1. ÚVOD 2. FYZIKÁLNÍ ZÁKLADY ANALYTICKÉ METODY RBS
Transkript
RBS Jaroslav Král, katedra fyzikální elektroniky FJFI, ČVUT 1. ÚVOD Spektroskopie Rutherfordova zpětného rozptylu (RBS) umožňuje stanovení složení a hloubkové struktury tenkých vrstev. Na základě energetického spectra zpětně rozptýlených iontů umožňuje tato metoda kvalitativní a kvantitativní stanovení prvků na povrchu pevné látky. Při znalosti složení povrchové vrstvy je touto metodou možno stanovit tlouštky a hloubkové uspořádání tenkovrstvé struktury. Je to významná diagnostická metoda pro technologii tenkých vrstev a tenkovrstvých struktur. Používají se lehké ionty, převážně ionty helia, o energii řádu MeV. Svazek energetických iontů se získává z urychlovače typu Van de Graaff. 2. FYZIKÁLNÍ ZÁKLADY ANALYTICKÉ METODY RBS Kinematika binární pružné srážky. Spektroskopie Rutherfordova zpětného rozptylu je založena na kinematice binární srážky při pružném rozptylu a při stanovení hloubkových profilů využívá znalosti energetických ztrát iontů, pohybujících se v pevné látce. Při pružném rozptylu iontu, dopadajícího s energií E0 na terčový atom, jsou výsledné energie obou částic vystupujících ze srážky úměrné počáteční energii E0 a dále závisí jen na úhlu rozptylu θ, příp. úhlu odrazu Ψ, a na poměru hmotností obou částic. E1=E0⋅{ cosθ ±[(M/m)2-sin2θ]0.5}2/(1+M/m)2 = K.E0, (1) E2=E0-E1 = E0⋅4Mm/(m+M)⋅cos2ψ = γ⋅E0⋅ cos2ψ. K je tzv. „kinematický faktor“. Schema pružného rozptylu je na Obr. 1. E1 a E2 jsou energie rozptýleného iontu resp odraženého atomu. Obr. 1 (2) Tak při dané geometrii srážky můžeme z poměru energií E1/E0 rozptýleného iontu o hmotnosti m určit hmotnost M terčového atomu. Volíme-li zpětný rozptyl, tj. rozptyl s úhlem rozptylu θ > 90°, nebudou při detekci interferovat odražené atomy, protože vždy je Ψ ≤ 90°. Energetické spektrum rozptýlených iontů můžeme převést na hmotnostní spektrum terčových atomů. Závislost energie rozptýleného iontu na poměru hmotností terčového atomu a iontu je zachycena na Obr. 2. Kinematický faktor 1.0 0.8 K 0.6 0.4 0.2 0.0 0 10 20 30 40 M/m 50 60 Obr. 2 Tenký vzorek. Pokud je terčových atomů jen tenká vrstva, tj. nestíní-li si atomy a ztráta energie iontů při průletu vrstvou je zanedbatelně malá, je možno přímo z počtu iontů rozptýlených pod úhlem θ v porovnání s tokem dopadajících iontů určit plošnou hustotu atomů terče. Je-li σs (θ) diferenciální účinný průřez pro pružný rozptyl pod úhlem θ a dopadá-li svazek primárních iontů na uvažovanou tenkou vrstvu kolmo, potom platí Ns(θ)⋅ = N t⋅σ(θ)⋅N0 , (3) kde Ns(θ) je počet iontů, rozptýlených do jednotkového prostorového úhlu kolem úhlu θ, Nt je plošná hustota atomů ve vrstvě a N0 je počet primárních iontů, které dopadly na terč. Je-li ∆Ω je prostorový úhel, pod kterým je vidět detektor z terče, pak celkový počet detekovaných iontů je Ns∆Ω. Tak v hmotnostním spektru je velikost signálu rozptýlených iontů určité hmotnosti přímo úměrná plošné hustotě Nt atomů dané hmotnosti v tenkém terči. Pro ionty o energii ≈ 2 MeV stínící vliv elektronového obalu má zanedbatelný vliv na dráhy rozptylovaných iontů a ty se rozptylují jako v čistě coulombovském poli. V takovém případě je účinný průřez pro pružný rozptyl dán Rutherfordovým vzorcem, který v laboratrní soustavě je (Z Z e ) 2 2 dσ 4 = 1 2 2 dΩ (16πε E ) sin 4 θ { 1 (m M) sin 2 2 θ + cosθ }2 ( M) sin m 1 2 (4) 2 θ Hmotnostní rozlišení. Vzhledem k tomu, že detekční systém má konečné energetické rozlišení, místo monoenergetických čar ve spektru se zaznamenají píky o konečné pološířce ∆E (pološířka = FWHM, tj. full width at half maximum). Jestliže vzdálenost dvou hodnot energií rozptýlených iontů je menší než FWHM, oba píky splynou a nelze je jednoduše rozlišit. Odtud a ze vztahu (1) plyne i omezení hmotnostního rozlišení RM RM = M/∆M = µ ×(E/∆E) ×(dK/dµ), (4) kde µ = (M/m). Závislost derivace (dK/dµ) na µ je zachycena na Obr. 3. Při určitém Hmotnostní rozlišení 100 M / M pro E / E = 100 10 1 u.dK/du 0.1 0.01 dK/du 0.001 0 10 20 30 40 M/m = u 50 60 Obr. 3 rozlišení detekčního systému (šířce ∆E) se zvětšuje hmotnostní rozlišení s rostoucí energií E. Pro dané (E/∆E) je hmotnostní rozlišení úměrno µ∗(dK/dµ). Hodnota tohoto součinu v závislosti na µ je zachycena na Obr. 3, stejně jako hodnota hmotnostního rozlišení pro případ E/∆E = 100 (např. E = 2 MeV a ∆E = 20 keV). Vidíme, že hmotnostní rozlišení se zhoršuje směrem k těžším prvkům. Tlustý vzorek. Je-li ionty bombardovaný jednoprvkový terč „tlustý“, tj. nejsou-li ztráty energie iontu při jeho průchodu terčem zanedbatelné, je energie detekovaného rozptýleného iontu menší než K∗E0, a to tím menší, v čím větší hloubce došlo k jeho rozptylu. Ztráty energie energetického iontu (o energii řádu MeV) jsou téměř celé dány ztrátami na ionizaci, tzv. elektronovým brzděním, a závisí na energii iontu a složení terče (viz Obr. 4). Hodnoty těchto ztrát je možno získat např. pomocí programu SRIM [1]. V energetickém spektru iontů rozptýlených v takovém „tlustém“ terči se objeví schod nalevo od hrany při K∗E0. Výška hrany schodu odpovídá koncentraci daného prvku při samém povrchu. V případě víceprvkového homogenního terče se každý prvek p projeví schodem při odpovídající energii Kp∗E0, jehož výška u hrany odpovídá koncentraci cp toho prvku. Schody od jednotlivých prvků se na sebe nakládají. Ztráty energie ion He v Si Ztráty keV/um 1E+03 1E+02 elektronové dE/dx 1E+01 jaderné dE/dx celkové dE/dx 1E+00 1E-01 1E0 1E1 1E2 Energie iontu 1E3 1E4 keV Obr. 4 Hloubkové měřítko v energetickém spektru RBS. U tlustého terče o konečné, nepříliš velké tlouštce je signál rozptýlených iontů (šířka schodu v energetickém spektru) omezen na interval nalevo od hrany K∗E0, jehož šířka je dána součtem energetických ztrát při průletu iontu terčem (E0-E1), úbytku energie při rozptylu E1∗(1-K), a ztrát při zpětném průchodu rozptýleného iontu terčem [E1∗(1-K) - EDet]. Zde E1 byla označena energie se kterou by ion vyletěl z terče na druhé straně a EDet energie s níž vyletuje rozptýlený ion na vstupní straně – směrem k detektoru, je-li rozptýlený zpět až u druhé strany terče. Je-li terč tlustší (např.než asi 2 µ), projevují se již výrazně vícenásobné srážky. Naše úvahy nelze Obr. 5 uplatnit na nízkoenergetickou část spektra. Souvislost mezi detekovanou energií EDet a hloubkou t v níž se detekovaný ion rozptýlil zpět vyplývá ze vztahu: t K ⋅ E 0 − E Det = ∆E = K ⋅ cos θ1 ∫ t dE 0 dx do cos θ2 ∫ ⋅ dx + dE 0 dx ven ⋅ dx , (5) kde ∆E je rozdíl energie (oproti hraně spectra), odpovídající hloubce t v terči. Výška spektra a koncentrace atomů v hloubce terče. Představíme si tlustý terč jako soubor tenkých terčů o tlouštkách δt, odpovídajících ve spektru šířce δEDet jednoho kanálu analyzátoru. Potom vztah mezi koncentrací atomů N v hloubce t, v níž se ionty o energii E1 rozptýlí zpět s energií K∗E1, a výškou H(EDet) spektra při energii EDet je dE δE Det dx KE1 H(E Det ) = NP ⋅ σ (E1 ) ⋅ ∆Ω ⋅ N ⋅ ⋅ , (6) [S(E1 )] dE dx EDet ( ( kde [S(E1 )] = ⎡⎢ ( ) ) ) ( ) ⎤ 1 K . ⋅ dE + ⋅ dE dx KE1 ⎥⎦ dx E1 cos θ 2 ⎣ cos θ1 (7) E1 musí být stanovena nezávislým výpočtem z E0 a EDet. 3. VYHODNOCENÍ SPEKTRA RBS Při vyhodnocování energetického spektra RBS se vytváří počítačový model terče, v němž se snažíme co nejlépe přiblížit modelové parametry skutečným parametrům povrchové vrstvy terče tak, aby modelové spektrum RBS se co nejlépe krylo se změřeným spektrem. K těmto účelům byly vyvinuty různé programy. U nás užíváme program IBA, vyvinutý J. F. Zieglerem [2]. Případ vrstvy s nehomogenním hloubkovým profilem je možno řešit jako model většího počtu navazujících tenčích vrstev. Obr. 6 Změřené a modelové spectrum struktury Cu/Ti/Si. 4. ÚLOHY - Určit plošnou hustotu vybraného kovu, napařeného na tenké plastové folii. - Určit stechiometrický poměr prvků v tlustém vzorku binární slitiny Literatura [1] Ziegler, J.F., Biersack, J.P., Littmark, U. The stopping and Range of Ions in Solids, org. by J.F. Ziegler Vol. 1. of The Stopping and Ranges of Ions in Matter, Pergamon Press, New York 1985. program viz. www.srim.org/SRIM/SRIMINTRO.htm [2] Ziegler, J.F. - www.srim.org/index.htm#IBA [3] Chu, W-K., Mayer, J.W., Nicolet, M.A. –Backscatteering Spectrometry, Academic Press, New York 1978. [4] Hnatowicz, V. – Analýzy povrchů pružným rozptylem nabitých částic – metoda RBS, v knize Metody analýzy povrchů: iontové, sondové a speciální metody, editoři L. Frank a J. Král, Academia, Praha 2002.
Podobné dokumenty
Diskrétní dynamické systémy
Příklad 4 (Umořování). Umořování je proces, při kterém je splácen dluh
(ne)pravidelnými platbami v pravidelných intervalech. Každá splátka se skládá
z úroku za příslušné období a z částky snižující...
15 Experimentální základy kvantové hypotézy
V běžné praxi od sebe můžeme jednoduše rozeznat částice (chovají se podle zákonů částicové
mechaniky, mají hmotnost) a vlny (za vhodných okolností můžeme pozorovat interferenci
nebo difrakci). V ně...
Ke stažení Pdf
Opravy řízení a zavěšení jsou často velmi náročné na montážní práce a čas. MOOG vám to usnadní. Mechanici mají
nyní k dispozici celou řadu součástí pro osobní i užitková vozidla ve formě uživatelsk...
Být jako Jackie Kennedyová
Přesto že se traduje, že nejlepším přítelem žen je diamant, tak ve šperkovnici skutečné
dámy (nejenom první dámy) by rozhodně neměly chybět perly. Staří Řekové jim kdysi
přisuzovali vlastností, kte...