30. sivan 5771 / 2. červenec 2011 Bůh není na nikom závislý Chukat

30. sivan 5771 / 2. červenec 2011 Bůh není na nikom závislý Chukat

30. sivan 5771 / 2. červenec 2011
Bůh není na nikom závislý
Chukat / Ustanovení
Bemidbar / 4. Mojžíšova (Numeri) 19:1-22:1
Ješa‘jahu / Izaiáš 66:1-24
Jochanan / Jan 3:10-21
Bemidbar
(Numeri)
{20:7}
Hospodin
promluvil k Mojžíšovi: {20:8} "Vezmi hůl a
spolu se svým bratrem Áronem shromáždi
obec. Před jejich očima řeknete skále, ať vydá
vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály, aby obec i
dobytek měli co pít." {20:9} Mojžíš tedy podle
jeho rozkazu vzal hůl, která byla před
Hospodinem. {20:10} Spolu s Áronem pak
svolal shromáždění před skálu. Řekl jim:
"Nuže, slyšte, vy buřiči - máme vám z této
skály vyvést vodu?" {20:11} Nato se Mojžíš
rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály.
Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i
jejich dobytek. {20:12} Hospodin ale
Mojžíšovi a Áronovi řekl: "Protože jste mi
nevěřili a neprokázali před syny Izraele mou
svatost, nedovedete toto shromáždění do země,
kterou jim dávám!" {20:13} To je ta Mejmeriba, Voda sváru, kde se synové Izraele
svářili s Hospodinem a Hospodin jim prokázal
svou svatost. (Překlad 21. století)
Není to poprvé, co se BENEJ JISRA’EL
(členové izraelské pospolitosti) během svého
putování po poušti ocitli zcela bez vody. V této
nouzi se nyní ocitli již potřetí. Poprvé jim došla
voda v části pouště zvané MARA (doslova
„Hořká“). Tam sice narazili na vodu, ale ta byla
hořká a tudíž se nedala pít. Na tom místě MOŠE
(Mojžíš) kvůli tomu volal k Bohu a Bůh mu
následně ukázal kus dřeva a poručil mu, aby ho
do té hořké vody hodil. Poté, co Moše uposlechl
Boží slovo, se hořká voda proměnila ve sladkou.
To, co se tam odehrálo, mělo sloužit jako
znamení toho, co se stane v budoucnu. Bůh tím
chtěl Jisra’eli (Izraeli) vyjevit obraz Ješuova
(Ježíšova) narození. Kus dřeva, který Moše
vhodil do oné vody, představoval „strom života“,
který je, jak víme, předobrazem Ješuy. Vlastně i
proto v našem společenství po čtení
ze svitku Tóry společně zpíváme tu část, v níž
se vyskytují slova EC CHAJIM (doslova „strom
života“). Tato část našeho bohoslužebného
obřadu, jež je spojena se čtením Božího slova,
Tóry, je obrazným vyjádřením naší víry v to, že
JEŠU‘A HA-MAŠIACH (Ježíš Kristus) je
živoucím Slovem. Podobně jako když byl
do mrtvé vody vhozen „strom života“, aby se z ní
stala voda životodárná, tak i Ješu‘a přišel
do tohoto smrtelného světa proto, aby mu přinesl
život.
Podruhé Jisra’eli došla voda, když se utábořili
v Refidimu. Výraz REFIDIM se překládá jako
„Vzpěry“ či „Podpěry“ coby místa odpočinku.
Moše tehdy znovu volal k Pánovi a Bůh mu tam
poručil, aby se s ním setkal u skály. Na této skále
se měla prokázat Boží sláva. Moše měl do skály
jednou udeřil holí a Bůh z ní měl nechat
vytrysknout vodu. Moše učinil, jak mu bylo
poručeno, a ze skály opravdu začala vyvěrat
voda. To rovněž mělo sloužit jako předobraz
toho, co se v budoucnu odehraje v životě Ješuy.
Ješu‘a je totiž v Písmu několikrát přirovnáván
ke skále. A tak v Refidimu Bůh Jisra’eli předem
ukázal, že dopustí, aby do skály, totiž do jeho
Syna Ješuy, bylo jednou udeřeno, aby tak skrze
něj mohla vytrysknout živá voda, což je RUACH
HA-KODEŠ (Duch svatý), a ukojila ty, co žízní.
Celé to bylo předznamenáním smrti Ješuy.
No a teď se zase vracíme zpět k další nouzi
o vodu. Vidíme totiž, že Bůh nechal benej
Jisra’el, aby mu opět došly veškeré zásoby vody
– nyní již potřetí. Benej Jisra’el se teď nacházejí
na místě zvaném KADEŠ (doslova „svaté
[místo]“, Kádeš), hledí na Mošeho a čekají
na odpověď. Pojďme se na to, co se nyní
přihodilo, podívat pěkně krok za krokem. Moše
nejprve bere svou hůl, a to přesně podle pokynů
HA-ŠEM (doslova „toho Jména“, Hospodina).
Zatím je tedy vše v pořádku. Poté Moše a jeho
bratr AHARON (Áron) nechávají shromáždit
všechen lid kolem skály. Ještě stále probíhá
všechno, jak má. Jenže pak místo, aby Moše
promluvil ke skále, jak zněly pokyny, Moše
začne mluvit k lidu, a to navíc ve vzteku.
O Mošem totiž čteme: {20:10} Spolu s Áronem
pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim:
"Nuže, slyšte, vy buřiči - máme vám z této
skály vyvést vodu?" Bůh ale tentokrát Mošemu
nedovolil, aby dělal lidu kázání. Naopak mu
poručil, aby byl jeho nástrojem k vyvedení vody
a k oslavě Boha. Namísto toho však Moše
ve svém vzteku vzal něco, ne-li všechno, z Boží
slávy a umístil ji na člověka. Odkud se vzalo to
MY „máme vám“? Nicméně Mošeho největší
prohřešek spočívá až v tomto činu: {20:11} Nato
se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí
do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se
napila obec i jejich dobytek.
Jak jsem naznačoval již dříve, Bůh řekl Mošemu,
aby ke skále promluvil, a ne aby do ní uhodil!
Tím, že do ní nyní dvakrát udeřil, Moše poničil
poslední část předobrazu, který se Bůh snažil
načrtnout o našem Mašiachovi (Mesiáši),
Ješuovi. Jak můžete vidět, Pán už předtím, když
benej Jisrael přišli do Mary, nastínil význam
Ješuova narození. Později v Refidimu nastínil i
jeho smrt. Nyní jim chtěl ukázat poslední část
obrazu. Co je tou poslední částí? Tou poslední
částí je skutečnost, že každý, kdo chce obdržet
spasení, musí o to požádat. Ano, musí promluvit
k té skále, k Ješuovi. Teprve pak na nás může být
vylita jeho životodárná voda. Nikdo nemůže onu
živou vodu od Ješuy obdržet jinak, než tak, že ho
o ní prostě poprosí. Moše však místo toho
obrazně řečeno ukřižoval Ješuu znovu, a to tím,
že do něj dvakrát udeřil v Kádeši. To, co mělo
být původně svatým časem, se doslova zvrhlo
v čas „sváru“ a „hádek“. Uvědomujete si, k jak
velkému pokřivení předobrazu zde došlo? Není
divu, že se ha-Šem na Mošeho rozhněval! Měl
ke skále jen promluvit a tímto způsobem
přijmout spasení. Vždyť do skály již bylo jednou
udeřeno v Refidimu.
Když tedy Moše ve svém hněvu napomínal lid,
bylo to, jakoby ukradl Boží slávu a poničil Boží
svědectví o milosti. Úžasné na tom všem je ale
to, že Bůh tu vodu nechal vytrysknout i tak.
Naštěstí totiž Boží zaopatření není závislé
na našich činech spravedlnosti. Vskutku, Boží
zaopatření nemá nic společného s tím, co jsme
doteď udělali nebo neudělali. Boží zaopatření je
vázáno jen na jeho milost a milosrdenství. Moše
neměl žádnou zásluhu na tom, že voda začala
vyvěrat. Vše bylo od Boha: lid i hůl i skála i
voda. Moše byl jen nástroj, jehož si Bůh vybral
k použití. Boží skutky nebyly závislé na tom, co
udělá Moše. Jestliže Bůh chtěl Jisra’el zaopatřit
vodou, učinil tak. Stejně tak není závislý ani
na nás! Přesně tak. Bůh není v ničem závislý ani
na tobě ani na mě. To, že nás používá, je
požehnáním pro nás. My ho v ničem nemůžeme
omezit. On je totiž sám o sobě plně soběstačný.
Ja‘akov (Jakub) {4:10} Pokořte se před
Pánovou tváří a on vás povýší. (Překlad
21. století)
Baruch ha-Šem
Rabi Ya‘acov Farber
Zdroj: http://cmy.on.ca/not-dependant-on-us/
Překlad: Jaldej ha-Derech, http://www.derech.cz/