pozvánka - Grapheion
Transkript
Ornament se v devatenáctém a pøedevším na zaèátku dvacátého století dostal do centra výzkumu metodologie výtvarného umìní. Byl totiž chápán jako základní prvek výtvarného umìní. Umìnovìdci se domnívali, že jestliže porozumí jeho podstatì a vývoji, otevøe se jim cesta k pochopení celého umìní podobnì, jako rozbití atomu mùže osvìtlit tajemství hmoty. Pùvod ornamentu i výtvarného umìní byl vkládán do bezprostøední blízkosti, ornament pøedstavoval výsledek pudové síly stojící za impulsem tvoøit umìní. Podobnì dùležitou roli ornament sehrál i v rozvoji tehdy vznikajícího moderního umìní. Byl chápán jako projev primitivismu, byl ukázkovým výtvorem nezkaženého „pøírodního" umìlce. Archeologické nálezy dokazovaly, že ornament patøí k nejstarším projevùm výtvarného umìní. Vyskytoval se již v paleolitu a setkáme se s ním v podstatì v jakémkoliv dalším historickém období. Souèasnì ho ale jeho geometrické zákony i jeho abstraktní povaha uvádìly do nejsouèasnìjších souvislostí aktuálního umìní poèátku dvacátého století. Ornament byl a stále zùstává abstrahovanou zkušeností antiakademismu, výrazem protestu proti klasické evropské malbì od renesance až po souèasnost. I Petr Kvíèala je dnes vnímán jako malíø jakýchsi pra-obrazù, jako tvùrce pokoušející se dobrat samotné podstaty výtvarného tvùrèího procesu. Ale i Gauguinovy cesty do Tichomoøí nebo Picassovy interpretace afrických masek zdaleka neznamenaly jen zpáteènický pohled proti smìru vývoje umìní, ale pøedevším smìlý pokus o nalezení základù výtvarného jazyka a hledání možností dalších cest. Stoletá polemika o možnosti ornamentu mít svùj vlastní vývoj má v pohledu na obrazy Petra Kvíèaly jasné vyústìní. I nemìnný a stále opakovaný ornament není nic jiného než historie v pohybu, tok promìn vyrùstajících z logiky ornamentu jako takového. Geofyzikální ústav AV ÈR, v.v.i. Archiv výtvarného umìní o.s. Tomáš Pospiszyl: Neviditelný ornament Petra Kvíèaly, katalog (Petr Kvíèala: Linie, barva, rytmus, Veletržní palác, Praha 2002) Vás srdeènì zvou na dvacátou devátou výstavu cyklu Setkávání Petr Kvíèala Ornament (kresby) Výstavu doplòují ornamentální kresby brazilských indiánù. zahájení ve ètvrtek 13. kvìtna 2010 v 16:30 hodin Jana Lahodná, Jaromír Nìmec - klarinety otevøeno 14. kvìtna - 30. èervna 2010 po-pá 8.00-16.00 hodin Geofyzikální ústav AV ÈR Boèní II, 140 00 Praha 4-Spoøilov www.ig.cas.cz www.artarchiv.cz Petr Kvíèala, bez názvu, 42 x 30 cm, 1991 Výstavy Setkávání v GFÚ v r. 2010 podporuje MÈ Praha 4. Rehabilitace ornamentu „Ornament je zloèin," napsal na zaèátku tohoto století jeden z nejvýznamnìjších architektù dvacátého století Adolf Loos, zakladatel nového øádu v architektuøe. Ornament byl vykázán z umìní jako nìco nepatøièného, nevhodného, pokleslého, jako pouhá ozdoba. Rozumíme Loosovi a jeho odporu k nesmyslnému a nevkusnému zdobení, ale u ornamentu v jeho pùvodní podobì a významu se mýlil. Ornament je totiž pøedevším øád, struktura (i pùvod slova to naznaèuje: ornament pochází sice z ornare, zdobit, ale toto slovo má pùvod ve slovì ordo, øád, poøádek). Loos vnesl do architektury nový øád a poøádek. Jeho stavby se staly ornamentem nové doby. V našem umìní rehabilitoval ornament Petr Kvíèala. Položím otázku: Jak je možné, že jsou jeho ornamenty nenapodobitelné (mùžete si to zkusit)? Jak je možné, že je nezamìnitelnì poznáme na první pohled - tak jako poznáme tøeba Josefa Èapka nebo Vanèuru - a právì tak bezpeènì poznáme pokus o napodobeninu? Je to stejné jako se stylem (slohem). Ten mnozí rovnìž pokládají za ozdobu (vìta „nejsem dobrý stylista" znamená témìø vždy „nemám žádnou myšlenku, nemám co øíci"), aèkoli je to významný (ne-li nejvýznamnìjší) sémantický prostøedek. Styl je však nevyslovitelný (pøesnìji je vyslovitelný opìt jen stylem), pokus o jeho vyslovení musí skonèit nesmyslem. Øíká se, že ornament je (pouhá) ozdoba. Podezøelé je, že takovou vìtu pøijímáme jako samozøejmost, aèkoli v sobì skrývá velice závažnou a tìžkou otázku, jak je možné, že nìjaké pravidelné uspoøádání vzorù pokládáme za ozdobu. Jinak øeèeno, jak je možné, že ornamentu rozumíme jako ozdobì? Jeden typ odpovìdi bychom mohli hledat v biologii. Obrame se ale k jazyku: ornament, vzor, vzorování, v angliètinì (zdánlivì) Petr Kvíèala, bez názvu, 42 x 30 cm, 1990 obtížnì pøeložitelné slovo pattern. Toto slovo pochází ze slova patron - ochránce (pøi køtu je nám pøidìlen patron); patrona pak není patronova družka, ale šablona (nebo ochranný obal støeliva). Je to nìco, co nás chrání pøed chaosem, nebezpeèím, nerozumìním. Je to øád za vìcmi, za svìtem, neviditelný, ale úèinný. Vyhledávání opakujících se vzorù, øádu za vnìjšími jevy, je ale i základním posláním vìdy. Uvedu teï jeden pøíklad souvislosti ornamentu a vìdy. Na podrobné rozvinutí (tøeba v samostatném èlánku) nemám (dost èasu), a tak se musím spolehnout na to, že hlubší souvislosti vytušíte sami, vèetnì otázky, co to vlastnì znamená znát (a zda Arabové kdysi znali to, co my známe až nyní). Nuže, palác v Alhambøe byl vystavìn ve tøináctém století a ve století následujícím byl vyzdoben (!) pøekrásnými mozaikami. Mozaiky byly zpøístupnìny veøejnosti až v roce 1943 a o dvacet let pozdìji si matematici zaèali všímat komplikované struktury (vzorování) tìchto mozaik. V devatenáctém století se v algebøe zaèal postupnì vynoøovat pojem velmi abstraktního matematického objektu (struktury), který dostal název grupa. Koncem devatenáctého století byla objevena nyní dobøe známá souvislost teorie grup s krystalografií, s rùznými typy symetrií krystalù. A byla provedena nároèná úplná klasifikace všech grup symetrií v rovinì a v prostoru. V rovinì je takových grup pøesnì 17. V roce 1965 odhalila Edith Müllerová v mozaikách Alhambry jedenáct tìchto grup. Pozdìji pak významný geometr Coxeter našel další dvì. O zbývajících ètyøech panovalo shodné pøesvìdèení, že tak komplikované grupy se v mozaikách Alhambry nevyskytují. Jenže v roce 1986 odhalil Rafael Pérez Gómez v mozaikách i tyto ètyøi zbývající grupy (v mezinárodním znaèení nesou kódové oznaèení p2, pg, pgg a p3m1). Takže Arabové znali (?) úplnou klasifikaci grup symetrií roviny. Je ornament pouhou ozdobou? A co je to „pouhou" a co je to „ozdoba"? Jak mùže ozdoba být ozdobou, jak mùže zdobit? A co je to zdobit? Jiøí Fiala:, Vesmír 2000, è. 79, s. 538
Podobné dokumenty
Ornament - tapetové vzory
Písmeno na prvním místě nám říká, o jakou buňku se jedná. Najdeme zde "p", jestli
se jedná o primitivní buňku (primitive cell) nebo "c" když se jendá o vycentrovanou
obdélníkovou buňku (centred rec...
LINE RN ALGEBRU P STUJEME
(ba nìkdy ani v monograích). Pøíkladem budi¾ tøeba Feynmanùv integrál, podmínka detailní rovnováhy z teorie Markovských procesù, ale i tak
triviální vìc, jakou je výpoèet objemu k-rozmìrného rovno...
ÚZEMNÍ PLÁN PRAHY: Pozvánka na prezentaci prací studentů
ÚZEMNÍ PLÁN PRAHY: Pozvánka na prezentaci prací studentù architektury
Hyperbolická geometrie v díle M.C.Eschera
grafické dílo, které odhaluje podivuhodné paradoxní geometrické světy. Mnoho jeho
grafik je založeno na teselacích eukleidovské roviny, tj. na pokrytích roviny kongruentními geometrickými obrazci. Ta...
Ověřovací zdroje
Tvorba autoritních záznamů pro potřeby muzeí a galerií
Při tvorbě autoritních záznamů je nutno informace ověřovat v příslušných národních autoritních
databázích. Jejich podoba a ovládání nejsou jed...