Muž, který slyší trávu růst

P ř e d stav u j e m e
Jaroslav Mühlhansel:
Muž, který slyší
trávu růst
Stébla trávy jsou
něčím, co jej odmalička
zajímalo. Vystudoval
obor trávníkářství na
vysoké škole zemědělské
a po praxi v USA se
podílel na vybudování
hřiště v Sokolově. A teď
pod jeho vedením
rozkvétá a zelená se
hřiště Botanika.
K
travám jsem měl blízko již od dětství. Dělával jsem každé prázdniny
s dědou sena a postupně si získával
vztah k přírodě i krajině. Vystudoval jsem Střední zemědělskou školu v Chebu,
obor pěstitel. Vybavuji si mimo jiné, že jsem
ve třetím ročníku dostal za úkol během dopoledne přinést podle seznamu 30 druhů trav
k maturitním otázkám… Když jsem řešil,
kam na vysokou, volba byla jasná. Přihlásil
jsem se na agronomickou fakultu České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze. Po prvních
dvou letech všeobecného studia jsem si jako
specializaci zvolil obor trávníkářství, který se
právě otevíral na katedře pícninářství. Jakákoli
souvislost s golfem mě v tu chvíli ještě ale nenapadala. Ve třetím ročníku, v roce 1996, jsme
88
Při turnaji na Botanice
napsala Lenka Soukupová foto archiv
Se sekretářem Českého svazu greenkeeperů Karlem Kubatou
se byli v rámci studia podívat na golfu na Karlštejně. Bylo to mé první setkání s golfovým
hřištěm. A udělalo to na mě velký dojem…
Po skončení školy a po civilní vojenské službě
jsem měl možnost vycestovat na studijní pobyt přes Ohio State University (OSU). Jedna z možností, kterou jsem v dotazníku mohl
zvolit, byla Turf Grass Managament. Pořád mi
nedocházelo, že bych se mohl dostat na golfové hřiště, v té době u nás ještě zdaleka nebyl
takový golfový boom. Zanedlouho přišlo potvrzení: Darby Dan Golf Course, Columbus,
Ohio. V tu chvíli se mi změnil život. Přede
mnou na stejném hřišti pracoval Jan Jenčovský, současný prezident ČGF. Program OSU
využilo více studentů, namátkou Bohuslav
Shejbal (v současné době staví golfové hřiště
v Pyšelích) či Jarek Jiříček (head greenkeeper
ze Slavkova u Brna).
Jaká tedy byla americká zkušenost?
V Ohiu jsem strávil dva roky na devítijamkovém hřišti, postupně se seznamoval se vším
možným, získával praktické zkušenosti, učil
se angličtinu a užíval si to. V průběhu mise
v Ohiu jsem si přes OSU domluvil zimní působení na Daufuskie Island GC v Jižní Karolíně, kde jsem však byl necelé tři měsíce. Po
útocích z 11. září 2001 byla Amerika silně
otřesena, lidé se báli cestovat a atmosféra ve
společnosti nebyla nejlepší. Tak jsem se aspoň mohl na skok podívat domů. Po dvou
sezonách v Ohiu jsem se přemístil na Floridu,
kde jsem působil přes dva roky v Sarasotě v semiprivátním Heritage Oaks Golf & Country
Clubu. Florida je pro golf rájem, hřišť je tam
neskutečně mnoho. Takže nakonec to bylo
tak, že jsem do států odletěl na rok na zkušenou a vydržel tam 50 měsíců.
Jaký byl návrat do české reality?
Na návrat do Čech jsem se po té dlouhé době
těšil. Od táty jsem se dozvěděl, že se v Sokolově staví hřiště a že hledají hlavního greenkeepera. Ač je Sokolov mým rodným městem, zvažoval jsem to. Domluvili jsme se ale
rychle, už půl roku před mým návratem. Nastoupil jsem měsíc po příletu, v dubnu 2005.
Začali jsme osévat veškeré plochy a byl před
námi jasný úkol: „grow-in“, tedy vdechnout
hřišti život, aby se z hnědé haldy původní výsypky zrodilo něco, co bude mít svůj smysl.
Společně se současným sokolovským head
greenkeeperem Martinem Holzknechtem
jsme tomuto cíli podřídili vše a výsledek stojí bezpochyby za to. Sokolovské hřiště mám
moc rád a nepochybuji o tom, že má svoji
budoucnost před sebou. Otevírali jsme je
v květnu 2006 turnajem PGA Czech. V únoru
2007 jsem byl jmenován ředitelem hřiště a na
této pozici jsem působil do srpna 2010, kdy
jsem na vlastní žádost odešel na Černý Most.
S architektem sokolovského hřiště Christopherem Städlerem
89
P ř e d stav u j e m e
Kapitola na Černém Mostě byla krátká a ani
se k ní nechci moc vyjadřovat. To, co jsme si
s majitelem řekli, nebylo splněno a nakonec
jsem rád, že tam nepokračuji. Na Botaniku
jsem nastoupil v dubnu minulého roku. Úkolem bylo převzít veškerou agendu, ale hlavní
výzvou bylo zlepšit kvalitu greenů. Musím
říci, že momentálně mám z hřiště velice dobrý
pocit. Myslím, že se nám daří zvyšovat jeho
kvalitu a hráči se k nám vracejí. Botanika je
balzám na duši pro lidi z města. Areál je krásně
posazený do přírody, má zázemí pro děti i pro
nehrající návštěvníky, kteří si můžou třeba zahrát tenis, vyjet na koni či se projít po lese.
Vraťmě se ještě k té Americe. Napadá vás
nějaká zajímavost, o kterou byste se s námi
chtěl podělit?
To by bylo na dlouhé povídání. Byla to zajímavá, až dobrodružná zkušenost. Samozřejmě
doporučuji všem. Cesta tam stojí určitě za to,
a to nejen z pohledu golfového. Je tam mj. 385
národních parků… A golf? Je tam národním
sportem. V tom směru budou vždy napřed.
Asi tam není moc těch, kteří by neměli alespoň nějakou zkušenost s golfovou holí. Je to
prostě země golfu zaslíbená.
Kdy jste vlastně začal golf hrát?
S golfem jsem začínal v roce 2001 v Ohiu. Pro
mě je přirozené hrát na levou stranu, i když
jsem pravák. O „předělávání“ na pravou stranu už nepřemýšlím, musel bych tréninku
dávat mnohem víc, na což nezbývá čas a ani
chuť. Je pravda, že v Americe jsem hrou na
levou stranu působil výjimečně, moc leváků
Zapalování nábojnice při canon startu na Botanice
tam neběhá. K trenérovi jsem na lekce nikdy
nechodil. Samozřejmě že se na mě občas někdo podívá a poradí, ale to je vše. Se svým
handicapem 32 vnímám golf trochu jinak než
golfista, který chce pořád snižovat a vyhrávat.
A jak tedy vnímáte golf?
Jako práci. Golf si jdu zahrát hlavně proto,
abych se podíval na hřiště očima golfisty. Je
to pro mě velice důležité. Jinak bych nikdy
nemohl mít pocit, že nabízíme to nejlepší.
Možná že až budu starší, budu se chtít zlepšovat a mít lepší pocit ze hry, například ze hry
železy, která mi nejde. Život v létě je pro nás
dost rychlý, čas neměříme na léta, ale na sezony. A sezona uteče velmi rychle…
Co děláte v zimě, když je hřiště zavřené?
V létě je to běh, v zimě chůze. Je potřeba vyhodnotit minulou sezonu a připravit se na
tu další. Připravuji si plány hospodaření, domlouvám budoucí golfové turnaje, oslovuji
dosavadní partnery a hledám nové, pracuji na
marketingu, reklamě… Snažím se dohnat to,
na co není během roku čas.
Jaké „cizí“ hřiště se vám líbí?
Líbí se mi Kaskáda, kde působí greenkeeper
Jirka Kapeš. Líbí se mi také Ypsilonka, jejíž
okolí mě dostalo. A určitě Mariánské Lázně.
Když jsem tam hrál, měl jsem moc hezký pocit a cítil kořeny golfu. I když jsou tam užší
fairwaye a menší greeny, hřiště dýchá krásnou
atmosférou.
Jste předseda dozorčí rady Českého svazu
greenkeeperů. Jaká je náplň práce svazu?
Mám pocit, že golfisté, a dokonce ani někteří
manažeři, si práce greenkeeperů bohužel příliš neváží. Přitom greenkeeper je nejdůležitější člověk na hřišti! ČSG pořádá pravidelné
vzdělávací teoretické i praktické semináře. Pro
tuto práci je důležitý cit, vnímání přírody, dělat vše s pokorou. Většina greenkeeperů, kteří
mají zkušenosti ze zahraničí, je dnes páteří
svazu. Kamil Pečenka je dokonce ve výkonném výboru mezinárodní asociace FEGGA.
Jsem přesvědčen, že ve srovnání s hřišti v zahraničí vůbec nezaostáváme!
S Janem Jenčovským a Václavem Janouškem
90