Spravodaj c 156 - szcpv

Transkript

Socializmus verzus kapitalizmus – po 20 rokoch [1]
Spravodaj c 156
+++++++++++++++++++++++
Motto: Narod bez znaloati svojej minulosti nema ani buducnost, ale minulosti takej, aka ona v
skutocnosti bola,lebo historia sa da prekrucat, ale sama sa ona nikdy nemeni.
Bulletin Svatopluk.
Úradny organ 34.zboru Slovenskej ligy v Amerike.
+++++++++++++++++++++++
najnovšia nahrávka: prof. M. Demko: F. Liszt Stratený syn Slovenska 200. výr. narodenia (10. okt. 2011 Považská knižnica Považská Bystrica)
http://www.youtube.com/user/lubosko1983#p/u/0/y6hTxe3Gv-A
http://www.youtube.com/user/lubosko1983#g/u
ale už aj na stránke knižnice:
http://www.kniznicapb.sk/videogaleria.html
+++++++++++++++++++++++
Dr.Cyril Hromnik
http://www.youtube.com/user/lubosko1983#p/u/2/PLjM4ljbzC4
http://www.youtube.com/user/lubosko1983#p/u/3/DCbxEbWkwkE
http://www.youtube.com/user/lubosko1983#p/u/4/HM0SKKTdjiY
http://www.youtube.com/user/lubosko1983#p/u/5/3xoynvOx5p8
http://www.youtube.com/user/lubosko1983#p/u/6/azc_grBvd8c
http://www.youtube.com/user/lubosko1983#p/u/7/e-uP4EuAbA0
+++++++++++++++++++++++
Tento mesiac je duchovna obnova v Dowine 12.10. a pondelok 17.10.2011.
Zaujímavá beseda bude s MUDr. M. Milolasikom vo štvrtok 13.10. o 20:00h.
+++++++++++++++++++++++
multijazycny prednes poezie pani E.- M. Trajterovej a krst jej novej, ilustrovanej kucharskej knihy pre slepcov a
slabovidiacich. Na Boriku v spolocenskych priestoroch pri restauracii, Vam v piatok 14. oktobra 2011 o 19.00
hod. predstavime svetovu raritu.
V pozvanke chcem poopravit udaj o hudobnom doprovode. Namiesto uvedenej hudobnej skupiny sa predstavi
uzasne sikovny hudobnik, fujarista a vyrobca ludovych, hudobnych nastrojov, pan Marian Plavec. Je autorom
viacerych knih o tradiciach a vyrobe ludovych, hudobnych nastrojov. Ja osobne nepoznam iny hudobny nastroj,
ktory by lepsie ladil s poeziou, ako prave slovenska fujara.
+++++++++++++++++++++++
Pozývame Vás na prednášku spojenú s diskusiou na tému:
Človek v demokratickej spoločnosti
ktorá sa bude konať v stredu 12.10. 2011 o 18:00 hod. na Zrínskeho ulici č. 2 v Bratislave
(konečná trolejbusu č. 208 na Šulekovej ulici).
Prednášať bude Mgr. Ing. Štefan Šrobár, CSc.
+++++++++++++++++++++++
-
15.10.2011, Put do Blatnohradu cena 5€, organizuje OZ Dedicstvo otcov a MOMS
Petrzalka prihlaska medzi 18.00-19.00 na tel. cisle 0908 140 294
+++++++++++++++++++++++
Srdečne pozdravujem! V prílohe posielam pozvánku na pripravovaný seminár "Budúcnosť
vzdelávania v Európskej únii", 14.-15.10.2011, Marianka. Prajem príjemný deň
Ing. A. Behulová
Zväzy KDH
Bajkalská 25
82101 BRATISLAVA
Asociácia UNIVERSUM v spolupráci s Konrad Adenauer Stiftung
pod záštitou poslankyne európskeho parlamentu
MUDr. Anny ZÁBORSKEJ
Vás pozývajú na seminár
„Budúcnosť vzdelávania v Európskej únii“
II. časť
14. - 15. 10. 2011, Marianka, Exercičný Dom
14. 10. 2011 (piatok)
17.30 – 18.00 Prezentácia, ubytovanie
18.00
Sv. omša
19.00 – 20.00 Večera
20.00 – 20.30 Budúcnosť vzdelávania v EÚ
MUDr. Anna Záborská, poslankyňa EP
20.30 – 20.50 Je vzdelanie prioritou?
Mgr. Jana Žitňanská, poslankyňa NR SR
20.50 – 21.30 Diskusia
20.30 – 21.30 Práca v skupinách
15. 10. 2011 (sobota)
08.00 – 09.00 Raňajky
09.00 – 09.30 Význam príchodu sv. Cyrila a Metoda - 1150. výročie
akad. mal. Ladislav Vančo, predseda ZKPK
09.30 – 09.50 Dedičstvo cyrilometodskej misie – návrh podujatí k jubileu
Mgr. Andrea Eliášová, Ing. Anna Behulová
09.50 – 10.10 Historické korene a ich odozva v súčasnosti
PhDr. Emília Radimáková
10.10 – 10.40 Diskusia
10.40 – 11.00 Obsahová reforma školstva na Slovensku
ThLic., Ing. Mgr. Mária Paráková
11.00 – 11.20 Výchova k zodpovednej slobode
Ing. Mgr. Jana Brázdilová
11.20 – 11.40 Výzvy súčasnosti na pedagóga a vychovávateľa
Mgr. Mária Čačková, ZŠ sv. Cyrila a Metoda, Košice
11.40 – 12.00 Zahraničná spolupráca kresťanských pedagógov
Mgr. Elena Bieliková
12.00 – 13.00 Obed
13.00 – 13.30 Diskusia
12.30 – 13.00 Závery
+++++++++++++++++++++++
Už v túto sobotu 15. októbra 2011 sa v Kempinski Hotel River Park Bratislava, v sále Mária Terézia bude
konať 1. medzinárodná aukcia s celosvetovou účasťou na parkete aj on-line cez internet, pod taktovkou
spoločnosti Numizmatika Macho&Chlapovič, a.s.. Priebeh aukcie bude zároveň premietaný na veľkoplošné
plátno a cez internet vysielaný do celého sveta, aby sa mohli zúčastniť aj zahraniční dražitelia.
Účasťou na tlačovej konferencii, konajúcej sa v utorok dňa 11-októbra 2011 ste mali príležitosť dozvedieť sa
všetky informácie, od myšlienky až po realizáciu daného podujatia, a to vrátane všetkých zaujímavostí. Získali ste
aj katalóg predmetného draženého materiálu. Ak budete mať záujem o akékoľvek dodatočné informácie
alebo podklady, neváhajte nás prosím kontaktovať.
Ak ste na tlačovej konferencii z akýchkoľvek dôvodov nezúčastnili a radi by ste sa zúčastniť priamo na podujatí
AUKCIA #1, nechceme vás nijako obmedzovať a tak vám dávame k dispozícii inšpiráciu v rámci možného
smerovania výstupných rozhovorov vo forme dostatočne obšírnej tlačovej správy. Radi vám samozrejme
budeme akokoľvek aj neskôr k dispozícii.
S pozdravom
Miriam Veterníková za
Numizmatika Macho&CHlapovič
Email: [email protected]
Mobil: +421 911 115 842
+++++++++++++++++++++++
V Bratislave, 2. oktober 2011
Slovensko stojí pred najvážnejším rozhodnutím novodobej histórie.
Úlohou Inštitútu Leva XIII. je naplniť výzvu pápeža Leva XIII. odhaľovať, monitorovať a
varovať pred hrozbami voči slobode vo všetkých možných podobách. Z toho dôvodu sme sa
rozhodli napísať naše stanovisko k navrhovaným opatreniam riešenia dlhovej krízy v Európe.
Sme presvedčení, že navrhované opatrenia - rozšírený euroval, trvalý euroval a európska
hospodárska vláda - sú prijamím útokom na slobodu a podstatu národných štátov v celej
Európe. Ide o opatrenia, ktoré budú mať závažný dopad na budúcnosť našej krajiny:
•
•
•
drastické zadĺženie Slovenska nesplatiteľnými pôžičkami (nárast slovenského
verejného dlhu zo 40% na 70% ročného HDP, čo znamená ekonomickú katastrofu pre
Slovensko, ako aj porušenie maastrichtských kritérií.)
strata suverenity v rozhodovaní o Slovenskej daňovej a fiškálnej politike
odstránenie parlamentnej demokracie za zámienkou vytvorenia centrálnej
európskej hospodárskej vlády na riadenie a harmonizáciu európskych ekonomík
Považujeme za neslýchané, aby o takto ďalekosiahlych opatreniach rozhodovali politici
s krátkodobým mandátom, bez priameho schválenia od občanov - teda referenda.
+++++++++++++++++++++++
Nárast verejného dlhu Slovenska po prijatí Rozšíreného eurovalu.
Kríza = príležitosť!
Ten, kto sleduje médiá, vie, že ekonomická-dlhová kríza v Európe prekonáva najčernejšie
očakávania a scénáre ekonomických analytikov. Čelíme údajne katastrofickým dôsledkom
bankrotu Grécka. Politici z Bruselu bijú na poplach. Musíme vraj prijať radikálne politické
riešenia, inak budeme mať na svedomí krach ďaľších štátov, a hrozí aj rozpad celej menovej
únie. Posolstvo je teda jasné: Grécko musí byť vyplatené za každú cenu. Nech to stojí, čo to
stojí. Pritom navrhované zmeny nemajú šancu zastaviť bankrot Grécka, len posilňujú
politickú centralizáciu EU a problém len dočasne odsúvajú.
Premiéri Merkelová a Sarkozy prišli s politickým "riešením", ktoré skrátka znamená: Ak
nechcete nechať skolabovať európsky projekt, tak musíte zadĺžiť svoje krajiny a musíte sa
zrieknuť suverenity v daňovej a fiškálnej politike. Zdá sa, že Merkelová a Sarkozy sa na
júlovom summite rozhodli vsadiť všetko na jednu kartu a hrať o vabank. Snažia sa využiť
krízu ako katalyzátor pre vybudovanie Európy. Tej Európy, o ktorej socialisti od vekov
snívali - Európskeho socialistického zväzu. V podstate, ak by sme zaviedli všetky eurovaly, a
dokonca aj plán európskej hospodárskej vlády, ocitneme sa zasa v centralne riadenom štátnom
zriadení, ktoré sme mali možnosť 40 rokov testovať... a nenávidieť.
Kríza sa tak stala dlho očakávanou príležitosťou pre socialistov. Zdanlivo dáva legitimitu EU
pri okliešťovaní demokracie a národných parlamentov. Vravia, že národné parlamenty sa
správajú populisticky a nezodpovedne pri hospodárení. Preto im vraj treba odobrať suverenitu
- slobodu rozhodovať o daňovej a fiškálnej politike. Hospodárstvo, rozpočty, dane, a teda
celkovú národnú politiku má v celej EU riadiť bruselské politbyro. Tým, čo si pamätajú na
hodiny marxizmu a leninizmu, to iste niečo pripomína. Odstránenie národných štátov, ako
sme sa učili, je nevyhnutný krok pre vybudovanie socialistickej internacionály.
Preháňame? Určite nie. Stačí sa bližšie zoznámiť s opatreniami, ktoré sa skrývajú pod
newspeakom "eurovalu".
Pripavované opatrenia, ktoré má postupne schváliť slovenský parlament;
alebo Perestrojka EU podľa Merkel-Sarkozy paktu: O čo ide?
1. Rozšírený euroval: Zadĺženie Slovenska dlhmi bankrotujúcich štátov a súkromných
bánk, ktoré sami nedokážeme splatiť. Dlh Slovenska tak bude môcť narásť zo
súčasných 40% na 70% ročnej HDP. Slovensko, druhá najmenej zadĺžená krajina v
EU, sa tak dostane pred reálnu hrozbu nasledovať Grécku cestu. Zároveň, prijatie
tohto rozšíreného eurovalu znamená pre nás porušenie maastrichtských kritérií. Tie
dovoľujú len 60% verejný dlh voči ročnej HDP.
2. Trvalý euroval alebo Európsky stabilizačný mechanizmus (ESM): Slovensko má
vydať európskemu aparátu bianko šek manipulovať v prípade potreby s rozpočtom
Slovenska. Ten má mať voľnú ruku zadlžovať Slovensko podľa toho, ako to uzná za
vhodné. Je zrejmé, že toto by malo dopad na fungovanie nášho parlamentu a
hospodárstva. Rozpočty krajiny by de facto zriaďovala ESM. Slovenský parlament tak
odovzdá vládnu moc, ktorú má parlament iba zverenú od slovenských občanov, cudzej
nadnárodnej mocnosti.
3. Európska hospodárska vláda - Sarkozy s Merkelovou netaja svoje socialistické
tendencie. 21. júna 2011 na summite v Paríži otvorene vyhlásili potrebu zavedenia
Európskej hospodárskej centrálnej vlády. Má ísť o odstránenie základnej funkcie
národných parlamentov - tvorenia daňovej a fiškálnej politiky (poberať dane a
zostavovať rozpočet). V tomto pláne by sa Slovensko stalo vazalským regiónom v EU
pod kontrolou Nemecka a Francúzska - šlo by o centralistickú formu európskeho
fašizmu.
+++++++++++++++++++++++
Dielna: o euroválove a Romigovi
http://dielnasj.blogspot.com/2011/10/euroval-eurovalov-sudruh-sulik.html
http://dielnasj.blogspot.com/2011/10/zmysel-dejin-der-sinn-der-geschichte.html
+++++++++++++++++++++++
Mesto Bratislava a Združenie občianskej sebaobrany
Vás pozývajú na spotrebiteľskú tribúnu na tému ktorá sa koná
STAŇME SA SPOTREBITEĽMI BUDÚCNOSTI,
TEDA VZDELANÝMI A ZRUČNÝMI SPOTREBITEĽMI
V ČOM JE NEKOREKTNOSŤ SLUŽBY
POSKYTOVANEJ SPOTREBITEĽOM
CESTOVNÝMI KANCELÁRIAMI
A NEBANKOVÝMI SUBJEKTAMI
Spotrebiteľská tribúna je organizovaná s finančným príspevkom MH SR
v rámci 5-týždňového cyklu zameraného na vzdelávanie spotrebiteľov.
Viac informácií o podujatiach nájdete na webovom sídle: sebaobrana.103.sk
Informovať budú
JUDr. Viera Kubicová (advokátka), Ing. Janka Pisková (SOI),
PhDr. Jana Miklovičová (ZOS)
17. októbra 2011 o 15.00 hod
v Primaciálnom paláci (Justiho sieň na prízemí)
Využite príležitosť dozvedieť sa informácie o
nekorektných obchodných praktikách a neprijateľných podmienkach
v spotrebiteľských zmluvách CK a nebankových subjektov
povinných údajoch CK v spotrebiteľských zmluvách
povinnostiach CK pri zmenách v priebehu poskytovanej služby
opatreniach MH SR na zvýšenie ochrany spotrebiteľa v službách CK
možnostiach uplatnenia reklamácie voči službe CK a nebankových subjektov
/ne/reálnosti zastupovania spotrebiteľov na súdoch občianskymi
Združeniami
+++++++++++++++++++++++
Volne miesta na puť do Turzovky v nedelu 16.10.2011 S pozdravom Slobodnikova tel 0903
452 900
+++++++++++++++++++++++
SNM / Sprievodné podujatie k výstave Fenomén Baťa
Slovenské národné múzeum
Krajská galéria výtvarného umenia v Zlíne
České centrum v Bratislave
si Vás dovoľujú pozvať na
sprievodné podujatie k výstave
Fenomén Baťa. Zlínska architektúra 1910 – 1960
Snívanie o Zlíne
Porovnanie snov a skutočnosti
Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc. z Národnej galérie v Prahe, spoluautorka výstavy, bude
hovoriť o plánoch a víziách „baťovského“ manažmentu - ako si predstavovali mesto Zlín o 40
rokov neskôr. V roku 1934 totiž vyšlo v novinách firmy Baťa mimoriadne číslo, kde niekoľko
predstaviteľov snívalo o podobe mesta a života v ňom v roku 1974. Prednáška priblíži hlavné
námety z odboru architektúry a urbanizmu, konfrontuje vtedajšie predstavy so stavom mesta
v minulosti a v súčasnosti.
Dňa 13. októbra 2011 o 17.00 h v priestoroch výstavy na Vajanského nábreží 2 v Bratislave.
Vstup pre verejnosť je bezplatný.
+++++++++++++++++++++++
Spolok Slovákov v Poľsku
Krajanské múzeum Matice slovenskej
si Vás dovoľujú
POZVAŤ
na prezentáciu knihy MATEJ ANDRÁŠ A JEHO DIPLOMACIA SRDCA
pri príležitosti jeho životného jubilea (1921-2011)
Dňa 14.10.2011(piatok) o 14.00 hod.
Jozefínska knižnica Krajanského múzea Matice slovenskej
Matica slovenská, Grösslingova 23 Bratislava
+++++++++++++++++++++++
JÁN CIKKER
SLOVENSKÝ, SVETOVÝ
venovanej 100. výročiu narodenia umelca,
dňa 12. októbra 2011 o 17.30 hod.
v priestoroch Výstavnej siene novej budovy SND na Pribinovej ulici 17 v Bratislave.
Výstava potrvá do 30. novembra 2011.
+++++++++++++++++++++++
rozhovor o knihe
Tomáš Štrauss: Toto rozbiehajúce sa 21. storočie
(Esej o aktuálnej súčasnosti)
ktorá sa bude konať v stredu 19. 10. 2011 o 18:00 hod. na Zrínskeho ulici č. 2 v Bratislave.
Rozhovor vedie: Mgr. Ing. Štefan Šrobár, CSc.
+++++++++++++++++++++++
Vás pozýva
Na odborné podujatie na tému:
Súčasná kríza a emergentnosť politiky
Program:
1. úvodné slovo: doc. PhDr. Ladislav Hohoš, CSc.
2. diskusia
Čas konania: utorok - 18. október 2011, o 16:00 hod.
Miesto konania: zasadačka Filozofického ústavu SAV, Klemensova ul. 19, 4.poschodie.
POZVÁNKA
na diskusiu:
s ekonómkou Ilonou Švihlíkovou
na tému:
Grécka lož
Podujatie sa uskutoční 20. októbra 2011 (štvrtok) o 16,00
na Gunduličovej ul. 12 v Bratislave
+++++++++++++++++++++++
pozvanka na multijazycny prednes poezie pani E.- M. Trajterovej a krst jej novej, ilustrovanej
kucharskej knihy pre slepcov a slabovidiacich. Na Boriku v spolocenskych priestoroch pri
restauracii, Vam v piatok 14. oktobra 2011 o 19.00 hod. predstavime svetovu raritu.
V pozvanke chcem poopravit udaj o hudobnom doprovode. Namiesto uvedenej hudobnej
skupiny sa predstavi uzasne sikovny hudobnik, fujarista a vyrobca ludovych, hudobnych
nastrojov, pan Marian Plavec. Je autorom viacerych knih o tradiciach a vyrobe ludovych,
hudobnych nastrojov. Ja osobne nepoznam iny hudobny nastroj, ktory by lepsie ladil s
poeziou, ako prave slovenska fujara.
+++++++++++++++++++++++
odovzdávanie Ceny V. Zamarovského za literatúru faktu – pondelok 17. októbra , 17. hod.
v Banskej Štiavnici, Starý zámok.
+++++++++++++++++++++++
Microsoft staví svůj úspěch na nekonečném proudu menších a větších podrazů, zlodějen a
nečistých praktik. To, že ještě nepadl, že firma dávno nezkrachovala, není dáno kvalitou jejich
produktů, ale špinavými triky. Kupování politiků, soudců a obchodníků, kteří před dvěma
desítkami let rozhodli, že žádný počítač na trhu nesmí být prodáván bez operačního systému
Windows. Kvůli softwarovému pirátství prý.
http://zvedavec.org/pocitace/2011/10/4638-budete-svetu-chybet-stevemoc.htm?PHPSESSID=buqci08s0sr5hmtsoej3a9k837
+++++++++++++++++++++++
Duchovne aj kultúrne bohatý víkend Vás čaká v Necpaloch:
http://www.juras.sk/pozvanky/pozvanky-do-necpal/
+++++++++++++++++++++++
www.beo.sk
+++++++++++++++++++++++
Prečo na Slovensku vypukne občianska vojna
http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/6723-preco-na-slovensku-vypukne-obcianskavojna.aspx
+++++++++++++++++++++++
www.extraplus.sk/1815/ticho-zabija-slovensko
Vsimnite sit tiez ze podla akademie vied az 53% slovenskych Madarov by uvitalo zmenu
hranic na akykolvek sposob- vratane ozbrojeneho konfliktu!
+++++++++++++++++++++++
www.blisty.cz-v-clav-havel-je-tragikomick-karikatura-v-eho-co-hl-s-.pdf
+++++++++++++++++++++++
Pomník Ľ. Štúra – stanovisko k reakciám občanov
> Vzhľadom na početné reakcie občanov ku správe o
> premiestnení pomníka Ľ. Štúra na námestie Slobody a
> jeho nahradenie pomníkom Márie Terézie je potrebné
> uviesť nasledovné fakty:
> 1/ iniciátorom tohto návrhu nie je hlavné mesto
> Bratislava, ani Mestský ústav ochrany pamiatok v
> Bratislave, ale Bratislavský okrášľovací spolok, ktorý
> je súkromným združením a nemá žiadnu väzbu na orgány
> a inštitúcie mesta;
> 2/ úvaha o premiestnení pomníkov je podaná zo strany
> spolku na mesto iba v rovine návrhu, a preto to treba brať
> ako návrh a nie ako dohodnutú vec;
> 3/ mestskí pamiatkári si uvedomujú problémy, ktoré
> vyvoláva akékoľvek sťahovanie alebo rušenie pomníkov,
> a preto pristupujú ku každému takémuto návrhu
> veľmi zodpovedne a racionálne – v žiadnom prípade
> neuplatňujú nijaké romantické predstavy ani
> „staromilské“ snahy.
> Za Mestský ústav ochrany pamiatok v Bratislave – PhDr.
> Ivo Štassel (riaditeľ).
+++++++++++++++++++++++
Súčasná kríza a emergentnosť politiky.
Ladislav Hohoš
V podstate ide o to, že kontraprojekt treba chápať pragmaticky a ako otvorený vo vzťahu
k zmenám, nie ako niečo finalizované v metafyzickom zmysle. Disciplíny ako prognostika
a futurológia dokazujú, že scenár najlepšej budúcnosti je utópiou – nie systémovou
alternatívou a môže teda plniť len určité obmedzené funkcie (ako mobilizácia ľudí v rámci
vízie). Na sklonku dvadsiateho storočia sa začína pociťovať zánik politickej autority v podobe
neschopnosti vlád riešiť spoločenské problémy, ktoré často nadobúdajú charakter krízy.
Politické procesy a udalosti sa javia ako naprosto emergentné. Príklady... Práve emergentnosť
týchto procesov si bez ohľadu na odpor vynucuje zásadné zmeny spôsobu vládnutia
v globálnom meradle. S určitou úrovňou vzdelania a šírenia informácií v globálnom meradle
– to, čo sa vyžaduje, je podiel na politickom rozhodovaní ako reakcia na krízu, spojený
s presvedčením, že vládnúce elity stratili legitimitu. Toto je spoločný prvok náhlych
politických zvratov v rôznych častiach sveta bez ohľadu na odlišné podmienky. Treba rátať
s tým, že horšie ešte len bude, v takom prípade bude mať pravicový extrémizmus väčšiu
šancu než nejaký ľavicový kontraprojekt.
+++++++++++++++++++++++
Řecká lež – anotace
doc. Ing. Ilona Švihláková, PhD.
Příspěvek se zaměřuje na několik aspektů, které se týkají řecké dluhové krize. V první řadě je
nutno vysvětlit, jaký je skutečný původ řeckých dluhů v kontextu řecké a evropské
ekonomiky. Dále pak, jakým způsobem byl a je řecký dluhový problém prezentován a využit
mediálně a politiky (nejen v ČR). V neposlední řadě se pak zaměřím na řešení – navrhovaná
EU, resp. Eurozónou a jejich dopady na celé pojetí EU, a řešení alternativní, která by pro
Řecko, resp. EU byla vhodnější.
+++++++++++++++++++++++
O EUROVALE Z KANADY
Vazeny priatel Miloslav,
Dakujem za poslednu e-postu s prilohou Institutu Leva XIII a vyzvy proti rozsireniu
eurovalu. Plne suhlasim s tym, ze tzv. euroval a to, co chcu darebaci zido-cigan Sarkozy a
sudruzka Merkelova vedu ku katastrofe, najma malych narodov / statov, vratane Slovenska.
Ale nazyvat ich a vsetko socialistami a socializmom je prinajlepsom omyl, v skutocnosti
velke hlupactvo.
Ci nevidite, teda krestania zdruzeni aj okolo neboztika Leva XIII, ze tu nejde o ziadny
socializmus, ale o prefikany pazravy zidokapitalizmus? (Prv to bol zidobolsevizmus) Kde je v
Europe, zapadnej ci stredo-vychodnej socializmus? Ci zachrana vraj skrachovanych bank
statom je socializmus? Ano bankarske zisky kapitalizmus, uhrada strat zo statnej pokladnice
socializmus. Na to, na napchavanie bezodnych zochov bankarov je socializmus, teda statna
intervencia, dobry. Na platenie dani a velijakych poplatkov zas kapitalizmus. Prefikani
svinski darebaci! Ci ste uz vsetci oslepli, alebo ohlupli? Alebo ste nikdy nemali mozog v
lebkach? Kde sa buduje socializmus? V tom chaotickom svete E Unie a velkobank? Ved sa
uz zobudte, prosim! Ci nevidite, ze zidia a ostatni slobodomurari buduju nie socializmus, ale
“novy svetovy poriadok” –“novus ordo seclorum”, tak ako to stoji na americkom dolari?
Co balamutite svet socializmom. Ci len preto, aby ste este viac spinili ten system, ktory sice
nebol idealny, ale sto krat lepsi ako tento brutalny, krachujuci kapitalizmus? Prestante uz s
tymito zvatlaninami! Myslim, ludia zo svatej cirkvi katolickej, Vatikanu, Institutu Leva XIII
a ostatnych farizejov.
Inac, vam, Slovaci, tak treba! Vzdali ste sa suverenity a svojej meny – koruny. Vopchali ste
hlavu do vreca, v ktorom sa teraz dusite. A nenachadzate odvahu a silu sa z toho vreca
vymotat. Tak vam treba, bojazlivci a chameleoni! Bolo vam treba EUROPY! Uz ste v nej, v
tej sracke, s prepacenim, az po bradu.
A stale sa neviete zorientovat. Naco vypisovat peticie? Vytiahnite tie svoje lenive zadky a
chodte masove demonstrovat! Bojujte! Ano, dajte sa aj zavriet, ak je to treba! Slobodu a
samostatnost si treba vybojovat, nie vypapulovat. Kde su cirkevni “otcovia”? Zalezeni do dier
ako za “komunizmu”. Vo svojich bohatych farach? Preco neburcuju hlupe ovecky, ked tie
vraj masovo chodia do kostolov? Veru tak! Pohroma vas neminie! Cesi, ale aj Madari,
dokonca Balkanci su / boli vzdy sto krat mudrejsi. Na Slovaka hadam naozaj len bic! Jedno co
Slovaci vedia je hasterit sa medzi sebou, zavidiet si a poklonkovat sa cudzine. No, vsak
uvidime.
Srdecne Ta pozdravujem,,
Jan Z .
+++++++++++++++++++++++++++++
Vážení!
Bratislavský kuriér píše, že samozvaný tzv. Bratislavský (Požoňský) okrášľovací spolok
dostal vyše tisíc podporných listov na odstránenie súsošia Štúrovcov zo Štúrovho námestia a
jeho nahradenie gýčovitou replikou súsošia "kráľovnej" Márie Terézie s maďarskými
magnátmi mongolského vzhľadu, ktorá stála ako symbol 1000 ročného príchodu Maďarov
cca 20 r. pred Redutou (Štúr tam stojí oveľa dlhšie).
Píšu tiež len o pár desiatkach negatívnych postojov, teda akože Bratislava Štúra nechce.
Hlasovanie vraj má trvať len do konca tohoto týždňa.
Prosím ak môžte protestujte proti tomuto protislovenskému gestu aspoň elektronickým
hlasovaním v ankete na linku
http://www.bos-bratislava.sk/projekt_-_susosie_marie_terezie.html
prípadne navyše aj protestným mailom predsedovi tohoto spolku
[email protected]
Tento spolok štedro financovaný z Budapešťou a maďarskými vlastníkmi Slovnaftu, chce
prepisovať slovenský charakter dejín tzv. Horného Uhorska.
Prosím zašlite tento mail aj ďalším svojim rovnako zmýšľajúcim priateľom a známym.
Odstránenie súsošia Ľ. Štúra
Protestujem proti iniciatíve „okrašľovacieho spolku mesta Bratislavy“ odstrániť súsošie
Štúrovcov zo Štúrovho námestia v Bratislave a nahradiť ho súsoším cisárovnej Márie
Terézie. Je vôbec nedôstojné, aby sa niekto, kto nosí občiansky preukaz Slovenskej
republiky, podpísal pod niečo tak absurdné.
Zároveň:
Panovníčka Mária Terézia je súčasťou našich dejín, jedná sa o osvietenú, múdru panovníčku,
ktorá si zaslúži trvalú spomienku umiestnením jej sochy na iné dôstojné miesto a to nielen
v Bratislave. Táto historicky veľmi významná osoba nepotrebuje okolo seba nikoho, kto by
jej významnosť zdôrazňoval, je dostatočne významná sama o sebe.
Ing. Vladimír Laššák,
Posielam moje placuce srdce nad obdivovatelmi feudalizmu - nepriatelmi slobody narodov a
demokracie v EU.
Klananie sa feudalizmu.
Vazeni uctievaci feudalnych totalitnych panov,
vidime, ze miniaturny bratislavsky okraslovaci spolok si uzurpoval moc nad historiou,
kulturou a hej, aj politikou nad hlavnym mestom SR. Vsetci s prikyvujucimi hlavami chcu
znicit (odstranit) susosie sturovskych bojovnikov za slobodu, demokraciu a politicku
nezavislost Slovenska. A idete sa vazalsky/poddansky klanat feudalnej perverznej
habsburgskej ropuche Marii-Terezii.
Neverim, ze demokraticky a slobodne mysliaci clovek-Slovak, alebo ktorykolvek Europan by
vykonal taky neludsky zlocin proti slobode, ludskej dostojnosti a nezavislosti. Ano, direkt
proti celemu narodu a demokratickej Europe.
Ak mate v sebe trochu ludskosti, ucty k slobode cloveka a naroda, k nasej demokratickej
civilizacii, tak odmietnete tuto zdegenerovanu anti-slovensku, anti-europsku ideu. Nemozete
postavit nepriatela slobody, pokroku a demokracie a vykoristovatela poddanych narodov v
Rakuskej monarchii na miesto velkych narodnych a demokratickych sturovcov!
Taky zlocin proti ludskosti a demokracii moze urobit iba totalne zdegenerovany tvor. Ked sa
idete klanat totalitnej feudalnej vladarke mate uz len dalsi maly krok dozadu a budete sa
klanat aj vladarom otrokarskeho systemu.
Preto si myslim, ze zdravi a cestni ludia nemozu vykonat taky zlocin proti ludskosti,
demokracii a demokratickej SR. V skutocnosti taky zlocin stavat sochy a obdivovat
totalitnych zlocincov feudalizmu je proti USTAVE SR. Ludi zodpovednych za taky zlocin
proti demokratickej SR by mal sud odsudit do vaznia.
Nech vas vsetkych Najvyssia Tvoriva Inteligencia a Laska -Boh sudi za vas anti-slovensky,
anti-europsky a anti-ludsky zlocin podla vasich zasluh!
Hanba celej vasej feudalizmu sa klanajucej bande!
Nech zije slobodna a demokraticka Slovenska republika! Smrt feudalizmu, otrokarstvu,
komunizmu, nacizmu!
Zostavam s nadejou, ze sa prebudite do europskej demokratickej reality.
J J Florida
+++++++++++++++++++++++
Socha Márie Terézie.
Názory jedného Bratislaváka.
Myslienka c.1: Panslavisti moc kecajú a málo konkrétneho robia. Ich diskusným príspevkom
casto chýbajú historické dôkazy.
Myslienka c.2: Bratislavu treba skráslit, to je jasné. Este stále to nie je metropola Slovenska,
ktorá by pritahovala cudzincov v takej miere, v akej by
sme si to vsetci zelali. Bratislavský okraslovací spolok to má ako hlavný ciel. Spolok samotný
je niekedy spochybnitelný, ale nie je "takzvaný", ako ho
uvádza pán Janicina!
Myslienka c.3: Súhlasím s tým, ze socha Masaryka by nemala byt pred portálom Slovenského
národného muzea. Nemala by byt ani inde na Slovensku,
ale nielen socha, ale ani busta tohoto cloveka, ktorý sa ku Slovákom choval ako barbar!
Myslienka c.4: V Bratislave je "Stefaniková ulica", ale ziadné "Stefanikové námestie". Je tam
"Ulica L. Stúra", ale "Námestie L. Stúra" nie je dost dôstojné a turistom nic nehovorí. Títo
pamätníci slovenskej historie by si zaslúzili viac krásnejsieho priestoru. A zdvôraznila by sa
tým ich historická velkost a vzrástla by aj nasa pýcha a národné povedomie. Môj názor je, ze
"Stúrova ulica", ktorá ústi smerom k Dunaju na terajsie "Safarikové námestie" by mala po
novom ústit na nové "Stúrové námestie" a pre Safarika by sa mal najst iný pekný parcík. Na
novo pomenované "Stúrové namestie" by sa mala prestahovat socha L. Stúra z dnesneho
miesta pred "Redutou", bolo by to dôstojnejsie, ale prosím s iným podstavcom.
Myslienka c.5: Na miesto dnesnej sochy L. Stúra patrí súsosie Marie Therezie, to tam totiz
bolo na tomto mieste od nepamäti. Je to úzko späté s jej korunováciou v
"Bratislavskom Dóme", co je blbé meno. Lebo ten dóm by sa mohol volat "Dóm Marie
Theresie", bol by tým turisticky zaujimavejsí
(ale to je aj zálezitost cirkvi). Prístupná dokumentácia, a tým aj mozná reprodukcia
pôvodneho diela je mozná. Argumentácia pána Janicina o
"madarskom toteme" je absolutne absolutne primitívna. Dejiny sa nedajú lámat cez koleno a
zpätost slovenského národa s Rakúsko-Uhorskom
tiez nie. Vyberme si teda to najlepsie-a to je cisásovna Maria-Theresia.
+++++++++++++++++++++++
Dobry den (vecer), pan Janicina!
navrhujem, aby ste vy, prip. nekto z PU prisli 12.10. do Justiho siene (Primac. palac) na den
otvorenych dveri primatora s obcanmi a tam verejne o proteste voci susosiu MT tam vystupili.
Je to urcite subjektivnejsie ako posielanie mailov. Ja tam budem (bola som na troch, v lete
bola prestavka) a vystupim tam s inymi podnetmi, samozrejme, ze podporim aj tento.
S pozdravom, Jana Miklovicova, 0904/883249
+++++++++++++++++++++++
Vazeny pan Macuha,
ako rodena Bratislavcanka (a uz pamatnicka), aj po rodicoch, by som sa rada zapojila ako
aktivistka, (podporovatelka) Vasho spolku, nakolko mam k Bratislave vztah. Urcite aj trochu
iny len poza ako k rodnemu mestu. Ta je niekym deklarovana aj bez vlastneho obsahu. Ale
nejdem sa pustat do distup, idem rovno k veci.
Ake je to vyborne, ze existuje nieco take ako BOS, ktoreho fungovanie je zabezpecene
personalne a materialne. Vzhladom na to, ze poznam situaciu v dobrovolnickych obcianskych
zdruzeniach (spolokoch), tak je jasne, ze tie fungujuce maju financne toky a to nemyslim
dielcie granty v ramci roznych projektov. Take Fair play, Transparensy international,
Greenpeace a ine .... urcite by ste si vedeli doplnit mesenasov. No a kedze BOS svoje aktivity
smeruje na obdobie Rakusko - Uhorska, ludia sa domnievaju, ze nie nahodou ide o
prosperujuci subjekt, poskytujuci zamestnanie, co nie je take dolezite, ak by jeho zaber nebol
taky, aky je. Som jednoznacne proti navratu susosia MT, pretoze to nema opodstatnenie v
historii Slovenska, ktore ako statny utvar je nastupcom provincie Rakusko - Uhorska. Napada
mi, ze preco ste na povodne miesto nechceli vratit Stefanika, ten pre slovensky narod urobil
urcite viac! Ale este k soche MT. To mesenasi zaplatia jej vyrobu v Carrare? Vari na to
nepouzijete peniaze MC alebo mesta Bratislavy. Ani pre jeden subjekt to totiz nie je priorita.
Vyznavactvo Rakusko - Uhorskych ikon, prip. neskor ceskych (cesky lev a socha Masaryka)
je sofistikovanou implementaciou na potlacenie narodnych - a teda - vlastnych ikon z historie.
Vari nechcete povedat, ze Sturovci medzi ne nepatria. Nuz ale, Slovac je narod holubici ....
takze moze prist k najhorsiemu....
Apropo - otazka na zaver - vy ste rodeny Bratislavcan a clenovia BOS tiez? Je znama
skutocnost, ze o nej rozhoduju ti, ktori o nej nemaju vela znalosti a nemaju k nej ani vztah iba ak taky formalny a ucelovy.
S pozdravom Jana Miklovicova
+++++++++++++++++++++++
Prosím, prečítajte si, čo sa ide diať a ak máte chuť, vyjadrite svoj názor po kliknutí na link
hlasovanie je vpravo dole...
Preposielam, čo som dnes dostala od známej...
SÚRNE!!!
Vážení priatelia!
Bratislavský kuriér píše, že samozvaný tzv. Bratislavský (Požoňský) okrášľovací spolok
dostal vyše tisíc podporných listov
na odstránenie súsošia Štúrovcov zo Štúrovho námestia
a jeho nahradenie gýčovitou replikou súsošia "kráľovnej" Márie Terézie s maďarskými
magnátmi mongolského vzhľadu,
ktorá stála ako symbol 1000 ročného príchodu Maďarov cca 20 r. pred Redutou (Štúr tam
stojí oveľa dlhšie).
Píšu tiež len o pár desiatkach negatívnych postojov, teda akože Bratislavčania súsošie Štúra
nechcú.
Hlasovanie vraj má trvať len do konca tohoto týždňa .
Prosím, ak môžete, protestujte proti tomuto protislovenskému gestu aspoň elektronickým
hlasovaním v ankete
na linku
http://www.bos-bratislava.sk/projekt_-_susosie_marie_terezie.html
prípadne navyše aj protestným mailom predsedovi tohoto spolku
[email protected]
Tento spolok, štedro financovaný Budapešťou a maďarskými vlastníkmi Slovnaftu, chce
prepisovať slovenský charakter dejín
tzv. Horného Uhorska.
Prosím, zašlite tento mail aj ďalším svojim rovnako zmýšľajúcim priateľom a známym.
S pozdravom
A.Th.
+++++++++++++++++++++++++++++
- Primaciálnom paláci (Justiho sieň na prízemí)
Využite príležitosť dozvedieť sa informácie o
vzniku zmluvného vzťahu spotrebiteľa a z neho vyplývajúcich
záväzkov
uzatváraní spotrebiteľských zmlúv v obchode a cez internet
spotrebiteľských právach pri nákupe v obchode a cez internet
práve na reklamáciu a vrátení tovaru
najväčšej hrozbe spotrebiteľa – ako pacienta - nedostupnosti
Liečby
- 16.oktobra v nedelu sa kona put do Turzovky, Výročie posväteniakaplnky a Výročie
vyhlásenia hory Živčák za pútnické miesto, Odchod : o 07:00 h z Bratislavy
(parkovisko pri Istropolise) 12.00 slávnostná Svätá omša v kaplnka na hore
Odchod : o 15.00 odchod do Bratislavy ( parkovisko Istropolis) Prihlásiť sa môžete a
podrobnejšie informácie dostanete v CK LEGIOTOUR, Račianska 33, Bratislava Tel. 0903
452900,
+++++++++++++++++++++++++++++
USM založená v sept. 1808, žiaľ, pamätník na 200. výročie sme nestihli. Nižnoskálničania sa
činia- bude aspoň pamätná tabuľa.
„Nech žijú večne vo svojom diele...“
Obec Nižný Skálnik, Matica Slovenská v Rimavskej Sobote
Vás pozývajú
na slávnostné odhalenie pamätnej tabule
zakladateľom Učenej spoločnosti malohontskej
16.októbra 2011
Program:
Politickí väzni ZPKO
o 11:15 hod. Služby božie v kostole ECAV
o 13:00 hod. Obecný úrad Nižný Skálnik odhalenie tabule
o 13:30 hod. kultúrny program
o 14:30 hod. malé občerstvenie
+++++++++++++++++++++++++++++
Program pietnej spomienky :
Regionálna pobočka PV ZPKO
1./ Privítanie
ILAVA – POV. BYSTRICA
2./ Báseň
3./ Príhovor vdp dekana ilavského dekanátu Vás pozývajú na
4./ Kladenie kvetov
5./ Modlitba za Blahorečenie otca biskupa. J. VOJTAŠŠÁKA
6./ Záver
PIETNÚ SPOMIENKU ,
ktorá sa uskutoční dňa
6. októbra 2011 o 14. hodine
pred kostolom v ILAVE
+++++++++++++++++++++++
- máme pre vás pripravené podvečery s prednáškami, ktoré ako obyčajne budú v Mestskej
knižnici vždy o 16,30, a to:
21. septembra 2011 na tému „Slovenské vysťahovalectvo 1918 – 1938“
19. októbra 2011 – „Vysťahovalectvo z ČSR v rokoch 1939 – 1989“
16. novembra 2011 . „Osobitosti vysťahovalectva zo Slovenska od r. 1990“
+++++++++++++++++++++++++++++
- Skrytý Boh ktorá sa bude konať v stredu 28. 9. 2011 o 18:00 hod. na Zrínskeho ulici č. 2 v
Bratislave (konečná trolejbusu č. 208 na Šulekovej ulici). Prednášať bude Mgr. Ing. Štefan
Šrobár, CSc.
+++++++++++++++++++++++++++++
- pozývame Vás na prezentáciu knihy Daniel Gerbery (ed.): „Potrebujeme sociálny štát?
Úvahy (nielen) o verejnej politike“ Diskusia sa uskutoční v stredu 28.semptembra o 16. hod
v knižnici SFPA, na Hviezdoslavovom nám. 14 v Bratislave.
+++++++++++++++++++++++++++++
- 30.september – 30 november, 2011 Gemersko-malohontské múzeum v Rimavskej Sobote
Vás pozýva na výstavu "Krúžkovanie vtákov"
+++++++++++++++++++++++++++++
Spolok Slovenskych Spisovatelov
S financnym prispenim Ministerstva kultury SR
Si Vas dovoluje pozvat na autorske citanie
TEODOR KRIZKA
Bozk slzou, Skorocely, Krehkosti, Rosa z pavucin, Srdce Sizyfos
Diela uvedu A Cervenák, J. Varga-Gbelsky, J. Galik,
v utorok 18. oktobra 2011 o 15.00 hod. Klub slovenskych spisovatelov, Laurinska 2,
Bratislava
+++++++++++++++++++++++
- Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika s podporou hlavných partnerov, Nadácie Tatra banky
a Penta Investments, Vás pozývajú na ďalšiu z cyklu prednášok Conservative Economic
Quarterly Lecture Series /CEQLS/, cyklu oceneného prestížnou cenou Templeton Freedom
Award 2009
ROBERT P. MURPHY
/ekonóm, Ludwig von Mises Institute (USA)/
+++++++++++++++++++++++
PROGRAM
RUSKÉHO CENTRA VEDY A KULTÚRY V BRATISLAVE
NA OKTÓBER 2011
10. októbra
o 17.00 hod.
pondelok
Otvorenie výstavy fotografií
Od zeme k Nebu.
Svätec Serafim Vyrickij.
Podujatie organizované spoločne
so Svätotrojičným Alexandro-nevským kláštorom
(Sankt-Peterburg)
13. – 16. októbra
V. medzinárodné fórum rusistov
Bratislavské stretnutia – 2011
Тéma: «Ľudia, roky, život rusistiky dnes».
Podujatie sa uskutoční pod záštitou
manželky prezidenta Slovenskej republiky
pani S. Gašparovičovej.
Partneri podujatia:
Asociácia rusistov Slovenska,
Ruské centrum Paneurópskej vysokej školy.
Miesto podujatia:
konferenčná sála hotela Tatra
17. októbra
pondelok
Knižná expozícia
z fondov knižnice pre deti Spoznávam svet
25. októbra
o 17.00 hod.
utorok
Kinosála
Ruské kino včera a dnes.
Premietanie kresleného filmu pre deti
Мáša a Medveď
26. októbra
o 17.00 hod.
streda
Hudobno-literárny večer
Minulosť máme radi, minulosť si ctíme.
Podujatie organizované spoločne
so Zväzom Rusov v Bratislave.
Zmena programu vyhradená.
Informácie na tel.: 02/52 62 59 81
a na našej webovej stránke
www.rcvkba.sk
Vstup na všetky podujatia voľný
+++++++++++++++++++++++++++++
http://zvedavec.org/send_print.php?clanek_id=4616&status=print
Proberme se, Švejkové!
Článek ve Zvědavci (http://www.zvedavec.org)
URL adresa článku:
http://www.zvedavec.org/komentare/2011/09/4616-proberme-se-svejkove.htm
Zbyšek Pantůček (27.9.2011)
Vážení Spoluovčané.
Naše země secsakramentsky nevzkvétá. To víme celkem všichni. Opět jsme naletěli. Kdysi na
Zelené, teď na Véčkaře a Topku. Před tím na oranžové a modré. Chcete snad projít celým
barevným spektrem? Fascinuje mne, jak v některých komentářích k mým článkům vyjadřují
mnozí z vás obdiv, že jsem vystoupil z anonymity a píši pod svým skutečným jménem. Další
zase vyjadřují strach, jaké to pro mne bude mít následky. (Já jim za tuto starost o mne děkuji.)
Přátelé, světe div se, zatím žádné následky nepociťuji, ba naopak a věřím, že tomu tak bude i
nadále. Přestal jsem se bát, protože víc se bojím o své děti a jejich budoucnost. Zbavit se
strachu je nesmírně osvobozující – věřte mi. Zčistajasna zjistíte, že jste VNITŘNĚ svobodní.
Ten papiňák ve vás upustí páru a usínáte s čistým svědomím, že říkáte, co si myslíte.
Samozřejmě nikdo z nás nemá patent na pravdu a ne každý s vámi bude souhlasit.
Většinou si ale spousta lidí myslí totéž.
Vládnou nám zločinci, kmotři, opravdoví vykořisťovatelé non plus ultra, bez vizí, programů a
hlavně bez vůle cokoli měnit, dokud budeme mlčet.
Snažím se nejen psát tyto články, ale i každodenně v práci působit aktivně na své okolí a
předkládat argumenty k zamyšlení. Je pozoruhodné, kolik lidí se po takových rozhovorech
probouzí jako ,,Stepfordské Paničky”, z jakéhosi dlouhého zlého snu a většinou říkají:,, Aha,
no jo vidíš, to mě ani nenapadlo.”
Víte co napadlo mne? Ticho po pěšině je totiž proto, že Oni se vlastně bojí nás. Prskají a
kopou kolem sebe a neumějí říkat nic jiného, než že všichni, kdo je kritizují jsou náckové a
vrazi demokracie. Proboha jaké demokracie? Mladí vysokoškoláci chodí z univerzit rovnou
na pracák, kvalifikovaní čtyřicátníci o práci nezavadí, protože jsou moc staří o lidech před
důchodem ani nemluvě. Svoboda slova ? Nenechte se vysmát. Kolik znám lidí, kteří ani na
svém pracovišti nesmějí prezentovat vlastí názory. Máme otevřené hranice tak nehorázně, že
k nám proudí zločinci, vrazi, příživníci a lidé nakažení nemocemi, které byly u nás kdysi již
dávno vymýceny. Nechci zpět ostnaté dráty, ale vládu pořádku, zákona a práva. Potraviny v
našich obchodech jsou nekvalitní, jsme popelnicí Evropy, občany druhé kategorie.
Někdo mi říkal:,, Prosímtě za komunistů se stály fronty na banány a teď máš všude zboží plný
regály, tak na co si stěžuješ?” To je svatá Pravda. Když jste si ale tehdy tu frontu vystáli, tak
se ty banány daly s prominutím žrát. Považte, kdy jste se naposledy zakousli do chutného
červeného šťavnatého rajčete? Koupil jsem již několikrát šlehačku, která se nedá ušlehat.
Chléb vám zplesniví do tří dnů a tak dále a tak dále, ale my jedem pořád ,, Močálem černým
kolem bílých skal.” Mimochodem, copak plné regály mnohdy nepotřebných cetek jsou
smyslem života? Kde je pokora, kultura ducha, kolik lidí dnes čte knihy ?Nejsem levičák a
socialismus bych zpátky nechtěl. Změna nastat musela, ale je to ubohý výsledek ,,velikého”
začátku.
Vím, že je krize. Kdosi se nudil a tak ji vyrobil. Týká se celé Evropy, ba celého světa, ale tady
v té naší malé kotlince, právě proto, že je tak malá, je to jaksi velmi markantní.
Zatím pociťujeme jenom symptomy, ale důsledky, pokud budeme ,,rejt držkama v zemi,”
/Karle Kryle ty to vidíš/ se brzy dostaví.
Vyzývám vás tedy, jako váš spoluobčan otevřeně k nulové toleranci k nespravedlnostem,
šlendriánům a k občanské neposlušnosti.
Věřte mi, že ti samečci každý den v televizi machrují, ale mají plné kalhoty, abychom
nevyrazili do ulic. Vezměme si příklad z Islandu a pojďme konečně vymést ten Augiášův
chlív. ZBAVTE SE STRACHU, ať se konečně bojí jenom ONI.
Pomalu se nám blíží listopad. Zamyslete se nad tím, jestli už by konečně nepatřila na
mafiánský samet hrubá záplata.
Váš Zbyšek Pantůček.
© 2011-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit, pokud bude uveden odkaz na původní zdroj a autor.
+++++++++++++++++++++++++++++
- Važení priatelia, Dovolte mi pozvať Vás na koncert jednej z najlepších českých bluesových
speváčok Petry Börnerovej. Koncert sa uskutoční 1.10.2011 v hostinci u Čierneho psa
v Komárne.
Kedves barátaim, Fogadjátok el szíves meghívásom Petra Börnerová, Csehország eggyik
legjobb blues enekesnı fellépésére, amely Októner1.-én lessz a Fekete Kutya vendéglıben
RÉV-Komáromban.
+++++++++++++++++++++++++++++
3. 10. 2011, 19. 09 h
Na chválu vína a na krásu...
Poézia charizmatickej poetky, blues a spirituálny tanec
Ojedinelé vystúpenie, koncipované iba pre tento večer
Účinkujú:
Judita Kaššovicová - Juraj Turtev - Perla Perpetua Voberová
Vstupné: 3 ,- €
-------Dramaturg ART večerov Ivan Kováč
ZMENA PROGRAMU VYHRADENÁ!
www.scherz.sk,Ffacebook: ART klub Scherz
rezervovanie miest: [email protected]
Program je s kaviarenskou obsluhou a v nefajčiarskom prostredí
+++++++++++++++++++++++++++++++++++
Miestny odbor Matice slovenskej Bratislava I, Dunajská 18, 812 51 Bratislava 1
Milé matičiarky, milí matičiari,
V 2. polroku 2011 v duchu tradície nášho MO budeme pokračovať v stretnutiach
našich členov so zaujímavými osobnosťami politického a spoločenského života realizovaním
prednášok z cyklu Slovensko 2011, tak ako aj v prechádzajúcich rokoch, každú poslednú
stredu v mesiaci o 17. 00 s nasledovnými osobnosťami:
Streda 28. septembra 2011
Prof. PhDr. Marcela Gbúrová. PhD., politologička
Streda 26. októbra 2011
Prof. PhDr. Emília Hrabovcová, PhD., historička
Streda 30. novembra 2011
Mgr. Art. Dušan Jarjabek, poslanec NR SR, operný spevák
Streda 14. decembra 2011
Vianočný večierok
Streda 25. januára 2012
JUDr. Milan Janičina, exminister privatizácie, predseda Panslovanskej únie
Miestom konania prednášok ostávajú prednáškové priestory v suteréne kostola
saleziánov na rohu Miletičovej a Záhradníckej ulice, do ktorých sa vchádza stredným
vchodom kostola za sochou dona Bosca, od ktorého vedú schody smerom do suterénu, kde sa
prednáškové priestory nachádzajú.
!!!! Pozor zmena !!!!
Vedenie Matice slovenskej vypovedalo nájomnú zmluvu majiteľom priestorov na 6.
poschodí budovy Dunajská č.18, a preto od septembra 2011 pre administratívno-konzultačné
potreby som Vám k dispozícii tak ako doteraz každý utorok v čase od 15.00 do 17.00 hod.
na Grösslingovej ul. č. 23, t.j. v zasadačke sídla Matice slovenskej alebo v prípade, že
zasadačka nebude voľná, na Grösslingovej ul. č. 6 vchod vedľa predajne UNICEF,
zvonček Ing. Magdaléna Sulanová-Marketing servis, o čom bude v takom prípade vždy
oznam na dverách hlavného vchodu do Matice.
Je možné aj individuálne stretnutie mimo tohto termínu na základe telefonického
dohovoru so mnou (tel. 0903/431 518, 44 88 24 88).
+++++++++++++++++++++++
Aktuálnou zostáva požiadavka na tých členov, ktorým vznikne nejaká možnosť prístupu
na internet, aby ste mi oznámili e-mailovú adresu, na ktorú by Vám bolo možné posielať
informácie MO, a síce oznámením na moju e-mailovú adresu: [email protected] alebo
telefonicky na vyššie uvedené telefónne čísla, resp. osobne. Môžeme tak jednak ušetriť
finančné prostriedky vynaložené na poštovné, ale aj flexibilnejšie Vás informovať o dianí
a akciách nielen v rámci nášho MO, ale aj o celomatičných podujatiach.
Úspešný štart 2. polovice našich matičných aktivít roku 2011 Vám praje a na spoločné
stretnutia a podujatia v 2. polroku s Vami sa teší
Ing. Magdaléna Sulanová
+++++++++++++++++++++++++++++++++++
Vernisáž_ALTERNATÍVNA SLOVENSKÁ GRAFIKA_v piatok 23.9.2011 o 18:00 hod.
Vážení priatelia,
srdečne Vás pozývame na otvorenie výstavy
ALTERNATÍVNA SLOVENSKÁ GRAFIKA
Autori: Marián Čunderlík, Miloš Urbásek, Jozef Jankovič, Július Koller, Stanislav Filko,
Jana Želibská, Rudolf Sikora, Dezider Tóth, Daniel Fischer, Otis Laubert, Marián Mudroch,
Igor Kalný, Vladimír Havrilla, Veronika Rónaiová, Peter Rónai, Peter Kalmus, Ľubomír
Stacho,
Milan Sokol, Blažej Baláž, Roman Galovský, Pavlína Fichta Čierna, Marko Blažo, Erik
Binder,
Marek Kvetan, Martin Derner, Svätopluk Mikyta
Kurátorka: Alena Vrbanová
Trvanie: 24.9.2011 - 5.11.2011
v piatok 23. septembra 2011 o 18:00 hod. v Galérii Cypriána Majerníka
(Ventúrska 9, 2. posch., Bratislava)
Pozvánku a tlačovú správu k výstave nájdete v prílohe.
Tešíme sa na Vašu návštevu!
Výstava sa koná pod záštitou starostky Mestskej časti Bratislava - Staré Mesto
PhDr. Tatiany Rosovej.
+++++++++++++++++++++++++++++
- 28.septembra 2011, 17.00 hod. Saleziani- Mileticova ul. Prof.Dr. Marcela Gburova,
SLOVENSKO 2011
+++++++++++++++++++++++++++++++++++
- 29.9.2011, 19.00, Predenaskova sala, Venturska 11, Ziva veda. Reforma VS a vedy: sanca
na rozvoj alebo dokoncenie likvidacie vedy?Marina Zavacka HU SAV, Emil Visnovsky, FF
UK Bratislava, Mir. Tizik, SU SAV
+++++++++++++++++++++++++++++++++++
- 4.októbra 2011 o 14 hod. Rektoratna zasadačka na Vazovovej 5. ALUMNI Klub STU.
Zablahoželáme nášmu členovi prof. J. Jaroškovi k 90.narodeninám. Prof. V. Slugeň nám
povie nové informácie o dianí a vývoji v jadrovej energetike po Fukušime.
+++++++++++++++++++++++++++++++++++
Ekonomickí vrahovia
> Pozrite si obe videá...! Oplatí sa byť informovaný!
http://afinabul.blog.cz/1009/ekonomicky-vrah-manual
> Je potrebné podporovať domácu produkciu, kupovať domáce výrobky, aj za cenu že sú
drahšie. Možno tie lacnejšie sú lacnejšie iba do likvidácie domácich výrobcov.
+++++++++++++++++++++++
ŠTÚROVA SPOLOČNOSŤ
záujmová organizácia slovenského vedomia
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Vyhlásenie Štúrovej spoločnosti k odstráneniu súsošia Ľudovíta Štúra na jeho námestí tzv.
náhradným umiestnením repliky
pôvodného súsošia Márie Terézie.
Štúrova spoločnosť ako záujmová organizácia slovenského vedomia dôrazne protestuje proti
úmyslu zmeny súčasného stavu námestia Ľudovíta Štúra v Bratislave, čo predstavuje snaha
odstrániť súsošie štúrovcov ako symbolu slovenskej štátotvornej histórie a jeho nahradením
pseudohistorickým súsoším Márie Terézie, čo je aktivita Bratislavského okrášľovacieho
spolku (BOS).
Riešenie pôvodného súsošia MT, odhaleného v roku 1897 bolo ideologicky podriadené
vtedajšej politickej situácii v dualistickej monarchii, oslavou tzv. mileniárneho výročia pre
hegemonistickú politiku Maďarov a pre slovenský národ v podstate symbolom maďarizácie
na čo už upozorňoval vo svojej dobovej kritike Svetozár Hurban-Vajanský. Preto bola socha
v roku 1921 na už slobodnom Slovensku aj na základe zákonného nariadenia vtedajšej vládnej
moci, ako ideovo nevyhovujúca, odstránená.
Súsošie štúrovcov s Ľudovítom Štúrom ako vedúcou osobnosťou predstavuje v nezávislej SR
symbol genézy slovenskej modernej štátnosti a ich význam v tejto kategórii je historicky
nezameniteľný, ergo jeho odstránenie na „dôstojné“, resp. „dôstojnejšie“ miesto je logický
nezmysel, pretože už ich pomník určuje dôstojnosť daného miesta.
Odhliadnuc od historicko-štátno-ideových súvislostí, argument „uvedenie námestia do
pôvodného stavu“ je architektonicko-umelecký i praktický nezmysel. Pôvodná socha
(Fadruszov originál) nejestvuje. Daná socha nie je ani kópia (tá sa robí podľa originálu).
Argument časovej architektonickej vhodnosti jedného súsošia pred druhým je pofidérny,
nakoľko námestie prešlo už za existencie pôvodného súsošia prestavbou budov a v súčasnosti
aj za existencie terajšieho súsošia, ďalšími stavebnými úpravami a doplnkami. Z hľadiska
celobratislavskej dopravy úplne nemožná úvaha, nakoľko striktné dodržanie dogmy „do
pôvodného stavu“, by prakticky zrušilo električkovú križovatku a priebežnú automobilovú
dopravu v jednom pruhu na nábreží. (a pri nejakom doplnkovom kompromise – už nejde
o uvedenie do pôvodného stavu(!) – tak potom BOS-u o čo ide?).
Za Štúrovu spoločnosť
Ing. Erich Píš
Bratislava 22. septembra 2011
tajomník Štúrovej spoločnosti
+++++++++++++++++++++++
Zmena daní
22. septembra 2011
(Príspevok do Stálej konferencie Panslovanskej únie‘
www.pansu.sk
Zvolil som si jednoduchý nadpis, pretože ho dnes 22/9/2011 použil denník SME.
Naozaj naša vláda a minister financií asi nevedia viac o tom ako funguje ekonomický systém
iba meniť daňový systém. Mohol by som uviesť aj ďalší nadpis: Lekári už dávajú výpovede,
či Obce dostanú daňový mix. Ale aj novinárska obec asi nie si je vedomá zložitosti
fungovania ekonomického systému, a jeho hlavných problémov. Ak by to vedeli, vláde by
kládli iné otázky. I napriek tomu, že som o tom už písal aj v Stálej konferencii, vraciam sa k
téme z iného pohľadu.
Hlavné problémy, na ktoré chcem upozorniť, sú v optimalizácii finančných tokov v
ekonomike. Vyplývajú z najhlbšieho pochopenia HDP. Povedzme, že máme HDP rovné 690
jednotkám. Ale potom musíme mať aj 690 jednotiek príjmov. Toto je poznatok, ktorý má 75
rokov a uvádza ho každá dobrá makroekonómia. A tie príjmy môžu mať iba domácnosti,
vláda a podniky. Nech v danom roku teda platí 690 = 545,1 + 103,5 + 41,4. Toto rozdelenie
musí minister financií (nielen náš, každý v EÚ) dať na schválenie. Druhý významný
makroekonomický poznatok je, že v stave rovnováhy musí v ekonomike platiť táto rovnica:
(S - I) + (T – G) = (X – M), kde S (140) sú úspory, I (120) sú investície, T (150) sú príjmy z
daní, G (150) sú výdavky vlády, X (100) je export a M (80) je import. Čísla v zátvorkách sú
hodnoty tých veličín. Ak tieto hodnoty dosadíme do uvedenej rovnice, dostaneme
(S - I) + (T – G) = (X – M)
20 + 0
=
20
Rovnosť je splnená. Ak teraz bude minister manipulovať s daňami, napr. ak vyberie
151 jednotiek (G je 150 a teda vláda má prebytok) a má byť zabezpečená rovnosť, na ľavej
strane (S – I) musí byť 19. Ale to znamená, že sa musí zasiahnuť do úspor, nebudú 140 ale iba
139. Je to logické – vláda zvýšením daní ukrojila z úspor. Ak by nebola ukrojila z úspor –
rozdiel by zostal 20, tak na ľavej strane je súčet 21 a teda rovnica vyžaduje, aby aj pravá
strana mala hodnotu 21. Ale to znamená, že ekonomika by musela exportovať 101 jednotiek.
A to je náročná úloha. Toto je systémový prístup. Ekonomika je systém a uvedené bázické (je
ich viac) finančné toky ho zobrazujú. Vďaka nim vidím, čo treba čakať v ekonomike. Ani
jedna vláda po roku 1989 tieto výpočty nerobí. Dôsledkom je súčasná finančná kríza –
nerobia to ani ministri ostatných krajín EÚ, či USA. Nestrážené finančné toky si robia čo
chcú, sú rizikové, ako to hovoria kontaminovaní ekonómovia. Aby neboli, musia sa
rešpektovať ekonomické zákony; dva z nich som spomenul. Naozaj iba takú , ako nám
prezentujú, detinskú ekonomickú politiku dokážeme robiť?
Ekonomickú vedu, a následne ekonomickú prax, musia zaujímať ekonomické relácie
medzi ekonomickými veličinami. Z toho všetkého vyplýva potreba porozumieť ekonomickej
teórii. Dôležitý nie je názov zmena daní, super hrubá mzda, ale ich obsah a ich vzťah ku
kolobehu ekonomických tokov.
Ešte som neuviedol toky na zahraničných finančných trhoch, napr. výmenné kurzy,
ktoré by mohli spôsobiť, že import nebude 80 ale 88 jednotiek. A to by malo obrovské
dôsledky na fungovanie ekonomiky. Iba pripomeniem, že kancelár Kohl v Nemecku
rozhodol, že výmenný kurz východnej a západnej marky nebude 2 : 1, ako to navrhovali
ekonómovia, ale že bude 1 : 1. Videli sme, čo to narobilo v ekonomike Nemecka. Ak
ovládame teóriu, vieme, čo môžeme očakávať. Tu si iba pomôžem M. Feldsteinom, ktorý v
úvode knihy T. Buchholza píše: „Nikto, kto chce získať predstavu o tom, ako môžu politické
kroky a prístupy ovplyvniť chod hospodárstva a aké opatrenia je nutne treba zvoliť, sa
nemôže vyhnúť štúdiu týchto národohospodárskych teórií“.
Prof. Jaroslav Husár
+++++++++++++++++++++++
S Eurovalom je to veľmi jednoduché. Keďže podľa Eurostatu priemerná produktivita práce na
Slovensku je 62,5% priemeru v EÚ, ale priemerná hod. mzda je len 30% priemeru v EÚ, z
každého platu teda odchádza zo Slovenska polovica a touto sumou vyčíslenou na 80 miliónov
Eur denne my EÚ úverujeme. Preto nemožno podporiť Euroval, alebo ak, tak pod
podmienkou, že EÚ začne splácať tento náš úver, alebo sa dohodne splátkový kalendár.
+++++++++++++++++++++++
Slovaci v Rakusku
V prílohe Vám posielame informáciu o programoch, ktoré sa uskutočnia októbri 2011.
Prehľad našich podujatí nájdete pod linkom: http://www.slovaci.at/program.html - zmena
proramu vyhradená. | In der Anlage finden Sie die Einladung zu unseren Veranstaltungen, Sie
finden die Termine regelmäßig und tagesaktuell auch im Internet http://www.slovaci.at/program.html
Ďakujeme Vám za Vašu priazeň a tešíme sa na stretnutie s Vami na našich podujatiach
+++++++++++++++++++++++
Mili priatelia,
dovolujem si Vas upozornit na vyznamny pocin Slovenskeho rozhlasu, ktory na Radiu
Slovensko zacne v nedelu 25. 9. 2011 o 12.30 hod. vysielat serial o Martinovi Razusovi
a jeho rode. Repriza pojde na druhy den o 11.00 hod. na Radiu Devin. A tak to pojde az do
30. oktobra, resp. repriza posledneho dielu bude 31. oktobra. Obsadenie hlavnych postav
najdete na http://www.razus.sk/novinky/. S laskavym suhlasom autorky a SRo sme vlozili do
tejto stranky aj texty vsetkych siestich dielov. Mozete pripadne ucinkujucich kontrolovat.
Na http://www.razus.sk/novinky/ najdete aj zakladne informacie o nasej bratsko-sesterskej
organizacii Klub Martina Razusa Marosko v Brezne.
Dobry jesenny piatok vinsuje
Jan Juras, Spolok Martina Razusa
+++++++++++++++++++++++
Alfred Gusenbauer: Jde nám o ty, kteří
pracují, protože musí vydělávat na své
živobytí. Na rozdíl od těch, kteří odstřihují
kupony ze svých akcií
Bývalý předseda Sociálně demokratické strany
Rakouska a rakouský spolkový kancléř Alfred Gusenbauer byl před dvěma v měsíci v Praze
hostem Jiřího Paroubka a pokřtil jeho knihu Ve službě republice. Na semináři konaném při té
příležitosti se – ostatně s ohledem na obsah knihy – mluvilo ponejvíce o zahraniční politice.
Gusenbauer má ale stejně zajímavé názory jako na mezinárodní politiku také na politiku
sociálně demokratických stran, jejich postavení a úkoly v současném období hospodářské
krize a útoků pravice na sociální stát. Velmi zajímavý rozhovor s Alfredem Gusenbauerem
vedl pro polský týdeník «Przegląd» Andrzej Dryszel. Řada myšlenek bude jistě zajímavá
i pro českého čtenáře, a to nejen sociálně-demokratické orientace.
Na otázku redaktora Przeglądu Andrzeje
Dryszela Proč téměř v celé Evropě dochází
k příklonu nálad a politických sympatií
směrem k pravici? Alfred Gusenbauer odpovídá:
Jedná se o dočasný jev, který vůbec nemusí být trvalý.
Vždyť jsme měli i období, kdy v mnoha zemích vládly
sociálně-demokratické většinové vlády. Současnou
dominanci pravicových týmů je možné vysvětlovat
různě. Mnoho lidí uvěřilo tomu, že konzervativní
strany se mohou lépe vyrovnat s krizí. To je ale
jistý paradox, protože tato uskupení vždy zastávala
zásady ekonomického neoliberalismu, jehož ideje
jsou základem současné finanční krize.“ Gusenbauer
přiznává ale obratnost, se kterou se včas distancovali
od neoliberalismu a začali překládat vizi jakéhosi
«soucitného konzervatismu». Tím se jim podařilo od neoliberalismu odříznout a nakonec
začali říkat:
Konzervatismus je jedna věc a příčiny krize, to je něco zcela jiného. Pomáhají jim také
protievropské nálady, v mnoha zemích nastupuje snaha vrátit se k řešení problémů pouze na
národní úrovni. Oslabuje se vědomí příslušnosti ke sjednocené Evropě. Jednota Evropy je
mnohem důležitější pro sociální demokraty než pro konzervativce. Hospodářská politika,
která je schopna rozumně regulovat trh, by měla být uskutečňována nejen na národní úrovni,
ale i v rovině celé Evropě,“ říká A. Gusenbauer.
V Anglii, ve Francii i v Portugalsku sociálnědemokratické
strany nevládnou, brzy zcela jistě
přijde porážka ve Španělsku. Také v Rakousku
klesá podpora socialistické strany. To nevypadá
na chvilkový jev,“ tlačil v rozhovoru A. Dryszel.
V Rakousku, sociální demokracie po poklesu v roce
2009 poněkud poopravila výsledky, nyní ve všech
průzkumech veřejného mínění vede. Brzy budou
volby ve Francii a levice má dobrou šanci stát se
opět vládnoucí stranou. V Německu se koalice SPD
a strany Zelení stává stále reálnější perspektivou,
v italských komunálních volbách získala sociální
demokracie velmi dobrý výsledek. Samozřejmě,
možné jsou i porážky jako nedávno v Portugalsku
a zřejmě brzy ve Španělsku, ačkoli to není předem
jasné. Politická scenérie nemá jen temné barvy.“
Rozhovor se nyní již dostává k velmi aktuálním
otázkám politiky sociální demokracie touto otázkou
Przeglądu: Strany levice prosazují široce rozvinutý systém sociálního plnění a nadměrné
výdaje na tyto cíle jsou mnoha ekonomy a politiky považovány za překážku překonání krize.
Je levice schopná dělat účinnou politiku v dobách pro hospodářství těžkých?
Hlavní příčinou finanční krize přece je pravicová,
neoliberální hospodářská politika, která vedla ke
všeobecné deregulaci, vzniku spekulativní bubliny
a špatné situaci bank. Vlády cítily, že mají povinnost
udělat vše pro záchranu bank a začaly přebírat
jejich dluhy - a nyní jsou téměř všechny státy vysoce
zadlužené. Ale to zadlužení není důsledkem
nějakého přebujelého sociálního systému, ale
proto, že v období krize se vlády snažily zabránit nejhoršímu. Současná tvrzení, že nadměrné
sociální výdaje jsou překážkou pro překonání krize, to je naprostý nesmysl. To nebyly
sociální dávky, které by způsobily krizi. Problém je, že je třeba splácet dluhy, které vznikly
v důsledku bankovní a finanční krize.
Snížení sociálních dávek povede k tomu, že lidé se
stanou chudšími a sníží spotřebu, což hospodářství
mnoha zemí ještě více zpomalí. Kromě toho je to
velmi nespravedlivé, jestliže lidé, kteří nenesou za
finanční krizi absolutně žádnou vinu, mají být jejími
plátci. Bylo by správné, aby se na jejím překonání
podíleli ti, kdo krizi způsobili a dříve i nyní dosahují
obrovských zisků.“
Pravice má jednoduché nápady, jak krizi
překonat, zpravidla shodné s doporučeními
MMF: snížení sociálních výdajů, snížení mezd,
pokles daní, snížení deficitu. Můžeme s tím nesouhlasit,
ale není to účinný recept?, zněla další
otázka rozhovoru s A. Gusenbauerem.
Zcela určitě to účinný recept není. Metody ozdravění navrhované konzervativci jsou falešné.
Je to vidět na příkladu Řecka. Veřejný dluh tam byl 145% domácího produktu, ale po aplikaci
drastických úsporných opatření se ještě zvýšil a Řecko musí dostávat od Evropské unie stále
větší podporu. Národní ekonomiky jsou závislé nejen na tom, jak se rozvíjí export, ale také na
vlastní domácí poptávce. Evropa exportuje na jiné kontinenty pouze 8% své výroby.
Více než 90% se výroby se realizuje na domácích
evropských trzích. Objem spotřeby závisí na kupní
síle obyvatel. Všechny koncepce, které mohou vést
k poklesu poptávky, jsou tedy velmi škodlivé ekonomicky
i sociálně.“
Co v takové situaci může levice navrhnout?
Levice musí obratně vyvažovat potřeby lidí a
potřeby trhu. Kapitálové zisky nemohou na rozdíl
od hospodářského růstu stoupat tak drasticky
rychle, musí tady být větší vyváženost. Je
třeba zvýšit daňové příjmy - to je důvod, proč jsem velkým příznivcem zdanění finančních
transakcí, což přispěje také ke snížení horečky na finančních trzích. Výrazně říkám, že je
třeba ulevit práci a více zatížit kapitálové zisky. Neexistuje žádný ekonomický ani morální
důvod, aby ten, kdo pracuje, zaplatil až 50% daně, a někdo, kdo má na bankovním účtu velké
bohatství a zvětšuje ho pomocí různých tansakcí, mohl dosáhnout toho, že bude platit ne více
než 25%. Je také důležité, aby se sociální demokraté nevzdávali toho, co bylo vždy v popředí
jejich zájmu, to je udržení veřejného sektoru (ve zdravotnictví, důchodech, sociálním
zabezpečení).
Tam, kde došlo v této oblasti k privatizaci, snížila
se jejich kvalita a současně na ně museli občané
stále více platit. Dnes se kvalita veřejného sektoru
zhoršuje a úkolem sociálních demokratů je jeho
obrana v zájmu všech občanů.“
Je možné obranou veřejného sektoru a sociálního
státu dosáhnout voličské podpory?“- pochybuje
v otázce do jisté míry redaktor Przeglądu Andrzej Dryszel.
Levice musí pevně stát na dvou pilířích. Jedním z nich je produktivita, druhým je sociální
zabezpečení.
21/http://www.vasevec.cz/clanky/alfred-gusenbauer-jde-nam-o-ty-kteri-pracuji-protoze-musivydelavat-na-sve-zivobyti-na-rozdil
vasevec.cz
Alfred Gusenbauer: Jde nám o ty, kteří pracují, protože musí vydělávat na své živobytí. Na
rozdíl od těch, kteří odstřihují kupony ze svých akcií Oba tyto pilíře jsou potřebné. Sociální
demokracie nemůže být jen obhájcem příjemců sociálních dávek, ale je zastáncem všech těch,
kteří, každodenním pracovním úsilím vytvářejí celospolečenský majetek, který umožňuje
sociální podporu poskytovat.
Produktivita práce a sociální zabezpečení jsou spolu pevně provázány. Jestliže na to levice
zapomene, potom prohraje. Nesmíme se v Evropě odklonit od modelu sociálního státu, který
přinesl desítky let života v míru, přispěl ke zvýšení bohatství a přinesl Evropě úspěch
v mezinárodní soutěži. Sociální demokracie je pro sociálně spravedlivou společnost a odmítá
politiku sociálního vyloučení a poskytování milosrdenství,“ uvádí Alfred Gusenbauer.
Bývalý předseda rakouských sociálních demokratů Gusenbauer potom odmítá časté
obviňování z populistických přístupů a říká, že populismus by teoreticky měl zajistit všeobecný
blahobyt zcela zadarmo. Všechno dostanou všichni a v nejlepší kvalitě. Dostanete všechno
a nic za to nemusíte vydat. Sociální demokraté ale podle něho říkají: Jsme si vědomi, že
existují rozdíly mezi lidmi, někteří pracují lépe, někteří hůře, ale určité minimum (školství,
zdravotnictví, veřejné bezpečí) musí být dostupné všem. A každý tomu musí přispět. Ti, kteří
mají hodně, přispívají více, méně bohatí - méně. V sociálním státu, který chceme a musíme
bránit, docházíme společného závěru, co by mělo být nabídkou státu, kterou může využívat
každý, a co patří mezi soukromé záležitosti občanů.
V další části rozhovoru se potom A. Gusenbauer
vypořádává s otázkou, zda voličská základna levice
a sociální demokracie se nezmenšuje, když obyvatelstvo stárne a jak známo, starší lidé jsou
více konzervativní.
Myslím, že se nezmenšuje, ale spíše roste. Starší lidé
jsou odsouzeni především na důchody, a mnohem
více závislí na různých státních dávkách, a to více
než mladí lidé. Je běžné, a nejen dneska, že sociální
demokracie v Evropě získává větší podporu voličů
spíše starších než mladších. Starší část společnosti
rozumí, jaký je význam bezplatné lékařské péče,
valorizace důchodů, co znamená podpora seniorů v
politických programech sociální demokracie. Tam,
kde v Evropě je sociální demokracie silná, tam je také
jistota dobrého důchodového systému a zdravotní
a sociální péče. Proto starší lidé ochotněji hlasují
pro sociální demokraty. Nebezpečím je něco jiného
sociální demokraté nemohou připustit, aby se její volební základny skládala jen ze
starších lidí.
Musíme mít atraktivní poselství pro všechny, včetně
mladých lidí.“
Z obsáhlého rozhovoru týdeníku Przegląd s bývalým
předsedou rakouských sociálních demokratů a
spolkovým kancléřem připomeňme na závěr také jeho
názor, na koho se vlastně dnes obrací sociální
demokracie, když dnes dělníci, kteří v minulosti
tvořili tradiční voliče levice, prakticky neexistují
a navíc se mnozí hlásí ke konzervativcům
a pravici. Alfred Gusenbauer odpovídá:
Složení společnost se mění. Navzdory veškerému
zdání je však klasických dělníků stále mnoho. Nám
jde zásadně o všechny, kteří pracují – nezávisle na
tom, zda v úřadě nebo ve vlastní firmě – protože oni
musí vydělávat na své živobytí. Na rozdíl od těch,
kteří odstřihují kupony ze svých akcií. A snaha o
udržení sociálního státu je přeci věcí, která se dotýká
celé společnosti. Sociální demokracie chrání lidi
práce a ty, kteří potřebují ochranu. Na rozdíl od
pravice přitom dbá o financování tohoto systému. Ví
také, že spravedlivě musí být zdaněn také majetek,
nejen mzda za práci.“
•
Z rozhovoru Trzeba bronić państwa dobrobytu
v týdeníku Przegląd č. 34/2011 připravil Stanislav
Kliment.
http://www.vasevec.cz/clanky/alfred-gusenbauer-jde-nam-o-ty-kteri-pracuji-protoze-musivydelavat-na-sve-zivobyti-na-rozdil
+++++++++++++++++++++++
Proč bude válka
Výměna hegemona
Krize je dána tím, že staré umírá a nové se ještě nerodí, nebo se rodí pomalu. Takto je střídán
hegemon světové ekonomiky: pomalu, ale jistě se blíží den, kdy čínský hrubý domácí produkt
(HDP) bude větší než HDP Spojených států. Podle posledních propočtů Mezinárodního
měnového fondu by se tak mělo stát v roce 2016: HDP Číny byl odhadnut na 19,0 bilionů
dolarů, zatímco HDP Spojených států na 18,8 bilionů. V té době by mělo dosáhnout, alespoň
podle tohoto zdroje, zadlužení USA úrovně přes 110 % HDP, zatímco čínské by se mělo
pohybovat na úrovni 10% HDP. Podle posledních odhadů Goldman Sachs se v roce 2030
bude Čína podílet na světovém HDP plnými 23%, zatímco USA 9%. Zároveň lze
předpokládat, že Peking bude mít i nadále největší devizové rezervy na světě, zatímco
Washington bude největším světovým dlužníkem. Proti Západu se obrací to, co se celá
desetiletí jevilo jako důkaz převahy. Outsourcing průmyslové výroby do zahraničí, kde je
levnější pracovní síla, zvyšoval zisky malé skupiny akcionářů a vrcholového managementu,
zatímco střední vrstvy našly své uplatnění ve službách. Jenže takováto ekonomika funguje
pouze tehdy, zůstane-li zachováno postkoloniální rozdělení světa na centrum a periferii. Což
právě končí.
Ekonomika představuje výchozí základnu či limit moci státu, a proto lze tuto situaci vnímat
jako omezení suverenity v rozhodování Washingtonu. Svět se tak dostává do situace, kterou
před dvěma a půl tisíci let popsal Thukydides v Dějinách peloponéské války: Za
nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji růst aténské moci, který
vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že se odhodlali k válce.“ Tento první zákon světové
politiky varuje: střídání hegemona je nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy
nejvíce hrozí velká válka.
Vojenská síla
Světové vojenské výdaje neustále rostou. Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru
(SIPRI) činily loni 1 630 miliard dolarů. To představuje růst o 50,3 % ve srovnání s rokem
2001. Výdaje tzv. demokratického Západu, tedy států Severní Ameriky a západní a střední
Evropy, činily loni 1 037 miliard, tedy 63,6 % globálních vojenských výdajů. Ze 43 % se
v roce 2010 na celosvětových vojenských výdajích podílely samy Spojené státy. Za první
dekádu 21. století vzrostly vojenské výdaje USA o 81,3 % a dosahují dnes 4,8 % HDP.
I když vývoj výdajů v Rusku je obdobný – růst o 82,4 % a dosažení úrovně 4,0 % HDP –
v absolutních hodnotách se jedná o výdaje v jiných řádech: výdaje Spojených států jsou téměř
dvanáctkrát vyšší než výdaje Ruska. Z těchto údajů vyplývá, že sice ekonomická hegemonie
USA končí, ale vojenská hegemonie, kterou Spojené státy získaly po skončení studené války,
trvá. A sázka na udržení vojenské převahy se též nemění: informace Bílého domu uvádějí, že
v letošním fiskálním roce bude na výzkum, vývoj, testy a vyhodnocování nových zbraní
vydáno 77,1 miliardy dolarů – což je více, než podle SIPRI činí celý vojenský rozpočet
Ruska. Přestože Spojené státy oficiálně zastavily vývoj nových jaderných zbraní, pokračuje
vývoj, testy a výstavba nových strategických systémů. To platí také o unitárně pojaté
protiraketové obraně, byť krásná slova o restartu vztahů s Ruskem či formulace o kooperaci
s Ruskem v nové doktríně NATO slibovaly něco jiného. Výdaje na zbrojení v této úrovni
nejsou ničím jiným než bezuzdným plýtváním, a to dokonce v době ekonomických problémů.
Jenže omezit je nelze, právě proto, že jsou hospodářské problémy: vojenskoprůmyslový
komplex je jedním z mála odvětví, které v USA výborně funguje. Steven Hook v knize U.S.
Foreign Policy odhaduje, že vojensko-průmyslový komplex dává ve Spojených státech práci
dvěma milionům lidí.
I když jsou Spojené státy největším vývozcem zbraní – na globálním obchodu se podílejí z 30
%, následovány Ruskem (23 %), Německem (11 %), Francií (7 %), a Velkou Británií (4 %) –
je tu problém:
nejmodernější konvenční zbraně a strategické zbraně obecně nelze prodávat, neboť nikdy
nelze zcela vyloučit jejich využití proti dodavateli či kopírování. Když jsou jich plné sklady,
pak lze buď zastavit vývoj a výrobu, nebo je zničit – nebo je použít.
Proto mají moderní zbraně zakódovanou nebezpečnou vlastnost, že budou použity. Třeba
proti stále mohutnějšímu ekonomickému konkurentovi, Číně, jehož výdaje na obranu byly
podle odhadů SIPRI přibližně 5,9krát menší než výdaje USA. A 8,7krát menší než
demokratického Západu.
Střední vrstvy
To, co se ekonomům nejdříve jevilo jako krize hypoteční, potom jako finanční a dnes jako
dluhová krize otřásající tu dolarem, jindy eurem či librou, je ze sociologického hlediska krize
životního způsobu středních vrstev.
Zpravidla se v této souvislosti hovoří o federálním dluhu ve výši přes 14 bilionů dolarů. Tady
je viník jasný. Zadlužení ústřední vlády, které vzniklo během 2. světové války, klesalo až do
roku 1980. Pak přišel Ronald Reagan se svoji ekonomikou nabídky, tedy reformou ve
prospěch bohatých. Reaganomika, pěstovaná jak v dobách Reagana, tak i za vlády obou
Bushů, se na celkovém federálním dluhu podílí 9,2 biliony dolarů.
Spojené státy nejsou chápány jako nejzadluženější země světa jenom z tohoto důvodu.
Letošní nervozita, kdy ratingová agentura Standard & Poor’s snížila USA dlouhodobý
úvěrový rating na AA+, je spojena s faktem, že federální dluh převýšil HDP. To ale není
nikterak dramatická informace: nad 100 % HDP má dluh šest států, přičemž zadlužení
Japonska je 200 %, Řecka a Itálie 130 %, Velké Británie 94 %, Německa 85 %. V zásadě
nikdo neví, co to znamená, jen se říká, že hranice dluhu 90 % HDP je problém. Jenže
Spojené státy mají ještě další problémy. Předně je to skutečnost, že podle oficiálních údajů
přibližně 4,5 bilionů z tohoto dluhu je v zahraničí. Z této částky 26 % drží kontinentální Čína
(Hongkong další 3 %), Japonsko 20 %, Velká Británie 5,5 %, ropní exportéři 4,6 %, Brazílie
4,3 % atd.; Rusko jen“ 3,8 %. A pak jsou to dluhy amerických domácností. Podle agentury
Bloomberg jsou největší od Velké deprese a už v roce 2007 vzrostly na úroveň současného
federálního dluhu, tedy 14 bilionů. Tehdy se dluhy domácností přiblížily 140 %
disponibilních příjmů, přičemž tyto dluhy tvořily více než dvojnásobek úspor amerických
domácností.
Střední vrstvy nejen USA, ale celého Západu žijí na dluh. Na dluh státu doma i v zahraničí
a na svůj osobní dluh. Těm americkým v tom pomáhá FED, Federální rezervní systém, který
se změnil na globálního alchymistu: vyrábí z papíru zlato. Podle některých odhadů je ve světě
50krát více dolarů než zboží. Nikdo to pořádně neví. Celá tato hra funguje díky dvěma
skutečnostem: zvyku a množství dolarů. Zvyk je dán tím, že si nikdo zatím pořádně neumí
představit jinou situaci. A dolarů je tolik, že je nelze vyměnit za jinou, hodnotnější měnu.
A tak jsou stále reálná práce a suroviny směňovány za voodoo dolary. Ale opět: takto to může
fungovat, jen pokud bude trvat globální rozdělení na centrum a periferii. Blíží se čas, kdy na
udržení životní úrovně amerických středních vrstev nikdo nepůjčí. A nastane problém. Velký
politický problém. Spokojenost středních vrstev je základem legitimity západní demokracie.
Jsou základnou liberálněkonzervativního konsensu ať již jako aktivní voliči, nebo svou
pasivitou. Cítí se svobodné, neboť mají prostředky na realizaci často uměle vytvořených
potřeb. Když se prohloubí rozklad jejich životního způsobu, koho budou volit? Zvýšená
volební účast v reakci na krizi ve Výmarské republice přivedla k moci Hitlera.
Nejsnáze se zvýší práh bolestivosti při restrukturalizaci životního způsobu, když jsou střední
vrstvy vystrašené nebezpečím zvenku. Pak se dá ze vznešené Deklarace nezávislosti USA
udělat zakládací listina věznice v Guantánamu. To bylo už mnohokrát v dějinách odzkoušeno.
Vystrašení lidé podruhé hlasují pro Bushe ml., hlasují pro vyšší vojenské výdaje, pro válku.
Za války lze téměř bez odporu životní způsob upravit. A při troše štěstí i zbavit se
zahraničního věřitele.
Kvalita elit
Každý z těchto faktorů sám o sobě nepředstavuje bezprostřední ohrožení míru. Fakt, že se
z Číny stává ekonomicky nejmocnější stát, nevylučuje, že při vzájemné závislosti na tom
Spojené státy mohou vydělat. Zbrojení lze omezit a dát vojenskoprůmyslovému komplexu
třeba ziskové státní zakázky v oblasti ekologie. Restrukturalizaci životního způsobu středních
vrstev lze možná rozložit do delšího času a část zátěže z této změny přenést i na bohaté. Jenže
je tu ještě jeden velký problém: Západ prožívá hlubokou krizi strategického myšlení elit.
Stačí se podívat na poslední čtyři války: bombardování Jugoslávie (1999), intervence
v Afghánistánu (2001) a Iráku (2003), letos Libye. Lze započítat i útok Izraele na Libanon
(2006). Všechny začaly – mírně řečeno – bez jasného politického zadání, věcné politické,
sociální a vojenské analýzy. S výjimkou začátku války v Afghánistánu také arogantně, bez
přípravy dostatečného diplomatického krytí. Ač byly zpočátku vedeny pod
propagandistickým příkrovem ve stylu hollywoodské Hvězdné pěchoty, jádrem propagandy
se postupem času stalo embargo, které se nejdůležitější západní sdělovací prostředky ani
nepokoušejí prorazit. A vojenský výsledek je zcela nejasný. Politické důsledky posilují chaos
ve světě. Koncepce práce provinčních rekonstrukčních týmů v Afghánistánu a Iráku byla
dovedena téměř do dokonalosti. Je obtížné jim cokoliv vytknout, při realizaci je to snad jen
nedostatek financí. Jejich práce má ale minimální naději na úspěch, protože působí
v prostředí, kde je značná část veřejnosti vnímá jako vraždící křižáky. I když tyto týmy
odvádějí dobrou práci, politické zadání je špatné.
Krize strategického myšlení západních politických elit jen na první pohled vyrůstá ze špatné
zpravodajské analýzy. To byl především problém intervence v Iráku. Tehdy docházelo
k úpravám zpravodajských výsledků v duchu potřeb administrativy, což nakonec vyústilo
v programový volební požadavek demokratů na odpolitizování zpravodajských služeb. Jenže
to není celý problém. Proč politici chtěli upravené analýzy? Vždyť bez dobré analýzy lze
přijmout dobré rozhodnutí jen náhodou… Rozklad strategického myšlení je dán už tím, co by
se dalo nazvat amerikanizací školství: zbavme se memorování, žáky a studenty je třeba učit
tvořivě uvažovat. Tento líbivý slogan je typický propagandistický produkt. Výraz
memorovat“ má pejorativní zbarvení, které sděluje, že je něco špatně. Ve skutečnosti ale ono
bezduché memorování“ může být prosté učení se faktům či slovíčkům. A nad čím lze tvořivě
uvažovat, když ne nad fakty? Po internetu běhá moudrá věta, která kdesi v kyberprostoru
ztratila svého autora: Věda je fantazie spoutaná fakty.“ Nemůže to být jinak. Tvořivost,
zvláště v sociálních vědách, se musí opírat o vědění, mnohdy pohříchu nadřené. Uvolňovat
fantazii bez znalostí, to je v nejlepším případě cesta k umění, nikoliv k analýze.
Potkáváme je denně: koukají na nás z obrazovky
České televize, připraveni kdykoliv k čemukoliv zaujmout
zásadní stanovisko – aniž často vůbec tuší,
o čem mluví. Takto vzniká situace, kdy není nutný
základní výzkum, stačí ideologické think tanks,
třetí sektor. Také v Česku se nevybírají ministryně
obrany podle pěveckého talentu či ministři podle
věrnosti firmě PromoPro. Jejich hlavní kvalita je
ideologická oddanost, tedy schopnost přijímat rozhodnutí
bez věcné analýzy. V kapitalismu nejsou
odděleni jen chudí a bohatí, ale i bohatí a mocní
od vzdělaných. Hledat jejich propojení je obtížné
mimo jiné proto, že mocní a bohatí se domnívají,
že vzdělané nepotřebují – kdyby byli důležití, přece
by byli bohatí nebo mocní…
Indiánská demokracie
Politika ale potřebuje analýzu. Analýzu opřenou o relevantní fakta, což jsou fakta nejen
pravdivá, ale i významná. Významná znamená důležitá – tedy vybraná podle určitých kritérií.
Tato kritéria opět potřebují znalosti. A talent. Specifický talent. Slabost tedy není jen ve
znalostech věcných faktů, ale i ve filosofii, která má pomoci fakta analyzovat. Tato filosofie
chybí z celé řady důvodů. Jedním z nich je liberální demokracie.
Volební systém na Západě má v sobě zabudovány dvě bariéry, které brání rozvoji
strategického přístupu: volební marketink a časování. Marketing je bezprostředně spojen
s degenerací voleb na soutěž mediálních agentur. Rozvoj komunikací vedl postupně k tomu,
že volby vyžadují prodej jednoduchých hesel co největšímu množství občanů. Tedy
marketingovou kampaň, která prodává stranické vůdce v podobě balíčku oblíbených
očekávání. Jen někteří, jako TOP 09, se soustřeďují na vybraný segment a radikalizují svůj
heslář. Povětšině se heslář snaží postihnout potřeby co nejvíce lidí. Krátkodobé potřeby
hedonistických středních vrstev. Časování voleb je dalším zdrojem krize strategického
myšlení západních elit. Je zřejmé, že objednávka na politického vůdce je limitována dvěma
(poslanec Kongresu USA) až pěti lety (prezident Francie). To znamená, že případná strategie
je časově limitována na dva roky až pět let. Jenže skutečná sociální tvořivá koncepce
vyžaduje alespoň střednědobé plánování. Řádově deset let. Liberální systém, který má chránit
před diktátory svou častou výměnou jednotlivců – byť v rámci jedné skupiny – vyžaduje
změnu: tváří, hesel, přístupu. To je všechno, jen ne vhodné prostředí pro rozvoj skutečného
strategického myšlení.
Tak vzniká sen o tom, že z chybných dílčích rozhodnutí uhněte neviditelná ruka trhu správný
celek. Pravdou je, že politik v liberální demokracii nemá k dispozici nástroje na plnění
střednědobých až dlouhodobých záměrů. Ze sociální tvořivosti mu zbyl jen zápas o rozpočet.
A zápas o rozpočet byl zúžen na dohadování účetních. Tak trochu to vypadá jako indiánská
vojenská demokracie. Tam si také v době míru mohl každý dělat, co chtěl, a náčelník mohl
jen mluvit; ovšem v době války všichni museli náčelníka poslouchat.
Tedy opět válka jako svůdná vábnička.
Jak bez války
Ačkoli válka hrozí stále víc, nemusí být. Je však nutné o tomto narůstajícím nebezpečí
hovořit. Prorážet manipulaci jako je ta, která dnes provází válku v Libyi. Vědět, že s rostoucí
hrozbou války bude manipulace narůstat. A využívat všechny demokratické instituce k boji
proti militarismu, malování obrazu nepřítele tu na východě, jindy na jihu, proti pěstování
patologického strachu, který ospravedlňuje násilí.
Západ nutně potřebuje rozvíjet kritické myšlení. To neznamená pouze v akademické obci
pěstovat to, čemu se dříve říkalo ostrůvky pozitivní deviace“. I v podmínkách svobody slova
rozhodující roli při formování politické kultury sehrávají mainstreamová média. Ta ovšem,
jak ukazuje čerstvá zkušenost, v době války ochotně přenášejí záběry neznámých filmových
štábů ukazující posuzující povstalce, kteří mávají neznámo kde vyrobenými novými vlajkami
starého režimu. A ze zpravodajství ochotně vyloučí informace z Jemenu či Bahrajnu, aby
demokratický lid nebyl zmaten v době, kdy je přece nutné vidět jen jednoho, libyjského
nepřítele. Takto se otvírá prostor pro svévoli politiků a vojáků. Zdá se, že je ještě spousta
času. Státníci se přece na sebe usmívají. Jenže nadále pokračuje výstavba obrovské základny
na Guamu, znovuvyzbrojování Gruzie, zbrojení v Ázerbájdžánu, výstavba černomořských
základen USA v Bulharsku a Rumunsku, další v Polsku… A veřejnou diskusi o válce
nepostrádáme. Jenže chybí. Nebezpečně chybí.
(Článek vyjde ve čtvrtek v Literárních novinách
http://www.blisty.cz/art/60320.html
blisty.cz+++++++++++++++++++++++
Válka je za neoliberálního kapitalismu ekonomickou nutností
Nástup ekonomického fašismu
Hospodářská krize jasně ukázala, kolik lidí je pro kapitalismus naprosto přebytečných.
Kapitalismus je dnes konfrontován se staronovým problémem: co s nimi“? Jediný efektivní
systém na odstranění“ přebytečných nabídl fašismus. Mrtví nestávkují, nebouří se, nerabují
centra měst, ani nezatěžují státní pokladnu.
Fašismus nepřichází na politickou scénu otevřeně, ale skrytě. V první etapě nastupuje tzv.
ekonomický fašismus, který cíleně směřuje k tomu, aby zkrátil život hendikepovaným
(stářím, chudobou, zdravotním postižením, atd.). Regulační poplatky ve zdravotnictví
a zdražením léků jim ve velké většině podstatně omezuje přístup ke zdravotním službám.
Zvýšením DPH na potraviny je nutí přejít k nejlevnějším a nejnezdravějším potravinám.
Deregulace nájemného je vyhání do chudinských ghett s naprosto nelidskými podmínkami
k životu. Snižování důchodů a sociálních dívek jen dokončuje jejich zbídačení
a hendikepovaní se stávají snadnými oběťmi lichvářů a exekutorů. Jak se ukazuje, problém
ghett řešit neumíme v současnosti řešit jinak, než silou.
Ekonomický fašismus ale neřeší hlavní problém kapitalismu: co s přebytečnými mladými
a zdravými lidmi?“.
Mladí bez perspektivy
V současné době zůstává 20,4 % aktivně hledajících Evropanů ve věku 15 až 24 let bez
zaměstnání. Státy s největší mírou nezaměstnanosti jsou Španělsko se 42 % mladých lidí bez
práce, pobaltské státy, Řecko, Slovensko s 30 %, Polsko, Maďarsko, Itálie a Švédsko s 20 %.
Podaří-li se mladým práci nakonec sehnat, jen zřídkakdy se jedná o stabilní zaměstnání. Ve
Slovinsku a Polsku pracuje na dobu určitou 60 % zaměstnanců mladších 25 let a ve Francii,
Německu, Švédsku, Španělsku či Portugalsku více než 50 %. Mladí lidé mají i nižší platy.
Španělé ve věku 16 až 19 let dostávají pouze 45,5 % a ve věku 20 až 24 let 60,7 % platu
dospělého. V důsledku nízkých platů roste počet mladých a chudých, kteří ač mají práci,
nejsou schopni uspokojit ani své základní potřeby. Většina mladých proto zůstává žít
dlouhodobě v mateřské rodině. Zapomenout přitom nesmíme ani na 7 milionů osob, které
vykonávají minipráce” honorované částkou nižší než 400 euro měsíčně. Obdobně smutná
čísla najdeme i v zaměstnanosti mladých po absolvování VŠ, kteří si na svých ramenou navíc
nesou batoh dluhů za školné. Největším problémem je téměř nulová perspektiva změny
k lepšímu. Ve Velké Británii se 97 % nově vytvořených pracovních míst obsazuje na dobu
určitou a v Německu téměř polovina. Připomínám, že zatím jde o 1. etapu hospodářské krize.
Následující etapy přinesou mnohem vyšší čísla nepotřebných. Mladí - bez hmatatelné
perspektivy zlepšení svého života - se stávají nejradikálnější složkou společnosti. Mladých je
v Evropě takové množství, že konečné řešení jejich nežádoucího přebytku“ může přinést
zřejmě jen válka Přijde Mesiáš?
Oskar se domnívá, že válku lze ještě odvrátit.
Nic by mě nepotěšilo víc, než kdyby měl pravdu. Hospodářská krize rozdělila evropské země
do dvou nepřátelských“ bloků: věřitelských a dlužnických států. Do Evropy se pod hesly
nebudeme živit líné Řeky“a nechceme u nás chudé přistěhovalce“ vrací nacionalismus, a to
i v takových zemích jako je Švédsko či Norsko, kde by to člověk nejméně čekal.
Nacionalistické strany uspívají i ve volbách do národních parlamentů. Stejně tak, jako pro
kapitalismus je nejjednodušším způsobem řešit problém ghett silou, nejjednodušší bude
obsadit dlužnické státy vojensky a vynutit si tak splácení dluhů. Mladí narukují do armády
a bude po problému! Je válka vůbec odvratitelná? Dnes, když každý stát EU začíná hrát
výhradně na sebe“? Kde je evropská solidarita, na níž EU vznikla? Kde najít Mesiáše? Projev
Jana Kavana na propalestinském shromáždění na Václavském náměstí 22. září 2011 Pro
tuhle chvíli není důležité, zda žádost nejdříve projedná RB a až později VS OSN, či zda půjde
nejdříve o žádost o neplnohodnotný status jako má dnes např.Vatikán a teprve později
o žádost o plné členství v OSN.
Než se k té problematice vyjádřím, dovolte mi nejdříve malou osobní odbočku, i když ji
dělám nerad. U nás si, bohužel, někteří politici a některá média zvykli identifikovat kritiku
politiky současné pravicové izraelské vlády a podporu myšlence palestinského státu
s antisemitským postojem. Je to samozřejmě neobyčejná blbost, ale nemohu ji zcela
ignorovat. A tak si dovolím upozornit, že můj otec pocházel ze židovské rodiny, jeho matka
a prakticky všichni jeho příbuzní zahynuli v Osvětimi a dalších koncentrácích. Můj otec
bojoval u Dunkirku s dalšími židovskými českými důstojníky. V 50. letech byl odsouzen k 25
letům vězení, mj. i za vymyšlený sionismus. To by snad mohlo stačit. Je to právě proto, že
holocaust tak tragicky zasáhl do osudů mé rodiny, že se celý život důsledně stavím proti všem
formám diskriminace, rasismu či represe proti etnickým či jiným menšinám. A je to právě
proto, že jsem příslušník národa, který byl během posledních 70 let dvakrát okupován, že
jsem se vždy stavěl důsledně za práva každého národa bojovat proti okupaci jeho území, tak
jak to definují i rezoluce RB OSN. Toto právo nelze upírat samozřejmě ani Palestincům.
I prezident Obama prohlásil, že sen o demokratickém židovském státě nemůže být splněn
permanentní okupací.“(K židovskému státu se ještě vrátím.)
Nedávno jsem dostal dopis, který svým přátelům rozeslal bývalý palestinský ministr zahraničí
Nabil Šás, který je dnes jedním z hlavních palestinských vyjednavačů. Nabil v něm píše, že
smyslem žádosti, kterou v OSN zítra přednese prezident Abbás, je získat mezinárodní
podporu pro náš boj za osvobození od izraelské okupace, za získání nezávislosti“. Je to krok
směrem k našim legitimním právům a aspiracím“. Šás uznává, že členství v OSN nezajistí
realizaci těchto cílů, ale bude mezinárodně legitimizovat palestinský stát a jeho hranice.
Poskytne tak další nástroje pro nenásilný boj proti okupaci a dá Palestincům pocit jistého
úspěchu v jejich mnohaletém boji za svobodu. Šás zdůrazňuje, že je to politicky, právně
i morálně zcela legitimní krok. A je mu současně jasné, že žádost o plnohodnotné členství
nemůže nyní uspět, neboť by byla vetována. Palestina by však v mezidobí přijala i status
srovnatelný s Vatikánem, členství v Mezinárodním trestním tribunálu, v Mezinárodním
měnovém fondu i v řadě agentur OSN. Palestina získá jistě podporu nadpoloviční většiny
členských států OSN a jsem přesvědčen, že i více než potřebné dvě třetiny hlasů. To samo
o sobě bude výmluvnou a jednoznačnou mezinárodní podporou.
Jen na okraj podotýkám, že jsem si samozřejmě vědom, že ne všichni Palestinci jsou
přesvědčeni o potřebě tohoto kroku. Někomu záleží na tom, kdo bude takovýto stát
reprezentovat, jiným vadí, že případným uznáním samostatné Palestiny se zkomplikuje
myšlenka případného jednoho společného státu Palestinců i Izraelců apod. To jsou však
vnitřní otázky, které si musí Palestinci vyřešit sami bez vnějšího vměšování.
Československo bylo jedním z prvních států, které uznaly Palestinu – a tak je v Praze již od
roku 1988 velvyslanectví Palestiny. Vždy jsem byl na tuto skutečnost hrdý. O to smutnější se
rýsuje pravděpodobnost, že ČR bude patřit k menšině států, které v OSN nyní palestinskou
žádost nepodpoří. Stejně jako Izrael, Mikronésie, Šalamounovy ostrovy, Palau, USA
a některé další státy. Právo Palestinců na vlastní stát, podle posledních průzkumů, podporuje
např. 86% Němců, 82% Francouzů, 71% Britů apod. Mám na mysli občany, ne vlády.
Srovnatelné statistiky z ČR neexistují, ale postoj vlády je známý. Jsem však velmi potěšen,
že palestinskou žádost podpořila i ČSSD.
Palestinská žádost o uznání Palestiny v hranicích z roku 1967, tedy před Šestidenní válkou,
není nijak radikální nebo maximalistická. Vychází z rezoluce RB OSN č.242 z 22. listopadu
1967. Prezident USA Barack Obama tyto hranice podpořil několikrát, např. ve svém projevu
z 19.května 2011, kdy zdůraznil, že Palestinci musí mít právo si sami vládnout ve svém
suverénním státě. Nezávislou Palestinu podpořil i loni ve svém projevu ve VS OSN
a samozřejmě předloni v Káhiře, kde prosazoval i zmrazení výstavby nelegálních izraelských
osad na okupovaném palestinském území. Tyto osady kritizovala ostře i OSN, ale Izrael je
buduje i nadále.
Dnes se Barack Obama vyslovuje proti jednostrannému vyhlášení palestinského státu a žádá,
aby Palestinci svůj stát vyjednali s Izraelem. (Blíží se americké volby. A možná má pravdu
Zbigniew Brzezinski, který napsal, že Obamovi poradci a úředníci jsou schopni jeho
zahraničně-politické představy úspěšně dovést až do slepé uličky. Ale není na mně a jistě ne
dnes to komentovat či hodnotit.) Také souhlasím s prezidentem Obamou, že k míru nevedou
žádné zkratky“ a že je nutné o míru jednat. Palestinci jsou ochotni jednat, ale chtějí, aby
Izrael nejdříve zastavil výstavbu ilegálních osad a přijal myšlenku dvou států, které budou
existovat vedle sebe v míru v hranicích z roku 1967. To jsou podmínky, které plně odpovídají
tomu, co veřejně hlásali američtí prezidenti Clinton i Obama, ale izraelská vláda je odmítla.
Izrael chce jednat jen z pozice silnějšího. Navíc žádá, aby Palestinci uznali Izrael jako
židovský stát“. To by znamenalo, že statisíce Arabů žijících dnes v Izraeli by se stali
druhořadými občany. Princip apartheidu by byl i oficiálně posvěcen. Tento požadavek
nechápu. Dovedu si představit bouři nevole (řečeno mírně), kterou by vyvolal třeba Hamás,
pokud by navrhl založení Palestinského islamistického státu, tedy státu založeného na
náboženských kritériích. Jsem rád, že ho žádná palestinská frakce nenavrhuje. Proč by měli
přijmout náboženský princip židovského státu? Ať vedle sebe existují dva demokratické státy,
kde bude zaručena svoboda náboženského vyznání, a občané si budou před zákonem zcela
rovni.
Chtěl bych věřit, že i v ČR budeme mít jednou vládu, která bude ochotná se za tyto normální
demokratické principy jasně a jednoznačně postavit. Do té doby bude tahle povinnost na nás,
na občanech. Na vás. A nebudeme to mít jednoduché. To však není důvod se o to nesnažit.
Pravda je na naší straně.
http://www.blisty.cz/art/60350.html
+++++++++++++++++++++++
Siklova znovu
Několik vět…
Jiřina Šiklová
Narodila se v roce 1935 v Praze. Vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě
Univerzity
Karlovy v Praze. V roce 1965 se podílela na založení katedry sociologie FF UK. Kvůli své
angažovanosti byla po 21. srpnu 1968 z fakulty vyloučena a později vězněna za šíření
zahraniční
literatury. Po roce 1989 se vrátila k výuce sociologie a podílela se na založení Katedry
sociální
práce FF UK či pražského Centra pro Gender Studies.
Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu
jsme aktivně usilovali.
Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a
blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.
Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně
odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.
Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost
těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na
komunální, krajské i centrální úrovni.
Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými
rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.
Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v
západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.
Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s
momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele.
Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě
s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci.
Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více
než v Londýně nebo v Paříži.
Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala.
Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli
české.
V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál,za několik dní ho překryje ten další.
Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské
integrace, nestojí korupce za půl slova.
I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.
Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou
lenost.
Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.
Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit
svůj názor.
Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály.
Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.
Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a
sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.
Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim
unikají.
Svou lenost pak omlouváme filozofií, že "jsou stejně všichni stejní", případně "tihle
budou ještě horší".
Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.
Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu.
Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme. Zadlužuje
zemi, která bude jednou jejich.
Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit
jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat. Myslí si, že
stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých
daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.
Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i
společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé, že i
ostatní strany využívají své zaslepeně loajální "fanoušky", ochotné jim odpustit
úplně cokoli.
Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých,
nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili
bližší než toho druhého kabát.
Kolikrát jsme už slyšeli, že "není koho volit", mnozí volit nechtějí a nepůjdou.
Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším
zlem. Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten "vyhozený"? Jakou
cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?
Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty
velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.
Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: "A proč jste s tím tehdy něco
neudělali?" Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.
Nemusíte to podepisovat. Můžete to poslat dál.
Jiřina Šiklová
Klimentská 17, Praha 1.
e-mail: [email protected]
+++++++++++++++++++++++
Život Cirkvi vo svete 38 * 2011
23. septembra 2011
Správy pripravuje Mgr. Zuzana Gluchichová,
zakladateľka TK KBS a týždenníka Život Cirkvi,
z rímskej anglickej a nemeckej agentúry Zenit, z rakúskych agentúr a z
internetu
e-mail: [email protected]
Obsah
Biskup Laun: Máme tu „vnútrocirkevné prenasledovanie“
Arcibiskup Obamovi: Obhajoba manželstva nie je rasizmus
Benedikt XVI. dostal pol milióna včiel
Berlínski demonštranti chcú pripraviť pápeža o spánok
Útok na nunciatúru a starosti Ríma o bezpečnosť pápeža
Nemecko: Dvaja evanjelickí farári sa stali katolíkmi
Američania aj Austrálčania majú 3 možnosti uvedenia pohlavia
Austrália: Šaría vraj vyzýva 'k pokoju a tolerancii'
Katolícki špicli Stasi vo Vatikáne
Benedikt XVI.: Katedrála v Moskve - pamätník mariánskej úcty
Farár z Kopfingu: Linecká diecéza potrebuje modlitbu oslobodenia
Biskup ospravedlňuje vyhodenie farára v Kopfingu
Linecká diecéza vypudila pravoverného poľského farára
Lichtenštajnsko: Potrat zostáva zakázaný
USA: Ateisti trhajú „nemorálne“ biblické verše
Rakúsky kňaz: Kráčajte ďalej cestou občianskej neposlušnosti!
Cesta pápeža: Iba vo Svätej zemi bol program hustejší
Politička žijúca s 2 mužmi: Výchova k cudnosti 'extrémne porušenie ľudských práv'!
Škótsko: Biskupi proti legalizovaniu 'homosexuálneho manželstva'
Prezident EÚ Hermann van Rompuy prijal irackých biskupov
+++++++++++++++++++++++
Príhovory Svätého Otca v Nemecku:
http://www.radiovaticana.org/slo/index.asp
Biskup Laun: Máme tu „vnútrocirkevné prenasledovanie“
Berlín - Salzburg, 22.9.2011 (kath.net/rn/eg) 014 643 - „Mojou hlavnou nádejou je,
že Svätý Otec dosiahne to, čo dosiahol v Anglicku. Dúfam, že sa ľudia obrátia, ako sa to stalo
aj v Anglicku.“ Povedal to rakúsky pomocný biskup zo Salzburgu Andreas Laun v Berlíne
v rámci exkluzívneho interview pre KATH.NET v stredu.
Ohlásené protesty v Berlíne ho vôbec neznepokojujú. Biskup Laun tu poukazuje na
žalmy: „Povstávajú pozemskí králi a vladári sa spolčujú proti Pánovi a proti jeho
pomazanému ... Ten, čo na nebesiach prebýva, sa im vysmieva; Pán ich privedie na posmech.
Z neveriacich sa smeje Boh a k tomu smiechu sa pridávam a hovorím: Môj Boh, tí nemajú ani
tušenia, ako sa zosmiešňujú, keď chcú Bohu vyhlásiť vojnu.“
Čo by chcel povedať Svätému Otcovi? „Predovšetkým by som ho poprosil, aby nám
pre Rakúsko dal dobrých nových biskupov. Tí biskupi by mali byť v tom zmysle biskupmi,
ako to opísal pápež Gregor Veľký:
„Biskup musí byť aj mužom slova, nie taký, ktorý hovorí o veciach, do ktorých nemá
čo hovoriť a ktorý nemlčí tam, kde biskup mlčať nesmie.“
Kritiku vyslovil biskup Laun aj v súvislosti s vyhodením farára Andreasa Skoblického
z Lineckej diecézy biskupom Ludwigom Schwarzom a hovoril o „vnútrocirkevnom
prenasledovaní“ a povedal: „Pritom cirkevné kruhy útočia práve na tých ľudí, ktorí sú
skutočne katolícki a správajú sa, pracujú a konajú v zmysel Katolíckej cirkvi.“ –zgArcibiskup Obamovi: Obhajoba manželstva nie je rasizmus
Washington, D.C., 22.9.2011 (Zenit) 014 642 – Predseda Biskupskej konferencie
USA napísal Barackovi Obamovi, že federálna vláda by nemala predpokladať, že väčšina jej
obyvateľov je morálne slepá. Arcibiskup Timothy Dolan z New Yorku, to uviedol v liste
prezidentovi v utorok, v ktorom reagoval na úsilie americkej vlády zaútočiť na ústavnosť
zákona o obhajobe manželstva „Defense of Marriage Act“ (DOMA).
Zákon DOMA podpísal prezident Bill Clinton v r. 1996 a definuje manželstvo ako
zákonný zväzok jedného muža a jednej ženy.
„Pán prezident, úctivo vás upozorňujem, aby ste zatlačili na tIačidlo ´reset´ a zastavili
zásah vašej vlády do zákona DOMA,“ napísal arcibiskup. „Je zvlášť ubíjajúce, že vláda
pripisuje tým, čo tento zákon podporujú, motiváciu založenú na predsudkoch a zaujatosti. Je
zvlášť nesprávne a neférové zrovnávať odpor proti predefinovaniu manželstva s úmyselnou
či svojhlavo ignorantskou rasovou diskrimináciou, ako to tvrdí vaša vláda.“
„Naša federálna vláda by nemala predpokladať zlé úmysly alebo morálnu slepotu u
prevažnej väčšiny jej obyvateľstva. Milióny z nich totiž išli k volebným urnám, aby priamo
podporili zákon DOMA vo svojich štátoch a tak potvrdili manželstvo ako zväzok muža
a ženy,“ zdôraznil arcibiskup Dolan. „A politické nezhody o význame manželstva by tiež
nemali federálni úradníci riešiť ako federálny prečin.“
Mama a ocko
Arcibiskup New Yorku ďalej pripomenul, že Obama prejavil podporu hodnote
manželstva. Odvolal sa na prezidentove posolstvá ku Dňu matiek a Dňu otcov a nazval ich
„vnímavé a srdečné výpovede“, v ktorých prezident „správne zdôrazňuje významnú úlohu,
ktorú zohráva ako mama tak otec v živote dieťaťa“.
„Som preto presvedčený, že budete súhlasiť, že každé dieťa má právo byť milované
matkou aj otcom. Inštitúcia manželstva je vybudovaná na tejto pravde, ktorá je jadrom toho,
čo katolícki biskupi USA a milióny obyvateľov, ktorí stoja v tejto veci pri nás, chcú pre
všetky deti a pre spoločné dobro spoločnosti.“
Arcibiskup Dolan znova zopakoval, že Cirkev odmieta „každú nenávisť
a nespravodlivé zaobchádzanie s každou ľudskou osobou“. „Náš hlboký záujem o manželstvo
ako doplňujúci sa a plodný zväzok muža a ženy nepopiera náš záujem o blaho všetkých ľudí,
ale posilňuje ho. Všetci ľudia si zaslúžia našu plnú úctu, no nijaký iný vzťah neposkytuje pre
spoločné dobro to, čo poskytuje manželstvo – spolužitie manžela a manželky. Túto realitu by
mal zákon odzrkadľovať.“ –zgBenedikt XVI. dostal pol milióna včiel
Vatikán, 21.9.2011 (Zenit) 014 641 – Aký je ten správny dar pre pápeža v Deň
ochrany prírody? Podľa talianskej agrárnej skupiny Coldiretti, je to asi pol milióna včiel.
Najväčšie talianske poľnohospodárske združenie darovalo Benediktovi XVI. v nedeľu osem
včelích úľov s viac ako 500 000 včelami.
Včelie úle budú stáť na pápežskej farme v Castel Gandolfe, kde sa využijú na
opeľovanie a produkciu medu (asi 310 kíl ročne).
Predstavitelia Coldiretti vysvetlili, že včely „zohrávajú vitálnu úlohu v ekologickom
systéme našej planéty a ich zmiznutie by malo ničivé dôsledky na zdravie ľudí a životné
prostredie. Tretina produkcie potravín je závislá od obilnín opelených hmyzom, z ktorého
80% tvoria včely.“
Združenie „Campagna Amica“ poskytne technickú asistenciu pápežskej farme a bude
dohliadať na ochranu včiel a produkciu medu.
Castel Gandolfo sa považuje za modernú farmu, pretože spája tradičné metódy
s modernou technológiou. Má 25 dojných kráv, 300 sliepok a 60 kohútikov, ako aj staroveké
sady olív, ktoré produkujú 3000 litrov oleja ročne, sad marhúľ a broskýň ako aj skleník
s okrasnými kvetmi.
V komentári pre „L'Osservatore Romano“, Sergio Marini prezident Coldiretti,
povedal, že tento dar bol znakom vďačnosti Benediktovi XVI. „za neustále povzbudzovanie
v každodennej práci tých, ktorí kultivujú zem“. –zgBerlínski demonštranti chcú pripraviť pápeža o spánok
Berlín, 21.9.2011 (kath.net/KNA) 014 640 – Berlínski protivníci pápeža chcú
pripraviť Benedikta XVI. o zaslúžený nočný odpočinok. Na štvrtok medzi 19. a 20.30 hod.
ohlásili demonštráciu s 50 účastníkmi v blízkosti apoštolskej nunciatúry, ako oznámila polícia
na otázky novinárov. Na internete sa však hovorí o demonštrácii až do polnoci. Pritom sa
majú použiť ozvučovacie zariadenia a hudobné nástroje pod heslom «Bez spánku na Krížovej
hore».
Na nunciatúre, o niekoľko metrov ďalej, prenocuje Svätý Otec v prvý deň
návštevy Nemecka. V tomto čase bude okolie nunciatúry do veľkej miery a na veľkej ploche
uzavreté. Hovorca polície vyhlásil, že na hlasitosť protestov platia právne úpravy
o povolených decibeloch. Skúsení policajti budú kontrolovať, či sa neruší nočný pokoj. Či
toto nebezpečenstvo naozaj hrozí, zatiaľ odhadnúť nemožno.
Už na stredu večer sa podľa polície plánovala demonštrácia 150 ľudí proti prijatiu
pápeža stranou CDU v Dome Konráda Adenauera. Tam sa s pápežom stretne aj kancelárka
Angela Merkelová a predseda Konferencie biskupov Nemecka arcibiskup Robert Zollitsch.
Hlavná demonštrácia proti pápežovi sa začne vo štvrtok o 16. hod. na námestí
Potsdamer Platz. Organizátori – akčný zväzok 67 skupín, počítajú s účasťou až do 20 000 ľudí.
–zgÚtok na nunciatúru a starosti Ríma o bezpečnosť pápeža
Berlín, 20.9.2011 (kath.net/KNA) 014 639 - Apoštolskú nunciatúru v BerlíneNeuköllne obhádzali vreckami s farbou. Neznámi páchatelia to urobili v noci na utorok, ako
povedal hovorca polície v Berlíne. Farbou postriekali budovu nunciatúry ako aj susednú
Baziliku sv. Jána. Škody na nunciatúre už odstránili. Polícia začala vyšetrovanie voči
neznámym páchateľom ako aj pozadia tohto činu.
Vo Vatikáne a v Taliansku napriek oficiálnym ubezpečeniam si robia veľké
starosti o bezpečnosť pápeža počas jeho návštevy v nemeckom hlavnom meste.
„Útok s farbami na apoštolskú nunciatúru v Berlíne ukazuje medzery
v bezpečnostných opatreniach,“ kritizuje bývalý vysokopostavený dôstojník talianskeho
policajného inšpektorátu pri Vatikáne. „Diplomatické zastupiteľstvo Svätého stolca v krajine,
ktorú navštívi pápež, sa má už niekoľko dní vopred dôkladne sledovať, predovšetkým vtedy,
keď sa tam bude Svätý Otec zdržiavať a keď tam prenocuje.“
„V televízii populisticky ukazované zapečatenie cestných kanálov a obmedzenia
v doprave pre obyvateľov a návštevníkov na neuralgických bodoch návštevy pri takýchto
pochybeniach nemeckých bezpečnostných síl pôsobia ako karikatúra,“ ozvalo sa z Ríma.
„Vzhľadom na atmosféru rozdúchanú agresívnymi protivníkmi pápeža a Katolíckej cirkvi
v hlavnom meste Nemecka sa musí klásť zvláštny dôraz na spontánne akcie.“
Okrem nemeckých síl bude Benedikt XVI. chránený aj vatikánskymi
bezpečnostnými silami. Svätého Otca budú na jeho ceste sprevádzať dvaja dôstojníci
Pápežskej švajčiarskej gardy a päť príslušníkov vatikánskych žandárov pod velením Dr.
Domenica Gianiho. –zgNemecko: Dvaja evanjelickí farári sa stali katolíkmi
Drážďany, 20.9.2011 (kath.net) 014 638 – Dvaja evanjelickí farári využili letné
prázdniny na to, aby konvertovali do Katolíckej cirkvi. Jochen Schubert, ktorý je ženatý a má
dcéru sa vysťahoval z evanjelickej fary v Seelingstädte a presídlil do Drážďan. Aj Jens
Bulisch (39) zo Schmöllnu pri Bischofswerde je ženatý a otec dvoch detí. Informoval o tom
týždenník Evanjelickej luteránskej krajinskej cirkvi Saska „Der Sonntag“. Obaja teológovia
teraz pôsobia ako pastorační pracovníci katolíckej diecézy Drážďany – Meißen a pripravujú
sa na katolícke kňazstvo.
Bulischovi, podľa novín „Ostthüringer Zeitung“, v evanjelickej cirkvi veľmi prekážala
rastúca nezáväznosť kresťanských obradov: „Oslavujú tí ľudia sami seba alebo slávia službu
Bohu?“ kládol si tento teológ často otázku. A „Der Sonntag“ uvádza, že pri tomto rozhodnutí
zohrávali úlohu aj ďalšie teologické úvahy ako napríklad o chápaní úradu, ako aj osobné
skúsenosti s Katolíckou cirkvou a rozhodnutie „dozrievalo roky“.
Schubert bol už v evanjelickom spoločenstve nápadný svojou láskou ku katolíckym
tradíciám, ako spomínajú noviny „Ostthüringer Zeitung“. Kládol veľký význam na liturgiu,
často nosil biely talár namiesto čierneho a viac zdôrazňoval katolícke sviatky ako Všetkých
svätých, ako je u evanjelikov zvykom.
Konverziu do Rímskokatolíckej cirkvi dokonali obaja evanjelickí farári 25. júla tým,
že sa zúčastnili katolíckej svätej omše a tam zložili Nicejské vyznanie viery. –zgAmeričania aj Austrálčania majú 3 možnosti uvedenia pohlavia
Canberra, 20.9.2011 (kath.net) 014 637 – Austrálčania majú tiež už tri možnosti
uvedenia svojho pohlavia. V preukaze totožnosti môžu totiž uviesť pohlavie „mužské“,
„ženské“ alebo „neurčené“. Austrálska vláda pred niekoľkými dňami vyhlásila, že touto
smernicou chce odstrániť diskrimináciu transsexuálov a intersexuálov. Informovali o tom
noviny „Time“.
Doteraz bolo v Austrálii možné uviesť dve pohlavia – muž a žena. Nebolo ani
dovolené nechať si zmeniť právne stanovenie pohlavia bez operácie. Teraz môžu napríklad
intersexuáli, ktorí od prírody nie sú jednoznačne mužmi či ženami, uviesť v preukaze „X“, čo
znamená „neurčené“. V USA sa táto opcia zaviedla už minulý rok. –zgAustrália: Šaría vraj vyzýva 'k pokoju a tolerancii'
Canberra, 20.9.2011 (kath.net) 014 636 – Šaría vyzýva „k pokoju a tolerancii,
k spravodlivosti“, ako vyhlásil Ibrahim Abu Mohamed, novozvolený austrálsky veľký mufti.
„Nikto nemusí mať nijaký strach, Šaría zodpovedá austrálskym zákonom,“ tvrdí nová
duchovná hlava austrálskeho moslimského spoločenstva. „Sporné tresty islamského práva
Šaría síce na seba často upriamujú pozornosť, sú však iba malou súčasťou tohto kódexu.“
O týchto jeho slovách informovali noviny „Herald Sun“. Rodený Egypťan, promovaný vedec,
to vyhlásil cez tlmočníka po tom, čo bol cez víkend zvolený za veľkého muftiho. –zgKatolícki špicli Stasi vo Vatikáne
Trier, 19.9.2011 (kath.net) 014 635 – Dvaja katolíci z Trieru usilovne spolupracovali
s východonemeckou tajnou službou Stasi. Ako neoficiálni spolupracovníci ministerstva NDR
pre štátnu bezpečnosť špicľovali aj kardinála Ratzingera, prefekta Kongregácie pre náuku
viery. Informoval o tom internetový portál „volksfreund.de“.
Jeden špión s krycím menom „Antonius“ podával informácie z oblasti Vatikánu.
„Antonius“ bol vtedy korešpondentom nemeckej katolíckej spravodajskej agentúry KNA
v Ríme. A špicľoval najmä kardinála Ratzingera. Okrem toho podával informácie o pápežovi
Jánovi Pavlovi II., ale aj o pokusoch vlády Helmuta Kohla ovplyvňovať Biskupskú
konferenciu Nemecka.
Kauza „Antonius“ sa prevalila až v r. 1992, keď nemeckí ochrancovia ústavy mohli
spracovať kartotéku krycích mien, ktorá sa dostala do vlastníctva CIA. Špión bol bez procesu
odsúdený na peňažnú pokutu, ako informuje „volksfreund.de“ ďalej. Po odhalení špióna,
redaktora, ktorý medzitým prešiel do Wiesbadenu, KNA prepustila.
„Antonius“ bol ešte v tom istom roku zamestnaný Trierským biskupstvom ako vedúci
Tlačovej kancelárie v Koblenzi a pred štyrmi rokmi odišiel do dôchodku. „Prirodzene, že sme
vtedy vedeli o týchto obvineniach,“ povedal hovorca biskupstva Stephan Kronenburg. „Naše
konanie bolo vedomým rozhodnutím vtedajšieho trierskeho biskupa Hermanna-Josefa
Spitala“ a spočívalo na kresťanskom postoji odpustiť niekomu, kto urobil chybu.“
Za druhým špiónom s krycím menom „Lichtblick“ sa skrýval v r. 1987 v Ríme
zosnulý benediktínsky páter Eugen Karl Brammertz. Podľa „volksfreund.de“ podával Stasi
správy o možnostiach odpočúvania v priestoroch Vatikánu či o návštevách nemeckých
politikov a biskupov v Ríme. Už pred 12 rokmi vtedajší opát trierskeho Benediktínskeho
opátstva sv. Matúša, Ansgar Schmidt, o Bammertzovi povedal: „Zasa raz sa jasne ukazuje,
aké priepastné tajomstvá dokáže skrývať duša človeka.“ –zgBenedikt XVI.: Katedrála v Moskve - pamätník mariánskej úcty
Rím, 19. 9.2011 (Zenit) 014 634 - Pápež Benedikt XVI. povzbudil kardinála Jozefa
Tomku, zvláštneho vyslanca na oslavy storočnice vysviacky Katedrály Nepoškvrneného
počatia v Moskve, aby posilnil katolíckych veriacich Ruska v ich úcte k Božej Matke Márii.
Svätý Otec to vyjadril v latinskom liste emeritnému prefektovi Kongregácie pre evanjelizáciu
národov v súvislosti s oslavami v nedeľu 25. septembra.
Pri tejto príležitosti bude kardinála sprevádzať misia, ktorej členmi budú: Don Viktor
Jakubov, národný riaditeľ Pápežských misijných diel na Slovensku a bývalý spirituál
a prefekt interdiecézneho Kňazského seminára Kráľovnej apoštolov v Petrohrade, ako aj don
Joseph Zanevsky SDB, farár katedrály v Moskve.
V liste Svätý Otec pripomína vieru a mariánsku úctu, ktorá bola po stáročia živo
dosvedčovaná kresťanským ľudom aj to, že Božia Matka nám darovala veľké nebeské milosti.
Zdôraznil najmä, že v tomto ohľade je Katedrála Nepoškvrneného počatia v Moskve
pozoruhodným pamätníkom.
Kostol navrhol architekt Tomaš Bogdanovič v neogotickom štýle, inšpirovaný Westminster
Abbey v Anglicku. So stavbou sa začalo v r. 1899, v decembri 1911 sa tam konalo prvé
slávenie. Svätý Otec pripomenul, že bazilika bola v r. 1935 na rozkaz Stalina zabavená a v r.
1937 ako prvý katolícky kostol boľševikmi zatvorená. Premenili ju na továreň, hrubo ju
znetvorili a vyrabovali. Tam, kde stál oltár, sa nachádzala toaleta.
Na sviatok Nepoškvrneného počatia 8. decembra 1990, páter Tadeusz Pikus, kaplán
poľských katolíkov v Moskve, po 60 rokoch po prvý raz slávil svätú omšu v tomto
jedinečnom chráme, ktorý bol vtedy ešte továrňou. V apríli 1991 arcibiskup Tadeusz
Kondrusiewicz založil farské spoločenstvo Nepoškvrneného Počatia a od júna toho roku sa vo
vnútornom nádvorí chrámu pravidelne slávia sväté omše.
Od r. 1993 sa v tomto komplexe začalo so stavbou diecézneho kňazského seminára.
Katolíci začali tvrdý boj o navrátenie kostola, ktorý bol naďalej ilegálne obsadený ako
továreň. Chrám vrátili 13. januára 1996 a 12. decembra 1999 sa konala posviacka katedrály.
Svätý Otec v liste ďalej píše: „Povzbudzujem ľudí k stálej úcte k svätej Božej Matke,
aby na jej príhovor Kristus, náš Pán, dal všetkým dobrý život, rešpektovanie Božieho zákona,
úprimnú lásku a pokojné spolunažívanie národov.“
Oslavy storočnice katedrály – podľa Rádia Vatikán – budú zahrňovať koncerty
duchovnej hudby, posviacku pamätníka Matky Terézie z Kalkaty, výstavu fotografií
a prezentácie knihy a filmu o histórii katedrály. Svätú omšu bude celebrovať kardinál Jozef
Tomko a biskupmi Ruska, Poľska, USA, Bieloruska, Kazachstanu a Litvy. –zgFarár z Kopfingu: Linecká diecéza potrebuje modlitbu oslobodenia
Linec, 20.9.2011 (kath.net/rn) 014 633 – Vyhodenie obľúbeného poľského kňaza
Andreasa Skoblického z Lineckej diecézy pôsobí veľký rozruch medzi veriacimi, denník
„Presse“ hovorí o „nezvyčajne tvrdom rozhodnutí“ lineckého biskupa. V Kopfingu sú mnohí
veriaci hlboko zasiahnutí, u mnohých a najmä u niektorých členov farskej rady, ktorí farára
podporovali, pri oznámení tohto rozhodnutia tiekli aj slzy.
Farár Skoblicki pre KATH.NET povedal, že dodnes nevidel nijaké dôkazy proti nemu
vznesených obvinení. Ani kópie údajných protestných listov mu zo strany biskupa neposlali.
Svojich kritikov, ktorí proti nemu túto kampaň zosnovali, poľský farár vo farskom kostole
prakticky nikdy nevidel. Ako to teraz pôjde vo farnosti Kopfing ďalej, je nejasné. Páter
Skoblicki tam v ostatných rokoch vybudoval kvitnúcu farnosť s mnohými modlitbovými
akciami, farnosť, v ktorej napríklad vznikli aj nové mládežnícke skupiny. Farár pre
KATH.NET ohlásil, že diecézu opustí a najprv by sa chcel vrátiť do Poľska.
KATH.NET: Musíte teraz náhle do niekoľkých dní opustiť faru v Kopfingu. Čo k tomu
poviete?
Páter A. Skoblicki: Je to pre mňa a pre mnohých veriacich vo farnosti prirodzene
prekvapenie. V mojom prípade zjavne neplatí výpovedná lehota. Moju zmluvu v r. 2010
Linecká diecéza predĺžila do r. 2014.
KATH.NET: Linecký biskup Ludwig Schwarz v odôvodnení uvádza: „Na druhej strane
sa mu však nepodarilo výhrady, konflikty a obavy ľudí urovnať tak, aby sa umožnilo
zmierlivé spolunažívanie v Kopfingu – ako sa to patrí v kresťanskom farskom
spoločenstve ako znamenie pre celú verejnosť.“ Čo hovoríte na toto obvinenie?
Páter A. Skoblicki: Tejto výpovedi nerozumiem. Nemal som s nikým konflikty, ani
nevzbudzoval obavy. Mojím jediným cieľom bolo hlásať „ukrižovaného Krista“ a „Krista –
Božiu moc a Božiu múdrosť“ (1 Kor 1,23, 24). Všetko ostatné mi pripisujú. Som veľmi
ohromený vystupovaním ľudí, ktorí proti mne agitovali. Ja som iba poukazoval na Desatoro
a pravdy viery Cirkvi.
Z poverenia bývalého lineckého biskupa Maximiliana Aicherna a neskôr biskupa Ludwiga
Schwarza ľudí pri kázňach a medzi štyrmi očami som napomínal, aby videli Eucharistiu ako
prítomnosť Pána Ježiša, ako jeho Telo a Krv, a pripomínal im, že Najsvätejšiu Eucharistiu
nemožno prijímať v stave ťažkého hriechu. Stále som tiež hovoril, že jednota je dielom Ducha
Svätého a vždy plodom prítomnosti Ježiša vo všetkých srdciach ľudí.
Veľmi priliehavo to povedal ekumenický patriarcha Bartolomej I. z Konštantínopolu v Ríme
29. júna 2004:
„Jednota Cirkvi nie je svetskou jednotou rovnou jednote štátov. Jednota, v ktorú cirkvi dúfajú,
je duchovné hľadanie, zamerané na spoločné prežívanie duchovnej jednoty s osobou nášho
Pána Ježiša Krista. Ona príde, keď my všetci budeme mať »Kristovho Ducha«, »Kristovu
lásku«, »Kristovu vernosť«, »Kristovu pokoru«, »Kristovu ochotu k obete« a všeobecne, keď
my to všetko, čo je vlastné Kristovi, budeme žiť tak, ako to žil On, alebo keď prinajmenšom
budeme mať úprimnú túžbu žiť tak, ako to On od nás očakáva.“
My všetci by sme tiež nemali zabudnúť na to, čo povedal Pán Ježiš: „Blahoslavení ste, keď
vás budú pre mňa potupovať a prenasledovať a všetko zlé na vás nepravdivo hovoriť“ (Mt 5,
11). Presne tak sa ku mne správali aj títo aktivisti! Napriek tomu som Lýdiu, ženu z tejto
skupiny, navštívil dokonca doma. Povedal som jej, že keď si myslí, že som ju zranil, tak ju
prosím o odpustenie. To som pri rozhovore zopakoval päťkrát! Ona mi odpovedala, že o tom
musí premýšľať. Ako následok potom zbierali podpisy, dokonca od detí od veku 13 rokov!.
KATH.NET: V Lineckej diecéze kňazom, ktorí majú viac či menej otvorene priateľku,
alebo ktorí ignorujú nariadenia z Ríma, sa de facto nič nestane. Máte pocit, že
v Lineckej diecéze sa k Rímu vernému kňazovi ešte správajú férovo?
Páter A. Skoblicki: Odpoveď na to nájdem u sv. Pavla: „Veď všetci, čo chcú žiť nábožne v
Kristovi Ježišovi, budú prenasledovaní“ (2 Tim 3, 12). Mnohí ľudia hovoria o Ríme. My sa
však nebudeme musieť zodpovedať v Ríme, ale pred Božím trónom. Pre mňa je málo
dôležité, či sa ku mne správajú férovo, alebo neférovo, ale to, aby som stále viac spoznával
Božiu prozreteľnosť a jeho vôľu. Čítajme v Hebr 4, 13: „A niet tvora, ktorý by bol preň
neviditeľný. Všetko je obnažené a odkryté pred očami toho, ktorému sa budeme zodpovedať.“
Preto by sme mali na všetky dobrodružstvá, či už dobré, a či zlé, vždy pozorovať s pohľadom
upretým na koniec našej cesty a vidieť, či bežíme dobre alebo zbytočne. Viem, že to je Božia
milosť, ktorá je prístupná až po obrátení.
KATH.NET: Iní Rímu verní kňazi z Lineckej diecézy sa teraz obávajú, že im bude
hroziť podobné vyhodenie, ak istí aktivisti a médiá tu začnú kampaň. Čo by ste chceli
týmto kňazom povedať?
Páter A. Skoblick: Zostaňte verní! „Žiak nie je nad učiteľa ani sluha nad svojho pána“ (Mt
10, 24). Zostaňte jednoducho verní Pánovi Ježišovi. Nasledujte ho! On nám dá všetko, čo
potrebujeme, a on chce, aby sme denne počúvali iba jeho hlas.
KATH.NET: Aké plány máte teraz do budúcnosti?
Páter A. Skoblicki: Chcel by som byť svätý!!!
Čo želáte Lineckej diecéze?
Páter A. Skoblicki: Aby svoje mnohé možnosti a zdroje využila na dobré a aby sa konečne
oslobodila od bremien minulosti modlitbou oslobodenia, alebo zmiernou obetou a slobodne
hlásala ľuďom Kristovo evanjelium bez strachu a relativistického zmätenia. Okrem toho
diecéze želám, aby počúvala Petra, pápeža. Ďakujem diecéze, že som tu smel pôsobiť. Tak
som tu mohol prežiť obrátenie určujúce môj život a dokázal zažívať hlbokú blízkosť Boha
a jeho milosrdenstvo.
KATH.NET: Srdečná vďaka za interview a Božie požehnanie pre vašu budúcnosť. –zgBiskup ospravedlňuje vyhodenie farára v Kopfingu
Linec, 19.9.2011 (kath.net) 014 632 – Ako sme už informovali, minulý víkend
Linecká diecéza vypudila u veriacich veľmi obľúbeného poľského farára Andreasa
Skoblického z diecézy. Linecký biskup Ludwig Schwarz k tomu uverejnil oficiálny list, ktorý
sa čítal v kostole v Kopfingu 18.9.2011. V ňom biskup okrem iného uvádza:
„Po rozhovoroch so skupinami, členmi farskej rady a farským administrátorom, ako aj
s Mag. Andrzejom Skoblickým 12. septembra sa konštatovalo, že vo farnosti Kopfing je
ohrozená jednota. Po zvážení mnohých listov, ktoré písali o zásluhách i o výhradách voči
farárovi a po pozornom vnímaní verejnej aj mojej diskusie som rozhodol o zmene vedenia
farnosti Kopfing.“ ...
„Chcem vyzdvihnúť, že pôsobenie administrátora Skoblického sa u mnohých
veriacich stretlo s veľkým uznaním a viedlo k vytváraniu modlitbových skupín
a k intenzívnym formám života viery aj u mládeže. Na druhej strane sa mu však nepodarilo
výhrady, konflikty a obavy ľudí urovnať tak, aby sa umožnilo zmierlivé spolunažívanie
v Kopfingu. Zaráža ma, že rozpory nadobudli také rozmery. Pre mňa ako biskupa je dôležité,
aby sa naša viera hlásala a žila v dobrom spolunažívaní. Preto som sa rozhodol Mag. Andrzeja
Skoblického od 6. októbra zbaviť jeho pastoračnej úlohy. ...“ Dr. Ludwig Schwarz SDB,
linecký diecézny biskup. –zgLinecká diecéza vypudila pravoverného poľského farára
Linec, 18.9.2011 (kath.net) 014 631 – Linecká diecéza vypudila obľúbeného poľského
farára Andreasa Skoblického z diecézy. KATH.NET sa do dozvedel v sobotu
z informovaných diecéznych kruhov. Pred niekoľkými týždňami v spolupráci s miestnymi
médiami sa začali útoky na tohto farára v Kopfingu. Farár sa už roky vzorne stará o farnosť
a rozvíja pastoračnú prácu.
Teraz zrejme linecký biskup Ludwig Schwarz znova podľahol tlaku médií
a funkcionárov v cirkvi. Skoblicki bude z farnosti odvolaný.
Znova raz sa v Lineckej diecéze nepodporí pravoverný kňaz, ktorý je pod tlakom
médií a funkcionárov a necháva sa padnúť. Diecéza tak stojí pred troskami. Ako sa
KATH.NET dozvedel, tento prípad by mohol vyvolať aj druhé zemetrasenie v Poľsku.
Následkom by mohlo byť, že poľské diecézy už nepošlú do Lineckej diecézy nijakých
poľských farárov – vývoj, ktorý však záujmovým diecéznym skupinám rozhodne vyhovuje.
KATH.NET požiadal o stanovisko diecézneho biskupa Ludwiga Schwarza a podá o tom
správu. –zgLichtenštajnsko: Potrat zostáva zakázaný
Bern, 18.9.2011 (kath.net/KNA) 014 630 - V Lichtenštajnsku zostáva potrat aj
v budúcnosti zakázaný. Pri referende v nedeľu, podľa švajčiarskeho rozhlasu DRS, dobrých
52 percent z 36 000 občanov sa postavilo proti uzákoneniu ukončenia tehotenstva. 47,7
percent hlasovalo za povolenie potratov do 12. týždňa tehotenstva. V Lichtenštajnsku je potrat
zakázaný a trestá sa až jedným rokom väzenia, aj keď sa vykoná v zahraničí.
Korunný princ Alojz Lichtenštajnský sa pred hlasovaním výslovne vyjadril proti tejto
iniciatíve a ohlásil, že použije právo veta a zákon nepodpíše. Toto svoje odmietnutie
odôvodnil tým, že v predloženej forme mal zákon schválený referendom umožniť nielen
ukončenie tehotenstva v prvých 12 týždňoch, ale aj neobmedzený potrat pri predpokladanom
postihnutí dieťaťa. Aj vláda a parlament Lichtenštajnska sa vyslovili proti textu referenda.
Rôzne politické strany už v prípade odmietnutia textu ohlásili návrh na zmenu zákona.
Podľa neho má byť potrat naďalej trestný, avšak iba keď sa vykoná v Lichtenštajnsku. –zgUSA: Ateisti trhajú „nemorálne“ biblické verše
Orange County, 19.9.2011 (kath.net/idea) 014 629 – Ateistická skupina v USA pred
niekoľkými dňami na verejnosti roztrhala v jej očiach „nemorálne“ biblické verše. Na to dala
táto najväčšia ateistická organizácia „Backyard Skeptics“ v Orange County (štát Kalifornia)
vyhotoviť kópie stránok z Biblie.
„Touto akciou sa nemalo zraniť cítenie iných,“ ako povedal zakladateľ organizácie
Bruce Gleason podľa správy internetových novín „The Christian Post“. „Je to skôr program
výchovy verejnosti.“
Roztrhať sa pritom mala pasáž z 1. Listu Timotejovi 2,9-10: „... ženy nech sú v odeve
ozdobeným cudnosťou a nech sa krášlia skromnosťou; nie pozapletanými vlasmi, zlatom
a perlami alebo drahými šatami, ale, ako pristane ženám, ktoré vyznávajú nábožnosť, dobrými
skutkami.“ Zo Starého zákona zvolili pasáž, ktorá predpisuje ukameňovanie žien, ktoré mali
sexuálny styk už pred uzavretím manželstva (Dt 22,14ff.) A Gleason dodal: „V Biblii sú aj
mnohé dobré pasáže.“ –zg-
Rakúsky kňaz: Kráčajte ďalej cestou občianskej neposlušnosti!
Linec, 19.9.2011 (kath.net) 014 628 – „Nie, voči inštitucionálnej Cirkvi nebudem
vystupovať ako dobrý pastier“. Hovorí to Franz Salcher, nový farár Farnosti Dobrého pastiera
v rakúskom Linci a hovorca protirímskej skupiny „My sme Cirkev“ .
Cez noviny OÖN vyzval teraz veriacich k občianskej neposlušnosti. Na svojej
internetovej stránke vyhlásil, že v jeho farnosti sú vítaní aj znovu zosobášení rozvedení ako aj
ľudia, ktorí vystúpili z Cirkvi. „Pri tom si stojím. My sme katolícka farnosť, to znamená
všeobsiahla. K tomu patria aj ľudia, ktorí stroskotali alebo zažili v živote nejaký zlom. Títo
ľudia sú u nás vítaní a pozvaní aj ku sviatostiam. To je Ježišova línia. Veď rozvedení sa
nenechávajú rozvádzať len zo zábavy,“ vyhlasuje Salcher a zdôrazňuje, že im bude dávať aj
Najsvätejšiu Eucharistiu.
Na otázku, či sa z dôvodu svojej protirímskej línie obáva osobných následkov, Salcher
povedal: „Každá ustráchanosť je nepotrebná. Veď my nechceme pracovať proti nikomu. My
a aj biskupi chceme spoločne to najlepšie pre Boží ľud.“ Potom otvorene priznáva, že je už
dlho neposlušný voči Cirkvi: „My to už dlho tak robíme. Hostie pre rozvedených, kázne
laikov. Veci, ktoré nie sú vlastne zhora požehnané, sa dejú.“
Salcher v interview tiež tvrdí, že v mnohých farnostiach už kvôli nedostatku kňazov
v nedeľu nie je farár. Pretože však „ľud“ si želá „úplné slávenie Eucharistie“, Boží ľud sám
požiada ľudí, aby túto službu vo farnostiach konali. To si musia biskupi zodpovedať sami.“
Na záver dokonca pohrozí: „Preto Boží ľud pôjde sám svojimi cestami. My hovoríme
veriacim : Kráčajte ďalej cestou občianskej neposlušnosti.“
KATH.NET sa opýtal lineckého diecézneho biskupa, či to po tomto interview bude
mať pre Franza Salchera aj následky. Biskup Schwarz doteraz stanovisko nezaujal. –zgCesta pápeža: Iba vo Svätej zemi bol program hustejší
Vatikán, 18.9.2011 (kath.net/KAP) 014 627 - Program pastoračnej cesty pápeža
Benedikta XVI. do Nemecka je podľa vatikánskeho hovorcu pátra Federica Lombardiho taký
nahustený a intenzívny, ako sotva pri niektorej inej návšteve v zahraničí. Už po príchode, 22.
septembra, má tri veľké podujatia, ako povedal žurnalistom vo Vatikáne v piatok.
Po privítaní na zámku Bellevue nasleduje popoludní príhovor v parlamente a potom
omša na olympijskom štadióne.
Vcelku bude mať 84-ročný pápež v Berlíne, Erfurte, Etzelsbachu a vo Freiburgu 17
príhovorov. Iba pri jeho ceste do Svätej zeme v r. 2009 ich mal viac – až 29.
Tematických jadrom 3. návštevy pápeža v rodnom Nemecku bude priorita Boha a jeho
prítomnosť vo svete. V stále viac sekularizovanej spoločnosti chce Benedikt XVI. ozrejmiť,
že Boh je budúcnosťou človeka a základom spolunažívania, ako povedal páter Lombardi.
Motto 21. zahraničnej cesty pápeža, „Kde je Boh, tam je budúcnosť“ sa bude tiahnuť
ako červená niť cez jeho príhovory a cez program jeho návštevy. Podrobnosti k obsahu
príhovorov však Lombardi uviesť nechcel.
Neinformoval ani o tom, či sa pápež stretne aj s obeťami zneužívania. Ako pri
podobných stretnutiach v minulosti bude aj v Nemecku – ak sa takéto stretnutie uskutoční –
následne o tom informovať v komuniké, ako povedal Lombardi.
Je to po prvý raz, že Benedikt XVI. bude mať príhovor v Berlíne v sídle parlamentu,
ako zdôraznil hovorca. V Londýne síce mal príhovor k poslancom, avšak vo Westminster
Hall. Ale už jeho predchodca Ján Pavol II. prehovoril vo varšavskom, ako aj v rímskom
parlamente. -zg-
Politička žijúca s 2 mužmi: Výchova k cudnosti 'extrémne porušenie ľudských
práv'!
Berlín, 17.9.2011 (kath.net) 014 626 - „Hanbu ako koncepciu zásadne odmietam“.
Vyhlásila to Franziska Brychcyová, kandidátka ľavice (bývalej KS NDR) vo voľbách za
Steglitz-Zehlendorf v Berlíne. „Systematické potláčanie detskej nahoty a sexuality a úplne
zbytočná výchova k pocitom hanby je extrémnym porušovaním ľudských práv, ktoré sa na
deťoch našej spoločnosti pácha od malička.“ Toto napísala politička na stránke
http://www.abgeordneten-check.de .
V nedeľu sa v Berlíne volili noví poslanci do krajinského parlamentu, do berlínskeho
parlamentu a do okresných zhromaždení (BVV).
„Deti by skutočne mohli byť duševne zranené v „nesmierne citlivej oblasti sexuality
nežiadaným zasahovaním tretích osôb“, povedala politička. No to sa deje „ich vlastnými
rodičmi, ktorí im do počiatku zakazujú nahotu, dotýkanie sa pohlavia, či zaľúbenosť do
jedného, či viacerých ľudí, ako aj slobodne prežívať svoju sexualitu ...,“ povedala a žiadala:
„Sexuálna a hodnotová výchova nie je preto vecou rodičov ani školy, ale mala by sa sama
úplne rozvinúť!“
Politička nenachádza nijaký mládež ohrozujúci obsah ani v berlínskom mediálnom
balíku pre základné školy „Rodiny, spôsoby života a sexuálna mnohorakosť“. Naopak,
napísala, že základná škola útočí na mnohorakosť foriem rodiny a že „deti sa majú naučiť mať
k tomu otvorený a tolerantný prístup, čo je podľa môjho názoru podstatné pre spolunažívanie
v našej pluralitnej spoločnosti.“ Túto mnohorakosť – podľa Brychcyovej - tvorí „manželstvo,
nemanželské zväzky, homosexuálne, lesbické rodičovské páry, postihnutí rodičia alebo
rodičia utečenci, pestúnske rodiny atď. – a to zodpovedá životnej realite mnohých ľudí“.
Brychcyová uvádza seba ako príklad: „Ja sama žijem v dlhoročnom ´polyamornom´
partnerstve s dvomi mužmi, s ktorými mám štyri deti. Naše deti majú matku a dvoch sociálne
založených otcov, ktorí sa o ne s láskou starajú.“ –zgŠkótsko: Biskupi proti legalizovaniu 'homosexuálneho manželstva'
Edinburgh, 17.9.2011 (kath.net/CC) 014 625 – Dvaja škótski biskupi naliehavo
vyzvali svoju vládu, aby nebrala do úvahy „hlasno vykrikujúcu skupinu lobistov“, ktorá žiada
zlegalizovanie „homosexuálneho manželstva“ v Škótsku. Vláda sa o tejto žiadosti radila
počiatkom septembra. Biskupi proti tomu vyjadrili svoj mocný protest:
„Nijaká vláda nemôže prepísať ľudskú povahu. Rodina a manželstvo existovali už
pred štátom a sú vybudované na spojení jedného muža a jednej ženy. Každý pokus
predefinovať manželstvo je priamym útokom na základný kameň spoločnosti a energicky to
odmietame,“ povedal kardinál Keith O’Brien, arcibiskup zo Saint Andrews a
Edinburghu, vo vyhlásení a v homílii pre škótskych politikov. V článku v novinách kardinál
označil „homosexuálne manželstvo“ za „šialenstvo“ a za „groteskný rozklad univerzálneho
ľudského práva“.
„V jadre tejto debaty však existuje perspektíva, ktorá, ako sa zdá, sa úplne stráca alebo
ignoruje – a to je perspektíva dieťaťa. Manželstvo ľudí rovnakého pohlavia znamená rodičov
rovnakého pohlavia a rodičia rovnakého pohlavia znamená, že naša spoločnosť si celkom
vedome volí dieťaťu odoprieť alebo matku alebo otca.“
Kardinál O’Brien tiež varoval, že v prípade jeho uzákonenia homosexuálne správanie
sa bude deťom na školách cielene predkladať ako normálne. Po tom, čo americký štát
Massachusetts v novembri 2003 uzákonil „homosexuálne manželstvo“, vybavili školské
knižnice literatúrou propagujúcu homosexualitu.
Druhé nebezpečenstvo: Ak sa manželstvo predefinuje na „dve ženy“ alebo „dvoch
mužov“, prečo by sa to malo tým skončiť? „Prečo ďalej nedovoliť uzatvoriť manželstvo trom
mužom alebo jednej žene a dvom mužom, ak si navzájom sľúbia vernosť?“
Aj biskup Philip Tartaglia z Paisley sa vo vyhlásení postavil proti tejto legalizácii:
Vláda, ktorá podporuje a dovoľuje ‚manželstvo rovnakých pohlaví’, koná zle.
Stroskotala vo svojej zodpovednosti voči spoločnosti. Podrýva spoločné blaho. Pácha akt
kultúrneho vandalizmu. Taká vláda si nezaslúži dôveru, ktorú jej dal národ - vrátane mnohých
katolíkov.“
„Nikto sa nemá nechať zastrašiť obvinením z ´homofóbnej bigotnosti´: „To nie je iba
nesprávne, ale už to samé je neliberálna a nedemokratická netolerantnosť, ktorá chce iba
umlčať racionálnu argumentáciu a zastrašiť ľudí, aby sa neozývali.“ –zgPrezident EÚ Hermann van Rompuy prijal irackých biskupov
Viedeň, 16.9.2011 (kath.net/KIN) 014 624 – Prezident Rady Európy, Hermann van
Rompuy, napriek ťažkej situácii finančnej a hospodárskej krízy si nedal vziať prijatie dvoch
katolíckych biskupov z Iraku. Arcibiskup z Erbilu v severnom Iraku, Bašar Matti Warda
a arcibiskup s Rímom zjednotenej Chaldejskej katolíckej cirkvi v Mossule, Emil Nona, na
tomto stretnutí v Bruseli, pripomenuli, že v Iraku niet náboženskej slobody.
Van Rompuy sa zaujímal o situáciu rodín, o ochranu žien, o prognózy o budúcnosti
kresťanov, o ochranu utečencov aj o to, ako by Európa mohla pomôcť. Biskupi vyjadrili
želanie, aby sa kresťanom pomáhalo pri budovaní školstva. To by prospelo celej spoločnosti
nielen kresťanom v Iraku. Deväťdesiat percent detí na kresťanských školách pochádza
z moslimských rodín. Cez vzdelanie možno vybudovať novú kultúru s náboženskou slobodou.
To otvára okrem toho perspektívy pre mladých ľudí. K právnej situácii biskupi povedali, že
článok 3 irackej ústavy dáva islamskému právu Šaría prednostné postavenie. Nijaký zákon
nesmie porušovať právo Šaría.
Polhodinový rozhovor sa konal v rámci návštevy, ktorú zorganizovala medzinárodná
nadácia KIRCHE IN NOT. Biskupi sa stretli s viacerými poslancami i s bývalým predsedom
Európskeho parlamentu a dnešným predsedom Nadácie Konráda Adenauera, Hansom-Gertom
Pötteringom, ako aj s vedúcimi úradníkmi Komisie EÚ. Prijatie u van Rompuya bolo
vyvrcholením návštevy v Bruseli a ukázalo, že v inštitúciách EÚ rastie záujem o osud
kresťanov na Blízkom Východe. ... –zgNaša príloha:
Pápežov brat: ‚Ako človek sa nezmenil’
Regensburg, 18.9.2011 (kath.net/Welt) 014 623
Pápežov brat, 87-ročný Georg Ratzinger, vlastne už neposkytuje interview. Pre
známeho autora časopisu „Welt am Sonntag“ Paula Baddeho však urobil výnimku.
Uvádzame rozhovor o detstve, viere, ctižiadostivosti, mačkách a o veľkom šťastí.
Keď sa Paul Badde stretol v Regensburgu s Georgom Ratzingerom, bola to hneď
celkom rodinná atmosféra, ako hovorí. V byte bývalého dómskeho majstra kapelníka to
lákavo zaváňalo – v kuchyni práve varila gazdiná. Sedeli sme v obývačke a rozprávali sme sa.
Rozhovor trval oveľa dlhšie ako plánovaných 30 minút a ukončil sa, až keď vonku začali
zvoniť zvony dómu na poludňajšiu modlitbu.
Welt amSonntag: Časť leta ste strávili v Castelgandolfe. Ako sa má váš „malý brat“
pred cestou do Nemecku?
Georg Ratzinger: Normálne, ako vždy. Nezbadal som veľký rozdiel, mám však dojem, že aj
vek sa pomaly prejavuje. Už očividne namáhavejšie chodí. Hlas sa stal o niečo tichším. Iba
duchovne nebadať vôbec nijaké zmeny.
Bolo Španielsko pre neho triumfom?
Áno, ale potom bol skutočne unavený.
Budete aj v Berlíne?
Nie. Tieto cesty sú vždy také nahustené stretnutiami a udalosťami a na to
potrebuje celú svoju pozornosť. To by som mu iba stál v ceste. Prídem radšej do Ríma ...
... ako do Berlína?
V duchovnom ohľade rozhodne.
Po jeho zvolení ste nešli k telefónu, keď zvonil ako na poplach. Máte dnes „červený
telefón“?
Áno, mám telefón, ktorého číslo pozná iba on. Tak vždy viem, že je to on.
Zvoní často?
Viackrát do týždňa.
Oslovujete Benedikta XVI. ešte Joseph, alebo Svätý Otec?
Joseph prirodzene, všetko iné by bolo nenormálne a kŕčovité.
A ako sa máte vy? Zachovali ste si zdravý apetít?
Môj apetít už nie je taký výborný. Kedysi bol dobrý, to sedí ...
... a stále lepší ako vášho brata?
To môže byť.
Aj váš smäd?
Môj smäd samozrejme tiež. ...
Dokážete so svojím bratom ešte žartovať ako v minulosti?
Nuž teraz už nežartujeme, nie. To už veľmi nezodpovedá nášmu veku. Pripomíname si mnohé
spomienky a vyjadrujeme svoje myšlienky a podobne, ale už nijaké žarty, nie.
Viete si ešte spomenúť, kedy ste sa posledný raz dobre zasmiali?
V spoločnosti stole sa prirodzene stáva ešte aj dnes, že niekto povie dobrý vtip. To sa stáva
často. Tu mi práve jeden napadá. Môžem ho rýchlo povedať?
Prosím vás o to.
Ide o významného granda strany CDU v minulosti, ktorý hneď spočiatku cestoval do
Ameriky. Na recepcii mu predstavili Jackie Kennedyovú. „Poznáme sa?“ – Na to on reagoval
tiež otázkou: „Nemyslím. Som v Amerike po prvý raz.“
Veľmi vtipné. Hovoríte s bratom po nemecky alebo po bavorsky?
Po bavorsky. Naša materinská reč nie je nemčina, ale bavorčina – vlastný jazyk tak povediac,
popri nemčine.
Aká je vaša najranejšia spomienka na vášho malého brata?
Na to si už tak nespomínam. Prvý dojem? V spomienkach sa mi však veľmi zachovalo, ako
sme ako malé deti v Marktli spolu putovali do obchodného domu Lechner, on medzi našou
staršou sestrou Máriou a mnou, ona ho viedla za pravú ruku, ja za ľavú. Bol to jediný
vianočný výklad v obci, ktorý nás veľmi priťahoval a kde bol vystavený pekný macko, na
ktorého sa nevedel vynadívať.
Medveďa predsa neskôr prijal do svojho erbu. Ako dieťa dostal ešte koníka, kačku
a psa ku svojim plyšovým zvieratkám. Jeho láska k mačkám je legendárna. Pri kňazskej
vysviacke videl za oltárom vzlietať slavíka do výšky. Existujú zvieratá, ktoré neznáša?
Nemá rád zlého hryzúceho psa. Psov však má rád. Ale hryzúceho psa absolútne neznáša. No
a osy a také tvory. ... Žaby takisto nemáme radi.
Má mačku v paláci?
Nie, nie. No predtým bolo veľa mačiek vo Vatikáne a tie sú tam ešte stále. To mu je ľúto.
Vždy sa tiež tešil so zvláštnej mačky v Campo Santo, ktorá bola k nemu vždy prítulná.
Pričom treba povedať, že talianske mačky sú všetky trochu nepriateľské, strapaté a nie tak
komunikatívne ako naše mačky. A možno nie tak rozmaznané.
Má aj kanárika ako Pius XII.?
Nie, k vtákom nemáme taký vrúcny vzťah na rozdiel od našej matky, ktorá vždy postavila
domček pre vtáčiky ... My chlapci nie. ...
Autorita veľkého brata je nedotknuteľná konštanta v mnohých rodinách. Bola takáto
prirodzená hierarchia aj u vás, že vám istým spôsobom prislúchalo rozhodné kritické
slovo voči bratovi?
Nie, nie. ... U nás nemal nikto druhému čo hovoriť. Viem, že je rozumný a zodpovedný a ja sa
o to tiež usilujem. Tak to bolo vždy.
Žurnalistovi Michaelovi Hesemannovi ste pre knihu o svojom bratovi povedali, že ste
boli géniom neporiadku. V akej oblasti bol váš brat vtedy geniálny?
Génius to je prehnané, bol som dosť neporiadny, áno. U môjho brata to bol pravý opak. On
mal vždy poriadok. Na jeho písacom stole bol od počiatku vždy poriadok – ale aj on musí
niekedy niečo hľadať. Ja hľadám v mojom neporiadku a vždy presne viem, kde čo nájdem
v mojom systéme. A on je na tom v jeho poriadku rovnako. No hľadať musíme obaja.
Kedy ste si po prvý raz pomysleli, že váš brat je génius?
To som si vlastne nemyslel. Prirodzene, že som čoskoro videl, že v škole bol s odstupom
najbystrejšou hlavou. To, že bol veľmi bystrý, videl každý, kto ho poznal od detstva. To, že
má mimoriadnu schopnosť chápania, bolo známe už v ľudovej škole. Bol žiakom, z ktorého
mohli mať učitelia vždy iba radosť.
Vaši rodičia sa zosobášili v r. 1920, 9. novembra. To je nemecký osudový dátum. Hral
tento dátum vo vašej rodine zvláštnu úlohu?
Vôbec nie. Dlho sme si to nevšímali. Až učiteľ náboženstva ma neskôr upozornil, že by sme
tento dátum mali sláviť. Je to veľký sviatok cirkevnej histórie – a síce posviacka Lateránskej
baziliky v r. 324 – „matky a hlavy všetkých kostolov“, aj keď sa to už veľmi neslávi. Na to
som prišiel až neskôr. A že sa to potom stalo aj nemeckým dátumom a sviatkom nacistov, to
sme vždy potláčali. ... Dokonca aj keď 9. novembra 1989 padol Berlínsky múr, nebrali sme to
osobne. ...
Pozerá váš brat často správy? Nemecky? Taliansky?
Zvyčajne raz za deň. O 8. hodine si vypočuje talianske správy, potom nemecké ...
A kombinuje to. No niekedy sa stane, že nestihne, lebo má iný program. Ale číta
„L´Osservatore Romano“ a iné noviny a prelistuje dokonca aj domácu tlač.
Ako vlastne zvláda nesmierne penzum práce do neskorého večera?
Vždy už veľmi veľa pracoval. No po večeri už nepracuje. To bolo vždy tak. Dokáže sa
enormne sústrediť a pracuje veľmi rýchlo a sústredene, ale nepracuje v noci – aj keď svetlo
v jeho pracovni ešte dlhšie horí. A v starobe sa všetok výkon redukuje, to prirodzene
pozorujeme.
Boli ste zdrvený, vtedy pri jeho zvolení v r. 2005 ...
... áno, bol som, áno.
Nie ste ešte zdrvenejší vzhľadom na úlohy, ktoré má ešte pred sebou?
Vlastne nie. Už som sa s tým všetkým zmieril. To, že sa na neho valí veľmi veľa, mi bolo už
vopred jasné. To, že sa tým zmení aj náš kontakt, bolo tiež jasné. No kto má túto úlohu a kto
tomu povedal svoje ´áno´, musí to prijať.
Zmenil sa po tom?
Je ešte vždy tým starým. Ako človek sa nezmenil. Nenúti sa do ničoho. Nepokúša sa
pretvarovať. Nezaodieva sa do nijakej role. Nenosí nijakú masku. Možno nad ním žiari Duch
Svätý, keď vystupuje vo verejnosti. Inak je naďalej tým dobrotivým, priateľským a skromným
človekom, akým bol vždy, srdečným a celkom nevyumelkovaným.
Už vo veku štyroch rokov sa chcel stať kardinálom. Mal plán kariéry? Bol ctižiadostivý?
Nikdy! To teda skutočne nie! Na rok 2002 pevne rátal so zaslúženým odpočinkom. Často si
myslel si, že dospel do poslednej stanice – ako napríklad v Regensburgu, pri hrobe rodičov.
Ale vždy si bol veľmi vedomý povinností a každé bremeno, ktoré mu naložili, niesol podľa
svojich najlepších možností. Pritom mal vždy pochybnosti, či to, čo sa od neho žiada, zvládne
skutočne najlepšie a robí, čo môže, aby bol hodný dôvery, ktorá sa do neho vložila.
Nerátal predsa len tajne s voľbou za pápeža?
Určite nie! Úplná hlúposť, keď Hans Küng tvrdí, že vždy usiloval o pozíciu v cirkevnej
hierarchii. Na to ho príliš dobre poznám. Bol presvedčený o svojom nadaní sprostredkovať
teológiu a o milosti o tejto viere správne uvažovať a prežívať ju. Na vonkajšie pocty nikdy
nemyslel. Tie mu boli vždy skôr nepríjemné.
Nepáčila sa mu škôlka ani internát. Spoločenstvo mu pripadalo ako muky. Ako sa teraz
asi cíti, keď vidí pred sebou masy?
Nuž, to je niečo iné. To sú akosi veľké bohoslužby. To stojí každý kňaz tiež radšej pred
veriacim spoločenstvom, ktoré kostol úplne zaplní, ako pred dvomi ľuďmi v kostolných
laviciach. Je to teda niečo celkom iné, keď ako dieťa je človek uprostred masy žiakov, alebo
keď stojí pred nimi. A potom predstavte si ľud, pozitívne naladený, ktorý v biskupovi
a pápežovi chce spoznať Bohom poslaného posla, cez ktorého ich Boh oslovuje. To je celkom
iná situácia.
Trpí pre útoky médií?
Je veľmi citlivý, ale tiež vie, z ktorého kúta tie útoky prichádzajú. Vie, čo sa väčšinou za tým
skrýva. Tak to lepšie prekonáva a prirodzene, že mu pomáhajú aj nesmierne sympatie,
s ktorými sa stále znova stretáva.
Vyjadrili ste sa kriticky o kňazovi, ktorý sa nechcel nechať „zapáliť“ Kristom
a povedali ste, že si zvolil nesprávne povolanie. Vidí to tak aj váš brat?
Predpokladám, že áno. Nehovorili sme o tom. Kto také niečo povie: „Nenechám sa zapáliť“ –
ten si neuvedomuje zmysel kňazskej služby. Cirkev predsa žije z kňazov a ľudí, ktorí sa
nechajú zapáliť. Svet sa stáva teplejším od kňazov a ľudí, ktorí sa nechajú zapáliť. To, že
ľudská slabosť je aj v kňazoch, to prirodzene nemusíme ešte prehlbovať, ani to, že prirodzené
ľudské vzoprenie konštatujeme často aj u kňazov. No práve pre nás je rozhodujúci Kristov
príklad, ktorý sa za nás celkom odovzdal. Zmysel kňazského života je radikálne nasledovanie
Krista.
To, že mnohí ľudia – aj katolíci – v dnešnej dobe praktizujú skôr nejakú formu ateizmu
ako kresťanskú vieru, ste tiež povedali. Myslí si váš brat, že tento vývoj možno zvrátiť?
Nehovoril som s ním o tom a preto vám poviem svoj názor. Myslím si, že človek už vždy stál
v istom protirečení s Bohom, ktorý nás povolal. Tento odpor stále znova a všade
konštatujeme. Na druhej strane je tu vždy aj to ´áno´ tomuto povolaniu - a teda to negatívne
a to pozitívne sú tu vždy súčasne. ...
Hovorili ste o návrate svojho brata a vás z vojny. Aké iné udalosti vás ešte zasiahli?
Čo nás zasiahlo ešte hlbšie, bola prirodzene smrť našich rodičov a sestry a to, že sme boli pri
ich umieraní – v našom spoločenstve, ktoré sa zredukovalo. ... Teraz sme už len dvaja.
Nebolo zvolenie brata za pápeža ešte dojímavejšie?
To sa nedá porovnávať. To bola iná rovina. Tá mala inú hodnotu.
Ako malý chlapec dokázal váš brat celé hodiny sedieť na lúke a trhať kvietky. Dokáže
sa ešte aj dnes tak uvoľniť?
Nie, to už nedokáže, myslím si, nie, nie. Celé hodiny to ani vtedy nebolo, ale veľmi veľmi sa
dokázal tešiť z tých kvetov.
Dokáže sa ešte stále tak tešiť?
Áno, dokáže sa ešte stále veľmi tešiť. To je správne. Veľmi spontánne zo správ, z kvetov
alebo z dobrých ľudí, prirodzene iným spôsobom, na inom poschodí tak povediac. Úprimne sa
tešil, keď sa mi páčili jeho knihy – a ja som sa tešil, keď sa ho CD odo mňa zvlášť príjemne
dotkla.
Kedy ste naposledy utierali riad, keď ho váš brat poumýval?
To viem presne. Bolo to v Pentlingu po Vianociach 2004, keď sme tam v jeho dome spolu
večerali. Potom môj brat umyl riad a ja som ho utieral, ako vždy. Zostal asi do Troch kráľov.
To bolo posledný raz.
Ako ho dnes predovšetkým vidíte?
Stal sa presne tým, v čom videl svoje určenie a čím chcel byť vždy: dobrým učiteľom.
Čo mu podľa vás v jeho úrade najviac leží na srdci?
Musí prirodzene reagovať na mnohé a tak je zriedka slobodný. Pontifikáty nie sú určované
vôľou pápeža. Ale aby sa liturgia slávila dôstojne a správne, na tom mu veľmi záleží. Pretože
už nie je vôbec také jednoduché nájsť ešte kostol, kde farár slávi omšu podľa liturgických
predpisov Cirkvi. Mnohí kňazi si myslia, že musia tu niečo dodať, tam niečo zmeniť. Môj brat
si však želá riadnu a dobrú liturgiu, ktorá ľudí zasiahne ako Božie volanie.
Čo máte s bratom spoločné?
V prvom rade náboženský postoj. To je základný prístup, ktorý nás vedie, ktorý nás oboch
ako veriacich robí veľmi radostnými, predovšetkým viera v Božie milosrdenstvo. To, že
ľudia, ktorí majú dobrú vôľu, to budú mať raz dobré. To je naša viera. A to je aj dôvod
nádeje, že vidíme k čomu to speje. Nie do nejakej ničoty. Speje to k celostnému naplneniu
radosťou. Kde už nič nebude stáť proti tomu. Kde už v tom nebude skrytý nijaký červík. To
nás napĺňa radosťou.
A to platí pre nás oboch: v dôstojnej a slávnostnej omši sa to už anticipuje, v peknom
priestore chrámu, s nádhernou hudbou, v klaňajúcom sa spoločenstve, kde sú ľudia naplnení
tichom, ktoré nie je prikázané, ale tichom, ktoré prichádza samo od seba, ktoré zachváti
všetky ľudské zmysly. Oko, ucho pred premenením a po ňom, ale aj zmysel čuchu pri
kadidle. To je niečo, čo vo svetskom slávnostnom rámci nemáme ani len pri najkrajšom
koncerte.
A čo je pre vás šťastie?
Práve toto. Toto naplnenie a bezpečie odinakiaľ. Táto predchuť neba v slávnostných
bohoslužbách. Šťastie, viete, to je klaňanie sa Bohu! –zgPieseň na kathTube: „Benedikt XVI., rybár ľudí“:
* * * * * * * * * *
Sv. Michal archanjel, bráň nás v boji, buď nám ochrancom proti zlobe a úkladom diabla.
Pokorne prosíme, nech mu Boh ukáže svoju moc. A ty, knieža nebeských zástupov, Božou
mocou zažeň do pekla satana a iných zlých duchov, ktorí sa na skazu duší potulujú po svete.
Amen.
Nekonečný Bože, ty obdivuhodne určuješ úlohy anjelom i ľuďom. Prosíme ťa, pošli
svojich anjelov, ktorí ti ustavične slúžia v nebi, aby nás ochraňovali v pozemskom živote.
Skrze nášho Pána Ježiša Krista, ktorý je Boh a s tebou žije a kraľuje v jednote s Duchom
Svätým po všetky veky vekov. Amen. Svätý archanjel Rafael oroduj za nás! (Rímsky misál)
Modlitba za Svätého Otca
Pane, prameň všetkého dobra a všetkej pravdy, daj nášmu pastierovi Benediktovi ducha
múdrosti a rozumu, sily a pravého rozlišovania. On verne vedie stádo, ktoré si mu zveril, a
preto ako nástupca sv. Petra nech buduje tvoju Cirkev ako sviatosť jednoty pre celé ľudské
pokolenie. Nech ho Pán chráni, nech mu dá život, nech ho požehnáva na tejto zemi a nech
ho nevydá do rúk jeho nepriateľov.
+++++++++++++++++++++++.idnes.cz
Francouzka žaluje představitele Opus Dei, kterým roky otročila Francouzka Catherine
Tissierová žaluje dva představitele konzervativní katolické organizace Opus Dei, protože ji
prý přes deset let věznili a nutili pracovat bez nároku na mzdu. Denně musela 13 hodin uklízet
ve škole. Případ začal projednávat pařížský soud, píše deník The Daily Telegraph. Tissierová
otročila od svých 14 do 27 let. Musela denně od 7 ráno do 10 večer včetně víkendů uklízet ve
škole provozované Opus Dei. Neměla přitom nárok na dovolenou a nedostávala ani peníze.
Musela složit slib poslušnosti, chudoby a čistoty a byla zcela odříznutá od světa.
Až nyní, ve 40 letech, představitele organizace zažalovala. Jejich obhájce tvrdí, že je to
vlastně jen jednoduchý pracovně-právní spor. Advokáti žalobkyně ale trvají na tom, že
praktiky skupiny jejich klientku po psychické i fyzické stránce poškodily.
Opus Dei
Opus Dei vznikla v roce 1928. Nejvyšším představitelem je prelát, potvrzený doživotně
papežem. Členy organizace, kterých je po světě více než 80 tisíc mohou být kněží i laici.
Posláním je «pomáhat lidem pochopit, že práce a okolnosti každodenního života jsou
příležitostí přiblížit se k Bohu, ke službě ostatním a ke zdokonalení společnosti».
Opus Dei zviditelnila kniha Šifra mistra Leonarda nebo také Da Vinciho kód amerického
spisovatele Dana Browna. Podle něj se podílí na úsilí katolické církve zabránit za každou
cenu tomu, aby se svět dověděl, že Ježíš Kristus měl dítě s Máří Magdalenou.
Tissierová se dostala do internátní školy v Dosnonu v roce 1985. Oficiálně škola patří
Univerzitní a technicko-kulturní asociaci Acut. Vazbu na Opus Dei prý tehdy dívka odhalila
asi po roce studia. Vazbu u soudu uznal i jeden z obviněných, Francis Baer, který v Acutu
zastával funkci pokladníka. Byla to ale prý jen duchovní činnost.
Ve třiceti jen 38 kilo
S tím ale Tissierová nesouhlasí. «Nesměla jsem to (že jsem v Opus Dei) říct rodičům. Stali se
ďáblem. Když se mě snažili kontaktovat, řekli jim: ‘Vaše dcera je naše, už vám nepatří,
můžete ji vidět jednou za rok’,» vypověděla Francouzka. Jednou se prý dostala k lékaři a řekla
mu, že je v Opus Dei. On ji pak diagnostikoval těžkou depresi a předepsal ji plno léků. Kromě
toho ve 29 letech vážila jen něco málo přes 38 kilo.
Rodiče ji z otroctví vysvobodili až v roce 2001. Pak trvalo celé dva roky, než se dala zase
dohromady. Po celou dobu prý Tissierová dostávala plat. Obratem ale musela podepsat
prázdné šeky a její zaměstnavatelé si všechny peníze vzali zase zpátky. «Po 15 letech jsem
měla na účtu deset eur,» řekla.
“ Preco zomrelo sest milionov”
+++++++++++++++++++++++
> Je to neludcke, co sa vtedy v tej dobe odohravalo a ako
> Hitler zaobchadzal
> z ludmi.Ale neludske je aj to ked Zidia hovoria iba o
> utrpeni zidov a co ci krestania neumierali v nemeckych
> lagroch?. Urcite viac ako Zidov,kolko
> tam pomrelo Ciganov, partizanov,Poliakov, Ukrajincov a
> inych. Preco pocujeme iba o Zidoch?Ano zidia maju pravo na
> to aby svet vedel o tejto hroze, ale aj Ti druhi, ktori
> mreli spolu so Zidmi.Mame svak aj pravo vediet kolko
> Palestincoch zomrelo po roku 1948.Kolko krestanov
> Oder-Neiss
> a sudetskych Nemcov po roku 1945 bolo pozabijanych Rusmi a
> Cechmi? Aj v tomto pripade platia Hronskeho slova: ze
> historia sa da prekrucat, ale sama sa ona nikdy nemeni.
Jozef J.
+++++++++++++++++++++++
Narodny katolicky tzidennik: THEREGISTER,
Arthur More so zaobero ottukou IIPreco zomrelo
fest militinov?“: Kronika AMERICKEJ APATlE,
ktoru Pavol Hallett recenzoval4. februara 1968: uz vo svojom nazve poskytuje dobrv d6vod,
preco by skutocnosti 0 prenasledovani lidov nacistami mali by( podrobene poctlvernu
vedeckernu skumaniu, Zozadatku nacist! boli obviriovani za hrornadne vrafdenle, nesk6r eely
nerneckv narod, potom svatY Otee Pius XII., a teraz to vyCitaju americkej via de. Pacet sest
mili6nov by mal by( presetrenY. Vrazdy nevinnvch rudi ako lidov, Arabov alebo OderNeisse Nemeov boli dost hrozne, ale bezohtadne zvellcovante tohto poctu je vydieranim I
Neexistuje iiaden d6kaz a pocet sest mili6nov akokorvek nezodpoveda pravde. Ookonca aj
sami komunisti v ich propagacnyeh novlnach vYehodneho Berlina - v DemokratickoNemeckej sprave z 18. . marca 1966 sa dtili prinuteni znfii( tento pocet:
„Pravdou je, ie Eichmann udal pocet sest mili6nov:
nedavny vYskum ukazal, ie to mohlo by( priblizne okolo pat mili6nov“. Aj to je stale
obrovskY pocet, ale rozdiel predstavuje pocet Arabov, kto,.ych vyhna-Iiz Izraelu v 1948.
Terajs( vaieny iidovskY autor sa stal popularnym svojou knihou Schuld und Schicksal,
(Previnenie a osud), pouiivajuc pseudonym J. G. Burg, a len nedavno uverejnil druhu knihu:
Suendenboeke (Obetny baranok), publikovanu vydavaterstvom Fischer Verlag, Mnfchov.
V nej s urcitostou uzavrel, ie pocet lidov, ktori pod nacistickYm reiimom boll zabitl, zomreli
alebo stratili svoje iivoty, bol ten 3,323.000. To by sa rovnalo poCtom krestanov Oder-Neiss
a sudetskvch Nemcov, ktori podlahlt hroznej smrti pocas Rusko-porsko-Ceskeho vyhnania
v 19451 Arthur Ehrhardt z casopisu Nation Europa predostrel dokazv 0 tom, ie z poctu 3,
323. 000, pocet zabitych os6b je 1, 500. 000. Vsetci spravodlivo mysliaci rudia s istotou musia
suhlasit s komentarom J. G. Burga: „Vsetky clsla 0 iidovskych obetiach, ktore doteraz
ustanovili aj sami lidia aj neiidia, zostanu kontroverzne dokiar Svetove Zidovstvo
a 5ionizmus budu schopni a najrna ochotni predostrief celernu svetu presnv uradnv udaj 0
stratach na iivoh~c~.JI The national Cath. week.
• Six Million?
Editor. the Repter: .
Arthur Mores‘ While Sli. MOOoD Died:
A ChroDicle of America Apathy, which Paul Hallett reviewed Feb. ., pr0-vides in ita very
title a aood reason why the facts of the Nazi persecution or Jews should be subjected to aD
hODest. scientific investigation. . . .
At first the Nazis were blamed ror the massacre. then the whole German people collectively,
then the Holy Father. Pius XII, and now even the American government ia included in the
ceDiure.
‚nte filW‘e of six million needs to be checked. ‚l1le killing of any innocent peo-I pie _ Jews,
Arabs. or Oder-Neisse Germani - fa homble enaugh, but wantonly to exaggerate their Dumber
is blackmail!‘
..
‚ntere it no proof (or the umillion filUre whaleYer. Even the CoIDIDUDiltI in their But
Berlin prapqaada aheet, Democratic GeI‘IIWI Report (March 18, 1966), felt compelled‘to
reduce it: -Eichpwm. lave the fiaure or six milliaa; more recent reseuc:h indica_ thia •• , have
baeD IUIUW“ 1lYe. aamt.·••; • Still IIIOftftOUA, but the dUl‘enace repnllDt8 die nu.mb..er.
of Araba driVeJl out olllnel ill lt48t How the respected JewiIh author 01· die widely bnD
bOok. Schalal .\IlId . Sebicbal, Uliq the JIIIudonym J. G. Sq, baajut publilhed aaother book,
Swtacleaboeke: (Scapeaaaca) (Flacher Verlq. Munich). Ifere be poIiijvel, conc1wles that the
IlUlllber oCJaM who „under the Nazi regime ••• killed 01‘ lost their liv. 01‘ ~ wu- 3,323.000
•. That. wcn&ld equal-· the number or Christian‘ Qder-Nei.ue and Sudetala GenuDa done to
death duriDg the RussiaA-PaUah-Czech upulaioDa or 19461 Arthur Ehrhardt of Nadon
EW‘Opa presents mance that of these 3,323.000, the nwnbel‘ killed is 1,-500.000.
Certainly all fair-minded penoDl must sublcribe to J. G. BUlI‘s .comment: „All figures ‚of
Jewi.h victims 10 Car established by both Jews and non,Jewa will remain controversial until
World‘ Jewry &ad Zionism are able and lhmt all willinc to praent· to th. world euct, official
~ty.iiprea.“ .
Austin J. App.
Phi~pWa. Pa.
Austin 1. App., Philadelphia, PA. (Vorny preklad].
NarodnV katolfcky Vidend: THE REGISTER,
Arthur More sa zaoberal otázkou IIPreco zomrelo
sest militinov?“: Kronika AMERICKEJ APATlE,
ktoru Pavol Hallett recenzoval4. februara 1968: uz vo svojom nazve poskytuje dobrý dôvod,
preco by skutocnosti 0 prenasledovani lidov nacistami mali by( podrobene poctlvernu
vedeckernu skumaniu, Zozadatku nacist! boli obviriovani za hrornadne vrafdenle, nesk6r eely
nerneckv narod, potom svatY Otee Pius XII., a teraz to vyCitaju americkej via de. Pacet sest
mili6nov by mal by( presetrenY. Vrazdy nevinnvch rudi ako lidov, Arabov alebo OderNeisse Nemeov boli dost hrozne, ale bezohtadne zvellcovante tohto poctu je vydieranim I
Neexistuje iiaden d6kaz a pocet sest mili6nov akokorvek nezodpoveda pravde. Ookonca aj
sami komunisti v ich propagacnyeh novlnach vYehodneho Berlina - v DemokratickoNemeckej sprave z 18. . marca 1966 sa dtili prinuteni znfii( tento pocet:
„Pravdou je, ie Eichmann udal pocet sest mili6nov:
nedavny vYskum ukazal, ie to mohlo by( priblizne okolo pat mili6nov“. Aj to je stale
obrovskY pocet, ale rozdiel predstavuje pocet Arabov, kto,.ych vyhna-Iiz Izraelu v 1948.
Terajs( vaieny iidovskY autor sa stal popularnym svojou knihou Schuld und Schicksal,
(Previnenie a osud), pouiivajuc pseudonym J. G. Burg, a len nedavno uverejnil druhu knihu:
Suendenboeke (Obetny baranok), publikovanu vydavaterstvom Fischer Verlag, Mnfchov.
V nej s urcitostou uzavrel, ie pocet lidov, ktori pod nacistickYm reiimom boll zabitl, zomreli
alebo stratili svoje iivoty, bol ten 3,323.000. To by sa rovnalo poCtom krestanov Oder-Neiss
a sudetskvch Nemcov, ktori podlahlt hroznej smrti pocas Rusko-porsko-Ceskeho vyhnania
v 19451 Arthur Ehrhardt z casopisu Nation Europa predostrel dokazv 0 tom, ie z poctu 3,
323. 000, pocet zabitych os6b je 1, 500. 000. Vsetci spravodlivo mysliaci rudia s istotou musia
suhlasit s komentarom J. G.
Burga: „Vsetky clsla 0 iidovskych obetiach, ktore
doteraz ustanovili aj sami lidia aj neiidia, zostanu
kontroverzne dokiar Svetove Zidovstvo a 5ionizmus
budu schopni a najrna ochotni predostrief celernu
svetu presnv uradnv udaj 0 stratach na iivoh~c~.JI
+++++++++++++++++++++++
Rafael Rafaj
podpredseda SNS
predseda poslaneckého klubu SNS
Vážený pán poslanec,
napriek tomu, že som (slovami M. R. Štefánika) „Slovák telom i dušou“ a celý život sa
snažím aj bez nároku na hocijakú odmenu pracovať v neslovenskom prostredí „za tú našu
slovenčinu“, za prežitie slovenskosti v Maďarsku, ako občan tejto krajiny nepracujúci a
neplatiaci dane na Slovensku, doteraz som sa zásadne odmietal vyjadrovať k
vnútropolitickým otázkam Slovenskej republiky. Vaša dnešná tlačová konferencia ma však
natoľko zarazila, že nemôžem nezareagovať. V prvom rade Vás prosím o to, aby ste odvolali
svoje neoverené, jednoznačne nepravdivé tvrdenia a ospravedlnili sa dotyčným. Ako člen
Zboru poradcov predsedu Úradu pre Slovákov žijúcich v zahraničí (ÚSŽZ) som rozhorčený
kvôli rozširovaniu neprávd o našom „platenom“ zbore, v ktorom spolu so svojimi kolegami
pracujem naozaj bezplatne. Samozrejme, nemôžem vedieť, čo alebo kto stojí v pozadí Vašich
neoprávnených útokov na ÚSŽZ a jeho predsedu, pre istotu Vám však musím prezradiť, že
napríklad Svetové združenie Slovákov v zahraničí (SZSZ) vydávajúce sa za akúsi všemožnú
organizáciu slovenského zahraničia zďaleka nezastrešuje väčšinu slovenských aktivistov v
zahraničí. Nehovoriac o tom, že SZSZ má vážne problémy s vyúčtovaním dotácií. Vážený
pán poslanec, Vaše obavy o „transparentnosť, čitateľnosť a väzby medzi Slovenskom a
krajanmi“ sú úplne opodstatnené, ibaže svoju kritiku nemierite na správneho adresáta. Ak by
ste sa rozhodli uviesť veci na pravú mieru, aj v mene svojich kolegov Vám môžem prisľúbiť,
že objektívnym informovaním, odbornosťou a ústretovým prístupom Vám budeme
kedykoľvek k dispozícii.
S krajanským pozdravom:
V Mlynkoch, 27. septembra 2011
Imrich Fuhl
člen Zboru poradcov predsedu ÚSŽZ
vedúci Klubu poslancov Spolu
Celoštátnej slovenskej samosprávy (v Maďarsku)
[email protected]
+36 20 316 74 02
+++++++++++++++++++++++
Krásna slovenčina
Akú vetu zo slovenčiny ťažko preložíte do angličtiny? A one!
- Ľaľa ho, papľuha, ogrcal mi krpce!
And????
Spätný preklad do slovenčiny: ..."Kurva, pozri na vyjebanca,
vytyčkoval sa mi na folklórne papuče."
Z čoho vyplýva aký sme my boli národ slušný a čo z nás spravila Amerika.
+++++++++++++++++++++++
Modlitba - Kamila Moučková - moc pěkné a dojímavé.
http://www.youtube.com/watch?v=YWZLmbL1DP8&feature=
+++++++++++++++++++++++
podvod storočia?
Odporucam do pozornosti clanok "A mlátia do nás, mlátia, najnovšie aj Béla Bugár" z
BLOG.SME.SK: http://lubomirgalko.blog.sme.sk/c/276751/A-mlatia-do-nas-mlatianajnovsie-aj-Bela-Bugar.html
Autorom clanku je Ľubomír Galko.
+++++++++++++++++++++++
Sokujuce faky o Rosiji
http://www.youtube.com/watch?v=-DUh0uuSEUQ&NR=1
+++++++++++++++++++++++
Kavkaz
http://www.youtube.com/watch?v=ZY92vIhUT6E&NR=1
+++++++++++++++++++++++
Pomahat a Chranit
http://drotovan.blog.sme.sk/c/276812/Policia-porusuj-zakon-a-buzeruj.html
... alebo ako kazit fizlom tu skoro neexistujucu dobru reputaciu
+++++++++++++++++++++++
Na Slovensku objevili obří zásoby mastku 'Slovensko do 20 let ekonomicky dožene Česko'
Na Slovensku objevili obří zásoby mastku
3. října 2011 10:06
BRATISLAVA/PRAHA - Pravděpodobně jedno z největších ložisek mastku na světě objevili
u obce Gemerská Poloma na východě Slovenska. Se zahájením těžby a zpracování rudy, jež
se používá mimo jiné v papírenském a farmaceutickém průmyslu i při výrobě plastů, se počítá
za tři roky.
"Po ložiscích v Pákistánu a Indii jde na Gemeru s největší pravděpodobností o třetí největší
známé zásoby na světě," citoval deník Hospodárske noviny šéfa společnosti Schmid
Industrieholding Roberta Schmida.
ČTĚTE TAKÉ:
'Slovensko do 20 let ekonomicky dožene Česko'
Padne Řecko kvůli Slovensku?
Společnost prostřednictvím dceřiné firmy VSK Mining investovala 20 milionů eur (495
milionů Kč) do geologického průzkumu lokality, stejnou částku si vyžádá spuštění těžby a
výstavby zpracovatelského závodu.
Sondy ukázaly, že v lokalitě se nachází pět až osm milionů tun rudy. Jde údajně o jednu z
nejkvalitnějších forem mastku. Zásoby by mohly vystačit na 50 let.
CO JE MASTEK?
Mastek (talek) je měkký minerál bílé až zelenavé barvy. Je na omak mastný, odtud jeho český
název. Pro svoji žáruvzdornost se hojně využívá v elektrotechnice při výrobě izolátorů, dále
ve slévárenství a sklářství na vyzdívky pecí. Používá se při výrobě papíru, barev, přidává se
do asfaltu. Jemně mletý se používá v kosmetice. V Číne se z něho vyrábějí umělecké
předměty.
VSK Mining získala práva na ložiště v Gemerské Polome před šesti lety. Stalo se tak poté, co
úřady odebraly povolení jiné společnosti. Ta podle listu zažalovala Slovensko a v
mezinárodní arbitráži požaduje odškodné půl miliardy eur.
Obec Gemerská Poloma, u které byla objevena velká ložiska mastku
+++++++++++++++++++++++
Plyn může do Česka přitéct i přes Alpy. Bude zájem?V USA plánují elektrárnu na horký
vzduch Nord Stream spustí za měsíc, South Stream v roce 2015 Přidej odkaz
Vem si peníze
Snadné peníze z domova Rychlá on-line žádost
Potřebujete rychle půjčit?
Rychlé půjčky za dostupných podmínek Solidně, bez poplatků a prověřování
Finanční tíseň?
Půjčky pro každého přehledně v naší databázi půjček!
+++++++++++++++++++++++
Vážení,
klamať sa dá dlho, ale nie do nekonečna!
Nás Slovákov – Uhrov cez takéto a podobné „maďarizačné metainterpretácie“ pojmov Uhor,
Uhorsko klamete už dobrých 200 rokov! A slovenského génia, Hongroisa = Slováka Franza
Liszta k tomu naplno zneužívate.
Už o necelý mesiac si svet a hlavne naše okolie pripomenie 200-té výročie narodenia nie
Maďara, Nemca, ale Slováka – Uhra, slovenského génia! A to naplno, s celonárodnou
parádou, známou maďarskou pompou v Budapešti i vo Viedni.
A Slovensko, jeho „domovina“ Bratislava, mlčí, mlčia médiá, veď sa vôbec nič nechystá!
A viete prečo?
Podľa mojich znalostí problematiky okolo Liszta Budapešť zaručene musela zapojiť do akcie
všetkych, do slovenskej trikolóry spoľahlivo zamaskovaných agentov, aby sa v Bratislave pri
tomto významnom výročí žiadna akcia s mottom „Liszt – Slovák“ neorganizovala, nekonala.
V roku Franza Liszta boli podľa mojich znalosti, za slovenské peniaze organizované
minimálne dve akcie k osobe „Ferenc Liszt”, pozor! nie „Franz Liszt”, či pre nás Slovákov
prijateľnejšie „Franciscus List”
A už vonkoncom nepochybujem, že znovu zo slovenských peňazí, slovenského ministerstva
kultúry boli pridelené nemalé peniazem na finálne oslavy „Ferenca Liszta v Poszonyi”, ale
zase žiadne slovenské peniaze na „Franza Liszta z jeho milovanej Bratislavy”.
I tu platí biblické „poznáte ich po ovocí“!
Výsledok práce priateľov „Ferenca Liszta“ predsa visí už viac ako rok vo vzduchu, je ho
bytostne „cítiť“ z mlčania viacerých akože pro-slovenských médií, či pasivity organizácií,
inštitúcií – dokonca aj tých historicky národných:
„Liszt nesmie byť uvádzaný na titulnej strane!“
„Hongrois – Uhor Franz Liszt, to predsa nie je téma pre Slovákov!“
29.09.2011
Peter Hanic, Viedeň
+++++++++++++++++++++++
Franz Liszt a „metainterpretácie“ z Hudobného života
3. októbra 2011
(Príspevok do Stálej konferencie Panslovanskej únie)
www.pansu.sk
AD: HŽ 9/2010 Jana Lengová: „Fikcia: Franz Liszt ako Slovák“
AD: HŽ 1/2011 Jana Lengová: „Čo rozprávajú pramene“.
Márne čaká slovenská čitateľská obec na vôbec nejakú relevantnú odpoveď, od
niekoho z proslovenskej zložky inteligencie k článkom z HŽ k tematike identity Franza
Liszta.
Zdá sa, že aj ja márne čakám na odpoveď od priamo oslovených jazykovedcov k mojej
verejne publikovanej výzve, dať kvalifikovanú odpoveď k otázke absencie dobového
nemeckého výrazu pre „tanec Slováka“ („tanec TÓT-a“, TÓT-ov = „TÓTentanz“ podľa
úradného jazyka Rakúsko-uhorskej monarchie, aj po rakúsko-maďarskom vyrovnaní).
A aj preto znovu píšem a podotýkam, že nemám úmysel podrobne rozoberať rôzne,
niektoré až vyslovene neakademické formulácie autorky článkov z HŽ. Škoda Vášho času a
mojej námahy. Čo sa však už vonkoncom nedá nekomentovať, sú zjavné maďarizačné
manipulácie – „metainterpretácie“ v uvedených článkoch, z ktorých niektoré vysvetlím a
doložím citáciami od samotnej autorky. Vopred sa ospravedlňujem čitateľom, za možno
zdanlivo rozvláčne písanie, ale z dôvodu „vedeckej korektnosti“ si nemôžem odpustiť
doslovne necitovať niektoré jej pasáže.
V článku „Čo rozprávajú pramene“, HŽ 1/2011, autorka upozorňuje na rôzne zdroje,
ako aj isté možné „úpravy“ prameňov, citujem: “ Čiže k dispozícii sú vlastne len tri typy
prameňov (originálne listy, zápis v skicáre, odpisy), pričom niektoré listy existujú aj v troch,
ba dokonca štyroch či piatich variantoch. Táto skutočnosť extrémne sťažuje moderné
editovanie Lisztovej korešpondencie, hoci snahou lisztovských výskumných centier je
vytvoriť akúsi spoločnú databázu Lisztovej korešpondencie.
Ďalším problémom je vedomá selekcia a krátenie listov v starších vydaniach , kde sa
vynechaná časť z pôvodného textu listu pri jeho vydaní vôbec nevyznačovala, prípadne sa
robili menšie štylistické úpravy.
Ide aj o vydania Lisztovej znalkyne La Mary (Marie Lipsius, 1837-1927) z konca 19. a
zo začiatku 20. storočia, ktorá zverejnila vyše 2800 Listových listov. Pre vydávanie prameňov
neplatili v tom čase a ešte ani v 1.polovici 20. storočia také prísne textologické kritériá ako v
súčasnosti, a tak si editor mohol dovoliť také zásahy do pôvodného textu, aké sú dnes pri
editovaní neprípustné. Vydaný list potom naozaj mohol obsahovať neúplnú alebo “upravenú”
informáciu.”
Keď sa ale začítate do autorkinho staršieho článku „Fikcia: Franz Liszt ako Slovák“,
HŽ 9/2010, tak si pozornejší čitateľ určite všimol, že autorka vtedy zrejme ešte nedospela
k poznatkom o „prísnych textologických kritériách planých v súčasnosti”, citujem: „...
Dôkazom Demkovho tvrdenia, že názov „Totentanz“ bol súčasníkmi zámerne premenovaný
na „Todtentanz“, mal byť list Franza Liszta dcére Cosime zo 4.mája 1873, v ktorom Liszt
v súvislosti s Rubinštejnovým koncertom vo Varšave údajne s prekvapením komentoval túto
pravopisnú zámenu v názve (Stratený syn Slovenska, 2003:80, meno Rubinštejna je tu
skomolené na Nicola Rubenstein). V Demkovej knihe však chýba originál citátu z listu, ktorý
znie nasledovne: „Elle m’écrit aussi merveilles du talent superlatif de Nicolas Rubinstein, qui
vient de jouer avec succés (figuratevi!) mon Todtentanz á Varsovie.“ (Franz Liszt: Lettres á
Cosima et á Daniela. Ed. Klára Hamburger, Sprimont 1996,s.93.)
Preklad: “ Ona [t.j. Mme deMaukhanoff – pozn. J.L.] mi tiež napísala o prenikavom,
mimoriadnom talente Nikolaja Rubinštejna, ktorý s úspechom (predstavte si!) zahral môj
Todtentanz vo Varšave.“
O žiadnom premenovaní názvu diela tu niet reči, práve naopak Liszt používa dobový
pravopisný tvar: „mon Todtentanz“ („môj Todtentanz“). Z čoho vyplýva, že Demkov
komentár je nekorektný a manipulujúci...“
Aj bez väčších znalostí francúzštiny si pozornejší čitateľ nemôže nevšimnúť zmenu
pozície výrazu „(figuratevi!)“. V pôvodnom texte je u predmetu vety : „Todtentaz“ a po
„preklade“ sa dostal až pred sloveso: „zahral“ .
Preto čitateľovi ponúkam iný preklad predmetnej vety, kde sa pokúšam „prísne
textologicky“ a predovšetkým významovo zachovávať podstatu výroku: „Ona mi tiež napísala
o prenikavom mimoriadnom talente Nikolaja Rubinštejna, ktorý vo Varšave s úspech zahral
(predstavte si!) môj Todtentanz.“
Myslím, že to je dostatočne vyčerpávajúca pripomienka .
Tu je však potrebné upozorniť na niečo závažnejšie.
Autorke pri „preklade“ akosi „unikla“ iná dôležitá časť a možno len „pozabudla“ na
„prísne textologické kritériá platné v súčasnosti“, keď pri citácii z knihy „Franz Liszt:
Lettres.....“ neuviedla aj vysvetľujúce poznámky k ňou citovanej vete!
U slova „(figuratevi!)“ je uvedená poznámka č.3. a u slova „Todtentaz“ poznámka
č.4 .
Dolu, pod čiarou, si čitateľ môže prečítať vysvetlenia poznámok k významu samotnej
témy, z pravdepodobne zmysluplne podstatne rozsiahlejšej korešpondencie:
3.) (predstavte si!) * v slovenskom preklade
4.) "..Citons un extrait de la lettre de Liszt á Nicolas Rubinstein écrite en mai 1873:
Votre dermier exploit á Varsovie avec la Danse macabre tient du prodige. Mme de
Moukhanoff m´en écrit des nouvelles .." * uvádzam bez prekladu
Ako už čitateľ vie, Lisztov názov skladby bol pôvodne "TOTentanz".
F.Liszt použitím zvýrazňujúceho výrazu („figuratévi!“) pred samotným názvom
skladby adresáta listu upozorňuje, že došlo k zmene jeho pôvodného názvu zo strany
usporiadateľa koncertu vo Varšave cestou prekladu do francúzštiny..
Práve tieto dôležité doplňujúce informácie čitateľovi ozrejmuje autor uvedenej knihy
v poznámke z korešpondencie s Nicolasom Rubinsteinom citovaním takto zmeneného
názvu jeho skladby: „la Dance macabre“ !
To pri spätnom preklade do nemčiny je práve Listom zvýraznený: "Todtentanz"!
V dobe Liszta sa do nemčiny zaviedol popri inom aj výraz „Magyarentanz“, vo
význame „tanec Magyara“. A keďže pomenovanie „TÓT“ je analógia k pomenovaniu
„Magyar“,
tak potom pre „tanec TÓTa“ by dobová nemčine mala mať vo svojej slovnej zásobe
analogický výraz: „TÓTentanz“.
Alebo sa aj pani muzikologička, autorka článkov domnieva, že TÓTi – Slováci - Uhri
nemali žiadne vlastné tance!?
Podľa slov z dobových nemeckých slovníkov vlastné tance mali: Maďari, Česi,
Poliaci, či „mŕtvoly“, ale Slováci, podľa dobovo úradného jazyka Tóti, ich podľa autorky asi
nemali!?
Preto sa názvy, pomenovania, vlastné mená zásadne NEMAJÚ PREKLADAŤ!
Preklady sa často zneužívajú práve za účelom manipulácie, tu politickej maďarizácie!
Pre úplnosť, pravopis slova „Todtentanz“ bol počas 19.st. stále rovnaký.
Zmena pravopisu na „Totentanz“ sa udiala až v 20.storočí.
Autorka článkov pri upozorňovaní na „metódy úprav pôvodných textov“ pozabudla
práve na túto vyššie uvedenú oblasť, ktorá sa nielen u osoby Franza Liszta dodnes úspešne
zneužíva: „Jazykové preklady“ ako osvedčená metóda manipulácie a falšovania histórie ....
Predsa „prísne textologické kritériá“ by predsa mali platiť v plnom význame aj pri
prekladoch! Alebo sa mýlim?
Na túto „prekladovú nedôslednosť“ priamo nadväzuje ďalší odsek v HŽ 1/2011,
citujem: “Ak však Oskar Elschek tvrdí, že „teda aj všetky jeho (Lisztove) výroky
zaznamenané v maďarčine sú podvrhmi, boli mu nutne vložené do úst a do pera“, tak to je
prisilné tvrdenie, ktoré možno v korektnej historickej vede akceptovať iba vtedy, ak bude aj
relevantným spôsobom doložené. Nehovoriac už o paušalizácii a generalizácii takýchto
výrokov, pretože každý prameň je jedinečný a musí sa vyhodnotiť individuálne.“
Pre požadovanú „korektnosť historickej vedy“ si tu dovolím „relevantným spôsobom
doložiť“ jeden zásadný, „paušalizovaný a generalizovaný“, mnohonásobne zaznamenaný
výrok Franza Liszta, ktorý žiaľ, dnes už prakticky asi len pre Slovákov nepotrebuje skutočne
žiaden doplňujúci komentár:
„Je suis Hongrois“ v preklade do maďarského jazyka: „Magyar vagyok” - „Som
Maďar“! „Tento jeho (Lisztov) výrok zaznamenaný v maďarčine, je podvrh, bol mu nutne
vložený do úst a do pera“.
Dnes by snáď každý priemerne inteligentný súdny čitateľ mohol uznať,
že keď niekto nevie po maďarsky, tak nemôže byť Maďar a teda ani nemohol byť
Maďar.
Franz Liszt po maďarsky nevedel a teda ani podľa najnovších exteritoriálnych
pravidiel maďarského zákonodarstva by sa dnes nemohol z vlastnej vôle prihlásiť za Maďara,
nebol by zo zákona akceptovaný.
(Pre „vedeckú korektnosť“ však musím upozorniť na jeden z politikou riadený
paradoxov maďarskej histórie. Čisto právnicky sa všetci naši uhorskí predkovia z večera do
rána stali „Maďarmi de jure“! A to bez ohľadu na materinský jazyk, etnickú príslušnosť a teda
aj všetci naši slovenskí predkovia s materinským jazykom slovenským, či jeho dialektom, sa
takto stali Maďarmi! Jednoducho zo zákona o rakúsko-maďarskom vyrovnaní.
Teda aj Franz Liszt sa stal po právnej stránke „úradným Maďarom“, príslušníkom
„maďarského národa“ a to už bez možnosti voľby, či sa mu to páčilo, alebo nie! )
Podobne aj ďalší „výrok zaznamenaný (pre zmenu z pera Paula Lendvaia, teraz už )
v nemčine je podvrhom, bol mu nutne vložený do úst a do pera“.
„Man darf mir wohl gestatten, daß ungeachtet meiner beklagenswerten Unkenntnis der
ungarischen Sprache, ich, von Geburt bis zum Grabe im Herzen und Sinne, Magyar
verbleibe.“
Predpokladám, že pravdepodobne práve tento citát v nemeckej verzii, podotýkam, že
bez originálnej citácie zo zdroja Lisztovej korešpondencie, poslúžil autorke ako podklad
k uverejneniu jej slovenskej metainterpretácie.
Citujem z epitafu autorky z článku „Fikcia: Franz Liszt ako Slovák“, HŽ 9/2010:
“ ...Liszt sa však ako zrelý umelec zapojil do procesu utvárania maďarskej hudby - aj
inšpiračnými zdrojmi svojej hudobnej tvorby. Svoj príklon k maďarstvu vyjadril známym
citátom v liste barónovi Auguszovi zo 7.mája 1873: „Nech mi je dovolené povedať, že
napriek poľutovaniahodnej neznalosti maďarskej reči zostanem v svojom srdci a v svojich
citoch Maďarom od narodenia až po hrob“…“
Najstarší text takéhoto výroku, ale asi ešte úplného, vyhľadaný na internete je z roku
1912, bol publikovaný v Budapešti, v nemčine. „Man darf mir wohl gestatten, daß ungeachtet
meiner beklagenswerten Unkenntnis der ungarischen Sprache, ich, von Geburt bis zum Grabe
im Herzen und Sinne, Magyar verbleibe, und demnach dir Kultur der ungarischen Musik
ernstlich zu fördern wünsche“.
Na základe použitých slov to je evidentne „klasická maďarizovaná prekladová
metainterpretácia“!
Neskôr publikovaný anglický preklad, iná metainterpretácia tohto výroku, je už
významovo odlišná: «Despite my lamentable ignorance of the language, I must be permitted
to remain from birth to death, in hear and soul a Hungarian, and hence I am anxious to
promote the cause of Hungarian music.»
Pri porovnaní týchto rôznych verzií výroku Liszta sa k slovenskej verzii autorky
vynárajú viaceré zásadné a už vôbec nie až tak moc „laické“ otázky:
1.) Prečo práve u tohto kľúčového výroku autorke „chýba originál citátu z listu“?
2.) Prečo poniektorí autori „vydali neúplné alebo upravené informácie“ z Lisztovho
listu?
3.) Prečo z viacerých známych publikovaných textov tohto výroku sa autorka sama
neriadi „prísnymi textologickými kritériami dneška“ a vybrala si práve jeden „upravený”?
4.) O akom „procese utvárania maďarskej hudby“ a o akých „inšpiračných zdrojoch“
nám v tom článku autorka „maďarizačnou metainterpretáciou“ fantazíruje?!
Prečo uvádzam: „O akom „procese utvárania maďarskej hudby” nám tu autorka
fantazíruje?
Odpoviem amatérsky, zjednodušene.
Vážený čitateľ, vážená pracovníčka SAV, nepodceňujte slovenského čitateľa!
Na postrehnutie základného rozdielu medzi kompozíciami pre „husle des Bohémiens“,
teda aj „procesu utvárania maďarskej hudby“ a kompozíciami Franza Liszta pre
klávesové nástroje, teda klavír, či organ, nám skutočne netreba žiadnych muzikológov,
akademikov!
V duchu sa istotne spýtate, že prečo uvádzam: “ maďarizačnou metainterpretáciou ”?
Vysvetlenie je aj tu celkom prosté a zároveň dáva aj odpoveď na dôvod až pričastého
zasahovania do znenia pôvodného textu, ktorý potom : „mohol obsahovať neúplnú alebo
“upravenú” informáciu.”
Tu nechávam na čitateľa možnosť vybrať si niektorý iné, výstižnejší výraz namiesto
slova „upravenú“, napríklad: „cenzurovanú“, „falšovanú“!
Pokiaľ si tento výrok z nemčiny čitateľ spätne preloží vo významovom súlade s
výrokom Liszta: „Je suis Hongrois“ a teda v tomto texte si vymení slovo „Magyar“ za
dobové „Ungarn“, tak citované “neupravené” súvetie, už aj v nemeckom jazyku hneď dá, pre
Slováka - potomka Uhrov, nielen reálny zmysel, ale bude predovšetkým v plnom súlade práve
s obsahom jeho dodnes zatajovaného umenovedného diela z rokov 1859, 1881: Des
Bohémiens et de leur musique en Hongrie“!
Krátko po vydaní tejto umenovednej práce Franza Liszta (1859) nasledovala ostrá
reakcia vo forme vydania malej brožúry s jasne napísaným postojom k Lisztovi: „Et tu mi fili
Brute!?“
„Entgegnung auf die von Dr. Franz Liszt in seinem Werke : „Des Bohémiens et de leur
musique en Hongrie“ aufstellte Behauptung, dass es keine ungarische Nationalmusik, sondern
bloss eine Misik der Zigeuner, gibt.“, Ritter von Adelburg, Pest, 1859.
Nielen o tejto dobovej reakcii, ale aj Lisztovych iných postojoch k tejto tematike
pojednáva kniha dobového kritika a muzikológa Eduarda Hanslicka: „Sämtliche Schriften:
Aufsätze und Rezensionen, 1859-1861“, Vien, 2005.
Poznamenávam, že rakúska muzikológia má u tohto pána excelentný „zdroj z prvej
ruky“, predpokladám, že aj k otázkam identity Franza Liszta a preto aj bez prác zo Slovenska
vedia pripraviť spoľahlivé, kompetentné podklady pre pána rakúskeho spolkového prezidenta.
Lisztove dielo svojim obsahom vysvetľuje, prečo „Maďari” nemali a ani nemohli mať
v dobe Franza Liszta svoju vlastnú etnickú hudbu, vlastnú hudobnú kultúru a teda náš Franz
Liszt, špičkový intelektuál, diplomat, skladateľ, spisovateľ a umenovedec v žiadnom prípade
nemohol napísať výrok: „s plnou vážnosťou podporovať maďarskú hudobnú kultúru!”
To by si výrokovo principiálne zásadne protirečil s touto umenovednou prácou!
Alebo lepšie povedané, vážená pani autorka, zamestnankyňa muzikológie možno
práve z tohto dôvodu „pozabudla“ na existenciu „prísnych textologických kritérií“ a aj ona „
vydala neúplnú alebo upravenú informáciu“ práve tohto, pre dnešných Slovákov - potomkov
vtedajších Uhrov, dôležitého Lisztovho výroku!
Nakoniec slovenský preklad kompletného súvetia by mohol znieť nasledovne: „Nech
mi je dovolené povedať, že napriek poľutovaniahodnej neznalosti reči, od narodenia až po
hrob, zostanem vo svojom srdci i v svojich citoch „Uhrom“ a želám si s plnou vážnosťou
podporovať „uhorskú“ hudobnú kultúru.“
Pre poučenie poniektorých len zdanlivo slovenských akademikov, muzikológov, ako aj
ostatnej, ešte stále mlčiacej slovenskej inteligencie, si neodpustím jednu banálnu laickú
poznámku!
Pani muzikologička, páni muzikológovia a to vy „študovaní inteligenti“ dodnes
neviete, že do procesu utvárania reálnej národnej hudby sa fakticky môže zapojiť len ten
skladateľ, ktorého materinský jazyk je totožný s jazykom národa z lona ktorého vzišiel!?
Inými slovami povedané, to Vám mám ja, laik vysvetľovať mentalizačný proces
dieťaťa?! Že len „Hongrois“, odchovaný na „hongraise“ materinskom mlieku, vyrastajúci už
od prenatálnaho veku v „hongroise“ jazykovo a hudobne aktívnom prostredí, za spevu
„hongrois“ uspávanok, za istých ďalších nevyhnutných predpokladov sa môže skutočne stať
géniom a tvorcom originálnej „hongroise“ hudby a len tak môže „s plnou vážnosťou
podporovať „hongrois“ hudobnú kultúru."!?
Veď je úplne logické, že predsa len „Uhor“ môže v nadväznosti na pôvodnú etnickú
hudbu „Uhrov“ podporovať ich „uhorskú“ hudobnú kultúru! A teda len „etnický Hongrois“
mohol zložiť originálne „Rhapsodie Hongroise“. Vychádzajúce z hudobnej tradície svojich
„Hongrois“ predkov!
Preto Lisztove „Rhapsodie Hongroise“ boli a iné ani nemohli byť iné, ako len
slovenské!
To svojho času podobne napísal, ešte dodnes stále cenzurovaný, ruský umenovedec
Stasov, súčasník a priateľ Franza Liszta.
Posúdenie uvedených argumentov, ako aj samotných publikovaných prác autorov
v zmysle, ktorý autor je korektný a ktorý manipulujúci, ponechám už na zváženie samotného
čitateľa.
Zhruba pred rokom som v závere svojho príspevku k pojmu „TÓTentanz“ upozornil
na blížiace sa významné výročie. A tak si o necelý mesiac svet a hlavne naše okolie
pripomenie 200-té výročie narodenia Franza Liszta zrejme „jedine“ ako Maďara, čiastočne
možno i ako „rodeného“ Nemca, ale pochybujem, či už ako Slováka – Uhra-Hongroisa!
Tie oslavy v okolí, obzvlášť z Budapešti, budú rezonovať do sveta s celonárodnou
maďarskou parádou, známou maďarskou pompou.
Tento rok som zaregistroval už 2 podujatia aj v Bratislave nesúce sa v duchu „Ferenc
Liszt ...“ a určite sa nepomýlim, keď aj bez znalosti veci uvediem, že za slovenské peniaze
v Bratislave ja zaručene organizované vrcholiace podujatie k výročiu v duchu:
„Ferenc Liszt – Magyarország, Poszony!“
Podľa mojich znalostí problematiky - „cirkusu“ už len okolo diskusie ohľadom
identity Franza Liszta, Budapešť zaručene musela zapojiť do akcie všetkých svojich
priaznivcov, aby sa v Bratislave pri takomto významnom výročí žiadna akcia s mottom „Liszt
– Slovák“ nekonala, ale len výhradne v už spomenutom maďarskom duchu.
Identita Franza Liszta, to je jedinečný a zaručene spoľahlivý všestranne použiteľný
indikátor nefalšovanej slovenskosti. A je jedno, či už osoby, inštitúcie, organizácie, alebo
spoločenstva, ktoré sa tejto, už storočie „chúlostivej“ témy akýmkoľvek spôsobom dotklo, či
dotkne. Slovensko a jeho skutočná, pravá slovenská „domovina“ Bratislava ešte i dnes, pri
takomto výročí stále mlčí a mlčia i mienkotvorné, kultúrne médiá.
Nepripadá vám to nanajvýš čudné, ba až prekvapivé, že v dnešnej dobe si autor objavu
slovenského pôvodu osoby s rodným listom „Franciscus List“ musí svoje názory, ako aj
kompetentnosť svojej osoby obhajovať na Slovensku vo forme vydania „samizdatu“?!
Pán Miroslav Demko sám vydal obhajobu identity Franza Liszta ako Slováka v
brožúrke: „VYHLÁSENIE: Franz Liszt je slovenský skladateľ“. Odpoveď na články pani
Jany Lengovej, vedeckej pracovníčky Ústavu hudobnej vedy SA.
V Bratislave, júl, 2011.
Nepochybujem, že pobúrim poniektorých čitateľov, teoretikov politológie, ale tento
stav má podľa mňa jasné príznaky „diktatúry demokracie“.
Peter Hanic
Viedeň, 03.10.2011
PS
Pre kompletnosť obrazu ponúkam jeden z ťažiskových propagačných materiálov od susedov,
významovo mierne „poopravený“:
Myslím, že susedia nebudú mať námietky po obsahovej stránke, či z pohľadu autorských
práv, že im iniciatíva od anonymných Slovákov na internete „mierne poopravila znenie
prospektu“. Inými slovami povedané, dala ho do súladu so známymi faktami:
„Som Uhor“, ale neviem po maďarsky!
+++++++++++++++++++++++
Tak to je sila!!!!!! Toto je asi HOAX!
# # # mléko - to je skandální!!! - věděli jste to?!!
###
# # # # Něco pro milovníky zdravé stravy.
# # # VÍŠ TO???
# # # Mléko v tetrapaku, které se nespotřebuje do konce trvanlivosti,
# # # prodejce vrátí zpracovateli.
# # # Zpracovatel otevře obal, mléko opětovně převaří a opět zabalí.
# # # Mohou tak učinit max. 5 krát. Zespodu krabice je pod zalepeným
# # # záhybem číslo 12345, kde jedno z čísel chybí. Tato chybějící cifra
# # # udává, kolikrát už bylo mléko "recyklováno". Tj.
# # # 12 45 znamená, že bylo převařeno 3 krát Tak dobrou chuť.
# # # Mrkli jsme na to a opravdu. Na
# # # krabicích plnotučného mléka, které bylo "v akci" za 11,90 Kč,
# # # chybí v řadě č. 4.
# # # Doufám, že alespoň u mléka prodávaného jako čerstvé, nechybí v
# # # řadě žádné číslo :
+++++++++++++++++++++++
Čaj v sáčkoch je odpad
25.1.2011
Čo skrýva čaj v sáčkoch: čaj alebo čajový prach?
Čaj s sáčkoch. Sypaný čaj pomaly odchádza do minulosti, listový čaj pijú iba gurmáni.
Spraviť si čaj zo sáčku je rýchle, chutné a pohodlné. V podstate, sáčok – to je zdokonalené
sitko na čaj. Sypaný čaj len naukladali do individuálnych balení a priviazali k ním špagátiky.
Má to však jeden háčik. Vo vnútri sáčku totiž nie sú čajové listy, ale akýsi prášok. Dajú sa
tam nájsť aj svetlohnedé časti stopky čajového lista. Akýkoľvek, dokonca aj drobný sypaný
čaj vyzerá celkom inak.
Prach – práve ten často sypú do čajových sáčkov. Po spracovaní čajových listov
zostáva drobný odpad. V Indii, Číne, tam, kde pestujú čaj, tento prach jednoducho zmietajú
zo stolov a vyhadzujú na smetisko, alebo za pár drobných predávajú iným krajinám. 10kilogramové vrece čajového prachu stojí 10 dolárov alebo 300 rubľov. Z neho sa dá vyrobiť
200 štandardných balíčkov sáčkového čaju.
To však vôbec neznamená, že všetok čaj v sáčkoch – to je iba prach. Niektorí výrobcovia
plnia sáčky normálnym sypaným čajom, len veľmi drobným. Odlíšiť kvalitný sáčkový čaj od
prachového sa dá nasledovne.
Ak na dne balenia je čajový prach, to znamená, že sáčky najpravdepodobnejšie
naplnili odpadom čajovej výroby. Ak je krabička čistá, v sáčkoch je zrejme ozajstný čaj
– nevysýpa sa totiž skrz sáčky.
Sáčkový čaj sa vylúhuje rýchlejšie ako listový. Stačí na pár sekúnd dať sáčok do vriacej vody
a voda sa okamžite sfarbí do hneda (ak ide o čierny čaj). Ale to ešte nie sú všetky výdobytky
pokroku. Ak dáte sáčok s čajom do pohára so studenou vodou, tiež získa hnedastý nádych.
Dôvodom sú farbivá. O tom, že čaj obsahuje farbivá, na etiketách nepíšu. Ale existuje
jednoduchý spôsob ako to zistiť.
Ak chcete overiť, či čaj, ktorý zvyčajne pijete, obsahuje farbivá, vylúhujte sáčok v
studenej vode. Ak sa rýchlo sfarbí dohneda, čaj obsahuje farbivá. Pre každý prípad
môžete spraviť ešte jeden test. Dajte do šálky s čajom kúsok citróna. Ak sa nápoj potom
nestane svetlejším, znamená to, že obsahuje farbivá.
Čaj s malinami, jahodami, broskyňami, mätou, bergamotom. Na krabičkách je nakreslené
čerstvé ovocie a bylinky. Výrobca tvrdí, že tento čaj je nielen chutný, ale aj zdravý, sú v ňom
predsa ozajstné kúsky ovocia, lístky mäty a bergamotu. Ale je to naozaj tak? Ak rozpitvete
sáčok s takýmto čajom, uvidíte tam čaj, kúsky ovocia a čohosi bieleho. Nie je to nič iné, ako
aromatizátor, identický s prírodným. Má chemickú chuť, páli jazyk. Pijeme umelé
dochucovadlá, len rozpustené vo vode.
Chemické arómy sú silnejšie ako prírodné. Preto čaj s príchuťou lesných jahôd sa nám zdá
chutnejší ako čaj s ozajstnými lesnými jahodami. To sa hodí výrobcom – aromatizátory sú
mnohonásobne lacnejšie ako jahody. Ale sotva by si niekto z vás kúpil čaj, na krabičke
ktorého by bolo napísané: „Prírodný čaj s citronelolom” alebo: „Ozajstný cejlónsky čaj s alfa
iónom“. Výrobcovia to robia tak: pridávajú do čaju kúsky ovocia, ale iba desatiny percenta.
Presne toľko, aby sa to dalo uviesť na etikete. A aby čaj aj voňal jahodami alebo pomarančom
pridávajú aromatizátory.
Pred kupovaním čaju si prečítajte jeho obsah na krabičke. Ak okrem prírodného ovocia
tam sú uvedené aromatizátory, pravdepodobne žiadne ovocie tam prakticky nie je.
Umelým aromatizátorom by sa mali vyhnúť alergici, deti a astmatici. Aromatizátory
môžu vyvolať záchvat alergie dokonca aj u zdravého človeka. Preto pred kúpou
ovocného čaju je treba si pozorne prečítať jeho zloženie.
Listový čaj. To už nie je mačka vo vreci, vidíte lístky čaju, ktorý vylúhujete. V balíčku nie je
prach, ale ozajstné čajové listy, veľké alebo malé. Nápoj je potom chutnejší a aromatickejší
ako čaj zo sáčkov. Má to iba jeden háčik. Podľa údajov expertov, takmer 20% čaju, ktorý sa
predáva na trhoch a obchodoch je po záruke. Zdalo by sa, čo je na tom zlé? Nie je to predsa
pokazená ryba alebo skysnuté mlieko. Čajom, dokonca aj po záruke sa človek určite neotrávi,
myslia si mnohí. A mýlia sa. Po čase sa v čaji vytvárajú alfatoxíny. Alfatoxíny – to sú
jedovaté látky, ktoré vyrábajú plesňové huby, aspergillusy. Aspergillusy vyrastajú na zrnkách,
semenách a listoch čaju, záručná doba ktorého uplynula.
Vo veľkých dávkach spôsobujú nezvratné poškodenia pečene a smrť.
Doba spotreby čaju je tri roky. Dátum výroby sa vždy uvádza na balení. Na prvý pohľad je
všetko jednoduché: pozrieš sa na dátum a pripočítaš tri roky. Ale problém je v tom, že na
balíčku je uvedený dátum balenia čaju. Teda nie čas jeho zberu na plantáži, ale čas, kedy bol
nasypaný do krabice. Čaj môže ležať na sklade rok, dva, tri alebo dokonca aj päť. Potom ho
zabalia do krabíc a poctivo píšu dátum, kedy bol zabalený, napríklad 31 január 2011. Spoznať
čaj po záruke však môžete aj sami.
Vylúhujte čaj v kanvičke (čierny čaj). Ak sa o niekoľko minút na jeho povrchu sa objaví
jemný filmovitý povlak, znamená, že je čerstvý. Ak tento povlak chýba, znamená to, že
čaj bol pozbieraný pred viac ako dvomi rokmi. Ak nápoj má nahorkastý zápach a na
dne kanvičky sa objavujú zrazeniny, čaj je po záruke, nepite ho.
Balíky ozajstného čaju by mali byť zvrchu prikryté priesvitnou fóliou. Ak fólia chýba,
znamená to, že máte pred sebou falzifikát.
Pozorne si prečítajte informácie na balíku – musí tam byť uvedený výrobca, jeho
adresa a telefónne číslo, miesto, kde čaj vyrástol a miesto, kde bol zabalený.
India, Cejlón a Čína – na týchto miestach sa pestuje 90% čaju, ktorý pijeme. Mnohí si
myslia, že najlepšie ja kupovať čaj, ktorý bol balený rovno na mieste. Ale práve do tejto
pasce sa nechá chytiť dôverčivý kupujúci.
Ak na balíčku čaju je napísané Made in China alebo Made in Sri Lanka, znamená to, že pred
vami je falzifikát. Na ozajstnom cejlónskom čaji musí byť nápis Packed in Sri Lanka alebo
obrázok leva s bodkami. Pravdaže, leva môžu nakresliť aj na falzifikáte, ale existuje spôsob
ako ho odlíšiť. Spočítajte bodky na kožuchu leva. Ak je ich 17, znamená to, že čaj je naozaj z
Cejlónu. Na čaji zabalenom v Číne je nápis China National Import and Export Corporation
Tea and local products.
Ľadový čaj. Výrobcovia sa vás snažia presvedčiť, že pred vami je ozajstný čaj, iba
chladený. Prírodný nápoj, ktorý je oveľa užitočnejší ako kadejaké sladké malinovky s
umelými farbivami a aromatizátormi. Teda ak si doma spravíte čaj, dáte doňho lyžičku cukru
a plátok citróna, a potom ho ochladíte, získate rovnaký nápoj, aký vám ponúkajú vo fľaškách.
Potom by to malo fungovať aj naopak – ak ohrejte studený čaj vo fľaške, získate normálny
teplý čaj. Je to naozaj tak?
Aby sme to overili, v jednom samovare sme vylúhovali obyčajný čierny čaj, kúpený v
obchode, bolo tam pridaných niekoľko plátkov citrónu kvôli chuti a do druhého samovaru
sme naliali ice-tea z fľašiek a ohriali. Piť čaj budú dievčatá z tímu roztlieskavačiek.
Dievčatá nevedia, že v jednom samovare je ohriaty ľadová čaj. Jednoducho sme ich
poprosili, aby ochutnali nápoje a povedali, čo je v každom samovare. Všetky dievčatá si
ihneď všimli, že v prvom samovare je teplý čaj. Pritom ani jedno dievča ani nenapadlo, že
nápoj v tom druhom má vôbec niečo spoločné s názvom „čaj“. Podľa ich mienky sa svojou
chuťou viac podobal na čistiaci prostriedok.
Prečo studený čaj v horúcom stave prestáva byť čajom? Ide o to, že čajom tento nápoj
môžeme nazvať iba s prižmúrenými obidvomi očami: je to obyčajná sladká voda, do ktorej
bolo pridané malé množstvo suchého čajového prášku. Podľa slov expertov, čau je v nápoji
nie viac ako 1%.
Pred tým, ako si kúpite studený čaj, prečítajte si jeho zloženie na etikete. Ak medzi
zložkami nie je extrakt čaju alebo je uvedený ako posledný, znamená to, že máte pred
sebou jednoducho sladkú vodu s príchuťou čaju – obsahuje farbivá, aromatizátory,
konzervanty a veľa cukru.
Zdroj: 1tv.ru
+++++++++++++++++++++++
Co je politika?
> Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika. "Jak bych ti to vysvětlil,"
přemýšlí otec. "Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze
a nosím je domů. Maminka, to je socialistická vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a
zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my jí
za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla
vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční
bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?" Chlapeček se dlouze zamyslí a
pak řekne: "Zatím ještě nevím, nechám si to projít hlavou přes noc. V noci se probudí
zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí
jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak
>
> si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se
smutně obrátí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem oknem pozoruje tatínka se služebnou.
Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá:
"Tak už víš, co je to ta politika?" A chlapec smutně odpoví: "Už to vím, ale je to trochu jinak,
než jsi říkal včera." "A jak, prosím tě?" "No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory
tomu nečinně přihlížejí, zatímco socialistická vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován. A naše
společná budoucnost leží ve sračkách :D
+++++++++++++++++++++++
Ekonomickí vrahovia - VYZNAMNA INFORMACIA
Že to vieme až teraz, keď už je takmer všetko zlikvidované...!
Pozrite si obe videá...! Oplatí sa byť informovaný!
> http://afinabul.blog.cz/1009/ekonomicky-vrah-manual
> Je potrebné podporovať domácu produkciu, kupovať domáce výrobky, aj za cenu že sú
drahšie. Možno tie lacnejšie sú lacnejšie iba do likvidácie domácich výrobcov
+++++++++++++++++++++++
Pribeh vojaka
http://zpravy.idnes.cz/tiskni.asp?r=domaci&c=A110923_163423_domaci_jw
+++++++++++++++++++++++
Z knihy- Prokop Drtina: Československo muj osud.
Kapitola 4
Proč Tiso nedostal milost
Z kolaborantů a zrádců slovenských nebylo těch nejmenších pochyb o popravě Tukově, když
byl
slovenským Národním soudem odsouzen k smrti. Jeho zrada byla starého data, byl přece
odsouzen
pro zradu do těžkého žaláře již ve dvacátých letech řádným soudem, odseděl si pár let na
Borech,
nakonec byl amnestován pod slibem věrnosti republice a byl předčasně propuštěn na svobodu,
když
již předtím měl veliké a zcela mimořádné úlevy: bydlil mimo trestnici, měl u sebe i svou
manželku
a mohl literárně pracovat. Československé republice se za tuto velkomyslnost odměnil tím, že
při
prvé příležitosti, kterou mu přinesl Mnichov a pomnichovský vývoj, svůj slib porušil a spojil
se
s jejími úhlavními nepřáteli. Tuka byl v podstatě Maďaron, když ne Maďar, k Čechům cítil
jen
nepřátelsky, neměl s nimi žádné sounáležitosti a já sám, i když jsem ho osobně neznal, podle
jeho
výroků i činů soudím, že necítil vpravdě ani opravdu slovensky. Na Slovensku se jeho
odsouzení
k smrti pokládalo za samozřejmé a neozval se ani hlásek k záchraně jeho života. Vedle pátera
Tisa
byl první osobou slovenské zrady v roce 1938 a 1939 a nástrojem německé nacistické politiky
od té
doby až do její totální katastrofy v roce 1945.
Podstatně jinou pozici ve slovenské veřejnosti měl tento prvý činitel slovenské zrady
a přisluhovačství nacistickému Německu páter dr. Josef Tiso, který vedle Tuky byl jediným
slovenským předválečným politikem, jenž byl odsouzen k smrti. Tento někdejší venkovský
farář
v Bánovciach nad Bebravou, který byl poslancem slovenské strany Tudové od roku 1920 a
byl
i ministrem ve vládě republiky za tzv. panské koalice, požíval nejen autority a popularity ve
své
vlastní straně, ale do značné míry i v širší veřejnosti slovenské. Též jeho samostatná a z
hlediska
československého státu velezrádná politika 14. marca nebyla zcela odmítána velkou částí
slovenského veřejného mínění a pravděpodobně v době jejího vzniku ji sdílela většina
Slováků jako
záchranu lepšího osudu a života, než by jim přinesla věrnost státu a Čechům. Jistě většina
Slováků
v roce 1939 a v dalších dvou letech spíše Tisovi děkovala, než by mu spílala za jeho zradu na
Češích. Pak se stále zjevnějšími výhledy na porážku Hitlerova Německa od toho začalo stále
více
utíkat a po slovenském povstání a spojeneckém vítězství se nikdo k tomu již neznal. Ať si v
duchu
myslil cokoliv, nahlas tento vnitřní souhlas s Tisovou zradou Československa Háchova,
spáchaný
před jeho cestou do Berlína 13. a 14. marca 1939, se nikdo ani neodvážil, ani nesnažil
vyslovit.
Političtí činitelé si ho však musili být vědomí a musili s ním počítat. Já sám jako ministr
spravedlnosti jsem to bral v úvahu stále, a protože o vynesení trestu smrti Slovenským
národným
súdom jsem nepochyboval, musil jsem se v duchu připravovat na rozhodování, jaké
stanovisko
mám zaujmout ve své funkci k případné žádosti o milost, kterou tento odsouzený slovenský
politik
nepochybně podá.
Ostatně již někdy v zimě, nebo dokonce na podzim 1946 jsem dostal prvou, velmi předběžnou
intervenci v této otázce, a to ze strany zcela neočekávané. Navštívil mě za tím účelem
v ministerstvu velvyslanec Velké Británie Philipp Nichols. Přišel ze svého podnětu jaksi
k všeobecnému rozhovoru o naší vnitropolitické situaci i o mezinárodní politice. Na tom
nebylo nic
zvláštního, bylo to jeho právem i jeho povinností udržovat vztahy a informovat se u členů
vlády,
u které byl pověřen, o politických otázkách, jež ho zajímaly. Pro mne bylo do značné míry
překvapením, když svůj hovor stočil na právě začínající proces proti Tisovi v Bratislavě a
když mně
položil otázku, co uděláme, bude-li Tiso odsouzen k smrti a bude-li žádat o milost. Byla to
otázka
ze strany cizího diplomata hodně delikátní a již sama 0 sobě mně odhalila, jak mimořádný
a pozoruhodný zájem musí mít britský Foreign Office nebo alespoň sir Philipp, který jej
reprezentuje, když se k takové otázce odvažuje s kompetentním činitelem. Ovšem britská
vláda
nesla spoluodpovědnost za to, že nám byl spojenci páter Tiso vydán, a to jí dávalo i jisté
oprávnění,
aby sledovala pozorně jeho soud i jeho osud a aby tento zájem také projevila. To byl snad
hlavní
důvod, proč jsem na rozhovor o Tisově souzení s Nicholsem přistoupil a proč jsem se mu
nevyhnul.
Ostatně náš osobní styk již v Anglii a jeho nesporné zásluhy o to, aby britský zahraniční úřad
pochopil naši politiku v druhé části války, kdy se v ní tak zřetelně stupňoval její zájem o
dobré
a úzké styky se Sovětským svazem, mně téměř braly možnost, abych takový zájem britského
zástupce ignoroval - a tedy bych nepochybně na ten rozhovor přistoupil, kdyby nebylo britské
zásluhy na tom, že nám Tiso byl vydán.
Jakmile jsem se však do hovoru o této otázce pustil, velvyslanec šel dál a přímo mě žádal,
abych
Tisovi doporučil milost, bude-li odsouzen k smrti. Nichols mě přitom hned ujistil, že by ho
ani
nenapadlo v takové osobní věci se mnou mluvit a za Tisa se přimlouvat, kdyby nedošel
k přesvědčení, že na tom, zda Tiso bude popraven, či zda mu bude zachován život, do velké
míry
i závisí další vztah mezi Slováky a Čechy. Dospěl k tomuto přesvědčení během svého pobytu
a své
cesty po Slovensku, kterou vykonal v létě. Mluvil s mnoha Slováky, politiky, inteligenty i
prostými
lidmi a odváží si z těchto hovorů pevné přesvědčení, že poprava Tisová je s to prohloubit
znovu
nedůvěru a odpor proti Čechům. Toho se bojí v zájmu Československa, a proto se odhodlal o
tom
se mnou mluvit.
Odpověděl jsem velvyslanci, že si cením jeho zájmu o dobrý vztah mezi Čechy a Slováky, že
to
vím a jsem si toho vědom již z Anglie, a proto že jsem uvítal jeho cestu po Slovensku, že jistě
všude působil v tomto pozitivním smyslu a že jsem rád, že mně svou návštěvou poskytl
příležitost,
abych mu za to poděkoval. Že vím též od některých demokratických politiků, že se jeho cesta
velmi vydařila, že byl všude dobře přijat a že tak snad i posílil československou státní jednotu.
Slováci jsou mu za jeho zájem vděčni. Řekl jsem mu dále, že zcela souhlasím s jeho názorem,
že
soud nad Tisem může mít dost značný vliv na mentalitu slovenské veřejnosti a její postoj
k dnešnímu Československu, a že proto já sám jsem nekladl žádných překážek samostatnosti
slovenského retribučního soudnictví vůbec a že se do toho nemíchám, pokud mě Slováci sami
o to
nežádají. Ovšem správně usuzuje, že v otázce milosti ministr spravedlnosti nemůže být
pominut
a že tedy bude záležet i na jeho stanovisku. Mohu mu říci, i když moje zásadní stanovisko je
takové, že trestání válečných vin si mají Slováci vyřizovat sami - Češi ovšem též - že ani v
této
otázce nehodlám nedbat návrahů, které ze Slovenska dostaneme, že se budu též musit řídit i
celou
atmosférou v politické veřejnosti české, neboť Tiso je v očích Čechů vlastně politicky největší
viník co do rozbití státu pomnichov-ského. Můj úmysl je respektovat v této věci především
stanovisko Slováků. Nichols moji odpověď chápal i přijal a zdálo se, že více nechce a že je
docela
spokojen.
Tak tedy došlo k tomu, že vedle sovětského politicky delikátního zásahu do průběhu našeho
souzení vlastních válečných viníků, jak jsem o něm psal v souvislosti se soudem nad členy
protektorátní
vlády, nyní i náš druhý válečný nejúčinnější spojenec Velká Británie se neubránil tomu,
aby neprovedl určitý nátlak a tedy do jisté míry i vměšování do vnitřních záležitostí. Rozdíl
ovšem a to významný - byl v tom, že Sověti se snažili působit na soudní výrok sám a na výši i
způsob
trestu, o nichž nerozhodují vláda a političtí představitelé, kdežto britský velvyslanec vyslovil
své
stanovisko pouze k otázce amnestie v případě odsouzení, jež do kompetence vlády spadá.
O něco později, snad to bylo již v době, kdy Tisův proces začal, jsem smluvil s předsedou
Slovenské národní rady, dr. Josefem Lettrichem, aby ke mně přišel na oběd. Šlo o všeobecný
informativní rozhovor o politické situaci vůbec, delší dobu jsme spolu již nemluvili a já měl
samozřejmě zájem poznat, jak se na současnou situaci dívá předseda největší slovenské strany.
Předpokládal jsem, že se přitom jistě bude hovořit o retribuci vůbec, já sám jsem měl zájem
ho
zainteresovat na problému zakončení mimořádných lidových soudů i ukončení souzení
válečných
vin vůbec, abychom se tak dostali dále k stabilizaci poválečného vývoje a k normálnímu
způsobu
politického života. Počítal jsem s tím, že se bude mluvit i o soudu nad Tisem speciálně, ale
přece
jen jsem nečekal, že předseda Slovenské národní rady mně položí nůž na krk a vyzve nebo
alespoň
požádá mě přímo, abych Tisovi navrhl milost, bude-li odsouzen k smrti. Lettrich sice tak
učinil co
nejzdvořileji, ale přitom velmi naléhavě a s odůvodněním závažně politickým. A to
vnitropoliticky
i mezinárodně politicky s ohledem na Vatikán. Šlo přece v tomto případě o velmi řídký případ
popravy kněze.
Nemohu si dnes pamatovat celý obsah tehdejšího našeho dlouhého rozhovoru, seděli jsme
spolu u
Lipperta až do pokročilých hodin odpoledních sami dva a probrali jsme nejen celou politickou
aktuální problematiku, ale uvažovali jsme též o perspektivách nejbližší politické budoucnosti i
o
potřebě spolupráce až do příštích voleb. Vím, že jsme se na téměř všechny záhady a otazníky
komunistické i sovětské politiky dívali shodně, ale že vzhledem k současné realitě jsme byli
dosti
optimisty i pokud šlo o ústavní úpravu speciálního slovenského postavení ve státě. Snad
k Lettrichovu uklidnění a k oboustranné naději na možnost spolupráce obou našich stran
přispělo
i to, že jsem mu na jeho požadavek týkající se Tisa řekl zcela jednoznačně:
"Dostanu-li ze Slovenska, přesně řečeno od Slovenské národní rady návrh, aby Tisovi byl
trest
smrti změněn na trest doživotního žaláře, já se tohoto návrhu přidržím a milost presidentu
republiky
doporučím."
Měl jsem to promyšleno již před tímto naším setkáním, musil jsem počítat, že Lettrich
alespoň do
jisté míry něco takového po mně žádat bude, a proto jsem se připravil, že mu odpovím bez
vytáček
a uhýbání, čímž jen své odpovědi dodám váhy a žádoucí politické a psychologické účinnosti.
Byl
jsem si vědom, že otázka Tisový popravy přesto, že jsem ji z hlediska státu pokládal za
naprosto
odůvodněnou a správnou a tedy i žádoucí, by byla politickou chybou, kdyby byla uskutečněna
jen
z rozhodnutí Čechů a na přání Čechů, a že by to státní myšlence československé přineslo více
škody
než užitku. Měl jsem to promyšleno již dlouho a rozhodl jsem se takto, i když jsem věděl, že
mně to
vynese nejen další útoky od komunistů, ale i kritiku a nespokojenost převážné části českého
veřejného mínění, snad i neporozumění ve vlastní straně a neshodu s mými stranickými
kolegy ve
vládě. Věděl jsem, že zejména dr. Ripka bude mít ve věci Tisový zrady velmi radikální
stanovisko
z vlastního přesvědčení i proto, že se v jedné vážné politické problematice ve vládě bude moci
ztotožnit se stanoviskem KSČ, což se mu bude politicky hodit.
Když 15. dubna 1947 slovenský Národný súd vynesl rozsudek smrti, bylo nutno do
osmačtyřiceti
hodin rozhodnout, zda bude poprava vykonána, či zda cestou milosti bude rozsudek změněn
v doživotí. Obhájce Tisův dr. Žabkay ohlásil ihned žádost o milost. Současně s Tisem vyslovil
soud
trest smrti i dr. Ferdinandu Ďurčanskému, ovšem v jeho nepřítomnosti, neboť tomu se
podařilo
dostat se po porážce Německa do Frankova Španělska, které by nám ho v žádném případě ke
stíhání
nebylo vydalo. To bylo pro nás velmi nevýhodné. Kdyby z těchto dvou mohl být popraven
jeden,
pak jsme měli možnost rozhodnout se pro popravu méně populárního Ďurčanského a bylo by
pro
nás snazší Tisovi život darovat. Objektivně tedy Ďurčanského nepřítomnost Tisovu situaci
velmi
ztížila.
Po mém dohovoru s dr. Zenklem jsme se téhož dne před odpolední schůzí vlády sešli s rychle
dosažitelnými členy předsednictva národně socialistické strany v kabinetu Zenklově, aby
předsednictvo rozhodlo, jako stanovisko mají ministři strany zaujmout v otázce milosti. Vím,
že
byli přítomni všichni ministři, David, Fráňa Zemínová, Machotka, Tichota, Přeučil, Her-ben
jako
šéfredaktor Svobodného slova a několik dalších, ale myslím, že úplné předsednictvo to nebylo.
Já
jsem se teprve tam - tuším - dozvěděl, že předsednictvo Slovenské národní rady nepodalo
předsednictvu vlády návrh na milost, respective, že se neshodlo na jednotném stanovisku, a
proto
se vládě nevyjádřilo. To pro mne vytvořilo nečekanou a nepředpokládanou situaci. Počítal
jsem
téměř jako s jistotou, že se předsednictvo Slovenské národní rady vysloví většinou hlasů pro
udělení milosti, protože tam měli většinu demokraté. Těm však selhal jejich místopředseda,
před
válkou agrární zemský poslanec na Slovensku major Polák, a tak rada předložila vládě Tisovu
žádost o milost bez vyjádření. Nepamatuji se již - a nemám možnost v dnešní situaci si zjistit jak
se vyjádřil slovenský Národný súd, který o žádosti rozhodoval v tajném sezení, ale
rozhodující pro
nás bylo, že rada se nevyjádřila, jak bylo její povinností, a postoupila žádost k rozhodnutí
vládě.
Vláda pak bude žádat vyjádření ministra spravedlnosti. Bylo tedy na předsednictvu strany a
národně socialistických ministrech, jaké stanovisko má zaujmout ministr spravedlnosti. V tak
závažné politické otázce vzhledem k osobě Tisově jsem nemohl postupovat bez porady s
našimi
ministry a aniž bych o svém stanovisku informoval předsednictvo své strany.
Když nám Zenkl vyložil, jaká situace pro předsednictvo vlády a pro vládu vznikla tím, že
Slovenská národní rada nevyjádřila k Tisově žádosti ani kladně, ani záporně, rozvinula se
debata
o tom, jaké stanovisko mám zaujmout já. Dříve než jsem mohl promluvit, někteří členové
předsednictva vyjadřovali hned svá mínění, nemýlí-li mě paměť, vesměs proti udělení milosti,
i když někteří - mezi nimi tuším i Zemínová - upozorňovali na to, jak nepříznivou ozvěnu to
asi
vyvolá na Slovensku. Velmi rozhodně proti milosti však mluvil ministr Ripka a operoval
zejména
i tím, že o tom hovořil s presidentem republiky a ten že je naprosto jednoznačně proti udělení
milosti. Bylo mně to nepříjemné, protože sám jsem přece slíbil Lettrichovi, že milost
doporučím,
dostanu-li ze Slovenska takový návrh. Byl bych musil tento slib splnit a dostal bych se tak do
rozporu s dr. Benešem i s Ripkou a jistě i jinými českými politiky. Snad právě u vědomí
tohoto
rozporu, když Ripka rozhodně mluvil proti milosti, mně bleskla náhle v hlavě myšlenka, že
vlastně
v této situaci chyba, které se dopustila Slovenská národní rada, mně přichází na pomoc a vhod.
Když jsem přišel v naší poradě ke slovu, uplatnil jsem ji: "Slováci si vymohli zvláštní vlastní
zákon
o retribuci, vlastní Národní soud, poverenictvo pre pravosudie a vůbec učinili vše, aby
ministra
spravedlnosti omezili co nejvíce nebo i zcela vyloučili z vlivu na výkon souzení válečných
vin na
Slovensku. My jsme to akceptovali a Slovenská národní rada vše dělala přímo s vládou
a s předsedou vlády, ministra spravedlnosti eliminovala. V záležitostech milosti se ovšem
ministr
spravedlnosti musí vyjádřit, a tak dostávám žádosti o milost i ze Slovenska - vždy s určitým
stanoviskem a návrhem nejen soudních orgánů a povereníka pre pravosudie, ale i se
stanoviskem
Slovenské národní rady. A teď najednou, když jde o soud nad slovenským politikem tak
významným jako monsignore Tiso, nejvyšší politická představitelka slovenského národa se
nevysloví a hodí to vše na krk i k tíži Čechů. To přece nejde, to si nemusíme dát líbit a mimo
to já
nevylučuji, že je to záměr, že by se Slovákům hodilo, kdyby mohli přesunout odpovědnost za
Tisovu smrt na Čechy. Snad se o tom ve schůzi vlády dovíme víc, ale já bych vám
doporučoval,
abychom se postavili na stanovisko zákona a trvali na tom, že Slovenská národní rada má
povinnost
se vyjádřit, a abychom tedy navrhli vládě, aby Tisová žádost o milost jí byla vrácena s tím,
aby dní
znovu jednala a zaujala k ní jasné stanovisko. Trochu se tím sice odchýlíme od své základní
politické linie, že jako česká strana žádáme vždy vůči Slovákům spíše stanovisko
centralistické, ale
obava, že v tomto případě jde o intriku protičeskou, která by mohla napětí mezi Slováky a
Čechy
stupňovat, nás - myslím - plně opravňuje, abychom takovou odchylku učinili."
Můj návrh byl velmi uvítán všemi přítomnými, naše porada rychle skončila a my čtyři
ministři
jsme se ihned odebrali o patro níž do schůze vlády, Tam jsme se dověděli z referátu, který
podával
sám předseda vlády, že Slovenská národní rada, respektive její předsednictvo, předložilo
vládě
žádost o milost bez návrhu, neboť se na něm nemohlo sjednotit. Nemýlí-li mě paměť, dopadlo
to
tam tak, že Husák a Šmidtke se vyslovili proti milosti, kdežto dr. Lettrich a dr. Josko pro její
udělení. Pátý člen předsednictva major Polák, bývalý agrární zemský poslanec, rovněž
demokrat, se
nevyjádřil, a tak při stavu 2: 2 přenechali Slováci rozhodnutí vládě. To nás tím více
opravňovalo
k postupu, k němuž jsme se rozhodli v naší stranické poradě.
Když po kratší neformální výměně názorů některých členů vlády Gottwald vyzval mne jako
ministra spravedlnosti, abych zaujal k jeho zprávě stanovisko a navrhl, jaký postoj má k
otázce
milosti zaujmout vláda, navrhl jsem se stručným odúvodně
ním, aby vláda celou věc vrátila Slovenské národní radě a žádala od ní jednoznačný návrh.
Podle
dosavadních zkušeností jsem očekával, že bude hladce přijato a uvítáno, dáme-li Slovákům
možnost
svůj omyl napravit. Ale kupodivu nastal pravý opak ze strany komunistů, kteří se tolik
zasazovali
vždy o slovenskou národní odlišnost a kteří se pokládali, ne bez důvodů, za autory jejího
poválečného dovršení. K našemu upřímnému pobavení šla "Magna charta slovenského
národa" teď
na chvíli do šuplete a komunisté čeští i slovenští se namáhali o překot vymýšlet argumenty,
proč to
není třeba a proč bude lépe, když československá vláda rozhodne o životě a smrti slovenského
politika hned sama. Slovenští demokraté a zejména Ursíny vyjádřili plný souhlas s mým
návrhem,
zřejmě jej uvítali v naději, že majora Poláka přece přemluví po této ostudě rady, aby hlasoval
pro
milost. Já přitom seděl jako nahý v trní, musil jsem si vlastně v duchu přát zamítnutí svého
návrhu,
neboť jen tak jsem se mohl dostat ze svého slibu, který jsem dal Lettrichovi. Vlastně jsem již
pro
návrh argumentoval tak trochu proti své vůli, sám proti sobě. Nepřehlížím při těchto
retrospektivních úvahách, že šlo v meritu o věc daleko závažnější, o život člověka, kněze a
politika,
ale i tady jsem vlastně dával Slovákům příležitost proti sobě, neboť jsem skutečně vinu dr.
Tisa na
československém státě viděl v takové závažnosti a tragičnosti, že v zájmu budoucnosti není
milost
na místě, že by bylo třeba tohoto příkladu odstrašení. Přesto jsem tento návrh učinil, jak jsem
již
řekl v zájmu československé jednoty a abych vyrazil Slovákům z ruky možnost obviňovat
Čechy
z popravy Tisový.
Nejprudčeji a nejhněvivěji proti mému návrhu vystoupil Slovák Viliam Široký. Byl velice
rozčilen a přímo se vztekal -zřejmě jsem mu ohrožoval jeho nejnovější "výdobytek", že se mu
podařilo získat, nechci-li již říci koupit majora Poláka. Mohl bych to říci proto, že tento
bývalý
agrární poslanec svým postupem v únorové krizi o necelý rok později prokázal, že již tehdy
měl
v úmyslu demokratickou stranu zradit. Proto se Viliam Široký tak neobvykle zlobil na můj
proslovenský návrh. Samozřejmě Širokého podporoval živě Ďuriš, Václav Kopecký i
Gottwald.
Debata byla živá, víc hádka nežli debata, my národní socialisté jsme se jí zúčastnili
minimálně a já
sám jsem seděl klidně a záměrně téměř jako neúčastně. Nejprudší výměna názorů probíhala
mezi
těmito komunisty a slovenskými demokraty, zejména Jánem Ursínym. Když to trvalo příliš
dlouho
a stále se protahovalo, upozornil jsem jen polohlasně úporného Širokého, aby se podíval
kolem
sebe, jaká je v dnešní schůzi vlády účast. Zdálo se mně, že mé upozornění pochopil, neboť se
přestal hlásit o slovo a umlkl, Gottwald mohl prohlásit rozpravu za skončenu a mohl dát o
mém
návrhu konečně hlasovat.
Nepamatuji si, kdo tehdy ve schůzi ministerské rady chyběl a kdo byl přítomen mimo ty členy
vlády, o nichž jsem mluvil. My jsme byli všichni čtyři, demokrati též, ale z lidovců nebyl
přítomen
Msgre dr. Šrámek. Chápal jsem to, jak jsme Šrámka znali a protože byl kněz. Ale shodou
okolností
se stalo, že právě jeho nepřítomnost zaplatil Tiso životem, neboť komunisté proti mému
návrhu
získali většinu jednoho hlasu! Kďo hlasoval s komunisty proti vrácení návrhu na Slovensko,
nevím.
Nepochybně Svoboda a snad i všichni tři sociální demokraté. Ale to je jistě přesně zapsáno
v protokolu této schůze.
Předseda vlády pak hned učinil dotaz, kdo má co říci k žádosti dr. Josefa Tisa o milost, a když
se
nikdo nehlásil, včetně ministra spravedlnosti, dal o této žádosti hlasovat. Hlasovali pro ni však
pouze čtyři slovenští demokrati a páter František Hála s ministrem ing. Janem Kopeckým. Ani
nevím, byl-li přítomen a hlasoval-li s nimi čtvrtý lidovec prof. Adolf Procházka. Spíše myslím,
že
nikoliv, neboť snad nebyl přítomen, nemám alespoň nejmenší vzpomínku na něho z této
schůze
a nezdá se mně, že by se tento vynikající právník nebyl zúčastnil debaty k otázce tak juristické,
kdyby přítomen byl.
My, čtyři národně socialističtí ministři jsme se tak postavili nebo hlasovali proti udělení
milosti.
Návrh na udělení milosti, který jsem činil podmínkou svého souhlasu Lettrichovi a Nicholsovi,
jsem nedostal a nebyl jsem tedy ničím vázán.
Naproti tomu zrada československého poslance a několikrát i ministra na československém
státu
v době zvýšeného ohrožení státu byla nesporná a páchal ji soustavně celou řadu let od
příchodu
Hitlerova k moci a od založení Henleinovy a Karmazínový nacistické strany
československých
Němců. Podporoval je politicky, s Henleinem se paktoval před Mnichovem. Pak zradil i
Háchův
režim vyhlášením slovenského odtržení, což učinil dokonce i proti vůli Hlinková dědice a
následníka Karola Sidora. Svou nacistickou samovládu udržoval na Slovensku až do konce
války,
vypověděl válku i Spojeným státům americkým a poslal slovenské vojáky po boku německé
armády proti sovětskému Rusku. Když na Slovensku vypuklo Slovenské národní povstání,
mařil
je svými projevy a pomohl je zdolat svým rozhlasovým projevem i příchodem do poražené
Banské Bystrice po boku generála SS! Kdo spáchal proti ČSR větší zločiny a horší zradu než
tento
katolický kněz?! Nikdo.
Trest smrti byl na místě, odmítnutí milosti též. Pro ministry tak uvědoměle české strany, jako
byli
národní socialisté, nebylo možno jít dále, než jsme ve věci dr. Josefa Tisa šli. A nebylo možno
očekávat od nich více, než učinili.
to ze testuju lieky, z toho by som ich neobvinoval, pretoze je to nariadenie. Lieky sa musia
testovat na jedincoch a vola sa to klinicke skusanie a je to regulovane europskou liekovou
agenturou a lokalnymi autoritami ako je statny ustav rpe kontrolu lieciv a eticke komisie
nemocnic a krajov, bez ich vedomia to nemozno urobit a ani by to nikto nerobil...tymto by
som neplasil ludi ani sa toho nechytal.
To ze farma firmy robia rozne tlaky aby sa ich pirule predavali a predpisovali, to je uz ine a z
toho ich obvinit mozno, ale za taketo nieco nemozno obvinit iba jednu stranu. Skor by som sa
pozrel na prsty Paska firmam ktore predavaju do nemocnic pristroje s brutalnou marzou, za
ktoru mozu mat 2 take pristroje, lenze tato mafia ma take silen paprce ze inak ta kupa ani
neexistuje iba s touto marzou... aj tuto utekaju peniaze
klikol som si na tu tvoju stranku a zaujal ma tam hned ten prvy clanok. O tom, kto jedna v
zaujme pacienta a kto v zaujme lekarni a bla bla bla.
http://blog.etrend.sk/ondrej-s...
Co je v zaujme pacienta? Aby lekarnici sutazili v tom, kto da vacsiu zlavu alebo poskytovali
lepsie sluzby? Ty robis v marketingu, takze zbytocne sa ta pytat. Len si pekne otvor lekaren a
ovesaj ju nalepkami "Akcia". Otvor si lekaren a sprav si z nej kseft. A prajem kazdemu
pacientovi, ktory ti zerie tie tvoje ky dy nech ho v lekarni obsluhuje odbornik na marketing a
nie na lieky.
K tomuto clanku sa radsej ani vyjadrovat nebudem. Co sa uz len da povedat na to, ked niekto
broji za to, zby sme u nas nepouzivali najnovsie lieky. Aj to je v zaujme pacienta? Zacnime
prikladat pijavice a pustat zilou, to je starociami overene a netreba to testovat
proti tovjim "názorom" , truhlíkovia, ktorí majú názor na všetko sa vyskytujú v každej
spoločnosti a bývajú zdrojom dobrej zábavy. Názov tvojho Blogu , ktorý sa nejako záhadne
dostal okamžite na titulku a do popredia však evokuje niekoľko významov: 1/ že testovanie
liekov na ľuďoch je neetické. 2/ že lekári pracujú v klinickom výskume v ilegalite 3/ že tieto
"zvrátenosti" sa dejú iba na slovensku 4/ určite je niekde za tým všetkým skrytý alebo
lekársky odborový zväz, alebo Fico alebo aspoň nejaký lekár, lebo aj to je pre teba
synonymom nedôveryhodnosti. Ak chceš pôsobiť autenticky a dôveryhodne, skús aspoň
minimum úsilia venovať štúdiu fungovania farmakologického výskumu, fungovania
zdravotných systémov, fungovania zdravotného poistenia a spôsobom , ako a na základe čoho
sa nové lieky dostávajú do klinickej praxe v jednotlivých štátoch. Ale potom by si už nemohol
fungovať ako snaživý aktivista, lebo po poznaní základných informácii by si stiahol všetky
tvoje príspevky týkajúce sa zdravotníctva
malé klamstvo, väčšie klamstvo,
reklama... alebo keď platený klamár píše iných, že sú ešte väčší klamári , ako on.
K veci.
Predstavme si, že lekár má v obvode 600 hypertonikov - pacientov, ktorí potrebujú liek na
liečenie vysokého krvného tlaku. Tento lekár teda predpíše mesačne 600 balení "nejakého"
lieku na vysoký krvný tlak. Ten "obrovský tlak" farma firiem spočíva v tom, že posielajú
svojich zástupcov do jeho ambulancie, aby predpísal práve ich liek.
Zástupcovia farma firiem teda nepresviedčajú lekára, aby predpísal 700 balení, keď má 600
pacientov, ale presviedčajú ho aby predpísal práve konkrétny liek.
Nové lieky sú tie drahšie lieky a tie staršie sú tie lacnejšie lieky.
Sú firmy , ktoré vyvíjajú lieky a sú firmy, ktoré "počkajú", kým skončí patentová ochrana a
nevyvíjajú nič, maximálne novú vizáž krabičky, v ktorej je liek zabalený. Všetko je biznis.
Originálne firmy chcú zarobiť, aby mali peniaze pre svojich akcionárov a pre výskum nových
liekov, to sú tie s tými drahšími liekmi a potom sú generické firmy, ktoré chcú zarobiť
peniaze, aby mali pre svojich akcionárov. To sú tie firmy s tými lacnejšími liekmi.
Keď originálna firma objaví molekulu, ktorá by mohla mať nejaký účinok - nechá si ju
patentovať - a: prevedie sériu testov na bunkových kultúrach, potom sériu testov na
zvieratách, potom sériu testov na zdravých zaplatených dobrovoľníkoch a potom sériu testov
na chorých (možno niekedy) zaplatených dobrovoľníkoch. Od zaregistrovania ubehne
nejakých 10 rokov, molekula je vyskúšaná, "otestovaná" a pripravená na uvedenie na trh.
Príslušný úrad (ŠÚKL, FDA a pod) dá povolenie a liek je na pulte lekárne. A má ešte
nejakých 5 rokov patentovej ochrany, potom ho môže vyrábať každý... Akonáhle je liek
predpísaný pacientovi a lekár sleduje účinky lieku u pacienta, už sa nedá hovoriť o "testovaní
lieku" . Sú to tzv. post-marketingové "štúdie", ktoré majú hlavný cieľ podporiť preskribciu
lieku a pozbierať nejaké štatistické dáta typu " náš liek užilo 5.000 pacientov na Slovensku a
len 3% bolela hlava, 2 % nemali raňajšiu erekciu a 20 pacientov sa posralo, keď uvideli
doplatok".
Pretože, milý Braňo Kátlovský, pri testovaní liekov sú štúdie dizajnované tak, že sú
multicentrické, randomizované a dvojito slepé.
To čo podsúvaš ty čitateľovi, je obyčajná manipulácia, ktorá má ďaleko od objektívneho
informovania.
Pre niekoho si len odviedol dobre zaplatenú prácu. Nič viac - nič menej.
mily Kandel-aber
vdaka za podrobny popis....predpokladam, ze si zamestnancom nejakej FARMAFIRMY ked
tak horlivo hajis farby farmabiznisu.....Farmabiznis a jeho PRAKTIKY su zname NA
CELOM SVETE...bolo o nich natocenych par dokumentov. par filmov atd.....tvoj prispevok
ma hodnotu NULA z hladiska toho, o com sa tu bavime.....VIES DOBRE, ZE PRAKTIKY
FARMAFIRIEM SA PRED NICIM NEZASTAVIA....A TY SI ZREJME SUCAST
TYCHTO PRAKTIK....
Samozrejme, že som sa pohyboval v prostredí farma firmy.Prešiel som od ambulancií
obvoďákov až po svetové kongresy. Samozrejme poznám ich praktiky . Poznám celé to
prostredie od schvaľovania úhrady liekov až po praktiky distribútorských firiem a firmičiek až
po pult lekární. A to všetko ostatné, čo je medzi tým. A čo ? Tie praktiky sa odvíjajú od ľudí nie od toho, že je to farma-firma. Keď je raz človek ***** tak bude pôsobiť ako ***** či vo
farma- firme alebo v reklame, v čele politickej strany alebo v hociktorom inom biznise .
Každý biznis je regulovaný zákonom . Každý robí to, čo mu dovoľuje zákon - ak robí niečo
iné, tak je to trestne stíhateľné , nie ? V zahraničí už prebehli súdne procesy, to len na
Slovensku sa dejú veci... a keď sa dejú napr. v politike – budú sa diať všade.
Korupčné praktiky farma-firiem sú veľmi ľahúčko zastaviteľné. Volá sa to že - MORÁLKA -.
Navštívil som stovky lekárov skoro po celom Slovensku, od zastrčených ambulancií s
lampami od mušincov na chodbách až po špičkové pracoviská. Ešte raz – ten protikorupčný
prostriedok sa volá morálka. Chápeš ??? Pozri si večer reklamy. Ktorá reklama určená pre
široké masy hovorí jasne a zreteľne pravdu ? No ale k veci... Stretol som sa s miestnymi
špičkovými odborníkmi, ktorí súhlasili so serióznou spoluprácou, kde sme si povedali, kto je
vhodný pre daný liek, že nastaví X pacientov, ktorí potrebujú ten liek a vyhodnotíme, ako je s
účinkom spokojný lekár, ako sa cítil pacient, urobili sme po čase sedenie aj s jeho kolegami,
kde povedal svoje názory, ktorí pacienti sú vhodní, ktorí nie, kde sú riziká, kde sú úspechy.
Normálna práca med-repa. A potom boli lekári , ktorí čakali s papierom formátu A4, s
menoslovom pacientov, ktorí dostali "môj" liek a, čakali s natiahnutou rukou. Lebo veď viete,
nezaplatíte Vy , zaplatí konkurencia.... Lebo prišiel "kolega" z generickej firmy, z firmy, ktorá
vyrába „lacné“ kópie liekov. Ako sa presadí ?! Tak, že povie - viete my vyrábame ten liek, čo
poznáte už 6-7 rokov, len je v v inej krabičke a je lacnejší... ? A prečo je lacnejší ? No,viete,
my sme ten liek nevymysleli, nevynašli, len sme ho okopírovali, nedali sme ani cent na
výskum, ale zato je lacnejší o 10 – 15 – 20 % ...
Nie. Presadí sa tak, že povie: toľko vám dám za predpísanú krabičku.... prídem o mesiac a vy
si pripravte zoznam. Lebo keď niekto vyrába lacné lieky, aby zarobil, musí ich predať veľa.
Doslova veľáááá. Takže už ti dochádza v tej tvojej reklamnej hlavičke odkiaľ začala
vychádzať korupcia farma firiem ? Prišla spolu s lacnými liekmi, ty reklamný mág. Ale na
ohlúpnutie masy to stačí. Klepneme po prstoch nenažratým farma-firmám. Trt a dva orechy.
Len sa iní vystriedajú pri prameni...
A vieš, čo sa ešte do tej tvojej "reklamnej hlavy" asi stále nezmestilo ? Že sa jedná o
pacientov, ktorí ten svoj liek jednoducho musia dostať. Že sa tu nejedná o umelé zvyšovanie
preskribcie, len farma-firmy sa bijú o "ten koláč", ktorý sa musí rozkrájať tak-či tak. Ide len o
to , kto aký kus z neho dostane... Lebo ľudia budú radšej papkať pirule, ako by dokázali
napríklad udržať svoju telesnú hmotnosť v doporučenom rozmedzí... lebo keby nemali 10-2030 kíl nadváhu, nemali by problémy s tlakom, s kĺbami, s chrbticou... Povie to minister nahlas
?! No nepovie – lebo to všetko sú voliči...
Mimochodom, už nerobím vo farma-firme. Lebo dnes vo všeobecnosti ako med-rep neuspeješ
s informačným a vedeckým servisom , dnes sú úspešní kolegovia, ktorí prešli na
kontrolovanie menoslovu nastavených pacientov. A na to je moje vzdelanie zbytočne
vysoké...
+++++++++++++++++++++++
http://www.vasevec.cz/vip-blogy/frantisek-cuba-nove-zemedelstvi-i
František Čuba: Nové zemědělství (I)
26.9.2011 09:01
Ceny nafty a benzínu půjdou nahoru, varuje docent František Čuba, legendární předseda JZD
Slušovice. Potřebujeme nové zemědělství, které si s tím dokáže poradit a radikálně zkrátí
přepravní vzdálenosti. Nevystačí s kombinací laciných základních produktů a dotací. Bude
postaveno na společném využívání specializovaných činností, včetně finančních, které mohou
sloužit širšímu okruhu subjektů. Klastr? Raději koncern, třeba i družstevní. Přinášíme záznam
ze setkání, na kterém byla hostem občanská iniciativa Alternativa zdola.
Na docentu Františku Čubovi léta zapřít nelze, ale stále nepřestává být bezedným zdrojem
podnikatelské inspirace. Je typickým produktem Baťova kraje. Je to kraj, kde bída plodí
nápady, nutí hledat nové šance a rozkládat velké vize na dlouhou šňůru praktických detailů.
Čubova podnikatelská logika tvoří, zhodnocuje a nabízí. Nepřebírá běžnější český model,
který rabuje, vysává a vydírá a je užitečný jako svrab a neštovice.
Nosným tématem debaty bylo nové zemědělství. Ale nechme docenta Čubu, ať nám to vyloží
sám. Setkání trvalo tři hodiny, proto si výklad rozdělíme do několika logických částí.
Zemědělský podnik může prosperovat
Správné je to, co funguje, začíná tvůrce slušovického zázraku. Napřed si ale musíme říct, co
zemědělství potřebuje.
Především žijeme v globalizovaném světě, ve kterém fungují silné firmy schopné převálcovat
ty, kdo globalizovaní nejsou. Jsou schopné převálcovat slabé zemědělské podniky a slabé
potravinářské podniky.
Druhá věc – zemědělství nemá organizační jednotky, které by dotvářely jeho výrobní
programy tak, aby tyto programy byly ziskové.
Třetí věc – musíme vzít v úvahu, že existuje spousta malých zemědělských i nezemědělských
podniků a je jim třeba dát perspektivu, aby mohly vedle těch velkých podniků fungovat.
Čtvrtá a nejzásadnější věc – dnes je potřeba, abychom konstruovali nové zemědělství.
Současné zemědělství vzniklo v letech 1960 až 1975. Předtím bylo zemědělství, které se
vyznačovalo tím, že se oralo kravami, selo se rukou ze zástěry, hnojilo se tím, co přišlo.
Dostali jsme nějaký prášek, tak to nasypeme na pole. Vystřídalo je zemědělství, které přineslo
programy, jako byl kukuřičný program, program výkrmu brojlerů, sušárenský program,
program výroby krmných směsí a tak dále. Vydrželo to dodnes, snad jen s tím rozdílem, že
podniky rostly a vyráběly stále větší množství víceméně stejných produktů.
Nové zemědělství by mělo přijít s jinými technologickými postupy a s celkově s jiným
pohledem na zemědělské podnikání.
Jedním z největší problémů zemědělství bude nedostatek energie. A drahá energie. Ceny nafty
a benzínu půjdou nahoru. Letos dosáhnou 35 korun, příští rok 40 korun, v dalších letech 50 až
60 korun a během deseti let se dostaneme na stovku. Už v té době, kdy se dostaneme na 50
korun, se musí ekonomika přeskládat, protože zatím se cena benzínu a nafty vůbec nebere v
úvahu. Nové zemědělství bude muset umět využívat veškeru energii.
Dnes jsme svědky paradoxní situace, kdy se dotuje výroba biopaliv, ale teplo se pouští do
vzduchu. Jeho využití je přitom snadné, měly by být postaveny skleníky a vyrábět čerstvou
zeleninu. Česko mělo dřív tisíc hektarů skleníků, ty jsou zničeny. Zůstalo 25 hektarů. Potřeba
by byla 6 až 8 tisíc hektarů, aby lidé mohli dostat čerstvou zeleninu. Dnes se žádná čerstvá
zelenina neprodává, místo toho se dováží zelenina třeba ze Španělska. Tato zelenina tedy
napřed prodělá 2000 kilometrů dlouhou trasu a tak je dlouhou dobu ve stadiu přepravy a tudíž
ve stadiu znehodnocování. Proto konzumujeme nekvalitní a závadné potraviny.
Nové zemědělství také nemůže vystačit jen s výrobou základních produktů, ale musí usilovat
o co nejvyšší úroveň zpracování a maximální využití všech příležitostí, které poskytnou zisk.
Základem nového zemědělství by měl být koncernový podnik, který má pravomoc uzavírat
ovládací smlouvy se subjekty, které potřebuje pro zabezpečování dalších činností.
Koncernový podnik bude zakládat realizační podniky a každý z nich bude realizovat některé
ze speciálních činností, bez kterých se nové zemědělství neobejde. Půjde tedy o vytváření
komplexu. Třeba ve zlínském kraji by bylo potřeba řádově 6é takových realizačních podniků.
Není třeba, aby sloužily jen jednomu koncernovému podniku, mohou být i dva nebo tři, to
není podstatné. Důležité je, aby tento koncernový podnik měl charakteristiku globalizovaného
podniku, a pod jeho křídly se tvoří to nové zemědělství.
Například realizační podnik na výrobu MEŘO bude spolupracovat se sítí zemědělských
výrobců. Tím je napojí i na svůj zemědělský koncern a oni budou moci využívat i jeho dalších
rozšířených kompetencí třeba v oblasti výzkumu, pojištění, financí, prodeje a podobně.
xxx
Co se u nás stále vykládá, že stát je špatný hospodář, není to pravda. Všechny podniky jsou
úplně rovnocenné. Rozdíl mezi podniky je pouze v tom, že dobrý podnik má schopného
vedoucího a ten je systematicky aktivizován. To jsou dva důležité faktory. A jestliže je
schopný vedoucí, je lhostejné, jestli je to státní podnik nebo družstevní podnik nebo jakýkoliv
podnik. Je úplně lhostejné, která podniková forma to je. Jestliže je vedoucí schopný a je
správně aktivizován, tak v tom okamžiku ten podnik převyšuje všechny ostatní. Nemůžeme
říci, jestli je lepší akciová společnost, nebo jestli je lepší družstevní podnik a podobně.
První zásada, kterou musíme brát v úvahu, tedy zní, že všechny podnikové formy jsou shodné
a záleží pouze na dvou faktorech, na schopnostech vedoucího a aktivizaci toho člověka z
nadřízené složky.
Nejlepší řešení je přitom koncernový podnik. Nemusí to být přímo koncernový podnik, ale
musí to být podnik, který převezme na sebe některé činnosti. Především bude zakládat
realizační podniky, což jsou podniky, které řeší nové zemědělství. Realizačním podnikem je
třeba nový komplex na výrobu mléka, další na výrobu zeleniny, nebo bioplynu. Podnik, který
bude realizovat některou z funkcí toho komplexu. V Zlínském kraji by bylo potřeba řádově
šedesát takových realizačních podniků.
Koncernový podnik musí na sebe vzít celkem asi 14 až 20 klíčových činností, bez kterých
zemědělská výroba nemůže být zisková. Je to například pojišťovnictví. Jeden a tentýž podnik
může být proti stejnému riziku pojištěn za 16 milionů, za 10 milionů, za 8 milionů a dokonce
za 7,6 milionu. Za kolik jsou běžně zemědělci pojišťováni? Samozřejmě dráž než za těch 7,6
milionu. Speciální odbornost přitom musí zemědělský podnik uplatnit nejen při pojišťování,
ale i při vymáhání pojistné události. Když se podíváme na silný globalizační podnik, vidíme,
že je schopen vytvořit právnickou kancelář zaměřenou na pojišťovnictví.
Jiná kancelář řeší zajištění surovin. Jeden kilogram čistých živin dusíku se prodává
zemědělským podnikům za 8 až 27 korun. Tu nejnižší cenu však dostane pouze silný podnik,
který to koupí přímo ve fabrice. Pro ostatní podniky to zprostředkovávají nejrůznější
překupnické organizace, a každá si na tom přisadí. Navyšují cenu hnojiv nejrůznějšími
způsoby. Dají zemědělcům hnojivo na drahý úvěr, proti kterému koupí sklizeň za nízkou cenu.
Takových metod, které se liší nejrůznějšími triky, je asi dvacet. Tomu může zemědělský
podnik čelit jenom specializovaným útvarem, jinak budou nakupovat hnojivo za nějakých
dvacet korun, takže sklizeň je od začátku ztrátová.
A můžeme pokračovat ve výčtu klíčových činností, které je třeba svěřit specializovanému
realizačnímu podniku - prodej výrobků, zahraniční obchod, výzkum. To všechno jsou věci,
které jsme tak ve Slušovicích řešili i dříve a vydělávali na nich peníze.
xxx
František Čuba pak pobaveně vypráví příhodu, která úplně s výkladem nesouvisí, ale
osvětluje ho z jiného úhlu:
Asi před dvěma týdny tu byl na návštěvě bývalý federální premiér Lubomír Štrougal a
vysvětloval nám, proč k nám předtím nikdy nepřijel. Říkal, že nemohl, protože kvůli našemu
JZD čelil neustálým útokům. Gustáv Husák si vždycky nechával všechno o Slušovicích v
novinách červeně podtrhnout, v pátek, sobotu a neděli neměl co dělat, sedl si v Lánech, a teď
to studoval. A v pondělí si hned zavolal Štrougala.
Když jsem k němu přišel do kanceláře, vidím, jak tluče hůlkou o zem. Povídám si, to je velký
průšvih, vzpomíná Štrougal.
Lubo, kolik jste dali Slušovicům peněz?, obořil se na něj Husák.
Nic jsme jim nedali.
Kurva, to mi neříkej, to není pravda. Jestliže zvýšili tržby o miliardu, tak jste do toho museli
minimálně půl miliardy vrazit. Nedělejte ze mne blbca! Zjisti mi odkud sú ty peníze! Sú to
ruské peníze, nebo arabské peníze, nebo americké peníze?
V roce 1988 jsme navýšili zisk asi o 212 milionů korun, vzpomíná Čuba. Z toho asi 105
milionů vzniklo využitím nových poznatků ze světa. Denně ve světě vzniká 1000 patentů, to je
asi 350 000 ročně. A tak jsme měli kanceláře, kde seděli chlapi, nechodili ani na pole a
neustále zjišťovali, co je ve světě nového a jak bychom to využili. Tím vytvářeli podniku zisk.
Tohle nedokázal Husák pochopit, a tak měl pořád starost, kdo nám dává peníze.
xxx
K tomu, aby mohla zemědělská firma vydělávat, musí mít zabezpečen vědeckotechnický
rozvoj. My jsme měli v JZD kanceláře, které neměli jiný úkol, než sledovat novinky, které ve
světě vznikají a týkají se našeho podnikání. Tyto novinky se dávaly našim lidem k dispozici a
oni měli možnost s použitím těchto informací něco nového vytvořit. Zavedli jsme systém
technických rad. Technická rada zasedala každé pondělí a tam se mohl každý přihlásit, že
nabízí nějakou novinku. Například někdo řekl, že nabízí nový stroj, a ten stroj přinese milion
korun zisku. Když to tam takhle prohlásil, tak vedoucí plánovacího útvaru mu hned navýšila
plánovaný zisk o ten milion, a zvedla mu tedy i povinné odvody do podniku. Nemohl tedy
vykládat že to přinese milion, kdyby si tím nebyl jist.
Proč do toho tedy šel, když to bylo tak tvrdé? Potřeboval to do hodnocení. Když nebude mít
na konci roku dobré hodnocení, sletí z funkce i z platové kategorie. Aby dostal dobré
hodnocení, musel přijít s novinkami a ty předvést na technické radě.
Měli jsme hierarchii náměstek předsedy, ředitel závodu, vedoucí provozu. Nižší vedoucí
pracovník po úroveň vedoucího provozu musel zvládnout veškerou výrobu. To, co bylo navíc,
počínaje ředitelem závodu, nezodpovídal za to, že to všechno běží, to znamená, nemusel řešit
operativní problémy. Zodpovídal za to, že jeho jednotka, třeba podřízený závod, ročně zvýší
některý ze základních ukazatelů o 30 procent. Buď zvýšil tržby, nebo zvýšil zisk, produktivitu
práce, ale minimálně o třicet procent. To byl hlavní úkol ředitele závodu a vyšších. Náměstci
předsedy už měli na starosti strategii, museli zabezpečovat výhled na několik roků dopředu.
Neměli to jednoduché, protože předseda zadával i výhled na dvacet roků dopředu.
Koncern tedy musí vytvořit 14 až 20 takových organizačních jednotek nebo jakýmkoliv
způsobem zabezpečit tyto činnosti, aby se dosáhlo toho, že podnik produkuje zisk a funguje
samostatně.
xxx
Musíme si také uvědomit, že v příslušném teritoriu je velké množství velkých, středních a
malých podniků. Teď je snaha podporovat rozvoj velkých podniků a malé podniky postupně
likvidovat. To by se mělo přehodnotit.
Třeba ve Slušovicích byla jogurtárna, která produkovala dva tisíce tun jogurtu ročně. Tuto
jogurtárnu dostal jeden náš družstevník, ale moc si s tím hlavu nelámal a prodal to firmě
Yoplai. Tato firma měla ještě druhý stejně velký závod. V současné době jsou oba závody
zrušené, technologie byla převezena do Jižní Ameriky, a místo toho Yoplai postavila ve
Francii novou jogurtárnu s kapacitou 200 tisíc tun jogurtu ročně. Teď na tom ušetří nějaké
pracovní síly na jednotku výroby, ale nikdo nebere do úvahy, co budou dělat ty obrovské
přepravní náklady, když se bude mléko svážet a produkce rozvážet na takové obrovské
vzdálenosti.
Když jsme tu naši jogurtárnu stavěli, tak jsme si vynutili, aby to byla nejlepší jogurtárnu na
světě. Když se to teď likvidovalo, tak jsem se tam byl podívat. Yoplai tam dodala i další
technologické prvky, ale tyto novější prvky nepřekonaly úroveň toho, co jsme tam měli
postavené jako nejlepší na světě. Tím chci říci, že i zemědělský podnik je schopen dosáhnout
takové úrovně výroby a prosperovat.
xxx
- Proč je na tom naše zemědělství tak bídně? Je to neschopností, nebo korupcí?
To taky. Ale nejhorší je to, čemu se říká – poturčenec horší turka. V letech našeho působení
se o nás říkalo, že jsme moc vpravo. Jen se karta obrátila, začalo se na nás útočit, že jsme moc
vlevo. Řada lidí se prostě uměla velice rychle přeorientovat na nové podmínky, a protože to
bylo americké, tak teď budeme poklonkovat Američanům. Předtím to bylo ruské, tak jsme
poklonkovali Rusům.
- A čekáme na Čínu.
No jasně, pokud vyhraje.
(Pokračování příště.)
http://www.uloz.to/7670324/04-frantisek-cuba-josef-hurta-prednaska-mp3
http://www.uloz.to/7670320/05-frantisek-cuba-josef-hurta-diskuze-mp3
+++++++++++++++++++++++
AHORA PUEDES PASEAR POR UNA DE LAS MARAVILLAS DEL MUNDO EL
TIEMPO QUE
QUIERAS.
MACCHU PICCHU EN 3ra DIMENSION
http://panoramas.pe/machupicchu100.html
+++++++++++++++++++++++
List doprucam precitat si tento link;
www.antichristconspiracy.com/HTML%20pages/Harold_Wallace_Rosenthal_Interview_197
6.htm
+++++++++++++++++++++++
Zobudí sa niekto aj na Slovensku ?....
Úžasná a vysoko kultúrna facka Berlusconimu (čítaj - potom pozri )
Stojí za prečítanie, ale i pozretie videa - silný zážitok (samotná pieseň je od 3:49 min)
... Posielam výňatok z opery G. Verdiho "Nabucco" - zbor zotročených Židov odvlečených po
prehranej vojne do Babylonu asi 590 rokov pred našim letopočtom.
Opera se hrala v Ríme tohto roku pri príležitosti 150.výročia moderného Talianska za
prítomnosti neobľúbeného Berlusconiho a starostu Ríma, ktorý v rámci prejavu pred
zahájením opery kritizoval škrty rozpočtu na kultúru.
Už pred začiatkom opery bol dlhý potlesk (Taliani, ako viete, milujú Verdiho a jeho opery a
väčšinou poznajú opery naspamäť a slávne árie spievajú často).
Opera prebehla normálne až k uvedenému zboru, jeho prvé slova v preklade sú: "Oh moja
zem, tak krásna a stratená" ...
V hľadisku bolo zvláštne napätie, ktoré cítil dirigent i účinkujúci. Keď skončil zbor otrokov,
bol obrovský aplauz. Dirigent počul výkriky:
"Opakovať!" A rozruch neustával.
V Taliansku nie je zvykom opakovať z časti v priebehu opery, ale nakoniec, keď rozruch sa
utíšil, obrátil se dirigent na Berlusconiho a povedal:
"Som Talian. Cestujem po celom svete a teraz sa hanbím za to, čo se robí v mojom štáte a
preto (k obecenstvu ) prijímam Vašu prosbu o opakovanie ! - Nielen pre vlastenecký obsah,
ale pri dirigovaní slov "Ó moja krásna stratená zem" myslím na to, že keď budeme takto
pokračovať, zničíme kultúru, ktorá tvorí historický základ Talianska. V tom prípade bude
naša zem skutočne stratená."
Potom povedal:
"Já, Motti, som mlčal dlhé roky. Teraz chcem dať tejto piesni skutočný význam. Som doma v
Ríme, v divadle zo skvelým zborom a nádherným doprovodným orchestrom. Navrhujem Vám,
aby ste sa pripojili, a budeme spievať všetci spolu ."
Potom zahájil opakovanie piesne zboru, obrátil sa k publiku a dirigoval ich spev. Ľudí bolo
vidieť iba tmavo, pretože osvetlené bolo len javisko, ale ako publikum, tak všetci na
javisku spievali v stoji. Keď zbor skončil, bolo vidieť, ako si ženy spievajúce v zbore utierali
slzy.
Uvidíte sami.
video: http://www.youtube.com/embed/G_gmtO6JnRs
+++++++++++++++++++++++
Poučení pro seniory i seniorky nad 55 let
M
Miinnuulloosstt
Hovořit o minulosti znamená být k smíchu. Nikoho to nezajímá. Všichni jsme to slyšeli
mnohokrát a často to ani není pravda. Někteří sice soucitně naslouchají, ale mají toho dost.
Doporučuje se upozornit „stárneš“ apod.
B
Buuddoouuccnnoosstt
Budoucnost je k pláči. Rovněž o ní není dobré příliš hovořit, ale je nutné se připravit, např.
madla v koupelně a na záchodě, optimální teplo, teplá voda, výtah či doprava po schodech,
zuby, brýle, čitelný mobil, naslouchátka pro hluchnoucí. Nedoslýchavost nesmírně popuzuje.
PPřřííttoom
mnnoosstt
Přítomnost je nejdůležitější. Je nezbytné ji náležitě využít. Proto zvažte následující vybraná
a životem odzkoušená doporučení:
- Mít jeden domov, který důvěrně známe a kde jsme spokojeni.
- Nešetřit, již nebude příležitost úspor využít, potomci to rozhází.
- Uvědomit si svoji nedůležitost.
- Starat se o přiměřené zdraví.
- Být samostatný bez partnera. Umět si uvařit, vyprat apod., u žen zvládat mužské
činnosti.
- Mít přátele pozitivně laděné, tam, kde se jenom naříká a nadává, tam nechoďte.
- Ve společnosti mluvte přiměřenou intenzitou. Příliš hlasitá mluva odpuzuje.
- Mít dostatek času, říci „nemám čas“ znamená buď „nechce se mi“ nebo „jsem
neschopný“.
- Nic nemusíte.
- Mějte svůj majetek, byt, peníze. Žít každý za své. Říkat si o peníze je ponižující.
- Nenechat si mluvit do života, ať si mladí nechají své rady pro sebe.
- Mladým do ničeho nemluvit. Poradit jenom pokud se zeptají a odpovědět pokud
možno to, co chtějí slyšet.
-
Připustit, že jsme sami v minulosti udělali mnoho chyb.
Nepředstírat mládí a chuť na sex, když nejsou.
Nedělejte dětem obětavou tchyni, tchána. Péče o vnoučata již není povinnost.
Přiměřeně se pohybovat. Cyklisté s přilbou a kartou zdravotní pojišťovny.
E-mail neposílat mladým. Mají jiný vkus. Vzbuzujeme soucit.
Nepředvádět se, je to trapné.
Oblékat se přiměřeně věku, ne příliš mladě.
Nepřejídat se, nekouřit, přiměřeně pít alkohol.
Výchova seniorů je nesmysl.
Velmi důležitá je čistota, denně má být koupel. Zápach odpuzuje.
Pravidelně používat internet.
Když jsem byl malý, byl jsem namyšlený ...
Ale teď už nemám chybu.
Mým snem je zemřít mladá ve velmi pokročilém věku.
(JEANSON)
Člověk je tehdy starý, když kvůli znechucení ztratí své sny.
(John BARRYMORE)
Kvůli stárnutí není třeba ztratit chuť se smát;
Pokud ale zatratíš smích, zestárneš.
(Honore de BALZAC)
Dobrá stránka věci je, že čím starší jsi, můžeš být mladší než kdy jindy!
(Albert EINSTEIN)
Umět stárnout je umět organizovat své mládí po dlouhá léta.
(Paul ELUARD)
Stárnout je schopnost být mladší po delší dobu než to zvládnou
ostatní.
(Bernard SHAW)
Musíme se snažit víc dát život letům než léta životu.
(Victor HUGO)
Zestárnout je nudné, ale je to jediná
forma, jak žít dlouho.
+++++++++++++++++++++++
DůchodovÁ reforma
Poslanci se shodli na podobě důchodové reformy - od roku 2013 mohou důchodci
přecházet silnici na červenou a od roku 2015 to budou mít povinné...
+++++++++++++++++++++++
Vzacne pera
http://technet.idnes.cz/podivejte-se-na-pera-ktera-prezila-bombardovani-a-stoji-vic-nez-dum10y-/tec_technika.aspx?c=A110921_113045_tec_technika_kuz
+++++++++++++++++++++++
http://www.halonoviny.cz/articles/view/227292
+++++++++++++++++++++++
Vědci zpřístupnili na internetu první z Kumránských svitků
http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=404174
+++++++++++++++++++++++
zarazajuce podobnosti EU vs SSSR Fwd: To stojí za shlédnutí EU : SSSR
http://www.youtube.com/watch?v=yuW0pf7k_I0
+++++++++++++++++++++++
v utornajsich Kontaktoch SRo 27911 si dobre drzal stit racionality a historicity proti
instalovaniu sochy MT; skoda len, že nikto nezdoraznil modernost a aktualnost konceptu
Stura k dnesku voci SNAHE symbolicky obnovovat feudalno habsburgsko - uhorske ciele.
Skoda tiez, ze Vlado Tomcik uz tak nestacil s historicko-umeleckym dychom, hoci
opravnenymi negativnymi emociami sa prejavil, v diskusii, to vsak argumentacne
nestaci...Redaktorka mala podstatnejsie obnazit /priehladnu ci lubivo-infantilnu/ Macuhovo
ekonomicko-ideovu motivaciu a vy obaja ste k tomu mali tiez dopomoct... Preco aj nikto
nespomenul, ze jedna /dostojnejsia/ socha MT je uz dost dlho v centre, prezidentskej
zahrade?! Navyse nikto ani neobnazil manipulovany sposob podpory iba peticie za MT
/odstranenie sochy LS/ a iba z donutenia verejnosti formalnej ankety, ktoru vsak bez verejnej
kontroly scitava, pravdaze iba BOS /v dvojitej interpretacii nazvu spolku je nielen kryptomyn
nositela mocenskeho rozhodnutia, ale za O - okraslovacim, je aj skutocna podstata ohlupujuci, ci vystiznejsie oblbujuci; to je vsak uz eufemizmus silny aj pre mna/. Esteze
posluchaci dali dostatocne najavo, co si myslia o /zmetenych/ hlavach /v "hlavnom meste"
SR/ a mozno aj opravnene volaju po novom...
Inak /nepriame zabranovanie/ kontinualnej diskusie "strasnou" a nesuvisiacou hudbou je
dramaturgicky ohavne, co som rozhlasakom uz napisal k velmi upadnutej Nocnej pyramide.
Doteraz z odpocutych /dost/ programov som pocul iba jedinu /!/ vynimku, ked k mimoriadnej
intepretke ludovych piesni ich tam aj prirodzene a konecne zaradili /to vsak bolo po rokoch
prvy a posledny raz, ked prvy verejnopravny program SRo objavil, ze existuje u nas aj
mimoriadny fenomen ludovej piesne/. A ked uz chceli robit MINI/predely mohli tam zaradit
fragmenty barokovej muziky /akukolvek podobu vaznej hudby vsak na rozdiel,od
viedenskeho, prvy "verejnopravny, KULTURNY A NARODNY" program SRo vobec
nepozna/, nevraviac o aj hudobnych motivoch so sturovkymi odkazmi... V.
+++++++++++++++++++++++avec.org
Zvedavec
12. února 2011 jsem uvedl analýzu problematiky univerzální jurisdikce. Zde je první
odstavec:
Jednou ze skutečně pokrokových věcí po druhé světové válce bylo zavedení principu
univerzální jurisdikce (UJ). UJ je právní proces, který umožňuje signatářským státům různých
mezinárodních smluv a konvencí (jako Ženevské konvence) stíhat údajné porušovatele těchto
smluv, i když k těmto porušením došlo mimo hranice zemí. To platí obzvlášť, když lze
doložit, že domácí vláda obviněných nemá v úmyslu postavit je před soud. Předpokladem
stojícím za tímto principem je, že spáchaný zločin je tak odporný, že ho lze považovat za
zločin proti lidstvu. Po nacistickém holokoustu a dalších takových zločinech proti lidstvu byla
UJ akceptována jako nezbytný a pozitivní právní krok téměř všemi západními zeměmi.“ Od
konce druhé světové války uběhlo 66 let a vzpomínky na koncentrační tábory vybledly
(vyjma toho, kdy jsou používány jako politický nástroj sionisty). Ani následné holokousty,
jako v Kambodže, Rwandě a Bosně, nestačily, aby se záležitost zločinů proti lidstvu uchovala
v myslích vlád velkých mocností. Historickým faktem je, že takové skutečně strašlivé zločiny
spáchané na okrajích evropského světa nebo mimo nebyly nikdy považovány za symbolicky
důležité stejně, jako byl nacistický holokoust. A tak jim přestáváme věnovat pozornost. To
umožňuje erozi zajištění, aby k takovým zločinům nedošlo, jako UJ.
Nyní máme o tomto procesu eroze důkaz. 15. září 2011 Velká Británie změnila své zákony
o UJ, aby vládě, v osobě ředitele veřejných stíhání, umožnila vetovat jakýkoliv zatykač
odvolávající se na univerzální jurisdikci vydaný britským soudcem. To znamená, že když
zločiny proti lidstvu spáchají představitelé mocnosti k Británii přátelské, může vláda anulovat
jakékoliv riziko zatčení těchto osob při návštěvě na britské půdě. To je čirou náhodou reakce
britské vlády na zatykače vydané k zatčení Izraelců, jako bývalé ministryně zahraničí Tzipi
Livni v r. 2009. Britské zákony UJ existují na základě toho, že Velká Británie je signatářem
čtvrté Ženevské konvence, ale zdá se, že na tom nezáleží. V zájmu přátelských vztahů
s Izraelem je britská vláda ochotna zpochybnit své závazky plynoucí z mezinárodního práva.
Samozřejmě, že britská vláda své akce takto nevysvětluje. Ministr spravedlnosti Kenneth
Clarke trvá na tom, že vláda má v našich mezinárodních závazcích jasno“. Tato změna
zákonů má prostě zajistit… že případy univerzální jurisdikce mohou být projednávány jen na
základě solidních důkazů, které pravděpodobně povedou k úspěšnému stíhání“. Fakt, že
izraelské zločiny proti Palestincům patří k nejlépe zdokumentovaným, není, zdá se, součástí
Clarkova justičního světa. Skutečně, podle Matthew Gould, britského velvyslance v Izraeli,
jsou zatykače vydané na Izraelce za válečné zločiny a zločiny proti lidstvu pouze zneužitím“
britského justičního systému, z politických důvodů“.
Ve skutečnosti to, co britská vláda udělala, představuje institucionalizaci dvojího metru. Jen si
představte, co by se stalo, pokud by šéf brigád Izz ad-Din al-Qassem (vojenského křídla
Hamasu) odletěl na Heathrow, aby se tam setkal s některým svým nemocným přítelem. Britští
sionisté by donutili soudce vydat zatykač do hodiny a britská vláda by si ho vynutila bez
otázek. Nyní si představte, že by ve stejnou dobu dorazil izraelský generál-major Yoav
Galant. Galant byl izraelským náčelníkem generálního štábu během operace Lité olovo
a veřejně uvedl, že tato operace přeměnila Gazu na ideální cvičiště“ pro otestování nových
zbraní, které jsou z velké části zakázány mezinárodním právem. Za této nové kvalifikace
zákonů UJ by se Galantovi nestalo zhola nic. A tento dvojí metr byl zaveden právě
z politických důvodů“.
To je katastrofický precedent, protože ostatní země budou britského příkladu zcela jistě
následovat. Nicméně nejde o jediný případ eroze mezinárodního práva. Mezinárodní právo
zmiňující chování na otevřeném moři bylo nedávno zpochybněno, a hádejte, kdo si to vynutil.
Opět Izrael. To je funkcí faktu, že všechny hlavní mocnosti, jakož i OSN, projevily ochotu
nechat Izrael v klidu za útok na tureckou loď v mezinárodních vodách a zabití devíti pasažérů.
Pouze Turecko se postavilo za mezinárodní právo. Pak je zde americká korupce Mezinárodní
trestního soudu (viz má analýza Mezinárodní právo a problém vynucení“, zveřejněná 4.
června 2011) a nakonec opakované použití amerického veto v Radě bezpečnosti, na ochranu
spojence – opět Izraele –když tato země porušuje mezinárodní právo tím, že přesouvá vlastní
populaci na okupovaná území a páchá denně zločiny proti Palestincům. Obecně řečeno,
pokud jde o velkou mocnost, nebo spojence, může jeho vláda páchat jakékoliv strašlivé věci,
pokud je dělá vlastním občanům a v rámci vlastních hranic. Tudíž pokud by Hitler, jako
kancléř velké mocnosti, prostě zabil všechny německé židy do posledního, komunisty,
mentálně retardované atd., téměř jistě by mu to prošlo. To je moc suverenity. Pokud Saddam
Hussein, jako americký spojenec, zabíjel irácké Kurdy a šíity po desítkách tisíc, nikdo
nezasáhl. Ale v obou těchto případech udělali diktátoři chybu, že na sebe přivolali hněv
velkých mocností tím, že překročili hranice z jiných důvodů, než zjevné sebeobrany. Nyní
Izraelci ukázali, že toto kritérium (zůstat na vlastním území, když vraždíte) je arbitrární.
Překračují hranice neustále (stejně jako jejich velký ochránce-mocnost). Myslím, že na rozdíl
od Iráku mohli Kuvajt napadnout Izraelci a prošlo by jim to! A to proto, že jsou více než
chráněni Spojenými státy. Washington nekontroluje svého spojence, tento spojenec kontroluje
Washington. Izraelské nastrčené organizace, jako AIPAC, kontrolují tok informací a diktují
relevantní středovýchodní zahraniční politiku vládě největší velmoci na Zemi“. To je důvod,
proč se společné rezoluce, ovace ve stoje pro týpky jako Netanyahu, a tak stupidní prohlášení
jako Izrael má právo na anexi Západního břehu“ linou z kongresu neustále. Je to zvláštní.
Jedinou věcí, která stojí mezi námi všemi a dalším holokoustem, je mezinárodní právo
a smluvní opatření, jako univerzální jurisdikce. Ale koho to zajímá? Určitě ne USA, nebo
britskou vládu nebo sionisty. Ne. Vzpomínky vadnou a dvojí metr je, konec konců,
univerzálním lidským selháním. Takže je jen otázkou času, než se bude opakovat. Ne na
nějakém vzdáleném místě, jako Balkán nebo Afrika nebo Dálný východ, ale opět přímo zde,
na západě. Jako by se primární civilní katastrofa druhé světové války nikdy nestala.
© 2011-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit, pokud bude uveden odkaz
na původní zdroj a autor.
+++++++++++++++++++++++
Odporucam do pozornosti clanok "Soros: Hrozí pád globálneho finančného systému" zo
SME: http://ekonomika.sme.sk/c/6071326/soros-hrozi-pad-globalneho-financnehosystemu.html
+++++++++++++++++++++++
"Die Welt: Dá sa chápať, že Slovensko namieta proti eurovalu" zo SME:
http://ekonomika.sme.sk/c/6061583/die-welt-da-sa-chapat-ze-slovensko-namieta-protieurovalu.html
+++++++++++++++++++++++
U nás sú plné regále týchto GM potravín a nikto nič nepodniká. To už sme mi Bohabojní
občania bez aktivity!
Vyhladzovanie ľudstva pomocou potravín
+++++++++++++++++++++++
TAK TOTO JE FAKT SILA !!!!
Ivan Mikloš a diamantová baňa v Juhoafrickej republike
Keď sa pán Jozef Petrov pred 39-rokmi rozhodol, že zo zahraničného
zájazdu sa nevráti do socialistického Československa, vtedy zaručene
netušil, ako sa bude odvíjať ďalší osud vtedy len 19-ročného mladíka,
ktorý sa postupne svojou vlastnou pracovitosťou a tvrdou vôľou dokázal
vypracovať na špičkového drahokamového experta. Presadiť sa, a byť
uznávaný v tejto najtvrdšej profesii bez akejkoľvek podpory, dokonca,
ako sám tvrdí, "že bol jeden z mála nežidov v tejto internacionálnej
drahokamovej branži", len dokazuje jeho vytrvalosť a schopnosti.
Keď vo februári 1997 Luxemburské národné múzeum usporiadalo výstavu
drahokamov, tak pána Petrova, vtedy už ako svetového špecialistu v
tejto branži, oficiálne pozvali, aby návštevníkom vysvetľoval, ako
napríklad môžu rozpoznať pravé drahokamy od falošných. Jeho osobe,
dokonca s jeho fotografiou, priamo pri prednáške, venovali obsiahly
článok francúzske noviny Le Républicain Lorrain z 9. februára 1997, či
luxemburské noviny Luxemburger Wort z 7. februára 1997. Keďže patrí
medzi zakladateľov novej technológie špeciálneho brúsenia drahokamov,
dostáva aj ponuku od Smithsonian Institution, aby bol tri mesiace ich
hosťom, či ponuku od časopisu JQ MAGAZINE. A takto by som mohol
pokračovať. Čitateľom musí byť jasné, že pán Petrov nie je žiadny
podvodník či hochštapler. Nie je ani žiadny parazit, darmožráč a
tupohlavec, ako drvivá väčšina členov ponovembrových vlád a
parlamentov. Preto tento úvod, ktorý je pre ďalšie pokračovanie
príbehu mimoriadne dôležitý.
Ako sa Jozef Petrov stretol s Ivanom Miklošom
Niekedy v septembri či októbri 1990 sa pán Petrov s dvojčlennou
delegáciou cez istú osobu stretol na Úrade vlády SR s Ivanom Miklošom
a jeho kolegom Štefanom Veselovským, kde im ponúkol investovať (kúpiť)
siedmu najväčšiu diamantovú baňu na svete Kimberley West v JAR. Ivan
Mikloš pri tomto stretnutí dostal príslušnú dokumentáciu a projekty.
Po ich preštudovaní pána Petrova a dvoch členov delegácie osobne
poslal do Martimexu v Martine a Geologického prieskumu do Spišskej
Novej Vsi. S vtedajším riaditeľom tohto druhého podniku Jánom Kobichom
bol Ivan Mikloš vo veľmi blízkom vzťahu. O niekoľko mesiacov prišli do
JAR štyria experti z Martimexu Martin a Geologického prieskumu zo
Spišskej Novej Vsi. Pobudli tam desať dní, a všetky náklady im platil
pán Petrov. Letenky, ubytovanie v hoteli, stravovanie a ďalšie výlohy
s tým spojené. Dokonca dostali všetky originálne účty, ktoré im boli
Slovenskou republikou opätovne preplatené, pričom ale pán Petrov si
urobil kópie všetkých týchto účtov. Jednalo sa o Jána Ďurecha z
Martina, ktorý je v zväzkoch ŠtB v Ústave pamäti národa evidovaný ako
KTS, reg. č. 11589, krycie meno TURČAN, Miroslava Štrbu z Martina,
ktorý je vo zväzkoch ŠtB v Ústave pamäti národa evidovaný ako KTS a
agent, reg. č. 10080, krycie meno MARTIN, Eduarda Jablonského zo
Žiliny a Jána Kobicha zo Spišskej Novej Vsi. Ich komplicom pri
neskoršom podvode a okradnutí pána Petrova bol Ján Mikuláš z Martina,
ktorý je vo zväzkoch ŠtB v Ústave pamäti národa evidovaný ako KTS,
reg. č. 12982, krycie meno BELO a František Dlhopolček, toho času
pracovník Ministerstva zahraničných vecí SR. Ich adresy a dátumy
narodenia zatiaľ neuvádzam.
Po odlete týchto štyroch slovenských expertov z JAR sa Ján Kobich
začal tajne stretávať s Ivanom Miklošom, o čom pána Petrova
niekoľkokrát informoval Eduard Jablonský. Aby som upresnil, tak Ján
Kobich sa s ním tajne stretával v Bratislave. O nejaký čas pán Petrov
dostal list podpísaný Miklošom a Kobichom, že na projekt a odkúpenie
bane nemajú peniaze, že mu prajú pevné nervy, a zároveň mu oznamujú,
že už nemôžu byť s ním v kontakte.
Privlastnili si projekt pána Petrova, získali pôžičku, za ktorú kúpili baňu
Napriek tomu vo februári 1991 títo experti z Martimexu a Geologického
prieskumu prišli opätovne do JAR ohľadom projektu pána Petrova, kde
Ján Ďurech, Miroslav Štrba a Eduard Jablonský s ním podpisujú zmluvu v
prítomnosti jeho advokáta, čo môžem doložiť fotografickým dokumentom,
kde pán Petrov má štatút reprezentanta a agenta pre Martimex s tým, že
keď sa baňa predá, dostane 10%. To ale ešte netušil, že sa pripravuje
podvod voči jeho osobe. S jeho prisvojeným projektom, v snahe okradnúť
ho o jeho podiel, z pôžičiek od Svetovej banky a Medzinárodného
menového fondu, takto SLOVENSKÁ VLÁDA cez štyroch nastrčených Nemcov
diamantovú baňu oficiálne kúpila, a títo zaplatili prvých desať
miliónov dolárov. Bolo by žiadúce, keby sa k týmto desiatim miliónom
dolárov vyjadril aj bývalý exprezident Michal Kováč, ktorý do 18. mája
1991 pôsobil ako minister financií SR. Pomocou detektívnych a
spravodajských šetrení sa zistilo, že týchto "Nemcov", ktorí v
skutočnosti robili "stenu", sprevádzali tri ženy. Dve z nich
spolupracovali s bývalou ŠtB, ktoré aj túto kúpnu zmluvu podpísali,
spolu s treťou ženou zastupujúcu slovenskú stranu. Týchto tzv.
nemeckých kupcov zaistila jedna zo žien spolupracujúcich s bývalou ŠtB
JUDr. Ivana Č. Z Prahy. Jedná sa o mimoriadne chytrú a nebezpečnú
ženu, ktorá aj napriek tomu, že vekom sa blíži k päťdesiatke, stále je
ešte atraktívna. Perfektne ovláda angličtinu, nemčinu a francúzštinu.
Dokonca, keď pracovala pre český konzulát v Bonne, neváhala najať
bodygarda, ktorý pracoval na dotyčnom konzuláte, a ten mal pána
Petrova v Luxembursku fyzicky zlikvidovať pomocou pištole s tlmičom.
Paradoxom je taktiež to, že šéf týchto "Nemcov", najatých JUDr. Ivanou
Č. ako fingovaných kupcov pre slovenskú stranu, ktorá ju o to
požiadala, v tom čase neovládal angličtinu.
Nebudem tu teraz rozoberať všetky snahy pána Petrova za posledných
sedemnásť rokov, kde sa snaží domôcť pravdy a spravodlivosti. O tom
niekedy inokedy. Keďže poškodený a okradnutý Slovenskou republikou je
špičkovým svetovým odborníkom na diamanty, čo som už v úvode názorne
zdokumentoval, opäť sa vrátim k odborným veciam a argumentom.
V máji 2008 pán Petrov poslal z Ameriky cez internet stovkám Slovákov
žijúcich doma a v zahraničí, ako aj cez poštu a fax otvorený list,
súčasťou ktorého bolo aj 25 stránok príloh. Z najzávažnejších pasáží,
ktoré som gramaticky upravil, vyberám:
Chcem Vás upozorniť a dať Vám na vedomie, že Vy, slovenský národ,
vlastníte už od júla 1991 v JAR siedmu najväčšiu diamantovú baňu sveta
(ja osobne vlastním o tomto doklady a dôkazy). Táto diamantová baňa
patrí slovenskému národu a nie malej hŕstke v tejto záležitosti
zapletených kriminálnych korupčných slovenských štátnych činiteľov a
politických činiteľov. Spýtajte sa Vášho premiéra, kde sú tie milióny
a milióny dolárov, získané finančné podiely vyťažené z tej bane počas
posledných 17-tich rokov od júla 1991? Vo Švajčiarsku???, na tom istom
bankovom konte tunelovaním Braniska???, alebo, kde zmizli tie vyťažené
diamantové milióny a milióny dolárov z tej diamantovej bane??? Preto
si SDKÚ-DS ( S lovenský D emokraticko K omunistický Ú tvar- D
emoralizovaných S lovákov), alebo KDH ( K omunistické D emoralizované
H nutie) tak napchávali privátne vrecká pri tom tunelovaní Braniska???
Len pre Vaše lepšie porozumenie a následné vysvetlenie. Tá diamantová
baňa na základe toho prospektu a dokumentov ktoré vlastním, mala
produkovať za 100 ton rozdrveného kimberlitu, čo je vulkanická
uschnutá láva, sa dalo vyťažiť 29,78 ct. S dobrými mašinami sa tam
malo dať vyťažiť 6000 ton za deň, čo znamená x 30 ct, čo je 1800 ct
diamantov za deň x 25 dní do mesiaca - to je 45000 ct za mesiac, a z
toho malo byť 70% Gem kvality, čo je 31500 ct plus 30% Industriel
kvality, čo znamená 13500 ct a počítané v tom čase (rok 1991) veľmi
lacno počítaná priemerná veľkoobchodná banská cena za surové diamanty,
tak prídete k záveru:
31 500 ct mesačnej dobrej kvality x 300 dolárov za ct sa rovná: 9 450
000 za mesiac
13 500 ct mesačnej indust. kvality x 40 dolárov za ct sa rovná 540 000 za mesiac
45 000 ct mesačnej produkcie - hrubý zárobok 9. 990 000 dolárov za
mesiac. Keď toto vynásobíme dvanástimi mesiacmi, tak hrubý zárobok za
jeden rok nám vyjde na
119 880 000 dolárov. No a keď toto vynásobíme x 17 rokov, nie je to
fantastická suma. A ZA 17 ROKOV TIE DIAMANTY ZDRAŽELI VIAC AKO
DESAŤNÁSOBNE!!! Pričom tie chudobné černošské výplaty v tých
Juhoafrických zlatých a diamantových baniach nestúpli ani o 5x, teda,
kde sa podeli tie vyťažené milióny?!
Milý slovenský národ, nemáte náhodou nárok v tej Vašej demokracii
spýtať sa toho Vášho "bojovníka" proti organizovanému zločinu Ivana
Mikloša, ako plní ten svoj imidž? Čo za to dostal, aké peniaze, keď
toto nechce vyšetrovať? Kde zmizlo a mizne každý rok minimálne 119 880
000 dolárov od roku 1991 až dodnes, pričom ešte nepočítam to
desaťnásobné zdraženie surových diamantov z tej Juhoafrickej
diamantovej bane Kimberley West, podľa starého mena Theron Mine? Keď
už slovenskí vládni kriminálnici kúpili tú baňu z nakradnutých peňazí
Vašej štátnej pokladne, za 40 miliónov dolárov, z peňazí ktoré patria
slovenskému národu, tak kde je tá 17-ročná vyťažená produkcia a tie
milióny a milióny dolárov? Prečo Ivan Mikloš protežuje tých štátnych
kriminálnikov? Prečo nevyšetruje už od môjho prvého a s rešpektom voči
nemu písaného 13-stránkového listu z 13. septembra 2006? Kto je tzv.
tichý podielnik či podielnici tých ročných zmiznutých miliónov dolárov
zisku z tej siedmej najväčšej diamantovej bane na svete, v niektorej
banke v Londýne alebo vo Švajčiarsku, a potichučky mu (im) už 17 rokov
rastie bankové konto?
Slovo na záver
Pán Petrov niekoľkokrát musel čeliť akciám vražedného - likvidačného
komanda. Jeho písomné dokumenty vážiace 80 kg, nahrávky telefonických
rozhovorov, filmové a fotografické dokumenty, čo postupne bude
uverejňované, by mali poslúžiť aj k tomu, aby zločinecké a zlodejské
zberby slovenskej národnosti z vysokej politiky a štátnych orgánov mu
vrátili to, o čo ho okradli a naďalej okrádajú.
Vladimír Pavlík
www.diamantovabana.sk
http://www.youtube.com/watch?v=Pu47NTtcBeM&feature=player_embedded !!!!!!
Čítajte viac:
http://dolezite.sk/Ma_slovensky_narod_diamantovu_banu.html#ixzz1L5mAJKh1
Dosť by pomohlo a to pre Náš všetkých ,ak by ste to rozposlali komu
len môžte a kde sa len dá Ďakujem za Nás všetkých
+++++++++++++++++++++++
Lahôdkové párky
Tento recept sme získali od nemenovaného pracovníka jednej rakúskej firmy,
ktorá vyrába udeniny na objednávku a podľa cenových požiadaviek super a hyper
marketov - vrátane hypermarketov na Slovensku.
Obyčajne párky - recept na 100kg parkov:
15 kg kostná múčka
15 kg sadlo
26 kg kuracia emulzia
10 kg A-gel (chemikália)
6 kg škrob
22 kg lad (strúhaný na spojenie zmesi. neskôr zvodnatie)
2 kg soľ
2 kg sója
1 kg emulgátor E621 (Glutaman sodny)
Takzvaná prahmota (B-))))
+ 1 kg korenie a farby
Výsledný produkt:
100 kg ružovučkých párkov.
Ak by ste v recepte márne hľadali mäso - nepomýlili ste sa, v skutočnosti tam žiadne mäso nie
je.
PS. pre vašu informáciu v psích konzervách je presne to iste, stačí osoliť,
a hodiť na panvicu, chuti to presne tak isto. Ale po zjedení psích konzerv
budete mat navyše hladkú a hebkú srsť, pretože na rozdiel od párkov psie
žrádlo obsahuje vitamíny a minerály !
+++++++++++++++++++++++tnaroda.cz
Alner Juraj (1937) - Witness story
Príbeh pamätníka
Juraj Alner
Motto:
V každom režime žili rôzni ľudia, ktorí prišli do tohto mlyna s inými pohnútkami a zomlelo
ich to iným spôsobom. A často to zomlelo aj tých mlynárov.“
• narodil sa 23. 7. 1937 v Kladne v rodine textilného inžiniera;
po krátkej dobe sa s rodinou presťahoval do Ružomberka, kde jeho starý otec viedol
textilnú továreň;
• kvôli kresťanskej výchove si ako dieťa neuvedomoval svoj židovský pôvod;
• až do roku 1944 bola jeho rodina chránená vďaka výnimkám Slovenskej republiky pre
hospodársky dôležitých Židov;
• po vypuknutí Slovenského národného
povstania sa Juraj s rodičmi musel až do oslobodenia skrývať;
• po skončení vojny žil postupne
v Ružomberku, Žiline a Bratislave;
• uchopenie moci komunistickou stranou vo februári 1948 znamenalo začiatok
prenasledovania jeho nevlastného otca, ktorý bol zatknutý a odsúdený na mnohoročný
trest odňatia slobody;
• Juraj vyštudoval vysokú školu, kvôli účasti
na študentskom proteste však bol po jej
ukončení umiestnený vo výrobe, aby sa
oboznámil s robotníckou triedou“;
• pracoval ako pomocný robotník v Krupinskej Fatre;
• po návrate zo šesťmesačnej vojenskej služby v Čáslavy bol preložený do Banskej Bystrice,
kde získal miesto učiteľa;
• v 60. rokoch prešiel do redakcie Ľudu v Bratislave a angažoval sa v Strane slovenskej
obrody;
• po vpáde vojsk Varšavskej zmluvy v auguste 1968 emigroval do USA, odkiaľ sa však
kvôli rodine vrátil;
• po návrate ho vylúčili zo Zväzu novinárov aj z redakcie časopisu a musel nastúpiť ako
robotník do tlačiarne;
• koncom 70. rokov sa za kurióznych okolností dostal na miesto knihovníka na Vysokú
školu múzických umení (VŠMU);
• pôsobenie na VŠMU mu umožnilo aktívne sa zúčastniť prelomových udalostí Novembra
1989;
• od roku 1990 pôsobil ako šéfredaktor Ľudu.
•
Detstvo
Juraj Alner sa narodil 23. júla 1937 v Kladne v rodine
textilného inžiniera. Po krátkej dobe sa však
s rodičmi presťahoval do Ružomberka, kde Jurajov
starý otec viedol textilnú továreň. Bol vychovávaný
v tolerantnom a viacjazyčnom prostredí, vo veku
štyroch rokov mu zomrel otec. Môj otec ale predvídal,
ešte za svojho života, čo nás pravdepodobne bude
čakať, a on si zmenil meno z Adeles na Alner, takže ja
už som sa narodil s menom Alner a ešte otec, a jeho
rodičia sa dali pokrstiť, čo sa vzťahovalo aj na mňa,
ja som tiež pokrstený, takže my sme vlastne mali
takúto ilúziu, že to je cesta k záchrane. Fungovalo to
prakticky až do štyridsiateho štvrtého, potom už nie.“
Vďaka kresťanskej výchove si ako dieťa neuvedomoval
svoj židovský pôvod. V našej rodine sa Vianoce
držali aj s vianočným stromčekom, pretože to bola ľudová miestna tradícia. Spomínam si, že
keď som mal štyri roky, tak som mal možnosť si, a to som už musel vedieť písať, pretože som
si mal napísať, čo si želám, aby som dostal pod stromček, a keďže tam bol ešte môj otec, tak
som mal štyri roky, lebo on potom zomrel. No a pamätám si, že som teda písal asi veľmi
nečitateľne, lebo som dostal okrem iného malé detské husle. A nevedel som, čo s nimi mám
robiť. Potom vysvitlo, že ja som na ten papierik napísal ,brusle‛ a oni to nevedeli rozlúštiť, no
tak mi kúpili husle ... Neboli žiadne návštevy synagógy, nebola žiadna narážka na túto
záležitosť, naopak ja som ako malé decko vlastne už bol pokrstený a chodil som
v rybárpolskom továrenskom kostolíku miništrovať. Mali sme Vianoce a tak ďalej, takže ja
som sa vlastne k svojmu židovskému pôvodu a k svojim židovským prapredkom dopracovával
až oveľa neskôr ako dospelý človek, keď ma tie veci začali priamo zaujímať, ale ako dieťa
som si vlastne tento aspekt uvedomil len tým, že sme boli prenasledovaní.
Ako už mnohí predo mnou povedali, nám vlastne až
Hitler pripomenul, že sme Židia.“
Hrôzy vojnových rokov
Vzhľadom na to, že Jurajov starý otec bol jeden z
najlepších odborníkov v továrni, bolo mu umožnené
získať výnimku a vyhnúť sa tak s rodinou prvej vlne
deportácií, ktorá sa prevalila Slovenskom v roku
1942. Takže my sme prakticky až do štyridsiateho
štvrtého roku v tej továrni bývali a vojnové udalosti sa
nás týkali viac-menej okrajovo. V lete 1944, samozrejme,
všetky výnimky prestali platiť a celý tento pokus
o záchranu sa zrútil. Za povstania prišla nemecká
armáda a, samozrejme, vtedy už sa nerešpektovalo
vôbec nič, takže keď sa môj nevlastný otec dozvedel,
že nemecká armáda prišla na územie Slovenského
štátu, okamžite sa tá správa rozniesla a bolo to už
pripravené, my sme okamžite s nevlastným otcom
a s mojou mamou odišli do Súľova, čo bolo blízko.“
Juraj bol nútený skrývať sa s rodinou na rôznych miestach stredného Slovenska až do
oslobodenia.
Dodnes si uvedomuje, že by jeho rodina neprežila
bez obrovskej snahy jeho nevlastného otca a pomoci
cudzích ľudí. Bolo veľmi mnoho ľudí na slovenskom
vidieku, ktorí nasadili vlastný život, aby pomohli
úplne cudzím ľuďom. Počul som, že mnohí za to brali
peniaze, ale neviem si predstaviť také peniaze, za
ktoré človek je ochotný dať život vlastne pre cudzích
ľudí. Takže musím povedať, že naozaj bolo veľmi veľa
takých, ktorí nám a mnohým iným zachránili život
s nasadením vlastného života.“
Ako malé dieťa bol konfrontovaný s hrôzami vojny,
ktoré mu navždy utkveli v pamäti. Pamätám
si, že sme sa skrývali v jednom dome v pivnici a mali sme také malé okienko na námestie, teda
na malý pľac uprostred dediny, a pamätám si, že tam Nemci priviedli ruských zajatcov, ktorí
tam sedeli na zemi uprostred námestia, okolo nich nemeckí vojaci.
Pamätám si na jednu dedinskú ženičku, ktorá išla
po námestí a zrazu vybrala z tašky bochník chleba
a hodila ho tým ruským vojakom a pamätám sa, že
Nemci ju okamžite zastrelili.“
Povojnové obdobie
Po oslobodení sa Juraj do továrne, kde prežil detstvo,
už nevrátil. Dozvedel sa tiež, že nikdy viac neuvidí
mnohých svojich blízkych. Starý otec so starou mamou,
ktorí nevládali ujsť do hôr a nevládali sa skrývať,
tak ostali doma, a to sme sa až dodatočne dozvedeli,
jedného dňa prišlo nákladné auto, v ktorom neboli
Nemci, ale slovenskí gardisti, ktorí naložili mojich
starých rodičov a proste odvtedy o nich už nikto nič
nepočul. Ja som sa oveľa neskôr dozvedel z Arolsenu,
kde je archív Červeného kríža, že moja stará mama sa
dostala do vlaku, do transportu, ktorý skončil v Ravensbrücku,
a že tam vo februári 1945 zomrela. No a
o starom otcovi nie sú nikde žiadne záznamy, z čoho
som usúdil, že musel zomrieť ešte v transporte, vo
vlaku, alebo ak sa dožil toho, že v nejakom tábore
vystúpil aj z vagóna, tak išiel asi rovno do plynu, kde
už sa žiadne záznamy nerobili.“
Samotné oslobodenie však neznamenalo, že by sa
z ich života vytratil strach a nebezpečenstvo. My
sme to zažili priamo, keď sa do toho domu, kde sme boli, dostali nejaké prvé konzervy
z americkej pomoci UNRRA, ktorá spočívala najmä v konzervách.
Pamätám sa, že tam môj otec ešte s niekým stál pri
otvorenom okne a mali v rukách tú konzervu a čítali
si anglický nápis. O chvíľu prišla nejaká skupinka
ruských vojakov so samopalmi a veľmi tvrdým spôsobom
odvliekli otca, aj toho ďalšieho človeka. Ja si
pamätám, že vtedy tiahli tou cestou nejaké skupiny
domácich ľudí s ruskými vojakmi so samopalmi a
dozvedel som sa, že ich využívali na rôzne práce ako
kopanie zákopov a tak. To nebol trest, jednoducho
kam prišli, tam využívali domácich mužov. My sme
sa, samozrejme, báli o otca, čo sa stane. On sa vrátil
o pár hodín a potom nám rozprával, že keď si čítali
nahlas nápis na tej konzerve, ktorú držali v ruke pred
sebou, išla pod oknami nejaká dedinská ženička,
ktorá samozrejme nevedela, že to je po anglicky a išla
hneď povedať ruskému dôstojníkovi, že tam sú nejakí
dvaja Nemci, ktorí majú vysielačku. Nikdy nevidela
konzervu, myslela, že je to vysielačka a hovoria po
nemecky, tak komandant hneď poslal vojakov, ktorí
doviedli týchto dvoch. Mali sme obrovské šťastie, že
ten komandant bol inteligentný človek, ktorý vedel
jazyky, s ktorým sa dohovorili a ktorému povedali
o čo išlo, aj mu ukázali konzervy. A skončilo sa to
tým, že komandant sa zasmial a poslal ich domov.“
Po krátkom pobyte v Ružomberku sa Jurajova rodina presťahovala do Žiliny a neskôr do
Bratislavy, kde Jurajov nevlastný otec získal prácu ako drevár v Ligne, v Spoločnosti pre
zahraničný obchod s drevom.
V krátkom období po skončení druhej svetovej vojny
sa Jurajovi podarilo viackrát vycestovať aj za hranice
Československa, avšak už onedlho mal zistiť, že sa
na dlhé roky jednalo o poslednú možnosť navštíviť
zahraničie. V štyridsiatom šiestom organizoval
okrem iného švajčiarsky Červený kríž zvláštny vlak
pre československé deti, teda pre deti zo všetkých krajín,
kde bola vojna, okrem iného aj pre československé,
do Švajčiarska na pobyt do rodín. Spomínam si, že
vtedy prišiel obežník z Povereníctva vnútra aj do
našej školy a že chodil riaditeľ školy po triedach, a
čítal ten obežník, a povedal: ,Deti, spýtajte sa doma
rodičov, že kto by mal záujem, aby sa u mňa prihlásil,
že môžeme niekoho vybrať potom na túto cestu,‘ a
pamätám si, že keď povedal túto vetu, tak že ja som
vstal a povedal som, že ja chcem ísť, bez toho aby
som sa doma pýtal. Aj som sa skutočne na tú cestu
dostal. Takže som takmer pol roka v štyridsiatom
šiestom strávil vo Švajčiarsku v rodine, s ktorou mám
kontakty po dnes, aj keď som ich päťdesiat rokov nemohol
vidieť, pretože hranice boli zavreté, ale sme si
dopisovali. Pamätám si, že v štyridsiatom siedmom
som s mojou mamou ešte absolvoval s odborármi
cestu odborárskym vlakom do Juhoslávie, do Splitu
a do Dubrovnika. Zachoval sa cestovný pas mojej
mamy, z ktorého vyplýva, že už v tom štyridsiatom
siedmom roku v lete nebolo bežné cestovanie, lebo ten
cestovný pas bol vystavený výhradne na túto jednu
cestu a po nej stratil platnosť.“
Život
v komunistickom
režime
Zmenu, ktorú prinieslo po februári 1948 uchopenie
moci komunistickou stranou, pocítil Juraj takmer
okamžite aj v každodennom živote. V škole sme
začínali vyučovanie modlitbou každý deň a potom z jedného dňa na druhý prišla nejaká
učiteľka a povedala:
,Dnes už sa nebudeme modliť, dnes budeme
začínať vyučovanie Piesňou práce.‛ A zo dňa na deň
sme namiesto modlitby potom museli spievať Pieseň
práce, takže to bol taký ten viditeľný predel medzi
dvoma režimami.“
Potom sa začala éra komunistického fanatizmu, jednoducho
bolo to obdobie, ktoré som niesol veľmi
ťažko, pretože tiahli ulicami davy sfanatizovaných
mladých ľudí. Napríklad vykrikovali heslá: ,Ten, kto
stojí na chodníku, nemiluje republiku.‛ A ja som bol
vždy ten, čo stál na chodníku. Tak znovu som sa
snažil vždy niekam zaliezť a zašiť, a keď som videl
nejaký dav ľudí, tak som sa vždy niekam skrýval,
alebo som niekam ušiel. No bola to davová psychóza,
mnohí tomu podľahli a malo to trošku príčinu, samozrejme,
aj v konci svetovej vojny, však nakoniec tá
ruská armáda sem prišla a vyhnala Nemcov, takže
som chápal, že mnohí ľudia sú jej za to vďační. Ja
som tiež bol vďačný, lebo my by sme už dlho tiež
neboli prežili, takže, ak je dnes debata, že či Stalin
a Hitler boli rovnakými vrahmi, tak ja hovorím, že
síce boli, ale že vtedy mi bol ten Stalin milší, lebo
mi zachránil život.“
Vonkajšie prejavy nového režimu mali najrôznejšie
podoby. Zažili sme v škole obdobie trhania a moja
generácia každý rok zažila, že sme na začiatku
školského roka dostali učebnice, ktoré sme zdedili
z predchádzajúceho roka, ale skoro každý rok sa
začalo vyučovanie prvého septembra tým, že prišiel
nejaký učiteľ, povedal: Zoberte si učebnicu dejepisu
alebo literatúry, alebo niečoho, otvorte si ju na strane
štyri. Vidíte tam tú veľkú fotografiu? Tak tú vytrhnite.‛
Tak sme vytrhávali. Najprv sme vytrhávali davistov,
Husáka a Clementisa, a Novomeského, potom sme
dokonca vytrhávali Masaryka a Beneša, potom sme
vytrhávali dokonca Stalina. Proste to bolo také obdobie
trhania histórie, kde sme si veľmi presne uvedomovali,
ktorá éra sa práve skončila a aká sa začína.“
Pod drobnohľadom Štátnej bezpečnosti
Vládu komunistickej strany pocítila Jurajova rodina so všetkou tvrdosťou. Prenasledovanie
nevlastného otca začal síce Juraj jasnejšie vnímať až začiatkom 50. rokov, po sprístupnení
dokumentov ŠtB však zistil, že bol objektom jej záujmu už od roku 1948.
Začali prenasledovať napríklad môjho nevlastného otca, sú o tom nejaké záznamy, nevedel
som, že sa to začalo tak zavčasu, ale začalo sa to vlastne už okolo toho štyridsiateho siedmeho
– ôsmeho roku, v štyridsiatom deviatom už veľmi intenzívne, jeho rodina stihla v štyridsiatom
ôsmom emigrovať, môj nevlastný otec bol, možno sa dá povedať, trochu naivný a možno
trošku dôveroval režimu, ktorý vtedy u nás bol. On tvrdil, že keď máme za sebou túto vojnovú
skúsenosť, takže teraz budeme si budovať jednu veľmi dobrú krajinu, ktorú si urobíme takú,
akú ju chceme mať a odmietol emigrovať, takže sme tu uviazli a najmä on na to doplatil. My
sme niesli tie sprievodné dôsledky, ale on si to odniesol naplno jedenástimi rokmi vo väzení.
To prenasledovanie sa začalo oveľa skôr, ja som ho
zaregistroval až na jar roku 1951, keď jedného dňa
vtrhli k nám domov na Továrenskú ulicu eštebáci,
prezreli byt, prvé čo urobili, že zapli rádio, boli zvedaví,
či počúvame Slobodnú Európu a usadili sa, a
zostali u nás týždeň. Otvárali dvere, brali telefóny,
vyberali poštovú schránku a tak ďalej. Ja som sa musel
z detskej izby presťahovať do rodičovskej spálne,
lebo v mojej detskej izbe spával eštebák. Moja mama
s hrôzou zistila, keď mu raz robila posteľ, že si zabudol
pištoľ pod vankúšom. No ale teraz s tými pištoľami
boli u nás. Po čase, po pár dňoch, keď sa už oni nudili
a môj otec sa nudil, tak spolu hrávali karty, čo bola
zase taká zvláštna udalosť. Táto epizódka sa tiahla,
ako som spomínal, približne týždeň, potom túto skupinu
eštebákov vystriedala iná, ktorá spravila veľmi
dôkladnú prehliadku bytu. Treba si to predstaviť tak,
že úplne všetko vyhádzali zo všetkých skríň, z postelí
a tak ďalej. Pretriasali všetky knižky, ktoré tam boli,
hľadali, či sú v nich skryté papiere, plno dokumentov
nahádzali do nejakého batoha alebo do čoho a odišli
s tým. S tým, že prišla zase nejaká iná partia, ktorá
tam zasa zostala nejaký krátky čas a potom prišla
posledná skupina eštebákov, ktorí u nás nezostali,
ktorí iba môjmu nevlastnému otcovi povedali, že musí
ísť na výsluch, a že pôjde s nimi. Detail tej epizódky
bol taký, že sa moja mama, samozrejme, pýtala, kedy
sa vráti. Oni povedali: Nebojte sa, príde onedlho.‛
Ona hovorí: No ja sa pýtam preto, lebo ma zaujíma,
či mám pripraviť večeru.‛ A oni na to s úsmevom povedali: Môžete pokojne pripraviť večeru.‛ No a odišli
aj s otcom a on sa vrátil o jedenásť rokov.“
Otec o období, ktoré strávil vo väzení, nerád hovoril
a Juraj sa podrobnosti o ňom dozvedel až oveľa
neskôr. Bol vlastne dva roky izolovaný na samotke vo
vyšetrovacej väzbe na Pankráci. A že sa snažili, teda
tak ako u iných, dostať z neho priznanie, on patril k
tým veľmi málo ľuďom, za čo sme ho veľmi obdivovali,
ktorý túto hru s eštebákmi nikdy nehral a zatiaľ čo
mnohí vtedajší väzni potom prišli na proces a povedali
tam verziu, ktorú ich eštebáci naučili o vlastnej vine,
a na základe toho ich trebárs odsúdili mnohých na
smrť. Tak môj otec, vlastne, aj na procese tvrdil, že
je nevinný, a že expertízy, ktoré súd má k dispozícii
nie sú v poriadku a žiadal vlastných expertov, ktorí
neboli pripustení, takže aj zrejme pri tej poslednej
otázke súdu, že: ,Cítite sa vinný alebo nevinný,‛ kde
iní hovorili vinný, tak on povedal nevinný. No dostal
štrnásť rokov väzenia ... On odmietol amnestiu, on
žiadal obnovenie procesu s objektívnymi odbornými
analýzami celej tej veci. No a dočkal sa aj obnovy
procesu, v ktorom bol vyhlásený za nevinného a ten
pôvodný rozsudok bol zrušený. Dostal vtedy aj nejaké
odškodné, čo mu, samozrejme, nemohlo nahradiť
jedenásť rokov väzenia, nemohlo mu to nahradiť zdravie
a boli to jeho najkrajšie roky života. Do väzenia sa
dostal, keď mal štyridsaťjeden rokov a domov prišiel,
keď mal päťdesiatjeden, takže potom už, samozrejme,
nemohol zohnať žiadne zamestnanie.“
V dôsledku uväznenia Jurajovho nevlastného otca prešla celá ťarcha starostlivosti o rodinu na
matku.
Každé ráno pred piatou chodila z domu a po pracovnej
dobe veľmi neskoro večer sa vracala domov za
veľmi malý plat, vtedy boli zásadne malé platy a ešte
k tomu ako nekvalifikovaná úradníčka, takže mala
sa čo oháňať, a ešte sa dokonca natoľko dokázala
odriecť, že som mohol popri tom chodiť do školy a
študovať. Takže ona bola nesmierne obetavá a urobila
všetko, čo len bolo v jej silách, aby sme to dôstojne
prežili.“
Tiež to boli len ľudia ...
My sme nikdy vlastne nepoznali menovite tých eštebákov, ale tiež to nebola kompaktná masa
ľudí, ktorí jednoducho bezhlavo slúžili režimu, boli to ľudia, ktorí sa tam dostali z rôznych
pohnútok.
Spomínal som, že keď sa k nám nasťahovali
na týždeň domov, tak s otcom hrávali karty, lebo
niečo robiť museli a spomínal som eštebáka, ktorý v
Justičnom paláci viedol po chodbe môjho otca. Prosil
nás, aby sme ho neobjímali, lebo príde o prácu, to
bol taký prejav ľudskosti. Po čase som tohoto istého,
lebo tie tváre si človek zafixuje, videl v Bratislave na
križovatke ako riadi dopravu, tak som samozrejme
šiel za ním a hovorím: Čo vy tu robíte?‛ To som bol
už študent. A on hovorí: No, nemohol som zniesť
tú prácu, ktorá tam bola, ja nie som typ, ktorý by
mohol prenasledovať ľudí, ja som musel odísť z ŠtB
a dal som sa k týmto dopravným policajtom.‛ Takže
aj odtiaľ ľudia odchádzali. Jeden zážitok som mal
s mojím nevlastným otcom, keď už bol nejaký čas
doma a nastúpili sme do nejakého trolejbusu alebo
električky v Bratislave a on zrazu začal vykrikovať
na niekoho a kývať, že: Nazdar, nazdar.‛ A ja som
sa ho pýtal, že koho to zdraví a on hovorí: No to je
bachar z Mírova.‛ Hovorím: A to si takto? Však vy
sa máte nenávidieť!‛ A on hovorí: No dobre, on tam
tak isto trávil tie roky ako ja, ibaže on mohol na
noc chodiť za rodinou a ja nie. Ono to v podstate
tiež boli ľudia, ktorí to nemali až také ľahké.‛ On im
teda odpustil a keďže tam tie roky trávili spolu, tak
jednoducho si na seba zvykli ako ľudia. Mal proste
tento úžasný ľudský prístup k celej veci. Bachari
neboli tí, ktorí robili režim, alebo ktorí rozhodovali.“
Vysokoškolské štúdium a zoznamovanie sa“ s robotníckou triedou
Napriek mnohým problémom sa Jurajovi podarilo
dostať na vysokú školu a získať vzdelanie. Nemôžem
povedať, že som patril k tým, ktorí trpeli, lebo vždy sme nejakým spôsobom tie problémy
prekonali, do školy som chodil, zmaturoval som, a keď som prišiel na vysokú školu, tak
zohrala úlohu jedna drobná okolnosť, a síce moje meno bolo iné než meno môjho nevlastného
otca, no a tak ako doteraz, keď je nejaký dotazník a je tam otázka na otca, tak si tam uvádzam
otca, ktorý v štyridsiatom prvom zomrel, čiže takto vlastne som sa dostal aj na vysokú školu.
Na vysokej škole si, samozrejme, kádrovník veľmi
rýchle zistil aj ďalšie súvislosti. Pamätám si, že
keď som v päťdesiatom šiestom roku chcel ísť prvý
raz od štyridsiateho ôsmeho za hranice, a to do
Maďarska, kde som mal tetu, tak ma kádrovník nepustil,
kádrovník vysokej školy. No nakoniec som
sa prihlásil do Čedoku a s cestovnou kanceláriou na
zájazd, dvojdňový zájazd do Budapešti, tak tam horko
ťažko potom mi dal tú pečiatku aj on, lebo vtedy aj do
Budapešti bolo ťažké chodiť. Takže vlastne prvý raz
od štyridsiateho ôsmeho, až v päťdesiatom šiestom
som prekročil hranice do Budapešti a nazad.“
V roku 1956 sa Juraj zúčastnil demonštrácie
študentov proti školskej reforme, za čo však musel
neskôr niesť zodpovednosť. My sme v tom čase
dostávali takzvané umiestenky. Každý, kto skončil vysokú školu, tak bol pridelený na nejaké
miesto, kde musel nastúpiť. No a v mojom prípade to bolo tak, že som nedostal umiestenku
ako pedagóg, kolegovia išli, dostali umiestenky na rôzne školy, ja žiadnu s tým, že mám ísť na
dva roky do výroby, ako to bolo vtedy napísané: ,oboznámiť sa s robotníckou triedou‘. No a ja
som sa asi týždeň po promócii ženil prvý raz a s kolegyňou, ktorá dostala umiestenku na
gymnázium do Krupiny, tak som jednoducho šiel s ňou do Krupiny. No a jediné miesto, ktoré
som tam našiel s týmto odporúčaním, bol pomocný robotník v Krupinskej Fatre, tam sa
vyrábali mušty, takže som tam nejaký čas pracoval vo fabrike ako pomocný robotník. ....
Jeden čas sme dokonca mali jednu izbu prenajatú v
byte eštebáka, ktorý sa tým neskrýval. To bol taký
ten drobný človiečik, ktorý bol zamestnaný tým, že
každé ráno mal si sadnúť do vlaku a jazdiť po vlakoch
a počúvať, čo si ľudia rozprávajú a potom napísať,
čo počul a ohlásiť to. Takže my sme sa to priamo od
jeho rodiny dozvedeli, lebo to bolo jeho zamestnanie
a on sa tým veľmi doma netajil.“ Práca redaktora a vojenský vpád v roku 1968
Po návrate zo šesťmesačnej vojenskej služby
v Čáslavy získal Juraj miesto učiteľa – najprv v Krupine
a následne v Banskej Bystrici. V roku 1964
však prešiel do redakcie Ľudu v Bratislave. Vymenil
som učiteľovanie za redaktorskú prácu. V 60. rokoch
som sa pokúsil, keďže Ľud vydávala Strana slovenskej
obrody, taká maličká, som sa pokúsil trošku sa
angažovať v tejto malej strane. Vypracoval som dokonca
program tejto strany, pretože žiaden nemala,
no a potom v šesťdesiatom ôsmom sme sa pokúšali
vyjednávať s komunistami o uznaní existencie našej
strany. Musím povedať, že sme natrafili na naprostý
odpor v čase, keď šéfom komunistov bol už Dubček,
ale on teda tvrdo zotrvával na tej pozícii vedúcej
úlohy komunistickej strany a komunisti sa vyjadrili
asi tak, že keď budú reformy, tak to budú také, aké
oni budú robiť a nie také, aké my chceme. No a keď
potom vtrhli armády v auguste 1968, tak sme ešte
vydávali nejakých desať dní legálne naše noviny. No
a keď ma potom kamarát varoval, že idú po nás, a že
som zrejme na nejakom zozname tých, po ktorých
idú, tak som sa rozhodol emigrovať. No a tuším, že
to bolo okolo 1. septembra, keď som s veľkým kufrom
pešo išiel z Petržalky na hranice s Rakúskom
do Heinburgu a pomedzi ruské tanky a pešo som
prešiel hranice, no a dostal som sa do Rakúska. Je to
už iný príbeh. Potom som bol v Amerike krátky čas
a na otázku, či tam chcem zostať, tak potom som sa
rozhodol, že sa vrátim domov, lebo predsa len som
tu mal mamu, mal som tu dcéru a bolo mi milšie byť
s nimi, než mať nejakú kariéru v Amerike. Takže som
sa vrátil a, samozrejme, že ma stihli vyhodiť aj zo
Zväzu novinárov, aj z redakcie. Potom som nastúpil
ako robotník do tlačiarne na sedem rokov, potom sa
mi podarilo dostať sa za knihovníka na Vysokú školu
múzických umení. To bolo v roku 1978. Takže tam
sa skončilo moje robotnícke obdobie.“
Kuriózna pomoc Kádrového pracovníka
Miesto na VŠMU získal za veľmi neobvyklých
okolností. Zavolal ma kádrovník tlačiarne a bol to starý pán, s ktorým sme sa občas stretali
na pôde tlačiarne a poznali sme sa, a hovorí, že si moje materiály vyžiadali na VŠMU. A pýtal
sa ma, či to myslím vážne, že tam chcem ísť pracovať. Hovorím: Áno.‛ On sa ma pýtal, či
poznám kádrové materiály, ktoré mám. Hovorím: Samozrejme, že nie,‛ veď som nemal právo
ich ani vidieť. Takže v tom čase nikto z nás nevedel, čo vlastne o nás je v tých spisových
obaloch, ktoré opatrovali kádrovníci v zamknutých skriniach, v trezoroch. No a on ma vtedy
šokoval tým, že vytiahol z trezoru môj spis. Hovorí, že mi ukáže len tie záznamy, ktoré vznikli
po auguste 1968, to znamená tie previerky, ktoré boli potom začiatkom roka 1970 a v tých
spisoch sa hovorilo o tom, že som antisovietsky živel a antikomunista, a citovali sa celé strany
z mojich článkov, ktoré som predtým publikoval. Väčšina z nich vytrhnuté z kontextu, asi tak,
že pol vety, ktorá svedčila proti mne a oznámil mi, že: Azda si nemyslíš, že s týmito materiálmi
ťa niekedy v živote ešte niekam zoberú.‛ Hovorím: ,No, tak keď to vidím, tak viem, že ma nikdy
v živote nikam nezoberú.‛ No a nato tento starý pán urobil niečo naprosto absurdné. Hovorí:
,To sú len tieto tri papiere, ktoré sú takéhoto charakteru.‛ A on zobral tie tri papiere, išiel
k umývadlu, zapálil zápalku, zapálil tieto tri papiere a ten popol, ktorý spadol do umývadla,
potom spláchol. Hovorí:
,No a teraz ťa už zoberú.‛ A ja som bol skutočne v šoku, napadla mi len taká praktická otázka:
,Však tie strany sú očíslované, ako to chceš teraz urobiť?‛ A mi hovorí: ,No áno, budem
musieť celú noc na tom pracovať, musím všetko prečíslovať a musím to znovu zaviazať tým
trojfarebným špagátikom a dať tam znovu pečať, budem sa tým musieť zaoberať celú noc.‛
Hovorím: ,A prečo si to urobil?‛ A on mi na to povedal:
,No ja som už mnohé roky kádrovníkom, teraz idem
do dôchodku, ja nemám až také dobré svedomie, chcel
som na konci ešte spraviť aspoň niečo dobrého.‛
Mal som šťastie, že som to bol práve ja, na ktorom
si on vylepšil svoje svedomie. Doklady potom prišli
na VŠMU, kde som sa od kádrovníčky dozvedel, že je
tam stále ešte veľa toho, prečo ma neprijmú.“
November 1989 – v centre diania
Pôsobenie na VŠMU mu umožnilo zúčastniť sa
aktívne aj na prelomových udalostiach Novembra
1989. V Novembri osemdesiatdeväť som patril k tým,
čo sme veľmi úzko spolupracovali so študentmi, boli
sme zabarikádovaní v tej budove tam, potom prišli
aj ľudia z VPN, Verejnosti proti násiliu, ktorí nemali
svoj priestor, my sme im tam dali miestnosť, takže
väčšinou sme tam spolu robili aj tie vystúpenia na
námestí.“
Juraj v tomto období dostal ponuku pracovať ako
šéfredaktor časopisu Ľud. 1. januára 1990 som potom
nastúpil ako šéfredaktor Ľudu. Drobnosť ešte kvôli
histórii pripomeniem. Demokratická strana vydávala
po vojne denník Čas, ktorý potom zakázali komunisti
24. februára a ďalší deň už vyšli noviny Ľud, ktoré
vlastne vydávala taká tá malá skupinka, ktorú komunisti
akceptovali ako kamufláž existencie viacerých
strán, pod názvom Strana slovenskej obrody, no ja
som sa rozhodol, že toho 25. februára v roku 1990
vydám kontinuitne zase ďalšie číslo Času a budem
nadväzovať aj číslovaním ročníkov, aj čísiel na to
posledné, ktoré vyšlo v 1948 ... Väčšina vtedajších
novinárov tvrdila, že teraz bude dobre, lebo sa vrátime
do dubčekovských čias, do roku 1968. No ja som
tam vystúpil s príspevkom, že nie, že nevrátime sa
do dubčekovských čias, nevrátime sa pred rok 1968,
vrátime sa pred rok 1948. No a to som teda potom
aj nejako sa snažil uplatniť. Takže nejaký čas ešte
potom vychádzal denník Čas ako orgán Demokratickej
strany.“
Význam pripomínania si minulosti
Nedá sa paušalizovať, nedá sa hovoriť o tom, že
niekto bol príslušníkom nejakej strany alebo nejakej
skupiny, a že automaticky bol taký, ako definujeme
celú tú skupinu, skutočne sa musíme zaoberať
každým človekom osobitne a čo by som veľmi chcel
povedať, chýba mi, že mladá generácia veľmi málo
vie o tomto období, jednom aj druhom, preto si veľmi
vážim úsilie oživovať toto obdobie. Pretože mladí
ľudia veľmi ľahko podliehajú rôznym fanatikom,
rôznym šialencom, rôznym karieristom, rôznym
ľuďom, ktorí ich jednoducho zneužívajú tým, že ich
navlečú do nejakých pseudogardistických uniforiem
a mladým ľuďom sa to páči.“
Príbeh pamätníka spracovala: Helena Eliášová
+++++++++++++++++++++++

Spravodaj c 156 - szcpv

Transkript

Podobné dokumenty

Vestnik Rijen 2015

Spravodaj c 92 - szcpv

kultura 2/2014

stáhnout - Slavonie

the american jewish joint distribution committee, inc. 270 madison

Full Article - Evropská volební studia