Bílá Opava
Transkript
Bílá Opava
flJelení studánka Petrovy kameny Barborka Praděd NS „Se skřítkem okolím Pradědu“ Ovčárna flVelká kotlina flKarlov legenda k mapě naučná stezka turistické značky Národní přírodní rezervace Praděd NS Bílá Opava evropsky významná likalita Praděd území postižené v listopadu 2004 větrnou kalamitou © GIS, SCHKO Jeseníky, 2004 mapový podklad: © GEODIS, 2003 © datový sklad SOP, 2004 1 km Lidé přírodě - příroda lidem Údolí Bílé Opavy je součást Národní přírodní rezervace Praděd, která byla pro mimořádnou zachovalost přírodního prostředí začleněna do evropsky významné lokality Praděd v rámci evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Hvězda Karlova Studánka KUDY NA VÝLET pérovky převzaty z publikací: Sládeček V., Sládečková A. (1997): Atlas vodních organismů se zřetelem na vodárenství, povrchové vody a čistírny odpadních vod. 2. díl: Konzumenti. ČVVS, Praha, 358 pp. Poulíčková A. (ed.) (1998): Ochrana horských a podhorských toků. Úvod do studia jejich biocenóz. Metodika ČSOP č. 18, Vlašim, 127 pp. Údolím Bílé Opavy vás provedou dvě turistické trasy. Žlutě značená je jednou z nejatraktivnějších a nejnáročnějších tras v Jeseníkách. Začíná v Karlově Studánce u hotelu Hubertus, kde je zastávka BUS, parkoviště a občerstvení u umělého vodopádu, který je vytvořen únikem vody z lázeňského náhonu. Po 6 kilometrech stoupání vás tato trasa dovede na Ovčárnu. Modrá trasa je méně náročná a vhodnější pro sestup. I zde je však nutno překonat několik schodů a můstků či sklonit hlavu při setkání se stromem ležícím nad stezkou. Začíná rovněž v Karlově Studánce. V místě zvaném Na paloučku, kde je sezónně otevřeno malé informační centrum, se od žluté odpojuje a směřuje k chatě Barborka. Výstup oběma stezkami není dlouhý, překonat převýšení asi 500 m ale i tak zabere 2 - 3 hodiny chůze. Obě trasy jsou určeny pouze pro pěší návštěvníky, kterých tudy ročně projde více než 50 tisíc. Vstup s kolem nebo jízda na něm nejsou na většině úseků prakticky možné. V zimním období je údolí díky vysoké sněhové pokrývce a náročnému terénu neprůchodné a Horská služba Jeseníky sem vstup z důvodu bezpečnosti nedoporučuje. Vydává AOPK ČR – Správa CHKO Jeseníky, text: M. Adamec, L. Bureš, R. Kočvara, T. Kuras, L. Merta, M. Zmrhalová, fotografie: L. Bureš, Š. Mikulka, T. Kuras, M. Zmrhalová, grafická úprava: sumec+ryšková, tisk: Kartis+Co, s.r.o. 2006 Strmé a hluboké údolí protkané nespoutanou horskou bystřinou, z jara bouřlivou a kalnou, v létě se stříbřitými vodopády a průzračnými mechovými tůněmi, tajemné pralesy plné skrytého života s mohutnými až k zemi zavětvenými prastarými stromy a mechem porostlými tlejícími vyvrácenými kmeny smrkových velikánů, které dávají život houbám a rašícím smrčkům; v zimě pak na dlouhých pět měsíců to vše utlumené a zklidněné dvoumetrovými duchnami sněhu ... To vše a mnoho dalšího ukrývá snad nejmalebnější jesenické údolí, údolí Bílé Opavy. Chovejme se proto ke zdejší přírodě s úctou, určitě si to zaslouží. BÍLÁ OPAVA HORSKÉ ÚDOLÍ BÍLÉ OPAVY Bílá Opava pramení v sedle mezi Petrovými kameny a Pradědem, protéká Karlovou Studánkou a Ludvíkovem, ve Vrbně pod Pradědem se spojuje se Střední Opavou a Černou Opavou a vytváří řeku Opavu, která teče přes Krnov a Opavu do Ostravy, kde se vlévá do Odry. Množství vody v řece v průběhu roku značně kolísá, v létě se voda zvedá za přívalových dešťů, na jaře při tání sněhu. Tvářnost hluboce zaříznutého údolí Bílé Opavy je podmíněna geologickou stavbou. Zatímco horní část údolí nad vodopádem je tvořena převážně starohorními rulami, prostřední a dolní část šedými břidlicemi a bílými či žlutavými křemenci - přeměněnými horninami vzniklými z usazenin prvohorního moře. V posledních tisíciletích se na utváření údolí Bílé Opavy se podílela především voda, sníh a led. Poměrně značný spád údolí (mezi pramenem a Karlovou Studánkou je výškový rozdíl více než 500 m), nesourodost zdejších hornin, jejich nepravidelné vrásnění i odlišná schopnost zvětrávání a odolávání vodní erozi však způsobila, že celé údolí a hlavně samotné jeho dno bylo vyhloubeno značně nerovnoměrně. Tím vznikly nejen peřeje, hluboké tůně a skalní výchozy, ale i atraktivní vodopády. Pro stromy v pralese v údolí Bílé Opavy jsou charakteristické růstové formy, které jsou projevem dlouhodobého přizpůsobení vysokohorským podmínkám. Jesenické horské smrky se vyznačují především úzkými válcovitými až sloupovitými korunami, esovitě prohnutými deskovitými větvemi skloněnými šikmo dolů a u kmene nápadně ztlustlými. Tyto dědičné vlastnosti jim umožňují lépe odolávat nepříznivým zimním podmínkám: na jejich úzkých korunách se zachycuje méně sněhu a námrazy - po šikmých větvích sníh snadno sjíždí. Hlavní a největší vodopád Bílé Opavy je skoro 8 metrů vysoký. Velký balvan je v něm zakleslý již přes třicet let, ani povodeň v roce 1997 ho neuvolnila. Ve smrkovém pralese v horní části údolí Bílé Opavy jsou staré i mladé stromy, stojící souše i padlé kmeny. Mladé smrky často vyrůstají právě na hnijícím dřevě starých kmenů. PRALES JAKO EKOSYSTÉM VODOPÁDY A PEŘEJE Smrkový prales je svébytný ekosystém, v němž všechno souvisí se vším a každý lístek, každý brouk i každá malá houba má své nezastupitelné místo v koloběhu živin a energie. Mechy, lišejníky, byliny a dřeviny čerpají vláhu a živiny z půdy, prostřednictvím zeleného barviva v listech přijímají Dřevokazné houby pomáhají v ekosystému sluneční záření a z oxidu uhličitého staví smrkového pralesa zpracovat dřevo padlých své listy, lodyhy, větve a kmeny. Odumřelé stromů opět na základní živiny. rostliny i kmeny stromů jsou potravou pro bakterie, houby a bezobratlé živočichy, kteří jsou dále využíváni například ptáky. Tlející kmeny stromů obrostlé mechem výborně slouží také jako prostředí pro uchycení a růst další generace smrků. Jeřábová smrčina na úpatí strmého svahu údolí Bílé Opavy s podrostem papratky alpínské a haveze česnáčkové. Ze vzácných a chráněných druhů cévnatých rostlin se v údolí Bílé Opavy vyskytuje např. kapradina žebrovice různolistá, mléčivec alpínský, stračka vyvýšená nebo prudce jedovatý oměj šalamounek. Žebrovice různolistá je kapradina charakteristická pro horské smrkové lesy. Patří k celostátně ohroženým druhům rostlin, v Hrubém Jeseníku je celkově vzácná. Havez česnáčková roste ve vlhkých horských smrčinách i v subalpínských nivách nad hranicí lesa. ŽIVOT V HORSKÉ BYSTŘINĚ Život v horním úseku Bílé Opavy je ovlivňován skutečně extrémními podmínkami vodního prostředí. Celoročně nízká teplota vody, která ani v létě nepřekračuje 10°C, nízký obsah živin, velká rozkolísanost průtoků a velký spád vyhovuje jen omezenému spektru vodních organismů. V Bílé Opavě se lze setkat především s různými druhy larev jepic, pošvatek a chrostíků, jež žijí na spodní straně větších kamenů. V písku a bahně pak lze nalézt rozličné druhy máloštětinatých červů, larev pakomárů či jiného dvoukřídlého hmyzu. Ve vodním mechu a na spadaném listí lze často vidět nápadného korýše pohybujícího se na boku těla – blešivce potočního. Jmenovaní živočichové jsou nároční na obsah rozpuštěného kyslíku, kterého je ve zdejší vodě dostatek. OBRATLOVCI Díky vhodným podmínkám, jako je dostatečná vzdušná vlhkost a bohatá členitost terénu, jsou mechorosty v údolí Bílé Opavy bohatě zastoupeny. Podél naučné stezky bylo dosud nalezeno na 180 druhů mechorostů. Převažují mezi nimi samozřejmě běžné lesní druhy horských smrčin, jako jsou např. ploníky, dvouhrotec chvostnatý a mnohé játrovky. Odlišné mechy rostou na březích toku Bílé Opavy, např. některé rašeliníky nebo játrovky kryjnice a pobřežnice, zcela jiné zase na ponořených kamenech (játrovka kýlnatka zvlněná, z mechů např. zoubkočepka). Mezi velmi vzácné a kriticky ohrožené mechorosty patří vápnomilné druhy Isopterygiopsis muellerana a játrovka Lophozia heterocolpos, poukazující na místní zvláštnosti horninového podloží. Kriticky ohroženým druhem je také velmi drobná játrovka Anastrophyllum hellerianum, rostoucí na ztrouchnivělém dřevě. Její výskyt v ČR je v současnosti znám pouze z údolí Bílé Opavy a ze Šumavy. (Dicranella) Dvouhroteček bahenní je významný (Polytrichum) Ploník alpský – horský druh mechu, který je zástupce mechorostů horských pramenišť. Polytrichum Dicranella v údolí Bílé Opavy poměrně častý. Violka dvoukvětá je drobná violka rostoucí na prameništích a březích horských potoků. Mléčivec alpínský roste v subalpínských vysokostébelných nivách i na vlhkých skalách na březích Bílé Opavy. Běžným druhem vodního korýše v bystřině Bílé Opavy i jejích přítoků je blešivec, časté jsou i larvy jepic. V kamenech vířící vodou vymleté evorzní tvary – hrnce v balvanech pod vodopádem. MECHOROSTY NA SKALÁCH, NA KAMENECH A V LESE Ve smrčinách, na skalách či na březích Bílé Opavy roste celá řada zajímavých druhů rostlin, z nichž mnohé jsou chráněné. Celkový počet druhů nepřesahuje 120, zatímco z nedaleké Velké kotliny, která je botanickou zahradou Jeseníků, je známo kolem 400 druhů rostlin. K charakteristickým a nápadným druhům podrostu smrkového pralesa v údolí Bílé Opavy patří tráva třtina chloupkatá, která především v nejvyšších polohách pod hranicí lesa vytváří souvislé porosty, na chudších půdách často spolu s borůvkou. Na stinných a vlhkých místech pod Ovčárnou je dominantou podrostu smrkového pralesa havez česnáčková se širokými listy a růžovými květy, často spolu s vysokou papratkou horskou. Ryby se v bystřinné části Bílé Opavy od pramene po Karlovu Studánku téměř nevyskytují. Výjimkou je pstruh potoční v krátkém úseku nad Karlovou Studánkou. V osídlování horního úseku řeky v údolí Bílé Opavy rybám brání již zmiňovaná nízká teplota vody a řada přirozených i umělých překážek na toku, jež nedovolují pstruhům migrovat proti proudu vody. Díky jedinečnému utváření koryta a vysoké čistotě vody je však Bílá Opava velmi cenným vodním biotopem. Na vodní tok Bílé Opavy jsou vázány zejména dva druhy ptáků: skorec vodní, který sbírá potravu tak, že se jako šipka ponoří pod vodu a na dně řeky pak loví vodní živočichy, a konipas horský, který si staví miskovitá hnízda nejčastěji na skalních výklencích. Lze jej jednoduše poznat podle výrazně žlutého zbarvení, dlouhého ocasu a neustálého pohupování. Ve smrkovém pralese v údolí Bílé Opavy se kromě běžných lesních druhů ptáků vyskytují i druhy velmi vzácné. Z běžnějších druhů je to např. sýkora uhelníček, sýkora parukářka, hýl obecný, čečetka zimní. K vzácnějším ptákům pak patří celoevropsky ohrožený jeřábek lesní, který vyhledává především na přírodě blízké porosty s bohatým podrostem, ve kterém sbírá potravu, a kulíšek nejmenší – naše nejmenší sova, živící se drobnými ptáky a savci. Údolí Bílé Opavy patří z entomologického hlediska mezi nejcennější lokality České republiky. Bylo zde zjištěno na 400 druhů motýlů a 500 druhů brouků. Spodní část údolí je na hmyz nejpestřejší. Pospolu tady totiž žijí druhy podhorské i horské. Samotný smrkový prales v horní části údolí je už druhově poněkud chudší. Charakteristický je výskyt osenice mramorované nebo dřevobarvce bolševníkového. Na usychajících vršcích smrků se vyvíjí vzácný tesařík Cornumutila quadrivitata. V porostech kapradin je hojný hrotnokřídlec kapradinový. V podrostu smrčin žije střevlík hrbolatý, který patří k evropsky významným druhům soustavy Natura 2000. Cenné je také vlastní prameniště Bílé Opavy poblíž horské chaty Barborka. Květnatá prameniště jsou domovem okáče sudetského a jeho příbuzného okáče horského. Oba motýli zde vytvářejí populace, které žijí pouze v Hrubém Jeseníku, a patří tak k našim nejcennějším druhům. Kovolesklec omějový je velmi vzácný motýl, který se vyskytuje u pramenů Bílé Opavy nad hranicí lesa. VĚTRNÉ POLOMY A POVODNĚ Povodeň v červenci 1997, kdy voda odnášela dřevěné mosty a lávky naučné stezky, vytvářela si nová koryta a přesunovala i největší balvany v řečišti, byla i v údolí Bílé Opavy zdánlivě ničivá, vždyť hladina řeky byla místy i o 4 metry výše. Avšak zničeny byly pouze člověkem vytvořené objekty, dopad na přírodu i přes místy velké změny lze označit za neutrální či pro některé organismy, vázané na obnažené kameny, svahové nátrže či štěrkové náplavy dokonce prospěšný. Skorec vodní je sice nenápadný pták, ale až ho uvidíte, jak se potápí a chodí po dně bystřiny, jistě uznáte jeho výjimečné schopnosti. Přírodní rezervace Bílá Opava, vyhlášená roku 1963 na ploše 280 ha, je dnes součástí Národní přírodní rezervace Praděd s celkovou rozlohou přesahující 20 km2, která je pro své přírodní hodnoty zařazena mezi evropsky významné lokality soustavy Natura 2000. Zachovalé přírodní hodnoty rezervace Bílá Opava jsou přísně chráněny a pro veřejnost zpřístupněny naučnou stezkou. Dřevěné mosty, lávky a schodiště umožňují průchod údolím tak, aby břehy bystřiny, okolí vodopádů a vůbec celá příroda rezervace byly co nejméně poškozovány. Vlhkou půdu na strmých a skalnatých svazích lze snadno narušit, poškozená místa se zacelují jen velmi obtížně a pomalu. Proto žádáme všechny návštěvníky, aby nescházeli mimo značenou stezku. Naučná stezka je průběžně udržována a opravována z prostředků Programu péče o krajinu Ministerstva životního prostředí prostřednictvím Správy CHKO Jeseníky. Údolím Bílé Opavy vede od Karlovy Studánky pod Ovčárnu a Barborku naučná stezka s informačními tabulemi. Na naučné stezce je řada mostků a lávek, které umožňují průchod. Okáč sudetský patří k nejvýznamnějším motýlům Hrubého Jeseníku. Nikde jinde na světě se nevyskytuje. BEZOBRATLÍ ŽIVOČICHOVÉ Ze savců patří k nejzajímavějším druhům Jeseníků stále ubývající rys ostrovid, který vzácně zavítá i do údolí Bílé Opavy. OCHRANA PŘÍRODY - NAUČNÁ STEZKA Mezi nejnápadnější tvary v korytě Bílé Opavy patří nízké a vysoké stupně (peřeje, kaskády a vodopády) a skalní prahy, které zajímavým způsobem dotvářejí krajinný ráz tohoto údolí. Menší peřeje střídané tůněmi a občasné větvení toku do více ramen tvoří charakteristické koryto po celé dolní části údolí až k nejvýraznější dominantě – téměř 8 metrů vysokému vodopádu. V horní části toku nad vodopádem má řečiště Bílé Opavy úplně jiný charakter. Tok je klidější, bez peřejí a dokonce místy vytváří údolní nivu. Méně nápadnými, avšak o to zajímavějšími, jsou v Bílé Opavě tzv. evorzní tvary. Evorze je proces, při němž vířící voda, unášející s sebou štěrk a kameny, vymílá plochu dna do tvaru kruhových nebo oválných „hrnců“. Horní tok Bílé Opavy je znám nejen svými vodopády, ale i četnými kaskádami a peřejemi. V řečišti Bílé Opavy nejsou evorzní tvary početné a jsou vázány především na místa v blízkosti vodopádů a peřejí. Vyskytují se v různém stádiu vývoje, výrazně vytvořené “hrnce” jsou spíše ojedinělé. Dobře patrné jsou tyto tvary na ohlazeném povrchu celistvých rul pravého břehu Bílé Opavy právě pod nejvyšším vodopádem. Jakýkoliv zásah do těchto složitých potravních a energetických řetězců může mít vliv na celý ekosystém. Proto je v přírodním pralese důležitý nejen každý živý či neživý strom, každý kámen a každý trs mechu, ale i každý mravenec, každá houba a nebo třeba vodní živočich. ROSTLINY V PODROSTU PRALESA JAK VYPADÁ SMRKOVÝ PRALES V celé střední Evropě se skutečných pralesů zachovalo velmi málo a na nepatrných rozlohách. O to větší je jejich význam a potřebnější je jejich účinná ochrana. Pro většinu Čechů se termín „prales“ okamžitě spojuje s Boubínem. Málokdo ale ví, že podobně hodnotný prales jako Boubín na Šumavě je v Hrubém Jeseníku právě smrkový prales Bílá Opava. Stejně tak velká vichřice v listopadu 2004 ve střední části údolí Bílé Opavy polámala a vyvrátila stejnověký smrkový porost na ploše více než 6 ha, avšak prales zůstal větrem téměř nedotčen. I tato na první pohled katastrofa sice narušila rozsáhlý smrkový lesní komplex, avšak umožnila nástup přirozeného smíšeného lesa smrku s klenem a bukem. Mnohé vyvrácené a zlámané kmeny zde zůstaly ponechány k zetlení, aby tak umožnily rozvoj zejména houbám a živočichům, vázaným výlučně na mrtvé dřevo v různém stupni rozkladu. Svahové sesuvy, povodně či vichřice jsou zcela přírodní a přirozené jevy, proto se jim není nutné v přírodní rezervaci a horském smrkovém pralese bránit a už vůbec je zde nelze považovat za škody, jak je tomu v okolní osídlené a hospodářsky využívané krajině. Vichřice v listopadu 2004 způsobila hlavně na pravobřežních svazích údolí Bílé Opavy rozsáhlé polomy. Žulové přehrážky byly postaveny na nejhořejším úseku toku Bílé Opavy a dole nad Karlovou Studánkou. Nad bývalým mostem je nyní vidět tři říční koryta: před povodní 1997 tekla Bílá Opava prostředním korytem, při povodni si vytvořila zcela nové koryto na turistické cestě, po povodni se nevrátila do původního koryta, ale do koryta starého, několik desítek let opuštěného.
Podobné dokumenty
Metodika_Změny travinobylinných porostů
rostlin a živočichů (monitoring druhů) a sledování dlouhodobého vývoje ochranářsky
významných společenstev (monitoring vegetace). Druhová ochrana je definovaná
v zákoně České národní rady č. 114/19...
Katalog biotopù - biomonitoring.cz
Trollio altissimi-Geranietum sylvatici Jeník et al. 1980
Potenciální vegetace. 46 Komplex spoleãenstev
kosodfieviny a alpínské vegetace
Fyziotyp. SH Subalpínské a alpínské nivy a hole
Poutník - Vrbno pod Pradědem
A pokud si teď říkáš, miluje také mne ? Tak na to je jen jedna odpověď: V křesťanské rodině milují rodiče
každé ze svých dětí a milují ho stejně – není to snad pravda? A jestli přece jen některému ...