DTI pyridiny
Transkript
AMPEROMETRIE Princip: Na pracovní elektrodu se vkládá konstantní potenciál, při kterém dochází k elektrochemické přeměně analytu (oxidaci nebo redukci). Měří se proud protékající článkem v závislosti na čase. Velikost proudu v přítomnosti analytu je přímo úměrná jeho koncentraci. Instrumentace: stejná jako pro polarografii a voltametrii. Amperometrické Amperometrické detektory voltametrické (polarografické) cely speciální konstrukce používané pro určité účely: 1. Detekce látek v proudících kapalinách použití v průtokových analytických metodách a v kapalinové chromatografii sleduje se časová závislost proudu hodnota vloženého potenciálu je volena zpravidla tak, aby elektrodou tekl v přítomnosti analytu limitní proud 1 2. Detekce plynných látek - amperometrická čidla Clarkova typu Stanovení O2 v kapalinách a plynech 1,5 V µA-metr O2 + 4H+ + 4e- → 2H2O elektrolytický proud je přímo úměrný koncentraci O2 ve vzorku roztok KCl Ag anoda permeabilní membrána Pt katoda Pt katoda film roztoku KCl permeabilní membrána Stanovení dalších plynných látek - SO2, NOx, Cl2 … Selektivita je řízena materiálem membrány, složením elektrolytu, pracovním potenciálem atd. Detekční prvek v biosenzorech O2 analyzované prostředí 3. Amperometrické biosenzory stanovení glukózy v krvi Modifikované čidlo Clarkova typu: 2e O2 + 2 H+ + 650 mV vs. Ag/AgCl pracovní elektroda H2O2 vnitřní perm-selektivní membrána O2 + glukóza glukózoxidáza glukonolakton + H2O2 vnější krycí membrána O2 glukóza analyzované prostředí Registrovaný proudový signál je úměrný koncentraci glukózy. Titrace s polarizovatelnými elektrodami 2 Amperometrické (polarometrické) titrace Princip: Měří se změny proudu mezi indikační (polarizovatelnou) a referentní elektrodou při konstantním napětí v závislosti na objemu přidávaného odměrného činidla. Podmínka: alespoň jedna z reagujících látek musí být elektrochemicky aktivní. Použití: srážecí, komplexometrické a redoxní titrace. Schéma zapojení pro amperometrické titrace: B – zdroj napětí P – potenciometr G – galvanometr V – voltmetr Titrační křivky a – redukovatelná látka (Pb2+) titrovaná neredukovatelnou (SO42-), b – neredukovatelná látka (SO42-) titrovaná redukovatelnou (Pb2+), c – obě redukovatelné (Pb2+ titr. CrO42-), d – oxidovatelná látka (I-) titrovaná redukovatelnou (Hg2+), e – směs Pb2+ a Ba2+ titrované CrO42-, f – AsO43- titrované I- při Ilim(I2) g – neredukovatelná látka titrovaná EDTA ( Hg0 + Y4- → HgY2- + 2e- ) Biamperometrické titrace Princip: Rozdíl potenciálů mezi dvěma polarizovatelnými (Pt) elektrodami je udržován na konstantní hodnotě (10 až 100 mV). Měří se proud procházející elektrodami v závislosti na objemu titračního činidla. Podmínka: Aby mezi elektrodami procházel proud, musí v roztoku být přítomny současně oxidovaná i redukovaná forma analytu a redoxní reakce musí být reverzibilní. Schéma zapojení pro biamperometrické titrace 3 Biamperometrická titrace Fe2+ roztokem MnO4– počátek titrace 50% ztitrováno ekvivalence přetitrováno Biamperometrická redoxní titrace Fe2+ roztokem Ce4+ počátek titrace Fe2+→ Fe3+ Fe3+→ Fe2+ 50% ztitrováno Fe2+→ Fe3+ Fe3+→ Fe2+ Ce3+→ Ce4+ ekvivalence Ce3+→ Ce4+ Fe3+→ Fe2+ Ce4+→ Ce3+ přetitrováno Ce3+→ Ce4+ Biamperometrická srážecí nebo komplexometrická titrace formy Red1 elektroinaktivním činidlem (např. K4[Fe(CN)6 ] + Zn2+): počátek titrace 50% ztitrováno ekvivalence Titrační křivky při srážecí nebo komplexometrické titraci činidlem: (a) – elektroinaktivním (b) – elektroaktivním přetitrováno 4 Bipotenciometrické titrace Princip: Dvě stejné polarizovatelné elektrody (nejčastěji Pt) jsou polarizovány konstantním proudem (obvykle 1% Ilim). Měří se potenciálový rozdíl (napětí) mezi elektrodami v závislosti na objemu přidávaného titračního činidla. Schéma zapojení pro bipotenciometrické titrace: B – baterie o napětí 2 až 120 V R – odpor (řádu MΩ) V – voltmetr Bipotenciometrická titrace Fe2+ roztokem MnO4– počátek titrace 50% ztitrováno ekvivalence přetitrováno Bipotenciometrická redoxní titrace, při níž analyt i titrační činidlo jsou elektrodově reverzibilní (např. Fe2+ + Ce4+): počátek titrace Fe2+→ Fe3+ Fe3+→ Fe2+ 50% ztitrováno Fe2+→ Fe3+ Ce3+→ Ce4+ Fe3+→ Fe2+ ekvivalence Ce3+→ Ce4+ Fe3+→ Fe2+ Ce4+→ Ce3+ přetitrováno Ce3+→ Ce4+ 5 Potenciometrické titrace za konstantního proudu Princip: Indikační polarizovatelná elektroda se polarizuje konstantním proudem mnohem menším, než je limitní proud titrované látky. Měří se potenciál indikační elektrody vzhledem k referentní v závislosti na objemu titračního činidla. Schéma potenciometrického zapojení s jednou polarizovatelnou elektrodou Titrační křivka redoxní titrace za potenciometrické indikace s jednou polarizovatelnou elektrodou Elektrogravimetrie a coulometrie Jsou to elektroanalytické metody, při nichž dochází v důsledku elektrolýzy probíhající na pracovní elektrodě ke kvantitativní přeměně analytu přítomného v elektrochemické cele: elektrogravimetrie - analyt je stanoven z hmotnosti látky vyloučené na pracovní elektrodě, coulometrie - analyt je stanoven z velikosti náboje prošlého elektrodou. 6 Společ Společné vlastnosti metod kvantitativní přeměna analytu a) vyčerpávající elektrolýzou (oxidace či redukce) b) chemickou reakcí s látkou vznikající elektrolyticky na elektrodě vztah mezi hmotností látky a nábojem spojeným s její elektrochemickou přeměnou (oxidací či redukcí) – Faradayův zákon m= m - hmotnost přeměněné látky (g) M - molekulová hmotnost látky (g mol-1) Q - náboj prošlý elektrochemickou celou (C) M M It Q= zF zF pracovní elektrody – velkoplošné, Pt síťka či plech, rtuťová "louže" pomocné elektrody – Pt, C (oddělené od pracovního prostoru cely) základním transportním mechanismem analytu k elektrodě – konvekce metody lze považovat za absolutní, tj. nevyžadují kalibraci při coulometrii musí elektrolýza probíhat se 100% proudovou účinností Účinnost elektrochemické elektrochemické reakce Účinnost elektrolýzy (proudový výtěžek): QA QA = Q QA + QZ QA – elektrický náboj spotřebovaný na přeměnu analytu QZ – elektrický náboj spotřebovaný na elektrolýzu rozpouštědla, nečistot, nabíjení elektrody … Příklad: Elementární jod vzniká oxidací z vodného roztoku jodidu draselného: 2I → I2 + 2e– – 4 Byl změřen náboj prošlý při elektrolýze: 8,04 · 10 C. Množství jodu stanovené následně titrací odměrným roztokem thiosíranu sodného bylo 0,239 mol. Určete elektrolytickou účinnost oxidace jodu. Řešení: Na oxidaci 1 molu jodu se spotřebují 2 moly elektronů, tj. náboj 2 · (6,022 045 ·1023 ·1,602 189 ·10-19) = 2F = 2 · 96 484,56 = 192 969,12 C. Na oxidaci 0,239 mol jodu se spotřebuje náboj 0,239 · 192 969,12 = 46 119,62 C Faradayická účinnost oxidace je Q faradayick ý Qcelk ⋅ 100 = 46119 ,62 ⋅ 100 = 57,36 % 80400 7 Podmínky pro splnění 100% účinnosti: materiál pracovní elektrody složení základního elektrolytu, rozpouštědlo atmosféra (kyslík) geometrické uspořádání článku, proudová hustota na pracovní elektrodě, způsob a intenzita míchání roztoku způsob oddělení procesů na pracovní elektrodě a protielektrodě Materiál elektrody Platinová elektroda: Pt2+ + 2e ⇔ Pt (Eo = 1,2 V) v prostředí komplexotvorných látek (např. chloridů): PtCl4 + 2e ⇔ Pt + 4Cl– 2- (Eo = 0,7 V). Rtuťová elektroda: Hg22+ + 2e ⇔ 2 Hg (Eo = 0,799 V) Rtuti jako anody lze použít do potenciálu +0,6 V (vs. SHE) v kyselém a +0,1 V v alkalickém prostředí. Uhlíkové elektrody (pastová, pyrolytický a skelný uhlík) Zlatá, stříbrná, palladiová aj. – pro speciální účely Složení základního elektrolytu – rozpouštědlo Voda na katodě: 2H+ + 2e → H2 na anodě: 2H2O – 4e → 4H+ + O2 Závislost potenciálu na pH pro rozklad vody při 25°C a tlaku 101,325kPa. 2 Voda bude stálá v oblasti vymezené přímkami 1 Er = –0,059 pH 1 2 Er = 1,23 – 0,059 pH Oblast je však ve skutečnosti větší o hodnotu příslušného vodíkového a kyslíkového přepětí. 8 Rozpuštěný kyslík na katodě: O2 + 2H+ + 2e ⇔ H2O2 (Eo = 0,68 V) H2O2 + 2H+ + 2e ⇔ 2H2O Reakci lze zabránit probubláním roztoku inertním plynem. Geometrické uspořádání článku Velikost povrchu pracovních elektrod se volí tak, aby se dosáhlo maximální účinnosti v rozsahu použitých proudových hustot a při krátkém čase elektrolýzy co největší plocha elektrody co nejmenší objem analyzovaného roztoku co nejúčinnější transport (míchání) protielektroda co nejdále pod pracovní elektrody (v odděleném prostoru) referentní elektrody v těsné blízkosti pracovní elektrody Oddělení procesů na pracovní elektrodě a protielektrodě mechanické oddělení pomocné elektrody od elektrody pracovní (diafragmou, fritou) přídavkem vhodného elektrolytu, který na elektrodě reaguje později než látka stanovovaná, avšak dříve než vznikne nežádoucí rušivá reakce Všeobecně se používá oxidačních činidel jako katodových depolarizátorů – (NO3 ionty) a redukčních látek (hydrazin, hydroxylamin) jako anodových (zejména v prostředí HCl, neboť zabraňují vzniku halogenů na Pt a Ag elektrodách). NO3 + 10 H + 8 e ⇔ NH4 + 3 H2O – + + N2H5 – 4 e ⇔ N2 + 5 H + + 9 Elektrogravimetrie a coulometrie za konstantní konstantního potenciá potenciálu Tříelektrodové zapojení elektrochemického článku: B - zdroj napětí ( např. 6V baterie) R – reostat (10 Ω) Pt - pracovní (-) a pomocná (+) elektroda referentní SCE s kapilárním kapalinovým spojem B Konstantní potenciál pracovní elektrody je udržován potenciostatem, elektrolýza se provádí obvykle při takovém potenciálu, při němž teče elektrodou limitní proud oxidace (redukce) analytu. Potenciostatická elektrolýza se používá pro selektivní stanovení látek (dělení směsí). Polarizační křivky při potenciostatické elektrogravimetrii a coulometrii: I I (0) I (t1) I (t2) oxidace analytu na pracovní elektrodě oxidace dalšího depolarizátoru t=0 t1 t2 t→∞ potenciál elektrolýzy E katodická reakce na pomocné elektrodě Příklad: Určení konstantního potenciálu Pt-elektrody pro coulometrickou redukci Cu2+: Cu2+(aq) + 2 e → Cu(s) +E O2 H2O E°O2/ H2O = 1,229 V Potenciál pro kvantitativní redukci Cu2+ (99,99% Cu2+ se zredukuje na Cu): E = E °Cu2 + /Cu + Cu2+ Cu E°Cu2+/Cu = 0,324 V [ 0,059 log Cu2+ 2 ] Na konci elektrolýzy: [Cu2+] ≤ 10-4 [Cu2+]0 H3O+ H2 E°H3O+/H2 = 0,00 V Potřebný potenciál elektrody: 0,059 E = E °Cu2 + /Cu + log10 −4 [Cu2+ ]0 2 Např. pro [Cu2+]0 = 1·10-4 mol/l: E ≤ 0,088 V -E 10 Potenciál pracovní elektrody pro kvantitativní a selektivní vyloučení kovu Mz+ + ze ⇔ M se určí z Nernstovy rovnice: sníží-li se původní koncentrace cin kationtu během elektrolýzy o 4 řády, tj. na 0,01% původní hodnoty (cfin = 10–4cin), potenciál pracovní elektrody se posune ve směru negativním o interval ∆E: ∆E = Ein − E fin = RT c 0,059 ln - 4in = 4 ⋅ zF 10 cin z pro 25°C tj. ∆E = 0,236 V pro z=1 ∆E = 0,118 V pro z=2, … Selektivní vyloučení jednoho kovu ze směsi více kovů: elektrolýza při vhodně zvoleném konstantním potenciálu pracovní elektrody: na konci elektrolýzy pozitivnějšího kationtu bude potenciál Efin,1 ≤ E01 + log (10–4 cin,1) + η1 (η – přepětí) a pro počátek elektrolýzy druhého (negativnějšího) kovu bude platit Ein,2 ≥ E02 + log cin,2 + η2 Prakticky se potenciál udržuje mezi oběma mezními hodnotami. úprava analyzovaného roztoku Elektrogravimetrie a coulometrie za konstantní konstantního proudu - elektrochemickým článkem teče konstantní proud - schéma zapojení elektrod: B B – zdroj stejnosměrného napětí (např. 12 V baterie) R – reostat (20 až 50 Ω) A – ampérmetr (0 – 3 A) V – voltmetr (0 –10 V) elektrochemický článek s pracovní a pomocnou Pt - elektrodou - elektrolýza za konstantního proudu není vhodná pro dělení analytů 11 Polarizační křivky s vyznačenou změnou potenciálu pracovní elektrody při galvanostatické elektrogravimetrii a coulometrii: oxidace analytu na pracovní elektrodě I t=0 oxidace dalšího depolarizátoru t1 t2 I (k) ∆E(0) katodická reakce na pomocné elektrodě t3 E I (a) ∆E(t2) ∆E(t3) Elektrogravimetrie Princip: analyt se selektivně a kvantitativně vyloučí jako pevná fáze (nejčastěji kovový povlak) na elektrodě a zváží se přírůstek hmotnosti elektrody (obvykle 0,1 až 0,2 g). Elektrody: Pt příp. slitiny Pt – Ir (5 – 10%) s drsným povrchem, C, Ag, Hg, Au aj. Winklerovy elektrody Fischerovy elektrody spirálová anoda síťková anoda se skleněnými tyčinkami síťková katoda síťková katoda Přesnost analýzy (0,1%) závisí na kvalitě povlaku na elektrodě (ovlivněna proudovou hustotou, Er, T, rychlostí míchání a složením elektrolytu). Kvalitu povlaku zhoršují: - vývoj vodíku - příliš velká proudová hustota (stromečkové shluky) - příliš malá proudová hustota (rekrystalizace) Praktické provedení: • míchání a zahřívání roztoku urychluje elektrolýzu (celková doba asi 1 hodina) • úplné vyloučení analytu se ověří kvalitativní reakcí v kapce analyzovaného roztoku • po zvážení se povlak z pracovní elektrody rozpustí - nelze rozpustit Au z Pt-elektrody - Sn, Zn tvoří slitinu s Pt ⇒ pokrytí Pt ochrannou vrstvou Cu před elektrolýzou 12 Elektrolytické vylučování iontů Podle vylučovacího potenciálu a podle přepětí vodíku na povlaku kovu lze kationty rozdělit na třídy: I. Kationty s pozitivním redox-potenciálem se snadno vylučují z kyselého roztoku na Pt i Hg-elektrodě (nejsnáze Ag, Cu). II. Kationty Cd2+ a Zn2+ se vylučují z alkalického prostředí, příp. z prostředí slabě kyselého, nejlépe však na poměděné Pt nebo na Hg-elektrodě. III. Triáda Fe, Co, Ni – se vylučují z alkalických roztoků komplexních iontů (amoniakálních, oxalátových) nebo z kyselého prostředí na Hg elektrodě. IV. Skupina Pb, Mn, Mo, V, U aj. - (ionty v různém mocenství) se mohou buď redukovat na nižší stupeň (rozpustné či nerozpustné sloučeniny, např. W,V) nebo tvoří povlaky oxidů na anodě (PbO2, Mn3O4, MoO3). Na Hgelektrodě se redukují na kov. V. Alkalické kovy a zeminy (Li, Na, K, Mg, Ca, Sr, Ba) a kovy snadno hydrolyzující (Ti, Al, Zr) – se ve vodném prostředí se na Pt nevylučují. Některé lze vyloučit na Hg-katodě. - - - 2- - 4- 3- 3- Anionty (VI.) – Cl , Br , I , S , SCN , [Fe(CN)6] , [Fe(CN)6] a PO4 se vylučují na Ag-elektrodě. Elektrolytické Elektrolytické dělení lení smě směsí - elektrolýza s Hg-katodou za konstantního potenciálu (∆E0redox ≥ 0,4 V). Po elektrolýze a oddělení se vyloučená složka převede zpět do roztoku (zřed. HCl, Hg(NO3)2 v HCl) Použití: 1 – nádobka • oddělení nepatrného množství analytu od nadbytku vedlejších složek 2 – rtuťová katoda 3 – kontakt 4 – magnetické míchadlo • předběžné rozdělení směsi analytů 5 – míchací tyčinka 6 – spirálová anoda (Pt, Ag) 7 – ref. elektroda (Ag/AgCl) Příklad: voltametrické stanovení Zn v Cd a jeho slitinách Vnitř Vnitřní elektrolýza - elektrolýza za konstantního potenciálu bez vnějšího zdroje napětí A Pt Fe CuSO4 Princip: - Pt katoda spojená nakrátko s anodou z vhodně zvoleného méně ušlechtilého kovu ponořeného do roztoku svých iontů, oddělení diafragmou - anoda musí mít negativnější Er než je potenciál vylučované látky na konci elektrolýzy a zároveň musí být pozitivnější než jsou vylučovací potenciály ostatních složek v roztoku (aby nedošlo k jejich rušivé elektrodové reakci) 13 Příklady použití vnitřní elektrolýzy: • Zn-anoda v roztoku Zn2+-iontů umožní vyloučení Ag, Bi, Cu, Pb, Cd. • Je-li třeba vyloučit selektivně Ag ze směsi Ag+ a Pb2+-iontů, lze použít anodu bismutovou, měděnou nebo olověnou. Pb Nevýhoda vnitřní elektrolýzy: poměrně malý potenciálový rozdíl mezi elektrodami – na něm závisí rychlost i dokonalost elektrolýzy Závislost Er redoxních párů kovový ion – kov na aktivitě kovového iontu Coulometrie Princip: analyt je stanoven z velikosti náboje prošlého elektrodou. Základní uspořádání coulometrie: potenciostatická coulometrie (přímá) amperostatická coulometrie (coulometrická titrace) analyt se přímo oxiduje či redukuje na pracovní elektrodě analyt kvantitativně reaguje s činidlem generovaným na pracovní elektrodě Potenciostatická Potenciostatická coulometrie Při elektrolytické přeměně analytu proud klesá exponenciálně s časem: It = I0 e–kt kde I0 – proud na počátku elektrolýzy k – koeficient přenosu hmoty k = AD/Vδ A – plocha elektrody D – difúzní koeficient V – objem roztoku δ – tloušťka difúzní vrstvy I0 proud It1 Celkový náboj Q je určen plochou pod It – t křivkou: It2 ∞ Q = ∫ It dt 0 Q zbytkový proud 0 t1 t2 čas 14 Doba elektrolýzy Analýza je ukončena v okamžiku, kdy sledovaný proud It klesne na zanedbatelnou hodnotu (např. sníží-li se původní koncentrace analytu během elektrolýzy o 4 řády, tj. na 0,01% původní hodnoty): It ≤ 10-4 I0 Dosazením do vztahu It = I0 e–kt a úpravou dostaneme pro minimální čas elektrolýzy vztah: 1 9,21 t = − ln(10 −4 ) = k k Doba analýzy se zkrátí, zvětší-li se k (= AD/Vδ): • co největší plocha elektrody • co nejmenší objem elektrolyzovaného roztoku • rychlé míchání roztoku Obvyklá doba analýzy: 30 - 60 min. Způ Způsoby zjiš zjištění elektrické elektrického ná náboje pomocí integrátorů celkový náboj Q (odečtení hodnoty Q z displeje) t pomocí přídavných chemických coulometrů (na stříbro, jod apod.) m =Q M zF integrací plochy pod i-t křivkou výpočtem z hodnot proudu zaznamenaných během elektrolýzy It = I0 e–kt nebo ln It = ln I0 – kt ∞ ∫ Q∞ = I0e −kt dt = o I0 k Instrumentace tříelektrodové zapojení pracovní elektrody: Pt síťka rtuťové dno („louže“) Ag (stanovení halogenidů) porézní uhlík (RVC) pomocné eldy: Pt drát, plíšek, spirála referentní: Ag/AgCl nebo SCE Platinová síťková a RVC elektrody 15 Příklady analýzy anorganických lá látek potenciostatickou coulometrií coulometrií Analyt Elektrodová reakce Elektroda Antimon Sb3+ + 3e → Sb Pt Arsen As3+ → As5+ + 2e Pt Kadmium Cd2+ + 2e → Cd Pt nebo Hg Kobalt Co2+ + 2e → Co Pt nebo Hg Měď Cu2+ + 2e → Cu Pt nebo Hg Halogenidy Ag + X → AgX + e Ag Železo Fe2+ → Fe3+ + e Pt Olovo Pb2+ + 2e → Pb Pt nebo Hg Nikl Ni2+ + 2e → Ni Pt nebo Hg Stříbro Ag+ + e → Ag Pt Cín Sn2+ + 2e → Sn Pt Zinek Zn2+ + 2e → Zn Pt nebo Hg – Oblasti využ využití ití potenciostatické potenciostatické coulometrie multisložková analýza (analýza slitin) např. slitina Ag, Bi, Sb a Cd na Pt-elektrodě (v 0,2M-H2SO4 při potenciálech +0,40 V, -0,08 V,-0,33 V a -0,80 V proti SCE) jaderný průmysl (stanovení U: UVI + 2 e → UIV na Hg katodě, stanovení Pu: PuIII → PuIV + e na Pt anodě) stanovení organických sloučenin (např. redukce nitrosloučenin, stanovení směsi trichloracetát + dichloracetát, ...) Amperostatická Amperostatická coulometrie Princip: (coulometrická coulometrická titrace) Na pracovní elektrodě se z pomocné látky P galvanostaticky se 100% proudovou účinností generuje činidlo X, s nímž analyt A reaguje na produkt Y: reakce na elektrodě: reakce v roztoku: Například: P ± ne → X A+X→Y 2 Br–→ Br2 + 2 e AsIII + Br2 → AsV + 2 Br– Činidlo je generováno tak dlouho, aby s ním analyt právě kvantitativně zreagoval, tj. byl jím ztitrován. V elektrochemické cele musí být vhodný indikační systém (např. fotometrický, elektrody pro potenciometrickou, amperometrickou, biamperometrickou indikaci aj.). 16 obsah analytu se určí pomocí Faradayova zákona z množství činidla vygenerovaného nábojem Q = I t a ze známé stechiometrie chemické reakce v roztoku. Ig Q 0 čas, t konec elektrolýzy Příklad: Oxidimetrické stanovení iontů Fe2+ titrací Ce4+- ionty 1 – počáteční stav 2 – mez 100% proudového výtěžku 3 – ekvivalence 4 – stav za bodem ekvivalence 5 – titrace bez přítomnosti Ce4+ - iontů na mezi 100% výtěžku Ig – generační proud elektroda: Fe2+ – e → Fe3+ Ce3+ – e → Ce4+ roztok: Fe2+ + Ce4+ → Fe3+ + Ce3+ Elektrody: pracovní – Pt-plíšek pomocná – Pt-plíšek nebo spirála oddělená diafragmou od roztoku analytu odvod inertního plynu přívod inertního plynu trubice zakončená fritou pomocná generační elektroda pracovní elektroda } indikační elektrody míchadlo 17 Příklady použ použití ití coulometrických titrací titrací Analyt Reakce na generační elektrodě kyseliny, S, C v ocelích i organických látkách (po 2H2O + 2e → 2OH + H2 - převedení na příslušné kyseliny) anorg. zásady, aminy H2O → 2H++ 1/2O2+ 2e Cl , Br , I , thioly, thiomočvina (argentometrie) Ag → Ag+ + e As3+, Sb3+, SO2, fenoly, thioly, nenasyc. slouč. ... 2Br → Br2 + 2e As3+, S2O32-, H2S, H2O (dle K.Fischera), kys.askorbová... 2I → I2 + 2e Fe3+,V5+,U6+... TiO2+ + 2H+ + e → Ti3+ + H2O - - - Ca2+, Cu2+, Pb2+, Zn2+... - - HgY2- + 2H+ + 2e → Hg(l) + H2Y2- (chelatometrie) Výhody coulometrických titrací: snadná titrace i těkavými a málo stálými činidly (Br2, Ti3+, Mn3+); činidla není nutno standardizovat (standardem je Faradayova konstanta); ve srovnání s klasickou volumetrií lze stanovovat nižší koncentrace analytů; metodu lze snadno automatizovat. Komerč Komerční coulometrické coulometrické analyzá analyzátory Automatický coulometrický titrátor Titrilog - stanovení malých koncentrací SO2, H2S a thiolů v plynech SO2 + 2H2O + Br2 → H2SO4 + 2HBr Relativní chyba ± 2% . 18 Coulometrický analyzátor SO2 podle Nováka - stanovení SO2 v ovzduší SO2 + I2 + 2H2O → H2SO4 + 2HI Množství I- úměrné SO2 se stanovuje oxidací na uhlíkových elektrodách (2,3): 2I- → I2 + 2e Registruje se proud. 1 – čištění roztoku od stop I4 – brání průniku I- od ref. katody (5) Mez stanovitelnosti: 0,04 mg SO2 / m3 vzduchu Coulometrický analyzátor vody metodou Karl Fischera Cou-Lo Compact GR Scientific Bedfordshire, UK Použití: stanovení malých množství vody v organických látkách Indikace ekvivalence: ACP Měřící rozsah: 5 ppm – 100 % H2O Princip: I2 + SO2 + 3 C5H5N + H2O + CH3OH ⇔ 3 C5H5NH+ + CH3OSO3– + 2 I(místo pyridinu lze použít např. dietanolamin příp. jiná báze) Analyzátor solí Model SAT-210, DKK-TOA Corporation, Japonsko stanovení: NaCl nebo chloridů Indikace ekvivalence: potenciometrická Rychlost analýzy: 25 s (1% standard NaCl) 19 Coulometrický analyzátor PCA firma Istran, Bratislava Stanovení: těžké kovy ve vodách (Ni, Cu, Cr, Pb, As…) anionty ve vodách (dusičnany, fosfáty, chloridy, jodidy…) kyseliny a báze rozpuštěný kyslík ve vodách vitamín C 20
Podobné dokumenty
Coulometrické stanovení kyseliny askorbové
objemu titračního činidla. Podmínkou průchodu proudu je, aby v roztoku byly přítomny obě
formy redoxního systému. Pokud je přítomna pouze jedna forma (např. začátek titrace) je
proud nulový. Maximá...
Polarografická analysa v metalurgii
ze silně kyselého prostředí 6 n HCl + NEUC1 při O V, kdež tvoří
vlniu reakce S n " — Sn", nebo se udržuje silně redukčními činidly
ve stavu Sn' a určuje, к rozlišení od iontů P b " а ТГ v l n KOEL
...
SÚBORNÝ REFERÁT Elektrometrické titrace se dvěma
[149]. Arsen byl titrován bud jako As(III) jodem nebo As(V) jodidem [150, 151]. Analysa
směsi A s ( I I I ) — S b ( I I I ) byla provedena titrací obou kovů jodidem v bikarbonátovém
prostředí a ve ...
Metody odměrné analýzy
s chelatonem (příp. jiným ligandem), ale pro
jejichž stanovení není vhodný indikátor
•komplexy analytu musí být stabilnější než komplex
s Mg2+ či jiným kovem
• k roztoku analytu nadbytek chelatonát...
One Click® stanovení vody
s podavačem vzorků s píckou bez zásahu
obsluhy. Opakovatelnost a efektivita se
významně zlepší a obsluha se zjednoduší, protože podavač Stromboli je plně
řízen titrátorem. Flexibilní metody umožňuj...
volumetrický KF titrátor
Vzorky, které neuvolňují snadno vodu nebo které vykazují boční
reakce, mohou být analyzovány pomocí homogenizéru nebo
externí extrakcí. Předdefinované metody, které spouštějí homogenizér
nebo nabíz...
Vizualizace módových polí v blízkosti normalizované frekvence
Ukazuje se, že telekomunikační a měřící vlákna lze sloučit do jednoho pomocí vlnového
multiplexu. Přírodní zákony, které jsou popsány v kapitole 2.2, dovolují ve vlákně vybudit
na vlnové délce λ = ...
PDF verze příručky ke stažení - Katedra analytické chemie
mávnutím ruky, nikdy nečichat přímo k nádobě
• Při manipulaci s látkami ve zkumavkách a nádobách udržovat ústí odvrácené od sebe i
od ostatních, přesvědčit se o nezávadnosti použitého nádobí
• Zvlá...
Obor: Biomolekulární chemie-revize - orion
molekulární biologie, výpočetní techniky, počítačového zpracování dat a informatiky. Studenti se naučí pracovat
s literaturou a výsledky presentovat písemnou i mluvenou formou a to i v jazyce angli...