té zkušenosti z roku 90-91, tzn. plošná
restrikce, plošná devalvace, by vedla možná i k zastavení růstu. Čili já jsem
přesvědčen, že v tuto chvíli vedle krátkodobého potlačení poptávky, tzn. restriktivních
kroků, je důležité už teď stimulovat programy k oživení nabídky a to jsou konkrétní
programy k oživení exportu, k podpoře domácí produkce atd. a ty programy jednotlivá
ministerstva připravují a tzn. toto vyrovnání tato země potřebuje a samozřejmě k tomu
je důležité, aby tady existovala určitá politická shoda, proto já mluvím nejenom o
změně politiky, ale o změně chování a ta změna chování musí znamenat, že nemůžeme
se všemi, kteří nás kritizují bojovat, označit je za nepřítele, ale že je třeba s nimi vést
316
ne boj, ale diskusi a předně třeba s odbory.“ 716
Jaký význam mají tradiční snídaně členů vlády v Kramářově vile? 717 Lux: „Tak
snídáme to, co přinesou, ale že bych ke své chuti musel mít přítomnost obou koaličních
partnerů, to nemusím popravdě.“ Šimek kontruje: Neberete si to jídlo někam do
koutku? JL: „Snídáme společně, ale my začínáme docela časně v 8 hodin, takže někdy
si vzpomenu na to, že existují typy lidí, kteří se probouzí později než vstávají. Znáte
to?“ Šimek souhlasí. Lux: „Tak někdy se mi zdá: jestli není třeba to posunout na
pozdější hodinu.“ Máte nějakou zábavnou příhodu ze zákulisí vládního jednání? „Ty
skvělé příhody z té vynikající minulé doby už všechny byly řečeny, dneska těch
veselých moc není a nejsou ani ze zákulisí a když tak vzpomínám, říci příhodu, která
by se někoho nedotkla, je strašně, strašně těžké. No: to bude obtížné.“ „Jednou jsme na
vládě písk, písk, písk, písk ... (a různé variace písknutí ve smyslu vyjádření cenzury tak,
aby JL někoho neurazil: bouřlivý potlesk).“ 718
Vládní výlety na kolech organizované Klausem. JL: „Pan ministr Benda 719 na
té Šumavě připravil takových několik variantních tras pro jednotlivé členy vlády.
Skutečně to bylo několik variant. Já bych jenom upozornil na tu, která byla pouze tří
kilometrová a z kopce pořád, ale musím říci, že namístě pan premiér jako správný šéf
všechno tohle zrušil a nařídil trasu myslím přes 20 km a protože členové vlády mají
sportovního ducha, tak hned po začátku se ten peleton roztrhal na několik skupin. Já
jsem jel v té druhé s panem Kočárníkem, Jiřím Skalickým a s panem Vodičkou a s
Jiřím Skalickým nám bylo nápadné, že pan Kočárník se s námi jaksi příliš kamarádí
jako na zvyklosti a pořád jsme přemýšleli, čím to je a když jsme až dojeli do toho cíle,
všichni jsme byli pochváleni, ale přece se nám zdálo, že pan Kočárník trochu více a
716
717
Kramářova vila - postavená v letech 1911-1914 jako sídlo pozdějšího prvního československého předsedy
vlády Karla Kramáře. Od 18. prosince 1998 byla budova využívána pro účely oficiální rezidence českých
premiérů. Za dob Klausových vlád zde probíhaly pravidelné snídaně celého kabinetu.
718
719
František Benda - ministr životního prostředí za KDS a posléze za ODS v letech 1992-1996.
317
tak tam jsme našli vysvětlení, že on vlastně dostal zřejmě úkol, my to nevíme jistě, že
měl za úkol nás prostě brzdit v té druhé skupině.“ 720
Lux: „Po listopadu (1989, PA) první vláda byla vládou národního porozumění,
pak přišla vláda národní oběti a nějak postupně se to porozumění i ta oběť vytratila z
našeho života a stále více narůstalo určité konfrontační ovzduší, určitá nesnášenlivost:
kdokoliv se ozval ať už to byli odboráři, učitelé, zdravotníci, zemědělci, železničáři,
kdokoliv, tak byla snaha jakoby postavit tu skupinu proti všem ostatním a to si myslím,
že je chyba. A já bych se trochu obával, aby historici jednou nenazvali tuto vládu
(1996-1997, PA) vládou národního neporozumění a myslím, že právě tato situace vede
k oné blbé náladě, jak pan president řekl, bych pojmenoval určitý stav naší společnosti
a řešení prostě nevidím v tom, že zůstaneme v tomto stavu, ale že se to změní, změní v
tom smyslu, že ono neporozumění, ona nesnášenlivost, se nahradí spoluprací,
dialogem a to je myslím řešení z oné situace, z oné blbé nálady a týká se to odborů:
prostě období nekomunikace, nejednání, prostě musí skončit a musíme hledat řešení.
Tím z daleka neříkám, že je možné přistoupit na všechno, co odbory chtějí, ale je třeba
o tom jednat.“ „Já myslím, že je důležité lidem říci pravdu a nevzbuzovat nějaká
nereálná očekávání různými sliby a ta pravda je taková, že životní úroveň v ČR je
zhruba na polovině ve vztahu k EU. Jestliže tam je 16.000 dolarů na hlavu, u nás je to
necelých 8.000, a že ono srovnání se je otázka minimálně jedné generace, a že tu
generaci si musíme prostě odpracovat. To platí absolutně a je důležité, aby se to
prostě týkalo všech. Já myslím, že normální lidé rozumí tomu, že třeba nejsou
prostředky. Rozumí tomu, že ještě nejsme v oné EU, ale málo lidí rozumí tomu, že se to
týká jenom některých, že prostě onen pocit dovolání se spravedlnosti není obecným
pocitem a tady si myslím, že je jeden z hlavních úkolů vlády prostě posílit důvěru
institucí a vláda musí začít sama u sebe. Samozřejmě je to otázka kapitálového trhu,
soudnictví a všech těch dalších věcí. Lidé: prostě jsem přesvědčen, že toto je největší
věc, s kterou se prostě neumí normální člověk smířit. Já si myslím, že lidé ve světě volí
pravicové vlády proto, aby posílili jistotu vlastnictví a já se bojím, že tato vláda toto
720
318
nenaplnila a proto jedna z konkrétních součástí oné změny musí být toto. Některé
kroky byly už učiněny např. v zákonech, které jsme přijmuli kolem kapitálového trhu a
dalších, ale myslím, že obecně je tady třeba (daleko více, PA) zlepšit.“ 721
Kdy je ta správná doba pro odchod ministrů z vlády? Lux: Za normálních
okolností tehdy, když už nedávají nové myšlenky na stůl. Koalice ODS, KDU-ČSL,
ODA ještě má „naději a šanci“ změnit svou politiku, zachránit se. Kdyby se to však
nepovedlo, pak už by „vláda ten prostor neměla“. „Má-li se změnit skutečná politika a
to ve vztahu k institucím i ve vztahu k občanům, pak k určité změně v týmu by mělo
dojít.“ Změna v týmu je podle JL dobrá cesta ke zvýšení kredibility, k nalezení nové,
lepší cesty. Je to jako ve fotbale. 722 Lux sice přiznal: ve vládě se skutečně všichni
snaží vytvořit a najít to nejlepší řešení krize, nicméně trval na změně vládního týmu.
Mělo by se to „dotknout také vlády“. „Máme-li skutečně změnit v některých věcech
svoji politiku, tak je třeba změnit také určitou sestavu v týmu.“ Nejméně pochopení
jsme našli u našich přátel „v ODA“, tvrdil Lux.
723
VK: „Hledat zodpovědnost
jednotlivých lidí, to já myslím, že je velmi nutné, správné, ale jestli někdo očekává, že
dojde k zemětřesení, tak: tak jednoduché to určitě není.“ Klaus je spíše pro výměnu
náměstků na jednotlivých ministerstvech apod. VK: „Ne, já se v každém případě do
jmen nechci pustit, ani je hájit, ani je kritizovat. Já daleko více myslím, že to jsou dvě
věci. Více pracovat, ale všichni, protože elán, který začal po listopadu 89: ten se nám
trošku vytrácí na všech rovinách a na všech úrovních od té nejvyšší, po tu nejnižší.“ 724
JL: „My jsme ještě zhruba před šesti, sedmi týdny, před rozbalením onoho balíčku,
jsme žádali naše koaliční partnery, aby odešel ministr průmyslu a obchodu (Vladimír
Dlouhý, PA). Stalo se tak až po těch šesti týdnech a myslím, že politicky pozdě, věcně
správně, ale politicky pozdě. Při jednáních, které byly skutečně několik desítek hodin,
byly různé situace a musím říct, že ta jednání nebyla jednoduchá a my pod dojmem
721
722
20. 4. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Petra Buzková.
723
724
319
těchto jednání, pod dojmem průběhu těchto jednání, jsme položili na stůl také variantu,
která předpokládala, že by odešel z vlády premiér a abychom to usnadnili panu
premiérovi, tak jsme navrhli, aby nebyl účasten žádný předseda koaliční strany.
Považovali jsme to za legitimní návrh a také se o tom věcně diskutovalo. Jednotlivé
politické strany ve svých grémiích to zvážily a ODS řekla, že si nedovede představit
vládu bez Václava Klause a my jsme to respektovali jako výsledek tohoto jednání. My
jsme tyto informace nedali v průběhu jednání, až když jednání byla skončena,
podepsána, já myslím, že je to korektní. Já vnímám, že tato společnost musí mít určitý
bod katarze, určitý kotel, když se přetápí příliš, může bouchnout, čili je třeba hledat
způsob, jak upustit oné páry. Tento návrh se zdál jednou z cest. Samozřejmě potom by
následovalo: potom by byla nutnost najít nějaké - řekl bych - politicky neutrálnějšího,
přesto odborně fundovaného člověka např. typu pana guvernéra (ČNB, pana
Tošovského, PA), aniž bych teď chtěl toto rozvíjet dále a sestavit novou vládu, která
by musela mít koaliční podporu, a která by musela překlenout ono období. Takto jsme
se nedohodli. Výsledkem jednání je vláda s premiérem, s Václavem Klausem a já
myslím, že tato vláda má právo vládnout za předpokladu, které už jsem řekl. A já bych
tady chtěl zvýraznit jednu věc. Já považuji pro demokracii a pro budoucnost
demokracie v naší zemi za velmi důležité, abychom nepřijmuli myšlenku, že kterákoliv
vláda se ztotožní se šťastnou budoucností země. To prostě v demokracii si myslím, že
tak není. Vláda je proto, aby vládla, aby konala věci, někdo říká, aby sloužila, aby
pracovala a v případě, že má důvěru, tak bude pracovat, když nemá důvěru, tak přijde
vláda jiná, ale já to říkám proto, že někteří lidé u nás tomuto jevu i uvěřili, protože
někteří politikové to říkali a myslím, že je pro demokracii velmi špatné, když se onen
šťastný zítřek nekoná a když ti lidé jsou rozčarováni, protože najednou jakoby nevidí
jiné řešení a demokracie má řešení.“ 725 Lux: „Já jsem uvítal skutečnost, že ministr
financí (Kočárník, PA) a ministr obchodu (Dlouhý, PA) odstoupili. Sice jsme o tom
mluvili již před šesti týdny, ještě před rozbalením onoho balíčku, ale myslím, že i dnes
to má svoji hodnotu.“ „Mám za to, že jediným důvodem existence této vlády je
povinnost této vlády napravit chyby, které udělala a já jsem přesvědčen, že tato vláda
725
320
nemá před sebou nekonečný prostor a myslím, že nejpozději v září, na podzim, se
budeme muset vážně koaličně sejít a vyhodnotit, jestli ona změna politiky je skutečnou.
Kdyby skutečnou nebyla, tak by tato vláda dle mého názoru již neměla právo vládnout
této zemi.“ „Právě proto, že vláda neuměla včas vygenerovat ony problémy na stůl a
hledat jejich řešení, myslím, že souvisí s oním způsobem jednání a nad tím se velmi
rychle budeme muset nejenom zamyslet, ale hlavně to uskutečnit.“ Naše změna
politiky musí být rychlá a viditelná, jelikož veřejnost a média na nás budou tlačit: už
s tím něco konečně udělejte. „To je v demokracii přece legitimní a v případě, že tato
vláda nepřesvědčí veřejnost o tom, že je schopna vládnout, tak bude muset skončit. Tak
to v demokracii bývá.“ 726 VK: „Já myslím, že by bylo skutečně umělé, kdybychom si
nepřipravili žádný /.../ takovýto komplex opatření a (pouze, PA) obětovali jednoho,
dva (ministry, PA). To je tak, jako když mužstvo sestoupí do druhé ligy a z první ligy
fotbalisti a první věc, že vyhodí trenéra. Já si myslím, že to velmi často tak není. A
někdy je to úsměvné vyhození trenéra, takže já považuji za podstatné, že se nám
podařilo, a docela to byla koaličně úspěšná akce, že se podařilo vytvořit tento, vy jste
řekli balík, prostě docela velký počet zásahů do ekonomiky a já myslím, že náhrada
líbivou akcí jednoho ministra: samozřejmě, že by to byl hlavní nadpis ve zprávách:
nepřeceňme tuto věc. Já jsem připraven a musím říci, že připravuji určité i
přerozdělení některých ministerstev; některý ministr toho má strašně moc a myslím, že
by bylo dobré to ministerstvo rozdělit na dvě části. Některý ministr toho má zase hodně,
ale hodně viditelně méně. Takže já vidím změnu tak, jak já ji cítím a připravuji spíše v
tomto smyslu než pouze v tom, abychom teď říkám obětovali trenéra, protože mužstvo
zrovna pustilo branku v posledním zápase /.../.“ 727 Podle Klause: My spíše musíme
vytvářet v rámci celého vládního týmu stabilitu prostředí, vztahů. Měli bychom se
naučit překonávat těžká období a být věrni svým vlastním lidem. Výměna toho či
onoho ministra ve vládě pouze narušuje celistvost týmu. Působí odklon veřejného
mínění od vážných témat k populismu. VK: „Měli-li bychom silný systém premiérský
tak, že premiér v Anglii vyměňuje průměrně 5 ministrů ročně při každém zatřesení a
726
727
321
zakolísání vlády. U nás tenhle model není. My máme vládu koaliční. Ne jako v té
Anglii atd. Čili postavení premiéra je v našem systému podstatně jiné, než v těchto
systémech, kde se takhle snadno vláda mění /.../. Jedna věc zní: udělejte gesto, potěšte
voliče, vyměňte tři tváře atd. Druhá věc je: nenaleťte každému tlaku, předveďte, že
jdete, táhnete za jeden provaz a neobětujte lacině někoho ve snaze zachránit někoho
jiného nebo sám sebe. To jsou dvě strategie, které já myslím, že jsou realistické a
znáte je z vašeho pracoviště, já ze svého pracoviště.“ 728
Josef Lux vzpomíná na výměny ministrů z KDU-ČSL, které již museli lidovci
také uskutečnit, když si to žádala situace roku 1994: např. Jindřich Kabát
v souvislosti s Českou lotynkou
730
729
a z ní plynoucí ztrátou pro daňové poplatníky
v hodnotě přibližně 400 miliónů korun; ministr obrany Antonín Baudyš
731
. JL:
„Lotynku si nevymyslel pan Kabát, ta má určitou historii, která sahá dále.
Samozřejmě můžeme u každého resortu hledat neúspěchy a nepochybně žádný
resort není černobílý. V každém resortu se cosi podařilo, cosi se nepodařilo. Stejně
tak já tady teď mohu proti vašim negativum dávat pozitiva kultury a pan Kabát chtěl
odejít sám, to nebyla situace pana Baudyše, ale to, že jsme uměli v těchto dvou
případech na to kývnout, to že jsme uměli vyměnit ministra, opakuji svědčí o tom, že
máme odvahu toto učinit, víme, že se tak stalo i v jiných případech od vlády, ale tím
bych nechtěl relativizovat to, co tady bylo řečeno a mám za to, že jsme učinili dobře,
aniž bych chtěl dodávat, že v některých případech možná by bylo učinit potřeba
taktéž.“ V případě pana Baudyše: „My jsme neváhali. Pan Baudyš přišel s plánem
728
729
Jindřich Kabát - ministr kultury v letech 1992-1994.
730
Česká lotynka - loterijní hra z jejíhož výnosu měla být financována mj. česká kultura. Na počátku 90. let 20.
století byl Ministerstvem kultury ČR poskytnut jako bankovní zástava Dům u Černé Matky Boží v Praze na krytí
přibližně 300 miliónového úvěru právě pro rozjezd České lotynky. Projekt lotynky zkrachoval. Posléze hrozilo,
že stát o vzácný dům přijde, neboť bude poskytnut bance jako splátka za nepokrytý úvěr. Státní fond kultury si
pak rychle vzal od Komerční banky půjčku na splátky úvěru.
731
Antonín Baudyš - mj. ministr obrany v letech 1993-1994. Byl známý svými některými nehodami a
kontroverzními aktivitami.
322
Bosenského urovnání
732
pravda bez konzultací s námi, bez konzultací s kýmkoliv
dalším, ale v té dnešní složitosti se ukazuje nepochybně, že to je jedna z možných
alternativ. On ovšem přišel bez toho, aniž by konzultoval a to politik nemá a nesmí. A
naše výhrady k Antonínu Baudyšovi nebyly ani tak proto co učinil, spíš proto: co
neučinil. A to, že jsme našli odvahu ho vyměnit, si myslím, že svědčí o určité vnitřní
síle této politické strany (KDU-ČSL, PA) a mám za to, že jsme učinili dobře.“ 733
Význam každého voličského hlasu pro celou koalici. Klaus: „Já bych chtěl
zdůraznit našim voličům, že volič nešel volit zbytečně. Já si nesmírně vážím toho, že
volil a jak volil. Mne nesmírně těší to, že se s voliči slyšíme, že jsme naladěni na
stejnou frekvenci, a že i v tom hřmotu a hlukotu nejrůznějších afér a aférek a
pseudoafér, že se i nadále slyšíme a já myslím, že to je nesmírně, nesmírně cenná
věc.“ „Je třeba, aby si každý uvědomil, že každý hlas je důležitý a podstatné je, aby
nedošlo ke stejnému patu jako v letošních jarních volbách do Poslanecké sněmovny,
protože nepochybně protitransformační nebezpečí v naší zemi existuje. Já doufám, že
volby do Senátu toto nebezpečí trošku zažehnají a dosavadní výsledky, jakkoliv se
732
Bosenská iniciativa - kontroverzní návrh ministra obrany Baudyše na řešení války v Bosně z února 1994.
Jednalo se o plán založený na Huntingtonově koncepci střetu civilizací podle příslušnosti k zeměpisným a
náboženským celkům. V Bosně byla přítomna tři hlavní náboženství. Baudyš tedy navrhoval, aby mírové
jednotky OSN účastnící se operací v Bosně kopírovaly svým vlastním náboženským složením vyznání
jednotlivých oblastí, kde by konaly svou službu a pocházely by také ze zemí s převládajícím podílem daného
náboženství (katolíci, pravoslavní, muslimové). Plán Baudyš rozeslal zahraničním státníkům. Vzbudil tím kritiku,
protože svou iniciativu nekonzultoval s nikým z českého ministerstva obrany ani zahraničí a oficiálně tedy šlo
pouze o jeho soukromý krok. „Ministr obrany A. Baudyš připustil, že z hlediska procedury se dopustil vážné
politické chyby. Konstatoval, že jak vyplývá z právního rozboru, zákon neporušil. Dále sdělil, že k jeho iniciativě
ho vedla ta skutečnost, že se nemohl smířit s myšlenkou eskalace bosenského konfliktu a že mu šlo též o životy
českých i dalších vojáků působících v mírových jednotkách UNPROFOR. Prohlásil, že iniciativa neměla
souvislost s jeho následnou cestou do Turecka a že turecký ministr obrany nesouhlasil s tím, že by konflikt v
Bosně měl náboženské pozadí. V závěru rozpravy informoval poslance, že odstoupit nehodlá.“ 10. 3. 1994 Zápis z 23. schůze zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, která se konala ve dnech 9. a 10.
března 1994 - viz
http://www.snemovna.cz/eknih/1993ps/vybory/zav/zapis/zz023.htm.
733
323
jedná pouze o první kolo 734, něco v tomto smyslu říkají /.../. Takže opakuji, opakuji:
vážím si každého hlasu a věřím, že přijde i příští týden.“ JL: „Já bych chtěl poděkovat
stejně tak všem voličům, kteří stejně jako my podpořili vynikající kandidáty do Senátu.
Myslím, že tito voliči nepodporovali politické strany, ale podporovali konkrétní lidi,
konkrétní kandidáty a já mám radost z toho, že 40% z těch, které my jsme podpořili: se
dostali do druhého kola. To svědčí o tom, že jsou dobrými kandidáty. Co se týká oné
účasti, nízké účasti v senátních volbách, já myslím, že částečně je to tím, že ti lidé,
kteří nechtějí Senát, tak možná trochu podcenili to, že když nepůjdou k volbám, tak že
nerozhodují o jeho zrušení. Ve volbách se rozhoduje o tom, kteří lidé se stanou
senátory: nikoliv o zrušení Senátu. On zde prostě bude a také si myslím, že ona účast
svědčí o tom, že lidé necítí potřebu skládat nějakou opravu, nějaký reparát
parlamentních voleb, protože kdyby to cítili, tak by jistě přišli to změnit.“ 735 VK po
prvním kole senátních voleb roku 1996 sice děkoval voličům, nicméně jeho velká
skepse k nově zřízenému Senátu se projevila mj. tím, že nazval horní komoru
Parlamentu ČR slovem „balvan“, když Senát je tady vlastně jenom proto, aby jej bylo
čím „naplnit“. 736 Klaus: „Já bych moc chtěl poděkovat našim voličům, voličům, kteří
si uvědomili, že hrozí v naší zemi nestabilita a cesta zpět, kterou myslím, že bychom si
neměli dovolit. Jsem rád, že si to všichni uvědomili. Znovu bych jim chtěl poděkovat.
Věřím, že přijdou za týden opět, protože zápas neskončil. Pokračujeme dál.“ Klause
potěšily volební výsledky v Ostravě: Zajisté „mne nesmírně potěšila Ostrava“, kde
všude ve třech obvodech vyhráli a postoupili do druhého kola kandidáti ODS. Český
premiér dále neváhal pogratulovat již přímo v prvním kole senátních voleb zvolenému
kandidátovi KDU-ČSL - tedy ´koaličnímu´ senátorovi - Janu Zahradníčkovi
737
.
Zdůraznil však: za svůj úspěch „vděčí“ tomu, „že ODS skutečně hlasovala pro
koaličního kandidáta. My to uděláme vždycky, když to bude třeba. Považuji to za
naprosto samozřejmé. Vůbec by mne ani ve snu nenapadlo udělat něco jiného.
734
První kolo voleb do Senátu Parlamentu ČR se konalo 15. až 16. 11. 1996.
735
736
23. 11. 1996, Volební studio, Česká televize, mj. Václav Klaus.
737
Jan Zahradníček - poslanec v letech 1990-1996, senátor (1996-2002).
324
Pouze bych si přál nebo doufal, že naši koaliční partneři udělají totéž.“ Lux: „Myslím,
že lidé nepociťovali potřebu skládat nějaký reparát z voleb parlamentních, opravovat
červnové volby a co se týká našeho výsledku: samozřejmě jsem velmi rád a také jsem
již blahopřál panu Zahradníčkovi, že se stal prvním známým zvoleným senátorem a
moje radost je o to větší, že dalších 14 lidí v tuto chvíli nám známých postoupilo do
druhého kola.“ Lux připustil výhodnost vzájemné dohody a spolupráce s ODS před
volbami, „protože tam, kde je možná dohoda a byť v Brně byla za trochu zvláštních
okolností, tak vždycky se dostaví nějaký pozitivní výsledek“. „Já totiž velmi pečlivě
kladu apel na tu odlišnost senátorských voleb od parlamentních voleb. Senátorské
volby prostě nejsou volby politických stran. Jsou to volby osobností a je třeba velmi
pečlivě tuto odlišnost respektovat.“ 738 JL: Ve „dvaceti místech“ vyslovili naši lidé na
různých úrovních „podporu“ kandidátům z „ODS“ a „ODS nikde nevyjádřila podporu
našim kandidátům“. „Pro Českou republiku jsou důležité v těchto volbách dvě věci.
Zaprvé většina koalice v Senátu a za druhé jasné ne Senátu jedné politické
strany.“ „Chtěl bych říci, že ve druhém kole jde o mnoho. Nikdo jiný než voliči totiž
nemůže rozhodnout o tom, jestli koalice bude mít v Senátu většinu a jestli Senát
nezůstane v područí kterékoliv politické strany.“ Klaus začal posléze obvolávat
koaliční kandidáty (16. 11. 1996 VK uskutečnil údajně zhruba 100 telefonátů), kteří se
nedostali do druhého kola senátních voleb: žádal je o podporu kandidátů ODS. JL:
„Pan premiér je politik, předseda strany a předseda vlády v jedné osobě a lidé, kterým
telefonoval: jsou samozřejmě také politiky, ale jsou také státními úřadníky a já myslím,
že opravdu tady pan premiér na chvíli zapomněl, že již jsme v demokracii, kde existují
suverénní politické strany a kde prostě předseda vlády je pouze předsedou jedné z nich
a v demokracii prostě není možné a není představitelné, aby předseda kterékoliv
politické strany zasahoval do života jiné politické strany a v demokracii prostě je
nemožné a vyloučené, aby premiér oslovil státní úředníky ve věcech, které jsou zájmem
pouze jeho politické strany: to prostě možné není, dokonce si myslím, že to je
738
16. 11. 1996, Přenosy a reportáže z senátních voleb, ČT, mj. VK a Josef Lux.
325
nemravné.“ 739 Klaus se ohradil proti Luxově kritice: „Nám bylo tak dlouho zejména v
posledních dnech zdůrazňováno, že jde o volby suverénních osobností, až jsme tomu
málem uvěřili. Oslovili-li jsme několik těchto suverénních osobností, hned to bylo
interpretováno jako porušení stranické disciplíny, tak my už opravdu nevíme: jak to ve
skutečnosti je.“ „Považuji spíše za skandální, že jsme neuměli najít společný hlas,
který by voličům před druhým kolem senátních voleb řekl, že i když se lišíme v
jednotlivostech, názor na budoucnost tohoto státu máme stejný.“ 740 Výše uvedené
premiérovy telefonáty vyvolávaly ještě v dalších dnech náruživé přestřelky mezi
oběma předsedy KDU-ČSL a ODS. Václav Klaus: „Toto jsou věty pouze pro sdělovací
prostředky, to nejsou věty, o kterých bychom hovořili mezi sebou.“ „A také snadně se
říkají do sdělovacích prostředků než druhému člověku do očí.“ Lux: „Mne nemůžete
podezřívat za těch 5 let, že bych se bál zpříma podívat panu premiérovi do očí.“ VK:
„Já nepotřebuji tento spor zesilovat.“ JL: „Pan premiér udělal chybu a on by měl
hledat způsob: jak ji napravit.“ Zajímavé je, že ODA se Klausovy telefonáty také
nezamlouvaly. Nicméně ani Lux nebo Kalvoda to v osobním rozhovoru českému
premiérovi neřekli. Svou nespokojenost ventilovali přes média. 741 Další konflikt ve
vládě? Kdy vypukne? Kdo ho vyvolá? JL: „To já nevím, ale zítra máme Sedmičku (31.
8. 1997, PA) s panem Žantovským, takže ...“ 742 Český premiér se nicméně nakonec
rozhodl, že již celou věc dále nehodlá rozmazávat. Je to prostě třeba brát jako volební
taškařici. Žádné nezhojené rány nehrozí. VK: „Já myslím, že zůstanou jizvy, protože
drtivá většina těch slov, která padla, byla slova předvolební a v tom já mám zcela
bezpečnou jistotu, že já jsem žádná slova na úkor někoho jiného neřekl. Ani jedno
jediné.“ JL se však nechtěl jen tak lehce vzdát. Sdělil: náprava je stále možná. Vždyť
k vyřešení celé záležitosti stačí: „Normální lidské, slušné slovo.“ Taková omluva, „i to
je forma“, jak to celé uzavřít. 743
739
17. 11. 1996, Zpravodajství věnované senátním volbám, Rádio Nová Alfa, Josef Lux.
740
19. 11. 1996, Události - komentáře, Česká televize, mj. Václav Klaus.
741
20. 11. 1996, Události - komentáře, Česká televize, mj. Václav Klaus a Josef Lux.
742
743
21. 11. 1996, Události - komentáře, Česká televize, mj. Václav Klaus a Josef Lux.
326
Předseda KDU-ČSL měl v parlamentních volbách roku 1996 zájem na
pozitivním výsledku celé koalice: „My jsme samozřejmě také měli starost o ty celkové
počty, počty koaliční a oněch 99 mandátů jak už se zdá konečných nevím, jestli je
možné považovat za vítězství z těch počtů 100 či 101 a nicméně samozřejmě jsou
důležité a je třeba si jich také vážit. Pro mne takové potvrzení v těchto volbách je o
tom, že prostě onen program sociálně-tržního hospodářství, tak jak jsme o něm
hovořili, tzn. program, který samozřejmě staví na volném trhu, který je motorem
ekonomiky, ale přece jenom potřeba zvýraznit onen princip solidarity: je nepochybná
a tyhle volby to v podstatě potvrzují. A mám za to, že tento program je také blízký
tomuto středoevropskému prostoru, a že bude zodpovědností prostě té příští vlády, aby
se více soustředila na ty kategorie, které přesahují pouze ty ekonomické.“ 744
Klaus o oddělení místní a parlamentní politiky. VK: „Zdá se mi naprosto
evidentní, že bychom neměli spojovat rytmus voleb parlamentních s rytmem voleb
komunálních. Mně se zdá strašlivě nezodpovědné, jestli někdo si myslí, že mu narostla
křídla v parlamentních volbách, tak teď najednou začnu potápět jednoho starostu za
druhým a pokoušet se vytvářet nové koalice.“ Je zapotřebí respektovat výsledky voleb
a nechat žít starosty, zastupitelstva tak: „jak byla zvolena“. 745
První rok existence koaliční vlády po volbách roku 1996. Jan Ruml kritizoval
KDU-ČSL za podporu ČSSD v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Václav Klaus:
„O tom, že když je vládní koalice ještě k tomu taková asymetrická, když je jedna plus
dvě, jedna strana větší, dvě strany menší, tak to je velmi nestabilní systém a to je
systém, ke kterému takové ty nepřetržité šarvátky bohužel, bohužel, bohužel, bohužel
patří. Mne to mrzí, netěší, ale dost dobře nevidím, jak tomu úplně předejít, nebo jak
se toho úplně zbavit. Mrzí mne jistý nedostatek loajality, protože já myslím, že to k
chování politika patří a mám pocit, že tento práh, tato mez jisté loajality byla
744
745
327
překročena a byla překročena zejména v tom předposledním týdnu, ale jinak nedovedu
si představit, že by se to mohlo změnit a prostě pokud budeme světem s více politickými
stranami a to vidím na strašně dlouho, tak mám pocit, že to takhle bohužel bude.“ „No
tak my žijeme ve světě, kde každá osoba, která je v té politické výrazné funkci: tomu
dává určité zabarvení, dává tomu určitou příchuť samozřejmě. Podívám-li se na naší
zemanovsko-grebeníčkovsko-sládkovskou opozici, no tak to je velmi specifická příchuť
té opozice, to tomu dává koření dost výrazné, možná až takové, že bychom si to nepřáli,
já tedy určitě. Nevím, prostě jde to takhle. Bohužel to bude takhle doufám, nebudou-li
žádné další a další volby, tak ta politická scéna by mohla být snad o kousek
klidnější.“ „Já od začátku říkám, že to bohužel jinak nejde.“ „Já myslím, že ta otázka
toho, že každý je tím subjektem a vidí svět podle svého a snaží se chovat tak, jak on si
myslí, že je nejlepší, to je vpořádku, ale já si myslím, že i ta koalice je subjektem svého
druhu a v nějakou chvíli by přeci mělo převážit jednání koaliční jako celku a každý
by měl říci: tak teď musím ubrat dostatečně tak, abych ještě ten subjekt zvaný
koalice mohl respektovat a to, co se událo v posledních týdnech, bylo - já myslím - v
tomto smyslu na hraně nebo za hranou, za hranicí a porušením této loajality k tomu
vyššímu celku a já to tak vidím.“ Kde je ta hranice? Pro každého je přeci někde jinde.
„Ano, ale já si myslím, že ta situace se opravdu takto odehrává. Vždyť jste si všimli, že
i ta ODS přeci jistou dobou spolkla a polykala toto chování, ale v jistou dobu řekla:
tak pozor, teď jsme se přiblížili k oné hranici a kdyby to mělo pokračovat dále, tak to
už my nejsme ochotni při tom asistovat. Já si myslím, že v tomto smyslu se to odehrává
docela tak, jak se to odehrávat má.“ 746 Josef Lux např. vnímal jako překročení oné
hranice - přímo jako podraz a porušení koaliční dohody - schválení dobových zákonů
o důchodovém pojištění z roku 1995, předně Zákon č. 155/1995 Sb. JL: „My jsme
samozřejmě museli zvažovat, kde je ta hranice. Skutečnost, že naši přátelé v ODS
porušili koaliční dohodu, a že tu neshodu mezi koaličními stranami vyřešili
přehlasováním ve vládě, tuto neshodu přenesli do parlamentu a za přispění opozičních
poslanců /.../ nás přehlasovali, to je zkušenost, které se budeme samozřejmě snažit
746
328
zabránit.“ 747 ODS tedy nese také vinu za komunikační problémy v koalici? VK: „Ano,
ale já si myslím, že ODS: můžeme diskutovat o podílu míry zavinění samozřejmě, ale
má-li ODS toto, tak ji zase by všichni měli přiznat, že má taky právo, aby v určitou
chvíli řekla: tak pozor, teď je to pro nás na hranici přijatelného. Ne jenom opačně a
my jsme neudělali vůbec nic jiného a já si myslím, že to všichni zaregistrovali, všichni
si toho všimli, všichni to vzali vážně. Já myslím, že to každý ze svého okolí nějak cítíte.
Já to cítím na obrovském zvýšení počtu telefonátů, telegramů, faxů, dopisů, kdy lidé na
to reagují. Prostě tato věta zazněla a já jsem rád, že zazněla, myslím, že bylo správně,
že zazněla.“ 748
JL: „Chtěl bych zcela jednoznačně říci, že účast KDU ve vládě - i moje osobní
účast ve vládě - v žádném případě není kdykoliv a za jakoukoliv cenu. Hranice účasti
KDU-ČSL ve vládě a mé osoby také jsou dány zcela jednoznačně programem KDUČSL. V případě, že by tento program jsme nemohli uskutečňovat, tak samozřejmě
odejdeme a nebo se nějaké takové vlády nemůžeme účastnit a tato odpovědnost je
odpovědností k té skupině voličů a lidí, kteří nás podporovali s tím, že samozřejmě
jsme tolerantní i k těm, kteří podporují někoho jiného.“
749
„Já si myslím, že
demokratický politik musí umět jednat. /.../ prostě jednání se vyplácí. Ale myslím, že v
těch jednáních není možné překročit určitou mez, určitou hranici. A ta hranice je v
tom, že by politik ztratil buď svoji tvář a nebo tvář politické strany, že by popřel její
program. Ta konkrétní hranice pro křesťanské demokraty byla v tom, že jsme nešli do
vlády s podporou komunistů. My jsme byli na dosah toho, abych já byl premiérem,
abychom byli ve vládě, ale s podmínkou podpory komunistů. Tuto hranici jsme
nepřekročili.“
750
„My jsme si vědomi, že není možné se tvářit, že neneseme
odpovědnost za ty minulé roky, protože jsme byli přítomni ve vládě a převzali jsme
odpovědnost za jednotlivé resorty. V těchto hektických dnech jsme se snažili hledat
747
748
749
750
329
nejlepší řešení. Snažili jsme se zastavit a uvědomit si, co je důležité pro tuto zemi.
Stanovit si priority a prioritami této země není řešení volebních preferencí ODS ani
nalezení místa pro předsedu té či oné politické strany, ale prioritou a důležitou věcí
pro tuto zemi v tuto chvíli je zamezení pádu koruny, řešení ekonomických problémů a
naše povinnost, abychom se neminuli s NATO. Pro mne, jako pro občana, budeme-li
někdy v NATO: už nebude tak důležité, jaká tady bude vláda, ale v případě, že tam
nebudeme, díky tomu, že nejsme schopni řešit situaci v naší zemi, tam mně to jedno
nebude tolik a tyto priority vidím jako velmi důležité a v tomto smyslu jsme také
zvažovali všechny kroky, které jsme učinili a proto také byl na stůl položen k diskusi
samozřejmě - jak jinak - onen návrh, aby ve vládě nebyl žádný předseda koaliční
strany. Já mám za to, že tento krok byl vstřícným krokem, protože mohl usnadnit
rozhodování Václavu Klausovi a já vnímám, že je-li v určitém kotli té páry stále více,
tak je důležité hledat způsob, jak upustit onomu obrovskému tlaku a tento krok dle
mého soudu by mohl být určitou katarzí oné velké diskuse, která ve společnosti běží,
ale tento krok se v tuto chvíli nestal. Já jsem cítil povinnost tuto věc položit na stůl
nikoliv v době, kdy jsme jednali, to bylo pouze u jednacího stolu, ale nyní, kdy je
všechno podepsáno, skončeno, tak myslím, že lidé mají právo vědět, jak ta diskuse
probíhala.“ „Ale co vnímám, že v tom zmatku, politickém zmatku, který dnes v ČR
existuje, je křesťansko-demokratická politika KDU-ČSL jako její reprezentant jedním z
mála pevných bodů v onom rozbouřeném moři. Myslím, že velmi důležitým pevným
bodem tady také je osoba pana presidenta a velmi záleží, aby každý svoji úlohu dobře
zvládl.“ „Je třeba se ptát, proč vlastně vláda tyto věci včas nerozpoznala. Proč jim
nepředcházela. A jedním z důvodů je určitý styl jednání vlády a koalice, kdy myslím
mnozí zaznamenali, že v těch posledních měsících stále jakoby narůstal určitý prvek
improvizace nad nějakým - řekl bych - standardním způsobem projednávání věcí a
skutečnost, že na vládu nebyly položeny informace ve správnou dobu: je součást
tohoto špatného vysvědčení, protože jestliže někdo říká, že měl tyto informace o těchto
negativních trendech a nepoložil je na stůl, tak je to chyba. V případě, že je neměl, tak
je to chyba také.“ „Základní smlouva mezi touto vládou České republiky a mezi občany
této země je v programovém prohlášení vlády. To také schválil parlament. To je
330
základní dohoda. Vláda před zhruba šesti týdny přijmula materiál, který si říká změna
politiky. Korekce hospodářské politiky. To je dlouhodobý materiál, který říká, že vláda
tuto politiku musí korigovat, aby se neopakovaly problémy, které vznikly. Nyní, na
základě pohybu kurzového, na základě devalvace, česká vláda přijmula nebo
respektive koalice přijmula návrh, který jsme položili na stůl a to sice okamžitě ukončit
personální provizórium české vlády a diskuse kolem této věci a za druhé shodnout se
na krátkodobém stabilizačním programu. Pak jsme ještě doplnili a ozdravném. Ten
krátkodobý stabilizační program je vlastně, je o tom, že ona míra, která vlastně
vyjadřovala ono žití nad poměry: musí být srovnána s tou reálnou situací české
ekonomiky a abych to řekl konkrétně, znamená to samozřejmě restrikce, znamená to
škrty, škrty v rozpočtu a bohužel očekávám, že tyto škrty se nevyhnou i tak citlivé
oblasti, jako je oblast sociální.“ „V tuto chvíli není žádné jiné řešení a musím říct
bohužel.“ Nyní pouští moderátor rozhlasového diskusního pořadu ze záznamu hlas
Václava Klause ze čtvrtka 29. května 1997: My nyní nejvíce potřebujeme „zaprvé
svornost koalice“ za druhé „podporu presidenta republiky“ za třetí „alespoň
zdrženlivost opozice politické a odborových organizací“. Lux: „Já myslím, že součástí
oné nezbytné změny způsobu jednání vlády musí být také komunikativnost. Někteří
kolegové ve vládě měli pocit, že je třeba bojovat se všemi kolem, včetně odborů. A dnes,
bohužel pozdě, musí tento názor změnit, protože bez široké dohody, která nebude nikdy
dokonalá, ale alespoň bez širokého vyjednávání, určité elementární, základní podoby
sociálního smíru: těžko lze hledat a dohodnout a všichni víme, že bez sociálního smíru
není možné očekávat nějaké faktické řešení a já vidím, že podmínkou tohoto sociálního
smíru je mimo vlastní vyjednávání pravdivost a přesvědčivost vlády ve svých krocích,
ale také určitá sebereflexe vlády směrem dozadu a zde samozřejmě se vede diskuse,
nebo vedou diskuse o tom, jestli ti, kteří odstoupili, jestli je to dostatečné či nikoliv a
jestli je to skutečným výrazem oné sebereflexe.“ „Já jsem přesvědčen, že jak odbory,
tak i sociální demokraté budou ochotni a schopni jednat. To, že ani opoziční strana ani
odboráři nebudou mít důvodu k tomu, aby vládu chválili a příliš ji vyhověli: je prostě
pravda. Tady je důležité neplést příčinu a důsledek. Toto všechno, co se dneska děje:
je důsledkem chyb konkrétní hospodářské politiky vlády a také jsme se na tom shodli a
331
museli jsme to napsat, protože jinak bychom nemluvili pravdu.“ „Já myslím, že v
případě nějaké potřeby se můžeme obrátit na mezinárodní instituce typu MMF a na
další, ale je třeba jasně říci, že oni nám pouze půjčí a tato země a lidé v této zemi musí
spoléhat pouze na sebe a v tomto smyslu budoucnost skutečně bude záležet od práce
všech lidí v této zemi.“ 751 JL: „Škrty jsou důsledkem, stejně tak jako současný měnový
posun, tzn. otázka devalvace: chyb hospodářské politiky této vlády. Tak jsme to zapsali
v onom krátkodobém stabilizačním a ozdravném programu a myslím, že je důležité říci,
že odpovědnost za tyto věci nelze svalit ani na odbory, ani na opozici, ani na
lobbystické skupiny, ani na mandelinku bramborovou, prostě odpovědnost nese tato
vláda. My jsme tyto chyby přiznali, položili na stůl. A teď hledáme určité řešení. Já
vnímám, že rozměr onoho problému je někde mezi 40-ti až 60-ti miliardami korun. My
jsme už některé kroky učinili. Před několika týdny jsme se shodli na dvaceti pěti
miliardách škrtech rozpočtů jednotlivých kapitol. Tzn. ten problém, který nyní zbývá k
řešení: má rozměr minimálně dvaceti miliard korun a je třeba vést odpovědnou diskusi
o jeho struktuře.“ „U nás jsou dva problémy. Vnější nerovnováha, tzn. obchodní a
platební bilance a rozpočtová nerovnováha. Teď mluvíme o té rozpočtové. Ten
problém má rozměr mezi 40-ti až 60-ti miliardami korun, z čehož už jsme ukrojili 25
miliard před šesti týdny; nyní tedy řešíme problém, který musí začít minimálně dvaceti
miliardami, spíš více.“ „Protože nejhorší by bylo, kdybychom tu věc neřešili,
kdybychom ji oddálili a kdybychom se tvářili, jako že problém není a to by samozřejmě
znamenalo, abychom to řekli jasně: prohloubení toho problému a větší ten konečný
účet. Viz mnozí lidé pamatují asi před dvěma lety v Maďarsku, kdy škrtali většinu
sociálních dávek ne proto, že by chtěli, ale proto, že byli v obrovském problému.
Abychom byli korektní, tak je třeba říci, že tady existují tři takové prostory k těmto
škrtům. Je to prostor jednotlivých kapitol v jednotlivých ministerstvech. Zadruhé jsou
to investice a zatřetí jsou to transfery obyvatelům: čili sociální dávky. My jsme: když
jsme podepisovali ten ozdravný a stabilizační program, tak 3 předsedové koaličních
stran tam vyjmenovali všechny tři kapitoly. Tzn. tam jsme řekli, že bohužel se to musí
dotknout i transferu obyvatelstva, čili že není možné, aby se to nedotklo, respektive ta
751
332
suma peněz nikde jinde neleží. Co se týká rozpočtu kapitol. Já souhlasím, že je
přirozené a možná i dobré, že každý ministr brání svoji kapitolu, nicméně potom je
třeba hledat způsob, aby i tam se ukrojilo. V každé kapitole i na ministerstvu
zemědělství jistě existuje určitý prostor, ale je důležité říci, že tady se krátilo už
několikrát. Jednak mnozí ministři sami dělali škrty. Například já jsem snížil počet
úředníků na územních odborech na polovinu ze své vůle, protože jsem to uznal za
vhodné. Loni na podzim se škrtalo 5% ve všech kapitolách a letos na jaře už jsme
ukrojili - tak jak jsme řekli - těch 25 miliard. A další škrty už nejsou - jak by si někdo
mohl myslet - o úřednících, to už jsou o konkrétních věcech. Například u mne o
vodovodech, o výstavbě a rekonstrukci vodovodu, v jiných kapitolách o dalších věcech.
Tzn. určitý prostor v kapitolách existuje, ale rozhodně to není prostor, který by byl
schopen vyřešit ten problém.“ 752 JL: „Já bych chtěl říci, že ten rozměr toho problému
je řádově v desítkách miliard z pohledu rozpočtu: abychom mluvili srozumitelně. Ten
rozměr tohoto problému je vážný, protože by bylo falešné si tady podat ruce a říct: my
teď všechno chceme jinak; prostě ten problém tady existuje, my ho nepřekročíme, my
ho budeme muset vyřešit, ani obcházet, pojmenovat, říci pravdu a říci, že ty kroky
nebudou populární, protože prostě ty škrty jsou nezbytné. Umění vlády a odpovědnost
vlády je nejen říci pravdu, ale jsou-li nezbytné škrty a tady nikdo z toho nemá žádné
potěšení a nemůže mít bohužel, je to důsledek nějaké politiky, čili nelze tu politiku
obejít a překročit, je třeba o těch věcech hovořit, také je důležité, aby teď vláda uměla
v duchu i poznámek třeba pana Falbra (účastník diskuse, PA), aby uměla najít to, co
je nejméně bolestné z pohledu především budoucnosti, tzn. nemůže si dovolit škrtat tam,
ve věcech, které souvisí s budoucím ekonomickým růstem, v otázce infrastruktury,
možná i bydlení, v otázce, /.../ vědy, vzdělání atd., pak ale samozřejmě si musíme
popravdě říct: co zbývá. Pak zbývá rozpočet jednotlivých úřadů atd., tady abychom
nemluvili populisticky, ty rozpočty už jsou tolik krácené, že tam příliš prostoru není a
pak už to jsou pouze prostředky, které se nějakým způsobem dotýkají lidí. Bohužel.
Abychom si tu pravdu řekli celou.“ Víte, „tato vláda dle mého názoru nesmí čekat na
sociální demokraty až oni budou vyzývat sněmovnu k hlasování o nedůvěře této vládě,
752
333
ale naopak tato vláda by sama měla jít do Poslanecké sněmovny a požádat parlament,
poslance o vyslovení důvěry, protože bez tohoto vyslovení důvěry totiž tato vláda
nebude mít možnost uskutečnit ty kroky, které musí uskutečnit a je to myslím zcela
legitimní a nejlepší řešení a na nejbližším zasedání sněmovny by se tak mělo stát. Já
jsem přesvědčen, že v tuto chvíli poslanci KDU-ČSL nemají důvod nepodpořit tuto
vládu, protože tato vláda tak, jak koaličně jsme po dlouhých jednáních ochotni položit
na stůl naši představu o řešení věcí, dle mého názoru: má šanci toto uskutečnit a
skutečně to závisí, abych zopakoval na dvou věcech. Závisí to na schopnosti napravit
chyby a předvést změnu politiky v tom nejširším slova smyslu a myslím, že je důležité
na podzim se k této věci vrátit a říct, jestli to vláda učinila nebo neučinila, ale tuto
šanci si myslím, že tato vláda nesmí promarnit /.../.“ 753 Klaus: Je to důležité, „protože
to, jestli vláda dostane nebo nedostane důvěru, to je nejzákladnější ústavní operace;
já sám x krát jsem prožíval moment toho hlasování, vím, co to znamená, co by bylo to
tragického, kdyby si toto prožívala i tato vláda a jistá výhrůžka, že když ne, tak se mně
zdá trošku neadekvátní dnešní situaci a hlavně zbytečná a dokonce jestli u někoho
kontraproduktivní, tak pak je to dokonce ještě horší.“ V tomto bodě například
s předsedou ODS souhlasil také Miloš Zeman. 754
Někteří poslanci za ODS nehlasovali 25. července 1996 pro novou vládu
Václava Klause podle předepsané formule jednacího řádu Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR. Jejich hlas měl být tedy přeřazen do kategorie ´zdržel se´. Fakticky to
sice nemělo vliv, jelikož díky odchodu šedesáti jednoho poslance ČSSD před vlastním
hlasováním ze sněmovny bylo pak již zapotřebí pro získání důvěry nového Klausova
kabinetu pouze 70 hlasů a vláda jich nakonec dostala devadesát osm 755. Každopádně
hrozilo nebezpečí opakování hlasování, protože republikánští poslanci jej zpochybnili.
753
754
755
Koalice měla teoreticky 99 hlasů (ODS, KDU-ČSL a ODA). Poslanec Vladimír Budínský - bývalý ministr
dopravy za ODS v letech 1995-1996 - již ovšem nedostal šanci být znovu ministrem a nezúčastnil se tedy na
protest hlasování o důvěře vládě; odjel s rodinou na dovolenou. Klaus prohlásil, že to lidsky chápe. Rozuměl
tomu: pan kolega se cítil dotčen, že již nedostal další šanci.
334
Sněmovna vyřešila danou situaci chytře tak, že stenozáznam neobsahoval při kontrole
doslovná vyjádření konkrétních poslanců, kteří nehlasovali na mikrofon, ale pouze se
zapisovalo rozhodnutí a vyjádření, které do mikrofonu pronesl opakovaně po poslanci
pověřený předseda jednání. Tak dostala 25. července 1996 II. Klausova vláda důvěru.
Klaus: „Jsem přesvědčen, že vláda, která získala dnes vaši důvěru, bude pracovat
dobře, jsem přesvědčen, že občané naší země budou mít šanci v tomto volebním
období realizovat své životní sny a ideály a jsem přesvědčen, že jim k tomu budou
touto vládou vytvářeny patřičné podmínky a předpoklady.“ 756
JL: „V té minulé době (počátek 90. let 20. století, PA), když se řeklo nějaká
politika nebo vize, tak se to považovalo skoro jako za hřích.“ „Já myslím, že vláda
musí mít politiku ne jako nějaký hanlivý název, ale jako vizi, představu co chce v té či
oné oblasti dělat. Aby prostě všichni věděli, co od ní mohou čekat. A to, že tyto politiky,
tyto vize nemáme, to si myslím, že je chyba.“ Já „cítím, že je třeba ty chyby, které se
staly napravit.“ „My jsme v polovině minulého vládnutí vyvolali jednání, tenkrát to
bylo v Kolodějích, kde jsme usilovali o to, abychom vysvětlili našim koaličním
partnerům, že transformace se nedá vtěsnat pouze do ekonomických kategorií, že tady
jsou věci jako zákony a další, prostě otázka pravidel /.../ tenkrát nás arogantně poslali
plavat.“ 757 „Já si myslím, že ten stav naší země, naší ekonomiky, byl popsán přesně.
Problémy, které jsou ekonomiky: byly popsány. Já také - můžeme se lišit v těch
příčinách - já vidím jednu z hlavních příčin problémy s komunikací uvnitř vlády, ale
vlády směrem ven a to byl problém, proč se včas nerozpoznaly chyby, protože lidé mají
právo ptát se, proč vláda nevěděla, že ty chyby tady jsou.“ 758 VK: „Takže některé z
těchto jevů, nebo problémů, nebo skupin problémů, mají plynulý, přirozený vývoj a já
si myslím, že vývoj pozitivní. Jde o to, co máme označit za prioritu a co je prioritou v
tom smyslu, že něco konkrétního musí udělat vláda. To já myslím, že je otázka, jak má
stát (ona otázka, PA). Já si myslím, že tady teď jde o to, kde je potřeba systémové,
756
25. 7. 1996, Hlasování o důvěře vlády, Česká televize, mj. Václav Klaus.
757
758
335
koncepční, zásadní změny a tady se mi zdá evidentní, že problémem číslo 1 je pohnout
s našim zdravotnictvím. To se mi zdá naprosto jasné a tam jde o pohnutí koncepční. V
některých jiných věcech jde o pohnutí dílčí, doplňkové, malé, okrajové, ale tady jde o
pokus změnit ten systém jako celek. Tím bych já rozhodně začínal pro letošní rok.“ No
„a že bychom si mohli udělat 10 ministerstev a stejně by to k ničemu nemuselo vést: to
je jasné taky.“ 759 JL: „Celá diskuse o těchto jednotlivých bodech, o kterých hovořím:
zdravotnictví, bankovnictví, kapitálový trh, uvolnění se trhu atd., je naše permanentní
diskuse s panem premiérem. Vy jste (moderátor TV diskuse, PA) řekl ODS. Já bych to
nebral takhle tvrdě partajně.“ „Já - aby to bylo jasné - já jsem přesvědčen, že ta
diskuse, to napětí je mezi ODS a námi. Konkrétně, protože nikdy nejsou strany
abstraktní, je to diskuse premiéra a mé maličkosti a ta diskuse má tisíc konkrétních
podob. Já si myslím, že ta diskuse svým způsobem je užitečná. A to, že to napětí
dneska vlastně prvně tady takhle konkrétně pojmenováváme, si myslím, že je
vpořádku, protože politika by neměla být někde za zavřenými dveřmi, ale je třeba o
ní otevřeně hovořit a k demokracii patří různé názory a to, že někdo má různý názor,
ještě neznamená, že by měl dostat nějakou nálepku, ale v normální demokracii se
názory respektují.“ 760 JL: „Já bych chtěl popravdě říci, že o mnoha chybách jsme
hovořili, ale neuměli jsme se na nich dohodnout, respektive je ti ostatní nebyli schopni
slyšet; mluvil jsem například už o Kolodějích roku 94 a o některých věcech vláda jako
celek nevěděla, protože ti, kteří měli informace k dispozici: je na ten vládní stůl
nepoložili. Např. je to informace MMF, který poslal - řekl bych - analýzu situace velmi
přesnou, která už také předpokládala možné spekulativní kroky atd. ještě před
balíčkovskou diskusí. Tato informace leží v šuplíku na vládě, ale nebyla dána na vládu.
(Moderátor se dotazuje u koho leží v šuplíku, PA) Na vládě sedí jeden člověk a to je
premiér. Nebyla dána na jednání vlády, aby všichni ostatní členové vlády měli tuto
informaci, čili pravda je takováto.“ Lux byl ihned zkritizován diskutujícím panem
Grušou za to, že sice chce jako předseda KDU-ČSL vytvářet novou komunikaci
v rámci koalice, nicméně se takto nyní obouvá do Klause. Tehdy se přeci schylovalo k
759
760
336
devalvaci: bylo to jasné každému, ale nebyl důvod celou situaci ještě navíc zbytečně
dramatizovat. Josef Lux oponoval: Někteří členové vlády sdělovali do tisku, „že
devalvace nehrozí, a že nebude“, no „a vaše zlobení (na Grušu, PA) není namístě,
protože tady byla otázka jaké jsou příčiny. Já jsem ty příčiny přesně pojmenoval a
odpověděl jsem také na otázku, která myslím je legitimní, jestli o tom vláda věděla a v
případě, jestli o tom nevěděla, jestliže neměla dostatek informací, proč tomu tak je. To
není důvod k vašemu zlobení.“ „Já mám za to, že je to především krize komunikace a
důsledkem je určitá krize důvěry. Já jsem tady jasně řekl, že si nemyslím, že česká
ekonomika je ve stavu katastrofy, a že zítra končí svět. Tak tomu není. A řešení vidím
jediné, že vláda jako celek zaprvé napraví chyby a předvede změnu, změnu jednání,
změnu komunikace a jediné právo této vlády dále vládnout je povinnost napravit chyby
a povinnost změnit způsob chování, způsob jednání, způsob komunikace. Buď tato
vláda to uskuteční a pak má právo této zemi vládnout nebo to neuskuteční a pak nemá
právo této zemi vládnout.“ 761
Vláda založená na přeběhlících. Josef Lux: „Já mohu říci, že já jsem žádné
poslance nekupoval, ani vláda nikdy nejednala o koupi poslanců ani ze sociální
demokracie ani odjinud, čili vláda tento záměr nemá. Já souhlasím s vámi (s
poslancem Vikem, PA), že existence vlády založená na podpoře čtyř poslanců sociální
demokracie: by byla velmi chatrná. Česká vláda, tato česká vláda, se nepochybně musí
opírat o své programové prohlášení, o dobré vztahy mezi koaličními partnery a o
korektní vztahy se sociální demokracií. O to se musí opírat. Víte, to co předvedl pan
poslanec Wagner, když předvedl takovou tu generelní obžalobu vlády a pak hlasoval
pro rozpočet: to je řekl bych vrchol opozičního pragmatismu. Nejen tohoto poslance,
ale také sociální demokracie. A s tím souhlasím. A ona obžaloba byla skutečně
zdrcující. Já jsem ale čekal, že po ní přijde ta druhá věta. Ta věta o tom, jak to sociální
demokracie udělá lépe. Ta věta, která postaví alternativu k tomu, co dělá tato vláda.
Ta věta bohužel nepřišla. Já rozumím tomu, že poslanci hledají způsob, jak být
viditelní, hledají způsob originální prezentace. Pan Wagner už se jednou originálně
761
337
prezentoval. Toto beru, že je (jeho, PA) další snaha a rozhodně já jako místopředseda
vlády ho nehodlám za to glorifikovat.“ 762
Možnost budoucí koalice KDU-ČSL s ČSSD po pádu vlády v listopadu 1997.
Lux: „My jsme ve svém prohlášení jasně řekli, že nepřipravujeme žádnou koalici se
sociálními demokraty, ani žádná jednání v tomto duchu neprobíhají, a že cítíme
povinnost se pokusit řešit tuto situaci v rámci stávajícího rozložení politických sil. Po
příštích volbách, budou-li jakkoliv: rozhodnou voliči. S tím souhlasím. Oni rozdají
svoji podporu politickým stranám a může nastat několik situací. Může nečekaně
zvítězit ODS, může zvítězit KDU-ČSL, mohou zvítězit sociální demokraté, což je - jak
se zdá - nejpravděpodobnější a buď budou mít nad 51% a nebudou muset s nikým
diskutovat a udělají všechno tak, jak oni si přejí a nebo nikoliv a pak budou muset
hledat partnera. Těch partnerů tady moc není na té politické scéně, tzn. buď ODS, tam
by museli změnit své rozhodnutí dosavadní a nebo s KDU-ČSL. Já jasně říkám, že tuto
spolupráci nepřipravujeme, ale jako odpovědný politik současně musím říci, že ji
nevylučujeme, protože prostě to rozložení politických sil prostě může ty podmínky takto
definovat. A neviděl bych to jako žádnou tragédii, protože víme, že v Evropě, v
evropských demokraciích existují různé koalice: v Německu, v Polsku křesťanských
demokratů s liberály, v Holandsku koalice liberálů se socialisty, kdežto v Rakousku,
Švýcarsku, Belgii, Finsku či Irsku je koalice sociálních demokratů s křesťanskými
demokraty a funguje. Já samozřejmě vím, že tato spolupráce by byla neméně obtížná
než stávající spolupráce, protože tomu je vždy tak, když existují různé politické
programy, různé politické názory, ale myslím, že potom záleží na konkrétních lidech,
kteří je reprezentují, do jaké míry jsou schopni hledat řešení užitečné pro zemi
/.../.“ 763
Ratingové agentury 764 a jejich vliv na chod České republiky. Josef Lux oznámil
762
763
764
Ratingové agentury - zpravidla nezávislé hodnotící a velmi prestižní společnosti, které podrobně analyzují
338
po snížení ratingu ČR na konci listopadu 1997, kdy padla česká vláda: „Já myslím, že
to není varovný signál jen pro politiky. Je to varovný signál pro všechny v této zemi.
Toto snížení ratingů vlastně znamená, že nám méně věří a abychom si to přeložili a
nazývali to cizími jmény. A to, že to učinili až nyní, nikoliv na jaře po balíčcích,
znamenalo, že ti, kteří hodnotí ekonomiku v naší zemi zvenčí, z toho vnějšího světa, tak
vlastně si počkali na to, jestli tu změnu politiky tato vláda, dneska už minulá, předvede
či nepředvede a to, že těch několik měsíců vyhodnotili znaménkem mínus znamená, že
ocenili tuto změnu politiky nulově a je to špatné vysvědčení a je to výzva pro tu novou
vládu, že tu změnu politiky musí uskutečnit skutečně, nikoliv jenom na papíře.“ 765
Minstři KDU-ČSL jsou andělé bez chyb? Za co všechno může ODA a proč je
tolik nutné najít ve vládě post pro pana Žantovského, místo toho, aby se řešily důležité
ekonomické problémy země? JL: „Ale rozdíl je v tom, že“ o „financích a o obchodu
jsme se shodli koaličně a také jsme to vyhlásili: změnu politiky. To, co říkáte vy
(Žantovský, PA), tam nezaznělo, ani jsme změnu politiky nevyhlásili.“ „Já si myslím,
že je dobře, aby předseda koaliční strany byl ve vládě, pouze předsedové opozičních
stran stojí mimo vládu, jak už jsem řekl, ale myslím, že je důležité si skutečně uvědomit,
že onen start spolupráce koaliční se nepočítá vašim příchodem či příchodem nového
vedení ODA, ale podpisem koaliční dohody. Já jsem trochu zkoumal, co to má
znamenat, když ODA řekla, že musí najít odpovídající a důstojné místo pro pana
předsedu. Já si myslím, že není nedůstojných míst ve vládě a není neodpovídajících.
Když si vezmu minulost, tak předseda ODS byl předsedou vlády, předseda KDU jako
místopředseda vlády ministrem zemědělství, předseda ODY pan Kalvoda byl
místopředsedou vlády a šéfem jakéhosi úřadu, který byl velmi často zpochybňován 766
/.../ a nyní si myslím, že určitě kdybyste (Žantovský, PA) byl odhodlán vstoupit do
celou řadu údajů, načež posléze pravidelně vydávají své hodnotící zprávy, kterými se řídí významní investoři.
Mezi nejznámější ratingové agentury patří např. Standard & Poor's, Moody's, Fitch Ratings aj.
765
766
Šlo o Úřad pro legislativu vlády; Jan Kalvoda zastával v letech 1996-1997 také funkci ministra spravedlnosti.
Poslanec v letech 1990 až 1996; předseda ODA v období 1992 až 1997. Byl také místopředsedou vlády. Na
konci roku 1996 rezignoval na většinu svých politických funkcí (platnost většinou od následujícího roku).
339
vlády, že se stanete místopředsedou vlády a já tady nevidím resortu, které by byly
nedůstojné tohoto vstupu. Já tady vidím prostor v rámci odpovědnosti, kterou koaličně
převzala ODA v rámci podpisu koaliční smlouvy.“ „Já si myslím, že se tady úplně
míjíme tou podstatou současné situace ČR. Jaká ta situace je, já myslím, že je třeba
mluvit jasně. Česká ekonomika prožívá zásadní problémy. Je to otázka obchodního
deficitu, respektive platebního deficitu, který se blíží devíti procentům na HDP a je to
nejvážnější ekonomický problém v historii této země. Součástí toho jsou rozpočtové
problémy, a které samozřejmě umocňují ještě toto. Do toho zasahuje současný tlak na
korunu. A my jsme se shodli v koalici, že tyto ekonomické problémy existují: já jsem
navrhoval, aby také ti, kteří nesou největší odpovědnost za tyto věci, aby prostě
odstoupili, zdá se, že se tak stane, ale s určitým zpožděním. Vyhlásili jsme změnu
politiky. My jsme potom svůj nejslabší článek ve vládě vyměnili 767. Koaliční strany
měly naději nás napodobit. A namísto toho, namísto toho, abychom uskutečnili vší
energií ohlášenou změnu politiky vlády: tak co vidíme? ODS vyhlašuje, že je potřeba
udělat nějaký guláš, támhle to ministerstvo zrušíme, támhle to rozdělíme, támhle to
nějak přeřadíme, nabízí ODA resort obrany atd. Co dělá ODA? ODA začala hovořit o
změně programového prohlášení vlády, výpady vůči nám jsem zaznamenal a
nemůžeme je přehlédnout a hledá se důstojné nebo odpovídající nebo jak je to správně:
místo pro pana předsedu (Žantovského, PA). V tom všem sledujeme tlak a nebezpečí,
tlak na korunu a nebezpečí pádu této koruny. Já si myslím, že je potřeba jasně říci, že
v tuto chvíli kroky, které vláda a koalice má dělat, nemůžou být kroky ani kvůli
klesajícím preferencím ODS, ani kvůli nalezení postu pro předsedu ODY, ale v tuto
chvíli je třeba přeci řešit základní ekonomické problémy této země. Je třeba neminout
se s NATO a je důležité zastavit a čelit pádu koruny a toto je možné jedině: jestliže
velmi rychle skončí určitý dojem provizoria české vlády. A tento dojem si myslím, že je
tady vytvářen uměle, zbytečně a je třeba prostě toto skončit a rychle.“ „Pane předsedo
(Žantovský, PA): já už jsem zaznamenal ty vaše věty, že vy říkáte teď, že jste
nehovořili o změně programového prohlášení. Já jsem si našel ČTK, kde je napsáno
767
JL hovořil o výměně Jaromíra Schneidera, jenž zastával v letech 1996-1997 post ministra pro místní rozvoj za
KDU-ČSL.
340
´předseda ODA senátor Michael Žantovský uvedl, že pokud budou ve vládě změny,
měly by být systémové, zásadní a logické. Měly by jít až do vládního prohlášení, až do
vládního programu.´, změna programového prohlášení, nemůžete říkat něco
jiného.“ „Pro řešení problémů této země, tzn. ekonomických problémů, otázka měny a
dalších věcí: je třeba okamžitého ukončení tohoto dojmu provizoria české vlády a je
třeba maximálního úsilí na uskutečnění oné ohlášené změny politiky. To je jediné
řešení.“ „Já myslím, že je dobře, že podal demisi pan Kočárník, protože již před tou
balíčkovskou diskusí jsme navrhovali, aby ti dva ministři, kteří nesou odpovědnost za
největší problémy v české ekonomice (podle Luxe pánové Kočárník a Dlouhý., PA),
aby odstoupili, což jak se zdá se stalo.“ (28. května 1997, PA) „Co se týká Jana Rumla:
já jsem poznal Jana Rumla jako čestného člověka a to, že právě v tuto chvíli pro mne
trochu nečekaně odchází: je dalším otazníkem.“ 768 „Já bych vyjádřil určité zklamání z
toho, že Výkonná rada (ODS, PA) nepřijmula nabídku KDU-ČSL na to, aby KDU-ČSL
se ujmula odpovědnosti za ten nejproblémovější resort v české vládě a to je resort
zdravotnictví. Myslím, že to je ke škodě tohoto resortu, protože je zřejmé nade vší
pochybu, že změna politiky, změna způsobu atd. je ve zdravotnictví možná nejvíce
potřeba.“ „Já ve shodě s panem premiérem si myslím, že na rozdíl od pana kolegy
Žantovského si myslím, že zdravotnictví skutečně je nejproblémovější resort české
vlády a my pod určitým apelem pana presidenta, aby se rychle ukončila ta jednání,
abychom odstranili bariéry vedoucí k tomuto skončení těchto jednání, jsme se snažili
hledat, kde my můžeme položit na stůl ten nový vnos, nějaké oživení české vlády a
proto jsme přišli s tou nabídkou převzít odpovědnost za tento nejsložitější resort. Mne
mrzí, že ODS odmítla tuto nabídku a ten krok, který učinila ODS jenom vyjadřuje
skutečné nepochopení, stále nepochopení demokracie a koaliční politiky, protože
představa, že ODS nabízí ODA resort obrany (rozuměj ministerstvo podřízené až
doposud KDU-ČSL a vedené panem Miloslavem Výborným v letech 1996-1998, PA):
je úsměvná mírně řečeno, protože my když jsme rozdělovali odpovědnost při podpisu
koaliční smlouvy, to nebylo rozdělování křesel, to bylo rozdělování odpovědností, tak
768
Jana Rumla měl nahradit ve funkci ministra vnitra poslanec ODS (od roku 1992) Petr Nečas, jenž si však svůj
krok rozmyslel. Ruml tedy odstoupil až 7. listopadu 1997.
341
jsme tuto odpovědnost rozdělili tak, jak jsme ji rozdělili na základě výsledků voleb, na
základě výsledků složitých jednání. Pan předseda (Žantovský, PA) promine, ale jenom
proto, že přijde nový člověk, tak přece není důvod tuto koaliční dohodu zásadně měnit.
Já jsem vyrozuměl, že ODA nebo pan předseda Žantovský chce ministerstvo zahraničí
nebo ministerstvo obrany. ODS, tak jak já jsem slyšel včerejší zprávy z Výkonné rady,
jasně řekla, že nechce dát ministerstvo zahraničí a místo toho nabízí ODĚ ministerstvo
obrany. To je skutečně postavené na hlavu a připadá mně, že tahle diskuse nemůže ani
začít. Ne: pro nás je nepřijatelný tento způsob jednání a samozřejmě i ten obsah je
šílený.“ 769
V červnových volbách do Poslanecké sněmovny ČR roku 1996 se zpočátku
rýsovala porážka ODA. Vypadalo to: jakoby se nedostala přes potřebných 5%
odevzdaných voličských hlasů. Klaus: „No já nechci komentovat, protože opravdu
výsledky nejsou definitivní, ale je jasné, že možná šlo o to, mne to mrzí, jestli by
koalice dopadla hůř než v minulosti a nepřeji to našim dosavadním koaličním
partnerům. Možná, že svornost koalice měla být větší.“ Lux: „V tuhle chvíli držíme
palce ODĚ.“ 770
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Ivan Pilip domlouval Josefu Luxovi, že
přeci věci, které dělí lidovce a ODS nejsou tak velké, aby kvůli tomu negativně
ovlivňovali celkový vývoj koalice. Když se Luxovi něco nelíbilo, tak mohl přeci
vždycky odejít. Pilip: „A je otázkou, proč jste na to tedy nereagovali. Já myslím, že
jste na to nereagovali nějak zásadně odchodem z koalice prostě proto, že jste si byli
stejně tak vědomi, že to, co se splnit podařilo, to že je procento naprosto převažující, a
že ten zásadní směr je dobrý, a že ty věci, které nás dělí, nejsou natolik fatální,
natolik zásadní, abychom kvůli nim ovlivňovali ten celkový vývoj.“ Lux: „Tak my
jsme
se
snažili
vždycky
spolupracovat.“
„Víte,
my
jsme
společně
cosi
dokázali.“ „Myslím si, že jestli je třeba před někým smeknout klobouk v rámci toho, co
769
770
1. 6. 1996, Zpravodajství z voleb, Česká televize, Václav Klaus a Josef Lux.
342
se stalo, tak to jsou lidé této země, ne sekretariáty politických stran.“ „Jestliže my jsme
uzavřeli smlouvu, dohodu, podepsali jsme ji a tam se něco nesplnilo, tak je to problém
těch, kteří to nechtěli naplnit. My jsme to naplnit chtěli a je třeba to říci nahlas před
volbami, že oddělení penzijních fondů atd.; mohli bychom ty věci vyjmenovávat, kdo za
to nese zodpovědnost.“ 771
Lux o ńeseriózní politice ODS´, pokračování koalice, o politice nálepkování a
konfrontace nejen ve vládě samotné. „Jestliže dopředu jste vystřelil (Jan Koukal, PA)
slova těchto kalibrů a pak se to ukázalo nepravdou, tak je třeba to prostě napravit.“ „A
já si myslím, že tady na tomhle případě lze demonstrovat určitý způsob politiky.
Politiky, která je založena na určitém nálepkování, na určité konfrontaci, na určitém
umělém vytváření střetů a i když se to pak neukáže pravda, tak to už není pak tak
důležité, protože už ten střet proběhl. Alespoň mediálně. A jestliže se tady ukázalo, že
ty vaše věty kolem naší koalice se sociálními demokraty ohledně Česko-německé
deklarace se ukázaly být falešnými, tak je třeba to napravit. Hlasování v parlamentu
bylo jasné. A já protože jsem slyšel nadpis této diskuse, tak jsem si přinesl zpravodaj z
Poslanecké sněmovny, kde je vyhodnocováno z každé parlamentní schůze podobnost
hlasování a tato podobnost hlasování jasně ukazuje, že koalice významně se odlišuje
od ostatních a ukazuje, že v těch jednotlivých plénech jednou byla podobnější
hlasování ODS s KDU, jednou ODS, ODA, jednou KDU, ODA, samozřejmě s
výjimkami a můžeme si tady říkat výjimky, kdy hlasoval kdo odlišně, ale prostě toto
hlasování platí.“ „Vy si totiž často pletete koalici s manželstvím. A ono to tak prostě
není. Manželství se uzavírá sňatkem, uzavírá se navěky a kdežto koalice je smlouva
suverénních politických stran, založená na smlouvě a vy čas od času prostě
předvedete nějakou takovou jako trochu žárlivou scénku a já myslím, že prostě to je
mimo mísu. Protože koalice skutečně je založena na smlouvě a ta smlouva je důležitá.
Jestliže se tato smlouva naplní, smlouva tří politických, suverénních stran: proč
říkat vztah ke koalici, vztah ke koalici obava, vztah ke koalici přeci mají všichni
stejný ve smyslu své odpovědnosti. A jestliže tato smlouva bude naplněna, tzn. otázka
771
343
konkrétní bytové politiky, pro-exportní politiky, dopravní obslužnosti atd., tak není
důvod mít obavy o pokračování koalice. Nebude-li ovšem tato koaliční smlouva, která
je vyjádřena v programovém prohlášení vlády, jako vážný dokument smlouvy mezi
touto koalicí a lidmi v této zemi, jestliže nebude naplněna, tak pak je legitimní se ptát a
budou se ptát nejenom voliči, budete se ptát Vy a my, jestli je možné v této koalici
pokračovat: nebyla-li by tato smlouva naplněna. Protože politika je kvůli lidem, ne
kvůli politikům. A tady bych chtěl zcela jednoznačně říct, že pokračování této koalice
pane primátore (Koukale, PA) si není možné vynutit nebo vytrucovat nějakou žárlivou
scénkou, ale pokračování této koalice se musí odpracovat na naplnění programového
prohlášení vlády a teď myslím odpracovat námi všemi.“ „My jsme jasně řekli, že tato
koaliční smlouva je pro nás nedotknutelná a není provizóriem. Je na 4 roky. Ano,
jasně jsme to řekli.“ A „spíš než diskutovat o tom, co kdo řekl, jak kdo řekl a vytvářet
toto napětí, tak si myslím, že je důležité se vložit do těch konkrétních skutků.“
772
„Několikrát jsem řekl a opakuji to, že já bych upřednostňoval pokračování obdoby této
koalice.“ 773 No a ve vztahu vláda opozice: „Tak to, že opozice se připravuje na to,
aby uměla vládnout, to dělají opozice všude na světě, čili není to nic mimořádného.
Našim úkolem je dát jim co nejméně příležitostí skutky, ale také slovy.“ 774
Klaus o Luxovi v dubnu 1998: „Mně se zdá naprosto evidentní, že Josef Lux je
dnes mimořádně nervózní z poklesu preferencí své politické strany, nervózní z toho, že
rozpoutal před rokem nebo kdy velkou hru, a že se ukazuje, že mu nic nevynesla,
možná dokonce jeho pozici na naší politické scéně zhoršila, takže z toho asi plynou ty
útoky o nedostatku pravicovosti ODS.“ „Já považuji za neuvěřitelné, téměř
nepochopitelné, odmítání opakovaného podávání ruky ze strany naší k povolební
spolupráci, odmítání této ruky tak zřetelným a ostrým způsobem, jak to pan Lux dělá.
Nevím, co k tomu mám říci. Řada lidí mi říká: už to neopakujte tu nabídku, je to
zbytečné, on vám takhle vždycky odsekne. Asi to znamená, že se pan Lux už rozhodl.
772
773
774
344
Asi to znamená, že se rozhodl zde pro pana Špidlu a pro sociální demokracii. Já vám k
tomu mohu jen pogratulovat pane místopředsedo (myslí Špidlu, PA) jestli to takto
dopadne.“ Jenže: „Jestli to není kličkování před voliči, jestli to neznamená falešné
finty, nahrávky, že chci kopnout doleva, ale vlastně předvádím, že kopu doprava nebo
opačně, tomu já prostě nerozumím.“ Klaus posléze vyzval k pokračování koalice
s KDU-ČSL. Nabídl Luxovi svou ruku k usmíření. Byl ochoten dokonce přenést se
přes pád vlády v roce 1997. VK o své připravenosti ke spolupráci s lidovci řekl:
„Musím zdůraznit, že my jsme ji opakovaně vyhlásili, říkáme ji upřímně, ale už
skoro začíná být kontraproduktivní a už skoro mně řada lidí říká: už to znova
neříkej.“ 775
Lux o Klausovi v květnu 1998. Vymezení vůči někdejší koaliční politice do
roku 1997. JL: „V žádném případě to nebyl postoj KDU či ODS či postoj Josefa Luxe k
Václavu Klausovi, my jsme se postavili oné politice, která skutečně nebyla schopna a
ochotna napravit chybu v politice konfrontace, v politice, která byla založena na
faulech a proti takovéto politice bychom se postavili, kdyby ji praktikoval kdokoliv a
zcela jednoznačně a myslím, že bylo dobře to, co jsme učinili (vystoupení ministrů
KDU-ČSL z vlády v listopadu 1997, PA) a čas ukáže.“ Zkrátka „my jsme ukázali, že
ve vládě, která není schopna se zbavit konfrontační politiky, která není schopna
napravit chyby, že v takové vládě být neumíme a proto jsme skončili to koaliční trápení
a otevřeli jsme dveře k určité změně. A chtěl bych jasně říci, že my neumíme být v
kterékoliv vládě. Pouze ve vládě, která by měla dobrý program pro tuto zemi a
program, který je slučitelný s programem křesťanské demokracie.“ JL dodává: ODS
stále bohužel nezměnila politiku neustálé konfrontace. Co by tedy museli občanští
demokraté udělat, aby s nimi lidovci znovu budovali společnou vládu? Lux: „No
změnit ten styl a když si vezmu poslední měsíce, tak prostě je to pořád stejné. Pořád
jsme napadáni nebo já jsem napadán. Já to neopětuji, protože jsem přesvědčen, že
taková politika nemůže být politikou budoucnosti. Politika budoucnosti, nejenom v
naší zemi, ale i v tom světovém či evropském rozměru, skutečně musí být politika
775
345
spolupráce, politika dialogu a v tom smyslu jsem přesvědčen, že nezmění-li ODS tuto
politiku, tak prostě ani do budoucna nebude mít šanci.“ JL odmítl komentovat to, že
by měl Klaus už konečně odejít: „Já nechci dávat podmínky či rady ODS.“
776
Předseda KDU-ČSL dále rozšiřuje vizi oné nové politiky, že to „nemůže být jen
politika dohody a určitého partnerství, ale ta politika je také o práci.“ „Budoucnost v
politice patří nejenom práci, ale také profesionalitě.“ Nesmí to být jen o slibech, ale o
reálném týmu, který je schopen uskutečnit dané myšlenky. K tomu „je třeba vtáhnout
lidi do věcí veřejných.“ Mnoho občanů má pocit, že „stejně si zas ti papaláši nahoře
to rozhodnou bez nich.“ Musíme zařídit, aby „skončila arogance“ a o základních
věcech: aby se „vedla skutečně široká diskuse“; aby existoval zákon o přístupu k
informacím, o referendu atd. Důležité je usilovat o „obnovu ekonomického růstu“.
Podle Luxe byl v minulých letech sice státní rozpočet vyrovnaný, ale rostly deficity na
úrovní obcí, okresů, Konsolidační banky. Nyní je tedy zapotřebí vyřešit “dokončení
majetkových vztahů, aby byl všude jasný vlastník včetně privatizace.“, dále
„zpřístupnění zahraničního kapitálu pro oživení ekonomiky.“ Daňová a sociální
reforma. „My usilujeme o to, aby se nezvyšovala celková daňová zátěž, ale aby se
měnila struktura.“ „Snižování přímých (daní, PA), zvyšování nepřímých.“ Předseda
lidovců by rád viděl fixní daň pro živnostníky. Dále DPH by bylo dobré podle Luxe
rozdělit ze dvou sazeb na tři z důvodů ochrany českého spotřebitele. To tedy mj.
znamená: „Nulová sazba pro potraviny“, tedy pro ty úplně základní, DPH „do 5%“ na
zbytek poživatin, „plus vše co souvisí s bydlením“, „především stavební práce“ a
zbytek ponechat v úrovni „20% DPH.“ Nulová sazba na základní potraviny totiž
snižuje tlak na inflaci. „Jídlo a bydlení by se měly snížit z pohledu této daňové
zátěže.“ Z hlediska podpory rodiny pak rozhodně JL prosazoval, aby: „Daň dědická v
té přímé linii /.../ byla nulová“. „Ty, kteří poctivě vytváří vlastnictví, není možné za to
trestat ještě dodatečným zdaněním.“ „A vlastně je to také nepřímá podpora
rodiny.“ Dále JL sdělil: Sociální síť nahradíme „sociální trampolínou“. Střední vrstvy
namotivujeme přes „daňové odpočty“. Do dvaceti pěti tisíc příjmů čtyř členné rodiny
zvýšíme přídavky. „A já jsem mnohokrát řekl, že bych si přál, aby tady po volbách
776
346
byla silná vláda stran od středu doprava, bude-li to možné, ale nebude-li to možné, tak
si myslím, že žádný politik nemůže říci, no dobře, tak ať je tady nějaká menšinová,
slabá vláda, změníme systém, Ústavu a něco prostě s tím uděláme jiného. Já si myslím,
že odpovědný politik musí hledat to, co je důležité pro zemi, nikoliv pro něho či pro
jeho politickou stranu a já jsem přesvědčen, že naše země stojí před tolika velkými
úkoly, ať již to je ve vztahu k EU či reforma sociálního systému či daňového systému a
dalších věcí, které souvisí s obnovou ekonomického růstu, že je důležité, aby tady byla
silná vláda. A mám za to, že ta vláda může vzniknout jenom tehdy, bude-li to
odpovědnost politiků a my jsme připraveni diskutovat o nějaké širší koalici, bude-li to
potřeba.“ „Já si myslím, že dnešní ODS historicky v nedaleké roli skončí v té roli FDP
777
/.../.“ Přeci taková diskuse o ideovém vývoji probíhá v každé politické straně.
KDU-ČSL si podobným vývojem prošla např. díky střetu s křídlem reprezentovaným
Janem Kasalem
778
, jenž se dlouhodobě přikláněl spíše k ODS, nicméně Lux již
směřoval před parlamentními volbami v roce 1998 (nejméně pak od roku 1996) více
k ČSSD. JL: „Já myslím, že v každé politické straně - i u nás samozřejmě - běží různé
diskuse a je to tak správné: tato diskuse patří minulosti.“ „Zvítězil proud odpovědný.
Vedli jsme o tom velkou diskusi. A jasně jsme řekli, jaké jsou naše priority. My chceme,
aby tady po volbách byla silná, akceschopná vláda, aby se neopírala o komunisty ani o
republikány, aby tato vláda uměla navázat na to pozitivní, co se tady stalo a aby uměla
napravit chyby, které se staly a aby tato vláda se nezpochybnitelným způsobem
zasadila o směřování naší země do EU a do NATO.“ Josef Lux by velmi vítal vyřešení
všech sporných otázek na budoucím lidoveckém stranickém sjezdu. Taková šance se
dle jeho názoru obzvláště velmi hodila před nadcházejícími volbami roku 1998, neboť
šlo o dobrou „mediální záležitost“. Lidovci se diskusi nebránili a rozhodně také nebyli
stranou jednoho muže. Z hlediska parametrů pro vstup KDU-ČSL do koalice se
777
FDP (Freie Demokratische Partei) - německá Svobodná demokratická strana byla považována za klasickou
středo-pravicovou liberální stranu.
778
Jan Kasal - poslanecký veterán KDU-ČSL již od roku 1990 (až do června roku 2010); místopředseda lidové
strany v letech 1992-1998 a její předseda v letech 1998-1999. Po přečtení sociálně-demokratického
předvolebního programu z roku 1998 a díky velkému nárůstu předvolebních preferencí Zemanovy strany se
natolik zhrozil, že se začal připravovat na emigraci z ČR.
347
sociálními demokraty pak Lux uvedl: „My tu koalici nepřipravujeme. To prohlášení
Jana Kasala (Kasal si přečetl předvolební program ČSSD z roku 1998 a málem se
díky němu rozhodl emigrovat, PA) myslím bylo s trochou nadsázky: tak je také třeba
takto mu rozumět. Víte, já cítím, že u nás je strašně důležité, aby se vůbec změnil ten
pohled na politiku, aby se změnil politický styl; já mám pocit, že u nás jsme jednak
aplikovali nebo uskutečňovali určitou politiku takového provinčního typu, kdy jsme
byli zahleděni sami do sebe, kdy politika vlastně byla o politicích, kdy politika byla o
tom, že na jedné tiskové konferenci se něco řeklo, pak se to komentovalo a politika
jakoby sebe sama stravovala a neviděli jsme ty souvislosti. A tady musím docela s
potěšením zaznamenat, že Česká televize trochu změnila ten přístup, řekl bych toho
chození mikrofonu od jednoho k druhému. Myslím, že také ona politika konfrontace
nemá budoucnost. A také tady bylo mnoho předsudků. Vůči cizincům, vůči Romům,
vůči Němcům, vůči tomu či onomu. A tato politika dle mého názoru, máme-li být
úspěšní, tak musí prostě patřit minulosti. Musíme odejít od konfrontace, musíme odejít
od toho provincionalismu, musíme odejít od těch předsudků a musíme tuto politiku
otevřít, musíme dělat politiku moderní, velkorysou, politiku evropskou a ona politika
evropská je dneska politikou dohody a politikou partnerství. Čili tato změna tohoto
politického stylu si myslím: je velmi důležitá. A tu já vidím jako předpoklad pro to,
abychom uměli uskutečnit ty nejdůležitější a podstatné věci. Kterákoli příští vláda,
která zde bude, bude muset provést zásadní kroky k posílení jistoty, že tady je právní
stát z pohledu ochrany vlastnictví, či z pohledu jistoty občanů. Bude muset posílit svoji
politiku ve stanovení jasnějších mantinelů pro tržní hospodářství. Bude muset hledat
způsob, jak docílit sociálního smíru, protože bohatne-li jenom úzká elita lidí a ti
ostatní mají pocit, že nebohatne celá společnost, samozřejmě s rozdíly a diferencemi,
tak dříve nebo později to skončí špatně.“ JL: My navíc musíme ustavit kraje, daleko
více respektovat odbory, spolky atd. Základem je také „princip trvale udržitelného
rozvoje“, který Lux definuje takto: „Abychom si uvědomili, že to, co je kolem nás:
musíme také nějak sdělit, předat těm dalším generacím.“ „Mimo to ještě ten vztah k
EU. Tzn. ta vláda po volbách musí být silná a bude potřebovat mnoho síly, aby
všechny tyto věci uměla naplnit.“ „Já jenom chci říct, v jaké vládě bychom si nedovedli
348
představit být. Já si myslím, že bychom nemohli být ve vládě, která by chtěla rozdávat
plošná majetková přiznání všem lidem v této zemi; já si dovedu představit, že
majetková přiznání by měli dělat jenom ti, kteří mají - řekl bych - z moci buď státní,
úřední a nebo z moci ústavodárné nějaké postavení, nějakou moc /.../ nikoliv všichni.
Těžko bych si dovedl představit být ve vládě, která chce, aby všechny peníze nad
100.000 byly na karty a najednou, že bychom naučili všechny lidi zacházet s těmito
ještě pro ně neznámými věcmi. Těžko bychom si dovedli představit být ve vládě, která
by zpochybnila naše směřování do EU či do NATO, ať už nějakým následným
referendem, či jakkoliv.“ 779
JL: „Víte, já budu vždycky usilovat v demokracii o to, abyste mohl svobodně
vyslovovat svůj názor a abyste mohl svobodně volit koho chcete. A jestliže jste volil
pana Zemana, byla to vaše svobodná volba a my jsme jasně před volbami řekli (před
parlamentními volbami roku 1998, PA), jak se budeme chovat a my jsme tady také toto
slovo dodrželi /.../. Nesu také svoji odpovědnost (za minulé vlády, PA) a já jsem také
usiloval o to, aby chyby, které se staly, se napravily.“ „Já jsem mluvil stejně na vládě,
jako jinde. Víte a taková ta slova, že jsem rozvracel vládu atd.: to je slovník minulosti
/.../. To je jako když pracujete v pekárně a tam se vyrábí nedopečené housky a vy když
to vidíte, tak se snažíte, aby se ta věc zlepšila. A když váš šéf vám řekne, proboha
vůbec o tom nehovořme, abychom nepoškodili firmu, tak ta firma asi dlouho
prosperovat nebude.“ „Já si myslím, že demokratický politik musí umět jednat. A také
se to ukázalo, že v době, kdy byla ať už stávka železničářů či hrozba hornické stávky,
že prostě jednání se vyplácí. Ale myslím, že v těch jednáních není možné překročit
určitou mez, určitou hranici. A ta hranice je v tom, že by politik ztratil buď svoji tvář a
nebo tvář politické strany, že by popřel její program. Ta konkrétní hranice pro
křesťanské demokraty byla v tom, že jsme nešli do vlády s podporou komunistů. My
jsme byli na dosah toho, abych já byl premiérem, abychom byli ve vládě, ale s
podmínkou podpory komunistů. Tuto hranici jsme nepřekročili.“ „My jsme /.../ vždycky
jasně říkali, co jsou křesťanští demokraté: co je lidová strana. A postavení v
779
349
politickém spektru není podle toho, jak se nazvete, ale podle toho, jakou politiku
děláte. Křesťanští demokraté stojí za ochranou vlastnictví, za omezením vlivu státu, za
svobodou jednotlivce.“ „Tzn. tato strana je strana pravého středu. Zcela
jednoznačně.“ „A to, že jsme před volbami řekli, že si dokážeme za jistých okolností
představit spolupráci se sociálními demokraty, stejně tak jako s věrohodnými
liberálními stranami, /.../ kromě komunistů jsme připraveni jednat se všemi
demokratickými parlamentními stranami, které zde dneska jsou /.../ a to jsme řekli
před volbami a to říkáme i po volbách.“ 780
VK o velkém významu slovenského partnerství a přátelství pro ČR a o
mezinárodní politice netrumfování se navzájem mezi Čechy, Slováky: „Vztahy československé musíme považovat za natolik cennou a křehkou věc, že nesmíme dopustit,
abychom zesilovali, abychom říkali silnější slova a zesilovali dnešní určitou
napjatost.“ „Hlavně je potřeba v tu chvíli netrumfovat tím, že řekneme někdo z nás
daleko silnější slovo.“ „Nedopusťme tohle to.“ 781 Z hlediska rozpadu Československa:
„Všichni dobře víte, že rozdělení země bylo nezbytné, každý Čech na Slovensku měl
šanci se vrátit: kdykoliv by chtěl.“ 782
Vztah Petr Pithart a Václav Klaus, vláda a Senát, BIS. VK: „Tak zaprvé na
rozdíl od pana Pitharta, který sice jedním dechem prohlašuje, že vztahy vůči mně
nepersonalizuje, tak já už jsem viděl nejméně 10 jeho interview ve všech možných
sdělovacích prostředcích, kde nepřetržitě hovoří o tom, jaký ten Klaus je a není. A
naposledy jsem byl šokován, opravdu zděšen tím, co řekl v týdeníku Týden asi před
týdnem. Nechápu, netuším, kde tyto lži, nepravdy vzal a hlavně netuším, proč je říká.
Zaprvé prohlašuji, že jsou to nesmysly, ale i jestli po pěti letech něco zůstane člověku v
hlavě a už si vysní, přisní si k tomu něco jiného nebo slovíčka posune o kousek vedle.
Úvahy o tom, že jsem mu diktoval já z role federálního ministra financí, jemu,
780
781
782
350
předsedovi české vlády, kdo má či nemá být ministrem české vlády, se mi zdají úplně
legrační a kdybyste se nezeptali, tak bych to ani nekomentoval, ale hlavně chci říci, že
já jsem ještě o Petru Pithartovi neřekl veřejně ani jedno jediné slovíčko. Já jsem od
začátku replikoval vůči tomu, o čem replikuji i teď. Senátní volby (z roku 1996, PA)
zřetelně - s převahou - vyhrála vládní koalice a ODS, ne Klaus. ODS byla
přesvědčena, že do čela Senátu má být postaven představitel vládní koalice a tím podle
našeho názoru a myslím názoru oprávněného, Petr Pithart není. Slovíčko o osobních
charakteristikách Petra Pitharta jsme nikdo z nás nevydali a já prohlašuji, že jsem do
dnešního dne ode dne volby předsedy Senátu do dnešního dne, do třetího ledna večer,
o Petru Pithartovi neučinil ani jeden jediný soud o tom, jestli je takový nebo makový.
Schopný nebo neschopný, fér nebo nefér. Ani jedno jediné slovo jsem neřekl a neřeknu
ani teď. Já jsem polemizoval a ODS polemizovala s tím, že nebyl za stranu lidovou
kandidován někdo z vládní koalice.“ „Ale tohle téma je důležité. Je třeba toto
dovysvětlit, protože já jsem strašně proti, aby veřejnost byla utvrzována v nějakých
falešných věcech, které prostě nejsou pravdou.“ „Já mám pocit, že mezi předsedou
vlády a předsedou Senátu (Pithart byl vůbec prvním předsedou Senátu ČR v letech
1996-1998, PA) žádný bezprostřední vztah ani podřízenosti ani nadřízenosti není.
Dokonce bezprostřední vztah mezi Senátem a vládou není a já vůbec nevidím důvod,
proč by v tomto smyslu měly být nějaké problémy. Já si dovedu představit, že v
politických prohlášeních můžeme mít občas problém ve vystoupení, vystoupení
obdobná, občas vystoupení velmi odlišná. Já slyším-li námluvy pana předsedy Senátu
nebo přímluvy k tomu, abychom začali bezprostředně jednat se sudetskými Němci: tak
já pozdvihávám obočí.“ 783
Kdo bude novým ředitelem BIS po odstoupení Stanislava Devátého 784 ?
Zajímavá ukázka toho, jaké typy lidí jsou VK blízké, kterak vnímá jako šéf celého
státu problematiku bezpečnostních služeb. „BIS není instituce, která hrozí jakýmsi
783
784
Stanislav Devátý - ředitel Bezpečnostní informační služby od ledna 1993 do února 1997. Jeho nástupcem se
stal v březnu 1997 Karel Vulterin.
351
destabilizováním České republiky, to zase nemějme tak velké oči, jak někteří politikové
nebo zneuznaní pracovníci BIS.“ My jsme nedokázali najít hned, rychle nového a
vhodného ředitele, „který by jakoby přiletěl z Marsu, který by zřetelně nebyl navázán
na tu či onu politickou stranu, který by byl něčím takovým jako pan Outrata 785, který
se navrátil po dvaceti letech z Kanady, kde byl pracovníkem nejvyššího statistického
úřadu Kanady a vrátil se k nám domů a najednou my hledali, aby nám opozice
neříkala, že je nějaký šéf staťáku, který falšuje data směrem k tomu, co by si přála
vláda, tak jsme s obrovským ulehčením uvítali toto - já bych řekl - přiletění z Marsu v
dané chvíli. Z Kanady, člověka zabývajícího se statistikou, k nám domů. Kdybychom
takovouto osobu, nedotčenou minulostí, přítomností, stranickostí a tím či oním,
kdybychom jich deset měli, tak velmi snadno si z nich jednoho vybereme. Měli jsme
dva kandidáty, oba byli kandidáty možnými, nejsem si jist jestli nejgeniálnějšími, ale
možnými. Jeden se kandidatury nedávno vzdal, čímž nám velmi zkomplikoval život,
protože jsme chtěli aspoň ze dvou vybírat a nyní slýchám takové neoficiální zprávy, že
i něco podobného se může přihodit s kandidátem druhým, takže není to nechtění: je to
prostě trpělivé hledání vhodného kandidáta.“ „Já si samozřejmě dovedu představit 3
jména, o kterých bych si myslel, že jsou to lidé neutrální, politicky neangažovaní,
myslím nemající škraloupy z minulosti. Lidé efektivní, docela schopní takový úřad
vykonávat. Já si je neodvažuji navrhnout, protože v momentu, jak bych je navrhnul já,
tak budou okamžitě kandidáty za Klause a za ODS a koaliční partneři řeknou ne, takže
já skoro čekám, až přiletí ten netušený kandidát z toho Marsu.“ Nutno připomenout, že
podobně jako BIS na tom bylo také ministerstvo spravedlnosti po odstoupení Jana
Kalvody v prosinci 1996. Klaus navíc jasně odpověděl na otázku: O co musí jít
předsedovi vlády při obsazování uprázdněného postu ve vládě? VK: Premiérovi „musí
785
Edvard Outrata - vystudoval VŠE (1954–1959) a po vojně nastoupil do Výzkumného ústavu matematických
strojů v Praze. Roku 1968 emigroval do Rakouska, následně do Kanady, kde pracoval od roku 1969 v rámci
statistického úřadu (roku 1984 se stal vedoucím odboru informatiky). V roce 1993 odešel do důchodu a vrátil se
do vlasti. Byl jmenován předsedou Českého statistického úřadu, který zmodernizoval podle svých kanadských
zkušeností. Zavedl např. pravidelné zveřejňování statistických údajů v předem určených termínech. Tento krok
omezil možnost zneužívání dat k politickému boji. Outrata se pravidelně účastnil zasedání vlády. Na svou funkci
rezignoval roku 1999.
352
dominantně jít o otázku odborné způsobilosti k této nelehké funkci.“ Klaus nicméně
také ocenil, že by to mohla klidně být žena (jednalo se o Vlastě Parkanové). „Jestli se
dostane žena do naší politiky, možná tím lépe.“ 786
Vydrží koalice do roku 2000? Václav Klaus v prosinci 1997: „Nevím, o jaké
koalici hovoříte. Já nemohu říci, že dnes existuje nějaká koalice. Nebyla to ODS, kdo
minulý pátek večer vystoupil z této vlády a z této koalice. Koalice na následující
období se teprve bude muset vytvořit.“ 787
Srpen 1998. Josef Lux hovoří o své politické prohře v pomyslném boji
s Václavem Klausem a o své neúčasti v dalších vládách. „To je tak v politice, stejně
tak jako v podnikání. Prostě platí, že ten, kdo udělá nějaký podraz, kdo nedodrží slovo,
kdo nedodrží dohodu, že je obdivován, tak je něco v nepořádku v naší společnosti. A já
si myslím, že my prostě nejsme ukřivdění. Prostě platí to perské přísloví, že muž je ten,
kdo umí zatnout zuby a vyhrnout rukávy. A my chceme dělat seriózní opoziční
politiku.“ 788
786
787
788
353
22. CHOVÁNÍ LIBERÁLNĚ-KONZERVATIVNÍCH POLITIKŮ A
UŽITEČNÉ VÝROKY LUXE A KLAUSE PRO SOUČASNOST
„Nakloň své ucho a slova mudrců slyš, své srdce věnuj mému vědění. Příhodné
bude, když zachováš je v nitru, budou-li pohotově vždy na tvých rtech. Dnes právě tebe
mám v úmyslu učit, abys na Hospodina pevně spoléhal. Třicatero rad jsem pro tebe
sepsal - je v nich poučení a vědění, abys poznal výroky spolehlivé pravdy.“ 789
Níže si ukážeme a také opět připomeneme celou řadu charakteristických výroků
jak pro Václava Klause, tak pro Josefa Luxe. VK zde bude hovořit jako známý
pragmatik, špičkový ekonom, člověk především orientovaný na výsledek, nicméně
také s pochopením pro svobodu člověka. Lux pak sice jako politický praktik, ovšem
s hlubokými křesťanskými zásadami, které jej často činily politickým idealistou s
v českém bezvěreckém prostředí ne zcela pochopitelným chováním v rámci klasické
reálné politiky. Takže zatímco Klaus převážně hodnotí svět skrze peníze, protislužby,
čísla, grafy, tabulky, vždycky je něco za něco, tak Lux tento pohled zřetelně odmítá, i
když sám jej též dokáže mistrně využít prostřednictvím nejrůznějších ekonomických
ukazatelů, cifer, citátů a uvědomuje si jejich význam. Václav Klaus obecně prosazoval
ve svých vyjádřeních většinou více svobody, méně státní moci, nikoliv však
rozdrobování České republiky nebo snad anarchii a Josef Lux zase akcentoval více
kvalitních pravidel pro lepší uplatnění svobody člověka. Rok 1997 znamenal bohužel
konec dlouholeté a úspěšné spolupráce Klaus-Lux. Zlaté období vývoje České
republiky skončilo. Myšlenky otců zakladatelů však zůstaly: Promlouvají k nám velice
živě obzvláště v dnešní době.
Lux „Já si myslím, že postavení politické strany v politickém spektru se
neurčuje tím, jestli si někdo říká, že je pravicový nebo levicový, ale tím, co dělá.
789
BIBLE: PŘEKLAD 21. STOLETÍ, Přísloví, 22:17-21, Biblion, Praha, 2009, s. 816.
354
Prostě skutky.“ 790
JL: „Já myslím, že pouze nepochopení situace od jednotlivých politiků, kteří
dneska nesou obrovskou odpovědnost, bude znamenat to, že ji pochopí někdo
jiný.“ „Důležité spíš je, jak se umí jednotliví lidé postavit k tomu, když nějaký problém,
nějaký otazník vznikne. Jestliže lidé umí označit tu věc za problém, jestliže umí se u
toho začervenat a ten problém řešit. Jestliže ale někdo řekne, že to chyba není a
nesnaží se to řešit a snaží se to spíše přehrát na ty, kteří poukáží na tu chybu: tak pak
vlastně to je vlastně o té věrohodnosti. A tento způsob odpovědnosti myslím politikové
prostě musí mít ne ve smyslu, že žádný problém není, ale ve smyslu toho, jak se řeší
problém.“ Lux: „Není možné si myslet, že lidé jsou hlupáci, a že nevidí to: co se
děje.“ 791
VK: „No ne já jsem řekl větu, kterou považuji téměř za určující pro své vidění
světa: vždycky je něco za něco.“ 792
JL: „Každé jednání samozřejmě je hledání kompromisů. Já chci zcela
jednoznačně odmítnout ono něco za něco.“ 793
Lux: „Já jsem zemědělec, cítím se zemědělcem a zůstanu jim.“ 794
Václav Klaus: „Neviditelná ruka trhu není přeci zdaleka, zdaleka všude v naší
zemi. Tazatel zmínil, že by neměla být v armádě. Že má neviditelná ruka trhu
samozřejmě svou omezenou funkci v ekologii. Je jasné, že má neviditelná ruka trhu
svou jenom částečnou funkci ve zdravotnictví, přeci také je jasné. I o tom, jestli
790
791
792
793
794
355
uvažujeme o spoluúčasti pacientů a o různých formách spoluúčasti pacientů, z nichž
jednou formou je zaplacení desetikoruny za recept a druhou formou je celoživotní
individuální účet, ale v každém případě je to spoluúčast člověka, tak přeci hlavní spor
vedeme o tom, jak velká má být tato spoluúčast, kolik místo toho má být solidární
systém všeobecného zdravotního pojištění. Takže o tom, že bychom dali té neviditelné
ruce trhu všechno: vůbec není ani řeči, a že bychom ji dali nadměrně mnoho, to já si
myslím, že také není pravda, ale že ta velmi jemná hranice kde ano, kde ne, ta se
posouvá atd. Tak to já si myslím, že o tom přemýšlíme víc než o čemkoliv jiném.“ 795
JL: Já jsem přesvědčen, že „trh nemůže být cílem našeho snažení, ale trh může
být pouze prostředkem, protože trh nepochybně je motorem ekonomiky, tvorby
hodnot, ale nemůže být cílem. Musí vedle stát princip solidarity a rovnováha těchto
dvou pilířů je velmi důležitá.“ 796
Lux: myslím si, že „náš život není jen o tržním principu, tzn. musíme hledat
nějaký princip solidarity a i ti, kteří třeba žijí ve velkých městech atd., aby část svých
daní byli ochotni prostě dát.“ 797
JL: „Když budu mluvit o principech trhu, řekl jsem čtyři: respekt k vlastnictví, k
omezení vlivu státu, hospodářská soutěž a individuální zodpovědnost.“ 798
Josef Lux: „Já si myslím, že to není jen o penězích, jak vy říkáte, ale že je to
skutečně otázka vytváření pravidel.“ 799
Klaus: „Tak zaprvé: já si nemyslím, že jsme někdo upřednostňovali věci
795
796
797
798
799
356
ekonomické před jinými.“ Hlavním legislativcem byl pan Rychetský 800 a to on „dělal
ty hlavní zákony“ po revoluci roku 1989. 801
Klaus o nebezpečí velkého množství zákonů: „U nás se pořád volá po nových
legislativách. To prostě není tak pravda.“ 802
O tom, když člověk postaví jako středobod svého snažení peníze a lásku k nim.
Tento fakt dlouhodobě kritizoval v 90. letech 20. století mj. Václav Havel. Klaus s ním
v jistém smyslu souhlasil: „Důraz na vydělávání peněz: no nepochybně vydělávat
peníze, nebo-li pracovat a být za to odměňováni, to samozřejmě musíme, ale já bych
neviděl tak černě tu naši realitu, protože takový ten charitativní pohled na svět, to
kolik se tady vynořilo organizací, institucí charitativního, nadačního apod. charakteru:
já myslím, že nebyl rok, kdy by politikové a mohu-li mluvit za sebe: byli vícekrát v
nejrůznějších charitativních institucích atd., čili já myslím, že ta společnost naše si
tuto druhou stranu uvědomuje a čím více je nám připomínána, tím lépe.“ Moderátor
diskusního pořadu se českého premiéra táže: Nedopustili jsme se obrovského omylu,
když jsme z člověka udělali „jenom tvůrce zisku“? VK: „Ale já myslím, že nic
takového se u nás snad pro Bůh nemohlo stát /.../.“ 803
Klaus: „Zaprvé já se usmívám nad tím, protože se mi zdá, že politik, člověk,
nikdy nesmí říct ne, protože by měl předvídat, co bude za 5, za 10 let, jestli se vytvoří
pro někoho prostor nebo ne. Tomu jsem se usmíval.“ „Ta politická scéna se do té míry
stabilizovala, že přilétnutí nějakého jména úplně odvedle, odjinud apod., není to
pravděpodobné.“ „Člověk musí být léta v tom a s tou či onou stranou se identifikovat a
800
Pavel Rychetský - advokát, někdejší člen KSČ v letech 1966 až 1969. Později významný disident a signatář
Charty 77. Roku 1990 místopředseda vlády. V letech 1996 až 2003 senátor za ČSSD ve volebním obvodu č. 12
(Strakonice). Ministr spravedlnosti (2002-2003). Od 6. srpna 2003 je soudcem Ústavního soudu (předseda).
801
802
803
357
s ní být také dotlačen někam.“ 804
Lux: „U nás je mnoho vynikajících odborníků, intelektuálů a lidí, kteří
nepracují v aparátech a v rámci jednotlivých stran a myslím, že žádná nová vláda si
nebude moci dovolit prostě se neotevřít /.../. Myslím, že je to skoro podmínka, protože
současné politické strany - bez rozdílu - prostě v sobě nemají nejlepší lidi této země.
(Pro tyto, PA) nejlepší lidi je třeba tyto dveře otevřít.“ „Musí skončit ten pocit, že tady
někdo ten stát vlastní.“ 805
JL: „Tak, jak se zvyšuje podpora politiky KDU-ČSL, tak přicházejí lidé, kteří
třeba nejsou ochotni a připraveni vstoupit do této strany, ale jsou připraveni
spolupracovat a naše odvaha přijmout odpovědnost za resort zdravotnictví byla
motivována mj. i tímto, že přicházeli odborníci z této oblasti a říkali: to už dál nejde,
prostě pojďte to vzít a my vám pomůžeme a myslím, že v této zemi je ještě mnoho
schopných a odborných lidí, kteří jsou připraveni přiložit ruku k dílu.“ 806
VK: „Vždy mi šlo o věc samu a ne o politikaření. Vždy jsem usiloval o stabilitu
a prosperitu této země. Vždy jsem v politice, stejně jako ve sportu, hrál poctivě a
otevřeně. Byl jsem vůči lidem kolem sebe loajální, možná více, než bylo třeba, ale
považoval jsem to za nezbytnou součást svého poslání.“ 807
Kampaň před volbami do parlamentu roku 1996. Lux: „Já se přiznám, že
nemám tolik šancí vnímat ty ostatní (politické strany, PA), protože jsme tu kampaň
vzali vážně: vzali jsme ji jako seriozní vysvětlování programů a proto člověk vlastně
maximum sil věnuje řekněme téhle diskusi, protože voliči by prostě měli mít co nejvíce
informací proto aby se rozhodli.“ Tehdy pan Pilip z ODS odpověděl na otázku, zda si
804
805
806
807
358
nemyslí, že je již toho přehánění, napadání v kampani až moc: „Přiměřeně,
přiměřeně.“ VK totiž lidem ukazoval možnost dosáhnout na dvaceti tisícové platy
nebo chtěl připravit zákaz dovozu cizích potravin. Lux považoval uvedené ´taháky´
ODS za diskutabilní. Bral je jako předvolební sliby, nikoliv jako reálnou věc. 808
JL: „Já nenahrazuji slib slibem.“ 809
Lux: „Politika není o slibování, protože ti, co slibovali, tak na to většinou
doplatili. Ti lidé, kteří po roce 89 slibovali nějaký laciný happy end listopadu 89, ti
kteří slibovali nějaký šťastný zítřek, si myslím, že nebyli příliš odpovědní, protože
myslím, že seriozní by bylo říci lidem, že nás čekají docela normální problémy a
starosti: tak jak je život přináší. A ti, kteří slibovali, že příliš liberální postoj, přílišné
otevření se např. světu, že je všelék, tak prostě učinili chybu. Čili sliby: chyby, možná:
v dolní-horní 810.“ Když však šlo mj. o programové prohlášení, tak JL řekl: Zkrátka
„neslíbil jsem nic, co by opustilo programové prohlášení vlády“. Tedy sliby zde
obsažené Lux uznává a říká: Je to „vážná smlouva“, kterou musíme plnit. 811
Styl politiky ODS. VK: „Já si myslím, že to není změnitelné. Prostě ODS
vznikla s určitým poselstvím. Vznikla s určitou vizí společnosti. Tu se snaží realizovat.
Samozřejmě tu vizi nepřetržitě dopracovává, domodelovává, poslouchá, přidává to,
přidává ono, a že by se mohla úplně změnit: to já si nedovedu představit. To, že ODS
byla, je unikátní: je v celém postkomunistickém světě. To, že vůbec prosadila to, co
prosadila také a samozřejmě myšlenka získat o každé procento voličů více, no koho
jiného by to těšilo více, než nás samotné. Samozřejmě, že ano. Teď jde o to, jak a já
myslím, že se snažíme opouzdřovat nebo zapouzdřovat, jak říká pan profesor Höschl
808
809
810
Narážka na bonmot Miroslava Ševčíka v daném diskusním pořadu.
811
359
812
hmm to je jev, který mne by strašně mrzel, mrzí a já naopak na otevřenost ODS s
otevřeným hledím: já na to kladu maximální, úplně maximální důraz.“ 813
JL: Víte „my jsme se postavili oné politice, která skutečně nebyla schopna a
ochotna napravit chybu v politice konfrontace, v politice, která byla založena na
faulech a proti takovéto politice bychom se postavili, kdyby ji praktikoval kdokoliv
/.../.“ „Pořád jsme napadáni, nebo já jsem napadán. Já to neopětuji, protože jsem
přesvědčen, že taková politika nemůže být politikou budoucnosti. Politika budoucnosti,
nejenom v naší zemi, ale i v tom světovém či evropském rozměru, skutečně musí být
politika spolupráce, politika dialogu a v tom smyslu jsem přesvědčen, že nezmění-li
ODS tuto politiku, tak prostě ani do budoucna nebude mít šanci.“ Nicméně: „Já nechci
dávat podmínky či rady ODS.“ 814
Účast umělců na volebních kampaních. Lux: „Pro mne je to někdy úsměvné,
když vidím umělce ještě z té minulosti, ale my máme jednoho takového základního
umělce /.../ a to je Václav Faltus 815, můj spolužák ze základní školy a kamarád, který
denně nebo týdně vystupuje v TV Nova a vlastně vstupuje umělecky do těchto věcí.“ 816
Čím je jiná účast umělců v politice od ostatních profesí? JL: pokud se z umělce stane
v politice normální člověk, naučí se nové řemeslo a nebude to brát jen jako jednu ze
svých mnoha rolí: „tak je to v pořádku.“ „Neplatí to, že každý umělec je automaticky
dobrým politikem.“ Víte: ono vlastně takové senátorství „o politice není“. Vždyť
podívejte se na pozitivní příklad paní Heleny Růžičkové, která jako slavná česká
812
Cyril Höschl - kapacita české psychiatrie a významný vysokoškolský pedagog. Po sametové revoluci byl
prvním svobodně zvoleným děkanem 3. lékařské fakulty University Karlovy (1990-1997) a v období 1997-2003
pak působil ve funkci proděkana pro reformu studia a zahraniční styky téže fakulty. Od roku 1990 byl ředitelem
Psychiatrického centra Praha a přednostou Psychiatrické kliniky 3. LF UK v Praze.
813
814
815
Václav Faltus - špičkový imitátor a humorista, který měl ve svém repertoáru více než 150 hlasů populárních
herců, zpěváků i politiků.
816
360
herečka kandidovala neúspěšně do Senátu za KSČM v roce 1996. „Já jsem hovořil na
svém příkladě o tom, že i v politice se člověk musí učit, že je snadné se postavit a říci
co nechci, ale že je obtížnější říci: co chci a pak to hlavně uskutečnit.“ „Žádný politik
není hotový a nepochybně každý se to musí učit, i vy se to možná budete muset učit:
vstoupíte-li do Senátu.“ Senátoři by měli být především silné a zkušené, respektované
osobnosti. Měli by korigovat „divokou“ Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, kde
se „střetávají“ politické strany. Nebo to může být naopak bohužel Senát, který bude
trochu „taškařicí a divadlem“. Lux v této souvislosti vzpomněl na doby starověkého
Říma, kdy údajně zasedl v senátorské lavici dokonce i „kůň“. 817 Tedy: Umělec by měl
teprve dokázat, že má důvěru lidí a „dobrý umělec automaticky neznamená, že může
být dobrý politik.“ 818
Šarvátky v politice. VK: „Já samozřejmě dívám-li se na tento rok (1996, PA),
tak jsem přeci účastníkem a obětí politických šarvátek, takže že mne zlobí, a že se musí
člověk mračit a vztekat a říct, no to nemám už zapotřebí tohodle se zúčastňovat dále,
to určitě, určitě, samozřejmě. Já teď nevím to slovíčko znechucující politické šarvátky.
No tak znechucující pro občany, pro politiky. Já se prostě bohužel musím přiznat, že
bych se tomu všemu strašně rád vyhnul a určitě nejsem ten, kdo by tyto šarvátky
vyvolával, ale to už tak je, že opozice, a je-li opozice představována tak dominantními,
dominujícími a výraznými a já teď žádný jiný soud kladný či záporný neudělám,
osobnostně jako jsou pánové Zeman, Grebeníček, Sládek, tak je naprosto jasné, že ta
politická šarvátka, ten politický střet má zvláštní tón, má zvláštní dimenzi, která by
možná nebyla potřeba, nebyla nezbytná. Já si prostě dovedu představit, že i ve všech
těchto třech stranách by byla třeba osoba jiná a mám pocit, že by šarvátka vypadala
úplně jiným způsobem a určitě by daleko méně zlobila jak politiky, kteří se toho chtě
817
Gaius Caesar Augustus Germanicus zvaný Caligula (žil v letech 12 až 41 po Kristu) se stal římským císařem
roku 37. Císařský tajemník, spisovatel a mj. učitel gramatiky Gaius Suetonius Tranquillus popisuje v knize
´Životopisy dvanácti císařů´ zvláštní vztah Caliguly ke svému koni jménem Incitatus. Kromě toho, že mělo toto
zvíře údajně mít vlastní dům, služebnictvo, svou lidskou ženu a císař prohlásil Incitata římským občanem, tak
prý se dokonce stal tento kůň senátorem.
818
361
nechtě musejí zúčastnit, tak občany, kteří jsou svědky všech těchto věcí, takže já bych
klidně řekl slůvko znechucující politické šarvátky také, ale neumím to říct s takovým
odsudkem, prostě nevím, jak to zařídit, aby se něco takového mohlo nedít. Já bych byl
strašně rád, kdyby to tak nebylo.“ „Já bych opravdu řekl, že nepřetržitě ustupuje
člověk. Kolikrát se přeci za ten den, týden, měsíc, opanujete a jak kdybyste vyletěl z
kůže v první chvíli a za chvíli naštěstí neseženete svého tiskového mluvčího, abyste mu
rovnou nadiktoval repliku, neb dělá třeba něco jiného a je o poschodí jinde a uplyne
hodina a vy si říkáte: to je bezvadné, že jsem vlastně vůbec nic neřekl, takže to, že
člověk mnohokrát zatne zuby a neřekne na to vůbec nic, to je já myslím úplně jasné.
Jde o to, abychom do těch šarvátek také nebyli tak trošičku vháněni že.“ 819
Lux: „Já bych chtěl jasně říci, že naše politika není politika hledání
nepřátel.“ 820
JL: „K demokracii patří jiné názory.“ 821
Klaus o etice v politice a o protikladném jednání opozice (směřováno na
Zemana): „Já prostě neumím jednat dvojace.“ „Nebudu tak jednat nikdy a já bych si
velmi přál, aby takto lidé spolu prostě nejednali.“ 822
VK: „Neumím dobře rozdělit osobní a politické. Myslím, že to skoro
nejde.“ 823
Lux o politicích jako vzorech chování pro veřejnost: Především „by měli jít
819
820
821
822
823
362
příkladem ti, kteří mají odpovědnost.“ 824
Co ještě může udělat vrcholový politik pro svého přítele? Může něco ze své
funkce popostrčit tak, aby to šlo rychleji nebo snadněji? JL: „Myslím, že bych prostě
musel svést vnitřní boj, byl-li by to opravdový přítel, ale snažil bych se mu vysvětlit, že
prostě ta doba (kdy byly takové věci možné, PA) skončila.“ 825
Lux: „Ale chci říci svoji zkušenost obecnou a ta je o tom, že se vyplatí být v
politice normální. Jinými slovy ten, kdo při jednom setkání říká něco jiného než při
jiném setkání a pak ještě při jiném mikrofonu, ten většinou daleko, daleko nedojde. A
to platí v životě obecně, nikoliv jenom v politice.“ No a „ti, kteří lžou a podvádí, tak na
to musí doplatit.“ 826
Je vám líto Václava Klause? JL: „Mně může být líto Václava Klause v nějakém
osobním vyjádření, ale myslím, že by to bylo trochu falešné. V politice totiž lítost nemá
místo. Politika je docela tvrdou věcí. A já mám za to, že v tuto chvíli nemá vláda,
koalice, ani Václav Klaus jinou šanci, řekl bych ve smyslu sebezáchovného pudu, než
prostě vyjádřit odhodlání určitou chybu přiznat, protože ono přiznání nejenom, že je v
určitém slova smyslu osvobozující, ale dává naději prostě na korekci a na změnu. A
teprve změna politiky jako důsledek určitého uznání chyby: dává smysl politice.“ 827
Falešné naděje na šťastné zítřky. JL: Víte, „lidé u nás byli skutečně vystaveni
jakémusi očekávání, které souviselo pouze s tím, že nás čeká nějaký šťastný zítřek, že
skutečně s takovou nějakou možná trochu ideologií úspěchu. A je možná chybou
politiků, že neuměli lidem více vysvětlit, že nic v životě není černobílé, nic není jedna :
nula, že k životu patří problémy a starosti, a že je důležité najít sílu k jejich
824
825
826
827
363
překonávání. To je jeden pocit. A druhý pocit myslím odráží docela normální lidský
pohled, kde mám pocit, že lidé jsou ochotni přijmout skutečnost, že se třeba něco
nedaří v ekonomice, nebo že jsou jenom takové prostředky v rozpočtu, které jsou, ale
lidé toto jsou ochotni přijmout za jednoho předpokladu, že existuje nějaká
elementární spravedlnost. Jinými slovy, že to platí pro všechny. Já jsem zažil několik
rozhovorů se starosty malých obcí, kteří hovoří o tom, že těžko může obecní policista
pokutovat někoho za špatné parkování, pokud lidé vidí, že tzv. podnikatelé, kteří
přesouvají odněkaď někam nějaké miliardy, že jsou nepostižitelní. A v případě, že
samozřejmě porušují zákon. A proto si myslím, že je velmi důležité, že všechny ty kroky
vlády nezůstaly jenom v té kategorii ekonomických nástrojů, ale že se soustředily i na
ty mimoekonomické. A odhodlání vlády - řekl bych daleko razantněji - daleko
důsledněji postihnout otázku finančních machinací, otázku oné finanční kriminality, si
myslím, že je zcela namístě, a že vlastně toto opatření reaguje na tu určitou
nespokojenost lidí, kteří jsou nespokojeni právem, to je třeba vidět.“ 828
Josef Lux: „Jsme v reálném světě a ten reálný svět není tak ideální, jak by si
všichni přáli.“ 829
JL: „V politice existují suverénní politické strany. A jejich život není založen
na spolupráci s jinými. Žádná politická strana nemůže podporovat jinou politickou
stranu: prostě i když jsme na to byli zvyklí v minulosti, v demokracii to o tom
není.“ 830
Přílišné přátelství KDU-ČSL s ČSSD? Vždyť lidovci se definovali jakožto
strana pravého středu. Lux: „My se tak nedefinujeme, my takoví jsme. Ono totiž o
postavení politické strany v tom politickém spektru nerozhoduje přání toho či onoho
828
829
830
18. 4. 1997, Press klub, Rádio Frekvence 1, Josef Lux. JL a VK tak nicméně činili např. mj. při některých
volbách v ČR nebo v rámci EDU.
364
politika, nerozhodují řeči, ale konkrétní skutky. A křesťanští demokraté jsou
politickou stranou, která hájí soukromé vlastnictví, která usiluje o omezení vlivu státu,
o zvýraznění osobní odpovědnosti a to všechno jsou zcela jednoznačné body, které
stojí proti, řekl bych: jsou alternativou k té politice sociálně demokratické a v tom
smyslu je důležité si uvědomit, že tato politika je také alternativou liberální. No a to, že
jsme nepadli do náruče ODS, stejně tak znamená, že jsme nepadli ani do náruče
sociálních demokratů. A ti, kteří by nás v té či oné náruči rádi viděli, tak z toho jsou
nešťastní a mají pocit, že děláme něco nekalého. My pouze hájíme zájem svých voličů
a své politické strany a to je správné. A já jsem mnohokrát řekl, že bych si přál, aby
tady po volbách byla silná vláda stran od středu doprava, bude-li to možné, ale
nebude-li to možné, tak si myslím, že žádný politik nemůže říci, no dobře, tak ať je tady
nějaká menšinová, slabá vláda, změníme systém, Ústavu a něco prostě s tím uděláme
jiného. Já si myslím, že odpovědný politik musí hledat to, co je důležité pro zemi,
nikoliv pro něho či pro jeho politickou stranu a já jsem přesvědčen, že naše země stojí
před tolika velkými úkoly, ať již to je ve vztahu k EU či reforma sociálního systému či
daňového systému a dalších věcí, které souvisí s obnovou ekonomického růstu, že je
důležité, aby tady byla silná vláda. A mám za to, že ta vláda může vzniknout jenom
tehdy, bude-li to odpovědnost politiků a my jsme připraveni diskutovat o nějaké širší
koalici, bude-li to potřeba.“ 831
Prohra v politice. JL: „Já si myslím, že v demokracii prohrává ten politik, ta
politická strana, která se zpronevěří tomu, co hlásala, která se zpronevěří tomu, o co
usilovala, a která v touze po uchopení moci nebo na druhé straně po zachování moci:
je schopna všechny tyto limity překročit. To si myslím, že je prohra, v tom se lišíme (s
Milošem Zemanem, PA).“ 832
Politická zodpovědnost za krachy firem ovlivňujících životy velkého počtu lidí.
Lux se k této odpovědnosti hlásil. Klaus zase spíše naopak. JL: „Myslím, že je správné,
831
832
365
když krachují cestovní kanceláře, které jsou špatné, ale nemělo by to dopadnout na
jejich zákazníky. Tady je odpovědnost státu, aby se postavila určitá pravidla formou
např. oněch pojistných fondů atd. a tady se možná trochu lišíme v názoru (s Klausem,
PA), ale já mám za to, že je lepší toto říci než tuhle věc zatloukat.“ JL: Vždyť
negativní příklad máme třeba také v resortu pro místní rozvoj pana Dyby.
„Nemyslím“ si, že by toto ministerstvo pracovalo zrovna na výbornou. 833
Integrace KDS do Občanské demokratické strany a křesťanský směr v ODS.
Lux: „Víte, já bych se bránil takové té všeobecné integraci.“ „Ale souhlasím, že
integrace stran, které nemají šanci se podílet na politice, řekl bych z toho delšího
časového horizontu, má svůj význam a to je jejich otázka. Otázka pro ně.“ „Já bych
se bál, kdyby u nás měly být jenom dvě strany, jedna vládní, jedna opoziční, prostě
vláda jedné strany si myslím, že už je otázkou historie, čili určitá pluralita myšlenek a
názorů a proto jsou politické strany, že zakotvují, /.../ obsahují tyto myšlenky a názory,
které se střetávají, které se vzájemně obrušují, má svoji nesmírnou hodnotu, o kterou je
prostě třeba bojovat a prostě nedovolit ani pod heslem křesel prostě“ o to přijít. 834 „Já
hlavně myslím, že je to prohra KDS, protože tato politická strana tady vznikla po
listopadu 89, nezískala voliče a prostě skončila a čas ukáže, do jaké míry se hodnoty
křesťanské demokracie, do jaké míry naleznou sluch a uplatnění v tom liberálním
prostředí ODS. Já jsem přesvědčen, že minimální, byť bych si přál, aby opak byl
pravdou, ale prostě KDS skončila a je to realita a my jsme učinili maximum pro to,
abychom našli nějaký způsob přiblížení se. Představitelé KDS volili cestu - řekl bych do ODS. Většina členů KDS vstoupila na té místní úrovni k nám.“ 835
Atraktivní pojetí státu. VK: „Ale k tomu atraktivnímu pojetí státu: já myslím, že
by to bylo bezvadné, kdyby se nám to podařilo. Já také věřím, že se o to všichni
snažíme, ale musím říci, že v postkomunistické chvíli, kdy je strašlivá nedůvěra ke
833
834
835
366
společnosti a logická nedůvěra ke všemu, co odkudsi ze státu jest, tak to atraktivní
pojetí státu se strašně těžko vytváří. Je to dobová věc, já myslím, že po uplynutí toho
jednoho desetiletí třeba toto zmizí a státu si bude člověk vážit a bude chtít, aby to byl
jeho stát, aby se s ním identifikoval.“ 836
VK: „Myslím, že to má bohužel hlubší souvislost a tou souvislostí je nesmírně
krátká tradice státnosti České republiky. Ta je velmi krátká a ta je stará necelých 5 let
a my myslím, že jednotlivými kroky, které za těchto pět let děláme, vytváříme budoucí
charakter této země, vytváříme její tradice, které, ať si to přejeme nebo nepřejeme, se
nám budou vracet a jednou z těchto tradic je nepochybně tradice toho, jak se v České
republice budou vyměňovat vlády, jestli to bude standardním způsobem, nebo jestli to
bude způsobem, který se spíše podobá převratu nebo podobným věcem. Já mám strach,
že tím, co se tady odehrálo v závěru minulého týdne: jsme spíše navázali na tradice
republiky čtvrté a páté 837než na tradice republiky první. Myslím, že to není dobře a je
to nesmírně škoda pro nás pro všechny.“ 838
Václav Klaus: „My výrazně, důrazně, silně, o tom je celý náš program: svoboda
a prosperita. Jsme pro stát malý, zúžený, stát musí drtivou většinu občanů ponechávat
na nich samotných a být tím dovětkem, tím doslovem, tím něčím prostě už jenom navíc
a doplňkem. Naopak ale v té části, kterou stát na starosti má, a která mu zůstane, tam
musí být silný ve smyslu důrazný, důsledný apod.“ „Daně určuje nebo respektive
vymáhá stát vůči občanům. Všechno další je opravdu jenom ten dovětek.“ 839
Svoboda? Co je větší hodnotou? Klaus: „Jistě pro mne je to samozřejmě
836
837
První republika (1918-1938), Druhá republika (1938-1939), Třetí republika (1945-1948), Čtvrtá republika
(1948-1960), Pátá republika (1960-1990).
838
839
4. 12. 1997, Interpelace v dolní sněmovně, Česká televize, VK a Miroslav Sládek.
367
svoboda.“ 840
Silná vláda a tzv. jednoduchá, rychlá řešení? VK: „Jestli si někdo myslí, že
mávneme nějakým proutkem a situace se změní, prostě tak to bohužel nebude.
Pokoušejme se drobnými, poctivými, těžkými, praktickými kroky tuto věc dělat.“ 841
JL: „Jak je možné, že se státu daří vybírat daně od těch malých a drobných
firem, od fyzických osob, ale nedaří se to od těch velkých právnických osob. A tato
situace se musí zásadně změnit.“ „Stát musí jít příkladem.“ Lux se vyjádřil v tom
smyslu, že přeci „není možné“ upřednostňovat výplatu mezd před „povinnostmi ke
státu“. Na druhé straně byl pro daňové optimalizace, které považoval za naprosto
normální. „Všude na světě je přirozený boj nebo napětí mezi státem, výběrčím daní a
mezi podnikateli a každý správný podnikatel hledá zákonné možnosti, jak neplatit
daně. To je přirozené.“ 842
VK: „V každých financích, financích domácích, rodinných, i financích města, i
financích nepochybně Frekvence 1, i financích státu, všude existuje úvaha o tom, kdy
zaplatím, kdy dostanu další peníze. Zaplatím to předtím, než budu brát zálohu na plat,
nebo to zaplatím až poté, neposunu náhodou splátku tadyhle tu o týden apod. Tato
praxe existuje v rozpočtech každého jednotlivce na zeměkouli a každé instituce na
zeměkouli, takže už je to zase to, co jsme nazvali zbytečné hraní si na nepřetržitý,
nepřetržitý spor. (vzhledem k Zemanovi a soc. dem., PA)“ 843
Lux: „Postoj liberála a konzervativce většinou stojí proti sobě.“ „Já si myslím,
že ten liberální a konzervativní přístup stojí prostě proti sobě a že to není otázka
levice, pravice, je to trochu o něčem jiném.“ „Konzervativní přístup je založen na
840
841
842
843
20. 4. 1997, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Petra Buzková.
368
určité tradici, na určité kontinuitě, na určitých hodnotách, na určitém řádu. Kdežto
postoj liberální velmi často z tohoto řádu vybočuje a přináší nějaké nové věci, nové
pohledy. Tento střet liberálů a konzervativců si myslím, že je pozitivní, protože přináší
nějaký pokrok. Mám za to, že čistý liberál a čistý konzervativec patří do učebnic.
Přesto já se považuji více za člověka konzervativního. Dnešním mým úkolem je
přesvědčit vás o tom, že některé příliš liberální transformační kroky je třeba změnit. A
proč? Odpověď je docela jednoduchá. Protože tyto kroky se ukázaly býti chybnými,
špatnými. Dámy a pánové: já jsem přesvědčen, že přílišná liberalizace například v
oblasti zdravotnictví, v oblasti kapitálového trhu, v oblasti bankovnictví, prostě byla
chybou. Stejně tak naše přílišné otevření se světu po roce 90 si myslím, že nebylo příliš
moudré. Stejně tak mám za to, že je důležité odmítnout určitou relativizaci hodnot.
Jsem přesvědčen, že představa, že věci se uspořádají nějak samy o sobě: je stejnou
utopií, jako nějaká komunistická představa onoho kolektivistického ráje na zemi. A
jaké tedy je řešení? Myslím, že je důležité, aby každá společnost, každá země měla
nějakou vizi. Nějakou představu o uspořádání věcí veřejných. Moje vize jako politika
je založena na 4 věcech. Zaprvé na vědomém respektování hodnot. Zadruhé na úctě k
principu subsidiarity, to znamená: to co je možné přiblížit co nejvíce lidem. Na
programu sociálně-tržního hospodářství, kde trh je velmi důležitý jako motor
ekonomiky, ale nikoliv jako cíl našeho snažení. Vedle něho musí být pilíř solidarity. A
jasné směřování do evropských struktur. A myslím, že k dobré politice patří také
schopnost uznat chybu, schopnost přiznat problém a odvaha tento problém
pojmenovat, ale také nalézt odvahu k jeho řešení. Já jsem přesvědčen, že přílišná
liberalizace v těchto věcech, o kterých jsem hovořil, byla chybou a je třeba tento trend
změnit, opravit, udělat lepšími. Nikoliv ku prospěchu politiků, ale ku prospěchu lidí v
této zemi.“ 844
Ivan Pilip definoval v rozhovoru s Josefem Luxem shodnou politiku
křesťansko-demokratických stran typu KDU-ČSL a liberálně-konzervativních
seskupení jako byla ODS. Spojnice je v tom, že „ten hlavní směr je stejný, ale v mnoha
844
369
politických krocích konkrétních jsou odlišné. Ale to, co je podstatné, tzn. orientace na
evropské-křesťanské hodnoty, orientace na tradici, ze kterých tato země vychází,
orientace na principy určité lidské solidarity, ty jsou těmto stranám společné. To, co
je odlišuje, jsou ty konkrétní kroky, kterými toho chtějí dosáhnout.“ JL: „Já předně si
myslím, že není možné stavět občany a křesťany proti sobě. Křesťané jsou občané a
čili to já nepřijímám jaksi tento postoj proti sobě.“ „Já mám za to, že ta věc je docela
prostá. Ve společnosti prostě existuje suma názorů. Ta suma názorů není nekonečná.
Lidé, kteří mají názory podobné, tak hledají způsob, jak tyto názory uplatňovat. Ale
prostě dávají se nějak dohromady v politice, v politických stranách, mají-li víc jak 5%:
stanou se stranou parlamentní a prostě tyto názory uplatňují. A já už jsem řekl v úvodu,
že prostě jsem přesvědčen, že u nás se blížíme tomu evropském standardu třech
takových základních proudů: sociálně demokratický, liberální a křesťanskodemokratický.“
„KDU-ČSL
je
dnes
faktickým
reprezentantem
křesťansko-
demokratické politiky. ODS přeci jenom má blíže k tomu liberálnímu proudu. A ono
rozdělení pravice jsem já registroval velmi dobře před několika lety v jednom vašem
projevu na nadaci Konráda Adenauera, kde jste hovořil o tom, že v českém spektru:
řekl bych v tom pravicovém, že mají místo takové dva základní proudy. Proud
křesťansko-demokratický a proud liberální. Dneska strana, kterou tady reprezentujete
(Pilip působil v ODS, PA): přece jenom je blíž tomu liberálnímu pohledu. Nejlépe je to
vždycky vidět na těch konkrétních příkladech. Když bychom např. vzali jednu ze
základních hodnot, jako je respekt k vlastnictví. Tak pro mne prostě je zdrcující,
jestliže 6,5 roku po revoluci jsme neuměli vyřešit otázku restitucí a teď vůbec nejde o
církevní, jde prostě o princip. Jestliže ODS dala přednost názoru z prostě veřejného
mínění před tím, aby hájila princip. Myslím, že je to strašně důležité si říci, protože
lidé v této zemi, podnikatelé v této zemi, musí mít jistotu, že za 5, za 10, za 15 let nikdo
nepřijde a nezačne podle jiného veřejného mínění modelovat postoj k majetku.
Majetek se buď respektuje nebo nerespektuje. Nic mezi tím není. Starší lidé vědí, jak
to bylo po roce 45, kdy se stanovovaly hranice pro znárodnění. Skoro všichni tenkrát
tleskali. Protože se jich to netýkalo, nakonec přišli všichni o všechno, protože prostě
neuměli hájit onen princip. To je jeden příklad. Mohli bychom mluvit např. o
370
akademických svobodách, které se týkají vás osobně (Pilip působil jako ministr
školství v letech 1994-1997, PA). Myslím si, že relativizace akademických svobod je
také úkrok z tohodle směru, ale co se mně zdá důležité, že se v podstatě začínají
stabilizovat takové základní směry a já je respektuji takto.“ 845
JL: „My chceme, aby obecně platila spravedlnost. V demokracii totiž majetek je
nedotknutelný. /.../ a musí to platit i u nás. Jestliže někdo začne dělat rozdíly, že
někomu něco vrátím a jinému nevrátím: tak je to špatně. Já přeji sociálním
demokratům Lidový dům. Ať se jim vrátí: je jejich. Ale rád bych, aby toto oni
dodržovali pro všechny. Včetně církví.“ 846
Slavná debata mezi Ladislavem Jaklem
847
a Josefem Luxem o podstatě
liberálně-konzervativní politiky z března 1997. Jakl se hned na začátku diskuse rázně
vymezil vůči Luxovu stylu vedení politického dialogu: „Já v tom prostoru s vámi hrát
nechci. Mně se ten váš prostor nelíbí, mně se nelíbí ty dresy, které jste navlékl sobě, a
které jste navlékl nám. Vy reprezentujete postoj více státu, více kontroly, méně svobody,
méně trhu. To je v pořádku, můžete to dělat, je to celkem legitimní a v naší tradičně
rovnostářské, kolektivistické společnosti: získáte docela velikou podporu. My, co tady
stojíme, chceme méně státu, méně institucí, méně intervencí, méně reglementací, více
svobody. A vy jste si nás pěkně rozdělil. Vy vnucujete voličům i divákům dnes tu
představu, že kdo chce více státu, více kontroly, že to je ten, který čerpá z těch
nejobecnějších principů, z hodnot, který je nejvíce zakořeněn, který je konzervativní,
sám jste to řekl na začátku. Zatímco lidi, kteří chtějí více svobody, a kteří podporují
volný trh, to jsou ti, kteří jsou relativisté, jste proti relativizaci hodnot, jak jsem si
zapsal, to jsou liberálové v tom smyslu: pyšní vlastníci svého vlastního lidského
rozumu, kteří to vidí lépe a vy jste naopak zakořeněn v těch hodnotách. Já si myslím,
845
846
847
Ladislav Jakl - v 90. letech 20. století výrazně konzervativní žurnalista pracující pro Lidové noviny a později
jako poradce Václava Klause.
371
že to je špatně, že to je úplně obráceně. Kde berete tu jistotu, že přes svobodného
člověka, individua, přes jednotlivce: přichází na svět samé zlo a špatnost, a že samé
dobro může přijít jen skrze vámi kontrolované instituce. Skrze váš chytrý, pyšný rozum.
Vždyť vy jste vlastně svým způsobem ultraliberál, protože nevěříte ve vyšší řád věcí. Vy
jste řekl: věci se samy o sobě neuspořádají, ale ony se neuspořádávají samy, ale pod
určitým řádem. Vyšším a hlubším řádem než je vaše snaha je natěsnat do vašich
schránek. To ne konzervativec, či křesťanský demokrat ve vás chová nedůvěru k trhu,
to socialista ve vás. Rozdělme si to.“ (Jakl sklidil bouřlivý potlesk publika, PA) Lux:
„Vy jste mně vyčetl, že jsem vám navlékl dres a poprvé, když jste promluvil, tak jste dal
nálepku a dres mně. Zkuste hrát fér hru. Nenálepkujte.“ Víte, „vy jste mně řekl, že já
chci více státu, a že vy chcete méně státu. To jste přeci zjednodušil a zavedl jste to
úplně někde jinde, protože ta pravda je jiná. Pravda je v tom, že stát musí být silnější
ve věcech, kde je to potřebné. Je potřeba více státu v oblasti bezpečnosti, v oblasti
spravedlnosti, v oblasti měny: tam všude je potřeba více státu a je potřeba méně státu
tam, kde stát není potřebný. Někteří liberálové a teď já neříkám, že vy pod heslem
liberalismu: tady etatizují (posilují moc státu, PA). Někteří politikové mluví o
liberalismu, ale upevňují moc státu. Já jsem hovořil na začátku o principu subsidiarity.
Tzn.: to co je možné, je třeba přiblížit maximálně lidem. Je třeba respektovat přirozená
společenství jako je rodina, jako nejzákladnější společenství, v zájmovém slova smyslu
spolky, komory, jsou tady církve atd. V zastupitelském smyslu je to obec, vyšší
samosprávné celky a neochota některých lidí, kteří mluví o liberalismu: rozdělit se o
tyto kompetence, rozdělit se o tuto moc, prostě je tady přeci evidentní. Proč dnes u nás
se bavíme o VÚSC. Možná proto, že se někdo nechce podělit o moc a chce být v Praze.
Proč se u nás bavíme o neochotě vyřešit vztah státu a církví: protože někomu možná
vyhovuje, když biskupové každý rok úklonně chodí žádat o státní prostředky do (svého,
PA) rozpočtu. Proč u nás nechceme řešit otázku celého neziskového prostoru,
neziskových organizací: protože je přeci lepší, když všechno rozděluje stát (ironicky,
PA). Já jsem přesvědčen, že stát musí být silný tam, kde je potřeba a musí být slabý,
respektive nulový tam, kde potřeba není.“ Jakl: „Stát má rozdělovat veřejné finance,
protože jako jediný je k tomu kompetentní a demokraticky kontrolován a má se stát
372
starat o správu veřejných statků nikoliv v rozmělněné podobě: jak nabízíte vy. To je
právě ten problém. Sám jste před chvílí připustil, že chcete silný stát ve věcech, které
dělat má. Právě, že se oslabil stát ve zdravotnictví: dokud je zdravotnictví státní, tak
dochází k průšvihu, který jsme si tady řekli, ale já chci připomenout ještě jinou věc. Vy
kladete úmyslně do falešného rozporu kapitalismus, volný trh a křesťanské hodnoty
a křesťanskou demokracii a to je špatně, protože kapitalismus z nich vyrostl, z teorie
svobodného individua a z teorie, že nikdo si nemůže stoupnout na místo, které je
určeno někomu vyššímu a rozhodovat tady o našich osudech, ale vy, vy to děláte.“ JL:
„Kde vy berete tu jistotu - nechci-li říct drzost - tohoto nálepkování. Kde berete tuto
jistotu, že říkáte: vy jste socialista, vy tady rozdělujete atd. Co já jsem tady řekl. Já
jsem řekl, že v některých oblastech jsme byli příliš liberální, a že je potřeba toto
opravit. Základ křesťanské demokracie, základ vyjádření programu křesťanské
demokracie: je program sociálně-tržního hospodářství. Je to program, který - tento
nadpis - mnoho lidí děsil. Dneska ho česká vláda z velké části dělá. Protože vedle sebe
stojí trh a solidarita. Trh musí být opřen o soukromé vlastnictví. O omezení vlivu
státu. O svobodného jedince, ale trh nemůže být cíl, ale prostředek a musí vedle být
pilíř solidarity. Solidaritě já rozumím tak, že solidarita není, že všichni budou mít
stejně, ale jsem přesvědčen, že každý člověk je odpovědný sám za sebe, za svoji rodinu,
za obec kde žije, ale teprve tehdy, není-li schopen té odpovědnosti dostát, musí
nastoupit obecný princip solidarity. Já si nepřeji, abychom budovali elitářskou
společnost. Jsem přesvědčen, že je důležité říci, že v každé zemi vedle těch zdravých,
mladých a schopných: jsou také ti, kteří jsou staří, nemocní a ti, kteří nedostali tolik
daru a ty dva pilíře trh, volný trh a solidarita musí být v rovnováze. Kdykoliv se ve
světě upřednostnil trh nebo solidarita: dopadlo to špatně.“ Ševčík posléze tak trochu
ironicky ocenil Luxův projev: Pane předsedo „vy jste velmi schopný politik, který
mnohdy připomíná úhoře.“ (ohromný potlesk a smích z publika, PA), „Vy si
samozřejmě uvědomujete, že občané se probouzejí, a že jaksi si představovali
kapitalismus trošku jinak: oni si neuvědomovali, že tomu sami budou muset něco
přinést, aby se měli lépe. Ta nespokojenost tedy zdá se roste.“ Lux: Pane Ševčíku, „vy
jste také dobří oponenti a zvířatama vás pojmenovávat nebudu.“ JL však sám sebe v
373
žertu označil, že je „lenochod“ a osobně jej prý nejvíce vystihuje lvice. „Dívejte se, v
životě je to tak, že ve světě - (v, PA) normálním životě - jsou různé názory. Lidi, kteří
mají názory podobné, se dávají dohromady, aby ty názory mohli prosazovat. KDUČSL je politickou stranou, která podle posledních preferencí získala něco mezi 11-14%.
Já hájím nejen svůj názor, ale názor této skupiny lidí. KDU-ČSL je suverénní politická
strana. Její existence není založena ani na koalici s ODS ani na koalici se sociálními
demokraty. My jsme s touto koalicí uzavřeli korektní koaliční smlouvu. Tu smlouvu
dodržujeme, nezpochybňujeme. Usilujeme o její naplnění a o tom si myslím, že je
politika. A zodpovědnost každého předsedy politické strany je hájit názory lidí, kteří ho
podporují. Že to nejsou zrovna názory vaše, to už tak v životě chodí a to je
demokracie.“ „Ano, poslední slovo je takové, že některé příliš liberální kroky v
transformaci je třeba napravit.“ 848
Lux: „Víte, dneska žijeme ve světě, kde se hodnoty velmi často relativizují. Já si
myslím, že je to velmi špatně, protože my často slyšíme ANO, ale dneska slyšíme
nějaké ALE. A já mám za to, že hodnoty, na kterých stojí evropská tradice, kultura,
civilizace, že prostě je třeba se k nim přihlásit, že je třeba je položit do základů té
stavby, které říkáme český stát. A samozřejmě pak jsou konkrétní situace v konkrétních
podobách, kdy je třeba je řešit podle zákonů v podobě jednání vlády.“ 849
Rok 1996: úloha Senátu a výsledky voleb. VK: „Pokud mohu já něco říci, tak
mně se zatím nezdá, že tyto výsledky by nahrály extrémním stranám. Pokud jsem si
dobře výsledky přečetl a nechci nikoho označovat za extrémní stranu, tak bych řekl, že
tam buď není nikdo, kdo by postoupil do druhého kola nebo na prstech jedné ruky
spočítáno a věřím, že také žádný z nich se nedostane do Senátu, takže nevyhrožoval
bych extrémními stranami. Já chci říci toto: nepodceňujme to, že jsou to druhé volby v
roce a volič v tomto smyslu je unavený. Já myslím, že nepotřeboval druhé volby. Já za
sebe musím říci, že jsem samozřejmě si myslel, že budou jenom jedny volby v roce a
848
849
374
to, že se volby rozpůlily: považuji za škodu a určitě účast by byla jiná, kdyby šlo za
rok jen o jedny volby. V žádné zemi na světě není účast vysoká v druhých volbách za
rok. Druhá věc. Pro voliče je Senát novinkou, je neznámou věcí. Já si myslím, že v
druhých volbách do Senátu volič si uvědomí, co ten Senát dělá, bude ho vidět, bude ho
vidět na obrázku, budou z něj záběry v televizi a on k němu najde silný vztah, který ho
potáhne k tomu, aby volil. Já bych neplísnil voliče. Já si myslím, že on se chová
racionálně, on si zvolil toto. Myslím, že tyto dva faktory jsou důležitější než to, že je
také jistá otrávenost voliče věcmi, které znějí v poslední době jako výstřely z houfnic, a
které diskreditují politiku a které - aspoň někteří z nás - bychom si je velmi, velmi
nepřáli, aby u nás byly, takže já bych nediskutoval teď o počtu voličů. Prostě voličů
přišlo tolik, kolik přišlo a přinesli takový výsledek, jaký je dnes tady prezentován a
dodávám k tomu, že přinesli půl toho výsledku, protože druhá půlka se odehraje za
týden.“ JL: „Já myslím, že tuto věc 850 jsme uzavřeli jednáním vlády a jsem rád, že jsme
ji uzavřeli také u naší páteční dohody s panem premiérem. Já jsem cítil, že celá ta
kampaň před senátními volbami byla trochu atypická. Trochu atypická ve srovnání s
ostatním světem, kde už tradičně senátní volby probíhají a také trochu atypická ve
vztahu přece jenom k určité odlišnosti Senátu a myslím si, že byla atypická v tom, že u
nás byla snaha vytvořit zdání, jakési umělé zdání dvou znepřátelených světů, který v
jednom státě vede boj na život a na smrt a toto určité napětí samozřejmě bylo
doprovázeno střety a přenášelo se mezi lidi. Já jsem to napětí necítil mezi lidmi, ale
prostě bylo zřetelné mezi politiky a myslím si, že všude ve světě se ten senátní boj vede
především v těch jednotlivých obvodech a nevedou ho tam politické strany dominantně,
ale konkrétní lidé, konkrétní osobnosti, kteří nabízejí sami sebe a teprve za nimi to
pozadí té politické strany, nikoliv opačně.“ Klaus: „Ale ne: já se nechci pouštět dneska
do pranic a do diskuse. Já se trošku usmívám nad tím všeobecným voláním ze všech
stran po nestranickosti nebo nadstranickosti. Politika je stranickou záležitostí a
pokus vypreparovávat z politiky jednotlivce a tvářit se, že oni rozhodují a oni jsou tím
dominantním hnacím motorem politického života: to se přeci nepřesvědčili jsme se
850
Aféra z roku 1996 kolem údajného sledování Josefa Luxe v letech 1993-1994 ze strany agentů BIS - viz níže
text této kapitoly.
375
navzájem nikdy a nepřesvědčíme se ani teď, takže nad tím se usmívám. Já
nepolemizuji o tom, a já si myslím, že tudy, tudy cesta nevede. Jestli to je forma, jak
máme vyzývat voliče, aby volili za týden tím, že budeme říkat: Senát není o stranickosti,
tak to já považuji za falešnou věc a takhle je to skoro zbytečné říkat. Prostě voliči volí.
Nechme je volit.“ 851 Lux: „Já bych si to přál, aby v těchto volbách skutečně se odlišil
ten charakter Senátu, protože má-li Senát splnit tu úlohu, kterou od něj očekáváme, to
znamená být určitou brzdou nějakého nepředvídaného vývoje, určitým stabilizátorem
politického spektra, tak si myslím, že je důležité, aby tento charakter se také projevil v
těchto volbách.“ Avšak JL připouští: My „vnímáme“, že ostatní politické strany budou
opět klást důraz na zformování „nějaké stranické kandidátky“. Pokud se však podaří
„uspět osobnostem“, tak je „naděje, že tento Senát prostě bude úspěšný“. Lux také
nazývá senátní volby jako „v podstatě okresní, v rámci toho obvodu“, tzn. že „každý se
bude snažit zjistit, kdo je kdo, co dělal, co říkal a nepochybně nejenom ve všech
hospodách, ale i ve všech domácnostech se toto bude přetřásat a věřím, že mají šanci
uspět pouze ti dobří a vynikající.“ „A já myslím, že senátor by měl být člověk, který
nejenom je znalý, moudrý, cti hodný a myslím také, že to musí být člověk, který má
určitý rozhled a mám za to, že prostě nebude volen jenom proto, že naslibuje opravu
vodovodu, kanalizace či něčeho jiného v tom či jiném městě, ale myslím především:
jestli prostě bude mít tuto úctu a tuto důvěru voličů jako osoba, jako persóna. /.../ v té
osobě se musí ztělesňovat schopnost postavit se k velkým tématům. Nepochybně ten
senátor, protože bude volen v místě, tak za ním budou lidé chodit s těmi místními
starostmi a to si myslím, že je vpořádku a já sám vzpomínám, když v 89 - tak jako
mnoho jiných - jsem se postavil na náměstí, v mém případě v Chocni, tak jsme žili v
takové představě, že všechno změníme, že to staré padne a člověk tou zkušeností, která
není dlouhá, jenom 6-ti letá, zjistil, že ono je lehké se postavit proti něčemu, ale je
velmi těžké potom vlastně říci: co chci a nejenom to říci, ale to potom uskutečnit,
protože to vyžaduje znalost, moudrost, ale také schopnost se domluvit. Schopnost ty
věci vyjednat.“ Víte: „nicméně vidím velmi spornou skutečnost, že v některých
obvodech budou kandidovat lidé, kteří tam nežijí, kteří tam nebydlí: přece jenom
851
376
určitá svázanost s tímto obvodem si myslím, že prostě, že platí a mimo tato obecná
témata přece jenom sama skutečnost, že jsou lidé navrhováni některými politickými
stranami, že tyto strany za nimi stojí: cosi znamená. Já si myslím, že by bylo trochu
nepochopením politiky stát jakoby mimo politiku v představě senátora.“ a „nicméně
jsem přesvědčen, že i lidé v místě budou chtít chodit za tím senátorem s těmi místními
starostmi, byť mu to nepřísluší - řekl bych kompetenčně - ze zákona, ale mám za to, že
ten senátor prostě musí hledat způsob komunikace s tím konkrétním daným obvodem a
musí také slyšet starosti a přání, byť nejsou zakotveny v zákoně o Senátu, těch lidí,
kteří ho zvolili.“ 852
Klaus o aférách vyvolávaných před volbami: „Vyvolání jakékoliv a já říkám
jakékoliv aféry před volbami: je průhledný předvolební trik. To myslím, že o tom
nemůže být sporu, i kdyby ta aféra byla jakkoliv oprávněná nebo jakkoliv neoprávněná.
To je, já myslím, každému rozumně myslícímu člověku jasné.“ Strašení lidí, špionážní
aféry, Zemanovy tajné kufříky se záhadnými daty
853
: Klaus varuje před těmito
manipulacemi. „Ale tyto věty se nesmí jen tak pustit do světa, aniž bych potom řekl:
beru je zpět, byl to omyl. Nesmí se takhle strašit lidi.“
854
VK: Víte „mne netěší,
paradoxně mne netěší, protože mohl bych říci, že kdyby poškozovala (tato špionážní
aféra, PA) jenom sociální demokracii, tak by mne mohla podivným způsobem těšit, ale
já mám strach, že ona poškozuje politiku jako celek a to je strašná škoda, to mne
prostě mrzí a takovéto poškozování politiky vůbec, to nás tlačí na východ a tomu já
bych se chtěl strašně bránit /.../.“ Špidla souhlasí a připouští, že v politice existují
kauzy „vytvořené umělé, které prostě jsou obratnou konstrukcí na základě jakýchsi
dílčích fakt.“ Klaus: „A takový ten laciný pohled, že politika je špinavost, který se
stává módním v naší zemi, tak to je málem výzva na zrušení demokracie a dělat to
852
853
Miloš Zeman použil v rámci předvolebního boje v roce 1996 a 1998 taktiku špionážních afér. Vždy mělo jít o
tzv. do médií uniklé důvěryhodné tajné dokumenty (z tzv. záhadného kufříku) o propojení jistých významných
lidí (Jan Ruml aj.), bezpečnostních složek (policie, BIS aj.) a např. zahraničí (USA aj.) za účelem nějakých
nekalých praktik; dokonce mělo být roku 1998 plánováno svržení demokratického systému vlády v ČR apod.
854
377
bez politiky a bez politických stran a to je myslím to nejhorší, co by se nám vůbec v
této zemi mohlo stát a cítím nákroky k tomuhle tomu vidění světa /.../.“ VK: já sám
mnohokrát používám ve svých projevech třeba „nadsázku“, nějakou tu „metaforu“,
sám používám tisíckrát a „znamená to 23 krát“: Tedy vyvolávat na základě těchto slov
nějaké aféry je naprostý nesmysl. 855
Aféra s údajným sledováním Josefa Luxe prostřednictvím agentů Bezpečnostní
informační služby v letech 1993-1994, která vyplula do médií před senátními volbami
v listopadu 1996. Parlamentní komise pro kontrolu BIS hlasovala pro vyšetření celé
kauzy poměrem 6:0. Rozhodla se zveřejnit po prostudování dostupného materiálu
základní možné údaje. JL však s dostatečným předstihem vše konzultoval s premiérem,
presidentem, šéfem BIS a teprve pak daná fakta komentoval ve sdělovacích
prostředcích. Předseda KDU-ČSL: „Já jsem neurčoval ani čas, ani téma. To určili
jiní.“ No a ve věci parlamentní komise pro kontrolu BIS: „Nikdo z těchto lidí tuto věc
nezpochybnil.“ „Já jsem to nemohl oznámit dříve, protože jsem to nevěděl.“ Klaus
však označil celou věc za „ne-náhodnou“, za spornou právě z hlediska jejího
„časování“. VK: No „a já to považuji za velmi, velmi nešťastné toto načasování v
těchto chvílích“, „myslím, že větší problém je v tom, že jsme si zanesli mezi sebe jisté
podezření, které já si myslím, že není vpořádku a není oprávněné. Já si myslím, že bez
ohledu na to, co kdo z nás řekl, nebo neřekl a co se potom už zvětšovacím sklíčkem
sdělovacích prostředků zvětšilo nějak, tak já si myslím, že nadpisy, které čtu: sledování
ústavních činitelů, že to je něco naprosto mylného a jestli by i tato debata dnešní
mohla trošku přispět k tomu, abychom toto slůvko pozměnili v něco jiného, tak já bych
byl strašlivě rád. Já si myslím, že nedocházelo - vše co o tom zatím vím - ke sledování
ústavních činitelů. Docházelo ke sledování jistého člověka, pana Moravce 856 kolem
zkrachovalé a velmi podezřelé Kreditní banky a při té příležitosti, protože tento bankéř
855
856
Antonín Moravec - v 90. letech 20. století byl členem KDU-ČSL a šéfem Kreditní a průmyslové banky; 30.
září 1993 byla na banku uvalena nucená správa, v únoru 1994 návrh na konkurs. Bankéř Moravec posléze
skončil ve vazbě.
378
vyvíjel své aktivity, dělal poradce nedaleko určitého ústavního činitele 857, tak se jméno
toho ústavního činitele mohlo tam někde objevit. Já myslím, že to je úplně něco jiného,
než sledování ústavního činitele (Luxe, PA) a kdybychom to nechali v téhleté rovině,
tak myslím, že vášně mohou opadnout dost zásadním způsobem.“ JL: „Pan premiér ví,
že a já jsem mu všechny informace položil na stůl, že existují doklady o tom, že
zpravodajští důstojníci této služby úkolovali zpravodaje o tom, aby o mně
shromažďovali informace nejenom ve vztahu k panu Moravcovi, ale také ve vztahu k
mým závadovým aktivitám na ministerstvu, k personální práci atd. Ale já myslím, že je
třeba trochu oddémonizovat celou tu věc. Zpravodajské služby jsou jistě velmi důležité
a jsou ve všech státech na světě. Před sedmi lety jsme u nás měli Státní bezpečnost
(StB, PA). Tato služba sloužila pouze jedné politické straně, komunistické straně. Tato
služba využívala mechanismů, které jí byly k dispozici k tomu, aby potlačovala
politické odpůrce. Naštěstí těchto 7 let už je pryč a listopad toto skončil. My jsme začli
budovat novou zpravodajskou službu tak, jako jsme začli budovat novou společnost,
novou demokracii. Všude ve světě existují zpravodajské služby a je třeba si říci, že jsou
velmi důležité. Jsou důležité k tomu, aby chránily demokracii. Aby ji chránily před
terorismem, mafiemi, organizovaným zločinem a i u nás mnoho členů BIS s nasazením
života chrání tuto demokracii. Čili tuto službu potřebujeme. Jednoznačně. A je dobře,
že je. Je ale důležité si uvědomit, že v demokracii tato služba musí být vystavena
kontrole. Kontrole proto, protože tato služba má mimořádné pravomoce, mimořádné.
Může pracovat se zpravodajskými prostředky, se zpravodajskou technikou. Může dělat
to, co nemohou jiní lidé v této zemi. V žádné jiné zemi. A proto je důležité, aby ono
nadání těmito kompetencemi bylo kontrolováno. A v mém případě jde o to, že to, že
byly shromažďovány informace o ústavním činiteli samo o sobě je skandální, ale já ten
hlavní problém vidím v tom, že tato skutečnost, zda se, byla utajena před kontrolními
mechanismy jak ze strany parlamentu, tak ze strany vlády. A toto se mně zdá
nejdůležitější. To, že někdo někoho sleduje i třeba ústavního činitele: prostě je možné,
ale důležité je, aby tato věc nebyla utajena, prostě schována před kontrolními
mechanismy ve vztahu k BIS a já si myslím, že nikdo přece nemůže za této situace
857
Pan Antonín Moravec působil mj. ve funkci jednoho z poradců Josefa Luxe na ministerstvu zemědělství.
379
vyloučit, že např. je sledován šéf parlamentu nebo pan president nebo pan premiér.
Ale já si myslím, že nejde jenom o ústavní činitele, že jde prostě o princip, že jde o
daleko důležitější věc a tuto jistotu musí mít občané v této zemi. Deset a půl milionu v
této zemi, že zpravodajská služba v případě, že někoho sleduje, že o tom musí být
doklad a tento doklad musí být kontrolovatelný těmi, kteří mohou BIS kontrolovat a
bez následné kontroly nesmí být nikdo v této zemi sledován a o tom je demokracie a to
si myslím, že souvisí s tou širší diskusí o kontrole této služby.“ Klaus rozzlobeně v
reakci na kontroverzní interpretaci celé kauzy komunistickým poslancem Václavem
Exnerem: „Protože já už musím říct dost na tyto věty. Opravdu důrazně a zásadně dost.
Nepouštějme zbytečně do vzduchu slova, která jsou naprosto falešná, naprosto
zavádějící a prosím, abyste to nevypouštěl nikdo. Jakkoliv pan kolega Lux řekl, že si
myslí, že nejde o - a teď použil slovo, které já myslím, že je nešťastné, jestli se tak
nahlas řekne - potlačování politických odpůrců, je to slovo, které se vysloví a vidíme
komunistickou stranu, co z tohodle toho udělá. Pane kolego (k Exnerovi, PA) nejde o
potlačování politických odpůrců; vy všichni víte a vy víte sám, že šlo o potlačování lidí
typu pana Moravce, kteří spolu s pány soudruhy /.../, generály a plukovníky se
pokoušeli o velmi, velmi sporné privatizační akce v oblasti Ralska apod. Dlouho byli
vyšetřováni. Kteří nechali zkrachovat banku za několik miliard korun. Ano: o toto jde,
o potlačování těchto lidí jde a jestli náhodou se stane a já vím a pan kolega Kalvoda
to říkal, každý z nás ústavních činitelů se za rok sejde s tisícem lidí a podá x rukou, o
kterých leckdy se může ukázat, že kdyby přesně věděl, komu tu ruku podává, tak že by
tu ruku radši nepodával, to nepochybuji a to se nám nepochybně stane za léta X krát.
Tak jestli tento člověk je externím poradcem ministra (Luxe, PA), jestli funguje na
tomto ministerstvu (zemědělství, PA), tak se může stát, že došplouchne pozorování
tohoto člověka až na toto ministerstvo. Jestli to někdo opravdu se odváží zde označovat
za potlačování politických odpůrců nebo sledování politických odpůrců, tak to je
vypuštěný džin z lahve, který prostě nedoporučuju; potlačujeme pány Moravce a
podobné. A ta BISka musí v tomto smyslu fungovat.“ Lux: Byl bych rád, abychom
„nepřekrucovali slova“. „Jestli jsme se dobře poslouchali, tak já jsem hovořil, že před
sedmi lety u nás byla Státní bezpečnost, která byla v rukou jedné strany, a která
380
potlačovala politické odpůrce. Řekl jsem, že dnes máme demokracii, máme
demokratickou službu, tuto službu potřebujeme a je dobře, že tady existuje. Čili
nepodsouvejte mi věty, které jsem řekl jinak a vy jste je posunul do jiné polohy. Pan
premiér tady používá jména pan Moravec. V tom materiálu, který existuje, je suma
informací, řekl bych typu Špíglu 858. Je tam zmíněn pan Moravec; mimochodem pan
Moravec, když já jsem začínal na úřadě, skutečně byl mým poradcem. Byl poradcem v
době, kdy státní banka mu půjčila 3 miliardy korun a já jsem předpokládal, jestliže
Národní banka má takovouto důvěru k takovému člověku, tak může být také mým
externím poradcem. Je tam zmíněn pan poslanec Mach 859, jsou tam i jiné zmínky a
jsou tam také zmíněna především závadová chování na mém ministerstvu, mé závadové
chování ve smyslu personálních změn. Ale to je charakter: řekl bych skutečně
špíglovských informací. Pro mne je důležité: ne že někdo někoho sleduje nebo získává
informace, to patří k demokracii a je to správné, ale klíčové je a to opakuji a
zdůrazňuji, že tato věc se nesmí zatajit před kontrolními orgány BIS. A zdá se, že tady
se tak stalo. A to je ten klíč mého rozhořčení a to je důležitá věc pro demokracii samu.
Tady nejde o ústavní činitele, tady jde o občany této země a ti musí vědět, že v této
zemi nemůže být nikdo, kdo může být sledován bez toho, aniž by toto sledování bylo
kontrolováno těmi, kteří kontrolovat mají.“ Klaus samozřejmě schvaluje kontrolu
činnosti BIS. Potvrzuje hlasování Parlamentní komise pro kontrolu BIS v počtu hlasů
6:0 pro vyšetření celé kauzy. Věc byla předána nejvyšší státní zástupkyni. VK: Přeci
„o tom není mezi kýmkoliv z nás sebemenší debata a profesionální posouzení této věci
samozřejmě ať se udělá čím dříve, tím lépe.“ VK posléze opět kritizuje načasování
kauzy. Vždyť celé to údajně spustil poslanec ČSSD Jaroslav Bašta 860 ve spolupráci se
Zemanem. Baštovi dal prý někdo dotyčná data z BIS a tím se dostala celá kauza až
858
Špígl - v 90. letech 20. století populární a úspěšná, nicméně kontroverzní tiskovina s přibližně miliónem
čtenářů a s denním nákladem v dobách největší slávy kolem půl milionu výtisků.
859
Karel Mach - člen KDU-ČSL a mj. funkce poslanec v letech 1992-1998.
860
Jaroslav Bašta - někdejší disident a signatář Charty 77. V letech 1990-1991 byl náměstkem ředitele tajné
služby. Poslanec (1996-2000) a ministr bez portfeje (1998-2000).
381
před parlamentní komisi. Podle Václava Grulicha 861 ovšem přeci Bašta nemohl dva
týdny před volbami strčit dané dokumenty do šuplíku a počkat s jejich předáním
parlamentní komisi až po volbách. VK: „No případ té věci, o kterou jde: pan Lux je
tam okrajovou osobou; on pořád to nechce slyšet a on je tam okrajovou osobou,
osobou je pan extrabankéř Moravec a jestli si tohleto nebudeme říkat přesně, tak
zavádíme občany této země někam, kam by být zaváděni opravdu neměli.“ JL:
„Nezavádějme se.“ „Pan premiér ví, stejně jako já, že existují informace o tom, že
zpravodajští BIS úkolovali informátory o tom, aby nosili informace nejenom o panu
Moravcovi, ale také o mé práci na ministerstvu zemědělství. A já si myslím, že z
pohledu toho časování atd. nezaměňujme příčinu a důsledek. Příčina toho, že o tom
diskutujeme: není ani pan Bašta ani někdo jiný, příčina je, že se to stalo.“ „Kdyby se to
nestalo, tak o tom nediskutujeme.“ Lux posléze ocenil vzájemnou dohodu s Klausem:
No „a já jsem velmi oceňoval, že jsme se shodli na tom, že chceme okamžitě zefektivnit
systém kontroly BIS a také velmi oceňuji, že pan premiér se neprodleně tou věcí
zabýval, že diskutoval s těmi lidmi, kteří nesou zodpovědnost a myslím si, že je naší
společnou zodpovědností vlády v této diskusi pokročit a víme, že jsou různé
modely.“ Klaus: „Já prostě zásadním způsobem nepřijímám slovo, že by byl sledován
minstr či politik Lux. Já prostě s tím zásadně nesouhlasím i za tu chvíli, co jsem se na
to mohl podívat a i na ten onen jeden dokument, který jsem mohl vidět. Posouzení
pochybení nemůžeme udělat my zde a já myslím, že na to také neaspirujeme. Jestli
zafungoval standardní mechanismus kontrolní parlamentní komise, která jak říkal pan
Grulich hlasováním 6:0 se rozhodla tento dokument zaslat nejvyšší státní zástupkyni k
prošetření, tak zase já to musím hodnotit jako výraz toho, že mechanismy v naší zemi
fungují. To ale těžko můžeme diskutovat zde.“ „Já to stejně považuji za to, že
zafungovaly nejen parlamentní mechanismy následné, ale že pro mne je to signál, že
zafungovaly i vnitřní mechanismy BIS /.../, tak já bych prosil i z tohoto hlediska,
abychom tomu nedávali větší rovinu diskuse, protože myslím, že může si posluchač
myslet něco úplně jiného, než co to skutečně je.“ Lux souhlasí a ustupuje: „Čili jestli
nám vadí slovo sledován nebo sledování, tak ho pozměňme na shromažďování
861
Václav Grulich - poslanec za ČSSD v letech 1992-2002 a ministr vnitra v letech 1998-2000.
382
informací. A já jsem rád pane premiére, že jste to teď potvrdil, že to tak je. A to, že se
to někde zastaví, to je otázka efektivnosti práce BIS.“ Podle Luxe parlamentní komise
nakonec řekla, že „došlo k porušení zákona“ a souhlasil též s tím: nemělo by se to celé
přeceňovat. JL pak reagoval na dotaz, který pracovník na ministerstvu zemědělství s
krycím jménem „pramen“ na něj donášel: „Kdybych já měl žít v představě, že kolem
mne každý druhý je pramen, kdybych se měl ohlížet, které auto za mnou jede, tak bych
už tady asi neseděl a už bych se asi zbláznil. Víte, já jsem venkovský člověk, já spím
jako medvěd a tydle věci beru, že trochu patří k životu politika a prostě tyto věci mne
neberou spánek.“ VK ještě dodal: Měli bychom to již uzavřít, „abychom se v téhle
zemi nezneklidňovali“; vždyť šlo o jednu malou stránečku údajů. Lux oponoval, že to
rozhodně nebyla jedna stránečka a bylo toho více. 862
Politika musí být jasně ideově vyhraněná. Klaus: „Já nemohu souhlasit s tím, že
politika jsou jen, jen a jedině, jednotlivé, konkrétní, dílčí věci, konkrétní dílčí zákony
/.../. Politika není jenom toto. Politika neumožňuje, abychom rozmlžili ten celek a
ztratili ty základní obrysy a kontury a abychom se volně sdružovali v koalice, nad
tímhletím konkrétním zákonem tahle koalice, nad jiným zákonem jiná koalice; já
myslím, že tak ten svět neběží, o tom ten svět opravdu není, tady přeci je zřetelná
hranice mezi dvěma viděními pohledu na tuto zemi, kudy má směřovat, kam má jít a
nezakrývejme to tím, že se budeme libovolně sdružovat s tím či oním na jednotlivé věci.
Prostě ten střet toho odlišného vidění a ten pokus změnit celý pohyb, který tady nastal
někam jinam, já myslím, že to je věc zřetelná, jasná a neuhýbejme od toho, říkejme si
to jasně, že to tak je.“ JL: Jenže voliči chtějí „pestřejší politické spektrum“ a
„Křesťanská demokracie je projekt pravicový. Je to projekt, který staví proti různým
druhům kolektivismu jednoznačně individualismus. Je to projekt, který nerelativizuje
vlastnictví, který ho velmi pečlivě ctí.“ 863
VK: Každopádně „já si myslím, že politik musí hrát i notu jinou, musí hrát i
862
863
383
nepopulární kartu, je-li hluboce přesvědčen o tom, že je správná. Politik prostě není
korouhvička ve větru, která by sledovala poslední průzkumy, včerejší průzkumy
veřejného mínění a když by se zjistilo, že 51% lidí si přeje toto, tak okamžitě zdvihne
ruku. To politik nemůže být, respektive já takový politik nejsem a myslím, že o této
věci je třeba provést střet v naší zemi /.../.“ 864
Klaus: „Zase neříkejme jenom věci líbivé. Neříkejme věci tak na první pohled
hezké. Nechme se taky tím větrem ofouknout trošičku, když si myslíme, že je něco
správně.“ 865
Václav Klaus: „Kdo vidí politiku a svět jako dluhy a nedluhy, jako
odčárkovávání si, odfajfkovávání si splněných úkolů, to nemluví o politice a nechápe:
co slovo politika je. Politika prostě je hledání konsensu minimálně většiny 51%, je
hledání konsensu o jisté věci a potom prosazení této věci. Není to odčárkovávání si
úkolů. Odčárkovávání si úkolů je v jiných věcech lidských životů. Ne v klasické politice;
prostě na něco se nezískaly většiny, na něco se získaly většiny, něco uzrálo, něco
neuzrálo; já to nemohu vidět jako odčárkovávání si a dluhy: toto vidění nesdílím
prostě.“ VK se ale důrazně ohradil proti neplnění politických slibů. Je však vždy třeba
podle jeho názoru rozlišovat to, co bylo reálně možné dosáhnout díky volebnímu
výsledku. 866
Nedochvilnost v politice. Klausovi přišli pozdě na hlasování v parlamentu jeho
vlastní poslanci z ODS a z koalice. Vláda kvůli tomu prohrála hlasování ve sněmovně.
VK: „Já pro to prostě nemám sebemenší slůvko omluvy a já obdivuji ty poslance, kteří
pořád někam odcházejí, přicházejí, telefonují (ironicky, PA).“ 867
864
865
866
867
384
Co by si Klaus přál obecně a dlouhodobě v politice - „No já bych si přál /.../
jisté zklidnění a jestli tady padla věta, aby se politika méně zabývala sama sebou, ale
více věcnými problémy: to bych si přál nesmírně, to je přání, taky doufám, že se tak
stane.“ 868
Úspěch a zklamání v životě i v politice. VK: „Souhlasím s panem presidentem
(Havlem, PA) v tom, že je rub a líc. On hovořil o odvrácené tváři, no je rub a líc.
Každá lidská společnost má své úspěchy a neúspěchy a má své věci, které se jí
podařily více, které se podařily méně. Chybou tragickou by bylo, kdyby si ta lidská
společnost, ta konkrétní společnost, ty neúspěchy neuvědomovala. Tu druhou stranu
neuvědomovala /.../.“ No „a teď jde o to, abychom se s těmi neúspěchy prostě
nesmiřovali a já myslím, že o tom tady není sporu. Já opakuji znova, kdo je více
předmětem a obětí šarvátek politických než já, koho to trápí víc a netěší než mne, takže
samozřejmě, že bych já také mohl říci nešťastné šarvátky politické. /.../ Nechutné.“ 869
JL: „Ono totiž chyba se stane a může se stát vždycky. Myslím, že je to jako v
každé rodině, jako v každém podniku, stejně tak je to v politické straně i ve vládě. Tzn.
nikde nejsou andělé a chyby se staly, stávají a mohou se dokonce i stát. Důležitý je
způsob, jak se na ně reagovalo. V normální situaci přece stane-li se nějaká chyba,
nějaký průšvih, tak někdo zjistí, že to chyba je, začervená se, začne se stydět a snaží se
tu chybu řešit, /.../. Kterýkoliv politik může být sebelepším odborníkem na tu či jinou
oblast, může znát dvacet jazyků, ale nerozpozná-li tuto situaci z pohledu chyby a nutné
reakce, tak ho to prostě diskvalifikuje: to tak je.“ 870
Přirozená role každého člověka a tedy i politika ve společnosti. VK: „Ale že
každý díky určitému společenskému zařazení automaticky vystupujeme v určité roli a
zdůrazňujeme některé věci: je naprosto přirozené a naprosto logické a já myslím, že to
868
869
870
385
tak naštěstí je.“ 871
Lobbování a vliv mocenských skupin na českou politiku. Václav Klaus:
„Uvědomme si, že to jsou zase obrovské zájmy: to co slyšíme. To co slyšíme: spojit ty
trhy, nespojit je, nechat je zvlášť, nenechat je zvlášť. Za každým tímto názorem stojí
zřetelné mocné skupiny u nás a ty potom pouštějí do oběhu, do sdělovacích
prostředků, kritiku z té strany nebo kritiku z oné strany a úkolem nás politiků je
samozřejmě nalézt tu správnou střední hranici mezi tím.“ 872
Politik a rodina, děti. Josef Lux měl roku 1995 šest dětí a choval tři velké psy
tzv. Landseery. JL: „Tak je pravda, že to jsou všechno děti předrevoluční. Poslední je
Liduška: se narodila měsíc před listopadem (1989, PA).“ „Já vím, že číslo plnosti je
sedm, ale šest je taky hezké číslo a já nechci brát jaksi radost či očekávání všem
začínajícím politikům, ale musím říci, že politika je pořádně náročná milenka, ale
přesto si myslím, že každý člověk si na ty důležité a podstatné věci prostě čas musí
najít. Já si vzpomínám na jednu příhodu, když jsem se ženil, což už je 18 roků, ráno
nervozita, maminka, tak a už jsme jeli k manželčiným rodičům. Jeli jsme autem a jeli
jsme pro kytku k zahradníkovi a tam jsme přijeli a mně se ta kytka nelíbila. Nervozita,
hodinky. Já jsem mu řekl prostě: ta je šílená a on říkal, když seš tak chytrej, tak si je
natrhej sám. Takže já jsem šel s nůžkama a trhal jsem ustrojenej s motýlkem kytku a
vázal jsem je své ženě a možná proto mám šest dětí.“ 873 Jak jste uživil tak velkou
rodinu? Lux: „Nikdy jsem tyhle starosti neměl a co se týká pocitu, tak takový
nejvolnější pocit jsem měl, když jsem ještě studoval.“ 874 A víte: „Tak předně já naši
rodinu neřídím, ale jsem patriot. Mám své místo v čele stolu a když přijdu domů a
místo je obsazené, tak se starám o to, aby se to změnilo a musím říct, že přestože mám
méně času než možná bych měl v nějaké jiné situaci, tak se snažím, aby ten čas, kdy
871
872
873
874
386
jsem doma, aby nějak jsem nepokazil, abych ho třeba neprospal, i když ne vždycky to
je pravda a mám za to, že ta naše zkušenost jak s dětmi, tak s mojí paní, vlastně nějak
přispěla k tomu, že ten čas, který máme, se nějak snažíme prožít naplno a například
vztah s Věrou - s mojí paní - myslím, že skutečně nabyl určité nové kvality, kdy si
sdílíme určité starosti a vztah možná zemědělsky dozrál jako víno.“ Hovoříte s paní o
politice? JL: „O politice ani tolik ne: já se snažím nechat politiku trochu v Praze či
zasebou, ale o určitých starostech a nějakých břemenech se snažíme hovořit, protože
jestliže to břemeno je sdílené, tak je většinou také unesitelnější.“ 875
JL: „Chodím nakupovat skoro každou sobotu.“ Lux například nekupoval ze
zásady krabicové mléko (v dané době ještě v obchodě tzv. ze sáčku), protože znal jeho
diskutabilní kvalitu. Měl rád pravé přírodní výrobky. „Já v rozporu s veterinárními
předpisy kupuji mléko u soukromníka a platím mu za to 7 korun a takové kakao z
plnotučného mléka, to když si zvyknete, tak pak už sáček nekoupíte.“ Za litr mléka byl
JL ochoten zaplatit maximálně „10“ korun. 876
V politice je dobré nechovat se elitářsky, ale lidově. Josef Lux a jeho příběh z
mezistátního utkání Česko-Norsko ve fotbale, když se posadil se svými dětmi přímo
do hlediště mezi běžné občany. JL: „Já jsem dostal jednu pozvánku na VIPku, což je
na Spartě takové akvárium, takový skleník, kde za těmi tlustými skly sedí někteří lidé,
ale protože jsem šel s klukama, čili s mými dvěma syny, tak jsme si sedli normálně
mezi lidi a když to utkání začínalo, tak ten pořadatel tam vítal jednoho z významných
politiků a někteří lidé pískali a vedle mne seděli dva takoví řízci a jeden mne takhle
bouchnul do zad a říkal: není vám mezi náma lepší? (Diváci televizního pořadu
odměnili Luxe bouří potlesku, PA)“ Hrál jste někdy jako politik fotbal? Lux: „No to už
je dlouho.“ „Před minulými volbami jsme hráli utkání KDU-ODS, vyhráli jsme 6:1. Já
si vzpomínám, že jsem dal první gól asi ze 30-ti metrů: ten brankář to prostě vůbec
nečekal. Bylo to bodlem a do šibenice. Něco ńádherného´ (ironicky, PA).“ „Každý
875
876
387
jsme měli tři profíky a ten brankář byl profesionál. On čekal, že tam nedokopnu
asi.“ „Pan premiér (Klaus, PA) nehrál, ale hráli někteří ´vynikající fotbalisté´
(ironicky, PA) jako Jan Ruml, Petr Čermák 877 a tak.“ 878
Význam sportovních událostí pro politiku. Josef Lux poděkoval českým
hokejistům za jejich první místo na 18. zimních olympijských hrách v únoru 1998 v
japonském Naganu. Bylo to „obrovské štěstí“, „nadšení“. „Tak já bych chtěl skutečně
poděkovat všem hokejistům, protože je to velké povzbuzení pro nás, pro všechny a to,
co zažívá tato země dnešní ráno, ale i minulé dny: je něco mimořádného a chtěl bych
říct nejenom Praha. Já když jsem dneska jel, tak nás v několika místech doslova
zastavily desítky, stovky lidí, kteří prostě vyjadřovali svoje nadšení a myslím, že je to
skutečně obrovská věc. Chtěl bych také zvlášť poděkovat i všem komentátorům, kteří
vlastně našim jménem vyjadřovali to obrovské štěstí, to nadšení, které cítíme. To
poučení pro politiky nebo ta výzva pro politiky - mj. to co řekl pan Zeman - je jistě
pravda. Já myslím, že jestliže se spojí profesionalita s určitým citem pro srdce, s
určitým nadšením, možná i s nějakým citem pro národní cítění, tak to potom vydá
tenhle obrovský výsledek a samozřejmě týmová práce je předpokladem. A mne
zaujala ještě jedna věc, která úplně nesouvisela s našim finálem, ale oslovila mne a to,
když po porážce Kanady Finskem, Gretzký 879 jako první šel blahopřát Finům a já v tu
chvíli jsem si uvědomil, jaká je to obrovská věc, kdy vlastně on, který vlastně byl
špičkou toho profesionálního týmu Kanady, která prostě si brousila zuby na zlato a
kde jistě bylo obrovské zklamání a on vlastně se projevil jako ten rytíř, jako člověk,
který uměl tohle překonat a uměl jít prostě poblahopřát tomu vítězi. A to v politice taky
není úplně samozřejmé. A myslím, že je to určitá lekce pro politiky a pro lidi, kteří
někdy více hovoří než činí.“ 880
877
Petr Čermák - dlouholetý poslanec v letech 1986-1998. Po listopadu 1989 působil v řadách ODS mj. jako
výkonný místopředseda strany. Československý ministr vnitra (1992).
878
879
Wayne Douglas Gretzky - někdejší nejlepší hráč v dějinách NHL.
880
388
Politika jako lidová demonstrace. Koukal v rámci organizace manifestací na
podporu Václava Klause v listopadu 1997: „Já se bojím jedné věci, že politika, že se
bude odehrávat pouze v uzavřených místnostech, či palácech několika státních
institucí a myslím si, že velice často, když se politická strana dostává do krize, tak v
podstatě nemá kam se jinam obrátit než k veřejnosti, aby slyšela její názor.“ „Jestliže
přijde málo lidí, je to ukázka toho, že ta důvěra není a my opravdu máme uvažovat spíš
o sobě, o projití tou katarzí opozice a posléze snad se vrátit, jestliže nám lidé vyjádří
jistý prvek důvěry /.../.“ 881 VK: „Jestli je zde někdo, kdo se bojí uslyšet hlas toho, co
si lidé myslí, tak je dobře, aby to řekli nahlas.“ 882
Klaus vidí nebezpečí pro stávající liberálně-konzervativní strany v tříštění sil a
poukazuje na to, že Zeman se z takového vývoje musí radovat. VK varuje před
zakládáním Unie svobody aj. menších stran: „No zaprvé bych řekl, mluví se o
přeskupování sil na pravici a já mám trošku strach, že to není přeskupování, já myslím,
že to je tříštění a dovedu si živě představit, že tady pan předseda Zeman se musí
nesmírně radovat; kdyby se neradoval, to bych se strašlivě, strašlivě divil. Co se týče
toho přeskupování, já se musím přiznat, že nedůvěřuji vnějšně nebo navenek
vyjadřovaným motivacím těch, kteří z ODS odcházejí a zakládají Unii svobody. Prostě
já myslím, že to je něco jiného než co oni říkají: jsou to neukojené ambice. Je to prostě
neschopnost prosadit se standardní cestou. Je to také takové opouštění lodi, když se
dostává do ní více vody, než by bylo žádoucí, takže já si myslím, že žádný radostný
vývoj to není. O to více zůstává úkolem nás všech, abychom to přežili a rychle
přeskupili síly a rychle se zase dívali směrem kupředu. Já musím přiznat, že to
odcházení mne netěší samozřejmě na straně jedné, ale na straně druhé je jasné, že
jestli byly takové problémy a skandály s tím, když si někdo falešně psal jednu zkratku
před jménem myslím JUDr. (mj. pan Kalvoda z ODA, PA) a musel prostě odcházet,
tak já myslím, že stejně chybné je, když si psal nějakou zkratku za jménem, díky tomu
881
882
389
se dostal do Poslanecké sněmovny a teď už o tuto zkratku nemá zájem. Já myslím, že to
je špatné v každém případě a Výkonná rada ODS včera mírně připomenula všem těmto
lidem, že 1,8 milionu na každého z nich bylo vydáno na naši volební kampaň, takže asi
takhle bych to viděl a poslední slůvko snad bych řekl k tomu, že málo rozumím straně,
která nedefinuje svůj program, a která se jenom negativně vymezuje. Kdyby se
vymezovala negativně tady proti panu Zemanovi, to by bylo dobrý, ale ona se
vymezuje negativně vůči ODS. Já nerozumím té Unii Svobody. Útěk ke svobodě: já
nevím k čemu nebo od čeho.“ Klaus požaduje napřed programové teze, chce „hluboké
programové texty“, vždyť „ODS svůj program nezměnila ani o píď za celou tu dobu;
pouze ji trochu klesly preference a někdo odchází.“, no a pak již „zmizela šance
diskutovat programové věci“ a „věcné věci“. V budoucnu „určitě“ bude další šance na
spolupráci pravicových stran, ale ne „teď v předvolebním období“. Každopádně „nesmí
se v tom volebním boji stát až moc ran pod pás, protože to se to pak lepí dohromady
strašně špatně.“ 883
Lux: „Já nechci komentovat věci uvnitř ODS. Já bych jenom přál ODS: aby to
zvládla.“ 884
Josef Lux 10. ledna 1998: „Tato krize není krizí demokracie, ale je to krize
ODS.“ 885
JL: Byl pro přímou předvolební spolupráci s některými vybranými kandidáty
z jiných politických stran (např. Svobodní demokraté-Liberální strana národně
sociální). Tedy nevadila mu tzv. metoda drolení kandidátek. Hovořil v tomto smyslu
např. o panu Pithartovi nebo Sokolovi 886. Žádné užší vztahy s jinými stranami však
883
884
885
886
Jan Sokol - jeden z významných českých křesťanských intelektuálů, poslanec v letech 1990-1992 a ministr
školství v roce 1998.
390
většinou až do prosince 1997 mít nechtěl. 887
Klaus o odpuštění a zasednutí ve vládě s bývalými koaličními partnery: „A já si
myslím, že je potřeba jíti dál. Já rozumím, že také on (pan Skalický z ODA, PA)
reprezentuje jistou politickou stranu, která má své vidění světa, svou situaci, své
odhady volební šance kolem 5%, že musí chtít později volby. Já bych na jeho místě to
chtěl taky. Mně samozřejmě trošku mrzí jeho personální útoky, které dělá v posledních
dnech, protože jsem myslel, že jsme spolu personální útoky v podstatě v minulosti
nevedli, takže to je nová situace /.../.“ 888
Klaus nabídl svým poraženým odpůrcům z vlastní strany ruku k usmíření: „Já
bych vítal, kdyby se pokoušeli fungovat v rámci ODS.“ 889
Kdo by se mohl opět podílet v roce 1998 na nové Klausově vládě ze staré
koalice (1992-1997)? Klaus: „No někdo by tam zůstal.“ 890
Mohl by Václav Klaus opět zasednout ve společné vládě po roce 1997 s Ivanem
Pilipem? VK: „No pikantní by bylo, kdyby Pilip byl premiér.“ 891
Lux prohlásil, že si mj. tyká se Skalickým, s Rumlem, s některými opozičními
politiky, se Zemanem, ale „víte, to je politika“. „Já jsem přesvědčen, že my se teprve
učíme všichni politice, že se učíme vedle sebe žít s různými názory. Já mám za to, že
narozdíl od dřívějška, kdy v případě, že měl někdo různý názor, tak byl přesvědčován
až do úplného přesvědčení a v případě, že se ho nepodařilo přesvědčit, tak se z něj
stal nepřítel. Já mám za to, že my se musíme učit žít vedle sebe s různými názory a
887
888
889
890
891
391
má-li někdo různý názor: ještě to neznamená, že bych ho měl nenávidět, nebo že
bych s ním neměl hovořit nebo třeba i tykat.“ 892
Přišel Josef Lux někdy do styku s drogou? JL: „Já nikoliv, ale vnímám to jako
reálný problém.“ 893
JL: Ono „zodpovědný politik nemá nikdy říkat nikdy“. 894
Milan Knížák o úřednících: Oni jsou přeci také jenom jedni z nás. VK: „To
jsem strašně rád, protože mně se zdá, že se stalo strašlivou módou a populární větou
dneska dštít síru na úředníky: to opravdu jsou lidé jako kdokoliv z nás v této zemi a já
myslím, že jsou mezi nimi bezvadní a průměrní a strašně špatní a úplatní a neúplatní
/.../ a já v žádném případě nesouhlasím s paušálním odsuzováním úřadů a úředníků, to
je strašlivě nefér.“ 895
Čisté a špinavé peníze neznáme a neexistují? Klaus nejprve zkritizoval
televizního moderátora za to, že mu neustále podsouvá nějakou frázi o tzv. čistých a
špinavých penězích, kterou VK nikdy neřekl. Klaus: „Pane redaktore vy to víte a
podívejte se mi do očí a řekněte, jestli to víte nebo nevíte, že jsem tisíckrát namítal
nahlas, veřejně, že jsem tuto větu nikdy neřekl, že jsem jenom říkal o tom, že je strašně
obtížné ty čisté a špinavé peníze odlišit, že to na nich není napsáno, a že toto je
problém a díváte se mi do očí? Já se vám udivuju, že se to odvažujete tohleto udělat,
ale nechme to /.../.“ 896
892
893
894
895
896
25. 4. 1998, S politiky netančím, Česká televize, mj. Václav Klaus. Podle novinářky Zuzany Bubílkové je
opravdu Klausovi mylně přisuzován výrok o čistých a špinavých penězích. Jeho skutečným autorem byl pan
Zieleniec.
392
Klaus v reakci na hojně užívanou floskuli ve druhé polovině 90. let 20. století,
že ´všichni politici kradou´: Víte „když už řeknete všichni kradou, já nekradu jo, tak
bacha, vy asi taky nekradete.“ 897
Parlamentní vyšetřovací komise. JL: Přeci „není jediný důvod, aby tady se
někdo bál“ zřízení parlamentní komise. „Já si myslím, že všem slušným lidem jde o to,
aby se ta věc vyšetřila a teď bych řekl skoro bez ohledu jestli koalice, opozice.“ Vždyť
„je to legitimní a nelze se tomu vyhýbat“. 898
Působení manželek nebo rodinných příslušníků významných ústavních činitelů
v dozorčích radách aj. orgánech podniků s významnou státní účastí. Klaus konkrétně
hovoří o své paní: No „zdá se mi, že to je trošku falešná karta.“ „Já to cítím jako
nekonflikt zájmu, protože respektuji, že je svébytnou bytostí, žijící v této zemi, a že
prostě dneska nemohla se mnou jít, ač byla zvána na zahájení výstavy děl Edvarda
Beneše, ač jsem ji přemlouval, aby přišla /.../ prostě ona má svou práci /.../
respektujme to.“ „Já netuším, co ona dělá v těch svých funkcích. Já myslím, že to je
velmi legitimní, aby to dělala a opravdu téměř se mi to zdá nedůstojné /.../.“ „Já o těch
podnicích nevím nic.“ 899
Lux podlehl pokušení a koupil si místo českého automobilu zahraniční vůz
značky BMW. Sám to označil za chybu; veřejně se omluvil a přešel k české Tatře 900.
„Já myslím, že je potřeba říci, že jsem učinil chybu a učiní-li člověk chybu, tak je třeba
ji napravit. Prostě dneska už to auto nemám.“ V čem tedy jezdíte? „V Tatře.“ 901
JL: „Když se stane chyba, je třeba ji napravit než se tvářit, že se žádná chyba
897
898
899
900
Tatra - jedna z nejstarších českých automobilek, jejíž dějiny sahají až do roku 1850.
901
393
nestala.“ 902
Kdo byl nejvíce servilní z ministrů v Klausových vládách? Lux v humoru
vzpomínal, kterak jeho kolegové z koalice tajně počítali, kolikrát řekl kdo Klausovi na
jednání vlády: „Ano pane premiére“. Většinou to vyhrával pan Dyba. 903
Známý humorista Šimek konstatoval v televizním přenosu, že Josef Lux na
konci srpna 1997 zhubnul, „dokonce šaty plandají“. Lux to však v legraci
okomentoval: Kamarád-lékař mne nejprve zvážil, vysvlékl při kontrole „do trenek“.
Pak napsal v ordinaci na ´futra´ Luxovu váhu, nechal jej tam stát a pozval na návštěvu
veškerý přítomný zdravotní personál včetně sestřiček: Ať se jdou podívat na pana
ministra. JL se po této zkušenosti rozhodl zhubnout. Zapracoval na sobě. 904
Václav Klaus se vyjádřil v tom smyslu, že neumí moc vykládat vtipy. Přesto se
mu to často dařilo. 905
Lux: „Já myslím, že je naše povinnost možná být více vnímavější k těm všem
kritickým hlasům, které prostě jsou.“ 906
JL: „A sociální demokraté jsou opoziční strana, nicméně vnímám tuto stranu
jako stranu demokratickou. A myslím, že jsou v zemi určité věci, které si vyžadují
diskusi s opozicí.“ 907
Josef Lux: „Nejzákladnější povinnost opozice je v demokracii, že když vláda
902
903
904
905
906
907
394
vládne špatně, tak ji vyslovím nedůvěru.“ 908
JL: „Vy můžete říkat co chcete, ale nesmíte ohlupovat lidi.“ 909
Lux: „Když jsme byli v koalici s ODS, tak když jsme - řekl bych - vyslovovali
svůj názor, když jsme usilovali o prosazování programového prohlášení, tak jsme byli
nazýváni všemi různými jmény. Jako bezcharakterní, já hadem atd. Byla to snaha
diskreditovat toho protivníka. A jestliže vy říkáte, že ten, kdo si myslí, že ta jeho pozice,
že má nedostatek inteligence, čili jinými slovy, že je hlupák, tak vlastně používáte totéž.
V demokracii totiž diskreditovat politického protivníka je nejenom nedemokratické,
ale hlavně v tom není žádný argument.“ 910
JL: „Myslím si, že pouze v komunismu končili političtí vůdci buď v hrobě nebo v
base, ale v demokracii: jestliže politický vůdce či politická strana, která má nějaký
program, má nějaké představy, má nějaké ideje, je nemůže v té vládě uskutečnit, tak
prostě jde do opozice. My jsme nemohli být ve vládě s komunisty, což byla také jedna
varianta, protože prostě to není možné. A já si myslím, že z těchto jednání nevycházejí
poražení a vítězové. V těchto jednáních někdo jde do vlády, někdo do opozice, někdo
poruší pravidla, někdo poruší to, co říkal, někdo to neporuší atd.“ 911
Lux: Ono „spíš než diskutovat o tom, co kdo řekl, jak kdo řekl a vytvářet toto
napětí, tak si myslím, že je důležité se vložit do těch konkrétních skutků.“ 912
VK: „Jestli to není kličkování před voliči, jestli to neznamená falešné finty,
nahrávky, že chci kopnout doleva, ale vlastně předvádím, že kopu doprava nebo
908
909
910
911
912
395
opačně, tomu já prostě nerozumím.“ 913
Lux: Prostě „není možné jako chtít přidat všude. Je snadné kritizovat, ale
důležité je pak uskutečnit něco.“ 914
JL: Není možné se přehnaně a bezdůvodně zadlužovat. I když jsou v životě
člověka situace, kdy to jinak nejde. Ve státním rozpočtu musím napřed peníze mít a
pak je teprve mohu rozdělovat. Vyvarujme se toho, abychom „projídali budoucnost“ a
„naše děti a naši vnukové by nám to nepochybně vyčetli“. 915
Lux: „Právě to rovnoměrné rozložení by byla velká chyba. Není možné dávat
všude stejně. Vláda přeci si musí stanovit určité priority: kdyby dávala všem stejně, tak
je to rovnostářství, které už jsme zažili.“ 916
Kdy se bude mít i nehorních 10.000 ´jako v žitě´?. JL: „To je těžká otázka. Já
myslím, že určitá naděje by byla, kdyby všichni ti Kožení zůstali na těch Bahamách,
ale před tím ještě vrátili ty peníze, které odvezli.“ 917
Tzv. problémy v komunikaci. Klaus s úsměvem: „Tak já jsem nikdy si nemyslel,
že problém je v komunikaci, opravdu ne.“ 918
Klaus neměl rád, pokud se do jedné věty dávalo obrovské množství témat, na
což se pak nedalo podrobně argumentovat. S oblibou by polemizoval pouze o jedné
myšlence. Veškeré proti-argumenty by rád vyvracel pomocí popsaných tabulí a
913
914
915
916
917
918
396
přednášek. 919
Politické preference klesají: V květnu 1997 ještě měla KDU-ČSL 15%
možných hlasů v případných volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Na
jaře příštího roku byl znatelný rapidní pokles. Obecně za to mohly události z listopadu
1997, kdy Josef Lux a další lidovci opustili Klausovu vládu. Byly tedy Luxovy vize o
vytvoření české obdoby německé CDU chybné? JL: „Nikoliv: ten cíl trvá a také bude
naplněn; cesta nevede do slepé uličky; prostě život seriozního politika a seriozní
politické strany je běh na delší trať; já jsem předsedou politické strany, která má svoji
historii od roku 1918 a v tomto smyslu já jsem trpělivý, cílevědomý a jsem přesvědčen,
že v naší zemi křesťansko-demokratická politika bude jednou v té skutečné roli oné
CDU /.../ přes všechny peripetie, přes všechny zmatky, které jenom ukazují určitou
nevyzrálost té politické situace: tak že se tomu tak stane. A já jsem připraven pro to
učinit maximum.“ 920
Nevolte malé strany s preferencemi pod 5%. VK: Já „musím říci, že kdybych si
přečetl volební preference, objevil bych, že to vypadá na 0,8 a byl-li bych
zodpovědným člověkem v této zemi: řekl bych: pro Bůh nedávejte nikdo nám hlas
jako DEU. Dejte ho někomu, kdo má šanci přelézt 5% a dostat se do
parlamentu.“ 921
Klaus ironicky: „Já si myslím, že asi jsem nesnesitelný, zejména, když to říká
pan Lux a pan Grebeníček.“ „Já se začnu kát, abyste mne tady neupálili
dneska.“ Klaus na otázku o svém lhaní: „Ne: já nelžu vážený pane.“ 922
VK charakterizoval v humoru a sebeironicky sám sebe: „Já myslím, že jsem
919
920
921
922
397
hrozný, nesnesitelný, jsem arogantní, ironický, nepříjemný, nesympatický.“ 923 „Tak já
jsem omezený, to já beru, to je pravda /.../.“ 924
Klaus o sobě: „U mne vždycky byla taková sebejistota hraničící s něčím, co
někdo mohl vidět jako ofrfňování se názorem někoho jiného, chcete-li namyšlenost.
Tak já připouštím, že určitý styl můj to byl: ironičnost a popichování jiného a
polemizování s každým a chytání za slovo a když se mi zdálo, že někdo argumentuje
špatně, tak z něj dělat blbce a tak. Tohle to nepochybně já myslím, že bylo vždycky a
asi kdybyste si přečetli posudek v osmé třídě na žáka Václava Klause, tak já myslím, že
takovéhle slůvko tam asi bylo vždycky.“ 925
VK: „Já bych řekl, že osobní ambice v této chvíli nemám. Já jsem byl
ministerským předsedou dlouho a konec konců neodlišuji ani příliš moment, kdy jsem
byl ministrem financí, místopředsedou federální vlády a v tu chvíli už předsedou
největší politické strany. Já žádný předěl volbami 92 necítím. Čili já jsem 8 let na této
špičce, na špičce toho pelotonu, kde fouká ze všech možných i nemožných stran a řekl
bych těch osobních ambicí jsem poztrácel za tu dobu. Ne získal. Poztrácel jsem jich za
tu dobu obrovské množství. Jestliže jsem dělal vždycky tisíc a jedna ústupků a
kompromisů, tak to bylo proto právě jen a jedině proto, že jsem vždycky dával,
nadřazoval, tu věc toho obecného nad věcí individuální a svou a možná, že kdybych
chtěl mít osobní ambice, tak já myslím, že musím hrát daleko jinou, individuálnější
kartu a to fakt jsem nedělal nikdy. Teď to nedělám určitě /.../ osobní ambice spíše v
posledních měsících předváděli jiní politikové než já.“ 926
Josef Lux: „Já bych se nechtěl stát jakousi adorovanou relikvií křesťanských
923
924
925
926
398
demokratů /.../.“ 927
Pro každého politika je životně důležitý výborný tým spolupracovníků. Lux:
„Má-li člověk být dobrým politikem, tak potřebuje tým dobrých lidí.“ Prostě „má
obrovskou hodnotu, když člověk může kolem sebe mít lidi nebo spolupracovat s lidmi,
kteří mají svůj názor, umí svůj názor vyslovit, i když třeba ten názor někdy nezapadá,
nebo není příjemný. Myslím, že není nic smutnějšího než člověk a možná i politik,
který je obklopen jenom těmi, kteří mu říkají: jak je bezvadný a jak je vynikající, jak
je nejlepší, protože to je cesta k tomu, aby se uzavřel do nějakého svého skleníku a
přestal žít v realitě normálního života. Takže musím říci, že ty naše diskuse ne
vždycky byly úplnou selankou; je to určité střetávání názorů, ale jsem rád, že tomu
tak je.“ JL pak dokonce začal nutit své podřízené v Praze, členy vlastního týmu, aby
pracovali již od nezvyklých sedmi hodin ráno. „Klouzavá doba“ práce pro standardní
úředníky: tak tomu Lux říkal. Se svými lidmi pak řešil většinou každý den důležité
úkoly až do devíti nebo desíti hodin večera. No „je pravda, že jsem se také postupně
naučil práci rozdělovat, a že jsem také třeba hledal čas na to, abych třeba uměl odjet
domů za rodinou, ale když už jsem byl v Praze, tak se mně zdálo prostě jako bláznivý
někde prostě v šest skončit a jít někde se dívat z okna.“ 928
JL nevyhledával nějak aktivně společenské akce, ale když už to byla povinnost:
tak ano. 929
Pokora. JL: „Já jsem člověk, který vlastně se stále učí a já vyslovuji rychlé
soudy tam, kde mně věci jsou jasný. Prostě cítím-li něco úplně jasně, tak jednám
svým způsobem i třeba intuitivně nebo pocitově. A musím říci, že jsem se mnohokrát
nespletl. Ale věci, kde mám určité pochybnosti, tak nespěchám s nějakým rychlým
927
29. - 30. května 1999, videozáznam projevu Josefa Luxe na sjezdu KDU-ČSL v Českých Budějovicích viz -
http://www.youtube.com/watch?v=2s_tt90uTqw.
928
leden - únor 1999, Hyde Park, Rádio Alfa, Josef Lux.
929
399
soudem, protože mně ta zkušenost a teď nejenom v politice, ale ta životní zkušenost
mých 43 roků: mne naučila, že někdy rychle řečená věta, zvlášť třeba není-li člověk
úplně svobodný od nějaké situace, takže třeba se těžko vrací. A kdykoliv se mně
podařilo říci v nějaké diskusi: promiň, spletl jsem se, nebo neměl jsem nejlepší názor,
tak přestože v tu chvíli, kdy jsem to říkal, se to říkalo velmi, velmi těžce, tak vždycky
nakonec jsem z toho potom měl radost, protože jsem cítil, že vlastně to tu diskusi
posunulo jinam, ne jenom v tom věcném řešení, ale i v tom, že ti lidi vlastně zjistili,
že jsme normální.“ 930
Vážně nemocný (leukémie) Josef Lux hovoří roku 1999 v této těžké životní
situaci po odchodu z veřejného života o svém tehdejším postoji k politice: „Víte, já se
snažím být velmi střídmý. Myslím si, že méně je více a prostě nechtěl jsem se dostat do
situace toho jediného chytrého a moudrého, který teď bude z role nemocného muže
komentovat události kolem a nechtěl jsem se dostat do situace člověka, který by byl
třeba v pokušení těžit z nějaké situace, která by mohla vzbuzovat nějaký soucit: někdy
možná falešný či jiný.“ JL se domníval, že mohl teprve nyní sledovat politiku
z opravdového odstupu. Uvědomoval si všechny ty někdejší umělé kauzy, diskuse
v médiích a najednou mu to všechno přišlo neuvěřitelně „legrační“, zvlášť když
člověk znal „pozadí, jak vlastně ty problémy vznikají, když si někdy uvědomuje, že ty
problémy někdy jsou umělé, že vlastně vznikají tak, že politik něco řekne a ti ostatní k
tomu řeknou nějaký názor a vytvoří se takový nějaký pseudoproblém a ta legrace mne
leckdy přechází ve chvíli, kdy si nějak uvědomuji a nebo cítím, že vlastně ta politika se
velmi často vzdaluje reálnému životu lidí, že vlastně je jakoby sama pro sebe, že je
taková samosžíravá, a že politici velmi často žijí v takovém tom svém virtuálním světě
sami pro sebe, a že vlastně takové ty skutečné problémy lidí, že jakoby je někde v
nějaké mlze venku. A proto si myslím, že by bylo velmi užitečné, aby politici se
nezakleli do svých skleníků a zámků.“ „Já si myslím, že prostě k normálnímu životu
patří si říkat pravdu, a i když někdy je třeba nepříjemná nebo bolestná, a že vlastně
teprve tehdy, když člověk tu pravdu ví a zná: tak má šanci se s ní nějak vypořádat,
930
400
poprat.“ Lux varuje před ´lakováním věcí na růžovo´. Když se totiž pak člověk dozví
pravdu, tak se mu „zhroutí jakoby ten svět“. Pokud nemá dojít ke zhroucení, tak „je
důležité, aby člověk tu pravdu věděl.“ Nicméně, „aby s ní uměl zacházet“. Podle Luxe
je důležité, aby lidé měli možnost spolu diskutovat, tedy lidé s podobnou zkušeností.
„Stejně tak, jako sdělená radost se vlastně rozmnožuje, je větší, tak i určitá bolest, je-li
sdělená, když se ten kříž obrazně rozloží na více ramen, tak je prostě unesitelnější a to,
že lidé mohou o své konkrétní zkušenosti diskutovat: je velmi důležitý /.../.“ 931
Pokora. Klaus: „Tak nepochybně člověk za 8 let i ve svém osobním životě i v
čemkoliv jiném udělá prostě spoustu věcí, který si ťukne do čela a řekne: to jsem neměl,
to jsem neměl říct /.../ nepochybně takových věcí přeci každý člověk prožívá strašnou,
strašnou řádku /.../.“ 932
Vlastní chyby v politice. Václav Klaus: „O tom, že všechno by vždycky mohlo
být lepší, o tom není sebemenších pochyb.“ „Prostě jde o to, jestli opravdu ta lidská
společnost je takový organismus jako stroj, který můžeme hezky řídit, dirigovat,
kontrolovat, mačkat na brzdy, mačkat na páčky a myslet si, že všechno poběží úplně
hladkým způsobem. Já prostě v toto nevěřím a v toto jsem nevěřil nikdy.“ Mnohokrát
„jestli jsem měl ještě po všech těch dobách, po noci sám se zkusit všechno si počítat,
ještě desetkrát sám a jestli já jsem také se provinil sám sobě, že jsem to, některé tyto
trendy a tendence nepostřehl sám, to si kladu samozřejmě jako otázku. Naprosto,
naprosto zásadní.“ „Co já jsem prošvihnul, že jsem si nevšimnul některých náznaků
toho či onoho.“
933
Klaus o politickém vůdcovství a o umění bojovat, přijímat rány: „Tak jedete-li v
čele toho peletónu, tak prostě na něm fouká a ten, kdo se veze v tom peletónu, v tom
cyklistickém balíku, hmm: tak prostě ono je to tam pohodlnější /.../ a takhle to bylo
931
932
933
401
tady a na mne foukalo a díky tomu, když fouká, no tak sem tam nějaký ten náraz toho
větru nebo ten úder utrpíte, no a to byl můj případ: já jsem ho 8 let utrpoval, abych tak
řekl a pořád jsem se snažil jet v čele toho pelotónu. Ono je to v tom závětří o kousek
snazší.“ Klaus o svém odchodu z funkce premiéra v listopadu 1997 a prorocky o sobě:
Já „doufám, že nebudu jenom tím divákem v té první řadě nebo v lóži: já doufám, že
taky ještě budu hráčem v týhle tý zemi.“ 934
Jaká byla Thatcherová? VK: „Myslím, že za takovou tou vnější slupkou té
železné dámy bylo taky trošku /.../ srdíčko.“ 935
Klaus posuzoval také to, jak si někteří lidé automaticky vybírají místo v diskusi
u stolu. Spousta z nich si vždycky sedla vedle Klause. To bylo znamením důvěry,
obdivu, snahy o prolomení úvodní psychologické bariéry. Lux se však snažil o udržení
náležitého a uctivého odstupu. Trvalo mu řadu let, než se naučil někomu „důvěřovat“ a
tím spíše v politice, kde čeká zrada na každém kroku. 936 Že je ten Lux ale zvláštní
člověk? VK: „Ale tak nedémonizujme nikoho.“ Předseda ODS dokonce chválil i pana
Tošovského, když o něm řekl, že ho vytáhnul na funkci guvernéra pozdější ČNB z
lukrativního místa v Živnobance v Londýně. 937
Optimismus. Václav Klaus: „Já myslím, že optimismus je povinnost všech
pozitivních lidí.“ 938
Klaus likviduje negativitu: Vždyť „tato debata měla být o pozitivních vizích, o
pohledu vpřed, a o naší schopnosti nebo neschopnosti přesvědčit voliče, že víme: co
934
935
936
937
938
402
dělat v budoucích letech“. 939
VK: Víte „ta filosofie čím hůře, tím lépe, já prostě ji nesdílím, já vím, že je čím
lépe, tím lépe. I kdybychom měli 5%, i kdybych já měl 5% volebních preferencí, tak
vždycky bude platit, že čím lépe: tím lépe /.../.“ 940
Elán v životě a v politice. VK: „Více pracovat, ale všichni, protože elán, který
začal po listopadu 89: ten se nám trošku vytrácí na všech rovinách a na všech
úrovních od té nejvyšší, po tu nejnižší.“ 941
Klaus: „Vyčerpání nikoliv, nepočítejte s tím.“ 942
VK: „Já myslím, že vládní koalice vyhrála válku.“ 943
Nespokojenost lidí - tzv. blbá nálada. Klaus: „No já ten termín také nepoužívám
a já myslím, že to je takový líbivý bonmot a teď ho naplňme nějakým obsahem a to je
asi trošku našim úkolem v tuto chvíli. Já si hlavně myslím, že dobrou či špatnou
náladu většinou nemá společnost, taková entita neexistuje a já myslím, že jde o to,
jestli dobrou či špatnou náladu máme my tři a tisíce dalších lidí a já si myslím, že to
tak špatné není. Nespokojenost člověka to je úplně něco jiného. Věčná nespokojenost,
jak jste uvedli v titulcích, já myslím, že to je jediný hnací motor lidstva někam kupředu,
protože kdybychom začli být spokojení, tak to bychom začali sedět a nic nedělat, takže
lidé, kteří jsou pasivní, a kteří jsou aktivní, kteří o něco usilují, já nevidím, že by byli
oni nespokojeni a měli špatnou náladu, takže je to boj s námi, v nás, s každým v nás a
někdo možná měl očekávání strašně zjednodušená. Myslel si, že je něco za nic a ono
939
940
941
942
943
403
není něco za nic, ono vždycky je na světě něco za něco a to, že padnul komunismus,
ještě neznamená, že bude ráj všude na světě. Musím do toho něco dát, musím být
aktivní, musím se snažit a já myslím, že to tak hrozné není.“ 944
Skepse, deprese v politice a jak s nimi bojovat. VK: No to snad by „člověk ani
nebyl člověkem, kdyby něco takového ho nenapadlo, to určitě ano a samozřejmě v té
politice je spousta momentů, kdy si říkáte, jestli to máte zapotřebí. Někdy prostě
vzniknou témata absurdní, témata, která jsou zcela nepotřebná, umělá, uměle
vyhrocená a nemající řešení, nebo každé řešení je špatné, vy víte, že již musíte jedno
z nich přijmout apod. Já když si vybavím absurdní dnešní spor o naše tanky a jejich
vývoz, tak to je téma, kterých se prostě nechcete jako politik vůbec dožívat a zabývat se
jimi, protože jsou špatně rozehraná, špatně začatá.“ „To, že člověk mává rukou a se
vším by praštil, tak to určitě.“ To, co vás podrží je „na straně jedné důvěra“ veřejnosti
a sebejistota, že „jdete za správným cílem“, a že to prostě „stojí za to, abyste za“ (tím,
PA) „šli“. Takže tyto „věci vás zase jako kyvadlo navrátí zpátky.“ 945
Křivdy v politice a v životě. JL: „Já myslím, že každý politik, když prostě se
setká s nějakým faulem, nebo s nějakou nespravedlností, tak se snaží prostě tu věc
jednak zvládnout osobně, tzn. se s ní vyrovnat, ale hlavně pokud se týká obecných věcí,
tzn. pokud se týká zákonů či dalších, tak prostě je zlepšit: tak to je.“ 946
VK: „Pane Grebeníček: nerozumíme si.“ 947
VK: „Když to není pravda, tak to nemůžete upřesnit.“ 948
944
945
946
947
948
404
JL: „Já si myslím, že k demokracii patří jednání a hledání řešení.“ 949
JL: „My jsme zaregistrovali snahu parlamentu prostě vládnout a já si myslím,
že musí být jasné: odkud se vládne. Jestli ze Strakovy akademie či z Lidového
domu.“ 950
Klaus o dialogu s opozicí: „Dialog je potřeba vést každou chvíli a člověk ho
dnes a denně vede, ale musí být jedině za předpokladu, že přijmeme pravidla dialogu
/.../.“ „Já pro dialog jsem, ale pokud by to byl dialog vážný, pokud by to byl dialog
seriózní. Pokud by to byl dialog s někým, kdo chce poslouchat co říká ten druhý a ne
kdo by pořád dokolečka mlel několik otřepaných frází.“ 951
Co fyziologie ženy? Promítá se nějak do jejího úspěchu v politice a v životě?
Lux: „Já myslím, že se může promítat, ale nikoliv generelně.“ 952
Lux charakterizoval svou politiku: Je to „Hledání pravdy.“ 953
949
950
951
952
953
405
23. ARMÁDA
„Pro případ války existují rozmanité mezinárodní dohody, podepsané dosti
velkým počtem národů; cílem těchto dohod je zmenšit nelidskost vojenských akcí a
jejich následků: například dohody týkající se osudu raněných nebo zajatých vojáků a
jiné podobné úmluvy. Tyto smlouvy se musí zachovávat; je povinností všech,
především veřejné moci a odborníků v těchto záležitostech, usilovat, jak je jen možno,
o jejich zdokonalení, aby lépe a účinněji vedly k omezení válečných hrůz. Mimoto se
zdá být správné, aby zákony měly vlídné pochopení pro lidi, kteří odmítají používat
zbraně z důvodu svědomí, ovšem pokud jsou ochotni sloužit lidskému společenství
jiným způsobem. Válka ovšem nebyla zatím z lidského světa vymýcena. Dokud bude
hrozit nebezpečí války a nebude existovat příslušná mezinárodní autorita vybavená
dostatečnými mocenskými prostředky, dotud se nebude moci upřít vládám právo na
spravedlivou obranu, ovšem po vyčerpání všech prostředků mírového vyjednávání.
Hlavy států a všichni, kteří se podílejí na odpovědnosti za stát, mají tedy úkol chránit
blaho lidu, který jim byl svěřen, a to se vší vážností. Jenže něco jiného je chopit se
zbraní ve spravedlivé obraně, a něco jiného chtít si podmanit jiné národy. Válečný
potenciál nedává ještě právo k jakémukoli vojenskému nebo politickému použití. A
když už naneštěstí válka vypukne, neznamená to, že je válčícím stranám dovoleno
všechno. Ti, kteří slouží vlasti ve vojsku, ať se považují za služebníky bezpečnosti a
svobody národů. Když tento úkol správně plní, opravdu přispívají k upevnění
míru.“ 954
Armáda České republiky vznikla 1. ledna 1993 po rozpadu někdejšího
Československa. Již od počátku se dostal resort národní obrany pod křídla KDU-ČSL
a touto stranou nominovaných ministrů. Byli to:
•
954
Antonín Baudyš (1993-1994)
406
•
Vilém Holáň (1994-1996)
•
Miloslav Výborný (1996-1998)
Josef Lux byl jakožto předseda lidovců neustále konfrontován s otázkami české
armády. Chtěl předně dokončit restrukturalizaci českých vojsk z obrovských počtů
tankových, raketových, motorizovaných, pěších aj. útvarů na malou profesionální
armádu, která by byla schopna rychle zasáhnout kdekoliv na světě ve spolupráci
s NATO, americkou armádou a OSN, protože dle jeho názoru se musela ČR
plnohodnotně zapojit do systému kolektivní bezpečnosti. Vždyť šlo o český příspěvek
ke ´globálnímu míru´. Ostatně svět si to dle JL žádal. Řadu z těchto cílů lidovečtí
ministři obrany skutečně splnili. V 90. letech 20. století se tisíce příslušníků
československých a českých jednotek účastnily například těchto operací:
•
Desert Storm (Pouštní bouře) v Kuvajtu (1990-1991)
•
UNGCI v Iráku (1991-2003)
•
UNPROFOR v zemích bývalé Jugoslávie (1992-1995)
•
UNCRO v Chorvatsku (1995-1996)
•
UNTAES v Chorvatsku a Východní Slavonii (1996-1998)
•
IFOR v Bosně a Hercegovině (1995-1996)
•
SFOR v Bosně a Hercegovině (1996-2004)
Ovšem pravdou je: česká armáda dokončila přechod na plně profesionální
útvary až prvního ledna 2005. V průběhu let 1993-1998 se však též objevilo mnoho
těžkostí nebo mediálních afér spojovaných právě s ministerstvem obrany. Roku 1994
musel například díky tomuto vývoji odejít Antonín Baudyš. Lux se posléze nejednou
dostával do palby nepříjemných otázek jak ze strany koaličních partnerů - např.
z ODA od pana Žantovského - tak také z řad ODS, opozice a samozřejmě od novinářů.
Faktem bylo: Armáda České republiky dosáhla na druhé straně za dob působení
lidoveckých ministrů obrany mnoha pozitivních výsledků. Vážili si jich občané ČR,
407
zahraniční partneři i samotní lidé ze zemí, kde působily útvary české armády
v mezinárodních misích.
Václav Klaus vnímal působení českých vojáků doma i v zahraničí jako vysoce
prestižní záležitost pro celou ČR. Vždycky však chtěl do detailu zvažovat, zda je
opravdu nutné někam české útvary vyslat nebo nikoliv. Podle VK bychom se měli
připojovat k nejrůznějším vojenským misím v cizích zemích pouze tehdy, pokud to
takto budeme jako národ vnitřně cítit, že je to správné rozhodnutí, tedy ne jen proto,
aby nás někdo z těch dalekých zemí pochválil a naši vojáci někde umírali kvůli
zatleskání té či oné mezinárodní instituce. Klaus také viděl, že kvalita i celkový stav
armády se zlepšují. Rozhodně však neměl rád nejrůznější mediální aféry nebo tahanice
spojené právě s českou armádou (např. padáky VTP-100 zakázané roku 1998,
mezinárodní iniciativy ministra Baudyše, problematická modernizace tanků T-72 atd.).
Byl přeci jen premiérem Česka a dané záležitosti se pak často probíraly v kuloárech
nejedné mezinárodní konference, kde byl VK váženým hostem.
Bylo tedy vhodné a správné modernizovat české tanky nebo nikoliv? Můžeme
se cítit bezpečněji, když pan Žantovský zachránil svým protestem a díky hlasování
ministrů ODA v české vládě (červenec - srpen 1997) 100 tanků typu T-72 955 před
jejich prodejem do Alžírska? JL: „Nemyslím, ne. Myslím, že už když jsme se dívali na
tu válku v Perském zálivu (1990-91, PA), tak jsme se přesvědčili, že války se prostě v
dnešní době nevyhrávají tanky. Vyhrávají se jinými systémy a ty systémy naše armáda
chtěla nakoupit za ty peníze z prodeje těch tanků.“ 956
Lux otevřeně zkritizoval vládu za to, že neschválila prodej tanků do Alžírska již
955
T-72 - sovětský tank vyráběný již od počátku 70. let 20. století, který byl ovšem po celkové modernizaci a
zesílení svého pancíře takřka nezničitelný pomocí klasických protitankových zbraní. Jeho faktická účinnost
v moderním pojetí vedení válečného konfliktu byla však sporná.
956
408
v červenci 1997. 957
VK: „Já když si vybavím absurdní dnešní spor o naše tanky a jejich vývoz, tak
to je téma, kterých se prostě nechcete jako politik vůbec dožívat a zabývat se jimi,
protože jsou špatně rozehraná, špatně začatá.“ „To, že člověk mává rukou a se vším by
praštil, tak to určitě.“ 958
Diskuse předsedy KDU-ČSL s panem Žantovským (kritizoval českou armádu
pod vedením lidoveckých ministrů obrany). JL: „Pane kolego (Žantovský, PA) přeci
nikdo neuvěří, že to není namířeno proti nikomu; to vy jste mířil velmi dobře, jenom
jste to pouze přestřelil a vy jste přehlédl jednu věc, že když jsme diskutovali o změně
politiky této vlády, tak jsme pojmenovali největší problémy současné doby a zjistili
jsme společně, že jsou to problémy ekonomiky, že je to otázka obchodní a platební
bilance a otázka rozpočtu a kapitálového trhu. Ve shodě jsme to řekli. Na těchto
jednáních od vás nezaznělo ani slovo o armádě.“ „V závěru, který jsme formulovali, ve
změně politiky vlády, toto formulováno není, to si každý přečetl a každý to ví. A jestliže
vy nově přijdete s tím, vy jste vyjmenoval všechny resorty KDU-ČSL, já neříkám, že
tam nejsou problémy, ale prostě musíme oddělit to, na čem se shodla koalice, to co
jsme formulovali jako změnu politiky a to, co už je jenom takové to šťouchání a
napadání, ale hlavně to, co jste řekl: prostě není pravda. Česká armáda, když bych to
vzal ještě z těch dob československých, tak tady odešla sovětská vojska (1991, PA),
proběhlo dělení státu, taktéž dělení federální armády, kdy z těch původně 200.000 lidí
dneska je 60.000 vojáků v armádě. Proběhl celý proces redislokace, změna způsobu
organizace na brigádní systém, změna způsobu ekonomiky a jejího civilního
kontrolování a také naše armáda se zapojila - myslím docela úspěšně - v akcích IFOR,
SFOR a v dalších. Před několika týdny, začátkem května v Praze, proběhl seminář
NATO. Byl tady předseda ekonomického výboru NATO /.../, který na tiskové konferenci
řekl, že co se týká problémů, především ekonomických problémů armády, tak Česká
957
958
409
republika postoupila nejdále ze všech postkomunistických zemí. Citovaly to také
Lidové noviny 5. května tohoto roku (1997, PA) a v tomto sdělení, v těchto sděleních
vaše věty o velice špatném stavu armády před vstupem do NATO jsou prostě věty
minimálně, když to řeknu nějak velmi jemně: nekvalifikované, unáhlené, možná zlé. Já
bych radil, abychom byli opatrnější.“ Lux nicméně přiznal, že situace u letectva je
krizová. „Ano: co se týká situace v letectví“, tak to „je pravdou“. „Rozlišme problémy,
které jsou jistě v každém resortu od slov o velice špatném stavu armády před vstupem
do NATO. Tyto slova prostě nekorespondují s tím, co říkají představitelé NATO o naší
armádě a potom nevím, proč v rámci nějakých mezikoaličních přestřelek: je třeba na
základě jakých argumentů, je třeba takhle silná slova vydávat.“ 959
Lux o veřejných zakázkách: „Nepochybně zakázky jsou problém. Všechny
veřejné zakázky, samozřejmě i zakázky v armádě.“ Předseda KDU-ČSL říká, že 80%
zakázek zadávaných českou armádou nebo i jinými resorty by mělo být směřováno k
našim „tuzemským výrobcům“ a „je to tak správně“. Pouze speciality, které neumíme
vyrobit nebo zpracovat v českých firmách: tak ty nezbývá než nakoupit v zahraničí. 960
Mezinárodní mise. Lux: „To, co se děje v Jugoslávii, nám není lhostejné. Není
možné říkat ano i ne a být tam a nebýt tam atd. Tzn. skutečnost, že naši vojáci tam jsou
přítomni v rámci mise UNPROFOR je dobrá.“ „Nějaká lidská selhání prostě patří k
tomu, co se dneska děje v Jugoslávii.“ 961
Klaus o účasti českých vojenských útvarů v Bosně a obecně v dalších
zahraničních misích. VK: to naše přispění „nemůže být symbolické“. Předseda ODS
vystupuje proti vyslání pouze pomocných jednotek nebo ženistů apod., jelikož se
domnívá: tito čeští vojáci jsou „daleko zranitelnější“ než bojové jednotky. „Já si
myslím, že hlavní věcí, která tady je, je to, že odhodlání naše vyslat jednotku do Bosny,
959
960
961
410
pomoci v tomto strašně nelehkém úkolu, musí být našim vnitřním pocitem, musí to
vyrůstat z našeho vnitřního přesvědčení. Musíme o tom být prostě vnitřně přesvědčeni.
Já jsem strašně dalek tomu, abychom to udělali kvůli zatleskání v té či oné světové
metropoli: to já si myslím, že by bylo falešné /.../.“ 962
Lux o vysílání českých vojáků do zahraničí k plnění mírových úkolů: „Já mám
za to, že je důležité tento krok učinit.“ „Jednak vojáci tam jdou bránit mír.“ Já „myslím,
že je důležité, abychom zachovali určitou věrohodnost naší politiky i směrem k
ostatnímu světu, protože nelze pouze říkat nějaké úmysly, nelze říkat, že je vynikající,
když jsme přijmuti do OECD a do dalších institucí, jenom - řekl bych - říkat slova, ale
je třeba, když přijde ten čas, také proměnit tato slova ve skutek. A v zájmu
věrohodnosti a určité kontinuity naší politiky, zahraniční politiky, myslím, že je
důležité tento krok uskutečnit. Vidím tento krok také důležitý z vnitropolitického
pohledu. Protože my musíme převzít dle mého soudu určitou zodpovědnost za vývoj
světa kolem nás. A nepochybně i pro samotnou armádu je tento krok důležitý: /.../
účast v konkrétní akci. A je také šance k určitému znovuobnovení sebedůvěry naší
armády jako takové.“ JL posléze vyjadřuje přesvědčení, že je třeba nejprve jasně
definovat „podmínky“ startu a „ukončení“ působení českých útvarů v cizině. Dále ČR
musí mít zajištěn „souhlas“ všech stran, tedy definici mandátu českých ozbrojených sil
působících na cizím území. A tento „mandát“ by měli také podrobně znát čeští vojáci.
963
Klaus o české armádě: „Stalo se módou v naší zemi i v souvislosti se vstupem do
NATO teď hovořit o naší armádě spíše v pejorativním stylu a já jsem vždycky říkal: ta
armáda se vyvíjí, transformuje asi tak, jak my ostatní tady v té zemi. Není pravda, že
tam někde se zastavil svět a nic se nezměnilo.“ 964
962
963
964
411
Lux velice chválí české vojenské hudebníky, neboť alespoň ti jsou již nyní:
„kompatibilní (se světem, PA), čili srovnatelní jsme v té oblasti hudby. Myslím, že
takové vojenské hudby jsou lepší u nás než ve světě.“ 965
965
412
24. CÍRKEV A VÍRA V BOHA VE SPOLEČNOSTI, ETIKA
„Církev, která se vzhledem k svému úkolu i kompetenci nemůže nijak zaměňovat
se státem a neváže se na žádný politický systém, je zároveň znamením a záštitou
transcendence lidské osoby.“ „Stát a církev, každý ve své oblasti, jsou jeden na druhém
nezávislí a autonomní. Obě společenství však slouží, i když z různého titulu, osobnímu i
společenskému povolání člověka. Tuto službu pro dobro všech mohou vykonávat tím
účinněji, čím lépe pěstují mezi sebou zralou spolupráci, ovšem s přihlédnutím k
místním a dobovým okolnostem.“ 966
Oba dva otcové zakladatelé Klaus a Lux vnímali obecně velmi pozitivně roli
církví v celé společnosti. Podle jejich pojetí stojí Česká republika a Evropa mj. na
společných křesťanských hodnotách a z nich vyplývající nám vlastní kultuře. Tyto
hodnoty by neměly být neustále relativizovány. Měly by se stát vhodným výrazem
české politiky, včetně hájení nejelementárnějších lidských práv po celém světě. Ovšem
vnucovat tuto naši kulturu a její hodnoty jiným národům rozhodně nelze. Církve pak
musí zůstat podle Luxe a Klause jakožto organizace mimo politiku. Je však výborné,
když se politicky angažují v Boha věřící jedinci, kteří založí svůj život na pevné víře
ve Stvořitele a na křesťanských ideálech. Víru v Boha - církve - nelze také podle
předsedy lidovců a občanských demokratů spojovat se státem nebo s konkrétní
ideologií, politickou stranou atd. Každý stát by měl mít své vztahy s církvemi jasně a
spravedlivě definovány. Neměl by jim vytvářet potíže nebo zadržovat jejich majetek.
Na druhé straně církve by měly být na státu finančně nezávislé. Pro lidskou společnost
dále představuje důležitou a životadárnou energii vzájemné etické chování mezi lidmi.
Je velmi potřebné, nicméně občanům se nesmí přikazovat zákonem. V tomto smyslu je
zde dle JL a VK nezastupitelná role výchovy v rodině, celospolečenských dobrých
příkladů a právě církví. Přitom musí zůstat zachována svoboda člověka.
Josef Lux: „Já když jsem byl postaven před otázku, jestli vstoupit nebo
966
413
nevstoupit do politiky, tak jsem se svými přáteli a kamarády hledal Boží vůli.“ My
s přítelem „jsme celé půl dne prochodili na Václaváku a diskutovali jsme o tom, jestli
to je Boží vůle nebo není Boží vůle. A já, když pak společně jsme si řekli ano, tak jsem
měl jistotu, že to tak je.“ „Já jsem člověk - řekl bych - více pragmatický než nějaký
takový příliš citový nebo romantický. Já jsem byl vždycky velmi kritický k těm, třeba
kteří svoji víru projevovali nějakým takovým vzedmutím citů. Teď už jsem tolerantnější
a snažím se třeba ty lidi pochopit, ale za tu moji zkušenost zvláště z posledních let jsem
zjistil, že naplnit život křesťanstvím, křesťanskými hodnotami, že je velmi rozumné
/.../.“ Pro mne „je důležité ty hodnoty přijmout a uskutečnit je. A moje osobní zkušenost
je jednoznačná. Kdykoliv v životě jsem se vzdálil těmto hodnotám, vždycky se začal
život komplikovat. Začal jsem mít problémy. Přestalo se mně dařit. Kdykoliv jsem se
vrátil do toho hradu těchto hodnot, tak se to nějak vyřešilo a tisíckrát se ta situace
opakovala v jiné podobě, ale vždycky byla stejná a já jsem si osahal na mnoha
věcech, že to tak prostě je.“ 967
Klaus o duchovní rovině (víře), která je neoddělitelnou součástí každého
člověka a tedy také politika: „Já myslím, že lidský život, život společnosti, život
každého z nás, má dnes a denně nepřetržitě od sebe neoddělitelnou rovinu duchovní a
neduchovní; umělé oddělení těchto dvou rovin, jakoby ploch, které se vůbec spolu
nestýkají, které spolu nejsou dohromady prostě není pravdivé a je to chybný soud o
realitě kterékoliv země: včetně země naší.“ VK jednoznačně odmítl, že by snad on
neměl v politice duchovní rovinu. 968
Politická modlitba Josefa Luxe: „Já myslím, že je dobře se vrátit k těm
starorytířským, kdy rytíři se modlili: Pane Bože dej mi sílu, abych vždy jednal čestně a
spravedlivě a budu-li muset bojovat, abych - stanu-li se vítězem - byl velkorysý k
poraženým a stanu-li se sám poraženým, abych uměl sám vzdát hold vítězům. Ale když
967
14. 8. 1999, Svědectví-Život jako šance-Tři měsíce před smrtí hovoří Josef Lux na Svaté hoře, Sekce pro
mládež České biskupské konference, Studio Telepace.
968
414
se tak na to dneska dívám, myslím, že by se také hodilo: Pane Bože rač mi zdravý
rozum zachovati.“ 969
Klaus o Halíkovi: „Já když se setkávám s panem profesorem Halíkem, tak
myslím, že se spíše setkáváme v té nepolitické rovině a myslím, že si spíše vedeme
spolu dialogy v rovině skoro bych řekl odborné nebo filosofické, teologické v jeho
terminologii, takže my se nepřeme o politiku.“ Halík naopak vysvětluje, že debaty s
panem premiérem Klausem pro něj byly „vždycky přínosné a zajímavé“. 970
Slavná diskuse Ludvíka Vaculíka s Václavem Klausem z března 1995 mj. na
téma víra a svoboda. Má vůbec právo Evropa a Západ vnucovat islámskému světu své
normy chování? Je naší povinností zastávat se utlačovaných lidí a hájit jejich základní
práva? Vaculík hovoří o Islámu a v tomto smyslu o dalších náboženstvích: „Každé
hnutí se musí reformovat zevnitř.“ Když už někdo něco prosazuje: tak za tím musí stát
a přijmout s tím spojenou zodpovědnost. „Chtít být Kristem a nejít na kříž“ prostě
nelze. „Oni musejí ten Islám nechat, aby vyspíval sám.“ Vaculík posléze prohlásil o
známém indickém spisovateli jménem Salman Rushdie 971 a jeho útěku pod ochranu
Velké Británie: „Já kdybych s ním mluvil, tak bych mu řekl: Běž domů. 972 “ Klaus:
„Myšlenka toho, že teď udělám něco, pak se někde schovám a pak mne má svět chránit
mezitím: to se mi zdá opravdu“ velmi podivné. VK souhlasil s Vaculíkovou tezí, že
Rushdie si měl dobře spočítat všechny následky, které mohl jeho text vyvolat. Vaculík:
„Tak si to měl rozmyslit.“ Klaus se také bránil tzv. dobovému klišé ´hájení intelektuála
před celým ostatním světem´. Vždyť přeci každý spisovatel není jen intelektuál, nýbrž
„lidská bytost, která celkově, celistně nese své konání, jeho důsledky a tak podobně,
969
970
971
Salman Rushdie - autorův čtvrtý román Satanské verše (1988) se setkal s kontroverzním přijetím v některých
muslimských zemích. Rushdiemu bylo vyhrožováno smrtí a v únoru 1989 na něj ájatolláh Rúholláh Chomejní,
nejvyšší vůdce Íránu, uvalil tzv. fatvu.
972
Vaculík zde naráží na svůj vlastní přístup k totalitnímu režimu před rokem 1989, kdy on sám neemigroval a
zůstal v Československu.
415
takže myšlenka, že bychom vyloupli z něj jeho intelektuální stránku, posadili bychom ji
kamsi úplně jinam a tam se odehrávají, tam platí jiné zákonitosti, než jaké platí jinde“,
je podivná. O vnucování naší kultury jiným národům pak Klaus řekl: „Svou vizi světa
jim vnucovat nemůžeme. Můžeme nepochybně a máme nepochybně hájit
nejelementárnější lidská práva. Máme zdvihat hlas /.../. Já myslím, že my ten hlas jsme
zdvihli. My říkáme Islámu: neměli byste člověka, který pouze napíše knihu, neměli
byste mu vyhrožovat smrtí, to já myslím, že všichni z nás říkáme.“ 973
Vydání státem zabaveného majetku zpět církvím. JL: „My chceme, aby obecně
platila spravedlnost. V demokracii totiž majetek je nedotknutelný. /.../ a musí to platit i
u nás. Jestliže někdo začne dělat rozdíly, že někomu něco vrátím a jinému nevrátím:
tak je to špatně. Já přeji sociálním demokratům Lidový dům. Ať se jim vrátí: je jejich.
Ale rád bych, aby toto oni dodržovali pro všechny. Včetně církví.“ 974
Klaus: „Prostě restituční problém nemá koncovku.“ „Restituční problém je
věčný.“ Zkrátka „neshodne-li se konsensus národa“, ne jen politikové v rámci svých
stran, tak je to skoro neřešitelná otázka. Např. Španělsko mělo mnoho restitučních
zákonů. My tedy můžeme alespoň dělat ńěco´. Zatím můžeme jít touto cestou:
„zmírňováním největších majetkových křivd.“ Všichni víme, že z hlediska vrácení
církevního majetku již byla dohoda několikrát před „podepsáním“. Už se čekalo jen na
to, až se udělá ona příslovečná „tečka“.Vždycky to ale nakonec bylo zastaveno z jedné
nebo druhé strany. „Já bych si rozumný kompromis představit dovedl.“ Klaus byl pro
vydání církevního majetku. „Mohlo to už být dávno.“ 975
VK: Já „jsem si vědom restituční problematiky, jsem si vědom komplikací, které
restituce musí naprosto nutně s půlstoletím odstupu vykonávat, jsme si vědomi toho, že
náprava starých křivd a to je také politika, kterou jsme zvolili, nesmí vést ke křivdám
973
974
975
7. 5. 1996, Karanténa, Česká televize, Václav Klaus; tato otázka nebyla dořešena ještě v roce 2010.
416
novým a tím je také vláda ČR zcela jednoznačně vedena. Toto vědomí je zcela základní
a proto úvaha o tom: kolik ze státních majetků bude převedeno zpět na některé
církevní právnické osoby, není možné nazývat zcela zlovolným slovem rozkradeno, jak
to před chvíli udělal pan poslanec Sládek.“ 976
Klaus se dovolával Boží pomoci v otázce přidělení svého bytu: „Dá-li Bůh“,
tak již ten svůj nový byt konečně získám. 977 Praha 6 totiž dala VK v roce 1995 dekret
na exkluzivní byt 5+1. Pod nátlakem veřejnosti se ho ale vzdal.
Křesťanský význam Vánoc. Lux: „Vánoce jsou křesťanským svátkem, protože
připomínají narození Ježíše v Betlémě. Prostě to je tak, ale já si myslím, že Vánoce
svým významem jsou prostě svátkem pro všechny lidi dobré vůle - když bych to takto
řekl.“ „Já myslím, že jsou pro všechny lidi dobré vůle a pro ty nedobré vůle možná
úplně nejsou, ale já prostě vnímám, že Vánoce provokují. Provokují lidi k tomu, aby
najednou byli nějaký jiní, aby dělali nějaký dobrý věci, nějaký skutky lásky a myslím,
že většina lidí i u nás o Vánocích to dělá. Prostě nejenom, že kupuje dárky někomu,
aby udělali radost, ale snaží se třeba doma pomoci, najednou jakoby být takoví
zjihlejší, snaží se napsat nějaké pozdravy svým přátelům, navštěvují se rodiny atd. a
tato mimořádná zkušenost Vánoc si myslím, že oslovuje většinu lidí v tom smyslu, že
lidé najednou prožívají tu mimořádnou zkušenost, že opravdová radost, opravdové
štěstí: je teprve tehdy, když člověk někomu druhému něco nejenom dá, ale učiní nějaký
skutek dobrý, nějaký skutek lásky atd.“ „Já si myslím, že i když o tom třeba lidé
nemluví (o křesťanském poselství Vánoc, PA), tak takový ten dotek lásky o těch
Vánocích, že se lidé snaží zprostředkovat právě díky té provokaci, která v těch
Vánocích je: chtěl bych říci skoro zakletá, ale která je obsažena.“ 978
Lux si Vánoce se svou rodinou vychutnával a nepatřil k lidem, kteří chtěli, aby
976
977
978
15. 5. 1997, Interpelace v parlamentu, ČT, mj. Václav Klaus a Miroslav Sládek.
417
už patřily tyto významné svátky minulosti. Režisér Jiří Menzel byl ovšem přesně
opačný případ. JL: „Já myslím, že to prostě k Vánocům patří, ať se nám to líbí nebo
nelíbí, že lidi prostě kupují spousta věcí užitečných, zbytečných. Je pravda, že ten
business se na tom živí, že to ještě přikrášluje a nějak se to snaží roztočit tu spirálu
nějaké té touhy a myslím, že to asi není možné změnit a co se týká takové té touhy něco
vlastnit a prostě mít: já myslím, že po listopadu 89 se najednou tady otevřela taková
velká příležitost. Lidé mají větší výběr, větší šance uspokojit tuto touhu a já věřím, že
nějak prostě musíme projít tímhle, takovým tím obdobím a snad přijde doba, kdy ti lidé
už zjistí, že v tom obchodě je to trochu podobné tomu, co mají, že prostě se nenechají
tak manipulovat.“ „Já myslím, že ti lidi prostě před Vánoci budou kupovat dárky, a že
to prostě trochu patří k Vánocům, možná bych měl říct bohužel, ale asi to není dobré
říci tohle slůvko. Ale co se týká onoho konzumismu nebo touhy vlastnit něco a vlastnit
toho stále více: my jsme prostě vstoupili do období, kde najednou těch pokušení, těch
lákadel: je více. Já souhlasím, že to bylo i dříve, ale ta nabídka, to pokušení prostě je
silnější. A já myslím, že bohatství nebo majetek sám o sobě není nic zlého, ale
důležité je, aby člověk tím nenaplnil úplně své srdce nebo aby tím nenaplnil smysl
svého života.“ „Já vnímám, že na té hodnotové stupnici jsme se posunuli někde od toho
slůvka být trochu více k tomu slůvku mít, ale já přesto doufám, že najdou lidé sílu se
nějak vrátit k tomu slůvku být, protože člověk, normální člověk, pokud ty věci, pokud je
vlastní, tak se snaží třeba získat další a tak dále, ale dříve nebo později člověk, má-li
šanci se zastavit a přemýšlet vůbec o životě, o tom proč tady je, tak si myslím, že si tyto
dva mantinely, ona dvě slůvka na jedné straně být, na druhé straně mít: prostě
uvědomí. Ne samozřejmě všichni, ale já vnímám, že už těch 7 let po revoluci už mnoho
lidí se jakoby nasytilo tím, že si něco opatřili, a že najednou zjistí, že to prostě není
úplně všechno. Souhlasím ale s panem režisérem, že ne všichni. Ano.“ „Víte, já
souhlasím s tím, že děti se rodí do této atmosféry, ale nedávno jsem sledoval nějaký
televizní pořad, kde Halina Pawlowská 979 hovořila o tom, že lidé hromadí majetek
proto, aby až umřou: se o nich mohlo říct, že zemřeli bohatí a tím vlastně vyjádřila
onu pošetilost. Já prostě jsem přesvědčen, že lidé už dnes mají šanci se zastavit.
979
Halina Pawlowská - česká spisovatelka, scenáristka, publicistka, vydavatelka a moderátorka.
418
Mnoho lidí se zastaví nedobrovolně. Tím, že onemocní, nějaký úraz a najednou si ty
hodnoty přerovnají ve svém životě a zjistí, že to, po čem se pachtili, že bylo trochu
pošetilé. Někteří lidé získají nějakou mimořádnou zkušenost v životě, že je někdo
podvede, prostě nějakou negativní zkušenost a začnou se třeba také ptát po smyslu
toho, jak tady stojí. Čili já souhlasím, že ten boj nebude asi nikdy vyhraný (boj
s konzumním uvažováním společnosti a s láskou k penězům, k hromadění majetku,
PA), že ho lidstvo povede, co je lidstvem, ale myslím, že by bylo špatné se vzdát té
naděje, že lidé, alespoň někteří: se prostě budou umět zastavit a zamyslet.“ „Pane
režisére ta naděje, ta má svůj grunt v lidech, kteří to umí. Tady přeci mezi námi je
spousta lidí, kteří ve své životní zkušenosti zjistili, že daleko větší bohatství člověk
získá, když třeba něco daruje, než když sám něco dostane a ti lidé prostě u nás jsou a
vyjadřují svoji aktivitu v konkrétních sdruženích a nejenom charitativních, ale i v
jiných. Tzn. je tady určitý základ. Můžeme diskutovat o tom, jestli je dostatečný nebo
není. Možná není.“ „Myslím, že to souvisí právě s tím (egoismem naší doby, PA), s
onou skutečností, kdy lidé, kteří jsou zakořeněni v nějakých hodnotách, v nějaké
tradici, aniž si dělám ambici říkat jim křesťanské, tak ti lidé přeci jenom mají určitou
zodpovědnost a nejenom za sebe, ale i za ty lidi kolem sebe a já si myslím, že právě po
listopadu ten vějíř nabídek je silnější a ti lidé, zvlášť mladí lidé, jsou vystaveni více
atakům a také mnoho hodnot, které dříve třeba byly pevnější: dneska je relativizováno,
že se říká ANO, hned se řekne ALE. Mohli bychom si říkat různé příklady. A proto
právě si myslím, že je třeba těm mladým lidem držet palce a proto si myslím, že taková
přirozená společenství - jako je třeba rodina - jsou prostě nezastupitelná v tom smyslu
výchovy a upevňování těch postojů onoho zakořenění a toto je důvod ta skupina těch
lidí, kteří se umějí k tomuto postavit, ta skupina rodin, kde existuje tento pevný postoj:
to je pro mne důvod onoho, když bych řekl: mírného optimismu.“ Jenže mnoho lidí
pořád rezignovaně říká: My jsme jen ti malí a stejně s tím nic nenaděláme. JL: „Tak
ale pak je otázka: co s tím. Jestli se s tím spokojit nebo nikoliv. Já si myslím, že
nikoliv.“ „Já souhlasím s tím, že je důležité usilovat o to, aby se změnila tato situace.
Možná je nejdůležitější, aby každý usiloval o to, tam kde je schopen. Tzn. ve své rodině,
doma, byť souhlasím, že nikdo se tomu neubrání stoprocentně, ani rodina toho či
419
onoho člověka, ani vy ani já, ale že je potřeba usilovat o tu změnu: to určitě ano. Tak
já si myslím, že platí to, co bylo řečeno před chvílí, že kdyby politik si z toho udělal
prapor, tak v tu chvíli je nevěrohodný, protože ten život prostě takový je, ale krůček po
krůčku, osobní zkušeností. Pan režisér má výhodu v tom, že on může oslovit lidi skrze
film, skrze umění, byť souhlasím, že to nesmí být příliš provokující, protože pak by to
stálo jakoby mimo ten život, ale kousek po kousku, krůček po krůčku si myslím, že je
třeba usilovat o změnu.“ 980
Význam víry v Boha pro běžného občana. JL: „Tak jsem-li průměrný Čech, tak
já řeknu, jaký je pro mne osobně. Pro mne je skutečnost, že jsem dostal dar víry od
mých rodičů, od mých prarodičů, je pro mne věc, která mne činí vnitřně svobodnějším.
Musím říci, že o to usiluji, abych byl poctivý, že ne vždy se mi to daří, ale sama
skutečnost, že člověk si nějak uvědomuje, že tu není úplně náhodou, že nekráčí odnikud
nikam, a že ten život má nějaký smysl pokud si to umí uvědomit, (v, PA) tu správnou
chvíli, tak ho prostě činí svobodnějším. To neznamená, že by člověk obrazně
nepracoval 24 hodin denně a nějak naplno atd., ale přece jenom to umožňuje určitý
nadhled.“ Jiří Menzel o víře: „Člověk má v sobě nějakou víru mít, aby měl prostě
určité principy, kterými se má řídit. To je moje poučení z Ericha Fromma 981, jo že
člověk má mít určitý jako svůj vztah k okolnímu světu a ten vztah má být pozitivní.
Křesťanství to tady v Evropě pěstovalo 2.000 let a tím odchodem, tím zánikem,
vlastně více méně křesťanství nebo takovým jako ten vliv jeho: je čím dále tím menší,
působí to, že je spousta lidí, kteří jsou od víry osvobozeni a tím pádem si počínají jaksi řekl bych - jako nezvedení výrostci. Totiž nemají žádnou zodpovědnost, nemají
žádný strach z budoucnosti, nemají žádný dobrý vztah ke svému okolí. Jsou čím dál
tím víc větší sobci a bezohlední lidi. Protože jim chybí ta víra.“ JL: „Hodnoty, které
přineslo křesťanství tomuto světu, ale nejenom ono, samozřejmě i další kultury, na
nich prostě stojí evropská tradice, kultura, civilizace a jsou důležité pro všechny lidi,
980
981
Erich Fromm - významný německo-americký psycholog, filosof, sociolog, který ovšem výrazně vycházel mj.
směry z marxismu.
420
řekl bych nejenom dobré vůle, ale řekl bych pro slušné lidi, protože onen morální
kodex prostě z nich vychází a řídí se jím lidé, kteří věří, /.../ to že se nemá krást atd., to
prostě ti lidé cítí někde uvnitř a já myslím, že je strašně důležité si toto uvědomit, a že
je důležité bojovat se světem, který se snaží tyto základní hodnoty relativizovat. A jestli
se to daří nebo nedaří: je samozřejmě věc druhá, /.../ že je strašně důležité na
Vánocích, aby si lidé položili otázku: proč vlastně jsou takoví o Vánocích. Proč to
dělají. Proč i lidé, kteří nevěří, najednou se snaží: jakoby zpřítomnit tu existenci - když
to zjednoduším - lásky v těch konkrétních skutcích. Já si myslím, že mj. to dělají proto,
že jim prostě je dobře, že tam je i ten maličký prvek sobectví. /.../ je důležité, aby si
také lidé položili otázku proč koncentrovat tento životní postoj, který najednou činí
život lepším, proč ho koncentrovat do jednoho dne v roce.“ Jiří Menzel: „Máte úplně
pravdu, že křesťanství jaksi žijeme v něm a díky němu vlastně jsme se tady navzájem
v Evropě ještě nesežrali, ale ten cit víry upadá a já nevidím nikde, čím by se mohl
posilovat. Rozumíte: naši dědečkové, pradědečkové chodili každý týden do kostela,
kde jim pan farář řekl, co je a co není dobře jo. /.../ nevidím nikde žádnou sílu, která
by v lidech pomáhala tuhle víru hledat.“ Lux: „Já jsem přesvědčen, že v každém
člověku to dobro prostě je, že každý člověk je vlastně jako onen obraz, který je více
nebo méně zapatlán nějakým blátem, a že každý člověk podvědomě prostě usiluje o to
dobro, i když si to svědomí hladí, nějak si ho dává do uvozovek atd. a myslím si, že je
velmi důležité, aby spíš se hledal způsob: jak povzbudit ty, kteří ne jenom věří, ale kteří
prostě respektují určité hodnoty, určitý řád a nezastupitelné místo prostě tady má
rodina a Vánoce také jsou připomínkou rodiny. Rodiny, teď myslím úplné rodiny. A
kde jinde by lidé měli získávat ono zakořenění, onen pohled na svět, ony hodnoty, než
ve fungující rodině a proto si myslím, že je i zodpovědnost státu, teď abych mluvil také
trochu za svou zodpovědnost jako člena vlády, aby se hledal způsob, jak více podpořit
rodiny, kde je to místo, kde se ty hodnoty tvoří, respektive předávají a tady si myslím,
že je třeba určité vynalézavosti.“ „Protože já jsem přesvědčen, že každý člověk má v
sobě touhu nějak vykoupat svoje srdce v nějaké každodenní maličkosti něčeho dobrého
a tady je na lidech, aby uměli být pozorní. Já si myslím, že to nejsou nějaké velké věci,
které je třeba vykonat, ale že je to ta obrovská suma těch drobností. Nejenom podání
421
židle, otevření dveří, ale drobností.“ „Já si myslím, že stát, ale hlavně politikové,
abychom ten stát neodosobňovali, že musí prostě, ať se jim to líbí nebo nelíbí, musejí
jít prostě příkladem. Jestliže oni nesou tady nějakou zodpovědnost, mj. také
zodpovědnost za to, aby hodnoty nezmizely ve společnosti, tak oni sami je nemohou
prostě relativizovat, protože pak: abychom se dožili např. toho, že jak vidíme např.
často ve světě businessu, že prostě poctivost se nevyplácí, že jako ten, kdo dodržuje
pravidla, tak najednou jakoby je v roli hlupáka a to cítíme, že prostě je něco
nedobrého.“ „Já myslím, že klíčové je, že prostě život kolem nás není možné prostě
vtěsnat jenom do ekonomických kategorií a my o tom vedeme - řekl bych - stálou
diskusi ve vládě, a že jestliže proběhla nějaká ekonomická transformace nebo máme
pocit, že proběhla, a že je u konce, tak si myslím, že se stejnou intenzitou a se stejným
úsilím je třeba se věnovat těm věcem, které (ji, PA) prostě přesahují.“ 982
Klaus: „Důraz na vydělávání peněz: no nepochybně vydělávat peníze, nebo-li
pracovat a být za to odměňováni, to samozřejmě musíme, ale já bych neviděl tak černě
tu naši realitu, protože takový ten charitativní pohled na svět, to kolik se tady vynořilo
organizací, institucí charitativního, nadačního apod. charakteru: já myslím, že nebyl
rok, kdy by politikové a mohu-li mluvit za sebe: byli vícekrát v nejrůznějších
charitativních institucích atd., čili já myslím, že ta společnost naše si tuto druhou
stranu uvědomuje a čím více je nám připomínána, tím lépe.“ Moderátor diskusního
pořadu se českého premiéra táže: Nedopustili jsme se obrovského omylu, když jsme z
člověka udělali „jenom tvůrce zisku“? VK: „Ale já myslím, že nic takového se u nás
snad pro Bůh nemohlo stát /.../.“ 983
JL: „Já jsem přesvědčen, že dnešní lidé nejsou o nic horší než ti minulí, dnešní
mladí lidé nejsou o nic horší než (jejich, PA) předchůdci ve dvou, třech generacích
nazpátek. Co ale myslím, že je jiné: je ta situace. V dnešní době se hodnoty více
relativizují než v minulosti. V dnešní době je více pokušení. Ono totiž být ctnostným,
982
983
422
když není pokušení: není žádné hrdinství, není žádný výsledek nějaké síly, ale já si
myslím, že právě v dnešní době, kdy je tady množství aktivit, množství aktivit dobrých,
množství aktivit špatných, je třeba nejenom držet palce těm mladým lidem a zvláště si
myslím, že jde o mladé lidi, aby to prostě zvládli, ale posilovat instituce a hledat
způsob, jak podpořit ty skupiny lidí, které mohou v tomto podpořit, ať už to jsou
charitativní, tak jak bylo řečeno, ale jsou to samozřejmě i další /.../. Já si myslím, že
ten prvek individualismu je silnější (než kdysi, PA). Možná se někde projevuje tím, že
lidé jsou sobečtější, ale já přesto to nevidím jako definitivní: je to nějaký vývoj. Já
dokonce skoro bych chtěl omlouvat především ty mladé lidi, že najednou prostě a já
vnímám tu změnu po listopadu, že se jim prostě otevřelo množství aktivit a zvlášť ti,
kteří prostě nejsou někde zakotveni v nějaké rodině a jinde, tak prostě v tom plují ode
zdi ke zdi a samozřejmě ten prvek onoho slůvka já, které jakoby se vyslovuje stále
častěji: prostě tady existuje, ale já prostě cítím nebo vnímám, že není možné se s tím
smířit, že je důležité usilovat o změnu nejenom těch podmínek, ale i o změnu postoje
těch konkrétních lidí. Tady na jedné straně jistě má svoji zodpovědnost stát, ale já si
myslím, že to prostě nestačí, že se to nedá nadirigovat, že se to prostě nedá definitivně
říci. Já jsem přesvědčen, že má-li se ten svět kolem nás změnit k lepšímu a já jako
člověk žádnou menší ambici nemám a myslím, že je to důležité, že lidé mají mít nějaké
cíle, nějaké ambice, tak to nemůže být nějaký dekret někoho, ani pana presidenta.
Prostě musí to být - řekl bych - suma každodenních maličkostí konkrétních lidí. Jeden
příklad hovoří o tom, že atomová bomba je schopna změnit velkou část světa a přesto
má zárodek v nepatrném atomu. Chceme-li my proměnit svět kolem nás a já si myslím,
že mnozí nebo většina, že chceme, pak to je suma každodenních drobností a to je věcí
všech lidí. Všichni lidé u nás ovlivňují ty věci veřejné, nechci říkat politiku, ale ty věci
veřejné. A právě ty zkušenosti, ty postoje konkrétních, živých lidí v naší zemi, prostě o
tomto rozhodují. A jestliže dneska ono slůvko JÁ je stále častější, tak si myslím, že je
důležité podporovat ty aktivity, kde to slůvko není na prvním místě a tady si myslím, že
samozřejmě my také za sebou neseme určité dědictví těch 40-ti let, kdy ve skutečnosti,
byť to bylo přitlumeno, ale lidé byli vedeni k určitému sobectví, k určitému odosobnění,
k určitému vykořenění z rodiny, z tradice atd., právě proto, aby byli snáze
423
ovladatelnější. A teď prostě najednou jakoby jsou příliš zranitelní.“ „A tu
zodpovědnost, abychom byli i v televizi konkrétní, prostě mají i masmedia, protože
jestliže dříve naši dědové, naši otcové žili v době, kdy měli zlomek dnešních informací,
tak to měli, když bych řekl snazší, možná to není to správné slovo, ale prostě neměli
takovou škálu možností, informací, návodů atd. Kdežto dnešní mladí lidé jsou prostě
vystaveni obrovskému působení informačního toku a jestliže vy říkáte, že v Ostravě
něco udělali nějací rodiče 984, možná že před padesáti, sto lety, to udělali také, ale
jenom ti ostatní to nevěděli. Tzn. ta suma informací, kterou dneska máme, samozřejmě
ovlivňuje také a takže nejenom politikové, nejenom vláda, nejenom umělci, ale prostě
média a ti, kteří za ně nesou zodpovědnost /.../.“ 985
Sexuální výchova na školách. JL: „Já myslím, že je velmi důležité, aby se o
těchto věcech hovořilo. Chtěl bych jasně říci, že dle mého názoru tu základní
odpovědnost za výchovu má rodina. To z ní nelze nějakým způsobem sejmout, ale ani
nijakým způsobem zpochybnit.“ Lze tedy sexuálně vychovávat děti a mládež na
základní škole? JL: „Samozřejmě záleží v jaké úrovni, ale já jsem přesvědčen: že ano.
Nemyslím si, že by měl být nějaký samostatný předmět sexuální výchova, známkování,
ale v rámci stávajících předmětů hledat způsob podle samozřejmě věku atd., jak
zprostředkovat tyto informace: si myslím, že je velmi důležité.“ „Já si myslím, že
otázka vůbec sexuality, sexuálního života, je ve své podstatě pozitivní věc a v případě,
že děti dostávají jenom znamínka mínusová, prostě negativní informace, si myslím, že
je to také špatně. Já souhlasím s tím, že je třeba, aby měli varování před zneužitím,
před nějakými trestnými činy atd., ale aby měli dostatek informací, ale myslím si, že by
měli mít také dostatek informací o tom, že tato věc patří k životu, že je to věc nádherná,
a že obohacuje život a zvláště obohacuje partnerský vztah a ideální je to, když je tento
vztah trvalým, tzn. v manželství a já jsem přesvědčen, že dříve tyto informace, nebo
mnoho těchto informací dostávali děti i docela přirozeně, protože děti viděly, jak se
984
Režisér Jiří Menzel hovořil o případu, kdy ostravští rodiče dali schválně své dítě do nemocnice jenom proto,
aby si mohli užívat na Vánoce a na Silvestra.
985
424
rodí a umírají zvířata, jak se také rodí a umírají lidé. Svět je trochu jiný a proto chci
říci, že je důležité, aby tuto informaci dostali v nějaké pozitivní formě.“ 986
Rozvody. JL: Zkrátka „já nesouhlasím s tím, aby se otázka manželství zúžila,
nebo tento pohled aby se zúžil, na ekonomickou záležitost /.../ prostě řekněme si: kolik
máme peněz /.../ a pak se rozdělíme. To se mně zdá, že by byl chabý základ nějakého
vztahu, který má šanci dát vyrůst rodině a také zaručit výchovu dětí atd.“ „Já si prostě
myslím, že manželství by nemělo vznikat na smluvním základě tohoto typu majetkového
(smlouva o majetku, PA).“ „Já myslím, že nelze rozvody zakázat. Když dva lidé spolu
prostě neumí žít, nechtějí žít, tak je k tomu nikdo nedonutí, žádný zákon, ale myslím si,
co je důležité, aby v této normě byla garantována především práva a jistoty dětí,
vzešly-li z tohoto manželství a v případě, že někdo se chce rozvést - řekl bych jednostranně a to je vždycky sporné, tak aby určitá zodpovědnost i zodpovědnost
ekonomická za studie atd., aby prostě byla jasně deklarována.“ 987
Podpořil byste zákon o euthanasii? JL: „Ne.“ „Já jsem přesvědčen, že život je
dar, a že je třeba ho respektovat: proto jsme proti trestu smrti, ale také proti
euthanasii.“ „Nevím, co je přesná specifikace, nevím, jak zabránit zneužití a já jsem
přesvědčen, že k životu patří radost a bolest a křesťan je realista a toto ví.“ 988
Josef Lux: „Já bych chtěl říci, že ona přítomnost lidí, křesťanů, kteří přinášejí
něco pozitivního“ 989 naší společnosti je nezastupitelná. „Jsem přesvědčen, že každý
moudrý stát prostě vnímá určité pozitivní působení církví, křesťanů ve společnosti a
byl by pošetilý, kdyby ho neviděl a je v zájmu - řekl bych - všech lidí nějakým moudrým,
986
987
988
989
Lux dále cituje zprávu CNN o americkém pilotovi jménem Scott O'Grady, kterého sestřelili Srbové nad
Bosnou 2. června 1995. Po šesti dnech se jej podařilo zachránit (8. 6. 1995). První slova, která pronesl po svém
návratu na italskou vojenskou základnu byla, že poděkoval Bohu za svou záchranu.
425
rozumným způsobem tyto vztahy uspořádat.“ 990
Legendární debata známého česko-italského filosofa-sociologa Václava
Bělohradského s Josefem Luxem z června 1995. Bělohradský hájil právo na absolutní
svobodu státu, která je prý ńad Bohem´ a jakoukoliv křesťanskou etikou. Byl pro
antikoncepci, pro potraty, pro euthanasii atd. Dle jeho mínění musí být nadřazeno
právo státu stanovovat si jakékoliv zákony nad přirozené právo
991
. Když si tedy
v demokratickém systému vládnutí odhlasují poslanci např. nařízení o legálnosti
vraždy: tak to prostě ´musí´ dle pana Bělohradského respektovat i církev. Bělohradský
samozřejmě neopomenul zkritizoval papežovy encykliky 992, které byly s tímto jeho
pomateným principem ´vlády lidu´ v rozporu, neustále se snažily demokracii
opravovat podle ńějakých´ Božích zákonů tzv. starých přes 2000 let a v současnosti
již tzv. ńeodpovídajících´ potřebám ´moderní společnosti´. Josef Lux s podobnými
tezemi nesouhlasil, i když v samotné diskusi volil proti razantnímu Bělohradskému
především mírná slova: „Encyklika nepochybně nezakazuje. Encyklika říká: co je
dobré a co je špatné. Prezentuje určitý názor. Určitý názor, který je zakotven v
morálním kodexu, je zakotven v hodnotách, které stály u kolébky lidstva jako takového.
A já si myslím, že nepochybně každý člověk má svoji svobodu, svobodu, která má svoji
svrchovanost, ale svoboda každého člověka končí tam, kde by narušil svobodu někoho
jiného a v tomto smyslu - já jsem křesťan - a já cítím, že poznání a zodpovědnost,
kterou křesťané poznali, protože víra je dar, kterou také dostali, že musí nebo chtějí-li
uplatnit také vůči sobě, vůči svému chování, ale křesťan přece je tolerantní ke svobodě
druhého.“ „Pane profesore (Bělohradský, PA) já jsem pečlivě studoval, protože jsem
se připravoval na tuto diskusi, vaše práce o legitimitě a legalitě a toto napětí, které
990
11. 6. 1995, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Václav Bělohradský.
991
Přirozené právo (lex naturalis) - většinou nepsané právo, které má přednost a je nadřazeno právním nárokům
státu. Pojem přirozené právo označuje celý právní řád nebo jednotlivá práva, svobody atd., které platí nezávisle
na vůli zákonodárce, státu, nadnárodní moci a jsou většinou dána přímo Bohem (Boží zákon - lex divina),
společností a lidskou přirozeností (ius naturale), rozumem (ius rationale).
992
Papežova encyklika - obecně otevřený dopis papeže biskupům nebo všem věřícím, který řeší důležité aktuální
otázky spojené s církví, vírou a stavem společnosti.
426
existuje, o které vlastně opíráte - řekl bych - legitimitu disentu mj. v různých pracech a
teď vlastně vy totéž byste chtěl upírat církvím
993
. Samozřejmě, že církev, její
představitelé, říkají svůj názor, říkají opřeni o svoji tradici, opřeni o Evangelium 994,
opřeni o hodnoty, které křesťanství v sobě nese, Svatý otec (papež, PA) opřen o svoji
autoritu říká: co je dobré a co je špatné, ale to neznamená, že by těm druhým to měl
nadiktovat. To neznamená, že by tady měly být zákony, kde by se všichni lidi nahnali
do nějakého ghetta 995, které by říkalo: ano toto dělejte. Svatý otec svoji autoritou a
představitelé církve říkají svůj názor na některé věci kolem nás, jestli jsou dobré nebo
nikoliv. A jak už jsem hovořil o tom: otázka politiky je přeci jenom trochu něco jiného,
otázka křesťanské politiky také trochu něco jiného. Jestliže politikové přesvědčí svými
názory ostatní o některé věci, stane-li se ten názor většinovým, stane se nepochybně i
zákonem, nebo bude vyjádřen zákonem. Nestane-li se tak, platí zákony, které jsou. A já
jsem přesvědčen, že jeden ze základních prvků křesťanství je respekt ke svobodě
druhého. Že je to tolerance.“ 996
JL: „Já rozumím křesťanské politice toliko jako osobní angažovanosti křesťanů
v politice. Nic víc, ale také nic méně. A křesťanská politika je něco jiného než církve,
něco jiného než církevní autority. Církve jsou někde mimo strany atd. Říkám to jenom
pro pořádek této diskuse. KDU-ČSL je moderní politickou stranou, která staví na
křesťanských hodnotách. Považuje tyto hodnoty za důležité, protože jsme si vědomi, že
na těchto hodnotách stojí evropská tradice, kultura a civilizace a nepochybně tyto
hodnoty jsou důležité nejenom pro lidi, kteří chodí do kostela, ale i pro ostatní.“ 997
993
Lux opravdu použil již v 90. letech 20. století výraz disent pro postavení církve ve společnosti, čili odboj vůči
nové totalitě.
994
Evangelium - text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista; obecně mj. biblický Nový
Zákon.
995
Ghetto - obecně lokalita, městská čtvrť, tábor atd., kde jsou soustředěni lidé stejného vyznání nebo
národnostní příslušnosti, rasového původu atd. To vše buď svobodně nebo nedobrovolně-pod nátlakem.
996
11. 6. 1995, 7 čili Sedm dní, TV Nova, Josef Lux a Václav Bělohradský.
997
® © L. P. 2009-2010 Mgr. Radek Přepiora: Otcové zakladatelé české Liberálně-konzervativní politiky: Velký ekonom Václav K

otcové zakladatelé české liberálně-konzervativní politiky

Transkript

Podobné dokumenty

62-0601 Zastat se Ježíše Size: 542.7kb Last

XX. KONGRES ODS

XIX. KONGRES ODS

Stáhnout jako PDF - Pojistné rozpravy

137 praxe – inspirace – konfrontace

Guru nového věku

Broumovské noviny

zde - CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou