přõloha desetiletõ duchovnõ obnovy

Transkript

PŘÍLOHA
DESETILETÍ DUCHOVNÍ OBNOVY
PŘÍLOHA
D E S E T I L E T Í D U C H OV N Í O B N OV Y
A N K E TA :
C O P O D L E V A Š E H O N Á ZORU D AL O D E S E T I L E T Í C Í R K V I
A CO N Á RO D U ?
Rokem 1997 konËÌ pozoruhodn˝ projekt svatovojtÏöskÈho DesetiletÌ duchovnÌ obnovy ËeskÈho n·roda. Oslovili jsme proto muûe, kte¯Ì st·li p¯Ìmo u†jeho zrodu ñ Prof.
Tom·öe HalÌka a†Prof. Petra Piùhu, jakoû i†dalöÌ cÌrkevnÌ Ëinitele, kte¯Ì byli projektu
blÌzko jiû v†jeho ran˝ch f·zÌch. Poloûili jsme jim jedinou ot·zku: Co podle Vaöeho
n·zoru dalo DesetiletÌ cÌrkvi ñ a†co n·rodu?
MCP
TOMÁŠ HALÍK
DesetiletÌ p¯ineslo öanci, a†to velkou öanci. MyslÌm, ûe to byla dokonce nejvÏtöÌ öance, kterou cÌrkev v†Ëesk˝ch zemÌch mÏla za ¯adu desetiletÌ. Z·kladnÌm ˙kolem cÌrkve
je evangelizace, to jest vtÏlov·nÌ Evangelia do ûivÈ kultury, do ûivotnÌho stylu lidÌ,
a†DesetiletÌ mÏlo b˝t takovou konkrÈtnÌ evangelizacÌ v†»ech·ch na konci dvac·tÈho
stoletÌ. MÏlo b˝t laborato¯Ì ûivotnÌho stylu pro novÈ tisÌciletÌ. MÏlo b˝t nÏËÌm, co
cÌrkev nabere z†pokladu svÈ historickÈ zkuöenosti i†z†duchovnÌch hodnot, kterÈ jsou jÌ
svÏ¯eny, a†oslovÌ tÌm cel˝ n·rod, vöechny lidi dobrÈ v˘le. V†˙vodnÌm programu se
zd˘razÚovalo, ûe by bylo naivnÌ a†arogantnÌ, kdyby si cÌrkev myslela, ûe tu duchovnÌ
obrodu n·roda m˘ûe provÈst vlastnÌ silou, a†proto vyz˝v· ke spolupr·ci vöechny lidi
dobrÈ v˘le. Byla to opravdu velk· öance.
V†listopadu 1989 vöechna moûn· hnutÌ obracela kab·ty a†lepila horlivÏ vöelijakÈ
programy ñ a†katolick· cÌrkev uû takov˝ program, dosti realistick˝ a†velmi perspektivnÌ, mÏla. V†prvnÌch letech uû p¯inesl svÈ konkrÈtnÌ plody a†tehdy na p¯elomu p¯esnÏ odpovÌdal tomu nejz·vaûnÏjöÌmu, oË ve spoleËnosti ölo ñ vytvo¯it mor·lnÌ klima
pro ûivot svobodnÈ spoleËnosti. NavÌc tam byly velmi aktu·lnÌ d˘razy, spojenÈ se
symbolickou postavou svatÈho VojtÏcha ñ naöe p¯in·leûitost k†EvropÏ, naöe nav·z·nÌ
na nejnosnÏjöÌ tradice Ëesk˝ch dÏjin.
Ta öance byla naplnÏna minim·lnÏ. Kde je vina, to je ot·zka dosti tÏûk·. MyslÌm
si, ûe jsme na poË·tku programu do urËitÈ mÌry p¯ecenili i†moûnosti cÌrkve samÈ. J·
256
257
PŘÍLOHA
PŘÍLOHA
s·m jsem vyr˘stal v†prost¯edÌ, utv·¯enÈm takov˝mi lidmi, jako byli Josef ZvÏ¯ina,
AntonÌn Mandl a†Oto M·dr, a†se znaËnou d·vkou naivity ñ jak nynÌ vidÌm ñ jsem
implicite p¯edpokl·dal, ûe katolick· cÌrkev v†Ëesk˝ch zemÌch se bude p¯etv·¯et k†tÈto
podobÏ. Pak jsem zjistil ñ a†st·lo mÏ to mnoho vnit¯nÌho utrpenÌ a†znaËnou frustraci ñ
ûe velk· Ë·st cÌrkve a†zejmÈna velk· Ë·st klÈru ûije v†odliönÈm duchovnÌm horizontu
neû ti lidÈ, kte¯Ì mi ukazovali cestu ke k¯esùanstvÌ. ée cÌrkev, nÏkdy i†ve sv˝ch Ëeln˝ch p¯edstavitelÌch, se p¯Ìliö zahledÏla do administrativnÏ-technick˝ch problÈm˘
pastorace v†uûöÌm slova smyslu. Kr·tkodech˝ pragmatismus a†prakticismus p¯evl·dl
nad uvaûov·nÌm o†jakÈkoliv koncepci a†vizi, dokonce bylo moûno vypozorovat nechuù k†uvaûovov·nÌ o†budoucnosti, takûe priority ñ pokud v˘bec lze o†nÏËem takovÈm mluvit ñ byly stanoveny chybnÏ. CÌrkev se ne dost z¯etelnÏ snaûila o pr·ci se
sympatizanty, kterÈ zde kolem roku 1989 mÏla, natoû o†to, aby dostateËnÏ srozumitelnÏ oslovila celek spoleËnosti.
DesetiletÌ neslo v†sobÏ atmosfÈru poloviny 80. let, kdy tady byla obrovsk· touha
a†oËek·v·nÌ urËit˝ch zmÏn, a†souËasnÏ velice dobr· intuice, ûe jakÈkoliv spoleËenskÈ
zmÏny nemohou z˘stat jenom na rovinÏ politickÈ, ekonomickÈ a†soci·lnÌ, ale ûe radik·lnÌ obnova spoleËnosti p¯edpokl·d· p¯edevöÌm zmÏnu mor·lnÌho klimatu a†hodnotovÈ orientace. Jenomûe jsme neËekali tak p¯ekotn˝ v˝voj, mysleli jsme, ûe to p˘jde
cestou jakÈsi st·le se rozöi¯ujÌcÌ Ñperestrojkyì ñ a†dynamika a†radik·lnost spoleËensk˝ch zmÏn n·s do urËitÈ mÌry zaskoËila. Tak, jako se ukazuje, ûe spoleËnost sama
jich nedorostla, ûe nenÌ dosud schopna naplnit ten n·hle otev¯en˝ prostor svobody,
ani cÌrkev na tom nenÌ v†z·sadÏ jinak.
JistÏ svou roli sehr·l i†fakt, ûe lidÈ, kte¯Ì st·li u†zrodu programu DesetiletÌ spojeni,
byli zahrnuti ¯adou velice z·vaûn˝ch a†n·roËn˝ch ˙kol˘. M˘j nejbliûöÌ spolupracovnÌk v†tÈ vÏci, profesor Petr Piùha, se z·hy stal ministrem, j· s·m zase sekret·¯em biskupskÈ konference a†spadly na mne jeötÏ dalöÌ povinnosti. TÈmÏ¯ vöichni knÏûÌ, kte¯Ì
byli Ëleny p˘vodnÌho, pololeg·lnÌho v˝boru DesetiletÌ duchovnÌ obnovy, se stali biskupy ñ Miloslav Vlk, Jan Graubner, Frantiöek Lobkowicz, Frantiöek Radkovsk˝
a†VojtÏch Cikrle, Aleö Opatrn˝ pak blÌzk˝m spolupracovnÌkem biskupskÈho sboru.
Tito lidÈ byli povÏ¯eni spoustou praktick˝ch ˙kol˘ p¯i obnovÏ ûivota diecÈzÌ a†cÌl
DesetiletÌ, p¯esahujÌcÌ urgentnÌ povinnosti kaûdÈho z†n·s, se n·m ponÏkud ztratil ze
z¯etele, a†najednou tu nebyl nikdo, kdo by mohl do tohoto dÌla vloûit celou svou energii a†celÈ svÈ srdce. A†to byla velik· chyba, protoûe takovÈ dÌlo musÌ b˝t ztÏlesÚov·no
nÏkolika lidmi, kte¯Ì v†nÏm vidÌ sv˘j ne-li jedin˝, tedy alespoÚ hlavnÌ ˙kol svÈho
ûivota.
DalöÌ chybu jsme udÏlali v†tom, ûe jsme tehdy po p¯evratu pod vlivem jednoho
z†n·s odmÌtli cestu z¯etelnÏjöÌ medializace tohoto programu a†zvolili Ñtichou
aneûskou cestuì: NechtÏli jsme, aby v†tÈ dobÏ, kdy vöichni vybubnov·vajÌ nÏjakÈ
programy, byl tento program vnÌm·n jako jeden z†mnoha program˘ na trûiöti idejÌ
a†politick˝ch i†jin˝ch nabÌdek. Dnes si myslÌm, ûe ta zdrûenlivost v˘Ëi medi·lnÌmu
svÏtu nebyla moudr·.
Ale i†celkov· atmosfÈra spoleËnosti byla poznamen·na hektiËnostÌ, vyvstalo tolik
r˘zn˝ch cÌl˘ a†l·kadel a†jen m·lo lidÌ mÏlo smysl pro nÏjakÈ dlouhodobÈ programy
duchovnÌho r·zu. To vöechno ñ a†moûn· jeötÏ jinÈ faktory ñ p¯ispÏlo k†tomu, ûe dÌlo
DesetiletÌ nem· z¯eteln˝ a†viditeln˝ dosah.
Za programem DesetiletÌ byla urËit· filosofie dÏjin ËeskÈho n·roda. ChtÏli jsme
zd˘raznit, ûe VojtÏch je pravdÏpodobnÏ prvnÌm ztÏlesnÏnÌm motivu, kter˝ prostupuje
celÈ ËeskÈ dÏjiny: motivu vol·nÌ k†niternosti a†opravdovosti, viz VojtÏchovo spojenÌ
s†obnovn˝m hnutÌm v†Cluny; i†dÌky VojtÏchovi se pozdÏji v†»ech·ch tak dob¯e ujÌmaly vöemoûnÈ reformnÌ myölenky ñ Ëesk· reformace a†dalöÌ proudy, kterÈ jdou aû
k†n·rodnÌmu obrozenÌ, a†v†sekul·rnÌ podobÏ aû k†MasarykovÏ v˝zvÏ k†Ñrevoluci hlav
a†srdcÌì. Tato v˝zva k†nepovrchnosti je jednÌm pÛlem ËeskÈ spirituality ñ a†druh˝ je
ten pÛl övejkovsk˝, ¯eknÏme horizont·lnÌ, pÛl br·nÌcÌ se jakÈkoliv patetiËnosti. Pr·vÏ
v†napÏtÌ mezi obojÌ polohou je specifiËnost ËeskÈho duchovnÌho klimatu.
Jenûe k†VojtÏchovi pat¯Ì i†tragika postav, kterÈ p¯er˘stajÌ Ëesk˝ horizont a†kterÈ
jsou sv˝m okolÌm nepochopeny a†odmÌt·ny. VojtÏch je p¯ece takÈ jeden z†prvnÌch,
kte¯Ì jsou sv˝m n·rodem odmÌtnuti a†nÏkdy pak umÌrajÌ v†cizinÏ. I†tÌm p¯edznamen·v· osud mnoha »ech˘, vzpomeÚme na KomenskÈho a†¯adu postav aû do ned·vnÈ
historie. Moûn· tedy, ûe je DesetiletÌ pr·vÏ svou ne˙spÏönostÌ a†ztroskot·nÌm typicky
vojtÏöskÈ.
A†teÔ z·leûÌ jen na n·s, co s†z†toho vezmeme. Jestli to bude jen nÏjak· zatrpklost
a†rezignace, nebo ñ s†urËit˝m odstupem ñ i†zamyölenÌ nad tÌm, v†jakÈ podobÏ je moûnÈ tu touhu a†nadÏji, kter· se v†polovinÏ 80. let ozvala, zdvihnout a†realizovat t¯eba
v†novÈm kontextu.
NavÌc, takovÈ vÏci, jako je program duchovnÌ obnovy, nelze verifikovat zmÏnami,
verifikovateln˝mi sociologick˝mi dotaznÌky a†statistick˝mi ukazateli. Osudy nÏkter˝ch lidÌ byly DesetiletÌm zasaûeny, vÌm o†¯adÏ farnostÌ, kterÈ poctivÏ proch·zely
programem DesetiletÌ a†kaûd˝ rok hledaly odpovÏÔi na v˝zvy jeho jednotliv˝ch postav a†tÈmat. Jedna takov· farnost, kter· se nadchla uû prvnÌ rok pro aneûskou ideu
vz·jemnÈ pomoci, t¯eba pravidelnÏ hostÌ dÏti z†»ernobylu a†podobn˝ch iniciativ je
jistÏ ¯ada, jenûe se o†nich nevÌ. Tyhlety drobnÈ oh˝nky nadÏje jsou moûn· d˘leûitÏjöÌ
neû nÏkterÈ vÏci, kterÈ jsou medi·lnÏ atraktivnÌ, a†j· vÏ¯Ìm, ûe to vöechno nebylo
nadarmo.
258
259
PŘÍLOHA
PETR PIŤHA / DESETILETÍ DUCHOVNÍ OBNOVY
NÁRODA PŘED MILENIEM MUČEDNICKÉ SMRTI
S V . V O J T Ě C H A ( 19 8 8 – 19 9 7 )
(KAJÍCÍ ZAMYŠLENÍ)
PŘÍLOHA
V†chaotickÈm sp·du vöelik˝ch ud·lostÌ p¯iblÌûil se z·vÏr DesetiletÌ duchovnÌ obnovy
n·roda spjat˝ s†oslavou milenia muËednickÈ smrti sv. VojtÏcha. Je vlastnÏ nemoûnÈ
vyslovit se k†tÏmto deseti lÈt˘m, neboù ölo o†dobu tak p¯ekotnou, ûe ji û·dn˝ p¯Ìm˝
˙ËastnÌk nem˘ûe celostnÏ uvidÏt. Snad s†odstupem, kter˝ pot¯ebuje historik, a†s†öirok˝m v˝zkumem, jak˝ m˘ûe nabÌdnout modernÌ sociolog, bude moûnÈ podat takov˝
obraz. I†ten bude ovöem posunut od origin·lu chodu dÏjin a†jednotliv˝ch ûivot˘. Bude nutnÏ zobecÚovat, bude studovanÈ dobÏ dod·vat interpretace zaloûenÈ na d˘sledcÌch, kterÈ se projevily pozdÏji, nebude mÌt onen ûiv˝, reaktivnÌ cit, kter˝m jsme naplnÏni my jako p¯ÌmÌ ˙ËastnÌci popisovan˝ch dÏj˘. V†danou chvÌli je navÌc jasnÈ, ûe
v˘bec nikdo nem· dostateËnÈ informace o†pr˘bÏhu DesetiletÌ a†bez v˝jimky kaûd˝,
kdo o†nÏm bude mluvit, bude nejen ovlivnÏn Ë·steËnostÌ sv˝ch informacÌ, ale takÈ
bude propadat do sv˝ch osobnÌch pocit˘. Ne nadarmo uûil jsem podtitul kajÌcÌ zamyölenÌ. Chci jÌm zcela jasnÏ d·t najevo i†subjektivitu pohledu i†vnit¯nÌ pocit pisatele.
V†tomto Ël·nku v˘bec nejde o†anal˝zu stavu p¯edchozÌho a†souËasnÈho, ale o†svÏdectvÌ a†vyzn·nÌ, dÏkov·nÌ a†obavy jednoho ËlovÏka, kter˝ mezi deseti miliony dalöÌch proöel dobou, kterÈ ¯Ìk·me DesetiletÌ duchovnÌ obnovy n·roda.
DvÏ skuteËnosti zdajÌ se mi dost jasnÈ, alespoÚ teoreticky. Prv· je, ûe p¯estoûe, jak
v˝öe uvedeno, nenÌ moûnÈ podat deskriptivnÏ a†analyticky obstojn˝ obraz, je moûnÈ
jako vûdy a†vöude uvidÏt jakÈsi z·sadnÌ rysy. Ty n·m mohou pomoci k†orientaci a†tÌm
i†k†nÏjakÈmu pevnÏjöÌmu n·zoru. Druhou je, ûe v†˙vaze o†duchovnÌm desetiletÌ nemÏli bychom propadnout podstatnÈmu rysu svÏtskÈho vidÏnÌ svÏta, totiû v˝kaznictvÌ
v˝kon˘, ale zajÌmat se o†znamenÌ Ëasu. TÌm ne¯Ìk·m, ûe velkÈ v˝kony, odv·ûnÈ Ëiny
a†r˘zn· dÌlËÌ vÌtÏzstvÌ m·me odstrËit v†nÏjakÈ pohrdavÏ nadnesenÈ a†bÏûnÈmu ûivotu
nad¯azenÈ abstraktnÌ duchovnosti. é·dn· takov· duchovnost neexistuje. DuchovnÌ je
v†lidsk˝ch ûivotech vûdy dimenzÌ konkrÈtnÌho a†tÏlesnÈho a†jedinÏ dÌky tomu m˘ûeme znamenÌ Ëasu v˘bec uvidÏt.
K†vytvo¯enÌ n·zoru a†k†pochopenÌ, proË je m˘j z·vÏreËn˝, v˝sledn˝ pocit z†DesetiletÌ pov˝tce kajÌcÌ, je t¯eba vyzvednout poË·teËnÌ ˙mysl tohoto jistÏ velkoryse pojatÈho poËinu. S†myölenkou DesetiletÌ p¯iöel Dr. Tom·ö HalÌk. (Nemohu vylouËit, ûe
jsem byl prv˝m, za k˝m s†nehotovou jeötÏ myölenkou zaöel.)
SpoleËensk˝ kontakt tvo¯ila vzr˘stajÌcÌ ˙nava a†depresivita, kter· se mÌsila s†rovnÏû vzr˘stajÌcÌm p¯esvÏdËenÌm, ûe musÌ dojÌt k†nÏjakÈmu zlomu. MÌra lûi, v†nÌû spoleËnost ûila, zaËala se projevovat v†oblasti hospod·¯skÈ p¯Ìliö z¯etelnÏ a†moc politick·
se kyvadlovitÏ st·le vÌce rozhoup·vala mezi dvÏma polohami. Na jednÈ stranÏ b·zliv˝m nabÌzela vÌce mal˝ch v˝hod, aby zast¯ela svÈ hospod·¯skÈ ne˙spÏchy. Na druhÈ
stranÏ vöak zvyöovala ostrost dohledu, neboù se necÌtila dost pevnou a†jistou. ObÏ
vych˝lenÌ byla pro st·tnÌ moc osudn·. ZvÏtöov·nÌ v˝hod vûdy vÌce ukazovalo na to,
jak jsou nepatrnÈ, a†zesilov·nÌ represe vedlo k†jasnÏjöÌmu vidÏnÌ, ûe jde o†tvrd˝ policejnÌ reûim. ZemÏ se probouzela. Z†dneönÌho pohledu je zajÌmavÈ, ûe panovalo dosti
rozöÌ¯enÈ, ne-li vöeobecnÈ, p¯esvÏdËenÌ, ûe situace je öpatn· hlavnÏ z†d˘vod˘ mor·lnÌch. Opravdu mnoho lidÌ bylo p¯esvÏdËeno, ûe nemravnost socialistickÈho systÈmu
se projevuje i†kolapsem hospod·¯sk˝m. Nemravnost byla ovöem p¯iËÌt·na na ˙Ëet
st·tu. Sv˝m zp˘sobem to bylo i†n·leûitÈ. Jednotlivci jistÏ byli a†z˘stanou zodpovÏdni
za svÈ Ëiny a†svÈ celoûivotnÌ p¯Ìstupy, nicmÈnÏ tehdejöÌ ûivot bÏûel jiû Ëty¯i desetiletÌ
pod siln˝m tlakem znemravÚujÌcÌch podmÌnek. OdvÌjel se v†k¯ivÈm r·mci, kter˝ nutnÏ pok¯ivoval vöe, vËetnÏ ûivota spravedliv˝ch. Tyto skuteËnosti p¯irozenÏ vedly k†tomu, ûe se spojovaly, proplÈtaly a†do jedinÈho proudu slÈvaly ot·zky hospod·¯skÈ,
politickÈ, ideologickÈ a†mravnÌ. Spojovaly se tak, ûe tvo¯ily jedin˝ celek a†vöeobecnÏ
doch·zelo k†obrovskÈmu zjednoduöenÌ, jeû jsme znali jako opozici mezi my, tj. bezbrannÌ obyvatelÈ zemÏ odsouzenÌ k†mlËenÌ, a†oni, tj. samozvanÌ vl·dci op¯enÌ o†moskevskou brannou okupaËnÌ moc, tupÌ byrokratÈ a†fÌzlovÈ, kte¯Ì niËÌ zem (aû i†ve smyslu ornice) a†n·rod (aû i†ve smyslu kulturnÌ tradice celku a†identity kaûdÈho Ëlena).
V˝znam cÌrkvÌ (podtrhuji plur·l) v†Ëele s†nejpoËetnÏjöÌ cÌrkvÌ katolickou tehdy
nar˘stal. P¯es obrovskÈ öikany a†p¯es brut·lnÌ ˙toky let pades·t˝ch st·le byla n·boûensk· shrom·ûdÏnÌ nedÏlnÌch bohosluûeb udrûena a†d· se ¯Ìci, ûe byla snad jedin˝m
bÏûnÏ uûit˝m zp˘sobem pr·va shromaûÔovacÌho. Ani to nebylo pro vÏ¯ÌcÌ bez n·sledk˘. Tvrd˝m postihem bylo vylouËenÌ jejich dÏtÌ z†moûnosti vyööÌho vzdÏl·nÌ
a†tÌm odsouzenÌ k†nemoûnosti vyuûÌt vrozen˝ch schopnostÌ. CÌrkev ovöem sk˝tala
jakousi moûnost ve¯ejnÈho vystoupenÌ, byù jen v†podobÏ mlËenlivÈ demonstrace nesouhlasu se st·tnÌ doktrÌnou. CÌrkev vöak byla ch·p·na i†jako ten, kdo m· v†ruk·ch
poklad onÈ mravnosti, jejÌû nedostatek byl spat¯ov·n jako p¯ÌËina vöeho zla.
K†sociopolitickÈmu r·mci tehdejöÌ doby pat¯Ì jeötÏ nar˘stajÌcÌ pocit n·rodnÌho
ohroûenÌ. Prolet·¯sk˝ internacionalismus a†peËliv· snaha ñ kromÏ muze·lnÏ udrûovanÈho folklÛru ñ vyhubit jakoukoli odliönost vyvol·vala pochopitelnÏ nacion·lnÏ
podbarvenou reakci obrany kulturnÌ identity. P¯i striktnÏ ateistickÈm postoji byly d·vn· tradice katolickÈ cÌrkve op¯en· o†svatov·clavsk˝ motiv pravÈho a†jedinÈho dÏdice
a†vlada¯e, tradice duchovnÌch hodnot Ëeskobratrsk˝ch drûÌcÌch Kralickou bibli a†prorock˝ KomenskÈho Köaft a†dokonce i†fakt, ûe Hus byl knÏz a†ûe jeho z·jem o†pravdu
byl potvrzen heroick˝m sebenasazenÌm, postaveny do jednÈ ¯ady, doölo k†velk˝m
zmÏn·m v†ch·p·nÌ katolickÈ cÌrkve. Komunistick˝ reûim se sice pokouöel postupovat podle klasickÈho hesla nepevn˝ch absolutnÌch vl·d divide et impera a†umÏl zneuûÌvat jednotlivosti, ale vposledku se dopracoval jedinÈho: velkÈho vz·jemnÈho porozumÏnÌ mezi cÌrkvemi. Poda¯ilo se ovöem, ûe ve vöech doölo k†bolestnÈ puklinÏ
mezi tÏmi, kdo byli zÌsk·ni pro kolaboraci s†reûimem, a†tÏmi, kdo odolali. ObÏ skupiny vöak byly p¯ivedeny k†vz·jemnÈ blÌzkosti, ne-li jednotÏ. P¯isluhovaËi byli p¯Ìmo
260
261
PŘÍLOHA
PŘÍLOHA
vedeni k†jakÈmusi socialistickÈmu ekumenismu, vÏrnÌ a†poctivÌ ke spoleËnÈ obranÏ.
Pro katolÌky ölo o†dobu dovröenÌ rehabilitace v†oËÌch ËeskÈho n·roda. OdiÛznÌ n·lepka protiËeskÈ orientace, kterou si katolick· cÌrkev vinou dostateËnÈho mnoûstvÌ hloupÏ prorakousky vystupujÌcÌch knÏûÌ vyslouûila a†kter· byla po celou dobu prvÈ republiky v·önivÏ lepena na vöechno katolickÈ, se v˝raznÏ set¯ela pevn˝mi postoji
katolick˝ch osobnostÌ za v·lky a†zmizela v†dobÏ, kdy kardin·lovÈ Beran a†pozdÏji
Tom·öek stanuli v†pozici zosobnÏnÌ odporu proti komunistickÈ zv˘li.
HalÌkova myölenka DesetiletÌ duchovnÌ obnovy n·roda odpovÌdala p¯esnÏ na dan˝ sociopolitick˝ i†duchovnÌ kontext doby. Proti ûivotu ze dne na den p¯in·öela skuteËnou perspektivu. TÌm se lidem otevÌral alespoÚ Ëasov˝ prostor a†ruöila se tak depresivnÌ stÌsnÏnost. Proti pocitu, ûe se ned· v˘bec nic dÏlat, stavÏla moûnost
dlouhodobÏ a†soustavnÏ na nÏËem smysl d·vajÌcÌm pracovat. UpozorÚovala na pot¯ebu upevnÏnÌ z·kladnÌch osobnÌch ctnostÌ, jeû p¯ev·ûnÏ byly ctnostmi sociogennÌmi.
Myölenka mÏla i†v˝znamn˝ rozmÏr n·rodnÌ, protoûe desetiletÌ nebylo postaveno na
nÏjakÈm abstrahovanÈm moralizov·nÌ, ale bylo op¯eno o†ËeskÈ a†moravskÈ svÏteckÈ
osobnosti. Ctnosti tak dost·valy svou tv·¯ a†lidskÈ jmÈno, zpravidla ËeskÈ jmÈno.
DuchovnÌ tradice byla demonstrov·na na doloûen˝ch p¯Ìkladech spr·vnÈho jedn·nÌ.
Myölenka vöak byla takÈ otev¯ena öirokÈ spoleËnosti, neboù jakkoli mÏly jednotlivÈ
roky svÈho svatÈho patrona, byly to p¯edevöÌm roky urËit˝ch v·ûn˝ch zamyölenÌ nad
tÈmaty, kter· byla pro celou spoleËnost tematicky klÌËov˝mi. NavÌc byly po¯adÏ osloveny nejr˘znÏjöÌ profesnÌ skupiny obyvatelstva ñ lÈka¯i a†zdravotnÌci, pr·vnÌci, uËitelÈ atd. Z·sadnÌ ovöem na myölence DesetiletÌ bylo dvojÌ: pokusit se postavit hr·z
postupujÌcÌ demoralizaci a†depresivitÏ a†pokusit se p¯ipravit pro budoucno generaci,
schopnou vytv·¯et kvalitnÌ spoleËenstvÌ aù uû lok·lnÌ Ëi celost·tnÌ.
Myölenka byla sice jasn· a†dob¯e promyölen·, jejÌ prosazen vöak nebylo nijak jednoduchÈ. Dr. HalÌk tehdy nejen dosti riskoval, ale hlavnÏ osvÏdËil na sv˘j vÏk obdivuhodnÈ umÏnÌ vyjednavaËskÈ. ZÌskal vskutku öirokou podporu. P¯esvÏdËil o†v˝znamu dlouhÈho programu st·rnoucÌho kardin·la, kter˝ vÏru nemohl poËÌtat s†tÌm, ûe se
doûije konce tak dlouhÈ akce. VysvÏtlil v˝znamn˝m a†vlivn˝m osobnostem cÌrkve
nutnost lok·lnÌho pojetÌ celÈ akce. To nebylo jednoduchÈ, neboù tito muûovÈ s†v˝jimkou papeûe upozorÚovali na pot¯ebu zd˘raznit christologick˝, obecn˝ moment a†vyzdviûenÌ lok·lnÌch svÏtc˘ povaûovali za nevhodnÈ. Poda¯ilo se mu p¯ekonat unavenou mal·tnost mnoha knÏûÌ, kte¯Ì zcela pr·vem ¯Ìkali, ûe toho i†bez DesetiletÌ majÌ
nad hlavu a†û·dnÈ akce je nezajÌmajÌ. P¯esvÏdËil ¯adu p¯edstavitel˘ nekatolick˝ch
cÌrkvÌ, ûe nejde o†katolickou akci a†poda¯ilo se mu obh·jit i†patrony rok˘. Rok vzdÏl·v·nÌ, tradice a†uËitel˘ byl poloûen do roku velkÈho KomenskÈho jubilea. Zp˘sobil,
ûe v†proudu tÈto velikÈ myölenky se spojilo ˙silÌ ve¯ejnÏ ËinnÈ a†skrytÏ pracujÌcÌ cÌrkve. Co se nepoda¯ilo a†ani nemohlo poda¯it, bylo to, aby se jasnÏ artikuloval z·pas
duchovnÌ a†boj politick˝, nadÏje a†oËek·v·nÌ. V†danÈ chvÌli byly tyto dimenze tÈmÏ¯
neoddÏlitelnÏ spjaty a†bohuûel skoro nikdo je nedovedl vidÏt oddÏlenÏ. HalÌk s·m
mÏl v†tÈto vÏci v†hlavÏ nadöen˝ zmatek. Byla to tato, ¯eknÏme vada kr·sy, kter· ukazovala, ûe HalÌk˘v ˙spÏch byl d·n i†p¯ÌhodnostÌ doby. Myölenka DesetiletÌ byla natolik nosnou, ûe se stala krystalizaËnÌm prvkem, kolem nÏhoû se seskupily sÌly i†osobnosti velmi rozliËn˝ch n·zor˘ a†sjednotily se ke spoleËnÈmu vystoupenÌ.
Aû dosud mluvil jsem o†DesetiletÌ jako lidsk˝ pamÏtnÌk urËitÈho profesnÌho vzdÏl·nÌ. NynÌ p¯id·m malou pozn·mku jako vÏ¯ÌcÌ knÏz. Jsem p¯esvÏdËen, ûe myölenka
DesetiletÌ se zalÌbila Bohu. Ten jÌ dal vskutku z·zraËnou ochranu. Jen On vÌ, jak se
stalo, ûe p¯es vöechny ökol·ckÈ naivity nebyli zcela neprofesion·lnÏ konspirujÌcÌ spolupracovnÌci bÏhem jedinÈ hodinovÈ akce zpozat˝k·ni profesnÏ zdatnou kontrarozvÏdkou. Jen On vÌ, jak se stalo, ûe v˝znam a†p·dnost pl·nu unikla st·tnÌmu dohledu nad cÌrkvemi. ZatÌmco z·padnÌ sociologovÈ a†politologovÈ povaûovali cel˝ pl·n
za geni·lnÌ ˙tok proti reûimu a†musili b˝t na kolenou proöeni, aby to nikdy nikomu
ne¯ekli, byli st·tnÌ tajemnÌci na ministerstvu kultury i†vnitra ranÏni slepotou a†odsouhlasili DesetiletÌ jako hloup˝ v˝raz babskÈ zboûnosti k†nÏjakÈmu zapomenutÈmu
svÏtci. BudoucÌ pisatel Ëesk˝ch cÌrkevnÌch dÏjin s†˙smÏvem upozornÌ na z·zraËnou
koincidenci toho, ûe v†roce 1989, kter˝ byl v†DesetiletÌ pod patronacÌ svÏtce, kter˝
mÏl cel˝ ûivot oplÈtaËky s†policiÌ, nebyl nikdo z†v˝znamnÏjöÌch aktÈr˘ krutÏ policiÌ
napaden. S†jeötÏ vÏtöÌm ˙smÏvem bude pak konstatovat, ûe poslednÌ velik· akce tajnÈ
policie dostala n·zev Norbert, kter˝ jako patron t¯etÌho roku DesetiletÌ, kter˝ zaËÌnal
adventem roku 1989, se postaral o†to, aby se nerozbÏhla, jako by B˘h chtÏl mÌt v†jeho
roce uû definitivnÏ pokoj pro svÈ vÏrnÈ.
B˘h byl i†jinde a†jinak ötÏdr˝, coû zvl·ötÏ v†poË·tku DesetiletÌ odpovÌdalo rostoucÌ snaze vÏ¯ÌcÌch, kter· strh·vala s†sebou nemalÈ mnoûstvÌ sympatizant˘.
V†tÏsnÈ ËasovÈ koincidenci, kterÈ jak duchovnÌ, tak sekul·rnÌ interpret musÌ p¯iznat hluböÌ kauz·lnÌ a†duchovnÌ smysl, stojÌ fakt, ûe rok potÈ, co probÏhne prv˝ rok
DesetiletÌ zasvÏcen˝ bl. Aneûce ËeskÈ, doch·zÌ k†jejÌ kanonizaci, a†to p·r dnÌ p¯ed
17. listopadem 1989. Oslava tÈto ud·losti konan· v†Praze pat¯ila k†dominantnÌm setk·nÌm listopadov˝ch dn˘ a†lze bez p¯Ìkras ¯Ìci, ûe v†onu chvÌli seskupil se kolem
novÏ prohl·öenÈ p¯emyslovskÈ svÏtice cel˝ n·rod s†˙ctou a†vdÏËnostÌ. TakÈ n·rodnÌ
sebevÏdomÌ a†hrdost na velkou postavu naöich n·rodnÌch dÏjin st·lo bez problÈm˘
nejen zde, ale i†v˘Ëi sympatizujÌcÌmu svÏtu.
NenÌ asi zapot¯ebÌ uv·dÏt velkÈ mnoûstvÌ dalöÌch skuteËnostÌ, kterÈ svÏdËÌ o†BoûÌ
ötÏdrosti, neboù jde kromÏ jmenov·nÌ prv˝ch biskup˘, jeû probÏhlo jeötÏ v†z·vÏru
doby totalitnÌho reûimu, o†nutnÈ d˘sledky z·sadnÌho daru svobody. Proto ovöem nevidÏl bych je jako menöÌ, Ëi mÈnÏ z·zraËnÈ. N·vötÏva papeûe, obnovenÌ ¯·d˘, ve¯ejnÈ
hl·s·nÌ slova BoûÌho v†mÈdiÌch, ˙Ëast nov˝ch p¯edstavitel˘ st·tu na cÌrkevnÌch slavnostech, n·vrat teologie na Univerzitu Karlovu a†bezpoËtu dalöÌch byly p¯ed listopadem leda snem, nedostiûn˝m snem.
262
263
PŘÍLOHA
* * *
PŘÍLOHA
Je nespornÈ, ûe v†r. 1989 novÏ vznikl˝ sociopolitick˝ kontext z·sadnÌm zp˘sobem
zmÏnil vöe, tedy i†dalöÌ pr˘bÏh DesetiletÌ. KromÏ ostr˘vk˘ veden˝ch myölenkou zcela nadchnut˝mi knÏûÌmi a†vlastnÏ jednotlivci, byù by to byli i†lidÈ takovÈho v˝znamu
a†postavenÌ jako biskup Karel OtËen·öek, kter˝ pro DesetiletÌ mnoho udÏlal jiû p¯i
jeho osnov·nÌ, zaËala se myölenka DesetiletÌ ztr·cet v†hektickÈ aktivitÏ a†bezb¯eh˝ch
aktu·lnÌch problÈmech, jeû s†sebou nesla nov· doba. NenÌ velk˝m p¯ekvapenÌm, ûe
akce pl·novan· jako meditativnÌ reflexe, prvÈ pevnÈ vystoupenÌ proti zlu v†urËitÈ formÏ zatÏûujÌcÌ celou zemi a†p¯Ìprava na budoucÌ moûnost byla zaskoËena tÌm, ûe se
moûnost n·hle sama otev¯ela. Byly tak û·d·ny plody od rostlinky sotva zasazenÈ.
Cel· zemÏ, cÌrkve nevyjÌmaje, se ze dne na den ocitla ve svobodÏ, kter· v†z·vÏreËnÈ
f·zi nebyla tvrdÏ vybojov·na. TÌm jistÏ nenÌ ¯eËeno, ûe v†dlouhÈm z·pasu nebylo
obÏtÌ. Ztr·ty na ûivotech mÏ¯en˝ch n·silnou smrtÌ dodnes volajÌ do nebe. Pro modernÌho ËlovÏka, kter˝ je un·öen rychlostÌ modernÌho v˝voje, jsou vöak lÈta pades·t·
odsunov·na do oblasti historie. Pro zkuöenostÌ podloûenÈ vÏdomÌ mnoh˝ch lidÌ nem·
naöe novÏ nabyt· svoboda tu velikou hodnotu, kterou svoboda m· tam, kde je zaplacena krvÌ padl˝ch hrdin˘, o†niû se pevnÏ opÌr· autorita hrdin˘, kte¯Ì p¯eûili boj. Sotva
asi bychom hledali spoleËenstvÌ, jeû by si tak m·lo v·ûilo svÈ svobody, jako je tomu
u†n·s pr·vÏ teÔ.
Nep¯ipravenost na svobodu a†moûnosti, kterÈ d·v·, byla vöeobecn·. Moûn·, ûe
ani dnes si jeötÏ plnÏ neuvÏdomujeme, ûe jsme proöli, resp. proch·zÌme revolucÌ. Nazvali jsme ji sametov·, ale dnes mohli bychom o†nÌ mluvit jako o†protrahovanÈ, ne-li
zastydlÈ, neboù proch·zÌme cel˝m ¯etÏzem p¯emÏn, kterÈ postupnÏ zasahujÌ do r˘zn˝ch Ë·stÌ ûivota spoleËnosti. MajÌ a†budou mÌt nejednou charakter krize a†nelze vylouËit, ûe vyvolajÌ i†jeötÏ dalöÌ celkovÈ revoluËnÌ zvlnÏnÌ. Tak nap¯. Ëek· z·sadnÌ p¯ebudov·nÌ cel˝ sektor zdravotnictvÌ, byrokracie, drah a†velkÈ zmÏny ËekajÌ vysokÈ
ökoly, oblasti soci·lnÌch sluûeb a†mnoho jin˝ch. Je vskutku p¯irozenÈ, ûe v†revoluËnÌm kvasu a†zmatku musÌ zaniknout snaha o†soustavnou duchovnÌ pr·ci jedinc˘ na
sobÏ. »as zd· se b˝t jednoznaËnÏ urËen jako Ëas ke kon·nÌ, k†akci, nikoli jako Ëas
k†meditaci a†p¯Ìprav·m. Je nasnadÏ, ûe mnohÈ kon·nÌ je nejen nep¯ipravenÈ, ale dokonce zbrklÈ, reaktivnÌ a†Ëasto pak urputnÏ obhajovanÈ, neboù v†poziËnÌch z·pasech
nenÌ mÌsto na klidnÈ p¯izn·nÌ chyb.
Kdyby se dnes nÏkdo podÌval na naöi spoleËnost z†hledisek, jeû jsou relevantnÌ pro
DesetiletÌ, musil by p¯iznat, ûe stav je spÌöe horöÌ neû lepöÌ. Smutn˝ je konec duchovnÌ obnovy, kter· vedla k†pohoröenÌ. Co je nutno si p¯iznat.
P¯edevöÌm to, ûe cÌrkve a†jmenovitÏ katolick· cÌrkev ztratila v·ûnost, kterou
v†p¯edchozÌm obdobÌ za takov˝ch obÏtÌ zÌskala. D·le pak to, ûe spolupr·ce mezi cÌrkvemi a†bratrstvÌ tÌsnÏ bylo vyst¯Ìd·no p¯eËasto malichern˝mi spory a†snahou odliöit
se od druh˝ch. Je to p¯irozenÈ po dobÏ uniformity, kterou nese totalitnÌ reûim, je to
vöak p¯esto neblahÈ. D·le pak se uk·zalo, ûe nejen odstoupili sympatizanti a†dali
najevo, ûe jejich z·jem nebyl o†duchovnÌ z·pas, ale o†vlastnÌ seberealizaci, kter· se
v†r·mci DesetiletÌ trochu otvÌrala, ale ûe cÌrkve, opÏt v†Ëele s†katolÌky, nedovedou
sehr·t v˘dËÌ duchovnÌ roli, kter· od nich byla oËek·v·na. Nedovedou promluvit srozumitelnÏ k†öirokÈmu publiku, udÏöenÏ se uzavÌrajÌ a†trucovitÏ vyûadujÌ v·ûnost
op¯enou o†minulost. NavÌc neobratnÏ vstupujÌ do sfÈr svÏtskÈho ûitÌ a†opakujÌ tÈmÏ¯
vöechny chyby, kter˝mi ûije spoleËnost. NamÌsto aby se po vzoru svÈho P·na zvl·ötÏ
p¯edstavitelÈ, ale i†vöichni ËlenovÈ cÌrkve podobali ostatnÌm lidem ve vöem kromÏ
h¯Ìchu, podobajÌ se jim ve vöem kromÏ öatu a†¯eËÌ. SpoleËnost a†zemÏ z˘stala po mÈm
soudu bez mor·lnÌ autority.
Kdybychom krok za krokem proch·zeli tÈmaty let DesetiletÌ, na kaûdÈm kroku
bychom s†hr˘zou zjistili, jak se öpatn˝ stav spoleËnosti prohloubil a†m·lo by n·s utÏöily n·znaky zlepöenÌ nebo zmÏna v†tvaru nepravostÌ. LeË projdÏme touto cestou.
Sluûba ûivotu ñ tÈma pro zdravotnÌky je nad·le problÈmem. Postoj k†pacient˘m, umÌrajÌcÌm, nezrozen˝m je alarmujÌcÌ a†p¯itom skryt za neplodn˝mi ¯eËmi o†bodovacÌch
systÈmech pojiöùoven. ProblÈm vÌry v†modernÌm svÏtÏ vykvetl do v·ûnÈho problÈmu
v†komunikaci mezi vÏ¯ÌcÌmi a†nevÏ¯ÌcÌmi a†mezi cÌrkvemi a†sekul·rnÌ spoleËnostÌ.
PosvÏcov·nÌ ûivota je opomÌjeno, neboù veöker· energie je d·v·na do ûivota, kter˝ je
v†duchu novÈ civilizace ch·p·n jednorozmÏrnÏ jak z·mÏrn· Ëinnost vedoucÌ velk˝m
v˝konem k†rychl˝m ˙spÏch˘m a†okamûitÈmu osobnÌmu prospÏchu. Rodinn˝ ûivot je
v†tÈmû duchu rozlamov·n. Nezn·m dobu, kter· by tak m·lo dbala o†dÏti, jeû majÌ b˝t
pokladem a†radostÌ rodiË˘, jako je naöe. V˝chova je opomÌjena a†tradice jsou ve stejnÈm nebezpeËÌ jako v†lÈtech pades·t˝ch. DÏdek Mr·z, kterÈmu jsme p¯irazili s†velk˝m ˙silÌm dve¯e na v˝chodÏ, leze n·m do Ëesk˝ch V·noc v†podobÏ stejnÏ nevkusnÈho b¯ichatÈho Santa Clause dve¯mi z·padnÌmi a†nikoho to nevzruöuje. ProblÈm
spravedlnosti se p¯esmykl z†nez·konnosti do pr·vnÌho purismu, kter˝ chr·nÌ zloËince
a†znev˝hodÚuje poctivÈho. O†kvalitu pr·ce st·le z·pasÌme a†o†zodpovÏdnosti spoleËenskÈ svÏdËÌ ned·vnÈ sen·tnÌ volby motivovanÈ chtivostÌ v†prvÈm, z·vistÌ v†druhÈm
kole a†zaho¯kl˝m nez·jmem v†obou. N·por civilizace v˝konu spojen˝ s†v˝öe jmenovanou nezodpovÏdnostÌ ve vöem p˘sobÌ v·ûn˝ zmatek v†pohledu ËlovÏka na vlastnÌ
tÏlo, tÏlesnost a†zejmÈna na sexualitu. Do zemÏ volnÏ vstoupila vlna pornografie a†sexu·lnÌ libovolnosti, kterÈ zajistÈ nejsou nov˝mi, ale s†nimiû se n·hle setk·v·me v†neËekan˝ch podob·ch a†s†takovou ËetnostÌ, ûe si nevÌme rady. ZatÌmco marnÏ hled·me
formy evangelizace, protoûe si nechceme plnÏ p¯iznat, ûe v†naöem teritoriu jde o†apologeticky zatÌûenou reevangelizaci, strh·vajÌ Ëasto iracion·lnÌ a†nejednou malevolentnÌ modernÌ pseudon·boûensk· hnutÌ a†zmaten· uËenÌ sekt nemalÈ skupiny ml·deûe i†dospÏl˝ch.
S†takov˝m obrazem tedy stojÌme v†jiû postupujÌcÌm poslednÌm roce DesetiletÌ,
jehoû myölenkov˝ motiv nazvan˝ ÑKristus ñ P·n dÏjin a†otec budoucÌho vÏkuì dost·v· nutnÏ oproti p˘vodnÌmu z·mÏru zcela novou interpretaci. Jestliûe autor˘m myö-
264
265
PŘÍLOHA
lenky DesetiletÌ jevil se tento z·mÏr jako vystoupenÌ do svÏtla Kristovy Pravdy a†z·vÏreËn˝ rok DesetiletÌ jako pr·h do novÈho vÏku, kter˝ p¯ekroËÌ lidÈ tak vnit¯nÏ p¯ipravenÌ, ûe budou tohoto novÈho vÏku hodni, pak naöe dneönÌ situace vskutku je jin·.
PoslednÌ rok DesetiletÌ spÌöe jako by ˙zkostnÏ volal po zachycenÌ mizejÌcÌho svÏtla
a†vyz˝val k†vzepÏtÌ nadÏje v†toho, kdo jako P·n nad dnem i†nocÌ, ûivotem i†smrtÌ
bude ve svÈm kr·lovstvÌ neovlivnitelnÈm pozemsk˝mi zmatky a†lidsk˝mi p¯ehmaty
tr˘nit vÏËnÏ. V†tomto novÈm vyznÏnÌ p˘sobÌ z·vÏreËn˝ rok DesetiletÌ jistÏ mohutnÏ
a†pravdivÏji, neû kdo oËek·val. Je poctivÈ si tu p¯iznat, ûe nadöenÌ inspir·to¯i lÈËÌ si
zde sv˘j zvl·ötnÌ tvar pohledu ËlovÏka totalitnÌ doby. P¯ijmeme-li DesetiletÌ jako pl·novanou snahu, lidsky dob¯e mÌnÏnou a†kvalitnÏ promyölenou, stojÌme v†pÏknÈm
fiasku. Je to zajistÈ podobnÈ zhroucenÌ pl·nov·nÌ, jakÈ jsme vidÏli na pl·nov·nÌ, kterÈ vedlo socialistickou spoleËnost ke svÏtl˝m zÌt¯k˘m ˙plnÈho selh·nÌ. Nem˘ûeme se
jednoduöe vymknout z†tohoto debaklu svÈho velkÈho v˝hledu, ale malÈho z·jmu,
nedostatku soustavnosti, dÏtinskÈ touhy po bl˝skav˝ch tretk·ch atd. To vöe si musÌme naplno p¯iznat. MusÌme si p¯iznat i†tak konkrÈtnÌ nep¯Ìjemnosti, ûe v†des·tÈm
roce DesetiletÌ k†mileniu sv. VojtÏcha nem·me pro svÏtce d˘stojn˝ hrob.
Po takovÈm vskutku kajÌcÌm p¯izn·nÌ m˘ûeme snad dostat v†hluböÌm pochopenÌ
tÈto dek·dy posilujÌcÌ a†povzbuzujÌcÌ, novou nadÏji zakl·dajÌcÌ, odpovÏÔ. Tou odpovÏdÌ je Kristovo vyzv·nÌ: UËte se ode mne, neboù jsem tich˝ a†pokorn˝ v†srdci. To je
totiû ona BoûÌ sÌla, kter· n·s m˘ûe chr·nit a†zachr·nit ve svÏtÏ, kter˝ n·s obklopuje.
Je to pr·vÏ tak jako vûdy jindy svÏt hluku, ˙spÏch˘, chvilkov˝ch uspokojenÌ, v˝kon˘,
z·pas˘ o†vyniknutÌ.
I†p¯i kajÌcÌ kritiËnosti (zd˘razÚuji, ûe ji v·ûnÏ vztahuji na sebe, neboù jsem v†pr˘bÏhu DesetiletÌ rovnÏû odboËil z†p¯edpokl·dan˝ch a†p¯edsevzat˝ch cest) v˘Ëi naöemu stavu v†z·vÏru DesetiletÌ tak, jak jsem ho temnÏ naËrtl, nebylo by spravedlivÈ
znovu nep¯ipomenout, ûe v†nÏm, a†to i†s†lidsk˝m p¯ispÏnÌm a†snahou, bylo dosaûeno
mnohÈho. Byù se n·m politicky svobodn˝ ûivot jevÌ neskonale sloûitÏjöÌ, tÏûöÌ a†pracnÏjöÌ, je to p¯ec svobodn˝ ûivot, kter˝ n·m d·v· velikÈ moûnosti a†samoz¯ejmÏ i†velkou d˘vÏru, ûe je nepromarnÌme. Jedno je dnes nav˝sost jasnÈ. Jsme-li spout·ni, pak
nikoli proto, ûe n·s nÏkdo brut·lnÌ mocÌ spoutal, ale proto, ûe se tak snadno d·me
kdeËÌm tak snadno upoutat.
PŘÍLOHA
Upozornil jsem jiû na zaË·tku, jak tÏûkÈ, ba nemoûnÈ je podat vyËerp·vajÌcÌ obraz
a†hodnocenÌ tak dlouhÈho a†p¯itom ned·vnÈho ˙seku sp·dn˝ch dÏjin. CelÈ t˝my, kdyby se nÏjakÈ danou problematikou zab˝valy, mÏly by dlouh˝ program, neû by se dopracovaly pevn˝ch z·vÏr˘. ShrnutÌ, kter˝m uzavÌr·m, je pohled jednoho ËlovÏka,
a†m· proto, opakuji, nev˝hodu subjektivnosti, ale v˝hodu ucelenosti n·zoru. Nemohu nabÌdnout vÌce.
DesetiletÌ duchovnÌ obnovy n·roda, nazÌr·no ve velkÈm pl·nu z·pasu mezi dobrem a†zlem, bylo na svÈm poË·tku tak silnÈ, ûe vedlo k†mohutnÈ mobilizaci svÏdomÌ
a†k†vÏdomÈ v˘li nepodlehnout zlu reprezentovanÈmu form·lnÏ totalitnÌ mocÌ. DesetiletÌ, jak se zd·, p¯iölo pozdÏ, protoûe pr·ci, kterou si p¯edsevzalo, nebylo moûno
ukonËit. SkuteËn· p¯Ìprava na p¯Ìchod novÈ v˝vojovÈ f·ze byla v†samÈm zaË·tku,
kdyû se tato n·hle otev¯ela. To vedlo nutnÏ k†dvÏma d˘sledk˘m. DesetiletÌ, jako p¯Ìprava, ztratilo smysl, a†pokud tato akce pokraËovala, nemÏla ani smÏr ani n·boj. VyöumÏla tÈmÏ¯ k†vymizenÌ. SpoleËnost a†v†jejÌm r·mci cÌrkev vstoupily do novÈ f·ze
nep¯ipraveny a†dopouötÏjÌ se spousty chyb. Ty pak d·le zap¯ÌËiÚujÌ velikou dezorientaci a†deziluzi.
Pohled na naöi spoleËnost v†z·vÏru DesetiletÌ (bylo by lÈpe ¯Ìci v†dobÏ z·vÏru DesetiletÌ) je velmi neutÏöen˝, protoûe cel· spoleËnost se postupnÏ dobÌr· k†plnÈ hloubce p¯edchozÌho poökozenÌ, kterÈ se projevuje dvojÌm zp˘sobem. Na jednÈ stranÏ se
dobÌr·me k†plnÈmu pochopenÌ a†k†d˘sledk˘m n·rodohospod·¯skÈho debaklu p¯edchozÌho systÈmu, kter˝ p¯es vöechno co pozitivnÌho docÌlil, n·s vr·til do konce druhÈ
v·lky s†tÌm rozdÌlem, ûe jsme neprohr·li öestiletou v·lku, ale Ëty¯icetilet˝ mÌr, a†fakt,
ûe p¯ebÌr·me zemi znavenou, vyËerpanou a†zplundrovanou se na rozdÌl od v·leËn˝ch
trosek skr˝val za povrchovou lûÌ umÏlÈho ûivotnÌho standardu. Na druhÈ stranÏ, coû
je daleko v˝znamnÏjöÌ, se projevuje tÌm, ûe vöechna mor·lnÌ poökozenÌ, vöechny nectnosti, po desetiletÌ v†lidech pÏstovanÈ, dost·vajÌ n·hle spolu s†demokratickou svobodou naprostou volnost projevu. Pro mnohÈ se to jevÌ jako novÈ nemoci, jeû jsou
zap¯ÌËinÏny liber·lnÌ trûnÌ ekonomikou. Pravdou vöak je, ûe naöe situace, stav a†tv·¯
naöÌ demokracie a†trûnÌ ekonomiky jsou mocnÏ ovlivÚov·ny öpatn˝mi vlastnostmi
lidÌ, kterÈ byly zaloûeny a†vypÏstov·ny v†p¯edchozÌm reûimu.
Za tragickÈ a†osudovÏ nebezpeËnÈ povaûuji to, ûe nedokonËenÈ dÌlo DesetiletÌ vede k†tomu, ûe nem·me dobrou reflexi svÈ souËasnÈ situace. Nem·me ji nejenom proto, ûe se jÌ dnes nikdo v·ûnÏ nezab˝v·, ale p¯edevöÌm proto, ûe do novÈ doby vpad·me bez pot¯ebnÈ ˙rovnÏ reflexe v†danÈm okamûiku, to jest v†dobÏ listopadu 1989. To
p¯iv·dÌ n·s k†z·sadnÌmu nepochopenÌ podstatn˝ch rys˘ modernÌ doby v˘bec. Pot·cÌme se, zcela dezorientov·ni mezi v˝tkami dobÏ p¯edlistopadovÈ a†v˝hradami k†dobÏ
polistopadovÈ, kritizujeme jednou socialismus, jednou kapitalismus a†souËasnÏ jsme
ochotni obÏma p¯itakat. Co chybÌ, je duchovnÌ vhled a†nadhled, kter˝ by n·m uk·zal,
ûe v˝voj americko-evropskÈ civilizace v†z·vÏru dvac·tÈho stoletÌ m· z·sadnÌ rysy,
jeû jsou stejnÈ v†obou oblastech, na nÏû byla tato civilizace tÈmÏ¯ p˘lstoletÌ rozdÏlena
éeleznou oponou. Je dobrÈ si uvÏdomit nebezpeËÌ, kter˝m jsme vystaveni v†obdobÌ
st¯Ìdy civilizaËnÌch f·zÌ, uvÏdomit si, ûe svobodn˝ ËlovÏk a†plnost jeho lidstvÌ jsou
pod nesmÌrn˝m tlakem öablon jedn·nÌ, kterÈ n·m vnucoval totalitnÌ reûim dvac·tÈho
stoletÌ a†do kter˝ch z·padnÌho ËlovÏka vl·kal demokratick˝ reûim tÈhoû stoletÌ. PodstatnÈ je umÏt pojmenovat, v†Ëem jsou tyto öablony ËlovÏku nebezpeËnÈ a†proË sahajÌ
na naöe skuteËnÈ dobro, p¯estoûe n·m nabÌzejÌ tolikerÈ malÈ i†velkÈ ötÏstÌ. Nic z†toho
266
267
Z ¡V Ã R
PŘÍLOHA
nedovedeme, protoûe hlavnÌ pr·ci DesetiletÌ jsme dluûni, kaûd˝ s·m sobÏ, druh˝m,
spoleËnosti, a†pokud jsme vÏ¯ÌcÌ, pak i†vÏdomÏ Bohu.
Nem·m r·d, kdyû se hovo¯Ì o†BoûÌch trestech. B˘h je Bohem milosrdenstvÌ. To,
co p¯ijde na naöi spoleËnost a†na naöi cÌrkev, nebude BoûÌ trest, budou to d˘sledky
toho, ûe jsme promarnili velkou moûnost. Budeme sklÌzet ho¯kÈ plody sv˝ch dluh˘
a†nepocÌtÌme ani ˙levy, ani klidu, ani radosti, dokud nesplnÌme to, co jsme spr·vnÏ
p¯ed deseti roky poznali jako pot¯ebnÈ: uvidÏt samy sebe a†svÈ okolÌ v†pravdÏ a†s†BoûÌ pomocÌ usilovat o†obnovu zemÏ. Pokud nepostoupÌme v†hlavnÌm ˙kolu DesetiletÌ,
budeme se zmÌtat v†povrchov˝ch z·pasech a†rvaËk·ch proti jednotliv˝m dÌlËÌm projev˘m zla a†jednotliv˝m lidem, kterÈ budeme dÈmonizovat, a†mezitÌm n·s strhne
proud a†zhltne vÌr, s†nÌmû se m·me opravdu utkat. Jeho sÌla nenÌ vnÏ, ale uvnit¯ n·s.
Tato sÌla se jmenuje p˝cha, kter· n·s v†totalitÏ zastraöovala a†kter· n·s dnes l·k·.
St·le vöak jde o†to, abychom umÏli odmÌtnout pozemskÈ v˝hody mÏ¯enÈ ˙spÏönostÌ,
kdyû cenou je ztr·ta cti a†lidskÈ d˘stojnosti zaloûenÈ ve sluûbÏ Kr·li kr·l˘, kter˝ se
ztotoûnil s†naöimi nejmenöÌmi bliûnÌmi. NezapomÌnejme, ûe do jeho n·hle rozpoznanÈ tv·¯e budeme s†radostÌ Ëi s†dÏsem hledÏt celou vÏËnost. Hledejme tu tv·¯, dokud ji
lze nalÈzt. DevÏt z†deseti let DesetiletÌ jsme ztratili.
(p¯etiötÏno s†laskav˝m svolenÌm autora i†otc˘ dominik·n˘ z†Ëasopisu Salve 1/1997)
MILOSLAV KARDINÁL VLK
Kdyû DesetiletÌ duchovnÌ obnovy n·roda zaËÌnalo na samÈm sklonku komunistickÈ
Èry, p¯ece jen nikdo z†n·s netuöil blÌzk˝ zvrat a†n·sledujÌcÌ v˝voj situace. Cel˝ pl·n
DesetiletÌ bral v†˙vahu mÏnÌcÌ se situaci a†novÈ moûnosti, ale nepoËÌtal s†tak zmÏnÏnou perspektivou. Vych·zel ze situace cÌrkve v†Ñre·lnÈmì socialismu. MÏl b˝t jednotÌcÌ iniciativou pro vöechny aktivnÌ k¯esùanskÈ sÌly ñ jak uk·zal ostatnÏ i†rok 1988
a†89. I†mnozÌ lidÈ, kte¯Ì se p¯Ìmo nepovaûovali za Ëleny nÏjakÈ cÌrkve, se p¯ipojovali
k†tÈto ÑplatformÏì, protoûe chtÏli udÏlat nÏco d˘leûitÈho pro obnovu a†budoucnost
n·roda Ëi spoleËnosti v†perspektivÏ p¯ich·zejÌcÌch, ale dosud ne zcela jasnÏ tuöen˝ch
zmÏn. Byla to tedy nesmÌrnÏ pot¯ebn· iniciativa, kter· vych·zela z†hodnotovÈ pr·zdnoty konce socialismu, ze spr·vnÈho odhadu, ûe budoucÌ Ëeskou spoleËnost bude
nutno budovat na duchovnÌch z·kladech.
NovÈ skuteËnosti po listopadu 1989, kterÈ n·s p¯es vöechny p¯Ìpravy zaskoËily,
bohuûel ponÏkud rozpt˝lily sÌly, kterÈ byly tehdy soust¯edÏnÈ kolem DesetiletÌ. Otev¯elo se tolik nov˝ch, netuöen˝ch moûnostÌ, p¯ibylo takÈ tolik nov˝ch ˙kol˘. P¯Ìliö
mnoho nov˝ch sil nep¯ibylo, ale ty st·vajÌcÌ se zaËaly v†p¯emÌ¯e moûnostÌ i†˙kol˘
t¯Ìötit. TakÈ vize, ûe by DesetiletÌ mohlo b˝t cestou p¯Ìpravy novÈ budoucnosti, se
uk·zala z·hy jako problematick·, protoûe se Ëesk· spoleËnost p¯Ìliö jednostrannÏ vrh-
268
PŘÍLOHA
la na ekonomickou a†politickou transformaci, aniû by soubÏûnÏ nebo dokonce nap¯ed
budovala pr·vÏ onen duchovnÌ Ëi hodnotov˝ z·klad. CÌrkev zase byla strh·v·na k†budov·nÌ nov˝ch pot¯ebn˝ch struktur a†novÈ formace, zvl·ötÏ laik˘, pro novÈ ˙koly
(pro katechezi a†pod.), takûe soust¯edÏnÌ na z·kladnÌ, spÌöe obecnÏjöÌ a†dlouhodobÈ
z·mÏry DesetiletÌ ponÏkud zesl·blo. P¯esto vöak v†jednotliv˝ch okruzÌch Obnovy,
dan˝ch programem,†p¯ipravovala komise DesetiletÌ mnoho akcÌ na poli vzdÏl·v·nÌ,
formace Ëi modlitby. A†tak tento program podporoval a†nesl mnoho nov˝ch aktivit,
pro kterÈ se otev¯el prostor zmÏnÏnou situacÌ. V†podstatÏ je plodem a†vrcholem DesetiletÌ cel· bohat· n·plÚ milÈniovÈho svatovojtÏöskÈho roku, kter· p¯erostla naöe
hranice a†stala se z·leûitosÌ st¯edoevropskou. VÏ¯Ìm, ûe se sv. VojtÏch, k†nÏmuû celÈ
DesetiletÌ duchovnÌ obnovy n·roda smÏ¯uje, hluboko vtiskne do nitra i†do ûivota vÏ¯ÌcÌch lidÌ u†n·s, a†jak se zd· i†tÏch, kte¯Ì s†n·mi vÌru nesdÌlejÌ, ale ch·pou, ûe sv.
VojtÏch je velk˝ »ech a†jeho odkaz m· smysl i†pro naöi dneönÌ spoleËnost.
OTO MÁDR
Byla to dobr· myölenka zapojit duchovnÌ kvality do z·pasu o†svobodu rozöi¯ov·nÌ
ve¯ejn˝ch aktivit v†r·mci cÌrkve. Do toho dob¯e zapadala AneûËina kanonizace. PonÏkud se mi nezd·lo vhodnÈ mluvit o†duchovnÌ obnovÏ Ñn·rodaì. V†»ech·ch se
nesn·öÌ cÌrkev v†pozici vychovatelky. Polsk· desetilet· p¯Ìprava na jejich milÈnium
byla zamÏ¯ena dovnit¯ cÌrkve a†v†tom smyslu jsem uvÌtal DesetiletÌ i†u†n·s. Jenûe se
uk·zalo, ûe ñ
1) nebyl k†dispozici p¯Ìsluön˝ apar·t
2) n·roËnÏjöÌ hromadnÈ akce Ëeskou duöi nep¯itahujÌ
Dnes je Ëas zhodnotit klady, kterÈ jistÏ byly, i†nedostatky ñ jako pouËenÌ nap¯Ìklad
pro nadch·zejÌcÌ plen·rnÌ snÏm.
ALEŠ OPATRNÝ
DesetiletÌ jsem vidÏl jako prostor, ve kterÈm by se mohla alespoÚ z†Ë·sti artikulovat
tehdy ûiv· oËek·v·nÌ, nadÏje, aktivita. Coû se takÈ z†velkÈ Ë·sti v†prvnÌch letech stalo.
Byl jsem ale ponÏkud skeptick˝ k†tomu, ûe by tato akce mohla p¯ivodit obnovu celÈ
cÌrkve a†celÈho n·roda u†n·s. P¯inejmenöÌm jsem k†tomu nevidÏl ani dost sil, ani p¯ÌsluönÈ Ñn·strojeì k†uskuteËnÏnÌ.
I†kdyû se DesetiletÌ nestalo tÌm, ËÌm bylo mÌnÏno, projektov·no a†propagov·no,
nepovaûuji ho ani za zbyteËnÈ, ani za ne˙spÏönÈ. SpÌö odpovÌdajÌcÌ naöim moûnostem
a†schopnostem ñ ne naöim p¯·nÌm a†p¯edstav·m. Jeho nejvÏtöÌ v˝znam vidÌm v†prv269
ANKETA
K DESETILETÍ DUCHOVNÍ OBNOVY
nÌch dvou letech ñ tam bylo nezastupitelnÈ. Od roku 1989 se sice ponejvÌce vytratilo
z†ofici·lnÌch projev˘ cÌrkevnÌch öpiËek, ale v†mnoha Ë·stech republiky se nevytratilo
z†povÏdomÌ lidÌ, zvl·ötÏ na MoravÏ. I†kdyû vÏtöinou p¯ev·ûila pozornost ke svÏtc˘m
ñ patron˘m jednotliv˝ch rok˘ nad pozornostÌ ke stÏûejnÌm tÈmat˘m roku, pro ¯adu
lidÌ pravÈ setk·nÌ se svÏtci bylo cestou do nitra cÌrkve. Takov· svÏdectvÌ jsem vyslechl. Bylo by b˝valo kr·snÈ, kdyby se DesetiletÌ bylo stalo vöecÌrkevnÌm hnutÌm, kter˝m by ûili vöichni ñ od jednotlivc˘ p¯es farnosti aû po biskupskou konferenci ñ a†to
jeötÏ s†p¯esahem do celÈ spoleËnosti. Muselo by to asi b˝t v†jinÈ zemi a†v†jinÈ dobÏ.
Takûe Bohu dÌky za to, co bylo re·lnÏ u†n·s.
VÁCLAV MALÝ
JakÈ v˝sledky p¯ineslo desetiletÌ?
I†kdyû konkrÈtnÌ viditelnÈ stopy v†ûivotÏ cÌrkve a†spoleËnosti nezanechalo, z˘st·v· nad·le vynikajÌcÌm inspiraËnÌm zdrojem a†podnÏtem pro budoucnost. Dok·ûemeli se oprostit od dan˝ch Ëasov˝ch, duchovnÌch a†spoleËensk˝ch okolnostÌ, za nichû
vznikalo a†rozbÌhalo se, m˘ûeme z†jeho rozvrhu a†n·plnÏ Ëerpat i†pro budoucnost, aù
uû se jeho n·pady, myölenky a†v˝zvy objevÌ za jin˝ch podmÌnek anebo budoucÌ generace pocÌtÌ pot¯ebu ho s†obmÏnami zopakovat. I†kdyû z†d˘vod˘, kterÈ byly mnohokr·t pops·ny a†¯eËeny, se DesetiletÌ nerozvinulo napl·novan˝m smÏrem, nez˘st·v·
jeho existence v†novodob˝ch dÏjin·ch cÌrkve nÏËÌm, za co by se mÏla rdÌt, ale naopak
up¯Ìmn˝m pokusem, kter˝ z˘st·v· st·le aktu·lnÌm.
ANKETA
JAN JANDOUREK
JZ.: Takto to skuteËnÏ zaËÌnalo, kdyû s†tÌm p¯iöel Petr Piùha, Tom·ö HalÌk a†dalöÌ lidÈ, kte¯Ì tenkr·t st·li,
vÏtöinou ve skrytu za kardin·lem Tom·ökem. Pak se mi ovöem zd·lo, ûe to ËÌm d·l tÌm vÌc skomÌr·.
ZS.: J· m·m pocit, ûe se to od zaË·tku vlastnÏ obr·tilo dovnit¯, do cÌrkve. A†to ûe
nebyl ˙Ëel vÏci. To mÏla b˝t skuteËnÏ duchovnÌ obnova cÌrkve ñ myslÌm tÌm ¯ÌmskokatolickÈ, kter· to vymyslela, ale i†k¯esùan˘ vöech a†takÈ celÈ spoleËnosti. MyslÌm si,
ûe taktick· chyba byla v†tom, ûe se ty jednotlivÈ roky a†okruhy problÈm˘ propojily
s†jednotliv˝mi svÏtci. Tedy ñ nic proti svÏtc˘m, ale tÌm to dostalo punc vnitrokatolickÈ z·leûitosti, protoûe mezi svÏtci je ¯ada p¯Ìkladn˝ch osobnostÌ, kterÈ mohou oslovit i†ostatnÌ lidi, ale jsou tam i†nÏkte¯Ì, kte¯Ì jsou problematiËtÌ. Uû jenom pro evangelÌky a†pro ty ostatnÌ moûn· o†to vÌc. Na zaË·tku vÌm, ûe byla myölenka propojit to
vûdycky s†nÏjak˝m jmÈnem svÏtce a†jeötÏ s†nÏjakou jinou osobnostÌ obecnÏ uzn·vanou. Uvaûovalo se nap¯Ìklad o†KomenskÈm. Ale pak z†toho nÏjak seölo a†z˘stala tÈmata a†jmÈna svÏtc˘ ñ a†tÌm pr·vÏ se to obr·tilo znaËnÏ jednostrannÏ a†myslÌm si, ûe
to neoslovilo tak öirokou spoleËnost, jak se v†poË·tku p¯edpokl·dalo.
JZ. : A†kdyû to tedy vidÌö po deseti letech, zaznamenal jsi potom nÏjak˝ p¯Ìnos DesetiletÌ pro spoleËnost
nebo pro ostatnÌ nekatolickÈ cÌrkve z†tohoto prvotnÌho jistÏ velkoryse pojatÈho z·mÏru?
ZS.: J· se musÌm p¯iznat, ûe jsem to pak uû v†tÏch dalöÌch letech tak podrobnÏ nesledoval. Ten zaË·tek jsem vÌtal, ale pak to ölo vÌcemÈnÏ mimo mne, coû myslÌm postihlo vÏtöinu evangelÌk˘. A†ûe by to mÏlo nÏjak˝ p¯Ìm˝ vliv na ostatnÌ spoleËnost, jsem
takÈ neregistroval. SkuteËnÏ myslÌm, ûe se to stalo duchovnÌ obnovou ¯Ìmskokatolickou, coû je jistÏ dob¯e, ale je ökoda, ûe ne takÈ tÏch ostatnÌch.
JIŘÍ ZA JÍC / ROZHOVOR SE ZDEŇKEM SUSOU,
SYNODNÍM KURÁTOREM
ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ
JZ.: Jak jsi vnÌmal DesetiletÌ duchovnÌ obnovy tenkr·t na zaË·tku, kdyû bylo vyhl·öeno v†roce 1988?
ZS.: Kdyû to zaËalo, tak jsem to ch·pal jako vynikajÌcÌ n·pad, naprosto perfektnÌ.
LÌbilo se mi tÏch deset let, ta postupnost v†tom, to, jak na kaûd˝ rok byl vybr·n urËit˝
problÈm nebo urËit· skupina problÈm˘, kter· byla ûiv· ñ nejenom v†cÌrkvi,ale skuteËnÏ ve spoleËnosti. Ono to bylo a†je tak, ûe nejenom cÌrkev, ale cel· spoleËnost pot¯ebuje duchovnÌ obnovu. Takûe ta myölenka mi tehdy na zaË·tku p¯ipadla opravdu vynikajÌcÌ. ÿÌkla jsem si:†to je n·pad, se kter˝m teÔ pojedeme vöichni.
270
271
PŘÍLOHA
JAN JANDOUREK
JA N JA N D O U R E K / D E S E T I L E T Í , K T E R É T RVAL O DVA RO K Y
ČÍSEL HRA KOUZELNÁ
Zaokrouhlen· ËÌsla majÌ svou zvl·ötnÌ magickou p¯itaûlivost. Pat¯Ì mezi nÏ jedna, t¯i,
Ëty¯i, sedm, devÏt a†deset. MocnÈ jsou i†jejich n·sobky. T¯i a†Ëty¯i je sedm, dvakr·t t¯i
je dvan·ct a†dvakr·t sedm je Ëtrn·ct. NenÌ proto n·hodou, ûe cÌrkev svÈ ritu·ly a†v˝Ëet sv˝ch pravd uzp˘sobovala podle tohoto poËtu, neboù pravdy takto podanÈ a†˙kony takto konanÈ majÌ na duöi z†nezn·m˝ch d˘vod˘ magiËtÏjöÌ ˙Ëinek. B˘h je jeden,
BoûskÈ osoby t¯i, t¯i jsou i†roky Kristova ve¯ejnÈho p˘sobenÌ, evangelia m·me Ëty¯i,
sv·tostÌ sedm, stejnÏ tolik je dnÌ v†t˝dnu. P¯ik·z·nÌ je deset. Apoötol˘ je dvan·ct,
kardin·l˘ b˝valo sedmdes·t. Na svÈ si p¯ijdeme i†s†n·sobky. PostnÌch dn˘ je Ëty¯icet
a†takto dlouho byl pokouöen i†JeûÌö na pouöti a†Ëty¯icet let putoval lid po pouöti do
zaslÌbenÈ zemÏ. K¯Ìûov· cesta m· Ëtrn·ct zastavenÌ, pokud ji ovöem nÏkdo nepokazÌ
snaûiv˝m p¯id·nÌm ponÏkud asymetrickÈho patn·ctÈho zastavenÌ s†JeûÌöov˝m vzk¯ÌöenÌm. 12 kr·t 12 kr·t 1000 je onÏch apokalyptick˝ch 144 000 spravedliv˝ch, tedy
nesmÌrnÈ mnoûstvÌ.
DevÌtidennÌ poboûnosti se v†cÌrkvi ¯Ìk· novÈna. Konat nÏco po t¯i kr·t t¯i dny je
vyboËenÌm z†bÏûnÈho civilnÌho poËÌt·nÌ Ëasu a†nerespektov·nÌm prvopl·novÈ ˙vahy,
ûe by bylo lepöÌ Ñakciì nÏjak natlaËit do jednoho t˝dne, Ñaby to bylo p¯ehlednÏjöÌì.
Nemohu se zbavit dojmu, ûe novÈny sv˝m poËtem devÌti vyboËujÌ z†Ëehosi prof·nnÌho. PoËet deseti mi p¯ipad· jaksi hranat˝, metrick˝, racion·lnÌ. HodÌ se skvÏle
pro n·sobenÌ, protoûe aù je druh˝m ËÌslem cokoli, staËÌ jenom p¯ipisovat nuly. V†tom
se n·sobenÌ deseti podob· celÈ modernÌ spoleËnosti, protoûe v†nÌ si nuly p¯ijdou na
svÈ aù narazÌ na cokoli a†kohokoli.
PŘÍLOHA
JAN JANDOUREK
spoleËnosti o†DesetiletÌ z¯ejmÏ v˘bec jeötÏ nevÌ. S†ironickou nads·zkou jsem kdysi
v†Ël·nku pro jihlavsk˝ Ëasopis Zuzana navrh, aby bylo DesetiletÌ prohl·öeno jeötÏ
v†jeho pr˘bÏhu za ne˙spÏönÈ a†jeötÏ p¯ed sv˝m koncem zruöeno. VÏdÏl jsem pochopitelnÏ, ûe se nic takovÈho nestane. Kdyby se to vöak stalo, byl by to nesmÌrnÏ oËistn˝
Ëin, kter˝ by uk·zal, ûe nejsme spolek udrûujÌcÌ p¯i ûivotÏ mumii nÏjakÈho projektu
jen proto, ûe jsme si ho za zcela jin˝ch okolnostÌ napl·novali.
P¯ipad· nÏkomu myölenka p¯edËasnÈho zruöenÌ DesetiletÌ ned˘stojn·? Ale bylo
snad d˘stojnÏjöÌ nechat ho st·le vÌc skomÌrat, aby nakonec skonËilo nÏjakou tou v˝stavou a†zavzpomÌn·nÌm a†nakonec ñ zcela zastÌnÏno papeûskou n·vötÏvou ñ vypustilo duöi docela?
MOHLO BÝT DESETILETÍ ÚSPĚŠNÉ?
Mohlo. TÈmata byla vybr·na dob¯e, p˘vodci byli na situaci intelektu·lnÏ p¯ipraveni.
Konec 80. let byl n·ladou v†cÌrkvi naklonÏn velk˝m podnik˘m, ve kter˝ch bylo moûno vycÌtit, ûe jde o†nÏco jinÈho neû o†bÏûnou spleËenskou a†cÌrkevnÌ öeÔ. Je sice pravda, ûe od zaË·tku DesetiletÌ p˘sobilo ponÏkud mÏstsk˝m a†v˘bec praûsk˝m dojmem,
to vöak v˘bec nemuselo b˝t na ökodu. K¯esùanstvÌ je od doby svÈho vzniku mÏstskÈ
n·boûenstvÌ a†z˘stane jÌm. TakÈ takzvanÌ Praû·ci by se mÏli vzd·t svÈho ostychu
a†komplexu p¯ed domnÏle silnÏjöÌ a†zdravÏjöÌ vÌrou ÑmoravskÈho prostÈho liduì, protoûe jejich vÌra nenÌ o†nic horöÌ a†navÌc vystavena vÏtöÌm problÈm˘m a†sloûitÏjöÌmu
prost¯edÌ. DesetiletÌ mohlo uspÏt, kdyby si ho za svÈ vzala nÏjak· vrstva lidÌ. Pat¯ilo
vöak vöem a†obracelo se na vöechny, takûe v†posledku na nikoho. Potkal ho osud
zn·rodnÏn˝ch tov·ren pat¯ÌcÌm vöemu lidu.
TŘICET JEDNA BODŮ ANEB CO PROBOUZÍ NADŠENÍ LIDU
Letos m·me p¯Ìleûitost zhodnotit DesetiletÌ duchovnÌ obnovy a†sami jeho tv˘rci se
nemohou vyhnout p¯i zpÏtnÈm pohledu jistÈ rozpaËitosti. MÌsto velkolepÈho programu, kter˝ mÏl podle p˘vodnÌch p¯edstav otc˘ zakladatel˘ (Tom·ö HalÌk, Petr Piùha)
proniknout do kaûdÈ farnosti a†kaûdÈ rodiny a†obnovit i†osobnÌ ûivot jednotlivce,
skonËilo vöechno nÏkolika poutÏmi, p·r vydan˝mi broûurkami a†sterilnÌmi Ël·neËky
v†KatolickÈm t˝denÌku. Ekumenick˝ p¯esah se neuskuteËnil v˘bec, necÌrkevnÌ Ë·st
DesetiletÌ skonËilo tak smutnÏ moûn· ze stejn˝ch d˘vod˘, kterÈ mohly b˝t zdrojem
jeho ˙spÏchu. Jednalo se o†typicky intelektu·lsk˝ projekt. VzpomÌn·m si na jaro roku
1988, kdy jsme byli s†Josefem ZvÏ¯inou na jakÈsi nÏkolikadennÌ akci. Bylo to v†dobÏ,
kdy se proslavila petice Augustina Navr·tila zvan· Jedenat¯icet bod˘. ZvÏ¯ina tehdy
¯ekl, ûe Navr·til ho s†textem petice hledal, ale nenaöel, a†to ûe bylo ötÏstÌ. Jinak by mu
to rozmlouval. ⁄spÏch tohoto petiËnÌho poËinu musel öokovat i†samotnÈ tv˘rce. Podepisovalo se v†kostelÌch, p¯i tancovaËk·ch, podepisovali i†nekatolÌci a†nevÏ¯ÌcÌ.
Mnoho bod˘ bychom dnes asi povaûovali za projev naivity, a†kdyby text vytv·¯ela
komise teolog˘ a†sociolog˘, napsala by to jinak. Jenomûe pravdu mÏl Navr·til. M·m
podez¯enÌ, ûe tÏch bod˘ bylo t¯icet jedna jenom n·hodou a†na lid nejvÌce zap˘sobilo
jejich mnoûstvÌ p¯ipomÌnajÌcÌ ze vöeho nejvÌc litanie. Otr·ven˝ lid se najednou pro-
272
273
SPORNÉ VÝSLEDKY DESETILETÍ
PŘÍLOHA
bral ze svÈ letargie, protoûe ponÌûenÈ dohadov·nÌ se s†reûimem o†tu nebo onu dÌlËÌ
v˝hodiËku bylo najednou vyst¯Ìd·no tÈmÏ¯ kulometnou palbou. Se dvÏma nebo t¯emi
poûadavky lze polemizovat. S†jedenat¯iceti nikoli. Proti takovÈ p¯esile je i†demagog
bezmocn˝.
A JINÉ TEMATICKÉ ROKY
DesetiletÌ si l·sku lidu nikdy nezÌskalo. Na Slovensku si vöechno dÏlali po svÈm
vûdycky, intelektu·lovÈ si p¯ipadajÌ duchovnÌ a†obnovenÌ odjakûiva, far·¯e to nezajÌmalo a†lid takÈ ne. Vöechno bylo tak skvÏle vymyöleno, aû to p¯ipomÌnalo Rolls
Royce, kter˝ vyjel na pole mÌsto traktoru. Varov·nÌm mohl b˝t neslavn˝ konec jin˝ch
Ñobnovn˝chì akcÌ 80. let. Svat˝ rok 1983 se n·s tolik net˝kal, protoûe od svÏtovÈ
cÌrkve jsme byli izolov·ni. Rok Panny Marie se konal, ale nejsem schopen si p¯esnÏ
vybavit, oË ölo a†jak to dopadlo. Kdo si na to vzpomene bez studia pramen˘, aù mÏ
doplnÌ.
ZpÏt do »ech. Nejd¯Ìve se tedy vyhl·sil Rok PÌsma, kdyû se Ëekalo, ûe by zase
jednou mohla vyjÌt Bible. Bible st·le nevych·zela a†far·¯˘m bylo zase lÌto zav·dÏt
nÏjakÈ bohosluûby slova, kdyû by Ñkv˘li nim museli zruöit möi svatou a†to byla ökoda.ì NÏkte¯Ì z†nich povaûovali katecheze k†biblick˝m hodin·m za nas·klÈ holandsk˝m modernismem, takûe to kompenzovali vlastnÌmi z·sahy.
PŘÍLOHA
Druh˝ den se reûim dopustil nÏkolika z·sadnÌch chyb. P¯ednÏ umÌstil tribunu na
bok baziliky tak, ûe na ni nebylo po¯·dnÏ vidÏt, coû lidi chtivÈ podÌvanÈ musÌ nutnÏ
naötvat. ZaË·tek bohosluûby se znaËnÏ zpozdil a†desÌtky tisÌc lidÌ Ëekaly nÏkolik
hodin na palËivÈm slunci. Nad hlavami jim visel transparent s†n·pisem NEJVÃTäÕ
HODNOTOU JE MÕR a†jednou p¯eletÏla helikoptÈra. Pak p¯iöel pr˘vod s†kardin·lem Casarolim. Kardin·l mÏl dlouhou vleËku, kterou za nÌm nesl jeden ze seminarist˘. Debakl zaËal tÌm, ûe Ëinitel hovo¯ÌcÌ jako prvnÌ p¯ivÌtal vöechny ˙ËastnÌky na
mÌrovÈ slavnosti. To dav tak podr·ûdilo, ûe vypÌskal jeho i†ministra kultury Klus·ka.
ObrovskÈ ovace sklidil jak kardin·l Tom·öek, tak papeûsk˝ leg·t Casaroli. Vlaûn·
byla reakce na slova biskupa Vrany, kter˝ se chraplav˝m hlasem pokouöel dav
uklidnit.
Pr˘bÏh velehradskÈ poutÏ je pro mÏ dodnes trochu z·hadou. MÏl jsem kdysi nahr·vku celÈ bohosluûby, kterou jsme si na mÌstÏ po¯Ìdili. AËkoliv se pozdÏji ¯Ìkalo, ûe
v˝buch nevole zp˘sobila slova komunistickÈho funkcion·¯e o†mÌrovÈ slavnosti, ze
z·znamu bylo patrnÈ, ûe nÏkolik lidÌ zaËalo hvÌzdat jeötÏ nÏkolik vte¯in p¯edtÌm. Kdybych byl skeptik, ¯ekl bych, ûe to byla provokace. Protoûe na takovou odvahu a†schopnost taktizovat ze strany reûimu spÌöe nevÏ¯Ìm, p¯iËÌt·m to horkÈmu poËasÌ, ve kterÈm nÏkomu praskly nervy intuitivnÏ jeötÏ p¯ed samotn˝m podnÏtem. V†kaûdÈm
p¯ÌpadÏ byla velehradsk· pouù spont·nnÌ akcÌ, kter· se jiû nikdy v†tÈto podobÏ a†sÌle
neopakovala. Ani aneûsk· pouù v†Praze u†SvatÈho VÌta jiû nemÏla takov˝ ohlas.
VELEHRADSKÁ POUŤ
MILÉNIUM V POLSKU
Zlom v†sebevÏdomÌ katolÌk˘ p¯iöel t¯i roky p¯ed koncem komunismu. V†roce 1986
a†v˝roËÌ 1100 let od smrti svatÈho MetodÏje se konala proslul· velehradsk· pouù.
P¯ispÏji osobnÌ vzpomÌnkou, protoûe dÏjiny se konec konc˘ rodÌ zezdola. Na Velehrad jsme p¯iputovali veËer p¯ed poutÌ pod vedenÌm nezlomnÈho nestora podorlickÈho cÌrkevnÌho ûivota a†v·önivÈho ma¯itele dozoru st·tu nad cÌrkvemi a†n·boûensk˝mi
spoleËnostmi pana Josefa »ervenÈho. (Exkurs do lok·lnÌch dÏjin ËeskÈho katolictvÌ:
éivotnÌ dr·ha Josefa »ervenÈho byla navûdy poznamen·na tÌm, ûe v†roce 1966 propaöoval do hermeticky uzav¯enÈho Polska cel˝ autobus Ëesk˝ch katolÌk˘ na oslavu
tamnÌho milÈnia 1000 let k¯esùanstvÌ a†tyto katolÌky usadil na Ëestn· mÌsta na tribunÏ.
Reûimu tato i†jin· duchovnÌ horlivost lezla na nervy tak, ûe pan »erven˝ za nÏkolik
let skonËil jako vedoucÌ poh¯ebnÌ sluûby, kde ve svÈ podvratnÈ klerik·lnÌ a†zp·teËnickÈ Ëinnosti proti lidovÏdemokratickÈmu z¯ÌzenÌ s†chutÌ pokraËoval.)
Spr·vnou n·ladu n·m veËer dodalo jiû spat¯enÌ uniformovan˝ch muû˘ se samopaly. Dnes jiû nevÌm, k†jak˝m Ñsloûk·mì tito bojovnÌci pat¯ili a†jakÈ ohroûenÌ v†plnÈ
zbroji vlastnÏ oËek·vali. Moûn· se jim nelÌbil z·stup mlad˝ch lidÌ p¯ed zav¯enou bazilikou, kter˝ provol·val rozliËn· p¯edem neschv·len· hesla.
Kardin·l Stefan Wyszynski vyhl·sil v†Polsku devÌtiletou Velkou novÈnu jako p¯Ìpravu na milÈnium tisÌciletÌ k¯tu Polska, kterÈ konËilo v†roce 1966. Symbolem NovÈny
se stal Ëenstochovsk˝ obraz »ernÈ madony, kter˝ putoval za nevraûivÈho p¯ihlÌûenÌ
komunist˘ po celÈm Polsku. Ani po letech ËeötÌ komunistÈ neskr˝vali svou nechuù
nad celou akcÌ v†sousednÌ zemi a†sv˝m charakteristick˝m jazykem ji popisovali takto: ÑZhruba asi deset let p¯ed v˝roËÌm v†roce 1966 realizovalo cÌrkevnÌ ˙¯ednictvo
velkorys˝ pl·n misiÌ, procesÌ, poutÌ, cÌrkevnÌch shrom·ûdÏnÌ, n·boûenskÈ propagandy pro ml·deû i†dospÏlÈ, öÌ¯enÌ n·boûenskÈ literatury a†tisku, staveb nov˝ch kostel˘
a†kaplÌ, rozöi¯ov·nÌ poËtu knÏûÌ, rozöi¯ov·nÌ osazenstva a†vlivu kl·öter˘ do öirokÈho
okolÌ. HlavnÌm organiz·torem byl kardin·l Stefan Wyszynski. Byl zn·m jako velmi
agilnÌ a†mimo¯·dnÏ reakËnÌ knÏz uû dlouh· lÈta.ì (Milan Matouö: SpiknutÌ proti Polsku, Praha, Svoboda 1982 s. 87)
Podle tÈhoû pramene mÏl Wyszynski ¯Ìci v†roce 1957 v†projevu k†duchovenstvu:
ÑDevÌtilet· p¯Ìprava k†milÈniu m· vnit¯nÏ p¯estavÏt Polsko. Osud komunismu se rozhodne v†Polsku. Jestliûe se Polsko stane k¯esùansk˝m, stane se takovou velkou mor·lnÌ silou, ûe se komunismus zhroutÌ s·m od sebe. Osud komunismu nebude rozhodnut
274
275
PŘÍLOHA
JAN JANDOUREK
v†Rusku, n˝brû v†Polsku, skrze jeho katolicismus. Polsko uk·ûe celÈmu svÏtu, jak je
t¯eba s†komunismem zatoËit. Cel˝ svÏt mu bude za to vdÏËn˝.ì
Aù uû to ¯ekl primas skuteËnÏ takto, Ëi nÏjak jinak, je nutno uznat, ûe konec 80. let
nebyl od tohoto scÈn·¯e daleko. Pol·ci vöak nemÏli nic zadarmo.
Kdyû se podÌv·me na Velkou novÈnu a†DesetiletÌ, hned n·s napadne, ûe oba podniky jsou si koncepcÌ velmi podobnÈ. V†obou p¯Ìpadech se jednalo o†duchovnÌ obnovu rozloûenou do delöÌho Ëasu t˝kajÌcÌ se aspoÚ proklamativnÏ celÈho n·roda. Zkusme se zamyslet nejd¯Ìve nad v˝chozÌ tezÌ, totiû ûe se DesetiletÌ nevyda¯ilo, zatÌmco
Velk· novÈna se povedla. MusÌme uznat, ûe v†duchovnÌm ûivotÏ jsou kategorie
˙spÏch a†ne˙spÏch velmi relativnÌ. To z·kladnÌ, totiû vnit¯nÌ promÏna ËlovÏka, je p¯Ìmo nezjistitelnÈ a†pomocÌ nep¯Ìm˝ch metod velmi tÏûko prozkoumatelnÈ. Protoûe
vöak m˘ûeme pouûÌt analogick˝ model podle toho, jak k¯esùan prozkoum·v· svÈ svÏdomÌ, m˘ûeme uvaûovat o†˙spÏchu Ëi ne˙spÏchu jakÈho dos·hlo spoleËenstvÌ, v†tomto p¯ÌpadÏ n·rod a†cÌrkev. Vnit¯nÌ posuzujeme podle vnÏjöÌch zn·mek s†rizikem omylu. Z†hlediska vnÏjöÌch zn·mek se tedy zd·, ûe se DesetiletÌ nepovedlo.
JAKÉ JSOU TEDY MOŽNÉ PŘÍČINY?
a) P¯ÌËina teologick·: Duch vane, kde chce. Pro duchovnÌ obnovu m˘ûeme vytvo¯it
podmÌnky, nem˘ûeme ji ale s†jistotou zaruËit.
b) P¯ÌËina vnitrocÌrkevnÌ: V˝chodiska obou srovn·van˝ch cÌrkvÌ byla zcela rozdÌln·.
Polsk· cÌrkev nep¯iöla o†svÈ intelektu·ly, zatÌmco ti ËeötÌ sedÏli v†50. letech v†krimin·le. Po celou dobu komunismu pokraËovala v†Ëinnosti katolick· univerzita
v†Lublinu, zatÌmco jedin· zbyl· teologick· fakulta v†»ech·ch byla p¯esunuta do LitomÏ¯ic, ovl·dnuta reûimem a†vyhraûena pouze pro vybranÈ a†st·tem provÏ¯enÈ kandid·ty na kleriky. (To nenÌ sniûujÌcÌ hodnocenÌ dotyËn˝ch, neboù jsem jeden z†nich.)
»esk· cÌrkev byla od¯Ìznuta od teologickÈho v˝voje v†cizinÏ mnohem d˘slednÏji neû
polsk·. P¯es öikanov·nÌ a†omezov·nÌ Ëinnosti nebyla zniËena polsk· cÌrkevnÌ infrastruktura, a†dokonce i†v†dobÏ internace kardin·la WyszynskÈho mÏl primas u†komunistick˝ch ˙¯ad˘ zvl·ötnÌ respekt a†ke konci internace ho navötÏvovali biskupovÈ.
Kardin·l Beran byl vypuzen ze zemÏ. Tom·ö HalÌk vzpomÌn· na to, jak p¯iöel s†projektem poprve za kardin·lem Tom·ökem. Proch·zel zcela pr·zdn˝mi potemnÏl˝mi
s·ly arcibiskupskÈho pal·ce, v†jehoû zdech bylo odposlouch·vacÌ za¯ÌzenÌ, aby snad
reûimu neunikly ani poslednÌ z·chvÏvy rozdrcenÈ cÌrkevnÌ spr·vy. Kardin·l Tom·öek
se cÌtil osamÏl˝ a†v†mnoha ohledech jistÏ takÈ byl.
U†n·s byla na rozdÌl od jin˝ch zemÌ v˝chodnÌho bloku zcela zlikvidov·na ve¯ejn·
Ëinnost ¯·d˘, diecÈze zbaveny biskup˘ a†zniËen katolick˝ tisk. Do proreûimnÌch mÌrov˝ch organizacÌ se poda¯ilo zÌskat ¯adu loaj·lnÌch duchovnÌch a†jimi obsadit ve276
PŘÍLOHA
JAN JANDOUREK
doucÌ mÌsta. Na st¯ednÌm stupni tito lidÈ sedÌ Ëasto dodnes a†zdusÌ spolehlivÏ kaûdou
novou iniciativu a†demotivujÌ jejÌ p˘vodce. DesetiletÌ vzniklo v†disidentsk˝ch kruzÌch, kterÈ byly v†podez¯enÌ jak u†vÏtöiny tehdejöÌch ordin·¯˘, tak u†dodnes funkËnÌch ËinovnÌk˘ st¯ednÌ vrstvy cÌrkevnÌ spr·vy. Tito lidÈ vûdy soudili, ûe nÏco Ñnejdeì,
takûe to pak skuteËnÏ neölo.
c) P¯ÌËina n·rodnÌ: KatolictvÌ pat¯ilo v†Polsku k†n·rodnÌ mytologii a†sn·ze naölo
sjednocujÌcÌ symbol (»ernou madonu v†»enstochovÈ), coû se o†ËeskÈm katolictvÌ
rozhodnÏ ¯Ìci nedalo. N·boûensky mnohem homogennÏjöÌ Polsko se sn·ze soust¯edilo na jeden projekt obnovy. ProticÌrkevnÌ nechuù p¯eûÌvala u†n·s pod povrchem nad·le a†znovu oûila po listopadu 1989. Je pravdÏpodobnÈ, ûe mezi zainteresovan˝mi odbornÌky a†nÏkter˝mi intelektu·ly se poda¯Ì prohloubit naöe ch·p·nÌ Husovy ot·zky.
Pro vÏtöinu lidÌ vöak Hus ztratil jako symbolick· postava v˝znam. DesetiletÌ vybralo
celou ¯adu svÏtc˘, kte¯Ì mÏli b˝t symboly jednotliv˝ch rok˘. Je paradoxem, ûe nejv˝raznÏjöÌm polistopadov˝m svÏtcem se stal nev˝razn˝ Jan Sarkander, jehoû n·hlÈ vyno¯enÌ z†polozapomnÏnÌ vzbuzovalo smÌöenÈ pocity i†u†mnoha katolÌk˘. SvÏtci DesetiletÌ se mohli st·t v˝razn˝mi symboly, pokud by mÏli buÔ velkou ˙ctu zezdola,
nebo byla podnÌcena Ñzezhoraì. Nestalo se ani jedno ani druhÈ.
d) P¯ÌËina politicko-spoleËensk·: P·d komunismu p¯iöel z†hlediska katolickÈho probouzenÌ p¯Ìliö rychle. Svato¯eËenÌ Aneûky se sice navûdy stalo symbolickou souË·stÌ
p¯ÌbÏhu o†nÏûnÈ revoluci, katolÌci ale jiû nestaËili proniknout do obecnÈho povÏdomÌ
jako jasn· resistentnÌ sÌla. Strana lidov· dr·pajÌcÌ se usilovnÏ z†politickÈho hrobu pak
v†roce 1990 dÌlo zk·zy dokonala. ZatÌmco v†dobÏ komunismu mÏla kaûd· ñ i†nepatrn· ñ akce velk˝ symbolick˝ v˝znam, v†dalöÌch letech jiû mÏly velkÈ poutÏ a†prohl·öenÌ pouze Ë·steËn˝ vnitrocÌrkevnÌ v˝znam. P¯edem se chci br·nit na¯ËenÌ, ûe chci z†katolictvÌ dÏlat politickou z·leûitost. (KatolictvÌ je politickou z·leûitostÌ i†bez toho, ale
ne pouze politickou.) Medi·lnÌm selh·nÌm bylo velehradskÈ zasvÏcenÌ n·roda PannÏ
Marii, kterÈ vyvolalo nevoli a†posmÏch na stranÏ jednÈ a†pocit uraûenosti na stranÏ
druhÈ. Medi·lnÌm selh·nÌm bylo i†neötastnÈ prezentov·nÌ restitucÌ cÌrkevnÌho majetku. O†jejich opr·vnÏnosti jsem sice p¯esvÏdËen, ale i†opr·vnÏnÈ n·roky mohou vzbudit negativnÌ emoce. P¯es pr·h vnÌmavosti se cÌrkev dostala bohuûel dÌky jin˝m vÏcem neû podnÏt˘m k†duchovnÌ obnovÏ.
Je t¯eba dodat jeötÏ jeden nepopul·rnÌ n·mÏt: desetiletÌ bylo zcela apolitickÈ v†dobÏ, kdy se spoleËnost zaËÌnala st·le vÌce politizovat. Je to pochopitelnÈ, protoûe projekt mÏl b˝t uskuteËnÏn ofici·lnÏ. NalÈzt formu napojenÌ DesetiletÌ na to, co tehdy
h˝balo aktivnÌmi vrstvami spoleËnostmi, by byl nadlidsk˝ ˙kol vyûadujÌcÌ p¯Ìliö velkou virtuozitu a†prorockou p¯edvÌdavost. NenÌ to v˝Ëitka. Pouze konstatov·nÌ, ûe DesetiletÌ mÏlo tu sm˘lu, ûe ûilo vûdy neËÌm jin˝m neû pr·vÏ okolnÌ spoleËnost.
277
PŘÍLOHA
JAN JANDOUREK
e) P¯ÌËina celocÌrkevnÌ: Situace cÌrkve se ve vyspÏl˝ch evropsk˝ch zemÌch (z hlediska kvantitativnÌch dat) zhoröuje vöude a†nezd· se, ûe by jak˝koli sebelÈpe vymyölen˝
program nebo hnutÌ na tom mohly nÏco zmÏnit. Evangelizace Evropy nebo SvatÈ
roky vöeho druhu nezmÏnÌ nic na tom, ûe novovÏk vnesl do naöÌ kultury d˘leûitÈ
prvky: autonomnÌho jedince, politickou a†n·boûenskou pluralitu, dalöÌ rozruöenÌ
struktur tradiËnÌ spoleËnosti, hmotn˝ blahobyt, reinterpretaci pojetÌ rodiny, sexuality,
pr·ce, n·roda a†autority. BÏûnÈ diskuse v†tisku se omezujÌ na nÏkolik popul·rnÌch
tÈmat jako antikoncepce, potraty, celib·t a†volba biskup˘, a†mnohem d˘leûitÏjöÌ tÈmata, jako je vyrovn·nÌ se s†idejemi novovÏku a†mezin·boûensk˝ dialog z˘stavajÌ
stranou. »esk· cÌrkev nebyla vÏtöinou schopna nabÌdnout ani k†pseudoproblÈm˘m
ani k†problÈm˘m û·dnÈ konkrÈtnÌ n·vrhy ¯eöenÌ. DesetiletÌ nÏkolik takov˝ch tÈmat
navrhlo a†v†tom bylo zajÌmavÈ a†mohlo p¯inÈst d˘leûitÈ plody. Nebylo vöak jiû v†sÌle
inspir·tor˘ projektu tato tÈmata d·le zpracovat.
DOST BYLO OBECNÝCH POJMŮ
Po p¯eËtenÌ svÈ ˙vahy o†DesetiletÌ jsem se sv˝m v˝konem nespokojen. Nepoda¯ilo se
mi vyj·d¯it nÏco podstatnÈho, co jsem chtÏl ve skuteËnosti ¯Ìci. Asi proto, ûe i†j· jsem
se ut·pÏl v†obecn˝ch pojmech jako cÌrkev, biskupovÈ, lid, projekt, st¯ednÌ vrstva a†podobn˝ch mlhavostech. Navrhuji tedy na z·vÏr dva body:
a) Skoncujeme s†obecn˝mi pojmy a†p˘jdeme k†vÏci konkrÈtnÏ. Nemluvme obecnÏ
o†Ñkrizi teologickÈ fakultyì, ale ptejme se na to, co mÏl nebo nemÏl uËinit kaûd˝
konkrÈtnÌ zainteresovan˝ ËlovÏk v†tÈ Ëi onÈ konkrÈtnÌ ot·zce. Zab˝vejme se vÌce skuteËnostÌ neû idejemi. Mluvme o†jednotliv˝ch lidech, paragrafech ¯·d˘ a†protokol˘,
individu·lnÌch potÌûÌch a†kauz·ch, publikaËnÌ Ëinnosti, syllabech p¯edn·öek a†semin·¯˘, tÈ Ëi onÈ knize ñ zkr·tka pryË s†mlhou.
BuÔme vûdy p¯esnÏ schopni ¯Ìci, co chceme. S†tÌm souvisÌ i†druh˝ bod.
b) Jako jsem kdysi (ne˙spÏönÏ) navrhoval DesetiletÌ v†jeho pr˘bÏhu zruöit, navrhuji
nynÌ vyhl·sit ho znovu. Pokud se shodujeme na tom, ûe cel˝ podnik mohl b˝t ˙spÏön˝ a†nebyl, m·me dobrÈ d˘vody se do toho d·t znova. NemusÌ to b˝t zrovna desetiletÌ, ale t¯eba ˙dern· budovatelsk· t¯Ìletka p¯ed koncem tisÌciletÌ. Dejme si rok oddech,
neboù i†neudÏlan· zkouöka studenta vyËerp·, a†pak si dejme repar·t. ParalelnÏ usilujme o†blaho¯eËenÌ Josefa ZvÏ¯iny. V†beatifikaËnÌm procesu jsem ochoten dosvÏdËit
dvÏ jeho heroickÈ ctnosti: i†za komunismu si zachoval smysl pro humor a†p¯es vÏk
pamÏtnÌka lepöÌch Ëas˘ mÏl r·d mladÈ lidi. Z·zrak musÌme teprve vymodlit. Bude
jÌm obnova teologickÈ fakulty.
MyslÌm to obojÌ skuteËnÏ v·ûnÏ? A†proË by mÏlo z·leûet na tom, co j· si o†tom
myslÌm?
278
PŘÍLOHA
VÁCLAV CÍLEK
VÁ C L AV C Í L E K / S VAT Ý VO J T Ě C H –
P O S M R T N É P U T OVÁ N Í PAS T Ý Ř E Z B Ě S I L É H O L I D U
„Vykvetl nachov˝ kvÏt v†Ëesk˝ch zemÌch, z†vzneöen˝ch rodiË˘ se zrodil jeötÏ vzneöenÏjöÌ syn, zlatÈ jablko
vyrostlo z†uölechtil˝ch ratolestÌ, narodil se chlapeËek VojtÏch, jehoû jmÈno vykl·d· se jako ˙tÏcha voje,
kr·sn˝ v†tv·¯i, ale jeötÏ kr·snÏjöÌ duchem.ì
Bruno z†Querfurtu, Legenda Nascitur purpureus flos sepsan· roku 1004
ŽIVOT
Neklidn˝, netolerantnÌ a†ne˙spÏön˝ ñ tak m˘ûeme hodnotit postavu biskupa VojtÏcha, ovöem s†vÏdomÌm toho, ûe pouûÌvat naöe mÏ¯Ìtka tolerance na prost¯edÌ, kde
soupe¯enÌ dvou politick˝ch skupin skonËÌ vyvraûdÏnÌm celÈho rodu, neklid je zn·mkou skuteËnÈho hled·nÌ a†˙spÏch je mÏ¯en p¯edevöÌm vztahem k†vÏËnosti, je zav·dÏjÌcÌ stejnÏ jako souËasnÈ pokusy vytvo¯it z†VojtÏcha propag·tora evropanstvÌ. Byl
sice p¯Ìtelem nÏmeck˝ch cÌsa¯˘, mnichem v†It·lii, bi¯moval budoucÌho maÔarskÈho
kr·le ätÏp·na a†p¯inesl z·padnÌ hodnoty k†v˝chodnÌm Prus˘m, ale jeho myölenka
Evropy propojenÈ do jednoho celku spoleËn˝mi hodnotami byla spÌö fiaskem a†p¯Ìkladem nevhodn˝m k†n·sledov·nÌ, tehdy i†nynÌ. Evropa vûdy byla spÌö onÌm Ñkoncertem n·rod˘ a†region˘ì neû jak˝misi Ñspojen˝mi st·ty evropsk˝miì a†jejÌ civilizace je vÌc kulturou individualit, kterÈ jsou schopny se mezi sebou domluvit neû
souborem jednotn˝ch pravidel obrovskÈho impÈria. T¯ÌötÏnÌ evropsk˝ch st·t˘, kdykoliv to okolnosti dovolovaly, do menöÌch Ëi vÏtöÌch region˘ je toho d˘kazem. Potvrzuje to i†naöe ned·vn· historie.
VojtÏch, mnohokr·t zmiÚovan˝ a†p¯eËasto zapomÌnan˝ je v†povÏdomÌ lidu drûen
vÌc v†˙ctÏ neû l·sce. V†baroknÌch povÏstech je spojov·n buÔ s†ûivly ñ vegetacÌ a†stud·nkami nebo s†trestem rouhaË˘m a†nezdvo¯·k˘m. Na obrazech a†soch·ch vystupuje
Ñdo poËtuì jako doprovod svatÈho V·clava, ale s·m obvykle nic neËinÌ ñ nic nerozd·v·, nezachraÚuje v†nouzi, neËinÌ z·zraky. Jeden z†hlavnÌch d˘vod˘ tohoto opomenutÌ
je nepochybnÏ spjat s†ostatky ñ byly skryty, jak si jeötÏ uk·ûeme, tak d˘kladnÏ, ûe
baroknÌmu ËlovÏku sch·zel onen kontakt, z†nÏhoû se rodÌ legendy.
Jeho ûivot byl sloûit˝ a†neklidem svÈho putov·nÌ mi p¯ipomÌn· Kerouackovy hrdiny z†rom·nu ÑNa cestÏì. Narodil se do pohnutÈ doby krystalizace ËeskÈho st·tu a†ËeskÈho n·roda. Jeho otec SlavnÌk ovl·dal polovinu »ech od Netolic aû po polskÈ
Kladsko. JakÈkoliv Ñkdybyì je nevÏdeckÈ, jak se ¯Ìk·, ale v†tÈ dobÏ doopravdy nebylo jasnÈ, zda hlavnÌm mÏstem kr·lovstvÌ nebude Kou¯im a†jeho zakladatelem nÏjak˝
279
PŘÍLOHA
VÁCLAV CÍLEK
m˝tick˝ SlavnÌkovec Or·Ë. Konflikt byl zv˝raznÏn i†tÌm, ûe SlavnÌkovci byli orientov·ni spÌö na Sasko, zatÌmco P¯emyslovci na soupe¯ÌcÌ Bavorsko. VojtÏch s·m se p¯ijetÌm biskupskÈ hodnosti p¯emyslovskÈho knÌûectvÌ st·val Ë·steËn˝m vazalem. Neust·le byl nucen vyvaûovat z·jmy cÌrkve a†silnou rodovou vazbu k†opoziËnÌ politickÈ
moci se†z·jmy knÌûectvÌ.
Dvakr·t odeöel z†»ech. Podle kronik·¯˘ nemohl sn·öet zlÈ chov·nÌ zbÏsilÈho lidu
odd·vajÌcÌho se mnohoûenstvÌ a†vraûd·m. Moûn· byl p¯Ìliö ne˙stupn˝, ale to pro biskupa nenÌ d˘vodem k†opuötÏnÌ st·da. VÏtöÌ roli tu z¯ejmÏ sehr·lo ono postavenÌ t¯ecÌ
plochy mezi rodem a†knÌûetem. Kr·sn˝ postavou, moudr˝ duchem, urozen˝ rodem,
zap·len˝ vÌrou proch·zÌ evropsk˝mi dÏjinami. St˝k· se s†papeûem, kr·li, mistry teologie, cÌsa¯i. ZÌsk·v· postavenÌ biskupa a†opÏt je opouötÌ v†touze st·t se mnichem.
Tuto v·ûnost a†opravdovost charakteru (odeËteme-li obvyklÈ hagiografickÈ rysy) jeho souËasnÌci velmi z¯etelnÏ vnÌmali.
V˝mluvn· je i†jeho muËednick· smrt nedaleko pozdÏjöÌ v˝znamnÈ ruskÈ vojenskÈ
z·kladny ñ dneönÌho Kaliningradu, zaloûenÈho roku 1225 P¯emyslem II. na Ëest svatÈho VojtÏcha. PrusovÈ jej û·dali, aby odeöel. Nemohli totiû riskovat, ûe nezn·m˝
podivnÏ obleËen˝ cizinec podryje vÌru v†mÌstnÌ boûstva, coû ñ jak kaûd˝ z†Prus˘ dob¯e vÏdÏl ñ bude mÌt za n·sledek, ûe pole p¯estanou rodit a†dÏti zem¯ou hladem. Byli
ochotni s†nÌm jednat sluönÏ, ale VojtÏch, kter˝ se jinak cel˝ ûivot b·l utrpenÌ, se rozhodl neustoupit. Ani PrusovÈ si ovöem nemohli nechat lÌbit podvracenÌ knÌûectvÌ,
takûe p¯ÌbÏh skonËil ke spokojenosti obou stran VojtÏchovou smrtÌ. PrusovÈ na Ëas
ochr·nili starÈ, dobrÈ hodnoty a†»eöi a†Pol·ci zÌskali muËednÌka, kter˝ je ñ kdyû se
zrovna neh·dali o†ostatky ñ spojoval. V†19. stoletÌ se k†VojtÏchovi dokonce p¯ihl·sili
Slov·ci majÌcÌ nedostatek vlastnÌch svÏtc˘ a†prost¯ednictvÌm emigrant˘ jej exportovali do Ameriky, to uû ale je p¯ÌbÏh VojtÏchova kultu.
PROMĚNY KULTU
MÌt vlastnÌ tuzemskÈ svÏtce bylo pro st¯edovÏkÈ kr·lovstvÌ velmi d˘leûitÈ ñ bylo to
nÏco jako Nobelova cena, zlat· medaile v†hokeji a†ËlenstvÌ v†evropskÈ unii. Ukazovalo to, ûe zemÏ je rovnopr·vn˝m Ëlenem spoleËenstvÌ. SvÏtec nebyl jakousi mor·lnÏteologickou abstraktnÌ koncepcÌ, ale v†podobÏ ostatk˘ musel b˝t p¯Ìtomen zcela tÏlesnÏ. NavötÌvÌ-li dnes pravoslavn˝ knÏz Prahu a†p·tr·-li po ostatcÌch Prokopa,
Ludmily Ëi VojtÏcha je konsternov·n mizivou ˙ctou poskytovanou kostem svÏtc˘,
kterÈ navÌc nikoho ñ ani vÏ¯ÌcÌ ñ p¯Ìliö nezajÌmajÌ.
Ve st¯edovÏku tomu bylo jinak. B¯etislav I. za pomoci biskupa äebÌ¯e nemohl
roku 1039 odolat, aby vyloupenÌ zlatÈho chr·movÈho pokladu ve HnÏzdnÏ nespojil
s†vyzdviûenÌm ostatk˘ sv. VojtÏcha, Radima a†svat˝ch pÏti brat¯Ì. Byl-li by k†tomu
donucen, tak by radÏji vr·til zlato neû kosti svÏtc˘. To, co bylo z†polskÈho pohledu
280
PŘÍLOHA
VÁCLAV CÍLEK
sprost· loupeû, se pro »eskÈ kr·lovstvÌ stalo translacÌ ñ slavnostnÌm p¯emÌstÏnÌm
slaven˝m vûdy 25. srpna. Kr·deû byla sloûit˝m zp˘sobem legendisticky omluvena
jako svolenÌ sv. VojtÏcha vydanÈ jen tehdy, vzd·-li se B¯etislavovo vojsko pohansk˝ch h¯Ìch˘.
Trumf, jak˝m ostatky nepochybnÏ byly, vedl B¯etislava k†pokusu z¯Ìdit praûskÈ
arcibiskupstvÌ, ale prosebn· v˝prava do ÿÌma byla p¯edstiûena stÌûn˝m polsk˝m poselstvÌm, jemuû vztek nad ztr·tou prop˘jËil k¯Ìdla. Uû v†KosmovÏ dobÏ musela mÌt
vojtÏösk· ˙cta podobu lidovÈho kultu. Mince z†let 1118-1120 nesou obÏ postavy P¯emyslovce V·clava i†SlavnÌkovce VojtÏcha. Samotn˝ dobr˝ a†uölechtil˝ Kosmas kodifikujÌcÌ n·rodnÌ minulost z†p¯emyslovskÈho hlediska (nevym˝ölel si, ale volil jednu
urËitou interpretaci historie) byl propag·torem vojtÏöskÈ ˙cty, ale ve svÈ Kronice potlaËil politickÈ motivy p¯ÌbÏhu a†zd˘raznil to z·zraËnÈ odehr·vajÌcÌ se mezi svÏtcem
a†posv·tnem. A†konec konc˘ myslÌm si, ûe udÏlal dob¯e, protoûe ËlovÏk nemusÌ vÏdÏt, jak öpatn˝ je svÏt.
CelÈ 12. stoletÌ je dokladem rostoucÌ ˙cty, kter· se rozöi¯uje i†na sousedy »eskÈho
kr·lovstvÌ. Bambersk˝ biskup Otto zaloûil jiû roku 1125 v†Pomo¯anech svatovojtÏösk˝ kostel. Rok na to byla p¯i bitvÏ u†Chlumce nesena korouhev sv. VojtÏcha
p¯ipevnÏn· na kopÌ sv. V·clava, a†kdyû bitva skonËila vÌtÏzstvÌm, nikdo nepochyboval o†VojtÏchovÏ moci (u V·clava to bylo jasnÈ od zaË·tku). RytÌ¯skÈ 13. stoletÌ pochopitelnÏ p¯eje vÌc V·clavovi, ale VojtÏch se etabluje jako jeho chud˝ a†intelektu·lnÌ
doplnÏk. SpojenÌ to bylo nanejv˝ö vhodnÈ a†û·doucÌ, protoûe st¯edovÏk˝ svÏt je ovl·d·n dualitou moci svÏtskÈ a†duchovnÌ. P¯emyslovc˘m se zaËal tento kdysi nepohodln˝ SlavnÌkovec velmi hodit.
V˝jimeËn˝m ctitelem VojtÏchov˝m byl Jan IV. z†Draûic, kter˝ dal roku 1323 vytvo¯it nov˝, neb˝vale kr·sn˝ zlat˝ a†st¯Ìbrn˝ n·hrobek nad VojtÏchov˝m hrobem. Jeho n·klonnost je pochopiteln· ñ s·m byl biskup a†s·m ûil v†nejist˝ch politick˝ch
pomÏrech. Jiû o†13 let pozdÏji dal zadluûen˝ Jan Lucembursk˝ kopat v†blÌzkosti n·hrobku a†odvezl sochy z†drah˝ch kov˘ z†hrobu sv. V·clava. Rozho¯ËenÌ z†toho bylo
n·ramnÈ. (Nedivil bych se, kdyby to praûsk˝ lid komentoval: ÑPak se divte, ûe to
u†KreöËaku dopadlo tak neslavnÏì). O†to vÌc byl uvÌt·n pl·n Karla IV. vybudovat
nov˝ honosn˝ chr·m na PraûskÈm hradÏ, kde by byly vystaveny ostatky obou n·rodnÌch svÏtc˘. Roku 1346 Karel IV. za ˙Ëasti Arnoöta z†Pardubic VojtÏchovy ostatky
s·m prohlÈdl. PotÈ byly zabaleny a†roku 1396, kdy stavba svatovÌtskÈ katedr·ly dostateËnÏ pokroËila, uloûeny uprost¯ed chr·mu. Jsou deponov·ny tak d˘kladnÏ, ûe
v†dalöÌ ËeskÈ historii uû nikdy nebudou hr·t d˘leûitou roli.
281
PŘÍLOHA
VÁCLAV CÍLEK
OSTATKY
PŘÍLOHA
VÁCLAV CÍLEK
»asto si vzpomenu na chudÈ vystÏhovalce z†Turecka, kte¯Ì se dodnes vyd·vajÌ na
cestu do novÈho domova a†jako jeden z†m·la sv˝ch majetk˘ vl·ËÌ s sebou kosti rodiË˘
a†prarodiË˘. NemusÌm tomuto vztahu rozumÏt, ale nesmÌm se mu sm·t. A†to se t˝k·
celÈho toho st¯edovÏkÈho i†baroknÌho divadla s†ostatky, k†nÏmuû se dnes uû ani cÌrkev p¯Ìliö nehl·sÌ.
Ve svatovÌtskÈm chr·mu VojtÏchovy ostatky nÏkolikr·t mÏnily mÌsto. D˘leûitou
roli sehr·l zejmÈna obrovit˝ poû·r, kter˝ roku 1541 vyöel z†PÏtikostelnÌho n·mÏstÌ
z†domu zvanÈho Baöta. Padla mu za obÏù Ë·st MalÈ Strany, ale zas·hl takÈ vÏû u†sv.
VÌta na HradÏ. Od vÏûe chytla i†z·padnÌ Ë·st chr·mu prozatÌmnÏ kryt· öindely, takûe
VojtÏch˘v n·hrobek z†bÌlÈho mramoru byl cel˝ û·rem rozpuk·n. V†letech 1421-1561
nebylo praûskÈ arcibiskupstvÌ obsazeno, takûe to trvalo lÈta neû Ferdinand I. zaËal
s†obnovou kostela. Kostel zkr·til a†p¯ehradil zdÌ, na kterou pozdÏji vymalovali scÈny
z†ûivota Jana NepomuckÈho. TÌm se vöak VojtÏch˘v hrob octl mimo kostel. Nad nÌm
byla roku 1576 zbudov·na mal· kapliËka, jeû byla roku 1637 rozöÌ¯ena. JednÌm z†d˘vod˘ rozöÌ¯enÌ byla okolnost, ûe obrazoboreckÈ bou¯e roku 1619 poökodily celÈ vnit¯nÌ vybavenÌ chr·mu, ale nedotkly se hrob˘ sv. V·clava a†VojtÏcha. O†nÏkolik let pozdÏji r. 1673 po »ech·ch koluje proroctvÌ, ûe ten, kdo dostavÌ svatovÌtsk˝ chr·m,
vyûene pohanskÈ Turky z†Evropy. Tehdy se Matouö Zoubek pokouöel iniciovat
dostavbu, ale o†dva roky zem¯el a†penÌze byly zapot¯ebÌ na vojnu s†Turkem.
PoË·tkem b¯ezna 1880 pokroËila stavba svatovÌtskÈ katedr·ly natolik, ûe 8. b¯ezna
zaËali dÏlnÌci z†kapliËky sv. VojtÏcha vyn·öet n·bytek a†varh·nky. I†p¯es pÌsemnÈ
zpr·vy nebylo jasnÈ, zda VojtÏchovy ostatky v†kapli jeötÏ jsou. Biskup Karel Prucha
poû·dal architekta Mockera o†pomoc. VÏdÏlo se, ûe olt·¯ kaple je dvoudÌln˝. V†hornÌ
d¯evÏnÈ Ë·sti st·val obraz Matky BoûÌ p¯enesen˝ sem z†kaple na Brusce. V†dolnÌ prodlouûenÈ Ë·sti b˝vala kamenn· podesta pokraËujÌcÌ jakousi d¯evÏnou rakvÌ povaûovanou za VojtÏchovu. Na sv·tek sv. VojtÏcha b˝val olt·¯ kr·ölen a†bylo zde vystaveno
poprsÌ sv. VojtÏcha, do nÏhoû byly zabudov·ny menöÌ ostatky a†k¯Ìûek ˙dajnÏ pat¯ÌcÌ
VojtÏchovi.
DÏlnÌci v†pr·zdnÈ kapli p¯ikroËili k†bour·nÌ katafalku, ale ke zklam·nÌ p¯Ìtomn˝ch byl ˙plnÏ pr·zdn˝. Avöak po odstranÏnÌ d¯evÏnÈ truhly se objevila deska z†ËervenÈho mramoru siln· 6 cm. Nesla n·pis Renovatum anno 1717. OpÏt zavl·dl optimismus, protoûe se tÈmÏ¯ najisto oËek·valo, ûe pod deskou budou ostatky. MÌsto nich
byla nalezena mal· vyzdÏn· schr·nka a†v†nÌ asi 4 cm dlouh· olovÏn· krabiËka. KanovnÌk Bernard ji vyÚal, ovÏ¯il peËeù, kter· byla p¯ipevnÏna ke stuûce obepÌnajÌcÌ
krabiËku. Stuûka se vöak p¯i prvnÌm dotyku rozpadla. Uvnit¯ leûela vybledl· autentika na papÌ¯e. N·pis nebylo moûnÈ p¯eËÌst ani za pomoci lupy a†papÌr se rovnÏû rozpadl. NaötÏstÌ byly na dnÏ krabiËky ˙lomky kostÌ, na nichû bylo naps·no, ûe se jedn·
o†ostatky svat˝ch pÏti brat¯Ì. PeËeù n·leûela praûskÈmu arcibiskupovi (1612-22) Janu
Loheliovi, kter˝ pohnutÈho roku 1621 po ˙tÏku zimnÌho kr·le Fridricha FalckÈho
cel˝ chr·m znovu vysvÏtil a†do olt·¯˘ vloûil novÈ ostatkovÈ schr·nky.
P¯i dalöÌm bour·nÌ se objevily desky z†bÌlÈho mramoru, na kter˝ch byly patrnÈ
stopy poû·ru z†roku 1541. D·l se kopalo s†velkou opatrnostÌ, ale opÏt se nic nenaölo.
Teprve v†˙rovni podlahy p¯iöli dÏlnÌci na öest dlouh˝ch pÌskovcov˝ch kamen˘ podobn˝ch jin˝m vstup˘m do hrobek. NapÏtÌ velmi vzrostlo. Jeden z†dÏlnÌk˘ nadzvedl
krajnÌ k·men, pod nÌmû bylo vidÏt pr·zdn˝ prostor a†jakousi rakev. OkamûitÏ poslali
pro svÏtÌcÌho biskupa. Ten k·zal vr·tit k·men na p˘vodnÌ mÌsto a†zapeËetil jej.
Patn·ctÈho b¯ezna ve dvÏ odpoledne se seöla komise sloûen· z†cÌrkevnÌch hodnost·¯˘, archeolog˘ a†dalöÌch v˝znaËn˝ch postav. Nakonec dorazil arcibiskup baron
Weber v†doprovodu v˝znaËn˝ch d˘stojnÌk˘. SvÏtÌcÌ biskup podal vÏcn˝ p¯ehled situace, vysvÏtlil, proË se kaple bour· a†jakÈ jsou dosavadnÌ n·lezy. Pouk·zal na zapeËetÏn˝ k·men a†¯ekl, ûe do hrobky dosud nikdo nenahlÈdl. Arcibiskup vyzval ostatnÌ
ke zboûnÈ pozornosti a†litoval, ûe profesor Tomek dlÌ mimo Prahu. Pak se dali do
pr·ce.
Netrvalo ani p˘l hodiny, kdyû bylo z¯ejmÈ, ûe v†hrobce spoËÌv· prastar˝ relikvi·¯
podobn˝ tvarem relikvi·¯i sv. Wolfganga, biskupa ¯ezenskÈho, kter˝ podpo¯il zaloûenÌ
praûskÈho biskupstvÌ, a†proto byl vûdy v†»ech·ch ctÏn. Profil hrobky byl zmÏ¯en na
302 x†72,5 cm a†samotn˝ relikvi·¯ mÏl rozmÏry 112 x†38 x†32 cm. Asi v†jednÈ ËtvrtinÏ
hrobky se nach·zelo p¯epaûenÌ nÌzkou pÌskovcovou zÌdkou a†za nÌ leûely kusy
zpr·chnivÏlÈho d¯eva, snad zbytk˘ star˝ch relikvi·¯˘.
VojtÏch˘v relikvi·¯ je zhotoven ze d¯eva pobitÈho olovÏn˝m plechem. DÏlnÌci
opatrnÏ sÚali vÌko a†dychtiv˝m zrak˘m se objevila podlouhl·, olovÏn· schr·nka ov·zan· p·skou a†zapeËetÏn· podlouhlou peËetÌ s†prastar˝m pÌsmem. Na vrchu schr·nky
leûela olovÏn· destiËka s†latinsk˝m n·pisem. KanovnÌk Bernard ji odloûil na p¯ipraven˝ st˘l. SvÏdek tÏchto ud·lostÌ pÌöe: ÑNed· se snadno popsati, jak· dychtivost
a†napnutost v†tÈ chvÌli opanovala.ì Profesor Emler mezitÌm vyluötil n·pis a†nahlas
Ëetl: ÑCapsa cum corpore seu reliquiis s. Adalberti episcopi et martyris,ì takûe bylo
jasnÈ, ûe uvnit¯ jsou VojtÏchovy ostatky. Spont·nnÏ se ozvalo Deo gratias! Nemal·
radost z·¯ila z†oËÌ.
A†pak n·sledovalo novÈ, neËekanÈ p¯ekvapenÌ, jehoû se nikdo nenad·l. Na podlouhlÈ peËeti byla rozluötÏna slova ÑArnestus archiepiscopus pragensisì neboli Arnoöt, arcibiskup praûsk˝. Byl to tÈmÏ¯ tuplovan˝ z·zrak, protoûe Arnoöt s·m mÏl povÏst svÏtce. KanovnÌk Bernard otev¯el schr·nku, ve kterÈ koneËnÏ naöel kosti obalenÈ
öedou, hedv·bnou rouökou. Na l·tce leûela t¯etÌ destiËka s†n·pisem potvrzujÌcÌ, ûe
ostatky pat¯Ì i†dalöÌm svÏtc˘m. I†nastala jeötÏ vÏtöÌ radost.
Pak opÏt schr·nku zabalili. Arcibiskup p¯ijal berlu a†mitru. KanovnÌci umÌstili relikvi·¯ na m·ry a†vynesli jej z†kaple. Pr·vÏ v†tu chvÌli zaËaly na vÏûi svatovÌtskÈ zvonit a†to zp˘sobilo nemalÈ pohnutÌ. P¯ed kaplÌ st·lo niûöÌ duchovenstvo a†praûötÌ zvÏdavci. MnozÌ poklekli a†zanotovali pÌseÚ upravenou snad samotn˝m sv. VojtÏchem:
282
283
PŘÍLOHA
VÁCLAV CÍLEK
Hospodine, pomiluj n·s. JinÌ plakali a†pro slzy nemohli zpÌvat d·l. Vöichni si uvÏdomili, jak hlubokou ˙ctu k†ostatk˘m Ëesk˝ lid chov· a†to i†nevÏ¯ÌcÌ. Pr˘vod pak relikvi·¯ uloûil v†kapli proti n·hrobku Jana NepomuckÈho, kde dÏkan Prucha dal upravit prostor pro ostatky sebranÈ zejmÈna Karlem IV. Po slavnostnÌm uloûenÌ se komise
odebrala vyluötit olovÏnÈ destiËky a†po¯Ìdit z·pis. Panu Mockerovi bylo uloûeno zachovat hrobku pro p¯ÌötÌ uloûenÌ a†biskup na¯Ìdil vyrytÌ dalöÌ, jiû ËtvrtÈ olovÏnÈ destiËky.
N·lez hluboce zap˘sobil na praûsk˝ lid a†z·roveÚ nesmÌrnÏ rozzlobil Pol·ky, kte¯Ì
jiû jednu pravou lebku svatÈho VojtÏcha mÏli. Spory trvaly dalöÌch dvacet let a†nap¯.
Mikol·ö Aleö je komentoval kresbou, na kterÈ se sv. VojtÏch pt· P·naboha, kde je
vlastnÏ jeho prav· lebka, a†Hospodin mu odpovÌd·, ûe na to je i†on kr·tk˝ a†odkazuje
ho na rozhodnutÌ cÌrkevnÌ konzisto¯e. Polozapomenut˝ (jiû opÏt !) relikvi·¯ je dodnes
uloûen naproti n·hrobku Jana NepomuckÈho, ale v†podlaze z·padnÌ Ë·sti kostela jiû
zeje dÌra peËlivÏ Mockerem ochraÚovan· pro opÏtovnÈ uloûenÌ past˝¯e zbÏsilÈho lidu.
DECH KOSTÍ
V†ÿeck˝ch paöijÌch Bohuslava Martin˘ ¯Ìk· Fotis, knÏz ¯eck˝ch vyhnanc˘ z†Turecka: Dcero vöemohoucÌho, mohutn· sk·lo! A†ty vodo, jeû nezn·ö konce a†trysk·ö z†kamene, abys uhasila ûÌzeÚ jelena i†sokola. A†ty ohni, jenû d¯Ìmeö ve d¯evÏ a†Ëek·ö, aû tÏ
ËlovÏk probudÌ. Budiû poûehn·na hodina naöeho setk·nÌ. Jsme lidÈ na ˙tÏku p¯ed
divochy, div˝mi lÌt˝mi duchy. P¯in·öÌme kosti sv˝ch otc˘Ö A†sbor odpovÌd·: Kosti
sv˝ch otc˘. KÈû zapustÌme ko¯eny mezi tÏmito skalami a†kamenÌm. Vyslyö n·s, Pane.
V†druhÈ polovinÏ minulÈho stoletÌ, ve vÏku nadÏjÌ Julese Vernea, Eiffelovy vÏûe
a†superfosf·tu, se vzruöujÌcÌm tÈmatem rozhovor˘ st·val tlak p·ry v†kotli mocnÈho
stroje, ûelezo a†n˝ty Ëi rozteË oblouku ûelezniËnÌho mostu postavenÈho 48m nad DyjÌ
v†roce 1871. Nast·val druh˝ vÏk ûeleza, jehoû dÏtmi byly kladenskÈ pece, ejpovickÈ
hrudkovny i†svÏt, v†nÏmû kosti p¯edk˘ ñ ochrana p¯ed lÌt˝mi duchy i†zp˘sob, jak se
spojit se zemÌ ñ p¯estaly b˝t zajÌmavÈ. SvornÌky a†n˝ty, ruda a†uhlÌ, Robur Dobyvatel
a†ze zdÌ chvatnÏ sundavanÈ Gareisovy litografie rakviËek s†ostatky, poh¯eb ûehem
a†neporozumÏnÌ Jeneweinovi, spory o†to, kdo m· pravÏjöÌ lebku svatÈho VojtÏcha.
A†pozvolna najednou pozapomenutÈ ostatky, opuötÏnÈ deöùovÈ madony a†milostnÈ
soöky st·vajÌcÌ se potravou kunsthistorik˘. Jen PraûskÈ Jezule, boleslavskÈ pal·dium
a†svatohorsk· madona z˘st·vajÌ leË spÌö jako historick· pam·tka neû n·doba milostÌ.
Dnes si s†nimi nevÌme rady. Nelze se vr·tit k†vÌ¯e otc˘, jsme uû jinde a†dob¯e vÌme, jak pochybn· m˘ûe b˝t pravost. Ale dÌv·m se na dÏti prohlÌûejÌcÌ si v†archeologickÈm oddÏlenÌ kostry. VodÌm americkÈ studenty do Ëesk˝ch kostnic a†sleduji ned˘vÏ¯ivÈ a†zvÏdavÈ pohledy, fascinaci pomÌjivostÌ: Ty kosti, to jsme my? Takov˝ prach?
To by u†n·s hygienik nepovolil. Mnoho lidÌ si se zvl·ötnÌm zaujetÌm prohlÌûÌ v†Ël·ncÌch E. VlËka kosti kr·l˘ a†svÏtc˘. Nevede je vÏdeck· zvÏdavost, ale mystÈrium po284
PŘÍLOHA
VÁCLAV CÍLEK
mÌjivosti a†takÈ (vÌm to) ozvuky d·vnÈ ˙cty v†mÌrnÏ bulv·rnÌm ladÏnÌ. Kosti p¯edk˘
n·m d·vajÌ jasnÏ najevo, ûe jednou splyneme s†hlÌnou a†zemÌ a†ûe to nenÌ nic straönÈho. Kosti svÏtc˘ jdou ve svÈ zpr·vÏ jeötÏ d·l ñ hlÌna, zrno a†smrt jsou jednoduchÈ
a†p¯irozenÈ vÏci, ale je tu jeötÏ posv·tno a†˙zk· br·na vedoucÌ tam, kde nebyl ani dr.
Moody. Dech kostÌ,intimnÌ a†posv·tn˝. Ned· se popsat a†je nesluönÈ do nÏj vnikat.
Dech kostÌ. Slyöel jsem o†ËlovÏku, kter˝ dÌky svÈmu v˝zkumu mÏl p¯Ìstup k†r˘zn˝m ostatk˘m. ObËas kousek odlomil Ëi od¯Ìzl a†zaËal je shromaûÔovat jako kuriozity, jako jin˝ sbÌr· zn·mky. Roky je ukl·dal do krabiËek, obËas bral do ruky, stÌral
prach. Uplynulo deset let a†ten ËlovÏk zaËal sh·nÏt zlatnÌka, kter˝ by mu zhotovil
ostatkov˝ k¯Ìû. Vûdyù takovÈ vÏci musÌ b˝t d˘stojnÏ uloûeny a†slouûit vöem!†VÏdÏl
a†vÌ, ûe je jednou vr·tÌ do kostela. Mohla to b˝t docela pÏkn· svatokr·deû, ale dÌky
dechu kostÌ se vymkla z†ruky.
Nepropaguji kult ostatk˘, jenû nÏco jinÈho neû kult svÏtc˘. NevÏ¯Ìm na historickou pravost mnoha z†nich. NemusÌ b˝t pravÈ, ale nepochybuji o†tom, ûe jsou opravdovÈ. Vane z†nich sÌla i†bezradnost. Je to jen p¯ipomenutÌ smrti? Nebo n·znak toho,
ûe ji lze p¯ekroËit ?†NevÌm, jak se k†nim m·m chovat, a†nezn·m recept pro ostatnÌ.
P¯ÌbÏh kostÌ sv. VojtÏcha ukazuje jednu d˘leûitou vÏc ñ bez ostatk˘, milostn˝ch p¯edmÏt˘ a†svat˝ch mÌst, bez tohoto zakotvenÌ ve hmotÏ, v†materii kult Ëasto zplaÚuje do
abstraktnÌ konstrukce. VojtÏch je od 14. stoletÌ, kdy mizÌ jeho ostatky, uctÌv·n, ale ne
milov·n. V†»ech·ch je jakoby duchem nep¯Ìtomen, je to svat˝ do poËtu s†trochu nep¯Ìjemnou povÏstÌ mravok·rce na rozdÌl od Nepomuka nebo V·clava.
Hovo¯Ì-li dnes CÌrkev o†VojtÏchovÏ evropanstvÌ, tak mu myslÌm ubliûuje, protoûe
z†nÏj vytv·¯Ì nÏjakou historicko--politickou abstraktnÌ figuru. Zapot¯ebÌ je vöak, aby
ostatky svat˝ch byly dostupnÈ, aby bylo moûnÈ p¯ich·zet k†hrob˘m svÏtc˘ a†dot˝kat
se jich. A†je-li v†tomto kontaktu opravdovost, pak se sama od sebe prosadÌ a†Ëas uk·ûe
lidskÈ pohnutky. Moûn· to obËas nenÌ v†dechu kostÌ, ale v†n·s, kte¯Ì v†nÏjakÈ hluböÌ
poloze vÌme, ûe slova, i†kr·sn· slova, vÌtr odvane a†voda odplavÌ, ale ûe materie nelûe
a†na hrobech svÏtce se d· vystavÏt chr·m.
DesetiletÌ duchovnÌ obnovy pro mne znamen· tu vÌce, tu mÈnÏ ˙spÏön˝ pokus zakotvit n·s, vyko¯enÏnÈ a†na ˙tÏku p¯ed divochy a†lÌt˝mi duchy, do hlÌny a†skal mezi
kosti svÏtc˘ a†p¯edk˘ ze zemÏ vÏËnÈho domova. A†nÏkdy lituji, ûe jsme p¯eËasto zaËÌnali slovy a†ne dechem kostÌ.
285
16. øíjna 1997
bude v†Klementinu zah·jena v˝stava
SLOVINSKO
NA KONCI DRUHÉHO TISÍCILETÍ,
kterou po¯·d· Slovansk· knihovna p¯i N·rodnÌ knihovnÏ »R.
T˝û den se uskuteËnÌ kolokvium na tÈma
Samostatn˝ st·t mezi vÏtöÌmi sousedy ñ
podnÏt pro slovinskou politiku a†kulturu.
VINOHRADSKÉ KNIHKUPECTVÍ
N A K L A D AT E L S T V Õ L I D O V … N O V I N Y
Jana Masaryka 58, 120 00 Praha 2, tel. 02/24 25 03 65

přõloha desetiletõ duchovnõ obnovy

Transkript

Podobné dokumenty

N·zory, nejen zastupitel˘, t˝kajМcМ se zmПny ˙zemМ lokality TESCO

Farní zpravodaj - září 2009

martin c. putna / mal… dějiny souvislostõ

Farní zpravodaj - květen 2011

Daniel J. Cargola - Richard J. A. Albert, Dějiny římské říše

Suplement1-07 -zlom

Vietnamská menšina v ČR

kultura - Praha 21