docPrázdniny - Časopis Život v Kristu
download 
Stížnost Transkript
Prázdniny - Časopis Život v Kristu
Časopis Apoštolské církve Ročník 20 Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz Číslo 7 – 8 / 2008 Zklamáni církví? Sloupek M 2 ilí čtenáři, v dnešní době je hodně lidí zklamáno církví. I jeden z největších proroků Izraele, Elijáš prožíval v jednom okamžiku svého života bezbřehou beznaděj. Bůh jej však ujistil, že si své věrné služebníky zachová, že Elijáš není sám. Toto platí v každé době. I dnes. Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Elijáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. Jezábel poslala k Elijášovi posla se slovy: „Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!“ Když to Elijáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beer-šeby v Judsku a tam zanechal svého mládence. Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: „Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.“ Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho h dotkl anděl a řekl mu: „„Vstaň a jez!“ Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný cchléb, pečený na žhavých kkamenech, a láhev vody. P Pojedl, napil se a opět ulehhl. Hospodinův anděl se ho vvšak dotkl podruhé a řekl: „„Vstaň a jez, máš před sebbou dlouhou cestu!“ Vstal, pojedl, napil se a šel v síle p onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: „Co tu chceš, Elijáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš, Elijáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša. Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila.“ (1Kr 19,1–18) Buďte požehnáni. Aleš Navrátil Úvodník 3 4 Boží pokoj Čas pro změnu 4 Co je hlavním poselstvím biblického křesťanství >>> Pomoc potřebným 10 11 14 O B S A H Ovečka Ovečka se opět sešla v Chlumu u Třeboně Nadační fond Nehemia Projekt Koffele Rozhovor s ředitelem projektu Mapa sborů Apoštolské církve Misie 17 Vliv křesťanské misie na kulturu domorodých národů >>> Čtenáři píší 19 20 21 23 24 Jak je stará naše Země Desatero a dnešní doba Zákaz tělesných trestů dětí?! Vůně Ikea >>> Zastavení marnotratného syna „Mladý ječmen“ - hit trhu 17 Dětem 25 Jonatán a mravenec Svědectví 8 13 27 Bože můj, proč jsem tě opustil? Své srdce dávám do jeho rukou Můj nový život s Ježíšem Mřížím jen o vlásek 21 Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Jiří Bartík, Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Ilustrace: Petr Fiurášek, Radu Cletiu, Liz Lemon Swindle Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč, pro předplatitele 19 Kč, poštovné 14 Kč, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234 Boží pokoj Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Jan 14,27 D razí čtenáři, srdečně vás zdravím na stránkách našeho časopisu. Je léto, tedy čas, kdy většina z nás poněkud zmírní své pracovní nasazení a užívá si dovolené. Někdo jede do hor, jiný k moři, další dá přednost hradům, zámkům či jiným kulturním památkám. Nemálo je těch, kteří zůstávají doma a jednoduše se snaží dohnat vše, nač nebyl přes rok čas. Co očekáváme od těchto dnů, obecně nazývaných „dovolená“? Kromě odpočinku, což je bezesporu hlavním záměrem, je to jistě zážitek. Ano, je to právě touha po nových zážitcích, která tolik lidí žene na místa, která dosud nenavštívili, často exotická. Je to touha po nových zážitcích, která velí hledat dobrodružství namísto toho, abychom jednoduše byli doma a odpočívali v prostředí důvěrně známém. Touha po dobrodružství je lidem vlastní od nepaměti. Všichni se občas snažíme uniknout šedi a stereotypu pracovních dní a zakusit něco mimořádného. Není ani třeba čekat až do dovolené, zážitky můžeme sbírat i během roku – každý způsobem, který je mu nejbližší. Již staré národy věděly, že zážitek není jedinou složkou spokojeného života. Král David napsal tato slova: Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?“ Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet. Žalmy 4,7–9 Jako by tento starověký vládce poukazoval na trend, známý před staletími stejně jako dnes: Co nejvíce si užít. Zdá se, že i za Davidových časů to byli mnozí, kdo takto uvažovali. Možná nejezdili na dovolené tak jako dnes, ale zrovna tak si dopřávali radosti a veselí v plné míře. David naráží na bouřlivé oslavy spojené s časem žní a vinobraní. Věta „Kdo nám dá užít dobrých věcí“ má bezpočet variací i v dnešní době. Můžeme říci, že je jakoby programových prohlášením všech hledačů zážitků, všech lidí snažících se na chvíli utéct nudě a stereotypu za pomoci cestovních kanceláří a prázdninových agentur. Avšak žalmista jde hlouběji – ví, že pravá spokojenost netkví jen v zážitcích. Zdá se, že je až pragmaticky strohý, když mluví o dobrém spánku. Obstojí spánek v konkurenci bouřlivých oslav? Svátky, na které král David naráží, se často protáhly dlouho do noci a lidé chodili spát až nad ránem. A vůbec, kdo by chtěl prospat dovolenou? Vždyť právě to je čas, kdy se žije naplno. Téměř se mi chce zvolat: „Davide, co nám to tady říkáš? Je čas slavit, užívat si, a ty nabízíš spánek?“ Biblický král však nenabízí zdravý spánek jako alternativu k radostným oslavám. Mluví o Božím požehnání: Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Není to spánek, ale radost Hospodinova, která moudrého vladaře provází jeho životem. Je to radost natolik opravdová, že David neváhá konkurovat těm nejradostnějším svátkům roku, když říká: Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Takováto radost a takovýto pokoj jsou předpokladem nejen zdravého spánku po celý rok, ale i bezpečného života po všechny naše dny. Na druhou stranu platí, že lidé velmi často bouřlivou radostí zakrývají prázdnotu srdce. Pocit nenaplněnosti života, někdy smutek a zklamání, neuspokojivé mezilidské vztahy lze utopit ve chvilce radostné extáze či nevšedně pojaté dovolené. Určitě by bylo nesmyslné tvrdit, že zážitky spojené s dovolenou jsou zbytečné, nebo dokonce hříšné. K lidskému životu tak nějak patří vše, co je spojené s dobrodružstvím, poznáváním, oslavou. To, co ale Bible tvrdí ústy moudrého Davida, je skutečnost, že pravé bohatství zážitků nenalezneme na vrcholcích hor ani v hloubce moří (a už vůbec ne na diskotékách či oslavách končících kdesi nad ránem), ale v hloubi našeho srdce. Nebo přesněji – v Bohu, který do našeho srdce vlévá ten skutečný pokoj a tu skutečnou radost. S takovýmto vybavením se člověk těší i z obyčejného spánku. Vraťme se nyní k verši uvedenému na počátku: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Tato slova napsal Ježíš, muž, který ovlivnil lidskou historii jako nikdo před ním ani nikdo po něm. Ač byly o něm napsány tisíce a tisíce knih, soustřeďme se nyní na jediné: Je to jeho pokoj. Myslím si, že jej více vyzařoval, než aby o něm mluvil. To bylo jedním z důvodů, pro který jej lidé následovali. Rozuměl jim, měl jim co nabídnout. Pokoj u něj nalezli prostí i urození, bezvýznamní i slavní. Dokázal oslovit každou sociální skupinu, každou rasu, každý věk. A ta dvě tisíciletí, která nás dělí od historického Ježíše, o kterém píší evangelia, prokázala, že Boží pokoj je skutečnou hodnotou, nikoli prázdnými slovy. Jeho pokoj totiž znamená, že problémy se skutečně řeší, nikoli zakrývají, přehlušují nebo potlačují. Jeho pokoj není bouřlivou emocí, která nám na několik okamžiků dovolí vzdálit se od starostí, není ani sebeklamem (opiem lidu), skrze který slabí jedinci unikají do jiné reality. Jeho pokoj znamená trvalou Boží přítomnost v životě jedince. Tato Boží přítomnost umožní vyrovnat se s minulostí a nedovolit jí, aby zanechala jakékoli šrámy či jizvy na duši. Znamená též umět čelit budoucnosti, jakkoli nejisté. S Božím pokojem můžeme očekávat s nadějí příští měsíce i léta, neboť víme, že vše má v rukou Ten, který stvořil celý vesmír. A Boží pokoj také znamená umět si užívat přítomnost. S tímto postojem může každý vidět svůj život jako dar a nikoli jako břemeno. Boží pokoj je něco, co lze předat. Není to na tobě, milý čtenáři, abys tento pokoj rozumem pochopil, zasloužil si jej, vstoupil do něj skrze meditaci či cokoli jiného. Je darem – nepochopitelným, ale skutečným. Pokoj svůj vám zanechávám … Znáš Ježíše? Máš ve svém nitru Jeho pokoj? Úvodník Ročník 20, červenec – srpen 2008 Požehnaný čas nejen pro letní měsíce Vám přeje Martin Moldan, biskup AC 3 ŽIVOT V KRISTU Čas pro změnu © Radu Cletiu (Rumunsko), www.clearcartoon.com Co je hlavním poselstvím ‚ biblického křestanství? „Žádné studium není pro dítě a mladého člověka důležitější nad studium Bible a pravd, které ona učí. Lituji lidi, kteří nečtou Bibli. Divím se, že se tak sami ochuzují o sílu a potěšení.“ Thomas Woodrow Wilson Prezident USA v letech 1913–1921 O Bibli a křesťanství už bylo mno- „pánbíčkářské” chození do kostela nejsou ho napsáno a málokdo by mohl a náboženství obecně (pokud nejsou příupřímně říci, že o křesťanství ni- mo proti) je vlastně nezajímá. Myslím, že kdy ani neslyšel. Snad každý má o Bohu mnoho upřímných křesťanů může čestsvou osobní představu, zastává nějaký ně vyznat, že jim odpor k pouze formálnázor. Přesto je v dnešní době téměř zá- nímu křesťanství nikdy nebyl a doposud zrakem setkat se s člověkem, který by byl není cizí. schopen jasně, stručně a logicky vysvětPtáte se možná, co to znamená? Jak se lit, co je vlastně podstatou křesťanství může stát, že věřící člověk není zvědavý a odpovědět na základní otázky: na „suché chození do kostela“ nebo dokon• Co bylo důvodem pro vznik Bible? ce nesnáší náboženství? Odpověď je pro• Proč věřící lidé vlastně Bohu věří? stá. Křesťanství není jen náboženstvím. • Co křesťanství dnes, na počátku 21. Zdravé křesťanství je pevně založeno na století, přináší lidem? Božím slově, které působením Božího Lidé, kteří dávno vyměnili pohádky Ducha zaznívá ze stránek Bible. Křesťao čertech a andělech za vědecké důkazy, né jsou docela normální, a mnohdy i stumnohdy sami rádi o sobě tvrdívají, že na dovaní lidé. V žádném případě by se víra 1 Bible mluví o skutcích jinak. Jsou to „skutky víry“ a jejich vztah ke spasení je opačný. Co to znamená? V různých náboženstvích můžeme vysledovat základní princip: „Toto dělej, abys byl spasen, (výhodněji) převtělen…“ – Dobré skutky člověka jsou tu podmínkou. Bible učí: „Toto můžeš (bys měl dělat), protože už jsi spasen (a to pouhou Boží milostí, skrze zástupnou oběť Pána Ježíše).“ – dobré skutky člověka jsou tedy důsledkem Božího činu. Člověk je vděčný Bohu. 4 neměla stát „pánbíčkářskou nábožností“, tedy prázdnou formou bez obsahu! Kdybychom měli jedním slovem říci, co to vlastně křesťanství je, asi by bylo nejvhodnější slovo „vztah”. Proč právě vztah je tím klíčovým slovem? Protože odlišuje křesťanství od ostatních náboženství. Jiná náboženství či filosofie mluví o činění skutků1, za něž poslušný věřící bude (možná) v posmrtném (budoucím) životě odměněn. Vyzdvihují lidské činy. Bible naopak vyzdvihuje Boží čin, jímž je člověku (a to zcela bez toho, aby člověk Bohu svými skutky „pomáhal“) umožněno obnovit zničený vztah s Bohem. O jakém vztahu mluvíme? Máme na mysli osobní, živý a láskyplný vztah mezi Bohem a člověkem. To je jistě překvapující. Jak si můžeme takový vztah představit? Je to vůbec reálně možné? Funguje to? Kromě osobních svědectví upřímných křesťanů máme k dispozici svědectví Písma. Bible nám otevřeně a přímo ukazuje na Boží záměr s člověkem. Centrem biblické zvěsti je usmíření Boha (Stvořitele) s člověkem (stvořením). Možnost navázání blízkého společenství. Pro takový naplněný vztah byl člověk stvořen. Byl stvořen se svobodnou vůlí. Může se tedy svobodně rozhodnout, jestli takový vztah přijme nebo odmítne. A právě férová nabídka této volby je biblickým standardem pro Boží jednání s lidmi. Žádné přesvědčování, nucení nebo lámání do náboženství. V Bibli není místo pro fanatismus nebo pro citové vydírání. Bible je v podstatě poselstvím člověku, přicházejícím s dobrovolnou, ale velmi závažnou nabídkou. Člověk si sám může zvolit, bude-li toto poselství vůbec číst, popřípadě hodlá-li něco ve svém životě změnit. Je svobodný k rozhodnutí. Svoboda si však s sebou nese také zodpovědnost za toto rozhodnutí, což se stává problémem hlavně pro toho, kdo nechce naslouchat, neboť nerozhodnout se „nijak“ je také rozhodnutí. Věnujme teď pozornost samotné Bibli. Boží slovo platí pro každého člověka bez výjimky. Je určeno pro nás, bez ohledu na to, jaký kdo jsme či co činíme. O čem Bůh k člověku mluví a co mu nabízí? „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“ (Iz 56, 89) „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: Chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se na mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův.“ (Jr 29, 11–14a)2 Uveďme si zde ještě další doklady Boží lásky k člověku, kdy například ústy proroka Jeremjáše zaznívá: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“ (Jr 31, 3) V proroku Izajáši nalézáme výstižný obraz matky a dítěte: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní …“ (Iz 49, 15–16) Čistá, bezpodmínečná láska je tou Boží nabídkou, tím plánem pro člověka, kterého Bůh stvořil právě pro takovýto živý a plnohodnotný vztah. Stejně jako každý fungující vztah, je i tento postaven na vzájemné důvěře a respektování svobody. Pokud by si Bůh nevážil naší svobody, kterou nás obdařil, stvořil by nás jako oddané „roboty“ bez vlastní svobodné vůle, bez možnosti rozhodnout se ze svého rozumu a touhy srdce. Bůh si lásku člověka nechce vynucovat. Místo toho nám předkládá volbu: „Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo.“ (Dt 30, 15) Z toho je tedy patrné, že nám podle Písma nabízí svou lásku. Nabízí nám své citlivé srdce a čeká, jestli někdo odpoví na jeho tiché, ale vytrvalé volání. Doložme tento závěr texty proroků Izajáše a Ozeáše: „Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval, svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné. Oni se však vzpírali a trápili jeho Svatého Ducha.“ (Iz 63, 9–10a) „Nepoznali, že já jsem je uzdravoval. Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo nadlehčují jho, když jsem se k němu skláněl a krmil jej.“ (Oz 11, 4) Lidé se však sami rozhodli, že nikoho k životu nepotřebují3, že vlastně na žádného Boha nevěří a jeho nabídky ani poslouchat nechtějí. Vždyť „na všechno stačíme sami, tolik toho umíme a víme“. A tento tragický odklon, jakkoliv je zde pouze obecně naznačen, se svým způsobem týká konkrétně každého z nás: „Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě4, ale nalezli zalíbení v nepravosti“. (2Te 2, 12) Ale v momentě, kdy jsou lidé ochotni sundat si brýle pýchy (klidně to tak bez nadsázky můžeme říci), brýle, které opravdu zkreslují okolní skutečnost, a rozhlédnou se, mohou vidět jasné důsledky svého počínání. Bible takovému jednání říká hřích. „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství … Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha. Všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.“ (Ř 1, 20–22a; Ř 3, 10–12) Toto je výsledkem lidské soběstačnosti (svévole). Je tedy na člověku, aby sám zvážil a uznal, že sám nemá dost sil a moudrosti, aby dokázal žít „bez chyb“, bez toho, aniž by přestupoval Boží standardy a tím hřešil. Pro život bez Boha člověk nebyl stvořen, proto lidé sami neumějí žít tak, aby nepůsobili sobě i jiným tolik zklamání, bolesti a utrpení. Pojem hřích je možno obrazně vysvětlit jako „minutí cíle“, nedosažení původního záměru. Člověk tedy, zneužitím své možnosti svobodně se rozhodovat, si usmyslel odchýlit se od vztahu s Bohem. Člověk dobře znal důsledky, byl si vědom, že pokud svévolným skutkem pýchy zničí vztah s Bohem, mine cíl, pro který byl stvořen, a v důsledku toho „umíraje zemře“. Slovo Písma mluví nekompromisně o důsledku hříchu: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy … Mzdou hříchu je smrt … Zemře ta duše, která hřeší.“ (Ř 3, 23; Ř 6, 23a; Ez 18, 4c) Bůh však znovu, i přes lidský hřích, volá pořád stejně úpěnlivě a jasně, takže je to každému, kdo je ochoten slyšet, srozumitelné: „Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nepravost vám nebude k pádu. Odhoďte od sebe všechny nevěrnosti, jichž jste se dopouštěli, a obnovte své srdce a svého ducha. Proč byste měli zemřít? … Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy (od svých hříchů) a budete žít.“ (Ez 18, 30b–32)5 V této chvíli nám možná vyvstává otázka, jak je možné, že Bible pronáší jak slova soudu – „mzdou za hřích je smrt“, tak i slova nezaslouženého6 Božího omilostnění a odpuštění – „obraťte se tedy a budete žít“? Jak to jde spolu dohromady? Co to znamená pro můj vlastní život? Tento na první pohled nepochopitelný protimluv, v sobě skrývá úžasné a veliké tajemství Božího spasení. Zde se ukrývá Boží nekonečná láska a absolutní spravedlnost, zde, a to pouhou Boží milostí, se tyto dvě neslučitelné vlastnosti spojují a vytváří něco jedinečného. Pojďme se podívat hlouběji pod povrch a pokusme se porozumět té veliké Boží lásce, která se nám stává skutečností v Ježíši Kristu. Člověk opustil původní harmonický vztah s Bohem a rozhodl se vést si život po svém. Postavil se Bohu a kvůli svému rozhodnutí propadl hříchu a v důsledku toho tedy i smrti. Proto umírá. Sám si vědomě vybral, a tak se dostal do slepé uličky, z níž není cesta zpět. Být oddělen od Boha způsobuje Čas pro změnu Ročník 20, červenec – srpen 2008 2 V Novém Zákoně Ježíš ústy evangelisty Jana tuto skutečnost shrnuje a výstižně doplňuje slovy: „Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti.“ (J 10, 10) 3 Toto praví Hospodin: „Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. Ale oni řekli: ,Nepůjdeme.‘“ (Jr 6, 16) Co dodat? 4 Pravdivost přírodních zákonů neovlivňuje lidský postoj k nim, podobně i Boží zákony jsou pevně dané a vztahují se na všechny, bez ohledu na to, zda v Boha člověk věří či nikoli. Zásada „Neznalost zákona neomlouvá“ přece platí také v běžném právním systému. 5 Na jiném místě Bible Bůh říká: „Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako oblak tvé hříchy. Navrať se ke mně, já tě vykoupím.“ (Iz 44, 22) A jinde zase: „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh …“ (Iz 1, 18b) 6 Boží milost si nemůžeme zasloužit žádným skutkem. Je to milost, ne odměna. 5 Čas pro změnu ŽIVOT V KRISTU 6 „Navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, smrt jemu i jeho potomkům. Bůh je svatý, což pro člověka znamená, že se k ně- neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý mu pro své poskvrnění hříchem nemůže a nejvýš milosrdný, jímá ho lítost nad kažsám svým přičiněním dostat (přiblížit se dým zlem.“ (Jl 2, 13) Tíha zla, které na člověka každý den k němu). Právě hřích je tedy jakousi propastí, která je i přes všemožné lidské po- doléhá, je důsledkem tohoto oddělení, kusy nepřekročitelná – člověk tak setrvá- ne nějakou Boží zlomyslností! Člověk by vá v oddělení od Boha… a pod zákonem však měl mít na paměti, že si sám zvosmrti. Ještě jednou si na následujících lil stav nepřátelství vůči Bohu. Bůh tedy ilustracích názorně ukažme, co je cen- může člověku být i nepřítelem! Přesto, trem biblické zvěsti, co se vlastně stalo jak říká Bible, Bůh neustále volá k návraa jakou cestu ven z problémů Bůh skrze tu, je to On, kdo nabízí pomocnou ruku. Asi každý dnešní člověk nějakým způJežíše nabízí. sobem pociťuje, že jeho život není takový, jaký by mohl být. Člověk je původně stvořený pro plný život s Bohem. Bez něj nutně zakouší prázdnotu a zklamání. Hledá. Hledá ztracené naplnění v náhražkách – například v úniku z tohoto „nevyhovujícího“ světa, v nejrůznějších způsobech, jak se dostat k Bohu anebo očekává štěstí v radovánkách a nevázaném životě leč marně. Pro člověBůh stvořil člověka, pro vzájemný plný ka je tato situace prakticvztah7. Můžeme zde vidět fungující spo- ky neřešitelná. Bible říká, lečenství mezi Bohem a člověkem. Toto že z lidské strany nevede je Boží záměr pro člověka – proto byl žádná cesta až k Bohu, stvořen. Hříchem (minutím Božího cíle – není žádný způsob, jak tím, že se člověk rozhodl být nezávislý na zničený vztah trvale Bohu) byl tento fungující vztah zničen. napravit. Žádný z lidČlověk žije oddělen od Boha a jeho ne- ských pokusů přiblížit pravosti jej vzdalují od Boží přítomnosti. se k Bohu (byť i dobNepřekročitelnou propastí je tedy člo- rým životem či „zaruvěk oddělen od Boha. A právě v tomto čenou“ filosofií) neřeší oddělení, které způsobil hřích, je třeba ten základní problém. hledat kořen zla. Lidé často říkají, že Bůh A to problém hříchu. je zlý a krutý, že to je On, kdo může za Jak praví Písmo: „…bez naše utrpení a bolest. Ale není tomu tak, vylití krve není odpuštěv Písmu stojí: ní (hříchů).“ (Žd 9, 22) Bez Božího odpuštění našich vin, bez usmíření „Svatého s nečistými“ skrze krev, která by vinu smyla, není způsob, jak se k Bohu vrátit a obnovit to, co bylo tak nešťastně zničeno – láskyplné společenství mezi Bohem a lidmi. A právě proto přichází tentokrát z Boží strany to řešení, které je odpovědí na problém hříchu a tak otevírá cestu k obnovení vztahu. Bůh nabízí ohromující řešení problému hříchu. Ježíš přichází zemřít místo nás, přichází usmířit náš hřích, abychom mohli žít. Zástupná oběť Pána Ježíše na kříži naplňuje veškeré Boží požadavky na očištění od hříchu a umožňuje cestu k Bohu. Apoštol Pavel právě tuto skutečnost považuje za jádro zvěsti, kterou kázal mnohým národům. „Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou.“8 (1K 15, 36a) Poslechněme si, co o Božím plánu záchrany člověka říká Bible: „V tom se ukázala Boží láska, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilo- 7 Bible nás nenechává na pochybách. V Boží blízkosti může člověk prožívat opravdové naplnění: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1K 2, 9) A Bůh opravdu jedná v životech všech, kteří mu to dovolí: „Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká.“ (Iz 64, 3) 8 Za povšimnutí stojí i to, že se Ježíš po vzkříšení setkával s mnoha učedníky, kteří v době pronásledování prvotní církve mohli před svými odpůrci dosvědčit, že Ježíš byl vzkříšen. „Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.“ (1K 15, 16–22) vali Boha, ale že On si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.“ (1J 4, 9–10) „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna9, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“ (J 3, 16–17) To je Boží cesta k záchraně. Každému člověku se tak skrze Krista otevírá možnost, jak obnovit zničený osobní vztah a odstranit tak důsledek hříchu, totiž věčné oddělení – smrt, pro něž Bůh člověka nestvořil. S touto nabídkou usmíření přichází za všemi lidmi bez výjimky. Každého osobně volá jménem a čeká: „...Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení: Vyvol si tedy život…“ (Dt 30, 19)10 Boží nabídku nestačí pouze znát, je třeba na ni jednoznačně odpovědět. Bůh připravil celou cestu. Na člověku je, aby pouze „otevřel dveře svého srdce“ a pozval Ježíše dál jako Pána. On slíbil, že vstoupí – tím se vztah zase obnoví. „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Ř 10, 9) Bible učí, že tak lze učinit krátkou modlitbou (na formě slov až tak nezáleží – může to být úplně prostá a jednoduchá modlitba, ale podstatné je, aby byla upřímná a od srdce), kde Bohu vyznáme, že jsme proti němu zhřešili, že potřebujeme jeho odpuštění. Pozveme ho do našeho života a poprosíme, aby vstoupil a zůstal s námi. „Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko.“ (Iz 55, 6) Pán Ježíš pak vstoupí do našeho života. Pokud jsme se modlili opravdu upřímně, nemusíme mít strach a můžeme mu s důvěrou děkovat. On sám pak povede náš život. Tím je původní vztah obnoven, tím je zlomena moc zákona hříchu a smrti. Během modlitby se stalo (mimo jiné!) několik významných událostí: • Pán Ježíš vstoupil do života člověka a zůstane tam navždy s ním. • Jeho prolitá krev jednou provždy smyla jeho hříchy. • Člověk se stává křesťanem a dostává dar i přítomnost Ducha svatého. • Patří mezi Boží lid – Bůh sám jej přijímá za své vlastní dítě se všemi právy a povinnostmi, které z toho plynou. O tomto novém stavu píše apoštol Pavel efezským křesťanům: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jste přece jeho dílo, v Kris- tu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Ef 2, 8–10) Viditelným znamením duchovní proměny (tzv. znovuzrození) je křest. Smyslem křtu je „odumírání hříchu“, ztotožnění se s Kristovou smrtí na kříži. „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ (Mk 16,16) Tehdy hřích ztrácí svou moc nad člověkem. Sjednocení člověka s Kristem však přináší účast nejen na smrti, ale i na vzkříšení. Člověk je Boží mocí vzkříšen k novému životu. Je „naroubován“ jako ratolest na „pravý vinný kmen“ Ježíše Krista.11 Apoštol Pavel o podstatě křtu říká: „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.“ (Ř 6, 3–11) Shrňme si, o čem jsme doposud mluvili. Mluvili jsme o Božím plánu spasení člověka. Bůh má pro člověka připravený plnohodnotný život, vztah – živé společenství. Člověk však odmítl a rozhodl se pro svou cestu a upadl pod moc hříchu. Marnými pokusy se snaží dostat zpět, ale propast hříchu, kterou je od Boha oddělen, překročit nemůže. Každý z lidských pokusů troskotá na tom, že neřeší to hlavní – problém hříchu. Bůh tedy sám posílá svého Syna jako oběť smíření, aby nás tak svou smrtí vykoupil od smrti naší. Dokonale tak jednou provždy řeší problém hříchu a otevírá cestu k životu. K naplněnému životu ve společném obecenství s ním a spolu i se všemi, kdo patří do Božího lidu. Každý, kdo se rozhodne Boží nabídku přijmout a pozve (upřímnou modlitbou) ve víře Ježíše do svého života, se podruhé – duchovně narodí. Znamením této proměny je křest, ve kterém se ztotožňuje s Kristovou smrtí i slavným vzkříšením. Od tohoto okamžiku žije jako znovuzrozené Boží dítě v náručí svého Otce. Čas pro změnu Ročník 20, červenec – srpen 2008 Mgr. Pavel Slepička, AC Prostějov, stanice Olomouc 9 Někteří lidé vidí v ukřižování Ježíše Krista fiasko, ke kterému došlo snad nedopatřením. Nechápou, že Ježíš musel zemřít, jinak by naše vina, kterou na sobě místo nás nesl, nemohla být usmířena. Sám Ježíš v J 10, 14–18 říká, že On sám dává svůj život. Nedejme se mýlit, byl to Bůh, kdo měl vše po celou dobu pevně v rukou. 10 Pro lid Starého Zákona platí totéž co pro nás: „Jeho (Ježíše) ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.“ (Ř 3, 25) 11 „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (J 15, 5) 7 ŽIVOT V KRISTU Bože můj, Bože můj, proč jsem tě opustil? Svědectví P rožil jsem skoro pět let manželské, duševní a duchovní krize. Zažil jsem opravdu krizi středního věku. Myslel jsem si, že mě to nepotká. Mám manželku, dvě zdravé děti, zaměstnání, známé z církve. A navíc jsme věřili Pánu Bohu. Moje manželka i já jsme znovuzrozené Boží děti. V době krize manželka přestala věřit, přestali jsme chodit na bohoslužby, přestali jsme chodit na skupinky. Občas jsem se modlil tzv. „střelnou“ BŮH PŘECE NENÍ, NEJDE HO DOKÁZAT, TAK PROČ VY KŘESŤANÉ CHCETE, ABYCH V NĚHO VĚŘIL? V našem životě existuje velmi mnoho věcí, které jsme nikdy neviděli, a přesto věříme pevně v jejich existenci: Nemusíš nikdy v životě navštívit Austrálii, abys věřil, že existuje (můžeš ale potkat Australany nebo někoho, kdo tam byl). Nemusíš nikdy v životě vidět radiové vlny, abys věřil v rádio nebo mobil (stačí to používat). Nemusíš nikdy v životě vidět své vlastní srdce, abys věřil, že ho máš (vnímáš jeho tlukot ve své hrudi). Věříme ve spoustu věcí, které nevidíme, protože nám je dosvědčuje zkušenost jiných lidí okolo nás, reálný dopad v životě a citové a smyslové vnímání. Být křesťanem a věřit v existenci Boha nevyžaduje nic více. Můžeme věřit v Boha pro existenci více jak miliardy lidí na světě, kteří tvrdí, že se s ním setkali. Můžeme věřit v Boha pro reálný dopad v našem životě. Můžeme věřit v Boha pro vnímání jeho přítomnosti v určitých situacích v našem životě. Lukáš Targosz, pastor AC Element Hradec Králové modlitbu: „Bože, odpusť mi a zachraň ranní pohádky. „Kde jsi byl, tati?“ Ztuhnul jsem a zíral. Hlava mě bolela, byl mě a celou moji rodinu.“ V té době mě nic nebavilo, netěši- jsem nevyspalý, unavený, bolelo mne celé lo, přemýšlel jsem o tom, co by se stalo, tělo. Tak tohle chci? Takový je můj život? kdybych si vzal život… Nemohl jsem být Prožíval jsem dobrodružství, podstupodoma s nikým, děti mě znervózňovaly a val jsem boje. Ale takhle to asi Bůh nes manželkou jsem také nevydržel v jedné místnosti, hádali jsme se a musel jsem vypadnout ven. Stále jsem věřil, že Bůh je, že mě slyší a vidí. Poznal jsem, co je skutečná a bezpodmínečná láska. Láska, která nemá podmínky. Prožíval jsem ji při cestách domů z hospody, opilý, ráno jsem se vracel domů tak, abych cestou nepotkal manželku jdoucí do práce. Nebo jsem v sobotu a v neděli musel ráno přijít domů dřív, než se děti probudí. Jako ostatní děti byly vždy brzy vzhůru. Jednou jsem to nestihl. Přišel jsem domů, smrděl jsem kouřem a ve dveřích jsem potkal syna, který se šel dívat na 8 zamýšlel. Bože můj, Bože můj, proč jsem tě opustil? Styděl jsem se. „Byl jsem vyhodit odpadky,“ vypadlo ze mě. Bál jsem se, že to syn někomu řekne, manželka se to dozví a bude výslech. Ale jako by se to vůbec nestalo. Jako by to Bůh – Otec – přikryl. I v hospodách, při potácení se, ve vinárnách, při zvracení, při cestách domů, jsem pořád cítil, že Ježíš je se mnou. Neodsoudil mě, byl vedle mě, prožíval jsem jeho lásku – jeho přijetí, objetí, milování; nehrozil mi. Byl to milosrdný Bůh – milosrdný Samaritán. Tak jsem to opravdu prožíval. Duchovně a duševně. Manželce radily „kamarádky“, ať se rozvede. Ale byla statečná; že ne, že podrží rodinu pohromadě… Mě napadaly také myšlenky, že se raději rozvedu. Ale pak jsem se vzchopil. Uvědomil jsem si, že rozvodem to nevyřeším, ale ublížím těm, které mám rád, a že jen bačkory – chlapi bábovky utíkají od problémů a neřeší je. Vždyť já jsem rozvody odsuzoval a teď bych to měl udělat? Nikdy! A prosil jsem Boha o pomoc, o sílu, o odpuštění všech hříchů, které jsem udělal za dobu své krize. Věděl jsem, že jedině Bůh a Ježíš mi dají sílu nechodit do hospody a skončit s takovým životem. A Ježíš mi opravdu pomohl. Začal jsem si číst Bibli, každé ráno cestou do práce jsem se modlil, aby manželka a děti byly spaseny. Krize skončila. Přestal jsem chodit do hospod a gay klubu. Pokud jsem nebyl v práci nebo v církvi, tak jsem byl doma. S rodinou. Chtěl jsem navázat tam, kde jsem skončil. Začal jsem pravidelně chodit na bohoslužby, skupinky, modlitební a návštěvy. (Žil jsem dle Skutků 2,42: Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Manželka ani děti do církve nechodily). Po dvou letech mi manželka oznámila, že se chce se mnou rozvést. Že ke mně už nic necítí… To byla rána jako blesk z nebe. Až po čase jsem zjistil, že mezi námi chyběla hlubší komunikace, chyběla moje prosba o odpuštění. I děti s rozvodem souhlasily, já samozřejmě ne, protože stále manželku miluji a mám ji rád; děti též. V dubnu první stání, určení výživného, v srpnu rozvod. U soudu nebylo nic platné, že jsem chtěl zachovat rodinu, aby děti v krizovém věku (dcera 14 let, syn 11) měly otce. U soudu jsem přiznal, že je to moje vina, kvůli pětileté krizi, kdy jsem s manželkou nekomunikoval. V době krize jsem se stále staral o děti – vodil jsem je do školy a kroužků, připravoval jsem jim večeři a ukládal je ke spánku. (Manželka je zdravotní sestra, dělá noční, denní, odpolední). Finančně jsem za- Ročník 20, červenec – srpen 2008 Již filozof Epikuros napsal: Buďto Bůh chce odstranit zlo, ale nemůže, nebo může, ale nechce, nebo nemůže ani nechce. Pokud chce , ale nemůže, je nemohoucí. Může-li, ale nechce, je zlý. Pokud ale Bůh zlo odstranit může i chce, proč poto m zlo vůbec existuje? Ale kdo určuje, co je zlé? A přijímáme-li existenci zla, pak musí existova t také dobro. Kdo ovšem určí rozdíl? Křesťané vždy tvrdili, že naším problémem je svobodná volb a. Když Bůh stvořil člověka, dal mu možnost se rozhodnout Existence zla v tomto světě je důsledkem toho, že Bůh nám dává svobodnou volbu ve veškerém konání. Mohl klidně stvořit naprogramované roboty, kteří budou vykonávat jen prospěšné činnosti. Protože však Bůh chce, abychom ho milovali zcela dobrovolně, dal lidem možnost konat i zlo. Pak už záleží na rozhodnutí každého člověka, jakou cestu si zvolí. Bůh nechává takového člověka žít na tomto světě. Kdyby měl zahubit každého „zlého“, tak by lidstvo totiž již dávno vymřelo. Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem pro zlo. Kdyby tak neučinil, na svět ě by byla skupina robotů. Ochránilo by nás to před zlem? Jistě. Ale zároveň by to znemožnilo také pozitivní stranu svobody: lásku, tvořivost, napětí a krásu. Zkuste si představit svět, ve kterém by Bůh nap ravoval v každém okamžiku zneužívání svobodn é vůle. Klacek by se stal lehkým jako pírko v okam žiku, kdybych s ním chtěl někoho praštit; vzduch by odmítl nést mnou vyvolané zvukové vlny neso ucí urážky a lži. Byl by to svět bez špatnosti, ale svob oda by byla logicky konfiskována. A kdybychom to domysleli až do důsledku, zlé myšlenky by se staly nemožnými, protože mozková hmota by odmítla vykonávat službu při jejich tvorbě. Otázkou je, jestl i by pod tímto „zamrznutím“ náš mozek rovnou nezk olaboval. Lukáš Targosz, pastor AC Element Hradec Králové Podle toho, co víme, Bůh stvořil dokonalý vesmír a člověka ve svobodném stavu, kdy se mohl rozhodnout mezi poslušností a neposlušnos tí Boha, mezi tím, zda ho bude milo vat, anebo se zkusí bez něj obejít. Zlo přišlo na svět skrze lidskou neposlu šnost, vzpouru. A protože člověk neži je na této planetě sám, jako jedin ec, zahrnuje jeho neposlušnost i další jedince a ovlivňuje jejich jednání. Kdy by Bůh v této chvíli řekl: „Do pěti minut bude z tohoto světa vymýcen o všechno zlo“ – zamysleme se upřímně sami nad sebou: kdo z nás by tu ještě za pět minut byl?! Tou otázkou sam i sebe nevědomky okamžitě odsuzuje - Svědectví KDYŽ JE BŮH TAK VŠEMOCNÝ, PRO Č DOVOLÍ ZLO? TO MU NENÍ LÍTO NEVINNÝCH, ŽE NIC NEDĚLÁ? me. V Bibli se dočteme, že „Boží spra vedlnost a soud předchází Boží milo srdenství a slitování...“ DNES ti Bůh nabízí své milosrdenství a odpuště ní tvých hříchů v Ježíši Kristu, ale PŘIJDE DEN, kdy bude učiněna přít rž veškerému zlu, kdy původce zla, ďáb el, bude odhalený a odsouzený a spol u s ním všichni, kdo budou tímto zlem , hříchem poznamenáni a nestihno u přijmout odpuštění a očištění skrz e prolitou krev Ježíše Krista. Z rozhlasových relací rádia TWR převzal a částečně upravil Pavel Kožina, AC Karviná Není to od nás lidí ale zákeřný, lstiv ý úskok, že jednáme zle a pak to svalujem e na Boha? Karel Káňa, 2. pastor AC Břeclav bezpečoval rodinu stejně jako před kriJe to pro mne hrozné. Ale přesto mi zí. A přesto soudce (žena) – cizí člověk v té věci Hospodin, můj Bůh a Otec, dává a manželka souhlasili, aby naše manžel- pokoj a nejen to – dává mi vnitřně raství bylo zrušeno. dost, že můžu i v této těžké situaci chváToto je varováním pro mne a pro vás lit Boha a děkovat mu za spoustu dobmuži bratři – chlapi: jaké hrozné násled- rých věcí a darů. Nechápal jsem, když ky nese to, když se svojí manželkou ne- mi před více než rokem jeden bratr při mluvíme o tom, co nás trápí a co nás od modlitbách řekl, že budu zachráncem rosebe odděluje. Já jsem si myslel, že když diny… A stejný bratr mě na jedné skupinjsem se vrátil k rodině, tak je vše vyřízeno ce napomenul, že se nemám modlit za to, a můžeme žít dál. Ale to byl z mé strany aby nás nerozvedli, ale abych se modlil hrozný omyl. Vůbec jsem o těch pěti le- za srdce manželky; abych ji znovu získal. tech nemluvil, nevyříkali jsme si, čím kdo Abych se změnil, modlil za sebe a získal koho zranil a zradil. V duši mé manželky svou ženu zpět. Měl naprostou pravdu. byla stále moje zrada, zranění, nedůvěra A tak vím, že Bůh musí nejdříve změnit a to vyústilo pochopitelně k odluce. mě. Věřím, že Bůh změní moje srdce i srdce mé ženy, aby se vrátila (třeba za několik let) k Bohu. A věřím, že Pán Ježíš také nakloní srdce mé ženy a vrátíme se k sobě. A to bychom se mohli zase vzít a byla by to naše třetí! společná svatba… První byla na Městském národním výboru v Prostějově (za doby totality). Druhá – církevní byla za 14 dní v Praze s požehnáním našeho pastora D. Drápala. V této naději mě posiluje verš na našem svatebním oznámení: „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova“. Jiří Eremiáš, AC Olomouc 9 ŽIVOT V KRISTU Pomoc potřebným Ovečka O večka, o.p.s. je obecně prospěšná Pomoc rodinám vychovávajícím dítě společnost, založená dne 20. 10. s DS spočívá především: 2003 v Českých Budějovicích sbo- • V organizování společných setkání rem Apoštolské církve v Českých Budětěchto rodin za účelem vzájemné lidjovicích. Společnost zajišťuje sdružování ské podpory a pomoci. rodin, které vychovávají dítě s Downovým • Ve vyhledávání přinášení nových posyndromem (dále jen DS), a to s ohleznatků týkajících se Downova syndrodem na dosažitelnost, převážně v kraji mu z oboru medicínského, pedagogicjihočeském. kého, výchovného. • Ve spolupráci s odborníky českými Účelem vzniku společnosti je pomoc i zahraničními. rodinám, které vychovávají dítě s DS. • V zapojení všech rodičů do společné Snahou společnosti Ovečka, o.p.s. je propráce, podle jejich možností a zájmu. sazovat integraci lidí s DS mezi lidi bez • V distribuci materiálů, které přinesou nový pohled na děti s Downovým synpostižení. dromem a přispějí k lepšímu přístupu k dětem s DS a jejich vývoji. • V osvětě majoritní společnosti, seznamování s problematikou Downova syndromu. • V zajišťování potřebných metodických pomůcek, vždy danému dítěti podle aktuální potřeby, v dostatečném množství, kvalitě a v odpovídající frekvenci. Snahou společnosti Ovečka, o.p.s. je vychovat nové metodické poradce rodičům dětí s DS z řad samotných rodičů a vyhledávat a zaškolit nové pracovníky i z řad lidí, kteří dítě s postižením nemají. Přijímání nových členů společnosti se děje na základě písemného přihlášení. Více informací najdete na: www.ovecka.eu Ovečka se opět sešla v Chlumu u Třeboně R ok utekl jako voda a my se sešli nejen děti, ale i jejich rodiče, prarodiče opět v Chlumu u Třeboně na re- a osobní asistenti. Pro děti, které právě kondičním pobytu členů Ovečky nebyly u lektorek, měla slečna Jiskrová a jejich přátel. Letos jsme si užili krás- připravené vyrábění motýlků z kolíčků ného počasí od 15. 5. do 18. 5. V ubytov- na prádlo nebo barevných koláží z papíně Lesák o nás bylo pečováno se stejnou ru. Bylo ale tak krásné počasí, že se děti láskou a ochotou jako minule. Dětem se raději honily za míčem, házely barevnými věnovaly lektorky na logopedii, při vyu- disky, krmily všudypřítomné kachničky čování podle profesora Feuersteina a no- a střídaly se na velké houpačce. V pátek vinkou byla výtvarná dílna paní Šedé děti viděly veselou pohádku v loutkovém a jejího syna Jiřího. Paní Pacltová se při divadle. Sobotní odpoledne bylo ve znalogopedii radovala z každého pokroku mení plnění úkolů na deseti stanovištích dětí, paní Jarošová se o své zkušenosti a večer byl toužebně očekávaný táborák. s metodou Feuersteina dělila s maminka- Počasí se vydařilo, pršet začalo až v neděmi i se svými spolupracovnicemi a paní li, kdy jsme se museli rozjet domů. Snad Šedá za pomoci svého syna Jiřího vedla aby nám nebylo líto, že pobyt v Chlumu děti k namalování tak krásných obrázků, tak rychle utekl. S programem byli zúže byly ozdobou naší výstavky i důvodem častnění tak spokojení, že by uvítali, kdyk pokračování v této tvorbě i doma. Kro- by jich bylo víc do roka. To je ta nejlepší mě individuální práce s každým dítětem odměna pro všechny, kdo pobyt připrapřipravila paní Šedá s Jirkou na odpoled- vili a přispívali svojí prací k jeho uskune veselé výtvarné techniky pro všechny, tečnění. kdo měli chuť se připojit, a tak si pohrály Marie Faldynová, AC České Budějovice 10 Ročník 20, červenec – srpen 2008 Nadační fond NEHEMIA je humanitární a misijní organizací, která byla založena Apoštolskou církví v roce 1992. Prvních několik let se věnovala výhradně spolupráci se stejnojmennou nadací v Německu. Začátkem roku 1996 začala česká Nehemia pracovat samostatně. V březnu 1999 se Nadace Nehemia transformovala na Nadační fond Nehemia. Posláním této organizace je motivovat a prakticky pomáhat při naplňování velkého poslání: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. V současné době podporují humanitární a charitativní projekty celkem v 11 zemích světa, podpora je směřována především k dětem. V současnosti podpora zasahuje asi 300 dětí, sirotků v zemích jako je Rusko, Ukrajina, nově Severní Korea, Indie, Uganda, Rwanda, Etiopie, Tanzanie a Súdán. Také se zaměřují na podporu misionářů na Ukrajině a v Izraeli a podporu buď pastorů nebo celých církví na Ukrajině, v Černé Hoře a v Číně. Projekt Koffele V září roku 2006 Nadační fond Nehemia ve spolupráci s etiopskou organizací Ethiopia Mulu Wongel Amagnoch Church Development Organization otevřel v Etiopii ve městě Koffele nový projekt, ve kterém jsou podporovány děti z chudých rodin. Ve městě Koffele žije cca 10 500 obyvatel. Z celkového počtu dětí má možnost chodit do školy pouze 40 procent. Zpočátku bylo podporováno 50 dětí, postupně se počet podporovaných dětí zvyšoval až na současných 150. Měsíční náklady na jedno dítě činí 500 Kč. Za tuto částku dostává podporované dítě bezplatně vzdělání, ošacení, lékařskou péči a stravu. Je možné, aby se na podporu jednoho dítěte složilo více lidí. Sponzoři dostávají fotografii „svého“ dítěte a pravidelné aktuální informace o něm. Pracovníci Nadačního fondu jednou ročně podporované místo navštěvují a kontrolují. Projekt je zaštítěn etiopskou církví Ethiopia Mulu Wongel Amagnoch lu s nimi i celé jejich rodiny a ukázat jim pravdu a světlo evangelia. Jelikož Church, což v praxi znamená, že celá ve městě Koffele je obyvatelstvo z 95 práce má přímou návaznost na církev. procent muslimského vyznání a 50 Součástí projektu je také náboženská procent dětí pochází z muslimských výchova, za kterou se skrývá zvěstová- rodin, je projekt příležitostí, jak zasáhní evangelia o Ježíši Kristu. Tato pomoc nout děti z muslimských rodin evanv sobě zahrnuje mnoho příležitostí, jak geliem. ovlivnit spoustu muslimských dětí a spoLeoš Cásek, DiS., ředitel NF Nehemia Rozhovor s ředitelem projektu v etiopském Koffele Tegenem Tafessem K olik vyučovacích hodin děti denně mají? Každý den se dětí učí osm hodin, ve státních školách jsou to pouze čtyři vyučovací hodiny. Pomoc potřebným Nadační fond Nehemia matematika, ekologie, sport, výtvarná a hudební výchova, občanská nauka, psaní, duchovní a etická výchova. Můžeš nám popsat jaké je v Etiopii Jaké předměty se děti učí? věkové rozložení školní docházky? Amhara a Oromigna (národní jazyOd kolika let začínají děti chodit do ky, v Etiopii je osm hlavních jazyků, celkem však 72 jazyků), angličtina, školy? Mateřská škola je v Etiopii součástí školní docházky. Děti se u nás začínají učit už od čtyř let. V osmi letech přecházejí na základní školu, kterou studují až do třinácti. Střední škola je pak od třinácti do osmnácti let. Do kolika tříd jsou děti v projektu rozděleny? V současné době máme celkem tři třídy, ale plánujeme rozšíření. V bu- 11 ŽIVOT V KRISTU Pomoc potřebným doucnu, pokud by se počet dětí rozšířil, rádi bychom přidali další dvě třídy. Od vedení města jsme dostali zdarma pozemek, který můžeme použít pro rozšíření projektu. 12 Matka jednoho z dětí mluví o vlivu našeho projektu na jejího syna a její život J menuji se Shure Usany a je mi 35 let. Dozvěděla jsem se, že v Koffele byl oteNarodila jsem se v muslimské rodině, vřen pro děti, jejichž rodiče nemají dost Některé děti jsou z muslimských rodin. takže jsem přirozeně převzala nábo- peněz, vzdělávací projekt. A tak jsem jedMůžeš nám říct, kolik dětí navštěvuje nedělní bohoslužby? A jak rodiče reagu- ženství, které do naší rodiny patřilo. Měla no dítě do tohoto projektu přihlásila. Můj syn byl přijat a dostává vzdělání jí na to, že jejich dítě navštěvuje křesťan- jsem velké problémy ve finanční i sociální oblasti. Proto jsem si musela najít prá- a také plnou podporu z projektu: jídlo, skou školu? Je to neuvěřitelné, ale všechny děti ci, vařila jsem injaru (etiopské národní oblečení, zdravotní péči, školní pomůczapojené do projektu chodí na nedělní jídlo), kterou jsem prodávala. Také jsem ky. Od té doby, co mé dítě začalo tento shromáždění. Pak zde máme dalších pa- živila rodinu tím, že jsem lidem prala desát dětí, které nejsou součástí projek- prádlo. Pracovala jsem velmi tvrdě proto, projekt navštěvovat, jsem v jeho chování tu a také pravidelně navštěvují nedělní aby děti mohly chodit do školy a dokon- uviděla radikální změnu. Dříve byl velmi čit ji. Po dokončení školy však není mož- tichý a plachý a teď vidím v jeho chováškolu. ní pozitivní změny. Zpívá a mluví o JežíVšichni rodiče, a to i muslimové, rea- né, aby v tomto městě našly práci. Mám pět dětí a tři z nich jsem byla nu- ši. Jednoho dne mi začal vyprávět o Ježíši gují pozitivně, a to nejen proto, že jejich děti mají školu zdarma, ale především cena dát druhým lidem, aby se o ně po- a o různých historických událostech proto, že vidí pozitivní změny v chování starali. Můj manžel zemřel před čtyřmi v Bibli a mně se to moc líbilo. Ze začátku to byl on, kdo mi doma vylety, protože byl nemocný. svých dětí. právěl o Ježíši a o Bibli, ale pak jsem se dokonce odhodlala zkontaktovat s lidmi, kteří jsou do projektu zapojeni, a oni mi také vyprávěli o Ježíši. Na základě změny v chování mého syna a svědectví pracovníků projektu jsem se rozhodla přijmout Ježíše za svého osobního Spasitele. Předtím než jsem se s Ježíšem setkala, nemohla jsem vůbec v noci spát, měla jsem špatné sny, ale poté co jsem přijala Ježíše, spím velmi dobře, mám stálý pokoj, jsem vyrovnaná. Užívám si života, raduji se, že mohu být s Bohem a s ostatními bratry a sestrami. Nyní opravdu žiji, mám světlou budoucnost. Žiji sama se dvěma dětmi, jeden syn chodí do školy a druhý pracuje jako námezdní dělník. Další tři děti bydlí u lidí, u kterých získali práci. Očekávám, že Bůh má pro mě mnohem víc, a těším se na to. Chtěla bych vám moc poděkovat za vaši pomoc a všem, kdo nám pomáháte, posílám pozdravy. Víme, že to dělá Bůh, ale je to skrze vás. Ročník 20, červenec – srpen 2008 Své srdce dávám do jeho rukou té chvíle vládnu svýma rukama. Děkuji za to vroucně Pánu Ježíši, Bohu a Mirkovi a Marcele, jejichž prostřednictvím Pán e mi 80 let. Mám artrózu třetího o zbavení bolestí a o vrácení pohyblivos- Ježíš opět vykonal jeden ze svých zázrastupně. Již asi čtyři až pět let jsem ti do rukou. ků. Děkuji a chválím Pána Ježíše. A své nedokázala úplně sevřít ani úplTu noc jsem po letech spala a bolest srdce, jak se to zpívá ve chvále, dávám ně otevřít pěst. Bolest v rukou byla ustupovala. Hned druhý den jsem při do jeho rukou. nesnesitelná a já jsem ruce nemohla rovnání prádla zjistila, že moje ruce se Jiřina Štefcová, používat. dají natáhnout a dlaně položit natažeAC Čáslav Nedávno jsem uvěřila v Pána Ježíše né na stůl. Zkusila jsem tedy skrčit ruku Krista a v jeho vzkříšení. Začala jsem cho- v pěst. A hle, moje pěsti se úplně sevředit do sboru Apoštolské církve v Čásla- ly. Bolest jsem cítila vzdáleně, podstatně vi. Požádala jsem o křest ve vodě, i když menší a tupou… Její ostrost byla pryč. Od jsem byla pokřtěná jako dítě, ale chtěla jsem, aby to bylo z mé svobodné vůle. Při této příležitosti mě, dceru a vnučku, kterých se to také týkalo, navštívil pastor se svou manželkou u nás doma. Všimli si mých nehybných a téměř ochrnutých rukou a Marcelka mě vzala za ruce, pastor mně položil ruku na rameno a v modlitbě prosili našeho Pána Ježíše o pomoc, Můj nový život s Ježíšem Pocházím z nevěřící rodiny. Věděla upozornili na původ těchto hrátek. Teď jsem, že „něco“ je, ale neměla jsem tou- vím, že už to bylo počáteční semínko od hu ani potřebu pátrat, proč život je, co Boha. Tenkrát jsem nechápala, jak někdo je po životě atd. Žila jsem, ale jak? Na- může žít s vírou, já jsem třeba neměla peníze a nervovala jsem p rodily se mi tři děti, manse, želství se neudrželo, takže s co mám dělat, jak žít, a Ria řekla třeba: „Já vím, celý můj svět byly starosže ti o děti, aby byly zdravé, ž se Bůh postará.“ A já zase nechápala… kde ušetřit peníze, práce z Bylo hodně situací, ktev zaměstnání i na domě, ré prostě starosti. Krásných r jsem u nich viděla, a tato dnů bylo málo. Mými sout semínka klíčila. Až jednou, byla jsem totálně na sedy byli tehdy Ria Grulin chová a Podwikovi. Moje dně, d mi Ria přinesla pozvánku na Alfa kurz, který děti jezdily s jejich dětmi z se na sborové tábory a vždy s konal ještě v ten den večer. se vrátily takové laskavé, č Celý kurz jsem absolvovala, ale ještě nebyl ten klidné, no supr. Já jsem v procházela obdobím věšsprávný čas, necítila jsem, tění z karet, homeopatií, vykládáním osu- že mám svůj život odevzdat Pánu. Avšak du atd. Ria s Vladkem a Halinkou mi nic dodnes si vzpomínám na poznámku Tonevyvraceli, jen vždy naznačili nebo mě máše Holinky: „Když uvěřím, nemám co Svědectví J ztratit, jen získat“, ale přece jen jsem se cítila tlačená, můj čas ještě nenastal. Po skončení kurzu jsem chodila na nedělní shromáždění, chvály mě uchvacovaly, všímala jsem si chování lidí ve sboru. Až jednou… Ze Slovenska přijel soubor s muzikálem „Ztracený syn“. Celé představení jsem prožívala jako v transu, neznala jsem tento příběh a na konci, když otec přivítal svého syna zpět, jsem už pro slzy neviděla. A pak byla výzva a Jiřinka Lukáčová jen špitla: „Chceš dopředu?“ Já vyrazila a modlili se za mě. Od té doby žiji úplně nový život. Sama si toho ani nevšímám, ale okolí i známí to nechápou, že jsem se tak změnila. Když se dnes dívám zpátky, tak semínka byla u mě zasévaná hodně dlouho. Jsem šťastná, že vzklíčila. Dnes mám krásný život, i když starostí je dost, ale je vše vyvážené, Bůh mi nikdy nenaloží více, než jsem schopná unést. S ním jsou všechny dny života naprosto jiné. Jana Kašpárková, AC Havířov 13 Mapa sborů Apoštolské AC BOHUMÍN adresa: Bezručova 150, Bohumín 735 81 bohoslužby: Bohumín, Čáslavská 1066, každou neděli 9.30 pastor: Tadeusz Gaura e-mail: [email protected], [email protected] telefon: 731 504 319 stanice: Orlová AC BRNO adresa: bohoslužby: pastor: e-mail: telefon: www: stanice: Životského 10, Brno 618 00 Každou neděli v 9:00 František Apetauer [email protected] 739 600 006 http://www.ac-brno.org/ Dačice, Velké Meziříčí, Velká Bíteš, Blansko, Oslavany AC BŘECLAV adresa: Tylova 6, Břeclav – Poštorná 691 41 bohoslužby: Každou neděli v 9:00 pastor: František Cupal e-mail: [email protected] telefon: 519 340 180 stanice: Moravský Žižkov AC HLINSKO adresa: Vila, Adámkova třída 952, Hlinsko 539 01 Rubešova 1156 bohoslužby: Každou neděli v 10:00 pastor: Jiří Malý e-mail: [email protected] telefon: 608 532 108 www: http://www.volny.cz/achlinsko AC HODONÍN adresa: Komenského 8, Hodonín 695 01 bohoslužby: Každou neděli v 9:30 pastor: Bohuslav Cupal e-mail: [email protected] telefon: 739 584 095 www: http://achodonin.wz.cz AC HRADEC KRÁLOVÉ – ELEMENT adresa: Akademika Heyrovského 1178/6, Hradec Králové, 500 01 bohoslužby: Každou neděli od 10:00 ve velkém sále Kulturního střediska Médium, J. Masaryka 605, Hradec Králové 500 01 pastor: Lukáš Targosz e-mail: [email protected] telefon: 777 801 349 www: http://www.element.cx, stanice: Pardubice AC KARVINÁ adresa: Cihelní 1656 Karviná-Nové Město 735 06 bohoslužby: Každou neděli v 9:00 v motelu CARBOKOV, ul. Rudé armády 1950, Karviná-Hranice 733 01 pastor: Lumír Folvarčný e-mail: [email protected] telefon: 731 504 372 www: http://www.ackarvina.cz AC KLADNO adresa: Hofbauerova 665, Unhošť 272 03 bohoslužby: Každou neděli v 15:30 v modlitebně Církve adventistů sedmého dne na adrese: CASD, Milady Horákové 1562, Kladno pastor: Stanislav Bubik, Radek Hejret e-mail: [email protected] telefon: 739 324 300 www: http://cirkevkladno.cz AC ČÁSLAV adresa: Benešova 638, Čáslav 284 01 bohoslužby: Každou neděli v 9:15 na adrese Malá scéna Dusíkova divadla, Čáslav pastor: Miroslav Kliment e-mail: [email protected] telefon: 739 600 323 www: www.ac-caslav.cz stanice: Veselí nad Lužnicí AC ČESKÉ BUDĚJOVICE adresa: Riegrova 17, České Budějovice 370 01 bohoslužby: Každou neděli v 9:00 pastor: Petr Škopek e-mail: e-mail: [email protected] telefon: 387 313 822 www: http://www.volny.cz/acbud/ stanice: Nýrsko, Vyšší Brod, Tábor AC ČESKÝ TĚŠÍN – AGAPÉ adresa: Řeka 121, 739 55 Božkova 16, Český Těšín 737 01 bohoslužby: Každou neděli v 9:30 klub PZKO pastor: Jaroslav Šelong e-mail: [email protected] telefon: 739 584 167 AC ČESKÝ TĚŠÍN – KŘESŤANSKÉ CENTRUM adresa: Slovenská ulice 3, Český Těšín 737 01 bohoslužby: Každou neděli v 9:00 pastor: Bohuslav Wojnar e-mail: [email protected] telefon: 731 504 333 www: http://www.kctesin.cz/ stanice: Moravský Beroun AC FRÝDEK-MÍSTEK aadresa: Pekařská 649, Frýdek-Místek 738 01 bohoslužby: Každou neděli od 9:30 v Sokolovně na Starém městě pastor: Petr Pokorný e-mail: [email protected] telefon: 731 152 600 www: http://acfm.filadelfie.cz AC HAVÍŘOV adresa: Selská 29/394, Havířov – Bludovice 736 01 bohoslužby: Každou neděli v 9:30 pastor: Petr Špok e-mail: [email protected] telefon: 739 600 141, 596 812 867, 739 584 230 www: http://www.achavirov.cz stanice: Bílovec AC HUSTOPEČE adresa: Kollárova 7, Hustopeče 693 01 bohoslužby: Každou neděli od 8:30 pastor: Karel Fridrich e-mail: [email protected] telefon: 519 431 633 www: http://www.apostolskacirkev.cz/ hustopece AC CHOMUTOV – SBOR BEZ HRANIC adresa: Cihlářská 4106, Chomutov 430 03 bohoslužby: Každou neděli od 9:30 pastor: Martin Huňát e-mail: [email protected] telefon: 777 162 727 www: http://www.cirkevbezhranic.eu/ chomutovsko stanice: Karlovy Vary, Klášterec nad Ohří, Louny, Most, Podbořany, Teplice AC JIHLAVA adresa: Telečská 68, Jihlava 586 01 bohoslužby: Každou neděli v 9:30, Masarykovo náměstí 34, Jihlava pastor: František Apetauer, Radim Fiedler e-mail: [email protected] telefon: 739 600 146, 739 600 006 AC KOLÍN adresa: bohoslužby: pastor: e-mail: telefon: www: stanice: V Zídkách 402, Kolín 2, 280 02 Každou neděli v 10:00 František Flek [email protected] 739 584 027 http://sweb.cz/ackolin Praha, Trutnov AC KOPŘIVNICE adresa: Bezručova 929, Kopřivnice 742 21 bohoslužby: Každou neděli v 9:00 pastor: Jiří Kostelník e-mail: [email protected] telefon: 605 485 703 www: http://ackoprivnice.unas.cz AC KROMĚŘÍŽ adresa: Zdislavice 37, Troubky 768 02 bohoslužby: Každý pátek v 18:00 v Sokolském domě na ulici 1. Máje, Kroměříž pastor: Pavel Čep telefon: 732 877 628 církve v České republice AC KUTNÁ HORA adresa: Andělská 295, Kutná Hora 284 01 bohoslužby: Každou neděli v 9:30 pastor: Miroslav Papež e-mail: [email protected] [email protected] telefon: 603 483 286 www: http://www.ac-aog.cz AC LIBEREC adresa: Modlitebna CASD, U Jánského kamene 3, Perštýn, Liberec bohoslužby: Každou neděli v 9:30 pastor: Josef Zavacký e-mail: [email protected] telefon: 731 417 545 www: http://www.volny.cz/acliberec/ stanice: Hrádek nad Nisou AC LYSÁ NAD LABEM adresa: Alešova 938 kancelář: Sídliště 1429, Lysá nad Labem 289 22 bohoslužby: Každou neděli v 9:00 v ZUŠ, Školní náměstí, Lysá nad Labem pastor: Jiří Sedláček e-mail: [email protected] telefon: 603 525 733 www: http://acsborlysa.spc-net.cz stanice: Milovice, Čelákovice AC OSTRAVA adresa: Úprkova 25, Ostrava-Přívoz 702 00 bohoslužby: Každou neděli v 9:00 pastor: Bohuslav Sikora e-mail: [email protected] telefon: 739 524 773 AC POLIČKA adresa: Erbenova 482, Polička 572 01 bohoslužby: Každou neděli v 9:00 v Bystrém, náměstí Na Podkově 71 pastor: Jiří Bureš e-mail: [email protected] telefon: 739 524 784 AC PRAHA – 1. SBOR adresa: Slezská 12, Praha 2, 120 00 bohoslužby: Každou neděli (kromě poslední neděle v měsíci) v 10:00 hod v modlitebně ECM, Vršovice, ul. 28 Pluku č. 15, Praha 10; Každou poslední neděli v měsíci v 10:00 hod v zasedací síni MÚ K Učilišti 16a, Praha 10 – Štěrboholy pastor: Pavel Knob e-mail: [email protected] telefon: 739 600 235 www: http://www.acpraha.cz AC PRAHA – MARANATHA adresa: Náměstí Míru 13, Praha 120 00 bohoslužby: Každou neděli v 9:45 pastor: není (zastupuje J.Šíp) e-mail: [email protected] telefon: 605 136 148 Apoštolská církev AC PRAHA – SBOR BEZ HRANIC adresa: Sokolská 35, Praha 2, 120 00 bohoslužby: Každou neděli v 10:00 v divadle ILLUSION, Vinohradská 48, Praha 2 pastor: Stanislav Bubik e-mail: [email protected] telefon: 739 524 714 www: http://www.jinacirkev.cz stanice: Jindřichův Hradec, Strakonice AC PRAHA – SBOR OTEVŘENÝCH DVEŘÍ adresa: Na Bendovce 103/24, Praha 8, 181 00 bohoslužby: Každou neděli v 9:30 v divadle Metro, Národní 25, Praha 1 pastor: Petr Ministr e-mail: [email protected] telefon: 233 541 627, 271 743 607 AC OLDŘICHOVICE adresa: Oldřichovice 68, Třinec 1, 793 61 bohoslužby: Každou neděli kromě páté v měsíci v 9:00, Oldřichovice 863 pastor: Pavel Motyka e-mail: [email protected] telefon: 603 454 558 AC OLOMOUC adresa: U Podjezdu 12, Olomouc 779 00 bohoslužby: Každou neděli od 9:30 pastor: Svatopluk Dysmas e-mail: [email protected] telefon: 739 324 223 stanice: Grygov, Kolín, Litovel – Červenka, Bruntál AC PROSTĚJOV adresa: Zdislavice 37, Troubky 768 02 bohoslužby: Každou neděli od 9:30, Dům služeb, Vrahovická ulice 83, Prostějov, 796 01 pastor: Pavel Čep e-mail: [email protected] telefon: 732 877 628 stanice: Olomouc AC TŘINEC adresa: Smetanova 523, Třinec 739 61 bohoslužby: Každou neděli v 9:30 na Smetanově ulici a každou poslední neděli v měsíci v kině Kosmos na Terase pastor: Stanislav Cichy e-mail: [email protected] telefon: 731 610 800 www: http://www.actrinec.cz stanice: Hrádek AC UHERSKÝ BROD adresa: Široká 15, Uherský Brod 3, 687 34 bohoslužby: Každou neděli v 9:30 na adrese Na Tržišti 1957, Uherský Brod 688 01 pastor: Rostislav Šiška e-mail: [email protected] telefon: 605 169 136 www: http://www.betanie.org stanice: Uherské Hradiště AC ÚSTÍ NAD LABEM adresa: Šumavská 33, Ústí nad Labem, 400 11 bohoslužby: Každou neděli v 10:00 na adrese Pozemní stavby, Velká Hradební 2800, Ústí nad Labem pastor: Štěpán Hlavsa e-mail: [email protected] telefon: 739 600 331 www: http://www.ac-usti.cz AC VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ adresa: Křižná 642, Valašské Meziříčí 757 01 bohoslužby: 10:00, ul. Křižná, jídelna Speciální školy (naproti hotelu Apollo) pastor: Tomáš Hasmanda e-mail: [email protected] telefon: 739 584 161 stanice: Bystřice pod Hostýnem, Jablůnka, Odry, Rožnov pod Radhoštěm, Velké Karlovice, Vsetín AC VARNSDORF adresa: P.O. BOX 13, Varnsdorf 407 47 bohoslužby: Každou neděli v 9:30 ve Studentském centru STŘELNICE pastor: Pavel Vašát e-mail: [email protected] telefon: 737 249 813 www: http://www.e-cirkev.com stanice: Rumburk, Šluknov, Litoměřice AC VSETÍN – KŘESŤANSKÉ CENTRUM adresa: Michala Urbánka 437, 75501 Vsetín bohoslužby: Každou neděli v 9:00 v Lidovém domě Vsetín, Mostecká 362, 3. patro pastor: Marián Staněk e-mail: [email protected] telefon: 736 158 088 AC VYŠKOV adresa: Hybešova 102, Vyškov 682 01 bohoslužby: Každou neděli v 9 hodin v prostorách klubu Rampa, Tyršova 29 pastor: Viktor Baláž e-mail: [email protected] telefon: 739 600 007 www: http://www.ac.vys.cz stanice: Kroměříž, Ivanovice na Hané, Bučovice AC ZÁBŘEH adresa: Sušilova 38, Zábřeh 789 01 bohoslužby: Každou neděli v 9:00 pastor: Tomáš Pohanka e-mail: [email protected] telefon: 603 868 438 AC ZLÍN adresa: Kamenná 3854, 760 01 Zlín bohoslužby: Každou neděli v 17:00 v budově Regina na Divadelní ulici č. 3242, Zlín pastor: Petr Fiurášek e-mail: [email protected] telefon: 739 524 822 www: http://www.aczlin.cz AC ZNOJMO adresa: Nejdek 68, 691 44 Lednice bohoslužby: příležitostně dle domluvy v 9:00 na Nám.Republiky 903/11, Znojmo pastor: František Cupal e-mail: [email protected] telefon: 731 504 399 O naší církvi A Apoštolská církev je organizačně připoštolská církev patří mezi evanke světovým „Assemblies of družena věrouky gelikální církve. Z hlediska God“. církve, letniční mezi a praxe se řadí Církev zastřešuje řadu samostatných které jsou sdruženy celosvětově v „Pensubjektů. Na prvním tecostal World Conference“ místě je třeba jmea v rámci Evropy v „Pentenovat Vyšší odborcostal European Fellowship“. nou školu misijně Byla povolena a zaregisteologickou v Kolíně trována státem v lednu roku ředitelem vedenou práce tích 1989 po desetile Milanem bratrem v ilegalitě spojených s proje to Dále m. Bubane následováním. Současný církterá AC, e Diakoni kevní zákon ji zrovnoprávňupod sebou sdružuje s ostatními křesťanskými je společnosti Royal církvemi našeho státu. DoRangers, Teen Chalje ní kladem tohoto postave lenge a Nehemii. ické Ekumen v její členství Apoštolská církev je radě církví, která sdružuje také zakladatelem většinu křesťanských církví mezide nomin ační České republiky. ACET, organizace V čele církve stojí biskup ávzděláv é praktick péči, je poskytu která přebiskupa Martin Moldan, který úřad S. HIV/AID oblasti v ní vyučová a ní bisjícího zakláda od vzal v letošním roce kupa Rudolfa Bubika. Historie Apoštolské církve P rvní letniční sbor na našem území vznikl na severní Moravě před rokem 1910. Skupina křesťanů z různých denominací se začala scházet ke studiu Božího slova a k modlitbám. Prosili o zmocnění k duchovní práci – Bůh je pokřtil v Duchu svatém a obdrželi dar mluvení v jazycích. Tato práce se šířila. Vznikaly další skupiny v Brně, Praze a na jiných místech, které požádaly úřady o registraci. V roce 1910 byly registrovány jako Spolek rozhodných křesťanů letničních. Za nacistické nadvlády byla jejich činnost zakázána. Po roce 1948 byly spolky zrušeny. Proto se bratři pokoušeli začlenit do některých církevních společenství, ale z důvodu věroučných rozdílů to nebylo možné. Od počátku šedesátých let usilovali o povolení vlastní církve. V roce 1977 byla na území Československa založena církev, která byla legalizována teprve na počátku roku 1989. Teen Challenge K řesťanský program Teen Challenge v České republice se zaměřuje Věříme v Boží schopnost proměny lidna konkrétní pomoc lidem v jejich vztahu k Bohu, k sobě samotným a k je- ského života. Poznali jsme, že nabídnutá jich rodinám. Teen Challenge věří v dru- šance může člověka přivést k tomu, aby vedl spokojený a cílevědomý život. hou šanci. Mám naději, že v naší nabídce prograNaším cílem je napomoci k zásadní změně chlapců, dívek, mužů a žen, je- mů a služeb najdete pomoc, kterou pojichž životy byly zasaženy hněvem, rebe- třebujete. Pokud máte otázky prosím, lií, depresí, zneužíváním drog a dalšími kontaktujte nás na www.teenchallenge.cz problémy ovládajícími jejich život. VěříPetr Ministr me, že poskytnutím nové perspektivy naředitel Teen Challenge International šim studentům, jim dáme příležitost se Česká republika. realizovat a dosáhnout svých snů. Royal Rangers R oyal Rangers v ČR je křesťanská organizace pro děti a mládež školního věku. Cílem je výchova mladého člověka k plnému, samostatnému a odpovědnému životu bez závislosti na čemkoli škodlivém. Využíváme k tomu schůzky, víkendovky, tábory, výlety, sportovní a kulturní akce. Náplní je získávání vědomostí, pozitivních návyků a dovedností v takových oblastech jako: život v přírodě – táboření, první pomoc a bezpečnost, mezilidské vztahy, křesťanská etika a základy biblického učení. V letošním roce pracujeme s 830 registrovanými členy. Přední hlídky RR jsou samostatné jednotky a pracují v těchto městech ČR: Třinci, Oldřichovicích, Českém Těšíně, Havířově, Karviné, Valašském Meziříčí, Hodslavicích, Zlíně, Brně, Břeclavi, Rumburku, Nýrsku, Mariánských Lázních, Lestkově, Příbrami, Třeboni, Vsetíně, Jablůnce, Sokolově, Olomouci, Jihlavě, Bystřici n. Pernštejnem, Praze, Kladně, Opavě, Albrechticích, Vyškově, Ostravě, Hustopečích a Zábřehu. Z historie Royal Rangers Práce Royal Rangers začala v roce 1961 v USA a později, nezávisle na ní, i ve Švýcarsku. Protože oba tyto směry používají stejný způsob práce, došlo k jejich sjednocení. Cílem bylo pomoci mladým lidem najít skutečné hodnoty, pomoci jim vybudovat zdravý a pevný charakter a chránit je před negativními jevy, zejména před násilím, alkoholismem a drogami. Vzápětí se Royal Rangers rozšířili téměř do celého světa. V České republice byla tato práce s mládeží založena v roce 1992. Národním velitelem Royal Rangers je Petr Walach. ‚ Vliv křestanské misie na kulturu domorodých národů Ž ijeme v době, kdy se mnohé samozřejmé způsoby a přístupy mění, všelijak zpochybňují a hledají se jiné přístupy, a dnes to téměř vždy znamená, že se opouštějí ty křesťanské, a hledá se něco alternativního, nevyzkoušeného. V minulosti bylo v naší západní křesťanské společnosti velmi silné vědomí poslání, které spočívalo v nesení osvěty a civilizačního pokroku spolu s evangeliem do prostředí jiných kultur. Ve světle dnešních hodnot se na tyto snahy našich otců pohlíží s velkým despektem. Kultura je pokládaná za nedotknutelnou a nějaká snaha misijní aktivitou měnit svébytnou kulturu domorodých národů, je pokládána za nepřípustnou aroganci a necitlivost. Ve světle těchto proměn se také mění i pojetí křesťanské misie i samotné vnímání toho, co znamená být misionářem. Dávno jsou pryč doby, kdy misionáři byli jedněmi z nejrespektovanějších lidí ve své zemi i v zemi svého působení. Z jedné strany jsme vděční věrozvěstům Cyrilovi a Metoději za to, že přišli do naší země a přivedli naše předky do lůna křesťanství i tehdejší Evropy, dokonce máme jejich svátek, a na druhou stranu se mračíme na ty, kteří dnes v podstatě dělají totéž, překládají Bibli do domorodého jazyka, a často za tím účelem musí vytvořit psanou verzi jazyka daného kmene. Jaké nehorázné vměšování. Jaká troufalost! Jak to tedy je? Máme být hrdí na to, co křesťanští misionáři dnes i v dějinách dělali, a jaký dopad to má i mělo na kulturu daných národů? V této souvislosti se mi připomíná jedna historka, která se traduje z doby války. Nevím nakolik je to pravdivý příběh, ale je velmi výmluvný. Na kterémsi tichomořském ostrově šel osvícený americký důstojník cestou a viděl, jak pod palmou sedí domorodec a s nadšením si čte svou Bibli. Důstojník pohoršeně namítnul, že v dnešní době by už nikdo neměl věřit tvrzením Bible, a že ho mrzí, že mu západní misionáři popletli hlavu s těmito věcmi. Pak se toho domorodce zeptal, zda může říct, co dobrého mu toto poselství do života přineslo. Ten domorodec se na něj tak zvláštně podíval a řekl: „No nevím, pane, co všechno to přineslo do mého života, ale určitě to přineslo jednu velmi dobrou věc do vašeho života. Nebýt těch misionářů a poselství této knihy, tak bychom vás, pane, asi nejspíš snědli…“ Smrt mnohých misionářů, kteří byli pionýry na některých úplně nových místech, jen dokládá, že nejde pouze o úsměvný příběh, ale o velmi závažnou realitu, která se týká prospěšnosti proměny kultury a zvyků jednotlivých národů. Slova kultura, kultivovat a kult patří k sobě, což znamená, že náboženská víra je formujícím, kultivujícím faktorem ve společnosti. To, v co věříme, ovlivňuje náš svět, který utváříme kolem sebe. Uvědomil jsem si to velmi silně v Afghánistánu. Na každém kroku je tam cítit ducha násilí a tvrdost dopadů toho prostředí na děti, postižené lidi, ženy, ale i obecně na každého a na všechno. Na druhou stranu v kontaktu s běžnými lidmi, např. z onoho obávaného etnika Paštunů, jsem dospěl k závěru, že v jádru to jsou velmi citliví, nádherní lidé. To, co z nich dělá tak dobrou živnou půdu pro násilné tendence, je ideologie radikálního Islámu a pojetí zákona šaria, kterým se řídí veškeré společenské situace. Vždy, když mluvíme o těchto věcech, mnozí namítnou: „a co křesťanské násilí v minulosti?“ Samozřejmě, v našem křesťanském dědictví se nemůžeme vyhnout těmto velmi bolavým místům naší minulosti, ze kterých určitě nemáme radost. I když křížové výpravy, pogromy na Židy, násilné pokřesťanšťovaní atd. (všechno samozřejmě ve jménu Ježíše) se můžeme snažit vysvětlit různým způsobem, např. jak málo to všechno mělo se skutečným poselstvím evangelia společného, přesto toto dědictví nemůžeme od své historie je tak jednoduše odpárat. Musí nás to vést k mnohem větší pokoře v tom, když neseme poselství evangelia těm, kteří je ještě nepoznali, ale na druhé straně, nesmíme přestat vidět to vše dobré a pozitivní, co vliv biblického křesťanství přinesl těm lidem a národům, kteří se na něj autenticky otevřeli. Také je třeba si uvědomit, že mnohé z toho, co dnes vnímáme jako negativní v naší minulosti, bylo často spíše výsledkem toho, že křesťanství podlehlo duchu svého světského prostředí, než aby bylo ono zdrojem toho násilí. Mnohé z toho, co lidé dnes vyčítají středověkému křesťanství, pochází spíše z římského, starogermánského, franského a jiného způsobu jednání. To, že bez vlivu křesťanství, byly tyto, i většina jiných národů v minulosti, velmi krutá, a tudíž, že násilí a krutost nejde spojovat s křesťanským vlivem, ale nao- Misie Ročník 20, červenec – srpen 2008 17 Misie ŽIVOT V KRISTU 18 pak, je dnes velmi málo vnímáno. Stačí VIDÍM, ŽE JE TOLIK se podívat na předkřesťanský Řím (ani KŘESŤANSKÝCH CÍRKVÍ nemluvě o takových místech, jako byla A KAŽDÁ SE POVAŽUJE třeba říše Inků) a musí nám to být jasné. ZA TU PRAVOU, Spíše je škoda, že vliv evangelia s příchoNENÍ VÁM TO DIVNÉ? dem křesťanství nezměnil více způsoby NEMĚLI BYSTE BÝT jednání ve společnosti. Ano, křesťanství NÁHODOU JAKO změnilo kulturu tam, kde přišlo ve své NÁSLEDOVNÍCI JEŽÍŠE biblické podobě. Často to ovšem vidíJEDNOTNÍ? me jen v groteskních vnějších projevech, kdy třeba němečtí misionáři nevědomky Nemohu mluvit za ostatní dělali z afrických domorodců černošské církve. Za naši mohu říci, že se Němce, chodící v oblecích, zpívající něnepovažujeme za jedinou pramecké hymny a stavějící své domy podle vou. Všechny, kteří opravdově německých „mustrů“. O to nejde a dnešní následují Krista, máme za bratry misie je v tomto ohledu mnohem zralejší. a sestry. Na druhou stranu si každý člověk musí Karel Káňa, uvědomit, že často naše domorodá kul2. pastor AC Břeclav tura obsahuje některé velmi hříšné věci. Je a má být v zájmu každého rozumného člověka tyto prvky v kultuře změnit. Člověk je morální bytost zodpovědná za své jednání před Bohem i jinými lidmi. Na víry třeba korejských a afrických křesťa- působí. Nesnažící se převálcovat svou tom nic nezmění ani dnešní postmoderní nů, kteří nejsou zatížení tím naším slo- kulturou tu jejich. Nemáme být posly relativizace hodnot. Jako křesťané, kteří žitým racionálním přístupem k duchov- západní civilizace, ale vyslanci Ježíšova věříme v to, že jsou Bohem dané hodnoty ní dimenzi. John Cava, jeden z vedoucích evangelia pokoje. Na druhou stranu, nea normy jednání, které jsou vyjádřeny ve fenomenálního probuzení v Pensacole musíme se omlouvat za to, že naše půstarobylém desateru, které utvářelo naší na Floridě v 90. letech, kdysi u nás řekl sobení bude měnit mnohé u lidí, kterým judeo-křesťanskou civilizaci i způsob na- větu, nad kterou jsem pak hodně přemýš- sloužíme. Pokud ta změna je v pevnějšeho myšlení, se nemáme za co omlouvat, lel. „Pokud vám vaše kultura brání v na- ších rodinách, věrnějších manželstvích, když svým misijním působením máme plňování Božích záměrů, pak změňte v úbytku sexuální nečistoty a zneužívání, vliv na změnu kultury, myšleno na hříš- svou kulturu…“ Je dobré si uvědomit, že ve větší gramotnosti, v lepších hygienicné prvky domorodé kultury. je to Bůh, který bude hodnotit dílo kaž- kých návycích vedoucích k lepšímu zdraJeden na křesťanství obrácený Paštun dého člověka i národa. Má jasně defino- ví atd., pak se nemáme za co omlouvat, v Afghánistánu mi řekl: „Já nechci bojo- vané hodnoty a názory na to, jak má naše ale se spíše snažit, aby křesťanská misie vat, nechci zabíjet. Chci vychovávat děti, lidská společnost fungovat. Vždy se v dě- byla úspěšná. Mnohé z toho, co dnes vnístarat se o svou manželku, chci sázet jinách vyplatilo to brát vážně a nebagate- máme jako samozřejmé v oblasti humastromy a ne je ničit, chci žít pokojně svůj lizovat. Je to proto dobrá rada i pro kaž- nitární a charitativní pomoci, dnes koživot…“ Uvědomil jsem si, že křesťanství dého člověka i každou společnost dnešní ordinované třeba složkami OSN, by tady u toho člověka nádherně zafungovalo. doby. nebylo, pokud by u zrodu těch aktivit neAno, změnilo jeho kulturu, a díky Bohu Misijní působení křesťanského posel- byl vliv evangelia na kulturu naši západza to. Kéž by kultura celého Afghánis- ství evangelia je proto dnes aktuálnější, ní společnosti. tánu mohla být takto proměněna. Když než kdykoliv předtím. Musí být ovšem Bohuslav Wojnar, jsem v peruánské amazonské džungli po- citlivé a pokorné k prostředí, ve kterém pastor AC KC Český Těšín tkal lidi nadšené pro Boha, jejichž dědové a často ještě i otcové byli lovci lebek, a oni nebojují, ale starají se o své rodiny, jsou věrní svým manželkám a vzájemSPONZORUJI DOBROČINNÉ ně si pomáhají, jakož i jiným, se kterými KDYŽ JE TEDY VÍRA DAR, AKTIVITY, TO PŘECE BŮH by jinak bojovali a unášeli jim děti i ženy, TAK JÁ SI POČKÁM, MUSÍ UZNAT! řekl jsem si, že je to dobrý vliv evangelia JESTLI JI DOSTANU. na jejich kulturu. Není třeba, aby přestaJistě o svoji odměnu nepřijdeš. li nosit své oblečení a mluvit svým jazyVíra v Boha obecně není dar. V Bibli se píše, že podáš-li jenom číši kem a tancovat svým svébytným způsotě ěna Víra je ve skutečnosti spoléhání odm íku, ebn služ ímu vody Bož bem. Je ale dobré, aby přestali být násilní jako se na tom neviditelného Boha a jistota o jsem když e Jenž ine. nem a přestali hřešit, stejně jako by to bylo toho, že On nám odpouští hříchy přemýšlel, přišlo mi hlouající hled dobré a potřebné i pro naši, dnes už zcee a vede nás do nebe. Darem je pak pé nepřijmout Ježíše jako Spasitel la pohanskou, post-křesťanskou evropjeí, to, nstv co jsme vírou přijali – a tím je obča í a nezajistit si tím Bož skou kulturu. i prác odpuště rou ní a věčný život. dob i moj za likož odměna Misie dnešních dnů se řídí heslem: „Ze e, pekl v čím Ing. Pavel Zelený, skon než tím, těsně před všech národů, ke všem národům“ a už AC Lysá nad Labem mu. niče k e mi bud dávno neznamená vývoz západní kultuSvatopluk Dysmas, ry a civilizace. Velmi často se dnes v zápastor AC Olomouc padních zemích setkáme s tím, jak blahodárně na církev působí nadšení a svěžest Jak je stará naše Země? M nozí vycházejí z toho, že Země je stará miliony či miliardy let. Takové myšlení je základem pro evoluční teorie. Je to v souladu s pravdou? Tento článek se bude snažit odpovědět na tyto mnohé otázky. Od dob sčítání obyvatelstva je nárůst populace stabilní. Dnešních šest miliard nás vrací nazpět o 4 400 let. Tak dlouho trvalo osmi lidem po potopě, aby se rozmnožili do dnešních šesti miliard. Jestliže by naši planetu obývali lidé již miliony let, pak by jich bylo dnes 150 000 na metr čtvereční. Planety ztrácí teplo. Kdyby povstaly před miliardami let, neměly by dnes uvnitř žádné teplo. Saturn ztrácí své prsteny, které se od něho pozvolna vzdalují. Kdyby planeta už existovala miliony let, hmota jeho prstenů by se vytratila. Na Měsíci se usazuje kosmický prach a to za 10 000 let 3 cm. Avšak kosmonauti tam nalezli jen vrstvu 1,5 cm; tedy přesně tolik, kolik by mohl člověk očekávat za 6 000 let. Přitom se Měsíc pomalu od naší Země vzdaluje. Jestliže by byl miliony let starý, musel by být na počátku docela blízko u Země. Taková blízkost by však způsobila dvakrát za den úplné zatopení všeho živého. Magnetické pole Země slábne. Kdybychom připustili alespoň přibližné stáří Země podle evolucionistů, nebylo by Převzato z Wort zur Zeit, 6/2003, Neues Leben MÁM VÁŽNĚ VŠEC HNO, CO CHCI, NI C MI NECHYBÍ, VŽDYŤ SI VYDĚLÁ M ZA TÝDEN TO KOLIK TY ZA RO LIK, K. NA CO MI JE TE N TVŮJ BŮH? Na tuto situaci uv ádí Bible příběh o jednom člověku, kt náhle zbohatl a pl erý ánoval si, jak nalo ží se svým majetkem ho mohl náležitě už , aby si ívat. Bůh k němu však promluvil a oz mu datum jeho sm námil rti, která měla nasta t ještě tu noc. I m lidí dnes vkládá sv noho oji jistotu do maje tku a peněz, stačí ná nemoc, úraz a vš ak vážjiné neštěstí, aby se tato „jistota“ zh jako domeček z ka routila ret. Ing. Pavel Zelený, AC dnes žádné magnetické pole. Rotace Země se zmenšuje o jednu tisícinu sekundy za den. Před miliardou let by musela mít tak velkou rotaci, že by odstředivá síla vymrštila do kosmického prostoru všechnu zemskou a vodní plochu. Nafta je v zemi pod obrovským tlakem. Hornina, kde se nachází, je pórovitá. Kdyby tam byla již miliony let, pak by se již dávno vypařila. Obsah soli v moři je dnes 3,8 %. Podle výpočtu se mohla dostat sůl do moře před 6 000 lety. Jinak by musel být procentuální obsah daleko vyšší. Oblíbeným „důkazem“ pro stáří Země jsou pro evolucionisty krápníky v jeskyních. V podzemí Lincolnova pomníku jsou krápníky, které vyrostly do výše 1 metru za necelých 100 let. Nejstaršími rostlinami jsou ostnaté pinie a korálové útesy. Mají stáří přibližně 4500 let. Je-li Země stará miliony let, proč neexistují starší rostliny? Podle Talmudu existuje život na Zemi 6 000 let: 2 000 let stavu pustoty, 2 000 let Talmudu a 2 000 let „dnů Mesiáše“ (Sanhedrin 97a). Čtenáři píší Ročník 20, červenec – srpen 2008 Lysá nad Labem HELE, KDYŽ VY KŘESŤANÉ SAMI NEŽIJETE PODLE BIBLE, TAK PROČ TO MÁM BRÁT VÁŽNĚ JÁ? JEDNOHO VĚŘÍCÍHO ZE SOUSEDSTVÍ A TEN… JSEM ZNAL jej Bůh v Bibli upozorňuje, že ne každý, kdo má Boha ve svých ústech, má lidé takoví osti současn v i církve taky ve svém srdci. Je skutečností, že v historii zklamaexistovali, ale Bůh nepřestane mluvit k lidem jen proto, že ho tito lidé souladu v není nebo je jestli života, svého podle li. Pravý věřící se pozná právě s Božími principy jednání. Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem OPRAVDU JE MOŽNÉ ŽNÉ ZAČÍNAT STÁLE ZNOVU? OVU? MNĚ UŽ BŮH NEMŮŽE ŮŽE ODPUSTIT, DVAKRÁT, RÁT, TŘIKRÁT TO ANO, O, ALE POTOLIKÁTÉ? É? TO BY UŽ NEBYLO LO SPRAVEDLIVÉ. JÁ UŽ NEMŮŽU ZPĚT. PĚT. To je dobrá otázka a myslím, že se autor otázky blíží k Bohu. Pokud přicházíš k Bohu a chceš pouze smazat harddisk, tak je to opravdu k ničemu a Bible říká, že nemůžeme milost Boží zneužívat. Pokud ale toužíš po tom, aby Pán Bůh zcela změnil tvoje nastavení a dal ti nový software, tak si s ním o tom povídej a pros za to, a On ti to dá. Potom půjdeš a On sám ti bude ukazovat, co máš nebo nemáš dělat, a garantuju ti, že stejný hřích už neuděláš dvakrát, protože budeš vědět, co je dobré a špatné, leda že bys zase skočil na začátek. Svatopluk Dysmas, pastor AC Olomouc 19 ŽIVOT V KRISTU Čtenáři píší Desatero a dnešní doba ce, v míru a v jednotě s ním. Sami od sebe toho ale nejsou schopní. Války, nenávist, zabíjení, rozvody, nevěra, porno„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jenž tě vy- vymyšlený dokonalý plán záchrany, díky grafie, lži, podvody, promiskuita, nepovedl z egyptské země, z domu otroctví. Ne- kterému může být každému odpuštěno slušnost, krádeže, nadřazování jednoho měj žádné bohy kromě mne. Nevytvářej si a stát se svobodným. Než se ale tento nad druhého, pomluvy, korupce, znásilmodly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole plán uskutečnil v podobě Krista oběto- ňování, lhostejnost a spousta a spousta na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání. Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu. Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani cizinec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej. Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabíjej. Necizolož. Nekraď. Nelži o svém vaného na kříži, rozhodl se udělat ještě dalších věcí jsou jen důsledkem toho, že bližním. Nezáviď svému bližnímu jeho dům. jednu věc. lidi Bohu nevěří a odmítli ho a chtějí si Nezáviď svému bližnímu jeho manželku, jeho Bůh věděl, že člověk sám z vlastní síly řídit život sami podle sebe – a důsledky otroka, děvečku, býka ani osla - nezáviď své- nemá na to, aby žil správně. Lidé si ale vidíme všude. mu bližnímu vůbec nic.“ Bůh ví, že si na věci sami nestačíme. mysleli, že tím, že jim Bůh dá soupis příExodus 20, 2–17 kazů a zákazů, bude věc vyřešena. A tak Proto poslal na svět svého Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl jim dal Bůh tato přikázání. o jsou přikázání, která dal Bůh IzraLidé v té době nebyli o nic lepší nebo s ním věčný život v nebi. Ježíš tady nebyl elcům skrze Mojžíše, svého služeb- horší než my. Sice neměli takové pro- proto, aby nám ukázal dokonalý model níka. Viděl, jak se lidé k sobě navzá- středky a technické vymoženosti jako my morálních zásad, ale aby jednou provždy jem chovají a bylo mu líto, když věděl, že dnes, ale jinak se od nás v ničem podstat- vyřešil problém každého člověka. Nepřijsou to právě tyto věci, které je od něho ném nelišili. Řešili stejné problémy jako šel proto, aby svět odsoudil, ale aby ho oddělují a kvůli kterým si zaslouží smrt my a radovali se z věcí, které těší i nás. spasil. Ten, kdo patří Bohu a miluje ho, a které jim nedovolují žít šťastně. Měl Viděli, že něco není v pořádku a trápili se už nemusí snažit dělat věci správně. se tím. A Bůh jim slíbil, že pokud všech- Bůh mu všechny svoje zákony dá do srdna tato přikázání budou dodržovat, nic ce a pak už pro člověka není problémem nebude bránit tomu, aby mohli být s ním nehřešit, ale je pro něj těžké jednat špatně, protože ví, že se to Bohu nelíbí a nea žít šťastně. Ale jak můžeme vidět svět kolem nás chce ho zklamat. „Věřím nyní, že události jsou řízeny Věci, které Bůh dal před tisíciletía pokud se podíváme dál do Bible nebo přísnějším a závažnějším zákonem, něž i jiných historických knih, zjistíme, že mi, jsou platné i v dnešní době. Nehlekterý uznáváme, když mluvíme o tom, i přes veškerou snahu a nejlepší úmysly dě na společenské normy nebo názory že jedna událost je příčinou druhé.“ není možné všechna tato přikázání dodr- lidí. I když se člověk bude snažit sebevíc, Albert Einstein žet. Ať se člověk snaží sebevíc, neustále nikdy nemůže dosáhnout takového výbuď úmyslně, nebo neúmyslně dělá věci sledku, jakého může dosáhnout, když je „Jakmile vyloučíte nemožné, to, co s Bohem. Ačkoliv dnešní ateistická spošpatně. zbývá, musí být pravda, jakkoliv je neTato přikázání můžeme najít v jiné po- lečnost Boha popírá a odmítá, On sám ji pravděpodobná.“ době také v Novém Zákoně. Miluj Hospo- neodmítl a čeká, kdy k němu přijde a neArthur Doyle – Sherlock Holmes dina, svého Boha celým svým srdcem, duší chá ho, aby ji mohl změnit a pomoct jí. Desatero bylo dáno proto, aby si čloi myslí a svého bližního jako sebe samého. „Čemu lidé ze zvyku říkají osud, jsou Když se na to člověk podívá blíž, může věk mohl uvědomit, že potřebuje Boha, většinou jejich vlastní hloupé skutky.“ vidět, že všechna přikázání daná za doby který všechny tyto věci mění v realitu. On v Arthur Schopenhauer Mojžíše se dají shrnout do těchto dvou. jediný může nabídnout šťastný život ve JJsou to nová přikázání, která dal Ježíš li- svobodě a v radosti. „Nic tak neodhaluje charakter lidí, Bára Burešová, dem, když přišel sem na svět. Bůh chce, jako to, čemu se vysmívají.“ AC Polička aby se lidé navzájem měli rádi, žili v lásJohann Wolfgang Goethe T 20 Ročník 20, červenec – srpen 2008 Zákaz tělesných trestů dětí?! K dyž jsme byli u rodičů, otevřela jsem noviny, kde na úvodní stránce byl článek s názvem ,,Pár pohlavků dítěti? Přijde pokuta.“ Začetla jsem se a dozvěděla se, že jedna paní ministryně chce prosadit zákon, který by zakazoval tělesné tresty dětí. Pokud se zákon podaří prosadit, budou rodičům za fyzické trestání dětí hrozit finanční pokuty. V Dánsku tento zákon platí od 80. let. Když zde matka plácne dítě na ulici, zaplatí pokutu. „To snad ne“, pomyslela jsem si. Nedovedu si představit, že bych svoje děti, když byly malé, nikdy nepotrestala výpraskem! I na té ulici to bylo někdy potřeba. A co teprve když se podíváme do Božího slova. Pán Bůh nám moudře radí, abychom své děti vychovávali přísně a trestali – je to dobré pro ně i pro nás. V Přísloví 23,13–14 je uvedeno: Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí. Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí. Cílem trestu by tedy neměla být snaha dítěti ublížit či si na něm vylít zlost, ale snaha ho správně na na- směrovat v životě, měl by to být projev naší lásky k němu. Svoboda a humanismus ovlivňují postupně všechny oblasti života ve světě a vytlačují Boží principy. Je smutné pomyslet, jak by to vypadalo m za z pár let třeba ve školách a rodinách, kdyby ten zákkon prošel. Vidím to i v klubu maminek, který je někdy b ttěžké vést. Děti, které nemají žádné hranice a těch m ttělesných trestů si taky moc neužily, jsou neposlušné n a vůbec nespolupracují. Líbil se mi názor jednoho psyb chologa, který se k návrhu c zákazu trestů vyjádřil slovy: z ,,A kdo nás rodiče ochrání před dětmi?“ Jako křesťané známe Boží principy výchovy dětí a můžeme se jich držet bez ohledu na to, co bude prosazováno ve světě. Můžeme se také modlit, aby nic takového v naší zemi neplatilo, a prosit za lidi, aby se jim otevřely oči a uviděli, že by takový zákon negativně ovlivnil výchovu dětí. Lucka Balážová, AC Vyškov Apolletin 04/2008 NE, JSOU PROSTĚ VĚCI, KTERÉ NEMOHU JEN TAK ODPUSTIT, A TVÁŘIT SE, ŽE SE NIC NESTALO. Neodpuštění v životě člověka je jako rakovina. Dříve nebo později tě sežere. Ať jsi věřící či nevěřící, model je asi následovný: Přijde zloba, potom zášť, svár, agrese, staneš se sám pro sebe nesnesitelným, a pro okolí budeš nějaký divný (a ten, kdo se proti tobě provinil, si žije naprosto v poho- dě a možná o tvém trápení ani neví). Ježíš to věděl, a proto řekl: „Žehnejte i nepřátelům a modlete se za ně.“ Je v tom moc ducha i duše i těla. Nesoustřeďuji se na sebe, ale sloužím svému protivníku, a Bůh jedná. Svatopluk Dysmas, pastor AC Olomouc Vůně Ikea Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý? (2K 2,15–16) O jedné příhodě, kdy jsme voněli Kristovou vůní, bych vám pro povzbuzení rád napsal. V polovině března jsme se s manželkou a naším Timem vydali do brněnského TWR natočit rozhovor na téma Čekání na zázrak v pořadu Fortepiano Lenky Malinové. Byla to naše první zkušenost s přímým rozhlasovým vystoupením, byli jsme trochu nervózní, ale věřím, že jsme povzbudili ve víře ty, kteří pořad v přímém přenosu nebo ze záznamu poslouchali. Na zpáteční cestě domů měla Erika přání navštívit obchodní dům Ikea, kde jsme chtěli obhlédnout, případně nakoupit nějaké skřínky do nových dětských pokojů, které jsme nedávno zrekonstruovali v podkroví našeho domu. A opravdu. Měli tam přesně to, po čem Erika toužila. Ani to nebylo tak drahé, jak jsme mysleli. Naložili jsme tedy tři skřínky do vozíku, přikoupili pár drobností a u pokladny prodavačka „sjela“ čárkové kódy, já zaplatil kreditní kartou a víc jak na cenu jsem myslel na to, jak to vše uložím do naší oktávky. Podařilo se a brzy jsme byli spokojeni doma. Když Erika doma prohlížela účty, zjistila, že jsme nakoupili opravdu „Super“ levně, jen za osm tisíc. Bylo nám hned jasné, že něco nehraje, mělo by to být o nějaký tisíc víc, přesně o 3000 Kč. Většina lidí by se určitě v tu chvíli velice zaradovala za výhodný nákup, jenže co my? Jsme přece křesťané, Boží děti, a známe zlaté pravidlo Bible: Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi (Mt 7,12). Druhý den jsem pracovníkům Ikea zavolal a řekl jim, že jim chci zaplatit za zboží, které již mám doma. Paní chvíli oněměla, možná přemýšlela, zda to není žert, a pak jsme se domlouvali na způsobu doplatku. Chtěla po mně číslo prodavačky z paragonu, ale já ji to nedal, nechtěl jsem mladé holce přivodit problémy. Vždyť to se stává. Poslat peníze převodem z účtu jsem také nechtěl, tak jsem jí navrhl, že zrovna v sobotu pojedeme do Vyškova, změníme trasu, pojedeme přes Brno a zaplatíme přímo v po- Čtenáři píší VÍRA V BOHA JE TAKOVÁ POMŮCK A, BERLIČKA PRO TY SLABÉ A NESCHOPNÉ, ABY SE MĚLI ZA ČÍM SCHOVÁVAT, JÁ SI VÁŽNĚ NEPOTŘEBUJI NIC NAM LOUVAT (SPOKOJENÝ ÚSMĚV). Když Encyclopedia Britannica zveřejto považuje za nejvýznamnější fakt or nila svůj svazek The Great Books of the v lidské rovnici. Říká, že jedin ou otázWestern World, nejdelší stať byla o Bo- kou, kterou je třeba zodpověd ět, je hu. Na otázku proč, řekl hlavní edit or otázka Boha. Věda se všemi pron ikavýMortimer Adler, že je to proto, že z této mi úspěchy se i nadále musí spokojit jediné otázky vyplývá pro život více dů- s popisováním obsahu lidsk ých pozosledků než z kterékoliv jiné. Měl prav du. rování. Jedině Bůh může odpověd ět na Nic nemá přímější vliv na morální vol- otázku Proč? by lidí a na cíle společnosti než víra či Lukáš Targosz, nevíra v Boha. Fyzik Stephen Hawking pastor AC Element Hradec Králové 21 Čtenáři píší ŽIVOT V KRISTU kladně. To se jí také líbilo, že o tom podá zprávu Službě zákazníkům a budou na nás připraveni. Skončila poznámkou o tom, že se jí to ještě nestalo a že dobrý člověk ještě žije. V sobotu dopoledne jsme tam opět zaparkovali, já to vyřídil u překážky. Opravdu o tom věděli, zavolali vedoucí a ta nám ještě jednou speciálně děkovala s tím, že mám ještě chvíli počkat. Přinesla mi pak pět stravenek na oběd v jejich restauraci i s pitím a zákuskem, že budou velmi poctěni naší další návštěvou. Já byl překvapen tím, že věděla, že nás je pět členů rodiny a jejich pozvání i se stravenkami jsem přijal. Dal jsem jí svědectví o tom, že je to pro nás křesťanská povinnost a je to důležité i pro svědectví našim dětem a lidem kolem. Velice ráda to přijala a myslím, že ucítila i tu Kristovu vůni, o které byla řeč. Díky Pánu i za tuto zkušenost. Jen nezapomeňme na závěr verše. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý? Věřím, že ty i já, my. Bohuslav Cupal, AC Hodonín JA BŮH MLUVÍ? JAK VOLÁM V K NĚMU A STEJNĚ NIC NESLYŠÍM. Bůh ml mluví k lidem různými způsoby. Před Především nám dal Bibli, která není ob obyčejnou knihou, ale je to skutečná Boží řeč k lidem. Potom Bůh mluví skrze ty, kteří v něho již uvěřili a následují ho, tedy skrze svoji církev. Bůh také mluví o sobě skrze své stvoření – vesmír a naši planetu, abychom mohli přemýšlet o tom, kde se to tu všechno vzalo, když přemýšlíme o Boží existenci jako takové. A nakonec může Bůh hovořit k lidem nadpřirozenými způsoby, jako jsou sny, vidění, proroctví. Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem MU O TOM NEROZUMÍM TO S BOHEM, OSOBNÍM VZTAHU MĚ? O Í JAK BŮH STOJ AVIT, ST ED JAK SI MÁM PŘ NIKDY E? UJ IL M ŽE MĚ TEDA SETKALI, JSME SE PŘECE NE NEBO CO. ám tolik, že byl Pro Boha znamen ten poslat na ho právě kvůli mně oc stního Syna. vla o éh smrt svého jedin o láska ke mně. Tak se projevila jeh dně znovu, kdyby A udělal by to kli to bylo potřeba. Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem VŠECHNY CESTY VEDOU K BOHU, RŮZNÁ NÁBOŽENSTVÍ TO POJMENOVÁVAJÍ RŮZNĚ, ALE JDE O TO, ABY ČLOVĚK NEBYL JEN TO TĚLO, ALE POVZNESL SE K NĚČEMU VYŠŠÍMU. Jedno je nutné si uvědomit – ani upřímnost, ani hloubka nebo míra víry nestvoří pravdu. Pravda stojí sama o sobě, je neměnná a nepohnutelná a není závislá na našem přijetí nebo odmítnutí. O některých zákonech se dá hlasovat a dají se ustanovit, ale jsou i zákony, které společnost 22 ovlivnit nemůže, např. zákony fyzikální a chemické. Mezi ty neměnné a neovlivnitelné zákony patří i Boží zákony spolu s výroky Ježíše Krista, který o sobě například řekl, že je tou JEDINOU CESTOU K BOHU. Pro mě jiná cesta neexistuje, ani žádná jiná alternativa nebo lidský názor. Pravda Bo- JASNĚ, ČLOVĚK CÍTÍ, CO JE SPRÁVNÉ A CO ŠPATNÉ. MOŽNÁ SE JEDNOU N NA POSLEDNÍM SOUDU (ROZPAČITÝ VÝRAZ) BUDE ZODPOVÍDAT, KDYŽ ŽIJE TAK NORMÁLNĚ A NE JAKO … TAK TO BUDE O.K., NE? Bible hovoří o tom, že lidské srdce je převrácené. Co je správné a co je špatné, není totiž určováno lidským svědomím, které bývá často pokřivené, ale zákony, které stanovil Bůh. Ve světle Božích zákonů však neobstojí žádný člověk. Stačí jediný hřích – a jsi od Boha odloučen. Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem žích zákonů a výroků, potvrzená smrtí a vzkříšením Ježíše Krista, stojí sama o sobě a nezávisí na našem uznání nebo odmítnutí. Respektujeme-li je, děláme dobře. Jestli je však vědomě ignorujeme, doplatíme na to dříve či později. Z rozhlasových relací rádia TWR převzal a částečně upravil Pavel Kožina, AC Karviná Zastavení marnotratného syna M ladý muž oplývající sebejistotou a penězi z dědictví po otci jde křížem krážem světem a užívá si světských radovánek. Přichází situace prvního zastavení. Došly peníze. Uvědomil si, že již utratil všechno, co měl. Toto zjištění bylo sice pro mladého muže závažné, ale ramena držel ve své sebejistotě stále vysoko. Stále má ještě velké plány do budoucna, ale znenadání přichází druhé zastavení. Zrovna nyní, když je na mizině, nastal v té zemi veliký hlad a na všechny obyvatele dolehla nouze. Sebejistý mladík stále ještě doufal ve své síly a nadání, možná si říkal: „Tato drobná těžkost je přece řešitelná, jen se ohlédnout kolem sebe, nějak se protluču a bude po hladu a nouzi.“ Napadlo ho, že by tedy začal pracovat. Viděl jednoho sedláka pást stádo vepřů. „Co tak se ucházet o toto místečko, i když prasat taky ubývá.“ pokoušel se zachránit svou zoufalou situaci. Přesto prasátka mají pro tohoto mladíka připravenou třetí lekci: „S námi u koryta? To těžko, tady vítězí právo silnějšího.“ Tak mu ani slupka nezůstala a hlad začal působit. „Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. (L 15,17–18) Až teprve po třetím zastavení pochopil, že jedinou cestou ven z problémů, které si způsobil svou sebejistotou, je pokání. Bez pokání, které mu otevřelo oči a dodalo sílu, by se domů k otci nedokázal vrátit. S pohledem upřeným do země a hlubokou lítostí v srdci se vracel domů. Již nebyl tak pyšný. Doufal, že když se otci pokorně omluví a požádá ho za odpuštění svých činů, bude moci v domě svého otce sloužit spolu s otroky. S opravdovým pokáním přišlo do mladíkova života čtvrté zastavení, nalezl je v otcově náruči. „Otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.“ (L 15,20) Otec miloval svého syna i přesto, že se k němu syn obrátil zády a nezřízeným životem utratil značnou část rodinného majetku. Mladík si uvědomoval, že si otcovu lásku ničím nezasluhuje, ani si netroufal pomyslet, že by mohl opět být synem. Otec marnotratného syna přijal a odpustil mu. Otec však nezůstal u odpuštění, nabídl synovi, že mu pomůže na- RAVIT? TO JAKO BŮH MŮŽE NĚKOHO UZD MODLÍ, TAK JEN Ý OCN NEM OPRAVDU SE VÁŽNĚ VRDÍ, PAK VSTANE A DOKTOŘI MU POT TO MOŽNÉ? ŽE JE JEHO NEMOC PRYČ? JAK JE níci, jsou zaznamenány v Bibli a jsou Zázraky, které konal Ježíš a jeho učed až do dnešních dnů. Bůh skrze zázaslíbeny i dalším pokolením křesťanů je it s lidským trápením, a také to, že zračná uzdravení ukazuje jednak souc áuzn ud Pok é. ožn nic pro něj není nem skutečným Pánem života a smrti a už pak ír, vesm ý nečn neko nádherný a vám Boha jako toho, kdo stvořil ten mrtvé. křísí že u, tom it uvěř mi není zatěžko Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem Čtenáři píší Ročník 20, červenec – srpen 2008 pravit zpackaný život. Následovalo páté vzbudit milý čtenáři, neboj se jít každý zastavení: „Otec rozkázal svým služební- den do té Otcovy náruče. kům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte Pavel Čep, ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.‘„ senior Středomoravské oblasti (L 15,22) Synovi, který všechno promarnil a stal se bezdomovcem, otec vrací právo synovství a dává mu prsten i oděv představující rodovou důstojnost. Uvědomuji si, že jsem byl v situaci jako tento mladý muž. Vyžadovalo to z mé strany poznání svého stavu, když jsem promarnil a znehodnotil, co mi Bůh dal pro můj život. Po hlubokém pokání mi byla otevřena Boží Otcova náruč, plná odpuštění, bez výčitek. A co víc! Pán mi dal roucho Kristovy spravedlnosti, jsem znamenán Duchem svatým ke dni vykoupení. Pán mě obul, abych lidem zvěstoval tuto milost. Chci tě tedy po- PROČ MÁM Z VLASTNÍCH DANÍ PLATIT NA NÁBOŽENSKÉ ORGANIZACE, KDYŽ NA TO NEVĚŘÍM? Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby tak jako v USA každý daňový poplatník mohl část své přímé daně posílat na účet aktivity, kterou chce podporovat. Nicméně právě proto tito lidé utekli z Evropy, protože tady je situace jiná. Evropa, do které patříme, si stále drží své výsostné kontrolní postavení nad vším, od kontroly lidí až po byznys. Daleko větší částky ze státního rozpočtu jsou vydávány na oblasti, které už bych třeba vůbec nechtěl já podporovat, například podpora homosexuálních partnerství a státem placená propaganda na ni a na různé spol- ky. Sport, věda, kultura atd. jsou mimo jiné podporovány daleko většími finančními částkami než provoz církví. Co člověk, to názor a asi se tady moc neshodneme, co podporovat a co ne, nicméně stále se modlím za systém podobný systému USA, kde je naprostá odluka církve od státu, vymezená zákonem, a každý má právo část svých přímých daní věnovat na podporu oblasti, která je mu blízká. Svatopluk Dysmas, pastor AC Olomouc 23 ŽIVOT V KRISTU Čtenáři píší „Mladý ječmen“ – hit trhu! Koupit či nekoupit? 24 J mohl vyjádřit odborník zřejmě až po několikahodinové námaze. Nedlouho poté jsem držel v ruce druhý materiál téže firmy zaměřený na tytéž produkty s titulem na obálce „GW international, Jsme mostem mezi přírodou a civilizací. Katalog zelených potravin“. Jeho obsah mne přesvědčil o provázanosti šíření těchto produktů s okultními metodami. Původně jsem uvažoval, že příslušné výňatky z textu výše jmenované brožury uvedu na závěr tohoto článku. Usoudil jsem však, že náš časopis je určen šíření Božího slova, nikoliv okultismu. Z tohoto důvodu jsem několik krátkých citací zaslal pastorům našich sborů, u kterých si je zájemci mohou přečíst. MUDr. Aleš Navrátil sme obklopeni širokou nabídkou eko- decké. I dnes má věda stále do značné logicky pěstovaných potravin, vitami- míry punc nestranného soudce, který si nových preparátů, potravinových do- vydobyla v průběhu uplynulých staletí. plňků… V mysli většiny lidí tedy přetrvává schéMoudrý člověk hodnotí poměr jejich ma – „co je vědecké, nemůže být špatprodejní ceny a praktického přínosu. né“. (Dnešní provázání vědy s atheismem Ve hře je však i okultismus, který může a světem obchodu toto přesvědčení stále stát v pozadí některých těchto výrobků. více nabourává.) Při slově „okultismus“ se většině lidí Nedávno mi přátelé věnovali útlý mazřejmě vybaví stoleček obklopený krouž- teriál nadepsaný „Green ways, Soubor lékem spiritistů, jehož prostřednictvím pří- kařských článků a studií. Mladý ječmen, tomné médium zajišťuje spojení se svě- Chlorela pyrenoidosa“. Na obsahu jsem tem duchů. Okultismus má však celou neshledal nic pozoruhodného. – Řada řadu méně nápadných forem, o kterých studií a údajů, k jejichž kvalitě by se většina lidí ani neví. Je přímo základem celé řady léčebných praktik, které lze často zahrnout pod širší pojem „alternativní medicína“. Proč je okultismus ve všech svých formách nebezpečný? Nejde jen o zbytečCÍRKEV SI VYMYSLELA BOHA, né finanční ztráty, ale především o jeABY SI Z NĚHO UDĚLALA ŽIVNOST. ho možný konečný negativní dopad na naše fyzické, duševní či duchovní zdraví. Patřilo k modernímu vývoji nost soudu pečlivě promýšlenými při Všechny okultní metody, do kterých patří a trendu tvrdit, že Bůh zemřel a bě- ceremoniemi a povinnostmi Blaise například homeopatie, akupunktura, diaFilozof . mrtvých ání pohřbív hem pár let již nebude žádných věhledal gnostika z duhovky, obecně psychotroniřících. Jenomže, poté co jsme zabi- Pascal psal o člověku, který jen měl ka a další mohou poškodit naše zdraví na uvnitř ale štěstí, vé opravdo důvod žádný li Boha, nemáme již zaplji se všech třech výše zmíněných úrovních. snažil a díru u prázdno života smysl e nemám a i, k existenc PasBližší vysvětlení by neúměrně prodlouani naději, sahající za hrob. A tady nit vším možným okolo sebe. byly ale věci žilo článek, je však snadno dostupné na tyto Všechny se láme chleba. Poté, co se rozply- cal dodává: ta internetu i v knihkupectvích. Osobně ne intelektuální kouřová clona, při- neadekvátní, protože tato prázdno nekoněčím mohu vřele doporučit dvě knihy svých jen zaplněná být může chází ke slovu pociťovaná realita sám. kolegů a přátel: MUDr Štěpán Rucki, životních zápasů v nitru každého nečným a věčným, což je jen Bůh znátu eme CSc. – „Alternativní medicína – pomoc, vyvozuj citátu toho Z paosti smrteln ze člověka. Strach prázde nebo nebezpečí?“ (druhé vydání právě naplňuj Bůh že větu, mou proč , důvodů z Jedním ně. tří mezi vyšlo v našem nakladatelství „Křesťanský smrt vrhá svůj dlouhý stín na lid- notu, kterou do velké míry pociťuje život“) a „Homeopatie, clusterová mediskou bytost, je hluboce pociťovaná každý z nás. Lukáš Targosz, cína, antroposofická medicína. Medicína úzkost, že smrt možná není konec AC Element pro třetí tisíciletí?“ od Jiřího Heřta a kopastor a soud se stane skutečností. Každé Králové lektivu. Hradec možodvrací náboženství na světě Pro okultismus je v dnešní době typické jeho skrývání se za terminologii případně studie tvářící se jako přísně věKdyž se podíváme do historie a na životy prvních apoštolů, kteří chodili před 2000 lety s Ježíšem, tak většina z nich draze zaplatila za svoji víru mučednickou smrtí. I dnes jsou křesťané v komunistických a muslimských zemích tvrdě pronásledováni a zabíjeni pro svoji víru. Tak jakápak živnost? Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem „Jonatán a mravenec“ J onatán měl svůj oblíbený hmyz. Měl rád mravence. Měl rád černé, hnědé a dokonce i červené mravence. Vůbec nezáleželo na tom, jestli jsou velcí nebo malí. Jednou viděl obrázek mraveniště, které bylo vyšší než dospělý člověk. A když vyrostl, zatoužil po tom, aby mohl na vlastní oči tak vysoké mraveniště uvidět. Snažil se představit si všechny ty chodbičky a tunely v takovém mraveništi. Přemýšlel nad tím, kde mají komůrky se zásobami jídla a kde bydlí královna. Ve škole si kreslíval chodbičky, které vedly mraveništěm až k nejskrytějším místům, kde jsou schované larvy a také místo pro výcvikové středisko mravenčí armády. Maloval malé meče pro mravence, i když věděl, že oni žádné takové meče nepotřebují a ani je nemají. K jeho oblíbeným zábavám patřilo sledovat malé mravence, jak nosí na zádech velké, zelené listy ze stromů. Celá jedna řada mravenců nosívala listy mnohem větší, než jsou sami. Vypadalo to, jako kdyby ten list šel. Nalevo od mravenců, kteří nesli velký list, šla druhá řada mra- venců. Pokaždé, když se mravenci potkali, dotkli se navzájem tykadly. Někdy jim postavil do cesty překážku, aby viděl, co budou dělat. Kdysi mu někdo řekl, že mravenci nepřekročí čáru, kterou na zem namaluje bílou křídou. A tak Jonatán požádal svou paní učitelku, aby mu dala kousek bílé křídy. Udělal bílou čáru křídou přes jejich cestičku a viděl, že je to pravda. Mravenci nemají rádi křídu. Jonatán objevil během té doby, co je sledoval, spousty zajímavých věcí ze života mravenců. Minulý měsíc objevil velkou kolonii červených mravenců nedaleko domu, kde bydlela jeho babička. Babička mu dovolila, aby jim přinesl kousek chleba. Jonatán jej rozdrobil a poházel kolem mraveniště, aby se podíval, jak dlouho jim to zabere, než drobečky najdou. Někdy si myslel, že už i pozná některé velké mravence, kteří chodili na průzkum. Pak si je i pojmenoval. Moc se těšíval na sobotu, kdy mohl jezdívat za babičkou, že se půjde podívat, co se děje v mraveništi. Jednou v pátek pršelo celý den. Jonatán měl strach o kolonii mravenců, i když věděl, že pršelo už mockrát. Tentokrát ale pršelo velmi vydatně a dlouhou dobu. To Dětem Ročník 20, červenec – srpen 2008 bylo něco jiného. Celé ulice byly zality blátivou vodou. Naštěstí mraveniště nebylo blízko nějaké ulice. Ve skutečnosti se dalo říct, že bylo velmi dobře chráněné. Mravenci byli pravděpodobně v pořádku, ale Jonatán to chtěl pro jistotu ověřit. Když se v sobotu ráno Jonatán probudil, stále ještě pršelo. Jonatán šel rovnou ke svému mraveništi. Mravenci byli v pořádku, ale Jonatán měl pořád obavy. Všude kolem byly veliké louže vody. Kalhoty a boty měl celé od bláta. Šel úplným potokem vody, který tekl přes celou cestu. Bylo zřejmé, že brzy se voda dostane úplně všude. Asi dosáhne až k mraveništi. Dědeček totiž říkal, že má pršet ještě několik dalších dní. 25 Dětem ŽIVOT V KRISTU 26 Té noci se zdál Jonatánovi sen. Zdálo se mu, že jeho strýc postavil obrovskou přehradu právě u mraveniště. Přehrada byla zapotřebí kvůli značné spotřebě vody na pole s kukuřicí, protože tato oblast byla dost suchá a léta byla horká. Jonatán by byl normálně nadšený, že může pomáhat stavět přehradu. Ale tentokrát opravdu ne. Kdyby postavili přehradu, určitě voda zničí jeho mraveniště. Musel usilovně přemýšlet, jak mraveniště zachránit. Jonatán se pokusil odvést mravence na kopec. Sehnal krabici a snažil se nalákat co nejvíce mravenců do krabice, také je zkoušel chytat. Dokonce jim připravil i místo na nové mraveniště. Ale mravenci nechtěli nové mraveniště. Všichni úžasné. Jonatán se rozběhl rychleji. Teď už jim dokonce rozuměl, co si povídali. Když se k nim konečně dostal, neztrácel ani okamžik a hned se vydali na cestu zpátky ke starému mraveništi. Tak je zkusil nalákat na jídlo. Dal na vrchol nového místa, vhodného pro mraveniště, nějaké dobroty. Jonatán už nevěděl, jak je přesvědčit, aby se přestěhovali. Mravenci došli na kopec, kde pro ně Jonatán nachystal krmení, sebrali, co bylo k jídlu, a putovali zpět ke svému mraveništi. Kdyby jim tak dokázal vysvětlit, jaké nebezpečí jim hrozí v jejich mraveništi. Ve snu najednou Jonatán uviděl řešení. Kdyby se sám stal mravencem, dokázal by jim vysvětlit, co se může stát a že má pro ně přichystaný způsob, jak je může všechny zachránit. Pověděl by jim všechno o přehradě, která by jejich mraveniště zničila. A tak se Jonatán stal ve snu mravencem. Byl nadšen. Teď už nebude problém mravencům všechno vysvětlit a pak je zavede všechny na nový kopec, kde budou mít nové mraveniště. Jonatán se rozběhl z kopce tam, kde uviděl veliký shluk mravenců, kteří se snažili přestěhovat veliký zelený list. Věděl, že se brzy setká i s ostatními mravenci. Už je všechny i slyšel. Bylo to jim vysvětloval, jaké nebezpečí na ně číhá. Ale oni jej neposlouchali. Pořád jen pracovali a pracovali. „To snad není možné,“ pomyslel si Jonatán. „Proč mě vůbec neposlouchají?” Mravenci se mu smáli. „Přehrada?” ptali se jeden druhého. „Co to je přehrada?” Mravenci vůbec nechápali, o čem to Jonatán mluví. Nikdo z nich nikdy nic neslyšel o přehradě. „Kdo kdy slyšel něco o něčem tak podivném, co by dokázalo zastavit tolik vody, že by voda mohla vystoupat až k jejich mraveništi.” A tak se jim Jonatán pokoušel vysvětlit, že lidé umí postavit takovou zeď, která dokáže zadržet obrovské množství vody. Ale většina mravenců měla příliš mnoho práce se sháněním potravy, že vůbec nevěnovala Jonatánovi pozornost. Konečně se podařilo Jonatánovi ve snu přesvědčit pár mravenců, že je pro ně opravdu nebezpečné zůstat tam, kde jsou. A Jonatán se pokoušel přesvědčit i ostatní mravence, když vtom ucítil, jak s ním někdo třese „Jonatáne, vstávej,” třásla s ním maminka, jak se jej snažila probudit. „Už je načase vstávat. Dnes máš klub dobré zprávy.” To byl sen! Jonatán samozřejmě nikdy nebyl mravencem. Byl to jenom obyčejný kluk, který měl obavy o svoje mraveniště. Ale tento sen mu pomohl pochopit, jak se Ježíš cítil, když žil na zemi a pokoušel se lidem vysvětlit, proč přišel. Mnoho lidí nevěří tomu, že Ježíš je Bůh. Myslí si, že to byl jen člověk, kterého Bůh poslal, aby je varoval před důsledky hříchu. Lidé mu ale nevěřili. Místo toho si udělali svou vlastní představu Boha i toho, jaký by měl být. Mnoho lidí se smálo Ježíši. Posmívali se mu a nakonec ho zavraždili. Vůbec nevěřili tomu, co jim přišel říct. I dnes je spousta lidí, kteří nevěří tomu, že Ježíš je Boží syn. Je velmi důležité, abychom se lidem snažili vysvětlit, že Ježíš přišel, abychom mohli poznat Boha a jeho plán pro naši záchranu. Jonatán věděl, že to, co říkal Ježíš, je pravda. Minulé léto požádal Ježíše, aby vstoupil do jeho srdce a Ježíš byl nyní jeho nejlepším přítelem. A i když pořád nerozuměl spoustě věcí, věděl, že Bůh ho miluje a že přišel na zem proto, aby ho zachránil od hříchu. Ročník 20, červenec - srpen 2008 Mřížím jen o vlásek utéct. Tak jsem udělal to samé jako ten chlapík z kazety (volal jsem k Bohu o pomoc) a ono to fungovalo. Neuvěřitelným způsobem jsem z toho byl vyveden. Byla to cenná zkušenost, ale nepřinesla ještě ten úplný zlom do mého života, můj život ještě v dalších oblastech běžel ve starých kolejích. V srdci jsem měl však touhu poznat toho, který mi pomohl. Půjčil jsem si Bibli, čtu a čtu a ono nic. Jak mohu porozumět Bohu, když nejsem schopen porozumět jeho slovu. Zkoušel jsem to mnohokrát, ale bylo to jako zeď, kterou nemohu přelézt. V srdci byla touha, ale kdo a jak ji naplní? Na 1. máje 1993 jsem odešel bez manželky na další ze svých tahů, celou noc až do rána jsme s partou pili a já přišel domů ů ažž ráno á po šesté šestéé hodině. hod dině. ě Když Kd dyžž měě domů manželka před obědem budila, bylo mi pěkně zle, musel jsem jít jít k sestře ses sestř třee jsem pro mléko pro naše děti. Neměl jsem na nic náladu a už vůbec jsem nestál o to potkat rozzářeného Františka, který šel z bohoslužeb. Zval mě, abych se přišel podívat: „že pojedeme autem Jiří Bureš (první zleva) s manželkou a jed jedním ze synů do Potštejna, že uvidím sbor, kam chodí, že se podíváme na hrad, opečeme párky“. Ani pryč bez abstinenčních příznaků, které nevím, proč jsem na to kývnul. V nedě- to doprovází. Pán uzdravil i moje ledviny, jsm jsmee tedy tedy ještě ješ ještě tě s mojí moj mojíí manželkou, manž ma nžel elko kou u, sese se- já li jsme játra bylo dřívějším způsobem játr traa a vš všee co byl b ylo o dř dřív ívěj ější ším m zp způs ůsob obem em strou a jedním kamarádem vyjeli. To co života poškozeno. mě tam čekalo, byl pro mě docela šok, seV tomto čase poznala Pána Ježíše i motkal jsem se tam s takovými lidmi, o kte- je manželka, Ježíš radikálně změnil její rých jsem tehdy četl. Zdravili se, někteří život i naše manželství, naučil nás žít, i objímali, povídali si o Bohu, jako se my milovat, odpouštět si a přidal nám ještě doma bavíme o rodičích. Život – oprav- další tři děti. Jsme v jeho ruce a z ní nás dový život, láska a upřímnost. A v mém nikdo nevytrhne. Máme Pána, který je nasrdci – zmatek, nerozuměl jsem tomu. ším hradem a štítem, nejlepším rádcem, Oni nahlas, přede všemi vyznávali hříchy pomocníkem a přítelem. S ním můžeme a nestyděli se, modlili se i za své souse- projít každou těžkostí, konfliktem a slady. Jeden Jed den z nich nich h mi podal pod dall zpěvník, zpěěvník ík, abych ab bych h b dy. bostí. ostí. mohl s nimi zpívat, ale já ho odmítl. Já Je nádherné vědět, že Bůh nás miloval a v kostele zpívat? Pak začali zpívat pís- a to ještě daleko dříve, než jsme ho poničky a ve třetí zpívali: Pojďte ke mně znali. všichni, kteří jste obtíženi, a já vám, praBůh Stvořitel miluje všechny lidi a svoví Pán, já vám odpočinek dám.“ ji odpouštějící lásku chce dát poznat Náhle se stalo něco velmi zvláštního, všem, kdo se k němu obrátí. Jeho láska jakoby mě obestřelo velké světlo a před má moc uzdravit vše a každého, i tebe. mýma očima se začal odehrávat celý můj Jirka Bureš, život a ten Pán, o kterém se zpívalo, mi AC Polička Svědectví J menuji se Jirka Bureš, je mi 37 let, žiji v nejmenším městě naší malé země v Bystrém na Vysočině. Chci se s vámi podělit o svoji nejcennější životní zkušenost. O tom jak jsem se setkal se svým Stvořitelem – živým Bohem. O tom, jak jsem nalezl pokoj na Zemi. Už jako malému kluku mi vrtaly hlavou otázky. Kdo jsem? Kým jsem, kdo to všechno kolem stvořil a uvedl do řádu? Jak vznikla země? Ale největší otázkou bylo, co přinese budoucnost? A co až zemřu? Moje máma zemřela na infarkt krátce po tom, co jsem se vrátil z vojny, a já si přesně pamatuji ten okamžik, když jsem stál u její postele a jasně jsem si uvědomoval, že to, co jsem tolik miloval, je pryč a zůstalo zde jen chladné tělo. těl ělo. Kam od odešla? dešl šla? Ve škole nás učili, že z ničeho je něco a to se pak opět rozpadne v nic, že jsem savec, který zemře a tím to končí. To zjištění bylo zdrcující. „Jsem nic…“ Mojí reakcí podle hesla: akcí na na to byl byl životní živ život otní ní sty sstyl tyll po podl dlee he hesl sla: a: ,,Jezme, pijme, užívejme si naplno, protože zítra můžeme zemřít.“ Jel jsem podle toho naplno a brzy se to podepsalo na mém zdraví – poškozené ledviny, játra, náběh na infarkt. Oženil jsem se, byl to zoufalý pokus o změnu životního stylu, po dvou letech jsme čekali druhé dítě a mluvili o rozvodu, nebyli jsme vůbec schopni najít společnou řeč. O Boha jsem se nestaral, můj názor na tyto věci formovaly dva pohledy. Prvním byla kniha Henrika Sienkiewicze „Quo vadis“, kde byli lidé, kteří Boha znali a byli za to ochotni i zemřít, byli plní lásky, víry, milosti, pokoje, často o Bohu mluvili. Druhým byli lidé, které jsem viděl zamlklé chodit u nás do kostela, jako kdyby b byl ylo o těžké těžk tě žkéé bř břem emen eno o… a jjej ejic ich h ži živo voty ty… to bylo břemeno… jejich životy… častokrát v protikladu tomu, o čem kostel byl. Tehdy se můj kamarád František (dříve lidový léčitel) stal křesťanem, jeho život se radikálně změnil, byl podobný těm z Quo vadis hlavně tím, že o Bohu hodně mluvil jako by ho osobně znal. Pamatuji se, jak mi půjčil kazetu se svědectvím člověka, který se dostal do průšvihu, který měl přinést totální zkázu do jeho živochl hlapík ík si v noci vybavoval vyb bavovall modmod dta, a ten chlapík litbu Otče náš a tu se pokoušel modlit, volal k Bohu o pomoc a On mu pomohl a dal se mu poznat. A já jsem byl v tak těžké situaci… Tehdy jsem se rozhodl řešit naši krizi rychlým získáním peněz, kterých se nám taky nedostávalo, leč za cenu mřížového rizika, zpočátku to bylo tak lákavé, ale co důsledky nezdaru? A nedalo se z toho ukazoval místa, kde jsem minul jeho vůli a dělal chyby, ale také jsem mohl vidět a vnímat lásku, která mě doprovázela, držela, nesla, viděl jsem lásku přibitou na kříži za moje chyby a viny. Po mých tvářích začaly téct proudy slz a já jsem moc litoval toho, co jsem dělal, a toho, co to způsobilo. Byl jsem zahrnut takovou vlnou Boží lásky a ty slzy provinění se proměnily v slzy radosti. Něco se ve mně zlomilo. A já pak vzal do ruky zpěvník a začal s očima plnýma slz zpívat. Když jsem vycházel ven, věděl jsem, že On je, je živý a já mám jít za ním. A já jsem to udělal, vydal jsem svůj život Pánu Ježíši a přijal záchranu a svobodu z jeho rukou. Z mých očí spadly šupiny nevěry, Bible přestala být uzavřenou knihou, začala být velmi živou a srozumitelnou. Po čtrnácti dnech jsem skrze modlitbu byl osvobozen od alkoholu, cigaret sprostých den bylo a sprostý ých h slov. l Ze d dne na d en to b ylo l 27 VY SI ŽIJETE JAKO SPOKOJENÝ TAT ÍK, CO MŮŽETE VĚDĚT O MÝCH PRO BLÉMECH? No, o tvých problémech nevím nic. Ale mám dost vlastních problémů a nemyslím si, že jsou menší než ty tvoj e. Staré heslo pravilo: Život je pořá dně těžká traverza. A chvála Pánu, moh u dnes to heslo trochu poopravit: Živo t je velmi těžká traverza a chvála Bohu, že mi ji můj Pán pomáhá nést. Chvílemi jsem na té traverze pouze zavěšený a můj Pán ji nese úplně sám . Svatopluk Dysmas, pastor AC Olomouc JÁ CHCI JÍT DO PEKLA, TAM BUDE TEPLOUČKO A VESELO. V NEBI BUDE ZIMA A NUDA. Pohádky o čertech se hodně zasloužily o to, že pojem peklo je v lidském povědomí hodně pokřivený. Skutečností však je to, že peklo je to nejhroznější místo, jaké může existovat. Je to místo, kde je člověk navěky odloučen od Boha a od jeho lásky a kde je člověk navěky trápen ohněm. V pekle se také bude člověk navěky užírat tím, že mohl být v nebi, kde již nebude bolest ani pláč. Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem NEVAŽ SE! ODVAŽ SE! Povím ti něco, co nevíš: jsi svázaný od hlavy až k patě módními trendy, předsudky, závislostmi atd. V jedné písni zpívá Marek Eben: „Když si vezmeš blbý boty, k tomu blbý džíny, k tomu blbej mobil, tak jsi out.“ Přiznej si, kolik věcí děláš jen proto, aby všichni viděli, že jsi in. Tomu neříkám svoboda. Pravá svoboda je nemuset dělat zlé věci a tu mi dal Ježíš Kristus. „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,32) Helena Vaňková, AC Lysá nad Labem V Bibli je peklo popsáno jako místo, kde bude „pláč a skřípění zubů“. Už se vám někdy stalo, že byste např. při grilování s přáteli, (kde je veselo a příjemně teplo), plakal a bolestí skřípal zuby? Jen si zkuste představit, co takový člověk asi musí prožívat. Naproti tomu se v Bibli o nebi píše, že bude tak krásné, že si to žádný člověk na světě není schopen představit. Zimu a nudu ale přece všichni důvěrně známe. Helena Vaňková, AC Lysá nad Labem VŠAK JÁ VĚŘÍM, ŽE BŮH JE. SNAŽÍM SE ŽÍT SPRÁVNĚ, NIKOMU NEUBL IŽOVAT A POMÁHAT, KDYŽ TO JE V MÝCH SILÁCH. TAK MĚ PŘECE BŮH MUSÍ JEDNOU PŘIJMOUT DO NEBE. Ono nestačí věřit, že Bůh je. I ďábel uznává existenci Boha. Bůh nechce, abychom se snažili sami se mu zalíbit. My to ani nedokážeme. Nic totiž nedokáže očistit naši sobeckou a pyšnou duši tak dokonale, jako krev Ježíše Krista, kterou za nás prolil na kříži. Jedině skrze přijetí této nezasloužené milosti se můžeme dostat k Bohu do nebe. Ing. Pavel Zelený, AC Lysá nad Labem Bůh je absolutně dokonalý a svatý, a tak všechno měří svým absolutním měřítkem, kterým je jeho Syn Ježíš Kristus, který je nazýván prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Použiji jedno přirovnání: Všechno lidstvo stojí na břehu francouzské riviéry s úkolem přeplavat Středozemní moře až k severnímu pobřeží Afriky. Konečný cíl reprezentuje Boží měřítko, Boží úroveň, Boží požadavky. Když se po startovním výstřelu a nějakém čase podíváme na hladinu Středozemního moře, uvidíme pořádně rozestoupené závodní pole – vpředu jsou ti nejlepší, nejmorálnější, nejsprávnější, nejspravedlivější, za nimi plavou ti, kteří sice ještě nepatří zrovna do vězení, ale sem tam někoho podvedou nebo někomu zalžou, a až vzadu, kousek od břehu vidíme, jak se topí násilník a vedle něho nějaká prostitutka. Otázka ale zní: Kdo z nich doplave nějakých 400 km z Francie do Afriky vlastní silou? Nikdo! Potřebujeme někoho, Ježíše Krista, který nám pomůže dostat se na druhý břeh, který má moc očistit nás od našich hříchů, protože do nebe nevejde nic nečistého. Problém člověka není v tom, že by neuměl plavat nebo nevěděl, jak správně žít. Problém člověka je v tom, že neví, kde ke správnému životu vzít potřebnou sílu. Z rozhlasových relací rádia TWR převzal a částečně upravil Pavel Kožina, AC Karviná
Podobné dokumenty
Listopad - Časopis Život v Kristu
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 5...
Kartézske Pary
<1 2> X~ Prosinec - Časopis Život v Kristu
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 5...
Prázdniny - Časopis Život v Kristu
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735...
Milujte se! č. 2 on-line
Pavla II., uvědomujeme si, že každý chy ve svátosti smíření a doufat v jeho plnosti lidství. Svatost je láska, svoboda,
člověk je povolán ke společenství života nekonečné milosrdenství.
pravda –...
Občasník 3/2009
Vážení pøátelé, s prvními letními dny Vám pøinášíme nové èíslo Obèasníku. Jak jsme již v minulém èísle avízovali, byly spuštìny naše nové webové stránky, které pomalu a jistì pøebírají roli, kterou...
