Září - Časopis Život v Kristu

Transkript

Časopis Apoštolské církve
Duchovní soustředění
v Novém Hrozenkově
Ročník 20
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 9 / 2008
4
Sloupek
M
2
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři,
pokoj vám. Děkuji za spolupráci vám všem,
kteří se podílíte na tvorbě našeho časopisu.
Svými příspěvky, modlitbami, korekturami, poznámkami… Díky vám mohlo vzniknout prázdninové evangelizační číslo, které bylo vytištěno v navýšeném nákladu při nižší ceně.
Proč zní titul stávajícího čísla „Návrat ke kořenům“?
V roce 1986, několik týdnů po svém obrácení, jsem
se spolu se svou ženou účastnil dovolené naší církve
na Slovensku v malebné vesničce Lehotě.
Týden, který jsme tam strávili, by nesnesl srovnání se standardy současných dovolených většiny z nás.
– Oddělené spaní sester a bratří ve stodole, improvizované hygienické podmínky, neustálá obezřetnost kvůli hrozbě „návštěvy“ tajné policie…
Na druhé straně byly nadšené ranní chvály, dopolední hutné Boží slovo, odpolední skupinky, na kterých
se rozebíralo dopolední téma. Třikrát denně modlitby
vedené bratrem Rudkem, tehdejší hlavou církve.
Když jsem se jej ptal, na které
r z modliteb mám jako nově
uvěřivší
u
chodit, doporučil mi
odpolední
o
– modlitby za konkrétní
k
prosby přítomných. Nakonec
jsem chodil na všechny.
k
Nicméně
N
doporučení bylo dobré
r – odpoledne jsme pravidelně
sledovali
s
zázraky dějící se přímo
m na místě. – Lidé uzdravení,
pokřtění
Duchem, nalézající
p
odpovědi někdy na zdánlivě neřešitelné problémy.
Večer shromáždění u táboráku. – V závěru nekončící fronta lidí žádajících vedoucí bratry o modlitbu.
Svědectví o uzdraveních, vysvobozeních, vyslyšených
modlitbách.
V noci křty ve vodě v místním přehrazeném potoce.
Skrývání se v trávě před světlomety Volhy pročesávající okolní louku. – Co kdyby to byla policie? Církev byla
stále v ilegalitě, i když se svoboda již blížila.
S růstem církve zmizely i celocírkevní dovolené.
Jednotlivé sbory začaly pořádat prázdninové akce samostatně. Postupně nově obrácených ubylo, křtů také.
Na prázdninových setkáních se začal klást důraz nejen na duchovní stravu ale i žádaný odpočinek, sport,
hry.
Před pár lety začal brněnský sbor pořádat prázdninová soustředění opět s bratrem Rudkem, tehdy biskupem církve. Záhy začali jezdit členové i jiných sborů, zúčastnit se začalo být pro velký zájem obtížné.
Klíč? Návrat ke kořenům. Čas strávený nad Biblí, hodiny společných modliteb. „Dám mu vyváznout, neboť
je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. Až mě
bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním
ho, obdařím ho slávou, dlouhých let dopřeji mu do sytosti,
ukáži mu svoji spásu.“ (Ž 91,14–16)
Buďte požehnáni.
Aleš Navrátil
ROHLASOVÁ BOHOSLUŽBA
V neděli 7. září vysílá Český rozhlas 2 – Praha v přímém přenosu od 9.00 do 10.00 hodin bohoslužbu brněnského sboru Apoštolské církve. Prosíme, modlete
se, aby si Duch svatý použil tuto akci k šíření Božího
království.
Úvodník
3
Znamení a zázraky
Návrat ke kořenům
4
8
Svatost >>>
Ohlasy na duchovní soustředění
ř dě í
Ze života církve
11
12
13
19
The School of Christ International
Na cestě k učednictví
Nenápadní hrdinové
London Hillsong a Matt Redman ve Vsetíně
Sbory se představují
13
Rozhovor s Josefem Zavackým
,
Křestan a peníze
15
Křesťan a peníze VII.
16
17
Požehnání a misio Dei
Pokřivená generace
O
B
S
A
H
Čtenáři píší
Maminkám
18
18
18
Milé sestry, maminky
Kristýnka podruhé >>>
Kvíz
20
Judský král
20
Osmák
Dětem
22
Svědectví
22
22
Jak Bůh jednal s naší rodinou
Svědectví o Boží lásce a milostrdenství >>>
Procházky světem Bible
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Jiří Bartík, Mgr. Pavel Slepička,
Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč,
pro předplatitele 19 Kč, poštovné 14 Kč,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě
č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit
zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234
Znamení a zázraky
„Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi
působil a jejich slovo potvrzoval znameními.“
(Marek 16,20)
D
razí bratři a sestry,
Vítám vás u čtení zářijového čísla
Života v Kristu. Prázdniny skončily
a je zde opět školní rok. Povinnosti začínají nejen pro školáky, nýbrž i pro jejich
rodiče. Nejde však jen o povinnosti. Pro
řadu mladých lidí nový školní rok představuje i nové spolužáky, tedy i nové příležitosti ke sdílení evangelia. Modleme se
za mladé lidi ve školách, velice to potřebují!
Poselství, které mám dnes na srdci, se
týká zázraků a znamení; úvodní text představuje poslední verš Markova evangelia.
Autor tohoto evangelia jde dále než pisatelé zbývajících tří spisů o životě Pána
Ježíše: Podává svědectví, že Boží slovo se
skutečně šíří s mocí a silou. Je tomu tak
proto, že Pán působí s nimi.
Někdy se v literatuře i v rozhovorech
s jinými „věřícími“ můžeme setkat s názorem, že veškeré nadpřirozené projevy
v Bibli jsou výmyslem, legendou. Pravda je
ovšem taková, že Bible zbavená nadpřirozena by byla něčím naprosto absurdním.
Podívejme se jen na Nový zákon: Sledujeme-li život první církve, můžeme spatřit,
že veškerá motivace i pro ty nejprostší
skutky prvních křesťanů leží v nadpřirozené oblasti, totiž v přesvědčení, že Ježíš
vstal z mrtvých. Bez této nadpřirozené
události by se evangelium vůbec nemohlo šířit. Víra ve vzkříšení (a u apoštolů to
nebyla jen víra, oni se s zmrtvýchvstalým
Ježíšem setkali!) představovala základní,
jediný skutečný a vůbec nejsilnější argument pro jejich jednání. Bez nadpřirozené moci, divů a zázraků by nepřesvědčili
pohany, aby vyměnili své bohy za Jediného. Pohané potřebovali vidět, že ten nový
Bůh je opravdu silnější, aby se rozhodli.
Bez nadpřirozené moci by první křesťané byli vyhubeni, církev by nepřežila do
dnešních dnů. Byl to Boží anděl, který je
zachraňoval z vězení. A kdoví jak by to
dopadlo, kdyby se Saul z Tarsu nesetkal
se vzkříšeným Kristem. Pokračoval by ve
svém řádění a pravděpodobně by první
církev byla vyhlazena. Vzpomeňme na
veškerá pronásledování v dějinách církve, počínaje Štěpánem a konče dnešními
křesťany v zemích s totalitním režimem.
Nebýt Boží moci, neobstáli by.
To vše jsou jasné argumenty hovořící ve prospěch stále působící Boží moci.
Bez ní by byla nemyslitelná existence
církve, o jejím dalším šíření ani nemluvě.
Podíváme-li se znovu do našeho textu, vidíme dva důrazy: Zázraky zajišťoval Bůh,
kázání evangelia zajišťovala církev. Tento princip je v Písmu důsledně dodržen.
I přes občasné intervence andělských
bytostí je kázání dobré zvěsti vyhrazeno lidem. A Bůh slibuje, že bude s nimi působit a své slovo potvrdí zázraky
a znameními. Na tomto „vymezení zodpovědností“ se po tisíciletí nic nezměnilo. Aby evangelium proniklo na nová
území, je k tomu stále zapotřebí Boží
moci. V dnešní postmoderní době možná ještě více. A aby církev bez Boží moci,
divů a zázraků obstála v tlaku všech pronásledování i vlivů soudobého světa jakbysmet. Pokud se kdy taková církev objeví, bude v pokušení hledat zdroj své
existence jinde než v Boží moci: V lidské moudrosti, politickém vlivu, zábavě
a podobně.
Zázraky a znamení charakterizovaly
a nadále charakterizují Letniční hnutí.
Věřím, že právě toto hnutí má potenciál
zasáhnout dnešní společnost: Někdy se
setkávám s námitkou typu „A jak mám
poznat, která církev je ta pravá?“. Někteří lidé říkají: „Vždyť Bible se dá vykládat
různě“. To jsou námitky zcela oprávněné
– nezaujatý pozorovatel má z církve zcela
jistě tento dojem. Trochu mi to připomíná situaci, když byl Jan Křtitel ve vězení. Tehdy plný pochybností poslal delegaci za Ježíšem s otázkou: „Jsi ten, který
má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš tehdy ve své odpovědi poukázal právě na zázraky a znamení, jež doprovázely
jeho službu. Ty potvrzovaly a legitimizovaly jeho službu. Dnes je církev v obdobné situaci. Jaká jiná odpověď uspokojí
skeptiky, než viditelná Boží moc? Zázraky a znamení nenechají nikoho klidným;
lidé buď uvěří, nebo se zatvrdí. Ježíšova
služba rozdělovala, služba církve působí
obdobně. Má-li církev mít vliv na společnost, musí jí nutně provázet Boží moc.
Jsem vděčný Bohu zato, že naše církev
klade důraz na projevy Boží moci. Každý, kdo zvěstuje evangelium nevěřícím
lidem, má jistě své osobní zkušenosti
s tím, jak Bůh jedná. Ze svých návštěv po
sborech vím, že mnozí mají zkušenosti
s vyslyšením modliteb za nevěřící známé a přátele – a to je nejsilnější svědectví
o Pánu Ježíši Kristu. Na druhou stranu
je zde nebezpečí, že kázání Slova opustíme jako svou prioritu. To se nikdy nesmí
stát!!! Je tisíc a jedna věcí, čím vším by
se církev mohla zabývat, ale nesení evangelia nevěřícím je naším hlavním posláním, naší prvořadou prioritou. Můžeme
z Bible rozumět, že
Boží moc úzce souvisí s evangelizační
aktivitou. Bůh nám
nedal dary Ducha
svatého, abychom
uspokojovali jen své
potřeby. Možná jste
si všimli toho, že
Bůh mnohem raději vyslyší modlitbu
za nevěřícího, než
za člena sboru. Byl
jsem mnohokrát účasten toho, kdy Bůh
udělal zázrak ve prospěch lidí, kteří jej
neznali – protože Jemu záleží na tom, aby
byl Bohem všech.
Píši tyto řádky ve snaze povzbudit vás
k tomu, abyste byli připraveni zvěstovat evangelium vašim známým, přátelům, blízkým lidem. Pamatujte, že Bůh je
připraven potvrdit své slovo znameními
a zázraky – On je stejný včera stejně jako
dnes. On se nemění!
Na závěr ještě jeden text ze Skutků
apoštolů. Je to modlitba, kterou se první učedníci modlili v okamžiku, kdy cítili, že je na ně vyvíjen nátlak za účelem
ukončení jejich zvěstovatelské činnosti.
Všimněme si, že potvrzuje stejný princip:
Učedníci budou kázat a Bůh bude činit
znamení a zázraky. Kéž je tato modlitba
i naší modlitbou!
„Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej
svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku
k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.“
Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli
shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.
(Skutky apoštolské 4,29–31 )
Úvodník
Ročník 20, září 2008
Martin Moldan, biskup AC
3
ŽIVOT V KRISTU
svatý. Našel jsem: Abraham, Izrael, Levi,
Nazaréni a nevěsta Beránkova. Ale kromě
Abrahama jako jedince v Novém Zákoně
najdete jednoho: Jana Křtitele. Byl svatý.
Ale nevěsta Beránkova také. Takže co to
Seminář emeritního biskupa Rudka Bubika z duchovního soustředění v Novém Hrozenkově. znamená a co to obnáší být svatý?
Tak především, pokud jednou chceš
sem velmi vděčný Bohu, že můžu být den z bratří, kteří svatost měřili na kilo- být svatý, pak musíš přijmout, že Bůh zamezi vámi. Především vám děkuji za metry, říká: „Bratře, jakmile překračuješ čne mluvit do tvého života.
vaše modlitby, zjistil jsem, že jsem osmdesátikilometrovou rychlost, tak anVyjdi
skutečně těžce nemocen, ale že mě sou- děl strážný opouští auto.“ A on mu odpoAbraham
chtěl být a byl svatý. A Bůh
časně Bůh podepírá. To, o čem budu ká- věděl: „Ano, bratře, a když překročím sto
řekl:
„Vyjdi.“
Bůh mu nezjevil plán. V tom
zat, jsem přijal od svého drahého Pána třicet, tak opouští auto i ďábel.“ A byli
je ten problém. V těchto dnech jsem byl
v době, kdy mi v nemocnici bylo nejhůř. domluveni. Svatost se nedá takto měřit.
Tím, že mi dával slovo, tak mi jasně dával
Co to je svatý? Jasně hovoří Starý i No- překvapen, když jsem se dočetl, že mona vědomí, že tady budu. Když jsem se vý zákon. Především bych chtěl upozor- ravští bratři opouštěli Moravu na záklapřipravoval na slovo o svatosti, přiznám nit, že Židům 12,14 říká: „Usilujte o pokoj dě proroctví jednoho z jejich otců. Řekl:
se vám, že jsem se modlil: „Otče, víš, se všemi, a o svatost, bez níž nikdo nespatří „Budete muset odejít.“ Bůh měl i v době
chtělo by to v tom týdnu takovou men- Pána.“ Všimněte si, že tu není řeč o da- náboženského pronásledování nekatoší Pensacolu. Trošku něco takového, aby- rech a o jiných věcech, ale u svatosti je líků svůj plán. A tak být svatý znamená
chom se pohnuli z místa.“
řečeno: Bez ní neuzříš Pána. Bez daru přijmout, že vstoupím do Božího pláŽijeme ve strašně těžké době. Ve va- jazyků uzříš Pána, bez mnohých jiných nu, a přijmu, že mi Bůh nebude všechno
šich sborech jsem kázal před lety na téma dobrých skutků uzříš Pána, ale bez sva- zdůvodňovat.
Když těm moravským bratrům Bůh
svatost očí, uší, úst. Ale Duch svatý mi tosti ne. A ve Zjevení Jana 22,11 je napsářekl,
že budou muset odejít, uvědomil
hned v nemocnici řekl, že tentokrát se na no: „Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konjsem
si, že mohli přijmout od shovívato podíváme z jiné strany.
ce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo
je spravedlivý, ať ještě koná spravedlnost až vějších jezuitských farářů kompromisní
Svatí buďte...
do konce, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.“ návrhy a „nějak přežít“. Ale oni měli proZačněme slovem: „Já jsem Hospodin, váš Tvým i mým celoživotním úkolem je pra- roctví svého dědy. Přišel bratr Kristián
David a řekl: „Půjdete.“ Oni řekli: „Amen,
Bůh, posvěťte se, buďte svatí, neboť já jsem covat na tom, abychom se posvěcovali.
svatý. Neposkvrňujte sami sebe.“ (Lv 11,44)
Máme v Bibli v listu Židům celou kapi- půjdeme.“ První rodinu tvořilo šest doStarý zákon. Nový: „Vždyť je psáno: Svatí tolu, o které říkáme, že to je listina mužů spělých a čtyři děti, mezi nimi dvě tříbuďte, neboť já jsem svatý.“ (1 Pt 1,16) Za- a žen víry. Najděte mi v Bibli listinu sva- měsíční dvojčata. Na zádech nesli veškeznívá zde jasný příkaz pro mě i pro tebe: tých mužů a žen. Předem upozorňuji, ne- rý majetek, a tajně v noci vyšli. Oni byli
Buď svatý, a o tom se nedá diskutovat. najdete. Tak jsem hledal, kdo je v Bibli svatí.
Chci ukazovat v Bibli i v životě, že být
Ale co to je svatý? Někdy se kvůli různým
svatý znamená připravit se, že Bůh bude
důrazům ptáme: Svatý člověk – může
mít můj život k dispozici bez ohledu na
se smát?; Svatý člověk – jakou
to, že některé věci se mi možná nerychlostí může chodit?
budou líbit. My bychom klidně
Jednou v autě mému
mohli říct: „Bože, a proč jsi
synovi Staškovi jenezpůsobil, že by se ta
Duchovní soustředění v Novém Hrozenkově
Svatost
4
J
Rudek Bubik slouží slovem
dvojčata narodila o něco později, anebo
že by ten odchod mohl být později.“ Bůh
rozhodl, a oni šli. To je ta váha svatosti,
když přijímám, že On všechno dělá dobře.
Áron byl svatý a nemohl si dovolit dělat, co by chtěl. Nemohl si vzít kdekoho.
Synové Áronovi měli i určené hranice,
koho si mohou vzít. Nesměl odcházet od
chrámu. Nesměl to, nesměl tamto. Čili
být svatý znamená, že já dobrovolně přijmu něco, i když tomu nerozumím. Ano,
přijal jsem kdysi před Hospodinem závazek, že s výjimkou léku a Večeře Páně nepožiji alkoholický nápoj. A stalo se, že si
nás pozval předseda vlády. Když jsem si
sedl ke stolu, viděl jsem, že každý před
sebou máme sklenici s vínem, protože předseda vlády si chtěl s každým přiťuknout. Tak jsem se přihlásil a říkám:
„Pane předsedo, jsem ve smlouvě s Bohem, nemohu.“ A on mi říká: „Já bych si
rád přiťukl.“ A dodává: „Pane biskupe, co
když vám tam nechám nalít pomerančový džus?“ Pak jsem odpověděl: „Klidně.“
Bohu záleží, aby nebyla znevažována Večeře Páně.
Jako Boží služebník ne všechno mohu.
Představte si, že třeba František si na
oslavě vypije dvě deci vína. A v tom na
druhém konci Brna problém. Letí k telefonu, sestra říká: „Františku, přijeď okamžitě, potřebujeme se modlit, s maminkou je zle, máš hned přijet.“ František by
řekl: „No, víš, ale já jsem si právě dal dvě
deci vína.“ Dcera přiletí: „Maminko, on
nemůže přijet, on je ožralej!“ Tak se dělají pomluvy. Ale já jsem musel být vždy
připraven, a neměl jsem vždy řidiče. Áron
určité věci nesměl. Jsi-li svatý, ne všechno, co tento svět dělá, můžeš.
Jinde čteme: „Jediný Lukáš je se mnou.
Marka vezmi s sebou, bude mi užitečný
jako pomocník.“ (2Tm 4,11) Marek – byl
to plášť? Boty? Co to bylo? Člověk. „Zeptej se Marka, jestli by nebyl ochotný“, to
bych ještě chápal, nebo: „Kdyby tak Marek mohl přijít.“ Ale ne, Pavel píše: „Marka vezmi s sebou.“ Uvědomuješ si to? Jak
nám toto schází! Marek byl svatý. A Pavel
věděl, o kom píše.
Být svatý…, v 1 Pt 2,9 čteme: „Vy však
jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ
svatý, lid náležející Bohu…“ Haleluja tečka.
Moment, moment, počkej, počkej, tam je
čárka. …abyste hlásali mocné skutky toho, kdo
vás povolal ze tmy do svého podivuhodného
světla.“ Aha. Proto jsi svatý, abys něco dělal. Ten mikrofon byl vyroben proto, aby
sloužil. Ty jsi byl stvořen, bylo ti dáno
tělo. A polož si otázku: „Nejsi-li svatý,
pak kam jdeš? Jsi-li svatý, platí o tobě to,
že jsi připraven vždy a za každé okolnosti hlásat mocné skutky toho, kdo vás povolal?“
Skupinka
Nepoměřuj se s druhým
A my se teď podíváme na Marii a Alžbětu. Dvě příbuzné. Obě svaté. Možná
si řekneš: „Anděl přichází za Zachariášem, protože Alžběta je neplodná. No, to
zní dobře. Anděl přišel i za Abrahamem,
Sára byla neplodná. To je svaté. Anděl
přišel za Marií. No tak počkej Marie, to
už moc svatě nevypadá. No moment, počala z Ducha svatého? Marie? …tss. Alžběta ano, to je ono, všechno dle mustru.
Ale Marie? Všechno vzhůru nohama.“
Alžběta rodí, a má celý tým porodních
babiček kolem sebe. Počestný porod svatého dítěte. Marie rodí jako nějaká poběhlice, mimo město. Která byla víc nebo
míň svatá? Tady bych chtěl dal první důraz: Nikdy se nepoměřuj s druhým, že
svatý můžeš být jen tenkrát, když budeš
jako on.
Bůh si mě povolal ve svém mládí, a já
neměl ani jeden předpoklad naplnit vůli,
kterou On po mně chtěl. Já nemohl být
svatý, protože jsem nebyl jako… Bylo
mnoho lidí kolem mě, kteří uměli dobře
mluvit i vystupovat, já ne. Ale Bůh měl
pro mě jinou cestu. Já jsem četl různé
knihy o mužích a ženách víry, ale nemohl jsem se s nimi poměřovat. „Nepoměřuj se s nikým, ale klaď si otázku: Jsi připraven říct Bohu ano na jeho volání? Jsi
připraven, že On začne na tobě pracovat,
bez ohledu na to, kolik ti je let? Jsi na
to připraven? Být svatý. Jsi připraven, že
Bůh může kdykoli zavolat: „Pojď.“?
Simeon
Otevřeme si Lukáše 2,25: Tady je jeden verš, který ke mně mnohokrát mluvil: V Jeruzalémě žil… Tento muž byl svatý.
A já tě právě na jeho příkladě chci naučit, co to znamená být svatý. Kde žiješ?
Tento muž žil v Jeruzalémě. Jeruzalém
bylo město, které si vybral Bůh. Jeruzalém znamená být blízko chrámu. Jeruzalém znamená být blízko Siónu. Jeruzalém znamená chodit s ním, abych slyšel,
když On řekne: „Vstaň a jdi.“ To je Jeruzalém. My, hlavně jako letniční, jsme někdy
trošku v nebezpečí. Poté, co si Pán Ježíš
povolal učedníky, byl pozván na svatbu
do Kány Galilejské a učedníci šli s ním.
5
ŽIVOT V KRISTU
Simeon v Chrámu
Kána Galilejská leží blízko jezera Tiberiadského, je to takové pěkné místo, taková pěkná příroda. Ten Jeruzalém – nic
moc. Ale v Káni Galilejské bylo ještě něco
navíc. Pán Ježíš tam udělal z vody víno.
„Tak Pane Ježíši, to je ono, tady si uděláš
svůj stan. Vínečko! Vody je tady dost, my
budeme dolejvat, víš, jak velké budeš mít,
Pane Ježíši, zástupy kolem? Když ty uděláš šest set litrů vína, my budeme nosit
vodu a ještě taky chleba a ryby… haleluja.“ Tak to někdy vypadá: „Slovo Boží se
mě dotklo, já měl nádherné prožitky, to
bylo úžasné, vínečko v Galileji.“ A byl to
cíl Pána Ježíše? Víte, co tam čteme? Že se
zvedl a vydal se do Jeruzaléma. Byl jsem
tam. Víte, jaké to je stoupání k Jeruzalému? Ještě že nás tam vezl autobus. Ale
On vedl učedníky do Jeruzaléma. A právě
proto čteme: „Ale na dům Davidův, na toho,
jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování.“ (Za 12,10) Ano. Je
mou modlitbou, abyste se všichni dosta-
lli do Jeruzaléma,
protože
Bůh zaslip
buje, že na Jerub
zalém
bude vylit
z
D
Duch
modliteb.
Tento svatý člov
věk
(L 2,25) žil
v Jeruzalémě. Muž
j
jménem
Simeon.
T
Ten
člověk měl
j
jméno.
Velmi mě
p
povzbuzuje,
že mě
m drahý nebesmůj
k Otec oslovuký
j jménem. Znají
je
v nebi tvé jméno?
B Simeona znal
Bůh
j
jménem.
Je mnoho
k
křesťanů,
kterým
t jméno schází,
to
k
kteří
si říkají, že
j
jsou
křesťané, ale
jejich jméno není v knize života.
U Lukáše (16,19–31) čteme o bohatém
Židu. Udělal jistě hodně dobrých skutků, možná dával na chrám veliké částky
peněz. Ale čteme také, že když boháč zemřel, nebylo v nebi zmíněno jeho jméno,
přestože byl u lidí ve velké vážnosti. Mojžíš měl jméno. Mojžíši, Mojžíši. Samuel
měl jméno, David měl jméno. Máš jméno
zapsané v knize života? Znají tě tam? Být
svatý znamená: ne být, kde chci, ale v Jeruzalémě, a mít jméno.
Simeon byl člověk spravedlivý a zbožný. Svatý muž. Jak vnímáme a hodnotíme spravedlnost? Stává se, že používáme „pokroucené metry“. Spravedlnost
znamená, jak to vidí On. Prokletí křesťanů je v tom: „Já to tak vidím!“, to je
„můj metr.“ Ano. Nediv se, že nevejdeš.
Jak to vidí On? On to viděl tak, že Simeon žil v Jeruzalémě. Bůh ho tam potřeboval, proto tam žil. Nikdy mu nic
nezdůvodňoval.
Ranní modlitby
6
Dále čteme: Očekával potěšení Izraele.
Celá náplň jeho života byla, že očekával.
Bratře sestro, pozor! Ježíš přijde. Očekáváš ho? Ježíš přijde.
Už jsem vám vzpomínal, že teď můžeme vidět kolem sebe plno různých hochštaplerů. Setkal jsem se s jedním, který
si říká kontaktér. Prý má kontakty s mimozemskou civilizací. A že počátkem
tohoto tisíciletí bude zeměkoule procházet velmi těžkým přerodem, bude
vstupovat ze třetí do čtvrté dimenze.
Budou se tu prý dít strašné katastrofy...
A protože by to všichni lidé nepřežili, je
podle něj zeměkoule obklopena mimozemskými koráby. V jedné sekundě pak
budou všichni slabí ze země vzati. Silní tu
zůstanou.
Říkám si: „Haleluja, že patřím k těm
slabým.“ Ale pozor. Když už ďábel začíná
hovořit o druhém příchodu Ježíše Krista,
je to na pováženou. On přijde. Očekáváš
ho? Žiješ tak, že jsi připraven na to, že
On přijde? Bez svatosti ho nikdo neuzří.
Takže být svatý znamená žít v Jeruzalémě. Nemíním tím fyzický Jeruzalém, ale
žít duchovním životem, v blízkosti Boha.
Být svatý znamená mít osobní vztah
a mít jeho jméno. Být svatý znamená být
spravedlivý, ale dle jeho míry. Simeon
byl spravedlivý, on byl svatý a očekával.
Duch svatý byl s ním. Modlím se, aby na
každého z nás, mohl padnout Duch svatý. Abychom mohli prožít nové pomazání a aby toto pomazání mohlo změnit
naše charaktery, myšlení, jednání.
Duch svatý byl se Simeonem. Duch
svatý měl možnost mluvit do jeho života.
Jen tenkrát mohu být svatý, když On má
tu možnost být se mnou, promlouvat ke
mně. A protože Simeon naplňoval tyto
body, dozvěděl se: „Jemu bylo Duchem
svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.“ (v. 26)
Neuzří smrti! Bůh měl s ním svůj plán.
Když Josef s Marií vstupovali do chrámu,
on tam byl a viděl to dítě.
Chtěl bych se s vámi sdílet se zvláštním prožitkem, který jsem měl 17. února, čili dva dny po zákroku lékařů, když
mně léčili po infarktu. Ležel jsem v nemocnici, bylo to v neděli večer, zvečera
jsem chvíli usnul, a v devět hodin večer
jsem se probudil a podíval se na hodinky. Mám problémy se spaním, takže jsem
byl z toho smutný, že mám dlouhou noc
před sebou a přemýšlel jsem nad tím, jak
vlastně budu spát.
Potom, co jsem hodinky odložil na
noční stolek, se najednou něco stalo. Jako bych se ocitnul v nějakém víru,
nebo jak to říct, jen tolik vím, že jsem
nespal. Musím použít slova apoštola
Pavla: „Zda to bylo v těle nebo mimo,
nevím.“
Najednou jsem vnímal, že jsem jakoby
ve vesmíru, někdo byl vedle mě, snad anděl, a proti sobě jsem měl zeměkouli. Za
ní bylo veliké světlo, díky kterému bylo
možné pozorovat tu zeměkouli, ale ona
sama byla jakoby obepnutá velice hustou tmou, pouze v tom místě, kde je dnes
stát Izrael, bylo z výšky vidět úzký pásek
světla.
Když jsem tak pozoroval tuto zeměkouli, zjistil jsem, že všude, kam jsem se
podíval, byl jeden výbuch tmy vedle druhého. Jako kdyby ta tma byla hmatatelná,
nějaký strašně hustý, tmavý prach nebo
dým. Znovu a znovu to bouchalo.
A najednou ten někdo vedle mě promluvil. Neviděl jsem ho, jen občas jeho
ruce. Těma na jednom místě odsunul ten
tmavý příkrov nad zeměkoulí a já jsem si
uvědomil, že se dívám na území Mongolska, Číny, Indie, a on začal hovořit: Uvědom si, že to všechno, co vidíš, ty výbuchy tmy, to jsou války, boje, zápasy mezi
národy, ale ve skutečnosti to není nic jiného než boj tmy proti světlu, pamatuj,
že tma to světlo nikdy nepohltí, to řekl
několikrát během rozhovoru. Když odsunul tu tmu a já jsem díval na to území, začal mluvit: „Bůh pracuje na rozšíření světla, a tma se připravuje k útoku
proti němu. Ty výbuchy, které vidíš, to je
jedna válka za druhou, jeden boj za druhým, kdy tma si připravovala cestu. Proto tady na tomto území vznikl taoismus,
buddhismus, hinduismus, aby předem
připravil val proti tomu, aby se tu světlo nemohlo dostat. Nezapomínej přitom,
že stejné boje, které vidíš tady, se děly
i v Americe, a v Austrálii.“
Později se přesunul rukama a odhalil
zase tu tmu na jiném místě a já najednou uviděl Řecko. A on dále pokračoval:
„Když to světlo se začalo protlačovat, tma
(někdy použil výraz tma, několikrát satan) se usilovala to světlo zlikvidovat tím
způsobem, že měl snahu míchat řeckou
filosofii s tímto světlem.“ Mluvil rychle, ne všechno jsem stačil podchytit. Pokračuji: „Prvním nástrojem v rukou tmy
k šíření této filosofie byl Alexandr Veliký
a pak jeho následovníci, přes ně si začal
nepřítel připravovat další val, aby toto
světlo zničil. Jeho záměr se nezdařil, ale
opak byl pravdou, satan rozjel další etapu, a to skrze Řím, který sice jakoby chtěl
tu řeckou filosofii ještě více ukotvit, povzbudit, ale dodat k tomu ještě sílu, násilí, a znovu upevnit pohanstvím.
V té době, bylo jedno údolí v řecké říši
(pochopil jsem, že se jedná o území dnešního Izraele), ve kterém bylo sto dvacet
lidí (pochopil jsem, že se jednalo o lidi
z Bible, kteří postupně svým životem naplňovali Boží vůli v době od Noeho až po
Krista), ale tohle Luther nepochopil, ano,
bylo jich sto dvacet, kteří, každý z nich,
svým způsobem nesl svůj kříž a šli před
Ježíšem, dělali cestu Ježíši, který pak nesl
kříž svůj, ale ten byl jiný, než byly kříže
těch, kteří šli před ním, byl daleko těžší. Byl daleko jiný, protože byl nesený za
všechny. A tak se světlo začalo šířit.
Když tma viděla, že nelze touto cestou
jít, ale světlo naopak se začalo šířit a prolamovat bariéry, které si předtím tma vybudovala jak na východ, severovýchod,
sever, západ, ale dokonce i na jih a jihozápad, začala tma rychle připravovat
nové útoky, a to skrze neopohanství. Ďábel se staral toto světlo zničit přimícháváním do něj různých pohanských zvyklostí, vznikl papežský Řím, ale světlo se
šířilo i přes všechny tyto problémy.
Posléze povstal dále na západ od Říma
další muž, tam byl použit „dost tvrdý vyraz“, (nezapamatoval jsem si ho přesně),
který to zdeformované světlo, začal šířit
silou svého meče. Po něm nastupovali jeho nástupci, další tři, kteří v tomto
směru šli, a snažili se zamezit pravému
světlu, aby se šířilo.
Když si satan nevěděl rady, přišel posléze s Mohamedem. A začal toto světlo
skrze něj likvidovat a šel právě tou cestou, kde Řím se nemohl dostat, na severovýchod, východ, ale i na jih a jihozápad.“
Najednou jsem znovu uviděl ty dvě
jeho ruce, jak rozhrnuly tu tmu na jiném
místě, a já viděl střední Evropu, a on mi
řekl: „A tady je to vaše Podunají. Starali
se a tlačili se tu Němci povzbuzování papežem, byli to potomci těch tří, kteří šli
ze západu, a dělali všechno proto, aby se
tam na to území to světlo nedostalo, ale
ono tam přišlo z východu.“ A teď rukama
znovu odsunul další oblast, a já jsem uviděl Moravu, a dále pokračoval: „To světlo, se tu začalo šířit. Pak začala přicházet
doba Husa, Moravských bratří a dalších,
ale ta tma, která se skrze Němce a papeže šířila, měla celou dobu snahu ze všech
stran toto světlo tady zlikvidovat. Ale
tma světlo nepřemohla. Ono se šířilo dál,
ono nešlo zničit.
A do této práce na tom šíření světla vstoupili později vaši otcové. Oni šli
a pracovali na tom, aby se to světlo šířilo
a zářilo. Do té práce jsi vstoupil ty a další
bratři s tebou. Ano, pracovali jste a šířili
to světlo, pomáhali, aby se šířilo dál.
Ale teď přicházíš do situace, kdy to předáš dalším, a oni vstoupí zase do té vaší
práce, jak jste vy vstoupili do práce vašich otců. Oni půjdou s tím světlem dál.
Neboj se, neboť i pro ně bude platit: ‚a
tma je nepřemůže.‘“
Tím to skončilo, já jsem se vzpamatoval, vzal hodiny do ruky, bylo tři čtvrtě na
deset. Čili trvalo to celé tři čtvrtě hodi-
ny, hodně jsem nad tím musel přemýšlet,
protože to bylo dost silné, dlouho jsem
nespal a znovu a znovu se mi ty obrazy
ukazovaly.
Simeon Boží plán přijal. A proto čteme, že v ten den vstoupil do chrámu.
A co tam vidí? On čekal Mesiáše, jako jiní.
Všichni čekali syna Davidova, místo toho
přišli rodiče, chudě oděni, s děťátkem,
na kterém nic moc nebylo vidět. Obyčejné dítě. Chudé dítě. Podle čeho vím, že
chudé? Protože obětovali dvě holoubata. Kdyby nebyli chudí, měli by obětovat
beránka. Byli chudí. Ale Simeon, protože
chodil s Bohem, uzřel Mesiáše.
Drahý bratře, drahá sestro, tady je tajemství života ve svatosti. Že ty uzříš
v tom, co je nenápadné, Boží slovo.
V tom opovrhovaném, které nikdo jiný
nepozná. Simeon je poznal. Byl v pravý
čas na pravém místě. Jsi i ty připraven
uchopit Boží slovo? Simeon je uchopil.
A řekl: „Nyní propouštíš v pokoji svého
služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení.“
Jsi připraven jako ti mužové a ženy
z Bible i mimo Bibli, vyjít proto, že jsi
obdržel Boží slovo? Protože Boží slovo
se tě dotklo? Oni šli, protože přišlo Boží
slovo.
Výzva s modlitbou
Budeme se modlit, a pokud dnes chceš
činit pokání z toho, že jsi Boží plán zanedbal a že žiješ mimo Jeruzalém, že už
dávno neočekáváš, že mnohokrát Bůh
hovořil, a ty jsi neslyšel, pokud se dnes
chceš vrátit do vztahu, abys dále žil svatým životem a byl připraven slyšet, aby
Bůh pročistil tvé uši, abys i ty mohl to, co
vypadá tak slabě, uboze, přijmout jako
Boží slovo, volej k Pánu a modli se.
„Otče můj drahý, jsme tvůj lid, ty nás
nazýváš, že jsme svatí. A já tě prosím teď
Duchu svatý, abys ty sám mohl pročistit
naše srdce. Abys nás ty sám mohl uvádět do Jeruzaléma a utvrzovat v tom, že
znáš naše jména. Otče, velmi toužím po
tom, aby povstali svatí lidé, připravení ke
tvému dílu. Pane můj, dej nám pokání,
kdy se postavíme tváří v tvář ke tvé pravdě, abychom mohli zrealizovat to, co od
nás požaduješ.“ Bůh je ten, který dneska
chce měnit tvůj život. Bůh je ten, který
skrze tebe chce začít pracovat. A proto
tě vybízím: „Otevři se na jeho slovo. Čiň
pokání. Otevři se na něj a On bude jednat skrze tebe. Neboj se uchopit to, co
je nenápadné. Je to Boží slovo pro tvůj
život. Je to Boží slovo, které chce proměnit tebe. Buď jako Simeon. A Duch svatý
tě znovu promění. On bude konat nové
věci. Haleluja.“
(redakčně upraveno, zkráceno)
7
ŽIVOT V KRISTU
Ohlasy na duchovní soustředění
M
Hospodinem a brali to vážně! Jak dlouho
ještě bude trvat čas milosti...?
Byla to moje druhá sborová dovolená
po pěti letech. Vnímala jsem, na co Pán
ukazuje.
Zamysleme se
každý sám nad sebou (ne nad druhým, to nám jde
velice dobře!) Jakou jsme ušli cestu během těch pěti
let? Jaký je náš
vztah s Pánem? Je
lepší, stejný nebo
snad horší? Jsme
děti v „Boží škole“
a nemůžeme dělat pořád jen kotrmelce,
ale nebojme se udělat třeba přemet nebo
salto a důvěřovat Pánu, že nás podpírá, vede, chrání... Možná utržíme nějaké
„šrámy“, ale pojďme s důvěrou dál. Učme
se poslouchat, mnohdy se slzami v očích.
Ale stojí to za to! Nic nedostaneme zadarmo!
S přáním Božího požehnání
Antonie Holzerová
ilí sourozenci, ráda se s vámi polo, ale jen vteřinku, než jsem si uvědodělím o zážitky z letošního sbo- mila, že Pán je tam se mnou a půjde se
rového soustředění. Ale těžko se mnou i dolů. Děkuji Bohu, že jsem dodá slovy vyjádřit a popsat ta úžasná Boží šla v pořádku do hotelu a že mi dal oči
přítomnost, která tam byla. Začínalo to vidoucí tu krásu, kterou stvořil. Druhý
ranními modlitbami a chválami, potom den jsem opět neodolala a vydala se do
sdílením na skupinkách, následovaly od- Hrozenkova. To bylo sice po rovině a po
polední bloky modliteb a den byl zakon- silnici asi 3 km, ale v tom horku to nebyčen kázáními emeritního biskupa. Byla lo moc příjemné. Ale Bůh je dobrý. Třeto síla, která mě osobně až deptala, ale tí den jsem byla požádána, abych hlídala
radostně deptala. Těžko vám tento pocit Staníčka, takže jsem byla ušetřena další
vysvětlím. Všude byla cítit Boží přítom- výpravy. Bůh ví lépe než já, kdy přestat.
Pokoj a láska Kristova ať je s vámi.
nost, takže se dařilo i zázrakům v podoVěra Přibylová
bě uzdravování.
Já osobně jsem tam načerpala zázračnou sílu. Vysvětlím: ve Vyškově s obtíěkuji našemu Pánu za jeho vedení
žemi dojdu od nemocnice a zpět. Pod
a za to, jak mi otevřel cestu, abych
hotelem, kde jsme byli ubytovaní, byl
se mohla zúčastnit oblastního souturistický ukazatel a na středění s Rudkem Bubikem v Novém
něm Kohútky 4 km po Hrozenkově. V krásném prostředí, s výžluté směrem do kopců borným jídlem a obsluhou a spoustou
a lesů. A já, která už 10 bezvadných lidí. Byl to úžasný týden
let nechodím po horách, v Boží blízkosti. Duch svatý byl všudyjsem neodolala. S důvě- přítomný, Bůh proměňoval srdce lidí,
rou v našeho Pána jsem uzdravoval a spojoval nás láskou, jakou
jedno odpoledne vy- může dát jen náš Pán a nikdo jiný. Poilí sourozenci v Kristu, chci se
razila po žluté. Oprav- znala jsem nové bratry a sestry, za které
s vámi podělit o to, co mě oslovidu jsem cítila, že nejdu jsem moc vděčná. Uvědomovala jsem si
lo na oblastním soustředění v Nosama, ale že Pán je tam úžasnou a obětavou službu Rudka s Ma- vém Hrozenkově. Bratr Rudek vyučoval,
na lesní cestě vedle mě. ruškou, všech pastorů a jejich manželek. jak nás Bůh vychoŘíkala jsem si, že přinej- Ke konci týdne na nich byla vidět únava, vává. Otec nás vyhorším se vždycky mohu vrátit.
ale sloužili věrně dál. Rudkovi poslední chovává, protože
Za dvě a půl hodiny jsem stála na vr- den nebylo dobře, a přesto kázal... Bylo nás miluje. Mluví
cholku Kohútky 880 m n. m. Tam jsem si mi všech líto. Dali do toho vše.
o tom text z listu
odpočinula na hraničním patníku se SR
Mám v srdci touhu, abychom to, co Židům: „Koho Pán
a záviděla jsem ptákům křídla při před- jsme prožili na dovolené, mohli prožívat miluje, toho přísně
stavě zpáteční cesty. Vždycky jsem raději každý den. Záleží ale na každém z nás, jak vychovává, a trestá
chodila do vrchu. Teď jsem musela stej- jsme ochotni vstoupit do služby a uvědo- každého, koho přijínou cestou zpět. Moc mi do zpěvu neby- mit si, že jsme uzavřeli smlouvu s naším má za syna. Podvo-
D
M
Okolí Nového Hrozenkova
8
lujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako
se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho
otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste
synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás
trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme
být mnohem víc poddáni tomu Otci, který
dává Ducha a život?“ (Žd 12, 6–9)
„Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy
nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však
přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo
jí prošli.“ (Žd 12, 11)
Bratr uváděl jako příklady Boží výchovy dvě biblické postavy: Noemi a Jóba.
Mě oslovil příběh Noemi. Rodina Noemi
odešla v době hladu z Izraele do Moábské země. To bylo proti Božímu slovu, ale
oni si mysleli, že si tím pomohou. Synové Noemi si tam vzali za ženy pohanky.
Bůh Noemi zastavil na této špatné cestě
tím, že v Moábské zemi zemřel její muž
i oba synové. Tato přísná Boží výchova
přivedla Noemi zpátky do Izraele (mezi
Boží lid). Změnil se postoj jejího srdce:
už si nechtěla pomoct ze svízelné situace
sama, ale očekávala na Boží jednání. Poddaností se uvolňuje Boží moc.
Uvedu zde ještě praktický příklad z dílny Rudkova otce. Byl truhlář a doma měl
hromadu dřeva. Některé leželo jen tak,
bylo na topení v kamnech. Jiné bylo zatížené, aby se nekroutilo – bylo na nábytek.
Nejkvalitnější dřevo procházelo nejtěžší
„výchovou“ – několikrát se namáčelo, sušilo a rovnalo. Stejně je to s námi lidmi.
Kdo chce do zahynutí, ten nemusí nic
zvláštního dělat. Stačí počkat, až ho hodí
do ohně. Ale Bůh z nás chce mít kvalitní
materiál – proto nás vychovává, aby zjevil
svoji slávu.
Květka Bubíková
to docela nandával – nahlížím letmo do
Zajímavým zážitkem bylo pondělní vesvých poznámek a čtu názvy kázání – Sva- černí vedení chval před asi dvěma sty lidtost… Posvěcení… Pokušení… Muži mod- mi, děkuji hlavně Janě, že mě v tom nelitby… Život ve svatosti… No, bylo o čem nechala! Jednou na skupince se nám pak
přemýšlet a zač se modlit. A z čeho činit naskytl zajímavý pohled na bratra Molpokání. Holt, vážení, nejsme tady na re- dana s bratrem Bubikem, jdouce spolu
kreaci…
na vycházku. Požehnáním pro mě bylo
Velmi občerstvující byla i setkání také nedělní slovo bratra Bubika, kde
a modlitby. Byla jsem opravdu nadšená velmi zajímavým způsobem vyložil moda vděčná, jaké mi Bůh dal sourozence. Ať litbu Páně a na konkrétních případech
už staré nebo nové známé.
ukazoval její praktické užití v aktivní víře
A Boží láska byla cítit na míle. Znovu křesťana. Nejvíce mě však oslovilo úterjsem si uvědomovala, jaký je Bůh úžasný ní večerní slovo, kde bratr Bubik mluvil
a nádherně milující.
o mnoha skvělých věcech, ale také mimo
Peťa Hanáková jiné o závažnosti slov, což se mě dotklo
ze všeho nejvíce. Uvědomil jsem si, že
blastní soustředění Nový Hrozen- často něco vypustím z úst dříve, než si
kov... Po několika zkušenostech se uvědomím všechny možné důsledky. Prosborovou dovolenou
tto jsem pak šel na výzvu
d
v režii nás samotných, soudopředu
a bratr, který se
rozenců z AC Vyškov, došlo
s mnou modlil, pro mě
se
i na variantu spojení několim
měl velmi zajímavé sloka sborů dohromady na jedvvo, které mi dodnes leží
nu celooblastní dovolenou.
v hlavě a chci se jím necchat vést.
Neměl jsem dopředu žádná
očekávání, jestli bude více
Jsem za letošní dovolen
lidí pohromadě spíše přínonou moc vděčný, a i když
p
sem pro duchovní zbudování
pro mě byla hodně krátkká (smažák jsem stihl jen
a fyzický odpočinek, nebo naopak vyvstanou problémy ord
dvakrát), myslím si, že
ganizačního charakteru; spíš jsem se chtěl duchovně byla hodně povzbuzující a ponechat překvapit. Ona samotná přítom- silující.
Tom Valer
nost bratra Rudka Bubika byla pro mnoOhlasy byly převzaty ze srpnového čísla
ho bratří a sester, věřím tomu, velkým
časopisu sboru AC Vyškov Apolletin.
lákadlem.
O
Celá skupinka mládeže
C
o říct o letním valašském soustředění? V krátkosti asi jen to, že kromě
toho, že jsme si užívali krásné přírody a bezva počasí, jsme byli opečováváni po všech stránkách – duševní, tělesné,
ale především duchovní. Alespoň já jsem
to tak cítila. Samozřejmě ale bylo na každém z nás, kolik si z toho, co nám Bůh
nabídl, na svůj talíř
naložil…
Ale o úžasných
snídaňových švédských stolech vypravovat
nechci
– i když se nám po
nich určitě doma
stýskalo. Ten duchovní pokrm, servírovaný jak na
společných modlitbách, dopoledních skupinkách, ale zejména ve večerních kázáních Rudka Bubika, byl opravdu hutný. A Rudek nám
9
ŽIVOT V KRISTU
M
ilí sourozenci v Kristu, br. Jirka
Bartík mne požádal, abych napsala něco o letošním sborovém soustředění. Jak to asi vypadalo, jak to probíhalo, co bylo výjimečné. Výjimečný byl
jistě počet účastníků, protože nás tam
bylo více než dvě stě osob ze sborů JM
oblasti.
Pro mě osobně bylo velmi radostné, že jsem potkala po delší době známé z ostatních sborů. V důsledku velké
účasti vznikl nedostatek vedoucích skupinek. Byla jsem požádána, abych také
vedla skupinku. Nejdřív jsem se k tomu
stavěla s nevolí, protože už pár let nejsem oficiální vedoucí skupinky, s manželem bychom se museli rozdělit, a také
jsem měla obavy, jestli to vůbec zvládnu
kvůli svým zdravotním problémům. Nakonec jsem však nabídku přijala s malou výjimkou a Bůh mě naplnil radostí
z toho, že mu zase můžu v této oblasti
sloužit.
Bylo pro mě velkým požehnáním sdílet
se o Božím slově s bratry a sestrami, kteří byli se mnou na skupince. Ačkoliv jsem
viděla, že br. Rudek Bubik je v důsledku
svých zdravotních problémů více unavený, neovlivnilo to jeho kázání a znovu
jsem mohla přijmout požehnání z jeho
služby.
Každý rok se mi moje staré já snaží
namluvit, že vstávat o dovolené brzy na
chvály je příšerný nápad a že trávit dopoledne na skupinkách je vyčerpávající.
Bůh mi však dává milost, že se nemusím
nechat ukecat a smím přijmout jeho sílu
a občerstvení.
Renata Kučerová,
AC Brno
Společné shromáždění
Skupinka mládeže
Při obědě - vařili dobře
© Radu Cletiu (Rumunsko), www.clearcartoon.com
10
T
he School of Christ International
(Mezinárodní Kristova Škola), nyní
fungující v mnoha zemích po celém
světě, se prokázala být jedním z nejúčinnějších nástrojů pro světovou evangelizaci v celých dějinách misie. Veškerá soustředěnost Kristovy školy se zaměřuje na
přípravu a vyslání místních křesťanů k lidem ve svém národě.
Sekce Kristovy školy
1. Konflikt (6 lekcí)
2. Kristova škola (8 lekcí)
3. Pokání (5 lekcí)
4. Kříž (5 lekcí)
5. Osoba Ježíše (9 lekcí)
6. Všemocná krev (7 lekcí)
7. Víra (7 lekcí)
8. Modlitba (7 lekcí)
9. Správcovství (3 lekce)
10. Boj (2 lekce)
11. Učednictví (4 lekce)
12. Církev (13 lekcí)
13. Oprava brány (7 lekcí)
14. Jednota církve (4 lekce)
15. Duch svatý (19 lekcí)
16. Posvěcení (4 lekce)
17. Probuzení (16 lekcí)
18. Cesty k moci (17 lekcí)
19. Pneumatologie (8 lekcí)
B. H. Clendennen je mezinárodně známý řečník, autor a člověk sloužící v rádiu a televizi. Za posledních padesát let
své služby přinesl naději a vysvobození
zotročeným lidem po celém světě svým
poselství pravdy a Božího slova. Ordinovaným služebníkem Assemblies of
God je B. H. Clendennen více než padesát let. V listopadu 1956 roku přijel do
Beaumontu v Texasu a založil Victory
Temple Church. V prosinci roku 1991
cítil povolání misionáře na plný úvazek
pro Rusko. 1. října 1992 vznikla první
Kristova škola v Moskvě se 102 studenty.
Od toho dne probíhá proces překládání
materiálů Kristovy školy do jiných jazyků.
Kristova škola nyní dosáhla působnosti vovali Kristovu školu a dále šli a založive více než sto zemích světa.
li přes tři tisíce nových sborů. Aktuální
čísla se stále zvyšují. V dubnu 1995 jsme
Krátké dějiny školy
začali Kristovu školu v Peru. O dva roky
První Kristova škola vznikla 1. října později jsme měli přes pět set místních
roku 1992. Z celého bývalého Sovětské- misionářů, vyškolených v Kristově škoho svazu přišlo sto dva studentů, aby se le, kteří založili více než tři sta nových
mohlo školit. O tři měsíce později, na sborů. Z Peru jsme se přesunuli do čtyř
Vánoce roku 1992, sto studentů z celko- zemí v Jižní Africe. Škola je v procesu
vého počtu školu absolvovalo, a byli vy- přenášení do všech zemí ve střední Amesláni do měst a vesnic, kde evangelium rice, a koncem roku 2000 Kristova škola
ještě nebylo kázáno. Byli vysláni, aby na byla snad v každé španělsky mluvící zemi
těchto místech založili církev Ježíše Kris- po celém světě. Ve všech zemích, kde již
ta. Za pět a půl let tam již bylo přes dva Kristova škola funguje, vidíme stejné
tisíce místních misionářů, kteří absol- výsledky.
Ze života církve
The School of Christ International
a B. H. Clendennen
Cíl Kristovy školy
„Ježíš řekl: „Jděte do celého světa a kažte
evangelium všemu stvoření.“ (Marek 16,5)
Žít život, jaký žil Ježíš. Žít život někoho jiného. Efektivní plán jak zasáhnout
„„všechno stvoření“. Vzájemná pomoc
a podpora celého těla Kristova. Letniční vylití Ducha na studenty, aby v nich
mohl Duch svatý žít Ježíšův život. Kristova škola je o životě. Předním principem
školy je, že stvoření je zde, aby odráželo
Stvořitele.
Cíl Kristovy školy není vysílat učedníky s počítačem plným poznámek, ale
raději učedníky naplněné Božím životem. Žádný student
nemůže absolvovat
školu bez naplnění
Duchem svatým. Velký důraz je kladen na
učení kříže. Den za
dnem je studentům
vštěpováno, že svědectví apoštola Pavla „Jsem ukřižován
spolu s Kristem…“,
se musí stát jejich
B. H. Clendennen
vlastním
svědectvím. Je to pouze
tehdy, kdy můžeme
říct „Život, to je pro mne Kristus“. Kříž
eliminuje všechno, co nepochází od
Krista.
B. H. Clendennen
Zaujaly vás úryvky z této knihy, které jsou
uvedeny na další straně? Chtěli byste si knihu přečíst celou? Není nic jednoduššího.
Knihu si můžete objednat na uvedené adrese.
Formát A5, 87 stran, barevná obálka.
Cena: 99,- Kč
Nakladatelství Křesťanský život
Pod Červenkami 504, 735 43 Albrechtice
Tel.: 558 742 323, 558 711 436
E-mail: [email protected]
www.krestanskyzivot.com
11
Ze života církve
ŽIVOT V KRISTU
Vzájemná pomoc a podpora místního náře. Tato škola není proto, aby nahradila dlouhodobé biblické školy. Kristova
sboru
Kristova škola vždy spolupracuje škola je Boží odpovědí pro muže a ženy,
s místními sbory v dané zemi. Nikdy ne- kteří jsou povolání Bohem, ale nemají
„Nejhorší zločin, který může
jdeme někam, kde bychom začali něco čas nebo prostředky, aby se mohli zúčastbýt spáchán, je mít Kristův žisami od sebe. Spolupracujeme s již exis- nit nějakého dlouhodobého studia.
vot a nedovolit se mu projevit.“
Program školy je navržen tak, aby stutujícími sbory. Plánem Kristovy školy je
pomoct všem místním denominacím denti byli uschopněni a vybaveni k zaB. H. Clendennen
a nezávislé letniční církvi, aby získali svůj kládání nových sborů a nesení srozuvlastní národ pro Krista. Ty sbory, které mitelného evangelia těm, kteří jsou vně
mají vizi budování nových sborů, nám dosavadního dosahu církve.
pošlou studenty, které my uschopníme
k tomu, aby se mohli stát pastory těchto
sborů. Jestli student přijde z Assemblies
of God, absolvuje školu tak, aby mohl jít
založit sbor Assemblies of God. To stejné
platí v církvi Church of God, nebo nezáUkázky z knihy B. H. Clendennena
vislých letničních církvích.
Škola je zcela oproštěna od jakýchkoliv výdajů studentů. Škola zaručuje studentovi ubytování, stravování a školné.
Finanční prostředky potřebné ke studiu
pochází ze sbírek letničních sborů ve
Bůh nepotřebuje fanoušSpojených státech, a taky jednotlivých
ky nebo roztleskávačky, nýdárců, kteří se rozhodli pomoci nést toto
Pokud by se současná Círbrž učedníky. Lidi, kteří se učí,
břemeno. Pro mnoho lidí je neuvěřitelkev
promodlila k novému proa to, co se učí, posléze uvádí
né, že škola je zdarma, ale prostě je to
žitku
Boží přítomnosti, většido praxe. Chce lidi jemu zatak. „Bohatě jsme obdrželi, proto bohatě
na
lidí
by Bohu děkovala za to,
vázané a odevzdané tak, že ať
chceme dát.“ Jediný závazek, který musí
že
Ježíš
nepřišel minulý týden
se v jejich životech odehrává
místní sbor učinit je, že vyšle studenjako
Král.
cokoli, děje se jim tak s jedity, kteří vykonávají nějakou pastorskou
Chlácholíme se a svádíme
ným cílem: ČINIT BOŽÍ VŮLI.
službu nebo cítí povolání k této službě.
k
domnění,
že jsme Bohu blíž,
Chce lidi, pro něž život uvnitř
Určité malé procento evangelistů bude
než
ve
skutečnosti
jsme. Když
tohoto těla znamená více, nežtaké přijato.
Studijní plán
Od prvního až do posledního dne školy se studenti soustředí na poznání Krista. Učí se pochopit, že být naplněn Duchem a chodit v Duchu, je odpovědí na
všechny otázky. Když student projde školou a jde do místa, kde cítí, že ho povolal
Bůh, ví, že všechno, co potřebuje k vykonání práce, je v něm.
Kristova škola zahrnuje 151 lekcí rozdělených do 19 sekcí. Tyto sekce pokrývají
mnoho aspektů, které nepokrývají semi-
li život ovlivňující vnější projevy těla. Pro takové lidi se zde,
uvnitř, nachází skutečný život.
Bůh si přeje mít muže a ženy,
jejichž priority jsou správné,
muže a ženy, kteří nemilují své
životy až na smrt, lidi, kteří si
uvědomují, že tento svět není
jejich domovem. Učedníci zde
žijí a řídí se povely Boha!
Četl jsem příběh o orlu bělohlavém u Niagarských vodop
pádů.
Řeka byla zamrzlá a led začínal pukat, velké kry padaly dolů ve vodopádu. Muž, který stál na břehu řeky, spatřil na
n jedné z těchto ker orla bělohlavého, jak trhá kusy
z uhynul
uh
é ovce, která byla zamrzlá v ledu. Celý obrovský
ledo ostrov směřoval k vodopádu. Orel tím nebyl nijak
ledový
znep ojen, protože věděl, že ve chvíli, kdy kra začne paznepok
dat dolů, vzlétne. Když ovšem tento okamžik nastal, orel
vzep křídla, avšak jeho pařáty byly zamrzlé v jehněčím
vzepjal
mase Zahynul, protože se zdržel příliš dlouho. Pokud děmase.
láme rozhodnutí, která se liší od těch Božích, přijde čas,
kdy už
u je nedokážeme dělat jinak.
12
však Duch svatý začne zkoumat naše srdce a my vidíme ty
oblasti svého života, v nichž
jsme nevěrní, dochází nám, že
jsou to jiné věci, kterým jsme
dali přednost. „…láska mnohých vychladne.“ (Matouš 24,12
– NBK)
NeBůh nikdy nepoužije nerozhodné.
dají
í
kteř
ru,
Safi
a
e
niáš
může použít Ana
o hosjenom půlku z celkové ceny svéh
kolečí
zadn
na
lí
mys
om
podářství a přit
mít
eme
můž
,
yšlo
nev
e
ka: „Kdyby tohl
do
ky
zpát
ad
dop
ký
měk
nachystáno na
ím
Bož
v
á
nem
í
šlen
smý
reality.“ Takové
se
hom
abyc
,
chce
Bůh
t.
království co děla
hvšec
jsou
kde
to,
mís
vé
dostali na tako
e
dám
sklá
my
a
a
ržen
přet
na kotevní lana
odje
um
geli
evan
že
,
zbraně s vědomím
pověď.
Asi jste někdy potkali chlapíky v oble- Mezinárodního svazu Gedeonů, který má
cích, kteří rozdávali ve vaší škole nebo centrálu v Nashvillu ve státě Tennessee.
nemocnici Bible. Také je možno vidět Samotný svaz je nezávislý na církvi jako
je v nápravných zařízeních, hotelech či takové. Dalo by se říci, že působí meziv kasárnách, policejních a hasičských církevně. Prostředky na tisk Biblí získástanicích. Možná jsi je zavváme z povinných příspěvhlédl v ordinaci tvého prakkků členů a osobních darů
tického lékaře nebo v právjednotlivých
j
Gedeonů. Ve
1175 zemích světa je dnes
nické kanceláři. Zkrátka tito
muži zdarma a ve svém vol99000 gedeonských campů
ném čase pracují tímto způa k dnešnímu dni je nás
sobem pro Boží království.
2250 000 členů. Nové zákony
Ústřední vize Mezinárodnímáme
m
přeloženy do 84 svěho svazu Gedeonů je až tritových
t
jazyků a loni jsme
viálně jednoduchá: Podílet
rozdali
73 milionů Biblí na
r
se na záchraně ztracených
této
t
planetě. Gedeoni půduší pro Krista. Činíme tak
sobí
s
již 108 let.
rozdáváním zpravidla Nových zákonů
Proč jsem nazval tento článek Nenánevěřícím a hledajícím lidem. Těm lidem, padní hrdinové? Sám jsem Gedeonem
kteří by si sami od sebe Bibli nekoupi- několik let, rozdal jsem stovky Nových
li, a tedy by se s obsahem Božího slova zákonů a absolvoval spousty osobních
zřejmě neseznámili. Při rozdávání Písma rozhovorů s hledajícími lidmi. Nezdůrazje často příležitost k osobnímu svědec- ňuji to proto, abych se zde vychvaloval,
tví, rozhovoru. Gedeon je obvykle znovu- ale proto, že vím, o čem píši. Není jedzrozený křesťan, podnikatel, odborník či noduché stát závazně, dlouhodobě ve
muž svobodného povolání. Je členem své službě a znovu opakuji zásadně zdarma.
místní církve, sboru. Zároveň je členem Že přicházejí protivenství a že situace
Rozhovor s Josefem Zavackým,
pastorem sboru AC Liberec
P
AC. Začátkem roku 2007 jsem převzal
ředstav nám sebe a svou rodinu.
Jmenuji se Josef Zavacký. Se svou i vedení liberecké misijní stanice. I když
ženou Helenou jsme uvěřili, ač jsme ty změny byly opravdu hektické a někdy
se ještě neznali, ve stejný den a na stejné to pro nás jako rodinu bylo hodně náevangelizaci v roce 1990. Takže jsme se
potom setkali (a později se vzali) ve svobodném charismatickém sboru, do kterého jsme dostali pozvánky a ve kterém
jsme strávili třináct let. Během nich nás
Pán obdaroval čtyřmi potomky – máme
Matouše (14), Bětku (12), Jonáše (10)
a Mikuláše (4). Ve sboru jsem sloužil jako
spolustarší, nicméně na konci devadesátých let jsme začali vnímat povolání do
Hrádku nad Nisou. Vzhledem k omezeným možnostem našeho původního sboru a také určitému novému duchovnímu
nasměrování sboru, kudy už jsme nechtěli jít, jsme hledali zázemí jinde. Podporu jsme našli u varnsdorfského sboru
AC, a to právě i v duchovní oblasti. Musím říct, že jsme se tenkrát v AC opravdu
„našli“. V roce 2004 jsme se, měsíc po narození Mikuláše, přestěhovali do Hrádku a zapojili do služby v misijní stanici
v České republice (jedné z nejateističtějších zemí světa) není jednoduchá, netřeba zdůrazňovat. U nás máme 15 campů
o 141 Gegeonech. Tedy žádná sláva, ale
právě toto je těch 141 nenápadných hrdinů hodných uznání. I proto, že vysoké procento tvoří bratři v důchodovém
věku. Mně bude za dva roky padesát
a patřím v našem Pražském campu k nejmladším. Tedy doslova nás pálí nedostatek nových a k službě ochotných bratrů
a větší spolupráce s jednotlivými církvemi a sbory v ČR. Pracuji jako republikový
koordinátor služby v církvích, tedy mým
úkolem a zodpovědností je lobovat pro
Gedeony v jednotlivých sborech. Naším
záměrem a vizí je zakládat nové campy
v oblastech, kde Gedeoni ještě nejsou,
a podporovat a inspirovat stávající campy, aby více spolupracovaly s místními
sbory. Po sborech pak žádáme modlitební podporu, finanční příspěvek na tisk
Nových zákonů a v neposlední řadě podporu při získávání nových členů. Jsem
hluboce přesvědčen, že tak pozoruhodné
dílo, které na Boží vinici Gedeoni nezištně konají, si podporu zaslouží. Vždyť náš
drahý Pán, samotný Kristus byl vlastně
první Gedeon.
Petr Vlček
koordinátor služby v církvích
v České republice
člen 1. sboru AC Praha
ročné (manželka je težce nedoslýchavá
– prakticky neslyšící), jsme Pánu nesmírně
vděčni, že nás dovedl tam, kde jsme.
Mohl bys čtenáře stručně seznámit s historií vzniku sboru?
Začátky libereckého sboru spadají do
r. 2003, kdy na žádost dvou rodin vyslala AC do Liberce Piotra Wolského, aby
Modlitby za pastora
Nenápadní hrdinové
Ze života církve
13
ŽIVOT V KRISTU
založil misijní stanici při AC Varnsdorf.
Ti manželé, kteří žádost podali, však dodnes vzpomínají, jak se ještě za totality
jen tak s povzdechem modlili, jaké by to
bylo, kdyby v Liberci byl sbor AC. Takže
to začalo asi už tam. Piotr položil základy toho, aby náš sbor byl opravdu letniční, protože většina nás přišla s různými
představami a po různých zkušenostech
života v církvi. Když Piotr odešel na specifické misijní pole (založil mesiánské
společenství – první v ČR), modlili jsme
se, jak dál směřovat sbor. Pán nás utvrdil v tom, že máme zůstat otevření pro
ty, kdo už se s Pánem setkali, ale z nejrůznějších důvodů hledají, kde by mohli v Božím lidu zakotvit. V Liberci jich je
opravdu hodně. Po určitém nárůstu sboru v loňském roce byl sbor zaregistrován
jako samostatný k 1. 7. 2008.
Jakým způsobem přicházeli do sboru
noví lidé? Skrze evangelizaci či jinak?
Z těch, kteří se obrátili tzv. z ulice, zůstalo ve sboru opravdu jen pár. Většina
přišla, když hledala, kde se ze srdce zapojit do církve. Když u nás někdo takovou možnost našel, většinou později přivedl někoho dalšího. Z tohoto hlediska
je spokojené a radostné Boží dítě úžasným evangelizačním nástrojem (musíme
pamatovat na to, že to platí i obráceně).
Podotýkám, že se to týká pouze lidí, kteří
nemají zázemí, nikoho nepřetahujeme z jiných sborů. Jinak se samozřejmě modlíme,
jak zasáhnout lidi kolem nás, především
muže. Těch je u nás výrazně méně než žen,
ale věříme, že církev má stát především na
nich. Také se nám vrátil student z biblické
školy, tak očekáváme nové věci i mezi mládeží, která potřebuje generačně blízké
služebníky.
Setkání u příležitosti ustanovení sboru
14
Jaká je současnost sboru? Kolik má čle- Co tě rmoutí?
nů, přátel, dětí, má nějakou stanici či diRmoutí mě, když si dokážeme jako
asporu?
Boží děti ubližovat, nebo si „jenom“ neV současné době máme oficiálně 24 pomáhat, a tím vlastně sloužit našemu
členů, celkově se života sboru účastní 35 skutečnému nepříteli. Rmoutí mě, když
dospělých a 20 dětí. Hrádek nad Nisou dokážeme být nespokojení uprostřed nazůstal naší misijní stanicí, ale soustředí- prostého nadbytku, kterým nás Bůh zame se na to, aby sbor v Liberci dozrál na- hrnul. Také mě rmoutí každé překrucotolik, aby byl schopen podporovat služ- vání Boží pravdy a milosti, když nemáme
bu v Hrádku i jinde v Libereckém kraji. dostatek Boží bázně, ať v dnešní době,
Mnoho lidí dojíždí ze vzdálenějších míst, nebo v „temné minulosti“ církve. Něktetakže jsme takový regionální sbor.
ré stránky církevní historie jsou pro mne
nestravitelné.
Je sbor něčím zvláštní? Má nějakou
zvláštní službu?
Jakou máte vizi do budoucna?
Nemyslím si, že je náš sbor něčím
Řekl jsem lidem ve sboru, ať ode mne
zvláštní, kromě toho, že vůbec vznikl. nečekají nějaký konkrétní projekt, co
Vznik jakéhokoliv sboru považuji v té- a jak budeme dělat a jak to bude vypadat.
to době za nesmírnou Boží milost. Jsem Naší vizí je 2 P 1,5–9, tedy vynaložit vešvděčný za spolustarší, za vedoucí dětské keré úsilí na to, abychom ke své víře přislužby, po modlitbách Pán přivedl poma- pojili ctnost, poznání, sebeovládání, vyzaného služebníka do chval, který budu- trvalost, zbožnost, bratrskou náklonnost
je chválící tým... Ale jinak je vybudování a lásku. Věřím, že je to taková DNA církslužeb teprve před námi. Čeho si cením ve. Co zasejeme, to budeme sklízet. Věje, že se nám podařilo do nedělních shro- říme tomu zaslíbení, že když se v tomto
máždění zakomponovat čas na obecen- budeme rozhojňovat, budeme růst a poství. Většina lidí neodchází hned po skon- neseme ovoce. Ale jako na zrnu není vičení bohoslužby, ale trávíme ještě nějaký dět klas, ani my nevíme, kam budeme
čas spolu. Lví podíl na tom má moje žena, růst a jak to bude vypadat. Ale ať to bude
která každou sobotu peče, a v neděli se v jakémkoliv směru, zralý sbor by měl být
potom u koláčů budují vztahy...
schopen reprodukce, tzn. zakládat sbory
tam, kde ještě nejsou.
Co ti dělá radost?
Především chci zůstat vděčný Pánu Jak vidíš vztah sboru k Apoštolské církza den, kdy mě naučil radovat se pouze vi? Vidíš církev pro život sboru jako důz něj a jeho lásky. A pokud pominu tako- ležitou?
vé ty soukromé radosti s rodinou, velkou
Zatím jsme se soustředili na místní
radost mi dělá, když vidím, jak někomu práci, vždyť jsme byli ustanoveni před
„dojde“ Boží milost. V tom okamžiku, kdy pár týdny. Takže nemáme příliš zkušese někomu otevřou oči, a on vidí svou ností na celocírkevní úrovni. Bez zázemí
nehodnost a Boží smilování, cítím v srd- AC bychom ale vůbec nemohli vzniknout
ci, jak se celé nebe raduje.
nebo by to bylo nepoměrně složitější.
,
Křestan a peníze VII.
Jsme také vděční za každé povzbuzení
a obohacení, ať skrze návštěvy služebníků nebo účast na konferencích a seminátomto čísle se již dostáváme v nařích. Vzhledem k tomu, že jsem vyrůsší sérii k zamyšlení nad almužnami.
tal ve svobodném sboru, dokážu ocenit,
Slovo almužna, v řeckém originále
když různé vlivy a impulzy rozsuzuje více
sborů. Chrání nás to před sebou samými. eleémosyné, znamená smilování či souAle na druhou stranu mě těší, že AC není cit. Jedním ze základních míst v Písmu,
které se vztahují k almužnám, je toto:
uniformní.
Matouš 6,1–4: „Varujte se konat skutky
Tady bychom rádi poprosili, pokud je
v některém sboru někdo sluchově po- spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jistižený, ať se nám ozve, rádi bychom se nak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.
Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pos ním seznámili.
zornost, jako činí pokrytci v synagógách a na
Za co chceš, aby se čtenáři Života v Kris- ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím
vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazutu modlili?
Poprosím o modlitby za růst a dozrání ješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí praslužebníků, za moudrost a pomazání ke vice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj
službě zraněným lidem, aby Pán přiváděl Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“
Z tohoto místa vyplývá několik důležity, které má připravené, a abychom jim
dokázali jít naproti. Také za rozeznání tých principů ohledně dávání almužen či
Božích časů a priorit, porozumění Boží prokazování dobrodiní:
vůli v osobním i sborovém životě. A aby • u almužen na rozdíl od desátků, sbírek není určeno kolik, komu či na co
Pán přivedl další muže!!!
a kam dávat,
Máš nějaké osobní životní krédo či po- • měli bychom dávat almužny na prvním
místě z lásky k Bohu a lásky k lidem
selství, které bys chtěl našim čtenářům
v potřebách. Nesmí se jednat o skutek,
předat?
kterým bychom chtěli přispět ke své
Ať se stane cokoli, nenech se odradit
spravedlnosti,
od toho, že se můžeš vždy vrátit ke své• neměli bychom dávat někomu almužmu nebeskému Tatínkovi.
nu tak, aby to kromě příjemce almužny
A raduj se v něm, ať to cítíš, nebo ne,
vědělo také co nejvíce lidí okolo a chtěprostě se raduj. Dělej to, co děláš, když
li tak získat uznání či slávu u lidí. Alradost cítíš, a dělej to tak dlouho, až ta
mužnu bychom měli dávat skrytě, aby
radost bude trvalá.
to nebudilo pozornost. Mělo by se jednat jen o akt mezi námi a příjemcem
Děkujeme za rozhovor, a přejeme tobě
almužny. Je také možné, že adresát ali celému sboru do dalších let hojnost
mužny nemusí ani vědět, kdo je dárBožího požehnání.
cem – např. lze poslat peníze složenkou nebo jiným způsobem. Dokonce
Ptal se Jirka Bartík
může být i lepší, aby příjemce nevěděl,
kdo ho obdaroval. Ze zkušenosti vím,
že někdy může být pro lidi těžší almužnu přijmout, než dát,
• platí zde pravidlo, že máme dávat tak,
aby pravice nevěděla, co dělá levice.
Může se stát, že když někoho obdarujeme almužnou, tak máme v srdci pokušení se tím pochlubit a ještě po dlouhé době si pamatujeme, komu jsme co
dali. Zde Ježíš jasně ukazuje, že to není
správné,
• také nám Bůh zaslibuje, že pokud budeme dávat almužny skrytě, tak můžeme očekávat odměnu v nebi.
Z hlediska praktického můžeme almužnu dát lidem v potřebách obecně,
tedy jak křesťanovi, tak nevěřícímu. Almužnou může být peněžní částka, jídlo, oblečení, věc. Jednoduše cokoliv, co
pomůže danému člověku v jeho nouzi
či potřebě. Almužnou může být například nové oblečení, které dostaneme, ale
protože nám je malé, tak je neprodáme,
V
ale dáme někomu potřebnějšímu. Dobrou praxí může být pravidelné odkládání peněz pro potřeby almužny. Například
u nás doma máme na almužny speciální
krabičku, kam se snažíme, celá rodina,
dávat peníze při našich rodinných skupinkách. Máme tak k dispozici určitou
částku, kterou můžeme někomu potřebnému darovat. Je důležité se modlit, abychom měli otevřené oči a srdce k potřebám druhých. Bůh nám svým duchem
bude ukazovat na potřeby bližních, a pak
je potřeba na to reagovat.
Almužny jsou Bohu velmi milé a z Božího pohledu by měly být běžnou součástí života křesťana. Jsou projevem lásky k ostatním lidem. Ježíš při rozhovoru
s farizei v Lukáši 11,41 považuje pomoc
chudým za samozřejmost.
Dva krásné příklady toho, že si Bůh
váží almužen, které jsme komukoliv potřebnému dali či dáme, jsou popsány ve
Skutcích 9,36–41 a 10,1–8. Nejdříve se jedná o příběh vzkříšení ženy Tabity. Byla to
žena, kterou měli všichni moc rádi. Věřím, že jedním z důvodů, proč zjevil Ježíš
svoji moc právě na této ženě, byla skutečnost, že konala mnoho dobrých skutků
a štědře rozdávala almužny.
V druhém příběhu přichází anděl
k setníku Kornéliovi a sděluje mu, že
Bůh přijal jeho almužny. Myslím, že není
náhodou, že právě zbožnost a almužny
Kornélia způsobily, že on a jeho rodina byli první pohanskou rodinou, která
uslyšela plné evangelium a byla pokřtěna
Duchem svatým. Z těchto dvou příběhů
můžeme vidět, že dávání almužen je velmi milé Bohu, ale také lidem.
A tak buďme tímto i my, milí sourozenci, povzbuzeni ke štědrosti v dávání
almužen.
Viktor Baláž, pastor AC Vyškov
,
Křestan a peníze
15
ŽIVOT V KRISTU
Požehnání a misio Dei
Čtenáři píší
Jason Morrison, 1. část
16
Struktura těchto podkladů je rozdělena do čtyř oblastí. Nejprve budeme hledat
obecné vyjádření biblické teologie misií tak, že budeme sledovat missio Dei od jeho
původů ve Starém zákoně. (Misio Dei je latinský výraz používaný misiology, vyjadřující Boží poslání spasit lidstvo.) Následně se úzce zaměříme na stránku požehnání
v kontextu missio Dei a budeme hledat biblickou perspektivu požehnání. Poté, co
bude prozkoumána tato část, se zaměříme na pojem požehnání skrze kulturu. Konkrétně se budeme snažit předat jak americký, tak evropský úhel pohledu. Naším konečným cílem budou způsoby, díky kterým může být zdravý biblický pohled na požehnání použit k naplnění Božího poslání v Evropě.
S
jednání s jeho lidem v historii, v zájmu
hrnutí biblické teologie misií
Biblická teologie misií sleduje tak- celého lidstva.”1
Studium biblické teologie misie musí
zvanou „šarlatovou nit“ missio Dei
celou Biblí. V podstatě je to studování začít u stvoření, neboť tam začíná Boží
Bible z pohledu stmelujícího poslání vy- poslání. Fakt, že čas má svůj počátek, nakoupení a misie od Genesis po Zjevení. značuje, že má i svůj konec. Stvořením
Biblická teologie misií se dívá na Boha Bůh zahájil svůj plán a ten plán se nezjeveného v historii od počátku věků, ve zastaví. Několik misijních zásad je zalostvoření až do konce ženo na stvoření. Bůh stvořil člověka ke
věků, kdy Bůh dokončí svému obrazu, což naznačuje, že člověk
své poslání. To poslání může mít společenství s Bohem a může
je přiblížit své Králov- jej představit ostatním.
Člověku bylo také řečeno, aby si podství skrze kázání Dobré
zprávy. Chronologicky manil zemi. Tak od samého počátku Bůh
letmo projdeme Boží vybral člověka jako svého partnera k rozDobrou zprávu v celé šíření své nadvlády nad stvořením. Tato
nadvláda zahrnuje nejen kontrolu nad
Bibli.
Křesťané často umě- přírodou, ale může také být rozšířena
le rozdělují Starý a No- až k přivedení veškerého lidstva do sféry
vý Zákon, jako by to Božího poslání. Jako od součásti Božího
byly dva oddělené celky, které by byly stvoření se od člověka očekává, že bude
bez jakékoliv skutečné spojitosti. Čas- Boha poslouchat a následovat jej.
Dle Yorka: „Tři hlavní události po stvoto se o Bohu uvažuje jako o „starozákonním Bohu“, který se sám zajímá jen ření slouží jako příprava pro Boží vyjádo řády a oběti, a „novozákonním Bohu“, ření misie. V každém z případů je zdánznámém pro svou hojnou milost a lásku. livá překážka dokončení Božího poslání
Biblická teologie misií rozpoznává vztah následována pevným slovem zaslíbení.”2
mezi Starým a Novým zákonem. „Potře- Ty tři události, popsané v Genesis, jsou
bujeme vidět, že Starý Zákon je více než pád (člověka), potopa a babylonská věž.
příprava pro Nový zákon. Popisuje Boží Každá z těchto událostí je použita Bo-
hem k dalšímu odhalení jeho plánu pro
lidstvo.
Genesis 3,1–19 popisuje pád člověka.
V této části se zdá, jakoby satan zvítězil a lidstvo bylo ponecháno bez naděje.
Avšak Bůh to použil jako příležitost položit základ svého plánu požehnat národy. Zaslíbil „símě“, které rozdrtí hadovi
hlavu a vykoupí lidstvo.
V Genesis 6–9 kap. lidstvo upadá ještě více a Bůh ničí svět potopou. Znovu
to Bůh použil jako příležitost k dalšímu
objasnění naděje vykoupení zaslíbením,
že bude přebývat s člověkem. Dům Šéma
oddělil označením linie, skrze kterou přijde Vykupitel.
V Genesis 11. kapitole se člověk znovu
vzbouřil stavěním babylonské věže. Bůh
odsoudil lidi tím, že je rozptýlil a zmátl jejich jazyky. Avšak následně v Genesis 12. kap. Bůh zaslíbil požehnání všem
národům skrze Abrahama. Abrahamova
linie se pak stává centrem celého příběhu po zbytek Starého zákona, když Bůh
dává zrod národu Izrael, skrze který přijde Vykupitel.
Základy Starého i Nového zákona jsou
položeny v prvních 12 kapitolách knihy
Genesis, kde Bůh započal svůj plán a definoval jej pojmem vykoupení svého stvoření. Během těchto 12 kapitol Bůh nejen
učinil zaslíbení člověku, ale i vstoupil do
smlouvy s Abrahamem, Genesis 15. Boží
poslání bylo natolik důležité, že si zvolil promluvit v kulturním kontextu, kterému člověk rozuměl. Smlouva, kterou
ustanovil s Abrahamem, byla ve formě
Suverain-vassal smlouvy. V tomto typu
smlouvy silnější strana (tj. Bůh) slíbila
milovat a chránit slabší stranu (tj. Abraham/člověk). Naopak slabší strana musela splnit určité závazky, které v ní byly
ujednány. Avšak Bůh zpečetil smlouvu
neobvyklým způsobem. Zaručil se svým
vlastním životem, i kdyby druhá strana
smlouvu porušila. Bůh se vskutku projevil jako plný milosti a lásky (Exodus
34,6). Člověk ale selhal a nežil v poslušnosti dle smlouvy, což si vyžádalo platbu
v podobě vylití krve. Bůh zabezpečil tuto
platbu sám skrze Ježíše Krista.
Jak bylo součástí abrahamovské smlouvy, Bůh učinil potomky Izraele početnějšími než hvězdy a ustanovil národ Izrael. Izrael měl mít účast na Božím poslání
jako kněžstvo. Oddělil si je jako královské kněžstvo a národ svatý, aby učili poslušnosti ostatní národy. Jako od kněží se
od nich očekávalo, že se budou přimlouvat a činit oběti ukazující cestu k Bohu
(Iz 51,4–6; Ex 19,4–6; Dt 4,5–8).
Ačkoli Bůh ustanovil Izrael jako svůj
vyvolený lid, rovněž ukázal svou touhu
vykoupit pohany. Např. Rachab, pohanská prostitutka, byla zachráněna z Kenaánců v Jerichu. Příběh moábky Rút, je
obrazem pohanky, která přichází poznat
jediného pravého Boha, a pokládá základ
principu příbuzného–vykupitele, nastiňující Vykupitele, který má přijít, jmenovitě Ježíše Krista.
Ačkoliv je několik roztroušených příkladů, kdy Izrael naplňuje poslání, Boha
veřejně prohlašovat národům, (např. návštěva královny ze Sáby u Šalomouna),
dohromady Izrael nikdy skutečně nenaplnil svou misi jako zvěstovatel. Raději se zaměřil více na žití sám pro sebe.
V proroku Jonášovi spatřujeme unikát-
ní příklad takového selhání. Ačkoli Bůh která Bůh dával napříč celým Starým Zápřímo nařídil Jonášovi kázat obyvatelům konem.
Ninive, Jonáš upřednostnil raději útěk,
Velké poslání leží jako dveře mezi
než aby spatřil pokání Ninivanů.
evangelii a knihou Skutků. Právě jako ve
Byli posláni proroci, aby na základě Starém zákoně lidé Izraele měli být světporušení smlouvy přednesli soud náro- lem pohanským národům, tak je Boží lid
da Izrael. Ukazovali, jak nenaplnili Boží povolán jít do celého světa kázat evanposlání a vzdali se smlouvy. Prohlašova- gelium. Duch Svatý přišel zmocnit Boží
li Boží univerzální pravidla nad národy lid k naplnění Božího poslání a také, aby
a přinesli zaslíbení nové smlouvy, kterou usvědčil nevěřící a soudil svět. Existuje
naplnil Mesiáš.
určitá spojitost mezi kázáním evangeNový zákon pokračuje tam, kde proroci lia a koncem tohoto světa. Evangelium
skončili. Avšak dle Steyna, „Mezi Starým musí být kázáno všem kmenům a jazya Novým zákonem je rovněž nesouvis- kům, než se Ježíš vrátí.
lost. Nastavení víry se změnilo uskutečSkutky a Epištoly ukazují šíření evanněním vykoupení v a skrze smrt Ježíše gelia za Izrael k pohanským národům,
Krista na kříži a jeho vzkříšením.“3
stejně jako Petr a potom Pavel vedou miEvangelia přinesla uskutečnění při- sijní tažení církve prvního století. Missio
cházejícího Vykupitele, nebo zaslíbené- Dei není dokončeno, dokud se kniha Zjeho „semene“. Ježíš přišel skrze linii Izra- vení nenaplní. V tomto případě Kristus
ele. Byl králem dle davidovské smlouvy znovu přijde, Boží sláva se plně odhalí
a ještě i zaslíbeným Vykupitelem po- po celé zemi a Bůh bude přebývat s lidhanů. Každé z evangelií ukazuje jinou mi navěky.
stránku toho, jak Ježíš naplnil zaslíbení,
pokračování příště
1
2
3
Steyne, Philip M. In Step With the God of the Nations. (Columbia, SC: Impact International, 1997),
217.
York, John. Missions in the Age of the Spirit. (Springfield: Logion Press, 2000), 23.
Steyne, Philip M. In Step With the God of the Nations. (Columbia, SC: Impact International, 1997),
217.
Pokřivená generace
V
e sdělovacích prostředcích můžeme
dost často narazit na větu, že nám
vyrůstá nová, minulým režimem nepokřivená generace. Jedná se o klišé, nad
kterým se lze, vzhledem k situaci současné mládeže, jen pousmát. Když jsem však
začal narážet na podobné slogany i v církevním tisku, jmenovitě i na stránkách
našeho časopisu, musel jsem se nad nimi
začít zamýšlet. Dotaženo do konce to totiž znamená, že křesťané, kteří se narodili
a žili za socialismu, jsou pokřivení.
S manželkou jsme prožili většinu života v bývalém Československu, ale ani je-
Čtenáři píší
den z nás nemáme pocit, že by nás to nějak poznamenalo. Člověka přece nekřiví
systém, ve kterém žije, ale hřích. Pokud
by tomu mělo být naopak, pak by v jistém směru měla demokracie na charaktery lidí daleko zhoubnější dopad než minulý režim. To není pouze můj názor, ale
i pohled značného počtu odborníků na
lidskou psychiku. Ostatně stačí se rozhlédnout kolem sebe…
„Myslíš, že Bůh miluje komunisty?“ zeptal se mě po jedné evangelizaci v Čásla-
vi mladý muž, který přiznal své členství
ve Straně.
„Samozřejmě, že je miluje,“ ubezpečil
jsem ho. „Ty jsi hřešil jako komunista a já
jako nestraník. Oba potřebujeme odpuštění!“
Jsem si jistý, že v blízké budoucnosti
budou prověřeny naše charaktery i pevnost víry. Mám za to, že učedníky Ježíše Krista čeká pronásledování. O tom, že
něco takového by bylo celé církvi, včetně
té nepokřivené minulým režimem, pouze
k prospěchu, nelze pochybovat.
Pavel Dolejší
Veselí nad Lužnicí, sbor AC Čáslav
17
ŽIVOT V KRISTU
Maminkám
Milé sestry
maminky,
18
konečně se dostávám k tomu, abych napsala alespoň pár vět do koutku pro maminky.
Psala jsem už dřív, ale je tomu už dlouho, a pak jsem si řekla, že už to dělat nebudu, protože nemám co dát, a nějak
jsem si to vždy omluvila, přestože jsem
dala Pánu slib, že to dělat budu. Chvíli jsem v těch svých důvodech měla klid,
ale pak ve mně začalo hryzat „svědomí“
– spíš mě začal usvědčovat Duch svatý
a začala jsem mít neklid.
Už ani diskuze s Pánem, že na to nemám, že nemám co dát, atd. mi nějak
nepomáhaly, ba naopak mě Pán stále
usvědčoval skrze různé lidi, kde jsem to
vůbec nečekala.
Jednou někdo přišel a zeptal se, kdy
budu pokračovat, pak mi poslala svědectví sestra Dáša, které mi bylo impulsem, abych zase začala, ale opět jsem to
neudělala a svědectví jsem u sebe až do
dnešního dne podržela, za což se moc sestře omlouvám, a chci to dnes napravit.
I když je to svědectví starší, věřím, že nás
povzbudí i dnes.
Ale co mne velmi oslovilo a dostalo na
kolena, abych činila pokání, byl jeden článek bratra Rudka v úvodníku, kde psal
o slibech. Ačkoli jsem to znala docela
dobře, přesto mi přišlo, že to píše právě pro mě. Uvědomila jsem si závažnost
nedodržení slibů a musela jsem činit pokání. Mnohdy jsme velmi rychlí k slibům,
ale pak zjistíme, že se nám do toho moc
nechce, a hledáme cestu, jak z toho ven.
Ale toužím být poslušná a plnit, co slíbím Pánu, ale i lidem okolo mě. Kéž mi
v tom dá Pán sílu!
Chci tě povzbudit, aby ses nebál(a) posílat svá svědectví, zkušenosti i z výchovy dětí, protože nikdy nevíš, koho tím
povzbudíš nebo komu pomůžeš. Myslím, že je velmi důležité umět se navzájem povzbuzovat. Všímám si, že mnohdy nám jde mnohem líp kritika, závist
než povzbuzení, což je u křesťanů velmi
smutné. Vidíme jen negativa, je těžší najít kladnou stránku a v tom člověka povzbudit. Učme se hledat i maličkost, kterou můžeme každý den někoho potěšit,
povzbudit!
Velmi mě povzbudilo mozaikové svědectví sestry Jindřišky z Brna a taky příspěvek sestry Radky Flekové o W.I.T.CH.
Povzbuzujme se navzájem! Pán vám moc
žehnej!
Romana Novotná,
AC Maranatha Praha
Kristýnka podruhé…
C
htěla bych touto cestou poděkovat do práce, plánovali jsme stavbu domku
všem, kteří se spolu s námi modlili a stěhování, byla jsem ze všeho nějak „vyza zdárné vyřízení adopce naší Kris- řízená“.
týnky a povzbudit ty, kteří právě možná
A tak jsem 1. prosince 2006 pronesla
řeší v lidských očích neřešitelné…
zvláštní modlitbu: „Pane, jestli pro nás
Ano, to, co se nám před třemi lety zdá- opravdu máš druhé dítě, tak nám ho
lo téměř nemožné, se stalo skutečností. dej ještě letos, příští rok toho bude toRuská holčička, kterou v České republi- lik, že už se mi nebude chtít řešit další
ce porodila matka, prchající ze strachu problém“. A Bůh jednal opravdu rychle.
před svou rodinou z čečenského města 4. 12. 2006 nám volali, že pro nás mají
Groznyj, se stala naší právoplatnou dce- ukrajinskou holčičku, jestli o ni máme
rou, českou občankou s novým rodným zájem, můžeme se na ni zajet podívat do
listem a novým jménem! Soud o adopci Brna do kojeneckého ústavu.
proběhl 24. 7. 2006, v den, kdy má právě
Byl to docela šok, ale bylo mi jasné, že
Kristýnka své jmeniny.
je to Boží odpověď na moji prosbu. Když
Mohla bych psát dopodrobna o tom, jsme ji druhý den viděli a strávili s ní
jak vše probíhalo, ale myslím, že to není skoro dvě neuvěřitelné hodiny, nemuseaž tak důležité. Důležité je, že Bůh slyšel la jsem už dál přemýšlet.
modlitby svých dětí a učinil zázrak.
Na Mikuláše jsme byli doma už čtyři
Když jsme loni v létě podali žádost a radovali se z nového člena naší rodiny.
o druhé dítě, všichni „úředníci“ žasli, že
Ještě několik „maličkostí“. Když jsem
se nám podařilo něco, co ještě nikdo přemýšlela o druhém dítěti, měla jsem
v naší zemi nedokázal. Můžeme tak mít strach z toho, jak budu zvládat „tahat
stále svědectví o Božím jednání a být po- se“ s dalším dítětem, v noci k němu vstávzbuzením těm, kteří se do boje s byro- vat a ráno se probouzet rozlámaná. Měla
kracií pouštějí neradi nebo vůbec. Když jsem totiž ještě v živé paměti zablokovase nás potom ptali, jaké dítě bychom si ná záda, když jsem zvedala nebo chovala
představovali, řekli jsme, že klidně zase Kristýnku, noční vstávání a zoufalé modnějaké „problémové“, že se nebojíme, že litby, jak vylézt z postele…
chceme hlavně znovu pomoct někomu,
No a Bůh je opravdu neuvěřitelný. Gákdo by byl jinak zřejmě odsouzený zůstat binka, naše druhá holčička, má ve svých
kvůli své národnosti v dětském domově. necelých dvou letech jen deset kilo, KrisSkoro půl roku se nic nedělo a už jsem týnka měla v roce 11 a půl, a spí celou
zvažovala, jestli vůbec ještě druhé dítě noc jak beruška.
zvládnu. Kristýnka je totiž dost živé dítě
A ještě něco k názvu mého článku:
a já už nejsem zrovna nejmladší, zase „Kristýnka podruhé“ Možná jste si řekmě již delší dobu trápila moje nemocná li, že podruhé proto, že jsem už jednou
záda, nastoupila jsem na částečný úvazek o Kristýnce psala, to je pravda, ale prav-
Gábinka
© Petr Fiurášek
London Hillsong
a Matt Redman ve Vsetíně
řesně v polovině června se neuvěřitelné stalo skutečným. Do Vsetína
zavítala skupina London Hillsong
spolu s Mattem Redmanem. Možná si
hned nevybavíte, o koho se jedná, ale
jistě znáte Mattovu píseň „Srdce chvály“, kterou ve sboru zpíváme v českém
překladu – „Toužím teď do srdce chvály
vstoupit, kde jsi jedině Ty, jedině Ty, Ježíši, odpusť mi, že nejsem věrný, to jsi jedině Ty…“
Když se ke mně začátkem dubna donesla zvěst, že na Vsetín přijede Hillsong
a Matt Redman, myslela jsem si, že jde
o žert, fámu, kachnu… prostě, že je to
ptákovina. Jen pro jistotu jsem se rozhodla ověřit si tuto informaci na internetu. A nestačila jsem se divit. Koncert
už měl své vlastní webové stránky s aktuálními informacemi, odkazy a dokonce
systémem objednávání vstupenek. V tu
chvíli bylo rozhodnuto, jak strávíme večer 15. června.
Samotný koncert byl součástí evropského turné „Take It To The Streets“
(tedy doslova „Vezmi to do ulic“). Smyslem celého turné bylo zvěstovat evangelium a inspirovat nás křesťany k tomu,
abychom byli skutečně takovou církví,
jakou nás chce Ježíš mít, a tak abychom
zasáhli svět. London Hillsong navštívil
s tímto poselstvím během patnácti dní
postupně třináct měst v celkem desíti zemích. Z těch známějších např. Kolín nad
Rýnem, Berlín, Prešov, Budapešť, Záhřeb,
Řím, Curych… a Vsetín.
Organizátoři ze Vsetína opět potvrdili, že jsou „schopni všeho“ – myšleno jen
a jen v dobrém. A když se příležitosti nechopil nikdo z Prahy, Brna nebo z jiného
většího města, pozvali světoznámé křesťanské umělce sami! Vzpomeňme, že vsetínský Dům kultury již v minulosti hostil
slavné křesťanské hudebníky – Adriana
Snella z Velké Británie či Albina Montisciho z Itálie. A nyní se k zástupu význačných osobností soudobé křesťanské
muziky měla připojit další známá jména.
Brzy bylo patrné, že tentokrát nebude
„kulturák“, který může pojmout až dva tisíce lidí, stačit. Vstupenky si objednávali
křesťané z celé České republiky, Slovenska i Polska. Proto se celá akce přesunula
na zimní stadion Lapač, kam se nakonec
čtyři tisícovky účastníků bez problémů
vešly.
A jaký ten koncert vlastně byl? No báječný! Mladí věkem či duchem obsadili
prostranství před pódiem, tedy v podstatě téměř celou hrací plochu stadionu, my
ostatní jsme si našli místečka na tribunách, odkud jsme měli výborný rozhled
a navíc naše uši nebyly vystaveny takové
míře hluku jako dole. Bylo báječné rozhlížet se kolem a mávat na přátele, které
jsme zahlédli a které jsme třeba už nějaký čas neviděli.
Samotné vystoupení kapely bylo profesionální, velmi živé a bylo účastníky přijato s velkým nadšením. Kromě samotného koncertu chval byl nějaký čas věnován
prezentaci charitativní organizace Compassion (Soucit), která slouží chudým
v Ugandě, další blok pak krátkému kázání evangelia s výzvou a modlitbou. Při
koncertu samozřejmě zazněly chvály,
které u nás už v překladu zdomácněly,
ale i nové písně. Vytknout bych si dovolila snad to, že při rytmičtějších a hlasitějších skladbách nebylo zpěv téměř vůbec
slyšet, takže jsme texty písní odezírali
pouze z promítaných anglických (u známých chval i českých) titulků. Také překlad do češtiny měl své mouchy – ne vždy
se shodoval s tím, co právě zaznělo anglicky. Je ovšem pravda, že překladatel
na pódiu zpravidla slyší podstatně méně
a v horší kvalitě, než lidé v hledišti, takže
je možné, že to nebyla jeho chyba.
V každém případě jsem ocenila do detailu zvládnutou organizaci, precizní
práci pořadatelů a všech, kteří se na akci
nějakou službou podíleli. Doufám, že
jsme také byli jako křesťané dobrým svědectvím Městské policii, která pomáhala
s organizací dopravy a parkování a veřejného pořádku vůbec.
Z toho, co na koncertu zaznělo, mě
velmi zaujalo Mattovo vysvětlení onoho
„srdce chvály“. Tedy písně o tom, že toužím vstoupit do srdce chvály, v angličtině, že se vracím do srdce chvály. Co to
vlastně znamená? Je to jen nová hezká
křesťanská fráze? Je to jen emotivní a duchovní zážitek Boží přítomnosti?
Matt nás upozornil na verš z listu Efezským: „…zkoumejte, co se líbí Pánu“ (Ef
5,10). Tedy srdce chvály není jen nějaká
pocitová věc, není to jen zpěv či služba
ve chvalách. Srdcem, podstatou chvály, je
zkoumat, co se líbí Bohu, a podle toho
žít – to naplňovat, to uskutečňovat a o to
usilovat. Vydat svůj život Pánu a nehledat svou vůli, ale jeho vůli.
Byla jsem velice ráda, že o tom Matt
hovořil a že z pódia také zazněla modlitba, aby čas, který jsme prožili na koncertě, nebyl jakýmsi vyvrcholením našeho očekávání, po kterém zákonitě přijde
ochladnutí, ale aby byl naopak začátkem
další etapy duchovního života, dalšího
hledání Boha a plnosti Ducha svatého.
Jana Kopová,
AC Zlín
Ze života církve
P
Maminkám
da je také to, že Gábinka, jak jí říkáme,
má v rodném listě kromě ukrajinské národnosti i křestní jméno Kristýnka.
A tak závěrem už JEN prosba. Protože
Gábinku máme zatím v pěstounské péči,
rádi bychom zažádali alespoň o změnu
jména. To je však v případě ukrajinských
dětí ještě složitější než u ruských, protože Ukrajina chce, aby veškerá jednání
ohledně adopce či pěstounské péče probíhala na Ukrajině, takže nás čeká opět
nelehký boj s úředníky, věřím však, že tyhle děti za to stojí!
Ještě jednou díky všem, kteří na nás
myslí a modlí se. Zůstaňte nám věrní
i nadále!
Děkujeme
Dáša Pospíšilová, AC Vyškov
19
ŽIVOT V KRISTU
Poznáš hledanou osobu?
Kvíz
J
jsem se zaříkáváním, věštěním a čarodějnictvím, ustanovil jsem zaklínače a věštce a konal četné skutky,
na něž Hospodin pohlíží jako na
Je třeba vystavět vnější hradební špatné. A tak jsem vyvolával jeho
zeď města Davidova a znovu zor- hněv.
ganizovat vojsko. Musím odstranit
z Hospodinova domu všechny cizí Teď však, můj pane, jednáš jako
bohy a sochy a též všechny oltáře, syn Davidův. Jak je to možné? Proč
které jsem nastavěl na hoře Hospo- jsi předtím chodil po způsobu krádinova domu a v Jeruzalémě. Je čas lů izraelských?
Ano jednám. Nehledal jsem Hosopět sloužit Hospodinu.
podina. Viděl jsem Asýrii, Babylón
Co se stalo, můj králi? Jsi přece syn a jejich bohy a chodil jsem po jejich cestách, až jsem skončil v AsýDavidův!
Díky slitování Hospodina mého rii. Tam jsem se rozpomínal na
Boha jsem, ale nebylo tomu vždy Hospodina a ve své bídě ho hledal.
tak. Postavil jsem oltáře v Hospo- Nyní mne Hospodin přivedl zpět
dinově chrámě, o němž Hospodin a já toužím chodit po jeho cestách.
řekl: „Mé Jméno bude navždy v Jeruzalémě.“ V obou nádvořích Hos- Děkuji za rozhovor.
Martin Kop
podinova chrámu jsem postavil oltáře všemu nebeskému vojsku. Dal
Odpověď na kvíz z červnového čísla:
jsem svým dětem projít ohněm
Delíla
v údolí Hinomových synů. Obíral
Judský král
ako dopisovatel našich novinek
jsem byl velmi potěšen, když
se mi podařilo udělat rozhovor
s mocným judským králem. Byla
to vzácná příležitost, protože král
se právě vrátil z dlouhého pobytu
u dvora krále asyrského.
Ó, králi, navěky buď živ. Ať Hospodin požehná tvé vycházení a vcházení. Jsem moc vděčný, že jsi zpět.
Jak se ti daří?
Je mnoho věcí, které musím učinit. Je třeba zbavit se model. Prošel jsem těžkou zkouškou. V nouzi jsem prosil Hospodina, svého
Boha, o shovívavost a hluboce jsem
se před Bohem svých otců pokořil.
Modlil jsem se k němu a On přijal
a vyslyšel mou prosbu. Tak jsem
poznal, že jenom Hospodin je Bůh.
Osmák
Dětem
A
20
hoj děti!
Máte doma nějaké zvířátko?
Já mám a vždy jsem měla a je
to spousta radosti a kus zodpovědnosti a taky sem tam i nějaká ta
ztráta, se kterou se zkrátka musí
počítat. Horší je, když s tím nepočítáte. O tom by vám mohly vyprávět Janička s Ivetkou. A za všechno mohl
jeden malý osmák. Ale
né kluk z osmé třídy,
zvířátko osmák.
Janička s Ivetkou
spolu každý
den chodily kolem
zverimexu. A protože zvířátka byla jejich společnou
zálibou a radostí, tak se na ně často
šly spolu do zverimexu podívat.
Jednoho dne to ale bylo všechno
jinak. Jen holky vstoupily do obchodu, uviděly úplně novou klec a v ní
malinké osmáky. Mláďátka sotva
pár týdnů stará. Osmáci byli nádherní, hraví, zvědaví, čiperní, prostě
– holky zůstaly stát u té klece jako
přikované a okouzleně je pozorovaly. Zvlášť jeden se jim líbil. Byl to sameček, měl trošku natržené ouško
a nebylo pochyb
o tom, jak k tomu přišel. Byl
všude, šplhal
tam, kam
se
ostatní neodvážili, skotačil,
dováděl, pak
si vzal do pacek
granulku a pelášil
si ji schovat a byl připravený se o ni i poprat,
kdyby na to došlo.
Že nevíte, jak osmák vypadá? Je to
vlastně malá, hnědá veverka s docela krátkým ocáskem, který vůbec
není tak chlupatý, jako u našich veverek. Ani holky nikdy dříve osmá-
ky neviděly. Až teď – a byla to láska
na první pohled. Já ho chci domů,
pomyslela si Janička, jak ho uviděla, ale to ještě netušila, že stejná
myšlenka napadla i Ivetku. Teď se
na sebe jenom podívaly, ale v očích
obou děvčat jste mohly číst to stejné – já jsem chtěla dřív, osmák bude
můj!
A tak se toho dne rozešly se smíšenými pocity. Nadšení z nového
objevu kalilo rozčarování z malé
hádky, která z toho nakonec byla.
Ivetka se rozhodla, že neustoupí.
Jakmile přišla domů, všechno naplánovala, a když se maminka objevila ve dveřích, hned za ní běžela a všechno jí pověděla, a tak moc
přemlouvala, až maminka svolila,
že se na něj půjde podívat. Ivetka
byla jedináček, ale ne rozmazlený.
Bylo to jinak. Vlastně byla pořád
sama, protože tatínek s maminkou
byli hodně v práci i dlouho do večera a na Ivetku neměli moc času.
Maminka to věděla, a tak když viděla, jak Ivetka moc touží po zvířátku, dlouho se nerozmýšlela
a večer měli osmáčka doma. Jen-
že si vůbec nepřečetly, co takové
zvířátko všechno potřebuje a co
dovede.
A jak to zatím bylo s Janičkou? Ta
také přiběhla domů a hned všechny
přesvědčovala, že právě toto zvířátko je to jediné, co jim doma ke štěstí ještě chybí, a protože rodiče chtěli dětem něco takového už dávno
pořídit, tak nemusela dlouho přemlouvat. I starší bratr souhlasil, že
se bude o zvířátko starat. A pak si
našli na internetu všechno, co bylo
potřeba vědět – jaký prostor bude
potřebovat, čím se krmí, jak se pozná, když je nemocný, co mu mají
koupit do klece…zkrátka všechno.
Nakonec se domluvili, že v sobotu
v klidu všechno zařídí, ať jsou na
nového člena rodiny pořádně připravení.
Druhý den ráno běžela Janička do
zverimexu pozdravit svého nového
mazlíčka. A když stála před klecí
a uviděla, že tam není, zůstala jako
omráčená. S tím opravdu nepočítala. Zklamaně došla do školy a chtěla to říct Ivetce, ale ta ji předběhla
a nadšeně jí oznámila, že už ho má
doma. Do Janičky jako když blesk
uhodí. Jak jí to mohla udělat?
Její nejlepší kamarádka? A vlna
hněvu zaplavila její srdíčko
tak, že nebyla schopna slova. To jí nikdy neodpustí!
To bylo nefér! (Vůbec si
ale neuvědomovala, že
vlastně sama chystala
totéž a Ivetka ji jenom
předběhla.) Toho dne
na Ivetku ani nepromluvila. Doma s pláčem mamince všechno pověděla
a byla tak zklamaná, že nebyla k utišení. Nejenom, že nemá osmáčka, ještě ztratila svou nejlepší
kamarádku.
Další dny byly neobyčejně smutné. Ale ani Ivetce se nevedlo lépe.
Ona totiž myslela, že osmák bude
něco jako její hračka. Doma se o ni
nikdo příliš nestaral a ani ona se
neuměla o nikoho starat a vlastně
jí to ani nebavilo. A osmáček, zbavený svých kamarádů, tesknil a snažil se dobývat z klece, ze které by
tak rád utekl.
V pátek večer se na to maminka
Janičky už nemohla koukat. Vzala si
Janičku na klín, otevřela Bibli a ukázala
Janičce
z
hned
několik
h
příběhů
o tom,
p
jak
je dobré
j
a požehnané
odpustit
těm,
o
co
c nám ublížili.
ž Janičce se
skutálely
sls
zičky
po tváz
řích
a v hloubi
ř
svého
dobrés
ho
h srdíčka věděla,
že Ivetka
d
vlastně
neuděv
lala
nic horl
šího
než ona
š
sama.
A tak se
s
nadechla,
pon
prosila
Pána
p
Ježíše,
aby jí
J
odpustil,
řekla
o
mu,
m že se chce
s Ivetkou smířit
ř a požáda-
Dětem
la jej, aby jí pomohl. A protože to
chtěla udělat co nejdříve, šla, koupila malý pytlík zrní pro osmáčka
a rovnou s ním zazvonila u Ivetčiných dveří.
Ivetka chvíli překvapeně koukala,
a pak se jí rozzářily oči. Pozvala Janičku dál a Janička viděla, že je zase
sama doma a že je jí hrozně smutno a že si vlastně s osmáčkem neví
rady. Ještě téhož dne se domluvily
i maminky a osmáček putoval k Janičce domů, kam za ním mohla kdy
chtěla přijít i Ivetka. A ta jen koukala, jak ten malý čipera za týden už
běhal po pokoji, loupil a schovával
si do tajných skrýší všechno, co potkal, a pak se přiběhl pomazlit s Janičkou a brzy se skamarádil i s Ivetkou. Staraly se o něj spolu, mazlily
se s ním také spolu a na prázdniny,
když jela Janička pryč, tak byl u Ivetky, která ale už přesně věděla, co
takové zvířátko potřebuje, a měla
z něj radost.
Ale víte co? Největší radost měla
Janička z toho, když mohla Ivetce
vysvětlit, co jí vedlo k tomu, že dovedla odpustit. A tak se často stalo, když pak seděly u Janičky doma,
že jim oběma maminka přišla povyprávět něco nového o Pánu Ježíši
a Ivetka vždy chtěla znovu a znovu
poslouchat. Odpuštění, to je něco,
co Pán Ježíš vždycky vidí rád a dovede odměnit. Tak jestli potřebujete někomu něco odpustit, tak to neodkládejte a s chutí do toho, ať vám
to přinese spoustu radosti, to vám
přeje vaše
teta Dana.
21
ŽIVOT V KRISTU
Svědectví
Jak Bůh jednal s naší rodinou
22
Milí sourozenci,
myslím, že vám dlužím vydat svědectví
o tom, jak se Bůh oslavil a jednal s naší
rodinou. Toto svědectví patří sice do minulého roku, ale vztahuje se i na dnešek
a má pro nás i ostatní vliv a význam do
budoucna. Myslím, že někdy potřebujeme delší čas, abychom všechny následky
a důsledky svého jednání viděli a třeba
jim i s odstupem času z toho Božího pohledu porozuměli.
Loni na sklonku léta jsme v rodině řešili otázku, zda nastoupím do práce, protože Vojtíškovi měly být v prosinci čtyři
roky. Modlila jsem se a chtěla znát Boží
vůli. Telefonovala jsem a ptala se v místě
i blízkém okolí, ale žádné místo se pro
mne nenašlo. Čas běžel. Přijala jsem, že
mám zůstat doma, tedy už devátý rok.
S
Spoléhala jsem na Pána,
žže když mám jít do prácce, něco se pro mě najjde. Protože jsem učittelka a školní rok pro
n
nás začíná přípravným
ttýdnem v srpnu, zazvon
nil telefon právě tehdy,
kkdyž už jsem s ničím nep
počítala a byla smířená,
žže zůstanu doma. Byl to
ššok, museli jsme se rozh
hodnout rychle.
Zajímavé bylo, že bych nastoupila na
stejné místo, kde jsem před deseti lety
hned po škole začínala. Znala jsem větší část učitelů, nynější ředitel byl tehdy
řadový učitel jako já. Opravdu dobrý kolektiv, vesnická škola. Nabídl mi částečný
úvazek, většinu hodin mého předmětu,
zbytek výtvarku, která mě vždycky bavila.
Bylo vidět, že je pro mne ochoten vše
zařídit a upravit, jak potřebuji, jen abych
tam nastoupila. Byla jsem upřímná a řekla, jak se věci ohledně syna Vojtíška mají.
Nezatajila jsem, že má zdravotní problémy: častou bronchitidu, ekzém, alergie.
Do školky ještě nechodil a nemohla jsem
vědět, jak bude kolektiv dětí snášet. Domluvili jsme se, že vše bere na vědomí
a já to prostě zkusím. Rozvrh se dělal
podle mě, jak mi jel autobus, abych mohla být brzy doma. Když jsem tohle někomu řekla, tak mi odvětil: „A to pracuješ
někde v nebi, ne?“
Ve školce mi také vyšli vstříc, kvůli jiné
stravě jsem se domlouvala přímo s kuchařkou.
Vše by bylo dobré, kdyby po dvou měsících školky nezačal být Vojtíšek nemocný. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršil.
Problémy s dýcháním měl každý měsíc,
bronchitida se přeměnila v astma. Měl
neustále rýmou ucpaný nos. V prosinci
při pravidelné návštěvě alergologa nám
bylo sděleno, aby do MŠ přestal chodit,
protože se jeho tělo nedokáže bránit infekcím a lékař by mu musel zbytečně předepisovat silnější léky. Nevěděli jsme, co
se děje. Proč? Vždyť jsem se přece za tu
práci modlila, dostala jsem, oč jsem si
řekla. Učila jsem ráda.
Najednou nebylo možné všechny ty
věci zvládat. Sešity, přípravy, soutěž, doučování, někdy vaření jídla pro Vojtu, zabezpečení chodu domácnosti, častý úklid
kvůli alergii na roztoče.
Vojtíška dopoledne hlídal dědeček, ale
bylo vidět, že syn potřebuje mě. Nezvládala jsem všechny úkoly, a tak jsem zaměstnala často i muže. Viděli jsme, že
musíme hledat odpověď u Pána. Svýma
očima jsme viděli naše staré dosluhující
auto, možnost slušného zlepšení naší finanční situace, kdybych v práci zůstala.
Potřebovali jsme být v rozhodnutí jednotní. Vydržet ještě půl roku nebo odejít? Ve ztišení před Pánem jsem viděla, že
se manžel nemůže práci vedoucího stanice věnovat, jak by měl, a při odpovědi
„v práci zůstat“, by se v tom nic nezměnilo. Leželo a leží mi na srdci, abychom
jako rodina dělali to, k čemu si nás Pán
povolal, dali mu celý svůj život, pracovali na jeho vinici a dělali mu radost. Přála
jsem si a stále si přeji, aby se Boží dílo
rozvíjelo a my měli čas na nespasené
lidi ze světa. V tom okamžiku mě naplnil pokoj. Vím, že když skutečně hledáme
radu a odpověď od Pána, On nám ji dá
a my víme, co máme dělat. Protože Bůh
je ŽIVÝ. V takové situaci je také dobré se
pro potvrzení s někým moudrým v Bohu
poradit.
Opravdu jsem netušila, jak to bude dál.
Hned po Vánocích jsem řediteli řekla, že
v pololetí odcházím. Modlila jsem se, aby
za mě našli náhradu, a tak jsem musela
ještě patnáct dní v únoru učit. Potom následovalo chození po úřadech. Ve svém
srdci jsem si před Bohem posteskla:
„Vím, že se zase budeme muset uskromnit, protože těch peněz moc nebude…ale
Pane, vždyť jsme tví služebníci…“
Vím, že to Pán slyšel. Vím, co se potom
všechno stalo a cítila jsem se před ním
velmi zahanbena, že jsem mu nevěřila,
že se o nás může dobře postarat. Musela
jsem činit pokání.
Až po mém odchodu z práce se začaly dít věci. Od mých rodičů jsme darem
dostali auto. Jeden problém byl vyřešen.
Byla mi na Vojtíška přiznána mateřská
do jeho sedmi let a já s ním mohla zůstat
doma a ještě to mám placené! Dokonce
jsem z úřadů dostala tolik peněz, že jich
bylo víc, než když bych v práci toho půl
roku zůstala. Haleluja! Bůh je opravdu
všemocný!
I když je od ledna tohoto roku přiznání všech dávek zpřísněno, nic se v rozhodnutí na úřadech nezměnilo. Vím, že
to je zázrak a Bůh vše přikryl svou rukou.
Vojtíškův zdravotní stav se velmi zlepšil
– od té doby neměl ještě žádné dechové
problémy v podobě záchvatu. Dopoledne může chodit do školky. Já mohu být
s Pánem, přimlouvat se za druhé, hledat
jeho vůli…
Také jsem se znovu pustila do misie mezi dětmi a spolu s dalšími pracuji
v klubu Motýlek, kde dětem říkáme evangelium a dál je vedeme k živé víře v Boha.
Mám mnoho svědectví o tom, jak Bůh
sám tuto práci vede a žehná jí. O tom ale
zase někdy příště.
Věra Kameníková,
AC Brno, stanice Velké Meziříčí
Svědectví o Boží lásce a milosrdenství,
aneb
„Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.“ (Př 13,12)
P
íše se listopad 2007. Můj muž je
Zase se blíží termín plateb, můj muž
od ledna bez práce, jen občas má nemá ani na rohlík. Bůh v Bibli říká:
nějakou brigádu. Půl roku dostá- „Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil,
val podporu v nezaměstnanosti, pak jeho jméno je Hospodin zástupů.“ (Iz 54,5)
už nic. Bez mého vědomí se zadlu- Povzbuzuji sama sebe k víře a modlím se:
žil na 20 tisíc korun. Živím jeho, sebe „Pane Bože, když ty jsi můj manžel, proa dvě malé děti. Sháním peníze na za- sím tě, sežeň ty sám pro nás 4500 Kč na
placení nájmu a inkasa. Máme těžkou zaplacení nájmu a inkasa za listopad. Děmanželskou krizi, jsem z toho všeho kuji. Amen.“
na dně, nešťastná a zoufalá. Modlím se,
Je neděle, jedeme do shromáždění.
volám k Bohu o pomoc, avšak stále se Káže se o slepém Bartimeovi, žebrákonic neděje. „Dlouhým čekáním zemdlívá vi, který možná neměl co jíst, neměl kde
srdce.“
bydlet. Oslovuje mě to, Když Bartime-
Ročník 20, červenec - srpen 2008
prosila, a ještě mi stovka zbude! (poznámka
– Bůh je přesný, stovka
mi nezbyla, inkaso nám
na listopad zvedli o necelých 100 Kč, já jsem
to dopředu nevěděla, ale
Bůh ano! Jemu buď sláva, chvála i čest!!!)
Ještě jedna maličkost
mě uvádí v úžas nad Božími cestami. Den před
tímto pro mě velkým
dnem byl u nás strýc,
kterému jsem říkala
o naší situaci. Mezi řečí
nám prozradil, že právě
budou slavit s manželkou narozeniny. Honem
jsem běžela hledat, co
bychom jim dali. Našla
jsem jen malou bonboniéru, kterou jsem koupila své mamince. Stála
asi jen 46 Kč, ale vypadala moc pěkně. Ten strýc
překvapeně
pronesl:
„Teda, vy nemáte peníze a ještě dáváte dárky.
Tak ať vám to Bůh 30x,
60x nebo 100x odplatí!“ A opravdu. Další den mi to Pán Ježíš
100x odplatil! (46 Kč x 100 = 4600 Kč!)
Jemu děkuji z celého srdce.
„Proste, a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.“ (Mt 7,7)
Jakoby se najednou nad námi otevřelo
nebe požehnání:
• Týden poté můj muž konečně nastoupil do práce a začal splácet dluhy. Halejuja!
• Jedni křesťané nám nabídli bezúročnou půjčku, abychom se najednou zbavili velkého dluhu v bance, a tím ušet-
BARTIMEUS
Autor: Chris Higham
Svědectví
us uslyšel, že jde kolem Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: Ježíši, Synu Davidův,
smiluj se nade mnou! ... Ježíš se zastavil
a řekl: Co chceš, abych pro tebe učinil?
Slepý odpověděl: Pane, ať vidím! Ježíš
mu řekl: Jdi, tvá víra tě zachránila. Hned
prohlédl a šel tou cestou za ním. (podle
Mk 10,46–52)
Je to krásný příběh, říkám si. Takový
zázrak! Ach jo. Já bych taky potřebovala zázrak. Vtom kazatel vyzývá k modlitbám, že i my máme takto volat k Bohu
– buď nahlas nebo jen v srdci, ale tak horlivě jako Bartimeus. Znovu se rozhoduji
vybičovat k velké víře a řvu v srdci k Bohu ze všech svých sil. Všechnu svou naději upínám k němu. Sedím úplně vzadu,
nikdo z lidí nic netuší. Kazatel říká: „Je-li tu někdo, kdo by potřeboval, abychom
volali k Pánu spolu s ním, ať jde dopředu
k mikrofonu.“ S bušícím srdcem jdu dopředu. V krátkosti říkám, že chci poprosit
ostatní, jestli mohou se mnou volat k Pánu Ježíši za zaopatření naší rodiny, že
jsme v těžké finanční krizi. Během chvilky je kolem mě spousta horlivě se modlících křesťanů, kteří to břímě berou na
sebe a volají k Pánu Ježíši o pomoc. Cítím velikou Boží lásku. Upokojuji se. Vím,
že mám vyhráno. Chci jít na své místo,
když najednou slyším jednoho bratra, jak
říká: „Bratři a sestry, víra bez skutků je
mrtvá.“ (Jk 2,17) Ve stejném okamžiku
jeho žena, aniž by se domluvili, vstává
a jde pro tácek, že na nás udělají sbírku!
No to jsem teda absolutně nečekala!!! To
by mě ani ve snu nenapadlo. Ta sestřička ke mně přichází s rozzářenou tváří:
„Srdíčko, raduj se!“ Na tácku je spousta
bankovek. Stydím se a zároveň se raduji. Dávají mi peníze do obálky. Až večer
nacházím odvahu obálku otevřít. Napočítám 4600 Kč!!! Tolik se snad ve sboru
ještě nikdy nevybralo! Přesně, jak jsem
řili přes 4000 Kč, které bychom jinak
museli platit bance jako úrok. Haleluja!
• S manželem jsme se začali spolu pravidelně modlit a Pán Ježíš začal spravovat i naše manželství. Haleluja!
Jsem vděčná Pánu Ježíši za jeho lásku a pomoc. Děkuji také vám všem, kteří jste nám pomohli modlitebně, finančně nebo jinak, jste vzácní Boží lidé, jste
moje rodina.
V. S., AC Olomouc
23
I
1
Fénicie představovala námořní
i obchodní velmoc starověkého světa.
M
ilí čtenáři,
v seriálu Procházky světem Bible se slovem i obrazem seznámíme s oblastmi, městy
a místy, kde se odehrávaly stěžejní biblické události. Na úvod nám
mapka pro lepší orientaci ukazuje
celkový pohled na biblické země
v novozákonní době (rozloha území na mapce je asi 150 x 300 km).
A příště navštívíme Galileu…
6
Pro život nezbytný Jordán
pramení pod horou Chermon.
7
Jordán v místech,
kde byl pokřtěn Pán Ježíš.
Fénicie
2
Úrodná Galilea,
severozápadní oblast Palestiny.
6
Středozemní
moře
1
Iturea
Galilea
Galilejské
jezero
2
3
Desetiměstí
Samaří
3
4
Eugène Delacroix, plavba přes
Galilejské jezero.
Perea
Jordán
7
Judea
Mrtvé
moře
8
4
Hory Ébal a Gerizím v okolí
samařského hl. města Šekemu.
5
9
Nabatea
8
Národní park Én Gedí, oáza nedaleko
Masady a kumránských jeskyní.
Idumea
5
Vyprahlá Judská pustina.
9
Mrtvé moře (418 m pod úrovní hladiny oceánu),
na jehož březích krystalizuje sůl.

Září - Časopis Život v Kristu

Transkript

Podobné dokumenty

Prázdniny - Časopis Život v Kristu

Duben - Časopis Život v Kristu

Ekonomie a životní prostředí – nepřátelé, či spojenci?

duben 2005 - nový jičín

Článek v PDF ke stažení

DZ6_2014e

Metodika ke stažení - Centrum dopravního výzkumu, vvi