Tomáš Akvinský (1224-1274) - pochází z aristokratické rodiny (syn

Tomáš Akvinský (1224-1274) - pochází z aristokratické rodiny (syn

14. otázka_Filosofie VIII. _ AG 04/05
Tomáš Akvinský
Tomáš Akvinský (1224-1274)
- pochází z aristokratické rodiny (syn hrabìte Landulfa z Aquina)
- od mládí zbožný, dal se tudíž na dráhu duchovního
- od 5 let se uèí
- v 17 letech se dává k dominikánùm, což se nelíbí rodinì (kvùli chudobì
øádu)-svými bratry unesen a nucen k vystoupení z øádu, což odmítá a
po 1 roce se mu podaøilo utéct
- studuje v Paøíži, kde se setkal s Albertem Velikým(viz. otázka èíslo
15), který ho pak uèil
- v 50. letech uèí v Paøíži, pak v Øímì (do pol.60.let) a pak opìt v Paøíži
- v roce 1273 zvláštní událost bìhem mše (dotkla se jen jeho) vedoucí ho
k zavržení jeho psaného díla (pøipadalo mu marné, zbyteèné a
nesmyslné) a víc nic nepíše
- hlavní dílo-Suma teologická a Suma proti pohanùm
- jeho dílo se zabývá sjednocením dosavadního teologického poznání s
Aristotelovým pøirozeným poznáním
- v duchu jeho uèení pokraèují tomisté
- zabýval se i èasem ( co to je, vnímání èasu, vìènost,.... )
víra - je aktem rozumu, který je pohnut vùlí a která je ještì pøedtím
pohnuta Bohem skrze milost (Tomášova definice køes anské
víry)
- tvrdí, že nìco málo o Bohu vypovídat mùžeme, díky tomu, že úèinek je
vždy nìjak zobrazen v pøíèinì
- Bùh=samo svébytné bytí (Ipsum esse subsistens) - ´promítá´ se do vìcí,
èímž zpùsobuje jejich bytí
- formuloval 5 aposteriorních dùkazù Boha, kteréžto jsou na velmi
podobném principu (pracují s pohybem, pøíèinou, následkem apod.)
Uvádím 3. z nich z Teologické sumy :
- pøedpoklady: 1. existují nahodilá a nutná jsoucna (nutná
nemohou nebýt)
2. platí princip kauzality (každé nahodilé
jsoucno má svou pøíèinu)
3. Bùh je nutné jsoucno
- dùkaz: 1. existují nahodilá jsoucna
2. každé nahodilé jsoucno má svou pøíèinu
3. tato pøíèina je buï nutným, nebo nahodilým
jsoucnem
4. je-li nahodilým, platí 2.
5. je-li nutným, existuje Bùh
6. øada pøíèin sestávající z nahodilých jsoucen má
pøíèinu nutné jsoucno
závìr: existuje Bùh
- náhled na estetiku-aby nìco bylo krásné, je nutné, aby sám proces
poznávání byl krásný (líbil se)
- pøesnì vymezil víru a vìdìní - existuje zákonitì uspoøádaná øíše
skuteènosti, již lze objektivnì poznatfilosofii ukazující skuteènost jako
myšlenkový výtvor subjektu Tomáš
zamítl, protože by tím tato filosofie
zbavila vìdu reálného základu (neplatila
by pro vìci mimo myšlení) a navíc by tím
vznikl problém dvou až protilehlých
pravd, z dùvodu subjektivních názorù
jednotlivcù na tutéž vìc (teplota vody)
- mezi vírou a vìdìním nemùže nastat
rozpor, protože filosofie nemùže teologii
napadat, jen vyvracet argumenty proti
víøe, ale již nemùže sama dokázat
nadpøirozenou pravdu (ta je jen jedna a
dána Bohem)
- rozumové argumenty proti køes anské
víøe musí být v rozporu s nejvyššími
principy samotného rozumového
myšlení-staèí rozum na jejich vyvrácení
- rozum sám ze sebe mùže poznat nìjaké
pravdy o Bohu-že musí existovat a být
jen jeden
- Boží existenci lze dokázat rozumem , ale vìta ´Bùh existuje´
(ontologický dùkaz Boží existence od Anselma z Canterbury) není dle
Tomáše dostateèná a musí se dokázat. Jeho dùkazy se opírají o
Aristotela a Augustýna.
- poznání Boha má 3 znaky: 1. je nepøímé-Boha poznáváme jen skrze
1
14. otázka_Filosofie VIII. _ AG 04/05
Tomáš Akvinský
jeho pùsobení v pøírodì a ne Jeho
samotného
2. je analogické-pojmy výstižné pro Boží
tvory platí i pro Nìj na základì vztahu
tvùrce-výtvor
3. je složené-my Ho nahlédnout celkovì
nemùžeme, jen skrze aspekty svìta, ve
kterých se ale nezobrazuje celý
- intenzivnì zkoumá lidskou duši, píše o pamìti, citech, jednotlivých
duševních mohutnostech,... I zde vychází z Aristotela (duše jako
formující princip všeho živého a je bytostnou formou lidského tìla)
- duše je netìlesná, èistì duchovní a nezávislá na látce. Je tudíž
nesmrtelná a neznièitelná
- nejdùležitìjší lidská mohutnost je intelekt=rozum, který stojí nad vùlí
- lidské poznání je pasivní-receptivní (jen pøijímá) a vychází ze
zkušenosti (Tomáš bal empirik)
- veškerý materiál poznání je ze smyslù, rozum jej však dále zpracovává
a utváøí s pomocí fantazie
- etika - èlovìk musí vìdìt 3 vìci aby mohl být spasen: v co vìøit, co žádat
a co èinit
- existuje celkem 7 ctností : 4 øecké (rozumnost, stateènost,
umìøenost, spravedlivost)
3 køes anské (víra, láska, nadìje
- rozum je pro èlovìka pøirozený a co je proti rozumu je tudíž
proti pøirozenosti èlovìka
- lidství èlovìka je dáno tím, že je mocen rozumu
- dobro èlovìka spoèívá v dokonalém poznání pravdy rozumem
- dobrý èlovìk=èlovìk s dobrou vùlí
- láska pøevyšuje víru
Podle Tomáše Akvinského má praktické vìdìní aplikované na
svìdomí tøi roviny:
(a) Synderesis je poznání nejobecnìjších mravních principù, jako
Konej dobro a varuj se zla! Nezabiješ! Nebudeš lhát! Tomáš mluví o tzv.
pøirozeném habitu: Je to sklon èi „snadnost“ poznávat principy mravního
øádu.
(b) Sapientia je získané lidské vìdìní, jež se týká nejvyšších a
posledních dùvodù skuteènosti.
(c) Scientia je empirické vìdìní, poznání faktù, na jehož základì je
èlovìk schopen analyzovat a posuzovat rùzné oblasti praxe. Nejde o vìdu
v pøesném slova smyslu, ale o faktické vìdìní, které má èlovìk k dispozici.
Napø. lékaø se øídí zásadou pomáhat druhým, neškodit jejich tìlesnému
zdraví. K správné volbì terapie však nestaèí èistì mravní vìdìní, ale jsou
nutné rozsáhlé odborné vìdomosti.
Text: Tomáš Akvinský, O jsoucnu a bytnosti, in Sousedík, Jsoucno a
bytí, Praha, 1992 na str. 69-71.
(...) Protože je podle Filosofa v první knize O nebi a svìtì malý omyl na
zaèátku na konci veliký, jsoucno pak a bytnost jsou, jak praví Avicenna na
zaèátku své Metafysiky, to co rozum prvnì pojímá, tudíž - aby z jejich
neznalosti nedocházelo k omylùm - je tøeba k odhalení v nich skrytých
nesnází nejprve øíci, co slovo jsoucno a bytnost znamená, a jak to je v
rùzných vìcech a jak se to má k logickým intencím, totiž rodu, druhu a
rozdílu (=diferenci).
2.Protože pak máme nabývat poznání vìcí jednoduchých z vìcí složených
a z pozdìjších docházet k døívìjším - aby totiž byla výuka tím, že se zaène
snažšími vìcmi, pøíhodnìjší - proto tedy musíme postupovat od významu
jsoucna k významu bytnosti.
3. Je tedy tøeba vìdìt, že se - jak praví Filosof v páté knize Metafysiky jsoucno o sobì vypovídá dvojím zpùsobem. Jednak tak, že se dìlí na deset
kategorií, jednak tak, že oznaèuje pravdivost výrokù. Rozdíl je v tom, že
druhým zpùsobem lze nazvat jsoucnem vše to, o èem lze utvoøit kladný
výrok,i když to ve skuteènosti nic kladného není, tím zpùsobem se
nazývají jsoucny i zbavenosti (=privace) a zápory (=negace): vždy
øíkáme, že tvrzení "je" protikladem záporu a že slepota "je" v oku. Avšak
prvním zpùsobem lze nazvat jsoucnem pouze to, co je ve skuteènosti nìèím
kladným. Proto prvním zpùsobem slepota a takové vìci jsoucny nejsou.
4. Slovo bytnost (=esence) nepochází ze jsoucna vypovídaného druhým
zpùsobem: tímto zpùsobem se totiž jsoucny nazývají nìkteré vìci, které
bytnost nemají, jak je patrno na zbavenostech, bytnost však pochází od
jsoucna v prvním významu. Proto Komentátor na témže místì praví, že
jsoucno vypovídané prvním zpùsobem je to, co oznaèuje bytnost.
5.A protože se,jak bylo øeèeno, prvním zpùsobem vypovídané jsoucno
2
14. otázka_Filosofie VIII. _ AG 04/05
Tomáš Akvinský
dìlí na deset kategorií, musí bytnost oznaèovat nìco spoleèného všem
pøirozenostem, jimiž se rùzná jsoucna zaøazují do rozlièných rodù a
druhù, jako je lidství bytností èlovìka ap.
6.A protože se to, èím je vìc ve vlastním rodu èi druhu, oznaèuje definicí,
jež udává, co je vìc, z toho pochází, že filosofové místo "bytnost" øíkávají
"cost". Tu Filosof také èasto nazývá "co-to-bylo- bytí", to je to, díky èemu
má nìco býti nìèím. Øíkává se také tomu forma, pokud se formou oznaèuje
urèitost každé vìci, jak praví Avicenna v druhé knize své Metafysiky.
7.To se také jiným jménem nazývá pøirozenost, bere-li se pøirozenost v
prvním z onìch ètyø zpùsobù, které udává Boethius v knize O dvou
pøirozenostech, pokud se totiž pøirozeností nazývá vše to, co lze
jakýmkoli zpùsobem postihnout rozumem. Vìc je totiž postihnutelná
rozumem jenom svou definicí a bytností a tak také praví Filosof v páté
knize Metafysiky, že je každá substance pøirozeností.
8.Zdá se nicménì, že slovo "pøirozenost" chápané tímto zpùsobem
oznaèuje bytnost vìci ve vztahu k èinnosti jí vlastní, protože žádná vìc není
bez èinnosti sobì vlastní. Slovo "cost" pochází od toho, že je bytnost
oznaèována definicí. Slova "bytnost" se pak užívá pokud skrze ni a v ní má
jsoucno bytí. (…)
k naznaèení, že skutek spravedlnosti musí býti dobrovolný. Dodává se pak
o stálosti a ustaviènosti, k naznaèení pevnosti úkonu.
A proto øeèený výmìr je úplný výmìr spravedlnosti, leda že úkon se
klade místo zbìhlosti, která úkonem dostává druh: zbìhlost se totiž
øíká vùèi úkonu. A kdyby jej nìkdo chtìl uvésti v náležitý tvar
výmìru, mùže øíci, že spravedlnost je zbìhlost, podle níž nìkdo
stálou a ustaviènou vùlí udìluje každému jeho právo. A je to asi týž
výmìr, jako ten, který dává Filosof, v V. Ethic., øka, že spravedlnost
je zbìhlost, podle které se nìkdo nazývá jednajícím podle volby
spravedlivého. (…)“
Text: Tomáš Akvinský,ST II-II q. 58 a. 1 co.
(…) Odpovídám: Musí se øíci; že øeèený výmìr spravedlnosti je vhodný,
jestliže se dobøe rozumí. Ponìvadž totiž každá ctnost je zbìhlost, která je
poèátkem dobrého úkonu, je nutné, aby ctnost byla vymìøena skrze dobrý
úkon ve vlastní látce ctnosti. Spravedlnost však vlastnì je o tìch, která jsou
k druhému, jakožto o vlastní látce, jak bude níže patrné. A proto je dotèen
úkon spravedlnosti v pomìru k vlastní látce, když se praví, udìlující
každému jeho právo. Protože, jak praví Isidor, v knize Etym., spravedlivý
se øíká proto, že støeží právo. K tomu však, aby nìjaký úkon v kterékoli
látce byl ctnostný, vyžaduje se; aby byl dobrovolný a aby byl stálý a
pevný, protože Filosof praví, v II. Ethic., že ke ctnostnému skutku se
vyžaduje za prvé, aby jednal vìdomì, za druhé pak, aby volbou a k
náležitému cíli, za tøetí, aby nehybnì jednal. Ono první pak je uzavøeno v
druhém, protože ,;co je konáno z nevìdomosti, je nedobrovolné", jak se
praví v III. Ethic. A proto do výmìru spravedlnosti se klade nejdøíve vùle,
3