Chajej Sara 5775

22. chešvan 5775 / 15. listopad 2014
Šabat
CHAJEJ SARA, ‫ ַחיּ ֵי שׂ ָָרה‬/ Žití Sáry
Tora: Bere’šit / 1. Mojžíšova (Genesis) 23:1-25:18
Haftara: Melachim Alef / 1. Královská 1:1-31
Berit Chadaša: Matitjahu / Matouš 2:1-23
Kena‘anim
Avraham ve své době trval na tom, aby se Jicchak
neoženil s žádnou z dcer Kena‘anim. Ale co dnes? Je snad
dnes již v pořádku, když uctíváme Boha a zároveň
přejímáme zvyky Kena‘anim?
AVRAHAM (‫אַב ְָרהָם‬, „Otec množství“, Abraham)
nabádal Eli‘ezera (ELI‘EZER, ‫ ֱאלִי ֶעזֶר‬, „Bůh je
pomoc“), aby za žádných okolností nevzal pro Jicchaka
(JICCHAK, ‫י ִ ְצחָק‬, „Smíšek“, Izák) žádnou z dcer
KENA‘ANIM (‫ ְכּנַ ֲענִים‬, „Kupců“, kanaánců). Avraham
totiž věděl, že v budoucnu mají být Kena‘anim vyhnáni
ze své země a nakonec mají zcela vyklidit pole
světových dějin. Nepovažoval tedy za moudré, aby se
jeho sémě, kterému ha-Šem (‫ ַהשֵׁם‬, doslova „to Jméno“,
Hospodin) zaslíbil tuto zemi, mísilo s lidským
plemenem, jemuž měla být tato země v budoucnu
odňata. MIDRAŠ (‫מִדְ ָרשׁ‬, zápis s židovským výkladem)
to ještě více rozvádí a dodává, že Avraham uvažoval
asi takto: „Prokletí by se v žádném případě nemělo
mísit s požehnáním, a já vím, že můj syn je požehnán.“
Kena‘anim ovšem z dějin už dávno vymizeli, takže je
již nikde nevidíme kráčet tímto světem. Jsou to už celé
věky, co zde nevystupují jako národ. To ale
neznamená, že by tím avrahamovská výstraha jakkoliv
utrpěla na své vážnosti nebo naléhavosti. Náboženské
postoje Kena‘anim se totiž pro mnohé z BENEJ
JISRA’EL (členů izraelské pospolitosti) staly osidlem,
ze kterého se nemohli dlouho vymotat. Vždyť to byl
právě vliv Kena‘anim, který způsobil, že se Židé
nakonec začali uchylovat k uctívání model a celkově
přestali vidět něco špatného na přejímání cizích
náboženských představ. Proto bychom měli být
ve střehu, abychom i my nezačali vnášet náboženské
myšlení a postoje Kena‘anim do domu Avrahama.
V našem zápalu a horlivosti pro získávání novověrců
bychom v žádném případě neměli dovolit světu, který
slouží modlám, aby jakkoliv ovlivňovali dění
ve shromáždění Mašiacha (MAŠIACH, ‫ ָמשִׁי ַח‬, doslova
„Pomazaný“, Mesiáš, Kristus):
Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu
s nevěřícími! Co má společného spravedlnost
s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou?
Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího
s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího
s modlami? My jsme přece chrám Boha živého.
(Korintim Bejt [2. Korintským] 6:14-16, Český
ekumenický překlad)
Na druhou stranu ovšem nesmíme zapomínat ani na tu
skutečnost, že TALMID (‫תַּ ְלמִיד‬, učeň, učedník) JEŠUY
HA-MAŠIACH (Ježíše Krista) se nesmí štítit ani toho
nejbezbožnějšího a nejzkaženějšího světáka či modláře,
je-li zde alespoň nějaká mizivá naděje, že tento člověk
by mohl být ochoten vyslechnout si slova pravdy a dát
podle nich svůj život zase do pořádku. BESORA
TOVA (‫ְשׂוֹרה טוֹבָה‬
ָ ‫בּ‬, doslova „zpráva dobrá“,
evangelium) rozhodně může člověka změnit a nesmí
být proto omezována žádnými národnostními nebo
společenskými hranicemi. Besora tova, jak ji vyučoval
náš Mašiach, může obrátit život vzhůru nohama i tomu
nejodpornějšímu modloslužebníkovi, jakého si jen
dokážeme představit, a navést jeho život na správnou
cestu, takže se z něj nakonec může stát platný člen
nevěsty, o níž je řeč v listu EFESIM (‫ ֶא ֶפסִים‬, Efeským):
„aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji
před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli
poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony.“
(Efesim [Efeským] 5:26-27, Překlad 21. století) Než se
z Ješuových talmidim nakonec stali věrní ŠELICHIM
(‫שׁלִיחִים‬
ְ , doslova „vyslanci“, apoštolé) hodní
následování, muselo se jim dostat i následujícího
poučení. BERIT CHADAŠA (‫בּ ְִרית חֲדָ שָׁה‬, doslova
„smlouva obnovená“ či „nová“, tzv. Nový zákon)
v této věci pojednává hned o dvou různých událostech:
Jednak o tom, jak JEŠUA (‫י ֵשׁוּ ַע‬, „Spása, Spasení,
Záchrana“, Ježíš) rozmlouval s jednou ženou ze Samaří
(Jochanan [Jan] 4), a jednak o tom, jak se KEJFA (‫כֵּיפָא‬,
„Skála“, Kéfas, Petr) setkal s římským setníkem
Korneliem (Ma‘asej Talmidim [Skutky] 10).
Pisatelé Berit Chadaša nás při popisu setkání našeho
Pána se ženou ze Samaří nezapomněli upozornit na
skutečnost, že v těchto dnech nebylo zvykem, aby žid
navazoval jakýkoliv společenský styk se Samaritány:
„Židé se totiž se Samaritány nestýkají.“ (Jochanan
[Jan] 4:9, Překlad 21. století) Židé v této době
považovali všechny obyvatele Samaří za lidi totožné
s Kena‘anim. Ješua se ovšem nenechal zmást ani
ovlivnit zakořeněnými předsudky té doby a proto
se Samaritánkou na veřejném místě klidně hovořil
o slovech Tóry (TORA, ‫תוֹרה‬,
ָ
doslova „řád, učení,
ukazatel, zákon, souhrn pravidel“, v našem případě
označení pro Pět knih Mojžíšových). Tím dal svým
talmidim jasně najevo, aby i oni později neváhali a šli
předávat besora tova také uším obyvatel ze Samaří.
Události, které se seběhly při setkání Kejfy a Kornelia,
v konečném důsledku otevřely pole působnosti
pro besora tova ještě šířeji. Kejfa zpočátku v Božím
rozvrhu na záchranu lidstva vůbec nepočítal s nežidy.
Měl za to, že se to týká jenom židů. I on považoval
všechny nežidy za podobné Kena‘anim. Proto by jeho
samého nikdy ani ve snu nenapadlo, aby šel a
vysvětloval něco z besora tova nějakému nežidovi.
Vidíme tedy, že když Ješua pověřoval své učedníky,
aby šli ke všem národům, Kejfa zpočátku Ješuu vůbec
nepochopil. I nadále se domníval, že jsou tím myšleni
jen židé a ti z národů, kteří již přijali židovské
náboženství ‒ ti všichni totiž byli v té době dávno
rozeseti všude ve světě mezi okolními národy. Až se
mu dostalo vidění s naplněným prostěradlem, které se
k němu snášelo z nebe, teprve pak si Kejfa dokázal
slova Ješuy správně vyložit a změnil své smýšlení i
v tomto ohledu. Ano, besora tova má moc osvobozovat
z hříchu rovněž i nežidy a navracet je k ha-Šem.
BARUCH (.‫בָּרוּ‬, „Pochválen buď“) ha-Šem!
First Fruits of Zion (První plody Sionu)
Zdroj: http://torahclub.ffoz.org/portions-library/weekly-torah/the-canaanites.html
Překlad: Jaldej ha-Derech, http://www.derech.cz/