Je domácí skot jediným zdrojem hovězího masa?
Transkript
i n f o r m a c e 53 Je domácí skot jediným zdrojem hovězího masa? Prof. Ing. PETR PIPEK, CSc., Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Zubr (býk) působí majestátným dojmem (Bialowieza, Polsko). dánlivě nesmyslná otázka. Legislativa (vyhláška 326/ Z /2001 Sb., v platném znění vyhlášek dalších, § 1 písm. d) poskytuje na podobně hloupé otázky odpověď: „…se rozu- P O T R A V I N Á Ř S K Á Zubroň, kříženec zubra s turem domácím (Bialowieza, Polsko) 2 / 2 0 1 2 1 Např. císař Wilhelm II. a jeho družina složili za den desítky zubrů – fotografii jejich „výkonu“ mohou obdivovat návštěvníci Bialowiezské rezervace spolu s posledními zachráněnými zubry. R E V U E mí... hovězím masem – maso mladého býka, býka, volka, jalovice a krávy…“ Pokud chápeme, že skot je označení pro zástupce druhu tur domácí, lze uvažovat, že řada příbuzných druhů z podčeledi turů (Bovinae) poskytne maso, které je hovězímu blízké a které by hovězím masem v širším slova smyslu být mohlo. Začněme ve Starém zákonu a převeďme si to do zoologických taxonů. Ve 3. knize Mojžíšově, kapitola 11, odst. 3, se říká, že „Všeliké hovado, kteréž má kopyta rozdělená, tak aby rozdvojená byla, a přežívá, jísti budete.“ Tedy má se jíst maso přežvýkavých sudokopytníků (Ruminantia), zatímco maso lichokopytníků, velbloudů i prasat je zapovězené a ten, kdo se ortodoxně řídí Starým zákonem, je tedy v ošklivosti míti má. Přežvýkaví dnes patří do několika čeledí savců, z nichž nejvýznamnější jsou turovití (Bovidae), kam vedle turů (Bovinae) patří i různé antilopy, kozy, ovce... Ale přesto zůstává otázka, zda zdrojem hovězího jsou pouze poživatelné části JUT tura domácího (Bos taurus), či zda lze uvažovat i o druzích příbuzných, jako je zebu (stejný společný předek), buvol, jak… a další druhy, které se s domácím skotem kříží. Nechme ale úvahy, jak toto maso nazvat, a řekněme si, které druhy masa se hodí na zpracování podobně jako hovězí, možná mají i výraznější chuť, protože jde o druhy polodivoké či divoké. Problém je, že jsme si přírodu rozškatulkovali do taxonů, ale ono to tak úplně přesné není, zástupci různých škatulek se spolu kříží a čistokrevný highlandský býk vypadá více jako zubr než jako příbuzný české stračeny. Předek našeho hovězího dobytku byl pratur (Bos primigenius); žil v Evropě, člověk se však postaral o to, že byl vyhuben. Zbyla po něm jen jména obcí, jako např. Turnov, Tuřany, Turovec; poslední kráva zahynula v roce 1627. Byl to statný tur tmavé barvy s typickými rohy. Genetický materiál pratura zůstal zachován v jeho potomcích, kteří jsou dnes právě hlavním zdrojem hovězího, tj. tur domácí a zebu (Bos taurus), dříve považované za dva druhy, dnes za druh jeden. Objevily se proto pokusy, více či méně úspěšné, pratura opět vyšlechtit. Někteří jedinci současného skotu pratura svým vzhledem nápadně připomínají. Zubr (Bison bonasus) je druhý původní obyvatel Evropy; měl o něco větší štěstí, přežil. V minulosti hodně lovený, byl téměř vyhuben. Smutné na tom je, že to nebylo kvůli nasycení lidí, ale proto, že si panstvo potřebovalo ukojit své lovecké choutky1. Zubra se naštěstí podařilo zachránit zejména ve východním Polsku (Bialowieza), některé kusy se však toulají po střední Evropě, patří i k vzácným návštěvníkům v České republice. Není běžné dát si steak ze zubra. Existuje ovšem kříženec s domácím skotem – zubroň, který je vzhledem i skladbou „něco mezi“. Kříženci jsou větší a těžší než původní zubři nebo skot – samci dosahují až 1200 kg, samice až 800 kg. Jejich maso je prý vynikající, avšak vzhledem k omezenému počtu jedinců drahé. Kříženci jsou plodní pouze v samičím pohlaví (krávy). První kříženec zubra s domácím skotem byl získán v Polsku v roce 1847, systematické práce začaly v Bialowieze v polovině 20. století a pokračují na dalších místech. 54 i n f o r m a c e P O T R A V I N Á Ř S K Á R E V U E 2 / 2 0 1 2 Bizon, statný obyvatel amerických prérií (ZOO Praha) Bizon americký (Bison bison) je americký příbuzný našeho zubra. Anglicky se řekne the bison, američtí kolonisté si to popletli s buvolem a říkají mu chybně the buffalo. Bizoni pravidelně táhnou ze severu na jih (Kanada–USA) a sloužili jako lovná zvěř Indiánů. Ti z nich vyráběli leccos, včetně známého pemikámu – sušeného masa. Civilizovaní přistěhovalci však stáda značně zdevastovali, a to ne pro získání masa, ale pro zábavu jet si zastřílet. Mezi nimi proslul William Cody, který si nechal říkat Buffalo Bill a chlubil se tím, jak obrovská kvanta bizonů postřílel. Z dnešního pohledu byl spíše ekologická katastrofa než hrdina. Bizona se rovněž podařilo v poslední chvíli zachránit, žil v rezervacích a jeho stavy se zvýšily. Zvýšily se dokonce tak, že dnes mohou být přebytečné kusy odstřelovány a existují společnosti dodávající bizoní maso. Produkce bizoního masa, které je velmi chutné, se rozšiřuje a slouží jako vítané zpestření sortimentu pro labužníky. Kromě čistého bizona existují i kříženci s různým podílem bizona. První kříženci jsou známi tři sta let, systematické křížení na vědeckém základě však začalo rovněž v šedesátých letech minulého století. Protože podobně jako u zubra jsou v první generaci plodné pouze krávy, bylo úsilí zaměřeno především na zlepšení plodnosti. Hybridizací vzniklo plemeno s podílem 17–37 % genů bizona – beefalo; uváděl se i kříženec s malým podílem (1/7) bizona – catallo. Pro křížení byla použita především masná plemena charolais, hereford, angus. Mikroflóra bachoru těchto kříženců zpracovává píci efektivněji, než je tomu u domácího skotu. Beefalo má funkční bachor již od narození a je schopen se živit trávou již od třetího dne věku, takže rychlost jeho růstu je veliká a dosahuje již za 12–14 měsíců 450 kg. Zajímavá je i kůže, která obsahuje dvojnásobek chlupů oproti běžnému skotu a má otevřené póry, které umožňují pocení, takže se přizpůsobuje širokému rozmezí teplot. Z technologického hlediska je zajímavý menší odpad při bourání (má menší podíl povrchového loje). Maso je křehčí než u skotu, intramuskulární tuk má nižší teplotu tání. Jak (Pheophagus grunniens) žije v divoké, polodivoké a zdomácnělé formě v Tibetu, Mongolsku, Himalájích a Pamíru, ve výškách až 4000–5000 m n. m. Chlupaté, velmi odolné zvíře poskytuje maso, mléko i vlnu, používá se na tah, jako nosič, či dokonce jako jízdní zvíře. Je přizpůsoben vysokým nadmořským výškám, pro místní obyvatele je to životně důležité hospodářské zvíře, pro turisty objekt k fotografování. Kromě relativně dobrého masa má i dobré mléko, které obsahuje až 8 % tuku, z něhož se Jak je zvíře z vysokých hor – nahoře býci, uprostřed kráva, dole kříženec (Ladak a Mongolsko). vyrábí velmi chutné máslo. Že je to příbuzný skotu, dokazuje skutečnost, že se kříží s domácím skotem i s indickým zebu. Kříženci jsou sice neplodní, ale hospodářsky užiteční, lze je použít na všechny výše zmíněné účely, tedy kromě mléka. V Mongolsku se kříženec nazývá chajnag, v Tibetu a Indii dzo. Méně významné jsou tři druhy asijských čelnatých turů z rodu Bibos: Banteng, gaur a gajal, kteří žijí v divoké i zdomácněné formě a částečně se kříží se skotem evropského typu. Využívají se pro maso, ale i pro mléko a jako nosné zvíře. Buvol (Bubalus arnee, Büffel, buffalo) je chován v Asii, Africe i Evropě. Žije často ve vlhkých oblastech, proto se také objevuje označení vodní buvol. Vytváří různá plemena s užitkovostí na tah, maso a mléko. Průmyslově na maso se zpracovávají mimo jiné i v Bulharsku a v Maďarsku, odkud v minulosti přicházeli na jateční zpracování i k nám. Do Maďarska se podle jedné z teorií dostali v šestém století v době Avarů, podle jiné je s sebou přivezli Maďaři během dobývání Uher, nejpravděpodobnější je však, že se sem dostali během turecké invaze v 15. století. Dnes se v Maďarsku však chovají spíše v rezervacích a v menším množství, nicméně lze si zde na jejich dobrém mase pochutnat. 55 i n f o r m a c e další plemena, jako je např. beefmaster s velmi výmluvným jménem. Tur domácí je již bezesporu tím pravým hovězím v nejužším slova smyslu. Vyšlechtěných plemen je téměř tisíc, liší se vzhledem i užitkovostí, z extrémních typů uveďme masné angusy, charolais, limousiny či herefordy, vyzáblé mléčné jersey či holsteiny (černostrakatý nížinný skot), stepní tažné rohaté skoty s rozpětím rohů přes 2 m. Nejrozšířenější v Evropě je strakatý skot, u nás samozřejmě český strakatý skot, avšak vzhledem k výměně genetického materiálu (spermatu) by bylo možné mluvit o „EU strakatém“ skotu. Užitkovost je smíšená, strakatý skot poskytuje dostatek masa i mléka a vhodným křížením lze masovou užitkovost zvýšit. Ať už je ale plemeno jakékoliv, rozhodující pro kvalitu masa jsou i další faktory. Jde především o plnou chuť, vyzrálost, dostatek extraktivních látek, křehkost, šťavnatost a nepochybně i barvu a vzhled. Křehkost hovězího masa Buvoli se rádi „rochní ve vodě“ (Maďarsko). Existuje i velký kaferský buvol (Syncerus caffer), nebezpečné zvíře divoce žijící na stepích v Africe. Vraťme se ale k domácímu skotu. Pochází, jak již bylo řečeno, z pratura a dnešní plemena se zoologicky označují různě – buď jako forma pratura (B. primigenius, f. taurus), nebo jako samostatný druh tur domácí (Bos taurus), dokonce se vyčleňoval jako samostatný druh i zebu (Bos indicus). Dohromady se vyskytují v obrovském množství plemen různé užitkovosti, vzhledu… Zebu (označovaný také jako hrbatý indický dobytek) se chová v Africe, Asii a Americe v různých plemenech. Jde o zvířata přizpůsobená horkému suchému klimatu; mají výbornou termoregulaci a jsou odolná vůči tropickým chorobám. Poskytují trojstranný užitek (maso, mléko, tah). Typickým znakem je tukový nebo masotukový hrb (hump či cupim), který má po upečení lahodnou chuť a jednotlivá vlákna se oddělují a připomínají svojí strukturou pečené vepřové maso. Zatímco chudí rolníci v Africe chovají svá vyzáblá zebu, existují vynikající masná plemena, zejména v Americe, z nichž nejznámější je brahmanský skot, což je americký zebu vyšlechtěný na masnou užitkovost. Křížením s jinými plemeny tura (evropským skotem) vznikla Tabulka č. 1 Přehled systému sudokopytníků SUDOKOPYTNÍCI (Artiodactyla) Nepřežvýkaví (Nonruminantia): prasata, pekari, hroši Velbloudi (Tylopoda): velbloudi, lamy, vikuně Přežvýkaví (Ruminantia) Jelenovití (Cervidae) Kabarovití (Moschidae) Kančilovití (Tragulidae) Vidlorohovití (Antilocapridae) Žirafovití (Giraffidae) Turovití (Bovidae) Bahnivci (Reduncinae) Buvolci (Alcelaphinae) Chocholatky (Cephalophinae) Impaly (Aepycerotinae) Kozy a ovce (Caprinae) Pravé antilopy (Antilopinae) Přímorožci (Hippotraginae) Srnčí antilopky (Peleinae) Tuři (Bovinae) Tabulka č. 2 Systém turů P O T R A V I N Á Ř S K Á R E V U E 2 / 2 0 1 2 Kaferský buvol je nebezpečné zvíře afrických savan (Ngorongoro, Tanzanie). TUŘI (Bovinae) Bison bison (Linnaeus, 1758) – bizon Bison bonasus (Linnaeus, 1758) – zubr Bos gaurus (C. H. Smith, 1827) – gaur Bos frontalis (Lambert, 1804) – gayal Bos javanicus (d´Alton, 1823) – banteng Bos javanicus f. domestica – banteng domácí Bos primigenius (Bojanus, 1827) – pratur Bos primigenius f. taurus = Bos taurus – tur domácí Bos mutus (Przewalski, 1883) – jak divoký Bos mutus f. grunniensis – jak domácí Syncerus caffer (Sparrman, 1779) – buvol africký Bubalus bubalis (Linnaeus, 1758) (= B. arnee) – buvol indický 56 i n f o r m a c e P O T R A V I N Á Ř S K Á R E V U E 2 / 2 0 1 2 Japonské plemeno Wagyou a jeho maso s extrémním mramorováním (Okayama, Japonsko) ovlivňuje obsah intramuskulárního tuku (mramorování), pojivové tkáně (kolagenu) a zejména doba zrání. Obsah intramuskulárního tuku závisí na plemenném původu, způsobu chovu a pohlaví. Vyšší bývá u jalovic a volků, proto jejich maso bývá křehké (a samozřejmě i dražší než maso býčků z intenzivního výkrmu). Extrémem je japonské plemeno Wagyou s obsahem intramuskulárního tuku až 25 % (u našich běžných plemen to bývá v lepším případě jen nepatrně nad 3 %); tento tuk mívá navíc nižší teplotu tání. Rozdílný je i způsob konzumace: Japonec si nedá třicetidekový 3 cm tlustý steak, nýbrž jí maso nakrájené na tenké plátky jako šabu-šabu či sukijaki. Druhým předpokladem dobrého hovězího steaku je dostatečně dlouhá doba zrání. I z nekvalitní mléčné krávy může vzniknout křehké maso, bude-li probíhat dostatečně dlouho posmrtná proteolýza a vytváření chuťových látek. Pro dobrý steak je samozřejmě důležitá i kulinární úprava; je třeba více zkušeností a více péče než při přípravě např. kuřecího křehčeného masa. Hodně lidí se domnívá, že biftek lze udělat jen ze svíčkové, nicméně vynikající hovězí steak je z roštěnce, zejména vysokého, kde bývá více tuku, maso má plnější chuť. Znalci ocení ribeye či entrecôte, hladovci pak půlkilový T-bone steak, kde svíčková a roštěnec jsou spojené kostí (páteř a žebro) ve tvaru písmene T. Jsme tedy oprávněni nazývat hovězím to, co není z tura domácího? Maso buvola je buvolí, ale není hovězím v širším slova smyslu? Masa lze zaměňovat, buvolí se dává do trvanlivých salámů místo hovězího. Maso zubra je asi zubří, ale maso z křížence zubra se skotem je zubří, hovězí, nebo zubroní? Podobně je tomu i u kříženců bizona se skotem. Nechme filosofie, příroda je asi složitější než taxonomické škatulky. Hovězímu masu je velmi podobné maso z živočichů příbuzných turovi domácímu a má velmi podobné vlastnosti. Takže si můžeme dát nejen hovězí řízek = biftek (beef steak), ale i plátek (steak) z bizona, zubroně, jaka či buvola. Hovězí maso, zejména to kvalitní, je drahé, konzumuje se ho u nás v posledních letech málo, nicméně jeho nutriční význam je značný. Vedle vysokého obsahu plnohodnotných bílkovin a vitaminů je ideálním zdrojem železa, které je dobře vstřebatelné, zajímavý je i obsah zinku. Kdo však tvrdí, že jí hovězí maso pro tyto nutriční výhody, neříká celou pravdu – hovězí maso se jí především proto, že je dobré. Použitá literatura k dispozici u autora článku. Maďarský stepní skot svým vzhledem také připomíná divoké příbuzné (Hordobagy, Maďarsko). Reklama 1/4
Podobné dokumenty
Sortování savčích chromozomů a jejich praktické využití
knihoven pro počáteční fáze Human Genome Project (Van Dilla and Deaven 1990).
Chiroptera II + Ungulata
• 1 rod, 2 druhy; Noctilio leporinus (větší), N. albiventris (menší)
• střední a jižní Amerika
• chrup 2113/1123, první pár incisivů zvětšený
• kompletní praemaxilla, v dospělosti srůstá spolu a s ...
p - Katedra genetiky,šlechtění a výživy hospodářských zvířat při ZF JU
- polyfyletický (z více forem předků)
návrat zubrů do České republiky
zachováno i nadále. Odmyslíme-li si důležitý parametr evoluční unikátnosti a dlouholetou historii
organismů či prostředí, ochranou uchováváme krásu tohoto světa, jde tedy i o vizitku naší
kulturnos...
poctivě vyrobené
misky, mísy, aromalampy atd. Po narození Štěpánka je ale na keramiku stéle méně času a dílna je využitá především pro výrobu šperků. Ke keramice
se plánujeme vrátit po skončení rodičovské dovolené....
speciace - Bi-Ch Přípotoční
LIGER
lev (250kg) +
tygřice (do
300kg) mnohem
větší než
rodiče - ♂
Hercules váží
410kg
Untitled
Opět to byla štreka – 837 km! Silnice jako podle pravítka, jak v té francouzké písničce
Yves Montanda o řidiči dálkového kamiónu, ze které si pamatuji pouze útržky textu.
Tu za dávných časů česky n...
Výroční zpráva 2009 - ZOO Ústí nad Labem
vzbudilo v odborných kruzích zaslouenou pozornost.
V hodnosti kapitána Vladimír demobilizoval a nastoupil jako patolog do
zoologické zahrady ve Dvoøe Králové.
Záhy se vypracoval v erudovaného
odbo...