DIDAKTIKA DOSPĚLÝCH

Transkript

DIDAKTIKA DOSPĚLÝCH

ANDRAGOGICKÁ
DIDAKTIKA
1 Ph.D.
© PhDr.Tereza
Vacínová,
© PhDr.Tereza
Vacínová
POŽADAVKY KE ZKOUŠCE
Zpracování přípravy vzdělávacího kurzu:
1. Pojmová mapa kurzu










Název vzdělávací akce/kurzu
Cíl vzdělávací akce/kurzu
Místo konání
Datum realizace
Čas uskutečnění
Cílová skupina
Obsah a didaktická analýza
Organizační forma/y
Vzdělávací metody
Didaktické prostředky
2. Test vědomostí/dovedností
3. Dotazník hodnocení akce/kurzu pro účastníky
4. Vytvoření profilu andragoga/lektora, trenéra…
© PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.2
Základní
doporučená
literatura
© PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.
4
Obecná didaktika

KALHOUS, O., OBST, O. Školní didaktika

KOTRBA,T., LACINA, L. Praktické využití aktivizačních metod ve výuce

MAŇÁK, J. Nárys didaktiky

PETTY, G. Moderní vyučování

SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika

JANÍK, T. Znalost jako klíčová kategorie učitelského vzdělávání

ŠVEC, V., FILOVÁ, H.,ŠIMONÍK, O. Praktikum didaktických dovedností
5
Podniková didaktika 70. - 80. léta

LIVEČKA, E. Podniková výchova a vzdělávání - 1969, 1974, 1984, 1987

HRBEK, M., ORLÍK, J., PROCHÁZKA, V. Využití exkurse ve výuce
dospělých - 1973

KUBÁLEK, J. Nástin didaktiky pomůcek - 1973

KUCHYŇKA, Z. Inscenační metody v podnikové výuce - 1973

ŠUBRTOVÁ, Z. Diskusní metody ve výuce dospělých, Přednáška - cvičení
- seminář, Hodnocení efektivity vzdělávání dospělých -1973

LIVEČKA, E., KUBÁLEK, J. Podniková výchova - 1976, 1979

MALACH, A. Modernizace výchovně vzdělávacího procesu se zaměřením
na moderní vyučovací prostředky - 1977

ŘEHÁK, M. Úvod do didaktiky dospělých - 1981, 1983, 1987

KLEGA, V. Výchova a vzdělávání dospělých - 1986, 1988
6
Andragogická didaktika 90.léta

BOČKOVÁ, V. Nárys didaktiky dospělých - 1991

FIALA, B. Vybrané kapitoly z andragogiky, pedagogiky a didaktiky - 1999

MUŽÍK, J. Didaktika profesního vzdělávání dospělých, Androdidaktika,
Profesní vzdělávání dospělých, Řízení vzdělávacího procesu - 1998, 1999,
2004, 2005, 2008, 2010, 2012

ZLÁMAL, J. Didaktika profesního vzdělávání v širším pedagogickém kontextu 2009

MALACH, J. Klíčové kompetence lektora - 2003

HLADÍLEK, M. Kapitoly z obecné didaktiky a didaktiky vzdělávání dospělých 2009

PODLAHOVÁ, L. a kol. Didaktika pro vysokoškolské učitele - 2012

SLAVÍK, M. a kol. Vysokoškolská pedagogika - 2012© PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.
7
Metody vzdělávání dospělých












BARTOŇKOVÁ, H. Firemní vzdělávání
HRONÍK, F. Rozvoj a vzdělávání pracovníků, Hodnocení pracovníků
VODÁK, J., KUCHARČÍKOVÁ, A. Efektivní vzdělávání zaměstnanců
DAŇKOVÁ, M. Koučování. Kdy, jak a proč
FISCHER-EPE, M. Koučování
PELÁNEK, R. Příručka instruktora zážitkových akcí
SVATOŠ, V., LEBEDA, P. Outdoor trénink
BĚLOHLÁVEK, F. Jak vést svůj tým
HERMOCHOVÁ, S. Teambuilding
TURECKIOVÁ, M. Klíč k účinnému vedení lidí, Organizační chování
VAJNER, L. Výběr pracovníků do týmu
ZAHRÁDKOVÁ, E. Teambuilding
8
Pedagogická psychologie

ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele

DITTRICH, P. Pedagogicko-psychologická diagnostika

FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi

HARTL, P. Kompendium pedagogické psychologie dospělých

HARTL, P. Pedagogická psychologie pro personalisty

KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše

MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů

PETŘKOVÁ, A. Psychologické základy vzdělávání dospělých

SVOBODA, M. Psychologická diagnostika dospělých

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.
9
Lektorské dovednosti

HÁJKOVÁ, E. Rétorika pro pedagogy

HIERHOLD, E. Rétorika a prezentace

HOSPODÁŘOVÁ, I. Prezentační dovednosti

MENDÍLOVÁ, O. Přesvědčivá prezentace, Lektorské dovednosti

KABÁTEK, A., LOŠŤÁKOVÁ, O. Obchodní a manažerská prezentace

VYMĚTAL, J. Průvodce úspěšnou komunikací

KAZÍK, P. Rukověť dobrého lektora

ŠOFEROVÁ, J. Lektorské finty

BAKALÁŘ, E. I dospělí si mohou stále hrát
BEERMANN, S. SCHUBACH, M. Hry na semináře a workshopy
KOMÁRKOVÁ, R., SLAMĚNÍK, L. Aplikovaná sociální psychologie III.


10
I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY
andragogická didaktika a její základní kategorie
11
12
Andragogická
didaktika
v
systému věd
© PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D. 13
ANDRAGOGICKÁ DIDAKTIKA V SYSTÉMU VĚD
14
Didaktika

Didaskein =
učit, vyučovat,
poučovat,
jasně vykládat,
dokazovat
Teorie

Didaktika =
teorie vzdělávání a
vyučování
teorie vzdělávacích
obsahů vzniklých v
historickospolečenském vývoji
a praxe výuky dospělých
15

v souvislosti s vývojem společnosti se
PODMÍNKY, CÍL, OBSAH a PROSTŘEDKY
mění

„Je třeba dát pojmu vzdělání obsah, který by byl v
souladu s moderní situací, aniž tím opomíjíme
přínos minulosti.“(Gaston Mialaret 1970)

„….vzdělaný člověk je ten, který usiluje se stále
vzdělávat.“
učení
efektivní
interiorizace
vědění
Zamyslete se nad souvislostmi
výchovy a vzdělávání ve vývoji
společnosti
PODMÍNKY
CÍL
OBSAH
PROSTŘEDKY
ŘECKO
ŘÍM
STŘEDOVĚK
RENESANCE
NOVOVĚK
19. století
20. století
21. století
Andragogická didaktika v systému
andragogických disciplín
18
Předmět andragogické didaktiky
Didaktický proces
1.
vzdělávání
proces
2.
vzdělání
obsah, výsledek a cíl procesu
3.
interakce mezi vzdělavatelem a studentem (dospělým)
Cíl

popis zákonitostí výuky

objasnění práce s cílem a stanovení adekvátních cílů

zvolení vhodných forem a metod vzdělávání

využití moderních didaktických prostředků
19
© PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D
Předmět andragogické didaktiky

všechny podoby edukačního působení na dospělé

cílem je motivovat k celoživotnímu vzdělávání, k
přijímání nových informací a poznatků, k zlepšování a
zdokonalování sám sebe po stránce profesní,
zájmové i společenské.
20
Základní terminologie ANDROdidaktiky

Vzdělávání (výuka, učení se),vzdělání a interakce
složky vzdělávacího procesu
UČIVO
obsah
VYUČOVÁNÍ
vzdělavatel /
lektor
UČENÍ
komunikace, interakce
student /
dospělý
21
STRUČNÝ EXKURZ
DO DĚJIN
DIDAKTIKY dospělých
22
23
všeobecné
umění,
jak naučit
všechny
všemu
zájem
postupnost
názornost
slovo
cesta
učení
kontrola
aplikace
věda
vyučovatelská a
umění vyučovat
24
20.století
25
© PhDr.Tereza
Vacínová, Ph.D.
26
Česká didaktika
K.S.Amerling
(1807-1884)
29
Přehled hlavních teorií učení ve vzdělávání
dospělých
TEORIE
KOGNITIVNÍHO
CHÁPÁNÍ
BEHAVOIRISMUS
NEOBEHAVOIRISMUS
a technologie výuky
KONSTRUKTIVISMUS
PRAGMATISMUS
HUMANISTICKÉ
TEORIE
J.F.HERBART
J.A.KOMENSKÝ
M.F.QUINTILIANUS
CELOŽIVOTNÍ
UČENÍ
Rozdíly mezi vzděláváním dětí a dospělých
Rozdíly
učení od kolébky
Děti a mládež
•členění
dle věku
Dospělí
•vertikální
i horizontální propojení
po hrob
•učitel
určuje pravidla
•podřízené postavení žáka
•rozhoduje kde, proč, kdy a jak
•dospělý
obsah
obsah podle předmětů
•velké
zaměření
vědomosti a informace
CO SI MYSLET
dovednosti a hodnoty
JAK UVAŽOVAT
•potřeby
•založeno
přístup učitele
potřeby
společnosti
jako klient
•dospělý je rovnocenný partner
•zkušenostmi může obohatit ostatní
látky množství v krátkém čase
na přání jednotlivce
•jasné
očekávání: znalostí, úspěchu na
trhu práce, oddálení momentu rozhodnutí,
nových přátel, úniku od stereotypu….
– krátkodobé potřeby
•začlenění do pracovního procesu
•praktické
osobnost
studenta
formování osobnosti
práce s hotovou individualitou
nepopsaný list
osobnost s řadou zkušeností a názorů
motivace
vnější
vnitřní
dopolední hodiny
ranní až večerní hodiny, víkendy
východisko
udržení
pozornosti
•obecné
•život
jedince
32
Rozdíly
demotivační
faktory
kompetence
učitele/lektora
Děti a mládež
Dospělí
•učitel
•složení
skupiny
•únava
•únava
•fyzický
a zdravotní stav
•kárání rodičů
•selhání před spolužáky
•šikana
•fyzický
1. pedagogicko-psychologické
2. diagnostické
3. didaktické
4. oborové
1. oborové
2. didaktické
3. pedagogicko-psychologické
4. diagnostické
a zdravotní stav
•starosti v rodině, v práci….
•šikana
•obava z neúspěchu
vlastnosti
neoblíbeného
vzdělavatele
dospělých
Vlastnosti neoblíbeného vzdělavatele dospělých
1. nadřazenost
2. nespravedlnost
3. netaktnost
4. nepochopení vůči studentům
5. neznalost oboru
6. nečestné jednání
7. nedůslednost
8. osobní nevyrovnanost
Úspěšný vzdělavatel dospělých
sociabilita
empatie (lektor na místě účících se, hodnocení pokroku, pochvala…)
umění
účinně komunikovat
verbálně
= slovník, logická struktura výkladu…
neverbálně = gesta, mimika, pohyb po učebně, osobní zóny…
svědomitost
rozvážnost
kritičnost
smysl
a sebekritičnost (zpětná vazba)
pro humor (humor, ironie)
emocionální
vysoká
vyrovnanost
inteligence
DIDAKTICKÉ ZÁSADY
37
Didaktické zásady


normy podmiňující úspěch pedagogické práce
určují charakter výuky

závisí na filozofické koncepci
teorii vzdělávání

ovlivňovány objektivními faktory
subjektivními faktory
38
DIDAKTICKÉ ZÁSADY
Komenský Analytická didaktika
1.
Učitel nechť neučí kolik sám nemůže učiti,
nýbrž kolik ŽÁK MŮŽE POCHOPITI
2.
Vždy POSTUPNĚ, nikoliv skokem
3.
Všemu čemu se musíme učiti, nechť se učíme
VLASTNÍ PRACÍ
4.
Vše VLASTNÍMI SMYSLY a vždy ROZMANITĚ
5.
Všemu se vyučuje a učí PŘÍKLADY, UKÁZKAMI a
CVIČENÍMI
6.
Od JEDNODUCHÉHO ke SLOŽITĚJŠÍMU,
od OBECNÉHO ke KONKRÉTNÍMU
DIDAKTICKÉ ZÁSADY - srovnání
KUBÁLEK (1973)
MALACH (2001)
KURELOVÁ (2002)
MUŽÍK (2004)
Názornosti
Vědeckosti
Komplexního rozvoje
Uvědomělosti
Spojení výuky+života
Orientace na praxi
Vědeckosti
Názornosti
Uvědomělosti a
aktivity
Orientace na volný
čas
Individuálního
přístupu
Přiměřenosti
Vědeckosti
Aktuálnosti
Spojení teorie a praxe Trvalosti
Přiměřenosti
Didaktické redukce
Uvědomělosti a
aktivity
Spojení teorie a praxe Motivace
Názornosti
Vedoucí úloha učitele
Soustavnosti
Názornosti
Soustavnosti
Členění výukového Přiměřenosti
procesu
Individuálního
přístupu
Zpětné vazby a
transferu
40
Praktická didaktická šesterka
1.
Futurismu
2.
Separace průtokových poznatků
3.
Trestání učitele učitelem
4.
Názorné a úlekové fixace
5.
Mimoverbální komunikace
6.
Oživlé dřevo
Přátelé ze studií. W.H.Taft v klobouku sedící uprostřed, osoba X v typické placaté čepici se štítkem stojící úplně
vlevo (mimo záběr)
Postupné sbližování
vzdělávání dětí a dospělých

didaktické cíle

dokumentace vzdělávání

pevně definované výstupy

formy vzdělávání

metody vzdělávání

role učitele x lektora ve vzdělávání
42
Andragogická didaktika
Respektuje specifika dospělého věku:

fyziologická

psychologická

sociální
43
CHARAKTERISTIKA ÚČASTNÍKŮ
VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH
44
7 charakteristik dospělých ve vzdělávání
Rogers (1986)
Ustálené modely vzdělávání
Odlišné zájmy
Očekávání
Vytčené cíle
Dospělost
Osobnostní růst
Předchozí zkušenosti a hodnoty
45
46
Vzdělávací potřeby dospělých
Knowles (1984)


spojuje učení se zráním osobnosti
stupňuje potřeby
rozvíjet se
získávat osobní zkušenosti
překonávat vlastní nedostatky
ocenění
bezpečí
Maslow (1943)
47
Sebeobraz dospělých a krize identity
48
SPECIFIKA UČENÍ DOSPĚLÝCH
49
Vztah učení a věku
bez poklesu nebo s
 paměť pro jednoduché materiály
možností dalšího růstu s  profesní paměť
postupujícím věkem
 paměť pro tóny
 slovní zásoba
 všeobecná informovanost
s určitým poklesem
s nejvýraznějším
poklesem




motorická rychlost
senzomotorická koordinace
tradiční školní učivo
analogické usuzování
 výbavnost nových materiálů
 učení se symbolům
 vštípivost čísel a bezesmyslových slabik
Výkonnostní křivka v průběhu dne
51
Křivka pozornosti a produktivita práce
Koncentrace pozornosti v %
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
Čas v minutách
obrazové
pomůcky
otázky,
dialog, diskuse
aktivní
zapojení studentů
……….
Jak zvýšit
pozornost
studentů ?
53
Křivka zapomínání
54
Člověk si zapamatuje
10%
z toho, co čte
20%
z toho, co slyší
30%
z toho, co vidí
50%
z toho, co vidí a slyší
70%
z toho, co sám říká
90%
z toho, co sám říká a dělá
© PhDr.Tereza Vacínová,
55
Ph.D.
II. VÝZNAM JEDNOTLIVÝCH
FAKTORŮ VE VÝUCE
Didaktický proces a jeho komponenty
Didaktické zásady
Výukové cíle ve vzdělávacím procesu
Učivo a jeho struktura
Fáze výuky
56
DIDAKTICKÝ
PROCES
a jeho komponenty
57
58
Ph.D.
Ph.D.
59
CÍL
DIDAKTICKÉHO
PROCESU
60
CÍL didaktického procesu



očekávaný a zamýšlený výsledek, kterého mají
účastníci dosáhnout
funkce – motivační, regulační, kontrolní
vlastnosti vzdělávacího cíle
SPECIFIC = specifický, konkrétní, konzistentní
MEASURABLE = měřitelný, kontrolovatelný
ACHIEVABLE = akceptovatelný, přiměřený
RELEVANT = reálný
TIMED = termínovaný
61
Ph.D.
Požadavky na cíl (Kalhous 2002)
Komplexnost
•
•
•
cíle kognitivní (poznávací – vědomosti)
cíle afektivní (postojové – hodnoty)
cíle psychomotorické (dovednostní – činnosti)
Konzistentnost (soudržnost)
•
•
cíle obecné
cíle specifické
Kontrolovatelnost
•
•
•
požadovaný výkon
podmínky výkonu
norma (standard) výkonu
cíle programu
cíle disciplín
cíle tématických celků
cíle jednotlivých témat
cíle vyučovacích jednotek
Přiměřenost
•
•
náročnost
splnitelnost
62
Postup při formulování výukových cílů
1
• Analýza obsahu
2
• Vymezení výkonu
3
• Stanovení rozsahu vědomostí a dovedností
4
• Vymezení podmínek výkonu
5
• Stanovení normy výkonu
63
Postup při formulování výukových cílů
(Turek 1987)
1. analýza obsahu
rozložení na základní prvky - vymezení základního a rozšiřujícího učiva
obecný cíl  specifický cíl
základní učivo  rozšiřující učivo
obsah  fakta, pojmy, definice
2. vymezení výkonu
Jaké kompetence musí student mít? Student vyjmenuje, dokáže…..
3. stanovení rozsahu vědomostí a dovedností
Co, v jakém rozsahu a jak má student umět?
Co od něj budu u zkoušky požadovat?
4. vymezení podmínek výkonu
5. stanovení normy výkonu (určit hranici vědomostí a nevědomostí)
Jaký rozsah vědomostí si má student osvojit na úspěšné absolvování?
64
Ph.D.
Bloomova taxonomie kognitivních cílů výuky
CÍLOVÁ
KATEGORIE
AKTIVNÍ SLOVESO
ZNALOST
definovat, doplnit,
napsat, popsat, seřadit
POROZUMĚNÍ
dokázat, interpretovat,
jinak formulovat…
APLIKACE
aplikovat, demonstrovat,
navrhnout…
ANALÝZA
provést rozbor, rozčlenit,
specifikovat…
SYNTÉZA
klasifikovat, modifikovat,
shrnout…
HODNOTÍCÍ
POSOUZENÍ
argumentovat, obhájit,
zdůvodnit….
Dle poznávacích
procesů
(Maňák 2003)
65
Ph.D.
66
OBSAH - UČIVO
67
OBSAH didaktického procesu

konkretizuje cíl

soustava poznatků, činností, hodnot a způsobů chování,
které jsou lektorem zpracovány do podoby učiva a předloženy
posluchačům, aby si je osvojili jako vědomosti, dovednosti,
kompetence a přetvořili je ve své vlastní postoje, hodnoty a
činy (MALACH 2002)

vzniká didaktickou transformací lidského poznání do vzdělání
(studijních plánů, zaměření jednotlivých výukových/výcvikových
jednotek, učebních textů…)
68
FÁZE
DIDAKTICKÉHO
PROCESU
69
70
Ph.D.
I. PŘÍPRAVNÁ FÁZE

Stanovení CÍLE a výstupů

Definování CÍLOVÉ SKUPINY

Promýšlení OBSAHU a ROZSAHU

Strategie MOTIVACE

ČAS a MÍSTO realizace

Volba FOREM a METOD výuky

Příprava ÚKOLŮ

Konzultace s kolegy, vedením….

FINANČNÍ ROZVAHA
71
II. REALIZAČNÍ FÁZE
1. PŘÍPRAVA TĚSNĚ PŘED

Kontrola techniky

Hygiena učebny

Úprava zevnějšku

Procvičení hlasu
72
2. ÚVOD

Zahájení

Programu kurzu - seznámení s cílem, tématy,
časový plán, výstupy, způsob ověření

Motivace E = Q . m
73
Rozhodující faktory pro získání a
udržení motivace

vědomí potřebnosti a užitečnosti informací

soulad s dosavadními zkušenostmi účastníků

respekt k osobnosti účastníků

rozvíjet, nikoliv konfrontovat

volba vhodné formy a metody

zajištění odpovídajících podmínek

osobní důvěryhodnost lektora
© PhDr.Tereza
Vacínová, Ph.D.
74
3. EXPOZICE





VÝUKA - expozice
vytváření vědomostí
formování návyků a dovedností
FIXACE
upevnění vědomostí a dovedností
75
4. KONTROLA

Aplikace (návody k aplikaci v praxi )

Dotazy posluchačů

Shrnutí poznatků

Diagnostika - ověření znalostí, dovedností
76
III. HODNOTÍCÍ FÁZE




vyhodnocení reakcí posluchačů
posouzení dosažení projektovaných cílů
reakce kolegů, nadřízených…
náměty pro zlepšení / optimalizaci
77
III. VYUČOVACÍ PROSTŘEDKY



ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY
klasické formy výuky
inovace v oblasti forem výuky

VÝUKOVÉ METODY
klasifikace metod výuky
aktivizující metody výuky
komplexní výukové metody

MATERIÁLNÍ DIDAKTICKÉ PROSTŘEDKY



78
FORMY VZDĚLÁVÁNÍ
DOSPĚLÝCH
79
Organizační formy výuky



1.
2.
3.
4.
celkové uspořádání vyučovacího procesu a všech
jeho komponent
způsob organizace práce lektora a studentů
volba organizační formy závisí na:
cíli
charakteru látky
připravenosti a individualitě studentů
možnostech, které má učitel k dispozici
(časové, prostorové, finanční…)
80
mimoškolní terénní
doma
vzdělávání
reálné
školní
v
organizaci
laboratoř
prostředí
PODÍL SUBJEKTŮ
učebna
autodidaktické
heterodidaktické
MÍSTO REALIZACE
CŽV
přímá výuka
sebevzdělávání kombinované
komplexní
distanční
OBSAH
ZAMĚŘENÍ specializační
FORMY
PEDAGOGICKÉ rekvalifikační
AKCE inovační vzdělávání dospělých
SLOŽENÍ
ÚČASTNÍKŮ
trvalé
nestálé
monotematické
DÉLKA
POČET ÚČASTNÍKŮ
hromadné
skupinové
jednorázové
cyklické
1h
více
individuální
hodinové
párové
blokové
více
denní
pravidelné
81
I. Klasifikace forem vzdělávání
(Skalková 1999)
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Individuální
Hromadná a frontální
Individualizovaná
Diferencovaná výuka
Skupinová
Kooperativní
Projektová
Problémová
Týmová
82
1. Individuální výuka






charakteristika
nejstarší didaktická forma
vzdělavatel „pracuje“ s jedním studentem
individuální tempo
intenzivní práce
nemá pevný systém
umělecká výchova, jazykové vzdělávání, taneční
kurzy, trénink, distanční vzdělávání
83
2. Hromadná výuka









charakteristika
jednotný postup vymezené skupiny
stejným způsobem
vedení lektora
orientace na průměr
pevné uspořádání učebny
systém učebních předmětů
pevný čas (rozvrh hodin)
vyučovací jednotky s dílčími cíli
etapy vyučovací hodiny
84
Postup vzdělavatele při kombinovaném typu hodiny
1.
Vytvoření podmínek pro učení

vnější - příprava didaktických pomůcek, hygiena učebny

vnitřní - motivace studentů
2.
Expozice učiva - vytváření vědomostí a formování
návyků a dovedností
3.
Aplikace učiva vedoucí k pochopení a upevnění
2.
Diagnostika vědomostí a dovedností
85
3. Individualizovaná výuka
Daltonský plán
 Winnetská soustava
 Pueblonský systém

86
4. Diferencovaná výuka
charakteristika

seskupení studentů do homogenních skupin dle
určených kritérií
třídění dle
 IQ
 nadání
 zájmu
87
5. Skupinová výuka
charakteristika

řešení společného úkolu v malých skupinách
fáze
1.




2.
3.
přípravná
stanovení velikosti skupiny
rozdělení do skupin
rozdělení rolí
výběr skupinových úloh
realizační
hodnotící - prezentace výsledků
88
6. Kooperativní výuka
charakteristika





učení v malých skupinách
pozitivní vzájemná závislost
rozvoj sociálních dovedností
individuální zodpovědnost
sledování skupinových procesů
89
7. Projektová výuka

projekt = úkol komplexního charakteru
spojení s praxí
program učení stanovují sami studenti
vnitřní motivace ke splnění úkolu
vede ke konkrétním výsledkům - použitelným v praxi

typy projektů
individuální, skupinové…….




1.
2.
3.
4.
čtyři kroky realizace (Valenta 1993)
záměr
plán
provedení
vyhodnocení
90
8. Týmová výuka
charakteristika
 spolupráce více lektorů, trenérů, učitelů
 týmy – oborové, všeoborové, příležitostné
91
II. Formy vzdělávání dospělých z
hlediska celoživotního vzdělávání
(Bednaříková 2006)
ŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ
OBČANSKÉ a ZÁJMOVÉ
VZDĚLÁVÁNÍ
PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ
92
ŠKOLSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ

večerní forma studia – prezenční

dálkové studium – studium při zaměstnání

externí studium – individuální studijní plán

kombinované studium – blended learning
Vstupní seminář
Individuální studium
Výcvikové semináře
Závěrečný seminář
kombinace přímé výuky a individuálně řízeného studia

distanční vzdělávání – řízené sebevzdělávání
93
Distanční vzdělávání







otevřenost „druhá šance“ – studium při zaměstnání
vzdálenost učitele a studenta
samostudium – individuální tempo
podpora studujících
spojení teorie a praxe
multimediálnost
studijní materiály/opory
písemné materiály, multimédia, rozhlas, televize, on-line konference

varianty studia
korespondenční a prezenční (soustředění, konzultace, semináře, tutoriály)

písemné práce Tutor Marked Assigment

vznik 1939 ve Francii
ČR 1993 Česká asociace distančního univerzitního vzdělávání
největší poskytovatelé ©Open
University UK, Španělsko
94
PhDr.Tereza Vacínová, Ph.D.


Rozdíly mezi studujícími
PREZENČNÍ STUDENT
DISTANČNÍ STUDENT
dospívá, učí se být samostatný
je dospělý a samostatný
nemá zaměstnání a rodinu
má zaměstnání a rodinu
studuje s určitým cílem
studuje s určitým cílem
je zvyklý se pravidelně učit
není zvyklý pravidelně se učit
nemá závazky bránící mu ve studiu
má závazky
má dostatek volného času
má nedostatek volného času
informačně gramotný
nemusí být informačně gramotný
95
Role tutora

Tutor = poradce, facilitátor, moderátor, hodnotitel
korespondenčních úkolů, administrátor, manažer
motivuje ke studiu
 stanovuje náplň tutoriálů
 organizuje a řídí diskuse
 poskytuje odborné a osobní konzultace
 podporuje studující (vede x vyučuje)
 hodnotí samostatné práce

96
Studijní texty pro individuální studium
speciální formální úprava
 jasný a srozumitelný jazyk
 důraz na praktickou aplikaci
 orientace na průměrného studenta
 kontrolní otázky s klíčem řešení
 doporučená literatura ke studiu

97
OBČANSKÉ a ZÁJMOVÉ
VZDĚLÁVÁNÍ








přednáškový večer
diskusní večery a besedy
večery otázek a odpovědí
debatní fórum
filmové fórum
tématický večer
kvizový (soutěžní) večer
zájmový kroužek
naučný, technický, hospodářský, sběratelský, umělecký,
kroužky přátel umění, sportovní
98
PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ











konference
workshop
sympozium
školení
doškolování
přeškolování
zaškolování
kaskádové vzdělávání
koučink
stáž
výměna zkušeností
99
VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ
U3V
 Akademie třetího věku
 Kluby aktivního stáří

100
METODY
VZDĚLÁVÁNÍ
DOSPĚLÝCH
101
Vyučovací metoda

uspořádaný systém vyučovací činnosti učitele
a učebních aktivit studentů směřujících k
dosažení daných vzdělávacích cílů
102
Kontinuum výukových metod
učení řízené učitelem
výklad učiva
kladení otázek
cvičení a příklady
ukázky
diskuse
kooperativní skupiny
řízené objevování
smlouvy učitele se studenty
hraní rolí
projekty
výzkumné aktivity
sebehodnocení
učení řízené studentem
© PhDr.Tereza103
Vacínová,
Ph.D.
Pyramida učení
čtení 20%
audiovizuální metoda 30%
demonstrace
diskuse ve skupinách
praktické cvičení 80%
vyučování ostatních 90%
104
Požadavky na vyučovací metodu
(Mojžíšek)
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
výchovná
přirozená
přiměřená
informačně nosná
informačně účinná
didakticky ekonomická
finančně ekonomická
105
Kritéria volby metod dle
1.
2.
3.
4.
5.
fáze výukového procesu
cíle a úkolů výuky
obsahu daného oboru
osobnosti studentů
studijní skupiny – pohlaví, věk, různá etnika, profesní zaměření,
formální a neformální vztahy v kolektivu
6.
osobnosti učitele – odborná a metodická vybavenost, zkušenosti,
pedagogické mistrovství….
7.
vnějších podmínek – geografické, společenské prostředí, prostorové
podmínky, hlučnost, technická vybavenost
106
VZTAHU K PRAXI
fixační aplikační
expoziční
diagnostické
praktické
motivační
teoretické
přednáška
seminář
teoreticko-praktické
programovaná
výuka
diskusní
problémové diagnostické
projektové
cvičení
PODPORA
UČENÍ
transferu
METODY
vzdělávání dospělých
facilitace
ZDROJE
INFORMACÍ
ASPEKT PRAMENE
slovní
FÁZÍ OSVOJOVÁNÍ
LÁTKY
názorné
analytická
syntetická
induktivní
praktické
deduktivní
POČET
STUDENTŮ
STUPEŇ
AKTIVITY
receptivní
reproduktivní
problémového
výkladu
heuristické
LOGICKÉHO
ZŘETELE
srovnávací
synkristická
genetická
107
Kombinovaný pohled na výukové metody
1. KLASICKÉ VÝUKOVÉ METODY
Metody slovní
Metody názorně demonstrační
Předvádění a pozorování
Práce s obrazem
Instruktáž
Metody dovednostně praktické
Napodobování
Laboratorní práce a experimentování
Vytváření dovedností
Metody systematické praxe
2. AKTIVIZUJÍCÍ METODY
3. KOMPLEXNÍ VÝUKOVÉ METODY
108
Metody slovní - Vyprávění
poutavost obsahu
 dynamičnost podání
 dramatičnost děje
 obsahuje emocionální náboj = prohlubuje vnitřní aktivitu
 umožňuje získat vlastní prožitek
CHARAKTER

FUNKCE

PODMÍNKY

zprostředkovává věcné informace
 motivace
 působí na představivost a fantazii
 podporuje sociální učení
 udržuje soustředění
 kultivuje jazyk
 slouží k uvolnění, zvolňuje pracovní tempo
soustředěná spolupráce posluchačů
 osobnost vypravěče – hlas, gestikulace, mimika…
 vhodné pomůcky
 místo realizace
 čas realizace
109
Metody slovní - Vysvětlování
logický a systematický postup při předávání učiva
 vedení k pochopení a osvojení jádra sdělení
 reprodukuje poznávací proces (usměrňuje a facilituje)
 obsahuje emocionální náboj = prohlubuje vnitřní aktivitu
 umožňuje získat vlastní prožitek
CHARAKTER

POŽADAVKY
srozumitelnost
postupnost
vyvozování
návaznost na předchozí
příklady
pomůcky
jasný, přesný jazyk
PODMÍNKY
logická
stavba
hlavní fakta
od konkrétního k abstraktnímu
zobecňování
systém a struktura
návaznost na jiné obory
výběr učiva
 přiměřenost – místa, času realizace

110
Metody slovní - Přednáška
delší ucelený projev závažného tématu
 využívá síly slova k získání, informování a přesvědčení
CHARAKTER

NEDOSTATKY

PŘEDNOSTI

FÁZE
1. expositio, 2.causa, 3. contra, 4. comparatio, 5. exempla, 6. testimonia
POŽADAVKY

malá nebo žádná aktivita posluchačů
 jednotný postup skupiny
rychlý přenos informací
 systematický a utříděný přenos
 motivace
obsah, přehledné členění, rozsah a aktivace publika
 zvládnutí techniky řečového projevu
 pohyb po místnosti
 využívání řeči těla
 oživení
111
Metody slovní – Práce s textem, učení z textu
zpracování textových informací
 účel – naučení, opakování, procvičení
dominuje učení studenta (uplatňuje kognitivní operace a emoce)
CHARAKTER

FACILITACE
PROCESU
UČENÍ

1.
2.
3.
4.
5.
metakognitivní dovednosti (Gavora 1992)
stanovit cíle vlastního učení
odhadnout obtížnosti
anticipace následujícího
monitorovat úspěšnost vlastního postupu učení
zhodnotit celkovou úspěšnost učení

strategie práce s textem SQR4 (Helus, Pavelková 1992)
SURVEY
QUESTIONS
4R Read – Reflect – Recite – Review

© PhDr.Tereza
Vacínová, Ph.D.
excerpování,
konspektování



112
Metody slovní - Rozhovor
verbální komunikace 2 nebo více osob
 předem stanovený cíl a obsah
 dvoustranná komunikace
 vedoucí role učitele
 vytváří vzájemné porozumění
 aktivizuje publikum
CHARAKTER

TYPY

PODMÍNKY
vhodné
sokratický – vyvozování závěru na základě úsudku, zkušeností, pozorování
 heuristický – objevný charakter, zkoumání reálného
 dialog – výměna názorů mezi zúčastněnými
 řízený – vedoucí role učitele, sled otázek ( heuristický rozhovor)
 disputace – rozprava o učeném odborném tématu
 debata – výměna názorů (polemika, spor)
 beseda – schůzka několika lidí s rozhovorem
téma
pružná reakce
technika kladení otázek
aktivní naslouchání
dostatek času
113
TECHNIKA KLADENÍ OTÁZEK
1.
Vyslovit otázku, pak oslovit
2.
Odpověď přijmout kladně, získat pro
spolupráci, nezesměšňovat
3.
Rovnoměrná distribuce otázek
4.
Střídání a obměňování druhů otázek
114
Typy otázek
5.
Zjišťovací – Kdo se zabýval teorií motivace ?
Zavřená – Mezi jaké procesy patří paměť ?
Pozorovací – Jak učitel podněcuje k aktivitě ?
Problémová – Proč je počet vysokoškoláků v ČR stále nízký ?
Posuzovací – Co by se stalo, kdyby Komenský ještě žil ?
6.
Rozhodovací – Učitel se učitelem rodí nebo stává ?
1.
2.
3.
4.
Nevhodné otázky
sugestivní, nejasné, řetězové
115
Aktivní naslouchání
1.
2.
3.
4.
5.
Povzbuzování
Nápomoc
Ocenění snahy
Dovednost mlčet
Neprosazovat vlastní odpověď
116
Metody názorně demonstrační - Předvádění a pozorování
CHARAKTER
zprostředkovává
slovní
TYPY
PŘEDVÁDĚNÍ
POŽADAVKY
pomocí smyslových receptorů vjemy a prožitky
doprovod
REÁLNÉ
PŘEDMĚTY
MODELY
ZOBRAZENÍ
(obrazy, statická projekce, dynamická projekce)
ZVUKOVÉ POMŮCKY
DOTYKOVÉ POMŮCKY
LITERÁRNÍ …
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
naplánování, připravení podmínek
zajištění viditelnosti
využívání co nejvíce smyslů
rozložení do částí
zapojení studentů
podněcování k aktivitě otázkami
prověřování pochopení
shrnutí hlavních poznatků
117
velikost písma
barevnost
přehlednost
bezchybné texty
118
Metody názorně demonstrační - Instruktáž
CHARAKTER
zprostředkovává
vizuální, auditivní, audiovizuální, hmatové a
pohybové podněty k praktické činnosti
TYPY

slovní instruktáž
 písemná instruktáž
 kognitivní, mentální trénink
POŽADAVKY
119
Metody dovednostně-praktické Vytváření dovedností
aplikace vědomostí na řešení praktických úloh a procvičování
činností
CHARAKTER

FUNKCE

příprava pro praxi (k činnosti)
 vytvoření modelů praktického působení
MODEL UTVÁŘENÍ DOVEDNOSTÍ
ÚKOL, PROBLÉM
ČINNOST,
AKTIVITA
DOVEDNOST
120
Metody dovednostně-praktické - Napodobování
CHARAKTER
přebírání způsobů chování a jednání od druhých
 imitace, observační učení, autentické učení

Manipulování, laborování, experimentování
CHARAKTER

TYPY

pomáhá poznávat prostředí, zařízení …..
montážní, demontážní práce
 laboratorní práce
 experiment
121
•
•
•
•
•
Diskusní metody
Heuristické metody, řešení problémů
Simulační a situační metody
Inscenační metody (dramatizace)
Didaktické hry
122
Diskusní metody
vzájemná výměna názorů na dané téma
 na základě znalostí pro svá tvrzení uvádějí účastníci argumenty
a tím společně nacházejí řešení daného problému
CHARAKTER

NÁROKY
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
PŘEDNOSTI

vhodné téma
zachovat jednací řád a pevné řízení diskuse
cvičit v dovednostech diskuse
včasné oznámení tématu
organizační a prostorové zajištění
zapojení všech účastníků
příznivé klima
aktivní naslouchání
rozvíjí schopnost jasně se vyjadřovat, argumentovat, pohotově reagovat
učí chápat podstatu problému
 vede k sociálnímu učení

FÁZE
1. Vymezení tématu, 2. Prezentace a výměna názorů,
3. Argumentace
a zdůvodňování tvrzení, 4. Shrnutí výsledků diskuse123
Diskusní metody
VARIANTY
Diskuse během přednášky
Diskuse na základě tezí
Diskuse na základě referátu
Řetězová diskuse
Diskuse u stolu
Symposium – prezentace odlišných názorů
Diskuse v malých skupinách
Debata
Panelová diskuse – role předsednictva a odborníků
124
Heuristické metody, řešení problémů
učení cestou samostatného objevování
 subjekt se učí ze svých úspěchů, ale také nezdarů
CHARAKTER

PŘEDNOSTI

FÁZE
1.
DOPORUČENÝ
POSTUP

rozvíjí tvůrčí myšlení
 rozvíjí samostatnost
 schopnost vyhledávat informace
Identifikace problému
2. Analýza problémové situace
3. Vytváření hypotéz, návrhy řešení
4. Verifikace hypotéz, vlastní řešení problému
5. (Návrat při neúspěchu řešení)
sled operací DITOR
 D efinuj problém
 I nformuj se
 T voř řešení
 O ohodnoť řešení
 R ealizuj řešení
125
obtížná situace
nová
situace
situace
nejasná
ALGORITMICKÉ ŘEŠENÍ
PROBLÉM
HYPOTÉZ
Y
NÁVRH
SPRÁVNĚ
ŘEŠENÍ
126
Situační metody
CHARAKTER

PŘEDNOSTI

NEDOSTATKY

FÁZE
1.
TYPY

řešení problémového případu z reálného života
zaměřenost na praxi
 aktivní sociální učení
 emocionální působení
časová a materiálová náročnost
 zjednodušení problému
Prezentace případu (slovní, obrazová, písemná)
2. Získávání dalších informací
3. Rozbor variant řešení a diskuse
4. Zhodnocení výsledků
Metoda rozboru situace
 Řešení konfliktní situace – návrhy řešení se vyžadují ihned
 Metoda incidentu – rozhodování na základě dotazů
 Dynamická situační metoda – hraní rolí
127
Inscenační metody (dramatizace)
sociální učení v modelových situacích
 účastníci jsou sami aktéry předváděných situací
CHARAKTER

FÁZE
1.
TYPY

Příprava inscenace – cíl, obsah, časový plán, rozdělení rolí
2. Realizace inscenace – improvizované hraní
3. Hodnocení
Strukturovaná inscenace – předem připravený scénář
 Nestrukturovaná inscenace
 Dramatizace
128
3. KOMPLEXNÍ VÝUKOVÉ METODY
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Frontální výuka
Skupinová a kooperativní výuka
Individuální, individualizovaná výuka,
samostatná práce
Kritické myšlení
Brainstorming
Učení v životních situacích
Televizní výuka
Výuka podporovaná počítačem
Sugestopedie a superlearning
Hypnopedie
129
Inovační tendence v oblasti metod
didaktické hry
 kooperativní vyučování
 problémové vyučování
 brainstormingové metody

e-learning
 koučink
 outdoorové aktivity

130
E-learning
E-LEARNING
offline
online
synchronní
asynchronní
131
MATERIÁLNÍ
DIDAKTICKÉ
PROSTŘEDKY
132
I.
1.
2.
3.
4.
5.
II.
1.
2.
3.
4.
Učební pomůcky
přírodniny
výtvory a výrobky
modely
zobrazení
textové pomůcky (učebnice, pracovní materiály…)
Technické výukové prostředky
audivivní technika
vizuální technika
audiovizuální technika
technika řídící a hodnotící (PC, trenažéry, e-learnig)
133
VZDĚLAVATEL
DOSPĚLÝCH
A JEHO PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI
134
Kdo je vzdělavatel dospělých ?










Andragog
Lektor
Trenér
Kouč
Mentor
Tutor
Školitel
Instruktor
Konzultant
Facilitátor
135
Technika rozvíjení kritického
myšlení E-U-R
1.
Evokace
2.
Uvědomění si významu
3.
Reflexe
Požadavky na vzdělavatele
dospělých
1.
Odborné znalosti
2.
Pedagogické mistrovství
3.
Charakterové vlastnosti
úroveň pedagogicko-psychologické připravenosti
137
PEDAGOGICKÉ ZNALOSTI



osvojené pedagogické poznatky
charakterizované schopností využití v praxi
ŠVEC (2005) vnitřní potenciál osobnosti umožňující
řešit pedagogické situace
TEORETICKÉ
PRAKTICKÉ
studium literatury, přednášky
zkušeností, praxí ověřené
deklarativní
procedurální
teorie
explicitní
praxe
z hlediska
FORMY
implicitní
z hlediska
UVĚDOMĚNÍ SI
SUBJEKTEM
PEDAGOGICKÉ
ZNALOSTI
DRUHY
PEDAGOGICKÝCH
ZNALOSTÍ
sociokulturní
z hlediska
ZAMĚŘENÍ
obsahové
metakognitivní
139
KLÍČOVÉ KOMPETENCE UČITELE

Předmětová

Psychodidaktická

Obecně pedagogická

Diagnostická a intervenční

Psychosociální a komunikativní - EQ

Manažerská a normativní

Profesní a osobnostně určující
(Vašutová 2001)
140
KLÍČOVÉ KOMPETENCE UČITELE
(Švec 2005)
sociálně komunikativní
kompetence
osobnostní
kompetence
psychodidaktická
kompetence
141
142
Ph.D.

Jak lze obsahové zaměření profesních
kompetencí učitele promítnout do kurikula
vzdělavatelů dospělých ?

Navrhněte konkrétní vzdělávací obsah Vašeho
oboru
143
2 směry výzkumu osobnosti učitele
Normativní přístup
Analytický přístup
JAKÝ by učitel měl být ?
Jaký JE učitel ?
Ideální učitel
Typologie učitele
1.
2.
3.
4.
5.
Vyučovací styl
Rysy osobnosti
Role učitele
Etapy učitelské profese
Kdo je dobrý = efektivní učitel ?
144
Ph.D.
1. Vyučovací styl


osobitý způsob pojetí obecných zásad, prostředků a
metod
je dynamický, mění se dle situace
ovlivňován

objektivními faktory

subjektivními faktory
základní dělení

Autokratický

Liberální

Demokratický
145
2. Rysy osobnosti
Rozhodující rysy osobnosti

IQ

stabilita

kapacita pro vytváření dobrých lidských vztahů
GAGE (1972) na efektivitu výuky mají vliv 4 dimenze osobnosti




Vřelost
Indirektivita
Kognitivní orientace
Entuziasmus
146

DIDAKTIKA DOSPĚLÝCH

Transkript

Podobné dokumenty

Kompetence k celoživotnímu učení I

Průvodce studiem pro studující kombinovaného studia

Mentoring a supervize jako zdroj sebereflexe učitele

Skalná

Příručka k soutěži Tvořivá klávesnice