docVelký akademický senát zasedne v lednu v novém složení
download 
Stížnost Transkript
Velký akademický senát zasedne v lednu v novém složení
2005/10 MĚSÍČNÍK MASARYKOVY UNIVERZITY V BRNĚ UDÁLOSTI ÚVODNÍK Přírodovědecká fakulta otevřela nové Informační centrum Právní vědomí a sebevědomí I povrchní sledovatel našeho veřejného života může a musí být stíhán znepokojivou představou, že právní vědomí je současným problémem poměrně nízkého pořadového čísla a že společnost stojí před problémem situaci polepšit. Řeší se problém, jak „ho“ polepšit, kdo, kdy a na kom „ho“ bude polepšovat. Je to otázka pro školu nebo pro dům. Příznačné je, že většina tázajících se je upřímně přesvědčena o tom, že mají právní vědomí zcela v pořádku, že toto absentuje u těch druhých. Problém je, že by rádi právní vědomí těch druhých korigovali, ale nemají to zřejmě v popisu práce, proto čekají, že se úlohy ujme někdo jiný. Takovéto vyčkávání je skutečně milé a upřímné především proto, že dovoluje luxus o něčem hovořit bez toho, že bych to něco uměl popsat nebo definovat. Důležité ovšem je, že já jsem v pořádku, já mám právní vědomí. Neptejte se, kde ho mám, ale mám! A od toho, že ho jiní nemají, se odvíjí mé právní sebevědomí. Vycházím z toho, že dobře vím, že mám prakticky na všechno právo. Protože mám právní sebevědomí, které druzí nemají nebo nemohou mít, mám logicky více práva než ti druzí. Já na všechno, ti druzí jenom na něco. Já si mohu vzít, oni musí žádat. Jenom jednu věc mi nepřipomínejte. Že od nepaměti platí pravidlo, že každá mince má dvě strany. Platilo a mělo by i nadále platit, že druhou stranou práva byla povinnost. Nechtějte po mně, abych toto moudro předků aktualizoval do své současné situace. Vždyť ve všech principiálních současných zákonných pravidlech se vždy hovoří jenom nebo především o právech, slovíčko povinnost se do textu (snad i pro ta dvě „n“) nehodí. Slovo právo, ty dvě slabiky, je zvučné a stručné, toho se dobře dovolává. Slůvko povinnost tyto rozměry nemá, nemá v sobě imperativní náboj, dalo by se i přeskočit. Ale raději ho pro jistotu nikam nepišme, zbytečně by rozmělňovalo a zpochybňovalo text. Máme nedostatky v právním vědomí. Ty nedostatky nespočívají v tom, že bychom neznali svá práva. Spočívají především v tom, že neznáme nebo – ještě hůře – nechceme znát a nechceme si uvědomit své povinnosti. Nestarejme se tak úzkostlivě o kultivaci právního vědomí těch druhých. Starejme se především o sebe samotné, nezajímejme se jenom o svá práva, ale zamysleme se nad svými povinnostmi. Nečekejme na to, že zákonodárce vydá zákon o tom, že lidé mají být slušní, poctiví a svědomití, ohleduplní, zdvořilí, přesní, že mají plnit své sliby, přát úspěch i štěstí i těm druhým. Pokud tak učiníme, bude mít to novoroční blahopřání u všech možných a nemožných „nej“ skutečný smysl a stane se písemně vyjádřeným závazkem. Otakar Motejl, veřejný ochránce práv V pondělí 21. listopadu bylo v areálu Přírodovědecké fakulty na ulici Kotlářská slavnostně otevřeno nové Informační centrum, jehož součástí jsou výukové prostory, speciální učebny pro výuku cizích jazyků, ale i multimediální pracoviště. Především zde však bude sídlit knihovna, která se sem přestěhovala z dosavadního provizoria v Údolní ulici. V nové knihovně budou uloženy knižní fondy sloužící zejména studentům matematiky, fyziky a věd o Zemi, tedy geologie a geografie. Areál Přírodovědecké fakulty na Kotlářské ulici byl vybudován převážně během posledního desetiletí 19. století, tehdy ještě pro účely chudobince. Pro fakultu byly prostory upraveny teprve v roce 1921. K dílčím úpravám a dostavbám došlo v roce 1937 a poté ještě mezi lety 1979 a 1980, ale celková rekonstrukce objektů, které již nevyhovovaly požadavkům moderního výzkumu i výuky, byla zahájena až v roce 2003 v rámci Programu rozvoje Masarykovy univerzity. Součástí rekonstrukce bylo i vybudování již zmiňovaného Informačního centra, které bylo umístěno do jižní části Původní historick ostře kontrastují. Snahou architektů však bylo co nejvíce tento kontrast zdůraznit. Foto: Anna Pecková. areálu, do těsné blízkosti Botanické zahrady. Hlavní částí Programu rozvoje MU je výstavba kampusu v Brně-Bohunicích, kam by se z historického areálu PřF na Kotlářské měly přestěhovat obory ze sekcí chemie a biologie. „Jsem velmi rád, že máme příležitost už potřetí během minulých dvou měsíců slavnostně otevírat novou nebo rekonstruovanou budovu univerzity. Vybudování tohoto Informačního centra je jasným dů- kazem toho, že Masarykova univerzita nemá v úmyslu rozvíjet jen ty přírodovědné obory, které budou umístěny v novém kampusu,“ uvedl při slavnostním zahájení rektor Petr Fiala. /pokračování na straně 2 Velký akademický senát zasedne v lednu v novém složení Volby do Akademického senátu Masarykovy univerzity, tedy „velkého“ senátu, probíhaly v listopadu a v první polovině prosince zároveň s volbami do senátů fakultních. Účast ve volbách do studentské komory AS MU byla tradičně velmi nízká. U zaměstnanecké komory se naopak pohybovala v průměru kolem 50 procent. Přesto se již podařilo na většině fakult úspěšně odvolit a své tříleté funkční období tak od začátku nového roku zahájí následující noví senátoři. Za Lékařskou fakultu byli při více než 70 procentní průměrné účasti ve všech čtyřech volebních obvodech zvoleni do zaměstnanecké komory AS Mojmír Blaha, Anna Vašků a Miroslav Penka. Dosavadní předseda senátu Jindřich Vomela byl zvolen na pozici náhradníka počtem 182 hlasů, na třetího zvoleného ztrácel 16 bodů. Výsledky voleb do studentské komory nebyly před uzávěrkou muni.cz známy. Na Fakultě sociálních studií byla účast při volbách do zaměstnanecké komory 32 procent a zvoleni byli Petr Suchý, Zdeněk Kříž a Zdeněk Sychra. Do dvou uprázdněných mandátů ve studentské komoře byli ve třetím kole při účasti pouhých 6,5 procent oprávněných voličů zvoleni studenti Vojtěch Straka a Roman Binder. Jednalo se o vůbec nejnižší účast mezi všemi fakultami. Ve volbě zástupců Filozofické fakulty do zaměstnanecké komory hlasovalo 54 procent oprávněných voličů a zvoleni byli Jeffrey Alan Vanderziel, Jaroslav Hroch a Jarmila Bednaříková. Pro kandidáty do studentské komory hlasovalo 17 procent voličů; zvoleni byli David Kuneš a Jan Špaček. Na Přírodovědecké fakultě byli do zaměstnanecké komory při účasti 63 procent zvoleni Ctibor Mazal, Dominik Munzar a David Trunec. Nezvykle vysoká volební účast ve volbách do studentské komory (33 procent) vynesla do senátorských křesel Tomáše Mozgu a Radka Bryndu. Ve třetím kole doplňujících voleb do studentské komory za Fakultu sportovních studií hlasovalo 11 procent oprávněných voličů, úspěšnými kandidáty byli Petr Kadlec a Barbora Zuchová. Zástupci fakulty do zaměst- nanecké komory byli zvoleni ve volbách, které proběhly již v červnu. Na fakultě Ekonomicko-správní se voleb do zaměstnanecké komory zúčastnilo 44 procent voličů. Hned v prvním kole byl zvolen Vladimír Žítek, který získal více než 50 procent hlasů. Zbylí tři kandidáti postoupili do druhého kola. Ani v tom se však nepodařilo zvolit všechny senátory a výsledky třetího kola nebyly před uzávěrkou muni.cz známy. Téma: Doktorské studium na Masarykově univerzitě Ples FSS tentokrát ve znamení temných stránek osobnosti Stejně tak nebyly známy výsledky voleb zástupců ESF do studentské komory. Do zaměstnanecké komory za Pedagogickou fakultu poputují do velkého senátu Jaroslav Beránek, Jiří Mihola a Vladislav Navrátil. Studenti zvolili Karla Pančochu a Janu Vašíčkovou. Celková volební účast činila 34 procent. Na Fakultě informatiky nebyly před uzávěrkou volby vůbec zahájeny. David Povolný Studenti MU o činnost Akademického senátu nejeví příliš velký zájem, tomu odpovídá i nízká účast při volbách do studentské komory Akademického senátu. Na Fakultě sociálních studií volilo ve třetím kole pouhých 6,5 procent oprávněných voličů. Foto: Ondřej Ženka. V TOMTO ČÍSLE NAJDETE: Red Hat chystá spolupráci s Fakultou informatiky str. 3 Rozhovor s ombudsmanem Otakarem Motejlem str. 4 str. 6 str. 9 Vyhlášení nejlepších akademických sportovců města Brna str. ČÍSLO 10 / ROČNÍK 2005 / 12 1 UDÁLOSTI PARTNER ČÍSLA PřF otevřela nové Informační centrum Náročné zadání projektu Výstavba centra trvala pouze čtrnáct měsíců a náklady činily zhruba 105 milionů korun. Projektanti i stavbaři se přitom museli vyrovnat s některými specifickými podmínkami zadání – především musela nová stavba propojit stávající budovu auly a jazykových učeben s plánovanou knihovnou a také musela respektovat vzrostlý červený buk, stojící v těsné blízkosti budovy. Zároveň musely být zachovány některé památkově chráněné prvky původní zástavby. Architekti proto navrhli masivní konstrukci, která podepírá vyšší podlaží knihovny tak, aby přemostila původní aulu, a pod korunou buku naopak nechali zbudovat atrium s lavičkami pro odpočívající studenty. Záměrem architektů bylo také spojit prostor centra s blízkou Botanickou zahradou. K tomuto účelu by mělo vedle hlavního vchodu vzniknout náměstíčko, z něhož by měly vést vchody jak do Informačního centra, tak do Botanické zahrady. Rostliny, vysázené v okolí novostavby, by v budoucnosti měly obepínat její zdi. Obojí však zatím nebylo realizováno, neboť prostranství náměstíčka nyní tvoří zázemí pro dělníky pracující na rekonstrukci areálu a popínavé rostliny nemohly být kvůli nevhodným klimatickým podmínkám dosud vysázeny. Průčelí budovy však již nyní výrazně mění tvář celé sousedící ulice Veveří. Sjednocení oborových knihoven Nová knihovna nabídne studentům až 250 studijních míst, z nichž třicet je vybaveno počítači. Další počítače pak přibudou v následujícím roce. Samozřejmostí jsou individuální, uzamykatelné studijní boxy, samostatná studovna časopisů, zvláštní seminární místnost pro deset osob nebo kopírky a skenery instalované na každém patře. Knižní fond bude po konečném sestěhování a roztřídění čítat až 250 tisíc svazků knih, z nichž zhruba 90 tisíc bude umístěno ve volných výběrech. Centrum zahrnuje také multimediální ateliér, kde bude probíhat mimo jiné výuka volitelných předmětů Multimédia a Informační výchova, které jsou zaměřeny na práci s elektronickými informačními zdroji. Celková užitná plocha Informačního centra činí 3 776 m2. „Pro nás je to velice šťastná chvíle, protože se nám zde podařilo vytvořit dobré podmínky pro práci našich studentů i učitelů,“ komentoval otevření děkan Přírodovědecké fakulty Milan Gelnar. Celková rekonstrukce areálu PřF na Kotlářské ulici si vyžádá 600 milionů korun. V minulém roce byly uvedeny do provozu zrekonstruované budovy patřící geologii a geografii. V letošním /pokračování ze strany 1 roce byla otevřena opravená budova děkanátu a rovněž byla dokončena rekonstrukce budovy sekce fyziky, která se nyní do areálu stěhuje zpět ze svého dočasného umístění v kasárnách v Brně-Řečkovicích. „Hned po Novém roce počítáme s tím, že začne rekonstrukce dalších tří budov. Celá akce by měla skončit přibližně ve stejnou dobu, kdy by měla skončit dostavba kampusu v Bohunicích, tedy v roce 2008,“ uvedl na závěr děkan Milan Gelnar. Martina Šmídtová Projektová realizace náročného architektonického zadání stavby Informačního centra připadla Architektonické kanceláři Radko Květ. Generálním dodavatelem pak bylo Sdružení ŽS Brno & OHL Přírodovědecká fakulta MU. Foto: Anna Pecková. „Nekapotovaný“ stroj na přenos informací rozhovor s architektem Radko Květem 2 Projekt Informačního centra Přírodovědecké fakulty je dílem architektonické kanceláře Ing. arch. Radko Květa, která uspěla ve veřejné soutěži MU a byl jí tak přidělen nelehký úkol vyjít vstříc specifickým požadavkům školy. Mezi ně patřilo přání neporušit původní aulu, která se tak stala součástí centra, a také neskácet červený dub – strom úctyhodného věku rostoucí hned vedle nově postavené budovy. Kromě samotného architekta Květa, jemuž jsme v den otevření položili několik otázek, se na projektu Informačního centra autorsky podíleli také Ing. arch. Jiří Zrzavý a Ing. arch. Richard Mátl. Jak jste spokojený s realizací vašeho projektu? Měsíčník Masarykovy univerzity v Brně. Číslo 10/2005, vychází 16.12.2005. Vydává Masarykova univerzita v Brně • Náklad 5 000 ks • Ev. č. MK ČR E 15641 • ISSN (tištěná verze) 1801-0806, ISSN (on-line verze) 1801-0814 • Šéfredaktor: Mgr. Václav Štětka • Redakce: Mgr. Ida Kodrlová, Martina Šmídtová, David Povolný • Fotograf: Ondřej Ženka • Sazba: Petr Hrnčíř • Grafický návrh: Ing. Pavel Jílek, www.exactdesign.cz • Tisk: PRINTECO s.r.o., Hněvkovského 77, 617 00 Brno • Adresa redakce: Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno • Tel. 549 496 602, fax 549 496 611, e-mail: [email protected] • Redakční rada: doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D. (předseda, prorektor pro vnější vztahy), Doc. Ing. Ladislav Janíček, Ph.D., MBA (kvestor), Mgr. Iva Zlatušková (kancléřka), Ing. Markéta Tikalová (vedoucí odboru vnějších vztahů a marketingu RMU), Mgr. Simona Škarabelová, PhD. (ESF), PhDr. Vladimír Jůva, CSc. (FSpS), prof. PhDr. Marie Vítková, CSc. (PdF), prof. PhDr. Jan Zouhar, CSc. (FF), doc. PhDr. Zbyněk Vybíral, Ph.D. (FSS), prof. RNDr. Zuzana Došlá, DrSc. (PřF), doc. PhDr. Josef Prokeš, Ph.D. (FI), JUDr. Josef Kotásek, Ph.D. (PrF), Jiří Jeřábek (AS MU) • Inzerce: Mgr. Vladimír Tůma, tel. 777 136 662, [email protected] • Uzávěrka příštího čísla: 6.1. 2006 • On-line verze: HTTP://INFO.MUNI.CZ Při navrhování byl zvolen princip kontrastu. Dle našeho názoru se jedná o kontrast decentní. Kdyby záleželo pouze na nás, tak bychom asi přitvrdili, především v interiéru. Jedním z prvních leitmotivů byl „stroj na přenos informací“ a ten „stroj“ měl být nekapotovaný. / ROČNÍK 2005 / ČÍSLO 10 Evropská levice na začátku 21. století Výsledek naší práce se vždy odvíjí od souhrnu mnoha aspektů – financí, úrovně projektu, úrovně stavebních prací, úrovně dodavatele interiéru, času atd. Pokud budu hodnotit s přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem, tak jsme spíše spokojeni než nespokojeni. Pokud se oprostíme od výše uvedeného a budeme generalizovat, tak bych jisté rezervy viděl. Nespokojeni jsme byli s řemeslnou kvalitou v samém závěru prací, což je pravděpodobně důsledek nedostatku času a peněz. V pátek 11. listopadu hostil rektorát Masarykovy univerzity mezinárodní konferenci The European Left at the Beginning of the 21st Century, kterou pořádal Institut pro srovnávací politologický výzkum (ISPO) Fakulty sociálních studií MU. Jak podle vašeho názoru zapadá moderní budova Informačního centra do areálu historických budov Přírodovědecké fakulty? Přihlíželi jste spíše ke zdůraznění kontrastu mezi budovami, nebo naopak? Co říkáte na to, že studenti Přírodovědecké fakulty nazvali z větší části prosklenou budovu Informačního centra symbolicky akváriem? Pokud by se studenti cítili v budově jako ryba ve vodě, tak by to bylo vynikající. Ale i pouhé „pojmenování“ budovy je dobré, neboť je z toho cítit, že dům vzbuzuje jakési emoce – ať už kladné nebo záporné, to je jedno. Navrhovali jste rovněž vnitřní vybavení Informačního centra? Studenti si již nyní všimli, že lampičky, které jsou fixně zabudovány v lavicích a není s nimi možno manipulovat, jim znemožňují pohodlné otvírání notebooků. Architekti se museli při projektování stavby vyrovnávat s mnoha překážkami. Jednou z nich byla podmínka, že v blízkosti Informačního centra musí být zachován vzrostlý červený buk (na snímku). Foto: Anna Pecková. Ano, navrhovali jsme rovněž vybavení. Lampička je však oproti našemu návrhu osazena asi o pět centimetrů níže. Dále je třeba říci, že bychom samozřejmě preferovali kloubová svítidla, ale opět z důvodu šetření se hledalo co nejjednodušší řešení. Je realizace vašeho projektu u konce? Ještě zkusíme zabojovat o podobu náměstíčka. Pokusíme se prosadit původní návrh, k jehož realizaci nedošlo z finančních důvodů. V tomto návrhu by na náměstíčku před Informačním centrem měly být sochy, dřevěné sedací stupně, strom a pobytový trávník. Tušíme, že i vedení univerzity usiluje o dokončení náměstíčka v co nejkratším termínu. Ida Kodrlová Konference, kterou zahájil rektor MU a ředitel ISPO Petr Fiala, se zúčastnili přední politologové z České republiky, Dánska, Francie, Polska a Slovenska. Konferenční den byl rozdělen do dvou tematických bloků. První byl věnován současným sociálně demokratickým stranám, druhý byl věnován stranám komunistickým. Referující ve svých příspěvcích hodnotili roli dané strany v příslušném stranicko-politickém systému a s ohledem na současné poměry se pokusili předložit verzi jejího možného vývoje. Červenou linií, která se vinula téměř všemi příspěvky, tvořilo konstatování mnohovrstevné krize evrop- ských levicových stran. Krize se má vztahovat jak ke stranám samotným (ve smyslu hledání ideologického zakotvení pro třetí tisíciletí), tak k voličským bankám, pro něž je „tradiční“ dvojdimenzionální vymezení pravice-levice nedostačující – logicky tak musí docházet k ideologickým průnikům zprava a naopak. Současné levicové strany v Evropě ale na tuto potřebu reagují pomaleji než ostatní stranickopolitičtí aktéři, a proto zaznamenávají odliv voličského zájmu. Účastníci konference se shodli na tom, že z hlediska českých reálií není nezajímavé, že tato krize se netýká KSČM, jejíž podpora je relativně stabilní a má i jistou rostoucí tendenci. To však může být dáno také tím, že KSČM je chápána jako „protestní“ strana a hlas pro ni tedy neznamená primárně souhlas s jejím ideologickým zaměřením, ale spíše protest proti stávající stranickopolitické konfiguraci a kultuře v České republice. Otto Eibl, odborný pracovník Institutu pro srovnávací politologický výzkum Konference o evropské levici se zúčastnil i rektor MU a současně ředitel Institutu srovnávacího politologického výzkumu Petr Fiala (vlevo). Na fotografii vedle něj vedoucí katedry politologie Fakulty sociálních studií Maxmilián Strmiska. UDÁLOSTI Softwarový gigant chystá spolupráci s Fakultou informatiky Firma Red Hat, specializující se na vývoj a volnou distribuci otevřených systémů (mezi které patří například Linux), se chystá expandovat do Brna. Při výběru Brna jako místa pro otevření nové pobočky hrálo roli i to, že firma Red Hat úzce spolupracuje s univerzitním prostředím. Připravuje také spolupráci s Fakultou informatiky MU, která uvažuje o otevření nového oboru se specializací na otevřené systémy. V rozhovoru pro muni.cz o tom informuje děkan FI Jiří Zlatuška. Mohl byste stručně čtenářům přiblížit, jaké povahy je společnost Red Hat? Red Hat je americká firma, která se specializuje na vývoj a distribuci volně šiřitelného programového vybavení s otevřeným a upravitelným zdrojovým kódem – operační systém Linux je typickým představitelem tohoto přístupu. Svůj obchodní úspěch nestaví na dodávání uzavřeného produktu, do kterého uživatel nevidí a pro další práci se svými daty si poté musí ku- povat další produkty nebo další verze produktů takové firmy. Red Hat soutěží na trhu programových systémů především svými expertními znalostmi, kvalitou a otevřeností dodávaných systémů. O úspěchu tohoto přístupu svědčí fakt, že se dnes jedná o druhou nejrychleji rostoucí softwarovou firmu na světě. Souvisí fakt, že se společnost Red Hat rozhodla založit pobočku v Brně, přímo s přítomností FI? Ano. Red Hat dlouhodobě působí v těsné součinnosti s univerzitním prostředím. Kultura otevřenosti, kterou používá při vývoji a šíření programových systémů, pasuje velmi dobře na otevřenost, která je vlastní univerzitnímu světu. Fakt, že je FI nejlepší fakultou tohoto zaměření, hrál jistě důležitou roli, stejně jako aktivity pracovníků fakulty v českém Sdružení uživatelů Linuxu nebo jejich schopnost přispívat do oblasti volně šiřitelných programů. FI má také výhodu širšího univerzitního zázemí a koncepce otevřeného systému studia na Masarykově univerzitě. Prezident Red Hatu Matthew Szulik před měsícem při své návštěvě v Brně zdůraznil roli širšího vzdělání v informatice, kdy je to nejen expertíza ve vlastním technickém oboru, ale i širší zázemí, včetně humanitního a společenskovědního, které vytváří živnou půdu invence a klíčových tvůrčích myšlenek. V čem spočívá perspektiva otevřeného softwaru a Linuxu oproti produktům například společnosti Microsoft? V univerzitních podmínkách je výhoda systémů s otevřeným zdrojovým kódem nepochybná. Systémy lze nejen podrobně studovat, ale také využívat jako základ pro vlastní modifikaci i vývoj vlastních produktů. Microsoft přinesl řadu výhod pro laické domácí uživatele – metafora „Gatesovy babičky“ je typ uživatele, kde zatím (!) nemá konkurenci. Otevřené systémy jsou důležité pro firmy a poučenější uživatele. Otevřenost vede k nižším nákladům, protože uživatel není omezen na jediného dodavatele. Model vývoje otevřeného systému umožňuje rychlejší vývoj robustnějších aplikací. Pro kvalitní výuku v informatice je tato otevřenost nezbytná podmínka. Studenty nejde kvalitně vzdělat jen v užívání produktů dodávaných v zalepených krabicích. Důležité je vidět, jak tyto systémy fungují uvnitř a mít možnost je upravovat pro další účely. Jak bude vypadat spolupráce Red Hatu s FI? Děkan Fakulty informatiky prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc. Máme dohodu o úzké spolupráci, ze které vyplývá snaha mít novou společnost i fakultu fyzicky co nejblíž. Máme společný ideál kampusů amerických univerzit, kde spolu s univerzitami sídlí i podobné firmy. V našich podmínkách nebude výsledek úplně dokonalý, ale zkoušíme se tomu aspoň přiblížit. Připravujeme také rozšíření skladby stávajících předmětů, aby časem vznikl studijní obor přímo zaměřený na otevřené systémy. Lze předpokládat, že toto zaměření může být zajímavé pro širší oblast potenciálních studentů, než pro nás dnes představují Česko a Slovensko, a že magisterské studium s tímto zaměřením může být atraktivní i pro uchazeče. David Povolný Uplácení ze všech stran MU uspořádala prestižní konferenci o korupci Od čtvrtka 24. do soboty 26. listopadu se v Brně pod patronací rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy uskutečnila velká konference o korupci. Třídenní sympózium, neslo název EU a korupce – projevy a potírání: politologická, právní a společenská dimenze v Evropě. Hlavní podíl na přípravě měla dvě pracoviště MU: Mezinárodní politologický ústav (IIPS) a Právnická fakulta. Kromě IIPS a Právnické fakulty se na přípravě konference podílelo také české zastoupení Konrad Adenauer Stiftung a Evropská komise. Konference se první dva dny uskutečnila v prostorách Kanceláře veřejného ochránce práv, účastníci sobotního kulatého stolu se přesunuli do hotelu International. Třídenní maratón odborných přednášek a komentářů odstartoval veřejný ochránce práv Otakar Motejl. „Jsem rád, že náš úřad může poskytnout prostor pro tuto konferenci. Doufám totiž, že přispěje k sanaci našich prostor. Starší z účastníků totiž dobře vědí, že za minulého režimu byla naše budova sídlem OV KSČ. V tomto sále se tedy přijímaly závazky, rozhodnutí a opatření k budování komunismu v okrese Brno – venkov,“ řekl Motejl, který se podle vlastních slov s korupcí setkal spíše právě za minulého režimu. „Korupčního jednání jsem se účastnil, když jsem něco dával knihkupci, aby mně schoval tu či onu knihu. Nebo v autoopravně, kam jsem vezl svůj značně poruchový vůz,“ uvedl s nadsázkou Motejl. Většina příspěvků, které zazněly v jednotlivých panelech, ale podobně žertovná nebyla. Jak akademičtí odborníci, tak například přednášející z nevládních organizací či z médií poukazovali na fakt, že některé projevy korupce jsou velmi těžko postižitelné a identifikovatelné. Na fakt, že korupce není jen šustění bankovek, ale že má mnohem širší rozměr, poukázali například novinář Tomáš Němeček či komunikační expert Miloš Růžička. Kromě již zmíněného mediálního rozměru korupce, kdy ke korumpování může docházet nadstandardními styky novinářů s aktéry kauz, pojednala konference také o dalších tématech. V rám- kých škol a samozřejmě studentských organizací. Mluvilo se o tom, jak organizace začlenit do struktur školy, jak získat podporu od vedení, jak získat členy, dobrovolníky a také jak sehnat finance na fungování organizace. Výměna názorů (a hlavně zkušeností) neustávala ani o přestávkách a pokračovalo se samozřejmě i během kulturního „mikulášského“ večera. Debatě se také nevyhnulo téma velmi aktuální, a to novela zákona o vysokých školách. Účastníci konference mírnou většinou podpořili Petici proti omezení samosprávy veřejných vysokých škol a fakult, která nesouhlasí s některými ustanoveními, omezujícími pravomoci akademických senátů veřejných vysokých škol a fakult. Ke konci akce studenti zformulovali závěry konference, které budou prosazovat i po jejím skončení. Shodli se, že je užitečné, aby vysoká škola podporovala studentské organizace v jejich činnostech, které jsou v souladu s vizí Zatímco v minulém čísle jsme informovali o tom, že ubytovací stipendium bude na celé období podzimu činit 1600 korun, od 29. listopadu již tento údaj neplatí. Částka nebyla navýšena z prostředků univerzity, ale její zvýšení bylo způsobeno snížením počtu studentů, kteří na ubytovací stipendium mají nárok. Kontrolou údajů v celostátní matrice, nazvané Sdružené informace matrik studentů (SIMS), bylo totiž zjištěno, že mezi studenty, kteří o stipendium požádali, je přibližně 800 těch, kteří již někdy studovali na jiné vysoké škole. Tito studenti tedy nárok na stipendium ztratili. Několik studentů také vypadlo, protože jim bylo ukončeno studium. Po těchto změnách tedy bude stipendium vyplaceno 11 420 studentům. Rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala podle toho stanovil jeho výši na 1703 korun za období od 1. října do 31. prosince 2005, což znamená téměř 570 korun na osobu na měsíc. Výše stipendia bude přitom stanovována vždy na tři měsíce a bude se měnit podle počtu žadatelů, kteří na něj mají nárok. Zvláštní skupinu tvoří čtrnáct studentů se specifickými nároky, kteří sice nesplnili některé z kritérií pro udělení ubytovacího stipendia, přesto však získají kompenzaci vyhrazenou z finanční rezervy rektora. Výplata stipendií proběhla 5. prosince. „Vychází nám to jako jedna z nejvyšších částek mezi všemi vysokými školami,“ komentoval výši stipendia Jiří Nantl, vedoucí studijního odboru Rektorátu MU. Například Technická univerzita v Liberci bude vyplácet 510 korun a České vysoké učení technické v Praze 520 korun, zde však také uvažují o navýšení částky z vlastních prostředků. K tomuto kroku již přistoupila Univerzita Palackého v Olomouci, která k částce poskytnuté z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy přidala vlastní milion korun tak, aby původních 560 korun dorovnala na 600 korun. Jinou cestou se vydala Univerzita Karlova, která při vyplácení upřednostnila sociálně slabé studenty. -mš- Na fotografii jsou zachyceni účastníci panelu Média a korupce. Zleva novinářka Jana Lorencová, Mark Cole z Media Institute v Mainzu, Emília Sičáková-Beblavá ze slovenské pobočky Transparency International a komunikační expert Miloš Růžička. Foto: Ondřej Ženka. ci panelu Veřejné zakázky a korupce vystoupil například David Ondráčka z Transparency Interantional či ředitel stavební firmy Petr Czasch. V rámci sekce Politické strany a korupce vystoupil přední německý politolog Martin Morlok či Miroslav Mareš z brněnské katedry politologie. Ten uvedl, že téma korupce může sehrávat klíčovou roli například ve volbách. „Korupční prostředí může jak blokovat naplňování funkcí politických stran, tak přispět ke změně režimu. Některé strany totiž mohou na antikorupčním étosu postavit celou svou politiku,“ řekl Mareš. U kulatého stolu, který konferenci v sobotu uzavřel, účastníci diskutovali o způsobech potírání korupčního jednání. Kromě zajímavých účastníků navštívili sympózium také výjimeční posluchači. Některé příspěvky vyslechla například nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martin Pecina či senátor Rostislav Slavotínek. Petr Kaniok, odborný pracovník Mezinárodního politologického ústavu Zástupci studentských organizací si vyměňovali zkušenosti Na dva dny se na začátku prosince na půdě rektorátu VUT v Brně sešlo 160 studentů z celé České republiky. Na již pátém ročníku studentské konference Současná úloha a postavení studentů na vysokých školách 2005 se věnovali problematice studentských organizací, jako jsou akademické senáty, různá studentská sdružení, studentské časopisy, rady studentů a další. Součástí konference byla také výstava čtyřiadvaceti panelů s prezentacemi různých studentských organizací. Velmi nápaditě (soutěžilo se o ceny) se prezentovaly organizace mediků, právníků, různé studentské unie, akademické senáty, ale třeba i Skupina mladých projektových manažerů či představitelé projektu Zelená univerzita. Konferenci organizovali studenti z Akademického centra studentských aktivit (www.acsa.vutbr.cz). Debatovalo se opravdu intenzivně. V diskusních panelech vystoupili rektoři, zástupci ministerstva, Rady vyso- Rektor stanovil konečnou výši ubytovacích stipendií a s dlouhodobým záměrem školy. Studentské organizace pomáhají škole mimo jiné v případech, kdy má nebo by měla vykonávat činnosti směřující ke studentům, ale chybí jí k tomu lidské a časové zdroje. Studentské organizace dodávají přidanou hodnotu Diskuse s Ing. Helenou Šebkovou, CSc., z Centra pro studium vysokék vlastnímu vzdě- ho školství. Foto: Ondřej Ženka. lání, pomáhají plnit sociální a kulturní potřeby stua organizování studentského života. dentů mimo výuku. Působení v těchto Škoda, že z MU se konference účastniorganizacích pomáhá studentům nala jen hrstka studentů (čtyři); určitě by být důležité zkušenosti a dovednosti, se našla řada dalších, kteří by měli co které většinou studiem nezískají. nabídnout a zároveň získat inspiraci Bylo velmi motivující vidět tolik a motivaci pro svou další činnost. Jiří Jeřábek, zapálených mladých lidí, kteří věnují student FSS, člen AS MU svůj volný čas akademické samosprávě Soutěž Jihomoravského inovačního centra o nejlepší business plán V pondělí 28. listopadu byla odstartována soutěž Jihomoravského inovačního centra (JIC) o nejlepší business plán. Cílem je najít životaschopné projekty, zlepšit přenos výsledků vědy a výzkumu do praxe a podpořit tak inovativní podnikatelské aktivity studentů, akademiků a vědců na jižní Moravě. Na účastníky čekají peněžní odměny v celkové výši 65 tisíc korun. Nejúspěšnější tým si může odnést až 35 tisíc korun. Projekty musí mít v sobě inovační potenciál – novou technologii s uplatněním v komerční sféře, patent, know-how apod. Základním předpokladem je skutečnost, že projekt hodlá přinést na trh něco nového. Soutěže se mohou účastnit týmy (minimálně dvoučlenné), přičemž jeden z členů týmu musí mít ekonomické vzdělání či praxi nebo studovat na vysoké škole s ekonomickým zaměřením. První fáze soutěže potrvá do konce ledna 2006. Další informace naleznete na adrese www.jic.cz/soutez. Vladimír Kuchař Tisková oprava V minulém čísle muni.cz jsme informovali o nově jmenovaných profesoorech, kteří převzali jmenovací dekrety z rukou prezidenta Václava Klause 31.10.2005. Omylem jsme mezi nimi neuvedli doc. JUDr. PhDr. Miloše Večeřu, CSc. (PrF, obor teorie, filozofie a sociologie práva). Omlouváme se a blahopřejeme. -red- ČÍSLO 10 / ROČNÍK 2005 / 3 UDÁLOSTI ESF vystavila bakalářské a diplomové práce studentů na webu V průběhu posledních tří let vznikla v knihovně Ekonomicko-správní fakulty MU v Brně digitální knihovna závěrečných absolventských prací. Převod všech dokumentů v tištěné podobě do jednotné elektronické podoby se právě v těchto dnech podařilo dokončit a díky tomu mají uživatelé služeb přímo v knihovně přístup ke všem bakalářským a diplomovým pracím vytvořeným od roku 1994 již výhradně jen v elektronické podobě. Celkem se jedná o více než 3 400 elektronických dokumentů. Závěrečné práce v papírové podobě byly pro úsporu místa i pro ochranu fondu deponovány v oddělených skladech. Veřejnost se s částí digitální knihovny – jedná se o více než 1200 dokumentů – může seznámit prostřednictvím internetu na adrese www. econ.muni.cz/svi/zaverecne_prace. V dokumentech je možné vyhledávat podle autorů, klíčových slov, slov z názvů a dalších kritérií. Veřejnosti byla plně zpřístupněna ta část digitální knihovny, do které spadají práce z let 2002-2005, u kterých dali jejich autoři – studenti svolení k volnému publikování dokumentů na internetu. V rámci knihoven vysokých škol v České republice se jedná pravděpodobně o první ucelený a funkční projekt tohoto druhu. Jaroslav Nekuda a Jiří Poláček, ESF MU v Brně Právnická fakulta zahajuje další běh studia LLM – obchodní právo Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně do 10. ledna 2006 přijímá přihlášky do dalšího běhu dvouletého postgraduálního studia LLM – obchodní právo (viz muni.cz 8/2005). Studium, které je poskytováno na základě akreditace Nottingham Trent University ve Velké Británii, bude zahájeno 10. března 2006. Podmínkou k přijetí je ukončené vysokoškolské vzdělání, praxe v managementu nebo právu a základní znalost anglického jazyka. Výuka však probíhá v českém jazyce. Podrobnější informace lze získat na internetových stránkách www.law. muni.cz/llm, kde se mohou zájemci přímo ke studiu přihlásit. Naďa Špirudová Matějková, administrátor pro studium LLM Konference o menšinách v EU Foto: Ondřej Ženka V pondělí 28. listopadu proběhla na půdě FSS MU konference „Reprezentace zájmů menšin v EU“, kterou organizoval Institut pro srovnávací politologický výzkum. Náplní konference byla diskuse o formách a nutnosti zavádění menšinové politiky EU. Své příspěvky zde přednesli mimo jiné Jan Jařab z kabinetu komisaře EU Vladimíra Špidly, náměstek ministra spravedlnosti Ivo Hartmann, politologové Miroslav Mareš (FSS) a Pavel Barša (FF UK, na snímku) nebo sociolog Csaba Szaló (FSS). Všichni diskutující se ve svých vystoupeních větší či menší měrou dotkli aktuálních událostí ve Francii, živě byly diskutovány rovněž praktické zkušenosti evropských zemí s asimilacionismem a multikulturalismem. -red- 4 / ROČNÍK 2005 / ČÍSLO 10 Otakar Motejl: Zastavme ten legislativní kvalt Studijní Ł ce pŁ exministrŁ a funkcionářů Masarykovy univerzity. Po přednášce si Motejl našel čas odpovědět na několik otázek také pro muni.cz. Když si vzpomenete na své působení ve vysokých státních funkcích, jaké rozhodnutí, které jste učinil, nejvíce ovlivnilo každodenní život občana České republiky? Spíše bych řekl: snad možná časem ovlivní. Jako ministr spravedlnosti jsem prosadil různé zákonné předpisy, ale ne všechny byly systémově významné. Byl bych rád, aby jednou život občanů ovlivnilo moje rozhodnutí pověřit profesora Karla Eliáše přípravou nového občanského zákoníku. Moji předchůdci zřídili mnohočlennou komisi k dosažení téhož, ale ukázalo se, že přes všechnu snahu se komise nemohla vypořádat ani s těmi nejelementárnějšími věcmi, kdežto profesor Eliáš toto dílo z větší části skutečně připravil, a to ve lhůtě, na které jsme se dohodli. Pokud byste mohl v současném právním systému České republiky změnit některou z norem, která by to byla? Žádná. Já naopak říkám: nechme ty normy, ať už jsou či nejsou povedené, opravdu fungovat. Co skutečně komplikuje náš právní i veřejný život, je to, že se normy neustále mění. Je to klasicky problém podnikatelů, když se mají rozhodnout pro nějakou formu podnikání. Mají pocit určité nejistoty z dlouhodobé budoucnosti, jakým způsobem se bude vyvíjet právní prostředí z pohledu jejich plánů a potřeb. Já bych opravdu uvítal, kdybychom ten legislativní kvalt na chviličku zarazili, a nechali život běžet v kolejích, na které jsme ho posadili. - Až s určitým časovým odstupem můžeme pečlivě uvážit, jakým způsobem případné nedostatky odstranit a přistoupit k nějakému koncepčnímu řešení, a ne reagovat novou opravou nebo novou záplatou. Jak si představujete svého budoucího nástupce ve funkci veřejného ochránce práv? To je trochu choulostivá otázka. Jsem vyznavačem cynické teorie, že každý z nás, kdo zastáváme nějakou funkci, by měl usilovat o to, aby jeho nástupce byl horší než on sám, aby se pak s láskou a úctou vzpomínalo na něho samotného. To je ale skutečně spíš bonmot. V naší instituci se vytvořil mladý a podle mého názoru dobrý kolektiv. Mám tak trošku strach, že když sem přijde někdo jiný, tak se mu ty interpersonální vztahy a převážně neformální komunikace nebudou líbit. Na druhé straně si uvědomuji, že zde po pěti letech zakořenila řada dobrých, ale i špatných zvyků, a že asi věci prospěje, když ten člověk přijde s nějakými novými nápady. Pokud se rozhodnete již znovu nekandidovat, zůstanete zde v Brně, anebo se chcete vrátit do Prahy? Je pravda, že zatímco v průběhu prvních osmi let po roce 1989 jsem dojížděl z Prahy do Brna, teď v druhých osmi letech dojíždím z Brna do Prahy. Abych to řekl názorně, předtím jsem žehličku a žehlicí prkno měl v Praze, nyní mám žehličku a žehlicí prkno v Brně. V rozhodování, kde zůstat, tak hrají hlavní úlohu přede- Podle veřejného ochránce práv Otakara Motejla neustálé změny právních norem komplikují náš veřejný i právní život. Foto: Ondřej Ženka. vším pragmatické důvody, a sice to, že zde v Brně bydlím sice velice příjemně, ovšem ve služebním bytě. Na druhou stranu v Praze mám sice teď trošku chátrající, nicméně byt, ve kterém bydlím od roku 1964 a mám tam své soukromí, takže Praha je do budoucna mojí jedinou možnou adresou. Jste členem Správní rady Masarykovy univerzity, co byste z této pozice univerzitě popřál do dalších let? Samozřejmě jenom to nejlepší, protože bez nadsázky považuji Masarykovu univerzitu za vynikající pracoviště, které nejenom kvantitativně, ale i kvalitativně vytváří přinejmenším rovnocenného partnera Univer- zitě Karlově, jejíž jsem absolventem a která podle mého názoru až příliš spoléhá na to, že je nejstarší na sever od Alp. Co se ale týká vztahu k Univerzitě Palackého v Olomouci, mám ze strany Masarykovy univerzity pocit určité zdrženlivosti a odstupu, navzdory tomu, že UP pro ni rozhodně nemůže být konkurencí. Proto by měla spíše usilovat o její rozvoj, než ji nechat se potácet na ne úplně pevných pozicích. I Masarykova univerzita může být tou nejlepší jen v situaci, kdy tady budou existovat další univerzity, byť o něco horší. V tomto směru je, myslím, Praha k Plzni shovívavější; tam interakce mezi těmito dvěma univerzitami funguje o něco lépe. Barbora Hašková Noví studentští senátoři hovoří o svých plánech a představách V listopadu proběhly volby do Akademického senátu Masarykovy univerzity. Nově zvolených senátorů z řad studentů jsme se zeptali: úspěch. Je tu ale problém, že studenti neví, čeho se dá dosáhnout, což je věc, kterou bychom měli napravit – udělat kampaň, kde bychom propagovali práci senátu. 1. Proč jste kandidoval do senátu? 2. Máte nějakou konkrétnější představu, čeho byste chtěl dosáhnout? Tomáš Mozga, PřF Roman Binder, FSS 1. Chtěl jsem nějak pomoci fakultě a vrátit jí to, co mi dala do studia. Už od června jsem byl náhradníkem ve velkém senátu, takže teď jsem řádně kandidoval. Chtěl bych určitě prezentovat zájmy studentů, protože se na mě obrací hodně spolužáků i cizí lidé, jejichž požadavky nejsou často zcela reálné, takže je potřeba je prezentovat vedení tak, aby se realizovatelnými staly. Právě proto mi přijde strašná škoda, že na straně studentů není velký zájem účastnit se voleb. Odvolit je otázka několika minut. Zvlášť tady na FSS nechápu, že třeba studenti politologie o to nemají větší zájem. Lidé si asi říkají, proč volit, když konkrétně tady na FSS všechno dobře funguje. 2. Hodně zde chybí komunikace mezi učiteli a studenty, a proto je potřeba, aby v senátu byl studentský zástupce a přispíval do diskuse. Například senátor za FSS Jiří Jeřábek dosáhl v minulém senátu toho, aby byly sladěny podmínky knihovních výpůjček na všech fakultách, což je určitě velký ti lidé přijdou do práce a odsedí si to tam. Není tu takový zájem o život na škole, o to, co se děje vedle a co dělají kolegové. Jan Špaček, FF 1. Důvodem mé kandidatury do AS je takový „čapkovský“ zájem podílet se na správě věcí veřejných a nebýt lhostejný k prostředí, ve kterém studuji. Senáty fakultní i univerzitní mají možnost a svým způsobem i povinnost usměrňovat rozhodnutí vedení fakult nebo univerzity a tím ovlivňovat směr, kterým se univerzita bude rozvíjet. Mandát v AS představuje především velkou zodpovědnost za rozvoj univerzity. A já bych chtěl studovat na prestižní univerzitě. Věřím, že Masarykova univerzita má na to, aby se stala nejprestižnější ve střední Evropě a chci pro to něco udělat. Je jen na nás, jakou si ji utvoříme. 2. Má představa kvalitní univerzity zahrnuje smysluplné a efektivní studium, tvůrčí mezioborový dialog, korektní jednání, dostupné služby knihoven a počítačových učeben, špičkový výzkum, podporu transferu technologií a zavádění potřebných inovací, otevření se domácí i mezinárodní spolupráci, bohatý a pestrý spolkový život. To v českých podmínkách velmi chybí. Na západě fungují taková ta setkávání během dne a společenská konverzace. Tady 1. Prvotně mi šlo o napravení reputace studentů v oblasti nezájmu o cokoliv. Ale jsem odpůrcem takových těch idealistických snah, které se čas od času objeví, že senátoři chtějí zkvalitnit svoji práci a místo toho, aby se zamýšleli nad tím, co dělají, se snaží o rozšiřování počtu schůzí a komisí a subkomisí, což je nesmysl. Už tři roky jsem ve fakultním senátu a jako náhradník už jsem přes rok i v univerzitním, takže vím, že senát sám má velké rezervy ve vlastní práci. Neumí pořádně jednat, a to, že se zástupci jednotlivých fakult ve velkém senátu bojí nebo stydí vystoupit s nějakým vlastním názorem, potom degraduje tento orgán na schvalovací komisi, která do věcí moc nevidí. 2. Jeden senátor sám nezmůže v podstatě nic. Senát pracuje ve sboru a nějakého výsledku se lze dobrat jen společnou rozpravou. Hlavní složkou práce velkého senátu je hlasování, takže jde o to zaujmout správné stanovisko. Za existenci velkého senátu nebylo příliš mnoho případů, kdy by se senát chtěl postavit proti vedení univerzity. V tomto si myslím, že je vedení univerzity, ať už to staré Zlatuškovo nebo to nové Fialovo, spíše v souladu s míněním většiny senátorů. Fakt, že se studenti o činnost senátu moc nezajímají, je širší celospolečenský problém, který senát nemůže řešit. Ale je mi jasné, že výstupní zprávy senátu by měly být v přístupnější a srozumitelnější formě, protože ty současné, dostupné v ISu, jsou vesměs nudné a nezáživné. Tohle napravit má určitě smysl. Petr Kadlec, FSpS 1. Nekandidoval jsem s žádným programem, protože se o to senátorství nikdo moc nepere. Ti lidé do toho jdou, protože obětují obrovské množství volného času, aby v případě, že se naskytne možnost, mohli spolurozhodovat o dění na univerzitě. A já chci také posílit naši novou mladou fakultu. Hlavně jde o to, mít tam těch pět hlasů, které má fakulta k dispozici. 2. Něco skutečně prosazovat jde asi opravdu spíš na těch malých senátech. Ve velkém senátu žádné radikální změny udělat nelze. To hlavní je samozřejmě schvalování rozpočtu, a když půjde o peníze, tak budu chtít bránit svoji domácí fakultu. Ale určitě lze něčeho dosáhnout. Věřím, že všechno je to hlavně o lidech. Když si udělají čas, skutečně čtou, co jim rozesílá předseda, a mají v diskusích před vlastním jednáním nějaké věcné připomínky, tak se to dá zohlednit. David Povolný UDÁLOSTI Centrum pro transfer technologií MU bilancuje první rok své existence Masarykova univerzita zřídila na počátku roku 2005 vlastní Centrum pro transfer technologií (CTT), které má poskytovat služby fakultám a dalším součástem Masarykovy univerzity. Přestože pracoviště podobného typu bývají běžnou součástí univerzit nejen v západní Evropě, USA a dalších vyspělých zemích, na MU doposud chybělo. Úlohu a činnost tohoto centra objasňuje jeho ředitel Ing. Jiří Soukup. společně s prorektorem Janem Slovákem. Projekt byl předložen do Operačního programu Průmysl a podnikání v rámci evropských strukturálních fondů, byl přijat a v letošním roce ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodlo o přidělení dotace. Činnost CTT tak bude do poloviny roku 2008 z převážné části financována z účelových veřejných prostředků. Záměrem předkladatelů projektu byla „dekriminalizace“ akademického podnikání a profesionální podpora vývoje a komerčních spoluprací na MU. Samotné CTT vzniklo jako univerzitní pracoviště k 1. lednu 2005. Kde leží počátky vzniku centra? Jaká je tedy role CTT na MU? Samotný projekt vznikl v roce 2004. Z pověření děkanů Lékařské a Přírodovědecké fakulty MU na projektu pracoval profesor Ivan Holoubek Jak již název našeho pracoviště naznačuje, je to využívání technologií a znalostí mezi MU a jejími komerčními partnery. Pod tímto zastřešují- Snahou Centra pro transfer technologií je pomáhat vědcům při komerčním využití výsledků jejich práce. Mezi ty, jež budou takové služby jistě chtít využívat, patří pracovníci v odvětví biomedicínckých technologií, soustředěných do prostor bohunického ILBITu. Na snímku RNDr. Radovan Fiala, CSc. při přípravě měření na NMR spektrometru Bruker Avance 600 v ceně přes 34 milionů korun. RNDr. Fiala se zabývá vývojem metod NMR spektroskopie a jejich použitím ke studiu struktury a dynamiky biomolekul, zejména nukleových kyselin. Model jedné takové nukleové kyseliny je vidět v pravé části obrázku. Foto: Ondřej Ženka. cím pojmem se skrývá řada činností počínaje podporou využívání výsledků výzkumu a vývoje na MU, přes zajišťování právních a ekonomických služeb souvisejících s komercializací, vyhledáváním investorů a ochranou tohoto duševního vlastnictví (např. formou patentu), až po prodej licencí nebo vznik spin-off (tj. vznik firem s účastí MU), včetně zajištění právního bezpečí těchto úkonů. S tím je spojen finanční přínos součástem Masarykovy univerzity a v neposlední řadě původcům inovací. Tím chci říci, že jsme především k dispozici vědeckým pracovníkům, kteří dosáhli určitého výsledku, a poradíme jim, jak s tímto výsledkem nakládat, jaké jsou možnosti jeho komerčního využití a jak se oni osobně mohou podílet na příjmech z komerčního využití výsledku jejich práce na MU. Jde o poměrně nové věci. Jaké máte s těmito činnostmi zkušenosti, od koho se učíte? To je dobrá otázka, protože transferem technologií na univerzitách se v ČR v minulosti zabývalo velmi málo lidí a není příliš na co navazovat. Pokud to jde, snažíme se sbírat zkušenosti v zahraničí a samozřejmě v odborné literatuře. Kolegyně dr. Eva Janouškovcová absolvovala na jaře dvouměsíční stáž na obdobném pracovišti McGill University v Montrealu (jde o největší vědecko-výzkumnou univerzitu v Kanadě). Já jsem v létě krátce sbíral zkušenosti v Utrechtu a právě nyní se chystám na velmi dobře připravený týdenní trénink na Cambridge University a Oxford University pořádaný a financovaný britskou ambasádou. CTT MU se také stalo členem dvou evropských asociací center pro transfer technolo- gií, což nám umožňuje získávat nejlepší evropské zkušenosti a účastnit se velmi kvalitních seminářů a školení. Nerad bych opomněl spolupráci s Jihomoravským inovačním centrem (JIC) (http://www.jic.cz), které nabízí prakticky úplné portfolio služeb začínajícím firmám a podnikatelům a pro které je CTT kontaktním partnerem s MU. Můžete zmínit nějaké konkrétní výsledky vaší dosavadní činnosti? Naše pracoviště je teprve ve fázi personální stabilizace a rozvíjení základních činností. Zahraniční zkušenosti jsou takové, že obdobná pracoviště jsou plně výkonná a personálně i ekonomicky stabilizovaná po přibližně pěti až osmi letech činnosti. V českém akademickém prostředí, a zejména za současné legislativy České republiky, to může být ještě složitější. Každopádně jsme během minulých měsíců převzali agendu patentů, užitných vzorů a dalších předmětů průmyslového vlastnictví, která byla evidována na rektorátě MU, a podnikli jsme zásadní kroky ve věci komerčního využití jednoho z dosud platných patentů. Doposud jsme se podíleli na podání dvou nových patentových přihlášek v rámci ČR a dvou přihlášek evropských. Velice si cením toho, že jsme již získali důvěru několika úspěšných vědců na MU a jsme jim nápomocni při realizaci jejich inovací. Zajišťovali jsme také smluvní spolupráci Masarykovy univerzity se Cedars-Sinai Medical Centre a podíleli jsme se na tvorbě některých dalších smluv souvisejících s ochranou duševního vlastnictví. Velice podstatným (byť z hlediska uživatelů našich služeb ne tím nejzásadnějším) krokem bude nasta- Centrum pro transfer technologií Masarykovy univerzity vzniklo k 1. lednu letošního roku zejména díky úsilí prof. Ivana Holoubka a prof. Jana Slováka. Ředitelem Centra je od dubna 2005 Ing. Jiří Soukup (na fotografii). Foto: Václav Štětka. vení vnitřních pravidel pro nakládání s duševním vlastnictvím na MU. Proto jsme připravili novou směrnici o duševním vlastnictví, která je především návodem pro vědecké pracovníky a odpovědné pracovníky univerzitních součástí a prošla už základním připomínkováním několika představitelů univerzity. Dalším plánovaným výstupem je například konference Inovace a transfer technologií – britské zkušenosti, kterou pořádá Britské velvyslanectví ve spolupráci s Jihomoravským krajem, MU a JIC ve dnech 9. a 10. ledna 2006 v prostorách auly PřF MU. Zde budou mj. prezentovány i zkušenosti s transferem technologií na MU. -red- VĚDA & VÝZKUM Na Pedagogické fakultě usilují o rozšíření výchovy ke zdraví V šedesátých letech představila Světová zdravotnická organizace (WHO) svou definici zdraví. Podle ní jde o stav tělesné, psychické a sociální pohody. S touto definicí rovněž pracovali základní programy WHO – Zdraví pro všechny do roku 2000 a na něj navazující Zdraví pro 21. století. V obou určila WHO největší nebezpečí pro zdraví lidstva pro následující období a zároveň stanovila úkoly a postupy, jak se mu vyvarovat. V obou byl kladen velký důraz na prevenci a výchovu ke zdraví již od raného věku. Právě těmito tématy se ve výzkumném záměru Škola a zdraví pro 21. století zabývá tým z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, čímž napomáhá implementaci programu WHO v České republice. Důraz na výchovu ke zdraví kladl i Jan Amos Komenský. V jednom ze svých nejzásadnějších děl Didactica magna věnoval tomuto tématu celou 15. kapitolu. Tématu zdraví se na Pedagogické fakultě nevěnují poprvé, současnému výzkumu předcházely výzkumné záměry Osobnost a zdraví a Učitelé a zdraví. Iniciátorem tohoto zaměření je především doc. PhDr. Evžen Řehulka, CSc., vedoucí katedry psychologie, který je zároveň hlavním řešitelem nového výzkumného záměru, který v loňském roce podpořilo ministerstvo školství 60 miliony korun. Výzkumný tým je složen z pětadvaceti členů pocházejících téměř ze všech kateder Pedagogické fakulty. Také proto je záběr výzkumu poměrně široký. Tělesnou složku zdraví ve výzkumu zastupuje problematika kouření, zneužívání drog či prevence úrazů. V této oblasti spolupracují pedagogové s kolegy z Lékařské fakulty. Již v minulosti tak například ve spolupráci s profesorkou Drahoslavou Hrubou z Ústavu preventivního lékařství LF, jež dlouhodobě studuje vlivy kouření na zdraví populace, vznikl program prevence kouření, v němž jsou žáci prvního stupně základních škol prostřednictvím maskota veverky Věrky seznamováni se škodlivostí kouření. Propagací zdravotně orientované tělesné výchovy se výzkumníci zase snaží odpovědět na stále častější zdravotní problémy populace vyplývající z nedostatku pohybu. Učitel je pro žáky vzorem Psychologickou částí se pak zabývají odborníci z katedry psychologie Pedagogické fakulty. Ti vycházejí z teze, že nejdůležitější složkou ve škole je učitel, proto zkoumají právě jeho úlohu při výchově ke zdraví. „To, jak si dítě na prvním stupni všimne, co paní učitelka jí, jak se obléká, jestli paní učitelka není obézní, jestli kouří, jej naučí víc o zdravém chování, než když je třeba nuceno odříkávat pět bodů, proč je kouření škodlivé,“ uvedl Evžen Řehulka. Z toho důvodu se ve výzkumu věnuje pozornost také zdravotnímu chování učitelů, zvláště z hlediska duševní hygieny, neboť je prokázáno, že momentální psychický stav učitele bývá přenášen i na žáky. Starší výzkum profesora Libora Míčka mimo jiné ukázal, že neurotická učitelka v mateřské školce může za jedno dopoledne až pětinásobně zvýšit neuroticismus dětí. Psychické zdraví žáků však samozřejmě nezůstává stranou; členem týmu je i profesor Rudolf Kohoutek, jež má za sebou dlouholetou praxi v pedagogicko-psychologické poradně. Neškodí dětem počítače? Sociální složku zdraví má na starosti především Jaroslav Řezáč, který se soustředí na výcvikové techniky, pomocí nichž se žáci (potažmo i učitelé) mohou učit zásadám správné komunikace, sociálních vztahů či zásadám řešení konfliktů. Kromě toho na výzkumu spolupracují také odborníci z katedry fyziky, kteří studují principy fungování v současnosti tolik moderních psychowalkmanů. Výsledky jejich práce by mohly také odhalit možnosti využití této technologie ve školství. Nově také výzkum otvírá téma ergonomie počítačů. „Existují sice normy na školní nábytek, ale nikdo se nezabýval otázkami designu počítačů – dělají se počítače pro děti? Jsou klávesnice uzpůsobeny pro dět- skou ruku? Neškodí monitory dětskému zraku?“ nastínil hlavní otázky této části výzkumu Evžen Řehulka. Na výzkumu také spolupracují členové katedry české literatury či kateder výuky cizích jazyků. Češtináři by měli přispět vytvořením seznamu beletristické literatury, prostřednictvím níž by se žáci mohli jinou formou seznámit například s tématem drog, násilí, agrese atd. Učitelé cizích jazyků zas dostali za úkol sledovat problematiku výchovy ke zdraví v zemi, jejíž řeč učí. Bez práce nezůstali ani historici, kteří mají zkoumat, jak tomu bylo s výchovou ke zdraVedoucí katedry psychologie Pedagogické fakulty ví v dějinách. Biologové Masarykovy univerzity doc. PhDr. Evžen Řehulka, CSc. Foto: by se pak měli zaměřit na Martina Šmídtová. environmentální výchovu. Zapojeni byli také pedagogové né studenty pedagogických a dalších z katedry občanské výchovy, pedafakult, které vychovávají budoucí gogiky, katedry didaktických technoučitele tak, aby pro ně výchova ke logií a dalších. zdraví a k odpovědnosti za vlastní zdraví bylo samozřejmostí. K tomu Musíme začít u vzdělávání účelu byla také v roce 2003 na Pedapedagogů gogické fakultě založena katedra roPodle Evžena Řehulky by se východinné výchovy a výchovy ke zdraví. vě ke zdraví měla ve školách věnovat „Jsem přesvědčen, že to není marná mnohem větší pozornost. Poznatky práce, zdraví je důležité, a když se a závěry výzkumu by proto měly být nám podaří jenom to, že si učitelé rozšířeny mezi učitele, ať už probudou tuto skutečnost uvědomovat střednictvím seminářů, publikací a budou vše vztahovat na jmenovači metodických příruček. Samotné tele zdraví, tak si myslím, že naše žáky by pak měly zasáhnout různé úsilí nebylo zbytečné,“ řekl Evžen preventivní programy. Především by Řehulka. Martina Šmídtová pak vědci chtěli působit na současČÍSLO 10 / ROČNÍK 2005 / 5 TÉMA Téma: Doktorské studium na Masarkově univerzitě Novinky v doktorském studiu na MU Není pochyb o tom, že doktorandi mají dělat vědu Pro studenty ani pracovníky Masarykovy univerzity v Brně jistě není novinkou, že její vedení dokončuje ve spolupráci s proděkany a děkany fakult a nyní již i s legislativní komisí Akademického senátu MU přípravu nového Studijního a zkušebního řádu MU. Hybnou silou pro tvorbu nového návrhu byl především záměr dosáhnout evropských standardů při evidenci studia, zjednodušení administrativních procesů a zvýšení podílu studenta na rozhodování o profilu dosaženého vzdělání a konkrétní cestě k němu. Nový řád, bude-li přijat, bude na rozdíl od dosavadní situace společným dokumentem pro všechny typy studijních programů. Zahrne tedy i problematiku studia v doktorských studijních programech. Zatímco studentů bakalářských a magisterských programů se nová úprava, až na několik praktických změn provedených na základě vzácně shodného stanoviska fakult ve prospěch věci, prakticky nedotkne, přináší pro doktorandy novinek hned několik. Kdo se zajímal o vývoj názorů na slučitelnost doktorského studia s kreditovým systémem nejen na MU, ale i v evropském univerzitním prostředí, mohl sledovat postupné přelévání sil mezi oběma vzniklými tábory – opatrnějším, v nejlepším smyslu tohoto slova, jehož příslušníkům se zavedení kreditů v doktorském studiu jevilo jako věcně i historicky neopodstatněné (viz obvyklé klišé „…nikde v Evropě to tak není…“), násilné a formalistické, a průbojnějším, přesvědčeném o smyslu tohoto způsobu evidence postupu studia a věřícím v překonání rizika nového experimentu i dobrý výsledek. Celková tendence je však neodvratná. Závěrečná zpráva Evropské univerzitní asociace z října 2005 o projektu Doctoral Programmes for the European Knowledge Society, řešeném v rámci programu Socrates, naplňuje závěry Boloňského procesu v dané oblasti tak, že obecně shledává ECTS (Evropský systém převodu kreditů) „…účinným nástrojem ve strukturované (rozuměj studijní) fázi programu a při vytváření modulů pro posílení mezinárodní mobility, nikoli však prostředkem pro měření výsledků výzkumu v rámci disertační práce.“ Také názor MU se postupně, i když ne snadno, ustálil na jasném „ano“ ve prospěch ECTS. Evidence studia prostřednictvím ECTS Pro kreditové ohodnocení předmětů budou platit univerzální pravidla, jejichž příprava je rovněž prakticky dokončena. Není třeba se obávat, že úsilí vynaložené při tvůrčí činnosti v laboratoři, v archivech, v knihovnách či u počítačů vyjde naprázdno. Naopak, průměrná zátěž studenta při absolvování předmětu Příprava disertační práce, ukončovaného semestrálně kolokviem, bude v souhrnu ohodnocena třetinou až polovinou minimální kreditové hodnoty celého studia, podle uvážení odborně kompetentního grémia – oborové rady programu. Zhodnocení výsledků této tvůrčí činnosti přinesou na závěr oponentské posudky a obhajoba disertační práce. A jak to bude s kredity u studentů, kteří již studují podle starého řádu? Věc je jednoduchá. Na základě dosavadního plnění individuálního studijního plánu jim budou přiznány kredity v plné (30 kreditů semestrálně) nebo v částečné výši. Specifika studia v doktorských programech, vyplývající jak z axiomu, že těžištěm doktorského studia je vlastní tvůrčí činnost, tak z legislativy, jsou samozřejmě v řádu i nadále respektována. 6 / ROČNÍK 2005 / ČÍSLO 10 Namísto jazykové zkoušky možnost prezentace na konferenci V souladu s koncepcí MU v oblasti získávání jazykových kompetencí zavádí navrhovaný řád pro doktorandy povinnost získání jazykové kompetence C1 podle Společného evropského referenčního rámce v angličtině nebo jiném světovém jazyce obvyklém pro program či obor. Kompetenci prokáže student buď u klasického ukončení předmětu nebo způsobem podstatně zajímavějším – napsáním cizojazyčné publikace a přednesením referátu na konferenci či semináři. Nově i závěr studia Bezesporu atraktivní novinkou je „uzákonění“ možnosti získání společného doktorátu v meziuniverzitním studiu uskutečňovaném ve spolupráci se zahraniční vysokou školou. Odpadne doposud nezbytná nostrifikace dokladů o vzdělání. V tomto ustanovení nový návrh poněkud „předvídal“ novelizaci zákona o vysokých školách. Na žádost studenta může ukončení studia proběhnout způsobem vyhovujícím podmínkám tzv. Evropského doktorátu. Upravena jsou ustanovení týkající se ukončení jednotlivých předmětů i celého studia. Zkušební termíny mohou být vypisovány nezávisle na harmonogramu akademického roku. Školiteli náleží rovnocenné postavení v komisích pro státní doktorskou zkoušku a obhajobu disertační práce, spočívající v přiznání hlasovacího práva (doktorandi, neradujte se předčasně, může to být i vaše nevýhoda). Průběh procedur týkajících se státní doktorské zkoušky a obhajoby disertační práce od podání přihlášky až po ukončení studia stejně jako pravidla pro jednání komisí jsou upraveny přesněji než dosud, aby nemohlo dojít k poškození studenta vinou nedostatků při administrativním postupu. Poprvé je ve studijním řádu řešena problematika zveřejňování závěrečných, a tedy i disertačních prací, a to v souladu s návrhem novely zákona o vysokých školách. „Malý doktorát“ za teze disertační práce Návrh řádu zcela nově obsahuje problematiku rigorózního řízení. Námitka, že rigorózní řízení nesouvisí se studiem, je relevantní jen zpola. Řád je nejen studijní, ale také zkušební. Navíc i zde je pro doktorandy možná výhoda: Mohou požádat o uznání tezí disertační práce jako práce rigorózní a v průběhu studia tak přirozeným způsobem získat titul RNDr., PhDr. či JUDr. Tak snadné to ale zase přece jen není – pro vyhovění žádosti je podstatné odborné dobrozdání oborové rady. V případě jejího souhlasu budou teze standardně oponovány a obhajovány v rámci rigorózního řízení. A kdy začne nový řád platit? Zatím proběhla první část standardního postupu při vytváření vnitřních předpisů MU. Návrh vypracovaný v pracovních skupinách vedených prorektorkami pro studium a pro vědu a výzkum a složených z proděkanů i některých děkanů byl schválen vedením MU. Po připomínkovém řízení u děkanů fakult a zpracování připomínek byl upravený dokument projednán v kolegiu rektora a poté prošel diskusí v legislativní komisi Akademického senátu. Senátu bude předložen v předepsaném předstihu před jeho jednáním naplánovaným na 12. prosinec 2005. Po schválení, v něž doufáme, zbývá předložit jej k registraci na ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy. Platit začne od akademického roku 2006/2007. Jana Musilová, prorektorka pro vědu a výzkum Rozhovor s profesorem Ivo Možným z Fakulty sociálních studií Ačkoli existuje celouniverzitní řád doktorského studia, jeho konkrétní náplň a organizace se fakultu od fakulty liší, často významně. Domníváte se, že jistá pluralita je vzhledem k odlišnému zaměření fakult nezbytná, anebo by měla ohledně podoby DSP převládat na univerzitě spíše shoda? Nejsem právní nihilista, ale musím přiznat: na řády a předpisy já moc nevěřím. Zejména pro badatele. Čím víc jich mají, tím víc vynalézavosti a energie věnují ti čerti objevení toho, jak je obejít, namísto objevování toho, co by objevovat měli. Je víc než dost důvodů pro to, otevřít tedy spíše debatu mezi různými způsoby a režimy doktorandského studia, než zesílit reglementaci a posílit uniformitu. Úlohu vedení univerzity bych viděl nejspíše v podpoře motivace fakult rozpočtováním podle výsledků, tedy podle ročního podílu absolvovaných doktorandů. Inteligentní lidi je vždycky snazší motivovat nežli uhlídat. Máte představu, jak by mělo doktorské studium ideálně vypadat? Mělo by mít podobu samostudia a soustředění se na disertační práci, anebo by mělo obsahovat i výukovou část, tedy přednášky a semináře, podobně jako je tomu na magisterském stupni? Kde pro takový „ideální model“ hledat vzory? Evropa se zvolna přiklání k americkému modelu strukturovaného doktorského studia. Zapadají za obzor do říše hrdinských ság doby, zobrazené krásně v The British Museum is Faling Down od Davida Lodge, kde hlavní hrdina Adam nepostupuje v samostudiích, neboť ho zdrželo nejprve narození malé Barbary, pak malé Clare, pak Dominika, potom Edwarda a teď čeká příchod Fany, obávaje se, že dříve vyčerpá celou abecedu, než dosáhne doktorátu. Bylo to krásné, ale v reálném světě to nemá šanci. Výzvou pro přítomnost je nalézt správnou míru a způsob: kolik přednášek a cvičení doktorandům zařadit a jak mají vypadat, aby nerepetovaly magisterskou výuku. Kde si páni docenti a profesoři už pro magisterské studium musejí sáhnout až na dno svých znalostí a pedagogických schopností, tam je to těžké. V sociálních vědách, které znám, máme více škol doktorského studia, něž kolik máme přiměřeně kvalitních učitelských kapacit. V sociologii například jsou v České republice akreditována čtyři pracoviště, reálně bychom z nich poskládali dvě kvalitní. Jenže už jen promluvit o slučování je v akademických kruzích faux pas. Vzhledem k bytostným zájmům fakult a univerzit nebude asi jednou jiného zbytí, nežli to, čemu se v byznysu říká násilné převzetí, a jsem celkem rád, že se těch časů nedožiji. Toto vidím jako skutečný problém, ne podrobnější předpisy. Řada kateder a ústavů ukládá svým doktorandům nejrůznější pracovní povinnosti, od administrativní práce přes výuku až po vědeckovýzkumnou činnost. V některých případech to jde až tak daleko, že se studenti cítí být využíváni jako levná pracovní síla. Dá se stanovit určitá hranice, kterou by vytěžování doktorandů ze strany kateder nemělo překračovat? Na všech univerzitách světa doktorští studenti jsou levná pracovní síla. Je to lepší než dělat levnou pracovní sílu v Globusu. A není to nic nového, už čarodějův učeň byl mu zároveň levnou pracovní silou. Dnes se tomu říká learnig by doing. Některé věci nemohou být fámulům přineseny na pedagogickém podnose, musejí si je odedřít. A celý systém je nastaven tak, a nejenom u nás v Česku, že kdo nemá doktorandy, stěží může dost dobře odučit magistry (což je další důvod, proč se i slabé, ba zejména slabé školy doktorských akreditací tak drží a švindlují s mrtvými dušemi virtuálních profesorů, jak mohou). Doktorandovi ovšem participace na výuce nižších stupňů prospívá – pokud jí není nad míru a pokud je odpovědně supervizovaná zkušeným docentem či profesorem. Prospívá to ostatně i jejich studentům; při v krajině obvyklém věku habilitovaných, aspoň před sebou nevidí noví adepti oboru samé dědky (dámy prominou ten gender bias). O tom, že doktorandi mají dělat vědu, snad není pochyb. Představa, že si každý doktorand zformuluje svůj originální výzkumný problém a vyřeší ho jako Einstein, není sice mezi nimi zcela běžná, ale vyskytuje se přece jen častěji, nežli potenciální Einstein. Identifikovat problém, rozpoznat, co je problém řešitelný a kde řešení přinese poznatek, jenž nebude triviální, to je obtížná výzva na docentské úrovni a právě ti, kdož jí dostojí, stávají se profesory. A dostávají granty, v nichž zaměstnávají doktorandy, a mohou je také platit. Kde jsou témata doktorandských projektů vypisována striktně v rámci výzkumného programu školícího pracoviště a udělených grantů, může to do sebe zapadat a doktorand, řeše svoje téma, funguje v učitelově týmu a ještě si přilepšuje ke stipendiu. Problém je tedy opět v kvalitě vedení a v míře i povaze vykořisťování. Vím, že praxe se od tohoto modelu mnohdy dost liší. Ale stanovovat hra- nice – nevím, nevím… Některé dvě hodiny úvazku například mohou znamenat víc dřiny, než v jiném případě hodin šest či osm. A dobrému doktorskému zrání sociologa může opravdu prospívat něco podstatně jiného než dobrému zrání lékaře. Co byste poradil studentům DSP, kteří mají výše uvedený problém a z různých důvodů se ho obávají řešit přímo s nadřízenými? Existují nějaké institucionální mechanismy, které může v takovém případě využít na svoji obranu? Zajisté: nač máme senáty? Je to velmi legitimní předmět pro jejich jednání na fakultách. Nic také nikomu nebrání v tom, uspořádat na dané téma konferenci, pozvat všechny, co mají u doktorských studií svoje želízka v ohni, výsledky debat medializovat… Nejlepší ovšem je, a to ze srdce doporučuji, sebrat se a od špatného školitele odejít jinam, co nejdál. To je zase pozitivní stránka skutečnosti, že máme u nás školicích pracovišť až moc. (Někdy není nad to i jen zbavit se iluze, že jinde je to snad lepší. Anebo pohodlné iluze o tom, že chyba není ve mně, ale ve školiteli.) Současná výše stipendia, jen o málo převyšující životní minimum, nutí většinu interních doktorandů k tomu, aby při studiu pracovali, což – v kombinaci se zmíněnou zátěží na pracovišti – vede stále častěji k prodlužování délky studia. Odstranilo by tento problém zvýšení stipendií? Státní kasa nebude mít nikdy dost, aby to ten problém odstranilo. Optimální cesta podle mne vede spíš přes příjem z participace studenta na rozpočtem nebo granty dotované vědecké činnosti pracoviště skrze jeho doktorský projekt. Pracoviště, která takové zdroje nemohou nabídnout, neměla by asi mít ani právo školit doktorandy. Někde skutečně účelově přijímají desítky studentů, na které dostanou státní příspěvek, vykořistí je a odhodí… Vědu nedělají, a když, tak doktoranda nechají nanejvýš vyřídit její administrativu. Je ovšem také pravda, že je u nás až nepříjemně vysoký podíl aspirantů, kteří se hlásí na doktorandská studia, aniž by se kdy doktory chtěli stát. Berou to prodlužovaní studia jako útulek před nepříjemnou nutností živit se už konečně prací – a někde jim to i prochází, protože takový aspirant, povím vám, dotace to nese, chleba neujídá… zkrátka, musíme si pomáhat. Nemáte nějakou otázku, na kterou bych měl příjemnou odpověď? Václav Štětka Kolektivita studia v zemi individualismu Zahraniční stáže a výměnné programy se v posledním desetiletí staly pro studenty českých vysokých škol běžnou zkušeností. Dříve velmi ojedinělé výjezdy na zahraniční univerzity jsou dnes spíše nutností, a to zejména pro studenty, kteří hodlají pokračovat v doktorských programech všeho druhu. Jednou z možností, jak se vypořádat se stále rostoucí konkurencí mezi univerzitami poskytujícími vzdělání v oblasti speciální pedagogiky, je zahraniční spolupráce se zeměmi jako je Kanada, USA, Německo či Finsko, které stojí na pomyslném vrcholu v oblasti speciálně pedagogického výzkumu a jeho aplikace ve vzdělávání. Zde je třeba ocenit práci prof. Marie Vítkové, vedoucí katedry speciální pedagogiky na PdF MU, která vždy silně podporovala zahraniční spolupráci. Zejména doktorandi naší katedry jsou doslova puzeni k výjezdu na zahraniční univerzity. Ve druhém roce svého doktorského studia jsem se tak po překonání všech administrativních lapálií (způsobených zejména americkou stranou) ocitl jako zahraniční lektor na Sinclair Community College v USA. Vzhledem k tomu, že se tato instituce specializuje zejména na výuku v pregraduálním stupni, byla hlavní náplní mého pobytu výuka studentů v prvním ročníku studia, přednáškový cyklus na ně- kolika dalších vysokých školách a samostatný výzkum. Při návštěvě Ohio State University, která s více než 50 000 studenty připomíná spíše město než vysokou školu, jsem měl také možnost poznat způsob organizace a výuku v doktorském studijním programu speciální pedagogika. Náplň doktorských studijních programů, způsoby ukončení, délka a forma studia či celková atmosféra se na jednotlivých amerických univerzitách natolik odlišují, že bychom při použití našich měřítek mohli hovořit o zcela odlišných oborech, jejichž jediným pojítkem je jejich shodný název. /pokračování na straně 7 TÉMA Kolektivita studia v zemi individualismu Z těchto důvodů se zaměřím pouze na srovnání doktorského studijního programu speciální pedagogika na Ohio State Universiy (OSU) a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Základní koncepce studia je v podstatě shodná. Doktorské studium na OSU i PdF MU obvykle trvá tři až pět let, studenti vykonávají povinné a volitelné zkoušky a veškeré snažení je zakončeno obhajobou disertační práce. Největší rozdíl v koncepci doktorských studií jsem vypozoroval v míře kolektivnosti studia. Ač je Amerika velmi známá pro svůj úporný individualismus, byla atmosféra a koncepce studia na OSU mnohem kolektivnější, než je tomu na PdF MU. Doktorandi všech ročníků na- vštěvují společné semináře, kde se jednotlivé problémy řeší hromadně. Starší doktorandi tak často získávají jakousi neformální roli rádců. Všichni studenti se dále setkávají na doktorandských konferencích katedry, kdy hromadně diskutují s některým z odborníků. Ve srovnání s OSU je koncepce studia na PdF MU značně individualizovaná. Jako doktorand se setkávám zejména se svým školitelem a popřípadě s jednotlivými zkoušejícími. Některé své starší kolegy doktorandy a kolegyně doktorandky jsem měl možnost zahlédnout na chodbách naší fakulty, jiné jsem dokonce nikdy neviděl. Zatímco doktorand na PdF MU pracuje většinu času na tvorbě a výzkumu /pokračování ze strany 6 pro svou disertační práci, je disertační práce doktoranda OSU pouze jednou z několika prací, na kterých bude během studia pracovat. Každý doktorand na OSU se v úvodním roce studia podílí na vedení diplomové práce a výzkumu studenta v magisterském stupni. V dalších letech pak pracuje ve výzkumných týmech vedených staršími doktorandy a také v týmu svého školitele. Doktorandi si tak mají možnost prakticky vyzkoušet jednotlivé fáze výzkumné práce mnohem dříve než zahájí svůj vlastní výzkum. V neposlední řadě patří k velkým rozdílům také informační zázemí studentů. Ač se na PdF MU pokoušíme o rozšíření všech typů informačních Ad Pozice a budoucnost AS MU (muni.cz 09/2005) Potřebujeme akademické senáty? Novela zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, která je v současnosti projednávána v Senátu ČR, obsahuje některá velmi zajímavá ustanovení. Zejména ta, která se týkají pravomocí akademického senátu veřejné vysoké školy (VVŠ). Pojďme si tedy něco málo říct k těmto změnám. Studentští senátoři (z VVŠ) si téměř jednohlasně stěžují, že novela vysokoškolského zákona omezuje pravomoci akademického senátu. Ve skutečnosti se však jedná o velmi zanedbatelná omezení. Pokusím se o jednu neoblíbenou paralelu. Dovolím si VVŠ považovat za firmu (v ekonomickém slova smyslu). Považte sami, ve kterém podniku mají zaměstnanci právo zasahovat do vnitřních příp. mzdových předpisů? A připadá vám zcela normální, aby zaměstnanci bez výkonných pravomocí a patřičné odpovědnosti do těchto věcí zasahovali? Není to náhodou věcí manažera a vedoucích pracovníků? Domnívám se, že jedině manžer (v případě VVŠ rektor, děkan) je plně odpovědný za svá rozhodnutí v rámci podniku, nikoliv nadšené zaměstnanecké odbory. Považuji za naprosto neadekvátní a snad i neetické, aby akademický senát rozhodoval o mzdových předpisech! Akademický senát je jistě významnou součástí současné struktury VVŠ. Zamysleme se však nad touto skutečností. Akademický senát do této doby mohl výrazným způsobem ovlivňovat tvorbu vnitřních předpisů včetně předpisu, který upravuje samotný akademický senát. V případě, že novela vstoupí v účinnost, pak o těchto věcech bude rozhodovat manažer VVŠ tedy rektor. A teď menší příměr. Lidé-občané si často stěžují, že si poslanci určují výši svých platů. To je samozřejmě legitimní občanská otázka. Není to náhodou střet zájmů? Je etické, aby si poslanec navrhl a následně schválil výši svého měsíčního platu? Pravděpodobně není. Přitom existují zaručené mechanismy, které výši platu odvozují např. od průměrné mzdy v soukromé sféře ekonomiky. Tento algoritmus je mnohem efektivnější a odstraňuje problém střetu zájmů. Proč se tedy právní puristé nebouří, když si akademický senát legislativní cestou schválí vnitřní předpis, jež vlastně upravuje jeho činnost? Nejedná se náhodou taky o onen střet zájmů? Jsem přesvědčena, že ano. Nemůžeme opomenout ani otázku, jak dalece akademický senát odpovídá (ručí) za svá rozhodnutí. Akademický senát kupříkladu připraví mzdový předpis vysoké školy. Kdo však tento před- zdrojů, a to včetně cizojazyčných, množství knih, odborných časopisů, internetových zdrojů a výzkumných zpráv, ke kterým má přístup americký student, je na naše poměry zcela ohromující. Můj pobyt a účast na seminářích na OSU byly příliš krátké na to, abych byl schopen objektivně srovnat náročnost či efektivnost studia obou institucí. Americký student má jistě mnohem jednodušší situaci v oblasti získávání informačních zdrojů či možnosti vyzkoušet si praktický výzkum. Na druhou stranu umí čeští studenti lépe využít skrovnějšího zázemí své instituce, a pokud se nám přece jen zdá, že nám nějaká informace, zkušenost či dovednost chybí, neváháme se zúčastnit zahraniční stáže kdekoli na světě. Karel Pančocha, doktorand na PdF pis realizuje? Ano správně, je to management školy. Kdo nese svou „kůži na trh“ a odpovídá za důsledky? Je to opět management školy. Jak se zodpovídá akademický senát? Zodpovídá se takovým způsobem, jak je to stanoveno ve vnitřním předpisu, jež ale neschvaluje nikdo jiný než akademický senát. Další relevantní otázkou je, jak daný akademický senát funguje. Ze zkušenosti vím, že to v žádném případě nezávisí na pravomocích senátu, ale na osobnostech jednotlivých senátorů, primárně pak na osobnosti předsedy akademického senátu. Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že akademický senát může být orgánem jednak velmi váženým a pro rozvoj dané VVŠ klíčovým a na druhé straně orgánem nepružným, nedynamickým a neefektivním. Rozlišujme, prosím, mezi pravomocemi a mocí de iure a faktickým vlivem akademického senátu. Na VVŠ, kde má akademický senát dobré jméno a vliv, se nikdo nemusí obávat o jeho úlohu v rámci školy. Potřebujeme tedy vůbec akademické senáty? Má odpověď je ano, potřebuje- Karel Pančocha, doktorand na Pedagogické fakultě, měl možnost pracovat jako zahraniční lektor na Sinclair Community College v USA. me. Jsou důležitou a nedílnou součástí všech VVŠ. Jejich nejdynamičtější složkou jsou však studenti a právě proto je třeba akademické senáty zachovat. Nicméně se přimlouvám za to, aby akademické senáty pracovaly efektivněji a neustále se snažily zvyšovat prestiž v rámci své školy. Jedině tak mohou docílit toho, co ve skutečnosti chtějí. Aby byly pro management školy partnerem. Nespokojeným kolegům senátorům z VVŠ si dovolím vzkázat jednu věc. Přijďte se podívat na zasedání akademického senátu (pokud je tedy zřízen) soukromé vysoké školy. Možná si pak uvědomíte, jak velkými pravomocemi ve svém akademickém senátu disponujete. Akademické senáty na soukromých VŠ odvozují svou práci od faktického vlivu, nikoliv od pravomocí de iure. Novela vysokoškolského zákona se nepřímo snaží o velmi záslužnou věc, zvýšit prestiž akademickým senátům na VVŠ. Savina Finardi 2. místopředsedkyně SK RVŠ předsedkyně SK AS Akademie STING ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE Zástupci MU navštívili univerzity v Maroku Ráno v pozdním listopadu. Slunečná modrá obloha, teplota kolem dvaceti stupňů. Hojnost palem, bujné zelené listí dopadá na bílé zdi, obrovské keře ibišku jsou v plném květu. Vzduch je čistý a čerstvý, s ostrou příchutí moře. zeměmi středomořské oblasti. Tohoto projektu se účastnily čtyři evropské univerzity včetně MU. Cílem bylo pomoci marockým univerzitám rozšířit jejich mezinárodní vazby – konkrétně pomoci založit a provozovat jejich vlastní oddělení zahraničních vztahů. Projekt je organizován formou deseti třídenních seminářů, které se konají vždy jednou měsíčně s přestávkami Spolu s děkanem Filozofické fakulpouze v létě a během měsíce Ramadáty Janem Pavlíkem sedím na lesklých nu. Ve dnech od 24. do 26. listopadu kachličkách balkónu s panoramaticpřišla řada na Masarykovu univerzitu; kým výhledem na královský palác našich osm devadesátiminutových sea starověkou hlavní mešitu v maroctkání bylo věnováno tématům, jako kém hlavním městě Rabatu. Povídáme je podpora vnější a vnitřní mobility, si a připravujeme se na třídenní semipráce se zahraničními studenty a učinář pro zástupce všech čtrnácti marocteli, mezinárodně zaměřené/propojekých univerzit. né programy a mezinárodní smlouvy. Všechno začalo téměř přede dvěma Náš „hands on“ přístup byl založen lety, když Compostela Group of Unina minimu nebo úplné absenci teorie. versities podala přihlášku na projekt Zaměřili jsme se na příklady „nejlepší v rámci programu Evropské unie Tempraxe“ z úspěšných zahraničních odpus Med, který má rozvíjet vztahy se dělení, založených na naší zkušenosti z Centra zahraničUniverzita Mohammed V – Souissi se nachází v rozsáhlém kampusu ních studií v Brně, v předměstské části Rabatu, hlavního města Maroka. Na fotografii které za pět let své budova rektorátu. existence zaznamenalo obrovský nárůst vztahů, programů, projektů a mobility studentů a učitelů. Místem konání tohoto osmého semináře byla univerzita Mohammed V – Souissi, která se nachází v rozsáhlém kampusu v předměstské části Rabatu. Různá oddělení a kanceláře jsou zde situovány v nízkých jedno nebo dvoupodlažních budovách – leskle bílých, podobně jako téměř všechny budovy ve městě, což odráží jak francouzské modernistické dědictví, tak tradiční místní motivy. Elegantní nová budova rektorátu je zvláště zdařilou směsí moderní a tradiční muslimské architektury. Díky velkému množství exotických stromů, keřů a trávníků má kampus atmosféru příjemného parku. Atmosféra semináře byla uvolněná a neformální. V žádném případě se nejednalo o jednosměrnou komunikaci – dvacet tři účastníků našeho semináře nám kladlo mnoho dotazů. Sami přitom odpovídali na naše otázky ohledně podmínek na jejich univerzitách. Přestože návrh seminářů počítal s tím, že budou probíhat v angličtině, většina marockých účastníků mluvila spíše francouzsky. Protože moje mluvená francouzština má svá omezení, hovořil jsem anglicky. Jan Pavlík někdy používal angličtinu, někdy francouzštinu. Prakticky všichni Maročané používali francouzštinu, na kterou jsem zpravidla odpovídal anglicky a Jan francouzsky. Jako Kanaďan jsem se v tomto jazykovém mixu cítil naprosto doma! Ale samozřejmě ne docela. Všechna označení na této univerzitě byla skutečně dvojjazyčná – ale v tomto případě francouzsky a arabsky. Také přítomnost účastnic oblečených ve všem od tradičních marockých šatů přes západní oděv, ale se závojem, až po běžné evropské oblečení, byla připomínkou, že jsme skutečně v zemi s odlišnou kulturou a tradicí – nebo spíše s mnoha kulturami a tradicemi. Pravděpodobně největším překvapením pro mě bylo, s jak neobyčejnou různorodostí se lze v této zemi setkat, ta bohatá komplexita jejího dědictví. Je to zřejmé ze samotných obyvatel – Arabů, Berberů, afrických černochů, Evropanů – jejich zvyků, jídla, obchodů a bazarů, rozložení města, směsi jazyků. Maroko je zjevně arabská a africká země, je však zároveň silně ovlivněna stoletími kontaktů s Evropou, něco co nám bylo silně připomenuto v čase desátého výročí „barcelonského procesu“, souboru politických, ekonomických a společenských opatření mezi EU a zeměmi středomořské oblasti. „Evropskost“ Maroka je samozřejmě viditelná na jeho univerzitách. Většina výuky na univerzitách probíhá ve francouzštině (arabština je omezena na oblasti jako literatura a historie, právo a další specificky arabské obory). Přestože tyto univerzity tradičně následovaly francouzský model, mnohé z nich rychle reagovaly na boloňský proces a přešly na třístupňový systém BA, MA, PhD – určitě rychleji než univerzity v mnoha evropských zemích. Například na Mohammed V – Souissi je tato změna pozoruhodná: první rok nového bakalářského programu je velice obecný, umožňuje studentům seznámit se s univerzitou a její výukou, takže si mohou poučeněji vybrat svůj konečný obor studia. V tom jim pomáhají zaměstnanci v nově založeném recepčním centru univerzity. Zde se koncentrují celé série služeb pro studenty – orientace pro nové studenty, poradenství ve výběru kurzů, kariérní poradenství, přístup k informacím o pracovních nabídkách, psychologická pomoc. Služby, z nichž některé nám na Masarykově univerzitě stále schází. Přestože, doufám, nemám předsudky, neznamená to, že nemám určitá očekávání, a musím připustit, že tak moderní „západní“, na studenta orientovaný přístup nebyl tím, co bych v Maroku čekal. Rovněž jsem nečekal, že se setkám s něčím jako univerzita Al Akhaway. Byla založena před deseti lety v Ifrane, městě položeném v pohoří Atlas. Jedná se o malou soukromou instituci založenou na modelu americké college. Kromě programu arabského jazyka probíhá vše v angličtině – výuka, studium i administrativa. Ještě větším překvapením pro mě bylo zjištění, že v marockém univerzitním systému není prakticky možné získat práci, pokud jste nestudoval v zahraničí. Učitelé, se kterými jsem se setkal, získali své doktoráty ve Francii, Británii, Španělsku, USA, Kanadě… Všichni strávili mnoho let v zahraničí, mluvili plynule alespoň třemi jazyky, mnozí dokonce více. Přemýšlel jsem, kolik evropských zemí by se mohlo pochlubit tak zkušeným a sofistikovaným akademickým sborem. Tento seminář rozhodně neznamená konec vztahu Masarykovy univerzity a Maroka. Příští rok v rámci projektu Tempus Med přijede na měsíc do Brna pracovník zahraničního oddělení jedné marocké univerzity, aby sledoval a zapojil se do každodenní práce na CZS. Bude tak moci v praxi porozumět, jak funguje zahraniční oddělení. Navíc doufáme v navázaní dalších vztahů s jednou či dvěma marockými univerzitami a v zahájení výměn studentů a učitelů. Přinese to jednak nové příležitosti pro naše studenty a učitele a jednak to obohatí milieu na Masarykově univerzitě. Snad se naši maročtí kolegové budou v Brně cítit jako doma; přestože tu není tak multikulturní atmosféra jako v jejich vlastní zemi, alespoň budou v prvním – a zatím stále jediném – českém městě, které se může pochlubit mešitou. Don Sparling ČÍSLO 10 / ROČNÍK 2005 / 7 OSOBNOST UNIVERZITY Tělesná zdatnost současné mladé populace nebezpečně klesá Vědeckému zkoumání sportu se věnujete již přes čtyři desítky let. Předpokládám, že u zrodu tohoto zájmu stála Vaše vlastní aktivní sportovní činnost? Je logické, že většina z nás, kteří učíme na této fakultě, jsou bývalí aktivní sportovci, protože to spolu úzce souvisí. Ten vztah se vyvíjí právě tím, že člověk sportuje, a pokud o tom třeba trochu víc přemýšlí, tak ho to začne zajímat hlouběji. Já jsem ještě z té staré garnitury, která zažila poválečné období starého dobrého Sokola, kde jsem vyrůstal jako žáček, později dorostenec, a kde se prováděla tělesná výchova v takovém tom smyslu „tělo i duch“, což znamenalo, že se kladl důraz i na vzdělávání. Sokol byl hodně zaměřen na tak zvaný nářaďový tělocvik – sportovní gymnastiku, jak se tomu říkalo později – které jsem se také já začal věnovat. Stal se ze mě zapálený fanda do tělocviku, takže jsem se v roce 1952 přihlásil na tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě v Brně. O rok později ovšem vznikla v Praze Fakulta (tehdy se to nazývalo podle sovětského vzoru Institut) tělesné výchovy a sportu, kam jsem po prvním ročníku přestoupil. Ale vzhledem k tomu, že jsem byl zakořeněn v Brně, tak jsem se sem po studiu vrátil a působím zde dodnes. Co se týče mé gymnastické kariéry, po skončení závodní činnosti jsem působil v oddíle sportovní gymnastiky v tehdejší Zbrojovce Brno jako trenér mládeže, pak i dospělých. Asi třicet let, do roku 1995, jsem dělal rovněž rozhodčího, a to jak na národní, tak mezinárodní úrovni. výchovy, sportu, rekreační a zdravotní tělesné výchovy, pod střechu jednotné vědecké disciplíny. Odborníci z celé republiky se shodli na přijetí názvu kinantropologie, který je už na Západě dosti zažitý. Ne sice ve všech zemích – někde se používá například pojmu kineziologie – ale vždy v tom názvu figuruje v nějaké formě spojení člověk – pohyb. Jedná se tedy o zastřešující vědní obor, který se zabývá pohybovou činností člověka, záměrným rozvojem jeho tělesných funkcí v tréninkovém procesu a vším, co s tím souvisí. Proto sem spadají také různé interdisciplinární obory jako psychologie, sociologie či filozofie sportu, medicínské obory jako fyziologie tělesných cvičení, funkční anatomie, případně pedagogické obory jako pedagogická kinantropologie, didaktika a tak dále. To všechno tedy kinantropologie zastřešuje a postupně se etabluje jako uznávaný vědecký obor, ve kterém se také udělují vědecké hodnosti. pracovat. U nás je to stále ještě často tak, že trenéry na různé úrovni jsou bývalí sportovci, kteří sice mají zkušenosti, ale mnohým chybí právě to teoretické zázemí: vědomosti o tom, co se v člověku děje po stránce fyziologické i psychické, o didaktických zásadách, povědomí o funkci rehabilitace. Takže si myslím, že ti vzdělaní budou postupně nahrazovat ty nevzdělané, což našemu sportu jedině prospěje. Další potenciální trh se otevírá pro absolventy oboru regenerace a výživa ve sportu, kteří se uplatňují jak ve fitcentrech, tak i jako regenerační pracovníci či odborníci na výživu ve velkých oddílech a klubech, kde si to mohou dovolit. Proč je potřeba se vědou o pohybu zabývat? K čemu se dají kinantropologické poznatky využít? Je pravda, že jsme nejmladší, ale postupně se propracováváme mezi kmenové fakulty, tedy mezi ty, se kterými se „počítá“. Myslím, že za tři roky naší existence jsme jak po stránce organizační, tak vědní skutečně udělali kus práce. Podařilo se nám dosáhnout toho, aby nás ostatní fakulty braly. Vývoj vztahů s ostatními sportovními fakultami v republice je zcela typický. Zpočátku nás akademičtí funkcionáři pražské FTVS dost přehlíželi, kolegové z Olomouce v nás zase viděli určitou konkurenci. Postupně ale došlo k tomu, že už mnohem úžeji spolupracujeme a vypomáháme si; jezdíme vzájemně na obhajoby, jsme členy vědeckých rad těchto fakult a oni zase té naší, začínáme spolupracovat ve výzkumu… Lze říct, že nakonec vzali naši existenci prostě jako fakt. Máme určitou i výhodu v tom, že se „nebojíme práce“. Každý rok organizujeme kromě odborných seminářů mezinárodní konferenci Sport a kvalita života. Počet jejích účastníků i zastoupených států se každoročně zvyšuje, čímž roste i naše popularita. Leccos je ale i zásluha univerzity, například za- Jste součástí nejmladší fakulty Masarykovy univerzity. Nepociťujete ze strany ostatních fakult, případně univerzitního prostředí jako celku, určitou přezíravost? Máte pocit, že vás berou jako rovnocenného partnera? Foto Ondřej Ženka Rozhovor s Josefem Pavlíkem, vedoucím katedry kinantropologie Fakulty sportovních studií MU Doc. PhDr. Josef Pavlík, CSc. (1934) vystudoval v letech 1953-1958 Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Několik let působil jako středoškolský učitel tělesné a branné výchovy, v roce 1964 pak nastoupil na katedru teorie a didaktiky tělesné výchovy Pedagogické fakulty brněnské univerzity. Zde byl v roce 1990 jmenován docentem a do roku 1993 katedru vedl. V roce 1998 prošel habilitačním řízením pro obor Teorie vyučování tělesné výchově. Stál u zrodu Fakulty sportovních studií MU (2002), v současnosti je vedoucím její katedry kinantropologie. Jako závodník, trenér i rozhodčí se věnoval gymnastice, byl členem národní juniorské reprezentace. Vedle teorie a didaktiky sportovní gymnastiky patří k hlavním oblastem jeho vědeckého zájmu zejména diagnostikování motorických schopností dětí, mládeže i sportovců, či problematika somatometrie. Už celé to pojetí kinantropologie jako zastřešujícího oboru a všechny další obory, které pod něj spadají a postupně se také rozvíjejí, naznačuje, že ty výstupy do praxe jsou přirozené a nutné – proto to vlastně všechno děláme. Tedy nejenom pro vrcholový sport. Hlavní poslání vidíme v tom, že vychováváme je ale rozvoj vědní disciplíny a výchova učitele, ale také trenéry a dnes už i další odborníků v oblasti sportu včetně toho profese, jejichž představitelé pomáhají rekreačního, v oblasti zdravotní tělesné šířit tyto poznatky směrem k veřejnosti. výchovy a tak dále. V době, kdy jsme byli součástí PedagoSlovo kinantropologie, kterým je gické fakulty, tak jsme vychovávali jeVaše fakulta zabezpečuje výuku označován Váš obor i katedra, nom učitele. Se vznikem fakulty jsme celouniverzitní tělesné výchovy, pravděpodobně řadě lidí stále akreditovali nové studijní programy, což souvisí s otázkou, které ještě mnoho neříká. Co bychom jako je například regenerace a výživa ve vyvolává uvnitř univerzitní obce si pod ním měli představit? sportu; také jsme začali s výukou obořadu diskusí i emocí: proč by měl Má nějaké kořeny v minulosti, ru, který je v celé republice jedinečný, být na Masarykově univerzitě, nebo se jedná o ryze současnou a sice speciální edukace bezpečnostních případně na vysokých školách záležitost? složek (SEBS), což je kombinované stuobecně, povinný tělocvik? Celá široká oblast teorie tělesné východium, které vzdělává příslušníky poliV prvé řadě má pohybová aktivita pro vy a sportu má svůj vývoj jako každá věcie, různých bezpečnostních služeb, vysokoškolského studenta, který pracudecká disciplína, je ale samozřejmě mnohasičů a tak podobně. V současnosti se je především s knihami, v laboratoři či hem mladší než ty disciplíny „klasické“. připravujeme na akreditaci oboru masedí dlouhé hodiny v posluchárnách, V poválečném období byla na zdejnagement sportu. Kromě velmi důležitý kompenzačších pedagogických fakultách a hlavně toho máme akreditováno ní charakter. I lékaři nám potom na již zmíněné pražské fakultě samozřejmě také jednopotvrzují, že pohyb je ne„Vrcholový sport sice stále produkuje přednášena disciplína, která se zpravidla oborové studium tělesné zbytnou součástí rozvoje vyšší a vyšší výkony, ale běžná nazývala teorie tělesné výchovy (nebo výchovy a sportu, zaměčlověka a měl by být stateorie tělesné kultury, podle sovětského řené na trenérskou drábilní součástí jeho životpopulace zaostává.“ vzoru). Tato disciplína se postupně rozhu; tam studují ti, kteří se ního režimu, nejlépe tak, víjela s tím, jak se zlepšovala úroveň tréchtějí hodně specializoaby si několikrát za týden ninkového procesu, odkud se přebíraly vat a ne učit ve školách. zasportoval. To je ten mohlavní poznatky. Někdy koncem 70. let vedení kreditového systému, přizpůsodel, který se snažíme protlačovat i na vznikl z tak zvané teorie tělesných cviJe vůbec na zdejším trhu po beného západním standardům, v čemž univerzitě. Poslední rozhodnutí v otázčení samostatný obor, který se nazýval takových specialistech dostatečná nás dnes ty sesterské sportovní fakulty ce tělocviku na MU je takové, že těantropomotorika, což je současně předpoptávka? Uplatní se člověk jako svým způsobem kopírují. Po této stránlesná výchova bude povinná v prvním mět, který se od té doby – kromě ostatprofesionální trenér? ce máme už tedy takzvaně vyhráno. ročníku a současně se má hradit z centních stávajících předmětů – učí na všech Jsem přesvědčen, že ano, i když třeba ne ralizovaných univerzitních prostředků. odborných katedrách. Zhruba na začátvždy na té nejvyšší úrovni. Postupně se Jste jednou ze dvou fakult Znamená to, že studenti a studentky ku 90. let se tak objevila nutnost přivést rozšiřuje povědomí, že čím vzdělanější Masarykovy univerzity, které se prvních ročníků všech fakult mohou teoretické bádání v oblastech tělesné trenér, tím lépe může s mladými lidmi kompletně přestěhují do budovasportovat zdarma pod vedením našich ného bohunického kampusu. Jak učitelů. Od druhého ročníku bude těloPředstava univerzitních sportovních týmů, které například ve Spojených státech hrají roli oficiálních se na něj těšíte a co vám tento cvik dobrovolný, bude ovšem ze strany symbolů a nástrojů propagace univerzit, je podle docenta Josefa Pavlíka v prostředí českých přesun přinese? studentů určitým dílem spolufinancouniverzit zatím těžko realizovatelná. „Byla by to naše vize, ale prosadit jí není jednoduché. Souvisí Těšíme se moc. Největší bolestí naší favaný, zejména pokud bude probíhat na to s celkovou atmosféru ve společnosti, která na to není zvyklá. Byl bych ale rád, kdyby se k tomu kulty je nedostatek prostoru a rozptýlesportovištích, která si musíme pronajíjednou dospělo,“ říká Josef Pavlík. ní po celém Brně. Žijeme v provizoriu; mat. V zásadě nám jde o to, aby se ti tato budova [sídlo fakulty na ulici Sladhoši a dívky v prvním ročníku „chytli“, kého v Komárově, pozn. red.] například aby je sportování zaujalo, aby si vybravyrostla na základech bývalé menzy, což li nějakou konkrétní aktivitu a pak v ní způsobilo, že jsou v ní zbytečně veliké v průběhu studia pokračovali. místnosti, v nichž pak musí sedět hodně lidí pohromadě. Naše největší pracovišTo souvisí s další otázkou. Vy se tě, katedru sportovní edukace (zabezpedlouhodobě zabýváte problematičující praktické sporty) máme na Údolkou diagnostikování pohybových ní ulici, sportoviště pak po celém Brně, schopností dětí a mládeže. Jaký je přičemž je musíme často najímat. Čekáv tomto ohledu vývoj? me tedy jako na spasení, až bude dobuKdyž se podíváme na výsledky výzkudován kampus, kde budeme nejen moci mů, které se na provádějí na našich škobýt všichni pohromadě, ale budeme lách od padesátých let, tak zjišťujeme, tam mít konečně vybavené laboratoře že se v nich objevují dosti nebezpečné pro výzkum. Předpokládáme tedy, že se trendy. Za prvé klesá tělesná zdatnost v prostředí kampusu budeme moci rozsoučasné mladé populace, což se províjet právě po té stránce vědeckovýzkumjevuje především v té nejdůležitější obné. To bych chtěl zdůraznit, protože nělasti, tedy ve vytrvalostních schopnoskteří lidé si myslí, že se na naší fakultě jetech. Souvisí to také s tím, že současná nom sportuje. Hlavní funkcí naší fakulty generace dětí nám tloustne, respektive 8 / ROČNÍK 2005 / ČÍSLO 10 narůstá procento dětí s nadváhou i dětí vyloženě obézních. Za druhé se zvyšuje procento dětí se špatným držením těla, což je důsledek sedavého způsobu života. Píšeme o tom, mluvíme o tom, vštěpujeme to budoucím učitelům, ale je to bohužel dáno celkovou společenskou situací, která ovlivňuje, že děti spíše než aktivní pohyb zajímá sezení u televize nebo u počítače. S rostoucím věkem se potom ten vztah k pohybu dále zhoršuje. Má tento trend příčinu i v rozpadu centrálního, státně podporovaného systému sportovní výchovy po roce 1989? Určitě to s tím úzce souvisí. Systém dobrovolné tělesné výchovy, jaká byla nejdříve v Sokole, ale v podstatě i potom v rámci ČSTV jako takzvaná základní rekreační tělesná výchova, víceméně zanikl. Dnes se ho sice snaží v Sokole zase křísit, ale jeho oddíly už nejsou zdaleka tak masově navštěvovány, jako tomu bylo dřív. Aby se dnes dítě nějakým způsobem pohybovalo, tak za to musí zaplatit. Rodiče na to ovšem často nemají, a to tím spíš, pokud by z něho chtěli mít sportovce na nějaké vyšší úrovni. Současně ale výkonnost vrcholových sportovců neustále roste… Dá se říci, že se takzvaně rozvírají nůžky: vrcholový sport sice díky rozvoji vědeckého zkoumání v této oblasti stále produkuje vyšší a vyšší výkony, ale na druhé straně běžná populace, o kterou nám jde, zaostává. Profesionalizace vrcholového sportu přitom přináší i řadu negativních efektů, díky kterým ho nemáme tak úplně v lásce. Nechci tím říci, že se na něj nedívám rád! Vadí mi však, že někteří trenéři své svěřence zatěžují jednostranným způsobem, podceňují kompenzační a rehabilitační faktory, takže u sportovců dochází k různým poškozením pohybového aparátu, ke svalové dysbalanci – o škodlivých účincích různých „podpůrných preparátů“ ani nemluvě. Proto bychom raději viděli také masově prováděný rekreační sport. Koneckonců na to není ani potřeba chodit do fitcenter; stačí, aby si člověk šel dvakrát, třikrát týdně někam zaběhnout. Na Západě to vidíme mnohem častěji, tam se úředník nestydí natáhnout tepláky a kroužit hodinu po parku, pak se zase převleče a jde pracovat. Václav Štětka STUDENTSKÝ ŽIVOT Nejtemnější stránkou osobnosti byla zvolena lidská slabost Hysterie, pýcha, sadismus, snobství – co tato slova spojuje? Jsou to temné stránky duší studentů i pedagogů Fakulty sociálních studií, které se předvedly 6. prosince na tradičním maškarním plese fakulty na Flédě. Už počtvrté jej připravilo občanské sdružení Přesahy a společně s jednotlivými sponzory namíchali velice silný lektvar zábavy. Kreatury se v klubu scházely už od sedmé hodiny večerní a barva, která letošní ples ovládla, byla jednoznačně černá. Někteří kolegové byli tak černí, že splývali s výzdobou klubu a spolužák nepoznával spolužáka. Proto poté, co ples oficiálně zahájil děkan Ladislav Rabušic a vyzval studenty, aby vypustili svá EGA a popustili sílu EROS, se všichni začali družit. Na parketu se těla hýbala podle zvuků trubek a klarinetů živelného bigbandu Zatrestband. V tu chvíli už se na Flédě pohybovalo přes pět set návštěvníků v maskách i bez nich. Ale proč právě téma Temná stránka mého já? „Protože jsme studenti FSS, mnozí z nás jsou psychologové, a tak jsme zvolili toto jungovské téma,“ vysvětlila jménem pořadatelů Šárka Pokorná. Téma bylo těžší než v minulých letech, a tak masky nebyly tolik různorodé a výrazné jako dříve, ohodnotila ples punkerka Magda. K jejímu názoru se přidala i Rumová víla: „Byla jsem na všech plesech. Tento není špatný, Zatrestband byl super jako obvykle, ale zklamala mě fantazie zúčastněných.“ I přesto porota před půlnocí pozvala sedm masek na pódium. Velmi výrazná byla sku- pina fanoušků ostravského Baníku, kteří si pozornost získávali celý večer, silný potlesk měl i muž v domácnosti, dvojice sado-maso, ale publikum si vyskandovalo za vítěze obří lysohlávku. Poté, co byla houba málem okousána a ubita závistivými kolegy, převzala dort a prohlásila, že symbolizuje lidskou slabost. Moderátoři ještě vylosovali hlavní ceny tomboly – zájezdy od Student Agency a GTS International a potom už unavené nohy ožily díky divoké kapele Green Smätroll. Do rána poslední existence bavili ještě dýdžejové a o projekce se celou dobu staral VJ Kombajn. „Byl to nejlepší ples, na kterém jsem byl. Ještě jsem se takto nebavil,“ usmíval se černo-bílý muž, když odcházel domů, ale povzdechl si: „Od zítřka už zase budu muset být normální…“ Jiřina Falková Vybrat si masku podle tématu plesu „temná strana duše“ nebylo jednoduché, studenti však znovu potvrdili, že mají spoustu fantazie. Na fotografii maska Vřískot. Foto: Ondřej Ženka. Filozofické divadlo chystá jarní nadílku Studenti oslavili otevření Informačního centra po svém Už sedmým rokem působí nejen na akademické půdě netradiční divadelní uskupení pod názvem Kočovná filozofická divadelní společnost sestávající z učitelů a studentů převážně z katedry filozofie Filozofické fakulty. Letos se uvedla svým prosincovým vystoupením na Flédě, kde po letech zařadila do repertoáru jeden ze starších a divácky nejúspěšnějších kusů pod názvem Filosof(ie) a žena. Hra vtipně vypráví o tom, jakou roli hrála nebo mohla hrát žena v životě Sókrata, Epikúra, Locka a Rousseaua. Ale vypadá to, že na konci jarního semestru se dočkáme dvou zbrusu nových her. Filozofické divadlo představuje skutečně netradiční, i když na první pohled možná širšímu publiku ne zcela přístupnou zábavu. Jedná se však na amatérské úrovni o velmi pozoruhodné divadlo. „Ještě jsem se nedoslechl o žádném podobném spolku jako jsem my,“ uvedl zakládající člen divadla Josef Petrželka. „Určitě jsme jediné divadlo, které soustavně a systematicky zpracovává filozofické problémy, a to ještě způsobem, který není zcela didaktický. Snažíme se pomocí filozofie hlavně pobavit,“ dodal Petrželka. Netradiční divadelní soubor, Kočovná filozofická divadelní společnost, sestávající z učitelů a studentů převážně z katedry filozofie Filozofické fakulty, se děkuje po úspěšné repríze představení Filosof(ie) a žena. Foto: Pavel Cetl. Původní myšlenka, která provázela vznik divadla v roce 1999, spočívala hlavně v doplnění výuky a poprvé se hrálo jenom v rámci hodiny. Další představení se však konalo veřejně v aule Filozofické fakulty a od té doby divadlo vystupovalo například na Staré radnici, v Divadelním studiu V, na Flédě a ukázalo se i mimo Brno na zámku v Lanškrouně, ve Znojmě nebo v Blansku. S výjimkou právě hry Filozof(ie) a žena vznikaly texty původních her vždy přímo pro účely hry. Ani tento kus však není zcela převzatý. „Jedná se o zpracování čtyř příběhů z takové odlehčené knihy profesora Jiřího Cetla pod názvem Ale vždyť to byli filozofové,“ řekl Petrželka. „Autoři našich her jsou ale vždycky různí. Někoho něco napadne, tak to napíše. Něco napsali studenti, něco profesoři. Podmínkou ale je, že musí jít o filozofické téma,“ upřesnil divadelník. Hry filozofů jsou skutečně pokusem se na filozofii podívat s odstupem a humorným zlehčením. Přestože herecké výkony třeba nemusejí být vždy špičkové, témata jsou velice zábavně podána tak, že neztrácejí atraktivitu ani pro širší publikum, aniž by přišly o hlubší přesahy. Stávající soubor by měl na jaře přijít s vlastní autorskou hrou. Nastupující generace studentů nižších ročníků však sama připravuje hru pod názvem Mouchy, dramatickou parafrázi Orestei existencialního filozofa Jeana-Paula Sartra. Je tedy naděje, že by jarní semestr mohla příjemně uzavírat hned dvě dramata s filozofickým nádechem. V pondělí 21. listopadu bylo za přínout prezentace různých ekologických tomnosti vedení univerzity, novinářů hnutí a sdružení. Celou akci pak zpesta oficiálních hostů slavnostně otevřeno řila závěrečná fireshow. nové Informační centrum PřírodověA co na to, že studenti přejmenodecké fakulty. Den poté Spolek přírovali prosklenou budovu Informačdovědců Masarykovy univerzity usponího centra na akvárium, říkají arřádal u stejné příležitosti akci nazvanou chitekti? „Je vždy dobré, když nová Napouštění akvária, která byla určena budova vyvolá nějaké emoce, ať už především studentům. Ti mohli otepozitivní nebo negativní. I když je vření centra oslavit poslechem hudby to negativní, je to lepší, než když to různých žánrů – od cimbálové muzinechá člověka chladným,“ řekl s poky, přes jazz až po skotské dudy. Stejbaveným úsměvem architekt Radko ně jako hosté den předtím měli i oni Květ, jehož kancelář budovu projekmožnost zúčastnit se komentovaných tovala. Martina Šmídtová prohlídek budovy, které je zavedly i do prostor, kam se běž- Kapela Vankůšik hrála pro potěchu studentů, kteří přišli oslavit ný návštěvník nedo- otevření Informačního centra, i studentů, kteří si jen přišli vypůjčit stane, například do nějakou knihu. Do klasických jazzových melodií se zaposlouchaly i mnohé knihovnice. Foto: Martina Šmídtová. kanceláří knihovníků či do suterénu, kde sídlí depozitář knihovny. V něm také později probíhalo promítání amatérských studentských filmů, většinou z autorských dílen studentů informatiky. Pro klidnější povahy byla v budově zřízena improvizovaná čajovna a angažovanější si zas mohli prohlédINZERCE David Povolný Seriál: dobrovolníci na MU Prostě jsem si řekla, že to zkusím Marie Franců (21) studuje speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě MU. Kromě studia pracuje jako dobrovolník v občanském sdružení Ratolest. Účastní se zde především projektu Lata, který pomáhá mladistvým. Na jakých projektech v současnosti pracuješ? Co je náplní tvé práce? Účastním se projektu Lata, který realizuje občanské sdružení Ratolest. Lata je v podstatě to, že se každý týden na pár hodin sejdete s nějakým klientem (v Latě zhruba patnácti až osmnáctiletým). A nějak spolu trávíte čas, podle vašich společných zájmů, nápadů a možností. Většinou jde o klienty, kteří nemají běžné rodinné zázemí, prožívají nějaký složitý úsek svého života nebo je pro ně těžké z nějakého důvodu navazovat vztahy s vrstevníky. Proč jsi se rozhodla pracovat jako dobrovolník? Nevím, nebylo to nějaké velké rozhodování, prostě jsem si řekla, že to zkusím. To, co jsem četla o Latě na internetu, mě zaujalo, říkala jsem si, že by mohlo být zajímavé poznat tímto způsobem někoho, s kým bych se za běžných okolností tak dobře nepoznala. Chtěla jsem poznat nějaké takové lidi i proto, že to souvisí s mým studiem. něco zvládne sám, i když se jedná jen o detaily. Nemůžu čekat žádné obrovské pokroky, tak to asi brát nejde. Mám možnost poznat jiného člověka a jeho náhled na věci. Projekt Lata bere trochu času a občas energie, zvlášť když má klient třeba špatnou náladu. Ale to je jen občas a zase je někdy sranda, takže se to tak vrátí a dává každopádně zkušenosti, když už nic jiného. Myslím, že se každý v tom vztahu dobrovolník-klient chová tak, jak to umí a jaký je, a o to asi jde. Ondřej Ženka Projekt Lata mi občas bere energii, ale někdy je to zase sranda, říká dobrovolnice Marie Franců. Foto: Ondřej Ženka. Co ti práce dává a co ti bere? Určitě to závisí na klientovi, každý je samozřejmě jiný. Je pravda, že není příliš povzbuzující, když se setkáš s klientem, který je do projektu natlačen a po první schůzce ho to nepřesvědčí, a tak na další už nepřijde. Teď mám ale klienta, se kterým tohle nemusím řešit, pro něho by bylo dobré, kdyby se naučil být trochu více samostatný a překonal svoji stydlivost při kontaktu s novými lidmi. Proto mě těší, když vidím, jak ČÍSLO 10 / ROČNÍK 2005 / 9 ABSOLVENTI Česká politická elita nestojí o intelektuální potenciál společnosti, říká Miroslav Kundrata, absolvent Přírodovědecké fakulty a ředitel Nadace Partnerství Na Přírodovědecké fakultě MU jste vystudoval obor geografie, kterému jste se dále profesně věnoval v rámci Brnoprojektu i v Geografickém ústavu ČSAV v Brně. Do jaké míry ovlivnilo zkoumání stavu české krajiny a přírody vaše rozhodnutí snažit se tento stav zlepšovat? Akademické prostředí mi umožnilo dostat se k informacím a souvislostem mezi stavem životního prostředí, zdravím společnosti i stabilitou přírodních ekosystémů. Moji angažovanost však nejvíce ovlivnily kontroverzní kauzy, s nimiž se Brno a jižní Morava v osmdesátých letech potýkaly (stavba Novomlýnských nádrží, vykácení Podkomorských lesů kvůli autodromu či betonování Lužánek) a zejména pak lidé z akademického prostředí, s nimiž jsem měl to štěstí spolupracovat a kteří v sobě snoubili odbornost s etickými zásadami a občanskou angažovaností – namátkou Antonín Buček, Karel Hudec, Jan Lacina, František Kubíček a další. Jak jste se dostal k Nadaci Partnerství – a když už jsme u toho, jak se Nadace Partnerství dostala do České republiky? RNDr. Miroslav Kundrata (1956) Vystudoval v letech 1975-1980 na Přírodovědecké fakultě MU (tehdy UJEP) obor fyzická geografie. Svoji profesní kariéru zahájil v územně plánovacím týmu na tehdejším Brnoprojektu, poté pracoval v Geografickém ústavu ČSAV v Brně, kde se zabýval především enviromentální geografií, krajinnou ekologií, zemědělstvím a životním prostředím. V roce 1986 spoluzakládal a poté osm let redigoval ekologický časopis Veronica. V roce 1992 se stal ředitelem Ekologického centra Veronica, od roku 1994 je ředitelem Nadace Partnerství, nejvýznamnější české nadace podporující ekologické projekty, a předsedou asociace Environmental Partnership for Sustainable Development, která působí v šesti zemích střední Evropy a Balkánu. Předsedá výboru EU Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. Nebyla to žádná náhoda. Když americké nadace ve střední Evropě hledaly způsob, jak nejefektivněji pomoci životnímu prostředí a obnově demokracie, radily se s řadou odborníků i laiků. Výsledkem byl velmi otevřený grantový program, jehož posláním je podporovat zapojování občanů do řešení problémů životního prostředí v jejich komunitách. Nečekat pasivně na vládu či někoho zvenku, kdo to za ně udělá. Toto poslání zůstává aktuální dodnes. Měl jsem štěstí, že jsem u toho mohl být od počátku. budoucnosti této země; někdy si připadám, jako bychom tu byli v akváriu neschopni vnímat, co se děje kolem nás – v Evropě a ve světě. Vaše nadace je součástí konsorcia Environmental Partnership, do kterého patří dalších pět nadací v zemích bývalého východního bloku. Jaká je situace neziskového sektoru v České republice, srovnáme-li ji právě s ostatními státy východní Evropy? Ve Visegrádských zemích je po odchodu Vladimíra Mečiara situace více méně srovnatelná. Česká republika drží primát například v tom, že dokázala převést 1 % z privatizace do nadačního jmění asi šedesáti nadací a tím zajistit trvalé výnosy pro nezávislou podporu neziskových organi- Jinými slovy, kde hledají a kde plánují v budoucnosti hledat zdroje pro podporu své činnosti? Už od konce devadesátých let směřujeme k diverzifikaci zdrojů. Stabilizují nás výnosy z nadačního jmění, spolupracujeme s řadou firemních dárců, ucházíme se o projekty EU, oslovujeme drobné dárce, účastníme se řady mezinárodních programů, rozvíjíme vlastní činnost. Nevýhodou odchodu dárců z oblasti anglosaské kultury je, že u některých oblastí neziskového sektoru dochází k návratu závislosti na státu, respektive na fondech EU. V prostředí málo rozvinutého soukromého dárcovství hrozí situace, která umrtvila dynamiku občanské společnosti v mnohých zemích EU. Neziskový sektor přijímá roli vykonavatele služeb, které si u něho stát kupuje a rezignuje na svoji roli reformní a inovační. V čele Nadace Partnerství stojíte již více než deset let. Za tu dobu vyrostla do podoby největší české ekologické nadace, ročně rozděluje na široké spektrum projektů desítky milionů korun. Hodnotíte tedy toto období z hlediska nadace jako „Nevýhodou odchodu dárců jednoznačně úspěšné? Ze kterých aktivit, z oblasti anglosaské kultury je, které nadace rozvinula Rostoucí orientace že dochází k návratu závislosti na nebo právě vyvíjí, nadací i konkrétních máte největší radost neziskovek na spoluprástátu, respektive na fondech EU.“ a co se vám naopak za ci s firemním sektorem tu dobu nepodařilo? přináší i jisté problémy; Jsem přesvědčen, že toto období bylo zací. Vzhledem k tomu, jak nerady se mezi ty nejcitovanější patří otázka úspěšné nejen pro naši nadaci, ale pro vlády zbavují kontroly, je to revoluční výběru firem, z nichž mnohé celý občanský sektor. Mohl bych jmekrok. Daří se nám spolupráce s banhledají možnosti dárcovství noval řadu programů a projektů, ktekami, s některými firmami či s mojen jako zástěrku svých jinak rými se Nadace Partnerství může dnes bilními operátory (dárcovské SMS). diskutabilních aktivit. Jak a podle chlubit (namátkou třeba Greenway Maďarům se zase daří neziskové orčeho si vybírá partnery Nadace Moravské vinařské stezky, úspěšná ganizace systematičtěji a průhledněji Partnerství? loňská sbírka na pomoc Tatrám, program Strom života) a stovky projektů místních partnerů v celé republice, neziskovek, škol, či obcí, kterým jsme pomohli finančně, odbornou radou či motivující zahraniční stáží. Z čeho mám největší radost? V poslední době hlavně z toho, jak se nám daří pomáhat i mimo Českou republiku, zejména na Balkáně. Po Rumunsku jsme pomohli založit sesterskou nadaci i v Bulharsku, spolupracujeme na projektech v Srbsku či Chorvatsku. Jsme rovnocenným partnerem mezinárodních institucí, vlád, velkých firem. A co se nám nedaří? Nemůžeme být spokojeni se stavem ekologické odpovědnosti v chování občanů, politiků i firem. Nedaří se nám nastolovat věcnou diskusi ke strategickým otázkám podporovat ze státních fondů; stali se také průkopníky daňových asignací, které Slováci převzali a uplatnili i na firmy. Neziskový sektor v Bulharsku či Rumunsku je v mnohem horší situaci, asi tak jako u nás před osmi až deseti lety. A zahraniční pomoc odsud také brzy odejde, takže nebudou mít ani zdaleka takový polštář pro stabilizaci, jako jsme dostali my ve střední Evropě. národních vztazích a celkového vývoje tohoto oboru. Autory publikace jsou (kromě editora) studenti všech stupňů studia Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. devším změny, jež nastaly ve struktuře rodiny, ve vztazích mezi členy rodiny a jak tyto změny ovlivnily demografické procesy v české společnosti. I v evropském kontextu výjimečně nízká porodnost žen v České republice vyvolává řadu otázek o budoucnosti. V publikaci jsou diskutovány důsledky i příčiny tohoto jevu, ať již jde o změny v modelech soužití, expanzi životních stylů, jež nepočítají s rodičovstvím či mu dokonce konkurují, nebo o změny v hodnotových orientacích a v hodnotě dítěte pro život žen i mužů. Právě středoevropský region v posledních letech postihuje odliv podpory silných zahraničních nadací a donátorů, kteří napomáhali vzniku zdejšího neziskového sektoru po roce 1989. Jak se s tím české nadace a konkrétně Nadace Partnerství vyrovnávají? Nadace Partnerství a její správní rada o tom vedou neustálou diskusi. Dospěli jsme k jakémusi kompromisu, že nemůžeme brát prostředky od firem, které se chovají neeticky nebo jejichž hlavní byznys je založen na výrobě zbraní, tabákových výrobků či geneticky modifikovaných organismů. Tyto zásady jsou zveřejněny na našem webu (www.nadacepartnerstvi.cz). Jinak jsme ale otevření a kritériem pro nás je, zda spolupráce s firmou přispívá k naplňování našeho poslání; zda nacházíme společný zájem v tématu udržitelného rozvoje a zlepšování životního prostředí. Prostor ke smysluplné spolupráci je obrovský – nesmí se redukovat jenom na peníze. Z obou stran je ale potřeba překonávat ideologické předsudky a strach. RNDr. Mirolsav Kundrata Nejen jako ředitel jedné z nadací, ale současně jako člen Fóra dárců a Rady vlády pro nestátní neziskové organizace máte jistě dobrý přehled o českém neziskovém sektoru, jeho vizích a ambicích. Je třeba se v souvislosti s nimi skutečně obávat fenoménu „NGOismu“, před nímž poslední dobou tak často varuje český prezident? Považuji tuto debatu o NGOismu za hloupou a zbytečnou. Bohužel se do ní lidé z neziskovek nechali vtáhnout a vůbec ji nezvládli. Vždyť podobnou averzi u politiků vyvolala iniciativa špičkových českých podnikatelů, kteří se na konci devadesátých let už nemohli dívat na promrhávání možností této země! Současná dělba moci je přece tak evidentní, že útoky na neziskový sektor jsou mimo jakékoliv měřítko. Skutečný problém je v tom, že česká politická elita (bohužel někdy spíš spodina) nestojí o intelektuální potenciál společnosti. Bojí se otevřeného srovnání s Evropou a bojí se i vlastních národních elit. Odmítá snahy o formulování dlouhodobé vize země, cynicky se staví k jakýmkoliv ideálům a spoluodpovědnosti za vývoj ve světě. Je smutné, že hlásnou troubou takové nesnášenlivosti se stal i prezident. Jeho úloha by přece měla být přesně opačná! Václav Štětka PUBLIKACE MU -red- Mareš, Petr et al.: Society, Reproduction and Contemporary Challenges. Barrister and Principal, Brno 2004. 198 s. Cena neuvedena. -red- 10 Pšeja, Pavel (ed.): Přehled teorií mezinárodních vztahů. IIPS, Masarykova univerzita, Brno 2005. 160 s. Náklad 300 výtisků. Cena neuvedena. Cesty současné literatury pro děti a mládež. BM Typo, Slavkov u Brna 2005. 112 s. Náklad 200 výtisků. Cena 80 korun. Kniha je první českou publikací přinášející komplexní přehled soudobých teorií mezinárodních vztahů. Čtenářům se snaží v první řadě ukázat, že mezinárodní vztahy nejsou jen praktickou záležitostí, nýbrž že mají i svůj teoretický rozměr, který podstatným způsobem přispívá k pochopení mnoha konkrétních událostí a který je svého druhu „mapou“ ukazující, jaké myšlenky a kroky mají v mezinárodní politice význam a proč tomu tak je. Tento záměr editor i autoři realizují prostřednictvím analýzy celkem jedenácti hlavních teorií, neopomíjejí je však zasadit do širokého kontextu vědeckého poznání v mezi- Katedra české literatury Pedagogické fakulty MU v Brně vydává již deset let časopis pro dětskou literaturu Ladění, dnes jediné české periodikum svého druhu, navazující na zaniklý Zlatý máj. Před dvěma roky založila stejnojmennou edici, v níž vydala sborníky Cesty současné literatury pro děti a mládež: tradice a inovace (2003) a Dotyky české a slovenské literatury pro děti a mládež (2004), k nimž nyní přidala sborník Cesty současné literatury pro děti a mládež. Po stručné předmluvě Mileny Šubrtové následuje dvanáct studií, které jsou rozděleny do tří bloků. První / ROČNÍK 2005 / ČÍSLO 10 Publikace se zabývá rodinou v České republice a její biologickou a sociální reprodukcí na přelomu tisíciletí. Česká rodina má dlouhou institucionální paměť a pro porozumění současným reprodukčním poměrům v České republice je užitečné ohlédnout se i do minulosti. Přesto autory zajímají pře- z nich má název Možnosti interpretace a zahrnuje příspěvky Viery Žemberové, Svatavy Urbanové, Martiny Petríkové a Matúše Bartka, řešící jak obecné otázky interpretace literárního díla, tak i problematiku konkrétních prací českých a slovenských tvůrců. Druhý oddíl nazvaný Pohyby žánrů přináší studie Jany Bischofové, Jaroslava Tomana, Naděždy Sieglové, Mileny Šubrtové, Olgy Kubeczkové a Zuzany Stanislavové. Jsou zaměřeny mimo jiné na problémy literárních adaptací, pohádkových knih či současné dětské poezie. Autorky dvou závěrečných statí z bloku Cesty k dětskému čtenářství Ladislava Lederbuchová a Jitka Zítková sondují sféru četby dnešních dětí. Celý sborník má tedy poměrně široký záběr a dosah, přičemž manifestuje chvályhodnou spolupráci badatelů z řady českých i slovenských univerzitních pracovišť. Jiří Poláček INZERCE KALEIDOSKOP Pěvecký sbor MU vykročil do veřejného koncertního života Univerzitní pěvci se sbormistrem Michalem Vajdou se 9. listopadu 2005 představili brněnskému publiku na prvním veřejně propagovaném koncertu. Hudební veřejnost byla na stále poněkud nový sbor zvědavá a jistě nejen proto byl chrám sv. Augustina v Masarykově čtvrti zaplněn k prasknutí. Pro posluchače byl připraven atraktivní program ze skladeb od vrcholné renesance až po současnou hudbu překračující s decentní mírou vkusu hranici tzv. vážného žánru (J. Rutter, K. Jenkins, J. Moore). Ve skladbách J. S. Bacha, O. di Lasa, či J. Arcadelta sbor prokázal standardní intonační a rytmickou suverenitu, koncentrovaný kontakt všech členů se sbormistrem, barevnou jednotu a výrazovou kázeň – od těchto kvalit lze již snadno učinit malý krůček k nadhledu spontánního radostného muzicírování, které si „užívají“ všichni aktéři; nejen v modernějších skladbách směřujících k lehčímu stylu se tato radost přenesla i na auditorium. Michal Vajda využil možnosti chrámového prostoru a v několika variantách rozestavění sboru vytvořil neobvykle působivé zvukové efekty. Kvartet sólistů, kteří elegantně zazpívali „echo“ ve známé skladbě J. C. Vodňanského Rorando caeli, prokázal, že univerzitní sbor disponuje zkušenými vyzrálými pěvci. V romantických kompozicích G.Faurého či v závěrečném spirituálu „Ev’ry Time I feel the Spirit“ sbor podpořila temperamentní a inspirativní hrou klavíristka J. Kučerová. Spokojené obecenstvo odměnilo aktéry večera nadšenými ovacemi, sbor vyjádřil svou vděčnost (a zároveň potvrdil své kvality) dvěma efektními přídavky. Brněnský koncert znamenal úspěšný vrchol podzimní části akademického roku, ve které sbor absolvoval pracovní soustředění a vydařené koncerty v Holešově a Opavě. Pěvecký sbor Masarykovy univerzity se zařadil po bok sborů s profesionální uměleckou interpretační kvalitou a reprezentoval tak MU nejlepším možným způsobem před nejširší veřejností. V prosinci vystoupí ještě na vánočním koncertu Pedagogické fakulty MU a v druhé polovině měsíce v rakouském Mödlingu. Z plánů na jaro 2006 prozraďme zatím snad jen společný koncert Pěveckého sboru Masarykovy univerzity a Columbia University Singers, který se uskuteční v Brně 19. května. Vladimír Richter, vedoucí katedry hudební výchovy PdF Akustická zkouška Pěveckého sboru MU pod vedením sbormistra Michala Vajdy v holešovickém kostele. Jak viděl svět Albert Einstein aneb Výstava k roku fyziky Katedra obecné fyziky Přírodovědecké fakulty a Katedra fyziky Pedagogické fakulty připravily v Technickém muzeu v Brně na Purkyňově ulici výstavu přibližující život a dílo Alberta Einsteina. Kromě četných výtvarně pestrých panelů představujících Einsteinovy životní osudy a názory si mohou návštěvníci do konce ledna na výstavě sami zaexperimentovat a pohrát si s dvaceti interaktivními pokusy demonstrujícími fyzikální zákony. Ke každému z pokusů je naštěstí pro ty z nás, pro než zůstává fyzika věčnou záhadou, na přiložených letáčcích k dispozici návod a odborné vysvětlení jevu. K vytvoření expozice s názvem Jak vidím svět – pocta Einsteinovi vedlo hned několik impulsů. Letošní rok byl Valným shromážděním OSN vyhlášen Světovým rokem fyziky, před sto lety byly publikovány čtyři Einsteinovy články, které stály u zrodu speciální teorie relativity a kvantové fyziky, a letos si navíc připomínáme 50. výročí Einsteinova úmrtí. Autorský tým scénáře výstavy – dr. Jindřiška Svobodová z PedF, prof. Jan Novotný CSc. a dr. Jana Jurmanová z PřF – se rozhodl prezentovat výstavu neotřelou formou. Výstavě byly přiděleny dvě místnosti – v první hned za vrátnicí se návštěvníci mohou na panelech seznámit s životními osudy Alberta Einsteina a v druhé pak s technickými vynálezy, teoriemi a pokusy, které se k nim vztahují. K vysvětlení některých jevů byla použita forma vyprávění – dialogu strýčka Alberta a jeho neteře Gedanken – postaviček převzatých z knížky Černé díry a strýček Albert Russella Stannarda. Fyzikální jevy jsou tak popsány přátelsky milou, vtipnou a srozumitelnou formou. Hlavní část výstavy však tvoří pokusy, demonstrující pád těles v odporujícím prostředí, rezonanční zvuk elektřiny, stav beztíže a podobně. Jeden nerealizovatelný pokus mohou návštěvníci výstavy rovněž zhlédnout na videu v podobě animovaného filmu. V něm je humornou formou vysvětlována kontrakce délek a dilatace času na experimentu, který provádí animovaná postavička Einsteina s kozou pohybující se postupně nad úrovní země v různou rychlostí létajících objektech. „Pohybuje-li se koza rychle, produkuje bobky v jiných časových intervalech. Kdyby to bylo opravdu uskutečnitelné, ověřilo by to ony relativistické jevy,“ popisuje animovaný experiment prof. Novotný. Dvacet pokusů na výstavě prezentovaných je i s fotodokumentací a elektronickými animacemi obsaženo také na kompaktním disku, který muzeum u příležitosti výstavy vydalo. CD obsahuje fyzikální interaktivní animace, fyzikální humor a mnoho materiálu ke studiu. Výstavu navštívilo v rámci výuky již mnoho studentů středních škol, ale zábavu i mnoho nových informací zde naleznou určitě také návštěvníci všech věkových kategorií, dokonce i ti, kteří fyziku považují stále za svého nepřítele. Autoři se totiž řídili heslem „lépe jednou vyzkoušet než tisíckrát o tom slyšet“. „Šlo nám o to, aby se lidé nedívali jen na obrázky a nástěnky, ale mohli si skutečně pohrát,“ říká o koncepci výstavy prof. Novotný. „Nejraději se lidé dívají na tento ‘kulatý stůl‘ s červeným poA hravost, kterou se snaží autoři v návštěv- tahem, který má připomínat pohyb planet kolem slunce. Hmoty zakřivují prostor a tento zakřivený prostor pak dále ovlivňuje nících výstavy probudit, pohyb hmot. Jde vlastně o metaforu obecné teorie relativity,“ lze právem považovat říká prof. Novotný. Foto: Ondřej Ženka. za největší klad výstavy. A proto i zde platí to, co platí pro celé měla být původně otevřena do konce Technické muzeum – chcete-li si hrát roku, je větší zájem, než jsme čekali, a něco se při tom i dozvědět, je třeba o čemž svědčí také to, že byla prosi na návštěvu výstavy vymezit dostadloužena do konce ledna,“ pochvalutek času. Výstava má úspěch a její auje si prof. Novotný. Ida Kodrlová toři jsou spokojeni. „O výstavu, která INZERCE INZERCE INZERCE KVALITNÍ LITERATURA PRO STUDENTY psychologie • psychiatrie • pedagogika • speciální pedagogika • sociální práce • sociologie • antropologie • politologie • filozofie • slovníky • literatura faktu • beletrie • Tradiční „Mikuláško-vánoční večírek“, organizovaný každý rok Centrem zahraničních studií pro zahraniční studenty na MU, se letos konal v krásných sklepních prostorách vinárny U Elišky. Na 120 přítomných studentů (někteří i z VUT, MZLU či JAMU) mělo možnost se dozvědět něco o českých vánocích, zazpívat si koledy se skupinou studentů PdF MU pod vedením dr. Jany Frostové, pochutnat si na kaprovi a vánočním cukroví a samozřejmě se zpovídat Mikulášovi. Foto: Amal Al Khatib. INZERCE INZERCE KNIHKUPECTVÍ PORTÁL Dominikánské nám. 8, Brno tel. / fax 542 213 140, 777 699 170 e-mail: [email protected] OTEVŘENO PONDĚLÍ - PÁTEK 9 - 18 hodin PRO STUDENTY 10% SLEVA knižní novinky • recenze ukázky z knih • soutěže • články z odborných časopisů • • www.portal.cz ČÍSLO 10 / ROČNÍK 2005 / 11 AKADEMICKÝ SPORT Fakulta sportovních studií pořádala konferenci Sport a kvalita života Třetí mezinárodní konference Fakulty sportovních studií MU se uskutečnila ve dnech 10. a 11. listopadu 2005 v areálu Brněnských veletrhů a výstav (BVV). Odborná témata konference odpovídala vědeckému zaměření FSpS na kinantropologii (věda o pohybu člověka). Přednášky rozdělené do sekcí, jejichž jednání probíhalo současně ve třech sálech, představovaly velmi široké spektrum pohledů na pohybovou aktivitu člověka, která by měla přispět ke zlepšení kvality jeho života. Konference byla organizována ve spolupráci s Českou kinantropologickou společností a Českou společností tělovýchovného lékařství. Záštitu nad ní převzal rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala. Konference také nalezla vhodné propojení se současně probíhajícím veletrhem „Sport Life“ a její účastníci měli na tuto výstavu volný vstup. Finančně konferenci podpořil Višegrádský fond. Na jednání vystoupilo 109 českých, ale i 32 zahraničních expertů z Litvy, Maďarska, Německa, Polska, Slovenska, Slovinska a Wallesu. Výsledky svojí práce zde prezentovali prostřednictvím 97 přednášek a 21 posterů. Konference byla také místem setkání kolegů z ostatních českých a slovenských sportovně zaměřeních fakult – z Olomouce a Prahy, Bratislavy a Prešova. Mezi hosty se objevil i hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek, předseda Českého svazu tělovýchovy a sportu Vladimír Srb, místopředseda Českého olympijského výboru František Dvořák, předseda České společnosti tělovýchovného lékařství Luboš Hrazdira, děkan Fakulty telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského v Bratislavě Dušan Kutlík nebo náměstek generálního ředitele Brněnských veletrhů a výstav Jaroslav Hloušek. Brněnští vysokoškoláci oslavili 17. listopad sportem V rámci oslav 17. listopadu připravila Fakulta sportovních studií pro studenty řadu sportovních akcí. Zorganizovala basketbalový turnaj, dále cvičení Fitness jógy, Aqua aerobiku, Aerobik maratón, volejbalový turnaj smíšených dvojic, přespolní běh a běh do vrchu. Oslavy byly ukončeny slavnostním oceněním nejlepších akademických sportovců města Brna, tentokrát pod záštitou rektora VUT Jana Vrbky. Bylo vyhlášeno čtrnáct nejlepších sportovců ze čtyř brněnských vysokých škol. Nejpočetnější zastoupení měla Masarykova univerzita, která ze škály mnoha výborných sportovců, kteří jsou mnohonásobnými mistry republiky, akademickými mistry, ale také účastníky světových soutěží, světových univerziád a olympij- ských her, vyznamenala sedm sportovců. Ti byli oceněni především za výborné výsledky na akademických závodech. Nejpočetnější skupinu tvořili plavci, všichni z řad studentů Fakulty sportovních studií. Oceněna byla několikanásobná mistryně ČR a bronzová medailistka ze Světové univerziády v tureckém Izmiru na 1500 m volným způsobem Jana Pechanová, dále pětinásobná akademická mistryně z Českých akademických her v Olomouci a finalistka ze Světové univerziády v Izmiru na 400 m volný způsob Kristýna Kyněrová. Posledním oceněným plavcem byl Martin Verner, šestinásobný akademický mistr ČR a účastník Světové univerziády v Izmiru. Za svoje vynikající úspěchy na Zimní světové univerziádě v Innsbrucku byla oceněna také sjezdařka Lucie Hrstková, která získala neuvěřitelných pět medailí (dvě zlaté, jednu stříbrnou a dvě bronzové). Basketbalistka Eva Vítečková byla oceněna za podporu a vítězství týmu basketbalistek MU na Českých akademických hrách. Eva Vítečková je také reprezentantkou basketbalového oddílu Gambrinus Sika Brno, jehož hráčky se v letošním roce staly mistryněmi Evropy a v Eurolize a Světové lize obsadily druhé místo. Posledním oceněným studentem FSpS byl nohejbalista Petr Bubniak, který má za sebou dlouhou sportovní kariéru, od mistra republiky v dorostu až po mistra Evropy v singlu v letošním roce. Na závěr výčtu vyznamenaných z MU je třeba zmínit triatlonistu Filipa Ospalého, jediného z oceněných sportovců, Černohlávková: Gymnastky končí brzo Vícenásobná mistryně republiky a současná dvojka v české moderní gymnastice, vítězka mnoha domácích i mezinárodních turnajů a úspěšná reprezentantka Žaneta Černohlávková, na jejíž obraz se denně dívají lidé jezdící tramvají pod viaduktem za hlavním nádražím, vypráví ve svých dvaadvaceti letech trochu smutně o konci náročné sportovní kariéry, která přinesla radost i spoustu bolesti. Jak dlouho už děláte moderní gymnastiku? Dělám to od pěti let, takže vlastně už sedmnáct roků. A je skutečně potřeba s tím začít takhle brzo. Po fyzické stránce je to hodně obtížné na ohebnost těla. Někteří s tím začínají až třeba v osmi letech, ale lepší je, když máte průpravu odmalička, protože v nízkém věku jsou k tomu nejlepší dispozice. Jak dlouho se dá takový sport dělat? Někdy do jedna až třiadvaceti. Gymnastky končí brzo. Já už taky pomaličku končím. Vrchol gymnastky je v těch šestnácti sedmnácti letech a ode mě už se nepřímo chce, abych odešla, a mohly se ukázat nové tváře. Jako třeba na letošním mistrovství světa, kam místo mě poslali šestnáctiletou závodnici. Já jsem ty svoje neúspěšnější roky taky měla v patnácti šestnácti. Vlastně od roku 1998 jsem v seniorské kategorii a ty největší úspěchy jsem měla v roce 1999 a 2001 (tehdy si Černohlávková odnesla pět zlatých medailí z českého mistrovství, pozn. red.). Moderní gymnastika je hodně náročná. Jak jste na tom se zraněními? Často bývají únavové zlomeniny hodně na nártu a v kotníku. To znamená, že se ta kůstka vlastně postupně opotřebením zlomí. Hodně to bolí, je to taková pichlavá bolest. Ale když jsem s tím přišla k doktorovi, tak mi řekl, že to nemá cenu dávat do sádry. Já měla takovou zlomeninu na nártu a na palci. A to zatraceně bolí. Ale hodně při tomhle sportu trpí chodidla a záda. Jaká byla vaše letošní sezóna? Byla jsem třetí na mistrovství republiky, ale protože ta druhá umístěná skončila s gymnastikou, tak jsem teď dvojka. Spokojená s tím celkem jsem, protože já už tam moc jet ani nechtěla. Musela jsem, protože byla kvalifikace na letní univerziádu a potřebovala jsem skončit do osmého místa. Ale univerziáda se moc nepovedla. Byla jsem předtím týden nemocná a jela jsem tam s dost hnusnou angínou. Taky jsem letos nebyla na žádném mistrovství světa ani Evropy, protože jsem si minulý rok zlomila loket při tréninku, když jsem se připravovala na přijímačky na vysokou, takže jsem se nemohla kvalifikovat do žádné vysoké soutěže. Co pro vás sport znamená? Teď už je to pro mě spíš zábava. Jak jsem starší, tak se na to dívám úplně jinak. Ale věci, které jsem prožila, když k nám třeba jezdila ruská trenérka, to bylo fakt hrozné. To jsem byla někdy úplně mimo. Měla jsem jenom gymnastiku a nic jiného mě nezajímalo. Na svou první disko- téku jsem šla v osmnácti letech. Trénovali jsme šestkrát týdně vždycky ráno a odpoledne. Ráno od sedmi do devíti, pak jsem šla do školy, ve dvě hodiny měla balet a potom zase trénink až do šesti. Jediné volno jsem měla v sobotu a to jsem byla ráda, že ležím. Nemůžu říct, že jsem to tehdy vnímala jen jako povinnost. Chtěla jsem něco dokázat. Ale občas byly chvíle, kdy jsem si říkala, že už nemůžu a brečela jsem bolestí, že už to nevydržím a že to nemám zapotřebí. Jak se vám libí studium na FSpS? Dělám zaměření na fitness, což je asi nejblíž tomu mému sportu. Zaměření na moderní gymnastiku tady bohužel není. Mám představu, že bych mohla dělat třeba cvičitelku aerobiku nebo působit jako trenér. Asi bych nejraději vypadla někam ven trénovat a zdokonalit se v jazyce. Jinak je to studium fajn, ale teď jsem ve druhém ročníku pětiletého magisterského studia a už to pro mě není žádná procházka růžovým sadem. Profesionální sport se při tom určitě dělat nedá. Aspoň u mého druhu sportu ne, protože potřebuji hodně trénovat a ten rozvrh není takový, aby se to dalo stíhat. Úvodní přednáška Michala Charváta a Marie Blahutkové z FSpS „Wellness programy pro zdraví“ vyzdvihla význam sportovních pohybových aktivit v životě člověka a společnosti. V následující přednášce Petra Jansy a Jana Kocourka z FTVS UK „Sport a jiné pohybové aktivity české dospělé populace“ byly nastíněny sociologické problémy sportu a provedena pojmoslovná analýza výrazů životní styl, životní způsob a kvalita života. Autoři prezentovali výsledky svého bádání v širokém vzorku naší populace, v otázkách postojů k rodině a společnosti, ke sportu, v otázkách denního režimu a sportovní aktivity. Děkan Pedagogické fakulty v Kopru ve Slovinsku Rado Pišot ve své přednášce o vztahu mezi fyzickou aktivitou, životním stylem a kvalitou života dětí a mládeže pojednal o celém souboru otázek, na které pedagogická a kinantropologická veřejnost v současné době hledá odpovědi. Součástí konference byl i společenský večer s bohatým občerstvením, přátelským posezením a tanečkem při cimbálce Šmitec ve vinárně u Královny Elišky. Již v průběhu konference účastníci vyjadřovali svoji spokojenost s konferencí a vyslovili přání setkat se v Brně i v příštím roce. Jan Novotný docent na katedře sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy FSpS SEZNAM NEJLEPŠÍCH AKADEMICKÝCH SPORTOVCŮ MĚSTA BRNA ZA ROK 2005 Veterinární a farmaceutická univerzita 1.Veronika Hojgrová (atletika – běh) Masarykova univerzita 1. Jana Pechanová (plavání) 2. Kristýna Kyněrová (plavání) 3. Martin Verner (plavání) 4. Filip Ospalý (triatlon) 5. Petr Bubniak (nohejbal) 6. Lucie Hrstková (sjezdové lyžování) 7. Eva Vítečková (basketbal) který není studentem FSpS. Vystudoval Ekonomicko-správní fakultu a nyní pokračuje v doktorském studiu. Filip se v letošním roce stal mistrem republiky v olympijském triatlonu, ve sprinttriatlonu a také v duatlonu. Vyhrál jeden závod světového poháru, jednou byl druhý a na Vysoké učení technické 1. David Čech (dálkové plavání) 2. Tomáš Dlabaja (orientační běh) 3. Irena Peříková (atletika – běh) 4. Štěpán Wágner (atletika – skok daleký) Mendelova zemědělská a lesnická univerzita 1. Petra Tvarůžková (orientační běh) 2. Andrea Nasswettrová (bojová umění) podzim se připravoval na poslední světový závod v Mexiku, který byl však zrušen kvůli řádění hurikánu Wilma. Všem oceněným studentům pogratuloval rektor MU Petr Fiala a děkan Fakulty sportovních studií Michal Charvát. Eva Slonková STOLNÍ TENISTÉ BOJOVALI O TITUL PŘEBORNÍKA MU Ve čtvrtek 10. listopadu 2005 se v hale stolního tenisu Moravské Slávie konaly přebory Masarykovy univerzity v tomto sportu. Důstojné prostředí jistě přispělo k hojné účasti, neboť oproti minulému turnaji přišlo o dvanáct hráčů více. Celkem se tedy zúčastnilo jedenatřicet hráčů a tři hráčky. Nejprve se hrálo v osmi skupinách, z nichž dva nejlepší si vybojovali postup do vyřazovacích bojů. V těch se nejvíce dařilo Monice Kovářové, která ve finále porazila Martina Klabusaye. O zvýšené kvalitě svědčí fakt, že loňští finalisté vypadli v semifinále (Jozef Budáč), respektive ve čtvrtfinále (Jaromír Plhák). Je potěšitelné, že se přeborů zúčastnili studenti osmi fakult univerzity, což naznačuje zvyšující se oblibu tohoto sportu a také zájem kvalitnějších hráčů reprezentovat Masarykovu univerzitu na květnových akademických hrách, které bude pořádat právě MU. Pro zájemce o stolní tenis dále připomínáme možnost zahrát si během zkouškového období v tělocvičně na Právnické fakultě. Informace včas naleznete na stránkách celouniverzitní tělesné výchovy, tedy katedry sportovních aktivit FSpS, která organizuje i celou řadu dalších zajímavých akcí. Pavel Vacenovský Celkové pořadí: 1. Monika Kovářová, ESF 2. Martin Klabusay, PedF 3. - 4. Jozef Budáč, FI a Jan Rödling, FSS Ve finálovém zápase porazila Monika Kovářová (ESF) Martina Klabusaye (PdF). Nebude vám gymnastika chybět? Určitě cítím, že je to strašná škoda, že už to končí. Když se jdu podívat na závody, tak vnímám, jak mi chybí prožívat tu atmosféru. Je to jednoduše strašný pocit. Chybí mi pohyb a když se pak přijdu rozcvičit, tak je mi z toho úplně krásně na duši. Ale zas na druhou stranu s moderní gymnastikou je podle mě ten problém, že je to hodně neobjektivní sport. Na velkých závodech strašně záleží na tom, z jaké jste země, a Česká republika prostě není nic moc. Rozhodčí sedí vedle sebe, takže se můžou klidně domluvit a dát stejnou známku. Ale to tady nechci moc řešit. Trochu mi to ten sport znechucuje, když tohle všechno vidím. A jak se blíží konec mé kariéry, vidím toho čím dál tím víc. David Povolný AEROBIK S ÚSMĚVEM ANEB ČERTOVSKÉ HOLKY V AKCI Katedra sportovních aktivit FSpS pořádala v listopadu a v prosinci pro příznivce aerobiku dvě zajímavé akce. První z nich se uskutečnila v sobotu 12. listopadu, kdy mživé a nevlídné podzimní počasí přilákalo do tělocvičny Pod hradem celkem 52 mladých, temperamentních studentek MU. Tříhodinové cvičení s názvem Podzimní aerobik s úsměvem bylo organizováno pod vedením Áji Stodůlkové, Radky Střeštíkové a Míly Urbanovské. V programu se vystřídaly lekce step aerobiku, dance aerobiku a bodystylingu. Stejné lekce zpestřené ještě o kick box aerobik byly na programu i v pátek 2. prosince, kdy se v tělocvičně na Veveří konala akce Aerobik maratón aneb Čertovské holky. Lektorkami tentokrát byly Zorka Svobodová, Ája Stodůlková a Radka Střeštíková. Celé akce se zúčastnilo 72 studentek a 2 studenti, jedinou podmínkou účasti byl červeno-černý sportovní dres a samozřejmě dobrá nálada. Po maratónu se největší „čertice“ setkaly ještě na noční, čertovské taneční show ve studentském klubu Two Faces. Alena Stodůlková a Věra Večeřová CHCETE VĚDĚT VÍC? DALŠÍ ČLÁNKY, FOTOGRAFIE A NEZKRÁCENÉ ROZHOVORY NA ADRESE HTTP://INFO.MUNI.CZ! 12 / ROČNÍK 2005 / ČÍSLO 10
Podobné dokumenty
Citovaná literatura - Vippa
Kremer-Sadlik, T., & Kim, J. L. (2007). Lessons from sports: children's socialization to
values through family interaction during sports activities. Discourse & Society , stránky 3552.
Kudláček, M....
zde - Jiné Teritorium
tehdy továrenských – pracovních bot. Můžeme
to klidně nazvat i tuning pracovních škrpálů.
Naštěstí pro celý svět byl tenhle doktůrek
i obchodník. A protože jeho kámošům se
vytuněný pracovní boty mo...
Základy psychognostiky - Pražská vysoká škola psychosociálních
biologických a psychologických rozdílů mezi lidmi, ale chápal je spíš jako „chyby přírody“. Jeho
cílem nebylo objevovat to, čím se lidé od sebe liší, ale co platí pro člověka obecně, jako pro
repre...
Práce o Jiřím Pilátovio - Psalterium
otec Jiřího Piláta, sice muzikant, který však neovládal hru na klávesové nástroje. Pod
tlakem nutnosti však jako autodidakt při každodenním cvičením tuto povinnost zvládl.
Zároveň byl členem místní...
Město oslovil zájemce o průmyslovou zónu
bere v potaz připomínky občanů a navrhuje
„Jsemkterá
ráda,sníží
že sešíření
opět hluku
setkáváme
zahařešení,
jak z aútulku,
jujeme
zasvěcený
našemu
dlouholetétak i ze týden
střelnice
do útulku.
O r...
Peter Lauster-Sebevědomí-Jak získat sebejistotu a neztratit cit
Rott: „Bez organizačního talentu by to nebylo na
nic. U m í m prostě dobře logicky myslet. A to mi dává
náskok. To si musí ostatní pěkně přivstat, jestli mě
chtějí trumfnout."
Co soudíte o tomto ro...
Příručka prváka - Studenti pro studenty
je pomoct novým studentům s orientací ve škole, ve
městě a také jim ukázat ta nejlepší místa pro trávení
volného času. Na programu se velkou částí podílejí již
sami studenti. Jak svými přáními, kam...
