martin c. putna / mal… dějiny souvislostõ
Transkript
MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ MARTIN C. PUTNA MARTIN C. PUTNA / MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ 1. P Ř E D M L U V A A O M L U V A »lovÏk tak listuje star˝mi Ëasopisy. Co tehdy naöi zvÏËnÏlÌ p¯edch˘dcovÈ psali, co p¯ekl·dali, co a jak recenzovali... A n·hle narazÌ na vÏtu: ÑZ redakce. Pan Dr. Bohdan Chudoba nenÌ od prvnÌho ËÌsla roËnÌku 1935 ani Ëlenem redakce ani spolupracovnÌkem Akordu.ì Tak hl·s· ob·lka prvnÌho ËÌsla Akordu roku 1937. N·hle se za vöÌ tou vÏdou, literaturou a umÏnami pootev¯e pr˘hled do svÏta onoho ÑlidskÈho, p¯Ìliö lidskÈhoì, do redakËnÌho kolobÏhu nadÏjepln˝ch setk·nÌ, p˘tek, rozchod˘ a nov˝ch setk·nÌ. Asi to tak vûdy bylo a bude. P¯esto: PatrnÏ m·lokter˝ Ëasopis zaûil tak bohatÈ a dramatickÈ vnit¯nÌ dÏjiny jako pr·vÏ Souvislosti. V jejich tir·ûi se za devÏt roËnÌk˘ vyst¯Ìdalo nÏkolik desÌtek jmen ñ a Ëten·¯ se m˘ûe jen dohadovat, kdo a dÌky Ëemu Ëi komu p¯iöel, kdo a kv˘li Ëemu Ëi komu odeöel. LeckterÈho Ëten·¯e to m˘ûe pln˝m pr·vem hluboce nezajÌmat. Pro ty vöak, kterÈ by to p¯ece zajÌmalo, jsem se rozhodl sepsat ÑmalÈ dÏjiny SouvislostÌì. D˘vod˘ k seps·nÌ je dost. Za prvÈ: Souvislosti se uû (relativnÏ) d·vno staly v˝znamnou kapitolou ËeskÈho kulturnÌho a duchovnÌho dÏjepisu; ËÌm zu¯ivÏji to nÏkte¯Ì popÌrajÌ, tÌm vÌce to potvrzujÌ. Za druhÈ: P¯Ìchody a odchody jednotliv˝ch osob znamenaly takÈ vÏtöÌ Ëi menöÌ promÏny obsahu, jejichû souvislost s promÏnou tir·ûe neb˝v· zdaleka patrn·. Za t¯etÌ: Jsem jedin˝, kdo se podÌlel na zakl·d·nÌ Ëasopisu a vytrval v jeho redakci nep¯etrûitÏ aû doned·vna a m˘ûe proto vydat svÏdectvÌ o vöem, co se kdy v Souvislostech dÏlo. D˘vody proti takovÈmuto seps·nÌ neberu na lehkou v·hu. Byl jsem aktÈrem velkÈ Ë·sti onÏch konflikt˘. Od dÏjin, psan˝ch Ñz pozice vÌtÏzeì, by proto nÏkdo mohl oËek·vat jakÈsi definitivnÌ vy¯izov·nÌ ˙Ët˘, stÏûov·nÌ na ty ÑoöklivÈì, co n·m ubliûovali, Ëi samoûerstvÌ jakÈhokoliv jinÈho, nemÈnÏ odpornÈho druhu. Tyto dÏjiny vöak nemajÌ b˝t niËÌm takov˝m. NechtÏjÌ ani v nejmenöÌm HODNOTIT, kdo byl kdy v pr·vu, n˝brû pouze a v˝hradnÏ ZAZNAMENAT, kdo s k˝m, proti komu a proË ñ popsat ne v z·jmu svÈm, n˝brû v z·jmu liter·rnÌ historie, v z·jmu PAMÃTI. KoneËnÏ, budiû jeötÏ p¯edesl·no, ûe pokl·dali-li nÏkte¯Ì za takovÈ dÏjiny SouvislostÌ jistÈ pas·ûe Knihy Kraft, m˝lili se co do û·nru. Kniha Kraft nebyla neû beletriÌ, rom·nem na motivy z katolickÈho milieu p¯elomu 80. a 90. let. N·mitky typu Ñtohle tam ale chybÏlo!ì, Ñtohle bylo jinak!ì byly a jsou proto bezp¯edmÏtnÈ. Ty by mohly ñ teoreticky ñ zaznÌt teprve proti tÏmto dÏjin·m. Aby prakticky zaznÌt nemusely, je vÏcÌ cti liter·rnÌho historika. 301 MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ MARTIN C. PUTNA 2. ČAS PIONÝRŮ Na poË·tku SouvislostÌ st·ly dva okruhy nez·vislÈ kultury. PrvnÌ uskupenÌ se sch·zelo od jara 1989 v bytÏ KvÏtoslavy NeradovÈ v KrakovskÈ ulici. Pat¯ili k nÏmu b·snÌci (tehdy) mladöÌ generace Ji¯Ì KrtiËka, pÌöÌcÌ pod pseudonymem Ji¯Ì Hauber, Michal Wernisch, pÌöÌcÌ pod pseudonymem Ewald Murrer, Bohdan ChlÌbec, prozaik Martin VopÏnka a o generaci staröÌ b·snÌk a v˝tvarnÌk Pavel Rejchrt; dalöÌ liter·ti pat¯ili k volnÈmu vnÏjöÌmu okruhu. Ji¯Ì KrtiËka usiloval o vytvo¯enÌ duchovnÏ orientovanÈ b·snickÈ skupiny, jejÌmû v˘dËÌm duchem se cÌtil, a o liter·rnÌ Ëasopis, kter˝ by mÏl b˝t jejÌ tribunou. »asopis mÏl b˝t zprvu samizdatov˝, ale zvolna se uvolÚujÌcÌ politickÈ pomÏry vyvol·valy i jistou nadÏji na legalizaci, nap¯Ìklad ve Vyöehradu (tehdy nakladatelstvÌ »eskoslovenskÈ strany lidovÈ). KvÏtoslava Neradov· p¯ivedla do spoleËenstvÌ AntonÌna Petruûelku, vydavatele samizdatovÈ edice KDM (Kde domov m˘j), a zaËÌnajÌcÌho esejistu a liter·rnÌho kritika Martina Putnu. V tÈto sestavÏ vydala skupina na podzim 1989 nultÈ ËÌslo samizdatovÈho Ëasopisu Port·l; jeho p·te¯ tvo¯ily texty ze zak·zanÈ katolickÈ literatury minulosti (VladimÌr Vokolek aj.) a uk·zky z liter·rnÌ tvorby b·snÌk˘-Ëlen˘ uskupenÌ. Ji¯Ì KrtiËka vz·pÏtÌ ustavil b·snickou skupinu tÈhoû n·zvu. Po listopadovÈm p¯evratu se moûnost ofici·lnÌho vyd·v·nÌ Ëasopisu stala realitou: Na z·kladÏ nultÈho ËÌsla p¯ijal Ëasopis pod sv· k¯Ìdla Zvon, ˙st¯ednÌ nakladatelstvÌ katolickÈ cÌrkve. MezitÌm vöak Martin Putna p¯ivedl do spoleËenstvÌ (na doporuËenÌ Daniela Kroupy, tehdy pr·vÏ zakl·dajÌcÌho ODA) z kotelny Nemocnice pod Pet¯Ìnem v˝raznou posilu: Josefa Mlejnka, esejistu, p¯ekladatele a editora samizdatovÈho sbornÌku Komunikace. Mlejnek Ñnav˝öil z·kladnÌ jmÏnÌì Ëasopisu mnoûstvÌm teologick˝ch, esejistick˝ch i beletristick˝ch text˘, vyöl˝ch d¯Ìve v jeho KomunikacÌch. P¯ev·ûnÏ ölo o p¯eklady z francouzskÈ a polskÈ jazykovÈ oblasti (Jacques Maritain, Claude Tresmontant, Czes≥aw Mi≥osz aj.). F˙ze obou Ëasopis˘ byla na Mlejnk˘v n·vrh zpeËetÏna rezignacÌ na n·zvy Komunikace i Port·l. Nov˝ Ëasopis mÏl nad·le nÈst Mlejnkem vytvo¯en˝ n·zev SOUVISLOSTI, podtitul REVUE PRO KÿESçANSKOU KULTURU i maritainovskÈ motto ÑK¯esùan m· b˝t vöude a vöude z˘stat svobodn˝ì. VedoucÌm redaktorem Ëasopisu, napl·novanÈho jako ËtvrtletnÌk, se stal AntonÌn Petruûelka, Ëleny ÑredakËnÌ radyì ñ fakticky vöak redakce ñ KrtiËka, ChlÌbec, Mlejnek, Neradov·, Putna a Rejchrt. Michal Wernisch a Martin VopÏnka uû se dalöÌ pr·ce ne˙Ëastnili, vÏnujÌce se vlastnÌm beletristick˝m i vydavatelsk˝m podnik˘m. Z˘stali vöak p¯Ìleûitostn˝mi autory SouvislostÌ. Po vyjitÌ prvnÌch dvou ËÌsel ÑöedÈhoì roËnÌku SouvislostÌ na ja¯e 1990 rezignoval z podobn˝ch d˘vod˘ na ËlenstvÌ v redakci i Bohdan ChlÌbec. Na jeho mÌsto p¯ivedl Josef Mlejnek Josefa »·belu, nakladatelskÈho redaktora a p¯ekladatele z·jm˘ blÌzk˝ch Mlejnkovi. BÏhem roku 1990 propukl v redakci ve Sp·lenÈ ulici prvnÌ konflikt ñ mezi Ji¯Ìm KrtiËkou a Josefem Mlejnkem. KrtiËka st·le ch·pal Ëasopis jako generaËnÌ a sku302 MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ MARTIN C. PUTNA pinov˝ a chtÏl v nÏm pravidelnÏ publikovat veröe Ëlen˘ Port·lu i duchovnÏ sp¯ÌznÏnÈ Skupiny 26 (Roman Szpuk, Pavel Kukal a dalöÌ). Mlejnek naopak preferoval svÏtovÈ nebo uû etablovanÈ ËeskÈ autory, ve srovn·nÌ s nimiû se jevila tvorba mlad˝ch b·snÌk˘ jako mÈnÏ kvalitnÌ. Konflikt vyvrcholil Mlejnkov˝m ultimatem ÑbuÔ j·, nebo KrtiËkaì. Zbytek redakce zv·ûil p¯Ìnos obou pro spoleËnÈ dÌlo a rozhodl se ñ pomÏrnÏ jednoznaËnÏ ñ pro Mlejnka. Ji¯Ì KrtiËka odeöel a jeho mÌsto redakce nabÌdla EvÏ Form·nkovÈ, redaktorce filosofickÈ kniûnÌ edice V·hy. V prvnÌm ËÌsle druhÈho, ÑhnÏdÈhoì roËnÌku 1991 se kromÏ nÌ objevilo i jmÈno ätÏp·na äpinky, mladÈho teologa z okruhu Josefa Zvϯiny, civilnÌm povol·nÌm lÈka¯e. äpinka se ovöem do redakËnÌ pr·ce aktivnÏji nezapojil. Hned ve druhÈm ËÌsle byla proto tir·û zmÏnÏna. Nad·le se v nÌ mluvÌ o redakci (»·bela, Form·nkov·, Mlejnek, Neradov·, Petruûelka, Putna, Rejchrt) a o redakËnÌ radÏ. Do nÌ byli kromÏ äpinky p¯izv·ni i dalöÌ: teoloûka Lenka KarfÌkov·, mal̯ Tom·ö Cejp, historik tomistickÈ filosofie Karel äprunk a b·snÌk, p¯ekladatel z polötiny a kastel·n Ji¯Ì »ervenka ñ poslednÌ t¯i n·leûeli uû d¯Ìve k okruhu spolupracovnÌk˘ Josefa Mlejnka. Na sklonku roku 1991 ozn·mil svou rezignaci AntonÌn Petruûelka. D˘vodem bylo fyzickÈ i psychickÈ vyËerp·nÌ, neboù na nÏm leûela daleko nejvÏtöÌ Ë·st pr·ce. Teprve po jeho odchodu se uk·zalo, jak ûivotnÏ d˘leûit˝m, neboù integrujÌcÌm a partikul·rnÌ z·jmy i spory utiöujÌcÌm prvkem struktury byl. 3. ČAS MLEJNKA VERSUS NERADOVÉ T¯etÌ, Ñzelen˝ì roËnÌk SouvislostÌ (1992) p¯inesl zmÏnÏnou periodicitu (öest ËÌsel do roka) a zd·nlivÏ nepatrnou zmÏnu podtitulu ñ na REVUI PRO KÿESçANSTVÕ A KULTURU, aby tak naznaËil distanci od problematickÈho termÌnu Ñk¯esùansk· kulturaì a jÌm danÈ z˙ûenÌ promÏnil v rozkroËenÌ. Co vöak horöÌho, p¯inesl i polarizaci uvnit¯ redakce. Na jednÈ stranÏ stanuli Josef Mlejnek, Josef »·bela (form·lnÏ vedoucÌ redaktor) a nov˝ Ëlen redakce, historik umÏnÌ Ladislav Daniel. Na druhÈ stranÏ KvÏtoslava Neradov·, Eva Form·nkov·, nov· Ëlenka redakce, zaËÌnajÌcÌ prozaiËka Kamila MÌkov·, prvnÌ sekret·¯ka redakce Ludmila Hronkov· a Martin Putna. Ten na podzim roku 1992 odjel na univerzitnÌ st·û do Mnichova a mÏl b˝t po dobu nep¯Ìtomnosti ñ podle dohody ñ uv·dÏn v redakËnÌ radÏ. V seznamu Ëlen˘ redakËnÌ rady se nicmÈnÏ neobjevil. Ten tvo¯ili na poË·tku roku 1992 ËlenovÈ p¯edchozÌ rady »ervenka, KarfÌkov· a äprunk, d·le Pavel Rejchrt (jehoû ˙Ëast v redakci byla uû od poË·tku m·lo intenzivnÌ), redivivus Bohdan ChlÌbec a novÏ teolog Milan Balab·n, redaktor revue Host Igor Fic a Lenka Mertov· (jedinÈ jmÈno, kterÈ je autoru tÏchto dÏjin dokonale z·hadnÈ), vöichni z okruhu Mlejnkova. K okruhu NeradovÈ pat¯il knihovnÌk Ji¯Ì Dvo¯·k. Kdo p¯ivedl dalöÌ Ëleny tÈto rozs·hlÈ ñ a, ovöem, ËistÏ teoretickÈ ñ redakËnÌ rady, teologa Odilona ätampacha a filosofku Jolanu Pol·kovou, uû nynÌ nenÌ z¯ejmo. 303 MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ MARTIN C. PUTNA MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ MARTIN C. PUTNA Samotn· nutnost t·zat se, Ñkdo byl ËÌ stoupenecì, naznaËuje tehdejöÌ krizovÈ pomÏry v redakci. Z odstupu Ëasu se p¯i pohledu na ËÌsla ÑzelenÈhoì roËnÌku zd·, ûe rozdÌly v pohledu na obsah Ëasopisu byly aû druhotnÈ a ûe prim·rnÌ byla osobnÌ antipatie mezi Ñv˘dciì obou Ñstranì, Mlejnkem a Neradovou. Z·kladnÌ n·mitky, do nichû se tato antipatie vtÏlovala, byly ze strany Mlejnkovy: mal· v˝konnost NeradovÈ a jejÌ nÌzkÈ kvalitativnÌ n·roky na publikovanÈ texty, ze strany NeradovÈ pak: autoritativnÌ Mlejnk˘v zp˘sob prosazov·nÌ Ñjehoì text˘ a nedostatek prostoru pro p˘vodnÌ liter·rnÌ tvorbu, zvl·ötÏ tvorbu mlad˝ch autor˘, jimû Neradov· byla jiû tradiËnÏ patronkou. ObÏ Ñstranyì se pokouöely p¯esvÏdËit vedenÌ nakladatelstvÌ Zvon, aby svϯilo Ëasopis jÌ a odstranilo Ñstranuì protivnou. ÑStranaì NeradovÈ nabÌdla nakladatelstvÌ Putnu jako moûnÈho novÈho vedoucÌho redaktora. Po nÏkolika napjat˝ch dnech kvÏtna 1992, pln˝ch vzruöen˝ch telefon·t˘, ultim·t a p¯ebÌh·nÌ mezi sÌdlem nakladatelstvÌ ve Sp·lenÈ ulici a nov˝m sÌdlem redakce v Lond˝nskÈ ulici, se nakladatelstvÌ p¯iklonilo na stranu NeradovÈ a designovalo Putnu, kter˝ p¯eruöil nÏmeckou st·û, coby novÈho vedoucÌho redaktora. Mlejnek, »·bela a Daniel vz·pÏtÌ podali v˝povÏÔ. Lze se jistÏ pt·t, kdo se tehdy choval lidsky lÈpe a kdo mÏl mor·lnÌ pr·vo Souvislosti vÈst. Lze dokonce vÈst hypotetickÈ diskuse, zda by byly b˝valy lepöÌ Souvislosti vedenÈ »·belou a Mlejnkem, bez NeradovÈ a Putny, neû jakÈ byly Souvislosti s Putnou a Neradovou bez Mlejnka. HodnocenÌ, jak svrchu p¯edesl·no, se chceme d˘slednÏ zdrûet. Jist· je pouze jedin· vÏc: Principi·lnÌ chybou bylo, ûe se Neradov· v z·pase s Mlejnkem odvolala k ofici·lnÌm cÌrkevnÌm struktur·m, konkrÈtnÏ k ideovÈmu patronu nakladatelstvÌ Otovi M·drovi, tehdejöÌmu tiskovÈmu mluvËÌmu biskupskÈ konference Miloslavu Fialovi a vposledku k samotnÈmu arcibiskupu Miloslavu Vlkovi. Nejde tu o v˝sledek onÈ konkrÈtnÌ intervence. Jde o precedens, kter˝ tak vznikl ñ ûe totiû cÌrkevnÌ struktura m˘ûe a m· o vnit¯nÌch z·leûitostech katolicky orientovanÈho kulturnÌho Ëasopisu rozhodovat. Od t¯etÌho ËÌsla ÑzelenÈhoì roËnÌku mÏly tedy Souvislosti novou redakci i redakËnÌ radu. NakladatelstvÌ i cÌrkevnÌ struktury akceptovaly Putnu, ale ñ vzhledem k jeho vÏku i minul˝m skand·l˘m ñ s podmÌnkou trvalÈho dozoru nad nÌm. Nebyl proto jmenov·n öÈfredaktorem, n˝brû Ñv˝konn˝m z·stupcem öÈfredaktoraì. ZaötiùujÌcÌ öÈfredaktorstvÌ p¯ijal d·vn˝ kolega NeradovÈ, paleoslovenista a p¯ekladatel liturgick˝ch text˘ V·clav Konzal. Svou ˙lohu bral od poË·tku jako ËistÏ form·lnÌ, p¯esto vöak poskytl redakci p¯inejmenöÌm dvojÌ sluûbu: Za prvÈ, podle moûnostÌ tlumil ˙dery p¯ich·zejÌcÌ zvnÏjöku i napÏtÌ vznikajÌcÌ zanedlouho uvnit¯. Za druhÈ, sezn·mil redakci s dalöÌm d˘leûit˝m okruhem: s praûskou vÏtvÌ skrytÈ cÌrkve (Konzal˘v bratr Jan je jednÌm z jejÌch biskup˘). Z nÌ se stal trval˝m aktivnÌm spolupracovnÌkem redakce zvl·ötÏ teolog a p¯ekladatel Jan Spousta. Redakci tvo¯ili s Konzalem a Putnou Neradov·, Form·nkov·, opÏtovnÏ Pavel Rejchrt a novÏ katolick˝ aktivista 60. let V·clav Frei; ten se vöak pro nemoc pr·ce ˙Ëastnil jen minim·lnÏ. Ze starÈ redakËnÌ rady na protest proti odstavenÌ Josefa Mlejnka odstoupili äprunk, ätampach a Cejp, takûe bylo nutno ji rekonstruovat. P¯edsedou rady, kter˝ mÏl b˝t z hlediska nakladatelstvÌ dalöÌ form·lnÌ autoritou a pojistkou, se stal exilov˝ teolog Karel Vr·na, p˘sobÌcÌ uû tehdy na praûskÈ KatolickÈ teologickÈ fakultÏ. Ze starÈ rady p¯eöli do novÈ KarfÌkov·, Pol·kov·, Dvo¯·k a ChlÌbec. Neradov· poû·dala o ËlenstvÌ husitskÈho filokatolickÈho teologa Jaroslava HrdliËku, psychiatra a publicistu Petra P¯Ìhodu a slavistku Frantiöku Sokolovou, Putna teologa Tom·öe HalÌka, filosofa ZdeÚka Neubauera a dramatika P¯emysla Ruta. K velkÈ radosti vöech p¯ijal ˙Ëast v radÏ i prvnÌ öÈfredaktor AntonÌn Petruûelka. »Ìsla t¯etÌ aû öestÈ roËnÌku 1992 vznikala v atmosfȯe uvolnÏnÌ, konsensu a dÏlnosti. Z obsahu zmizela rubrika J·ma pamÏtnice, uv·dÏjÌcÌ pozoruhodnÈ (aù pozitivnÏ Ëi negativnÏ) öplechty z liter·rnÌch dÏjin, neboù ta byla prokazatelnÏ ÑvlastnictvÌmì Mlejnkov˝ch KomunikacÌ. Jedin˝m nep¯Ìtelem se zd·lo zpoûdÏnÌ, zp˘sobenÈ jarnÌmi spory ñ ËÌsla p·tÈ a öestÈ nakonec vyöla souËasnÏ, na samÈm sklonku roku, coû se podepsalo na jejich prodejnosti. Redakce zaznamen·vala p¯Ìr˘stky: Eva Form·nkov· p¯ivedla b·snÌka Petra Borkovce (v tir·ûi od ËtvrtÈho ËÌsla 1992) a KvÏtoslava Neradov· svÈho posluchaËe, studenta ûurnalistiky na FSV Roberta Krumphanzla (v tir·ûi od öestÈho ËÌsla 1992). Za Putnou p¯iöel Jan Jandourek, tehdy jezuitsk˝ klerik (v tir·ûi v prvnÌm ËÌsle 1993, potÈ ps·n st¯ÌdavÏ v redakci a v redakËnÌ radÏ) Byly to p¯Ìr˘stky tÌm vÌtanÏjöÌ, ûe dosavadnÌ obsazenÌ redakce si p¯ivyklo na velmi volnÈ pracovnÌ tempo a Ñv˝konn˝ z·stupce öÈfredaktoraì Putna byl aû do p¯Ìchodu Borkovcova a Krumphanzlova na praktickou str·nku redigov·nÌ a vyd·v·nÌ Ëasopisu v podstatÏ s·m. SouËasnÏ se vöak v tomto tichÈm rozdÏlenÌ na ÑbÏhajÌcÌì a ÑradÌcÌì jiû skr˝valo j·dro p¯ÌötÌho konfliktu. 304 305 4. ČAS NERADOVÉ VERSUS PUTNY Ten propukl nad prvnÌm ËÌslem ËtvrtÈho, ÑmodrÈhoì roËnÌku 1993. Borkovec, Krumphanzl a Putna sestavili ËÌslo s n·zvem »lovÏk v podzemÌ. Tematizace jednotliv˝ch ËÌsel se volnÏ projevovala uû d¯Ìve, od ËtvrtÈho ËÌsla 1992 (feminismus) zaËala p¯evaûovat a nynÌ se tÈma poprvÈ objevilo verbis expressis na ob·lce. ÑPodzemnÌì ËÌslo obsahovalo jednak studie o vztahu k¯esùanstvÌ a politickÈho i kulturnÌho undergroundu (Krumphanzl, Petr Fidelius, Putna), jednak uk·zky Ëesk˝ch undergroundov˝ch b·snÌk˘ (Jirous, Kar·sek, »ert, Krchovsk˝), jednak materi·ly o skrytÈ cÌrkvi (Petr Fiala, Jan Konzal, Putna) ñ a kromÏ jinÈho i studii Eugena Drewermanna, teologa ÑundergroundovÈhoì v jinÈm smyslu slova. To vöechno vyvolalo neb˝vale silnou a pozitivnÌ odezvu v ËeskÈ kulturnÌ ve¯ejnosti (recenze P. A. BÌlka, Pavla Jan·Ëka aj.), ale i rozho¯ËenÌ v ËeskÈ ve¯ejnosti cÌrkevnÌ (J. Gabriel v KatolickÈm MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ MARTIN C. PUTNA MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ MARTIN C. PUTNA t˝denÌku). Ke kmenov˝m termÌn˘m polemik pat¯il termÌn Ñpornografieì. V˝bor z ohlas˘ obojÌho druhu otiskly Souvislosti 3/1993 pod n·zvem Rachot a dunÏnÌ. V cÌrkevnÌch kruzÌch neölo jen o projevenÌ n·zor˘: TytÈû struktury, kterÈ jiû jednou zmÏnily sloûenÌ redakce (O. M·dr, M. Fiala), pokl·daly za svÈ pr·vo zas·hnout znovu. TÌm spÌöe, ûe je opÏt poû·dala o pomoc KvÏtoslava Neradov·, kter· s takto koncipovan˝m ËÌslem nesouhlasila. Jako v p¯edchozÌm konfliktu ÑNeradov· versus Mlejnekì, i zde st·ly za n·zorov˝mi rozdÌly momenty osobnÌ ñ v tomto p¯ÌpadÏ pocity NeradovÈ, ûe je opomÌjena a ûe se jÌ Ëasopis s tak silnou ekipou mlad˝ch vymyk· z rukou. Ñ»lovÏk v podzemÌì se tak stal spÌöe öiboletem a z·minkou k vyj·d¯enÌ protestu. Na druhou stranu, nelze vidÏt tehdejöÌ spor ani jako v˝hradnÏ generaËnÌ (byù tyto rysy nesl ñ viz klasickÈ motivy Ñnepruûnost star˝chì versus Ñne˙cta mlad˝chì). Uû proto ne, ûe na stranÏ Ñmlad˝chì tehdy stanuli i Form·nkov· a Konzal. A ani proto ne, ûe v tomto p¯ÌpadÏ (na rozdÌl od sporu ÑN x Mì) se koncepce Putnova et consortium skuteËnÏ v˝raznÏ a na prvnÌ pohled z¯etelnÏ liöila od koncepce NeradovÈ. U nich orientace na aktu·lnÌ a ñ ano, proË ne ñ i kontroverznÌ tÈmata, na hraniËnÌ oblasti a v teologii (pod vlivem Jandourka, Putnovy nÏmeckÈ st·ûe i lidÌ ze skrytÈ cÌrkve) na souËasnÈ proudy (Drewermann, H‰ring, teologie osvobozenÌ). U nÌ orientace na p¯edv·leËnou katolickou klasiku liter·rnÌ a jejÌ novÏjöÌ pokraËovatele a podobnÏ na p¯edv·leËnou klasiku teologickou (Guardini), p¯ÌpadnÏ na proudy 60. let (Rahner). Tir·û druhÈho ËÌsla 1993, vznikajÌcÌho v dobÏ spor˘ v redakci i mimo ni, uû nese znaky zmÏn: KvÏtoslava Neradov· a s nÌ Pavel Rejchrt se p¯esunuli z redakce do redakËnÌ rady, z redakËnÌ rady a tÌm z Ëasopisu v˘bec vystoupili Karel Vr·na a Jaroslav HrdliËka. Naopak p¯esun Jandourka z redakce do rady byl taktick˝: MÏl posÌlit ÑpodzemnÌ stranuì v radÏ, ch·panÈ od nynÏjöka jako dozorËÌ org·n nad Ñnevyzpytatelnouì redakcÌ. DruhÈ jarnÌ ËÌslo s n·zvem B·snÌci, vÏötci, psychiat¯i tematizovalo ñ v »ech·ch patrnÏ v˘bec poprvÈ ñ psychologickou str·nku n·boûenstvÌ, v oblouku od studie o mystice svatÈho ÿeho¯e SinajskÈho aû k psychoanalytizujÌcÌm teolog˘m Drewermannovi a ThÈvenotovi. NejvÏtöÌ kritiku vöak sklidil text Bohuslava Blaûka s n·zvem ProblÈm problÈm˘, pokus o postiûenÌ problÈmovÈho pole v ËeskÈ katolickÈ cÌrkvi oËima skupiny angaûovan˝ch lidÌ. Mimochodem, bylo by mimo¯·dnÏ zajÌmavÈ podÌvat se dnes, po öesti letech, na v˝voj tÈto tehdy, v listopadu 1992, tak podobnÏ sm˝ölejÌcÌ skupiny ñ byli v nÌ mimo jinÈ V·clav Mal˝, Jan Jandourek, Odilo ätampach i KvÏtoslava Neradov·... Po tomto ËÌsle se Oto M·dr rozhodl hledat muûe, kter˝ by vedenÌ redakce p¯evzal a navr·til Ëasopis k cÌrkevnÏ p¯ijatelnÏjöÌ linii. TÌmto muûem mÏl b˝t filosof a exposlanec Jan Sokol. Ten vöak zvolil jinÈ ¯eöenÌ: Stane v Ëele redakËnÌ rady, kter· bude pravidelnÏ kontrolovat Ëinnost redakce a schvalovat zamϯenÌ i obsah jednotliv˝ch ËÌsel. SloûenÌ redakce se vöak mÏnit nebude. Se Sokolem vstoupil do redakËnÌ rady i V·clav Frei (ten se vzhledem ke svÈmu zdravotnÌmu stavu vytratil z redakce koncem roku 1992), jednomysln˝ s M·drem a s Neradovou, ale rovnÏû sociolog Bohuslav Blaûek, v˝voji poslednÌch ËÌsel p¯ejÌcÌ. Do redakce byl p¯ips·n mlad˝ b·snÌk Miloö Doleûal, tehdy souËasnÏ redaktor p¯Ìlohy KatolickÈho t˝denÌku Perspektivy; i on vöak n·sledoval p¯Ìkladu tÈmϯ vöech b·snÌk˘ v redakci SouvislostÌ a objevoval se pouze sporadicky. V takto obmÏnÏnÈ sestavÏ vyölo pouze jedinÈ ËÌslo: Bezmoc a moc. Redakce, znechucen· reakcÌ cÌrkevnÌch kruh˘, se v p¯irozenÈ protireakci radikalizovala a poskytla prostor dalöÌmu kontroverznÌmu myölenkovÈmu proudu ñ teologii osvobozenÌ (J. B. Metz, L. Boff). TÈma a nÏkterÈ p¯ÌspÏvky z·roveÚ sugerovaly ÑrevoluËnÌì n·ladu, ve t¯etÌm pat¯e Lond˝nskÈ ulice panujÌcÌ, pocit Ñpravdy n·s, bezmocn˝chì oproti Ñzv˘li mocn˝chì, to jest ñ tak se tehdy redakci jevilo ñ cÌrkevnÌch struktur. JeötÏ p¯ed vyjitÌm Bezmoci a moci se vöak ÑmocnÌì rozhodli k jinÈmu ¯eöenÌ: NakladatelstvÌ Zvon, samo v truchlivÈ finanËnÌ situaci (kter· v dobÏ psanÌ tohoto p¯ÌspÏvku, na sklonku roku 1998, ˙stÌ v jeho likvidaci), prodÏleËn˝ Ëasopis na poË·tku lÈta 1993 zastavilo a vöem redaktor˘m dalo v˝povÏÔ. Bylo vöak ochotno p¯epustit Ëlen˘m redakce titul Ëasopisu, budou-li jej chtÌt vyd·vat jinde. A to opravdu chtÏli. Podzim 1993 str·vili ËlenovÈ redakce, p¯edevöÌm Krumphanzl a Putna, v horeËnÈm ˙silÌ zachovat Ëasopis p¯i ûivotÏ. MÌsty redakËnÌch sch˘zek byl st¯ÌdavÏ Putn˘v byt v KrËi, Krumphanzl˘v podn·jem na Vinohradech a Konzalovo pracoviötÏ ñ mÌstnosti redakce StaroslovÏnskÈho slovnÌku ve ValentinskÈ ulici na StarÈm MÏstÏ. Pro ˙Ëely vyd·v·nÌ bylo zaloûeno obËanskÈ sdruûenÌ Kruh kolem SouvislostÌ, »esk· k¯esùansk· akademie poskytla nemal˝ obnos. MÌsto napl·novan˝ch t¯Ì ËÌsel dostali Ëten·¯i jedno rozs·hlÈ dvojËÌslo s n·zvem ZemÏ, zemÏ! a s podtÈmaty keltstvÌ, irstvÌ, ËeöstvÌ a ekologie. Nez·visle vyd·vanÈ Souvislosti se co do redakËnÌ rady mohly svobodnÏ rozhodnout. P¯evzaly j·dro p¯edchozÌ redakËnÌ rady i s Janem Sokolem v Ëele. NÏkte¯Ì ÑprotipodzemnÌì ËlenovÈ dali jasnÏ najevo, ûe s nov˝m Ëasopisem uû nechtÏjÌ nic mÌt spoleËnÈho ñ Neradov·, Frei, P¯Ìhoda, Rejchrt a Pol·kov·. PopravdÏ ¯eËeno, ani nov˝ Ëasopis s nimi. Jako nov· jmÈna se objevili Jan Spousta (viz v˝öe) a vedoucÌ n·boûenskÈho vysÌl·nÌ »eskÈho rozhlasu Jan ZajÌc. Z Ëasopisu i z tir·ûe zmizela Ludmila Hronkov· (stojÌcÌ v dobÏ konfliktu na ÑpodzemnÌì stranÏ), protoûe v nov˝ch ÑnakolennÌchì podmÌnk·ch si Ëasopis sekret·¯ku pochopitelnÏ nemohl dovolit. ÑZemskÈì ËÌslo konËilo bloyovsky exaltovan˝m manifestem proti komercializaci ËeskÈ kultury, pod nÏjû se podepsali nÏkte¯Ì ËlenovÈ a spolupracovnÌci redakce i dalöÌ p¯·telÈ. Manifest, dovol·vajÌcÌ se ÑchudÈho Kristaì a shodou okolnostÌ p¯edan˝ ve vile Am·lka p¯Ìmo do rukou i V·clavu Havlovi, je dnes dojemn˝m dokumentem tehdejöÌ doby, vzruöenÈ zdaleka ne jen vnitrosouvislostnÏ: V celÈ ËeskÈ spoleËnosti tehdy definitivnÏ doznÌvalo porevoluËnÌ nadöenÌ a vÌtÏzila tvrd· ranÏ kapitalistick· realita, jÌû se mnozÌ v·önivÏ odmÌtali podrobit. Jestli to bylo dob¯e nebo öpatnÏ, uk·ûe Ëas. 306 307 MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ MARTIN C. PUTNA 5. ČAS PUTNY VERSUS KRUMPHANZLA V tÈûe n·ladÏ se nesl i poË·tek p·tÈho, ÑËervenÈhoì roËnÌku 1994. PrvnÌ ËÌslo neslo titul Apokalypsa a bylo tak d˘slednÏ jako dosud û·dnÈ pod¯Ìzeno principu tematickÈmu i ËasovÈmu: ZaËÌnalo studiemi o apokalypse staroz·konnÌ (J. A. Dus) a konËilo modernÌmi apokalypsami Ñpodle sektì (ätampach), Ñpodle ekolog˘ì (Keller) a Ñpodle futurolog˘ì (Blaûek). éel, apokalypsa, ve smyslu krutÈho odhalenÌ skryt˝ch temnot, propukla i v redakci. Ti, kdo se pokl·dali m·lem za jedinÈ spravedlivÈ, za jedinÈ ÑchudÈ k¯esùanyì, se velmi tvrdÏ st¯etli navz·jem o post öÈfredaktora. V·clav Konzal, prov·zen dÌky redakce za vöe dobrÈ vykonanÈ, odstoupil do redakËnÌho kruhu ñ a nastala situace v jistÈm smyslu analogick· tÈ po odstoupenÌ PetruûelkovÏ na sklonku roku 1991. Putna pokl·dal za p¯irozenÈ, ûe öÈfredaktorem bude jakoûto Ñv˝konn˝ z·stupceì i hlavnÌ aktÈr spor˘ roku 1993 on. Krumphanzl s tÌm nesouhlasil, pokl·daje Putnovo dosavadnÌ vedenÌ za ne˙spÏönÈ a û·daje si v osobÏ öÈfredaktora autority, i generaËnÏ staröÌ. Putna ustoupil a dokonce s·m takovou osobu nalezl: prozaika V·clava Vokolka, Borkovcova spoluvesniËana v Tursku, prototyp bloyovsky rozlÌcenÈho k¯esùana. V tir·ûi Apokalypsy je Vokolek uveden jako öÈfredaktor, jako redakto¯i Borkovec, Krumphanzl a Putna a jako tajemnÌk jedin˝ placen˝ Ëlen redakce, b·snÌk JaromÌr Zelenka. V tÈûe dobÏ vöak uû Putna p¯i redakËnÌch sch˘zk·ch ve VokolkovÏ sklepnÌm ateliÈru poblÌû PalackÈho n·mÏstÌ vzn·öel protesty. P¯edstavoval si totiû Vokolkovo öÈfredaktorstvÌ i jako v˝raznÏjöÌ podÌl na redakËnÌ pr·ci, zatÌmco Krumphanzl i Vokolek s·m spÌöe Ñkonzalovskyì, jako öÈfredaktorstvÌ autority. Putna navrhoval, aby za tohoto stavu vÏcÌ nebyl v tir·ûi uv·dÏn jako öÈfredaktor nikdo ñ a tak i vypad· tir·û druhÈho ËÌsla 1994 s n·zvem UmÏnÌ, sakr·lno, k˝Ë. Rozkol v redakci naËas zaûehnal Jan Jandourek n·vrhem, aby prozatÌm Ñpoodstoupiliì z aktivnÌ redakËnÌ ˙Ëasti Vokolek a Putna a Ëasopis redigovali jen Krumphanzl s Ñneutr·lnÌmì Borkovcem, neû se vÏci vy¯eöÌ jinak. Borkovec vöak po kr·tkÈ dobÏ usoudil, ûe Krumphanzl, kter˝ mÏl po PutnovÏ ÑpoodstoupenÌì na starosti celou Ë·st esejistickou a teologickou, nenÌ tuto ˙lohu vzhledem k vÏku a dosavadnÌm zkuöenostem schopen naplnit ñ a poû·dal Putnu p¯i p¯ÌpravÏ t¯etÌho ËÌsla s n·zvem Mystiky o pomoc. Robert Krumphanzl potÈ redakci opustil a s nÌm i pr·vem znechucen˝, Putnou pozvan˝ a vz·pÏtÌ pohanÏn˝ Vokolek. V tir·ûi ËÌsla Mystiky jsou proto uvedeni jen Borkovec, Putna a tajemnÌk Zelenka. I on vöak, ne˙nosnÏ str·daje napjatou atmosfÈrou v redakËnÌ pr·ci, poû·dal o propuötÏnÌ. Na jeho mÌsto nastoupil student sociologie Jan Klimeö, doporuËen˝ Jandourkem. Tak skonËil (doufejme) poslednÌ velk˝ konflikt v Souvislostech. Konflikt o to trapnÏjöÌ, ûe vöechny jeho ˙ËastnÌky spojovaly (p¯inejmenöÌm tehdy) podobnÈ aû shodnÈ n·zory duchovnÌ, spoleËenskÈ i estetickÈ a ûe d˘vod sporu tkvÏl jen a jen v osobnÌch ambicÌch. Jedin˝ moûn˝ pozitivnÌ v˝klad je ñ ve smutnÈm souladu s tehdy 308 MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ MARTIN C. PUTNA kultovnÌmi autory a tezemi ñ Ñbloyovsk˝ì: ée totiû ölo o trest Proz¯etelnosti za duchovnÌ p˝chu Ñchud˝ch k¯esùan˘ì. 6. ČAS KONSOLIDACE J·drem redakce z˘stalo tedy v p˘li roku 1994 duo Borkovec-Putna. Nez˘stalo vöak osamoceno dlouho: Na ËtvrtÈm ËÌsle s n·zvem Germ·ni, romantici, nacistÈ (na Ë·sti v˝tisk˘ se omylem objevilo ÑMystikyì z p¯edchozÌho ËÌsla) se v˝raznÏ podÌlel student bohemistiky a germanofil V·clav Petrbok. Proto byl uû v tÈmûe ËÌsle pozv·n do redakce. Vzd·lenÏjöÌ ve¯ejnost jej dlouho pokl·dala za rafinovan˝ pseudonym Petra Borkovce, i byl (nap¯Ìklad na brnÏnskÈm ÑparnÌku spisovatel˘ì na ja¯e 1995) fyzicky ukazov·n moravsk˝m liter·t˘m, kte¯Ì v jeho existenci nevϯili. Po Petrbokovi se v redakci i v redakËnÌm kruhu zaËali objevovat dalöÌ novÌ lidÈ, vesmÏs takÈ univerzitnÌ studenti. Uû od poË·tku roku 1994 mohli Ëten·¯i v tir·ûi ËÌst informaci ÑKorektury: Frodo Vlk.ì Za zkratkou se skr˝vala Ëtve¯ice univerzitnÌch student˘ Jakub Dobal (ÑFrodoì, dle skautskÈ p¯ezdÌvky), Martin Val·öek, Jan Linka a Jakub KrË. Mimo korektury, o pomoc s nimiû je Putna poû·dal, postupnÏ Val·öek, Linka i KrË p¯ispÌvali st·le aktivnÏjöÌm podÌlem p¯ekladatelsk˝m, esejistick˝m, recenzentsk˝m i editorsk˝m; Jakub Dobal se relativnÏ brzy od korektorskÈ, jakoû i v˘bec od bohemistickÈ pr·ce vzd·lil. »leny redakËnÌho kruhu se V+L+K stali aû od prvnÌho ËÌsla sedmÈho roËnÌku 1996, aË jimi byli de facto uû d·vno. SouËasnÏ s nimi byl kooptov·n i student anglistiky, b·snÌk a regionalista ätÏp·n Nosek. Naopak, ti ËlenovÈ redakËnÌho kruhu, kte¯Ì jen z¯Ìdka doch·zeli na jeho sch˘zky a i jinak cÌtili svÈ ËlenstvÌ jako jen form·lnÌ, se postupnÏ dÏkovali: Po ËtvrtÈm ËÌsle 1994 Ji¯Ì Dvo¯·k, po ËtvrtÈm ËÌsle 1995 Jan Sokol (aû do tÈ doby form·lnÌ p¯edseda kruhu), Lenka KarfÌkov· a Tom·ö HalÌk, po dvojËÌsle 2ñ3/1996 Eva Form·nkov·. Ze sluûebnÏ i vÏkovÏ staröÌch z˘st·vali ti, kdo mÏli z·jem se aktivnÏ, aù autorsky, editorsky Ëi koncepËnÏ, podÌlet ñ zvl·ötÏ Jandourek, Blaûek, Spousta a Rut. Tato sestava se uk·zala b˝t velmi funkËnÌ a z·roveÚ velmi stabilnÌ. RozdÌlnÈ umisùov·nÌ jmen v redakci a v redakËnÌm kruhu uû nad·le nesvÏdËÌ o dramatick˝ch zvratech, n˝brû o p¯irozen˝ch posunech, o p¯Ìlivech a odlivech z·jmu jednotliv˝ch ˙ËastnÌk˘. Roku 1997 se mÏnÌ sloûenÌ redakce na ÑBorkovec, Jandourek, Nosek, Petrbok, Putna, Val·öekì, roku 1998 jsou z nich za v˝konnÈ redaktory oznaËeni Borkovec a Val·öek. RedakËnÌ kruh se sch·zel v salonku hostince na ⁄jezdÏ a komponoval velmi rozs·hl· monotematick· ËÌsla. Ta jsou st¯ÌdavÏ orientov·na ÑzemÏpisnÏì (ÿecko, Slovinsko, MÌsto a mÌsta) a Ñantropologickyì (Rodiny a samoty, DÏtstvÌ, St·¯Ì). St·le vÏtöÌm nep¯Ìtelem se zato st·vala finanËnÌ situace Ëasopisu a jeho vnÏjöÌ zajiötÏnÌ. Na sklonku roku 1994 redakce zruöila obËanskÈ sdruûenÌ Kruh kolem SouvislostÌ a p¯evedla Ëasopis pod etablovanÈ SdruûenÌ na podporu vyd·v·nÌ Ëasopis˘. 309 MALÉ DĚJINY SOUVISLOSTÍ MARTIN C. PUTNA ÑNovodob·ì f·ze dÏjin SouvislostÌ po roce 1994 uû je tedy pomÏrnÏ nevzruöiv·. Jen na poË·tku roku 1995 absolvovaly Souvislosti jeötÏ jednu p¯eh·Úku: N·hl˝ mimo¯·dn˝ z·jem hrnË̯e a nakladatele Michala J˘zy, p¯Ìtele Borkovcova, podÌlet se na redakci. J˘za navrhl pro roËnÌk 1995 novou ob·lku s reprodukcÌ ruËnÌ textilie svÈ sp¯·telenÈ tkadleny (proto se o öestÈm roËnÌku 1995 mluvÌ jako o ÑdûÌnovÈm roËnÌkuì), zprost¯edkoval novÈho sazeËe i tiska¯e, vz·pÏtÌ vöak zaËal vzn·öet a prosazovat r˘znÈ obtÌûnÏ realizovatelnÈ n·vrhy. Spolupr·ci s nÌm ukonËily Souvislosti potÈ, co redakce odmÌtla otisknout nÏkterÈ J˘zovy b·snÏ a on je pak, bez vÏdomÌ redakce, v¯adil v korektur·ch do Ëasopisu. Pro öest˝ roËnÌk pak p¯ipravil mal̯ a grafik Ji¯Ì MÏdÌlek, p¯Ìtel ätÏp·na Noska, ob·lku mnohem tradiËnÏjöÌ a s nÌ i kompletnÏ novou grafickou ˙pravu Ëasopisu. Vzneöen· poklidnost MÏdÌlkovy ob·lky odpovÌd· charakteru Ñnovodob˝chì SouvislostÌ vskutku v˝stiûnÏ. SluûebnÏ nejstaröÌ redakto¯i Borkovec a Putna ñ snad s vÏkem, snad s promÏnami ûivotnÌch situacÌ ñ opustili exaltaci i revoluËnÌ stylizaci let 1993ñ1994 a rovnÏû ÑmladÈ pokolenÌì (Petrbok, Val·öek, KrË, Linka, Nosek) je naladÏno daleko vÌce seriÛznÏ badatelsky a kulturnÏ tlumoËitelsky neû (jak by zd·nlivÏ vÏku odpovÌdalo) bo¯itelsky. Uû koncem roku 1996 a jeötÏ v˝raznÏji bÏhem roku 1997 se postupnÏ stahuje z aktivnÌ ˙Ëasti Martin Putna. PoslednÌm jeho vÏtöÌm redakËnÌm p¯ÌspÏvkem byla koncepce bloku Isl·m ve dvojËÌsle 3ñ4/1997 SvÏty/Isl·m. D˘vodem sl·bnoucÌ aktivity bylo jednak dokonËov·nÌ habilitaËnÌ pr·ce »esk· katolick· literatura, jednak zcela prostÏ ˙nava a vyËerpanost. Putna st·l v Ëele Ëasopisu od jara 1992 do podzimu 1996 (aË nebyl nikdy oznaËen v tir·ûi jako öÈfredaktor ñ nejprve pro strach cÌrkevnÌ, potÈ pro odpor Roberta Krumphanzla a potÈ uû z vlastnÌho rozhodnutÌ, totiû ze znechucenÌ nad poslednÌm sporem i svou vlastnÌ rolÌ v nÏm). Pr˘mÏrn· ûivotnost vedoucÌch redaktor˘, kte¯Ì majÌ jeötÏ jinÈ neû redaktorskÈ z·jmy, neb˝v· nikdy vysok·, a to ani v klidn˝ch dob·ch. P¯irozenÈ Ñopot¯ebov·nÌ organismuì dovedlo od roku 1989 k rezignaci vedoucÌ redaktory Inici·l (P. A. BÌlek a po nÏm Ewald Murrer), Vokna (Blumfeld S. M.), Revolver revue (J·chym Topol), Hosta (Igor Fic) i prostoru (Rudolf Star˝). Osud zmÌnÏn˝ch pÏti Ëesk˝ch Ëasopis˘ 90. let byl rozdÌln˝ ñ podle toho, zda se odstupujÌcÌm öÈfredaktor˘m najÌt n·sledovnÌky poda¯ilo (Host, Prostor a Revolver revue, jakkoliv v poslednÌm p¯ÌpadÏ se zmÏnou kvality) nebo nepoda¯ilo (Inici·ly) nebo je ani nehledali, p¯esvÏdËeni, ûe jejich Ëasopis musÌ ustoupit Ëemusi novÈmu (Vokno éivlu). Souvislosti uû bÏhem let 1997 a 1998 prok·zaly, ûe zachov·nÌ kontinuity nenÌ ñ p¯i vöem p¯irozenÈm posunu akcent˘ ñ vÏc nemoûn·. 310
Podobné dokumenty
hlas mucedniku´ˇ
vöechny BoûÌ vyvolenÈ, nÏkterÈ z nejvzd·lenÏjöÌch konËin zemÏ (mision·¯e a jejich houfeËky z divok˝ch kmen˘ v dûungli) aû k nejzazöÌm konËin·m nebe (Marek 13,27).
Tato JeûÌöova slova mohou b˝t nar·...
Září 2010 - farnostvelesin.cz
Také máte pocit, že ty prázdniny rychle utekly? Určitě jste prožily spoustu dobrodružství, potkaly nové kamarády, viděly krásná místa a u táborových ohňů vyslechly uvěřitelné i méně uvěřitelné příb...
Rudolf Gilbert: 115 a 90 (4)
na v˝stavÏ éid, nep¯Ìtel lidstva v Ë. 23/, zamÏstnancem Dr. Jaro Str·nskÈho z Brna /viz Praktiky ûidozedn·¯˘ ve filatelii v Ë. 7/ a mn. j. Z tÏchto ˙tok˘ je
patrno, se Ëasopisu za odbornÈho dozoru ...
zde - vejr.cz
v SevernÌ Americe. Byl vynikajÌcÌ sbÏratel
pam·tek a vöeho, co se t˝kalo rodnÈho mÏsta. Zvl·ötÏ byl znalcem doby husitskÈ. V†jeho knihovnÏ nechybÏla snad kniha, kter·
vyöla v†»·slavi. MÏl snad ˙pln...
hlas mucedniku´ˇ
Kdyû jsem byl v rumunskÈm vÏzenÌ, mÏli tam
nÏkte¯Ì spoluvÏzni majÌcÌ k¯ehkÈ svÏdomÌ velkÈ problÈmy.
Tak nap¯Ìklad r·no p¯iöel dozorce, otev¯el
okÈnko cely a zeptal se, kolik je n·s celkem
v cele.
P...
Souboj slova a obrazu s mocn˝mi
silný tah na řešení situace nekvalitní práce podniků průmyslových, stavebních i zemědělských. Právě přes nějaký případ zemědělce (tuším na Berounsku), kterému hrozilo
vězení za údajné neplnění dodá...