Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu
EU peníze školám
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996
Šablona:
č.
III/2
VY_32_INOVACE_OBN640
materiálu:
Jméno autora:
Mgr.Tomáš Petříček
Třída/ročník:
2. r.
Datum vytvoření:
15. 1. 2014
Vzdělávací oblast:
Jak přemýšlejí filozofové
Tematická oblast:
Buddhismus-smysl života
Předmět:
Výstižný popis způsobu
využití, případně
metodické pokyny:
Občanská nauka
Na základě promítnutí textu bude
následovat diskuze o buddhistických
pravdách a o smyslu života
buddhisty i osobním smyslu života.
Lze rozdat také jako pracovní list.
Klíčová slova:
Buddhismus, smysl, život, átman,
brahman, samsára, mahájána
nirvána, buddha, jóga
Druh učebního
materiálu:
Pracovní list
Buddhismus
Buddhismus je duchovně-filosofický systém, původem z indického subkontinentu, jehož
základ vytvořil Siddhárta Gautama, běžně známý jako Buddha, což znamená "probuzený".
Buddha žil a učil v severovýchodní Indii někdy mezi 6. a 4. stoletím př. n. l. Buddhisté jej
respektují jako svého probuzeného či osvíceného učitele, který s nimi sdílel svůj vhled jak
pomoci cítícím bytostem zbavit se svého utrpení.
Ačkoliv buddhismus zůstává stále nejrozšířenější v Asii, jeho jednotlivé školy můžete dnes
nalézt na celém světě. Odhady celosvětového počtu buddhistů se navzájem velmi liší podle
toho, jak je pojem buddhista definován. Odhady se pohybují mezi 350 milióny až 1,5
miliardou lidí, kde dnes nejčastěji akceptovaným rozpětím je 350 - 550 miliónů.
Buddhismus bývá nepřesně označován jako ateistické náboženství, ačkoli se v mnoha textech
objevují božstva - bytosti, žijící ve vyšších dimenzích existence. Na rozdíl od teistických
náboženství jsou však tato božstva považována za běžné smrtelné a nevědomé bytosti
podobně jako lidé nebo zvířata, pouze je převyšují svými schopnostmi a dlouhověkostí. Jako
ateistický směr je buddhismus možné označit i proto, že k dosažení osvobození není třeba víra
v "Boha", neboť pojem "Bůh" není v buddhismu nijak definován.
Z období Buddhova života o něm neexistují žádné písemné zprávy, naše znalosti jeho učení
vychází z tzv. pitak, které sice byly sepsány až po jeho smrti, nicméně se lze domnívat, že v
nich je obsaženo učení velmi blízké původnímu učení Buddhy.
Mezi ostatními náboženstvími a filosofickými systémy zaujímá buddhismus zvláštní místo
postojem k duši. Neřadí se ani k


eternalistickým systémům, které tvrdí, že s tělem se rodí i duše („Nope“), která po
smrti přetrvává, ani k
nihilistickým systémům, které tvrdí, že s tělem se rodí i duše („já“), která se smrtí
zaniká.
Místo toho tvrdí, že nelze nalézt žádnou entitu, s níž bychom se mohli identifikovat jako s
„já“ (átman), a že tedy oba výše zmíněné přístupy jsou mylným důsledkem nevědomosti.
K pochopení pojmu buddhismus je nutné si uvědomit, že tento termín přijali buddhisté teprve
nedávno. V théravádových zemích je buddhismus, tedy Buddhovo učení, nazýváno jako
sásana - učení. V Tibetu je nejčastěji používán termín nangpä čhö - náboženství
zasvěcených, v Číně fo-ťiao - Buddhovo učení, v Japonsku bukkjó - Buddhovo učení, či
méně často bucudó - Buddhova cesta. Ještě v 19. století nebyl mezi stoupenci různých směrů
buddhismu rozšířen pocit příslušnosti k buddhismu jako univerzálnímu náboženství, které
nesdílelo ani jednotné označení. Poprvé bylo použito slovo Boudhism v Oxfordském slovníku
angličtiny v roce 1801. Až v roce 1816 se změnilo na Buddhism ve větě v článku z časopisu
Asiatic Journal. V roce 1829 bylo vydáno první dílo v angličtině, v jehož názvu se
vyskytovalo slovo buddhismus, i když s jedním d, byla to kniha od Edwarda Uphama The
History and Doctrine of Budhism (Dějiny a učení buddhismu). Teprve v průběhu 19. století
začali mniši různých buddhistických tradic hovořit o jediném buddhismu jako univerzálním
náboženství, aby odvrátili útoky křesťanských misionářů a koloniálních úředníků. Je
paradoxní, že vůbec první pokus o sjednocení buddhismu učinil buddhista ze západu
plukovník Henry Steel Olcott. (1)
Základní myšlenky buddhismu
(Podle pojetí školy théraváda)
Osvobození od utrpení
Učení Gautama Buddhy bylo motivováno úsilím o vysvobození bytostí z utrpení z
nekonečného koloběhu zrození a smrti. Ve středu jeho rozhovorů je proto praxe, která
osvobozuje od narození a smrti nebo umožňuje lepší zrození či uvědomělý, blažený život.
Vždy šlo o vysvobození z nevědomého egoismu: Jako je širý oceán proniknut jen jedinou
chutí, chutí soli, je tato nauka proniknuta jen jedinou chutí, chutí osvobození. (2)
Osobní zkušenost
Buddha se distancoval od těch, kteří vytvářeli intelektuální teorie o smyslu a podstatě světa.
Srovnával je se slepci, z nichž se každý dotýká slona na jiném místě a pak se dostávají do
prudkého sporu o pravém tvaru zvířete: Jeden posuzuje slona podle ocasu, kterého se dotýkal,
druhý podle nohy, další podle ucha. Podle tohoto podobenství je každá interpretace světa a
člověka iluzorní a je jen promarněným časem.
Kdo o tom přemýšlí, je uvězněn v kleci svých názorů. Ten, kdo vyžaduje vysvětlení, je jako
člověk zasažený otráveným šípem, který řekl lékaři: „Nenechám si vytáhnout šíp, dokud
nebudu vědět, zda mě zasáhl válečník, bráhman, obchodník nebo sluha, dokud nebudu znát
jeho jméno a příjmení (…) a jaký přesně je hrot šípu.“ Tento člověk by zemřel dříve, než by
se to všechno dozvěděl. Právě tak zemře v nevědomosti ten, kdo zanedbává praxi, vedoucí k
osvobození, a místo ní intelektuálně spekuluje o podstatě věcí.
Buddha neodpovídal těm, kteří chtěli vysvětlení, sahající za hranice intelektuálního poznání,
stejně jako slepci nebo zranění, kteří nechávají svou záchranu záviset na nesmyslných
otázkách. Své výroky chápal pouze jako prostředek na cestě vlastního probuzení. Srovnával je
s vorem, který slouží pouze k převozu přes řeku, ale nemá žádný smysl sám o sobě.
Nejkratší formulka Buddhovy filosofie je o třech charakteristikách všeho existujícího; z ní lze
vyjít při nárysu jeho obrazu světa a člověka:
1. Všechny jevy jsou pomíjivé,
2. Všechny jevy přinášejí utrpení,
3. Veškeré bytí je iluzorní jako sen.
Buddha radil těm, kdo hledají, aby nepřijímali nic jen na základě slepé víry či autority
druhého, nýbrž aby sami hledali a usuzovali, zda daná věc odpovídá nebo neodpovídá jejich
nejniternější zkušenosti. (3)
Iluzornost „já“
Jelikož všechny jevy jsou iluzorní stejně jako sen, jsou také pomíjivé jako sen. Proto bylo pro
Buddhu důležité vymanit se z neustálého koloběhu iluzorní existence, který je ve své podstatě
strastiplný, jelikož vše budeme muset jednoho dne opustit. Zastavení koloběhu neustálého
znovuzrozování se nazývá nirvána. Původní význam tohoto slova neznamenal věčnou
blaženost ve smyslu křesťanského chápání tohoto slova, ale pouze stav, kdy člověk realizoval
poznání neskutečnosti svého iluzorního "já" a tak se zbavil utrpení, které s sebou přinášelo
nekonečné putování dualismem samsáry (= "já" jsem). Nirvána je tedy konečným cílem všech
buddhistů, přesto Buddha neučil všechny své stoupence, jak dosáhnout okamžitého
vysvobození, jelikož každý není na tuto cestu připraven. Vyjadřoval se proto k mnoha
aspektům tehdejšího života. V buddhistických textech můžeme najít návody, jak dosáhnout
štěstí v tomto životě, co dělat pro lepší budoucí zrození, jak se správně chovat k manželce či
manželovi a udržet si tak šťastný partnerský život v tomto i budoucím životě, jak si zachovat
dobré přátele, jak si udržet bohatství atd... (4)
Cesta k probuzení
Cestu vedoucí k osvobození Buddha formuloval v tzv. ušlechtilé osmidílné stezce, která
zahrnuje tyto způsoby chování: pravé pochopení, pravé myšlení, pravou řeč, pravé jednání,
pravý život, pravé úsilí, pravou bdělou pozornost a pravé soustředění. Podle theravádových
škol vede osmidílná stezka ke vstoupení do proudu, k jedinému návratu, k nenávratu nebo ke
stavu vysvobozeného arahata. Ten, kdo vstoupil do proudu, se nachází na jisté cestě k
vysvobození a je v bezpečí před zrozením ve světech pod lidskou úrovní existence, tedy ve
světech intenzivního utrpení. Po omezeném počtu znovuzrození bude dokonale osvobozen od
žádosti, nenávisti a zaslepení. Ten, kdo se vrátí již jen jednou, k tomu potřebuje ještě jeden,
poslední pozemský život. Ten, kdo se již nevrátí, se po smrti dostane do světů zvaných "čistá
území", kde uskuteční nirvánu. Arahat dosáhl tohoto cíle již v tomto životě. Tyto různé stupně
pravděpodobně podstatně přispěly k úspěchu Buddhovy nauky. Stát se arahatem vyžadovalo
přijmout životní podmínky mnicha (bhikšu), který se jako Buddha vzdal majetku a vztahů.
Mnozí stoupenci, kteří byli vázáni majetkem a vztahy, mohli například usilovat o vstoupení
do proudu, a být si tak jisti budoucím vysvobozením. I v dalším vývoji buddhismu měly velký
úspěch školy nabízející způsob výcviku, který zaručoval možnost duchovního pokroku i
laikům, kteří žili rodinným životem.
Ušlechtilá osmidílná stezka, která vede ke konečnému vysvobození, tvoří poslední z tzv.
„Čtyř vznešených pravd“, které lze považovat za základ filosofie buddhismu. Čtyři vznešené
pravdy jsou:
1.
2.
3.
4.
Existuje utrpení
Existuje příčina utrpení
Utrpení je možné ukončit
Existuje cesta vedoucí k zániku utrpení (neboli Ušlechtilá osmidílná stezka).
Gautama ustanovil pro všechny své stoupence pět základních pravidel, pro mnichy pak další
pravidla, která se počtem i zněním v jednotlivých školách liší. Pravidla pro všechny stoupence
zahrnují:





zdržet se zabíjení a zraňování živých bytostí
zdržet se braní věcí co nejsou dávány (nekrást)
zdržet se nesprávného sexuálního chování
zdržet se zraňující a nepravdivé mluvy (nelhat, nepomlouvat, nemluvit zbytečně...)
zdržet se zneužívání omamných prostředků
Formulace i počet základních pravidel se může v jednotlivých školách lišit, ale v podstatě se
vždy jedná o rozvedení nebo přizpůsobení novým podmínkám výše vyjmenovaných
základních zásad, proto lze říci, že těchto pět pravidel tvoří jakési základní životní zásady
každého buddhisty. (5)
(6) Buddha
Členění buddhistického učení
Členění na hínajánu, mahájánu a vadžrajánu vychází z pozdější tradice buddhismu. Jediná
starší buddhistická škola théraváda toto dělení nezná.
Théraváda
Théraváda neboli nauka starších je buddhistickou školou, podle tradice vzniklé po tzv. 1.
Buddhovu otočení kola dharmy, která se opírá o Buddhovy rozpravy zachované v jazyce páli.
Théraváda je jediná z tzv. starších škol, která se zachovala do dnešní doby. Théravádový
buddhismus je dnes rozšířen především v oblastech Srí Lanky, Barmy, Laosu, Thajska a částí
Vietnamu a Malajsie. Mahájána a vadžrajána označují někdy théravádu jako hínajánu, což je
značně problematické. Termín hínajána byl poprvé použit na buddhistickém koncilu svolaném
indickým králem Kaniškou v prvé polovině 2. století. V této době však théraváda už na
indickém subkontinentu nepůsobila, takže théravádoví mniši se nemohli koncilu účastnit a být
tak označeni za stoupence hínajány. I z hlediska nauky je řazení théravády do hínajány
sporné, jelikož théraváda uznává tzv. cestu bódhisattvy a není neobvyklé, že i stoupenci
théravády někdy skládají slib bódhisattvy. (7)
Hínajána
Hínajána, neboli malý vůz, bylo původně posměšné označení, kterým se začali v
mahájánových textech označovat stoupenci tzv. starších škol, kteří měli údajně usilovat pouze
o své vlastní osvícení. V současnosti existuje jediná hínajánová škola, théraváda. Podle
vadžrajánových textů je hínajána původní sútrické učení Buddhy o 4 vznešených pravdách,
založené především na morální kázni - základem je vyhnout se jakémukoliv ublížení jiné
bytosti. Dle vadžrajány stoupenci tohoto směru jsou vázáni slibem zabránit jakékoliv
negativní akci způsobené ať už tělesně, energií nebo i jen myšlenkou a tím se snaží uvést do
praxe učení o Pravdě, o utrpení. Hinajána se vnitřně člení na učení Šravaků a učení Pratjéka
Buddhů. (8)
Mahájána
Mahájána, doslova velký vůz, je učení, podle tradice vzniklé po tzv. 2. Buddhovu otočení kola
dharmy, podle některých mahájánových škol i po 3. otočením kola dharmy. Dle legendy se
jednalo o tak hluboké učení, že nemohlo být pochopeno v Buddhově době, bylo proto
uchováno v říši nágů, odkud jej později Nágárdžuna vynesl na zemský povrch. Podle většiny
buddhistických badatelů začala mahájána vznikat někdy kolem 1. století našeho letopočtu.
Mahájána zdůrazňuje ideál bódhisattvy, který se sice vyskytoval ve starších školách
buddhismu, ale nebyl považován za všeobecně dosažitelný cíl. Osoba, která se rozhodne
vydat na cestu bódhisattvy, se vzdává možnosti realizace probuzení podle théravádového
pojetí a vydává se na dlouhou cestu směřující k realizaci tzv. nejvyššího dokonalého
probuzení (sa samjak-sambódhi) - probuzení dokonalého buddhy (sa samjak-sambuddha),
které je možné dosáhnout od kompletního rozvoje cesty nahromadění i ve svém nynějším
životě. Po dosažení tohoto cíle tak bude moci vyučovat dharmu v různých světech anebo na
zemi v době, kdy byla zapomenuta a pomoci tím nespočtu bytostem k probuzení. Na rozdíl od
starších škol mahájána začala tvrdit, že takový závazek by měl na sebe vzít každý následovník
Buddhy a ne jen několik silně odhodlaných jedinců.
V mahájáně byly rozpracovány jednotlivé stupně pokroku, kterými bódhisattva na své cestě
prochází. Bódhisattvům na vyšších stupních začaly být přisuzovány výjimečné schopnosti
včetně schopnosti vyučovat dharmu. Dle tradiční představy si bódhisattva na vyšším stupni
rozvoje udržuje jakési „éterické“ tělo (sa sambhógakája), jehož prostřednictvím je schopen
pomáhat nespočtu bytostí. V mahájaně tak vystupuje obrovské množství bódhisattvů, ke
kterým je možno se obracet s nejrůznějšími prosbami.
Součástí mahájány je i zenový buddhismus, ačkoliv se spíše jedná o samostatnou školu, která
sice vychází z mahájánových súter, ale má vlastní velice specifický negraduální systém
výuky. Mahájánový buddhismus je dnes praktikován především v Číně, Japonsku, Koreji a
větší části Vietnamu. (9)
Vadžrajána
Vadžrajána doslova „nezničitelné vozidlo“. Někdy se používá výraz tantrajána, mantrajána, je
učení, podle tradice vzniklé po tzv. 3. Buddhovu otočení kola dharmy. Forma buddhismu
spojována především s tibetským buddhismem. Používá všech metod předchozích směrů, ale
navíc ještě speciálních praxí spojených s realizací skutečné podstaty a recitací manter.
Nejvyšší učení vadžrajány je skryto v „posvátných“ textech (buddhistických tantrách).
Nezbytným předpokladem je 'abhišeka / transmise od realizovaného učitele, který uvede žáka
na přímou cestu k probuzení. Vadžrajána se vnitřně člení na vnější tantry (Krija Tantra,
Charja Tantra, Joga Tantra) a vnitřní tantry (Mahajoga, Anujoga, Atijoga).
Základem vadžrajánového buddhismu je využití všech možných nástrojů na cestě k
probuzení. Vadžrajána sama sebe považuje za nejvyšší učení a tvrdí, že její metody vedou
nejrychleji k realizaci stavu buddhy. Dle vadžrajánového pojetí se u ostatních výše zmíněných
směrů jedná o tzv.pomalejší hromadění příčin (smysluplné jednání, pozitivní činy apod.),
zatímco sama se označuje za tzv. cestu plodu. To znamená, že praktikující se identifikují
přímo se svou skutečnou podstatou a díky spojením s učitelem (tib. láma) by měli realizovat
osvícení tím nejrychlejším možným způsobem.
Dnes je praktikována především na území Tibetu, Nepálu, Bhútánu, Mongolsku a některých
částí Indie, Číny a Japonska. V současnosti se rychle rozšiřuje zejména na Západě (prakticky
celá Evropa i Amerika), za nejrozšířenější lze považovat školy Karma Kagjü a učení
dzogčhenu školy Ňingmapa. Vadžrajánová tradice, jejímž zakladatelem je Gautama Buddha a
později také Garab Dordže, byla díky Guru rinpočemu zavedena do Tibetu. Zdrojem nauk
jsou také kraje severního Pákistánu, pověstmi opředená Odijána, království stovek klášterů v
údolí řeky Svat. Zde se buddhismus rozvíjel od 3 stol. př. n.l. po středověký útok Mahmúda z
Ghazny. Za tohoto muslimského vpádu bylo zdejší obyvatelstvo zdecimováno, kláštery
pobořeny a území Svátu se stalo divokým krajem. (10)
(11) Buddhistický klášter v Bhútánu
Dějiny buddhismu
Dějiny buddhismu lze orientačně rozdělit do čtyř fází:
1.
2.
3.
4.
Období Buddhova života (přibližně pol. 6. století př. n. l. - pol. 5. století př. n. l.)
Doba štěpení na různé školy (od pol. 4. století př. n. l.)
Vznik a působení mahájány (od 1. století)
Nástup tantrismu (po 7. století)
Období Buddhova života
Je pravděpodobné, že Buddha a jeho následovníci začínali jako skupina potulných asketů,
avšak brzy se jim začaly stavět přístřešky, z nichž se některé postupně proměnily v kláštery.
Dokud zde byl Buddha, jeho žáci se na něj obraceli s prosbami o řešení sporů a nejasností.
Avšak již za Buddhova života se objevovaly mezi jeho žáky četné spory, které naplno
propukly až po jeho smrti.
Štěpení do škol
Když Buddha zemřel, bylo třeba nějakým způsobem utřídit jeho nauku. Podle tradice se již
následujícího roku po Buddhově smrti (tedy kolem roku 483 př. n. l.) konal v Rádžargze první
buddhistický koncil, na němž došlo k sestavení mnišských pravidel a recitovaly se na něm
Buddhovy rozpravy. Z historického hlediska však tento koncil zůstává nejistý. Podle tradice
tak již na tomto mnišském shromáždění vznikly dvě ze tří sbírek buddhistického kánonu (p.
tipitaka; sa. tripitaka), a to vinajapitaka a suttapitaka. Avšak podle théravádové tradice již zde
vznikl třetí oddíl tipitaky, abhidhammapitaka. Z následujícího období se nedochovaly téměř
žádné informace, avšak přibližně po sto letech se měl ve Vaišálí pořádat další koncil, který se
již neobešel bez vážných sporů. Tamější mniši byli obviněni z nedodržování řádových
pravidel a koncil v čele s radou starších rozhodl, že mnišská nařízení se musí přísně
dodržovat. Skupina mnichů v čele s vaišálskými mnichy toto rozhodnutí odmítla přijmout a
založili vlastní shromáždění, na kterém pozměnili kánon a přidali k němu i některé další texty.
Tato skupina mnichů se později označila jako mahásánghika (dosl. „velká sangha“), aby se
odlišila od ostatních mnichů, které se začalo říkat théraváda (sa. sthaviraváda).
Jakmile se od mnišské obce odtrhla první hnutí mnichů, dala tím podnět k osamostatnění se
dalším skupinám. Za dalších přibližně dvě stě let se konal v pořadí třetí buddhistický koncil,
který se zabýval otázkou, jak rozpoznat arahata. Jelikož tento koncil svolali mahásanghikové,
théravádinové jej odmítli uznat a za třetí buddhistický koncil považují setkání mnichů v
cejlonské Patáliputře kolem roku 244 př. n. l. Na rozdíl od prvních dvou koncilů o třetím
koncilu nejsou záznamy ve vinajapitace. Kolem roku 140 př. n. l. vznikla další škola s názvem
vátsiputríja, jejíž zakladatel Vátsiputra začal tvrdit, že existuje samostatná duše, nezávislá na
pěti složkách lidské existence. Následovalo další štěpení do desítek různých škol, které jsou
však dnes všechny zaniklé.
Zakladatel indické dynastie Maurjů král Ašóka (300 př. n. l. - 232 př. n. l.) přijal buddhismus
za svůj a začal vysílat buddhistické misie mimo jiné do Baktrie a na Cejlon. Zejména úspěch
misie na Cejlonu byl ohromující, jelikož se tam buddhismus udržel dodnes. (12)
Nástup mahájány
Přibližně okolo 1. století př. n. l. se začíná objevovat mezi stoupenci Buddhovy nauky nový
směr myšlení, jehož stoupenci ho později začnou nazývat mahájána (velké vozidlo). Tehdy
také vznikl pojem hínajána, jehož autoři byli stoupenci mahájánového směru a který sloužil k
označení všeho buddhistického učení, které nebylo mahájánou, což z něj dělá slovo
pejorativního charakteru. Společně s mahájánou se začíná objevovat i nový druh
buddhistických textů, tzv. pradžňápáramitové sútry.
Ve 2. století př. n. l. začal působit filosof Nágárdžuna, který založil školu Mádhjamika a
sesystematizoval nauku, s jakou přišla pradžňápáramitová literatura. Začaly vznikat i další
mahájánové školy, jako byla Škola prázdnoty apod. Jak mahájánový, tak théravádový proud
se začal šířit svým směrem. Mahájána se začala šířit na sever do Nepálu, Mongolska, Číny,
Koreje a odtud do Japonska; théravádové učení se rozšířilo spíše do jižních oblastí. (13)
Buddhismus v Česku
Mnoho buddhistů v České republice tvoří příslušníci vietnamské menšiny a většinou i čeští
obyvatelé. V lednu 2008 si jejich komunita zřídila ve Varnsdorfu buddhistický chrám. V ČR
také existuje 46 center (údaj 10/2008) Buddhismu Diamantové Cesty pod vedením 17.
Karmapy Trinleye Thajeho Dordžeho a lamy Ole Nydahla, několik center Dzogčhenu a
mnoho dalších skupin. (14)
Významní buddhisté

























Gautama Buddha
Ánanda
Garab Dordže
Padmasambhava
Nágárdžuna
Tilopa
Náropa
Marpa
Milarepa
Gampopa
Jeho svatost dalajláma
Jeho svatost karmapa
Tai situ rinpočhe
Šamar rinpočhe
Džamgon Kongtrul Lodro Thaje
Patrul rinpočhe
Čhögjal Namkhai Norbu rinpočhe
Dilgo Khjence rinpočhe
Khandro rinpočhe
Buddhadása
Rewatadhamma Sayadaw
Nyánaponika Maháthera
Mahási Sayadaw
Jašódhara
Henry Steel Olcott











Ole Nydahl
František Drtikol
Steven Paul Jobs
Eduard Tomáš
Míla Tomášová
Miloš Tomáš
Jiří Vacek
Karel Weinfurter
Květoslav Minařík
Paul Brunton
Šrí Ramana Maháriši
(15)
(16) František Drtikol
(17) Eduard a Míla Tomášovi
Otázky:
1)Co je podstatou filozofie buddhismu?
2)Jaký je smysl života pro buddhistu?
3)Znáš nějaké významné české buddhisty?
4)Kdy nastal zlom v Buddhově životě?
Autorské odpovědi na otázky:
1)Podstatou Buddhismu je dosažení osvícení a pak nirvány
2)Smyslem života každého Buddhisty zde na Zemi je dosažení osvícení
3)Mezi nejvýznamnější české buddhisty patřil František Drtikol a Míla a Eduard Tomášovi
4)Zlom v Buddhově životě nastal pod stromem bodni, kde dosáhl osvícení.
Zdroje a literatura:
1-http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
2-http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
3-http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
4-http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
5-http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
6https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1024&bih=58
7&q=Buddha&oq=Buddha&gs_l=img.3...2372.4140.0.4480.6.6.0.0.0.0.0.0..0.0....0...1ac.1.35
.img..6.0.0.vRZlWGHCAK8#facrc=_&imgdii=_&imgrc=I8MIy6ZrXEbQJM%253A%3BLS
TbgJWmrkDMQM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.fakebuddhaquotes.com%252Fwpcontent%252Fuploads%252F2012%252F12%252Fthebuddha.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.fakebuddhaquotes.com%252Ftopics%252Fre
al-buddha-quotes%252F%3B317%3B450
7-http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
8-http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
9-http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
10-http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
11https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1024&bih=58
7&q=buddhistick%C3%BD+kl%C3%A1%C5%A1ter&oq=buddhistick%C3%BD+kl%C3%
A1%C5%A1ter&gs_l=img.3...2276.7954.0.8843.20.16.0.0.0.0.0.0..0.0....0...1ac.1.35.img..20.
0.0.MIjmJLw5IHk#facrc=_&imgdii=_&imgrc=wIMbwfmRi7ioaM%253A%3BHSo1NoLEe
PrTIM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.rodon.cz%252Fadmin%252Fupload%252FModul
eGalerie%252F3814.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.rodon.cz%252Ffotogalerie%252
FChramy-ostatnich-nabozenstvi%252FBuddhisticky-klaster-Taktsang-v-Bhutanu809%3B699%3B464
12- http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
13- http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
14- http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
15- http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus
16https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1024&bih=58
7&q=buddhistick%C3%BD+kl%C3%A1%C5%A1ter&oq=buddhistick%C3%BD+kl%C3%
A1%C5%A1ter&gs_l=img.3...2276.7954.0.8843.20.16.0.0.0.0.0.0..0.0....0...1ac.1.35.img..20.
0.0.MIjmJLw5IHk#hl=cs&q=Franti%C5%A1ek+Drtikol&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&im
grc=Ld7w7kyNsB8goM%253A%3BckWRJrUucVAmHM%3Bhttp%253A%252F%252Fww
w.zahradaticha.cz%252Fimages%252Fphotoalbum%252Falbum_2%252Fdrtikol1.jpg%3Bhttp%253A
%252F%252Fwww.zahradaticha.cz%252Fphotogallery.php%253Fphoto_id%253D1%3B200%3B254
17https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1024&bih=58
7&q=buddhistick%C3%BD+kl%C3%A1%C5%A1ter&oq=buddhistick%C3%BD+kl%C3%
A1%C5%A1ter&gs_l=img.3...2276.7954.0.8843.20.16.0.0.0.0.0.0..0.0....0...1ac.1.35.img..20.
0.0.MIjmJLw5IHk#hl=cs&q=Eduard+a+M%C3%ADla+Tom%C3%A1%C5%A1ovi&tbm=i
sch&facrc=_&imgdii=_&imgrc=eSLRRuznccAEM%253A%3BglbOH_Xo30Fn4M%3Bhttp%253A%252F%252Fnd01.jxs.cz%25
2F803%252F271%252Ff952756ed3_23180830_o2.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Finspirac
e108.blog.cz%252F0805%252Fmila-a-eduard-tomasovi-po-stopach-zlatehoveku%3B313%3B213