english synopsis - Časopis stavebnictví
Transkript
2013 Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR 06–07/13 stavebnictví časopis MK ČR E 17014 Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs obvodové pláště budov stavba roku: obnova kláštera v Hostinném recenze: Stavební kniha 2013 cena 68 Kč www.casopisstavebnictvi.cz Vážení čtenáři, možná je to jen to jen náhoda, i když ze statistického hlediska četnost výskytu tohoto jevu jakoukoliv nahodilost téměř vylučuje. O čem je řeč? O vyhrazených úsecích dálnice D1, kde by MĚLY probíhat práce na rekonstrukci vozovky. Jenže jedete do Prahy či do Brna (jednou až dvakrát týdně) a na několikakilometrovém úseku zúžené dálnice potkáte (opakovaně) jedno ochrnuté rypadlo se lžící smutně zapíchnutou do země. Další zúžení – žádná technika, žádní pracovníci. Je devět hodin ráno, neprší, nesněží, nemrzne, nepracuje se. A vy se naštvaně ptáte sami sebe, proč jste stáli půl hodiny v koloně, když na zúženém úseku honí vítr prach a odpadky. Jistě, na dalších úsecích probíhají stavební práce, jenže je asi bláhovostí si představovat, že při opravě nejv ytíženější a nejdůležitější pozemní komunikace v zemi se po ohraničení pracovního místa vrhnou na povrch vozovky zástupy pracovníků s hromadou techniky, aby vše bylo hotové co nejrychleji. I když možná je to jen bláhovostí v České republice. Před pár lety jsem v noci o víkendu projížděl Německem. Dálnice byla v jednom úseku zúžena, obří reflektory oslňovaly vše kolem, oranžové majáky, modré majáky… mumraj, jako by zde právě dopadl létající talíř, ačkoliv šlo o běžnou opravu vozovky. Dost známých s podobnou zkušeností mně potvrdilo, že nešlo o nic zvláštního. Prostě práce na důležité pozemní komunikaci, které musí být ukončeny co nejdříve. Samozřejmě, chápu, že takové noční „divadlo“ stojí spoustu peněz navíc – přesčasy, noční směny, osvětlovací technika, zabezpečení pracoviště, policejní asistence atp. – spoustu peněz, k teré v souč asnosti žádný investor ani stát nemá (a možná už ani v Německu ne). To jsou ale přesně ty momenty, kdy si člověk uvědomuje, že žije v chudé zemi, jejíž správce nemá chuť ani prostředky poskytnout mu ke standardnímu servisu alespoň trochu komfortu. Český stát se chová jako postnormalizační číšník, jenž hosta při příchodu nepozdraví, objednávku tedy ano, ale až po patnácti minutách, oběd také přinese, po dalších čtyřiceti minutách a s kyselým výrazem „tak tad y to máš, otrapo“, a když po tom všem nedostane tringelt, vrátí hostovi hrst drobných, které s velkou pečlivostí vybere z kasírtašky. Ať už se chystáte na letní dovolenou kamkoliv, přeji vám za celou redakci, aby to byla země, kde si hostů váží a pro spropitné udělají maximum, abyste si trochu odpočinuli od státu, kde člověk platí své daně postnormalizačním číšníkům. inzerce editorial FACHMANSKY DOBRÉ ZATEPLENÍ N OVINK nyní se A samočistící omítkou COMFORT Odolává prachu i znečištění Prodlužuje životnost fasády Stovky dlouho svěžích barev Hodně štěstí přeje Jan Táborský šéfredaktor [email protected] stavebnictví 06–07/13 3 obsah 8–11 12–15 Minimalistická obnova kláštera v Hostinném Dálniční most přes Lužnici je v provozu Komplex kláštera v Hostinném je jedinou dochovanou památkou člena slavného stavitelského rodu Wolfganga Dientzenhofera v České republice. Klášter prošel rozsáhlou obnovou, jež získala titul Stavba roku 2012. V červnu byla uvedena do provozu jedna z nejvýznamnějších staveb dálnice D3. Jde o více než kilometrový most, který překračuje záplavové území řeky Lužnice mezi Veselím nad Lužnicí a Soběslaví. 28–33 46–47 Statické zajištění barokních kleneb Nový život opuštěných staveb Kostel sv. Michaela Archanděla z počátku 18. století vykazoval statické poruchy již krátce po svém dokončení. Před necelými dvěma lety se jej i díky náročnému zajištění kleneb nad kostelní lodi podařilo zachránit. Tradiční publikace Stavební kniha se letos věnuje industriálnímu dědictví a především jeho znovuoživování. Že jde o jednu z nejpovedenějších Stavebních knih, svědčí i recenze docentky Sedlákové. Mezinárodní konference: Vzorové smlouvy FIDIC a Claim Management Program konference, která se konala 21. května 2013 v prostorách hotelu Kings Court v Praze, přinesl aktuální informace zejména v oblasti využití vzorových smluvních podmínek Mezinárodní federace konzultačních inženýrů (FIDIC) jako nástroje pro efektivní řízení stavebních zakázek. Byly shrnuty zkušenosti s využitím FIDIC u velkých stavebních projektů především v oblasti dopravní infrastruktury, a to jak v ČR, tak ve Velké Británii, Polsku, Rumunsku a na Ukrajině. Režimu FIDIC v současnosti podléhá více než polovina veškeré světové výstavby. Mnoho světových bank a investorů podmiňuje svoje financování na velkých stavebních projektech právě použitím knih FIDIC. Inspirací pro účastníky konference – 4 stavebnictví 06–07/13 většinou reprezentanty managementu stavebních společností a představitele významných dodavatelských firem – byla i možnost seznámit se s mnoha dalšími klíčovými právními a manažerskými specifiky v oblasti velkých stavebních projektů, jako je např. rozložení rizik, řízení času pomocí harmonogramu stavby, problematika nároků (claimů) na dodatečné platby a na prodloužení lhůt plnění smluvních stran a jejich účinné řízení nebo řešení sporů u stavebních zakázek. Kromě dalších čtrnácti přednášejících z ČR i zahraničí zmiňovaná témata představili moderátoři konference: JUDr. Lukáš Klee, Ph.D., LL.M, MBA, právník společnosti Metrostav a.s. a konzultant Ambruz & Dark/Deloitte Legal, a JUDr. Martin Bohuslav, Associate Partner, advokát Ambruz & Dark/Deloitte Legal. Pořadatelem konference byly advokátní kanceláře Ambruz & Dark/Deloitte Legal a Deloitte. Mediálním partnerem konference byl časopis Stavebnictví. ■ inzerce 06–07/13 | červen–červenec Získejte titul na beton! 3 editorial 4 obsah 6 aktuality stavba roku 8Klášter v Hostinném po obnově centrem kultury realizace 12Uvedení dálničního mostu přes záplavové území Lužnice do provozu téma: obvodové pláště budov 16Fasády jako zdroj energie Doc. Ing. Tomáš Matuška, Ph.D. 22 Kolektorové a stínicí fasádní systémy se skleněnými rastry Ing. Vladimír Jirka, CSc. statické řešení staveb 28Stabilizace klenbových pásů barokního kostela sv. Michaela Archanděla 4. ro čn ík 20 13 veřejné zakázky 34Stavební inženýr a veřejné zakázky aktuálně 48Veřejné stavební zakázky – Cena a kvalita Betony pro dopravní stavby Vodotěsné betony 26. 9. JIH LAVA 11. 9. Br no , 9. 10. PLZ EŇ stavební právo 38Zadávání a řízení výstavbových projektů: britská zkušenost v českém kontextu, 1. část technická infrastruktura 42Infrastruktura elektronických komunikací: vize 2020 recenze 46 Recenze: Stavební kniha 2013 svět stavbařů 51 Letos dojde na lámání chleba 52Konference Kvalita ve veřejné stavební zakázce 53 Jak zjednodušit nabídky? Zapište se i Vy na semináře ve 4. ročníku Beton University, které jsou zařazeny do akreditovaných vzdělávacích programů v projektech celoživotního vzdělávání ČKAIT i ČKA a získejte „titul na beton“. Pro rok 2013 jsme opět připravili dva semináře. Na předchozí ročník navazuje seminář Moderní trendy v betonu I. – Vodotěsné betony. Nově zařazený je seminář Moderní trendy v betonu II. – Betony pro dopravní stavby. Úplný program seminářů, registrační formulář a další informace naleznete na www.betonuniversity.cz • Kontakt: 724 354 459 certifikace 56PEFC: certifikace trvale udržitelného hospodaření a spotřebitelského řetězce lesních produktů 60 firemní blok 73 infoservis OdbOrní partneři: 74 v příštím čísle foto na titulní straně: klášter v Hostinném, Tomáš Malý Mediální partneři: stavebnictví 06–07/13 5 ak tuality Stanovisko ČKAIT k návrhu novely zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba v polovině dubna 2013 představil plánovanou úpravu zákona o hospodaření energií, týkající se povinnosti zpracování průkazu energetické náročnosti budovy. Ministr v novele navrhuje odstranit zbytečnou administrativu, kterou musejí podstoupit majitelé památkově chráněných budov a budov v památkových zónách. Pro vlastníky starších rodinných domů a bytů novela zavádí možnost doložit energetickou náročnost budovy vyúčtováním energií za uplynulé tři roky. ČKAIT ve svém stanovisku navrhuje několik úprav, které jsou obsahem tohoto článku. K bodu 1: úprava § 7 odst. 5 písm. b) Navrhovaná úprava (nově vložený text je kurzívou): c) u budov, které jsou národní kulturní památkou, kulturní památkou, nebo nejsou kulturní památkou, ale nacházejí se v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité národní kulturní památky, nemovité kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny 12) , pokud by s ohledem na zájmy státní památkové péče splnění některých požadavků na energetickou náročnost těchto budov výrazně změnilo jejich charakter nebo vzhled. Vypustit tuto část odst. 5 písm. b): tuto skutečnost stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek doloží závazným stanoviskem orgánu státní památkové péče. Vysvětlení Podle zákona o státní památkové péči se památková ochrana týká (vedle národních kulturních 6 stavebnictví 06–07/13 památek, kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón) také nemovitostí v ochranném pásmu, pokud bylo pro národní kulturní památky, kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny vymezeno. Úprava provedená zákonem č. 318/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje sice výčet chráněných budov, nezahrnuje však budovy v ochranných pásmech. Odkazuje ovšem také na zákon o státní památkové péči (poznámka pod čarou č. 12), který ochranu nemovitostí v ochranných pásmech zahrnuje. Druhá evropská energetická směrnice výjimku u budov památkově chráněných připouští bez dalších podmínek; orgány státní památkové péče nejsou odborně vybaveny na posouzení toho, zda jsou hypoteticky možná a proveditelná některá dílčí opatření ke snížení energetické náročnosti budov. Orgán památkové péče se tak jako tak bude vyjadřovat k návrhu takových opatření v případě udržovacích prací a změny dokončené budovy, která požívá památkové ochrany. K bodu 2: § 7a odst. 5 Navrhovaná úprava (nově vložený text je kurzívou): (5) Povinnosti podle odstavců 1 až 3 se nevztahují na případy uvedené v § 7 odst. 5 písm. a), c), d a e). Povinnosti podle odstavce 2 a 3 se nevztahují na případy uvedené v § 7 odst. 5 písm. b). Vysvětlení Výjimky podle § 7 odst. 5 písm. b) se týkají budov s památkovou ochranou. V § 7a lze tuto výjimku uplatnit pro odstavce 2 a 3 (prodej a pronájem budov nebo ucelených částí budov, prodej a pronájem jednotek, tj. bytů). Takovou výjimku připouští druhá evropská energetická směrnice. V § 7a odst. 1 jsou stanoveny povinnosti zejména pro budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci a jimi zřízenými subjekty. Pro tyto případy nepřipouští evropská energetická směrnice výjimku. K bodu 3: § 7a odst. 7 Navrhovaná úprava je porušením evropských energetických směrnic, a to článku 7 první evropské energetické směrnice a článku 12 druhé evropské energetické směrnice. Navrhovaná úprava vyžaduje notifikaci u Evropské komise, případně souhlas s odchylnou úpravou. Vysvětlení Navrhovaná úprava § 7a odstavce 7 je porušením evropských energetických směrnic, a to: ■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES z 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (Úřední věstník Evropské unie ze 4. ledna 2002 č. L 1), článku 7; ■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (Úřední věstník Evropské unie z 18. června 2010 č. L 153), článku 12. V případě první evropské energetické směrnice Česká republika nezavedla do svého právního řádu plně článek 7 odst. 1: Členské státy zajistí, aby při výstavbě, prodeji nebo pronájmu budov byl vlastníkovi nebo vlastníkem potenciálnímu kupujícímu nebo nájemci předložen certifikát energetické náročnosti a článek 3: Členské státy přijmou opatření k tomu, aby v budovách s celkovou užitnou podlahovou plochou větší než 1000 m2, jež jsou užívány orgány veřejné moci nebo institucemi, které poskytují veřejné služby velkému počtu osob, a tudíž je tyto osoby často navštěvují, byl energetický certifikát, ne starší než deset let, vyvěšen na nápadném místě dobře viditelném veřejnosti. Za chybnou transpozici první evropské energetické směrnice hrozilo České republice řízení u Evropského soudního dvora. Ministr průmyslu a obchodu ČR to uvedl při projednávání návrhu novely zákona o hospodaření energií v Senátu 19. července 2012, kdy mj. řekl: „Je třeba ještě doplnit, že povinnost zajistit průkaz při prodeji nebo pronájmu budovy nebo její celé části byla obsažena již v původní směrnici o energetické náročnosti budov z roku 2002. Nicméně tato novela nebyla do zákona o hospodaření řádně převedena, za což v téhle chvíli EU hrozí ČR řízením u Soudního dvora a poměrně vysokou pokutou.“ O hrozících sankcích hovořil ministr průmyslu a obchodu také při dalším projednávání návrhu novely v Poslanecké sněmovně 19. září 2012 (přehlasování veta prezidenta republiky: „Je třeba říci, že proti České republice je v tomto veden impeachment, že je ve druhém stupni. A pokud tento zákon dnes nepřijmeme, tak velmi pravděpodobně tento proces dospěje k Evropskému soudnímu dvoru, jehož rozhodnutí bude velmi pravděpodobně o tom, že jej přijmout budeme muset. A od rozhodnutí tohoto rozsudku hrozí České republice sankce, které, když jsme je prověřovali, nám vycházejí zhruba tak, že hranice jsou 130 000 až 530 000 korun na den. To znamená, že pokud se dnes rozhodnete tento zákon nepřijmout, velmi pravděpodobně skončíme v situaci, kdy rozhodnutím Evropského soudního dvoru ho přijmout budeme muset, a nese to s sebou riziko platby České republiky za každý den od vynesení rozsudku v těch částkách, o kterých jsem mluvil, tedy zhruba 200 000 až půl milionu korun denně.“ Druhá evropská energetická směrnice ukládá tuto povinnost v článku 12 odst. 2: Členské státy vyžadují, aby při výstavbě, prodeji nebo pronájmu budov nebo ucelených částí budov byl potenciálnímu novému nájemci nebo kupujícímu předložen certifikát energetické náročnosti nebo jeho kopie a aby kupujícímu nebo novému nájemci byly certifikát energetické náročnosti nebo jeho kopie předány. Dále podle článku 12 odst. 4: Členské státy vyžadují, aby v případě prodeje nebo pronájmu budov (…) byl na reklamách v ko- merčních médiích uveden ukazatel energetické náročnosti obsažený v certifikátu energetické náročnosti dané budovy nebo ucelené části budovy. Evropská směrnice současně definuje, co rozumí certifikátem energetické náročnosti budovy, co je jeho obsahem a jakou výpočtovou metodu je třeba k jeho sestavení použít. Nahrazení certifikátu/průkazu energetické náročnosti budovy jinými doklady (fakturami, vyúčtováním aj.) evropské směrnice nepřipouštějí. Nesplnění cílů evropských energetických směrnic ohrožuje využití finančních nástrojů Evropské unie. V úvahu přichází úprava zákona č. 406/2000 Sb., § 7a, ustanovení o prodeji a pronájmu budov nebo jejich ucelených částí, v případech velmi starých budov (např. s hra- Fasáda roku 2013 V letošním ročníku tradiční soutěže Fasáda roku porota ocenila jedenáct staveb. Přihlášeno jich bylo 254. Ceny byly uděleny v následujících kategoriích. ■ Rodinný dům – novostavba Vítězem se stal rodinný dům ve Zlíně – Podhoří. Obvodové řešení dvou hmot kolmo na sebe zjevně logicky člení obytnou a společenskou zónu bytu a svým otevřením nabízí pro uživatele atraktivní venkovní plochy. ■ Rodinný dům – rekonstrukce Rodinný dům v Brně – Černých Polích respektuje původní tvarosloví ▼ Základní škola, Doudleby nad Orlicí nicí dokončení stavby před rokem 1920), kdy vlastník/pronajímatel a kupující/nájemce souhlasí se zařazením budovy do nejnižší klasifikační třídy energetické náročnosti budovy, tj. třídy mimořádně nehospodárných budov; v tomto případě by se průkaz energetické náročnosti budovy nezpracovával. Návrh úpravy § 10 odst. 6 písm. g) Navrhovaná úprava (nově vložený text je kurzívou); zařadit za bod 2 bod 3: 3. vlastníkem nebo provozovatelem budovy a jejích zařízení podle bodu 1 je osoba ovládaná 6h) (poznámka pod čarou 6h) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 66a). ■ Bytový dům – rekonstrukce Rezidence Topolová v Praze – Zahradním městě obdržela zároveň další ocenění za inovativní přístup. Má neotřelou a přitom výraznou grafikou fasády, barevnost zblízka i zdálky vytváří dojem obrazu v krajině. domu z doby vzniku a barevnost návrhu. Rekonstrukce vykazuje vysokou preciznost v detailech výplňových otvorů, oplechování a oplocení v návaznosti na pozemek. ■ Nebytový objekt – novostavba Nemocnice v Mladé Boleslavi, pavilon B, má lapidární architektonický výraz s oválným ukončením štítu a s mozaikovou strukturou jednotlivých oken. ■ Bytový dům – novostavba Vítězný obytný soubor na náměstí v Čelákovicích citlivě dotváří ráz města. Navazuje na okolní architekturu vhodnou volbou a kombinací konečných povrchových úprav včetně řešení provětrávané nekontaktní fasády v parteru. ■ Nebytový objekt – rekonstrukce Moravské Centrum strategických služeb zaujme zdařilou změnou členění fasády. Tu dotvářejí jednoduchá pásová okna, která, s poměrně razantní barevností, podtrhují celkový výraz budovy, stejně jako slunolamy, box y na žaluzie, suchovody a další prvky. ■ Historický objekt Základní a mateřská škola v Hronově dominuje náměstí města. Respektuje původní vzhled, členění a barevnost fasády. Škola vykazuje v jednotlivých detailech fasády vysokou řemeslnou úroveň a precizní zpracování detailů. Vysvětlení Pokud zákon o hospodaření energií obsahuje zákaz střetu zájmů, je třeba, aby se vztahoval nejen na osoby blízké podle občanského zákoníku (osoby v příbuzenském a obdobném vztahu) ale i na osoby ovládané (propojené) podle obchodního zákoníku. Příklad: po zaměstnanci akciové společnosti, který je energetickým specialistou, vyžaduje zaměstnavatel, aby zpracovával průkazy energe tické náročnosti pro dceřiné společnosti této akciové společnosti. I v tomto případě se jedná o střet zájmů. ■ Autorka: Marie Báčová, odborná poradkyně předsedy ČKAIT ■ Cena mediálních partnerů Rekonstruovaný mlýn na Okoři byl oceněn za citlivou konverzi pro individuální bydlení. Při zachování přiznaného kamenného zdiva v interiéru byla budova zvenku zateplena. Vidět jsou i repliky ozdobných říms a využity jsou plné cihly pro šambrány špaletových oken. ■ Cena ředitele společnosti Baumit Letos byly uděleny tři ceny. Bytový areál Viladomy Uhříněves I a II se stal jedním z vůbec nejúspěšnějších developerských projektů ČR. Areál harmonicky propojuje budovu s okolními rodinnými domy, fasády v teplých odstínech neruší zástavbu klidné vilové čtvrti. Druhou cenu obdržela rekonstrukce secesní geometrické fasády budovy Základní školy v Doudlebách nad Orlicí, při níž se používaly nové materiály, avšak staré postupy mistrů z doby, kdy byla postavena. Třetí cenu získal obnovený Relax Hotel Valaška v Horní Bečvě. Trojkombinace materiálů – kámen na zateplené soklové části, obklady dřevem a celkové sladění materiálů do krajiny daly horské stavbě novou moderní tvář. Podrobnosti najdete na stránkách www.fasadaroku.cz. stavebnictví 06–07/13 7 stavba roku text Ing. arch. Libor Sommer | grafické podklady archiv Metrostav a.s., archiv autora ▲ Průhled rajským dvorem k východu – stav po obnově Klášter v Hostinném po obnově centrem kultury Komplex kláštera v Hostinném je jedinou dochovanou památkou na člena významného stavitelského rodu Wolfganga Dientzenhofera na území Čech a je příkladem raného barokního konventu, který se zachoval do současnosti v téměř původní podobě. Z areálu kláštera vzniklo po obnově polyfunkční kulturně společenské centrum. Příkladná rekonstrukce kláštera získala titul Stavba roku 2012. Rozlehlý areál františkánského kláštera v Hostinném je situován mimo vlastní historické jádro města, při jeho severovýchodním okraji. Jedná se o nepravidelný pozemek obehnaný zdí na rubu členěnou arkádami. Při západním nároží pozemku se nachází dvoulodní kostel, 8 stavebnictví 06–07/13 k němuž přiléhá patrová budova konventu. Severozápadně od kostela se rozkládá hřbitov. Autorem konventu kláštera je Wolfgang Dientzenhofer (1648–1706), tvůrce evropského významu. Tento architekt se vyučil u původního tvůrce hostinského kláštera Marti- na Reinera (1627–1680) a po jeho smrti stavbu převzal a úspěšně dokončil. Jedná se o unikátně dochovaný architektonický soubor – příklad raného barokního konventu, jenž se dochoval v téměř původní podobě až do současnosti, a to včetně fragmentů původních barokních zařizovacích předmětů. ▼ Pohled do obnoveného refektáře Hostinský klášter v období devastace Od roku 1950, kdy byl klášter, založený v 17. století, definitivně zrušen, pokračovala jeho devastace. V šedesátých letech minulého století hrozila demolice, další alternativou byla přestavba na Dům kultury pracujících. V prostorách bylo nejprve skladiště, posléze mělo dojít ke zbourání budov, jejichž krovy napadla dřevomorka. Největším problémem se staly sklepní prostory, kde hrozilo propadnutí stropů. Rekonstrukce areálu začala již v devadesátých letech minulého století, ▲ Jihozápadní fasáda – návrh (projektová dokumentace pro stavební povolení) probíhala však v rozporu se zásadami památkové péče. Docházelo k vybourání původních ostění dveří, odstranění většiny omítek atd., a proto došlo k ukončení stavební činnosti. Obrat nastal, když město Hostinné, které klášter zakoupilo, začalo připravovat rekonstrukci areálu za pomoci fondů Evropské unie. Od roku 2002 se pokračovalo opravou střechy a konstrukcí krovu. V této první etapě byl rekonstruován krov západního křídla budovy a následně se vyměnila krytina. Barokní konvent kláštera před revitalizací Stropy jsou jak v přízemí, tak v patře zaklenuty klenbami. Podlahy v místnostech byly v přízemí provedeny z kamenné pískovcové dlažby, v patře byly podlahy dřevěné fošnové. Při vstupu na půdu se dochovala keramická dlažba. Chodby v přízemí i patře pokrývala pískovcová dlažba. Původní barokní jednoduchá špaletová okna se nikde v budově již nedochovala. V 19. století byla barokní okna vyměněna za klasicistní dvoukřídlá špaletová, jejichž fragmenty se dochovaly. Pozoruhodné jsou původní dvouvýplňové dveře, dobově příznačné pro barokní výstavbu, včetně ostění. Původně byla tato ostění s dveřmi osazena na všech vstupech v přízemí i v patře. Barokní dveře se zachovaly pouze v jediném exempláři, ve velmi špatném stavu. Představují proto kvalitní podklad pro výrobu novodobých replik. V baroku byl povrch dřeva nasycený fermeží, což představovalo také nejstarší povrchovou úpravu dveří. Dále následovalo dalších šest vrstev barevných nátěrů – od světle šedých klasicistních odstínů přes bílou, světle žlutou až po nejmladší bílý nátěr. Fasáda kláštera byla vápenná, v minulosti často opravovaná. Na fasádě se nacházely minimálně dvě vrstvy nátěru. Stavební činnost v letech 2010–2011 Památková obnova kláštera v Hostinném, která probíhala v letech 2010–2011, spočívala v jeho celkové revitalizaci, prováděné již důsledně podle zásad památkové péče. Jednalo se o druhou etapu prací, neboť od roku 2006 probíhaly ryze záchranné práce související se statickým zajištěním a odvlhčením budovy. V té době byla také dokončena oprava střešního pláště. Zásadním požadavkem pro další využití kláštera se stalo odstranění kritických poruch nosného systému ▼P ůdorys přízemí – návrh (projektová dokumentace pro stavební povolení) Jedná se o jednoduchou, čtyřkřídlou dvoupodlažní budovu čtvercového půdorysu, částečně podsklepenou. V přízemí se původně nacházely vstupní prostory s vrátnicí, sakristie kostela s chórem, kvelb na mouku, prádelna a pekárna, spíž, kuchyň, refektář, světnice a záchody. Z chodby přízemí, členěné v baroku nezasklenými arkádami, se vstupovalo do rajského dvora, ve kterém se nacházela vodní nádrž. V patře byla umístěna klášterní knihovna, provinciálův pokoj, cely mnichů, záchody a vstup na půdu. V každé cele je nika, ve které byla umístěna socha světce. V jednotlivých místnostech konventu byla instalována kamna, do kterých se přikládalo z chodby. (Kamna se do současné doby nedochovala, zachovaly se pouze přikládací otvory s kamennými pískovcovými ostěními v chodbách.) stavebnictví 06–07/13 9 ▲ Severovýchodní fasáda rajského dvora – stav před zahájením prací tvořeného soustavou podélných a příčných stěn. V těchto stěnách i v klenbách se vyskytovala řada ze statického hlediska významných trhlin, které často procházely šířkou celé konstrukce. Způsobeny byly nerovnoměrným sedáním budovy založené na mělkých kamenných základech. Situaci komplikovalo rovněž nefunkční odvodnění rajského dvora. Základové konstrukce se proto v místech poruch sanovaly podbetonováním, kamenné zdivo základů se hloubkově vyspárovalo a jeho okolí odvodnilo drenáží. Nejobtížnější z hlediska základových konstrukcí byla sanace ve sklepní části budovy, kde bylo nutné dozdít destruované zdivo, zesílit podzemní stěnu železobetonovými prahy a zděnými pilíři a zesílit v dřívější době nevhodně rekonstruovanou stropní konstrukci nad terénem. ▼ Pohled od jihu na obnovený konvent 10 stavebnictví 06–07/13 Navržené využití kláštera spočívalo ve vybudování multifunkčního a kulturního centra, do kterého bylo implementováno městské muzeum, knihovna a prostory pro vzdělávání a pořádání konferencí. S tím souvisely zejména stavební úpravy, které měnily přirozené prostředí barokního kláštera na nové funkce vyžadující splnění technických standardů platných ve 21. století. Vedle památkových aspektů bylo zapotřebí učinit taková opatření, která by umožnila alespoň dílčí splnění současných klimatologických a tepelně technických standardů. V průběhu provedené rekonstrukce bylo staré rozpadlé nosné zdivo nahrazeno novým, s použitím identických materiálů. Trhliny ve stěnách a klenbách byly sanovány stehováním pruty z betonářské oceli, drobnější trhliny byly opraveny hloubkovým spárováním. Některé poškozené klenby se sanovaly pomocí obvodových železobetonových prahů, spojených se železobetonovými věnci, v místech rozpadu zdicího materiálu se příslušná část kleneb přezdila. Původní ambit rajského dvora sice uzavíraly okenní výplně již na konci 19. století, ty však nesplňovaly stávající požadavky na úsporu tepla. Ačkoliv se jednalo o kvalitní, dobovou zámečnickou práci, bylo rozhodnuto o jejich výměně za nová dřevěná okna opatřená tepelně izolačními dvojskly. Stejná technologie okenních výplní byla použita také v chodbě patra, ústícího do rajského dvora. Vzhledem k dochovanému baroknímu tvarosloví okenních ostění v patře nebylo možné použít klasicistní špaletová okna s jednoduchým zasklením, která památkáři odsouhlasili na vnějším plášti kláštera. Klasicistní špaletová okna přitom tvořila nedílnou součást architektonického a stavebního vývoje kláštera a jejich použití na vnějších průčelích bylo z památkového hlediska zcela legitimní. Provedení fasád bylo navrženo na základě podrobně provedených technologických a stratigrafických průzkumů. Protože omítky z kláštera byly odstraněny v osmdesátých letech 20. století, vycházelo se z dochovaných fragmentů bývalých ostění oken a dalších fragmentů na hlavní římse. Nátěry fasád byly důsledně vápenné s přihlédnutím ke stratigrafii vývoje barevnosti budovy. Po zralé úvaze byla navržena obnova fasády v pozdně klasicistním duchu. Barevné řešení interiérů se ukázalo složitější. Při stratigrafickém průzkumu bylo objeveno v křížové chodbě 26 vrstev přemaleb, mezi nimi torza figurální a ornamentální výzdoby na klenbách. Ty se zakonzervovaly a po provedení vhodné separace oštukovaly a sjednotily s povrchem interiérových stěn. V interiérech se použily dvouvrstvé štukové omítky opatřené vápennou malbou. Po zralé úvaze nebyly prezentovány žádné barevné nátěry. S ohledem na dějiny a zásady františkánského řádu byl zvolen utilitární bílý nátěr. Výsledné barevné řešení jak interiérů, tak exteriérů doplnil šedomodrý odstín nátěru oken a dveří. Tento odstín měl původ v jedné z raných nátěrových vrstev, doložené nábrusem na torzu dveří, které se dochovalo v jedné z cel v patře. Klasicistní špaletová okna byla vyrobena jako replika jednoho z mála dochovaných původních oken z konce 19. století. Vstupní dveře do cel byly vyrobeny také jako repliky podle unikátního nálezu jednoho křídla barokních dveří. Problém nastal u ostění, která se nedochovala. Naštěstí byl v průběhu zpracování archivní rešerše nalezen barokní plán chybějícího dřevěného ostění. Podle tohoto výkresu se zpracovala výkresová dokumentace kopie barokního ostění. Jelikož požární předpisy stanovují do bývalých cel požární uzávěry, byly v barokním tvarosloví vyrobeny také atypické dveře s požadovanou požární odolností. Podlahové krytiny vycházely jednak z požadavků na budoucí využití bývalého kláštera, ale také z podmínek státní památkové péče. Zástupci státní památkové péče požadovali položení ručně vyráběných cihelných dlaždic ve všech komunikačních prostorách kláštera. Po kompromisní dohodě se tyto cihelné dlažby instalovaly jen do křížové chodby v přízemí. Chodba v patře byla opatřena keramickou dlažbou obdobného tvaru a barevnosti. Podlahy v bývalých celách a v refektáři byly zhotoveny z dřevěných fošen. V areálu kláštera byly nově budovány nebo doplněny původní systémy technického zařízení budov, jako jsou elektrorozvody – jak silnoproudé, tak slaboproudé, vodovod, kanalizace, vytápění a větrání. Byla zřízena nová vodo- vodní přípojka a dvě nové kanalizační přípojky. Téměř po stu letech byla v rámci stavebních prací obnovena kašna v rajském dvoře. Podoba původní kašny se nedochovala, popisují ji pouze historické záznamy. Bylo proto zvoleno utilitární řešení nádrže zapuštěné pod úroveň terénu, která vystupuje pouze částí kamenné pískovcové obruby. Obruba je navíc zakončena falcem, do kterého je možné položit dřevěné fošnové bednění, které v zimních měsících kašnu chrání. Prostor rajského dvora symbolizuje religiozitu a chudobu františkánů. Na kašnu navazují čtyři chodníky z řezaného pískovce (s hydrofobní úpravou) ve tvaru kříže. ■ ▲ Průhled krovem – stav po obnově ▼ Průhled křížovou chodbou – stav po obnově Základní údaje o stavbě Název:Rekonstrukce kláštera v Hostinném Investor:Město Hostinné Autor: Ing. arch. Libor Sommer Projektant: Ing. Jan Chaloupský Dodavatel: Metrostav a.s. Významní subdodavatelé: STAVANT CZ s.r.o., AKANT ART, v.o.s., Truhlářství Woodrach, s.r.o., Štukatéři s.r.o. Stavbyvedoucí: Ing. Jaroslav Heran, Ing. Jan Vachutka Doba výstavby: 10/2010–09/2011 Náklady: 36 mil. Kč (bez DPH) stavebnictví 06–07/13 11 realizace text Robert Vraštil | grafické podklady Tomáš Malý, archiv autora ▲ Mimoúrovňové křížení řeky Lužnice a dálnice D3 Uvedení dálničního mostu přes záplavové území Lužnice do provozu Mezi Veselím nad Lužnicí a Soběslaví překračuje řeku Lužnici nový dálniční most, který je nejvýznamnější částí stavby úseku 0308 B dálnice D3. O stavbě mostu přinesl časopis Stavebnictví článek v čísle 04/2011. Uvedený úsek dálnice se předává do provozu v červnu 2013, stavba úseku má být zcela dokončena v září letošního roku. Vzhledem k významu stavby mostu pro dokončovaný úsek dálnice přinášíme další doplňující informace a aktuální obrazovou reportáž. Most je navržen jako komorový spojitý nosník o celkové délce 1056 m, půdorysně přecházející z oblouku do přímé. Je rozdělen příčně na dvě souběžné nezávislé konstrukce a podélně na dva dilatační celky, stýkající se 12 stavebnictví 06–07/13 na tzv. přechodovém pilíři (dva pilíře se společným základem). Rozpětí polí kolísá vzhledem k variabilitě terénu mezi 30 až 65 m. Celkově má levá část konstrukce mostu 22 polí a jeho pravá část 21 polí. Přípravné práce Most překračuje několik překážek, které bylo nutné v rámci přípravy stavby a v jejím průběhu brát v úvahu. Největší z nich byla řeka Lužnice, která se v úseku stavby mostu často rozlévá do poměrně rozsáhlého inundačního území (stalo se to například v létě roku 2010). Most dále překračuje komunikaci I/3, kříží železniční trať, sítě plynovodů a optických kabelů, vše pod nepříznivým úhlem, což komplikovalo jeho zakládání a návrh i stavbu podpěrné konstrukce bednění. Nad mostem se rovněž nachází vedení vysokého napětí elektrického proudu, pod kterým bylo možné v některých případech pracovat pouze při jeho výlukách. Rovněž bylo nutno upravit stávající polní cesty a zřídit obslužnou provizorní komunikaci, postavit dočasný most přes řeku Lužnici a zatrubnit slepá ramena Lužnice. V místě přechodu mostu přes elektrifikovanou železnici bylo po dobu výstavby do trakčního vedení vloženo nulové pole. Zakládání stavby Pilíře mostu byly založeny na soustavě šesti až deseti pilot průměru 1,2 m. Hlavy pilot byly vetknuty do základu pilířů, jejichž povrch se nachází přibližně na úrovni stávajícího terénu. Délky i počet pilot se zvětšují ve směru od pražských opěr k budějovickým, podle geologického profilu. Pro zřízení 316 ks pilot o celkové délce 5075 m v prostoru záplav bylo nutné zbudovat plošiny z lomového kamene, aby bylo možné piloty realizovat těžkou technikou. Stavební jámy pro základy v celém záplavovém území byly zabezpečeny jímkami ze štětových stěn. V blízkosti plynovodů, železniční trati a silnice se použilo ochranné pažení. Armování, práce na bednění a betonáž základu pilíře probíhaly za stálého čerpání vody. Budějovické opěry byly založeny na soustavě pilot končících na úrovni stávajícího terénu, dále pokračují betonové stěny. Ty nesou úložný práh budějovických opěr. Chránila je geotextilie (aby se omezilo negativní plášťové tření, neboť procházejí násypovým tělesem v délce cca 4,5 m). Vzhledem k plasticitě podloží byla v předstihu pod přechodovou oblastí instalována soustava vertikálních drénů délky 21 m, aby se urychlila konsolidace podloží a byly splněny přísné požadavky na sednutí násypu ve vymezeném časovém období. Sedání náspu se dlouhodobě sledovalo a podle výsledků se násep nadvýšil. Spodní stavba Pražské opěry byly navrženy masivní, s vetknutými křídly, budějovické opěry tvoří pouze úložný práh s křídly. Mezi pražskými podélně odsunutými opěrami je navíc samostatná opěrná stěna. Pilíře mají výšku do cca 11,0 m, v patě rozměry 2,0 x 4,3 m nebo 2,0 x 3,7 m, v dolní části mají konstantní průřez a směrem vzhůru se rozšiřují v tzv. hlavici. Vzdálenost ložisek činí 5,08 m, respektive 4,36 m. Zhlaví pilířů je upraveno pro možnost zvedání komory spojené s výměnou ložisek anebo rektifikaci. Z estetických důvodů je v pohledově širší části pilíře nika. Přechodový pilíř je rozdělen do dvou odděle- ných částí kvůli omezení vývinu hydratačního tepla a zvětšení ochlazovací plochy. Pilíře se betonovaly ve dvou fázích – nejdříve dřík a pak hlavice pilíře. Pro každou část byly vyrobeny dvě sestavy bednění pro úzký a pro široký pilíř, dále doplňkové díly pro přechodový a široký pilíř. Bednění bylo navrženo tak, aby se docílilo maximální variability a využití vyrobených prvků bednění. Nosná konstrukce Nosnou konstrukci tvoří komorový nosník. U první části mostu délky 420 m je výška komory konstantně 2,4 m, rozpětí činí maximálně 48,0 m. U druhé části mostu délky 641 m má u sedmi polí komora proměnnou výšku 2,4–3,7 m s parabolickým náběhem, u zbylých polí má opět konstantní výšku 2,4 m. Rozpětí u polí s náběhy činí 65,0 m. C elková š í ř ka mostovk y je 14,4 m. Stěny ve sklonu 2,9:1 mají tloušťku 50 0 mm, v oblasti zakotvení a nad podporami se jejich tloušťka zvětšuje skokem na 600 mm především z důvodu snadnější betonáže. Horní deska má tloušťku 270 mm až 470 mm ve vetknutí, vyložení konzol činí cca 3,5 m. Spodní deska s běžnou tloušťkou 200 mm se u vnitřních podpor zesiluje až na 400 mm (respek tive až na 6 0 0 mm u výškových náběhů). Vnitřní příčníky délky 1500 mm jsou ukončeny 350 mm pod stropem (kvůli posunu bednění stropu) a jsou přerušeny v ose komory. Protože se konstrukce nachází nízko nad zemí, betonovala se na pevné skruži. Podpory skruže byly většinou založeny na provizorních pilotách průměru 600 mm. Komora se betonovala ve dvou etapách. Nejprve se vybetonovala spodní deska a stěny a v druhé etapě horní deska. Nosná konstrukce je uložena na hrncových ložiskách. Vždy uprostřed délky mostního celku jsou pevná ložiska, u ostatních pilířů jsou použita ložiska jednosměrná a všesměrná. Předpětí konstrukce mostu Konstrukce je dodatečně příčně i podélně předepnutá kabely se soudržností. Je použit systém Dywidag s lany 15,7 mm 1570/1770. Předpětí v příčném směru je omezeno pouze na oblasti podpor v počtu šesti čtyřlanových kabelů nad podporou. Lana příčného předpětí jsou uložena v plochých kanálcích, kotvy jsou při obou okrajích mostovky a napětí bylo aplikováno jednostranně. V podélném směru jsou použity devatenáctilanové kabely. Běžně je ve stěně vedeno šest kabelů ve třech řadách po dvojicích, přičemž tři kabely jsou ▲ Letecký snímek dokončovaného mostu ▼ Pohled na bednění nosné konstrukce pravého mostu a pilíře levého mostu stavebnictví 06–07/13 13 ▲ Podélný řez mostem ▲ Příčný řez nosnou konstrukcí spojkovány ve stěně nad sebou v pracovní spáře (na konci betonážního dílu) a tři kabely přes spáru procházejí. Kabely se napínaly jednostranně z pracovní spáry, a to až po dokončení betonážního dílu. ▼ Pohled na pole s náběhy délky 65 m 14 stavebnictví 06–07/13 V oblasti velkých polí se počet kabelů zvýšil na osm v jedné stěně. Přidaná čtvrtá dvojice byla umístěna v celé své délce níže než ostatních šest kabelů a uprostřed pole byla bočně odsunuta v délce cca 20,0 m do nálitku spodní desky, v těchto řezech byly tedy ve spodní vrstvě umístěny celkem čtyři kabely. Tyto kabely byly napínány jednostranně z bočních nálitků a končí pasivní koštětovou kotvou. Předpínací práce měla na starosti specializovaná firma. Mostovka Na mostovce byl navržen a použit systém celoplošné izolace z asfaltových izolačních pásů, celoplošně natavených na peče- Subdodavatelé: (největší objemem) EUROVIA C S, a.s., Vozovka byla navržena jako třívrstvá Českomoravský beton, ve skladbě: a.s., VAO s.r.o., SVOSTR ■ o brusná vrstva SMA 11 S s.r.o., PMK Drill s.r.o., IDS 40 mm – 25 000 m²; Olomouc a.s., GEFOS ■ ložná vrstva ACL 16 S 50 mm – a.s., Freyssinet CS, a.s. 25 000 m²; (dříve SM7), JEKU, s.r.o. ■ o chrana izolace MA 11 IV Cena stavby včetně souvisejí40 mm – 26 000 m²; cích objektů: ■ izolace 5 mm – 31 000 m². cca 1 mld.Kč Doba výstavby: 09/2009–06/2013 Vozovka Závěr ticí vrstvu. Ta se skládá ze základního impregnačního kotvicího nátěru s posypem křemičitým pískem a uzavíracího pečeticího nátěru. Další vrstvu tvoří vlastní celoplošně přitavené izolační asfaltové pásy. Pod římsami izolaci chrání hydroizolační asfaltový pás s hliníkovou vložkou. Izolace je odvodněna nerezovými izolačními trubičkami, které jsou podélně spojeny proužkem z drenážního plastbetonu. Použití betonu Na most bylo třeba cca 35 000 m³ betonu různých pevnostních tříd i podle stupňů vlivu prostředí (SVP), z toho na: ■ piloty – 6100 m³; ■ opěry a pilíře – 7500 m³; ■ nosné konstrukce – 18 500 m³; ■ římsy – 2000 m³; ■ pomocné konstrukce – 900 m³. Beton byl dodáván celoročně v souvislosti s dodávkami pro stavbu celého úseku 0308 B v řadě dílčích celků z betonáren Soběslav a Tábor, v případě objemných dodávek také z betonárny Jindřichův Hradec. Beton dodaný pro stavbu mostu v uvedených třídách a SVP: ■ C 12/15 X0; ■ C 30/37 XA2; ■ C 30/37 XF4; ■ C 30/37 XF4, XD3; ■ C 35/45 XF2. Měkké betonářské výztuže se spotřebovalo 4800 t, předpínací výztuže bylo třeba 640 t. Na mostě v největším nasazení a souběhu více činností a technologií pracovalo současně až sto pracovníků různých profesí. Dílo je dokončováno v termínu a v kvalitě podle požadavků objednatele a investora. ■ Základní údaje o stavbě Název stavby: D3 Tábor – Veselí nad Lužnicí Stavební objekt: SO 8-208 Dálniční most v inundačním území Lužnice ve Veselí nad Lužnicí Investor: ŘSD ČR, správa České Budějovice Objednatel: Eurovia CS, a.s. Projektant: PRAGOPROJEKT, a.s., ateliér Praha, Ing. Tomáš Landa Dodavatel: S MP CZ, a.s. Vedoucí projektu za SMP CZ, a.s.: Robert Vraštil Stavbyvedoucí: Ing. Pavel Poláček, Stanislav Matějka Technické údaje Charakteristika mostu: dva samostatné mosty – monolitické spojité předpjaté jednokomorové nosníky s přerušením (dilatované) na přechodovém pilíři 10P-11L, počet polí levý – 10 + 12; pravý – 9 + 12, výška NK – 2,40 m, s náběhy 3,70 m, založení hlubinné s výjimkou pražské opěry Délka přemostění: levý 1056,90 m; pravý 1041,80 m Délka mostu: levý 1070,11 m; pravý 1057,46 m Délka nosné konstrukce: levý 1060,60 m; pravý 1044,30 m Šířka mostu: 30,70 m Výška mostu: 7,0 až 13,8 m Zatížení mostu: zatěžovací třída A podle ČSN 73 6203 stavebnictví 06–07/13 15 obvodové pláště budov text Tomáš Matuška | grafické podklady archiv autora ▲ Obr. 1. Rodinný dům v Čerčanech se solárními kolektory v jižní fasádě (zdroj: Penatus, s.r.o.) Fasády jako zdroj energie Doc. Ing. Tomáš Matuška, Ph.D. Docent Ústavu techniky prostředí Fakulty strojní ČVUT v Praze, vedoucí výzkumného programu RP2 – Energetické systémy budov Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT v Praze, předseda Československé společnosti pro sluneční energii. Věnuje se výuce a výzkumu v oblasti integrace obnovitelných zdrojů energie do budov. E–mail: [email protected] Pro další rozvoj udržitelné výstavby a rekonstrukcí budov lze zásadní úlohu spatřit v integraci solárních energetických prvků do konstrukce budov jako regulérních stavebních prvků. Fasády nabízejí velké plochy a potenciál, zároveň však mají svá omezení jak u fotovoltaických, tak fototermických aplikací. 16 stavebnictví 06–07/13 Úvod Snaha o postupné zvyšování podílu obnovitelné energie na krytí energetických potřeb budov povede v budoucnosti dvěma cestami, navzájem provázanými ve větší či menší míře: ■ užší a vzájemná spolupráce mezi budovami a nadřazenými sítěmi napojenými na velké centrální zdroje energie (obnovitelné, fosilní); ■ místní produkce obnovitelné energie v budovách ve snaze maximálně produkovanou energii v budově využít. V případě místní produkce energie z obnovitelných zdrojů skýtá obálka budovy potenciál k výrobě tepla, chladu a elektřiny. O prostor na plášti budovy tak již v současnosti soupeří řada technologií – od oken jako zdroje přirozeného osvětlení přes fototermické a fotovoltaické kolektory až po prvky určené například pro jímání tepla z okolního prostředí (např. speciální výparníky tepelných čerpadel) nebo naopak k cílenému odvodu tepelné zátěže budovy do okolního prostředí (prvky pro volné chlazení). Tradiční koncept energeticky ztrátového obvodového pláště budovy se mění na koncept energeticky aktivní obálky budovy – obálky budovy jako zdroje energie. Snaha o racionální využití obálky budovy pro jímání sluneční energie a přeměnu na požadovanou formu energie ústí ve vývoj prvků integru- jících aktivní solární zařízení do konstrukce budovy. Omezený prostor střech pro instalaci energeticky aktivních prvků vede přirozeně i k využití vhodně orientovaných fasád, které však mají svá specifika. Kromě nižšího příjmu sluneční energie během roku jsou více vidět a vyžadují daleko vyšší stupeň spolupráce s architektem. Požadavek na architektonické řešení integrace je důležitým aspektem vzešlým ze zkušenosti s nízkou vizuální kvalitou instalací solárních zařízení v minulosti. Architekti nejčastěji zmiňovali tyto problémy při instalaci solárních aktivních prvků: nedostatek rozmanité palety barev, tvarů, povrchů a velikostí kolektorů, viditelné upevňovací prvky a potrubí [1]. Přitom architektonická kvalita je klíčem k otevření cesty pozitivního vnímání solárních prvků architekty a projektanty a vůbec širšího přijetí takových řešení veřejností. U viditelných fasád budov platí tyto požadavky dvojnásob. Využití sluneční energie fasádami Solární aktivní prvek může být s fasádní konstrukcí buď těsně svázán, tzn. být její nedílnou konstrukční součástí jako její povrchová vrstva (viz obr. 1), nebo od ní může být konstrukčně oddělen jako v případě balkonových výplní či stínicích markýz (viz obr. 2). Přímá konstrukční integrace solárních prvků do fasády rozšiřuje základní vlastnosti stavebního prvku o další funkce, jako je ochranná vrstva fasády před atmosférickými vlivy nahrazující tradiční finální vrstvu či zlepšení tepelné bilance stavební konstrukce budovy vzhledem k pasivním tepelným ziskům od solárního prvku v otopném období [2]. Využití slunečního záření jakožto řídkého zdroje energie vyžaduje rozsáhlé jižně orientované jímací plochy. S ohledem na maximalizaci využití sluneční energie se v současnosti využívají především střechy, nicméně u řady budov, zvláště například bytových domů či administrativních staveb, je využitelná plocha samotné střechy pro dosažení výraznějšího pokrytí energetické potřeby během roku nedostatečná, přestože se jedná o budovy stavebním řešením a vnitřním technickým vybavením úsporné. Časté jsou také kolize se zástavbou na střeše, např. strojovny výtahů, zakončení vzduchotechnických zařízení nad střechou, zařízení komunikačních sítí apod. Vhodně orientované fasády mohou zvýšit využitelnou plochu pro integraci energetických prvků do budovy, nicméně v tomto případě existují určitá omezení. Ročně na jižní fasádu dopadá zhruba o 30 % méně sluneční energie než na jižní střechu s optimálním sklonem. Na obr. 3 je uveden příklad ročního průběhu denních dávek sluneční energie na 1 m2 plochy kolektoru za den pro energeticky optimální případ 35° (červeně) a rovinu fasády se sklonem 90° (modře). Využití střech (plochých, šikmých) s možností sklonu kolektorů slunečního záření 35 až 45° určeného pro maximalizaci úhrnů sluneční energie vede k výraznému rozdílu mezi letní špičkou a poklesem v chladnější části roku. Využití fasád má výhodu v relativně rovnoměrném profilu dopadající energie v průběhu roku více odpovídajícímu průběhu energetických potřeb budov. Zejména v obytných budovách se potřeba tepla (vytápění, ohřev vody) i elektrické energie (spotřebiče, osvětlení) v letním období snižuje, podobně jako klesá i příjem slunečního záření fasádou. Rovnoměrnější průběh solárních zisků fasád zvyšuje jejich využitelnost pro krytí energetických potřeb budov bez výrazného maření tepla v létě u solárních tepelných soustav, bez nároků na nákladnou akumulaci v případě ostrovních FV provozů či výrazného exportu elektrické energie do nadřazené sítě v případě připojených FV systémů. V zimním období vlivem příznivé orientace zvyšuje svislá instalace úhrn dopadajícího slunečního záření vlivem odrazu od okolních ploch. Zatímco u instalace s optimálním sklonem se celoročně podíl odraženého sluneční záření pohybuje mezi zanedbatelnými 1 a 2 %, u fasád se odražené sluneční záření podílí 10 až 15 % na celoroční bilanci plochy. Fasády jsou tedy na odraz od okolního terénu citlivější, a proto lze do určité míry vhodnými povrchovými úpravami ovlivnit energetický přínos fasády. ▲ Obr. 2. Velkoplošné solární kolektory jako výplňové prvky v zábradlí lodžie Na druhé straně se mohou solární kolektory vestavěné do svislé obálky budov v prostředí městské zástavby potýkat s problémy se zajištěním dostatečného přístupu slunečního záření vlivem stávajícího stínění okolními budovami či potenciálního stínění budovami postavenými v budoucnosti. Omezení sluneční energie dopadající na kolektory stálým stíněním (sousední budovy) nebo proměnlivým stíněním (vzrostlá zeleň, stromy) kriticky ovlivňuje energetickou bilanci celé solární soustavy. Problém stínění fasád je výraznější vzhledem k vysoké koncentraci vysokých budov v městských centrech a husté sídlištní zástavbě než u předměstských lokalit se zástavbou nízkopodlažních rodinných domů [3]. O problematice možného stínění by se mělo uvažovat již v rané fázi projektů a měla by se koordinovat s urbanistickým plánováním okolí instalace, aby byl garantován přístup slunečního záření na fasády s kolektory prostřednictvím vztahů mezi vzdáleností jednotlivých budov a jejich výškou, orientací ulic a překážek tvořících stíny (umělé, přirozené). Vyloučeny by měly být případy, kdy je již realizovaná instalace solárních prvků znehodnocena následným urbanistickým rozvojem lokality. ▲ Obr. 3. Roční průběh denních dávek celkového slunečního záření na různé skloněné plochy (typický meteorologický rok pro Prahu) stavebnictví 06–07/13 17 ▲ Obr. 4. Fotovoltaický obklad na fasádě knihovny v Manchesteru ▲ Obr. 5. Schéma fotovoltaického zasklení [5] Fotovoltaika je jednou z nejprogresivnějších energetických technologií v posledním desetiletí. Prochází velkým vývojem v aplikacích pro integraci do obálky budov a zároveň významným poklesem ceny. Pro integraci do fasád jsou vhodné fotovoltaické panely v bezrámovém robustním provedení jako obkladové panely či dlaždice s malou konstrukční tloušťkou. Snadno je tak lze integrovat do běžných fasádních systémů lehkých obvodových plášťů a obkladů fasád. Využívá se jak krystalických, tak amorfních nebo tenkovrstvých technologií FV článků. Kontaktní integrace FV modulů do fasád vykazuje sice v podmínkách ČR snížení roční produkce elektrické energie vlivem zvýšené teploty o cca 5 % oproti volné instalaci, nicméně na rozdíl od střešních plně integrovaných instalací nedosáhnou maximální teploty FV článků v provozu hodnotu nad 80 °C. Četnost teplot nad 60 °C je u fasádní aplikace během roku minimální [4]. V současné době jsou dostupné také transparentní či semitransparentní prvky s možností integrace i do tepelně izolačních zasklení. Schéma FV modulu integrovaného v zasklívacím prvku je na obr. 5. Vlastní fotovoltaické články jsou zapouzdřené mezi dvěma kalenými solárními skly prostřednictvím PVB (polyvinylbutyralové) fólie a celá sestava tvoří vnější vrstvu izolačního zasklení. Následuje distanční mezera vyplněná argonem a vnitřní kalené sklo s nízkoemisivním povlakem. Připojovací box je umístěn na horní hraně zasklení. Celkový součinitel prostupu tepla U zasklením se podobně jako u standardních dvojskel pohybuje okolo hodnoty 1,1 W/m2K. Na trhu existují i varianty s bezpečnostním sklem či trojsklem. Přestože izolační výplň na zadní straně omezuje odvod tepla z FV článků, dostatečná propustnost infračerveného záření FV články a zadním sklem modulu umožňuje bez problémů udržet během roku články na teplotě výrazně nižší než v běžných netransparentních aplikacích. Celkový činitel prostupu sluneční energie g je u fotovoltaických zasklení závislý na rozsahu výplně plochy fotovoltaickými články. Tímto lze na míru přizpůsobit optické vlastnosti fotovoltaických zasklení. Spojení transparentního zasklívacího prvku s fotovoltaickými články s větším či menším podílem stínění je výhodné zejména ve stavbách s potřebou přirozeného osvětlení, tzn. například administrativních budov, sportovních zařízení apod. Architekt má v tomto případě k dispozici energeticky aktivní prvek s různě definovatelnou propustností slunečního záření, se kterým je možné tvořit strukturovaný vzhled fasády (viz obr. 6). Barevného řešení fotovoltaických prvků lze docílit při výrobě změnou tloušťky antireflexní vrstvy. Výsledná barva je pak dána interferencí odraženého slunečního záření na této vrstvě. V závislosti na barvě však klesá účinnost barevných panelů o 15 až 30 % oproti klasickým (modrým a černým) panelům. Vzhledem k nízké ceně dnešních FV modulů a právě vzhledem k širším možnostem pro využití v architektuře budov lze předpokládat rozvoj využívání barevných FV článků i přes nižší dosahovanou účinnost. Některé z barevných možností provedení FV článků – buď v monokrystalické nebo polykrystalické formě – jsou uvedeny na obr. 7. U fotovoltaických fasádních instalací, zvláště na bázi krystalických článků, se více než u solárních tepelných kolektorů projevuje negativní vliv stínění i pouze částečného, a to zvláště ve fasádních aplikacích. Nevhodné stínění může být způsobeno vnější překážkou, vlastní budovou nebo i konstrukčním prvkem fasády. Propojování různě zastiňovaných panelů v řadách a následné propojení do celého fotovoltaického pole s sebou nese riziko neefektivní produkce, kdy různé panely podle své aktuální situace mohou vlivem zastínění produkovat různý výkon v různém bodě optimálního maxima (MPP). Výkonově odlišně se chovají také fotovoltaické prvky s různou barevností nebo semitransparentní FV prvky s různým stupněm propustnosti (obsazení plochy články). Výkonový nesoulad mezi články, případně moduly, vede ke snížení celkového výkonu pod možnosti celého pole a vzhledem k vzájemné závislosti modulů vlivem protékajícího proudu je energetická ztráta neúměrná nerovnoměrnosti výkonů panelů. Proto je vhodné právě ve fasádních aplikacích a zvláště u zmíněných architektonicky specifických aplikací využívat výkonových optimizérů, které přebírají funkci sledování výkonového optima místo měniče a umožní pracovat každé skupině FV modulů, případně i každému jednotlivému modulu, s odlišnými provozními podmínkami (např. u částečně zastíněných modulů, různě barevných polí), aniž by ovlivňovaly ostatní. Výkonově nejoslabenější FV modul potom neomezuje celkový výkon FV pole. ▼ Obr. 6. Vizualizace fasády plaveckého bazénu [6] ▼ Obr. 7. Možnosti barevného řešení FV článků [7] Fotovoltaické kolektory 18 stavebnictví 06–07/13 ▲ Obr. 8. Fotovoltaické fasádní pole na TU v Liberci s patrnými stíny okolních stromů (zdroj: J. Peterka) Fototermické kolektory V České republice se pro přímé využití slunečního záření na dodávku tepla využívají zejména kapalinové solární kolektory. Vzduchové kolektory se používají ve velmi omezené míře, zejména z důvodu nízké využitelnosti ohřátého vzduchu v běžných aplikacích a energetické náročnosti na dopravu tepla z kolektoru do aplikace prouděním vzduchu. Spotřeba elektrické energie pro pohon solárních soustav se vzduchovými kolektory je významně vyšší než u kapalinových soustav. V poslední době roste zájem o využití vzduchových kolektorů pro ohřev větracího vzduchu v zimním období, kde pohon je součástí vzduchotechnické jednotky. Snadnou konstrukční integraci do stavebního prvku fasády nabízejí v podstatě pouze ploché solární kolektory, zasklené či nezasklené. Trubkové vakuové kolektory lze instalovat kvůli válcovému tvaru apertury pouze jako dodatečný prvek na fasádu. Konstrukční provedení řady solárních tepelných kolektorů je uzpůsobeno pro integraci do fasády podobně jako do střechy. Někteří výrobci kromě klasického uspořádání s kovovým selektivním absorbérem nabízejí již zasklené celoplastové kolektory (absorbér i zasklení z plastu) odolné maximálním provozním teplotám a UV záření, navíc připravené přímo pro integraci do fasády či střechy budovy. Na obr. 9 je fasádní celoplastový kapalinový kolektor o celkové ploše 100 m2 na bytovém domě v Oslu v solární drainback soustavě (s vyprazdňováním kolektorů) určené pro přípravu teplé vody a podlahové vytápění [8]. Podobně se plastové materiály začínají uplatňovat i u vzduchových kolektorů. Výhodami celoplastového kolektoru jsou především nízká hmotnost, a tedy zatížení nosných prvků, poloviční cena a snadná ▲ Obr. 9. Fasádní celoplastový kolektor v Bjørnveien v Oslu, Norsko recyklovatelnost. Architektonickou integraci solárních tepelných kolektorů historicky často limitovala tmavá barva absorbéru, viditelnost svarů absorpční plochy s trubkovým registrem, případně nerovnost povrchu absorbéru. K barevnému vzhledu solárních tepelných kolektorů v současnosti vedou dvě cesty. Jednou jsou vícevrstvé tenkostěnné interferenční filtry, podobně jako u fotovoltaických článků. Vrstvy jsou naneseny na zasklení kolektoru a odrážejí určité vlnové délky viditelné části spektra slunečního záření a způsobují tak zabarvení skla. Druhým způsobem jsou barevné nátěrové povlaky samotných absorbérů, které však obecně vykazují nižší pohltivost slunečního záření a vyšší emisivity v oblasti infračerveného ▲ Obr. 10. Vliv barevného řešení absorbéru na účinnost solárního kolektoru [10] záření, než jsou obvyklé u běžných spektrálně selektivních absorpčních povlaků. Barevné nátěrové povlaky přispívají k nižší účinnosti solárních kolektorů (viz obr. 10) [10], na druhé straně jsou relativně levné. Barevné řešení absorbérů solárních kolektorů je založeno především na spektrálně selektivních TISS povlacích (thickness insensitive spectrally selective), nezávislých na tloušťce, vyvinutých na bázi polyuretanových a silikonových nátěrových hmot [9]. Jejich výhodou je nejen aplikace různě barevného selektivního povlaku, ale také možnost jejich použití pro široký rozsah materiálů podkladu od kovových až po plastové. Jejich vývoj nadále probíhá zejména pro dosažení vyšší pohltivosti a především nižší emisivity. Integrace solárních kapalinových kolektorů do fasády se tradičně využívá především pro omezení příjmu sluneční energie v letním období a omezení stagnace kapalinových kolektorů, na které v době bez požadavku na dodávku tepla dopadá sluneční záření, avšak teplo se z nich neodvádí. K tomu dochází v letním období především v soustavách navrhovaných pro plné pokrytí v přechodovém období, zejména pak v solárních kombinovaných soustavách pro přípravu teplé vody a přitápění v budovách bez možnosti využití nadbytečného tepla v letním období. Při stagnaci dochází k přeměně teplonosné kapaliny v kolektorech v páru a přestože solární soustava na takové provozní stavy musí být uzpůsobena návrhem prvků, projektanti i provozovatelé se snaží těmto stavům za provozu vyhnout. Fasádním řešením kolektoru dochází ke snížení jeho tepelné ztráty jednak zvýšením izolační vrstvy zadní a boční stěny kolektoru, pokud je kolektor umístěn ve vrstvě zateplení, a také svislou orientací vzduchové vrstvy mezi absorbérem a zasklením, která snižuje přestup tepla volnou konvekcí mezi absorbérem a zasklením. Nominální účinnost fasádního solárního kolektoru je tedy vyšší než u kolektoru instalovaného na šikmé střeše, nicméně z hlediska roční produkce tepla nevyváží zhruba o 30 % nižší roční dopadlou energii na fasádu. Pouze v případech solárních kombinovaných soustav s vyšším solárním pokrytím potřeby tepla jsou potřebné plochy fasádního a střešního kolektoru stejné [11, 12]. Právě u solárních soustav s vysokým pokrytím fasádní kolektory plně využívají svých výhod. Oproti střešním kolektorům fasádní kolektory vykazují výrazně nižší četnost stagnačních stavů i teplotní úroveň v kolektorech při stagnaci [10]. I v případě pozdějšího poklesu potřeby tepla v budově vlivem například úsporných opatření se stagnační stavy nijak neprojevují při provozu a nemají dopad na životnost prvků. V případě vzduchových solárních kolektorů existují buď sériově vyráběná řešení speciálních fasádních absorbérů [13], např. perforované plechové obklady (viz obr. 11), nebo je možné vzduchový kolektor na fasádě vytvořit stavebnictví 06–07/13 19 Poděkování Tento příspěvek vznikl za podpory Evropské unie, projektu OP VaVpI č. CZ.1.05/2.1.00/03.0091 – Univerzitní centrum energeticky efektivních budov. ▲ Obr. 11. Perforovaný absorbér Solarwall [13] ze stavebních prvků, např. kombinací černěného trapézového plechu a zasklení se vzduchovým kanálem pro sání a odvod ohřívaného vzduchu. Ohřátého vzduchu se využívá pro větrání, vytápění skladů, případně v technologických aplikacích sušení v průmyslu. Speciální fasádní prvky Skutečnost, že fasády lákají k experimentům i s méně konvenčními solárními prvky, dokazují některé instalace ze zahraničí. Na jaře roku 2013 byla dokončena čtyřpodlažní obytná budova s patnácti byty v Hamburgu, známá jako BIQ [14], která využívá speciálních fasádních panelů (viz obr. 12), v nichž se pěstují řasy jako rychle rostoucí biomasa. Řasy se množí fotosyntézou v bioreaktorových panelech (2,5 m x 0,7 m) za přístupu slunečního záření a nuceně vháněného CO2 společně se živinami. Celkem je na jihovýchodní a jihozápadní fasádě instalováno 129 panelů. Produkované řasy se využívají pro produkci bioplynu v místní bioplynové stanici a bioplyn je spalován v kotli. Přebytečné teplo z fasády se ukládá v zemním zásobníku a využívá pro vytápění. Kromě toho bioreaktorové panely s řasami slouží jako autoadaptivní stínicí zařízení budovy (čím více sluneční energie dopadá, tím více řasy rostou a snižují propustnost) a zároveň jako architektonicky výrazný konceptuální prvek. Řešení fasády v kombinaci se solárními tepelnými kolektory na střeše a systémem zpětného využití tepla přispívá k energetické soběstačnosti domu. Použitá literatura: [1]Munari-Probst, M., Roecker, Ch., Schueler, A.: Architectural integration of solar thermal collectors: Results of a European survey, Proceedings of the ISES Solar World Congress 2005, Orlando, Florida, USA. [2] Matuška, T.: Solární kolektor jako součást pláště budovy, Sborník z konference II. sympozium Integrované navrhování a hodnocení budov 2011. Praha: Společnost pro techniku prostředí, 2011, s. 153–159. ISBN 978-80-02-02345-6. [3] Matuška, T., Zmrhal, V.: Stínění fasádních solárních kolektorů budovami, Vytápění, větrání, instalace. 2007, roč. 16, č. 3, s. 121–124. ISSN 1210-1389. [4] Matuška, T.: Simulation Study of Building Integrated Solar Liquid PV-T Collectors, International Journal of Photoenergy. vol. 2012, ISSN 1110-662X. [5] Ertex Solar, www.ertex-solar.at. [6] Moulin, J.-M.: Façade Integration – Challenges and Solutions for BIPV, BRE conference BIPV 2: Building Integration of Photovoltaics, Birmingham, 2011. [7] Lof Solar Corporation, www.lofsolar.com. [8] Referenční projekty společnosti Aventa AS, Norsko, www.aventa.no. [9]Orel, B. et al.: Silicone-based thickness insensitive spectrally selective (TISS) paints as selective paint coatings for coloured solar absorbers. Solar Energy Materials & Solar Cells 91, p. 93–119, 2007. [10]Matuska, T., Sourek, B.: Aspects of solar collector integration into building facade. Proceedings of ISES Eurosun 2006. Glasgow 2006. [11]Matuska T., Sourek, B.: Solar systems with facade-integrated collectors. Proceedings of ISES 2005 Solar World Congress. Orlando (Florida, USA) 2005. [12] Sourek, B., Matuska, T.: Facade Solar Collectors, Solar Energy. 2006, vol. 80, no. 11, p. 1443–1452. ISSN 0038-092X. [13]Solarwall by Conserval Engineering, www.solarwall.com. [14]R ackard, N.: World’s First Algae Bioreactor Facade Nears Completion, 04 Mar 2013. ArchDaily. Accessed 19 May 2013. www.archdaily.com/339451. Závěr Integrace solárních kolektorů do obvodového pláště budovy namísto oddělené instalace představuje přechod od konceptu energeticky ztrátové obálky budovy k obálce budovy sloužící jako zdroj energie pro budovu a místní síť. Dalším stupněm, který skrývá velký inovační potenciál, je kombinace konstrukčního řešení fasády a multifunkčních energetických prvků kombinujících několik účelů (nezasklené kolektory: teplo & chlad, hybridní fotovoltaicko-tepelné kolektory: teplo & elektřina) v jediném zařízení pro efektivní využití disponibilní plochy na obálce budovy. Pro široké využití sluneční energie v budovách je nezbytné, aby další vývoj nových konceptů a experimentální ověřování jejich synergetických vazeb vedl ke konstrukčně předpřipraveným a snadno integrovatelným prvkům v těsném spojení s průmyslem pro následnou komercionalizaci. ■ ▼ Obr. 12. Bioreaktorová fasáda na budově BIQ a jednotlivé panely [14] english synopsis Facades as a Source of Energy For further progress of sustainable construction and renovation of buildings the integration of solar power units into buildings as regular construction elements may have an essential role. Facades offer a large area and potential although they also have some limits both in photovoltaic and photothermic applications. The integration of solar panels into the building shell replacing a separate installation represents a transition from the concept of an energy loss building envelope to an envelope serving as a source of energy for the building and local grid. klíčová slova: fasády, fotovoltaické fasádní instalace, solární energetické prvky keywords: facades, photovoltaic facade installations, solar power units 20 stavebnictví 06–07/13 inzerce Vyvarujte se základních chyb při realizaci podlah Propadlá a popraskaná nová podlaha bývá noční můrou řady projektantů, realizačních firem i investorů. Dopátrat se, zdali udělal chybu projektant, realizační firma nebo výrobce některého z použitých materiálů, bývá zpravidla složitým a zdlouhavým procesem. ▲ Obr. 1. Skladba rozpracované podlahy přízemí: asfaltové pásy, Isover EPS 100Z 2 x 50 mm, systémová deska podlahového topení, anhydritová deska ▲ Obr. 2. Pokles podlahy u prahu balkonových dveří je cca 7 mm ▲ Obr. 3. Desky EPS byly zcela chybně položeny přímo na nerovnosti vzniklé svařováním asfaltových pásů, vznikají dutiny šíře až 3 mm ▲ Obr. 4. Největším překvapením byla systémová deska podlahového topení. Ze spodní strany obsahuje tenký rastr výšky cca 6 mm. Zatížení tak přenáší cca 1 % plochy desky PT. Podlaha na terénu – tj. velká tloušťka izolace Současné úsporné budovy vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy, přes 150–200 mm pro nízkoenergetické až po 200–300 mm pro pasivní domy. Pochopitelně v případě podlahového vytápění je třeba vzhledem k podstatnému zvýšení teplotního spádu tloušťky tepelných izolací přiměřeně zvýšit. Sedání podlahy v běžné stavbě (rodinném domě) – nejčastější příčiny Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy je např. nejpoužívanější Isover EPS 100Z) vzniká největší dotvarování běžné podlahy zejména pokládkou na nerovný podklad. V podlaze tak vznikají dutiny, které se snaží podle působícího zatížení postupně dosednout. Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém běžném metru nachází spoj pásů s navýšením cca 3 mm. Působící zatížení tak nepřenáší izolační deska plnoplošně, ale pouze bodově (např. z 20–50 % plochy). Z výše uvedeného vyplývají jednoduché zásady pro pokládku. ■ Desky izolantu je třeba pokládat tak (např. do lepidla, cementového mléka apod.), aby bylo zajištěno celoplošné působení tlaku na izolaci. ■ Je vhodné použít jednu vrstvu tepelné izolace (případné mezery dopěnit), nebo jednotlivé vrstvy opět slepit. ■ Je třeba se řídit výhradně doporučením renomovaných výrobců tepelných izolací a firem ze stavebnictví. Konkrétní podlaha rodinného domu – celá řada pochybení Vždy je velmi poučné si teoretická doporučení ukázat na příkladu konkrétní stavby. V současnosti je v řešení sedlá podlaha rodinného domku na Ostravsku. Podlaha přízemí má poměrně běžnou skladbu: ■ základová železobetonová deska; ■ hydroizolační asfaltové pásy; ■ tepelná izolace Isover EPS 100Z 2 x 50 mm; ■ systémová deska podlahového topení se spodními výstupky; ■ anhydritová roznášecí deska; ■ podlahová krytina (dlažba…). Podlahová konstrukce je podle vyjádření majitele již několik měsíců stará a stále sedá, současné sednutí se pohybuje až do cca 7 mm. Stav podlahové konstrukce je dobře patrný z fotografií. V rámci řešení předmětné podlahy rodinného domu byly v laboratoři Isover provedeny zkoušky zatížení tlakem skladby podlahy bez desky podlahového topení a s deskou za účelem ověření deformace při zatížení s napětím 0,02 MPa. Výsledky jsou více než výmluvné – plnoplošně podepřené desky Isover EPS 100Z tloušťky 2 x 50 mm vykázaly při zatížení 2000 kg/m2 deformaci okolo 1 mm (deklarovaná hodnota maximálně 2 %, tj. maximálně 2 mm), zatímco stejná skladba doplněná touto podivnou deskou podlahového topení se spodními výstupky vykázala při shodném zatížení deformaci 6x vyšší! Z toho vyplývá, že předmětná deska PT je pro tento typ skladby podlahy zcela nevhodná. Jiné typy systémových desek PT bez spodních výstupků jsou samozřejmě použitelné. Podrobné informace k navrhování podlah naleznete v katalogu Isover pro izolaci podlah, popř. na www.isover.cz. Autor: Ing. Pavel Rydlo stavebnictví 06–07/13 21 obvodové pláště budov text Vladimír Jirka | grafické podklady archiv ENKI o.p.s. Kolektorové a stínicí fasádní systémy se skleněnými rastry Ing. Vladimír Jirka, CSc. Vystudoval FS ČVUT v Praze. Dizertaci obhájil ve Vědecko-výrobním sdružení Slunce Turkmenské akademie věd, Aschabad. Působil jako vědecký pracovník ve Fyzikálním ústavu ČSAV, později AV ČR v Praze, oddělení aplikované optiky. V současné době je vědeckým pracovníkem, vedoucím skupiny ENKI, o.p.s, Třeboň. Věnuje se výzkumné a vývojové činnosti v oblasti optických rastrů a jejich aplikací. E-mail: [email protected] Rastrové systémy představují nové „kombinované využití“ sluneční energie ve stavebnictví. Jsou založeny na využití skleníkového efektu při současné akumulaci sluneční energie do teplonosné látky nebo akumulační hmoty interiéru s cílem jejího dalšího využití v době energetické nedostatečnosti, například v noci. Článek seznamuje s pracemi, které probíhaly v oblasti výzkumu a vývoje optických rastrů a jejich systémového využití v průběhu posledních třiceti let na pracovištích v České republice. Je představen systémový přístup k vývoji a využití rastrových systémů od návrhu a výpočtu geometrického tvaru rastru přes simulaci jeho energetických parametrů, výrobu, proměření, vývoje systémů na jeho využití až po jeho uplatnění v reálných stavbách, proměření jeho užitných vlastností a monitoring budov vybavených danou technologií. V osmdesátých letech 20. století se začaly rozvíjet technologie využívající energie Slunce. Vznikaly první provozní experimenty se slunečními kolektory a vytvářela se technologická základna pro nově se rodící obor. Cílem bylo maximálně efektivně ohřát teplonosnou pracovní látku využitím výlučně fototermální přeměny slunečního záření. Dané zadání následně vedlo ke studiu možností, jak vyvinout příslušný koncentrátor, který by se optimalizoval pro využití ve sluneční energetice. Po zhodnocení stávajících technických možností bylo rozhodnuto věnovat se vývoji lineární Fresnelovy skleněné čočky. Hlavním důvodem, proč se zabývat právě lámavým (refrakčním) koncentrátorem – čočkou, byl čtyřnásobně menší požadavek na dodržení přesného geometrického tvaru optických ploch skleněné čočky oproti zrcadlu při zachování stejné optické kvality koncentrátoru. Zatímco u zrcadla se při odrazu každá odchylka zdvojnásobí, při lomu z prostředí skla (index lomu n = 1,52) do vzduchu (n = 1,00) se pro malé úhly odchylka projeví pouze jako poloviční. Druhým kritériem byla stabilita skla jako materiálu (trvanlivost okenního zasklení byla prověřena staletími již od středověku). Vzhledem k tomu, že potenciální smysl tohoto výzkumného projektu spočíval v budoucím masovém velkoplošném využití slunečních systémů, bylo současně nutné zajistit, respektive nalézt 22 stavebnictví 06–07/13 vhodnou průmyslovou výrobu vyvíjeného koncentrátoru z hlediska přijatelnosti jeho ceny, a tedy zajištění optimální prodejnosti. Po zhodnocení všech známých a dostupných technologií bylo rozhodnuto věnovat se vývoji lineární Fresnelovy skleněné čočky vysoce produktivní (i když pro výrobu optických prvků velmi netradiční) technologií metody kontinuálního lití. Následovalo období výzkumu a vývoje optických rastrů pro sluneční aplikace, který zahrnoval mnohé multidisciplinární technické obory (od optiky nebo elektroniky přes stavebnictví, architekturu a urbanizmus až po přírodovědné obory, jako jsou kultivace řas a skleníkové systémy). Z tohoto důvodu se utvořil tým odborníků z výzkumných i výrobních pracovišť (ENKI, o.p.s., ČVUT v Praze, Glaverbel, a.s., MBU AV ČR, UFB JU CB), která se podílela na vývoji systémů využívajících skleněné rastry a na realizaci pilotních projektů. Funkce a typy rastrových systémů Hlavní funkcí rastrových systémů je možnost podstatného snížení provozních nákladů budov použitím sofistikovaných stínicích soustav. Odborníci ve svých předpokladech vycházeli z naměřených provozních charakteristik experimentálních staveb realizovaných především z prostředků vědeckých a výzkumných projektů. Práce se dlouhodobě zaměřovaly na vývoj životaschopných systémů s potenciálem jejich rozšíření do stavební praxe. Optickým rastrem je pro výše uvedené aplikace míněna lineární opakující se geometrická hranolová struktura, nanesená na skleněnou tabuli. Z hlediska způsobu využití se skleněné rastry, vyráběné metodou kontinuálního lití, dělí na dvě základní skupiny: ■ aktivní rastry – lineární Fresnelovy čočky tvoří koncentrátor – základní součást slunečního kolektorového systému, který dokáže dopadající energii aktivně využít a převést ji na teplo či elektrický proud. Součástí kolektoru jsou také absorbér, naváděcí zařízení, teplonosná látka, oběhová čerpadla, apod.); ■ pasivní rastry – hranolové či čočkové lineární systémy pracující samostatně – pasivně, bez použití další návazné technologie. Aktivní rastry – Fresnelovy čočky Fresnelovy čočky slouží ke koncentraci slunečního záření na absorbér a kombinují tak využití pasivní funkce skleníkového efektu průsvitného (translucentního) zasklení s aktivní funkcí optických členů čočka – absorbér v koncentračním kolektoru slunečního záření. Aktivními jsou nazývány proto, že energii jimi zkoncentrovanou dokážeme z absorbéru aktivně odvést, uložit a později použít. Odzkoušeny jsou dva typy rastrů: ■ spojná lineární Fresnelova (rastrová) čočka korigovaná pro kolmý dopad slunečního záření, určená do sedlových střech; ■ čočka korigovaná pro šikmý dopad slunečního záření, určená do energetických fasád anebo do střech s velice malým sklonem do 15°. Oba typy čoček se používají především v koncentračních slunečních kolektorech typu Solarglas, kde tvoří součást skleněného pláště budovy a slouží jako koncentrátor přímé složky slunečního záření na absorbér. Vzhledem k tomu, že Slunce během dne mění svoji polohu vůči rastru, Léto zima pohybuje se i jeho obraz vytvořený čočkou. Proto je součástí systému rám s absorbéry pohybující se tak, aby se absorbéry v možnostech své pohybové trajektorie nacházely v místě maximálního ozáření. Kolektor tvořený čočkou, absorbérem, pohybovým mechanizmem a řídicí elektronikou slouží jako multifunkční systém, který lze nazvat inteligentní žaluzií. Tyto systémy mají tři základní funkce: ■ z ajišťují příjemné osvětlení rozptýleným světlem bez velkých výkyvů intenzity; ■o mezují přehřívání proskleného prostoru, protože energii přímého slunečního záření odvádějí teplonosnou látkou mimo interiér místnosti; ■p racují jako sluneční kolektor, tj. ohřívají vodu, případně vyrábějí elektrický proud Pasivní fasádní odrazné rastry Základ fasádních rastrů, využívajících totální odraz, tvoří pravoúhlé odrazné hranoly, jejichž odrazná schopnost je maximální pro rovnoběžné paprsky přímého slunečního záření, dopadající na vnější plochu rastru pod předem definovaným úhlem od horizontu. Pro praktické využití to znamená, že rastr propouští přímé sluneční záření do interiéru v zimních měsících podobně jako ploché sklo. Avšak od počátku dubna do poloviny září, kdy jsou hodnoty úhlů polední výšky Slunce nad obzorem větší než 45°, rastr začíná přímé sluneční záření blokovat (odrážet zpět do exteriéru). Maxima blokace dosáhne rastr okolo letního slunovratu, kdy se nachází Slunce nejvýš na obloze a intenzita slunečního svitu nabývá největších hodnot. V tomto období jsou kladeny nejvyšší energetické požadavky na odvětrání a klimatizaci budov. Rastr je určen do průsvitných stěn nebo oken s přibližně jižní orientací, kde je vyžadováno kvalitní osvětlení přirozeným denním světlem bez nutnosti výhledu z interiéru. Rastry je vhodné kombinovat s čirým zasklením klasickými výplněmi otvorů. Výhodou všech optických rastrů je skutečnost, že reagují pouze na přímou, energeticky podstatnou složku slunečního záření a rozptýlené světlo prochází do interiéru bez podstatných změn. Výsledkem je „změkčení“ teplotních a světelných rozdílů mezi osluněným a neosluněným obytným prostředím bez dalších technických zařízení. Oba výše popsané typy fasádních rastrů, aktivní i pasivní, se ve většině případů instalují jako součást izolačního dvojskla, a to zejména z důvodu: ■ zachování optických vlastností – u aktivních i pasivních rastrů je rastrová struktura vždy na druhé pozici, tzn. na vnitřní straně vnějšího zasklení, rastrová struktura se nezanáší nečistotami a nedochází tak ke zhoršení optických (energetických) charakteristik rastrů; ■b ezpečnost – rastr nemá vlastnosti bezpečnostního skla, a je proto nutné jej u interiérů budov kombinovat s bezpečnostním sklem (lepené sklo), aby se v případě rozbití zabránilo propadu střepů do interiéru; ■ tepelně technické vlastnosti – instalací rastru do dvojskla je možné dosáhnout tepelně technických vlastností shodných se standardně ▲ Obr. 2. Schéma a fotografie LFČR určené do sedlových střech vyráběnými dvojskly. Součinitel prostupu tepla Ug je potom závislý na použité meziskelní výplni a při použití inertních plynů dosahuje hodnoty až Ug = 1,4 W/m2. Druhy rastrových skel Střešní Fresnelova čočka Prvním rastrovým sklem, vyrobeným metodou kontinuálního lití, byla lineární Fresnelova čočka, korigovaná pro kolmý dopad slunečního záření, určená do sedlových střech se sklonem 30–50°, která byla vyvíjena a optimalizována již od osmdesátých let minulého století. Tento rastr má za sebou nejdůslednější vývoj z hlediska výpočetního, a především technologického. Po různých optimalizacích a zkušebních stavbách byla zavedena do výroby jako standard lineární Fresnelova čočka ze skla, vyráběná technologií kontinuálního lití (obr. 2, 3) s následujícími výpočtovými optickými parametry: ■ ohnisková vzdálenost čočky f = 500 mm; ■ apertura (šířka čočky) A = 375 mm; ■ rozteč ohnisek na tabuli t = 370 mm; ■ šířka skleněné tabule s = 750 mm; ■ délka tabule l = 2000 mm; ■ maximální výška zubů hmax = 3 mm. Původně byla čočka určena pro kolektory s úplným naváděním za Sluncem, ale postupně se zkoušela v různých dalších typech montáží. Posledních deset let se využívala a monitorovala především ve střešních kolektorech typu Solarglas. Čočky v izolačním dvojskle tvoří součást opláštění jižně orientovaných sedlových střech se sklonem 30–50°, kde soustřeďují přímé sluneční záření na soustavu pohyblivých absorbérů, umístěných pod nimi. ▼ Obr. 3. Optické vlastnosti LFČR pro kolmý dopad (vzdálenost detekční roviny 560 mm) — Signál bez vzorku – jednotkový, LFČ v dvojskle Signál se vzorkem - jednotkový, LFČ v dvojskle — Signál bez vzorku – jednotkový, LFČ jednoduchá 6,0 6,0 Signál bez vzorku - jednotkový, LFČ v dvojskle Signál bez vzorku - jednotkový, LFČ jednoduchá Signál se vzorkem - jednotkový, LFČ jednoduchá 5,0 5,0 4,0 4,0 Koncentrace [–] Koncentrace [-] ▲ Obr. 1. Lineární Fresnelova čočka rastrová (LFČR), rozměrové schéma 3,0 3,0 2,0 2,0 1,01,0 0,0 0,0 00 100 100 200 200 300 300 Souřadnice detektoru [mm] 400 400 500 500 stavebnictví Souřadnice detektoru [mm] 06–07/13 600 600 23 Léto zima Fasádní Fresnelova čočka V roce 2000 byla navržena čočka do fasádního kolektorového systému. Systém vycházel ze zkušeností a z výsledků vývoje čočky korigované pro kolmý dopad slunečního záření. Po porovnání geometrických, optických, a tedy i energetických vlastností různých typů čoček bylo rozhodnuto navrhnout fasádní čočku pro šikmý dopad slunečního záření (obr. 4, 5), která má následující výpočtové parametry: ■ ohnisková vzdálenost čočky f = 600 mm; ■ úhel dopadu, pro který je čočka korigována φ = 32°; ■ apertura (šířka čočky) A = 375 mm; ■ rozteč ohnisek na tabuli t = 370 mm; ■ šířka skleněné tabule s = 750 mm; ■ délka tabule l = 2000 mm; ■ maximální výška zubů hmax = 2 mm; ▲ Obr. 4. Schéma a fotografie RFČR určené do fasádního kolektorového systému 6,0 6,0 — SignálSloupec s rastrem – jednotkový; FasádníFasádní čočka (dvojsklo) Q Signál s rastrem - jednotkový; čočka (dvojsklo) kde: φ = 32°– úhel dopadu, pro který je čočka korigována a kterému odpovídá výše uvedená ohnisková vzdálenost f; f – ohnisková vzdálenost představuje vzdálenost od čočky, ve které se nachází obraz Slunce při nulovém azimutu a dopadové výšce φ. 4,0 4,0 Koncentrace [-] Koncentrace [–] 5,0 5,0 3,0 3,0 2,0 2,0 Odrazné rastry využívající totální odraz Pro návrh odrazných rastrů se vycházelo z principu odrazného pravoúhlého hranolu, který se po staletí využívá v přístrojové optice. Již dávno bylo pozorováno, jak při prostupu světla z opticky hustšího prostředí (sklo) do opticky řidšího prostředí (vzduch) se při určitém úhlu veškeré světlo vrací zpět do opticky hustšího prostředí. Tomuto jevu se říká totální odraz a byl využit pro návrh dvou odrazných rastrů, jeden pro aplikaci v kolmých fasádách (obr. 6) a druhý pro sedlové střechy. Pro praktické využití lze konstatovat, že v zimních měsících rastr propouští přímé sluneční záření do interiéru podobně jako ploché sklo, avšak od počátku dubna do poloviny září, kdy jsou hodnoty úhlů polední výšky nad obzorem větší než 45°, rastr začíná přímé sluneční záření blokovat (odrážet zpět do exteriéru). Maxima blokace dosáhne rastr v období, kdy jsou kladeny nejvyšší energetické požadavky na odvětrání a klimatizaci budov. Maximální teoretická hodnota blokace přímé složky slunečního záření činí více než 90 %, ale tuto hodnotu nelze rastrem, vyráběným metodou kontinuálního lití, nikdy dosáhnout. Prakticky dosažitelné hodnoty potvrzené měřením na reálných rastrech jsou okolo 60 %. Hlavní příčinou tohoto poklesu jsou zaoblení namísto ostrých hran zubů rastrů, vzniklá použitou technologií výroby. Na obr. 8 jsou pro porovnání uvedeny změřené hodnoty ozáření za rastrem a běžným sklem na okně s jižní orientací, kdy většina přímého slunečního záření je blokována, respektive odražena zpět do exteriéru. 1,01,0 0,0 0,0 00 100 100 200 300 400 500 600 200 300 400 500 600 Pozice detektoru [mm] Pozice detektoru [mm] ▲ Obr. 5. Závislost koeficientu koncentrace čočky ve dvojskle na poloze detektoru v ohniskové vzdálenosti 560 mm při úhlu dopadu záření 32°, což je úhel, pro který je čočka korigována Léto zima ▲ Obr. 6. Schéma a fotografie fasádního odrazného rastru Koncentrační kolektorový systém Solarglas Jedná se o multifunkční stavební prvek, určený k prosvětlení prostoru a k přípravě teplé vody (TV). Kolektor je součástí průsvitného obvodového ▼ Obr. 7. Optické vlastnosti fasádního rastru v porovnání s čirým sklem (azimut 0 °, výška Slunce nad obzorem 60°) ▼ Obr. 8. Denní průběh ozáření za čirým dvojsklem a za zasklením s odrazným rastrem 450 — Signál bez vzorku – jednotkový, dvojsklo — Signál se vzorkem – jednotkový, dvojsklo — Signál bez vzorku – jednotkový, rastr — Signál se vzorkem – jednotkový, rastr 400 350 1,0 300 0,8 Q [W/m2] Velikost signálu [–] 1,2 0,6 250 200 150 0,4 100 0,2 0,0 50 0 100 200 300 400 24 stavebnictví 06–07/13 Souřadnice detektoru [mm] 500 600 0 0:00 4:00 8:00 12:00 16:00 20:00 0:00 4:00 8:00 12:00 16:00 20:00 0:00 s rastrem bez rastru ▲ Obr. 9. Střešní koncentrační kolektor s lineárními Fresnelovými čočkami pláště budovy a byl vyvinut ve dvou variantách – střešní a fasádní. Předpokladem pro jeho montáž je přibližně jižní orientace střechy nebo fasády objektu (±15°), do kterého se zařízení instaluje. Větší odchylky od uvedených hodnot vedou k snížení výkonu kolektoru. Základní konstrukční prvek koncentračního kolektoru tvoří lineární rastrová čočka ze skla, zpravidla zabudovaná do izolačního dvojskla. Přímé sluneční záření dopadající na její povrch se soustředí do ohniskové přímky, kde je umístěn absorbér. Ve většině případů se jedná o hliníkový profil, na jehož povrch, kde dochází k transformaci koncentrovaného slunečního záření v teplo, je elektrochemicky nanesena neselektivní absorpční vrstva (pohltivost >0,95), odolná proti mechanickému poškození. Druhou – pohledovou stranu absorbéru tepelně izoluje dvojitá radiační clona a je zakryta bílou hliníkovou krytkou. V něm dochází k přeměně koncentrovaného slunečního záření na teplo, případně jinou formu energie. Získané teplo se z absorbéru odvádí proudící teplonosnou kapalinou (voda, nemrznoucí kapalina) do zásobníku nebo přímo do spotřeby. Vzhledem k tomu, že skleněné čočky jsou pevně zabudovány do pláště budovy a poloha Slunce vůči kolektoru se neustále mění, jsou absorbéry umístěny na pohyblivém rámu. Naváděcí systém kolektoru zajišťuje, aby se absorbéry nacházely vždy v ohnisku, tedy v místě maximálního ozáření. Připojení na systém přípravy TV je, vzhledem k pohybu rámu s absorbéry, provedeno ohebným vlnovcem z nerezové oceli. Součástí kolektorového systému je mechanizmus pohonu pohybu rámu s absorbéry a systém regulace a měření. Účelem naváděcí mechaniky je umístit pohyblivý rám tak, aby se absorbéry nacházely v místě maximálního ozáření. podstatně méně, než kdyby bylo použito standardního zasklení. Pokud je nutné prostor klimatizovat, lze strojové chlazení zcela eliminovat nebo podstatně snížit jeho špičkový výkon. Třetí základní funkcí systému je činnost koncentračního kolektoru. Přímá složka slunečního záření je na absorbéru přeměněna na teplo, které se odvádí z absorbérů teplonosnou látkou do akumulační nádoby. Jak z výše uvedeného vyplývá, nejedná se o diskrétní stavební prvek, ale o komplexní stavebně technické řešení interiéru i celé budovy. To od počátku klade vyšší nároky na projektovou přípravu a na komplexní přístup ze strany architekta. Je nezbytná znalost všech možností sytému a schopnost je v budově optimálně využít. Stejný přístup a znalosti musí mít i projektant tepelného hospodářství a zdravotechniky, aby dokázal začlenit tento prvek do celého systému tak, aby plně využil jeho možnosti. Pavilon Nadace Heinricha Bölla v Praze na Barrandově V roce 1994 byla vyprojektována a postavena první větší stavba, osazená střechou zasklenou Fresnelovými čočkami – pavilon Nadace Heinricha Bölla v Praze na Barrandově. Jednalo se o výstavní budovu, v níž se prezentovaly technologie trvale udržitelného hospodaření. Stavba se tak stala jedním z exponátů. Byla umístěna na prestižním místě na Barrandovských terasách a zpočátku hojně navštěvována. Pro realizační tým, který se do té doby zabýval aplikovaným výzkumem v akademickém prostředí, tento projekt přinesl mnoho cenných technických, organizačních i manažerských zkušeností. Základním poznatkem se stal zásadní ■ Elektronická část kolektoru Naváděcí víceúčelové měřicí a regulační jednotky koncentračního kolektoru s lineárními Fresnelovými čočkami byly navrženy a konstruovány pro zajištění všech jeho funkcí. Prioritním požadavkem bylo správné navedení rámu s absorbéry do ohniska čočky. Naváděcí jednotky mohou plnit i další úkoly: spouštět čerpadla, řídit odvod tepla z absorbérů koncentračního kolektoru, měřit teploty a energetické zisky kolektoru. ■ Užitné vlastnosti kolektorových systémů Kolektorový systém je víceúčelový komplexní stavební prvek, vyvinutý pro osvětlení a zvýšení užitných vlastností interiéru. Základní funkcí systému je průsvitné zasklení střechy (fasády) a prosvětlení interiéru. Tím, že je přímá složka zkoncentrována na absorbér a je vystíněna, je prostor za kolektorem osvětlen převážně difuzní složkou slunečního záření. Odpadá tak nepříjemný efekt velkoplošných zasklení, kdy se při proměnlivé oblačnosti neustále mění intenzita ozáření, což v interiéru vytváří nepříjemný efekt kolísání osvětlení. Druhá neméně důležitá vlastnost tohoto systému je zmírnění tepelné zátěže interiéru. Tím, že přímá složka dopadajícího slunečního záření je vystíněna absorbéry, ve kterých dojde k přeměně zářivé energie na jinou energetickou formu (tepelná, elektrická, chemická) a k jejímu odvodu do spotřeby nebo akumulace, se prostor pod kolektorem přehřívá ▲ Obr. 10. Exteriér pavilonu Nadace Heinricha Bölla v Praze na Barrandově ▼ Obr. 11. Interiér pavilonu Nadace Heinricha Bölla stavebnictví 06–07/13 25 vliv absorpčních schopností akumulačních hmot na tepelnou pohodu v budově a s tím související ústupky od návrhu při realizaci. V rozporu s návrhem byla na základě estetického cítění investora změněna barva dlažby z tmavě hnědé na bílou a současně byla z ekonomických důvodů vyřazena vzduchotechnika, která měla horký vzduch ze hřebene střechy odvádět pod parapet. Výsledkem se stala chladná podlaha a polštář horkého vzduchu sálající zpod hřebene střechy, což vytvářelo velice nekomfortní prostředí. Přesto daný projekt přinesl nové zkušenosti a vznikla tak první architektonicky zajímavá budova s translucentní střechou s lineárními Fresnelovými čočkami ze skla. Technologická hala ÚFB JU v Nových Hradech Biotechnologická hala v Nových Hradech je moderní vědecké a vývojové pracoviště, ve kterém sídlí Ústav fyzikální biologie Jihočeské univerzity (ÚFB JU). Nachází se v zámeckém areálu. Jedná se o rekonstruovanou historickou stavbu, postavenou v roce 1715, která sloužila šlechtickému rodu Buqoyů jako skleník. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století zámek využívala střední zemědělská škola a bývalý skleník sloužil jako školní tělocvična. Budova byla v letech 2003 až 2004 zrekonstruována na skleník osazený novými moderními technologiemi, využívaný k experimentálním účelům v oblasti kultivací řasových kultur. ▲O br. 12. Exteriér technologické haly ÚFB JU v Nových Hradech – střešní koncentrační kolektory a kultivátory Koncepce celé jižní střechy i fasády je podřízena využití sluneční energie, a to jak pasivně (přirozené osvětlení denním světlem a využití skleníkového efektu pro ohřev čí temperování interiéru rozptýlenou složkou slunečního záření), tak především aktivně (kultivace řas, příprava TV, chlazení interiéru transportem energie z exponovaného prostoru do akumulačních zásobníků). Jižní fasáda a střecha haly je rozdělena do pěti čtyřmetrových sekcí a čtyř dvoumetrových sekcí. Tři čtyřmetrové sekce mají koncentrační kolektory a ve dvou sekcích jsou umístněny koncentrační trubicové kultivátory. Dvoumetrové sekce oddělující koncentrační systémy mají ve střešní konstrukci zabudované ploché černé kolektory. Fasádu pod kolektory tvoří izolační dvojskla. Vlastní technologická hala je i v interiéru pojata jako skleník s velkými volnými prostory, ve kterých je umístěna návazná technologie autotrofní kultivace. Samotná technologie pěstování řas je umístěna těsně za jižní fasádou, a to jak v přízemí, tak ve druhém patře Systém tepelného hospodářství technologické haly a návazných laboratoří byl od počátku vyprojektován s ohledem na instalovanou technologií systému autotrofní kultivace, standardních kolektorů Solarglas a plochých vakuových kolektorů. Základ tvoří pět akumulačních nádob, z nichž dvě slouží pro akumulaci chladu (chlazení řasové suspenze) a dvě pro akumulaci tepla (ohřev řasové suspenze, vytápění a příprava TV) a poslední je určena pro přípravu TV. Modulární skleník v Třeboni Modulární skleník byl navržen a vybudován především pro změření technických parametrů rastrových systémů. Měřily a vyvíjely se v něm jednak koncentrační kolektorové systémy a jejich prvky, ale monitorovala se i celá budova, aby mohl být objektivně posouzen vliv použitých systémů na prostředí v interiéru. Skleník je využíván také pro výuku, především k laboratorním cvičením a měřením. Projekt má za cíl vyzkoušet a porovnat všechny doposud vyrobené skleněné rastry a vycházel ze šesti čtyřmetrových modulů. ▲▼ Obr. 13. Interiér technologické haly ÚFB JU v Nových Hradech – střešní koncentrační kolektory a kultivátory 26 stavebnictví 06–07/13 ▼ Obr. 14. Modulární skleník v Třeboni – celkový pohled z východu Výsledky měření se následně využily pro validaci matematického modelu v prostředí TRNSYS, aby odpovídal naměřeným hodnotám na reálné stavbě. Zkušenosti s využitím v systémech stavby ▲ Obr. 15. Modulární skleník v Třeboni – celkový pohled ze západu Při koncipování modulárního skleníku se použil poprvé u stavby s rastry optimalizační postup, založený na energetických simulacích. Na počátku byl vytvořen architektonický návrh stavby, jenž byl zapracován do simulačního prostředí TRNSYS, ve kterém byly provedeny variantní simulace. Zkoušely se různé skladby obvodových konstrukcí a jejich vliv na roční energetickou bilanci stavby. Systém akumulace, vzduchotechnický systém a jeho výkon se optimalizoval, aby dokázal reagovat na rychlé střídání oslunění a zatažené oblohy. S použitím simulací byl určen optimální objem akumulačních nádob tak, aby v letním období nedocházelo k jejich přehřívání a jejich objem byl dostatečný k akumulaci tepla pro několikadenní vytápění. Skleník je koncipován jako asymetrický, se sedlovou střechou o sklonu v klasické střechové variantě 38° a ve věžové variantě 15°, vždy s orientací hřebene západ–východ. Do jižní střechy nebo fasády bylo navrženo prosklení izolačními dvojskly se skleněnými rastry, tvořícími vnější sklo dvojskla s hranoly rastru orientovanými dovnitř dvojskla. Pro nosnou konstrukci byly k dispozici dvě materiálové varianty: svařované ocelové uzavřené profily a lepené dřevěné nosníky. Výsledkem je kombinace obou variant pro následné porovnání provozních vlastností konstrukcí na jedné, shodně provozně zatěžované budově. Severní, východní a západní stěna byla navržena jako akumulační, z plných cihel tloušťky 300 mm, zvenku ji tepelně izoluje 100 mm tepelné izolace a má umělou omítku. Pro udržení vnitřní tepelné pohody byla navržena jednoduchá vzduchotechnika, zabezpečující přívod čerstvého vzduchu a jeho cirkulaci uvnitř budovy. Rozvod ohřátého vzduchu byl navržen v úrovni parapetu pod zasklením. Systém vzduchotechniky je přetlakový, pracuje s čerstvým a cirkulačním vzduchem, bez zpětného získávání tepla. Energie se akumuluje ve třech akumulačních nádobách s celkovým objemem 7,5 m3 (3 x 2,5 m3). Nádoby jsou udržované na různých teplotních hladinách, a tak je v libovolném okamžiku možné přejít z režimu vytápění do režimu chlazení v závislosti na venkovních klimatických podmínkách. Energetický systém je koncipován jako trivalentní ■ Primárním zdrojem energie jsou solární soustavy, a to jak s plochými kapalinovými kolektory (jedna solární soustava), tak s koncentračními kolektory (tři solární soustavy). ■ Jako sekundární zdroj tepla (chladu) je nainstalováno reverzibilní tepelné čerpadlo se jmenovitým topným výkonem 13,8 kW (systém vzduch–voda). ■ Terciárním záložním zdrojem jsou elektrické topné spirály nainstalované v akumulačních nádobách AKU1 a AKU2 pro případ extrémně nízkých venkovních teplot, kdy by tepelný výkon tepelného čerpadla nestačil na krytí tepelných ztrát nebo pro případ jeho poruchy. Monitoring skleníku probíhá od roku 2007 a k dispozici jsou ucelené řady naměřených hodnot a vypočítaných charakteristik prvků a systémů skleníku. Výsledky potvrzují, že systémy pracují podle předpokladů a výkony jednotlivých solárních systémů a roční energetické zisky odpovídají daným ročním meteorologickým podmínkám. Od roku 1988, kdy vznikla v Botanickém ústavu ČSAV v Třeboni první stavba, využívající systém Solarglas – skleník Solární jednotka, bylo realizováno několik desítek systémů. I když systémy stále vypadají na první pohled téměř shodně, prošly dlouhým vývojem a optimalizací. Současný systém nemá s tím původním kromě skleněných čoček nic společného. Výsledkem je větší životnost, podstatně menší poruchovost a také lepší tepelně technické parametry systému. Vývoj nikdy nekončí a již jím prošly všechny konstrukční skupiny kolektorového systému. Ukázalo se, že teoretické předpoklady, ze kterých se vycházelo, se osvědčily i v praxi. Rastrové systémy podstatně zkvalitňují prostředí interiéru, osvětleného přirozeným slunečním světlem. Prostředí, kvalitně osvětlené difuzním zářením, není silně teplotně a světelně exponováno. Modulární skleník v Třeboni – první komplexně pojatá stavba se skleněnými rastry, která byla systémově řešena od studie přes simulace až po monitoring, se chová jako nízkoenergetická. Zejména pro vnitřní bazény se osvědčila instalace systémů Solarglas, vzhledem k relativně nízkým teplotám, nezbytným pro ohřev bazénové vody. Systémy prokázaly svoji funkčnost i v tak náročných prostředích, jako je skleník či biotechnologická hala, kde kolísají teploty i vlhkosti a bývá v nich velká prašnost. I v těchto podmínkách prokázaly svoji spolehlivost jak mechanické prvky, tak i veškerá potřebná elektronika. Tím pokládáme za splněné veškeré předpoklady pro možnost úspěšné komercializace systému a jeho dalších instalací na budovách. Závěr V současnosti jsou k dispozici softwarové nástroje na návrh a výpočet optického rastru, návrh výrobního nástroje s předkorekcemi a také na simulaci jeho energetických charakteristik. Byla vytvořena měřicí stolice na zjištění optické charakteristiky vyrobených rastrů, která umožňuje jejich proměření v kolimovaném svazku do průměru 400 mm. Výsledky měření přispěly k optimalizaci absorpčních systémů a tím k zvýšení účinnosti kolektorového systému. Vývojový tým je přesvědčen, že v rastrových systémech se skrývá značný energetický a komerční potenciál. Systémy zatím nenašly široké uplatnění, neboť systém dosud neopustil vývojové prostředí výzkumných pracovišť a akademickou půdu. ■ english synopsis Duct and Shading Facade Systems with Glass Screens The concept of optical screen systems provides a ”combined use“ of solar energy in building. They are based on the exploitation of the greenhouse effect and simultaneous accumulation of solar energy in a heat transfer material or accumulation mass of the interior with the aim of its further usage in periods of energy insufficiency, for example at night. klíčová slova: rastrové optické systémy, Fresnelovy čočky, energeticky úsporné fasády keywords: optical screen systems, Fresnel lenses, energy saving facades stavebnictví 06–07/13 27 statické řešení staveb text Ladislav Klusáček, Michal Požár, Zdeněk Bažant | grafické podklady archiv autorů Stabilizace klenbových pásů barokního kostela sv. Michaela Archanděla Doc. Ing. Ladislav Klusáček, CSc. Vystudoval FAST VUT v Brně. Dlouhodobě se věnuje zesilování historických konstrukcí, průmyslových konstrukcí a mostů pomocí dodatečného předpínání. Autorizovaný inženýr v oboru mosty a inženýrské stavby. E-mail: [email protected] Spoluautoři: Ing. Michal Požár E-mail: [email protected] Doc. Ing. Zdeněk Bažant, CSc. E-mail: [email protected] ▲ Obr. 1. Kostel sv. Michaela Archanděla ve Švábenicích – schéma půdorysu Kostel sv. Michaela Archanděla v obci Švábenice byl postaven v barokním slohu v letech 1716 až 1718. Stavba umístěná na svahu měla problémy se stabilitou štítu a věže již v 18. století. Článek prezentuje příčiny poruch a statické zajištění barokních kleneb nad kostelní lodí a nad presbyteriem kostela realizované v roce 2011. Délka kostela činí cca 38 m, šířka cca 16 m. Paty kleneb jsou ve výšce 8,5 m, vrchol v 12,5 m. Věž, stojící nad hlavním průčelím o výšce přibližně 53 m, byla po požáru roku 1929 při poslední velké stavební úpravě v letech 1936 až 1937 rekonstruována. Tehdy se odstranily také původní krov a střešní šindelový plášť a následně nahradily novou konstrukcí krytou pálenými taškami. Jílovité podloží [12], ovlivněné i polohou kostela na hřbitově (pohřby do země poblíž stavby), nebylo stabilní. Původní ověřenou příčinou poruch stavby se ukázalo smršťování základové půdy (jílů), vyvolané nadměrným úbytkem vody v podloží (odparem a odběrem vzrostlou vegetací). Tyto negativní jevy odstranila úprava okolí stavby a vykácení blízkých stromů na jaře 1995 a měření rozevírání trhlin ukázalo ustálení jejich šířky (měření proběhlo od léta 1994 do léta 1995). Definitivní stabilizaci pak zajistila rozsáhlá sanace z roku 1997, kdy byl kostel vyztužen v podélném směru předpětím [8], [13], [14]. V hloubce cca 1,2 m pod terénem byl po obvodu stavby zabudován obvodový železobetonový základový pás, obepínající podkovovitě presbyterium a loď kostela. Pás byl předepnut monostrandy (nízkorelaxační sedmidrátová lana s opláštěním o průměru lana 15,7 mm a průřezové ploše 150 mm2 – současné označení Y 1770 S7-15,7 – A). Úpravou kluzné spáry s podložím a se starým základem se dosáhlo vnesení předpínací síly jak do nového ztužujícího obvodového pásu, tak také do původního základu kostela. Před základem věže a ve stejné úrovni jako u dříve zmíněného pásu byl vytvořen železobetonový práh. I ten se předepnul monostrandy, takže došlo k uzavření okruhu předpětí základů. Následně, těsně pod a nad okny kostela – zhruba na úrovni +5 m a +11 m, se z monostrandů umístěných v drážkách vytvořilo obvodové obepnutí stavby. 28 stavebnictví 06–07/13 ▲ Obr. 2. Řez kostela mezi třetím a čtvrtým klenbovým pásem Zjevné trhliny v konstrukci se předem proinjektovaly. Během napínání lan bylo nutno vyvarovat se uzavírání stávajících trhlin, neboť by to mohlo vést k poškození stavby. Z důvodu nedostatku finančních prostředků po ukončení první fáze sanace v roce 1997 nebyla záchranná oprava zcela dokončena, chybělo ztužení příčné vazby lodi kostela. Přestože se podařilo opravou zamezit dalšímu rozvoji rozhodujících poruch, bylo jasné, že je ještě nezbytné zajistit také stabilitu nádherných barokních kleneb nad kostelní lodí a presbyteriem. Klenby byly zesilovány ve druhé fázi, ▲ Obr. 3. Zaměřený tvar klenbového pásu č. 2 ▲ Obr. 4. Zaměřený tvar klenbového pásu č. 3 jež popisuje tento text, realizované v roce 2011. Po zhodnocení stavu konstrukce bylo možné rozhodnout o stabilizaci jen dvou porušených klenbových pásů, a to pásu č. 2 a č. 3 (obr. 1). se šířky trhliny zmenšovaly (obr. 6). Další množství zřetelných trhlin protínalo vynášené klenby s dvojí křivostí v blízkosti oken a klenby lunet (obr. 5). Měly šířku kolem 1 mm. Zhodnocení výskytu, tvarů a šířek vrcholových trhlin a trhlin ve vynášených klenbách ukazovalo na pravděpodobné vyklánění podpůrných pilířů kostela směrem ven (ve směru působení vodorovné složky obloukových sil). To doprovázel pokles klenbových pásů s vytvářením největších trhlin kolem jejich vrcholů. Následná prohlídka na půdě kostela jednoznačně potvrdila mechanizmus porušování klenbových pásů, na který bylo usuzováno z trhlin pozorovaných z lodi kostela. Doprovodným jevem vyklánění pilířů se stal posun patek klenbových pásů se vznikem trhlin ve vrcholu klenbového pásu na lícové (dolní) straně a v oblasti patek na rubové (horní) straně. Trhliny na rubové straně se však nedaly přímo vypozorovat, neboť je překrývalo množství výplňového zdiva. Jejich doprovodným jevem a současně potvrzením předpokladu o odsouvání patek klenbových pásů se staly trhliny pozorovatelné na půdě v obvodovém zdivu. Na jižní straně klenby bylo obvodové zdivo Klenbové pásy, poruchy a jejich příčina Klenbové pásy v kostele překlenují prostor presbytáře a hlavní chrámové lodě. Spolu s pilíři po obvodě kostela vytvářejí opěrný konstrukční systém pro klenuté báně a klenby s dvojí křivostí [16]. Jejich světlé rozpětí je 9,0 m, vzepětí 4,0 m a světlá výška kleneb je 12,5 m (obr. 3 a obr. 4). Klenbový pás č. 2 má jeden náběh, ve střední části jeho tloušťka činí 450 mm, cca 1 m od obvodového zdiva se tloušťka zvedá o 150 mm na 600 mm, šířka pásu je 750 mm. Klenbový pás č. 3 má dva náběhy, ve střední části je tloušťka 550 mm, cca 3,5 a 2,25 m od obvodového zdiva se v podstřeší tloušťka zvyšuje o 150 mm, šířka pásu činí 900 mm. Klenbové pásy porušovaly trhliny v oblasti vrcholů. Trhliny se daly vypozorovat z lodi kostela již dlouhá léta. V posledních třech letech bylo vizuálně zaznamenáno jejich rozšiřování doprovázené odpadáním omítky z klenby s dvojí křivostí mezi pásy č. 2 (obr. 3) a č. 3 (obr. 4). Pro určení tvaru kleneb byly při obhlídce a zvlášť vyvinutým zařízením (laserově-digitálním skenerem pro snímání tvaru oblouků), vyvinutým na ÚBZK FAST VUT v Brně, zaměřeny oba klenbové pásy. Vnitřní tvary obou pásů se blíží elipse, ve skutečnosti se však jedná o tzv. stlačené oblouky, sestrojené pravděpodobně ze tří kružnic. Vzhledem k značným deformacím nebylo možné zcela přesně určit původní tvar klenbového pásu a velikost poklesu vrcholu klenby vzhledem k původnímu tvaru. Reálný pokles klenbového pásu č. 2 ve vrcholu klenby byl tedy srovnáním odhadovaného geometricky čistého tvaru a změřeného tvaru stanoven na přibližně 160 mm. Zaměření tvaru klenbových pásů nicméně poskytlo základní údaje pro projektování a následné statické posouzení příčné vazby kostela. Klenbové pásy v kostele vykazovaly značné množství trhlin. Vrcholové trhliny klenbových pásů se ukázaly jako největší. Nejvíce byl porušený klenbový pás druhý v pořadí od oltáře (rozhraní kněžiště a hlavní lodě), kde trhlina v koruně dosahovala v omítce šíře až 10 mm. Následoval další pás – třetí od oltáře, také porušený, se šířkou trhliny v omítce až 4 mm. Největší trhliny v oblasti vrcholů byly doprovázeny třemi až čtyřmi drobnějšími trhlinami situovanými vlevo a vpravo se šířkami od 1 do 2 mm. Směrem od vrcholu každého klenbového pásu ▲ Obr. 5. Opadající omítka na kopuli mezi klenbovými pásy č. 2 a 3 ▼ Obr. 7. Trhlina ve vrcholu klenbového pásu č. 2 po odstranění omítky (šířka 25 mm) ▼ Obr. 6. Trhliny ve vrcholu klenbového pásu č. 2 stavebnictví 06–07/13 29 tvorbu trhlin na historických konstrukcích bagatelizovat a zlehčovat jejich výskyt odkazem na malé šířky apod. Takový přístup může vést až ke stavební havárii. Pro odhalení a pochopení mechanizmu porušení je vhodné konstrukci alespoň etapovitě sledovat, jako tomu bylo v tomto případě. Ještě průkaznější by bylo nasadit automatizovaný systém průběžného sledování vývoje šířek trhlin, což je ovšem finančně náročnější. Stabilizace klenbových pásů ▲ Obr. 8. Svislé utržení obvodového zdiva v úrovni střechy, trhlina ve zdivu a volné kované táhlo ▲ Obr. 9. Porušení klenby a následná stabilizace porušeno prakticky svislou trhlinou o šířce cca 10 mm (obr. 8), na severní straně podobnou trhlinou o šířce 8 mm. Původní kované táhlo na rubu klenbového pásu č. 2, které mělo zachycovat vodorovnou složku reakce z pat, se zcela uvolnilo a zbytkovou stabilitu příčné vazby zajišťovaly tuhost obvodového zdiva kostela a snad jen vazný trám konstrukce krovu. Později se v průběhu vlastních sanačních prací zjistilo (a bylo také konstatováno i dříve u podobných konstrukcí), že ve zdivu kleneb se nacházely ve skutečnosti trhliny mnohem širší, a to 25 až 30 mm, zatímco v omítce byly pozorovány v šířkách pouze 5 až 10 mm. Způsobilo to postupné obnovování a opravování omítek, aniž by se zásadním způsobem řešily statické poruchy konstrukce. Vzhledem k postupnému nárůstu šířek trhlin v průběhu času a s přihlédnutím k periodické opravě omítek zhruba po dvaceti letech je možné tento jev vysvětlit následně: statické poruchy klenbových pásů se u této barokní konstrukce rozvíjely několik desetiletí (odhadem padesát až sedmdesát let), zatímco trhliny pozorovatelné na omítce narůstaly pouze od poslední opravy omítky, tedy po dobu odhadem dvacet let. Vzhledem ke značné změně křivosti obloukových pásů a kleneb došlo dokonce i k odpadnutí omítky ve výplňové klenbě mezi pásem č. 2 a pásem č. 3 na severní straně lodi. Odpadnutá plástev omítky měla rozměr zhruba 300 x 300 mm, naštěstí nikoho neporanila. Stav podhledu presbyteria a lodi byl proto průběžně při opakovaných kontrolách bedlivě sledován a autoři textu byli vyzváni k návrhu způsobu stabilizace poruch. Projektová dokumentace byla vypracována v roce 2010. Klenbové pásy byly stabilizovány v druhé polovině roku 2011. Skutečnost, že porušení konstrukce může být násobně větší, než jaké lze pozorovat na omítce, je poučná a varující. Rozhodně není vhodné 30 stavebnictví 06–07/13 Stabilizace příčných vazeb (klenbových pásů č. 2 a č. 3) barokní konstrukce byla navržena dodatečným vnesením předpínací tlakové síly do klenbových pásů s použitím lan bez soudržnosti – monostrandů (označení viz výše). Cílem bylo dosáhnout příznivého rozdělení napětí ve zdivu oblouků tak, aby trhlinami porušené průřezy klenbových pásů byly mírně tlačeny po celé své výšce a aby klenbové pásy již neroztlačovaly podpůrné pilíře. Každý klenbový pás byl napínán jedním lanem [15]. Schéma stabilizace pro klenbový pás č. 2 znázorňuje obr. 9. Porušenou konstrukci zachycuje obr. 9b, kde je znázorněn mechanizmus porušení: vyklánění podpůrných pilířů, a tedy i posun pat klenbových pásů doprovází vznik trhlin v oblasti vrcholu klenbového pásu a poblíž patních průřezů. Na tomto místě je nutno také uvést, že uvedený mechanizmus porušení může být podpořen dotvarováním samotného zdiva klenbových pásů. Určit jeho podíl je však obtížné. Vzhledem k relativně malým napjatostem zdiva (zatížení pouze vlastní tíhou) a vzhledem k původním ocelovým kleštinovým táhlům, umně zabudovaným a skrytým ve výplňovém zdivu nad pásy, lze dovodit, že odsouvání pat kleneb bylo známo již jejich stavitelům před mnoha staletími a že se jedná o dominantní vliv způsobující porušování, zatímco dotvarování zdiva je v daném případě spíše podružné. Obr. 9 znázorňuje vedení předpínacího lana ve střední části konstrukce po rubu klenbového pásu. Lano přechází pomocí vyvrtaného (náhradního) kabelového kanálku do zdiva podpůrného pilíře. Tvar předpínací dráhy je v okolí pilířů volen tak, aby se minimalizovalo momentové namáhání patních průřezů klenbového pásu a průřezů pilíře pod ním. Ve většině případů to znamená vedení kanálku tak, aby protínal průsečík prodloužené střednice klenbového pásu a podpůrného pilíře. Na obr. 9d je uvedena výsledná skladba konstrukce po stabilizaci, jíž se dosahuje napnutím lana a vnesením mírné předpínací síly do soustavy pilíř – klenbový pás po předchozím vyplnění trhlin injektáží. Na obr. 10 a obr. 11 je uvedeno výsledné vedení přepínacích lan v každém pásu. Je nutno zdůraznit, že ač si ▲ Obr. 10. Vedení napínacího lana v klenbovém pásu č. 2 ▼ Obr. 11. Vedení napínacího lana v klenbovém pásu č. 3 ▲ Obr. 12. Napínací lis v kotevním sklípku jsou pásy podobné, nejsou identické. Liší se šířkami, počtem průřezových změn, jejich umístěním. Z toho důvodu je nutné zaměření konstrukce a návrh přepínacích sil provádět vždy individuálně pro každý pás – což je další časté specifikum, se kterým se lze u historických a památkových staveb setkat. Předpínací síly byly s jistou přibližností stanoveny vyhodnocením stavu konstrukce, které se opíralo o změřený tvar konstrukce a o předpoklad její celistvosti, jíž se dosáhne vyplněním trhlin injektáží. Materiálové parametry cihelného zdiva byly odhadnuty. Výsledné napínací síly se upravily až v průběhu napínaní podle chování konstrukce. Přetváření konstrukce bylo sledováno průběžným automatizovaným záznamem na obou klenbových pásech v reálném čase. Využilo se metodiky měření zpracované v [11], která využívá pro sledování kleneb při předpínání ramenátového zesilovače. Měření je založeno na sledování přetváření klenbového pásu pomocí dvou vetknutých tyčí (ramenátů). Délka ramenátů zvětšuje měřené posuny, které lze zaznamenávat pomocí dvou příček (obr. 14). Měřicí soustava zaznamenávala přetvoření ve vrcholu klenby. Z nich se následně vyhodnocovaly změna křivosti a poměrné přetvoření na horním a dolním okraji průřezu. Do klenbového pásu č. 2 (obr. 10) byla vnesena napínací síla 155 kN, což při působení plného průřezu 450 x 750 mm představovalo předpětí cca 0,46 MPa. Klenbový pás č. 3 (obr. 11) pak byl předepnut silou 175 kN, kde pro plně předepnutý průřez 550 x 900 mm vycházelo napětí od předpětí cca 0,35 MPa. Předpínání bylo ukončeno při zaznamenání prvních plastických projevů přetváření konstrukce. Předepnutím zdiva klenbových pásů se dosáhlo (v souladu s výpočtem, potvrzeno měřením) předepnutí dříve rozevřených, později vyplněných vrcholových průřezů. Následně se také zavřely zbývající vlasové trhliny v okolí vrcholu oblouku klenbového pásu. Tím byl průřez opět plně využit po celé výšce, což zvýšilo tuhost celé příčné vazby a tím i stabilitu a bezpečnost kostela. Zátěžovou zkoušku takovýchto památek nelze provést, nicméně podle odezvy klenbových pásů na zatížení obsluhou před předepnutím a po něm, byl rozdíl tuhostí klenbových oblouků výrazný. Předpínání probíhalo z kotevních sklípků na vnějším povrchu zdiva kostela (obr. 12) pomocí jednolanového dutého napínacího lisu HAMA. Ke kotvení se použil zapouzdřený kompaktní systém DIWYDAG CPS. Pro zmenšení soustředěného namáhání zdiva v kotevní oblasti se použily ▲ Obr. 13. Vedení lana po rubu klenby a sedlo ▲ Obr. 14. Ramenátový zesilovač ve vrcholu klenbového pásu č. 2 ocelové roznášecí desky (obr. 12). Lana se převedla z kabelového kanálku na rubovou stranu klenbového pásu pomocí sedla (obr. 13). Výztuž sedla byla předem umístěna do zdiva prostřednictvím mikrobetonu a šroubů do zdiva. Po ukončení prací lano překryla malta z důvodu ochrany proti náhodnému mechanickému poškození chráničky a lana samotného. Vyhodnocení předpínání Přetvoření klenbového pásu č. 2 (více porušeného oblouku před oltářem) je uvedeno jako ukázka dosažených výsledků. Upevněný ramenátový zesilovač je na obr. 14. Byl osazen indukčnostními snímači (HBM Displacement Transducer WI/5 mm–T) dráhy s rozsahem stavebnictví 06–07/13 31 ▲ Obr. 15. Poměrné přetvoření na horním a dolním okraji klenbového pásu ve vrcholu v závislosti na čase a napínací síle ▲ Obr. 16. Křivost klenby v průběhu změny času a napínací síly ▲ Obr. 17. Rozdíl přetvoření dolního okraje průřezu od horního v závislosti na napínací síle ▲ Obr. 18. Přetvoření horního a dolního okraje průřezu ve vrcholu po výšce ▲ Obr. 19. Změna křivosti oblouku klenbového pásu a teploty v klenbě po dobu 65 dnů ▲ Obr. 20. Průměrné poměrné přetvoření, rozdíl poměrných přetvoření (líc – rub) a změna teploty pod stropem po dobu 65 dnů 5 mm s rozlišením 0,001 mm. Měřilo se z vnitřní strany kostela. Na předpínacím lisu byl současně osazen snímač síly (HBM Force Transducer C6A 500 kN). Tento siloměr spolu s indukčnostními snímači byl napojen na měřicí ústřednu QuantumX MX840A se záznamem dat pomocí softwaru CatmanEasy. Sbíraná data bylo možné pro další vyhodnocování jednoduše exportovat do formátu .txt nebo .xls. V průběhu napínání se klenbový pás ve vrcholu podle předpokladu přetvářel (stlačoval) nerovnoměrně, tj. na rubové straně o něco méně než na straně lícové (obr. 15), klenba tedy ve vrcholu poklesla. Klesání je doprovodný jev, který je projevem stlačování zdiva klenbového pásu. Je sice nežádoucí, ale u takového předpínání konstrukce s velkým vzepětím mu nelze zamezit. I z toho důvodu bylo nezbytné sledovat chování konstrukce v průběhu napínání. Pokud byl rozdíl přetvoření ve vrcholu na rubu a líci oblouku relativně lineární, bylo možné konstatovat, že ještě nebyla překročena limitní hodnota napínací síly. Kdyby se přetvoření na lícové straně přetvářelo výrazněji než na straně rubové (počátek plastických projevů), bylo by nutné napínání ukončit. Obr. 17 zobrazuje právě takový rozdíl hodnot poměrného přetvoření. Předepnutím oblouku se samozřejmě změnila i jeho křivost. Oblouk klenbového pásu se vyrovnával – křivost se zvětšovala, což je uvedeno na časovém záznamu (obr. 16). Je vidět, že u napínací síly 155 kN se značně změnilo chování konstrukce, křivost se zvětšovala, i když se neměnila hodnota napínací síly, což bylo možné považovat za počátek plastického chování. Tento jev se po krátké době ustálil a zdivo klenbového oblouku z krátkodobého hlediska bylo nehybné, z dlouhodobého hlediska se už jen dále mírně dotvarovalo. 32 stavebnictví 06–07/13 Střednědobé sledování přetvoření klenbového pásu č. 2 Klenbový pás č. 2 byl střednědobě sledován s cílem zjistit velikost dotlačování zdiva klenbového pásu po vnesení předpínací síly. Dalším cílem bylo stanovit dobu, kdy budou měřená přetvoření již dále beze změny, což bylo nutné pro následnou stavební obnovu omítky uvnitř kostela. Kdyby totiž dotláčení zdiva ještě pokračovalo v době nanesení nové omítky, ovlivnily by negativně její spojení se zdivem ještě probíhající změny. Za tím účelem bylo využito ramenátového zesilovače (ponechaného po dohodě s farností na klenbovém páse č. 2) po dobu 65 dnů ode dne napínání. Měřily se hodnoty na indukčnostních snímačích, tep- lota pod klenbovým pásem (teplota kovových části ramenátového zesilovače) a teplota ve zdivu. Data s periodickým záznamem 5 minut se ukládala obdobně jako v průběhu napínání. Jelikož se v průběhu měření měnila teplota ve zdivu klenbového pásu (obr. 19) i pod stropem (obr. 20), kde byl osazen ramenátový zesilovač, bylo nutné naměřené hodnoty opravit o přetvoření částí ramenátového zesilovače a o přetvoření cihelné klenby v závislosti na teplotě. Na obr. 20 je vidět, že prudké dotvarování konstrukce probíhalo ještě týden po předepnutí. Po uplynutí přibližně padesáti dní se dotlačování zdiva klenbového pásu pozvolna ustálilo a následné změny přetvoření vyvolávala jen změna teploty. Z toho důvodu mohl být dán pokyn k obnově interiéru kostela a k opravám omítek. Interiér kostela po stabilizaci kleneb a obnově omítky je znázorněn na obr. 21. Závěr Zesílením dvou klenbových pásů se dosáhlo trvanlivé a ohleduplné stabilizace konstrukce v ohrožené oblasti. Předpětí klenbových pásů zvýšilo jejich tuhost a učinilo je odolnými proti působení tahových napětí. Klenbové pásy působí jako předpjatá táhla, která aktivně brání rozestupování podpůrných sloupů. Jejich účinkem nedojde k další destabilizaci konstrukce. Zásah do celé historické památky byl minimální, viditelná jsou jen lana, částečně vedená a následně zapravená na rubové straně zdiva klenbových pásů (tedy v půdním prostoru). Provoz v kostele nebyl rekonstrukčním zásahem omezen. ■ Tento příspěvek byl zpracován za podpory výzkumného záměru MSM 0021630519 Progresivní spolehlivé a trvanlivé nosné stavební konstrukce. Při zpracování příspěvku se použily výsledky projektu FAST-S-13-2116 Stanovení vlivu tuhosti roznášecích prvků na rozdělení namáhání v horizontálně předpjatém stěnovém pásu. Použitá literatura: [1]Lipanská, E.: Historické klenby. Vyd. 1. Praha: EL CONSULT. 1998. 71 s. ISBN 80-902076-1-8. [2]Erben, A.: Klenby. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství učebnic. 1950. 35 s. 92 793/50-II/3. [3]Kohout, J.; Tobek, A.: Zednictví – Tradice z pohledu dneška. Vyd. 8. Praha: Grada Publishing, 1998. 224 s. ISBN 80-7169-653-6. [4]Witzany, J.: Poruchy a rekonstrukce zděných budov. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství ŠEL, 1999. 312 s. ISBN 80-902697-5-3. [5]Mencl, V.: České středověké klenby. Vyd. 1. Praha: ORBIS, 1974. 142 s. [6]Vinář, J.: Konstrukce historických staveb. Vyd. 1. Praha: Společnost pro technologie a ochrany památek, 2006. 166 s. ISBN 80-86657-05-1. [7]Muk, J.: Historické konstrukce I. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství ČVUT, 1996. 62 s. ISBN 80-01-01095-3. [8]Bažant, Z.; Klusáček, L.: Statika při rekonstrukci objektů. Vyd. 5. Brno: Akademické nakladatelství CERM. 2010. 122 s. ISBN 978-80-7204-692-8. [9]Klusáček, L.: Kostel Švábenice – stabilizace klenbových pásů; Technická zpráva k projektové dokumentaci DSP (dokumentace pro provedení stavby), červenec 2010. [10]w ww.svabenice.cz/kostel-sv-michaela. [11]Strnad, J.: Vliv dodatečného předpětí na přetváření zděných kleneb a metodika jeho měření. Dizertační práce. Brno 2009; 130 stran. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav betonových a zděných konstrukcí. [12]Paseka, A.: Inženýrskogeologické zhodnocení podzákladí kostela ve Švábenicích. 1994. ▲ Obr. 21. Interiér kostela po stabilizaci kleneb a obnově omítky [13]Bažant, Z., Klusáček, L., Paseka, A: Příčiny poruch a statické zajištění kostela. Sborník příspěvků ze 27. konference Zakládání staveb, 11/1999, Brno. [14]Bažant, Z., Klusáček, L.: Post-tensioning of Historic Masonry Constructions. Proceeding of the Structural Faults & Repair Conference, London 7/1999. [15]Bažant, Z., Klusáček, L.: Zkušenosti s předpínáním cihelných kleneb. Sborník z 21. konference Sanace a rekonstrukce staveb 99, 6/1999, Praha. [16]Hart, F.: Kunst und Technik der Wölbung. Verlag D.W. Callwey, München 1965. english synopsis Stabilization of Arch Rings in the Baroque St. Michael the Archangel Church The St. Michael the Archangel Church in the village of Švábenice was built in the baroque style in 1716–1718. The building located on a slope had problems with the stability of the gable and tower right in the 18th century. The article presents the cause of failures and static reinforcement of the baroque arches above the church nave and presbytery implemented in 2011. klíčová slova: kostel sv. Michaela Archanděla, statické poruchy, historické klenby, klenbové pásy keywords: St. Michael the Archangel Church, static failures, historical arches, arch rings odborné posouzení článku: Ing. Michael Trnka, CSc., autorizovaný inženýr v oborech statika a dynamika staveb a mosty a inženýrské stavby stavebnictví 06–07/13 33 veřejné zakázky text Břetislav Teplý Stavební inženýr a veřejné zakázky aktuálně Prof. Ing. Břetislav Teplý, CSc., FEng. Absolvent Fakulty architektury a pozemního stavitelství v Brně. Od roku 1961 působí na VUT v Brně; 1990 až 1999 vedoucí katedry mechaniky; 2005 až 2011 vedoucí jednoho z výzkumných týmů střediska CIDEAS; v současnosti se podílí na řešení několika výzkumných projektů na VUT v Brně i ČVUT v Praze. Je členem RILEM, členem Inženýrské akademie ČR a podílí se na práci technické komise fib. E-mail: [email protected] Téma veřejných zakázek na stavební práce je velmi častým předmětem diskuzí, které jsou však obvykle zaměřeny převážně na politické, administrativní a právní aspekty a zřídkakdy odrážejí profesní specifika, tj. úlohu a očekávanou součinnost stavebního inženýra. Je to k neprospěchu věci, zejména v současné situaci, kdy v období hospodářského propadu je při hodnocení zakázek převážně používáno kritérium nejnižší ceny (dále jen NC). Výše zmiňovaná skutečnost je oprávněně podrobována kritice – viz např. jednání Fóra pro veřejné zakázky kvalitně, které se uskutečnila v říjnu 2012 a v únoru 2013 na MPO ČR, ale též jednání Fóra českého stavebnictví v březnu 2013 v Praze či konference Kvalita ve veřejné zakázce, pořádaná při Stavebních veletrzích Brno 2013, zcela nedávno pak interview s prezidentem Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR Ing. Václavem Matyášem (Stavebnictví 05/2013). Pozornost se tak v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, obrací ke kritériu ekonomické výhodnosti nabídky (dále jen EV), které by se mělo – podle přesvědčení autora – u stavebních zakázek vést ve smyslu hodnocení a posuzování celoživotních nákladů a potenciálních výnosů [1]. Je to sice značně náročnější a také pracnější kritérium, jeho používání však vede k vyšší kvalitě reflektované např. nižšími provozními náklady (včetně nákladů na údržbu a opravy) a delší životností. Jestliže doposud nebyly pro aplikaci tohoto kritéria zcela připraveny potřebné podmínky, bude jistě nutné k němu v blízké budoucnosti přistoupit, až alespoň částečně pomine současný „boj o přežití“ ve stavebnictví a vzroste význam snahy o zvýšení konkurenceschopnosti, např. i ve vztahu k zahraničním zakázkám. Vzhledem k očekávaným přínosům plynoucím z EV, projevujícím se však až za několik let, by však bylo záhodno započít s jeho používáním co nejdříve. 34 stavebnictví 06–07/13 V souvislosti s EV bude nepochybně zvýrazněna úloha inženýra a jeho součinnost s ekonomy i dalšími profesemi a vyvstane přitom též potřeba některých nových znalostí a orientace v dalších souvislostech. Předkládaný příspěvek se výše uvedené téma snaží popsat a jistým impulzem pro něj se stal též dopis ministra Jankovského z 13. února 2013, kterým se obrátil na řadu institucí s žádostí o spolupráci mj. v otázce kvalitativních hodnoticích kritérií. Zákon o veřejných zakázkách Nejprve stručně komentujme zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (včetně zákona č. 55/2012 Sb.). V § 78 Hodnoticí kritéria se praví, že pro zadání zakázky slouží jako základní hodnoticí kritérium EV nebo NC; v soutěžním dialogu pak je to pouze EV. V případě zadání veřejné zakázky podle základního hodnoticího kritéria EV je nutno podle zákona vždy stanovit ještě dílčí hodnoticí kritéria tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny. Odtud tedy plyne nutnost posuzovat celý životní cyklus stavby – podle znění zákona mohou totiž být jako dílčí kritéria uvažovány nejenom nabídková cena, ale zejména kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, vliv na zaměstnanost osob se zdravotním postižením, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis a dodací lhůta. Je to ostatně v plném souladu se současnými i právě nově projednávanými doporučeními či předpisy EU; např. nařízení EP a Rady EU č. 305/2011 o stavebních výrobcích (má nabýt plné účinnosti k 1. červenci 2013), kde se mj. praví: Stavby jako celek i jejich jednotlivé části musí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb. Po dobu ekonomicky přiměřené životnosti musí stavby při běžné údržbě plnit základní požadavky na stavby. Dále je v nařízení uvedeno: Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití přírodních zdrojů, životnost stavby a opětovné využití nebo recyklovatelnost použitých materiálů a částí po zbourání. To vše má jistě dopad na různé složky nákladů stavby – počínaje pořizovacími náklady až po náklady na odstranění stavby. Také nově připravované směrnice EU o zadávání veřejných zakázek budou zdůrazňovat užitečnost hodnocení celoživotního cyklu. Není bez zajímavosti též uvést, že aktuálnost problematiky celoživotních nákladů dokládají nejenom dokumenty EU, ale také např. semináře pořádané v současné době společností ASCE (American Society of Civil Engineers) [2]. Hledisko životnosti v různých fázích veřejné zakázky Důležitost životnosti a její specifikace (životnost se udává v rocích a je v podstatě kvantifikací trvanlivosti) je tedy zvýrazněna a nepochybně by měla být zohledněna ve všech fázích veřejné zakázky, tj. od její přípravy až po provedení stavebního díla. Předinvestiční fáze Investiční fáze Studie, územní řízení (umístění stavby) Projektová dokumentace (povolení stavby) Provozní fáze Realizace Údržba Plánované opravy, výměny Likvidace Změny dokončené stavby Návrhová životnost Upravená životnost Morální životnost Životní cyklus stavby Životní cyklus projektu ▲ Obr. 1. Fáze životnosti stavby V následujícím popisu alespoň stručně (a jistě nikoliv vyčerpávajícím způsobem) charakterizujeme náplň jednotlivých fází s uvedením potřebných znalostí stavebního inženýra, vstupujícího do příslušných činností – ať již přímo, či v pozici konzultanta. Skladba a charakter prací přitom mohou být ovlivněny mj. tím, zda se stavební a inženýrské práce na zakázce mají provádět podle dokumentace zajišťované investorem, nebo zda dokumentaci zajišťuje zhotovitel, respektive bude-li se jednat o zakázku typu PPP. Příprava zakázky a vypracování nabídky Příprava zakázky a vypracování nabídky vyžaduje jasnou rozvahu investora o účelnosti a odůvodnění zakázky (viz vyhláška č. 232/2012 Sb. a další prováděcí vyhlášky [3]), o koncepci, funkcích, v yužití a dalších aspektech stavebního záměru, opřené případně také o účelné průzkumy. Veřejný zadavatel uveřejní také zákonem požadované odůvodnění zakázky. Mělo by to vést k celkové optimalizaci – k maximálnímu užitku ze stavebního díla při nejnižších nákladech během celého životního cyklu. Odtud plyne potřeba stanovení požadavku na ekonomicky přiměřenou životnost, tj. na stanovení návrhové životnosti (rozlišujeme však např. také provozní, upravenou a morální životnost [4], [5] – viz schéma na obr. 1). Je nutno poznamenat, že rozhodnutí o předpokládané či spíše o požadované životnosti může plynout: ■ z optimalizace nákladů a užitků – návratnosti, tj. z ekonomické bilance celého životního cyklu stavby; ■ z rozhodnutí investora vycházejícího z jeho záměru o budoucím užívání a provozu stavby (omezenému např. předpokládaným zastaráním strojního vybavení apod.). Tyto úvahy a údaje pak poslouží při vypracování projektové dokumentace, jejíž koncepce, výběr technologií a materiálů i jejich kvalita výraznou měrou rozhodují o kvalitě stavby, a tedy nejenom o jejích investičních nákladech, ale také o nákladech provozních, nákladech na údržbu, na opravy, až po očekávané náklady na likvidaci. Zdůrazněme, že náklady na stavbu samotnou (investiční náklady) tvoří obvykle jen velmi malou část celkových nákladů; i relativně malé zvýšení investičních nákladů věnované na použití trvanlivějších materiálů a efektivnějších řešení má za následek: ■ prodloužení životnosti stavby, a tedy zvýšení celkových užitků; ■ snížení nákladů na údržbu, na opravy, výměny prvků, spotřebu energií, a tedy z toho plynoucí snížení nákladů celkových, výrazně převyšující investici na takové zlepšení. Jistou představu o tom může poskytnout např. [6], kde je pro betonové mosty (v tabulce pro kategorizaci mostů podle následků poruchy) uveden poměr mezi celkovými náklady (stavba mostu, údržba a cena opravy při potenciálním porušení) a počátečními náklady na stavbu. Tento poměr pro malé následky poruchy začíná u hodnoty 1,5 a pro případy s možnými velkými následky může dosahovat až hodnoty 10! Jiný příklad: v příručce pro auditory [7] se uvádí, že u veřejných budov tvoří náklady na výstavbu jen 2 až 3 % z celkových nákladů. Projektová dokumentace může ovlivnit až 85 % následných nákladů, přitom vypracování projektové dokumentace znamená obvykle jenom asi 0,5 % celoživotních nákladů. Proto je škoda, že v převážné většině případů investor k hledisku životnosti při bilancování vztahu užitné hodnoty a ceny nepřihlíží. Při takových hodnoceních musí být samozřejmě náklady převedeny pomocí diskontní sazby na současnou hodnotu. Zdůrazněme tedy, že pouhou minimalizací investičních nákladů aktivizujeme „časovanou bombu“ brzkých nákladů na opravy. K návrhové životnosti dále uveďme, že základní evropská norma pro navrhování konstrukcí [8] uvádí informativní hodnoty návrhové životnosti některých staveb od deseti let (dočasné konstrukce) po sto dvacet let (tunely, hráze apod.), ale je známo, že některé důležité mosty velkých rozponů se projektují na dvě stě let a stále častěji se ozývá (v zájmu trvalé udržitelnosti) volání po výrazném zvýšení požadavků na životnost, zejména u betonových konstrukcí. Investoři a projektanti nejsou zvyklí takto rozhodovat. Při bilancích a plánování nákladů je často nutné uvážit i tzv. nepřímé náklady – možné ztráty vyvolané při opravách vyloučením provozu apod. Přitom jde o náklady uživatele, který ovšem nemusí být totožný s investorem! Je potřebné si však uvědomit, že úvahy o životnosti stavby nemohou zahrnovat jen nosnou konstrukci, ale je nutno do bilance zahrnout také ostatní části, které mohou mít odlišné požadavky na trvanlivost – např. vyměnitelné prvky, respektive části s odlišnými podmínkami údržby (obnovitelné nátěry apod.), přístupnost prvků pro inspekci a údržbu či výměny. Nutnost zahrnout do zadání vždy i hodnotu návrhové životnosti dokládají např. závěry statě [9] S. Hellanda (jednoho z hlavních tvůrců fib Model Code 2010), kde píše: Návrhová životnost je hlavním údajem ve všech kalkulacích týkajících se nákladů a trvalé udržitelnosti. (Volně přeloženo a zkráceno.) Životnost je u konstrukcí obvykle ohraničena dosažením určité návrhové hranice spolehlivosti (u stavebních konstrukcí vyjádřené hodnotou indexu spolehlivosti β [8]); při jejím posuzování je nutno pracovat s pravděpodobnostními charakteristikami, tj. také s mezními stavy a modelováním degradace [4]. Prognóza životnosti i hodnocení spolehlivosti mohou být relativně složité úlohy, při jejichž řešení se uplatní množství faktorů; některé z nich nemusí být předem stavebnictví 06–07/13 35 dostatečně známy a řada z nich má náhodný charakter. Vzhledem k těmto nejistotám veličin a také souvislosti s mírou spolehlivosti je potřebné dát přednost pravděpodobnostním metodám před klasickým deterministickým pojetím (které navíc s kvantifikací spolehlivosti vůbec nepracuje). Přitom by míra spolehlivosti konstrukcí v souvislosti s jejich životností měla být také ovlivněna investorem – blíže viz např. [4], jelikož to může mít výrazný vliv na náklady. S tím úzce souvisí také to, že některé části nákladů životního cyklu stavby se uplatní s různou pravděpodobností (např. pravděpodobnost poruchy [1]), což při celkové bilanci může hrát značnou roli a závisí to samozřejmě také na návrhové životnosti. A právě pomocí pravděpodobnostních metod lze hodnoty takových pravděpodobností posuzovat. Znalost výše zmíněných hodnot pravděpodobností dosažení některých mezních situací také umožňuje posuzovat (kvantifikovat) rizika různých nepříznivých stavů v průběhu života konstrukce [10] i rizika související s plněním veřejné zakázky. Připomeňme také problematiku alokace rizik [11], která je důležitou součástí při rozhodování o projektu a o smluvních podmínkách. Přitom by také tato rizika mohla být kvantifikována; zatím se tak však obvykle neděje – rizika jsou jen odhadována, tj. jsou např. vážena pouze odhadovanou cenou možných škod. Kam může vést nedokonalost smluvní alokace rizik, lze parafrázovat větou přejatou z [11]: Z výstavbových projektů se staly právní bitvy s nejistým výsledkem pro objednatele i zhotovitele. Poznamenejme ještě, že veřejné zakázky na inženýrské a projektové služby (konzultační služby, projektové práce, technický dozor, řízení projektu) jsou specifické v tom, že obvykle předurčují výslednou hodnotu následné či související veřejné zakázky s nepoměrně většími investičními i provozními náklady [12]. Nerozumné „šetření“ na nákladech na tyto práce je proto kontraproduktivní. Dílčí kritéria S přihlédnutím k výše uvedenému by tedy mezi dílčí kritéria měly patřit následující požadavky: ■ požadavky specifické pro daný projekt (technické, funkční, provozní); ■ návrhová životnost; ■m inimální záruční doba (členěná případně podle různých částí či prvků stavby); ■ energetická náročnost (u zakázek, kde je to relevantní); ■ omezení nákladů na údržbu a provoz, případně požadavek na dodání návodu na údržbu (plán a typ prohlídek, údržby, výměny či opravy prvků atd.); ■ požadavek na omezení demoličních a recyklačních nákladů; ■ požadavky na ochranu prostředí aj. Některá z těchto kritérií, případně další dílčí kritéria, se mohou odvíjet také od toho, zda se stavební a inženýrské práce mají provádět podle dokumentace zajišťované investorem, nebo zda dokumentaci zajišťuje zhotovitel. Pro stanovení vah dílčích kritérií nelze nabídnout obecně platný návod – jistým vodítkem však jistě musí být poměry mezi jednotlivými složkami nákladů celého životního cyklu a zejména specifika daného projektu (např. podmínky zahájení a provozu díla) nebo míra rizik, spojených s nedodržením kritérií. Dílčí kritéria také nesmí omezovat rovný přístup k zakázce a jejich přiměřenost musí být odůvodněna. Je zřejmé, že vytvoření sestavy dílčích kritérií a jejich vah je náročná a kvalifikovaná práce, specifická pro každý projekt, vyžadující nasazení profesně zdatných pracovníků. Zadávací dokumentace bude muset být podrobnější, než je obvyklé v současnosti, fundovanější a ve většině případů se její tvorba neobejde bez účasti přizvaných specialistů či konzultantů. 36 stavebnictví 06–07/13 Hodnocení nabídek Také při hodnocení nabídek vypsaných podle kritéria EV, tj. při hodnocení plnění dílčích kritérií, se bude jednat o náročnou a odbornou práci – ostatně u významných zakázek musí mít od 1. ledna 2014 dvě třetiny členů hodnoticí komise příslušnou odbornost ve vztahu k předmětu zakázky a u nadlimitní zakázky v hodnoticích komisích musí být přítomna osoba se zvláštní způsobilostí. Tyto osoby se budou muset dobře orientovat v hodnocení jednotlivých fází životního cyklu projektu, mj. také ve vztahu k životnosti a spolehlivosti. Fáze plnění zakázky – výstavba Jednou z dominantních vlastností díla bude jistě kvalita a její dodržení bude nepochybně klást zvýšené nároky na kontrolní a dozorové činnosti, a tedy na profesní zdatnost příslušných pracovníků. Mělo by to být reflektováno již ve smluvních podmínkách, kde by mj. mělo být též zakotveno rozložení rizik; častěji se zřejmě budou také používat pravidla FIDIC (transformovaná do českého právního rámce). Shrnutí dopadů a přínosů při využití kritéria EV Souhrnně lze říci, že aplikace kritéria EV by měla: ■ m inimalizovat riziko neefektivního využití prostředků, optimalizovat jejich vynakládání na stavební zakázky se snížením nákladů celkových (za životní cyklus), tj. též snížení provozních nákladů; ■ vést ke zvýšení kvality stavby, k prodloužení záruční doby; ■ omezovat tvorbu případných dodatků ke smlouvám v průběhu plnění zakázky; ■ omezit potřebu oprav či rekonstrukcí, přerušení provozu, respektive optimalizovat jejich načasování; ■ usnadní rozhodování či přípravu projektů typu PPP; ■ v budoucnu může mít význam pro průchodnost tzv. Performance auditů (připravovaných NKÚ); ■ uplatňuje se princip tzv. 3E (hospodárnost, efektivita a účelnost výkonu veřejné správy a nakládání s veřejnými prostředky); ■ vznikne tlak na tvorbu inovativních řešení a používání pokročilých technologií či materiálů; ■ prováděcí podniky a projektové složky schopné nabízet a odvádět v tomto smyslu kvalitní práci by nepochybně posílily svoji konkurenceschopnost, tj. také při získávání zahraničních zakázek; ■ je to v souladu se současnými evropskými předpisy a trendy – kromě materiálů zmíněných v úvodních odstavcích tohoto textu viz např. také [13]; ■ spolupráce architektů s inženýry jednotlivých technických profesí je v této fázi nutným předpokladem kvalitního návrhu zohledňujícího všechny aspekty udržitelné výstavby v rámci celého životního cyklu stavby; ■ největšího efektu, ať již z hlediska ekonomického, funkčního nebo environmentálního, lze dosahovat především v počátečních koncepčních fázích projektu, tj. v kvalitním návrhu, přitom tvorba variantních řešení může být přínosná, i s ohledem na životnost vázanou na použité řešení a materiály; ■ kritérium EV ovšem vyžaduje komplexnější přípravu zakázky, tj. důslednou předinvestiční přípravu i náročnější zpracování návrhu; ■ vyžaduje vypsání dílčích kritérií a jejich vah; ■ příprava zakázky tak klade vyšší nároky na znalosti pracovníků zapojených do její přípravy a je administrativně i časově náročnější; ■ pro navrhování a hodnocení celoživotního cyklu nejsou zatím v praxi dostatečné zkušenosti a není vypracována příslušná metodika; ■ jistá vzdělávací činnost bude zřejmě nevyhnutelná (MMR, ČKAIT, KAVZ atd.). Použitá literatura: [1]Teplý, B.: Jak lze chápat ekonomickou výhodnost u veřejné zakázky? Stavebnictví 6–7/2012, str. 48–50. [2] ASCE: Webinar „An Introduction to Life Cycle Cost Analysis for Sustainability and Green Building Design“ (AW052611), 2013. [3] www.epravo.cz/_dataPublic/sbirky/2012/sb0081-2012.pdf [4] Teplý, B.: Životnost a spolehlivost staveb, Beton TKS, 2/2008, str. 60–61. [5] Mikš, L. a kol.: Optimalizace technickoekonomických charakteristik životního cyklu stavebního díla. Akad. nakl. CERM, říjen 2008, Brno. [6] Technické podmínky TP 224, Ministerstvo dopravy ČR, 2010. [7] Getting Value for Money from Construction Projects through Design. Davis Langdon & Everest, London, 2004. [8] ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí, Změna Z1, ČNI, 2003. [9] Helland, S.: Design for Service Life: Implementation of fib Model Code 2010 Rules in the Operational Code ISO 16204. Structural Concrete 14 (2013), No. 1, 10–18. [10] Teplý B.: Je analýza rizik ve stavebnictví užitečná? Stavebnictví 2/2010, str. 22–25. [11]Klee, T.: Účelná alokace rizika při výstavbě projektů dopravní infrastruktury. Stavebnictví 4/2013 a 5/2013. [12]Veřejné zakázky na inženýrské a projektové služby (poziční dokument Komory administrátorů veřejných zakázek), 18. 2. 2013. [13]ISO 15686 Buildings and constructed assets – Service Life Planning (Parts 1–9). inzerce Aplikace hodnoticího kritéria ekonomické výhodnosti přinese značné výhody, současně ale klade vyšší požadavky na zhotovitele a vytváří tak nemalou výzvu pro pracovníky zabývající se přípravou i hodnocením zakázek. ■ Vidíme věci jinak. Kreativní, technicky jedinečná a ekonomická řešení staveb z ocelových konstrukcí. Zabýváme se projektovou, expertní a konzultační činností v rámci všech stupňů přípravy a realizace ocelových konstrukcí. Disponujeme silným týmem zkušených odborníků. Spoléhejte na profesionály v oboru. Rekonverze plynojemu, Ostrava – Vítkovice Zimní stadion, Chomutov Elektrárna, Ledvice Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové Hangár, letiště Ostrava - Mošnov english synopsis The Building Engineer and Public Tenders Now The topic of public tenders for building works is frequently presented in discussions which, however, usually primarily focus on political, administrative and legal aspects but only seldom deal with specific professional issues, i.e. the role and expected synergy of a building engineer. It is to the detriment of the situation, mainly nowadays when we are facing economic recession when tenders are prevailingly evaluated using the lowest price criterion. Hence, in conformity with the Public Tender Act no. 137/2006 as amended, attention turns to the economic benefit criterion, which the author believes in building contracts should focus on the evaluation and assessment of lifetime costs and potential revenues. klíčová slova: veřejné zakázky, stavební práce, kritérium nejnižší ceny, kritérium ekonomické výhodnosti Stanice metra Střížkov, Praha NÁVRH DODÁVKA A MONTÁŽ ŘÍZENÍ STAVEB DIAGNOSTIKA PŘEDPÍNÁNÍ HEAVY LIFTING public tenders, building works, lowest price criterion, economic benefit criterion odborné posouzení článku: JUDr. Lukáš Klee, Ph.D., LL.M, MBA, vedoucí právního oddělení Metrostav a.s., externí konzultant advokátní kanceláře Deloitte Legal, vyučuje na Právnické fakultě UK v Praze EXCON, a.s. Sokolovská 187/203 190 00 Praha 9 SPOLEČNOST JE ŘÁDNÝM ČLENEM ČAOK Tel.: +420 244 015 111 Fax: +420 244 015 340 E-mail: [email protected] www.excon.cz keywords: stavebnictví 06–07/13 37 stavební právo text Lukáš Klee, Shy Jackson Zadávání a řízení výstavbových projektů: britská zkušenost v českém kontextu, 1. část JUDr. Lukáš Klee, Ph.D., LL.M, MBA Absolvoval Právnickou fakultu MU v Brně. V současné době je vedoucím právního oddělení Metrostav a.s., Divize 4. Od roku 2012 je externím konzultantem advokátní kanceláře Deloitte Legal a vyučuje na Právnické fakultě UK v Praze. E-mail: [email protected] Shy Jackson, LLB, LLM (Cantab), MSc, FCIArb, FCInstCES Partner advokátní kanceláře Pinsent Masons LLP. Člen rady britské Společnosti pro stavební právo. Člen britského Institutu civilního inženýrství. Vyučuje na King’s College London. E-mail: [email protected] Velká Británie se může pochlubit dlouhou historií úspěšných infrastrukturních projektů – od první podzemní dráhy na světě až po jednu z největších evropských železničních staveb – Crossrail v Londýně. Velké infrastrukturní projekty někdy trpí navýšením ceny a zpožděním. Způsobům, jak se těmto negativním jevům vyhnout, a metodám, jak velké projekty efektivně zadávat a řídit, bylo ve Spojeném království věnováno velké úsilí. První díl článku je přehledem některých klíčových metod používaných ve Velké Británii, které mají vést právě k lepšímu řízení výstavbových projektů a šetření nákladů, a nastiňuje také některé limity použitelnosti těchto metod v České republice. Úvod Jedním z klíčových hybatelů inovace ve stavebnictví Velké Británie byl vývoj nové formy smlouvy – tzv. NEC (The New Engineering Contract) v osmdesátých letech minulého století. Byla vytvořena britskou Asociací stavebních inženýrů (ICE – Institute of Civil Engineers, obdoba ČKAIT) jako pokus o oproštění se od tradičních forem, s cílem zformulovat smlouvu, jež by podporovala efektivní projektové řízení a byla snadno použitelná. Jde o vzor, který si britská vláda zvolila pro aplikaci na zatím posledních velkých výstavbových projektech, jako byly projekt Crossrail a výstavba pro Letní olympijské hry v Londýně. 38 stavebnictví 06–07/13 Na vzorovou smlouvu NEC bylo odkazováno i ve zprávě z roku 1994, publikované sirem Michaelem Lathamem pod názvem Budování týmu. Zpráva detailně hodnotila stavebnictví a volala po spolupráci a sjednocení obchodních zájmů účastníků výstavbového projektu s cílem zamezit sporům. Zmiňovaná zpráva vedla také k tomu, že vláda schválila právní předpisy regulující smlouvy ve stavebnictví, přičemž byly zavedeny zákonné platební podmínky a zákonné řešení sporů v adjudikaci, zajišťující vykonatelné rozhodnutí sporu do 28 dnů (The Housing Grants, Construction and Regeneration Act 1996b as amended by the Local Democracy, Economic Development and Construction Act 2009). Po Lathamově zprávě následovala zpráva sira Johna Egana z roku 1998 s názvem Přehodnocení stavebnictví, jež také volala po širší spolupráci a odklonu od tradičních metod řízení výstavbových projektů s tím, že byly pojmenovány klíčové faktory změny. Opravdovým impulzem změny se ovšem stala až ekonomická recese. Bylo totiž nutné skutečně objektivně najít způsoby vedoucí k redukci nákladů infrastrukturních projektů. Těmto otázkám se věnovaly dvě zprávy: ■ první s názvem Budování dokonalosti – Nikdy nepromarněme prospěšnou krizi [1]; ■ druhá, nazvaná Infrastruktura nové éry [2]. Následně začala britská vláda přezkoumávat výdaje na infrastrukturu v minulém období. ■ V roce 2011 byl publikován Národní plán infrastruktury [3], aby byla zajištěna kompletní a souvislá strategie infrastruktury ve Spojeném království (s aktualizací v roce 2012). ■ V březnu roku 2013 britská vláda vydala k připomínkám dokument s názvem Mapa infrastruktury [4], ve kterém byly vymezeny postupy, jak dosáhnout úspor a zefektivnění výstavby infrastrukturních projektů. Britská vláda tímto způsobem přijala četná opatření a metody, z nichž nejdůležitější jsou popsány v následujícím textu. Použití vzorových smluvních podmínek NEC Použití vzorových smluvních podmínek NEC vláda akceptovala hlavně z toho důvodu, že jde o smlouvu, která podporuje spolupráci smluvních stran. Smlouvy NEC jsou připraveny pro mezinárodní použití a ve svém prvním článku vymezují základní povinnost smluvních stran jednat v duchu vzájemné důvěry a spolupráce. Na rozdíl od ostatních smluv je smlouva NEC krátká. Je napsána srozumitelným jazykem a je určena pro inženýry, kteří realizují konkrétní projekty. Smlouva NEC má být nejen smluvním dokumentem, ale také nástrojem pro kvalitní projektové řízení. U vzorové smlouvy NEC se stává klíčovým zejména harmonogram, který je společným nástrojem řízení vymezujícím povinnosti smluvních stran z časového hlediska. Smlouva detailně popisuje obsah harmonogramu, například: ■ pořadí a načasování prací; ■ časové rezervy; ■ lhůty pro jednotlivé činnosti; ■ postup, kterým zhotovitel plánuje dílo realizovat, s identifikací výrobních prostředků a zdrojů. Harmonogram proto využívá administrátor projektu k monitorování a řízení prací a k ohodnocení požadavků na prodloužení lhůty pro dokončení v případě změn nebo jiných rizik objednatele (známých jako kompenzační události). Harmonogram se musí pravidelně aktualizovat (obvykle po čtyřech týdnech) a předkládat ke schválení. Smluvní strany tak získají soudržný aktualizovaný dokument, který jim pomůže efektivně řídit jednotlivé práce, ale také může být použit k přesnému určení jakéhokoli nároku na dodatečné peníze a čas. Ve vzorech NEC jsou, jak bylo zmíněno, používány tzv. kompenzační události, pod které se řadí změny a jiné události rizika objednatele. Pro uvedené kompenzační události je stanoven pouze proces v rámci ohodnocení dodatečných nákladů a prodloužení lhůty dokončení. Zhotovitel musí předložit ocenění během tří týdnů a administrátor projektu musí předložené podklady vyhodnotit v průběhu dvou týdnů. Záměrem je donutit smluvní strany, aby se zabývaly navýšením ceny a zpožděním okamžitě, aby odhadovaly vývoj události předem – podle toho, jak se ceny průběžně dotvářejí, a své odhady následně co nejrychleji aktualizovaly. Tak se strany mohou vyhnout oceňování zakázky až na jejím konci. Vzory NEC existují v šesti variantách, které vymezují především odlišné platební podmínky. Nejoblíbenější variantou je Option C, která je tzv. smlouvou s cílovou cenou. Použití smluv s cílovou cenou Jedním z nejtěžších úkolů při realizaci výstavbových projektů je vytvořit optimální prostředí, ve kterém budou všichni účastníci projektu spolupracovat a budou mít společný obchodní zájem. Je proto nutné navrhnout smluvní mechanizmus, který zajistí motivaci stran k vzájemné komunikaci a spolupráci se společným zájmem uspět při realizaci konkrétního projektu. Jeden z takovýchto mechanizmů představuje smlouva s cílovou cenou. Strany se při vyjednávání o smlouvě dohodnou na cílové ceně na základě své znalosti podmínek projektu v rámci ohodnocení možných rizik. Během realizace následně zahájených prací dochází souběžně ke dvěma procesům. ■ Zhotovitel je obecně placen na bázi skutečných nákladů (s odpočtem nepovolených nákladů) a přirážky (cost plus) v pravidelných platbách (obvykle po čtyřech týdnech). ■ Původní cílová cena se v průběhu realizace upravuje v souladu s tím, jak dochází ke kompenzačním událostem (změnám nebo událostem rizika objednatele) a k ocenění kompenzačních událostí. Při dokončení prací se porovnává původní představa o cílové ceně s její finální podobou. Jestliže dojde k úspoře nebo k navýšení ceny vůči cílové ceně, dělí si strany takovou úsporu nebo navýšení ceny v dohodnutém poměru, který je nastaven ve smlouvě. Výše uvedené je považováno za motivaci k efektivnímu řízení zakázky, protože obě strany sdílejí rizika (v různých úrovních) a obě mají zájem snižovat skutečné náklady tak, aby byl společný přírůstek vyšší, nebo aby byla společná škoda nižší. Smluvní mechanizmy, jako je povinnost včasných varování (early warnings notices) a povinnost aktualizace harmonogramu, jsou připraveny tak, aby zajistily, že je smlouva používána otevřeným způsobem a obě strany mohou iniciovat a usilovat o snížení ceny. Pokud například dojde k navýšení ceny určitých materiálů, jedná se o riziko zhotovitele, avšak může to také vést k tomu, že objednatel musí akceptovat nižší úsporu nebo navýšení ceny s příslušným pro něj negativním dopadem. Objednatel je proto motivován diskutovat se zhotovitelem, jak takové problémy redukovat – například společným hledáním jiných alternativních materiálů. Smlouvy s cílovou cenou mohou být proto velice efektivní tím, že nabízejí možnost motivovat strany ke spolupráci a společnému snižování ztráty a zvyšování úspory. Aby se tak mohlo stát, musí strany rozumět klíčovým prvkům, jež jsou základem smlouvy. Zásadním aspektem je nastavit cílovou cenu na vhodnou úroveň tak, aby šlo o realistický a dosažitelný cíl. Jestliže je cíl stanoven na příliš nízkou nebo naopak vysokou úroveň, motivační mechanizmus pravděpodobně nebude zamýšleným způsobem fungovat. Například v případě příliš nízké cílové ceny, při které dochází téměř automaticky ke ztrátě, může taková cena narušit obchodní rovnováhu, a to speciálně v případě, kdy strany ztrátu nesdílejí rovným dílem. Jednou z cest, jak zajistit správnou cílovou cenu, je včasné zapojení zhotovitele (early contractor involvement = ECI), a tam, kde je to vhodné, využít smlouvu o poskytnutí služeb v předrealizační fázi (pre-construction services agreement = PCSA). Včasné zapojení zhotovitele Jednou z obvyklých příčin problémů výstavbových projektů je skutečnost, že zhotovitel je často zapojen do projektu těsně před jeho realizací, aniž by byl zapojen do procesu navrhování. Nedostatek znalostí o projektu vede navíc často k navyšování ceny díla v důsledku realizace neoceněných rizik. Jako řešení tohoto problému bylo vyvinuto výše uvedené ECI, tedy včasné zapojení zhotovitele. Základem pro včasné zapojení zhotovitele je zmíněná smlouva o poskytnutí služeb v předrealizační fázi, tzv. PCSA, podle které je zhotovitel placen objednatelem, aby vytvořil dokumentaci pro zadání stavby. Objednatel má následně volbu, zda bude při vlastní realizaci pokračovat se stejným zhotovitelem a uzavře s ním smlouvu o dílo, nebo bude zadávat zakázku znova na základě zhotovitelem vytvořené dokumentace. Výše uvedené dovoluje objednateli těžit ze zkušenosti zhotovitele a umožňuje zhotoviteli seznámit se s projektem a získat důvěru v cenu, kterou bude nabízet, s možností vypustit rizikové přirážky. ECI též umožňuje objednateli a zhotoviteli ujistit se, že spolu mohou spolupracovat. Dobrým příkladem tohoto postupu je jeho využití při výstavbě stanice Bank Station, která je součástí londýnského projektu Crossrail. V tomto projektu objednatel předem kvalifikoval zhotovitele, kteří projevili schopnost inovace. Následovala detailní tajná projednávání s třemi zhotoviteli, aby se identifikovaly způsoby možného vylepšení díla. Protože vítěz může být jen jeden, byla ostatním uchazečům kompenzována časová ztráta a dostali zaplaceno v případě, že objednatel zvolil a použil některý z jimi navržených postupů. Informační model budovy (Building Information Modeling) Při užití Building Information Modeling (BIM) dochází prostřednictvím sofistikovaných programů k vytváření modelu budovaného díla s cílem zlepšit projektování, výstavbu a užívání budovy, silnice, mostu nebo jakékoli jiné stavby. Postup umožňuje pracovat s informacemi mnohem promyšlenějším způsobem, než je ve stavebnictví obvyklé. BIM není nic nového, tato metoda se používá už mnoho let, nejvíce v USA. Detailní softwarové modelování (např. 3D CAD) se používá například při výrobě a zpracování oceli. V posledních letech ovšem BIM získává na popularitě i u veřejných zadavatelů. Pro maximální využití potenciálu BIM, je nutné, aby se účastníci projektu řídili sjednocenými postupy a spolupracovali takovým způsobem, aby mohly být jednotlivé modely specifických součástí díla propojeny navzájem a simulovaly plně funkční dílo tak, aby změny v jednotlivých elementech modelu ovlivňovaly ostatní součásti. stavebnictví 06–07/13 39 Výsledným efektem použití BIM může být vyšší předvídatelnost při realizaci. Například vzhledem k tomu, že se staví vlastně dvakrát, jednou virtuálně, dochází k redukci rizika na staveništi identifikací rizik bezpečnosti práce ve virtuálním prostředí. Stejně tak může být odstraněno mnoho chyb v projektové dokumentaci. Software je vytvořen tak, aby umožňoval optimalizovat náklady a plánování. BIM vyžaduje odklon od tradičního postupu smluvních stran, které (včetně projektanta, administrátora projektu, objednatele a zhotovitelů) musí efektivně pracovat se společnou platformou sdílených informací takovým způsobem, aby mohly být vytvářeny kompatibilní modely, na rozdíl od tradičního přístupu, při kterém každý z účastníků pracuje se svým softwarem podle svých vlastních zvyklostí a přístupů. Britská Rada pro stavebnictví (Construction Industry Council) vydala před nedávnem protokol pro použití BIM [5], jenž je dalším z řady britských kodexů prověřené praxe a který zároveň definuje vymezení rozsahu služeb pro management informací. Institut pro britské standardy (British Standards Institution) pak vydal aktualizovaný technický standard PAS1192:2, který pokrývá problematiku řízení informací o výstavbě. BIM je pro veřejný sektor obzvláště zajímavý v době recese. Slibuje větší efektivitu po dobu životnosti díla, stejně tak nižší náklady realizační fáze. Použití modelu BIM v současnosti podporuje britská vláda pro všechny centrálně zadávané výstavbové projekty. Protokol SCL Jak bylo uvedeno, ve Velké Británii se v rámci stavebního odvětví často setkáme s tzv. Codes of Good Practice, tzn. kodexy prověřené praxe. Takový kodex byl ve Spojeném království vypracován i v oblasti zpoždění a poruch při realizaci výstavbového projektu. Jde o tzv. Protokol SCL (Delay & Disruption Protocol) [6], který je možné odkazem zahrnout do smlouvy jako její součást. Britská společnost pro stavební právo publikovala protokol o zpoždění a poruchách procesu výstavby již před deseti lety jako návod řešící běžné problémy, které vznikají na výstavbových projektech, s cílem nabídnout prověřené metody a vyhnout se tím sporům. Protokol SCL obsahuje návrh přístupu k řešení claimů na prodloužení lhůty pro dokončení a kompenzací za zpoždění. Tvůrci protokolu v úvodu jednoznačně zdůrazňují, že problematika zpoždění obsahuje mnoho otázek, které nemají definitivní odpověď a je nutné je vyhodnocovat podle daného konkrétního případu. Vlastní základní struktura dokumentu je následující: 1. Průvodce stanovisek protokolu k základním problémům a zásadám. 2. Průvodce k přípravě a aktualizaci harmonogramu a vedení průběžných záznamů. 3. Průvodce k zacházení s prodloužením lhůty pro dokončení v průběhu realizace. 4. Průvodce k zacházení se sporem o prodloužení lhůty pro dokončení po realizaci – retrospektivní analýza zpoždění. 5. Závěrečné poznámky a věnování. Protokol SCL je živý dokument, který se neustále vyvíjí. Jeho smysl a význam je nesporný. Každý, kdo se kdy účastnil přímého řízení výstavbového projektu, ví, že řádné řízení času, především poruch a zpoždění jednotlivých činností, je klíčovým aspektem úspěchu. Jednotlivé části protokolu SCL podléhají neúprosné, pravidelné a četné kritice především britských inženýrů. Nejnovější reakcí na tento dokument je nová vzorová smlouva publikovaná ve Velké Británii, která je prvním vzorem obsahujícím principy protokolu SCL s názvem CIOB Complex Projects Contract 2013. 40 stavebnictví 06–07/13 Situace v České republice V České republice vývoj manažerských a právních aspektů velkých výstavbových projektů výrazně ovlivnilo období centrálního plánování. Pravidla a principy užívané za doby centrálně řízené ekonomiky nemohly fungovat za otevřených tržních podmínek. Po roce 1989 byly v podstatě dvě možnosti – buď navázat na předválečnou tradici první republiky, nebo zahájit tradici novou. Ve stavebnictví byla zvolena spíše možnost druhá. Co se týče smluvního zajištění velkých infrastrukturních projektů, mohla se nová tradice založit buď vytvořením nových vzorových smluv, nebo převzetím vzorů zahraniční konvenience. V tomto případě v podstatě rozhodla Evropská unie, která podmínila své dotace použitím prověřených vzorů smluvních podmínek, kdy tuto funkci již v té době plnily všude na světě vzory FIDIC. Dalším významným aspektem je fakt, že v ČR neexistoval a neexistuje žádný ekvivalent, tzn. kvalitní smlouva pro velké výstavbové projekty. V následujících letech se v ČR i v mnoha dalších státech začaly vzory FIDIC využívat pro všechny výstavbové projekty dopravní infrastruktury, ať už při výstavbě silnic, dálnic, železnic nebo metra. Hlavními investory používajícími vzory FIDIC jsou v ČR Ředitelství silnic a dálnic, Správa železniční a dopravní cesty a hlavní město Praha. V několika státech se pak vzory FIDIC staly i součástí místních právních předpisů při zadávání veřejných zakázek. Od devadesátých let minulého století se v ČR používá vzor FIDIC CONS, tzv. Red Book, v současnosti v poslední edici z roku 1999, která byla přeložena a u Ředitelství silnic a dálnic se používá v podobě Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací. V prvopočátku používání vzorů FIDIC se v ČR, podobně jako v dalších státech, vzory sice staly součástí smlouvy, ale nikdo se jimi neřídil. Objednatel a zhotovitel se chovali tak, jak byli zvyklí z dřívějších let a mnohdy i z dob minulého režimu. Postupně však docházelo k pochopení smluvních pravidel a strany se jimi začaly více a více řídit. Velké výstavbové projekty veřejných zakázek dopravní infrastruktury jsou v ČR realizovány metodou generálního dodavatelství. Pro účely výběrového řízení se zpracovává detailní projektová dokumentace, technické specifikace a výkaz výměr. Jednotkové a položkové ceny, jejichž celková hodnota se následně měří podle skutečné potřeby, oceňuje zhotovitel na své riziko. Administraci projektu má na starost správce stavby. Jednotliví čeští zadavatelé při používání vzorů FIDIC v minulých letech zachovali základní principy smlouvy – s několika výjimkami, jako je především zrušení systému řešení sporů podle FIDIC. K první velké změně došlo v rámci výběrového řízení na stavební úpravy dálnice D1, kdy objednatel připravil nové rozsáhlé zvláštní podmínky, které výrazně narušily základní principy smlouvy, především změnily alokaci rizik (tzn. přenesly typická rizika objednatele na zhotovitele), což způsobilo velké nejasnosti celého zadání soutěže. Vše vedlo k více než tisíci dotazů uchazečů, s cílem vyjasnit a upravit zadání – k čemuž následně částečně došlo. Výše popsaný experiment výrazně zkomplikoval a prodloužil zadávací řízení a jen čas ukáže, jaké dopady bude mít na realizaci stavby. Nejasné a netransparentní zadání vede k nejasnému a netransparentnímu ocenění rizik. V případě, kdy nejsou rizika jasně, transparentně a přesně popsána nebo zjištěna a nejsou ani rozumně alokována, končí výstavbový projekt v problémech. V ČR se aktuálně diskutuje o několika základních tématech. ■ Úloha a pozice nezávislého správce stavby Objevují se názory, že je nutné ze vzorů FIDIC vypustit všechna ustanovení týkající se správce stavby a zajistit administraci projektu pouze zaměstnanci objednatele. Jde o zásadní narušení principu vzorů FIDIC s těžko odhadnutelnými důsledky. ■ Zpracování projektové dokumentace pro zadání zakázky Na konci roku 2012 byla v ČR vydána vyhláška č. 230/2012 Sb., kterou se stanoví podrobnosti vymezení předmětu veřejné zakázky na stavební práce, rozsah soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Tato vyhláška v § 1 (3) stanoví, že pro všechny stavby je příslušnou dokumentací projektová dokumentace pro provádění stavby. Tento přístup je za určitých přísně dodržených podmínek možný, ovšem rozhodně není univerzálně použitelný. ■ Navýšení a snížení ceny díla zapříčiněné zaměřením, claimy a změnami ve vztahu k zákonu o veřejných zakázkách Výklad zákona o veřejných zakázkách přijatý českými úřady v podstatě neumožňuje realizovat velké výstavbové projekty, kdy jsou nastavena ať výkladová, nebo interní pravidla investorů, která v podstatě neumožňují řádné řízení projektu (včetně měření a platby za skutečně provedené práce, claim managementu a změnových řízení). ■ Řešení sporů Původní řešení sporů v posloupnosti: správce stavby, Rada pro řešení sporů, rozhodčí řízení je ze vzorů FIDIC zadavatelem odstraněno s odkazem na příslušný obecný soud. Ve stavebnictví platí, že soud je tím nejhorším řešením. Spory z velkých výstavbových projektů jsou extrémně složité, vyžadují expertnost a lze je transparentně a levně řešit pouze v průběhu realizace projektu. V ČR ovšem nejsou specializované soudy a v zemi je obecně nedostatek expertízy při řešení sporů v alternativních oblastech. V případě rezignace na alternativní řešení sporů v průběhu realizace se dá konstatovat, že v ČR neexistuje vhodné řešení sporů pro velké výstavbové projekty a hrozí tedy mnohaleté spory rozhodované bezradnými soudci bez jakékoli zkušenosti s danou oblastí. ■ V příštím dílu se budou oba autoři článku formou společného rozhovoru zamýšlet nad srovnáním přístupů k zadávání a řízení infrastrukturních výstavbových projektů ve Velké Británii a České republice. Použitá literatura: [1] www.constructingexcellence.org.uk/news/article.jsp?id=10886 [2] w ww.constructingexcellence.org.uk/news/pdf_news_articles/ Infrastructure%20in%20the%20New%20Era%20June%202011.pdf [3] www.hm-treasury.gov.uk/national_infrastructure_plan2011.htm [4] www.hm-treasury.gov.uk/iuk_cost_review_index.htm [5] http://staging.cic.org.uk/publications [6] Delay & Disruption Protocol, publikovaný The United Kingdom Society of Construction Law; volně ke stažení na www.scl.org.uk/resources english synopsis Tendering and Management of Construction Projects: British Experience in the Czech Context, I. Great Britain can make a show of a long history of successful infrastructure projects – from the first underground railway in the world up to one of the biggest European railway construction projects.The article presents an overview of some of the key methods used in Great Britain targeted at a better management of construction projects and cost saving. klíčová slova: řízení výstavbových projektů, vzorové smluvní podmínky NEC keywords: management of construction projects, sample NEC contract terms and conditions odborné posouzení článku: Marie Báčová, odborná poradkyně předsedy ČKAIT inzerce od prvních skic po spokojeného zákazníka rychlost dodání technické poradenství snadná instalace www.isotra.cz stavebnictví 06–07/13 41 technická infrastruk tura text David Pollák, Jiří Kliner | grafické podklady archiv autorů, vládní program Digitální Česko 2.0 Infrastruktura elektronických komunikací: vize 2020 Ing. David Pollák Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze. Od roku 1993 byl projektantem a hlavním specialistou v oboru elektronických komunikací, podílel se a řídil zpracování projektových dokumentací metalických, optických i terestrických sítí pro všechny významné operátory v ČR. Od roku 2006 doposud pracuje jako specialista T-Mobile pro plánování, přípravu, rozvoj a realizaci přenosových sítí elektronických komunikací. Je autorizovaným inženýrem v oboru TZS. E-mail: [email protected] Spoluautor: Ing. Jiří Kliner E-mail: [email protected] V období tzv. internetifikace společnosti se stáváme svědky informační revoluce, nejblíže v historii srovnatelné s vynálezem knihtisku Johannese Gutenberga v 15. století. Pokud si uvědomíme historický dopad tohoto vynálezu, který způsobil snížení ceny knih, rozšíření informací, umění a vzdělání neprivilegovaným vrstvám a v důsledku toho vedl k rozsáhlým společenským změnám, tak dohlédnout konce společenských změn, které již probíhají v souvislosti s rozvojem internetu, se jeví jako čisté vizionářství. Ze současného chování uživatelů lze s jistotou konstatovat, že potřeba on-line přístupu je samozřejmostí a nemožnost připojení je vnímána jako omezující faktor. Pro uspokojení této potřeby jsou rozhodující parametry rychlost přístupu a rychlost odezvy na síti. Pokud se vrátíme v čase do první fáze digitalizace v devadesátých letech v ČR, zjistíme, že vrcholem nabídky byla základní přípojka ISDN obsahující dva nezávislé B kanály o rychlosti 64 kbit/s určené pro přenos hlasu, faxu, obrazu, dat a jednoho D kanálu o rychlosti 16 kbit/s určeného pro přenos signalizace. Tato „luxusní“ přípojka byla tehdy schopna obsloužit potřeby domácnosti nebo malé firmy. Vrcholem tohoto období v oblasti terminálů byl počítač s procesorem Pentium s frekvencí jádra 66 MHz a diskem s kapacitou 1 GB, což jsou parametry, které hravě překoná jakýkoliv současný „chytrý“ telefon ze základní nabídky mobilních operátorů. Jaké má však možnosti současný uživatel? V oblasti terminálů takřka neomezené, jediným limitujícím faktorem je cena zařízení. Vývoj v této oblasti probíhá tak překotně, že již za rok je vrcholný mobilní telefon, tablet či počítač překonán takřka ve všech parametrech. V oblasti možnosti připojení je však situace jiná. Není záměrem porovnávat nabídky operátorů, ale pokusíme se definovat limity přístupu z pohledu přenosového média a jeho fyzikálních vlastností. 42 stavebnictví 06–07/13 Přístupová část sítě: připojení koncového účastníka nebo terminálu – tzv. last mile Vzduch V případě využití rádiového spektra pro připojení tzv. last mile je nutno vzít v úvahu základní limitující faktor, a to celkovou vytíženost rádiového spektra a omezený počet dostupných kanálů. Zjednodušeně lze definovat možnou dosažitelnou rychlost jako přímo úměrnou šířce přenosového kanálu a nepřímo úměrnou vzdálenosti mezi účastníkem a připojovacím bodem. Přenosové kanály jsou přidělovány jako licencované např. pro mobilní služby (2G, 3G, LTE), nebo nelicencované – např. pro služby typu FWA – fixed wireless access v pásmu 2,4 GHz. Dalšími omezujícími faktory jsou vytížení, tedy sdílení kapacity spektra s dalšími uživateli, frekvenční ovlivnění na okraji buňky a v neposlední řadě kapacita připojení buňky směrem do transportní vrstvy. Současné mobilní sítě v ČR dosahují v třetí generaci sítí FDD HSPA42+ maximálních rychlostí až 42 Mbit/s downstream, což je hodnota teoreticky dosažitelná při nízkém vytížení sektoru a ideálních radiových podmínkách mezi terminálem a základnovou stanicí. Novou technologií pro mobilní sítě je LTE (Long time evolution), což je plně IP řešení, které je schopno v závislosti na dedikované šířce pásma dosahovat teoretických hodnot až 150 Mbit/s downstream směrem ke koncovému terminálu. Zahájení komerčního provozu v ČR se očekává v letošním roce a rozvoj této technologie bude úzce souviset s výsledky probíhající aukce kmitočtového spektra. Měděný pár Tato varianta připojení last mile využívá stávající infrastruktury klasických telefonních kabelů, které jsou instalovány v domech a úložných nebo nadzemních trasách. Tyto kabely se používají pro distribuci asynchronních služeb typu ADSL a VDSL. Základní nevýhodou je pokles přenosové rychlosti v závislosti na vzdálenosti zákazníka od aktivního portu technologie v ústředně a vzájemné „rušení“ přenosu při provozování více zákazníků v jednom kabelovém svazku. Základní parametry jsou pro ADSL: 8 Mbit/s downstream a 1 Mbit/s upstream, limit vzdálenosti činí cca 8 km a pro VDSL: 40 Mbit/s downstream a 2 Mbit/s upstream, limit vzdálenosti je cca 1 km. Technologický vývoj pokračuje a budou nasazovány služby VDSL2 s metodami, které omezují degradaci signálu a prodlouží dosah služby. Další možností pro zlepšení parametrů je změna umístění aktivní technologie do blízkosti zákazníka a instalace optického kabelu až do skříně podružného rozváděče a tím přechod na topologii FTTC – vlákno do rozváděče. Koaxiální kabel Pro koaxiální kabel v instalacích last mile se také jako v předchozím případě využívá stávající kabelové vedení původně budované pro šíření televizního signálu v sítích CATV (kabelové televize). Kvalitou a přenosovými parametry překonává měděný pár a slouží k distribuci asynchronních služeb pomocí systémů DOCSIS. V tomto případě se jedná již o koncepci sítě FTTC, optické vlákno je tedy zavedeno do kabinetu (rozvodného uzlu). Základní parametry jsou 50 Mbit/s downstream a 9 Mbit/s upstream pro standard DOCSIS 1.0 a 2.0 a pro standard DOCSIS 3.0 s limitem na teoretické kapacitě 400 Mbit/s downstream a 100Mbit/s upstream při sloučení kapacity osmi kanálů. Optické vlákno V této variantě přenosového média se dostáváme na kvalitativně zcela jinou úroveň, kdy samotná definice limitace přenosových systémů je velmi zavádějící a pomocí základní topologie PON je možné dosáhnout při nasazení systémů vlnového multiplexu symetrických rychlostí v řádech Gbit/s. Základní službou na současně provozovaných komerčních sítích GPON je symetrické připojení 100 Mbit/s a limitací tak zůstává robustnost transportní sítě operátora. Při topologických variantách bod – bod (PtP) je pak jediným omezením nasazená technologie. Pro představu se aktuálně v transportní vrstvě testují v systémech DWDM 400 Gbit/s přenosové rychlosti, což představuje desítky Tbit/s koncentrované do optického vlákna. Z pohledu budoucího rozvoje služeb elektronických komunikací se jeví dlouhodobě udržitelné čistě optické topologické varianty s výjimkou mobilního sektoru, kde z podstaty služby bude vždy „last mile“ řešena radiovou komunikací. Ostatní varianty kombinující „jiná“ přenosová média a optické vlákno budou vždy omezeny. Vzniká tzv. úzké hrdlo, kdy fyzikální vlastnosti média u koncového uživatele budou degradovat buď rychlost připojení, nebo dosažitelnou vzdálenost. Z ekonomického pohledu je využití stávajících vedení opodstatněné, jistě bude i pro řadu uživatelů dostačující, ale v perspektivě „exponenciálně rostoucích požadavků na připojení“ je dlouhodobě neudržitelné. Nárůst dat dokreslují prezentovaná očekávání předního výrobce IP technologií CISCO zobrazená v grafu 1, kde se předpokládá do budoucna složená roční míra růstu 66 %. Aktuální situace v širokopásmové konektivitě v ČR ▲ Graf 1. Předpoklad – 11,2 exabytů měsíčně z mobilního datového provozu do roku 2017 ■o byvatelé 69,5 % obcí mají možnost přístupu k internetu prostřednictvím více než jednoho poskytovatele. V rámci jednotlivých krajů je však situace velmi nevyvážená. Tato skutečnost limituje jak občany, tak podnikatelské subjekty a státní instituce v přístupu k informacím a vzájemné komunikaci. Souhrnná informace o pokrytí obcí vysokorychlostním internetem („broadbandem“) v ČR je uvedena v tab. 1. Jak vnímat uvedená statistická data a co je příčinou neutěšeného stavu? Na základě údajů z Českého telekomunikačního úřadu lze konstatovat, že dostupnost infrastruktury, která bude plnit očekávání uživatelů internetu v ČR, je velmi nízká; kabelové sítě jsou dostupné pouze ve 4,22 % obcí a optické sítě pouze v 5,54 % obcí. Pokud jde o základní přístup k internetu (rychlost 2 Mbit/s), i v tomto případě je tempo výstavby přístupových sítí poměrně pomalé, což dokládají i hlavní závěry provedených analýz: ■ obyvatelé 10,1 % obcí nemají možnost přístupu k internetu; ■o byvatelé 20,4 % obcí mají možnost přístupu k internetu prostřednictvím pouze jednoho poskytovatele; ■ Propad investic v odvětví, a to ve fixní části sítě, kdy byla skokově ukončena výstavba v roce 1997. Obdobný scénář lze očekávat v současnosti i v mobilním sektoru, kdy tlak na cenu služby a nestabilní prostředí bude vést k oddálení nebo omezení investic do infrastruktury. ■ Zvyšování požadavků na stavebníky a tím i růst investičních nákladů při výstavbě infrastruktury. Tato skutečnost se nejvíce projevuje prodlužováním přípravy staveb, růstem správních poplatků a v neposlední řadě také růstem náhrad za věcná břemena. Např. za poslední dva roky došlo k zdvojnásobení těchto plateb, kdy si záplatují své rozpočty z těchto výnosů nejen soukromníci, ale i obce a státní firmy. Počet obcí VÝSTAVBA VYSOKORYCHLOSTNÍCH OPTICKÝCH PŘÍSTUPOVÝCH SÍTÍ V OBCÍCH Základní ukazatele S vyloučením hlavního města Prahy Česká republika - počet obcí Kategorie obcí podle počtu obyvatel celkem do 199 200-499 500-999 1000-1999 2000-4999 5000-9999 10000 a více 6 250 1 524 1 975 1 356 723 400 140 131 Česká republika - počet obyvatel 9 275 612 189 334 645 742 953 015 1 009 475 1 219 378 960 042 4 298 626 Počet domácností 3 068 385 64 732 179 976 289 841 311 408 398 343 324 983 1 499 102 100% 100% 100% 100% 95% 90% 80% 67% 47% 25% 5% 0% 0% 0% Počet domácností bez přístupu k vysokorychlostní optické síti [% ] Počet obcí bez přístupu k vysokorychlostní optické síti [% ] ▲ Tab. 1. Dostupnost vysokorychlostního přístupu k internetu prostřednictvím optických sítí alespoň rychlostí 30 Mbit/s stavebnictví 06–07/13 43 ▲ Graf 2. Procentní podíl jednotlivých regionů světa v očekávaném růstu mobilního internetu ■ Vnímání sítí elektronických komunikací jako něčeho navíc, co není v rámci ostatních výstavbových aktivit potřeba zásadně řešit – nakonec mobilní signál je všude a vždy se najde nějaký poskytovatel, který dům či lokalitu na své náklady připojí. To se projevuje zejména u bytové výstavby, kde chybí jakákoli standardizace požadavků na tyto rozvody. Zajistí zlepšení dostupnosti širokopásmové konektivity program Digitální Česko? Proti prohlubování výše popsaného trendu je postaven program Digitální Česko, který si klade za cíl změnit aktuální stagnaci v odvětví, zatraktivnit odvětví pro dlouhodobé investory a naplnit požadavky Digitální agendy Evropy, která určuje celoevropskou strategii rozvoje „broadbandu“. Požadavkem této agendy je, aby jednotlivé členské státy včetně ČR zajistily do roku 2020 dostupnost služby vysokorychlostního přístupu k internetu ve všech obydlených lokalitách s minimální přenosovou rychlostí 30 Mb/s a pro polovinu domácností alespoň 100 Mb/s. Důvodem je snížit zaostávání Evropy v parametru přístupu k internetu a tím zvýšit konkurenceschopnost regionu jako celku. Z grafu 2 je vidět procentní podíl jednotlivých regionů světa v očekávaném růstu mobilního internetu. Program Digitální Česko vychází z dokumentu vlády Státní politika v elektronických komunikacích – Digitální Česko z 19. ledna 2011, cílem je navrhnout potřebné nástroje pro rozvoj elektronických komunikací, které podpoří „růst a rozvoj“ české společnosti. Tento dokument vytyčil základní cíl – redukovat „digitální propast“ v oblasti přístupu k vysokorychlostnímu internetu mezi venkovskými sídly a městy. Koncem roku 2012 se dokument revidoval a 20. března 2013 vláda ČR ve svém usnesení č. 203 schválila dokument Digitální Česko verze 2.0 – Cesta k digitální ekonomice, mezi jehož hlavní cíle do roku 2020 je zahrnuto: a) posílení digitální ekonomiky odlišným regulačním přístupem s důrazem na samoregulační mechanizmy vzhledem ke specifičnosti internetového prostředí, které fakticky nezná hranice a na něž nelze pohlížet stejnou optikou jako na tradiční ekonomiku; b) podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí k internetu umožňující přenosové rychlosti v souladu s cíli Digitální agendy 30 Mbit/s do roku 2020 pro všechny obyvatele a 100 Mbit/s minimálně pro polovinu domácnosti; c) efektivní využití rádiového spektra ve prospěch koncových uživatelů, k čemuž má vést Strategie správy rádiového spektra; 44 stavebnictví 06–07/13 d) zvyšování dostupnosti ICT pro všechny bez ohledu na lokalitu, sociální postavení nebo zdravotní postižení a podpora celoživotního vzdělávání za účelem posílení digitální gramotnosti; e) svoboda přístupu k internetu; f) přístup občanů prostřednictvím internetu k informacím generovaným veřejným sektorem; g) podpora legální nabídky audiovizuálních služeb a zajištění rovnováhy mezi svobodou podnikání a svobodou šíření a přijímaní informací a ochranou osobních údajů; h) garance pro obyvatele volně přijímat programy médií veřejné služby prostřednictvím zemského vysílání. Pokud se zaměříme na body b), c), d), týkající se výstavby infrastruktury sítí NGA (next generation access), jsou rozpracovány tři stěžejní úkoly. ■ Zpracovat metodickou pomůcku pro sjednocení aplikační praxe některých ustanovení zákona o elektronických komunikacích a stavebního zákona. Tento úkol má za cíl zjednodušit výstavbu sítí NGA a zajistit efektivitu investic při výstavbě, aby mohlo dojít k investičním synergiím s výstavbou, která není zaměřena na sítě NGA. V současné době probíhají mezirezortní jednání o možných úpravách platných právních předpisů a vyhodnocují se možné přínosy pro výstavbu sítí NGA. ■ Zpracovat návrh podmínek pro efektivní čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů pro výstavbu sítí elektronických komunikací. Tento úkol má za cíl nastavit dotační programy v období let 2014–2020 pro efektivní podporu výstavby sítí NGA. V současné době probíhá koordinace mezi MPO a MMR na přípravě těchto programů a bude se týkat připravovaného Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost na období 2014–2020. ■ Zpracovat návrh na zřízení registru pasivní infrastruktury. Tento úkol je stěžejní pro možnosti čerpání veřejné podpory pro výstavbu telekomunikačních sítí. V současné době je připraven návrh RPI, který bude předložen odborné veřejnosti ke konzultaci. Hlavním účelem RPI bude poskytovat informace o infrastruktuře vhodné pro výstavbu a provoz zejména sítí NGA, a to z důvodů snížení celkových investic potřebných k dosažení cílů Digitální agendy. RPI bude zároveň sloužit jako nástroj MPO pro efektivní směřování veřejné podpory do výstavby sítí NGA a pro potřeby ČTÚ při hodnocení trhu a přípravě případných nápravných opatření. Očekávání odborné veřejnosti ohledně naplňování úkolů Digitální agendy jsou poměrně vysoká. Věřím, že celoevropská snaha o zefektivnění vý- ▲ Graf 3. Standardizované sítě FCI (Fiber Composite Infrastracture) stavby, otevření informací o infrastruktuře a férové konkurenční prostředí může rozhýbat výstavbu optických sítí jak směrem ke koncovým účastníkům, tak k základnovým stanicím mobilních operátorů. Část výstavby v rurálních oblastech bude vždy ekonomicky problematická a v tomto případě se otevírá prostor pro státní subvence, které mohou podpořit rizikové investice. downlink vysokou hustotou vlnově dělený multiplex – přenosová technologie na optickém vlákně internetový protokol vlákno do rozváděče (připojení telekomunikačního rozváděče na optické vlákno) vlákno do bytu (připojení koncového zákazníka na optické vlákno) vysokorychlostní paketový přístup (evoluce 3G mobilní sítě) Long Term Evolution – technologie vysokorychlostního internetu v mobilních sítích základnová stanice pro distribuci mobilního internetu (např. 3G, LTE) přenosová kapacita směrem ke koncovému uživateli uplink přenosová kapacita směrem k síti operátora xDLS x digitální zákaznická linka ADSL digitální zákaznická linka – asynchronní VDSL digitální zákaznická linka – vysokorychlostní PON pasivní optická síť GPON gigabitová pasivní optická síť DWDM IP FTTC FTTH HSPA42+ LTE NB WDMPON pasivní optická síť na bázi vlnového multiplexu Vize 2020 – cíl splněn Politické strany napříč parlamentem podpořily vládní program Digitální Česko 2.0 a od začátku roku 2014 Ministerstvo financí ČR vyčlenilo 10 mld. Kč ročně na rozvoj „broadbandu“. V ČR v letech 2014–2020 proběhla masivní výstavba standardizované sítě FCI (Fiber Composite Infrastracture), která probíhala v evolučních krocích a přeměnila stávající metalické sítě na FCI. Finální stav vše připojit na „optiku“ je splněn na 95 % a zároveň došlo k zahuštění pokrytí mobilních služeb, takže přechod z mobilního do fixního připojení uživatel není schopen registrovat. Skutečnost, nebo utopie? Čas ukáže, zda bude vůle změnit zaběhlé mechanizmy a posunout elektronické komunikace do roviny základních potřeb a zajistit udržitelný rozvoj oboru tak, aby nestagnoval a naplňoval očekávání koncových uživatelů a tím podpořil rozvoj společnosti jako celku. ■ english synopsis Infrastructure of Electronic Communications – 2020 Vision Political parties across the parliament gave their support to the governmental programme Digital Czech 2.0 and the Ministry of Finance of the Czech Republic allocated 10 billion CZK to be spent every year starting from 2014 on the broadband development. In 2014–2020, massive construction of standardised FCI (Fiber Composite Infrastructure) network took place in several evolution steps, transforming the existing metallic networks into FCI. The final target of full ”optical” connection is at 95% and at the same the mobile service coverage got more dense, which means that the user is not able to register the transition from mobile connection to the fixed one. ICT informační a komunikační technologie FCI kompozitní optická infrastruktura NGA přístupové sítě nové generace infrastruktura elektronických komunikací, vládní program Digitální Česko 2.0 CAGR ISDN složená roční míra růstu digitální síť integrovaných služeb keywords: ▲ Tab. 2. Seznam zkratek použitých v článku klíčová slova: infrastructure of electronic communications, governmental programme Digital Czech 2.0 stavebnictví 06–07/13 45 recenze text doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc. Recenze: Stavební kniha 2013 Další Stavební kniha byla představena opět při ouvertuře Stavebních veletrhů Brno. Tentokrát je věnována tématu nadmíru aktuálnímu (možná již trochu módnímu), industriálnímu dědictví. Jmenuje se Nový život opuštěných staveb. ▲ Stavební kniha 2013 To, že je dědictví průmyslových staveb velkým předmětem zájmu, je sice opravdu trochu záležitost módy – ale buďme za tento módní trend vděčni. Kdysi byly Čechy především a Morava do značné míry průmyslovým srdcem Rakousko-Uherska. Začalo to v době, kdy tovární, ale i jiné průmyslové budovy byly chápány nejen jako místa, kde se má levně vyrábět, ale jako nedílné součásti měst, nezřídka v prolínání s bytovými stavbami, neboť rostoucí průmysl nebyl ještě chápán ve svých negativních dopadech na životní prostředí. Naopak jeho hluk a obecně 46 stavebnictví 06–07/13 ruch byl považován za důležitý charakteristický prvek moderního města. Něco pr ůmyslov ých staveb zmize lo při přirozené modernizaci v průběhu rozv o j e v ý r o b y, něco se zastaráním výroby – a něco na sklonku století, kdy se průmyslová v ýroba zač ala rušit zcela záměrně. Jenže ty stavby, které zbyly, jsou doklady o tom, jak jsme žili, jak jsme byli kdysi orientováni, možná o nás, o našich předcích říkají něco víc, nebo jistě něco jiného než jen stavby obytné, kulturní, správní a reprezentační. Přesto mizí stále. Nevíme si s nimi rady, jejich funkce zaniká – a co dál? I když mnohé jsou neuvěřitelně univerzální, a tedy flexibilní, dají se upravit na mnoho nov ých způsobů, jen některé jsou jednoúčelové. A i pro ně se dá najít nové užití, i když samozřejmě ne vždy je možné mít z nich muzeum sebe samých. P říkladů zrekonstruovaných a novému životu vrácených průmyslových staveb se objevuje pořád víc a víc – a stále je to málo. Likvidace, ať cílená, nebo způsobená prostě neuží- váním a neudržováním, je pořád značná. Stavební kniha 2013 přináší zajímavé ukázky toho, co bylo v posledních letech dokončeno. Respektive výběr asi toho nejzajímavějšího. Obecný úvod má několik kapitol. Jedna se zabývá tím, jak navrácení průmyslov ých staveb do života financovat. Neb neplatí vždy, že využití staré budovy je levnější – Tomáš Skřivan uvádí především příklady ze zahraničí, k teré jsou spíše exkluzivní jak funkcí, tak architektonickým řešením, kde náklady byly velmi vysoké a mnohde mnohonásobně vyšší, než se původně počítalo – viz třeba dodnes nedokončená Elbfilharmonie v Hamburgu. Druhá kapitola, od Petra Hermana, se věnuje energetickým ztrátám a ziskům, neboť při původním stavění těchto budov se na jejich energetickou udržitelnost nedbalo. Jana Kašíková s Danielou Šimkovou se zabývají tím, jak typologie ovlivňuje možnosti nového využití opuštěných industriálních staveb (škoda, že kromě Muzea Škoda Auto v Mladé Boleslavi neuvádějí české příklady, myslím, že jich je již dost). Velmi zajímavá je stať Jana Zikmunda, která se věnuje potenciálu poválečné průmyslové architektury – upozorňuje na to, že nejen stavby z doby počátku průmyslu mají svůj význam. I stavby novější mají své atraktivní architektonické hodnoty, a mizí zrovna tak, ne-li rychleji, než ty starší. Spíše informační je kapitola Heleny Zemánkové zabývající se proměnou Zlína v mezinárodním kontextu, která kromě tří příkladů ze zahraničí přináší jen zmínku o Vítkovicích a pak zprávu o studentských workshopech na téma areálu firmy Baťa ve Zlíně. A pak následují kapitoly o jednotlivých vybraných stavbách, které zajímavě postihují rozmanité spektrum staveb jak co do původní, tak co do nové funkce: pivovar v Lobči (Pavel Prouza) jako technická památka s kulturním využitím, rychlokovárna ve Vítkovicích (Milan Šraml) jako součást moderního výrobního závodu, těžní věž Dolu Kukla v Oslavanech (Alena Lubasová) jako muzeum, divadlo, obřadní síň, kavárna i místo dětského hravého světa, vápenka v Horních Albeřicích (Pavel Klimeš), která se stala muzeem sebe samé, ale stejně tak nabídla zajímavé místo muzeu Albeřic a Lysečic. Obnova bývalého cukrovaru v Chrudimi ( Aleš Brotan) ukazuje, že lze budovu upravit a skvěle využít i pro jiný druh průmyslové výroby. Příslibem do nedaleké budoucnosti je představený projekt Techmania Science Centrum ( Jan S oukup), k teré v zniká v prostorách dvou budov bývalé plzeňské škodovky. Připomenout je nutno i stručnou, ale zajímavou stať o technologii proměny bývalého mlýna na hotel Budweis v Českých Bud ějovicích (Lud ěk N ě mec). Zdánlivě to může vypadat, že se tam nic moc neodehrálo, jen se postupně vyměnily konstrukce všech stropů. Že svůj půvab mají i velmi malé stavby, které na první pohled mohou působit jako postradatelné, připomíná informace o proměně dřevěného nádražního skladu v Nižboru (Dagmar Vomlelová) na půvabnou výletní restauraci, která má soukromého majitele. Velká kapitola je věnována vytvoření Krajského kulturního a vzdělávacího centra ve Zlíně aneb proměně původních továrních budov 14 a 15. Petr Všetečka připomíná Studijní ústavy Baťova závodu, věnuje se také urbanizmu továrního areálu a typům etážových staveb v areálu – a to ho přivádí k nově otevřené stavbě, jež je jednou z největších kulturních institucí v tuzemsku, byť knihovní část bude otevřena později. Postupuje od popisu stavu bu- prosto nejeví zájem). Rozpis podle pů vodních okresních měst ukazuje téměř výhradně k l e s a j í c í p o č t y. N a p ř í k l a d v Olomouci bylo v roce 2009 dokončeno 1156 bytů, v roce 2012 jich pravděpodobně je 708. Zahájeno v roce 2009 jich bylo 768, v loňském roce již jen 379. Ovšem objevují se i města s nárůstem – např. Rakovník, Jindř ichův Hradec, Česk ý Krumlov, Bruntál či Kar viná nebo Česká Lípa. Tyto nárůsty jsou však většinou nepříliš velké. Zajímavé jsou i tabulky cen za 1 m2 obytné plochy. Nejvyšší není v Praze, ale v Hradci Králové a Karlových Varech (53 000 Kč) či v Olomouci (51 000 Kč). Nejlevnější jsou ceny bytů dokončených v roce 2011 v Táboře (15 000 Kč). Jeden optimistický údaj v knize přece je – roste počet budov pro kulturu a vzdělávání, těch bylo v roce 2007 postaveno 64, v roce 2011 už to bylo 97. Tabulky se čtou s napětím – tedy nejen tabulky samy o sobě, ale hlavně to, co znamenají, co vypovídají o stavu české společnosti. Stavební kniha 2013 je opravdu povedená. ■ inzerce dov při počátcích rekonstrukce a dochází až k návrhu výsledné expozice. Podobně velká kapitola je věnována oživení Pražského předměstí v Žatci, které je jednoznačně spojeno s vytvořením Chrámu chmele a piva (Jiří Vaníček). To je akce natolik rozsáhlá, že se Jan Vaníček po obecně historickém úvodu věnuje čtyřem z deseti staveb. Těm nejatraktivnějším, které si již za dva roky získaly velké množství příznivců, získaly nejrůznější ocenění a pro návštěvníky jsou neomr zitelným p ředm ětem zájmu. Se všemi podstatnými údaji: kdo, kde, původní využití, současné využití, projektant, majitel, investor, autor, dodavatel, způsob financování (na sedmi je podíl dotací z fondů Evropské unie), doba realizace. Sympatická u všech staveb je „rozpiska“. Až sem je Stavební kniha docela radostné čtení. I když postupují rekonstrukce a nové v yužití průmyslových staveb pomalu, přece jen se dobře rozvíjí a budovy, jimž byla vrácena tvář, někdy více, někdy méně změněná, jsou svou novou funkcí v ýrazným oživením v životě místa, kde stojí. Závěr knihy je přesto čtením jen pro otrlé. Nebo pro ty, kdož situaci v českém stavebnictví dobře znají a tady si jen potvrdí neuvěř itelný propad oboru. Stavebnictví a bytová výstavba v roce 2012 (Petra Cuřínová, Silvie Lukavcová, Josef Vlášek) se jm e nu je k a p i to l a , v ní ž optimistického lze najít jen málo. Grafy mají jednosměrnou tendenci – všechny jdou dolů. Ať jde o množství zakázek, výšku nákladů, po čet pracovníků, po čet stavebních povolení. Bytová v ýstavba se ukazuje téměř jako tragická. Klesají počty dokončených, rozestavěných i připravovaných bytů, jedině v kategorii bytů pro seniory je nárůst. (Přitom tu není tabulka, která by se věnovala rozdělení bytové výstavby na soukromou a z veřejných prostředků, ta by byla zřejmě obžalovací, o tento druh v ýstavby stát totiž na- Autorka: doc. ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc., kurátorka sbírek architektury Národní galerie v Praze Stavební kniha 2013. Nový život opuštěných staveb. Průmyslové dědict ví. Ko lek tiv autorů koordinova ných Ing. arch. Evou Dvořákovou, PhDr. Benjaminem Fragnerem a Ing. Svatoplukem Zídkem. Pro Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve v ýstavbě v ydalo Inform a č n í c e n t r u m Č K A I T, Praha 2013, 140 str., ISBN 978-80-87438-36-7. Stavební kniha 2013 je k dostání na www.ice-ckait.cz v e-shopu a na oblastních kancelářích ČKAIT. Cena pro neautorizované osoby je 480 Kč vč. DPH. Redakce časopisu Stavebnictví tuto publikaci doporučuje. stavebnictví 06–07/13 47 veřejné zakázky text Ing. Jiří Košulič Veřejné stavební zakázky – Cena a kvalita Text se věnuje veřejným zakázkám na stavební práce zadávaným na základě příslušné dokumentace a soupisu prací. Od poslední novely zákona o veřejných zakázkách z dubna 2012 se na různých fórech často mluví o kvalitě zakázek, zejména v souvislosti s hodnocením podle kritéria nejnižší nabídkové ceny. Snížení kvality stavební zakázky nemůže být důsledkem novely z dubna 2012, už jenom proto, že ustanovení týkající se hodnoticích kritérií nebyla touto novelou nijak změněna. Dá se asi předpokládat, že dodavatel nabízející nízkou cenu bude při realizaci stavby hledat možnosti, jak se do nabídnuté ceny vejít. Jistě nelze vyloučit, že některé z nich mohou vést ke snížení kvality prováděných prací. Předpokladem kvalitní stavby je kvalita celého procesu projektové přípravy a realizace stavební investice. V celém procesu mají významné postavení odborně způsobilé osoby na straně projektantů, zhotovitelů i technického dozoru investora. V současnosti se poměrně často setkáváme s nedůvěrou, zpochybňováním stanovisek projektantů, zhotovitelů, technického i autorského dozoru, rozhodců, soudních znalců. Je možné, že v některých případech jsou pochybnosti oprávněné, ale nezdá se mi smysluplné postavit systém na tom, že všechno, tedy i vysloveně technické problémy, budou řešit soudy. Zákon o veřejných zakázkách stanoví podmínky pro výběr nejvhodnějšího dodavatele, ale svými požadavky samozřejmě zasahuje do procesu přípravy a realizace stavby. Nebudu komentovat problematiku hodnoticích kritérií, ale připomenu některá jiná ustanovení zákona 48 stavebnictví 06–07/13 o veřejných zakázkách, která mají nebo mohou mít vliv na kvalitu nebo nekvalitu stavební zakázky. Investiční záměr V této přípravné fázi stavební investice je rozhodování zadavatele ovlivněno snahou získat finanční prostředky z různých dotačních programů a ty plně vyčerpat. Zajištění financování je jistě podstatnou podmínkou investice, ale důsledkem pravidel dotačních programů je negativní vliv na rozhodování zadavatele. Jde vždy o skutečnou potřebu zadavatele, nebo je hlavním cílem vejít se do podmínek dotačního programu? Předpokládaná hodnota Zadavatel je podle zákona povinen stanovit předpokládanou hodnotu odpovídající době vyhlášení veřejné zakázky. Nejedná se tedy pouze o stanovení hodnoty pro rozhodnutí, zda jde o nadlimitní, nebo podlimitní zakázku, ale má také vyjadřovat cenu v místě a čase obvyklou, dá-li se tento termín dá u stavebních prací použít. Zadavatel má povinnost stanovit přepokládanou hodnotu, ale nemá povinnost ji zveřejnit v oznámení. Nevím, jaký pozitivní důsledek by nezveřejnění přepokládané hodnoty mohlo přinést, a nepatřím k těm, kteří by to chtěli doporučovat. Rozhodně je tato hodnota podstatnou informací pro dodavatele při rozhodování o účasti ve výběrovém řízení. Předpokládaná hodnota není pouze výsledkem násobení množství a jednotkov ých cen zvolené cenové soustavy, ale cena má zohledňovat umístění stavby, termín provádění a všechny ostatní náklady vyplývající z obchodních podmínek zadavatele, jako např. finanční záruky, pojištění apod. Má tedy vyjadřovat nezbytné náklady na zhotovení stavby včetně nákladů vyplývajících z obchodních a jiných podmínek zadavatele. Předpokládaná hodnota stavební zakázky může být chápána i jako „cena bezpečná“, pokud má být bezpečná pro zadavatele. Postupy, které by z předpokládané hodnoty, případně z nabídkových cen, jednoduše stanovily cenu bezpečnou, by mohly být berličkou pro označení nabídkové ceny jako mimořádně nízké, ale s pojmem bezpečná cena to nelze spojovat. Předpokládaná hodnota, zejména její skladba v podrobnosti položkového rozpočtu, dává zadavateli možnost posouzení i z hlediska mimořádně nízké nabídkové ceny. Kvalifikace dodavatele Kvalita provádění stavebních prací nutně předpokládá odpovídající kvalifikaci dodavatele. Snížení požadavků na kvalifikaci ve snaze otevřít soutěž co nejvíce dodavatelům vystavuje zadavatele zvýšenému nebezpečí nekvalitního provádění stavby, případně problémů s dokončením stavby. Prokazování kvalifikace pomocí subdodavatele je podmínka, která má na kvalitu stavby spíše negativní vliv. Zadavatel nemůže prokazování nijak omezit, přestože věcný smysl se v řadě případů těžko hledá. Podmínky nediskriminace a maximálního otevření soutěžního prostředí vypadají na první pohled bezchybně, ale musí platit pro dodavatele, kteří takovou zakázku umí realizovat, tj. už skutečně obdobnou zakázku někdy dělali. Ekonomické a finanční požadavky Požadavky na výši obratu, pojištění odpovědnosti a údaje z rozvahy byly novelou z dubna 2012 nahrazeny čestným prohlášením dodavatele o způsobilosti splnit veřejnou zakázku. Přitom roční obrat dodavatele je z hlediska jistoty zadavatele docela významný údaj – vždy se doporučovalo, aby daná veřejná zakázka byla přiměřená poměru k ročnímu obratu, aby se nestalo, že by to byla jediná zakázka daného dodavatele. Roční obrat souvisí i s případnými dalšími kvalifikačními požadavky, jako je počet techniků, průměrný počet pracovníků, technické vybavení. Bez obratu se takové požadavky nedají stanovit. Zadavatel v současnosti hledá jiné podmínky, které mohou nepřímo vypovídat o ekonomické způsobilosti dodavatele. Proto se častěji než před novelou objevují požadavky na složení jistoty, případně požadavky na zajištění plnění smlouvy formou bankovní záruky předložené dodavatelem před podpisem smlouvy. Takové požadavky však znamenají další náklady spojené s poskytnutím finančního zajištění, případně náklady spojené s poskytnutím bankovní záruky peněžním ústavem. Náklady na poskytnutí bankovní záruky obvykle činí 0,3 % za zpracování žádosti, 0,6 % za uzavření smlouvy a cca 2 % je roční úrok. Na zajištění ve výši 5 mil. Kč na jeden rok to představuje cca 145 000 Kč. Pokud zadavatel požadavek na zajištění uvede v zadávacích podmínkách, jedná se o položku ostatních nákladů, jež má být uvedena v soupisu prací, a tedy započtena do předpokládané hodnoty zakázky. Systém certifikovaných dodavatelů Zákon umožňuje vedení systému certifikovaných dodavatelů. Prokázání certifikátem je pouze v rozsahu v něm uvedených údajů. Pokud zadavatel stanoví požadavky na konkrétní zakázku, je celkem logické, že údaje v certifikátu nebudou odpovídat všem požadavkům zadání. Dodavateli a následně i zadavateli pak nezbývá, než požadavky kontrolovat jednotlivě a případně doplnit certifikát dalšími doklady. Tento stav smysl certifikátu snižuje. Bylo by vhodné připravit návrh pravidel kvalifikace pro stavební zakázky a následně připravit těmto pravidlům odpovídající systém, který by nahradil stávající SCSD vedený Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR. Dodavatel by prokazoval kvalifikaci pro druhy a objemy stavebních prací uvedených na certifikátu. Fungování systému kvalifikovaných stavebních dodavatelů by mělo výrazně zjednodušit a zpřehlednit nejen vlastní prokazování kvalifikace, ale také její posouzení. Obchodní podmínky Zadavatel stanoví obchodní podmínky v souladu s vyhláškou č. 231/2012 Sb., která je poměrně stručná. MMR ČR vydalo doporučení, které rozšiřuje požadavky na obchodní podmínky. V současnosti MMR ČR připravuje na základě připomínek zadavatelů i dodavatelů postup pro novelizaci této vyhlášky tak, aby stanovila základní požadavky na vyrovnaný obsah podmínek pro obě strany. Obchodní podmínky stanovené zadavatelem mohou mít vliv na kvalitu stavby např. stanovením požadavků na zajištění řádného plnění, na dodržení termínu dokončení a na plnění záručních podmínek. Podobně je důležité, aby zadavatel stanovil přiměřené podmínky pro pojištění odpovědnosti, pojištění stavebně montážní a případné smluvní pokuty. Obchodní podmínky pro provádění stavby mají zajistit vztahy objednatele a zhotovitele tak, aby v průběhu realizace byly připraveny postupy řešení všech situací, které mohou nastat, včetně podmínek pro kontrolu kvality prováděných prací, kvalifikaci pracovníků provádějících dané práce. Za zadávací dokumentaci odpovídá zadavatel, tedy za projektovou dokumentaci a soupis prací. Nemůže počítat s bezchybností celé dokumentace, musí v obchodních podmínkách stanovit postup pro řešení změn vyvolaných nejen případným nedostatkem v dokumentaci, ale i možnou změnou z jiných důvodů objednatele. MMR ČR podle posledních informací počítá s novelizací vyhlášky č. 231/2012 Sb. k obchodním podmínkám pro stavební práce a připravuje metodických pokyn pro stanovení obchodních podmínek v rámci pravidel poskytovatelů dotací. Podmínky pro subdodavatele Zákon dává zadavateli možnost věcně vymezit část zakázky, která nesmí být plněna subdodavatelem. V zadávací praxi, zejména u poskytovatelů dotací, se tato podmínka běžně používá. Zhotovení stavby s využitím subdodavatelů je standardním postupem realizace. Omezení je tedy zásahem do postupu provádění a pro takové omezení by měl mít zadavatel důvod. Snaha pouze zabránit přeprodávání zakázek by takovým důvodem však být neměla. Novela z dubna 2012 sice vyžaduje stanovení podílu nikoliv procentem z ceny, ale věcným vymezením. To však nic nemění na tom, že např. poskytovatelé dotací musí řešit definici subdodavatele. Dodržení podmínek v jejich pravidlech má dopad na uznatelnost nákladů nebo korekce. Vytváříme si tím nové problémy, které mohou vést k tomu, že pojem inzerce CENOVÁ SOUSTAVA RTS DATA ucelený soubor podkladů, pravidel a metodických pokynů pro stanovení ceny stavebního díla odpovídá prováděcí vyhlášce č. 230/2012 Sb. k zákonu o veřejných zakázkách www.cenovasoustava.cz Svět stavebnictví na dotek RTS a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz e: [email protected], t: +420 545 120 211, f: +420 545 120 210 stavebnictví 06–07/13 49 subdodavatele bude vykládán poskytovatelem dotace a možná pro každý program jinak. Jak příklad si uveďme zateplení fasády včetně výměny oken. Je subdodavatelem firma, která okna dodá a namontuje, nebo firma, která dodá okna na stavbu? Bylo by potřeba, aby pojem subdodavatele v oblasti stavebnictví měl jeden výklad, pokud možno vycházející ze standardů procesu realizace staveb. Obchodní názvy v zadávací dokumentaci Podmínka zákona po novele z dubna 2012 připouští použití obchodních názvů ve výjimečných případech. Stavbaři vzali tuto podmínku na vědomí, i když z pohledu projektové přípravy a provádění stavby to nebylo obvyklé. Důvody odkazující na možné omezení hospodářské soutěže jsou z mého pohledu sporné. Někdo se přece musí rozhodnout, jaký materiál nebo výrobek pro stavbu nakoupí. Pokud to nemůže být projektant, zůstane tato volba na zhotoviteli. Projektant nevymyslí technické parametry teoreticky, vybírá podle parametrů konkrétních výrobků. Také cena pro předpokládanou hodnotu musí vycházet z ceny konkrétního výrobku, protože cenu technických parametrů nikdo nezjistí. Stálo by za úvahu, zda odpovědnost a odbornost projektanta nemá přednost před ochranou hospodářské soutěže, případně ochranu řešit jinak než omezením povinností projektanta. Bylo by asi správné sladit prováděcí vyhlášky k dokumentaci staveb, která definuje obsah jednotlivých fází projektové dokumentace a podmínky hospodářské soutěže. Nejedná se přece jen o veřejné zakázky. V současné situaci se nabízí zadavateli možnost požadovat v nabídkovém rozpočtu uvedení konkrétních materiálů a výrobků, se kterými nabídka počítá. Při posouzení nabídek je nezbytné kontrolovat, zda uvedený materiál 50 stavebnictví 06–07/13 odpovídá technickým parametrům v soupisu prací, ale pro průběh realizace stavby je takto doplněný položkový rozpočet připravený pro kontrolu provádění, fakturace a zejména jednání o případných změnách. Kvalita ve veřejné stavební zakázce Příslušná dokumentace a soupis prací Stanovení požadavků na příslušnou dokumentaci a soupis prací vyhláškou vede k tomu, že v této podrobnosti je možné porovnávat nabídky až na úroveň položek soupisu prací a při provádění nastává lepší kontrola provedených prací. Požadavek na uvedení Klasifikace stavebních objektů dává možnost stanovit a posoudit referenční stavby ve vztahu k dané veřejné zakázce a také v podmínkách použití položek stavebních prací odpovídajících danému druhu objektu. MMR ČR připravuje stanovisko k vyhlášce č. 230/2012 Sb., které bude reagovat dotazy k některým ustanovením, protože v této době není pro novelizaci vyhlášky důvod. Kvalita ve veřejné stavební zakázce Posouzení nabídek Posouzení nabídkového rozpočtu v podrobnosti soupisu prací je nezbytné zejména proto, že tento položkový rozpočet se stane součástí smlouvy o dílo a na jeho základě se obvykle sjednává i vykazování a fakturace provedených prací. Podmínka zákona nedává možnost podrobně posoudit např. jen první tři nabídky. To u větších zakázek znamená, že k posouzení je nezbytné použít specializovaný softwarový produkt. Na tuto podmínku musí zadavatel myslet a v zadávací dokumentaci stanovit podmínky pro ocenění soupisu prací, včetně požadavků na formát a elektronickou podobu nabídkového rozpočtu. V takovém případě může posouzení zahrnovat jak formát elektronické podoby, tak také dodržení obsahu a struktury soupisu, uvedené ceny a nakonec i posouzení cen jednotlivých nabídek mezi sebou nebo proti zvolenému srovnávacímu rozpočtu tak, aby zjištěné rozdíly poskytly zadavateli dostatečnou informaci pro hodnocení nabídek. Mimořádně nízká nabídková cena Použití ustanovení zákona v § 77 o mimořádně nízké nabídkové ceně může mít vliv na kvalitu stavby, a to v případě, že některé nabídky budou posouzeny jako mimořádně nízké a bude požadováno vysvětlení, stejně jako v případě, kdy bude vybrána nejnižší nabídková cena bez žádosti o vysvětlení. Pro oba postupy by měl zadavatel mít důvod. Pro posouzení nabídkové ceny jako mimořádně nízké k předmětu veřejné zakázky existuje mnoho možných postupů, vzorce zahrnující předpokládanou hodnotu, nabídky, průměr nabídek, cena srovnávacího rozpočtu apod. Pokud platí zákon v tom, že v případě mimořádně nízké nabídkové ceny musí zadavatel požádat o vysvětlení, pak způsob, kterým nabídkovou cenu označí za mimořádně nízkou, není důležitý. Mluví se také o tom, zda podmínky pro mimořádně nízkou nabídkovou cenu má zadavatel stanovit dopředu a zda mají být uvedeny v zadávací dokumentaci. Podmínky dopředu zadavatel stanovit může, ale nemůže vědět, kolik a jakých nabídek dostane. Mohl by si vytvořit pravidlo, které nebude použitelné, a pokud bude zveřejněno, bude nucen zakázku zrušit. Posouzení nabídkové ceny musí být vypracováno tak podrobně, aby umožnilo sestavit požadavek na vysvětlení věcně tak, aby následně uchazečovo vysvětlení bylo možné posoudit. Obvykle se jedná o jednotkové ceny položek nabídkového rozpočtu. Zadavatel posoudí vysvětlení a rozhodne o uznání, nebo neuznání. Poměrně jednoduché je to v případech, kdy dodavatel udělá ve vysvětlení věcnou chybu, např. ve vztahu ke stejným pracím v jiné budově. Takové vysvětlení zadavatel neuzná a nabídku vyloučí. Složitější posouzení nastává v případech, kdy dodavatel uvádí jako důvod nízké režie, materiály má na skladě, může jít do ztráty, chce zajistil zaměstnanost, nebo zakázku potřebuje jako referenční, aby získal jiné zakázky. Rozhodnutí, jak má veřejný zadavatel posoudit taková vysvětlení, přísluší hodnoticí komisi. Bylo by asi potřeba, aby se vytvořila širší shoda na tom, jaké obchodně politické podmínky má veřejný zadavatel respektovat a jaké lze považovat za nekalosoutěžní jednání. Vzhledem k tomu, že toto téma bylo otevřeno v rámci jednání expertní skupiny MMR ČR k zákonu, je zřejmý zájem MMR ČR, aby pro takové situace byla zpracována nějaká metodická pomůcka. a ve veřejné stavební zakázce Nový zákon Schválení nové ES se očekává přibližně koncem tohoto roku, poté bude zavedeno do národní legislativy pravděpodobně formou nového zákona. Je možné, že v nové směrnici se objeví změny, které by mohly mít vliv na zvýšení důrazu na kvalitu např. formou upravených požadavků na kvalifikaci nebo použití dalších hodnoticích kritérií. Rozhodující bude, jak se směrnice promítne do zákona v ČR. Nový zákona by se měl omezit na proces výběru nejvhodnějšího dodavatele, neměl by svými ustanoveními být v rozporu se standardy v procesu přípravy a realizace staveb. Měl by preferovat vyvážené obchodní podmínky, přikládat větší váhu kvalifikaci dodavatelů, nesrovnávat všechny na stejnou úroveň pod heslem nediskriminace. Měli bychom se zaměřit na jednání o formách zadávání podlimitních zakázek, aby se skutečně jednalo o jednodušší řízení a aby se našla možnost, jak preferovat nebo chránit místní dodavatele. Je těžko pochopitelné, proč má chodník v obci opravovat dodavatel z jiného regionu, když jeho nabídka je o pár korun nižší než nabídka stavební firmy sídlící v dané obci a zaměstnávající místní lidi. ■ Autor: Ing. Jiří Košulič, předseda představenstva RTS, a.s., a viceprezident SPS v ČR svět stavbařů text a grafické podklady Jiří Vacek Letos dojde na lámání chleba České stavebnictví podle ředitelů stavebních společností klesne v tomto roce o další 4,4 %. Míra jejich pesimizmu tak aktuálně dosáhla svého dna. Snížení výkonu stavebnictví v roce 2013 očekává 75 % ředitelů stavebních společností (v říjnu 2012 to bylo 73 % a v červenci 2012 pak 67 %). Rok 2013 tak bude rokem s nejvyšší mírou konsolidace stavebního trhu vůbec. Stále totiž ještě nedošlo k dostatečně velkému snížení stavebních kapacit na trhu tak, aby se nabídka vyrovnala s poptávkou. Od začátku krize v podstatě neustále roste počet bankrotů obchodních společností na českém trhu, sektor stavebních firem není výjimkou. Část stavebních společností je již značně vyhladovělá a jejich finanční rezervy klesly na nulu. Hlavní vlnu konsolidace trhu má tak stavebnictví ještě před sebou. Z tohoto pohledu bude tedy právě rok 2013 od vypuknutí krize zatím nejnáročnějším. Největší pokles trhu očekávají představitelé společností z inženýrského stavitelství. „Protože pokles objemu stavebních zakázek, především v oblasti inženýrského stavitelství, pokračuje, lze očekávat další odchod řady zejména menších a středních stavebních firem z trhu. Prostor pro vyrovnání poklesu tržeb vnitřními úsporami a efektivitou je totiž už z velké části vyčerpán,“ komentuje výsledky výzkumu CEEC Research Pavel Kliment, partner odpovědný za služby pro realitní a stavební společnosti KPMG v České republice. Očekávání vývoje na trhu se u firem podle velikosti výrazně neliší. Aktuálně pro rok 2013 očekává pokles sektoru 92 % velkých společností (v říjnu 2012 to bylo 96 % a v červenci 2012 pak 75 %), ten by měl dosáhnout úrovně 4,8 %. Segment středních a malých stavebních firem předpokládá pokles v roce 2013 jen o něco málo menší, tj. o 4,2 % (v říjnu 2012 tento segment očekával pokles o 4,4 %). Bota stavbaře tlačí zejména kvůli nedostatku státních zakázek Negativní vývoj na trhu umocnil propad stavebních zakázek z veřejného sektoru. „Meziroční pokles objemu veřejných zakázek o skoro 25 % je alarmující. I proto je nutné koncepční rozjetí projektů zejména dopravní infrastruktury, o kterých se léta pouze hovoří. Je nejvyšší čas. Stávající situace ve stavebnictví stimuluje stavební firmy k hledání nových přístupů pro realizaci zakázek. Finanční instituce jsou připraveny tyto snahy podpořit a ve spolupráci s veřejným sektorem aktivně dále rozvíjet,“ vybízí Jan Troják, ředitel projektového financování Československé obchodní banky. „Očekávám opět pokles trhu, a to jak v roce 2013, tak v roce 2014. Pokles bude tak velký, jak se bude vládě dařit, nebo nedařit vytvořit jasná prorůstová opatření,“ odhaduje Robert Mikeš, marketingový ředitel divize Weber, společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ. Stabilizace výkonu sektoru by mohla podle výsledků CEEC Research přijít nejdříve v roce 2014. Propad trhu poznamenává i kvalitu projektové dokumentace Probíhající krize stavebnictví má silně negativní dopad i na kvalitu projektů, podle kterých jsou stavby realizovány. Kvalita projektové dokumentace se podle třetiny všech stavebních firem ve srovnání s dobou před krizí zhoršila. Předělávat se tak musí projektová dokumentace u každé čtvrté zakázky. Náklady na stavbu se v důsledku těchto oprav projektové dokumentace zvyšují v průměru o 10 %. Když zvážíme, že náklady na kompletní zpracování projektové dokumentace jsou v průměru 3 % hodnoty stavby, jsou tyto dodatečné náklady velice významné. „Kvalita projektové dokumentace klesá v důsledku nesmyslného tlaku na cenu. V soutěžích, kde někteří účastníci nabízejí své služby za méně než 30 % očekávané ceny, nemůže zadavatel logicky očekávat kvalitní výsledek. Projektové kanceláře již vyčerpaly v minulých letech své vnitřní rezervy a v současnosti již opravdu nemají kde brát,“ komentuje současný stav Petr Ščurkevič, ředitel divize Projekce pozemních staveb z projektové společnosti K4. ■ Autor: Jiří Vacek, ředitel CEEC Research 100% 4% 2% 80% Očekávanývývojstavebnictví (váženýprůměr) 2% 60% 4% 6% 40% 8% Podílrespondentů 0% 20% 10% 12% 0% 01/2011 04/2011 07/2011 01/2012 04/2012 07/2012 02/2013 růst05% růst610% růst1115% růst1620% růst>20% pokles05% pokles610% pokles1115% pokles1620% pokles>20% neví průměr 2014 ▲ Očekávaný vývoj stavebnictví stavebnictví 06–07/13 51 svět stavbařů text doc. Ing. Lubomír Mikš, CSc. Konference Kvalita ve veřejné stavební zakázce Příčinou poklesu kvality veřejných stavebních zakázek se zabývala konference pořádaná 24. dubna 2013 v rámci doprovodného programu 17. mezinárodního stavebního veletrhu IBF v Brně. Konferenci uspořádala odborná sekce Kvalita v průmyslu a stavebnictví s podporou Rady kvality ČR a proběhla pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Michala Haška. Zúčastnili se jí zástupci ve řejných investorů, stavebních zhotovitelů, projektantů, odborníků z oblasti řízení, certifikace, zkušebnictví, poradenských služeb pro stavebnictví i zástupci vysokých škol a veřejné správy. V bloku t ýkajícím se ř ízení kvality v procesu výstavby vystoupili Ing. Jaromír Ticháček (OHL ŽS, a.s.), Ing. arch. Radim Mikš (Qualit y Management s.r.o.), Ing. Miloslava Pošvářová, Ph.D. (ŘSD Praha), Ing. Jiří Babánek (A Plus, a.s.). V bloku zaměřeném na problematiku zadávání veřejné stavební zakázky promluvili JUDr. Mgr. Vlastimil Fidler (Ministerstvo pro místní rozvoj), Ing. Petr Serafín (Ministerstvo průmyslu a obchodu) a Ing. Jiří Košulič (RTS, a.s.). Poslední blok přednášek byl věnován vztahu veřejné stavební zakázky a životního prostředí. Vystoupili v něm Ing. Jan Svobodník, Eur Chem (QUA LI FORM, a.s.), Ing. Martin Vonka, Ph.D. (ČVUT v Praze) a Ing. Rudolf Böhm (Inuv, s.r.o). Závěry konference Každý blok přednášek dopro vázela bohatá diskuze, z níž vyplynuly závěry konference formulované předsednic - 52 stavebnictví 06–07/13 tvem konference ve složení Ing. Jiří Košulič, doc. Ing. Vojtěch Mencl, CSc., doc. Ing. Lubomír Mikš, C Sc., v tomto znění. ■ Vážnou příčinou poklesu kvality veřejných stavebních zakázek je déletrvající disproporce na trhu stavebních prací, kdy výrazně převažuje nabídka nad poptávkou. To vede k nabízení nereálně nízkých cen staveb a projektových prací, a tudíž paradoxně k poklesu kvality v situaci, kdy zadavatelé vybírají nabídky s nejnižší cenou. Rozvoj veřejné infrastruktury v ČR v posledních letech stagnuje, zejména v důsledku úspornějších pohledů na státní rozpočet. Přitom objektivní potřeba stavebních investic, zejména do dopravní infrastruktury, je nezpochybnitelná. V této situaci je nutno hledat zdroje pro financování nejen ve státním rozpočtu. Je to zejména nutná mobilizace privátních zdrojů např. formou projektů PPP, ale též v yužití podpor ze zdrojů EU. Doporučuje se zvážit, zda je účelné využívat zdroje z EU na podporu množství privátních a lokálních projektů, které ve sv ých důsledcích deformují základní tržní vztahy a vedou ke korupčním jednáním, a zda by nebylo lepší soustředit všechny tyto zdroje na podporu veřejné stavební zakázky k rozvoji dopravní infrastruktury. Naprosto nezbytné je zahájit v tomto oboru intenzivní přípravu investic, kde došlo v posledních letech k výraznému zane- dbání (zastavení pozemkové přípravy a projektových prací). ■ N emén ě vá žnou p řeká ž kou roz voje k valit y veřejné stavební zakázky je současné společenské klima, kdy všichni veřejní zadavatelé jsou a priori považováni za osoby zneužívající svého postavení k osobnímu prospěchu. Není možné, aby starostové obcí a vrcholní představitelé zadavatelských organizací, kteří sami nemohou mít vzdělání a znalosti ve všech odbornostech t ýkajících se investiční výstavby, byli kriminalizováni za chyby v práci svých podřízených odborných útvarů. Trestným činem je zajisté korupce a rozkrádání nebo úmyslné poškozování veřejného majetku, ale ne chybné manažerské rozhodnutí. Za současné situace je nejbezpečnější rozhodnutí žádné rozhodnutí a nejbezpečnější výběr zhotovitele podle nejnižší nabídnuté ceny. Důsledky jsou katastrofální – kvalita staveb prudce klesá a náklady na opravy a údržbu rostou. Náprava bude složitá a musí k ní přispět jak vláda či soudy, tak především media a občanská sdružení. ■ Intenzivně pracovat na zkvalitnění legislativy, zejména na novém zákonu o zadávání veřejných zakázek, v němž bude výrazně posílena úloha kvalifikace stavebních zhotovitelů (stavebních firem i projektantů) a dána větší pravomoc a důvěra zadavatelům, zejména s ohledem na možnost preference místních uchazečů. Vyžadovat osvědčení kvalifikace zhotovitele a jeho ekonomické stability, obnovit požadavek na certifikaci systému řízení podle norem ISO akreditovaným certifikačním orgánem. Snížit byrokratickou zátěž, zvýšit hranici podlimitních stavebních zakázek. Zvážit též možnost zadávání veřejné stavební zakázky včetně servisu a údržby po předem smluvenou dobu. Zvýší se tak zainteresovanost zhotovitele na kvalitním provedení stavby a odstraní se spory o to, co je záruční oprava a co je důsledek zanedbané údržby. Úloha samotné ceny díla nemů že být dominantní, pokud nejsou předmětem soutěže náklady na údržbu a provoz díla. Pro tento způsob zadání bude vhodné využít možností podpory výzkumu k vytvoření obecného přehledu o přiměřených nákladech na údržbu a běžné opravy jednotlivých typů staveb. ■ Zk valitnit řízení realizace veřejné stavební zakázky investorem. V cílovém řešení se doporučuje vytvořit elektronicky monitorovaný systém řízení veřejných staveb (pro stavby o objemu např. nad 100 mil. Kč). Půjde o komplexní systém řízení celého životního cyklu stavby počínaje záměrem investora přes projek tování a realizaci stavby až po servis a údržbu provozovaného díla. Součástí by měl být jednotný komunikační systém založený na strukturovaném elektronickém stavebním deníku s regulovaným přístupem pro všechny účastníky projektu. Zařadit výkon technického dozoru na stavbách mezi živnosti vázané na kvalifikaci (požadavek autorizace). Využívat k supervizi kvality nezávislé třetí strany (akreditované stavební zku šebny). Rovněž úroveň řízení stavebních zhotovitelů je obecně nízká. Řada z nich má sice vybudovaný a certifikovaný systém řízení jakosti, který však není propojen s operativním, personálním a ekonomickým řízením firmy. V tomto případě existuje mnoho rezerv, jejichž využití může vést ke snížení stavebních nákladů a ke zvýšení kvality staveb. ■ Autor: doc. Ing. Lubomír Mikš, CSc., předseda odborné sekce Kvalita v průmyslu a stavebnictví, předsedající konference Jak zjednodušit nabídky? Certifikát systému certifikovaných stavebních dodavatelů prokazuje kvalifikační předpoklady dodavatele. Od 1. dubna 2012 nabyla účinnosti novela zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen zákon), která mimo jiné snížila finanční limity pro veřejné zakázky. Zvýšil se tím počet výběrových řízení, která se zákonem musí řídit. Zákon přinesl některé nové povinnosti, ale nezměnil možnost uchazečům prokazovat splnění své kvalifikace prostřednictvím certifikátu. Celý systém je popsán v § 133 až 142 zákona. SPS v ČR je správcem systému certifikovaných dodavatelů, proto dovolte na dané téma několik poznámek. Zákon umožňuje uchazečům prokazovat svoji kvalifikaci třemi způsoby: ■ předložením jednotlivých dokumentů, které dokládají splnění kvalifikačních kritérií, inzerce ■ výpisem z veřejného seznamu kvalifikovaných dodavatelů v kombinaci s předložením zbylých kvalifikačních dokumentů jednotlivě, ■ prostřednictvím certifikátu systému certifikovaných stavebních dodavatelů, který nahrazuje prokázání splnění kvalifikace v rozsahu v něm uvedených údajů. Jak uvedený certifikát získat? Dodavatel se může se systémem seznámit na stránkách SPS v ČR www.sps.cz, kde jsou v rubrice Systém certifikovaných stavebních dodavatelů uvedena pravidla systému, evidence certifikačních orgánů pro kvalifikaci, certifikovaných stavebních dodavatelů a vydaných certifikátů. Certifikát na požadované stavební činnosti lze získat u akreditované osoby. Podmínkou je prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů v plném rozsahu, profesních kvalifikačních předpokladů a technických kvalifikačních předpokladů. Certifikační orgán provede kontrolu předložených dokumentů a zjistí, zda žadatel vyhovuje kritériím pro získání certifikátu. Prověrku provádí posuzováním všech předložených dokumentů, včetně kontroly u žadatele, a namátkovou kontrolou na některých jeho stavbách. Pokud neshledá nesrovnalosti, vydá certifikát prokazující kvalifikaci v rozsahu v něm uvedených údajů. Certifikát platí jeden rok od jeho vydání. Certifikovaný dodavatel je povinen každou změnu, která by měla za následek neprokázání kvalifikace, do patnácti dnů nahlásit certifikačnímu orgánu. Certifikát SCSD je tedy osvědčení, jež prokazuje, že dodavatel vyhovuje kvalifikačním předpokladům, stanoveným v zákoně. Do certifikátu lze zaznamenat i další dokumenty, které se musí v nabídkových řízeních často prokazovat, například doložení auditovaných účetních závěrek, informace o hospodářském výsledku společnosti a další finanční a ekonomické údaje. Certifikát lze využít podle potřeby dodavatele k uvedení dalších nepovinných údajů, které se však ve veřejných zakázkách běžně objevují a dodavatel by je musel k certifikátu přikládat samostatně (například pojistné smlouvy). Aktualizace veškerých kvalifikačních dokumentů probíhá na jednom pracovišti certifikačního orgánu centrálně. Změny či doplnění jakýchkoliv údajů, uvedených v certifikátu, jsou prováděny na základě písemné žádosti, zaslané certifikačnímu orgánu, a to zdarma. ■ Autoři: Ing. Pavel Ševčík, SPS v ČR Ing. Marie Vebrová, Swietelsky stavební s.r.o ÚSPORA ENERGIÍ DÍKY VENKOVNÍ ŽALUZII SETTA Obr. 1: Žaluzie Setta 65 na rodinném domě Společnost ISOTRA a. s. rozšířila svou nabídku o nejnovější model venkovní žaluzie Setta. S izolačním dvojsklem vytváří žaluzie Setta sestavu, která chrání vnitřní prostředí před úniky tepla v zimě a před letním přehříváním lépe, než okna s trojskly. Venkovní žaluzie Setta díky tvaru lamel umožnuje lepší řízení zářivé energie, světla i tepelného záření, přímého nebo rozptýleného v atmosféře. Guma vlisovaná po celé délce každé lamely zvyšuje termoregulační efekt. Zářivý svazek o energetické hustotě toku 1 000 W/m2 je na žaluzii odražen až ze 75 %. Z okna o ploše 1m2, na které září slunce pod úhlem 60 °, se odrazí 650 W (1 000 × 0,75 × cos 30 °). Zbytek, 220 W, žaluzie pohltí. Při správném naklonění lamel však dopravíme dovnitř rozptýlené světlo. Na obr. 2 to představuje cca 4 000 lumenů pro osvětlení. Konvenční teplo je při teplotě lamel 35 °C pouhých 11 W, což spolu s rozptýleným světlem činí cca 55 W. Viditelnou složku však můžeme přitom úplně zastínit uzavřením lamel žaluzie. Předokenní žaluzie Setta odráží za slunečného dne v létě podstatnou část světelné a infračervené složky slunečního záření a zbytek převádí na tepelné sálání, které izolační zasklení velmi dobře izoluje. Dodávka tepla do interiéru se tak sníží až na necelá 3 % ve srovnání s řešením bez žaluzie, číselně 11 W. Ukazuje to obr. 2. Při vhodném sklopení žaluzie zcela odcloníme přímé Obr. 2: Prostup energie oknem (1m2) v případě použití venkovní žaluzie Setta slunce, ale propustíme rozptýlené světlo od oblohy. Za žaluzií je tedy dostatek světla. Energetický tok je v tomto případě cca 55 W. Pro srovnání, okno bez žaluzie zásobuje interiér teplem o výkonu přes 350 W. Venkovní žaluzie Setta velmi dobře pracuje se slunečním zářením - dokáže odclonit přímé sluneční paprsky, ale dovnitř vpustí rozptýlené denní světlo s malou energií. Uvnitř zůstává světlo, ale zásobení nežádoucím teplem je minimální. www.isotra.cz stavebnictví 06–07/13 53 inzerce Naučte se rozumět pasivním a nulovým domům! Začínají revoluční kurzy o chytrém stavění Stavebnictví stojí na prahu energetické revoluce, kterou odstartovala Směrnice o energetické náročnosti budov 2010/31/EU (EPBD II). Centrum pasivního domu proto připravilo šest nových kurzů, které reagují na probíhající legislativní změny a stále sílící nezbytnost nového přístupu k navrhování budov. ▲ Experti vzdělávají odborníky Od návrhu po rekonstrukci v souladu s novou legislativou – učte se od špiček v oboru V novém komplexním vzdělávacím programu z dílny expertů Centra pasivního domu se naučíte vše, co potřebujete v souladu se směrnicí EPBD II vědět – od základních principů přes komplexní návrh až po kvalitní provedení či energeticky efektivní rekonstrukce. Své zkušenosti vám předají zkušení a známí čeští architekti, projektanti a technici – akad. arch. Aleš Brotánek a Ing. arch. Josef Smola a mnoho dalších. Kurzy kombinují teorii s praktickými ukázkami a cvičeními tak, aby účastníci co nejefektivněji získali ucelenou představu o problematice energeticky úsporné výstavby a uměli tyto poznatky využít ve své práci. Příklady jsou počítány na reálných domech a součástí kurzů jsou také exkurze do pasivních domů. Kurz A: Úvod k navrhování pasivních a nulových domů V úvodním kurzu se posluchači seznámí s požadavky na energetickou náročnost budov podle nové evropské směrnice EPBD a novelizovaného souvisejícího zákona a vyhlášky. Kurz je tím správným základem pro absolvování navazujících kurzů. ▲ Pasivní dům Karneol, autor projektu: Karon s.r.o. ▲ Test neprůvzdušnosti zblízka a naživo Kurz B: Základní principy navrhování pasivních a nulových domů Rozšířený třídenní kurz zabývající se problematikou základních principů návrhu budov v souladu s EPBD. Nebude chybět praktická část prostřednictvím ukázek konkrétních konstrukčních řešení a návazností dalších konstrukcí a technického zařízení. Kurz C: Navrhování pasivních a nulových domů Komplexní kurz, který v deseti dnech obsáhne veškeré podrobné informace nezbytné pro návrh budov s téměř nulovou potřebou energie se zaměřením na praktické poznatky včetně všech souvislostí a vztahů mezi jednotlivými opatřeními. Kurz D: Zajištění kvality u budov s téměř nulovou potřebou energie Třídenní kurz specializovaný na zajištění kvality na stavbě i v projektové přípravě. Dva dny teoretického základu formou přednášek se zaměřením na ukázky z praxe včetně cvičení umožňujících integraci poznatků doplňuje výuka v terénu. Kurz E: Navrhování a inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů Kurz bude věnován návrhu otopných soustav, klimatizačních a větracích systémů do novostaveb a rekonstrukcí a inspekci stávajících systémů podle požadavků směrnice EPBD o energetické náročnosti budov – součástí je i exkurze na stavby s ukázkovými systémy větrání a vytápění. Kurz F: Energeticky efektivní rekonstrukce stávajících budov Třídenní kurz zaměřený na návrh rekonstrukce stávajících staveb s cílem maximálně snížit jejich energetickou náročnost podle požadavků směrnice EPBD o energetické náročnosti budov. Ukazuje zejména praxí ověřené možnosti vysoce úsporných a ekonomicky efektivních postupů. Více informací a přihlašování na kurzy: www.pasivnidomy.cz/kurzy Neváhejte už dnes investovat svůj čas do vzdělání. Staňte se profíky, kteří pasivním domům rozumí. Jen tak obstojíte v konkurenci! Nový vzdělávací program pro podporu odborníků vznikl v rámci projektu Tvorba vzdělávacího programu pro odborníky v oblasti energeticky úsporné výstavby v Jihomoravském kraji (reg. č. CZ.1.07/3.2.04/03.0057), který je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. 54 stavebnictví 06–07/13 inzerce Studenti jdou v čele stavební revoluce: chtějí rozumět pasivním domům Tisíc studentů vyjíždí během dvou let na poznávací cestu po výrobních provozech, rozestavěných, či již dokončených pasivních a nízkoenergetických domech. Sto šedesát jich absolvuje prestižní odborné stáže u českých a zahraničních firem, které tyto domy navrhují, stavějí, anebo do nich dodávají komponenty. Do celé akce jsou zapojeny tři vysoké a jedna vyšší odborná škola a desítky předních expertů, kteří se problematice energeticky šetrného stavebnictví věnují mnoho let. To jsou Cesty na zkušenou – projekt, který studentům a dalším odborníkům otevírá dveře do světa komfortního a energeticky šetrného stavění. Ze školy do praxe a nazpátek Projekt Cesty na zkušenou je aktivitou neziskové organizace Centrum pasivního domu a pěti partnerů z akademického prostředí. Projekt začal téměř před rokem s myšlenkou pomoci zprostředkovat kvalitní praxe budoucím architektům, projektantům a technikům ve výstavbě. Cílem projektu, který získal podporu v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, bylo posílit vztahy mezi institucemi terciálního vzdělávání a subjekty soukromého a neziskového sektoru v oblasti energeticky úsporného stavění, a to prostřednictvím podpory spolupráce, interaktivních akcí, kam patří odborné konference, semináře a diskuzní fóra, a prostřednictvím dalšího vzdělávání. S ohledem na legislativní trend v České republice i v celé Evropě musí umět studenti už v současnosti velmi dobře reagovat na nové požadavky týkající se energetické náročnosti no- vostaveb i rekonstrukcí budov. Tento projekt jim v této přípravě podává pomocnou ruku. Budoucnost českého stavebnictví? Sedí ve školních lavicích Cesty na zkušenou vznikly jako reakce na poptávku trhu. „Stále častěji jsme se setkávali s reakcemi odborníků, kteří zmiňovali, že čerství absolventi přicházejí do praxe nepřipravení. Studenti, kteří nadšeně získávají nové informace a chtějí se učit jen od těch nejlepších, jsou jednoznačně budoucností českého stavebnictví. Náš projekt se zaměřuje právě na maximální rozvoj potenciálu této mladé generace, která již za pár let bude navrhovat, stavět a rekonstruovat domy, v nichž budeme právě my bydlet,“ vysvětluje Jan Bárta, ředitel Centra pasivního domu, záměr, s kterým projekt vznikal. Vidět, diskutovat a hlavně vyzkoušet si na vlastní kůži Na zkušenou nevyráží pouze studenti, ale také jejich pedagogové, akademičtí odborníci a další experti z oblasti stavebnictví. Zatímco studenti vyjíždějí na exkurze, na stáže do firem, projektových i architektonických kanceláří a polemizují na diskuzních fórech, jejich učitelé a další odborníci se pak mohou jednak účastnit exkurzí společně s mladými studenty, ale ještě navíc mohou využít unikátní příležitosti absolvovat vzdělávací kurzy a workshopy a konference v ČR i v zahraničí. Za první rok trvání projektu se tak do projektu již zapojilo téměř tisíc osob z řad studentů, ale také jejich pedagogů, výzkumných pracovníků a dalších expertů a odborníků z praxe. A další tisícovka už netrpělivě čeká. Cesty na zkušenou totiž potrvají až do léta příštího roku. ▲ Vídeň, EUROGATE – jedno z největších pasivních sídlišť na světě; pohled na část domů ▲ Korneuburg, oblastní stavební úřad; studenti brněnské fakulty architektury poslouchají výklad v atriu budovy ▲ Deutsch-Wagram, pasivní Základní škola Borg + Nms; pohled na vchod budovy ▲ Wels, pasivní římskokatolická fara sv. Františka Projekt Cesty na zkušenou (reg. č. CZ.1.07/2.4.00/31.0239) je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Partnery projektu je Vysoké učení technické v Brně (Fakulta architektury a Fakulta stavební), Mendelova univerzita v Brně (Lesnická a dřevařská fakulta v Brně), Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (Fakulta stavební) a Vyšší odbornou škola ve Volyni. stavebnictví 06–07/13 55 cer tifikace text Ing. Andrea Pondělíčková | grafické podklady archiv autorky PEFC: certifikace trvale udržitelného hospodaření a spotřebitelského řetězce lesních produktů V posledních desetiletích se celosvětově stupňuje zájem společnosti o ochranu lesů jako nenahraditelné složky životního prostředí. Podnětem tohoto zájmu se stalo ničení a devastace především tropických pralesů, významných a nezastupitelných ekosystémů planety. Tyto podněty vyžadují zvýšené úsilí při další podpoře a zavádění trvale udržitelného hospodaření v lesích. Certifikace lesů, lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu je dobrovolným nástrojem, který může podpořit úsilí směřující k dosažení trvale udržitelného hospodaření v lesích v České republice a zároveň usiluje o zlepšení všech funkcí lesa ve prospěch životního prostředí člověka. Certifikace PEFC představuje transparentní systém posouzení hospodaření v lesích a je prostředkem ke sledování původu dřeva od těžby přes jeho zpracování až po konečný výrobek. PEFC je celosvětově nejrozšířenější systém certifikace trvale udržitelného hospodaření v lesích a již více než 70 % českých lesů je tímto systémem certifikováno. Správcem Českého systému certifikace lesů platného na území České republiky je národní řídicí orgán PEFC ČR. Český systém certifikace lesů byl uznán členskými státy Rady PEFC počátkem roku 2002. zachovávají jejich biologickou diverzitu, produkční schopnosti a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti i budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a globální úrovni a které tím nepoškozují ostatní ekosystémy. V České republice je v současné době certifikováno systémem PEFC 1 856 354 ha lesa. Základními principy trvale udržitelného hospodaření v lesích jsou: ■ zachování a vhodné rozšiřování lesních zdrojů a jejich přínos ke globálnímu koloběhu uhlíku; ■ z achování zdraví a vitality lesních ekosystémů; ■ z achování a podpora produkčních funkcí lesa; ■ z achování, ochrana a vhodné zvyšování biologické diverzity lesních ekosystémů; ■ zachování a vhodné posílení ochranných funkcí lesa (zvláště funkce půdoochranné a vodoochranné); ■ zachování ostatních sociálně-ekonomických funkcí lesa. Posuzování trvale udržitelného hospodaření v lesích Certifikační kritéria vytvářejí kritické kontrolní body systému obhospodařování lesů a jsou základem pro nezávislé hodnocení systému hospodaření v lesích a vydání certifikátu trvale udržitelného hospodaření v lesích. Cíle a možnosti regionální certifikace Systém certifikace lesního hospodářství je založen na principu regionální certifikace, v rámci které třetí nezávislá osoba posuzuje soulad lesního hospodářství územní jednotky bez ohledu na majetkové hranice. Žadatelem o regionální certifikaci musí být jasně identifikovatelná organizace (v České republice je to Sdružení vlastníků a správců lesních majetků ČR), která v procesu certifikace zastupuje indivi- duální vlastníky lesů. Individuální vlastníci mají možnost účastnit se regionální certifikace na základě dobrovolného rozhodnutí. Cílem regionální certifikace je: ■ nabídnout účast v certifikaci všem vlastníkům lesů bez rozdílu ve velikosti jejich lesního majetku; ■ z ajistit finanční efektivnost certifikace; ■ u možnit posuzování kritérií TUH, která nejsou hodnotitelná a dosažitelná na úrovni individuálního vlastnictví (pokud nemá dostatečnou výměru). Individuální vlastníci lesů, kteří mají zájem účastnit se regionální certifikace, se mohou dobrovolně přihlásit k certifikovanému regionu na základě žádosti o účast v regionální certifikaci. Posuzování hospodaření individuálních vlastníků v rámci regionální certifikace představuje interní audit systému trvale udržitelného v lesích a zajišťuje je žadatel o regionální certifikaci nebo jím pověřená organizace. Zjišťování shody hospodaření individuálních vlastníků lesů formou venkovních šetření se provádí na základě vzorkování. Trvale udržitelné hospodaření v lesích Trvale udržitelné hospodaření v lesích definuje rezoluce H1 přijatá na 2. ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě (Helsinky 1993) takto: správa a využívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které 56 stavebnictví 06–07/13 ▲ Obr. 1. Členská základna PEFC International (35 států, 243 mil. ha certifikovaných lesů, přes 10 000 certifikovaných společností v rámci certifikace spotřebitelského řetězce) PEFC ČR Definování požadavku Českého systému certifikace lesů Technické dokumenty CFCS Certifikát o hospodaření v lesích pro region – Sdružení vlastníků a správců lesních majetků ČR Certifikační orgán Audit Certifikát spotřebitelského řetězce (C-o-C) Národní akreditační orgán Posouzení kompetencí certifikačního orgánu Akreditace certifikačního orgánu ▲ Obr. 2. Schéma certifikace lesního hospodářství a spotřebitelského řetězce lesních produktů nezávislým certifikačním orgánem Vzorkování musí být prováděno tak, aby poskytovalo spolehlivé výsledky a zároveň bylo ekonomicky efektivní z pohledu počtu a velikosti individuálních vlastníků účastnících se regionální certifikace. Certifikace spotřebitelského řetězce lesních produktů (C-o-C, Chain of Custody) Certifikace spotřebitelského řetězce lesních produktů je potřebná pro sledování toku dřeva z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem a provádí se podle technického dokumentu CFCS 2002:2011 (překlad mezinárodně platného dokumentu PEFC International). Dokument specifikuje požadavky, které musí certifikované organizace plnit, aby prohlášení vztahující se k původu suroviny obsažené ve výrobcích byly uznány jako hodnověrné a spolehlivé. Sledování původu dřevní suroviny v rámci certifikace C-o-C Původ lesních produktů může být sledován různými způsoby v zá- vislosti na konkrétní situaci a potřebách certifikované společnosti prostřednictvím tzv. procentuální metody nebo fyzické separace certifikovaného dřeva, papíru nebo výrobků ze dřeva. ■ Procentuální metoda umožňuje smíšení certifikované a necertifikované suroviny v průběhu výrobního procesu nebo obchodování, přičemž musí být znám podíl certifikované suroviny, o které se informace přenášejí k zákazníkům společnosti (průměrné procento). Alternativně může certifikovaná společnost prodávat část své produkce, jež odpovídá podílu použité certifikované suroviny (objemový kredit). ■ Metoda fyzické separace požaduje třídění certifikova né na necertifikované suroviny v průběhu všech fází výrobního procesu nebo obchodování, aby se zabezpečilo, že nedojde ke smíšení certifikované suroviny s necertifikovanou. Detailní popis obou základních metod je popsán v technickém dokumentu CFCS 2002:2011, revize 1 – Spotřebitelský řetězec lesních produktů – Požadavky), dostupném na stránkách www.pefc.cz. Logo PEFC Logo PEFC je mezinárodně důvěryhodná a známá značka, která poskytuje informace vztahující se k původu lesních produktů z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem a z jiných nekontroverzních zdrojů. PEFC tedy poskytuje logo na výrobky na bázi dřeva, což umožňuje zákazníkovi i široké veřejnosti vybrat si výrobek pocházející z trvale udržitelných zdrojů. Kdo může používat logo PEFC? Na základě udělené licence sdružením PEFC Česká republika může být logo PEFC použito dobrovolně na výrobcích nebo mimo výrobky. Společnosti certifikované PEFC, které mají zájem používat logo PEFC, musí kontak- tovat program PEFC ČR a uzavřít s ním licenční smlouvu, neboť každé logo PEFC je opatřeno originálním licenčním číslem, a tudíž má svého konkrétního majitele. Vydání a používání loga PEFC je zdarma a certifikovaný subjekt tím může navenek prezentovat svoji sociální odpovědnost a příslušnost k celosvětově nejrozšířenějšímu a mezinárodně uznávanému systému certifikace lesů. Co certifikace PEFC poskytuje? Certifikované sledování toku dřeva nabízí dřevařským a papírenským společnostem, tiskárnám, dodavatelům, distributorům, maloobchodníkům a spotřebitelům široké spektrum výhod. ■ Obchodní výhody a příležitosti: lepší přistup na trhy, protože poptávka po dřevu z certifikovaných zdrojů stalé roste. ■ Bezpečný původ a transparentnost: certifikované společnosti stavebnictví 06–07/13 57 mají jistotu, že se dřevo z nelegální těžby nedostane do jejich výrobního procesu. ■ Komunikace se zákazníky: společnosti mohou dát najevo svou společenskou odpovědnost, pomáhat tak zlepšovat životní prostředí v okolí člověka a podpořit používání certifikovaných výrobků na bázi dřeva. ■ Zvýšená efektivnost: auditovaný systém sledování toku dřeva může zlepšit vnitřní efektivnost společnosti a může být integrován do systému řízení kvality. Jakým způsobem je možné se zapojit? ■ Vlastníci lesa nebo lesní hospodáři se mohou informovat na možnost certifikace jejich hospodaření v rámci regionální certifikace u Sdružení vlastníků a správců lesních majetků ČR (www.zadatel.pefc.cz). ■ Obchodníci se dřevem nebo dřevozpracující podniky se mohou zapojit do certifikačního systému PEFC prostřednictvím certifikace spotřebitelského řetězce C-o-C a propagovat své výrobky prostřednictvím on-line databáze produktů pocházejících z certifikované suroviny. Vložení výrobků do databáze je zdarma. ■ Cílový zákazník/spotřebitel si může zakoupit výrobky na bázi dřeva, které jsou označeny logem PEFC, a tím podpořit péči o české lesy. ■ Zainteresované skupiny se mohou zapojit do propagace a podpory trvale udržitelného hospodaření prostřednictvím vzdělávacích programů PEFC. Uznání Českého systému certifikace lesů Členy mezinárodní organizace PEFC International byl 25. dubna 2012 opětovně uznán Česky systém certifikace lesů. Sdružení PEFC ČR následně obdrželo prestižní certifikát o členství v PEFC International do roku 2017. Revize českých standardů certifikace lesů, která se provádí jednou za pět let, začala již v únoru 58 stavebnictví 06–07/13 roku 2010 a jejím cílem byla implementace nových vědeckých poznatků, závěrů ministerských konferencí o ochraně lesů, mezinárodních úmluv týkajících se hospodaření v lesích, mezinárodních dokumentů PEFC International, požadavků národní legislativy a praktických zkušeností z desetiletého úspěšného provádění certifikace do platných dokumentů Českého systému certifikace lesů. Revizi standardů zajišťovala technická komise, kterou tvořili zástupci státních a nestátních vlastníků lesů, dřevozpracujícího průmyslu, nevládních organizací a ostatních zájmových sdružení a skupin. Jednotlivé dokumenty členové komise přijali na základě předem dohodnutého principu konsensu. V květnu roku 2011 byla revidovaná dokumentace schválena Sněmem PEFC ČR a předána organizaci PEFC International k mezinárodnímu posouzení. To provedl na základě transparentního výběrového řízení certifikační orgán FORM International z Nizozemí. Po důsledném a komplexním posouzení české revidované dokumentace vydal FORM International výsledné prohlášení, že nové české standardy certifikace lesů splňují veškeré mezinárodní požadavky na trvale udržitelné hospodaření a následné sledování toku certifikované suroviny a doporučil je k schválení členům organizaci PEFC International. Ze světa – stavební průmysl požaduje certifikaci Skupina dodavatelů dřeva ve Velké Británii (UK Contractors Group – UKCG) podepsala prohlášení o nákupu dřeva z trvale udržitelných zdrojů pro oblast stavebního průmyslu. Všechny výrobky ze dřeva, které najdou dočasné nebo trvalé využití ve Velké Británii a jsou zakoupeny u jednotlivých členů UKCG, budou certifikovány jako legální a pocházející z trvale udržitelných zdrojů, jak je definováno vládou Velké Británie (viz Central Point of Expertise on Timber – CPET). Z pohledu udržitelného hospodaření CPET v současné době akceptuje dva systémy certifikace – FSC (Forest Stewardship Council) a PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification). PEFC působí jako zastřešující organizace, která uznává více než třicet národních certifikačních systémů. Mezi největší a nejznámější členské systémy patří Sustainable Forest Initiative (SFI), Canadian Standard Association (CSA ) a Malaysian Timber Council System (MTCS) Prohlášení UKCG přichází rok před zavedením nového nařízení EU o těžbě a sledování původu dřeva (Illegal Timber Regulation – ITR), v současnosti běžně označovaného EUTR, FLEGT. Nařízení stanoví, že kontrolní organizace uznané Evropskou komisí budou hospodářským subjektům z EU posky tovat funkční systémy sledování toku a hodnocení kontroverznosti dřevní suroviny (systém ná ležité pé č e – Due Diligens System). Uvedené nařízení se bude vztahovat na všechny členské státy, a to od 3. března 2013. Posláním tohoto nařízení je regulace trhu s nelegálně vytěženou dřevní surovinou a z ní vytvořených výrobků v rámci EU. Podrobnosti lze nalézt na www.pefc.org. Rijská deklarace certifikace lesů Tato deklarace týkající se certifikace lesů byla schválena v Riu de Janeiru v roce 2010 a vychází z myšlenky potřeby jednotného souboru zásad, který poskytne návod pro lepší podporu certifikace lesů a její postupný rozvoj ve prospěch udržitelného obhospodařování lesů. Ve své preambuli deklarace uvádí: Výzva na ochranu životního prostředí, sociálních a ekonomických výhod, které poskytují světové lesy, je rozhodující pro život na Zemi. To vyžaduje svět, ve kterém lidé dokáží obhospodařovat lesy trvale udržitelným způsobem, svět, který uznává integrovanou a vzájemně provázanou povahu naší planety, svět, který uznává a váží si významu venkovských komunit, původního obyvatelstva a rodin, jejichž živobytí je závislé na lesích. Definuje deset principů jako společný rámec pro maximalizaci přínosů, které certifikace lesů může nabídnout společnosti. Deklarace certifikace lesů navazuje na myšlenky, které se v minulosti objevily v jiných dokumentech, jako je Deklarace z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji, Rijská deklarace z roku 1992, Všeobecná deklarace lidských práv, Agenda 21, Charta OSN a Globální dohoda o využívání, ochraně a udržitelném rozvoji všech typů lesů, aby se vytvořil rámec, který budou moci podpořit všechny zájmové skupiny. Informace o PEFC Příspěvek uvádí pouze základní informace o certifikaci PEFC. Podrobnější informace o certifikaci PEFC, certifikovaných lesích, společnostech a produktech z certifikované suroviny lze nalézt na stránkách www.pefc.cz, případně se lze obrátit na sekretariát PEFC. Údaje o držitelích certifikátu uvádí stránka www.pefc.cz v sekci držitelé certifikátu, kde jsou k dispozici databáze certifikovaných lesních majetků (TUH – trvale udržitelné hospodaření) a certifikovaných společností v rámci spotřebitelského řetězce lesních produktů (C-o-C – Chain of Custody). V těchto databázích je možné vyhledat informace o kterémkoliv certifikátu PEFC a registračním čísle loga PEFC (vydaném v České republice). Certifikované zahraniční společnosti a informace o organizaci PEFC International lze nalézt na stránce www.pefc.org. Certifikované produkty jsou uvedeny v on-line databázi na stránce www.produkty.pefc.cz. ■ Autor: Ing. Andrea Pondělíčková, PEFC Česká republika inzerce Nové možnosti opravy nestabilních systémů ETICS bez předchozí demontáže Novinkou na trhu zateplovacích systémů je v tomto roce speciální zateplovací systém společnosti STOMIX® – systém STX.THERM® SANA. Tento systém je výjimečný svým způsobem kotvení, lze jej aplikovat přímo na problémové podklady, určený je rovněž i na sanaci již provedených a v současnosti nestabilních zateplení (kdy hrozí riziko zřícení zateplení), a to bez nutnosti demontáže nestabilního zateplení. Přestože se v současnosti při aplikaci vnějších kontaktních zateplovacích systémů (ETICS) projevuje výrazné zlepšení, je nutné říci, že část realizovaných systémů ETICS nyní vykazuje výrazné poruchy stability. Jaké máme možnosti při stabilizaci uvolněného systému ETICS Podle ETAG 004 (řídicí pokyny pro technické osvědčování systému ETICS) je mechanické kotvení určené pouze ke kompenzaci sil způsobených sáním větru. Smykové zatížení způsobené hmotností systému ETICS zabezpečuje soudržnost jednotlivých vrstev ETICS (adhezní síly lepicí hmoty). hmotou od společnosti ECORAW. Výrobce má patentován kotvicí systém Spiral Anksys® ve 132 zemích světa. Certifikační orgány v ČR a SR ověřily vhodnost použití a ve stavebním technickém osvědčení doporučují univerzální kotvicí systém Spiral Anksys® jako vhodnou technologii na sanaci a zdvojování nestabilních systémů ETICS. Byly provedeny zkoušky podle pokynů ETAG 004 a ETAG 014, jako jsou charakteristická únosnost, hodnoty odolnosti vůči protažení přes izolační desky a dynamické zatížení sáním větru i pro případ nulové přídržnosti lepení. Znamená to, že způsob kotvení Spiral Anksys® je vhodný i pro stabilizaci systémů ETICS, které jsou plně uvolněné, a lepení izolantu nevykazuje žádnou adhezi. V praxi to znamená, že není nutné demontovat uvolněný systém ETICS, čímž se získají výrazné úspory za práce spojené s demontáži systému ETICS a uložením vzniklého odpadu. Závažné poruchy stability systému ETICS se dají zjistit již vizuálně – systém ETICS při zatížení větrem vibruje, je znatelný jeho odklon a na systému mohou vznikat praskliny, které nemají souvislost s kvalitou provedení armovaného souvrství. Při podezření na ztrátu stability systému ETICS lze potom provést velmi jednoduše sondy i bez výrazného narušení povrchu, prověření a dokumentaci stavu podkladu a adheze lepicí hmoty na styku izolačních desek a podkladu. ▲ Speciální kotva Spiral Anksys® je nedílnou součástí systému STX.THERM® SANA Odolnost vůči dynamickému zatížení větrem je až třikrát vyšší, než požaduje česká norma při nejnepříznivějších výpočtových podmínkách. Univerzální kotvy jsou dimenzované a odolné i na smykové zatížení. Jedno kotevní místo dokáže přenést zatížení až 50 kg. Závěrem lze říci, že v systému STX. THERM® SANA společnosti STOMIX® jsou použity komponenty, které jsou dlouhodobě ověřené v praxi v systému STX.THERM® ALFA a v období od roku 1996 již bylo tímto systémem ETICS zatepleno více než 10 mil m2. Vysoká kvalita komponentů dává záruku dlouhodobé životnosti provedených oprav. Při ztrátě této adheze nebo při zjištění, že nebyly dodrženy podmínky pro lepení desek izolantu, již tedy není možné provést stabilizaci uvolněného systému ETICS za použití mechanického kotvení a bylo by nutné celý systém ETICS odstranit. Nyní však lze pro stabilizaci systému ETICS použít moderní způsob injektovaného kotvení Spiral Anksys®, který je součástí systému ETICS od výrobce STOMIX s názvem STX.THERM® SANA. Jedná se o univerzální kotvicí systém Spiral Anksys® s výplňovou Nový systém STX.THERM® SANA je velmi vhodný i pro lehké pórovité, sendvičové a křehké podklady s dutinami, kde universální kotvy Spiral Anksys® vykazují vyšší parametry než mechanické kotvení. STOMIX, spol. s r.o. 790 66 Skorošice 197 tel.: 584 484 111, e-mail: [email protected] www.stomix.cz Regionální distribuční centra: Praha, Brno, Olomouc, České Budějovice ▼ Důsledky neřešení ztráty stability zateplovacího systému ▼ Sanace nestabilních ETICS ▼ Aplikace sanace ETICS Bc. Jiří Klásek, Product manager, STOMIX, spol. s r.o. stavebnictví 06–07/13 59 firemní blok Lehčí a skutečně zelené střechy Urbanisté volají po řešení pro ochlazení měst, která se v letních měsících stávají rozpálenou výhní. Jedno řešení je tu již po tisíce let, je relativně levné, účinné, navíc příjemně dotváří kolorit města. Zelené střechy teď zažívají nebývalou renesanci. ▲ Termosnímek zelené střechy ve srovnání s klasickou střechou V moderním stavitelství již nestačí „nadloubat“ drny a pokrýt jimi střechu. Zelené střechy musí spolehlivě fungovat v souladu s moderními budovami a nesmí být pouze „trendy“ výstřelkem. Musí plnit svou izolační funkci bez omezení a pokud možno být levné. Extenzivní versus intenzivní K ozelenění střešních ploch se využívá dvou způsobů. Extenzivní systém je vhodný pro většinu plochých i šikmých střech. Jeho výhodou je nízká hmotnost, velmi snadná instalace, malá tloušťka (cca do 150 mm) a právě nenáročná údržba. Druhou možností je intenzivní způsob osázení. Zatímco extenzivní způsob umožní osázení střechy trávou a nízkými bylinami, intenzivní umožňuje mít na střeše i vyšší byliny nebo dokonce stromky. Z hlediska údržby i využití lze intenzivní systém přirovnat k běžné zahradě. Moderní materiály V zelených střechách vidí budoucnost i firma Knauf Insulation. Materiály, které pro tento koncept vyvíjí, především vyvažují nedostatky těch dosavadních a jsou vhodné i stávající budovy, jež s konstrukčních důvodů nesnesou zátěž klasické zelené střechy využívající běžný substrát. Systém Knauf Insulation Urbanscape pro zelené střechy má za sebou několik úspěšných zahraničních realizací. V České republice v současnosti startují pilotní projekty spolu s developery úsporných budov. Další hlavní výhodou systému Urbanscape je především překonání problému s údržbou, které od instalace zelené střechy často odrazují. ▲ Skladba systému Knauf Insulation Urbanscape 60 stavebnictví 06–07/13 Patentovaný materiál Materiál Urbanscape od firmy Knauf Insulation funguje na bázi minerální vlny a superabsorbčních polymerů. Oproti tradičním řešením zelených střech dokáže zadržet mno hem více vody. Vegetace tím pádem vystačí s méně častým zavlažováním. To pomáhá řešit klasický problém, kdy zelená střecha je opravdu zelená jen do letních veder a následně se stává střechou hnědou.Na retenci stejného množství vody je navíc s materiálem Urbanscape potřeba mnohem tenčí a lehčí vrstva substrátu než u běžných řešení, což snižuje nároky na statiku a činí celý systém ekonomičtější. Tloušťka, která zabezpečí dostatečnou zásobu vody, je u Urbanscape již mezi 20–40 mm, u běžných půdních substrátů 80–100 mm. Objemo- vá hmotnost substrátu Urbanscape je pouze 110 kg/m3, oproti 900 –1200 kg/m 3 u klasických půdních substrátů. K vytvoření 1000 m2 tedy stačí pouze 2–4 t materiálu, zatímco u klasických zelených střech s půdním substrátem je na stejnou plochu potřeba přibližně 100 t materiálu. Úspory za vytápění i chlazení Zelené střechy jsou nejen esteticky zajímavé, ale zejména mají funkční výhody. Zabraňují přehřívání budov v letních měsících, čímž výrazně snižují spotřebu energie na chlazení. Ve středoevropském klimatickém pásmu až o 75 %. Současně střechy, které používají jako substrát minerální izolaci, navíc fungují jako efektivní dodatečná tepelně ochranná vrstva i v zimě. Úspora energie na vytápění může dosáhnout až 25 %. ▲ Příprava podkladu ▲ Aplikace vrstvy odolné proti prorůstání kořínků ▲ Aplikace drenážní vrstvy ▲ Aplikace Urbanscape Green roll ▲ Aplikace extenzivní zeleně ▲ Vytvoření drenážního odvodnění (kanálku) a ukončení střechy násypem vrstvy kačírku (frakce 16–32 mm) Celkově zelené střechy přispívají k výrazně lepšímu odvádění srážkové vody. Výhody však nepocítí pouze majitelé domů. Rostliny produkují kyslík a zadržují vlhkost, čímž snižují efekt zvaný Urban Heat Island, kdy se v městských zástavbách akumuluje příliš mnoho tepla. To je také jeden z důvodů, proč jsou zelené střechy pozitivně hodnoceny i v certifikačních systémech šetrných budov, jakými jsou LEED, nebo BREEAM. Nový svět nových možností Systém Urbanscape od firmy Knauf Insulation lze využít i pro vytvoření střešních zeleninových zahrad, krajinné stavby, jako jsou valy okolo cest a silnic, parky, zemědělství v suchých oblastech, nebo například k vytvoření domácí balkonové minizahrady. A plikace systému je velmi snadná, a proto vedle velkých městských budov a rodinných domů najde uplatnění i na drob- ných stavbách, jako jsou garáže a přístavky, na kterých zelenou střechu zvládne vytvořit i jen částečně zručný majitel. Chtějme zelené střechy, přinášejí prospěch všem. Řešení máme. stavebnictví 06–07/13 61 firemní blok hodnotaU=0,1W/(m2.K),respektívepreprípadspojitejtepelnejizolácie vonkajšompovrchukonštrukciejeU=0,05W/(m2.K).Tietodvehodnoty zohľadniťvplyvtepelnýchmostovnatepelnústratuprechodomteplaprevš text a grafické podklady Ing. Rastislav Menďan, PhD. možnostirealizácieobytnejbudovy,tedaajpreprípadnezateplenejajzate obvodovejsteny. Cieľomtohtočlánkujeukázaťnapríkladereálnehobytovéhodomu(obr.1 použitímoriginálnejmetódyvýpočtuzvýšeniasúčiniteľaprechoduteplapo Menďana[2],[3],akájejehoskutočnáhodnotaaakýjereálnyvplyvtepeln mostovnapotrebuteplanavykurovanie.Predmetnúbudovusmeposudzo vpiatichvariantochtak,abyvovšetkýchprípadochbolzachovanýrovnaký odpor,respektívesúčiniteľprechoduteplavšetkýchobalovýchkonštrukcií. saprejavovalivumiestnenítepelnejizolácie(bez,zvonkajšejalebozvnút strany)avpoloheosadeniaotvorovýchkonštrukciívobvodovejstene(poz 1). Vplyv tepelných mostov na tepelné straty obytnej budovy v systéme Ytong Tepelné straty obytných budov sa väčšinou počítajú zjednodušenými korelačnými metódami [6]. V týchto metódach sa vplyv tepelných mostov najčastejšie započítava paušálne, pomocou veličiny DU – W/(m2.K). Táto veličina sa odborne nazýva zvýšenie súčiniteľa prechodu tepla vplyvom tepelných mostov. Variant Variant Variant Jej hodnoty sú v STN 73 0540-2 [6] respektíve súčiniteľ prechodu tepla uvedené paušálne. Napr. pre prípad všetkých obalových konštrukcií. murovaných konštrukcií je hodnota Rozdiely sa prejavovali v umiestnení DU = 0,1 W/(m2.K), respektíve pre tepelnej izolácie (bez, z vonkajšej prípad spojitej tepelnej izolácie na alebo z vnútornej strany) a v polohe vonkajšom povrchu konštrukcie osadenia otvorových konštrukcií je DU = 0,05 W/(m2.K). Tieto dve v obvodovej stene (pozri tabuľku 1). Obr.1PosudzovanýbytovýdomALLEX hodnoty by mali zohľadniť vplyv ▲ Obr. 1 Posudzovaný bytový dom ALLEX tepelných mostov na tepelnú stratu prechodom tepla pre všetky možvýpočtovej metódy podľa Menďana niteľom. Spočítaním všetkých Základný opis nosti realizácie obytnej budovy, [2], [3]. Táto metóda je založená na lineárnych tepelných vodivostí sa budovy a výpočtovej teda aj pre prípad nezateplenej aj princípe modelovania 2D výsekov vypočíta tepelná vodivosť (priepustmetódy zateplenej obvodovej steny. celej budovy (obr. 2 a 3) vhodným nosť) celej budovy. Cieľom tohto článku je ukázať na Na výpočet a analýzu tepelných počítačovým programom (AREA Pred samotným výpočtom je príklade reálneho bytového domu strát bol zvolený štvorpodlažný 2008) na riešenie dvojrozmerného potrebné budovu rozdeliť na cha(obr. 1) a použitím originálnej me- bytový dom ALLEX [1], navrhnutý teplotného poľa a následného rakteristické výseky (obr. 2), a to tódy výpočtu zvýšenia súčiniteľa v konštrukčnom systéme Ytong. spočítania lineárnych tepelných vo- zvislé a horizontálne. Výseky sa prechodu tepla podľa Menďana Posudzovaný bytový dom je bez divostí (priepustností) L2D – W/(m.K) vytvoria tak, že sa vymodeluje ka[2],[3], aká je jeho skutočná hodno- suterénu, so štyrmi obytnými všetkých výsekov. Lineárne tepelné ždá rozdielna časť po výške budovy ta a aký je reálny vplyv tepelných podlažiami. Má šikmú strechu, vodivosti detailov, ktoré sa nezo- (obr. 3). Podobne sa postupuje aj mostov na potrebu tepla na vyku- avšak samotný podkrovný priestor hľadnia v modelovaných výsekoch pri horizontálnych častiach, kde sa rovanie. Predmetnú budovu sme nie je využitý na bývanie. Výpočet budovy (podlaha na teréne a detaily, modelujú výseky po dĺžke. Podlaha posudzovali v piatich variantoch hodnoty DU (zvýšenie súčiniteľa ktoré vychádzajú z pôdorysu), sa a časť budovy priľahlá k zemine tak, aby vo všetkých prípadoch bol prechodu tepla vplyvom tepelných započítajú hodnotou y – W/(m.K), sa modeluje samostatne. Vplyv odpor, mostov) bol realizovaný použitím teda lineárnym stratovým súči- deformovaného teplotného poľa zachovaný rovnaký tepelný Tepelný Hrúbka Tepelný Poloha Hrúbka λtepelnej Hrúbka Polohatepelnej Tepelný Hrúbka Poloha Polohatepelnejtepelnej Hrúbka λmuriva tepelnej Hrúbka λtepelnej odpor Poloha Polohatepelnej λ odpor tepelnej muriva λ Tepelný Hrúbka otvorových Izolácie muriva odpor tepelnej izolácie muriva λ otvorových Izolácie muriva izolácie Hrúbka stenyR izolácie l tepelnej Poloha (W/(m.K)) otvorových Izolácie muriva izolácie stenyR konštrukcií izolácie (W/(m.K)) (m) (W/(m.K))odpor obvodovej l muriva Poloha tepelnej tepelnej stenyR izolácie 2 (W/(m.K)) konštrukcií obvodovej (m) (W/(m.K)) 2 .K/W) (m (m (m) konštrukcií obvodovej (m) izolácie Variant (W/(m.K))muriva 2 .K/W)otvorových (m) steny (mR.K/W) (m) (W/(m.K)) steny Izolácie obvodovej steny izolácie steny steny (W/(m.K)) (m) konštrukcií (m2.K/W) (m) beztepelnej beztepelnej 1 1 – – – – 0,375 0,1040 3,606 beztepelnej 0,375 0,1040 3,606 1 izolácie – – 0,375 0,1040 3,606 izolácie a) a) izolácie 1 bez tepelnej izolácie – – 0,375 0,1040 3,606 a) a) tepelnáizoláciaz tepelnáizoláciaz 0,075 2 2 0,04 0,300 0,1733 3,606 tepelnáizoláciaz 0,075 0,04 0,300 0,1733 3,606 2 vonkajšejstrany 0,075 0,300 0,1733 3,606 vonkajšejstrany 2 tepelná izolácia z vonkajšej strany 0,075 0,040,04 0,300 0,1733 3,606 a) a) vonkajšejstrany a) a) tepelnáizoláciaz tepelnáizoláciaz 0,075 3 3 0,04 0,300 0,1733 3,606 tepelnáizoláciaz 0,075 0,04 0,300 0,1733 3,606 3 vonkajšejstrany 0,075 0,300 0,1733 3,606 3 tepelná izolácia z vonkajšej strany 0,075 0,040,04 0,300 0,1733 3,606 vonkajšejstrany b) b) b) vonkajšejstrany b) tepelnáizoláciaz tepelnáizoláciaz 4 0,075 0,04 0,300 0,1733 3,606 tepelnáizoláciaz 4 vonkajšejstrany 0,075 0,04 0,300 0,1733 3,606 4 tepelná izolácia z vonkajšej strany 0,075 0,040,04 0,300 0,1733 3,606 4 0,075 0,300 0,1733 3,606 c) vonkajšejstrany c) c) vonkajšejstrany c) tepelnáizoláciaz tepelnáizoláciaz 5 5 z vnútornej 0,075 0,04 0,300 0,1733 3,606 5 tepelná izolácia strany 0,075 0,04 0,300 0,1733 3,606 tepelnáizoláciaz a) 0,075 0,04 0,300 0,1733 3,606 5 vnútornejstrany 0,075 0,04 0,300 0,1733 3,606 vnútornejstrany a) a) vnútornejstrany a) Tab.1Variantyriešeniabudovy(obvodovástena); a)polohaotvorovýchkonštrukciívstrede ▲T ab. 1 Varianty riešenia budovy (obvodová stena); a) poloha otvorových konštrukcií v strede steny, b) poloha otvorových konštrukcií zalícovaných s vnútorným Tab.1Variantyriešeniabudovy(obvodovástena); a)polohaotvorovýchkonštrukciívstrede Tab.1Variantyriešeniabudovy(obvodovástena); a)polohaotvorovýchkonštrukciívstrede okrajom tepelnej izolácie, c) poloha otvorových konštrukcií v tepelnej izolácii steny,b)polohaotvorovýchkonštrukciízalícovanýchsvnútornýmokrajomtepelnejizolácie, steny,b)polohaotvorovýchkonštrukciízalícovanýchsvnútornýmokrajomtepelnejizolácie, steny,b)polohaotvorovýchkonštrukciízalícovanýchsvnútornýmokrajomtepelnejizolácie, c)polohaotvorovýchkonštrukciívtepelnejizolácii c)polohaotvorovýchkonštrukciívtepelnejizolácii c)polohaotvorovýchkonštrukciívtepelnejizolácii 62 stavebnictví 06–07/13 Základnýopisbudovyavýpočtovejmetódy 1)a odľa ných ovali ýtepelný .Rozdiely tornej zritabuľku Obr.2Zobrazeniemodelovanýchvýsekovobvodovejstenyvpôdoryse2.NP ena bymali šetky eplenej ▲ Obr. 2 Zobrazenie modelovaných výsekov obvodovej steny v pôdoryse 2.NP Záver Porovnaním presných a paušálnych hodnôt zvýšenia súčiniteľa prechodu tepla vplyvom tepelných mostov DU pre všetky varianty riešenia bytového domu je možné konštatovať značný pokles vypočítaných DU hodnoty vzhľadom na paušálne hodnoty, obzvlášť pri prvom a poslednom variante riešenia bytového domu. Poznámka Všetky výpočty muriva boli spracované pre výpočtové hodnoty výrobkov Ytong vyrábaných do Variant 1 2 roku 2012. Výpočtové hodnoty boli stanovené prepočtom z deklarovaných hodnôt tvárnic Ytong vo vysušenom stave pre výpočtovú hmotnostnú vlhkosť u = 0,045 stanovenú podľa STN EN 12524. Výpočtová hodnota sučiniteľa tepelnej vodivosti λu bola stanovene podľa STN EN 1745 podľa metodiky vypočtu EN ISO 10456. Faktor pre transformáciu vlhkosti vypočítaný touto metodikou Fm = 1,20. V súčasnosti majú výrobky Ytong na základe technologických zmien zlepšené hodnoty sučiniteľa tepelnej vodivosti vo vysušenom stave λdry a na prepočet na výpočtovú hodnotu λu výrobca používa transformačný vlhkostný faktor Fm = 1,05, stanovený certifikačným orgánom 3048 – CSI a.s. v Prahe. ■ Literatúra a podklady: [1]Mihál, M., Michalík, M., Selep, J.: Štúdia architektonicko-stavebného riešenia bytového domu ALLEX, Bratislava 2011. Vypočítaná presná hodnota DU Paušálna hodnota DU W/(m2.K) W/(m2.K) 0,02 0,10 0,03 0,05 3 0,02 0,05 4 0,01 0,05 5 0,04 0,10 ▲ Tab. 2 Vypočítané presné hodnoty a paušálne hodnoty DU podľa STN 730540-2 [6] pre všetky varianty riešenia bytového domu 0102030405 Obr.3PríkladyvymodelovanýchzvislýchúsekovvprogrameAREA2008(var.01–05) ▲ Obr. 3 Príklady vymodelovaných zvislých úsekov v programe AREA 2008 VýslednéhodnotyUprevšetkyvariantyriešeniabytovéhodomusúuvedenévtab (var. 01–05) 2. [2] Menďan, R.: Výpočet hodnoty prechodu tepla originálnou zvýšenia súčiniteľa prechodu metódou. Práca ŠVK, SVF Paušálnahodnota Vypočítanápresnáhodnota 2 2 (W/(m .K)) (W/(m .K)) motepla vplyvom tepelných STU Bratislava 2011. Vedúci stov originálnou výpočtovou práce: Menďan, R. 1 0,02 0,10 metódou (I. časť).0,03 Almanach [6]STN 73 0540-2 – Tepelná ochra2 0,05 znalca Bratislava 2012. na budov. Tepelnotechnické 3 0,02 0,05 [3] vlastnosti stavebných konštruk4 Menďan, R.: Výpočet 0,01hodnoty 0,05 5 zvýšenia súčiniteľa0,04 0,10 prechodu cií a budov. Časť 2: Funkčné Tab.2Vypočítanépresnéhodnotyapaušálnehodnoty UpodľaSTN7305402[7]pre tepla vplyvom tepelných mopožiadavky. SÚTN 2012. všetkyvariantyriešeniabytovéhodomu stov originálnou výpočtovou [7]Počítačový program Area 2008 – Program na riešenie metódou (II. časť). Almanach Záver znalca Bratislava 2013. dvojrozmerného stacionárne [4] Menďan, R., Pavčeková, M., ho poľa teplôt a čiastočných Porovnanímpresnýchapaušálnychhodnôtzvýšeniasúčiniteľaprechodutepla Jarošová D., Bartoňová, S.: tlakov vodnej pary (autor: vplyvomtepelnýchmostovUprevšetkyvariantyriešeniabytovéhodomujemožné Tepelnotechnický posudok doc. Dr. Ing. Z. Svoboda). konštatovaťznačnýpoklesvypočítanýchUhodnotyvzhľadomnapaušálne hodnoty,obzvlášťpriprvomaposlednomvarianteriešeniabytovéhodomu. bytového domu ALLEX. Brati slava 2011. Autor: [5] Hriagyelová, A.: Presný vý- Ing. Rastislav Menďan, PhD., počet zvýšenia súčiniteľa STU Bratislava, Stavebná fakulta Variant v styku podlahy a obvodovej steny sa započíta hodnotou y – W/(m.K). Detaily, ktoré sa nemôžu zohľadniť vo vymodelovaných výsekoch, sa tiež zohľadnia samostatne hodnotou y – W/(m.K). Výsledné hodnoty DU pre všetky varianty riešenia bytového domu sú uvedené v tab. 2. stavebnictví 06–07/13 63 inzerce Chytrá izolace = moderní izolace 21. století V zimě hřeje, v létě chladí. To je v současnosti již známý slogan Chytré izolace®. Rád bych vám vysvětlil význam těchto slov. Chytrá izolace® je vysoce expanzní tepelná izolace na vodní bázi, která má po aplikaci stonásobnou expanzi a je tak schopna vyplnit jakýkoliv konstrukční detail. Po patnácti sekundách expanze je tvarově stálá. Chytrá izolace® se dá aplikovat do –38 °C a přilne k jakémukoli povrchu. V Kanadě se tento produkt používá více než 27 let a firma LIKO-S, a.s., jej distribuuje na středoevropském trhu sedm let a má za sebou více než 5000 realizací jak v rezidenční, tak komerční výstavbě. Pro rezidenční výstavbu se nejvíce využívá jako tepelná izolace střech. Využíváme v tomto případě difuzní otevřenosti tohoto materiálu, kde odpor prostupu vodních par je Mi = 3,3 s téměř nulovou nasákavostí materiálu a nemění tak svoji izolační schopnost v závislosti na okolní vlhkosti. Nepřijímá do své struktury také pachy zvířat (kuna apod.), a proto si v ní tato zvěř nevytváří hnízda, jako je tomu v případech vykousaného materiálu u běžných izolací. Difuzně otevřené systémy s touto izolací navrhujeme jak pro zateplení střešních konstrukcí, tak pro obvodové pláště bu- 64 stavebnictví 06–07/13 dov (systémy s provětrávanou fasádou). Výhoda u použití na odvětrávané fasády je ta, že se nepoužívají již žádné pojistné difuzní hydroizolace ze strany exteriéru, jako je tomu u klasických zateplovacích systémů, a nebrzdí tak vodní páry uvnitř skladby, protože difuzní fólie má vždy větší odpor než klasické izolace jako MW. Výhodou takových difuzně otevřených systémů je to, že se uvnitř budovy nehromadí vodní pára, nevznikají tak vlhkosti a plísně na povrchu konstrukcí a zároveň jsou tyto vodní páry schopny na sebe vázat oxidy uhlíků, dusíků a síranů, které produkuje lidská činnost. Tyto škodlivé látky jsme tedy schopni odvádět přes obálku budovy a tím zajis- tit zdravé prostředí pro bydlení či práci. Zároveň se může snížit intenzita větrání, a není proto nutné větší energetické náročnosti na ohřev přiváděného vzduchu v zimě a chlazení v létě. U střešních konstrukcí aplikujeme izolaci přímo na pojistné difuzně otevřené podstřešní fólie (kontaktní) bez použití parozábran z interiéru. Eliminujeme tak chybovost použití parozábran, které nejsou na stavbách nikdy dokonale provedeny. Jen pro zajímavost – poslední učební obor izolatér zanikl v ČR v roce 1998, takže i to je vizitkou, kdo v současnosti tyto izolace na stavbách provádí. Naše firma má proškolený tým aplikátorů vždy s výstupní kontrolou technika. Zabýváme se neustále dalším vývojem a měřením materiálu. Skladby střešních a stěnových plášťů jsme podrobili měření v klimakomorách a akustických komorách. První měření jsme zacílili na střešní pláště, kde jsme měřili Chytrou izolaci® v krovu při tloušťce izolace 160 mm a přestřiku krokví 50 mm (do osové vzdálenosti od krokve 150 mm). V tomto případě vycházela hodnota prostupu tepla U = 0,19 W.m-2.K-1. Materiál byl vystaven po dobu sedmi dní teplotě –15 °C a 50% vlhkosti exteriéru a interiér teplotě +21 °C a vlhkosti 50 %. Vzorek byl naprosto suchý, bez jakékoliv kondenzace. Jako další vzorek jsme zkoušeli konkurenční izolační pěnu s velkou nasákavostí vlhkosti, což se projevilo i na izolač- ních vlastnostech materiálu. Abychom dosáhli hodnot srovnatelných s Chytrou izolací® – 160 mm, bylo nutno aplikovat 260 mm izolace, protože po odstavení z klimakomory jsme zjistili, že pěna byla u pojistné hydroizolace dosti nasycena vodou, a tak zcela ztrácela izolační schopnost. Dalším vzorkem byla klasická střecha z minerální vaty, kde byla dokonale provedena parozábrana. Skladba činila 160 mm izolace v místě krokví a 60 mm přes krokve, tedy 220 mm. V tomto případě u kvalitní parozábrany byla hodnota U = 0,17 W.m-2.K-1, pokud jsme ovšem nasimulovali poškození parozábrany – prořez 30 mm lámacím nožem, zhoršila se hodnota U téměř dvojnásobně. Vata pak byla v posledních 60 mm u difuzní fólie zcela nasycena vodou a navíc zmrzlá. Akustické vlastnosti Jelikož je Chytrá izolace® velmi lehký materiál, který nezatěžuje krovy (objemová hmotnost 6,57 kg/m3), zajímala nás akustická schopnost tohoto materiálu. U popsané skladby střechy jsme naměřili hodnotu útlumu 42 dB, což je pro střešní pláště velmi dobrá hodnota. Měření akustické odolnosti jsme zkoušeli také pro zdivo z keramických tvárnic tloušťky 300 mm. Samotné zdivo mělo útlum na hodnotě 42 dB. Pokud jsme klasicky zateplovali systémem z polystyrenu tloušťky 100 mm, zhoršila se hodnota útlumu v určitých frekvenčních pásmech až o 10 dB. Pokud jsme zdivo zateplili Chytrou izolací® do roštu tloušťky 100 mm, byl útlum ve všech frekvenčních pásmech vyrovnaný, s hodnotou nad 50 dB, došlo tedy naopak ke zlepšení izolačních vlastností. Jsme tedy schopni zajistit kvalitní prostředí nejen z hlediska tepelné, ale i akustické izolace. Tuto Chytrou izolaci® využíváme v posledních letech také na zateplení průmyslových budov. Na základě předchozích měření para- metru budovy jsme schopni investorovi vyčíslit přesnou úsporu na její provoz po zateplení naším systémem a určit návratnost investice. Na tomto místě bych uvedl příklad, kdy se investor rozhodoval pro nákup bagru, kde měl spočítáno, že se mu tato investice vrátí do pěti let. S naším zateplením činila návratnost investice necelé tři roky. Investor se tedy rozhodl pro rekonstrukci a zateplení své haly s tím, že po třech letech mu tato izolace zaplatí na úsporách bagr. Můžeme tedy říci s nadsázkou, že Chytrá izolace® umí koupit i bagr. Živá fasáda Jako další produkt Chytré izolace® nabízíme Živou fasádu. Jedná se o difuzně otevřenou skladbu obvodového pláště pro nové haly. Máme vytvořenou předstěnu ze sádrokartonu, na které je napnuta z exteriéru difuzní fólie a v místě nosného skeletu (ocel, ŽB, dřevo) je aplikována Chytrá izolace®, která dokonale obklopuje tento nosný skelet díky své skvělé výplňové vlastnosti. Na nosném skeletu je pak zavěšena samonosná provětrávaná fasáda, kde lze volit jakýkoliv typ obkladu. Tuto skladbu jsme opět podrobili měření v klimakomorách a akustických komorách – vše opět s výbornou izolační schopností bez te- pelných mostů a bez jakékoliv kondenzace uvnitř konstrukce. Akustický odpor konstrukce činil 50 dB. Tento typ fasády máme chráněný užitným průmyslovým vzorem vydaným patentovým úřadem České republiky. Tento typ fasády je tedy nejvíce vhodný pro průmyslové haly a administrativní budovy. Vzhledem ke zcela difuzně otevřenému systému tato fasáda umožňuje odvod vodních par přes obálku budovy a zároveň je dodržena vzduchová neprůvzdušnost obálky konstrukce i pro použití vzduchových jednotek v interiéru. Díky tomu, že je izolace samonosná, jsme schopni vytvořit jakýkoliv architektonicky složitý a členitý detail či celek budovy s dokonalým zaizolováním. Obkladový materiál stěn pak může být zcela libovolný – kov, dřevo nebo sklo. Celou budovu jsme schopni obléknout do kvalitního zateplovacího systému 21. století – bez jakýchkoli tepelných mostů a s izolací, která domy neuzavírá do igelitových sáčků, ale naopak pomáhá domu dýchat a vytvářet tak zdravé prostředí. Ing. Lukáš Kovařík, projektmanažer divize Energy tel.: 602 565 571 e-mail: [email protected] www.liko-s.cz stavebnictví 06–07/13 65 firemní blok Docházkový systém ConVision na stavbách: Pomáháme chránit vaši organizaci Systém ConVision evidující docházku pracovníků na stavbách umožňuje prohlížet si data přes libovolný počítač s přístupem k internetu, tablet, či chytrý mobilní telefon a zpracovávat přes padesát libovolných sestav. Systém se dá používat nejen v ČR, ale i v okolních státech. Docházkový systém – pořádek na stavbě Bez současných informačních technologií je poměrně obtížné a při současném způsobu stavění téměř nemožné vědět, kteří pracovníci se podílejí na výstavbě vaší stavby. Třebaže jsou všichni subododavatelé ze zákona i ze smluvního vztahu povinni vědět, kdo se na stavbě pohybuje, často tomu tak není. Jediným schůdným a spolehlivým řešením je kvalitní docházkový systém. Naše firma přišla před sedmi roky se systémem ConVision a vytvořila tak softwarové a hardwarové řešení šité pro potřeby staveb. K systému docházkových terminálů 66 stavebnictví 06–07/13 se postupně přidaly docházkové mobilní telefony a rozpoznávače obličejů – tzv. Face ID. Naši zákazníci Náš systém používají stavební firmy, firmy koordinátorů BOZP a bezpečnostní agentury. Jedná se o skupinu firem Skanska, Skanska SK, Metrostav, VCES, PSJ, Syner, skupinu firem Trigema, Průmstav, BAK stavební společnost, P&B Costruzioni, Kohos, VTP Roztoky, CRDR, Blesk servis a další. V současnosti k nám putují každé dvě minuty docházková data z cca 200 míst. Za sedm let jsme takto posloužili cca 300 stavbám. Obsluhujeme stavby, kde je jenom deset pracovníků, až po stavby, kde denně pracuje dva tisíce i více pracovníků. Naší největší stavbou bylo Rozšíření Centra Černý Most, kde jsme byli dodavateli firem VCES a Unibail Rodamco (viz www.convision.cz). Tři typy sběru dat Naše docházkové systémy jsou mobilní a využívají datových přenosů mobilních operátorů. U kartových systémů požíváme standard RFID. Nabízíme tři typy sběru dat o příchodech a odchodech: ■m obilní telefon + Android nebo Symbian + NFC (v současnosti běžná součást novějších telefonů) + karty; ■d ocházkový terminál + karty; ■ čtečka Face ID – rozpoznávač obličejů bez karet; ■ kombinace všech uvedených typů, případně doplněná o turnikety a průchozí buňku. Jak systém funguje Základní schéma systému pracuje velmi jednoduše a snadné je i jeho používání. Pracovníci na pracovišti načtou své průchody, data se automaticky přenesou a nadřízení pracovníci mohou data kdykoliv a odkudkoliv prohlížet on-line. Veškerý provoz zabezpečuje firma ConVision. Na stavbě je třeba zajistit pouze připojení do elektrické sítě 230 V. Přenosy dat probíhají bezdrátově, bez jakékoliv obsluhy, nevadí ani krátkodobé výpadky proudu či dostupnosti datových spojení. Výhodou pro stavbu je zejména jednoduchost instalace. Pro ostatní systémy je třeba zřizovat síťové přípojky, případně počítačové zázemí spojené kabely se záznamovými zařízeními přímo na stavbě, systém ConVision funguje bez nich. Navíc funguje i v okolních státech, takže je možné využívat jeden systém pro stavby v ČR, na Slovensku, v Polsku či jiné evropské zemi. Řídicí pracovníci si mohou data v systému prohlížet přes libovolný počítač s přístupem k internetu, tablet, nebo třeba chytrý mobilní telefon. Špičková technologie Face ID Firma ConVision nabízí vysoce kvalitní rozpoznávače obličejů Face ID (novinka na trhu), které mohou nahradit běžné kartové systémy. Rozpoznávání pomocí obličeje zabrání situaci, kdy jeden pracovník označí karty svých kolegů, kteří přitom na stavbě vůbec nejsou. Optické rozpoznávání obličejů je proto ideálním nástrojem pro kontrolu vstupů na hlídané stavby s turniketem. Systém vpustí na stavbu jen ty pracovníky, kteří mají povolení. Úspěšnost rozpoznávání je 99,95 % a systém rozpozná i drobné rozdíly mezi dvojčaty. Manažerská aplikace do mobilního telefonu Nejnovějším příspěvkem k mobilnosti a univerzálnosti systému ConVision je manažerská aplikace pro libovolný mobilní telefon či tablet se systémem Android, který nemusí disponovat technologií NFC. Manažeři firmy mohou v současnosti tedy na svém mobilním telefonu průběžně sledovat stavy zaměstnanců na vlastních stavbách a mohou zaměstnance kontrolovat individuálně i na stavbách, kde se využívá nejen technologie vstupních karet, ale i technologie Face ID. Přínos systému Pomocí systému lze ihned zjistit, kdo se na stavbě nachází. Systém přináší především důraz na pořádek v evidenci pracovníků a tím: ■ zvyšuje bezpečnost; ■ zvyšuje využití pracovní doby; ■ poskytuje informace firmám o čase na konkrétním stavebním procesu; ■ poskytuje informace manažerovi stavby, stavbyvedoucímu, mis- trovi o čase stráveném v jednotlivých firmách a odbornostech; ■ poskytuje možnost okamžitě předat orgánům státní správy seznam se jmény pracovníků na stavbě; ■ umožní spravedlivější rozdělování úkolové mzdy; ■ zamezí se práce firmám s anonymními pracovníky; ■ zamezí se práce firmám s pracovníky bez povolení k pobytu a bez pracovního povolení; ■ zamezí se práce firmám, u nichž zaměstnanci pracují 31 dní v měsíci 14 hodin denně. On-line systém Systém ConVision je on-line. Data získaná u vstupů do stavby se odesílají na náš server, kde jsou ihned zpracována a nabídnuta oprávněným pracovníkům ke zhlédnutí ve vlastním počítači prostřednictvím internetu po přihlášení jménem a heslem. Počet pracovníků, kteří do systému vidí, není nijak omezen. Do systému mají přístup jen oprávnění pracovníci. Některé firmy mají náš systém ConVision zavedený celopodnikově a načítají pomocí něj data do mezd. Data příchodů kontrolují namátkově i vyšší nadřízení. Sestavy Systém např. umí zpracovat sestavu, která spočítá, kolik který subdodavatel měl na stavbě pracovníků dnes, za týden, měsíc, čtvrtletí, rok nebo od počátku stavby. Veškeré sestavy, kterých je okolo padesáti, lze vytisknout, zpracovat jako PDF či odeslat do Excelu a dále s nimi pracovat. Spolupráce se zákazníkem Se zákazníkem uzavíráme buď rámcovou smlouvu, smlouvu se stavbou nebo i smlouvu formou jednoduché objednávky. Náš základní systém dodáme na stavbu do tří dnů. Stavba zašle a průběžně dodává seznamy pracovníků podle toho, jak postupně přicházejí na stavbu. Naše firma jim buď vyrobí karty, nebo jim zašle kódy pro načtení obličejů do Face ID. Veškerá komunikace probíhá elektronicky. Zákazníkům, kteří si nevyberou Hlídáme pracovní povolení Systém doplněný turniketem neumožní vstup pracovníkovi, který má prošlé pracovní povolení. Systém signalizuje čtrnáct dní dopředu, že pracovníkovi vyprší povolení. z našich více než padesáti sestav, vytvoříme sestavy podle jejich přání. Ceny Levná varianta pro malé stavby (do 30 pracovníků): cca 1500 Kč měsíčně + cena vstupních karet. Středně nákladná varianta (100 až 1000 pracovníků): cca 4900 Kč až 6900 Kč měsíčně + cena vstupních karet. Nákladnější, neošiditelná varianta (200 až 1400 pracovníků): Face ID (rozpoznávač obličejů), 2250 až 10 000 Kč měsíčně, bez nutnosti vstupních karet. Doporučujeme vám systém ConVision vyvinutý přímo pro stavebnictví vyzkoušet. Celý systém pronajímáme. Přesvědčte se sami o výkonnosti a výhodnosti tohoto řešení. ■ Spojení a objednávky na Ing. Miroslav Kočí tel.: 602 314 515 e–mail: [email protected]. www.convision.cz Hlídáme kritéria, která potřebujete Do systému lze vložit např. data o dalších kritériích, která potřebujete pro řízení stavby či bezpečnost – například informaci o proškolení z lešenářských či vazačských zkoušek apod. Mobilním telefonem s naším softwarem pak zkontrolujete podle jména, jaká kritéria splňuje konkrétní pracovník na stavbě. stavebnictví 06–07/13 67 inzerce Zateplování obvodových plášťů budov ▲ Izolační deska twinner pro ETICS weber therm twinner Obvodové pláště budov v době, kdy usilujeme o maximální úsporu energie, stavíme nízkoenergetické a pasivní domy nenáročné na spotřebu energie i šetrné k životnímu prostředí a pomalu směřujeme k budovám s téměř nulovou spotřebou energie, si bez použití účinných tepelných izolantů vůbec nedovedeme představit. Architekti a projektanti kombinují na fasádách novostaveb vnější tepelně izolační kompozitní systémy s provětrávanými tepelně izolačními systémy se silnými vrstvami tepelných izolantů s kvalitními výplněmi otvorů pro dosažení nevšedního vzhledu stavebního díla a zajištění nízké spotřeby tepla na vytápění. Na rekonstrukcích i novostavbách obvodových plášťů bytových, občanských i průmyslových staveb se používají vnější tepelně izolační kompozitní systémy s Národním certifikátem nebo Evropským technickým schválením. Skladba vnějšího tepelně izolačního systému je prověřena státem akreditovanou, nezávislou zkušební laboratoří. Výhodou vněj- 68 stavebnictví 06–07/13 šího tepelně izolačního systému je certifikací vyzkoušená skladba, nízká cena, jednoduchá montáž. V současnosti se vzhledem k požadavkům nových norem na tepelnou ochranu budov používají v kontaktních tepelně izolačních systémech výrazně vyšší tloušťky izolačních desek z pěnového polystyrenu nebo minerální vlny než v devadesátých letech, kdy se tepelně izolační systémy začaly používat. Dříve se na zateplení obvodového pláště panelového domu používaly systémy s izolačními desky z pěnového polystyrenu nebo minerální vlny tloušťky mezi 60 a 80 mm. Dnes se na panelové stavby běžně používají tepelně izolační systémy s izolantem v tloušťkách mezi 120 a 150 mm. U zateplování obvodových plášťů nízkoenergetických a pasivních staveb se setkáváme v tepelně izolačních systémech s tloušťkou izolačních desek i více než 300 mm. Používají se též nové typy izolantů, které mají lepší tepelně izolační vlastnosti díky nižší hodnotě součinitele tepelné vodivosti λd. Jsou to např. izolační desky z šedého pěnového polystyrenu, jenž mají ve srovnání s nejčastěji používanými deskami z bílého pěnového polystyrenu o 20 % nižší součinitel tepelné vodivosti λd a tím o 20 % lepší tepelně izolační vlastnosti. Podobně je tomu i u nových izolačních desek z minerální vlny s tzv. šikmou orientací vláken, sendvičových izolačních desek twinner, které v sobě spojují izolační jádro z šedého polystyrenu a krycí vrstvu z desky z minerální vlny tloušťky 30 mm, nebo izolačních desek z fenolické pěny Kooltherm K5. Pro upevnění tepelně izolačních systémů s velkou tloušťkou izolačních desek se používají s lepicí hmotou talířové hmoždinky s ocelovým trnem, nejčastěji šroubovací. Podle směrnice ETAG 004 jde o kotvený zateplovací systém s doplňkovou lepicí hmotou. Ta přenáší vlastní hmotnost systému, hmoždinky přenášejí sání větru. ▼ Izolační deska Kooltherm K5 pro ETICS weber therm plus ultra Hmoždinky s ocelovým trnem působí v izolační desce jako bodové tepelné mosty. Vlivem bodových tepelných mostů hmoždinek v kombinaci se silnější základní vrstvou v místě talířků způsobenou jejich chybnou montáží dochází k vykreslování hmoždinek na fasádě v zimním období. Povrch talířku správně osazené hmoždinky je v rovině s povrchem izolační desky. Pro omezení vykreslování hmoždinek na fasádě se doporučuje použít hmoždinky s minimálním bodovým tepelným mostem v kombinaci se zapuštěnou montáží hmoždinek, včetně zakrytí talířků hmoždinek víčky z izolantu. Izolační víčka výrazně snižují bodové tepelné mosty hmoždinek, zajišťují konstantní tloušťku základní vrstvy a omezují jejich vykreslování. Základní vrstva tepelně izolačních systémů se běžně provádí cementovou lepicí a stěrkovou hmotou vyztuženou skleněnou síťovinou. Na spodní části staveb se doporučuje použít tepelně izolační systém weber.therm flex se základní vrstvou z disperzní stěrkové hmoty se zesíleným vyztužením zdvojenou skleněnou síťovinou z důvodu vyšší třídy mechanické odolnosti proti rázu tvrdým tělesem. Jako povrchová úprava zateplovacích systémů se nejčastěji používají tenkovrstvé pastovité omítky. Výhodou je nízká hmotnost, jednoduchá aplikace a široká barevná škála. Kondenzace vlhkosti na povrchu omítek tepelně izolačních systémů zajišťuje živnou půdu pro růst mikroorganizmů, řas a následně plísní. Pro svou vysokou přirozenou odolnost proti růstu mikroorganizmů je výhodné použít omítku weber.pas topdry. Tuto omítku proti růstu mikroorganizmů přirozeně chrání její suchý povrch. Neobsahuje biocidní přísady, a proto je šetrná k životnímu prostředí. Alternativně lze též použít omítku weber.pas extraclean se samočisticím efektem a vysokou odolností proti mikroorganizmům. Omítka weber.pas extraclean v sobě spojuje výhody silikonové i silikátové omítky. V posledních několika letech projektanti a architekti projevují zájem nejen o širokou barevnou paletu tenkovrstvých omítek, ale i o nevšední povrch omítky, který by např. připomínal v České republice tradiční škrábanou omítku se šupinkami slídy břizolit, režné cihelné či kamenné zdivo, nebo texturu dřeva. Divize Weber řeší fasádu s tradiční škrábanou omítku tepelně izolačním systémem se škrábanou silnovrst- vou omítkou weber.top obsahující šupinky slídy, nebo nastříkáním lesklých zrn weber.fliter do rozetřené tenkovrstvé omítky weber.pas, které podobným způsobem jako šupinky slídy vytvářejí na fasádě lesklé plošky. Povrch s imitací cihelného nebo kamenného zdiva z pískovce nebo žuly lze vytvořit omítkami weber.pas silikon brick, weber.pas sandstone nebo weber.pas granit s podkladním nátěrem weber.pas podklad uni brick za použití papírové šablony ve tvaru zdiva z cihel nebo kamene. Pro vytvoření textury dřeva na fasádě je určena jemná omítky weber.pas silikon wood v kombinaci s lazurovacím nátěrem weber.ton lazur. Autor: Ing. Tomáš Pošta, divize WEBER, Saint-Gobain Construction Products CZ a.s. ▼ Příklad vykreslování hmoždinek na fasádě stavebnictví 06–07/13 69 inzerce Ozelenění střech pomocí Liadrainu mulovat vodu v množství až 80 % své váhy v suchém stavu. Tyto akumulační schopnosti a rovněž dobré drenážní účinky umožňují regulaci vodního režimu zelené střechy. Použitím vhodné velikosti zrn je přitom vedle zavlažení zajištěn také ideální obsah vzduchu v půdě a tím také optimální zásobení rostlin kyslíkem. Kromě toho je Liadrain chemicky neutrální, mrazuvzdorný a nehořlavý. Je odolný vůči hydrolýze, půdním roztokům a mikroorganizmům, neobsahuje klíčivá semena plevele ani části rostlin s regeneračními schopnostmi. Liadrain je prověřen výzkumnou společností pro rozvoj krajiny Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau e.V. (FLL) a odpovídá jejím směrnicím pro minerální sypaniny vhodné pro drenážní vrstvy i vegetační substráty pro jednovrstevné extenzivní ozelenění. Ať už plochá, nebo šikmá střecha, extenzivní, nebo intenzivní porost, Liadrain z drceného keramzitu je nejlepší volba pro rychlé, jednoduché a trvalé ozelenění střech. Lehký substrát s pórovitou a stabilní strukturou zabezpečuje zdravý růst rostlin a zároveň tvoří vegetační, hydroakumulační a drenážní vrstvu. Výsledkem jsou zelené střechy upravené podle individuálních požadavků investora, které přinášejí užitek jak domu, tak i člověku a přírodě. V mnoha zemích Evropy se výstavba zelených střech stala tradicí. Chrání obyvatele před letními horky, před chladem a větrem a současně poskytuje střešní konstrukci důkladnou ochranu před povětrnostními vlivy. Mimo to plní zelené střechy také důležitou ekologickou funkci. Znovu přinášejí zeleň právě do těch míst, ze kterých v důsledku zástavby zmizela. Ve výškách tak vznikají ekologická zákoutí s vlastním mikroklimatem, která poskytují nový životní pro- 70 stavebnictví 06–07/13 stor flóře a fauně. Zelené střechy také zadržují dešťovou vodu a snižují zatížení kanalizace, kromě toho ještě zachycují prach a škodlivé plyny. Keramzit jako přirozená vegetační a drenážní vrstva Zelená střecha potřebuje funkční substrát, který lze jednak přizpůsobit stavebním podmínkám daného místa, jednak je schopen zajistit zdravý růst rostlin. V obou případech se v posledních letech velmi osvědčil Liadrain – drcený granulát z lehkého keramického kameniva. Výchozím materiálem pro výrobu lehkého keramického kameniva jsou třetihorní cypřišové jíly. Jíl je granulován a plastifikován a pak prochází rotační pecí, kde při teplotě cca 1200 °C expanduje. Následně je tento produkt (keramzit) mechanicky nadrcen. Výsledkem je velice lehká keramzitová drť, jejíž objemová hmotnost v suchém stavu činí jen přibližně 0,3 g/cm3 a má navíc velice stabilní strukturu i tvar. Liadrain má otevřené póry, a může proto aku- Lehkost, stabilita, regulace vlhkosti Díky své lehkosti, stabilitě struktury a schopnosti akumulovat vodu umožňuje Liadrain rychlé a jednoduché ozelenění rovných i šikmých střech. Ozelenění může být přitom provedeno dvěma způsoby – extenzivně, v jedné vrstvě, nebo intenzivně v několika vrstvách. Intenzivní střešní zeleň je zvláště vhodná pro náročnější, půdopokryvné rostliny a nižší křoviny. Tento druh střešního porostu zadržuje v porovnání s extenzivní zelení ještě více dešťové vody. Vedle plochých střech je dnes možné pomocí obvyklých postupů ozelenit i šikmé střechy se sklonem až 35 stupňů. V těchto případech se využívají hotové systémy skládající se z jednotlivých komponentů, které odpovídají příslušným požadavkům ohledně vrstvy substrátu, drenážního výkonu a váhy. Intenzivní ozelenění střešních zahrad Při intenzivním ozelenění střechy se kořeny rostlin pevně a trvale uchytí ve vegetační vrstvě stejným způsobem jako u běžné zahrady na zemi. Základem pro vybudování jednotlivých vrstev musí být plán ozelenění střechy. Statickým podmínkám střechy se potom přizpůsobí uspořádání vrstev, výška substrátů a složení jejich směsi. První vrstva se zpravidla skládá z hydroizolačního souvrství složeného z PE fólie (netkaná geotextilie – plsť), izolace proti vodě a nopové fólie s atestem ochrany proti prorůstání kořenů. Potom následuje hydroakumulační, popř. drenážní vrstva, která je z vrchní strany chráněná filtrační vrstvou nejlépe ve formě netkané geotextilie. Vrchní vrstvu potom tvoří vlastní vegetační vrstva, která se skládá ze zeminy, vrchní půdy nebo rašeliny promíchané s Liadrainem. Pokud se skládá vegetační vrstva z Liadrainu a rašeliny ve stejném poměru, je statické zatížení většinou o polovinu menší než u stejně silné vrstvy obsahující pouze zeminu. Nepatrná váha, trvalá stabilita struktury a snadná manipulace umožňuje tímto způsobem rychle, snadno a efektivně ozelenit i střechy s omezenou únosností. Úsporné zavlažování zadrženou vodou Hydroakumulační drenážní vrstva, která leží pod vegetační vrstvou, zajišťuje při intenzivním způsobu ozelenění efektivní akumulaci vody a odpovídající drenáž. Vlhkost je zadržována dvojím způsobem; jednak v pórovité struktuře Liadrainu, jednak ve výplních mezi jednotlivými zrny, v případě, že je zavlažování zadrženou vodou součástí projektu. Jako drenážní vrstva musí mít vrstva Liaporu určitou výšku. Doporučuje se čtvrtina až třetina celkového souvrství, nejméně však 8 centimetrů. Má-li být realizováno zavlažování zadrženou vodou, musí být část drenážní vrstvy stabilně naplněna vodou. Výše zadržené vody se řídí zvolenou vegetací a statickými možnostmi stropní konstrukce. Kapacita akumulované vody je přitom enormní; při výšce např. 6 centimetrů je zadrženo 40 litrů vody na metr čtvereční – přibližně 15 litrů v Liadrainu a kolem 25 litrů ve výplních. Pro srovnání: průměrné roční srážky činí přibližně 20 litrů na metr čtvereční. Střešní zahrada se zavlažovacím systémem tak výrazně snižuje spotřebu vody na zalévání a zároveň nabízí ty nejlepší podmínky pro intenzivní ozelenění náročnými rostlinami, keři i malými stromky. Extenzivní ozelenění: méně náročná alternativa Pro střechy se zvláště nízkou únosností je vhodnou alternativou extenzivní ozelenění. V tomto systému je používána nízká, nenáročná a téměř bezúdržbová zeleň rozrůstající se do plochy, která dosahuje výšky od 5 do 20 centimetrů, jako např. skalničky, mechy a trávy. Tomu se přizpůsobí i potřebná výška vrstvy substrátu z Liadrainu, která může být u extenzivní zeleně nižší. Dosahuje-li střešní porost výšky 5 až 15 centimetrů, stačí výška souvrství 8 až 12 centimetrů, pro rostliny dorůstající do 20 centimetrů je nutná tloušťka vrstvy 12 až 16 centimetrů. Z toho vyplývá zatížení plochy 0,6 až 0,9 kN/m2, popř. až 1,2 kN/m2. Vrstva substrátu se nanese přímo na střechu na izolační vrstvu proti prorůstání kořenů a na ochrannou vrstvu, kterou tvoří netkaná geotextilie. Bezúdržbové osázení střechy Při extenzivním způsobu ozelenění vyrůstají rostliny na vrstvě substrátu s Liadrainem obohacené živinami nebo na tenké, několik centimetrů silné pokrývce z půdního substrátu. Dodatečný přídavek humusových vrstev není nutný, takže mocnost souvrství je velmi malá. Ani umělé zásobování vodou nebo živinami není třeba, protože nenáročné rostliny se kompletně zásobí samy a díky akumulačním schopnostem substrátu s Liadrainem překonají bezpečně i delší období sucha. Pro extenzivní ozelenění střech se osvědčily zvláště sukulentní rostliny, traviny nebo kombinace travin a keřů. V těchto případech se mohou rostliny plošně zasít, nebo se mohou kořenové baly mělce zasadit. Podle výběru rostlin vznikají na malém prostoru zajímavá rostlinná společenství, která tvoří prakticky bez jakékoli péče zdravý, odolný střešní porost. Balení Liadrainu Liadrain je ideální pro jednoduché a rychlé ozelenění střechy, ať už intenzivní, nebo extenzivní. Je dodáván volně ložený nebo ve velkoobjemových vacích (Big Bag o objemu 1000 l) nebo v pytlech o objemu 50 l. stavebnictví 06–07/13 71 inzerce Rozšíření řady omítkových profilů pro systém ETICS Doporučení Před aplikací je nutno ve výsecích (mezerách) na obloukové straně nastřihnout skelnou tkaninou až k vrcholu výseku s četností v závislosti na poloměru oblouku. Profil se nasadí na hranu oblouku a upevní odpovídajícím způsobem podle tloušťky omítky. Při tvorbě oblouku je potřeba profil postupně a rovnoměrně formovat podle poloměru oblouku. Profil je třeba vkládat zásadně do nataženého stavebního lepidla (stěrkové hmoty). Nastřižené pásy skelné tkaniny musí být přearmovány tkaninou z čelní plochy ETICS nebo diagonálními pásy skelné tkaniny 200 x 300 mm. Profil rohový klenbový D/38 ■ slouží ke zpevnění a vyztužení rohů na vnitřních klenbových obloucích; ■ vhodný pro zateplovací systémy ETICS, možné použití i pro SDK systémy; ■ ochrana hran před mechanickým poškozením, zabránění vzniku vlasových trhlin; ■ prolis profilu usnadňuje uhlazení omítky; ■ chemicky stabilní, nereaguje s omítkou. materiál rozměr obj. č. délka balení PVC mm 25 x 25 x 1, P100 x 100 D/38 Doporučená četnost nastřižení podle poloměru ohybu 350–450 mm ob 1 výsek 460–600 mm ob 2 výseky Nad 600 mm ob 3 výseky 72 stavebnictví 06–07/13 m 2,5 ks 20 MATEICIUC a. s. Ke Koupališti 370/15 742 35 Odry www.mat-plasty.cz infoservis Odborné semináře a konference 11. 6. 2013 Pasivní dům jako pozitivní krok k nezávislosti, svobodě a bezpečnosti v komfortním a zdravém prostředí Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám. 31 E-mail: [email protected] www.stavebniakademie.cz 11. 6. 2013 Moderní materiály a technologie pro výstavbu rodinných domů a obytných budov Odborný seminář Brno, Výstaviště BVV, Kongresové centrum, sál C, Výstaviště 1 E-mail: [email protected] www.azpromo.cz 11. 6. 2013 Autorské právo při projektování staveb Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 4 STUDIO AXIS E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz 11. 6. 2013 Vyvlastnění ve veřejném zájmu Odborný seminář Praha 5, Nárožní 2600/9 E-mail: [email protected] 13. 6. 2013 Křižovatky architektury 5. ročník odborné konference téma: Architektura s rudou hvězdou bez stigmat a předsudků Praha 1, Nová budova Národního muzea (bývalé Federální shromáždění) E-mail: [email protected] www.krizovatkyarchitektury 13.–14. 6. 2013 Euroconstruct 2013 75. konference o vývoji stavebnictví v Evropě Inženýrská firma hledá spolupracovníka s rozsáhlými znalostmi a zkušenostmi s energetickými projekty budov, energetickým hodnocením budov, návrhy energetických opatření a zejména projekty EPC. Možnost spolupráce na základě smlouvy (IČ), zaměstnání na plný i částečný úvazek. Vzdělání ani věk není rozhodující (i důchodce). Očekáváme profesionální znalosti v oboru a samostatný a iniciativní přístup k pracovním úkolům. Životopis, prosím, zasílejte na e-mail: [email protected]. Kurz Klimatizace a větrání Tento dvousemestrální kurz, který bude probíhat v termínech září až prosinec 2013 a únor až květen 2014 na Fakultě strojní ČVUT v Praze, je určen zejména projektantům, pracovníkům ve výstavbě či provozovatelům vzduchotechnických zařízení. Navazuje na základní kurz a je pojat jako součást CŽV absolventů vysokoškolských, případně středoškolských studií v oborech techniky prostředí. Poskytne informace o současném stavu poznatků, praktikách a meto- dách řešení vybraných aktuálních témat v oboru. Kurz pořádá Společnost pro techniku prostředí, Odborná sekce Klimatizace a větrání OS 01, ve spolupráci s ČVUT v Praze, Fakultou strojní, Ústavem techniky prostředí. Bude zařazen do programu CŽV ČKAIT. Účastníci obdrží potvrzení o jeho absolvování. Předpokládaný účastnický poplatek: 22 000 Kč pro členy STP, 24 000 Kč pro nečleny. Bližší informace: http:// www.users.fs.cvut.cz/~zmrhavla/Kurz/KurzKaV2013.htm ■ Dánsko, Kodaň E-mail: [email protected] Václavské nám. 31 E-mail: [email protected] www.stavebniakademie.cz 17.–18. 6. 2013 Energetický specialista s oprávněním ke zpracování PENB Kurz České Budějovice, E.ON, F. A. Gerstnera 2151/6 E-mail: [email protected] 20. 6. 2013 Výklad stavebního zákona po novele Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Václavské nám. 31 E-mail: [email protected] www.stavebniakademie.cz 18. 6. 2013 Nízká energetická náročnost budov podle nových předpisů a činnosti TDS při jejím zajištění Odborný seminář Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, 24.–26. 6. 2013 AutoCAD Plant 3D Základní školení Praha 4, CAD Studio, Líbalova 1 E-mail: [email protected] Fachmanské řešení a Fachmanův ceník Cemix Právě vyšel nový katalog a ceník firmy LB Cemix s přehledně členěným sortimentem firmy od zateplovacích systémů a pastovitých omítech přes fasádní barvy, samonivelační potěry a stěrky, sanační omítky a omítkové a maltové směsi až po stavební chemii. Součástí katalogu jsou i letošní novinky, rady a tipy pro stavebníky a přehledná schémata užití výrobků Cemix v praxi. K novinkám patří např. lepicí a stěrkovací disperzní hmota (Cemix 705), silikonové omítky COMFORT se zvý- šenou odolností proti znečištění či silikonsilikátové omítky COMFORT se samočisticím efektem, Cemix sádrová omítka lehčená (036), sádrová omítka filcovaná (016 F) a sádrová omítka gletovaná (016 G). Rozšířena byla i paleta barevných odstínů zdicí a spárovací malty pro lícové zdivo 15 (Cemix 311 c) na šest odstínů. Firma nově nabízí i výrobky pro zahrady – beton KLASIK (Cemix 040), beton drenážní (Cemix 310) a maltu pro lepení a pokládku přírodního kamene (Cemix 331). Bližší info viz www.cemix.cz. ■ Semináře Beton University pokračují opět v září Již čtvrtým rokem organizuje skupina Českomoravský beton spolu se svými dceřinými společnostmi a partnery cyklus seminářů zaměřených na trendy v oblasti betonů. Na seminář Moderní trendy v betonu I. – Vodotěsné betony věnovaný navrhování konstrukcí z tohoto materiálu se mohou těšit zájemci 26. září v Jihlavě (EA Business Hotel). Druhý seminář – Moderní trendy v betonu II. – Betony pro dopravní stavby – je zaměřen na požadavky kladené na betony pozemních komunikací, na modul pružnosti, požární ochranu v tunelových stavbách, hydrofobní impregnace či požární odolnost betonových konstrukcí. Seminář proběhne 11. září v hotelu International v Brně a 9. října v kongresovém centru Parkhotel v Plzni a jeho součástí jsou také konkrétní příklady realizací dopravních staveb. Kompletní program seminářů a registrační formulář lze nalézt na webových stránkách www.betonuniversity.cz. ■ stavebnictví 06–07/13 73 v příštím čísle 08/13 | srpen Srpnové číslo se bude věnovat tématu Facility management, především oblasti technické správy a řízení údržby a obnovy budov a bytového fondu. Zajímavé informace přinese také např. článek zabývající se možnostmi řízení informací o výstavbě v rámci realizace jednokolejných tunelů pomocí zeminových štítů v úsecích prodloužení trasy A metra. Ročník VII Číslo: 06–07/2013 Cena: 68 Kč vč. DPH Vydává: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno IČ: 44960751 Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2 Tel.: +420 227 090 500 Fax: +420 227 090 614 E-mail: [email protected] www.casopisstavebnictvi.cz Číslo 8/13 vychází 7. srpna ediční plán 2013 předplatné Celoroční předplatné (sleva 20 %): 544 Kč včetně DPH, balného a poštovného Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR časopis ■ ediční plán 2013 www.casopisstavebnictvi.cz pozice na trhu Objednávky předplatného zasílejte prosím na adresu: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, 648 03 Brno (IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809, bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300) Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Předplatné můžete objednat také prostřednictvím formuláře na www.casopisstavebnictvi.cz. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR časopis Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský Tel.: +420 602 542 402 E-mail: [email protected] Redaktor: Petr Zázvorka Tel.: +420 728 867 448 E-mail: [email protected] Redaktorka odborné části: Ing. Hana Dušková Tel.: +420 227 090 500 Mobil: +420 725 560 166 E-mail: [email protected] Inzertní oddělení: Manažeři obchodu: Daniel Doležal Tel.: +420 602 233 475 E-mail: [email protected] Igor Palásek Tel.: +420 725 444 048 E-mail: [email protected] Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek, doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D., Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská, Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda), Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl Tel.: +420 541 159 357 E-mail: [email protected] Předplatné: Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Tisk: EUROPRINT a.s. pozice na trhu časopis Stavebnictví je členem Seznamu recenzovaných periodik vydávaných v České republice* *seznam zřizuje Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR www.casopisstavebnictvi.cz Kontakt pro zaslání edičního plánu 2013 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě: Věra Pichová tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected] 74 stavebnictví 06–07/13 Náklad: 32 805 výtisků Povoleno: MK ČR E 17014 ISSN 1802-2030 EAN 977180220300506 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa © Stavebnictví All rights reserved EXPO DATA spol. s r.o. Odborné posouzení Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení. O tom, které články budou odborně posouzeny, rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých příspěvcích posudky recenzentů. Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů. TITUL STAVBA ROKU STŘEDOČESKÉHO KRAJE 2012 Revitalizace historického jádra města Slaný CENA HEJTMANA STŘEDOČESKÉHO KRAJE 2012 Rekonstrukce ulic a dlažeb historického jádra města Kutná Hora CENA VEŘEJNOSTI 2012 Nová radnice Milovice SOUTěž VYHLÁšENA! Vypisovatelé: KRAJSKÝ ÚŘAD STŘEDOČESKÉHO KRAJE, NADACE PRO ROZVOJ ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ, ČKAIT OBLAST PRAHA A STŘEDOČESKÝ KRAJ, ČSSI OBLAST PRAHA A STŘEDOČESKÝ KRAJ, ČKA, REGIONÁLNÍ STAVEBNÍ SPOLEČNOST SPS PRO PRAHU A STŘEDNÍ ČECHY, OBEC ARCHITEKTŮ, KRAJSKÁ HOSPODÁŘSKÁ KOMORA STŘEDNÍ ČECHY Soutěž je vypsána pod záštitou hejtmana Středočeského kraje. 2. ročník soutěže Stavba roku Středočeského kraje vyhlášen Uzávěrka přihlášek 1. 7. 2013 Soutěžní podmínky, přihlášku a registraci do soutěže naleznete na www.stavbaroku.cz Partner: Hlavní mediální partner: Mediální partneři: VIDEOFILMSTUDIO KUTNÁ HORA INTERNETOVÁ TELEVIZE - ITV Baumit CreativTop Fasáda nekonečných možností Hra struktur a barev Představujeme Vám nová progresivní technická řešení. Nekonečné možnosti vzhledu fasády, design dřeva, betonu, hladkých kovových ploch. To vše nabízí novinka Baumit CreativTop, tenkovrstvá probarvená omítka, která umožňuje vytvořit tradiční i designové povrchové úpravy fasád. Nejen pro zateplovací systémy Baumit to znamená dosud neznámé povrchové úpravy v různých strukturách a technikách. CreativTop Max, CreativTop Trend, CreativTop Fine a CreativTop S-Fine jsou čtyři modifikace této jedinečné fasádní omítky od nejhrubší až po nejjemnější strukturu. Široká paleta odstínů Baumit Life a různé techniky zpracování omítky otevírají společně s důvtipem architektů nekonečné možnosti pro originální vzhled fasády. Váš dům. Vaše barvy. Váš život.
Podobné dokumenty
Strategická výzkumná agenda 2014
zpracováním biomasy je v řadě případů snížena poptávka po fosilních zdrojích a tím i
zmenšena závislost na těchto surovinách, což je pozitivní pro další (udržitelný) rozvoj
společnosti.
Chemický pr...
fast-2009-9-2-1-blaha - DSpace VŠB-TUO
ukážeme pouze na zkoumání, která jsme v našich průzkumech přímo použili nebo je
jejich charakterem pokládáme za zajímavá. Na obr. 9 můžeme sledovat vazby mezi
porozitou, modulem pružností a pevnost...
MK2 – zkušební protokol
Provedení zkoušky na trvanlivost a spolehlivost zakrytého
sluneþního kolektoru podle normy EN 12975:2006
Prvky v PON Pasivní optické přístupové sítě
službám je nasazení optických vláken co nejblíže k účastníkovi. Z tohoto důvodů vyplývá i
samotný název „optické přístupové sítě“ OAN (Optical Access Network). Důvodem jsou
požadavky na přenosovou ...
Inspirováno kubismem - E
Mezi vaše poslední realizace patří interiér restaurace Želivárna, před dvěma lety jste realizovali
také restauraci Chagalls. Na co je třeba myslet při vytváření konceptu takových interiérů?
Jsou to...