Anatomie_a_morfologie_rostlin_files/3_Anatomie_ stonek1
Transkript
ANATOMIE STONKU primární stavba stavba cévního svazku stavba stonku dvouděložných stavba stonku jednoděložných stelární teorie stavba nódu Stonek • součástí prýtu, je článkovaný a nese listy, jeden nebo více listů nasedají v nódech (uzlech), části stonku mezi nódy se nazývají internódii (mezičlánky), v nódech dochází k inzerci listu do stonku a k větvení stonku (v paždí listu se nachází úžlabní - axilární pupen) => složitá spleť cévních svazků • udržuje trvalý prodlužovací růst činností apikálního meristému • obsahuje více cévních svazků – zpravidla kolaterálních • větví se exogenně • negativně geotropický, pozitivně heliotropický v zelených částech převažuje autotrofní metabolismus nese listy a zajišťuje jejich vystavení světlu, rozvádí vodu a živiny po celé rostlině, umožňuje skladování zásobních látek apod. • stavba velmi variabilní: kmen dubu, úponka tykve, bramborová hlíza, podpučí cibule, fylokládium listovce primární stavba stonku krycí pletiva – epidermis (odvozeno z protodermu) (pokožkové buňky, trichomy, průduchy, idioblasty) vodivá pletiva – cévní svazky (odvozeno z prokambia) (CS jednodělož., CS dvoudělož. a nahosem. v primární stavbě) základní pletiva – dřeň. paprsky prim., prim. kůra (odvozeno ze základního meristému) (parenchym dřeně, dřeň. paprsků a prim. kůry, pryskyř. a silič. kanálky, mléčnice, endodermis – škrob. pochva) schéma příčného řezu stonkem pokožka buňky epidermis často protáhlé v ose orgánu, průduchy, trichomy primární kůra exodermis – může sklerifikovat endodermis (škrobová pochva nebo Caspariho proužky) střední válec – uspořádání CS (uzavřený kruh nebo pruhy) - parenchymatická dřeň - dřeňové paprsky 1) Embryonální & post-embryonální vývin prokambia, „patterning“ řízeno polárním transportem auxinu bazipetální transport auxinu, PIN přenašeč v bazální membráně buňky 2) Založení asymetrické aktivity prokambia dle polarity orgánu 3) Udržování rovnováhy v proliferaci a diferenciaci vodivých pletiv Xylogen: malý protein 2 vlastností - arbinogalactan protein - non-specific lipid-transfer protein 4) Identifikace jednotlivých polární subcelulární lokalizace buněčných typů v cévním svazku funkce v mezibuněčné komunikaci a ovlivnění sousedních buněk k diferenciaci xylému Role brasinosteroidů ve vývoji CS, BR-deficientní mutant >floém, <xylém vliv BR na prokambium: proliferace xylému a represe floému Některé známé fenotypy mutací genů řídících diferenciaci vodivých pletiv (např. TF podrodiny III HD-ZIP factors) cévní svazek (1917 – cévnaté rostliny, Tracheophyta = Pteridophyta + Spermatophyta) vzniká diferenciací prokambia, které je odvozováno z apikálního meristému, složené pletivo – parenchym, sklerenchym tracheidy xylém – tracheální elementy (tracheidy a tracheální články) - vlákna (libriform) - sklereidy - dřevní parenchym - mléčnice, - pryskyřičné a siličné kanálky (u některých rostlin) floém – sítkovice (sítkovité buňky, sítkovité články) - průvodní buňky (krytosemenné) - vlákna (kambiform) - sklereidy - mléčnice dřevní vlákna tracheální články primární xylém (protoxylém, metaxylém) struktura tracheálních elementů primárního xylému podle ztlustlin v buněčné stěně: anulární helikální (protoxylém) helikální retikulátní skalariformní retikulátní anulární tečkovaná (metaxylém) tečkovaná - tracheidy původní tracheální elementy, jediné u semenných kapradin, u fosilních Spermatophyta, u většiny recentních nižších cévnatých rostlin a téměř u všech nahosemenných jako jediné - tracheální články (tracheje) vývojově pokročilejší, u dvouděložných kromě bazálních skupin, u jednoděložných, u některých nižších cévnatých – „vessel-like“ (Selaginella, Pteridium, Equisetum), u pokročilých nahosemenných (Gnetales), objevily se asi nezávisle primární xylém stonku - různé struktury tracheálních elementů příčný řez podélný řez anulární helikální skalariformní tečkovaná podélný řez stonkem – vodivým pletivem pericykl floém xylém dřeň perforační destičky tracheálních elementů - foraminátní Alnus glutinosa Rhoeo Phoenix dvouděložné skalariformní perf. dřevěné uhlí skalariformní se nevyskytují u: Ophioglossales, Ginkgoales, Pinales, Gnetales, zástupci těchto řádů mají tečky cirkulární umístěné na retikulátních nebo cirkulárních ztlustlinách primárních buněčných stěn (obr. 10, 11) Hymenocallis nahosemenné typy perforací - jednoduché - skalariformní - retikulátní jednoděložné více nebo méně perforované příčné buněčné přehrádky mezi tracheálními články tvořícími tracheu (netýká se tracheid) ontogeneze cévních článků diferenciace části prokambia v cévní články, řady příčně se dělících buněk lignifikace BS, helikální struktura růst do délky a do šířky před druhotným tloustnutím buněčná přepážka (primární BS) mezi buňkami tloustne (spíše bobtnání než ukládání nového materiálu) sekundární tloustnutí a lignifikace BS desintegrace buněčné přepážky desintegrace protoplastu perforace Zinnia účast ~9000 genů a,c buňka mezofylu diferenciace 72 hod auxin, cytokinin - st.1 brasinosteroidy - st. 2 b MC – mesophyll cell WAC – wound-activated cell DD – dedifferentiated cell - bez buněčného dělení ! PC – procambial cell pXC – xylem cell precursor TE – tracheary element XP – xylem parenchyma cell > tracheální element < parenchym xylému mezibuněčná komunikace/signalizace -> role arabigalaktanových proteinů („xylogen“) ve st.2 PC/pXP diferenciace tracheálních elementů in vitro 1) tvorba sekundární buněčné stěny aktinová mikrofilamenta -> reorganizace mikrotubulů –> lokalizace celulóza syntázy (CESA8+CASA7+CESA4) –> depozice uspořádaných mikrofibril celulózy, modifikace a degradace primární BS, lignifikace, perforace příčné BS (autonomní polarizace – anisotropie PC/pXC, podobná polární distribuce mRNA expansinů v PC) 2) programovaná buněčná smrt specifická genová exprese (signalizace brasinosteroidy) –> kyselé hydrolytické enzymy: S1-type nukleázy, RNázy, Ser-proteázy, Cys-proteázy většina enzymů transportovaná do cytoplazmy (aktivace) –> vysoce lytické vakuoly (~lysozomy) ruptura vakuoly –> autolýza jaderné, chl, mit DNA za 15 min evoluce tracheálních článků dvouděložné zřejmě odvozeny od skaliformních tracheid (stejně jako u cirkulárně tečkovaných tracheid, vláknitých tracheid i dřevních vláken) skaliformní tracheidy se vyskytují pouze u bazálních krytosemenných, které nemají žádné cévy (Winteraceae, Monimiaceae, Cloranthaceae, Tetracentraceae) u jiných bazálních čeledí, které mají cévy, vykazují tracheální články některé znaky shodné se skalariformními tracheidami (skalariformní tečky, tenké BS, polygonální na průřezu, menší světlost) jednoděložné fylogeneticky se tracheální články nejdříve objevily v pozdním metaxylému, později v raném a nakonec se objevily v protoxylému (v kořenech jednoděložných se tracheální články objevují až v pozdním metaxylému, ale jako nejprimitivnější skalariformní – s několika sty perforací) primární floém – protofloém, metafloém poloha: extraxylární -typická intraxylární - tvoří bikolaterální CS (některé kapradiny, Asclepiadaceae,Cucurbitaceae, Myrtaceae, Apocynaceae, Convolvulaceae, Compositae, Solanaceae) interxylární - uvnitř sekundárního xylému (Chenopodiaceae, Amaranthaceae, Nyctaginaceae, Salvadoraceae) elementy měkkého lýka z parenchymatických tenkostěnných buněk, u sítkovitých elementů dochází k modifikaci ztenčenin v primární buněčné stěně a ukládání kalózy, později dochází k apoptóze (degradace jádra a postupný úbytek cytoplazmy), výživu zajišťují přidružené parenchymatické buňky sítkovité buňky (vyšší výtrusné a nahosemenné) - dlouhé zašpičatělé buňky, nemají sítkovité destičky, pouze sítková políčka lokalizovaná na překryvu s ostatními buňkami, vyživovací úlohu plní bílkovinné buňky sítkovité články (krytosemenné) – tvoří dlouhé trubice se sítkovitými destičkami, na kterých je několik sítkových políček, vyživovací úlohu plní průvodní buňky - sesterské primární floém: protofloém (časem zaniká = rohové lýko) metafloém průvodní buňka sítkový článek význam floému: • rozvod asimilátů (sacharidy), fytohormonů sítko s póry • transport RNA, bílkovin – signalizace • aktivní transport přes PM – osmotický gradient sítková destička sítkovité buňky nahosemenných sítkové políčko sítková destička ontogeneze sítkovitých článků a průvodních buněk sítkové políčko • společná mateřská buňka sítkovice a průvodní buňky (u krytosemenných) • inekvální vývin • dlouživý růst + dělení průvodní buňky, průvodní buňka po obou stranách nebo v jedné řadě ontogeneze sítkovitých elementů • • • • • • utváření sítkového políčka, které je zanořené v okolní buněčné stěně, modifikace plasmodezmů ukládání kalózy v cilindrech kolem perforací, postupné převrstvování kalózy po celé ploše sítkového políčka, tvoří se val nad povrchem stěny další ukládání kalózy převrství celou destičku, kalus postupná desintegrace protoplastu a kalusu kalózový cylindr kolem sítkového políčka plně funkční sítkovice uložení definitivního kalusu, ztráta průchodnosti u většiny dvouděložných rostlin floém funguje po jedno vegetační období (výjimka např. Tilia – beze změny po několik let, Vitis – na zimu se přechodně tvoří kalus plně funkční sítková destička definitivní kalus průvodní buňky sítkovice „sběrný floém“ v místě asimilace „transportní floém“ floém v místě potřeby/uložení asimilátů (sink) SE – sítkový článek CC – průvodní buňka N – jádro M – mitochondrie P, Pl - plastidy V – vakuola ER – endopl. retikulum CW – buněčná stěna C - kalosa CP – krystaloidní protein PP – parietální protein SP – sítková destička PPU – plazmodesmy, póry krystaloidní protein (Fabaceae) porušení sítkovice difusibilní protein vývoj floému u vyšších rostlin mechy vyšší výtrusné jehličnany krytosemenné ano ano ano ano tonoplast malé vakuoly ne ne ne jádro degenerované zbytky ne ne ano ano málo, dilatované málo, dilatované nevýznamně ano P-typ, S-typ P-typ, S-typ nepozorovány ne ne ne hladké hladké hladké hladké Golgiho ap. ne ne ne ne cytoskelet MT ne ne ne ? ano (některé druhy) ano ano „plasmodesmatalike“ na všech stěnách malé póry na všech stěnách malé póry na všech stěnách velké póry na příčných stěnách, malé na bočních parenchym, metabol. aktiv. parenchym, metabol. aktiv. Strasburgerovy buňky průvodní buňky PM mitochondrie plastidy ribosomy ER kalóza symplastické spojení asociované buňky Phaeophyta x Chlorophyta: parafyletický původ sítkovic Phaeophyta: dokonalejší sítkovice než u mechů divergence Strasburgerových a průvodních buněk: střední devon Plant, Cell Environ (2003) 26:125-149 sítkovice sítkovice parenchym xylému průvodní buňky sítková destička thyly lýková vlákna kambium céva primární stavba stonku dvouděložných rostlin epidermis primární kůra střední válec - dřeň - cévní svazky kambiform sítkovice+průvodní b. kambium cévy kolaterální CS bikolaterální CS floém kambium xylém vnitřní floém Ranunculus Cucurbita bikolaterální CS: Asclepiadaceae, Campanulaceae, Cucurbitaceae, Myrtaceae, Polygonaceae, Solanaceae epidermis primární kůra metaxylém lýková vlákna kambiform protoxylém kambium protofloém metafloém Vitis sklerenchymatická pochva dřeň středního válce primární stavba stonku jednoděložných rostlin protofloém - obliterovaný průvodní buňka sítkovice metafloému metaxylém protoxylém Zea sklerenchymatická pochva detail kolaterálního CS často chybí rozhraní primární kůry a středního válce, cévní svazky jsou roztroušené v parenchymu celého stonku (Zea, Sorghum) nebo uspořádané v kruzích kolem centrální dutiny (Avena, Triticum) PF - protofloém metafloém PB+S PB – průvodní buňka S – sítkovitý článek mechanické pletivo MX – metaxylém PX - protoxylém cévní svazky PF PB příčný řez stonkem bambusu, zmenšování cévních svazků a přibývání mechanických pletiv směrem k povrchu stonku S MX MX PX epidermis + kutikula pericykl sklerenchym. pochva primární kůra cévní svazek Yucca – příčný řez cévní svazek Yucca – podálný radiální řez parenchymatická dřeň epidermis felem felogen primární kůra endodermis - sklerenchym pericykl sklerenchymatická vlákna centrální dřeň Hoya průběh listových stop stonkem - ataktostélické uspořádání • nejsilnější CS vstupující z listu do stonku se zanořují nejhlouběji, v níže ležících internodiích se postupně přibližují k periferii • středně silné CS zůstávají po vstupu z listu do stonku pouze v periférii • nejslabší CS po vstupu do stonku končí slepě – postupně se vytrácejí Zea Zea Stélární teorie 1886 - van Tieghem & Douliot (popis stélé – řec. sloup) 1902 – formulace stelární teorie změny v uspořádání stélé během fylogeneze a ontogeneze na základě paleontologických výzkumů • uspořádání CS ve stonku je dáno způsobem jejich větvení a polohou listů, • vývoj stonkového a listového vaskulárního systému úzce souvisí především u skupin s megafylním typem listů, kde ve stélé stonků zůstávají listové mezery po listových stopách (1) protostélé (6) sifonostélé medulace - významný evoluční krok protostélé aktinostélé sifonostélé diktyostélé eustélé vývoj stélé 1 protostélé 2 stelátní protostélé 3 stel.protostélé zmnož. xyl. 4 aktinostélé 5 pseudoeustélé 6 plektostélé 7 sifonostélé 8 arktostélé 9 mesostélé 10 eustélé 11 ataktostélé 12 amfifloické sifonostélé 13 solenostélé 14 diktyostélé 15 haplomeristélé 16 eumeristélé dřevní část dřevní část protostélé Pteridium – protostélé Osmunda – protostélé stelátní protostélé Psilotum – stelátní protostélé sifonostélé amfifloické Adianthum - sifonostélé Marsilia - sifonostélé solenostélé Adianthum - solenostélé diktyostélé Polypodium – diktyostété (meristélé) plektostélé Lycopodium - plektostélé Lycopodium - plektostélé artrostélé Equisetum - arthrostélé Equisetum - arthrostélé 3 typy dutin: valekulární – pod rýhou karinální – v cévním svazku, protoxylémová dutina centrální kanál – dutina ve středu stélé rhexigenního původu eustélé (meristélé z kolaterálních CS) Medicago - eustélé ataktostélé Zea - ataktostélé aktinostélé (v kořenech) Ranunculus – radiální CS, tetrarchní Clintonia – radiální CS, polyarchní svazky stonku vlastní, listové stopy, listové mezery (lakuny) listová stopa Eucalypthus listové stopy listové stopy Dianthus dva vstřícné listy s jednou listovou stopou Anabasis, Chenopodiaceae průběh cévních svazků přerušení kruhu CS mezera (lakuna) Eustélé stonku oleandru a inzerce listových stop a axilárních pupenů listová stopa lakuna stélé stonků stélé axil.pup. Curtis et al., Univ. of Wisconsin anatomie nódu kruh cévních svazků, který prochází internódiem, se v nódu otevírá za vzniku lakun (listových mezer), kterými pak procházejí samostatné cévní svazky do listu (listové stopy) podle počtu lakun rozlišujeme nódy: - unilakunární - trilakunární - multilakunární unilakunární trilakunární unilakunární + 5 listových stop + 3 listové stopy + 3 listové stopy Bucklandia kerae, Bennettitales (fosilní) evoluce nódu unilakunární nód by mohl být odvozen z trilakunárního (ztráta postranních dvou nebo jejich splynutí se středovou lakunou), ale evoluce nodální struktury není definitivně vyřešena u mnoha rodů rostlin (Fabaceae, Anacardiaceae) je zřejmé, že unilakunární nód byl odvozen z trikanunárního mnoho zástupců Pteridophyta, Cordaitales, Bennettitales, Ginkgo a Ephedra mají jednu lakunu mnoho rodů dvouděložných zahrnuje rostliny s unilakunárními nódy, ale dvěma listovými stopami (Ranales, Chenopodiaceae), což je považováno za znak primitivní, který se obecně vyskytuje u lakun děložních listů postupný vývoj unilakunárního nódu se dvěma stopami v unilakunární nód s jednou, dvěma a více stopami může být demonstován u Chenopodiaceae
Podobné dokumenty
• Maturitní otázky z biologie
ploidie (stav haploidní, diploidní, triploidní, tetraploidní), základní stavba chromozómu, mitóza (profáze, metafáze, anafáze,
telofáze), meióza (homeotypické, heterotypické dělení), dceřinné chrom...
Vývoj stélé
primární stavby, které směrem dovnitř produkuje parenchym, v němž si některé
buňky zachovávají meristematickou aktivitu a diferencují se ve vodivé elementy,
které se liší uspořádáním – často koncen...
anatomie rostlin
xylémový CS – cévní žilky v listech, nejčastěji tracheidy, CS končí slepě
Rhaphis – kolem CS sklerenchymatická pochva
floémový CS – zásobní orgány mnoha rostlin, + kolaterální CS
bikolaterální
Systémy pletiv vodivých a zpevňovacích
Homoxylní dřevo: vodivé elementy jsou pouze tracheidy (většina výtrusných
cévnatých rostlin, nahosemenné rostliny, vzácně krytosemenné rostliny – např.
Drymis, Tetracentron, Trochodendron, některé...
Stelární teorie
svazků) v rostlinném orgánu. V osových orgánech je stélé nejčastěji součástí centrálního
cylindru (= středního válce) obklopeného endodermis, popř. škrobovou pochvou. Pokud
není centrální cylindr a...
Meristémy
(vertikálně uspořádaného) systému sekundárních vodivých pletiv. Centripetálně vznikají tracheidy, popř.
tracheje, intraxylární sklerenchymatická vlákna (libriform), dřevní parenchym, centrifugálně ...
Produkční význam borovice vejmutovky v městských lesích Hradec
k výrobě prken, latí, beden, zápalek atd. a jako důležitá surovina pro výrobu dřevoviny a celulózy (K LIKA et al. 1953). Na území USA byla vejmutovka 300 let považována za nejlepší jehličnaté dřevo...
Anatomická stavba stonku
prokambium
prokambium vodivá pletiva.
Nejprve se diferencují
elementy protofloému, později
protoxylému - meristematické
buňky se prodlužují, dochází
k vakuolizaci buněk,
z diktyozomů se odštěpují...