Vojtova metoda - Dětská rehabilitace Olomouc

Rehabilitace & Klinická logopedie
G-CENTRUM Olomouc s.r.o., Pracoviště dětské fyzioterapie
VOJTOVA METODA
(REFLEXNÍ LOKOMOCE)
Autorem reflexní lokomoce je profesor Václav Vojta, dětský neurolog, který metodu vyvíjel
od poloviny 20. století. Nejedná se pouze o terapeutický systém, ale v širším kontextu
zahrnuje i způsob diagnostiky. Kromě primitivních reflexů a polohových reakcí sledujeme
zejména motorický projev dítěte. Pro jeho posouzení vycházíme z vývojové kineziologie,
která přesně popisuje, co by měl jedinec splňovat v jednotlivých měsících ontogeneze.
SYSTÉM TERAPEUTICKÝCH MODELŮ
Vojtova metoda reflexní lokomoce vychází z předpokladu, že pohybové vzory jsou vrozené
(geneticky determinované) a s vývojem centrálního nervového systému (CNS) dochází
k jejich automatickému zařazování do spontánní hybnosti dítěte. Nezbytným předpokladem
je motivace, touha po kontaktu a komunikaci s okolím. Terapeutický systém Vojtovy metody
zahrnuje tři globální koordinační modely (terapeutické modely). Jsou to reflexní otáčení,
reflexní plazení a 1. pozice. Tyto modely existují v různých variacích. Podstatné je to,
že obsahují svalové souhry, tzv. dílčí vzory motorické ontogeneze, které jsou přítomny
ve vývoji zdravého dítěte.
Nezbytnou podmínkou koordinovaného a ekonomického pohybu je optimální (fyziologické)
svalové napětí. U dítěte s poškozením CNS je však v popředí patologické svalové napětí,
které ho značně limituje v aktivitě. Jeho pohybový projev postrádá variabilitu a koordinaci.
Aktivací v modelech reflexní lokomoce nabízíme dítěti fyziologické svalové souhry.
Předpokládá se, že dítě je automaticky zařadí do své spontánní hybnosti. V ideálním případě
by se efekt terapie měl projevit ve zlepšeném držení těla a následně i prováděném pohybu.
Vojtovou terapií tak lze například ovlivnit parametry lezení nebo chůze a to i přesto,
že aktivace pacienta probíhala v odlišné pozici.
PRINCIP TERAPIE
Princip terapie Vojtovou metodou spočívá v tom, že v určité výchozí poloze těla (viz zmíněné
terapeutické modely) aplikujeme na definovaných místech, tzv. spoušťových zónách, tlak
v požadovaném směru. Aktivace pacienta probíhá bez jeho vědomé účasti na pohybu.
Podnět musí působit dostatečně dlouho a z různých míst těla současně, aby došlo
k požadované reakci (princip časové a prostorové sumace). Výjimkou je novorozenec,
kterého lze aktivovat i z jedné zóny. Odpověď pacienta na stimulaci není vždy jednoznačná
a terapeut musí aktivaci usměrňovat. Nežádoucí aktivitou ze strany dítěte jsou tzv. únikové
reakce, které znemožňují zapojení požadovaných (fyziologických) svalových souher.
Rozpoznání únikových reakcí a jejich úspěšné řešení vyžaduje jistou zkušenost. Nebezpečí
tkví v tom, že pokud rodič únikové reakce nerozpozná, bude svému dítěti fixovat patologii.
Rodič musí být dobře instruován o tom, čeho má v terapii dosáhnout a čeho se naopak
vyvarovat.
KDY ZAČÍT S TERAPIÍ
Vojtova metoda se aplikuje již u novorozenců, kteří vykazují známky nefyziologického vývoje.
Optimální je zahájení terapie ještě před tím, než se v hybném projevu dítěte objeví náhradní
pohybové vzory. Frekvence a délka terapie jsou zcela individuální, u kojenců probíhá
většinou 4x denně. Program terapie musí být stanoven individuálně a prováděn s ohledem
na možnosti dítěte. Stavy, u kterých lze Vojtovu metodu aplikovat, jsou uvedeny v sekci
Indikace.
V případě dětí s DMO jsou k pohybovým problémům přidruženy také senzorické potíže.
Častou komplikací bývá i epilepsie. Terapií bychom je proto neměli přetěžovat. Dítě by mělo
mít dostatek času pro vlastní rozvoj.
Adresa pracoviště:
E-mail:
G-CENTRUM Olomouc s.r.o.
Pracoviště dětské fyzioterapie
U Stadionu 8, 772 00 Olomouc
Česká republika
[email protected]
www.rehabilitace-roskol.cz