iii. ročník - Slovenská Chirurgická Spoločnosť
Transkript
ČASOPIS SLOVENSKEJ CHIRURGICKEJ SPOLOČNOSTI III. ROČNÍK V, $10 E SKÁ GIA CHI 2006 4 4 SK Chir. 2006 SLOVENSKÁ CHIRURGIA Maligní melanom rekta kazu istika — Axman R, Švejda K., Matějka K. chirurgické oddělení Nemocnice Ceské Budějovice, a.s. prím. MUDr. Louda V. Souhrn: Axman R., Švejda K., Matějka M.: Malignĺ melanom rekta kazuistika I když je maligní melanom rekta vcelku vzácný, občas se s ním v chirurgické praxi setkáváme. Při diagnostice i léčbě je nutné využít všechny mož nosti současné medicíny. Z chirurgického hlediska k malignímu melanomu v rektu přistupujeme stejně jako k jiné malignitě této lokalizace. V kazuistice je popsán případ triplicity maligního melanomu rekta. Klíčová slova: Maligní melanom, rektum - Malignant melanoma of the rectum case — Sum mary: Malignant melanoma of the rectum case Though malignant rectal melanoma is rather rare, it is sometimes encountered by surgeons in practice. It is necessary to exploit alI possibilities of current medicine during its diagnosis and cure. From the surgeon‘s point of view, rectal malignant melanoma is approached in the same way as any other malig nancy in this Iocation. The following case describes a triplicity of malignant melanoma ot the rectum. Key words: Malignant melanoma, rectum — Úvod: Maligní melanom je běžné maligní onemocnění, které postihuje lidskou populaci na celém světě, a i když se nejčastěji vyskytuje u dospělých a star ších Jedinců, není vzácností ani u dětí. Vzhledem k tomu, že nádor vychází z melanoblastů !tj. nezralých melanocytů!, je jeho nejčastější lokalitou výskytu kůže. Může se však vyskytovat i v místech, kde se objevují i jiné buňky neurogenního původu, které se chovají jako melanoblasty zažívací trakt, pochva, oko. V zažívacím traktu se vyskytuje o po znání řidčeji, i když i zde není jeho výskyt úplnou vzácností!1J. Nejtypičtějším místem výskytu v GIT je dutina ústní, anus a rektum. Jsou popisovány i případy primární- ho melanomu rekta se současným postižením dutiny ústní. V oblasti anu a rekta je jeho rozpoznání někdy obtížnější, pacient nemusí mít žádné subjektivní po tíže, léze může být malá, někdy může imitovat polyp či hemoroidální uzel /2/. Základem diagnostiky je endoskopické vyšetření /rektoskopie, koloskopie, anoskopie/, histologic ká verifikace, následně endorektální sonografie k určení stagingu, dále CT nebo UZ k vyloučení vzdálených metastáz /3,5/. Teprve imunohistopato logické vyšetření zcela jednoznačně určí charakter tumoru /4/. Léčba primárního maligního melanomu anu či rekta je chirurgická, spočívá v radikálním odstranění části GIT postižené tumorem s regionální lymfadenek tomií, při postižení uzlin přichází v úvahu radikální lymfadenektomie ulické i aortální!. Radikalita chirur gické léčby je nadějí pro přežití pacienta. Problémem je vznik pozdních metastáz i s několikaletým od stupem.Další léčba /chemeterapie, radioterapie! je často sporná, protože obecně maligní melanom je značně chemo- i radiorezistentní. Tato léčba je pou ze léčbou paliativní. Imunochemoterapie či radiote rapie připadají v úvahu u pacientů v dobré kondici, radioterapie často ve formě hypofrakcionace Jméně větších dávek záření!, přichází v úvahu u uzlinového syndromu či u metastáz v mozku /problémem jsou významné pozdní změny!, imunochemoterapie pak při metastatickém postižení jater /6!. Kasuistika: V září 2005 byla na naše oddělení přijata k chirur gickému zákroku 80-letá pacientka s tumorem v ob lasti rekta. Jednalo se o příbuznou zaměstnance, pacientka nepříslušela spádově do naší nemocnice. Dosavadní vyšetření absolvovala v místě bydliště na základě potíží se stolicí a příměsi krve ve sto lici. Diagnostický závěr zněl tumor rektosigmatu. Výsledky některých vyšetření si pacientka s sebou nepřinesla. Tuto diagnózu podporoval nález z CT vyšetření, kde byla zjištěna „susp. tumorózní cirkulární intramurální infiltrace rektosigmoidea‘. Výsledek histologie nebyl přiložen, Jen v jedné zprávě byl zmíněn adenokarcinom rekta. Vzhledem k tornu, že dostupné informace byly značně ne úplné, byla další vyšetření provedena u nás. Již při vyšetření per rectum byla diskrepance mezi doporučující diagnózou a vlastním stavem zjištěn měkký tumor zadní stěny rekta o prům. asi 2cm ve 2cm nad svěrači, další drobný polyp v horní úrovni svěračů. Byla doplněna kolonoskopie, kde zjištěna divertikulóza sigmatu, maligně vyhlížející léze rekta přes třetinu obvodu, nabrána biopsie, druhý polyp nenalezen. Ultrazvukové vyšetření břicha s ne gativním nálezem, rtg S+P s normálním nálezem. Bylo provedeno endosono rekta, kde popsán tumor rekta ve vzdálenosti 5-8cm, polypoidní, tumor ne homogenní s okrsky dediferenciace, se známkami — SK Chir. 2006 porušení kontinuity submukózy, klasifikace u/T2NO/ C2. Patolog na základě imunohistologického vyše tření určuje infiltraci maligním melanomem s tím, že jedná nejpravděpodobněji o primární novotvar této lokalizace nelze však vyloučit ani metastázu. Pacientka byla vyšetřena v melanomovém týmu nebylo nalezeno jiné ložisko melanomu na kůži či jinde, doporučeno odstranění rekta s minimálním bezpečnostním lemem 1cm vzhledem k negativním stagingovým vyšetřením.Vzhledem k nálezu bylo rozhodnuto o amputaci rekta, pacientka poučena, vysvětlen stav, s operací souhlasila. abdomino Operace byla provedena 23.9.2005 perineální amputace rekta, peroperačně játra bez metastáz, uzliny nezvětšeny, z dutiny břišní tumor nehmatný, při relaxaci pacientky při operaci je tumor hmatný na zadní stěně ve 4cm o průměru asi 3cm, těsně za svěračem je hmatný drobný tuhý polypovitý útvar. Na rozstřiženém preprátu je viditelný tumor o prů měru 3cm ve 4cm od linea dentata, další drobný polyp o průměru asi 5mm je ve 3cm a těsně nad linea dentata je promodralý tmavý tumorek o prů měru asi 1 cm /viz obr.!. ‚ — — zcela bez potíží, bez známek generalizace či jiného maligního onemocnění. Závěr: Na uvedeném případu jsem se snažil demonstro vat ojedinělý triplicitní nález maligního melanomu v rektu. Dále tento případ demonstruje nutnost pre cizního a úplného vyšetření pacienta s malignitou. Z výše popsaného je zřejmý i rozptyl vzdáleností uložení tumoru, tento rozpor je v důsledku sub jektivního i objektivního hodnocení jednotlivých vyšetřujících, ne vždy lze jednoznačně postihnout odečtení vzdálenosti od linea dentata. Jak jsme se již mnohokrát přesvědčili, je lépe některá vyšetření zopakovat a zkompletovat na vlastním pracovišti, než se neúplnými nálezy dopustit chyb a omylů v léčbě pacienta. Literatúra 1. Bednář,B. a kol. Patologie. Svazek 1. Avicenum. Praha, 1982. s.421-426. 2. Ceccopieri, B., et al. Primary anorectal malig nant melanoma: report of two cases. Tumori. 2001 Jul-Aug., 86(4):356-8. 3. Kim KW., et al. Primary malignant melanoma of the rectum:CT findings in eight patients. Radiology. 2004 Jul.,232(1):181-6. 4. Kuroda, T. Primary malignant melanoma of the rectum. J Gastroenterolog. 1996 Jun., 31 (3):437-40. 5. Maqbool, A., et al. Anorectal melanoma 3 case reports and a rewiew of the literature. Cutis. 2004 Jun., 73(6):409-13. — Patologem byla odečtena ve všech třech útvarech infiltrace maligním melanomem, v obou distálních s infiltrací jen do submukózy, ve třetím největším a proximálně uloženém tumoru je již infiltrace do submukózy i vnitřní svalové vrstvy, neprokázáno prorůstání na serózu, byla vyšetřena i perirektální tuková tkáň, uzliny bez maligních struktur. V pooperačním období byla pacientka bez větších obtíží, postupně se uvolňuje pasáž stomií, rána na břiše se hojí p.p.i., na perineu nevelká sekrece, kte rá se zvolna zmenšuje. Pacientka byla propuštěna 14. pooperační den v dobrém stavu, s minimální sekrecí na perineu. Onkologickým týmem doporu čena dispenzarizace v místě bydliště. Po roce bylo dotazem zjištěno, že pacientka je 6. Sucker, C., Dolken, G., Stockschlader, M. Malignes Melanom deranorektalen Schleimhaut. Deutsche medizinische Wochenschrift. 2004 Jul 2., 129(27), p1504-6.ISSN:0012-0472 Autor: MUDr. Radek Axman Nemocnice Ceské Budějovice, a.s. chirurgické odd. B.Němcové 54 37087 Ceské Budějovice tel: 0042387874188 e-mail: [email protected] 5 SLOVENSKÁ CHIRURGIA SKChir. 2006 Komplikácie po stentážach biliodigestívnych anastomóz P. Kothaj Chirurgická klinika SZU, Fakultná FD.Roosevelta, Banská Bystrica nemocnica kodňovej perkutánnej drenáži, ktorá vyformuje kanál v stenotickej anastomóze. Samoexpanzívne stenty však nie sú indikované pri každej stenotickej anastomóze, nakol‘ko sú v takých prípadoch sprevádzané výskytom róznych komplikácií. V práci uvádzame kazuistiku prípa du, kedy bol samoexpanzĺvny stent zavedený v indikácii, ktorá nesplňala uvedené kritériá a spósobil život ohrozu júcu komplikáciu, ktorá musela byť riešená operačne. Kazuistika: Abstrakt: Práca uvádza kazuistiku komplikácie trans duodenálneho samoexpanzívneho stentu zavedeného do stenotickej hepatikoduodenoanastomózy. Jednalo sa o pacientku s jatrogénnou léziou žlčovodu pri chole cystektómii. Táto komplikácia bola nesprávne riešená hepatikoduodenoanastomózou, ktorá vyústila v stenózu anastomózy s cholangoitídami. Následne bol nesprávne indikovaný samoeXpanzívny stent, ktorý stav neriešil ale spósobil d‘alšiu komplikáciu. Tou bola obliterácia aj per forácia duodéna, ktorá musela byt‘ riešená chirurgicky na Chirurgickej klinike v Banskej Bystrici. Práca poukazuje na správny postup pri liečbe jatrogénnych stenóz žlčo vodov a správny postup pri stenózach biliodigestívnych anastomóz. Kl‘Účové slová: stenóza biliodigestívnej anastomózy samoeXpanzívny stent perforácia duodéna — — Complication of the biliodigestive stenting Abstract: In this work there is described the case of complication of the biliodigestive selfexpandig stenting. Patient with iatrogenic lesion of the biliary duct was re constructed by hepaticoduodenoanastomosis, later the stenosis of anastomosis developed. Wrong decision of selfeXpandig stenting to anastomosis was done which resulted to displacement of the stent and períoratíon of duodenum. This severe complication was solved opera tively in the Department of Surgery in Banská Bystrica. Resection of the duodenum and hepaticojejunoanasto mosis sec. Roux was done. This procedure should be the standard during reconstruction of iatrogenic Iesions of extrahepatic biliary tract. Key words: stenosis of biliodigestive anastomosis fexpanding stent perforation of duodenum — sel Pacientka, 40-ročná žena, bola vo februári 1990 ope rovaná v mestskej nemocnici pre cholecystolotiázu. Pri cholecystektómii došlo k jatrogénnemu poraneniu ductus hepaticus. V okresnej nemocnici bola o niekol‘ko dní, dňa 7. 3. 1990 reoperovaná, vykonaná bola hepa tikoduodenoanastomóza side to side. Pre dehiscenciu anastomózy znovu tamtiež operovaná 20. 3. 1990 a vy konaná reanastomóza s T-drénom nad anastomózou. Pre stenózu anastomózy s ikterom a cholangoitídami znovu tamtiež dňa 12. 10. 1990 reoperovaná a vykona ná PTC a následne nová hepatikoduodenoanastomóza. Odvtedy pacientka mávala opakované cholangoitídy riešené endoskopickými dilatáciami anastomózy a anti biotickou liečbou. V roku 2004 endoskopicky zavedený transanastomotický samoeXpanzívny stent na gastro enterologickej ambulancii. Od jeho zavedenia problémy, ktoré sa vystupňovali v lete 2006, kedy došlo okrem vzostupu ikteru (Bilirubín nad 200 umol/l) k príznakom obliterácie a perforácie duodéna. Pacientka urgentne preložená na Chirurgickú kliniku SZU do Banskej Bystrice, kde operovaná dňa 21. 8. 2006. Operačný ná lez bol kompletná stenóza hepatikoduodenoanastomózy vysoko v porta hepatis (obr. 1), samoeXpanzivny stent vycestovaný do duodéna (obr. 2) kde obliteroval bulbus duodéna a vrastal do protil‘ahlej steny duodéna (obr. 3 a 4). Táto bola stentom perforovaná a žlč vytekala do retroperitonea, ktoré bob celé presiaknuté žlčou. Pečeň cholestatická. Po odpojení striktúrovanej anastomózy vykonaná dilatácia otvoru v pečeni a evakuácia hnisu a žlčovýczh kameňov stagnujúcich nad obliterovanou anastomózou. Stent z duodéna vystrihnutý a stena duodéna, predná aj zadná, boba suturovaná. Následne eXkludovaná Roux-Y klučka a vykonaná hepatikojejuno anastomóza na Roux-Y klučku vysoko v porta hepatis. Pacientka po operácii zhojená, ikterus ustúpil, pasáž tráviacim traktom obnovená. — Úvod: Stentáž stenotických biliodigestívnych anastomóz je moderným trendom liečby stenóz a restentóz biliodiges tívnych anastomóz, a to najmä tam kde je malá nádej na úspešnú chirurgickú rekonštrukciu (1). Uplatnenie majú najmä pri restenózach vysoko v porte hepatis a tam kde stenóza zasahuje na intrahepatálnu čast‘ ductus hepaticus dexter resp. sinister. Stentáže sa vykonávajú aj pomocou samoexpanzívnych stentov, zavádzaných invazívnym rádiológom transkutánne a transhepaticky pod rtg kontrolou cez dilatované intrahepatálne žlčovody. Obyčajne sa stent zavádza pomocou vodiča po niekol‘ Obr. 1: Duodénum vtiahnuté do porty pečene : (.5K 7 SKChir.2006 Obr. 2: Stent vyčnieva z duodéna cez odpojenú anastomózu. na flóra (6). Reoperácie na žlčových cestách sú obtiažne, nakoľko hepatoicholedochus sa kontrahuje a reanasto mózy na diery v pečeni, ktoré boli kedysi hepatochole dochom, sú nesmierne obtiažne a zatažené možnosťou dalších restenóz. Je preto nevyhnutné, aby rekonštrukcia jatrogénne poraneného hepatocholedochu bola vykonaná na eXtrahepatálnu čast‘ hepatocholedochu čo najskór, čo najpresnejšie a na pracovisku, ktoré má s týmito reope ráciami skúsenosti. Stentáž stenotických duodenálnych anastomóz (ktoré patria medzi tzv. krátke stenózy) samo eXpanzívnym stentom sa rovnako neodporúča pre vel‘ké rizoiko cestovania stentu, ako bob aj v tomto prípade ked‘ vycestovaný stent navyše perforoval protil‘ahlú stenu duodéna a mohol spósobit‘ biliárnu perforačnú flegmónu retroperitonea. Agresívny ostrý stent perforoval do mies ta, kade prebieha arteria pancreaticoduodenalis, ktorej ošetrenie býva problémom aj pri parciálnych resekciách duodéna (7). Preto v tomto prípade bob len otázkou času, kedy dójde k masívnemu krvácaniu z tejto artérie. Záver: Kazuistika je príkladom toho, že pri riešení jatrogénnej stenózy žlčových ciest mala byt‘ už primárne použitá hepatikojejunoanastomóza na exkludovanú Roux-Y klučku jejuna, a namiesto stentáže anastomózy samo eXpanzívnym stentom mala byt‘ indikovaná včasnejšia rekonštrukcia a reanastomóza na vyššom pracovisku so skúsenost‘ami v biliárnych rekonštrukciách. Obr. 3: Stent povytiahnutý z duodéna. Literatúra 1. Cameron J.L., Gazier B.W., Zuidema G.D.: The use of silastic transhepatic stents in benign and malignant biliary strictures. Ann Surg, 188, 1978, s. 552 561. 2. Bismuth H.: Posoperative strictures of the bile duct. In. Biliary Tract. Clinical Surgery International. Livingstone, 1982, s. 209—218. 3. Král V., Havlík R., Neoral Č.: Hepatikojejunoanastomó za: ‚zlatý štandard“ pri rekonštrukcii žlčových ciest po ich poranenĺ. Bulletin HPB, 2, 2003, s. 66—68. 4. Gazzaniga G.M., Filauro M., Mon L., Surgicaltreatment of iatrogenic lesions of the proXimal common bile duct. World J Surg, 25, 2001, s. 1254—1259. 5. Ablorsu E., Hampl F., Šinkovič L., Kothaj P.: Technické aspekty zhotovenia úspešnej bilio-enterálnej anasto mózy. SK Chir, 2, 2005, 5, s. 11 14. 6. Klobušický P. Prekop I, Bakoš E, LičkováA.: Significance of bacterial profile of bile from surgical view. Acta Chirurgica Belgica, 2003, Suppl. 103, 5, s. 2. 7. Bakoš E., Dubaj M., Korček J., Zach R.: Pankreas zachovavajúca duodenektómia pri krvácaní z tumoru duodéna. Slovenský chirurg, 2, 2005, Č. 6 — — Obr. 4: Cez anastomózu povytiahnutá zadná stena duodéna do ktorej je stent vrastený Diskusia: Za najlepší postup pri rekonštrukciách jatrogénnych lezu hepatocholedochu sa dnes povazuje hepatikojeju noanastomóza na exkludovanú klučku jejuna (2, 3, 4, 5). Ostatné typy anastomóz, najmä anastomózy s duodénom kadiaľ ide hlavná pasáž, sú ‚len zdroJorn početných komplikacii. Vznikaju ascendentne cholangoitidy a caste stenózy anastomóz z ich neustáleho dráždenia potravou. Najčastejšie sa v žlčových cestách vyskytuje G— bakteriál Adresa autora: Prof. MUDr. Peter Kothaj, CSc. Chirurgická klinika SZU FNsP F.D. Roosevelta Banska Bystrica pkothajnspbb.sk SLOVENSKÁ CHIRURGIA 8 SK Chir. 2006 Rozšířená resekce ve srovnání se standardní neprodlužuje život nemocnému s karcinomem pankreatu Odhad resekability Odhad procenta nemocných, kteří jsou indikováni k resekci, se výrazně liší. Sener ve své multicentrické studii uvádí 9 % (5), Friess se spolupracovníky (31) udává 10 %. Pitt v případě, že kontrastní CT předoperačně neprokáže metastatické postižení jater, uvádí 75% (6). Při lokalizaci nádoru v těle a kaudě pankreatu je resekabilní 1/3 nemocných, nicméně nádor bývá zpravidla pokročilý. Realistický odhad uvádí Beger potencionálně kura tivní resekci můžeme provést u 10— 15% nemocných s diagnostikovaných duktálním karcinomem pankreatu (3). Kontraindikací je přítomnost vzdálených metastáz (především jaterních), diseminace po peritoneu, cir kulární nádorová infiltrace mesenterických cév, radixu mesenteria a mesocolon transverza. — Ryska M, Bělina F, Strnad R. Chirurgická klinika 2.LF UK a UVN Praha Přednosta: Prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc. Chirurgická léčba onemocnění slinivky břišní doznala v posledních dvou desetiletí velkých změn. Výrazně se snížila perioperační mortalita, která u resekčních výkonů prováděných v centrech s vysokou frekvencí operací nepřevyšuje 4—5% (1,2). Cílem sdělení je seznámit čtenáře se současným po hledem na radikalitu resekčního výkonu u nemocných s karcinomem pankreatu. Pancreatic resections Úvod Karcinom hlavy pankreatu je nejčastějším malig ním onemocněním podjaterní oblasti. Méně často nacházíme cholangiogenní karcinom distální části choledochu a ampulom Vaterské papily. Hlava pan kreatu je nejčastějším místem lokalizace karcinomu pankreatu. Karcinom těla a kaudy se vyskytuje méně často. Karcinom pankreatu představuje zhoubné devast ující onemocnění, které vede během jednoho roku k smrti u 80% nemocných. Výrazná biologická ag resivita karcinomu pankreatu zapříčiňuje, že v době stanovení diagnózy má již 1/3 nemocných jaterní metastázy, 1/3 má postižené regionální uzliny, u 1/2 nemocných lze nalézt angioinvazi nádoru a každý desátý nemocný má diseminaci nádoru po perito neu. 5tileté přežití nemocných s karcinomem pankreatu je uváděno podle současných statistik mezi 2 - 20 %. Výrazně vyšší přežívání pozorujeme u nemoc ných s karcinomem Vaterské papily, a to v 50 %. Průměrné přežití u neoperovaného nemocného nebo nemocného po paliativním operačním výkonu 18 mě je 4 6 měsíců, po resekčním výkonu 11 je 8 výkonu resekčním po rekurence síců: medián 9 měsíců (3, 31, 32). Přínos pooperační chemoterapie, intraoperačn nebo pooperační radioterapie, hormonální terapie nebo imunoterapie je v současné době velmi limi tován (4). Potencionálně efektivní terapeutickou modalitou je pouze resekční výkon. — — — Předoperační vyšetření Ze standardních a u nás dostupných předoperač ních zobrazovacích vyšetření velikosti, lokalizace a šíření nádoru pankreatu má základní význam pro chirurga ERCP a kontrastní CT slinivky břišní a jater. Endoskopické ultrasonografické vyšetření s biopsií tenkou jehlou umožní s vysokou pravděpodobností stanovit správný předoperační staging nádoru (7). Vzhledem k tomu, že drobné metastázy nemusí být nalezeny při předoperačních zobrazovacích vyšetření, je na některých pracovištích zdůrazňován přínos laparoskopie a laparoskopické abdominální ultrasonografie v upřesnění předoperačního stagingu. V současné době může laparoskopické vyšetření po uze ve 13 % změnit předoperačně navržený operační postup (8). Na straně druhé u radikálně neoperabilní ho nemocného můžeme laparoskopicky provést jak anastomózu biliodigestivní, tak i v případě stenózy duodena anastomózu gastrojejunální. S narůstajícími zkušenostmi chirurg upouští od předoperačního angiografického zobrazení cév podjaterní oblasti. Výsledek selektivní angiografie předoperační staging nádoru neovlivní. Zavedení stentu do žlučových cest při endoskopické retrográdní cholangiografii u ikterického nemocného je motivováno spíše obavou endoskopisty z násled né cholangoitidy než snahou předat nemocného chi rurgovi po odeznění ikteru. Doposud nebyl prokázán rozdíl v mortalitě ikterických a anikterických nemoc ných operovaných pro karcinom hlavy pankreatu (9). Proto vyčkávat na odeznění ikteru není standardním postupem. Předoperační perkutánní biopsie není in dikována u potencionálně resekabilního nemocného vzhledem k vysoké pravděpodobnosti nereprezen tativního tkáňového odběru a nebezpečí implantace nádorových buněk v průběhu vpichu (10). Z palety klinicky používaných tumorózních markerů je u karcinomu pankreatu nejvhodnější stanovení CA 19.9. Může pomoci v pooperačním sledování nemoc ného. Pro relativně malou specificitu nemůže sloužit ani v depistáži, ani v diagnostice karcinomu slinivky (11). SLOVENSKÁ CHIRURGIA SKChir. 2006 V předoperačním vyšetření nelze opomenout pát rání po vzdálených projevech onemocnění či po synchronním nádoru. Předoperační staging Stanovení předoperačního stagingu považujeme za ne dílnou součást předoperačního vyšetření. V současné době jsou nejčastěji používané klasifikace dvě: ame rická UICC SC a modifikovaná japonská JPN SC. Japonská klasifikace na rozdíl od americké přesněji hodnotí staging nádoru vzhledem k očekávanému přežití (12). Zpřesnění předoperačního stagingu hraje velkou roli v úvaze o indikaci nemocného k resekčnĺmu výkonu. - — Příprava k operaci Speciální předoperační příprava u nemocného s karci nomem pankreatu neexistuje. Je zdůrazňován význam nutrice a normalizace krevního obrazu. Maligní one mocnění bývá spojeno s aktivací imunitního systému a vyplavením prozánětlivých cytokinů. Následné me tabolické procesy vedou k nutriční depleci a kachek tizaci nemocného. Tyto nemocné je třeba indikovat k adjuvantní nutriční podpoře. Na straně druhé je však prokázáno, že jak předoperační hodnoty albuminu v plazmě, tak i hemoglobinu, hematokrytu, trombocytů a leukocytů nepatří k významným prognostickým faktorům mající vliv na délku přežití nemocného po operaci. Operace Po provedení laparotomie v nadbřišku stanovíme na zá kladě lokálního nálezu a intraoperační ultrasonografie (IOUS) peroperační staging onemocnění. Přítomnost dilatovaných žil v portálním povodí a zvětšené sle ziny může svědčit pro trombózu portální žíly či jejích přítoků. Alternativou vyšetření dutiny břišní laparotomií je laparoskopie doplněná o laparoskopickou IOUS. Neumožňuje však provést palpační vyšetření. Odhadneme velikost nádoru (T) a jeho vztah k okolním strukturám. Vyšetříme přítomnost uzlin podezřelých z nádorové infiltrace (N), a to v průběhu ligamentum hepatoduodenale, podél a. hepatica a a. lienalis až k hilu sleziny. Předoperačně neprokáza nou suspektní drobnou metastázu jater (M) pomůže odhalit s přesnostĺ až 95% IOUS (13). V této fázi operaci může chirurg stanovit předběžný peroperační staging nádoru a rozhodnout o typu operace s tím, že k definitivnímu peroperačnímu stagingu dospěje až po expozici retropankreatické části portální žíly a v. mesenterica sup. po zjištění výsledku peroperační biopsie z resekční plochy pankreatu a po vyšetření N2 uzlin. ‚ Proximální pankreatoduodenektomie (PPDE) Za současný standardní chirurgický resekční výkon při lokalizaci nádoru v hlavě pankreatu, v oblasti Vaterské papily, distálního žlučovodu 9 a přilehlé části duodena je považována PPDE (3). Výkon zahrnuje cholecystektomii a blokovou resekci ductus choledochus, duodena, hlavy pan kreatu s odstraněním lymfatické tkáně v průběhu ligamentum hepatoduodenale, podél a. hepatica propria a vpravo od v. portae, v. mesenterica sup. a dorzálně ležící a.mesenterica sup. až na úroveň odstupu v. renalis dx. Dáváme přednost pylorus zachovávající modifikaci (14) Pokud nádor přerůstá resekční linii, měli bychom provést totální pankreatektomii. Z onkologického hlediska se však nejedná o výkon radikálnější. Výsledek je srovnatelný s výkonem paliativním a ne prodlouží život nemocného. Rekonstrukci začínáme anastomózou ponechané distální části pankreatu na trávicí trubici. K našití anastomózy lze použít žaludek (pankreatikogas troanastomóza) nebo z fyziologického hlediska výhodněji jejunum (pankreatikojejunoanastomóza). Anastomózu lze zajistit pojistnou intraluminální dre náží či nikoliv. Po našití hepatikojejunoanastomózy (HJA) end to side dokončujeme rekonstrukční fázi operace provedením end to side duodenojejuno anastomózy aborálně od HJA. V případě klasické verze s resekcí žaludku provádí me gastrojejunoanastomózu na exkludovanou jejunální kličku podle Roux. Existuje řada operačních variant rekonstrukce, jejichž užití závisí na zvyklostech pracoviště. — - — — Levostranná pankreatektomie Ve 25 30% případů karcinomu pankreatu je ná dor lokalizovaný v oblasti těla a kaudy pankreatu. Vzhledem k tomu, že se klinicky karcinom v této lokalizaci většinou projeví pozdě, je indikováno k radikální operaci levostranné pankreatektomii pouze 10% nemocných (15). Operační postup je odlišný: při distální pankreatekto mu přetínáme ligamentum gastrocolicum, mobilizuje me velkou kurvaturu žaludku a lienální flexuru tlus tého střeva, ligujeme a.lienalis a provádíme disekci kaudy pankreatu široce s okolní peripankreatickou lymfatickou tkání a splenektomií. Našití exkludované kličky na resekční plochu by mělo být provedeno v případě stenózy d. pancreaticus v oblasti hlavy slinivky nebo Vaterské papily. Při nádorové infiltraci těla pankreatu nebo v případě multilokulární nádorové infiltrace pankreatu může být indikována totální pankreatektomie. - — - Totální pankreatektomie Více než 90% maligních nádorů pankreatu pochází z epitelu vývodů. Duktální hyperplazie je přítomna u 41 % nemocných s karcinomem slinivky. lhse a spol. prokázali tumorózní buňky daleko od primár ního ložiska karcinomu (16). Mnohočetná ložiska karcinomu byly prokázány ve 33% operačních preparátů (17). Tyto nálezy vedou k úvaze o indikaci SK Chir. 2006 SLOVENSKÁ CHIRURGIA totální pankreatektomie u nemocných s karcinomem pankreatu jako primárního výkonu. Operační výkon spočívá v odstranění celé slinivky břišní. Resekát en block kromě pankreatu obsahuje žlučník, distální část žlučových cest, duodenum, slezinu, velké omentum a v případě klasické verze i část žaludku. Lymfadenektomie je prováděna podél plexus coeliacus, a. hepatica comm., a. mesenterica sup., v. portae, v. mesenterica sup., retroduodenální a retropankreatické části aorty a v.cava inf. Výkon je ukončen provedením hepatikojejunoanastomózy end to side a gastrojejunoanastomózy end to —side. Nehledě na nízkou mortalitu, která v současné době nepřevyšuje ve specializovaných centrech 2,5 6 %‚ je obvykle totální pankreatektomie indikována ve výjimečných případech: při prokázané multicentrické lokalizaci karcinomu, při přerůstání nádoru přes resekční plochu při resekčním výkonu nebo při pero peračním poranění v. lienalis. - — — — Rozšířená radikální operace Ishikawa a kol (18) referoval před 17 léty na základě Fortnerovy práce z roku 1973 (19) o zlepšení pře žívání nemocných po rozšířené radikální operaci, tj. PPDE doplněné o disekci lymfatických uzlin včetně uzlin N3. Při rozšířené resekci se odstraňují lymfatické uzliny podél obou kurvatur žaludku, uzliny paraaortální a z oblasti jaterního hilu. Důvodem je snaha o zvýšení radikality výkonu. Při tomto typu operace je udáváno delší tzv. „tumor free“ období a delší přežívání nemocných při stejné morbiditě. 2 randomizované studie z Itálie (20) a USA (21) však neprokázali signifikantní prodloužení přežívání ne mocných po rozšířené radikální resekci s rozšířenou lymfadenektomií. Peroperační mortalita byla podobná v obou skupinách, celkový počet komplikací byl však signifikantně vyšší ve skupině nemocných s prove denou rozšířenou lymfadenektomií. Prospektivní ne randomizovaná německá studie (22) a retrospektivní japonská studie (23) obdobně neprokázala benefit rozšířených radikálních resekcí. „Castelfranco consensus meeting“ definoval v roce 1998 z hlediska odstranění lymfatických uzlin re sekční výkony na (24): standardní PPDE podle Kausch Whipplea (viz výše), výkon považovaný za současný evropský standard, radikální PPDE, u kterého se na rozdíl od standard ního výkonu provádí resekce Gerotovy fascie, disekce všech uzlin kolem truncus coeliacus, uzlin v jaterním hilu a kolem a.mesenterica sup. a uzlin paraaortálních rozšířenou radikální PPDE, při které se kromě výše popsané radikální PPDE provádí disekce uzlin lokalizovaných v hilu levé ledviny, v diafragmatic kém hiátu a podél a.iliaca comm. Provedení le vostranné adrenalektomie je na úvaze chirurga. - - - - Resekční výkon je v současné době indikován jako radikální při T1-3, NO-l, MO (4). Předoperačně ne poznanou infiltraci stěny portální žíly, častěji stěny v. mesenterica sup., mnohdy prokážeme až po protětí krčku pankreatu. PPDE musíme v tomto případě dokončit i za cenu resekce části nádorem infiltrova né žíly nebo za cenu ponechání části tumoru in situ s vědomím, že resekčním výkonem v tomto případě život nemocnému neprodloužíme (3). Odstranění pozitivních uzlin N2 3 neovlivní 5tileté přežívání těchto nemocných. V případě vyššího stagingu (T3 4, N2, event. Ml) volíme paliativní výkon: biliodigestivní anastomózu, v případě stenózy duodena gastroenteroanastomó zu. Resekce jater nebo exstirpace jaterních metastáz není u karcinomu pankreatu indikována tyto výkony nemají vliv na prodloužení života nemocného. - - — Faktory ovlivňující přežívání po resekčním výkonu Z hlediska dlouhodobého přežití existuje vedle stádia onemocnění řada signifikantně významných prognostických faktorů. Nemá signifikantně negativ ní vliv na dlouhodobé přežívání ani ikterus (bilirubin 100 umol/l), ani ztráta na váze převyšující 10 kg. Nesporný negativní vliv má lokalizace nádoru (karci nom hlavy pankreatu versus ampulom), jeho velikost (T> 2 cm), přítomnost N2 —3 uzlin a angioinvazivita. Horší prognóza u nemocných s karcinomem v ob lasti processus uncinatus je způsobena pozdními klinickými příznaky (mechanický ikterus). Velkou roli hraje peroperační převod krve. Negativní faktory jsou doplněny o grading nádoru (nízce diferencovaný karcinom) a pozitivitu resekční plochy (25). Pro praxi to znamená, že předoperační zavedení stentu, předoperační ztráta na váze a provedení rozšířeného operačního výkonu nemá signifikantní význam pro dlouhodobé přežívání nemocného. Nepochybný vliv má biologická povaha nádoru: DNA ploidita, buněčná diferenciace a přítomnost mutovaných onkogenů a sL‘presorových genů. Je prokázán vztah mezi počtem resekčních výkonů provedených na chirurgickém pracovišti a periope rační mortalitou (26). Definitivní staging Definitivní staging je možné určit na základě defini tivního histologického vyšetření. Je důležitý jak pro stanovení další terapie, tak i pro odhad přežívání nemocného. Staging umožňuje srovnávat výsledky léčby u jednotlivých sestav nemocných na různých pracovištích. Přežívání nemocných po resekčním výkonu Nemocný po provedeném resekčním výkonu pro duktální adenokarcinom se stagingem nepřevyšující Tl-3, NO-l a MO má 7 25% pravděpodobnost 5tiletého přežití s mediánem 11 20 měsíců. V případě — — SLOVENSKA CHIRURGIA SK Chir. 2006 lokálně neresekabilního nádoru přežívá s mediánem 6 11 měsíců a v případě Ml pouze 2 6 měsíců (27) U většiny nemocných je možné pozorovat recidivu onemocnění do dvou let s nálezem v retroperitoneu u 34 87%, v peritoneu v v 19 53% a v játrech v 38 73% (27). Jaterní metastázy se dají prokázat u většiny nemocných před ukončením 11 měsíce po resekci, zatímco lokální recidiva se objevuje v prů měru 13. měsíc (28). — — — — — Komplikace Ačkoliv se perioperační mortalita v posledních létech výrazně snížila a nepřevyšuje 4 5%, morbidita zůstává vysoká a dosahuje v některých sestavách až 60 %. Vysoké procento morbidity je způsobeno značným rozsahem operačního výkonu a velkým množstvím potencionálních komplikací: od sekundárního hojení rány až po velmi závažné dehiscence anastomóz či pooperační krvácení. Pooperační pankreatitida představuje jednu z nej závažnějších komplikací po resekčním výkonu na slinivce břišní s vysokou mortalitou dosahující až 80 %. Prevencí této komplikace je šetrná operační technika a vyloučení peroperační teplé ischémie pankreatu. Byl prokázán přínos podávání soma tostatinu v prevenci rozvoje akutní pooperační pankreatitidy (29). Krvácení do GIT nebo do volné dutiny břišní se vyskytuje v 5 16% po pankreato duodenektomii nebo palitivní biliodigestivní spojce. Příčinou krvácení bývá peptická ulcerace, krvácení z oblasti gastroenteroanastomózy, arodovaný arte riální pahýl s rupturou do tenkého střeva či natráve ná stěna cévy pankreatickou šťávou při dehiscenci pankreatické anatomózy. Únik pankreatické št‘ávy (leak) se vyskytuje v 6 24% (30). Rizikovým fak torem vzniku dehiscence pankreatické anastomózy je především přítomnost měkké pankreatické tkáně (na rozdíl od fibroticky změněného parenchymu slinivky při chronické pankreatitidě). Protrahované poruchy vyprazdňování žaludku můžeme sledovat u 25 70 % nemocných po sta n dardní pankreatoduodenektomii (31). Není rozdíl, zda se jedná o klasický či pylorus šetřící výkon. I když tato častá komplikace není spojena s vyšší mortalitou, je příčinou prodloužené hospitalizace a tím i nákladů na léčbu. Časná enterální výživa se ukazuje jako vhodná prevence této komplikace. — — — — Závěr Nehledě na pokroky v zobrazovacích technologiích, chirurgické technice a anesteziologické péči je karci nom pankreatu onemocněním s vysokou mortalitou. Resekční výkon je jedinou potencionálně kurabilní léčebnou metodou. Proto by měl být proveden ve všech případech, kdy je tumor a Nl uzliny lokálně od stranitelné, N2 3 uzliny nejsou nádorem postižené a není přítomna angioinvaze a vzdálené metastázy — 11 a kde to dovolí celkový stav nemocného. V současné době není prokázán signifikantní přínos rozšířených radikálních výkonů s rozšířenou disekcí lymfatických uzlin ve srovnání se standardní resekcí. Chirurgický výkon by měl být prováděn na pracovišti, které se touto problematikou soustavně zabývá a neprovádí operační výkony na pankreatu nahodile Literatura 1. Gouma DJ, van Geenen RC, van Gulik TM et al: Rates of complications and death after pancre aticoduodenectomy: risk factors and the impact of hospital volume: toward the end of completion pancreatectomy. Ann Surg 232, 2000: 786 795 2. BüchlerMW, Wagner M, Schmied BM etal: Changes in morbidity after pancreatic resection. Arch Surg 138, 2003: 1310—1314 3. Beger, H.G., Rau, B., Gansauge, F. etal.: Treatment ot pancreatic cancer: challenge otthe tacts. World J Surg 2003 4. Neoptolemos JP, Cunninghan D, Friess H. et al: Adjuvant therapy in pancreatic cancer: historical and current perspectives. Ann Oncol 14, 2003: 675 - 692 5. Sener SF, Fremgen A, Menck HR et al: Pancreatic cancer: a report ot treatment and survival trends tor 100113 patients diagnosed from 1985— 1995, using the National Cancer Database. J Am Coll Surg 189, 1999: I —7 6. Pitt HA: Pancreatic cancer: evaluation, manage ment from a surgical perspective. Postgr Course AASGE, Chicago, 2000 7. Glasbrenner B, Schwarz M, Pauls S. et al: Prospective comparison of endoscopic ultraso und and ERCP in the preoperative assesment of masses in the pancreatic head. Dig Surg 17, 2000: 468 474 8. Friess H, Uhl W, Silva JC. et al: Praeoperative lapa roscopy: do we need it in patients with pancreatic malignancies ? Am J Surg 175, 1998: 172 178 9. Petr WT, Pistes MO, Wayne A. et al: Effect of praeoperative biliary decompression on pancrea ticoduodenectomy asspciated morbidity in 300 consecutive patients. Ann Surg 234, 2001: 47 55 10. Gouma OJ, Nieveen van Dijkum EJM: The stan dard work up and surgical treatment ot pancre atic head tumours. Eur J Surg Oncol 25,1999: 113 123 11. Furukawa H, Okada S, Kakizoe T: Early diagnosis ot pancreatic cancer. Hepato Gatroenterology 46,1999:4—7 12. Japanese Pancreas Society. Classification ot pancreatic carcinoma. Kanehara. Tokyo, 2003 13. Raut CHP, Grau AM, Staerkel GA. et al: Diagnostic accuracy ot endoscopic ultrasound-guided tine-needle aspiration in patients with presumed — — — — — — — - 12 SKChir. 2006 SLOVENSKÁ CHIRLJRGIA pancreatic cancer. J Gatroint Surg 7, 2003: 118 126 14. Lin PW, Lin YJ: Prospective randomised comparison between pylorus preserving and standard pancreatoduodenectomy. Br J Surg 86, 1999: 603-607 1 5. Johnson CD, Schwall G, Flechtenmacher J. et aI: Resection for adenocarcinoma of the body and tail of the pancreas. Br J Surg 80,1993: 1177 —1179 16. Ihse I, Lflja P, Arnesjo B. et aI: Total pancreatectomy for cancer: an appraisal of 65 cases. Ann Surg 186, 1977: 675 680 17. lhse I, Andrén Sandberg A: Surgical treatment: total pancreatectomy. In: Beger H, WarshawAL, Büchler MW. et al: Pancreas. Blackwell Science, London, 1998: 1047— 1054 18. Ishikawa 0, Ohigashi K, Sasaki Y. et al.: Practical usefulness of lymphatic and connective tissue clearence for the carcinoma ot the pancreas head. Ann. Surg., 208, 1988: 215— 220 19. Fortner JG: Regional resection ot cancer ot the pancreas: a new surgical approach. Surgery 73, 1973: 307- 320 20. Pedrazzoli P, DiCarlo V, Dionigi R et al: Standard versus extended lymphadenectomy associated with pancreaticoduodenectomy in the surgical treatment ot adenocarcinoma ot the head ot the pancreas: a multicenter, prospective, randomized study. Lymphadenectomy Study Group. Ann Surg 228, 1998: 508—517 21. Yeo CJ, Cameron JL, Lillemoe KD. et al: Pancreaticoduodenectomy with or without distal gastrectomy and extended retroperitoneal lymphadenectomy fort periampullary adenocarcinoma, part 2: randomized control trial evaluating survival, morbidity, and mortality. Ann Surg 236, 2002: 355 368 22. Henne-Bruns D, Vogel I, Luttges J. et al: Surgery forductal adenocarcinoma ot the pancreatic head: staging, complications, and survival atter regional versus extended lymphadenectomy. World J Surg 24, 2000: 595 601 23. Mukaiya M, Hirata K, Satoh T. et al: Lack ot survi val benetit of extended lymph node dissection tor ductal adenocarcinoma of the head ot the pan creas: retrospective multi-institutional analysis in Japan. Worl J Surg 22, 1998: 248— 252 24. Pedrazzoli S, Pasquali C, Sperti C: Detinition Castelfranco in pancreatic cancer surgery consensus meeting. In: Dervenis CG, Bassi C: Pancreatic tumors, Thieme, 2000: 138 146 25. Allema JH, Reinders ME, van Gulik TM. et al: Prognostic tactors tor survival after pancreaticoduodenectomy for patients with carcinoma ot the pancreatic head region. Cancer, 75, 1995: 2069 — — — - — and forty-five consecutive pancreaticoduodenec tomies without mortality. Ann Surg 21 7, 1 993: 430 438 27. Alexakis N, Halloran C, Raraty M. et aI: Current standards of surgery for pancreatic cancer. Br J Surg9l,2004: 1410—1427 28. Karpoff HM, Klimstra DS, Brennan MF. et a: Results of total pancreatectomy for adenocarci noma ofthe pancreas. Arch Surg 136, 2001: 44 —47 29. Montorsi M, Zago M, Mosca M. et aI: Efficacy of octreotide in the prevention of pancreatic fistula after elective pancreatic resections: a prospecti ve, controlled, randomized clinical trial. Surgery 117, 1995: 26 -31 Berge Henegouwen Ml, Gouma DJ, Obertop Van 30. H: Postoperative complications after surgery for pancreatic cancer. In: Dervenís CG, Bassi C: Pancreatic tumors. Thieme, 2000: 216— 225. 31. Friess, H., Kleeff, J., Kulli, C. et al.: The impact ot different types ot surgery in pancreatic cancer. Eur. J. Surg. Oncol., 25, 1999: 124— 131. 32. Bakoš E, Dubaj M, Korček J, Zach R: Pankreas zachovávajúca duodenektómia pri krvácaní z tu moru duodéna. SK Chir, 2, 2005, 6, s. 25 29. — — Zkratky výpočetní tomografie CT magnetická rezonance MR Cholangiopankreatikografie prováděná MRCP pomocí magnetické rezonance endoskopická retrográdní cholangiopankre ERCP atikogratie chronická pankreatitida CHF karcinom pankreatu CaP gastrointestinální trakt GIT hepatikojejunoanastomóza HJA PPDE proXimálnĺ pankreatoduodenektomie IOUS intraoperační ultrasonografie pankreatojejunoanastomóza PJA — — — — — — — — — — — — — — 26. Cameron JL, Pitt HA, Yeo ChJ. et al: One hundred Prof MUDr. Miroslav Ryska, CSc. Chirurgické oddělení Ústřední voienské nemocnice J. U vojenske nemocnice 1200, 160 00 Praha 6 Te!: 00420 973 202 901 Fax: 00420— 973 202 898 E maiI:mirosIav.ryskauvn.cz - — SLOVENSKÁ CHIRURGIA 13 SKChir. 2006 Použitie metódy vacuum sealing pri ošetrení hryzných rán na ruke Šimkovic P., Šajter M., Pind‘ák D. * Oddelenie úrazovej chirurgie, FNsP Bratislava, pracovisko Petržalka, Antolská 11, Bratislava *11. chirurgická klinika LFUK, FNsP Bratislava, pracovisko Petržalka, Antolská 11, Bratislava Súhrn: Metodika ošetrenia hryzných rán nie je stále štan dardizovaná a výsledky nebývajú vždy dobré. Autori uvádzajú vlastné skúsenosti s ošetrením týchto rán metódou vacuum sealingu. Vacuum sealing In the treatment of the wounds Sum mary: Surgical technics for the treatment of wounds caused by human or animal bites have not been standardized. Moreover, the results are not always good. That is why, authors in this article present their good eXperience with the use of vacuum sealing in the treatment of this kinds of the wounds. Úvod Hryzné rany na ruke nie sú u nás časté. lch komplikácie möžu byt však nepríjemné, torpídne a invalidizujúce. Osobitne problémovou kapitolou sú rany v oblasti hlavičiek metakarpov, ktoré vznikli úderom do zubov druhej osoby. Rana väčšinou nezasahuje len kožu, ale preniká cez šlachu extenzora a jeho „čapicu do metakarpofalangeálneho sklbenia, prípadne cez chrupavku do kosti. Kombinácia mikrobiálnej flóry úst, spolu s kontúziou uvedených tkanív, ktoré sú slabšie prekrvené, má vel‘mi deštruujúci účinok. K rozvoju infektu prispieva aj vzájomný posun jednotlivých štruktúr dorza ruky pri pohyboch prstov.(3) Zranenie je pacientami väčšinou bagatelizované, hlavne v po čiatočných štádiách. Horšieje, akje bagatelizované aj chirurgami. Fn dlhšom priebehu dochádza k deštrukcii klbu a šlachy eXtenzora, čo v prípade klbu predstavu je vel‘mi t‘ažko riešitelný stav. Casto ide o dominantnú ruku. Liečebný postup uvedených zranení nie je celkom ustálený (3,4) a výsledky nebývajú najlepšie, použili sme preto metódu vacuum sealingu. Vacuum sealing je drenážna metóda, ktorej príncíp spočíva vo vyplnení celej rany polyuretánovou hubkou, v kto rej je zavedená redonova hadica. Systém je utesnený proti okoliu a je v ňom aplikovaný podtlak, podobne ako v redonovej drenáži. Rozdiel spočíva v tom, že takto upravená hubka nasáva celým svojim povrchom, čím zaist‘uje dokonalú drenáž. Metóda Pni niešení hryzného poranenia ruky začíname vel‘mi dökladnou anamnézou. Pacienti často z ostychu taja pravý mechanizmus úrazu, s čím treba počítat‘. Potrebné je RTG vyšetrenie s cieľom informovať sa O úrazovom postihnutí kosti, či dokonca o úlomku protivníkovho zuba. Kostné zmeny vzniknuté zápalom možno očakávat‘ asi po 14 dňoch. Poranenie je potrebné revidovat‘. Vhodná je samozrejme celková anestéza 5 naloženým tunniketom. V ambulantnej praxi sa pni čerstvých únazoch výborne osvedčuje Bienova Lv. anestéza. Spočíva v zavedení venóznej kanyly na pnedlaktí, elevácii a esmanchovej bandáži honnej končatiny, zapojení turniketu na rameno a po odstnánení bandáže intravenóznej aplikácii cca 20ml 1% Mesocainu do odkrveného pnedlaktia. Účinok zvykne nastúpit‘ do 5-10 minút a je dostatočný na nevíznu openáciu. Takto možno revidovat‘ do 30 minút, potom už býva tlak manžety na namene pocit‘ovaný velmi nepríjemne. Pni tomto spösobe anestézy máme zaistenú aj bezkrvnost‘ ktoná je pre niadnu nevíziu potrebná. Manžeta turniketu sa v rámci vel‘kej impno vizácie dá nahnadiť manžetou krvného tlakomeru. Pni riešení nie čenstvej, hnisajúcej nany, je vhodná cel ková anestéza alebo anestéza brachiálneho pleXu. Pacienta je potom vhodné hospitalizovat‘ aj vzhl‘adom na možnost‘ intnavenózneho podávania antibiotík. Pni príprave openačného pola holíme a odmast‘ujeme pokožku, nanu nozširujeme incíziami nešpektujúc pnevenciu vzniku kontraktúny vjazve. Zo spodiny rany odoberieme sten, pnípadne aj kúsok nekrotického tka niva na bakteriologické vyšetnenie Ciel‘om nevízie je zistenie rozsahu poškodenia únazom, v neskonších štádiách aj hnisaním, debnidement nany a zabez pečenie dobnej drenáže. Pni debnidement odstraňu jeme len jednoznačne nekrotické tkanivá, pochybné s ohl‘adom na ich funkčnú cenu (šlachy klbové púzdna) a dobnú drenáž ponecháme. Vel‘mi dóležité je však odhalenie a nevízia všetkých chobotov nany. Po hojnom výplachu nany si do pnimenane vel‘kej polyunetanovej hubky vtiahneme tenkú redonovu hadicu, pni malej nane (stačí aj Cham 8). Hubku je pned zavedením drénu lepšie odstnihnút‘ väčšiu, jednak do malej hubky je obtiažnejšie vtiahnut‘ drén a definitívne pnistrihnutie hubky a drénu je vhodné spravit‘ tesne pned vyplnením nany. Redonovu hadicu vyvádzame penkutánne ako bežný drén za pomoci redonovej ihly. Ak je nana zložitejšia vyplníme choboty dostatočne dlhými pnuhmi hubiek, ktoné majú dobrý kontakt s „matenskou“ hubkou, v ktonej je zavedený drén. „Matenskou“ hubkou vyplníme hlavný chobot a cen trum nany. Tesnost‘ systému sa rozhodne snažíme zaistit‘ sutúnou, utesnenie fóliou sa väčšinou pne zložitý tvar ruky nedaní. Sutúnu vykonáme pokračujúcim atnaumatickým monofilným vláknom poknačujúcim stehom pni pustenej odsávačke, ktoná nás pniebežne informuje o dosiahnutej tesnosti. Z obavy o tesnosť sutúny nerobíme debnidement oknajov kože. Ak sa nám sutúrou nedaní dosiahnuť tesnost‘, pnelepujeme nanu incíznou fóliou pni pustenej odsávačke, čo nám zaistí jej lepšie pnil‘nutie. Pni pnelepovaní fóliou sa ‚ ‚ SK Chir. 2006 SLOVENSKÁ CHIRURGIA snažíme aby nedošlo k jej prepichnutiu ostrým koncom vlákna stehu. O 2-3 dni vykonáme „second bok“ revíziu, pri ktorej odstránime všetky hubky, möžeme odobrať opakovaný ster na bakteriobógiu, hojne ranu vypláchneme (obl‘ubujeme zriedený betadinový roz tok) ak treba vykonáme debridement. V tomto čase možno už lepšie posúdit‘ vitalitu tkanív a debridement móže byt‘ preto šetrnejší. Rozhodneme aj o tom, či zopakujeme aplikáciu vacuum sealingu abebo ranu zatvoríme. V prvom prípade zopakujeme vyššie opí saný postup. Ak sa rozhodneme ranu zatvorit‘, zhod notíme kvalitu zostatku šlachy extenzora a móžeme ju prípadne augmentovať stehom. Založíme redonov drén a šetrne oživíme kožné okraje, sutúra nezvykne robit‘ obtiaže. V pooperačnom priebehu nezabúdame na skorú rehabilitáciu, nevyhnutnú najmä u artritidy. ‚ Pacienti V čase od januára 1998 do mája 2005 sme uvede ným postupom ošetrili 7 pacientov. U 2 pacientov išbo o čerstvý úraz, 5 pacienti boli odosbaní už s hnisanĺm do 25 dní od úrazu. U 2 pacientov išbo o hryznú ranu psom, u 5 čbovekom. U pacientov s čerstvým úrazom sme rany zatvorili pri second bok revízii pri zaboženej redonovej drenáži. V skupme pacientov už s hnisaním sme ranu 4x zatvorili pri tretej revízii a lx pri štvrtej. Doba ponechania hubky boba od 3 do 12 dní. U 4 pacientov s hnisaním sme vykonali augmentáciu čiastočne poškodenej šlachy eXtenzora monofilným vláknom. Jednému pacientovi sme pre komplentný defekt extenzora vykonali tenolýzu a sekundárnu sutúru. Všetci pacienti so súboru sa zhojili bez hni sania. Hybnosť u pacientov s čerstvým poranením sa obnovila v plnom rozsahu u pacientov s hnisaním ostáva deficit hybnosti v krajných polohách. Diskusia Hryzné rany na ruke sú nepríjemnou kapitolou trau matobógie. lch biečba je obtiažna a následky möžu byt‘ invabidizujúce aj preto, že väčšinou ide o domi nantnú ruku. V literatúre je zhoda v názore, že liečba musí byť skorá a agresívna.(2, 3, 4) Vyžaduje revíziu rany, ktorej ciebom je odhalenie poranených štruktúr, vykonanie debridement a hojného výplachu. Další postup möže byť ofenzívny s okamžitým ošetrením všetkých poranených štruktúr (1) abebo defenzívny, kedy sa snažíme zamedzit‘ rozvoju infekcie a defi nitívne ošetrenie sa vykoná odbožene, prípadne sa rana ponechá na sekundárne zhojenie.(3) Ofenzívny postup nebýva všeobecne doporučovaný. Spoločný další postup zahřňa zaboženie drenáže, celkové po danie širokospektrálnych ATB, prípadne vloženie ATB guličiek abebo peny. V literatúre sa však vyskytujú aj štúdie, ktoré nezistili efekt použitia ATB pri uvedených zraneniach (5). V prípade už hnisajúcej rany sa situácia “zjednodušuje“ na riešenie infektu. Do palety výkonov okrem uvedených pribúda ešte preplach ATB abebo antiseptickým roztokom. Použitím vacuum seabingu sa otvárajú nové možnosti na riešenie týchto stavov. Tým, že celú ranu aj s cho botmi vyplníme hubkou, ktorá pri uvedenom usporia 14 daní nasáva celým svojim povrchom je zabezpečená výborná drenáž. Vo vbhkom prostredí dochádza k lepšej demarkácii nekróz, kedy sa zdravé tkanivo postupne prekrýva granuláciami a nekrotické podbieha autolýze. Sutúra kože, ktorá je potrebná na zaistenie tesnosti rany súčasne neumožňuje retrakciu okrajov a dovoluje jej l‘ahkú definitívnu sutúru. Nemožno však vynechat‘ riadnu revíziu rany a debridement jedno značne nekrotického tkaniva. Pochybne vitálne cenné štruktúry možno ponehat‘ do ich jednoznačnej demar kácie. Pri čistých pomeroch máme dobré skúsenosti s prípadnou augmentáciou šlachy monofilným vláknom. Metóda nevyžaduje rigidnú fixáciu a pomerne skorý definitívny uzáver rafly je dobrým predpokladom skorej funkčnej biečby ako prevencie kÍbovej stuhnutosti. Definitívny rozsah pohybu je závislý od primárneho poškodenia úrazom a stupňa zápabového poškodenia. Vzhl‘adom na naše dobré skúsenosti aj ked‘ v mabom považujeme za vhodné aplikovať vacuum súbore sealing ihned‘ pri primárnej revízii čerstvého poranenia a nečakat‘ na rozvoj infekcie. Pri už rozvinutom infekte dochádza k skorému ústupu opuchu a ostatných zápalových príznakov. Aj ked‘ náš súbor pacientov je malý, dobré výsledky nás oprávňujú doporučit‘ uvedenú metódu na riešenie hryzných poranení ruky. - - Literatúra 1. Briden AJ, Povlsen B: Primary repair of a flexor tendon after a human bite. Scand. J. Plast. Reconstr. Surg. Hand. Surg. 38, 2004, s. 62-63. 2. Hoffmann R: Handchirurgie ‚1 .vyd, Stuttgart, Thieme, 1997, s.128 129. 3.Perron AD, Miller MD, Brady WJ: Orthopedic pitfalls in the ED: Fight bite. Am. J. Emerg. Med. 20, 2002, 114-117. 4. RennerA: A kéz piogén fertozesei, 2. Vyd, Budapest, Medicina, 1999, s.185 186. 5. Rothe M, Rudy T, Stankovic P: Die Therapie von Bissverletzungen der Hand und des Handgelenkes Ist eine ATB prophylaxe in jedem Fabb notwendig. Handchir.Mikrochir.Plast.Chir., 34, 2002, 22-29. - - - ‚ L k Obrázok Č. I Pacient s hnisajúcou hryznou ranou v oblasti hlavičky metakarpu 5 . IIRUR4 15 SK Chir 2006 Obrázok Č. 2 Stav ranypo revízii vIdno otvorený kÍb, do ktorého je zavedená pinzeta, maly defekt chru pavky hlavičky čiastočne ledovaná šlacha eXtenzora odtíahnutá háčikom Obrázok Č. 5 Rozsah hybnosti Obrázok Č. 3 Rana so zavedeným vacuum sealin gom, utesnenie stehom bob nedostatočné, rana je preto ešte prelepená fóliou Obrázok Č. 5 Rozsah hybnosti ( l Obrázok Č. 4 Stav 4 mesiace po úraze MUDr. P. Šimkovic, Oddelenie úrazovej chirurgie Antolská 11 Bratislava Petržalka - SLOVENSKÁ CHIRURGIA SK Chir. 2006 Septická diabetická noha Šeliga P.1, Kyslan Ki, Kyslan K. ml.1, Šimko M.2 1. Chirurgická klinika FNsP Prešov prednosta MUDr. K. Kyslan, PhD. 2. Oddelenie rádiodiagnostiky FNsP Prešov primár MUDr. M. Simko Súhrn: Autori retrospektívne analyzovali pacientov hospitalizo vaných na cievnej jednotke Chirurgickej kliniky FNsP Prešov v rokoch 2001-2005 s diagnózou septická diabetická noha. Základným terapeutickým postupom u týchto pacientov bol débridement s alebo bez amputačného výkonu, širokospektrálna antibiotická Iiečba, cievne vyšetrenie a revaskularizačný výkon. Doporučujú agresívny postup chirurgickej liečby s Ii berálnym vykonávanim revaskularizačných výkonov u týchto pacientov s ciel‘om znížit‘ počet vysokých amputácií. Kľúčové slová: septická diabetická noha, chirurgická a endovaskulárna revaskularizácia, amputačné výkony Septic diabetic foot Summary: Authors retrospectively analyzed patients with diagnosis of septic diabetic foot who were hospitalized atthe vascular unit of the Surgical Ohnic of the Teaching Hospital with Polyclinic Prešov during years 20012005. The basic therapeutic approach in the care of these patients consists of débridement with or without amputation, wide-spectrum antibiotic treatment, vascular eXamination and revascularization surgery. They emphasize aggressive approach in the surgical treatment with liberal performance of revascularization surgery in this group of patients with goal of lowering number of major amputation. Key words: septic diabeticfoot, surgical and endovascular revascularization, amputation surgery Úvod Stav pacientov 50 syndrómom diabetickej nohy často vyžaduje urgentnú chirurgickú intervenciu v liečbe komplikácií spósobených infekciou, ischémiou, neuro patiou alebo ich kombináciou. Táto triáda je v koneč nom dósledku zodpovedná za gangrénu a amputáciu končatiny. Drenáž, débridement a limitovaná ampu tácia prstov sú alternatívou vysokej amputácie dolnej končatiny (8). Patofyziologické poznámky Diabetická nohaje dósledkom pósobenia najmenej dvoch rizikových faktorov, a to neuropatie a angiopatie (1). Pri diabetickej periférnej neuropatii sú poškodené senzorické, motorické a autonómne vlákna. Motorická 16 neuropatia spósobuje atrofiu svalov nohy, vedie k vzni ku flekčnej deformity prstov. Všetky tieto faktory vedú k vzniku vysokotlakových zón hlavne v oblastiach hlavíc metatarzálnych kostí plantárne a na dorzálnej strane prstov (3). Senzorická neuropatia spósobuje stratu citlivosti, vnímania bolesti a propriocepcie. Autonómna neuropatia obmedzením sekrécie potu vedie k vzniku vulnerabilnej suchej kože. Mikroangiopatia poškodzuje cirkuláciu otvorením artéri ovenóznych skratov. Následkom je edém nohy, ktorá je teplá s rozšĺrenými žilami. Okrem toho obmedzuje pnetok krvi cez kapiláry. Pri makroangiopatii sú poškodené cievy aterosklerózou a mediokalcinózou. Ateroskleróza je zodpovedná za charakteristicky multisegmentálnu oklúziu krurálnych tepien s prekvapujúco často pne chodnými pedálnymi tepnami (7). Medíokalcinóza sa prejavuje vznikom kalcifikácie svalovej vrstvy cievnej steny (5). Nespósobuje obliteráciu tepien, ale sťažuje štandardné neinvazívne vyšetrenie obmedzením kom presibility tepien. Diabetická noha, klasifikácia, komplikácie Syndróm diabetickej nohy je definovaný ako infekcia, ulcerácia alebo deštrukcia hlbokých tkanív spojená s neurologickými abnormalitami a s róznym stupňom ischemickej choroby dolných končatín (9). Najpoužívanejším systémom klasifikácie závažnosti diabetickej nohy je klasifikácia podIa Meggita-Wagnera, rozdeľujúca diabetické ulcerácie do piatich kategórií (7). Meggitova-Wagnerova klasifikácia diabetickej nohy: O noha s vysokým nizikom ulcerácií, otvorená ulcerácia nie je prítomná 1 povrchová ulcerácia nepresahujúca hranice kože, teda bez straty kožného krytu 2 hlbšia ulcerácia, zasahujúca šlachy alebo kÍbové púzdro, bez zápalu 3 hlboká ulcerácia odkrývajúca kost‘, móže byt‘ pni tomná flegmóna, absces alebo osteomyelitida 4 lokalizovaná vlhká alebo suchá gangréna nohy s flegmónou alebo bez nej 5 gangréna celej nohy, ktorá spósobí vysokú ampu táciu Pacientov 50 syndrómom diabetickej nohy, ktorí vyža dujú urgentnú chirurgickú intervenciu rozdel‘ujeme do 3 skupín: 1. Septická diabetická noha bez ischémie 2. Septická diabetická noha s ischémiou 3. Strata tkaniva s ischémiou Septická diabetická noha bez ischémie Pacienti s klinickou formou diabetickej nohy bez ischémie majú infikované ulcerácie, artritídu, osteomyelitídu alebo subplantárny absces kombinované s príznakmi celkovej infekcie (febnility, leukocytóza viac ako 14X1091, poruše ný metabolizmus glukózy). Dokonca aj u pacientov bez príznakov ischémie (hmatné periférne pulzácie, ABI viac ako 0,9, tlak v úrovni členka 7OmmHg alebo viac, pul zatilný prietok zachytený Doplerovským vyšetrením na metatarzálnych tepnách, prstový tlak viac ako 55 mmHg táto infekcia móže spósobit‘ stratu končatiny (6). SK Chir. 2006 Liečba u týchto pacientovje založená na širokospektrál nei antibiotickej liečbe a débridemente s eventuálnym amputačným výkonom. V prípadoch rozsiahlej infekcie je využívané hojenie per secundam intentionem. Septická diabetická noha s ischémiou Táto skupina pacientov má príznaky septickej diabetickej nohy spósobené ischémiou a infekciou. Medzi známky ischémie patria nehmatné periférne pulzácie, členkovo brachiálny index menej ako 0,6. Pravidlom býva USG nález obliterácií a stenóz na arteriálnom systéme. Zlatým štandardom v diagnostike je vyšetrenie OSA. U týchto pacientov je typický angiografický nález mnohopočet ných obliterácií krurálnych tepien. V liečbe týchto pacientov okrem débridementu a anti biotickej liečby musí byt‘ čo najskór vykonaný revasku larizačný zákrok v rámci prevencie vysokej amputácie. Revaskularizácia sa móže vykonat‘ otvorenou chirurgickou metódou formou bypassu alebo endovaskulárne perkután nou angioplastikou s eventuálnou implantáciou stentu. - Obr. 2: Syndróm septickej neuroischemickej diabetickej nohyvlhká gangréna 3. prsta pravel nohy s flegmónou a edémom nohy/Meggit-Wagner 4.stupeň / Obr. lb: Na natívnej röntgenovej snímkeje viditel‘ná exartikuIácia 5.metatarzofalangeálneho kÍbu s osteomyelitIdou hlavice 5.metatarzálnej kosti /Meggit-Wagner 3.stupeň L Obr. 3 a, b: Angiografické vyšetrenie: stenóza AFC a AP vpravo, TASC typ 84, vykonaná perkutánna transluminálna angioplastika s implantáciou stentov. Obr. 3 c: Pre progres/u ischémie SO vznikom gangrény 2.prsta pravej nohy indikované kontrolné CTAG, ktoré je po implantácii stentov bez stenóz. Obr. la: Syndróm septickej neuropatickej diabetickej nohy In f/kovaná ulcerácia v oblasti planty pra vej nohy pod hlavi cou 5.metatarzálnej kosti. - 17 SLOVENSKÁ CHIRURGIA SKChir. 2006 Tab. 1: Prehľad arteriálnych rekonštrukcií na dolných končatinách u pacientov s diagnózou diabetes mellitus v sledovanom období. Počet Výkon (bypass) Aortobi/uni/femorálny Femoropopbiteálny nad kolenom Femoropopliteálny pod kolenom Krurálny llikofemorálny Pedálny Izolovaná profundoplastika Endarterektómia Spolu Obr. 4: Amputačný pahýl‘ po transmetatarzálnej amputácii 2. a 3. prsta pravej nohy hojaci sa per secundam. Po zhojení amputačného pahýľa po amputácii 3.prsta došlo k vzniku gangrény 2. prsta pravej nohy. Strata tkaniva s ischémiou Skupina týchto pacientov má príznaky akútnej ischémie alebo gangrény bez septických príznakov. Neinvazívne vyšetrenie s angiografiou a revaskularizačným výko nom je najlepší spósob prevencie vysokej amputácie. Materiál a metodika Za obdobie rokov 2001-2005 z celkového počtu 697 rekonštrukčných výkonov na dolných končatinách sme na cievnej jednotke Chirurgickej kliniky FNsP Prešov vykonali 233 rekonštrukcií pre ischemickú chorobu dol ných končaťin u pacientov s diagnózou diabetes mellitus (Tab.1). Z nich 149 (63,9%) bob vykonaných u mužov a 84 (36,1%) u žien. Priemerný vek operovaných pacientov bol 61 rokov (s rozptybom od 42-81 rokov). 133 pacientov (57%) bob dlhodobo liečených s.c. aplikovaným inzulí nom, 98 pacientov (42%) perorálnymi antidiabetikami a u 2 pacientov bol novozistený, neliečený diabetes s prvým prejavom diabetickej nohy (0,8%). Z diagnostických metód sme štandardne okrem bežného klinického vyšetrenia využívali dupleXnú ultrasonografiu a OSA vyšetrenie. Základné principy terapie u pacientov so septickou diabetickou nohou sú: 1. Débridement s alebo bez amputácie prstov 2. Sirokospektrálne antibiotiká Ii.v.I 3. Neinvazívne cievne vyšetrenie a angiografia 4. Revaskularizačné výkony Výsledky V sledovanom období sme vykonali 233 revaskularizač ných výkonov u pacientov s diagnózou diabetes mellitus. Najčastejším výkonom bol proXimálny femoropopliteálny bypass v 69 prípadoch, distálny femoropopliteálny bypass v 57 prípadoch, aortobi/uni/femorálny bypass (28-krát), krurálny bypass (27-krát), endarterektómia 24-krát, izolovaná profundoplastika 10-krát, ilikofemorál ny bypass 15-krát a pedálny bypass v 3 prípadoch (vid‘ Tab.1) 28 69 57 27 15 3 10 24 233 Tabul‘ka 1: Počet arteriálnych rekonštrukcií na dolných končati nách u pacientov s diagnózou diabetes mellitus pre ischemickú chorobu dolných končatín vykonaných v rokoch 2001-2005 na pracovisku cievnejjednotky Chirurgickej kliniky FNsP Prešov. Z celkového počtu 233 revaskularizačných výkonov u pa cientov diabetikov bob pre diagnózu septickej diabetickej nohy vykonaných 79 výkonov (33,9%) (vid‘ Tab.2). Tab. 2: Počet arteriálnych rekonštrukcií u pacientov s diagnózou septická diabetická noha Výkon (bypass) Počet Krurálny llikofemorálny Pedálny Izolovaná profundoplastika Endar[erektómia 5 12 30 17 4 3 2 6 Spolu 79 Aortobi/uni/femorálny Femoropopliteálny nad kolenom Femoropopliteálny pod kolenom Tabul‘ka 2: Počet arteriálnych rekonštrukcií u pacientov s dia gnózou septická diabetická noha. V sledovanom období rokov 2001-2005 sme vykonali celkovo 45 vysokých amputácií u pacientov s diabe tes mellitus s diagnózou septická diabetická noha. Z tohto počtu 7 vysokých amputácií bob vykonaných u pacientov po predchádzajúcom revaskularizačnom zákroku pre trombotizáciu bypassu. Počet nízkych amputácií v sledovanom období bol 178, pričom za hranicu medzi vysokou a nízkou amputáciou sme považovali členkový kÍb. Nízku amputáciu po revas kularizačnom výkone pri funkčnom bypasse sme vy konali u 26 pacientov. V 3 prípadoch sme mali úmrtie po úspešnom revaskularizačnom výkone (lx infarkt myokardu, 2x pl‘úcna embólia) Diskusia V súčasnosti je k dispozícii niekol‘ko možností zobrazenia pedálnych tepien. Niektorí autori spochybňujú OSA ako SLOVENSKÁ CHIRURGIA SK Chir. 2006 zlatý štandard v zobrazení pedálnych tepien a v prípade nezobrazenia pedálnych tepien na DSA doporučujú vykonat‘ MRA event. dupIexné ultrazvukové vyšetrenie pedálnych tepíen (4). Váčšina autorov dnes nepovažuje prítomnosť plantárneho oblúka na angiografii za nevy hnutnú podmienku pre revaskularizačný zákrok. Revĺzia pedálnych tepien aj pri nepriaznivom angiografíckom náleze by mala byť vykonaná v prípade, ak nie sú závaž nejšie kontraindikácie. Je zásadnou chybou rozhodovat‘ o amputácii končatiny len na základe angiografíckých snímok (7, 11). Autológna vena saphena magna IVSMIje materiálom vol‘by pre infrainguinálne arteriálne revaskularizácie z dvoch dóvodov. Distálna anastomóza je umiestnená na tepnu malého lúmenu s velkým periférnym odporom a preto sa dá očakávat‘ nízka prietoková rýchlost‘ v oblasti bypassu. Žilový štep znáša velmi dobre aj nízke prietokové rýchlosti (do 40 ml/mm) v porovnaní s kvalitnou umelou cievnou protézou, ktorá sa pri nízkych prietokoch uzatvára (10). Dóležitý je aj dostatočný lúmen žily, ktorý by mal byt‘ po hydrodilatácii aspoň 3 mm, inak ja žila náchylná k včas ným uzáverom. Druhým dóvodom je prítomnost‘ infekcie na periférii končatiny a práve autotransplantát je odolnejší proti infekcii ako umelá cievna protéza. Túto vénu je mož né použiť translokovanú /reverznú alebo nonreverznú/ eventuálne in-situ. Pri in-situ technike cez prerušený distálny koniec VSM vykonávame hydrodilatáciu distálneho úseku vény. Cez distálny koniec vény zavádzame in-situcat (valvulotóm používaný na inaktiváciu žilových chlopní) proXimálne. Po našití proXimálnej anastomózy bypassu vykonávame deštrukciu chlopnĺ in-situcatom, ktorý bol zavedený cez distálny koniec VSM. Vykonávame tzv. retrográdnu techniku ‚na slepo“ bez angioskopickej kontroly. Po potvrdení dobrého neprerušovaného toku krvi našívame distálnu anastomózu bypassu. Pri slabom prítoku po deštrukcii chlopní in-situcatom sa nám osvedčilo prerušit‘ reziduálne chlopne Fogartyho embolektobalom, ktorý zavádzame cez periférny koniec žily. Prerušenie vetiev VSM vykonávame v druhom sedení po označení týchto vetiev ultrazvukovým vyšetrením. Najdistálnejší kontinuálne priechodný úsek arteriálneho systému má byt‘ použitý ako vtok do bypassu akceptujúc stenózu do 40% priemeru lúmenu vtokového traktu (2). Krátke bypassy začínajúce z popliteálnej tepny sú preto časté u diabetických pacientov. Cievni chirurgovia majú rózne ná zory ohľadom Iokalizácie distálnej anastomózy. Zástancovia pedálneho bypassu argumentujú potrebou pulzujúceho prietoku pre zhojenie tkanivovej nekrózy. Argumentom pre fibulárny bypass ja kratšia dÍžka štepu, vyhnutie sa incízii na nohe a prítomnosť kolaterál z distálnej časti fibulárnej tepny pre adekvátne krvné zásobenie nohy. Záver Na základe našich výsledkov v súlade s Iiterárnymi údajmi móžeme potvrdíť, že agresívny postup chirurgic kej liečby u pacientov so septickou diabetickou nohou v kombinácii s Iiberálnym vykonávaním revaskularizač ných výkonov vedie k zníženiu počtu nielen vysokých amputácií u týchto vysoko rizikových pacientov, ale mnohokrát vedie k demarkácii a spontánnemu zhojeniu 21 kožného defektu bez potreby „malej“ amputácie. Tento postup výrazne znižuje dósledky chronického septického stavu, pooperačnú komorbiditu a mortalitu, a napomáha skorej úprave dekompenzovaného diabetes mellitus Vysoká amputácia je posledným riešením u pacienta so septickou diabetickou nohou (8). Literatúra 1. Akbari, C. M., LoGerfo FW.: Diabetes and peripheral vascular disease. In J. Vasc Surg, č. 30, 1999, s. 373-384. 2. Berceli, S. A.: Management of the diabetic foot. In Zelenock, G. B. et aI. Mastery of vascular and en dovascular surgery 1.vyd. Philadelphia: Lippincott Williams Wilkins, 2006, s. 493-497. ISBN 0-78175331-7. 3. Daňo, J.: Ultrazvuková diagnostika poranení mäkkých štruktúr v traumatológii a pri traumatologickej intervencu. In MOLISA, č. 2, 2005, s. 15-16. 4. Hofmann, W.J., Forstner, R., Kofler, B., Binder, K., Ugurluoglu, A., Magometschnigg, H.: Pedal artery imaging a comparison of selective digital subtrac tion angiography, contrast enhanced magnetic reso nance angiography and duplex ultrasound. In Eur. J Vasc Endovasc Surg, č. 24, 2002, s. 287-292. 5. Mýtnik, M. : Angina intestinalis.: Atestačná práca. Bratislava, 1991, s.8. 6. Nehler, M. R., Whitehill, T.A., Bowers, SP., Jones, D.N., Hiatt, W.R., Rutherford, R.B., Krupski, W.C.: Intermediate-term outcome of primary digit amputa tions in patients with diabetes mellitus who have fo refoot sepsis requiring hospitalization and presumed adequate circulatory status. In J. Vasc Surg, č. 30, 1999, s. 509-518. 7. Staffa, R.: Záchrana kriticky ischemické končetiny pedální bypass. 1. vyd. Praha : Grada, 2004, silO. ISBN 80-247-0957-0. 8. Taylor, L.M., Porter, J.M.: The clinical course of dia betics who require emergent foot surgery because of infection or ischemia. In J.Vasc Surg, č. 6, 1987, s.454-9. 9. Tošenovský, P.: Moderní léčba syndromu diabetické nohy. 1.vyd. Praha : Galén, 2004 207s. ISBN 807262-261-7. 10. Třeška, V.: Chirurgická terapie diabetické nohy. In Rušavý, Z. Diabetická noha. Praha: Galén, 1998, s.112-134. 11. Mištuna, D., Mazuch, J., et al.: Chirurgia diabetickej nohy. SK Chir, č. 2, 2005, s. 4-5. - MUDr. Šeliga Peter Chirurgická klinika FNsP J.A. Reimana Hollého 14 081 81 Prešov tel. 0915 328 485 e-mail: seligaszm.sk SLOVENSKÁ CHIRURGIA SK Chir. 2006 Unfortunately these interventions did not solve the problem of tom out and occluded major arterial orifices proXimally to the refenestration, and In these cases results of fenestration were disappomnting. Analysis of mortality In Type B dissection revealed that In two third of the cases the cause of death was related to renal or visceral ischemia (4). Taking In consideration all of these facts we decided to perform thoracoabdominal „endoaortectomy“ In selected patients, In whom long segmental dissectons compromise visceral, renal and/or iliac circulation. Thoracoabdominal endaortectomy In case of Type B aortic dissection (prezentácia venovaná 70. narodeninám Prof. MUDr. Júliusa Mazucha, DrSc.) Cs. Dzsinich, G. Acsády, K. Hüttl, G. Bíró, G. Szabó, Z. Szeberin. Department Of Cardiovascular Surgery Semmelweis University Budapest Abstract Despite remarkable progress In both, diagnostic and therapeutic development In treating aortic dissections this continues to be one of the most severe vascular catastrophies complicated by high mortality.While aortic dissections Type A are totreat surgically In our days, in majority of patients with Type B dissections hypotensive treatment Is the method of choice providing better chance for survival and prevents effectively aneurysm formation and rupture at the site of the intimal tear. However In certain cases, Type B dissection generates either isthmic aneurysm formation orwith distal progression, may afflict long segmental thoracic, thoraco-abdominal or abdominal deterioration of the aorta and its side branches. The spinal, visceral, renal and Iower limb ischemia threatens the viability of these organs and hypotensive medication may enhance this risk. Emergency diagnostic workup and selective surgical reconstruction could allow to reduce mortality. At our department we have undertaken 33 thoracoabdominal endoaortectomies with meticulous reconstruction of renal and visceral orifices. The mortality rate In this subgroup of patients was 6%. Based on our eXperience with Type B aortic dissections we recommend open „endoaortectomy“ In selected cases In order to improve the longterm outcome. Key words: aortic dissection, surgery, refenestration Material and methods During the past 15 years we have treated 344 patients for acute aortic dissection.lt concerns Type A dissections In 211 and Type B In 133 patients. From this patient material only 33 patients were selected for thoracoabdominal endaortectomy. Three patients suffered from Type A dissections with severe distal arterial involvement. In 30 patients long segmental Type B dissection was found with impending or manifest organ failures. The mean age was 53 years (eXtremes 36 and 65 years). Distribution of gender showed a male preponderance (25 males versus 8 females). Onset of symptoms ranged between 4 hours and 2 weeks with a mean of 28 hours. Symptoms and diagnostic tools used are listed In Table I. and II. ‚ Type B aortic dissections are generally considered for hypotensive medical treatmentto prevent rapid aneurysm formation and rupture at the site of the intimal tear, and rogression either retrograde to the distal aortic arch or antegrade down to the distal aorta. In most of the cases this strategy helps to survive the acute phase and results In an acceptable bmg term survival (1). In certain cases hypotensive therapy can not prevent hypoperfusion of distal Organs, because of orificiab damage of renal, visceral, spinal or aortoibiac branches (2,3). Spontaneous refenestration may result In relief Of the consequences due to disturbed circulation at aortic side branches, and a „two barrel aorta“ without organ failures might be viable at long run. This eXperience supports the interest for abdominal aortic refenestration either by surgery or by catheter method. ‚ Table I. Symptoms of patients with long segmental aortic dissections at admission 33/33 Chest and back pam 33/33 Hypertension Disturbed circulation 24/33 of the lower limb 9/33 of the (left) lower limbon 19/33 Abdominal pam 14/33 Oligo-anuria 2/33 aneurysm Palpable abdominal aortic 1/33 Hemothorax 0/33 Paraplegia, paraparesis Table II. Diagnostic evaluation of patients with dissection Noninvasive investigations: 33/33 Physical examination 33/33 extremities four Doppler flowmetry at 33/33 Chest x-ray 33/33 ECG 33/33 enymes ial Laboratory testsJmycard 33/33 scan Contrast enhanced CAT 4/33 n 3D reconstructio 7/33 MRI 33/33 Echocardiography 24/33 Tranesoesophageab echo In three cases of type A dissection mnitially managed by Bentall‘s procedure (2 cases) and annuloplasty and valve sparing operationwith ascending aortic replacement (1 case), OSA angiography revealed severe deterioration ‚ SLOVENSKÁ CHIRURGIA SKChir. 2006 of the thoracoabdominai aorta and its side branches. Beyond morphology, intractable hyper[ension (3), absence of the femoral pulse and ischemia of the lower eXtremity (2) and decreasing urine output (2) argued for a second intervention. In eXtensive Type B dissections CAT scan, MRI and! or DSA angiography allowed to detect the. site of the primary tear, size of Iocal aneurysm formation, retrograde eXtension of the dissection horizontal and longitudinal relation oftrue and faise lumens, morphological damage of side branches and their perfusion, presence of chronic occiusive disease or aneurysm (Figs. 1, 2, 3, 4, 5, 6). In one male patient we had to replace the isthmic aorta folowing rupture of the aneurysm and hemothorax. In a female patientwith Marfan syndrome,thoracoabdominal endaortectomywas necessary inthe acute phase, butlater she required isthmic, and abdominai aortic repiacement, at three and 6 months interval respectively. Indication for endaortectomy: If the site of the primary intimal tear has been propeny managed by surgery In Type A dissection, or controlled safely in the majority of cases of Type B dissections by medical hypotensive treatment and the thoracoabdominal aorta remains seriously damaged causing imminent or manifest organ failure(s) the endaortectomy Is ind icated. The goals of this procedure are: a. to Iower the tension within the aortic faise lumen b. to create a common thoracoabdominal aortic lumen c. to remove au Ioosened intimal flaps and thrombi offalse lumen d. to fix intimal edges downstream e. to provide direct perfusion of au side branches and of the distal aorta f. to prevent chronic renal hypoperfusion, a cause of renovascular hypertension Surgical Technique: The patient should be positioned In a right oblique supme position. EXposure of the thoracoabdominal aorta Is recommended through a thoracoabdominal incision In the left 8th intercostal space cutting the cartilagenous ventral part and proceeded In the ieft pararectal line. After retraction of the iung the detachment of peritoneal sack, circular section of the diaphragma about 2cm along the insertion gives an excellent view on the aorta from the mld thoracic level to the aortic bifurcation. Bluish discoioration of the aorta showsthe line of the dissected channel. When full anticoagulatIon has been given, the distal thoracic aorta and the aortic bifurcatIon are clamped. Simultaneously decrease of cardiac afterload by administration of vasodilating drugs Is mandatory. This allows to keep central blood pressure In a normai range and increase collateral circulation to the distal haif of the body including the spmnal cord. Aortotomy runs longitudmnally In the Ieft posterior quadrant of the aorta which can be extended horizontally at both ends If needed to visualize the orifices of side branches. Through the wide eXposure, the faise and true lumen, as well as the intimal damages atthe orifices, are easy to identify (Fig. 7). Bieed Ing control by balloon catheter In the major branches Is possible. lntercostal arteries should the clamped outside the aortic lumen, In order to have free sight for the endaortectomy. The dissected intimal layer at the upper point opens the true lumen and it should be removed along the fixed line to the distal end ofthe exposure where it should be cut circularly. Loosened flaps from ali onifices should be removed and fixed by 5!O monofilament sutune (Fig 8) Fixation of the distal circular aortic intima to the external waII keeps circulation within the normal lumen. If external layer is fragile, Tefion pledgets on glue can reinforce the suture line. The procedure leaves two barrels within the thoracic aorta. After fiushing fnom aIl dinections, aortotomy can be ciosed by 4/0 monofilament continuous suture. Volume replacement parallel to declamping prevents major hemodynamic collapse (Fig.11). After reversal of anticoagulation, the aortic suture should be covered with the pleura. The diaphragma Is reconstructed using 2/0 monofilament continuous suture. The mean ciamping time was 26 minutes (eXtremes 22 and 34 mm). The mean surgical interventions time was 94 minutes (eXtremes 55 and 126 minutes). AII patients remained intubated for 24 hours. The mean postoperative hospital stay was 6-7 days. ‚ Results: There were no intraoperatIve deaths, buttwo patients, who underwent aortoiliac repiacement for chronic abdominal aortic aneurysm complementary to thoracoabdominai endaortectomy died from myocardiai infarction, duning the first 48 hours.This represents a 6 percent early mortality rate. In one patient Ieft nephrectomy had to be done after endaortectomy due to thrombosis of the Ieft renal artery and infarction of the kidney, but none of the patients required dIalysis. The 31 survivorsrecovered uneventfullyallpatientsbecame normotensive. Eight patients nequired monotherapy to control blood pressure. Regular checkup was carnied out at 6 weeks and 3 months and every 6 month thereafter until five years postoperatively.The mean foliow up was 41 months (range between 6 and 60 months). Physicai examination, renai and cardiac function, chest x-ray, ECG, cardioechography and abdominal uitrasound were perfomed routinely at each follow-up visit.CAT scan on angiography were indicated In selected patients only If any alteration of the aorta was suspected.During this period we ost two patients, one 5 yeans after succesful endaortectomy due to Type A dissection and an othen after myocardial infarction. In one female patient with Marfan syndrome, isthmic and abdominalaorticaneurysm developed afterendaortectomy of Type B dissection. These aneunysms required surgical correction sevenal months Iater.None of the patients nequmred dialysis. No major diiatation Of the two barrel thoracic aorta developed, but In ten cases, a narrow faIse lumen at the distai abdominal aorta could be detected without reduction on the owen limb circulation. Discussion: The dissection of vessels Is determined by the biomechanical properties of the wall and by the kinetic energy of the blood stream.lf cohesion between Iayers 23 24 SK Chir. 2006 SLOVENSKÁ CHIRURGIA Is strong, the dissection remains Iocalised.Depending on blood pressure and resistance of the remaining eXternal layer, different sizes of faise aneurysm may deveop. fthe waII is fraile, rapid eXtension and rupture may occur. If the external layer is strong and the cohesion force between ayers is weak, the kinetic energy of the blood stream separates the layers at long segment creating a secondary, faise lumen. This separation of intima may affect the whole circumference and extend to the peivic arteries.The higher the tension of thefalse lumen, the more serious is the damage of the orifices ot side branches. When the fragile intima can not resist tension within the faise lumen, it may Disrupt and circulation returns into the normal lumen In other words refenestration happens. In case of weak external layer distal aneurysm formation and rupture may ensue. Spontaneous refenestration may result In relief of tension within the faise lumen and my stabilize circulation within both lumens preventing further damage of side branches. Partially or totally tom out of large side branches leaving holes In the separated intima, aiso provides connections between the two lumens which contributes to lowering tension inside the faise channel. The beneficial effect ot spontaneous recanalisation led to idea of creation of an arteficial- surgical or interventional reentry at the Iower abdominal aorta. This type of surgery was originaily performed by Gurin 1935, who achieved restoration of circulation of the lower limb, but his patient died on renal tailure (5). The same result was achieved by Shaw in 1954 (6). The first survivor after distai refenestration was operated by DeBakey 1955 but the mortality rate In the reported small series remained as high as 43 percent In emergency cases (2,7). The incidental and not convincing resuits retarded widespread use of fenestration of long segmental aortic dissections. Other eXperience with proximal aortic reconstruction at the site of the primary tear allowed to prevent rupture of the faise aneurysm but was complicated by renal, viscerai and lower eXtremity ischemia.Reestabiishment of the true lumen proximally compromised the faise lumen, with increasing tension of a subintimal hematoma around the oritices, or the nonelastic intima was everted downstream by the biood flow and the everted intimal tlap covered the orifice of one or more major branches.Distal malperfusion occurred In almost 30 percent of cases with proximal reconstruction only (8). Incidence of distal organ failure was lower In Type A dissections with proXimal repair (1,4). Mortality ot these cases was caused In almost seventy percent by renal (50%) or viscerai (78%) ischemia as Cambria reported (2). These disappointing and unpredictabie surgicai results supported the general acceptance hypotensive treatment ot Type B dissections, although the main cause of mortality In medically treated patients was aiso multi organ failure. Several attempts to reduce the incidence of these complications have been reported. Webb and Wiiiiams and recently Panetton and associates reported a small number of patients who benefitted extended fenestration through a suprarenal aortotomy using transabdominal or extraperitoneal approach,with a reduced mortality rate in emergency — ‚ — cases.Nevertheless, intrarenal refenestrations were as disappointing as previously (9, I 0, 11). In our department we use the thoracoabdominal approach with an extended dorsolateral longitudinal aortotomy and complete exposure ot the distal thoracic and the entire abdominal aorta.This large exposure gives an excelient view on au viscerai and renal orifices.Performing excision ot the dissected intima completed by meticulous debridement, thrombectomy we achieved better results.Two and intimal fixation infarction and both had myocardial trom patients died replacement for aortoiliac ry to undergo complementa aneurysms. aortic chronic infrarenai None of the patients suffered renal insufficiency, renal complications. At the contrary the procedure improved renal function and on preeXisting hypertension. ‚ Crawford called attentionto importance of hypertension on the survivai after aortic dissection. Hypertensive patients have linie chance to survive more than three years. We would iike to emphasize the importance of recognition impending unstable morphology ot a dissected aorta such as intimal tear, appositionai thrombi or compression ot the orifices. Once there is evidence ot anuria or bowel ischemia, the chance to preserve organ tunction Is iimited. Early surgical intervention may reduce the complication rate considerably. The new endovascular techniques, introduced recently, will surely take a place In the management of acute aortic dissections.Localised Type B dissections are ideal for endografting.lfthe dissection includes the visceral and/or renal segment of the aorta, stent grafting carries the same risk as the proXimal aortic replacement. The combination ot proXimal endograf[ing and distai abdominal aortic fenestration may be indicated, If there is no major damage of the important side branches. In our mind endografting has restricted chance to restore viscerai and renal flow, In dissection complicated by visceral ischemia.On other hand, intraoperative stent graft placement into the distai abdominal aorta may fix distal intima and true lumen better than a surgical suture line on tragile vessel walI. If no proXimal aneurysm Is present at the site of the tear we would avoid to dose the faise lumen In addition to endaortectomy, In order no to disturb balanced spinal circulation. We think, thatthoracoabdominal refenestration by endaortectomy, may further reduce the mortality In acute or subacute long segmental aortic dissections. Literature: 1. ELEFTERIADES JA, LOVOULOS CJ, COADY MA, TELLIDE G, KOPF GS, RIZZO JA. Management ot descending aortic dissection. Ann Thorac Surg. 1999:67:2002-5 discussion 2014-9. 2. CAMBRIA RP, BREWSTER DC, GERTLER J, et al. Vascular complications associated with aortic dissection. J Vasc Surg. 1988:7:199-209. 3. FANN JI, SARRIS GE, MITCHELL RS, et aI. Treatment of patients with aortic dissection presenting with peripheral vascular complications. Ann Surg. 1990:212:705-1 3. 4. VAN ARSDELL GS, DAVID TE, BUTANY J.Autopsies In acute type A aortic Dissections.Surgical implications. Circulation. 1998: 98 II: 229-304. SK Chir. 2006 5. GURIN D, BULMER JW, DERBY R. Dissecting aneurysm of the aorta Diagnosis and operative relief of acute aortíc obstruction due to this cause. NY State J Med. 1935:35: 1200-2. 6. SHAW RS. Acute dissecting aortic aneurysm: Treatment by fenestration of the internal waII of the aneurysm. N EngI J Med.1955: 253: 331-3. 7. DEBAKEY ME, COOLEY DA, CREECH O. Surgical consideration of dissecting aneurysm of the aorta. Ann Surg.1955: 142:586-612. 8. CRAWFORD ES, CRAWFORD JL, STOWE CLL, SAFI HJ: Total aortic Replacement for chronic aortic dissection occuring in patients with or without Marfan‘s syndrome. Ann Surg.1984: 199:358-62. 9. WEBB TH, WILLIAMS GM. Abdominal aortic tailoring for renal, visceral, and iower extremity malperfusion resuiting from acute aortic dissection. J Vasc Surg. 1997: 26:474-81. 10. PANETTON JM, SWEE HTHE, CHERRY KJ, etai.Aortic fenestration for acute or chronic aortic dissection: An uncommon but effective procedure. J Vasc Surg.2000: 32:711-21. 11. NIAMI H, AOMI 5, TAGUSARI 0, HASHIMOTO A, KOYANAGI H. Extensive aortic reconstruction for aortic aneurysm in Marťan syndrome. Ann Thorac Surg.1999: 67:864-70. 12. KURATANIKATO M, MATSUDA T, KANEKO M.T. et aI. Outcomes of stent-Graft treatment of faise lumen In aortic dissection. Circuiation. 1998:98 11:305-1 2. Figures: Fig.1. OSA angiogram shows Type II/B aortic dissection without major faise Aneuiysm formation. Fig.2. 3D CAT scan of a patient with l/IB aortic dissection and huge aneurysm at The site ofthe intimaI tear. Table L Symptoms Of patients with long segmental aortic dissections at admission Chest and back pam Hypertension Disturbed circulation of the lower limb of the (left) lower limbon Abdominal pam Oligo-anuria Paipable abdominal aortic aneurysm HemothoraX Paraplegia, paraparesis 0/33 33/33 33/33 24/33 9/33 19/33 14/33 2/33 1/33 Table IL Diagnostic evaiuation of patients with dissection Noninvasive investmgations: Physical examinafion 33/33 Doppler fiowmetry at four extremmtmes 33/33 Chest x-ray 33/33 ECG 33/33 Laboratory testsĺmycardial enymes 33/33 Contrast enhanced CAT scan 33/33 3D reconstruction 4/33 MR! 7/33 Echocardiography 33/33 Tranesoesophageal echo 24/33 Invasive investigations: DSA angiography/ two planes Coronarography 33/33 11/33 Fig.3. Type I/IB aortlc dissectlon, CATscan wmth contrastenhancement. At the mld thoracic segment of the aorta, there Is an a/most complete detachment ofthe lntimai layer. 25 SKChir. 2006 Fig4. MR! picture of a long segmental Type B aortic dissection. The intimal tear at the isthmic aorta, as weil as the longitudinal extension are deany visibie. 26 Fig.7. This intraoperative photograph shows stenosing thrombus accumulation within the faise lumen around the ostium of the left renal artery In a case of Type B aortic dissection. Fig.8. Removed intimal flap from the dissected aorta. The tom out onifices are deany seen. Fig.5. Upper abdominai segment of the angiogram shown In Fig. 1. it reveals severe compression of the true lumen and of the visceral arteriai orifices. Fig.6. Varlous forms of intimal damage at side branches due to aortic diussection. a. subintimal hematoma compnses true lumen b. partla! intimaltear with looesened intimal flap c. complete disrution of the orlficialintimalcone with or without subsequent thrombosis Address: Csaba Dzsinich MD,PhD Department of Cardiovascular Surgery Semmelweis University Budapest Városmajor u. 68 H-1122 Budapest, Hun gary Access: Phone: 0036 I 458-6700; 2 122-065 Mobile: 309318906 Fax: 0036 I 3553-885; 3559152 e-mail: [email protected] SLOVENSKÁ CHIRURGIA Biliárny ileus — SK Chir. 2006 kazuistika (prezentácia venovaná 70. narodeninám Prof. MUDr. Júliusa Mazucha, DrSc.) Kovács V, Cseri J., Brunčák P., Takáč R. Chirurgické oddelenie VšNsP Lučenec, n. o. Primár: MUDr. Brunčák Peter Súhrn Biliárny ileus je mechanická obštrukcia tenkého čreva velkým kameňom, ktorý sa dostane z velkého žlčníka cez bilioenterickú fistulu do čreva. 75% týchto fistúl sa vytvorĺ medzi žlčníkom a duodenom. Menej zriedkavé sú fistuly medzi žlčníkom a žalúdkom a medzi žlční kom a hrubým črevom. Autori referujú o 61-ročnom po lymorbídnom pacientovi, ktorý mal 6 dní bolesti brucha s chudobným klinickým nálezom. Aj ked‘ táto klinická entita je velmi zriedkavá, mali by sme o nej vediet‘ a byt‘ agresívnejší k OP riešeniu u pacientov s nejednoznač ným klinickým nálezom na bruchu. KI‘účové slová: biliárny ileus, tenkočrevná obštrukcia Gaflstone ileus Summary Gallstone ileus is a small bowel obstruction caused by a big stone of the gallbladder which get into the bowel due a bilioenteral fistula. 75% of these fistulas are created between the gallbladder and duodenum. Fistulas between gallbladder and stomach and between gallbladder and large bowel are very rare. Autors describe a case report about a 61 years old polymorbid man, who sufferd the abdominal pam with a pure clinical found. If when these clinical unit is very rare, we should know about it and we should have to be aggresively to surgical treatment in patients with shady clinical picture. Key words: gallstone ileus, small bowel obstruction Kazuistika V júni 2005 bol k nám prijatý 61-ročný pacient so 6-dňovou anamnézou difúznych bolestí brucha, zvra caním, zástavou vetrov a stolice. Pacient s CHRI, závažnou ischemickou chorobou srdca a hyperten ziou po opakovane prekonaných infarktoch myokardu a cievnych mozgových príhodách obojstranne, biolo gicky opotrebovaný. Pacient pri príjme dehydratova ný, hypotenzívny, v t‘ažkej hypokalémii, metabolickej acidóze, anurický. V krvnom obraze pozorovaná leu kopénia. Na natívnom RTG (obr. I a 2) sú dilatova né kl‘učky tenkého čreva bez hydroaerických útva rov. USG bez jednoznačného patologického nálezu. Vzhladom k týmto skutočnostiam indikujeme RTG pasáž (obr. 3 a 4), kde KL prechádza len asi do tretiny tenkého čreva, d‘alej KL nepostupuje ani po časovom odstupe. Predpokladáme vnútornú herniu a pacien ta indikujeme k urgentnej operácii. Pri laparotómii je dutina brušná bez výpotku, nachádzame dilatované proximálne klučky tenkého čreva a asi 60cm od Tre itzovho ligamenta asi 4x2cm kameň intraluminálne, za ním kolabované tenké črevo smerom aborálnym (obr. 5). Žlčník je prázdny, zrastený pevne s duode nom. Kameň postupne premasírujeme do hrubého čreva cez Bauhinskú chlopňu, odkial‘ by sa mal dostat‘ von per vias naturales. Inú patológiu v dutine brušnej nenachádzame, fistulu ponechávame in situ, nakol‘ko pacient je hemodynamicky instabilný a sú kontroverz né názory na jej riešenie v prvej dobe. Pooperačne pacient monitorovaný na OAIM. Pooperačne postupne úprava renálnych parametrov, pretrváva tachykar dia okolo 100-110 Imin., TK na uspokojivých hodno tách bez nutnosti podpory vasopresormi, upravuje sa aj vnútorné prostredie, pacient je na spontánnej ven tilácii. Pasáž je slabo počutel‘ná. 3. deň po operácii náhle nastupujú poruchy dýchania, asystólia, zaháje ná KPCR, ktorá je úspešná, po resuscitácii diagnos tikujeme t‘ažký reinfarkt. Pacientov stav je kritický, nutnost‘ podpory obehu vasopresormi, UFy, febrílie do 40°C., kardiálne zlyhávanie po t‘ažkom reinfarkte. 4. deň po operácii konštatujeme exitus letalis. V pne behu 15-tich rokov sme operovali na našom oddelení 4 pacientov s horeuvedenou diagnózou. Až na jeden prípad sa všetky skončili fatálne, nakol‘ko sa vždy jed nalo o starších pacientov s početnými pridruženými ochoreniami. Diskusia Prvá zmienka o biliárnom ileu pochádza z roku 1645 od Bartholiniho z postmortálnej štúdie. Jedná sa o zriedkavú patológiu, kde preoperatívna diagnostika je velmi ťažká a je mnoho kontroverzných názorov na vybratie kameňov, žlčníka a korekcii fistuly (4). Biliárna fistula vzniká po epizóde akútnej gangrenóz nej cholecystitídy s následnou perforáciou žlčníka do čreva. Vel‘mi zriedkavo móže vzniknút‘ fistula medzi žlčníkom a hrubým črevom a kameň zo žlčníka móže spósobiť ileus hrubého čreva (7). Vyskytuje sa vo vyššom veku, častejšie nad 70 ro kov. Táto klinická jednotka tvorí asi 1 % všetkých ile óznych stavov tenkého čreva a postihuje menej ako 1% pacientov so žlčníkovými kameňmi. Tvorí 25% intestinálnej obštrukcie u pacientov, ktorí nemajú la parotómiu v predchorobí (1). Noriega a kol. vo svojom súbore pacientov uvá dza, že biliárny ileus je v 0,66% komplikácia cho lecystolitiázy a tvorí 3,7% prípadov intestinálnej obštrukcie (5). Diagnostika hrá vel‘kú rolu v menežmente pacientov s podozrením na biliárny ileus. Zo zobrazovacích metód sa používajú USG, natív brucha a CT. V ne- 27 28 SKChir. 2006 SLOVENSKÁ CHIRURGIA trenie jasných prípadoch je nutné vykonat MRI vyše pa tejto ke nosti diag v m (3). OT je zlatým štandardo tológie (9). ňa Diagnostické kritériá biliárneho ilea na OT zahř žlčnik, jú: 1. obštrukciu tenkého čreva, 2. ektopický ny kalcifikovaný totálne alebo čiastočne, 3. abnormál m žlčník s kompletnou vzduchovou kolekciou, príto a nepr s y tekutin a uláci akum nost‘ou hladinky, alebo videlnou stenou (8). ná Správna diagnostika je kl‘účová a vyžaduje si (9). slednú promptnú chirurgickú intervenciu Iniciálny menežment biliárneho ilea pozostáva z uvol‘ m nenia obštrukcie, a to najčastejšie prostredníctvo odstránenia kameňa cez enterotómiu. Treba pátrat‘ o aj po prípadných d‘alších kameňoch, aby sa predišl ov. prípad 10% v asi recidíve ilea, ktorá je popísaná ‘a Nutné je zrušenie fistuly a cholecystektómia vzhl ango chol dom ku rekurentným cholecystitídam a u itídam, ktoré sú časté u pacientov s bilioentericko pa fistulou. Rakovina žlčníka bola popísaná u 15% pa ch bilný nesta U u. fistulo u cientov s bilioentericko by Q hornom pravom v le cientov a pri t‘ažkom zápa (1). ní sede sa mala nešit‘ fistula až v druhom iti Výkon v jednom sedení je prevenciou cholango ého oben dy, cholecystitídy a rekurentného ilea, spós ic dalšími kameňmi, ale zvyšuje sa tým riziko enten byt‘ kého alebo biliárneho leaku. Práve preto by mal stave dobrom o celkov v ntov rezervovaný u pacie a s nízkym stupňom zápalu žlčníka. 30-dňová mor talita je popisovaná u 25% pacientov (2, 6). Záver Pri nejasných príčinách a symptómoch tenkočrevnej by obštrukcie a nejasnom USG náleze na žlčníku Názory entitu. vú zriedka túto sme mali myslieť aj na mali na jej riešenie sú kontroverzné, a preto by sme podl‘a a nta pacie postupovat‘ podľa celkového stavu peroperačného nálezu. Literatúra: 1. Ahrendt A., S. et al.: Gallstone ileus In: Townsend M., O.: Sabiston Textbook ot Surgery, Sixteenth edition, W.B. Saunders company, 2001, s. 10931094. er J., 2. Kirchmayr W., Muhlmann G., Zitt M, Bodn still and rare ileus: stone Gall A.: Weiss H, Klaus s. 4, 75, Apr., 2005, Surg, controversial. ANZ J 234-238. T., 3. Lassandro F. Romano S., Rossi G. Valente heli Ferrara I., Romano L., Grassi R.: Role of cal OT in diagnosis ot gallstone ileus and related conditions. Am J Roentgenol., 2005, Nov., 185, 5, s. 1159-1165. ‚ ‚ 4. Mondragon S.A., Berrones S. G., Tort M. A., Sobe ranes F. O., Dominguez O. L., Mondragon S. R.: Surgical management ot gallstone ileus: tourteen year eXperience. Rey Gastroenterol Mex, 2005, Jan. Mar., 70, 1, s. 44-49. 5. Noriega Maldonato O., Bernal Mendoza LM., Rivera Nava JO., Guevara Torres L.: Gallsto ne ileus. Oir Oir 2005, Nov. Dec., 73, 6, s. 443448. — - — — — 6. Simion S. Lepadat G., Oroitoru A., Ghita B., Mastalier B., Angelescu M., Simion I.: Therape utic options in gallstone ileus. Ohirurgia (Bucur), 2005, Nov Dec, 100, 6, s. 583-586. ‚ — 7. Sipos P., Szabo S., Ondrejka P., Hermann 0, Elek G., Sugar I.: Subtotal colectomy in the course ot gallstone ileus surgery. Magy Seb., 2004, Oct., 57, 5, s. 293-296. — 8. Yu O. Y., Lin O. C., Shyu R. Y., Hsieh O. B., Wu H.S., Eyan Y.S., Hwang J. I., Liou O.H., Ohang W. O., Ohen O. Y: Value of OT in the diagnosis and mana gement of gallstone ileus. World J Gastroenterol., 2005,Apr., 14, 11,s.2142-2147. se 9. Zissin R., OsadchyA., Klein E., Konikoff.: Oon uc obstr to cutive instances of gallstone ileus due tion first at the ileum and then at the duodenum complicating a gallbradder carcinoma: a case report. Emerg Radiol., 2006, Mar., 12, 3, s. 108110. Obr. 1: Naliv brucha, AP projekcia SLOVEN‘ “RURGIP SK Chir. 2006 29 Obr. 2: Natív brucha, bočná projekcia Obr. 4: Pasáž tenkým črevom Obr. 3: Pasáž tenkým črevom Obr. 5: Predoperačný záber kameňa v tenkom čreve a za ním kolabované črevo Adresa: Primár: MUDr. Brunčák Peter Chirurgické oddelenie VšNsP Lučenec, n. o. SLOVENSKÁ CHIRURGIA SK Chir. 2006 Význam PET-CT pri hl‘adaní uzlinových metastáz karcinómu pankreasu P. Kothaj Chirurgická klinika Banská Bystrica SZU, FNsP FDRoosevelta, Súhrn: Za 8 mesiacov roku 2006 bob na Chirurgickej klinike SZU v Banskej Bystrici vykonaných 13 duodenopankre atektómií. Traja z týchto pacientov absolvovali predope račné PET-CT vyšetrenie. Toto vyšetrenie u dvoch z nich objavilo vzdialené uzlinové metastázy v atypických lokalizáciách. V práci uvedená kazuistika demonštruje význam PET-CT pre odhal‘ovanie typicky aj atypicky lo kalizovaných uzlinových metastáz a tým aj pre zvýšenie kurabilnosti resekcie pankreasu. Kl‘Účové slová: PET-CT karcinóm pankreasu uzli nové metastázy - - 30 Bystrici sme v roku 2006 za 8 mesiacov (január 2006 august 2006) vykonali 13 duodenopankreatektómiĺ pne karcinóm pankreasu. Z nich bob 11 cefalických a 2 totálne. Mortalita boba 0%, morbidita 7,7% (jeden pacient mal biliárny leak, ktorý sa behom týždňa konzervatívne zhojil). Z týchto 13 pacientov traja mali predoperačne vykonané PET-CT vyšetrenie, u dvoch z nich práve PET CT objavilo uzlinové metastázy mimo spádovú lymfatickú drenáž pankreasu. U oboch týchto pacientov bob potom vd‘aka PET-CT vykonané odstránenie aj týchto vzdiale ných malých metastáz, ktoré sa histologicky potvrdili ako metastázy karcinómu pankreasu. Žiaden z týchto pacientov nemal pečeňové ani peritoneálne metastázy, a ked‘že sa jednalo o mladých pacientov, boli indikovaní na radikálny operačný zákrok. Doba sledovania preží vania je zatial‘ knátka, ale všetci uvádzaní pacienti sú v súčasnosti bez zvýšených hladín onkomarkerov a bez známok recidívy ochorenia. V práci uvádzame pod robne kazuistiku jedného z uvedených pacientov kde boli vd‘a ka PET-CT detekované uzlinové metastázy na miestach, ktoné sa štandandne nerevidujú. — Kazuistika: Importance of PET-CT for revealing nodal metastasis of pancreatic car cinoma Summary: During 8 months of the year 2006, there were 13 duode nopancreatectomies done at the Department of Surgery in Banská Bystrica. Three of these patients underwent preoperative PET-CT investigation. lt revealed distant nodal metastasis in nontypical locations in two of them. Case report demonstrates importance of PET-CT for revealing typical and nontypical nodal metastasis as well as its importance for curability of pancreatic resection. Key words: PET-CT pancreatic carcinoma lymph node metastasis - - Úvod: Uzlinové metastázy pri karcinóme pankreasu sú často malé a nemusia byt‘ vždy uložené v typických spádových drenážach pankreasu ako sú zadné alebo predné penpankreatické uzliny. Na CT, kde sa hodnotjaci rontgenológ zameriava len na oblast‘ pankreasu, móžu byt‘ tak l‘ahko prehliadnutel‘né resp. móžu byť považované za vzdialenú lymfadenopatiu ktorá priamo nesúvisí s karcinómom pankreasu. Chirurg pri dlhom a vyčerpávajúcom výkone taktiež nemusí zamerat‘ pozornost‘ na všetky miesta, kde sa tieto metastázy móžu vyskytnút‘. Preto neocenitelnou pomocou pre chirurga aby neprehliadol ani jednu vzdiale nú metastázu je predoperačné PET-CT vyšetrenie, ktoré jednoznačne ukáže na miesta, kde už v uzlinách došlo k malígnej transformácii. Chirurg tak okrem štandardnej a rutinnej lymfadenektómie spádových peripankreatických uzlin može vykonat‘ aj radikálne odstránenie vzdialenej ších a atypických uzlinových metastáz (1). Materiál: Na Chirurgickej klinike FNsP F.D.Roosevelta v Banskej 54-nočný pacient v dobrej fyzickej kondícii bez akýchkol‘ vek klinických obtiaží a bolestí bol pnijatý pne náhle vznik nutý obštnukčný ikterus. ERCP vyšetnením boba zistená stenóza intnapankreatickej časti žlčovodu a endoskopicky bol zavedený biliárny stent. Následné CT nepotvrdilo na pankrease žiadne nádorovité zväčšenie hlavy pankneasu, preto nebolo ani možné cytologicky ovenit‘ genézu stenózy distálneho choledochu. Jediným patologickým znakom svedčiacim pre malignitu pankneasu bob zvýšenie onko markeru Ca 19-9 na hodnoty 800 U/mb, ktoré sa o dva týždne zvýšili na vyše 1000 U/ml. Pacient po zavedení biliánneho stentu propmtne odžltol a normalizovali sa mu hladiny všetkých pečeňových enzýmov. Nad‘alej bol bez akýchkol‘vek klinických prejavov a cítil sa vo vynikajúcej kondícii. PET-CT, ktoné bob vykonané v PET centre Biont v Bnatislave (hodnotil MUDr. Povinec), však odhalila nielen zvýšenú aktivitu I 8-fuorodeoxyglukózy v hlave pankneasu ale aj vo viacených lymfatických uzlinách, z ktoných niekto né boli v úplne atypických bokabizáciách mimo spádovú drenáž pankreasu. (obr. I 5) Predoperačne bob teda zavzaté do taktického operačného plánu aj revízia týchto atypických miest a odstnánenie všetkých patologicky „svietiacich“ božísk. Pacient bol operovaný dňa 3. 7. 2006 s nálezom malého nádoru v hlave pankreasu s difúznym mikroskopickým postihnutím celého pankneasu. Nakol‘ko nesekčné hranice v oblasti teba pankreasu peropenačne vychádzali mikroskopicky pozitívne, bob nevyhnutné vykonat‘ totálnu duodenopankreatektómiu so splenektó miou (obr. 6). Žalúdok a pylorus bobi ponechané. Vd‘aka navigácii PET-CT skenmi sa podanibo nájst‘ a odstnániť uzliny nielen v oblasti antena hepatica (predné pankreati koduodenálne LU) a antena mesentenica supenion (zadné pankreatikoduodenálne LU), ale aj uzlinové metastázy v kaudálnejších oblastiach, a to v oblasti paraaortálne vl‘avo, parakaválne vpravo v mieste vtoku pnavej renálnej vény (obr. 7—8) a medzi vena cava a aortou pni bifunkácii aorty. Zo všetkých týchto „svietiacich“ božísk vyšli mikro skopicky zistené metastázy adenokarcinómu pankneasu. — SK Chir. 2006 Rekonštrukcia tráviaceho traktu bota vykonaná podľa Lygidakisa na dve ramená Roux-Y klučkyjejuna, v pylorus záchovnej modifikácii. Pacient sa zhojil bez komplikácií a po 15 dňoch, po nastavení na optimálnu inzulinoterapiu, bol prepustený do ambulantnej liečby. Obr. 4: PET-CT sken so svietiacim Iožiskom parakaválne vpravo (LU3) Obr. 1: PET-CT sken so svietiacim Iožiskom v nezväčšenej hlave pankreasu (Cap pancreas) Obr. 2: PET-CT sken so svietiacim ložiskom paraaortálne vlävo (LUI) Obr. 5: PET-CT sken so svietiacim ložiskom pri bifurkácu aorty (LU4) V Obr. 3: PET-CT sken so svietiacim ložiskom v uzline tesne pri hlave pankreasu (LU2) Obr. 6: Resekát hlavy pankreasu (vľavo) a resekát tela s chvostom pankreasu (vpravo), ktorý musel byt‘ odstránený pre pozitívnu resekčnú hranicu 31 SK Chir. 2006 32 recidívy skór ako je zjavná na CT, a to v prípadoch kde pre jej prítomnost‘ svedčí nová elevácia onkomarkeru Oa 19-9 (5). Zriedkavo móžu malé nádory pankreasu ešte pred zjavnou manifestáciou na OT penetrovat‘ do duodéna a podobne ako primárne nádory duodéna spósobit‘ krvácanie do GIT. V týchto prípadoch je však suverénnou diagnostickou metódou endoskopia s biop tickou verifikáciou (6). Obr. 7: Parakaválna metastáza in sítu Záver: Skúsenosti z nášho pracoviska poukazujú na to, že PET-OTje predoperačne indikované u tých prípadov kar cinómu pankreasu, kde je pri relatĺvne malom lokálnom náleze bez zjavných metastáz vysoká hladina onkomar keru Oa 19-9 (vyše 300 U/ml). V takýchto prípadoch je vysoká pravdepodobnost‘, že metastázy sú malé a sú v atypických lokalizáciách. Jediným vyšetrením, ktoré ich móže spol‘ahlivo odhaliť je v súčasnosti PET-OT. Ich odhalením sa zabráni nedostatočnému chirurgickému zákroku s prehliadnutím a ponechaním subklinických metastatických ložísk. Literatúra: 1. Pedrazolli S, Pasqualli S, Sperti O, Ohiericheti F.: 18-Fluorodeoxyglucose positron emission tomography and pancreatic cancer. Dig Surg, 22, 2006, s. 467 —469. 2. Townsend DJ, Oarney JP, Jap JT, Hall NO.: Principles of PET/CT. Abstracts, IOP Oonference, Madrid 2003. 3. Hamer 0W, Feuerbach S.: How useful is integrated PET and OT for the management of pancreatic cancer? Nat Olin Pract Gastro Hepatology, 3, 2006, s. 74 —75. Obr. 8: Stav po odstránení parakaválnej metastázy Diskusia: PET-CT vyšetrenie je dominantne určené na vyhľadáva nie skrytých primárnych malígnych ložísk pri metastázach z neznámeho origa (2). Aj ked‘ PET-CT nieje štandardným a rutinným predoperačným vyšetrením pri karcinómoch pankreasu, ukazuje sa, že v chirurgii pankreasu móže byt‘ v niektorých situáciách neocenitelným pomocníkom. Prvým prípadom sú diskrétne lokáme nálezy v hlave pankreasu kde sa ani pomocou CT navigácie nedá vykonat‘ tenkoihlová aspiračná cytológia ale na PET-CT hlava pankreasu svieti (3). Druhým prípadom je hl‘adanie malých vzdialených uzlinových metastáz v atypických lokalizáciách tam, kde pre resekabilný primárny nádor a celkove dobrý stav pacienta sa uvažuje o radikálnej resekcii pankreasu. Tým, že PET-CT takéto Iiečbe vzdialené malé uzlinové metastázy odhalí a umožní ich odstránit‘, prispieva ku kuratívnosti resekcie pankreasu. PET-CT je indikované najmä v prípadoch, kde sa podIa USG, OT či MR jedná o relatívne malý lokálny nález bez vzdialených metastáz, ale hladiny onkomarkerov sú velmi vysoké a poukazujú na prítomnosť skrytých vzdialených metastáz (4). Tretím prípadom je hl‘adanie — 4. Setti B: State-of-art PET-CT in Imaging the Pancreas: Ourrent Role and Emerging lndications. Abstracts, Radiological Society of North America (RSNA) Meeting, Ohicago 2005. 5. Epelbaum R, Bar-Shalom R, Keidar Z, Gaitini D, Haddad R, Israel 0.: PET/OT imaging in patients with suspected recurrence of pancreatic cancer. J Olin Oncol, 24, 2006, s. 14137. 6. Bakoš E, Dubaj M, Korček J, Zach R: Pankreas zachovávajúca duodenektómia pri krvácaní z tumoru duodéna. SKOhir, 2,2005,6, s.25—29. Autor: Prof. MUDr. Peter Kothaj, PhD. Chirurgická klinika SZU FNsP F.DRoosevelta Nám L. Svobodu I Banská Bystrica pkothajnspbbsk SK Chir. 2006 33 Prof. MUDr. Martin Janec, DrSc má 85 rokov Narodil sa 3.11.1921, v Brezovej pod Bradlom. Prednostom Kliniky detskej chirurgie bol od r.1970 do roku 1988. V knižnici Kliniky detskej chirurgie v Bratislave je vel‘ká koláž Z fotografií, odrážajúca personálnu históriu kliniky. Na samom vrchu je stará, čierno-biela fotografia, na ktorej je zachytené osadenstvo Kliniky detskej chirurgie a neurochirur gie na čele s doc. Žuchom, zakladatel‘om týchto odborov na Slovensku. No, a na fotografii je aj usmievavý mladík. Jeho výraz sa vymyká z výrazu vážnosti rádových sestier, ktoré V tom čase tvorili sesterskú kostru kliniky a boli okolo neho. Tento mladý Dr. Martin Janec začal robit‘ prvé króčiky životom v Brezovej pod Bradlom. Ked‘ som začal pisat‘ tieto riadky, spomenul som si na verše Štefana Krčméryho, z kto rých „zlomky“ som si zapamätal z mladosti. Na tom Bradle na vysokom,tam bude mój hrad. Tam ja sedám rád, hľadím v Šíry kraj A tú našu slobodienku Pán Boh zachovaj. Tieto verše o Štefánikovi som použil preto, aby som zdóraznil, že Prof. Janec zostal svojmu rodnému kraju verný celý svoj život. Jeho myšlienky neustále utekali do Brezovej, hoci tam prežil len prvých 13 rokov. Potom už bol Bratislavčanom a Bratislavu mal vel‘mi rád. Hrdo sa hlásil k Štefánikovi, tvorcovi Česko-Slovenskej štátnosti, aj vtedy, ked‘ sa to vel‘mi nenosilo. Túto jeho zásadovost‘ sme si vel‘mi vážili. Bol zdravým národovcom tak, ako celá jeho rodina z Brezovej. Poznáme sa 47 rokov a nepamátám si, že by bol niekedy zdórazňoval, že bol významným členom protifašistického odboja, že pracoval s velkým rizikom v ilegalite, že vstúpil do partizánskej jednotky a bojoval so zbraňou v ruke. Stal sa vojakom Prvého československého armádneho zboru. Obdržal Rad slovenského národného povstania, Čsl. vojenskú medailu za chrabrost‘ a šest‘ dalších významných vojenských medailí. A to všetko počas vojnou prerušeného štúdia medicíny. V ilegalite pracoval aj ako študent medicíny. Vždy bol a je skromný, priatel‘ský a výsostne l‘udský. Mohol sa bit‘ do přs, mal na to právo, ale on to bral ako morálnu povinnost‘ aby tú našu slobodienku Pán Boh zachoval! — Nedalo mi, aby som nespomenul túto dramatickú epizódu jeho života, lebo aj tá určite prispela k to rnu, aby zvýšil svoju húževnatost‘ a znovu zaujal svoje miesto v posluchárni a pri lóžku pacienta a aby tak pokračoval v štúdiu medicĺny. Vojenčinu si trochu pripomenul už ako chirurg vo Vojenskej nemoc nici v Bratislave. Ale odtial‘ už jeho cesta viedla k det‘om, na Kliniku detskej chirurgie a neurochirurgie, kde nastúpil v roku 1950. Jeho dobrácka povaha bola pre choré deti ako stvorená. Tu som ho spoznal ako medik a netušil som, že spolu strávime pri operačnom stole dlhé roky života. Aj v neurochirurgii ho upútala hlavne problematika vrodeného hydrocefalu, ktorej sa venoval systematicky. Uvedomoval si však, že detská chirurgia a neurochirurgia dlho spolu íst‘ nemöžu, pretože ich spá jala len jedna časť chirurgie, a tou boli vrodené chyby CNS. Hoci mal neurochirurgiu rád, podporoval myšlienku, aby vznikla Klinika detskej chirurgie ako samostatné fakultné pracovisko. Stal sa pravou rukou prvého prednostu novovzniknutej Kliniky detskej chirurgie Prof. Milana Kratochvíla, s ktorým mali spoločné histologické začiatky. Rád mu odovzdával v tom čase už bohaté detsko-chirurgické skúsenosti. Tu v roku 1962 obhájil titul CSc., v rokul964 habilitoval na docenta chirurgie a bol inaugu rovaný za univerzitného profesora chirurgie. Prof. MUDr. Martin Janec, DrSc. bol počas svojho aktívneho chirurgického života klasický detský chirurg, so širokým rozhl‘adom, ktorý sa vedel postavit‘ ku každej malformácii hociktorého telového systému bez ohl‘adu na to, či išlo o hlavu, hrudník, brucho, alebo čokol‘vek mé. Jeho velkou lás kou však bola traumatológia. Bol prvý, ktorý sa jej začal na detskej chirurgii špeciálne systematicky — SLOVENSKÁ CHIRURGIA 34 SK Chir. 2006 venovať. Prirodzene, že pršh d‘alší, ktorým traumatológia učarovala, ale prvé systematické kroky urobil Janec. Traumatológia bola vo svojich začiatkoch úzko spätá s or(opédiou, a preto sa mladý Dr. Janec vybral do Prahy k Prof. Záhradníčkovi, legende Čsl. ortopédie, kde absolvoval študijný pobyt. Prof. Záhradníček si zanietenost‘ mladého Janca vel‘mi pochvaloval. Podobne to bob aj u Prof. Červeňanského v Bratislave. Už som uviedol, že odborný záber Prof. Janca bol široký. Chcel, aby odbor detskej chirurgie na Slovensku napredoval, a preto absolvoval študijné pobyty na pracoviskách detskej chirurgie v Prahe, Varšave, v Sheffilde v Anglicku, v Moskve a aj v Bostone, kde kliniky detskej chirurgie viedli najreno movanejšie osobnosti svetovej detskej chirurgie. Z každého študijného pobytu niečo, čo videl a čo sa naučil, priniesol a vedel to využit‘ v prospech rastu odboru detskej chirurgie na Slovensku. Vymyslel a zaviedol nové chirurgické postupy (pectuseXcavatum, intersexus, hydrocefalus a mé). Publikačne bol velmi aktívny, jeho prednášky sa výborne počúvali a odborné články ľahko čítali. Posledným jeho dielom pred emeritovaním bola ešte česko-slovenská celoštátna učebnica Chirurgia pre detské sestry. Vypracoval filmové scenáre, písal do novín a časopisov, hovoril v rozhlase, a to všetko preto, aby propagoval detskú chirurgiu a upozornil na to, že detská chirurgia sa dá zodpovedne uskutočňovat‘ len na špecializovaných pracoviskách. Obrovskú zásluhu má na popularizácii prevencie detského traumatizmu. Nebudem sa špeciálne zaoberat‘jeho publikáciami alebo výskumnými úlohami, kde bol mimoriadne plodný, ani spoločenskými a odbornými oceneniami, ktoré po zásluhe obdržal. Predsa len však musím povedat‘, že zaviedol systematiku do výučby detskej chirurgie na Lekárskej fakulte UK. Je to zásluha, ktorú ocení len čas. Dost‘ bob tejto odbornosti. Rád by som sa pozrel na Prof. MUDr. Martina Janca, DrSc., z mého uhla pohl‘adu zo zorného uhla pohl‘adu na neho ako na človeka. Mal zvláštnu a pritom vel‘mi cennú povahovú črtu. Vždy si vedel získat‘ l‘udí okolo seba. Nenásilne a prirodzene. Toto je naozaj dar. Vel‘mi pekne to vyjadril Prof. Arnold Jirásek, človek, pred ktorým každý chirurg hlboko skláňa hlavu, ked‘ v d‘akovnom liste Dr. Jancovi v rokul957 po skončení konferencie napísal: „S vd‘ačnost‘ou spomínam na Vaše vedenie prvého konferenčného dňa, ktorý ma nadchol a nikdy naň nezabudnem. Tešibo ma, že máte taký živý zmysel pre prácu a aj pre to, čo nám dáva príroda.“ Kto by si necenil takéto vyznanie od velikána československej chirurgie? Mohol by som uvažovat‘, aký bol Prof. Janec ako kolega a ako prednosta. Akosi nevidím diferenciu, a v tom boba jeho velkost‘. Vždy prístupný, vždy ochotný. Ale predsa len jedna črta Prof. Janca nie je typická pre každého šéfa. Vždy vedel rozpoznat‘, v čom je dobrý on a v čom sú dobrí mí. A tí mali u neho ako prednostu úplne vol‘nú ruku. Tak sa postaral o to, že boli všetci spokojní a že odbor rástol. Vedel pomáhat‘ a poradit‘, ale čo je pre mladého chirurga dóležité, vedel ho pustit‘ k chirurgickej práci, k operačnému stolu. Šéfoval tým, čím ho obdarila príroda báskavost‘ou. Raz som mal nejaké jubileum a hovorib som o tom, čo som od koho z tých, ktorí bobi predo mnou, mohol pochytat‘ a naučit‘ sa. Od Prof. Janca som sa okrem odbornosti učil aj to, ako sa správat‘ k pa cientom, rodičom a aj ku kolegom. Učil som sa l‘udskosti a ochote. Jeho l‘udská dimenzia bola naozaj široká. Hádam najlepšie to vystihuje jedna situácia pri oslave jubilea pána primára Spiššáka. Vtedy Prof. Janec ako jeho šéf povedal: „Nechcem, aby si kráčal za mnou, nechcem, aby si kráčal predo mnou, chcem, aby sme kráčali vedl‘a seba.“ A pritom primár Spiššák viedol na klinike traumatológiu, ktorej sa práve Prof. Janec na „mladej“ detskej chirurgii začal systematicky venovat‘. My všetci, ktorí poznáme Prof. Janca, ktorí sme s nim žili a pracovali, si ho nesmierne vážime. Ked‘ sa už rozhodob naplno oddat‘ emerite, prajeme mu, aby duch jeho myslenia ostával stále čerstvý, aby ho tebo poslúchabo a aby bol spokojný. Aby sa tešu zo všetkého, čo mu je drahé, aby nezabudol na tých, ktorí s nim prežili kus života a ktorí sa od neho učili. Aby zabudol na všetko zlé, lebo aj to život prináša. Aby staval na tom dobrom, ktorého bob v jeho živote nesmierne vel‘a. — — Prajeme Ti, vážený pán profesor, milý Martin, aby si mal aj v tomto veku len pocity št‘astia a spo koj nosti. Prof. MUDr. Jaroslav Siman, PhD, emeritný prednosta KDCH Pokyny pre autorov iniciály ani čísla chorobopisov. Uvádzajú sa počty pozorovanĺ a v prípadoch, kde je to účelné, štatistický význam výsledkov. Podrobné štatistické analýzy móžu byt‘ podia potreby uvedené v dodatku. Redakcia prijĺma iba práce, ktoré vyhovujú po odbornej stránke, majú profesionálnu úroveň metodologického a štatístického spracovania, zodpovedajú pravidlám pravopisu a sú napísané podIa týchto pokynov. Výsledky uvádzajte v logickom slede v texte, tabulkách a grafoch. V texte uved‘te najdóležitejšie súhrny z výsledkov pozorovania. Práce zaslané na publikovanie musia byť doplnené prehlásením, že neboli a ani nebudú zaslané v rovnakom znení na publikovanie mému časopisu. Na prvej strane je imprimatur vedúceho pracoviska prvého autora. Všetky príspevky budú zaslané nezávislým recenzentom. Rukopis zasielajte v origmnáli a 1 kápli. Jednotlivé listy číslujte v pravom hornom rohu a spojte svorkou (nezošívajte). Pĺšte s obvyklým typom písma. Texty z tlačiarne osobných počítačov musia mat‘ výrazné písmo a papierformátA4, nelesklý. Text, ktorý chcete zdóraznit‘, píšte kurzívou, nepodčiarkujte. Diskusia zdórazňuje nové dóležité aspekty práce a závery, ktoré z nich vyplývajú. Neopakujú sa podrobné údaje z predchádzajúcich častí. Výsledky pozorovania a závery sa porovnávajú s mými podobnými štúdiami a plánovanými zámermi práce. Neuvádzajúte tvrdenia, ktoré nie sú spol‘ahlivo doložené údajmi. V opodstatnených prípadoch sa formulujú nové hypotézy, vždy však musí byť zretel‘ne vyjadrené, že ideo hypotézu. Pod‘akovanie sa vyjadruje výlučne osobám, ktoré podstatne prispeli k vypracovaniu štúdie, vrátane nadácií, grantov a finančnej podpory ktorých bola štúdia organizácií, za zrealizovaná. Rukopisy ani dokumentácia sa nevracajú. Rukopis sa skladá Z týchto častí: + súhrn v ang lickom jazyku - vlastný text prehl‘ad literatúry, pod nĺm meno a priezvisko prvého autora stitulmi, presnou adresou, číslo telefónu, e-mail adresa - prĺlohy - štrukturovaný súhrn v slovenskom jazyku - Jednotlivé časti rukopisu začínajú vždy na novom liste. Dokumentáciu dodávajte v pevnej obálke s označením práce, ku ktorejpatrí. Ad 1. Na titulnej stránke uvádzajte v nasledujúcom poradí: výstižný názov práce - celé priezvisko autorov, skratku osobného mena, bez titulov názvy a sídla ústavov, z ktorých práce pochádzajú (pri viacerých autoroch z viacených pnacovísk je možné vyznačit‘ indexy, ktorý autor pnacuje na ktorom pracovisku) - meno a pniezvisko vedúceho (vedúcich) pnacoviska s plným titulom - - Ad2. V každom súhrne slovenskom I anglickom musí byt‘ uvedený názov práce a meno prvého autora. Súhrn píšte v tretej osobe. Predpokladaný rozsah súhrnu okolo 20 riadkov alebo 200 slov. Na konci súhrnu na zvláštnom riadku uved‘te výstižne „kl‘účové slová« v počte 3-6. Ad3. Vlastný text póvodnej práce má byt‘ rozdelený na úvod, metodiku, výsledky, diskusiu a záver. Úvod stručný účel článku, zdóvodnenie štúdie, pozorovania a pod. Metodika charakterizuje výber pacientov, popisuje použité metády, prĺstroje (vrátane výrobcu a krajiny póvodu). Tieto postupy je nutné popísať v takom rozsahu, aby ich mohli reprodukovat‘ mé pracoviská. Na bežné metódy včĺtane štatistických použite formu odkazu. Fn metódach, ktoré už bolí publikované, ale nie sú dostatočne rozšírené, sa uvádza odkaz na publikáciu a ich stručný popis. Fn nových alebo podstatne modifikovaných metódach okrem popisu udávajte dóvody ich použitia a zhodnotenie ich spol‘ahlivosti. Fresne charakterizujte použité liečivá, prípravky a chemikálie, dávky a spčsob podávania. Na označenie pacientov nepoužívajte Ad4. Prehl‘ad použitej literatúry obsahuje publikácie, z ktorých autori čerpali dóležité informácie a podnety, alebo s nimi porovnávajú vlastné výsledky. Nezarad‘ujú sa publikácie, ktoré autori sami nepoužili; v prípade nedostupného základného prameňa sa cituje zdroj sekundárnej informácie. Nepoužívajú sa citácie typu ‚osobně vyjadrenie“ a pod. Každá citácia musĺ mat‘ odpovedajúci odkaz v texte (číselný odkaz na jej poradie) a naopak, každý odkaz v texte musí mat‘ odpovedajúcu citáciu. Odporúčame obmedzit‘ počet citácií do 30, orientovat‘ sa na citácie prác novších a mladších ako pát‘ rokov a obmedziť počet autocitácií najviac na 20 %. Názvy citovaných periodík sa závézne skracujú podIa STN. Presnosti údajov v citáciách je treba venovat‘ náležitú pozornost‘. Citácie v časti Literatúra sa radia abecedne podia mien autorov s poradovým číslom. Čísla citácií uvádzajte bez zátvoriek a jednotlivé citácie pĺšte na nový riadok. Príkladycitácií: a) Jednozväzkové dlelo Autor, E., Autorka, L. Poranenie peniférnych ciev. 1. vyd. Praha: Avicenum ‚1979, s. 304. b) Citácia článku z časopisu Autor, M., Autorka, J., Citatel‘, M. Nová práca v chirurgii. In JAMA, 71, Č. 9,1992, s. 464 467. c) Citácia vzborníku Autor, V., Autorka, V. Resekcie hrubého čreva. In Zborník materiálov z XVII. Celoštátnej konferencie chirurgov. Praha,1999, s.73. Ad 5 Tabulky a obrázky móžu byť umiestnené vtexte; Miesto, kde sa má príloha v texte umiestnit‘, sa značí výrazne v texte do zátvorky (napr. obr. 1, graf 3 a pod.). Mierka obrázkov 1:1,300 dpi-JPG, alebo TIR Upozornenie: Text je potrebné zaslať na CD, alebo disketách 3,5“ a elektronickou poštou na e-mail adresu, ak príspevok neobsahuje viac ako 10MB.
Podobné dokumenty
Hl. ROČNÍK - Slovenská Chirurgická Spoločnosť
aký vplyv na vznik tumoru mohla mat‘ jeho lokalizá
cia. Nádor sa nachádzal na vrchole klučky transverza
a hoci ešte nespósoboval pacientovi poruchu pasáže,
v blízkej budúcnosti by k tornu iste došl...
zde - Nakladatelství GEUM
hodnot TK mezi jednotlivými návštěvami a riziko vzniku nového diabetes mellitus 2. typu o 30 %. Podobné výsledky přineslo srovnání léčby založené na losartanu oproti atenololu
v monoterapii přidané...
drény a drenážne systémy2.qxd
"Je lepšie mať drenáž a nepotrebovať ju, ako nemať drenáž a potrebovať ju". Alebo tiež: "Ak je pochybnosť, tak drénovať" (L.Tail).
Akýkoľvek kvalitný drén, z akéhokoľvek kvalitného materiálu sa v o...
SBORNÍK ABSTRAKT
plánovaně operovaných pacientů s laparoskopickou, DaVinci nebo otevřenou resekcí
kolorekta a primárně konstruovanou anastomózou, preferovaní pacienti s
levostrannou resekcí a resekcí rekta. Od srpn...
XIII. dni mladých chirurgov prof. MUDr. Stanislava Čárskeho, DrSc.
piatok, 7. júna 2013
prednášková miestnosť A
prof. MUDr. Juraj Olejník, PhD.
Slovenská rádiológia - Slovenská rádiologická spoločnosť
(BTB- bone, tendon, bone-štěpem), nebo z hamstringů –
nejčastěji šlachy m. semitendinosus, ale v některých případech se využívá i šlacha m. gracilis (ST-G štěp). Po zhojení
následuje rehabilitace....