1) Architektura buňky
Transkript
1 MBR 2015 1) Architektura buňky e) Plastidy f) Mitochondrie a peroxizómy g) Cytoskelet 2 e) Plastidy Vyskytují se v autotrofních eukaryotech. U rostlin se vyskytují téměř ve všech buňkách. Plastidy produkují: - cukr během fotosyntézy - chlorofyl - karotenoidy - puriny - pyrimidiny - aminokyseliny - mastné kyseliny - hormony: GAs, ABA Plastidy uchovávají karbohydráty ve formě škrobu; redukují dusitany a sírany 3 Plastidy - dvojitá membrána: Vnější membrána – nespecifické proteinové póry – transport iontů a molekul do 10 kDa. Vnitřní membrána – ohraničuje stroma; méně permeabilní – specifické transportéry; vychlipuje a tvoří thylakoidní systém membránový systém Stroma – syntéza mastných kyselin Vlastní DNA a ribozómy; vývojově pocházejí z prokaryotických endosymbiontů příbuzných ke kyanobakteriím Importují 75% svých proteinů kódovaných v jádře. 4 Diferenciace, de-diferenciace a re-diferenciace plastidů Proplastidy V meristematických buňkách; 0,2 – 1 µm; několik ribozómů Proplastid Mitochondrie Zploštělá lamela interní membrány 5 Chloroplasty Místem fotosyntézy; délka 3 – 10 µm, tloušťka 0,5 – 1 µm (GT) (ST) Thylakoidy; až 40 v jednom granu podle světelných podmínek; vyskytují se zde fotosyntetické pigmenty Rubisco (ribulosa-1,5-bisfosfát-karboxylasa/oxygenasa) – chloroplastový enzym; největší podjednotka - kódovaná chloroplastovou DNA a syntetizovaná na chloroplastových ribozomech; malá podjednotka – kódovaná jadernou DNA a syntetizovaná na cytoplazmatických ribozomech 6 Etioplasty Jejich vývoj z proplastidů se zastavil absencí světla; délka 2 – 3 µm Nemají chlorofyl, produkují protochlorofylid – prekurzor chlorofylu Prolamelární tělísko (prolamellar body) – obsahuje membránové lipidy, protochlorofylid a protochlorofylid oxidoreduktázu – enzym vyžadující světlo Protochlorofylid oxidoreduktáza Protochlorofylid => chlorofyl => komplex chlorofyl + protein; lipidy z PB jsou inkorporovány do thylakoidních membrán 7 Amyloplasty Bezpigmentové plastidy, syntetizují a shromažďují škrob; velké jako chloroplasty Zásobní pletiva kořenů, stonků a endosperm obilovin Škrobová zrna (kořenová špička sóji) U hlízy brambor amyloplasty vystavené světlu re-diferencují na chloroplasty Amyloplasty obilovin nere-diferencují protože obilná endosperm obsahuje mrtvé buňky Leukoplasty Bezbarvé plastidy, syntetizují a shromažďují monoterpeny – těkavé látky obsahující esenciální oleje; obsahují interní membrány, ribozómy a olejové kapičky Lipidové kapičky Vyskytují se v sekrečních žlázách v trichomech, v nektaru květů, v sekrečních žlázách citrusů 8 Chromoplasty Žluté, oranžové, červené barvy v závislosti na množství akumulovaných karotenoidů a xantofylů; nepravidelný tvar – kulaté, měňavkovité, podlouhlé Vyvíjí se z proplastidů, nebo de-diferenciací chloroplastů (zrání rajčat) Gerontoplasty – chromoplasty ve stárnoucích listech Chromoplasty re-diferencují na chloroplasty (zelenání citrusových plodů za nevhodných podmínek; zelenání mrkve na světle) 9 10 Rozmnožování plastidů Dělením existujících plastidů – proplastidů, etioplastů, mladých chloroplastů, ale i zralých chloroplastů V meristémech probíhá dělení stejným tempem jako dělení buněk. Se zvětšováním buněk se zvyšuje počet plastidů. Cytoplazmatické organely – přenášeny na další generaci vajíčkem (mateřská dědičnost), spermatickou buňkou (otcovská dědičnost), nebo objema buňkami (biparentální dědičnost) Krytosemenné – plastidy a mitochondrie se dědí po mateřské linii (ve spermatických buňkách jsou degradovány nebo vypuzeny) Nahosemenné – plastidy jsou přenášeny spermatickými buňkami 11 f) Mitochondrie a peroxizómy Mitochondrie Elektrárna buňky – aerobní dýchání, účastní se glukogeneze a fotorespirace; stovky – tisíce v jedné buňce v závislosti na typu buňky a stádium vývoje; mladé buňky méně Elektronový transport v mitochondriích – zdroj ATP; metabolické dráhy dodávají org. kyseliny, aminokyseliny použivané k biosyntéze kdekoliv v buňce Vlastní DNA; pochází z endosymbiontů příbuzných α-proteobakteriím 1 µm 1- 3 µm Mitochondrie mění svůj tvar: kulatý – oválný – činkovitý a zpět Mitochondrie - dvojitá membrána 12 Vnější membrána – obsahuje enzymy; vysoce permeabilní; poriny – proteinové komplexy vytvářející vodní kanály – transport iontů a malých molekul Vnitřní membrána – obklopuje mitochondriální matrix; vysoce zvrásněná, vytváří tubulární kristy; obsahuje ATP syntázu a je místem elekronového transportního řetězce; velmi nízká permeabilita, specifické transportéry Matrix – obsahuje rozpustné enzymy, mitochondriální DNA a ribozomy 13 Peroxizómy Sférické organely o průměru 0,2 – 2 µm; periodicky se dělí; neobsahují DNA ani ribozómy => všechny proteiny jsou kódovány nukleárními geny Funkcí se liší v závislosti na pletivu a orgánu. Jsou místem β-oxidace; syntéza kys. jasmonové Obsahují oxidázy – generují H2O2 a katalázy, které rozkládají H2O2 na kyslík a vodu. Účastní se fotorespirace Přeměna fixovaného dusíku na org. látky bohaté na dusík Ukládají tuky a oleje (glyoxyzómy) 14 g) Cytoskelet Funkce cytoskeletu: 1) Ukotvení organel a strukturní stabilitu cytoplazmy a zakotvených proteinů 2) Pohyb buněčných kompartmentů 3) Ukládání buněčné stěny a orientaci nově vytvořené buněčné stěny během buněčného dělení 4) Určuje polaritu buňky, např. směr pohybu organel 15 Struktura cytoskeletu – síť bílkovinných vláken prostupující cytozolem 3 typy cytoskeletárních filament: - Střední (intermediální) filamenta - Aktinová filamenta (mikrofilamenta) - Mikrotubuly (tubulin) Každý typ filament je složen z asymetrických proteinových podjednotek, které jsou spojeny nekovalentními vazbami Střední (intermediální) filamenta Proteinová vlákna – průměr 10 – 15 nm Rostliny postrádají řadu typů středních filament konzervovaných u jiných eukaryontů (laminy, keratiny, vimentiny, neurofilamenta) Filament-like proteiny (FLPs) – coiled-coil interakce Coiled-coil proteiny identifikované u rostlin mají omezenou sekvenční homologii s ostatními proteiny u eukaryontů. 16 Aktinová filamenta (mikrofilamenta) Vytvořena z proteinu aktinu; rozpustný globulární protein (G-aktin), 375 aminokyselin; podjednotky polymerizují do spirálovitých filament o průměru 8 nm - vzniká filamentární forma aktinu = F-aktin 17 Mikrotubuly (tubulin) Vytvořeny heterodimerickými podjednotkami globulárních proteinů α- a β-tubulinu. Dimery se spojují v dutou strukturu o průřezu 25 nm. Dimery se váží svými konci a vytváří sloupce – protofilamenta. Mikrotubul má většinou 13 protofilament (rozmezí 11 – 16) Aktin a tubulin – vysoce konzervované proteiny Geny pro α- a β-tubulin jsou u rostlin přítomny v 4 – 9 kopiích; počet aktinových genů se liší u různých druhů rostlin 18 Mikrotubuly a aktinová filamenta mají vnitřní polaritu Proteinové jednotky jsou asymetrické. V polymerním uspořádání jsou jednotky seřazeny ve stejné orientaci. Polarita polymeru – každý konec má různé biochemické vlastnosti => každý konec má jinou rychlostní konstantu „+“ konec = dynamičtější ; „-“ konec = méně aktivní Aktinové filamenty a mikrotubuly se vytváří ve třech krocích Vytvoření templátu Prodlužování templátu Udržování délky templátu Rychlost elongace je dána rozdílem mezi rychlostí přidávání podjednotek a rychlostí ztráty podjednotek. 19 Vytváření aktinových filament a mikrotubul vyžaduje vazbu a hydrolýzu NTP (nukleosid trifosfátu) příslušnými proteinovými podjednotkami. G-aktin váže ATP, α- a β-tubulin váže GTP. Fosfát navázaný na NTP je hydrolyzován, po té, co se podjednotka naváže na rostoucí templát. + konec: Treadmilling (frézování) – koncentrace volných subjednotek podporuje růst na „+“ konci a je balancován zmenšováním na „-“ konci. Rychlost změny délky bude nulová, ale podjednotky inkorporované na „+“ konec budou frézovány skrz polymer a uvolněny z „-“ konce. Navázaný ATP - konec: Navázaný ADP Hydrolýza nukleotidů v mikrotubulech může vést k chování nazývanému dynamická nestabilita. Energie uvolněná hydrolýzou GTP zvyšuje rychlost depolymerizace. Mikrotubuly rostou přidáváním podjednotek s navázaným GTP. Hydrolýza GTP je zpožděná za sestavováním => vzniká čepička z podjednotek s navázaným GTP. Čepička stabilizuje strukturu a podporuje růst. Snížení dodávky tubulinových dimerů nebo zvýšení hydrolýzy GTP => konec mikrotubulu obsahuje většinu podjednotek z GDP. Při odstranění čepičky dochází k rychlému rozpadu struktury. 20 21 Přídatné proteiny – interagují s aktinem a tubulinem kontrolují jejich funkci Motorické proteiny: - myosiny - dyneinsiny Konvertují chemickou energii (ATP) na pohyb - kinesiny Hlavička – globulární doména proteinu – váže se k cytoskeletárnímu polymeru; zdrojem energie je ATP; ocásek proteinu nese případný „náklad“ 22 Myosin – aktivuje mnoho typů buněčné pohyblivosti, včetně aktinových filament Svaly Myosin II s dlouhými ocásky tvoří bipolární filamenta; pohybuje aktinovými filamenty s opačnou polaritou vzájemně proti sobě (kontrakce ve svalech). Rostliny Myosiny VIII a XI tvoří dvouhlavičkové (dimerické) motory. Přenos signálu myosinem vede: 1) k pohybu jednoho aktinového filamentu vůči druhému 2) k pohybu vezikul podél aktinového filamentu 3) k pohybu aktinového filamentu podél plazmatické membrány 23 Dynein a kinesin – interagují s mikrotubuly Kinesin transportuje náklad k „+“ konci mikrotubulu; kinesin transportuje vezikuly a je zapojen v tvorbě mitotických vřetének Dynein transportuje náklad k „-“ konci mikrotubulu Všechny tři skupiny motorických proteinů byly objeveny u rostlin. Rostliny mají více druhů kinesinů než živočichové 24 Další typy přídatných proteinů – ovlivňují vytváření cytoskeletu - spojují polymery k sobě - stabilizují polymery - zesilují či zeslabují polymery - váží se specificky ke konci polymeru - spojují cytoskelet k dalším komponentám buňky (membrány, biosyntetické enzymy, komponenty přenosu signálu) 25 Mitochondrie a plastidy proudí cytoplazmou pomocí cytoplazmatické proudění Cytoplazmatické proudění – interakce mezi myosinem, navázaným na povrch organel, a aktinovými filamenty v cytoplazmě Dochází také k pohybu organel na specifická místa – pohyb chloroplastů jako reakce na intenzitu světla; podobně pohyb jádra List Arabidopsis 26 Aktinová filamenta – úloha v exocytóze (pylové láčky, kořenové vlásky) Exocytóza lokalizovaná na rostoucím apikálním konci Polarizovaná aktinová vlákna dodávají sekreční vezikuly do špičky. V pylové láčce vezikuly (obsahující Ca2+, prekurzory buněčné stěny) mají připojený myosin, který je spojen s aktinovými filamenty. Vysoká rychlost expanze (růstu pylové láčky) vyžaduje dodávku velkého počtu prekurzorů buněčné stěny. 27 Mikrotubuly – pomoc při orientaci expanze buňky Kořeny, stonky – směr maximální expanze je paralelní s dlouhou osou orgánu Kortikální mikrotubuly jsou orientované kolmo k ose prodlužování => ovlivňování směru ukládání celulózových mikrofibril, které specifikují směr maximální expanze buněk. PM CW Exprese tubulin Exprese celulóza syntázy
Podobné dokumenty
Sborník 2004
chemicky. Obsah volné vody v rostlině
podléhá určitým změnám, zvyšuje se při
aktivní vodní bilanci buňky a naopak při
pasívní vodní bilanci obsah volné vody
klesá.
Nasávací funkce kořenového systém...
8. FYZIOLOGICKÉ STRÁNKY FOTOSYNTÉZY.
nů byl oxidovaný přenašeč NADP+. Elektrony tedy prošly celým řetězPři úplné fotosyntéze v
cem přenosu elektronů v membráně oxygenní fotosyntézy od H2O k Fd
neporušených
chloroplastech,
a byly pak p...
Zadání
3. Co jsou a ve kterých částech rostlin se vyskytují
a) leukoplasty
b) etioplasty
c) gerontoplasty,
jaké jsou jejich funkce?
4. Ne za všechny barvy u rostlin mohou plastidy. Oranžově červený pelarg...
Buňka a rozmnožování buněk - maturitní otázka z biologie
Mají polopropustnou membránu zvanou tonoplast, který se vytváří z endoplazmatického retikula.
Vakuoly jsou skladištěm odpadních látek a vody. V dospělosti buňky zaujímá vakuola až 90 % celkového
ob...
Přehled hlavních změn naleznete zde. - rodent.cz
Barvy se nestřídají, mírné pásování
Mírně prokvetlá
Mírně neostré ohraničení barevných ploch
Mírná příměs chloupků jiné barvy
Mírně světlejší oči, uši, chodidla a drápky
Pihy, depigmentace
Jakou jednotku máme chránit? (populaci, druh, poddruh) Jak
5. Genetická struktura populací
(Nežádoucí vliv inbrední a outbrední deprese na rozmnožování a
přežívání, Fragmentace populací a ztráta toků genů, Ztráta genetické
diverzity a schopnosti adaptace, ...
MBR
Chromoplast plodu židovské třešně – buňka má velice slabou cytoplazmu;
celá buňka je vyplněna plastidy obsahujícími karotenoidy
jádro
· - účast na syntéze cholesterolu
· - účast na syntéze žlučových kyselin
· - účast na syntéze lipidů tvořících myelinovou
10. Prokaryota
Většina může růst i fotoautotrofně
Některé potmě aerobně respirací, jiné anaerobně fermentačně
nebo respiračně
Fixují dusík