4. Neformální proteomické setkání PRAHA
Transkript
4. Neformální proteomické setkání PRAHA 1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy 26. – 27. 11. 2015 Program a sborník Místo konání: 1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze Na Bojišti 3 120 00 Praha 2 GPS: 50°4'24.534"N 14°25'40.295"E Cesta MHD: Ze zastávky „Hlavní nádraží“ (vlak) nebo „Florenc“ (autobus) metrem trasou C směr „Háje“ na zastávku „I. P. Pavlova“. Zde vystoupit a pak pěšky nejprve asi 100 m po třídě „Sokolská“, pak doprava na ulici „Na Bojišti“ a po dalších 100 m se na pravé straně nachází budova 1. LF UK. 2 Čtvrtek, 26. listopadu 2015, 14:50 – 18:50 14:50 – 15:00 Zahájení 15:00 – 16:40 Přednášková sekce I (předsedající: Pavel Řehulka) 15:00 – 15:20 Petr Novák - Strukturní biochemie a hmotnostní spektrometrie 15:20 – 15:40 Pavel Bouchal - Vyhledávání a validace potenciálních biomarkerů metastazování u nádorů prsu subtypu luminal A 15:40 – 16:00 Jiří Petrák - Od teček a čárek k optimalizaci terapie? Studium rezistence nádorových buněk na antinukleosidy 16:00 – 16:20 Ondřej Vít - De profundis: Proteomická analýza transmembránových proteinů na základě transmembránových peptidů 16:20 – 16:40 Tomáš Korba - OneOmics – spojení výsledků sekvenování nové generace a kvantitativní protemiky využívající techniku SWATH 16:40 – 17:00 Přestávka na kávu 17:00 – 18:20 Sekce 333 - Jednička (předsedající: Jiří Petrák) 17:00 – 17:10 Eva Kotrčová – Huntingtonova choroba optikou hmotnostní spektrometrie 17:10 – 17:20 Eliška Doktorová – Imunodeplece mozkomíšního moku 17:20 – 17:30 Martin Ondrej – Radiosensibilizace nádorových buněk pomocí modulace autofagie: fosfoproteomická analýza 17:30 – 17:40 Alena Fučíková – Cílená proteomická analýza vysoce rizikových toxinů 17:40 – 17:50 Marek Vrbacký – Studium mitochondriálních knockout modelů pomocí kvantitativní proteomiky 17:50 – 18:00 Michaela Balášová – Proteomická analýza moči laboratorních potkanů u experimentálního modelu renální denervace 18:00 – 18:10 Petr Přikryl – Studium močového proteomu pacientů s IgA nefropatií 18:10 – 18:20 Helena Řehulková - Porovnání vybraných kardiovaskulárních onemocnění pomocí iTRAQ analýzy 18:20 – 18:30 Vyhlášení vítěze Ceny Josefa Chmelíka za rok 2014 18:30 – 18:50 Přednáška představující vítěznou práci 19:00 – 20:30 Večerní občerstvení - Fair Food Bistro, Albertov 6 20:30 - ?? Neformální setkání - Mrtvá ryba, Benátská 4 3 Pátek, 27. listopadu 2015, 9:00 – 13:10 9:00 – 10:20 Přednášková sekce II (předsedající: Marek Šebela) 09:00 – 09:20 Jana Uřinovská - Proteomická analýza buněčných jader ječmene izolovaných průtokovou cytometrií 09:20 – 09:40 Jana Beinhauer - MALDI-TOF hmotnostní spektrometrie intaktních spor a proteomická analýza rostlinných patogenů rodu Puccinia 09:40 – 10:00 Ondrej Šedo - MALDI-TOF MS profilování bakterií a potravin 10:00 – 10:20 Michal Boháč - Proteomika není jen identifikace a kvantifikace aneb zajímavé novinky a řešení Bruker 10:20 – 10:40 Přestávka na kávu 10:40 – 12:00 Přednášková sekce III (předsedající: Hana Kovářová) 10:40 – 11:00 Juraj Lenčo – Potřebujeme stále nanosprej? 11:00 – 11:20 Kristýna Pimková – „Label-free“ kvantifikace v proteomice za využití softwaru MaxQuant a jeho LFQ algoritmu 11:20 – 11:40 Petr Halada – MALDI-TOF mass spectrometry-based typing of phlebotomine sand flies 11:40 – 12:00 Jaroslav Pól – High resolution accurate mass in quantitative shotgun and targeted proteomics 12:00 – 13:10 Sekce 333 - Dvojka (předsedající: Jiří Petrák) 12:00 – 12:10 Martina Žižková – Proteom nervových kmenových buněk a jeho studium v průběhu cílené diferenciace 12:10 – 12:20 Marie Vajrychová – Velké nesnáze s malými peptidy 12:20 – 12:30 Karel Harant – Porovnání různých metod přípravy vzorku po imunoprecipitaci 12:30 – 12:40 Denisa Petráčková – Studium vlivu ligninolytické houby Pleurotus ostreatus na bakterii Rhodococcus erythropolis 12:40 – 12:50 Miloslava Ďuráčová – Výroba rekombinantního toxinu beta2 Clostridium perfringens 12:50 – 13:00 Maksym Danchenko – Objasnenie mechanizmov úspešného rastu a reprodukcie ľanu v kontaminovanom prostredí Černobylu 13:00 – 13:10 Martin Černý – Ubikvitinace - jak ji lokalizovat? 13:10 Ukončení konference 4 Abstrakty Čtvrtek, 26. 11. 2015 5 Strukturní biochemie a hmotnostní spektrometrie Michal Rosůlek, Zdeněk Kukačka, Alan Kádek, Eliška Pospíšilová, Josef Chmelík, Petr Pompach, Petr Man, Petr Novák Mikrobiologický ústav AV ČR Prostorová struktura bílkovin se v současné době řeší hlavně pomocí roentgen-strukturní analýzy, která spolu s NMR spektroskopii a kryo-elektronovou mikroskopii patří mezi metody s vysokým prostorovým rozlišením. Nicméně, pořád existují bílkoviny, jejichž prostorové struktury zatím vyřešeny nebyly, i když pokusů bylo učiněno mnoho. Bu´d neochotně tvoří krystaly, nebo jsou příliš velké pro NMR nebo naopak malé pro kryo-EM. V takových případech příchází na řadu techniky nízkého prostorového rozlišení, mezi které lze zařadit i hmotnostní spektrometrii ve spojení s proteinovou chemii. Zmíněná technologie dnes nabývá velkého uplatnění pro svoji schopnost popsat studovaný systém jako celek včetně jeho proměnlivosti v čase a okolních podmínkách, což konkurenční technologie neumožňují. 6 Vyhledávání a validace potenciálních biomarkerů metastazování u nádorů prsu subtypu luminal A Pavel Bouchal (1,2), Josef Maryáš (1,2), Monika Dvořáková (1,2), Theodoros Roumeliotis (3), Jenny Ho (4), Jakub Faktor (1,2), Lenka Čápková (1), Hana Imrichová (5), Eva Budinská (1), Spiros D. Garbis (6), Bořivoj Vojtěšek (1), Rudolf Nenutil (1) (1) Masarykův onkologický ústav, Regionální centrum aplikované molekulární onkologie, Brno; (2) Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav biochemie, Brno; (3) Proteomics Mass Spectrometry, The Wellcome Trust Sanger Institute, Cambridge CB10 1SA, UK; (4) ThermoFisher Scientific, Hemel Hempstead, UK;(5) Laboratory of Computational Biology, Center for Human Genetics, University of Leuven, Belgium; (6) University of Southampton, School of Medicine, Cancer Sciences Division, Institute for Life Sciences – Center for Proteomic Research, Southampton, UK Nádory prsu jsou nejčastějším typem nádoru u žen. Současné diagnostické přístupy však stále vykazují nedokonalosti při stanovení rizika metastazování u subtypu luminal A, kdy se u malé části pacientek vyvíjejí časné uzlinové metastáze v rozporu s teoretickou prognózou. V našem výzkumu se snažíme identifikovat, validovat a charakterizovat specifické proteiny, mechanismy a metastatické molekulární portréty, které by byly použitelné pro identifikaci pacientek s vyšším rizikem metastazování. Nejprve jsme se zaměřili na vyhledávání prometastatických cílů v souboru 96 charakterizovaných nádorů prsu zahrnujícího stratifikaci vzorků podle grade, exprese hormonálních receptorů a stavu lymfatických uzlin. Primární proteomická studie byla založena na metodice zahrnující štěpení komplexních lyzátů trypsinem, značení peptidů isobarickými značkami (iTRAQ), separaci peptidů dvourozměrnou kapalinovou chromatografií a identifikaci a kvantifikaci proteinů na bázi vysokorozlišovací hmotnostní spektrometrie (iTRAQ-2DLC-MS/MS). Soubor 95 vybraných genů pak byl profilován na transkriptové úrovni. Statistika zahrnující Spearmanovu korelaci odhalila dva klastry související se stavem lymfatických uzlin u low garde karcinomů. Hladiny proteinů, změny jejichž exprese byly potvrzeny na proteinové i transkriptové úrovni, byly dále sledovány pomocí imunohistochemie. Kombinovaný přístup na bázi proteomiky a transkriptomiky ukázal statisticky významné zvýšení proteinových resp. transkriptových hladin panelu 9 genových produktů u metastazujících low7 grade nádorů prsu ve srovnání s nemetastazujícími. Statistika zahrnující Spearmanovu korelaci odhalila dva klastry související se stavem lymfatických uzlin u low grade karcinomů. Exprese genů byla úspěšně validována na nezávislém souboru nádorů luminal A (N=343) pro CPB1 (p=0.00155), PDLIM2 (p=0.02027) a RELA (p=0.00015), na dalším nezávislém souboru (N=1678) byla získána statisticky významná data ve vztahu k přežití pacientů. Naše výsledky ukazují, že molekulární mechanismy metastazování u low-grade karcinomů prsu zahrnují aktivaci proteolýzy, NF-κB dráhy, změny v hladinách cytoskeletálních a adhezních proteinů a liší se od metastatických mechanismů známých u high-grade karcinomů. Práce byla podpořena Grantovou agenturou ČR (projekt č. 14-19250S), Evropským fondem pro regionální rozvoj a státním rozpočtem České republiky (OP VaVpI - RECAMO CZ.1.05/2.1.00/03.0101), státním rozpočtem České republiky (NPU I-LO1413) a MZ ČR - RVO (MOÚ, 00209805). 8 Od teček a čárek k optimalizaci terapie? Studium rezistence nádorových buněk na antinukleosidy Jiří Petrák a kol. Ústav patologické fyziologie 1. LF UK Vývoj rezistence na protinádorové látky je hlavní komplikací terapií nádorových onemocnění. Výjimkou není ani lymfom z buněk plášťové zóny (MCL - mantle cell lymphoma), B-buněčný lymfom s velmi špatnou prognózou. Součástí vícesložkové terapie MCL jsou také antinukleosidy, například cytarabin nebo fludarabin. Pomocí proteomických přístupů jsme identifikovali deoxycytidin kinázu jako klíčový protein v rezistenci na anti-puriny i anti-pyrimidiny u MCL. Kromě kauzální molekuly jsme identifikovali také několik dalších změněných buněčných procesů a demonstrovali, že detailní popis molekulárních změn, ke kterým dochází v rezistentních buňkách, umožňuje částečně predikovat účinnost jiných protinádorových látek (předpovídat křížovou rezistenci nebo naopak zvýšenou citlivost). Proteomická analýza buněčných populací z individuálních pacientů by se tak mohla v blízké budoucnosti stát cenným nástrojem k individualizaci terapie nádorových onemocnění. 9 De profundis: Proteomická analýza transmembránových proteinů na základě transmembránových peptidů Ondřej Vít (1), Petr Man (2), Alan Kádek (2), Karel Harant (3), Eliška Doktorová (1), Gary Woffendin (4), Michaela Ščigelová (4), Jiří Petrák (1) (1) 1. lékařská fakulta UK v Praze, Ústav patologické fyziologie, (2) Mikrobiologický ústav Akademie věd ČR, (3) Přírodovědecká fakulta UK v Praze, (4) Thermo Fischer Scientific Zásadní část biologických procesů včetně signalizace, intracelulárního transportu, buněčné adheze a rozličných metabolických drah závisí na transmembránových proteinech (TMP). Ačkoli jsou kódovány téměř třetinou eukaryotických genů, jejich amfipatie a často nízká hladina exprese způsobují, že značná část TMP zůstává při standardních proteomických analýzách opomíjena, nebo je běžnými nástroji proteomiky zcela neanalyzovatelná. Mnoho postupů vyvinutých přímo pro potřeby proteomiky TMP má potíž se značným zastoupením kontaminujících abundantních solubilních proteinů mezi identifikovanými. Naší strategií (založené na metodě publikované Wu & Blackler) proto byla snaha o kompletní proteolytickou degradaci nemembránových částí proteinů z nahrubo izolovaných intaktních buněčných membrán v kombinaci s odmýváním solubilních proteinů a posléze peptidů pomocí bazického karbonátového pufru. Membránové segmenty TMP chráněné lipidickou dvojvrstvou jsou následně doštěpeny CNBr, vzorek delipidován a analyzován LC-MS/MS. Tuto metodu jsme otestovali na buňkách mantle cell lymfomu a identifikovali přes 800 TMP (dvě třetiny z celkového počtu identifikací) pocházejících jak z plazmatické membrány, tak dalších organelárních membrán. Většina těchto TMP byla identifikována na základě peptidů, které se překrývaly s predikovanými transmembránovými segmenty. V kombinaci s vhodným značením (SILAC, iTRAQ, atd.) může tato metoda posloužit jako doplnění ke standardní proteomické analýze, díky kterému lze proniknout ke kvantifikaci dříve nepřístupných změn v membránovém proteomu a eventuelně doplnit chybějící data ohledně funkce málo prostudovaných TMP. 10 Huntingtonova choroba optikou hmotnostní spektrometrie Eva Kotrcova (1), Rita Sucha (1), Jirina Tyleckova (1), Jiri Dresler (2), Hana Kovarova (1) (1) Ústav živočišné fyziologie a genetiky, Akademie věd ČR, Liběchov, ČR; (2) Vojenský zdravotní ústav, Praha, ČR Huntingtonova choroba (z angl. Huntington´s disease, HD) je autozomálně dominantní dědičné onemocnění způsobené zmnožením CAG repetic v genu pro huntingtin (HTT). Translací tohoto genu vzniká protein huntingtin (HTT) obsahující polyglutaminovou oblast ve své N-terminální části. Tato mutace významně ovlivňuje konformaci HTT, jeho posttranslační modifikace, proteolýzu a v neposlední řadě i schopnost interakce s dalšími proteiny. Tyto molekulární změny vedou následně k rozvoji neurodegenerativních změn a klinických symptomů onemocnění. Zvířecí modely HD vzniklé genetickými manipulacemi jsou klíčovým prostředkem pro testování nových terapeutických přístupů v preklinické fázi výzkumu. Na našem ústavu byl vytvořen model miniprasete transgenního pro lidský mutovaný HTT, nesoucí inzert o délce 548 aminokyselin se 124 glutaminy. Tento inzert se úspěšně předává napříč několika generacemi. Genotyp transgenních zvířat obsahuje dvě alely kódující prasečí, endogenní HTT a jednu alelu kódující výše zmíněnou část lidského, mutovaného HTT. Sekvence lidského (mutovaného, transgenního) a prasečího (wild-type, endogenního) HTT se liší v několika aminokyselinách, což umožňuje rozlišení druhově specifických forem HTT a nezávisle kvantifikovat transgenní a endogenní formu proteinu pomocí metody SRM (z angl. Selected reaction monitoring). První krok tohoto projektu byl zaměřen na mozkovou tkáň, tkáň s nejvyšší koncentrací HTT. Na tomto typu vzorku jsme optimalizovaly SRM metodu pro sadu peptidů HTT. Abychom mohly kvantifikovat jednotlivé formy proteinu simultánně, sestavily jsme jednotlivé SRM metody pro tři skupiny peptidů. Prvními dvěma skupinami jsou peptidy specifické pro endogenní a transgenní formu, dále pak skupina peptidů společných pro obě formy proteinu, která poskytuje informaci o celkové hladině HTT. Detekovatelné peptidy byly spojeny v multiplexní metodu SRM. Vývoj této metody probíhal pomocí izotopicky značené verze každého z peptidů. Odpovídající tranzice byly vybrány po přidání takto značených syntetických peptidů ke vzorku a změření celé metody v časově definovaném režimu. Vzhledem k preklinickým studiím, které si kladou za terapeutický cíl snižování hladiny HTT, bude tato kvantitativní metoda, nezávislá na dostupných protilátkách, klíčovým přístupem pro sledování hladin transgenního a endogenního HTT. Dalším krokem bude aplikace SRM metody na vzorky cerebrospinální tekutiny a séra, které bude možné opakovaně odebírat v průběhu rozvoje HD a případných léčebných zásahů. 11 Imunodeplece mozkomíšního moku Eliška Doktorová, Ondřej Vít, Jiří Petrák 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Ústav patologické fyziologie Mozkomíšní mok je cenným zdrojem informací o stavu centrální nervové soustavy a tedy i zdrojem potenciálních biomarkerů neurologických onemocnění. Je to komplexní tekutina, vznikající filtrací krevní plazmy a sekrecí buňkami choroidního plexu v mozku. Složením je plazmě podobná, ale celková koncentrace proteinů je v mozkomíšním moku zhruba padesátkrát nižší. Analýza mozkomíšního moku je podobně jako analýza plazmy nebo séra komplikována vysokým dynamickým rozsahem koncentrací jednotlivých proteinů a přítomností několika abundantních bílkovin. Tento problém je zpravidla před vlastní analýzou řešen deplecí několika nejhojnějších proteinů. Jelikož v současné době neexistuje specifický imunodepleční systém pro mozkomíšní mok, testovali jsme účinnost komerční imunodepleční kolony odstraňující 14 nejhojnějších proteinů lidského séra (Agilent Human 14 MARS). Hodnotili jsme vliv použití kolony na počet identifikovaných proteinů v porovnání s nedepletovaným mozkomíšním mokem. Zabývali jsme se také identifikací proteinů, které se zachytili na depleční koloně. Směsné vzorky lidského mozkomíšního moku byly depletovány pomocí manuální kolony, štěpeny trypsinem a analyzovány pomocí LC-MS/MS. V depletovaném mozkomíšním moku jsme identifikovali 743 proteinů, analýzou frakce zachycené na imunodepleční MARS koloně jsme identifikovali 189 bílkovin, z nichž více než 100 nebylo pozorováno v depletovaném moku. V nefrakcionovaném mozkomíšním moku jsme identifikovali jen 461 proteinů, z toho však 63 proteinů nebylo nalezeno v depletovaném vzorku ale ani ve frakci zachycené na MARS koloně. Z výsledků vyplývá, že imunodeplece je z hlediska počtu identifikovaných proteinů i přes vysokou cenu výhodná. Data rovněž ukazují, že analýza frakce bílkovin zachycených na depleční koloně (která se zpravidla neprovádí) zvyšuje počet identifikovaných unikátních proteinů zhruba o 12 procent. Počet proteinů identifikovaných analýzou obou frakcí po depleci (celkem 850) může být dále zvýšen o 5-6 procent analýzou nefrakcionovaného mozkomíšním moku. Vzhledem k obtížné dostupnosti pacientských vzorků mozkomíšního moku (zvláště zdravých kontrol) a jejich relativně nízkému objemu, je maximální využití vzorku nutností. Pro získání maximální možné informace je tedy vhodné analyzovat kromě depletovaného mozkomíšního moku také frakci zachycenou na depleční koloně a případně i nefrakcionovaný mozkomíšní mok. 12 Radiosensibilizace nádorových buněk pomocí modulace autofagie: fosfoproteomická analýza Martin Ondrej (1), Lucie Čecháková (1), Petra Dvořáková (2), Lenka Hernychová (2), Aleš Tichý (1) (1) Katedra radiobiologie, Fakulta vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, Univerzita obrany v Brně, Česká republika; (2) Regionální centrum aplikované molekulární onkologie, Masarykův onkologický ústav v Brně, Česká republika Nádorová onemocnění jsou v dnešní době celosvětovým alarmujícím problémem. V České republice vzrostl mezi roky 1998 a 2008 počet pacientů s nově diagnostikovaným nádorovým bujením o 28 %. Nejvíce využívanými metodami v léčbě nádorových onemocnění jsou radioterapie, chemoterapie a chirurgická léčba. Většina solidních nádorů je léčena pomocí radioterapie. Četné nežádoucí účinky spojené s vyššími dávkami záření jsou však velkým limitujícím faktorem radioterapie. Autofagie byla v tomto směru popsána jako mechanizmus vedoucí k rozvoji radiorezistence. V poslední době se proto objevili studie, které využívají modulaci autofagie ve prospěch radiosensibilizace nádorových buněk. Ukazuje se, že jak inhibice, tak i aktivace autofagie má vliv na radiosensibilizaci nádorových buněk. Tato práce se zabývá studiem nedávno syntetizovaných inhibitorů autofagie, spautin-1 a Lys05, jako potenciálně radiosensibilizujících látek. Cílem je monitorovat vliv inhibitorů na radiosensibilizaci nádorových buněk. Pro experimenty byla zvolena modelová buněčná linie nemalobuněčného karcinomu plic H1299, jako reprezentativní nádorové onemocnění léčené primárně radioterapií. V úvodní části studie byla zavedena metoda SILAC, která bude aplikována pro zjištění signálních drah podílejících se na radiosensibilizaci, a to vzájemnou komparací ozářených a neozářených buněk. Další experimenty budou zaměřeny na identifikaci konkrétních proteinů/fosfoproteinů signálních drah, které mají hlavní regulační úlohu v radiosensibilizaci nádorových buněk. 13 Cílená proteomická analýza vysoce rizikových toxinů Alena Fučíková, Jiří Dresler, Zuzana Kročová Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany, Hradec Králové Proteinové toxiny (rostlinné, bakteriální) jsou díky snadnému způsobu izolace a vysoké toxicitě snadno zneužitelným nástrojem v oblasti bioterorismu. Cílená proteomická analýza (SRM, Selected Reaction Monitoring) je schopna díky své citlivosti, selektivitě a dobré reprodukovatelnosti zabezpečit detekci, identifikaci a případnou kvantifikaci minimálních množství těchto látek z komplexních matric. V rámci jedné metody je možné sledovat velké množství vybraných toxinů najednou, a i proto je SRM vhodným nástrojem pro rychlou analýzu neznámých vzorků. Cílem naší práce bylo vyvinout SRM metodu pro tyto toxiny: ricin, stafylokokový enterotoxin B, vybrané toxiny Clostridium perfringens a botulinové neurotoxiny, a ověřit aplikovatelnost této metody na předem zvolených komplexních matricích (zemina, rašelina, písek, sušené mléko, homogenát živočišné tkáně, homogenát rostlinné tkáně, oblečení). Pro vývoj metody byly použity dostupné nebo připravené standardy toxinů a zároveň bylo využito syntetických izotopicky značených ekvivalentů vybraných peptidů, díky nimž byla prováděna kvantifikace toxinů na peptidové úrovni. Tyto peptidy byly vybrány s ohledem na jejich unikátnost a další vlastnosti, zabezpečující jejich bezproblémové použití při SRM analýze. Vlastní měření probíhá v uspořádání nanoHPLC on-line nanoESI/QTRAP 4000 (ABSciex), vyhodnocovací a procesovací platforma Mascot/Skyline/GraphPAD. Nejprve byly analyzovány čisté roztoky toxinů o známých koncentracích s přídavkem syntetických izotopicky značených peptidů, nyní probíhá testování stejných roztoků, přidávaných k jednotlivým matricím. Koncentrace jednotlivých toxinů jsou pro porovnání testovány též pomocí rychlých detekčních kitů, kterými disponuje AČR (Environics, KDTB). Práce je podporována formou veřejné zakázky Ministerstva vnitra České republiky VF20122015024. 14 Studium mitochondriálních knockout modelů pomocí kvantitativní proteomiky. Marek Vrbacký (1), Vojtěch Tambor (2), Karel Harant (3), Jana Kovalčíková (1), Tomáš Mráček (1), Josef Houštěk (1) (1) Oddělení Bioenergetiky, Fyziologický ústav AV ČR, Praha; (2) Centrum biomedicínského výzkumu, FN Hradec Králové; (3) BIOCEV a PřF UK, Praha Mitochondrie jsou buněčné organely zodpovědné za produkci ca. 90% klíčové molekuly energetického metabolismu - ATP. Syntézu ATP zajišťuje mitochondriální ATP syntáza, která společně s respiračním řetězcem tvoří tzv. oxidačně fosforylační systém (OXPHOS). Savčí mitochondriální proteom sestává z cca 1500 proteinů (13 je kódováno mitochondriální DNA), jejichž defekty jsou příčinou celé řady závažných mitochondriálních chorob. K objasnění mechanismu patologických mutací se s úspěchem používají knockout modely a právě tato technologie ve spojení s kvantitativní shotgun proteomickou analýzou bude krátce představena. A to jak na modelu defektu proteinu TMEM70, který se účastní biogeneze ATP syntázy (CRISPR-Cas9 knockout HEK293, SILAC analýza), tak na potkaním knockout modelu strukturní podjednotky ATP syntázy (label-free, LFQ analýza). 15 Proteomická analýza moči laboratorních potkanů u experimentálního modelu renální denervace Michaela Balášová (1), Giovanna Castoldi (2), Andrea Stella (2), Martin Petřek (3), Marek Šebela (1) (1) Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci; (2) Universita' Milano-Bicocca, Monza, Itálie; (3) Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Renální denervace představuje novou možnost léčby rezistentní-hypertenze. Dosud však nejsou k dispozici biomarkery vhodné k posouzení úspěšnosti zákroku. Kvůli hledání markerových proteinů jsme charakterizovali močový proteom laboratorních potkanů. V první fázi bylo nutné optimalizovat metodiku zahrnující izolaci proteinů, jejich separaci, štěpení a následnou analýzu peptidových frakcí pomocí hmotnostní spektrometrie ve spojení s kapalinovou chromatografií. Na počátku byla užita moč potkanů před chirurgickou renální denervací (kontrola), po renální denervaci a po falešné („sham“) denervaci. Jednotlivé vzorky byly připraveny spojením moči odebrané u více pokusných zvířat („pools“). Metodika analýzy močového proteomu byla optimalizována v pořadí acetonová precipitace proteinů z moči, rozpuštění precipitátu v redukčním Laemmliho vzorkovém pufru, SDS-PAGE, štěpení trypsinem ve frakcích gelu, odsolení peptidů z trypsinových digestů a konečná separace peptidů kapalinovou chromatografií na obracené fázi v nanoprůtokovém uspořádání. K identifikaci proteinů se využívalo hmotnostních spektrometrů: online spojení chromatografu s přístrojem ESI-Q-ToF a offline spojení s přístrojem MALDI-ToF/ToF. Ve výsledku je k dispozici přibližně 200 identifikovaných proteinů, z nichž porovnáním zastoupení identifikací mezi vzorky po denervaci a falešné denervaci bylo možné odhalit některé proteiny, které již byly v literatuře popsány v souvislosti se záněty a chorobami ledvin (např. alfa-1-antiproteinasa, kadherin-1, CD44 antigen, fibronektin, meprin A, VEGFR-2 aj.). K posouzení použitelnosti těchto proteinů jako biomarkerů renální denervace však budetřeba dalších experimentů. Tato práce byla podpořena projekty Studentské grantové soutěže IGA_PrF_2015_026 a IGA_LF_PU_2015_020. 16 Studium močového proteomu pacientů s IgA nefropatií P. Přikryl, L. Vojtová, D. Maixnerová, M. Vokurka, T. Zima, V. Tesař Ústav patologické fyziologie, 1. LF UK Praha; Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky, VFN a 1. LF UK Praha; Klinika nefrologie, VFN a 1. LF UK Praha Proteinurie je často využívaným ukazatelem při sledování a predikci stavu pacientů s chronickým onemocněním ledvin, není však příliš specifická. IgA nefropatie patří celosvětově k nejčastějším primárním glomerulopatiím; terminálního stádia onemocnění ledvin je dosaženo asi u 50 % pacientů během 30 let s nutností transplantace ledvin. Vývoj neinvazivních diagnostických testů by mohl být užitečný pro detekci subklinických typů IgA nefropatie, hodnocení aktivity onemocnění či sledování progrese a hodnocení účinnosti léčby onemocnění. Hlavním cílem této práce bylo porovnat rozdíly v proteomech močí pacientů s IgA nefropatií a zdravých kontrol a pokusit se identifikovat významně změněné proteiny jako potenciální biomarkery onemocnění ledvin. V pilotním projektu byly studovány vzorky močí 20 pacientů se stabilní funkcí ledvin posuzovaných na základě koncentrace sérového kreatininu, hladin eGFR a denní proteinurie ve srovnání se zdravými jedinci. K analýze byly použity různé proteomické přístupy. Jednotlivé metody a data získaná těmito metodami byla vzájemně porovnána. Tento výzkum byl podpořen projekty RVO-VFN64165 a AZV 15-31662A. 17 Porovnání vybraných kardiovaskulárních onemocnění pomocí iTRAQ analýzy Helena Řehulková (1), Pavel Řehulka (1), Alena Myslivcová Fučíková (1), Jiří Stulík (1), Radek Pudil (2) (1) Katedra molekulární patologie a biologie, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, 50001 Hradec Králové; (2) 1. interní kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice v Hradec Králové, Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové Včasná diagnostika některých kardiovaskulárních onemocnění je důležitým aspektem při léčbě těchto typů onemocnění. Tato práce byla zaměřena na detekci proteinů se změněnou koncentrací v lidské plazmě u těchto onemocnění: hypertrofická kardiomyopatie, dilatační kardiomyopatie, ischemická choroba srdeční, aortální stenóza a arteriální hypertenze. Porovnání proteinových profilů s kontrolní skupinou bylo provedeno pomocí iTRAQ techniky určené pro relativní kvantifikaci proteinů. Zpracování dat ukázalo některé významné rozdíly a souvislosti mezi jednotlivými kardiovaskulárními onemocněními. Tato práce byla podpořena grantem ministerstva zdravotnictví České republiky č. NT13721. 18 Abstrakty Pátek, 27. 11. 2015 19 Proteomická analýza buněčných jader ječmene izolovaných průtokovou cytometrií Jana Uřinovská (1), Ivo Chamrád (1), Hana Jeřábková (2), Nicolas Blavet (3), René Lenobel (1), Beáta Petrovská (2), Jaroslav Doležel (2), Marek Šebela (1) (1) Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, Univerzita Palackého v Olomouci, Oddělení biochemie proteinů a proteomiky, Olomouc, Česká republika; (2) Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, Laboratoř strukturní a funkční genomiky ÚEB AV ČR, v.v.i., Oddělení proteomiky buněčných struktur, Olomouc, Česká republika; (3) Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, Laboratoř strukturní a funkční genomiky ÚEB AV ČR, v.v.i., Oddělení bioinformatiky, Olomouc, Česká republika U eukaryotních buněk je většina genetické informace uložena v buněčném jádře. Proto se také téměř všechny procesy související s DNA, společně s jejich regulačními drahami, odehrávají v této důležité organele. Efektory těchto biologických dějů jsou jaderné proteiny a tak je pro jejich úplné pochopení charakterizace jaderného proteomu zcela nezbytná. Z hlediska složitosti uvažovaného vzorku se jako ideální nástroj pro komplexní studie jaderných proteinů jeví metody moderní proteomiky. O tom také svědčí dlouhá řada vědeckých prací z poslední dekády, ve kterých byly rozličné proteomické techniky využity pro analýzu jader živočišných buněk. Na tomto místě je však potřeba říci, že na poli rostlinné proteomiky jsou publikace věnované jaderným proteinům spíše vzácností. Abychom tuto nerovnováhu alespoň mírně napravili a vrhli trochu nového světla na “temnou proteinovou hmotu” rostlinného jádra, vyvinuli jsme nový protokol, který kombinuje izolaci rostlinných jader pomocí průtokové cytometrie s hmotnostní analýzou extrahovaných proteinů. Tato metodika umožnila úspěšnou identifikaci více než 800 různých jaderných proteinů ječmene v jediném proteomickém experimentu. Následná analýza GO pojmů poté potvrdila, že absolutní majorita těchto proteinů s jadernými funkcemi opravdu souvisela (Petrovská et al., 2014). V této přednášce budou prezentovány předběžné výsledky aplikace této metody pro systematické studium proteinů izolovaných z jader kořínků ječmene v různých fázích buněčného cyklu. Odkazy: Petrovská B. et al., Cytogenet. Genome Res. 143, 78-85 (2014). 20 MALDI-TOF hmotnostní spektrometrie intaktních spor a proteomická analýza rostlinných patogenů rodu Puccinia Jana Beinhauer (1), Martin Raus (1), Alena. Hanzalová (2), Pavel Horčička (3), Marek Šebela (1) (1) Oddělení biochemie proteinů a proteomiky, Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, Šlechtitelů 27, CZ-783 71 Olomouc, Česká Republika; (2) Oddělení genetiky a šlechtitelských metod, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Drnovská 507/73, CZ-161 06, Praha 6 – Ruzyně, Česká Republika; (3) Selgen a.s., Šlechtitelská stanice Stupice, Stupice 24, 250 84 Sibřina, Česká Republika Rez je houbové onemocnění rostlin, způsobené obligátními biotrofními patogeny. Nejzávažnější ztráty pšenice a dalších obilnin jsou způsobeny zástupci rodu Puccinia. Tyto druhy vytvářejí takzvané specializované formy (formae speciales, f. sp.), které napadají pouze jeden druh hostitelské rostliny nebo mají omezený počet hostitelů ve skupině. V rámci jednoho druhu, či formae speciales můžeme popsat různé typy fyziologických ras (patotypů), které jsou charakterizovány specifickou reakcí (virulencí/avirulencí) k danému genotypu hostitelské rostliny. Přestože chemické ošetření snižuje ztráty způsobené napadením hostitelské rostliny (pšenice), je finančně nákladné. Mnohem ekonomičtějším a ekologickým způsobem ochrany před patogeny je šlechtění a pěstování odolných kultivarů. Navzdory doposud vyšlechtěným rezistentním odrůdám pšenice, vznik a rychlé šíření nových virulentních ras (patotypů) rzí stále překonává jejich rezistenci. V praxi je určování a rozlišování patotypů časově a manuálně velmi náročné, nabízí se tedy možnost využití analýzy intaktních spor (IS) pomocí hmotnostní spektrometrie (MS) využívající laserové desorpce/ionizace za účasti matrice (matrix-assisted laser desorption/ionization, MALDI) ve spojení s analyzátory doby letu (time-of-flight, TOF) k rychlejší analýze a určování rzí. Cílem této práce byla optimalizace IS MALDI-TOF MS metody pro analýzu rzí. Všechny optimalizace byly provedeny se rzí pšeničnou (P. triticina). Experimenty představovaly výběr vhodných promývacích roztoků, nalezení optimální koncentrace spor v suspenzi, volbu MALDI matrice, stejně tak jako hodnocení různých technik nanášení vzorku na MALDI destičku. Nejlepší výsledky byly získány při omývání spor roztokem obsahujícím acetonitril a 0,1% (v/v) trifluoroctovou kyselinu v poměru 7:3 (v/v). Směs matric kyseliny ferulové a sinapové (5:15 mg/ml) rozpuštěných v roztoku acetonitril/2.5% (v/v) 21 trifluoroctová kyselina (7:3, v/v) byly nalezeny jako optimální pro nanášení vzorku (50 mg spor/ml) pomocí techniky dvou vrstev (two-layer volume, 2LV). Optimalizovaný protokol byl následně aplikován na další zástupce rodu Puccinia (P. graminis, P. striiformis a P. coronata). Při srovnání hmotnostních spekter představujících unikátní peptidové/proteinové profily jednotlivých patogenů jsme byli schopni s pomocí programu BIOSPEAN rozlišit mezi sebou nejen druhy, ale i různé patotypy těchto druhů. Navíc jsme identifikovali 40 a 30 proteinů extrahovaných ze spor P. striiformis a P. graminis do roztoku představujícího rozpouštědlo matrice. Vedle přítomnosti ribosomálních proteinů, histonů a proteinů vztahujících se k patogenezi jsme identifikovali také extracelulární proteiny účastnící se patogeneze. Nakonec jsme u každého z patogenů přiřadili tři proteiny, které by pravděpodobně mohly náležet třem signálům viditelným v jejich typických hmotnostně-spektrometrických profilech a navrženy jako diagnostické markery. 22 MALDI-TOF MS profilování bakterií a potravin Ondrej Šedo CEITEC, Masarykova univerzita Během posledních pěti let se instrumentace pro MALDI-TOF MS stala nedílnou součástí klinických laboratoří. Na základě přímé analýzy celých bakteriálních buněk či jejich extraktů jsou touto technikou získávány charakteristické proteinové profily, které slouží k identifikaci bakteriálních patogenů. Základními výhodami metodami jsou její rychlost a diskriminační schopnosti. Vedle klinické diagnostiky nalézá MALDI-TOF MS využití v mikrobiální analýze vzorků i z dalších zdrojů, například v potravinářství. Na základě MALDI-TOF MS profilů je možné identifikovat mikrobiální kontaminaci masných výroků či rozlišit kmeny laktobacilů. Vedle nesporných výhod však v některých případech diskriminační schopnosti neumožňují rozlišení blízce příbuzných bakteriálních kmenů. Pro tento účel byly vyvinuty dvě varianty standardního protokolu přípravy vzorku, založené na přímé detekci vysokomolekulárních proteinových komponent, či mikrovlnné proteolýze vzorku. Aplikovatelnost přímé MALDI-TOF MS analýzy však není omezena pouze na mikrobiologii. Přímou analýzou vzorků ječmene a piva lze například získat informace použitelné pro kontrolu pivovarnického procesu. Práce byla uskutečněna za podpory Středoevropského technologického institutu (CEITEC) financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj (projekt CZ.1.05/1.1.00/02.0068) a s podporou projektu GAČR, projekt 13-26693S. 23 Potřebujeme stále nanosprej? Juraj Lenčo, Marie Vajrychová, Kristýna Pimková, Vojtěch Tambor, Marian Kacerovský Katedra molekulární patologie a biologie, Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany Hradec Králové; Centrum biomedicínského výzkumu, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové; Porodnická a gynekologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové Vzhledem k mnohdy omezenému množství nebo dostupnosti počátečního biologického materiálu jsou proteomické vzorky na hmotnostních spektrometrech rutinně analyzovány v nanokonfiguraci, tj. ve spojení s nano-kapalinovým chromatografem a nanosprejem. Některé studie ukázaly, že s vývojem vysoce citlivých hmotnostních spektrometrů pro cílené proteomické analýzy vybavených velice efektivním ionizačním rozhraním toto paradigma přestává platit. V naší studii jsme se snažili zjistit, jestli je posun od nano-konfigurace ke LC-MS konfiguracím s vysokým průtokem životaschopný také pro globální proteomické analýzy. Pro získání srovnávacích dat jsme nejprve analyzovali vzorky připravené z HeLa buněk pomocí nanokapalinové chromatografie spojené přes nanosprej s Q Exactive Plus hmotnostním spektrometrem. Počty identifikovaných proteinů, peptidů a spekter byly následně porovnávány s daty, které jsme získali z totožného vzorku na totožném hmotnostním spektrometru, který byl však spojen přes standardní ESI rozhraní s analytickým kapalinovým chromatografem. Po několika kolech optimalizací jsme zjistili, že ve vysoko-průtokové konfiguraci lze dosáhnout srovnatelného počtu identifikací jen s překvapivě mírně navýšeným množstvím analyzovaného materiálu, které neodpovídá teorii. Takto optimalizovaná vysoko-průtoková LC-MS konfigurace byla použita pro analýzu proteomu lidské plodové vody a dalších vzorků. Naše data vyvracejí zažité dogma, že k provádění globálních proteomických analýz je bezpodmínečně nutné pořízení nano-kapalinového chromatografu a nanospreje. Práce byla podpořena projektem Ministerstva zdravotnictví ČR: IGA NT/13599. 24 „Label-free“ kvantifikace v proteomice za využití softwaru MaxQuant a jeho LFQ algoritmu Kristýna Pimková (1), Marie Vajrychová (2), Petra Domašinská (3), Marian Kacerovský (4,5); Martin Vališ (6), Juraj Lenčo (2), Vojtěch Tambor (1) (1) Centrum biomedicínského výzkumu, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové; (2) Katedra molekulární patologie a biologie, Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany Hradec Králové; (3) Katedra biologických a biochemických věd, Fakulta chemickotechnologická, Univerzita Pardubice, Pardubice; (4) Porodnická a gynekologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové; (5) Lékařská fakulta v Hradci Králové, Univerzity Karlova v Praze, Hradec Králové; (6) Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové Hmotnostní spektrometrie (MS) je významným nástrojem proteomiky, který umožňuje kvalitativní i kvantitativní analýzu tisíců různých proteinů. V posledních letech se díky dynamickému vývoji v přípravě vzorku, separaci a hlavně zpracování dat začala MS hojně využívat též ke stanovení hladin proteinů. Donedávna, byla globální kvantifikace proteinů v klinických vzorcích hmotnostní spektrometrií prováděna především pomocí značících technik. V současné době zaznamenávají velký nárůst obliby metody, které však značek nevyužívají tzv. „label-free“ metody. Výhodou „label free“ kvantifikace je možnost kvantifikovat a porovnat neomezený počet vzorků. „Label free“ kvantifikace též nespoléhá na volné N- konce peptidů k navázání značky, tudíž je možné kvantifikovat také peptidy, které mohou být na N- konci posstranslačně modifikované. To je velkou výhodou např. u stanovení hladin nativních peptidů, tj. takových, které nebyly štěpené trypsinem nebo jinou proteasou in vitro. Avšak velkou výzvou při label-free kvantifikaci je zajistit reprodukovatelnost a shodné podmínky napříč vzorky během jejich přípravy i během vlastní analýzy. S tímto problémem se potýkají vyhodnocovací programy, kdy většina z nich zmíněné podmínky pro správnou kvantifikaci vyžaduje. Nedávno vyvinutý MaxLFQ algoritmus, s nímž pracuje volně dostupný program MaxQuant, využívá maxima možných informací získaných ze signálu MS k výpočtu množství proteinu s ohledem na to, že množství kvantifikovatelných peptidů se liší vzorek od vzorku. V naší práci jsme se zabývali label-free kvantifikací s využitím MaxQuantu u modelového experimentu peptidů Escherichia Coli a buněk „Chinese hamster ovary“ u nativních peptidů plodové vody u pacientů s předčasným odtokem plodové vody a u trypsinem štěpených proteinů cerebrospinální tekutiny u pacientů s Alzheimerovou chorobou. Práce byla podpořena projektem Ministerstva zdravotnictví ČR: IGA NT/13599. 25 MALDI-TOF mass spectrometry-based typing of phlebotomine sand flies Kristýna Hlavačková (1), Daniel Kavan (2), Vít Dvořák (1), Petr Volf (1), Petr Halada (2) (1) Institute of Microbiology of the ASCR, v.v.i., Prague, Czech Republic; (2) Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Czech Republic Phlebotomine sand flies are exclusive biological vectors of leishmaniases, which are endemic in 98 countries worldwide. This group of important human and veterinary diseases put about 350 million people at risk and have a prevalence of 12 million cases per year. Rapid and accurate tools for identification of vector arthropods are of a paramount importance in surveillance programmes that are becoming more common due to the changing geographic occurrence of many arthropod-borne diseases. Classical morphological identification of sand flies is rather tricky and time-consuming and molecular approaches are labour-intensive and quite expensive. To overcome the limitations of traditional techniques we established MALDI-TOF MS protein profiling as a simple and reliable method for fast discrimination of sand flies [1]. Six laboratory-reared colonies (genus Phlebotomus) belonging to five different species were studied to evaluate the discriminatory power of MALDI-TOF MS for sand fly species identification. Thoraxes with legs and wings were manually homogenized in a microtube with 10 µl of 25% formic acid, mixed with matrix and spotted on MALDI target plate. Protein patterns were measured on an Ultraflex III MALDI-TOF mass spectrometer within a mass range 3-25 kDa, processed under control of MALDI Biotyper software and evaluated using PCA or cluster analysis. The analyzed Phlebotomus species generated intense and reproducible protein spectra with a high number of species-specific peaks allowing reliable taxonomical classification of sand flies as was proved by hierarchical cluster analysis. The unique peptide/protein masses were present independently of age, gender, and different periods of storage in ethanol. To investigate the effect of storage time, protein spectra of specimens kept in 70% ethanol for 3, 39 and 75 days were compared. The protein patterns for all storage length conditions were reproducible and enabled unambiguous species differentiation even after longer period of storage in ethanol. Additionally, the approach differentiated all but two specimens of Phlebotomus sergenti from laboratory colonies originating from two geographically distant regions. Our results suggest that protein profiling by MALDI-TOF MS can serve as a promising method for rapid and accurate identification of phlebotomine sand flies. [1] Dvorak V., Halada P., Hlavackova K., Dokianakis E., Antoniou M., Volf P.: Parasites & Vectors 7:21, (2014). This work has been supported by the Grant Agency of the Czech Republic (GA15-04329S) and by the Institutional Research Project of the Institute of Microbiology (RVO61388971). 26 Proteom nervových kmenových buněk a jeho studium v průběhu cílené diferenciace Martina Žižková (1), Rita Suchá (1), Dáša Doležalová (2), Hana Kovářová (1) (1) Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v.v.i., Liběchov, Česká republika; (2) Ústav histologie a embryologie, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika Nervové kmenové buňky jsou multipotentní buňky, které díky své schopnosti diferencovat v neurony a gliové buňky mohou být použity při léčbě neurodegenerativních onemocnění či míšního poškození. Pro využití v klinické praxi musí být buňky velmi podrobně charakterizovány, proto je naší snahou studium proteomu lidských nervových kmenových buněk v průběhu neuronální diferenciace indukované diferenciačními faktory BDNF (Brain Derived Neurotrophic Factor) a GDNF (Glial cell line Derived Neurotrophic Factor). K získání kvantitativní informace o známých proteinových markerech vývojových stádií neuronů využíváme metodu cílené hmotnostní spektrometrie, konkrétně SRM (Selected Reaction Monitoring), namísto hojně používané imunocytochemie. Provedli jsme analýzu vybraných proteinových markerů u několika typů buněk odvozených od pluripotentních embryonálních kmenových buněk, od multipotentních nervových kmenových buněk, přes diferencované neurony až po gliové buňky (oligodendrocyty i astrocyty). Posuzovali jsme možnost detekce těchto proteinů a jejich vhodnost pro kvantifikaci v konkrétních buněčných typech. Podařilo se nám připravit metodu pro monitorování neuronálních markerů (doublecortin, βIII- tubulin a Map2), jejichž hladina podle očekávání s diferenciací roste, zatímco hladina markerů nervových kmenových buněk (nestin a Sox2) klesá. Pro odhalení přítomnosti podpůrných gliových buněk jsme sledovali i hladiny proteinů, jako jsou GFAP, S100B, GalC či Olig1. Abychom vyloučili přítomnost pluripotentních buněk v kultuře, monitorovali jsme hladinu proteinu Oct4. Na základě SRM analýzy vybraných proteinových markerů jsme potvrdili, že přítomnost faktorů BDNF a GDNF spouští cílenou diferenciaci nervových kmenových buněk do neuronů. 27 Velké nesnáze s malými peptidy Marie Vajrychová (1), Kristýna Pimková (2), Vojtěch Tambor (2), Marian Kacerovský (2,4), Petra Domašinská (2,4), Juraj Lenčo (1) (1) Katedra molekulární patologie a biologie, Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany, Hradec Králové; (2) Centrum biomedicínského výzkumu, Fakultní nemocnice Hradec Králové; (3) Porodnická a gynekologická klinika, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové a Fakultní nemocnice Hradec Králové; (4) Katedra biologických a biochemických věd, Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice Endogenní peptidy vznikají nespecifickým štěpením in vivo, tedy jejich analýza může přinést nové poznatky o proteolytické aktivitě v přímé souvislosti s probíhajícím patologickým procesem. I přes velký potenciál je ale peptidomika stále velkou výzvou z hlediska přípravy vzorku, samotné analýzy a vyhodnocení experimentálních dat. V této práci bychom rádi upozornili na možná úskalí analýzy endogenních peptidů přítomných v plodové vodě a také prezentovali konkrétní řešení v podobě optimalizované přípravy vzorku a uspořádání chromatografické separace. Práce byla podpořena projektem Ministerstva zdravotnictví ČR: IGA NT/13599. 28 Porovnání různých metod přípravy vzorku po imunoprecipitaci Karel Harant Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha V přípravě na rozsáhlejší studii jsme porovnávali různé postupy přípravy IP vzorku s ohledem na následnou hmotnostně spektrometrickou analýzu. Srovnán byl vliv použitých detergentů na efektivitu eluce a výtěžek z imunoprecipitačního experimentu. Do porovnání bylo zařazeno i štěpení proteinu přímo na kuličkách nosiče, bez elučního kroku. Naměřená data byla porovnána pomocí MaxQuant LFQ. 29 Studium vlivu ligninolytické houby Pleurotus ostreatus na bakterii Rhodococcus erythropolis Denisa Petráčková, Barbora Kozická, Silvia Bezoušková, Petr Halada a Kateřina Svobodová Mikrobiologický ústav, AV ČR, v.v.i., Praha, Česká republika Směsná houbová i bakteriální společenstva se běžně v přírodních ekosystémech vyskytují. Nicméně mnohá vědecká pojednání řešící otázky související např. s biodegradacemi xenobiotik tyto studie provádějí s čistými houbovými kulturami. Přesto tyto vzájemné mezidruhové interakce půdních partnerů mohou mít zásadní vliv na fyziologický, resp. metabolický aparát jednoho z účastníků. Naše studie ukazuje, jaký vliv má kultivační tekutina z dřevokazné houby bílé hniloby Pleurotus ostreatus na celkovou fyziologii gram-pozitivní bakterie Rhodococcus erythopolis, která patří k půdním organismům schopným odbourávat celou řádu polutantů (např. fosilní paliva). Kultivační tekutina byla získána po 14 denní kultivaci Pleurotus ostreatus v MEG médiu a v této tekutině byly následně bakterie aerobně po dobu 24 hod kultivovány a sledovány fyziologické parametry růstu. Získané bakteriální lyzáty byly separovány pomocí 1-D a 2-D SDS-PAGE elektroforézy. Výsledkem proteomových analýz bylo určeno 8 signifikantně se měnících bílkovin z celkového počtu 800-1000 detekovatelných bílkovin (barveno fluorescenčně Sypro®Ruby). Vybrané bílkovinné spoty byly identifikovány pomocí MS. Navíc používaná kultivační tekutina z houby byla podrobena GC-MS analýze ve snaze identifikovat v ní obsažené nízkomolekulární látky. Tento výzkum byl podporován z výzkumného záměru MBÚ AV ČR, RVO: 61388971 a bylo použito technické vybavení (FX Molecular Imager) podporované ze strukturálních fondů (C4Sys). 30 Výroba rekombinantního toxinu beta2 Clostridium perfringens Miloslava Ďuráčová (1), Valeria Sheshko (1), Alena Myslivcová Fučíková (1), Jana Klimentová (1), Jiří Dresler (2) (1) Katedra molekulární patologie a biologie, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, 50001 Hradec Králové; (2) Vojenský zdravotní ústav,Tychonova 1, 160 01 Praha 6 Clostridium perfringens, gram pozitivní anaerobní tyčinkovitá sporulující bakterie z rodu Clostridium, je mimo jiné jeden z nejvýznamnějších střevních patogenů u lidí a zvířat. Vysoká virulence C. perfringens je spojena s produkcí různých enterotoxinů a exotoxinů v závislosti na konkrétním toxigenním typu (A-E). Gen cpb2, lokalizovaný na plazmidu, kóduje 28 kDa velký beta2 exotoxin produkovaný C. perfringens (typ A). Cílem práce byla příprava vzorků rekombinantních proteinů beta2 Clostridium perfringens pro pozdější detekci na hmotnostním spektrometru. Základním krokem přípravy rekombinantního proteinu byla izolace genu kódujícího požadovaný protein a následné namnožení cílového genu pomocí PCR. Dále vložení genové sekvence do vektoru – plazmid pET28b(+) za pomocí DNA ligázy. Konstrukt byl transformován do expresního systému T7 Express Competent E. coli. Finálním krokem byla purifikace pomocí Stre-tag purifikačního systému. Peptidy byly separovány pomocí kapalinové chromatografie na přístroji Ultimate 3000 RSLCnano (Dionex) a dále analyzovány na přístroji QExactive (Thermo Scientific) připojeném on-line přes Nanospray Flex iontový zdroj. Práce byla podporování v rámci projektu: Databáze typizačních znaků biologických agens VF 20152016039. 31 Objasnenie mechanizmov úspešného rastu a reprodukcie ľanu v kontaminovanom prostredí Černobylu Maksym Danchenko (1), Dáša Gabrišová (2), Ľudovít Škultéty (1), Namik Rashydov (3), Martin Hajdúch (2) (1) Virologický ústav, Slovenská akadémia vied; (2) Ústav genetiky a biotechnológie rastlín, Slovenská akadémia vied; (3) Ústav bunkovej biológie a génového inžinierstva, Národná akadémia vied Ukrajiny Divoká flóra prosperuje v okolí miesta havárie Černobyľskej jadrovej elektrárne, a to napriek značnej zostávajúcej rádioaktívnej kontaminácie. Schopnosť rastlín prežiť a úspešne sa množiť v takom drsnom prostredí je neočakávaná a stále neobjasnená. Cieľom našej štúdie bolo zhodnotiť reakcie ľanu (Linum usitatissimum L.) počas dozrievania semien na molekulárnej úrovni pomocou porovnávacej proteomiky. Tretia generácia ľanu bola pestovaná v čistej a rádionuklidmi znečistenej pôde v blízkosti Černobylu. Semená boli zbierané s časovými odstupmi dvoch, štyroch a šiestich týždňov po odkvitnutí, a taktiež po dozretí. Následne sa z nich proteíny extrahovali, ktoré boli ďalej analyzované pomocou dvojrozmernej gélovej elektroforézy (2-RE) a farbené koloidným Coomassie. Na identifikáciu proteínov sme použili separáciu tryptických peptidov pomocou kvapalinovej chromatografie s nasledujúcou tandemovou hmotnostnou spektrometriou a vyhľadávanie v druhovo špecifickej databáze. Určili sme párované profily prítomnosti pre 130 spotov z 2-RE, čo znamená profily rovnakých spotov počas vývinu semien z čistej ako aj kontaminovanej pôdy. Na základe štatistickej analýzy sme vyhodnotili 39 rozdielnych profilov medzi dvomi experimentálnymi podmienkami. Identifikovali sme 30 proteínových izoforiem, z toho 19 unikátnych. Najväčšia funkčná skupina obsahovala 17 zásobných proteínov. Tridsaťšesť percent 2-RE spotov mali odlišnú prítomnosť, pretože obsahovali fragmenty zo skupiny cupin-podobných proteínov. Väčšina týchto fragmentov bola odvodená z N-koncovej časti natívnych cupinov. Tieto výsledky sú v súľade s našimi predchádzajúcimi publikovanými údajmi o vývine semien ľanu druhej generácie na území Černobylu. Navyše sme zistili, že predpokladaný regulátor transkripcie DJ-1 a cinnamyl-alkohol dehydrogenáza boli prítomné vo zvýšenom množstve počas vývinu semien v kontaminovanej oblasti. Predpokladáme, že fragmentácia cupinov je dôležitý proces prispievajúci k úspešnému rastu a rozmnožovaniu ľanu v rádioaktívne kontaminovanom prostredí. Naše experimenty potvrdzujú úlohu fragmentácie cupinov v reakcii rastlín na stres navrhnutú inými autormi, ale špecifické funkcie jednotlivých členov z tejto rozmanitej rodiny proteínov zostávajú neznáme. 32 Ubikvitinace - jak ji lokalizovat? Hana Černá, Alžběta Breineková, Martin Černý CEITEC & Mendelova univerzita v Brně Ubikvitinace patří mezi významné prvky signálních drah. Její hlavní známá role je označení proteinů určených k degradaci, proces, který je například zapojen do signalizace všech známých fytohormonů. I když jsou dostupné afinitní nosiče pro zachycení ubikvitinovaných proteinů, vlastní lokalizace této modifikace v rámci sekvence proteinu není jednoduchá. Zde ukazujeme, že pomocí spektrální knihovny získané rekombinantní expresí a cílené analýzy predikovaných ubikvitinací lze tato místa naleznout i u velmi málo abundantních proteinů. 33 Pokud chcete být informování o aktivitách Proteomické sekce České společnosti pro biochemii a molekulární biologii a podílet se na její činnosti, zaregistrujte se jako členové nebo jako neplatící sympatizanti na našem webu: www.czproteo.cz [email protected] Výbor Proteomické sekce: Hana Kovářová Jiří Petrák Pavel Řehulka Marek Šebela 34
Podobné dokumenty
Kupní smlouva
Prodávajícía Kupující sjednávají, že Kupní cena zahmuj e veškerénáklady spojené
s pořízením a dodávkou přístroje (tj. zejména, nikoliv však výlučně, náklady na pořízení
přístroje' zabaleni a dodání...
Diplomová práce - Klub celiakie Brno
doplňuje potřebné vitamíny a minerály. U těžkých forem se podávají imunosupresivní látky.
V budoucnosti by se však dieta dodržovat nemusela, nebo by nemusela být tak striktní,
alespoň o to se vědci...
konverze milimolů
Většina vysokomolekulárních organických látek (gelů) má schopnost pohlcovat určité
kapaliny za současného zvětšení objemu. Tento jev se nazývá botnání, jeho kvantitativní mírou
je stupeň nabotnání ...
Časopis - Beckman Coulter
stalo faktickým startem pro následný vznik samostatných učebních programů a později také samostatných imunologických útvarů (kateder nebo
ústavů apod.) na univerzitách, i když na některých
z nich s...
EKOLOGIE HUB
Jsou houby (některé až extrémně) acidofilní i bazifilní, ale
obecně lze říci, že optimum pro houby je slabě kyselé,
mezi 5 až 6,5; při dostatku živin se dá hovořit o širší
toleranci zhruba v rozsah...
Kmenové buňky a jejich vazba na CNS
Uspořádání subgranulární zóny v koronální rovině.
Radiální Astrocyty s tangenciálními výběžky
D buňky vytvářejí shluky,
které jsou umístěny v hnízdě tvořeném výběžky
astrocytů. D1 buňky v něm dozrá...
âESKÁ SPOLEâNOST PRO BIOCHEMII A MOLEKULÁRNÍ
ku15. Na druhé straně je tímto mechanismem IP6 účinný v prevenci vzniku ledvinových kamenů a inhibuje produkci amonných
iontů. Má proto deodorizační účinky, snižuje
zápach z úst i zápach moči. Pro...
I. Základy fyzikální, anorganické a organické chemie 1. Typy
Molekulární základy buněčné imunity – Rozpoznání patogenu, efektorové mechanismy,
MHC molekuly, struktura a funkce, mechanismus prezentace antigenů Tc a THlymfocytům.
Základní imunochemické metody....