Klasifikace znalostí, znalostní strategie a styly
Transkript
KLASIFIKACE ZNALOSTÍ, ZNALOSTNÍ STRATEGIE A STYLY ZNALOSTNÍHO MANAGEMENTU Vladimír Bureš Abstrakt: Znalosti jsou jedním ze strategických zdrojů organizací. Jejich klasifikací se zabývá mnoho autorů z rozličných oblastí. Ačkoliv to není na první pohled zřejmé, tyto klasifikace mají významný vliv na praktickou realizaci aktivit spojených se znalostním managementem. Jako názorný příklad nám může posloužit dnes již klasické rozdělení znalostí na explicitní, implicitní a neformulované. Znalost jednotlivých klasifikací znalostí a jejich využívání ovlivňuje proces tvorby znalostní strategie. Ta následně určuje styl znalostního managementu, který bude v organizaci převládat. Současné využívání několika klasifikací znalostí najednou nám může zajistit komplexní přístup ke znalostnímu managementu, který je při jeho realizaci nezbytný. Tím nám také vyřeší dlouhodobě přetrvávající konfrontaci mezi manažerskou a technologickou perspektivou znalostního managementu. Klíčová slova: klasifikace znalostí, management znalostí, znalostní strategie, styly znalostního managementu 1. Úvod Znalosti se stávají jedním ze strategických zdrojů organizací, který může zajistit jejich stabilní tempo růstu výkonnosti. Proto není divu, že se mnoho praktiků i akademiků snaží zjistit, jakým způsobem o znalosti pečovat a jakým nejlepším způsobem je spravovat. Výsledkem těchto snah je znalostní management (ZM) jako relativně nová disciplína. Jednou ze základních oblastí, kterým je ve ZM věnována pozornost, je mimo jiné také snaha definovat základní pojmy s ním spojené. Základním pojmem je také „znalost“, jejíž definice a klasifikace významně ovlivňuje praktickou aplikaci principů, nástrojů a metod spojených se ZM. Konkrétním příkladem může být nasazení informačních a komunikačních technologií (ICT) a využívání lidského faktoru. 2. Klasifikace znalostí Mezi základní perspektivy ZM patří konceptuální perspektiva. Ta je mimo jiné zaměřena na definování a popis základních termínů týkajících se ZM. Mezi tyto pojmy patří také „znalost“. V současné době existuje mnoho definic znalosti (např. [20],[21] nebo [1]). Důležitá a velmi rozšířená je definice a klasifikace znalostí od M.Polanyiho [15], který rozdělil znalosti do dvou základních typů – na explicitní (explicit) a neformulované1 (tacit) znalosti. Explicitní znalosti je snadnější formalizovat a dokumentovat [6], [8]. Tento druh znalosti je relativně lehké zachytit a následně sdílet pomocí ICT. Neformulované znalosti jsou uchovávány v lidské mysli, v chování jedince a jeho představách. Proto je buď: a) těžké je formalizovat a komunikovat [14], [17] nebo b) nemožné převést je do explicitní formy [15]. Z důvodu tohoto nesouladu v názorech na převoditelnost neformulovaných znalostí na explicitní je proto vhodné k těmto základním typům znalostí přiřadit ještě třetí typ, kterým jsou implicitní (implicit) znalosti. Ty jsou stejně jako neformulované znalosti uchovávány v lidských myslích, avšak v okamžiku potřeby je možné je dokumentovat a převést do explicitní formy. Na této klasifikaci znalostí si nyní ukážeme, jaký má výběr klasifikace vliv na praktickou realizaci ZM. Pochopitelně existují i další klasifikace znalostí2. Za zmínku stojí například klasifikace znalostí podle F.Blacklera, který dělí znalosti na základě místa jejich existence na [3]: embodied, embedded, embrained, encultured, encoded. 1 Jelikož překlad anglického originálu „tacit knowledge“ není doposud jednotný, uchýlili jsme se k používání překladu „neformulované znalosti“. Tento výběr podle našeho názoru nejlépe vystihuje podstatu „tacit knowledge“. 2 Názvy jednotlivých typů znalostí jsou úmyslně uvedeny v anglickém originále. Důvodem je možná ztráta jejich významu způsobená překladem. Bureš, V.: Klasifikace znalostí, znalostní strategie a styly znalostního managementu, E+M Ekonomie a Management, Liberec, roč.7, č.1, str.43-48, 2004, ISSN 1212-3609 Další prakticky využitelnou klasifikaci znalostí nabízí J.B.Quinn, který rozlišuje mezi jednotlivé typy znalostí podle jejich obsahu [16]: Know-how, Care-why, Know-what, Know-why. 3. Styly znalostního managementu Klasifikaci znalostí na explicitní a neformulované využívá například M.Hansen a jeho kolektiv [7] k rozlišení dvou základních stylů realizace znalostního managementu. První styl je nazýván kodifikace a je zaměřen na explicitní znalosti. Pro znalostní management je pak charakteristický zvýšený zájem právě o tento typ znalostí a jeho cílem je převádět co nejvíce znalostí nacházejících se v organizaci do explicitní formy. Tím se stávají snadněji použitelné a dostupné. Druhý styl je orientovaný na neformulované znalosti a je označován jako personalizace. Aktivity ZM jsou u něho zaměřené především na lidi pracující v organizaci. Otázkou je, který z těchto stylů ZM je lepší, tzn. který z nich vede k vyšší výkonnosti organizace a k efektivnějšímu využívání intelektuálního kapitálu. Například M.Hansen [7] neurčuje, který styl je lepší, ale doporučuje orientovat se převážně na jeden styl a druhý mít pouze jako styl doplňkový. Jím doporučovaný poměr je 80:20, kdy 80 % orientace je na hlavní styl a 20 % orientace je na styl doplňkový. Předchozí klasifikaci znalostí využili také J.Jordan a P. Jones [11]. Ti zkoumali klíčové dimenze organizačních znalostí a vyvinuli rámcovou práci sloužící k ohodnocování firemních metod ZM. Jejich práce rozlišuje mezi metodami orientujícími se právě buď na jeden nebo na druhý typ znalostí. Obdobně jako u M.Hansena jsou metody zaměřené na explicitní znalosti orientovány především na formalizované získávání a sdílení znalostí v organizaci pomocí informačních, znalostních a komunikačních technologií, zatímco metody orientující se na neformulované znalosti se pokoušejí získávat a sdílet znalosti neformálně, především prostřednictvím jednotlivých zaměstnanců podniku. Při snaze zodpovědět si otázku, které metody jsou pro organizaci výhodnější při zajišťování její zvýšené výkonnosti a efektivnosti při využívání intelektuálního kapitálu, došli J.Jordan a P.Jones na rozdíl od M.Hansena k závěru, že je nutné vyvážené používání obou druhů metod. B.Choi a H.Lee [10] jsou dalšími autory, kteří využili tuto klasifikaci znalostí. Ti definovali a popsali čtyři základní styly ZM, které vznikly kombinací vysoké či nízké míry orientace na explicitní nebo neformulované znalosti. Tyto styly ZM nazvali: a) pasivní, b) systémově orientovaný, c) lidsky orientovaný, d) dynamický. Jednotlivé styly ZM a jím odpovídající orientace na explicitní nebo neformulované znalosti jsou nastíněny na obr. 1. Bureš, V.: Klasifikace znalostí, znalostní strategie a styly znalostního managementu, E+M Ekonomie a Management, Liberec, roč.7, č.1, str.43-48, 2004, ISSN 1212-3609 Explicitní orientace Vysoká Nízká Systémově orientovaný styl Dynamický Pasivní Lidsky orientovaný styl Nízká Vysoká Tacit orientace Obr. 1: Styly znalostního managementu podle B.Choie a H.Leeho [10] 4. Znalostní strategie Znalostní strategie určují směr a zajišťují praktickou realizaci jednotlivých stylů ZM představených v předchozí kapitole. Strategie je možné rozdělit, s ohledem na výše zmíněné styly ZM, do dvou základních skupin [9]. První skupina strategií je systémově orientovaná a realizuje styly ZM zaměřené na explicitní znalosti. Tyto strategie jsou zaměřeny na tvorbu, ukládání, sdílení a používání explicitních znalostí, které jsou v organizaci dokumentovány. Znalosti jsou běžně kodifikovány pomocí ICT [5], [12]. Důvodem je skutečnost, že u kodifikované znalosti je mnohem vyšší pravděpodobnost, že bude znovu použita. Druhá skupina strategií je lidsky orientovaná a realizuje styly ZM zaměřené na neformulované znalosti. Zdůrazňuje tedy sdílení znalostí přes lidskou interakci. Strategie z této skupiny využívají například dialogů v různých sociálních sítích, jako jsou pracovní týmy nebo skupiny. Podobné dialogy pomáhají sdílet neformulované znalosti pomocí kontaktu člověka s člověkem. Znalost tak může být získána například od zkušených nebo kvalifikovaných lidí. Jednotlivé práce týkající se znalostních strategií je možné rozdělit tří skupin, v závislosti na tom, jaký mají přístup k výše popsaným dvěma druhům strategií, což je patrné na obr. 2 [9]: • První skupina je označována jako „zaměřená“ (focused), jelikož jednotliví autoři v příslušných pracích z této skupiny navrhují, aby se organizace soustředily hlavně na jeden druh strategie, tzn. aby strategie byla buď systémově orientovaná nebo lidsky orientovaná. To, který druh strategií upřednostní, záleží na každé organizaci. Například J.Swan [19] tvrdí, že lidsky orientovaná strategie je lepší než systémově orientovaná strategie. • Druhá skupina strategií je nazývána „rovnovážná“ (balanced), poněvadž práce do ní spadající navrhují, aby společnosti našli cestu mezi dvěma extrémy, tzn. mezi extrémní systémovou orientací a extrémní lidskou orientací. Využití obou druhů strategií je bezesporu výhodné, poněvadž P.Bierly a A.Chakrabarti [2] zjistili, že organizace získávající a sdílející znalosti pomocí kombinace lidské a systémové orientace mají tendenci být více profitní. • Poslední skupinou je skupina „dynamická“ (dynamic). Ta navrhuje, aby firmy přizpůsobily svou znalostní strategii různým charakteristikám znalosti. Například H.Singh a M.Zollo [18] tvrdí, že firmy by měly přizpůsobit znalostní strategii charakteristikám úkolů, které se v organizaci vyskytují. Bureš, V.: Klasifikace znalostí, znalostní strategie a styly znalostního managementu, E+M Ekonomie a Management, Liberec, roč.7, č.1, str.43-48, 2004, ISSN 1212-3609 Lidská orientace Vysoká Zaměřená skupina (focused) Rovnovážná skupina (balanced) Dynamická skupina (dynamic) Nízká Nízká Vysoká Systémová orientace Obr. 2: Jednotlivé skupiny znalostních strategií (podle [9]) Abychom mohli vytvořit dobře definovanou znalostní strategii, musíme se nacházet na určité úrovni vyspělosti ve ZM. Znalostní strategie je velmi důležitá a její definice má pro ZM v organizaci zásadní význam. Pomáhá totiž jednotlivým pracovníkům provádět správná rozhodnutí týkající se klíčových aspektů ZM v jejich práci a pracovním prostředí. Mezi takovými rozhodnutími mohou být odpovědi na otázky jako [4]: - Je důležitější spravovat více explicitní nebo neformulované znalosti? - Jaká znalostní doména je nejvíce důležitá pro firmu? Jsou to znalosti o zákaznících, konkurenci, produktech, dodavatelích apod.? - Kde potřebuje naše práce se znalostmi největšího zlepšení? Je například firma úspěšná při vytváření znalostí, ale velmi špatná při jejich používání a aplikaci? - Měla by firma v určitých oblastech obchodu znalosti sama vytvářet nebo je nakupovat? - Které aspekty ZM by měly být měřeny? - Atd. Například T.Davenport tvrdí, že žádná firma nemůže stejně dobře spravovat všechny typy znalostí. Každá organizace se musí rozhodnout, která znalostní doména je pro ni nejdůležitější a podle toho sestrojit znalostní strategii. Pokud znalostní strategie dává odpovědi na otázky spojené se ZM, co nám dává odpovědi na otázky spojené se znalostní strategií a její tvorbou? Odpovědí je firemní strategie, jelikož každá organizace nebo jakákoli její část (oddělení, úsek, divize, atd.) by měla vybírat z aktivit spojených se ZM na základě toho, jak podporují nebo umožňují naplňovat firemní strategii. Znalostní strategie by se tedy měla zařadit vedle strategie informační, personální, výrobní, atd., které také vycházejí z nejvyšší firemní strategie. Tuto situaci nastiňuje obr. 3. Bureš, V.: Klasifikace znalostí, znalostní strategie a styly znalostního managementu, E+M Ekonomie a Management, Liberec, roč.7, č.1, str.43-48, 2004, ISSN 1212-3609 Firemní strategie Informační strategie Personální strategie Znalostní strategie Výrobní strategie Komunikační strategie ……….. strategie Obr. 3:– Vztah znalostní strategie k ostatním strategiím podniku Jakákoli definice znalostní strategie je však zbytečná, pokud nedojde k její naplňování. Jak uvedl H.Mintzberg [13], manažeři by měli být zapojeni do důležitých dialogů týkajících se strategie. Tomu je tak i v případě znalostní strategie, která nemůže být pouze vytvořena, ale také komunikována. 5. Vliv klasifikace znalostí na praktický ZM Z výše uvedeného popisu stylů ZM a znalostních strategií je patrné, že většina autorů inklinuje k názoru, že explicitní znalosti jsou spjaté se zaváděním a využíváním informačních a komunikačních technologií, zatímco neformulované znalosti jsou řiditelné pouze pomocí dobré a efektivní organizace práce s lidmi. Skutečnost je ovšem mnohem bohatší. Správa explicitních znalostí není závislá pouze na efektivním nasazení ICT, nýbrž i na ochotě pracovníků s těmito technologiemi a nástroji pracovat. Zcela evidentně je proto dobrá a efektivní organizace práce s lidmi a jejich motivace nezbytná jak při správě neformulovaných znalostí, tak i explicitních znalostí. Podobná situace je také u neformulovaných znalostí. ICT mohou být vhodně využívány i pro jejich správu. Příkladem může být zřízení virtuální diskusní místnosti, ve které se budou moci zaměstnanci neformálně bavit, čímž bude podpořen přenos neformulovaných znalostí a jejich nové vytváření v procesu, který I.Nonaka [14] nazval ve svém SECI modelu socializací. Tato konfrontace technologické a lidské perspektivy ZM není jedinou, která z předchozího textu vyplynula. Nejvíce zřejmý je vliv konceptuální perspektivy na ostatní perspektivy ZM, tzn. na celou praktickou aplikaci ZM. Poučením, které je si možné vzít je skutečnost, že čím bohatší bude popis znalostí existujících v organizaci, tím komplexnější bude chápání ZM na všech úrovních organizace. Proto je vhodné při zavádění a realizaci ZM v praxi využívat více existujících klasifikací znalostí. Využití více klasifikací nám umožní identifikovat vyčerpávající sadu znalostí v organizaci, vnímat je v různých úhlech pohledu a kvalitnějším způsobem je spravovat. Pokud jsou znalosti identifikovány pouze s využitím jedné klasifikace, je obtížné zajistit komplexní přístup ke ZM a náležitě a relevantně se znalostmi pracovat. 6. Závěr V souvislosti se znalostním managementem je velmi rozšířená klasifikace znalostí na neformulované a explicitní. Orientace na jeden nebo druhý druh znalostí dává základ k vytvoření několika základních stylů ZM uvedených v této práci. Praktickou realizaci těchto stylů poté zajišťuje znalostní strategie, kterou by měla mít definovanou každá organizace mající se znalostním managementem vážné úmysly. Znalostní strategie sama o sobě určuje, na který druh znalostí se bude organizace orientovat a v jakém poměru. Proto je zřejmé, že čím bude využíváno více existujících klasifikací znalostí, tím bohatší bude popis znalostí existujících v organizaci a komplexnější chápání ZM. Navíc má mnoho autorů tendenci spojovat ICT především s explicitními znalostmi a práci s lidmi s neformulovanými znalostmi. Tato představa však není správná, jelikož správa neformulovaných znalostí může být také ICT významně podporována a využívání ICT pro správu explicitních znalostí je velmi závislé na schopnosti a ochotě jednotlivých pracovnících organizace tyto technologie používat. Literatura: Bureš, V.: Klasifikace znalostí, znalostní strategie a styly znalostního managementu, E+M Ekonomie a Management, Liberec, roč.7, č.1, str.43-48, 2004, ISSN 1212-3609 [1] Beckman, T.J. A Methodology for Knowledge Management. Banff. Canada: International Association of Science and Technology for Development (IASTED), AI and Soft Computing Conference, 1997. [2] Bierly, P., Chakrabarti, A. Generic Knowledge Strategies in the U.S. Pharmaceutical Industry. Strategic Management Journal, 1996, roč.17, s. 123-135. [3] Blackler, F. Knowledge, knowledge work and organizations: an overview and interpretation. Organization studies, 1995, roč.16, s.1021-1046. [4] Davenport, T.H. Knowledge Management and the Broader Firm: Strategy, Advantage and Performance. In: Liebowitz, J. Knowledge Management Handbook. Boca Raton: CRC Press, 1999. [5] Davenport, T.H., Long, D., Beers, M.C. Successful Knowledge Management Projects. Sloan Management Review, 1998, Winter, s. 43-57. [6] Duffy, J. Knowledge management: to be or not to be?. Information Management Journal, 2000, roč. 34, č. 1, s. 64-67. [7] Hansen, M., Nohria, N., Tierney, T. What Is Your Strategy for Managing Knowledge?. Harvard Business Review, 1999, March/April, s. 106-116. [8] Hippel, E. Sticky Information and the Locus of Problem Solving: Implication for Innovation. Management Science, 1994, roč. 40, č. 4, s .429-439. [9] Choi, B., Lee, H. Knowledge Management Strategy and its Link to Knowledge Creation Process. Expert Systems with Applications, 2002, roč. 23, s. 173-187. [10] Choi,B., Lee, H. An Empirical Investigation of KM Styles and Their Effect on Corporate Performance. Information & Management, 2003, roč. 40, s. 403-417. [11] Jordan, J., Jones, P. Assessing Your Company’s Knowledge Management Style. Long Range Planning, 1997, roč. 30, č. 3, s. 392-398. [12] Liebowitz, J., Wilcox, L.C. Knowledge Management and its Integrative Elements. Boca Raton: CRC Press, 1997 [13] Mintzberg, H. The Rise and Fall of Strategic Planning. New York: Free Press, 1993 [14] Nonaka, I., Takeuchi, H. The Knowledge Creating Company. New York: Oxford University Press, 1995 [15] Polanyi, M. The Tacit Dimension. New York: Doubleday and Company Inc., 1966 [16] Quinn, J.B., Anderson, P., Finkelstein, S. Leveraging intelect. Academy of Management Executive, 1996, roč. 10, s.7-27. [17] Ravasi, D., Verona, G. Organizing the Process of Knowledge Integration: The Benefits of Structural Ambiguity. Scandinavian Journal of Management, 2001, roč. 17, s. 41-66. [18] Singh, H., Zollo, M. The Impact of Knowledge Codification, Experience Trajectories and Integration Strategies on the Performance of Corporate Acquisitions. The Wharton School Working Paper, 1998 [19] Swan, J., Newell, S., Robertson, M. Limits of IT-driven Knowledge Management for Interactive Innovation Processes: Towards a Community-based Approach. Proceedings of 33rd HICSS, 2000 [20] Turban, E. Expert Systems and Applied Artificial Intelligence. Macmillan, 1992 [21] Wiig, K. Knowledge Management Foundation. Schema Press, 1993 Summary: Knowledge classification, knowledge strategy and knowledge management styles Knowledge is considered as a strategic resource of an enterprise nowadays. Many authors from different fields deal with knowledge classifications. The most famous classification divides knowledge into three main types – explicit, implicit and tacit knowledge. Although it is not obvious, these classifications have considerable influence on practical realization of activities connected with knowledge management. Knowledge of knowledge classifications and their utilization influences the creation and definition of knowledge strategy that should come from the business strategy. Knowledge strategy consequently determines the knowledge management style. Parallel utilization of several knowledge classifications can ensure the complex approach to knowledge management and help to solve the confrontation of managerial and technological perspective of knowledge management as well. Key words: knowledge classification, knowledge management, knowledge strategy, knowledge management styles Bureš, V.: Klasifikace znalostí, znalostní strategie a styly znalostního managementu, E+M Ekonomie a Management, Liberec, roč.7, č.1, str.43-48, 2004, ISSN 1212-3609
Podobné dokumenty
Ve dnech 13. a 14. května 2016 proběhne v rámci Tmavomodrého
Naši akci si už snad ani neumíme představit bez účasti, pracovnic olomouckých
Tyflopomůcek, které k nám i letos přijedou s bohatou nabídkou drobností pro každodenní
potřebu.
Katedra výživy, dietetiky a výzkumu potravin (Department of Nutrition
preeklampsie [27]. Z důvodu vztahu, který CRP má
k zánětu, by CRP nebyl výlučným bioukazatelem Mg. Je
zapotřebí další práce jak se zvířaty tak s lidmi, aby se určilo,
jestli existuje přímá souvislo...
4. Neformální proteomické setkání PRAHA
Nádorová onemocnění jsou v dnešní době celosvětovým alarmujícím problémem. V České
republice vzrostl mezi roky 1998 a 2008 počet pacientů s nově diagnostikovaným nádorovým
bujením o 28 %. Nejvíce v...
Bureš,Čech-Knowledge Management at the Organisational Level
• Množství definic: různé přístupy u různých lidí a
organizací
– „ZM je proces tvorby hodnoty z organizačních
nehmotných aktiv. Jednoduše vyjádřeno, znalostní
management se zabývá způsoby, jak nejl...
02-03/2011 - Kulturní noviny
straně „prostých lidí“, kteří tvoří
jeho tradiční obecenstvo (ne že
by si majetní na bulvár nepotrpě‑
li, ale přeci jen dávají přednost je‑
ho sofistikovanějším formám). Ale
prostí lidé bývají snad...
Historie zakladatele Taekwon-Do, generála Choi Hong Hi
Dnes však již vidí a je velice spokojen s tím, že existuje již mnoho lidí, kte í jsou schopni
sami vést a vyu ovat originální Taekwon-Do. A to i p esto, že ve své výuce po celém sv t
byl velice om...
Centrum polymerních systémů - Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
přípravu vysoce elastického materiálu se schopností detekovat různé deformace, jako je
stlačení, protažení a ohyb. Na toto řešení byla podána žádost o patentovou ochranu.