Vitální funkce

Vitální funkce
Tělesná teplota
je označení pro přirozenou teplotu daného organismu, za kterého dochází k jeho
obvyklému fungování








Hypotermie
Normotermie
Subfebriliezvýšená
Hypertermie-horečka
Febris
Febris-nadměrná
Febris
Hyperpyrexie
35,5 - 35,9° C
36 - 36,9° C
37 - 38° C
nad 38° C
nad 39° C
40° C
41° C
42° C
Stoupání a pokles teploty

nejnižší mezi 2. - 5. hodinou

nejvyšší mezi 15. - 18. hodinou

kolísání je považováno za fyziologické, pohybuje-li se mezi 36 - 36,9° C
Záznam teploty
 teplota se bezprostředně po naměření zapisuje do dekursu či teplotky
 někde zakreslujeme křivku do teplotní tabulky
 modrou barvou
Typy teplotních křivek
 Febris continua - trvalá TT - dosáhne určité teploty a kolem dokola se
opakuje
 Febris Remittens - kolísává TT - zvětší se, zmenší se, o 2-3 ° C kolísá
několik dnů
 Febris Intermitens - střídává TT - jednou je vysoká jednou nízká
 Febris Recurens - Návratná TT - i několik týdnu měl pak klesla a pak se
vrátila
 Febris Undulans - Vlnovitá TT - bez výkyvu v určitých vlnách
Místa pro měření teploty
 v podpaží- axilárně
 v ústech
 v konečníku
 v třísle
 v pochvě- bazální teplota
 na kůži
Zvýšení tělesné teploty
Pokud lidská teplota překročí 37 °C, může se jednat o přehřátí organismu, či o
obrannou reakci imunitního systému na infekci organismu. V tomto případě se nedoporučuje
srážet teplotu, jelikož zvýšení teploty je prostředek, jak lidské tělo podporuje produkci látek
na ochranu těla. Srážení teploty by se mělo provádět až po překročení teploty 38 °C a to buď
za pomoci studených zábalů, anebo medikamentů určených pro srážení teploty.[2] S
přičiněním nadměrného pobytu na slunci v teplých dnech, bez pokrývky hlavy, může kromě
přehřátí (hypertermie) dojít i k úžehu či úpalu. Lidské tělo na zvýšenou okolní teplotu reaguje
a svoji tělesnou teplotu reguluje, a to zvýšeným pocením, které odpařováním z povrchu těla
chladí organismus. Nejmocnějším nástrojem při regulaci tělesné teploty je však účelové
chování.
Snížení tělesné teploty
Rozeznáváme snížení tělesné teploty léčebné - používá se ve vážných situacích, kdy je
nutno utlumit metabolizmus mozku tak, aby při snížené dodávce kyslíku bylo omezeno jeho
poškození (operace srdce, náhlá zástava oběhu). Jinou kategorií je nechtěný pokles tělesné
teploty. Ten je definován dosažením hodnoty 35,5°C. Dochází k tomu při traumatickém šoku
(poranění, při kterém je nejčastěji pro krevní ztrátu těžce omezen průtok krve tkáněmi) dosti
rychle, rychlost samozřejmě závisí na fyzikálních podmínkách v okolí ale u nás může hrozit
celoročně. Velmi významné v chladných obdobích roku. Podchlazení hrozí dále lidem s
poruchou vyšší nervové činnosti (alkohol a jiné drogy, děti, i jiná omezení myšlení), kteří
nejsou schopni ukrýt se před chladem. Ohroženi jsou i lidé vzdáleni od možného bezpečí
nevhodně oblečení a vystavení nepříznivým podmínkám při rekreační i sportovní činnosti
venku. Samostatnou kapitolu tvoří zavalení lavinou a tonutí v chladných vodách, kdy člověk
rychle ztrácí schopnost účelně reagovat. Smrt při tomto typu podchlazení nastává zástavou
oběhu. Léčba spočívá v ohřátí tělesného jádra na specializovaném pracovišti (kardiochirurgie,
ARO). První pomoc - resusscitace oběhu stlačováním hrudníku a dýchání z úst do úst po
celou dobu transportu pokud postižený jeví známky zástavy oběhu (nemá dechovou aktivitu,
nepohybuje se a je v bezvědomí).
Lékařský teploměr
Puls (tep)
Srdeční tep je způsoben činností srdce během vypuzení krve z levé srdeční komory.
Puls (tep) je tlaková vlna, která je vyvolaná vypuzením krve z levé srdeční komory do
srdečnice (aorty), odkud se šíří dalšími tepnami do celého těla. V lékařství série těchto vln
odpovídá srdečnímu rytmu a frekvenci.
Tep (pulz) zkratka T nebo P

vzniká nárazem krevního proudu na stěnu tepen

nárazy jsou vyvolány systolou (stažením) levé srdeční komory

nárazy jsou ovlivňovány aortální chlopní a pružností tepen

zjišťujeme pohmatem - palpačně (2-3 prsty)

zjišťujeme poslechem - auskultačně (fonendoskopem)

snadno se ovlivňuje
Periferní (tlakové body, karotidy, HK,DK)
Centrální (lokalizovaný nad hrotem srdce (lékaři)
Při měření sledujeme

Tepovou frekvenci- rychlost

Rytmus- pravidelné nebo nepravidelné

Kvalitu- normální, měkký, tvrdý
Tepová frekvence
Věk
Průměr
Novorozenec
125
6 roků
100
12 roků
Rozsah
70-90
75-115
- Chlapci
- Dívky
85
65-105
90
70-110
- Ženy
70
50-90
- Muži
75
55-95
Dospělí
Hodnocení pulzu
Frekvence P
 Věkem
 Pohlavím (muži menší než ženy)
 Horečkou (1 C = 8-10 úderů zvýší) P 68´ = po zvýšení TT o 1stup. = 78´př.
 Kondice (při sportu stoupá frekvence)
 Krvácením (zvyšuje tepovou frekvenci) nitkovitý
 Stres (problémy v rodině, zkoušení, radost, strach,….)
 Změna polohy (předklon ke zpomalení pulzu) Ortostatická tachykardie a
respirační arytmie
 Nervovou labilitou a nestabilitou vegetativního nervového systému
 Léky (určité snižují (kardiotonika),a určité zvyšují(kofein))
Rytmus P
 hodnocení intervalů mezi jednotlivými údery
 Pravidelné = Normální je, že jsou údery stejně slyšitelné
 Nepravidelné = označujeme jako dysrytmie či arytmie (palpitace)
Kvalita P
 Je daná množstvím krve při nárazu krevního proudu
 Obvykle je při každém úderu stejný
 Pulz normální kvality lze lehce nahmatat s mírným tlakem a se silnějším
tlakem přerušit
 Velký objem krve jde jen těžce přerušit - Plný nebo vysoký pulz
 Slabý nitkovitý - nesnadno nahmatáme, lehce přerušíme
Rozdílnost P
 při zjišťování prokrvení v určitých částech těla se zjišťuje bilaterálně =
oboustranně
 př. Zjišťování cirkulace na LDK a PDK měříme na stejném místě a pokud jsou
hodnoty stejné, hodnotíme situaci jako Bilaterální
 v určitých případech hodnotíme neshodu pulzu periferního a apikálního že
porovnáváme (levá nedokrvená pravá dokrvená např.)
Zrychlený tep - tachykardie

je větší množství tepů než je normální hodnota tudíž nad 90/min

zvýšené tělesné námaze, při rozrušení, pití alkoholu či černé kávy, srdeční
nedostatečnosti, zvýšené funkci štítné žlázy, značného krvácení, objevuje se při
chorobách plic a při horečce
Zpomalený tep - bradykardie

je nižší počet tepů než je normální hodnota tudíž pod 60/min

ve spánku, relaxaci, vlivem tělesného tréninku

při podání uklidňujících léků, podchlazení, bezvědomí, při infarktu

při předávkování Digitalisu, nepravidelný - arytmický tep (mezi jednotlivými
údery jsou nepravidelné pauzy) - dochází k němu při srdečních chorobách
Měření tepu

Pulz můžem měřit Palpačně či auskultačně či ultrazvukovým fonendoskopem

hodnotí se všechny vlastnosti tepu současně

měříme hodinkami se vteřinovou ručičkou

nemocný zaujímá při měření každý den stejnou polohu

tep nejlépe nahmatáme na tepně, která je blízko povrchu kůže a pod níž je
uložena kost

u dospělých nejčastěji měříme na a.radialis

u dětí na a.temporalis

dobře hmatný je také tep na a. carotis a a. femoralis

tepnu stiskneme ukazovákem, prostředníkem a prsteníkem - palpačně (ne
palcem!)
Zásady
pacient je nejméně 15 minut v klidu, měříme mezi jídlem ne po jidle ! všímáme si
citového rozpoložení pacienta, barvy kůže, teploty kůže, vsedě či v leže nikdy ne ve stoje, při
normálním pulzu stačí měřit pul minuty a násobit 2ma, při nepravidelném měřit minutu
Znázorňujeme do teplotky červenou barvou bud graficky nebo číselně (bodově)
Pomůcky: hodinky ručičkou, či fonendoskop a pomůcky na desinfekci membrány při
měření centrálního P
Záznam tepu

posuzujeme podle toho, jak lze tep nahmatat

normální tep - lze dobře nahmatat prsty

tvrdý tep (pulsus durus) - tepnu lze těžko stlačit, údery na stěnu tepen jsou silné,
vyskytuje se např. při vysokém tlaku

měkký tep (pulsus mollis) - tepnu lze lehce stlačit, takže je obtížné puls změřit
o
je příznakem nízkého tlaku
o
sotva hmatný puls se nazývá nitkový
o
vyskytuje se při šoku
Krevní tlak
První použitelný manžetový tonometr, v němž byla použita rtuť, sestrojil v roce 1896
italský lékař Scipione Riva-Rocci. Dovedl však změřit pouze hodnotu systolického krevního
tlaku, neboť ještě nepoužíval fonendoskop. V roce 1905 pak metodiku dokončil ruský lékař
Nikolaj Sergejevič Korotkov, který fonendoskop do praxe zavedl a bylo tak možno odečítat
hodnoty tlaku systolického i diastolického.
Krevní tlak lze měřit i přímo v cévách a v srdci prostřednictvím katetrizace, tato
metoda je však používána pouze ve výzkumu, v intenzivní medicíně a v některých speciálních
případech (např. měření tlaku v plicnici).
digitální tlakoměr
měření pomocí fonendoskopu
rtuťový tonometr
Krevní tlak je tlak, kterým působí krev na stěnu cévy, kterou protéká. Je vytvářen
působením srdce jako krevní pumpy a souvisí se stavbou a funkcemi krevního oběhu. Tento
tlak je různý v různých částech krevního řečiště. Běžně se tlakem krve míní arteriální
(tepenný) krevní tlak, tedy tlak krve ve velkých tepnách. Tlak se zvláště ve velkých cévách
mění také v závislosti na čase - nejvyšších hodnot dosahuje ve vypuzovací fázi srdeční akce
(systolický tlak), nejnižších ve fázi plnění srdečních komor (diastolický tlak).
Dech
Dýchání je základní životní potřebou, při dýchání dochází k výměně plynů, probíhá ve
2 fázích, nádech - inspirum, výdech - expirirum;
Na dechu se hodnotí rychlost, kvalita a pravidelnost
Rychlost dechu
- určí se podle dechů za minutu, vycházíme z normálních hodnot:
o
novorozenec - 55 za minutu
o
kojenec - 25 za minutu
o
desetileté dítě - 20 za minutu, dospělý člověk - 14-18 za minutu
dušnost - dyspnoe, zpomalené dýchání - bradypnoe - při spánku a v klidu, zrychlené
dýchání - tachypnoe, při fyzické námaze, rozrušením, vlivem některých léků, zástava dechu
se nazývá apnoe.
Pravidelnost
- jako pravidelné lze označit dýchání, při němž jsou po sobě dechové vlny - nádechy a
výdechy v pravidelných rytmech.
Změny rytmu
- rychlé, na počátku téměř neslyšitelné, a postupně se prohlubující dýchání, končí
slabou apnoitickou pauzou, se nazývá Cheynovo - Stokesovo. Povrchní, mělké dýchání, s
apnoitickými pauzami, se nazývá Biotovo. Hluboké, hlučné a pravidelné dýchání je dýchání
Kussmaulovo - může být znakem sebeotravy organismu, objevuje se při hyperglykémii.
Hodnocení dechu - množství dechu za 1 minutu, se počítá sledováním pohybu
hrudníku nebo břicha. Záznam dechu do dekursu, např. D=14/min plus záznam o jakosti sípavý, nepravidelný, hlučný, hluboký, atd…
Cvičení
Provedení záznamu o základních fyziologických funkcích do NIS
Kontext:
Během hospitalizace jsou obvykle sledovány některé fyziologické funkce. O tom,
které funkce jsou sledovány, rozhoduje charakter odbornosti a zvyklosti pracoviště. Sledování
základních funkcí patří do obvyklé kompetence zdravotních sester.
Scénář cvičení:
Uživatel z hlavního okna hospitalizačního rozhraní označí v seznamu pacientů
vybraného pacienta a dvojklikem na ikonu (tabulka s grafem) z hlavní nástrojové lišty spustí
formulář VITÁLNÍ FUNKCE
Pro zadání nových hodnot do seznamu použijeme tlačítko NOVÝ z dolní nástrojové
lišty. Do formuláře zadáme požadované údaje a záznamy uložíme. Na závěr provedeme
vytištění dnešních údajů z menu DOKUMENTACE – ŽÁDANKY A POUKAZY – TISK
TABULKY VÝSLEDKŮ (obr. 42).