informační zdroje jako cesta k rozšiřování odborných

vytvořeno v rámci projektu číslem a názvem: Pedagog lektorem, CZ.1.07/3.2.11/03.0062
Metodika č. 3
INFORMAČNÍ ZDROJE JAKO CESTA
K ROZŠIŘOVÁNÍ ODBORNÝCH ZNALOSTÍ –
ZDROJE INFORMACÍ,
JEJICH ANALÝZA A KRITICKÉ
ZHODNOCENÍ.
Ing. Ivana Dvořáková
Informace
-1-
Informace
a článků Vám zcela jistě rozšíří znalosti
o této oblasti.
Vážení lektoři,
držíte v ruce soubornou publikaci,
která se zabývá pojmem Informace
a důležitými znalostmi pro práci s nimi.
Nedílnou součástí publikace jsou
pak části, které se věnují procesu
zpracovávání informací a jejich kritické
zhodnocení, což je pro pedagogickou
oblast a proces lektor – posluchač
naprosto klíčové.
Informace nás provázejí celý život
– formálně či neformálně s nimi
,,pracujeme,, od prenatálního věku až
do své smrti.
Text je logicky sestaven tak, aby
intuitivně provázel čtenáře od vzniku
informace, přes její definování až po
předání k příjemci.
Pevně věřím, že tato brožurka
přinese každému čtenáři spoustu
nových a zajímavých informací
a inspiraci
pro
další
,,pátrání“
a rozšíření Informačních znalostí.
Prosím
věnujte
pozornost
i seznamu použité literatury – obsah
zde uvedených knih (např. Informace
o informaci - aneb nový pohled na tento
svět, jejíž autorem je Pavel Beneš)
Ivana Dvořáková
-2-
Informace
1. Vysvětlení pojmu .................................................... -52. Vlastnost informace ................................................ -93. Operace s informací ................................................-134. Zdroje informací ..................................................... -195. Informační gramotnost ............................................ -276. Kritické myšlení ...................................................... -31-
-3-
Informace
-4-
Informace
-5-
Informace
Když se řekne informace, člověk si
představí spoustu věcí. Stále se jedná
o pojem velmi abstraktní. Nejčastěji
asi přijde na mysl, že informace je nějaký vnější podnět, který nám pomůže
v rozhodování.
V nejobecnějším slova smyslu se informací dá chápat údaj o reálném prostředí, o jeho stavu a procesech, které
v něm probíhají. Informace snižuje
nebo odstraňuje neurčitost systému
(např. příjemce informace); množství
informace je dáno rozdílem mezi stavem neurčitosti systému (entropie),
kterou měl systém před přijetím informace a stavem neurčitosti, která se
přijetím informace odstranila. V tomto
smyslu může být informace považována jak za vlastnost organizované hmoty
vyjadřující její hloubkovou strukturu
(varietu), tak za produkt poznání fixovaný ve znakové podobě v informačních nosičích. 1
Informace je také odpovědí na otázku.
V informační vědě a knihovnictví se
informací rozumí především sdělení,
komunikovatelný poznatek, který má
význam pro příjemce nebo údaj usnadňující volbu mezi alternativními rozhodovacími možnostmi.
Významné pro informační vědu je
také pojetí informace jako psychofyziologického jevu a procesu, tedy jako
součásti lidského vědomí (např.
N. Wiener definuje informaci jako
"obsah toho, co se vymění s vnějším
světem, když se mu přizpůsobujeme
a působíme na něj svým přizpůsobováním").
V exaktní vědě se např. za informaci
považuje sdělení, které vyhovuje přísným kriteriím logiky či příslušné vědy.
V ekonomické vědě se informací
rozumí sdělení, jehož výsledkem může
být zisk nebo užitek.2
Většinou je lidmi, některými techniky i vědci pojem informace vnímán
jako zpráva, data či sdělení. Zaměřme
se podrobněji na již zmíněná data.
Data jsou velmi často zaměňována
s pojmem informace. Pravdou však je,
že data jsou její podmnožinou. Data
jsou např. číselné hodnoty z tabulky,
které bez popisu sloupců nejsou plnohodnotnou informací. Data uložená v
počítači je potřeba nejprve zpracovat,
aby uživateli mohla být prezentována
informace např. na jeho obrazovce.
Data jsou tak vstupní „surovinou" pro
vytvoření plnohodnotné informace.3
Výklad pojmu informace4
Do nedávné doby byla informace velmi těžko uchopitelný a ještě hůře popsatelný pojem. Proto se vědci, zabývající se touto tématikou, dohodli na
rozdělení podle vnitřního obsahu
pojmu do několika kategorií, dle významu:
2
Pojem informace. ABZ.cz: Slovník cizích slov [online].
2010 [cit. 2014-02-16]. Dostupné z: http://slovnikcizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/informace
3
2.Co je to informace? BENEŠ, Pavel. Informace o informaci:
- aneb nový pohled na tento svět. 1. vyd. Praha: BENTechnická literatura, 2010, s. 11. ISBN 978-80-7300-2.
4
2.Co je to informace? BENEŠ, Pavel. Informace o informaci:
- aneb nový pohled na tento svět. 1. vyd. Praha: BENTechnická literatura, 2010, s. 11-12. ISBN 978-80-7300-2.
1
Informace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2014 [cit. 2014-04-12]. Dostupné
z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informace
-6-
Informace
•
sémantický – pouze slovní význam dané informace, tj. homonymum,
kdy stejné slovo má více významů
(např. zámek)
•
pragmatický – zohledňuje se
pouze přírůstek dané znalosti, tzn. absolutní zisk informace. Pro informace
tohoto typu si chodíme do školy ☺
•
idealizovaný – zisk informace
záleží na individuálním vyhodnocení
příjemcem v závislosti na předchozích
znalostech, zkušenostech či momentálním emocionálním stavu. Typickým
produktem významu tohoto typu je
umělecké hledisko (např. hudba, která
se mi líbila ráno, se mi odpoledne již
líbit nemusí a také hudba, která se líbí
mně, se nemusí líbit ostatním lidem).
=
kde
1
=−
=
Hi……entropie i-tého prvku
pi……. pravděpodobnost prvku
n…….. základ logaritmu
Pro pravděpodobnost 1/2 při dvojkovém logaritmu dostaneme jednotku
zvanou bit (po dosazení hodnot do
vzorce získáme výsledek = 1). Bit je
pouze jednotka informace ve výpočetní
technice, jako je metr nebo coul jednotkou vzdálenosti nebo kilogram jednotkou hmoty.
Jak jsme se již dozvěděli, informace je
schopnost organizovat nebo v organizovaném stavu udržovat, tzn., organizuje prostor a čas. Tato definice má
obdobný charakter jako definice energie. Informace je tedy stejnou kategorií
pojmu jako jsou hmota a energie.
Vzniká tím systém hmota — energie
— informace, který je možno znázornit graficky např. trojúhelníkem (obr.
1.), kde vrcholy představují jednotlivé
složky, tj. informaci, hmotu a energii
v jejich limitním stavu, bez účasti druhých dvou složek (teoreticky).
• inženýrský – tento druh informace byl
definován C. E. Shannonem v roce
1948 „jako snížení neurčitosti systému“ a matematicky vyjádřený jako
logaritmus pravděpodobnosti nějakého
jevu (přenosu zprávy) při rovnoměrném rozložení hustoty pravděpodobnosti, což znamená pravděpodobnost
výskytu hodnoty v určitém malém intervalu.
Obrázek 1: Grafické zobrazení systému hmota-energie-informace [autor Beneš Pavel, 5]
-7-
Informace
Strany trojúhelníka představují stav
existence dvou složek, při kterém chybí složka protilehlého vrcholu. Stav
bez přítomnosti informace si představujeme jako chaotický pohyb základních stavebních prvků hmoty. Stav bez
přítomnosti energie by mohl být stav
krystalu (má strukturu a proto i informaci) při teplotě 0K, kde žádná energie
být nemůže. Stav bez přítomnosti hmoty by mohlo být organizované elektromagnetické pole, které je nehmotné,
ale mělo by intenzitu, popř. i frekvenci.
5
5
2.Co je to informace? BENEŠ, Pavel. Informace o informaci:
- aneb nový pohled na tento svět. 1. vyd. Praha: BENTechnická literatura, 2010, s. 15. ISBN 978-80-7300-2.
-8-
Informace
-9-
Informace
Pro princip řízení je důležitý cíl řízení, který je porovnáván se vstupními
informacemi a na základě stanovení
rozdílu mezi cílem a skutečným stavem je vydán povel, který tento rozdíl
odstraňuje. Můžeme dojít také
k závěru, že informace má znaménko.
Kladná informace má vlastnosti vyplývající z definice, (pokles entropie systému). Záporná informace - dezinformace, vede k nárůstu entropie systému.
Člověku byla do vínku dána svobodná volba rozlišit, za pomoci svědomí, rozdíl mezi dobrem a zlem, má
volbu cíle. V případě, když je cílem to,
co bude mít za následek nárůst entropie systému jako celku (směr chaos),
stane se jeho informace dezinformací.
Nakonec je dobré položit si otázku,
zdali dokážeme určit rozdíl mezi nepravdou, lží, polopravdou a dezinformací.
• Nepravda je neúmyslnou odchylkou
od pravdy na základě omylu či technické závady a vede ke zvýšení entropie systému.
• Lež je nejčastěji výsledek obranné
reakce (ukrytí pravdy) — může vést ke
zvýšení entropie systému.
• Dezinformace je aktivní zásah pro
dosažení negativního cíle, který vede
vždy k nárůstu entropie systému
a z morálního hlediska je tak horší než
lež. Cíl polopravdy je v podstatě stejný
jako u dezinformace. Na rozdíl od dezinformace je však v polopravdě vždy
část, která je pravdivá (a která ztěžuje
Odpovědí na otázku, jaké by měla mít
informace vlastnosti, najdeme v její
definici. Musí odstraňovat neurčitost,
organizovat nebo organizovaný stav
udržovat (či zvyšovat jeho uspořádanost, tj. entropii systému).
Aby mohla informace dostát všemu
ve své definici, je zapotřebí, aby měla
celkem šest základních vlastností:
2.1 Pravdivost
Při zkoumání pravdivosti informace
narážíme na potřebu definice pravdy.
Pravda má velmi mnoho přívlastků
a tedy i vlastností. Při vzniku nepravdivé informace hraje důležitou roli náhoda, kdy je její vznik způsoben omylem, chybou nebo rušením. Opačným
jevem vzniku je vědomý záměr, kde
předkládanou informaci považujeme za
lež. Ať v jednom nebo v druhém případě nesplňuje nepravdivá informace
definici, tzn., nezvyšuje nebo neudržuje organizovanost. Právě naopak!
S pravdivostí souvisí i další otázka:
Co je vlastně opakem informace? Je to
prosté nic nebo dezinformace? Intuitivně člověk cítí, že je to právě dezinformace. Tento závěr lze podpořit také
neintuitivním rozborem.
Jakákoliv akce je výsledkem rozhodnutí, které je důsledkem procesu
řízení. Řízení je proces ovlivňující daný předmět či subjekt a vede k dosažení požadovaného cíle. K tomu se využívá procesů ovládání nebo regulace,
kdy regulace využívá zápornou zpětnou vazbu (princip demokracie)
a ovládání funguje bez zpětné vazby
(diktatura).
- 10 -
Informace
odhalení lži). Dezinformace tedy může
být i polopravdou i naprostou lží.6
nádraží, nebo inženýr, který bojuje se
stabilitou procesu řízení dopravního
systému narušeného zpožděním dopravního prostředku. Dalším příkladem
by mohlo být šifrování zpráv provádějící se za účelem zpoždění důležité informace procesem dešifrování a tím
ztrátou aktuálního významu. I přes
znalost důmyslných šifrovacích kódů
a ještě důmyslnějších dešifrovacích
zařízení je zpoždění i v dnešní době
velmi významné.
Při leteckých soubojích se partneři
domlouvají přímou řečí bez šifrování.
Akce jsou tak rychlé, že i kdyby protivník rozuměl, nestačil by již reagovat
a naopak zpoždění dešifrováním by
mohlo znamenat nebezpečí tomu, komu byla zpráva určena. I každé zpoždění v dopravě způsobuje zhoršení
kvality regulace a při překročení určité
velikosti pak vede k úplné nestabilitě,
tj. k rozpadu procesu řízení. Stejným
principem pak zpoždění zpráv, vedoucích k pohybům na burze, směřuje ke
značným ztrátám při burzovních operacích.8
2.2 Srozumitelnost
nebo také slučitelnost má dvě možné
roviny - jazyková a pojmová.
Jazyková srozumitelnost je zcela
jasná. K čemu by byla informace jakkoliv důležitá, když by byla napsána
v námi neznámém jazyce? Naprosto
k ničemu.
Pojmová srozumitelnost je důležitější a je potřeba na ni dávat velký pozor. Když dva myslí totéž, není to
zpravidla totéž. Např. pojem „tunel“ –
dříve pro každého pouze vrtané dopravní spojení zemí, dnes také nelegální finanční vykradení instituce.
Dalšími příklady slučitelnosti je
u techniků kompatibilita – jak hardwarová, tak i softwarová. Aby byla zajištěna spolupráce různých technických
systémů, musí existovat překladače
a interprety, které tuto činnost umožní
(softwarová kompatibilita). Jako hardwarovou nekompatibilitu můžeme připomenout různé zástrčky s různými
intenzitami proudu v elektrické síti
v různých zemích.7
2.4 Relevantnost
neboli souvztažnost. Získaná informace má vztah k řešenému problému
(otázce) a když tento předpoklad není
splněn, tak může dojít k chybným interpretacím a odpovědím na zcela odlišné věci.
Na relevantnosti trvají hlavně právníci, aby udrželi průběh jednání u pro-
2.3 Včasnost
Tíhu této informace si alespoň jednou
uvědomil každý, kdo se dozví o času
odjezdu vlaku, když už vlak opouští
6
2.Vlastnosti informace: Pravdivost. BENEŠ, Pavel. Informace
o informaci: - aneb nový pohled na tento svět. 1. vyd. Praha:
BEN-Technická literatura, 2010, s. 19-21. ISBN 978-80-7300-2
7
2.Vlastnosti informace: Srozumitelnost. BENEŠ, Pavel. Informace o informaci: - aneb nový pohled na tento svět. 1.
vyd. Praha: BEN-Technická literatura, 2010, s. 22. ISBN 97880-7300-2.
8
2.Vlastnosti informace: Včasnost. BENEŠ, Pavel. Informace o
informaci: - aneb nový pohled na tento svět. 1. vyd. Praha:
BEN-Technická literatura, 2010, s. 21. ISBN 978-80-7300-2.
- 11 -
Informace
jednávaného problému. Také technici
a lékaři vědí, že měřené hodnoty, které
získávají, musí splňovat podmínku, že
pokud snímají EKG, musí umístit elektrody na správná místa a musí zabezpečit, aby byl pacient v klidu. Pokud
měří teplotu těla, musí použít korekci
podle místa měření.
V technice je velmi důležitým momentem nejen správné zvolení potřebné veličiny, která nejlépe zodpoví potřebu znalosti technického stavu určitého systému, ale i místo jejího snímání pro získání správného obrazu o probíhajících dějích. Např. pokud umístí
při regulaci teploty v místnosti teploměr na nevhodné místo (např. ke stropu), dostanou nevhodné hodnoty pro
udržení tepelné pohody prostředí.9
2.6 Úplnost
úplnost informace je požadavek velmi
nezbytný. Spolu s tím je důležité zařadit i nutnost jednoznačnosti. Díky neúplnosti se může stát informace nejednoznačnou, a to může zapříčinit mnoho
problémů.
Nejednoznačné informace používaly
v minulosti různé věštírny (např. Delfská věštírna a její nejznámější věštkyně
Pýthie). Dalšími příklady jsou např.
neúplné telefonní číslo či práce detektiva, který se snaží z neúplných informací složit informaci úplnou.11
2.5 Etika
je vlastností, která má uplatnění pouze
v mezilidské komunikaci. V technice
nemá veliký význam. Etika pro informace by měla zaručit, že informace
nebude hrubá vůči příjemci, bude šetřit
jeho morální i citovou stránku a nebude mu úmyslně ubližovat. Tato vlastnost se bohužel v mezilidských vztazích často přehlíží a přispívá tak k nárůstu entropie v lidské společnosti jako
celku. Společnost se pak posouvá nežádoucím směrem. Příkladem by mohly být reklamní spoty na hraně etiky či
směr politických debat.10
9
2.Vlastnosti informace: Relevantnost. BENEŠ, Pavel. Informace o informaci: - aneb nový pohled na tento svět. 1.
vyd. Praha: BEN-Technická literatura, 2010, s. 21-22. ISBN
978-80-7300-2.
10
2.Vlastnosti informace: Etičnost. BENEŠ, Pavel. Informace o
informaci: - aneb nový pohled na tento svět. 1. vyd. Praha:
BEN-Technická literatura, 2010, s. 22. ISBN 978-80-7300-2.
11
2.Vlastnosti informace: Úplnost. BENEŠ, Pavel. Informace o
informaci: - aneb nový pohled na tento svět. 1. vyd. Praha:
BEN-Technická literatura, 2010, s. 22. ISBN 978-80-7300-2.
- 12 -
Informace
- 13 -
Informace
plývají z podmínky kompatibility,
včasnosti a relevantnosti. Způsob získání informace může podstatně ovlivnit její výsledné vlastnosti. 12
V předchozí kapitole jsme se dozvěděli, s jakými vlastnostmi se u informace
můžeme setkat. Je také důležité definovat si operace, které lze s informacemi provádět.
Evidujeme několik základních operací. Jsou to operace získání, přenosu,
ukládání, zpracování a využití informace. Do výčtu patří ještě operace,
která je v dnešní době neobyčejně aktuální, ale nedá se zařadit do skupiny
technických vlastností. Jedná se o obchodování s informací (jiný způsob
využití informace).
3.2 Přenos informace
Pro přenos informace je definován pojem kanál: Kanál je cesta přenosu informace mezi vysílačem a příjemcem.
Vysílač i přijímač, mohou být jak člověk, tak i přístroj. Posel, holub, listonoš, drát, atmosféra, trubka, obrazovka
jsou možnými články informačního
kanálu.
Každý kanál je určen prostředím, ve
kterém je vytvářen. Toto prostředí může být přirozené nebo umělé. Prostředím jako je voda, vzduch i pevná hmota se mohou šířit různé signály - informace. Tato prostředí mají své specifické vlastnosti, které ovlivňují technické
vlastnosti příslušného kanálu. Stejně
tak i různé energie mají své specifické
vlastnosti, a tak je vždy nutné při tvorbě přenosového kanálu pečlivě volit
jak vlastní fyzikální realizaci kanálu,
tak i energie (signálu), které ponesou
informaci. Zajímavou vlastností kanálu
je směrovost přenosu. Kanál může být
směrový, tj. umožňuje přenos informace pouze po jedné trase (spoj dvou bodů), a to dokonce ještě ve variantě
obousměrný (např. telefonní linka) X
jednosměrný přenos (např. přenos
z čidla do regulátoru) a všesměrový
(např. rozhlasové vysílání).
3.1 Získání informace
Na počátku všeho je potřeba informaci
získat. Toto lze provést buď tázáním,
nebo technicky - měřením.
„Otázka je vlastně výběrovým filtrem, který z nepřeberného množství
vnějších podnětů zaměří činnost hledání. Pro běžnou lidskou praxi to znamená vyslovit otázku a pak hledat
možné zdroje informace, o kterých
předpokládáme, že tuto informaci mají
- rodiče, učitel, škola“. Dále také školení, kniha, článek, internet. Podstatná
se jeví i vlastní či cizí zkušenost.
V technické rovině se potřeba získání dané informace odvíjí od řešeného
problému. Stává se, že si pro zjištění
určitého parametru potřebujeme definovat více veličin a nevystačíme si tak
s jednou, musíme hledat optimální
volbu zdrojových informací, které se
musí třeba následně ještě zpracovat.
Proces získávání informace není na
první pohled nijak složitý. Je však doprovázen určitými problémy, které vy-
12
3. Základní operace s Informací: Získání informace. BENEŠ,
Pavel. Informace o informaci: - aneb nový pohled na tento svět.
1. vyd. Praha: BEN-Technická literatura, 2010, s. 25-26. ISBN
978-80-7300-2.
- 14 -
Informace
• Vlastnosti kanálu
Abychom plně pochopili přenos informace, musíme si také určit, jaké
vlastnosti má samotný kanál.
Každý kanál je z hlediska přenosu
informace definován svou propustností
neboli kapacitou, tzn. kolik informace
je schopen propustit (přenést) za jednu
sekundu. Propustnost kanálu je určena
jeho fyzikální realizací a vlastnostmi
použitého signálu, tj. především druhem jeho energie a v neposlední řadě
i šumem (o šumu dále).
Signál je energetický stav, kterému
je přiřazena nějaká informace. Z toho
vyplývá, že stejnou informaci můžeme
přiřadit k různým energetickým nosičům. Způsob či proces přiřazení informace příslušné energii se nazývá
modulace. Spojitý stejnosměrný signál
si můžeme představit např. jako údaj
ručičky barometru, ručičkových hodin
atd., nespojitý signál jako jejich číslicovou verzi. Spojitý střídavý signál
pak představuje např. řeč nebo její
elektrická transformace v mikrofonu
atd. Impulzní signál je např. údaj průtokoměru, kde registruji průchod lopatek měřicího prvku, zatím co signál pro
sepnutí či rozepnutí např. motoru
chladničky je signál neimpulzní
a dvoustavový. Synchronní signál je
pak signál, který vzniká, nebo se na něj
reaguje v přesných časových okamžicích. Mimo tyto okamžiky trvá jejich
poslední hodnota.
Při přenosu informace reálným kanálem dochází také k rušení přenosu.
Tomuto rušení se říká šum, který je
rozdílem mezi informací do kanálu
vložené a tím, co bylo na výstupu přijato. Protože reálné kanály jsou vždy
rušené, vyplývá z toho, že na výstupu z
každého reálného kanálu dostaneme
vždy méně kvalitní informace (nekvalitní signál u mobilních telefonů), než
jsme na jeho vstupu vložili. Cílem
techniků je tak nalézt takové kanály
a energie, které generují nebo připouštějí co nejméně šumu. Šum může vznikat jak ve vlastním kanálu (např. šum
vznikající studenými spoji), tak mimo
kanál (přenos informace z jiného kanálu do sledovaného kanálu aj.).
Připomeňme si také rozdíl mezi
přenosem informace a komunikací. Při
přenosu informace jde pouze o jednosměrný tok informace od vysílače
k přijímači, zatím co při komunikaci
jde o přenos obousměrný, který je navíc vázán na zpětnou vazbu. Znamená
to tedy, že informace přenášené v jednom směru, nebo v druhém směru nejsou nezávislé, ale vytvářejí vzájemnou
vazbu pomocí otázek, tzn. komunikace
je přenos otázek a odpovědí. Komunikaci nelze realizovat bez obousměrného přenosu. Důležité je si uvědomit, že
v obou případech musí být přijímač a
vysílač na sebe naladěny. I dvě osoby,
které mezi sebou komunikují, na sebe
musí být „naladěni", a to nejen tím, že
používají stejný jazyk, musí u nich být
ochota si vzájemně naslouchat. Nejsmutnější příklad, jak je komunikace
důležitá, je z každodenního života u
dvou manželů, kteří oba hovoří, ale ani
jeden toho druhého neposlouchá.13
13
3. Základní operace s Informací: Přenos informace. BENEŠ,
Pavel. Informace o informaci: - aneb nový pohled na tento svět.
- 15 -
Informace
(logická funkce „nebo") a negace.
Všechny ostatní logické operace lze
realizovat pomocí těchto tří základních
operací. Při přístrojovém zpracování
informace se, díky technologii výroby,
velmi často používají prvky, které umí
realizovat negovaný logický součin
označované NAND (z anglického
NOT AND). Zřídka se používají i prvky NOR (NOT OR), které umí realizovat negované logické „nebo". Patří
mezi univerzální prvky, protože jejich
užitím lze také realizovat libovolnou
logickou funkci. V současné době
v technice silné převládá digitální (číslicové), tj. nespojité zpracovávání informace přesto, že velká většina fyzikálních veličin je spojitá a také spojitě
měřena. Takovéto spojité informace se
nejprve musí převést na informace nespojité - digitální, které mohou být teprve potom zpracovány počítačem,
programovým automatem či jiným zařízením s nespojitým způsobem zpracování. Pozor ale, to, že některé informace jsou nespojité, však nemusí znamenat, že jsou číslicové. Např. regulace teploty v ledničce je nespojitá (zapnuto-vypnuto) při spojitém měření
teploty, ale není číslicová digitální!14
3.3 Zpracování informací
Při zpracovávání informace pracujeme
vždy nejméně se dvěma zdroji informace, ať aktuálně získávaných
z určitého procesu, nebo uložených
v určité paměti. Zpracováním několika
informací získáme informaci novou
o nové, i vyšší, kvalitě. Důsledek zpracování informace je zachování, či snížení entropie systému. To, zda je informace vyjádřena spojitým nebo nespojitým signálem, určuje většinou
i její způsob zpracování. Před zpracováním informace je nutné provést
transformaci signálu do požadovaného
tvaru tak, aby informace byly vzájemně kompatibilní - je potřeba sjednotit
energetické nosiče, typ signálu a modulaci.
To jsou jen transformace signálu,
avšak nejsou vlastním zpracováním
informace. Zpracování informace vede
k novému obsahu informace. Znamená
to tedy provést mezi nimi matematické
nebo logické operace. Jak víme, tak
často používanými matematickými
operacemi jsou např. sčítání a odčítání,
násobení a dělení, integrace a derivace.
Tyto operace bývají nejčastěji závislé
na čase a proto většinou prováděné nad
jednou vstupní veličinou.
Složitější zpracování může využívat i všechny uvedené operace prakticky naráz, jak je to například u složitějších regulačních pochodů. Základní
logické operace jsou: logický součin
(logická funkce „a"), logický součet
3.4 Uchování informace
Uchování informace je jednou z nejdůležitějších operací, protože se podílí na
vzniku a zachování života. Když se
podíváme na DNA, jako na zdroj informací, tak jsou všechny její vlastně
14
3. Základní operace s Informací: Zpracování informace.
BENEŠ, Pavel. Informace o informaci: - aneb nový pohled na
tento svět. 1. vyd. Praha: BEN-Technická literatura, 2010, s. 2930. ISBN 978-80-7300-2
1. vyd. Praha: BEN-Technická literatura, 2010, s. 26-29. ISBN
978-80-7300-2
- 16 -
Informace
čtení), někdy jen R. Po prvním naplnění již nelze obsah paměti měnit. Příkladem jsou např. gramofonové desky
nebo knihy či CD-R a DVD-R, dále
děrné pásky nebo štítky a pevné paměti
typu ROM. Paměti pro vícenásobné
použití jsou označované RW (Read
and Write - čtení a zápis). Příkladem
mohou být školní tabule, a také magnetofonová či video páska, disketa, CD
RW a DVD RW, paměti s vícenásobným použitím a s náhodným přístupem
RAM (Random Access Memory), které umožňují zápis a čtení obsahu podle
adresy umístění (např. operační paměti
a pevné disky počítačů). Zatím, co
předchozí paměti byly schopny číst
popř. ukládat informace pouze sériově,
tj. za sebou (jako gramofonová deska
či děrná páska), umožňují RAM paměti volný cílený pohyb po prostoru celé
paměti (jako knihovník v knihovně).
Jak v technice, tak v živé přírodě
(a u člověka), můžeme paměti dělit do
dvou skupin, podle toho, jak dlouho
s pamětí „pracujeme“. První skupinou
je paměť krátkodobá. U IT technologií
bychom mluvili o operačních pamětích. Je to paměť s rychlým přístupem,
tj. s téměř okamžitým vybavením informace, ale její kapacita je z tohoto
důvodu podstatně menší, než kapacita
pamětí druhé skupiny.
Druhou skupinu tvoří paměti dlouhodobé s výrazně větší kapacitou než
u pamětí krátkodobých a z toho vyplývá i delší doba vybavení informace.
Paměti druhé skupiny jsou určeny jako
zásobárna informací pro řešení úloh
tam, kde nezáleží na zpoždění a kde
paměťovým zdrojem pro zrod nového
života.
Každý jedinec má v sobě naprogramovanou informaci družit se. Vznikají celky, spolky, společnosti a takto
můžeme pokračovat dále až k Evropské unii či Spojenými státům americkým. Právě rozvoj lidské společnosti
podmiňuje sociálně-kulturní paměť.
V této oblasti sehrávají důležitou úlohu
školy, knihovny, muzea a jiné kulturní
instituce.
Prostředky, které umožňují uchovat informaci - paměti, jsou založeny
na změně vlastního struktury po vstupu
odpovídající informace. V technice
jsou to mechanické nosiče informace
jako gramofonové desky, děrné štítky
a pásky, dále magnetické nosiče jako
pásky, disky, bublinkové paměti až po
optické paměťové nosiče (fotografie,
filmy, CD, DVD).
Vedle toho existují i biologické typy pamětí, za které bychom mohli považovat mozek. V mozku jsou minimálně dvě úrovně paměti, a to na
úrovni první a na úrovni druhé signální
soustavy. Něco jiného je pamatovat si
proslov, událost apod. (druhá signální
soustava) a něco jiného je pamatovat si
např. sérii pohybů (první signální soustava). Z hlediska dynamiky užívání je
důležité rozlišovat mezi pamětí pro
„jedno použití" čili jen pro jeden zápis
a paměti pro vícenásobné využití (zápis i čtení - je možno mazat obsah).
Budeme se zabývat především
„technickými" paměťmi. Paměti pro
jedno použití jsou označované jako
ROM (Read Only Memory – pouze
- 17 -
Informace
nevadí delší doba vyhledávání. Tyto
paměti můžeme dále dělit na interní
a externí. Interní paměti jsou součástí
celku, (disk počítače, určitá část mozku
člověka atd.). Externí paměti jsou naopak mimo celek. Pro člověka to může
být kniha nebo celá knihovna, jeho
poznámky, počítač, Internet. V technické branži je to např. pro počítač
disketová jednotka s disketou, CD nebo DVD disky, páskové paměti, a také
paměti jiných počítačů, tj. také Internet. 15
nou velikost mohou mít užitečné a
smysluplné zprávy, prázdné řeči nebo
konečně i samé mezery. Pro stanovení
informační hodnoty souboru dat lze
použít již zmíněnou entropii.16
3.6 Využití informace
Konečným cílem všech operací s informacemi je jejich využití, což znamená, že na základě informace provedeme nějaký zásah do struktury nebo
toku hmoty, energie či informace (také
peněz), nebo uspořádání systému tak,
aby došlo ke zlepšení nebo dosažení
požadovaného stavu. Správné využití
informace vede vždy ke snížení entropie systému (vývoj) nebo udržení entropie systému (zabránění rozpadu =
eliminace rušivých vlivů = údržba).
Využití informace je tedy vykonání
nějaké organizované = informované
práce. To znamená, že informace nakonec ovládá nějakou sílu nebo jinou
energii, která požadovanou práci vykoná. V reálném světě se tedy spustí
nějaká akce (mechanická, elektrická,
chemická, optická), která uvede řízený
systém do požadovaného stavu.17
3.5 Měření informace
Množství informace uchované na
hmotném nosiči lze dokonce měřit.
V knihovnictví se užívá měření na počet stran, novináři počítají slova nebo
znaky a v počítači se informace měří
na bajty nebo bity. S těmi jsme se
v této publikaci již setkali. Jeden Bit,
odpovídá jednomu rozlišení typu „ano
- ne“, nese informaci, ze které se
dozvíme, který stav nastal ze dvou stavů pravděpodobných (např. házení
mincí). Je to základní jednotka informace. Byte je skupina zpravidla osmi
bitů, tím pádem může nabývat 256
různých hodnot a zhruba tak odpovídá
jednomu znaku abecedy evropského
jazyka (asijské symboly bývají obvykle kódovány užitím 2 až 4 bajty). Je
to ovšem množství informace pouze v
technickém smyslu slova: stránka textu
může mít 1800 bytů, to ale neříká nic o
tom, co je v nich zaznamenáno. Stej-
16
Informace: Měření informace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- 2014 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Informace
17
3. Základní operace s Informací: Využití informace. BENEŠ,
Pavel. Informace o informaci: - aneb nový pohled na tento svět.
1. vyd. Praha: BEN-Technická literatura, 2010, s. 32. ISBN
978-80-7300-2
15
3. Základní operace s Informací: Uchování informace.
BENEŠ, Pavel. Informace o informaci: - aneb nový pohled na
tento svět. 1. vyd. Praha: BEN-Technická literatura, 2010, s. 3032. ISBN 978-80-7300-2
- 18 -
Informace
- 19 -
Informace
V předchozích kapitolách jsme se
dozvěděli, co je informace, jaké má
vlastnosti a jaké operace s ní můžeme
provádět. Položme si další otázku: kde
informaci nalézt? Odpovědí na tuto
otázku jsou informační zdroje a těmi se
bude zabývat následující kapitola.
Informační zdroj, nebo také informační pramen, lze definovat jako prostředek společenské komunikace tvořený množinou informací a sloužící
k jejich záznamu nebo přenosu v čase
a prostoru. Informační zdroj může být
také systém, který je nositelem, zprostředkovatelem nebo šiřitelem informací (knihovna, archiv, počítačová
databáze, CD-ROM, databázové centrum, informační středisko, televize,
rozhlas, vlastní paměť, osobní informační systém, jiné osoby, jednotlivé
dokumenty…)18
Na Vyšší odborné škole informačních služeb se pokusil Jan Činčera ve
svém skriptu na téma Informační služby (2010) rozdělit zdroje informací do
několika hlavních skupin z hlediska
nejčastějšího početního zastoupení při
používání v praxi. Nejedná se však
o absolutní třídění, to by ani nešlo, protože existuje nepřeberné množství
možností, jak na informační zdroje
nahlížet a orientovat se v nich. Informační zdroje jsou tak rozděleny do
následujících kategorií1:
4.1 Funkční zdroje informací
Zdroje informací se dají dělit dále podle účelu (funkce) obsažených informací.
Lze identifikovat Informační zdroje
pro řízení, u kterých se jedná o informace pro podporu rozhodování (manažerské informační systémy, expertní
systémy v lékařství či v jaderných
elektrárnách).
Nebo Informační zdroje pro poznání, které shromažďují odborné informace a informace pro inovační proces.
Nevyčerpatelnou nádobou tohoto typu
informací jsou katalogy knihoven. Je
to logické, protože největší množství
lidského vědění je zapsáno právě
v knihách, které jsou spolu pohromadě
uložené v knihovnách. A aby možné
všechny informace dohledat, vznikly
katalogy, ve kterých je přehledně zaznamenána cesta k uloženým knihám.
4.2 Míra zveřejnění informací
Informační zdroje můžeme také dělit
dle míry zveřejnění na veřejné (publikované), neveřejné (nepublikované)
a tajné.
4.3 Typové zdroje informací
Podle typu poskytovaných informací
dělíme informační zdroje na Dokumentové systémy, ve kterých hledáme dokumenty, jež obsahují potřebnou informaci a kde jejich obsah nese primární informace s plnými texty (fulltext). Příkladem jest Česká elektronic-
18
KUČEROVÁ, Helena. 4. Zdroje informací. VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA INFORMAČNÍCH SLUŽEB.Zpracování
informací a znalostí 2009/2010 [online]. 2009/2010 [cit. 201402-20]. Dostupné z:
http://info.sks.cz/users/ku/ZIZ../ZDROJE.HTM
- 20 -
Informace
ká knihovna – Poezie 19. a počátku 20.
století www.ceska-poezie.cz.
Dokumentografické systémy tzv.
bibliografické či referenční, obsahují
odkazy na literaturu či jiné zdroje (bibliografické citace, anotace, referáty)
a jejich obsah nese sekundární nepřímé
informace (reference sources - ANL články v českých novinách, časopisech
a sbornících).
V neposlední řadě také Faktografické systémy, tzv. nebibliografické.
Hledáme fakta nebo plný text původního dokumentu, který obsahuje primární a přímé informace (source databases - CIA - The World Factbook,
Encyklopedie Universum aj.).
•
a obrazové záznamy, počítačové
databáze
sekundární dokumenty - nakladatelské katalogy a seznamy
Příklad: GRADA Publishing
Nakladatelství LIBRI
Nakladatelství Academia
Kartografie Praha
4.4.2 Distributoři, prodejci
knižní velkoobchod / maloobchod, virtuální knihkupectví, distributoři periodik (PNS, SEND), prodejci
Informační procesy:
rozšiřování, distribuce, odbyt, prodej
Informační produkty:
• primární dokumenty - distribuované (prodávané) dokumenty
• sekundární dokumenty - knihkupecké katalogy a seznamy
Příklad: Amazon.com,
EBSCO Subscription Services
4.4 Institucionální zdroje informací
Rozdělení dle instituce, která danou
informaci vydává. Znázornění přehledně na obrázku níže.
4.4.3 Document delivery systems
4.4.1Producenti, vydavatelé primárních
dokumentů
služba zavedená v 70. letech jako doplněk k online bibliografickým databází
osoba nebo organizace odpovědná za
výrobu a rozšiřování dokumentu; organizuje a financuje produkci a publikování dokumentů (knih, časopisů,
novin aj.)
Informační procesy:
doručování plných textů dokumentů
Informační produkty:
xerokopie, fax, elektronický dokument
Informační procesy:
publikování - získávání (akvizice) titulů (rukopisů) od autorů, redakční práce
(editace), zajištění výroby, odbyt (prodej)
4.4.4 Databázová centra
umožňují vzdálený online přístup
k centralizovaným zdrojům (zpravidla
ve formě databází), a to velkému
množství uživatelů současně
Informační produkty:
• primární dokumenty - knihy, brožury, periodika, grafika, hudební
- 21 -
Informace
4.4.6 Bibliografické, referátové a dokumentační služby
Informační procesy:
agregace (shromažďování) a online
zpřístupňování elektronických dokumentů
Informační produkty:
elektronické dokumenty
i sekundární)
producenti sekundárních dokumentů
Informační procesy:
soustředění údajů o diverzifikovaných
dokumentech na jedno místo (indexes,
abstracts), indexování (bibliografický
popis, anotování, klasifikace)
(primární
4.4.5 Knihovny
Informační produkty:
referátové časopisy, dokumentografické databáze
Informační procesy:
shromažďování (agregace, kumulace)
dokumentů z různých zdrojů (časových
i prostorových) na jedno místo, katalogizace, organizace dokumentů, zpřístupňování dokumentů
4.4.7 Archivy (record management
systems)
Informační procesy:
archivace dokumentů
Příklad: Státní ústřední archiv v Praze
www.mvcr.cz/archivy
Informační produkty:
• primární dokumenty - uspořádané
fondy dokumentů
• sekundární dokumenty
-katalogy, bibliografie
-katalogy jedné instituce (Knihovna
Parlamentu ČR)
Příklad: souborné katalogy (LANius,
OCLC, CASLIN)
- 22 -
Informace
Obrázek 2: Institucionální zdroje informací, zdroj
- 23 -
Informace
4.4.8 Specializované informační instituce (clearinghouse, informační brokeři)
4.6 Způsob prezentace údajů
Máme na výběr několik možných prezentací získaných informací.
Numerický způsob využíváme
u dat, v jejichž hodnotách převažují
číselná vyjádření parametrů různých
předmětů a jevů nebo ukazatele různých vývojových procesů.
Statistickým vyjádřením lze prezentovat průzkumy veřejného mínění, hlasování pří zasedáních či analýzy statistických ukazatelů. Nejznámějšími zástupci této prezentace údajů je Statistická ročenka Českého statistického
úřadu nebo Median, spol. s r. o. - agentura provádějící marketingový průzkum a výzkumy veřejného mínění.
Samostatnou kategorií jsou databáze o vlastnostech látek, ceníky a kurzovní lístky, kalendáře, jízdní a letové
řády. V naší republice je nejvíce užívaným portálem celostátní informační
systém o jízdních řádech www.idos.cz,
nebo vyhledávání v pražské dopravě
www.dpp.cz.
Dalšísamostatnou kategorií jsou
matematické, fyzikální, chemické či
astronomické tabulky.
Do textové prezentace řadíme referenční systémy, jejichž základní vlastností je krátká faktografická informace
odpovídající na určitý dotaz. Jsou to:
• adresáře - uspořádaný soubor adres
osob nebo organizací
• kalendáře - informace vztažené
k určitému datu
• biografie - personálie
• katalogy výrobků - parametry výrobků, kontakty na výrobce či
dodavatele
Informační procesy:
vyhledávání, zprostředkování informací, zpracování informací (knowledge
management)
Informační produkty:
zprostředkované informace nebo dokumenty s příp. přidanou hodnotou.
4.5 Typ nosiče
Zdroje informací také dělíme podle
typu media, na kterém se daná informace vyskytuje.
Nosiče dělíme na informace přenášené energií (vysílání). Jedná se o přenos v prostoru, nikoli v čase (resp. časové prodlevy nehrají roli) - proud
zpráv nebo hudba či video přehrávané
v průběhu načítání.
Klasickými nosiči jsou tištěné zdroje (knihy, časopisy, noviny, aj,).
Moderní verzí klasických zdrojů
jsou zdroje elektronické (digitální).
Hmotným nosičem (např. děrné štítky,
děrné pásky, magnetické disky, magnetické pásky, diskety, CD ROM). Příkladem je ODYSSEUS digitální atlas
- přístupné ze sítě - online (videokonference, zpravodajství agentur)
- přístupné ze sítě - offline (elektronické konference, downloadované
soubory)
Informace mohou existovat buď
jako mutace tištěných dokumentů nebo
pouze v elektronické verzi.
- 24 -
Informace
• zpravodajství (žurnalistické systémy - Česká tisková kancelář
www.ctk.cz,
BBC
Online,
CNN)
• ekonomické a obchodní informace
Obchodní rejstřík
www.justice.cz
• informace pro fungování státu (pro
státní správu a samosprávu Portál veřejné správy České republiky www.centralniadresa.cz
a) legislativní (právní) a normativní
systémy- Sbírka předpisů ČR
www.sbirka.cz
b) systémy pro vědu, výzkum
a vzdělání
• populárně vědecké, osvětové LÉKARNA.CZ
www.lekarna.cz;
• vědecké, odborné - přírodovědné, lékařské, společenskovědní,
technické
• průvodce - geografické nebo institucionální údaje
• nabídky – poptávky - inzerce, tendry, zaměstnání
• referenční systémy v užším slova
smyslu - informace o zdrojích
informací - sekundární, terciární
informace
Do textové prezentace právem patří
i encyklopedie a slovníky, kde nalezneme informace o slovech a pojmech,
souhrny poznatků (Přehled tuzemských
slovníků na serveru Seznam, Český
národní korpus). Bibliografické (dokumentografické) systémy, což jsou
fondy knihoven a informačních institucí, katalogy knihoven, referátové časopisy, bibliografie, rešerše, bibliografické databáze. A nakonec plnotextové
a expertní systémy.
Poslední velkou skupinou v zobrazování je způsob netextový (obrazové,
zvukové, multimediální zobrazení).
Využíváme obrazové databáze (archivy fotografií, reprodukce uměleckých
děl, ochranné známky, průmyslové
vzory, nabídky realitních kanceláří),
GIS - geografické informační systémy
polohově vztažené informace (geografické údaje), elektronické mapy
(maps.google.com), zvukové systémy
a multimediální systémy.
4.7 Obsah
Zdroje informací můžeme dělit také
dle jejich obsahu do následujících kategorií:
• všeobecné informační systémy,
každodenní informace (Seznam
dnes: počasí )
- 25 -
Informace
- 26 -
Informace
- 27 -
Informace
Poprvé byl termín informační gramotnost použit tehdejším prezidentem Information Industry Association Paulem
Zurkowskim v roce 1974. Informačně
gramotný byl podle něj jedinec připravený používat informační zdroje při
práci, který se při řešení problémů naučil využívat širokou škálu technik
a informačních nástrojů stejně jako
primární zdroje. 19
Nejčastější definicí informační
gramotnosti je definice American Library Association která byla zveřejněna
v roce 1989 ve zprávě Komise pro informační gramotnost. V překladu zní:
„K dosažení informační gramotnosti
musí být jedinec schopen rozeznat, kdy
potřebuje informace, a dále je vyhledat, vyhodnotit a efektivně využít. Informačně gramotní lidé se naučili, jak
se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí,
jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak,
aby se z nich další mohli učit. Jsou to
lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí
či k vyřešení daného úkolu.“20
Podle Dombrovské se informační
gramotnost rovná součtu funkční a informační gramotnosti, přičemž počítačová gramotnost je jednak součástí
informační gramotnosti a jednak základnou pro rozvoj funkční gramotnosti ve společnosti, která je na informač-
ních a komunikačních technologiích
založena.
Podle Odborné komise pro informační
vzdělávání a informační gramotnost na
vysokých školách je informační gramotnost chápána jako funkční gramotnost v informační společnosti, společnosti na rozvoji takových technologií
založené. K funkční gramotnosti proto
přidáváme ICT gramotnost, jako
schopnost uživatelské práce s počítačem (a dalšími nástroji) a sítěmi
(zejména internetem), zdůrazňujeme
však, že práce s ICT je vždy práce
s nástroji a podporuje ostatní složky
informační gramotnosti.
Z praxe knihovníků a informačních
knihovníků se ukazuje potřeba zdůraznit ještě jeden aspekt práce s informacemi a to etický přístup a znalost práv,
které s informacemi souvisí. Tedy nutnost vědět o tom, že použité zdroje je
třeba řádně citovat a zacházet s nimi
bez porušování autorského práva.21
Informační gramotnost je důležitá
jak pro praktické činnosti, tak pro učení. Stále se setkáváme s novými a novými informacemi. Člověk je ke svému životu prostě potřebuje, a pokud se
mu nedostávají, cítí jakýsi nedostatek.
Je pouze na jeho zvážení, zdali získaným informacím přizpůsobí své chování či ne. Při posouzení, hraje hlavní
roli kvalita těchto informací, kterou je
velice obtížné definovat a musí být
vždy vztažena ke kontextu získání,
19
Informační gramotnost. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,
2001-2014 [cit. 2014-04-21]. Dostupné
z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_gr
amotnost
20
Jak rozumíme informační gramotnosti. IVIG.cz: Odborná
komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na
vysokých školách[online]. 2013 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z:
http://www.ivig.cz/informacni-gramotnost.html
21
Informační gramotnost. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,
2001-2014 [cit. 2014-04-21]. Dostupné
z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_gr
amotnost
- 28 -
Informace
•
kontextu použití a v neposlední řadě ke
znalostem daného jednotlivce.
Informační gramotnost vyjadřuje
schopnost práce s informacemi obecně.
Nároky na tento typ gramotnosti dramaticky vzrostly s rozšířením internetu
do všech oblastí lidského života. První
vlnu nadšení z přístupu k enormnímu
množství informací postupně střídá
rozčarování z informačního zahlcení,
tedy ze stavu, kdy člověk:
• nedokáže porozumět dostupným
informacím,
• cítí se zavalen množstvím informací, které má vstřebat,
• nemá tušení, zda určité informace
existují,
• nemá tušení, kde informace hledat,
• ví, kde má informace hledat, ale
neví, jak se k nim dostat.
•
•
Informační gramotnost je základem
kritického myšlení, sama od sebe je
dostatečná pro přežití v moderním světě, ovšem s rizikem závažných dopadů
při nekritickém hodnocení kvality informace. Jedná se o schopnost, kterou
je ale nutné neustále zdokonalovat. 22
Ke zvýšení gramotnosti vede informační výchova. Zatímco informační
gramotnost je cílem, informační výchova je procesem, který k tomuto cíli
vede. Získání informační gramotnosti
není jednorázovou záležitostí, ale má
kontinuální a dlouhodobý charakter, z
toho důvodu nemůže být ani informační výchova omezena na určitou fázi
vývoje osobnosti ani na určitý stupeň
vzdělávání, avšak měla by fungovat ve
všech stadiích vývoje člověka a na
všech stupních vzdělávání.
V rámci informační výchovy na
vysokých školách byly Odbornou komisí pro informační vzdělávání a informační gramotnost stanoveny standardy pro znalosti, schopnosti a dovednosti informačně gramotného vysokoškolského studenta, které se však
týkají pouze jeho studia a odborné práce v oboru, tak že:
Základním způsobem, jak se s informačním zahlcením vyrovnat je právě
informační gramotnost. Ta má tyto
základní aspekty:
• rozpoznání a definování problému
• pojmenování informační potřeby
• hledání informací
• hodnocení nalezených informací
z pohledu platnosti, relevance,
přesnosti aj.
• užití informace
Přesto by pro úspěšnou aplikaci měly
být zahrnuty i následující dovednosti:
•
•
•
schopnost efektivního vytváření
psaných dokumentů,
prezentační schopnosti,
zachování informační a profesionální etiky
sdílení a komunikace relevantních
a významných informací,
organizace vlastních informací,
filtrování informací,
22
ŠVARCOVÁ, Eva. VÝCHOVA KE KRITICKÉMU MYŠLENÍ. In: VŠE: Katedra demografie [online]. 2010 [cit. 201403-02]. Dostupné z:
http://kdem.vse.cz/resources/relik10/PDFucastnici/Svarcova.pd
f
- 29 -
Informace
•
•
•
•
je schopen porozumět odborným
textům svého studijního oboru,
abstrahovat z nich podstatné myšlenky a zároveň sám psát odborné
texty s využitím poznatků z informačních zdrojů, které cituje
s ohledem na autorský zákon
a podle zásad tvorby bibliografických citací,
zná a sleduje klíčové informační
zdroje svého studijního oboru, na
základě pokročilých způsobů vyhledávání a s ohledem na právní
i morální aspekty této činnosti
z nich umí získat relevantní informace a takto vyhledané informace
různého typu a formátu organizuje
a uchovává pro další využití při
své odborné práci,
využívá prameny numerických
a technických informací, vyhledává a zpracovává numerická a technická data a používá je při své odborné práci,
•
•
ovládá mateřský jazyk a dokáže se
v něm slovně i písemně vyjadřovat, zná a používá odbornou terminologii svého studijního oboru
v mateřském i cizím jazyce,
zejména angličtině, na úrovni potřebné k práci s odbornými s odbornými
informačními
zdroji
a komunikaci v rámci komunity
daného oboru,
používá běžně dostupné informační
a komunikační technologie potřebné k vyhledání, získání, zpracování
a prezentaci informací (různého
typu a formátu), které se týkají jeho studia a odborné práce,
je si vědom morálních a právních
aspektů využívání informací a pracuje s informacemi v souladu s autorskou etikou a autorským právem.23
23
Informační gramotnost. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,
2001-2014 [cit. 2014-04-21]. Dostupné
z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_gr
amotnost
- 30 -
Informace
- 31 -
Informace
Možná se na první pohled může zdát,
že kritické myšlení nemá nic společného s tématem, který je v tomto textu
stěžejní. Opak je pravdou, právě kritické myšlení nám umožní vyhodnocovat,
analyzovat či vysvětlovat podněty neboli informace, z našeho okolí. Hovoříme tedy také o tzv. kritickém hodnocení informace.
Kritické myšlení nebo také kritický
postoj je slovní vyjádření pro vlastnost
nepodléhat prvnímu dojmu nad vjemem, který hodnotíme. Je důležité nepřejímat názory, které jsou třeba pevně
zakořeněné, ale dokázat si udržet odstup a vytvořit si svůj vlastní „obrázek“
na základě svých znalostí, zkušeností
a možná i tradovaného šestého smyslu.
Neocenitelné se jeví i zkušenosti důvěryhodných osob v našem okolí.24
Paní Ing. Eva Švarcová, MBA ve
svém článku s názvem Výchova ke kritickému myšlení z roku 201025 popsala
základní aspekty kritického hodnocení
kvality informací, se kterým se setkáváme na každém kroku. Článku jsou
věnovány následující tři stránky textu.
Kritické myšlení definovali pánové
Paul a Elder ve své knize Critical Thinking Competency Standards z roku
2007 takto: „Kritické myšlení je proces
analyzování a hodnocení myšlení s cílem zlepšit ho. Kritické myšlení předpokládá znalost základních struktur
myšlení (elementů myšlenek) a základní intelektuální standardy pro myšlení
(obecné intelektuální standardy). Klíč
ke kreativní stránce kritického myšlení
(skutečné zlepšení myšlenek) je v přeorganizování myšlení jako výsledku
analyzování a jeho efektivního hodnocení.“
Další možnou definicí kritického
myšlení je výrok Roberta Ennise, který
se objevil v knize pana Johnsona Teaching Critical Thinking z roku 1985:
„Kritické myšlení je rozumné rozhodování o tom, co dělat a čemu věřit”.
Na cestě ke kritickému myšlení hraje
hlavní roli um učení se. Správně myslící člověk se dokáže mnohem lépe učit
a díky tomu je mnohem úspěšnější
v mnoha aspektech pracovního i osobního života. Důležitým upozorněním na
skutečnost, že kritické myšlení není
přímo závislé na inteligenci lze dokázat, že ani sebe inteligentnější a vzdělaný člověk, který bude nekriticky přijímat nové informace, se nevyhne neúspěchu a zklamání.
Na druhou stranu ale kritické myšlení vyžaduje mnohem náročnější mentální aktivitu než běžný způsob uvažování. Je tak i časově náročnější. Na rozdíl od rychlého nekritického přijímání
informací, kritické myšlení vyžaduje
určitou dobu na ověření informací, jejich zhodnocení a čas na uvažování nad
jejich podstatou. Odměnou za přijmutí
kritického myšlení do svého uvažování
je kromě zlepšení učení a úspěchů v
životě, také svoboda myšlení. Kriticky
myslící osobu zkrátka není možné „opít
rohlíkem“.
24
Kritické myšlení. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 20012014 [cit. 2014-02-19]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kritick%C3%A9_my%C5%A1len%
C3%AD
25
ŠVARCOVÁ, Eva. VÝCHOVA KE KRITICKÉMU MYŠLENÍ. In: VŠE: Katedra demografie [online]. 2010 [cit. 201403-02]. Dostupné z:
http://kdem.vse.cz/resources/relik10/PDFucastnici/Svarcova.pdf
- 32 -
Informace
zek. Klade si za cíl udržet celoživotní
touhu po nových informacích, ale školství ho někdy cíleně potlačuje. Deweve
k tomu ve své knize s názvem Democracy and Education z roku 1948
dodává: „Jen při tom, když žák zápasí s
okolnostmi daného problému a když
hledá cesty řešení, žák myslí.” Proto by
měl vyučující vystupovat spíše v roli
mentora, který žákům pomáhá problémy formulovat. V tomto kontextu je
třeba zdůraznit i roli technik jako je
brainstorming, hraní rolí apod.
Výchova ke kritickému myšlení
Kritické myšlení je spíše životním stylem než jiným způsobem uvažování.
Z toho důvodu by se k němu mělo vést
než ho vyučovat. Proto je vhodnější
používat termín výchova než vzdělávání, které je často v tomto kontextu používáno.
Výchova ke kritickému myšlení by
měla být hlavním stavebním kamenem
ve výuce nejen na základních školách.
Kriticky myslící žáci se lépe učí a navíc
si udržují do dospělého věku přirozenou
zvědavost nezbytnou pro rozvoj vědy.
Ovšem ani klasické vyučování založené
na memorování nesmí být zcela vynecháno. Je však nutné použít memorování společně s porozuměním pojmů jako
odrazový můstek pro aktivity kritického
myšlení.
David Klooster ve své přednášce
s názvem Co je kritické myšlení z roku
2000 uvádí pět základních principů,
které odlišují kritické myšlení:
4. Kritické myšlení hledá rozumné argumenty. – Základem je přesvědčení,
že žádný problém nemá jediné správné
řešení. Ovšem jednotlivá řešení musí
jejich tvůrci být schopni popsat, porovnat s jinými řešeními, obhájit a případně i zavrhnout jako nefunkční. Hledaná
řešení by měla být praktická i logická
zároveň. To ale může být v rozporu s
kreativitou, která není kritickým myšlením podporována. Zároveň ale kritické
myšlení kreativitu uznává jako rovnocenný způsob myšlení, ovšem s poukazem na vhodnost kontextu.
1. Kritické myšlení má za hlavní znak
nezávislost myšlení. – To ale neznamená odmítání všeho vyřčeného učitelem,
naopak, často dochází k přijmutí jeho
názorů. Toto přijetí ale musí být založeno na vlastním úsudku, nikoli na respektování autority.
5. Kritické myšlení je společenské myšlení. – Kriticky myslící osoba potřebuje
pro potvrzování správnosti svých myšlenek reakce blízkého okolí, argumenty
ostatních a zároveň vlastní argumentaci
vůči možným námitkám. Tím také
upevňuje své postoje a názory. Z didaktického hlediska se jako podpora výchovy ke kritickému myšlení jeví nejvhodnější dvě cesty. Na jedné straně
kritické čtení jako zdroj nových poznatků a možných hodnocení a kritické
psaní na straně druhé. Psaní vyžaduje
2. Získání informace je pouze východisko, nikoli cíl kritického myšlení. –
Nicméně již ve fázi získávání a hodnocení informací se kritické myšlení významně uplatňuje.
3. V kritickém myšlení se vše odvíjí od
řešených problémů a položených otá- 33 -
Informace
od pisatele přesnou formulaci jeho
vlastních myšlenek a zároveň bere na
vědomí přítomnost potenciálních čtenářů, vůči kterým vymezuje své argumenty.
Ačkoli je kritické myšlení nezbytnou součástí výuky na základních školách, pro rozvoj lidského kapitálu je
zapotřebí v takové výchově pokračovat
celý život. S vývojem společnosti se
mění i pohled na mnohá fakta, vše je
zpřesňováno, zamítáno, mnohé objevováno a pro „udržení kroku s dobou“ je
nutné tyto nové poznatky kriticky hodnotit. Proto by výchova ke kritickému
myšlení měla být součástí celoživotního
vzdělávání.
Cílem výchovy ke kritickému myšlení by měla být osobnost, která se
dokáže komplexně orientovat ve světě
i ve společnosti, dokáže najít pro sebe
potřebné informace, kriticky zhodnotit
jejich kvalitu a účelně a účinně tyto
informace využít pro vyřešení problému.
O souhrn k tomu potřebných
schopností se snaží tzv. 39 evropských
dovedností:
1. Být schopen vzít v úvahu zkušenost
2. Dávat věci do souvislosti a organizovat poznatky různého druhu
3. Organizovat svůj učební proces
4. Být schopen řešit problémy
5. Být zodpovědný za své učení
6. Zvažovat různé zdroje dat
7. Radit se s lidmi ve svém okolí
8. Konzultovat s experty
9. Získávat informace
10. Vytvářet a uspořádávat dokumentaci
11. Chápat kontinuitu minulosti a současnosti
12. Nahlížet aspekty rozvoje společnosti kriticky
13. Být schopen vyrovnávat se s nejistotou a komplexností situací
14. Účastnit se diskusí a vyjadřovat
vlastní názor
15. Vnímat politický a ekonomický
kontext ve vzdělávacích a pracovních situacích
16. Hodnotit sociální chování související se zdravím, spotřebou a prostředím
17. Vážit si umění a literatury
18. Rozumět a hovořit více jazyky
19. Být schopen číst a psát ve více jazycích
20. Být schopen mluvit na veřejnosti
21. Obhajovat vlastní názor a argumentovat
22. Poslouchat a brát v úvahu názory
jiných lidí
23. Vyjadřovat se písemně
24. Rozumět
grafům,
diagramům
a tabulkám
25. Být schopen spolupráce a práce
v týmu
26. Činit rozhodnutí
27. Řešit konflikty
28. Posuzovat a hodnotit
29. Navazovat a udržovat kontakty
30. Vytvářet projekty
31. Brát na sebe zodpovědnost
32. Přispívat k práci skupiny a společnosti
33. Organizovat svou vlastní práci
34. Projevovat solidaritu
35. Ovládat matematické a modelové
nástroje
- 34 -
Informace
36. Využívat informační a komunikační
technologie
37. Být flexibilní při rychlých změnách
38. Nalézat nová řešení
39. Být houževnatý v případě obtíží
Souhrnem všech těchto dovedností
lze dle Ing. Evy Švarcové říci, že kritické myšlení je sice náročné, ale pokud
se stane běžnou součástí života, může v
rozhodování
výrazně
ulehčit.
S výchovou k němu je nutné začít
v rodině již v dětství a neustat až do
stáří. Kriticky myslící jedinci zlepšují
život nejen svůj, ale i život celé společnosti.26
26
ŠVARCOVÁ, Eva. VÝCHOVA KE KRITICKÉMU MYŠLENÍ. In: VŠE: Katedra demografie [online]. 2010 [cit. 201403-02]. Dostupné z:
http://kdem.vse.cz/resources/relik10/PDFucastnici/Svarcova.pdf
- 35 -
vytvořeno v rámci projektu číslem a názvem: Pedagog lektorem, CZ.1.07/3.2.11/03.0062
INFORMACE
Vydala Academia economia pro ICV – Institut certifikovaného vzdělávání s.r.o.,
v rámci projektu Pedagog lektorem
registrační číslo GP: CZ.1.07/3.2.11/03.0062
duben 2014
Editoval: Ivana Dvořáková
40 stran
ISBN 978-80-87492-36-9
Vydání první. Náklad 20 výtisků.