bernský salašnický pes

Jakub Švíka
8. 3. 2013
BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES
Bernský salašnický pes je psí plemeno. Je středně velký až velký, dlouhosrstý a tříbarevný.
Původně byl používán jako hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech. Naháněl dobytek,
hlídal zemědělské usedlosti a ve speciálním postroji tahal malé dvoukolové káry. Bernský
salašnický stejně jako bernardýn umí vyhledávat lidi ztracené ve sněhových závějích.
Popis bernského salašnického psa
Bernský salašnický pes patří mezi vyšší střední psy, jeho postava je spíše
obdélníkového formátu, má poměrně velkou hlavu s neustále veselým výrazem. Jeho
tělo bezpochyby zdobí nádherná tříbarevná srst.
Bernský salašnický pes má zcela typickou polodlouhou srst s hustou podsadou.
Základní barva srsti těchto psů je černá s tříslovými znaky v barvě rezavě hnědé a čistě
bílé, přičemž bílá nesmí být převládající.
Kohoutková výška je u psů nejméně 66 cm, u fen nejméně 58 cm.
Tělo působí mohutným a silným dojmem s rovným hřbetem.
Ocas má bernský salašnický pes dlouhý nejméně k hlezenním kloubům a při chůzi je
nesen nad zemí.
Končetiny jsou silné a dobře zaúhlené.
Na silný, masivní krk navazuje velká hlava
s plochou lebkou - oči musí být mandlového
tvaru, tmavé barvy a s dobře přiléhajícími
očními víčky. Uši jsou vysoko nasazené a
spuštěné.
Značnou část typické krásy bernského
salašnického psa představuje jeho srst ve
a
spojení
s
mohutným
tělem
nepředpokládanou živostí takto velkého psa. Nízká spodní hranice je způsobena
velkou náchylností těchto psů na rakovinná onemocnění a onemocnění kloubů.
2
BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES
Povaha plemene
Při popisu povahy bernského salašnického psa
je možné použít samé superlativy. Tento pes je totiž
vynikajícím přítelem svého pána i jeho rodiny a
současně i odvážným hlídačem, který ale v nikom
nebudí hrůzu. Bernský salašnický pes má zcela
vyrovnanou a naprosto klidnou povahu. Je
neobyčejně přátelský a miluje děti, ke kterým zaujímá
vztah „starší sestry" a bedlivě je střeží před každým
nebezpečím. Je to také nadprůměrně bystrý a
inteligentní pes, který svou rodinu neustále po očku
střeží. Miluje pohyb a skotačení a je to stále dobře
naladěný pes. Povahovým rysem bernského salašnického psa je jeho neúnavná vůle pracovat.
Základní péče o psa
Do základní péče o bernského salašnického psa určitě spadá péče o jeho středně dlouhou srst.
Je třeba ji pravidelně jednou týdně rozčesat a vykartáčovat - především tam, kde má srst snahu
žmolkovatět. Bernský salašnický pes patří mezi plemena náročnější na dobrou krmi v období růstu,
kdy je zároveň nutné mírně tlumit touhu těchto psů po nikdy nekončícím dovádění - štěňata
potřebují velmi mnoho síly k vytvoření statných kostí a silných svalů. Bernský salašnický pes také
potřebuje dobrou výchovu a základní výcvik.
Přestože péče o srst bernského salašnického psa nepatří mezi nejnáročnější, je třeba se jí
skutečně pravidelně věnovat, někdy je navíc nutné vystříhávat psům nadbytečné chloupky
vyrůstající mezi polštářky prstů na nohou tak, aby nebránily ve volném a pohodlném pohybu. Tito
psi nejsou přemrštěně nároční ani na množství pohybu, ale bez možnosti volně se proběhnout,
vyběhat se a zaskotačit si ve volné přírodě nebudou
šťastní. Potřebují proto prostor - nehodí se tedy do
městského bytu, navíc díky své silné a huňaté srsti dávají
přednost celoročnímu pobytu venku. Jsou to ale vrcholně
společenští psi, kteří potřebují trávit se svým pánem a jeho
rodinou mnoho času, proto se nehodí pro celodenní pobyt
v kotci. Bez pravidelného kontaktu s člověkem, se z
veselého bernského salašnického psa stane smutný a
zoufalý pes.
Mnoho milovníků psů, kteří předtím chovali jiná
plemena, si u bernského salašnického psa hned všimne jeho silné vázanosti na člověka. Láskyplně
nemotornou radostí a přítulností přistupuje ke každému příslušníkovi domácnosti. Láska „jeho lidí“
jako by pro něho znamenala všechno. Je to pes, který celý den chodí za pánem domu a chce se s
ním věnovat jeho činnostem. Je nesmírně vděčný za náklonnost a vlídné slovo, naopak hrubost ho
může úplně zničit. Dobře vychovaný bernský pes projevuje jakousi přirozenou ochotu žít neustále
pro radost člověku, kterého uznává za svého pána. Kdosi ho výstižně nazval „silným medvědem s
citlivým srdcem“, proto se na něm tak osudně projevuje izolace při chovu v kotci nebo vyloučení z
rodinného života.
3
BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES
BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES
Využití
Služební plemeno
Velikost
Velké plemeno
Původ plemene
Švýcarsko
Výška v kohoutku
60 – 70 cm
Věk
10 – 12 let
Vhodné prostředí
Předměstí, venkov
Časová činnost
Půl dne
Péče o srst
Pravidelná
Vztah k dětem
Velmi dobrý
Počet mláďat
Zvláštní nároky
Přestože péče o srst Bernského salašnického psa nepatří mezi nejnáročnější, je třeba se jí
skutečně pravidelně věnovat, někdy je navíc nutné vystříhávat psům nadbytečné chloupky
vyrůstající mezi polštářky prstů na nohou tak, aby nebránily ve volném a pohodlném pohybu. Tito
psi nejsou přemrštěně nároční ani na množství pohybu, ale bez možnosti volně se proběhnout,
vyběhat se a zaskotačit si ve volné přírodě nebudou šťastní. Potřebují proto prostor - nehodí se tedy
do městského bytu, navíc díky své silné a huňaté srsti dávají přednost celoročnímu pobytu venku.
Jsou to ale vrcholně společenští psi, kteří potřebují trávit se svým pánem a jeho rodinou mnoho
času, proto se nehodí pro celodenní pobyt v kotci. Bez pravidelného kontaktu s člověkem, se z
veselého Bernského salašnického psa stane smutný a zoufalý pes.
4
BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES
Historie plemene bernský salašnický pes
Jak název napovídá, bernští salašničtí psi zahájili svou skutečně vítěznou cestu světem ze
švýcarského Bernu. Tam byl alespoň prvně stanoven jejich standard a uznáno jejich současné
jméno, bylo to v roce 1907. Nicméně pravá historie bernského salašnického psa započala
samozřejmě mnohem dříve. Tito poměrně velcí psi byli původně odvozeni od římských molossů a v
horských oblastech Švýcarska se brzy stali nepostradatelnými pomocníky pastevců.
Bernský salašnický pes dostal jméno podle místa původu, Bernské vysočiny ve Švýcarsku.
První zmínky o plemeni pochází teprve z konce devatenáctého století, ale již roku 1902 se účastnili
první výstavy a roku 1907 byli zapsáni do švýcarské plemenné knihy. Tehdy ještě jako
dürbachlerský pes, podle vesnice Dürbach, odkud pocházeli první psi plemene. Už v roce 1914 řekl
o bernském salašnickém psovi profesor dr. Albert Heim: "Mám dojem, že dobrý bernský salašnický
pes je díky své souměrnosti a nádhernému zbarvení a kresbě asi nejkrásnější pes, který existuje.
Jiné rasy jsou zajímavé a krásné pro své zvláštnosti. Bernský salašnický pes je podle mého názoru
krásný svou normálností. Žádný pes se nepřibližuje a nezůstal věrný pratypu psa domácího více než
bernský salašnicky pes."
A Dr. Hans Räber (autor u nás přeložené knihy o bernských salašnických psech) k tomu ve
své knize dodává: Těsně a bez zdrženlivosti se přimyká k člověku a jeho domácnosti. S radostnou
pozorností sleduje všechno dění kolem sebe a dokáže rozlišovat mezi živými bytostmi, věcmi a
událostmi svého domova a vším cizím. Spolehlivě oznamuje neobvyklé dění a je připraven bránit
své lidi i jejich majetek. Je poslušný a nadšeně a se zřejmou radostí i jistotou samostatně plní
uložené povinnosti. Přitom se za jeho robustním zevnějškem skrývá jemný a láskyplný cit, díky
němuž je tento bývalý selský, pastýřský a hlídací pes přitažlivý právě pro moderního člověka v jeho
přetechnizovaném světě.
5
BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES
Inzerát: "Pes na prodej. Žere úplně všechno. Má rád děti."
6