Skriptum
Transkript
Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 1 Obsah 1 Úvod 1.1 Radiometrie . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Zákony vyzařovánı́ . . . . . . . . . . 1.3 Polovodiče . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Základnı́ obecné vlastnosti detektoru 1.4.1 Kvantová účinnost η . . . . . 1.4.2 Citlivost R . . . . . . . . . . 1.4.3 Doba odezvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 3 5 8 10 10 12 13 2 Zdroje světla 15 2.1 Informačnı́ okna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 2.2 Lasery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 2.3 Elektroluminiscence v polovodičı́ch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 3 Rozdělenı́ typů detektorů světla 3.1 Fotonové detektory . . . . . . . 3.1.1 Fotoefekt . . . . . . . . 3.1.2 Lidské oko . . . . . . . . 3.1.3 Fotografie . . . . . . . . 3.2 Termálnı́ detektory . . . . . . . 3.3 Koherentnı́ detektory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 21 21 22 23 27 29 4 Vnitřnı́ fotoelektrický jev 4.1 Fotoodpory . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1 Vlastnı́ (intristické) materiály . . 4.1.2 Nevlastnı́ (extrinsické) materiály 4.1.3 Heterostruktury . . . . . . . . . 4.2 Fotodiody . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1 p-n fotodiody . . . . . . . . . . . 4.2.2 p-i-n fotodiody . . . . . . . . . . 4.2.3 Lavinová fotodioda . . . . . . . . 4.3 Šum fotodetektorů . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Fotonový šum . . . . . . . . . . . 4.3.2 Fotoelektronový šum . . . . . . . 4.3.3 Šum fotoproudu . . . . . . . . . 4.3.4 Šum zisku . . . . . . . . . . . . . 4.3.5 Obvodový šum . . . . . . . . . . 4.3.6 SN R a BER . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 33 33 35 36 37 38 40 44 47 49 49 50 51 52 52 5 Vnějšı́ fotoelektrický jev 5.1 Součásti fotonásobiče . . . . . 5.1.1 Materiály okénka . . . 5.1.2 Fotokatoda . . . . . . 5.1.3 Elektronové násobenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 55 56 57 59 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Učebnı́ texty RCPTM 5.2 5.3 5.4 5.1.4 Periferie (elektronika a kryt) . . . Užitı́ fotonásobičů . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Režim činnosti (elektrické obvody) Vlastnosti fotonásobičů . . . . . . . . . . Konstrukce fotonásobiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 60 61 62 66 6 Kamery CCD a CMOS 6.1 Proces detekce . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Fyzikálnı́ vlastnosti . . . . . . . . . . . . 6.3 Snı́mánı́ obrazu . . . . . . . . . . . . . . 6.3.1 Architektury plošných CCD . . . 6.3.2 Techniky přenosu náboje u CCD 6.3.3 Dalšı́ technologie pro CCD . . . 6.4 Barevné snı́mánı́ . . . . . . . . . . . . . 6.5 Porovnánı́ CCD a CMOS . . . . . . . . 6.6 Scientific CCD iKon (Andor) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 71 72 74 76 79 81 84 84 86 7 Pozičnı́ jednofotonové detektory 7.1 EM-CCD . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Intenzifikátor obrazu . . . . . . . . . 7.3 iCCD – Intenzifikovaná CCD kamera 7.4 Šum CCD, EM-CCD a iCCD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 88 88 89 92 8 Kvantové detektory 8.1 Vlastnosti kvantových detektorů . . . . . . . 8.1.1 Metody měřenı́ kvantové účinnosti . . 8.1.2 Přehled fotonových detektorů . . . . . 8.2 Lavinová fotodioda v Geigerově módu . . . . 8.3 Speciálnı́ fotonásobič . . . . . . . . . . . . . . 8.4 Hybridnı́ fotodetektor HPD . . . . . . . . . . 8.5 Fotonové čı́tače viditelného zářenı́ VLPC . . 8.6 Mikrokalorimetr na hraně supravodivosti TES 8.7 Supravodivá nanovlákna . . . . . . . . . . . . 8.8 Mrak atomů AV . . . . . . . . . . . . . . . . 8.9 Vláknové zpožd’ovacı́ smyčky . . . . . . . . . 8.10 Masivně multikanálový detektor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 95 96 97 98 100 101 101 102 103 104 105 108 . . . . . . . . Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 1 1.1 3 Úvod Radiometrie Radiometrie (Radiometry) je součástı́ metrologické optiky, zabývá se energetickými vlastnostmi optického zářenı́. V této kapitole se seznámı́me se základnı́mi radiometrickými veličinami popisujı́cı́ tyto energetické vlastnosti v závislosti na čase a prostorových koordinátech. Dalšı́ oborem metrologické optiky je Fotometrie (Fotometry). Ta se také zabývá energetickými vlastnostmi optického zářenı́, ale tyto vlastnosti jsou posuzovány podle účinků na lidské oko popř. na jiné optické detektory (fotovoltaické články). V přı́padě velmi nı́zkých energiı́ optického zářenı́ se už energie zářenı́ neměnı́ spojitě, ale po jednotlivých kvantech. Pro tato kvanta elektromagnetického zářenı́ se vžilo pojmenovánı́ fotony. K energetickému popisu fotonů přı́slušı́ Fotonové veličiny. Energie jednoho fotonu (v tomto přı́padě se použı́vá označenı́ E a jednotky eV (elektronvolt), 1 eV = 1.63 · 10−19 J) se spočı́tá podle vztahu E = hν = hc/λ. Dosadı́me-li hodnotu Planckovy konstanty h = 6.626 · 10−34 Js a rychlost světla ve vakuu c = 2.998 · 108 m/s, potom pro foton s vlnovou délkou 555 nm dostaneme energii E = 3.58 · 10−19 J = 2.2 eV. V následujı́cı́m seznamu bude zmı́něna většina použı́vaných veličin. Pro jednoduchost budeme vynechávat závislost na vlnové délce, veličiny jsou přeintegrovány přes celé spektrum. Fotometrické a fotonové veličiny s jednotkami budou uváděny za odpovı́dajı́cı́ radiometrickou veličinou. Zdroj zářenı́ (Radiant source) Objekt, který na základě různých fyzikálnı́ch principů emituje elektromagnetické zářenı́. Zdroje zářenı́ rozdělujeme na bodové, kdy lze zanedbat plošnou velikost vzhledem k pozorovacı́ vzdálenosti, a na plošné. Fotometrický ekvivalent je Světelný zdroj (Light source), fotonový ekvivalent je Zdroj fotonů. Zářivá energie Q [J=m2 kg/s2 ] (Radiant energy) Energie vyslaná, přenesená nebo přijatá formou elektromagnetického zářenı́. Světelné množstvı́ – Qv [lm s] (Quantity of light), lm – lumen Počet fotonů – N [1] Hustota zářivé energie w [J/m3 ] (Radiant energy density) Množstvı́ zářivé energie v jednotkovém objemu. Zářivý tok Φ = dQ dt [W] (Radiant power) Výkon elektromagnetického zářenı́ (energie za čas) vyslaný, přenesený nebo přijatý. v Světelný tok – Φv = dQ dt [lm] (Luminous flux) Pro vlnovou délky 555 nm (největšı́ citlivost lidského oka) platı́ převod 1 W = 683 lm. Fotonový tok – Φp [s−1 ] (Photon flux) 4 Učebnı́ texty RCPTM pozorovatel s dS co Obrázek 1: Geometrické aspekty výpočtu záře tělesa. dS cw 2 Vyzařovánı́ M = dΦ dS = 4 [W/m ] (Radiant exitance) Množstvı́ zářivého toku emitovaného z jednotkové plochy zdroje. Tato veličina se použı́vá pro charakterizaci plošných zdrojů světla. Světlenı́ – Mv [lm/m2 ] (Luminous exitance) Fotonové vyzařovánı́ – Mp [s−1 m−2 ] (Photon excitance) Zářivost I = dΦ dω [W/sr] (Radiant intensity) Množstvı́ zářivého toku emitovaného do jednotkového prostorového úhlu, použı́vá se pro popis bodových zdrojů světla. Svı́tivost – Iv [cd] (Luminous intensity) 1 cd (candela) je jednou z vedlejšı́ch jednotek SI, je definována jako spektrálnı́ hustota svı́tivosti zdroje, který vysı́lá monochromatické světelné zářenı́ o frekvenci 540 · 1012 Hz (555 nm) a který má v tomto směru zářivost 1/683 W/sr. Fotonová zářivost – Ip [s−1 sr−1 ] (Photon intensity) I 2 Zář L = dS cos θ [W/sr m ] (Radiance) Zář je definována jako zářivost jednotkového povrchu viděného pod úhlem θ (obr. 1). Kombinuje tedy plošnou závislost intenzity vyzařovánı́ a úhlovou závislost zářivosti. Pro kosı́nový zářič platı́ vztah M = πL. Jas – Lv [nit=cd/m2 ] (Luminance) Přı́klady zdrojů jasu [nit]: Slunce v zenitu – 1.6 · 109 ; modrá obloha – 8000; zamračená obloha – 40; Měsı́c – 2500; nočnı́ obloha - 5 · 10−5 ; plamen svı́čky – 5000; rubı́nový laser – 1018 ; atomová bomba – 1012 ; hvězda Sirius – 1.5 · 1010 . Fotonová zář – Lp [s−1 sr−1 m−2 ] (Photon radiance). 2 Ozářenost E = dΦ dS [W/m ] (Irradiance) Intenzita ozářenı́ popisuje množstvı́ zářivého toku dopadajı́cı́ho na jednotkovou plochu. Osvětlenı́ – Ev [lx = lm/m2 ] (Illuminace) Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 5 Zdroje osvětlenı́ v luxech: Slunce v zenitu – 105 ; poledne ve stı́nu – 104 ; zamračená obloha – 100 až 1 000; Měsı́c v úplňku – 0.2; hvězdná bezměsı́čná noc – 0.001; tmavá noc – 0.0001. Fotonová ozářenost – Ep [s−1 m−2 ] (Photon irradiance) ∫t Dávka ozářenı́ H = 0 E(t)dt [J/m2 ] (Radiance exposure) Intenzita ozářenı́ jednotkové plochy za daný časový interval. Osvit – Hv [lx s] (Light exposure) Fotonová dávka ozářenı́ – Hp [m−2 ] (Photon exposure) 1.2 Zákony vyzařovánı́ V souvislosti s radiometrickými veličinami si uvedeme několik dalšı́ch, v optice často použı́vaných, výrazů a zákonů. Zákony vyzařovánı́ popisujı́ spektrálnı́ průběh vyzařovánı́ podle teploty tělesa. Lambertovský nebo též kosinový zářič je takový zdroj světla, jehož zářivost je konstantnı́ do všech směrů. Platı́ pro něj tyto vztahy: M = π · L, Φ = 4πR2 M = 4π 2 R2 L. (1) Jako idealizovaný zdroj zářenı́ se zavádı́ (absolutně) černé těleso. Toto těleso absorbuje veškeré zářenı́ všech vlnových délek, které na něj dopadá, a zároveň vyzařuje na různých vlnových délkách v závislosti na své teplotě. V souvislosti s černým tělesem se zavádı́ emisivita (popř. spektrálnı́ emisivita) jako poměr intenzity vyzařovánı́ zkoumaného a černého tělesa o stejné teplotě. Jelikož je černé těleso ideálnı́ a reálná tělesa nejsou, je vždy emisivita menšı́ jak jedna. O tělese mluvı́me, že je šedý zářič, pokud je spektrálnı́ emisivita konstantnı́ pro všechny vlnové délky. Pokud konstantnı́ nenı́, pak těleso nazýváme selektivnı́m zářičem. Zákony vyzařovanı́ se postupně historicky vyvı́jely. Prvnı́ zákon formuloval v roce 1859 G.R. Kirchhoff, který také definoval pojem černé těleso. Kirchhoffův zákon řı́ká, že má-li těleso určitý spektrálnı́ průběh koeficientu absorpce, potom stejný průběh bude mı́t i spektrálnı́ emisivita. Dá se řı́ct, že pokud těleso dobře absorbuje určitou část spektra, tak i snadněji v této spektrálnı́ oblasti bude vyzařovat. V roce 1879 by formulován tzv. Stefanův-Boltzmanův zákon vyzařovánı́. Ten byl odvozen z experimentálnı́ch dat a až později byl teoreticky interpretován pomocı́ zákonů termodynamiky. Tento zákon řı́ká, že vyzařovánı́ (integrál spektrálnı́ho vyzařovánı́ přes celé spektrum) je úměrné čtvrté mocnině teploty s konstantou úměrnosti σ = 5.67 · 10−8 W/(m2 K4 ), tedy M = σT 4 . Podle tohoto zákona lze bezkontaktně zjistit efektivnı́ teplotu objektů. Wienův posunovacı́ zákon byl formulován v roce 1893 a určuje vlnovou délku, na kterou připadá maximum spektrálnı́ho vyzařovánı́, λmax [µm] = 2898/T . Ve zkratce se dá interpretovat tak, že čı́m má těleso vyššı́ teplotu, tı́m jsou tělesem intenzivněji vyzařovány kratšı́ vlnové délky. Napřı́klad těleso s teplotou 5800 K (Slunce) vyzářı́ nejvı́ce energie v žlutozelené oblasti viditelného světla, těleso o teplotě 307 K (lidské tělo) vyzařuje okolo 10 µm. Na bázi Wienova posunovacı́ho zákona fungujı́ subjektivnı́ pyrometry, které určujı́ tzv. barevnou teplotu světla. 6 Učebnı́ texty RCPTM Rayleigh-Jeans Planck max M [MW m -2 -1 m ] 60 T = 5 500 K 40 20 4 T 0 1 2 3 4 5 Vlnová délka [ m] Obrázek 2: Vyzařovacı́ charakteristika Slunce podle Rayleghtova-Jeansova a Planckova zákona. Poslednı́m vážným pokusem o klasický popis zářenı́ černého tělesa je Rayleighův-Jeansův zákon z roku 1900, který má tvar Mν = 2π 3 ν 2 kT , c2 Mλ = 2π 3 ckT , λ4 (2) kde k = 1.380662 · 10−23 J/K je Boltzmannova konstanta. Tento zákon platı́ dostatečně přesně v dlouhovlnné části spektra, ale pro velmi krátké vlnové délky by se blı́žilo spektrálnı́ vyzařovánı́ nekonečnu (ultrafialová katastrofa). Správný a úplný popis vyzařovánı́ černého tělesa podal v roce 1900 Max Planck. Prokázal, že energie zářenı́ nenı́ absorbována nebo emitována spojitě, ale po jednotlivých kvantech zářenı́ hν. Planckovým zákonem: Mλ = ( 2πhc2 λ5 e hc λkT 2πhν 3 ) , Mν = ( hν ) −1 c2 e kT − 1 (3) se datuje počátek kvantové mechaniky. Na obrázku 2 je porovnánı́ intenzit vyzařovánı́ černého tělesa o teplotě 5800 K podle Rayleighova-Jeansova a Planckova zákona. Ted’, když máme základy veličin popisujı́cı́ vyzařovánı́ těles a veličin popisujı́cı́ch intenzitu světla dopadajı́cı́, je potřeba tyto dvě kategorie dát do souvislosti. Tedy musı́me popsat šı́řenı́ mezi zdrojem a detektorem. Zdroj zářenı́ je popsán spektrálnı́m vyzařovánı́m a velikostı́ zdroje. Nejčastěji se uvažuje kulové těleso, které má stejně jako bodový zdroj tu výhodu, že jako Lambertovský zářič má jednoduchý převodnı́ vztah mezi vyzařovánı́m a zářı́. Mezi zdrojem a detektorem mohou být různá optická prostředı́, pokud se nejedná o vakuum, musı́me započı́tat spektrálnı́ propustnost tohoto prostředı́ TP (λ). Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 7 plocha zdroje poloúhel zorného pole optické soustavy S Sz detektor Sa prostorový úhel plocha zdroje v zorném poli plocha optické soustavy d Obrázek 3: Geometrické aspekty přenosu optického výkonu. Dalšı́m faktorem je samotný detektor a jeho přı́padná optická soustava. Plocha optické soustavy detektoru Sa ve vzdálenosti d od zdroje vymezuje prostorový úhel Ω = Sd2a (obr. 3). Optická soustava je dále definovaná poloúhlem zorného pole ζ a spektrálnı́ propustnosti TO (λ) (reflexe od jednotlivých rozhranı́ optických prvků antireflexnı́ vrstvy). Součástı́ soustavy může být i barevný nebo úzkospektrálnı́ filtr s určitou spektrálnı́ propustnostı́ TF (λ). Musı́me také brát v úvahu takový přı́pad, kdy zdroj nebude celý v zorném poli optické soustavy, potom musı́me brát v potaz jen plochu zdroje v zorném poli Sz mı́sto plochy celého zdroje S. Optický výkon dopadajı́cı́ na plochu detektoru se započı́tánı́m všech geometrických a spektrálnı́ch aspektů bude mı́t tvar P (λ) = Sz Sa TP (λ)TO (λ)TF (λ)Lλ (λ) . d2 (4) Pokud se zaměřı́me jen na úzkou oblast spektra (uzkopásmová citlivost detektoru popř. propustnost filtru), a pokud můžeme předpokládat, že v detekované oblasti spektra se spektrálnı́ veličiny přı́liš neměnı́, potom můžeme v předchozı́m vzorci zaměnit spektrálně závislé veličiny za střednı́ hodnotu těchto veličin přes uvažované spektrum a násobit výkon šı́řkou spektra. Dostaneme tedy zjednodušený vztah P ≈ Sz Sa TP (λ0 )TO (λ0 )TF (λ0 )Lλ (λ0 )∆λ . d2 (5) Přı́klad 1 Vypočtěte, jaký optický výkon Pd dopadá na zornici oka (kruhovou plochu r = 2 mm) z klasické žárovky o přı́konu 100 W (Φ = 100 W) ve vzdálenosti d = 1 m. Předpokládejme, že zdroj je Lambertovský zářič a platı́ tedy převod Φ = 4πI. 2 Φ Řešenı́: I = 4π , S = πr2 , Ω = dS2 ⇒ Pd = ΩI = Φr 4d2 −6 W = 0.1 mW. Výsledek: Pd = 100·4·10 4·1 Poznámka: Zářivý výkon žárovky je sice 100 W, ale převážná část tohoto výkonu 8 Učebnı́ texty RCPTM spadá do infračervené (tepelné) oblasti. Lidské oko zaznamená pouze 2 %, která odpovı́dajı́ světelnému výkonu žárovky v jednotkách lm. Přı́klad 2 Kulové černé těleso poloměru 1 m a teploty 1000 K je sledováno detektorem ze vzdálenosti 1000 m. Detekčnı́ systém zahrnuje vstupnı́ aperturu o poloměru 5 cm, poloúhel zorného pole je 0.1 stupně, detekčnı́ vlnová délka 1 µm s šı́řkou pásma 1%, účinnost optického systému je 50%. Vypočtěte zář L v rovině detektoru, energii dopadajı́cı́ na detektor a počet fotonů dopadajı́cı́ch na detektor za sekundu. Co se změnı́, jestliže bude mı́t černé těleso poloměr 10 m mı́sto 1 m? Výsledky W −13 Zář v rovině detektoru: Lλ = 6.74 · 107 m3W ster , Lν = 2.25 · 10 m2 ster·Hz . 2 2 Energie dopadajı́cı́ na detektor: S = 3.14 m , Sz = 9.57 m , S < Sz , P = 1.664 · 10−8 W krát 50% = 8.32 · 10−9 W. Počet fotonů dopadajı́cı́ch na detektor za sekundu: E1µm = 1.99 · 10−19 J → 4.19 · 1011 fotonů za sekundu. Černé těleso poloměru 10 m: S = 314 m2 , Sz = 9.57 m2 , Sz < S → L zůstává, P = 2.5310−8 W → 1.28 · 1012 fotonů za sekundu. 1.3 Polovodiče K pochopenı́ základnı́ch vlastnostı́ fotodetektorů potřebujeme provést rekapitulaci základnı́ch informacı́ o materiálech, z kterých jsou fotodetektory nejčastěji vyráběny – o polovodičı́ch. Polovodiče jsou mezičlánkem mezi izolantem a vodičem. Celý materiál se chová jako celek, to znamená že energetické hladiny v atomech předurčujı́ energetické hladiny celého materiálu. Tyto energetické hladiny jsou tak blı́zko u sebe, že se slučujı́ do dvou spojitých pásů: vodivostnı́ho a valenčnı́ho. Mezi nimi se nacházı́ pás zakázaných energiı́, kde Eg je energie zakázaného pásu. Externı́ zdroj může excitovat elektron do vodivostnı́ho pásu, přičemž zůstane vakance neboli dı́ra s kladným nábojem ve valenčnı́m pásu. Excitovat může i dopad fotonu s energiı́ většı́ jak Eg , vzniknou tak mobilnı́ nosiče náboje a látka je schopná vést proud. Pokud elektron přeskočı́ zpět z vodivostnı́ho pásu do valenčnı́ho dojde k rekombinaci, přičemž se uvolněná energie může vyzářit ve formě fotonu. Tento proces lze stimulovat – laserové dioda. Chovánı́ elektronů a děr v polovodiči je podřı́zeno Pauliho vylučovacı́mu principu, tj. dva elektrony se nesmı́ zároveň nacházet ve stejném kvantovém stavu a elektrony vždy zaujı́majı́ stav s nejmenšı́ energiı́. Proto je při teplotě 0 K vodivostnı́ pás vždy prázdný a valenčnı́ zaplněn, polovodič se chová jako izolant. Jak teplota vzrůstá, docházı́ k termálnı́ excitaci nosičů náboje a polovodič může vést elektrický proud. Nejenom volné elektrony se podı́lı́ na proudu materiálem, i dı́ry přispı́vajı́ tı́m, že na jejich mı́sto vlivem elektrického pole přeskakujı́ elektrony z vedlejšı́ch pozic. Dı́ry se efektivně pohybujı́ opačným směrem než elektrony. Čı́m většı́ je počet excitovaných volných nosičů, tı́m je i většı́ vodivost materiálu. Pokud se podı́váme na závislost energie na vlnovém vektoru, lze vypočı́tat, že poblı́ž dna vodivostnı́ho pásu a poblı́ž vrcholu valenčnı́ho pásu má tato závislost Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 9 a) Přímý přechod E b) Nepřímý přechod E Relaxace E2 Ec Eg Ev E1 h h k k Obrázek 4: Tvar energetických pásů v závislosti na vlnovém vektoru v přı́padě a) přı́mého přechodu, b) nepřı́mého přechodu. tvar paraboly (s vrcholem dolů resp. nahoru). Pokud nastanou tyto extrémy pro oba pásy pro stejnou hodnotu vlnového vektoru, mluvı́me o tzv. přı́mém přechodu (obr. 4). V přı́padě nepřı́mého přechodu je pro rekombinaci elektronu potřeba navı́c změna hybnosti, proto se tyto materiály nehodı́ jako zdroje světla. Neochota k rekombinaci je pro změnu výhodná při detekci, kdy rekombinace snižuje účinnost detektoru. Podle periodické tabulky prvku (obr. 5) dělı́me polovodiče do těchto skupin: Elementárnı́ polovodiče prvky IV skupiny, nejčastěji použı́vané jsou Si a Ge, majı́ nepřı́mý přechod. Binárnı́ polovodiče jeden prvek s III skupiny a druhý z V skupiny, např. GaN s malou šı́řkou zakázaného pásu použı́vaný pro detekci blı́zké IČ. Ternárnı́ polovodiče vážená směs dvou prvků z III resp. V skupiny a jednoho prvky z V resp. III skupiny, zı́skáváme možnost ladit mřı́žkovou konstantu a šı́řku zakázaného pásu. Kvaternárnı́ polovodiče vážené směsi dvou prvků z III a dvou prvků z V skupiny, přidánı́ dalšı́ho stupně volnosti. Polovodiče ze IV skupiny majı́ 4 valenčnı́ elektrony, ty sdı́lı́ se čtyřmi sousedy v mřı́žce. Efektivně má tedy každý atom 8 valenčnı́ch elektronů, valenčnı́ vrstva je plná, a tedy nejsou žádné volné nosiče. Stejná situace nastává u směsı́ prvků z III a V skupiny. Vlastnosti polovodiče lze výrazným způsobem změnit přidánı́m dopantů. Malá přı́měs prvku ze skupiny V (donor) do polovodiče skupiny IV způsobı́ přebytek elektronů co by volných nosičů – n-typ. Naopak přı́měs prvku ze skupiny III (akceptor) způsobı́ přebytek volných děr – p-typ. Polovodiče bez přı́měsı́ nazýváme intrinsické (vlastnı́), s přı́měsemi pak extrinsické (nevlastnı́). 10 Učebnı́ texty RCPTM IV V VI 5 6 7 8 B C N O 13 14 15 16 Al Si P S 31 32 33 34 Zn Ga Ge As Se 49 51 52 2 12 3 Mg 4 5 30 48 Cd 80 6 Hg In 50 Sn 82 Pb Te Sb Plyn Kapalina Pevná látka g 10 5 2 1.5 [ m] 1 0.9 0.8 0.7 0.6 0.5 InSb 6.4 Mřížková konstanta [A] III II 6.2 6.0 AlSb GaSb InAs InP 5.8 5.6 AlAs Ge GaAs AlP Si GaP 5.4 0.0 0.5 1.0 1.5 2.0 2.5 Šířka zakázaného pásu Eg [eV] Obrázek 5: a) Výsek periodické tabulky prvků. b) Vlastnosti polovodičových materiálů, šı́řka zakázaného pásu a mřı́žková konstanta (podle Saleh-Teich). Spojenı́m polovodiče typu p a typu n vznikne p-n dioda, tj. prvek usměrňujı́cı́ elektrický proud. Z n-typu se přesunou přebytečné elektrony do p-typu, kde dojde k rekombinaci. Opačným směrem poputujı́ dı́ry. Tı́mto zı́ská p-typ záporný náboj a ntyp kladný, vznikne elektrické pole, které zastavı́ dalšı́ pohyb nosičů, je ustanovena rovnováha. V úzké oblasti okolo přechodu vznikne ochuzená oblast s nedostatkem nosičů náboje. Elektrické pole navı́c způsobı́ zakřivenı́ energetických hladin. Pokud přiložı́me kladné napětı́ na p-typ (injekce minoritnı́ch nosičů), začne polovodičem téci proud, který exponenciálně poroste s velikostı́ napětı́. V přı́padě záporného napětı́ na p-typu (závěrné napětı́), poteče obvodem jen malý konstantnı́ proud. Mezi p a n-typ můžeme vložit kus vlastnı́ho polovodiče, tato p-i-n dioda má potom širšı́ ochuzenou oblast. Různé vrstvenı́ typů p a n (např. p-p-n) se nazývá heteropřechod. Vznikajı́ skoky v potenciálnı́ energii, nosičům se kladou do cesty bariéry nebo mohou být pro změnu urychleny natolik, aby svou kinetickou energiı́ excitovaly dalšı́ nosiče (nárazová ionizace). Prvky mohou být také voleny tı́m způsobem, aby se zvýšila energie zakázaného pásu a materiál se tak stal pro světlo transparentnı́ (okénka). 1.4 1.4.1 Základnı́ obecné vlastnosti detektoru Kvantová účinnost η Kvantová účinnost (Quantum efficiency) je základnı́ charakteristika všech detektorů, nabývá hodnot od nuly do 1 podle toho, jak dobře se dařı́ převést informaci o množstvı́ světelného výkonu na elektrický signál. Přesněji to je pravděpodobnost, Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 11 Energie [eV] 5 2 1 0.5 0.2 0.1 0.05 0.02 Absorpční koeficient [1/cm] 6 Fotonový tok Fotocitlivá oblast Odražený (1-R) Dopadající 1/ p 0 Prošlý d x 10 10 Fonony Volné nosiče Mezipásové přechody 5 4 10 10 10 GaAs Si 3 2 10 1 0.2 0.5 1 2 5 10 20 50 Vlnová délka [ m] Obrázek 6: a) Změna velikosti fotonového toku při průchodu materiálem. b) Závislost absorpčnı́ho koeficientu na vlnové délce (energii) fotonu a přı́čina absorpce (podle Saleh-Teich). že jeden foton dá vzniknout nosiči náboje, který přispěje k proudu detektorem. V přı́padě většı́ch intenzit je kvantová účinnost dána podı́lem toku elektron-děrových párů ku toku fotonů. Kvantová účinnost materiálu se dá spočı́tat podle vzorce: η = (1 − R)ξ(1 − e−αd ), 0 ≤ η ≤ 1 (6) Část fotonů, které dopadajı́ na detektor, je odražena v závislost na odrazivosti materiálu R. Část je absorbována v závislosti na koeficientu absorpce α a tloušt’ce materiálu d a zbytek projde. Elektron-děrové páry rychle anihilujı́ poblı́ž povrchu a na jiných rekombinačnı́ch centrech v důsledku nežádoucı́ch přı́měsı́. Tento proces je charakterizován konstantou ξ. Absorpce je zde zastoupena absorpčnı́m koeficientem α v jednotkách na 1/cm. Pro detekci je nejdůležitějšı́ část absorpce způsobená mezipásovými přechody, tj. kdy je elektron excitován do vodivostnı́ho pásu (obr. 6b). Dalšı́m způsobem je přechod z donorové hladiny, která je uvnitř zakázaného pásu, což umožňuje detekci i delšı́ch vlnových délek. Z donorové popř. akceptorové hladiny je excitován elektron do vodivostnı́ho pásu a dı́ra do valenčnı́ho. Stane se tak volným elektronem (dı́rou) a na jeho mı́stě zůstává vázaná dı́ra (elektron). Mezi dalšı́ procesy, které již nepřispı́vajı́ k proudu detektorem a tedy snižujı́ kvantovou účinnost, patřı́ zvýšenı́ energie elektronu ve valenčnı́m nebo vodivostnı́m pásu, tedy přeskok na vyššı́ hladinu uvnitř pásu. Pro malé energie docházı́ k fononové absorpci, fononem se nazývá vibračnı́ mód atomu. Dalšı́m parazitnı́m jevem je vznik excitonu. Exciton se dá přirovnat k vodı́ku, kde kladné jádro je simulováno dı́rou, elektron a dı́ra jsou vázány Coulombovskou interakcı́. Kvantová účinnost přebı́rá závislost na vlnové délce od koeficientu absorpce. Pro vlnové délky většı́ jak meznı́ (tedy energie je menšı́ jak šı́řka zakázaného pásu) bude materiál pro světlo transparentnı́. Nicméně, je-li vlnová délka přı́liš krátká, k 12 Učebnı́ texty RCPTM Energie [eV] Absorpční koeficient [1/cm] 4 3 2 1 0.8 0.6 0.5 0.4 0.3 0.2 5 10 10 4 10 10 GaP 3 InSb InP 2 GaN GaAs Si Ge InAs 10 0.3 0.4 0.5 0.7 1 2 3 4 5 6 7 Vlnová délka [ m] Obrázek 7: Absorpčnı́ koeficient v závislosti na vlnové délce (energii) fotonu pro různé materiály (podle Saleh-Teich). absorpci docházı́ blı́zko povrchu, kde je malá střednı́ rekombinačnı́ doba. Docházı́ tedy ke snı́ženı́ účinnosti. Detektor můžeme vložit do rezonátoru, světlo projde materiálem detektoru vı́cekrát, čı́mž efektivně zvýšı́me jeho tloušt’ku d. 1.4.2 Citlivost R Citlivostı́ (Responsibility) myslı́me podı́l elektrického proudu v obvodu detektoru ip a optické intenzity P . Je-li kvantová účinnost jednotková, potom intenzita zářenı́ P = hνΦ generuje proud ip = eΦ = eP/hν. Pokud je kvantová účinnost menšı́ jak jedna, potom ip = ηeP/hν = RP . Jednotka citlivosti je A/W, citlivost R= ηe λ[µm] =η hν 1.24 (7) je tedy úměrná jak kvantové účinnosti tak vlnové délce. Pro delšı́ vlnové délky citlivost klesá z důvodu závislosti kvantové účinnosti na vlnové délce (obr. 8). Pro velké intenzity docházı́ k saturaci, tj. detektor již nemá lineárnı́ odezvu. Prakticky by se detektor měl použı́vat jen pro intenzity v lineárnı́ oblasti – lineárnı́ dynamický rozsah. Detektor může vykazovat zisk G, což je poměr střednı́ch hodnot počtu elektronů v obvodu detektoru na jeden pár nosičů náboje vygenerovaný dopadem fotonu G = q/e. Zisk může být většı́ či menšı́ nebo roven 1. Násobı́ jak proud obvodem, tak citlivost. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 13 1.0 p-i-n Schotky Citlivost [A/W] 0.7 InGaAs/InP Ge Si Au-InGaAs 0.5 0.4 SiC 0.3 GaAs 0.2 Ag-ZnS 0.1 0.3 0.4 0.5 0.6 0.7 0.8 0.9 1.0 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 Vlnová délka [ m] Obrázek 8: Citlivost různých materiálů v závislosti na vlnové délce (podle SalechTeich). 1.4.3 Doba odezvy Doba odezvy (Response time) charakterizuje změnu časového průběhu z fotonového pulsu na proudový puls detektorem. Přispı́vá k němu rozšı́řenı́ doby průchodu T T S (Transition time spread), které je charakterizováno trvánı́m proudu v obvodu. Vygenerované nosiče náboje jsou urychlovány elektrickým polem, zároveň jsou ale brzděny nárazy do okolnı́ atomové mřı́žky, které je zpomalujı́. Mı́sto neustálého zrychlovánı́ se tedy ustálı́ konstantnı́ driftová rychlost v závislosti na velikosti elektrického pole, v = aτcol , kde a = eE/m je faktor zrychlenı́, m je efektivnı́ hmotnost elektronu resp. dı́ry, a τcol je střednı́ doba mezi kolizemi. Driftovou rychlost můžeme popsat i jako součin velikosti elektrického pole a pohyblivosti nosiče µ = eτcol /m. Podle Ramoova vztahu je závislost proudu i(t) = Qv(t)/w, kde Q = +e pro dı́ry a −e pro elektrony a w je délka polovodiče. Podle obrázku 9 se dı́ry pohybujı́ rychlostı́ vh doleva a elektrony rychlostı́ ve doprava. Každý nosič přispı́vá k proudu, dokud se pohybuje, tj. dokud nedorazı́ k okraji materiálu. Okraje dosáhnou za čas x/vh resp. (w − x)/ve . V polovodičı́ch je obecně ve > vh , takže celá doba odezvy odpovı́dá průchodu děr polovodičem. Ačkoliv jsou nosiče náboje dva, elektron a dı́ra, ve výsledku je přenesen jen náboj o velikosti 1e. Důkaz: q = e vwh vxh + e vwe (w−x) = e. Výsledek nezávisı́ na ve poloze x, kde byly nosiče generovány. Z předchozı́ho je patrné, že odezva detektoru na dopad fotonu nenı́ okamžitá. Dalšı́m faktorem, který ovlivňuje dobu odezvy, je RC konstanta. Detektor má určitý odpor R a kapacitanci C. Kombinace těchto dvou prvků integruje proud na výstupu detektoru a tedy i prodlužuje dobu odezvy o τRC = RC. Mezi dalšı́ charakteristiky popisujı́cı́ detektory světla patřı́ poměr signálu k šumu (Signal to noise ratio) SNR, který nám dává informaci o statistických vlastnostech. Pro proud je SNR roven podı́lu kvadrátu střednı́ hodnoty proudu a kvadrátu variance proudu. Dalšı́ veličina popisujı́cı́ detektor je šum ekvivalentnı́ho 14 Učebnı́ texty RCPTM a) t b) t x/vh c) i(t) Ne(ve+vh)/w ih(t) (w-x)/ve (Neve)/w ie(t) Díra 0 Elektron x w x evh eve w w i (Nevh)/w vh + ve V i(t) 0 w/ve w/vh t Obrázek 9: a) Schéma osvětlujı́cı́ dobu průchodu elektron-děrového páru materiálem. b) průběh elektrického proudu na čase způsobeného jednı́m párem nosičů. c) Změna elektrického proudu v závislosti na čase v přı́padě homogenně osvětleného materiálu. výkonu - N EP (Noise equivalent power), N EPnorm = ∆Inoise /(RG) v jednotkách W/Hz−1/2 . Zde ∆Inoise je standardnı́ odchylka šumu celkového proudu, R značı́ fotocitlivost a G zisk detektoru. Linearita popisuje odchylku od lineárnı́ závislosti výstupnı́ odezvy na vstupnı́m zářenı́. Dynamický rozsah, též spektrálnı́ šı́řka pásma, udává poměr mezi minimálnı́ a maximálnı́ intenzitou signálu, kterou lze změřit beze ztráty informace. Spektrálnı́ odezva popisuje velikost odezvy na vlnové délce dopadajı́cı́ho zářenı́. Šı́řka pásma udává maximálnı́ch rozsah vlnových délek, pro které má detektor nenulovou citlivost. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 2 15 Zdroje světla Než začneme vybı́rat detektor pro určitou aplikaci, potřebujeme znát charakteristiky detekovaného zářenı́. Většina světelného zářenı́ k nám (na Zemi) přicházı́ ze Slunce. Člověk ale vymyslel spoustu dalšı́ch světelných zdrojů, napřı́klad aby viděl v noci nebo aby mohl přenášet informaci. Dlouhou dobu si vystačil jen s plamenem, potom se to zvrtlo. V následujı́cı́m seznamu jsou uvedeny nejčastěji použı́vané zdroje viditelného elektromagnetického zářenı́ (světla). Teplotnı́ zdroje žhavené plamenem nebo elektricky (Joulovým teplem - žárovky, přechodné typy - oblouková lampa) Výbojové zdroje (plyny buzené elektrickým polem), v kladném světelném sloupci (výbojky Hg, Ne, Xe) a v záporném světle doutnavém (doutnavky) Luminiscenčnı́ zdroje pevné látky buzené zářenı́m plynů (zářivky, fluorescenčnı́ výbojky), pevné látky buzené radioaktivnı́m zářenı́m (světélkujı́cı́ barvy), elektroluminiscence, kvantové generátory světla (lasery) Zvláštnı́ pozornost zasloužı́ luminiscenčnı́ zdroje, které jsou rozvı́jeny od poloviny 20. stoletı́. Přı́nos laseru pro vědu a lidstvo je nesporný a stejně tak vysoká účinnost konverze elektrické energie na světelnou u polovodičových zdrojů zasloužı́ detailnějšı́ popis. Proto se těmto zdrojům světla budeme věnovat podrobněji. Nejdřı́ve si ale projdeme jednotlivé části elektromagnetického spektra a jejich využitı́. Radiová oblast vlnové délky od kilometrů po 0.1 m, zářenı́ se generuje a detekuje pomocı́ antén, které majı́ rezonančnı́ délku, použitı́ pro komunikaci (TV, rádio, mobily), informace je zakódována do modulace amplitudy, frekvence nebo fáze. Mikrovlnná oblast vlnové délky od 100 mm po 1 mm, generuje se magnetronem nebo diodami, je absorbována molekulami s dipólovým momentem, použı́vá se k ohřı́vánı́ (mikrovlnná trouba), k přenosu informace (Wi-fi) a jako radar. Infračervená oblast (IČ) dělı́ se na vzdálenou (1000 až 10 µm), střednı́ (10 až 2.5 µm) a blı́zkou (2.5 až 0.75 µm) IČ. Vzdálená IČ je absorbována rotačnı́mi módy molekul a fonony, z většiny je absorbována atmosférou. Střednı́ IČ je vyzařována předměty jako tepelné zářenı́, blı́zká IČ má podobné vlastnosti jako viditelné světlo. Viditelné světlo (VIS) vlnová délka od 760 po 380 nm, v této oblasti vyzařujı́ hvězdy maximum energie. Energie fotonů odpovı́dá vzdálenosti energetických hladin chemických prvků, absorpce fotonu způsobuje přeskok elektronu na vyššı́ hladiny, stejně tak může být foton emitován přeskokem elektronu na nižšı́ hladiny. Ultrafialová oblast (UV) vlnová délka od 400 po 10 nm, vyzařována Sluncem, absorbována ozonovou vrstvou atmosféry, ionizujı́cı́ zářenı́, použı́vá se ke sterilizaci. 16 Učebnı́ texty RCPTM Obrázek 10: Spektrálnı́ odrazivost zemské atmosféry (zdroj NASA; SVG by Mysid). Rentgenová oblast (X) vlnové délky od 10 nm po 0.1 nm, zdrojem jsou neutrinové hvězdy a akreačnı́ disky černých děr, procházı́ předměty, ionizuje, sterilizuje, použı́vá se v medicı́ně. Gama oblast (γ) vlnová délka kratšı́ jak 0.1 nm, procházı́ předměty, sterilizuje, vytvářı́ radioizotopy. 2.1 Informačnı́ okna Informačnı́mi okny máme na mysli spektrálnı́ oblasti, které lze použı́t pro přenos informace pomocı́ elektromagnetického zářenı́. Modernı́ zdroje i detektory jsou optimalizovány tak, aby v těchto oblastech měli co nejlepšı́ vlastnosti. Optická komunikace může probı́hat ve volném prostoru nebo v optických vláknech. Oproti elektrickým signálům má výhodu rychlosti a možnosti multiplexace, tj. vı́ce kanálů lze přenášet pomocı́ jedné komunikačnı́ linky. V historii se použı́vala hlavně dlouhovlnná rádiová oblast elektromagnetického spektra, která se odrážı́ od atmosféry, a lze ji tedy zachytit i v oblasti geometrického stı́nu a nebo za horizontem. Nicméně tato oblast spektra je výrazně rušena atmosférickými jevy. V přı́padě satelitnı́ komunikace nebo při volném šı́řenı́ mezi vzdálenými mı́sty na povrchu Země je dobré vzı́t v úvahu spektrálnı́ propustnost atmosféry (viz obr. 10). Viditelné světlo lze použı́t jen omezeně, jelikož je absorbováno oblačnostı́. Zbývajı́ tedy jen určité oblasti infračervené části spektra. Optická vlákna mohou přenášet signál na velké vzdálenosti bez přı́lišných ztrát, protože pracujı́ na principu totálnı́ho odrazu. Momentálně nejrozšı́řenějšı́ křemı́ková vlákna lze použı́t ve třech oblastech blı́zké IČ - okolo 830 nm, 1 300 nm a 1 550 nm. Novějšı́ vlákna (fluoridová a chalkogennı́ skla) jsou navržena tak, aby s minimálnı́mi ztrátami (0.01 dB/km) mohla vest co nejširšı́ část spektra. Jednı́m Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 17 3+ 3+ Ti :Al2O3 Nd :YVO4 1.5 1.0 2 0.5 1 0.0 0 3 2 700 - 1050 nm 2.0 Energie [eV] 914 nm 1340 nm nezářivý přechod 4 3 čerpání v zelené oblasti spektra 0.5 čerpání LED @ 808 nm Energie [eV] 1.0 1064 nm nezářivý přechod 1.5 0.0 1 0 Obrázek 11: Energetické hladiny pevnolátkových laserů. optickým vláknem lze tedy vest mnoho komunikačnı́ch kanálů na vlnových délkách, které jsou od sebe vzdálené pouze 20 nm???. Tato masivnı́ multiplexace výrazně zvyšuje přenosovou kapacitu optického vlákna, nicméně také klade vysoké nároky na generaci a zpracovánı́ signálů. Zdroje zářenı́ musı́ být stabilnı́ natolik, aby se centrálnı́ vlnová délka jednotlivých kanálů neposunula o vı́ce než 0.4 nm. 2.2 Lasery V dnešnı́ době se často použı́vajı́ lasery jako zdroje intenzivnı́ho koherentnı́ho zářenı́. Princip laseru je následujı́cı́: Určitým způsobem (optickým, elektrickým či jiným) se vybudı́ aktivnı́ médium do vzbuzeného stavu. V tomto stavu je dosaženo tzv. inverze populace, kdy je na vyššı́ch energetických hladinách atomu vı́ce elektronů než na nižšı́ch. Průlet fotonů s energiı́ shodnou s rozdı́lem energiı́ dvou energetických hladin potom stimuluje přeskok elektronu na nižšı́ hladinu a emisi fotonu se stejnými vlastnostmi. Tento efekt je podporován optickým rezonátorem, který udržuje v aktivnı́m médiu optické pole určitých vlastnostı́. Pevnolátkové lasery majı́ dobrý poměr optického výstupnı́ho ku napájecı́mu vstupnı́mu výkonu ovšem na úkor kvality výstupnı́ho svazku. Tyto lasery jsou schopny dodávat vysoký kontinuálnı́ popř. pulznı́ výkon s většı́ životnostı́ a menšı́mi nároky na údržbu. Nejznámějšı́mi zástupci této kategorie jsou Nd:YAG popř. Nd:YVO4 zářı́cı́ na 1 064 nm a Ti:Safı́rový laser laditelný v rozsahu 700-960 nm (energetické hladiny těchto laserů jsou znázorněny na obr. 11). Nevýhodou pevnolátkových laserů je rozštěpenı́ energetických hladin v důsledku krystalové mřı́žky, což má za následek širšı́ emisnı́ čáru. Plynové lasery majı́ úzkou spektrálnı́ čáru odpovı́dajı́cı́ energetickému rozdı́lu aktivnı́ch hladin volných atomů. Nejznámějšı́ He-Ne laser vyzařuje napřı́klad na 18 Učebnı́ texty RCPTM Disperzní hranol Brewstrova okénka Etalon Kr Kruhová clona Laserová + trubice Výstupní zrcadlo Rovinné zrcadlo Obrázek 12: Schéma plynového laseru (délka rezonátoru d, tloušt’ka etalonu d1 ). zisk c/2d1 módy etalonu ztráty módy rezonátoru c/2d 0 Obrázek 13: Faktory ovlivňujı́cı́ emisnı́ spektrum laseru s rezonátorem o délce d, popř. s etalonem tloušt’ky d1 . vlnové délce 632.8 nm. Kryptonový laser má tu výhodu, že může zářit na vı́ce čarách“ popř. na jejich kombinacı́ch (345.0, 350.7, 356.4, 406.7, 413.1, 415.4, 468.0, ” 476.2, 482.5, 520.8, 530.9, 568.2, 647.1, 676.4, 752.5, 799.3 nm). Schéma konstrukce plynového laseru je na obrázku 12. Hlavnı́ výhodou plynových laserů je, že aktivnı́ plyn nezhoršı́ kvalitu svazku, který je určen parametry rezonátoru. Nevýhodou je malý poměr výkon/přı́kon. Vlnové délky, na kterých laser vyzařuje, jsou dány jak aktivnı́m prostředı́m (spektrálnı́ oblast zisku) tak i vlastnostmi optického rezonátoru (ztráty, módy rezonátory popř. etalonu) viz obrázek 13. 2.3 Elektroluminiscence v polovodičı́ch Emise fotonů z polovodiče docházı́ v důsledku elektron-děrové rekombinace. Termálnı́ excitacı́ nelze dosáhnout takové excitace, aby materiál zářil. Je potřeba injektovat minoritnı́ nosiče do p-n přechodu – injekčnı́ elektroluminiscence. Volbou materiálů Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 19 E E2 Ec Eg Ev E1 h k Obrázek 14: Emise fotonu v polovodiči s přı́mým přechodem. lze dosáhnout různých šı́řek zakázaného pásu, tı́m i energiı́ emitovaných fotonů. V dnešnı́ době lze pomocı́ polovodičů generovat zářenı́ jak v IČ tak ve viditelné a UV oblasti. Šı́řka spektra vyzařované vlnové délky je dána počtem zaplněných stavů. Pokud je excitace velká, potom je širšı́ energetická oblast, ze které může elektron přeskočit do vodivostnı́ho pásu, a tedy i většı́ rozmezı́ vlnových délek. Pokud je excitace malá, potom jsou volné elektrony jen u dna valenčnı́ho pásu a energie emitovaných fotonů nenı́ o moc většı́, než šı́řka zakázaného pásu (obr. 14). Jako materiály se nejčastěji použı́vajı́ kombinace prvků z III a V skupiny periodické tabulky prvků s přı́mým přechodem. Ty majı́ navı́c tu výhodu, že jsou časově stálé. Ze začátku se použı́val GaAs, u něhož šı́řka zakázaného pásu odpovı́dala vlnové délce 873 nm. Nynı́ polovodičové zdroje tvořı́ kvaternárnı́ slitiny, u kterých je možnost měnit vyzařovacı́ vlnovou délku změnou poměrů složek. AlInGaN napřı́klad pokryje oblast UV od 250 do 366 nm, AlInGaP svı́tı́ v červené části VIS (600 až 650 nm) a InGaAsP pokrývá širokou oblast od 549 nm po 3 440 nm. Důležitým parametrem polovodičových zdrojů je kvantová účinnost. Ta se u zdrojů zářenı́ dělı́ na internı́ a externı́. Internı́ kvantová účinnost je podı́l generovaných fotonů ku počtu injektovaných elektron-děrových párů. Externı́ kvantová účinnost je pravděpodobnost, že se emitovaný foton dostane z materiálu polovodiče (obyčejně o velkém indexu lomu) ven. Tato účinnost se dá zvětšit vhodnou geometriı́ materiálu tak, aby ztráty a zpětný odraz na rozhranı́ polovodiče a vzduchu byly co nejmenšı́. LED (Light emitting diodes) LED pracujı́ v režimu spontánnı́ emise, mı́ra excitace nenı́ natolik velká, aby došlo ke stimulované emisi. Využı́vajı́ se prakticky kdekoliv a v dohledné době pravděpodobně vytlačı́ většinu dosavadnı́ch zdrojů světla. Zdrojů LED svı́tı́cı́ch bı́lým světlem se dosahuje kombinacı́ polovodičových materiálů svı́tı́cı́ch červeně, zeleně a modře. 20 Učebnı́ texty RCPTM Normovaná intenzita 1.0 LED LD 0.8 0.6 0.4 0.2 0.0 770 814 780 816 790 818 800 810 820 830 840 850 860 870 880 890 900 910 Vlnová délka [nm] Obrázek 15: Spektrum laserové diody OZ Optics (LD) s centrálnı́ vlnovou délkou 816 nm (spektrum spočteno jako FFT autokorelačnı́ funkce) v porovnánı́ s LED. Spektrum plynového laseru by bylo při tomto rozlišenı́ δ-funkcı́. SLD (Superluminiscent diodes) Superluminiscentnı́ diody jsou čerpány tak, že už může dojı́t k stimulované emisi. Laserovánı́ se ale zabraňuje antireflexnı́mi vrstvami, aby nedošlo k rezonanci. Použı́vajı́ se jako silný zdroj nekoherentnı́ho zářenı́. LD (Laser diodes) U laserových diod jsou elektron-děrové páry injektovány v takové mı́ře, že docházı́ ke stimulované emisi, tj. průlet fotonu stimuluje elektro-děrovou anihilaci a vznik fotonu se stejnými vlastnostmi. Tento proces je ještě umocněn optickým rezonátorem, který často tvořı́ samotné stěny polovodičového materiálu. Tvar spektra generovaný polovodičovým zdrojem je závislý na procesu generace. Porovnánı́ spekter LED a laserové diody je na obrázku 15. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ a) 21 - Volný elektron Nejbližší vyšší pás Vakuum b) W - Volný elektron c) Vakuum Vodivostní pás - W h Fermiho h hladina Vodivostní pás kovu h Eg + + Valenční pás polovodiče Obrázek 16: Fotoefekt a) vnějšı́ v kovu, b) vnějšı́ v polovodiči, c) vnitřnı́ v polovodiči. 3 3.1 Rozdělenı́ typů detektorů světla Fotonové detektory Detektory světla (viditelné složky elektromagnetického zářenı́) dělı́me na několik skupin podle fyzikálnı́ch procesů, na kterých pracujı́. Nejrozšı́řenějšı́ jsou fotonové detektory, u nichž docházı́ k odezvě – excitaci nosiče náboje – při dopadu jednotlivých fotonů. Excitovaný nosič potom může způsobit nervový vzruch u lidského oka nebo chemickou reakci vedoucı́ k zčernánı́ fotografické emulze. Tyto dva nejznámějšı́ senzory světla si rozebereme v této kapitole. Dalšı́ možnostı́ je změna elektrických vlastnostı́ v materiálu nebo jen čistě zesı́lenı́ počtu excitovaných elektronů. Fotonové detektory nemusı́ být nutně omezeny jen na viditelnou oblast spektra, v této přednášce se budeme zajı́mat o oblast od ultrafialového zářenı́ po blı́zkou infračervenou oblast (100 nm – 10 µm). 3.1.1 Fotoefekt Mezi fotonové detektory patřı́ detektory s vnitřnı́m a vnějšı́m fotoefektem (obr. 16). V přı́padě vnitřnı́ho fotoefektu vznikajı́ po dopadu fotonu nosiče náboje (elektronděrové páry) a tyto nosiče zůstávajı́ uvnitř materiálu, kterým je většinou polovodič. Do této kategorie patřı́: Fotoodpor – s dopadajı́cı́m světlem se indukuje změna vodivosti materiálu Fotodioda – vznik nosičů náboje uvnitř ochuzené oblasti na rozhranı́ polovodičů typu p a n Lavinová fotodioda – urychlenı́ nosičů náboje do té mı́ry, že mohou excitovat dalšı́ nosiče nárazovou ionizacı́. Vnějšı́ fotoefekt (fotoelektronová emise) pracuje na jiném principu. Nosič náboje – elektron – je energiı́ fotonu, která musı́ být většı́ jak výstupnı́ práce 22 Učebnı́ texty RCPTM Obrázek 17: Průřez lidským okem (převzato z internetu, popř. oskenovat od Feynmanna). materiálu, excitován do volného prostoru. Výstupnı́ práce kovových materiálů se pohybuje okolo 2 eV, s pomocı́ kovových materiálů lze tedy detekovat jen fotony s většı́ energiı́ (kratšı́ vlnová délka jak 550 nm). U polovodičů a polovodičových slitin je nutné překonat energii odpovı́dajı́cı́ šı́řce zakázaného pásu a elektronovou afinitu, typické hodnoty okolo 1.4 eV umožňujı́ detekovat i blı́zkou IČ. V přı́padě speciálnı́ch materiálů můžeme dosáhnout záporné hodnoty elektronové afinity, a tedy možnosti detekce ještě delšı́ch vlnových délek. Mezi detektory využı́vajı́cı́ vnějšı́ fotoefekt patřı́ napřı́klad fotonky a fotonásobiče. Detektory založené na fotoefektu jsou v dnešnı́ době nejrozšı́řenějšı́ (beremeli v potaz pouze technická zařı́zenı́, nejvı́ce četné jsou biologické receptory – oči). Z tohoto důvodu budeme i my jim věnovat nejvı́ce prostoru ve zbývajı́cı́ch kapitolách. 3.1.2 Lidské oko Nebudeme rozebı́rat anatomii lidského oka (viz obr. 17), jen se ho pokusı́me popsat podobně jako jiné detektory světla. Okem vidı́me jen malou část spektra, řı́káme jı́ viditelná oblast (VIS). Tato oblast je různá pro každé oko, záležı́ i na intenzitě zářenı́. Nejčastěji se udává rozmezı́ 400 až 700 nm. Kratšı́ vlnové délky jsou absorbovány, oblast 100 až 315 nm se absorbuje v rohovce a v komorové vodě. Oblast vlnových délek 315 až 400 nm se absorbuje převážně v čočce za pomoci přeměny proteinů. Blı́zké infračervené zářenı́ do 1400 nm projde až na sı́tnici, jelikož jej nevnı́máme, může dojı́t k poškozenı́ vlivem velkých intenzit. Delšı́ vlnové délky jsou absorbovány v rohovce a při velké intenzitě způsobujı́ slzenı́ a zvyšovánı́ teploty a tlaku komorové vody. K detekci (vjemu) viditelného zářenı́ docházı́ ve světlocitlivých buňkách v 23 Intenzitní odezva Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 400 500 600 700 [nm] Obrázek 18: a) Normované spektrálnı́ citlivosti čı́pků, b) Purkyňův jev (zdroj internet, popř. oskenovat obrázky z Feynmanna). sı́tnici. Dopad fotonu excituje elektron v barvivu buňky, která potom vyšle nervový vzruch. V sı́tnici jsou dva druhy světlocitlivých buněk. Tyčinky obsahujı́cı́ barvivo rodopsin jsou citlivé pouze na intenzitu v celé viditelné oblasti s maximem na 510 nm. Počet tyčinek je přibližně 120 miliónů (jen 3000/mm2 ve žluté skvrně), dı́ky nim lze vidět za slabých světelných podmı́nek (neostře). Čı́pky, druhý světlocitlivý receptor, obsahujı́ tři druhy barviv citlivých na modrou (B), zelenou (G) a červenou (R) složku viditelné oblasti (viz obr. 18a, menšı́ lokálnı́ maximum čı́pků citlivých na červenou oblast (R) v oblasti kolem 400 nm způsobuje, že u duhy vnı́máme na okraji fialovou barvu mı́sto modré). Dohromady majı́ čı́pky maximum citlivosti na 555 nm. Rozdı́l oproti maximu tyčinek je znám jako tzv. Purkyňův jev – posuv maxima citlivosti oka za šera a plného světla (viz obr. 18b). Počet čı́pků je přibližně 7 miliónů a většina jich je ve žluté skvrně (až 120 - 150 tis/mm2 ), v mı́stě nejostřejšı́ho viděnı́. Poměr čı́pků citlivých na modrou, zelenou a červenou je 1:16:32. Subjektivnı́ vjem lidského oka je úměrný logaritmu dopadajı́cı́ intenzity. Oko je schopné se adaptovat pro rozdı́l 11 řádů v intenzitě. S vetšı́ částı́ za to vděčı́ pupile, ta má pro osvětlenı́ v řádu 104 lx průměr 2 mm, pro osvětlenı́ 1 lx potom 6 mm. 3.1.3 Fotografie Počátky fotografického záznamu světelných obrazů se datujı́ do poloviny 19. stoletı́. Ve fotografickém materiálu docházı́ k chemické změně, která je zesı́lena vyvolánı́m. Účinnost tohoto procesu je celkem malá, přibližně 1-5%. Záznam nenı́ lineárnı́ vůči expozici, dynamický rozsah stejně jako rozlišenı́ je dán velikostı́, tvarem a hustotou aktivnı́ch zrn halidu střı́bra. Postupem času se z fotografie stal levný způsob, jak po dlouhou dobu uchovat světelnou informaci se spektrálnı́m pokrytı́m od rentgenové po blı́zkou infračervenou oblast. Princip Řez fotografickou deskou je na obrázku 19. Pod ochranou vrstvou jsou aktivnı́ zrna v želatinovém pojivu, které je propustné vyjma UV a které je chemicky kompatibilnı́ s vyvolávánı́m. Skleněná nebo plastová podložka zajišt’uje pevnost, izolárnı́ vrstva zamezuje zpětnému odrazu světla. Jako materiál aktivnı́ch zrn se 24 Učebnı́ texty RCPTM ochranný želatinový povrch zrna halidu stříbra v želatinovém pojivu dělící vrstva sklo nebo plast izolární vrstva Obrázek 19: Průřez fotografickou deskou. nejčastěji použı́vajı́ halidy střı́bra (AgBr, AgCl nebo AgBrI). Dopadajı́cı́ světlo v zrně halidu střı́bra excituje elektron, který se může připojit k iontu střı́bra Ag+ a uvolnit ho tak z krystalové mřı́žky (už nebude vázán elektrickými silami). Pokud se setkajı́ aspoň dva volné atomy střı́bra, vytvořı́ stabilnı́ zárodečné centrum Ag2 , které je černé. To může zachytávat volné elektrony a dalšı́ neutrálnı́ atomy střı́bra. Tento proces má zanedbatelnou účinnost, pro znatelné zčernánı́ (fotografie je negativnı́, čı́m je oblast vı́ce osvětlena, tı́m vı́c zčerná) by bylo potřeba obrovské množstvı́ fotonů. Pro zesı́lenı́ se použı́vá chemického procesu vyvolánı́. Po expozici se film vložı́ do chemikálie, která také redukuje halid střı́bra na kovové střı́bro, přičemž zárodečné zrno střı́bra funguje jako katalyzátor (musı́ mı́t aspoň 3 atomy střı́bra). Každé zrno, v kterém se vyskytuje zárodečné centrum se vyvolánı́m změnı́ na černé zrnko střı́bra. Tı́m pádem je záznam informace v daném mı́stě binárnı́, bud’ na zrno dopadlo dostatek světla nebo ne (dopad 10-20 fotonů na zrno způsobı́ s pravděpodobnostı́ 50% vznik zárodečného centra). Vlastnosti fotografie jako celku tedy výrazně závisı́ na velikosti a hustotě zrn. Velikost zesı́lenı́ je úměrná době vyvolávánı́ a dosahuje hodnot 108 až 1011 ! Následně je z filmu opláchnut zbytek halidu střı́bra, čı́mž se zamezı́ dalšı́mu černánı́. Spektrálnı́ odezva Jak už bylo řečeno, materiál želatinového pojiva absorbuje kratšı́ vlnové délky jak 300 nm. Pokud chceme tedy fotografovat v UV oblasti, musı́me použı́vat se speciálnı́ konstrukce, kdy jsou aktivnı́ zrna v úzké vrstvě přı́mo na povrchu. Tı́m se ale fotografická deska stává lehce poškoditelnou a vyžaduje zvláštnı́ zacházenı́. Na grafu 20a je vidět, že pravděpodobnost excitace elektronu klesá výrazně s rostoucı́ vlnovou délkou. Výstupnı́ práce AgBr je 2.81 eV, což odpovı́dá 440 nm. Pro zmenšenı́ výstupnı́ práce se přidává jód (AgBrI), k excitaci může docházet i přes mezihladiny pomocı́ vı́ce fotonů. K dosaženı́ slušné citlivosti i pro červenou oblast je potřeba dodat do zrna barviva. Ty absorbujı́ fotony za vzniku volných elektronů, které přejdou do mřı́žky halidu střı́bra, kde uvolnı́ atomy střı́bra. Nebo se energie fotonu z barviva na halid střı́bra může předat i jinak (vibrace?). Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 25 10 5 4 3 AgBr AgCl 5 10 10 4 10 10 3 2 10 1 250 300 350 400 450 Vlnová délka [nm] 500 Hustota zčernalých zrn Absorpční koeficient [1/cm] Energie [eV] 6 4 3 2 1 log(H) Obrázek 20: a) Koeficient absorpce fotocitlivých sloučenin AgBr a AgCl, b) charakteristická křivka expozice (podle Detection of Light). Charakteristická křivka Charakteristická křivka (viz obr. 20b) je závislost hustoty exponovaných zrn na logaritmu expozice. Tato křivka je různá pro každý fotografický materiál, závisı́ na výrobnı́m procesu i na následné manipulaci. Charakteristická křivka se dá rozdělit na čtyři části: 1. Hrubý šum – neodstranitelný, je důsledkem náhodného vzniku zárodečných center i bez expozice, může být způsoben i světlem ze substrátu. 2. Podexpozice – oblast nelineárnı́ odezvy. V přı́padě malého osvětlenı́ během dlouhé doby expozice může dojı́t k regeneraci halidu střı́bra. To znamená že již volný atom střı́bra potká dřı́ve atom halidu než dalšı́ volný atom střı́bra, protože je jich v zrnu málo. Tento tzv. Schwarzchildův jev je trnem v oku hlavně astronomům, kteřı́ potřebujı́ dlouhé expozice při malém osvětlenı́. Tomuto jevu se dá zabránit speciálnı́mi úpravami. Samotná zrna halidu střı́bra se vyrobı́ zploštělá (T-krystaly), v jednom směru je šı́řka zrna jen několik atomárnı́ch vrstev. Volné atomy střı́bra jsou potom pohybově omezeny na 2D prostor a snadněji potkajı́ druhý volný atom střı́bra. Navı́c je fotografický materiál jemnozrnný. Dalšı́ možnostı́ zcitlivěnı́ je zchlazenı́ materiálu, nevýhodou může být potom sráženı́ vlhkosti. Neposlednı́ možnostı́ je nasycenı́ materiálu vodı́kem, ten se váže přednostně na volný chlór za vzniku HCl a zamezı́ tı́m regeneraci AgCl. 3. Lineárnı́ oblast – oblast lineárnı́ závislosti. Na sklonu (úhel θ) závisı́ kontrast γ = tan θ, ten klesá s velikostı́ zrn (čı́m je materiál jemnozrnnějšı́, tı́m je vı́c homogennı́). 4. Přeexpozice – oblast saturace a nelinearity. Zárodečná centra už se rozvinula a přibývajı́ pomaleji, častěji docházı́ k regeneraci halidu střı́bra. 26 Učebnı́ texty RCPTM Barevné složky obrazu Osvětlení bílým světlem Holá zrna citlivá jen na modrou Žlutý filtr Neexponovaná zrna nahrazena barvivem: žlutým Žlutý filtr odstraňen exponováno Zrna citlivá na zelenou Zrna citlivá na červenou neexponováno purpurovým azurovým Obrázek 21: Schéma záznamu a rekonstrukce barevného obrazu. Vlastnosti Rychlost fotografického materiálu se určuje podle doby expozice pro dosaženı́ určité hustoty zčernalých zrn. V přı́padě holých zrn, čı́m jsou většı́, tı́m je materiál rychlejšı́ (u přı́liš velkých zrn docházı́ k saturaci). Jsou-li zrna zcitlivěná barvivem, potom k reakci docházı́ jen na povrchu, je tedy výhodnějšı́ zrna zploštit. U zrn velikostně srovnatelných s vlnovou délkou zářenı́ docházı́ k difrakci a tedy k zpomalenı́. Rychlost materiálu se dá zvýšit zchlazenı́m nebo předexpozicı́ rychlým zábleskem, kdy se dostaneme nad hrubý šum. Nebo se může materiál máčet ve speciálnı́ lázni pro zvýšenı́ koncentrace iontů střı́bra. Rozlišenı́ materiálu se udává v čarách na mm, závisı́ na velikosti zrn. Limitnı́ rozlišenı́ je ale 10 až 100 krát většı́ než velikost zrna v důsledku rozptylu. Šum neroste s délkou expozice ani s teplotou, to je jedna z výhod fotografie před CCD. Chemický šum – zčernánı́ zrna bez zárodečného centra při vyvolávánı́ – je zanedbatelný (106 krát menšı́ ?). Barevná fotografie Jednou z modernı́ch metod fotografického záznamu zachycujı́cı́ různé barvy viditelného světla je metoda pozitivnı́ch barev. Fotografický materiál je vrstvený do hloubky (viz obr. 21). Prvnı́ aktivnı́ vrstva obsahuje holá zrna, která jsou citlivá jen na modrou oblast (viz spektrálnı́ odezva). Pod nı́ je žlutý filtr, který absorbuje zbytek krátkovlnného zářenı́ a chránı́ tı́m spodnı́ vrstvy. Dalšı́ vrstva obsahuje zrna, která jsou barvivem zcitlivěná na zelenou složku spektra. Nejspodnějšı́ vrstva je potom zcitlivěná barvivem na dlouhovlnnou oblast viditelného zářenı́. V každé vrstvě vznikajı́ zárodečná centra po osvětlenı́ jinou barevnou složkou. Vyvolávánı́ je ale mnohem složitějšı́ než v přı́padě černobı́lé fotografie. Nejdřı́v je odstraněn žlutý filtr. Při vyvolávánı́ jsou nahrazena nerozvinutá zrna různými barvivy. Holá zrna jsou nahrazena žlutým barvivem, zrna ze zelené vrstvy nahrazena purpurovým a zrna z červené vrstvy azurovým barvivem. Vzniknou tak vrstvy s aditivnı́mi barvami, přičemž hustota barviva je úměrná tomu, jak málo byla která vrstva exponována. Po osvětlenı́ bı́lým světlem se nám zrekonstruuje původnı́ obraz. Nejnovějšı́ fotografické materiály nejsou jen čtyřvrstvé. Pro použitı́ ve fotoaparátech na jedno použitı́ byly vyvinuty fotografické filmy s velkým dynamickým Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 27 Obraz nebo bílé osvětlení Tekutá rtuť Skleněná deska Fot. emulze Zrcadlo Obrázek 22: Schéma záznamu barevné informace podle G. Lippmanna. rozsahem. Tyto přı́stroje nemajı́ regulaci rychlosti uzávěrky ani clonového čı́sla, musı́ tedy použı́vat materiál, který nelze v běžném provozu podexponovat ani přeexponovat. Tyto materiály majı́ vı́ce vrstev. Pro každou část spektra majı́ dvě až tři vrstvy různě citlivé. Jako celek potom může mı́t film dynamický rozsah až jedna k miliónu. Tak jak jsme popsali barevná fotografii do ted’, tak zachycuje barvy skoro dokonale. Ale podle předchozı́ kapitoly o lidském oku vı́me, že je tento orgán v jistém smyslu nedokonalý ve vnı́mánı́ barev. Čı́pky citlivé na červenou barvu majı́ lokálnı́ maximum v modré oblasti, proto se lidskému oku nemusı́ zdát podánı́ barev na fotografii věrné originálu. Z toho důvodu začali výrobci přidávat do barevného fotografického filmu vrstvu navı́c. Ta je citlivá na modrou složku ale při vyvolávánı́ se zaměnı́ neexponovaná zrna azurovým barvivem. Je to nejednoduššı́ způsob jak přelstı́t nedokonalé vnı́mánı́ lidského oka. V roce 1894 byla Gabrielem Lippmannem publikována metoda, jak dokonale zachytit barvy obrazu (Nobelova cena za fyziku v roce 1908). Jak je znázorněno na obr 22, je fotografická emulze s vysokým rozlišenı́m (2-3 tisı́ce čar na mm) na skle v kontaktu se zrcadlem z tekuté rtuti. Dı́ky odrazu na zrcadle docházı́ ke vzniku stojatého vlněnı́, které způsobı́ periodickou expozici ve fotografické emulzi, přičemž perioda je dána vlnovou délkou dopadajı́cı́ho zářenı́. Tato metoda je tedy velmi blı́zká holografii. Při rekonstrukci je fotografie ve stejné konfiguraci osvětlena bı́lým světlem. Pomocı́ této metody vznikly prvnı́ barevné fotografie, nicméně pro svou náročnost nebyl tento způsob expozice uveden do praxe. 3.2 Termálnı́ detektory Termálnı́ detektory, jak už název napovı́dá, registrujı́ změnu teploty po absorpci elektromagnetického zářenı́. Jsou použitelné s velkou kvantovou účinnostı́ od rentgenové oblasti po infračervenou část spektra. Změna teploty se odečı́tá pomocı́ teploměru s dostatečnou citlivostı́. Jelikož je energie viditelného zářenı́ v řádu 10−19 J na foton, tak pro dosaženı́ dostatečně přesného měřenı́ musı́ být bud’ fotonový tok Φ velký nebo objem detektoru infinitezimálně malý a nebo musı́me využı́t takových vlastnostı́ materiálu detektoru, které se s teplotou nejvı́ce měnı́. Vlastnost, která se s teplotou výrazně měnı́ a navı́c je dobře měřitelná, je elektrický odpor. 28 Učebnı́ texty RCPTM a) h C Detektor T0+T1 b) RL Slabá G tepelná vazba T0 Tepelná lázeň Vbias . R(T) Vout . Obrázek 23: a) Schéma termálnı́ho detektoru, b) elektrické zapojenı́ bolometru, vysvětlenı́ značenı́ v textu Závislost rezistivity na teplotě se výrazně zvýšı́ (až 50 krát) kolem teploty supravodivosti. Termálnı́ detektory na hraně supravodivosti jsou schopné čı́tat jednotlivé fotony (viz dále v kapitole Jedofotonové detektory). V této sekci nastı́nı́me základnı́ princip funkce termálnı́ch detektorů a jejich vlastnosti. Základnı́ schéma termálnı́ho detektoru je na obrázku 23a. Detektor je spojen slabou tepelnou vazbou o teplotnı́ vodivosti G s tepelným rezervoárem (láznı́) o teplotě T0 . Detektor přijı́má nezářivě nebo dı́ky světelnému šumu konstantnı́ přı́kon P0 , který zvětšı́ teplotu detektoru o hodnotu T1 . Pro vodivost vazby potom platı́ vztah G = P0 /T1 [W/K]. V čase t ≥ 0 dopadá na detektor signál o výkonu Φ, teplota detektoru vzroste o hodnotu ηΦ(1 − e−t/τT )/G, kde τT = C/G je termálnı́ časová konstanta, C [J/K] je tepelná kapacita materiálu detektoru. V čase mnohem většı́m jak τT dojde k ustálenı́ teploty detektoru na hodnotě T0 + (P0 + ηΦ)/G. Změna teploty má vliv na odpor materiálu v závislosti na tepelném koeficientu odporu α. A změnu odporu lze změřit změnou napětı́ Vout na materiálu v elektrickém obvodu znázorněném na obrázku 23b. Takovému zařı́zenı́ se řı́ká bolometr. Obvod je pod napětı́m Vbias , které se rozložı́ na dva odpory. Termálnı́ detektor je zařazen v sérii s dalšı́m pomocným odporem (RL ), přičemž pro omezenı́ elektrického šumu a možnosti připojenı́ k nı́zkošumovému zesilovači je potřeba, aby RL byl mnohem většı́ než odpor detektoru R(T ). Teplotnı́ koeficient odporu popisuje nárůst odporu s rostoucı́ teplotou, α(T ) = R1 dR dT . Pro vodiče-kovy je kladný, čı́m většı́ teplota, tı́m vı́ce srážek volných elektronů s kmitajı́cı́ atomovou mřı́žkou. Odpor polovodičů pro změnu klesá s rostoucı́ teplotou, polovodiče jsou při absolutnı́ nule izolanty, s rostoucı́ teplotou roste počet tepelně excitovaných nosičů náboje. Teplotnı́ koeficient polovodičů je tedy záporný. Pro bolometry je důležitá hlavně absolutnı́ hodnota tohoto koeficientu, ta je u polovodičů při pokojových teplotách většı́. Elektrické vlastnosti bolometru závisı́ na elektrickém výkonu, který ohřı́vá odpor detektoru s protékajı́cı́m proudem I, PI = I 2 R(T ). Změna ve velikosti Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 29 C výstupnı́ho napětı́ je exponenciálnı́ s časovou konstantou τE = G−α(T )PI . Elektrická citlivost detektoru v jednotkách [V/W], změna napětı́ se změnou absorboα(T )V vaného výkonu P , se spočte podle vztahu RE = dV dP = G−α(T )PI . Šum bolometru má několik složek. Elektrický, Johnsonův šum (N EPJ ) je zaviněn disipacı́ výkonu v obvodu detektoru. Tepelný šum (N EPT ) je způsoben fluktuacı́ entropie v tepelné vazbě. Tento šum lze omezit snı́ženı́m teploty rezervoáru T0 . Fotonový šum (N EPF ) způsobený fluktuacemi od střednı́ho počtu dopadajı́cı́ch fotonů N odstranit nelze. √ √ 4kT G 1√ 2N 2 4kT G, N EPF = hν N EPJ = , N EPT = . (8) P η|α(T )| η η Na vlastnosti bolometru má kromě pracovnı́ teploty T0 největšı́ vliv tepelná kapacita C a vodivost tepelné vazby G. Pro optimálnı́ funkci je potřeba, aby tepelná kapacita detektoru byla co nejmenšı́. Toho lze dosáhnout vhodným výběrem materiálu (syntetický diamant, Si, Ge, Co, Ni) nebo zmenšenı́m objemu detektoru. Malý objem může ale zmenšit pravděpodobnost zachycenı́ fotonu. Proto se detektory vyrábı́ s velkou plochou a malou tloušt’kou. K zvýšenı́ absorpce lze použı́t i černého nátěru, pokud nebude znatelně zvětšovat tepelnou kapacitu. U tepelné vodivosti G nenı́ volba tak přı́močará. Zatı́mco časové konstanty jsou na nı́ závislé nepřı́mo úměrně, tak šum bolometru na nı́ závisı́ přı́mo. Hodnotu tepelné vodivosti musı́me volit podle využitı́ detektoru. G závisı́ přı́mo úměrně na ploše přı́čného řezu tepelné vazby a nepřı́mo úměrně na délce vazbu. V přı́padě bolometru je tepelná vazba zároveň i elektrickými kontakty na termálnı́ detektor, v tom přı́padě elektrický odpor tepelné vazby musı́ být mnohem menšı́ než detektoru. Typickými parametry křemı́kového bolometru o√ploše 1000 µm2 je časová odezva okolo 6 ms a hodnota N EP v řádu 10−15 W/ Hz. Kvantová účinnost je prakticky rovna schopnosti materiálu absorbovat zářenı́. Důležitými faktory v tomto ohledu jsou odrazivost a koeficient absorpce materiálu. Termoelektrický efekt Dalšı́ možný způsob, jak změřit změnu teploty způsobenou dopadem elektromagnetického zářenı́, je využı́t termoelektrický efekt. Princip takového detektoru lze stručně popsat takto: spojı́me dva materiály s rozdı́lnou výstupnı́ pracı́, vlivem zahřátı́ docházı́ k transportu elektronů z jednoho materiálu do druhého. Pokud do společného obvodu připojı́me stejný dvoumateriálový prvek v referenčnı́ teplotě, vytvořı́ se napět’ový rozdı́l ∆U = α∆T , kde α je Seebeckův koeficient (typicky pro kovy 50 µV/K). Pokud se takové obvody složı́ do série, lze dosáhnout měřitelné změny napětı́ i pro malou změnu teploty způsobenou dopadem světla. 3.3 Koherentnı́ detektory Koherentnı́ detektory oproti ostatnı́m (nekoherentnı́m) detektorům dokážı́ určit fázi elektromagnetické vlny. Nejčastěji jsou využı́vány v radiové oblasti, nicméně lze je použı́t i v infračervené a viditelné oblasti. Mezi koherentnı́ detektory patřı́ 30 Učebnı́ texty RCPTM LO Dělič Fotomixér IF zesilovač Detektor Výstup Signál Obrázek 24: Schéma koherentnı́ho detektoru. Heterodynnı́ a Homodynnı́ detektor. Oba pracujı́ na podobném principu, pomocı́ děliče svazků ”mı́chajı́”signálnı́ vstup se zářenı́m lokálnı́ho oscilátoru (LO). Amplitudy těchto dvou elektromagnetických vln se sečtou, přičemž v jejich intenzitnı́m průběhu vzniknou fluktuace s rozdı́lovou (záznějovou) frekvencı́. Rozdı́lová frekvence je menšı́ než frekvence signálu a existujı́ pro nı́ nı́zkošumové zesilovače. Tyto detektory se dajı́ koherentně sdružovat, tj. zpracovává se signál z vı́ce detektorů při použitı́ lokálnı́ho oscilátoru se stejnou frekvencı́. Napřı́klad pro astronomické účely pracujı́ detektory na různých mı́stech Země, čı́mž lze dosáhnout velké přesnosti v určenı́ směru zdroje zářenı́. Heterodynnı́ detektor – signál a lokálnı́ oscilátor majı́ rozdı́lnou frekvenci, vznikajı́ zázněje. Homodynnı́ detektor – signál a lokálnı́ oscilátor majı́ stejnou frekvenci, často se měřı́ rozdı́l intenzit na dvou výstupech děliče, určenı́ kvadratur. Zjednodušené schéma koherentnı́ho detektoru je na obrázku 24. Na vstupu vyváženého děliče (diplexoru) se setkávajı́ dvě elektromagnetické vlny, které můžeme popsat pomocı́ amplitud elektrického pole E = Re(Aei2πνt ), kde A = |A|eiφS je komplexnı́ amplituda. Pokud majı́ obě pole stejnou polarizaci i přı́čný profil a jsou na děliči ideálně překryty, potom výstupnı́ elektrická amplituda je součtem amplitud signálu a lokálnı́ho oscilátoru, E = ES + ELO . Detektor (fotomixér) je citlivý ale jen na intenzitu dopadajı́cı́ho zářenı́ I = |E|2 . Pokud označı́me |AS,LO |2 = IS,LO a zavedeme-li rozdı́lovou frekvenci νI = νS − νLO , dostaneme výsledný interferenčnı́ vztah √ I(t) = ILO + IS + 2 ILO IS cos [2πνI t + (φS − φLO )]. (9) Většinou se volı́ frekvence lokálnı́ho oscilátoru menšı́ než signálu, νLO < νS . Fotomixér může být jakýkoliv detektor popsaný dřı́ve s dostatečně rychlou odezvou. Posuvem fáze nebo frekvence lokálnı́ho oscilátoru se měnı́ i výstupnı́ intenzita signálu (viz. obr. 25 dole). Z těchto změn lze odvodit jak intenzitu IS tak fázi φS √ a tedy zrekonstruovat komplexnı́ amplitudu signálu AS = IS eiφS . Intenzitu lokálnı́ho oscilátoru volı́me tak, aby jsme se dostali nad odečı́tacı́ šum použitého detektoru. Jeho fáze φLO musı́ být dostatečně stabilnı́, většinou se použı́vajı́ kontinuálnı́ lasery. Dalšı́mi prvky ve schématu detektoru jsou středněfrekvenčnı́ (IF) zesilovač a detektor. V přı́padě homodynnı́ detekce je νS = νLO , navı́c můžeme zanedbat intenzitu signálu vůči intenzitě lokálnı́ho oscilátoru (IS ≪ ILO ). Pokud budeme měřit 31 Re(AS+ALO) Re(AS,LO) Pokusná šablona a jejı́ využitı́ Intenzita změna fáze LO změna frekvence LO t Obrázek 25: Od shora dolů: průběh komplexnı́ch amplitud signálu (S) a lokálnı́ho oscilátoru (LO), součet (interference) obou amplitud (S+LO), průběh intenzity v závislosti na změně fáze φLO , průběh intenzity se změnou rozdı́lové frekvence νI . fotoproud na obou výstupech vyváženého děliče a tyto hodnoty od sebe odečteme, přestanou nás potom trápit i malé odchylky v intenzitě lokálnı́ho oscilátoru. Rovnice 9 se zjednodušı́ na tvar √ I(t) = 4 ILO IS cos (φS − φLO ). (10) Jak je vidět, je-li φS = φLO , potom bude kontrast výstupnı́ intenzity největšı́ (viz obr. 26). Měřenı́ kvadratur Pomocı́ homodynnı́ho detektoru lze určit tzv. kvadratury, tedy kvantové vlastnosti signálnı́ho stavu. Pro mnoho opakovánı́ se změřı́ komplexnı́ amplituda signálu, reálná a imaginárnı́ část komplexnı́ amplitudy udává polohu v komplexnı́ rovině. Výsledkem sady měřenı́ je histogram naměřených poloh. Tento histogram má nějaké prostorové rozloženı́ (viz obr. 27), průměty tohoto rozloženı́ do reálné a imaginárnı́ osy majı́ pološı́řky ∆x a ∆p, jak jsou kvadratury označovány. Velikosti těchto kvadratur jsou omezeny Heisenbergovými relacemi neurčitosti ∆x∆p ≥ h̄. (11) Podrobnějšı́ rozbor homodynnı́ detekce a měřenı́ kvadratur je nad rámec tohoto textu. 32 Učebnı́ texty RCPTM LO I Re(AS,LO) S t Obrázek 26: Od shora dolů: schéma homodynnı́ detekce s měřenı́m rozdı́lu výstupnı́ch fotoproudů, průběh komplexnı́ch amplitud signálu (S) a lokálnı́ho oscilátoru (LO), průběh rozdı́lu intenzit v závislosti na změně fáze φL O. p Im[AS] p x Re[AS] Obrázek 27: Pravděpodobnostnı́ rozdělenı́ měřenı́ komplexnı́ amplitudy signálnı́ho stavu. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 4 33 Vnitřnı́ fotoelektrický jev Vnitřnı́ fotoelektrický jev (fotoefekt) označuje proces, kdy se po dopadu fotonu vyváže (excituje) elektron z vazeb tak, že se stane volně pohybujı́cı́m uvnitř materiálu. V čistém polovodiči se excituje elektron z valenčnı́ho energetického pásu přes pás zakázaných energiı́ do vodivostnı́ho pásu, přičemž na jeho mı́stě zůstane vakance (dı́ra) s efektivnı́m kladným nábojem. Většina fotodetektorů tohoto typu pracuje na stejném principu. K detekci docházı́ v oblasti bez volných nosičů náboje (ochuzená oblast), málo nosičů náboje značı́ velký odpor (což vede k malému šumu detektoru). Po dopadu fotonu vznikne elektron-děrový pár, který se vlivem elektrického pole pohybuje. Dı́ky tomu, že je v ochuzené oblasti málo volných nosičů, mohou světlem generované nosiče dodriftovat až na kontakty bez rekombinace a zapřı́činit tak měřitelný elektrický proud v obvodu. 4.1 Fotoodpory Fotoodpory (Photoconductors) jsou principiálně nejjednoduššı́ detektory. V čistých polovodičových materiálech je počet volných nosičů úměrný teplotě. Tyto volné nosiče jsou důvodem nenulové vodivosti materiálu. Fotony dopadajı́cı́ na materiál generujı́ dalšı́ nosiče náboje, přičemž jejich počet je úměrný fotonovému toku Φ v objemu wS (w je délka a S průřez polovodiče, viz obr. 28). Světlem generované nosiče zvyšujı́ vodivost materiálu σ, výsledkem je potom změna fotoproudu ip úměrná Φ nebo pokles napětı́ na odporu Rd v sérii. h V Elektrody h S + ip w Polovodič Izolátor h Obrázek 28: Schéma elektrického obvodu polovodičového detektoru. 4.1.1 Vlastnı́ (intristické) materiály K absorbci fotonů docházı́ jen dı́ky mezipásovým přechodům, uvnitř zakázaného pásu nenı́ žádná hladina dopantu. Co se týče konstrukce, tvar a vzdálenost mezi elektrodami je volena tak, aby se minimalizovala doba průchodu nosičů náboje (a 34 Učebnı́ texty RCPTM tedy doba odezvy fotoodporu). Pokud je substrát průhledný, může být detektor osvětlen i zezadu, zamezı́me tı́m ztrátám při absorpci na kontaktech. K popisu fotoodporu můžeme použı́t napřı́klad rychlost generace Rg = ηΦ ∆n = wS τ , kde ∆n je koncentrace elektronů a střednı́ rekombinačnı́ doba τ je poločas života volného elektronu (dokud nezrekombinuje s dı́rou). Změna vodivosti e +µh ) osvětleného polovodiče se spočte podle vztahu ∆σ = ηeτ (µwS Φ, kde µe,h značı́ pohyblivosti elektronu a dı́ry. Podle Ohmova zákona je proudová hustota Jp = ∆σE, E je velikost elektrického pole. Elektrický proud v obvodu se potom vypočı́tá podle vztahu ip = SJp = ηeτ (µe + µh )ΦE/w. Driftové rychlosti nosičů náboje jsou přı́mo úměrné pohyblivostem a velikosti elektrického pole, ve,h = µe,h E. Zavedemeli střednı́ dobu transportu elektronů v polovodiči τe = w/ve a předpokládáme-li, že ve většině polovodičů je pohyblivost děr mnohem menšı́ než pohyblivost elektronů (vh ≪ ve ), potom ip ≈ ηeΦτ /τe . Zisk Poměr střednı́ doby rekombinace a doby transportu elektronu se definuje jako zisk G = τ /τe , ip ≈ ηeΦG. Zisk může být i menšı́ jak 1, pokud elektron zrekombinuje dřı́v, než dorazı́ na kontakt (τ < τe ). Jen část nosičů potom přispı́vá do proudu ve vnějšı́m obvodu. Proto se při konstrukci dbá na to, aby vzdálenost kontaktů byla co nejmenšı́ při zachovánı́ největšı́ možné aktivnı́ (světlocitlivé) plochy detektoru. Pokud se elektrony pohybujı́ mnohem rychleji než dı́ry a je-li τ > τe , potom elektron dorazı́ na okraj polovodiče dřı́ve než dı́ra a přejde do vnějšı́ho obvodu. Podle zákona zachovánı́ kontinuity proudu musı́ být dodán nový elektron vnějšı́m obvodem z druhého kontaktu polovodiče. Tento elektron opět projde celým polovodičem na prvnı́ kontakt, kde přejde do vnějšı́ho obvodu. To se bude opakovat do té doby, dokud elektron nezrekombinuje s dı́rou nebo dokud nedojde dı́ra na kontakt. Zisk detektoru se potom dá vyjádřit jako počet průběhů elektronu celou délkou polovodiče do okamžiku rekombinace. Přı́klad Vzdálenost kontaktů ve fotoodporu w = 1 mm a rychlost elektronů ve ≈ 107 cm/s, střednı́ doba transportu elektronů τe je potom přibližně 10−8 s. Střednı́ doba rekombinace τ se lišı́ podle materiálu od 10−13 s po jednotky sekund. Výběrem materiálu tedy můžeme měnit zisk ve velkém rozsahu od 10−5 po 109 . Maximum dosažitelného zisku je ale jen 106 , a to z důvodu omezené hustoty proudu, zpomalenı́ nosičů nárazovou ionizacı́ a průrazem dielektrika. Spektrálnı́ citlivost Spektrálnı́ citlivost detektoru kopı́ruje závislost kvantové účinnosti na vlnové délce. V čistých polovodičı́ch přispějı́ k měřenému signálu jen mezipásové přechody. Šı́řka zakázaného pásu, a tedy meznı́ detekovaná vlnová délka, je různá podle polovodičového materiálu (tabulka 1). Volbou elementárnı́ho polovodiče nebo binárnı́ch a ternárnı́ch slitin můžeme detekovat i dlouhovlnnou infračervenou oblast. Napřı́klad u slitiny Hgx Cd1−x Te lze měnit spojitě šı́řku zakázaného pásu změnou poměru Hg a Cd, Eg (CdTe) = 1.55 eV (λc = 0.8 µm) a Eg (HgTe) < 0 (kov). Meznı́ vlnová délka λc závisı́ také na teplotě, při poklesu na kryogennı́ tep- Pokusná šablona a jejı́ využitı́ Materiál Si Ge PbS InSb GaAs InP κ0 11.8 16 161 17.7 13.2 12.4 τ [s] 10−4 10−2 2 · 10−5 10−7 ≥10−6 ∼10−6 35 µe [cm2 /Vs] 1 350 3 900 575 105 8 500 4 000 µp [cm2 /Vs] 480 1 900 200 1 700 400 100 Eg [eV] 1.11 0.67 0.37 0.18 1.43 1.35 Tabulka 1: Hodnoty dielektrické konstanty κ0 , střednı́ doby rekombinace τ , pohyblivosti elektronů a děr µe,d a šı́řky zakázaného pásu Eg pro některé vlastnı́ polovodiče a polovodičové slitiny (převzato z Detection of Light). loty se může posunout o 5 až 10% oběma směry. Při detekci oblasti nad 2 µm je potřeba detektor chladit, aby se zamezilo termálnı́m excitacı́m. Citlivost R Citlivost detektoru se dá zvýšit zvětšenı́m zisku a účinnosti detektoru. Kvantová účinnost napřı́klad závisı́ na tvaru a vzdálenosti elektrických kontaktů a na velikosti předpětı́ na kontaktech. Napětı́ se může zvýšit až k průraznému napětı́, tehdy vlivem nárazové ionizace docházı́ k fluktuacı́m ve vodivosti, nárůstu šumu, popř. ke zničenı́ detektoru. Dalšı́ možnostı́ je dosáhnout dlouhé doby života nosičů náboje v polovodičovém materiálu τ . To znamená vybrat prvky popř. slitiny s nepřı́mým přechodem (Si, Ge) s vysokou čistotou bez defektů a jiných rekombinačnı́ch center. Doba odezvy Doba odezvy detektoru závisı́ na době průchodu nosičů náboje polovodičovým materiálem mezi kontakty a na RC konstantě elektrického obvodu detektoru. Odpor a kapacitance polovodiče ze spočte ze vztahů R= w2 , ηeΦτ (µe + µh ) C= κ0 ε0 S , w (12) kde ε0 = 8.854 · 10−12 F/m je permitivita vakua a κ0 dielektrická konstanta. RC konstanta je tedy nepřı́mo úměrná fotonovému toku Φ. Celková doba průchodu nosičů náboje je úměrná střednı́ době rekombinace τ a nepřı́mo úměrná šı́řce pásma přenosu nosičů B. S rostoucı́ velikostı́ τ roste zisk detektoru G, který je žádaný, ale klesá šı́řka pásma B a tedy i rychlost odezvy. Součin zisku a šı́řky pásma je přibližně nezávislý na střednı́ době rekombinace, typicky GB ≈ 109 . Meznı́ frekvence zaznamenaná detektorem je dána hodnotou 1/(2πτ ). 4.1.2 Nevlastnı́ (extrinsické) materiály Pomocı́ nevlastnı́ch polovodičů můžeme detekovat zářenı́ s většı́mi vlnovými délkami. Dı́ky dopantům vznikajı́ energetické hladiny uvnitř zakázaného pásu, energie fotonu tedy nemusı́ překlenout celou jeho šı́řku. Bud’ foton excituje elektron z donorové 36 Učebnı́ texty RCPTM Normovaná citlivost [A/W] 1.0 0.7 0.5 Ge:Hg 0.4 Ge:Cu 0.3 Ge:Ga 0.2 Ga:Ga stressed Ge:Zn 0.1 2 5 10 20 50 100 150 200 Vlnová délka [ m] Obrázek 29: Závislosti relativnı́ citlivosti na vlnové délce nevlastnı́ch polovodičových materiálů (podle Saleh-Teich). hladiny do valenčnı́ho pásu (na jeho mı́stě zůstane vázaná dı́ra) a nebo foton excituje dı́ru z akceptorové hladiny do valenčnı́ho pásu (a vznikne vázaný elektron). Na aktivaci nosiče náboje je potřeba jen malá energie, zvyšuje se tak pravděpodobnost termálnı́ excitace – termálnı́ho šumu. K jeho potlačenı́ se musı́ detektor chladit, a to až na teploty tekutého helia (4 K). Kvantová účinnost je různá podle materiálu, napřı́klad pro Ge:Cu (germánium dopované mědı́) je maximum 50%, pro Ge:Hg jen 3%. Závislosti relativnı́ch citlivostı́ několika extrinsických materiálů na vlnové délce jsou na obr. 29. Absorbce materiálu a tedy i kvantová účinnost detektoru se měnı́ s koncentracı́ dopantu, α(λ) = σi (λ)N1 , kde σi je fotoionizačnı́ průřez a N1 koncentrace dopantu. Hodnoty fotoionizačnı́ho průřezu jsou dány materiálem (viz tabulka 2), koncentrace je limitována za prvé rozpustnostı́ dopantu v krystalové mřı́žce polovodiče (mez 1016 až 1021 na cm3 ) a za druhé nežádoucı́mi změnami elektrických vlastnostı́ materiálu (nárůst vodivosti). To omezuje koncentraci N1 na hodnoty 1015 až 1016 na cm3 pro majoritnı́ křemı́k a o něco méně pro germánium. Dosadı́me-li do vzorce pro absorpci α, dostaneme hodnoty přibližně o tři řády menšı́ než v přı́padě vlastnı́ch polovodičů. Pro dosaženı́ odpovı́dajı́cı́ kvantové účinnosti se potom musı́ zvětšit objem polovodičového detektoru. 4.1.3 Heterostruktury V heterostrukturách jsou vrstveny materiály s různými vlastnostmi (dopovánı́m) tak, že vznikajı́ skoky v průběhu energetických pásů. Vznikajı́ tak potenciálové jámy (např. z GaAs) obklopené potenciálnı́mi bariérami (např. AlGaAs) s různými šı́řkami zakázaného pásu. Meznı́ detekovaná vlnová délka se pohybuje od 4 do 20 µm. Zástupci tohoto typu detektoru jsou napřı́klad QWIP a QDIP (quantum- Pokusná šablona a jejı́ využitı́ Dopant Typ λc [µm] Al B Be Ga In As Cu P Sb p p p p p n p n n 37 Ge σi [10−15 cm2 ] 119 52 115 111 98 31 103 129 10 10 11 1 15 16 λc [µm] 18.5 28 8.3 17.2 7.9 23 5.2 27 29 Si σi [10−15 cm2 ] 0.8 1.4 0.005 0.5 0.033 2.2 0.005 1.7 6.2 Tabulka 2: Meznı́ vlnové délky a fotoionizačnı́ průřezy křemı́ku a germánia s různými dopanty (hodnoty převzaty z Detection of Light). Typ M0856 20 P0860 200 K0772 10 Vmax [V] 250 320 150 Pmax [mW] 125 125 125 λRmax [nm] 560 600 720 R10lx [kΩ] 13...27 130...260 6.5...13.5 Rmin [MΩ] 2 50 10 Tabulka 3: Parametry komerčnı́ch fotoodporů z nabı́dky firmy Tesla Blatná a.s. Vysvětlivky v textu. well resp. quantum-dot infrared photodetector). Dalšı́ možnostı́ vylepšit vlastnosti detektoru je vyrobit ho ze stlačeného (stressed) materiálu. Stlačenı́m se narušı́ krystalová mřı́žka a je potřeba menšı́ energie pro excitaci elektronu či dı́ry. Technické parametry komerčnı́ch fotoodporů V tabulce 3 jsou vybrané technické parametry třı́ fotoodporů z nabı́dky Tesly Blatná a.s. Vmax značı́ maximálnı́ provoznı́ napětı́, tedy nejvyššı́ napětı́ povolené při úplném zatemněnı́. Pmax popisuje maximálnı́ ztrátový výkon při pokojové teplotě, λRmax je vlnová délka maxima citlivosti. R10 lx značı́ odpory prvku při osvětlenı́ s intenzitou 10 lx a barevnou teplotou 2856 K, Rmin je minimálnı́ hodnota odporu za tmy, s rostoucı́m osvětlenı́m odpor detektoru klesá. 4.2 Fotodiody Některé materiály nelze použı́t coby fotoodpory s velkým ziskem, protože majı́ přı́liš velkou pohyblivost nosičů náboje, tı́m i malý odpor a nı́zké průrazné napětı́. Fotodiody (Photodiodes) dı́ky velkému odporu ochuzené vrstvy mohou tyto materiály využı́vat i při pokojové teplotě. 38 Učebnı́ texty RCPTM +U 0 4.2.1 Koncentrace nosičů Obrázek 30: Schéma p-n přechodu, závislost energie elektronů a koncentrace nosičů na poloze ve fotodiodě. zkontrolovat Energie elektronu p n . . . . ........................... ....................... .. . . p(x) Přebytek elektronů n(x) n p Přebytek děr x p-n fotodiody Na rozhranı́ dotovaných polovodičů typu p a n docházı́ k transportu náboje, termálně excitované elektrony se přesouvajı́ do n-typu, kde rekombinujı́ s většinovými dı́rami, a volné dı́ry jdou opačným směrem do p-typu, aby zrekombinovaly s většinovými elektrony. Selektivnı́m přesunem nábojů vzniká vnitřnı́ elektrické pole a oblast bez volných nosičů náboje – ochuzená oblast. Napětı́ odpovı́dajı́cı́ vnitřnı́mu rovnovážnému stavu se nazývá kontaktnı́ potenciál Ub . Mimo ochuzenou oblast je napět’ový rozdı́l zanedbatelný kvůli relativně velké vodivosti dotovaného polovodiče. Přiloženı́m kladného napětı́ na elektrodu u polovodiče typu n (závěrné napětı́, vnitřnı́ a vnějšı́ potenciál se sčı́tajı́) docı́lı́me zvětšenı́ ochuzené oblasti a odporu ale také snı́ženı́ kapacitance přechodu (obr. 30). S rostoucı́m napětı́m může dojı́t také k průrazu (lavinové násobenı́ volných nosičů). Ačkoliv je fotodioda zkonstruována z dopovaných polovodičů, absorpcı́ se excitujı́ jen atomy majoritnı́ho vlastnı́ho polovodiče fotony s energiı́ většı́, než je šı́řka zakázaného pásu. Vygenerovaný elektron-děrový pár je na p-n přechodu rozdělen a pohybuje se opačnými směry vlivem vnitřnı́ho elektrického pole. Fotonový tok zvětšuje vodivost fotodiody podobně jako u fotoodporu, ip = ηeΦ, s tı́m rozdı́lem, že fotodioda nevykazuje zisk (G = 1). závislost citlivosti je též stejná jako fotoodi eη poru s jednotkovým ziskem, R = Pp = hν . K absorpci fotonů a vzniku elektron-děrových párů docházı́ v celé osvětlené oblasti fotodiody, podle transportu nosičů si můžeme fotodiodu rozdělit na tři sekce (viz obr. 31): 1. V ochuzené oblasti docházı́ k transportu nosičů vlivem dostatečně velkého elektrického pole E. V této oblasti je malá hustota volných nosičů a tedy malá pravděpodobnost rekombinace nosičů náboje. 2. V bezprostřednı́ blı́zkosti ochuzené oblasti už nenı́ vnitřnı́ elektrické pole, proto se nosiče náboje po vzniku pohybujı́ nahodile do té doby, než zrekombinujı́ s nosičem opačného znaménka. Blı́zko ochuzené oblasti je ale i Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 39 Fotony 3 0 + p 2 - + 1 + 2 - + 3 + n ip U Elektrické pole E Obrázek 31: Oblasti osvětlené fotodiody podle toho, jak přispı́vajı́ k proudu v detektoru. ta možnost, že nosiče náhodně dodriftujı́ do oblasti s vnitřnı́m elektrickým polem a přispějı́ k proudu. Koncentrace nosičů náboje driftujı́cı́ho bez rekombinace klesá exponenciálně se vzdálenostı́. Důležitými parametry materiálu 2 pro tuto oblast √ jsou koeficient difůze elektronů a děr De,d [cm /s] a difůznı́ délka Le,d = De,d τe,d . 3. Ve vzdálenosti většı́ jak Le,d od ochuzené oblasti už generované nosiče náboje nepřispějı́ k proudu ve vnějšı́m obvodu. Proto je zbytečné, aby byl v této oblasti detektor osvětlen. Vlastnosti fotodiody jsou podobné vlastnostem fotoodporu, jen zisk je roven jedné a přibývá doba difůze. Doba odezvy Doba odezvy je opět určena dobou průchodu elektronů a děr materiálem a RC konstantou. Navı́c přibývá doba difůze nosičů náboje vzniklých mimo ochuzenou oblast, tj. střednı́ doba driftu elektronů v polovodiči typu p (τp ) a děr v n-typu (τn ) do ochuzené oblasti s elektrickým polem. Kapacitance přechodu je relativně velká, C = εS/w = κ0 ε0 S/w. Závisı́ na odmocnině z koncentrace dopantů, pro zmenšenı́ kapacitance se hodı́ malé dopovánı́ polovodičů. To jde ale proti potřebám na malý odpor mimo ochuzenou oblast, musı́ se tedy volit kompromis. Elektrické zapojenı́ V přı́padě p-n fotodiod se použı́vajı́ čtyři základnı́ elek- ] [ eU trická zapojenı́ znázorněná na obr. 32 a 33 s volt-ampérovou závislostı́ i = is e kT − 1 − ip , kde is značı́ saturovaný proud. Otevřený (fotovoltaický) obvod – tzv. zapojenı́ na prázdno, generováné elektronděrové páry jen zvyšujı́ elektrické pole v neuzavřeném obvodu. S rostoucı́m světelným tokem roste napětı́ na kontaktech. Toto zapojenı́ se použı́vá v solárnı́ch článcı́ch. Jelikož obvod nenı́ uzavřený a neteče jı́m proud, udává se citlivost v jednotkách V/W. Zapojenı́ na krátko – v obvodu jsou oba kontakty p-n fotodiody spojeny přı́mo, měřı́ se fotoproud ip . 40 Učebnı́ texty RCPTM i i ip Up 0 is =0 0 Up1 Up2 U is =0 1 1 2 2 -ip1 U -ip2 Obrázek 32: Průběh voltampérové závislosti pro elektrické zapojenı́ a) na prázdno, b) na krátko. diamantové vrstvy Alx Ga1−x N Alx Ga1−x AsSb GaInAs InAs Hg1−x Cdx Te 230 nm 200 – 370 nm 0.75 – 1.7 µm 1.65 µm 3.4 µm 1 – 15 µm GaN GaP Si Ge InSb 370 nm 520 nm 1.1 µm 1.8 µm 6.8 µm Tabulka 4: Materiály pro výrobu p-n fotodiod s meznı́ vlnovou délkou λc . Zapojenı́ se závěrným napětı́m Zapojenı́ se závěrným napětı́m s odporem v sérii S rostoucı́m závěrným napětı́m roste rychlost nosičů náboje, tı́m klesá doba průchodu polovodičem. Celkem se zkrátı́ doba odezvy a zvětšı́ se fotocitlivá oblast. I dı́ky tomu, že p-n fotodiody nevykazujı́ zisk, jsou rychlejšı́ než fotoodpory. Navı́c je v materiálu detektoru méně záchytných procesů. Materiály fotodiod V tabulce 4 je seznam nejčastěji použı́vaných materiálů pro výrobu p-n fotodiod s hodnotou meznı́ vlnové délky λc . 4.2.2 p-i-n fotodiody Vloženı́m vlastnı́ho i-intristického (většinou slabě dotovaného) polovodiče mezi p a n typ vznikne širšı́ ochuzená oblast. Výhody takto vylepšené p-i-n (PIN) fotodiody jsou následujı́cı́: • rozšı́řenı́ ochuzené vrstvy a tedy světlocitlivé oblasti, Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 41 i i RL i UB i -UB UB -UB U U -UB/RL Obrázek 33: Průběh voltampérové závislosti pro elektrické zapojenı́ se závěrným napětı́ a) bez a b) s odporem v sérii. • snı́ženı́ kapacitance přechodu a tedy i RC konstanty, ale také prodlouženı́ doby průchodu nosičů v ochuzené oblasti, • zmenšenı́ poměru mezi difůznı́ a driftovou vzdálenostı́, tedy většı́ část generovaných nosičů se pohybuje rychleji. V přı́padě detektorů z polovodičových materiálů s nepřı́mým zakázaným pásem nastává maximum citlivosti pro kratšı́ vlnové délky než je meznı́ vlnová délka, která je daná šı́řkou zakázaného pásu. Jelikož má materiál nepřı́mý zakázaný pás a fotony nenesou dostatečnou změnu hybnosti, elektrony nejpravděpodobněji přeskakujı́ z mı́sta přı́mo nad maximem valenčnı́ho pásu, kde je energetický rozdı́l mezi vodivostnı́m a valenčnı́m pásem většı́. Heterostruktury Různé polovodičové materiály se mohou vrstvit, aby se dosáhlo lepšı́ch vlastnostı́ fotodetektorů. Napřı́klad, má-li určitá vrstva většı́ šı́řku zakázaného pásu než je energie detekovaného zářenı́, potom může sloužit jako průhledné okénko, omezı́ se tak absorpce mimo ochuzenou oblast. V blı́zké infračervené oblasti (700 - 780 nm) se použı́vá AlGaAs na podložce (substrátu) z GaAs. Různými poměry In a Ga můžeme naladit detektor z materiálů InGaAs/InP na vlnové délky informačnı́ch oken ve vláknech (1.3 - 1.6 µm) s kvantovou účinnosti 75% a s citlivostı́ 0.9 A/W. Detektory z materiálů Hgx Cd1−x Te/CdTe jsou použitelné v oblasti od 3 po 17 µm, praktické využitı́ může být pro nočnı́ viděnı́, termálnı́ zobrazenı́ nebo komunikace v IČ oblasti. V přı́padě kvaternárnı́ch slitin můžeme ladit mřı́žkovou konstantu tak, aby byl detektor snadno implementovatelný na různé materiály. Fotodiody s Schottkyho bariérou Tyto fotodidody (viz schéma na obr. 36) jsou heteropřechodem kovu a polovodiče. Ne všechny polovodiče lze připravit jako 42 Učebnı́ texty RCPTM Ochuzená vrstva - p + + + i n Energie elektronu Elektrické pole Elektrické Hustota vázaného náboje pole Obrázek 34: Schéma p-i-n fotodiody, zakřivenı́ energetických pásů, průběh hustoty náboje a elektrického pole na poloze. Ec Ev + x x 1.0 Ideální Si fotodioda Typické Si fotodiody } Citlivost [A/W] 0.8 0.6 0.4 0.2 Obrázek 35: Průběh citlivosti ideálnı́ a typické křemı́kové fotodiody (podle Saleh-Teich). 0.0 0 200 400 600 800 Vlnová délka [nm] 1000 g Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 43 Polovodič W- Ec Ef + Kov + Kov Polovodič Ev Obrázek 36: Fotodioda s Schottkyho bariérou, Ec značı́ energii vodivostnı́ho a Ev valenčnı́ho pásu, Ef Fermiho hladinu, W výstupnı́ práci a χ elektronovou afinitu. typ p či n. Jejich funkci v p-n diodě zastane tenký polopropustný kovový film. Vzniká tenká ochuzená oblast v bezprostřednı́ blı́zkosti povrchu. Blı́zko u povrchu docházı́ k absorpci kratšı́ch vlnových délek (modrá viditelná a UV oblast). U klasických fotodiod by byla kvantová účinnost pro tuto oblast redukována povrchovou rekombinacı́, poblı́ž povrchu se nalézá velké množstvı́ rekombinačnı́ch center v důsledku narušené krystalové mřı́žky. Dı́ky malé ochuzené oblasti, tedy i krátké driftové doby nosičů, je tento detektor velmi rychlý. U fotodiody by se zmenšujı́cı́ tloušt’kou ochuzené vrstvy rostl odpor a tedy i RC konstanta, kov má ale odpor zanedbatelný. Fotodiody s Schottkyho bariérou jsou detektory s majoritnı́mi nosiči, jejich rychlost je v řádu ps, čemuž odpovı́dá frekvenčnı́ šı́řka pásma 100 GHz. Technické parametry komerčnı́ch fotodiod Kromě materiálu fotodiody a okénka se uvádı́ i dalšı́ parametry. Napřı́klad aktivnı́ oblast je průměr popř. plocha opticky aktivnı́ oblasti, kde docházı́ ke konverzi světla na nosiče náboje. Důležitý je rozsah vlnových délek s nenulovou citlivostı́ a vlnová délka maxima citlivosti λRmax s maximálnı́ hodnotou citlivosti. Co se týče elektronického zapojenı́, uvádı́ se velikost odporového bočnı́ku RSH , kapacitance p-n popř. p-i-n přechodu CJ , předpětı́ UB popř. jeho maximálnı́ hodnota. Rychlost elektroniky poměřuje časové trvánı́ náběžné a úběžné hrany elektrického impulzu, tuto dobu lze odhadnout z šı́řky pásma, tR ≈ 0.35/fBW . Samotná šı́řka pásma je nepřı́mo úměrná kapacitanci přechodu a zátěžovému odporu, 1/fBW = 2πRL CJ . Dalšı́m parametrem může být meznı́ frekvence, kterou dokáže detektor zaznamenat beze ztráty informace. Mez linearity vytyčuje oblast lineárnı́ odezvy proudu na výkonu. Práh zničenı́ udává optický výkon, který se nedoporučuje překračovat. Výstupnı́ napětı́ je úměrné součinu optického výkonu, citlivosti na určité vlnové délce a zátěžového odporu, Uout = Popt R(λ)RL . Šumové vlastnosti jsou většinou popsány temným proudem ID a pomocı́ hodnoty šumu ekvivalentnı́ho výkonu √ – NEP (Noise Equivalent Power), N EPnorm = ∆Inoise /(RG) v jednotkách W/ Hz. Zde ∆Inoise značı́ standardnı́ odchylku šumu celkového proudu (termálnı́ šum + temný šum + šum signálu + šum zisku). PIN fotodiody sice žádný zisk nevykazujı́, ziskový může být až přidružený transimpedančnı́ zesilovač. K úplnému popisu takto zesı́lených fotodiod musı́me přidat parametry zesilovače. 44 Učebnı́ texty RCPTM - p 3 + h + Urychlení elektronu - 1 Excitace + Urychlení díry Excitace -2 Obrázek 37: Schéma energetických hladin (vodivostnı́ Ec a valenčnı́ Ev ) na p-n přechodu lavinové fotodiody. 4.2.3 + n Ec Eg Ev x Lavinová fotodioda Lavinová fotodioda (APD – Avelanche photodiode) je modifikovaná p-i-n fotodioda s velkým závěrným napětı́m. Dopad fotonů generuje elektron-děrové páry stejně jako u předchozı́ch typů. Jen tentokrát je závěrné napětı́ natolik silné, že urychlı́ nosiče natolik, aby mohli excitovat dalšı́ pár nosičů nárazovou ionizacı́. Na obrázku 37 je mı́sto absorpce fotonu na pozici 1. Vznikne pár elektron a dı́ra. Vlivem vnějšı́ho elektrického pole jsou nosiče urychlovány, elektrony doprava, dı́ry doleva. Nosiče náboje jsou brzděny v pohybu nárazy do okolnı́ atomové mřı́žky, pokud se ale podařı́ elektronu nebo dı́ře zı́skat kinetickou energii většı́ než je šı́řka zakázaného pásu Eg , potom mohou excitovat dalšı́ elektron-děrový pár (pozice 2 resp. 3). Nově vzniklé nosiče náboje jsou také urychlovány elektrickým polem, nárazově ionizujı́ dalšı́ páry, vzniká tak lavina mnoha elektronů a děr. Každý materiál má určitý koeficient ionizace jak pro elektrony – αe , tak pro dı́ry – αh v jednotkách 1/cm. Převrácené hodnoty těchto koeficientů 1/αe,h udávajı́ průměrnou vzdálenost v centimetrech mezi dvěma ionizacemi. Koeficient ionizace se zvětšuje s velikostı́ elektrického pole v ochuzené vrstvě a klesá s teplotou. Při vyššı́ch teplotách látka vı́ce kmitá a tı́m je většı́ pravděpodobnost nárazu nosiče do mřı́žky, tedy většı́ brzdı́cı́ efekt. Koeficienty αe,h lze považovat za konstanty, konstantnı́ tedy bude i jejich ionizačnı́ poměr K = αh /αe . Pokud je αh ≪ αe , K je zanedbatelné, excitujı́ jen elektrony, lavina se šı́řı́ z p strany přechodu k n straně. Proud ustane, jestliže všechny elektrony dorazı́ do n části ochuzené vrstvy, kde zrekombinujı́. Obdobně pro αh ≫ αe ionizujı́ převážně dı́ry. Pokud jsou si oba ionizačnı́ koeficienty přibližně rovny, K ≈ 1, potom excitujı́ oba nosiče. Pokud je excitován nový pár poblı́ž p strany, může dı́ra cestou k n straně excitovat nové páry. Takto vzniklé elektrony mohou opět excitovat nosiče, a tak to může pokračovat do nekonečna. Zvýšı́ se tı́m Pokusná šablona a jejı́ využitı́ p + 45 + p n + Hustota náboje - Elektrické pole x Obrázek 38: Schéma SAM APD, průběh elektrického pole a hustoty náboje v závislosti na poloze. zisk, ale výrazně se prodloužı́ doba odezvy a tı́m se snı́žı́ šı́řka pásma. Tento proces je navı́c náhodný a do zesilovacı́ho procesu zavádı́ šum. Tento přı́pad je i nestabilnı́, může dojı́t k lokálnı́mu průrazu a zničenı́ detektoru. Proto se APD vyrábı́ tak, aby jen jeden nosič náboje mohl excitovat. Ten se potom injektuje do ochuzené vrstvy (elektron z p a dı́ra z n strany). Při konstrukci APD jdou proti sobě dva zájmy. Zaprvé potřebujeme co největšı́ oblast pro detekci světla. Zadruhé co nejmenšı́ oblast pro multiplikaci z důvodu možnosti lokálnı́ch nekontrolovatelných lavin. Vyřešit tento rozpor pomohlo oddělenı́ těchto oblastı́ – SAM APD (Separate Absorption-Multiplication APD), viz obr. 38. Tyto modifikované APD se vyrábějı́ z materiálů se zanedbatelným ionizačnı́m poměrem. K absorpci docházı́ ve velké oblasti intristické nebo slabě dotovaném p-typu (π). V této oblasti je jen střednı́ elektrické pole, které sice urychluje nosiče, ale ne na energie dostatečné k ionizaci. Elektrony potom vstupujı́ do úzké multiplikačnı́ oblasti se silným elektrickým polem, kde jsou lavinově zesı́leny. Oba typy nosiče přispı́vajı́ k multiplikaci. Pro jednoduchost budeme předpokládat nulový koeficient ionizace děr, tedy K = 0. Hustota elektrického proudu v bodě x poroste exponenciálně, Je (x) = Je (0)eαe x . Exponenciálnı́ faktor představuje zisk APD, G = eαe w , což je výsledek podobný laserovému zesilovači. Pokud docházı́ k multiplikaci obou nosičů, musı́ platit, že součet proudových hustot elektronů a děr je konstantnı́ (za předpokladu, že žádné dı́ry nejsou injektovány z p strany v bodě 1−K x = w). Zisk APD je potom roven G = e−(1−K)α , viz obr. 39. e w −K Pokud docházı́ jen k multiplikaci elektronů, K = 0 a Jh (w) = 0, roste zisk exponenciálně s délkou multiplikačnı́ oblasti. V přı́padě multiplikace jen děr bude zisk jednotkový. Pro K = 1 je zisk roven G = 1−α1 e w . Pro αe w = 1 dostaneme nekonečné zesı́lenı́, což je nestabilnı́ situace, kdy může dojı́t ke zničenı́ detektoru. Citlivost je stejně jako v přı́padě p-n fotodiody rovna R = ηGe hν . Pro výrobu APD se použı́vajı́ stejné materiály jak pro p-i-n diody. Křemı́k má ionizačnı́ poměr K mezi 0.1 a 0.2, ale dá se připravit i s hodnotou 0.006, pro rozsah vlnových délek od 700 do 900 nm. Pro telekomunikačnı́ vlnové délky (1.3 až 1.6 µm) se užı́vá InGaAs. Má většı́ ionizačnı́ poměr i citlivost, dosahuje střednı́ch hodnot šumu. Pracovnı́ napětı́ se pohybuje řádově 105 V/cm, což odpovı́dá desı́tkám voltů přes detektor. 46 Učebnı́ texty RCPTM Je(w) G Jh(x) =1 30 = 0.5 =0 20 10 Je(x) Je(0) 0 0 0 w 1 2 x 3 ew Obrázek 39: Závislost a) proudové hustoty elektronu a děr na poloze a b) závislost zisku pro hodnoty K = 1, 0.5 a 0. 10 -4 10 Temný proud Fotoproud -5 -6 Oblast zisku Proud [A] 10 -7 10 -8 10 10 10 -9 Průrazné napětí -10 10 10 -11 Destrukční napětí -12 10 15 20 25 30 Závěrné napětí [V] Obrázek 40: Závislost fotoproudu a temného proudu na velikosti závěrného napětı́ u lavinové fotodiody s oddělenou oblastı́ detekce a multiplikace (SAM APD) z materiálu InGaAs (podle Saleh-Teich). Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 47 Doba odezvy APD zahrnuje jak už známou dobu průchodu ochuzenou vrstvou, dobu driftu poblı́ž ochuzené vrstvy, RC konstantu a navı́c charakteristickou dobu lavinového násobenı́. Jelikož elektrony i dı́ry mohou během průchodu excitovat dalšı́ nosiče, které se potom budou pohybovat opačným směrem, je doba odezvy d prodloužena. Čas průchodu nosičů náboje detektorem je τ = wved + w vh + τm , kde τm je náhodná veličina popisujı́cı́ čas násobenı́ a wd je šı́řka ochuzené oblasti. Pro K = 0 se dá určit maximálnı́ hodnota času násobenı́, τm = wvm + wvm , wm značı́ e h šı́řku multiplikačnı́ oblasti. Je-li 0 < K < 1 a G ≫ 1, potom se dá odhadnout m přibližná hodnota času násobenı́, τm ≈ GKw + wvm . ve h Jednofotonové APD (APD v Geigerově módu) Tato zařı́zenı́ dokážı́ s určitou pravděpodobnostı́ zaznamenat dopad jednotlivých fotonů. Použı́vajı́ se ve zobrazovánı́, pro naváděnı́ satelitů a nebo v kvantové informatice. Pro fotonové čı́tánı́ je potřeba velké zesı́lenı́, informace o počtu fotonů se tak ztratı́ v šumu. Detektor, vyjma speciálnı́ch zařı́zenı́, má pouze binárnı́ odezvu – dopadl foton nebo nedopadl foton. Tyto lavinové fotodiody jsou provozovány s nadprůrazným závěrným napětı́m, tj. dopad fotonů spustı́ lavinový průraz o velkém počtu elektronů, makroskopický proud lze potom zaznamenat vnějšı́m obvodem. Tato lavina může vzniknout i samovolně dı́ky termálnı́m excitacı́m nebo zachycenému náboji na nečistotách, tyto přı́pady označujeme jako temné detekce (pulzy). Materiál detektoru musı́ být velmi čistý, aby těchto přı́padů bylo co nejméně. Každá lavina musı́ být uhašena, aby nedošlo k poškozenı́ detektoru. Mechanismus zhášenı́, tedy odpojenı́ detektoru od nadprůrazného napětı́, je bud’ pasivnı́ nebo aktivnı́. Křemı́kové detektory jsou využitelné v oblasti od 400 po 1000 nm s maximem kvantové účinnosti cca 75%. Majı́ celkem zanedbatelné temné detekce, kolem 75 za sekundu. Jsou navı́c velmi rychlé, v přı́padě aktivnı́ho zhášenı́ jsou připraveny detekovat nový foton už po 50 ns. Heterostruktura InGaAs/InP se využı́vá pro telekomunikačnı́ vlnové délky (1.3 až 1.6 µm), má menšı́ kvantovou účinnost, jen kolem 20%, vı́ce temných pulzů 5000/s a je pomalejšı́. V této oblasti jsou použitelné i materiály Ge a Si/Ge. V IČ oblasti do 4 µm pracujı́ detektor s absorpčnı́ oblastı́ z InAsSb, multiplikačnı́ oblastı́ z AlGaAsSb na GaSb substrátu. Ve všech přı́padech platı́, že lze dosáhnout lepšı́ kvantové účinnosti na úkor šı́řky pásma. Vı́ce o jednofotonových APD a dalšı́ch speciálnı́ch detektorech, které jsou schopny určit počet fotonů, se budeme zabývat v kapitole o kvantových detektorech. 4.3 Šum fotodetektorů Detektory jsou citlivé na dopadajı́cı́ fotonový tok respektive na dopadajı́cı́ optický výkon. Generovaný elektrický proud i je ale náhodná veličina, fluktuuje kolem střednı́ hodnoty ip = ηeΦ = RP se střednı́ kvadratickou odchylkou σi2 = ⟨(i−ip )2 ⟩. Zdroje těchto fluktuacı́ (šumu) jsou: 1. Fotonový šum – fluktuace v počtu dopadajı́cı́ch fotonů, fotony jsou v čase rozprostřeny náhodně, většinou jsou popsány Poissonovou statistikou. 48 Učebnı́ texty RCPTM Fotoelek. šum Detekovaný signál Fotonový šum Vstupní optický signál Zisk Sběr proudu Vstupní optický signál Šum zisku Obvodový šum Fotoefekt Fotonový šum Fotoefekt a sběr proudu Obvodový šum Fotoelek. šum Detekovaný signál Obrázek 41: Schéma popisujı́cı́ zdroje šumu detektoru bez zisku (vlevo) a se ziskem (vpravo). 2. Fotoelektronový šum – vzniká vždy pro η < 1, způsoben nejistotou ve vzniku elektron-děrového páru. 3. Šum zisku (zesilovacı́ho procesu) – u fotoodporů a APD je zesı́lenı́ stochastické, každý fotoelektron ve výsledku generuje jiný počet nosičů G se střednı́ hodnotou Gp . Statistika této veličiny závisı́ na vlastnostech zesilovacı́ho mechanismu. 4. Šum vnějšı́ho obvodu – různé elektronické komponenty jako odpory a kondenzátory přispı́vajı́ k výslednému šumu detektoru jako celku. 5. Šum pozadı́ – nechtěné zářenı́ z externı́ch (nesledovaných) optických zdrojů, které nelze odstı́nit, v přı́padě detekce v IČ oblasti může vadit termálnı́ zářenı́ objektů. 6. Temný šum (temný proud) – k detekčnı́m událostem docházı́ i bez dopadu fotonů, elektron-děrové páry se generujı́ náhodně bud’ tepelnou excitacı́ nebo tunelovánı́m. Podle obrázku 41, v přı́padě detektoru bez zisku je fotoelektronový šum vynásoben faktorem η a přičte se obvodový šum. V přı́padě detektoru se ziskem je fotoelektronový šum také snı́žen faktorem účinnosti, ale potom vynásoben ziskem a přičte se k němu šum zesilovacı́ho procesu a také obvodový šum. K charakterizaci šumu se použı́vajı́ následujı́cı́ veličiny: • Poměr signálu k šumu SN R (Signal to Noise Ratio) – jak název napovı́dá, jedná se o podı́l kvadrátu průměrné hodnoty ku střednı́ kvadratické odchylce dané veličiny. Pro proud je tedy SN R = i2p /σi2 , pro jednotlivé fotony SN R = n2p /σn2 . Zavádı́ se pojem minimálnı́ detekovaný signál, pro něj je SN R = 1. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 49 • Šum odpovı́dajı́cı́ výkonu N EP (Noise √ Equivalent Power) – spı́še technická veličina, N EP = ∆Inoise /(RG) [W/ Hz], ∆Inoise značı́ standardnı́ odchylka šumu celkového proudu – jak souvisı́ s σi2 ???? • Faktor zvýšenı́ šumu F (Excess noise factor) – použı́váme v přı́padě detektorů se ziskem, označuje mı́ru zvýšenı́ šumu zesilovacı́m procesem, F = ⟨G2 ⟩/G2p . • Chybovost BER (Bit error rate) – pravděpodobnost chyby na bit, použı́vá se pro digitálnı́ přijı́mače, určuje počet chyb na množstvı́ přenesených bitů. • Citlivost přijı́mače (Receiver sensitivity) – definuje se jako minimálnı́ optická intenzita odpovı́dajı́cı́ určité hodnotě SN R0 , obyčejně je SN R0 = 10 až 103 (odpovı́dá 10 - 30 dB). Pro digitálnı́ systémy je SN R zaměněn za BER, tj. minimálnı́ fotonový tok (počet fotonů) na bit potřebný k dosaženı́ dané hodnoty BER0 (často hodnota 10−9 ). 4.3.1 Fotonový šum Fotonový šum je neodstranitelný, patřı́ k charakteristice světelného zářenı́ dopadajı́cı́ho na detektor. V závislosti na typu zdroje světla docházı́ k oscilacı́m kolem střednı́ho fotonového toku. Střednı́ počet fotonů za určitý čas t je tedy náhodná veličina, np = Φt. Laserové zářenı́ nebo zářenı́ z termálnı́ho zdroje s šı́řkou spektra mnohem většı́ než je převrácená hodnota z doby měřenı́ se řı́dı́ Poissonovou statistikou. V tomto přı́padě je střednı́ kvadratická odchylka rovna průměrné hodnotě, σn2 = np . Pokud je tedy střednı́ počet fotonů 100, potom se s největšı́ pravděpodobnostı́ pohybuje aktuálnı́ počet fotonů v rozmezı́ 100±10. Poměr signálu k šumu je pro Poissonovo rozdělenı́ roven střednı́ hodnotě, SN R = n2p /σn2 = np . Minimálnı́ detekovaný signál je tedy jeden foton, np = 1. Přı́klad 1 Minimálnı́ detekovaný signál v přı́padě Poissonova rozdělenı́ je pro střednı́ počet fotonů np = 1. Odpovı́dajı́cı́ optický výkon za čas t = 1 µs pro vlnovou délku λ = 1.24 µm je roven Φ = hc/λt = 0.16 pW. Přı́klad 2 Pro citlivost přijı́mače SN R0 = 103 (30 dB) je potřeba střednı́ počet fotonů 103 . Pro dosaženı́ dané citlivosti přijı́mače za čas t = 10 ns potřebujeme fotonový tok 1011 fotonů za sekundu, tedy optický výkon 16 nW (λ = 1.24 µm). 4.3.2 Fotoelektronový šum Původ fotoelektronového šumu je v náhodnosti vzniku páru nosičů náboje po dopadu fotonu. S pravděpodobnostı́ η pár vznikne, s pravděpodobnostı́ (1 − η) dopad fotonu nevygeneruje pár nosičů náboje. Tato náhodnost je zdrojem šumu. Střednı́ fotonový tok dopadajı́cı́ch fotonů Φ způsobuje střednı́ fotoelektronový tok ηΦ. Počet fotoelektronů za čas t je tedy náhodná veličina se střednı́ hodnotou mp = ηnp = ηΦt. Pokud se řı́dı́ dopadajı́cı́ zářenı́ Poissonovou statistikou, potom 50 Učebnı́ texty RCPTM Fotony t Fotoelektrony Proudové pulzy Elektrický proud (výstřelový šum) t i p Plocha e t i ip t Obrázek 42: Průběh elektrického proudu v závislosti na dopadajı́cı́ch fotonech. 2 fotoelektrony majı́ tuto statistiku také, tedy σm = mp = ηnp . Fotoelektronový šum se tedy nepřičı́tá k fotonovému šumu, nejsou aditivnı́. Poměr signálu k šumu zdroje s Poissonovou statistikou je SN R = mp = ηnp . 4.3.3 Šum fotoproudu Fluktuace elektrického proudu i(t) v obvodu fotodetektoru v závislosti na dopadajı́cı́m fotonovém toku popisu šum fotoproudu. Ten zahrnuje fotonový šum, fotoelektronový šum i charakteristickou dobu odezvy detektoru a elektrického zapojenı́. Každý elektron-děrový pár generuje proud po dobu své cesty z ochuzené oblasti, vzniká tzv. proudový pulz. Tento pulz má náboj (plochu) e a trvánı́ τp . Dopadá-li vı́ce fotonů za sebou, generuje se vlak pulzů, a pokud jsou tyto události těsně za sebou, mohou se proudové pulzy překrývat (viz obr. 42). Výsledný proud může být tedy většı́, než dokáže vygenerovat jen jeden náboj. Pokud je chovánı́ fotonů popsáno Poissonovou statistikou, potom řı́káme těmto fluktuacı́m proudu výstřelový šum. Předpokládejme zjednodušenı́, že fotonový tok Φ(np /t) vygeneruje ηnp = 1 mp fotoelektronů za charakteristickou dobu (rozlišovacı́ schopnost) tr = 2B , B značı́ šı́řku pásma detektoru. Tyto fotoelektrony způsobı́ fotoproud i(t) se střednı́ 2 hodnotou ip = mp e/tr a střednı́ kvadratickou odchylkou σi2 = (e/tr )2 σm . Pokud jsou dopadajı́cı́ fotony popsány Poissonovou statistikou, potom ip = eηΦ, σi2 = 2eip B → SN R = i2p ηΦ = mp . = 2 σi 2B (13) Přı́klad Pro ip = 10 nA a B = 100 MHz je střednı́ kvadratická odchylka proudu přibližně σi ≈ 0.57 nA a poměr signálu k šumu SN R = 310, to znamená, že 310 fotoelektronů je detekováno v každém časovém intervalu tr = 5 ns. Minimálnı́ zaznamenatelný fotonový tok je Φ = 2B/η, pro citlivost přijı́mače SN R0 = 103 dostaneme potřebný fotonový tok Φ = 103 · 2B/η = 2 · 1011 /η W. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 4.3.4 51 Šum zisku Šum zisku charakterizuje náhodnost zesilovacı́ho procesu. Je-li zisk deterministický, tedy plně popsatelný a přesně daný v každý časový okamžik, potom se v předchozı́ch vztazı́ch jen zaměnı́ náboj e za q = Ge. V poměru SN R se potom hodnota zisku vykrátı́, poměr bude úměrný jen střednı́mu počtu fotoelektronů mp . Do systému nepřibude žádný šum navı́c. Pokud je ale zesilovacı́ šum náhodný, jak je tomu u fotonásobiče, fotoodporu i APD, potom může primárnı́ fotoelektron vygenerovat různý výsledný proud. Zisk 2 . je náhodná veličina se střednı́ hodnotou Gp a střednı́ kvadratickou odchylkou σG Proud v obvodu bude mı́t následujı́cı́ vlastnosti: ip = eGp ηΦ, σi2 = 2eGp ip BF, F = 2 ⟨G2 ⟩ σG = 1 + . G2p G2p (14) Zde F značı́ faktor zvýšenı́ šumu, ten je vždy většı́ nebo roven jedné a roste s náhodnostı́ zisku. Poměr signálu k šumu je potom tı́mto faktorem zmenšen, SN R = ip mp ηΦ 2eGp BF = 2BF = F . Faktor zvýšenı́ šumu v APD Předpokládejme jednodušı́ přı́pad, kdy docházı́ k injekci fotoelektronů do multiplikačnı́ oblasti APD, kde ionizujı́ předevšı́m elektrony (K < 1). Zisk závisı́ na ionizačnı́m koeficientu αe , ionizačnı́m poměru K = αh /αe a na šı́řce multiplikačnı́ oblasti w. Složitějšı́m výpočtem dojdeme ke vztahu F = KGp + (1 − K)(2 − 1/Gp ). Pokud budeme injektovat dı́ry do multiplikačnı́ oblasti s K > 1, potom ve vzorci jen zaměnı́me K za 1/K, dostaneme vztah F = Gp /K + (1 − 1/K)(2 − 1/Gp ). Pokud jsou injektovány jak elektrony tak dı́ry, jednoduše tyto dva vzorce sečteme. Pro omezenı́ faktoru zvýšenı́ šumu F je tedy potřeba materiálů s poměrem ionizace blı́zkým k nule popř. k nekonečnu. V prvnı́m přı́padě se můžeme pro velké hodnoty zisku držet na hodnotě F = 2 (viz obr. 43a). Šum zisku APD má dvě přı́činy, náhodnost mı́sta nárazové ionizace a zpětnou vazbu (oba nosiče náboje mohou ionizovat). Injektovaný nebo nově generovaný nosič náboje může excitovat až potom, co zı́ská dostatečnou energii. Vzdálenost, kterou urazı́ nabı́ránı́m této energie, se nazývá mrtvá oblast. Tyto oblasti od sebe oddělujı́ zóny, kde k ionizacı́m docházet může. Určitou organizacı́ materiálu můžeme snı́žit náhodnost v rozmı́stěnı́ mrtvých zón, a tedy omezit šum zesilovacı́ho procesu. Bohužel to funguje jen pro krátké multiplikačnı́ oblasti w < 400 nm a pro malý počet ionizacı́ (malý zisk). Dalšı́ho snı́ženı́ šumu lze dosáhnout kontrolou energie injektovaných nosičů náboje. Vstupnı́ energie elektronu nebo dı́ry se upravuje speciálnı́m gradientnı́m polem, čı́mž zredukujeme prvnı́ mrtvou oblast. Můžeme také použı́t vrstvenı́ materiálů s různou šı́řkou zakázaného pásu, v takových heterostrukturách vzniknou skoky v energetických pásech. To přinutı́ nosiče náboje nárazově excitovat jen v určitých oblastech (obr. 43b). V přı́padě jednoduché křemı́kové APD s elektronovou injekcı́, K = 0.1 a Gp = 100, je faktor zvýšenı́ šumu F = 11.8, pro APD s heterostrukturou můžeme dosáhnout téměř jednotkového faktoru F , tedy i s velkým ziskem dosáhneme malého šumu a nı́zkého 52 Učebnı́ texty RCPTM Faktor zvýšení šumu F 1000 100 50 10 5 1 0.5 0.1 100 h p - Urychlení Excitace + -- 0.05 10 n 0.01 + =0 1 1 10 100 1000 Střední zisk Gp Obrázek 43: a) Závislost faktoru zvýšenı́ šumu F na střednı́m zisku pro různé ionizačnı́ poměry v detektoru s elektronovou multiplikacı́, b) schéma APD s heterostrukturou. temného proudu. 4.3.5 Obvodový šum Tepelný pohyb nosičů náboje v odporech a fluktuace v tranzistorech zesilovače jsou zdrojem obvodového šumu. Tepelný šum (Johnsonův, Nyquistův) popisuje náhodný pohyb volných elektronů v odporových materiálech při teplotě T > 0. Vzniká náhodný proud i(t) i bez vnějšı́ho elektrického pole s nulovou střednı́ hodnotou. Variance proudu roste s teplotou. Je-li frekvence změn f ≪ kT /h = 6.24 THz (pro pokojovou teplotu) a B ≪ kT /h, potom je σi2 ≈ 4kT B/R. Rezistor s odporem R o teplotě T se chová jako bezšumový v paralelnı́m zapojenı́ se zdrojem proudového šumu s nulovou střednı́ hodnotou a střednı́ kvadratickou odchylkou proudu σi2 . Pro popis kvality obvodu fotodetektoru se použı́vá parametr šumu obvodu σr σq = σretr = 2Be , kde tr je časové rozlišenı́ detektoru, B šı́řka pásma a σr variance šumového proudu. O obvodu mluvı́me, že je √ limitován odporem, pokud většina kT šumu je termálnı́ho charakteru, potom σq = e2 RL B . V přı́padě rychlých FET zesilovačů mluvı́me o obvodech limitovaných zesı́lenı́m, σq ≈ 4.3.6 √ B 100 . SN R a BER Poměr signál ku šumu je jeden z nejlepšı́ch způsobů, jak popsat kvalitu optického detektoru. V přı́padě zdroje s Poissonovou statistikou, detektoru s náhodným ziskem G a s šumem elektrického obvodu charakterizovaným variancı́ σr dostaneme Pokusná šablona a jejı́ využitı́ q= 5 10 53 =0 100 100 4 3 10 2 mp = Gp = 100 F=2 q SNR SNR 10 0.1 10 APD 2 10 mp = 1000 Gp = F = 1 q Fotodioda 10 = 500 1 1 2 10 10 3 10 4 10 5 10 1 10 100 1000 Gp mp Obrázek 44: Závislost SN R na střednı́m počtu fotoelektronů mp (vlevo) a na střednı́m zisku Gp (vpravo). tento vztah SN R = G2p m2p ip (eGp ηΦ)2 = , = 2eGp ip BF + σr2 2e2 G2p ηBΦF + σr2 G2p F mp + σq2 (15) kde mp = ηΦtr = ηΦ/(2B) je počet fotoelektronů za čas tr a σq = σr /(2Be) je parametr šumu obvodu. V přı́padě detektoru bez zisku se poměr zjednodušı́ na SN R = m2p /(mp + σq2 ). Pro fotonový tok Φ ≪ 2Bσq2 /η je fotoelektronový šum zanedbatelný vůči parametru šumu obvodu a SN R ≈ m2p /σq2 . Naopak, převažuje-li šum fotoelektronů, potom SN R ≈ mp . Pro střednı́ počet fotoelektronů mp < σq2 /(F − 1) dosahuje lepšı́ho poměru SN R APD (Gp = 100, F = 2) (obr. 44a), nad touto hranicı́ je mı́rně lepšı́ fotodioda (Gp = F = 1), SN R = G2p mp . KG3p + (1 − K)(2G2p − Gp ) + σq2 /mp (16) Podle obrázku 44b, pro K = 0 roste SN R se ziskem, a pak se saturuje. Pro K > 0 docházı́ k poklesu mı́sto saturace. Pro maximálnı́ poměr signálu k šumu proto musı́me volit optimálnı́ zisk. Minimálnı́ počet fotoelektronů m√ p0 pro dosaženı́ určité ( ) citlivosti SN R0 určı́me podle vztahu mp0 = SN R0 + SN R02 + 4σq2 SN R0 /2. Pokud je pa- rametr šumu obvodu σq2 mnohem menšı́ než SN R0 /4, potom je minimálnı́ počet fotoelektronů přibližně roven SN R0 . Jsme-li naopak limitováni obvodovým šumem, √ potom je mp0 ≈ SN R0 σq . V přı́padě digitálnı́ch detektorů přebı́rá úlohu SN R chybovost BER. Za logickou 1“ uvažujme detekci střednı́ho počtu np fotonů a za logickou 0“ přı́pad bez ” ” 54 Učebnı́ texty RCPTM dopadu fotonu. Potom průměrný počet fotonů na bit npa = np /2. V přı́padě Poissonova rozdělenı́ je BER průměr z pravděpodobnosti detekce a pravděpodobnosti žádné detekce, BER = e−np /2 = e−2npa /2. V přı́padě standartnı́ hodnoty BER0 = 10−9 a ideálnı́ho detektoru je potřeba přibližně 10 fotonů na bit přenesené informace. Klasická křemı́ková APD potřebuje cca 125, InGaAs APD 500 a p-i-n fotodioda 6000 fotonů na bit. Vezmeme-li v úvahu i šum zisku a obvodu, je střednı́ 6σ počet fotoelektronů na bit mpa = 18F + Gpq , pro přı́pad detektoru s velkým ziskem je mpa ≈ 18F . Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 5 55 Vnějšı́ fotoelektrický jev Zatı́mco v přı́padě vnitřnı́ho fotoefektu zůstávajı́ fotonem excitované nosiče uvnitř materiálu, při vnějšı́m fotoefektu elektron zı́ská dostatečnou energii, aby unikl z materiálu do vakua. To znamená, že energie fotonů musı́ být většı́ jak výstupnı́ práce u kovu a většı́ jak energie zakázaného pásu s elektronovou afinitou u polovodiče. Prvek emitujı́cı́ elektrony po osvětlenı́ byl nazván fotokatoda. Později se začaly elektrony z fotokatody násobit na dynodách. Vzniklé spršky elektronů byly zachycovány pomocı́ anody. Společně tyto prvky tvořı́ fotonásobič (PMT – Photomultiplier Tube), o kterém pojednává tato kapitola. Přednostı́ fotonásobičů je dobrá kvantová účinnost zejména v UV a viditelné oblasti, také rychlý čas odezvy, nı́zký šum a vysoká citlivost. Historie Objev fotokatody byl připsán Hertzovi v roce 1887, v roce 1905 dodal Einstein teoretický popis fotoelektronové emise. Prvnı́ fotoelektrickou trubici (fotonku) zkonstruovali v roce 1913 Elster a Geitel. V roce 1929 Koller a Campbell vyrábı́ prvnı́ fotokatodu z Ag-O-Cs, která byla 100-krát citlivějšı́ než předchozı́. V dalšı́ch letech se zlepšovaly S-1 fotokatody, bialkalické fotokatody pro viditelnou oblast, multialkalické pro IČ oblast a alkali-halidové fotokatody pro UV oblast. Polovodičové fotokatody z prvků III-V skupiny (Ga-As, InGaAs) bylo možné vyrobit i s negativnı́ elektrickou afinitou (NEA), tı́m se zvýšil rozsah detekovatelných vlnových délek od UV po IČ oblast. Hlavnı́ vývoj fotonásobiče probı́hal během 30. let 20. stoletı́, ačkoliv už v roce 1902 dodal Austin sekundárnı́ emisnı́ povrch. V roce 1935 vytvořil Iams s kolektivem prvnı́ triodu (fotokatoda + dynoda) pro zesilovač zvuku filmu. Zworykin a kolektiv přidal v roce 1936 dalšı́ dynody a propracoval transport elektronů elektrickým a magnetickým polem. V roce 1939 zkonstruovali Zworykin a Rajchman elektrostatický fokuzačnı́ fotonásobič z Ag-O-Cs a potom z Sb-Cs. Ačkoliv popisujeme padesát let staré události, vývoj fotonásobičů stále probı́há. Objevujı́ se nové účinnějšı́ materiály a konstrukce (např. multikanálová destička). 5.1 Součásti fotonásobiče Fotonásobiče se skládajı́ z vı́ce částı́, každá má svůj specifický účel (viz obr. 45). Jelikož při vnějšı́m fotoefektu se emitujı́ elektrony do vnějšı́ho prostoru, musı́me pro omezenı́ ztrát, ionizace a jiných efektů pracovat ve vakuu. Zařı́zenı́ jsou umı́stěna ve vakuovaném pouzdru, které je v daném mı́stě propustné pro světelné zářenı́ – okénko. Fotony dopadajı́ na fotokatodu, přičemž s určitou pravděpodobnostı́ jsou emitovány fotoelektrony. Ty jsou urychlovány a směrovány napětı́m na elektrodách na prvnı́ dynodu, ta je z materiálů s vysokou sekundárnı́ emisivitou. Tam může kinetická energie elektronů excitovat dalšı́ elektrony. Sprška elektronů je pomocı́ elektrického pole směrována na dalšı́ dynody, kde dojde k lavinovému zesı́lenı́. Na anodě jsou potom elektrony zachyceny a dále pokračujı́ jako proudový pulz v kovu. 56 Učebnı́ texty RCPTM Fotokatoda UK U1 Anoda U3 U2 Un Dynody Obrázek 45: Schéma fotonásobiče. 1.00 0.70 0.10 Obrázek 46: Spektrálnı́ propustnost okének z různých materiálů (podle PMT). 5.1.1 Borosilikátové sklo 0.20 Syntetický křemík UV sklo 0.30 MgF2 Safír Propustnost 0.50 0.05 120 140 160 200 240 300 400 500 Vlnová délka [nm] Materiály okénka Okénko je průhlednou částı́ krytu fotokatody. Pokud je z jiného materiálu než kryt, musı́ být jejich spoj neprodyšný, aby se udrželo vakuum uvnitř. Okénko by mělo mı́t maximálnı́ propustnost v celém rozsahu detekovaných vlnových délek. Pět nejpoužı́vanějšı́ch materiálů je v následujı́cı́m seznamu, průběh jejich spektrálnı́ch propustnostı́ je na obr. 46. MgF2 použı́vá se v UV oblasti od 115 nm. Nenı́ tolik hydrofilnı́ jako ostatnı́ materiály (navázánı́ vlhkosti vede k zamlženı́ materiálu a ke snı́ženı́ jeho propustnosti). Safı́r (Al2 O3 ) použitelný od UV oblasti od 150 nm. Syntetický křemı́k pro UV oblasti od 160 nm. Má menšı́ absorpci než tavený křemı́k, ale mohou jı́m projı́t atomy helia a degradovat vakuum. Ionizace plynu uvnitř fotokatody je zdrojem šumu. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 57 h h e e Obrázek 47: Schéma a) transmisnı́ a b) reflexnı́ fotokatody. UV sklo od 185 nm Borosilikátové (Kovarové) sklo použitelné od 300 nm. Jeho teplotnı́ roztažnost je přibližně stejná jako roztažnost kovarových slitin užitých pro vodiče, nedocházı́ tak k pnutı́ mezi materiály. Obsahuje též málo izotopu 40 K (K-free), které způsobuje nechtěné radiačnı́ pozadı́. Použı́vá se tedy pro scintilačnı́ čı́tánı́. 5.1.2 Fotokatoda Fotokatody dělı́me podle směru emise elektronů z fotokatody na transmisnı́ a reflexnı́ (viz obr. 47). Transmisnı́ (head on) – elektrony jsou emitovány z opačné strany fotokatody vzhledem k dopadu fotonu, většinou se jedná o tenkou vrstvu aktivnı́ho materiálu na skleněné destičce. Reflexnı́ (side on) – elektrony jsou emitovány proti dopadajı́cı́m fotonům, materiál fotokatody je nanesen na kovový substrát. Jako materiál pro fotokatody se použı́vajı́ alkalické kovy nebo polovodičové slitiny (z III a V skupiny). Kvantová účinnost fotokatody se dá spočı́tat podle vztahu Pν 1 Pν L η(ν) = (1 − R) (17) Ps = (1 − R) Ps , k 1 + 1/kL kL + 1 kde R značı́ odrazivost materiálu fotokatody, k plný absorpčnı́ koeficient fotonů, Pν pravděpodobnost, že absorbované světlo excituje elektron do vyššı́ hladiny než vakuové, L je střednı́ úniková rychlost elektronů a Ps pravděpodobnost, že elektron, který dosáhne povrchu materiálu, unikne do vakua. Výstupnı́ energie elektronu (kinetická) je rovna energii fotonu hν zmenšené o výstupnı́ práci kovu W nebo o šı́řku zakázaného pásu Eg a elektronovou afinitu χ v přı́padě polovodičových materiálů, Evyst = hν − W resp. hν − Eg − χ (viz obr. 48). Výstupnı́ práce W je typicky většı́ jak 2 eV, což odpovı́dá vlnové délce fotonů přibližně 600 nm. U některých materiálů může být hodnota elektronové afinity záporná, označujı́ se jako materiály s NEA (Negative Electron Affinity). Na p-typu polovodiče GaAs je nanesena slabá povrchová vrstva z elektronově pozitivnı́ho materiálu (přebytek 58 a) Učebnı́ texty RCPTM - Volný elektron Nejbližší vyšší pás Vakuum b) W - Volný elektron c) Vakuum Vodivostní pás - W h Fermiho h hladina Vodivostní pás kovu h Eg + + Valenční pás polovodiče Obrázek 48: Energetický diagram fotoelektronové emise a) z kovu a b) z polovodiče. zrušit c)? elektronů?) Cs2 O. Vzniká ochuzená vrstva bez volných nosičů náboje a energetické pásy jsou zakřiveny tak, že je elektronová afinita záporná. Tı́m se zvýšı́ pravděpodobnost úniku do vakua Ps a je tak možno detekovat zářenı́ až do 900 nm (1.4 eV). Materiály fotokatod Zde je uvedeno deset nejpoužı́vanějšı́ch materiálů z alkalických slitin a z polovodičů. CsI (do 200nm) a CsTe (do 300 nm) použı́vajı́ se v UV oblasti, jsou necitlivé na slunečnı́ zářenı́ (solar blind). Musı́ se použı́t s okénkem ze syntetického křemı́ku nebo MgF2 nebo přı́mo bez okénka. Sb-Cs použı́vajı́ se v UV a ve viditelné oblasti pro většı́ intenzity zářenı́, majı́ malý odpor. Dajı́ se použı́t jen v reflexnı́ konfiguraci. Bialkalické (Sb-Rb-Cs, Sb-K-Cs) pro UV a viditelnou oblast, majı́ vyššı́ citlivost a menšı́ temný proud oproti ostatnı́m. Vysokoteplotnı́ bialkalické (Sb-Na-K) pro UV a viditelnou oblast, majı́ menšı́ citlivost oproti bialkalickým fotokatodám, ale mohou pracovat při teplotě až do 175◦ C (normálnı́ provoznı́ teplota fotokatod je do 50◦ C). Multialkalické (Sb-Na-K-Cs) jsou použitelné v široké oblasti od UV po 900 nm. Ag-O-Cs pro oblast od 300 do 1200 nm v transmisnı́ konfiguraci, do 1100 nm v reflexnı́ konfiguraci. Majı́ ale menšı́ citlivost ve viditelné oblasti. GaAsP(Cs) polovodičový krystal aktivovaný Césiem. Použı́vá se jen jako transmisnı́ fotokatoda ve viditelné oblasti, majı́ velkou citlivost, ale při vyššı́ch intenzitách degradujı́. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 59 GaAs(Cs) také lze vyrobit jen v transmisnı́ konfiguraci, ale jsou použitelné od UV po 900 nm. Navı́c je mezi 300 a 850 nm plochá závislost citlivost. Při vyššı́ch intenzitách opět docházı́ k degradaci. InGaAs(Cs) citlivost této fotokatody je posunutá vı́ce do IČ oblasti. Vykazuje výborný poměr signálu k šumu mezi 900 a 1000 nm. InP/InAsP(Cs), InP/InGaAs(Cs) polovodičový p-n přechod, kdy lze pomocı́ předpětı́ zvětšit blast citlivosti až k 1700 nm. Je ale nutné chlazenı́ až na -80˚C kvůli teplotnı́mu šumu. Citlivost fotokatody se udává jako S čı́slo, čı́m většı́ tı́m většı́ citlivost???? S1 – S25 5.1.3 Elektronové násobenı́ Primárnı́ fotoelektron z fotokatody je urychlen vysokým napětı́m. Je potřeba, aby kinetická energie elektronu byla většı́ než dvojnásobek výstupnı́ práce, tedy aby mohl elektron nárazově ionizovat aspoň dva sekundárnı́ elektrony. K této ionizaci docházı́ v soustavě různě tvarovaných dynod, které jsou pod postupně se zvyšujı́cı́m napětı́m. Na každé dynodě se počet procházejı́cı́ch elektronů zvětšı́. Sprška výsledných elektronů je potom zachycena na anodě. Dynody Dynoda může být spojitá (v přı́padě mikrokanálku), potom je přiloženo napětı́ podél jejı́ délky. Většinou jsou dynody oddělené a napětı́ je na nich přiloženo stupňovitě (rozdı́l napětı́ 100 až 200 V). Počet dynod se pohybuje od jedné po devatenáct. Jejich konstrukce může být různá (kruhová klec, box&grid, lineárnı́ fokuzovaný typ atd. viz dále), závisı́ na použitı́. Zesı́lenı́ na jedné dynodě může být v rozmezı́ od 10 po 100 násobek. Použı́vajı́ se materiály jako alkalicko antimonové slitiny, BeO, MgO, GaP, GaAsP na elektrodách z niklu, oceli a CuBe slitin. Pro poměřenı́ kvality dynod se zavádı́ poměr sekundárnı́ emise δ, což je poměr počtu sekundárnı́ch (excitovaných) elektronů ku počtu primárnı́ch (dopadlých) elektronů. Tento poměr závisı́ jak na materiálu dynody, tak na rozdı́lu napětı́ mezi dynodami. Teoreticky lze zisk na n diodách spočı́tat jako δ n . Trajektorie elektronů Dráha elektronů uvnitř fotonásobiče se optimalizuje numerickou analýzou tak, aby se dosáhlo ideálnı́ fokuzace svazků elektronů na dynody a minimálnı́ho rozdı́lu v čase průchodu jednotlivých elektronů. Hodnota sběrné účinnosti, tj. poměru elektronů na prvnı́ dynodě ku počtu elektronů emitovaných z fotokatody) se pohybuje mezi 60 až 90%. Dynody majı́ zakřivené plochy a jsou uspořádány tak, aby se zamezilo zpětné vazbě, která může být bud’ iontová nebo světelná. Anoda Na anodě docházı́ k zachycenı́ volně letı́cı́ch elektronů z kaskády dynod. Má tvar tyče, desky nebo sı́tě. Optimalizuje se zejména potenciálový rozdı́l mezi poslednı́ dynodou a anodou, aby byl omezen vliv prostorového náboje a bylo dosaženo maximálnı́ho zisku výstupnı́ho proudu. 60 Učebnı́ texty RCPTM primární elektron sekundární elektrony povrch sekundární emise elektroda substrátu Poměr sekundární emise 100 GaP:Cs 50 K-Cs-Sb 20 Cs3Sb 10 Cu-BeO-Cs 5 2 1 50 100 200 500 1000 2000 Urychlovací napětí [V] Obrázek 49: a) Schéma sekundárnı́ emise, b) závislost poměru sekundárnı́ emise δ na urychlujı́cı́m napětı́ na prvnı́ dynodu pro různé materiály prvnı́ dynody (podle PMT). 5.1.4 Periferie (elektronika a kryt) K funkci fotonásobiče je potřebný stabilizovaný zdroj vysokého napětı́ (1 – 2 kV) s odchylkou menšı́ jak 0.1%. Elektrické obvody potom rozdělujı́ toto napětı́ na jednotlivé dynody, urychlujı́cı́ a směrovacı́ elektrody a na anodu. Celý fotonásobič může být odstı́něn krytem proti vlivu magnetického nebo elektrického pole nebo proti detekci nechtěného světla, které může snižovat poměr signálu k šumu. Fotonásobiče mohou měnit své charakteristiky vlivem vnějšı́ho prostředı́, napřı́klad se změnou elektromagnetického pole, teploty (někdy je zařı́zenı́ chlazeno), vlhkosti nebo mechanického napětı́. Pokud těmto změnám chceme zabránit, musı́me použı́t účinný kryt. 5.2 Užitı́ fotonásobičů Podle způsobu užitı́ vybereme fotonásobič s vhodnými parametry. Mezi základnı́ charakteristiky detekovaného zářenı́ patřı́: Vlnová délka – podle rozsahu vlnových délek musı́me vybrat materiál okénka s maximálnı́ propustnostı́ a fotokatodu s maximálnı́ citlivostı́ v této oblasti. Intenzita – s rostoucı́ intenzitou dopadajı́cı́ho zářenı́ klesá potřeba velkého zesı́lenı́. Počet dynod může být menšı́, stejně i napětı́ mezi nimi. Signál se může zpracovávat analogově nebo digitálně. Rozměr svazku – podle rozměru svazku musı́me vybrat fotonásobič s dostatečně velkým okénkem a efektivnı́m průměrem fotokatody. Rozhodneme, zda bude fotokatoda transmisnı́ho nebo reflexnı́ho typu. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ PMT . 61 DC npF A/D PC vr A/D PC PČ PC RL PMT . DC RL PMT . AC Discr RL Obrázek 50: Tři režimy činnosti fotonásobiče, shora dolů: kontinuálnı́ režim, pulznı́ režim a čı́tánı́ fotonů. DC popř. AC značı́ kontinuálnı́ popř. pulznı́ zesilovač, npF nı́zkopásmový filtr, (vr)A/D (vysokorychlostnı́) převodnı́k analogového signálu na digitálnı́, PC počı́tačové zpracovánı́, Discr diskriminátor a PČ pulznı́ čı́tač. Rychlost dějů – časová odezva fotonásobiče musı́ být rychlejšı́ než změny intenzity signálu, které nás zajı́majı́. V tomto směru je důležitý výběr uspořádánı́ dynod a také elektrických obvodů detektoru s dostatečnou šı́řkou pásma. 5.2.1 Režim činnosti (elektrické obvody) Výběr elektroniky, která zpracovává proud z anody, závisı́ na použitı́ fotonásobiče. Nejčastěji použı́vaná zapojenı́ jsou na obr. 50. Kontinuálnı́ (DC) – výstup z fotonásobiče je zesı́len v DC zesilovači, signál je dále filtrován nı́zkopásmovými filtry. Pulznı́ (AC) – výstup opět zesı́len v DC zesilovači a výstup pokračuje přes kapacitory. Čı́tánı́ fotonů – výstup je zesı́len, signál projde diskriminátorem (komparátorem), který podle nastavenı́ určı́, jestli velikost proudového impulzu je dostatečná k vyslánı́ výstupnı́ho pulzu. Následuje pulznı́ čı́tač, který zaznamenává počet již binárnı́ch impulzů. Čı́tánı́ fotonů V tomto režimu je z fotokatody po dopadu fotonu uvolněn jeden nebo žádný elektron v závislost na účinnosti. Tento elektron dopadne s pravděpodobnostı́ úměrnou sběrné účinnosti na prvnı́ dynodu, kde dojde k zesı́lenı́. Zesı́lenı́ na dynodách má Poissonovu statistiku, celkové zesı́lenı́ dosahuje hodnot 106 až 107 před dopadem na anodu. Sprška elektronů zachycených anodou dává vzniknout proudovému impulzu. Pro velké intenzity dopadajı́cı́ho zářenı́ se proudové impulzy překrývajı́, pro nižšı́ intenzity lze rozlišit jednotlivé pı́ky (viz obr. 51). S diskriminátorem, který porovnává velikosti vůči dané hranici šumu, můžeme digitálně čı́tat jednotlivé události. 62 Učebnı́ texty RCPTM Signál:silný slabý velmi slabý Obrázek 51: Výstup fotonásobiče pro různě silné signály. Počet detekcí signál + temný proud temný proud Obrázek 52: Histogram velikosti proudových pulzů, S(L) je počet pulzů s amplitudou L. S(L) Velikost pulzu V přı́padě fotonového čı́tánı́ můžeme dostat lepšı́ poměr signálu k šumu, s SN R = √2NN+4N , kde Ns jsou signálnı́ detekce. Detekce pozadı́ Nd nezávisı́ s d na šumovém faktoru. Taktéž temný šum jako i šum zesilovače je ořezán diskriminátorem. Funkce fotonásobiče v režimu čı́tánı́ fotonů nenı́ ovlivněna výkyvy napětı́ na dynodách ani ziskem fotonásobiče. Obrázek 52 znázorňuje četnost proudových pulzů s určitou amplitudou. Z této závislosti se potom odhadne optimálnı́ hodnota prahu diskriminátoru. 5.3 Vlastnosti fotonásobičů Jedna z nejdůležitějšı́ch vlastnostı́ fotonásobiče je závislost citlivosti na vlnové délce – spektrálnı́ odezva. Zářivá citlivost je definovaná jako poměr fotoproudu i ku vstupnı́mu zářivému toku Φ na určité vlnové délce, Rk [A/W] = i/Φ. Kvantová účinnost se dá určit jako počet fotoelektronů ku počtu dopadlých fotonů, hc 1240 η = λe Rk ≈ λ[µm] Rk . Maximum kvantové účinnosti nastává pro vlnovou délku trochu kratšı́ než je vrchol zářivé citlivosti. Určit hodnotu kvantové účinnosti lze z porovnánı́ s kalibrovaným polovodičovým detektorem nebo fotonásobičem. Závislost charakteristik fotonásobiče na polarizaci dopadajı́cı́ho zářenı́ je dána Fresnelovými vztahy. Podle nich se dajı́ spočı́tat ztráty způsobené na rozhranı́ch okénka a fotokatody podle úhlu dopadu a typu polarizace. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 63 Rozsah spektrálnı́ odezvy označuje oblast vlnových délek, pro které má detektor nenulovou zářivou citlivost. Krátkovlnný limit je dán materiálem okénka, dlouhovlnný limit potom materiálem fotokatody. Dlouhovlnný limit definujeme jako pokles na 1% z maxima pro bialkalické a Ag-O-Cs fotokatody a jako pokles na 0.1% z maxima pro multialkalické fotokatody. Světelná odezva udává závislost výstupnı́ho proudu na svı́tivém toku (v lumenech) z wolframové lampy teploty 2856 K. Rozlišujeme katodovou a anodovou světelnou odezvu, v přı́padě anodové jsou zahrnuty vlastnosti po multiplikaci elektronů na dynodách. Sběrná účinnost α udává poměr mezi počty elektronů emitovaných z fotokatody a dopadlých na prvnı́ dynodu. Mezi katodou a prvnı́ dynodou mohou některé elektrony zabloudit, stejně tak elektrony z následujı́cı́ch dynod. Velikost napětı́ mezi katodou a prvnı́ dynodou je typicky 100 V. Celkový zisk fotokatody závisı́ na sběrné účinnosti a na dynodovém zisku. Dynodový zisk, nebo také poměr sekundárnı́ emise, lze spočı́tat podle vztahu δ = aU k, kde U je napětı́ mezi dynodami, a je konstanta a k materiálová konstanta (hodnota mezi 0.7 a 0.8). Na prvnı́ dynodě je δ1 = id1 /i, tedy počet sekundárnı́ch elektronů ku fotoelektrickému proudu, na n-té dynodě je δn = idn /id(n−1) . Celkový zisk fotonásobiče µ = αδ1 δ2 · · · δn . Pokud je δn stejné ve všech stupnı́ch, potom µ = α(aU k)n . Z toho plyne velká citlivost na změnu napětı́ U , a tedy nutná vysoká stabilita zdroje napětı́. Časová odezva popisuje časové zpožděnı́ a rozprostřenı́ elektronového impulzu po dopadu optického impulzu. Zpožděnı́ může být způsobeno všemi prvky od katody po anodu. Rozšı́řenı́ časového intervalu TTS (Transition Time Spread) je úměrné 1/U 2 . Minimálnı́ TTS nastává pro lineárnı́ fokuzovaný typ a kovové kanálky (viz konstrukce fotonásobičů). Průběhy časových závislostı́ typické fotokatody jsou na obr. 53. Linearita charakterizuje změnu parametrů detektoru se změnou vstupnı́ intenzity. Pokud jsou závislosti lineárnı́ pro velký rozsah dopadajı́cı́ch intenzit, potom řı́káme, že má detektor široký dynamický rozsah. Pro velmi velké intenzity docházı́ k porušenı́ linearity, podle typu katody je hornı́ limit intenzity (emitovaného proudu) v mezı́ch od 0.1 µA po 10 µA, pro anodu je limit 10 mA. V impulznı́m přı́padě je limitujı́cı́ efekt prostorového náboje, v kontinuálnı́m módu limitujı́ obvody napět’ového rozdělovače. Linearita je lepšı́ u reflexnı́ch fotokatod dı́ky malému odporu substrátu. Linearita se zlepšuje s rostoucı́m napětı́ a dynodovým stupněm (počtem dynod ?). Uniformita popisuje závislost parametrů na poloze nebo úhlu dopadu fotonů na detektor. Stabilita nám dává informaci o změně charakteristik (napřı́klad zisku) 64 Učebnı́ texty RCPTM 20 Doba průchodu Čas [ns] 10 7 5 Úběžná hrana 3 2 Náběžná hrana 1 0.7 0.5 Obrázek 53: Doba průchodu elektronu, trvánı́ úběžné a náběžné hrany a TTS fotonásobiče v závislosti na napětı́ (podle PMT). 1.2 TTS 1.4 1.6 1.8 2.0 2.2 Přiložené napětí [kV] NEBO Ii 0 zahřívání Imin Imax 5 6 7 8 9 (minuty) Ii Imin Imax 5 6 7 8 9 Obrázek 54: Hystereze výstupnı́ho proudu z fotonásobiče. v čase. Krátkodobě docházı́ k driftu, v závislosti na dopadajı́cı́ intenzitě docházı́ k zahřı́vánı́ po dobu 30 až 60 minut. Dlouhodobě přicházı́ ke slovu životnost fotokatody, která se pohybuje v řádu 103 až 104 pracovnı́ch hodin. Hystereze značı́ závislost výstupnı́ho proudu na předchozı́ hodnotě. Docházı́ ke změně tvaru proudového impulzu, bud’ po prvotnı́m náběhu hodnota pomalu klesne nebo stoupne (viz obr. 54). Šum Temný proud (též temný šum) nám dává informaci o velikosti anodového proudu v přı́padě zakrytého detektoru. Závislost temného proudu na napětı́ (viz obr. 55) lze rozdělit do třı́ oblastı́, přičemž každá oblast má primárnı́ původ v jiném efektu: Oblast a – proniklý proud z dynod na anodu nebo na patici (špatná izolace). Oblast b – tepelná emise fotokatody a dynod. Tento šum lze omezit chlazenı́m. Závislosti temného proudu a temných detekcı́ (v přı́padě fotonového čı́tánı́) na teplotě jsou znázorněny na obrázku 56. Oblast c scintilace na skle a držácı́ch elektrod, elektrony vytržené polem. V přı́padě velmi vysokých napětı́ docházı́ k výraznému nárůstu šumu. Ostatnı́mi zdroji temného proudu jsou napřı́klad ionizace na zbylém plynu. Docházı́ k nı́, ačkoliv je ve fotonásobičı́ch vysoké vakuum (10−6 až 10−5 Pa). Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 10 -5 Temný proud Výstupní signál Tepelná emise -6 10 Proud na anodě [A] 65 -7 c 10 -8 b 10 -9 10 10 a -10 10 -11 200 300 500 700 1000 1500 2000 Přiložené napětí [V] -6 10 10 R316 R374 R6248 R3550 -7 10 -8 7 6 10 Temné detekce [Hz] Anodový temný proud [A] 10 -9 10 -10 10 5 10 10 4 10 10 Obrázek 55: Anodový temný proud, výstupnı́ signál a ideálnı́ křivka tepelné emise samotné v závislosti na napětı́. Pı́smena a, b a c označujı́ oblasti ovlivněné různými ději, viz text (podle PMT). T,Ag-O-Cs GaAs T,ba T,ma T,ba,nš R,ma R,ba,nš 3 2 10 1 -11 10 -40 -20 0 20 o Teplota [ C] 40 -60 -40 -20 0 20 40 o Teplota [ C] Obrázek 56: Vlevo závislost anodového temného proudu, vpravo počet temných detekcı́ při fotonovém čı́tánı́ v závislosti na teplotě několika fotonásobičů firmy Hamamatsu. T/R značı́ transmisnı́/reflexnı́ fotokatodu, ba popř. ma bialkalickou a multialkalickou slitinu fotokatody, nš značı́ nı́zkošumovou úpravu (podle PMT). 66 Učebnı́ texty RCPTM id id ip ip+d ip+d Obrázek 57: Průběh signálnı́ho proudu ip a temného (šumového) proudu id v čase. Dalšı́m zdrojem může být dı́ky špatnému odstı́něnı́ okolnı́, popř. kosmické zářenı́ (Čerenkovovo zářenı́ z muonů). Radioizotopy obsažené ve skle mohou být zdrojem β-zářenı́, neznámějšı́ radioizotop je 40 K, proto jsou některé fotonásobiče vyrobené z kovarového skla (K-free). i i −i p d Poměr signál k šumu se spočte podle vztahu SN R = ip+d = p+d ip+d , kde ip je střednı́ hodnota signálnı́ho proudu a ip+d střednı́ hodnota signálu včetně temného proudu id (viz obr. 57). Nebo lze SN R poměr určit podle vztahu SN R = ip √ , ip δ αµ 2eB δ−1 ( αµ + 2id ) + i2o (18) kde B je šı́řka pásma a io proudový šum zesilovacı́ho obvodu. Poměr SN R dynod (elektronového násobiče) lze spočı́tat podle vztahu SN R = √ η ′ n0 δ1′ δ1′ +1 , kde η ′ je účinnost fotokatody násobená sběrnou účinnostı́ prvnı́ dynody a = δ1 (δ − 1)/δ, δ1 je poměr sekundárnı́ emise prvnı́ dynody a δ ostatnı́ch dynod. Ze vztahu je patrné, že poměr signálu k šumu závisı́ výrazně na zisku prvnı́ dynody. K dosaženı́ lepšı́ho SN R poměru fotonásobiče potřebujeme co největšı́ účinnost na dané vlnové délce, konstrukci optimalizovanou pro co největšı́ přenos elektronů, maximálnı́ zachycenı́ světla a velkou šı́řku pásma B. δ1′ Afterpulsing značı́ pravděpodobnost následného pulzu, lze jej rozdělit na pomalý a rychlý. Rychlé afterpulzy (jednotky až desı́tky nanosekund) vznikajı́ v důsledku elastických odrazů na prvnı́ dynodě. Lze je eliminovat speciálnı́ elektrodou, ale vzhledem k malému zpožděnı́ nejsou hrozbou. V přı́padě fotonového čı́tánı́ je elektronika po detekci slepá“. Pomalé afterpulzy (stovky ns až µs) způsobujı́ ” zpětné iontové vazby, hlavně He+ penetrujı́cı́ přes baňku, počet těchto afterpulzů se zvětšuje s rostoucı́m napětı́m. 5.4 Konstrukce fotonásobiče Konstrukce je dána hlavně uspořádánı́m dynod. Každá varianta má své výhody a nevýhody, schémata konstrukcı́ jsou na obrázcı́ch 58 až 61, některé parametry v Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 67 tabulce 5.4). Nejznámějšı́ konstrukce jsou tyto: 1. Kruhový typ – kompaktnı́, lze jej použı́t v reflexnı́ i transmisnı́ konfiguraci, má rychlou odezvu. 2. Box&grid – jen transmisnı́ konfigurace, má výbornou účinnost sběru elektronů. 3. Lineárnı́ fokuzovaný typ – jen transmisnı́ konfigurace, má rychlou odezvu, dobré časové rozlišenı́ a linearitu. 4. Žaluziový typ – jen transmisnı́ konfigurace, fotokatoda může mı́t velký poloměr, jednoduchý sběr elektronů. 5. Sı́t’ový typ – má dobrou výstupnı́ linearitu a je necitlivý na magnetické pole, s multianodou lze určit mı́sto dopadu. 6. Mikrokanálek – jedná se o tenkou trubičku s vnitřnı́m průměrem 5 až 45 µm a délkou přibližně 40-ti násobku průměru. Vnitřnı́ stěna kanálku je pokryta materiálem pro sekundárnı́ emisi elektronů. Napětı́ je přiloženo na konce kanálku, takže podél kanálku je spojitý napět’ový spád. Kanálek musı́ být zakřivený nebo šikmo k dráze elektronů tak, aby mohly narážet do stěn. Oproti dynodovým fotonásobičům majı́ mikrokanálky o pět řádů většı́ temný proud (cca 10−11 A). Kanálky se sdružujı́ do mikrokanálkových destiček (MCP – Micro Channel Plate), lze tak zachovat prostorovou informaci o poloze fotoelektronů. MCP se vyrábějı́ až do průměru 10 cm, kanálky majı́ průměr 5 až 25 µm a jsou od sebe vzdáleny 8 až 40 µm. Zisk mikrokanálkové destičky se pohybuje od 104 po 106 . MCP má výborné časové rozlišenı́ a stabilnı́ zisk v magnetickém poli, použı́vá se v intenzifikátorech obrazu. 7. Kovové kanálky – majı́ podobné vlastnosti jako MCP. 8. Typ s elektronovým bombardovánı́m – elektrony jsou urychleny vysokým napětı́m, po dopadu na polovodič excitujı́ několik elektronů z valenčnı́ho do vodivostnı́ho pásu. Počet elektronů je ještě mı́rně znásoben v lavinové diodě (AD). Tı́m že fotonásobič kombinuje vnějšı́ fotoefekt a násobenı́ elektronů v diodě, řı́ká se tomuto typu hybridnı́ fotodetektor. Dı́ky konstantnı́mu napětı́ při urychlenı́ a následnému malému zesı́lenı́ je celkový proces málo šumový. Pozičně citlivé fotonásobiče s jednofotonovou citlivostı́ Jedná se o multianodové fotonásobiče, které jsou uspořádány lineárně nebo v matici (až 64x64 pixelů). Velikost pixelů je v řádech milimetrů, mezi jednotlivými pixely docházı́ k nezanedbatelnému přeslechu. Co se těchto parametrů týče, tak jsou daleko za kamerami, nicméně mohou těžit z jiných výhod fotonásobičů. 68 Učebnı́ texty RCPTM 1 až 9 - dynody mřížka 3 1 2 e 4 5 h h fokuzační elektroda -4 vakuum~10 Pa e anoda poslední dynoda kontakty patice 6 8 9 7 fotokatoda anody fotokatoda dynody Obrázek 58: Fotonásobiče kruhové konstrukce (vlevo) a typu Box&grid (vpravo). h h fokuzační elektroda e fotokatoda dynody anoda poslední dynoda kontakty patice fokuzační elektroda anoda poslední dynoda kontakty patice dynody fotokatoda Obrázek 59: Lineárně fokuzovaný (vlevo) a žaluziový (vpravo) typ fotonásobiče. h h e V1 V2 Obrázek 60: Sı́t’ový typ fotonásobiče (vlevo), mikrokanálek (uprostřed) a fotonásobič s MCP (vpravo). AD h e Obrázek 61: Kovové kanálky (vlevo) a fotonásobič s elektronovým bombardovánı́m (vpravo). Pokusná šablona a jejı́ využitı́ Typ konstrukce Kruhový Box&grid Lin. fok. Žaluziový Sı́t’ový MCP Kovové kan. Elek. bomb. Náběžná Linearita hrana [ns] [mA] 0.9 - 0.3 1 - 10 6 - 20 1 - 10 0.7 - 3 10 - 250 6 - 18 10 - 40 1.5 - 5.5 300 - 1000 0.1 - 0.3 700 0.65 - 1.5 30 závisı́ na polovodiči 69 Imunita mag. pole [mT] 0.1 0.1 0.1 0.1 500 - 1500 1500 5 - Uniformita slabá dobrá slabá dobrá dobrá dobrá dobrá výborný Tabulka 5: Parametry různých konstrukcı́ fotonásobiče. Kolekčnı́ účinnost dobrá výborná dobrá slabá slabá dobrá dobrá výborný 70 6 Učebnı́ texty RCPTM Kamery CCD a CMOS CCD je matice vlastnı́ch fotoodporů – pixelů. Náboj jimi generovaný je uchováván v potenciálových jamách, přičemž potenciálové bariéry a jámy jsou ovládány změnou napětı́ na kontaktech. Vyčı́tánı́ obrazové informace se děje sekvenčně paralelnı́m a sériovým registrem. Náboj z jednotlivých pixelů je zesı́len FET zesilovači (Field Effect Transistors). CMOS má se CCD hodně společného co se týče zachycenı́ fotoelektronů, transfer náboje je ale odlišný. Podkapitoly popisujı́cı́ vlastnosti jen CCD nebo CMOS budou odlišeny. Historie CCD (Charged Coupled Device) byly vyvı́jeny v Bellových laboratořı́ch v 60-tých a v 70-tých letech 20. stoletı́ jako nový typ počı́tačové paměti. Jsou na bázi MOS (Metal Oxide Semiconductor). Až později se zjistily možné nové aplikace ve zpracovánı́ signálu a zobrazovánı́. Naproti tomu byly CMOS (Complementary MOS) vyvı́jeny přı́mo jako obrazové snı́mače, využı́vajı́ podobné technologie jako ostatnı́ mikroelektronika. Nicméně vývoj byl náročný, zvládnuté jsou až od 90-tých let minulého stoletı́. paralelní registr U1 U2 U1 polySi SiO2 bariéra bariéra fotoelektrony jáma .... ... ... ... ... .. paralelní taktování Princip Dopadajı́cı́ zářenı́, které projde kontakty z polykřemı́ku (vodič) a izolantem z oxidu křemı́ku, může ve sběrné oblasti polovodiče vygenerovat elektron děrový pár. Takto vzniklé fotoelektrony se shromažd’ujı́ v potenciálových jamách. Tyto potenciálové jámy a bariéry kolem nich jsou řı́zeny napětı́m na elektrodách (viz obr. 62a). Počet fotoelektronů v potenciálové jámě je úměrný počtu fotonů dopadlých do této oblasti. sériový registr Si substrát ... ... ... ... ... ... ... ... výstupní sériové taktování zesilovač Obrázek 62: a) Materiálové složenı́ jednoho pixelu a kontakty upravujı́cı́ potenciál, b) schéma přenosu náboje v CCD. Po expozici probı́há vyčı́tánı́, tj. převod náboje (počtu fotoelektronů) na napětı́ z jednotlivých pixelů. U CCD je jen jeden převodnı́k náboje na napětı́ a elektrony z jednotlivých pixelů se k němu musı́ přenést. Tento transfer se provádı́ posunem potenciálové jámy pomocı́ změny napětı́ na kontaktech. Elektrony zůstávajı́ v Pokusná šablona a jejı́ využitı́ e/U sériový registr ... ... ... ... ... ... generace časování a taktování generátor napětí zesilovač A/D přenos kamera CMOS obrazový senzor e- generátor časování a taktování oscilátor sloupcový zesilovač sloupcový slučovač zesilovač A/D konektor oscilátor e/U rozdělovač napětí řízení taktování generátor napětí e- tištěný obvod kamery řádkový přístup h .... ... ... ... ... .. - řádkový ovladač CCD obrazový senzor paralelní registr 71 tištěný obvod přenos Obrázek 63: Koncepčnı́ schéma CCD (vlevo) a CMOS (vpravo). potenciálové jámě, která se posouvá nejdřı́ve po celých řádcı́ch do sériového registru – směr paralelnı́ho posuvu. Náboj v sériovém registru je potom po jednotlivých pixelech přenášen k převodnı́ku a výstupnı́mu zesilovači (viz obr. 62b). CMOS se od CCD lišı́ tı́m, že má převodnı́ky z náboje na napětı́ u každého pixelu (viz obr. 63). Výhody Kamery majı́ výhodu dlouhé akumulace signálu, kdy jsou fotoelektrony zachycovány v potenciálové jámě. Omezeni jsme jen kapacitou této jámy, tj. napětı́m na kontaktech. Kvantová účinnost zařı́zenı́ se pohybuje od 20 do 95%, což je řádově vı́c než u fotofilmu (3-5%). Kamery vykazujı́ vysokou linearitu, tj. náboj roste lineárně s intenzitou dopadajı́cı́ho světla. Majı́ dobrou rozměrovou stálost, pro potřeby astronomie za použitı́ zvláštnı́ch algoritmů lze dosáhnout rozlišenı́ až 1/10 pixelu. Výsledný obraz máme ihned k dispozici v podobě datového souboru. Můžeme jej tedy jednoduše softwarově upravovat (např. stretching – skládánı́ expozic). Jednotlivé pixely lze sdružovat, čı́mž zvýšı́me kapacitu multipixelů a zrychlı́me odečı́tánı́ za cenu menšı́ho rozlišenı́. Koncepčnı́ rozdı́ly CCD a CMOS CCD – akumulace náboje v jednotlivých pixelech, přesun po řádcı́ch do sériového registru, ze sériového registru převod po jednotlivých pixelech na napětı́ a zesı́lenı́. Dalšı́ zpracovánı́ a řı́zenı́ se nacházı́ mimo čip. CMOS – akumulace náboje i převod na napětı́ v rámci jednoho pixelu. Řı́zenı́ a zpracovánı́ výstupnı́ho signálu se děje na stejném čipu. 6.1 Proces detekce K excitaci elektronu dojde pouze v tom přı́padě, je-li energie fotonu většı́ jak energie zakázaného pásu, Eν = hν = hc/λ ≥ Eg . Definuje se kritická vlnová délka, s kterou [µm]. Nejčastěji použı́vaný ještě může foton excitovat elektron λc = Ehcg ≈ E1.24 g [eV ] křemı́k má šı́řku zakázaného pásu Eg = 1.12 eV, tedy λc = 1.11 µm. Pro detekci delšı́ch vlnových délek se musı́ použı́t nevlastnı́ polovodič. 72 Učebnı́ texty RCPTM absorpce odraz signál rekombinace průchod krycí vrstva elektrody sběrná oblast ochuzená vrstva e Obrázek 64: Absorbované fotony přispı́vajı́cı́ k signálu při přednı́m osvětlenı́. e e substrát Kvantová účinnost η závisı́ na vlnové délce. Pro krátké vlnové délky (pro křemı́k pod 400 nm) může být kvantová účinnost většı́ jak 100%. Jeden foton má totiž tolik energie, že může excitovat několik elektronů, vytvořı́ se tzv. elektronový mrak. Citlivost CCD se spočte jako [ − ] eλη ληSp e , R= [A/W] nebo R = (19) hc hc µJcm2 kde Sp je plocha pixelu. Podle obrázku 64 je vidět, že část fotonů je odražena hned na povrchu detektoru z důvodu rozdı́lného v indexu lomu. Část je absorbována krycı́m materiálem, který zabraňuje degradaci čipu, mohou to být i barevné filtry. Dalšı́ ztráty nastávajı́ na elektrodách. V závislosti na energii (vlnové délce) má zářenı́ různý absorpčnı́ koeficient α [1/cm]. Ten v převrácené hodnotě udává střednı́ hloubku, ve které jsou fotony absorbovány. Pro křemı́k je tato hloubka 0.2 µm pro λ = 400 nm a 3.33 µm pro λ = 650 nm. Jestliže se foton absorbuje až za ochuzenou vrstvou, pak ve většině přı́padů nepřispěje k výstupnı́mu signálu. Někdy může fotoelektron do ochuzené vrstvy (do potenciálové jámy) dodriftovat. Dalšı́m faktorem je rekombinačnı́ čas τ , ten je mimo ochuzenou oblast velice krátký, závisı́ na čistotě a přı́měsı́ch. Na povrchu docházı́ k tzv. povrchové rekombinaci v důsledku poruch a nečistot na rozhranı́. K zamezenı́ nechtěných ztrát na kontaktech, krycı́m filmu a na rozhranı́ch, které jsou zvláště citelné pro kratšı́ vlnové délky, se mohou CCD čipy osvětlovat zezadu popř. tenčit (viz obr. 65). Tyto tenčené čipy osvětlené zezadu (Thinned backilluminated CCD) majı́ vyššı́ citlivost, která je navı́c posunuta k nižšı́m vlnovým délkám. Substrát těchto čipů je vyleštěn na tloušt’ku 10 až 15 µm, aby byl dobře propustný. Tato technologie je ale náročná a drahá. 6.2 Fyzikálnı́ vlastnosti Šum Jako u jiných detektorů je celkový šum součtem vı́ce šumů (střednı́ kvadratická odchylka σ je odmocninou variance δ): 73 Relativní kvantová účinnost Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 1.0 0.9 0.8 0.7 0.6 0.5 0.4 0.3 0.2 0.1 0.0 200 Zadní Přední osvětlení 400 600 800 1000 Vlnová délka [nm] Počet šumových elektronů Obrázek 65: Tenčený CCD čip osvětlený zezadu (vlevo), porovnánı́ kvantových účinnostı́ CCD čipů pro zadnı́ osvětlenı́ a přednı́ osvětlenı́ při -100◦ C (podle Andor). o -25 C o -65 C 40 30 20 10 8 1 10 100 Čas [s] 1000 Obrázek 66: Závislost šumu v podobě termálně excitovaných elektronů na čase a teplotě (podle Andor). Odečı́tacı́ šum δr vzniká v procesu zesilovánı́ a konverze náboje na napětı́, roste s rychlostı́ čipu. K omezenı́ tohoto šumu se mohou použı́t speciálnı́ kamery s pomalým vyčı́tánı́m (slow scan). Termálnı́ šum δd je důsledkem termálnı́ch √ excitacı́, tedy klesá s teplotou. Kamery se chladı́ až na -100◦ C. δd = Nd , kde Nd značı́ počet termálně excitovaných elektronů s přibližnou hodnotou 10 na pixel za sekundu pro 20◦ C (obr. 66). Pro krátké expozice a s termoelektrickým chlazenı́m lze dosáhnout Nd ≪ 1. Šum světelného signálu δs je neodstranitelný, δs = účinnost a µ počet fotoelektronů. √ ηµ , kde η je kvantová 74 Učebnı́ texty RCPTM 1.0 10 m 20 m MTF CCD 0.8 0.6 0.4 0.2 0.0 0 20 40 60 80 100 Čar/mm Obrázek 67: Způsob měřenı́ funkce přenosu kontrastu (vlevo), závislost funkce přenosu modulace (MTF) na velikosti pixelů a prostorové frekvenci (vpravo, podle Andor). √ Celkový šum je roven δ = δr2 + δd2 + δs2 . Poměr signálu k šumu má tedy hodnotu ηµ ηµ =√ , (20) SN R = 2 δ δr + Nd + ηµ pro ideálnı́ kameru je SN R poměr roven jen δs . Zanedbáme-li termálnı́ šum (dostatečné chlazenı́), potom bude kamera dosahovat ideálnı́ho poměru signálu k šumu pro takové intenzity, kdy bude µ ≫ δr2 /η na pixel. Prostorové rozlišenı́ V přı́padě detektorů zachycujı́cı́ch obraz je také důležité prostorové rozlišenı́. Primárně je prostorové rozlišenı́ CCD a CMOS určeno velikostı́ pixelu a jejich hustotou. Mezi pixely jsou oblasti nezachycujı́cı́ fotoelektrony tedy nepřispı́vajı́cı́ k výstupnı́mu signálu. Dalšı́m faktorem je kvalita zobrazovacı́ soustavy. Matematická kritéria prostorového rozlišenı́ jsou popsána pomocı́ funkce přenosu modulace a kontrastu (obr. 67). Dalšı́m faktorem je velikost a mı́sto dopadu světelného signálu. V závislosti na tom, jestli je mı́sto dopadu uprostřed pixelu nebo na rozhranı́ několika pixelů bude signál do těchto pixelů prostorově rozložen. Existuje mnoho softwarových programů ke kompenzaci rozloženı́ bodové události ve vı́ce pixelech a k doostřenı́ obrazu. Hardwarové sdružovánı́ pixelu CCD Takzvaný binning lze použı́t jen u CCD a použı́vá se z vı́ce důvodů. Zmenšı́ se počet zobrazovacı́ch elementů a tedy i rozlišenı́, ale zvýšı́ se dynamický rozsah těchto sdružených pixelových elementů, zrychlı́ se odečet informace a zlepšı́ se poměr signálu k šumu. 6.3 Snı́mánı́ obrazu Způsoby snı́mánı́ obrazu Tento odstavec popisuje různé způsoby, jak zaznamenat obraz pomocı́ jednoho bodového detektoru, lineárnı́ho snı́mače nebo pomocı́ matice detektorů. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ centrováno na pixel obraz záznam 75 na spojnici pixelů obraz záznam 30 40 30 40 10 20 1 10 20 30 40 30 40 10 20 10 20 30 40 2 3 10 20 40 60 4 30 40 10 40 60 5 30 40 10 100 6 30 40 7 30 Obrázek 68: Záznam CCD podle mı́sta dopadu (vlevo) a porovnánı́ rychlosti vyčı́tánı́ informace pro nesdružené a 2x2 hardwarově sdružené pixely (vlevo). 76 Učebnı́ texty RCPTM x y obraz x y obraz Obrázek 69: Schéma bodového (vlevo) a lineárnı́ho (vpravo) snı́mánı́. Bodové snı́mánı́ Způsob snı́mánı́, kdy máme k dispozici jen jeden detekčnı́ element, který projı́ždı́ přes snı́macı́ pozice v rovině xy. Rozlišenı́ obrazu je úměrné zvolenému kroku posuvu a prostorovému rozlišenı́ detektoru. Jednotlivé obrazové body majı́ stejné charakteristiky (kvantovou účinnost atd.) v celé ploše obrazu. Nevýhodou je nutnost pohyblivých součástı́, kdy může dojı́t k chybě v přesnosti určenı́ polohy. Bodové snı́mánı́ je pomalé, pro dosaženı́ slušného rozlišenı́ je potřeba mnoho expozic, proto lze bodové snı́mánı́ použı́t jen pro statické obrazy. Lineárnı́ snı́mánı́ Obraz je snı́mán řetězcem jednotlivých detektorů (pixelů) orientovaný v ose x, který se pohybuje po krocı́ch v ose y. Pro každou polohu y je zaznamenána hodnota na detektorech. Délka lineárnı́ CCD je dána z výroby, prvky se ale mohou řetězit. Lineárnı́ snı́mánı́ je rychlejšı́ než bodové snı́mánı́ (trvá sekundy až minuty), je potřeba jednoduššı́ pohybový aparát. Velikost a rozloženı́ pixelů v ose x ale omezuje rozlišenı́. Využitı́ tohoto způsobu snı́mánı́ je ve skenerech, spektrometrech a v satelitech (pomalá změna obrazu). Plošné snı́mánı́ Celý obraz je načten jednou expozicı́ na matici detektorů. Zařı́zenı́ nemá pohyblivé součásti. Plošné detektory majı́ omezené rozlišenı́ v obou osách (velikost pixelu), stejně tak je možná diference charakteristik jednotlivých pixelů. 6.3.1 Architektury plošných CCD Architekturou plošných CCD rozumı́me způsob přenosu náboje mezi jednotlivými pixely. Požı́vá se několik metod, např. Full-Frame transfer (FF), Frame-Transfer (FT) a Interline transfer (IL) lze použı́t i pro lineárnı́ CCD. Frame Interline transfer, Accordian, Charge Injection a MOS XY adresovánı́ jsou přı́klady dalšı́ch metod, které nejsou tak časté a nebudeme je podrobněji rozebı́rat. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 77 obrazová část obrazová část .... ... ... ... ... .. ukládací sekce čtecí registr ... ... ... ... ... ... ... ... .... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. čtecí registr ... ... ... ... ... ... ... ... Obrázek 70: Architektury plošných CCD, FF (vlevo) a FT (vpravo). FF (Full-Frame transfer) – Jedná se o nejednoduššı́ architekturu co se týče operačnı́ náročnosti i výroby. Čip se skládá z paralelnı́ho posuvného registru (světlocitlivá plocha CCD), sériového posuvného registru a výstupnı́ho zesilovače signálu (viz obr. 70 vlevo). Po expozici se náboj z paralelnı́ho registru po řádcı́ch přesune do sériového registru, náboj v sériovém registru je po pixelu posouván k zesilovači. Po dobu vyčı́tánı́ musı́ být paralelnı́ registr zacloněn, bud’ užitı́m mechanické clony nebo se měřı́ synchronně s pulznı́m osvětlenı́m. Jinak docházı́ ke rozmazánı́ obrazu (smearingu), tj. pixely z hornı́ části obrazu jsou exponovány delšı́ dobu než ze spodnı́ části. Navı́c, tı́m jak se potenciálové jámy posouvajı́ dolů, by docházelo ke krátkému záznamu v různých mı́stech matice. FT (Frame-Transfer) – Jediný rozdı́l oproti FF je ten, že FT má dva identické paralelnı́ registry. V prvnı́m se zaznamená obraz, náboj je potom rychle (v řádu ms) přesunut do druhého zastı́něného paralelnı́ho registru. Z toho je potom náboj vyčten stejně jak v přı́padě FF, přičemž v prvnı́m registru se už zaznamenává dalšı́ obraz (viz obr. 70 vpravo). Vyčı́tacı́ proces je urychlen, protože docházı́ současně k přenosu i záznamu obrazu, a rozmazánı́ obrazu je menšı́. Cena, kterou je nutné zaplatit, je čip dvojnásobné velikosti. ?? velký duty faktor ?? IL (Interline transfer) – Mezi světlocitlivé pixely je přidána malá krytá oblast, kam se po záznamu obrazu přesune náboj z pixelu (viz obr. 71 vlevo). Náboj je následovně posouván k zesı́lenı́ metodou FF, zatı́mco je načı́tán nový snı́mek. Krátkým přesunem do ukládacı́ho sloupce je prakticky eliminováno rozmazánı́. 78 Učebnı́ texty RCPTM obrazová část ukládací sloupce .... ... ... ... ... .. čtecí registr ... ... ... ... ... ... ... ... Obrázek 71: IL architektura CCD (vlevo), schéma funkce mikročoček (vpravo). Tento přesun je řı́zen jednotným napětı́m, lze tak vytvořit rychlou elektronickou závěrku. Stı́něná část ale zmenšuje aktivnı́ plochu pixelu a tı́m i kvantovou účinnost. Částečně, za cenu vyššı́ch nákladů, lze světlo odklonit do aktivnı́ oblasti pomocı́ mikročoček, ty ale pracujı́ dobře jen pro kolmé osvětlenı́. Způsoby vyčı́tánı́ IL CCD IL architektura se použı́vala hlavně v analogových televiznı́ch kamerách. Existujı́ dva způsob vyčı́tánı́ této architektury – progresivnı́ a prokládaný, ty jsou znázorněny na obrázku 72. V prvnı́m přı́padě jsou vyčı́tány všechny řádky matice popořadě. V přı́padě prokládaného čtenı́ se vyčı́tajı́ nejdřı́v sudé řádky a potom liché. Je tedy potřeba jen polovina vyčı́tacı́ch (zacloněných) pixelů. Tento způsob je rychlejšı́ a jednoduššı́ na výrobu. Obrázek 72: Vyčı́tánı́ CCD s IL architekturou, progresivnı́ (vlevo) a prokládaný (vpravo) způsob. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 6.3.2 79 Techniky přenosu náboje u CCD Jeden pixel maticového detektoru tvořı́ vodivé kontakty (dopovaný polykřemı́k) na polovodiči (Si) oddělené izolátorem (SiO2 ). Napětı́ na elektrodách způsobı́ změnu elektrostatického potenciálu a vytvořenı́ potenciálových jam, kde se shromažd’ujı́ elektrony. Počet elektronů zachycených v pixelu je přı́mo úměrný intenzitě světla a době expozice a nelineárně závislý na vlnové délce. Bariéry zamezujı́ úniku elektronů z pixelu. Změnou velikosti napětı́ na jednotlivých elektrodách lze měnit polohu jam a bariér, přičemž elektrony se přesouvajı́ do mı́sta s nejnižšı́m potenciálem (vyššı́ napětı́ na elektrodě). Takto lze řı́dit pohyb náboje v rámci celého čipu. Podle uspořádánı́ elektrod a taktovánı́ napětı́ na těchto elektrodách dělı́me přenos náboje u CCD takto: 4Φ (čtyřfázová) V tomto přı́padě tvořı́ pixel čtyři elektrody, vždy dvě vedle sebe tvořı́ jámu a dvě bariéru. Ob jeden kontakt docházı́ k překlopenı́ napětı́, ve čtyřech krocı́ch dojde k posunu o pixel (viz obr. 73 vlevo). 3Φ (třı́fázová) Pixel je tvořen třemi kontakty. Dva a jeden kontakt tvořı́ střı́davě jámu a bariéru (pohyb jako housenka). Méně kontaktů umožňuje většı́ hustotu pixelů a tedy i většı́ rozlišenı́. Nevýhodou je ale složitějšı́ časovánı́, pixel je přesunut v šesti krocı́ch (viz obr. 73 vpravo). P2Φ (pseudo-dvoufázová) Opět jsou použity čtyři kontakty na pixel, na dvou vedlejšı́ch kontaktech ale stejné napětı́. Rozdı́l oproti metodě 4Φ je ten, že pod jednı́m ze dvou kontaktů je přidán materiál, který snižuje potenciál. Vzniká tak nakloněná, vyspádovaná potenciálová jáma, což umožňuje zjednodušit časovánı́ (přesun pixelu jen ve dvou krocı́ch) ale za cenu složitějšı́ konstrukce (viz obr. 74 vlevo). T2Φ (pravá dvoufázová) Na rozdı́l od předchozı́ metody je schodový potenciál jámy tvořen jen jednı́m kontaktem. Materiál snižujı́cı́ napětı́ je jen pod částı́ elektrody. Časovánı́ je stejné jak u P2Φ, počet kontaktů je ale polovičnı́, lze tedy zı́skat většı́ hustotu pixelů (viz obr. 74 vpravo). VΦ (virtuálnı́ fáze) Pixel tvořı́ jeden kontakt a mezera. Tı́m se zvyšuje citlivost na krátkovlnnou oblast viditelného spektra a UV, která bývá na kontaktech nejvı́ce absorbována. Pod kontaktem a mezerou jsou tři různé materiály a mezera, které způsobı́ postupnou změnu potenciálu. Vzniká strmá potenciálová jáma, která se přesouvá se změnou velkého napětı́ na kontaktu. Výhodou je většı́ propustnost světla mezi elektrodami a vysoká hustota pixelů. Nevýhodou je cena a problémy s časovou stálostı́ konstrukce (viz obr. 75 vlevo). Konverze náboje na napětı́ Každý balı́k elektronů, myslı́me tı́m náboj v jednotlivých pixelech, je přesunut k testovacı́mu uzlovému bodu (viz obr. 75 vpravo). Tam je náboj převeden na napětı́, s kterým se dá snadněji pracovat mimo čip. K 80 Učebnı́ texty RCPTM .......... .......... pixel n pixel n n+2 pixel n+1 pixel n+1 pixel n+2 napětí t1 napětí t2 t1 t3 t2 t4 t3 t5 t4 t6 Obrázek 73: Schémata technik přenosu náboje, 4Φ (vlevo) a 3Φ (vpravo). .......... pixel n pixel n+1 .......... n n+2 n+1 n+2 n+3 n+4 napětí napětí t1 t1 t2 t2 Obrázek 74: Schémata technik přenosu náboje, P2Φ (vlevo) a T2Φ (vpravo). V1 n+1 n+2 n+3 výstup VR RD napětí . . . . . n OG n+4 plovoucí difusor V1 VR t1 t1 t2 t2 signál napětí t3 výstup Obrázek 75: Schéma techniky přenosu náboje VΦ (vlevo), vpravo konverze náboje na napětı́. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 81 převodu se užı́vá plovoucı́ difúznı́ senzor. Ten se nejdřı́ve vynuluje resetovacı́m kontaktem, hodnota napětı́ po resetovánı́ je použita jako referenčnı́. Potom se přivede náboj z poslednı́ho pixelu sériového registru. Náboj způsobı́ změnu potenciálu, odečte se referenčnı́ hodnota a výsledné napětı́ potom odpovı́dá počtu elektronů v daném pixelu. 6.3.3 Dalšı́ technologie pro CCD Blooming, neboli přetékánı́ náboje do okolnı́ch pixelů, vzniká v důsledku přeexpozice, kdy je překročena kapacita pixelu Qw (Full well capacity). Hodnota Qw je závislá na napětı́ na kontaktech a použitých materiálech, Qw = C0 (Vg − VT ), kde C0 = Sp κ0 ϵ0 /d. Sp je plocha pixelu (typicky 15x15 µm2 ), κ0 je pro SiO2 rovna 4.5 a d je tloušt’ka vrstvy SiO2 (typicky 0.1 µm). Pro rozdı́l napětı́ na elektrodě Vg a meznı́ho napětı́ pro vytvořenı́ potenciálové jámy VT přibližně 3 V dostaneme hodnotu C0 ≈ 10−13 F, a kapacitu pixelu Qw v řádu milionu elektronů. Pokud se generujı́ dalšı́ fotoelektrony, bariéry už je neudržı́ a elektrony přetékajı́ do okolnı́ch pixelů. Nejsnáze docházı́ k přetékánı́ ve směru paralelnı́ho registru (ve sloupcı́ch, viz obr. 76). K zamezenı́ tohoto jevu se mohou použı́t tzv. odtokové kanálky (Overflow Drain - OD). Mezi potenciálovou jámou pixelu a odtokovým kanálkem je menšı́ bariéra než mezi dvěma sousednı́mi pixely. Omezuje se tı́m tedy kapacita pixelu, protože elektrony začnou dřı́ve přetékat“ do těchto odtokových kanálků. ” Obrázek 76: Obrazová informace zkreslená překročenı́m kapacity pixelu (blooming). Použı́vajı́ se dvě konstrukce odtokových kanálků: Vertikálnı́ obvod přetečenı́ (VOD) – přebytečný náboj je odváděn do hloubky substrátu, na který je přiloženo předpětı́ (viz obr. 77 vlevo). Laterálnı́ obvod přetečenı́ (LOD) odtokový kanál je situován vedle sloupce pixelů. Tı́m se samozřejmě zmenšuje jejich aktivnı́ plocha (viz obr. 77 vpravo). Dalšı́ výhodou odtokového kanálku je možnost vytvořenı́ elektronické závěrky, pokud je bariéra ke kanálku vypnutá, tak všechen generovaný náboj ihned odtéká. Nevýhodou je zhoršená linearita a zmenšená kapacita pixelu. 82 Učebnı́ texty RCPTM odtok hradlo U VO Obrázek 77: Schémata obvodu přetečenı́: vertikálnı́ho (VOD) vlevo a laterálnı́ho (LOD) vpravo. Matice mikročoček se použı́vajı́ pro IL architektury i pro laterálnı́ odtokový kanál LOD. Mohou zvýšit citlivost až 3 krát. Jsou ale složitějšı́ na výrobu, čočky v matici navı́c nemusı́ být totožné, což by narušilo homogenitu obrazu. Jednou z možnostı́ detekce v UV oblasti je použı́t tenčené čipy osvětlené zezadu. Použı́vajı́ FF a FT metody přenosu náboje a nelze u nich aplikovat vertikálnı́ odtokový kanál. Nedocházı́ u nich k absorpci na kontaktech, která je výrazná pro kratšı́ vlnové délky. Pro zvýšenı́ citlivosti CCD pro UV oblast lze pokrýt čip fosforem. Fosfor je průhledný nad 450 nm, kratšı́ vlnové délky absorbuje, přičemž energii vyzářı́ na delšı́ch vlnových délkách. Je ale snı́ženo rozlišenı́ v důsledku rozptylu světla. Rychlost CCD je omezena zesilovačem na čipu. Pro vyššı́ rychlost je potřeba většı́ energie, ta se může rozptylovat do okolı́ a způsobovat lokálnı́ ohřevy, které snižujı́ uniformitu. Při konstrukci vysokorychlostnı́ch CCD lze tento problém obejı́t rozdělenı́m paralelnı́ho registru na vı́ce částı́ se samostatnými výstupy. Docházı́ k zrychlenı́, které je úměrné počtu bloků, ale za cenu složitějšı́ho zpracovánı́. Dalšı́ zrychlenı́ je limitováno časovačem na čipu, vzniká dalšı́ šum způsobený kapacitnı́m chovánı́m CCD. Vady CCD čipů Vady jsou nejčastěji způsobeny znečištěnı́m povrchu nebo vadou ve struktuře (přı́měsi v křemı́ku). Jako tmavé pixely se označujı́ pixely s odezvu horšı́ jak 75% průměru. Horké pixely jsou často přeexponovány v důsledku temného proudu (vı́c jak 50 krát, závislost na teplotě). Pasti zachycujı́ posouvané elektrony. Obtı́žně se detekujı́, jsou pozorovatelné až od 200 elektronů. V důsledků těchto vad se musı́ hrubý obraz ze CCD softwarově upravovat, viz sekvence snı́mků obrázku 78. Odečte se temný snı́mek, vzniklý při zacloněném čipu a také snı́mek vzniklý při homogennı́m osvětlenı́ (flat field). Dalšı́ úprava je skládánı́ expozic (Stretching), která kompenzuje nedostatečný dynamický rozsah CCD. Vı́ce snı́mků s malou expozicı́ se softwarově sečte do jednoho (viz obr. 79). Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 83 Obrázek 78: Snı́mky zaznamenané pomocı́ CCD a snı́mky po zpracovanı́, zleva doprava: a) zaznamenaný obraz CCD, b) temný snı́mek (zacloněný čip, horké pixely), c) softwarový rozdı́l prvnı́ch dvou snı́mků, d) flat field, e) výsledný snı́mek (c-d). Obrázek 79: Ukázka skládánı́ expozic, vı́ce obrázků ze CCD (vlevo) je softwarově sečteno do výsledného obrázku s většı́m dynamickým rozsahem (vpravo). 84 6.4 Učebnı́ texty RCPTM Barevné snı́mánı́ Záznam obrazu nám má nahrazovat zrakový vjem. Tento záznam ale nenı́ úplný, pokud nenese informaci o barvě, přesněji řečeno o vlnové délce dopadajı́cı́ho zářenı́ spolu s kompenzacı́ na spektrálnı́ citlivost lidského oka. Křemı́kové čipy jsou monochromatické, změny v důsledku různé kvantové účinnost podle vlnové délky nelze rozlišit od změny intenzity zářenı́. Proto se použı́vajı́ RGB filtry (červený, zelený a modrý) nebo CMY filtry (azurový, purpurový a žlutý). Jejich nejčastěji způsoby použitı́ jsou tyto (viz obr. 80): Sekvenčnı́ snı́mánı́ Zaznamená se vı́ce expozic obrazu, který je přefiltrován přes barevné filtry – metoda RGB nebo LRGB, kde L (Light) značı́ intenzitnı́ záznam bez barevného filtru. Rozlišenı́ snı́mku odpovı́dá rozlišenı́ čipu, ale je potřeba delšı́ čas (3 popř. 4 expozice), mechanické součástky a softwarové zpracovánı́. 3 čipy Chromatický hranol rozděluje dopadajı́cı́ světlo na tři barevné složky, pro každou složku je potřeba samostatný čip. Nebo hranol rozdělı́ světlo nezávisle na barvě a před každý čip je předsunut barevný filtr, ztrácı́me tak ale dvě třetiny intenzity. Rozlišenı́ obrazu je opět stejné jako rozlišenı́ snı́macı́ch čipů, také je potřeba opět složitě softwarově spojit barevné obrazy. Navı́c mohou mı́t tři použité čipy různé vlastnosti, což v důsledku zhoršı́ věrnost zaznamenaného obrazu. Oproti předchozı́ metodě ale odpadá potřeba pohyblivých součástı́ a trojnásobné expozice. Integrované filtry na čipu Na jednotlivé pixely čipu jsou při výrobě naneseny barevné RGB nebo CMY filtry – tzv. Bayerova maska. Je zachováno rozlišenı́ v jasové složce ale zmenšı́ se prostorové rozlišenı́ na čtvrtinu. Barevná informace se dopočı́tává ze sousednı́ch pixelů interpolacı́. RGB filtry snı́žı́ citlivost cca na 1/3, CMY jen přibližně na 2/3 (purpurový M filtr je ale obtı́žné vyrobit). Filtry nelze odstranit, s barevnou CCD se nedá snı́mat za úzkopásmovými filtry, ani nelze provádět sdružovánı́ pixelů. Nové technologie mohou přinášet i jiná řešenı́, napřı́klad technologie Foveon X3 zaznamená barevnou informaci na jednom čipu bez použitı́ barevných filtrů. Princip spočı́vá ve vrstvenı́ potenciálových jam pixelu do hloubky (viz obr. 81). Světlo různé vlnové délky se absorbuje v určitých hloubkách, elektrony z dané hloubky jsou potom vyčteny zvlášt’. Nezmenšı́ se rozlišenı́, ani nenı́ potřeba interpolovat barevnou informaci. Nicméně kapacita těchto pixelů je menšı́, nelze je použı́t na vysoce kontrastnı́ záběry (astronomická fotografie). 6.5 Porovnánı́ CCD a CMOS CCD i CMOS jsou systémy, ve kterých dopadajı́cı́ fotony generujı́ volné elektrony. Ty jsou zachyceny v potenciálových jamách. Odlišujı́ se tı́m, že u CCD se sekvenčně vyčı́tajı́ všechny pixely jednı́m vyčı́tacı́m prvkem a náboj z jednotlivých pixelů se k tomuto převodnı́ku náboje na napětı́ musı́ přivést. U CMOS je tento převod náboje Pokusná šablona a jejı́ využitı́ obraz barevné filtry obraz 85 dělič svazků CCDR R G . B R G CCD . B CCDG CCDB Obrázek 80: Sekvenčnı́ snı́mánı́ obrazu (vlevo), použitı́ třı́ čipů pro různé barvy (uprostřed) a Bayerova maska (vpravo). Obrázek 81: Schéma pixelu (vlevo) a reklama (vpravo) obrazového senzoru Foveon X3 (převzato). na napětı́ u každého pixelu a k zesilovači se trasuje už napět’ový signál. Vývoj v obou oblastech pokračuje, takže nelze jednoznačně určit, jestli je lepšı́ CCD nebo CMOS technologie. Porovnánı́ těchto dvou koncepcı́ vzhledem k vlastnostem detektoru v současné době dopadá takto: • Kvantová účinnost je lepšı́ u CCD v důsledku lepšı́ho pokrytı́ světlocitlivou plochou, v přı́padě CMOS zabı́rá část mı́sta převodnı́k a dalšı́ elektronika. • Citlivost má lepšı́ CMOS dı́ky tomu, že k zesı́lenı́ docházı́ přı́mo na čipu. Může také dosáhnout většı́ho zesı́lenı́ s menšı́mi energetickými nároky. • Dynamický rozsah je asi dvakrát lepšı́ u CCD. • Menšı́ho šumu dosahujı́ CCD, u CMOS přispı́vá k šumu i elektronika na čipu. • Uniformita je za tmy u CMOS horšı́ z důvodu různého zesı́lenı́ každého pixelu (kompenzace zesilovači se zpětnou vazbou), při osvětlenı́ jsou oba systémy srovnatelné. 86 Učebnı́ texty RCPTM • Elektronické závěrky lze snadno dosáhnout u IL CCD za cenu menšı́ch pixelů. U CMOS jsou dvě možnosti, neuniformnı́ závěrka exponuje různých řádku v různých časech, tu lze použı́t jen pro statické obrazy, v přı́padě uniformnı́ závěrky je potřeba dalšı́ho tranzistoru k elektronice u pixelu za cenu jeho zmenšenı́. • CMOS je rychlejšı́ dı́ky zpracovánı́ informace přı́mo na čipu a paralelitě, má také menšı́ nároky na energii. • CMOS má také unikátnı́ vlastnost vyčı́tánı́ jen části matice pixelů (windowing), zı́skáváme tak možnost sledovat pohybujı́cı́ se objekt. U CCD je tato vlastnost značně omezená. • CMOS je imunnı́ vůči přetečenı́ pixelu (bloomingu), u CCD se musı́ použı́t odtokové kanálky na úkor citlivosti, linearity a aktivnı́ plochy pixelu. • Řı́zenı́ napětı́ a časovánı́ (taktovánı́) je u CMOS jednoduché, použı́vá se jedno napětı́ a čas. CCD potřebuje většı́ napětı́, modernı́ čipy jsou už ale úspornějšı́. • CMOS vede v úspornosti a ve spolehlivosti. Má jen jeden čip, snese nehostinné prostředı́, lze jej integrovat do složitějšı́ch systémů, je menšı́, má menšı́ úniky energie, je flexibilnı́ a adaptabilnı́. • CCD může měnit rychlost a dynamický rozsah, sdružovat pixely a umožňuje nám nelineárnı́ analogové zpracovánı́. 6.6 Scientific CCD iKon (Andor) V této části si probereme parametry kamery určené pro vědecké účely – Scientific CCD iKon od výrobce Andoru. Jedná se o tenčenou CCD osvětlenou zezadu. Jejı́ kvantová účinnost podle použitého senzoru a vlnové délky může být až 90% (viz obr. 82). Kamera má termoelektrické chlazenı́, pokud odvádı́ teplo do vody, dokáže uchladit senzor až na -100◦ C. Jejı́ dalšı́ výhodou je malý odečı́tacı́ šum a 16-bitový A/D převodnı́k s velkým dynamickým rozsahem. Model Rozlišenı́ Velikost pixelu [µm] Obrazová oblast [mm] Typ senzoru Kapacita pixelu [e− ] Rychlost vyčı́tánı́ Odečı́tacı́ šum [e− ] Temný proud [e− /pix s] DZ436 2048 x 2048 13 x 13 27.6 x 27.6 BV, FI 100 000 1MHz, 500kHz, 7.5 0.0002 DZ432 1250 x 1152 22.5 x 22.5 28.1 x 25.9 BV, FI, UV 400 000 66kHz, 31kHz 12 0.0005 DU937N (FT) 512 x 512 13 x 13 6.6 x 6.6 BV, FI, UV, BU2 100 000 2.5MHz, 50kHz 10 0.0002 Tabulka 6: Parametry různých modelů kamery iKon (převzato od Andor). Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 87 1.0 0.9 Kvantová účinnost 0.8 0.7 0.6 UVB BU2 BRD BV FI 0.5 0.4 0.3 0.2 0.1 0.0 200 300 400 500 600 700 800 900 1000 Vlnová délka [nm] Obrázek 82: Kvantová účinnost různých senzorů kamery iKon (podle Andor). 88 7 Učebnı́ texty RCPTM Pozičnı́ jednofotonové detektory V této kapitole zmı́nı́me speciálnı́ kamery s elektronovou multiplikacı́ (EM-CCD), zesilovače světla zachovávajı́cı́ informaci o poloze dopadu (tzv. intenzifikátory obrazu) a nakonec se dostaneme k intenzifikované CCD kameře (iCCD). Fotonásobiče schopné detektovat jednotlivé fotony s prostorovým rozlišenı́m (kovové kanálky a sı́t’ový typ s multianodou) jsme zmı́nily již dřı́ve. 7.1 EM-CCD EM v názvu znamená elektronovou multiplikaci, ta je situována přı́mo na čipu za čtecı́ registr (viz obr. 83). Kamery majı́ většinou FT architekturu a dokážı́ překonat odečı́tacı́ šum. Jmenovité hodnoty parametrů v této kapitole patřı́ modelu Andor iXon z roku 2001. Princip elektronové multiplikace V cestě přesunujı́cı́ho se náboje můžeme vytvořit hlubšı́ potenciálovou jámu. Jak padá“ elektron do této jámy, zvyšuje se ” jeho kynetická energie a může s malou pravděpodobnostı́ excitovat nárazovou ionizacı́ dalšı́ elektron. Tento proces je ale extrémně šumový a ztrácı́me informaci o původnı́m počtu elektronů. Nicméně průchodem přes sérii těchto hlubšı́ch potenciálových jam (multiplikačnı́ registr) lze dosáhnout až tisı́cinásobného zesı́lenı́. Tento zisk závisı́ na teplotě a na hloubce potenciálové jámy, tedy velikosti přiloženého napětı́, které lze měnit (viz obr. 84 vlevo). S rostoucı́m ziskem ale klesá dynamický rozsah v důsledku omezené kapacity pixelů v násobném (multiplikačnı́m) registru (viz obr. 84 vpravo). Čı́tánı́ fotonů Jak již bylo řečeno, zesilovacı́ proces je silně šumový. Pro zesı́lenı́ většı́ jak 30 krát, po odečtenı́m šumové hladiny lze pro slabý signál s malou pravděpodobnostı́ čı́tat jednotlivé fotony. Počet fotonů ale neurčı́me, jelikož se statistiky pro různé počty dopadlých fotonů překrývajı́, jak je vidět na obrázku 85. Šum Ke zdrojům šumu běžné CCD přibude dalšı́ položka: šum indukovaný přesunem náboje (CIC – Clock Induced Charge). Ten je sice i u běžné CCD, tam je ale zanedbatelný v poměru s odečı́tacı́m šumem (cca 0.05 elektronů na pixel). U EM-CCD je ale tento šum vynásoben zesı́lenı́m až 1000 krát. Závislost teplotnı́ho šumu na teplotě čipu je na obrázku 86. 7.2 Intenzifikátor obrazu Intenzifikátorem obrazu myslı́me zařı́zenı́, které nám znásobı́ světelný signál, přičemž se zachová informace o poloze. V praxi se použı́vá sestava z fotokatody, mikrokanálkové destičky a fosforové obrazovky (viz obr. 87). Jednotlivé fotony excitujı́ elektrony ve fotokatodě, ty jsou urychleny směrem k mikrokanálkové destičce, kde docházı́ k jejich multiplikaci. Sprška elektronu potom vygeneruje optický záblesk na Pokusná šablona a jejı́ využitı́ obrazová část ukládací sekce čtecí registr 89 ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . U3 U1 Udc U2 U3 U1 t1 ..... .. . t2 .. násobný registr ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... Obrázek 83: Schéma elektronové multiplikace EM-CCD. fosforové obrazovce. Optický signál z obrazovky je potom snı́mán CCD, na který je obraz fokuzován čočkou nebo přiveden svazkem optických vláken. Závislosti kvantové účinnost na vlnové délce novějšı́ch konstrukcı́ (generacı́) intenzifikátoru obrazu jsou na obrázku 88, jejich dalšı́ vlastnosti jsou tyto: Intenzifikátory GEN II – bialkalické nebo multialkalické fotokatody na křemenném skle, použitelné v krátkovlnné oblasti spektra, rychlost závěrky okolo 50 ns. Intenzifikátory GEN III – GaAs fotokatoda na běžném skle, použitelné ve viditelné a blı́zké IČ oblasti. K ochraně proti degeneraci může být fotokatoda pokryta hlinı́kovou vrstvou, kvůli které se ovšem musı́ zvýšit pracovnı́ napětı́ (filmed a filmless MCP). Rychlost závěrky je 2 ns (speciálnı́ konstrukce i pod 1 ns) pro filmless, filmed, v důsledku vyššı́ho napětı́, dosahuje jen 5 ns. 7.3 iCCD – Intenzifikovaná CCD kamera Intenzifikovaná CCD kamera (obr. 89) se skládá z intenzifikátoru obrazu z předchozı́ kapitoly a z chlazeného CCD čipu s nı́zkošumovou elektronikou (malá opakovacı́ frekvence 50 až 500 kHz). Zesı́lenı́ je dáno pevným napětı́m na MCP, vypı́nánı́m a zapı́nánı́m tohoto napětı́ lze vytvořit rychlou elektronickou závěrku. Dynamický rozsah je dán ziskem, který je přibližně 104 , a kapacitou pixelu CCD. Prostorové rozlišenı́ je snı́ženu v důsledku toho, že elektrony z jednoho mı́sta fotokatody mohou 90 Učebnı́ texty RCPTM 10 4 90 44.3 V EM zisk 10 Dynamický rozsah [db] 43.5 V 3 42.6 V 41.5 V 10 2 40.2 V 10 37.8 V 34.3 V 1 -90 80 70 60 50 40 DU-970N DU-897 DL-658M 30 20 -80 -70 -60 -50 -40 -30 1 o 10 Teplota [ C] 10 2 3 4 10 10 EM zisk Obrázek 84: Vlevo zisk elektronové multiplikace v závislosti na teplotě a taktovacı́m napětı́, vpravo dynamický rozsah v závislosti na zisku EM-CCD různých typů. (podle Andover). 0.0020 1 2 3 4 5 0.0018 Obrázek 85: Překrývánı́ fotonových statistik u fotonového čı́tánı́ pro jeden až pět dopadajı́cı́ch fotonů (podle Andover). Pravděpodobnost 0.0016 0.0014 0.0012 0.0010 0.0008 0.0006 0.0004 0.0002 0.0000 0 500 1000 1500 2000 2500 Počet výstupních elektronů 3000 Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 91 Obrázek 86: Šum EM-CCD v závislosti na teplotě (převzato z ??). Obrázek 87: Schéma intenzifikátoru obrazu (převzato z ??). Učebnı́ texty RCPTM 50 30 20 Kvantová účinnost [%] Kvantová účinnost [%] 92 10 5 3 2 1 W BGT WR EVS VIH NIR 0.5 0.3 0.2 0.1 200 400 600 50 30 20 10 5 3 2 1 HVS VIS+ VIS VIH 0.5 0.3 0.2 0.1 800 1 000 Vlnová délka [nm] 300 400 500 600 700 800 900 Vlnová délka [nm] Obrázek 88: Kvantová účinnost intenzifikátorů obrazu různých typů druhé generace (vlevo) a třetı́ generace (vpravo). (podle Andover). dopadnout do několika sousednı́ch kanálků MCP, stejně tak sprška elektronů z MCP rozsvı́tı́ určitou oblast fosforové obrazovky a svazek vláken nemusı́ přesně končit nad středy pixelů. Kvantová účinnost je daná použitou fotokatodou, tato hodnota je snı́žena v procesu zesı́lenı́, přenosem pomocı́ optických vláken a účinnostı́ CCD. Prostorové rozlišenı́ Existujı́ softwarové metody rekonstrukce obrazu, které mohou zaostřit obraz. Pokud pracujeme v jednofotonovém režimu, všechny detekované události by měly být bodové. Může se stát, že při přenosu od fotokatody po CCD se informace rozprostře do vı́ce pixelů. Události, tj. v pixelu je nadprahové množstvı́ elektronů, se musı́ posuzovat pro různé přı́pady zvlášt’. Nejdřı́v se spočte celkový náboj z pixelů v okolı́ této události a porovná s počtem, který vygeneruje dopad jednoho fotonu. Přesná poloha události se potom dopočı́tá z těžiště určeného z polohy pixelů a z jejich náboje. Je to dobře? Co dodat? 7.4 Šum CCD, EM-CCD a iCCD Oproti CCD přibývá k temnému a signálnı́mu šumu také šum indukovaný přenosem náboje (CIC – Clock Induced Charge). Kromě odečı́tacı́ho šumu jsou ostatnı́ šumy násobeny zesı́lenı́m G a faktorem zesı́lenı́ šumu F , √ 2 ). δ = δr2 + F 2 G2 (δd2 + δs2 + δcic (21) Je-li detekovaný signál roven ηGµ, potom poměr signál k šumu má tvar ηµ . SN R = √ 2 2 ) + δr F 2 (ηµ + δd2 + δcic 2 G (22) Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 93 Obrázek 89: Schéma iCCD (převzato z ??). η δr δcic δd G F Ideál 1 0 0 0 1 1 CCD 0.93 10 0.05 0.001 1 1 EM-CCD 0.93 60 0.05 0.001 1 000 1.41 iCCD 0.50 20 0 0.001 1 000 1.6 Tabulka 7: Porovnánı́ šumových složek pro ideálnı́ detektor a CCD, EM-CCD a iCCD kameru V tabulce 7.4 je porovnánı́ typických parametrů ideálnı́ kamery, CCD, EMCCD a iCCD. V grafu na obrázku 90 je znázorněna závislost poměru signálu k šumu těchto kamer. Z tohoto grafu je patrné, že pro silné signály v řádu 10 až 100 fotonů na pixel majı́ lepšı́ poměr SN R CCD. Pro slabé signály vyniknou EM-CCD, pokud nevadı́ jejich vysoký šum. Pro jednofotonové aplikace, kdy záležı́ na každé události, je nejlépe použı́t iCCD. 94 Učebnı́ texty RCPTM SNR 100 10 ideál EMCCD iCCD CCD 1 0.1 1 10 1 000 10 000 100 000 Počet fotonů Obrázek 90: Srovnánı́ kamer podle poměru signálu k šumu (podle Andover). Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 8 95 Kvantové detektory Za kvantové detektory považujeme zařı́zenı́, která dokážı́ rozlišovat jednotlivá kvanta elektromagnetického zářenı́, tedy fotony. Využitı́ kvantových detektorů je široké. V klasické optice se použı́vajı́ tyto detektory v astronomii při sledovánı́ vzdálených kosmických objektů o malém světelném výkonu. Dalšı́ využitı́ je v částicové fyzice, biomedicı́ně, měřenı́ znečištěnı́ atmosféry atd. V kvantové optice se přesouváme od klasických intenzit na energie jednotlivých fotonů, protože pak teprve mohou vyniknout kvantové vlastnosti. Vzorovým přı́kladem je kvantová informace, která má oproti klasické informaci jiné vlastnosti. V klasickém přı́padě při binárnı́m kódovánı́ je informace zapsána do dvou stavů nějakého média (napřı́klad napětı́). Tyto stavy označujeme jako ”0”a ”1”. Lze je jednoduše rozlišit a změřit. V kvantové analogii je informace zapsána do superpozice kvantových stavů |0⟩ a |1⟩, což mohou být dva ortogonálnı́ stavy jednoho fotonu (např. horizontálnı́ a vertikálnı́ lineárnı́ polarizace). Neznámý kvantový stav nelze přesně změřit jednı́m měřenı́m, toho se využı́vá v kvantové kryptografii. Dalšı́ výhodou je paralelnı́ zpracovánı́ kvantové informace, které může urychlit některé složité výpočetnı́ operace. Pokud chceme využı́t kvantové výpočetnı́ algoritmy, potřebujeme detektory citlivé na dopad jednoho fotonu. Pro efektivnı́ kvantové aplikace jsou navı́c potřeba detektory schopné rozlišit počty dopadajı́cı́ch fotonů. 8.1 Vlastnosti kvantových detektorů Mrtvá doba τD (Dead time) Mrtvá doba značı́ časový interval po detekci fotonu, po který nenı́ detektor schopen zaregistrovat dalšı́ foton. Tato doba závisı́ hlavně na typu detektoru a jeho elektrických obvodů. V přı́padě polovodičových detektorů je mrtvá doba uměle prodloužena, aby se zmenšila pravděpodobnost následné falešné detekce (afterpulsing). Tyto falešné pulzy jsou způsobeny zachycenı́m náboje z předchozı́ detekce na nečistotách v materiálu. Mrtvá doba nám omezuje operačnı́ frekvenci detektoru na 1/τD detekcı́ za sekundu. Temné detekce D (Dark counts) Ve většině detektorů docházı́ ke vzniku falešných detekčnı́ch událostı́, i když je senzor úplně zacloněn. Jejich zdrojem jsou termálnı́ excitace, proto se většina detektorů chladı́. Počet temných detekcı́ za sekundu udává čı́slo D [Hz] (analogie temného proudu). Někdy můžeme do temných detekcı́ zahrnout i šum světelného pozadı́. Temné detekce detektoru mohou být potlačeny časovánı́m experimentu (triggering), tj. při pulznı́ch dějı́ch počı́táme jen ty detekce, ke kterým došlo v časovém intervalu, ve kterém události předpokládáme. Časová nejistota vzniku proudového pulsu ∆t (Timing jitter) Tato nejistota vzniku pulzu je definována časovým intervalem, v kterém se po dopadu fotonu na detektor nacházı́ náběžná hrana elektrického výstupnı́ho pulsu. Jitter detektoru se dá určit porovnánı́m časů detekce s rychlou fotodiodou. 96 Učebnı́ texty RCPTM Pokud je opakovacı́ frekvence při měřenı́ tak velká, že se začnou překrývat výstupnı́ proudové pulsy, může jitter ovlivnit výsledky měřenı́. Kvantová účinnost η Kvantová účinnost je v přı́padě kvantových detektorů nejsledovanějšı́ parametr. Udává poměr výstupnı́ch elektrických pulzu ku počtu dopadajı́cı́ch fotonů. Celková kvantová účinnost je součinem účinnosti vstupnı́ optiky a navázánı́ do materiálu detektoru, účinnosti konverze z fotonu na fotoelektron a účinnosti sběru fotoelektronů. Potom následuje zesı́lenı́ a diskriminace, tj. rozlišenı́ podle velikosti pulzu výstupnı́ho proudu na fotonové události a šum. Kvalitativnı́ popis K určenı́ kvality jednofotonového detektoru můžeme použı́t √ √ už zavedenou 2D [W/ Hz]. Čı́m menšı́ veličinu N EP – šum odpovı́dajı́cı́ výkonu, N EP = hν η hodnota (menšı́ šum pro stejný dopadajı́cı́ výkon), tı́m je detektor lepšı́. Tato veličina ale nepopisuje všechny vlastnosti, hlavně ty časové. Navı́c temné detekce mohou být redukovány časovánı́m, kde ale začne mı́t vliv nejistota vzniku prouη dového pulzu. Zavedeme tedy bezrozměrnou veličinu H = D∆t . U tohoto parametru znamená pro změnu vyššı́ hodnota lepšı́ detektor. 8.1.1 Metody měřenı́ kvantové účinnosti Pro měřenı́ kvantové účinnosti by bylo ideálnı́ mı́t zdroj s definovaným fotonovým tokem. Potom by se jen připojil měřený detektor a určila se jeho odezva. Poměr odezvy detektoru (počet detekcı́ za určitý čas) bez temných detekcı́ ku počtu dopadajı́cı́ch fotonů v tomto čase by nám dal přı́mo kvantovou účinnost. Bohužel nemáme takové zdroje pro jednofotonové intenzity. Dalšı́ možnostı́ je porovnat odezvy kalibrovaného a měřeného detektoru pro stejný zdroj. Prakticky se jedná o předchozı́ způsob, kde ale nejdřı́ve určı́me intenzitu signálu Φ pomocı́ kalibrovaného detektoru. Kalibrované detektory jsou dostupné jen ale pro klasické intenzity (mW světelného výkonu). Proto se musı́ signál ze zdroje definovaně utlumit na kvantovou úroveň pomocı́ kalibrovaných filtrů. Zářivý tok Φ se zmenšı́ na fotonový tok T Φ, kde T je propustnost filtrů. Odezvu měřeného detektoru na tento fotonový tok označme N . Pro kontinuálnı́ zdroje s Poissonovou statistikou a malou intenzitou (T Φ ≪ 1) platı́ vztah N= 1 − e−T Φη T Φη ≈ . τD τD (23) Tento vztah platı́ jen pro detektor bez temných detekcı́ a se zanedbatelnou mrtvou dobou τD , v reálném přı́padě musı́me provést opravu, abychom dostaly odezvu detektoru jen na dopad fotonu: N → N′ = D N − . 1 − N τD 1 − DτD (24) Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 97 Ni Idler Di NLC C Signal Nc Ds Ns Obrázek 91: Určenı́ kvantové účinnosti detektoru pomocı́ spontánnı́ parametrické sestupné konverze v nelineárnı́m krystalu (NLC). Z předchozı́ch vztahů lze potom určit kvantovou účinnost: ( ) τD N D η= − . T Φ 1 − N τD 1 − DτD V přı́padě pulznı́ho zdroje o frekvenci f dostaneme podobný vztah: ( ) 1 N D η= − . T Φf 1 − N τD 1 − DτD (25) (26) Pokud nemáme kalibrovaný detektor a šedé filtry, můžeme použı́t metodu korelovaných párů fotonů. Tyto páry vznikajı́ procesem spontánnı́ sestupné parametrické konverze v nelineárnı́m krystalu. V nelineárnı́m prostředı́ se může s malou pravděpodobnostı́ jeden čerpacı́ foton rozdělit na dva fotony, přičemž se zachovává energie a hybnost (viz obr. 91). Každý z fotonů označovaných jako signálnı́ (signal) a jalový (idler) jsou směrovány na jeden detektor – detektor jehož kvantovou účinnost chceme změřit a na pomocný detektor. Pokud je za určitý čas vygenerováno N fotonových párů, potom měřený detektor zaregistruje Ns = ηs N detekcı́ a pomocný detektor Ni = ηi N detekcı́. Pomocı́ elektroniky zpracovávajı́cı́ výstupnı́ signály z obou detektorů můžeme určit počet současných detekcı́ obou detektorů (coincidence counts), Nc = ηs ηi N . Dosazenı́m potom určı́me kvantovou účinnost měřeného detektoru nezávisle na účinnosti pomocného detektoru a celkovém počtu fotonových párů, ηs = Nc /Ni . Nicméně tato metoda určuje kvantovou účinnost včetně vlivu optické soustavy vedoucı́ signál na detektor. 8.1.2 Přehled fotonových detektorů Detekčnı́ zařı́zenı́ můžeme rozdělit do třı́ skupin: • Velká kvantová účinnost ale i velký šum, nedokážı́ zaznamenat detekci jednotlivých fotonů – PIN fotodiody (např. pro homodynnı́ detektor). • Dobrá kvantová účinnost, velmi nı́zký temný šum ale velký zesilovacı́ šum, majı́ jednofotonovou citlivost ale nerozlišujı́ počty fotonů – lavinové fotodiody, většina fotonásobičů. 98 Učebnı́ texty RCPTM • Detektory s jednofotonovou citlivostı́ schopné rozlišit počet fotonů. Prvnı́ skupinou jsme se zabývali již dřı́ve. Druhá skupina je sice citlivá na dopad jednotlivých fotonů, ale mezi vstupnı́ a výstupnı́m signálem je jen velmi slabá vazba, informace o počtu vstupnı́ch fotonů se utopı́ v zesilovacı́m šumu. Tyto detektory majı́ pouze binárnı́ odezvu, tj. žádná detekce nebo detekce jednoho a vı́ce fotonů. Jak tedy dosáhnout rozlišenı́ v počtu fotonů? Snı́žit zesilovacı́ šum tak, aby výstupnı́ proudový signál (resp. počet elektronů) byl úměrný dopadlému počtu fotonů. Tato oblast se neustále vyvı́jı́, zařı́zenı́ jsou technologicky náročná, seznam komerčně dostupných detektorů a nejnovějšı́ch experimentálnı́ch prototypů je zde: • Speciálnı́ fotonásobiče • Hybridnı́ fotodetektor HPD (Hybrid Photodetector) • Fotonové čı́tače viditelného zářenı́ VLPC (Visible Light Photon counter) • Mikrokalorimetr na hraně supravodivosti TES (Transition Edge Sensor) • Supravodivá nanovlákna • Kvantové tečky nebo defekty • Mrak atomů (atomové páry) AV (Atomic Vapor) Dalšı́ možnostı́ je použitı́ multiplexu binárnı́ch jednofotonových detektorů. Signál se rovnoměrně rozložı́ na každý detektor tak, aby na jednotlivé fotodetektory dopadl maximálně jeden foton. Prakticky se osvědčily dvě metody: • Vláknové zpožd’ovacı́ smyčky s APD detektory • Matice jednofotonových detektorů – iCCD, EMCCD 8.2 Lavinová fotodioda v Geigerově módu Jednofotonové lavinové diody jsme krátce už zmı́nili v kapitole o vnitřnı́m fotoefektu, ted’ přidáme některé dalšı́ informace vzhledem k jednofotonovým aplikacı́m. Konstrukce křemı́kové APD optimalizovaná na maximálnı́ kvantovou účinnost (viz obr. 92a) má absorpčnı́ část tlustou 180 µm přičemž APD dosahuje maxima účinnosti 70% na 650 nm (D ∼ 25 Hz, τD = 50 ns, ∆t ∼ 400 ps, obr. 93). Nová generace detektorů s tzv. mělkým přechodem (shallow-junction, obr. 92b) o průměru 50 µm potřebuje menšı́ pracovnı́ napětı́ a má o řád lepšı́ časové vlastnosti (∆t < 40 ps) za cenu menšı́ kvantové účinnosti (49% na 550 nm). Dnes je už komerčně k dostánı́ matice (100x100) jednofotonových APD. Metodou multiplexace tak lze určit počet fotonů z výstupnı́ho signálu, který je součtem výstupů ze všech detektorů. Bohužel se sčı́tajı́ i temné detekce, které tak tvořı́ silné pozadı́, detektor se ale může synchronizovat s čerpánı́m (trigering). Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 99 Obrázek 92: Průřez čipy jednofotonových lavinových fotodetektorů optimalizovaných a) na kvantovou účinnost, b) na rychlost. Převzato z Hadfield. 1 t 5 Pravděpodobnost detekce 2 10 -1 5 2 -2 10 5 2 -3 10 5 Následné pulzy (afterpulses) 2 10 -4 5 2 10 -5 5 Mrtvá doba 2 -6 10 0 100 200 300 400 Čas [ns] 500 600 700 800 Obrázek 93: Histogram normované pravděpodobnosti detekce jednofotonové lavinové diody SPCM-AQ od EG&G Canada. 100 Učebnı́ texty RCPTM V oblasti vláknově telekomunikačnı́ch vlnových délek (1.3 až 1.6 µm) se použı́vajı́ materiály germánium a InGaAs. Ty majı́ ale oproti křemı́kovému detektoru menšı́ kvantovou účinnost (cca 20%) a menšı́ průměr ∼ 40 µm. Dı́ky chlazenı́ až na 200 K a trigrovánı́ lze dosáhnout temných pulzů do 10 kHz. Mrtvá doba okolo 10 µs omezuje maximálnı́ počet detekcı́ na 100 kHz. Markantnı́ rozdı́l ve velikosti kvantových účinnostı́ křemı́kové APD v oblasti 400 až 1000 nm a lavinových fotodiod pro telekomunikačnı́ vlnové délky vedl ke konstrukci detektoru na principu vzestupné frekvenčnı́ konverze. Pomocı́ tohoto nelineárnı́ho efektu lze v nelineárnı́m krystalu čerpaném silným laserovým svazkem (νpump ) transformovat signál z blı́zké IČ (νin ) do viditelné oblasti (νout ), ve které je detekce účinějšı́. Při této konverzi musı́ být dodrženy zákony zachovánı́ energie a hybnosti: hνout = hνin + hνpump , h⃗kout = h⃗kin + h⃗kpump , (27) kde h je Planckova konstanta a ⃗k je vlnový vektor. V přı́padě kolineárnı́ konverze je druhá podmı́nka splněna vždy. Prvnı́ podmı́nka váže vlnové délky, pokud pro čerpánı́ použijeme Nd:YAG laser na vlnové délce 1064 nm a vstupnı́ signál bude mı́t vlnovou délku 1550 nm, potom výstupnı́ signál bude mı́t vlnovou délku 630 nm. Účinnost konverze může být podle výkonu čerpánı́ až 90% (v periodicky pólovaných strukturách), nicméně v reálné situaci se kvantová účinnost konverze a křemı́kového detektoru pohybuje pod 50%. Silné čerpánı́ v nelineárnı́m krystalu je navı́c zdrojem šumu, temné detekce se pohybujı́ okolo 800 kHz. Realizována byla už i tzv. koherentnı́ konverze, kdy se přenesl kvantový stav vstupnı́ho infračerveného fotonu na výstupnı́ foton ve viditelné oblasti. 8.3 Speciálnı́ fotonásobič Fotonásobiče jsou nejdéle použı́vané detektory pro jednofotonové intenzity, jednofotonová citlivost byla poprvé zaznamenána roku 1949. Výhoda fotonásobičů je ve velké aktivnı́ ploše (vı́c jak 1 cm v průměru). Vývoj v této oblasti dále pokračuje, dnes jsou k dostánı́ detektory pokrývajı́cı́ oblast od UV po blı́zkou IČ. Ve viditelné oblasti se použı́vá fotokatoda z GaAsP, fotonásobič s binárnı́ odezvou má účinnost 40% (500 nm), D = 100 Hz, ∆t = 300 ps. Pro telekomunikačnı́ oblast majı́ fotonásobiče fotokatodu z InP/InGaAs, η = 2% (1550 nm), D = 200 kHz, ∆t = 300 ps. Navı́c musı́ být detektor chlazen na 200 K. V roce 1968 byl na trhu fotonásobič, jehož odezva byla různá, pokud na vstupu byl jeden, dva a nebo vı́ce fotoelektronů z fotokatody. Tento fotonásobič měl prvnı́ dynodu z GaP:Cs s vysokým ziskem. Na dalšı́ch dynodách už k takovému zisku nedocházelo, proto bylo zvýšenı́ šumu zesı́lenı́m značně zredukováno. V roce 2004 provedla italská skupina z Coma měřenı́ s fotonásobičem Burle 8850 (Burle Electron Tubes, Lancaster, PA). Načı́tali spektrum hodnot výšek pulzů při osvětlenı́ světelnými pulzy kratšı́mi než impulznı́ odezva PMT (viz obr. 94). Z tohoto měřenı́ potom rekonstruovali fotoelektronovou statistiku. Kvantovou účinnost PMT odhadli na 7%. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 101 Obrázek 94: Rozloženı́ velikosti pulzů ze speciálnı́ho fotonásobiče odpovı́dajı́cı́ jednomu, dvěma a vı́ce jak pěti elektronům (převzato z Zambra et al., Review of scientific instruments 75, 2762 (2004)) ??? oba ???. 8.4 Hybridnı́ fotodetektor HPD Hybridnı́ fotodetektor je kombinacı́ dvou předchozı́ch detektorů – fotonásobiče a lavinové fotodiody. Z fotonásobiče je převzata fotokatoda, kde dopad fotonu vygeneruje elektron. Ten je vysokým napětı́m urychlen a dopadá na lavinovou diodu, kde nárazově excituje mrak elektronů (obr. 95). Lavinová dioda je jen pod relativně malým závěrným napětı́m, docházı́ zde jen k 30-tinásobnému zesı́lenı́. Šum zesı́lenı́ dı́ky tomuto principu je natolik malý, že lze rozlišit malé počty dopadajı́cı́ch fotonů. Výhodou je velká světlocitlivá plocha fotokatody, s použitı́m vı́ce diod lze zı́skat prostorové rozlišenı́. Navı́c je detektor celkem rychlý (1 ns). Kvantová účinnost je momentálně 46% na vlnové délce 500 nm, D ∼ 1 kHz, ∆t ≈ 35 ps. Nevýhodou je potřeba vysokého napětı́ a nı́zkošumového elektrického zesilovače. 8.5 Fotonové čı́tače viditelného zářenı́ VLPC VLPC (Visible Light Photon Counter) jsou podobné SAM APD v tom smyslu, že je u nich oddělena oblast pro absorpci fotonu a pro multiplikaci (obr. 96). Foton je absorbován v nedotované vrstvě křemı́ku, vznikne elektron a dı́ra, ty se vlivem vnějšı́ho napětı́ na kontaktech budou šı́řit opačným směrem. Elektrony driftujı́ k hornı́mu kontaktu, dı́ry mı́řı́ do multiplikačnı́ oblasti. Ta je středně dotovaná arsenem, neutrálnı́ arsen je nárazem dı́ry ionizován, vzniká elektron a mobilnı́ náboj ionizovaného donoru D+ . Elektrony jsou urychlovány elektrickým polem zpět do detekčnı́ oblasti, přičemž cestou mohou opět ionizovat. Vznikne tak lavina několika tisı́c elektronů. Lavinové zesı́lenı́ je tedy obdobné jako u APD, rozdı́l je v tom, že lavina ve VLPC je plošně omezená přibližně na průměr 20 µm přičemž detektor má v průměru 1 mm. Na detektoru může tedy proběhnout vı́ce nezávislých lavin ve stejný čas. Detektor rozlišı́ dopad až pěti fotonů. Nevýhodou těchto detektorů je citlivost na termálnı́ zářenı́. Dotovaná oblast má donorový pás uvnitř zakázaného pásu, 102 Učebnı́ texty RCPTM h Fotokatoda HV AD bias Obrázek 95: Schéma hybridnı́ho fotodetektoru. graf od koho?. která umožňuje detekovat IČ zářenı́ až do 28 µm. VLPC detektor tedy musı́ být v kryostatu při teplotě 6.9 K stı́něn od termálnı́ho pozadı́. Temné pulzy (řádově 104 Hz) rostou s kvantovou účinnostı́, tj. se závěrným napětı́m, a s teplotou (stabilizace teploty na 0.005 K). Detektor nevykazuje afterpulzy i dı́ky relativně dlouhé mrtvé době 100 ns. Ta omezuje maximálnı́ opakovacı́ frekvenci detektoru na přibližně 100 kHz. Teoreticky dosažitelná hodnota kvantové účinnosti VLPC je 94%. V konfiguraci optické pasti (odražený optický signál z detektoru, cca 16%, je sférickým zrcadlem nasměrován zpět) bylo dosaženo hodnoty 88%. Každá fotonová událost vygeneruje přibližně stejný elektronový pulz, pokud se v čase dvě události překryjı́, velikost pulzu je dvojnásobná (viz obr. 96 vpravo). Kvantová účinnost detekce dvou fotonů ale klesne na 47%. Zesilovacı́ proces je prakticky bezšumový (F = 1) i pro zisk v řádu 104 dı́ky malému napětı́ (6 až 7.5 V) a dlouhé dráze mezi ionizacemi. Dát citace??? Kim et al. Applied Physics Letters 70, 2852 (1997); Kim et al. Applied Physics Letters 74, 902 (1999); Takeuchi et al. Applied Physics Letters 74, 1063 (1999) 8.6 Mikrokalorimetr na hraně supravodivosti TES V mikrokalorimetru docházı́ k zvýšenı́ teploty po dopadu fotonu. Samotnou změnu teploty nelze změřit, energie dopadlého fotonu je v jednotkách eV. TES (Transition Edge Sensor) měřı́ odporové vlastnosti na hraně supravodivosti. Materiál detektoru je těsně pod teplotou supravodivosti Tc = 125 mK, dopad fotonu ohřeje materiál (vzorek musı́ být malý) za hranu supravodivosti (cca o 1 mK), přičemž lze pozorovat změny ve velikosti proudu při přechodu do normálnı́ho režimu vodivosti. Detektor se skládá z wolframového filmu 25x25x0.035 µm na Si substrátu s Al konektory (obr. 97 vlevo). Hlinı́k je supravodivý pod 1 K. V důsledku napětı́ teče detektorem makroskopický proud, který je na supravodivém přechodu výrazně Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 103 h Průhledný kontakt Ochuzená oblast As dopovaná oblast zisku +V e - + h e - D + Zadní kontakt Obrázek 96: Schéma VLPC (vlevo) a časové překrytı́ dvou jednofotonových událostı́ (vlevo). (převzato od Kima et al). úměrný teplotě. Obrovskou výhodou tohoto detektoru je, že může detekovat široké spektrum vlnových délek, tedy i oblast 1550 nm pro telekomunikace ve vláknech. Vždy je jen třeba správně detektor okalibrovat podle energie fotonů (E = hc/λ). Proudový pulz v obvodu detektoru je úměrný změně teploty, dále je zesı́len sty SQUIDy (supravodivé kvantové interferenčnı́ zařı́zenı́, obr. 97 vpravo) na teplotě 4 K a dalšı́ elektronikou při pokojové teplotě. Kvantová účinnost by teoreticky měla dosahovat 80%, v praxi je tato hodnota kolem 20% (pro telekomunikačnı́ vlnové délky 1550 a 1310 nm), a to dı́ky malé absorpci světla v tenkém filmu wolframu a jeho odrazivosti. V konfiguraci optické pasti nebo pomocı́ rezonátoru lze dosáhnout kvantovou účinnosti 95%. Nevýhodou tohoto detektoru je rychlost, procesy vedenı́ tepla jsou oproti rychlosti vedenı́ náboje pomalé. Po detekci se musı́ detektor uvést do původnı́ho stavu, tedy zchladit. To vede na velké hodnoty jitteru okolo 100 ns a temné doby 2 µs. Výhodou je zanedbatelná hodnota temných detekcı́ (3 Hz) a rozlišenı́ až 8 fotonů v rozsahu spektra od 200 do 1800 nm. ??dát citaci?? Miller et al. Applied Physics Letters 83, 791 (2003) 8.7 Supravodivá nanovlákna Na stejném principu jako TES pracuje i supravodivé nanovlákno, ale to dosahuje lepšı́ch vlastnostı́ za cenu složitějšı́ výroby. K absorpci nedocházı́ na malé destičce ale na vlákně širokém 100 nm. To je litograficky vytvořeno elektronovým svazkem na ultratenkém filmu z nitridu niobátu, většı́ odchylka v tloušt’ce vlákna způsobı́ pokles citlivosti detektoru. Toto vlákno je také drženo na supravodivé teplotě poblı́ž kritické teploty. Dı́ky napětı́ tı́mto vláknem protéká takový proud, který 104 Učebnı́ texty RCPTM h Absorbér Slabá tepelná vazba Tepelná lázeň Obrázek 97: Mikrokalorimetr na hraně supravodivosti, vlevo funkčnı́ schéma, v pravo elektrické zapojenı́. (převzato od Miller et al). ještě nezpůsobı́ ohřev nad kritickou teplotu. Dopad fotonu potom způsobı́ lokálnı́ ohřátı́, tedy nárůst odporu. Rozloženı́ elektrického proudu je narušeno, což vyvolá rychlý napět’ový pulz, který je zesı́len a nakonec změřen. Jak kvantová účinnost, tak počet temných detekcı́ roste, jak se teplota blı́žı́ ke kritické hodnotě supravodivosti, jen temné detekce rostou vı́ce strměji (10 - 1000 Hz). Mrtvá doba je úměrná délce vlákna, typicky 10 ns. Nanovlákno se smotává do smyčky (meandru), viz obr. 98. Pro optimalizaci na kvantovou účinnost a rychlost je plocha smyčky menšı́ (3 µm x 3.3 µm), pro optimalizaci navázánı́ telekomunikačnı́ho vlákna se použı́vá většı́ plocha (20 µm x 20 µm). Pro vlnovou délku 1550 nm bylo dosaženo kvantové účinnosti většı́ho detektoru nad 1% (∆t = 65 ps) a menšı́ho detektoru 20% (v konfiguraci s rezonátorem až 57%, ∆t = 35 ps). Supravodivá nanovlákna nedokážı́ rozlišit počty dopadajı́cı́ch fotonů. Fotonového rozlišenı́ lze dosáhnout prostorovou multiplexacı́, kdy podobně jako u matice APD máme vı́ce nanovláken (pixelů) na jednom čipu schopných detekce jednotlivých fotonů. ??dát citaci?? Goltsman et al., Applied Physics Letters 79, 705 (2001); Marsili et al. New Journal of Physics 11, 045022 (20009) 8.8 Mrak atomů AV AV (nikoliv Akademie Věd ale Atomic Vapour) je zařı́zenı́ určené pro detekci slabých optických polı́ s účinnostı́ většı́ jak 99% s rozlišenı́m v počtu fotonů. Jednotlivé atomy se pomocı́ excitačnı́ho laseru dostanou do specifického stavu, absorpce signálnı́ho fotonu je potom dostane do stabilnı́ho stavu, který je potom detekován cyklickým přechodem. Jako médium se využı́vá mraku volných atomů (Cs). Pro určité vlnové délky signálu je potřeba jiný prvek, nicméně energetické hladiny atomů lze rozštěpit magnetickým polem, čı́mž rozšı́řı́me detekované spektrum. Detekce probı́há ve třech krocı́ch (obr. 99 vlevo): Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 105 Obrázek 98: Multiplex šesti supravodivých nanovláken. Pro názornost byl obrázek barevně upraven (převzato od Marsili et al). 1. Přı́prava na detekci (mazánı́) – pomocı́ vazebnı́ho (eskortnı́ho) laseru na frekvenci ωc se atomy excitujı́ z hladiny |m⟩ na hladinu |e⟩. Z této hladiny přejdou rychle do stavu |g⟩ vyzářenı́m fotonu. 2. Detekce – signálnı́ foton excituje atom ze stavu |g⟩ do stavu |e⟩, přičemž silný vazebnı́ (eskortnı́) puls stimuluje emisi s frekvencı́ ωc . Atomy, které zachytily signálnı́ foton, skončı́ ve stavu |m⟩, ostatnı́ atomy zůstávajı́ ve stavu |g⟩. 3. Čtenı́ – mrak atomů je osvı́cen detekčnı́m laserem vyladěným na přechod |m⟩ − |f ⟩. Atomy ze stavu |m⟩ jsou excitovány a spontánně (???stimulovaně???) emitujı́. Vnějšı́ magnetické pole zajišt’uje, že se atomy po vyzářenı́ vrátı́ opět do stavu |m⟩, přičemž mohou být znovu excitovány. Kolmo na směr detekčnı́ho laseru je zobrazovacı́ optika a klasický detektor (CCD, obr. 99 vpravo). Fotony z excitovaných atomů se akumulujı́. Výhodou tohoto detektoru je schopnost rozlišenı́ až 50 signálnı́ch fotonů. Pravděpodobnost, že signálnı́ foton excituje zásahem atom je zanedbatelná, pokud je ale velká hustota atomů (109 cm−3 ) a prodloužı́me-li efektivnı́ délku kyvety (2 mm) pomocı́ rezonátoru (100 průchodů), bude pravděpodobnost detekce blı́zko 1 (prakticky 1/8). Pokud každý z N signálnı́ fotonů excituje nějaký atom do stavu |m⟩, potom opakovaným čtenı́m donutı́me tyto atomy svı́tit“ a na CCD uvidı́me ” N světelných událostı́. Nevýhodou tohoto detektoru je nutné chlazenı́ až na 6 K z důvodu omezenı́ termálnı́ch excitacı́ ze stavu |g⟩ do stavu |m⟩ (excitace kolizemi). Pokud se atomy pohybujı́, jsou detekčnı́ události rozmazány. Tyto detektory nejsou vhodné pro kvantovou komunikaci z důvodu velkého počtu temných detekcı́, řádově 50 000 Hz. ??? dát citace??? Imamoglu, Phys. Rev. Lett. 89, 163602 (2002) James, Kwiat, Phys. Rev. Lett. 89, 183601 (2002) 8.9 Vláknové zpožd’ovacı́ smyčky Principem multiplexace je rozdělit vstupnı́ fotonový pulz na mnoho binárnı́ch detektorů tak, aby na každý detektor šel maximálně jeden foton. Musı́me mı́t tedy 106 Učebnı́ texty RCPTM Obrázek 99: Energetické hladiny (vlevo) a schéma detektorů založeného na excitaci atomů (vpravo). (převzato od Imamoglu et al). Obrázek 100: Schéma smyčkového detektoru. mnohem vı́ce detektorů než předpokládaný počet fotonů v pulzu, což detektor jako celek může pěkně prodražit. Navı́c musı́me použı́t nějaký trik, jak pulz rozdělit. Jednı́m ze způsobů, jak tento pulz rozdělit, je zpožd’ovacı́ smyčka, tj. rozdělenı́ pulzu v čase. Vstupnı́ pulz je pomocı́ rychlého optického přepı́nače S navázán do vláknové smyčky. Ze smyčky (obr. 100) se pulz po částech vyvazuje pomocı́ vláknového děliče C s určitým dělı́cı́m poměrem, časově rozprostřený signál dopadá jen na jeden binárnı́ detektor (např. APD). Délka smyčky musı́ být taková, aby zavedené zpožděnı́ mezi odštı́pnutými pulzy bylo většı́ jak mrtvá doba detektoru. Pro přesnou rekonstrukci je potřeba, aby jednotlivé pulzy měly stejnou intenzitu a jejich počet byl co největšı́. Požadavek stejné velikosti pulzu nás nutı́ měnit dělı́cı́ poměr vláknového děliče. Velké množstvı́ pulzů navı́c zmenšuje opakovacı́ frekvenci smyčkového detektoru. V praxi je potřeba volit dělı́cı́ poměr vláknového děliče C s ohledem na předpokládaný počet fotonů v pulzu a na opakovacı́ frekvenci zdroje. Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 107 Obrázek 101: Schéma smyčkového detektoru s nevyváženým děličem SVR (vlevo), histogram detekčnı́ch událostı́ z tohoto detektoru (vpravo). Problém předchozı́ho schématu je v rychlém optickém přepı́nači, který nemusı́ být dostatečně rychlý (cca 50 ns). Bez toho se dá obejı́t, ovšem za cenu měnı́cı́ se velikosti rozdělených pulzů. Ve zpožd’ovacı́ smyčce s děličem s proměnným dělı́cı́m poměrem SVR projde část pulzu na detektor přı́mo a část jde do zpožd’ovacı́ho vlákna (obr. 101 vlevo). Poté je každým oběhem zase část pulzu odštı́pnuta na detektor jako v předchozı́m přı́padě. Pokud budeme předpokládat ideálnı́ sestavu, tj. ztráty ve vláknech a na děliči jsou nulové, koeficient odrazivosti SVR z ramene 1 do ramene 3 je r, koeficient propustnosti z 2 do 3 ramene je (1 − r) a kvantová účinnost detektoru η je jednotková, potom dostaneme tyto hodnoty pro koeficienty propustnosti pro různá časová okna (indexovaná pomocı́ k): h1 = r, hk = (1 − r)2 rk−2 pro k > 1. (28) Pro nejlepšı́ rekonstrukci fotopulznı́ statistiky je ideálnı́ takové nastavenı́, ∑ h ln h které maximalizuje Shannonovu entropii E = i i . Tato entropie je v tomto i √ ideálnı́m přı́padě maximálnı́ pro r = 1/ 2, tedy vyvážený dělič. V reálném přı́padě (ztráty vláken a děliče, η <√1) je potřeba provést výpočet numericky, přičemž nám vyjde dělı́cı́ poměr r < 1/ 2. Histogram pravděpodobnosti detekce v čase (obr. 101 vpravo) bude mı́t sestupnou tendenci a rekonstrukce fotopulznı́ statistiky s tı́m musı́ počı́tat. Jsme limitováni také počtem časových oken na 15, dalšı́ pulzy jsou již na úrovni šumu. V prvnı́m pulzu nesmı́ být takové množstvı́ fotonů, aby mohlo poškodit detektor (v přı́padě APD vı́c jak 10 fotonů). Dalšı́ konstrukce řešı́ problém s nevyváženostı́ v pravděpodobnostech jednotlivých pulzů. Vstupnı́ pulz je rozdělen na děliči na dva výstupy a spojen na dalšı́m děliči, přičemž jeden výstup je přı́mý a druhý je prodloužen o délku L odpovı́dajı́cı́ mrtvé době detektoru (obr. 102). Pulz bude rozdělen prostorově na 2 módy a časově také. Za druhým děličem následujı́ dalšı́, vždy je jedno vlákno prodlouženo o násobek L. Za m-tým děličem máme stále dva prostorové módy, ale v každém 2m−1 časových módů, dohromady tedy máme 2m výstupnı́ch kanálů, které navedeme na dva binárnı́ detektory (výstup jednoho detektory elektronicky 108 Učebnı́ texty RCPTM Obrázek 102: Smyčkový detektor s vyváženými děliči. Obrázek 103: Histogram detekčnı́ch událostı́ smyčkového detektoru s vyváženými děliči. zpožděn o půl mrtvé doby). Ideálně majı́ všechny kanály stejnou pravděpodobnost, v praxi musı́me vhodně volit děliče tak, aby i po započtenı́ různých kvantových účinnostı́ detektorů jsme byli tomuto stavu co nejblı́že. Reálné měřenı́ je v grafu na obrázku 103. Při rekonstrukci vstupnı́ho stavu lze přı́padné výkyvy započı́tat. Počet kanálů musı́ být většı́ než počet fotonů, pro vı́cefotonové pulzy je potřeba vı́ce děličů, tı́m ale opět klesá opakovacı́ frekvence, nynı́ ale dvakrát pomaleji než u předchozı́ch schémat, protože máme dva detektory). 8.10 Masivně multikanálový detektor maticové detektory iCCD, EM-CCD – nepřehodit do předchozı́ kapitoly? text a obrázku doplň podle aktuálnı́ho stavu Speciálnı́ kamery s jednofotonovou citlivostı́ mohou simulovat multiplex jednotlivých detektorů, přičemž každý pixel této kamery hraje roli binárnı́ho detektoru. Podle rozlišenı́ detektoru můžeme rozlišit určitý počet fotonových událostı́. Musı́me ovšem zajistit, aby byly tyto události prostorově separované, tj. aby nedopadly dva fotony na jeden pixel. Dalšı́ velkým kladem kamer je prostorové rozlišenı́. V přı́padě iCCD máme dalšı́ bonus ohledně nanosekundové uzávěrky. Nevýhodou je malá kvantová účinnost a nı́zká opakovacı́ frekvence. V experimentu na schématu se měřı́ korelace v počtu fotonů při procesu spontánnı́ parametrické konverze. Foton čerpacı́ho svazku se dı́ky nelineárnı́mu materiálu rozpadne na dva fotony o polovičnı́ energii, přičemž platı́ zákony za- Pokusná šablona a jejı́ využitı́ 109 chovánı́ energie a hybnosti. Proces je okamžitý, dva fotony se emitujı́ do kužele v jednom okamžiku. Pomocı́ zrcátka můžeme nasměrovat oba fotony na dva sektory v iCCD. Na obrázku vlevo jsou události ve dvou sektorech pro jeden čerpacı́ pulz (čerpánı́ je silné, velká pravděpodobnost vzniku vı́ce párů). V pravém obrázku jsou jednotlivé snı́mky sečteny. Je patrné zahnutı́ proužků – částı́ kužele a také je patrná neuniformita. V krajnı́ch částech je menšı́ účinnost v důsledku předsazených úzkopásmových interferenčnı́ch filtrů. V experimentu se na jednotlivých snı́mcı́ch sečı́tali události v obou sektorech (signálnı́ a jalový). Jestliže fotony vznikajı́ vždy v páru, potom by v obou proužcı́ch měl být stejný počet událostı́. Celkový počet fotonů by měl být vždy sudý, o takovém zdroji fotonů hovořı́me, že má neklasickou statistiku v počtu fotonů. V praxi se ale dı́ky malé kvantové účinnosti může stát, že se nám jeden foton z páru ztratı́, popřı́padě přibude nějaká náhodná detekce. Reálný fotonová statistika bude jen mı́rně neklasická. Hrubá data z kamery mohou být ale přepočı́tána na stav před detekcı́. Pokud známe přesně charakteristiky detektoru (kvantová účinnost, náhodné detekce, propustnost filtrů), lze estimovat vstupnı́ fotonovou statistiku, která už vykazuje velký faktor neklasičnosti. Reference [1] B. E. A. Saleh, M. C. Teich, Fundamentals of photonics, Wiley, Hoboken, New Jersey, 2007 [2] George Rieke, Detection of Light : From the Ultraviolet to the Submilimeter, Cambridge University Press, Cambridge, 2003 [3] R. P. Feynman, R. B. Leighton, M. Sands, Feynmanovy přednášky z fyziky s řešenými přı́klady Fragment, Praha, 2007 [4] Hamamatsu Photonics K. K., Photomultiplier tubes, third edition Hamamatsu Photonics K. K., 2006
Podobné dokumenty
Studie projektu - Dunaj-Odra-Labe
malé výjimky – až donedávna do tzv. sovětského bloku) je možno dokumentovat na objemu
přeprav vnitrozemskou plavbou v obou skupinách států v průběhu posledních let (Tab. 1).
Tab. 1
Jakub Kákona
jako TDR (Time domain refractometry) Možnosti aplikace metody měřenı́ doby šı́řenı́
jsou tak rozsáhlé, že z nı́ vycházı́ i dalšı́ přistroje, jako radiolokátory nebo echolokátory.
V pri...
1 Polovodicové detektory záren´ı
rozdı́l mezi klidovou energiı́ elektronu ve vakuu Eo a dnem vodivostnı́ho pásu. Protože energie Eg + χ
je pro určité polovodiče nižšı́ než W (Cs), mohou tyto detektory pracovat i v infrače...
divize KraussMaffei
veletrhu „K 2010“ v Düsseldorfu. Nový MTF Pravoúhlý separační buben se
skládá z nerezové klece se čtyřmi tangenciálními separačními mezerami, které mohou být pokaždé samostatně nastaveny v rozmezí ...