docKniha Hřbitovy - naše kamenná historie
download 
Stížnost Transkript
Kniha Hřbitovy - naše kamenná historie
„Hřbitovy - naše kamenná historie“ O projektu Kniha je jednou ze součástí rozsáhlého projektu spolupráce s názvem: „Hřbitovy - naše kamenná historie“ financovaného z Programu rozvoje venkova, opatření IV. 2. 1. Realizace projektů spolupráce. Myšlenkou celého projektu byl sběr informací a zmapování stavu pohřebišť na území tří místních akčních skupin, a to MAS Boskovicko PLUS, o.s., MAS Partnerství venkova a MAS Sdružení pro rozvoj Poličska o.s. Celkem se do projektu zapojili správci 54 hřbitovů z celého území. Kromě zmapování počtu hrobových míst, pořízení jejich schémat, fotodokumentace a elektronizace evidence pro správu pohřebnictví došlo i k vytvoření speciálního webu www.hrbitovycr.cz s vyhledáváním pohřbených osob na jednotlivých, do projektu zapojených pohřebištích. Díky zveřejnění údajů o pohřbených osobách i údajů o historii a současnosti hřbitovů samotných bylo pro mnohé pozůstalé, genealogy anebo osoby hledající své bývalé vzdálenější příbuzné či sestavující si svůj rodokmen umožněno pohodlné elektronické vyhledávání. Projekt tak má několik výstupů, ke kterým patří nejen správcovské licence, nový web s vyhledáváním, informační materiál, tabule se zajímavostmi na jednotlivých pohřebištích, mapy na hřbitovech, ale i tato kniha. Právě ona je tištěným záznamem minulosti našich regionů a studnicí informací o jejich historii. Schémata pohřebišť k 31.7.2014 připravil tým pracovníků Geografického ústavu Masarykovy univerzity v Brně Texty sestavil ze zdrojů obcí Petr Dvořáček Grafická příprava a tisk Grafies, a.s. Vydáno v roce 2014 Projekt „Hřbitovy - naše kamenná historie“ je spolufinancován Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v rámci osy IV LEADER, opatření IV.2.1 Realizace projektů spolupráce Programu rozvoje venkova ČR Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí. Úvod Je ovocným sadem žití každého pozemšťana. Dokládá trvalým způsobem a nejvýstižněji fakt smrti určité osoby. Podle starozákonního chápání vyjadřuje rovněž hmatatelně myšlenku společenství zemřelého v údělu všech, kdo patří do světa stínu smrti, do situace mrtvých po smrti nepřístupné pro živé… Ano, řeč je o hřbitovu, o společné ložnici těl zemřelých a svatém dormitáři nesmrtelných duší. Zavítám-li do mě dosud neznámého města nebo kraje, vedou mé kroky při dostatku volného času obvykle i na místní hřbitov. Nikoli na ten zrušený, nýbrž na ten dosud provozovaný. Už z nástěnky a různých cedulek je hned u brány patrné, kdo a s jakou péčí se o hřbitov stará. Z úpravy cest, volných ploch, hrobových polí a z toho, co je za hřbitovní zdí, je možné usoudit úroveň správy celé obce či města. Někde mají hřbitovy téměř identickou úpravu. To pak vím, že je spravuje stejná firma, včetně kameníka, ačkoli leží každý z nich v jiné obci a každý zdobí jinak květnatá louka, různý solitér, stromořadí, lavičky, někde dokonce i osvětlení nebo vodní plochy. V prostorách správní budovy se na hřbitově uzavírají dohody, nájemní a kupní smlouvy, obchody. Mezi zemřelými a nedávno pochovanými se lidé scházejí, zpívají a modlí. Jsem přesvědčen, že při návštěvě soudobého hřbitova se můžeme z podstaty křesťanství dozvědět mnohem více než z leckteré teologické přednášky, charizmatického kázání nebo evangelizační akce, zvláště pokud se při nich na to podstatné zapomíná pro světskou mentalitu výkonu a úspěchu, která do nich nezřídka prosakuje. Hřbitov je azylem pro truchlící, centrem života obce, jehož byli zemřelí za svého života součástí. I když je smrt pro všechny stejná, člověk může být po mrti – dle místa uložení – fakticky z obce vyhoštěn. Být uložen v urně mimo hřbitov je pohana. Pohana i po smrti. Rozprášením popele do potoka, do nevysvěcené půdy, nepřímo říkáme, že dotyčný nepatří mezi nás, spořádané občany, sousedy, mezi společenství věřících a nevěřících. Tam, kde člověk žije, by měl i spočinout. Zvýšená dostupnost veřejných pohřebišť by mohla snížit nejen náklady na pohřeb, ale též eliminovat možné problémy s údržbou hrobu. Každá „správná“ obec by proto měla mít šest „H“: Hospodu, Hřiště, Humna, Hasiče, Hřbitov a Hrobníka. Dodejme ještě administrátora pohřebiště. Hřbitov tvoří lidé, nikoli zdi. Neexistuje bez hrobníka a úředníka, který má v archivu knihu pohřbených, stejnopisy listů o prohlídce zemřelých, nájemních smluv k hrobovým místům a seznam adres majitelů hrobových zařízení a hrobek. Je toho na jednoho až moc. Počítač je jeho nutným a dobrým pomocníkem jako lopata pro hrobaře. Hřbitova a jeho rovů není třeba se štítit, není to pozůstatek středověké mučírny nebo opuštěné skládky. Naopak. Provozování trvalého úložiště lidských pozůstatků a ostatků je nenahraditelnou službou ve veřejném zájmu. Z náhrobních desek a nápisů se odráží místní historie, lidová zbožnost a konkrétní lidský příběh prožitý i zmarněný v přirozeném cyklu života. Díky veřejnoprávnímu aspektu péče o hrobová místa máme možnost vyčíst stupeň významnosti, jakou má územní samosprávný celek ve vztahu k významným rodákům, regionálním osobnostem i padlým vojákům či obětem komunistického režimu. Cílem této mimořádné publikace je přiblížit hřbitov jako studnici informací o každé obci regionů Boskovicka, Letovicka a Poličska, zaznamenat historii a ohlédnout se do nedávné minulosti každého jednotlivého území. Všichni, kdo se na jejím vzniku podíleli, přispěli významně k omezení možnosti ztráty historických i aktuálních informací o „jejich“ pohřebišti. A kdyby samotný hřbitov jednou zmizel vinou povodní, války, veřejným nezájmem nebo ho prostě pozvolna semlel čas, bude nejen pro archeology existovat jeho schéma dostupné na internetu. Ať už se s originálním náhrobkem nebo pod ním pohřbeným lidským ostatkem stane cokoli, pohromu může poněkud zmírnit existence elektronické zálohy. Všem členům realizačního týmu a tvůrcům projektu patří obdiv k odvaze zpracovat toto téma, správcům jednotlivých pohřebišť pak poděkování za trpělivost a výbornou dvouletou spolupráci. Tomáš Kotrlý, odborný konzultant projektu a pracovník Ministerstva pro místní rozvoj pro agendu pohřebnictví Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Bedřichov . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Benešov . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Borotín . . . . . . . . . . . . . . . . . . Katolický hřbitov Borová . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Borová . . . . . . . . . Městský hřbitov Boskovice . . . . . . . . . . Hřbitov Březiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Cetkovice . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Černovice . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Deštná . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Dlouhá Lhota . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Doubravice nad Svitavou . . . . Hřbitov Drnovice . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Horní Smržov . . . . . . . . . . . . Dolní katolický hřbitov Jedlová . . . . . . Horní katolický hřbitov Jedlová . . . . . . Evangelický hřbitov Kamenec u Poličky Hřbitov Knínice u Boskovic . . . . . . . . Hřbitov Korouhev . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Křetín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Kunštát . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Lhota Rapotina . . . . . . . . . . . . Hřbitov Lomnice . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Lysice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Nedvězí . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Olešnice . . . . . . . . Katolický hřbitov Olešnice . . . . . . . . . . Hřbitov Osiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Centrální hřbitov Polička . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Polička . . . . . . . . . Katolický hřbitov Polička . . . . . . . . . . . Hřbitov Polička Lezník . . . . . . . . . . . . Hřbitov Pomezí . . . . . . . . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Pustá Kamenice . . Katolický hřbitov Pustá Kamenice . . . . Hřbitov Rašov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Roubanina . . . . . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov v Sádku . . . . . . . . Původní evangelický hřbitov v Sádku . Katolický hřbitov Sádek . . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Široký Důl . . . . . . Katolický hřbitov Široký Důl . . . . . . . . Hřbitov Stašov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Sulíkov . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Svitávka . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Svojanov . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Starý Svojanov . . . . . . . . . . . . Evangelický hřbitov Telecí . . . . . . . . . . Katolický hřbitov Telecí . . . . . . . . . . . . Hřbitov Trpín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Úsobrno . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Vanovice . . . . . . . . . . . . . . . . . Hřbitov Velké Opatovice . . . . . . . . . . . Hřbitov Žďárná . . . . . . . . . . . . . . . . . . Začlenění projektu do legislativy v ČR . .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. 3 .. .. 6-7 .. .. 8-9 . . 10 - 11 . . 12 - 13 . . 14 - 15 . . 16 - 17 . . 18 - 19 . . 20 - 21 . . 22 - 23 . . 24 - 25 . . 26 - 27 . . 28 - 29 . . 30 - 31 . . 32 - 33 . . 34 - 35 . . 36 - 37 . . 38 - 39 . . 40 - 41 . . 42 - 43 . . 44 - 45 . . 46 - 47 . . 48 - 49 . . 50 - 51 . . 52 - 53 . . 54 - 55 . . 56 - 57 . . 58 - 59 . . 60 - 61 . . 62 - 63 . . 64 - 65 . . 66 - 67 . . 68 - 69 . . 70 - 71 . . 72 - 73 . . 74 - 75 . . 76 - 77 . . 78 - 79 . . 80 - 81 . . 82 - 83 . . 84 - 85 . . 86 - 87 . . 88 - 89 . . 90 - 91 . . 92 - 93 . . 94 - 95 . . 96 - 97 . . 98 - 99 100 - 101 102 - 103 104 - 105 106 - 107 108 - 109 110 - 111 112 - 113 . . . . .115 149b 170b 170a 152a 173 152b 153b 153a 142b 142a 141b 141a 140 139 138 120 121 130b 131 130a 119a 119b 118b 118a 110b 110a 109a 109b 108 106a 106b 117a 105b 105a 104 103b 117b 129b 129a 128b 128a 115 114 103a 102 88a 97b 97a 96 95 93b 93a 92b 92a 91 90b 90a 89b 89a 88b 75a 75b 61 62a 62b 72b 73a 240 86a 73b 60 72a 49b 49a 48 47b 46 47a 59a 59b 71a 43 44 56 57 42 40 37 36b 55b 55a 54b 54a 53b 53a 52 51b 71b 70a 70b 68b 68a 67b 67a 66b 66a 65 64b 238 86b 85 84b 84a 82 81b 81a 80 79b 79a 78 77 76a 76b 24a 33 32 31 30 21b 21a 20 19b 19a 17 18 28 29 16a 16b 27a 15 14b 14a 27b 24b 2a 11a 11b 10a 10b 9a 9b 8a 8b 7a 7b 6 5a 5b 4a 4b 3 2b x 299 298 297 296 295 301 171b 151b 151a 150b 150a 112b 113a 113b 100a 100b 36a 302 171a 185 184 183b 183a 182 181 180 179 189a 188a 188 187b 190 193 200 201a 202 201b 192b 207b 207a 208b 208a 205b 205a 204b 204a 203b 203a 213b 213a 206b 206a 196b 196a 198b 198a 199b 199a 187a 186b 186a 189b 192a 194b 194a 178 177b 177a 174b 174a 223b 223a 222 230b 230a 217b 217a 210 209b 209a 226b 226a kostel 159b 159a 126 127 137a 111b 112a 50b 51a 303 169b 169a 168b 168a 167 166 165 195 137b 125 136 124b 124a 123a 123b 87b 50a 304 149a 148b 148a 147 157a 135 134 132b 111a 63 64a 305 157b 146 155 156 144a 144b 145a 145b 122 74a 74b 306 172b 172a 162a 162b 154a 154b 132a 87a x 161b 161a 160 99a 99b BedĜichov 0 300 35 márnice 243 246 248 249 250 márnice 5 [m] K S Legenda: hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov zdroj vody kříž parkoviště Hřbitov Bedřichov H istorie hřbitova náležejícího k římskokatolickému kostelu sv. Mikuláše v Bedřichově začíná při prvních zmínkách o tomto kostelu. Podle dochovaných historických zpráv stál kostel v obci Bedřichov již ve 13. století, potom byl pravděpodobně husity zničen a později opět zbudován. Od roku 1601 do 1785 byl Bedřichov s osadami Kozárovem a Kunčinou Vsí filiálkou lysické fary. Roku 1785 byly k Bedřichovu přifařeny obce Lhota u Lysic a Kunice. V té době se hřbitov rozkládal, jak bylo obvyklé, okolo kostela. Potvrzují to mnohé kosterní pozůstatky objevené při opravách kostelního prostranství. Nálezy mnohých hromadných hrobů potvrzují i pravděpodobné morové epidemie, které v minulosti obec a okolí postihly. Později byl zřízen severně od kostela hřbitov se samostatným přístupem. Došlo k postupnému rozšiřování a v současné době má hřbitov okolo čtyř set hrobových míst. Nadále je farním hřbitovem pro obce Bedřichov, Kozárov, Kunčinu Ves, Kunice a Lhotu u Lysic. Na prostranství před kostelem stojí památníky obětem světových válek. Připomíná se zde i dvacet šest spoluobčanů padlých v bojích 1. světové války. Také ve 2. světové válce našli na našem hřbitově místo svého posledního odpočinku němečtí vojáci. Jejich hroby byly po roce 1990 přemístěny na společné hřbitovy obětí této války. V roce 2011 byly společným dílem všech dotčených obcí s využitím podpory Mikroregionu Kunštátsko– Lysicko na hřbitově vybudovány nové přístupové cesty a vedle hřbitova zřízeno parkoviště. Zpracoval dle kroniky obce: František Všianský – starosta obce Bedřichov Foto: Petr Dvořáček 7 310 309 308 20 21 46 47 48 49 50 51 52 53 29 28 27 26 25 24 23 22 84 85 653 654 701 700 82 83 80 81 55 54 57 56 59 58 78 79 76 77 651 652 87 86 89 88 91 90 93 92 95 94 647 648 116 117 645 646 119 118 641 642 150 151 153 152 154 147 121 120 148 149 156 155 145 146 113 114 115 123 122 159 158 157 143 144 124 109 110 111 112 141 142 127 126 125 108 161 160 163 162 184 185 182 183 180 181 178 179 176 177 174 175 187 186 189 188 191 190 192 195 194 193 197 196 198 200 199 171 172 173 203 202 201 168 169 170 220 221 218 219 216 217 214 215 212 213 209 210 211 208 206 207 204 205 500 499 501 503 502 223 222 225 224 227 226 229 228 231 230 233 232 235 234 237 236 239 238 529 530 527 528 526 524 525 522 523 521 256 257 254 255 252 253 250 251 249 247 248 246 243 244 245 240 241 242 532 531 534 533 536 535 538 537 540 539 259 258 261 260 263 262 265 264 267 266 269 268 271 270 273 272 275 274 561 562 560 558 559 557 555 556 553 554 649 650 291 290 288 289 286 287 284 285 282 283 280 281 277 278 279 276 568 567 566 565 564 563 570 569 572 571 x x 719 720 704 705 693 694 706 707 686 687 673 674 657 658 655 656 598 599 x x x x 721 722 717 718 708 709 715 716 601 600 632 633 630 631 605 604 594 595 603 602 628 629 607 606 592 593 596 597 626 627 609 608 624 625 622 623 590 591 611 610 588 589 660 659 662 661 664 663 666 665 668 667 670 669 672 671 676 675 703 702 679 678 677 681 680 683 682 690 689 688 692 691 698 697 696 695 685 684 713 634 635 636 637 638 714 711 699 712 710 0 18 19 16 17 14 15 61 60 44 45 31 30 139 140 165 164 167 166 497 498 495 496 493 494 505 504 507 506 574 573 576 575 620 621 618 619 643 644 pomník padlým 129 128 136 137 138 134 135 468 467 471 470 469 473 472 475 474 520 541 551 552 613 612 615 614 617 616 586 587 584 585 581 582 zeď / oplocení 106 107 131 130 133 132 465 466 464 462 463 460 461 458 459 477 476 639 640 577 578 580 579 zdroj vody 97 96 104 105 102 103 434 433 508 489 490 456 457 491 492 510 509 487 488 543 542 549 550 547 548 ostatní objekty 74 75 99 98 101 100 431 432 436 435 438 437 440 439 442 441 444 443 479 478 511 454 455 544 517 518 512 485 486 480 453 546 545 515 516 514 513 483 484 482 481 x 451 452 prostor pro odkládání odpadu 12 13 63 62 42 43 33 32 72 73 70 71 398 397 429 430 428 427 425 426 423 424 421 422 446 445 448 447 450 449 hrobové místo 10 11 65 64 40 41 35 34 69 68 402 401 x 400 399 404 403 406 405 389 390 387 388 408 407 419 420 417 418 415 416 vstup na hřbitov 8 9 67 66 38 39 37 36 361 395 396 362 329 328 357 358 359 360 393 394 364 363 326 327 325 392 366 365 355 356 332 331 330 323 324 368 367 334 333 321 322 353 354 336 335 319 320 370 369 351 352 338 337 317 318 385 386 372 371 349 350 410 409 412 411 414 413 hrob 6 7 4 5 2 3 1 293 292 295 294 297 296 299 298 301 300 303 302 305 304 340 339 374 373 383 384 381 382 347 348 315 316 342 341 312 311 313 314 376 375 345 346 379 380 35 307 306 378 377 343 344 Legenda: Benešov 4 [m] K S márnice Hřbitov Benešov S tarý hřbitov byl založen benešovskou farností na jejím pozemku po dokončení stavby kostela v roce 1787. Pochovávalo se zde do konce roku 1956. V roce 2002 byl starý hřbitov asanován a přeměněn na park, kde zůstal památník padlých z 1. světové války z benešovské farnosti. Pomník byl postaven v roce 1928 za faráře Jelínka. Rovněž byl ponechán kříž s tabulkou doby funkčnosti hřbitova (1787–1957). V roce 2002 byl postaven pomník obětem 2. světové války. Nový hřbitov už je na sousedním pozemku, jenž byl obcí odkoupen od pana Adolfa Horáka. Nový hřbitov začal sloužit svému účelu od roku 1957. U vstupní brány je umístěna pieta Bolestné Panny Marie – dříve umístěná na pozemku, který patří k nové škole. Tato pieta byla postavena manželi Koudelkovými v roce 1927 jako poděkování za uzdravení těžce nemocné paní Koudelkové. Na hřbitov byla pieta přemístěna v roce 1962. Úprava a vzhled hřbitova se postupně mění. V roce 2010 byla zahájena přestavba hřbitovního oplocení, došlo k dokoupení pozemku pro rozšíření hřbitova, kde je plánováno kolumbárium a rozptylová loučka. Před hřbitovem zbývá vybudovat parkoviště. Významné osobnosti: RIP farář Richard Zavadil (zemřel 6. 12. 1980) farář František Nosek (zemřel 2. 4. 1993) RIP farář Ladislav Zemánek (zemřel 8. 1. 1990) Václav Richter (27. 9. 1904 – 16. 8. 1978) Dlouholetý starosta a spoluúčastník při jednáních s nacisty 4.–5. 5. 1945, kdy se jednalo o záchranu obce. Hrozilo, že bude vypálena a každý desátý muž z obce bude nacisty zastřelen. Prof. Ing. František Valenta DrSc (20. 10. 1928 – 13. 6. 2002) Působil na VŠE v Praze jako vedoucí katedry ekonomiky a průmyslu. Byl prorektorem pro vědeckovýzkumnou práci. Od roku 1983 byl jeho život spjat s ČSAV. Výsledky dlouhodobého výzkumu knižně publikoval. Psal odborné články, vysokoškolská skripta, učebnice. Josef Opálka (4. 7. 1885 – 29. 4. 1945) Zúčastnil se 1. světové války a vrátil se jako válečný invalida (přišel o nohu). Oženil se, posléze byl zvolen do okresního zastupitelstva v Boskovicích. Za okupace zorganizoval odbojovou organizaci, jeho dům se stal útočištěm odbojářů a ruských vojáků. Opálkovi synové byli aktivně zapojeni v odboji. Tato činnost byla odhalena gestapem a při zátahu ve Velenově byl zatčen, vězněn a v Letovicích 29. 4. 1945 zastřelen. Při výslechu neprozradil další účastníky odboje, zachránil tak mnoho benešovských občanů. Zpracoval dle kroniky obce: Antonín Rus – starosta obce Benešov Foto: Alois Krkavec 9 Borotín Legenda: hrobové místo 35 5 [m] S K 0 ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody 114 85 82 81 80 15 16 67 7 6 53 5 54 49 50 51 52 55 4 3 2 1 35 34 29 30 31 32 33 41 40 39 38 37 36 48 47 42 28 56 57 46 45 43 17 68 8 66 63 58 59 44 65 64 62 61 60 9 69 71 73 74 10 79 77 75 136 11 70 72 135 134 133 132 14 12 83 84 78 76 90 143 98 99 13 86 88 89 91 87 92 142 139 138 137 111 94 93 110 103 97 96 95 104 100 102 101 5 10 112 108 106 107 116 109 115 7 11 113 123 8 11 140 4 12 122 141 0 12 6 14 5 14 4 14 121 9 11 131 12 9 130 12 8 127 125 126 kříž márnice 18 19 27 21 20 23 22 25 24 26 Hřbitov Borotín P ůvodně byl borotínský hřbitov při silnici z Borotína do Velkých Opatovic, v místě, kde dosud stojí kříž před spojkou k železniční zastávce Cetkovice. Dochovaná pověst vypráví, že na zámku v Borotíně kdysi žila hraběnka, která byla k poddaným krutá a nelítostná, a když zemřela a na tomto hřbitově ji pochovali, někteří z poddaných se jí po smrti pomstili tím, že její tělo z hrobu vykopali, rakev otevřeli a položili její mrtvolu napříč na silnici. Ráno, když robotníci jezdili s potahy na robotu, nikoho ani nenapadlo, aby tu nebožku hraběnku ze silnice dal stranou. Tak ji rozjezdili i s rakví, což byl čin sice krutý, ale hraběnka si jej svým jednáním s poddanými asi zasloužila. Toho, kdo hraběnku v noci vykopal, sice nenašli, ale vrchnost to tak dopálilo, že hřbitov zrušila. Podle církevního práva šlo ale o posvěcenou půdu a nesměl se zde rušit klid zemřelých. Stejně tak i proto, aby se nevyorávaly na povrch pozůstatky zemřelých, dala vrchnost na tomto místě zasázet stromy. Ten malý sad tam byl ještě za kronikářova mládí (Aloise Kalouska), ale po scelování půdy v roce 1929 dostal tuto půdu nový majitel. A protože stromy mezitím zestárly a už nerodily, vykácel je. Dnes je zde lán zemědělského družstva a jako památka na hřbitov zůstal jen kříž. Následně zřídila vrchnost a věřící jiný hřbitov v místě, kde se říká „U Starého krchova“ – vpravo vedle cesty vedoucí z Borotína do Velké Roudky (dříve Routky) za Vinohrádkem. Pro příliš blátivý přístup i tento hřbitov zrušili. Dlouho zde ještě stával kámen z hlavního kříže. Ze hřbitova bylo nejprve pole, které obdělával Alois Chalupa čp. 88. Dnes je zde loučka. Nynější hřbitov byl zbudován borotínskými farníky za vedení faráře Jana Kužely v roce 1885 v místě zvaném Na Vinohrádku. Pozemek k novému hřbitovu daroval velectěný pán Theodor Müller, majitel panství borotínského. Kříž hlavní dal postavit svým nákladem František Koutný, výměník z Velké Routky. Byl to hřbitov katolický, ale márnici musela postavit obec. Evangelíci pochovávali své zemřelé na hřbitově u evangelického kostela ve Vanovicích. Páter Josef Kužela byl první, koho na tomto novém hřbitově pochovali. Zemřel, právě když jej dostavěli, v roce 1886 ve věku 36 let. Slavnostní posvěcení hřbitova se konalo třetí neděli po sv. Duchu 14. 6. 1885 od veledůstojného p. Františka Taubra (děkana a faráře z Jevíčka) za asistence důstojného p. Josefa Katzra (faráře z Opatovic), Jana Šafránka (faráře z Vísek), Josefa Wolanda (kaplana z Jevíčka), Františka Hudečka (kaplana z Opatovic) a Josefa Vychodila, nově ustanoveného faráře v Borotíně (10. 6. 1885). Tím byla oslavena i tisíciletá památka úmrtí sv. Metoda, velikého apoštola naší Moravěnky. Protože farníci začali kupovat místa posledního odpočinku pro členy svých rodin a stavět pomníky, byl tento hřbitov už malý, a tak jej v letech 1955–56 rozšířili na více než dvojnásobnou plochu. Začalo se pochovávat na rozšířené části, která však již také nestačí. Vybagrovaná hlína nad starou částí byla v roce 1981 rozhrnuta na starou část, ovšem předtím bylo nutné přemístit některé hroby. V roce 1980 byla provedena oprava márnice, hlavně vnitřní omítky, podlaha a fasáda. Významné osobnosti P. Josef Matoušek (zemřel 4. 12. 1954) Farář v Dolní Cerekvi, vysvěcen v roce 1933. Zapsáno podle kronikáře Aloise Kalouska, Borotín 125 a Kroniky farnosti Borotín, str. 16 Foto: Petr Dvořáček 11 350 91 151 149 150 147 148 152 316 315 158 157 155 156 160 159 309 164 162 163 76 77 89 90 110 145 144 143 142 141 146 321 323 322 169 168 167 166 165 171 170 174 173 176 177 175 180 179 186 70 109 139 138 137 136 135 140 326 327 328 69/2 108 134 133 132 131 130 129 332 333 334 298 299 401 69/1 107 128 127 126 125 124 123 122 120 121 338 339 340 397 263 295 294 296 289 288 290 292 291 293 287 224 223 281 282 283 284 285 286 230 229 280 274 275 276 277 278 279 273 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 265 266 268 267 269 270 271 272 K 5 [m] 106 119 118 117 116 115 114 113 112 343 344 345 346 347 318 297 0 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 111 351 360 359 352 353 354 355 356 362 363 364 365 366 329 161 335 172 341 185 178 348 192 193 184 357 190 191 367 301 300 402 200 199 398 206 207 197 198 153 154 325 324 213 214 204 205 183 330 221 222 212 211 189 336 219 220 196 342 227 228 203 181 182 katolický kostel sv. Markéty 210 187 378 188 349 prostor pro odkládání odpadu 218 194 358 zeď / oplocení 195 368 pomník padlým 226 202 201 302 ostatní objekty 208 404 kříž 209 403 hrobové místo 217 215 399 vstup na hřbitov 216 400 hrob 225 255 254 314 250 249 258 256 257 320 252 369 251 370 260 371 361 373 259 372 253 374 264 375 262 376 305 377 317 380 379 310 311 382 381 319 383 312 313 384 261 308 387 306 307 385 303 304 márnice 388 389 386 331 35 337 Legenda: Borová u Poliþky katolický hĜbitov S turistické odpočívadlo zdroj vody parkoviště 61 31 62 32 2 63 33 3 64 34 4 65 35 5 66 36 6 67 37 7 68 38 8 39 9 40 10 71 41 11 72 42 12 73 43 13 74 44 14 75 45 15 46 16 47 17 78 48 18 79 49 19 80 50 20 81 51 21 82 52 22 83 53 23 84 54 24 85 55 25 86 56 26 87 57 27 88 58 28 59 29 60 30 1 Katolický hřbitov Borová K atolický hřbitov v Borové se nachází na pozemkových parcelách: 1/1, 1/2, 1/3, 1/4, 1/5 v areálu kostela sv. Markéty. Založení hřbitova se nepodařilo zjistit, proto lze pouze dovodit, že hřbitov existuje souběžně s postavením kostela. Areál kostela sv. Markéty v Borové je zapsán v seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 25096/6-2993. Hodnota památky spočívá především v uceleném, málo narušeném areálu kostela sv. Markéty s kostnicí a zachovalou částí hřbitovní zdi. Podle zmínek v písemných pramenech byl úplně první kostelík ve vsi postaven ze dřeva o něco jižněji než dnes někdy kolem roku 1350. Po úderu blesku však vyhořel a ještě ve 14. století byl znovu rekonstruován. Až koncem 16. nebo na počátku 17. století byl vystavěn nový chrám jako jednolodní, gotický – tentokrát již z kamene a to na místě, kde stojí dodnes. Loď je dlouhá 26,6 metrů a široká 7 metrů. Jak léta plynula, mnoho částí kostela volalo po opravě. Nejprve byly provedeny opravy v interiéru kostela. Jednalo se především o hlavní a postranní oltáře a rekonstrukce se dostalo i sloupoví pod kůrem. Také střecha a věž byly vícekrát opravovány. Poslední rekonstrukce věže proběhla v roce 2000, kdy byla střecha nově pokryta šindelem. V posledních letech byla také provedena oprava zvonů. V současné době postupně probíhá rozsáhlá oprava za účelem zamezení vzlínání vlhkosti do zdiva kostela s navazující opravou fasády. Dle dobových písemností SNB ze 17. 6. 1949 jsou na katolickém hřbitově pohřbeni dva neznámí příslušníci německé armády a také se zde nachází hrob sovětských vojáků zavražděných koncem války u Borové. Na katolickém hřbitově nechybí ani pomník padlým v 1. světové válce. V prvním roce válečného konfliktu (1914) bylo do vojenské služby povoláno z této obce 70 mužů, ve druhém roce 63 mužů, v třetím roce pak 36. Od roku 1917 jsou již záznamy neúplné, takže není možno odhadnout, kolik rekrutů nastoupilo až do konce války. Celkem se ale domů nevrátilo 18 mužů. Borová měla v té době 1300 obyvatel. Čerpáno z archivu Obce Borová, zpracovala Barbora Hegrová Foto: Petr Dvořáček 13 Borová u Poliþky evangelický hĜbitov Legenda: hrob hrobové místo 35 vstup na hřbitov S zeď / oplocení 158 174 165 164 163 161 162 160 159 175 135 177 114 115 116 118 117 119 89 181 93 94 95 96 66 67 68 183 72 73 43 44 45 46 47 48 50 49 51 52 53 54 3 2 1 23 4 8 7 6 5 24 25 26 27 28 11 10 9 30 13 12 29 31 40 41 42 22 21 20 19 18 16 17 15 14 32 34 33 58 35 60 61 62 63 64 65 36 37 38 39 59 57 56 55 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 188 111 110 109 108 107 106 105 104 103 71 70 69 101 100 99 98 97 182 102 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 92 91 90 122 121 120 180 123 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 113 112 178 144 143 142 141 140 139 138 137 136 170 169 167 168 166 176 171 172 179 157 189 184 18 5 18 6 18 7 K 5 [m] 0 ostatní objekty pomník padlým prostor pro odkládání odpadu zdroj vody 7ROHUDQþQtNRVWHO 173 Evangelický hřbitov Borová E vangelický hřbitov v Borové se nachází v areálu evangelického kostela na pozemkové parcele číslo 47. Evangelický kostel byl postaven již v roce 1784, krátce po vydání Tolerančního patentu. Jeho stavba trvala čtvrt roku. Dle tehdejšího způsobu byl postaven bez věže a zvonů. Zemřelí evangelíci nebyli pochováváni u kostela, nýbrž v nedalekém lesíku směrem k Dědku, kde prý se před vydáním Patentu také tajně scházívali. Na tomto místě jsou dodnes patrny podlouhlé dolíky po hrobech. Hřbitov u kostela byl zřízen až po roce 1810; pro kamenitý terén trvala jeho úprava přes čtyři roky. Prvotní farní budova ze dřeva byla postavena již v roce 1784 za necelý měsíc. Nová, kamenná fara byla postavena až v roce 1858 a nynější podobu dostala těsně před první světovou válkou. Středem chrámu je stůl Páně (nikoli oltář), odkud se čte Bible. Za ním na protější dlouhé stěně se nachází kazatelna, odkud se káže biblická zvěst. Celý sbor je tak shromážděn doslova kolem Písma svatého a jeho zvěst- mi s modlitbami a písněmi z kancionálu k tomu náležitými. Toto uspořádání bylo ovlivněno modlitebnami jednoty Českých bratří, nejkrásnější reformační církve, která vyrostla na husitských základech. Jednota stavěla sborové domy s modlitebnou sloužící především takřka rodinnému společenství sboru. V kostele není žádných cenností. Prosté vyřezávání v dřevěném zábradlí krucht a kazatelny má svou cenu historickou a estetickou. U kazatelny je jedinou parádou nátěr částečně „zlatý“ – většinou imitující vzhled mramoru. Pochází z dob, kdy se alespoň v něčem chtěli evangelíci vyrovnat katolické výpravě kostela. Dagmar Makovská, manželka místního kronikáře a archivní materiály evangelické fary Foto: kronika obce Borová 15 Boskovice R 0 prodejna květin T U 10 [m] S K rozptylová louka S WC Legenda: hrob obřadní síň hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení A sekce vstup na hřbitov F prostor pro odpad zdroj vody kříž parkoviště G A B Z H M J D C I E O L P K Q N Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz Městský hřbitov Boskovice A reál městského hřbitova v Boskovicích byl založen v poválečném období v nové poloze nad městem nedaleko lesního celku Doubrava v sousedství povrchové těžby písků a pískovců. Areál hřbitova se nachází cca 400 až 459,5 m. n. m., tj. přibližně 100 metrů nad nivou říčky Bělá nebo cca 50 až 60 metrů nad historickým jádrem města. Současná rozloha hřbitova je přibližně 2,5 hektaru. Okolní krajina je odlesněná, zemědělsky obdělávaná půda bez vzrostlých dřevin. S výjimkou lipové aleje lemující příjezdovou cestu od města. Alej byla založena na jaře roku 1908 místním Okrašlovacím spolkem. Bylo vysazeno celkem 190 kusů lípy velkolisté. Začínala původně u starého hřbitova a vedla po obou stranách cesty až k lesu V Doubravách. Dnešní podoba aleje je zkrácena o výstavbu v ulici Svatopluka Čecha. Za hřbitovem, v přírodním prostředí bývalého pískového dolu, bylo v minulých letech vybudováno westernové městečko. Od března do května roku 1945 bylo na místě dnešního hřbitova pohřbeno přibližně 108 německých vojáků. Dříve byly hroby udržovány a označeny čísly, v dalším období došlo k jejich zrušení. Ostatky jsou uloženy na brněnském ústředním hřbitově – Památník obětem II. světové války. Existuje seznam boskovických pohřbených vojínů – bude součástí webových stránek projektu. 1. 11. 1947 byl vydán zákaz pohřbívání na starém hřbitově u kostela Všech svatých. Hřbitov byl zrušen 1967. Po ukončení tlecí doby, v roce 1997, byla provedena úprava na park. V dubnu 1947 bylo uděleno povolení k pohřbívání na novém hřbitově. Hřbitov pak byl otevřen 10. 11. 1947. Roku 1986 došlo k rozšíření urnového háje severozápadním směrem na volný prostor a prostor společných hrobů německých vojáků (celková plocha rozšíření 2500 m2). V tomto roce proběhla i úprava zpevněných ploch hřbitova, vybudovány byly nové chodníky a dlážděné cesty i nové oplocení hřbitova. 30. 11. 1987 byla otevřena smuteční obřadní síň postavená podle projektu Ing. Arch Lubomíra Haniše s uměleckou výzdobou „Bouře“ akademických malířů Oldřicha Rujbra a Petra Veselého z Brna. 1997 byly zahájeny dle odborné studie Ing. Arch. Ivety Trtílkové z Olomouce úpravy hřbitova chodníky, vodovod, kanalizace, parkoviště, vegetační úpravy, nový mobiliář. V roce 2004 se rozšířila plocha hřbitova a proběhla stavba centrálního kříže. Kovářskou práci realizoval Jiří Běhal – Umělecko-kovářské a restaurátorské práce, Olomouc. V roce 2005 proběhla vegetační úpravy hřbitova. Z evidence místně významných objektů můžeme na hřbitově najít náhrobek rodiny Slámovy, Marešovy, Mensdorff–Pouilly, Klusákovy a náhrobek akademického malíře Josefa Biebera. Čerpáno ze záznamů v kronice Města Boskovice, informací správce p. Františka Přikryla a Bc. Ing. Leona Fialové, referentky správy zeleně Městského úřadu v Boskovicích. Foto: Petr Dvořáček 17 Legenda: BĜeziny hrob hrobové místo 35 0 2 [m] K S ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody SDPČWQtGHVN\ 1b 1a 1 sklad k5,k10 2 2a 2b 3 3a 3b 4 k4,k9 5 k3,k8 k2,k7 4a 4b 5a 5b 6a 6b 7a 7b 1c 1d 2c 2d 3c 3d 4c 4d 5c 5d 6d 7d 7c k1,k6 7 8b 8a 8 5e 6e 6e 7e 8c 9b 3e 8d 9d 8e 10d 9e 9c 9a 2e 4e 6c 6 1e 1l 1j 1f 1g 1h 1i 2g 2h 2i 3f 3g 3h 4f 4g k 11 2f 2j 5g 6f 6g k1 4 5f 7f k1 5 k1 3 k12 SDPČWQt deska 8f 4h 2k 2l 3j 3k 3l 4j 4k 3i 4i 1l 4l 5l 5j 5k 7g 8g 5h 6h 9g 5i 6j 6l 6k 6i 7j 7l 7k 7h 9f 10f 1k 8h 7i 8j 8i 9j 8l 8k 9l Hřbitov Březiny K novodobé historii březinského hřbitova – rozhodnutím obecního zastupitelstva se roku 1860 začal stavět nový obecní hřbitov na pozemku s katastrálním číslem 190/1 patřícím k domu čp. 37 (tehdejší majitel Jakub Lapáček). Dnešní katastrální číslo hřbitova je 190/2. Rozhodnutí obecní rady v čele s rychtářem Johanem Luňáčkem z čp. 35 ovšem nekorespondovalo s vůlí majitele pozemku, a tak prý došlo k velmi zajímavému sporu, kdy kočí během dne navozili kamení ke stavbě obvodního zdiva hřbitova a hospodář během noci kamení ze svahu do řeky na trakaři odvozil. Hospodář prý byl předvolán před obecní zastupitele a háje se slovy, že krchov na jeho pozemku snižuje jeho cenu, byl až po tučném odstupném svolný stavbu trpět. (Opravdu o stavbě ještě rozhoduje zastupitelstvo v čele s rychtářem, starostové jsou na Březinách od roku 1865 a první starosta se jmenuje Maděra z čp. 10). Nyní trochu historické nostalgie. Hřbitov byl postaven a uveden do užívání mezi roky 1860–61 a první pohřbenou na této posvěcené půdě byla ani ne roční dívenka Mariana Kučerová z čp. 24. Sakrální stavba je zajímavá ještě dnes. A to nejen tím, že patří k nejmenším hřbitůvkům na Vysočině, ale třeba i tím, že původní stavba nenesla žádná církevní označení. To znamená, že stavba má sice márnici, ale na původní stavbě nebyla ani dnešní zvonička ani pamětníky připomínaný kalich na vstupní bráně, neřkuli křížek. Toto téma malinko rozšířím. Po rozluce Březin s částí Pusté Rybné (1881), která je na starých dokumentech pojmenována jako Wüst Ribný, není na katastru obce jediný veřejný církevní symbol (křížek, kaplička, boží muka, obrázek na stromě, neřkuli kostel), a přesto si myslím, že lidé jsou zde mnohdy více věřící než ti, co tyto symboly užívají. Ale zpět k místu posledního odpočinku. Tento, mohu-li ho tak nazvat, hřbitůvek má i své zajímavosti. Léta páně 1868 jsou u vchodu do hřbitova zasazeny dvě lípy malolisté k 20. výročí panování jeho císařského veličenstva Františka Josefa I. Lípy jsou poraženy v 80. letech 20. století, tedy cca jako 150 leté. Důvod poražení je celkem jasný. Lípy začaly bořit zdi u brány vchodu do hřbitova. Další zajímavost je zvonička na márnici, která je postavena ve 30. letech 20. století a je osazena zvonkem. O tento přijde obec ve 2. světové válce, kdy jsou zvony sbírány pro potřeby německé armády. Nový zvon byl do zvonice umístěn v devadesátých letech minulého století. Ještě jednu zajímavost má zdejší hřbitov. Leží na něm ukrajinský partyzán J. M. Svičkar, který padl v blízkém okolí Březin 1. 5. 1945. Padl vlastně na dohled od místa, kde sní svůj poslední sen. Odpočívá zde i většina březinských kantorů, kteří učí generace březinských žáků k lásce k bližnímu svému, lásce k rodičům, přírodě, Bohu. Významné osobnosti J. V. V. Michl (zemřel 16. 9. 1862). Český buditel a spisovatel. Zemřel údajně na rychlé souchotě a je devátým pohřbeným na tomto hřbitově. Z vlastních podkladů zpracoval p. Pavel Říha – místní rodák Foto: Petr Dvořáček 19 10 7 15 96 16 84 17 13 2 13 12 0 14 14 2 12 146 11 161 161a 10 198 188 8 181 180 211 222 220 18 73 86 13 3 199 189 171 223 224 235 3 231 233 236 237 246 244 242 243 239 261 257 258 26 0 1 27 0 26 7 29 2 27 9 29 1 27 5 27 6 27 7 27 8 28 3 28 4 28 1 26 8 26 9 26 5 262 255 247 248 249 250 251 27 2 27 1 4 [m] 19 60 74 12 1 162 213 212 21 61 10 8 15 2 9 7 190 201 182 172 21 4 225 226 234 20 23 97 14 3 163 163a 205 216 227 228 245 22 13 4 15 3 192 206 217 253 252 0 62 12 2 14 4 14 5 10 9 13 5 44 98 12 4 12 3 173 87 110 164 184 193 207 208 202 75 99 15 4 165a 155 166 165 183 88 89 13 6 hlavní kĜíå 156 195 191 63 76 12 5 137 41 111 126 138 176 174 64 10 0 112 113 127 167 51 24 77 82 101 37 65 33 229 53 25 35 90 36 78 300 175 66 317 185 26 301 91 318 38 79 302 67 319 13 1 238 27 39 114 303 157 320 147 304 158 321 42 148 305 186 102 40 322 196 80 306 218 55 68 323 209 57 28 43 240 92 335 307 139 203 128 336 324 45 187 115 308 46 103 309 325 310 93 338 326 311 27 4 58 81 312 27 3 kříž 69 329 254 zeď / oplocení 29 341 241 zdroj vody 177 x 49 178 313 168 330 159 342 149 x 140 314 130 331 219 ostatní objekty 116 343 104 x 315 94 332 230 344 210 x 197 333 179 345 52 169 50 350 316 160 prostor pro odkládání odpadu 31 337 150 327 141 54 118 339 105 48 334 71 95 328 47 340 u1 347 u3 353 u2 348 u5 346 u4 349 u7 351 u6 hrobové místo 70 u9 u8 352 u10 56 72 u12 vstup na hřbitov 5 21 u11 35 hrob K Legenda: Cetkovice S parkoviště márnice 2 4 5 6 170 9a 15 1 Hřbitov Cetkovice S oučasný hřbitov byl založen jako farní roku 1835 poté, co byl zrušen dosavadní hřbitov nacházející se v těsné blízkosti kostela. Ten nevyhovoval prostorem. Dříve se zřejmě pohřbívalo i v prostoru dnešní kapličky Ecce Homo, o čemž svědčí nálezy lidských kostí při její stavbě, jak vyplývá ze záznamů v místní kronice. Hřbitov byl založen na pozemku za vesnicí směrem k blízké osadě Brodek (dnes součást obce Cetkovice). Postupným rozšiřováním zástavby obce je hřbitov v současné době v jejím centru obklopen domy. Na hřbitov se vchází po kamenném schodišti ze západního směru z nynější ulice Jevíčská. Existuje i boční vchod od jihu z ulice Zahradní. Hřbitov byl dvakrát rozšiřován – roku 1884 a 1962–63. Tehdy byl rozšířen východním směrem za současnou hlavní spojnici bočního a hlavního vchodu. Dodnes se vžil pro tuto část hřbitova název Nový hřbitov. Zdejší hřbitov prošel několika významnými opravami, z nichž nejnákladnější bylo položení nové dlažby a sadové úpravy roku 1996. Z dalších významných oprav to byla oprava křížů v roce 2010. Na hřbitově se nenacházejí žádné movité ani nemovité památkově chráněné objekty. V jihovýchodní části stojí novodobá budova márnice a novodobý centrální kříž. Před hřbitovem, nalevo od schodiště, se nachází jednoduchý kamenný kříž s rozšířeným podstavcem a nápisem „Ke cti a slávě Boží věnoval František Šimek v Cetkovicích“. Je známo, že na místním hřbitově byl pohřben sovětský voják, svobodník Boronay, který se v posledních dnech války stal obětí dopravní nehody v blízkých Uhřicích. Byl tu vztyčen dřevěný kříž, ale v září 1945 byly jeho ostatky exhumovány a znovu uloženy na vojenský hřbitov v Olomouci. Významné osobnosti ThDr. Josef Koutný (1909–1951) Profesor teologie, který působil jako profesor biblistiky na teologickém učilišti a jako ředitel Sušilových kolejí v Brně. V roce 1950 byl jmenován profesorem Cyrilometodějské fakulty v Praze. Tuto funkci však kvůli nesouhlasu s tehdejším totalitním režimem nepřijal. Kvůli svému názoru a obavy ze zatčení se skrýval a pokusil se 1. 3. 1951 o přechod hranic do Rakouska. Byl však zadržen, zatčen a vyslýchán. Později (28. 4.) byl propuštěn a za záhadných okolností objeven mrtev v odstaveném vagonu na nádraží v Libině u Šumperka. Mons. ThDr. Alois Krchňák (1922–2008) Čestný občan města Boskovice a obce Světlá – jako nespolehlivý byl poslán za 2. světové války na nucené práce do Rakouska, do vlasti se vrátil až po osvobození v roce 1945. V roce 1951 odjel do jihotyrolské diecéze Brixen, kde bylo jeho první kněžské působení. Dále působil v Německu a Itálii. Po roce 1948 mu byl znemožněn návrat do vlasti. V roce 1980 zorganizoval setkání Čechů žijících mimo republiku s papežem Janem Pavlem II. V roce 1990 se po 44 letech přijel podívat do svého rodného kraje a jako patriot zde již zůstal natrvalo. Zpracoval: Mgr. Josef Sychra Foto: Petr Dvořáček 21 208 97 96 123 122 121 120 119 145 144 143 142 141 140 186 177 31 161b 176 192 191 190 175 160 161a 189 174 159 187 173 172 158 157 171 156 199 198 197 185 0 101 90 89 88 87 78 77 76 75 74 59 58 62 64 57 60 63 113 112 111 110 109 108 118 138 170 155 195 184 188 100 99 72 73 85 71 86 84 70 37 39 38 13 46 5 [m] 116 18 17 16 15 14 43 11 6 7 8 9 10 12 41 44 48 35 36 42 45 47 56 55 54 201 139 169 154 183 194 196 95 68 69 83 82 81 204 94 kostel 117 168 153 182 kříž 107 166 167 193 zeď / oplocení 137 136 135 152 181 180 zdroj vody 130 129 128 134 165 ostatní objekty 106 126 127 151 149 179 prostor pro odkládání odpadu 105 104 115 114 133 163 164 148 hrobové místo 93 80 53 202 92 205 79 4 52 1 2 3 34 103 102 209 67 Ant. Weypustek 51 33 200 132 131 178 vstup na hřbitov 98 206 91 203 125 124 146 hrob 22 207 147 162 66 49 35 65 50 32 210 Legenda: ýernovice S K márnice 30 29 28 27 26 25 24 23 21 20 19 Hřbitov Černovice V znik kostela sahá do 12. nebo 13. století. Roku 1286 se zde připomíná samostatná fara. V roce 1900 byl východním a částečně severním směrem rozšířen starý hřbitov na výměru asi 11 arů. Hřbitov v Černovicích je od 6. 11. 1956 ve správě MNV Černovice a po revoluci ve správě OÚ Černovice. Farnost černovická je tvořena obcemi Černovice, Hodonín a Tasovice. To znamená, že na místním hřbitově jsou pochováváni lidé právě z těchto obcí. Roku 1948 byla na hřbitově zřízena studna s pumpou za 19 500 korun. Při stavbě silnice k Tasovicím (1973–1974) došlo ke zmenšení hřbitova ze severní strany a byla přemístěna budova márnice na stranu východní. V letech 1975–1976 byla kolem celého kostela a hřbitova postavena nová hřbitovní zeď ze šamotových tvárnic a hřbitov byl rozšířen na východní stranu. a rodinná hrobka Davidova. Najdeme zde rovněž hrob faráře Josefa Jičínského, který zde sloužil od roku 1889 do 1933. Zemřel roku 1940. Další farář, Antonín Solař, zde sloužil od roku 1933 do 1951 a je na místním hřbitově také pochován. Roku 1998 byla Muzeem romské kultury na tomto hřbitově odhalena pamětní deska cikánského tábora. Deska je umístěna na hřbitovní zdi v místě, kde bylo pohřbeno více než sedm desítek vězňů – v tomto případě zejména romských dětí. Autorkou originální keramické předlohy pro výrobu desky je romská nevidomá výtvarnice Božena Vavreková-Přikrylová. Desku do kovu odlila sochařská dílna Štěpána Axmana. Součástí pietní úpravy tohoto místa je i symbolické ohniště. Celý hřbitov se nachází na ploše cca 3500 m2. Je zde evidováno 208 hrobových míst. Dostatečná kapacita je tak zajištěna i do budoucna. V areálu hřbitova stojí i kostel. V roce 2001 byly nahrazeny vstupní schody na hřbitov novými kameny z „Trachidu“. V roce 2009 byl na hřbitově vybudován nový přístupový chodník. V roce 2013 proběhla celková rekonstrukce kostela. Při vstupu na místní hřbitov je umístěn za bránou pomník věnovaný od hraběte Vladimíra Mittrovského svému polesnému. Stojí zde i hlavní kříž z roku 1913 Z podkladů kroniky obce zpracoval Jaroslav Zhoř – starosta Foto: Petr Dvořáček 23 Legenda: 35 hrob Deštná hrobové místo 0 2 [m] zeď / oplocení A K S ostatní objekty sekce vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody k15 k16 132 133 134 135 136 1 143 kolumbárium 137 k13 k14 138 k11 k12 139 k9 k10 140 k7 k8 141 k5 k6 142 k5 k4 2 3 45 90 A 18 33 17 32 91 47 31 44 15 30 45 14 29 43 13 28 42 25 4 24 9 57 38 23 7 54 53 37 22 6 52 21 5 36 35 20 39 34 19 3 94 72 49 95 73 50 29 96 74 51 30 9 31 10 B 11 118 119 64 65 66 97 75 52 98 99 76 77 54 32 55 33 121 101 79 56 34 122 102 80 57 35 123 103 124 104 120 125 126 50 128 81 82 83 105 106 107 108 84 85 86 87 129 130 131 109 88 110 89 58 59 60 7 8 12 53 78 127 48 2 1 28 100 51 49 6 48 56 55 8 27 71 62 40 5 93 117 59 26 112 63 60 4 47 116 61 25 70 58 10 69 115 41 26 11 46 92 114 27 12 68 111 113 46 16 67 k1 k2 36 13 14 15 16 37 17 38 18 39 19 40 20 61 62 63 64 41 65 42 66 43 67 44 21 22 23 24 Hřbitov Deštná M ůžeme se jen domnívat, do jaké doby klást počátky hřbitova v Deštné, ale je jisté, že v roce 1350 byla v Deštné farnost, tedy kostel a bezpochyby i hřbitov. Je velmi pravděpodobné, že současný hřbitov leží alespoň z části na místě tohoto patrně prvotního hřbitova, protože ústní tradice, zapsaná v kronice farnosti, umísťuje na místo dnešního hřbitova trosky původního kostela a kolem kostela byl zcela jistě i hřbitov. Bližší informace se dozvídáme až po postavení nového kostela v letech 1781–1782 a zřízení lokálního kaplanství v roce 1787. Hřbitov ležel na současném místě a byl ohrazen nízkou zídkou. V roce 1819 byl hřbitov interkonfesní, byli zde pohřbíváni jak katolíci, tak evangelíci, ale podle zápisů v kronice to příliš dobroty nedělalo. Patrně to tak bylo až do zřízení konfesních hřbitovů v Horním a Dolním Smržově. V roce 1822 je zase zaznamenán spor ohledně nutných poplatků. Je zajímavé, že hřbitov zůstal na stejném místě díky tomu, že na konci devatenáctého století jej neopravovali ani nerozšiřovali, aby jej úřady nenařídily přemístit. Opraven a rozšířen byl až v roce 1933. Při kopání cesty ke hřbitovu byly nalezeny zlaté a stříbrné mince – asi sto kusů. (Dle záznamů z farní kroniky zpracoval p. Mgr. Aleš Vrzala – farář z V. Opatovic). Vchod do hřbitova zdobí starobylé lípy. V kronice obce, založené k 1. 1. 1923, je ve stati Popis obce věta: „Hřbitov je ve vesnici mezi čís. 1 a 5“. Hřbitov v Deštné slouží pro obce Deštná-Rumberk, Dolní Smržov, Horní Smržov. V kronice obce z roku 1933 je rovněž citace: „V červnu 1933 právě byla dokončena oprava hřbitova (zvětšení a ohradní zeď cihelná). Při prokopávce upravované cesty ke hřbitovu vykopali dělníci měděnou krabici, v níž byly uloženy mince zlaté z roku 1596–1662 v průměru 25 milimetrů a síly asi 3 milimetry. Zlatých celkem osmdesát dva kusů, stříbrných šest kusů. Některé byly zadrženy, tak se tvrdí. Peníze byly po nahlédnutí Památkovým úřadem prodány. Část prodala obec a část Petr Richtr z Rumberka, který peníze vykopal na obecním pozemku.“ Z dalších oprav: V roce 2000 byla vydlážděna příjezdová cesta včetně parkoviště u hřbitova a chodníku ke kříži. 2. 11. 2000 byl slavnostně vysvěcen nově postavený kříž na hřbitově. V roce 2013 probíhá rekonstrukce oplocení hřbitova. Z kroniky obce Deštná zpracoval Tomáš Kraut – starosta Foto: Petr Dvořáček 25 Legenda: Dlouhá Lhota hrob 35 0 hrobové místo 4,5 [m] ostatní objekty K S zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž 22 21 19 15 69 57 74 73 70 10 58 márnice 6 20 204 203 39 40 41 42 43 44 46 47 48 49 50 76 75 72 5 147 4 55 92 95 71 2 3 54 17 97 1 53 56 98 99 100 94 67 66 65 101 93 68 7 51 52 62 61 78 79 80 64 63 60 59 82 83 89 88 81 90 77 85 84 87 86 91 45 123 108 107 117 133 134 110 109 122 121 120 119 118 102 103 104 105 106 116 115 114 113 112 111 130 131 132 128 129 124 125 126 127 146 145 144 143 136 135 139 138 137 142 141 140 38 32 37 33 34 36 35 29 30 31 26 27 28 8 23 24 25 14 201 198 199 200 195 196 197 13 148 207 205 206 194 191 192 193 188 189 190 12 151 149 150 175 187 182 183 184 185 186 181 180 179 178 177 176 202 173 174 170 171 172 18 165 164 168 167 166 11 152 209 169 16 154 153 156 155 160 159 158 157 161 162 163 Hřbitov Dlouhá Lhota S oučasný hřbitov byl založen v roce 1835. Dříve se hřbitov rozkládal okolo kostela sv. Bartoloměje postaveného v roce 1804, a to místo kaple, která byla zasvěcena sv. Vavřinci. Po zrušení tohoto hřbitova byla odkoupena márnice za 1 000 korun a proměněna v drvárník patřící škole. (viz. kronika) Již v nejstarších dobách měla farnost sídlo v Dlouhé Lhotě. Patřily k ní a dosud patří vesnice Býkovice, Brťov a Jeneč. Hřbitov, který sloužil celé farnosti, patřil církvi. Od 1. 1. 1957 převedl ONV Boskovice, a to na základě směrnice ministerstva místního hospodářství a státního úřadu pro věci církevní, užívání pohřebiště v Dlouhé Lhotě na MNV v Dlouhé Lhotě. V roce 1960 Rada ONV v Boskovicích schválila rozšíření hřbitova. Předpokládaný investiční náklad byl 80 000 korun. Byly vykoupeny pozemky od vlastníků a hřbitov byl rozšířen. V roce 1961 byla na základě projektu, který vypracoval pan Eduard Svoboda z Černé Hory, provedena regulace hřbitova. Hroby byly uspořádány do řad, přemístěn a vysvěcen byl hlavní kříž a vybudován nový vchod do hřbitova. Původní byl zazděn. V roce provedla firma Petr Šusták Lysice první etapu opravy hřbitovní zdi s celkovým nákladem 168 000 Kč, z toho 80 000 Kč byla dotace od Jihomoravského kraje. V roce 2008 pokračovala oprava zdi na nové části hřbitova. Tuto provedla firma I.K.M. s.r.o. Blansko a celkový náklad činil 220 000 Kč, z toho 155 000 Kč bylo hrazeno z dotace od Jihomoravského kraje. Kulturní památky ani památníky, sochy, památné stromy na hřbitově nejsou. Nejsou zde ani žádná umělecká díla. Jednotlivé pomníky jsou zhotoveny kamenickými firmami z okolí. Činnost hrobníků vykonávali tito občané: Kotas Jan z čp. 21, Havránek František z čp. 28, Opluštil Josef z čp. 7, Formánek Vlastimil z čp. 40. Po ukončení činnosti pana Formánka zabezpečují tyto služby Pohřební služba Letovice a Pohřební služba Boskovice. Na místním hřbitově je pochován jeden z prvních učitelů místní jednotřídky Ladislav Jarůšek se svoji ženou Ludmilou. V kronice obce je označován jako lidumil. Dále je tu pochován další z místních učitelů Josef Přikryl a jeho žena Božena, která zemřela ve svých jednačtyřiceti letech. Odešla od pěti malých dětí. Odpočívá zde i Alois Porč z Býkovic, konzistorní rada. Čerpáno z kroniky obce Dlouhá Lhota, zpracovala M. Širůčková Z kroniky obce Deštná zpracoval Tomáš Kraut – starosta Foto: Petr Dvořáček 27 Legenda: Doubravice nad Svitavou hrob hrobové místo 0 5 [m] S K 35 ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov 104 124 103 125 84 102 1026 1027 1028 101 1029 1030 1031 127 81 163 139 164 128 208 178 209 130 98 177 131 132 211 174 213 167 173 168 169 133 176 333 310 305 338 304 291 292 293 254 217 256 36 37 486 534 533 488 532 38 39 530 490 40 529 472 436 471 491 437 470 492 438 469 493 41 528 527 526 303 341 357 342 356 300 343 299 344 344a 355 354 353 298 345 301 296 295 WC 409 408 392 393 394 407 444 395 406 396 405 352 397 404 398 399 402 400 401 346 351 347 348 350 349 67 443 403 463 498 521 499 520 459 446 501 516 448 455 504 514 453 452 50 51 517 503 454 49 519 458 457 449 47 48 518 447 450 46 522 462 461 500 45 523 497 460 445 44 524 496 466 465 464 442 525 495 467 440 441 410 391 358 340 439 411 390 359 494 468 412 389 339 302 290 257 388 361 360 294 255 413 387 535 42 275 258 253 218 475 19 270 246 252 221 215 216 284 288 222 219 170 337 286 259 251 220 171 306 289 223 214 172 283 285 260 250 224 166 134 261 249 210 212 135 248 226 175 136 228 262 225 165 137 129 96 95 80 140 138 97 93 94 82 161 162 141 179 126 99 83 160 142 362 336 485 489 473 435 414 386 35 43 247 229 364 363 68 105 123 100 85 279 106 107 187 6 5 4 3 2 1 86 1024 1025 91 282 434 415 385 335 416 474 384 365 334 433 31 89 88 87 309 308 307 417 383 366 29 207 331 432 382 34 536 487 476 431 418 367 332 312 181 180 90 230 206 330 281 264 263 314 419 381 368 477 430 537 483 484 478 429 420 30 159 231 205 183 182 265 329 313 278 232 204 185 158 266 328 315 428 33 538 482 479 427 421 379 380 369 28 144 143 276 245 233 203 327 316 277 370 480 426 423 422 378 326 481 425 424 377 371 27 156 157 267 244 234 202 373 372 26 145 121 236 235 189 155 119 200 201 191 146 120 243 376 322 323 325 317 268 237 199 154 242 375 321 319 318 274 24 118 192 153 147 198 193 269 25 152 241 238 374 320 272 273 23 22 21 148 17 116 117 151 18 14 15 13 11 12 10 8 115 114 113 112 111 110 109 108 1023 1022 1021 239 197 194 150 149 271 240 196 9 7 16 kříž 20 zdroj vody 32 prostor pro odkládání odpadu 506 513 507 508 509 512 52 53 54 55 511 510 56 61 58 60 59 566 565 564 561 62 563 63 562 64 559 558 65 560 66 557 553 551 552 69 556 márnice 70 554 71 72 550 547 73 546 545 74 549 75 544 542 76 543 540 77 541 539 78 555 57 79 567 1033 1032 1020 1019 1018 1017 1016 1015 1014 1013 1012 1011 1010 1009 1008 1007 1006 726 725 696 695 666 665 636 635 606 742 727 724 697 694 667 664 637 634 607 743 728 723 698 693 668 663 638 633 608 744 729 722 699 692 669 662 639 632 609 745 730 721 700 691 670 661 640 631 610 746 731 720 701 690 671 660 641 630 611 747 732 719 702 689 672 659 642 629 612 748 733 718 703 688 673 658 643 628 613 749 734 717 704 687 674 657 644 627 614 750 735 716 705 686 675 656 645 626 615 751 736 715 706 685 676 655 646 625 616 752 737 714 707 684 677 654 647 624 617 753 738 713 708 683 678 653 648 623 618 754 739 712 709 682 679 652 649 622 619 711 710 681 755 740 680 651 650 621 568 569 570 571 572 573 574 575 576 577 578 579 580 581 582 620 585 584 586 587 588 589 590 591 592 593 594 595 596 597 598 599 600 601 602 603 604 605 583 1000 1005 1004 1003 1002 1001 741 Hřbitov Doubravice nad Svitavou P ro doubravický hřbitov jsou významnými roky: 1831, 1931 a 1961. 16. 11. 1831 se v Doubravici nad Svitavou objevila cholera. Toho dne Janu Mrázkovi z čp. 86 zemřelo dítě, následně pak do deseti dní zemřelo dalších dvacet osob z Doubravice i blízkého okolí. Možná i to byl důvod, proč se v tomto roce začalo pochovávat na novém hřbitově Na Přívazku. Do té doby sloužil hřbitov u kostela sv. Jana Křtitele. Hřbitov Na Přívazku byl na ploše 1 995 m2. Jak je psáno ve staré kronice, doubravická radnice za něj zaplatila 211 zlatých. V roce 1931 byl hřbitov podstatně rozšířen, a to o 2 600 m2. V té době se hřbitov nacházel výrazně mimo intravilán obce. Postupem času docházelo k rozšiřování zástavby městečka a tím i k přibližování k hranici hřbitova. Další rozšíření plochy hřbitova nastalo v roce 1961, a to o 4 229 m2. Hřbitov využívají kromě Doubravice nad Svitavou také další obce farnosti – Obora, Jabloňany, Újezd u Boskovic, Kuničky a Holešín. Na základě požadavku obce Doubravice nad Svitavou byla v roce 2003 zpracována studie stavebních úprav místního hřbitova. Důvodem byla vyčerpaná kapacita hrobových míst a potřeba dovybavit technické zázemí. Studie si klade za úkol dotvořit chybějící zeleň vně i uvnitř areálu tak, aby si zachoval charakter venkovského hřbitova a byla vytvořena atmosféra kultivovaného prostoru, srovnatelného s historickou částí hřbitova se všemi výhodami současných možností technických i hygienických. První část první etapy byla realizována v roce 2004, a to úprava oplocení, výměna vstupní brány na nový hřbitov a odstavné místo pro kontejner na odpad. Financování této akce proběhlo z příspěvků obcí farnosti a dotace z Programu obnovy venkova Jihomoravského kraje. O tuto dotaci bylo požádáno v rámci Svazku obcí Svitava a finanční částka z JMK činila 180 000 Kč. nala 23. 12. 1887, jak dokládá i zápis v místní matrice. Josef Sáňka (16. 10. 1890 Doubravice nad Svitavou – 17. 5. 1969 Radnice u Rokycan) Jako konzistorní rada, osobní děkan a farář působil celý život v Radnicích u Rokycan. Po obsazení Československa německou armádou se aktivně zapojil do protifašistického odboje. V roce 1942 byl zatčen gestapem a jako nepřítel třetí říše vězněn na Pankráci, poté v Terezíně a nakonec v Dachau, kde byli jeho spoluvězni pozdější pražský arcibiskup kardinál Beran a papež Jan Pavel II. Po osvobození vlasti se vrátil do Radnic. Po smrti byl převezen do našeho městečka a uložen do rodinné hrobky na místním hřbitově. Arnošt Okáč (5. 8. 1903 Doubravice nad Svitavou – 24. 9. 1980 Brno) Významný chemik, profesor RNDr., DrSc., člen korespondent Čs. akademie věd, profesor Masarykovy university v Brně. V roce 1946 se stal přednostou ústavu analytické chemie, kde rozvinul neobyčejně úspěšnou činnost, zaměřenou především na moderní směry analytické chemie. Mezinárodního uznání a velkého ohlasu dosáhly jeho moderní postupy v kvalitativní analýze, které u nás i v zahraničí postupně vytlačily klasické a nedokonalé soustavy. Za zásluhy v chemických vědách mu ČSAV udělila zlatou plaketu Jaroslava Heyrovského. Urna s ostatky Arnošta Okáče je uložena na rodinném hrobě na místním hřbitově. Zpracovala dle dochovaných informací kronikářka obce p. Eva Sáňková Významné osobnosti Julius Stantejský (10. 3. 1856 Ústí nad Orlicí – 31. 5. 1909 Doubravice nad Svitavou) Řídící učitel, pedagog. Po ukončení studií přišel do Doubravice, kde působil nejprve jako učitel, roku 1887 byl jmenován nadučitelem. V této funkci dosáhl velkých úspěchů zásluhou svých originálních pedagogických metod. Dokázal zveršovat učivo téměř ve všech předmětech, což bylo pro děti snadno zapamatovatelné. Jeho učebnice, tzv. Veršovaná škola, byla proslulá. Zveršoval pověst o boskovickém hradě, propasti Macocha, o Libuši a jiné. Přátelil se s bratry Mrštíkovými a malířem Alfonsem Muchou, který jej v Doubravici navštěvoval. Mucha mu byl také za svědka na jeho svatbě, která se ko- 29 Legenda: 35 Drnovice hrob vstup na hřbitov hrobové místo prostor pro odkládání odpadu ostatní objekty zdroj vody zeď / oplocení kříž 0 4 [m] S K pomník padlým 324 311a 311 259 276 277 310 325 298 278 297 247 221 246 239 245 144 220 236 151 150 238 234 152 219 233 216 244 232 215 154 237 x 214 155 243 242 x 213 235 241 x 212 157 230 229 228 209 227 208 172 207 226 170 182 183 190 189 161 206 162 163 164 168 167 186 137 187 138 139 166 115 114 113 136 119 135 120 112 110 134 193 91 198 131 NRVWHO1HMVYČWČMãt7URMLFH 199 124 125 126 106 90 130 123 108 132 197 116 117 139 142 180 176 175 173 174 179 x 141 156 218 217 191 188 196 192 195 181 194 158 159 178 177 PiUQLFH 160 210 140 165 205 185 184 202 240 231 211 pomník padlých VYČWRYpYiON\ 147 309 323 322 321 308 275 258 296 307 295 274 256 257 294 273 255 254 253 306 320 319 318 305 293 272 317 292 271 252 304 291 270 316 303 290 269 251 225 315 302 289 268 250 224 314 301 288 267 249 223 204 313 300 287 266 248 222 203 299 286 265 312 parkoviště 129 128 89 18 38 16 19 23 13 12 47 53 54 55 56 57 15 35 24 26 68 74 72 69 70 34 33 27 32 31 103 14 75 66 65 61 104 10 42 77 67 9 43 78 100 76 7 44 79 6 46 41 99 97 80 60 5 87 94 93 84 59 4 83 82 3 86 85 81 88 105 200 102 Hřbitov Drnovice D rnovický hřbitov se nachází na severovýchodním okraji obce v jižním svahu vrchu Hůra. Hřbitov má tvar téměř pravidelného obdélníku a obklopuje kostel Nejsvětější Trojice, jenž je vzhledem ke své poloze na vyvýšeném místě nad obcí její nejvýraznější dominantou. Hřbitov i dnes slouží svému původnímu účelu, tedy jako místo posledního odpočinku drnovických občanů či rodáků. O historii hřbitova obce Drnovice toho není mnoho známo, neboť se nedochovaly takřka žádné historické prameny vypovídající o jeho existenci. Hřbitov byl založen pravděpodobně již ve 14. století, kdy na místě kostela stála kaple. PhDr. Jaroslav Bránský uvádí o historii drnovického hřbitova následující: „Ve starých dobách, jmenovitě roku 1521, se v Drnovicích uvádí jenom kaple s kapelním podacím (patrně dnešní presbytář) a dále už není žádná zmínka o výnosu. Ještě se poznamenává, že u tohoto kostela v 17. století i později žil poustevník, a že na hřbitově poblíž tří velkých a starých lip je otevřená kostnice s jedním oltářem, jehož stůl tvoří náhrobní deska Markéty, manželky Ctibora z Drnovic, zesnulé kolem roku 1500.“ (Bránský, J. Drnovice v minulosti dávné i nedávné, 2010). V letech 1969 až 1972 byl hřbitov rozšířen a zrekonstruován. Od podzimu roku 1996 se na hřbitově nachází památník obětem 1. světové války, jehož autorem je kameník Jan Ploc ze Žernovníku. Původní kamenné desky, které byly umístěny po obou stranách kostelních vrat, vzaly 28. 10. 1928 za své stářím a vlivem povětrnostních podmínek. Před hřbitovem stojí na pískovcovém podstavci litinový kříž s Kristovým tělem. Je vysoký 1,5 metru, rozpětí Kristových paží je 80 centimetrů. Je oplocen ozdobným litinovým zábradlím. Nápis na kříži je nyní již nečitelný. Kříž dala svým nákladem postavit roku 1824 Antonie hraběnka z Dubských a 13. 6. téhož roku byl posvěcen. Na témž místě stával už dříve kříž dřevěný, postavený roku 1801 nákladem rychtáře Cunta. Čerpáno z kroniky obce Drnovice a z Farní kroniky lysické farnosti Foto: Petr Dvořáček 31 Legenda: Horní Smråov hrob 0 hrobové místo 2 [m] K S ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody parkoviště 43 39 34 44 53 35 45 40 51 36 46 41 42 37 32 47 33 38 48 márnice 7 13 35 22 8 14 4 23 25 25a 26 9 15 24 2 5 6 54 10 16 11 17 27 28 49 29 18 12 52 19 50 30 20 21 51 Hřbitov Horní Smržov V červenci roku 1868 zaslal farář Beneš na okresní úřad do Jevíčka žádost o zřízení evangelického hřbitova pro pozůstalé obcí Horní Smržov, Deštná a Horákova Lhotka, s tím že občané mají zabezpečeno místo, kde by se měl hřbitov nacházet. Zřejmě v tom samém, nebo následujícím roce bylo započato s výstavbou, pozemek byl oplocen dřevěným plůtkem. Márnice byla zřejmě vystavěna v letech 1912–1913. V roce 1911 c.k. okresní hejtmanství sděluje, že by bylo žádoucno, aby na hřbitově ve Smržově byla zřízena komora úmrtní a byly s ohledem na daný stav učiněny patřičné přípravy. Žádoucna byla místnost čtyři krát čtyři metry veliká, tři metry vysoká, podlaha nepropustná, jedno okno s větracím křídlem a hustou drátěnou sítí, kamínka, nádoba ku ohřívání vody, umývadlo s příslušenstvím, věšák s pěti hřeby, stůl pitevní sedmdesát centimetrů široký a dva metry dlouhý s plochou ku střední čáře poněkud nakloněnou, dvě židle a tříhranné polénko. Jestli byla vystavěna, tak jak je popisováno, nevíme. Pravdou je, že dnešní márnice je zděná a při opravě v roce 1995 byla nově omítnuta, opravena střecha, zhotovena nová podlaha a byly vyměněny dveře. Taktéž oplocení hřbitova se změnilo. V 60. letech byla provedena jeho oprava. Dřevěné bylo odstraněno a vyměněno za kovové. V roce 2011 byla provedena rekonstrukce oplocení – zadní část zděná z lícových cihel a boční a přední část se zděnými sloupky a zbytek oplocení ze dřeva. Taktéž byl upraven vstup na hřbitov – uloženy obrubníky a dlažba až k márnici. Původní příchod zpevněný obalovaným asfaltem (cca v roce 1986) byl v době rekonstrukce popraskaný a hrbolatý. U brány po pravé straně stála lípa, která byla rozlomena možná bleskem. Dnes je na tomto místě vysazena již nová. Zdroj – Archiv Farního sboru ČCE ve Vanovicích a starosta obce ing. Petr Poláček Foto: Petr Dvořáček 33 Jedlová (dolní) 301 324 325 348 349 302 323 326 347 350 303 322 327 346 351 304 321 328 345 352 305 320 329 344 306 319 353 307 318 330 343 354 K S 57 55 54 ostatní objekty 368 377 367 378 308 317 331 342 355 332 341 366 309 316 379 356 310 315 311 314 333 340 365 380 53 zeď / oplocení 52 51 vstup na hřbitov 50 49 209 210 x x 48 208 207 x x prostor pro odkládání odpadu 106 105 47 204 205 206 x 203 202 201 x 198 199 200 x 197 196 195 218 192 193 194 217 191 190 189 216 46 45 zdroj vody 44 43 42 41 40 39 38 37 186 187 188 185 184 183 180 181 182 34 33 179 178 177 32 31 173 36 35 174 215 214 213 212 211 175 176 30 29 28 27 172 170 168 166 171 169 167 165 26 25 158 160 162 164 157 159 161 163 24 23 156 155 154 152 153 151 150 149 22 21 142 144 146 148 141 143 145 147 139 140 137 138 135 136 133 134 131 132 20 19 17 129 127 128 125 126 14 123 124 119 121 122 16 15 117 118 115 116 107 113 114 11 109 110 13 12 márnice 292 291 294 293 104 290 289 288 103 284 283 286 285 282 281 280 279 276 278 277 287 275 100 99 97 96 95 94 93 270 269 266 265 264 263 260 259 262 261 258 257 256 255 86 252 251 254 253 83 250 249 248 247 81 244 243 246 245 80 79 242 241 240 239 78 77 236 235 238 237 76 75 234 233 232 231 74 73 228 227 230 229 72 71 226 225 224 223 70 69 220 219 222 221 68 67 92 91 90 89 88 87 85 66 65 9 64 63 8 7 62 61 6 5 4 3 102 101 268 267 10 2 271 hrobové místo 375 376 357 364 381 334 339 358 363 382 312 313 335 338 359 362 383 x 313a 336 337 360 361 384 56 35 370 369 273 hrob 373 374 272 Legenda: 59 372 371 274 5 [m] 111 112 0 rozptylová louka 1 vsypová louka kostel Dolní katolický hřbitov Jedlová Z děný kostel Nanebevzetí Panny Marie na kopci nad Dolní Jedlovou byl vystavěn po požáru, který zničil dřevěnou kapličku u „školního kříže“. Práce trvaly tři roky (1906–1909) a sochou sv. Josefa jej vyzdobil místní řezbář Antonín Soukal. Ke kostelu přiléhá hřbitov s hlubokou studnou, opatřenou dřevěnou pumpou od mistra Jana Skalského. Historie hřbitova sahá do let po založení kostela. Hřbitov byl po válce zanedbaný a až v nedávných letech byl upraven podle plánu zpracovaného projektovým střediskem Drupos. Nyní je již upravený, neudržované hroby urovnané, u vchodu je prostor pro ukládání uren. Zahrada smutku je ozeleněna keři a jehličnatými stromy. Se jménem obce je spojena historie minerálních lázní Balda či Zlatá studně, které se nachází mezi vesnicemi Modřecí, Stašovem a Jedlovou. Lázeňské objekty ale dnes již neexistují. V areálu je zachována Kaple Panny Marie Zázračné. Na tomto místě se kdysi zjevila Panna Maria, ale věřící dlouho čekali na úřední souhlas se stavbou kaple. Práce byly financovány výhradně ze sbírek a kaple byla vysvěcena roku 1888. K místu se váže lidová pověst, kterou zaznamenala i spisovatelka Tereza Nováková v knize „Potulka po Čechách východních“. Text zpracován dle publikace „Jedlová a Lázně Balda“ od Jaroslava Glosera, vydáno OÚ Jedlová 1995 Foto: Petr Dvořáček 35 Legenda: Jedlová (horní) hrob 0 hrobové místo 5 [m] S K 35 ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kaple 1 2 3 5 4 6 7 8 9 61 95 59 57 58 56 54 62 63 64 65 66 68 67 69 70 86 85 84 83 82 81 80 87 88 89 90 91 100 93 92 94 42 19 98 99 43 18 55 52 53 50 andČl 79 44 17 96 97 71 45 b 72 45 a 51 47 16 49 48 46 15 60 10 11 12 13 14 101 22 102 131 78 132 40 21 133 41 20 39 103 77 23 38 125 104 76 24 37 25 36 124 123 75 122 26 130 129 128 127 126 74 35 27 120 73 119 105 kostel 118 117 x 121 x 106 x 116 107 110 115 28 111 108 29 112 30 10 9 10 9 31 113 32 33 34 zvonice a Horní katolický hřbitov Jedlová O bec Jedlová vznikla ze tří místních částí, které navzájem splynuly. Jméno dostala podle ztepilých jedlí obklopujících obec. Rozkládá se v délce šesti kilometrů podél Zlatého potoka. Byla založena za vlády Přemysla Otakara II. (1253–1278) jako pohraniční obec na českomoravském pomezí. O historii hřbitovů v Horní a Dolní Jedlové se nepodařilo zjistit žádné upřesňující údaje. Obec byla zahrnuta do východních Sudet a němečtí obyvatelé po odsunu v roce 1945 všechny kroniky i historické údaje odnesli. Lze tedy předpokládat, že jejich historie je spjata s historií kostela Navštívení Panny Marie v Horní Jedlové a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Dolní Jedlové. Kostel Navštívení Panny Marie (Horní Jedlová) První kostel byl v obci postaven koncem 13. století se zvonicí a přilehlým hřbitovem, který je chráněn kamennou zdí. Jeho gotické prvky se uchovaly v kněžišti a na jižním portále. Hlavní oltář je klasicistní, varhany jsou vyzdobeny rokokovými řezbami. Čtyřboká zvonice byla postavena v 17. století. Před kostelem stojí empírový kříž z roku 1821 s emblémem Umučení a reliéfy Panny Marie, svatého Floriána a Josefa. Foto: Petr Dvořáček 37 Kamenec u Poliþky Legenda: hrob 35 0 hrobové místo 2 [m] ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody 1 2 12 21 13 22 14 23 15 24 3 25 4 34 35 36 37 16 5 26 17 6 27 18 7 28 38 39 40 41 8 19 29 30 9 20 42 43 31 44 10 32 45 33 46 11 márnice K S Evangelický hřbitov Kamenec u Poličky E vangelický hřbitov v Kamenci u Poličky získal současnou podobu ve dvacátých letech 20. století. O tom, kdy evangelíci začali v Kamenci své zesnulé pochovávat, nemáme žádné zprávy. Víme pouze, že evangelíci z Poličky byli pochováváni v Kamenci a na evangelický hřbitov v Poličce se začalo pochovávat v roce 1878. Z toho také usuzujeme, že kamenecký evangelický hřbitov byl založen mnohem dříve. Jediná zmínka o evangelickém hřbitově v Kamenci je z roku 1922, dochovala se v pamětní knize obce a zní: „Znovuzřízen byl evangelický hřbitov. Oprava stála 12 000 Kč“. Nejstarší hřbitov měl dřevěné ohrazení se šindelovou krytinou. Již jsme naznačili, že současné uspořádání hřbitova pochází z dvacátých let 20. století, generální oprava byla provedena v roce 1973. Při této příležitosti byla rekonstruována hřbitovní zeď, márnice a železná brána. V roce 1974 byly skáceny staré lípy, jež hrozily zlomením a porušením zdi. V následujícím roce byly před bránou vysázeny túje. V roce 1993 došlo u brány k zabudování dvou kalichů a koncem dubna 1999 u hřbitova k vysazení dvou vzrostlých lip. Ve víru dramatických událostí listopadu a prosince roku 1989 zemřel náhle 16. 12. ve věku nedožitých 82 let akademický malíř, autor krajinomaleb a portrétů, samotář, člověk neobyčejně citlivý a zranitelný – Josef Václav Síla. Malíř Síla patří mezi nejvýznamnější osobnosti, jejichž život byl spjat s obcí Kamenec. Josef Síla se narodil v únoru 1908 v Širokém Dole. Rodina se však dva roky po Josefově narození stěhovala do Kamence, odkud pocházela jeho matka. Mládí tedy prožil na statku v Kamenci, do školy chodil v Sádku, pak na gymnázium v Poličce. Od roku 1928 studoval Akademii výtvarného umění v Praze u profesora Otakara Nejedlého. Ten mu také začal říkat Venca – to je ten Václav z jeho jména. Následovaly cesty po Evropě, na počátku okupace se vrátil na statek do Kamence. Většinu života strávil na Poličsku, v Kamenci, v Širokém Dole a v Lačnově, kde koupil domek. Námětem jeho obrazů byla Vysočina, Prosíčku nad Jimramovem kreslil nejraději. Celý život se řídil radou svého profesora z Akademie – „malíř má malovat tak dobře, jako by maloval pro sebe, protože sobě nebude lhát, sebe nemůže klamat“. Pohřeb měl v obřadní síni poličského centrálního hřbitova. Pochován byl do rodinné hrobky na evangelickém hřbitově uprostřed polí v Kamenci, kde na jeho počest byla 23. 4. 2010 odhalena pamětní deska. Petr Šváb, starosta obce – čerpáno z farní kroniky a kroniky obce Foto: Petr Dvořáček 39 6WUDFKZLW]Ĥ NU\WpVFKRGLãWČ ! " % * Č #! * & $ K Hřbitov Knínice u Boskovic H istorie hřbitova v Knínicích je úzce spojena s přilehlým chrámem sv. Marka. Ve staré školní kronice, založené řídícím učitelem Janem Krušinou, je pak o vzniku kostela poznamenáno: „Chrám Páně zasvěcen sv. Markovi, vystavěn jest Fondem náboženským za 5 507 zl 27 kr. v roku 1805 a 1806 místo starého chatrného kostelíčka, který stával proti kamenným schodům rovnoběžně s farou vystavenou roku 1097. Tento kostelík zbořen jest 1802. Hřbitov okolo chrámu jest zrušen a poblíž u tak zvané sv. Markéty zřízen a roku 1844 rozšířen a od pana faráře Josefa Luňáčka posvěcen. Na místě tomto stával kdysi klášter s kaplí svaté Markéty, čemuž nasvědčují dosud viditelné příkopy a zdi, jež při kopání hrobů lze pozorovat.“ V druhé polovině 20. století prošel kostel i se hřbitovem řadou oprav. V roce 1967 při opravách byly v polovině opěrné zdi odkryty pozůstatky vchodu do původního kostela. Po obou stranách vchodu byla nalezena asi tři čvrtiny metru silná vrstva lidských kostí. V červnu 1968 se pokračovalo v opravách opěrné zdi hřbitova, protože došlo opět k sesuvu části hlíny u zdi pod kostelem, takže se odkryla šikmá zeď věže původního kostela. Při sesuvu byly obnaženy kostry německých vojáků, kteří zde byli koncem druhé světové války pochováni. Zemřeli na válečná zranění v budově knínické školy, která tehdy Němcům sloužila jako polní lazaret. Jejich lebky se sesuly společně s půdou a bezhlavé kostry zůstaly asi 80 až 90 cm pod povrchem. V roce 1969 došlo k rozšíření hřbitova mezi zvonicí a dosavadním hřbitovem. Na jaře 1969 byly zahájeny také práce na opravě kostela. Kolem budovy bylo postaveno lešení a zahájeno omítání kostela. Práce však nebyly do zimy dokončeny a muselo v nich být pokračováno i následující rok. Současně byla upravena cesta vedoucí od chrámu ke hřbitovu. Velký kus práce na parkové úpravě bývalého hřbitova před kostelem vykonal spolu s ČČK zejména důchodce pan Alois Ambrož z čp. 25, který se zasloužil také o odkanalizování celého prostoru. V roce 1985 byla opravena márnice, která je zařazena do druhé kategorie památkových objektů pod evidenčním číslem 0470. Nejnákladnější byla výměna krovu a střešní krytiny. Finanční náklady si vyžádaly částku 30 000 korun. Řemeslnické práce byly prováděny místními občany. V roce 1991 došlo u hřbitova k vybudování zábradlí a do hřbitovní studny byly usazeny skruže. V roce 1994 bylo na žádost obecního úřadu zpracováno statické posouzení hřbitovní zdi oddělující starý hřbitov od nového. Vlivem podkopání základů hřbitovní zdi totiž docházelo k jejímu trhání a naklánění. Havarijní stav v této části hřbitova si vyžádal zákaz pohřbívání. V roce 2005 došlo k rozšíření hřbitova – propojení stávajícího hřbitova s původním hřbitovem kolem kostela. Byly vystavěny nové obvodové a opěrné zdi ze železobetonu, nový vstup ze severní strany, plochy zpevněny žulovou dlažbou, zhotoveny pískové cesty a opraveny dvě hřbitovní brány. Celkový náklad činil 1 737 855 Kč. V nové části vlevo od kostela je navrženo 44 jednohrobů. Hrobová místa nemají klasické ohraničení obrubníkem, ale celý prostor je zatravněn a u hrobů stojí jednotné náhrobní desky. Čerpáno z publikace „Knínice u Boskovic historie a současnost“ – Dagmar Stryjová 2006 Foto: Archiv Městyse Knínice 41 403 404 405 406 407 408 409 410 411 412 413 414 415 416 261 7 zvonice 15 13 14 17 16 19 18 33 35 34 36 31 32 46 47 45 44 49 48 50 51 53 52 57 58 56 54 55 62 61 60 59 63 64 69 70 67 68 65 66 72 71 73 75 74 216 215 225 226 81 80 78 79 83 82 201 202 203 204 205 76 77 213 214 212 210 211 209 206 377 376 375 90 86 87 84 85 198 199 200 193 194 191 192 189 190 187 188 185 186 183 184 181 182 89 88 177 148 147 149 151 150 153 152 155 154 156 158 157 160 159 162 161 164 163 176 178 179 180 167 166 165 174 175 171 170 169 168 172 173 382 381 385 384 383 93 91 92 97 96 146 145 144 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 95 117 130 100 98 99 102 101 104 103 105a 105 107 106 108 110 109 112 111 114 113 116 115 129 128 119 118 121 120 122 123 127 126 125 124 ostatní objekty 12 38 37 28 42 43 247 29 30 41 40 228 227 217 223 224 219 218 374 372 373 378 380 379 S K 0 21 20 23 22 26 27 239 229 237 238 242 241 240 231 230 220 207 208 361 363 362 365 364 368 369 370 371 hrobové místo 10 11 25 24 kostel sv. Petra a Pavla 236 349 348 347 221 222 360 360a 351 350 367 hrob 8 9 kĜíå 233 232 338 244 243 234 235 402 246 245 399 366 386 387 388 389 390 391 392 393 394 395 396 353 352 397 398 356 357 358 359 kostnice 418 401 355 354 35 6 5 278 279 277 302 260 280 303 276 301 259 275 304 281 321 320 300 337 258 274 282 322 339 305 31 336 9 2 99 273 257 340 306 283 323 298 335 272 318 256 284 341 307 324 271 334 317 297 255 342 2 8 308 5 325 270 296 333 254 316 286 309 269 326 343 253 315 295 287 332 268 344 310 32 7 252 331 267 294 314 288 311 345 328 251 266 313 289 33 0 3 1 346 2 329 293 250 265 290 292 249 264 291 263 417 262 Legenda: Korouhev 5 [m] zeď / oplocení 248 4 3 2 1 Hřbitov Korouhev O bec Korouhev se nachází ve východním okraji Českomoravské vrchoviny v Pardubickém kraji. První zmínka o obci pochází z roku 1279. Jejích osmset obyvatel žije nejen v Korouhvi, ale také v přilehlých osadách Lačnov, Maksičky a Kateřinky. Jakési centrum obce tvoří základní škola, budova bývalé fary, rychty a gotický kostel sv. Petra a Pavla, který stojí uprostřed hřbitova. Vznik hřbitova se váže k době, kdy na území dnešní obce sídlili první obyvatelé. Hřbitovní zeď je nedílnou součástí celého areálu a v neklidných dobách středověkých válek a potyček sloužila také k obraným účelům. Byla několikrát opravována a na jižní straně opatřena čtyřmi zděnými opěrami. Na hřbitov se dříve vcházelo z dolního konce obce, více nalevo od kamenného kříže. Tento vchod byl později zazděn a nový probourán napravo proti vchodu do kostela. Když vcházíme na hřbitov vchodem z horní části obce, můžeme si všimnout staré pískovcové mísy zazděné do zdi dole u země po pravé straně. Tato mísa sloužila jako nádoba na svěcenou vodu a byla umístěna u hlavního vchodu do kostela. Korouhevský kostel, který tvoří dominantu zdejšího hřbitova, je pokládán za jeden z nejstarších kostelů na Poličsku. Traduje se, že jeho vznik by mohl sahat až do období okolo roku 1050, ovšem kdy a na čí náklady byl postaven, se nepodařilo zjistit. Jisté však je, že první písemná zmínka o něm pochází z roku 1349 v soupise far poličského děkanátu podléhajících litomyšlské diecézi. Původně stála na hřbitově gotická kaple, ke které byla později přistavěna jednoduchá zděná loď s nestejnými okny a dřevěným stropem. Jednou z nejcennějších památek v kostele je sanktuarium ze 14. století – výklenek ve zdi za hlavním oltářem. Tento výklenek je zakryt ručně vyho- tovenou mříží, která je tvořena železnými plochými pruty. Svoji dnešní podobu získal kostel v roce 1908. Na hřbitově se nacházejí ještě další dvě budovy – hranolová zvonice ze 17. století a kostnice s kuželovou střechou, která je ještě starší než zvonice. V kostnici se nachází oltář z lebek a kostí, který pravděpodobně vystavěl kuchař prvního lokalisty Jana Haveleho na konci 18. století. Ten je nyní bohužel ve velmi špatném stavu. Ani kostnice není úplně původní. Dříve se v kuželovité střeše nacházel otvor, kterým se kosti házely dovnitř. Zde zůstávaly volně ležet. Místní zedníci a hrobaři probourali ve zdi dveře a okna a otvor ve střeše zakryli šindelem. Zvonice je čtyřboká, zděná stavba s dřevěným zvonovým patrem. Střecha je stanová, kryta šindelem. Na okapní římse se zachovaly malby ze 17. století. Obranný význam stavby dokládají střílnová okénka v přízemí a patře. Na zvonici bylo zavěšeno postupně celkem osm zvonů. Nejstarší z nich, který dodnes slouží svému účelu, je z roku 1532. Má výšku 1 metr, průměr 1,165 metrů a váží 1200 kilogramů. Na hřbitově se také dochovaly některé staré náhrobní desky s litinovými kříži a velmi zajímavá betonová socha Krista v nadživotní velikosti od poličského sochaře Šaffa. Původně byla zbudovaná pro prof. Františka Michla. Hřbitov s jeho 417 místy, který prošel v roce 2013 rekonstrukcí, slouží svou podstatou nejen obyvatelům obce Korouhev, ale i nedaleké vsi Trhonice. Již celá staletí dotváří nezaměnitelnou podobu Korouhve. Z podkladů kroniky Obce Korouhev zpracoval starosta obce Ladislav Filip Foto: Petr Dvořáček 43 KĜetín 39 61 66 9 8 6 7 43 19 85 84 99 105 113 114 124 127 132 112 123 129 131 142 130 146 155 156 147 154 162 163 174 203 165 164 177 176 187 204 196 211 212 205 213 214 215 216 79 77 89 95 88 90 98 100 109 107 116 136 125 117 133 134 119 126 135 360 144 145 150 149 138 178 197 207 217 224 189 181 172 191 190 208 219 202 209 220 225 182 193 201 200 199 244 153 180 361 188 151 160 168 166 221 226 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279 280 281 282 283 284 285 286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 296 297 298 299 300 301 302 303 304 305 306 307 308 309 310 311 312 313 314 315 316 317 318 319 320 321 322 323 324 325 326 327 328 329 330 331 332 333 334 335 336 337 338 339 340 341 342 343 345 346 348 349 350 351 353 354 356 357 358 359 355 24 6 242 24 6 241 352 240 243 hrobové místo zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody 97 118 218 230 229 210 78 87 158 185 184 115 71 152 148 157 175 183 143 76 235 128 122 69 106 104 Legenda: ostatní objekty 52 239 103 94 51 192 93 86 33 70 68 238 82 75 67 S 22 50 64 237 74 228 42 236 83 141 227 28 /1 72 140 63 179 65 110 194 27 49 /1 24 5/ 2 73 111 48 55 60 58 101 139 18 35 62 59 92 41 47 53 102 120 17 137 38 25 40 37 36 32 231 91 16 234 34 31 54 81 15 /2 30 29 44 57 5 4 14 24 5 35 13 4 [m] 20 26 24 23 3 12 11 232 10 2 0 K márnice kříž Hřbitov Křetín H řbitov se dříve nacházel v obci u farního kostela sv. Jeronýma. Jako márnice sloužil přístavek vedle kostelní věže. Tato starší poloha je patrná ještě z katastrální mapy z roku 1826, ale dodnes ji připomíná i barokní litinový kříž s kamenným podstavcem poblíž průčelí kostela. V roce 1834 byl za vsí na lokalitě zvané „V Zákoutí“ založen nový, kamennou zdí obehnaný hřbitov. V tomto umístění byl zaznamenán již při vojenském mapování v letech 1836–1840. Tato původní část tvoří jihozápadní polovinu dnešního hřbitova. Zde se nachází márnice a mezi hroby, do kterých se ostatně pohřbívá dodnes, lze objevit i několik zajímavostí. Hřbitov je v současnosti ve správě obce Křetín. Ve druhé polovině 20. století byl rozšířen na přibližně dvojnásobnou rozlohu severovýchodním směrem. Stará kamenná zeď byla nahrazena novým oplocením z betonových tvárnic, její pozůstatky tak nalezneme již jenom na rozhraní mezi původní a rozšířenou částí hřbitova. Mezi oběma vstupy na hřbitov prochází dlážděný chodník, odlážděné je i parkoviště u severovýchodní brány a je zde zřízeno i veřejné osvětlení. Křetínský hřbitov dnes slouží jako důstojné místo posledního odpočinku nejen obyvatelům Křetína a Dolního Poříčí, ale i dalších obcí zdejší farnosti: Prostředního Poříčí, Vřesic a Vranové. Významné osobnosti Jan Dvořák (1814–1866) Patrně první starosta obce po zrušení vrchnostenského zřízení v roce 1850. Starostou se stal i jeho nejstarší syn Emanuel Dvořák (1851–1925). Avšak ani on ani jeho slavnější bratři, významný brněnský stavitel František Alois Dvořák (1852–1925) či známý historik PhDr. Rudolf Dvořák (1861–1919), v Křetíně pohřbeni nejsou. Hrob je již několik desetiletí sice v užívání rodiny Bednářových, památku původních majitelů, rodiny Dvořákových, tu ale dodnes připomíná ponechaná kamenná deska. Hugo Hönig (1866–1911) V letech 1905–1911 byl poštmistrem zdejšího poštovního úřadu. Vladimír Šustr (1869–1917) Další z řady křetínských starostů. Další významné hroby Především je to tzv. „hraběcí hrob“ č. 44 u jižního nároží hřbitova. Kamenný náhrobek tvoří velký kříž s podstavcem. Jsou zde pochováni poslední šlechtičtí majitelé křetínského zámku – hrabě Theodor Gabriel Des Fours-Walderode (1841–1894) a jeho choť, hraběnka Augusta Gabriela Des Fours-Walderode, rozená Coudenhove (1855–1933). Za zmínku stojí i „kněžský“ hrob č. 148, který užívá zdejší farnost. Patrně posledním a na náhrobku také jediným uvedeným pohřbeným knězem je P. Antonín Bábek (1845–1916), konsistorní rada a křetínský farář v letech 1876–1909. Ing. Bořek Procházka (Z podkladů kroniky Obce Korouhev zpracoval starosta obce Ladislav Filipi) Foto: Petr Dvořáček 45 Kunštát 0 4 [m] e nic ár m K S Legenda: hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odpad zdroj vody kříž parkoviště Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz kostel sv. Ducha Hřbitov Kunštát P ůvodní hřbitov byl v kostelní zahradě kolem farního kostela sv. Stanislava na kunštátském náměstí. Pro malý prostor nebyl od 18. století používán. Od této doby už bylo patrně pohřbíváno v blízkosti kaple sv. Trojice, po přestavbě filiálního kostela sv. Ducha v části Kunštátu na Lipce. V roce 1889 byla věnována zahrada domu č. 75 v sousedství hřbitova vdovou po Antonínu Šamšulovi na rozšíření hřbitova. V šedesátých letech minulého století byly snahy přesunout hřbitov pro nedostatek míst k pohřbívání do jiné lokality Kunštátu. K vyřešení situace dochází v období 1991–92. Tehdejší obecní úřad odkoupil pro rozšíření hřbitova přilehlý pozemek od soukromého majitele. Ústřední stavbou je filiální kostel sv. Ducha. Byl vystavěn jako rodinný kostel v roce 1733, jak vypovídá pamětní nápis na mramorové desce s rodovým znakem Ibsenů, osazené uvnitř stavby. Kostel byl vystavěn na zvětšených základech na místě původní kaple neznámého stáří. Připomíná se tu už před rokem 1670. Na počátku 18. století byla již téměř zřícená. V roce 1783 měl být kostel zrušen, k čemuž nedošlo, poněvadž tehdejší majitel kunštátského panství Ignaz Hypolit, svobodný pán z Wolfswarffenu se zavázal, že jej na vlastní náklady i do budoucna bude opravovat. Následně dal pod kostelem zřídit rodinnou hrobku. V roce 1862 nechal Konrád Friedrich (Cuno) Honrisch, svobodný pán z Wolfswarffenu přistavět ke kostelu předsíň nad vstupním portálem dekorovanou rodovým znakem Honrichsů. V předsíni je osazen epitaf Anny Bradossowské z roku 1687. V jižní části hřbitova je v blízkosti kostela sv. Ducha několik starých opukových náhrobků, jejichž epitafy již nelze přečíst. V této části hřbitova se patrně počalo nejdříve pohřbívat po přemístění hřbitova z náměstí. V blízkosti vchodu do kostela je jediná větší zděná hrobka na kunštátském hřbitově. Hrobku dala zbudovat vdova Amálie po zemřelém majiteli hrnčírny Antonínu Šamšulovi. Původní vchod na hřbitov vedl branou v jižní hřbitovní zdi proti hlavnímu kříži. Tento vchod byl využíván ještě počátkem dvacátého století. Bránu z ulice Lipka, současný hlavní vchod na hřbitov, střeží dvě majestátné lípy, které umocňují pietu tohoto místa. Na kunštátském hřbitově odpočívají generace poctivých a pracovitých lidí spjatých s tímto líbezným krajem, kterým patří poděkování a tichá vzpomínka. Je naší povin- ností s hrdostí vzpomenout i řadu významných osobností, kterým se stal Kunštát místem posledního odpočinku. Významné osobnosti František Burian Významný kunštátský podnikatel, podporovatel kulturního a společenského života, spolutvůrce jeskyně Blanických rytířů. Prof. Ing. Dr. Mojmír Cenek CSc. Vysokoškolský pedagog, zabýval se naukou o nových materiálech v metalurgii. Byl uznáván jako významný včelařský odborník. Jana Ebertová-Trhlíková Česká herečka, vytvořila několik filmových rolí po boku významných českých herců. Působila ve Státním divadle Ostrava, v Divadle bratří Mrštíků v Brně. František Halas Čelný představitel básnické tvorby třicátých a čtyřicátých let 20. století Lyrik, esejista, autor veršů pro děti, překladatel. Jan Halas Dlouholetý redaktor rozhlasové literární redakce, fejetonista, publicista, editor, syn básníka Františka Halase. MUDr. Bohuslav Handl Primář chirurgického oddělení nemocnice v Boskovicích, významný propagátor chovu včel a využívání včelích produktů v lékařství. Prof. PhDr. Zdeněk Kožmín CSc. Literární vědec, pedagog, profesor české literatury na FF MU v Brně. P. MUDr. Ladislav Kubíček Lékař a tajně vysvěcený kněz. Působil v litoměřické diecézi. PhDr. Ludvík Kundera Český básník, dramatik, prozaik, překladatel, editor, literární historik. Libuše Lessmannová-Nosková Operní pěvkyně, sólistka opery Národního divadla v Brně, pedagožka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Václav Nosek Dlouholetý dramaturg a dirigent Janáčkovy opery v Brně. Miroslav Skála Spisovatel, autor humoristických románů, jeden ze zakladatelů satirického divadla Večerní Brno. Doc. PhDr. Jan Marius Tomeš Básník, esejista, historik umění, výtvarný teoretik, překladatel. Prof. PhDr. Otakar Trhlík Dirigent, vysokoškolský pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Josef Julius Vejchodský Kněz, básník, dramatik, literární historik, překladatel. Podklady zpracoval: Jan Křepela Stať o historii filiálního kostela sv. Ducha byla použita se svolením autora Radima Štěpána, kastelána státního zámku Kunštát. 47 Lhota Rapotina 0 uka 5 [m] K S 12 7 11 0 99 98 94 93 76 86 25 63 62 78 24 65 66 22 67 55 21 13 0 Legenda: 35 hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu 56 59 zdroj vody kříž 52 47 42 12 3 97 92 26 84 74 75 60 61 54 48 45 41 39 38 34 31 28 27 23 44 43 40 37 7 6 5 96 83 71 73 17 16 14 13 11 9 8 10 8 10 1 10 0 90 79 69 70 18 81 50 10 10 4 10 3 91 80 15 10 5 10 9 10 2 87 88 95 20 89 19 10 7 10 6 11 6 11 1 11 7 11 2 11 8 11 3 márnice 12 4 12 5 12 0 11 4 12 1 12 6 12 2 11 5 11 9 12 8 12 9 á lo l ov p ty roz Hřbitov Lhota Rapotina H řbitov v obci Lhota Rapotina byl založen v roce 1715. V roce 1926 bylo zadáno staviteli Františku Vitouchovi z Rájce–Jestřebí rozšíření hřbitova. Nová část byla obehnána zdí a došlo k výstavbě nové umrlčí komory (márnice). K poslednímu rozšíření hřbitova bylo přistoupeno v roce 2004. Při té příležitosti se opravila i část oplocení v původní části hřbitova a byla vyměněna i brána. S historií hřbitova je úzce svázána i historie kostelíčka ve Lhotě Rapotíně. Kostelíček byl postaven v roce 1717 na místě, kde předtím stála kaplička. Kostelík ve Lhotě Rapotině je nejmenší filiální kostelíček ve střední Evropě a druhý nejmenší v České republice. Zároveň jej ale zdobí ze všech českých kostelů třetí největší střecha ve tvaru cibule, která přechází v lucernu zakončenou makovicí a na vrcholu zlatým balonem s křížem. Kromě zvonů mají lhotečtí ve svém kostelíku také pozoruhodné varhany. Pochází z roku 1765 a ovládají se taháním. Dnes už slouží spíše jako památka. V kostelíku se v současnosti hraje na harmonium. Kostelíček ve Lhotě Rapotině prošel několika přestavbami. Původně jej chránila střecha z došků, kterou při vichřici v roce 1928 odnesl vítr na pole. Novou střechu nechali lhotečtí vyrobit z eternitu a vydržela jim až do roku 1991, kdy vyměnili eternit za dnešní měděné plechy v tabulích. V roce 1969 prošel kostelík velkými změnami. Vnitřní interiér kromě oltáře a varhan byl odstraněn a po jeho opravě už se do něho nevrátil. Další úpravy jej čekaly v devadesátých letech a rozsáhlé rekonstrukční práce na něm nechali lhotečtí udělat také nedávno – mezi léty 2003–2004. V roce 2013 bylo obsazeno 128 hrobových míst. Ve věži se nachází dva zvony – Vavřinec o váze 90 kilogramů a Maria o váze 60 kilogramů. Před více než dvěma staletími lhotečtí občané zasvětili svůj kostelík svatému Vavřinci. Proč se tak rozhodli, dnes už nikdo neví. Čerpáno z kroniky obce Lhoty Rapotina Foto: Petr Dvořáček 49 26/3 4/3 4/4 4/5 4/6 4/7 4/8 4/9 4/1 0 4/11 4/1 2 4/1 3 26/4 4/2 5/1 3 5/1 2 5/11 5/1 0 5/8 5/9 5/7 5/5 5/6 5/3 5/4 5/2 5/1 6/1 5 6/1 4 7/1 3 7/11 7/1 2 26/9 8/1 2 8/1 0 8/11 8/9 8/7 9/1 5 9/1 3 9/1 4 9/1 2 9/11 9/8 9/9 9/1 0 9/7 10/ 12 10/ 11 10/ 10 10/ 9 10/ 7 10/ 8 10/ 5 10/ 6 10/ 4 10/ 3 11/14 11/13 11/12 11/11 11/10 11/8 11/9 11/7 11/5 11/6 11/4 26/15 34/ 10 26/16 12/ 8 12/ 7 12/ 6 12/ 5 12/ 3 12/ 4 12/ 2 12/ 1 35/ 11 35/ 10 35/ 9 35/ 8 35/ 7 35/ 6 35/ 5 35/ 4 35/ 3 35/ 2 35/ 1 11/1 11/2 11/3 34/ 8 34/ 7 34/ 6 34/ 5 34/ 4 34/ 3 34/ 2 34/ 1 10/ 1 10/ 2 33/ 10 33/ 9 33/ 8 33/ 7 33/ 6 33/ 5 33/ 4 33/ 3 33/ 2 33/ 1 9/1 9/2 9/3 9/4 9/5 9/6 32/ 6 32/ 5 32/ 4 32/ 3 32/ 2 32/ 1 8/1 8/2 8/3 8/4 8/5 8/6 31/ 4 31/ 3 31/ 2 31/ 1 7/1 7/2 7/3 7/4 7/5 7/6 7/7 7/8 7/9 7/1 0 30/ 2 30/ 1 6/1 6/2 6/3 6/4 6/5 6/6 6/7 6/8 6/9 6/1 0 6/11 6/1 2 6/1 3 29/ 1 29/ 3 30/ 3 30/ 5 32/ 7 32/ 8 26/12 33/ 11 26/14 34/ 9 13/ 7 13/ 6 13/ 5 13/ 2 13/ 3 13/ 4 36/ 6 36/ 5 36/ 4 36/ 3 36/ 2 13/ 8 13/ 9 26/18 36/ 8 36/ 7 15/ 13 15/ 12 15/ 10 15/ 11 15/ 9 15/ 8 15/ 7 15/ 6 15/ 5 15/ 4 15/ 2 15/ 3 16/ 12 16/ 11 16/ 10 16/ 9 16/ 8 16/ 7 16/ 6 16/ 4 16/ 5 17/ 12 17/ 13 18/ 12 18/ 13 18/ 10 18/ 11 18/ 9 18/ 8 17/ 8 18/ 6 18/ 3 42/ 2 42/ 6 19/ 3 20/ 10 20/ 11 20/ 8 20/ 9 20/ 7 20/ 6 20/ 3 20/ 4 22/ 11 22/ 12 22/ 10 22/ 8 22/ 9 22/ 6 22/ 7 26/37 23/ 6 23/ 7 23/ 8 23/ 9 23/ 10 23/ 11 23/ 12 26/36 46/ 1 22/ 1 22/ 2 22/ 3 22/ 4 45/ 5 45/ 4 45/ 3 45/ 2 45/ 1 21/ 1 21/ 2 21/ 3 21/ 4 21/ 5 21/ 6 21/ 7 21/ 8 21/ 9 21/ 10 21/ 11 21/ 12 21/ 13 20/ 1 20/ 2 44/ 1 44/ 10 44/ 9 44/ 8 44/ 7 44/ 6 44/ 5 44/ 4 44/ 3 44/ 2 43/ 10 43/ 9 43/ 8 43/ 7 43/ 6 43/ 5 43/ 4 43/ 3 43/ 2 43/ 1 19/ 1 19/ 2 42/ 11 42/ 10 42/ 9 42/ 8 42/ 7 19/ 4 19/ 5 19/ 6 19/ 7 19/ 8 19/ 9 19/ 10 19/ 11 19/ 12 18/ 1 18/ 2 26/29 42/ 5 42/ 4 42/ 3 41/ 10 41/ 9 41/ 8 41/ 7 41/ 6 41/ 5 41/ 4 41/ 3 18/ 4 18/ 5 18/ 7 17/ 6 17/ 4 17/ 5 17/ 3 17/ 2 17/ 1 41/ 1 40/ 11 40/ 10 40/ 9 40/ 8 40/ 7 40/ 6 40/ 5 40/ 4 40/ 3 40/ 2 17/ 7 17/ 9 17/ 10 17/ 11 16/ 2 16/ 3 39/ 12 39/ 11 40/ 1 16/ 1 38/ 12 39/ 10 39/ 9 39/ 8 39/ 7 39/ 6 39/ 5 39/ 4 39/ 3 39/ 2 39/ 1 15/ 1 26/24 38/ 11 38/ 10 38/ 9 38/ 8 38/ 7 38/ 6 38/ 5 38/ 4 38/ 3 38/ 2 38/ 1 14/ 1 14/ 2 14/ 3 14/ 4 14/ 5 14/ 6 14/ 7 14/ 8 14/ 9 14/ 10 14/ 11 37/ 2 37/ 4 37/ 3 37/ 5 37/ 6 37/ 7 37/ 8 23/ 3 23/ 4 26/38 24/ 1 24/ 2 24/ 3 24/ 4 24/ 5 24/ 6 23/ 1 23/ 2 25/ 2 25/ 3 26/39 25/ 1 49/ 1 49/ 3 49/ 2 50/2 26/2 3/1 2 3/11 3/1 0 3/8 3/9 3/7 3/6 3/5 3/3 3/4 3/1 3/2 26/6 29/ 2 26/8 30/ 4 31/ 7 31/ 6 32/ 9 32/ 10 32/ 11 50/1 2/7 2/8 2/9 2/1 0 2/11 2/1 2 2/1 3 26/1 2/6 2/4 2/5 2/2 2/3 4/1 28/ 1 28/ 2 29/ 4 29/ 5 29/ 6 30/ 7 30/ 6 31/ 8 31/ 9 33/ 13 50/3 1/9 1/8 1/6 1/7 1/5 1/4 1/2 2/1 26/5 28/ 3 26/7 29/ 7 30/ 8 30/ 9 26/13 33/ 12 26/35 27/16 23/ 5 27/17 26/34 22/ 5 45/ 6 45/ 7 26/11 32/ 12 27/13 26/33 27/15 26/31 20/ 5 26/32 27/14 26/30 27/12 26/10 31/ 10 27/11 26/27 27/10 26/20 14/ 12 26/28 42/ 1 26/25 27/8 41/ 2 26/22 27/6 50/5 K zeď / oplocení vstup na hřbitov kříž S 5 [m] 0 ostatní objekty 26/26 27/9 26/23 27/7 26/21 27/5 37/ 1 27/4 26/19 13/ 1 27/3 26/17 36/ 1 27/2 1/3 1/1 márnice 8/8 31/ 5 50/4 hrobové místo 35 12/ 9 27/1 Lomnice Legenda: Hřbitov Lomnice O založení současného lomnického hřbitova bohužel nejsou doložitelná žádná konkrétní data. V nejvyšším bodě hřbitova se nacházejí rodinné hraběcí hrobky tohoto významného rodu Serényiů. Původní hřbitov v Lomnici se nacházel v těsné blízkosti hlavního náměstí, kde se v současné době vypíná velkolepé sochařské dílo – morový sloup. Odpočívá zde také jeho zakladatel hrabě Alois Serényi po boku své ženy hraběnky Ernestiny a další významní potomci rodu. V dobách urbanistických úprav náměstí byl hřbitov zrušen a nově zbudován na prostornějším pozemku nacházejícím se mimo městečko, avšak ne příliš daleko od něho, v severozápadní části obce směrem k obci Doubravník. Společně se založením hřbitova se započalo s výstavbou kaple sv. Antonína Paduánského. Ta se zachovala dodnes. Hřbitov byl vysvěcen roku 1669 a svému účelu sloužil asi do roku 1910. Lomnický hřbitov je také posledním odpočinkem známého malíře Bohumíra Matala, který se věnoval malbě s tématy člověka a města, civilizace a industrializace. Stal se posledním a nejmladším členem Skupiny 42. Rodinný pomník v podobě rámu obrazu vytvořil sochař Vladimír Preclík. Přesné datum vzniku současného hřbitova v Lomnici není známo, ale zřejmě to bylo kolem roku 1886. V tuto dobu věnoval jeho zakladatel hrabě Alois Serényi se svojí chotí Ernestinou hraběnkou ze Žerotinů i hlavní ústřední kříž. Zpracovali: kronikář Ing. Alois Vitoul a za městys Lomnice Bc. Jitka Zhořová Foto: archiv Městyse Lomnice 51 Lysice Legenda: I. vstup na hřbitov hrobové místo prostor pro odkládání odpadu ostatní objekty zdroj vody zeď / oplocení kříž sekce parkoviště 0 4 [m] K 35 hrob S hrobka šlechtickéh o rodu Dubských 59 márnice 60 61 36 I. 37 38 15 16 2 4 5 17 39 40 18 41 6 19 20 7 8 21 22 23 krytý vchod 24 25 49 74 75 361 362 363 364 365 366 367 368 55 56 136 137 138 116 117 94 95 96 139a 139b 140 118 97 98 196 218 150 VI. 475 381 406 455 456 479 480 457 458 481 482 459 460 484 439 440 441 392 371 393 418 372 394 419 373 374 395 396 420 421 375 397 398 422 423 399 400 401 424a 424b 425 450 402 426 451 u63 u64 444 445 461 462 463 464 465 466 467 468 469 500 501 502 503 504 505 506 507 483 508 536 537 489 513 490 514 491 492 515 516 519 520a 520b 473a 473b 496 497 521 474a 474b 498 u58 u49 u59 u50 u42 u60 u51 u44 u61 u52 u45 u62 u53 u46 u43 u34 u35 u36a u37 u38 u39 522 523 499 u21 u57 u48 531 512 448 u30 u31 u32 u33 530a 530b 486 487 488 495 u41 529 534 535 472 u40 528 510 511 471 u56 u47 526 527 509 446 447 u55 524 525 485 493 494 449 187 532 533 470 u54 u65 u66 u67 u68 u69 u70 u71 u72 442 443 235 236 217 476 438 232 195 477 478 415 211 212 172 173 453 454 390 391 210 231 237 452 413 414 229 230 215 216 429 388 389 208 209 193 194 149 437 207 228 170 171 127 128 412 185 186 225 226 227 213 104 436 184 205 206 214 81 411 162 163 164 182 183 191 428 386 387 160 161 192 147 148 434 435 203 204 168 169 126 409 410 181 223 224 146 145 405 384 385 157 158 221 222 190 103 432 433 201 202 167 80 407 179 180 188 189 124 408a 408b 155 156 166 404 383 178 199 200 165 379 380 382 177 143 144 125 430 431 153 154 219a 219b 220 121 122 123 102 427 197 198 142 101 403 175 176 120 83 378 151 152 141 78 79 105 II. 119 99 100 416 417 377 135, 76 77 82 57 58 133 134 114 115 93 369 370 376 hrobka komtesy Caroliny Nimptschové 54 33 34 359 360 V. 52 53 32 356 357 358 113 72 73 31 13 14 112 91 92 47 48 131 132 110 111 90 70 71 51 87 88 66 67 45 46 129 130 108 109 89 68 69 50 106 107 86 65 44 29 30 11 12 64 43 27 28 9 63 42 26 10 62 84 85 u22 u23 u24 u25 u26 u27 u28 u29 u16 u17 u18 u19 u20 u11 u12 u13 u14 u15 538 539 548 233 244 245 246 247 284 304 305 266 267 268 269 250 271 251 272 273 252 253 254 270 274 275 285 286 287 288 289 290 303b 306 307 308 309 310 311 u74 326 327 328 329 330 IV. 312 313 293 294 314 315 295 316 334 347 348 335 336 349 337 338 352 353 331a 331b 332 333 345a 345 346 277 297 278 279 298 319 238 257 258 299 320 239 240 259 260 280 281 300 301 321 339 354 322 340 355 574 598 599 600 623 576 551 577 552 553 578 579 554 555 580 581 556 557 582 583 584 601 602 603 604 605 606 671 672 649 650 673 674 627 628 651 652 675 629 630 653 654 631 632 608 609 655 656 633 634 657 635 659 660 559 585 586 610 611 561 587 588 612 613 589 647 648 607 560 614 615 565 543 592 593 544 545 568 569 594 595 618 619 620 546 547 570 571 596 597 621 622 616 617 VII. 624 625 626 636 676 677 678 679 680 681 682 658 641 642 665 666 643 667 668 692 669 694 670 695 687 688 724 725 748a 748b 726 727 728 749 750 751 701 702 703 704 705 706 729 730 731 732 733 734 735 710 737 738 711 739 712 740 689 690 713 691 714 693 u6 u1 u7 u2 u8 u3 u9 u4 u10 u5 698 699 700 709 663 664 645 646 747a 747b 685 686 639 640 644 722 723 707 708 661 662 351 696 697 683 684 637 638 715 716 717 741 752 753 754 756 757 758 759 760 VIII. 761 762 771 763 773 774 764 772 742 766 775 776 743 744 767 768 777 778 745 746 769 779 770 780 765 vrypová louka urnový háj u73 u75 324 325 291 292 u77 u76 323a 323b 317 318 566 567 542 264 265 248 249 590 591 540 541 303a 296 575 563 564 282 283 276 550 562 262 263 255 256 549 558 III. 241 242 243 Hřbitov Lysice H řbitov v Lysicích byl založen podle dochovaných pramenů v roce 1878 společným nákladem obcí Lysice, Žerůtky, Štěchov a Lačnov na kraji obce, protože původní, malý hřbitov v těsném sousedství kostela již kapacitně nestačil. Hřbitov u kostela byl zrušen, dnes je na tomto místě park. Nový hřbitov pak byl postupně rozšiřován v roce 1879 a 1905. K zajímavým objektům v areálu hřbitova patří hrobka s kaplí šlechtického rodu Dubských, kteří v Lysicích vlastnili zámek. Se stavbou hrobky bylo započato v roce 1880 a následně byl také postaven zajímavý vstupní objekt hřbitova z cihleného zdiva se sedlovou střechou a velkou železnou branou do areálu. K hřbitovu patří i malý objekt márnice a hrobka komtesy Caroliny Nimptschové. Pomník vojíků – společný hrob čtyř rumunských vojáků, kteří padli v květnových dnech roku 1945 v Lysicích po výbuchu granátu: podporučík Octavian Dodea, Plt. Ioan Ghiu, Cap. Vasile Recu a Cap. Constantin Racaru. Pomník na hrob nechala zhotovit a instalovat v roce 1995 příbuzná po zemřelém podporučíkovi Dodea, paní Ovidiu Moldovan z Rumunska. Vojáků bylo údajně šest, ale u dvou se nepodařilo zjistit totožnost. Jeden měl zemřít 10. 5. 1945, tři vojáci 13. 5. a dva vojáci 14. 5. Všichni zemřeli postupně na zranění po výbuchu protitankové miny, když jejich konvoj mířil pěšky z Doubravice do Lysic. Zemřeli v Lysicích ve vojenské nemocnici, která zde byla zřízena. Tato čtyři jména se podařilo zjistit rumunským příbuzným padlých vojáků. V matriční knize zemřelých v Lysicích o nich žádný záznam není. Je tam pouze záznam o sedmnácti německých vojácích, kteří zemřeli v dubnu a v květnu 1945 v Lysicích a byli původně pohřbeni ve spodní části zahrady zámku Lysice. V květnu 1969 byly ostatky exhumovány a převezeny do společného hrobu na hřbitově v Lysicích vedle rumunských vojáků. V roce 1995 byly ostatky německých vojáků z Lysic odvezeny. Čerpáno z historických zdrojů Městyse Lysice a paní Ovidiu Moldovan z Rumunska Foto: Petr Dvořáček 53 Legenda: NedvČzí hrob 0 hrobové místo 4 [m] K S ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu 27 52 55 81 83 84 92 12 14 82 13 15 93 94 85 86 87 95 96 54 16 53 17 26 18 19 97 88 89 90 91 zdroj vody 20 35 21 22 23 56 24 28 51 57 25 29 30 31 50 49 48 32 47 46 35 79 9 58 78 59 77 60 76 61 75 62 74 45 37 8 44 43 7 63 64 73 66 72 41 67 71 40 68 42 36 10 kĜíå 33 34 80 11 39 6 5 4 70 69 3 38 2 1 Hřbitov Nedvězí N ový hřbitov v obci Nedvězí byl založen roku 1901. Tehdy byl postaven i vysoký dřevěný kříž. Poněvadž se na hřbitov vcházelo dlouhou cestou mezi pozemky č. 29 a č. 27 ze silnice od obecního rybníka, byl kříž postaven čelem dolů. Tento kříž byl dne 4. 9. 1924 vyměněn za mramorový s nákladem 4 397 korun. Na postavení kříže byla uspořádána sbírka mezi občany, která vynesla 4 477 korun. Nejvíce darovala výměnkářka Marie Pospíšilová z čp. 31 – celkem 2 000 korun. Z historie pohřbívání je známo, že nedvězští občané byli vždy pohřbíváni při farnosti bysterské. Původní hřbitov byl ohrazen zdí kolem kostela. Poměrně vysoká úmrtnost byla ještě zvyšována často se vyskytujícím morem a cholerou. V takových časech umíralo několik osob denně. Tyto nemoci podporovaly i často se vyskytující hlad a bída. Roku 1591 byl hlad tak velký, že lidé jedli kůru ze stromů a chléb pekli z drtin. Máme málo záznamů, kdy u nás tyto nemoci byly a kolik obětí pohltily. V Nedvězí je zaznamenán mor v letech 1606 a 1713. Při moru v Nedvězí si stěžovali bysterští občané, že mrtvoly přivážené k nim na pohřbívání páchnou. Nedvězští proto pohřbívali své mrtvé na obecním poli proti čp. 3 (Švihlovo pole). Po odeznění moru se zase pohřbívalo v Bystrém, a to až do roku 1786 kolem kostela. Po tom- to roce byl v Bystrém zřízen nový hřbitov. Dle starých pamětníků, kteří poskytli informace spisovatelce Terézy Novákové, zde byl mor roku 1717 a 1718 a tehdy bylo pohřbívání v Nedvězí. Když byla roku 1901 dokončena stavba kapličky, rozhodli se v Nedvězí, že si postaví hřbitov vlastní. Na hřbitově není pochována žádná významná osobnost a nenachází se žádný vzácný pomník ani hrobka. Hřbitov je ve vlastnictví obce a po roce 1989 došlo k zakoupení části pozemku od Ludmily Panuškové. Dále zde byla zavedena nová vodovodní přípojka a zbudována z přístupové silnice zámková dlažba. Zastupitelstvo obce Nedvězí vydalo dne 16. 12. 2002 podle ustanovení §16 odst.1 zákona č.256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“), ve znění zákona č.479/2001 Sb. a v souladu s ustanovením §19 citovaného zákona řád veřejného pohřebiště, který je platný i k dnešnímu dni. Z kroniky obce čerpal: Pavel Mareček – starosta Foto: Petr Dvořáček 55 94 93 89 90 84 83 42 41 175 105 95 96 87 103 102 106 107 120 104 101 92 91 88 121 119 108 110 100 109 111 99 44 45 86 122 118 136 115 112 46 47 85 123 116 117 126 114 51 39 40 81 82 174 125 124 135 133 131 127 113 134 132 130 128 52 97 158 162 161 160 163 138 137 159 139 129 57 98 177 176 140 141 141a 142 69 172 171 179 180 181 182 189 188 173 164 68a 80 80a 80b 79 157 K 190 191 187 186 167 58 3 154 5 203 192 193 183 64 43 152 7 155 4 185 65 48 150 10 153 6 194 184 71 49 50 9 148 12 151 8 146 14 202 S 2 [m] 0 195 75 54 53 2 76 17 149 11 59 20 147 13 63 22 145 15 66 16 56 55 19 60 21 61 62 23 67 24 68 25 70 28 78 30 vstup na hřbitov 74 29 77 27 zdroj vody 165 31 prostor pro odkládání odpadu 166 32 zeď / oplocení 197 33 ostatní objekty 198 34 78a 35 156 1 márnice hrobové místo 35 199 36 Legenda: 201 38 hrob 200 37 u1 u2 143 143a 143b 168 169 170 Olešnice evangelický hĜbitov Evangelický hřbitov Olešnice P o vydání Tolerančního patentu trval císař Josef II. zpočátku na tom, aby evangelíci i katolíci byli pohřbíváni na společných hřbitovech. Teprve několik tragických pohřbů jej přimělo k tomu, aby 17. 11. 1783 vydal dvorní dekret, jímž byly povoleny evangelíkům vlastní hřbitovy v těch obcích, kde měli svou modlitebnu. Jinde se mělo pohřbívat i nadále společně. „Evangelíci z Olešnice a sousedních obcí pohřbívali svoje zesnulé na hřbitově u kostela sv. Mikuláše, na jehož udržování také přispívali. Pohřební obřady vykonával duchovní z Prosetína, kam byla Olešnice přifařena.“ Tato situace evangelíky ovšem neuspokojovala, proto chtěli změnu. Až po několika desítkách let, roku 1857, byl položen základní kámen hřbitova. Téhož roku byl hřbitov ohrazen kamennou zdí a roku 1890 byl opatřen železnou bránou. Prvním pohřbeným byl „Jelínek (starý Fidrišek), druhá Justýna Pohanka, číslo 5. Když byl vykopán jeden hrob, našlo se v něm scíplé tele, které tam někdo schválně dal“. Do současných rozměrů byl hřbitov rozšířen v roce 1935, kdy byla původní márnice zbořena a vystavěna nová v levém rohu hřbitova. Velkými sponzory olešnického evangelického sboru v jeho začátcích byli manželé Jan a Marie Andrlíkovi z Trpína, později žijící v Olešnici v domě čp. 24. Ti věnovali sboru nejprve 50 zlatých a později ještě 1 000 zlatých na pořízení zvonů s tou podmínkou, že jim a jejich potomkům bude na hřbitově přiděleno hrobové místo pro dva hroby na všechny budoucí časy. Sbor jejich přání vyhověl, vykázal rodině Andrlíkových místo na levé straně hřbitova a přijal závazek tento hrob v budoucnu také udržovat. Současným správcem hřbitova je Město Olešnice, které investovalo do oprav hřbitova v majetku sboru nemalé prostředky při opravě bran, márnice a hřbitovních zdí. Čerpáno z kroniky Města Olešnice – Dagmar Gregorová, matrikářka) Foto: Petr Dvořáček 57 VII -8 VII -7 S 47 Legenda: hrob V-1 ostatní objekty zeď / oplocení A vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž 32 b 32 a 31 31 30 29 30 29 a 28 d 28 c 28 b 28 a 27 e 27 d 27 c 27 b 27 a 26 c 26 b 26 a 25 e 25 d 25 c 25 b 25 a 3 2 1 4 7 6 5 8 10 9 12 11 a 11 16 15 13 17 18 19 22 20 21 23 24 25 26 27 28 VII VII VI8 VI-6 7 V-8 VII I4 -5 VIV-7 VII IV6 I- 3 VII 8 VI-4 IV5 V -6 VII IIIVII 7 -2 8 -3 VIV-5 VII I 4 IIIV -6 VII I- 1 II -8 7 VI-2 3 IVV-4 II IVII II -7 5 6 -1 VII- 7 V-3 2 II IIVII -6 5 VII- 6 4 VII 1 IVV-2 -8 II I3 II-5 I- 5 4 VII V-1 a -7 VIIVII I8 2 II-4 3 I- 5 VII VIIV6 IIIV-8 7 1 II-3 VII 2 I- 4 VI-5 IIIV-7 6 IVII-2 1 I- 3 VII 7 VI-4 V-6 II-1 5 IVVII IIII- 2 6 -3 VI7 V-5 4 I II IV I- 1 VII 5 6a VIII-8 -2 V-4 3 VII II II V VI-1 6 -4 II-7 V-3 I- 8 2 IVIIIVIII -6 3 5 I- 7 V-2 1 II III -5 I- 8 4 V-1 IVI -6 2 II IIaI- 7 4a 3 II -4 IVI- 5 1 II IIaIb2 II-3 4 11 IVII 6 I- 4 IbI- 1 III10 I- 5 1 II -2 IaVII I 2 II -1 3 -1 IbVII b II I0 II-1 Ia 9 I- 2 VI1 I- 4 - 2a II -9 IbI- 2 1 VII II I- 0 IV 8 -2 9 V-1 -1 VII II IIbI- 1 -8 VI3 II II- 3 IV- 0 IV7 Ia 2 8 VII 9 V-1 - 5b 1 IbII -7 I- 2 II I-3 V-2 0 VII 6 IVII 7 I- 1 IaVII- 4 8 VIII IV V-9 Ib II 5 I3 I- 6 6 a -5 -2 VII 1 II -1 10 IV -4 V-3 VII IbII IIaVII V-8 II I- b IV - 7 II -5 VI4 I- 1 VI7 2 6 I- 5 IV a 9 VII -11 6 Ib4 -3 VII II -2 II -4 VII Ia V V II 3 I-6 I- 5 -5 V-4 IV7 I8 V -1 0 II I5 Ib IVI3 II VII 10 II II VI2 V-6 -2 -3 IcIVI- 4 IV5 III -3 7 V -9 9 4 4 IbIaII -2 V-5 II -8 VII 9 VIIcII III -1 II I1 V IV 9 8 I- 8 I- 3 6 V 3 - 3b 4 5 0 IVII Ic II V V II V IVII IIa-7 -7 5 1 II II- 5 II-9 -4 II I-4 2 8 3a 10 VII II II- 1 VII 7 II II- 4 VI-6 5 V-3 Ia1 II IcIV II II1 8 4 7 6 6 9 II -5 2 VII I- 1 V V V-1 IV V II 5 II Ic I- 3 II I0 -2 I- 5 -7 II I-1 Ia-5 VII I- 5 0 8 1 V 6 -4 1 VIII IV-1 I- 9 V-9 II -6 VIII IIII2 4 IaIcVII 1 7 10 5 4 -3 VII IV II VI- 0 V V II IIII I-8 IVI- 6 5 VII 8 1 IcII VII 3b 9 IaVI- 9 1 3 2 0 V-7 I- 3a 4 II -4 8 V -9 V II II- 7 IVIIIV 5 II V-1 II -8 VII 8 Ia9 II IVIIc-1 II -3 V I3 1 IV 7 2 II II 2 I- 6 VII 6 IX6 I- 4 -8 VII I- 7 V-1 VII VIIbI- 5 IcV V 7 Ia IIX 10 0 4 II 6 V I- 9 IVII I1 -5 -2 1 -2 II IVII I- 5 3 7 IX- - 9 X-1 II-6 V-9 VIIb6 I- 4 VIVII V-4 Ia3 IV II 0 5 II III 8 V 1 IX- 8 V 1 6 VI2 9b I- 4 IbI- 5 II -5 II IX-9 V-8 XIV 2 4 3 V V IV 10 II Ic IX 7 3 II -9 I- 7 VII -5 VII IbII IV VI1 X-8 V-7 I- 3 a I- 9 1 XI4 V-2 3 V II -4 VII I- 3b IX 6 XII VIIVV 9 V II -9 II 4 6 III -3 X-7 V-6 II I-5 VI-8 I- 3 3a I- 2 XIV-1 XII IIV8 V 2 XII 1 V 8 VII I- 5 VII 0 II IIX3 II IVII VI-8 X I- 11 X-6 V-5 a -7 XI2 4 2 I- 7 III1 V -2 V IVII -9 I- 9 XII VI7 b 1 VII III2 IX II V V II 42 b 5 -1 I- 1 7 XIII- 0 XIV- 1 -4 X-5 XIII I-6 1 II -9 IVb IX - 3 IIIV 7 X I6 9 XIV 0 XV V II a VII II-6 X 8 2 1 I- 1 I- 4 V-3 a X-4 -2 VII -1 XIII I-5 a IVI- 6 I- 7 XII 8 XIV 9 XV 0 XV II -8 5 VIIX1 V X V-2 0 IV X II -3 -9 X 3 1 XI5 10b -8 II III I-4 V-2 IVXII 4 V I- 6 5 II -7 XV VIV-1 X-2 9 VII -4 XII 7 XIVVII I- 1 -8 X I-10a XI2 7 -3 I1 I- 4 XII 3 IVV X-1 I- 5 II -6 XV XII 6 XIV VIVII I- 1 -3 8 VII II -1 I- 5 -7 X I- 9 1 XI-6 -2 0 I- 3 V X X V IV 0 2 X X III V-6 X I- 8 II -2 I- 1 II I-7 IVVII 4 -5 I- 9 XIVII II -9 0 II I4 5 -1 V X 1 X I- 2 VIXV I- 7 IV1 XIV II III -4 I- 3 III-1 II -8 9 8 X 6 3 VII V II I- 1 5 -4 VIII IXII VIb I- 1 10 IVX X 6 7 II -3 II II- 2 X II- 2 II -8 8 V-4 IV7 VI5 VII 1 II 3 a V IX 5 VII IXXIV I- 6 I- 7 9 IVI- 6 II IXV XV II-2 I- 1 II 9 7 4 1 2 -3 I7 VIVII II IVII X-9 XIV IXXV 4 I- 5 8 6 I- 5 IVII -1 II -6 -6 XV 8 -1 I- 3 3 VIVII II IX-8 VII XI5 IXI- 4 7 I- 4 XV 2 XVIIVV-1 II -5 -5 8 VI7 -1 X 2 II I2 VII VII X-7 4 XI6 I- 3 V IX X IIVII I4 7 3 II I-4 1b -6 VIII I1 X-6 VII 8 VII XV 3 XI5 I- 2 II -3 IXXII -3 I- 1a XIV I- 2 VI6 5 I- 7 II IVII 2 XIX-5 I- 1 4 XIV - 10 II-2 -2 VII IIX5 XII VIII I1b 4 VII X-4 I- 6 X - 9 XV-1 1 XI- b 3 II -1 VII 5a XII -1 IXIVXV 0 I- 1 II II3 8 X-3 -9 a 2 XII 5b XIVIXX II II- 5 II -9 2 XIX-2 1 XIV 7 X V-8 XII a 3 IXV-7 II -8 I- 4 XIV - 6 X-1 XI1 II I- 7 XV XII 2 -5 II IX -7 XIII IXV 6 IVXII 3 X IV- 4 6 1 II -6 -5 IIVIII- b IV 9 V X XII 2 6a -8 aI- 1 II-5 XIV 3 X V-4 II IVa 4b V-3 IVII -4 XIV - 2 5 -4a Vb 7 XV -1 II IIVII -3 Vb 6 b Va 4 XV 2 6 -6 a 3d -1 II -2 II IIV V V -5 3 b-5 a -3 VIII -1 II Ia c 7 IVVb 2 Va 4 VI-5 VII -3b II I6 IV1 Va VII 7 3 V VII -6 V 3 b IVa -1 0 I- 5 I- 7 2 V II VII VIVb IXI- 6 4 V -5 -9 6 II -4 VIVb V IX3 II I-8 5 5 V Vb II -3 VIVII XI-7 IX 2 IXII 4 -4 4 VII VII- 4 XI-2 1 VII IXXII 3 I- 3 3 VII I- 3 VII XI-1 I- 2 XII 2 I2 XIXII 1 I- 1 I- 6 I- 5 29 30 31 VII VII IVII 8 I- 7 35 32 33 34 VII 0 5 [m] K 50 c 50 b 50 a 29 30 28 márnice M G 49 c 49 b 49 a 48 b 48 a hrobové místo sekce 38 d 38 c 38 37 37 38 36 b 36 a 35 c 35 b 35 a 34 d 34 c 34 b 34 a 33 b 33 a H U K 21 23 24 22 27 25 26 E b a b 20 20 a 20 b 21 20 D 19 20 21 b 21 c 21 d 22 a 22 b L C 15 17 18 16 22 c 22 d 23 a 23 b 24 23 c 23 d 24 J 1 G 4 3 2 7 6 5 9 10 8 12 11 13 14 b a a d c F 41 c 41 b 41 a 40 c 40 b 40 a 39 b 39 a b a b a 10 10 11a 11b 11c 10 10 13 12 12 B 14 13 b 14 b 14 c 14 d a 16 15 15 18 a 18 b 18 c 19 a 19 b 19 c 16 b 16 c 16 d 17 a 17 b 17 c a b a a b a b a d c b a 1a IV-2 Va-1 7a 7b 7c 8a 8b 8c 9a 9b 9c 1b Olešnice katolický hĜbitov IV-1 kostel IV-3 1d 1e A 2a 3a 2b 45 c 45 b 45 a 46 4a 3b 44 b 44 a 43 b 43 a 5a 5b 5c 4c 4b 6b 6c 6a Katolický hřbitov Olešnice Z olešnické kroniky je zřejmé, že není známo, kdy byl postaven katolický chrám páně. „Z jistého pramene se však dozvídáme, že až do roku 1758 se jak okolo farního, tak i hřbitovního kostela pochovávalo. K farnímu kostelu na hřbitov přináležely obce Olešnice městská strana, Kněžoves, Cerhof, Austup. Na hřbitově na moravské straně se pochovávali zemřelí z Moravské Strany, Kčenova a Lhoty. Kronikář se domnívá, jestli se to nestalo za časů hrabat z Lamberku a jestli se v tu dobu i pochovávání od farního kostela tam nepřeneslo“. Skutečností je, že hřbitov u kostela sv. Vavřince byl zrušen o něco později, v druhé polovině 18. století na základě rozhodnutí císaře Josefa II., kdy se hřbitovy z center měst měly přenést z důvodů hygienických mimo zástavbu. To splňoval hřbitov u kostela sv. Mikuláše na Moravské straně, a tak se zde pohřbívali všichni zemřelí až do zřízení kostela evangelického. Tento „katolický hřbitov“ v Olešnici byl naposledy rozšířen roku 1959. Na hřbitově se nachází nejstarší dochovaný náhrobek z první poloviny 18. století, umístěný na zdi kostela sv. Mikuláše a několik hrobů, které zaujmou. Je zde např. pohřben farář Jan Pleskač – významná osobnost národního obrození, sběratel písní, pověstí a pohádek – nebo čestný občan Olešnice, brigádní generál Zdeněk Škarvada – československý vojenský pilot a pilot R.A.F. V uplynulých letech, v době, kdy správu hřbitova převzalo Město Olešnice, došlo k významným opravám a úpravám hřbitova. Byla prodloužena a zpevněna centrální cesta, rozveden vodovod a osvětlení. Nákladem přesahujícím dva miliony korun pak byla provedena kompletní rekonstrukce hřbitovních zdí. Čerpáno z kroniky Města Olešnice – Dagmar Gregorová, matrikářka Foto: Petr Dvořáček 59 Osiky 0 K 5 [m] 7P S 7L 5L 2P hrobové místo ostatní objekty 23 76P 77P 149 149 kříž P L 150 P 150 L 156 P 156 L 151 P 151 L 157 157 152 P 152 L 154 154 L 167 167 161 P 161 L 168 168 301 302 303 172 L 173 P L 173 174 L L 406 327 406 328 407 329 407 408 408 409 409 423 423 424 405 P 405 L 424 425 P 425 L 426 P 426 L 427 P 427 L 428 P 428 L 429 429 P L 430 430 P L 431 431 432 432 433 L 433 P P L P L P L P L P L P 179 179 P 180 L 180 181 L 181 182 L 182 P 183 185 L 185 P 186 L 186 P 187 L 187 P 188 L 188 P 189 L 184 P L 501 502 502 L P L L L 522 L 522 P 523 L 523 P 504 P 504 L L P 524 L 524 P 505 P 505 L L P 525 L 525 P 506 P 506 L 507 P 507 L 508 P 508 L 521 L 521 P P 503 P 503 L P L P 526 L 526 P 527 L 527 P 528 L 528 P 135 136 136 190 190 P 191 L 191 P 192 L 192 P 193 L 193 P 194 L 194 P 195 L 136 P L 196 197 L 197 P 198 L 198 199 199 P 200 L 200 P 196 L P 201 L P 141 P 141 L L P 142 L 143 P 143 U 144 L 144 146 P 146 L 140 P 140 L P L P P 147 P 147 L 148 P 148 L 208 P 208 L L P P L 135 127 128 129 184 134 126 119 P 119 L 201 501 422 L 422 P 404 P 404 L P L P L 421 L 421 P 403 P 403 L 326 L 326 P 411 229 118 P 118 L L P L 195 402 P 402 L 325 L 325 P 410 P 178 178 189 401 P 401 L 323 L 323 P 411 228 L 109 134 125 145 P 145 L 138 133 124 115 L 137 P 137 L 132 123 117 110 130 P 130 L L P márnice L P 203 L 203 P 204 L 204 P 205 L 205 P 206 L 206 207 207 P L P L P L P L P L 211 L 211 P 210 L 210 P P 121 115 P P P L P 183 322 L 322 P 410 227 321 L 321 P 324 L 324 P 307 226 228 229 L 306 P 306 L 224 L 225 227 223 P 223 L L P 177 226 222 P 222 L L P 109 111 225 221 P 221 L P 224 P 305 P 305 L P 100 120 114 P 114 L 108 101 93 177 176 P 176 L L 99 92L P L 107 98 92P 85P 85L L 175 P 175 U 175 L P L P P 304 P 304 L 171 172 174 302 170 171 P 215 301 170 91 84L P 106 97 102 169 P 169 U 169 L 165 P 165 L 166 P 166 U 166 L 160 P 160 L P 164 P 164 L L 159 P 159 L 209 162 P 162 L P 158 153 P 153 L 209 155 84P 69L 68P 68L 120 113 212 L 212 P 69P 112 104 106 96 89L 83 78L 70L 59 57 95 213 L 213 P 70P 58 47 94P 94L 89P 82 78P zdroj vody 303 81 77L 60 49 86 87 71P 71L 61 50 39 48 80P 80L 62 51 40 72P 72L 65 52 31 22 79P 79L 76L vstup na hřbitov 310 14 42 41 32 24 74P 74L zeď / oplocení 309 25 15 8 66 53 35 26 16 67 54 27 9 1 36 18 17 10 2L 56 55 28 11 3L prostor pro odpad 29 20 12 3P hrob 308 21 13 5P kostel sv. Stanislava Legenda: 35 30 6 Hřbitov Osiky D atum založení hřbitova u kostela sv. Stanislava místně nazývaného Stanislávek v katastru obce Osiky nám není známo. Nachází se jižně na ostrohu nad potokem Besénkem. Založení by se dalo odvodit od trvání jmenovaného kostela, které dle Historického místopisu Moravy a Slezska 1848–1960 je zasazeno do 18. století, původní hradní kaplanka. V roce 1905 se hřbitov skládal ze dvou polí v šíři kostela, nalevo a napravo od hlavního kříže z doubravnického mramoru. V tomto roce byl ohrazen cihelnou zdí a v levém dolním rohu byla zbudována „umrlčí komora“ dle návrhu stavebního mistra J. Hykrda z Tišnova, která je dodnes zachována. V bezprostřední blízkosti za hřbitovem jsou zbytky hradních valů hradu Levnova, i když se dnes tvrdí, že Levnov to nebyl. Pověst vypráví, že byl pobořen ve 40. letech 15. století, neboť se stal základnou pro loupeživou skupinu, která podnikala výpady do okolí Na hřbitově nejsou žádné výrazné objekty či památné stromy, žádné významné hroby. Koncem války bylo na hřbitově pohřbeno patnáct německých vojáků. V roce 1991 byly vykopány a zůstatky převezeny do Německa. Kopie jmen uvedených vojáků je ve hřbitovním archivu. V roce 1938 byl hřbitov rozšířen o třetí pole směrem k lesu a v roce 1980 ještě o pole čtvrté. V roce 2007 bylo provedeno nové oplocení včetně kamenných tarasů a o rok později generální oprava márnice, včetně dostavby věžičky, která se před válkou již nestihla. Z dochovaných údajů pamětníků zpracoval: Josef Beneš – místostarosta obce Foto: Petr Dvořáček 61 PRlLþNa cenWrilní hĜbLWRY Legenda: hrob hrobové místo K 0 ostatní objekty 10 [P] zeď / oplocení S A sekce vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody pomník padlým G2 parkoviště C G1 F U REĜDGQtVtĖ SDPiWQtNREČWHP KRORFDXVWX E A B REFKRG åLGRYVNi þiVW J H VNODG KUREDĜH Z M P K YV\SRYi ORXND L Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz Centrální hřbitov Polička V březnu 1896 se poličské obecní zastupitelstvo rozhodlo zakoupit pozemky sousedící s židovským hřbitovem pro zřízení nového centrálního (tedy pro všechny konfese) městského hřbitova – s jejich úpravou však bylo započato až v roce 1905. Slavnostní vysvěcení se konalo 2. 12. 1906. Od roku 1929 byl podle projektu zahradního architekta a městského zahradníka Václava Vetešníka z Pardubic v areálu hřbitova zakládán urnový háj. Pravděpodobně v této době zde byl také vztyčen štíhlý mramorový obelisk (vlevo od centrální komunikace). Významné osobnosti Helena Kavánová (1863–1926) První manželka malíře Františka Kavána. Hrob pochází z roku 1926. Na náhrobku stojí pískovcová socha Děvče s liliemi podle návrhu Františka Uprky z roku 1928. dříve uložena Cecilie Sionová a vedle jejího jména bylo vytesáno i jméno jejího manžela Rudolfa Siona, který zemřel v německém vězení. Nápis: IN MEMORIAM RUDOLF SION ÚČASTNÍK II. ODBOJE * 16. 3. 1903 † 25. 2. 1944 V BRIEGU. Bohuslav Březovský (1912 Rohozná – 1976 Praha) Spisovatel a dramatik. V řadě románů použil motivy z Poličska ( Věční milenci ...), pro děti napsal knihu Tajemný hrad Svojanov. Součástí centrálního hřbitova je hřbitov židovský O Hrob rodiny Sionovy, rodiny malíře Zbyška Siona. Součástí hrobu je i vedle stojící socha Olbrama Zoubka Žena odevzdávající se z roku 1988. Do hrobu byla nej- zřízení samostatného hřbitova rozhodla Židovská náboženská obec v Poličce v roce 1881. K tomuto účelu zakoupila pozemek u bysterské silnice. Na hřbitově se pohřbívalo až do zahájení deportací v roce 1942. Z osmdesáti tří do dnešních dnů zachovaných a čitelných náhrobků je třicet šest opatřeno hebrejskočeským nápisem, šestnáct hebrejskoněmeckým, devatenáct českým, sedm hebrejským a pět německým. Současně se založením hřbitova byla postavena i márnice (zbořena 1964). Polička – centrální hřbitov Foto: Petr Dvořáček Polička – židovský hřbitov Foto: Petr Dvořáček Olga Vymětalová (1905–1929) Manželka poličského zubního technika Antonína Vymětala. Hrob je z roku 1929. Na náhrobku stojí pískovcová socha od Josefa Fojtíka – pravděpodobně z roku 1930. 63 65 S/2 3 62 35 S/15 S/16 S/17 S/18 S/19 S/20 6 7 8 9 ostatní objekty 58 zeď / oplocení 57 vstup na hřbitov 56 prostor pro odkládání odpadu 55 54 53 S/21 52 S/22 51 11 S/23 50 S/24 49 S/25 12 S/26 48 13 82 47 83 46 14 84 15 45 85 16 44 86 17 43 87 18 19 88 42 89 41 90a 20 40 90 21 39 91 22 23 24 25 92 38 93 37 94 36 95 35 96 26 34 97 26a hrobové místo 59 10 11a hrob 60 S/14 5 Legenda: 61 S/13 4 S NDWROLFNêKĜELWRY 2 4 [m] 63 S/3 S/4 S/5 S/6 S/7 S/8 S/9 S/10 S/11 S/12 1 0 64 S/1 K Poliþka evangelický hĜbitov 33 32 31 30 29 28 27 Evangelický hřbitov Polička H řbitov byl zřízen poličskými evangelíky na pozemku sousedícím na severu s michalským hřbitovem, který zakoupil v roce 1878 poličský měšťan Josef Novotný od kupce Eduarda Čížka. Foto: Petr Dvořáček 65 Legenda: III vstup na hřbitov hrobové místo prostor pro odkládání odpadu ostatní objekty zdroj vody zeď / oplocení kříž Poliþka katolický hĜbitov 0 10 [m] K hrob S sekce lapidárium DQGČO zvonice XVIII barokní kostnice XVII XIV XV hrob Bohuslava 0DUWLQĤ XVI XIII kostel sv. Michala XII IX X XI HYDQJHOLFNêKĜELWRY CH VIII IV VII III V VI II I Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz Katolický hřbitov Polička K atolický hřbitov se nachází u kostela sv. Michaela. Rozkládal se zde pravděpodobně již od jeho založení koncem 16. století. Kostel sv. Michaela bývá proto někdy označován jako „hřbitovní“. Hned naproti vchodu stojí dub (památný strom) zasazený na počest sňatku císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou (Sisi) v roce 1854. Hřbitov měl původně zhruba poloviční rozlohu (západní zeď přiléhala k bočnímu vchodu). Až teprve v roce 1877 byly vykoupeny pozemky (588 a 815 čtverečních sáhů) západním směrem a hřbitov byl rozšířen. O dva roky později byl v přibližném středu hřbitova vztyčen vysoký mramorový kříž. Významnější či umělecky zajímavé hroby Hrob Bohuslava Martinů Jako první (14. 10. 1923) byl do rodinného hrobu rodiny Martinů uložen otec Ferdinand Martinů, poté matka Karolína (12. 3. 1944) a pak krátce po sobě oba Bohuslavovi sourozenci – nejprve 26. 9. 1958 bratr František a 23. 5. 1959 sestra Marie. V roce 1978 (11. 12.) zde byla pohřbena Bohuslavova manželka Charlotta Martinů, která si však přála být pochována spolu se svým manželem. V srpnu 1979 byly proto ze švýcarského Liestalu převezeny ostatky Bohuslava Martinů a 27. 8. uloženy vedle Charlotty Martinů. V roce 1984 byl původní prostý vertikální vysočinský náhrobek nahrazen těžkou horizontální deskou z jesenické žuly zhotovenou podle návrhů sochaře Milana Knoblocha a architekta Vladimíra Rybáka. V horní části desky je citát z kantáty Otvírání studánek a níže nápis: „HUDEBNÍ SKLADATEL BOHUSLAV MARTINŮ 8. 12. 1890 – 28. 8. 1959 CHARLOTTE B MARTINŮ 21. 7. 1894 – 23. 11. 1978 FERDINAND A KAROLINA MARTINŮ 1853 – 1923 1855 – 1944 RODIČE“. Hrob rodiny poličského purkmistra Josefa Smoly (při jižní stěně zvonice) Rozměrný (cca 480 centimetrů zdéli) náhrobek z jemnozrnného hořického pískovce z roku 1909 je dílem profesora umělecko-průmyslové školy v Praze Stanislava Suchardy. Socha anděla ve středu pomníku (vysoká 2,5 metru). Nápis: „JOSEF SMOLA MĚSTSKÝ LÉKAŘ *4. IX. 1809 †17. VIII. 1867“. V roce 2009 byl do sousedního hrobu rodiny Viléma Mrštíka (1830–1871), hostinského v čp. 58 hpř. a strýce spisovatelů Viléma a Aloise Mrštíkových, uložen exulant – překladatel a spisovatel Jan Vladislav (vlastním jménem Ladislav Bambásek, 1923–2009), jehož manželka Marie Bambásková byla rozená Mrštíková). Hrob Miloslava Bureše Básník a spisovatel, autor textu kantáty Otvírání studánek. Nápis: „MILOSLAV BUREŠ * 6. 11. 1909 † 12. 11. 1968. / BÁSNÍK“. Foto: Petr Dvořáček 67 márnice 172 173 174 175 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 87 86 85 84 141 140 139 138 137 136 81 80 79 78 77 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 75 74 73 72 71 29 28 27 26 24 19a 13 8 2 1 39 38 37 36 35 34 33 32 31 ostatní objekty 60 160 161 162 163 176 93 92 91 90 83 23 0 61 62 63 123 122 121 120 164 99 98 97 96 89 70 hrobové místo 64 66 67 68 119 105 104 103 102 95 15 165 111 110 109 108 101 76 17 118 117 116 115 114 107 82 19 NĜtå 69 154 156 157 5 113 7 158 9 159 12 88 14 94 16 100 18 106 hrob S K 112 35 22 Legenda: Poliþka - Lezník 4 [m] zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody 40 41 42 43 44 45 46 47 48 11 49 10 50 51 52 53 6 54 56 57 58 59 Hřbitov Polička – Lezník L ezník je přidruženou obcí – místní částí Poličky. Původně šlo o samostatnou obec. Nevelký hřbitov se nachází na křižovatce silnic k Litomyšli a Sebranicím. Podklady zpracovány dle knihy: Konečný Stanislav – Růžička Jindřich: Polička. Věnné město českých královen, ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli vydal Stanislav Konečný, 2010, s. 121-135 Foto: Petr Dvořáček 69 251 31 32 30 29 28 27 25 26 23 24 61b 60 61a 58 59 56 57 54 55 53 52 51 90 119 118 117 116 115 114 113 112 151 150 149 148 147 145 146 96 186 250 314 289 377 369 361 353 345 393 385 326 315 290 386 378 370 362 354 346 394 291 387 379 371 363 347 316 395 355 327 310 285 311 286 157 156 236 235 234 223 224 225 226 227 229 228 231 230 233 232 189 190 192 191 194 193 196 195 198 197 200 199 237 238 239 240 123 155 154 153 187 440 438 439 442 443 444 445 446 447 448 321 441 284 242 241 244 243 245 247 246 248 249 222 221 220 218 219 217 216 215 325 309 159 158 160 162 161 164 163 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 214 213 128 129 165 167 166 168 169 170 171 173 172 174 130 131 132 133 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 263 134 136 135 138 137 139 140 142 141 144 143 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 71 72 73 74 75 76a 76b 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 50 49 48 47 46 44 45 42 43 70 69 260 97 127 126 125 344 320 188 337 338 336 334 335 332 333 330 331 328 329 406 407 404 405 402 403 400 401 398 399 396 397 kaple 22 20 21 18 19 17 16 15 14 12 40 41 68 94 95 93 352 283 152 410 258 67 66 65 360 282 308 kĜíå 252 13 10 11 39 37 38 36 384 368 392 253 9 8 7 6 5 288 376 391 307 122 124 313 281 424 262 91 375 324 306 kašna 261 92 383 343 413 64 63 323 351 280 419 418 4 35a 350 359 279 305 421 420 256 35b 62b 358 367 278 304 NRVWHOVY-LĜt 426 425 254 3 34 62a 366 287 374 312 382 342 390 415 414 277 303 318 257 33 349 276 302 423 422 2 1 120 357 275 301 417 416 274 300 427 408 373 341 389 381 365 322 273 299 428 409 348 272 298 429 292 356 271 297 431 430 411 364 270 296 319 432 412 380 372 340 388 269 295 450 268 294 434 121 436 339 293 433 266 437 317 267 435 265 264 452 259 márnice 255 WC S ostatní objekty K hrob 5 [m] 0 hrobové místo 35 Pomezí Legenda: zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž Hřbitov Pomezí H řbitov v Pomezí se nachází v centru obce a je spolu s kostelem sv. Jiří chráněnou národní kulturní památkou zapsanou v ÚSKP pod r.č. 21401/6-3297. Celý areál kromě kostela sv. Jiří převzala obec v roce 2004 do svého majetku darovací smlouvou od římskokatolické církve. V areálu se nachází kostel sv. Jiří, pohřebiště a v ohradní zdi kolem hřbitova budova kostnice a márnice. U hlavní vstupní brány jsou umístěny na pilířích sochy archanděla Michaela a anděla Zmrtvýchstání. Dominantou hřbitova je kostel sv. Jiří, který je v majetku církve římskokatolické. Počátky jeho vzniku sahají do první poloviny 14. století. Je to vzácná barokní stavba vzniklá přestavbou původního gotického kostela počátkem 19. století. Je vystavěn ve tvaru kříže. Od roku 1996–2005 prošel kostel rozsáhlou opravou, kdy klenba kostela musela být svázána ocelovými lany, aby nedošlo ke zřícení. Kostnice je jednoduchou stavbou pravidelného obdélníkového půdorysu s dveřním otvorem v severní zdi Budova pochází z první poloviny 19. století. Interiér je vyzdoben dekorativními nástěnnými malbami. Ve středu je monogram MARIA ve svatozáři, v rozích zkřížené hnáty s lebkou. Kaple prošla v roce 2006 za finančního přispění Pardubického kraje celkovou stavební rekonstrukcí a v roce 2007 proběhlo restaurování nástěnných maleb. U hlavní vstupní brány na pilířích stojí sochy archanděla Michaela, který je umístěn na levém pilíři, a anděla Zmrtvýchstání nacházející se na pravém pilíři. Sochy byly vysekány z jednoho kusu pískovce a vznikly v dílně svitavského sochaře Aloise Habehauera v roce rokem 1870. Obě sochy prošly v roce 2007 restaurováním, které provedla Univerzita Pardubice, fakulta restaurování. Vznik samotného hřbitova jako místa pro ukládání lidských ostatků není přesně znám. Předpokládá se, že mohl vzniknout po rozsáhlé přestavbě kostela okolo roku 1727. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z 19. století. V 19. a začátkem 20. století byli na hřbitov pohřbíváni i občané z nedaleké obce Modřec. Jedná se o klasický venkovní hřbitov, kde svůj poslední krok na pozemské pouti zakončili převážně místní obyvatelé nebo rodáci obce. Zde je pohřben i ruský voják Vasil Tichonovič Vinokurov, který padl při osvobozování vlasti dne 12. 5. 1945 v obci Pomezí. Od roku 2005 prochází areál hřbitova celkovou rekonstrukcí. Kromě již zmiňovaných stavebních oprav byly zbudovány přístupové chodníky, rozvody vodovodního řadu, instalována pítka na vodu, nové brány, hřbitov byl osázen stromy a keři a bylo provedeno venkovní nasvícení kostela. Podklady připravila: Věra Chemišincová – starostka obce Foto: Petr Dvořáček 71 Pustá Kamenice evangelický hĜbitov Legenda: 35 hrob vstup na hřbitov hrobové místo zdroj vody ostatní objekty 2 [m] K 0 zeď / oplocení 13 14 márnice x 1 2 61 60 59 3 4,5 9 7 8 10 6 58 24 30 31 57 56 54 33 32a 32 29 28 25 26 27 22 23 23a 21 20 12 11 18 19 17 15 16 S x 53 x x 35 34 36 55 52 49a 49 48 47 46 45 44 43 42 50 51 38 39 41 40 37 Evangelický hřbitov Pustá Kamenice E vangelický hřbitov leží v blízkosti katolického kostela a hřbitova. Rozkládá se na pozemku přibližně čtvercového tvaru, obehnán je kamennou hřbitovní zdí. Původně se vcházelo ze západní strany hřbitova nad márnicí. Nad současnou branou na hřbitov je zajímavý oblouk s nápisem „Béře se člověk do domu věčného“. Rovněž na evangelický hřbitov se původně vcházelo branou, která byla nad márnicí ve směru ke katolickému kostelu. Uvedená současná brána byla vybudovaná v pozdějších letech. Významné osobnosti Jan Koudelka starosta. Jaroslav Dostál padlý na závěr 2. světové války jako oběť události v Pekelci dne 2. 5. 1945 ve věku osmnácti let. Josef Bohatý místní malíř. Ze záznamů v kronice obce podklady připravil místostarosta Jaroslav Sklenář a bývalá starostka Vlasta Kynclová Foto: Petr Dvořáček 73 61 60 59 58 57 56 55 54 51 50 49 48 47 46 45 44 43 5 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 69 69a 69b 27 26 70 71 72 22 21 20a 20 19 18 17 16 15 14 12 11 10 1 42 2 13 146 25 164 41 143 88 91 80 84 98 100 101 102 117 120 120a 85 89 90 92 96 97 104 122 93 95 105 106 107 114 108 13 1a 127 125 124 128 137 126 139 123 121 86 pomník 81 148 87 150 82 83 147 53 23 136 152 138 111 110 94 94a 112a 112 110a 94b 129 109 131 130 S 74 24 163 29 134 135 153 140 141 5 [m] 73 40 149 52a 162 142 158 151 144 155 145 156 119 8 161 28 0 b 112 154 160 132 133 157 159 52 Pustá Kamenice katolický hĜbitov Legenda: hrob 35 6 hrobové místo K ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov zdroj vody 78 79 kostel sv. Anny 77 76 75 68 67 66 3 4 65 64 63 62 7 márnice Katolický hřbitov Pustá Kamenice C o se týče historických dat, kdy a kým byly hřbitovy (katolický a evangelický) v obci Pustá Kamenice založeny, nebyla žádná taková zjištěna, byl vystavěn pravděpodobně po stavbě kostela (nynější barokní kostel byl postaven v roce 1680 za přispění Františka Antonína Berky, pána z Rychmburku). (Už v roce 1350 se však připomíná farní kostel sv. Anny, který byl podle pověsti založen okolními hutníky a uhlíři). Původní hřbitov u katolického kostela byl menší. Z pravé strany kostela byla pouze jedna řada hrobů, kde se pohřbívali lidé z okolní obce Františky. Z levé strany kostela je hřbitov stále stejný, jako současný. Směrem vpravo od kostela byl hřbitov rozšířen v letech 1971–1972. V tomto roce byla postavena i márnice, která se nachází v nové části hřbitova v pravém rohu za kostelem. Okolo původního hřbitova je postavena kamenná zeď, nová část hřbitova je ohraničena zdí z betonových dílů. Kříž před hlavním vchodem do kostela vpravo je z roku 1936 na paměť missií, které se zde v tomto roce konaly. U katolického hřbitova jsou dvě lípy (stáří nejméně sto let), původně po stranách staré hřbitovní brány, nyní je na místě bývalé brány kříž. Na hřbitov se nyní vchází jinou novou bránou, která je naproti vchodu do kostela. Na katolický hřbitov se původně chodilo cestou okolo evangelického hřbitova a dále vpravo do kopečka mezi uvedené dvě lípy. Nová cesta ke katolickému hřbitovu byla vystavěna v roce 1970 a zrekonstruována v roce 2002. Vpravo od ní je javorová alej vysázena po vybudování nové cesty místním spolkem zahrádkářů v sedmdesátých letech. Významní lidé pochovaní na katolickém hřitově starostové – Josef Oliva, Josef Filipi, předsedové MNV František Nunvář, Josef Černý, řídící učitel František Černý, dlouholetý učitel Václav Sion, učitelka Anna Mládková. Padlí z 2. světové války z události v Pekelci ze dne 2. 5. 1945 – Josef Mareš z Pusté Kamenice (44 let), Václav Hvězda z Čachnova (45 let), Jiří Pospíšil z Čachnova (15 let). Faráři: poslední farář farnosti Pustá Kamenice – František Pukl, je pochován před vchodem do sakristie – hrob. č. 80 – rodák z Bohuslavic na Moravě. (nar. 1892, zemřel 1967). Místní malíř Josef Češka. Místní kapelníci Josef Melezínek a jeho syn Josef Melezínek. Foto: Petr Dvořáček 75 2 [m] S K 10 9 8 0 6 5 7 4 3 2 1 Rašov 19 18 17 16 15 14 13 11 12 Legenda: 71 hrob 70 25 24 23 22 21 20 35 hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov 31 30 29 28 26 27 69 prostor pro odkládání odpadu 37 36 35 32 33 34 68 zdroj vody kříž 67 43 42 41 38 39 40 66 49 48 47 46 44 45 65 63 55 54 52 51 50 53 64 80 77 61 76 75 60 59 58 74 73 72 56 57 62 78 79 márnice Hřbitov Rašov Ú plně první hřbitov v Rašově byl přímo ve středu obce hned u kostela. Kostel v Rašově je zmiňován už v roce 1492, což je doloženo i stářím zvonů, které jsou jedny z nejstarších v Evropě. Na tomto místě byl hřbitov do roku okolo 1860. Současný hřbitov byl vybudován nad obcí na pozemku lomnické farnosti, pod kterou obec Rašov spadá. V roce 1866 byla obec obsazena Prusy, řádila zde cholera, které podlehlo 21 osob. Má se za to, že to byli jedni z prvních pochovaných na tomto hřbitově. Vzhledem k tomu, že na hřbitově jsou pohřbíváni i občané z blízké Zhoře, tak i tento hřbitov kapacitně nevyhovoval. Koncem šedesátých let minulého století byl proto hřbitov rozšířen a nyní se rozkládá celkem na 21 parcelách. Dominantou hřbitova je mramorový kříž z nedvědického mramoru, který je postaven naproti vstupní bráně. Tento kříž věnovala Anna Brázdová služebná z Rašova. Hřbitov je z přední části obehnán kamennou zídkou ze žuly a mezi pilíři je zabudováno kovové oplocení. Zadní část je postavena z šamotových bloků. Pod hřbitovem je márnice. Celý areál hřbitova je citlivě zasazen do krajiny a z vchodové části je částečně cloněn dřevinami. Z podkladů starosty obce Miloše Petříčka Foto: Petr Dvořáček 77 Roubanina 1 márnice 0 4 [m] 2 S K 5 65 68 64 69 7 63 62 8 118 117 70 116 71 115 72 10 59 73 113 11 58 74 112 57 75 12 110 13 76 55 54 109 77 53 14 52 16 50 184 137 183 140 79 106 181 141 180 129 142 179a 130 143 131 144 132 145 133 146 134 147 179 178 177 176 175 80 105 84 24 25 26 27 28 43 42 102 101 88 174 154 155 168 100 156 99 157 89 40 167 90 39 98 91 92 166 158 159 38 97 160 37 93 36 31 32 153 87 41 29 30 86 165 23 103 44 171 35 94 96 95 161 22 85 172 169 45 104 170 46 173 150 83 20 21 149 151 19 82 152 18 148 48 47 17 49 81 162 163 33 SDPČWQtGHVND 34 Legenda: 35 hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu 182 107 15 51 136a 108 78 186 185 124 127 111 56 136 123 126 114 60 122 125 61 9 121 128 6 119 138 67 139 66 135 120 4 187 3 zdroj vody kříž parkoviště Hřbitov Roubanina Z historie je zřejmé, že hřbitov v Roubanině byl asi do roku 1885 umístěn kolem starého kostelíka v obci. V roce 1885 na základě závěrů katolické vizitace (ta shledala, že starý kostelík je ve velmi bídném stavu) knížecí arcibiskupská konzistoř v Olomouci nařídila farnímu úřadu v Roubanině, aby kostelní výbor sjednal okamžitou opravu. Výsledek jednání kostelního výboru byl ten, že výbor rozhodl o potřebě nové výstavby chrámové s patřičným rozšířením. Zamýšlené stavbě musel ustoupit hřbitov nacházející se kolem kostela. Nová výstavba hřbitova byla situována severním směrem zhruba dvěstě metrů od obce, kde je hřbitov doposud. Z osobností odpočívající na místním hřbitově je povinností se zmínit o panu Josefu Bečicovi, faráři a konzistorním radovi, který proslavil obec nejen jako duchovní otec mezi věřícími katolíky, ale hlavně jako léčitel nemocných pomocí bylinek. K této činnosti měl p. Josef Bečica základní znalosti a předpoklady, protože studoval na lékařské fakultě ve Vídni a v 1. světové válce praktikoval ve vojenské nemocnici. Poté studoval na theologické fakultě, byl vysvěcen na kněze a byl vyslán jako misionář do arabských a af- rických zemí. K misijní cestě musel být p. Josef Bečica náležitě vzdělán v oblasti léčby přírodními léčivy, tj. bylinkami. Právě tyto znalosti uplatňoval při léčbě svých pacientů. Výsledky jeho léčení a vysoký ohlas úspěšnosti jeho práce na sebe nenechaly dlouho čekat a proslavily ho po celé naši tehdy ještě Československé republice. Je tedy nutno konstatovat, že osobnost pana Josefa Bečicy (1894–1962) proslavila obec Roubaninu a její existence se vepsala do podvědomí mnoha obyvatel celé republiky. Místem věčného odpočinku se stal roubaninský hřbitov pro vrchního nadučitele a správce školy, zároveň zakladatele Sboru dobrovolných hasičů a spoluzakladatele Reiffeisen v Roubanině – pana Antonína Paráčka (1860–1912). Dále je na místním hřbitově pochována vysokoškolská profesorka PhDr. Vidoslava Černá, rozená Frišová. Působila jako odborná asistentka na Pedagogické fakultě, posléze na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně na katedře germanistiky, anglistiky a vardistiky. Její dizertační práce z oboru gramatiky vychází z rozboru vět a veršů dvanácti různých verzí Evangelia sv. Lukáše. Autor textu: Ing. Petr Dvořáček – starosta Foto: Petr Dvořáček 79 Legenda: 3 Sádek u Poliþky evangelický hĜbitov hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení 0 2 [m] prostor pro odkládání odpadu zdroj vody 9 10 S K vstup na hřbitov 1 19 2 4 3 18 5 20 6 21 11 12 7 13 8 14 22 15 23 16 17 márnice márnice Evangelický hřbitov v Sádku R oku 1931 postavili evangelíci v Sádku nový hřbitov na pozemku rolníka Veleslava Vavříčka z čp. 33, od něhož byl pozemek zakoupen. Stavbu provedli evangelíci vlastním nákladem za pomoci evangelických rodin v Sádku. Největší zásluhu měl Veleslav Vavříček se svou čeledí. Plány a stavbu provedl stavitel Vilém Bandouch z Poličky. Slavnost posvěcení nového hřbitova v Sádku se konala v neděli 30. 8. 1931 za účasti bratra faráře Otakara Kadlece z Telecího a Josefa Dvořáka z Proseče, kteří se se starým hřbitovem rozloučili. Za zpěvu písně „Bůh buď s námi, než se sejdeme zas“, odešel průvod na nový hřbitov, kde slavnostní kázání vykonal Dr. Josef Souček, senior a farář z Prahy, Rudolf Medek, konsinior a farář z Bučiny a Karel Andrle, konsinior a farář z Krouné. Textové podklady: Kronika obce starostka Ludmila Sládková Foto: Petr Dvořáček 81 Legenda: Sádek u Poliþky bývalý evangelický hĜbitov 35 hrobové místo ostatní objekty 0 2 [m] K zeď / oplocení vstup na hřbitov S 1 16 31 2 17 32 3 18 33 4 19 34 5 20 35 6 21 36 7 22 37 8 23 38 9 24 39 10 25 40 11 28 41 12 27 13 28 14 29 15 30 42 43 44 45 46 47 48 márnice 49 50 Původní evangelický hřbitov v Sádku P ůvodní hřbitov z doby po vydání Tolerančního patentu 1781 se nachází za čp. 8 v louce. Byl založen v roce 1783, ohraničený jen plaňkovým plotem, později opatřen kamennou zídkou. Roku 1931 byl zru- šen, osázen smrčky. Je chráněn památkovým úřadem. Do dnešní doby se zachovala pouze kamenná obvodová zeď. Je zde pochován Jaroslav Chleboun, který zemřel za 1. světové války ve Vídni a do Sádku byl převezen. Foto: Petr Dvořáček 83 Legenda: Sádek u Poliþky katolický hĜbitov hrob 35 hrobové místo ostatní objekty 0 zeď / oplocení K 4 [m] S vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž 55 27 36 45 54 26 35 44 71 53 52 33 42 51 59 67 22 32 41 50 58 66 21 31 40 49 57 64 30 39 48 56 63 29 38 47 19 119 122 127 132 126 125 129 131 128 130 135 206 207 134 137 140 136 139 133 212 211 210 138 24 20 120 123 68 60 43 23 124 69 34 25 121 70 46 61 37 62 28 209 75 79 84 88 93 74 78 83 87 92 73 77 82 81 86 91 95 98 72 76 80 85 90 94 97 208 96 101 100 99 89 18 103 17 213 107 111 105 110 117 116 115 114 113 109 104 x 16 118 102 x PiUQLFH 214 106 108 205 15 14 SRPQtN NRVWHO1HMVYČWČMãt7URMLFH 13 12 204 11 203 10 3 2 1 143 142 141 150 149 148 147 156 155 154 153 160 159 158 165 164 163 171 175 161 196 179 185 170 174 178 183 186 169 173 177 182 184 168 172 176 181 191 190 189 188 187 193 197 144 166 180 195 194 4 145 167 5 146 152 151 162 6 192 157 7 1 20 8 2 20 199 198 9 0 20 Katolický hřbitov Sádek H řbitov slouží dvěma obcím, které spadají do farnosti Sádek. Je to obec Sádek a obec Kamenec u Poličky. Založení hřbitova se předpokládá ve stejné době, kdy byl postaven kostel. Původní kostel zasvěcený sv. Mikuláši byl podle listiny nalezené v báni malé věže a nápisu na zvonu zřejmě z roku 1515–1516, ale je docela možné, že dřevěný kostelík zde stál již dříve. Tento kostel zde stál až do roku 1640 a v roce 1654 byl postaven kostel nový ke cti a chvále Nejsvětější Trojice Boží. Dnešní podoba kostela je po barokních úpravách z let 1710–1713. Kostel byl vysvěcen 18. 1. 1714. Podle domněnek stál dříve kostel oddělen od zvonice – pravděpodobně směrem od jihu k severu asi v ose nynější sakristie a márnice. Při kopání hrobů v těchto místech nacházeli hrobaři nedobytné základy stavby. Zvonice zřejmě zůstala z původního gotického kostelíku, jehož zdivo bylo upotřebeno na stavbu novou, jak je patrno z pískovcových sem tam vložených kvádrů, na které se přišlo při otloukání omítky. Na věži kostela jsou tři zvony. Největší pochází z roku 1557. Je 99 centimetrů vysoký, má průměr 113 centimetrů a váží 2 100 kilogramů. Pod letopočtem je reliéf Panny Marie. Byl ulit na objednávku ve zvonařské dílně Adama Kováře z Velkého Meziříčí. Nejstarší zvon je z roku 1497. Letopočet nasvědčuje tomu, že byl zřejmě koupen dříve, než se kostel stavěl. Je 82 centimetrů vysoký, průměr má také 82 centimetrů a váží 600 kilogramů. Říkalo se mu Poledňák – zvonilo se jím poledne. Tento zvon ulil zvonař Ondřej Ptáček v Kutné Hoře. Jeho zvonařská dílna byla koncem 15. století nejslavnější dílnou. Třetí zvon Mikuláš z roku 1516 byl na kostelní věži až do roku 1917, kdy byl c. k. vojenskými orgány odmontován, zabaven a použit na válečné účely. Stejný osud stihl také zvon umíráček z malé sanktusní věže. Za tento odebraný zvon byl zakoupen po světové válce v roce 1921 zvon nový u firmy Václav Černý z Hradce Králové. Zvon darovala kostelu paní Božena Buchtová ze Sádku čp. 54. Po vypuknutí druhé světové války byl zvon znovu zabaven vojenskými orgány Protektorátu Čechy a Morava a v roce 1942 byl odmontován. Kostel měří na délku 32,5 metru, jeho šířka je 11,5 metru a na výšku měří 11 metrů. Na hřbitov a do kostela se původně chodilo jen branami po pravé a levé straně kostela. Železné brány obou bočních vchodů pocházejí z roku 1930 a zhotovil je zámečník Neudert z Poličky za 1 200 korun. Teprve v roce 1900 byla v dolní části probourána hřbitovní zeď, postavena nová brána se sloupky a vybudováno schodiště. V roce 2008 bylo schodiště na náklady obce Sádek obnoveno. Na jaře roku 1970 byl hřbitov rozšířen, pozemek daroval Josef Andrlík čp. 51 a občané zde odpracovali mnoho hodin zdarma. Náklady vzniklé rozšířením hřbitova hradil společně MNV Sádek a Kamenec. Velký kříž proti hlavnímu vchodu na hřbitově věnovala rodina Lidmilova z čp. 16 v roce 1902. Posvěcen byl dne 14. 6., v neděli po Božím těle, místním duchovním správcem. Železný kříž na kamenném podstavci pod hřbitovem nechal na své náklady zbudovat starosta a mlynář Kabeláč Josef s manželkou Františkou v roce 1896. Antonín Lidmila Mlynář a majitel parní pily na čp. 16. Mimo funkce starosty obce byl též okresním starostou a předsedou okresní školní rady. Byl prvním starostou Sboru dobrovolných hasičů Sádek a starostou Spořitelního a záložního spolku v Sádku. Jako okresní starosta se zasloužil o postavení dráhy SVITAVY – POLIČKA – SKUTEČ. Narodil se v roce 1851 a zemřel roku 1905. Božena Buchtová (5. 6. 1871 – 19. 11. 1953) Pocházela ze mlýna čp. 53 na křižovatce, na kterém hospodařil v letech 1675– 1900 rod Sedliských. Praděd paní Buchtové Jan Sedliský měl za ženu Annu, rozenou Michlovou-Drašarovou z Korouhve. Z tohoto rodu pocházel hrdina románu Terezy Novákové Josef Justin Michl Drašar. Děj románu se odehrává na tomto mlýně. Božena Buchtová byla obchodně velmi nadaná. Starala se o zaměstnání lidem již před 1. světovou válkou. Založila tkalcovnu a přádelnu s motorovým pohonem (později tírna lnu), byla majitelkou cihelny, v čp. 54 měla výrobnu pracovních oděvů. Našemu kostelu darovala zvon. Vždy pamatovala na chudé, posílala jim dary. Až do smrti se starala o své hospodářství. Zemřela v osmdesáti dvou letech. Její dcera Božena se provdala za pana řídícího Josefa Marečka. Stanislav Feltl (1850–1918) Hospodařil na usedlosti čp. 58, dnešní kuchyně a jídelna Paní Pavlíny Votřelové. Byl průkopníkem pokrokového selství a v letech 1904 až 1912 byl poslancem Zemského sněmu v Praze a poslancem na Říšské radě ve Vídni. Dále zastával funkci okresního starosty, člena Ústředního výboru hospodářských družstev v Praze a byl též předsedou okresního hospodářského spolku v Poličce. Náhrobek byl bohužel při poslední opravě kostela odstraněn. Foto: Petr Dvořáček 85 Široký DĤl evangelický hĜbitov 0 2 [m] K S 47 Legenda: 48 hrob 49 30 50 31 51 35 hrobové místo ostatní objekty 14 1 32 15 2 52 33 16 x 53 34 17 x zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu 54 3 35 36 18 4 5 37 19 20 38 21 39 22 40 41 22a 7 8 9 23 42 24 43 25 10 44 26 11 45 27 12 28 13 46 29 márnice 6 zdroj vody Evangelický hřbitov Široký Důl E vagelický hřbitov leží na okraji obce slouží k pochovávání evangelíků. Na katolickém spočívají i jiná vyznání. Vznikl pravděpodobně v 18. století. Pozemky k založení hřbitova poskytla rodina Střítezských (čp. 4). Nyní pozemky vlastní Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Poličce. Správcem hřbitova je obec. Z informací starosty obce Václava Vopařila Foto: Petr Dvořáček 87 Legenda: Široký DĤl katolický hĜbitov hrob hrobové místo 35 ostatní objekty 0 3,5 [m] S K zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody VND YêYČ 77 4 3 2 1 84 76 78 8 7 6 5 83 82 12 11 9 75a 79 13 14 75 81a 16 81 kostel 80 74 19 17 22 21 26 63 62 57 50 67 61 45 30 56 73 a 73 72 71 70 69 68 66 55 54 53 51 60 24 25 29 32 49 46 48 42 47 41 43 28 40 39 38 37 31 36 35 34 33 márnice 44 58 20 80a Katolický hřbitov Široký Důl K atolický hřbitov se rozprostírá okolo kostela sv. Jana Křtitele. Předpokládá se, že založení hřbitova se váže ke vzniku kostela, jehož historie sahá do roku 1347. Celý areál je obehnán hřbitovní zdí, samotný kostel je uváděn jako farní již v roce 1350. Kostel je kulturní památkou. K architektonickým historickým památkám v obci patří polygonální stodola s doškovou střechou a soubor zděných statků čtvercového typu. Z informací starosty obce Václava Vopařila Foto: Petr Dvořáček 89 141 1 2 142 3 14 4 140 15 16 19 20 21 26 27 28 32 33 34 38 39 40 44 45 46 47 48 49 50 52 53 54 55 56 70 60 72 73 71 67 62 74 61 68 69 63 64 65 58 128 5 6 35 41 42 66 130 133 136 75 101 100 83 82 99 102 84 103 120 121 122 117 118 85 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 116 115 114 119 86 87 88 89 90 91 77 76 92 93 94 95 96 97 98 78 79 80 81 123 7 22 29 36 59 127 8 23 30 135 16a 24 31 57 125 9 139 17 138 10 137 25 134 18 132 51 131 12 11 43 129 37 35 zeď / oplocení K 126 13 Legenda: hrobové místo Stašov ostatní objekty 0 124 kostel Nanebevzetí Panny Marie 4 [m] vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody S Hřbitov Stašov P rvní písemná zmínka o existenci osady, původním názvem Dittersbach, rozložené podél potoka Křetínky 8 kilometrů jihovýchodně od Poličky pochází z roku 1557. Jde však o mnohem starší lokalitu, jež své jméno dostala po lokátoru Ditrichovi. Stával zde gotický dřevěný kostel (z jeho interiéru pocházela starobylá socha Madony uchovávaná ještě v roce 1677). Dominantou Stašova je mohutná jednolodní stavba kostela Nanebevzetí Panny Marie s třípatrovou hranolovou věží v západním průčelí, vybudovaná v roce 1873 náhradou za barokní svatyni, jež v roce 1856 vyhořela. Raritou je oltář obrácený na západ nikoli na východ, jak je běžným zvykem. Předpokládáme, že v této době byl u tohoto kostela zbudován i hřbitov. Dne 2. 6. 1983 zapálil úder blesku malou věž a následný požár zničil střechu celého kostela Rovněž spadly obě kostelní věže a zvony byly požárem roztaveny. S pomocí dobrovolníků se podařilo kostel opravit i za minulého režimu. Nové slavnostní vysvěcení kostela provedl dne 30. 10. 1988 tehdejší ordinář královehradecké diecéze ThDr. Karel Jonáš. K chráněným historickým památkám obce náleží také přilehlá fara, dům čp. 5, empírová stavba z počátku 19. století, a mariánská kaple. Hřbitov prošel větší opravou v roce 2011. Na ní obec získala od Státního zemědělského a intervenčního fondu zhruba 2,2 milionů Kč a sama vkládá do projektu zhruba 800 000 Kč. Realizace zahrnuje opravy hřbitovní zdi po Foto: Petr Dvořáček celém obvodu hřbitova s výměnou kamenů spolu s novým zastřešením z betonových bloků. Dále postavení čtyř nových pilířů z lícových cihel pro vstupní branky a bránu, opravu kovaných částí brány a branek, opravy portálů čelního schodiště spolu s výstavbou nových zdí schodiště a zastřešení pískovcovými bloky a stavbu nových podpěrných zdí před kostelem. S tímto projektem se připojili farníci zdejší církve a spolu s příspěvkem obce ve výši 15 000 Kč na nákup potřebného materiálu realizovali výkopové práce pro nové svody dešťové vody z okapového systému v hodnotě cca 30 000 Kč. Pomník obětem 1. světové války (poblíž kostela) – na památku 64 místních občanů, kteří padli či zemřeli na následky zranění v první světové válce. Na podstavci z lomových kamenů stojí mohutný šestihranný pylon se třemi deskami s obtížně čitelnými jmény, na něm leží čtvercová deska, na desce stojí socha vojáka shlížejícího na ženu s dítětem (celková výška je 435 centimetrů). Na hřbitově se nachází pomník sovětského vojáka Petra Sidoroviče Duchnova, který u obce zahynul v roce 1945. Text z kroniky obce Stašov – starosta obce Leoš Vendolský Foto: Petr Dvořáček 91 Sulíkov WC 386 385 360 359 263 246b 246a 246 245 324 307 261 258 256 244 243 242 241 259 257 187 188 288a 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 9 20 0 21 hrob 35 hrobové místo zeď / oplocení 215 216 217 217a 218 219 220 198 197 vstup na hřbitov 221 prostor pro odkládání odpadu 222 zdroj vody 223 224 pomník padlým 225 parkoviště 226 134 133 0 149 16 132 117 9 1 3 6 1 15 8 11 94a 15 130 4 94 1 1 157 129 93 113 156 48 128 92 1 2 155 7 11 7 2 1 14 91 154 65 111 26 6 1 a 4 0 1 64 153 9 125 110 0 9 152 3 6 9 4 5 0 2 4 1 1 1 151 89 62 37 3 2 8 1 10 36 88 61 44 1 7 2 10 12 87 35 60 143 34 106 86 121 9 142 5 5 33 10 0 85 12 141 57 32 9 4 104 1 8 1 56 140 31 3 103 8 8 11 30 54 139a 1 8 53 29 139 80 28 52 102 9 138 27 7 1 a 5 101 26 137 78 50 1 0 5 1 2 77 136 49 24 0 0 1 135 76 23 48 9 9 75 22 47 98 74 21 46 97 73 20 45 19 72 96 44 18 71 43 95 7 1 70 42 16 9a 6 15 41 69 14 kostel 68a 40 13 68 12 39 67 11 38a 66 10 38 9 8 189 190 191 192 193 194 ostatní objekty 195 201 206 202 196 203 207 208 204 205 Legenda: 212 21 3 21 4 2 17 1 17 9 17 0 8 17 17 9 186 6 7 1 17 5 8 16 16 6 185 7 4 1 7 16 184 75 16 1 6 183 4 16 17 182 3 17 181 180 SUĤFKRG 16 16 3a 16 3 16 2 1 411 410 409 388 387 WHFKQLFNi EXGRYD 251 250 249 248 262 260 308 255 254 253 252 247 292 291 311 310 326 325 342 341 362 361 414 296 295 294 293 330 329 313 328 327 332 331 315 314 298 297 390 389 364 363 344 343 413 412 433 432 434 416 415 366 365 346 345 333 316 300 299 312 335 334 318 317 350 349 354 353 336 319 352 351 356 392 391 394 393 368 367 348 347 417a 417 396 395 370 369 419 418 398 397 372 371 421 420 423 422 400 399 374 373 402 401 358 357 340 339 355 302 301 473 474 338 463 464 337 472 320 462 304 303 471 323 460 461 306 305 469 470 290 289 378 377 457 458 467 468 425 424 435 S 322 321 465 466 376 375 427 426 404 403 406 405 380 379 382 381 455 456 459 4 [m] K 0 227 228 229 230 231 232 233 7a 234 235 7 236 237 6 5 3 2 a 1 8 23 4 238 9 23 0 24 0a 24 Hřbitov Sulíkov H istorie hřbitova v Sulíkově není nikde uceleně zachycena. Z dochovaných církevních záznamů je zřejmé, že hřbitov byl založen farností sulíkovskou ve 14. století, kdy každá farnost měla svůj hřbitov. Hřbitov je členěn na dvě části, z nichž ta novější, více vzdálená od kostela, byla založena počátkem 20. století. Nová část hřbitova byla původně obehnána hrnčířskými cihlami z místních zdrojů. Hřbitovu dominuje hlavní kříž proti vstupní bráně na novější části hřbitova. Byl zbudován na památku padlých v 1. světové válce občany sulíkovské farnosti. Do této farnosti patřily obce Sulíkov, Makov, Petrov, Rozseč a Rozsíčka. Jako průchod mezi oběma částmi hřbitova byla využita bývalá márnice, která je přirozeně spojila. K zajímavostem zdejšího hřbitova určitě patří hrob německého vojáka Hanse Henricha Scharfa jako oběti 2. světové války. Zemřel při odsunu Němců, byl vyhozen z vozu do příkopu u silnice a sulíkovští lidé jej pohřbili na místním hřbitově. Vedle hrobu německého vojáka je hrobeček s křížem, kam se pohřbívaly zemřelé nepokřtěné děti. Další zajímavostí je dětský hrob italské dívky jménem Arnaldina Toss, která zemřela v Roseči na záškrt v šesti letech. Její rodiče byli vystěhováni do Rozseče z důvodu vytvoření vojenského prostoru. Na hřbitově je i sekce, kde jsou pohřbeni kněží, kteří působili v Sulíkově. Jde o hroby pátera Vojtka, Blahy a Jedličky. Farnost v Sulíkově byla obnovena koncem 18. století a z této doby je i budova fary, která do roku 1995 sloužila jako byt farářů. Dnes je pronajata charitě. Z dalších významných osobností pohřbených na zdejším hřbitově, kteří měli regionální význam, je to hrob učitelů Hradilových z Rozseče. Dále hrob manželů Vlachových, kteří byli učiteli v Sulíkově od roku 1950. Učitel Vlach byl záhy na to z politických důvodů na několik let uvězněn a po návratu nemohl učit. V roce 1968 byl rehabilitován a až do odchodu do důchodu učil v Sulíkově a okolních školách. Dlouhodobě vedl obecní kroniku, místní knihovnu a společně s manželkou i ochotnické divadlo. Čerpáno z obecní kroniky a vyprávění p. Blahy –správce hřbitova Foto: Petr Dvořáček 93 Svitávka sklad hĜbitovní zaĜízení vsypová louþka VII. 0 835 748 777 805 833 673 697 698 747 776 804 832 672 696 699 746 775 803 831 671 695 700 745 774 802 830 670 694 701 744 773 801 829 669 693 702 743 772 800 828 674 749 778 806 834 Legenda: hrob 668 692 703 742 771 799 827 667 691 704 741 770 798 826 666 690 705 740 769 797 825 665 689 706 739 768 796 824 664 688 707 738 767 795 823 737 766 794 822 821 663 687 708 662 686 709 736 765 793 661 685 710 735 764 792 820 819 35 zeď / oplocení A 684 711 734 763 791 683 712 733 762 790 818 658 682 713 732 761 789 817 657 681 714 731 760 788 816 656 680 715 730 759 787 815 655 679 716 729 758 786 814 654 678 717 728 757 785 813 653 677 718 727 756 784 812 652 676 719 726 755 783 811 725 754 782 810 724 753 781 809 723 752 780 808 722 751 779 807 721 750 551 552-1 552-2 550 552-3 552-4 549 552-5 548 552-6 542 555 505 503 463 558 561 539 562 538 563 537 564 536 565 610 535 566 609 567 608 534 533 568 607 569 606 530 570 605 529 571 604 532 639,640 528 602 574 601 612 613 614 615 616 617 855 69 113 112 85 86 87 111 68 90 ,9 10 11 41 12 67 88 89 110 7,8 39 40 115 114 6 42 66 65 64 13 43 14 45 63 521 577 598 622 520 578 597 623 519 579 596 624 518 580 595 625 517 581 594 626 516 582 593 627 515 583 592 628 584 591 629 585 590 630 586 589 631 587 588 632 619 620 621 II. III. 163 599 352 600 576 121 322 304 575 522 323 309 308 523 511 I. 72 210 211 175 278 271 250 174 212 279 5 37 280 272 173 249 213 330 281 8 31 4 32 172 248 214 273 171 1 33 247 325 317 170 177 274 373 332 246 326 169 275 216 245 168 372 333 327 316 276 315 334 217 167 277 371 335 328 314 166 287 282 6 370 33 283 243 313 165 218 337 288 284 369 312 285 8 180 164 368 33 219 289 311 181 220 367 339 241 366 221 340 290 182 240 365 341 291 162 239 222 292 364 342 205 161 238 223 293 363 204 185 160 343 307 294 224 186 295 362 344 306 225 203 187 345 296 159 305 361 202 226 297 346 188 158 360 236 201 347 189 157 227a 298 359 156 190 8 235 227 358 34 303 200 234 302 299 191 155 349 357 22 233 8 199 154 350 301 192 636 232 153 198 356 351 229 193 152 635 300 194 19 151 5 7 35 634 230 150 633 353 195 196 149 354 231 148 329 618 512 79 116 374 603 573 4 5 34 74 391 527 513 118 78 413 3 15 91 46 109 47 92 16 108 62 93 492 446 427 107 48 17 61 403 473 445 106 94 428 491 60 49 402 490 474 444 5 105 9 9 0 5 5 475 443 429 28 489 395 20 51 104 96 476 58 488 442 430 401 394 52 97 477 103 21 400 431 7 3 48 39 53 478 441 98 57 432 399 392 102 9 440 54 99 486 47 433 55 24 56 480 439 434 398 101 485 00 397 1 1 484 48 438 435 6 39 483 436 482 437 V. 526 514 416 412 459 417 458 411 501 465 418 7 45 410 500 466 9 456 41 499 409 7 498 46 420 5 45 421 408 497 468 454 422 407 496 469 453 840 452 423 839 495 470 406 451 424 838 450 405 494 471 449 425 837 448 493 426 611 404 472 447 560 572 460 415 2 32 76 119 502 464 540 524 461 504 557 559 525 1 31 77 414 556 541 531 IV. 506 554 215 543 846 33 544 857 244 545 858 242 546 553 zdroj vody pomník padlým 237 547 prostor pro odkládání odpadu VIII. 856 845 844 851 843 850 842 849 841 848 sekce vstup na hřbitov 660 847 hrobové místo ostatní objekty 659 651 5 [m] S K VI. 675 památník padlým v I. svČtové válce 124 125 126 127 128 129 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 památník padlým ve 2. VYČWRYp válce Hřbitov Svitávka P ůvodní hřbitov býval v obci rozložen kolem farního kostela sv. Jana Křtitele v prostoru obklopeném mohutnou zdí. Zachovalý náhrobek, vyjmutý 25. 7. 2002 ze zdi vlevo vstupní brány, nese značně poškozený nápis s letopočtem 1560. V současnosti se nalézá v předsíni kostela, kam byl po renovaci ještě téhož roku umístěn. K založení nového hřbitova došlo roku 1835, obnoven a rozšířen byl roku 1886. Během roku 1897 členové Okrašlovacího a zalesňovacího spolku ve Svitávce vysázeli před novým hřbitovem lípy a po obou stranách vstupní brány dva smuteční jasany. Na svátek Všech svatých roku 1919 byl za široké účasti veřejnosti posvěcen v říjnu dostavěný pomník k uctění památky vojínů padlých v letech 1914–1918 s hlavním motem: „MY JSME UMŘELI, JAK ZÁKONY KÁZALY NÁM“, dílem zdejšího stavitele Jindřicha Kachlíka. Dlouhá léta nahlodával tento monument zub času, až postupně vzaly za své nejen původní fotografie padlých vojáků, ale nakonec i vlastní pomník. V srpnu roku 1998 byl odstraněn a nahrazen pomníkem novým. K dalšímu rozšíření hřbitova směrem k železniční trati došlo na jaře roku 1941. K prvnímu uložení tělesných ostatků do rodinného hrobu v této nové části došlo 9. 4. 1941, pochovaným byl řídící učitel František Štácha. V horní části hřbitova byl založen hrob pro kněze, kteří po dobu svého působení bydleli na místní faře. V záhlaví tohoto pietního místa stojí mohutný kamenný kříž s plastikou Krista, který se měl původně nacházet ve spodní části hřbitova. Na jaře roku 1945 byl hřbitov opět rozšířen. 1. 11. 1945 byla tato nová část posvěcena. Konečný vzhled měl být hřbitovu dán roku 1958. K uctění památky umučených a popravených spoluobčanů v průběhu 2. světové války byl v květnu roku 2000 při příležitosti 55. výročí osvobození naší země od fašismu postaven na hřbitově nový pomník. V rámci celostátních oslav 90. výročí vzniku ČSR se 28. 10. 2008 u pomníku padlých v 1. světové válce konalo vzpomínkové slavnostní shromáždění občanů. Při této příležitosti zde byla instalována renovovaná pamětní deska popraveného legionáře Ludvíka Švancary, původně umístěná v ozdobném kamenném orámování na budově staré radnice na náměstí, kde bylo toto dílo akademického sochaře Josefa Otoupala z Boskovic slavnostně odhaleno 28. 10. 1925. V roce 2010 došlo k opravě kamenné hřbitovní zdi v celé její délce od mostu přes železnici až po vstupní bránu. Došlo tak ke sjednocení jejího celkového vzhledu. Začátkem září téhož roku navštívili náš hřbitov filmaři se známým hercem Pavlem Zedníčkem, který byl ústřední postavou v natáčené scéně pod vzrostlou lípou pro filmovou komedii Westernstory, odehrávající se jinak převážně ve westernovém městečku v Boskovicích. V roce 2011 byla opravena fasáda budovy bývalé márnice a část zděných pilířů oplocení v zadní části hřbitova, vyspraveno bylo i schodiště. V roce 2012 proběhla celková rekonstrukce hrobu umučených vojáků z 2. světové války. Na podzim roku 2013 byla slavnostně vysvěcena nová část hřbitova, která bude sloužit jako rozptylová loučka. V posledních patnácti letech se změnil i celkový vzhled hřbitova. V jeho nejstarší části postupně mizí „les“ starých kamenných křížů. U jednotlivých hrobů vyrůstají nové pomníky a náhrobky v různých barevných odstínech i tvarech. Autor: Pavel Krejcar Foto: Petr Dvořáček 95 Svojanov 0 kašna 4 [m] S 47 46 248 277 138 180 45 44 94 93 137 179 92 136 178 43 42 91 90 135 177 229 89 88 176 228 41 134 133 175 174 227 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 132 87 86 85 131 130 172 224 84 129 171 83 128 170 82 127 169 223 222 221 81 126 168 220 80 79 125 167 219 124 166 218 165 164 163 217 29 28 76 122 121 75 120 162 74 119 161 73 72 118 25 24 23 71 70 22 69 21 68 67 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 230 226 225 30 26 Legenda: 173 78 77 27 123 269 268 267 266 319 315 314 312 262 311 313 308 160 258 307 117 159 211 257 116 158 157 210 209 208 256 255 254 207 206 205 204 253 65 64 111 154 110 153 63 109 152 62 108 151 61 107 150 106 105 149 104 103 147 148 146 145 56 55 54 53 52 51 50 102 97 142 141 49 96 95 140 139 101 100 99 98 144 143 203 202 201 200 250 298 297 248 296 247 245 197 244 243 242 193 293 292 291 290 241 289 288 188 187 232 190 189 295 294 240 239 238 237 236 234 233 192 191 302 301 249 198 195 194 304 303 300 299 199 196 306 305 251 246 287 286 285 284 283 282 281 184 185 182 183 181 231 zeď / oplocení vstup na hřbitov zdroj vody 265 264 263 252 ostatní objekty 317 316 260 156 155 hrobové místo prostor pro odkládání odpadu 259 215 35 318 214 112 48 271 270 213 212 66 57 272 310 113 58 274 273 323 322 321 320 309 114 59 hrob 276 275 261 115 60 216 186 márnice K 280 279 kříž Hřbitov Svojanov P řestože kostel sv. Petra a Pavla ve Svojanově byl farním již od roku 1787, byl hřbitov založen až téměř o sto let později. Velký problém totiž spočíval v umístění hřbitova. Svojanov je sevřen z obou stran příkrým údolím. Jenže ve Starém Svojanově již byla situace s pohřbíváním neúnosná, proto bylo vybráno místo na příkré „Fialově stráni“. Hřbitov byl vystavěn v letech 1865–1866 pro městys Svojanov, obec Hlásnici, obec Předměstí s osadami Studenec, Dolní Lhota, Hutě a Jobova Lhota. Stalo se takřka na poslední chvíli, protože v roce 1866 zde zemřelo při epidemii cholery padesát čtyři osob. Třicet sedm jich bylo pohřbeno již na novém hřbitově ve Svojanově. Oběťmi tézo nákazy se stali hlavně účastníci poutní cesty do Vranova, kam v tomto čase každoročně chodívali. Bylo to v srpnu roku 1866, v čase bitvy u Hradce Králové. Při návratu už potkávali vojsko, hlavně raněné a nemocné vojáky. Od nich si přinesli nákazu cholery. V počtu padesáti čtyř zemřelých nejsou uvedeni zemřelí z Hlásnice. Prvním zemřelým byl pan farář Ignác Mach. Jeho hrob s bílým kamenným křížem je pak nejstarší. Podobný kříž mají Graciasovi z Dolní Lhoty čp. 8 a Opršálovi z Předměstí č. 11. Jediný kamenný pomník s reliéfem poutníka má rodina Hudská ze Svojanova. Pohřbení němečtí vojáci z 2. světové války. V květnu 1945 byl do hrobu pod branou uložen zemřelý německý voják, přivezený od rozcestí (původně pohřbený v louce u Kuřova domku na Podměstí). 24. 4. 1948 byly převezeny ostatky německých vojáků ze Starého Svojanova od Korejtek, z Předměstí a Hlásnice a uloženy do společného hrobu. Podle starého plánku je dolní hrana hrobů asi 2 metry od spodní zdi a boční hrana půl metru od boční zdi. Hrob rodiny Živných Na Velký pátek o Velikonocích roku 1974 zemřela v Bratislavě Marie Živná, studentka filozofické fakulty. Byla zatčena za údajnou protistátní činnost a ve vyšetřovací vazbě zemřela. Kříž na hrob jí zhotovil její bratr Mojmír Živný. Její tatínek, pan Alois Živný, byl padesát let správcem a kastelánem hradu Svojanova a také známým malířem. Měl dar, který nedostává každý. Vlídnost, pochopení pro každého a lásku k tomuto kraji. Byla radost se s ním sejít. Zemřel 11. 5. 1997, maminka Marie pak v roce 2005. Foto: Petr Dvořáček 97 Legenda: Starý Svojanov 0 3,5 [m] NDãQD hrob K hrobové místo 35 ostatní objekty S zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody SDP 14 47 48 13 65 10 51 64 9 52 63 90 93 92 91 149 148 147 146 127 62 126 61 145 125 124 129 58 123 128 144 117 143 119 142 120 122 57 141 121 140 56 139 PiUQLFH 131 130 133 55 132 3 2 1 150 114 59 4 151 113 60 5 88 89 111 50 6 94 152 112 11 7 110 67 66 54 154 153 68 49 53 95 69 12 8 155 109 137 46 108 70 136 15 71 135 45 157 156 107 134 16 158 106 72 44 17 NRVWHOVY0LNXOiãH 138 150a 43 18 160 159 105 73 42 19 104 74 41 161 103 75 40 163 162 102 166 39 164 101 76 38 20 165 167 37 22 96 77 36 23 85 78 35 24 86 87 27 21 82 83 80 79 25 VND 81 29 28 26 tGH 97 33 32 84 31 30 98 34 99 100 ČWQ Hřbitov Starý Svojanov H řbitov ve Starém Svojanově je součástí národní kulturní památky – kostela sv. Mikuláše. Nevelký hřbitov je starý více než sedmset let. Tisíce lidí bylo pohřbeno na tomto kousku půdy, protože až do roku 1865 sloužil pro svojanovskou vrchnost, obce Svojanov, Starý Svojanov, Předměstí s osadami Studenec, Dolní Lhota, Hutě, Jobova Lhota a obec Hlásnici. Dnes jsou majiteli hrobů většinou rodiny ze Starého Svojanova. Obyvatelé ostatních místních částí a osad Svojanova „přenesli“ ostatky předků na hřbitov do městečka. Místo rozprostřené kolem gotického kostela navozuje pocit klidu a smíření. Pro každý hřbitov je potřeba, aby měl dobrého hrobaře. Zvláště tady, kde se pohřbívalo často a místa bylo málo. Hrobař musel být téměř kouzelník, aby při epidemiích a až 135 pohřbech ročně všechny uložil. Prvním známým hrobařem byl Jiřík Svojanovský ze Svojanova. Stal se jím roku 1726. Dalším byl jeho syn Václav a po něm manžel jeho dcery Kateřiny, Josef Báča z Rohozné. Povolání hrobaře tak bylo spojeno s domem čp. 11 a rodem Báčů. Po Josefovi převzal starost o hřbitov syn Jan, Janův syn František a po něm opět jeho syn František Báča narozený v roce 1884. Ten práci hrobaře skončil v roce 1946. Tak potomci Jiříka Svojanovského vedli „obchod“ hrobařství dvěstě dvacet let. Kostel sv. Mikuláše byl jako farní vystavěn brzy po založení hradu Svojanov. V letech 1680 až 1682 prošel barokní přestavbou, která obohatila stavbu o klenutou kryptu. Sloužil tak jako místo pohřbu majitelů panství. Posledními, kdo do krypty pohřbili po roce 1710 své malé syny, byli tehdejší majitelé hradu – Zárubovi z Hustířan. Teprve v 19. století byli ve Starém Svojanově, již přímo na hřbitově, pohřbeni dva majitelé panství. Prvním byl Martin Dlouhý, poličský měštan a majitel hradu Svojanov. Ten zemřel na valše na Předměstí 31. 8. 1819. Dalším byl majitel hradu pan Fabián Šebestián Neswadba. Zemřel v Panském domě ve Svojanově 12. 2. 1841. Hřbitov je opředený tajemnými příběhy a jeden z nich, ten o panu faráři Machkovi, popsal kronikář pan Josef Gregor. Příběh vypráví, jak pan farář Machek při návratu ze mše v Bělé na den Všech svatých 1746 při cestě kolem hřbitova ve Starém Svojanově zavolal ke hrobu jeho dávného a zemřelého kostelníka: „Jak se máš v hrobě, můj sousede? Pojď a sedni si ke mně!“ V tom okamžiku uviděl, že postava kostelníkova z hrobu povstává a blíží se k nim. Lekl se a poručil vozkovi, aby rychle ujížděl. Z toho leknutí se již nevzpamatoval. Do měsíce složil svou duchovní správu a 14. 1. 1747 zemřel z toho leku ve věku čtyřiceti čtyř let. Celý příběh si můžeme přečíst v knize Svojanovské letopisy. K panu kronikáři Gregorovi dodáváme, že osobou, na kterou pan farář Machek volal, byl kostelník Ondřej Štefka. Ten zemřel 26. 8. 1746, tedy dva měsíce před popisovanou událostí. Ve hřbitovní zdi u nynější vstupní brány je zasazena tabulka připomínající padlé v 1. světové válce: „Spěte sladce v cizí zemi, sejdeme se jednou zas, až nás všechny v poslední den, vzbudí z hrobu boží hlas“. V roce 1935 pan farář Josef Keppl ze Svojanova nechal před hřbitov umístit kašnu se soškou chlapečka. Při opravě kostela a hřbitova v letech 1999–2003 byla na místo chlapečka umístěna truhla se třemi zlatými jablky. Ta mají představovat dary, které sv. Mikuláš ve své štědrosti věnoval potřebným. Z kroniky Městyse Svojanova připravila Ilona Kopecká – Městys Svojanov Foto: Petr Dvořáček 99 184 289 290 183 291 188 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 190 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 192 2 194 275 193 276 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 52 65 64 63 50 51 62 61 49 48 60 47 58 57 56 59 273 46 45 44 43 55 42 196 54 271 41 270 198 53 199 40 195 14 197 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 prostor pro odkládání odpadu 217 253 zdroj vody 216 254 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 252 144 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 243 242 228 244 226 245 225 224 247 223 249 222 219 214 212 209 207 204 202 191 189 187 186 185 250 251 255 256 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 272 274 277 278 280 279 281 283 282 284 286 287 K 240 227 241 200 239 203 237 205 238 206 236 208 235 210 234 211 233 213 231 215 232 218 1 229 220 230 221 márnice Telecí evangelický hĜbitov 0 4 [m] 248 35 S 246 Legenda: hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov Evangelický hřbitov Telecí D ne 24. 11. 1781 publikován byl po všech obcích poličského panství Toleranční patent císaře Josefa II. o svobodě církevního vyznání. V neděli dne 28. 11. sešli se lidé u France Šmatlána čp. 64, toho času rychtáře v Telecím a ve dvou hodinách devadesát dva rodin s více jak 500 dušemi přiznalo se k vyznání evangelickému a opustilo církev římskou. Podobně dálo se v následujících dnech v Pusté Rybné, Březinách a v menší míře i v Kamenci, Sádku a Lačnově. Takto založený evangelický sbor v Telecím se všemi vesnicemi měl 1 660 duší. Ještě téhož roku (1781) usnesli se evangelíci celého sboru z Telecího s Landráty a Mrhovem, Pusté Rybné s Betlémem, Kobylí a Světy, ze Březin s Damaškem, ze Sádku, z Kamence a z Lačnova na stavbě kostela. Roku 1783 bylo započato se stavbou na pozemku sedláka Josefa Filipiho čp. 2. Dle ústního podání rostl na pozemku pro stavbu v té době ještě len, ale seběhnuvší se ženy ho v malé chvilce vytrhaly, aby mohlo být započato hned se stavbou. Dne 28. 8. 1783 by položen základní kámen od prvního kazatele Štěpána Gallo, další kameny pak položili představení církve Antonín Kadlec a Václav Bednář. Za necelé dva měsíce byl kostel postaven, ovšem jako všechny evangelické toleranční kostely bez věže. Celý kostel stál 795 zlatých 47 krejcarů. Věž kostela byla dostavěna roku 1890 a opatřena byla zvony ulitými ve Vídni. Při stavbě kostela dle tehdejšího nařízení nesměl být vchod z ulice či veřejné cesty, a proto byla před vchodem do kostela postavena zděná brána, která ho zakrývala.V pravém rohu u silnice stála márnice. Kolem kostela byl malý hřbitůvek, na kterém se pochovávalo téměř sto let. Když v letech 1877–1878 zde řádil tyfus a hřbitůvek byl přeplněný, koupil sbor na nátlak úřadů od Josefa Filipi- ho čp. 2 zahradu a na ní založil dnešní Velký hřbitov. Při stavbě věže u kostela byla toleranční brána před kostelem i márnice stojící vedle zbourána. Později se vystavěla na Velkém hřbitově márnice nová. Po založení nového hřbitova se přestalo u kostela pohřbívat. Je paradoxem, že jako první byla na novém hřbitově pochována manželka tehdejšího faráře Josefa Martínka. Za zmínku spojenou s úmrtími však stojí jeho dva předchůdci: Jan Opočenský byl prvním rodilým Čechem ustanoveným za kazatele u zdejšího sboru dne 14. 7. 1814 a zemřel v Telecím 23. 11. 1821. Dal se pochovat u rohu kostela, aby prý přes něho chodili přátelé i nepřátelé. Jeho nástupcem se stal Václav Karafiát, narozen dne 10. 11. 1794 v nedalekém Jimramově, který byl při svých studiích spolužákem věhlasného českého historika Františka Palackého. Do Telecího přišel 5. 11. 1822 a žil zde a kázal plných 51 let až do své smrti 1. 1. 1874. Je pochován společně se svojí dcerou Justýnou Terezií Karafiátovou ve zvláštním hrobě vlevo mezi kostelem a hřbitovem (je to jediný hrob zachovaný z původního hřbitova). Pokud by se čtenářům zdálo jméno Karafiát povědomé, není to náhoda. Byl to strýc autora známé dětské knížky Broučci, jejíž autor Jan Karafiát (1846–1929) za strýčkem často do Telecího docházel a v době jeho nemoci zde i několikrát v kostele kázal. Prý pod dojmem těchto cest z Jimramova do Telecího po večerních lukách a jako vzpomínka na rodinu a strýčka vznikla dva roky po jeho smrti v roce 1876 tato kouzelná knížka pro malé i velké děti, kterou zná snad každý čtenář ze svého dětství. Foto: Petr Dvořáček 101 Telecí katolický hĜbitov Legenda: hrob 35 hrobové místo ostatní objekty 0 zeď / oplocení 4 [m] K S vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody 79 1 2 3 NRVWHOVY0iĜt0DJGDOpQ\ 16 5 78 14 13 7 8 77 76 12 11 9 10 24 25 29 30 44 44a 45 46 38 35 26 27 28 47 48 49 36a 37 36 ]YRQLFH 23 21 15 6 22 20 19 4 18 17 40 34 60 61 59 58 50 51 52 41 33 32 31 42 43 PiUQLFH 68 64 55 54 53 75 69 63 56 74 70 62 57 73 71 65 66 67 Katolický hřbitov Telecí O době založení hřbitova nelze najít žádných zápisů. Je ale velice pravděpodobné, že byl založen současně s kostelem. V nejstarších dobách, ve 13. století, byl na panství poličském kostel a fara pouze v Poličce. Obec Telecí s ostatními vesnicemi patřila pod duchovní správu poličského faráře a později děkana. Kromě Telecího mu patřily tyto vesnice: Sádek, Starý Kamenec, Oldříš, Borová, Rybná, sv. Kateřina na Poličsku, dále Lačnov na Bystersku, Jarošov na Litomyšlsku, Pustá Rybná, Březiny a Bukovina na Rychmbursku. V těchto některých přifařených vesnicích byly později postaveny místní filiální kostely, ovšem z počátku bez far. Z nejstarší dochované církevní písemnosti vyplývá, že roku 1403 byla ve vsi Teleczie již větší farnost s kostelíkem, avšak vznik osady i výstavba kostela spadají patrně už do 13. století. Tento filiální kostel byl zasvěcen sv. Máří Magdaléně. Je společně s hřbitovem obehnán zděnou parkánovou zdí a příchod na hřbitov je veden přes budo- vu zvonice ze 16.století, která měla obranný účel. Mimo historické budovy kostela a zvonice je součástí hřbitova i márnice. Mezi zesnulými občany, kteří zde mají místo svého posledního odpočinku, stojí za pozornost hrob č. 50, ve kterém jsou uloženy ostatky Františka Popelky, rolníka z čp. 113 (budova již neexistuje). Narodil se 20. 9. 1880 a byl zde pochován v roce 1916. Je jediným občanem z naší vesnice, který zemřel na následky zranění způsobených výbuchem granátu na italské frontě dne 27. 7. 1916 a mohl být pohřben v rodné obci. Ostatních třicet sedm padlých spoluobčanů tuto možnost nemělo a jejich ostatky jsou roztroušeny po bojištích na frontách 1. světové války. Za zmínku též stojí, že František Popelka byl posledním mužským potomkem rodu Popelků na čp. 113. Toto stavení rod získal hned po rozdělení dvora města Poličky v roce 1784. Předek Tomáš Popelka byl šafářem na tomto dvoře a přezdívka „U Šafářů“ zůstala v paměti občanů až do dnešních dnů. Foto: Petr Dvořáček 103 Trpín Legenda: hrob 0 4 [m] S K hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody 34 32 23 35 22 21 33 30 31 29 28 27 25 24 26 kříž 36 20 37 38 19 39 18 márnice 17 68 15 69 14 13 12 66 70 65 71 45 73 61 58 6 5 57 4 76 48 77 49 50 78 56 3 47 75 59 7 46 74 60 8 43 44 62 9 42 72 63 10 41 kostel sv. Václava 64 11 40 67 16 51 55 52 79 2 1 53 54 80 110 84 83 91 99 92 103 100 85 104 101 86 105 107 82 81 zvonice 87 88 89 90 93 94 95 96 97 98 108 106 109 102 35 Hřbitov Trpín Z dostupných pramenů se nepodařilo dohledat, kdy a kým byl hřbitov založen. Můžeme se tedy jen domnívat, že hřbitov existoval již v době, kdy byl v Trpíně postaven kostel sv. Václava. První písemná zmínka o tomto kostele je z roku 1349, kdy měl být přidělen k litomyšlskému biskupství. Další zmínka je z roku 1620, kdy byl již filiálním kostelem bysterské fary a tento stav trvá dodnes. Původní kostel byl pro svůj havarijní stav zbořen a v roce 1689 byl dokončen kostel nový, jehož podobu si zachoval dodnes. Významné osobnosti: Jan Foustka Poslední rychtář. Zemřel v roce 1860. Je pohřben v takzvaném rychtářském hrobě. Ten je vyzděn cihlami, cihlové klenutí je zasypáno hlínou. (pozn. ve hřbitovní knize). Rychtář Jan Foustka (čp. 1) byl vzdělaný muž, který vystudoval práva a stal se vrchním na rychnovském panství. Po otcově smrti se vzdal tohoto povolání a převzal rychtu v Trpíně a Hartmanicích. Ovládal šest jazyků a byl dobrým vlastencem, který podporoval v té době se probouzející národní uvědomění. V souvislosti s dokončením nového kostela sv. Václava je i zmínka o hřbitovu, který je kolem celého kostela. Hřbitov roubí kamenná zeď, která je ze severovýchodní strany vyztužená silnými pilíři – čerpáno z knihy „Dějiny Trpína a okolí“, autor Josef Krušina, vydána 1948. Josef Krušina Autor knihy „Dějiny Trpína a okolí“. Narodil se v roce 1903 v Trpíně čp. 44, vyučil se kolářem a po vojně vystudoval obchodní školu v Banské Bystrici. Působil na Ministerstvu obrany v Praze, kde také žil a angažoval se v oblasti péče o památky na Praze 5. Ve hřbitovní zdi jsou dvě kovové vstupní branky a mezi hřbitovní zeď je také vsazena barokní zvonice s hlavními vraty. Ta není součástí hřbitova. V současné době je na hřbitovní zdi osazeno noční osvětlení kostela a po celém hřbitově je dlážděný chodník. Na hřbitově nejsou žádné významné a zajímavé objekty ani historické nebo honosné pomníky. Za zmínku snad jen stojí dvě mohutné lípy, které rostou v průčelí, vně hřbitova. Podklady zpracoval: Pavel Břenek – místostarosta obce z knihy Josefa Krušiny – Dějiny Trpína a okolí – 1948, nové vydání 2005 a Jaroslav Jan Gloser – Trpín, Hlásnice – esej o dvou obcích na českomoravském pomezí – vydal Obecní úřad Trpín 2005 Foto: Petr Dvořáček 105 5 x 6 7 8 9 4 7 2 1 13 4 1 2 1 3 8 9 3 1 15 3 37 36 38 39 4 60 59 58 5 57 40 14 16 10 12 x 35 56 55 54 53 43 42 44 45 41 17 34 33 32 46 63 64 65 61 60a 61a 6 85 84 74 75 79 78 77 80 81 82 83 86 73 76 87 72 88 71 67 66 89 70 68 17 90 16 69 62 11 18 19 20 21 22 31 52 50 15 99 98 97 96 95 94 93 92 91 101 100 18 19 102 103 104 105 106 107 108 109 110 7 23 47 30 14 51 6 49 48 28 29 13 12 20 116 115 114 113 112 111a 111 21 22 23 24 25 8 7 6 4a 5 4 3 2 1 9 4 24 26 25 11 110a 5 27 3 10 0 35 1 2 2a 2 WC KĜELWRYQt EXGRYD 5 [m] kříž K Úsobrno zdroj vody S Legenda: hrob hrobové místo ostatní objekty zeď / oplocení sekce vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu Hřbitov Úsobrno Ú sobrnští občané byli pohřbíváni do roku 1786 v Cetkovicích. Tehdy došlo k přefaření k Jaroměřicím a od tohoto roku se pohřbívalo na nádvoří kostela na Kalvárii. Roku 1838 byl pro Úsobrno založen na Kalvárii nový hřbitov na roli kalvárského hospodského na trati směrem k Háji. Ten byl v roce 1849 zrušen pro vysokou hladinu spodní vody. Obec zakoupila pozemek od zámečníka Fabiána Čujana a zřídila hřbitov nový. První na novém hřbitově bylo pohřbeno 7. 1. 1850 půlroční dítě Anna Dokoupilová. Úsobrnští občané zde byli pohřbíváni do roku 1947. Velkým přáním úsobrnských bylo zřídit hřbitov v místě. V kronice obce je možno nalézt záznamy z jednání obecní rady 27. 3. 1906, 16. 8. 1929 a 17. 5. 1936, kde se jednalo o zřízení hřbitova v trati Na Témankách. Další zmínku najdeme roku 1943, kdy proběhlo jednání s ma- jiteli pozemků v trati Malé pole. K dohodě o prodeji došlo až roku 1945. Pozemek v Malém poli byl odkoupen od paní Antonie Komárkové z Úsobrna. Stavba byla zadána bratrům Juliusi a Karlovi Mackerlovým z Jevíčka, kteří stavbu projektovali. Hřbitov byl vysvěcen 5. 7. 1947. První zde byla pohřbena 18. 7. 1947 paní Antonie Komárková, která spočinula na svém bývalém poli. V roce 1958 byl na hřbitově zřízen gravitační vodovod. V současné době je na hřbitově část hrobová a část urnová s celkovým počtem třista dvanáct míst. Podklady z kroniky obce zpracoval – Jaroslav Janda starosta obce Úsobrno Foto: Petr Dvořáček 107 Legenda: Vanovice hrob hrobové místo 0 ostatní objekty 5 [m] S zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody pomník padlým pomník padlým YHVYČWRYpYiOFH márnice Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz K Hřbitov Vanovice H istorie hřbitovů ve Vanovicích je úzce spojena s historií obou zdejších kostelů. Starším je katolický kostel sv. Václava. Okolo kostela býval hřbitov, dnes je na jeho místě park, v jehož areálu stojí památník obětem světové války 1914–1918, postavený roku 1928. Katolický hřbitov byl uzavřen v roce 1956. Jako hlavní a obecní hřbitov byl určen hřbitov za evangelickým kostelem, jehož správu převzala od 2. 10. 1956 do své správy Obec Vanovice. Původní evangelický hřbitov, o jehož době založení se nezachovaly žádné doklady, byl zřízen nad původní kaplí a domem faráře – tzv. Starý hřbitov. Tzv. toleranční kostel ke konání bohoslužeb byl otveřen 15. 10. 1782, tedy již rok po vydání Tolerančního patentu. Jelikož evangelická farnost vanovická byla a je centrem církve širokého okolí a věřící zde jsou z této oblasti několika desítek obcí i pohřbíváni, začal být počátkem 19. století problém s nedostatkem místa. Proto bylo v roce 1838 rozhodnuto o jeho rozšíření. Z této doby se zachoval zeměměřičský plán podepsaný krajským zeměměřičem Johanem Burdnerem, který rozšíření zaměřil. Pozemky pravděpodobně církvi věnovali vanovičtí evangelíci – František Nechuta 276 arů pole, František Cápal 106 arů pole, Mikoláš Peterka 260 arů pole a přidáno bylo 16 arů společných pastvin. Tehdejší jednotky uváděné v plánu jsou raftery – asi dnešní ary. Nový hřbitov byl zbudován roku 1846 a předcházelo mu otevření zděného chrámu, vybaveného varhanami a hodinami v roce 1844. O jeho stavbě bylo rozhodnuto již roku 1826. Za faráře Jana Beneše byl roku 1874 hřbitov obehnán kamennou zdí. K dalšímu rozšíření hřbitova došlo roku 1907 a do dnešních rozměrů byl hřbitov rozšířen kolem roku 1918. Za správy MNV Vanovice byla na hřbitově zbudována nová, zděná márnice, rozšířen vodovod napájený z jezírka nad hřbitovem tzv. Oka, zpevněny hřbitovní cesty. Z významných osobností pohřbených na tomto hřbitově jsou hroby některých církevních správců, z nichž asi nejvýznamnějším byl synodní senior českobratrské církve evangelické, tedy nejvyššího představitele Českobratrské církve evangelické Kamil Nagy, který působil na zdejší farnosti 1907–1939. Ladislav Tajovský (1910–1984) Malíř samouk, který se zaměřil na kouzelné obrázky rodných Vanovic i okolí, maloval i pro děti. Kromě jiného zachytil i své zážitky z koncentračního tábora. Je autorem památníku obětem 2. světové války z vanovského evangelického sboru na místním hřbitově, kde je také hrob p. Josefa Bohatce, jediného popraveného člena drválovické odbojové skupiny, jehož ostatky byly pohřbeny na zdejším hřbitově. Zpracoval: Petr Dvořáček dle podkladů z knihy – Jubilejní kniha českobratrské evangelické rodiny. K 150letému jubileu Tolerančního patentu 1781–1931. – Sestavil Jan Toul. České Budějovice 1931 a kroniky Obce Vanovice Foto: Josef Pavlík 109 Velké Opatovice Legenda: hrob hrobové místo 0 8 [m] ostatní objekty zeď / oplocení K S vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž kolum báriu m parkoviště rozptylová louka provozní budova kašna Mapu v detailním rozlišení naleznete na www.hrbitovycr.cz Hřbitov Velké Opatovice P rvní známý hřbitov, pomineme-li pohřebiště známá z archeologických průzkumů v našem okolí, se nachází okolo kostela sv. Jiří. Svědčí o tom nejen zápisy v dějinách naší farnosti z roku 1620, ale i vykopávky poměrně zachovalých lidských ostatků, které se našly při výkopových pracích. Na hřbitově stávala i potřebná kostnice. Na malém hřbitově byla těla mrtvých brzy vyzvedávána z hrobů a jejich doposud zachovalé ostatky byly uloženy do kostnice. V roce 1749 dal kostnici zbourat farář Vavřinec Bárka. Nová kostnice byla postavena v roce 1752 a o rok později byla posvěcena. Odhaduje se, že na hřbitově mohlo být pohřbeno za celou dobu jeho trvání až 9 000 lidí. Tento hřbitov kolem kostela nevyhovoval, a tak bylo v roce 1838 přistoupeno k budování hřbitova nového (dnešní „Starý hřbitov“). Hřbitov za vesnicí byl poprvé rozšiřován roku 1890–1891. V této době bylo nákladem 1 400 zlatých zhotoveno kamenné oplocení. Významnou stavbu na hřbitově představuje hrobka rodiny Herbersteinů. V roce 1892 je opatřen střed hřbitova mohutným kamenným křížem – dílem samotného mistra Opršala. Vlivem nové výstavby rodinných domů a bytů se zanedlouho hřbitov ocitl ve středu obce a stal se pro Opatovice hygienicky i společensky nevhodným. Proto je již v roce 1943 ustanovena obecní komise za účelem tuto situaci řešit. Záměr se však uskutečňuje až v letech 1973–1974 v lokalitě Pod Doubím. Prvním zde pohřbeným občanem byl Karel Pospíšil ze Zádvoří č. 139. Od této doby se hřbitov postupně upravoval do parkové podoby. Zmiňovaný kamenný kříž ze starého hřbitova nebylo možno přestěhovat. Hřbitov Pod Doubím bylo nutno vybavit novým křížem – symbolem křesťanské víry. V jarních měsících roku 2000 zahájila opatovická firma uměleckého stolařství GERBRICH výrobu dominanty nového hřbitova – 7,5 metru vysokého kříže podle návrhu výtvarníka Miloslava Pluháčka. Je vyroben z ocelového profilu a opláštěn dubovým masivem. Kříž byl vztyčen 13. 4. 2000 a posvěcen 21. 5. téhož roku současným duchovním správcem P. Josefem Pelcem. Naproti kříži zůstala bazénová nádrž na vodu, která se stala nepotřebnou po zavedení vodovodu. Byla opatřena umělecky zpracovanou kovovou mříží, během roku v ní kvetou lekníny. V horní části hřbitova bylo v roce 2001 zbudováno kolumbárium. Celková úprava přispěla ke zvelebení plochy hřbitova. Ten je dnes reprezentativním místem města Velké Opatovice. Čerpáno z materiálů Památníku Města Velké Opatovice Foto: Archiv města Velké Opatovice, Břetislav Strnad 111 Legenda: äćárná 0 5 [m] hrob K 35 hrobové místo ostatní objekty S zeď / oplocení vstup na hřbitov prostor pro odkládání odpadu zdroj vody kříž 49 50 100 74 101 75 102 155 181 127 156 182 157 183 130 21 179 215 180 216 161 187 350 371 392 415 440 439 351 372 393 416 441 442 394 417 352 373 395 418 444 443 353 374 396 419 445 446 354 375 397 420 355 376 398 421 448 447 356 377 399 422 449 450 378 400 423 379 401 424 452 451 380 402 425 453 454 381 403 426 382 404 427 456 455 383 405 428 457 458 406 429 459 x 460 x x x 265 329 330 331 307 241 242 217 243 269 218 244 270 219 245 271 220 246 272 222 248 359 360 361 362 162 188 196 223 249 275 53 79 106 134 163 189 197 224 250 276 54 80 107 135 164 190 198 225 251 277 55 81 108 136 165 191 199 226 252 278 28 56 82 109 137 166 192 200 227 253 279 29 57 83 138 167 193 201 228 254 280 58 84 111 139 168 194 202 229 255 281 59 85 112 140 169 195 203 230 256 282 27 30 31 110 283 284 285 286 287 288 289 290 291 292 293 294 295 32 363 384 407 430 364 385 408 431 344 133 365 386 409 432 346 105 366 387 410 433 x x 346 78 342 247 358 343 221 357 132 26 304 414 332 264 268 185 186 263 267 184 160 239 214 131 25 301 391 104 22 300 298 370 322 24 349 323 52 438 324 23 437 325 77 413 326 51 390 333 126 159 369 334 154 238 213 178 125 262 212 177 153 158 236 211 176 124 129 76 175 152 128 306 20 48 73 305 19 72 261 210 123 99 303 47 18 98 302 46 71 327 17 45 70 328 14 15 16 44 96 151 348 335 13 43 69 122 435 336 12 95 97 42 68a 68 103 11 41 150 121 436 337 94 412 338 9 149 120 389 339 93 10 148 119 368 340 92 347 341 67 147 118 235 209 174 308 40 91 260 309 66 146 234 310 39 117 208 311 65 90 173 312 38 145 259 313 8 64 116 233 314 7 37 89 207 315 6 63 172 316 5 36 144 258 206 317 4 115 171 318 88 62 232 299 319 35 3 257 320 143 231 205 321 142 114 204 170 266 87 61 141 113 273 34 86 60 237 33 296 sklad náĜadí 2 240 1 297 smuteþní síĖ 367 388 411 434 x x Hřbitov Žďárná K ostel stál ve Žďárné již ve středověku. O vzhledu tohoto starého kostela není z písemných zpráv nic známo. Zachoval se však jeho půdorys. Byl zakreslen v polovině 18. století a nese označení brněnského architekta Františka Antonína Grimma. Potvrzení toho, že kostel ve Žďárné byl zasvěcen sv. Bartoloměji, čteme v boskovické matrice zemřelých. Existenci kostela ve Žďárné na počátku 18. století potvrzuje i Müllerova mapa z roku 1716, na níž je obec Žďárná zakreslena jako ves s kostelem. Starý kostel stál v místech dnešního kostela, jeho přesné zaměření nebylo zatím provedeno. Kolem kostela býval hřbitov. Zde se pochovávalo do roku 1759, pak již pouze příležitostně a asi v roce 1775 byl tento hřbitov zrušen úplně. lie byla zřízena již dříve, roku 1748 a od té doby jsou ve Žďárné vedeny matriky. Uprostřed dnešního kostela se nachází krypta. Ke zřízení nového hřbitova došlo roku 1759. Jelikož tento hřbitůvek rozkládající se u cesty do mlýna po čase nestačil vzrůstajícímu počtu obyvatel celé farnosti, byl v roce 1837 zřízen nový hřbitov na Strážné. Současně s ním byly postaveny nové dřevěné kříže. Jeden na tomto novém hřbitově, další na místech starých křížů – a to u staré cesty do Boskovic, u sloupské cesty a při cestě do Protivanova. Hlavní cesta na hřbitově byla lemována okrasnými třešněmi, které byly v roce 1899 nahrazeny dvěma lípami s velkým kamenným křížem uprostřed. Kostel v nynější podobě byl vystavěn v letech 1759–1760 nákladem Leopolda hraběte z Diettrichsteinu. Loka- V rodinném hrobě je pochován děkan Josef Klíč (26. 12. 1904 – 11. 2. 1966). Významné osobnosti: V kněžském hrobě jsou pochováni duchovní, kteří ve farnosti Žďárná působili a také zde zemřeli: VLDP. Josef Křoupal (27. 2. 1818 – 29. 5. 1902), farář v Žďárné VLDP. Antonín Hudec (29. 1. 1895 – 10. 3. 1952), farář ve Žďárné P. Bohuslav Marek (17. 1. 1922 – 7. 12. 1999), farář ve Žďárné Vano Josonovič Gobedišvili (20. 9. 1921 – 14. 9. 1944) Ruský voják, který padl za 2. světové války. Byl ve spojení s partyzánským hnutím působícím v okolí obce. Ing. Petr Konečný (15. 8. 1915 – 8. 6. 1948) Pomník obyvatele obce Suchý, který byl zavražděn komunistickou STB v červnu 1948. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Pomník vybudovala obec Suchý v roce 2003 společně s rodinou a rodáky. text čerpán z kroniky Obce Žďárná Foto: Petr Dvořáček 113 Začlenění projektu do legislativy v ČR Zatímco tajemství smrti člověka nelze systematizovat, hřbitovy ano. Poprvé se o to v České republice na nejvyšší úrovni pokusil zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a na něj navazující digitální databáze všech veřejných a neveřejných pohřebišť u nás. Tyto nástroje přispěly k zachování a obnově hřbitovů, jejich organického sepětí s krajinou, k podpoře specifického rázu výstavby nových venkovských hřbitovů, jejich přirozené a jedinečné působivosti v místě a v krajině a v neposlední řadě i k identifikaci sepulkrálních památek. Interaktivní mapová aplikace byla v roce 2006 po třech letech ukončena a zveřejněna v Národním geoportálu INSPIRE. Na internetových stránkách www. pohrebiste.cz je dosud aktualizována. Na tento kvantitativní, a tudíž nutně nedokonalý projekt navázal projekt kvalitativní. Sice malý rozsahem dotčeného území, zato však důkladný svým obsahem. V knize, kterou držíte v rukou, je za sebou abecedně řazeno podle názvů obcí 53 hřbitovů a vyskytuje-li se jich v nějaké obci více, je každý označen podle svého vlastníka nebo podle své funkce - katolický, evangelický, centrální apod. Zjistit o historii každého hřbitova alespoň ty základní údaje nebylo vůbec snadné. Na tvorbě publikace se autorsky podíleli starostové a místostarostové, bývalí starostové, matrikáři, kronikáři, rodáci, zástupci církve i místní pamětníci. Čerpali ze záznamů v obecních či farních kronikách, z archivů obcí, měst a farností, z informací od správců hřbitovů, referentů správy zeleně nebo z již vydaných publikací. V další etapě projektu byl vytvořen speciální geografický informační systém a počítačové programy pro správce hřbitovů. Pro každý do projektu přihlášený hřbitov jsou v databázi vytvořeny a zálohovány karty správce pohřebiště, nájemce hrobového místa a samotného hrobu (včetně lidských pozůstatků v něm uložených). Veřejná data (velikost a typ hrobového místa, fotodokumentace a opisy z náhrobků) budou nadále administrátory pohřebiště průběžně doplňována. V roce 2013 byly jednotlivé řády pohřebišť upraveny tak, aby jejich provozovatelé měli i po ukončení projektu trvalou povinnost ,,zveřejňovat na internetových stránkách www.hrbitovycr.cz informace o jednotlivých zemřelých v rozsahu jméno, příjmení, datum narození, datum úmrtí, případně další doplnění v souladu s již zveřejněnými údaji na hrobovém zařízení, jako jsou například povolání, rodné jméno, místo narození apod.” Dalším důležitým zveřejněným údajem bude datum platnosti nájmu hrobového místa. Tyto novelizované řády pohřebišť musely projít dle platné legislativy schvalovacím procesem příslušným krajským úřadem počínaje a zastupitelstvem popř. radou každé v projektu zastoupené obce konče. Elektronicky vytvořená schémata hřbitovů jsou zveřejněna na výše uvedených internetových stránkách s možností vyhledávání jmen jednotlivých zemřelých. V analogové formě jsou schémata umístěna na hřbitovních informačních cedulích, k dispozici jsou také na příslušných obecních úřadech. V této knize je naleznete u popisu jednotlivých hřbitovů. Před zahájením projektu katalogizovala každá obec své hroby amatérsky, podle různých klíčů. Dle těchto výchozích podkladů měla vzniklá databáze obsahovat informace o cca 25 000 hrobových místech. Není jistě bez zajímavosti, že počet hrobových míst v projektu zastoupených pohřebišť stávající evidenci u jejich provozovatelů vůbec neodpovídá. Hrobové místo nemusí být vždy identické s hrobem. Hrobka mívá zpravidla více hrobových míst nebo je součástí hřbitova oddíl, v němž má provozovatel pohřebiště teprve připravena hrobová místa pro budoucí nájemce hrobu. I samotný hrob v sobě často ukrývá alespoň jedno volné hrobové místo (nad sebou nebo vedle sebe). Tyto absorpční kapacity pohřebišť jsou přitom naprosto klíčové z hlediska územního plánování, jehož jedním z hlavních cílů je vytváření předpokladů pro udržitelný rozvoj území, který mimo jiné spočívá v uspokojování potřeb současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. Je vhodné řešit absenci volných hrobových míst stavbou kolumbárií, která jsou, zejména na venkovských hřbitovech, neestetickým prvkem ne nadarmo nazývaným posmrtné paneláky? Když se kdysi kostrový hřbitov plánoval, muselo se zároveň plánovat i jeho budoucí rozšíření, protože veřejné pohřebiště v obci je jako vana, do níž stále přitéká voda, ale nic neodtéká. Ještě nikdo se u nás prozatím nepokusil analyzovat nerovnosti mezi stávajícími a budoucími územními nároky na bezpečné pohřbívání lidských pozůstatků do země, a to nejen pro dobu míru a všeobecné prosperity, ale pro období krizových událostí, živelných pohrom a pandemií největšího rozsahu. Ukazuje se, že pouze pečlivě vedený vesnický nebo městský hřbitov vytváří podmínky pro předcházení zjištěným rizikům ovlivňujícím potřeby pohřbívání současné i budoucí generace obyvatel relativně rozsáhlého území. Díky této regionálně vytvořené databázi hřbitovů bylo možné poprvé v novodobé historii zjistit celkový počet volných hrobových míst a kolumbárních schránek a sumarizovat provozované rozptylové loučky, márnice nebo kostnice v určitém přesně vymezeném území České republiky. Informace soustředěné a průběžně aktualizované v digitální databázi poslouží vedle státu a kraje především občanům příslušných obcí. Ocení je rovněž genealogové z řad laiků a přírodovědci, soudobí nekrogeografové, kteří na katedrách sociální geografie přírodovědeckých fakult hledají empirickou odpověď na otázku po příčině současného skrývání smrti a teritorialitě veřejných projevů smutku. Proč se ale s elektronizací údajů veřejných pohřebišť započalo až nyní a na tak malém vzorku z celkového počtu téměř 6 000 provozovaných hřbitovů v ČR? Je viníkem obrovský deficit pozornosti vůči pohřebnictví mající kořeny již v dobách totality a v současnosti i v právních aktech EU a z něho plynoucí nedoceňování hřbitovů i v konkrétní agendě státu a jednotlivých samospráv? Nebo je nastupující generace starých lidí nemající ani archaickou vzpomínku na provoz církevního hřbitova nedostatečně nebo vůbec vzdělána ve víře ve věčný život a o to více plna protikřesťanských předsudků, které jim systematicky vštěpovala komunistická ideologie? Nejstarší rozlišovací znak homo sapiens - rituální pohřbívání mrtvých do hrobu - mizí. Většina lidí dnes žije s vědomím, že musí být zpopelněna, aniž by kdy byli přítomni zpopelnění někoho jiného! Židovsko-křesťanský zvyk pochovávání mrtvých do země stále ve větší míře nahrazuje automatizovaná likvidace mrtvol v krematoriu pomocí vysokých teplot s vyloučením veřejnosti. Stále více lidí je přesvědčeno, že anonymním pohřbením svého těla v žárovišti kremační pece učiní pro své děti to nejlepší, protože jim tím ušetří náklady pohřbu a v časech budoucích i starost o úpravu hrobu. Tento podivuhodný postoj se v posledních desetiletích zakořenil v myslích současníků stejně rychle, jako se za stejný časový úsek z každodenního života vytratilo nošení smutku nebo pohřební průvody. Výše zmíněným místním akčním skupinám a jejich obcím zbývá ještě nalézt finanční podporu na výstavbu, opravu hřbitovních bran a zdí, dovybavení pohřebišť dalšími službami (třídění odpadu, zdroj vody, parkovací plocha), zatravnění či vydláždění přístupových cest nebo na přeměnu definitivně zrušených hřbitovů (či pouze trvale opuštěných hrobových míst) na zelené plochy pro parkové účely a klidové zóny. Kéž by se tak stalo na Boskovicku, Letovicku a Poličsku co nejdříve, když se jim výzkum a analýza současného stavu hřbitovů včetně přehledu jejich historického vývoje tolik povedla! Tomáš Kotrlý, odborný konzultant projektu a pracovník Ministerstva pro místní rozvoj pro agendu pohřebnictví
Podobné dokumenty
ZDE
MAS POLIČSKO z.s. patří z hlediska územního členění do Pardubického kraje, který je součástí regionu soudržnosti NUTS
II Severovýchod. Území MAS leží u hranic krajů Jihomoravského a kraje Vysočina....
Stáhnout PDF - Vinná galerie
štěstí však neměly ostatní hřbitovy po celém
Brně, které podlehly divokému rozvoji města
na sklonku totality. Třeba ten v Bohunicích,
který byl zavřen již v padesátých letech a který
o dvacet l...
I. Hradní a oborský okruh 2003
Místo zvané Vyhlídka leží na vrstevnicově pozvolnější cestě (červená
značka) od letního kina k hradu, která v další části již více stoupá. Nachází se
ve střední části (v nadmořské výšce asi 410 m) ...
