VI. JEZUITÉ : Panství Melč muselo být tehdy, jak ze státního archivu

VI. JEZUITÉ : Panství Melč muselo být tehdy, jak ze státního archivu

VI.
JEZUITÉ :
Panství Melč muselo být tehdy, jak ze státního archivu v Opavě z dochovaných
dlužních dokladů r. 1740 až do r. 1754 vyplývá, dosti silně zadluženo a přešlo proto licitační
cestou (dražbou) k prodeji a bylo odstoupeno jezuitům za cenu 70 000 zlatých.
Ve státním archivu se nacházejí místní mapy vesnice Melč, které se týkají „Crida
Melchensis“ a mezi nimi také seznam inventáře z 4. 9. 1754, ve kterém je uveden inventář,
nacházející se v zámku, předměty jako nábytek, knihy apod. Je při tom uvedeno : „pokoj
vedle knihovny, pokoj vedle kaple, zámecký výčep, pivovar, výčep lihovin, prádelna,
hospodářství u lovu atd.“ Dále jsou uvedeny přístroje a stroje, které se nacházejí u melčského
poplužního dvora na Moravici, u dvora ve Starých Těchanovicích, u „Kolber“ dvora, to stejné
u pily. Na závěr inventáře je uveden seznam knih z let 1663-1722, jsou to tyto: Melčská
pozemková kniha, Neuhauser – pozemková kniha, Filipovská p.k., Nové Těchanovice, Staré
Těchanovice, Svatoňovice, Kniha úředních protokolů, Kniha úlev, Sirotčí záznam, Starý
cechovní záznam, Konsignace třídních peněz, Nový cechovní záznam na termíny sv. Jiří a
Michala, Solná knížka vrchnostenská. Kde se tyto knihy nacházejí nebo jestli ještě vůbec
jsou, není známo. Jistě by mohlo být z těchto dokladů vyčteno mnoho zajímavého o obci
Melč.
Ve sděleních jezuitského kolegia z r. 1754, která jsou ve dvorním a státním archivu ve
Vídni uschována a jsou psána v latině, je o koupi majetku Melč zmínka, jakož i o následné
renovaci zámku v Melči a o renovaci pivovaru.
Podle fulneckého kronikáře Felixe Jaschka, který se ve svých rukopisech „ Popisy
melčských Janských lázní z r. 1821“ o Melči zmiňuje, znali již v této době jezuité léčebné
účinky pramenů při Janských lázních. Po příchodu Dominia do Melče r. 1754 nechal tehdejší
páter regens (inspektor) pro představené vybudovat několik koupelen přímo v zámku za
účelem koupání ve vodách z těchto léčebných pramenů. Vodu dováželi do zámku v sudech.
Rovněž se zde léčili jejich bratři – jezuité z celého opavského kolegia.
Jestli tato skutečnost psaná ochotným fulneckým kronikářem plně odpovídá pravdě,
to už dnes těžko někdo zjistí, přesto musíme připustit možnost, že v letech, po které jezuitské
kolegium vlastnilo majetek Melč i s kyselkovými prameny, byly lázeňské koupele z kyselky
provozovány.
Melč byl také v této době úředně spojen s Kateřinkami v Opavě. Pro Kateřinky tak
vznikl název „ Jezuitská obec“, později „melčská obec“. Záležitosti daní, sňatků a odvodů se
však nadále týkaly pouze Melče.
V době, kdy jezuité byli v Melči, byla v zámku vybudována kaple s věží pro právě
platného duchovního inspektora. Jiné místo v ročních knihách jezuitů z roku 1759 informuje
o „Crida Melchensis“ a vyslovuje naději, že u aplikačního dvorního soudu bude vyřčeno
rozhodnutí k dobru opavského jezuitského kolegia. Toto je poslední nalezená zmínka o Melči
obsažená v jezuitských dokladech.