5. Funkce
Transkript
5 Funkce Moji nepřátelé jsou hloupí pseudovědci, kteří se slepě drží Aristotela a které věda zajímá jen proto, aby dobře vypadali v talárech a měli za to dobrý plat. Kdyby žil Aristoteles dnes, byl by první, kdo by se obrátil proti zaslepencům, kteří stojí na jeho slovech. (Galileo Galilei) 5.1 Základní pojmy V kpt. 1. jsme mluvili o zobrazení mezi množinami A, B . Připomeňme, že se jedná o libovolný předpis, který každému prvku a ∈ A přiřadí nejvýše jeden prvek b ∈ B . Jsou-li A, B číselné množiny, nazýváme toto zobrazení funkcí (zobrazení jsme v 1. kapitole označovali velkým F , funkci označujeme většinou malými písmeny f , g , h,... ). Ve středoškolské matematice přitom pracujeme s tzv. reálnou funkcí jedné reálné proměnné (tj. A ⊆ ,B ⊆ – jde o zobrazení v množině všech reálných čísel, čísla komplexní neuvažujeme). Je-li číslu x ∈ A funkcí f přiřazeno číslo y ∈ B , píšeme [ x, y ] ∈ f nebo častěji y = f ( x) . Číslo x nazýváme vzor – proměnná (podrobněji nezávisle proměnná), číslo y obraz – funkční hodnota (popř. závisle proměnná). Množinu všech vzorů nazýváme definičním oborem – ozn. D( f ) , množinu všech obrazů oborem hodnot funkce f – ozn. H ( f ) . Dvě funkce f1 ; f 2 jsou si navzájem rovny právě tehdy, když se rovnají jejich definiční obory [tj. D ( f1 ) = D ( f 2 ) ] a pro každé x ∈ D ( f1 ) = D ( f 2 ) je f1 ( x) = f 2 ( x) . Funkce slouží k matematickému vyjádření závislosti dvou veličin. Tyto závislosti (funkce) můžeme vyjádřit tabulkou, rovnicí nebo grafem. Dříve než přejdeme k některým příkladům, zopakujme některé důležité pojmy: Pravoúhlou soustavou souřadnic v rovině rozumíme dvojici navzájem kolmých číselných os. Jejich průsečík nazýváme počátkem souřadné soustavy (značíme obvykle O). Číselné osy nazýváme souřadnými osami a značíme obvykle x, y , přičemž osa x je obvykle vodorovná orientovaná zleva doprava, osa y svislá orientovaná zdola nahoru. Souřadnou soustavu, kde velikost jednotek na obou osách bude stejná, budeme značit O, x, y a nazývat kartézskou souřadnou soustavou (podle francouzského filozofa a matematika René Descarta – lat. Cartesianus). Souřadné osy rozdělí rovinu na čtyři pravé úhly – kvadranty. Ty číslujeme většinou římskými číslicemi. První kvadrant je ohraničen kladnými poloosami, další následují v kladném směru – proti směru chodu hodinových ručiček. Souřadnice bodu v rovině: Každému bodu L v rovině s kartézskou soustavou O, x, y přiřaďme uspořádanou dvojici čísel [ x0 , y0 ] takto: číslo x0 je souřadnice paty L1 kolmice spuštěné z bodu L na osu x , číslo y0 je souřadnice paty L2 kolmice spuštěné z bodu L na osu 80 y (souřadnice bodu na přímce – viz kpt. 2.4.). Naopak každé uspořádané dvojici [ x0 , y0 ] reálných čísel přiřadíme bod L takto: Sestrojíme body L1 = [ x0 ] ∈ x , L2 = [ y0 ] ∈ y , z bodu L1 vztyčíme kolmici l1 na osu x , z L2 kolmici l2 na osu y . Bod L najdeme pak jako průsečík těchto kolmic, tj. L ∈ l1 ∩ l2 . Říkáme, že bod L má v soustavě O, x, y souřadnice [ x0 , y0 ] , píšeme L = [ x0 , y0 ] . 1. Příklad: Automobil má v nádrži 40 litrů benzínu a spotřebuje 8 litrů na 100 km. Vyjádřete množství benzínu v nádrži jako funkci ujeté vzdálenosti. Řešení: Zde množství benzínu v nádrži závisí na ujeté vzdálenosti, proto je ujetá vzdálenost nezávisle proměnná ( x ), množství benzínu v nádrži je pak závisle proměnná ( y ). S daným množstvím paliva ujedeme maximálně 500 km, definičním oborem je tedy množina D( f ) = 0;500 , množství paliva v nádrži může nabýt hodnot H ( f ) = 0; 40 . Tabulka zachycuje některé hodnoty nezávisle a závisle proměnné, např: x y Rovnice 0 40 100 32 200 24 300 16 400 8 500 0 y = 40 − 0, 08 x Graf: Grafem funkce rozumíme množinu všech bodů roviny, jejichž souřadnice vyhovují její rovnici 81 5.2 Vlastnosti funkcí Lichá funkce – ∀x ∈ D( f ): f ( − x ) = − f ( x ) graf je souměrný podle počátku soustavy souřadnic, například: Sudá funkce – ∀x ∈ D( f ): f ( − x ) = f ( x ) graf je souměrný podle osy y , například: 2 x f :y= ; 2 D( f ) = ; 3 x f :y= ; 4 D( f ) = ; H( f ) = ; H ( f ) = 0; ∞ ) . K tomu, aby pro každé x ∈ D( f ) mohlo platit f (− x) = − f ( x) , resp. f (− x) = f ( x) , musí obě funkční hodnoty f (− x); f ( x) existovat. Pro lichou i sudou funkci musí tedy být [ x ∈ D( f )] ⇔ [ − x ∈ D( f )] . Samotný definiční obor liché resp. sudé funkce je souměrný podle počátku, resp. podle osy y . Je-li I ⊆ D( f ) interval, pak funkce f (x) je na tomto intervalu klesající – pokud s rostou2 x je 2 na I = (− ∞; 0 klesající, na I = 0; ∞ ) rostoucí), monotonní – je funkce, která je buď ros- cím x klesá y , rostoucí – pokud s rostoucím x roste také y (např. funkce g : y = toucí nebo klesající, nerostoucí – pokud s rostoucím x neroste y , neklesající – pokud s rostoucím x neklesá y . nerostoucí : f :y= ( 1 3 x − x3 4 neklesající : ) f :y= 82 ( 1 3 x − x3 4 ) 5.3 Elementární funkce Přímá úměrnost: Je každá funkce na definovaná rovnicí f : y = k ⋅ x ; k ∈ − {0} . Grafem přímé úměrnosti je přímka procházející počátkem. Lineární funkce: Je každá funkce na daná rovnicí f : y = k ⋅ x + q ; k ; q ∈ . V případě k = 0 dostaneme funkci konstantní. Grafem lineární funkce je přímka, která je různoběžná s osou y. Nepřímá úměrnost: Je každá funkce definována rovnicí k f : y = ; k ∈ ; D( f ) = H ( f ) = − {0} . x Grafem je rovnoosá hyperbola (připojen graf pro k = 1 ). Kvadratická funkce: Je každá funkce definována rovnicí f : y = x 2 . Grafem je parabola. D( f ) = H ( f ) = 0; ∞ ) 83 ; 1. Příklad: Z pole o výměře 16 hektarů se sklidilo 368 t cukrovky. Kolik tun by se sklidilo z 22 hektarů, předpokládáme-li stejný hektarový výnos? Řešení: a) Čím větší plochu osejeme, tím více cukrovky sklidíme. Množství cukrovky y je tedy přímo úměrné oseté ploše x , tedy y = k ⋅ x . Víme, že pro x = 16 je y = 368 , pro konstantu y 368 k úměrnosti dostáváme k = = = 23 . Pro x = 22 dostáváme y = k ⋅ x = 23 ⋅ 22 = 506 . x 16 Z 22 hektarů by se sklidilo tedy 506 tun cukrovky. Toto řešení je tzv. řešení přechodem přes jednotku (konstanta úměrnosti zde má význam hektarového výnosu, tj. množství cukrovky sklizeného z jednoho hektaru). Úlohu však můžeme řešit také trojčlenkou, tj. rovností dvou poměrů: b) 16 ha .................................368 t 22 ha ................................. x t x 22 22 ⋅ 368 = ⇒x= = 506 . 368 16 16 2. Příklad: Kniha má 126 stran po 40 řádcích. Kolik stran bude mít v novém vydání, bude-li na stránce 36 stejně dlouhých řádků? Řešení: a) Čím kratší budou stránky, tím jich bude více. Počet stran y je tedy nepřímo úměrný k jejich délce x , tedy y = . Víme, že pro x = 40 je y = 126 , pro konstantu k úměrnosti x k 5 040 dostáváme k = x ⋅ y = 40 ⋅ 126 = 5 040 . Pro x = 36 dostáváme y = = = 140 . x 36 Nové vydání bude tedy mít 140 stran. I toto řešení je přechodem přes jednotku. Konstanta úměrnosti v tomto případě vyjadřuje počet řádků knihy, tedy počet stran v případě, že na každé z nich by byl jediný řádek. Také nepřímou úměrnost můžeme řešit trojčlenkou: b) 40 řádků ........................... 126 stran 36 řádků ........................... x stran x 40 40 ⋅ 126 = ⇒x= = 140 126 36 36 Procenta a promile: Speciální úlohy na přímou úměrnost jsou úlohy na procenta a promile. Procento je jedna setina, promile pak jedna tisícina celku (základu). V těchto úlohách se volí reálné číslo z jako základ (100%, popř. 1000‰), počet procent, popř. promile p a příslušná část základu č . Na nižších stupních jsme rozlišovali tři typy úloh na procenta: určování základu, určování počtu procent a určování části základu (procentové části). Všechny tyto úlohy jsou však úlohami na přímou úměrnost – čím větší je počet procent, tím větší je procentová část. 84 3. Příklad: Chceme získat 150 g pětiprocentího roztoku soli ve vodě. Kolik vody a kolik soli potřebujeme? Řešení: Určíme např. množství vody, množství soli pak snadno dopočítáme. Pětiprocentní roztok obsahuje 95% vody a 5% soli: Pro vodu tedy máme: 100 % ..................................150 g 95 % .................................. x g x 95 95 ⋅150 = ⇒x= = 142,5 150 100 100 K získání předepsaného roztoku budeme potřebovat 142,5 g vody a 7,5 g soli. 4. Příklad: V kolika gramech vody je třeba rozpustit 18 g soli, máme-li získat devítiprocentní roztok? Řešení: 18 g soli tvoří 9% roztoku, hledané množství vody pak zbylých 91%: 9 % ..................................18 g 91 % .................................. x g x 91 91 ⋅ 18 = ⇒x= = 182 18 9 9 K získání předepsaného roztoku budeme potřebovat 182 g vody. 5.4 Funkce prostá a inverzní V kpt. 1 jsme hovořili o prostém zobrazení. Pojmem funkce označujeme speciální zobrazení, kde definičním oborem i oborem hodnot jsou číselné množiny. Tedy: Zobrazení F (funkce f ) je prosté (prostá) právě tehdy, když každý prvek y jeho (jejího) oboru hodnot H ( F ) [ H( f )] je obrazem právě jednoho prvku x jeho (jejího) definičního oboru D( F ) [ D( f ) ]. U funkcí používáne většinou následující ekvivalentní (rovnocennou) definici: Funkce f je prostá právě tehdy, když pro každé x1 ; x2 ∈ D( f ) ; x1 ≠ x2 platí f ( x1 ) ≠ f ( x2 ) . Funkce prostá a monotonní: Často se setkáváme s názorem, že funkce monotonní a prostá je jedno a totéž. To ovšem není pravda, jak se přesvědčíme následujícím příkladem: 85 1. Příklad: Sestrojme graf funkce definované takto: 4 x 3 pro x < 0 f :y= 3 x pro x ≥ 0 4 Tato funkce je prostá, neboť každá dvě různá x1 ; x2 mají skutečně dvě různé funkční hodnoty f ( x1 ); f ( x2 ) . Není však monotonní, neboť na intervalu (−∞;0) klesá, kdežto na intervalu 〈0; ∞) roste (viz graf na předchozí straně). Každá monotonní funkce je prostá, ale tuto větu nelze obrátit – ne každá prostá funkce je monotonní. Monotonnost funkce je podmínka dostačující k tomu, aby funkce byla prostá, ale není to podmínka nutná. Inverzní funkce: Mějme funkci f : y = f ( x) s definičním oborem D( f ) a oborem hodnot H ( f ) . Tato funkce přiřazuje každému vzoru x ∈ D( f ) právě jeden obraz y ∈ H ( f ) , pro který je y = f ( x) . Sestrojme předpis (označme ho f −1 ), který naopak každému obrazu y ∈ H ( f ) přiřadí vzor x ∈ D( f ) tak, že x = f −1 ( y ) . Jestliže je původní funkce f prostá, pak předpis f −1 je opět funkcí, tj. každému y ∈ H ( f ) přiřazuje právě jedno x ∈ D( f ) . Tuto funkci pak nazýváme funkcí inverzní k funkci f . Mějme v kartézské soustavě O, x, y sestrojen graf prosté funkce y = f ( x) . Uvažujme kartézskou souřadnou soustavu O, y ', x ' týmž počátkem, kde kladná poloosa x ' splyne s kladnou poloosou y a kladná poloosa y ' splyne s kladnou poloosou x . Pak graf funkce y = f ( x) v soustavě O, x, y splyne s grafem funkce x = f −1 ( y ) v soustavě O, y ', x ' . Většinou však sestrojujeme graf funkce f −1 v původní soustavě O, x, y , což odpovídá vzájemné záměně proměnných x; y . Funkční předpis x = f −1 ( y ) pak přejde na tvar y = f −1 ( x) . Pro funkci f −1 inverzní k funkci f pak platí: Definiční obor funkce f se rovná oboru hodnot funkce f −1 , tj. D( f ) = H ( f −1 ) . Obor hodnot funkce f se rovná definičnímu oboru funkce f −1 , tj. H ( f ) = D( f −1 ) . Pro každé x ∈ D( f ) = H ( f −1 ) a každé y ∈ H ( f ) = D( f −1 ) je y = f ( x) ⇔ f −1 : x = f −1 ( y ) . Grafy funkcí f ; f −1 sestrojené v téže kartézské souřadné soustavě jsou souměrně sdružené podle přímky y = x (osy I. a III. kvadrantu). 2. Příklad: Sestrojme funkci inverzní k funkci z předchozího příkladu. Řešení: Protože funkce f je prostá, můžeme inverzní funkci sestrojit. Funkce je definovaná na množině D( f ) = (−∞;0) ∪ 〈 0; ∞) = . Pro x ∈ (−∞;0) je 4 x −3 ∈ (−∞;0) , pro x ∈ 〈0; ∞) x3 ∈ 〈 0; ∞) . Oborem hodnot funkce f je množina H ( f ) = (−∞;0) ∪ 〈 0; ∞) = 4 inverzní funkci f −1 tak máme: D( f −1 ) = H ( f ) = , H ( f −1 ) = D( f ) = . je . Pro Funkční předpis funkce f −1 získáme záměnou proměnných ve funkčním předpisu funkce f . Pro x ∈ (−∞;0) tedy máme 86 4 4 ⇒ y3 = ⇒ y = 3 x y pro x ∈ 〈0; ∞) je f −1 : x = 3 4 x y3 ⇒ y3 = 4 x ⇒ y = 3 4 x 4 Graf funkce f −1 je souměrný s grafem funkce f podle přímky y = x (na obrázku vlevo je graf funkce f sestrojen světlejší barvou). f −1 : x = Zřejmě pod dojmem představy, že u inverzní funkce je „všechno naopak“, studenti často tvrdí, že pokud funkce f klesá, funkce f −1 roste a naopak. Ovšem tak tomu není. Jak je patrné už z pohledu na připojený obrázek, na intervalu (−∞;0) obě funkce současně klesají a na 〈0; ∞) obě současně rostou. Platí věty: Funkce f −1 klesá právě tehdy, když klesá funkce f . Funkce f −1 roste právě tehdy, když roste funkce f . 3. Příklad: Sestrojme inverzní funkci k funkci f : y = x 2 . Řešení: Daná funkce je definována na celé množině , na celém definičním oboru však není prostá, neboť např. f (−2) = f (2) = 4 . Pokud tedy chceme inverzní funkci sestrojit, je třeba definiční obor zúžit tak, aby na tomto zúženém oboru funkce byla prostá. Funkce f : y = x 2 na intervalu (−∞;0〉 klesá, na 〈0; ∞) roste, na těchto intervalech je tedy prostá. Lze tedy sestrojit inverzní funkci ke dvěma různým funkcím, a to k funkci f1 : y = x 2 ; D( f1 ) = (−∞;0〉 a k funkci f 2 : y = x 2 ; D( f 2 ) = 〈 0; ∞) . 87 Pro funkci f1 : y = x 2 ; D( f1 ) = (−∞;0〉 máme H ( f1 ) = 〈 0; ∞) . Funkční předpis funkce k ní inverzní je f1−1 : x = y 2 a je třeba vyjádřit y . Pro číslo y řešíme tedy kvadratickou rovnici s parametrem x , která má obecně dva různé reálné kořeny y = ± x . Musíme si ovšem uvědomit, že x ∈ D( f1−1 ) = H ( f1 ) = 〈 0; ∞) , tj. číslo x je nezáporné); y ∈ H ( f1−1 ) = D( f1 ) = = (−∞;0〉 – číslo y je ovšem záporné (rovnici y 2 = x řešíme na intervalu y ∈ (−∞;0〉 ). V tom případě ovšem vyhovuje pouze jedno řešení, a to y = − x . Je tedy f1−1 : y = − x . Pro funkci f 2 : y = x 2 ; D( f 2 ) = 〈 0; ∞) je opět H ( f 2 ) = 〈 0; ∞) . Funkční předpis funkce f 2−1 opět vychází z předpisu f 2−1 : x = y 2 , tentokrát ovšem je x ∈ D( f 2−1 ) = H ( f 2 ) = 〈 0; ∞) ( x je opět kladné), ale y ∈ H ( f 2−1 ) = D( f 2 ) = 〈 0; ∞) ( y je tentokrát kladné), je tedy f 2−1 : y = x . 5.5 Funkce exponenciální a logaritmická Exponenciální funkce: Je funkce určená rovnicí f : y = a x ; kde a > 0 ; a ≠ 1 . Podmínka a > 0 je nutná k tomu, aby mocnina byla definována pro každé reálné x , tj. D( f ) = . Pro a = 1 by se jednalo o konstantní funkci f : y = 1 . Oborem hodnot je H ( f ) = ( 0; ∞ ) . x 1 1. Příklad: Sestrojme grafy funkcí f1 : y = 2 ; f 2 : y = . 2 x f1 : y = 2 : x x –5 y 2−5 = 1 f2 : y = 2 –3 1 8 –2 1 4 –1 1 2 0 1 2 3 20 = 1 2 4 8 1 1 2 2 1 4 x x y 1 32 –4 1 16 –5 1 2 −5 = 32 –4 –3 –2 –1 0 16 8 4 2 1 3 1 8 Exponenciální funkci o základu a = 10 , tj. y = 10 x , nazýváme dekadickou exponenciální funkcí. Zvláště důležitá je exponenciální funkce y = e x [ y = exp( x) ], jejímž základem je číslo a = e = 2.718 281... (Eulerovo číslo). Logaritmická funkce: Exponenciální funkce y = a x je monotonní na celém svém definičním oboru, a to pro a ∈ ( 0;1) klesající, pro a ∈ (1; ∞ ) rostoucí. Je tedy možno k ní sestrojit funkci kde a > 0 ; a ≠ 1 . Protože D( f ) = ; H ( f ) = ( 0; ∞ ) , je inverzní: f −1 : x = a y ; −1 −1 D( f ) = H ( f ) = ( 0; ∞ ) ; H ( f ) = D( f ) = . Tato funkce přiřazuje každému x ∈ ( 0; ∞ ) číslo y ∈ , na které je třeba umocnit daný základ a , abychom obdrželi hodnotu nezávisle 88 proměnné x . Tato funkce se nazývá logaritmická funkce se základem a , značíme ji log a . Místo f −1 : x = a y tedy píšeme f −1 : y = log a x . Pro a = 10 píšeme místo log10 x většinou jen log x (dekadický logaritmus), pro a = e = 2, 718 281... píšeme místo log e x většinou ln x nebo lg x (přirozený logaritmus). Vlastnosti logaritmické funkce: je monotonní, tudíž prostá, tj. pro každé x1 ≠ x2 je log a x1 ≠ log a x2 ; pro a ∈ (0;1) je klesající, pro a ∈ (1; ∞ ) je rostoucí . 89 log 5 5 = 1 , 1 log 5 = −1 , 5 log10 = 1 , 1 log = −1 , 10 Platí např. log 5 25 = 2 1 log 5 = −2 25 log100 = 2 1 log = −2 100 neboť 51 = 5 ; 1 neboť 5−1 = ; 5 1 neboť 10 = 10 ; 1 neboť 10−1 = ; 10 neboť 52 = 25 ; 1 neboť 5−2 = ; 25 neboť 102 = 100 ; 1 neboť 10−2 = ; 100 −1 −2 1 1 log 1 5 = −1 , neboť = 5 ; log 1 25 = −2 neboť = 25 ; 5 5 5 5 1 log 1 5 1 1 1 1 = 1 , neboť = ; log 1 =2 5 5 5 5 25 2 1 1 neboť = ; 5 25 0 1 log 5 1 = log1 = log 1 1 = 0 , neboť 5 = 10 = = 1 . 5 5 0 0 a každé A ∈ (0;1) ∪ (1; ∞ ) je Pro každé X ∈ X = Alog A X . Je-li tedy např. x = a log a x ; y = a loga y , pak x ⋅ y = a log a x ⋅ a log a y a podle pravidel o počítání a = A; x ⋅ y = a log a x + loga y . Položíme-li však nyní x⋅ y = X ; s mocninami je log a x + log a y = Y , je podle předchozího rámečku: X =A x⋅ y = a Y log a x + log a y ⇔ = log A ⇔ log a x + log a y = log a Y X ( x ⋅ y) ⇒ log a x + log a y = log a (x ⋅ y ) Podobně bychom odvodili další vlastnosti: Nechť a > 0 ; a ≠ 1 a x; y > 0 jsou libovolná kladná reálná čísla. Pak x log a ( x ⋅ y ) = log a x + log a y ; log a = log a x − log a y ; y Je-li r = 1 ; kde n ∈ n log a x r = r ⋅ log a x ( r ∈ − {0} , pak z posledního vzorce dostáváme log a n x = 1 ⋅ log a x . n Příklady: Pro přípustné hodnoty upravme pomocí výše uvedených pravidel: 1) log 2 2 x( x − 1) = log 2 2 + log 2 x + log 2 ( x − 1) = 1 + log 2 x + log 2 ( x − 1) 2) log 3 3) ln 27 x 5 = log 3 27 + 5log 3 x − 3log 3 ( x + 5) = 3 + 5log 3 x − 3log 3 ( x + 5) ( x + 5)3 ( x + 1)( x −1) = ( x − 1) ln( x + 1) − ln x x 90 ) 4 4) log 4 π r 3 = log 4 4 + log 4 π + 3log 4 r − log 4 3 = 1 + log 4 π + 3log 4 r − log 4 3 3 Naopak: x2 16 x 2 = log 4 x+2 x+2 a 2 a (a − 1) 6) a ln a + ln(a 2 − 1) − ln(a + 1) − 6 ln a = ln 6 = ln a a −6 (a − 1) a (a + 1) 5) 2 + 2 log 4 x − log 4 ( x + 2) = log 4 16 + log 4 7) 2 log 3r 2 + 3log 4r 3 − 4 log 2r 2 + 4 log 6r = log (3r 2 ) 2 ⋅ (4r 3 )3 ⋅ (6r ) 4 = (2r 2 ) 4 32 ⋅ 43 ⋅ 64 ⋅ r 4 ⋅ r 9 ⋅ r 4 32 ⋅ 26 ⋅ 34 ⋅ 24 ⋅ r17 = log = log(26 ⋅ 36 ⋅ r 9 ) = log 66 r 9 24 ⋅ r 8 24 ⋅ r 8 cd E 1 1 c⋅d ⋅ E = log 8) log c + log d + log E − log S − log ρ = log 2 2 S⋅ ρ S ρ = log Neřešené úlohy: 1) log(2 x 4 y 3 ) 2) log x1 x22 xy 3) log 2 4 z x3 x4 1 6) log 3 + log a + (2 log b + log c) 3 Výsledky 4) log 3 x x + y 5) 1 ( log18 − 0.5log 3) 2 7) log 2π + 0.5(log l − log 2 − log g ) 1 1 log x + log y − log z 4) 2 2 l 6) log(3a 3 2bc ) 7) log 2π 2g 1) log 2 + 4 log x + 3log y 2) log x1 + 2 log x2 − log x3 − 4 log x4 3) 1 1 18 log x + log( x + y ) 5) log 3 6 3 5.6 Exponenciální a logaritmické rovnice Exponenciální rovnice je každá rovnice, ve které je neznámá x ∈ v exponentu nějaké mocniny. Nejjednodušší exponenciální rovnice jsou rovnice tvaru a f ( x ) = a g ( x ) , kde a > 0 ; a ≠ 1 . Rovnají-li se základy mocnin, musí se rovnat i jejich exponenty, tato rovnice je tedy ekvivalentní s rovnicí f ( x) = g ( x) – viz př. 1. Dále jsou to rovnice nejrůznějších tvarů, které však lze úpravami využívajícími vlastnosti mocnin převést na předchozí případ (viz př. 2 –5). 1. Příklad: 2 2. Příklad: 2 3x +10 x +10 = 3x + 4 x − 2 x 2 + 10 x + 10 = x 2 + 4 x − 2 6 x = −12 x = −2 2x 2 − 6 x − 2,5 = 16 2 2 2 x −6 x − 2,5 = 24,5 x 2 − 6 x − 2,5 = 4,5 x1 = 7; x2 = −1 91 3. Příklad: 33 ⋅ 27 2 x −3 = 813 x −5 33 ⋅ 33(2 x −3) = 34(3 x −5) 3 + 3(2 x − 3) = 4(3 x − 5) 7 x= 3 4. Příklad: 5 8 5. Příklad: 2 x +1 x −1 512 = 125 3− x 2 x +1 3− x 2 x +1 x −1 −3 3− x 3 5 x −1 8 = 3 8 5 2 x + 3 ⋅ 3x + 2 67 − x ⋅ 8 x −1 2 x + 3 ⋅ 3x + 2 27 − x ⋅ 37 − x ⋅ 23( x −1) 2( x +3)−(7 − x )−3( x −1) ⋅ 3( x + 2)− (7 − x ) 2− x −1 ⋅ 32 x −5 9 = 3 x−2 = 32( x − 2) −1 = 32 x −5 = 20 ⋅ 32 x −5 / : 32 x −5 5 5 = 8 8 2− x −1 = 20 2x + 1 −x −1 = 0 = −3(3 − x) x −1 x = −1 2 x1 = 4; x2 = 3 Dále jsou to rovnice tvaru a f ( x ) = b g ( x ) , a ≠ b . V některých případech je možno tuto rovnici upravit na tvar a r ( x ) = a s ( x ) a řešit předchozím způsobem (viz př. 6). Pokud ne, je třeba řešit logaritmováním (viz. př. 7). Následují opět rovnice nejrůznějších tvarů, které lze na tvar a f ( x ) = b g ( x ) převést a řešit logaritmováním (viz př. 8). Pozor! Logaritmování rovnice nepatří k ekvivalentním úpravám. Součástí tohoto řešení je tedy zkouška. Některé exponenciální rovnice lze substitucí převést na rovnice algebraické (viz př. 9). 6. Příklad: 7. Příklad 51− x = 7 x −1 /⋅ 71− x 51− x ⋅ 71− x = 70 (5 ⋅ 7)1− x = 1 351− x = 350 1− x = 0 x =1 Zkouška: 33 x − 2 = 5x log 3 33 x − 2 = log 3 5x (3x − 2) log 3 3 = x log 3 5 (3x − 2) ⋅ 1 = x log 3 5 3x − x log 3 5 = 2 x(3 − log 3 5) = 2 2 x= 3 − log 3 5 log 3 L = 3x − 2 = 6 −2 3 − log 3 5 log 3 L = 6 − 6 + 2 log 3 5 3 − log 3 5 log 3 L = 2 log 3 5 3 − log 3 5 log 3 P = x log 3 5 log 3 P = 2 ⋅ log 3 5 3 − log 3 5 log 3 L = log 3 P ⇒ L = P 8. Příklad: 4 x + 3 x + 4 = 4 x + 3 − 3x + 2 3x + 4 + 3 x + 2 = 4 x + 3 − 4 x 3x (34 + 32 ) = 4 x (43 − 1) 90 ⋅ 3x = 63 ⋅ 4 x 9. Příklad: 92 x − 12 ⋅ 9 x + 27 = 0 subst. 9 x = y y 2 − 12 y + 27 = 0 ( y − 3)( y − 9) = 0 y1 = 3; y2 = 9 x 63 3 = 4 90 x 7 3 = 4 10 x(log 3 − log 4) = log 7 − log10 log 7 − 1 x= log 3 − log 4 1 2 x2 x2 ze subst. 9 = y2 ⇒ 9 = 9 ⇒ x2 = 1 ze subst. 9 x1 = y1 ⇒ 9 x1 = 3 ⇒ x1 = 92 (chybějící zkoušky zde ponecháme čtenáři jako cvičení). Logaritmické rovnice: jsou rovnice, v nichž se vyskytují logaritmy výrazů s neznámou x ∈ . Nejjednodušší logaritmickou rovnicí je rovnice log a x = b , a > 0 , a ≠ 1 , b ∈ , která má řešení x = a b . Další rovnice řešíme obvykle úpravou na tvar log a f ( x) = log a g ( x) , a pak řešíme tzv. delogaritmováním, tj. úpravou na tvar f ( x) = g ( x) . Často lze vhodnou substitucí převést logaritmickou rovnici na rovnici algebraickou. Pozor! Ani delogaritmování rovnice není ekvivalentní úpravou. Součástí tohoto řešení je tedy zkouška. Příklad 11: Zkouška 2 log( x − 2) = log(14 − x) log( x − 2) 2 = log(14 − x) ( x − 2) 2 = 14 − x x 2 − 4 x + 4 = 14 − x x 2 − 3x − 10 = 0 x1 = 5 x2 = −2 L(5) = 2 log(5 − 2) = 2 log 3 = log 32 = log 9 P (5) = log(14 − 5) = log 9 L(5) = P (5) L ( −2 ) = 2 log(−2 − 2) = 2 log(−4) L(−2) není definována x2 = −2 není kořenem množina řešení K = {5} Příklad 12: Zkouška log ( x log x ) = 1 log x ⋅ log x = 1 log 2 x = 1 log x = ±1 x1 = 10; x2 = 10−1 L(10) = log (10log10 ) = log10 = 1 P (10) = 1 L(10) = P(10) log10 −1 −1 L (10−1 ) = log (10−1 ) = log (10 ) = log10 = 1 −1 P (10−1 ) = 1 L(10−1 ) = P(10−1 ) množina řešení K = {10; −10} Příklad 13: (log x)log x = 1 log x ⋅ log(log x) = log1 log x ⋅ log(log x) = 0 log x1 = 0 ⇒ x1 = 1 log(log x2 ) = 0 log x2 = 1 x2 = 10 Zkouška L(1) = (log1)log1 = 00 L(1) není definována x1 = 1 není kořenem L (10 ) = (log10)log10 = 11 = 1 P (1) = 1 L(10) = P(10) množina řešení K = {10} 93 Příklad 14: x log x + 10 x − log x = 11/⋅ x log x x 2 log x + 10 x 0 = 11x log x x 2 log x − 11x log x + 10 = 0 subst x log x = y y 2 − 11y + 10 = 0 y1 = 1; y2 = 10 log x subst x1 1 log x1 ⋅ log x1 log x1 x1 log x subst x2 2 log x2 ⋅ log x2 log 2 x2 log x2 x2 Zkouška L(1) = 1log1 + 10 ⋅1− log1 = 10 + 10 ⋅10 = 11 =1 = log1 =0 =1 P (1) = 11 L(1) = P (1) L (10 ) = 10log10 + 10 ⋅10− log10 = 101 + 10 ⋅10−1 = 11 P (10) = 11 L(10) = P(10) L (10−1 ) = (10−1 )log10 + 10 ⋅ (10−1 ) − log10 −1 −1 L (10−1 ) = 10( −1)⋅( −1) + 10 ⋅10( −1)⋅( +1) = 10 + 1 = 11 P (10−1 ) = 11 L (10−1 ) = P (10−1 ) = 10 = log10 =1 = ±1 = 10; x3 = 10−1 množina řešení K = {1;10;10−1} Neřešené úlohy: Vypočtěte: 5) log 4 162 1) log 2 16 9) log 1 8 13) log1 1 16 4 14) log −2 1 16 2 15) log log 2) log 5 125 6) log16 162 10) log 1 3) log 2 1024 7) log 256 162 11) log 1 4) log 2 162 8) log 1 3 1 3 12) log 1 16 1 8 5 1 5 1 8 1 10 1 16) log − log 10 Řešte rovnice: 17) 25 x = 6252 18) 8 ⋅ 22− x = 16−3 29) log 2 x = −2 30) log x 16 = 4 19) 9 x −1 ⋅ 32 x −1 = 27 31) log 2 x 2 = 2 2 x − 12 x − 2 = 3x − 2 20) 21) 2 x −1 729 = 2 x +1 812 5 22) 1 − 9 23) 4 x +1 2 3− 2 x 9 = 4 = 64 ⋅ 2 x +1 32) log x x 2 = 2 33) 2 log x = 3 − log 5 3 x −5 34) 2 log 5 x = 4 − log 5 x 25 35) log(3x 2 + 1) − log(3 + x) = log(3 x + 2) 94 24) x n x = (n x) x log( x 2 + 7) =2 log( x + 7) 37) 31+ log x = 81 36) 25) 3 ⋅ 4 x + 9 x + 2 ⋅ 3−1 = 6 ⋅ 4 x +1 − 9 x +1 ⋅ 2−1 2 1 x −1 26) 2 ⋅ ( 2 x +3 ) 2 x =4 27) 3x + 3x +1 + 3x + 2 = 5x + 5x +1 + 5x + 2 61 28) 5x ⋅ 4 x −1 − 4 x ⋅ 51− x = 20 38) log(3x − 1) − log(3x + 1) = log16 39) log x 4 + log x 2 = 1 40) 3eln x − 2eln 2 x + 4e = 0 Výsledky: 1) 4 2) 3 3) 10 4) 8 5) 4 6) 2 7) 1 8) 1 9) 1 10) 4 11) −2 12) 2 13) není definován 14) není definován 15) není definován 16) 0 17) 4 18) 17 19) 1.5 20) 2 21) 3.5 22) −0.25 23) 35 24) 1; n ⋅ n −1 n 28) 2 29) 0.25 30) 2 31) 2 32) x > 0; x ≠ 1 37) 1000 38) nemá řešení 39) 1 40) 4e 33) 25) −0.5 200 34) 25 26) 9 27) −1.7 35) 1 36) −3 5.7 Oblouková míra a orientovaný úhel V kpt. 1.4 jsme stručně uvedli stupňovou míru úhlů, která však mnohdy nevyhovuje. Uvedeme tedy i tzv. míru obloukovou. Její jednotkou je jeden radián (rad). Před jeho definicí je však třeba uvést tzv. středový úhel: Úhel ω = ASB , jehož vrcholem je střed kružnice a ramena procházejí krajními body oblouku AB , nazýváme středový úhel příslušný tomuto oblouku. Úhel má velikost jednoho radiánu právě tehdy, když je shodný se středovým úhlem kružnice, jejíž poloměr je roven délce příslušného oblouku. Má-li kružnice poloměr r = 1 (tzv. jednotková kružnice), pak velikost úhlu v radiánech je číselně přímo rovna délce příslušného oblouku. Jednotka radián je ve „fyzikálním“ slova smyslu jednotkou bezrozměrnou (vzniká jako „podíl dvou délek“). V matematice se většinou vynechává a velikost úhlu se tak udává jen reálným číslem. Také my budeme tuto jednotku výslovně zapisovat pouze výjimečně. Budeme-li chtít zdůraznit, že velikost úhlu α je zadána v radiánech, budeme psát arc α („arcus alfa“). Převod stupňů na radiány a naopak: Uvažujme jednotkovou kružnici. Ta má délku l = 2π . Plný úhel má tedy velikost 2π radiánů. Zároveň je zřejmé, že tento plný úhel je součtem čtyř pravých úhlů a ve stupňové míře má tedy velikost α 0 = 4 ⋅ 900 = 3600 . Je tedy 2π rad = 3600 . Velikost úhlu v radiánech (označme arc α ) je přímo úměrná velikosti úhlu ve stupních (označme α 0 ): 3600 ................................ 2π α 0 ................................... arc α arc α 1800 ⋅ arc α 0 0 0 ⋅ 360 ⇒ α = ⇒ α = 2π π α0 arc α = 0 360 2π α0 π ⋅α 0 2 ⇒ = ⋅ ⇒ = α π α arc arc 3600 1800 95 Příklady: 1) arc 10 = π ⋅10 180 0 = π 180 ≈ 0,017...rad 3) arc 142030 ' = arc 142,500 = 4) 1 rad = 1800 ⋅1 π = 1800 π 2) arc 180 = π ⋅142,500 1800 π ⋅180 180 0 = π 10 ≈ 0,314...rad ≈ 2, 487...rad ≈ 57, 295 780 = 57 017 '45'' Velikosti některých úhlů se ve výpočtech vyskytují velmi často, proto je dobré si je rychle uvědomit: stupně 00 radiány 0 300 450 600 900 π π π π 6 4 3 2 1800 2700 3600 π 3π 2 2π Orientovaný úhel: Orientovaným úhlem v rovině rozumíme uspořádanou dvojici polopřímek se společným počátkem. První z polopřímek je počáteční rameno, druhá koncové rameno, společný počátek polopřímek pak vrchol orientovaného úhlu. Orientovaný úhel AVB budeme značit AVB . Vzhledem k tomu, že rozlišujeme počáteční a koncové rameno orientovaného úhlu, je AVB ≠ BVA . Velikost orientovaného úhlu AVB nazýváme každé reálné číslo α + 2kπ ; k ∈ (v obloukové míře) popř. α 0 + k ⋅ 3600 ; k ∈ (ve stupňové míře), kde α (popř. α 0 ) určíme takto: a) Je-li VA = VB , je α = 0 (popř. α 0 = 00 ) b) Je-li VA ≠ VB , je α ( α 0 ) velikost neorientovaného úhlu, který vznikne otáčením počátečního ramene VA do polohy koncového ramene VB , a to proti směru chodu hodinových ručiček v obloukové (ve stupňové) míře. Směr proti směru chodu hodinových ručiček považujeme za kladný. Velikost α ( α 0 ) nazýváme základní velikostí orientovaného úhlu. Další velikosti α + 2kπ ( α 0 + k ⋅ 3600 ) si můžeme představit jako polohu koncového ramene VB po k otáčkách. 5.8 Goniometrické funkce Uvažujme kartézskou souřadnou soustavu O; x1 ; x2 s počátkem O . Označme J obraz jedničky na ose x1 . Dále libovolný orientovaný úhel s vrcholem O , počátečním ramenem OJ (v obloukové míře). a velikostí x ∈ Sestrojme jednotkovou kružnici k (tj. kružnici o poloměru r = 1 ) se středem v bodě O . Označme M = [ m1 ; m2 ] průsečík této kružnice s koncovým ramenem orientovaného úhlu. Pro každé x ∈ pak můžeme definovat funkci 96 ; H ( f ) = 〈−1;1〉 , ; H ( f ) = 〈−1;1〉 . sin x = m2 pro každé x ∈ cos x = m1 pro každé x ∈ sinus: kosinus: Dále definujeme sin x cos x tangens: tg x = pro každé x ∈ − ∪ (2k + 1) { π 2 cos x cotg x = sin x { } − ∪ kπ ; k∈ kotangens: pro každé x ∈ } ; H( f ) = , H( f ) = . k∈ Přímo z definice pro každé x ∈ plyne: sin 2 x + cos 2 x = 1 , sin x = 1 − cos 2 x , a tedy cos x = 1 − sin 2 x . Znaménka hodnot goniometrických funkcí kvadrant interval sin x cos x tg x cotg x I II III IV π π 3π 3π 0; ;π π ; ; 2π 2 2 2 2 + + − − + − − + + − + − + − + − 97 Důležité hodnoty goniometrických funkcí x 0 sin x 0 cos x 1 tg x 0 cotg x nedef Dále je π π π π 6 4 3 2 1 2 3 2 3 3 2 2 2 2 3 2 1 2 1 1 3 π 3π 2 2π 1 0 −1 0 0 −1 0 1 3 nedef 0 nedef 0 3 3 0 nedef 0 nedef { } cos x 1 1 π = = pro každé x ∈ − ∪ k sin x sin x tgx 2 k∈ cos x π π sin( x) = − cos x + ; cos( x) = sin x + 2 2 sinus je lichá sin x = − sin(− x) kosinus sudá cos x = cos(− x) tangens lichá tg x = − tg(− x) kotangens lichá cot g x = − cot g(− x) cotg x = Funkce V zápisu dalších vlastností budeme potřebovat dvě hodnoty nezávisle proměnné. Abychom nemuseli používat indexy (např. při označení x1 ; x2 ) nebo aby nedocházelo k záměně se 98 závisle proměnnou (např. při značení x; y ), budeme argumenty goniometrických funkcí označovat řeckými písmeny ( α , β ... ) tak, jak je to obvyklé v řadě aplikací. Odvoďme některé další vlastnosti, které známe ze střední školy: V kapitole 7.2 zopakujeme, že pro skalární součin dvou vektorů u = (u1 ; u2 ) ; v = (v1 ; v2 ) platí: u ⋅ v = u ⋅ v ⋅ cos ϕ = = u1v1 + u2 v2 . Speciálně pro vektory o souřadnicích u = (cos α ;sin α ) ; v = (cos β ;sin β ) , které mají jednotkovou velikost a které svírají úhel α − β , pak dostáváme u ⋅ v = 1 ⋅ 1 ⋅ cos(α − β ) = cos α cos β + sin α sin β , tedy cos(α − β ) = cos α cos β + sin α sin β Dosadíme-li za β hodnotu − β , máme cos[α − (− β )] = cos(α + β ) = cos α cos(− β ) + sin α sin(− β ) . Protože cos(− β ) = cos β ; sin(− β ) = − sin(− β ) , máme cos(α + β ) = cos α cos β − sin α sin β . π Dále využijeme vlastnosti sin( x) = − cos x + pro x = α + β : 2 π π π π sin(α + β ) = − cos (α + β ) + = − cos α + + β = − cos α + cos β + sin α + sin β 2 2 2 2 π π Protože však − cos α + = sin α a sin α + = cos α , je 2 2 sin(α + β ) = sin α cos β + cos α sin β . Dosadíme-li za β hodnotu − β , máme sin(α − β ) = sin α cos(− β ) + cos α sin(− β ) , tedy sin(α − β ) = sin α cos β − cos α sin β Sečtěme vzorce pro sin(α + β ) a sin(α − β ) sin(α + β ) + sin(α − β ) = 2sin α cos β α+β α−β za α a za β : a dosaďme 2 2 α+β α−β α + β α − β α + β α − β + − sin cos , + sin = 2sin 2 2 2 2 2 2 sin α + sin β = 2sin α+β α−β . 2 2 Podobně odečtením těchto vzorců dostaneme α+β α−β . sin α − sin β = 2 cos sin 2 2 Ze vzorců pro cos(α + β ) a cos(α − β ) podobně dostaneme: tedy cos α + cos β = 2 cos cos α+β cos α − cos β = −2sin 2 cos α+β α−β 2 α−β ; . 2 2 Položíme-li α = β , dostáváme ze vzorce pro sin(α + β ) : sin(α + α ) = sin α cos α + cos α sin α , sin 99 tedy sin 2α = 2sin α cos α . Podobně ze vzorce pro cos(α + β ) cos(α + α ) = cos α cos α − sin α sin α cos 2α = cos 2 α − sin 2 α . α Dosadíme-li do vzorce pro cos 2α za α hodnotu 2 , dostaneme α α α α cos 2 ⋅ = cos α = cos 2 − sin 2 = 1 − 2sin 2 , 2 2 2 2 1−sin 2 cos α = 1 − 2sin 2 tedy Konečně cos 2 α 2 α = 1 − sin 2 2 α 2 α 2 ⇒ sin 2 = 1− α 2 = 1 − cos α α 1 − cos α ⇒ sin = . 2 2 2 1 − cos α 1 + cos α α 1 + cos α = ⇒ cos = . 2 2 2 2 Shrňme tedy nejdůležitější vztahy mezi funkcemi sinus a kosinus: sin sin 2α = 2sin α cos α α 2 α = 1 − cos α 2 = 1 + cos α 2 cos 2α = cos 2 α − sin 2 α cos sin(α + β ) = sin α cos β + cos α sin β cos(α + β ) = cos α cos β − sin α sin β sin(α − β ) = sin α cos β − cos α sin β cos(α − β ) = cos α cos β + sin α sin β sin α + sin β = 2sin 2 α+β sin α − sin β = 2 cos 2 α+β cos α−β 2 α−β sin 2 2 α+β α−β cos α + cos β = 2 cos cos 2 2 α+β α−β cos α − cos β = −2sin sin 2 2 Příklady: Upravme výrazy 1) cos 2 v sin 2 (−v) − 2sin(−v) cos(−v) + 1 = cos 2 v sin(−v) sin(−v) + 2sin v cos v + 1 = = cos 2 v(− sin v)(− sin v) + 2sin v cos v + 1 = cos 2 v sin 2 v + 2sin v cos v + 1 = (sin v cos v + 1) 2 sin 2 z 2 cos 2 z + sin 2 z 1 ⋅ cos 2 z 2 2) (1 + tg 2 z ) cos 2 z = 1 + cos cos z z = = =1 cos 2 z cos 2 z cos 2 z 3) 2 +1 = tg x + cotg x 2 +1 = sin x cos x + cos x sin x 2 + 1 = 2sin x cos x + 1 = sin x + cos 2 x sin x cos x 2 = 2sin x cos x + sin 2 x + cos 2 x = (sin x + cos x) 2 = sin x + cos x 100 4) (sin b + cos b) 2 + (sin b − cos b) 2 = = sin 2 b + 2sin b cos b + cos 2 b + sin 2 b − 2sin b cos b + cos 2 b = 2sin 2 b + 2 cos 2 b = 2 5) 6) 7) sin d sin d sin d (1 + cos d ) + sin d (1 − cos d ) + = = 1 − cos d 1 + cos d (1 − cos d )(1 + cos d ) sin d (1 + cos d + 1 − cos d ) 2sin d 2 = = = 2 2 1 − cos d sin d sin d sin 2v 2sin v cos v 2sin v cos v sin v = = = = tg v 2 2 2 2 1 + cos 2v sin v + cos v + cos v − sin v cos v 2 cos 2 v sin z + sin 2 z sin z + 2sin z cos z sin z (1 + 2 cos z ) = = = 2 2 2 2 1 + cos z + cos 2 z sin z + cos z + cos z + cos z − sin z cos z + 2 cos 2 z sin z (1 + 2 cos z ) sin z = = = tg z cos z (1 + 2 cos z ) cos z 1 − cos α 1 + cos α 1 − cos 2 α 1 − cos 2 α α α 1 sin α 1 2 2 4 2 sin cos = = = = tgα 2 cos α 2 2 = 1 + cos α 1 − cos α cos α 2 cos α 2 8) − α α 2 2 2 cos 2 − sin 2 2 2 α sin x cos x 1 sin 2 x 1 1 = x: = = tg2 x = tgα lépe : subst 2 2 2 2 cos x − sin x 2 cos 2 x 2 9) cos(α + β ) + cos(α − β ) cos α cos β − sin α sin β + cos α cos β + sin α sin β = = cos(α + β ) − cos(α − β ) cos α cos β − sin α sin β − cos α cos β − sin α sin β 2 cos α cos β = = −cotgα cotgβ −2sin α sin β cos(α + β ) + cos(α − β ) cos x + cos y Nebo: subst. α + β = x ; α − β = y : = = cos(α + β ) − cos(α − β ) cos x − cos y x+ y x− y 2 cos cos 2 2 = cos α cos β = −cotgα cotgβ = x+ y x − y − sin α sin β sin −2sin 2 2 10) sin x + sin 3 x + sin 5 x + sin 7 x (sin 7 x + sin x) + (sin 5 x + sin 3 x) = = cos x + cos 3 x + cos 5 x + cos 7 x (cos 7 x + cos x) + (cos 5 x + cos 3x) 7x + x 7x − x 5x + 3x 5 x − 3x 2sin cos + 2sin cos 2 2 2 2 = = 7x + x 7x − x 5x + 3x 5 x − 3x 2 cos cos + 2 cos cos 2 2 2 2 sin 4 x cos 3 x + sin 4 x cos x sin 4 x(cos 3x + cos x) = = = tg4 x cos 4 x cos 3 x + cos 4 x cos x cos 4 x(cos 3x + cos x) 3π Bez výpočtu t určeme hodnoty zbývajících goniometrických funkcí, víme-li, že t ∈ π ; : 2 101 2 2 4 5 5 2 cos t = − 1 − sin t = − 1 − − = − 1 − = − =− 9 9 3 3 2 − 2 sin t 2 2 5 = 3 = = 11) sin t = − ⇒ tgt = 3 cos t 5 5 5 − 3 cotgt = 1 = 5 tg t 2 12) tg t = 0,8 : Je zřejmě Dále je tedy: cotgt = 1 1 5 3π = = . Připomeňme, že t ∈ π ; . tg t 0,8 4 2 tg t = 0,8 sin t = 0,8 cos t sin t = 0,8 1 − sin 2 t sin 2 t = 0, 64 1 − sin 2 t sin 2 t = 0, 64 − 0, 64sin 2 t 1, 64sin 2 t = 0, 64 0, 64 sin 2 t = 1, 64 16 sin 2 t = 41 16 4 4 41 =− =− sin t = − 41 41 41 cos t = − 1 − sin 2 t 4 41 cos t = − 1 − − 41 cos t = − 1 − 16 ⋅ 41 412 cos t = − 1 − 16 41 cos t = − cos t = − cos t = − cos t = − 2 41 − 16 41 25 41 5 41 5 41 41 Neřešené úlohy: Upravte: 1) cos(−u ) cos u − sin u sin(−u ) 2 sin p 1 + cos p 1 1 3) + 2 1+tg x 1+cotg 2 x 7) cos 2u sin u + cos u 8) 1 + cos 2t 1 − sin 2t 2) 4) sin a − sin a cos 2 a 1 1 5) + 1 − sin c 1 + sin c sin 2 f − sin 2 g 6) cos 2 f − cos 2 g cos 9) sin 102 α 4 α 2 + cos α 4 (návod: subst. α 2 = 2x ) sin(α + β ) + sin(α − β ) sin(α + β ) − sin(α − β ) sin 2 x + sin 4 x + sin 6 x + sin 8 x 11) cos 2 x + cos 4 x + cos 6 x + cos8 x 3π 3π π + cos + z sin 2 2 2 12) 3π 3π − z cos π − sin sin(π + z ) sin 2 2 cos(π + z ) sin 10) 13) Bez výpočtu r určete hodnoty zbývajících goniometrických funkcí, víte-li, že 8 3π r ∈ ; 2π : a) sin r = −0.4 b) cos r = 0.25 c) tg r = −1.2 d) cotg r = − 15 2 Výsledky: 2 1) 1 2) 1 − cos p 3) 1 4) sin 3 a 5) 6) −1 7) cos u − sin u 8) cotg 2 t 9) 2 cos c α α 21 2 21 sin + cos 10) tgα cotgβ 11) tg5x 12) 1 13) a) cos r = ; tg r = − ; 4 4 5 21 21 15 15 6 61 b) sin r = − ; tg r = − 15 ; cotg r = − c) sin r = − ; cotg r = − 2 4 15 61 5 61 5 15 8 15 ; cotg r = − d) sin r = − ; cos r = ; tg r = − cos r = − 61 6 17 17 8 5.9. Goniometrické rovnice Goniometrická rovnice je každá rovnice, v níž se neznámá vyskytuje v goniometrických výrazech. Nejjednodušší jsou rovnice tvaru sin x = a ; cos x = a ; tg x = a ; cot g x = a . Perioda sinu a kosinu je 2π . Určíme tedy nejdříve všechna řešení na intervalu 0; 2π ) a ke každému řešení připojíme periodu 2kπ ; k ∈ . Perioda funkcí tangens a kotangens je π . U těchto funkcí určíme všechna řešení na intervalu 0; π ) a ke každému řešení připojíme periodu kπ ; k ∈ . 1 1. Příklad: Řešme goniometrickou rovnici sin x = 2 Řešení: Určíme kořeny v intervalu 0; 2π ) , a to buď pomocí jednotkové kružnice (viz připojený obrázek) nebo pomocí grafu funkce sinus. Funkce sinus je kladná v I. a x2 = π − x1 = π − π 6 připojit periodu, tj. II. = kvadrantu, tj. x1 = π 6 ; 5π . K oběma řešením je třeba 6 π + 2kπ ; k ∈ , 6 5π + 2kπ ; k ∈ . x2 = 6 x1 = 1 2. Příklad: Řešme goniometrickou rovnici cos x = − . 2 Řešení: Opět určíme nejprve kořeny v intervalu 0; 2π ) . Hodnota funkce kosinus má být záporná. V tom případě je výhodné vyjít z řešení rovnice 103 1 π ⇒α = , 2 3 které zakreslíme buď do jednotkové kružnice nebo do grafu kosinu. Funkce kosinus je záporná ve II. a III. kvadrantu, π 2π (II. kvadrant) x1 = π − α = π − = tj. 3 3 π 4π a (III. kvadrant). x2 = π + α = π + = 3 3 K oběma řešením opět připojíme periodu, tj. 2π + 2kπ ; k ∈ , x1 = 3 4π + 2kπ ; k ∈ . x2 = 3 cos α = Pozor! V přijímacích testech se občas objevují rovnice typu sin x = apod. Tyto rovnice studenti často zaměňují s rovnicemi sin π a uvádějí řešení x = 1 , resp. x = −1 ( popř. x = funkce sinus i kosinus je H ( f ) = 〈−1;1〉 a cos x = −π proto nemají řešení. 2 π π 2 π 2 , resp. cos x = −π = x , resp. cos(−π ) = x + 2kπ , resp. x = −π + 2kπ ). Obor hodnot ∉ 〈−1;1〉 ; −π ∉ 〈−1;1〉 . Rovnice 2 sin x = π 2 ; sin f ( x) = a ; cos f ( x) = a ; tg f ( x) = a ; cot g f ( x) = a zavádíme V rovnicích typu substituci f ( x) = z , čímž tyto rovnice převedeme na předchozí případ. π 3. Příklad: Řešme rovnici tg 4 x − = − 3 . 5 Řešení: Zavedeme substituci 4x − π 5 tg α = 3 , pak v I. kvadrantu je α = = z a řešíme nejdříve rovnici tg z = − 3 . Je-li π 3 . Funkce tangens má periodu π a je záporná ve druhém kvadrantu. „Převodem“ hodnoty α = příkladů a připojením periody je z = π 3 do II. kvadrantu po vzoru předchozích 2π + kπ . V použité substituci tedy je 3 2π + kπ 5 3 2π π + + kπ 4x = 3 5 13π + kπ 4x = 15 13π kπ x= + . 30 4 4x − π = 104 Složitější rovnice lze často vhodnou substitucí převést na rovnice algebraické. Pokud se v rovnici vyskytuje více goniometrických funkcí, převádíme je na funkci jedinou. 4. Příklad: Řešme rovnici sin 2 x − cos 2 x + sin x = 0 Řešení: sin 2 x − cos 2 x + sin x = 0 sin 2 x − 1 + sin 2 x + sin x = 0 2sin 2 x + sin x − 1 = 0 subst. sin x = y 2 y2 + y −1 = 0 1 y1 = −1; y2 = . 2 Návratem k použité substituci se řešení rozpadne na dva případy: 3π + 2kπ , sin x1 = −1 ⇒ x1 = 2 1 π sin x2 = ⇒ x2 = + 2kπ 2 6 5π x3 = + 2kπ . 6 5. Příklad: Řešme rovnici 4sin 2 x cos 2 x + =2 sin 2 x cos 2 x Řešení: 4sin 2 x cos 2 x + =2 sin 2 x cos 2 x 4sin 2 x cos 2 x − sin 2 x + =2 2sin x cos x cos 2 x 2sin 2 x cos 2 x sin 2 x + − =2 sin x cos x cos 2 x cos 2 x 2sin 2 x cos x − sin 3 x =1 sin x cos 2 x 2sin 2 x cos x − sin 3 x = sin x cos 2 x 2sin x cos x − sin 2 x = cos 2 x sin 2 x = cos 2 x + sin 2 x sin 2 x = 1 2x = x= π 2 π 4 + 2 kπ + kπ . Neřešené úlohy: Řešte rovnice: 5 + sin x =3 1 − sin x tg x + 1 8) = 2+ 3 tg x − 1 1 − cos x 1 9) = 1 + cos x 3 10) 4 cos 2 x + 4 cos x − 3 = 0 11) 2sin 2 x + sin x − 1 = 0 12) cotg 2 x + 4 cos 2 x − 3 = 0 13) sin x + sin 2 x = tg x 7) 3 1) cos x = − 2 2) tg x = − 3 3 3 π 4) sin 2 x − = 1 3 3) cot g x = 5) sin x = sin π 6 2π 2x π 6) cos − = cos 5 3 15 14) 2sin 2 x + 2sin x − 3 sin x = 3 Výsledky: 5π 7π 2π π 5π 1) x1 = + 2kπ ; x2 = + 2kπ 2) x = + kπ 3) x = + kπ 4) x = + kπ 6 6 3 12 3 π 5π 3π π 7π 5) x1 = + 2kπ ; x2 = + 2kπ 6) x1 = + 3kπ ; x2 = + 3kπ 7) x1 = + 2 kπ ; 6 2 6 10 6 11π π 1 5π π x2 = + 2kπ 8) x = + kπ 9) x1 = + 2kπ ; x2 = + 2kπ 10) x1 = + 2kπ ; 3 6 3 3 3 105 5π π 3π π kπ π 13) x1 = + 2kπ ; + 2kπ 11) x1 = + 2kπ ; x2 = + 2kπ 12) x = + 6 3 3 2 4 2 5π π 2π 3π x2 = + 2kπ ; x3 = kπ 14) x1 = + 2kπ ; x2 = + 2kπ ; x3 = + 2 kπ 3 3 3 2 x2 = 5.10 Goniometrický tvar komplexních čísel V kpt. 2.5 jsme komplexní čísla zapisovali v tzv. algebraickém tvaru, tj. ve tvaru z = a + bi . Označme nyní ϕ orientovaný úhel v Gaussově rovině, jehož počáteční rameno tvoří kladná poloosa Re , koncové rameno pak spojnice obrazu čísla s počátkem. Pak je a = z cos ϕ ; b = z sin ϕ a číslo z můžeme psát ve tvaru z = a + bi = z cos ϕ + i z sin ϕ , tj. z = z (cos ϕ + i sin ϕ ) . Tomuto zápisu říkáme goniometrický tvar komplexního čísla. Argument ϕ nazýváme amplitudou komplexního čísla z . 1. Příklad: Převeďme na goniometrický tvar: a) z = 3 + i b) z = 3 − i c) z = 1 d) z = −i a) z = 3 + i : a 3 = 2 ⇒ ϕ = π ⇒ z = 2 cos π + i sin π z z = ( 3) 2 + 12 = 2 ; 6 6 6 b 1 b = z sin ϕ ⇒ sin ϕ = = z 2 a = z cos ϕ ⇒ cos ϕ = b) z = 3 − i : a 3 = z 2 ⇒ ϕ = 11π ⇒ z = 2 cos 11π + i sin 11π z = ( 3) 2 + 12 = 2 ; 6 6 6 b 1 sin ϕ = = − z 2 a cos ϕ = = 1 z c) z = 1 : z = 1 ; ⇒ ϕ = 0 ⇒ z = cos 0 + i sin 0 b sin ϕ = = 0 z a cos ϕ = = 0 3π 3π 3π z ⇒ z = cos + i sin d) z = −i : z = 1 ; ⇒ϕ = b 2 2 2 sin ϕ = = −1 z 7π 7π 2. Příklad: Převeďme na algebraický tvar: a) z = 2 2 cos + i sin 4 4 b) z = 3 ⋅ ( cos 210○ + i sin 210○ ) cos ϕ = 106 2 7π 7π 2 + i sin −i a) z = 2 2 cos = 2 − 2i = 2 2 2 4 4 2 3 1 3 3 3 +i = − + i b) z = 3 ⋅ ( cos 210○ + i sin 210○ ) = 3 ⋅ − 2 2 2 2 Součin dvou komplexních čísel v goniometrickém tvaru: z1 (cos ϕ1 + i sin ϕ1 ) ⋅ z2 (cos ϕ 2 + i sin ϕ 2 ) = z1 ⋅ z2 ⋅ (cos ϕ1 + i sin ϕ1 ) ⋅ (cos ϕ 2 + i sin ϕ 2 ) = = z1 ⋅ z2 ⋅ (cos ϕ1 cos ϕ 2 + i sin ϕ1 cos ϕ 2 + i cos ϕ1 sin ϕ 2 + i 2 sin ϕ1 sin ϕ 2 ) = = z1 ⋅ z2 ⋅ [(cos ϕ1 cos ϕ 2 − sin ϕ1 sin ϕ 2 ) + i (sin ϕ1 cos ϕ 2 + cos ϕ1 sin ϕ 2 )] = = z1 ⋅ z2 ⋅ [cos(ϕ1 + ϕ 2 ) + i sin(ϕ1 + ϕ 2 )] . Podíl dvou komplexních čísel v goniometrickém tvaru: z1 (cos ϕ1 + i sin ϕ1 ) z (cos ϕ1 + i sin ϕ1 ) ⋅ (cos ϕ 2 − i sin ϕ 2 ) = 1 ⋅ = z2 (cos ϕ 2 + i sin ϕ 2 ) z2 (cos ϕ 2 + i sin ϕ 2 ) ⋅ (cos ϕ 2 − i sin ϕ 2 ) = = z1 z2 ⋅ cos ϕ1 cos ϕ 2 + i sin ϕ1 cos ϕ 2 − i cos ϕ1 sin ϕ 2 − i 2 sin ϕ1 sin ϕ 2 = cos 2 ϕ 2 − i 2 sin 2 ϕ 2 z1 (cos ϕ1 cos ϕ2 + sin ϕ1 sin ϕ2 ) + i (sin ϕ1 cos ϕ2 − cos ϕ1 sin ϕ2 ) ⋅ = cos 2 ϕ 2 + sin 2 ϕ2 z2 = z1 z2 ⋅ [cos(ϕ1 − ϕ 2 ) + i sin(ϕ1 − ϕ 2 )] . Speciálním případem součinu dvou komplexních čísel je druhá mocnina komplexního čísla: z 2 = { z (cos ϕ + i sin ϕ )} = z (cos 2ϕ + i sin 2ϕ ) . Součin dvou komplexních čísel je možno zobecnit na součin n činitelů, podobně druhou mocninu lze zobecnit na mocninu n - tou. Dostaneme tak tzv. Moiverovu větu: 2 2 z n = { z (cos ϕ + i sin ϕ )} = z (cos nϕ + i sin nϕ ) . n n n-tá komplexní odmocnina: n - tou odmocninu z komplexního čísla a ∈ (n a) budeme značit , abychom ji odlišili od odmocniny z čísla reálného. Pro každé a ∈ , a = a (cos α + i sin α ) ; n ∈ je z = ( n a ) , kde z = z (cos ϕ + i sin ϕ ) , právě tehdy, když z n = a , tedy: n z (cos nϕ + i sin nϕ ) = a (cos α + i sin α ) = a [cos(α + 2kπ ) + i sin(α + 2kπ )] Tato dvě komplexní čísla jsou si rovna právě tehdy, rovnají-li se jejich absolutní hodnoty a amplitudy, tj.: α + 2 k π α 2 kπ n z = a ⇒ z = ( n a ) ; nϕ = α + 2kπ ⇒ ϕ = = + ; k∈ ; n n n přičemž pro k2 = k1 + n je α 2k π α 2(k1 + n)π α 2k1π α 2k π sin + 2 = sin + + 2π = sin + 1 = sin + n n n n n n n n (totéž pro kosinus). Pro k > n − 1 tedy dostáváme tatáž čísla, proto stačí uvažovat k = 0,1,..., n − 1 . 107 Tedy: ( n a (cos α + i sin α ) ) = n α 2kπ a cos + n n α 2 kπ + i sin + n n ; k = 0,1,.., n − 1 n -tá komplexní odmocnina má tedy n hodnot. Absolutní hodnoty komplexních odmocnin 2π . Je-li n = 2 , z téhož komplexního čísla jsou si tedy rovny a amplitudy se postupně liší o n jsou komplexnímui odmocninami dvě opačná komplexní čísla, pro n > 2 tvoří obrazy odmocnin v Gauusově rovině vrcholy pravidelného n -úhelníka vepsaného do kružnice o poloměru n a . 3. Příklad: Řešme rovnici x 4 = −1 v množině Řešení: . π 2kπ x = ( 4 −1 ) = ( 4 1 ⋅ (cos π + i sin π ) ) ⇒ x = cos + 4 4 tedy: π π 2 2 x1 = cos + i sin x1 = + i, 4 4 2 2 3π 3π 2 2 + i sin x2 = − + i, x2 = cos 2 2 4 4 5π 5π 2 2 + i sin x3 = − − i, x3 = cos 2 2 4 4 7π 7π 2 2 + i sin x4 = − i. x4 = cos 4 4 2 2 π 2 kπ + i sin + 4 4 ; k = 0,1, 2,3 , Neřešené úlohy: Převeďte na goniometrický tvar: 1) a) i b) 1 − i c) −0,5 ⋅ (1 + i 3) Převeďte na algebraický tvar: 1 7π 7π π π 0 0 + i sin 2) a) cos b) 3 ⋅ (cos136 + i sin136 ) c) 4 cos + i sin . 12 12 4 4 2 V oboru 3) x 2 = i řešte rovnice 4) x3 = −1 Výsledky 5) x 2 = 7 − 24i 6) x 6 = 64 . 5π 5π 11π 11π + i sin 2 cos + i sin 2) a) 0.5 − 0.5i c) cos 2 2 4 4 6 6 2 2 2 2 + i ; x2 = − − i b) −2.157 + 2.085i c) 6 + 2 + i ( 6 − 2) 3) x1 = 2 2 2 2 1 3 1 3 i ; x3 = − i 5) x1,2 = ±(4 − 3i ) 4) x1 = −1 ; x2 = + 2 2 2 2 π kπ π kπ 6) x1,2,3,4,5,6 = 2 cos + + i cos + ; k = 0,1, 2,3, 4,5 . 3 3 3 3 1) a) cos π + i sin π b) 108 5.11 Konstrukce grafů funkcí Znalost práce s grafem funkce patří k základní výbavě budoucího strojního inženýra. Uvažujme obecně funkci y = f ( x) , jejíž graf je sestrojen na připojeném obrázku (konkrétní funkční předpis v tuto chvíli není důležitý). V technických aplikacích je třeba funkční předpis často modifikovat několika málo úpravami a sestrojovat grafy takto modifikovaných funkcí. K nejčastějším úpravám patří: a) změna znaménka b) aplikace absolutní hodnoty c) přičtení konstanty d) násobení konstantou Všechny tyto modifikace lze aplikovat α) na funkci β) na argument funkce a) změna znaménka α) u funkce y = f ( x) → y = − f ( x) : má za následek záměnu kladné a záporné poloosy y – graf funkce − f ( x) je souměrný s grafem funkce f ( x) podle osy x , β) u argumentu funkce y = f ( x) → y = f (− x) : má za následek záměnu kladné a záporné poloosy x – graf funkce f (− x) je souměrný s grafem funkce f ( x) podle osy y , b) aplikace absolutní hodnoty α) na funkci y = f ( x) → y = f ( x) : má za následek změnu znaménka záporných funkčních hodnot – v záporných hodnotách se graf funkce překlápí kolem osy x β) na argument funkce y = f ( x) → y = f ( x ) : má za následek „ztrátu“ informace o hodnotách původní funkce v záporné poloose x – graf je souměrný podle osy y , 109 c) přičtení konstanty (posouvání grafu) α) k funkci f ( x) → f ( x) + c : posouvá graf po ose y „souhlasně“ – pro c > 0 nahoru (ve směru kladných hodnot), pro c < 0 dolů (ve směru záporných hodnot), β) k argumentu f ( x) → f ( x + c) : posouvá graf po ose x „nesouhlasně“ – pro c < 0 doprava (ve směru kladných hodnot), pro c > 0 doleva (ve směru záporných hodnot), d) násobení nenulovou konstantou (prodlužování, resp. zkracování grafu) α) funkce f ( x) → c ⋅ f ( x) , c > 0 : po ose y „souhlasně“ – pro c > 1 prodlužuje, pro c < 1 zkracuje, β) argumentu f ( x) → f (c ⋅ x) , c > 0 : po ose x „nesouhlasně“ – pro c > 1 zkracuje, pro c < 1 prodlužuje. 110 Příklady 1 – 6: V těchto příkladech je silnější křivkou sestrojen „základní“ graf, slabšími pak grafy vzniklé aplikací pravidel připojených u příslušného funkčního předpisu (inv zde značí použití grafu inverzní funkce). Příklad 7: Sestrojme graf funkce y = x 2 − 2 x − 3 . Řešení: „Základní“ křivkou bude parabola. Abychom mohli uplatnit výše uvedená pravidla, doplníme funkční předpis na čtverec: y = x2 − 2 x − 3 y = x2 − 2 x + 1 − 4 y = ( x − 1) 2 − 4 Nyní je zřejmé, že graf sestrojíme pomocí paraboly y = x 2 aplikací pravidel c) α); c) β). 111 Poznámka: Dosadíme-li do zadaného funkčního předpisu y = 0 , dostaneme rovnici x 2 − 2 x − 3 = 0 . Jestliže ji vyřešíme, určíme body, ve kterých graf protíná osu x : 2 ± 4 + 12 ⇒ x1 = −1; x2 = 3 . 2 Tento výsledek skutečně odpovídá grafu sestrojeného vpravo nahoře. x1,2 = Příklad 8: Sestrojme graf funkce y = Řešení: Graf funkce y = 1 2x 1 sestrojíme 2x 1 . Můžeme použít pravidlo x 1 1 = : argument je d) β) tj. y = 2 x (2 x) násoben dvojkou a až poté použijeme funkci „jedna lomeno…“ ⇒ graf se dvakrát zkrátí ve směru osy x . Je ovšem možné 1 1 1 použít i pravidlo d) α) – y = = ⋅ : 2x 2 x nejdříve použijeme funkci „jedna lomeno…“, poté následuje násobení polovinou ⇒ graf se dvakrát zkrátí ve směru osy y . Výsledek je v obou případech stejný. z grafu y = 112 x 1 Příklad 9: Sestrojme grafy funkcí y = 2 ; y = ; y = 2 ⋅ 2 x ; y = 2 x +1 . 2 −x Řešení: Graf funkce y = 2 je souměrný s grafem funkce y = 2 x podle osy y – pravidlo a) −x x 1 β). Funkce y = je rovna funkci y = 2− x , neboť jsou obě definovány pro každé x ∈ 2 x 1 je = 2− x . Graf funkce y = 2 ⋅ 2 x vznikne dvojnásobným protažením 2 x grafu y = 2 ve směru osy y – viz pravidlo d) α); graf y = 2 x +1 posunutím grafu y = 2 x po ose x doleva – viz pravidlo c) β). Také funkce y = 2 ⋅ 2 x ; y = 2 x +1 jsou si rovny. a pro každé x ∈ 1 . 2x − 4 Řešení: V konstrukci podobných grafů se studenti dopouštějí velmi často následující chyby: „Základním“ předpisem bude zřejmě nepřímá úměrnost. Sestrojíme graf funkce 1 y = a dvojnásobným zkrácením ve směru x osy x – pravidlo d) β) (viz. př. 8) . Následuje posunutí grafu ve směru osy x o čtyři jednotky doprava – pravidlo c) β). Výsledný graf vidíme na obrázku vpravo. Tento graf je však chybný, jak se snadno přesvědčíme: 1 y= x=2 není funkce Pro 2x − 4 definována, kdežto na našem grafu funkční hodnotu snadno najdeme: y = −0.25 . Naopak pro x = 4 má být y = 0.25 , na nesprávném grafu však pro x = 4 funkční hodnota chybí. Graf je zřejmě špatně posunut ve směru osy x . Pravidlo c) β) je totiž nutno aplikovat výhradně na „samostatné“ x (tj. x = 1 ⋅ x ), kdežto my jsme čtverku odčítali od 2 x . Proto je třeba před posouváním funkční předpis upravit: Příklad 10: Sestrojme graf funkce y = y= 1 1 = 2 x − 4 2( x − 2) a ve směru osy x tedy posouvat nikoli o čtyři, ale pouze o dvě jednotky. Příklad 11: Sestrojme graf funkce y = 4x − 7 . 2x − 4 Řešení: Funkční předpis musíme opět upravit, „základním“ předpisem bude opět nepřímá úměrnost: 113 4x − 7 2x − 4 4x − 8 + 1 y= 2x − 4 4x − 8 1 y= + 2x − 4 2x − 4 1 y = 2+ 2x − 4 1 1 1 y= +2= ⋅ +2 2( x − 2) 2 x−2 1 1 1 = ⋅ jsme Graf funkce y = 2( x − 2) 2 x − 2 sestrojili v předchozím příkladu. Tento graf je třeba nyní posunout po ose y o dvě jednotky nahoru. y= Užití kvadratické funkce při řešení kvadratických nerovnic: Víme, že grafem funkce y = ax 2 + bx + c je parabola. Tohoto faktu lze použít při řešení nerovnic tvaru 2 ax + bx + c > 0 (popř. s jinými typy nerovností). 12. Příklad: Řešme kvadratickou nerovnici x 2 + 11x + 24 < 0 . Řešení: Určíme nulové body kvadratického trojčlenu: protože y = x 2 + 11x + 24 = ( x + 8)( x + 3) , jsou nulové body x1 = −3; x2 = −8 Grafem funkce y = x 2 + 11x + 24 je parabola, která protíná osu x v nulových bodech kvadratického trojčlenu. Z hlediska našeho řešení jsou pouze dvě možnosti, jak tato parabola vypadá – vidíme je na připojeném obrázku. Z těchto dvou možností vybereme jednu dosazením libovolného nenulového bodu. Např. pro x = 0 je y (0) = 02 + 0 ⋅ x + 24 = 24 > 0 , grafem našeho trojčlenu je tedy „horní” parabola, která má záporné hodnoty v intervalu ( −8; −3) . Znamená to, že právě tento interval je řešením naší nerovnice (srovnej s kpt. 4.6. př. 4.). 5.12 Posloupnosti Posloupností rozumíme zobrazení P : → z množiny všech přirozených čísel do množiny všech reálných čísel, tj. funkci, která přirozeným číslům přiřazuje čísla reálná. 1 Příklady: Zobrazení P1 : n → přiřazuje všem přirozeným číslům s výjimkou nuly jejich n n přiřazuje každému přirozenému číslu kromě převrácenou hodnotu. Zobrazení P2 : n → n −1 114 jedničky zlomek, jehož čitatel je roven tomuto číslu a jmenovatel je o jedničku menší. Zobrazení P3 : n → n3 přiřazuje každému přirozenému číslu jeho třetí mocninu. Tyto posloupnosti lze zapsat jako množiny s „naznačeným výčtem prvků“, tj. např. { { } } { } 1 1 1 3 2 3 P1 = 1; ; ; ;.... ; P2 = 0; 2; ; ; ;.... ; P3 = {0;1;8; 27;64;....} , popř. stručně 2 3 4 2 3 4 n ; {n3 }n∈ . n − 1 n∈ −{1} {} 1 n ∞ ; n =1 n . n −1 Posloupnost racionálních čísel může být také zadána také rekurentně. Znamená to, že je znám první její člen a dále způsob, jak se z členu předchozího získá člen následující. Číslo, které přiřazujeme číslu n , nazýváme n -tý člen a zapisujeme např. an = Příklad: Určeme několik prvních členů posloupnosti zadané rekurentně: a1 = 3 ; 1 ∀n ∈ : an +1 = . 2an Řešení: Máme a1 = 3 ; 1 1 1 1 1 1 1 1 6 = = ;….. a2 = = = ; a3 = = = = 3 ; a4 = 1 2 2a1 2 ⋅ 3 6 2a3 2 ⋅ 3 6 2 a2 2⋅ 6 1 1 Jde o posloupnost P = 3; ;3; ;... , tj. každý lichý člen je roven třem, každý sudý pak jedné 6 6 šestině. { } Aritmetická posloupnost: je každá posloupnost, kterou lze určit rekurentně vztahy a1 = a ; ∀n ∈ : n > 1 ⇒ an +1 = an + d , kde a, d jsou daná čísla. Číslo d se nazývá diference aritmetické posloupnosti. Pro každé n > 2 platí: an = an +1 − d ; an = an −1 + d . Sečtením těchto rovností dostaneme a + an +1 . Každý člen aritmetické posloupnosti počínaje druhým 2an = an −1 + an +1 , tedy an = n −1 2 je tedy aritmetickým průměrem dvou sousedních členů – odtud název aritmetická posloupnost. Příklady: posloupnost všech lichých přirozených čísel je aritmetická posloupnost, kde a1 = 1 ; d = 2 . Posloupnost všech sudých přirozených čísel je aritmetická posloupnost, kde a1 = 2 ; d = 2 . Posloupnost všech přirozených čísel dávajících po vydělení sedmi zbytek čtyři je aritmetická poslopnost, kde a1 = 4 ; d = 7 . Geometrická posloupnost je každá posloupnost, kterou lze určit rekurentně vztahy a1 = a ; ∀n ∈ : n > 0 ⇒ an +1 = q ⋅ an , kde a, q ≠ 0 jsou daná čísla. Číslo q se nazývá kvocient geometrické posloupnosti. 115 Pro každé n>2 platí: dostaneme an2 = an −1 ⋅ an +1 , an = an +1 ; q tedy an = an = q ⋅ an +1 . Vynásobením těchto rovností an −1 ⋅ an +1 . Absolutní hodnota každého členu geometrické posloupnosti počínaje druhým je tedy geometrickým průměrem absolutních hodnot dvou sousedních členů – odtud název geometrická posloupnost. Příklady: Posloupnost {2n }∞n =1 je geometrická posloupnost, kde a1 = 2 ; q = 2 . Posloupnost 1 1 {3− n }∞n =1 je geometrická posloupnost, kde a1 = ; q = . 3 3 Určeme n -tý člen aritmetické a geometrické posloupnosti: aritmetická posloupnost: Víme, že ∀n ∈ : n > 1 ⇒ an +1 = an + d (1) platí tedy: a2 = a1 + d a3 = a2 + d = (a1 + d ) + d = a1 + 2d a4 = a3 + d = (a1 + 2d ) + d = a1 + 3d atd. Vyslovme hypotézu, že an = a1 + (n − 1)d , a dokažme ji matematickou indukcí. Pro nejmenší n (v našem případě n = 2 ) vztah platí. Předpokládejme, že vztah platí pro n = k , tj. ak = a1 + (k − 1)d , a dokažme, že pak platí i pro n = k + 1 , tj platí ak +1 = a1 + kd : Je-li tedy ak = a1 + (k − 1)d , je podle (1): ak +1 = ak + d = [a1 + (k − 1)d ] + d = a1 + kd − d + d = a1 + kd . Víme tedy, že hypotéza platí pro n = 2 a dále pro každé k > 1 : jestliže hypotéza platí pro k , platí i pro k + 1 . Podle principu matematické indukce tak hypotéza platí pro každé n > 1 , tj. pro každé n > 1 platí an = a1 + (n − 1)d . Podobně bychom ukázali, že pro n -tý člen geometrické posloupnosti platí: an = a1 q n −1 . 1. Příklad: Na konci roku připisuje spořitelna 5% z částky na účtu. Na jakou částku vzroste vklad 1000,– Kč po pěti letech? Řešení: Na konci prvního roku připíše spořitelna 5% z 1000,– Kč, tj. 50,– Kč, takže po prvním roce je na účtu 1050,– Kč. Po druhém roce připíše 5% z částky 1050,– Kč atd. Částky na účtu tvoří geometrickou posloupnost, kde a1 = 1000 Kč ; q = 1, 05 . Částka na účtu po pěti letech tedy bude a6 = a1 ⋅ q 5 = 1 000 ⋅1, 055 ≈ 1 276 Kč . 2. Příklad: Poločas rozpadu radia je přibližně 20 minut. Kolik nepřeměněného radia zbude ve vzorku o hmotnosti 1 mg po dvou hodinách? Řešení: Poločas rozpadu je doba, za kterou se rozpadne polovina atomů ve vzorku. Ve vzorku rádia klesne počet nerozpadených atomů každých dvacet minut na polovinu. Tento děj je popsán geometrickou posloupností, kde a1 = 1 mg ; q = 0,5 . Doba dvou hodin je šestkrát delší, než poločas rozpadu, hledáme tedy sedmý člen: a´7 = a1 ⋅ q 7 = 0.57 ≈ 0, 008 mg . Určeme součet prvních n členů aritmetické a geometrické posloupnosti. Pro aritmetickou poslopnost je: sn = a1 + a2 + a3 + ..... + an −1 + an 116 a1 + an = 2 a1 + nd sn = a1 + (a1 + d ) + ( a1 + 2d ) + ..... + [a1 + ( n − 2)d ] + [a1 + ( n − 1)d ] a2 + an −1 = 2 a1 + nd Je vidět, že součet prvního a posledního členu posloupnosti je roven součtu druhého n . Je tedy a předposledního členu atd. Je-li celkový počet členů n , těchto součtů je 2 n sn = ( a1 + an ) . Protože an = a1 + (n − 1)d , je možné také psát 2 n n n n( n − 1) sn = ( a1 + an ) = [ a1 + a1 + ( n − 1)d ] = [ 2a1 + (n − 1)d ] = na1 + d 2 2 2 2 3. Příklad: První člen aritmetické posloupnosti je a´1 = 6 , součet deseti členů pak s10 = 195 . Určeme desátý člen a10 a diferenci d . Řešení: 10 s10 = ( a1 + a10 ) 2 s10 = 5a1 + 5a10 s10 − 5a1 195 − 5 ⋅ 6 ⇒ a10 = = 33 5 5 a − a1 33 − 6 a10 = a1 + 9d ⇒ d = 10 = =3 9 9 a10 = 4. Příklad: Spodní vrstva dvanácti vrstev srovnaných trubek obsahuje 120 kusů trubek. Kolik trubek je celkem na hromadě, obsahuje-li každá následující vrstva o jednu trubku méně? Řešení: Jedná se o součet dvanácti členů aritmetické posloupnosti, kde a1 = 120 ; d = −1 . Je tedy n( n − 1) 12 ⋅ 11 132 s12 = na1 + d = 12 ⋅ 120 + ⋅ ( −1) = 1440 − = 1440 − 66 = 1374 2 2 2 Pro součet n členů geometrické posloupnosti máme: sn = a1 + a2 + a3 + ..... + an −1 + an sn = a1 + a1q + a1q 2 + ..... + a1q n −2 + a1q n −1 sn = a1 (1 + q + q 2 + ..... + q n −2 + q n −1 ) sn = a1 (1 + q + q 2 + ..... + q n −2 + q n −1 ) ⋅ 1− q 1− q (1 + q + q 2 + ..... + q n −2 + q n −1 )(1 − q) . 1− q Roznásobením se můžeme přesvědčit o tom, že výraz v čitateli posledního zlomku je roven 1 − qn n 1 − q , je tedy sn = a1 ⋅ . 1− q 8 5. Příklad: Určeme první člen a kvocient geometrické posloupnosti, jestliže a4 = − ; 3 32 a6 = − . 3 sn = a1 117 Řešení: Protože a6 = q 2 a4 , je q= a6 = a4 32 8 − a 3 = 4 = 2 ; a = a q3 ⇒ a = 4 = 3 = − 1 . 4 1 1 8 q3 23 3 − 3 − 6. Příklad: Na konci roku připisuje spořitelna 5% z částky na účtu, na který pravidelně ročně ukládáme 1000,– Kč. Jaká částka bude na účtu po uplynutí pátého roku? Řešení: K tisícikoruně vložené v roce výběru připíše spořitelna 5%, tj. 50,– Kč. Z této tisícikoruny tedy dostaneme 1000 ⋅1, 05 Kč. Z tisícikoruny vložené rok předtím obdržíme 1000 ⋅1, 052 atd. Částky získané z vkladů v jednotlivých letech tedy tvoří geometrickou posloupnost, kde a1 = 1 000 ⋅ q = 1000 ⋅1, 05 = 1 050 ; q = 1, 05 . Celkovou částku dostaneme jako součet pěti členů této posloupnosti, tj. 1 − q5 1 − 1, 055 s5 = a1 = 1 050 ⋅ ≈ 5 802 Kč. 1− q 1 − 1, 05 Neřešené úlohy: 1) Určete a1 ; n v aritmetické posloupnosti, jestliže an = 80 ; d = 8 ; sn = 416 . 70 28 ; a1 − a2 + a3 = . 2) Určete a1 ; q v geometrické posloupnosti, je-li a1 + a4 = 9 9 3) Určete teplotu v dole 1 015 m pod povrchem, víte-li, že v hloubce 25 m je teplota 9ºC a každých 33 m teplota stoupne o 1ºC. 4) Po průchodu skleněnou deskou ztrácí světelný paprsek pětinu své energie. Kolik procent původní energie mu zůstane po průchodu pěti takovými deskami? 5) Předpokládejme, že již ve středověku existovala banka, která přijímala současnou měnu a která funguje dodnes. Při založení Karlovy univerzity v r. 1348 jí její zakladatel Karel IV. věnoval 1,--Kč, kterou uložil na tříprocentní úrok. Jakou částku by univerzita inkasovala v r. 2 000? 6) Podle staroperské legendy si vynálezce šachové hry řekl o odměnu ve formě pšeničných zrn, a to tak, že za první políčko šachovnice chtěl jedno zrnko, za druhé dvě, za každé následující pak vždy dvojnásobek. Tehdejší perský král Balhir udiven jeho skromností přikázal zrna spočítat a pytlík pšenice přinést. Kolik zrn by musel tento „pytlík“ obsahovat? Výsledky: 1) a1 = −16 ; n = 13 2) a1 = 16 3 ;q = 3) 39ºC 4) asi 33% 5) 1.032000−1348 = 23 435 2995 Kč 9 2 1 − 264 =18 446 744 073 709 551 615 zrn (několik desítek plně naložených 1− 2 nákladních vlaků pšenice) 6) s64 = 1 ⋅ 118
Podobné dokumenty
Rešeršní práce
Tento algoritmus lze velmi jednoduše implementovat s tím, že proměnné z a c jsou
komplexní čísla. Protože ve většině programovacích jazyků nejsou komplexní čísla zavedena
jako základní datové typy,...
PŘÍKLADY K MATEMATICE 3 1. Křivkové integrály 1.1. Křivkový
Příklad 1.33. Najděte souřadnice těžiště homogenního oblouku cykloidy s parametrizací ψ(t) = (a(t − sin t), a(1 − cos t)), t ∈ ⟨0, 2π⟩ (a > 0).
Výsledek: (aπ, 4a/3)
Příklad 1.34. Najděte souřadnice...
Těhotenství
Nedoporučuje se podávání tramadolu, jelikož s jeho aplikací
těhotným ženám není dostatek zkušeností a byl zaznamenán
výskyt vážných nežádoucích účinků po jeho podání.
V případě, že jsou tyto látky ...
hrana prodaja
2) Strana rotačního kužele měří 20cm a svírá s rovinou podstavy úhel α = 57°30´ . Vypočtěte
poloměr, výšku, objem a povrch kužele.
3) Délky hran kvádru jsou v poměru 2:4:6, jeho povrch je 5632m 2 ....
Cvicení - Geocomputation
není dělitelné žádným z prvočísel a nemůže být složené. Z předpokladu konečného
počtu prvočísel dostáváme nesmysl (spor).
Rozklad na prvočísla používáme k nalezení největšího společného d...
2011-01-28 - Martin Mareš
Příklad toku. Čísla představují toky po hranách, v závorkách jsou kapacity.
Poznámka: V angličtině se obvykle zdroj značí s a stok t jako source a target.
Pozorování: Nějaký tok vždy existuje. V li...
Technické lyceum - Střední průmyslová škola Jihlava
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi:
- vyjadřovali se kultivovaně a vystupovali v souladu se zásadami kultury projevu a chování;
- účastnili se aktivně diskusí, formulovali a obhajovali své n...