Polarografická analysa v metalurgii
Transkript
Polarografická analysa v metalurgii JAROSLAV HEYROVSKY V posledním desetiletí velmi vzrostl počet pojednání o použití jpolarografické analysy v metalurgii. Dobrá třetina polarografické bibliografie, jež dnes Čítá přes 2000 statí, je věnována stanovení iontů kovů. Ačkoliv nelze v krátkosti vyznačit všechny obměny, jimiž se takovéto analytické předpisy vyznačují, pokusím se v hlavních ryeech vyložiti principy metalurgické polarografie, po dati význačné ukázky speciálních stanovení a vymeziti jejich po užitelnostК laboratornímu zařízení jest třeba automaticky registrující ho polarografu s příslušným náčiním.*) Jelikož v metalurgii nezá leží na milligramech materiálu, není zapotřebí speciálních polarografických nádobek na objemy roztoků pod 1 ml ia používá se, kde jen je možno, otevřených kádinek s obsahem 5—15 ml. Roztoky, které je nutno před analysou zbavit vzdušného kyslíku, chováme v nádobkách, prohublávaných dusíkem nebo vodíkem, a to buď v konických, nebo v nádobce J. V. A. N o v á k a (1) na eeriovou anaiyeu.*) (obr. 1). Tam, kde je třeba chovat zkoumaný roztok od děleně od velké rtuťové elektrody, hodí se nádobka K a l o u s k o v a (obr. 2.»j. Příprava roztoků jest rozmanitá a záleží na kovu a jeho slož kách, které chceme stanoviti. Rozpouštění odváženého vzorku (od 5 až do 500 mg1) děje se obvyklým »způsobem pomocí silných kyse lin, jichž nadbytek obyčejně odpaříme a pak teprve připravíme indifferentní elektrolyt; koncentrace složek jež chceme stanovit, má býti 5.10 - 4 až 10~° molární. Složení elektrolytu je přeeně stano veno, tak aby způsoboval dobře měřitelné diffusní proudy a poten ciály půlvln, jimiž stanovíme přítomné ionty; současně má zabrá niti splývání vln složek (t. z v. koincidencím) a potlačiti účinky složek, jež by při stanovení překážely. Tak na př. v rudách zhusta se vyskytující ее železo, měď a zinek eliminujeme použitím 1 n KCN jako indifferentního elektrolytu, abychom mohli ostatní slož ky stanoviti s patřičnou přesností. К určení mědi a zinku připravímeiroztok amoniakální, к určení železa citrátový či tartrátový.Pře vážně používáme roztoků alkalických, neboť v nich nedochází k ru šivému vylučování vodíku. Vedle amonikálního roztoku hodí se též roztok pyridinový, triethanolaminový, kyanidový, rhodanidový, fluoridový. Abychom potlačili maxima na polarografických křiv kách, přidáváme gelatinu* Úsilí p olarograf istů směřuje k tomu, aby připravili pro analysu roztok přímo ze vzorku způeobem co nej jednodušším a nejrychlejším, bez chemických operací jako jsou tavení a dělení pomocí srážení, filtrace, centrifugace а p., jež *) Dodává Zbrojovka-Brno, národní podnik, Praha XIII. Moskevská 659. 254 zdržují a snižují a n a l y t i c k o u přeenost. I d e á l e m je r o z p u s t i t odvá ž e n o u slitinu, její r o z t o k -doplnit na p ř e s n ě z n á m ý objem v h o d n ý m e l e k t r o l y t e m a alikvotní části t o h o t o r o z t o k u p o u ž í t к p o l a r o g r a fickému záznamu. 'Obr. 1. Nádobka J. V. A.Nováka na sériovou analysu, Obr. 2. Nádobka Kalouskova s oddělenou referentní elektrodou. J. V. A. N o v á к (3) a M. S p á 1 e n к а (4) ukázali na n ě k o lika p ř e d p i s e c h p o u ž i t e l n o s t t a k o v é h o p o s t u p u , jímž lze dojíti к p ř e s n ý m výsledkům za 10 m i n u t v p ř í p a d e c h , k d e by p o c h o d s g r a v i m e t r i c k o u n e b o v o l u m e t r i c k o u analysou trval n ě k o l i k dní. Z k o v ů lze polarograficky u r č i t p r a k t i c k y všechny (použijemeli p ř í p a d n ě i p o l a r o m e t r i c k é t i t r a c e , o níž b u d e z m í n k a p o z d ě j i ) , až na t a n t a l , z i r k o n a n ě k t e r é kovy vzácnych zemin. P ř e h l é d n ě m e si p o l a r o g r a f i c k o u s t a n o v i t e l n o s t k o v ů podle ř a d y jejich d e p o l a r i s a č n í c h p o t e n c i á l ů , t a k jak se jeví z h o d n o t jejich půlvln. P o z o r u j e m e , že p ř i p o t e n c i á l e c h negativnějších než — 1 , 5 V (od kalomelové e l e k t r o d y ) se vylučují k o v y l e h k é , neušlechtilé, (б h u s t o t o u m e n š í n e ž 5), p ř i positivnějších kovy t ě ž k é a to ěím je kov ušlechtilejší, tím positivnější je jeho vylučovací po tenciál. 255 Lithium, natrium a kalium se stanoví podle V. M a j e r a (5) ! v alkalických roztocích kvarterních basí ЩСНз)40Н nebo N(C2Hs)40H. Následkem nepříznivé koincidence půlvlnových po tenciálů iontů К a Na obdržíme polarograficky součet obou'.. К jejich rozlišení je nutno použít polarometrické titrace podle В.. S a n d b e r g a (6). Princip polarometrických titrací (7) spočívá v měření diffušního proudu hledané složky na př. iontů Pb při konstantním napětí (na př. 1,0 voltu). Odstraňujeme-li ionty Pb srážením v 50% alkoholu kyselinou sírovou, přidávanou z byrety (obr. 3), klesá diffusní proud úměrně koncentraci iontů Pb a v ekvivalenčním bodě je téměř nula. Podle I. M. К o 11 h o f f a (8) nalezneme tento bod přesně jako průsečík dvou přímek, z nichž jedna je prolo žena dvěma stanoveními diffusních proudů před dosažením ekvivalenčního bodu a druhá dvěma hodnotami po překročení tohoto bodu (obr. 4.). Též je možno přidávat obráceně do kyseliny sírové, která je v polarograf i cké nádobce, olovnatý roztok z byrety. Pak má ti tra ční diagram tvar obr. 5. Místo síranu lze též použít к tit racii Pb p ř i -IV Obr. 3. Zařízení pro polaromelrické titrace. Obr. 4 Polaromelrická titrační křivka; v byretě SU4ťi, v nádobce Pb". iontů Pb chrómami (9) za přítomnosti octové kyseliny. Ježto při napětí 1 voltu redukuje se jak chroman tak i ionty Pb , projeví se ekvivalenoní bod ostrým minimem, neboť v nadbytku iontů Pb či СЮ4 diffusní proud opět vzrůstá. Při této titraci obdržíme tedy diagram obr. 6. Chroman redukuje se však v kyselém pro středí i při potenciálu kalomeiové elektrody, takže obdržíme dif fusní proud iontů CrO/', když krá tee spojíme reservoir rtuťové kap kové elektrody s vedlejší kalom elovou elektrodou, jejíž nás o ska je ponořena do zkoumaného roztoku (obr. 3.). V tomto přípa4ě _1 Pb a CrO d jr РЬ ř i -IV při -17 / , , , , /, , . . , ml Pb" •Obr. 5. TitTační křivka, v byretě Pb", v nádobce S0 4 : t . Obr. 6. Titrační křivka, v byretě Cr04'\ v nádobce Pb" nepotřebujeme potenciometrického drátu, ani akkumulátoru a mů žeme měřit bez polarografu a galvanometru, zařadíme-li mezi kap kovou a kalomelovou elektrodu mikroampermetr. Titrační diagram při vnějším napětí rovném nule má tvar obr. 4, je-li v byretě roztok olovnatý a tvar obr. 5, je-li v byretě chroman. Polarometricky lze titrovat i složky, jež nejsou depolarisátory, jako SO4", PO,/74, jen když reagují s depolarisátorem (tedy s P b nebo s Bi O'). A. L a n g e r (10) navrhl titraci iontu Tli ionty fluoridovými, z nichž žádný není depolarisátorem. Úplné srážení iontů Th nám tu indikuje vlna redukce přidaných iontů N0 7 3, při napětí 1,5 V, která vzniká jen za přítomnosti vícemocných kationtů (Th"", Ať", UO2"). Jako depolarisátorů při polarometrických titracích užívá se vhodně též organických činidel, na př. dimethylglyoximu (na Ni ), «-nitroso-ß-naftolu (na Cu" , Co' 1 ), „oxinu" t. j . 8-hydroxy-chinolinu (na Mg , AI ", Cd"), kyseliny picrolonové (na Ca ), a salicylaldoximu (na Cu ). Polarometrické titrace mají ty výhody, že je lze provádět ve velkém zředěni, může být přítomno i více složek, a přesnost je větší než při odčítání (polarografických vln, t. j . 0,3% bez tlhermostatu proti 1% přesnosti obyčejné polarografie. Z uvedeného je patrno, že polarometrické titrace vhodně doplňují polarografickou analysu, a že otvírají nové pole analy tickému výzkumníotví. I. M. К o 11 h o f f, jenž je nazývá titracemi amperometrickými, přiznává jim stejné oprávnění jako titracím potencionietričkým. S a n ď b e r g o v a titrace iontu K* spočívá na jeho srážení dipicrylaminátem eodným v ústoiji o pH = 13, při 0°C. Tato látka •obsahuje šest skupin —NO2 z nichž každá spotřebuje к redukci 4 elektrony; způsobuje tedy značný diffusní proud a to při napětí J.,5 V, při čemž titrační diagram má tvar obr. 5. 257 vь A/WVWWWWVWVW^ и Obr 7. Derivační zařízení s kondensátorem. U alkalických zemin jsou polarografické vlny iontů Ba a Sr v roztoku kvarterních baisí dobře měřitelný, ale vlna Ca je ne přesně měřitelná protože tvoří vyeoké maximum a spadá ná: videlný diffusní proud. Ionty Mg " vůbec netvoří diffusní proud, neboť amalgáma vylučujícího se magnesia rozkládá vodu. Proto ke stanovení těchto iontů používáme 6 prospěchem titrací buď" s „oxinem" (11, 12) nebo, podle A. R i n g b o m a (13) fluoridem a pomocí „indikátorového" iontu. Je jím v těchto případech ion Fe"*, který se redukuje už pži nulovém napětí (t. j . krátkém spo jení obou rtuťových elektrod), ale v nadbytku iontů F ' tvoří kom plex redukující se při velmi negativním potenciálu. Tato titracespočívá v přidání soli železité (asi 1% obsahu Ca nebo Mg ) a: O f l n ЯЙ,»НЙ.С1 0 , l n ЫОВ O.OOln CdCl 0 , 0 0 1 n KCl ЭЬг, 8. Primitivní a derivační křivky; v levo 0,001 n CdCl2, v pravo sitopsi draslíku (0,001 na KCl) v roztoku lithném (0,1 n LiOH). 258 titniije se s fluoridem sodným. J a k m i l e se veškeré i o n t y Ca n e b o M g " srazí, p o č n e se vlna i o n t ů F e n á h l e .zmenšovat, t . j . diffusní p r o u d p ř i n u l o v é m n a p ě t í klesá. Stejně lze p o u ž í t i t é t o t i t r a c e i k e stanovení i o n t ů AI . R o z t o k y se zde p ř i p r a v u j í v 5 0 % a l k o h o l u s vodou. P o u ž í v á n í k v a r t e r n í c h basí k e s t a n o v e n í alkalií a alkalických zemin m á t u n e v ý h o d u , že se s n a d n o kazí odštěpujícími se a m i n y a že bývají znečištěny alkaliemi. N o v ý způsob, spočívající v registro vání k ř i v e k d e r i v a č n í c h, d i / d E — E, dovoluje v š a k p o u ž í vání v o d n í c h 0,1 n r o z t o k ů h y d r o x y d u l i t h n é h o , c h l o r i d u l i t h n é h o n e b o c h l o r i d u v á p e n a t é h o (14) na m í s t ě k v a r t e r n í c h baeí. Nejjedcitě 3000 i^F) v sérii s g a l v a n o m e t r e m a k n i m p a r a l e l n ě je zapojen nodušší d e r i v a č n í zařízení (obr. 7) používá k o n d e n s á t o r u (o kapa citě 3000 F ) v sérii s g a l v a n o m e t r e m а к n i m p a r a l e l n ě je zapojen o d p o r (asi 300 o h m ů ) . Výhody derivačních křivek u srovnání s p r i m i t i v n í m i k ř i v k a m i p o l a r o g r a f i c k ý m i jsou: špička m a x i m a na křivce d e r i v a č n í (obr. 8), k t e r á o d p o v í d á inflexi vlny, u d á v á svou p o l o h o u n a oise úseček půlvlnový p o t e n c i á l , t e d y kvalitu, a svou výškou diffusní p r o u d , tedy k v a n t i t u . T o t o m a x i m u m se rýsuje ostře i když diffusní p r o u d n e n í d o b ř e vyvinut. J e ž t o každé m u diffiisnímu p r o u d u o d p o v í d á v derivaci n u l o v á p o l o h a galvanom e t r u , lze sledovat i stopy l á t e k neušlechtilých v n a d b y t k u depol a r i s á t o r u p o v a h y ušlechtilejší (na p ř . stopy Z n v n a d b y t k u Cu , obr. 9 ) . Vlny, k t e r é p ř e k r y t í m t é m ě ř splývají, lze n a d e r i v a č n í křivce rozlišovat a t í m i stanoviti j e d n o t l i v é eložky (obr. 10). D o s u d se tak p o d a ř i l o rozlišit k o i n c i d e n c e TI — P b a I n , Cd . V m e t a l u r g i c k é analyse j e d n á se h l a v n ě o k v a n t i t a t i v n í sériová stanovení. Za tím ú č e l e m r e g i s t r u j e m e n a p o l a r o g r a m u toliko v l n u složky, jejíž k o n c e n t r a c i je t ř e b a u r č i t , a t o z n ě k o l i k a r ů z n ý c h v z o r k ů na t e n t ý ž p a p í r . Výpočet p r o v á d í m e b u ď p o d l e k a l i b r a č n í h o diagramu nebo methodou standardního přídavku. Ш с: 4 ' Obr. 9. Derivační křivky roztoku 0,01 n Cu". 0,001 n Cd 4 a 0,0001 n Z n " v l n NH 3 , 1 n NH 4 C1. 259 Obr. 10. Rozlišení P b " od Tľ derivační křivkou. Z leva к právu: 0,002 n P b " ; 0,002 ii TI" a směs obou. Křivky primitivní a jejich derivace byly registrovány současně. Kalibrační čáru obdržíme nanášením diffusních proudů proti příslušným koncentracím, připraveným z přesné navážky zkou mané složky. Tento diagram má obyčejně tvar přímky, jak plyne ze zákona 11 к o v i č o v a. Neznámou koncentraci stanovíme pak odečtením úsečky, odpovídající naměřenému diffusnímu proudu. Při těchto měřeních jest třeba přesně dodržovati tytéž experimen tální podmínky jako při obdržení kalibračního diagramu, t. j . touž teplotu, tutéž kapiláru, stejnou výšku reservoiru rtuti a totéž slo žení indifferentního elekrolytu. Nutno tedy používati thermostatu, aby výsledky byly na 1% přesné. Při methodě standardního přídavku přidáme к roztoku o neznámé ikoncentriaci přesně známé množství a té složky již ur čujeme a registrujeme diffusní proud s přidáním a bez přidání doplnivše oba roztoky na stejný objem. Z poměrného zvýšení dif fušního proudu vypočteme procento složky x jako a h • x = 7*h'_h 100%, při čemž g je navážka látky, h původní výška vlny а Ы zvýšená vlna. Tato methoda jest jednodušší, neboť tu není třeba používati thermostatu, protože při přidání zůstává teplota a o&tatní činitelé, jež mají vliv na výšku vlny konstantní a výsledek záleží jen na poměru obou výsek vlny. (obr. 11). Ve zmíněných methodách je velkou výhodou okolnost, že vý sledky nejsou rušeny případnou adsorpcí na vzniklých sraženinách, neboť lze očekávat, že část depolarisátoru ztracená adsorpcí je v roztocích o velmi blízkém složení vždy stejná, což také prakee potvrzuje. Z lehkých kovů lze stanovit aluminium přímo polarograficky z mírně kyselého roztoku síranu (při pH 2,6—3) (15). 260 1 ii CrOJ 1 n СОН У 00 i l l j s K f i í i j í ! ! /l /1 iK : 1 ' 1 | I ! l ..— .... - ^ ! / ?| - / / í K $0.7 / / / j ! j h = 49,2 a = 0,0020 g Cr g = 0,2032 g o c e l i / Obr. 11. Dolní křivka byla vzata s roztokem vzorku oceli, horní po přidání známeho množství chromú. M a n g a n p a t ř í k n e j d o k o n a l e j i s t a n o v i t e l n ý m k o v ů m , neboť jej lze p ř e s n ě u r č i t z r o z t o k ů c h l o r i d u l i t h n é h o , a m o n i a k u s chlori dem a m o n n ý m , k y a n i d u d r a s e l n é h o (obr. 12.) r h o d a n i d u d r a s e l n é h o i anodicky oxydací m a n g a n u d v o j m o c n é h o na m a n g a n trojmocný, v silně alkalickém c i t r á t u . (16 1 ). P ř i n a d b y t k u železa lze jej s n a d n o stanoviti v kyselém pyrofoi&fátovém k o m p l e x u (17) jako M n (III.)* Positivnější s k u p i n a , n i k l , k o b a l t , dvojmocné železo a zinek dává d o b ř e m ě ř i t e l n é vlny zejména v a m o n i a k u e c h l o r i d e m amon ným, k t e r é mizí v n a d b y t e č n é m l o u h u , až na v l n u i o n t ů Zn ; (tuto lze též odděliti t r i e t h a n o l a m i n e m (18). N i k l a k o b a l t se odliší od sebe p o d s t a t n ě p ř i d á n í m r h o d a n i d u n e b o p y r i d i n u (19) obr. 13. Nikl .lze p o l a r o m e t r i c k y t i t r o v a t p o d l e К o 1 t h o f f a a L a n g e r a (20) 20 U ! - /f — Mvf | о К-ГЧ 0 Obr. 12. Stanovení manganu ve ferromatnganu (10,8%) v roztoku 1 n KCN / 04 f- -r-f-r03 U Obr. 13. Stanovení mědi, niklu a kobaltu v roztoku pyridinovém (0,13 m pyridin perchlorát, 0,13 pyridin, 0,02% gelatiny). 261 dimeithylglyoximem v ammoniakálním рто/středí. Kobalt lze titrovat s a-nitroso-ß-naftolem a určiti ve velkém nadbytku niklu v alkalickém prostředí e dimethylglyoximem podle К. K o m á r k a ( 2 1 ) * Železo se v polarografii při analyse oceli zřídka určuje jakožto hlavní součást, Častěji se stanoví příměšky v železe a železo samo jen tehdy, je-li pnmíšeninou slitin nebo rud. Tu je stanovíme red-ox vlnou (projevující se nejlépe v koncentrovaném tartátu nebo citrátu o pH = 7 (podle M. K a l o u e k a (22) a J. V. A. N o v ák a (23). Z těchto polarogramů můžeme též vyčíst, jak veliká čáet železa v roztoku je ve stavu trojmocném nebo i dvojmocném, ne boť diffusní proud kathodický udává koncentraci iontů Fe a ano dický iontů Fe " (obr. 14). I mmmiktr Obr. 14. Slamtovení malých množství železa redox vlnou v oxalátovém ú&toji. Obr. 15. Stanovení vanadu anodickou vlnou v l n NaOH, 0,08 ni Na 2 S0 3 . Koncentrace v a n a d u : a) 0, b) 1.84, c) 3,25 d) 5,05 milimolární. Při potenciálech —0,8 až —0,9 V se redukují z kyselých rozto ků ionty Cr (III), V(III) a TiUV) nebo jejich komplexní slouče niny- Vanad se odlišuje tím, že jediný dává vlnu v alkalickém prostředí. Chrom lze určiti podle M. S p á l e n k y Í24), buď jako trojmocný v ammoniakálním prostředí, nebo oxydovaný na ion CrO'4 v kyselém prostředí pomocí peroxydu vodíku; pak se nej lépe stanoví v l n KOH. (obr. 11.) Vanad se projevuje podle L i n g a n e a (25) dobře měřitelnou anodickou vlnou oxy dase V (IV) na V (V) při potenciálu 0,4 V; Tak se stanoví vanad v oceli; je však nutno předem oddělit nadbytek iontů Fe „kontro lovanou elektrolysou", t. j . vylučovaním železa kathodicky na «stálé rtuťové elektrodě z kyselého roztoku, (při čemž vanad zůstává v roztoku. Zmíněná „kontrolovaná elektrolysa" byla zavedena L i n g a n e n i (26), aby se před polaro262 grafováním odstranil z roztoku nadbytek součástí ušlechti lejších, které by svou depolarisací při positivních poten ciálech snižovaly citlivost polarografického, stanovení součástí méně ušlechtilých- Kontrolou elektrolyse je míněno přesné udržo vání kathodického potenciálu na hodnotě, která je dána polaro grafi oky stanoveným vylučovacím potenciálem. Při —0,6 V se vylučují z kyselých roztoků ionty Cd a In" . Jejich koincidenci lze rozlišit křivkou derivační. Nalezneme je jako znečistěninu ve všech rudách, slitinách a preparátech zinku. V ammoniakálním a kyanidovém proetředí se projevuje jen kad mium samo. Abychom mohli zjistit kadmium a zinek v rudách zinkových, v nichž je zpravidla dosti mědi a železa, vyredukujeme z okyseleného roztoku měď a současně zredukujeme podle R. K r a u s e a J. V. A. N o v á k a (3) F e ' " na F e ' plíškem čistého aluminia; pak polairograficky stanovíme vlny olova a kadmia v tomto neho! v ta'rtrátovém prostředí, (obr. 16). i ii 5-//? Ъп S=//20 b) 0.) 5- t/iO г- ŕ Cd" Cd / r i A J 1 i Obr 16. Analysa rud zinku na Cu, Pb? Cd. V levo stopy Cu a Cd v roztoka amoniakálním; v pravo stopy Pb a Cd v roztoku kyselém. JeŠtě potsitivmější sikupina iontů T I , Pb" a Sn se vylučuje při —0,5 V. Jelikož ее ionty Sn" snadno oxydují, určuje se cín buď ze silně kyselého prostředí 6 n HCl + NEUC1 při O V, kdež tvoří vlniu reakce S n " — Sn", nebo se udržuje silně redukčními činidly ve stavu Sn' a určuje, к rozlišení od iontů P b " а ТГ v l n KOEL Tam tvoří vlnu při —1,18 V kdežto olovo (jako olovnatan) při —0,81 a thallium (nekomplexní) při —0,5 V. Ionty P b " a Cd* tvoří dobře měřitelné vlny v l n KCN + 2 n КОН, čehož в pro spěchem používá M. S p á l e n k a (4) k e stanovení i stop 0,001% olova a kadmia v mosazích a bronzích a v jiných slitinách bohatých na měď, zinek nebo železo, (obr. 17). Kol potenciálu kalomelové elektrody se vylučují z kyeelého prostředí ionty Cu , Sfa a Bi " ; lze je odděliti v 10% citrátu nebo tartrátu. Měď se nejlépe stanoví ve směsi NH3 + NH4CI a dělá dvě charakteristické, stejně veliké vlny, při —0,3 V ( C u — > C u ) a při? —0,54 V (Cu— >• Cu). Ionty Bť" lze titrovat polaiometricky v pro středí chloristé kyseliny fosfátem. Stopy antimonu v „tvrdém 263. У г ŕ ' O b r . 17. Staijpvení stop olova a kadmia v zinku, bronzích a mědi pomocí roztoku N a O H + K C N . Křivka 4 udává 0,002% Cd a 0,006% Pb v Zn, 6 cit livostí 1 : 5. olovu" se velmi rychle stanoví podle R. K r a u s e a J. V. A. N o v á k a (£7) rozpuštěním v HCl + Br2, a polarografickým záznamem p p vyvaření bromu. Sb dělá vlnu p ř i — 0 , 2 V (obr. 18) Skupinu molybdenu, wolframu a uranu dlužno předem che micky dělit. Wolfram se stanoví jako WCh v koncentrované kyse lině isolné při —0,4 V, ionty M0O4" v dusičné kyselině dávají dvě vlny při —0.37 V a —0,55 V (28). Сад. &0 áS 70 7S 8.0 Obr. 18. Stanovení vizmutu v tvrdém olovu. Vlna Sb I I I — > Sb v konc. H C l . ' Pro /stopy uranu v nadbytku železa vypracoval methodu R. S t r u b l l 29), spočívající v tom, že zredukuje Fe na F e ' zava řením s hydrazinem nebo hydroxylaminem v kyselém prostředí a změří vlnu U (VI) - > (V) při —0,2 V. I nejušlechtilejší kovy jako zlato, stříbro, rtuť, platina, •oemraffl, iridium, paladium, rhodium lze ve vhodných roztocích jejich komplexních sloučenin polarograficky stanoviti. Na př. zlato podle J- H e r m a n a ^30') jako jednomocné v 0,1 n KCN + 2 n КОН (obr. 19). 264 Ze vzácných zemm lze stanovit europium, ytterbium a sama rium, které tvoří vlny fletj-ox systému typu Eu —> Eu . Zde se naskytá polarografist\im ta pozoruhodná výhoda, že ze všech vzácných zemin europium, v přírodě nejméně se vyskytující, tvoří vlnu při potenciálu nejpositrvnějším (—0,8 V), takže nepatrné stopy tohoto prvku lze snadno stanovit v nadbytku všech ostatních zemin (31). I cer lze stanovit, oxydujeme-li roztok v sírové kyse lině hydroperoxydem. Tu vzniká vlna Ce—У Се při positivním potenciálu. Obr. 19. Sliainovení zlata v roztoku 0,1 n KGN, 1 n КОН; roztok obsahuje zlato ve formě jcdnomocné. Srovnáme-li posavadní výsledky polarografické analysy v me talurgii s jinými fysikálními niethodami, používanými v tomto oboru, hlavně se spektrografií a kolorimeitrií, shledáme, že je svou přesností, citlivostí a úsporou času i materiálu v mnohých přípa dech předčí, v jiných opět nedostihuje. Podle nedávného vyjádření předsedy mezinárodního sjezdu analytických chemiků v Utrechtu í 1948), profesora Van N i e u w e n b n r g a závodí spolu tyto methody rovnomocně (32). Nyní jest na nás, polarografistech, aby chom v překotném rozvoji moderní analysy udrželi krok s ostatní mi fysikálními methodami. Doufám, že ее nám to s pomocí zdat ných polarografistů slovenských — jako profesorů Iľkoviče, Staakovianského a Dillingera — podaří. L i t e r a t u r a. J. V. A. Novák: Collection 12 (1947) 237—244, M. Kalousek: Collection 11 (1939) 469. R. Kraus a J. V, A, Novák: Collection 10 (1938) 534—541 M, Spáíenka: Z. f. aiualyt. Chein. 126 (1943) 49—59, Vt Majer: Z. f. analyt. Gticm. 92 (1933) 321—351, B, Sandberg: Svensk Kemisk Tidskrift 58 (1946) 197—206. J. Heyrovský: Bull. Soc. Chim, France 41 (1927) 1224—1241, J. Heyrovský: a S. Berezický: Collection 1 (1929) 16—46. V. Majer: Z. f. Elektrocihem. 42 (936) 120—123, 123—127, 8. I, M# Kolthoff a Y. D. Pan: Journ. Amer. Chem' Soc. 61 (1939) 3402—9, 9. I. M. Kolihoft: Rcc. trav. chim, Pays-Bas 59 (1940) 922, 1. 2. 3. 4л 5. 6. 7. 265 10ж A, Langer: Ind. Eng. Chcni. (Anal. Ed,) 12 (1940) 511—514, 11. K. G. Stone a N. H, Furman: Ind. Eng. Chem. (Anal. Ed.) 16 (1944) 596—598 (1948). 12. T. D. Parks a L. Lykken: Analyt. Chem. 20 (1948) 1102—7, 13. A. Ringbom: Теки. Tidskrift. 77 (1947) 755—9 A. Ringbom a B. Wieknvan: Acta Scandin. 3 (1949) 22—28. 14. J. Heyrovský: Analyst 72 (1947) 229—34. J. Heyrovský: Analyt. chim. acta 2 (1948) 533—41. 15. G. Semerano a I. Roaichi: Atti R. Istit. Veheto Sei. Lettere. Arti (941) II. 397—417. 16. E* T. Verdier: Collection 11 (1939) 233—42. 17. I. ML Eolthoif a J. I, Waiters: Ind. Eng. Chem. (Anal. Ed.) 15 (1943 8—13. 18. H. Wolfson: Nature 153 (1944) 575—6, G. Jessop: Nature 158 (1946) 59. 19. J. J. Lingane a H. Kerlinger:Ind. Eng. Chem. (Anal.Ed.) 13 (1941) 77-80 (Anal. Ed.) 13 (1941) 77—80. 20. I M. Kolthoff a A. Langer: Journ. Amer. Ohcni. Soc. 62 (1940} 211, 21. K. Komárek: Collection 12 (1947) 399—406. 22. M, Kalousek: Collection 11 (1939) 592—613. 23. J. V, A. Novák: J. Heyrovský: ^Polarographie", Springer Vídeň 1941, p. 313. 24. M, Spálenka: Metallwirtschaft 23 (1944 341—3. 25. J. J # Lingane a L. Jr, Meites: Journ. Amer. Chem. Soc, 69 (1947} 1882#—6; Analyt. Chem. 19 (1947) 159—61. 26. J. J. Lingane: Analyt. Chim. Acta 2 (1948) 584—601: 27. R. Kraus a J. V. A. Novák: Chemie 56 (1943) 302—3. 28. M. v. Stackelberg, P. Klinger, W. Koch a E. Krath: Techn. Mittejil, Krupp Forschunigsber. 2 (1939) 59—85; Arch. Ľisenhiittenwes. 13 (1939) 249—262. 29. R. Strubl: CoUection 10 (1938) 460—474. 30. J, Herman: CoUection 6 (1934) 37--53. 31. Ľ. Holleck: Z..analyt. Chem. 116 (1939), 16—166. 32. C. J. van Nieu wen burg: Analyt. chim. acta 2 (1948) 423, Diferenciálna polarografická metóda so synchronizovanými kvapkovými elektrodami SAMO STAXKOYLSNSKY Diferenciálnou polarografickou metódou určujeme rozdiel prúdov, prechádzajúcich dvoma roztokmi s podobným složením. Takéto polarografické zariadenie opísal prvý raz r. 1942 G. Seme/что 1 , 2 ). Jeho princíp je tento: (obr. 1.). i 266
Podobné dokumenty
O KVANTITATIVNÍM STANOVENÍ LIGNINU* Lignin představuje
vzniku nerozpustných látek, „ligninů".
Značný vliv má také teplota, při níž se gravimetrické stanovení
ligninu provádí. K. K ü r s c h n e r [2] dokázal za jinak stejných pod
mínek isolovat ze žit...
735 OSCILOPOLAROGRAFICKÉ CHOVÁNI PLATINOVÝCH KOVŮ
Oscilogram 5. Oscilopolarografické křivky E = í'(t) rhodia v kyselině chlorovodíkové.
(a) 4 м-HCl; (6) 4 м-HCl, 8 * 10 - 5 M-Rh3+; kapková elektroda, dvoukanálový osciloskop.
r o v s k ý m , F. Š o...
Soupis majetkové podstaty_ESA - Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl
Dlužník: ESA Elektrodružstvo Praha v likvidaci, IČ 48030511, Pod Bání 8/2146, Praha 8
Ins. správce: Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s., Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, Praha 4
A/ NEM...
SÚBORNÝ REFERÁT Elektrometrické titrace se dvěma
vodíkových iontů. D u b o i s a spol. užili bipotenciometrie k indikaci acidobasických
titrací s použitím platinových elektrod bez elektrometrického indikátoru při vloženém
napětí asi 3 V a s polar...
Soviet Air Force over Czechoslovakia 1968
v Československu. V polovině 60. let je však už zcela jasné, že dostát takovým požadavkům je možné jen za krajního vypětí a mobilizace všech materiálních a lidských zdrojů země. To byl hlavní důvod...
Aplikační laboratoře - AV21 - Akademie věd České republiky
Aplikačních laboratoří AV ČR a jeho význam pro budování takových vztahů mezi akademickou a komerční sférou, které budou
založeny na oboustranně výhodných a dlouhodobých motivacích, jejichž uplatněn...