Bankovnictví a finance - Útvar koordinace evropských projektů
Transkript
Bankovnictví a finance Studijní dokumentace projektu „Podpora nabídky vzdělávacích programů pro pracovníky veřejného sektoru Plzeňského kraje“ Registrační číslo: CZ.1.07/3.2.02/02.0012 Tento studijní materiál byl vytvořen pro potřeby účastníků komplexního vzdělávacího programu „Podpora nabídky vzdělávacích programů pro pracovníky veřejného sektoru Plzeňského kraje„ organizovaného Útvarem koordinace evropských projektů města Plzně, p. o. (dále jen „ÚKEP“). Využívání v rámci výuky, ostatní vzdělávací činnosti, konzultací, jeho distribuce, tisk a elektronická archivace jsou možné jen s písemným souhlasem ÚKEP. 2 Obsah 1 ZÁKLADNÍ INFORMACE K DOKUMENTU A KE STUDIU ................................................................ 9 1.1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY BANKOVNICTVÍ A FINANCÍ .......................................................................... 9 1.2 ZNALOSTI A KOMPETENCE ZÍSKANÉ STUDIEM .................................................................................... 9 1.3 DOPORUČENÍ PRO PRÁCI S DOKUMENTEM ...................................................................................... 10 2 MAKROEKONOMICKÝ ÚVOD .......................................................................................................... 11 3 PENÍZE, MĚNA, PENĚŽNÍ STANDARDY, MĚNOVÉ AGREGÁTY .................................................. 14 4 5 3.1 MĚNA .......................................................................................................................................... 14 3.2 VÝVOJ PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ ................................................................................................... 15 3.3 DRUHY PENĚZ .............................................................................................................................. 18 3.4 MĚNOVÉ AGREGÁTY ..................................................................................................................... 19 FINANČNÍ TRHY ................................................................................................................................ 25 4.1 SUBJEKTY FINANČNÍHO TRHU ........................................................................................................ 28 4.2 ÚSPORY....................................................................................................................................... 30 4.3 DĚLENÍ FINANČNÍCH TRHŮ ............................................................................................................. 31 INVESTICE ......................................................................................................................................... 35 5.1 KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ.............................................................................................................. 40 5.1.1 Hodnocení fondů ................................................................................................................... 42 5.1.2 Rozdělení fondů podle míry rizika ......................................................................................... 44 5.1.3 Výběr fondu a zprostředkovatele ........................................................................................... 45 5.1.4 Související legislativa ............................................................................................................. 47 5.1.5 Jiné finanční nástroje ............................................................................................................. 48 3 6 BANKOVNÍ SOUSTAVA ČR ............................................................................................................. 51 6.1 7 CENTRÁLNÍ BANKA ......................................................................................................................... 61 7.1 7.1.1 8 9 LEGISLATIVA VYMEZUJÍCÍ ČINNOST BANK V ČR ............................................................................... 57 FUNKCE CENTRÁLNÍ BANKY ........................................................................................................... 63 Měnová politika ...................................................................................................................... 68 7.2 ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA ................................................................................................................ 76 7.3 EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA ....................................................................................................... 81 OBCHODNÍ BANKY........................................................................................................................... 85 8.1 ČLENĚNÍ BANK.............................................................................................................................. 85 8.2 ORGANIZAČNÍ USPOŘÁDÁNÍ BANKY ................................................................................................ 86 8.3 ZÁSADY PODNIKÁNÍ A ŘÍZENÍ BANKY ............................................................................................... 88 8.4 CHOVÁNÍ BANKY ........................................................................................................................... 90 8.4.1 Bankovní etika, bankovní tajemství ....................................................................................... 90 8.4.2 Pojištění vkladů ...................................................................................................................... 91 8.4.3 Kontrolní mechanismy, vnitřní dohled ................................................................................... 92 8.5 CHOVÁNÍ K ZÁKAZNÍKOVI ............................................................................................................... 96 8.6 BANKOVNÍ OBCHODY..................................................................................................................... 97 BANKOVNÍ PRODUKTY ................................................................................................................. 101 9.1 AKTIVNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY ..................................................................................................... 101 9.1.1 Peněžní úvěry ...................................................................................................................... 103 9.1.2 Závazkové úvěry .................................................................................................................. 106 9.1.3 Alternativní formy financování ............................................................................................. 107 9.2 PASIVNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY ..................................................................................................... 109 4 10 11 9.3 NEUTRÁLNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY ................................................................................................ 109 9.4 OPTIMALIZACE PORTFOLIA BANKOVNÍCH PRODUKTŮ PRO ORGANIZACI ........................................... 110 POJIŠŤOVNICTVÍ ............................................................................................................................ 116 10.1 ZÁKLADY POJIŠŤOVNICTVÍ ........................................................................................................... 116 10.2 ZÁKLADNÍ POJMY ........................................................................................................................ 118 10.3 PRÁVNÍ ÚPRAVA ......................................................................................................................... 122 10.4 ZAJIŠTĚNÍ A VÝZNAM ZAJIŠTĚNÍ PRO POJIŠŤOVNY ......................................................................... 123 10.5 ROZHODNUTÍ O POJIŠTĚNÍ ........................................................................................................... 126 BIBLIOGRAFIE ................................................................................................................................ 129 5 Seznam zkratek 2T Dvoutýdenní AUS Austrálie BEL Belgie CAN Kanada CB Centrální banka CRM Řízení vztahů se zákazníky CZK Koruna česká ČBA Česká bankovní asociace ČMZRB Českomoravská záruční a rozvojový banka ČNB Česká národní banka ČR Česká republika ČSOB Československá obchodní banka ČSSR Československá socialistická republika DEN Dánsko DIČ Daňové identifikační číslo EBF Evropský bankovní fond ECB Evropská centrální banka ES Estonsko ESCB Evropský systém centrálních bank EU Evropská unie EUR Euro FED Federal Reserve Systém – centrální banka USA FRA Francie GER Německo IČ Identifikační číslo ITA Itálie JAP Japonsko KB, a.s. Komerční banka, a.s. KČ Koruna česká Mil Milion Mld Miliarda MMF Mezinárodní měnový fond 6 NET Nizozemí NOR Norsko NZ Nový Zéland PF Penzijní fond PMR Povinné minimální rezervy PPF První privatizační fond Q1 První kvartál Q2 Druhý kvartál Q3 Třetí kvartál Q4 Čtvrtý kvartál RI Regulující instituce SBČS Státní banka československá SPA Španělsko SR SR SWE Švédsko SWI Švýcarsko UK Spojená království USA Spojené státy americké USD Americký dolar 7 Slovníček pojmů lombardní sazba, 70, 75 - sazba, za kterou si mohou obchodní aktivum, 14, 26 - majetek; banky vzít úvěr od banky centrální oproti bazické body, 75 - jedna setina procenta; zástavě cenných papírů; forward, 38 - finanční derivát, který ukládá držiteli opce, 38 - finanční derivát, předkupní právo koupit v předem určitou věc (investici), v určitém termínu a daném čase za předem dohodnutou cenu; za určitou cenu - je to právo, nikoliv založeno na tom, že smluvní strany mají povinnost; povinnost realizovat obchod opačná očekávání; repo operace, 20, 71 - ze strany centrální banky se jedná o G10, 92 - skupina zemí, které vytvořili Všeobecné dohody o Německo, půjčkách USA, (Belgie, Kanada, prodej cenných papírů bankám, s tím že centrální banka tyto papíry později odkoupí Francie, za vyšší cenu (reposazbu); Japonsko, Holandsko, Itálie, Švédsko, Velká Británie); reposazba, 70 - viz repo operace kolaterál, 71 - hodnota, která zabezpečuje bankovní swap, 38 - finanční derivát, termínovaná smlouva, úvěr; kterou se dva subjekty zavazují, že si mezi komodita, 14, 29, 36 - zboží, které je obchodováno bez rozdílu s sebou vymění daná aktiva nebo finanční toky za předem daných podmínek; v kvalitě (měď, obilí apod.) volatilita, 43, 44 - proměnlivost, kolísání. 8 1 Základní informace k dokumentu a ke studiu 1.1 Úvod do problematiky bankovnictví a financí Hlavním cílem tohoto výukového modulu je umožnit posluchači lépe chápat úlohu bankovního prostředí jako významného segmentu v ekonomice, dále pak získat ucelený přehled o bankovních produktech a zorientovat se v bankovním světě. Dokument by měl studentům pomoci ujasnit i roli sektoru pojišťoven a základní charakteristiky tohoto sektoru. Účastník výukového programu po absolvování získá ucelený přehled v různých oblastech financí, finančních trhů, investic a vzájemných vztahů mezi nimi. Tento modul již předpokládá zvládnutí ostatních souvisejících předmětů tohoto studia, zejména modulů Řízení veřejných financí a Ekonomie. 1.2 Znalosti a kompetence získané studiem Studium tohoto výukového modulu posluchači především pomůže v rozvoji osobních znalostí a dovedností v oblasti bankovnictví a financí. Student po absolvování bude umět: orientovat se v problematice bankovnictví a pojišťovnictví jak v České Republice; tak i v mezinárodním kontextu; orientovat se v produktovém portfoliu domácích bankovních a finančních institucí; základní orientace v pojišťovacím sektoru; optimalizovat portfolio bankovních produktů s cílem maximálního efektu pro organizaci (klienta). 9 1.3 Doporučení pro práci s dokumentem Primárním cílem tohoto materiálu je souhrn látky přednesené v rámci přednášek, vysvětlení základních pojmů a objasnění základních principů bankovnictví, finančního a kapitálového trhu. Před začátkem samotného studia textu by měl student vědět, jakým způsobem s ním pracovat, aby výuka mohla být co nejefektivnější. Studijní látka obsažená v tomto studijním textu je rozdělena do dílčích kapitol a jednotlivých subkapitol. Vzhledem k omezenému rozsahu tohoto dokumentu je látka popsána pouze stručně, proto je posluchačům doporučeno si pro případné potřebné doplnění informací prostudovat i studijní literaturu, která je vyjmenována v závěru tohoto materiálu v seznamu doporučené literatury pro samostudium. Za jednotlivými ucelenými bloky představované problematiky jsou vždy uvedeny otázky a úkoly sloužící k prověření porozumění studenta dané problematice a ke snadnějšímu zapamatování si dané látky. V materiálu je použito množství zkratek, jejichž kompletní seznam je uveden v úvodní části tohoto dokumentu. Kromě standardního seznamu zkratek je v materiálu uveden i slovníček pojmů, které nemusí být pro studenty, kteří nemají ekonomické vzdělání, tolik známé. 10 2 Makroekonomický úvod Makroekonomie jako taková byla součástí předmětu Ekonomie, kde byla dostatečně vysvětlena. Vzhledem k provázanosti některých makroekonomických pojmů na látku obsaženou v tomto materiálu, pokládáme za vhodné, si některé základní pojmy ekonomie stručně připomenout. Z toho důvodu se může tato kapitola zdát oproti zbylým kapitolám tohoto materiálu rozsahově slabší, jde však pouze o stručné shrnutí již nabytých poznatků a uvědomění si návaznosti základních pojmů makroekonomie na dále probíranou látku. Makroekonomie se na rozdíl od mikroekonomie nezabývá chováním individuálních subjektů, ale chováním národního hospodářství jako celku. Studuje příčiny vývoje a následné dopady agregovaných proměnných. Mezi základní agregované ukazatele lze zařadit hrubý domácí produkt (HDP), všeobecnou cenovou hladinu (inflaci), nezaměstnanost a také vztah k zahraničí, který je vyjádřený rozdílem exportu a importu statků (tzv. obchodní bilanci). Makroekonomické ukazatele Ekonomika jako celek se hodnotí pomocí makroekonomických agregátů (ukazatelů). Základní agregáty jsou následující: hrubý domácí produkt - celková peněžní hodnota statků a služeb vyrobených během určitého období na území daného státu ať již tuzemskými občany, podniky nebo zahraničními subjekty; všeobecná cenová hladina (inflace) - všeobecný růst cenové hladiny v ekonomice. Inflace se nejčastěji zkoumá indexem spotřebitelských cen. V indexu spotřebitelských cen se porovnávají ceny vybraných výrobků a služeb a přisoudí se jim podíl podle toho, jak se podílí na celkové spotřebě domácnosti. Porovnáním hodnoty tohoto indexu v různých obdobích se získává míra inflace. Následek inflace je pokles kupní síly peněz, neboť za stejnou částku lze koupit méně zboží a služeb; nezaměstnanost - aktuální situace na trhu práce je ve vývoji ekonomiky jedním z klíčových problémů. Míra nezaměstnanosti je v makroekonomii jedním z hlavních ukazatelů sledování situace na trhu práce; obchodní bilance (vztah k zahraničí vyjádřený rozdílem exportu a importu) - rozdíl mezi vývozem a dovozem zboží mezi domácí ekonomikou a zahraničím. 11 Vztah mezi těmito ukazateli sleduje tzv. magický (makroekonomický) čtyřúhelník. Hodnocení makroekonomické situace země, je pak závislé na ploše toho čtyřúhelníku, čím je plocha větší tím je situace příznivější. Je důležité si uvědomit, že není možné zlepšování všech 4 ukazatelů najednou, proti sobě působí nezaměstnanost vs. inflace a inflace vs. tempo růstu ekonomiky. Příklad: Obrázek 1: Magický čtyrúhelník pro ČR a EU za rok 2009 Zdroj: Dočekalová, a další, 2012 Z grafu je zřejmé, že ČR v rámci jednotlivých ukazatelů zaznamenala stejně dobré nebo lepší hodnoty než EU. Drobně lepších výsledků jsme dosáhli v rámci ukazatele nezaměstnanosti, výrazně lepší jsou hodnoty salda zahraničního obchodu (Česká republika je významně proexportově orientovaná země, což se na grafu projevilo). Jako celek je (resp. v roce 2009 byla) na tom ČR makroekomicky lépe než EU jako celek. 12 Makroekonomie má svůj nezastupitelný význam především v oblasti hospodářské politiky – dává tvůrcům této politiky návody, jak se vyhnout vysoké míře inflace, jak zabránit ekonomické recesi, jak odstranit vysokou nezaměstnanost, nebo jakým opatřením podpořit ekonomický růst. V následujících kapitolách si podrobně vysvětlíme vztah množství peněz v ekonomice, měnového kurzu a úrokových sazeb na výše uvedené makroekonomické ukazatele. Vysvětlíme si, kdo a jak ovlivňuje množství peněz, kurz a úroky a jaké tím může sledovat cíle. Vzhledem k tomu, že tato rozhodnutí ovlivňují všechny ekonomické subjekty, tj. i veřejnoprávní sektor, vysvětlíme také dopad a důsledky těchto rozhodnutí na domácnosti a organizace. Je nutné si uvědomit, že v tomto případě není velký rozdíl mezi domácnostmi, firmami a veřejnoprávními organizacemi, důsledky výše uvedených změn jsou pro všechny subjekty totožné. 13 3 Peníze, měna, peněžní standardy, měnové agregáty Dle teoretické definice peněz, lze za peníze teoreticky považovat jakékoliv aktivum, které je všeobecně přijímáno při placení za zboží a služby nebo při úhradě dluhu. Důležitý je aspekt všeobecnosti, tj. dané aktivum je přijímáno všemi subjekty dané společnosti. Pokud tomu tak není, nejde o peníze, nýbrž pouze o jejich neumělou a obvykle jen časově velmi omezenou náhražku. V dávné minulosti peníze nabývaly formu komodit, ale během času se vyvinuly do podoby papírového oběživa, mincí, šeků nebo číselné podoby účtů. Všechny tyto formy však mají jednu společnou vlastnost - jsou přijímány jako platidlo k nákupu statků a služeb. Peníze tedy slouží jako všeobecný prostředek směny. V této funkci peníze umožňují placení zboží a služby a úhradu dluhu. Peníze tedy plní následující funkce: prostředek směny (oběživo); uchovatel hodnoty (uchovávají kupní sílu do budoucnosti); zúčtovací jednotka (měřítko cen). Kromě teoretické definice existuje ještě definice empirická. Tato teorie usiluje o vysvětlení pojmu peníze v souvislosti se změnami ekonomické aktivity, neboť předpokládá, že změny nabídky peněz nebo jejího tempa růstu ovlivňují celkový reálný produkt ekonomiky, úroveň zaměstnanosti, cenovou hladinu a inflaci. Peníze jsou pak podle empirické definice nejvíce užitečné při jejich snaze ovlivňovat ekonomickou aktivitu. (Polouček, 2009) Tato definice zavádí pojem peněžní agregáty (viz níže), pomocí nichž se měří množství peněz v ekonomice. 3.1 Měna V této kapitole se zaměříme jen na základní vysvětlení pojmu měna. Měnovému kurzu a měnové politice jsou věnovány jiné kapitoly tohoto studijního materiálu. Měna je národní forma peněz. Můžeme ji definovat jako peněžní soustavu, která je používána a zákonně upravena na území určitého státu. Každá měna má následující znaky: 14 název; základní hotovostní druhy; nominální strukturu; výlučnost měny jako zákonného platidla na daném území, směnitelnost – vnitřní a vnější; zákonem upravená pravidla emise, ochrany, nabývání a používání v domácím a zahraničním platebním styku. Od 8.2.1993 je jediným zákonným platidlem při všech platbách na území ČR česká koruna a jediným eminentem hotovostních peněz na našem území je Česká národní banka, která rovněž určuje nominální strukturu a další náležitosti bankovek a mincí. Platí: padělání bankovek se trestá dle zákona; je trestné pozměňování a poškozování bankovek a mincí nebo používání jejich reprodukcí v tisku, televizi, reklamách apod. bez svolení ČNB; Kč je tzv. vnitřně směnitelná (právo domácích subjektů za domácí měnu nakupovat měny cizí); vývoz hotovosti v Kč je limitován pro fyzické i právnické osoby; domácí i zahraniční subjekty; zahraniční subjekty mohou nabývat naši měnu v neomezeném množství; od října 1995 v souvislosti s novým devizovým zákonem se koruna stává externě směnitelnou – zahraniční subjekty s ní mohou volně disponovat; použít k úhradě plateb v zahraničí; ukládat u zahraničních bank apod. 3.2 Vývoj peněžních prostředků Současná podoba peněz, jak je známe dnes, se vyvíjela relativně dlouhou dobu a prošla poměrně náročným vývojem. Na počátku tohoto vývoje byla naturální směna komodit – směna jednoho statku za druhý, barterový obchod. Společnost se však vyvíjela a při stále rozsáhlejším obchodování se tento systém naturální směny ukázal jako značně nepohodlný. 15 Příklad: Představte si pravěkou společnost, kdy jedna její členka, říkejme jí třeba Lucy, byla na sběru lesních plodin. Protože je jí zima, ráda by tyto plodiny vyměnila za kůže. Arnold, nejlepší lovec, má kůží spoustu, ale nemá zájem o lesní plodiny, chtěl by nové hlavice na šípy. Tak jde Lucy za místním kovářem, který má o lesní plodiny zájem a vymění je za dvě hlavice šípů. Lucy jde za Arnoldem, dá mu hlavice a konečně dostane kůže, aby se mohla zahřát. Začaly se tedy využívat některé ze vzácnějších komodit jako platidla, tzv. všeobecné ekvivalenty. V tomto období se stále jedná o barterový obchod, avšak již s prvky měnového systému. Tyto komoditní peníze se lišily v závislosti na části světa a daném období. V českých končinách to bylo plátno (odtud i původ slova platidlo), které se odměřovalo a trhalo (jedno z možných vysvětlení původu slova trh), v Asii to byl např. čaj, v Africe např. rýže. S tímto systémem se lze vzácně setkat i v dnešní době, kdy se například ve vězení používají cigarety jako platidlo. Za první skutečně rozšířené peníze však můžeme považovat zlato a stříbro. Kovové peníze, mince, začaly v 6. až 7. století před naším letopočtem nahrazovat komoditní peníze a podstatně usnadnily obchodování. Přechod od všeobecných ekvivalentů k penězům začal tím, že obchodníci začali stříbrné, zlaté, nebo měděné slitky označovat hodnotou hmotnosti a později i různými obrazci a symboly. Ve chvíli, kdy kovový slitek označil svým výsostným znakem panovník a zaručil se tak za správnou váhu a za ryzost kovu, začínáme hovořit o mincích; první české stříbrné mince (denáry) nechal razit kolem roku 970 Boleslav I. (935 - 972). Důvody pro pronikání drahých kovů do peněžního oběhu: je pevné a kujné; je snadno dělitelné; má nízkou míru opotřebovatelnosti; přestože má malý objem, tak vyjadřuje vysokou hodnotu. 16 S rozvojem bankovního trhu se pomalu přešlo k papírovým penězům. V 17. století některé vybrané bankovní domy začaly vydávat bankovky, jejichž podstatou byl příslib, že jejich doručiteli bude vyplacena určitá suma vyjádřena množstvím drahého kovu. Byly to v podstatě stvrzenky, v bance jste si zlato uložili a dostali jste potvrzení, že u nich máte uložen daný obnos. Pak jste s tímto potvrzením šli do dané banky (ať již ve stejném či v jiném městě) a oni Vám na jeho základě zlato vyplatili. Záhy se papírové peníze staly samostatnou formou platidla. V Číně se ovšem začaly papírové peníze používat již od 9. století našeho letopočtu. Postupem času se papírové peníze od svého navázání na zlato odpoutaly úplně. Státy zavedly zákonná platidla (peníze s nuceným oběhem), a ta již za zlato směnit nelze. Jen pro zajímavost, na našem území nebylo možné směnit papírové peníze za zlato již za Rakouska-Uherska. Posledními měnami, u kterých byla směnitelnost za zlato zrušena, jsou britská libra (1931) a americký dolar (1933). Se zákonnými platidly souvisí i pojem monetizace zlata. Pod tímto pojmem rozumíme převod zlata do zákonných platebních hodnot. Monetizace představovala proces, kdy zlato začalo pronikat do peněžního oběhu ve formě peněz. S rozvojem výroby a s rostoucím rozsahem peněžní směny byl však stále více pociťován nedostatek zlata pro měnové účely. S ukončením monetizace zlata tak byl zahájen proces opačný – demonetizace. Demonetizace znamenala postupné nahrazování zlata jinými substituty, jako jsou například bankovky, mince, státovky nebo bezhotovostní peníze. Proces demonetizace prošel šesti základními fázemi označovanými jako tzv. peněžní standardy: zlatý standard (standard zlaté mince) – oběh plnohodnotných mincí z drahého kovu; standard zlatého slitku – částečná směnitelnost bankovek za zlato, omezením bylo min. množství měněného zlata, které bylo stanoveno zlatým slitkem; zlatý slitek je cca 12,5 kg zlata, v Anglii bylo například stanoveno, že 1 zlatý slitek je 1700 liber; v podstatě tak směna bankovek za zlato byla umožněna jen bohatým subjektům; po 1. světové válce; standard zlaté rezervy – určité procento vydaných bankovek muselo být kryto zlatými rezervami daného státu; úkolem měnové politiky potom bylo stanovení vhodného 17 poměru krytí a jeho dodržování; standard v podstatě končí s příchodem velké krize ve třicátých letech; standard zlaté devizy – měna není směnitelná za zlato, ale za zlaté devizy, tj. za měny, které ještě směnitelnost umožňovaly; poslední zlatou devizou byl americký dolar, který směnitelnost za zlato zrušil v roce 1933; zlatý dolarový standard – jeho účelem bylo stabilizovat mezinárodní obchod a ekonomický růst v meziválečném období; dolar mohly směňovat za zlato pouze centrální banky vůči Federálnímu rezervnímu systému USA; byla stanovena centrální parita měny vůči USD a centrální banky se zavázaly udržovat pevný kurz vůči dolaru s odchylkou 1% od parity; díky změnám v poválečné Evropě končí v roce 1971; nařízený standard – peníze nejsou žádným způsobem vázány na zlato. 3.3 Druhy peněz V současné době máme dva druhy peněz – oběživo (mince a bankovky) a depozita (vklady na bankovních účtech). Mince, bankovky, státovky Bankovka je cenný papír na určitou peněžní částku; vydává ji emisní banka, je bezúročná a ze zákona musí být přijímána jako platební prostředek. (Česká národní banka) Mince je kovová cenina na určitou peněžní částku; vydává ji emisní banka, je bezúročná a ze zákona musí být přijímána jako platební prostředek. Státovka je papírové kreditní platidlo emitované státem; původně cenný papír na určitou peněžní částku, vydávaný státem, neúročitelný, znějící na majitele a který byl u pokladen státu přijímán na zaplacení státních pohledávek, např. daní. Vydávání státovek po zrušení zákona č.41/1953 Sb. v roce 1992 už není možné. (Česká národní banka) Bezhotovostní peníze (tzv. depozita) Bezhotovostní peníze se začaly objevovat ve vyspělých kapitalistických zemích na přelomu 19. a 20. století. Hotovostní peníze můžeme libovolně konvertovat do bezhotovostních a naopak, například vložením na účet či výběrem hotovosti z bankovního účtu. 18 Jako depozita můžeme označit termínované vklady, platební karty, šeky, úvěrové karty apod. 3.4 Měnové agregáty Měnové agregáty jsou výsledkem empirické definice peněz. Představují souhrn peněžních prostředků s jistým stupněm likvidity (schopnost aktiv přeměnit se na hotovost). Jejich vymezení, sledování a kontrola mají potom význam především pro regulaci množství peněz v oběhu (měnovou politiku). Měnové agregáty se obvykle značí velkým M a číslicí. Navzájem se liší především stupněm likvidity a každý měnový agregát s vyšším číslem obsahuje celý měnový agregát s číslem o jednotku menším plus určitou část dalších, ve srovnání s předchozím měnovým agregátem méně likvidních peněžních prostředků. Agregáty zahrnují pouze nástroje držené rezidenty dané země, tj. jejími občany a organizacemi, které mají sídlo v zemi. M0 = hotovostní oběživo Hotovostním oběživem se zde myslí hotovostní peníze v držbě nebankovních subjektů, nepatří sem tedy hotovostní rezervy na pokladnách bank nebo zásoba hotovostních rezerv v trezorech centrální banky. M1 = hotovostní oběživo + vklady na běžných účtech v bankách + cestovní šeky Tato skupina je často označována jako peněžní zásoba nebo také jako „úzké peníze“. Vklady a cestovní šeky zahrnuté v agregátu M1 jsou pouze šeky a vklady v domácí měně. M2 = M1 + quasi peníze Quasi peníze zahrnují (Česká národní banka): termínové korunové vklady, tj. korunové vklady rezidentů uložené u bankovní soustavy s pevnou výpovědní lhůtou nebo splatností v členění na podnikovou sféru, pojišťovny a domácnosti; vklady v cizí měně, tj. celkové vklady rezidentů v cizích měnách uložené u bankovní soustavy v členění na podnikovou sféru a domácnosti; 19 depozitní směnky a ostatní dluhopisy. M3 = M2 + krátkodobé cenné papíry nebankovních subjektů v domácí měně M3 zahrnuje agregát M2 a zahrnují M2 a obchodovatelné nástroje emitované sektorem měnových finančních institucí. Do tohoto agregátu patří některé nástroje peněžního trhu, zejména akcie/podílové listy fondů peněžního trhu a repo operace (úvěr zajištěný cennými papíry). Vysoká míra likvidity a cenová jistota zajišťují, že jsou tyto instrumenty blízkými substituty vkladů. Jejich zahrnutí vede k tomu, že M3 je méně ovlivňován substitucí mezi různými kategoriemi likvidních aktiv, než jsou užší definice peněz a díky tomu je stabilnější. (Česká národní banka, 2005) Tabulka 1: Měnové agregáty ČR Pasiva M1 M2 M3 Emitované oběživo X X X Jednodenní vklady X X X Vklady s dohodnutou splatností do 2 let X X Vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců X X Repo operace X Akcie/podílové listy fondů peněžního trhu X Emitované dluhové cenné papíry do 2 let X Zdroj: Česká národní banka, 2005 Výše uvedené agregáty jsou platné v České republice (jsou harmonizované s agregáty eurozóny), v jiné zemi mohou být agregáty definovány jinak. Vždy však platí, že úzké peníze jsou vysoce likvidní a mají nízkou stabilitu, široké peníze jsou naopak stabilní, ale jsou málo likvidní. Vývoj a strukturu jednotlivých peněžních agregátů v rámci ČR pro období VIII/2011 – IX/2012 demonstruje následující tabulka. Z tabulky je zřejmá vzájemná provázanost jednotlivých 20 agregátů. Všimněte si, že agregát M1 (oběživo a jednodenní vklady) tvoří více než 75% peněžní zásoby, aditivní položky agregátu M3 tvoří 1-2%, zbytek připadá na aditivní položky agregátu M2, cca 23-24%. Drtivou většinu peněžní zásoby tedy tvoří nejvíce likvidní agregát M1. Pokud bychom si níže uvedenou tabulku prodloužili o delší časové období, viděli bychom, že velikost agregátu M1 během jednotlivých let roste, mezi roky 2007 a 2012 se jedná o nárůst o 11% a tento nárůst je kompenzován poklesem aditivních položek agregátu M2, které ve stejném období poklesly o 9%. Aditivní položky agregátu M3 nabývají dlouhodobě malých hodnot, i zde však byl zaznamenán pokles o 2%. Tento vývoj by se dal vysvětlit ekonomickou krizí, kdy ekonomické subjekty nedisponují peněžními přebytky. 21 Tabulka 2: Peněžní agregáty a protipoložky (v mil. Kč) Zdroj: Česká národní banka, 2012 Kontrolní otázky a úkoly kapitoly 3: Co je to komoditní platidlo? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Zahrnují měnové agregáty ČR i vklady v eurech? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Popište agregát M0. ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaké jsou funkce peněz? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaký je rozdíl mezi standardem zlaté devizy a zlatým dolarovým standardem? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co je to monetizace zlata? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Zahrnují měnové agregáty ČR i vklady nerezidentů? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 24 4 Finanční trhy Definice trhu, jak jsme si jí uváděli v předmětu Ekonomie, zní „Trh je systém, který určuje pravidla, podle kterých kupující a prodávající stanovují své ceny, nabízené a kupované množství.“ Ve zjednodušeném dvousektorovém modelu ekonomiky (blíže viz předmět Ekonomie) vystupují domácnosti a firmy. Domácnosti (spotřebitelé, spotřebitelské jednotky) mají v držení výrobní faktory a prodávají je firmám (produkční jednotky). Firmy naopak vlastní výrobky a služby a ty prodávají domácnostem. Existuje tedy trh zboží a služeb a trh výrobních faktorů. Trh služeb a zboží je trhem se spotřebními a s kapitálovými statky (blíže viz předmět Ekonomie). Trh výrobních faktorů je trh s prací, půdou a kapitálem a lze z něj vyčlenit trh práce (blíže viz předmět Ekonomie) a trh finanční, kterým se zabývá tento školící materiál. Pokud opustíme dvousektorový model ekonomiky, pak mezi účastníky (subjekty) finančního trhu řadíme domácnosti, firmy, vládu a finanční zprostředkovatele. Většina subjektů v ekonomice je často v situaci, kdy má buď přebytek finančních prostředků, nebo jejich nedostatek. Přebytkové subjekty vstupují na trh s nabídkou těchto přebytků a snaží se získat pro ně zajímavá finanční aktiva (vysvětlení pojmu viz níže). Systém finančních trhů v takovéto situaci umožňuje přemísťovat finanční prostředky od přebytkových subjektů k subjektům deficitním pomocí vytváření a obchodování s finančními instrumenty (vysvětlení pojmu viz níže). Bez existence finančních trhů by přebytkové subjekty nebyly motivovány k tvorbě úspor a naopak deficitní subjekty by mohly ztrácet motivaci pro vypůjčování finančních prostředků. (Revenda, 2000) Je důležité si uvědomit, že subjekty nejsou trvale přebytkové nebo deficitní. Kromě toho finanční trhy zajišťují likviditu, což znamená, že jak deficitní, tak přebytkové jednotky mohou rychle a za nízkých nákladů měnit své portfolio. (Revenda, 2000) 25 Finanční aktiva sama o sobě nepřináší žádný přidaný užitek. V podstatě to jsou práva na výnosy z reálných aktiv1. Jinými slovy, finanční aktivum je peněžní pohledávka nebo majetkový nárok vlastníka aktiva. Finanční instrumenty (nástroje) je třeba chápat jako smlouvu, kterou na jedné straně vzniká finanční aktivum pro jednu jednotku a na straně druhé vzniká zároveň finanční závazek nebo nástroj vlastního kapitálu pro jednotku druhou. Příklad: Vztah mezi aktivy a instrumenty lze snadno pochopit pomocí akcií. Akcie jsou finančním instrumentem, nárok na dividendy je finančním aktivem. K přesunu finančních prostředků mezi subjekty může docházet přímo nebo nepřímo. O nepřímém toku finančních prostředků mluvíme, pokud do finančního toku vstupuje finanční zprostředkovatel. 1 Rozeznáváme aktiva finanční a aktiva reálná. Reálná aktiva jsou sama o sobě užitečná, jsou používána ve výrobě, patří sem např. budovy, stroje, pozemky atd. 26 Obrázek 2: Tok finančních fondů mezi subjekty finančního trhu Nepřímé financování Finanční zprostředkovatelé Zapůjčovatelé (spořitelé) Vypůjčovatelé (utráceči) domácnosti firmy vláda vláda firmy domácnosti Finanční trhy Přímé financování Zdroj: volně dle Černohorský, a další, 2011, str. 136 Legenda – šipky znázorňují přesun disponibilních fondů mezi subjekty. Příklad: Příkladem nepřímého financování může být prodej státních dluhopisů na podzim roku 2012. Dluhopisy je možné pořídit přes zprostředkovatele, jmenovitě: České spořitelna; ČSOB; Komerční banka; J&T Banka; 27 České pošta. Naopak příkladem přímého financování může být odkup podílu společnosti Veolia ve Vodárně Plzeň. Jednalo se o přímé jednání mezi společností Veolia a městem Plzeň, žádný třetí subjekt do odkupu nevstupoval. 4.1 Subjekty finančního trhu Finanční zprostředkovatelé Finanční zprostředkovatelé umožňují přesun disponibilních fondů mezi jednotlivými subjekty peněžního trhu. Jejich úkolem je: zprostředkovat závazky mezi věřiteli a dlužníky; zprostředkovat tok cenných papírů a pohledávek; realizovat obchody s pohledávkami a závazky; shromažďovat a poskytovat informace o finančních potřebách podnikatelských subjektů. Finanční zprostředkovatelé samozřejmě provozují svojí činnost za účelem dosažení zisku a účtují si vyšší úrok než ten, který mají oni sami od svých vkladatelů. Důvody, proč jsou subjekty ochotny platit tento vyšší úrok: informační náklady - identifikace věřitelů a dlužníků je nákladná; transakční náklady - například poplatky za sepisování smluv vyžadující právníka. Finanční zprostředkovatele dělíme na: volně dle (Černohorský, a další, 2011) depozitní instituce o komerční banky – aktiva užívají na firemní a spotřebitelský úvěry, hypotéky, vládní dluhopisy, municipální dluhopisy; o stavební spořitelny – aktiva užívají na úvěry na bydlení; o družstevní záložny – aktiva užívají na spotřebitelské úvěry; smluvně spořící instituce 28 o pojišťovny – aktiva užívají na firemní dluhopisy, vládní dluhopisy, akcie; o penzijní fondy – aktiva užívají na firemní dluhopisy, vládní dluhopisy akcie; investiční zprostředkovatelé o hedžové fondy (speciální typ podílového fondu pro finančně silné subjekty, min. vklad je od 100.000 USD); o private equity (investice do firem) - aktiva užívají na majetkové podíly ve firmách a na finanční investice do začínajících firem; o suverénní fondy (státem vlastněné investiční fondy) - aktiva užívají na firemní dluhopisy, vládní dluhopisy, akcie; o finanční společnosti - aktiva užívají na firemní a spotřebitelské úvěry; o podílové fondy - aktiva užívají na firemní a vládní dluhopisy a akcie; o fondy peněžního trhu - aktiva užívají na instrumenty peněžního trhu; ostatní finanční instituce o hypotéční banky - aktiva užívají na hypotéky; o leasingové společnosti - aktiva užívají na leasingové pohledávky; o faktoringové společnosti - aktiva užívají na obchodní pohledávky. Dlužníci a věřitelé Jako dluh se označuje to, co je někdo někomu povinen vyrovnat. Je to předmět vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, který zahrnuje oprávnění věřitele a povinnost dlužníka, aby dluh vyrovnal. Z hlediska věřitele se tento vztah označuje jako pohledávka, to znamená, že pohledávka je oprávnění věřitele požadovat od dlužníka vyrovnání dluhu, tedy takzvané plnění. Dluh se obvykle prokazuje písemným potvrzením (směnkou, dluhopisem) dlužníka věřiteli a bývá doprovázen splátkovým kalendářem, který stanoví, jak se bude splácet. Dluh je obvykle peněžní a vzniká na základě právního titulu - půjčkou (úvěrem), nákupem s odloženou platbou atd. Dlužník tak získává prostředky nebo komodity, které splatí až později, většinou však za půjčené prostředky platí navíc úrok. Je-li dlužník v prodlení, díky opoždění platby a podobně, mění se pohledávka na nárok. 29 Pojmem dlužník chápeme subjekt práva povinný ze závazkového právního vztahu k plnění vůči věřiteli. Věřitel má pohledávku za dlužníkem, dlužník má dluh vůči věřiteli. Věřitel je subjekt práva oprávněný ze závazkového právního vztahu požadovat plnění po dlužníkovi. Věřitel má pohledávku za dlužníkem, dlužník má dluh vůči věřiteli. Označení věřitel vzešlo ze skutečnosti, že půjčující osoba věřila, že jí dlužník dlužnou částku splatí. 4.2 Úspory Finanční přebytky, o nichž jsme mluvili výše, jsou vlastně úspory domácností, firem a státu, kteří figurují na výše uvedeném schématu na straně spořitelů. Úspory domácností jsou především ovlivňovány očekávaným příjmem v dlouhém období, demografickou strukturou obyvatelstva a systémem důchodového pojištění. Úspory firem jsou reprezentovány zisky, které firmy zadržují a tyto zisky reinvestují. Úspory firem závisí na investičních příležitostech, motivech akcionářů firem a schopnostech firem vypůjčit si na finančních trzích. Vládní sektor rovněž vytváří úspory, pokud jeho výdaje jsou menší než jeho příjmy, tzn., že hospodaření skončí přebytkem. Obrázek 3: Vztah mezi jednotlivými typy úspor Vládní úspory Hrubé národní úspory Soukromé úspory Úspory domácností Úspory firem Zdroj: vlastní 30 4.3 Dělení finančních trhů Za základní dělení můžeme považovat dělení dle kanálu alokace finančních prostředků. Financování může probíhat buď přímou, nebo nepřímou cestou (viz obr.1: Tok finančních fondů mezi subjekty finančního trhu). Při přímém způsobu přerozdělování jsou finanční prostředky alokovány od přebytkových subjektů k deficitním prostřednictvím cenných papírů. Deficitní subjekty emitují různé druhy cenných papírů a přebytkové subjekty investují své úspory do těchto instrumentů za asistence investičních bank, obchodníků s cennými papíry apod. Zprostředkovaný způsob je charakterizován účastí finančních zprostředkovatelů (banky, pojišťovny, spořitelny), kteří emitují sekundární finanční instrumenty, tedy transformují peníze získané od věřitelů a poskytují je dále dlužníkům v jiných formách s jinými charakteristikami. Můžeme říci, že finanční zprostředkovatelé ulehčují realizaci peněžních transakcí za úplatu (úrok, pojistné, marže). (Revenda, 2000) Z hlediska délky splatnosti obchodovaných nástrojů, lze trh dělit na: peněžní – instrumenty se splatností do 1 roku; devizový – trh s cizími měnami a instrumenty v cizích měnách; kapitálový – instrumenty se splatností nad 1 rok; drahých kovů – obchod s drahými kovy, je to pouze doplňkový trh; cenotvorným trhem drahých kovů je burza drahých kovů v Londýně. 31 Obrázek 4: Druhy finančního trhu dle délky splatnosti obchodovaných nástrojů Zdroj: volně z Nývltová, a další, 2007, str. 11 Dle obchodovatelnosti instrumentu dělíme trh na: primární – instrumenty jsou prodávány prvotním investorům; sekundární – obchodují se již vydané instrumenty; příkladem může být investor, který koupil od společnosti emitující akcie na primárním trhu a nyní je na sekundárním trhu prodává dál. Dle organizace trhů dělíme trhy na: burzovní trhy – obchody jsou standardizovány a probíhají za stejnou cenu, příkladem je Burza cenných papírů Praha; mimoburzovní trhy – standardizace obchodů je podstatně nižší než v předchozím případě a instrumenty se obchodují za 2 ceny, příkladem je RM-systém. 32 Kontrolní otázky a úkoly kapitoly 4: Jaká je funkce finančních zprostředkovatelů? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaké jsou subjekty finančního trhu? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co je to finanční trh? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co tvoří hrubé národní úspory? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 33 Jaké jsou kanály alokace finančních prostředků? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaké jsou typy finančních trhů dle délky splatnosti obchodovaných instrumentů? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Definujte sekundární finanční trh. ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 34 5 Investice Investici lze definovat jako přeměnu volných finančních prostředků (úspor) na jinou formu majetku. Investování lze popsat jako proces, kdy dochází k omezení současné spotřeby na úkor budoucích výnosů. Základní rozdělení investičních instrumentů je na reálné a finanční. Reálné investice, někdy též kapitálové investice, jsou vázány na konkrétní předměty, tj. na hmotná aktiva. Kapitálové investice mohou nabývat různých forem: fixní kapitál – statky dlouhodobého použití, např. budovy, stroje atd.; zásoby; technologie; lidský kapitál – know how, znalosti lidí; Finanční investice jsou obvykle transakce mezi ekonomickými subjekty, zachycené zpravidla na listu papíru, který slouží jako důkaz provedené finanční investice. Řadíme sem akcie, obligace, dluhopisy, podíly atd. Při rozhodování o investici se bere v úvahu její výnosnost (rozdíl mezi výnosy, které investice za dobu své existence přinese, a náklady vynaložené na její provoz a pořízení), rizikovost (ekonomická teorie chápe riziko jako pravděpodobnost odchylky od očekávaných výsledků; z finančního hlediska můžeme tuto definici zpřesnit na pravděpodobnost negativní odchylky) a likvidita (jak rychle a snadno lze investici přeměnit na peníze). Tyto tři výrazy se často znázorňují ve formě investičního trojúhelníku, který vyjadřuje rovnováhu a vztah mezi jednotlivými vrcholy. 35 Obrázek 5: Investiční trojúhelník výnos likvidita riziko Zdroj: vlastní Základní vztah je jednoduchý. Čím větší požadujeme výnos, tak tím větší podstupujeme riziko. Nebo také, čím větší riziko při investici podstupuji, tím větší bych měl požadovat odměnu za podstoupené riziko. Zároveň čím menší je likvidita investičního instrumentu, tím větší bych měl požadovat výnos nebo menší riziko. Příklad: Uložení prostředků na běžný vkladní účet v bance je maximálně likvidní, v podstatě bez rizika a proto jsou na běžných vkladech tak nízké výnosy, pouze desetiny procent. Uložení prostředků na termínovaný účet v bance je již méně likvidní (výpovědní lhůta), stále v podstatě bez rizika a výnosy jsou zde díky nižší likviditě už vyšší a jedná se o procenta. U akcií je již možný rozptyl rizika a výnosu mnohem vyšší. Podniky v rozvojových zemích nabízejí vysokou míru výnosu, ale zároveň vysokou míru rizika. I akcie podniků z vyspělých zemí mohou zaznamenat relativně bouřlivý vývoj během krátkého období. ČEZ například během 36 posledních 12 měsíců zaznamenal 10% růst i 19% propad, vývoj akcií ČEZu demonstruje níže uvedený graf. Graf 1: Vývoj cen akcií ČEZ, a.s. za posledních 12 měsíců Zdroj: ČEZ, 2012 Co se týče likvidity akcií, ta je dána ochotou někoho akcie odkoupit. U akcií, které jsou v propadu bude likvidita mnohem nižší než u akcií, které rostou. Neexistuje žádná investice, která se neřídí vztahem výnos-riziko-likvidita, ale zároveň je třeba rozlišovat druhy rizika, které investor podstupuje, jejich pravděpodobnost vzniku a vliv na zvažovanou investici. 37 Riziko lze třídit dle mnoha aspektů: systematické a nesystematické riziko: o systematické riziko je riziko, které je vyvoláno společnými faktory a postihuje v různé míře všechny hospodářské jednotky; příkladem mohou být změny v daňových zákonech, změny trhu (např. ekonomická krize); obvykle se tedy jedná o makroekonomická rizika; o nesystematické riziko, někdy též jedinečné či specifické je riziko, které je specifické pro jednotlivé organizace nebo jejich investiční projekty, příkladem tohoto rizika může být odchod klíčových pracovníků, selhání významného dodavatele atd.; obvykle se jedná o rizika mikroekonomická; dle zdroje rizik rozeznáváme: o tržní riziko – riziko nepříznivého vývoje cen, je možné jej snížit pomocí opcí, swapů či forwardu, dále je možné je dělit na: úrokové – vzniká v důsledku nejistoty ohledně vývoje úrokových sazeb; akciové – riziko změny cen akcií; komoditní – je spojeno se změnami cen komodit, jako jsou ropa, zlato apod.; kurzové (měnové) – je způsobeno kolísáním měn vůči sobě; inflační riziko – inflace ovlivňuje reálný výnos investice, vysoká inflace může mít za následek i záporný výnos z investice; o kreditní riziko – někdy též úvěrové; riziko, že dlužník či jiná protistrana nesplní své závazky; můžeme jej snížit pomocí hodnocení bonity dlužníka a jeho schopnosti splácet závazky a pomocí rozmělnění portfolia mezi více dlužníků; o operační riziko – riziko ztráty z důvodu selhání vnitřních procesů, ať již důvodu lidské chyby či selhání systémů likviditní riziko – riziko, že banka nebude moci dostát svým závazkům v termínu splatnosti, tzv. run na banku; riziko vzniká v důsledku rozdílného načasování toků aktiv a pasiv; omezit se dá důsledným řízením aktiv a pasiv. 38 V předmětu Řízení financí ve veřejném sektoru jste si základní metody hodnocení investic již popsali, jedná se o: metodu čisté současné hodnoty; vnitřní výnosové procento; dobu návratnosti; rentabilitu investice. Podle vztahu investora k riziku a výnosu rozlišujeme 3 základní typy investičních strategií: strategie konzervativní – investor preferuje nízké riziko, tudíž i nízký výnos; investor víceméně počítá s tím, že kladný výnos z investice bude nulový, zaměřuje se na uchování hodnoty svých finančních prostředků a jejich ochranu před inflací, patří sem vklady na běžných či termínovaných účtech v bankách, státní dluhopisy apod.; strategie agresivní – investor naopak preferuje vysoký výnos i za cenu vysokého rizika, za vysoce rizikové se považují především akcie malých společností, podniků ze zemí jako je Rusko či země Latinské Ameriky a v některých případech lze dokonce považovat za rizikové i státní dluhopisy, pokud se jedná o stát, který je výrazně politicky nestálý; strategie vyvážená – pohybuje se na pomezí obou výše uvedených. Samozřejmě není žádoucí veškeré volné prostředky investovat do jedné jediné investice, tím by riziko této investice neúměrně vzrostlo. Je vhodnější investovat do různých cenných papírů, různých firem apod. Takováto kolekce cenných papírů a jiných aktiv se nazývá portfolio. Při sestavování portfolia je vhodné se držet několika základních pravidel: pokud mají dvě investice stejné riziko, je lepší zařadit tu s vyšším výnosem; pokud mají dvě investice stejný výnos, je lepší zařadit tu s nižším rizikem; má-li jedna investice větší riziko i výnos a druhá menší riziko i výnos, je výběr investice závislý na vztahu investora k riziku (viz investiční strategie); pokud lze snížit riziko, aniž by to mělo dopad na snížení výnosnosti, udělejte to. 39 Nejjednodušší způsob jak vyhodnotit výnosnost portfolia je vážený aritmetický průměr, kde váhu tvoří podíl dané investice na celém portfoliu. 5.1 Kolektivní investování Kolektivní investování poskytuje možnost snadno investovat úspory, s poněkud menším rizikem, při zachování naděje na vyšší zhodnocení oproti pouhému uložení peněz na spořicí účet u banky. Nejrozšířenější a nejpopulárnější formou kolektivního investování jsou různé typy investičních a podílových fondů. V zahraničí, především v anglosaských zemích, je kolektivní investování velmi rozšířené. Vznik řady domácích podílových fondů a vstup fondů zahraničních na domácí trh vedl ke vzniku široké škály investičních nástrojů tohoto typu a k růstu jejich popularity i v ČR. Podstata kolektivního investování spočívá ve shromažďování peněžních prostředků od jednotlivých „drobných“ investorů. Investor nákupem podílových listů nebo akcií investičního fondu svěří své finanční prostředky fondu a o jejich investování se za něj stará odborník – správce fondu. Výhody a nevýhody kolektivního investování znázorňuje následující obrázek. 40 Obrázek 6: Výhody a nevýhody kolektivního investování • • • • • • • • Klady profesionalita při správě investovaných prostředků širší možnost diverzifikace nižší náklady investování menší administrativní a časová náročnost pro investora velký výběr fondů vysoká likvidita cenných papírů informace, které by za jiných okolností byly pro střadatele nedostupné výhodné zdanění Zápory • nutnost platit fondům správní poplatky • existuje malá míra možnosti ovlivnit cíl investic • rizika spojená s investováním na kapitálovém trhu Zdroj: vlastni Existují dva základní modely kolektivního investování, které se liší právní subjektivitou a principem fungování – investiční fondy a podílové fondy. Podílové fondy Jedná se o způsob investování kolektivních prostředků, se kterými poté podílové fondy disponují a investují je za účelem zhodnocení. Na rozdíl od investičních fondů podílové fondy nemají právní subjektivitu. Podílové fondy jsou spravovány investičními společnostmi, které dohlížejí na jejich fungování. Základní jednotkou fondu je podílový list. Držitel těchto listů se označuje jako podílník fondu. Investiční společnosti Investiční společnost dohlíží na majetek v podílovém fondu svým jménem a na účet podílníků. V ČR jsou téměř tři desítky investičních společností, mezi nejznámější patří např. Partners, J&T, 41 ČSOB investiční společnost, Patria Direct aj. Investiční společnost podléhá zvláštní regulaci dané zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování a dohledu České národní banky. Její činnost je kontrolována také depozitářem a auditorem. Investiční společnost musí svůj majetek od majetku fondu striktně oddělovat. Investiční fondy Investiční podílové fondy jsou založené na stejných principech jako akciové společnosti, jejich investoři se stávají jejich akcionáři. Hlavním cílem investičních fondů je podnikání založené na kolektivních investicích. Získané prostředky fondy používají ke koupi cenných papírů, nemovitostí, ukládá je na zvláštní účet u banky apod. Fondy můžeme dělit i na otevřené a uzavřené fondy. Uzavřené fondy mají pevně stanoven počet podílů, které se subjekt rozhodl emitovat, nebo tyto podíly nabízejí jen po určitou omezenou dobu. Je tedy předem znám objem prostředků, které bude fond spravovat. Fond nemá povinnost zpětného odkupu podílů od svých podílníků. Otevřené fondy naopak mají povinnost zpětného odkupu podílů od svých podílníků a počet podílů ani doba pro emitování nejsou omezeny. Při investování do fondů je nutné počítat s poplatky, které si investiční fondy účtují. Jsou to: vstupní poplatek – procento z investované částky; obvykle náleží zprostředkovatelské společnosti (poradci), která obchod uzavřela; správní poplatek – procenta ze spravované částky, je již započítán do zveřejněné ceny podílového listu; výstupní poplatek – většinou se neúčtují, někdy nahrazují vstupní poplatky, bývají odstupňovány dle trvání investice. Fondy mají i další průběžné náklady, jako je poplatek depozitáři. 5.1.1 Hodnocení fondů Z důvodu odlišnosti investování fondů na různých trzích se diametrálně liší jejich výkonnost i riziko – není proto možné měřit je všechny dle stejných měřítek. Fondy se dají porovnávat například podle toho, jak jsou prodávané (což není spolehlivé) nebo lze využít odbornou porotu. 42 Ke zhodnocení fondů tak tedy vzniklo několik ukazatelů, které v hodnocení fondů zohledňují i jiné veličiny, než je pouze výnos. Kromě výnosu se zabývají také rizikem, které je nutné podstoupit k dosažení určitého dodatečného výnosu. K tomuto účelu se používají tzv. poměrové ukazatele. Mezi nejznámější z nich patří Treynor Ratio, Sharpe Ratio, Sortino Ratio nebo ukazatel Jensen’s Alpha. Treynor Ratio vyjadřuje závislost mezi rizikem fondu a celým trhem. Relativní výkonnost fondu měřenou proti akceptovatelnému riziku získáme podílem výkonnosti a rizika za pomocí této rovnice: Kde: R – výkonnost sledované investice nebo aktiva, Rf – výkonnost benchmarkové investic, E (R) – očekávaný výnos investice, β - rizikovost výnosu měřená parametrem systematického rizika. β měří systematické riziko spojené s investicí a počítá se jako podíl kovariance investice a trhu vzhledem k rozptylu investice. Je to tedy míra výnosu, dosažená nad benchmark vzhledem k jednotce rizika. Čím vyšší hodnota ukazatele, tím lépe pro investora. Sharpe Ratio je jeden z nejpoužívanějších koeficientů hodnocení. Podle tohoto koeficientu je výhodnější ta investice, jejíž poměr výnosu nad bezrizikovou mírou a rizikem (daného volatilitou) je vyšší. Jde tedy o míru prémie k podstoupenému riziku. Sharpeho poměr bere v potaz celkové riziko (a ne benchmark) a proto se hodí také pro porovnávání fondů napříč všemi kategoriemi. Vzorec pro výpočet Sharpeho poměru se dá popsat jako výnos sledované investice / riziko neboli volatilita daná jako směrodatná odchylka výnosu nad bezrizikový výnos. Čím větší je číslo, které po výpočtu dostaneme, tím je vyšší výnos, který investice dosáhla na jednotku rizika. 43 Sortino Ratio je rozšířené Sharp Ratio. Odlišuje se tím, že bere v potaz způsob, jakým riziko vzniká. Bere v potaz pouze volatilitu poklesu, která představuje pro investora riziko ztráty a nepočítá volatilitu růstu, která je vlastně pro investora pozitivní. Ve výpočtu figurují stejné veličiny, ale riziko představuje pouze volatilita vypočtená jako směrodatná odchylka výnosu nad bezrizikový výnos zachycující pouze poklesy. 5.1.2 Rozdělení fondů podle míry rizika Míra rizika je dána portfoliem, do kterého fond investuje, rozeznáváme proto následující typy fondů. Fondy peněžního trhu Tyto fondy investují zejména do krátkodobých, vysoce bezpečných dluhopisů tak, aby jejich průměrná doba splatnosti byla kratší než jeden rok. U tohoto fondu je nízké riziko, avšak i nízký výnos. Pro své investování mohou rovněž využít termínovaných vkladů u bank. Kurzové riziko bývá zpravidla nízké. Fondy dluhopisné Dluhopisové fondy investují hlavně do dluhopisů, podíl akcií však nesmí dle českých zákonů překročit 10% aktiv fondu. Fondy se střednědobým investičním horizontem, středním rizikem a středním výnosem. Dlouhodobé zhodnocení bývá zpravidla vyšší než u fondů peněžního trhu, ale nižší než u akciových fondů. Doporučená doba investování je kolem dvou let. Fondy smíšené Smíšené neboli balancované fondy stojí mezi fondy akciovými a dluhopisovými. Investují do akcií, dluhopisů a nástrojů peněžního trhu (pokladniční poukázky a termínované vklady bank) současně, přičemž rozložení investic, se v rámci statutu fondu přizpůsobuje aktuální situaci na trhu. Investiční politika některých smíšených fondů je velmi flexibilní, čímž však může být pro investora málo předvídatelná. Investice by měla trvat min. 3 roky. 44 Fondy akciové Akciové fondy mají minimálně 66% svého majetku investováno do akcií. Vyznačují se výrazným kolísáním kurzu a jsou to vysoce rizikové fondy vhodné pro nejdelší investiční horizont (min. 5 let), protože dlouhodobě mají nejvyšší zhodnocení. Fondy fondů Fondy fondů investují do jiných fondů, jejichž podílové listy nakupují. Investice do podílových listů jiných fondů znamená pro podílníky lepší rozložení rizika spojeného s investováním. Cenou jsou však vyšší (dvojité) poplatky za správu. Zajištěné fondy Zajištěné neboli garantované fondy jsou fondy, které svému investorovi zaručují návratnost části nebo celé investice a někdy i minimální zaručený výnos. Investiční horizont určuje správce fondu a může činit i několik let. Nevýhoda tohoto fondu je nízká likvidita, finanční prostředky jsou vázány ve fondu. Hedgeové fondy Hedgeový fond se snaží o dosažení absolutního výnosu využíváním investičních příležitostí za současné snahy zabránit finanční ztrátě. Tím se také liší od klasických podílových, které jsou zaměřeny na dosahování dobrých relativních výnosů ve srovnání s trhem. Pro většinu manažerů hedge fondů je typické to, že nejenže nevěří v efektivitu trhu, ale z neefektivity trhu se snaží těžit. Hedge fondy nejsou zaměřeny pouze na jednu investiční strategii, ale uplatňují různé strategie a různé investiční nástroje. Jedná se o velmi rizikové fondy, které však v průměru dosahují vyšších výnosů než klasické podílové fondy. 5.1.3 Výběr fondu a zprostředkovatele Níže uvedená tabulka zobrazuje hrubé srovnání jednotlivých typů fondů z hlediska jejich výnosu, investičního horizontu a rizika. 45 Tabulka 3: Srovnání jednotlivých typů fondů z hlediska rizika, investičního horizontu, výnosu Typ fondu Investiční horizont Fondy peněžního trhu Fondy dluhopisové Fondy smíšené Fondy akciové Fondy fondů Zajištěné fondy Hedgeové fondy Zdroj: Vlastní Riziko Výnos 1 1 9 4 3 7 5 5 5 7 8 1 4 4 6 5 2 6 6 9 1 Legenda – zelená barva = příznivá situace (krátký investiční horizont, malé riziko, velký výnos), červená barva = nepříznivá situace Jak jsme uvedli výše, zvolená investiční strategie a tím i preferovaný fond je naprosto individuální záležitostí podléhající sklonům investora k riziku, obrátce prostředků a samozřejmě požadovaného výnosu. U veřejné správy, především měst a obcí, je však situace jiná. Je nutné si uvědomit, že tyto subjekty hospodaří se svěřenými penězi a vysoké riziko (a tím i bohužel výnos) zde není akceptovatelné. Z výše uvedené tabulky plyne, že nízké riziko je u následujících typů fondů: fondy peněžního trhu; fondy dluhopisové; fondy fondů; zajištěné fondy. Teď závisí pouze na dané organizaci, jak dlouho mohou dané prostředky zůstat vázány na investici. Pokud se jedná o prostředky, které mohou „ležet“ 3 roky a více je vhodný zajištěný fond. Pokud mohou „ležet“ 1-2 roky pak je lepší fond dluhopisový nebo fondy fondů. Pokud mohou ležet méně než rok, jedinou vhodnou variantou jsou fondy peněžního trhu. Při výběru fondu nebo konkrétního zprostředkovatele je však nutné brát v potaz i další faktory, a to nejen finanční povahy (poplatky), ale i povahy nefinanční, jedná se zejména o historii zprostředkovatele, jak ČNB hodnotí jeho činnost (pokuty, varování atd.), vhodné jsou i reference 46 jiných klientů s obdobnými potřebami a v neposlední řadě je dobré znát majetkovou strukturu zprostředkovatele a jeho finanční zázemí. Rovněž je při porovnávání fondů znát ukazatele představené v kap. 5.1.1., není ale příliš reálné, že byste si je propočítávali sami. V ČR připravuje hodnocení podílových fondů firma Moneco a odborný časopis Fondshop. Opatrnost obcí a měst v ČR v oblasti investování, a to i v rámci bezpečných dluhopisových fondů je značně poznamenána kauzou Key Investment. Tento finanční zprostředkovatel měl ve správě prostředky i měst a obcí, největšími investory byli Praha 6, Praha 10, Praha 13 a Sokolov. V důsledku špatného investování Key Investment, která nakupovala dluhopisy soukromých firem, které ještě navíc dlouhodobě vykazovaly ztrátu, přišly města a městské části o desítky milionů. Společnost Key Investment na sebe samu podala návrh na insolvenční řízení v červnu 2012. Investorům tak zůstaly dluhopisy s nejistou mírou rizika. Jak se ukazuje v posledních dnech, toto riziko bylo značně vysoké. Ke konci roku 2012 měla investorům proplatit dluhopisy v hodnotě 130 milionů korun leasingová firma Borsay, peněžní prostředky však vyplaceny nebyly. Vysoká ztráta hrozí zejména radnici Prahy 6, která do dluhopisů Borsay investovala 23 miliony korun. 5.1.4 Související legislativa Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, upravuje v souladu s právem Evropských společenství kolektivní investování, jehož předmětem je shromažďování peněžních prostředků od veřejnosti upisováním akcií investičního fondu nebo podílových listů podílového fondu, investování na principu rozložení rizika a další obhospodařování tohoto majetku. Rovněž upravuje investování zahraniční investiční společností, kolektivní investování v rámci různých fondů a podobně. Na dodržování legislativy související s kolektivním investováním dohlíží Česká národní banka každý podílový fond na našem území musí mít povolení a registraci ČNB, stejně tak jako jakékoliv další subjekty, které s podílovými fondy přijdou do styku, tj. investiční poradci, zprostředkovatelé a investiční společnosti, popř. obchodníci s cennými papíry musí mít licenci ČNB. 47 5.1.5 Jiné finanční nástroje Mezi jiné finanční nástroje, které je možné využít k investicím ve veřejné správě, patří iniciativa Jessica (Společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí). Tato iniciativa vznikla na popud Evropské komise ve spolupráci s Evropskou investiční bankou a Rozvojovou bankou Rady Evropy a pomocí mechanismů finančního inženýrství podporuje udržitelný městský rozvoj a obnovu. Země EU se mohou rozhodnout, že investují část finančních prostředků jim přidělených strukturálními fondy EU do revolvingových fondů, aby pomohly opětovnému využití finančních prostředků a urychlily tak investice do městských oblastí Evropy.Z Evropského fondu pro regionální rozvoj jsou přidělovány příspěvky fondům městského rozvoje, které je investují do partnerství veřejného a soukromého sektoru nebo jiných projektů obsažených v integrovaném plánu udržitelného městského rozvoje. Tyto investice mohou mít podobu vlastního kapitálu, půjček a/nebo záruk. (Inforegio) Zatímco běžné operační programy nabízejí podporu výhradně formou nenávratných dotací, Jessica regionům dává možnost získat peníze zpět a v budoucnu je opět použít na podporu dalších investic. Řídící orgány se také mohou rozhodnout přidělovat prostředky z fondů městského rozvoje pomocí holdingových fondů, které jsou zakládány za účelem investování do několika fondů městského rozvoje. Kvůli revolvingové povaze nástrojů jsou výnosy z investic investovány zpět do nových projektů v oblasti městského rozvoje, čímž dochází k opakovanému upotřebení veřejných financí a podpoře udržitelnosti a využití státních peněz a peněz plynoucích z EU. (Inforegio) Příklad: Jako první se do programu Jessica zařadil Moravskoslezský kraj, který plánuje, že podpora poputuje na regeneraci nevyužitých průmyslových objektů (tzv. brownfields). V Regionálním operačním programu Moravskoslezsko bylo 500 miliard korun původně vyhrazeno právě na podporu takových projektů, ale podle hejtmana Jaroslava Palase o ně nebyl za současných podmínek zájem a region se proto rozhodl peníze převést do 48 nového nástroje financování, do Jessicy. „Oblast brownfields, která je spojena s mnoha majetkoprávními otázkami a dalšími překážkami, je za současných dotačních podmínek jen těžce podporovatelná,“ říká hejtman. Jessica podle něj otevírá „zcela nové perspektivy“. (EurActiv, 2010) Kontrolní otázky a úkoly kapitoly 5: Uveďte příklad kapitálové investice? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaké aspekty budete brát v potaz při rozhodování o investici? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaký je rozdíl mezi systematickým a nesystematickým rizikem? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 49 V čem spočívá kreditní riziko? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co je to kolektivní investování? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaký je rozdíl mezi investičním fondem a investiční společností? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co to jsou zajištěné fondy? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 50 6 Bankovní soustava ČR Tato kapitola slouží jako úvod do bankovnictví, seznámí studenty se základními pojmy, jako jsou banka a bankovní soustava. Další informace o jednotlivých typech bank či bankovních produktech jsou náplní dalších kapitol. Banky jsou ve své podstatě podnikatelské subjekty, které mají ovšem ve srovnání se subjekty podnikajícími v jiných ekonomických odvětvích řadu specifických rysů, projevujících se v jejich postavení a celkovém významu v ekonomice. Na činnost bank se obvykle vztahují i odlišná pravidla oproti obecné úpravě podnikání. Banka je podnik, který provozuje peněžní operace na vlastní účet. Nakupuje peníze ve formě vkladů (depozita) a peníze pak formou půjček zase investuje. (Černohorský, a další, 2011) Mnoho bank však poskytuje řadu služeb, které nelze bezprostředně považovat za bankovní (např. směnárenská činnost). Banka vystupuje jak v roli dlužníka (shromažďuje peníze od jiných subjektů a pracuje s těmito svěřenými penězi), tak v roli věřitele (nashromážděné prostředky půjčuje/investuje dál). Plní tedy funkci zprostředkovatele a jejím úkolem je zprostředkovat pohyb volných peněžních prostředků od přebytkových subjektů k subjektům nedostatkovým. Základní funkce bank můžeme rozdělit do 4 oblastí (Polouček, 2006): nabídka přístupu k platebnímu a zúčtovacímu mechanismu, tj. realizace plateb; transformace zdrojů, tj. výše popsaná funkce finančního zprostředkovatele; řízení rizika; zpracování informací a monitorování dlužníků. V ekonomice většinou neoperuje jen jedna banka, ale je jich více. Souhrn bank operujících na daném území, vzájemné vztahy těchto bank a jejich vazby na okolí tvoří bankovní soustavu. Funkce a způsob fungování bankovní soustavy jsou determinovány existujícím ekonomickým systémem v dané zemi. Dalšími relevantními faktory ovlivňujícími fungování bankovní soustavy je systém vzájemných vazeb mezi jednotlivými bankami, rozvinutost finančního trhu, měnová 51 stabilita, směnitelnost měny, zapojení mezinárodních organizací, způsob regulace bankovních aktivit a některé další faktory. Můžeme rozlišovat univerzální a specializovanou bankovní soustavu. U specializované bankovní soustavy mohou banky provozovat buď komerční (vklady, úvěry apod.), nebo investiční činnosti (investice do cenných papírů, majetkových účastí apod.). Důvodem je zamezení zneužívání informací poskytovaných při komerční činnosti (informace o klientech při žádosti o úvěr atp.) pro činnost investiční, tj. banky získávají informace, které jsou jinak pro ostatní investory (např. investory na burzách) nedostupné. Ještě do nedávné doby byl tento systém aplikován v USA nebo UK. V případě univerzální bankovní soustavy analogicky mohou banky provozovat zároveň jak komerční, tak investiční činnosti. Univerzální banky jsou více konkurenceschopné než banky specializované, proto k tomuto systému, který je používán především v zemích EU, přecházejí i anglosaské země. Postupem času se v některých zemích vytvořili podsystémy univerzální nebo specializované bankovní soustavy a vyčlenili se zde realitní banky, které se specializují na financování nemovitostí. Dále rozlišujeme jednostupňovou a dvoustupňovou bankovní soustavu. Dvoustupňová bankovní soustava je taková, kde se vyčlenila centrální banka, která plní speciální funkce, jako je emise peněz, dozorčí činnost apod. (viz další kapitoly). Jednostupňová soustava naopak centrální banku od ostatních bank neodlišuje. Jednostupňová bankovní soustava může v praxi vypadat dvojím způsobem: existuje v podstatě pouze centrální banka, která má i funkce bank univerzálních (direktivní ekonomiky); existují pouze univerzální banky, které mohou i emitovat hotovostní peníze, tj. každá banka si vydává svoje peníze (v praxi neexistuje). 52 Příklad: Příkladem jednostupňové bankovní soustavy je, resp. byla Česká republika (resp. ČSSR) v letech 1950 – 1990, jmenovitě Státní banka československá, ve které byly sloučeny jak emisní, tak komerční bankovní funkce. U dvoustupňové bankovní soustavy rozeznáváme centrální banku (speciální funkce) a banky ostatní, které zprostředkovávají pohyb peněžních prostředků dle požadavků trhu. Tento typ bankovní soustavy je založen na separaci makroekonomických funkcí typických pro centrální banku, a mikroekonomických funkcí, které souvisejí s aktivitami sítě komerčních bank. Centrální banka v tomto systému reprezentuje stabilizační prvek, komerční banky realizují ostatní ziskové aktivity. U dvoustupňové bankovní soustavy je jasně daný vztah centrální banka => banka => klient. Obrázek 7: Typy bankovních soustav Jednostupňová s. Dvoustupňová s. (centrální banka + komerční banky + investiční banky univerzální banky + realitní banky + realitní banky Zdroj: vlastní V České Republice, tak jako ve většině hospodářsky vyspělých zemí, existuje bankovní dvoustupňový systém. První stupeň tvoří centrální banka - Česká národní banka, druhý stupeň je tvořen ostatními bankami, v ČR to jsou obchodní banky. V České Republice se setkáváme s modelem univerzálního bankovnictví, tj. banky mohou poskytovat jak komerční tak investiční produkty. Vzhledem k existenci hypotečních bank a stavebních spořitelen, je zřejmé, že v ČR je 53 uplatňován model dvoustupňového univerzálního bankovního systému s vyčleněnými realitními bankami. S tímto modelem se kromě ČR nejčastěji setkáváme i v oblasti střední Evropy. Příklad: Příkladem obchodní bank v ČR jsou Komerční banka, Česká spořitelna, ČSOB, Raiffeisenbank apod. Příkladem specializovaných realitních bank jsou stavební spořitelny, jako jsou Českomoravská stavební spořitelna, Stavební spořitelna České spořitelny, Modrá pyramida stavební spořitelna Komerční banky atd. Banky v České republice jsou z cca 75% tvořeny bankami s rozhodující zahraniční účastí. Pouze 8 bank z celkového počtu 44 mají rozhodující českou účast a z toho jsou 2 banky státní. 54 Tabulka 4: Vlastnická struktura českých bank Zdroj: Česká národní banka, 2012 1) Do počtu "vzniklých" subjektů jsou zahrnuty ty, které v daném období získaly oprávnění k činnosti bez ohledu na to, zda již začaly reálně poskytovat služby. Oprávněním k činnosti se podle typu subjektu rozumí licence nebo povolení, zápis do obchodního rejstříku nebo notifikace u organizačních složek zahraničních subjektů. 2) Do počtu "zaniklých" subjektů jsou zahrnuty ty, které v daném období pozbyly oprávnění k činnosti z jakéhokoliv důvodu. Finanční krize se na českém finančním trhu projevovala jen postupně. Díky vysoké likviditě trhu i rozhodujících bank a podpoře trhu opatřeními ze strany centrální banky (rozvolněním přístupu k financování) nedošlo k zásadnímu porušení fungování trhu i přes pokles likvidity a nárůst rizikové přirážky. Dokonce ani poměrně velké oslabení koruny (v pololetí roku 2008 koruna dosáhla kurzu 23 Kč za Euro, poté však soustavně oslabovala a v únoru 2009 se euro obchodovalo kolem 29,50 Kč) nevedlo ke vzniku paniky či kapitálového odlivu. I další měsíce potvrdily, že český finanční systém se s finanční krizí vyrovná dobře, a obejde se bez státních subvencí či mimořádných opatření. Situaci přitom pomohlo, že domácí vlády některých bankovních skupin, působících v české republice poskytly v případě potřeby, včasnou a rezolutní podporu svým institucím. Oslabení situace bankovních dlužníků se do hospodaření bank však musela promítnout. V první fázi se zhoršení projevilo na insolvenci několika málo firem (Moravie Energo, Kordárna atd), u kterých probíhající ekonomická krize znásobila jejich předchozí problémy. Přesto však problémy s korporátními úvěry, které se projevily nárůstem pohledávek v selhání o 13,5 mld. Kč, nevedly ke vzniku ztrát bank, ale pouze ke snížení jejich ziskovosti. Ke konci roku 2008 dosahoval podíl standardních úvěrů v investičním portfoliu bank 93,6%, což je jen o 1,1 procentního bodu méně. V pozdějším období, v souvislosti se zhoršenou situací na trhu práce, dochází ke zhoršení u úvěrů obyvatelům, zejména u nezajištěných spotřebních půjček. Míra delikvence se zde však díky růstu velikosti portfolia v průběhu roku 2008 pohybovala kolem 2,7%, problém navíc omezuje poměrně kvalitní legislativa, pokrývající tuto oblast. O dobré kapitálové vybavenosti českého bankovního sektoru svědčí v prvním pololetí roku 2009 provedené strast testy ČNB. Počáteční kapitálová přiměřenost 12,3% po propočtu scénářů „Evropa v recesi“ či „Nervozita trhů“ se udržena nad 11% respektive na 10%. Dokonce i ve scénáři ekonomické deprese byl kapitál bankovního sektoru jen mírně snížený (na 9,7%) a pouze jedna banka se v tomto scénáři dostala do oblasti záporného kapitálu. (Česká bankovní asociace, 2011) 6.1 Legislativa vymezující činnost bank v ČR V ČR upravuje činnost bank zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Tento zákon upravuje některé vztahy související se vznikem, podnikáním a zánikem bank se sídlem na území České republiky, včetně jejich působení mimo území ČR. Banky jsou dle zákona právnické osoby, akciové společnosti se sídlem na území ČR, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry. K této činnosti musí získat od ČNB licenci. Banka může vykonávat i jiné činnosti (směnárenská činnost), pokud je má povoleny v bankovní licenci. Zákon stanovuje požadavky na organizaci banky a účetnictví, definuje institut Bankovního dohledu a nástroje pro případ nedostatků v činnosti banky (nucená správa, odnětí licence, likvidace banky) a upravuje též problematiku pojištění pohledávek z vkladů. Pojem banka je definován i ve směrnici EU 2006/48/EC. Tato směrnice definuje pojem úvěrová instituce a banka je pak chápána jako podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet. Ve směrnici jsou uvedeny i základní operace bank (Černohorský, a další, 2011): investování do cenných papírů; finanční pronájem; platební styk a zúčtování; vydávání a správa platebních prostředků (platebních karet); poskytování záruk; otevírání akreditivů; obstarávání inkasa; výkon funkce depozitáře; směnárenská činnost; obchod s devizami; pronájem bezpečnostních schránek. Vzhledem k tomu, že ČR je členem EU může banka pro svou činnost využít tzv. jednotnou bankovní licenci, pak již nepotřebuje licenci vydanou ČNB, ale stačí jí licence vydaná na území 57 jejího „domovského“ státu. Tato licence platí na území členských států EU a Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Takovéto banky pak podléhají dozoru domovského dozorčího orgánu. Hostitelský orgán (zde ČNB) pak jen kontroluje dodržování podmínek, které jsou stanoveny našimi právními předpisy. Pro získání jednotné bankovní licence je nutné splnit několik podmínek. Nejdůležitější podmínkou je, aby banka byla vlastněna min. z 90% jinými bankami, které musí za závazky banky ručit. Dále musí mít banka sídlo na území členského státu, musí mít licenci od příslušného orgánu daného státu (v ČR je to ČNB, v Německu je to Bundesbank atp.), musí být pod dohledem dozorčího orgánu domovského státu a musí splnit oznamovací postup stanovený právem EU.Činnost bank v ČR se kromě výše uvedeného zákona č. 21/1992 Sb. řídí celou řadou dalších předpisů a zákonů2 (Kalabis, 2012): zákon směnečný a šekový; obchodní zákoník; zákon o České národní bance; devizový zákon; zákon o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů; zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb.; zákon o finančním arbitrovi; zákon o dluhopisech; zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu; zákon o platebním styku; zákon o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů; zákon o stanovení pravidel tvorby čísla účtů v platebním styku; zákon o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí. 2 Přehled je sestaven k 31.10.2011 58 Kontrolní otázky a úkoly kapitoly 6: Uveďte obecnou definici banky? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Vystupuje banka v roli dlužníka nebo věřitele? Proč? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaký je rozdíl mezi jednostupňovým a dvoustupňovým bankovním systémem? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaký bankovní systém používá ČR? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 59 Jak definují pojem banka zákony ČR? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 60 7 Centrální banka V kapitole 3 jsme se seznámili s vývojem peněz. Víme, že nejprve obíhaly peníze z drahých kovů, pak soukromé banky emitovaly své vlastní bankovky (šeky), které byly směnitelné za zlato. Vzhledem k tomu, že všechny banky mohly vydávat své vlastní peníze, nemohla mít centrální banka takové postavení, jako má v současnosti. Jakmile centrální banka dostala na emisi peněz monopol, její postavení v ekonomice daného území se upevnilo. Systém zlatého standardu, který v historickém vývoji následoval, však stále umožňoval vyměnit peníze za zlato, jejich množství v ekonomice tedy bylo přímo dáno množstvím zlata v dané zemi. Pokud chtěla banka vydat další peníze, muselo se množství zlata nějak navýšit, těžbou nebo vývozem zboží. V momentě, kdy byl zlatý standard zrušen, závisí množství peněz v ekonomice plně na centrální bance. Vznik centrálních bank je významným bodem na cestě vývoje bankovnictví. V současnosti jsou centrální banky v tržních ekonomikách institucemi, které mají své nezastupitelné místo v oblastech regulace množství peněz v oběhu a regulace bankovního systému dané ekonomiky. Centrální banku vymezuje několik znaků: má monopol na emisi peněz; provádí měnovou politiku; reguluje bankovní systém. Cíle centrální banky se liší dle jednotlivých států, vždy se však jedná o dosažení měnové stability. Na měnovou stabilitu se můžeme dívat ze dvou hledisek: vnitřní měnová stabilita = cenové stabilita (inflace); vnější měnová stabilita = kurzová stabilita. 61 Příklad: Tabulka 5: Cíle vybraných centrálních bank Banka Cíle Česká národní banka Hlavní cíl – cenová stabilita. Podpora obecné hospodářské politiky vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. Bank of England Cenová stabilita s podmínkou podpory ekonomických cílů (růst, zaměstnanost). Centrální banka USA (FED) Dlouhodobý hospodářský růst, maximální zaměstnanost, stabilní ceny a stabilita dlouhodobých úrokových sazeb. Centrální banka Japonska Cenová stabilita. Centrální banka Austrálie Stabilita měny, podpora plné zaměstnanosti ekonomická prosperita a bohatství Australanů. vládních a Zdroj: Černohorský, a další, 2011, str. 72 Aby centrální banky mohly plnit své funkce a dosahovat stanovených cílů, musí být nezávislé. Kdyby byly podřízené politické reprezentaci v zemi, je pravděpodobné, že by docházelo ke konfliktům mezi ekonomickými a politickými zájmy. Každá politická strana slibuje snížení nezaměstnanosti, což zpravidla vede k růstu cenové hladiny (viz předmět Ekonomie). Růst cenové hladiny je ale v rozporu s cíli centrální banky. Příklad: Vztah nezávislosti CB a inflace zkoumali dva američtí ekonomové Alesina a Summers, kteří srovnávali data z 16 zemí za období 34 let. Výsledek jejich zkoumání prezentuje následující graf. 62 Graf 2: Vztah průměrné inflace a nezávislosti světových bank Zdroj: Černohorský, a další, 2011, str. 81 Na výše uvedeném grafu není Česká republika, ČNB však dle Holmana (Holman, 2005) patří k jedné z nejnezávislejších centrálních bank na světě. 7.1 Funkce centrální banky Centrální banky vykonávají v ekonomice několik makroekonomické a mikroekonomické: makroekonomické funkce: o emisní monopol; o provádění měnové politiky; o devizová činnost; mikroekonomické funkce: o bankovní regulace a dohled; o banka bank; 63 funkcí, které můžeme rozdělit na o banka státu; o reprezentant státu v měnové oblasti. Emisní funkce Centrální banka má jako jediná banka v zemi právo emitovat nové peníze a staré stahovat z oběhu. Je důležité si uvědomit, že se jedná pouze o hotovostní peníze. Mezi kompetence centrální banky patří zejména: stanovovat nominální hodnotu bankovek a mincí; podílet se na přípravě ochranných prvků bankovek a mincí; emitovat pamětní mince; prověřovat platnost hotovostních peněz; řídit zásobu hotovostních peněz; ničit znehodnocené peníze. Příklad: V souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance má ČNB výhradní právo vydávat do oběhu bankovky a mince, včetně mincí pamětních, a řídit peněžní oběh. ČNB dbá o plynulý a hospodárný peněžní oběh. Prostřednictvím svých sedmi poboček spravuje zásoby bankovek a mincí, stahuje z oběhu a ničí opotřebované bankovky a mince a vyměňuje poškozené peníze za nové. Zajišťuje uměleckou a technickou přípravu platidel, jejich výrobu a dodávky. Podílí se na přípravě právní a technické ochrany platidel proti padělání a na jejich realizaci. Zkoumá platnost platidel a eviduje padělané a pozměněné bankovky a mince zadržené na území České republiky. (Česká národní banka) Provádění měnové politiky Této oblasti bude níže věnována celá subkapitola. 64 Devizová činnost Pod devizovou činností rozumíme shromažďování devizových rezerv, provádění operací na devizovém trhu a devizovou regulaci. Důvodem pro devizovou činnost je (Černohorský, a další, 2011): udržování hodnoty devizových rezerv – nedržet v rezervách propadající se měny; zabezpečování devizové likvidity země – udržovat takovou měnovou strukturu, aby země byla schopná dostát svým závazkům v daných zahraničních měnách; ovlivňování kurzu domácí měny. Příklad: Devizové rezervy ČNB od roku 2008 nabývají průměrné hodnoty 40 mld. USD, k 31.10.2012 měly hodnotu 44 mld. Devizové rezervy ČNB z hlediska měnové struktury ke konci roku 2008 tvořily investiční nástroje v eurech (59,7 %), amerických dolarech (31,4 %), japonských jenech (4,5 %), britských librách (3,0 %) a ve zlatě (1,4 %). Z pohledu zastoupení jednotlivých instrumentů byly devizové rezervy v závěru loňského roku investovány zhruba ze 60 % do vládních dluhopisů, čtvrtina do vládních agentur, desetina do pokrytých dluhopisů a dále byly realizovány investice do BIS a reverzních repo operací. Na konci roku 2008 činila tržní hodnota devizových rezerv ČNB 706 mld. Kč. (Tomšík, 2010) Bankovní regulace a dohled Cílem dohledu centrální banky je monitorovat chování obchodních bank a usměrňovat jejich činnost tak, aby se nevystavovaly nadměrnému riziku, které by mohlo ohrozit zájmy vkladatelů. Za základní důvody pro nutnost vysokého stupně regulace bankovnictví je možné považovat: banka z rozhodující části obchoduje nikoliv s vlastními penězi, ale s penězi jiných subjektů, které je třeba chránit, tyto subjekty nemají dostatek informací a často ani schopností posoudit existenční situaci té, či jiné bankovní instituce; 65 tržní ekonomika je založena na oběhu peněz, poruchy v jejich koloběhu (především v oblasti platebního styku) by mohly velmi negativně ovlivnit efektivní fungování celé ekonomiky; bankovní regulace a dohled dávají centrální bance lepší pozici pro provádění její měnové politiky jak v rámci existujících bankovních subjektů, tak i v případě vzniku subjektů nových. Systém regulace obecně zahrnuje (Revenda, 2011): podmínky vstupu do bankovního sektoru - podmínky udělení bankovní licence; základní povinnosti bank – dodržování základních bezpečnostních finančních limitů; povinné pojištění vkladů; úvěry věřitele poslední instance – poskytování úvěrů bankám ve špatné finanční situaci. Centrální banka může regulovat i sektor pojištění, kapitálových trhů apod., konkrétní oblast regulace je vždy dána danou zemí. Příklad: Tabulka 6: Regulátoři vybraných částí finančního trhu v Evropě Země Bankovnictví Kapitálový trh Belgie RI ČR CB Kypr Německo Pojišťovnictví a penzijní fondy CB RI RI CB + RI RI RI UK RI Zdroj: Černohorský, a další, 2011, str. 77 66 Vysvětlivky: CB – centrální banka RI – regulující instituce jiná než centrální banka (úřady a autority zřizované státem) Pokud bychom uvedli celý výčet evropských zemí, jistě byste si povšimli, že centrální banka vykonávající dohled nad vším je pouze v ČR, SR a Irsku. Dohled nad bankovním sektorem cca v polovině zemí vykonává centrální banka a cca v polovině zemí jiná instituce. U kapitálového a pojistného trhu vykonává dohled většinou jiná instituce. Banka bank Centrální banka přijímá vklady od bank, poskytuje bankám úvěry a realizuje platební styk mezi nimi. Zjednodušeně se dá říci, že bankám poskytuje stejné služby, jako poskytují ony svým klientům (domácnostem a firmám). Vklady bank jsou jednak povinné vklady, které slouží jako povinné minimální rezervy, a jednak dobrovolné vklady, které banky ukládají za účelem dostatečného množství prostředků pro platební styk. Banky si mohou od centrální banky za relativně nízký úrok půjčovat. Centrální banka také funguje jako věřitel poslední instance, viz výše. Komerční banky mají u centrální banky otevřený účet, na který se přičítají/odečítají platby ostatních bank. Realizaci mezibankovních operací mohou v některých ekonomikách kromě centrální banky vykonávat i jiné velké banky. V ČR jej však smí provádět pouze ČNB. Banka státu V rámci této funkce centrální banka (Černohorský, a další, 2011): vede účty státního rozpočtu a provádí platební styk pro stát – v ČR spravuje ČNB účty organizačním složkám státu, finančním a celním úřadům, úřadům práce atd., celkem se jedná o více než 25.000 účtů; 67 pomáhá při financování schodků státního rozpočtu – při přebytku CB krátkodobě investuje na finančním trhu, při nedostatku prodává pokladniční poukázky; přímé poskytnutí úvěru centrální bankou, kdy je dluh krytý další emisí peněz (monetizace dluhu) je ve většině ekonomik zakázáno nebo se nevyužívá kvůli nepříznivým inflačním dopadům; správce státního dluhu – činnosti spojené se splácením úvěrů a dluhů státu, platbou úroků apod.; za stát publikuje některé finanční informace – informace o inflaci, měnové politice apod.; v ČR lze tyto informace najít na stránkách www.cnb.cz Reprezentant státu v měnové oblasti V rámci vnitřní ekonomiky zveřejňuje CB informace o měnovém vývoji (částečně se prolíná do publikační činnosti, viz funkce banka státu). V rámci zahraničních vztahů ČNB zastupuje ČR na zasedáních mezinárodních finančních institucí, např. Mezinárodního měnového fondu, Světové banky apod. 7.1.1 Měnová politika V oblasti měnové politiky mohou nastat obecně dva scénáře. V prvním případě banka měnovou politiku pouze provádí, ale nerozhoduje o jejím charakteru (alespoň ne sama) – souvisí s nezávislostí centrální banky. V druhém případě kromě výkonu bance přísluší i samostatné rozhodování v této oblasti. V současnosti je ve vyspělých ekonomikách obvyklejší druhá situace, tj. ten, kdo měnovou politiku provádí, o ní také rozhoduje. Měnová politika představuje regulaci množství peněz v ekonomice za určitými cíli, mezi něž patří především podpora stability cenové hladiny. To však, jak již víme, nemusí být jediný cíl, mezi další patří např. podpora ekonomického růstu, podpora zaměstnanosti, stabilita měnového kursu, stabilita finančních trhů atd. Tyto cíle se však mohou v krátkodobém horizontu dostávat do vzájemných rozporů, takže jejich dosažení může vyžadovat protikladná řešení. V těchto případech musí dojít k preferenci splnění jednoho či více cílů na úkor jiných cílů. 68 Holman (Holman, 2005) i další autoři v případě měnové politiky uvádí ještě pojem zprostředkující cíle, tj. cíle, které banka ovlivňuje pomocí nástrojů měnové politiky a ve svém důsledku vedou k dosažení konečných cílů, jako je právě nízká inflace apod. Centrální banka používá k dosažení svých měnově-politických cílů celou řadu nástrojů majících vliv nejenom na fungování jednotlivých obchodních bank, ale na celou ekonomiku státu. Vztah mezi cíli, zprostředkujícími cíli a nástroji měnové politiky vhodně prezentuje následující obrázek. Obrázek 8: Vztah mezi cíli, zprostředkujícími cíli a nástroji měnové politiky Nástroje •Diskontní sazba •Operace na volném trhu •Povinná míra bankovních rezerv •Devizové rezervy Zprostředkující cíle •Peněžní zásoby •Úroková míra •Měnový kurz Konečné cíle •Nezaměstnanost •Inflace •Bilance zboží a služeb Zdroj: Holman, 2005, str. 656 Nástroje měnové politiky Nástroje měnové politiky se dělí na přímé a nepřímé. Přímé (direktivní nebo též administrativní) nástroje jsou používány zřídka a jejich použití svědčí o selhání nástrojů nepřímých. O přímých nástrojích mluvíme proto, že zasahují přímo daný subjekt a nelze se jim nijak vyhnout. Přímé nástroje v podstatě stojí mimo trh, z toho důvodu je vhodné je použít v momentě, kdy měnový trh nefunguje. Všimněte si, že přímé nástroje nejsou uvedeny mezi nástroji na výše uvedeném obrázku, právě kvůli jejich sporadickému využívání. 69 Jedná se o tyto nástroje (Žídek, 2006) a (Černohorský, a další, 2011): pravidla likvidity – stanovení struktury aktiv a pasiv bank; úvěrové limity - spočívají v direktivním stanovování limitů objemu úvěrů, limity mohou být stanoveny absolutní i procentuální hodnotou; úrokové limity (úrokové stropy) - centrální banka může komerčním bankám stanovit limity pro úrokové sazby na klientské vklady a úvěry. Příklad: Přímé nástroje používala ČNB na počátku transformace české ekonomiky z plánovité na tržní. Přímé určování min. úrokových sazeb z vkladů bylo ukončeno v květnu 1990. ČNB však stále vyvíjela morální tlak, aby reálné úroky z vkladů byly kladné. (Žídek, 2006) Nepřímé nástroje měnové politiky zasahují celý trh, nikoliv jen jeden určitý subjekt, proto se jim někdy říká i tržní (Holman, 2005) a (Černohorský, a další, 2011): diskontní sazba – úroková sazba diskontních půjček (půjčky, které CB nabízí komerčním bankám); nízká diskontní sazba bude lákat komerční banky, aby si braly úvěry od CB, tj. dojde k navýšení peněžní zásoby; operace na volném trhu – nákupy nebo prodeje vládních dluhopisů centrálních bankou; nákupem vládních dluhopisů banka zvyšuje peněžní zásobu, prodejem ji naopak snižuje; zde rozlišujeme tzv. 2T reposazbu (základní úroková sazba, kterou nabízí ČNB komerčním bankám pro jejich nadbytečnou likviditu) a lombardní sazbu (horní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu; úrok, za který půjčuje ČNB komerčním bankám likviditu přes noc); povinné minimální rezervy - jsou stanoveny procentem z celkové sumy primárních vkladů komerčních bank; čím je nižší procento povinných minimálních rezerv, tím je větší peněžní zásoba; v podstatě se jedná o nástroj, který stojí na pomezí definice přímých a nepřímých nástrojů a proto v řadě zemí není vůbec využíván; v ČR byla míra povinných minimálních rezerv stanovena na 2%, banky však mají u ČNB obvykle vyšší vklady z toho důvodu, že ČNB zprostředkovává mezibankovní platební styk; 70 devizové rezervy – pokud CB nakupuje za devizové rezervy domácí měnu, pak snižuje peněžní zásobu; pokud naopak CB nakupuje devizové rezervy, pak domácí měnu uvolňuje do oběhu a peněžní zásobu zvyšuje. Příklad: Operace na volném trhu u ČNB (Česká národní banka) Hlavní měnový nástroj má podobu repo operací prováděných formou tendrů. Při repo operacích ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál dohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň zavazují, že po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní transakce, v níž ČNB jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál. Základní doba trvání těchto operací je stanovena na 14 dní, proto je z hlediska měnové politiky chápána jako klíčová dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba). V závislosti na predikci vývoje likvidity bankovního sektoru jsou čas od času prováděny i repo operace s dobou splatnosti kratší než 14 dní. Vzhledem k systémovému přebytku likvidity v bankovním sektoru slouží repo tendry především k odčerpávání likvidity. ČNB provádí repo tendry s tzv. variabilní sazbou. To znamená, že vyhlášená dvoutýdenní repo sazba slouží jako maximální limitní sazba, za kterou mohou být banky v repo tendru uspokojovány. Nabídky bank jsou vypořádány podle americké aukční procedury, tj. ČNB přijme přednostně nabídky požadující nejnižší úrokovou sazbu, a to až do výše predikovaného přebytku likvidity na daný den. V případě, že objem objednaný bankami přesáhne predikovaný přebytek likvidity, ČNB nabídky za nejvyšší sazby buď zcela odmítne nebo proporcionálně zkrátí. Repo tendr je obvykle prováděn třikrát týdně s vyhlášením kolem 9:30 hod. Banky mají možnost ve stanovené době předávat své objednávky, t.j. objem a požadovanou úrokovou sazbu. Minimální akceptovatelný objem je 300 mil. Kč a dále celé násobky 100 mil. Kč. Doplňkový měnový nástroj má podobu tříměsíčního repo tendru, v němž ČNB přijímá likviditu na období tří měsíců. Tříměsíční repo tendr opět probíhá podle americké aukční procedury (viz dvoutýdenní repo tendr). ČNB nemá v úmyslu tímto nástrojem vysílat na trh signály, a proto tříměsíční repo sazba používaná pro tento tendr není sazbou ČNB, nýbrž jde o sazbu 71 peněžního trhu aktuální v době vypsání tendru. V současnosti se tento nástroj nevyužívá, poslední tříměsíční tendr byl vypsán v lednu 2001. Příklad: Tabulka 7: Úrokové sazby a sazby PMR ČNB Zdroj: Česká národní banka Typy měnové politiky Podle toho, jak jsou nastavené nástroje měnové politiky, rozlišujeme politiku restriktivní a expanzivní. Restriktivní měnová politika zpomaluje se tempo růstu množství peněz v oběhu, jejím cílem je zpomalit nebo zastavit růst inflace. CB stahuje peníze z oběhu, tj. zvyšuje úrokové sazby, prodává devizy, zvyšuje PMR a prodává dluhopisy. Tím, že rostou úrokové sazby CB, rostou i úrokové sazby bank komerčních, spotřebitelé i firmy si méně půjčují, což vede ke snížení poptávky a zvyšování nezaměstnanosti. Nezaměstnanost a zhoršení obchodní bilance zboží a služeb je však pouze krátkodobé, v dlouhodobém horizontu vede restriktivní měnová politika pouze ke snížení inflace. 72 Graf 3: Restriktivní měnová politika Zdroj: Holman, 2005, str. 659 Původní bod rovnováhy byl v bodě E, restriktivní měnová politika má za následek posun křivky agregátní poptávky do pozice AD“ a nový krátkodobý bod rovnováhy v bodě H. V dlouhodobém horizontu však nachází rovnovážný bod v bodě J při nižší cenové hladině P2. Příklad: Od začátku roku 2006 rostla pomalu inflace v ČR především z důvodu zdražování potravin. Inflace rostla až do září 2006, kdy ČNB začala uplatňovat restriktivní politiku a zvýšila úrokové sazby. V důsledku tohoto kroku začala inflace pomalu klesat, viz níže uvedená tabulka. Česká národní banka zvýšila úrokové sazby na dvě a půl procenta. Ekonomové zvýšení sazeb spíš neočekávali. Měli za to, že centrální bankéři počkají do října. Centrální banka si ale 73 pospíšila. Ekonomové se shodují, že tak reaguje na riziko vyšší inflace a zhoršující se vývoj veřejných financí. Pro zvýšení úrokových sazeb o čtvrt procentního bodu hlasovalo pět ze sedmi členů Bankovní rady České národní banky. (Drtinová, 2006) Tabulka 8: Vývoj inflace v ČR Zdroj: Český statický úřad, 2012 Expanzivní měnová politika naopak zvyšuje tempo růstu množství peněz v oběhu. Jejím cílem je podpořit ekonomický růst a poptávku. Tato politika se používá při nízkém růstu nebo dokonce poklesu ekonomiky nebo vysoké nezaměstnanosti. 74 Graf 4: Expanzivní měnová politika Zdroj: Holman, 2005, str. 658 Původní bod rovnováhy byl v bodě E, expanzivní měnová politika má za následek posun křivky agregátní poptávky do pozice AD“ a nový krátkodobý bod rovnováhy v bodě F. V dlouhodobém horizontu však nachází rovnovážný bod v bodě G při vyšší cenové hladině P1. Příklad: Příkladem expanzivní politiky mohou být rozhodnutí ČNB v tomto roce. Během roku 2012 zaznamenává ekonomika ČR permanentní propad. V reakci na tento propad tento rok již potřetí snížila ČNB úrokové sazby, viz níže uvedená tabulka. Při poslední zásahu tohoto roku, se bankovní rada ČNB rozhodla snížit dvoutýdenní repo sazbu (2T repo sazbu) o 20 bazických bodů na rekordní minimum 0,05 %. Lombardní sazba byla snížena o 50 bazických bodů na 0,25 % a diskontní sazba byla snížena o 5 bazických bodů na 0,05 %. Nově stanovené úrokové sazby jsou platné od 2. 11. 2012. (Zimmermann, 2012) 75 Tabulka 9: Měnově-politické nástroje ČNB - změny v roce 2012 Zdroj: Česká národní banka, 2012 7.2 Česká národní banka Ústřední bankou a zároveň orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem v České Republice je Česká národní banka. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy. Má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada. Podle článku 98 Ústavy ČR a zákona č.6/1993 Sb., o ČNB, ve znění pozdějších předpisů je hlavním cílem její činnosti péče o cenovou stabilitu. Dosažení a udržení cenové stability, tj. nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst. Předpokladem účinnosti měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky. ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním. (Česká národní banka) 76 Zákon o ČNB upravuje mimo jiné: organizaci ČNB; její vztah k vládě a dalším orgánům; nástroje měnové regulace; pravomoc ČNB v devizovém hospodářství; obchody ČNB; pravidla hospodaření banky aj. Pravomoci a funkce ČNB: určuje měnovou politiku; vydává bankovky a mince; řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank; vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz; vykonává devizový dohled; banka státu a veřejného sektoru - vede účty organizacím napojeným na státní rozpočet, jako jsou finanční a celní úřady, Česká správa sociálního zabezpečení, úřady práce atd.; banka bank; na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry; reprezentuje ČR v zahraničním styku v rámci měnové oblasti. Popis jednotlivých činnosti a příklady z činnosti ČNB jsou uvedeny v předchozím textu. Organizace ČNB Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je bankovní rada, v její kompetenci je rozhodování o měnové politice a nástrojích pro její uskutečňování, dále bankovní rada 77 rozhoduje o zásadních měnově politických opatřeních a opatřeních v oblasti dohledu nad finančním trhem. Bankovní rada je sedmičlenná. Jejími členy jsou guvernér České národní banky, 2 viceguvernéři České národní banky a další 4 členové bankovní rady České národní banky. Všechny její členy jmenuje a odvolává prezident ČR. Jmenování je platné po dobu 6 let, přičemž jeden a ten stejný člověk může být jmenován maximálně dvakrát. V současnosti tvoří bankovní radu: guvernér ČNB: Miroslav Singer; viceguvernér ČNB: Mojmír Hampl; viceguvernér ČNB: Vladimír Tomšík; člen bankovní rady ČNB: Kamil Janáček; člen bankovní rady ČNB: Lubomír Lízal; člen bankovní rady ČNB: Pavel Řežábek; členka bankovní rady ČNB: Eva Zamrazilová. Bankovní rada má k dispozici 2 poradní orgány: rozkladovou komisi – poradní orgán bankovní rady pro přípravu návrhů rozhodnutí bankovní rady ČNB vydávaných ve správním řízení; výbor pro finanční trh - poradní pro oblast dohledu nad finančním trhem; je zřízen na základě § 45a odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů; sleduje a projednává obecné koncepce, strategie a přístupy k dohledu nad finančním trhem, významné nové trendy na finančním trhu, v jeho dohledu nebo regulaci a systémové otázky finančního trhu a výkon dohledu nad ním, a to vnitrostátní i mezinárodní povahy. 78 Bilance ČNB Struktura bilance ČNB v podstatě závisí na míře využívání jednotlivých měnově politických nástrojů, úrovni vazeb mezi centrální bankou a komerčními bankami, míře devizových rezerv, zapojení centrální banky do mezinárodních institucí, atd. Tato bilance je tvořena aktivy a pasivy. Aktiva České národní banky jsou zlato, pohledávky vůči MMF, pohledávky vůči zahraničí, pohledávky vůči tuzemským bankám, úvěry poskytnuté klientům, tuzemské cenné papíry a účasti, běžné hospodaření státního rozpočtu, ostatní pohledávky vůči státnímu rozpočtu, pokladna, ostatní aktiva, cenné papíry a účasti v korunách. Pasiva České národní banky jsou emise oběživa, závazky vůči MMF, závazky vůči zahraničí, závazky vůči tuzemským bankám, vklady klientů, emitované tuzemské cenné papíry, běžné hospodaření státního rozpočtu, ostatní závazky vůči státnímu rozpočtu, základní jmění, fondy a rezervy banky, ostatní pasíva. Příklad: Tabulka 10: Bilance ČNB v mil. Kč AKTIVA 1. Zlato 2. Pohledávky vůči MMF 3. Rozdíl ve srovnání 20.11.2012 s minulou dekádou 702 0 56 435 0 Pohledávky vůči zahraničí včetně CP 816 807 7 096 3.1 Vklady v zahraničních peněžních ústavech a institucích 110 379 22 606 3.2 Cenné papíry 619 574 8 283 3.3 Ostatní pohledávky vůči zahraničí 86 854 -23 793 4. Pohledávky vůči tuzemským bankám 0 0 5. Pohledávky vůči státu 0 0 6. Hmotný a nehmotný majetek 4 189 0 79 7. Ostatní aktiva 5 473 7 7.1 Ostatní finanční aktiva 4 055 0 7.2 Oceňovací rozdíly 196 0 7.3 Ostatní 1 222 7 883 606 7 103 420 303 2 580 43 746 0 AKTIVA CELKEM PASIVA 1. Bankovky a mince v oběhu 2. Závazky vůči MMF 3. Závazky vůči zahraničí 7 071 4 862 3.1 Přijaté úvěry ze zahraničí 6 493 4 654 3.2 Ostatní závazky vůči zahraničí 578 208 4. Závazky vůči tuzemským bankám 414 774 2 441 4.1 Přijaté úvěry 302 400 -8 900 4.2 Povinné minimální rezervy 51 470 -19 337 4.3 Ostatní závazky vůči bankám 60 904 30 678 5. Závazky vůči státu a ostatním veřejným institucím 97 062 -845 6. Ostatní pasiva 7 293 -2 357 7. Rezervy 222 0 8. Základní kapitál a rezervní fondy 9 450 0 9. Oceňovací rozdíly 8 936 0 10. Zisk nebo ztráta z předchozích období -126 410 0 11. Zisk nebo ztráta za účetní období 1 159 422 883 606 7 103 PASIVA CELKEM Zdroj: Česká národní banka, 2012 80 7.3 Evropská centrální banka Vstupem ČR do EU se ČNB stala součástí Evropského systému centrálních bank (ESCB). Evropský systém centrálních bank se skládá z ECB (Evropské centrální banky) a národních centrální bank všech členských států EU. Evropská centrální banka Tato banka má své sídlo v Německu, ve Frankfurtu nad Mohanem. Má právní subjektivitu a tvoří základ Eurosystému (ECB a národní centrální banky členských států EU, které zavedly euro) a Evropského systému centrálních bank, který existuje od 1. 1. 1999. Prvořadým cílem ESCB podle Smlouvy o EU je udržovat cenovou stabilitu. Pokud není dotčen tento cíl, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky ES se záměrem přispět k dosažení cílů ES podle Smlouvy, tj. zejména podporovat harmonický a vyvážený rozvoj hospodářských činností v ES, trvalý a neinflační hospodářský růst respektující životní prostředí, vysoký stupeň konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úroveň nezaměstnanosti a sociální ochrany, a to vytvořením společného trhu a hospodářské a měnové unie a prováděním společných politik a činností uvedených ve Smlouvě. Základními úkoly ESCB podle Smlouvy jsou: definovat a provádět měnovou politiku ES, provádět devizové operace v souladu s ustanoveními Smlouvy, držet a spravovat oficiální devizové rezervy členských států, podporovat plynulé fungování platebních systémů. (Česká národní banka) Vrcholnými orgány ECB jsou: rada guvernérů – tvoří jej členové výkonné rady a guvernéři národních CB eurozóny (tj. guvernér ČNB není členem rady guvernérů, protože ČR ještě nezavedla Euro); určuje měnovou politiku ES, přijímá rozhodnutí o střednědobých měnových cílech, klíčových úrokových sazbách a vytváření měnových rezerv; výkonná rada – má 6 členů (prezident, viceprezident, 4 členové), kteří jsou jmenování Evropskou radou na období 8 let; provádí měnovou politiku v souladu s rozhodnutím rady guvernérů; 81 generální rada – skládá se z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů CB všech členských států EU; vydává rozhodnutí, doporučení a názory. Spolupráce ČNB s Evropskou centrální bankou probíhala už v období příprav na vstup České republiky do EU. Od 1. 5. 2004 se ČNB stala součástí Evropského systému centrálních bank. ČNB zajišťuje vztahy k ESCB a k ECB v souladu s požadavky, které vyplývají ze Smlouvy a ze Statutu ESCB a ECB. Guvernér se od června 2004 účastní jednání Generální rady jako její řádný člen, je doprovázen viceguvernérem a event. může být zastoupen svým alternátem. Zástupci ČNB působí jako členové ve 13 výborech ESCB; do každého ze 13 výborů byli bankovní radou jmenování dva zaměstnanci ČNB. Zástupci ČNB se dále účastní práce v pracovních skupinách jednotlivých výborů a jejich Task Forces. (Česká národní banka) Kontrolní otázky a úkoly kapitoly 7: Jaké jsou znaky centrální banky? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Proč musí být centrální banka nezávislá? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 82 Jaké jsou cíle centrální banky? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaké makroekonomické funkce plní ČNB? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co jsou to repooperace? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Vysvětlete princip restriktivní měnové politiky a uveďte příklad. ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Uveďte příklad přímého nástroje měnové politiky. 83 ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Kdo řídí ČNB? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaké je postavení ČNB v rámci ESCB? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 84 8 Obchodní banky Počátkem roku 1990 byla dosavadní struktura české bankovní soustavy doplněna o nové obchodní banky, vzniklé na základě delimitací SBČS, které převzaly veškeré dosavadní funkce obchodního bankovnictví. Konkrétně se jednalo o Komerční banku (Praha), Všeobecnou úvěrovou banku (Bratislava) a Investiční banku (federální působnost). Kromě těchto bank začaly vznikat v zákonem povolených formách (a.s.) další bankovní instituce soukromého charakteru. Rozvoj bankovního sektoru byl upraven zákonem číslo 22/1992 Sb., o SBČS a zákonem číslo 21/1991 Sb., o bankách. 8.1 Členění bank Dle velikosti bilanční sumy V českém bankovním systému se obvykle banky člení podle výše bilanční sumy, pobočky zahraničních bank a stavební spořitelny jsou členěny samostatně. Český bankovní systém zahrnuje následující banky: velké banky – tyto banky mají bilanční sumu nad 100 mld. Kč. Spadá sem např. Česká spořitelna, ČSOB, HVB Bank nebo Komerční banka; střední banky - mají bilanční sumu 15 - 100 mld. Kč. Jedná se o např. Dresdner Bank, Citibank, CALYON BANK, Českou Exportní banku, Hypoteční banku, GE Money Bank, Raiffeisenbank, Volksbank atd; malé banky – tvoří banky s bilanční sumou pod 15 mld. Kč. Do této skupiny patří např. eBanka, BAWAG Bank CZ, PPF banka nebo Wüstenrot hypoteční banka; pobočky zahraničních bank - Commerzbank, Deutsche Bank, Waldviertel Sparkasse; stavební spořitelny - Českomoravská stavební spořitelna, Stavební spořitelna České spořitelny, Raiffeisen stavební spořitelna, Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, Wüstenrot -stavební spořitelna. 85 Členění komerčních bank na základě převládající činnosti Dle činnosti se banky člení na: komerční (obchodní) banky – jejich úkolem je přijímat vklady, poskytovat úvěry a zprostředkovávat platební styk, dnes již v podstatě neexistují, staly se z nich banky univerzální, tj. poskytují i investiční služby; investiční banky – jejich hlavní činností jsou finanční nebo reálné investice, většinou se rovněž změnily na banky univerzální a začaly poskytovat i služby klasické komerční banky; univerzální banky – provozují činnosti komerčních i investičních bank; dnes je to nejrozšířenější typ bank; spořitelny – tento typ bank se zaměřuje na vklad a úvěry drobných klientů; dnes již téměř neexistují; příkladem může být Česká spořitelna, než se stala bankou univerzální; wholesale banky – druhá strana spektra než spořitelny, soustředí se na velké obchody s velkými podniky; hypoteční banky – poskytují dlouhodobé úvěry zajištěné zástavou nemovitosti, poslední dobou mluvíme i o tzv. americké hypotéce, která se používá pro financování movitých věcí; v ČR může hypotéky poskytovat i univerzální banka, pokud to má povolené v bankovní licenci; stavební spořitelny – rovněž se specializují na financování nemovitostí, nejprve se však musí žadatel účastnit procesu spoření; v ČR nemohou být součástí univerzální banky, ale operují pouze jako samostatný subjekt. 8.2 Organizační uspořádání banky Každá obchodní banka je tvořena specifickou organizační strukturou, jež se u jednotlivých bank liší. Organizační struktura závisí především na velikosti banky, nabízených službách a legislativním prostředí (v ČR i předpisy pro a.s.). 86 Organizační strukturu banky tvoří následující orgány: valná hromada – valná hromada je vrcholný orgán banky. Mohou se jí účastnit pouze vlastníci akcií. Valná hromada vykonává tyto činnosti: volí dozorčí radu, schvaluje navýšení hlavního jmění; dozorčí rada - jmenuje členy představenstva a dohlíží na jeho činnost; představenstvo - řídí banku ze svého středu, počet představenstva musí být vždy lichý; organizační jednotky banky: o centrála s generálním ředitelem, který může být současné i předseda představenstva některé z poboček; o pobočky - u poboček jsou 4 základní úseky: úsek ředitele (personální kontrola), bankovní služby (hotovostní a bezhotovostní platební styk), obchody. Příklad: Obrázek 9: Organizační struktura Komerční banky, a.s. Zdroj: Komerční banka, 2012 87 KB, a.s. má 400 organizačních jednotek. Dozorčí rada: předseda dozorčí rady místopředseda dozorčí rady členové dozorčí rady – 7 členů.3 Valná hromada – akcie na majitele, Société Générale S. A. má 60,4% a ostatní majitelé mají 39,6%. Počet akcionářů banky k 30. září 2012 činil 44 154 právnických a fyzických osob. 8.3 Zásady podnikání a řízení banky Pro minimalizaci rizik musí banky respektovat určitá pravidla. Tato pravidla jsou: zásada rentability - banka by měla provádět jen ty operace, o kterých již předem ví, že nebudou ztrátové (tj. provádět pouze ziskové operace), rovněž zde platí, že úroky za vklady (banky je hradí) musí být nižší než úroky za úvěry (banky je inkasují), v ČR se rozdíl mezi nákladovými a výnosovými úroky pohybuje kolem 3%; pro analýzu rentability slouží stejné analýzy jako u každé jiné společnosti, viz materiál Řízení financí; zásada likvidity - banka musí věnovat pozornost rozložení svých aktiv (hotovost, pohledávky, cenné papíry, nemovitosti a jiná aktiva), aby byla schopná dostát v kterémkoliv okamžiku svým závazkům vůči klientům, tj. vyplatit je; nejlikvidnější je samozřejmě hotovost, zároveň je však nejméně rentabilní, banka tyto prostředky nemůže nikomu půjčit; banka tedy musí najít takovou strukturu svých aktiv, aby byla schopná dodržet zásadu likvidity a přitom byla rentabilní; v souvislosti se zásadou likvidity souvisí i pojem kapitálové přiměřenosti; kapitálová přiměřenost je minimální výše kapitálu, kterou musí banka vzhledem k objemu a rizikovosti svých obchodů udržovat, a názorně ilustruje, jakou část kapitálu vložili do banky sami její vlastníci, aby byla finančně silná, důvěryhodná a stabilní. S vyšší kapitálovou přiměřeností je finanční stabilita banky 3 Konkrétní jména lze najít v obchodním rejstříku (www.justice.cz) 88 vyšší a zvyšuje se pravděpodobnost, že banka bude schopná dostát svým závazkům (Česká národní banka, 2012); zásada jistoty - každá bankovní operace je do určité míry spojena s rizikem (především úvěrovým, devizovým nebo inflačním) a na bance je, aby tato rizika minimalizovala; pojem a druhy rizika – viz kapitola o investicích; klasifikace pohledávek z úvěrů a tvorba opravných položek k nim – banky musí průběžně klasifikovat pohledávky podle rizikovosti do daných kategorií a vytvářet k nim opravné položky; pravidla pro nabývání a financování některých aktiv – jedná se o aktiva specifických subjektů s majetkovým vztahem k bance; uveřejňování informací – povinné sdělování informací zejména ve vztahu k ČNB, ale i dalším subjektům, jedná se o informace o bance, její organizaci, její činnosti a majetkové provázanosti, dále o jejím hospodaření a řízení rizik; další pravidla obezřetného podnikání – další povinnosti uložené zákonem o bankách nebo opatřeními ČNB. Příklad: Hodnota kapitálové přiměřenosti by neměla klesnout pod 8 %. Kapitálová přiměřenost českého bankovního sektoru se v posledních letech drží nad 15% hranicí a ke konci března 2012 činila 15,2 %. (Česká národní banka, 2012) Tabulka 11: Kapitálová přiměřenost a likvidita velkých bank 31.12.2009 31.12.2010 30.06.2011 31.12.2011 31.3.2012 30.6.2012 Kapitálová přiměřenost (%) 13,14 15,29 15,17 14,29 13,92 15,15 Rychle likvidní aktiva/aktiva celkem (%) 30,02 32,41 32,81 31,62 31,66 31,72 Zdroj: (Česká národní banka, 2012) Řízení banky je součástí obchodní politiky každé banky. Cíle správného řízení jsou: 89 vytvořit výnosy a zvýšit tržní hodnotu kapitálu; dodržet bezpečnost bankovního podnikání; maximalizovat zisku; zvýšit hodnoty kurzu akcií. 8.4 Chování banky ČNB jako regulátor stanovuje závazné postupy, které banky působící na našem trhu musí dodržovat. Kromě závazných právních norem se banky mohou i dobrovolně přihlásit k dalším pravidlům chování, která jsou ve formě standardů či kodexů a jejichž úkolem je prosazovat korektní vztahy na finančním trhu a zlepšovat jejich úroveň. 8.4.1 Bankovní etika, bankovní tajemství Mezi takovéto kodexy patří např. „Etický kodex České bankovní asociace“ (z roku 1993, revidovaný v roce 2007). Všechny banky, které jsou členy ČBA musí tento kodex dodržovat. Tento kodex bankovní etiky stanovuje etické normy v oblasti: obecných zásad chování bank; vztahů pracovníka k bance, v níž je zaměstnán; vztahů banky ke klientele; vztahů bank navzájem. Příklad: Jako příklad uvádíme výtah z etického kodexu Komerční banky, a.s. Komerční banka klade velký důraz na etiku podnikání a na etické jednání zaměstnanců banky. Proto se již řadu let řídíme pravidly jednání Skupiny Komerční banky a zásadami etického chování zaměstnanců. (Komerční banka) 90 Naše základní hodnoty a pravidla jednání: (Komerční banka) vyznáváme základní hodnoty: o profesionalita; o týmový duch; o inovace; snažíme se o transparentnost a poctivost; dodržujeme zákony; dodržujeme uznávané standardy a postupy; děláme vše pro to, abychom budovali dobré jméno Skupiny KB; spolupracujeme s regulatorními orgány; zachováváme politickou neutralitu. Podle zákona č. 21/1992 Sb., zákon o bankách, § 38 a n., se bankovní tajemství vztahuje na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank vč. stavů na účtech a depozit (vkladů a vkladových účtů). Banka musí zachovávat naprostou mlčenlivost o osobních informacích každého klienta, nedá-li klient souhlas k jejich sdělení. Zákon stanovuje, komu smí banka údaje sdělit bez souhlasu klienta, jedná se o: soud pro účely občanského soudního řízení; orgán činný v trestním řízení, za podmínek, které upravuje zákon; zdravotní pojišťovnu ve věci řízení o pojistném na veřejné zdravotní pojištění; soudního exekutora; MF ČR, coby představitele správce daně. 8.4.2 Pojištění vkladů V České republice jsou dle platného Zákona o bankách pojištěny veškeré vklady fyzických i právnických osob, vedené v pojištěných institucích v české nebo cizí měně, včetně úroků. Výplata náhrady celkové pohledávky je omezena zákonnou výší 90 % výše pohledávky, ale do maximální výše 25 000 €. Náhrady za devizové vklady jsou vypláceny v české měně. 91 Pojištění se vztahuje na vklady domácností i firem v bankách (v korunách i cizích měnách), běžné účty, termínované či vkladové účty, účty stavebního spoření, vkladní knížky, vklady potvrzené vkladovým certifikátem. Nevztahuje ale se na cenné papíry, tj. akcie, dluhopisy, směnky, penzijní připojištění, životní pojištění. 8.4.3 Kontrolní mechanismy, vnitřní dohled Bankovnictví patří mezi odvětví ekonomiky s velmi vysokou mírou regulace, potažmo dohledu, viz výše. Orgán bankovní dohledu, tj. v ČR ČNB: vydává bankovní licence; vydává opatření a vyhlášky definující pravidla obezřetného podnikání bank; monitoruje činnost bank; poboček zahraničních bank a družstevních záložen; provádí dohlídky (kontroly) v bankách, včetně poboček zahraničních bank a v družstevních záložnách; vydává předchozí souhlasy podle zákona o bankách např. při nabývání podílu na bance, při prodeji podniku banky, sloučení banky, zrušení banky či ukončení bankovních aktivit; ukládá opatření k nápravě a sankce za zjištěné nedostatky v činnosti bank; rozhoduje o zavedení nucené správy a odnětí bankovní licence. Bankovní dohled však nemá právo zasahovat do obchodních rozhodnutí banky a do jejího řízení, které je ve výlučné kompetenci managementu banky, případně též dozorčí rady. S postupující globalizací samozřejmě zasahují do regulace bankovního sektoru i jiné instituce. Pro Českou republiku je v této oblasti nejvýznamnější institucí Basilejský výbor pro bankovní dohled, který působí při Bance pro mezinárodní platby. Výbor byl založen r. 1974 centrálními bankami zemí skupiny G10. Úkolem výboru je vytvářet standardy a doporučení pro bankovní dohled, mezi nejznámější patří např. Mezinárodní standardy pravidel kapitálové přiměřenosti a Basilejské základní principy efektivního bankovního dohledu, známé jako Basel I a II. Momentálně se připravuje třetí verze Basel III. 92 V roce 1988 vydal Basilejský výbor pravidla kapitálové přiměřenosti označovaná jako Basel I. Jednalo se o první mezinárodní dokument pro regulatorní měření finančních rizik, podle kterého je kapitálová přiměřenost založena na minimální požadované hodnotě, tzv. kapitálového poměru, což je poměr kapitálu označovaného jako regulační kapitál a rizikově vážených aktiv. V roce 1992 se kapitálová přiměřenost podle této metodiky stala závaznou i pro banky v ČR. (Kašparovská, 2006) Během času však Basel I přestal reflektovat skutečná rizika finančního a bankovního sektoru. Basilejský výbor na to zareagoval vydáním novelizace ve formě Basel II (r. 2004), od roku 2007 je Basel II závazný i pro banky ČR. Další text tedy bude věnován právě tomuto standardu. Je důležité si uvědomit, že Basilejský výbor vydává pouze doporučení, povinnost řídit se pravidly Basel I, resp. II pro ČR vzniká až z titulu transformace těchto pravidel do směrnic EU, jejíž je Česká republika členem. Basel II je založen na třech pilířích: první pilíř stanovuje min. kapitálové požadavky pro úvěrové, tržní a operační riziko na základě třech prvků – definice regulatorního kapitálu, rizikově vážených aktiv a minimálního poměru kapitálu a rizikově vážených aktiv; druhý pilíř se zabývá procesem hodnocení dostatečnosti kapitálu dané banky regulátorem, tj. u nás ČNB; třetí pilíř upravuje problematiku transparentnosti a zveřejňování informací bankami. Vzhledem k cílové skupině studentů zde nebudeme rozebírat jednotlivé metodiky stanovování rizik, kapitálové přiměřenosti apod. Nicméně považujeme za vhodné zde uvést shrnutí rozdílů mezi Basel I a Basel II. Porovnání těchto dvou metodik slouží jako vhodná demonstrace trendů v oblasti regulace bankovního a finančního sektoru. 93 Tabulka 12: Základní rozdíly mezi Basel I a Basel II Zdroj: Kašparovská, 2006, str. 89 94 Samozřejmě všichni máme v paměti finanční a bankovní krizi z let 2007 a 2009. Právě na jejím základně vznikl nový standard Basel III, který se má zavádět od r. 2013 do r. 2018. Pravidla mají zajistit, aby banky měly dostatečný kapitálový polštář pro krytí ztrát z rizikových investic, aby je nemusely zachraňovat vlády. Příští rok má začít platit hlavní kritérium, podle něhož musí minimální podíl kapitálu na aktivech největších světových bank činit sedm procent. Na situaci v bankovním sektoru reagoval nejen Basilejský výbor, ale rovněž Evropská Unie, která vytvoří jednotný dohližitelský úřad nad eurozónou, instituce má začít fungovat během roku 2013. "Začátek zavádění pravidel Basilej III by měl být v Evropské unii načasován tak, aby se co nejvíce přibližoval zavádění těchto pravidel ve Spojených státech. V žádném případě by to nemělo být dřív, než před začátkem roku 2014," řekl prezident německé bankovní asociace BdB Andreas Schmitz. "Velmi nás trápí možné dopady, které může mít poslední prohlášení od úřadu v USA na mezinárodní konkurenceschopnost evropských bank," cituje agentura Reuters prohlášení EBF. Federace rovněž upozornila, že evropské banky budou muset čelit radikálním změnám právních předpisů a vnikne nový evropský úřad pro dohled nad bankami. Americké banky však ve stejné době nebo v dohledné budoucnosti nebudou muset plnit odpovídající povinnosti, proto EBF žádá o odložení pravidel na 1. ledna 2014. (ČTK, 2012) Vnitřní dohled Vnitřní kontrolní mechanismy banky Vnitřní kontrolní mechanismy závisí na rozsahu činností banky, patří sem např. uspořádání pravomocí a odpovědnosti, systém vyplácení zdrojů banky, úprava účtování aktiv a pasiv, systém správy aktiv banky atd. Externí auditor Na dohledu se nepodílí jen centrální banka a vnitřní dohled banky, ale je povinná i účast externího auditora. Dle zákona § 22 zák. č. 21/1992 Sb., o bankách si banka musí zajistit auditora, jež provede kontrolu účetnictví banky, ověří řídící a kontrolní systémy banky a na základě těchto informací vypracuje zprávu. 95 8.5 Chování k zákazníkovi Chování banky k zákazníkovi je určeno dvěma hlavními tlaky – zákonnou regulací a strategií banky. Zákonná regulace Vzhledem ke specifičnostem a regulaci bankovních obchodů, platí i ve vztahu banka - zákazník specifická pravidla. Banky mají dle zákona o bankách pro potřeby pojištění vkladů povinnost identifikovat vkladatele, musí evidovat: u fyzických osob se eviduje – jméno, příjmení, adresa, datum narození nebo rodné číslo, popř. IČ; u právnických osob se eviduje obchodní firma (nebo název právnické osoby), sídlo a u domácích právnických osob také IČ. Podle dikce zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti musí banka sledovat a identifikovat: u fyzických osob občanů – všechna jména a příjmení, rodné číslo (datum narození pouze pokud rodné číslo nebylo vydáno), místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt, státní občanství; u fyzických osob podnikajících – všechna jména a příjmení, rodné číslo (datum narození pouze pokud rodné číslo nebylo vydáno), místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt, státní občanství, obchodní firmu, odlišující dodatek, místo podnikání a IČ; u právnických osob – obchodní firmu nebo název, vč. odlišujícího dodatku, sídlo, IČ nebo obdobné číslo přidělené v zahraničí; u osob, které jsou statutárem nebo členem statutárního orgánu se evidují všechny údaje dle první odrážky. Za účelem získání a ověření výše uvedených údajů banka od klientů vyžaduje doklady jako je občanský průkaz, výpis z obchodního rejstříku, živnostenské listy atp. 96 Strategie banky Dlouhou dobu banky fungovaly v relativně nekonkurenčním prostředí, na trhu byl převis poptávky. V posledních několika desetiletích však došlo k markantní globalizaci bankovního trhu. Bankovní produkty se staly mnohem dostupnějšími, jejich nabídka je široká a v kombinaci s vyšší informovaností a vzdělaností klientů situace nevyhnutelně vedla k vzrůstu konkurence, která má za následek jednak cenovou válku a jednak tlak na změnu chování vůči klientům a vytváření hodnot pro zákazníka. Vzhledem k tomu, že cenová konkurence má své limity, soustřeďují se banky na budování vztahů s klienty a vytváření hodnot pro klienty. Bankovní trh se stal trhem s převisem nabídky a banky tomu musely přizpůsobit své chování. Orientace na zákazníka je součástí základních strategických dokumentů bank. Alfou a omegou bankovního podnikání se stala znalost zákazníka a jeho potřeb a přání. Systémy CRM v této znalosti hrají nezastupitelnou roli. Příklad: Přístup k zákazníkovi je demonstrován na úryvku z etického kodexu KB, a.s. Naše vztahy s klienty (Komerční banka): zaměřujeme se především na kvalitu služeb; řídíme se principem obezřetného řízení rizik; uplatňujeme zásadu „poznej svého klienta“; respektujeme soukromí a důvěrnost dat klientů; máme propracovaný systém řešení stížností a reklamací. 8.6 Bankovní obchody Bankovní obchody mají několik společných rysů (Černohorský, a další, 2011): nehmotnost – nelze se jimi předzásobit; dualismus – mají hodnotovou a věcnou stránku o hodnotová stránka = finanční objem; 97 o věcná stránka = počet jednotlivých produktů; vzájemná propojenost a podmíněnost – jeden produkt nemůže existovat bez druhého, např. bezhotovostní platební styk nemůže existovat bez běžných účtů. Bankovní obchody můžeme dle jejich vztahu k rozvaze banky dělit na: pasivní – banka zde vystupuje v roli dlužníka; patří sem vklady střadatelů a obchody spojené se získáním kapitálu; aktivní – banka je zde v pozici věřitele, vznikají jí pohledávky nebo majetková práva; bilančně neutrální obchody – v tomto případě banka není v pozici ani věřitele ani dlužníka, jedná se např. o organizaci a realizaci platebního styku. Jednotlivé typy bankovních produktů jsou blíže popsány v následující kapitole. Kontrolní otázky a úkoly kapitoly 8: Uveďte kritéria kategorie velká banka a uveďte jeden příklad velké banky v ČR. ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaký je rozdíl mezi komerční, investiční a univerzální bankou? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 98 Jaké jsou základní organizační složky komerčních bank? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co je to zásada rentability? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co je to kapitálová přiměřenost? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Uveďte příklad, kdy banka smí porušit bankovní tajemství. ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ 99 ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Vysvětlete pojem aktivní bankovní obchody. ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 100 9 Bankovní produkty V předchozích kapitolách jsme se dozvěděli, jak funguje finanční trh, co to jsou peníze a investice a jaké jsou jejich druhy. Také jsme se dozvěděli, jak vypadá bankovní soustava v ČR a jaké jsou cíle a funkce centrální banky a jak fungují banky obchodní. V této kapitole se seznámíte s tím, co obchodní banky nabízejí svým klientům, tj. seznámíte se s nejčastějšími typy bankovních produktů, se kterými můžete přijít do styku. 9.1 Aktivní bankovní produkty Bankovní úvěrové produkty můžeme dělit z mnoha hledisek: dle doby splatnosti: o dlouhodobé – doba splatnosti je delší než 1 rok; o krátkodobé úvěry - doba splatnosti nepřesahuje 1 rok; dle formy: o peněžní úvěry – banka skutečně vyplácí peníze; o závazkové úvěry – nemusí nutně znamenat, že banka bude poskytovat finanční prostředky, jedná se o závazek banky, že na sebe přebere závazek klienta, pokud jej nesplní; o alternativní formy financování – poskytnutí finančních prostředků za určitých podmínek. V další části této kapitoly budou představeny jednotlivé produkty bank dle jejich formy. Než však přejdeme k této části, upozorníme ještě na 2 druhy úvěrů, které nelze jednoznačně zařadit do kategorií úvěrů dle jejich formy. Jedná se o konsorciální úvěr a veřejné úvěry. Speciální druhem úvěru je konsorciální úvěr. Bývá také nazývaný syndikovaný úvěr. Je to druh střednědobého bankovního úvěru poskytovaného více bankami, které se za tímto účelem sdružují do konsorcia. Důvodem pro poskytování konsorciálního úvěru je obvykle to, že daný úvěr by byl v důsledku své velikosti nebo svého rizika pro jednu banku nepřípustný. Nejčastěji se poskytuje na obrovské, vysoce finančně nákladné projekty. 101 Příklad: Ukázkou toho, že ani konsorciální úvěr není bez rizika je následující zpráva. Dva španělští vlastníci 31% podílu největší francouzské realitní společnosti Gecina, Alteco a MAG Import, ohlásili platební neschopnost, protože nejsou schopni splácet konsorciální úvěr ve výši 1,6 mld. EUR, a požádali o ochranu před věřiteli. Podle španělského listu El Pais se v úvěru angažovaly vysokými částkami španělské banky Banco Popular, mezitím zestátněná Bankia, NCG Banco a také francouzská Natixis a Royal Bank of Scotland. Podle informací z bankovních kruhů se Bankia měla na úvěru podílet částkou 234 mil. EUR a Banco Popular podle El Pais částkou 264 mil. EUR. Uvedené insolvence patří k největším ve španělské podnikatelské historii. (Economia, 2012) Veřejné úvěry V případě veřejných úvěrů vystupuje banka v roli pověřence, poskytuje prostředky veřejné instituce a spravuje svěřené prostředky na základě vymezených dispozic. Banka v tomto případě vystupuje v roli zprostředkovatele. Rozděluje finanční prostředky mezi jednotlivé dlužníky, podle stanovených podmínek na stanovené účely. Obvykle na ochranu životního prostředí, podporu exportu, rozvoj podnikání, bytovou výstavbu a další. (Ševčík, 2005) Příklad: KB, a.s. nabízí ve svém portfoliu Běžný účet pro Fond rozvoje bydlení (FRB) a účelový účet půjčky – účty pro finanční podporu z Fondu rozvoje bydlení. Výhody tohoto účtu (Komerční banka): bezpečnost finančních prostředků; jednoduchá správa finančních prostředků získaných z Fondu rozvoje bydlení; kontrola účelu čerpání z účelového účtu půjčky a termínu pro dočerpání půjčky; 1x měsíčně zpracování zprávy pro obec o jednotlivých klientech v prodlení se splácením půjček. 102 9.1.1 Peněžní úvěry Peněžní úvěry jsou klasické úvěry, které všichni známe. Banka vyplácí klientovi finanční prostředky. V praxi nalezneme velké množství různých typů úvěrů. Obecně lze úvěr definovat jako časově omezené, úplatné zapůjčení peněz k volnému nebo smluvně vázanému použití. (Kalabis, 2012) Příklad: (Komerční banka) KB, a.s. poskytuje Municipální úvěr nad 10 let v Kč. Municipální úvěr je určen: výhradně městům, obcím a krajům na území ČR; svazku obcí; příspěvkové organizaci či právnické osobě založené obcí nebo krajem. Charakteristika Municipálního úvěru: dlouhodobý úvěr v české měně; určený pro samosprávné celky; účelové použití k přímé úhradě dodavatelům; výjimečně lze převést na běžný účet klienta. Splácení i čerpání: jednorázově nebo postupně; ve smluvně dohodnutých termínech; výše úvěru závisí na skutečně vynaložených nákladech. Municipální úvěr umožní: financovat pořízení hmotného investičního majetku; 103 financovat pořízení nehmotného investičního majetku, včetně projektů; financovat obnovu stávajícího investičního majetku. V dalším textu se zaměříme na některé specifické, ale zároveň používané typy úvěrů. Kontokorent Jde o úvěr poskytovaný na běžném účtu klienta tak, že zůstatek může přecházet do debetu, tj. čerpat do mínusu. Velikost tohoto debetu je dána úvěrovým rámcem, krátkodobě lze tento rámec překročit, ale obvykle je to sankcionováno. Při opakovaném překračování může banka stanovit nepřekročitelný limit. Úvěr se používá ke krytí oběžného majetku a výkyvů v likviditě. Je to jeden z nejdražších úvěrů vůbec, protože může být čerpán kdykoliv. Cena za tento úvěr se skládá z úroku za čerpání úvěru a z provize za povolení úvěrového rámce, tj. provize za držení volných finančních prostředků. Eskontní úvěr Pokud vlastníte směnku, tak před její splatností (dospělostí) nemáte na peníze od dlužníka nárok. Můžete ji však prodat bance, tj. banka Vám poskytne eskontní úvěr. Inkaso směny od směnečného dlužníka je potom již záležitostí banky. Banka může směnku reeskontovat – prodat jí před splatností centrální bance. Eskontní úvěr může být poskytnut jako jednorázový, ale i opakovaný. Při opakovaném čerpání banka otevírá klientovi směnečné obligo (úvěrový rámec) a klient pak může průběžně směnky eskontovat až do výše tohoto obliga. Cena za úvěr se skládá z diskontu (sražený úrok), úvěrové provize a případných dalších nákladů. Jedná se o levnější úvěr než je kontokorent, banky jej poskytují jen velmi dobrým klientům. Jeho výhodou je snadná právní vymahatelnost, na směnky se vztahuje pouze zkrácené soudní řízení. 104 Lombardní úvěr Lombardní úvěry jsou poskytovány oproti zástavě movité věci nebo práva. Úvěr je poskytován na 50%-80% hodnoty zástavy. Rozlišujeme lombardní úvěr na: cenné papíry – akcie; na směnky – na rozdíl od eskontního úvěru musí lombardní úvěr ještě před dospělostí směnky splatit původní věřitel a směnku pak rovněž inkasuje; na zboží – problém se skladovatelností zboží; na pohledávky – faktury a jiné účetní pohledávky. Cena lombardního úvěru je ještě nižší než v případě úvěru eskontního. Spotřebitelský (spotřební) úvěr Jedná se o neúčelový úvěr, který je poskytován fyzických osobám, které nepodnikají, tj. soukromým osobám a domácnostem. Vzhledem k tomu, že je neúčelový, tj. použití finančních prostředků se neváže k nějakému konkrétnímu účelu, kryjí se z něj často spotřební výdaje domácností. Zdrojem splácení je v podstatě pouze příjem žadatele. Jedná se proto o vysoce rizikový úvěr, který se pohybuje spíše v nižších částkách a je za něj žádán relativně vysoký úrok. Hypotéční úvěr Jedná se o dlouhodobý úvěr zajištěný zástavou nemovitosti. Může být účelový (použití peněžních prostředků musí souviset s nemovitostí) nebo neúčelový (tzv. americká hypotéka, prostředky lze použít jakkoliv). Banka financuje poskytování hypotéčních úvěrů emisí hypotéčních zástavních listů, což je specifický druh dluhopisů zajištěných právem k nemovitosti. Jedná se tedy o bezpečný a tudíž i levný úvěr. (Černohorský, a další, 2011) 105 Revolvingový úvěr Revolvingový úvěr je podobný úvěru kontokorentnímu. Také se jedná o krátkodobý úvěr, umožňuje opakované čerpání a banka stanovuje úvěrový rámec. Rozdíl je v tom, že revolvingový úvěr je veden na samostatném úvěrovém účtu a každý rok se o něj musí znovu žádat. 9.1.2 Závazkové úvěry Banka nemusí poskytovat pouze finanční úvěry. Může poskytnout i tzv. úvěr závazkový. Závazkový úvěr znamená závazek banky, že na sebe přebere závazek klienta, pokud jej tento nebude schopen splnit. V této kapitole se seznámíme se základními typy závazkových úvěrů . Akceptační úvěry Banka akceptuje směnku, podepíše jí jako spoludlužník. Banka tedy ručí za částku uvedenou na směnce, nedává klientovi peníze, ale garantuje zaplacení závazku klienta. Peníze banka poskytuje pouze v případě, že klient není schopen včas zaplatit. Tento úvěr banky poskytují jen VIP klientům. Náklady na tento úvěr nejsou vysoké, jedná se jen o akceptační provizi z předpokládané (a většinou nepoužité) výše úvěru. Avalové úvěry Ručitel (banka) poskytuje záruku za svého klienta vůči třetí straně, že klientův závazek bude ve stanovenou dobu uhrazen, i když na jeho účtu nebude dostatek finančních prostředků. Banka v tomto případě neposkytuje finanční prostředky ani nepřebírá závazek, ale ručí za jeho splacení. Obvykle jsou tyto úvěry poskytovány pouze velice dobrým klientům. Princip a využití avalových úvěrů a záruk jsou podobné jako u akceptačních úvěrů. Cenou je avalová provize, jejíž výše je závislá na velikosti a riziku úvěru. Avalové úvěry se mohou vyskytovat ve dvou variantách: směnečný aval – banka podepíše směnečnou doložku („per aval“) a zaručuje se za některého ze směnečních dlužníků a ručí tím pádem shodně jako tato osoba; 106 avalový úvěr ve formě záruční listiny – banka se jeho ručiteli zavazuje uhradit určitý závazek za svého klienta, pokud tak tento klient neučiní. Bankovní záruka (Černohorský, a další, 2011) Banka v záruční listině písemně prohlásí, že uspokojí příjemce záruky do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže dlužník nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Záruční listina musí jednoznačně určovat: záruční banku; věřitele; dlužníka; výši částky, kterou se banka zavazuje poskytnout; závazek dlužníka, za který banka ručí. Riziko nesplnění závazku přenáší věřitel na záruční banku, která si pak sama musí zajistit splnění pohledávky od dlužníka, za kterého převzala záruku. 9.1.3 Alternativní formy financování Posledním typem aktivních bankovních produktů jsou tzv. alternativní formy financování, kdy banky poskytují finanční prostředky za to, že jsou na ně převedeny pohledávky klienta. Faktoring Faktoring je smluvně sjednaný odkup krátkodobých pohledávek, které vznikly dodavateli v důsledku poskytnutí nezajištěného dodavatelského úvěru. Odkup pohledávek provádí specializovaná faktoringová společnost. 107 Faktoring nabývá mnoho forem: jednorázový nebo průběžný odkup; pravý faktoring (banka nemá možnost zpětného postihu věřitele) a nepravý faktoring (riziko nezaplacení nese nadále klient); dle proplacení pohledávek při nebo před datem splatnosti. Pohledávky musí splňovat následující podmínky: doba splatnosti pohledávek nesmí být delší než 180 dní; pohledávka vznikla na základě dodavatelského nezajištěného úvěru; nesmí s ní být spojena jiná práva třetích osob; musí existovat možnost postoupení pohledávky; pohledávka je za subjektem pro faktoringovou společnost s akceptovatelnou bonitou. Cenou je faktoringová provize, náklady faktoringové společnosti a úrok, který cca odpovídá úrokům u krátkodobých úvěrů. Forfaiting Forfaiting funguje na stejných principech jako faktoring, jen se jedná o odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek. Forfaitingová společnosti nemá možnost uplatnit zpětný postih věřitele. Veškerá rizika plně přecházejí na forfaitéra. Dalším rozdílem oproti faktoringu je to, že jde o odkup jednotlivých pohledávek, nikoli veškerých pohledávek pokrytých rámcovou smlouvou. Pohledávky, jež jsou předmětem forfaitingu, musí splňovat určité požadavky. Mezi základní patří: odkupované pohledávky musí být výhradně pohledávky zajištěné, zpravidla avalem banky; 108 splatnost pohledávek nebývá kratší než 90 – 180 dní (ale může nastat i takovýto případ) a může dosáhnout až 5 až 8 let; z hlediska měnového jsou předmětem forfaitingu pohledávky ve volně směnitelných měnách, zejména amerických dolarech. Cenou je zde forfaitingová provize, náklady faktoringové společnosti a úrok. 9.2 Pasivní bankovní produkty Jsou to produkty, které existují z důvodu získávání kapitálu. Jedná se zejména o: vklady na viděnou – běžné vklady, mají okamžitou splatnost bez výpovědní lhůty; je na nich velmi malý úrok; termínované vklady – bývají na vyšší částku a jsou fixovány buď předem danou pevnou lhůtou (období, kdy vklad nebude použit – týden, měsíc, rok) nebo výpovědní lhůtou; peníze je možné vybrat dřív, podléhá to však sankcím; úrok je vyšší než u vkladů na viděnou; platí pravidlo, že na čím delší dobu jsou prostředky blokovány, tím je úrok vyšší; úsporné vklady – typickým příkladem jsou vkladní knížky; bankovní dluhové cenné papíry – banka vydá dluhopisy, které nabídne k odkupu; emitující banka tím získá finanční prostředky po dobu splatnosti dluhopisu; úvěry a vklady od ostatních bank. 9.3 Neutrální bankovní produkty Platební styk můžeme rozdělit na: hotovostní; bezhotovostní: o hladké platby – neobsahují žádný bankovní závazek, nevztahují se k původním dokumentům; příkazy k úhradě, příkazy k inkasu; 109 o dokumentární platby - obsahují bankovní závazek a vztahují se k původním dokumentům; akreditiv určen - především podnikatelům a firmám a slouží k bezpečnému obchodování a minimalizaci obchodního rizika; jedná se o příkaz bance, aby po předložení určitých dokladů vyplatila určité osobě nebo na určitý účet stanovenou peněžní částku nebo akceptovala směnku; inkaso - určeno klientům banky, kteří se zabývají obchodními operacemi; jedná se operaci banky, kdy na základě příkazu jejího klienta banka obstará vydání dokladů opravňujících k dispozici s dodaným zbožím třetí osobě proti zaplacení peněžní částky; dokumentární inkaso se používá především v případech, kdy si prodávající není jistý solventností kupujícího; o šeky a cestovní šeky – v podstatě se jedná o platební příkaz k úhradě; o platební karty; o elektronické bankovnictví - elektronická forma komunikace mezi bankou a jejími klienty; klient nepřichází do osobního styku s pracovníky banky, ale operace provádí pomocí dostupného elektronického zařízení; klient šetří čas a banka rovněž ušetří na transakčních nákladech. 9.4 Optimalizace portfolia bankovních produktů pro organizaci Při výběru bankovních produktů budete do jisté míry omezeni tím, co Vám nabídne/povolí sama banka. Nyní budeme vycházet z toho optimálního případu, kdy Vám banka povolí/nabídne všechny výše diskutované produkty. V podstatě se na bankovní produkty lze dívat jako na investici. V kap. 5 jste se dozvěděli, že rozhodnutí o investici ovlivňují tři základní činitelé – výnos, riziko a likvidita. Při optimalizaci portfolia bankovních produktů Vás budou zajímat stejní tři činitelé. Stejně jako v kapitole o fondech zde upozorníme na nízkou akceptaci rizika, která je pro veřejný sektor nutností. Zbývá tedy likvidita a výnos. I tyto dva ukazatele působí proti sobě, čím je vyšší likvidita, tím je nižší výnos. Je tedy vhodné na základě předchozích zkušeností a rozvojových 110 plánů segmentovat rozpočtové prostředky nejprve dle doby potřeby jejich užití a následně pro ně vybrat vhodný produkt a nejen vhodný produkt, ale samozřejmě i nevhodnějšího poskytovatele. Postup při výběru produktu zahrnuje následující 4 základní kroky: odhad jednorázových nákladů – pořizovací cena (cena dluhopisů), poplatek za zpracování úvěru, velikost jednorázového termínovaného vkladu atp.; odhad budoucích výnosů, popř. rizika – u představených bankovních produktů daný sazbou definovanou ve smlouvě/nabídce; výpočet nákladů na kapitál – poplatky za vedení účtu, úroky, poplatky za položky atp. výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů – mezi jednorázovými náklady na investici a výnosy může existovat časový posun, je nutné přepočítávat budoucí hodnotu na hodnotu současnou; vzorec pro výpočet současné hodnoty je: SH = BH / (1+i)n, Kde: SH je současná hodnota BH je budoucí hodnota (někdy též označovaná jako cash flow – CF) i je úrok a n je doba používání investice v letech V předmětu Řízení financí ve veřejném sektoru jste si základní metody hodnocení investic již popsali, jedná se o: metodu čisté současné hodnoty - zahrnuje celou dobu životnosti projektu, i možnost investování do jiného stejně rizikového projektu; bere v úvahu časovou hodnotu peněz, závisí pouze na předvídaných hotovostních tocích a alternativních nákladech kapitálu; pokud je čistá současná hodnota kladná, projekt/investice/produkt je přijatelný, pokud záporná jedná se o nepřijatelný produkt; zároveň platí, že čím vyšší čistá současná hodnota tím lepší. Vzorec: ČSH = SH – I0, Kde: SH je současná hodnota 111 I0 jsou počáteční náklady na investici vnitřní výnosové procento – ukazuje relativní výnos (rentabilitu), kterou projekt/produkt během svého životního cyklu poskytuje; vzorec je: Kde: CFj jsou peněžní toky v jednotlivých letech j je doba životnosti projektu i je hledaná úroková míra (vnitřní výnosové procento) I0 jsou počáteční náklady na investici U investic s dobou životnosti přesahující dva roky se počítá použitím iteračních metod či metodou pokusů a omylů. Vypočítáváme zde vnitřní výnosové procento a platí, že investice je výhodná, pokud je vnitřní výnosové procento vyšší než diskontní sazba porovnatelné investice. Rovněž platí, že čím je vnitřní výnosové procento vyšší, tím je investice výhodnější. dobu návratnosti - udává počet let, které jsou zapotřebí k tomu, aby se kumulované hotovostní toky od roku 1 vyrovnaly investici, tedy počet let, po který se investice bude vracet; pokud je výsledná hodnota menší než doba životnosti projektu, náklady na něj vynaložené se v době jeho provozu vrátí; metoda se používá spíše jako doplňková, její nevýhodou je, že nezohledňuje finanční toky plynoucí z investice, které následují po dosažení doby návratnosti; rentabilitu investice – podíl průměrného ročního čistého zisku a nákladů na investici; ukazatel nepřihlíží k rozložení zisku v čase, proto je lepší používat první dvě jmenované metody. 112 Optimalizace portfolia pak probíhá již na základě pravidel, která byla řečena v předchozím textu: pokud mají dvě investice stejné riziko, je lepší zařadit tu s vyšším výnosem; pokud mají dvě investice stejný výnos, je lepší zařadit tu s nižším rizikem; má-li jedna investice větší riziko i výnos a druhá menší riziko i výnos, je výběr investice závislý na vztahu investora k riziku (viz investiční strategie); pokud lze snížit riziko, aniž by to mělo dopad na snížení výnosnosti, udělejte to; dejte přednost investicím s vyšší čistou současnou hodnotou; dejte přednost investicím s vyšším vnitřním výnosovým procentem; pokud mají investice stejnou čistou současnou hodnotu, dejte přednost těm s vyšším vnitřním výnosovým procentem. Vypočítat návratnost či výnos investice již tedy umíte. V dalším textu se tedy nebudeme zabývat konkrétními výpočty, to bylo součástí modulu Řízení financí ve veřejném sektoru, ale zaměříme se na ukázky rozhodovacího procesu. Představte si situaci, kdy město prodalo byty, které byly původně v jeho majetku, nájemníkům a díky tomu získalo 50 mil. Kč. Tyto peníze chce použít na rekonstrukci kanalizace, která je plánovaná na rok 2015. Jaké bankovní produkty může město pro tyto prostředky využít? V podstatě lze využít: běžný účet – úrok je cca 0,7% ročně, riziko žádné, likvidita vysoká, po započtení inflace je ale úrok záporný, tj. investice je ztrátová; termínovaný vklad na 2 roky – nižší likvidita, sankce za výběr před termínem; vyšší úrok mezi 1% - 5% ročně, stále tedy nemusí pokrýt ani inflaci, riziko v podstatě nulové; investice do státních dluhopisů - 1,5letý diskontovaný dluhopis má výnosnost 2,5 %, riziko nulové, likvidita nižší, než u běžného účtu, ale vyšší než u termínového vkladu na 2 roky, v případě potřeby, lze dluhopisy prodat nebo si na ně vzít úvěr, opět je nepravděpodobné, že by výnos pokryl inflaci; investice do jiných cenných papírů - např. přes investiční společnosti, riziko může být relativně nízké při konzervativní strategii i relativně vysoké při strategii agresivní; v případě subjektů veřejné správy lze očekávat spíše konzervativnější přístup k riziku, tj. 113 půjde o dluhopisový fond; při uložení prostředků na 2 roky lze počítat se zhodnocením 515%, což již pokryje inflaci; riziko je však vyšší než u předchozích typů investice; likvidita je různá v závislosti na požadavcích fondu. Rozhodnutí o optimální variantě je do značné míry individuální záležitostí, my bychom se rozhodli pro investici do dluhopisového fondu, ale samozřejmě u některé ze zavedených bankovních institucí (viz Key Investment). Zkuste se zamyslet nad tím, jaké investici/produktu byste dali přednost Vy a proč, příp. zkuste do porovnání zahrnout jiný produkt. Nyní si představte jinou situaci. Vodárna musí investovat do nového zařízení, protože je nutné, aby splnila novou normu Evropské Unie. Investice bude v hodnotě 20 mil. Kč, 10 mil. Kč je vodárna schopná pokrýt ze svých vlastních zdrojů, dále má vodárna ve vlastnictví dluhopisy v hodnotě 3 mil. Kč a směnky v hodnotě 1 mil. Kč. Jaké typy úvěrů si vodárna může vzít? Jak je může zkombinovat, aby byly úvěrové úroky co nejnižší? Kontrolní otázky a úkoly kapitoly 9: Aktivní bankovní obchody se dle formy rozdělují na 3 typy. Které to jsou? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co je to veřejný úvěr? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 114 Jaký je rozdíl mezi eskontním a lombardním úvěrem? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Popište princip bankovní záruky. ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaký je rozdíl mezi faktoringem a forfaitingem? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co je to dokumentární akreditiv? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 115 10 Pojišťovnictví K základním finančním znalostem neodmyslitelně patří i oblast pojišťovnictví. Účelem této kapitoly je posluchače stručně seznámit se základními pojmy z této oblasti. Po prostudování budou posluchači chápat úkoly pojištění, pochopí rozdíl mezi jednotlivými subjekty pojištění a dozví se, co je to zajištění. 10.1 Základy pojišťovnictví Během svého vývoje lidstvo hledalo možnosti, jak se chránit před negativními dopady živelných katastrof, před dopady podnikatelských rizik jako je poškození nákladu a podobně. Existují dvě základní možnosti, jak krýt finanční důsledky těchto nahodilých událostí. Buď je subjekt zaplatí sám, nebo si může sjednat pojištění a přesunou finanční dopady na pojistitele. Kompletní výčet možností finančního krytí následků rizik: samopojištění – v tomto případě je nutné vytvořit takové předpoklady, aby jakákoliv předpokládaná ztráta byla kryta z vlastních zdrojů; může jít o úvěr nebo vlastní zdroje; rozložení rizika na více subjektů (dohoda o vzájemné pomoci mezi podniky) – účastníci této dohody se zavazují, že se budou spolupodílet na škodách, které vzniknou kterémukoliv z nich, nebo si vzájemně pomohou při odstraňování těchto škod; vytvoření společných finančních fondů a vytvoření družstev – pokud existuje možnost větších ztrát, podnikatelé se mohou sdružovat a ukládat finanční prostředky do společných fondů; pokud někoho z nich postihne ztráta, prostředky se dle předem dohodnutých pravidel přerozdělí; založení kaptivní pojišťovny – je založena velkou společností; účelem kaptivních pojišťoven je potom realizovat pojištění pro mateřskou společnost; komerční pojištění (soukromé pojištění) – toto pojištění se vztahuje na události, jejichž vznik závisí na náhodě, je neurčitý, ale není nepravděpodobný; pokud nastane neočekávaná událost, pojištěný v tom momentě nemusí mít vlastní finanční zdroje na krytí ztrát. 116 Pojištění prodělalo v průběhu rozvoje společnosti výrazné proměny, které byly ovlivňovány především ekonomickou nutností, řešením různých nepříznivých sociálních událostí, ale i dalšími faktory, jako jsou např. demografická struktura obyvatelstva, etické a morální názory ve společnosti, řešení sociálních problémů apod. Počátky moderního pojištění vznikly na přelomu 18. a 19. století. Dnešnímu pojištění předcházely následující dva typy: vzájemnostní pojištění – jednalo se o pojištění v profesionálních organizacích – pojištěné osoby měly shodné ekonomické zájmy; pojištění na komerčním principu – vyskytovalo se především v podobě tzv. námořní půjčky, což byla kombinace úvěru a pojištění; obchodník zakoupil zboží s určením pro jinou zemi a vzal si půjčku ve výši ceny zboží; doplula-li loď s nákladem v pořádku k cíli své cesty, vrátil obchodník vypůjčený obnos s vysokými úroky; v opačném případě, při ztrátě nebo zničení zboží, obchodník nic nevracel; úroky byly značně vysoké, protože představovaly i riziko ztráty nebo zničení; uplatňoval se zde moment spekulace a sázek; na druhé straně bylo typické, že si obchodníci brali na své zboží více námořních půjček najednou a finančníci rozdělovali svůj kapitál na úvěrování většího počtu obchodníků, se záměrem rozdělit celkové riziko; šlo tedy o úvěrové obchody, zahrnující i komerční pojištění. První pojišťovací ústavy, které vznikly na území ČR, se soustředili na ochranu proti požáru. První takováto instituce vznikla v r. 1777. Ve druhé polovině 19. století se vzedmula vlna zakládání pojišťoven, např. Pražská městská pojišťovna (1865), Rolnická vzájemná pojišťovna v Praze (1869) atd. Ve vývoji českého pojišťovnictví došlo k velkému útlumu za doby protektorátu. Druhou katastrofu pak znamenalo zestátnění pojišťoven v roce 1945, které vyvrcholilo v roce 1948, kdy byl zřízen pouze jeden pojišťovací ústav, a to Československá pojišťovna. Obnovu a rozmach českého pojišťovnictví pak znovu vidíme až po roce 1991, kdy byl zrušen monopol Československé pojišťovny. Pojišťovna není ochotna pojistit jakékoliv riziko, z čehož vyplývá, že rizika se dělí do dvou skupin: pojistitelná a nepojistitelná. 117 Riziko je pojistitelné za těchto podmínek: pravděpodobnost události a velikost budoucích škod lze změřit; budoucí výskyt rizika je nejistý; je mu vystaven dostatečně velký počet prvků; odpovídá finanční síle pojistitele nebo pojistného sektoru. 10.2 Základní pojmy Pojistné riziko je souhrn rizik, která jsou vymezena rámcem pojistného práva, mají uvedenou časovou platnost a místní vymezení. Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě definuje pojistné riziko jako míru pravděpodobnosti vzniku pojistné události vyvolané pojistným nebezpečím. Pojištění se dá tedy definovat jako vztah, ve kterém na sebe pojistitel přebírá závazek, že pojištěnému zaplatí finanční náhradu za újmu, která mu vznikne v případě pojistné události. Pojistné plnění je však vyplaceno pouze za podmínek, které jsou přesně stanoveny v pojistné smlouvě. Tento závazek se realizuje za úplatu – pojistné – které pojištěný pravidelně odvádí pojišťovně. Mezi nejvíce běžné formy pojištění patří například pojištění, která pokrývají podnikatelská rizika, úrazy, živelné pohromy, pojištění proti odcizení nebo výdaje na nutnou zdravotní péči. Pojišťovnictví je odvětvím ekonomiky, které se zabývá pojišťovací činností, tj.: uzavíráním pojistných smluv; správa pojištění; poskytování plnění z pojistných smluv. V ČR rozeznáváme dva různé pojišťovací systémy: sociální pojišťovnictví s přímou účastí státu – důchodové pojištění (starobní, invalidní, vdovský a sirotčí důchod), nemocenské pojištění (nemocenská, mateřská, podpora při 118 ošetřování člena rodiny), pojištění nezaměstnanosti; jedná se o povinné pojištění ze zákona, neuzavírá se pojistná smlouva; komerční pojištění – je realizován komerčními pojišťovnami, které nabízejí pojištění různých rizik. Pojištění a pojistný vztah vniká na základě uzavření pojistné smlouvy (komerční pojištění) nebo na základě právního předpisu (sociální pojištění). V pojistném vztahu vystupuje několik osob: pojistník – osoba, která uzavřela s pojistitelem pojistnou smlouvu; pojistitel – subjekt, se kterým pojistník sepíše pojistnou smlouvu; pojištěný - fyzická nebo právnická osoba, na níž se pojištění vztahuje (většinou shodná pojistníkem); poškozený – je osoba, která utrpěla újmu; oprávněná osoba - fyzická nebo právnická osoba, která může mít právo na pojistné plnění v případě smrti pojištěného (nebo i za jiných okolností); není-li oprávněná osoba určena, nabývají tohoto práva osoby určené zákonem; používá se převážně u životního pojištění. Příklad: Město má ve vlastnictví bytový dům, který pronajímá nájemníkům, nájemníci mají uzavřené Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem domácnosti. Pan Novák, jeden z nájemníků usnul při kouření a způsobil požár, který zničil jeho byt, poškodil byty sousedů a samozřejmě poškodil i dům, tj. společné prostory, fasádu atd. Pojistník = p. Novák Pojistitel = pojišťovna Generali Pojištěný = p. Novák Poškozený = p. Novák, jeho sousedi, město, které vlastní bytový dům Oprávněná osoba = není u tohoto pojištění stanovena 119 Pojistná smlouva upravuje vztah mezi osobou, která si zajišťuje pojistné plnění (pojistníkem), a pojistitelem, pokud nastane nahodilá událost (riziko), která je blíže definovaná ve smlouvě. Součástí pojistné smlouvy musí být pojistné podmínky. Základní práva a povinnosti pojištěného/pojistníka (Čejková, a další, 2001): právo být seznámen s rozsahem a obsahem pojištění; právo na pojistné plnění – finanční částka, kterou je pojistitel povinen vyplatit na základě pojistné smlouvy, v případě, že nastane pojistná událost.; právo vyžadovat přiměřenou zálohu na pojistné plnění; informační povinnost pojistníka – pojistník musí odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele, které se týkají sjednávaného pojištění; povinnost platit pojistné – částka, kterou platí pojistník pojistiteli za poskytnutí krytí před nahodilou událostí; je možné jej uhradit celé najednou na celé pojistné období nebo v předem dojednaných rozložených splátkách (měsíčních, čtvrtletních, ročních); povinnost nahlásit pojistnou událost – nahodilá událost (riziko), které je kryto pojistnou smlouvou a se kterou je spojena povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění. Základní práva a povinnosti pojistitele: právo na pojistné; právo na postih a snížení pojistného plnění; povinnost poskytnout plnění v případě pojistné události; povinnost poskytnout pojištěnému přiměřenou zálohu na pojistné. Pojistitelé shromažďují pojistné a tvoří z něj pojistné rezervy. V případě pojistné události, na kterou má klient smlouvu s pojistitelem, je mu vyplacena právě příslušná část této pojistné rezervy. Část vybraného pojistného si ponechá pojišťovna a z ní kryje své provozní náklady. Tvorba a rozdělování pojistných rezerv je tedy realizována skrze pojistné vztahy, které fungují dle zvláštních principů pojištění: 120 solidárnosti (vzájemnosti) – pojistníci respektují, že pojistné plnění je poskytnuto pouze těm, u nichž došlo k pojistné události a i přesto všichni přispívají do pojistných rezerv; podmíněné návratnosti – návratnost vložených prostředků (pojistného), tj. vyplacení pojistného plnění je podmíněna splněním specifických podmínek, které byl předem dohodnuty v pojistné smlouvě; neekvivalentnosti – výše pojistného plnění není závislá na výši již uhrazeného pojistného. Pojištění lze klasifikovat z mnoha různých hledisek: dle formy vzniku pojištění: o smluvní dobrovolné pojištění – je založeno na dobrovolnosti obou stran, které uzavírají pojistnou smlouvu, není uloženo zákonem; osoba, která se nechává pojistit, se rozhodla smlouvu uzavřít na základě zvážení okolností; příkladem lze uvést havarijní pojištění nebo pojištění domácnosti; o smluvní povinné pojištění - specifické osoby jsou ze zákona povinny uzavřít pojištění vzhledem k činnosti, kterou se zabývají; spadají sem například zaměstnání, jako jsou lékař, pilot, auditor apod. nebo sem patří i povinné ručení za provoz vozidla; o zákonné pojištění - pojištění vyplývající ze zákona; neuzavírá se zde pojistná smlouva, neboť pojistný vztah vzniká na základě právního předpisu; neplacení tohoto pojistného se považuje za porušení zákona; jedná se například o zdravotní pojištění; dle pojistných odvětví: o rizikotvorné pojištění – pojistný neví, zda pojistná událost vznikne; jedná se například o pojištění pro případ živelné pohromy, úrazu apod; pojistné plnění se vyplácí při vzniku pojistné události; o rezervotvorné pojištění - jedná se o kombinaci pojištění a spoření; u tohoto druhu pojištění je jisté, že pojistná událost nastane (smrt, důchod); spadá sem životní pojištění, kapitálové životní pojištění, důchodové pojištění nebo investiční 121 životní pojištění; pojistné plnění se vyplácí při dožití se konce pojistného období nebo při úmrtí; dle doby trvání pojištění: o krátkodobá pojištění – pojištění sjednané na kratší dobu, než je 1 rok; o dlouhodobá pojištění – pojištění sjednané dobu delší, než je 1 rok; klasifikace podle předmětu pojištění: o pojištění majetku - movitý i nemovitý majetek lze pojistit pro případ ztráty, odcizení, poškození apod.; o pojištění osob - pojištění fyzické osoby, vztahující se na případ úrazu (pokrytí nákladů za nezbytné léčení nebo pojistné plnění v případě trvalých následků) nebo smrti (zde nastane plnění ve prospěch třetí osoby); o pojištění odpovědnosti za škodu - kryje riziko, že pojištěná osoba svojí činností způsobí škodu na životě, majetku, zdraví popř.; jiné finanční škody jinému subjektu; jedná se například o pojištění zaměstnance za škodu způsobenou vůči zaměstnavateli. Příklad: Povinné ručení je dle klasifikace – povinné smluvní pojištění, rizikotvorné pojištění, krátkodobé pojištění, pojištění odpovědnosti za škodu. Havarijní pojištění je dle klasifikace – dobrovolné smluvní pojištění, rizikotvorné pojištění, krátkodobé pojištění, pojištění majetku. 10.3 Právní úprava Pojišťovny se musejí pohybovat v rámci pravidel určených legislativou. V ČR se problematikou pojišťovnictví zabývá Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví. Zákon upravuje podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti (vč. zprostředkovatelů) a státní dozor. Nevztahuje se na nemocenské, důchodového, sociální a zdravotní pojištění. Zákon upravuje podmínky provozování (mj. povolení; základní jmění; střet zájmů; technické 122 rezervy; solventnost; odpovědný pojistný matematik) a kontrolní činnost ministerstva (mj. nucená správa; odnětí povolení; pokuty). Na fungování českého pojišťovacího trhu má samozřejmě dopad i členství ČR v Evropské unii. Uplatňují se zde směrnice EU o svobodě usídlení a o volném pohybu pojišťovacích služeb. Směrnice (direktivy) EU jsou rámcové zákony, které jsou závazné pro členské státy, pouze pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo, přičemž prostředky a formy si vnitrostátní orgány mohou volit samy. Toto se nazývá proces harmonizace. Neznamená to však přenesení a přijetí těchto směrnic do národní legislativy kompletně, ale umožňují i zakomponování národní zvláštnosti či zachování právního řádu členské země, zejména občanského, obchodního a pracovního. Klasifikací pojištění podle direktiv EU se detailněji zabývá příloha směrnice Rady č. 73/239 EEC, týkající se jiných pojištění než životních (tj. neživotních). 10.4 Zajištění a význam zajištění pro pojišťovny Při nenadálé události může úhrnná škoda převýšit pojistné vybrané pojišťovnou a tím pádem ohrozit solventnost pojišťovny, z tohoto důvodu funguje pro všechny pojišťovny tzv. zajištění. Jinými slovy je zajištění pojištění pojišťovny. Specializovaná instituce, která se věnuje zajišťovací činnosti, se nazývá zajišťovna. Úkolem zajišťoven je zajistit dostatek finančních prostředků pojišťovně v případě vzniku nahodilých událostí velkého rozsahu (jako příklad slouží povodně, havárie letadla apod.). Zajistník (prvopojistitel, cedent) je instituce, která předává svá rizika do zajištění. Cenou za zajištění je zajistné. Zajištění plní několik úkolů (Čejková, a další, 2001): drobení rizik – rozdělení rizik na části, které jsou pro jednotlivé účastníky únosné; zajištění rozdělí riziko a rozloží náhradu škody tak, aby zajistitelé ani pojistitel neměli při úhradě škody finanční potíže; stabilizační úloha – zajištění vytváří stabilitu v období, kdy výsledky pojišťovny nejsou příznivé (např. nahromaděním několika velkých škod v jednom časovém období); zvyšuje kapacitu pojišťovny – díky zajištění může pojišťovna uzavřít další smlouvy; 123 umožňuje provopojistiteli homogenizovat pojistný kmen (soubor uzavřených pojistných smluv) - např. odprodá zajistiteli ty části pojistných částek ve svém pojistném kmeni, které přesahují určitou hranici únosnosti pro prvopojistitele; umožňuje kontakt se zahraničními pojistnými trhy – zajištění má totiž mezinárodní charakter; umožňuje sledovat vývoj pojistného v zahraničí a porovnávat jej s domácí realitou; psychologická úloha – jiné pojišťovny, které jsou smluvně zainteresované prostřednictvím zajištění, mají stejné zájmy, např. při nakládání, přepravě zboží, montáži strojů apod. Vztah mezi pojištěným, pojistitelem a zajistitelem vhodně demonstruje následující obrázek. Obrázek 10: Vztah mezi pojištěným, pojistitelem a zajistitelem Pojistná smlouva Pojištěný Zajišťovací smlouva Pojistitel (prvopojistitel) Zajistitel Zdroj: Čejková, a další, 2001, str. 50 Důvěra v zajistných vztazích musí být oboustranná a lze zde najít paralelu s pojistným vztahem. V pojistném vztahu věří pojištěný, že pojistitel splní svůj závazek a pojistitel věří, že mu pojištěný nebude lhát. U zajištění věří provopojistitel, že zajistitel vyplatí odškodnění a zajistitel věří, že prvopojistitel nelže o postoupených rizikách. 124 Zajištění je možné členit z vícera hledisek: dle strany, na které stojí pojišťovna: o aktivní (převzaté) – je přijímání rizika do zajištění; o pasivní (odevzdané) – je odevzdávání rizika do zajištění; dle partnerství: o jednostranné – jedna strana je vždy zajistitel, druhá strana je vždy cedent; o reciproční - mezi dvěma pojistiteli se uplatňuje vzájemně aktivní i pasivní zajištění, tj. oba jsou navzájem zajistiteli i cedenty; dle formy zajištění: o fakultativní zajištění - každý zajistný vztah se uzavírá dobrovolně, je na cedentovi, jakou část rizika odevzdá do zajištění a je na zajistiteli, zda toto riziko přijme či nikoliv; o obligatorní zajištění - je uzavřeno na základě dlouhodobých rámcových smluv; jedná se o zajišťování všech obchodů stejného rizika pro řadu opakujících se případů; zavazuje jak cedenta, tak zajistitele; o fakultativně-obligatorní a obligatorně-fakultativní zajištění – závazné jen pro jednu stranu, v případě fakultativně-obligatorního zajištění je tou stranou zajistitelem, v druhém případě je to cedent. dle podílu zajistitele na krytí rizik: o proporcionální - pojistná částka, pojistné a pojistné plnění dělí mezi cedenta a zajistitele v předem stanoveném stejném poměru: kvótové (quota share) - zajistitel se zavazuje krýt předem stanovené procento (kvótu) každého pojištění uzavřeného prvopojistitelem a prvopojistitel se na druhé straně zavazuje poskytnout zajistiteli stejné procento pojistného při vzniku pojistné události, pak zajistitel uhradí stanovené procento každé škody; zajištění se týká i malých škod, které je prvopojistitel schopen sám nést, což je nevýhoda; této formy zajištění se využívá v případě, že pojištěné hodnoty oscilují okolo střední hodnoty, nebo v případě vzniku pojišťovací společnosti; excedentní (surplus) - prvopojistitel stanoví tzv. vlastní vrub (velikost rizika vyjádřená pomocí pojistné částky, která je pro pojistitele únosná a 125 kterou tedy bude krýt na vlastní vrub) částky nad tuto hranici vytvářejí tzv. excedent, což je velikost rizika vyjádřená pojistnou částkou, kterou kryje zajistitel; zajistitel ve smlouvě stanoví rovněž horní maximální rozsah krytí rizika zajištěním, obvykle je vyjádřena tato maximální hranice násobkem vlastního vrubu; poměr mezi zajistitelem a prvopojistitelem u jednotlivých rizik se mění; o neproporcionální (škodové) - účast zajistitele začíná až od určité úrovně vzniklých škod; podíl zajistitele na pojistném plnění je závislý na výši škody (příp. celkového plnění), zajistné se zde určuje nezávisle na pojistném základní podíl prvopojistitele na krytí škod (priorita) je zde vyjádřen ve škodném objemu; pojistitel nese škody do určité výše, škody, které tuto výši přesáhnou, hradí zajistitel: zajištění škodného nadměrku (excess of loss) - chrání pojistitele před dopadem jednotlivých velkých až katastrofálních škod nebo několika náhrad z jedné pojistné události – pojistitel si kryje výsledky jednoho převzatého rizika nebo výsledky určitého druhu pojištění; zajištění škodného nadměrku si pojistitel kryje výsledky jednoho převzatého rizika nebo výsledky určitého druhu pojištění; pojistitel si určí hranici výše škodní náhrady, kterou ponese sám; tento limit se nazývá priorita (vyjádřen velikostí škod, kterou sám ponese); zajištění časového nadměrku škod (stop loss) - chrání prvopojistitele před důsledky nahromadění velkého počtu škod během určitého časového období (bez ohledu na jejich jednotlivou výši); zajistitel se zavazuje nést určitý díl na ztrátách, které pojistiteli při špatném škodném průběhu vzniknou. 10.5 Rozhodnutí o pojištění Některá pojištění jsou daná ze zákona a platit je musíte jako je např. povinné ručení. U jiných pojištění záleží jen na Vás, zda dané pojištění sjednáte či nikoliv. 126 Metodika srovnání je totožná jako v kapitole 9.4 a není nutné ji již zde znovu opakovat. Na rozdíl od hodnocení bankovních produktů byste však měli vždy zpracovat i variantu finanční náročnosti likvidace škod pro případ, že by k pojistné události došlo a Vy jste neměli pojištění uzavřeno nebo pojištění danou situaci nekrylo. Nezapomeňte, že se vzrůstajícím opotřebením riziko vzniku pojistné události roste, proto je nutné analýzu provést na více let dopředu nebo každoročně opakovat. Kontrolní otázky a úkoly kapitoly 10: Jaký je rozdíl mezi pojištěním a zajištěním? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaké jsou možnosti krytí následků rizik? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaký je rozdíl mezi pojištěným a pojistníkem? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 127 Co jsou pojistné rezervy? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Klasifikujte zdravotní pojištění? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Co je princip podmíněné návratnosti? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ Jaký je rozdíl mezi jednostranným a recipročním zajištěním? ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 128 11 Bibliografie Čejková, Viktéria., Šedová, Jindřiška a Čapková, Dana, 2001. Základy pojišťovnictví. Brno : VUT v Brně, 2001. ISBN 80-214-1886-9. Černohorský, Jan a Teplý, Petr. 2011. Základy financí. Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN 80-247-3669-3. Dvořáková, Zuzana, Smrčka, Luboš a kol., a. 2011. Finanční vzdělávání pro střední školy - se sbírkou řešených příkladů na CD. Praha : C.H.Beck, 2011. ISBN 8074000087. Holman, Robert. 2005. Ekonomie - 4. aktualizované vydání. Praha : C.H.Beck, 2005. ISBN 807179-891-6. Janda, Josef. 2011. Spořit nebo investovat? Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN 8024736705. Kalabis, Zbyněk. 2012. Základy bankovnictví. Brno : BizBooks, 2012. ISBN 80-265-0001-8. Kalínská, Emílie. 2010. Praha : Grada Publishing, 2010. ISBN 802473396X. Kašparovská, Vlasta. 2006. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Praha : C.H.Beck, 2006. ISBN 8071793817. Kohout, Pavel. 2010. Investiční strategie pro třetí tisíciletí - 6. přepracované vydání. Praha : Grada Publishing, 2010. ISBN 8024733153. Neumann, Pavel, Žamberský, Pavel a Jiránková, Martina. 2010. Mezinárodní ekonomie. Praha : Grada Publishing, 2010. ISBN 8024732769. Nývltová, Romana a Režňáková, Mária. 2007. Mezinárodní kapitálové trhy - zdroj financování. Praha : Grada Publishing, 2007. ISBN 8024719223. Polách, Jiří, a další. 2012. Reálné a finanční investice. Praha : C.H.Beck, 2012. ISBN 8074004368. Polouček, Stanislav. 2006. Bankovnictví. Praha : C.H.Beck, 2006. ISBN 8071794627. 129 Polouček, Stanislav. 2009. Peníze, banky, finanční trhy. Praha : C.H.Beck, 2009. ISBN 8074001520. Revenda, Zbyněk. 2011. Centrální bankovnictví -- 3. aktualizované vydání . Praha : Management Press, 2011. ISBN 80-7261-230-7. Revenda, Zbyněk. 2000. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha : Management Press, 2000. ISBN 8072610317. Ševčík, Aleš. 2005. Bankovnictví I. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. ISBN 80-2103649-4. Synek, Miloslav a kolektiv, a. 2011. Manažerská ekonomika - 5., aktualizované a doplněné vydání. Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN 802473494X. Syrový, Petr a Tyl, Tomáš. 2011. Osobní finance. Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN 8024738139. Tichý, Milík. 2006. Ovládání rizika: analýza a management. Praha : C.H.Beck, 2006. ISBN 8071794155. Žídek, Libor. 2006. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Praha : C.H.Beck, 2006. ISBN 807179922X. Internetové zdroje Česká bankovní asociace. 2011. Bankovní sektor v období 2008 - 2009 . Česká bankovní asociace. [Online] 05. 05 2011. [Citace: 08. 01 2013.] https://www.czech-ba.cz/bankovnisektor/bankovni-sektor-zakladni-informace/26114-3. Česká národní banka. 2012. Aktuální bilance. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka, 23. 11 2012. [Citace: 23. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/dekadni_bilance/cnb_bilance.html. —. Bankovky a mince. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 17. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/platidla/. 130 —. ECB a ESCB. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 17. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/ecb_escb/index.html. —. 2012. Harmonizovaná měnová statistika. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka, 09 2012. [Citace: 09. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/harm_stat_data/harm_ms_cs.htm#M_LE VELS. —. 2005. Harmonizované peněžní agregáty České republiky. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka, 05. 10 2005. [Citace: 09. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/stat_mb_met/stat_mb_harmon_agregaty. html. —. 2012. Jak jsou na tom banky? - otázky a odpovědi. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka, 19. 06 2012. [Citace: 18. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/faq/jak_jsou_na_tom_banky.html. —. Měnověpolitické nástroje. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 20. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/#mp_nastroje. —. 2012. Měnověpolitické nástroje ČNB - změny v roce 2012. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka, 01. 11 2012. [Citace: 15. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka2012.html. —. Měnový přehled (historický). Česká národní banka. [Online] [Citace: 09. 12 2012.] http://www.cnb.cz/docs/ARADY/MET_LIST/mp_cs.pdf. —. O ČNB. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 17. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/. —. 2012. Počet bank podle vlastnictví. Česká národní banka. [Online] 10 2012. [Citace: 08. 01 2013.] http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_t rhu/banky/bs_ukazatele_tab01.html. 131 —. Slovník pojmů. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 10. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/. —. 2012. Vybrané ukazatele podle skupin bank. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka, 07 2012. [Citace: 19. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_t rhu/banky/bs_ukazatele_tab06.html. —. Vysvětlení pojmů bankovka, státovka, obchodní mince, pamětní bankovka a mince. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka. [Citace: 09. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/faq/vysvetleni_pojmu_bankovka_statovka.html. Český statický úřad. 2012. Míra inflace. Český statický úřad. [Online] Český statický úřad, 09. 11 2012. [Citace: 15. 11 2012.] http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace. ČEZ. 2012. Vývoj cen akcií. ČEZ. [Online] ČEZ, 14. 11 2012. [Citace: 14. 11 2012.] http://www.cez.cz/edee/www/cs/akcie/akcie.jsf;jsessionid=822aa1a4917d913e5431b99af55ac0 13337af4d6d8a378a0d94a5cc127d0188f.e3yOc3eOah10axuPc3qSbhqQe0#stocks. ČTK. 2012. Na splnění Basel III chceme rok navíc, stejně jako konkurenti v USA, žádají evropské banky. Patria online. [Online] Patria Finance, a.s., 26. 11 2012. [Citace: 11. 12 2012.] http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2207045/na-splneni-basel-iii-chceme-rok-navic-stejne-jakokonkurenti-v-usa-zadaji-evropske-banky.html. Dočekalová, Marie a Straková, Juliana. 2012. Vliv vybraných ukazatelu na udržitelný rozvoj CR. Konference FBM VUT v Brně. [Online] 23. 11 2012. [Citace: 08. 1 2013.] http://www.konference.fbm.vutbr.cz/workshop/papers/papers2010/docekalova_strakova.pdf. Drtinová, Daniela. 2006. ČNB zvýšila úrokové sazby na dvě a půl procent. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka, 27. 09 2006. [Citace: 15. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2006/cl_06_060927a.html. Economia. 2012. Nové nebezpečí pro španělské banky. Bankovnictví. [Online] Economia, a.s., 26. 10 2012. [Citace: 20. 11 2012.] http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-58098000-nove-nebezpecipro-spanelske-banky. 132 EurActiv. 2010. Investice do regenerace brownfieldů podpoří na Moravskoslezsku nový fond Jessica. EurActiv. [Online] 09. 02 2010. [Citace: 07. 01 2012.] http://www.euractiv.cz/regionalnirozvoj/clanek/investice-do-regenerace-brownfieldu-podpori-na-moravskoslezsku-novy-fondjessica-007062. Inforegio. JESSICA: společná evropská podpora udržitelných investic do městských oblastí. Regionální politika - Inforegio. [Online] [Citace: 07. 01 2013.] http://ec.europa.eu/regional_policy/thefunds/instruments/jessica_cs.cfm. Komerční banka. Běžný účet pro Fond rozvoje bydlení (FRB) a účelový účet půjčky – účty pro finanční podporu z Fondu rozvoje bydlení. Komerční banka. [Online] Komerční banka. [Citace: 20. 11 2012.] http://kb.cz/cs/verejna-sprava/ucty-a-platby/bezny-ucet-pro-fond-rozvoje-bydlenifrb-a-ucelovy-ucet-pujcky-ucty-pro-financni-podporu-z-fondu-rozvoje-bydleni.shtml. —. Etika v Komerční bance. Komerční banka. [Online] Komerční banka. [Citace: 20. 11 2012.] http://kb.cz/cs/o-bance/o-nas/etika-v-komercni-bance.shtml. —. Municipální úvěr nad 10 let v Kč. Komerční banka. [Online] Komerční banka. [Citace: 20. 11 2012.] http://kb.cz/cs/verejna-sprava/financovani/municipalni-uver-nad-10-let-v-kc.shtml. —. 2012. UVEŘEJŇOVANÉ INFORMACE BANKOU PODLE § 11a ZÁKONA Č. 21/1992 Sb., . Komerční banka. [Online] 30. 09 2012. [Citace: 20. 11 2012.] http://www.kb.cz/file/cs/obance/kb-informace-o-kb.pdf?55e6f68820bfc75dc0e0979ebb0136b3. Tomšík, Vladimír. 2010. Podíl dolarů postupně klesá. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka, 07. 01 2010. [Citace: 17. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2010/cl_10_100107c.html. Zimmermann, Tomáš. 2012. ČNB snižuje úrokové sazby na rekordní minimum. Česká národní banka. [Online] Česká národní banka, 01. 11 2012. [Citace: 15. 11 2012.] http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_cnb/2012/20121101_menove_rozhod nuti.html 133 Doporučená literatura pro samostudium Čejková, Viktéria, Šedová, Jindřiška a Čapková, Dana. 2001. Základy pojišťovnictví. Brno : VUT v Brně, 2001. ISBN 80-214-1886-9. Černohorský, Jan a Teplý, Petr. 2011. Základy financí. Praha : Grada Publishing, 2011. 978ISBN 80-247-3669-3. Holman, Robert. 2005. Ekonomie - 4. aktualizované vydání. Praha : C.H.Beck, 2005. ISBN 807179-891-6. Kašparovská, Vlasta. 2006. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. Praha : C.H.Beck, 2006. ISBN 8071793817. Neumann, Pavel, Žamberský, Pavel a Jiránková, Martina. 2010. Mezinárodní ekonomie. Praha : Grada Publishing, 2010. ISBN 8024732769. Nývltová, Romana a Režňáková, Mária. 2007. Mezinárodní kapitálové trhy - zdroj financování. Praha : Grada Publishing, 2007. ISBN 8024719223. Polách, Jiří, a další. 2012. Reálné a finanční investice. Praha : C.H.Beck, 2012. ISBN 8074004368. Polouček, Stanislav. 2006. Bankovnictví. Praha : C.H.Beck, 2006. ISBN 8071794627. Polouček, Stanislav. 2009. Peníze, banky, finanční trhy. Praha : C.H.Beck, 2009. ISBN 8074001520. Revenda, Zbyněk. 2011. Centrální bankovnictví -- 3. aktualizované vydání . Praha : Management Press, 2011. ISBN 80-7261-230-7. Revenda, Zbyněk. 2000. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha : Management Press, 2000. ISBN 8072610317. Synek, Miloslav a kolektiv, a. 2011. Manažerská ekonomika - 5., aktualizované a doplněné vydání. Praha : Grada Publishing, 2011. ISBN 802473494X. 134
Podobné dokumenty
Model TAXBEN pro hodnocení dopadů daňových - IDEA - cerge-ei
standardním datovém souboru SILC nejsou k dispozici (například informace o starobních a invalidních důchodech
včetně počtu měsíců pobírání, nebo o příspěvcích na penzijní připojištění).
obchodní podmínky pro držitele citi kreditních karet
Kartu Vám zašleme obyčejnou listovní zásilkou nebo jiným vhodným způsobem. Poté, co Vám byla Karta doručena, ji na zadní straně v podpisovém proužku neprodleně podepište. Podpis slouží jako podpiso...
Zkouška z předmětu Účetnictví II I 1. Porovnání zásad
matematickými metodami za použití stejných statistických dat a stejných pojistně technických parametrů jako při
stanovení pojistného
ŽP: Rezerva pojistného životních pojištění se vypočítává podle j...
obchodní podmínky citibank pro fyzické osoby
Osoby oprávněné komunikovat s Bankou
3.1.1 Klient prokazuje před uzavřením prvního smluvního vztahu s Bankou a dále kdykoli na požádání Banky svou
totožnost. Klient prokazuje totožnost následujícím...