Prvky v PON Pasivní optické přístupové sítě
Transkript
Fakulta elektrotechniky a informatiky, VŠB-TU Ostrava Prvky v PON Pasivní optické přístupové sítě Datum: Autor: Kontakt: Projekt: Řešitel: 1. 3. 2011 Ing. Petr Koudelka, Ing. Jan Látal, Ing. Petr Šiška, Ph.D. [email protected], [email protected], [email protected] ICT a elektrotechnika v praxi prof. RNDr. Vladimír Vašinek, CSc., doc. Ing. Vítězslav Stýskala, Ph.D. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě Katedra telekomunikační techniky Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 1 1. Klasifikace optických sítí založená na funkcionalitě a geografické velikosti .................... 1 2. Optické přístupové sítě ....................................................................................................... 2 2. 1. Uspořádání optické přístupové sítě .......................................................................... 3 2. 2. Specifikace přenosu optického signálu v optické přístupové síti ............................ 4 2. 3. Aktivní optické přístupové sítě ................................................................................ 5 2. 4. Pasivní optické přístupové sítě................................................................................. 5 3. Pasivní optické přístupové sítě APON/BPON .................................................................... 6 4. Pasivní optické přístupové sítě GPON ................................................................................ 7 4. 1. Základní přenosové parametry ................................................................................. 7 4. 2. Řešení obousměrného přenosu a možnostmi zálohování sítě .................................. 8 4. 3. Řízení vysílacích úrovní koncových jednotek ONU/ONT .................................... 10 4. 4. Struktura datových jednotek a přenosové mechanizmy......................................... 11 4. 5. Přidělování přenosové kapacity ............................................................................. 12 4. 6. Vrstvový model GPON .......................................................................................... 14 4. 7. Aktivace nové koncové jednotky v síti .................................................................. 17 4. 8. Šifrování a zabezpečení přenášených dat .............................................................. 18 5. Pasivní optické přístupové sítě EPON .............................................................................. 19 5. 1. Základní přenosové parametry ............................................................................... 19 5. 2. Řešení obousměrného přenosu .............................................................................. 20 5. 3. Struktura datových jednotek a přenosové mechanizmy......................................... 20 5. 4. Vrstvový model EPON .......................................................................................... 22 6. Optická přístupová síť WDM-PON .................................................................................. 24 6. 1. Principy technologií WDM-PON .......................................................................... 24 6. 2. Varianty pasivní optické přístupové sítě WDM-PON ........................................... 25 6. 3. WDM-PON využívající technologii „bezbarvého“ optického zdroje ................... 27 7. Porovnání pasivních optických přístupových sítí PON s přístupovými sítěmi P2P ......... 28 7. 1. Porovnání charakteru optických přístupových sítí ................................................. 29 8. Vývoj pasivních optických přístupových sítí .................................................................... 31 8. 1. Charakteristika sítě 10GEPON a její porovnání s předchozí generací EPON ....... 31 8. 2. Charakteristika sítě XG-PON a její porovnání s předchozí generací GPON......... 35 9. Optické rozbočovače ......................................................................................................... 38 9. 1. Pasivní optické rozbočovače .................................................................................. 38 9. 2. Pasivní AWG směrové odbočnice ......................................................................... 40 Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 1 Katedra telekomunikační techniky 10. Výpočet útlumové bilance pasivních optických přístupových sítí ................................ 41 10. 1. Útlumové třídy ....................................................................................................... 41 10. 2. Struktura optické distribuční sítě ODN.................................................................. 42 10. 3. Modelové situace optické distribuční sítě .............................................................. 44 11. Citovaná literatura ......................................................................................................... 47 Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 2 Katedra telekomunikační techniky 1. Klasifikace optických sítí založená na funkcionalitě a geografické velikosti Klasifikace optických sítí je založená na velikosti sítě vzhledem k fyzikálním vlastnostem optické, respektive fyzické, vrstvy. Je zřejmé, že vzdálenost má značný vliv na zhoršení přenosových vlastností dané sítě. Příkladem mohou být páteřní sítě, které v současné době využívají převážně vlnového multiplexu WDM (Wavelength Division Multiplex). Na krátké optické spojení s nízkými přenosovými rychlostmi (do 10 Gbps) s využitím WDM vlnového multiplexu nemají vliv na zhoršení přenosových vlastností optické nelinearity. Stejné závislosti lze pozorovat u chromatické disperze, disperze obecně. Pro delší optické spojení (optické páteřní sítě, částečně i metropolitní sítě) je už nutné instalovat na trase kompenzátory chromatické disperze spolu s optickými zesilovači (EDFA, Raman). Přenosová vzdálenost hraje tedy kritickou roli v nákladech na výstavbu i provoz. Z hlediska funkcionality a přenosových (geografických) vzdáleností se provádí klasifikace optických sítí [1]. Optické sítě klasifikujeme do tří hlavních kategorií. První kategorií jsou přístupové sítě, druhou kategorií metropolitní nebo také regionální oblastní sítě a poslední kategorií jsou páteřní sítě (včetně mezinárodních a podmořských optických spojů). Podnikové a účastnické sítě spadají do kategorie koncových zařízení CPE (Customer Premises Equipment), viz obr. 1. Obr. 1: Klasifikace optických sítí založená na funkcionalitě a geografické velikosti [1]. Často je možné se setkat s rozdělením páteřních sítí na sítě typu WAN (Wide Area Network) a GAN (Global Area Network). WAN označuje rozlehlehlou síť na prostoru do asi 2000 km, ale pojem se používá i pro obecně neomezené sítě (Internet). Využívá se převážně optických kabelů. GAN označuje globální celosvětovou síť neomezenou svojí rozlohou, využívá se v ní častěji satelitů a radiového spojení, než optických vláken (podmořské optické kabely). Obecně slouží k propojování WAN sítí. Metropolitní sítě se často označují jako sítě typu MAN (Metropolitan Area Network). Jedná se o mezistupeň mezi lokální a rozlehlou (globální) sítí. Pokrývá území města, sídliště, větší organizace. Využívá se často optických vláken. Rozloha kolem 100km. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 1 Katedra telekomunikační techniky Přístupové sítě jsou ve výše uvedených příkladech sítě určené jako určitý mezistupeň mezi sítěmi typu MAN a lokálními sítěmi LAN (Local Area Network). Lokální síť neveřejná svojí rozlohou je malá počítačová síť (udává se cca do 10km, ale závisí na použitém typu přenosového média a na typu sítě (přístupové metodě apod.). Pro větší vzdálenosti se používá propojení více segmentů mosty. Vzájemné porovnání klasifikací optických sítí je uvedeno v tab. 1. Tab. 1: Vzájemné porovnání klasifikací optických sítí [1]. Topologie Přístupová optická síť Kruh Transportní tok „Hubbed“ režim Rozloha 20 až 75 km Počet vlnových délek Počet nódů v kruhu Vzdálenosti mezi nódy 1, 2 až 40 dle technologie 6 až 8 Metropolitní optická síť Kruh/Síť Distribuovaný/Síťový režim Menší než 100 až 300 km 1, 2 až 64 dle technologie 8 až 16 10 až 30 km 20 až 300 km 100 až 300+ km P2P, EPON/GPON, výhledově WDMPON, směrování dat P2P, výhledově WDM-PON, směrování dat, pro DWDM redundantní kruh OADM, Mux/Demux P2P, DWDM redundantní kruh, OADM, ROADM, EDFA (Raman), DCU, PMD, všechny data směrované Technologie Páteřní optická síť P2P/Kruh/Síť „Hubbed“ režim 300 až 2000 km 40, 64+ 5 až 12 2. Optické přístupové sítě Současným a zřejmě i budoucím trendem v oblasti realizace přístupu k telekomunikačním službám je nasazení optických vláken co nejblíže k účastníkovi. Z tohoto důvodů vyplývá i samotný název „optické přístupové sítě“ OAN (Optical Access Network). Důvodem jsou požadavky na přenosovou kapacitu v koncových bodech sítě a služby typu Triple Play (IPTV, VoIP, data). Optická vlákna je výhodné přivést ke koncovému zákazníkovi buď jako součástí vyšší úrovně přístupové sítě nebo separátním spojem. V mnohých případech jsou již dnes někteří uživatelé připojeni takovým způsobem především v metropolitních sítích, hlavně strategičtí (business) zákazníci a obchodní centra. V další fázi je očekávat také v přístupových sítích vytvoření optické vrstvy sítě s optickými zesilovači a dalšími aktivními prvky v podobě [2]: o o zesilovacích modulů vestavěných do síťových produktů, jako jsou digitální přepínače a SDH multiplexory, systémů s vlnovým dělením DWDM obsahujících transpondéry, DWDM multiplexory, optické přepojovače (cross-connect). Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 2 Katedra telekomunikační techniky 2. 1. Uspořádání optické přístupové sítě Pronikání optických technologií do přístupových sítí se děje v první fázi přes vyšší úroveň vedoucí k distribučnímu uzlu. S ohledem na topologii existuje několik variant instalace optického vlákna v této sekci [2]: o o o aktivní hvězda (jednotlivé optické trasy ukončené v distribučním uzlu), kruh SDH (Synchronous Digital Hierarchy), pasivní optická síť PON (Passive Optical Network). Základní funkční celky optických přístupových sítí jsou: o o o optické linkové zakončení OLT (Optical Line Terminal): funkce síťového rozhraní mezi optickou přístupovou sítí a sítěmi telekomunikačních služeb, optické ukončující jednotky ONU (Optical Network Unit): funkce účastnického rozhraní mezi koncovými zařízeními účastníků a optickou přístupovou sítí, optická distribuční síť ODN (Optical Distribution Network): souhrn optických přenosových prostředků mezi OLT a jednotkami ONU. Podle způsobů umístnění ukončujících jednotek ONU optických přístupových sítí a způsobu jejich ukončení se rozlišují různé typy OAN pod zkratkou FTTx (Fiber to the x). o o o o FTTN (Fibre to the Node): optická vlákna jsou zakončena v místě telefonní ústředny, kde je umístněn síťový účastnický multiplexor DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexer) a účastníci jsou k ní připojeny prostřednictvím metalického vedení a přípojek ADSL, SHDSL, případně VDSL. FTTC (Fibre to the Curb): optická vlákna jsou přivedeny do účastnického rozvaděče umístněného např. na okraji chodníku ulice, k němuž jsou koncové body sítě (účastníci) připojeny metalickými kabely, FTTB (Fibre to the Building): optická vlákna jsou přivedeny až do budov účastníků, kteří jsou připojeni pomocí vnitřních účastnických rozvodů, FTTH (Fibre to the Home): optická vlákna jsou zavedena až ke koncovým bodům sítě (až na účastnické zásuvky). Systémy FTTC a FTTB se prakticky od sebe liší jen provedením rozvaděčů. Zařízení systémů FTTC jsou navrhována pro umístnění ve volném prostranství (nároky na klimatickou odolnost). Výše uvedené typy ukončení lze navzájem kombinovat. Přehled uspořádání optických přístupových sítí vystihuje obr. 2. Dnes již je k dispozici celá řada řešení optického přenosu od jednoduchých elektrickooptických převodníků (media-konvertory) přes AON až k APON (ATM Passive Optical Network), GPON (Gigabit-capable Passive Optical Networks) a EPON (Ethernet Passive Optical Neteork) od různých dodavatelů. Novinkou jsou optické přístupové sítě WDM-PON, které lze již v některých Evropských zemích spatřit v provozu. Diskutuje se vhodnost řešení bod-bod a mnohabodových sítí pro různé aplikace. V případě pasivních optických sítí se řeší dilema, zda použít koncepci GPON podle doporučení ITU-T či EPON (někdy též GEPON) na bázi Ethernetu. S nasazením WDM-PON do telekomunikačního provozu nastala otázka o využitelností WDM-TDM optických přístupových sítí [3]. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 3 Katedra telekomunikační techniky Obr. 2: Přehled uspořádání optických přístupových sítí. 2. 2. Specifikace přenosu optického signálu v optické přístupové síti Přenos dat v podobě optického signálu v optické přístupové síti musí poskytovat duplexní přenosové prostředí (pouze u technologie RFoG je požadován pouze simplexní přenos na vlnové délce 1550 nm). Optické signály pro oba směry mohou být v optické přístupové síti přenášeny následujícími způsoby [2]: o o o simplexní přenos s dělením SDM (Space Division Multiplexing), tj. pro každý směr přenosu optického signálu je použito jedno optické vlákno, duplexní přenos s dělením WDM (Wavelength Division Multiplexing), tj. optické signály jsou přenášeny duplexně po jednom optickém vlákně, pro charakter optické přístupové sítě OLT-ONU P2P (Point-to-Point) jeden směr na vlnové délce 1310 nm a druhý směr na vlnové délce 1550 nm, pro charakter optické přístupové sítě OLT-ONU P2MP (Point-to-Multipoint), označované jako PON (Passive Optical Network), jeden směr na vlnové délce 1310 nm a druhý směr na vlnové délce 1490 nm, duplexní přenos s dělením FDM (Frequency Division Multiplexing), tj. optické signály jsou přenášeny v obou směrech po jednom optickém vlákně na jedné vlnové délce, směry přenosu jsou vzájemně odděleny kmitočtově. V České republice je z hlediska charakteru optické přístupové sítě nejčastější řešení v podobě OLT-ONU P2P (Point-to-Point). Optická přístupová síť takového charakteru má pro každého účastníka vyhrazené optické vlákno, což má výhody z hlediska využitelnosti šířky pásma optického vlákna, transparentnosti a fyzického oddělení účastníků. Nevýhodou je nutnost budovat hustou optickou síť, s tím spojené náklady CAPEX (Capital Expenditure) a OPEX (Operating Expense), růst nároků na management, optimální do 1.000 účastníků, použitelné řešení do 2.000 účastníků, neúnosné při 10.000 účastnících, nároky na větší svazky optických vláken/kabelů. V dnešní době se začíná v České republice prosazovat charakter optické přístupové sítě v podobě OLT-ONU P2MP (Point-to-Multipoint), respektive PON (Passive Optical Network). Výhodou takovéto sítě je úspora CAPEX a OPEX (sdílení optického vlákna více klienty (typicky 64 účastníků, maximálně 128 účastníků), ovšem za cenu snížení šířky pásma optického vlákna na jednoho zákazníka, snížení bezpečnosti optické přístupové sítě, vyšší cena aktivních prvků OLT a ONU je u větších optických přístupových sítí (např. 10.000 účastníků) kompenzována podstatně větší úsporou na infrastruktuře. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 4 Katedra telekomunikační techniky 2. 3. Aktivní optické přístupové sítě Aktivní přístupové sítě AON (Active Optical Network) tvoří základ tzv. hybridních sítí, protože na optickou část sítě ve vyšší úrovni navazuje nižší úroveň tvořená dalšími technologiemi (xDSL, CATV, radiové prostředky). Hlavní výhodou aktivních přístupových sítí AON v porovnání s pasivními sítěmi PON je možnost zajištění podstatně větších dosahů, tj. překlenutelných vzdáleností mezi OLT a ONU a použití větších dělících poměrů v distribučních bodech. Nevýhodou je nutnost zajištění napájení aktivních síťových prvků použitých v distribuční síti, tj. rozbočovačů nebo muldexů. Z hlediska minimalizace nákladů na provozní údržbu se proto jeví výhodnější pasivní přístupové sítě PON. Aktivní optická síť AON obsahuje aktivní síťové prvky v podobě digitálního přenosového zařízení a bývá realizována nejčastěji technologií SDH. Je pak tvořena kruhem STM-1 či STM-4 se synchronními vydělovacími muldexy ADM (add-dropp muldex), jak je ukázáno na obr. 3. Na muldexy ADM se napojují účastníci různým způsobem (sekundární úroveň PON, ISDN, B-ISDN, HDSL, ASDL apod.). Díky tomu se AON označují i jako integrované přístupové systémy, protože tvoří společnou, zastřešující platformu pro ostatní přístupové systémy. Obr. 3: Aktivní optická síť AON (Active Optical Network). 2. 4. Pasivní optické přístupové sítě V současné době existuje několik vzájemně odlišných variant pasivních optických přístupových sítí, lišících se zejména použitými protokoly a mechanizmy na druhé vrstvě modelu RM-OSI. Mezi nejperspektivnější pasivní optické přístupové sítě se řadí zejména varianty GPON (dle doporučení ITU-T řady G.983.x a G.984.x) a EPON (dle IEEE 802.3ah). Obě varianty nabízejí podobné přenosové vlastnosti, jsou však vzájemně nekompatibilní [4]. Základní koncepce vychází ze stejného modelu a rovněž z použití obdobných prvků a principů (tab. 2). Novinkou jsou pasivní optické přístupové sítě WDM-PON (Wavelength Division MultiplexPassive Optical Network). Technologie vlnového dělení WDM umožňuje paralelně přenášet Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 5 Katedra telekomunikační techniky po jednom optickém vlákně několik navzájem oddělených vlnových délek a tím znásobit jeho celkovou kapacitu. Výhodou WDM-PON je vzájemné spojení výhod řešení charakteru OLTONU P2P a P2MP (PON). Oproti verzím uvedených v tab. 2 je WDM-PON na druhé vrstvě RM-OSI modelu protokolově nezávislá a dosahuje přenosové rychlosti na základě svojí verze. Verze release 3 znamená pro každou ONU jednotku 100 Mbps kapacita sítě, verze release 4 kapacitu sítě 1 Gbps a plánovaná verze release 5 kapacitu sítě 10 Gbps. Tab. 2: Porovnání variant pasivních optických přístupových sítí z hlediska druhé vrstvy modelu RM-OSI [4]. Varianta PON standard přenos. rychlost - down přenos. rychlost - up vlnová délka - down vlnová délka - up protokol 2. vrstvy max. počet uživatelů log./fyz. dosah sítě [km] APON/BPON ITU-T G.983 155,52 nebo 622,08 Mbps 155,52 nebo 622,08 Mbps 1480-1500 nm 1260-1360 nm ATM 32 20/20 GPON ITU-T G.984 1,244 nebo 2,488 Gbps 1,244 nebo 2,488 Gbps 1480-1500 nm 1260-1360 nm ATM, GEM 64 (perspektivně 128) 60/20 GEPON (EPON typ 2) IEEE 802.3ah 1,25 Gbps 1,25 Gbps 1490±10 nm 1310±50 nm Ethernet 32 20/20 3. Pasivní optické přístupové sítě APON/BPON Doporučení ITU-T G.983 standardizovalo přenos na základě ATM buněk, proto označení APON (ATM Passive Optical Network), s celkovými rychlostmi buď symetricky 155,52 Mbps, nebo nesymetricky s vyšší rychlostí 622,08 Mbps směrem k účastníkům. Dodatečně byla doplněna i varianta se symetrickými rychlostmi 622,04 Mbps a začala se používat i zkratka BPON (Broadband Passive Optical Network). Využívá se buď separátních vláken pro oba směry přenosu, nebo jedno vlákno s vlnovým dělením. Pro variantu s vlnovým dělením bylo zavedeno následující přiřazení pásem [5]: o o 1260 až 1360 nm 1480 až 1500 nm vzestupný směr, sestupný směr, dále volitelné: o o 1539 až 1565 nm maximálně 16 + 16 kanálů DWDM (odstup kanálů cca 0,8 nm) pro pronajaté okruhy typu STM-1; 4; 16 nebo GbE (Gigabite Ethernet), 1550 až 1560 nm distribuce videosignálu. Skupiny ATM buněk jsou seskupovány při přenosové rychlosti 155,52 Mbps do rámců. Ve směru sestupném se přenáší 56 ATM buněk o délce 53 byte, z nichž 54 ATM buňek je uživatelských a 2 ATM buňky jsou služební označované PLOAM (Physical Layer Operation and Maintenance). Ve směru vzestupném od účastnických ONU se přenáší 52 uživatelských ATM buněk o délce 53 byte s přidaným tříbajtovým záhlavím, které obsahuje synchronizační bity a zajišťuje oddělení při příjmu od různých ONU. K tomu je ještě přidán speciální služební interval MBS (Multiburst Slot) o délce 8×56 bitů, ve kterém postupně vždy 8 ONU vysílá své požadavky na přidělení přenosové kapacity v různých kvalitativních třídách. Pro přenosovou rychlost 622,08 Mbps je organizace rámců stejná, jen je v násobku přenosové rychlosti, tj. čtyřikrát navýšen počet ATM buněk, takže se ve směru sestupném přenáší 216 buněk a ve směru vzestupném 208 buněk [5]. V současné době se pasivní optických sítí APON/BPON přechází na optické pasivní sítě s větší přenosovou kapacitou, jako např. GPON, EPON potažmo WDM-PON. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 6 Katedra telekomunikační techniky 4. Pasivní optické přístupové sítě GPON Doporučení ITU-T G.984 přichází s gigabitovou variantou GPON (Gigabit-capable Passive Optical Networks) s nominálními rychlostmi 1,244 a 2,488 Gbit/s (až 128 účastníků). Využívá jako druhou vrstvu komunikačního modelu GEM (GPON Encapsulation Mode), což je varianta protokolu GFP (Generic Framing Procedure). Na obr. 4 je uveden referenční model GPON optické přístupové sítě. Obr. 4: Referenční model GPON [6]. Přenosové protokoly pasivní optické sítě jsou definovány mezi referenčními body S/R a R/S, tyto body tvoří hranici optické distribuční sítě – ODN a jsou umístěny těsně za jednotkou ONU/ONT respektive před OLT. Dvojice multiplexních modulů (filtrů) WDM (Wavelength Division Multiplex Module) slouží pro oddělení vlnových délek odlišné sítě než je GPON, tyto vlnové délky slouží pro provoz obecných přídavných síťových zařízení označených NE (Network Element). Pokud není potřeba využívat optickou distribuční síť pro jiné vlnové délky a zařízení, nejsou tyto moduly a referenční body A, B potřeba. Mezi dvojicí referenčních bodů A, B se nachází vlastní optická přenosová trasa společně se sestavou pasivních optických rozbočovačů (splitter), jejichž úkolem je větvit optickou přístupovou síť pro připojení jednotlivých koncových uživatelů [6]. Na účastnické straně je ještě k referenčnímu bodu a připojena jednotka AF (Adaptation Function), která přizpůsobuje funkce rozhraní a protokoly v lokální síti konkrétního uživatele potřebám optické přístupové sítě. Pokud je tato funkce implementována již v jednotce ONU/ONT, není jednotka AF a referenční bod a potřeba. Nedílnou součástí sítě je rovněž její řízení a dohled připojený pomocí rozhraní Q, tyto funkce jsou často implementovány v samotném optickém linkovém zakončení – OLT. 4. 1. Základní přenosové parametry Pro potřeby navazujících přenosových protokolů a vyšších vrstev komunikace jsou definovány na optickém spoji následující parametry [6]: o fyzický dosah sítě – definuje maximální vzdálenost v optické distribuční síti – ODN, se kterou je schopná obecná pasivní optická síť v běžných podmínkách pracovat. Představuje překlenutelnou vzdálenost s přihlédnutím k fyzikálním omezením použitých základních optických zdrojů a detektorů v zařízeních. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 7 Katedra telekomunikační techniky o o o o logický dosah sítě – definuje maximální vzdálenost mezi jednotkou ONU/ONT a OLT bez uvážení fyzikálních omezení. Jedná se o teoretickou vzdálenost, na kterou by byla schopna optická síť pracovat na základě definovaných protokolů a funkcí vyšších vrstev, rozdílová vzdálenost koncových uživatelů – tento parametr udává maximální vzdálenost mezi nejbližší jednotkou ONU/ONT a nejvzdálenější jednotkou ONU/ONT připojené k jednomu optickému linkovému zakončení – OLT. Tento parametr se využívá zejména pro stanovení maximálního rozdílu dob šíření signálu k jednotlivým koncovým bodům, střední doba šíření optického signálu – udává průměrné zpoždění v obou směrech přenosu. Více o dobách zpoždění, jejich vlivu a měření bude uvedeno dále, rozbočovací poměr – vyjadřuje maximální počet účastníků (maximální poměr větvení), které lze do jedné sítě zapojit. Rozbočení provádějí pasivní rozbočovače, které vkládají do optické trasy útlum závislý na poměru rozbočení. Dále se s rostoucím počtem připojených uživatelů snižuje poměrná přenosová kapacita na jednoho uživatele. Vzhledem k zachování zpětné kompatibility s některými zařízeními v předchozích generacích pasivních optických sítí byla rovněž implementována podpora pro přenosové rychlosti 155,52 a 622,08 Mbps pro oba směry přenosu, nicméně v praktických aplikacích se s těmito přenosovými rychlostmi nepočítá. 4. 2. Řešení obousměrného přenosu a možnostmi zálohování sítě Současný obousměrný provoz v pasivních optických sítích lze vyřešit použitím dvojice separátních vláken, kde na jednom vláknu bude probíhat provoz jen ve směru vzestupném, na druhém pak jen ve směru sestupném. Znamená to však mimo jiné použití dvojnásobného množství optických vláken, optických jednotek a rozbočovačů s dvojicemi optických konektorů pro každý směr zvlášť. Z tohoto důvodu se prakticky beze zbytku používá vlnové oddělení směrů přenosu, tedy varianty WDD (Wavelength Division Duplex). Jednotlivé vlnové délky jsou specifikovány doporučením ITU-T G.984.2. Pro směr sestupný (downstream) ke koncovým uživatelům se využívá rozpětí vlnových délek 1480 až 1500 nm, ve směru vzestupném (upstream) od uživatelů pak vlnové délky 1260 až 1360 nm. Definované toleranční rozmezí 20 nm, respektive 100 nm je zavedeno s přihlédnutím k nižší kvalitě použitých optických zdrojů zejména v jednotkách ONU/ONT z důvodu jejich nižší ceny. Zdroje obsažené v těchto zařízeních vykazují značnou závislost vysílané vlnové délky optického signálu na teplotě, vlhkosti a stáří [6]. Pro vytvoření rozvětvené stromové struktury a připojení většího množství koncových uživatelů je potřeba vhodným způsobem zajistit rozbočení a rozdělení přenášených optických signálů. Vlastní rozbočení lze obecně realizovat různým způsobem a technologiemi, v pasivních optických sítích se používají pasivní optické rozbočovače (splitter). Tyto rozbočovače pouze provádějí v sestupném směru rovnoměrné rozdělení příchozího optického signálu (optického výkonu) z optického linkového zakončení – OLT do všech odchozích výstupů rozbočovače (obr. 5). V opačném směru, tedy ve směru od účastníků k poskytovateli, se skládají jednotlivé datové jednotky do vymezených časových intervalů společného optického vlákna směrem k OLT. Z tohoto důvodu je potřeba ve vzestupném směru zajistit správnou synchronizaci a nastavení vysílacích okamžiků všech koncových jednotek ONU/ONT, aby nedocházelo v rozbočovači ke kolizím. Je rovněž potřeba řídit vysílací Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 8 Katedra telekomunikační techniky úrovně jednotek tak, aby přijímač OLT obdržel signál od všech ONU/ONT bez výrazných výkyvů úrovně. Výhodou pasivních rozbočovačů je zejména jejich nízká pořizovací cena, není potřeba žádné přídavné napájení ani složitá údržba či řízení. Vnitřní struktura rozbočovače sestává typicky z několika Y-článků, tvořených krátkými optickými vlákny zapojenými v kaskádě pro realizaci požadovaného poměru rozbočení. Rozbočovací poměr číselně udává, kolik výstupů daný rozbočovač obsahuje, častým zápisem jako poměr 1:N. Typické rozbočovače pro pasivní optické sítě dosahují rozbočovacího poměru 1:2, 1:4, 1:8, 1:16, 1:32 a 1:64. Úměrně vzrůstajícímu poměru roste i vložný útlum rozbočovače. Celkový útlum (1) je dán součtem útlumu dělením (2) a zbytkovým útlumem (3): A = AD + AZ , (1) AD = 10 log(N ) , (2) ⎛ P ⎞ AZ = 10 log⎜⎜ 0 ⎟⎟ , ⎝ ∑ P0 ⎠ (3) kde A je celkový útlum rozbočovače, AD je dopředný útlum, AZ je zpětný útlum a P0 je výstupní výkon rozbočovače. Obr. 5 demonstruje funkci rozbočovače při vzestupném i sestupném směru provozu. V sestupném směru dochází k rovnoměrnému rozdělení optického signálu do všech odchozích směrů, data určená konkrétnímu uživateli jsou vydělena až v koncové jednotce ONU/ONT. Všechny koncové jednotky přijímají uživatelská data určená všem jednotkám, je proto potřeba zajistit šifrování dat a zabránit tak odposlouchávání zpráv určených jiným jednotkám [6]. Obr. 5: Demonstrace funkce pasivního rozbočovače. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 9 Katedra telekomunikační techniky Pasivní optické sítě GPON umožňují v případě potřeby řešit zálohování provozu. Většina způsobů realizace zálohy vychází ze zdvojení části nebo celé optické sítě a jejích prvků a přináší tak nemalé zvýšení nákladů při výstavbě a provozu sítě. Koncepce přepínání na záložní přenosové prostředky vychází z obdobných mechanizmů v digitálních sítích SDH (Synchronous Digital Hierarchy), jako např. ochranné přepínání. Rozlišujeme dva základní způsoby přepnutí [6]: o o automatické přepnutí, řízené přepnutí. K automatickému přepnutí na záložní systém dojde v okamžiku zhoršení monitorovaných přenosových parametrů na pracovní trase. Při detekci či překročení hraničních parametrů jako je např. ztráta signálu, rozpad rámcové struktury signálu, zvýšení chybovosti BER (Bit Error Rate) dojde k automatickému přepnutí provozu na záložní systémy. Druhá možnost představuje vynucené přepnutí zásahem údržby, například v případě požadavku na odpojení konkrétního úseku optické trasy při provádění jeho opravy. Potřebné řídící informace pro provedení přepnutí v obou případech se nacházejí ve vyhrazených služebních záhlavích přenášených datových jednotek. Vlastní zálohování je provedeno zdvojením přenosových prostředků, lze tedy zálohovat například jen samotnou optickou trasu, optickou trasu i optické linkové zakončení – OLT, nebo všechna použitá zařízení na trase včetně jednotek ONU/ONT. 4. 3. Řízení vysílacích úrovní koncových jednotek ONU/ONT Jako optické detektory v optickém linkovém zakončení – OLT se používají při přenosových rychlostech v řádu jednotek Gbps výhradně lavinové fotodiody APD (Avalanche Photodiode). Tyto detektory poskytují vysokou citlivost a zejména široký dynamický rozsah potřebný pro dané rychlosti a typicky dávkový provoz (burst-mode) v pasivních optických sítích. Pro zabránění přebuzení detektoru v jednotce OLT a zajištění jeho rychlého zotavení byl implementován do systému řízení koncových jednotek ONU/ONT mechanizmus korekce vysílacích úrovní ve vzestupném směru. Tento mechanizmus umožňuje individuální řízení vysílacích úrovní jednotlivých koncových jednotek. Koncoví uživatelé se v obecné optické síti nacházejí v různé vzdálenosti od optického linkového zakončení – OLT a útlum optické trasy je pro každého individuální. Vlastní řízení probíhá pomocí služebních zpráv umístěných ve vyhrazených částech přenášených datových jednotek. Jednotky ONU/ONT umožňují pracovat v jednom z následujících módů [6]: o o o mód 0 – standardní provoz, mód 1 – stav „Low 1“ znamená snížení vysílací úrovně o 3 dB oproti standardnímu provozu, mód 2 – stav „Low 2“ znamená snížení vysílací úrovně o 6 dB oproti standardnímu provozu. Optické linkové zakončení průběžně monitoruje vysílací výkony všech koncových jednotek v optické síti a porovnává je s nastavenými hraničními hodnotami. Na základě toho pak upravuje vysílací úrovně jednotlivých jednotek ONU/ONT pomocí služebních zpráv. Vedlejším efektem řízení je i prodlužování životnosti vysílacích a přijímacích prvků jednotek a snižování energetické náročnosti v celé optické síti. Konkrétní hodnoty vysílacích úrovní v normálním stavu a další charakteristiky optického signálu (jako např. masku pulzu, oko diagram, hraniční hodnoty fázového chvění, apod.) lze nalézt v doporučení ITU-T G.984.2. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 10 Katedra telekomunikační techniky 4. 4. Struktura datových jednotek a přenosové mechanizmy Pro přenos v sestupném i vzestupném směru se využívá časové multiplexování TDM/TDMA (Time Division Multiple Access), kde datové jednotky určené pro jednotlivé uživatele a od nich jsou umístěny do společného časového rámce a přenášeny sdíleným optickým vláknem. Časový rámec se v PON sítích označuje jako T-CONT (Transmission Container) a pro potřeby tohoto textu bude označován jako přenosový rámec. Předchozí generace pasivních optických sítí APON (ATM Passive Optical Network) a BPON (Broadband Passive Optical Network) používaly přenos pomocí ATM buněk (Asynchronous Transfer Mode). Varianta GPON je dalším vývojovým krokem těchto sítí, přichází s vylepšeným přenosovým protokolem GEM (GPON Encapsulation Method), nicméně pro zachování zpětné kompatibility některých koncových zařízení v síti umožňuje rovněž přenos ATM buněk a zachovává některé další mechanizmy [6]. Směr sestupný je tvořen informačními buňkami s uživatelskými daty, signalizačními buňkami, řídícími buňkami OAM (Operations, Administration and Maintenance) a výplňovými buňkami. Pokud buňky OAM obsahují řízení operací fyzické vrstvy, označují se jako PLOAM (Physical Layer OAM). Přenosový rámec je tvořen nepřetržitým tokem časových intervalů délky 53 byte a jednotlivé ATM buňky jsou přímo umisťovány do jednotlivých časových okamžiků. V přenosovém rámci je vždy umístěna 1 buňka PLOAM, následována 27 buňkami uživatelských dat. V případě přenosové rychlosti 155,52 Mbps jsou přeneseny 2 rámce, tedy celkem 56 buněk, z nichž jsou 2 PLOAM. Pro přenosovou rychlost 622,08 Mbps je to čtyřnásobné množství, tedy celkem 224 ATM buněk, ze kterých je 8 PLOAM a pro přenosovou rychlost 1244,16 Mbps pak platí dvojnásobné množství – celkem 448 ATM buněk, z nichž je 16 PLOAM. Užitečná přenosová rychlost, tedy rychlost bez PLOAM buněk a bez záhlaví ATM buněk, je daná vzorcem (4): v p = v fyz 27 48 28 53 [Mbps ] , (4) kde vp je přenosová rychlost informačního obsahu buněk, vfyz je rychlost na fyzické vrstvě. Pro vfyz = 155,52 Mbps je užitečná rychlost přibližně 135 Mbps. Ve směru vzestupném obsahuje přenosový rámec 53 časových intervalů, každý o velikosti 56 byte pro přenosovou rychlost 155,52 Mbps. V případě přenosové rychlosti 622,08 Mbps pak obsahuje čtyřnásobné množství časových intervalů, tedy 212. V kapitole s popisem způsobu přenosu bylo uvedeno, že ve vzestupném směru je potřeba zajistit vyhrazené vysílací okamžiky pro všechny koncové jednotky ONU/ONT tak, aby nedocházelo ke vzájemným kolizím. Optické linkové zakončení – OLT proto na základě znalosti zpoždění při šíření optického signálu od jednotlivých jednotek ONU/ONT, zjištěné na základě metody „Ranging“, odesílá v sestupném směru v informačním poli příslušné PLOAM buňky informaci o přiděleném vysílacím okamžiku každé koncové jednotce ONU/OLT. Po tento vysílací čas má jednotka ONU/ONT garantováno, že žádná jiná jednotka nebude vysílat a nedojde ke kolizi. Mechanizmus přidělování vysílacích časů se označuje jako DBA (Dynamic Bandwidth Assignment). Kromě toho jsou jednotlivé buňky ve vzestupném směru odděleny ochranným intervalem, který je součástí rozšířeného záhlaví ve vzestupném směru, jak je naznačeno na následujícím obrázku pro přenosovou rychlost 155,52 Mbps. PLOAM buňky se přenáší i ve vzestupném směru, není však pevně stanoveno jejich umístění v rámci – vkládají se místo standardních ATM buněk s uživatelskými daty (obr. 6). Doporučení pouze stanovuje, Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 11 Katedra telekomunikační techniky že každá koncová jednotka ONU/ONT musí odeslat alespoň jednu PLOAM buňku každých 100 ms [6]. Sestupný směr PLOAM 1 56 ATM buněk ATM buňka 1 ATM buňka 27 ATM buňka 28 ATM buňka 54 53 ATM buněk Vzestupný směr ATM buňka 1 PLOAM 2 ATM buňka 2 ATM buňka 3 ATM buňka 53 Rozšířené záhlaví – 3 byte Obr. 6: Struktura přenášených dat při použití ATM buněk. Rozšířené záhlaví ve vzestupném směru obsahuje zejména ochranný interval pro dodatečné oddělení vysílaných buněk, preambuli pro zajištění bitové synchronizace nesoucí informaci o fázovém posuvu a dále definovanou posloupnost pro detekci počátku ATM buňky i pro zajištění synchronizace. Délka jednotlivých polí není pevně stanovena, minimální délka ochranného intervalu jsou 4 bity. Strukturu PLOAM buňky (informační pole 48 byte) v sestupném směru definuje doporučení ITU-T G.983.1 [6]: o o o o o 1 byte na první pozici PLOAM buňky je vyhrazen pro její identifikaci - je použit jen jeden bit pro určení zda se jedná o první PLOAM buňku („1“), nebo o další („0“) v přenosovém rámci, 2 a 3 byte sou určeny pro synchronizaci. Jejich úkolem je distribuovat referenční taktovací signál 1 kHz koncovým jednotkám ONU/ONT, 27 byte je vyhrazeno pro udělení informace o vyhrazeném časovém okamžiku pro vysílání ve vzestupném směru, k nimž náleží 4 zabezpečovací bajty (metoda CRC), v PLOAM buňce je dále obsaženo pole 12 bajtů určené pro přenos služebních zpráv a informací. Pole je tvořeno prvním bajtem s identifikátorem koncové jednotky ONU/ONT pro kterou je zpráva určena, dále bajtem s identifikátorem zprávy a konečně zbylých 10 bajtů je vyhrazeno pro vlastní zprávu. Po tomto poli opět následuje bajt zabezpečení CRC, poslední byte buňky je určen pro indikaci chyb prokládanou paritu – BIP8. Struktura PLOAM buňky ve vzestupném směru obsahuje opět identifikátor buňky PLOAM, dále 12 vyhrazených byte pro pole služebních zpráv (stejná struktura jako v sestupném směru) a zbylé byte buňky tvoří posloupnosti pro testování a korekci přijímacích a vysílacích obvodů (vysílací a přijímací úrovně na obou stranách). 4. 5. Přidělování přenosové kapacity Přístup ke sdílené přenosové kapacitě MAC (Media Access Control) je zajišťován procedurou DBA (Dynamic Bandwidth Assignment). Jedná se o dynamický způsob přidělování časových intervalů jednotlivým koncovým jednotkám ONU/ONT v přenosovém rámci ve vzestupném směru. Tento mechanizmus zajišťuje ve spolupráci s ochranným intervalem, že nedojde Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 12 Katedra telekomunikační techniky ke kolizi dat vysílaných různými jednotkami. Koncové jednotky ONU/ONT na základě potřeby vysílaní uživatelských dat ve vzestupném směru (podle aktuálního zaplnění své vnitřní vyrovnávací paměti) zasílají své požadavky jednotce OLT v rámci služebních buněk PLOAM. V těchto požadavcích specifikují počet požadovaných časových okamžiků pro přenos ATM buněk, nebo délku bloků při přenosu pomocí GEM. K dispozici je rovněž 5 profilů na základě obsahu a typu uživatelských dat, umožňující systém priorit. Jedná se o obdobnou funkci jako v případě adaptační vrstvy AAL 1 až 5 (ATM Adaptation Layer) [6]. V rámci doporučení GPON jsou specifikovány dva módy pro přidělování vysílací kapacity ve vzestupném směru. Metoda označovaná SR-DBA (Status Reporting DBA) a metoda NSRDBA (Non Status Reporting DBA). V prvním případě koncová jednotka ONU/ONT podává zprávy o aktuálních požadavcích na přidělení potřebné kapacity na jednotlivé výzvy jednotky OLT. Ve druhém případě jednotka OLT automaticky vyhrazuje koncovým jednotkám ONU/ONT vysílací okamžiky a přenosovou kapacitu na základě znalosti předchozích příchozích toků. V tomto případě nedochází k přenosům informačních zpráv s požadavky na přidělení přenosové kapacity (obr. 7) [6]. Obr. 7: Princip podávání žádostí a vysílání uživatelských dat v systému SR-DBA. Ze schématu komunikace SR-DBA (obr. 7) vyplývá, že jednotka OLT může přidělit vysílací časy koncové jednotce ONU/ONT pro odeslání informace a uživatelských dat (definovaná velikost), nebo pouze pro odeslání informace o aktuálním stavu zaplnění vyrovnávací paměti dané jednotky a neumožnit ji tak vyslat uživatelská data. Informace o aktuálních přidělených časových okamžicích a kapacitách je v případě ATM provozu obsažena v buňkách PLOAM v sestupném směru (viz popis PLOAM buněk), v případě GPON sítě využívající GEM protokol je struktura pozměněna [6]. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 13 Katedra telekomunikační techniky 4. 6. Vrstvový model GPON S ohledem na nový přenosový protokol a pro zjednodušení struktury byl navržen a implementován pozměněný vrstvový model pro variantu GPON (obr. 8) oproti předešlým APON a BPON. Většina prvků z předchozí generace pasivních optických sítí byla převzata a použita, některé byly zachovány z důvodu zpětné návaznosti některých koncových zařízení. Nicméně předchozí generace APON, BPON není s novou generací GPON plně kompatibilní a optické jednotky a zařízení spolu vzájemně nespolupracují [6]. Obr. 8: Vrstvový model pasivní optické přístupové sítě GPON. Spodní podvrstva GTC-F zajišťuje zejména správné sestavení a detekci přenášených datových jednotek, vyděluje jednotlivé bloky (provádí jejich multiplexaci a demultiplexaci) a rovněž sestavuje záhlaví celého přenosového rámce T-CONT. Přímo odděluje obsah služebních zpráv a řídících informací uložených v PLOAM buňkách a OAM (Operations, Administration and Maintenance) buňkách. Tyto buňky slouží pro řízení a správu fyzické vrstvy a pro řešení operací s ní bezprostředně souvisejících. Jedná se například o informace o přidělených vysílacích intervalech jednotlivým koncovým jednotkám, vyhodnocování šifrovacích klíčů, signalizace při procesu DBA apod. Pro dohled řízení operací vyšších vrstev byl implementován nový protokol – OMCI. Tyto zprávy se nacházejí v samotných datových jednotkách rámců GEM a protokol zodpovídá zejména za správné doručení přenášených uživatelských dat [6]. Horní podvrstva GTC-A provádí analýzu, adaptaci a rozdělení vlastních přenášených GEM rámců. Odděluje a formátuje část přenášenou pomocí buněk ATM, část samotného obsahu GEM, vyděluje a vkládá řídící a informační zprávy OMCI a řídí dynamické přidělování přenosové kapacity ve vzestupném směru – DBA, souhrnně jsou funkce pro řízení provozu a přidělování kapacity v síti GPON označovány jako MAC (Media Access Control Flow) [6]. Vlastní proces dynamického přidělování kapacity ve vzestupném směru je prakticky stejný jako u předešlých generací. Ve variantě GPON byla pouze přidána možnost kombinovat prvky SR-DBA a NSR-DBA, jednotka OLT tedy může přijímat požadavky od koncových jednotek ONU/ONT a současně monitorovat jejich dosavadní odchozí příspěvky. Konečné Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 14 Katedra telekomunikační techniky rozhodnutí o přidělení vysílacího prostoru pak vytváří na základě obou informací. Informace s požadavky na přidělení kapacity od koncových jednotek přicházejí do jednotky OLT ve služebních zprávách umístěných v buňkách PLOAM, v opačném směru však jednotka OLT odpovídá pomocí zpráv vyhrazených v OMCI. Tyto zprávy jsou umístěny v přenosovém rámci T-CONT v jeho informačním záhlaví. Informace o přidělené kapacitě je vyjádřena rozpětím (začátek a konec) vymezeného intervalu nejčastěji pomocí časových intervalů či bajtů. Tyto zprávy se nacházejí ve vyhrazeném poli záhlaví přenosového rámce, které se označuje jako PCBd (Physical Control Block downstream), viz obr. 9 [6]. Obr. 9: Zprávy o vyhrazení kapacity v rámci ve vzestupném směru. Ve směru sestupném mají přenosové rámce vždy pevnou strukturu a délku 125 μs pro obě používané přenosové rychlosti, v případě rychlosti 1244,16 Mbps jeden rámec obsahuje celkem 19440 bytů, při přenosové rychlosti 2488,32 Mbps je rámec tvořen z 38880 bytů (obr. 10). Délka záhlaví rámce (PCBd) je vždy shodná pro obě přenosové rychlosti a závisí na počtu koncových jednotek ONU/ONT připojených v síti, obsah rámce je podroben procesu skramblování pomocí polynomu x7+x6+1 za použití posuvného registru a operace modulo 2. Obr. 10: Struktura přenosového rámce v sestupném směru. Záhlaví rámce PCBd je tvořeno těmito částmi: o synchronizační pole PSYNC (Physical synchronization) je definovaná 32 bitová posloupnost, která koncové jednotce ONU/ONT slouží pro správnou detekci počátku rámce a odvození rámcové synchronizace. Stavový diagram hledání rámcové synchronizace je popsán v doporučení ITU-T G.984.3. Toto pole není skramblováno, Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 15 Katedra telekomunikační techniky o o o o o identifikační pole (Ident field) obsahuje první bit pro identifikaci FEC (Forward Error Correction) kódování, druhý bit je rezervovaný pro pozdější použití. Zbylých 30 bitů slouží pro číslování rámců v sestupném směru a při odeslání se automaticky inkrementuje. Při vyčerpání rozsahu se čítač nuluje a rámce se počítají opět od počátku, PLOAMd pole (PLOAMd field) obsahuje pomocné a řídící zprávy se stejnou strukturou a významem, jak bylo uvedeno v kapitole o PLOAM buňkách, pole BIP8 (BIP field) zajišťuje indikaci chyb v PCBd záhlaví, pole PLEND (Payload Length field) obsahuje informaci o délce posledního pole záhlaví – poli s informacemi o přidělených vysílacích kapacitách ve vzestupném směru a rovněž udává délku ATM sekce v části uživatelských dat. Toto pole je v záhlaví odesláno dvakrát po sobě, aby byl zajištěn jeho bezchybný příjem, navíc obsahuje ještě zabezpečení vlastního obsahu kódem CRC, pole označované Upstream BW (Upstream BandWidth map) obsahuje vlastní informace o přidělené vysílací kapacitě ve vzestupném směru jednotlivým koncovým jednotkám ONU/ONT. Jeho velikost je dána počtem jednotek připojených v síti, obecně se tedy jedná o Nx8 bajtů. Těchto 8 bajtů pro každou jednotku obsahuje jednak identifikaci jednotky ONU/ONT, identifikaci přiděleného vzestupného rámce TCONT, řídící zprávy (informace o nastavení vysílacích úrovní, informaci o způsobu kódování FEC, nastavené schéma pro odesílání požadavků, aj.), dále vlastní interval určený pro vysílání a bajt zabezpečení CRC. Uživatelská data následují v rámci bezprostředně po záhlaví a mohou být začleněna jak pomocí ATM buněk, tak současně ve struktuře definované protokolem GEM. Ve vzestupném směru má přenosový rámec opět délku 125 μs pro obě přenosové rychlosti a je složený z dat od jednotlivých koncových jednotek ONU/ONT (obr. 11). Koncová jednotka odešle vždy volitelně jedno až čtyři části záhlaví podle požadavku jednotky OLT a dále pokud má možnost i uživatelská data. Záhlaví může být tvořeno kombinací z následující čtveřice [6]: o o o o PLO (Physical Layer Overhead), PLOAM (Physical Layer Operations, Administration and Management), PLS (Power Levelling Sequence), DBR (Dynamic Bandwidth Report). Obr. 11: Struktura přenosového rámce ve vzestupném směru. Záhlaví PLO obsahuje bajty preambule (označení počátku rámce, odvození rámcové synchronizace), bitovou paritu, identifikační označení koncové jednotky ONU/ONT a identifikátor aktuálního počtu čekajících uživatelských dat na odeslání s jejich prioritou. PLOAM záhlaví obsahuje 13 bytů služebních zpráv, jejichž struktura byla popsána výše. PLS záhlaví slouží pro vysílání testovacích posloupností pro korekci a nastavení vysílací úrovně a s tím spojené služební zprávy tak, jak bylo popsáno v kapitole o řízení vysílacích úrovní. Záhlaví DBR slouží pro odeslání zprávy a požadavku na vyhrazení vysílací kapacity v přenosovém rámci ve vzestupném směru, princip DBA byl popsán v kapitole o přidělování přenosové kapacity. Pokud jednotka OLT povolila odeslání uživatelských dat, jsou tato data vyslána po záhlaví DBR a to buď ve formátu ATM buněk, nebo pomocí rámců protokolu Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 16 Katedra telekomunikační techniky GEM, není však povolena kombinace obou způsobů dohromady, jako v případě přenosového rámce v sestupném směru. Struktura vlastního GEM rámce obsahuje záhlaví o délce celkem 40 bitů (5 bajtů) a část uživatelských dat, která má obecnou délku 0-4095 bajtů. Toto omezení velikosti je dáno polem PLI (Payload Length Indicator) v záhlaví rámce a pokud je potřeba přenést větší množství uživatelských dat najednou, je potřeba je rozdělit do dvou GEM rámců. Hlavní výhodou nového protokolu GEM oproti přenosu pomocí ATM buněk je flexibilnější práce s uživatelskými daty a odstranění nadměrné režie u relativně krátkých buněk. Protokol GEM umožňuje mnohem snazší manipulaci s různými typy uživatelských dat, je velmi vhodný i pro Ethernet rámce. Strukturu a popis záhlaví GEM představuje obr. 12. Obr. 12: Struktura GEM rámce. V záhlaví GEM rámce se nacházejí pole: o o o o PLI (Payload Length Indicator), které vyjadřuje délku přenášených uživatelských dat v bajtech, PORT ID (Port Identificator) definuje číslo portu, na který (nebo ze kterého) jsou uživatelská data určena (odeslána). Jedná se o obdobu identifikátorů VCI (Virtual Channel Identifier) a VPI (Virtual Path Identifier) z prostředí ATM buněk, PTI (Payload Type Indicator) určuje typ přenášených uživatelských dat a informaci, zda se jedná o kompletní rámec, první, nebo poslední rámec, ke kterým přenášená data patří, pole HEC (Header Error Detection and Correction) slouží k zabezpečení přenášeného záhlaví rámce GEM. Jedná se o speciální kód typu BCH (39, 12, 2) kombinovaný s bitovou paritou. 4. 7. Aktivace nové koncové jednotky v síti Obecně lze proces přidání nové koncové jednotky ONU/ONT do optické sítě (proces ONU discover) rozdělit na dva případy: [6] o o metoda A – Obsluha ručně zaregistruje novou jednotku pomocí řídícího a dohledového systému v jednotce OLT. Při registraci se ručně zadává sériové číslo koncové jednotky a zvolí se identifikační číslo jednotky (ONU-ID), metoda B – Pokud není nová jednotka zaregistrována ručně, proběhne automatický proces detekce a přiřazení identifikačního čísla nové jednotce. Tento proces automatické detekce lze spustit buď ručně, nebo v případě odebrání již registrované koncové jednotky ONU/ONT se jednotka OLT periodicky dotazuje, zda tato jednotka nebyla opět do sítě vrácena. Třetí možností je periodické vysílání inicializační sekvence jednotkou OLT po určitých časových okamžicích, na které nově objevená koncová jednotka ONU/ONT odpovídá definovaným způsobem. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 17 Katedra telekomunikační techniky Proces inicializace a registrace nové koncové jednotky do optické sítě se označuje jako ONU discover a lze ve stručnosti popsat v následujících krocích: o o o o o o o nově připojená koncová jednotka ONU/ONT nastaví svoji vysílací úroveň do standardního režimu, jednotka čeká na první přenosový rámec v sestupném směru vyslaný jednotkou OLT. Na základě informací ze záhlaví tohoto rámce upraví svoji vysílací úroveň, jednotka OLT se periodicky dotazuje na sériová čísla všech koncových jednotek ONU/ONT zapojených v síti. Jakmile nově zapojená koncová jednotka výzvu přijme, odešle své sériové číslo v určeném okamžiku, jednotka OLT přiřadí nové koncové jednotce ONU/ONT identifikační číslo (ONU-ID) a v následující zprávě vyzve koncovou jednotku k přípravě na zahájení procesu Ranging, následuje sekvence procedury Ranging a jednotka OLT provede vyhodnocení celkové doby zpoždění a fázového posuvu, výsledek měření zašle koncové jednotce ONU/ONT, která si na jeho základě upraví vlastní vysílací obvody, poslední fází je korekce a nastavení optimální vysílací úrovně. 4. 8. Šifrování a zabezpečení přenášených dat Z popisu funkce optického rozbočovače vyplývá, že všechny koncové jednotky ONU/ONT připojené v rámci jedné sítě přijímají odesílané příspěvky určené všem ostatním koncovým jednotkám. Aby nemohlo dojít k odposlouchávání uživatelských dat určených pro jiné jednotky, bylo pro přenášené rámce v sestupném směru zavedeno jejich šifrování a systém výměny zabezpečovacích klíčů. Ve vzestupném směru toto riziko nehrozí, potenciální útočník by musel přímo narušit strukturu optické sítě, což by obsluha dokázala detekovat a odposlouchávání tak zabránit. Rovněž jiné útoky nepředstavují v pasivních optických sítích vážnější riziko [6]. Pro zabezpečení přenášených dat se používá standard AES (Advanced Encryption Standard), což je bloková šifra délky 16 bytů. Šifrují se pouze uživatelská data v sestupném směru, záhlaví rámců a jiných datových jednotek a uživatelská data ve směru vzestupném se přenášejí nešifrovaná. Použité klíče mají typicky délku 128, 192 nebo 256 bytů, pro sítě GPON se využívají obvykle klíče délky 128 bytů. Výměnu klíče inicializuje jednotka OLT odesláním služební zprávy koncové jednotce ONU/ONT pro vygenerování nového klíče. Na základě tohoto požadavku koncová jednotka vygeneruje nový klíč, uloží si jej do vlastního registru a v nejbližším vyhrazeném intervalu ve služební zprávě buňky PLOAM ve vzestupném rámci jej odešle jednotce OLT. Protože je délka samotného klíče větší než kapacita jedné buňky, je klíč rozdělen a poslán ve více buňkách, pro zajištění jeho bezchybného příjmu je odeslán celkem třikrát. Pokud jej jednotka OLT bezchybně přijme, uloží si jeho hodnotu do registru a zvolí náhodný počet rámců, pro které bude tento klíč použit. Pokud jednotka OLT klíč správně nepřijme, vyzve koncovou jednotku ONU/ONT k vygenerování a zaslání klíče nového. Další odesílání a přijímání uživatelských dat v sestupném směru probíhá v chráněném šifrovaném režimu za použití aktuálního klíče. V okamžiku, kdy dojde k vyčerpání počtu přenesených rámců, pro které byl tento klíč vygenerován, odešle jednotka OLT služební zprávou koncové jednotce ONU/ONT požadavek na vygenerování a zaslání nového klíče a celý proces se opakuje [6]. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 18 Katedra telekomunikační techniky Dalším mechanizmem pro zabezpečení přenášených dat - korekci chyb se používá ReedSolomonovo kódování (Reed-Solomon FEC), konkrétně kódování RS (255, 239). Po každých 239 bytech přenesených dat je přeneseno 16 redundatních zabezpečujících bytů. Informace a služební zprávy o parametrech RS kódování se přenášejí mezi jednotkami v identifikačním poli (IDENT) v záhlaví PCBd. Indikaci chyb, zejména v případě služebních informací a zpráv v záhlavích, nabízí parita a kódování CRC [6]. 5. Pasivní optické přístupové sítě EPON V souvislosti s postupným rozšiřováním a vzrůstající oblibou datových sítí s přenosem pomocí protokolu Ethernet vznikla standardizační aktivita EFM, která představila koncepci Ethernet v první míli (Ethernet in the First Mile). Jedná se současně o název pracovní skupiny IEEE 802.3ah, která vydala doporučení pro koncepce vysokorychlostních přístupových sítí založených právě na Ethernetu. Součástí doporučení je rovněž varianta pasivní optické přístupové sítě EPON (Ethernet Passive Optical Network) označovaná jako 1000BASE-PX10 a 1000BASE-PX20, tedy EPON typ 1 a typ 2. Někdy lze tuto optickou síť nalézt i pod zkratkou GEPON, kde písmenko G indikuje gigabitové přenosové rychlosti [7]. Postupně se však v přístupových datových a telekomunikačních sítích začaly objevovat čím dál vyšší požadavky na přenosové rychlosti a brzy bylo zřejmé, že zavedená varianta EPON nebude novým trendům v budoucnu již dostačovat vzhledem k tomu, že rychlost 1 Gbps je sdílená větším počtem účastníků (až 32). Proto začala již v roce 2006 příprava nového standardu optické přístupové sítě označované jako 10GEPON, která by nabídla přenosovou rychlost 10 Gbps [7]. 5. 1. Základní přenosové parametry EPON se skládá ze souboru stejných stavebních prvků jako pasivní optická přístupová síť GPON, jedná se tedy opět o optickou distribuční síť obsahující pasivní přenosové části (optická vlákna, konektory, svary, spojky, pasivní optické rozbočovače a filtry), optické linkové zakončení – OLT, optické síťové zakončení – ONT a optické síťové jednotky – ONU. Z hlediska topologie je nejčastějším způsobem rozvětvená stromová struktura, pro rozbočení sítě a připojení většího počtu koncových uživatelů se využívají pasivní optické rozbočovače. Z tab. 2 vyplývá, že EPON varianta nabízí symetrické přenosové rychlosti v obou směrech 1,25 Gbps (rychlost na fyzické vrstvě) a v porovnání s GPON umožňuje připojení menšího počtu koncových uživatelů díky nižší hodnotě překlenutelného útlumu. Zatímco varianty založené na doporučeních ITU-T, tedy BPON a GPON nejsou vzájemně kompatibilní, v případě vývoje sítě EPON se podařilo zpětnou návaznost zachovat díky použití stejných přenosových protokolů, vlnových délek a zajištění spolupráce optických jednotek. Novější generace sítě GPON nebyla prozatím navržena a nebylo doposud ani oznámeno zahájení příprav nového standardu, oproti tomu již vznikly nebo se připravují dvě novější pokračování sítě EPON. Typ Turbo EPON nabízející symetrické přenosové rychlosti 2,5 Gbps na fyzické vrstvě však není standardizován, vznikl pro potřeby čínského trhu přístupových sítí a nebude v budoucnu ani jinde nasazován. Přímým oficiálním pokračovatelem je tak varianta 10GEPON [7]. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 19 Katedra telekomunikační techniky 5. 2. Řešení obousměrného přenosu Základní schéma přenosu v obou směrech je obdobné jako v případě ostatních PON sítí, duplexní provoz je řešen použitím dvou odlišných vlnových délek pro oba směry přenosu. V sestupném směru vysílá jednotka OLT kontinuálně časové multirámce, ve kterých jsou díky použití časového multiplexu TDM (Time Division Multiplex) zařazeny příspěvky pro jednotlivé koncové jednotky. Tyto multirámce se díky pasivním rozbočovačům dostávají do všech koncových jednotek ONU/ONT, kde je vybrána jen část určená danému koncovému uživateli. Začátek multirámce je označen definovanou posloupností pro snazší detekci jeho počátku a odvození bitové synchronizace. Datové jednotky v multirámci jsou uloženy ve formátu Ethernet rámců s pozměněným záhlavím a zabezpečujícím polem (obr. 13) [7]. Obr. 13: Schéma přenosu v sestupném směru. Ve vzestupném směru je implementován systém vyhrazených vysílacích intervalů pro zajištění bezkolizního provozu. Jednotlivé datové jednotky ve výsledném multirámci jsou navíc odděleny ochranným intervalem (obr. 14) [7]. Obr. 14: Schéma přenosu ve vzestupném směru. 5. 3. Struktura datových jednotek a přenosové mechanizmy Pro potřeby řízení, správy, služební komunikace a dynamického přidělování přenosových kapacit v multirámci ve vzestupném směru byl do standardu EPON implementován protokol označovaný jako MPCP (Multi-Point Control Protocol). Protokol při řízení požadavků a dynamickém přidělování kapacity ve vzestupném směru využívá obdobný systém jako mechanizmus DBA (Dynamic Bandwidth Assignment) v síti GPON. Jednotka OLT ve služebních zprávách v sestupném směru periodicky odesílá zprávy označené jako GATE, Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 20 Katedra telekomunikační techniky určené jednotlivým koncovým jednotkám ONU/ONT, ve kterých je obsažena informace o vyhrazeném časovém úseku v multirámci ve vzestupném směru. Na tuto výzvu odpovídá koncová jednotka ONU/ONT zprávou REPORT, ve které informuje jednotku OLT o aktuálním stavu zaplnění své vyrovnávací paměti, na základě této informace pak jednotka OLT přiděluje v následujícím cyklu vyhrazenou kapacitu v příštím multirámci ve vzestupném směru. Kromě zprávy REPORT odešle koncová jednotka připravená uživatelská data ve svém vyhrazeném intervalu. Tento cyklus naznačuje obr. 15, kde zprávy G1-3 představují GATE zprávy pro koncové jednotky č. 1 až 3, odpovědi ve formě R1-3 pak zprávy REPORT od jednotek č. 1 až 3 a k nim přidaná uživatelská data. Jednotlivé příspěvky jsou dodatečně odděleny pomocí ochranného intervalu [7]. Obr. 15: Cyklus dotazů a odpovědí koncových jednotek. Do systému dotazování a odpovědí bylo implementováno několik různých schémat pro zajištění specifických situací. V nejjednodušším případě odešle jednotka OLT pouze jednu výzvu GATE pro jednu koncovou jednotku ONU/ONT, vyčká na její odpověď a teprve poté odešle výzvu na druhou jednotku a opět čeká. V tomto případě je sice zaručen zcela bezkolizní způsob přenosu a navíc každá koncová jednotka ONU/ONT má vyhrazenou svojí pevnou kapacitu, dochází však díky prodlevám při čekáních k nehospodárnému využití kapacity ve vzestupném směru [7]. Druhý způsob vychází z obr. 15. Jednotka OLT odešle zprávy GATE na všechny koncové jednotky ONU/ONT po sobě a ve vzestupném směru očekává jejich odpovědi s uživatelskými daty v definovaných časových okamžicích. Tento způsob dovoluje lépe využít kapacitu multirámce ve vzestupném směru, bylo do něho však nutné implementovat omezení pro maximální délku odesílaných uživatelských dat, aby měla každá koncová jednotka ONU/ONT vyhrazenou určenou minimální kapacitu. Koncové jednotky, které mají připraveno větší množství uživatelských dat k odeslání, by totiž zaplnily větší část multirámce ve vzestupném směru a na zbylé jednotky by se tak nedostávala potřebná kapacita. Třetí způsob vychází rovněž z obr. 15, přidává však další ochranný interval bez vysílání na konec všech odpovědí z prvního cyklu. Předtím, než jednotka OLT odešle novou zprávu GATE koncové jednotce č. 1, vyčkává definovanou dobu. Nový cyklus dotazů a odpovědí tedy odděluje od prvního cyklu dodatečným časovým intervalem bez komunikace [7]. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 21 Katedra telekomunikační techniky Dalším typem služebních zpráv definovaných v protokolu MPCP jsou zprávy vyhrazené pro přidávání nových koncových jednotek do sítě. Při připojení nové koncové jednotky ONU/ONT dochází k obdobnému procesu jako v případě sítě GPON a procedury ONU discover. Nová koncová jednotka obdrží po odeslání nezbytných informací o svém stavu a parametrech identifikační označení, dále proběhne proces měření zpoždění pro šíření optického signálu (obdoba procesu ranging v sítích GPON) a dodatečná výměna služebních informací pro nastavení přenosových parametrů [7]. 5. 4. Vrstvový model EPON Přenos vlastních uživatelských dat a služebních zpráv probíhá pomocí standardních rámců protokolu Ethernet (definovaného dle IEEE 802.3). Každý rámec obsahuje preambuli, zdrojovou a cílovou MAC adresu (fyzická adresa), informaci o typu a délce přenášeného obsahu, vlastní obsah (uživatelská data nebo služební zprávy) a pole zabezpečení pro indikaci chyb [15]. V rámci standardu EPON bylo pozměněno pouze pole obsahující preambuli, kromě definovaného bajtu s vymezením začátku rámce obsahuje preambule šifrovací klíč (1 byt), identifikátor LLID (Logical Link ID – 2 byty), pole zabezpečení preambule CRC (1 byt) a zbylé bajty (3 byty) jsou prozatím rezervní (obr. 16). Pro zabezpečení a šifrování uživatelských dat je využita, opět jako v případě varianty GPON, metoda AES (Advanced Encryption Standard) a obdobným způsobem probíhá i vzájemná výměna klíčů [7]. Obr. 16: Skladba jednoho rámce protokolu Ethernet. Pasivní optická přístupová síť EPON podporuje celkem 3 schémata přenosu: bod-bod, bodvíce bodů a současná kombinaci obou. V případě emulace typu bod-bod P2P (point-to-point) se struktura sítě navenek chová jako soubor vzájemně nezávislých bodových spojení (obr. 17). Tento způsob je umožněn implementací podvrstvy P2P před vrstvu MAC (Media Access Control) a označením koncových jednotek pomocí LLID. Do jednotky OLT je nutné v tomto případě integrovat N nezávislých MAC rozhraní, kde N označuje počet koncových jednotek ONU/ONT. V sestupném i vzestupném směru jsou všechny rámce označeny pomocí identifikátoru LLID a ačkoliv jsou přeneseny všem koncovým jednotkám, pouze jednotka ONU/ONT s určeným identifikátorem LLID tento rámec přijme, zbylé koncové jednotky jej automaticky zahazují. Tento způsob emulace je možné využít v obou směrech přenosu nezávisle na sobě, případně jej využít v přemostěném, neboli bridge režimu, kdy spolu vzájemně komunikují dvě koncové jednotky ONU/ONT prostřednictvím jednotky OLT. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 22 Katedra telekomunikační techniky Obr. 17: Emulace optické přístupové sítě EPON typu P2P. Druhý způsob představuje schéma bod-více bodů, označovaný jako SME (Shared Medium Emulation). V tomto případě figuruje v jednotce OLT pouze jedno MAC rozhraní sdílené pro všechny koncové jednotky ONU/ONT (obr. 18), komunikace probíhá pomocí vysílání typu broadcast (tedy obousměrné komunikace všech připojených jednotek). Za tímto účelem je vyhrazen specifický identifikátor LLID označující právě zmíněný všesměrový režim přenosu. Pouze ve vzestupném směru koncová jednotka ONU/ONT, která tento hromadný rámec vyslala, kontroluje, zda přijímaný rámec neobsahuje stejnou identifikační značku jako rámec vyslaný (zabránění příjmu vlastního odeslaného rámce) [7]. Obr. 18: Komunikace v rámci optické přístupové sítě EPON typu P2MP. Posledním způsobem komunikace je kombinace obou předchozích. Toho je dosaženo rozšířením počtu MAC rozhraní v jednotce OLT na N+1, kde 1 rozhraní je vyhrazeno režimu broadcast a zbylých N pak komunikaci P2P. Hromadné šíření je na jednu stranu výhodné pro služby jako například distribuce televizního vysílání (obecně videa), na druhou stranu při běžném provozu znamená poměrně vysoké zatížení sestupného kanálu nadbytečnými informacemi. Díky kombinaci obou předchozích způsobů může koncová jednotka ONU/ONT zvolit nejlepší způsob přenosu. V případě, kdy potřebuje určitá data adresovat pouze jedné koncové jednotce, zvolí typ PtP (s LLID požadované koncové jednotky), v případě adresování dat většímu počtu koncových jednotek využije broadcast a LLID k tomu určené [7]. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 23 Katedra telekomunikační techniky 6. Optická přístupová síť WDM-PON Přenosové rychlosti sdílené připojenými účastníky u dnes nejrozšířenějších variant pasivních optických sítí dosahují řádově jednotky Gbps, perspektivně uvažovaný typ 10GEPON pak až 10 Gbps. Rychlý rozvoj multimediálních služeb náročných na přenosové rychlosti, jako je například distribuce videa a televize ve vysokém (HD) rozlišení, klade zvýšené nároky na propustnost a celkovou výkonnost přístupových sítí. Pro potřeby budoucích aplikací optických přístupových sítí - přípojky typu FTTx kombinované s vysokorychlostními přípojkami VDSL2 (Very High Speed Digital Subscriber Line), připojení přístupových bodů (AP) bezdrátových sítí typu WiFi IEEE 802.11n a WiMAX IEEE 802.16 a obecně připojení velkého počtu koncových uživatelů - bude potřeba adekvátně navyšovat přenosové kapacity optických sítí. Současné optické přístupové sítě, zejména GPON a EPON, jsou již postupně instalovány pro praktické aplikace a pomalu je i budována v některých městských aglomeracích a centrech potřebná optická infrastruktura. Uvedené typy optických sítí využívají pro sdílený přístup většího počtu připojených uživatelů časového dělení TDMA (Time Division Multiple Access), pro současný obousměrný provoz (případně pro vyhrazení další vlnové délky pro distribuci videa) pak způsob oddělených vlnových délek WDD (Wavelength Division Duplex). Maximální počet připojených koncových uživatelů a maximální překlenutelná vzdálenost jsou dány limitními hodnotami pro celkový útlum optického spoje. 6. 1. Principy technologií WDM-PON Technologie vlnového dělení WDM umožňuje paralelně přenášet po jednom optickém vlákně několik navzájem oddělených vlnových délek a tím znásobit jeho celkovou kapacitu. Technologie WDM byla teoreticky navržena již v roce 1970, v roce 1978 pak proběhl první přenos se současným využitím dvou vlnových délek v laboratorních podmínkách. Postupně došlo díky standardizaci ITU-T (ITU-T G.694.2) k jednotnému určení vlnových délek pro realizaci vlnového dělení a došlo také k rozdělení na variantu hrubého CWDM (Coarse WDM) a hustého DWDM (Dense WDM) vlnového dělení podle vzájemného odstupu vlnových délek (obr. 19) [9]. Obr. 19: Kanály CWDM definované dle ITU-T G.694.2. Pro hrubé vlnové dělení CWDM byly definovány jednotlivé kanály s první nosnou 1270 nm a poslední 1610 nm, s odstupem mezi jednotlivými nosnými 20 nm a tolerancí nosné ±6,5 nm. Větší rozteč kanálů a dodatečná tolerance je nutná z důvodu použití obecně méně kvalitních Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 24 Katedra telekomunikační techniky optických zdrojů v optických přístupových sítích a závislosti vysílané vlnové délky na teplotě. Pro standardní jednovidové vlákno 9/125 μm je definováno 18 kanálů rozdělených do následujících pásem [17]: o o o o o pásmo O (Original): vlnové délky 1260-1360 nm, nosné číslo 1-5, pásmo E (Extended): vlnové délky 1360-1460 nm, nosné číslo 6-10 (počítá se s optickým vláknem s potlačenými ionty OH-) pásmo S (Short): vlnové délky 1460-1530 nm, nosné číslo 11-14, pásmo C (Conventional): vlnové délky 1530-1565, nosná číslo 15, pásmo L (Long): vlnové délky 1565-1625 nm, nosné číslo 16-18. Varianta DWDM využívá menší rozteče mezi jednotlivými kanály a potřebuje podstatně nižší toleranci vlnové délky jednotlivých nosných. Tím pádem dovoluje ve stejném pásmu umístit větší počet vlnových délek, typicky 32, 64 a perspektivně až 96 v jednom uvažovaném pásmu. Pro použití hustého vlnového multiplexu jsou však nutné aktivně chlazené optické zdroje, nejčastěji lasery typu DFB (Distributed Feedback Laser), a celkové náklady na provoz jsou tak mnohem vyšší než v případě CWDM. Pro využití v pasivních optických přístupových sítích se pro použití vlnového dělení DWDM uvažuje o pásmech C a L s roztečí jednotlivých nosných cca 0,8 nm, což by umožnilo přenos 32 až 80 vlnových délek. Pro dálkové a páteřní optické spoje pak pásma C, L a S s roztečí nosných cca 0,4 nm a použitím 80 až 160 nosných v jednom vlákně. Existují ale již teoretické studie pro zavedení ultra jemného vlnového dělení UDWDM (Ultra-Dense WDM) [9]. 6. 2. Varianty pasivní optické přístupové sítě WDM-PON První varianta WDM-PON počítá pouze s pevně přidělenými vlnovými délkami individuálně všem koncovým jednotkám ONU/ONT. Například při připojení 16 koncových jednotek do optické sítě, budou ve vzestupném směru použity vlnové délky λ1 až λ16 (na obr. 20 uvedeny principiálně pouze dvě ONU s λ1 a λ2). Pasivní rozbočovač stejně jako v současných generacích GPON či EPON provede pouze rozdělení optického signálu do všech odchozích směrů, každá koncová jednotka tedy obdrží optický signál na všech vlnových délkách λ1 až λ16 a pomocí pevně nastaveného vlnového filtru vydělí svou určenou nosnou vlnovou délku. Obr. 19: WDM-PON s pevně přiřazenými individuálními vlnovými délkami. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 25 Katedra telekomunikační techniky Ve vzestupném směru bude mít každá koncová jednotka přidělenu svou individuální vysílací vlnovou délku ze souboru λ17-λ32 (na obr. 21 uvedeny principiálně pouze dvě ONU s λ3 a λ4), na které bude odesílat odchozí datové toky. Z hlediska architektury sítě se tak vlastně jedná o soubor přípojek typu bod-bod, komunikace každé koncové jednotky ONU/ONT s jednotkou OLT bude probíhat na individuálně vyhrazených vlnových délkách. Jedna vlnová délka označená jako λb bude vyhrazena pro hromadný (broadcastový) provoz a bude sdílená pro všechny koncové jednotky. Nevýhody tohoto řešení vyplývají z obdobných problémů současných PON sítí – v sestupném směru jsou všechny vlnové délky šířeny všem koncovým jednotkám, je proto nutné zajistit šifrování příspěvků v sestupném směru pro zabránění jejich případného odposlechu. Výhodou pasivního rozbočovače je jeho jednoduchost a cena, nevýhodou je však jeho vysoký vložný útlum, který bude výrazně limitovat počet připojených koncových jednotek. Dále nemohou být v takovéto síti současně připojeny dvě jednotky komunikující na stejných vlnových délkách, pevné přiřazení vlnových délek také znamená nehospodárné nakládání s přenosovými kapacitami, kdy pevně vyhrazená vlnová délka nemůže být podle potřeby nabídnuta jiné jednotce, která by pro svou potřebu v daném okamžiku vyžadovala zvýšenou přenosovou kapacitu [9]. Jako druhá možnost se nabízí využít směrových odbočnic na bázi vydělování vlnových délek pomocí metody AWG (Arrayed Waveguide Grating) [16]. V sestupném směru ze strany jednotky OLT přichází opět optický signál ve formě vlnového multiplexu nosných pro jednotlivé koncové jednotky ONU/ONT. Pomocí AWG směrové odbočnice jsou vyděleny jednotlivé vlnové délky do určených směrů a ke koncovým jednotkám se dále šíří nosné v sestupném směru v separátních vláknech na téže vlnové délce λ (obr. 21). Ve vzestupném směru zůstává princip stejný jako v prvním případě, každá koncová jednotka ONU/ONT vysílá svá data na jí vyhrazené vlnové délce z množiny λ17 až λ32 (pro případ s 16 připojenými koncovými jednotkami) [9]. Obr. 20: WDM-PON s využitím směrové odbočnice typu AWG místo pasivního rozbočovače. Metoda AWG umožňuje jednoduše pasivně vydělovat přenášené vlnové délky a odbočovat je rovnoměrně do všech výstupů ve formě jednotné vlnově přeložené nosné. Oproti pasivnímu rozbočovači v prvním případě přináší AWG směrová odbočnice zejména snížení vložného útlumu, typická hodnota útlumu se pohybuje kolem 5 dB nezávisle na počtu odchozích směrů a použitých vlnových délek. Další výhodou této varianty je odstranění pasivního WDM filtru na vstupu koncové jednotky, což má za následek rovněž snížení celkového útlumu. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 26 Katedra telekomunikační techniky Třetí způsob realizace WDM-PON využívá kaskádního zapojení. Jedná se o kombinace AWG směrových odbočnic a pasivních optických rozbočovačů, kdy budou k jednotlivým výstupům optického rozbočovače zapojeny AWG odbočnice, případně několik odbočnic kaskádně (obr. 22). Použitím počtu N AWG odbočnic se dosáhne jednak větší přesnosti při vydělování jednotlivých vlnových délek, což může být předpoklad k použití hustého vlnového multiplexu DWDM a dále vede v kombinaci s přeladitelnými filtry v optických jednotkách k návrhu univerzálního síťového plánu optických kanálů. Použití univerzálních koncových jednotek a volitelných vlnových délek navíc umožňuje přidělovat kanály jednotkám na základě aktuální potřeby a požadavků. Tento mechanizmus se označuje také jako DWA (Dynamic Wavelength Assignment) a odpovídá dynamickému přidělování přenosových kapacit v sítích s časovým dělením – DBA [9]. Obr. 21: Kaskádní zapojení AWG odbočnic a pasivních rozbočovačů. 6. 3. WDM-PON využívající technologii „bezbarvého“ optického zdroje Jak už bylo výše uvedeno, existuje řada variant optických přístupových sítí WDM-PON. Nicméně v praxi se uchytila varianta WDM-PON využívající technologii „bezbarvého“ optického zdroje COS (Colorless Optical Sources). Tato technologie využívá širokopásmového zdroje optického záření, který svoji spektrální čárou pokrývá celé optické pásmo v optickém vlákně. V praktickém řešení jsou využitá pásma C pro vzestupný směr (upstream) a L pro sestupný směr (downstream). Pásmo S zůstalo nepokryté z důvodu využitelnosti v dnešní době používaných PON technologií (vlnové délky 1310 nm a 1490 nm). Dále je pro technologii COS klíčový reflexní modulátor, směrovou odbočnici AWG (Arrayed Waveguide Grating) a laditelné polovodičové lasery (Fabry-Perot). Blokové schéma principu činnost pasivní optické přístupové sítě WDM-PON je uveden na obr. 23. OLT, respektive plug&play karta s PON rozhraním, obsahuje dva širokopásmové zdroje optického záření pokrývající C a L pásmo. Bloky se širokopásmovými zdroji optického záření dále obsahují externí Mach-Zehnderův modulátor pro multicastové vysílání spolu s optickým zesilovačem. Při inicializaci a počáteční komunikaci OLT s ONU/ONT jednotkou nejprve začne vysílat širokopásmový zdroj optického záření v C pásmu. Optické záření v C pásmu se prostřednictvím optického cirkulátoru a pásmového rozbočovače šíří směrem z OLT do ONU/ONT až do místa, kde se ve vzdáleném uzlu RN (Remote Node) nachází směrová odbočnice AWG, respektive vlnový filtr. Tato směrová odbočnice AWG rozdělí širokopásmové optické záření v pásmu C do jednotlivých výstupů (tras) na základě vlnových Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 27 Katedra telekomunikační techniky délek. Protože širokopásmový zdroj optického záření je externě modulován informacemi o konkrétní ONU/ONT jednotce, což způsobí selekci na konkrétní ONU/ONT jednotku. Optické záření s již konkrétní vlnovou délkou se šíří až do aktivní zóny Fabry-Perot polovodičového laseru, který se na tuto vlnovou délku naladí a začne na této vlnové délce vysílat. Vysílané informace se šíří zpět směrem k OLT a na dané V/V rozhraní prostřednictvím směrové odbočnice AWG umístněné uvnitř OLT. V případě, kdy chce OLT zařízení prostřednictvím V/V rozhraní vysílat dané ONU/ONT jednotce, je postup obdobný s využitím širokopásmového zdroje záření vysílajícího v L pásmu. Obr. 23: Blokové schéma zobrazující princip činnosti WDM-PON využívající technologii „bezbarvého“ optického zdroje. Výhodou této pasivní optické přístupové sítě WDM-PON využívající technologii „bezbarvého“ zdroje záření je univerzálnost ONU/ONT jednotek. Tyto jednotky nejsou závislé na vlnové délce, a proto mohou kdekoliv v přístupové síti umístněny. Tímto způsobem je tedy eliminováno „wavelenght“ plánování. V současné době se na trhu vyskytují dvě varianty WDM-PON. První starší varianta označována jako release 3 využívá 32 vlnových délek v C pásmu (upstream) a 32 vlnových délek v L pásmu (downstream), respektive umožňuje připojení 32 ONU/ONT jednotek s přenosovou kapacitou na jednu jednotku 100 Mbps (symetricky). Novější varianta označována jako release 4 disponuje přenosovou kapacitou na jednu jednotku 1,25 Gbps. V současné době se připravuje varianta release 5 s přenosovou kapacitou na jednu jednotku 10 Gbps. 7. Porovnání pasivních optických přístupových sítí PON s přístupovými sítěmi P2P V České republice je z hlediska charakteru optické přístupové sítě nejčastější řešení v podobě OLT-ONU P2P (Point-to-Point). Optická přístupová síť takového charakteru má pro každého účastníka vyhrazené optické vlákno, což má výhody z hlediska využitelnosti šířky pásma optického vlákna, transparentnosti a fyzického oddělení účastníků. Nevýhodou je nutnost budovat hustou optickou síť– nároky na CAPEX (Capital Expenditure) a OPEX (Operating Expense), růst nároků na management (navýšení CAPEX a OPEX), optimální do 1.000 účastníků, použitelné řešení do 2.000 účastníků, neúnosné při 10.000 účastnících, nároky na větší svazky optických vláken/kabelů. V dnešní době se začíná v České republice Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 28 Katedra telekomunikační techniky prosazovat charakter optické přístupové sítě v podobě OLT-ONU P2MP (Point-toMultipoint), respektive PON (Passive Optical Network). Důvodem je rostoucí nároky uživatelů na šířku pásma z důvodů Triple-Play služeb (IPTV, VoIP a data). Výhodou takovéto sítě je úspora CAPEX a OPEX (sdílení optického vlákna více klienty (typicky 64 účastníků, maximálně 128 účastníků), ovšem za cenu snížení šířky pásma optického vlákna na jednoho zákazníka, snížení bezpečnosti optické přístupové sítě, vyšší cena aktivních prvků OLT a ONU je u větších optických přístupových sítí (např. 10.000 účastníků) kompenzována podstatně větší úsporou na infrastruktuře. 7. 1. Porovnání charakteru optických přístupových sítí o Penetrace a škálovatelnost: P2P: Obsazení portu switche až při aktivaci zákazníka, škálovatelnost switch 12/24/48 portů. PON: Obsazení portu OLT již při aktivaci 1. zákazníka, to znamená, že 1 zákazník zablokuje PON pro sebe. Při malé penetraci je rentabilita PON modelu horší (vysoký CAPEX za aktivní prvky). o Aktivace zákazníka: P2P: Při aktivaci zákazníka nutno zapojit port switche, dohledat a spárovat port s patřičným optickým vláknem. PON: Při aktivaci zákazníka na již oživenou PON není nutné přepojovat vlákna v PoP. Úspora OPEX a aktivačních nákladů. o Upgrade technologie: P2P: Snadný upgrade aktivních prvků P2P (100Mbit/s na 1GE, 10 GE, atd.), snadný upgrade z P2P na PON přidáním splitteru, resp. tzv. „PON ready“. PON: Upgrade z PON na P2P jen za cenu nové konfigurace vláknového plánu sítě. Omezený upgrade aktivních prvků PON (např. GEPON na 10GEPON), resp. tzv. „P2P not ready“. o Měření optické distribuční sítě při výstavbě: P2P: Jednoduché, transparentní testy. Stačí kontinuita vlákna (červený laser nebo přímá metoda). Nejčastějšími závady jsou ohyb, zlomené vlákno, špatný svar/mechanická spojka, špinavý/poškozený konektor či prohození pozice vláken. PON: Složitější měření, měření útlumu, útlumu odrazu. Komplikace při měření OTDR přes splittery. o Měření optické distribuční sítě při provozu: P2P: Jednoduchá kontrola optického signálu a stavu optické trasy, např. pomocí OTDR při odpojeném/přerušeném vláknu. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 29 Katedra telekomunikační techniky PON: Složité měření, měření úrovně signálu PON powermetrem, lokalizace poruchy za provozu na živé na trase filtrovaným OTDR 1625 nm (nebo 1650 nm). o RF distribuce TV signálu jako nástroj pro zvýšení penetrace FTTH zákazníků: P2P: RF video po samostatném vláknu (2 vlákna do FTTH GW). PON: RF video po stejném vláknu na samostatné vlnové délce 1550 nm (1 vlákno do FTTH GW + 1550 drop demux), kompatibilní s GPON a GEPON technologií. Poznámka: RF downstream pro distribuci TV programů (analog FM, DVB-T, DVB-C), osvědčená technologie kabelové televize, TX 1550nm+EDFA+splittery 1x128 max. Celkové porovnání přístupových technologií včetně pasivních optických přístupových sítí WDM-PON je shrnuto v tab. 4. Tab. 4: Celkové porovnání optických přístupových sítí. Přístupová síť Využití vlákna OSP infrastruktura Aplikace/služby Povaha sítě Vložné ztráty rozbočovače Protokolová transparentnost GPON/EPON WDM-PON P2P Optimalizovaná distribuční infrastruktura Vysoký počet vláken redukující náklady na realizaci, redukce z CO OPEX Pasivní komponenty v OSP redukující Aktivní prvky náklady na realizaci OSP včetně OPEX, vyžadující CO a POP sdílení aktivních prvků v CO Přizpůsobení pro Residenční, business, symetrická vyhrazená rezidenční Triplešířka pásma. Play Sdílená asymetrická Vyhrazená šířka přenosového pásma pro šířka pásma každého uživatele, jednoduchý návrh 16 až 17 dB (1×32) 3 až 5 dB (1×32) 0 dB NE (ATM/ETH) ANO NE (ETH) Upgrade sítě Nutný komplexní upgrade sítě vyžaduje zásah do OSP Lokalizace chyby na optické trase Náročná Bezpečnost Pouze logické oddělení služeb Jednoduché plánování kapacity sítě, není potřeba zasahovat do OSP v případě navyšování šířky pásma Jednoduchá Náročná Vyhrazené vlnové délky pro fyzické oddělení, zajišťující bezpečnost, možnost eliminace chyb a snadné odpojení služby Z tab. 4 je zřejmé, že technologie pasivní optické přístupové sítě WDM-PON v sobě sdružuje výhody současných optických přístupových sítí GPON a EPON a také výhody optických přístupových sítí P2P. Pasivní optické přístupové sítě založené na technologii WDM zařazujeme souhrnně do kategorie optické přístupové sítě „nové generace“. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 30 Katedra telekomunikační techniky 8. Vývoj pasivních optických přístupových sítí V průběhu několika posledních let dochází celosvětově ke stále se zrychlujícímu rozvoji počtu optických přípojek FTTx (Fiber To The x), které jsou tvořeny nejčastěji některou z variant pasivních optických přístupových sítí PON (Passive Optical Network). První varianty pasivních optických sítí, APON a BPON (ATM PON, Broadband PON) dle série doporučení ITU-T G.983 [18], se postupně objevily již v roce 2000, respektive 2002, následovány v roce 2003 a 2004 novou generací sítí GPON (Gigabit PON) dle ITU-T G.984 [19] a EPON (Ethernet PON) dle IEEE 802.3ah [15]. Tyto varianty nabídly zejména nárůst sdílených přenosových rychlostí a vylepšení jiných přenosových parametrů [9]. V roce 2009 a zejména pak 2010 se rovněž objevily první informace o nově specifikované pasivní optické síti dle ITU-T, která navazuje na původní variantu GPON a přináší v první řadě nárůst sdílené přenosové rychlosti ve směru sestupném až na 10 Gbpss. V lednu 2010 byla vydána první pracovní verze nové série doporučení ITU-T G.987 [20], která představila tuto novou pasivní optickou přístupovou síť s označením XG-PON (X Gigabit-PON). Schválení konečné podoby a zveřejnění finálních doporučení se předpokládá na začátku roku 2011. Nová varianta XG-PON (někdy též označovaná jako XG-PON1) bude postupně následována dalšími variantami odvozenými z této koncepce a nabízejícími další navyšování přenosových rychlostí pomocí vlnového multiplexování WDM (Wavelength Division Multiplex). Proto bylo v rámci FSAN (Full Service Access Network Group) a ITU-T zavedeno rozdělení PON variant podle způsobu řešení sdíleného přístupu k optickému vláknu a podle stupně implementace vlnového multiplexování WDM. První skupina založená na vícenásobném přístupu ke sdílenému médiu (optické vlákno) pomocí časového sdílení TDMA (Time Division Multiple Access) byla označena jako sítě typu NGA1 (Next Generation Access 1), mezi ně patří např. nová varianta XG-PON. Zatímco pro budoucí pasivní optické sítě, které budou již využívat v plné míře vlnový multiplex WDM v kombinaci s původním TDMA sdíleným přístupem, tedy hybridní WDM-TDMA PON sítě, bylo zavedeno označení NGA2 (Next Generation Access 2). Prvním zástupcem NGA2 pasivních optických sítí je perspektivně uvažována varianta odvozená od XG-PON, která podle prvních předpokladů bude využívat pro přenos buď větší množství vlnových délek odpovídající hrubému vlnovému dělení CWDM (Coarse WDM), nebo pouze čtveřice separátních vlnových délek, každé s nominální přenosovou rychlostí 10 Gbps. V obou dvou případech realizace je ale perspektivně uvažována sdílená přenosová rychlost 40 Gbps [13]. 8. 1. Charakteristika sítě 10GEPON a její porovnání s předchozí generací EPON Pasivní optická přístupová síť 10GEPON je založena stejně jako předchozí varianta EPON na přenosu rámců Ethernet, přináší však oproti původní generaci EPON změny zejména v oblasti přenosových parametrů (sdílená přenosová rychlost, útlumové třídy, použité vlnové délky, zabezpečení). Zároveň však byla nová varianta vyvíjena s požadavkem na plné zachování zpětné kompatibility se starší verzí EPON tak, aby bylo možné obě varianty provozovat v rámci jedné optické distribuční sítě zároveň. Hlavním záměrem této myšlenky je zejména úspora nákladů, kdy v případě již vybudovaných a funkčních sítí EPON lze jednoduchou výměnou modulů na straně jednotky optického linkového zakončení OLT (Optical Line Termination) v případě její modulární koncepce dále provozovat již fungující síť EPON a zároveň novým koncovým uživatelům, případně i stávajícím v případě výměny jejich optických síťových jednotek ONU (Optical Network Unit), nabídnout vyšší přenosové rychlosti a další výhody nové varianty 10GEPON. Tuto myšlenku se podařilo do finální verze Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 31 Katedra telekomunikační techniky doporučení IEEE 802.3av 10GEPON úspěšně implementovat a zajistit tak plnou koexistenci obou zmiňovaných variant [14]. Pasivní optickou síť 10GEPON stejně jako u předchozích variant tvoří centrální jednotka optického linkového zakončení OLT na straně poskytovatele a optické síťové jednotky ONU nebo optické síťové jednotky ONT (Optical Network Termination) na straně koncových uživatelů. Optická síť je opět mnohabodového typu P2MP (Point-to-Multipoint), nejčastější topologií je rozvětvená stromová struktura (případně jednostupňová hvězdicová nebo sběrnicová topologie). Pro větvení optické distribuční sítě a pro vytvoření požadovaných odboček jsou využity pasivní optické rozbočovače (Splitter). Jedinou překážku pro provoz nové varianty 10GEPON v již vybudované optické síti mohou představovat dodatečné vlnové filtry, které se mohou v síti vyskytovat a které nesmí zasahovat do pásem vlnových délek nově využívaných variantou 10GEPON. Pro zachování zpětné kompatibility bylo nutné rozšířit některé původní přenosové principy a protokoly, z důvodu využití stejné optické sítě pro současný provoz obou variant zároveň byly implementovány některé nové prvky [9]. Zatímco optická síť EPON nabízí pouze jednu možnost přenosové rychlosti ve směru sestupném i vzestupném, přichází nová generace 10GEPON s možností symetrickou, tedy přenosové rychlosti v obou směrech 10 Gbps, nebo asymetrickou, kdy je rychlost ve směru vzestupném omezena na 1 Gbps, zatímco rychlost v sestupném směru zůstává na hodnotě 10 Gbps. Symetrické třídy nesou označení PR (PR10, PR20 a PR30), zatímco asymetrické PRX (shodně tedy PRX10, PRX20 a PRX30). Asymetrická varianta s přenosovou rychlostí 1 Gbps byla vytvořena zejména s ohledem na úsporu nákladů. Pro sítě, kde převládá charakter sestupné distribuce dat a jsou dány požadavky zejména na přenosové rychlosti v sestupném směru (typicky distribuce TV vysílání, videa, multimediálních služeb, rychlý přístup na Internet) je rychlost ve vzestupném směru 1 Gbps většinou dostatečná a není potřeba její navyšování na hodnotu 10 Gbps. Asymetrická varianta rovněž využívá odlišné pásmo vlnových délek (respektive šířku pásma), jak bude popsáno dále a lze tak pro její provoz použít levnější optické zdroje v koncových optických jednotkách ONU/ONT [9]. Důležitou změnu představuje odlišný kódovací princip z původního 8b/10b (8 užitečných bitů z pohledu druhé vrstvy se převádí na sekvenci 10 bitů) na schéma 64b/66b. Díky tomu se snižuje počet přidaných redundantních bitů a režie kódu klesá z původních 20% na zhruba 3% (rozdíl z pohledu mezi fyzickou a spojovou vrstvou). V oblasti zabezpečení přenášených dat došlo ve variantě 10GEPON k plné implementaci opravného kódování FEC (Forward Error Correction) v podobě Reed-Solomonova kódu RS(255, 223). V původní variantě EPON nebylo použití RS(255, 239) opravného kódu povinné (v rámci standardu IEEE 802.3ah pouze doporučené) a jeho implementace byla dána rozhodnutím výrobce dané optické jednotky. Opravné kódování FEC znamená zvýšení podílu režie kódu a snížení užitečné přenosové rychlosti, nicméně napomáhá při odstraňování chyb vzniklých při přenosu a přináší kódový zisk, čímž zlepšuje výkonovou bilanci [9]. Z pohledu útlumových tříd nabízí nová generace 10GEPON rozšíření oproti původní variantě EPON. Byly definovány celkem 3 útlumové třídy s odlišnými požadavky na hodnoty překlenutelného útlumu optické trasy, vysílací a přijímací úrovně optických jednotek, útlumy odrazu aj. Jednotlivé třídy byly rozděleny na základě doporučeného intervalu vložného útlumu optického kanálu a každá třída zahrnuje vždy jednu volbu symetrické PR (z pohledu poměru přenosových rychlostí v sestupném a vzestupném směru) a asymetrické PRX možnosti. Pro optické trasy s nízkým překlenutelným útlumem byly zavedeny třídy označované PR10 a PRX10, pro trasy se střední hodnotou útlumu PR20 a PRX20 a konečně Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 32 Katedra telekomunikační techniky pro nejvyšší možný překlenutelný útlum jsou určeny třídy PR30 a PRX30. Díky většímu počtu útlumových tříd je možné lépe zvolit optimální variantu, což pro provozovatele sítě může znamenat úsporu nákladů díky použití levnějších optických zdrojů a detektorů a nižší výslednou energetickou náročnost celého řešení [9].. Hodnoty maximálního rozbočovacího poměru a dosahu se u nové varianty 10GEPON oproti původní verzi neliší. Nicméně IEEE 802.3av definuje pouze doporučené hodnoty těchto parametrů, v konkrétních aplikacích (např. při použití nižšího rozbočovacího poměru, nebo kratšího dosahu sítě) lze při dodržení hraniční hodnoty celkového překlenutelného útlumu jeden parametr na úkor druhého částečně navýšit. Objevují se rovněž návrhy na dodatečné zavedení maximálního rozbočovacího poměru 1:64 a 1:128, současná verze doporučení tento poměr však prozatím nespecifikuje [9]. Významnou změnou je však zavedení nových pásem vlnových délek pro směr sestupný i vzestupný. Z důvodu zachování koexistence se starší verzí EPON tak, aby bylo možno obě varianty zároveň provozovat v rámci jedné optické přístupové sítě, bylo nutné implementovat vzájemné oddělení jejich optických signálů. Pro směr sestupný byla použita metoda odlišení na základě různých pásem vlnových délek a vlnového multiplexu WDM, kdy původní varianta EPON používá pásmo vlnových délek 1480-1500 nm, zatímco novější 10GEPON pak 1575-1580 nm (obr. 24). Obr. 24: Pásma vlnových délek v případě koexistence variant 10GEPON a EPON a variant XG-PON a GPON. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 33 Katedra telekomunikační techniky Pro směr vzestupný byl dán požadavek na zachování přenosového pásma pro obě varianty v oblasti vlnových délek v okolí 1300 nm (pásmo nulové disperze standardních jednovidových optických vláken) a proto bylo nutné pro vzestupný směr použít způsob oddělení optických signálů pomocí časového multiplexu TDM (Time Division Multiplex). Optická síť 10GEPON navíc ve vzestupném směru může pracovat ve dvou pásmech vlnových délek podle toho, zda se jedná o symetrickou PR či asymetrickou PRX třídu. Oddělení jednotlivých optických signálů ve vzestupném směru na základě časově sdíleného přístupu je možné, neboť provoz ve vzestupném směru probíhá v dávkovém režimu (burst), zatímco v sestupném se jedná o provoz kontinuální (continuous). Tento princip dělení v případě sítě 10GEPON bývá označován také jako dvourychlostní dávkový mód (dual-rate-burst mode), neboť dochází nejprve k časovému dělení optických signálů variant 10GEPON a EPON a v rámci nich k dalšímu časovému dělení a přidělování určených časových okamžiků pro vysílání příspěvků jednotlivých koncových jednotek ONU/ONT. Je zřejmé, že toto dvojí řízení časových okamžiků si vyžádalo dodatečné změny v systému přidělování vysílacích kapacit DBA (Dynamic Bandwidth Assignment), potřebných signalizačních a řídících zpráv, ale i odlišné fyzické implementaci použitých optických fotodetektorů a způsobů vyhodnocení signálů [9]. Některé další podpůrné procedury a mechanizmy z IEEE 802.3ah EPON zůstaly beze změny zachovány (např. proces Ranging), některé byly, s ohledem na použití vyšších přenosových rychlostí a s ohledem na možnost výběru mezi symetrickou a asymetrickou variantou, modifikovány (např. proces ONU Discover). Zatímco ve směru sestupném je pro všechny varianty použito jednotné pásmo vlnových délek a přenosová rychlost je rovněž stejná, liší se ve vzestupném směru symetrické a asymetrické útlumové třídy navzájem maximální sdílenou rychlostí a na základě toho i použitým pásmem vlnových délek. Pro zachování zpětné kompatibility s variantou EPON bylo nutné do jednotky optického linkového zakončení OLT i koncových optických jednotek ONU/ONT implementovat dvourychlostní rozhraní schopné pracovat s přenosovými rychlostmi 1 i 10 Gbps. Změna se týká jak fyzické vrstvy (zejména návrh vhodného způsobu detekce), tak i vyšších vrstev formou implementace dodatečných řídících a signalizačních zpráv. Do vrstvového modelu bylo implementováno nové rozhraní označované XGMII (10 Gigabit Media Independent Interface), které tvoří rozhraní mezi fyzickou a spojovou vrstvou [21]. Jedná se o duplexní 32 bitové rozhraní (další 4 bity řídící a jeden taktovací), jehož úkolem je odbavovat toky o rychlosti 10 Gbps. Pro datové toky s rychlostí 1 Gbps zůstalo z předchozí varianty EPON zachováno rozhraní GMII (Gigabit Media Independent Interface). V případě symetrické třídy PR 10G/10G jsou u obou koncových jednotek OLT i ONU využita pouze rozhraní XGII, v případě asymetrické 10G/1G je komunikace ve směru vzestupném vedena přes původní rozhraní GMII [9]. Pro novou variantu 10GEPON byla modifikována rovněž vlastní fyzická vrstva PMD (Physical Medium Dependent), zejména návrhem nového dvourychlostního optického fotodetektoru. Vlastní detektor je tvořen lavinovou fotodiodou APD (Avalanche Photo Diode), nicméně již na fyzické vrstvě je potřeba zajistit vzájemné oddělení optických signálů s přenosovou rychlostí 10 Gbps a 1 Gbps. Pro případ připojení a následné registrace nové koncové jednotky ONU/ONT do již fungující optické sítě odesílá jednotka optického linkového zakončení OLT periodicky v sestupném směru rámec označovaný GATE DISCOVER pro inicializaci procesu ONU Discover (výzva k registraci nových optických jednotek). V nové variantě optické sítě 10GEPON bylo v rámci této zprávy dodatečně Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 34 Katedra telekomunikační techniky vyhrazeno 16 bitové informační pole Discovery Information, ve kterém jednotka OLT informuje nově připojenou koncovou jednotku ONU o svých přenosových možnostech, zejména jaké režimy přenosových rychlostí pro směr sestupný i vzestupný podporuje a v jakém režimu přenosové rychlosti očekává odpověď od dané koncové jednotky ONU [9]. 8. 2. Charakteristika sítě XG-PON a její porovnání s předchozí generací GPON Podobně jako v případě institutu IEEE a nově navržené generace optické sítě 10GEPON, byla i v případě unie ITU-T řešena při vývoji PON sítě s přenosovou rychlostí 10 Gbps zejména otázka zpětné kompatibility tak, aby nově vytvořená varianta XG-PON byla zpětně plně kompatibilní s předchozí generací GPON, což by umožnilo jejich vzájemnou koexistenci a nasazení v rámci společné optické distribuční sítě ODN. Další výhodou by také byla možnost postupného přechodu na novější variantu pasivní optické sítě, bez nutnosti celkové přestavby a úprav již fungující GPON optické sítě. Jak již bylo naznačeno v úvodu, současně s novou variantou XG-PON byla vypracována i koncepce navazujících pasivních optických sítí, které tak byly rozděleny do dvou směrů – NGA1 (Next Generation Access 1) a NGA2 (Next Generation Access 2). V různé literatuře se lze setkat rovněž s označením NG-PON1 a NGPON2 (Next Generation PON 1 a 2). Zatímco první větev, kam spadá i představená varianta XG-PON (respektive XG-PON1) řeší prioritně otázku zpětné kompatibility se stávajícími a předchozími generacemi PON sítí a je založena pouze na časově sdíleném přístupu ke společnému optickému vláknu TDMA, přičemž využití vlnového multiplexování se počítá pouze v omezené míře, předpokládá se v případě vývojové větve NGA2 plná integrace vlnového multiplexu WDM a vytvoření hybridních WDM-TDMA PON přístupových sítí. Teoreticky navržená varianta spadající do koncepce NGA2 tak bude např. dosahovat sdílených přenosových rychlostí až 40 Gbps (dle současného plánu uvažovány 4 vlnové délky po 10 Gbps, nebo 40 vlnových délek po 1 Gbps), ovšem za cenu zcela nového návrhu a koncepce bez možnosti zpětné kompatibility s předchozími generacemi sítí [9]. V případě vlnových délek určených pro směr vzestupný u nové varianty XG-PON bylo zvažováno více vhodných možností v široké oblasti vlnových délek od 1260 do 1610 nm. Postupně však z různých důvodů (některých ryze praktických, jiných ekonomických) byla většina návrhů vyloučena a bylo rozhodnuto využít pásmo 1260-1280 nm. Avšak na rozdíl od varianty 10GEPON, jejíž provoz je v případě koexistence se starším typem EPON oddělen v časové doméně pomocí TDM, je vzájemná koexistence GPON a XG-PON variant řešena separací vlnových délek obou variant pomocí WDM. Z tohoto důvodu však bylo potřeba upravit dosavadní pásmo původní GPON varianty ve směru vzestupném z původních 1260 až 1360 nm na 1290 až 1330 nm tak, aby nezasahovalo do pásma vyhrazeného nové variantě XG-PON a aby mezi těmito pásmy vznikla dostatečně široká rezerva, to vše při požadavku na zachování pilotní vlnové délky 1310 nm (střed pásma pro směr vzestupný v případě GPON). Tato změna si vyžádala aktualizaci původního doporučení varianty GPON ITU-T G.984 vydáním doplňku G.984., ve kterém je specifikováno použití dodatečné vlnové výhybky označované jako WDM1r, určené pro doplnění optické distribuční sítě ODN pro připojení před jednotky OLT a obsahující potřebné vlnové filtry. Obdobné jednodušší filtry je rovněž nutné aplikovat i rámci koncových jednotek ONU/ONT. Zařazení dodatečných filtrů v podobě vlnové výhybky do optické trasy vnáší dodatečný vložný útlum. S ohledem na již instalované a stávající GPON sítě byla výhybka dimenzována s co možná nejnižší hodnotou útlumu pro pásmo vlnových délek vyhrazených pro variantu GPON na úkor nové varianty XG-PON. Proto bylo při návrhu útlumových tříd pro XG-PON nutno uvažovat dodatečnou útlumovou rezervu pro kompenzaci útlumu vložených WDM filtrů [9]. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 35 Katedra telekomunikační techniky Návrh útlumových tříd v případě XG-PON respektuje základní rámec předchozí generace GPON. V úvahu byly rovněž vzaty údaje a poznatky poskytnuté jednotlivými provozovateli současné generace GPON sítí z celého světa, ze kterých vyplynulo, že typická hodnota překlenutelného útlumu optické distribuční sítě ODN instalovaných pro GPON sítě se pohybuje nejčastěji kolem hodnoty 28 dB. S přihlédnutím k potřebě dodatečné rezervy pro vlnovou výhybku WDM1r byla proto zvolena základní útlumová třída u nové varianty XGPON s hodnotou útlumu 29 dB a pracovně označena jako Nominální třída 1 (Nominal 1). V případě potřeby překlenutí vyšší hodnoty útlumu byla vytvořena další útlumová třída s hodnotou překlenutelného útlumu 31 dB a označena jako Nominální třida 2 (Nominal 2). V případě XG-PON je rovněž nutné vzít v úvahu, že použitá optická vlákna vykazují obvykle vyšší hodnotu měrného útlumu pro pásmo vlnových délek ve směru vzestupném, než u předchozí varianty GPON (nárůst měrného útlumu vláken v pásmu 1260 až 1280 nm oproti pásmu 1290 až 1330 nm), typicky se jedná o nárůst hodnoty měrného útlumu o 0,05 dB/km. V souvislosti s jednotlivými variantami útlumových tříd byla diskutována rovněž otázka typu optických detektorů použitých v optických jednotkách ONU/ONT i OLT. Použití lavinových fotodiod APD umožňuje, vzhledem k jejich vyšší citlivosti, dodatečně zvýšit hodnotu překlenutelného útlumu, než v případě fotodiod typu PIN (Positive-Intrinsic-Negative). Tyto varianty útlumových třid byly pracovně nazvány Rozšířená třída 1 a 2 (Extended 1, 2). Tento námět však zůstal v doporučení G.987 otevřený a konečné rozhodnutí o výběru komponent bylo ponecháno na jednotlivých výrobcích optických jednotek. V kombinaci s dvěma hlavními útlumovými třídami (Nominal 1, 2) a dvěma rozšířenými třídami (Extended 1, 2) se tak mohou u XG-PON v praxi objevit až čtyři možné varianty překlenutelného útlumu a vysílacích a přijímacích úrovní optických jednotek [9]. Neméně důležitá byla též volba optimálního kódování na druhé vrstvě (spojové) referenčního modelu RM-OSI (Reference Model of Open Systems Interconnection) a z toho vyplývající hodnoty přenosové rychlosti. V rámci pracovní skupiny byly opět zvažovány různé varianty a náměty, ze kterých posléze vyplynuly dvě hlavní možnosti. První z nich bylo použití kódového schématu 64b/66b obdobně jako ve variantě 10GEPON a odvození výsledné přenosové rychlosti z násobků přenosových rychlostí používaných typicky v sítích Ethernet. Přenosová rychlost na fyzickém médiu by tak byla shodná se sítí 10GEPON – 10,3125 Gbps a nabízela by se tak možnost vzájemné spolupráce těchto dvou variant na úrovní spojové vrstvy. Tato možnost však byla posléze zamítnuta a konečným výsledkem je tak v případě XG-PON použití kódování typu NRZ (Non-Return to Zero) a skrambleru společně s odvozením taktovacího signálu a přenosových rychlostí vycházejícími z principů synchronní digitální hierarchie SDH (Synchronous Digital Hierarchy). Výsledná přenosová rychlost ve směru sestupném tak byla v konečné fázi stanovena na hodnotu 9,95328 Gbps, což v rámci SDH hierarchie odpovídá řádu STM-64, zatímco přenosová rychlost pro směr vzestupný zůstává na stejné hodnotě jako v případě předchozí generace GPON, tedy 2,48832 Gbps (řád STM-16) [9]. Ve svém důsledku tak XG-PON na rozdíl od varianty 10GEPON nabízí pouze asymetrické uspořádání přenosových rychlostí, kdy rychlost ve směru sestupném je čtyřikrát vyšší, než ve směru vzestupném. V souvislosti s přenosovými parametry nové XG-PON varianty byly navrženy možnosti pro využití vyšších rozbočovacích poměrů a tedy připojení většího množství koncových uživatelů do této sítě. V doporučení G.987 byl proto specifikován maximální rozbočovací poměr 1:256, který tak umožňuje připojit do sítě až čtyřnásobek počtu uživatelů v porovnání s původní variantou GPON, ve které byl navržen maximální Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 36 Katedra telekomunikační techniky rozbočovací poměr 1:64 (v praxi se však objevilo několik specifických řešení pro GPON s rozbočovacím poměrem 1:128). Maximální fyzický dosah (celková délka vláken mezi centrální jednotkou OLT a nejvzdálenější koncovou jednotkou ONU/ONT) nové varianty XG-PON byl stanoven na 20 km, ačkoliv se spekuluje o jeho navýšení až na 40 km, zatímco hodnota logického dosahu (maximální vzdálenost daná bez uvážení fyzikálních omezení, tedy teoretická vzdálenost, na kterou by byla schopna optická síť pracovat na základě definovaných protokolů a funkcí vyšších vrstev) byla ponechána na stejné hodnotě jako v případě předchozí generace GPON, tedy 60 km [9]. Pozměněn byl rovněž vrstvový model XG-PON v porovnání s předchozím modelem použitým v případě GPON. XG-PON PAS podvrstva – fyzická aplikační podvrstva (Physical Adaptation Sublayer) provádí předkódování odesílaných a přijímaných dat na nejnižší úrovni a zabezpečuje jejich bezchybný příjem, k čemuž v obou směrech přenosu využívá ReedSolomonova kódu RS(248, 216). V případě nízké chybovosti ve směru vzestupném lze operativně RS kódování deaktivovat. Dalším důležitým úkolem PAS podvrstvy je vkládání časových synchronizačních značek na začátky odesílaných rámců. Rámcovací podvrstva FS (Framing Sublayer) zajišťuje funkce tzv. XGTC (XG-PON Transmission Convergence), která spočívá jednak v aplikaci zabezpečení informací přenášených v záhlavích datových i služebních rámců HEC (Header Error Detection and Correction) a druhou důležitou funkcí uvedené podvrstvy je řízení a správa časově sdíleného přístupu ke společnému optickému médiu pomocí kontroly identifikátorů optických jednotek a alokování časových intervalů určených pro jejich vysílání ve směru vzestupném. Adaptační zákaznická vrstva CAS (Client Adaptation Layer) provádí formátování uživatelských dat pro jejich přenos v XG-PON síti. K tomu využívá nově navržený zapouzdřovací protokol XGEM (XG-PON Encapsulation Method), který vychází z předchozího protokolu GEM (GPON Encapsulation Method). Novinkou v protokolu XGEM je zvětšení adresního pole pro připojení většího množství koncových jednotek ONU/ONT v XG-PON síti (teoreticky až 256), pokročilejší možnosti fragmentace přenášených rámců, šifrování a zabezpečení přenášených služebních zpráv a informací v záhlavích rámců a nově též možnost vyhrazení individuálních přenosových prostředků v rámci XG-PON nad rámec přidělené kapacity. Menších úprav a vylepšení se dočkala rovněž rovina řízení a managementu doplněním a modifikací původních zpráv v rámci OMCI (ONU Management and Control Interface) [9]. Výraznou novinku v případě XG-PON oproti předchozí generaci GPON je silnější systém zabezpečení a implementace úsporných provozních režimů. V původní generaci GPON sítí se předpokládalo, že vzestupný směr je díky svému specifickému charakteru sám o sobě dostatečně bezpečný a není tedy potřeba zajistit dodatečné šifrování a zabezpečení ani vlastních uživatelských dat ani služebních zpráv a informací v záhlavích rámců. Až teprve praktické zkušenosti operátorů provozujících sítě GPON a následně provedená měření a testy prokázaly, že při specifických podmínkách (topologie sítě, kvalita optických vláken, nečistoty konektorů), lze v určitých případech rámce přenášené ve vzestupném směru zachytávat a odposlouchávat. Proto bylo do nové varianty XG-PON zahrnuto zabezpečení dat ve směru vzestupném pomocí systému bezpečné výměny šifrovacích klíčů a zejména pokročilá metoda vzájemné identifikace koncových optických jednotek ONU/ONT i centrální jednotky OLT a jejich častá a náhodná aktualizace. Díky tomu je tak pro potenciálního útočníka nyní mnohem složitější využít tzv. maskování (masquerading), tedy neoprávněné zneužití cizí identity a falešné vydávání se za skutečného koncového příjemce daných dat [9]. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 37 Katedra telekomunikační techniky Další novinkou ve variantě XG-PON je zavedení trojice úsporných režimů, které odrážejí aktuální „zelené“ trendy nejen v telekomunikacích a které napomáhají snižovat spotřebu elektrické energie koncové jednotky. Inspiraci pro jejich zavedení zřejmě ITU-T nalezla u xDSL modemů vyšších generací ADSL2+ a VDSL2. V případě koncových optických jednotek ONU/ONT tak byl ponechán původní pracovní režim při plně funkční optické jednotce a nově byly implementovány úsporné režimy, které nabízejí postupně možnost dočasného odpojení uživatelského rozhraní na jednotce ONU/ONT (např. navazující 100Base-T Ethernet), dočasného odpojení optického vysílače a utlumení práce optického přijímače a nakonec možnost dočasného odpojení všech uvedených rozhraní (optických i metalických) a uvedení celé koncové jednotky do režimu spánku (sleep mode) s minimální aktivitou (pouze částečně aktivním detektorem pro příjem aktivační zprávy a opětovné uvedení jednotky do plně funkčního stavu) [9]. 9. Optické rozbočovače V praxi je nejčastějším topologickým uspořádáním pasivní optické přístupové sítě jednoduchá stromová struktura s pouze jednostupňovým rozbočením. Z ekonomických důvodů je nejvýhodnější přivést společné sdílené optické vlákno od jednotky optického linkového zakončení OLT co možná nejblíže k vlastním koncovým uživatelům, kteří se v ideálním případě nacházejí v rámci nevelké oblasti (typicky v rámci jednoho obytného komplexu, či bloku samostatných obytných jednotek). V příhodném místě je hlavní přívodní vlákno zavedeno do pasivního rozbočovače v optickém rozvaděči a je rozbočeno do všech potřebných směrů. V praxi se však často vyskytne požadavek připojit do jedné společné optické sítě větší množství uživatelů, kteří jsou vzájemně geograficky vzdáleni, či se na jejich trase vyskytují jiné specifické překážky. V takovém případě a s přihlédnutím k ekonomickým aspektům budované optické přístupové sítě je možné provést vícestupňové rozbočení, kdy je např. optická síť nejprve rozvětvena pasivním optickým rozbočovačem v poměru 1:2. Každá z obou samostatných větví je pak vedena k různým skupinám koncových uživatelů, kde je dále individuálně větvena a připojena do optických rozvaděčů [12]. Důležitým parametrem jsou samozřejmě útlumy, případně měrné útlumy zvolených prvků, tedy rozbočovačů, optických vláken, svarů na trase, konektorů, optických rozvaděčů atd. 9. 1. Pasivní optické rozbočovače Pasivní optické rozbočovače (splitter) slouží k rozbočení přenášeného optického signálu ve směru od optického linkového zakončení OLT k síťovým a koncovým jednotkám ONU/ONT a pro navázání jednotlivých optických signálů od koncových jednotek ONU/ONT do společného vlákna v opačném směru. Umožňují vytvoření potřebné rozvětvené struktury a připojení požadovaného počtu koncových uživatelů do jedné optické sítě. Základním parametrem rozbočovače je jeho rozbočovací poměr, který se nejčastěji udává jako 1:N a který definuje počet výstupů rozbočovače (N). Samotný proces rozbočení je realizován čistě pasivním způsobem pomocí Y-článků (obr. 25). Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 38 Katedra telekomunikační techniky Obr. 25: Výroba a princip funkce vláknového Y-článku. Obecně lze články připravit s různým dělícím poměrem v závislosti na délce překryvné oblasti a vzdálenosti jader svařovaných vláken, pro potřeby pasivních přístupových sítích je však vyžadováno rovnoměrně rozdělení výkonu do obou výstupů (50:50). Spodní nevyužitý konec druhého vlákna se v následujícím procesu úpravy dodatečně odstraňuje. Pro realizaci požadovaného rozbočovacího poměru se kaskádně navazují základní Y-články za sebe, vznikají tak rozbočovače s počtem výstupů v mocnině 2. Typické rozbočovače pro pasivní optické sítě dosahují rozbočovacího poměru 1:2, 1:4, 1:8, 1:16, 1:32 a 1:64. Podle technologie výroby můžeme rozbočovače rozdělit do dvou skupin [11]: o o PLC (Planar Lightwave Circuit), FTB (Fused Bionic Taper). PLC rozbočovače jsou vyráběny planární technologií. Na křemíkovém substrátu je technologickým postupem vytvářena požadovaná struktura. Touto technologií se dá vyrobit rozbočovač až se 128 výstupními porty. Používá se především pro rozbočovače s vyšším počtem výstupních portů. FTB rozbočovače jsou vyráběny spojováním optických vláken při vysoké teplotě a tlaku, kdy se pláště vláken nataví a jádra spojovaných vláken se tak dostanou velmi blízko sebe. Touto technologií se vyrábí svazky 2 až 4 vláken, která se pro dosažení většího počtu výstupních portů řadí kaskádovitě za sebe. Tato technologie se používá především pro menší počty výstupních portů. Vložný útlum pasivního optického rozbočovače je dán zejména jeho rozbočovacím poměrem (příklad tab. 5). Tab. 5: Typické hodnoty vložného útlumu pasivních rozbočovačů. Rozbočovací poměr (1:N) 1:2 1:4 1:8 1:16 1:32 1:64 Útlum rozbočovače [dB] 3,9 7,2 10,8 14,1 17,3 18,5 Zbytkový útlum je tvořen útlumem konektorů rozbočovače, útlumem vlastních vláken a jejich svarem a nepřesnostmi při výrobě, typická hodnota se pohybuje mezi 0,6 až 2,5 dB a lze určit z poměru vstupního a sumy celkového výstupního výkonu. Díky pokročilejší a přesnější metodě výroby vykazují rozbočovače připravené pomocí planární technologie nižší hodnotu zbytkového útlumu, jsou však v porovnání s vláknovými rozbočovači výrazně dražší [12]. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 39 Katedra telekomunikační techniky 9. 2. Pasivní AWG směrové odbočnice Pasivní směrové odbočnice AWG (Arrayed Waveguide Gratings), jinak řečeno optické fázové pole, patří do třídy interferometrických filtrů, které byly poprvé zmíněny v roce 1988 (Smith). Dnes se často využívají jako vlnové demultiplexory v současných DWDM systémech (včetně zmíněné WDM-PON). Příklad provedení je uveden na obr. 26. Obr. 22: AWG směrová odbočnice – reálné provedení, foto planárního čipu. Nejpoužívanější technologie výroby je na základě materiálů SiO2 na křemíkovém Si substrátu (SoS) a InP (Indiumphosphide), experimentuje se i s polymery a LiNbO3. Při výrobě AWG směrových odbočnic lze dosáhnout vynikající izolace sousedních kanálů v DWDM při malých kanálových rozestupech (v jedné AWG směrové odbočnici až 256-ti kanálový demultiplexor). Technologicky je nutné řešit především teplotní závislost parametrů (atermální AWG). Vložný útlum pro daný kanál se pohybuje v rozmezí 3 až 5 dB s potlačením sousedních kanálů 35 až 40 dB. Odvození spektrálních vlastností AWG směrové odbočnice je nastíněn na obr. 27. Obr. 23: Odvození spektrálních vlastností AWG směrové odbočnice. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 40 Katedra telekomunikační techniky Detailní rozložené optického pole vstupního a výstupního vazebního článku uvnitř AWG směrové odbočnice je zobrazeno na obr. 28 a, b. a) b) Obr. 24: Numerická simulace rozložení optického pole AWG směrové odbočnice – a) vstupní vazební článek, b) výstupní vazební článek. 10. Výpočet útlumové bilance pasivních optických přístupových sítí V doporučeních GPON (ITU-T G.984) a EPON (IEEE 802.3ah) jsou specifikovány minimální a maximální hodnoty vysílaného a přijímaného výkonu pro oba směry přenosu. Spodní hranice je definována s ohledem na minimální citlivost optického detektoru pro zajištění maximální požadované chybovosti přenosu, horní hranice pro zabránění přebuzení fotodetektoru a jeho možného poškození. Pro variantu GPON byly dále stanoveny tři výkonnostní třídy definované odlišnými hodnotami překlenutelného útlumu pro variabilnější využití sítě, označované jako třída A, B, C. Rovněž pro oba typy sítě EPON, typ 1 a 2 byly definovány odlišné vysílací výkony. Prahové hodnoty vysílaných a přijímaných výkonů závisejí u varianty GPON také na přenosových rychlostech. V důsledku částečného zachování zpětné kompatibility se sítí BPON podporuje síť GPON čtyři přenosové rychlosti a jejich různé kombinace [22]. 10. 1. Útlumové třídy Pro specifické účely a instalace byly v rámci doporučení ITU-T G.984 definovány tři útlumové třídy pro variantu GPON. Rovněž v doporučení IEEE 802.3ah byly zahrnuty dvě varianty sítě EPON (tab. 6). Uvedené varianty se liší zejména hraničními hodnotami překlenutelného útlumu optické distribuční sítě ODN, hodnotami vysílaného a přijímaného výkonu a z toho vyplývající energetické a zejména finanční náročnosti (nutnost použití výkonnějších optických zdrojů). Z tohoto důvodu je zejména u varianty GPON vždy výhodnější navrhnout optickou distribuční síť tak, aby umožňovala provoz nižší třídy. Jednotlivé typy sítě EPON se navíc odlišují maximálním počtem připojených uživatelů v rámci jedné sítě (maximální rozbočovací poměr) a otázka optimalizace útlumu distribuční sítě tak není zcela jednoznačná [12]. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 41 Katedra telekomunikační techniky Tab. 6: Útlumové třídy sítí GPON a EPON. Varianta PON GPON Rozsah útlumu ODN [dB] třída A 5 až 20 třída B 10 až 25 třída C 15 až 30 EPON typ 1 5 až 20 EPON typ 2 10 až 24 WDM-PON 10 až 24 10. 2. Struktura optické distribuční sítě ODN Pro vybudování požadované optické trasy je potřeba vhodným způsobem zajistit mimo jiné spojování kratších úseků optických vláken. V úvahu přichází zejména svařování vláken, případně mechanické spojovací prvky. Výhodou svařování je nižší hodnota útlumu svaru než spojky či konektoru, spoj však již není rozebíratelný. Základní otázkou při svařování dílčích úseků optických tras je správné rozvržení vzdálenosti jednotlivých svarů. To je dáno zejména geografickými podmínkami dané lokality, výrobní délkou optického vlákna, ekonomickými náklady a umístěním daného úseku. Optickou trasu lze v zásadě rozdělit na tři oblasti dle jejich hlavních zaměření [12]: o o o přívodní (hlavní) vlákno. Jedná se o hlavní sdílené optické vlákno vedoucí od optického linkového zakončení OLT do prvního (hlavního) rozbočovače, mezilehlé vlákno. Tento úsek vzniká zejména v případě přípojek typu FTTH, FTTB, FTTN, FTTC apod., kdy jsou vlákna pro několik uživatelů z rozbočovače vedena společně do mezilehlého propojovacího optického rozvaděče, připojovací vlákno, poslední a zpravidla nejkratší úsek tvoří vlastní přípojka koncového uživatele z mezilehlého propojovacího optického rozvaděče až do koncové síťové jednotky ONU/ONT. Typickou strukturu i s ilustrací v praxi nejčastěji používaných délek jednotlivých úseků představuje následující obr. 29. OLT 10-16 km 3-4 km 8 uživatelů Přívodní vlákno 0,1-0,5 km ONU Mezilehlé vlákno Rozbočovač (splitter) Připojovací vlákno Mezilehlý propojovací optický rozvaděč Obr. 29: Příklad typické optické trasy pasivní optické přístupové sítě. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 42 Katedra telekomunikační techniky Z ekonomického hlediska je nejvýhodnější provádět svařování pro co nejdelší části vlákna, na druhou stranu je potřeba vzít v úvahu problémy při pokládce příliš dlouhých úseků. Uvádí se doporučená vzdálenost jednotlivých svarů u přívodního vlákna typicky 4 km nebo 6 km, 2 km nebo 4 km pro mezilehlé vlákno a ideálně žádný svar pro krátké připojovací vlákno. Pro potřeby předpokládaného budoucího rozpojování jednotlivých úseků lze využít mechanické spojky, které však vykazují vyšší hodnotu vložného útlumu. Pro připojení koncových optických zařízení, zejména optického linkového zakončení OLT, optických síťových a koncových jednotek ONU/ONT, nebo optického rozbočovače s konektory, je potřeba patřičné konce optické trasy vybavit příslušnými optickými konektory. Mezi důležité parametry konektorů patří kromě vložného útlumu rovněž útlum odrazu ORL (Optical Return Loss). Optických konektorů existuje celá řada, jednotlivé typy jsou určeny pro specifické aplikace. Od každého typu konektoru bylo navrženo ještě navíc několik variant podle způsobu úpravy optické ferule: standardní PC (Polished Connector), UPC (UltraPolished Connector), SPC (Super-Polished Connector), APC (Angled-Polished Connector). Hlavním důsledkem různých úprav ferule je dosažení maximální hodnoty útlumu odrazu ORL, na vložný útlum konektoru nemají tyto dodatečné úpravy prakticky vliv. Následující tab. 7 uvádí parametry některých běžných konektorů společně pro porovnání s optickým svarem a spojkou [12]. Tab. 7: Typické parametry konektorů, svaru a spojek optických vláken. Typ konektoru/spoje Vložný útlum IL [dB] Útlum odrazu ORL [dB] FC ST SC E2000 spojka svar 0,2 0,40 0,35 0,35 0,2 0,05 65 (APC) 50 (UPC) 50 65 (APC) 50 (UPC) Parametry jednotlivých typů optických vláken jsou předepsány v doporučeních ITU-T (příklad tab. 8) Tab. 8: Maximální hodnoty měrného útlumu základních typů vláken dle ITU-T. Typ vlákna dle ITU-T: Měrný útlum α na 1310 nm [dB/km] Měrný útlum α na 1310 nm [dB/km] G.652 A G.652 D G.657 A1 G.657 A2 G.657 B3 0,50 0,40 0,35 0,35 0,40 0,40 0,30 0,21 0,20 0,30 Při návrhu a plánování výstavby nové optické infrastruktury pro provoz současné generace pasivních optických přístupových sítí (EPON, GPON) je potřeba provést detailní analýzu a kalkulaci celkového útlumu navržené optické sítě. Správné provedení optimalizace optické distribuční sítě vede zejména k ekonomicky výhodnému provozu. Mezi další důležité parametry patří zejména hodnota celkového útlumu odrazu ORL (Optical Return Loss), maximální vzdálenost a maximální rozdílová vzdálenost koncových jednotek ONU/ONT Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 43 Katedra telekomunikační techniky od jednotky OLT, maximální počet připojených uživatelů a zpoždění při šíření optického signálu. Neméně důležitá je však i cenová kalkulace a optimalizace optické infrastruktury z pohledu finančního plánování a předpokládaných nákladů. Z pohledu provozních parametrů pasivní optické přístupové sítě je důležitá zejména volba optimální topologie a rozmístění jejích jednotlivých prvků. Vzhledem k tomu, že ve vlastní optické distribuční síti ODN se nevyskytují žádné aktivní směrovače, přepínače ani opakovače, je nutné pro její rozvětvení použít pasivní optický rozbočovač (splitter). Ten umožňuje vytvoření rozvětvené stromové struktury optické distribuční sítě a slouží pro připojení většího množství koncových uživatelů. Hlavní nevýhodou pasivního způsobu dělení optického signálu je vysoká hodnota vložného útlumu rozbočovače. Je proto potřeba navrhnout optimální počet a rozmístění pasivních rozbočovačů tak, aby byly dodrženy limitní parametry (zejména překlenutelný útlum) výsledné optické infrastruktury. 10. 3. Modelové situace optické distribuční sítě Modelové situace řešení optické distribuční sítě pro dvě geograficky vzájemně oddělené skupiny s jednostupňovým rozbočením odpovídá obr. 30. Pro výpočet uvažujme následující parametry: o o o o o o o měrný útlum použitých vláken odpovídá typu dle normy ITU-T G.652 D (α = 0,4 dB/km na vlnové délce 1310 nm), vložný útlum pasivního rozbočovače s poměrem 1:16 je 14,1 dB, na přívodním optickém vlákně l1 jsou provedeny 2 sváry s vložným útlumem IL = 0,05 dB/1 svár, vložný útlum rozvaděčů včetně použitých konektorů je IL = 0,5 dB/1 rozvaděč, konektory pro připojení centrální jednotky OLT a účastnické jednotky ONU mají vložný útlum IL = 0,2 dB/1 konektor, útlumová rezerva je 0,5 dB, připojení koncových účastníků pomocí krátkého optického vlákna o průměrné délce l = 0,2 km. Obr. 30: Optická distribuční síť dvou vzdálených skupin jednostupňovým rozbočením. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 44 Katedra telekomunikační techniky Příkladové vzdálenosti pro výpočet útlumové bilance jsou uvedeny v tab. 9. Tab. 9: Příkladové vzdálenosti pro výpočet útlumové bilance jednostupňového rozbočení. Délka Příklad 1 Příklad 2 l1[km] 5 4 l2[km] 3 1,5 Modelové situace řešení optické distribuční sítě pro dvě geograficky vzájemně oddělené skupiny s dvoustupňovým rozbočením odpovídá obr. 31. Obr. 31: Optická distribuční síť dvou vzdálených skupin dvoustupňovým rozbočením. Pro výpočet uvažujme následující parametry: o o o o o o o měrný útlum použitých vláken odpovídá typu dle normy ITU-T G.652 D (α = 0,4 dB/km na vlnové délce 1310 nm), vložný útlum pasivního rozbočovače s poměrem 1:8 je 10,8 dB, s poměrem 1:2 je 3,9 dB, na přívodním optickém vlákně l3 jsou provedeny 2 sváry s vložným útlumem IL = 0,05 dB/1 svár, vložný útlum rozvaděčů včetně použitých konektorů je IL = 0,5 dB/1 rozvaděč, konektory pro připojení centrální jednotky OLT a účastnické jednotky ONU mají vložný útlum IL = 0,2 dB/1 konektor, útlumová rezerva je 0,5 dB, připojení koncových účastníků pomocí krátkého optického vlákna o průměrné délce l = 0,2 km. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 45 Katedra telekomunikační techniky Příkladové vzdálenosti pro výpočet útlumové bilance jsou uvedeny v tab. 10. Tab. 10: Příkladové vzdálenosti pro výpočet útlumové bilance dvoustupňového rozbočení. Délka Příklad 1 Příklad 2 l3[km] 6,8 5,5 l4[km] 0,3 0,3 l5[km] 0,4 0,4 Pro porovnání obou variant je nutné vypracovat kalkulaci útlumové bilance pro obě varianty a oba příklady délek optických vláken (tab. 9 a tab. 10). Kalkulace je provedena pouze pro větve s nejvyššími hodnotami útlumu. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 11. Tab. 5: Výsledky kalkulace útlumové bilance. Příklad 1 Příklad 2 Rozbočeni Maximální hodnota útlumu ODN [dB] Maximální hodnota útlumu ODN [dB] Jednostupňové 19,38 18,3 Dvoustupňové 19,16 18,56 Z výsledků pro obě varianty a oba příklady je zřejmé, že záleží zejména na vzájemné vzdálenosti obou izolovaných skupin koncových uživatelů, v obr. č. 30 naznačena přibližně jako l2. Pokud je útlum optického vlákna pro tuto vzdálenost vyšší než rozdíl vložných útlumů rozbočovače s poměrem 1:16 a kombinace rozbočovačů 1:8 a 1:2, je z hlediska útlumové bilance výhodnější varianta dvoustupňová, v opačném případě pak varianta jednostupňová. Ačkoliv rozdíly max. hodnoty útlumu mezi oběma variantami nejsou ani v jednom z příkladů příliš velké, v praxi se může vyskytnout i situace, kdy tento rozdíl bude markantnější. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 46 Katedra telekomunikační techniky 11. Citovaná literatura 1. Gumaste, Ashwin a Antony, Tony. DWDM Network Design and Engineering Solutions. San Jose : Cisco Press, 2002. 1-58705-074-9. Schlitter, Pavel. Optické přístupové sítě. Access server. [Online] 28. 7 2004. [Citace: 1. 1 2011.] http://access.feld.cvut.cz/view.php?cisloclanku=2004072807. 1214-9675. Vodrážka, Jiří. Zákaldy FTTx. Access server. [Online] 22. 5 2006. [Citace: 1. 1 2011.] http://access.feld.cvut.cz/view.php?nazevclanku=zakladyfttx&cisloclanku=2006051702. 1214-9675. Zheng, Jie a Mouftah, Hussein T. Media Access Control for Ethernet Passive Optical Networks: An Overview. IEEE Xplore. [Online] 1. 2 2005. [Citace: 1. 1 2011.] http://ieeexplore.ieee.org/iel5/35/30297/01391515.pdf. Vodrážka, Jiří. Optické přístupové sítě EPON a CWDM. Access server. [Online] 27. 7 2005. [Citace: 1. 1 2011.] http://access.feld.cvut.cz/view.php?nazevclanku=optickepristupove-site-epon-a-cwdm&cisloclanku=2005070401. 1214-9675. Lafata, Pavel a Vodrážka, Jiří. Pasivní optická síť GPON. Access server. [Online] 23. 5 2009. [Citace: 1. 1 2011.] http://access.feld.cvut.cz/view.php?nazevclanku=pasivni-opticka-sitgpon&cisloclanku=2009050002. 1214-9675. Lafata, Pavel. Pasivní optická přístupová síť EPON. Access server. [Online] 23. 5 2009. [Citace: 1. 1 2011.] http://access.feld.cvut.cz/view.php?nazevclanku=pasivniopticka-pristupova-sit-epon&cisloclanku=2009050003. 1214-9675. Lafata, Pavel. Pasivní optické sítě WDM-PON. Access server. [Online] 24. 5 2009. [Citace: 1. 1 2011.] http://access.feld.cvut.cz/view.php?nazevclanku=pasivni-optickesite-wdm-pon&cisloclanku=2009050004. 1214-9675. Lafata, Pavel. Pasivní optické sítě s rychlostí 10 Gbit/s. Access server. [Online] 1. 3 2011. [Citace: 1. 3 2011.] http://access.feld.cvut.cz/view.php?nazevclanku=pasivniopticke-site-s-rychlosti-10-gbits&cisloclanku=2011030001. 1214-9675. Effenberger, Frank J. The XG-PON system: Cost effective 10Gb/s Access. IEEE Xplore. Journal of Lightwave Technology, 2010, Sv. 29, 4. Filka, Miroslav. Optoelektronika pro telekomunikace a informatiku. Brno : Ústav telekomunikací, VUT FEKT, 2009. 978-80-86785-14-1. Lafata, Pavel. Útlumová bilance pasivních optických přístupových sítí. Access server. [Online] 28. 6 2009. [Citace: 1. 1 2011.] http://access.feld.cvut.cz/view.php?nazevclanku=utlumova-bilance-pasivnichoptickych-pristupovych-siti&cisloclanku=2009060002. 1214-9675. Grobe, Klaus a Elbers, Jörg-Peter. PON Evolution from TDMA to WDM-PON. IEEE Xplore. [Online] 1. 8 2008. [Citace: 1. 1 2011.] PON Evolution from TDMA to WDM-PON. 978-1-55752-855-1. Hajduczenia, Marek, Inácio, Pedro R. M. a da Silva, Henrique J. A. 10G EPON Standardization in IEEE 802.3av Project. IEEE Xplore. [Online] 1. 8 2008. [Citace: 1. 1 2011.] http://ieeexplore.ieee.org/stamp/stamp.jsp?tp=&arnumber=4528269&userType=&tag= 1. 978-1-55752-855-1. IEEE: IEEE Standard 802.3ah-2004, Ethernet in the First Mile. [Online] 1. 6. 2004. [Citace: 1. 1 2011.] http://ieee802.org/3/efm/. Sýkora, Jiří. Princip WDM. Access server. [Online] 28. 7 2004. [Citace: 1. 1 2011.] http://access.feld.cvut.cz/view.php?cisloclanku=2004072805. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 47 Katedra telekomunikační techniky 17. 18. 19. 20. 21. 22. ITU-T: G.694.2 - Spectral grids for WDM applications: CWDM wavelength grid. [Online] 1. 12. 2003. [Citace: 1. 1 2011.] http://www.itu.int/rec/T-REC-G.694.2200312-I/. ITU-T: G.983.1 - Broadband optical access systems based on Passive Optical Networks (PON). [Online] 1. 1. 2005. [Citace: 1. 1 2011.] http://www.itu.int/rec/TREC-G.983.1-200501-I/. ITU-T: G.984.1 - Gigabit-capable passive optical networks (GPON): General characteristics. [Online] 1. 3. 2008. [Citace: 1. 1 2011.] http://www.itu.int/rec/T-RECG.984.1-200803-I/. ITU-T: G.987 – 10-Gigabit-capable passive optical network (XG-PON) systems: Definitions, abbreviations, and acronyms. [Online] 1. 10. 2009. [Citace: 1. 1 2011.] http://www.itu.int/rec/T-REC-G.987-201010-P. IEEE: IEEE Standard 802.3-2005, Section four: Carrier Sense Multiple Access with Collision Detection (CSMA/CD) access method and physical layer specifications - The media access control and the control characteristics for full duplex dedicated channel. [Online] 3. 8. 2010. [Citace: 1. 1 2011.] http://wwwinst.eecs.berkeley.edu/~cs150/Documents/802.3-2005_section4.pdf. Lam, Cedric F. Passive Optical Networks: Principes and Pratcie. Burlington. Academic Press of Elsevier Inc., 2007. 0-12-373853-9. Prvky v PON: Pasivní optické přístupové sítě 48
Podobné dokumenty
Untitled
vybavené k lovu mušlí, kterými je zde mo�e velmi bohaté a
ryb, nejčast�ji mo�ských jazyk�. Vaše lod’ zde bude v bezpečí,
p�ivázaná v marin� Nautica, jedné z nejluxusn�jších na
Jadranu, nebo u vln...
english synopsis - Časopis stavebnictví
certifikát energetické náročnosti
a článek 3: Členské státy přijmou
opatření k tomu, aby v budovách
s celkovou užitnou podlahovou
plochou větší než 1000 m2, jež jsou
užívány orgány veřejné moci ...
Vláknová optika Optické sítě
Pro rozhraní typu 1000BASE-LX, 10GBASE-LX4, 10GBASE-LRM
Pro standardní vícevidová vlákna
– Je předepsán SM fiber offset-launch mode-conditioning patch cord
Jednovidový laser 1310 nm na MM vláknech
...
Sítě FTTx
XG-PON1 will be followed by NGPON2.
XG-PON1 is an up-grade to existing
TDM-PON standards
NG-PON2 standard is a new
approach for which WDM-PON is a
strong, leading candidate.
Optické přístupové sítě OAN na bázi EPON a jejich integrita
FTTB (Fiber to the Building): optická vlákna jsou přivedeny až do budov účastníků,
kteří jsou připojeni pomocí vnitřních účastnických rozvodů,
FTTH (Fiber to the Home): optická vlákna jsou zavedena...
Carrier Ethernet
Optické vlákno dovoluje snadnou škálovatelnost a přizpůsobení
rostoucím požadavkům zákazníka a tedy uspokojování jeho potřeb.
Možnost diferenciace služeb zajišťuje udržení ziskovosti i zákazníků. K...