Zde - DharmaGaia

Transkript

Zde - DharmaGaia

„ Jyoti je plamen božské milosti,
„Tato kniha nás inspiruje k tomu,
který může uronit velkou slzu
jak se otevřít svým životním zraněním
lásky. Tato kniha je slza,
a přijmout je jako poselství pomoci
jež může inspirovat člověka
a léčení. Je inspirací k tomu,
na cestě věčné milosti.“
jak se stát více než zdravými.“
ŠRÍ ÁNANDI MA,
MICHAEL VANČURA,
indická učitelka kundaliní mahájógy
psycholog a psychoterapeut
Anděl zavolal mé jméno
Jyoti
JYOTI (Jeneane Prevatt, PhD.)
je americká duchovní učitelka
a terapeutka. Zabývá se studiem
a využitím metod pro rozšiřování
vědomí těla, které je podmínkou
pro léčení těla, mysli a ducha.
Tradiční šamanské rituální techniky obohacuje svou hlubokou
znalostí jungiánské psychologie.
Dnes se zabývá zejména budováním komunit zaměřených na
lidský růst. Žije v kalifornské Sonoře a pořádá semináře
a přednášky po celém světě.
Její autobiografie popisuje příběh lidské transformace, jež začala spontánním probuzením vnitřní
energie kundaliní a přivedla autorku k objevování
vlastní ženské spirituality a cest k integraci duchovnosti
do každodenního života.
Kniha je neocenitelným zdrojem inspirace
pro lidi procházející hlubokými životními změnami
nebo psychospirituální krizí, pro zájemce o skutečnou
spiritualitu i pro pracovníky pomáhajících profesí,
tj. psychology, psychiatry či zdravotníky.
Jyoti
Příběh transformativní energie, která přebývá v těle
Anděl zavolal
mé jméno
Color profile: Coated - FOGRA39 (ISO 12647-2:2004)
Composite Default screen
Předmluva Claudio Naranjo
Přeložili Michal Strenk a Michael Vančura
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Jyoti
Anděl zavolal mé jméno: příběh transformační energie, která
přebývá v těle / Jyoti; [předmluva Claudio Naranjo; přeložili Michal Strenk a Michael Vančura]. – 2. vyd. – Praha: DharmaGaia,
2006. – 295 s. – (Nová éra)
Název originálu: Angel called my name
2–584.5 * 2–312.6–584.5 * 165.322 * 2–58 * 133.5:118 *
2–335–055.2 * 929 * (73)
– Jyoti
– duchovní cesta
– vnitřní konverze
– duchovní poznání
– spiritualita
– kundaliní
– duchovní učitelky – Spojené státy americké – 20.–21. stol.
– autobiografie
13 – Filozofie ducha
929 – Biografie
Copyright © by Jyoti, 1998
Cover art © by Gina Rose Halpern, 1998
Translation © by Michal Strenk & Michael Vančura, 2000
Czech edition © by DharmaGaia, 2000
ISBN 80–86685–64–0
...
3. błezna 2010 11:56:04
4
Předmluva
Šaman je víc než cokoli jiného člověk, který má vnitřní vedení, a cesta šamana — zvláště ve srovnání s cestami, které
předepisují klasická náboženství — je nanejvýš individuální. Jyoti ve své knize popisuje proces, který nepostrádá
vnitřní vedení a je v každém ohledu původní.
Ačkoli je dobře známo, že se šaman vydává na cestu prostřednictvím setkání se smrtí, nebylo dostatečně zdůrazněno, že podnětem k duchovnímu probuzení nemusí být
pouze osobní zážitky blízké smrti, ale také smrt našich
blízkých. Jyoti je toho víc než názorným příkladem.
Všudypřítomným aspektem šamanského zážitku je nejen vizionářská zkušenost, ale také vizionářská přeměna
každodenního světa, který se stává médiem transcendentních významů a v němž se začínají objevovat synchronicity
(termínem synchronicita začal švýcarský psycholog C. G.
Jung označovat smysluplný výskyt událostí, které spolu
zdánlivě nesouvisejí — pozn. překl.), jež jsou možná stále
přítomné ve struktuře událostí. Lze s jistotou říci, že cesta
čarodějova učedníka se ubírá začarovaným světem, v němž
je hledač neustále ve spojení s boží prozřetelností.
Mít „vnitřní kinematografický systém“ je bezesporu
nadání, které podporuje fenomén šamanismu a v posledku
9
...
3. błezna 2010 11:56:04
9
se osvědčuje jako důležitý „odborný“ nástroj. Není to však
všechno. Teprve prostřednictvím soustavné a zvídavé pozornosti k mentálním obrazům může vést pozorování
představ k prohloubení snového obsahu na úroveň bohatou na archetypální a intuitivní obsah. V případě Jyoti
tomu tak nepochybně bylo na počátku její vnitřní cesty.
Přišel okamžik, kdy před sebou měla nádhernou bytost
obklopenou zlatým světlem. Právě tahle vize byla počátkem prvních fyzických projevů obvykle připisovaných
„kundaliní“ — například pocitu pohybu směrem k temeni
hlavy. Jyoti tento zážitek příhodně popisuje jako „vnitřní
iniciaci“, protože si při zpětném pohledu uvědomuje, že se
nejednalo o žádnou pomíjivou zkušenost. Po tomto zážitku totiž zažívala nové věci, zvláště kontakt s jinými entitami, což bývá v životě šamanů celkem běžné. Je přitom zcela podružné, zda její „Postavy v kápích“ považujeme za
skutečné duchy existující mimo ni nebo za personifikace
jinak nepřístupných hlubin její vlastní mysli: máme důvod
věřit, že čím více jsou tito vnitřně se projevující spontánní
průvodci považováni za skutečné bytosti, tím větší poučení
takové setkání přinese.
Jyoti poznala nejen mimotělní zážitky, které k šamanismu neodmyslitelně patří, ale také bolestivou cestu „podsvětím“, která je pro šamanskou cestu ještě typičtější. V jejím příběhu se odráží tradiční vzorec vzestupu a sestupu:
extatický začátek, který předchází těžkému období. Popisuje nemoc, která není vyléčena ani dnes, po devíti letech.
Můžeme přijmout, že taková nemoc k hlubokému léčivému procesu neoddělitelně patří, což je zvláště patrné z dramatického vývoje prvního z jejích „podivných“ příznaků.
Jak se ukázalo, nesnesitelná bolest v paži byla úvodním
projevem procesu, který vyvrcholil o několik týdnů pozdě10
Předmluva
...
3. błezna 2010 11:56:04
10
ji (zhruba v době LeBoyerovy přítomnosti) pocitem porodních bolestí a zážitkem těla jako světlem naplněné zářivky. Takový druh zážitku lze označit jako „archetypální“,
protože spočívá ve struktuře našeho organismu a procesu
lidské proměny.
V šedesátých letech jsem v knize One Quest (Hledání)
napsal, že nastal čas, kdy osobní růst, léčení a osvícení, jež
byly do té doby výhradní doménou školství, medicíny
a náboženství, směřují k systému srovnatelnému s tím,
který existoval před jejich rozdělením — totiž k šamanismu —, a od té doby hovořím o naší současné šamanské
struktuře.
V sedmdesátých letech jsem při příležitosti setkání Asociace pro humanistickou psychologii v Berkeley poprvé
použil výrazů „šamanismus nového věku“ a „nový šamanismus“, jejichž užívání se poslední dobou rozšířilo v souvislosti s nárůstem tohoto psychologicko-kulturního jevu.
Jyoti v podstatě ztělesňuje tento současný výraz šamanismu bez ohledu na svůj čerokijský původ, neváže se na tradiční formy a čerpá ze zdrojů moderní psychologie. (Jeden
z neobvyklých rysů života Jyoti spočívá v tom, že její volání
se neprojevovalo útěkem ze světa, ale touhou získat vědomosti na zavedené instituci, které by odpovídaly její zkušenosti a v budoucnosti jí umožnily lépe pomáhat ostatním.)
Předpokládám, že moderní šamani budou prvotním zdrojem kolektivní přeměny v naší kritické době, a nepochybuji o tom, že o téhle nadané čarodějově učednici opět uslyšíme. Jyoti za mnou přišla, když hledala kouzelnou rostlinu,
kterou viděla ve snu, a já jsem v této ženě poznal neobyčejně laskavou a spontánní bytost, která se díky své praktické
schopnosti řízení stala oporou organizace Spiritual Emergence Network (SEN; Sí pro pomoc osobám v psychospiri11
Předmluva
...
3. błezna 2010 11:56:04
11
tuální krizi). K našemu vzájemnému pocitu spřízněnosti
přispěly zážitky neobvyklých a dramatických fyzických
projevů, které bezpochyby souvisejí s duchovním procesem.
Tato kniha může poskytnout určitou oporu lidem, kteří
mají nezvyklé zážitky a bez podobných dokumentů by
mohli podlehnout zbytečným obavám ze své „nenormálnosti“. Doufejme, že přispěje ke změně převažujícího postoje k „neobvyklému“ v naší společnosti natolik, aby se
přiblížil postoji tradičních společností, v nichž se šamanismu daří a kde jsou psychózy a psychické utrpení považovány za duchovní příležitost.
dr. Claudio Naranjo
Berkeley
6. června 1991
12
Předmluva
...
3. błezna 2010 11:56:04
12
Přehled kapitol
Kapitola první
Smrt jako probuzení
Jedná se o popis událostí, které doprovázely smrt mého
otce. V té době jsem ještě neslyšela o zážitcích blízkých
smrti a teprve mnohem později jsem k svému překvapení
zjistila, že tyto zprávy se v mnohém shodují s tím, co mi
ukázala má vlastní zkušenost. Tato událost mi posloužila
jako katalyzátor duchovního probuzení a teprve po osmi
letech jsem o ní dokázala s někým hovořit. Právě tehdy mě
začal proces kundaliní — fyzický, energetický fenomén —
učit na mnohem hlubší, intenzivnější úrovni.
Kapitola druhá
Po k u š e n í
Mé otevření se energii kundaliní je příběhem o tom, jak
jsem opět nalezla vztah sama k sobě, učila se důvěřovat
svému vnitřnímu hlasu a následovat jej do nových dimenzí. Tato zkušenost se neomezuje pouze na psychologické,
ale také fyzické změny. Kundaliní je považována za osobní
projev aktivní energie Šakti, Velké Matky. Každý stupeň
vývoje přináší důvěrnější poznání této energie, a tím i sebe
15
...
3. błezna 2010 11:56:04
15
sama. Tato kapitola pojednává o období, kdy láska znamená něco nového, o vizionářském období, kdy se mi dostalo
možnosti nahlédnout nové perspektivy. Byla to vzrušující
doba, která živila moji duši a probudila moji osobnost
k novému způsobu prožívání světa. Psychické jevy (lucidní neboli vědomé snění, vize, parapsychologické události)
začaly být na denním pořádku a naplňovaly mě posvátnou
úctou a velkým očekáváním.
Kapitola třetí
Skok do prázdna
Můj vnitřní vztah vzkvétal, nastal čas oddanosti. Sny a vize
jsem měla stále výraznější. Má práce a životní postoj vyžadovaly velkou změnu. Takový krok podle určitých lidí
předpokládal opuštění starého světa, abych mohla vstoupit
do nového. V mém případě to znamenalo, že jsem byla přijata k postgraduálnímu studiu na Jungově institutu ve Švýcarsku. Prodali jsme dům a velkou část majetku a na následující tři roky se odstěhovali do jiné země. Tento krok
podporovala celá řada synchronicit. Netušila jsem, jak zásadně se změní můj život a že se tak stane způsobem, jaký
jsem si ani nedokázala představit.
Kapitola čtvrtá
Zasvěcení
Po příletu do Švýcarska jsem se díky řadě synchronicit seznámila se dvěma pozoruhodnými psychoanalytičkami,
z nichž jedna studovala u samotného Junga. Tyto ženy
měly obrovský vliv na můj léčivý proces. Ačkoli jsem měla
prakticky neustále pocit, že začínám šílet, soustavně mě
16
Přehled kapitol
...
3. błezna 2010 11:56:04
16
uklidňovaly. Mé vizuální zážitky pomalu získávaly nový
rozměr. Líbánky skončily a začala skutečná práce. Zdálo se,
jako by se mi přetvářelo tělo, což bylo nesmírně bolestivé.
Vyhledala jsem sice lékařskou pomoc, ale žádný lékař nedokázal vysvětlit, co se mnou je. Šamani hovoří o tomto
procesu jako o roztrhání; je to doba, kdy je tělo zcela rozebráno a „bůh je vytvoří zcela nově na kovadlině“, jak píše
Nevill Drury v knize The Shaman and the Magician (Šaman
a čaroděj). Teprve na konci onoho roku mi jeden psychoanalytik věnoval knihu o kundaliní od Gopi Krishny.
Kapitola pátá
Svatba s niterným Já
V každém vztahu nastává doba, kdy se z víry stává oddanost. Pár přátel mě vyzvalo, abych se s nimi vypravila do
Medžugorje v Jugoslávii, kde se šesti mladým lidem údajně zjevila Panna Maria. Dostalo se mi velké cti, že jsem
byla i s dětmi vpuštěna do místnosti, kde nás všechny osvítila božská matka. Byl to začátek roku obřadů a poutních
cest. Nehledala jsem zasvěcení záměrně, ale najednou
jsem se v něm ocitla. V zimních měsících jsem byla vedena
k tomu, abych podnikla svůj první vision quest (doslova
„hledání vize“). Byla to doba hlubokého rozjímání a aktivní vizionářské zkušenosti — skončila ohlušujícím řevem
hlubokého hlasu: „A te jsi zneuctěná nevěsta.“ Přítel
Tygr, americký indián a Sun Dancer, mě o několik měsíců
později pozval na Sun Dance, což je čtyřdenní indiánský obřad, v jehož průběhu je každému účastníku propíchnuta kůže v závislosti na tom, jakou měl vizi. Jak jsem
zanedlouho zjistila, Tygr prodělal propíchnutí fyzického
těla a já těla jemnohmotného. S archetypální energií jsem
17
Přehled kapitol
...
3. błezna 2010 11:56:04
17
se setkala už dříve, ale nikdy nebyla tak intenzivní jako
onoho dne.
Kapitola šestá
Te m n á n o c d u š e
O této fázi duchovní cesty hovoří mnozí mystikové. Byla
to doba, kdy mne začalo opouštět vše, co jsem milovala.
Mé studium náhle skončilo, manžel požádal po osmi letech o rozvod a synové byli rozhněvaní a ublížení. Mnohem horší však bylo, že jsem měla pocit, jako by mě opustily sny, vize a blízkost bohu. V té době jsem slyšela svoji
duši, jak bez ustání křičí bolestí, která jako by procházela
samotným jádrem mé Bytosti. Zblázním se? Zemřu?
Budu moci zemřít? Na každém kroku na mě číhalo opuštění. Můj hněv na boha se nade mnou hrozivě tyčil, když
jsem pochopila, co měl na mysli Ježíš, když řekl: „Otče,
proč jsi mne opustil?“ V okamžicích, kdy člověk čelí svým
démonům, se ková Láska; Láska, která byla takto ukována,
je později neotřesitelná.
Kapitola sedmá
Cesta do nitra srdce
Když jsem dosáhla hlubokého odevzdání, kundaliní vstoupila do mé srdeční komory. Byla jsem převezena do nemocnice s podezřením na srdeční záchvat. Následujících šest
hodin jsem tančila se Smrtí. V Indii se hovoří o systému čaker — jemnohmotném, komplikovaném systému tělesné
energie. Nižší čakry bývají označovány jako oblasti pekla
a vyšší čakry, počínaje srdeční, jako oblasti nebe. Prostřednictvím zážitku blízké smrti jsem byla vymrštěna do vyšších
18
Přehled kapitol
...
3. błezna 2010 11:56:04
18
oblastí. Měsíc po této zkušenosti jsem odešla z Texasu, přišla o zaměstnání v soukromém zařízení pro zneužité dívky
a přestěhovala se do Kalifornie, kde jsem začala pracovat
v organizaci nazvané Spiritual Emergence Network (SEN).
Moji synové se rozhodli, že zůstanou v Texasu, a já tak zůstala poprvé v životě sama. Jinak řečeno, zcela se mi změnila
identita! Jakmile takové změny nastanou, objevují se nové
začátky. Nevill Drury píše ve své knize The Shaman and the
Magician: „Šamanova schopnost magického zření a komunikace se rodí v nebi, nikoli na zemi. Občas šaman dokonce
potvrzuje trvající vztah s nebeskou říší tak, že si z této oblasti bere duchovní manželky. Burjati věří, že potomstvo zrozené z takového spojení je napůl božské.“ V knize Iriny
Tweedieové Daughter of Fire (Dcera ohně) říká její Učitel:
„Připrav se na poslední cestu, člověče; připrav se včas. Až si
pro tebe přijde tvůj Milovaný, nebudeš moci zůstat; nemůžeš říci: Počkej, až budu připraven.“ V této kapitole popisuji
právě takový vztah s mým Milovaným. Prostřednictvím
těchto setkání mi mé vize ukázaly postavu ze Světla. Fyzické
projevy byly občas nesnesitelné a neustále mě přepadávaly
křeče, bolesti hlavy a krajní vyčerpanost. Můj bodyworker
(terapeut pracující s tělem) říkal, že je to stejné jako pracovat na pohyblivém písku. Mé tělo opět prodělalo naprostou
proměnu. Později jsem pochopila, že to vše bylo pouhou
přípravou na následující cestu.
Kapitola osmá
Těhotná s bohem
V srpnu 1988 jsem byla prostřednictvím snů vedena
k tomu, abych podnikla cestu do Peru. Měla jsem v úmyslu považovat tuto cestu za vision quest, což je doba vnitřní19
Přehled kapitol
...
3. błezna 2010 11:56:04
19
ho rozjímání a přechod do nového životního období. Čtyři
dny po návratu domů jsem zažila silný příliv energie, který
trval čtyři hodiny. Po tomto zážitku se mi roztáhlo břicho
natolik, že jsem vypadala jako v pátém až šestém měsíci těhotenství. V této kapitole pohovořím o mapě psýché, která
se zjevuje zároveň s hlubokým vnitřním léčivým procesem. Dostala jsem se k východní literatuře, která tento
proces označuje názvem kumbhaka — jedná se o soustředění prány v centru nazývaném též hara. Zpočátku jsem
měla nekontrolovatelný strach. Mé pochyby a části stínu
křičely: „Dost!“ Později přišlo období, kdy jsem zažívala
zenový klid, úplné uklidnění mysli. V takové chvíli se mysl
začne nořit do Srdce. Mysl musí totiž nakonec zemřít —
i to je proces. V následující fázi procesu jsem vstoupila do
období celibátu. Zdálo se, že se učím umění zacházet
s beztvarým a s nejistotou z neznámého.
Kapitola devátá
Kruhy se uzavírají
Začaly se vyskytovat stavy samádhi, které přinesly hlubší
vrstvy odevzdání. V té době jsem prodělala hluboké fyziologické změny, které měly vliv na můj nervový a imunitní
systém. Každý krok vedl k hlubšímu vztahu k Inteligenci
odpovědné za vývojové procesy a zklidnění organismu.
Vědomí se začalo odhalovat a nesmírně rozšiřovat. Když se
vyčistila a ustálila šestá čakra, dala se do pohybu sedmá. Se
svou učitelkou Ánandi Ma jsem odjela do Indie, abych studovala u Dhjanjógiho, sto patnáct let starého světce a mudrce, gurua cesty zvané kundaliní mahájóga. Lekce, jichž se
mi v Indii dostalo, přispěly k ukončení jedné části procesu
a ohlásily budoucí události. Uvedly mne na další úroveň.
20
Přehled kapitol
...
3. błezna 2010 11:56:04
20
Úvod
Energie kundaliní
V předmluvě ke knize svámího Muktánandy Kundalini,
The Secret of Life (Kundaliní, tajemství života) vypráví svámí Pradžňánanda příběh, který nám pomůže pochopit
energii kundaliní:
Před stvořením světa existoval jenom Bůh. Samota ho začala nudit, a tak stvořil svět ze Sebe, aby si mohl hrát a bavit
se. Bytosti, které stvořil, však věděly, kdo jsou a jak se mají
navrátit do svého zdroje. Svět je nezajímal a všechny se vrátily k Bohu na nebi, který tak pozbyl možnosti užívat si Své
hry. Nakonec svolal ostatní bohy, jež stvořil, aby mu pomáhali Jeho dílo řídit. Ti mu doporučili, aby uzamkl nebeské
brány a klíč ukryl. Nápad to byl vynikající, ale nevěděli,
kam klíč schovat. Padlo mnoho návrhů, ale žádný nebyl ten
pravý, protože lidské bytosti byly velice bystré a klíč by bezpochyby našly. Někdo navrhl dno Tichého oceánu, jiný
nejvyšší vrchol Himálaje a další Měsíc, který byl tak daleko,
že by se tam lidi nemohli dostat. Všichni byli z tolika návrhů nadšení a Bůh začal meditovat, aby spatřil budoucnost.
Nakonec zavrtěl hlavou a pravil: „Kdepak, to nepůjde. Vidím, jak lidé zkoumají každý kout vesmíru. Budou schopni
nejen zdolat Himálaj a doplavat na dno oceánu, ale také
21
...
3. błezna 2010 11:56:04
21
přistát na Měsíci, prozkoumat planety a pokusí se dostat
černými dírami do jiných vesmírů.“ Všichni utichli. „Už to
mám!“ zvolal najednou Bůh. „Znám místo, kde člověk nikdy nebude hledat klíč k nebi. To místo je uvnitř jeho vlastního já, přímo ve středu jeho těla. Bude cestovat miliony
kilometrů vesmírem, ale nikdy neučiní dva kroky do sebe,
aby prozkoumal svoji vlastní vnitřní bytost.“ A od té doby
se Bůh nesmírně baví, když sleduje, jak člověk hledá štěstí.
Člověk má v sobě nepochybně vrozenou hlubokou touhu
nalézt klíč k sobě samému.
Muktánanda tento klíč ke štěstí nalezl. Ze své vlastní zkušenosti dospěl k přesvědčení, že co je venku, je i uvnitř.
Celý vesmír, veškeré poznání, odpovědi na záhady lidské
existence a opravdového štěstí má člověk v sobě. To vše je
pro něj dostupné probuzením kundaliní, božské Matky.2
Gopi Krishna popisuje kundaliní jako jistý mechanismus
v těle, který vyvolává přeměnu druhu.3 Russell Park popisuje kundaliní ve svém pojednání o psychospirituální
krizi takto:
Indické slovo kundaliní, které pochází ze sanskrtského slova
kundala, znamená „stočený“ (Rama in White, 1979, s. 27),
„životní síla“ (Madhusudandasdží, 1975, s. 1) nebo „ta, která je stočená“ (Sannella, 1987, s. 8) a často bývá používáno
ve spojení s pojmem a termínem šakti, který pochází z kořene šak, „mít moc nebo být schopen“ (Rama, 1979, s. 27).
Šakti je ženská síla, Velká Matka, tvůrčí a dynamický aspekt
jedné ze dvou prvotních polarit ve vesmíru. Šakti je odpovědná za všechny projevené formy, za fyzickou hmotu,
22
Úvod
...
3. błezna 2010 11:56:04
22
mysl a samotný život. Druhá primární polarita, mužský
pól, se jmenuje Šiva. Oblastí Šivy je neprojevená, nehybná
kvalita vědomí, které obsahuje potenciál hmoty a energie
vznikajících ve vědomí. (s. 54)
Říká se, že kundaliní je samotné vědomí, které stoupá
páteří, otevírá čakry a odstraňuje bloky a nečistoty ve fyzickém a psychologickém ustrojení jednotlivce. Právě tento
pohyb vědomí a následné interakce s „nečistotami“ mají za
následek fyzické, emocionální a mentální příznaky. Po
„probuzení“ kundaliní bývají příznaky obvykle velice individualizované. (s. 18)4
Indická mytologie popisuje Šakti jako hada třiapůlkrát stočeného ve spodní části páteře. V každém z nás tato energie
nečinně dřímá, dokud se naše vědomí nevyvine na úroveň,
kdy je schopno probudit se v realitě naší Věčné bytosti.
V té chvíli se kundaliní aktivuje a vydává se na cestu, která
přináší mnohé zkoušky a zasvěcení. Jejím nejvyšším cílem
je opět se sjednotit s mužskou stránkou své přirozenosti, se
svým Milovaným, Šivou. Šakti musí být schopna proniknout závojem Máji, iluze, aby mohlo dojít k tomuto posvátnému spojení, k božské svatbě.
Mnozí světci v tradici křesanské mystiky prošli tělesnými proměnami s projevy podobnými těm, které
hinduistická tradice popisuje v souvislosti s energií kundaliní. Tento proces popisuje ve svém životopise například svatá Tereza z Ávily.5 Zažila období ochrnutí, vizí,
vytržení, levitace, transu, psychologických změn, a byla
dokonce prohlášena za mrtvou, ale po několika dnech
opět žila.
My, lidé ze Západu, potřebujeme prozkoumat, jak jevy
spojené s kundaliní vysvětlují jiné kultury. Organizace
23
Energie kundaliní
...
3. błezna 2010 11:56:04
23
Spiritual Emergence Network uspořádala na jaře roku
1990 v Kalifornii konferenci právě na toto téma. Přes čtyřicet přednášejících hovořilo o tom, jak transformativní
energie nebo jevy podobné kundaliní definují jejich kultury nebo mytologie. Mezi přednášejícími byli severoameričtí indiáni, hinduisté, buddhisté, havajští kahunové a lidé
z mnoha dalších kulturních tradicí. Konference se zúčastnilo přes pět set lidí z celého světa — ženy v domácnosti,
lékaři, soudci, psychologové, novináři, umělci, léčitelé
a další. Gopi Krishna řekl, že na konci tisíciletí všichni zažijeme probuzení kolektivní kundaliní. Jsem přesvědčena
o tom, že účastníci konference toho byli svědky a mnozí
z nás to znají z vlastní zkušenosti. Ken Karey píše o takovém probuzení v knize Starseed, The Third Millenium
(Hvězdné símě: třetí milénium): „Pro vás, kdo žijete v posledních dnech dětství lidského druhu, probuzení přichází
postupně a jednotlivé vrstvy iluzí odpadávají jako vrstvy cibule. K probuzení, které je nejbližší a spojí vás s rozmanitými úrovněmi Věčného Bytí, dochází právě te, kdy cítíte
vzájemné propojení se Zemí a životní silou, jež plodí její
biologický život.“6
Muktánanda uvádí několik způsobů, jak lze kundaliní
probudit:
Je možné ji probudit intenzivní zbožností nebo opakováním mantry, ale žák může také zažít spontánní probuzení
díky zásluhám nahromaděným ze sádhany (duchovní cesty)
vykonané v minulých zrozeních. Ve svatých písmech byly
popsány různé způsoby probuzení kundaliní. Nejjednodušším a nejlepším však zůstává probuzení prostřednictvím šaktipatu od gurua, který přenáší svoji vlastní božskou
Šakti přímo na žáka.7
24
Úvod
...
3. błezna 2010 11:56:04
24
C E S TA Z A Č Í N Á
V mém případě došlo ke spontánnímu probuzení kundaliní. Když se ohlédnu nazpět, vybavuji si chvíle, kdy Šakti
proudila mým tělem a bůh mě políbil jako vlahý letní vánek prostřednictvím vizionářských a mystických zkušeností. Některé byly blažené, jiné naopak silné a strašlivé.
Nejděsivější na tom všem však bylo, že jsem neměla nikoho, s kým bych si mohla o těchto zážitcích promluvit. Po
narození mého druhého syna se mi začalo nekontrolovatelně třást tělo a sestry v porodnici nevěděly, co mají dělat.
Teprve později jsem zjistila, že kundaliní se často aktivuje
porodem. Když se ohlédnu na tu neuvěřitelnou cestu, po
které jsem se vydala, na otevření novému vědomí, psychologické léčení a emocionální a duchovní zralost, která následovala, nemohu se zbavit úžasu. A všechno se to událo
jaksi mimovolně.
Zážitky s kundaliní jsem nezačala zkoumat vědomě.
Dokud jsem si nezačala uvědomovat duchovní proces, který měl zcela přetvořit moji realitu, podle západních měřítek jsem vedla celkem „normální“ život — byla jsem středostavovská Američanka se vším všudy. Dětství jsem
prožila bez zvláštních událostí, ale vždycky jsem si byla vědoma boží existence. Velice brzy jsem však poznala, že
není vhodné mluvit o nadpřirozených jevech; takové věci
byly považovány za „výstřední“ nebo mi lidé říkali, že
„přeháním“. Život nesměl být prožíván jako tajemství, spíš
jako snaha o poznání vytoužených cílů. Otázky, které se
zrodily v dětské mysli, byly umlčeny, pokud nebyly společensky přijatelné. Vše, co se vymykalo takovému modelu,
bylo nepřístojné a jako takové i trestáno.
25
Energie kundaliní
...
3. błezna 2010 11:56:04
25
Mé hledání však podnítila ona nevinná potřeba klást
otázky. Nejprve mě přivedla do školství jako učitelku.
Zpochybňování našeho školství v době zrušení rasové segregace na Jihu jenom umocnilo moji nespokojenost se systémem, který postrádal duši. Vzdělávací systém jako celek
se stal entitou, která byla svojí povahou zpátečnická a rozsahem politická. Cíl učení skrze individuální motivaci se
vytratil v důsledku našich strachů a zrodily se systémy, které vykonávaly kontrolu a objektivizovaly osobní zkušenost. Vytratil se původní cíl poskytnout slušnou a rovnou
péči všem našim dětem. Ty však zůstaly kdesi uprostřed
a ve skutečnosti doplatily na naše nevědomí.
V současné době se následky takového neprozřetelného jednání více než zřetelně projevují vysokým počtem
nechtěných těhotenství, zneužíváním drog a násilím
mezi mladistvými. Když jsem pracovala jako učitelka
první rok, byla jsem mnohokrát upozorněna, že budu
v rámci městského plánu přemístěna do jiné školy. Pomáhala jsem vytvořit jednu z prvních mateřských škol na
státní základní škole. Děti v mé třídě prodělávaly první
zkušenost mimo domov a snažily se s takovou situací vyrovnat. V normálním a zdravém prostředí bývá takový
přechod obtížný, ale snadno se stane traumatickým zážitkem, připočteme-li k tomu neustálou hrozbu změny učitele a politických změn. Reakce systému na emocionální
potřeby dětí nebyly zahrnuty v plánu. Ty se staly pouhými položkami v tabulkách — předměty, které se přesunují, aby se dosáhlo žádoucího poměru. Hledala jsem systém, který by byl motivován vyvíjet se z vědomé reakce
na potřeby jednotlivce v rámci tohoto systému, což mě
přivedlo k psychologii. Mé postgraduální studium bylo
zaměřeno na prozkoumání různých modelů, které kladly
26
Úvod
...
3. błezna 2010 11:56:04
26
důraz právě na takový přístup. Nemohli jsme nadále
zkoumat pouhou strukturu takových programů. Bylo nezbytné, abychom poznali ty, kdo v nich byli obsažení.
V oblasti psychologie jsem začala pracovat se zneužitými
a zanedbanými dětmi. Zanedlouho jsem si uvědomila, že
tihle žáci života jsou mými nejcennějšími učiteli, protože
mě naučili, jak mám rozpoznat a léčit zneužité dítě
v sobě. Ačkoli jejich osobní příběhy vypovídaly o nelidském zacházení, které se příčilo zdravému rozumu, každé dítě mělo hluboko v sobě ducha, který chtěl přežít —
a přežil. Díky jejich zkušenosti a poučení jsem začala
zkoumat temnou stránku lidské povahy jak kolektivní,
tak osobní.
Podle severoamerických indiánů existují tři druhy bojovníků: ti, kteří činí první kroky, ti, kteří udržují při životě
ideály, a ti, co bojují s démony. Paradox může být v tom, že
klíč k pochopení nás samotných jako lidí se nachází na
uzavřených psychiatrických odděleních a ve věznicích naší
kultury. Za těmito zdmi totiž žijí naši „citliví jedinci“, bojovníci, jejichž údělem je bojovat s našimi kolektivními
„démony“.
Prostřednictvím takového pochopení jsem se začala potýkat se svou vlastní temnou stránkou, což je nelehký, ale
nezbytný krok. Šla jsem do toho záměrně? To jistě ne, ale
má práce mě přiměla k tomu, abych si začala klást otázky.
A právě kladením otázek začal celý tenhle příběh. Ocitla
jsem se v „bouřlivé“ situaci jako ředitelka ústavu pro „závislé a zanedbané děti“. V minulosti sloužily takové ústavy
jako sirotčince. Vzhledem ke kontrole porodnosti, péči
o opuštěné děti a legalizaci potratů se však tato zařízení stala „odkladištěm“ pro soudy a legislativu. Výsledkem byla
nakonec skupina opuštěných, uprchlých nebo psychotic27
Energie kundaliní
...
3. błezna 2010 11:56:04
27
kých dětí ve věku od šesti do osmnácti let. Tyto děti porušily zákon, a už utekly z domova nebo spáchaly těžké zločiny. Všechny byly nějakým způsobem zanedbané nebo
zneužité. Jejich příběhy odhalily sexuální a fyzické zneužívání, až si člověk říkal, jak vůbec mohly přežít. Umístění
dětí s tak širokou škálou poruch do ústavu mělo za následek naprostý chaos; děti byly často ozbrojené a nezřídka
podnikaly „nájezdy na vesnici“.
Po dvou letech intenzivní práce a zásadních změn získalo zařízení novou tvář a ubíralo se směrem k léčení založeném na lásce k těmto dětem, nikoli na jejich zavírání. Právě když začali mít žáci dobrý pocit ze svého programu a ze
sebe, jako blesk z čistého nebe přišlo rozhodnutí o prodeji
tohoto zařízení státu. Jak se ukázalo, tento krok měl ničivé
následky. Jednou za soumraku jsem stála u okna ve své
kanceláři a v duchu se ptala sama sebe: „ Jaký to má všechno vůbec smysl?“
Nějaký vnitřní hlas mi odpověděl: „Házíš kámen do
špatného rybníka. Musíš te sestoupit po žebříku uvnitř
vlastního bludiště, abys dosáhla oceánu kolektivního.
Když pak hodíš kámen, může vyvolat změnu. Jestliže tak
učiní dost lidí, z téhle tůně vystříkne vlna, která se přelije
přes tvoji současnou realitu, a před tebou se otevře nový
způsob bytí.“
Už dříve jsem se naučila naslouchat a věřit onomu
„vnitřnímu hlasu“. Přemýšlela jsem nad významem slov
„sestoupit po žebříku uvnitř vlastního bludiště“ a uvědomila si, že pokud budu vynakládat energii na to, abych
změnila věci kolem sebe, aniž pohlédnu nejprve do svého
nitra, výsledek nebude mít dlouhého trvání. Kolektiv nemůže prodělat změnu, dokud tuto cestu nepodnikne dost
jednotlivců.
28
Úvod
...
3. błezna 2010 11:56:04
28
Když to všechno začalo, ještě jsem ani netušila, že ve
skutečnosti hledám spojení se svým hluboko ukrytým
ženstvím. Má kultura vysoce uznávala všechny vlastnosti
potřebné k přežití v převážně mužské společnosti — analytické schopnosti, soustředění, úspěch. Jinými slovy, naše
přirozená schopnost dělat byla přeceňována a naše schopnost být zesměšňována a nepochopena. Robert Johnson
v knize Transformation (Proměna) popisuje tři úrovně vědomí: jednoduché, složité a osvícené. Jednoduché vědomí
bylo typické pro lidstvo v primitivních dobách a bývá spojováno s Rájem. Toto období se vyznačovalo instinktivním
jednáním a prožíváním dvojrozměrného vědomí. Složité
vědomí je obvyklý stav vzdělaného západního člověka
a vyznačuje se starostmi a stavy úzkosti. Tuto úroveň přirovnává Johnson k Hamletovi:
Pochopit Hamleta znamená získat neocenitelný vhled do
prázdnoty a osamělosti moderního existenciálního života.
Hamlet je trojrozměrný člověk: nemá žádné kořeny v instinktivním světě a jeho hlava dosud není v nebi, kde může
získat podporu osvícení. Je předchůdcem nového člověka,
který se bude vyznačovat smířením paradoxu mužského
a ženského, konání a bytí. Čínský mudrc Lao-c’ to komentoval slovy: „Ten, kdo rozumí mužskému a drží se ženského, se stane kanálem celého světa. Věčná ctnost jej neopustí
a navrátí se do stavu nemluvněte.“8
Johnson dále píše:
Složitý člověk, který se ocitl na rozcestí mezi nasloucháním
instinktům a jednáním vycházejícím z osvícení, často ničí
vše ženské kolem sebe.9
29
Energie kundaliní
...
3. błezna 2010 11:56:04
29
Pozastavíme-li se na okamžik nad tím, co se dnes děje na
naší planetě, snadno pochopíme, co měl Johnson na mysli.
Musela jsem být připravená vstoupit do chaosu a být přitom podporována nebem nebo sférami osvícení. Konání
a bytí muselo splynout v jedno. Naším úkolem je tedy navrátit se do Zahrady a uvědomit si, že tam jsme. Průvodcem na cestě tam nám bude Psýché (ženství). Pokud k ní
nemám žádný vztah, jsem ztracená. Ohlédneme-li se do
historie nebo vezmeme v úvahu biologický rozměr, uvidíme, že právě žena přivádí na svět děti, a tím pádem pohání
kupředu náš vývoj. Do našeho nového vědomí musíme
vstoupit bránou ženství. Musíme si uvědomit, že žijeme
v hlubokém popření, které otravuje náš vzduch a vodu, vybíjí ohrožené druhy a hrozí jaderným zničením naší Matky Země. Když přestaneme znásilňovat svou zemi, přestaneme i znásilňovat své ženy a děti, které na ní žijí.
Osm let jsem byla vdaná za muže, se kterým jsem měla
dvě děti. Po čtyřech letech poměrně šastného vztahu se
rozhodl, že si nechá vyříznout chámovod. Muž, kterého
jsem znala a milovala, se nevrátil. Teprve o řadu let později
mi jeden příbuzný svěřil rodinné tajemství: můj manžel
byl v dětství fyzicky a emocionálně zneužíván. Zákrok posloužil jako prostředek, který znovu otevřel Pandořinu
skříňku. Manžel měl druhou osobnost, které jsme říkali
Ralph. Když byl Ralph „venku“, měla jsem problémy.
Zpočátku šlo většinou o emocionální vydírání, ale časem
mě začal ohrožovat fyzicky. Má sebedůvěra byla tak nízká,
že jsem ani nevěděla, na koho se obrátit. Můj stud přehlušil všechno ostatní, a já si nedokázala říct o pomoc. Když
mě začal fyzicky ohrožovat, přátelé mi zavřeli dveře před
nosem, protože měli strach a nechtěli se do ničeho plést,
a policie toho s rodinnou hádkou moc nenadělala. Manžel
30
Úvod
...
3. błezna 2010 11:56:05
30
odmítal kamkoli jít a nechat si poradit. Jednou souhlasil
s návštěvou u psychiatra. Po několika sezeních mi lékař
řekl, abych se rozvedla. To bylo v sedmdesátých letech
a navíc na Jihu, kde neexistovaly žádné zákony ani sociální
pomoc určená ženám v podobné situaci. Nejsem si jistá,
zda jsme dnes v tomto ohledu dále. V roce 1990 jsem se dívala na televizní pořad o zneužívání, kde jsem se dověděla,
že předešlý rok bylo ve Spojených státech ubito k smrti
šestkrát více žen, než činil počet lidí, kteří zemřeli na
AIDS. Ubito k smrti! Co to asi vypovídá o naší kultuře
a samotných hodnotách?
Byla jsem chycená v téhle pavučině, neměla jsem nikoho, na koho bych se mohla obrátit, třásla jsem se strachy
a uvnitř jsem byla rozervaná. Jedno jsem však věděla jistě.
Nechtěla jsem, aby moji synové vyrůstali v takovém prostředí. Něco ve mně křičelo: „Už dost!“ Jednou na jaře mi
manžel řekl, že mi ustřelí hlavu, když se pokusím odejít.
Tehdy jsem pochopila, že v takovém životě nemám kromě
své duše a duší svých dětí co ztratit. To rozhodnutí změnilo můj život. Nebylo to snadné, protože neexistovalo
mnoho lidí, kteří byli ochotni se mnou mluvit. „Kdybys
nepracovala a zůstala doma, tvé manželství by fungovalo,“
říkali moji příbuzní, což svědčilo o nebývalé míře popření.
Když jsem hovořila s rodinou svého muže a projevila obavy o jeho duševní zdraví, jeho matka mi řekla, že takové
věci se prostě stávají, a když budu trpělivá, všechno bude
zase v pořádku. Vypadalo to, jako by všichni a všechno
podporovalo zneužívání, a ne zdravou, „správnou péči“.
Jsem zvědavá, co by se stalo na téhle planetě, kdyby nás
více lidí řeklo: „Už dost!“ Je pak možné, že bychom kolektivním odstoupením od zneužívání začali směřovat k léčení a vlastní síle spíše než ke zneužití síly?
31
Energie kundaliní
...
3. błezna 2010 11:56:05
31
Odpově je nasnadě, tak co nám v tom tedy brání?
Smrt mého otce, kterou podrobněji popisuji v první kapitole, ve mně otevřela něco, co toužilo po zdraví a blahobytu. V jisté rovině jsem vyhlásila své právo být, což byl
podnět k tomu, aby v mém životě začaly působit síly, které
nás utvářejí. Zpočátku jsem si takových věcí nebyla vědoma a jednoduše jsem říkala, že následuji svoji intuici.
Můj život se dramaticky změnil — po rozvodu jsem změnila zaměstnání a jako osamělá matka zahájila postgraduální studium. Jakmile se změnil můj základní životní styl,
začalo se projevovat vnitřní působení mystických oblastí.
To bylo ovšem řadu let předtím, než se kundaliní projevila
výrazněji. Šakti mě vyléčila z falešných představ o sobě
a pomohla mi integrovat odpadlé části mé osobnosti. Taková práce bývá občas náročná, ale vždycky vás zavede do
oblastí, které podporují život a posilují. Urazila jsem dlouhou cestu a směr mi musela ukazovat božská Matka. Netušila jsem, kam se ubírám, věděla jsem jenom, že chci zůstat celá — udržet si sílu z onoho místa celistvosti. Co to
znamenalo? Nebyla jsem si jistá. Když přišly těžké okamžiky a život mi připadal nesnesitelný, meditovala jsem
o představě sebe sama ve své úplnosti. Když bylo nejhůř
a já chtěla všeho nechat, připomínala jsem si, že chci synům předat své léčení, nikoli rány.
Kundaliní je procesem, v němž Duch splývá s hmotou,
v němž se jednotlivec vydává na cestu k bohu skrze tělo.
Jakmile vnitřní oheň (kundaliní) pročistí a očistí nádobu
(tělo a mysl), boží elixír (stavy samádhi) ochladí formu, dříve než se v ní realizuje božská bytost. Následující kapitoly
popisují právě takový proces. Nepíšu o tom proto, abych
klasifikovala nebo se nechala klasifikovat. Nejsem tady
proto, abych o sobě tvrdila, že jsem něco jiného, než
32
Úvod
...
3. błezna 2010 11:56:05
32
opravdu jsem — obyčejná žena, která se snaží integrovat
do své bdělé reality nebe i zemi, otce i matku boží.
K mému léčení došlo skrze přijetí obou oblastí. Když se
tyto oblasti setkají, je možné cokoli. Peggy Tabor Millinová popisuje podobný případ. V knize Mary’s Way (Cesta
Marie) píše o tom, jak se počátkem roku 1981 v jugoslávské vesničce Medžugorje zjevila šesti dětem Panna Marie.
To se opakuje dodnes:
V počátcích židovsko-křesanských dějin se takové zázraky
vyskytovaly často. Řada biblických příběhů vypráví o lidech, jež navštívili andělé, kterým se zdály transformativní
sny, kteří slyšeli boží hlas nebo zažili vědomí budoucích
událostí. Dokonce i lidé, kteří biblické příběhy chápou doslovně, mají potíže s přijetím skutečnosti, že andělé, vize
a jiné zázraky dnes mohou „potkat“ obyčejné lidi. Nečiní
nám žádnou potíž přijmout elektřinu v našem domě, ačkoli
jenom málokdo dokáže vysvětlit, natož pochopit, jak pracuje. Rádiové vlny byly ve vzduchu ještě dřív, než se objevily rozhlasové přístroje, které je dokázaly přijímat. V celé
naší historii většina z nás věří, že současná věda je neomylná a že dokážeme vysvětlit, jak vesmír funguje; zároveň
nám připadají k smíchu mylné představy vědy v minulosti.
Skutečný vědec se ovšem raději věnuje zkoumání záhad
neznáma než dokazování, že to, co je považováno za pravdivé, je pravdivé. My však zůstáváme připoutáni k vlastní
filosofii toho, co je „skutečné“.10 (Právě tato připoutanost bývá
obvykle bodem, kde začíná naše práce.)
Má cesta pokračovala.
Zjistila jsem, že Šakti nestoupá přímo vzhůru, ale spíše
po spirále. V mém případě si Šakti našla cestu vzhůru páte33
Energie kundaliní
...
3. błezna 2010 11:56:05
33
ří, přičemž otevřela každou čakru, vyčistila problémy nahromaděné v každém centru a poté mi přešla přes temeno
hlavy, sestoupila do třetího oka, do krku a vyplnila „zlatou
haru“, která se nachází v oblasti břicha. (V osmé kapitole se
věnuji podrobněji tomuto jevu, který někteří lidé označili
za „Buddhovo břicho“.) Ve svých vizích jsem pochopila, že
tento proces vyvrcholí, až nové tělo, které jsem v sobě nosila, bude vypuzeno z oblasti srdce a zahalí moji fyzickou
podobu.
Russell Park vysvětluje kundaliní ve vztahu k systému
čaker takto:
Kundaliní je považována za osobní projev aktivní energie
Šakti, který tradiční jóginské systémy označují termínem
prána neboli universální životní síla. (Gopi Krishna popisuje pránu jako inteligentní sílu, která vyvolává všechny chemické pochody a reakce biologického organismu.)11 „Kundaliní poskytuje statickou podporu celému tělu a všem jeho
pránickým nebo energetickým silám.“ (Rama, 1979, s. 29)
Prána je jemná elektrická energie, která přichází s dechem
a putuje jemnohmotnými nervy zvanými nádí. Nádí spojují
tělo a mysl pomocí meridiánů, známých v čínské a japonské akupunktuře, a bývají soustředěny kolem center zvaných čakry neboli „kola“. Různé indické systémy tradičně
hovoří o šesti nebo sedmi čakrách. Čakry jsou umístěny
podél páteře od jejího kořene až po bod ležící přibližně patnáct centimetrů nad temenem hlavy. Čakry nejsou fyzickými centry, jedná se spíše o víry nebo kruhy (centra) psychospirituální energie, které udržují vědomí, řídí je a jsou
odpovědné za jeho kvalitu.
Některé druhy indických duchovních jóginských cvičení si kladou za cíl probudit skrytý potenciál kundaliní.
34
Úvod
...
3. błezna 2010 11:56:05
34
Uvolněná energie kundaliní začne po probuzení stoupat
jemnohmotnými energetickými kanály směrem k čakrám,
odstraňuje překážky a nečistoty a přitom probouzí nebo
pozvedá vědomí organismu.12
Bonnie Greenwellová popisuje celou řadu příznaků, které
tento proces doprovázejí:
Projevy pohybu vědomí bývají obvykle vnímány jako energetické jevy. Klasickým projevem probuzené kundaliní je
energetická vibrace nebo tlak stoupající páteří a doprovázený záblesky světla, vizemi, křečemi nebo třesením. Mohou
nastat výrazné změny ve vnímání tělesné teploty, stravování, sexuální touze a emocionální rovnováze. Můžeme slyšet náhodné zvuky, dochází k bezděčným pohybům, postojům (ásany) a polohám rukou (mudry). V různých částech
těla bývá pociována fyzická bolest, která nemá zjevnou
organickou příčinu a vyskytuje se nepravidelně na různých
místech, s různou četností, délkou trvání a intenzitou. Často ji doprovázejí výkyvy emocí včetně vln deprese nebo extáze, orgiastického vytržení, úzkosti nebo silných pocitů
hrozící smrti nebo šílenství.13
Nikdy jsem se nezabývala otázkou, zda vědomí utváří tělo,
nebo zda se tělo utváří kolem vědomí. Když jsem v uplynulých letech sledovala, jak mé tělo mění tvar, pochopila
jsem, že převažuje druhý případ. Jako příklad nám poslouží, podíváme-li se na fyzický vývoj člověka v době kamenné. V jistém období byl člověk sehnutý a neuměl poznávat
myšlením. Najednou se začal objevovat nový druh, který
stál zpříma a uměl počítat. Kmen zachvátila hrůza. Nikdo
netušil, že stojí vedle svého rozvinutějšího „já“. Tak je
35
Energie kundaliní
...
3. błezna 2010 11:56:05
35
tomu i dnes. Objevuje se mezi námi nový druh člověka.
Uvítáme toto nové „já“ opět se strachem?
PŘÍBĚH SE ROZVÍJÍ
Poznala jsem nový význam slova odevzdanost a hloubku
odpoutanosti, která musí doprovázet hluboké stavy transformace. Navíc jsem získala hlubokou důvěru v boží inteligenci za těmito procesy, která ve mně zanechala neotřesitelnou víru v Tajemství a lásku k němu. Člověk si po
nějaké době uvědomí, že vstoupil do božské hry a vědomě
se podílí na jejím rozvíjení. Cesta byla sice občas nelehká,
ale léčení bylo tak důkladné, že mne naplňuje vděk, když
o tom hovořím.
Tento příběh pojednává o nalezení vztahu k sobě samé
a o tom, jak jsem se naučila důvěřovat vnitřnímu poznání
a následovat je do nových dimenzí. Tato zkušenost se neomezuje pouze na psychologickou, ale i na fyzickou změnu. Ráda bych v téhle chvíli použila metafory vlaku, který
na cestě zastavuje v každé stanici. Každá zastávka znamená
vyprázdnění a nové naplnění, ale vlak pokračuje v cestě až
do cílové stanice. Jednotlivé kapitoly v této knize pojednávají o stanicích, na něž mě kundaliní během mé cesty zavedla; každá sloužila jako milník. Tuto knihu jsem psala
formou příběhu, abych mohla čtenáři lépe přiblížit, jak se
tato zkušenost odvíjela, a zároveň do ní zahrnout mé reakce včetně úsudků a závěrů, které vyvolávaly. Doufám, že
vám takový otevřený popis pomůže rozpoznat podobné
jevy, které se mohou vyskytnout i ve vašem vlastním procesu. Povědomí o tom, co se děje, vám pak může přinést
odvahu pustit se a odevzdat se tomu.
36
Úvod
...
3. błezna 2010 11:56:05
36
Často jsem si přála číst texty o kundaliní, které napsaly
ženy. Takových materiálů je bohužel poskrovnu, což je
také důvod, proč mě tolik lidí žádalo, abych svůj příběh
napsala. Kundaliní je velice individualizovaný vnitřní proces léčení, a proto je má zkušenost pouze jednou z mnoha
možných.
Nastal čas, aby vypravěči promluvili. Prostřednictvím
takového sdílení můžeme začít vnímat, jak se do současnosti rodí nová realita. Ve starých dobách vypravěči putovali po zemi a vyprávěli podobenství, která sloužila
k podnícení představivosti ostatních, protože vypovídala
o kolektivně zažívaných událostech. Jsem přesvědčená
o tom, že všichni v sobě máme příběh, který čeká na probuzení, až přijde jeho čas. Když se takový příběh začne
rozvíjet, chce být vyprávěn; touží jenom po tom, aby byl
vyslechnut. Když někdo uslyší volání a odpoví na ně, Tajemství se začne odhalovat. Sledujete nit vyprávění a cestou objevujete spoustu věcí. Musíte začít s prázdnýma rukama a nesmíte čekat žádný výsledek. Budete-li se ubírat
po takové cestě, prověří to vaši víru a zdokonalí vaše vnímání. Je to nekonečný příběh, v němž je každým krokem
psána nová kapitola.
Jde o příběh, vypovídající o procesu léčení. Nevypráví
se proto, aby oživil to nadlidské v nás, ale spíše aby nám
připomněl potřebu návratu k naší skutečné přirozenosti
a úcty k božskému prvorozenectví, které tkví v každém
z nás. Alan Richardson popisuje tuto cestu v knize Priestess,
The Life and Magic of Dion Fortune (Kněžka, Život a magie
Dion Fortuneové) takto:
Neprošla si žádnou z klasických cest skrze šílenství, nemusela projít třemi fázemi, o nichž hovoří Joseph Campbell.
37
Energie kundaliní
...
3. błezna 2010 11:56:05
37
V první fázi, Odloučení, se celá osobnost rozpadá. V mnoha
východních systémech okultního cvičení guru záměrně
ponižuje žáka — neustále a na veřejnosti — s cílem rozdrtit
ego onoho nešastného ubožáka, aby mohl opět začít znovu. Na Západě je však guruem samotný život. V druhé fázi,
Zasvěcení, umožňuje jednotlivci špetka osobní odvahy nebo
úspěchu přestavět jeho osobnost lépe a pružněji. Nakonec
přichází třetí fáze, Návrat, kdy se tato nová hrdinka vrací
k samotnému Zdroji.
Richardson pak pokračuje:
Fáze vývoje v novou identitu nemusí být tak zřetelné, jak
jsem právě naznačil, ale obvykle probíhají následujícím
způsobem: krize, krátké období apatie a sklíčenosti, následované vizemi a sny o smrti, například utopením, poté přichází příkaz k přijetí nové identity a nakonec „volání“ k odhalení této nové identity a poslání, které ji doprovází do
celého světa.14
V letech 1987 až 1990 jsem pracovala jako koordinátorka
ve Spiritual Emergence Network (SEN), což je mezinárodní organizace pomáhající jednotlivcům, kteří procházejí transformačními duchovními zkušenostmi, jež se
občas projevují jako krize. Tito lidé se často obávají o své
duševní zdraví, jsou zmatení, osamělí a jejich rodiny je nechápou. Tradiční psychiatrie bohužel tyto lidi často klasifikuje „patologickými“ diagnózami, podává jim léky a v horším případě je hospitalizuje v psychiatrických léčebnách.
Osoby, které do SEN volají, spojujeme s holistickými
nebo transpersonálně zaměřenými terapeuty v místě jejich
bydliště, aby dostali podporu v případě takového procesu,
38
Úvod
...
3. błezna 2010 11:56:05
38
mohli začít integrovat své zkušenosti a navrátili se k normálnímu, mnohdy zdravějšímu životu. Čtvrtina lidí, kteří
nám volají, prodělává některý druh transformačního procesu v těle. Napadá mě, zda už nadešel čas Krishnova „kolektivního probuzení kundaliní“, zda dostatečný počet lidí
„sestoupil po vnitřním žebříku“, aby vyvolal takové kolektivní probuzení, které přetvoří a konečně promění tento
sen, jemuž říkáme realita.
Zdá se, že kundaliní by mohla být klíčem k proměně
lidského druhu na vyšší úroveň vědomí. Gopi Krishna to
shrnuje takto:
Existence vědomí transcendentního typu na konci určitého
období, která je nevyhnutelným výsledkem probuzení
kundaliní ve všech úspěšných případech, poskytuje nesporný důkaz skutečnosti, že regenerační síla působící
v těle je si od samotného počátku vědoma nejvyššího
ideálu, jemuž se musí přizpůsobit přetvořením probíhajících biologických procesů.
Existence empiricky prokazatelné síly v těle, která si je
plně vědoma všech komplikovaných psychofyzických procesů v organismu a je schopna přetvořit jej na mnohem
vyšší stupeň organické a funkční aktivity, aby dosáhl harmonie s požadavky vyššího stavu vědomí, může mít pouze
jediný smysl: totiž že evoluční síla vede člověka k již známému a předurčenému stavu ušlechtilosti, o němž lidstvo
nemá ani potuchy s výjimkou toho, který poskytují náboženská pojetí proroků a vizionářů.
K takovému zkoumání nelze přistupovat v duchu dobyvačnosti a domýšlivosti s úmyslem dosáhnout vítězství nad si-
39
Energie kundaliní
...
3. błezna 2010 11:56:05
39
lou přírody, který je tak typický pro přístup člověka k problémům materiálního světa, ale naopak pokorně, v duchu
naprosté odevzdanosti boží vůli a absolutní závislosti na
boží milosti, ve stejném rozpoložení mysli, s jakým bychom přistupovali k žhnoucímu slunci.15
40
Úvod
...
3. błezna 2010 11:56:05
40
Kapitola osmá
Těhotná s bohem
P E R U : Z Á H A DA V TA J E M S T V Í
Když se podívám na způsob, jakým se tento příběh odvíjí,
žasnu nad hlubokým procesem, jímž všichni procházíme.
Jakmile strhnete závoj ze svých očí, můžete opět zažít
kouzlo života — ne jeho předvídatelnost, ale nepředvídatelnost a překvapení. Tato část mého příběhu se nesnadno
popisuje, protože jsem stále v něm a on ve mně.
Teprve v květnu 1989 jsem začala potkávat další lidi, kteří prožili tuto část cesty. Podobně jako v každé další fázi
jsem nebyla schopna nalézt informace o tomto procesu,
dokud jsem se neocitla hluboko v něm. Duchovní tradice
Východu popisují mnohem elegantněji, co takový proces
odhalí. Vzhledem k tomu, že mě má cesta nikdy nezavedla
na Východ tak, abych se do jejich poznání uměla vcítit,
mám se stále co učit o jevech psychospirituální krize
a o tom, jak se vztahují k procesu individuace a sjednocení
s bohem. June Singerová popisuje proces individuace
v knize Boundaries of the Soul (Hranice duše) následovně:
V jungovském smyslu znamená proces individuace vědomé uvědomění a integraci všech možností imanentních
v jednotlivci. Je protikladem jakémukoli přizpůsobení ko-
177
...
3. błezna 2010 11:56:10
177
lektivu a jako terapeutický činitel v psychoanalytické práci
rovněž vyžaduje odmítnutí předem vytvořených psychických matric — konvenčních postojů — s nimiž by většina
lidí ráda žila. Každému člověku nabízí možnost, aby měl
svůj směr, vlastní cíl, a může poskytnout vědomí smyslu života lidem, kteří trpí pocitem, že nejsou schopni dostát kolektivním normám a ideálům.
V eseji nazvaném „Vztahy mezi egem a nevědomím“,
v němž Jung nastínil základy procesu individuace, čteme,
že „individuace znamená stát se samostatnou, homogenní
bytostí“, a pokud „individualita“ zahrnuje naši nejvnitřnější, poslední a nesrovnatelnou jedinečnost, znamená rovněž
stát se svým vlastním já. Individuaci bychom tedy mohli
vyložit jako „seberealizaci“. Je snadné říci „bute sami sebou“, ale něco jiného je vědět, kdo skutečně jste. Jak můžete být sami sebou, když neznáte své já? Proces individuace
se proto stává poznáváním sebe sama.83
Čekalo mě zjištění, že můj proces individuace — úkol zjistit, kdo (nebo co) se nachází za slupkou mého já, mojí
osobnosti, toho, co jsem považovala za „sebe samu“ — se
bude odvíjet prostřednictvím řady událostí, které přesahují
představivost mysli. Budete-li se mnou mít trpělivost, nechám příběh opět hovořit sám za sebe — tentokrát v neupravené podobě.
Můj vnitřní učitel ke mně hovořil ještě během mého
pobytu ve Švýcarsku, kdy jsem vstupovala do „temné noci
duše“. Tu noc jsem proplakala a ptala se: „Kdy už to konečně skončí?“ Vnitřní učitel mi tehdy odpověděl: „Všechno
se vyjasní v noci modrého měsíce.“ Snažila jsem se zjistit, co
ten symbol znamená, ale v té době jsem našla jenom málo
informací. Podařilo se mi to o dva roky později, když mi
178
Kapitola osmá
...
3. błezna 2010 11:56:10
178
jedna přítelkyně poslala knihu Bratra Filipa nazvanou The
Secret of the Andes (Tajemství And).84 V této knize jsem zjistila, že údolí Modrého měsíce se nachází u jezera Titicaca
v Peru. Přítelkyně chtěla, abych se s ní vypravila zjistit, co
by to všechno mohlo znamenat, ale tehdy jsem měla pocit,
že pro to není vhodná doba. Uložila jsem to takříkajíc
k ledu, protože jsem se právě stěhovala do Kalifornie a začínala nový život.
Žila jsem v Kalifornii jeden rok, když má intuice začala
naléhat, abych se do Peru vypravila. „Namítala“ jsem, že na
takovou cestu nemám dost peněz a už vůbec ne čas. Má duše
však byla neoblomná. Nakonec jsem výzvu přijala. Chodila
jsem tehdy s báječným mužem jménem Russ, který se stal
mým nejlepším přítelem a později i manželem. Rozhodl se,
že pojede se mnou, a tak jsme zamluvili letenky do Peru. Za
pár dní jsem dostala dopis od přítele a spolupracovníka ze
Švýcarska, který psal, že dostal pokyn shůry, aby mi poslal
nějaké peníze. Ano, uhodli jste — přesně tolik, kolik stála letenka. Okamžitě jsme začali s přípravami. Třináct ze šestnácti dní, které jsme měli v Peru strávit, jsme chtěli držet
půst. Chtěli jsme tam strávit jakýsi vision quest a nechat
božské Já, aby vedlo každý náš krok.
Američtí indiáni věří, že vision quest je cosi jako svatba
s Matkou Zemí. Jinými slovy jde o hluboké výpravy do
duše, které oživí nové části vašeho „niterného já“ a odhalí
ty části našeho já, které byly falešné. Když se podíváme do
zrcadla a rozpoznáme to, co je pravdivé, můžeme se tomu
odevzdat. Musíme pak uzavřít sňatek se sebou samotnými
a uvést tuto stránku své síly do bdělého života. Přitom se
zbavíme závislostí naučených v dětství a spojíme se více
s „Matkou Zemí“, kolektivním ženstvím. Když se ohlédnu
zpátky, mám pocit, že jsem do tohoto sňatku vstoupila
179
Těhotná s bohem
...
3. błezna 2010 11:56:10
179
proti své vůli při obřadu Sun Dance. Obřad, který jsem
tam prožila, zformoval moji oddanost bohu a „Práci“. Sňatek s bohem zahájil proces, který očistil můj organismus
od vztahů, v nichž se objevovalo zneužívání. Cosi hluboko
ve mně souhlasilo, abych byla sama sebou a nemusela se za
to omlouvat, abych podstoupila proces, který měl sjednotit
ducha a hmotu. Sun Dance mi otevřel archetypální dveře
k životu ve službě Tajemství. Peru se mělo stát místem porodu. Jakmile totiž dosáhneme jedné úrovně, nastává čas,
abychom pronikli do další. Při pohledu nazpět jsem měla
pocit, jako by tyto úrovně byly schody, které mě vedly
k vyšším oblastem vědomí; každá odhalila další úroveň oddanosti a další řadu zkoušek a lekcí. Můj vztah k bohu se
vyvíjel jako vztah k partnerovi. Doba, kterou jsem strávila
ve Waku, kdy jsem začala chápat Jungovo učení a alternativní pohledy na duchovní zkušenost, byla námluvami.
První návštěva Postav v kápi před naším odletem do Švýcarska byla zásnubami. A Sun Dance představoval můj
sňatek s božským. Co měla vynést na povrch naše cesta do
Peru? Vypadalo to, jako by každý krok v mém vztahu
k božskému léčil můj narušený vztah k sobě samé a přinesl
hlubší pochopení ženství.
Během meditací jsem dál dostávala instrukce. Věděli
jsme jenom to, že máme jít na určité místo u jezera Titicaca a Machu Picchu. Po návratu domů jsme měli zůstat pět
dnů v osamění, abychom měli čas tento proces integrovat.
Jaký proces se dával do pohybu? Měla cesta samotná vyvolat něco nového v našich životech? Co to mělo být a jak
jsme to měli poznat?
Přiletěli jsme do Limy v srpnu 1988; byli jsme rozrušení
a trošku jsme měli strach. Na tři dny jsme se ubytovali
v hotelu a čekali na letecké spojení do Cuska. Získali jsme
180
Kapitola osmá
...
3. błezna 2010 11:56:10
180
tím čas, abychom si zvykli na vysokou nadmořskou výšku;
v takovém prostředí je důležité spát, když to vaše tělo vyžaduje. Jedna přítelkyně, zdravotní sestra, nám kromě toho
doporučila, abychom pili kolu, kdyby se nám začalo dělat
špatně. I když kola nebyla součástí našeho jídelníčku, vzali
jsme si její radu k srdci. Dělala hotové zázraky. Trochu
jsme si prohlédli město, ale většinou jsme si četli, odpočívali a sdíleli své sny. Další dobrodružství představoval let
do Cuska. Přestože cestující byli na místě asi hodinu před
odletem, když nastal čas nastoupit na palubu, všichni se začali hrnout dovnitř podle hesla „Kdo dřív přijde, ten dřív
mele“. Byla to neskutečná podívaná: ženy s nemluvňaty,
staří lidé ohánějící se holemi, děti, které se úporně držely
svých matek za ruce — všichni si běželi obsadit místo! Připomnělo mi to hru škatule hejbejte se, kterou jsme hráli
jako děti. Jakmile jsme se usadili, začala jsem se rozhlížet,
do čeho jsme se tak hrnuli. Když jsem se podívala z okna,
mezi tabulkami skla jsem spatřila vránu, která tam uvízla.
Už jenom z toho si můžete udělat představu, v jakém stavu
bylo naše letadlo. Měla jsem pocit, že je v posledním tažení. Pomodlili jsme se a zanedlouho jsme vzlétli.
Cusco je nádherné město. Jeho obyvatelé mají široké,
kulaté oči, které působí otevřeným a laskavým dojmem.
Staré kamenné domy a dlážděné ulice vytvářejí úžasnou
atmosféru. Potkali jsme skvělého taxikáře Nicholase, který
během našeho pobytu působil jako náš strážný anděl. Za
dvacet dolarů denně nás vozil po okolí, kde jsme si prohlíželi rozvaliny staveb dávného národa Inků. Jednoho dne
během takového výletu nás Nicholas zavezl ke zřícenině
Pisac. Čekal na nás dole, zatímco jsme lezli na kamennou
stavbu. Když jsme se pustili nahoru, všimla jsem si starého
Peruánce v zářivě červeném ponču, který nesl nějaký před181
Těhotná s bohem
...
3. błezna 2010 11:56:10
181
mět zakrytý červenou látkou. Svěřila jsem se Russovi, že
vypadá jako šaman. Nedokážu vysvětlit proč, ale všimla
jsem si, že takoví lidé kolem sebe mají jiný druh energie —
je mnohem víc elektrická. Chvíli jsme šli za ním. Bála jsem
se, abychom ho nijak nevyrušili, a tak jsme se posadili a čekali, co udělá. Otočil se a pokynul nám, abychom ho následovali. Překvapeně jsme na sebe s Russem pohlédli a pokračovali v cestě po úbočí hory. Když jsme vystoupili na
vrchol, začalo právě zapadat slunce. Stařec vybalil z červené látky zrcadlo v dřevěném vyřezávaném rámu a postavil
ho na kámen proti slunci. Potom poklekl a poklepal na kámen. Vytáhl krabičku, v které byly nějaké mince. Otočil se
k nám zády a zvedl obě paže k slunci. Za pár minut zrcadlo
znovu zabalil do červené látky, strčil si je do podpaží, otočil
se a odešel. Šli jsme na místo, kde předtím stál. Krabička
s mincemi byla pryč. Co se s nimi stalo? Co to bylo za rituál? Podívala jsem se směrem, kterým stařec odešel, a zahlédla jsem ho, jak rychle mizí za rohem. Šli jsme s Russem za ním, zatímco se proplétal mezi rozvalinami.
Zahlédla jsem ho, jak sestupuje po předním schodišti a odchází po hlavní ulici. Spěchala jsem za ním, ale když jsem
sestoupila ze schodů, nebyl nikde vidět. Už jsem chtěla
hledání vzdát, když jsem uviděla, jak vyhlédl z nedaleké
krčmy. Utíral si ruce červenou látkou a s úsměvem se na
mě díval. Přála jsem si, abych uměla mluvit jeho řečí. Byla
jsem z toho zoufalá. Rozhodli jsme se, že půjdeme za ním
a uvidíme, co se stane. Krčmu tvořila jedna slabě osvětlená
místnost s několika dřevěnými stoly a lavicemi. Stařec seděl u stolu, který stál hned u dveří. Naproti němu u vedlejšího stolu seděl u piva nějaký pár. Zrcadlo stálo na jejich
stole otočené proti nám. Stůl vedle nich byl prázdný, a tak
jsme se posadili a objednali si láhev piva. Když jsme pivo
182
Kapitola osmá
...
3. błezna 2010 11:56:10
182
dostali, nechali jsme je kolovat. Stařec nám s úsměvem
poděkoval. Stařena a stařec sedící vedle nás se k nám najednou otočili a něco nám říkali španělsky. Stařena pak ke
mně přistoupila a vzala mi obličej do rukou. Začala rozrušeně mluvit a přitom ukazovala na mě a k nebi. Položila mi
hlavu na prsa a rozplakala se. Nechápala jsem, co se děje,
ale měla jsem pocit, jako bych jí nějakým způsobem pomáhala s léčením. Tak to trvalo několik minut a pak mi začala
děkovat. Byla už mnohem klidnější. Pak nás přišel vyzvednout taxikář Nicholas. Když jsme vyjížděli z města, otočila
jsem se a uviděla starého šamana z hory, jak stojí na ulici
a pravou rukou nám mává na rozloučenou. Co to vše mělo
znamenat? Mám pocit, že se to nikdy nedozvím, ale bezpochyby mi to pomůže alespoň trochu přiblížit kouzelnou
a tajemnou atmosféru panující v Peru.
Odehrála se ještě jedna událost, která přispěla k tomu,
co se stalo po mém návratu do Spojených států. Krátce
před návštěvou Machu Picchu jsme meditovali a prováděli
práci v hlubokém transu u jezera Titicaca. Měla jsem několik „neúplných“ vizí, jak je označuji, neboli řadu obrazů,
které spolu zdánlivě nesouvisejí.
V prvním obraze jsem vstoupila do země a objevila tam zapuštěnou
vesmírnou lo. Následoval sled obrazů: řada obrovských žulových
schodů, které vypadaly napohled velice primitivně, načež následoval pocit, že po nich stoupám kamsi vzhůru, a nakonec obraz peruánské ženy s malým dítětem přivázaným na prsou.
Poslední obraz mi utkvěl nejsilněji, protože tamní ženy si
děti obvykle přivazují na záda.
Za několik dní jsme jeli lokálkou na Machu Picchu.
Koupila jsem si knížku, v níž byla vesnice popsána. Když
183
Těhotná s bohem
...
3. błezna 2010 11:56:10
183
jsem knihu otevřela, k svému překvapení jsem uviděla fotografii objektu nazvaného „Velké schody“. Byly stejné
jako v mé vizi, a tak jsem řekla Russovi, že jsme nejspíš dostali mapu. Rozhodli jsme se začít u Velkých schodů a dál
sledovat mé kroky. Pamě těla se často prosadí v situaci,
kdy se ohlásí nějaký minulý život — a tak tomu bylo i toho
dne. Jakmile vlak dorazil na místo, přestoupili jsme na
autobus, který nás měl zavést do cíle naší cesty. Stáli jsme
právě ve frontě, když jsem pocítila nutkání, abych se otočila. Těsně za mnou stál indián s orlím pérem. Otočila jsem
se k Russovi, abych mu to pověděla, a když jsme se chtěli
znovu podívat, muž byl pryč. Připadalo nám to sice zajímavé, ale už jsme tomu nevěnovali pozornost. Nastoupili
jsme do autobusu a zahájili velice vzrušující cestu na
vrcholky hor. Silnice byla úzká a autobusy se míjely s pozoruhodnou přesností. Cestující si až příliš uvědomovali,
že stačí sebemenší zaváhání ze strany řidičů, abychom se
zřítili ze strmých skalních stěn, které braly člověku dech.
Cesta autobusem jako by probudila naše smysly, a když
jsme nakonec vystoupili, byli jsme jako u vytržení z pohledu, který se nám naskytl. Ani nedokážu popsat, jaký dojem
to na nás udělalo. Měla jsem pocit, že jsme prošli branou
času. Nad námi a pod námi se tyčily Andy a v jakémsi sedle
uprostřed spočívaly rozvaliny Machu Picchu. Atmosféra
byla jako nabitá elektřinou a vše pronikal pocit posvátné
úcty.
Našli jsme Velké schody a já se nechala vést svým srdcem a svými kroky, zatímco má mysl vše pozorovala. Když
jsme vystoupili na vrchol, upadla jse do hlubokých vzpomínek. Zdálo se, jako bychom s Russem získali přístup do
nějakého místa uvnitř, které obsahovalo vzpomínky na
dobu, kdy jsme tam oba žili jako malé děti. Stáli jsme tam
184
Kapitola osmá
...
3. błezna 2010 11:56:10
184
a dívali se na rozvaliny. Naše těla zaplavil pocit malých dětí
a oba jsme jako při hře popisovali, k čemu která místnost
sloužila: kde jsme bydleli, kde se odehrávaly obřady, kde
jsme s oblibou meditovali a podobně. Později jsme o tomto místě získali informace, které potvrdily, co už jsme věděli. Podobně jako u většiny vzpomínek na minulé životy
se celý zážitek časem odvíjel do stále větších podrobností.
Pamatovali jsme si život, kdy jsem byla vychovávána jako
kněžka. Ačkoli má výchova byla přísná, volný čas jsem trávila zkoumáním a nekonečnými hrami s Russem, mým
bratrem a nejbližším přítelem. Během iniciace, na kterou
jsem se připravovala, mi měla být odstraněna horní část
lebky, aby do mě mohl vstoupit Bůh Slunce. V případě, že
bych tuto zkoušku přežila ve zdraví, měla jsem se stát božím nástrojem pro lid. Můj vztah s Russem však nemohl
pokračovat. Jakmile začala iniciace, ztráta nejbližšího druha byla pro Russe tak nesnesitelná, že odešel zemřít do
lesa. Zatímco jsme každý zvláš vyhledali svoje oblíbená
meditační místa a přivolali si dávno zapomenutou minulost, zaplavovaly nás mohutné vlny emocí.
Po nějaké době jsme se opět sešli a už jsme chtěli odejít,
když jsme uviděli „neúplnou“ vizi — ženu s dítětem přivázaným na prsou. Připadalo nám, že tam z nějakého důvodu nepatří, protože většinu lidí ve zříceninách tvořili ten
den turisté. Posadili jsme se a čekali, co bude dál. Nějaký
slabý vnitřní hlas nám řekl, abychom se otočili. Když jsme
tak učinili, uviděli jsme scházet ze schodů vznešenou postavu indiána s orlím pérem, který zmizel z fronty na autobus. Sebrala jsem všechnu odvahu a přistoupila k němu.
Oslovila jsem ho a on mi k mému překvapení odpověděl
plynnou angličtinou. Kdysi jsem slyšela o medicinmanovi,
který cestoval z Kalifornie do Peru, a snažila jsem se ho do185
Těhotná s bohem
...
3. błezna 2010 11:56:10
185
stihnout, ale marně. Vybavila jsem si jeho jméno a zeptala
se, jestli je to on. Když přisvědčil, doslova mi to vzalo dech.
Krátce jsme spolu pohovořili a domluvili se, že se setkáme
později. Jedna z žen, které jej doprovázely, byla z Oaklandu v Kalifornii. Byli jsme ohromení! Vrátili jsme se do
hotelu s pocitem, že potřebujeme trochu klidu, abychom
události toho dne strávili.
Druhý den jsme se připravovali na cestu do Limy, kde
jsme chtěli před odletem do Spojených států strávit dva
dny. Přepadl nás lehký smutek, protože jsme si tu zemi
i její obyvatele zamilovali. Před odletem do Limy jsme se
snažili zajistit si rezervaci v hotelu, ale všechny telefonní
linky byly přerušené. Rozhodli jsme se, že to riskneme
a najdeme si taxikáře, který by nás do nějakého vhodného
hotelu odvezl. Když jsme přistáli na letišti v Limě, přiběhl
k nám taxikář a popadl naše zavazadla. Anglicky mluvil
dost bídně a naše španělština nebyla o moc lepší, a tak jsme
se s ním snažili domluvit posunky. Zavedl nás ke svému
vozu, naložil kufry a pokynul nám, abychom nastoupili
zadními dveřmi. Sotva jsme se usadili, zavřel dveře a přivázal je silným provazem. Pak něco rychle zadrmolil a běžel
zpátky k terminálu. Přišlo nám to celé k smíchu, až jsme se
za břicha popadali. Uplynulo asi dvacet minut a taxikář nikde. Smích nás dávno přešel a už jsme se začali soukat
okénkem ven, abychom mohli provaz rozvázat, když se
objevil náš podivný průvodce s nějakou stařenou. Zřejmě
potřeboval dalšího pasažéra, aby se mu cesta vyplatila, a tak
si nás pojistil. Rozvázal provaz, posadil stařenu na přední
sedadlo a konečně vyrazil na cestu. Když stařenu odvezl,
kam potřebovala, ukázali jsme mu dva hotely, které podle
průvodce připadaly v úvahu. Mávl nad naším průvodcem
rukou s tím, že ví o tom pravém místě, jaké hledáme. Když
186
Kapitola osmá
...
3. błezna 2010 11:56:10
186
jsme přijeli k hotelu, který nám vybral, byli jsme příjemně
překvapeni. Russ zůstal u našich zavazadel a já se šla podívat dovnitř. Jakmile jsem vstoupila do haly, potkala jsem
jednu z žen, které doprovázely indiánského šamana na
Machu Picchu. „Co tady děláte?“ zeptala jsem se užasle.
„Věděli jste, že jsme tady?“ odpověděla. „My?“ opáčila
jsem. „No ovšem, Inti se vrátí zítra ráno,“ řekla. Ani nemusím dodávat, že jsme v hotelu zůstali.
Následující den jsme naslouchali Intiho vizi o léčivém
městě všech kultur, které chtěl postavit v Andách. Právě se
vrátil ze setkání šamanů ze Severní a Jižní Ameriky, které
se konalo poprvé po pěti stech letech. Něco se chystalo, ale
co? Vrátili jsme se domů plni nadšení, ale také nezodpovězených otázek. O čem naše cesta vůbec byla? Zasvětilo nás
údolí Modrého měsíce do tajemných praktik, o kterých
jsme dosud neměli ani tušení? Hlavou se nám honila
spousta otázek. Přestože se zdálo, že jsme cestu dokončili,
něco bylo ještě v pohybu.
Náš vnitřní průvodce nám řekl, abychom zůstali ve „své
jeskyni“ pět dnů po návratu. Znamenalo to, že jsme měli
zůstat o samotě bez telefonátů, návštěv nebo jakýchkoli
rušivých vlivů zvenčí. Uposlechli jsme. Dny plynuly bez
zvláštních událostí, ale alespoň jsme si odpočinuli. Během
našeho pobytu v Peru se událo mnoho pozoruhodných
věcí, ale návrat domů znamenal k našemu překvapení spíš
začátek než konec.
BUDDHOVO BŘICHO
Další sled událostí přinesl jasnost záměru podporovanou
různými směry a učiteli, kteří přispěli k intenzivnímu rozšíření vědomí.
187
Těhotná s bohem
...
3. błezna 2010 11:56:10
187
Sedmého září 1988 jsem byla doma s Russem a Quitou,
která u mě tehdy bydlela. Po návratu z Peru jsem začala
opět chodit do práce. Dívala jsem se právě na televizi, když
jsem v pravé noze ucítila pohyb podobný tlukotu srdce. Po
chvíli zesílil natolik, až se mi rozechvěla nohavice. Russ
a Quita si pohybu všimli a zeptali se, co se děje. Nevěděla
jsem. Už jsem něco podobného zažila dřív, ale tehdy to nebylo zdaleka tak silné. „Tlukot srdce“ se přesunul do chodidla, zpátky do stehna a poté mi vstoupil do vaginy. V ten
okamžik mě pohltilo jasné bílé světlo a já měla pocit, jako
bych v něm asi na čtvrt hodiny zmizela. V tom stavu jsem
vůbec nic nevnímala. Později jsem pochopila, že jsem
vstoupila do svého prvního stavu samádhi. Když jsem se
vrátila do normálního stavu vědomí, převládl ve mně pocit
blaženosti. Jakmile se mi vrátil pocit vlastního já, tentýž
proces začal znovu s tím rozdílem, že tentokrát pulsování
začalo v kolenech. I když Russ a Quita neviděli to, co já,
hluboce cítili, že se děje něco zásadního. Když mě Světlo
opět pohltilo, měla jsem pocit, jako by se celé moje
aurální85 pole rozšířilo a ztratilo veškeré hranice. Začala se
mi točit hlava a udělalo se mi špatně. Když na mě Russ
a Quita promluvili, vnímala jsem jejich slova jako pevné
předměty. Když mluvili příliš rychle, slova jako by mě roztáčela a dělalo se mi ještě víc špatně od žaludku. Stejné to
bylo, když se mě dotkli. Má nadměrná citlivost vyžadovala,
abychom se pohybovali klidněji. Celou událost prostoupil
silný pocit posvátné úcty. Přestože jsme netušili, co to má
všechno znamenat, všichni jsme cítili posvátnost té chvíle.
Russ i Quita mají zkušenosti z medicíny; oba pracovali
několik let v nemocnici, Russ jako laboratorní technik
a Quita jako zdravotnice. Sledovali můj somatický stav
a dávali pozor na cokoli, co by mohlo svědčit o fyzické ne188
Kapitola osmá
...
3. błezna 2010 11:56:10
188
moci. (Během celého procesu, který následoval po této
události, na můj zdravotní stav dohlíželi.) Uložili mě do
postele. Mým tělem a kolem něj probíhalo tolik energie, že
u obou přátel vyvolala fyzické reakce a ohřívač v mé vodní
posteli vypověděl službu. Je třeba dodat, že proud energie
byl silný, ale všichni jsme byli maximálně otevření. Je také
důležité připomenout, že když začne pracovat kundaliní,
její účinky pocítí všichni přítomní. Celému procesu je
možné nejlépe napomoci, jste-li vnímaví a necháte se vést
Šakti, což přispěje k pozitivnějšímu výsledku. Přirovnávám to k porodu. Porodní asistentka nerodí, ale sleduje-li
proces pozorně, je schopna se vcítit jak do matky, tak
do dítěte. Taková naprostá důvěra a odevzdanost přírodě
přináší pozoruhodné výsledky.
Zatímco jsem ležela na posteli, celá moje bytost jako by
byla pohroužená v blaženosti. Následující dvě hodiny
jsem prožívala blaho, které se nedá ani popsat slovy. Tělo
jsem měla tak rozpálené, že se mě Russ ani Quita nechtěli
dotýkat; mně však bylo příjemně a pohodlně. Te už vím,
co měli mystikové na mysli, když hovořili o tom, že byli
opilí božským, protože přesně tak jsem si připadala i já —
taková opojná extáze a mír, taková harmonie! Najednou se
mi pod kůží v pánevní oblasti vytvořilo „něco“ velikosti
malé pěsti, trhavými pohyby se to přesunulo do středu břicha a zastavilo se to u srdce. Pak se to vrátilo na původní
místo a celý proces začal znovu. Pokaždé bylo slyšet lupnutí, jako by mé svaly povolovaly sevření a uvolňovaly se
směrem ven. Mé břicho se začalo rozpínat a začalo se „plnit energií“. Russ a Quita z toho byli vyděšení a nevěděli,
co mají dělat. Nezbývalo jim než ponechat celému procesu
volný průběh a pozorně jej sledovat. Třebaže bolest byla
občas nesnesitelná, cítila jsem hluboký klid. Tak to pokra189
Těhotná s bohem
...
3. błezna 2010 11:56:10
189
čovalo ještě dvě hodiny a kolem půl čtvrté ráno jsem konečně usnula. Když jsem se dopoledne probudila, měla
jsem břicho jako v pátém měsíci těhotenství.
Energetické pole vyvolané touto zkušeností mělo vliv
i na mé přátele. Russova reakce byla okamžitá. Následující
čtyři hodiny měl krije (trhavé pohyby prány v těle). Quita
měla několik dní průjem a třetí den přišla domů s tím, že
se necítí dobře, a vzápětí omdlela. Odtáhla jsem ji na postel. Byla celá rozpálená a její tělo sebou čtyři nebo pět hodin škubalo. A se dělo cokoli, bezpochyby to mělo vliv na
nás na všechny. Hloubka této zkušenosti se měla teprve
projevit.
Ráno jsem měla břicho o něco menší, ale když večer zapadlo slunce, „energie“ do mě opět vstoupila, břicho se mi
zvětšilo a vyzařovalo z něj teplo. Zpočátku mi to připadalo
podivuhodné, ale pak se začal hlásit ke slovu strach. Co se
to se mnou děje? Co to mám v břiše? Řekne mi někdo, co
to má znamenat? Jak to souvisí se sluncem? Pomátla jsem
se? Jestliže je to ve mně, co se stane, až to vyjde ven? Kdo
mi to vysvětlí?
Hledala jsem radu, názory a vedení, ale žádné nepřicházely. Někteří lidé na mé obavy reagovali otázkou, zda jsem
viděla film „Vetřelec“. Tam se jednomu člověku vynoří
z břicha bizarní bytost a přitom ho zničí. „Nemůžete mi
nabídnout jiné vysvětlení?“ odpověděla jsem. „Copak nevidíte, jaký mám strach?“ Ne, to nemohli.
To, co se dělo, bylo Russovi, Quitě a mně tak cizí, že
jsem často zůstala sama v sobě s pocitem osamění. Ani nevím, co bych si počala, nebýt jejich podpory a porozumění,
přestože vím, že i oni si během tohoto procesu sáhli na
dno svých sil. Aby toho zmatku nebylo málo, začala jsem
mít v celém těle pocity jako v těhotenství. Z mých synů vy190
Kapitola osmá
...
3. błezna 2010 11:56:10
190
rostli mladí muži a já už měla za sebou věk, kdy bych mohla mít děti, ale přesto jsem každé ráno uviděla tvary těhotné ženy. Věc, která se objevila první noc, se občas dala
v břiše do pohybu, jako by se mi v děloze hýbalo dítě. Všechny ostatní fyziologické projevy byly normální. Neměla
jsem žádné potíže se zažíváním ani vyměšováním.
Během šesti let jsem s jinými podivnými jevy, které vyvolala energie kundaliní, navštívila mnoho lékařů. Co
mohli udělat s tímhle? Přestože vnější část mého já hlasitě
křičela, kdykoli se vyskytl nějaký iracionální jev, převládalo
ve mně hluboké porozumění. Můj vnitřní učitel mě ujišoval, že všechno je, jak má být, že jsem těhotná s mým niterným Já. Rozhodla jsem se, že počkám do Vánoc, a pokud se do té doby nic nezmění, požádám o radu lékaře.
Celý proces se odvíjel postupně. Druhý měsíc jsem při
jedné meditaci dostala jakousi mapu.
Viděla jsem sama sebe sedící v lotosové pozici. Můj stín kroužil kolem mě. Všechny mé pochyby, strachy a omezení na mě bez ustání
křičely. Objevil se požadavek hlubší důvěry a odevzdání, ale i očištění, jaké jsem nikdy předtím nezažila. Scéna se změnila a zjevila
se druhá fáze procesu. V této fázi jsem měla poznat význam toho,
čemu říkám zenový klid, utišení mysli, jehož musí být dosaženo,
dříve než lze vstoupit do třetí fáze. Viděla jsem sebe samotnou, jak
ležím v otevřeném vejci a přihlížím vlastnímu porodu; byla jsem
nahá, zranitelná a nová.
Právě v takovém stavu zenového klidu se objevil můj Milovaný.
Těžko se to popisuje, protože je to spíš energie než podoba. Když
přišel, objal mě a zahalil do svého bílého pláště, a já se najednou
ocitla v neskutečně krásném světě. Jak mám popsat místo, které člověk prožívá celou svojí bytostí? Byli tam všichni světci a mudrci,
kterých si nesmírně vážím. Najednou jsem si uvědomila, že Láska
191
Těhotná s bohem
...
3. błezna 2010 11:56:10
191
je bytost a že stojím přímo v jejím srdci. Zaplavila mě pokora
a v každé mojí buňce zavládl mír. Ukázaly se mi vize o práci, na
kterou jsem byla připravována. Bylo to všechno o Lásce. Za vším
stála Láska.
V jednu chvíli mi bylo řečeno, že se nacházím v zemi bódhisattvy. To slovo jsem neznala, ale když bylo vysloveno, viděla jsem, jak
mi ze srdce proudí éterická, čirá tekutina, rozlévá se mi po těle a celé
je obklopuje. Když to skončilo, u nohou se mi rozezněly zvonky
a prostoupil mě pocit úplnosti.
Krátce po tomto zážitku v meditaci jsem díky shodě okolností objevila knihu zenové učitelky róši Jiyu Kennettové
nazvanou How to Grow a Lotus Blossom (Jak pěstovat lotosový květ).86 Našla jsem v ní ilustrace, které byly do nejmenších podrobností totožné se scénami, jaké jsem viděla
ve své vizi země bódhisattvy. Poprvé od svého „početí“
jsem se mohla vztahovat k něčemu konkrétnímu a z tohoto světa. Už dlouho jsem měla pocit, jako bych vstoupila
do Prázdna, kde nebyla žádná půda, na kterou bych se
mohla postavit; za své vzaly všechny mé úsudky o realitě,
jak jsem ji znala, byla jsem vymrštěna do prostoru a neustále jsem se točila. Poprvé v životě jsem zahlédla, jak se
zjevuje Realita.
Ve stejné době mi jeden přítel poslal článek nazvaný
„Světci a velká břicha“.87 Popisoval některé fyziologické
jevy, které takový proces vyvolává. Mezi lidmi, kteří podobný proces prodělali, bylo opět uvedeno jméno róši
Kennettové. Pocítila jsem silnou potřebu promluvit si
o své zkušenosti s touto ženou. Okamžitě jsem jí zavolala
a domluvila si s ní schůzku. Vzhledem k našemu zaneprázdnění jsme se mohly vidět až za několik měsíců. Doporučila mi, abych uvažovala o celibátu. Řekla, že bychom
192
Kapitola osmá
...
3. błezna 2010 11:56:10
192
jej měli dodržovat, jako by měl trvat celý život, a měli bychom si uvědomit, že tato část procesu trvá obvykle tři až
pět let. Uklidnilo mě, že mi to někdo potvrdil. Kromě
toho pro mě bylo důležité, že jsem si promluvila se ženou.
Snažila jsem se tomu procesu porozumět a neustále jsem
vyhledávala příslušnou literaturu, ale zjistila jsem, že
o kundaliní existuje velice málo knih od žen. Ukázalo se,
že její rada je zcela jasná, a v tomto „období bez pevné
půdy pod nohama“ mi poskytla určitý záchytný bod. Dostal se mi do rukou další článek od Gopi Krishny, který
psal, že není zastáncem celibátu kromě té části procesu
kundaliní, kdy se přizpůsobuje nervový a neurologický
systém. Vzhledem k tomu, že jsme s Russem udržovali intimní poměr, byla to jenom další zkouška.
Následující měsíce byly náročné především fyzicky.
Ranní nevolnost se stala téměř rituálem. Občas jsem se
ráno probudila s úpornou bolestí hlavy. Temeno hlavy
jsem měla tak horké, až mě rozbolelo. Jindy jsem nebyla
vůbec schopná pracovat; měla jsem pocit, jako bych měla
v nohách, kotnících a rukou artritidu, ale zhruba za hodinu se všechno vrátilo k normálu. Některé dny jsem měla
celé tělo tak studené, až jsem si připadala jako chodící
smrt. Energie mi občas přeskakovala do různých oblastí
v těle, s kterými jsem měla někdy v životě potíže. Když mi
bylo dvacet, prodělala jsem například operaci, při které mi
odstranili z oblasti kostrče cystu. Následkem toho jsem
měla vybočenou kostrč a vytvořila se mi na ní vápenná usazenina. Měla jsem dojem, jako by se energie soustředila na
tuto oblast a vyvolala značné množství tepla a bolesti, což
trvalo asi dva dny. Když jsem tento jev popsala svému lékaři, který byl zároveň vyškolen v práci s tělem, vyšetřil mě
a řekl, že došlo k velké nápravě, která by normálně trvala
193
Těhotná s bohem
...
3. błezna 2010 11:56:10
193
mnohem déle. Kromě toho se mi na různých částech těla
objevovaly skvrny nebo otoky, zvláště trojúhelník těsně
nad kostrčí, který se objevil několikrát. Nejsem si jistá,
jaký konkrétní význam to všechno mělo. Začala jsem si
hluboce vážit inteligence této energie a její zjevné snahy
o vyléčení mého organismu.
Když jsem pracovala s lidmi jako terapeutka, břicho se
mi zvětšilo a vyzařovalo z něj teplo. Mnohokrát se mi svěřovali, jak se cítí špatně. Začali se otevírat a sdíleli se mnou
silné pocity, které se vázaly na konkrétní situace. Zanedlouho odcházeli pozoruhodně očištění, zatímco mně se
udělalo špatně a doma jsem pak několik hodin zvracela.
Začala jsem být natolik psychicky citlivá, že jsem se musela
častěji uchylovat do ústraní. „Nemohla bych to dělat jinak?“ říkala jsem si stále častěji. Věděla jsem jenom to, že
budu muset mnohem pozorněji sledovat energii a udržovat své aktivity v rovnováze. Abych si uchovala vyrovnanost, musela jsem energii zcela důvěřovat a následovat ji,
kam směřovala. Pracovala jsem, když jsem mohla, a uchýlila se k odpočinku, jakmile mi to tělo umožnilo.
Kdykoli jsem se pokusila psychicky nahlédnout do tohoto procesu, viděla jsem jenom jasné světlo pronikající
z nějakého zakrytého prostoru. „ Jsi těhotná s bohem
a musíš být trpělivá. Všechno se zjeví v pravý čas,“ bylo
mi řečeno. Setkala jsem se s několika přáteli, kteří byli
sice psychicky otevření, všichni však měli zablokované
„vidění“. Jenom Gloria, jejíž práce si velice cením, mi
dokázala pomocí věštby potvrdit, co jsem intuitivně cítila. To mi opět pomohlo udržet a integrovat, co se mi ukazovalo. Gloria hovoří v metaforách, které zjevně zachycují podstatu zážitku na hluboké archetypální úrovni.
Zde je část její věštby:
194
Kapitola osmá
...
3. błezna 2010 11:56:10
194
Doslov
Psát doslov k této knize je pro mě radost, protože dobře
znám téma, příběh i osobu, která ho prožila a sepsala.
Jyoti ve své knize popisuje, jak prochází od pročišování
na osobní úrovni života k universálním prožitkům společným všem lidem. Od personální úrovně k transpersonální.
Od osobního příběhu k archetypu a mýtu.
Pokud dostatečný počet lidí nastoupí tuto cestu, pak
„v tomto stavu můžeme opět nastolit rovnováhu na této
planetě a láska se může stát stavem vědomí, který budou
sdílet všichni namísto nenávisti, strachu a násilí“.
V předešlé větě je skryto jádro celé knihy.
Podobá se apelu, kterým Václav Havel v roce 1989 otevřel brány možností osobního hledání a sebeobjevování:
„Láska zvítězí nad lží a nenávistí.“
Jyoti dodává v poslední větě své knihy: „Záleží jenom
na nás.“
Já to podtrhuji, ale současně vím, že to není vůbec jednoduché a že každý musí sám za sebe vylézt na vysokou
horu, aby v sobě objevil lásku a stal se opět tím, čím jsme
všichni původně byli. Snad to jednou bude ten nejprostší
akt našeho života.
271
...
3. błezna 2010 11:56:13
271
Jyoti ve své knize popisuje sny, synchronicity a transformativní energetické fenomény, které rozpoznává jako
něco, co přichází „odjinud“. Propojuje pak tento nevšední
materiál s každodenním životem. Ukazuje, jak nás řídí něco vyššího a jak je důležité nechat „instrukce“ působit.
Podaří-li se nám přesvědčit ego, aby se vzdalo kontroly,
staneme se adepty umění naslouchat pokynům archetypálních vzorců a nevědomých energií.
Jyoti patří k těm šastlivcům, kteří se svými neobvyklými zážitky dokázali jít za „správnými“ osobami. Připomíná
mi tím příběh o jóginovi, který visí na stromě a cvičí jógu.
Zastaví se u něj schizofrenik a ptá se: „ Jak ty to děláš, jógine? Máš podobné zážitky jako já, a zatímco ty si tady cvičíš,
mě zavírají do blázince!“
„Záleží jenom na nás,“ komu svůj příběh vyprávíme.
V naší moderní „západní“ kultuře není vůbec samozřejmé najít bezpečný rámec umožňující vyjádření transpersonálních prožitků bezpečným způsobem. Zážitky popisované v této knize mohou být šokující svou intenzitou
i obsahem. Některé léčebné postupy — například Paulovo
čištění dvou egyptských čarodějů — mohou působit neuvěřitelně.
A opravdu to tak vypadá, když se na to podíváte z té
„rozumné strany“ hory. Z druhé strany to zase vypadá šíleně na této straně.
Představte si jihoamerického domorodce, pro kterého je
rozšířené vědomí podmínkou dobrého lovu, a tím pádem
přežití. Jaký by byl asi jeho popis jízdy autem po šestiproudové dálnici? Jak by se divil, že máme banky, do kterých
ukládáme peníze a šetříme je na někdy později?
Psychospirituální krize, jak zážitky popisované v této
knize nazýváme, nás zavádí na rozhraní dvou světů. Vyzývá
272
Doslov
...
3. błezna 2010 11:56:13
272
nás, abychom prošlapali cestu na obě strany hory. Nebudeme žít plným životem, dokud neprošlapeme cestu tam
a zpět, tam a zpět.
Zážitky z druhé strany hory mohou byt nepravděpodobné, ale má je mnoho lidí. Znám jich spoustu, kteří prošli podobnými zkušenostmi a jsou nejen naživu, ale žijí
svůj život ze svého pohledu zdravěji. Zbavili se něčeho, co
je uvnitř svazovalo a omezovalo jejich možnosti.
Jyoti přináší poselství z druhé strany hory a srozumitelně je předává druhým. Dokáže učit otevřenosti vlastní
otevřenosti. Má schopnost údivu z vhledu a z možnosti
objevovat. Tyto schopnosti ji vedly k vytvoření programu
zaměřeného na provázení změněnými stavy vědomí.
Před deseti lety přijali Jyoti a Russ pozvání do Prahy. Od
té doby jezdí do Evropy pravidelně a rozvíjejí zde tento
program, který už probíhá na třech místech ve světě. Jeho
základní myšlenka vychází ze skutečnosti, že tělo i mysl
mají přirozenou schopnost léčby. Abychom mohli této
schopnosti využít, musí být odkloněna ta část našeho já,
která stojí v cestě.
Změněný stav vědomí, který je považován za nejúčinnější cestu, je stav inspirovaný praktikami našich
předků starými tisíce let. Účastníci programu procházejí
zkušeností s rituálem, metodami práce založenými na intenzivním dýchání, sweatlodge, meditaci, bubnování nebo
vedené imaginaci. Učí se tak využívat možností jemnohmotných energií, učí se důvěřovat vlastnímu procesu
nebo provázet druhé lidi.
Píšu tento doslov na ranči v Kalifornii, který Jyoti a Russell s několika přáteli před pěti lety založili. Je pro mě
důležité popsat, co tady opakovaně zažívám. Je to jakési
pokračování knihy v reálném světě, zpětná vazba o tom, co
273
Doslov
...
3. błezna 2010 11:56:13
273
vzniklo mimo jiné také na základě zkušeností, jimiž Jyoti
prošla.
Lidé tady žijí v duchovním společenství založeném na
synergickém, tj. podporujícím vztahu s okolním prostředím, který je v souladu s potřebami Matky Země.
Důležitou úlohu zde hraje vědomá integrace zkušeností
z jiných kultur a závazek snahy o dosažení nejvyššího lidského potenciálu.
Je to místo, kam se lidé přicházejí modlit. Důraz není
kladen na to, k čemu nebo ke komu se modlí. Modlitba je
řečí srdce a obnovuje náš vztah k přírodě, k lidem okolo
nás a k nám samým. Žije se tady v indiánském čase. Prioritou je, udělat věci tak, jak mají být. Ne udělat je včas.
Provází se tady psychospirituální krizí. Prakticky se zde
žije to, co Jyoti popisuje na straně 141. „Volání“ tady má
své místo pro „volajícího“, jsou zde ti, kteří jsou s to „odpovědět“, proces se podporuje a všichni jsou přesvědčeni,
že z toho mají prospěch jak jednotliví lidé, tak celé společenství.
Tato kniha je důležitý zdroj informací jak pro ty, jejichž
život neprobíhá hladce — právě vstupují do krize nebo již
hledají cestu k pomoci (viz kapitola o SEN, Síti pro pomoc
osobám v psychospirituální krizi). Možná jste krizí již prošli, možná jste prošli i léčbou, a nejste si úplně jisti, zda rozumíte souvislostem toho, co proběhlo.
Je to rovněž kniha určená pro odborníky z pomáhajících
profesí — sociální pracovníky, psychology, kurátory, dobrovolníky, zdravotnický personál, lékaře a mezi nimi především psychiatry. Může být přínosem i pro lékaře pracující s lidmi, kteří se nějakým způsobem dotkli smrti nebo
se dostali v rámci svých obtíží do hlubokých změněných
stavů vědomí.
274
Doslov
...
3. błezna 2010 11:56:13
274
Každému z nich může tato kniha ukázat cestu k netradičnímu způsobu přemýšlení o jevech, se kterými se setkávají — cestu, na kterou se nelze vydat tradičním studiem.
Pro někoho může být četba lákavým dobrodružstvím
sebeobjevování, pro jiného rozjímáním nad otázkou: „ Jak
je možné, že k normalitě je někdy možné dojít ,nenormální‘ cestou?“
Záleží jenom na nás.
Michael Vančura
275
Doslov
...
3. błezna 2010 11:56:13
275
Doslov k 2. vydání
Nedávno jsem byla požádána, abych stručně popsala, co se
událo od chvíle, kdy jsem napsala tuto knihu. Třebaže proces zde popisovaný byl poněkud náročný, vnesl mi do života jasnost, která jej proměnila v život služby. Když je nástroj připraven, vaše poslání se objeví. Zbytek příběhu
popisuje následující článek, který vyšel v časopise Shaman’s
Drum v roce 2005. Nesmíme zapomenout, že žijeme
v době, která určí kvalitu života pro dalších sedm generací.
Mnozí z vás jste již uslyšeli volání. Kráčejte pevně vstříc
svému osudu. Vynořuje se další příběh.
JYOTI
KDYŽ PROMLUVÍ BABIČKY
„My babičky jsme přišly ze všech koutů světa, abychom vyprávěly o vědomostech, které v sobě nosíme. V mnoha jazycích nám bylo řečeno, že nadešel čas učinit pravá rozhodnutí pro naše rodiny, pro země, které milujeme…
Stojíme na prahu. Uvidíme přicházet změny. Dokážeme-li
ve svém srdci vytvořit vizi, bude se šířit. Přinášíme světlo,
276
Doslov
...
3. błezna 2010 11:56:13
276
a proto nemáme jinou volbu než se spojit. Jako ženy moudrosti nás nemůže nic rozdělit. Když se kondor setká s orlem, domů přilétají ptáci hromu a blesku.“
Agnes Baker-Pilgrim,
nejstarší žijící žena kmene Takelmů, indiánů od řeky Rogue,
a opatrovnice takelmského posvátného lososího obřadu.
„V mé zemi se nestane nic bez předchozí porady se ženami.
Naši moudří a starší jsou jako knihovny — radíme se
s nimi, kdykoli potřebujeme učinit důležitá rozhodnutí.
Ženy v mé zemi se každých pět let vydávají na mírový
pochod. Babičky odcházejí na měsíc do lesa, aby se na tento
pochod připravily. Postí se, modlí a vyvolávají předky.“
Bernardette Rebienot,
babička z Gabunu a mistr ibogového rituálu kmene Bwiti
Existuje proroctví o větrech změn, které vanou na této planetě. Proroctví obsahuje příběh o této době, jak si jej předávají tradiční národy, které pečují o Matku Zemi od počátku věků. Tento příběh již zazněl v mnoha jazycích
a vypráví o chvíli, kdy staneme na křižovatce a budeme
muset učinit rozhodnutí. Jedna cesta nás zavede ke zkáze.
Druhá nám ukáže způsob života spojený se zemí a zavede
nás do nového sjednoceného světa. Toto poselství praví, že
se musíme nechat vést srdcem.
Před mnoha lety ke mně začal šeptem promlouvat hlas.
Vyzval mě, abych shromáždila přátele a příbuzné a v horách v Kalifornii vybudovala komunitu, která by poskytovala bezpečné místo k modlitbě, kde by k nám mohla promlouvat „Naše Paní Stvořitelka“ a vést nás našimi životy.
Když naše komunita, známá jako Kayumari, začala rozmlouvat se samotnou Stvořitelkou, začala nás učit takové277
...
3. błezna 2010 11:56:13
277
mu způsobu života a modlitby, který se vztahuje k zemi.
Řekla, že se s námi přijdou modlit lidé ze všech čtyř světových stran a že je důležité, abychom nalezli způsob modlitby, který přichází od srdce.
Tři roky po založení naší komunity jsem měla vizi, v níž
ke mně přišla Naše paní a předala nám poslání. Řekla:
„Předám vám košík se svými nejvzácnějšími klenoty. Jsou
to linie modlitby sahající k počátku věků. Nemíchejte je
a neměňte je. Ochraňujte je a uchovávejte je v bezpečí.
Proneste je branou tisíciletí a pak mi je vrate, nebo se
chystám něco vykonat.“
Zpočátku jsme nechápali, co měla vize znamenat, ale časem našli cestu do našeho domova v horách mnozí starší,
kteří s námi sdíleli způsob života podporovaný modlitbou
a řízený inteligencí, vlastní samotnému stvoření. Tito starší hovořili o poselství popisujícím dobu, kdy Severní a Jižní Ameriku tvořila jedna pevnina, ale pak nastaly dalekosáhlé změny a země se rozdělila. Poselství pravilo, že přijde
doba, kdy orel a kondor poletí společně — národy těchto dvou zemí budou sdílet posvátný kouř. K tomu dnes
dochází.
Poselství pravilo, že lidé z těchto zemí pracující s medicínami začnou sdílet s ostatními svůj způsob života, aby
veškeré stvoření mohlo vést život založený na udržitelnosti a jednotě. V té době — kterou prožíváme dnes — budeme povoláni k tomu, abychom se probudili a vzpomněli si,
jak se stát správci země.
„V této době změn, kdy se otevřela nebeská brána, musíme
udělat, o co jsme byly požádány. Stojíme uprostřed pohybu
a chvění posvátného poselství. Toto poselství říká, že vědomí připravuje ženského ducha, ducha babiček. Podle
278
Doslov
...
3. błezna 2010 11:56:13
278
tohoto poselství vejdeme do světla sjednoceny ze všech čtyř
stran.“
Flordemayo, mayská starší a léčitelka
Naše komunita se modlila a my jsme uslyšeli hlasy, které
říkaly: „Až promluví babičky.“ Zpočátku jsme nevěděli, co
to znamená, ale začala k nám přicházet vnuknutí týkající se
svolání shromáždění žen. Uslyšeli jsme proroctví: „Až
promluví babičky, otevře se nám brána k jednotě.“
Před více než třemi lety jsem se vypravila se svými dětmi
a blízkou přítelkyní Ann Rosencranzovou do Gabunu.
Chtěli jsme hovořit s Bernardette Rebienot, starší komunity Bwiti, o rostlinné medicíně, která pomáhá zkrotit
„zvíře závislosti“. Někteří lidé ze Západu si odnášeli tyto
rostliny z lesa, aniž získali svolení tamního lidu. My jsme
je o ně jeli požádat. Během naší návštěvy jsme se s Ann zeptali Bernardette, co si myslí o tom vytvořit radu babiček.
Bernardette ožila a zvolala: „Ano, te je ten pravý čas. Nadešel čas svolat babičky. Musíš s tím začít.“ Ukázala nám
dopis, který právě podepsala: šlo o podporu peruánským
šamanům pracujícím s ayahuaskou, aby byla uznána práva
původních obyvatel jakožto strážců planety.
Bernardette dnes působí v Gabunu jako poradkyně prezidenta. V její vlasti musí prezident oslovit radu starších
žen, než učiní jakékoli rozhodnutí, které by změnilo
strukturu rodiny nebo zavleklo zemi do války. Kdyby ženy
nesouhlasily, nepodnikal by žádné kroky, protože když babičky v Gabunu mluví, prezident naslouchá. Tak tomu
kdysi bylo u mnoha původních obyvatel.
Když jsem odletěla z Gabunu a zamířila na návštěvu za
příbuznými do Jižní Ameriky, stále jsem cítila, jak je projekt aktuální. V Brazílii jsem se setkala se dvěma staršími
církve Santo Daime, kterými byl padrinho Alfredo a Maria
279
...
3. błezna 2010 11:56:13
279
Alice Campos Freire. Když jsem jim vyprávěla, co mi sdělila Bernardette, Maria Alice mi ukázala dopis, který právě
podepsali spolu s šesti amazonskými kmeny v oblasti Juruá. Bylo to velmi podobné spojenectví založené na solidaritě mezi Bernardette a peruánskými šamany.
„Původní národy prošly obdobím velkých bojů, obdobím
temnoty… Když je [motýl] připraven a nadešel jeho čas,
začne se hýbat a vyvine formu, která se rozvine, vyprostí se
ze svého zámotku a vstoupí do tohoto světa, do života, jako
nádherné stvoření. My babičky jsme vystoupily z temnoty.
Vidíme tuto krásu, vidíme se navzájem a obracíme se ke
světu s otevřenou náručí, s láskou, nadějí, soucitem, vírou
a štědrostí.“
Mona Polacca,
starší kmene Hopi-Havasupai-Tewa
„Potřebujeme si udržet naději. Je to jako nikdy nekončící
příběh. V mé vesnici se šíří násilí, a co se děje v mé vesnici,
děje se na celém světě… Potřebujeme upevnit svoji víru,
abychom mohly pokračovat v duchovní práci a dál pomáhat druhým.“
Julieta Casimiro,
mazatécká starší z Huautla de Jimenez
a vizionářská léčitelka obřadu Ninos Santos
Vrátila jsem se domů s vědomím, že nadešel čas zorganizovat shromáždění domorodých babiček. Snažila jsem se
přijít na to, jak poznám, které babičky Naše Paní volá. Jednoho dne jsem pak při meditaci uslyšela hlas: „Všechno se
to týká vztahů. Začni se svými vztahy a uvidíš, že se to poskládá.“
280
Doslov
...
3. błezna 2010 11:56:13
280
Vzhledem k tomu, že řada lidí v naší duchovní komunitě se ubírala po původních cestách života a modlitby, začali
jsme oslovovat své příbuzné. Jejich prostřednictvím jsme
získali kontakt na třináct domorodých babiček z celého
světa. Společná touha zajistit udržitelný život pro naše
vnoučata nás přiměla k tomu, abychom se spojili ve svých
srdcích a modlili se za světový mír.
Před naším prvním setkáním v New Yorku přišla Matka
a opět promluvila o svém košíku. „Vaše komunita si vede
dobře,“ řekla. „Pronesla košík branou tisíciletí. Babičky
jsou mými představitelkami. Předej jim košík, protože se
chystáme něco udělat.“
Když se babičky shromáždily, poznaly, že je to okamžik, o němž hovořilo poselství. Rita Blumenstein, babička kmene Yupik, nám vyprávěla, že v devíti letech dostala od své babičky třináct kamínků a třináct orlích per,
která měla předat třinácti babičkám, až se setkají. Během
vyprávění se Rita Pitka rozplakala a řekla: „Přišly jsme
pozdě, ale jsme tu!“
„Můžeme být tím, kým jsme — vytvořit svůj život ze
své minulosti a přítomnosti. Jsme svými předky. Když dokážeme léčit samy sebe, léčíme i své předky, své babičky,
dědečky a své děti. Když léčíme samy sebe, léčíme Matku
Zemi.“
Rita Pitka Blumenstein, prababička a starší kmene Yupik
V pondělí 11. října 2004 se třináct domorodých babiček
z celého světa — z oblasti za severním polárním kruhem,
Severní, Jižní a Střední Ameriky, Afriky a Asie — shromáždilo v Tibet House Menla Mountain Retreat and Conference Center, které leží v severní části státu New York
281
...
3. błezna 2010 11:56:13
281
uprostřed překrásné přírody. Sešly se na třídenním soukromém setkání, které vyústilo ve Světové shromáždění
žen, na němž se k nim připojily další tři stovky zájemců.
Během shromáždění bylo naším cílem vytvořit základ
modlitby, a tak jsme se rozhodly vyznačit rytmus dní modlitbou. Požádaly jsme každou babičku, aby provedla hodinovou modlitbu či obřad bu za svítání, v poledne, při
západu slunce, nebo na konci dne. Od východu slunce
12. října až do neděle měla každá babička možnost požehnat nám způsobem, jakým hovoří se Stvořitelem. Ženy ze
Západu také nabídly modlitby nebo obětiny, aby zachytily
rytmus dne.
Naše modlitba za mír se projevila mimo jiné v plameni
posvátné pochodně za světový mír. Tento plamen byl dopraven na setkání rady v New Yorku, aby babičky mohly
zapálit posvátný oheň za světový mír a jednotu všech národů. Posvátná pochodeň za světový mír hoří nepřetržitě
od roku 1986. Tento rok Organizace spojených národů
vyhlásila Mezinárodním rokem míru. Tehdy poprvé obkroužila celý svět v rámci prvního běhu kolem země, který uspořádal David Gershon. Pochodeň hoří v proslulém
poutním místě zvaném Santuario de Chimayo v Novém
Mexiku, kde Panna Maria Guadalupská a Děátko Boží
spontánně léčí ty, kteří to potřebují. Od května 1987 nosí
běžci každý rok při poutní modlitbě za mír posvátnou
pochodeň a balíček posvátné půdy ze Santuaria do Los
Alamos v Novém Mexiku, kde byly vyvinuty jaderné
zbraně. V Ashley Pond Parku tento posvátný oheň a půdu
používají původní obyvatelé Ameriky při děkovné modlitbě vyvolávající ducha léčení a usmíření.
Během několika dní po zahájení našeho prvního shromáždění se babičky dohodly na vytvoření světové aliance
282
Doslov
...
3. błezna 2010 11:56:13
282
a zavázaly se, že budou pracovat společně, aby sloužily jak
společným cílům, tak specifickým místním potřebám, které se týkají 1) uchování tradičních medicín a jejich původního domova; 2) uchování obřadů původních obyvatel;
3) reakce na zdravotní problémy (malárie, AIDS, cukrovka
a rakovina) a 4) předání znalostí původních obyvatel mladším generacím.
Mnohé z babiček žádaly, abychom toto historické shromáždění zdokumentovali, a jeho poselství se tak rozšířilo
do světa. Carol Schaeferová za tím účelem píše v současné
době knihu pro nakladatelství Shambhala (český překlad
připravuje DharmaGaia, pozn. red.). Popisuje v ní vizi
provázející jednotlivá shromáždění a nechává zaznít hlas
každé z babiček. Některé babičky kromě toho požádaly,
aby byl o shromáždění natočen film, který by sloužil jako
svědectví pro jejich lid. Na základě jejich žádosti byla zahájena sbírka, která by umožnila výrobu dokumentárního
filmu, předběžně nazvaného „Pro příštích sedm generací:
babičky promlouvají“. Jako výkonná producentka byla
zvolena uznávaná producentka Carole Hartová, jež by
měla zajistit celistvost filmu. Carole se před několika lety
dostalo požehnání ducha, když se během obřadu Native
American Church (Církve původních Američanů) vyléčila
z rakoviny, kterou lékaři označili za nevyléčitelnou. Vzhledem k tomu, že na vlastní kůži zažila moc domorodých
cest medicíny, ujistila babičky, že se bude řídit jejich radami týkajícími se natáčení. Vytvořila již třináctiminutovou
upoutávku k filmu, která zachycuje to podstatné z toho, co
babičky budou říkat světu.
Tyto babičky, které uchovávají tradiční cesty spojené
se zemí, jsou mezi svými lidmi žijími legendami. Vědí,
že jsme dospěli ke kritickému okamžiku v dějinách na283
...
3. błezna 2010 11:56:13
283
šeho druhu, a proto k nám promlouvají s pocitem naléhavosti.
Ve svém prohlášení, sepsaném během prvního shromáždění rady, se Mezinárodní rada třinácti domorodých
babiček označuje za „alianci modlitby, vzdělání a léčení
pro naši Matku Zemi, všechny Její obyvatele, všechny
děti a příštích sedm generací“. V tomtéž prohlášení babičky potvrdily, že „naše způsoby modlitby, udržování
míru a léčení, které jsme zdědily po předcích, jsou dnes
velmi potřebné. Scházíme se, abychom živily, učily
a vzdělávaly své děti. Scházíme se, abychom udržovaly
praxi našich obřadů a potvrzovaly právo na používání našich rostlinných medicín bez právních omezení. Scházíme se, abychom chránily země, kde naše národy žijí a na
nichž jsou závislé naše kultury, abychom ochránily kolektivní dědictví tradičních medicín a bránily samotnou
zemi. Věříme, že učení našich předků osvítí naši cestu
nejistou budoucností.“
„ Jestliže chceme spatřit změny, musíme především nalézt
mír v sobě, a pak musíme mít trpělivost s těmi, kdo tohoto
místa míru v sobě ještě nedosáhli.“
Margaret Behan,
„Žena červeného pavouka“, tradiční čejenská válečná tanečnice,
spisovatelka, básnířka a dramatička
„ Jsem Tibeanka, takže budu mluvit o situaci v Tibetu, která se dotýká nás všech. Tibeané se o svoji zemi starali velmi
dobře, ale dnes se tam zakopává radioaktivní odpad z celého světa. Je to nebezpečné pro všechny.“
Cering Dolma Gjaltong,
zakládající členka Asociace tibetských žen
284
Doslov
...
3. błezna 2010 11:56:13
284
V květnu 2005 mayská babička Flordemayo hostila druhé shromáždění Rady babiček v Pojoane Pueblu v Novém Mexiku. Na tomto shromáždění se aliance dohodla na formulaci hlavního cíle, nechala zaznít modlitby
na posvátných místech Puebla a schválila některé projekty podporující jejich vizi. Babičky se rozhodly pokračovat v pravidelných shromážděních ve svých domovech
po celém světě, aby tak rozvíjely jednotnou modlitbu
za mír.
Babička Aama Bombo, névárská šamanka z Nepálu, právě dokončila púdžu v Šivově chrámu, kde se modlila za
ochranu a štěstí ve prospěch poslání babiček. Spolu s ostatními babičkami na celém světě se dál modlí za zdraví všech
babiček v radě a za to, aby jejich modlitby za světový mír
získaly na síle.
Berbardette Rebienot mi poradila, abych byla jako modrý pták žijící v její zemi — abych ohlašovala další shromáždění rady a hovořila o vizi, která je svolala dohromady.
Byla jsem svědkem toho, že v přítomnosti těchto moudrých žen se objevuje velká síla. Občas se při jejich modlitbách doslova stává viditelnou síla, která by dokázala sjednocení bránit. Ony se s ní však nesnaží bojovat ani ji
nechtějí změnit; objímají ji skrze modlitbu a rituál a připomínají nám tak, abychom se nezapomněli modlit pro příští
generace.
Julieta Casimiro, mazatécká babička ze Sierry Madre,
hostila v květnu 2006 shromáždění rady v Oaxace v Mexiku. V říjnu 2006 bude hostit shromáždění rady v indické
Dharamsale tibetská babička Cering Dolma Gjaltong.
Radu přijme na soukromé audienci Jeho Svatost dalajlama; babičky tak podpoří svoji modlitbu za světový mír
a dají najevo solidaritu s úsilím Tibeanů získat nazpět svo285
...
3. błezna 2010 11:56:13
285
ji vlast. V květnu 2007 budou shromáždění hostit babičky
kmene Oglala Lakota v Jižní Dakotě. Jeho součástí bude
tradiční modlitba amerických indiánů u příležitosti osmdesátých narozenin lakotské babičky Beatrice Long Visitor
Holy Dance.
Další informace o Radě babiček a jejích připravovaných
setkáních naleznete na internetových stránkách:
www.grandmotherscouncil.com a www.sacredstudies.org.
Informace o připravovaném dokumentárním filmu naleznete na stránce: www.forthenext7generations.com.
Jyoti
286
Doslov
...
3. błezna 2010 11:56:13
286
Obsah
Předmluva (Claudio Naranjo)
9
Přehled kapitol
15
Úvod — Energie kundaliní
21
1. Smrt jako probuzení
41
2. Pokušení
49
3. Skok do prázdna
68
4. Zasvěcení
85
5. Svatba s niterným Já
105
6. Temná noc duše
128
7. Do nitra srdce
153
8. Těhotná s bohem
177
9. Kruhy se uzavírají
211
Doslov (Michael Vančura)
271
Doslov k 2. vydání (Jyoti)
276
Poznámky
287
293
...
3. błezna 2010 11:56:14
293
Jyoti
Anděl zavolal
mé jméno
Z anglického originálu An Angel Called My Name:
A Story of a Transformational Energy That Lives
in the Body / by Jyoti, (DharmaGaia, Praha 1998)
přeložili Michal Strenk a Michael Vančura. Vydalo nakladatelství DharmaGaia v roce 2006. Edice
Nová éra.
Odpovědná redaktorka Iva Prokopová. Jazyková
redakce Daniela Varadínková. Obálka, grafická
úprava a sazba studio Mangalam. Tisk PBtisk
Příbram. Druhé vydání. ISBN 80–86685–64–0
DharmaGaia, Uhelný trh 1, 110 00 Praha 1, tel.
+420 224 238 551, e-mail: [email protected],
www.dharmagaia.cz
Na webových stránkách najdete kromě podrobných informací a ukázek z jednotlivých knih
i on-line knihkupectví Global s vybranými tituly
jiných nakladatelství.
...
3. błezna 2010 11:56:14
294
„ Jyoti je plamen božské milosti,
„Tato kniha nás inspiruje k tomu,
který může uronit velkou slzu
jak se otevřít svým životním zraněním
lásky. Tato kniha je slza,
a přijmout je jako poselství pomoci
jež může inspirovat člověka
a léčení. Je inspirací k tomu,
na cestě věčné milosti.“
jak se stát více než zdravými.“
ŠRÍ ÁNANDI MA,
MICHAEL VANČURA,
indická učitelka kundaliní mahájógy
Anděl zavolal mé jméno
Jyoti
JYOTI (Jeneane Prevatt, PhD.)
je americká duchovní učitelka
a terapeutka. Zabývá se studiem
a využitím metod pro rozšiřování
vědomí těla, které je podmínkou
pro léčení těla, mysli a ducha.
Tradiční šamanské rituální techniky obohacuje svou hlubokou
znalostí jungiánské psychologie.
Dnes se zabývá zejména budováním komunit zaměřených na
lidský růst. Žije v kalifornské Sonoře a pořádá semináře
a přednášky po celém světě.
Její autobiografie popisuje příběh lidské transformace, jež začala spontánním probuzením vnitřní
energie kundaliní a přivedla autorku k objevování
vlastní ženské spirituality a cest k integraci duchovnosti
do každodenního života.
Kniha je neocenitelným zdrojem inspirace
pro lidi procházející hlubokými životními změnami
nebo psychospirituální krizí, pro zájemce o skutečnou
spiritualitu i pro pracovníky pomáhajících profesí,
tj. psychology, psychiatry či zdravotníky.
Jyoti
Příběh transformativní energie, která přebývá v těle
Anděl zavolal
mé jméno

Zde - DharmaGaia

Transkript

Podobné dokumenty

Trinity One Love

ALBRECHTICKÝ BULLETIN

Psychospirituální krize

Obsah knihy ve formátu pdf.

Mystika a schizofrenie

Název knihy Jméno autora Příjmení autora Aby zuby

k zapůjčení na katechetickém centru

Cestopis z výjezdu na zámky okolo Loiry

Mezinárodní neziskové organizace a spolupráce s OSN v

Jména pro dívky Mnohdy jde o jména, která se stala po dlouhé době

CARPE DIEM

pdf text - Barbora Balkova

Bluegrassové listy 03/2007

zde - DharmaGaia

Cesta (ne)obyčejného člověka 2

Pránická výživa - breatharian.eu

LSD - mé problémové dítě Albert Hofmann

Diplomová práce

Kundalini joga

SHAME FREE SOURCE Training

Jako naprostý ıílenci

Všechna ta Já v moři My - Kmen esence