MATEMATICK A ANAL YZA III
Transkript
ANALYZA MATEMATICKA III PROSTORY METRICKE 1 1.1 Uvod Motivace Mame neprazdnou mnozinu P , mezi jejmiz objekty chceme merit vzdalenost DEFINICE Necht' plat 1. Necht' P je neprazdna mnozina, a : P P ! [0; 1) 8x; y 2 P : (x; y) = 0 , x = y 2. symetrie 3. trojuhelnkova nerovnost 8x; y 2 P : (x; y) = (y; x) 8x; y; z 2 P : (x; y) x; z) + (z; y) Potom nazyvame metrika na P a dvojici (P; ) nazyvame metricky prostor. prklady 1. P 2. = <; = eukl: := jy xj podprostor se zdedenou metrikou P 3. <; = eukl: P (a) P = <n = <n ; = eukl: : (x; y) = Axiomy 1. i 2. jsou splneny, ale 3.? Chceme dokazat : 8x; y; z 2 P : v u n uX t j =1 (xj yj )2 1 v u n uX t j =1 v u n uX t n=j (yj xj )2 (xj zj )2 + v u n uX t j =1 (zj yj )2 Oznacme aj = xj zj a bj = zj yj v u n uX t v u n v u n uX uX (aj + bj )2 t a2j + t b2j j =1 j =1 j =1 v u n uX t j =1 (aj + bj )2 = v u n Cauchy u uX 2 t aj (b) j =1 v u n uX t a2 j =1 j v u n uX t b2 j =1 = <n ; NY (x; y) := j n X j =1 = n X aj bj + j =1 v u n uX t a2 j =1 j + b2j v u n uX t b2 n X j =1 jxj yj j Maximova metrika MAX (x; y) = (d) j =1 j +2 Newyorkska metrika P (c) +2 v u n uX t a2 max fjxj yj jg j 2f1;2;:::;ng pampeliskova aka ruska metrika y P AMP (x; y) = 0 (x; a) + (a; y) xx = = 6 y eukl eukl 4. P (a) = C [a; b] = ff def: a spoj: na [a; b]g Integraln metrika INT (f; g) := (b) Z b a jf (x) g(x)j dx supremova metrika SUP (f; g) := sup jf (x) g(x)j x2[a;b] :::INT (f; g) (b a)SUP (f; g)::: 5. Diskretn metrika P = cokoliv; DISKR (x; y) = 01 xx =6= yy 2 j =1 j Necht' (P; ) je metricky prostor, x 2 P , r > 0. se stredem x a polomerem r nazveme mnozinu B (x; r) := fy 2 P; x; y < rg Obdobne denujeme uzavrenou kouli B (x; r) := fy 2 P ; (x; y) rg denice Otevrenou koul DEFINICE Otevrena mnozina Necht' (P; ) je metricky prostor a G P R ekneme, ze G je otevrena v P , jestlize 8x 2 G 9r > 0 : B (x; r) G R ekneme, ze F P je uzavrena v P , jestlize P nF je otevrena v P Pozor V prostoru ([0; 1) ; jx yj) je mnozina [0; 1) zaroven otevrena i uzavrena V bode 0 existuje kruznice!!! - koule nemuze presahnout prostor Poznamka D ukaz Zvolme Otevrena koule je otevrena mnozina bez ohledu na prostor Musme dokazat, ze 8y 2 B (x; r) 9r1 > 0 : B (y; r1 ) B (x; r2 ) r1 := r (x; y) Necht' z 2 B (y; r1 ) Chceme dokazat z 2 B (x; r) Vme, ze (y; z) < r1 Tedy (x; z ) (x; y) + (y; z ) < (x; y) + r1 = r Obdobne Uzavrena koule je uzavrena mnozina. TA 1 vlastnosti otevrenych mnozin VE Necht' (P; ) je metricky prostor Pak plat 1. ;, P jsou otevrene v P 2. konecny prunik otevrenych mnozin je otevrena mnozina, tj. G1 ; G2 ; :::; Gn ot: v P ) n \ i=1 Gi je ot v P 3. libovolne sjednocen otevrenych mnozin je otevrena mnozina [ fG g2A ot: v A ) G je ot: v P 2 A 3 QED D ukaz 1. ; je otevrena mnozina - zjevne a trivialn P je otevrena - 8x 8r je B (x; r) P 2. Necht' x2 n \ i=1 Gi ) x 2 Gi 8i 2 1; 2; :::; n ) 8i 9ri : B (x; ri ) Gi Denuji r := mini2f1;2;:::;ng ri > 0, pak B (x; r) 3. x2 [ 2 A n \ i=1 Gi G ) 90 x 2 G0 ) 9r : B (x; r) G0 [ 2 A G QED Prklad Nekonecny prunik otevrenych mnozin nemus byt otevrena mnozina 1 \ 1 1 G = f0g ; (<; jx yj) G n n n To nen otevrena mnozina n=1 n TA 2 Vlastnosti uzavrenych mnozin VE Necht' (P; ) je metricky prostor. Pak plat 1. ;; P jsou uzavrene 2. Libovolny prunik uzavrenych mnozin je uzavrena mnozina fF g2A uz: ) \ 2A F uz: 3. Konecne sjednocen uzavrenych mnozin je uzavrena mnozina F1 ; F2 ; :::; Fn uz: ) 4 n [ i=1 Fi uz: D ukaz 1. P = P ; ) P 2. je uzavrena, ; = P P ) ; je uzavrena P 3. \ 2 A F De Morgan = Tedy doplnek je otevrena mnozina P [ 2 A n n [ De Morgan \ i=1 = Tedy doplnek je opet otevrena mnozina i=1 (P F ) (P F ) QED prklad V diskretn metrice je kazda mnozina otevrena a tm padem je kazda mnozina i uzavrena Uzaverem mnoziny A v metrickem prostoru (P; ) nazyvame mnozinu \ A := fF; F uzav: A F P g Vnitrkem A v (P; ) nazyvame mnozinu [ Int A := fG A; G ot: v P g denice Poznamky A je nejmens uzavrena mnozina v P obsahujc A Int A je nejvets otevrena mnozina v P obsazena v A prklady (P; ) = (<; jx yj); A = [0; 1) A = [0; 1] Int A = (0; 1) Q = < Int Q = ; denice Vzdalenost x 2 P od A P (x; A) := inf f(x; y)g y 2A 5 TA 3 Vlastnosti uzaveru VE Necht' (P; ) je metricky prostor. 1. Pak plat ; = ;; P = P 2. AB)AB 3. A=A 4. A[B =A[B 5. !!! A = fx 2 P; (x; A) = 0g D ukaz 1. trivialn a jednoduche 2. Necht' F B , F je uzavrena F B)F A) \ F B F \ F A F 3. A je uzavrena a A A ) A = A 4. "" A A; B B ) A [ B A + B A + B je konecne sjednocen, tedy je podle vety 2 uzavrene A [ B je pr unik uzavrenych nadmozin, proto A [ B A [ B "" Tedy 5. Oznacme 2: A A [ B AA[B ) 2: B A [ B B A[B ) A[B A[B B = fx 2 P; (x; A) = 0g Chceme : A = B , stac dkoazat 6 B je uzavrena BA zrejme B A B uzavrena z 2 P B ! (z; A) > 0 ) 9r0 : (z; A) = r0 > 0 Potom B (z; r20 ) P B , nebot' pro zvolene a 2 A a y 2 B (z; r20 ) (y; a) (z; a) (z; y) > r0 r0 2 ) B (z; 2 P B B A Pro spor predpokladejme, ze neplat Potom 9y1 2 B A a 9r1 > 0 tak, ze B (y1 ; r1 ) P A ) y1 ; A > r1 > 0 To je ovsem spor, jelikoz predpokladame, ze (y1 ; A) = 0; y1 2 P r0 QED 1.2 Konvergence v metrickych prostorech denice Necht' (P; ) je metricky prostor, necht' fxn g1 n=1 je posloupnost prvku v P . R ekneme, ze fxn g konverguje k y 2 P , neboli fxn g ma limitu y, jestlize lim (xn ; y) = 0 n!1 Znacme lim x = y (v P ) n!1 n nebo xn ! y prklady 1. V (P; ) = (<; jx yj) je konvergence totozna s konvergenc posloupnosti realnych csel 2. V prostoru C [a; b] se supremovou metrikou je konvergence ekvivalentn se stejnomernou konvergenc posloupnosti funkc na [a; b] 7 TA 4 Vlastnosti konvergence v metrickem prostoru VE Necht' (P; ) je metricky prostor. Pak plat 1. Jestlize 9n0 8n > n0 : xn = y, pak limb!1 xn = y 2. Limita je urcena jednoznacne xn ! y1 &xn ! y2 ) y1 = y2 3. Necht' fxnk g je vybrana posloupnost z fxn g a necht' xn ! y, potom xnk ! y 4. Necht' F P je uzavrena, necht' fxn g F a necht' xk ! y 2 P , potom y2F D ukaz 1. (xn ; y) = 0 8n n0 ) nlim !1 xn ; y = 0 ) xn ! y 2. (y1 ; y2 ) (y1 ; xn ) + (xn ; y2 ) ) (y1 ; y2 ) = 0 ) y1 = y2 | {z } | {z } 0 0 3. (xnk ; y) je vybrana z (xn ; y) atd. 4. (y; F ) = inf f(y; x)g (y; xn ) ! 0 ) (y; F ) = 0 x2F Dle vety 3 y 2 F . F je uzavrena) F = F , a tedy y 2 F TA 5 VE Mnozina F Charakterizace uzavrenych mnozin je uzavrena , xn 2 F &xn ! y ) y 2 F Bez d ukazu denice veta plyne z predchozch ver p-metrikou rozumme p := v u k uX p t i=1 poznamky jxi yi jp Konvergence v Newyorkske, euklidovke a maximove metrice splyva Konvergence v <n je konvergence po slozkach 8 denice R ekneme, ze mnozina K je v metrickem prostoru (P; ) je kompaktn, jestlize z kazde posloupnosti xn K lze vybrat fxnk g takovou, ze je konvergentn v P a jej limita je prvkem K prklad paktn Jednotkova koule v C [0; 1] se supremovou metrikou nen komfn = f (fn ; fm ) 21 , jestlize n 6= m 2n x 2 [0; 2 n ] 1 x 2 [2 n ; 1] Z takove posloupnosti je nemozne vybrat konvergentn posloupnost. Kdyby fnk ! h, kap (fnk ; h) ! 0 1 (f ; f ) (f ; h) + (f ; h) ! 0 nk nj nk nj 2 SPOR TA 6 Vlastnosti kompaktnch mnozin VE Necht' (P; ) je metricky prostor a K P je kompaktn mnozina. 1. K je uzavrena Potom plat 2. K je omezena 3. F K ) F je kompaktn D ukaz 1. Necht' fxn g K , xn ! x 2 P , chceme dokazat, ze x 2 K Vybereme posloupnost fxnk g ! y, pak (limita vybrane posloupnosti) y=x y 2 K (kompaktnost), tedy x 2 K , a tedy K je uzavrena 2. Pro spor predpokladejme, ze K nen omezena. Zvolme x0 2 P , Pak 8n 2 N 9xn 2 K : xn 2= B (x0 ; n) Z kompaktnosti vme, ze 9xnk vybrana akonvergentn posloupnost xnk ! y; y 2 K Potom n < (xn ; x0 ) (xn ; y) + (y; x0 ) < (y; x0 ) + " A tohle ma platit 8n - SPOR 3. Necht' fxn g F . Pak samozrejme take fxn g K K je kompaktn ) 9xnk ! y y 2 K , F je uzavrena, tedy y 2 F , tedy F je kompaktn QED 9 Charakterizace kompaktnch podmnozin v <n V prostoru (<n ; eukl ) je mnozina K kompaktn , K je omezena a kompaktn TA 7 VE Bez d ukazu 1.3 Spojita zobrazen mezi metrickymi prostory denice Necht' f je zobrazen mezi (P; ) a (Q; ), necht' M D(f ) P a necht' x0 2 M R ekneme, ze f je spojita v x0 vzhledem k mnozine M , jestlize 8" > 0 9 > 0 : x 2 B (x0 ; ) \ M ) f (x) 2 B (f (x0 ); ") f denice Ve stejne situaci je spojita na M vzhledem k M , f je spojita 8x 2 M vzhledem k M prklad P = [a; b], f spojita na P vzhledem k P spojitost na P znamena, ze f je spojita ve vsech bodech P . U krajnch bod u je d ulezite, ze se nebere cela koule, nybrz jen jej pr unik s P V tomto konkretnm prpade je to totez, jako rct, ze f je spojita ve vsech vnitrnch bodech intervalu oboustranne a v krajch jednostranne prklad P = (0; 1) [ (1; 2) f (x) = 0 x 2 (0; 1) 1 x 2 (1; 2) Tato funkce je spojita na P vzhledem k P prklad Dirichletova funkce f (x) = 0 x 2= Q 1 x2Q ... je spojita na Q vzhledem k Q ... je nespojita na Q vzhledem k =Re denice R ekneme, ze x0 je isolovany bod prave tehdy, kdyz 9B (x0 ; ) : B (x0 ; ) \ M = fx0 g Necht' x0 nen isolovany bod mnoziny M , potom lim f (x) = A , 8" > 09 > 0 : x 2 (B (x0 ; ) \ M fx0 g) ) f (x) 2 B (A; ") x!x0 Denice 10 TA 8 VE Necht' Charakterizace spojitosti zobrazen mezi metrickymi prostory BU NO necht' f : (P:) ! (Q; ) D(f ) = P f (P ) = Q Potom jsou nasledujc 3 vyroky ekvivalentn 1. f je spojita na P vzhledem k P 2. f 1 (G) je otevrena mnozina pro kazdou otevrenouG Q 3. f 1 (F ) je uzavrena mnozina pro kazdou uzavrenouG Q D ukaz 2. ) 3. Vezmeme uzavrenou F Q Podvejme se na P f 1 (F ) P f 1 (F ) = f 1 (Q F ) Q F je otevrena, proto dle predpokladu f 1 (Q F ) je otevrena, tedy P f 1 (F ) je otevrena, a tedy f 1 (F ) je uzavrena 3. ) 2. totez 1. ) 2. Mejme G Q otevrenou mnozinu. Je f 1 (G) otevrena? Vezmeme bod x0 2 f 1 (G). Chceme, aby 9B (x0 ; ) f 1 (G), pak je f 1 (G) otevrena. Vme, ze f je spojita v x0 (predpoklad), dale predpokladame, ze G je otevrena f (x0 ) 2 G ) 9B (f (x0 ; ") G K tomuto " > 0 najdu > 0 tak, ze f (B (x0 ; ) B (f (x0 ); ") G Proto B (x0 ; ) f 1 (G) 2. ) 1. Vme, ze f 1 (G) je otevrena pro vsechny G otevrene a chceme spojitost Necht' x0 2 P je libovolny bod Mejme kulicku B (f (x0 ); ") (ta je jiste otevrena v Q) pro libovolne " > 0 ) f 1 (B (f (x0 ; ")) je otevrena v P To jeste nemus byt kulicka, ale urcite x0 2 f 1 (B (f (x0 ); ")), tedy 9B (x0 ; ) f 1 (B (f (x0 ); ")) f (B (x0 ; )) B (f (x0 ); ") QED 11 prklad f TA 9 VE Necht' spojita, A := fx; f (x) = 0g = f 1 (0) ) A je uzavrena Heineho veta pro spojitost f : (P; ) ! (Q; ) Necht' M D(f ) P Potom pro x0 2 M je ekvivalentn f je spojita v x0 vzhledem k M xn ! x0 ; xn 2 M =) f (xn ) ! f (x0 ) D ukaz Vme, ze 8" > 0 9 : x 2 B (x0 ; ) \ M ) f (x) 2 B (f (x0 ); ") (spojitost) ) Dale vme, ze xn ! x0 , xn 2 M xn ! x0 , tedy k danemu najdu n0 , aby xn 2 B (x0 ; ) \ M 8n n0 xn ! x0 a f je spojita, tedy f (xn ) 2 B (fx0 ;" ) Pro spor predpokladejme 9" > 0 8 > 0 : x 2 B (x0 ; )&f (x) 2= B (f (x0 ); ") Pokud toto plat pro kazde , potom plat i pro = n1 , tedy 8n 9n > n : x 2 B (x ; 1 ) \ M &f (x ) 2= B (f (x ); ") 0 0 ( 0 n n n Takto vytvorena posloupnost xn ! x0 a f (xn ) nekonverguje k f (x0 ), ale podle n 2. konverguje SPOR QED 12 TA 10 VE Necht' Heineho veta pro limitu Necht' f : (P; ) ! (Q; ) M D(f ) P Necht' x0 2 M nen isolovany bod M Potom jsou nasledujc tvrzen ekvivalentn lim f (x) = A x 2 M x!x0 xn ! x0 xn 2 M xn 6= x0 =) f (xn ) ! A Bez d ukazu TA 11 Spojity obraz kompaktu VE Necht' (P; ) a (Q; ) jsou dva metricke prostory. Necht' K je kompakt K P a necht' f : K ! Q vzhledem ke K . Potom f (K ) je kompakt v prostiru Q. je zobrazen spojite na K D ukaz Necht' ff (xn )g je libovolna posloupnost v f (K ) Potom fxn g je posloupnost v K , K je kompaktn, tedy 9 podposloupnost fxnk g takova, ze lim x = x 2 K k!1 nk Podle Heineho vety : lim f (xnk ) = f (x ) 2 f (K ) k!1 Tedy : z f (xn ) jsme vybrali podposloupnost ff (xnk )g, ktera konverguje v f (K ) ) f (K ) je kompaktn QED TA 12 Extremy spojite funkce na kompaktu VE Necht' (P; ) je metricky prostor, necht' K P je kompakt a necht' f : K ! < je spojite vzhledem ke K . Potom f nabyva na K sveho minima i maxima 13 D ukaz Dle predchoz vety je f (K ) kompakt v < ) f (K ) je uzavrena a omezena v <. Zvolme s := inf f (K ) Tedy 9 posloupnost fyn g f (K ) takova, ze yn ! s f (K ) je uzavrena ) s 2 f (K ) ) 9x : f (x) = s, a tedy f nabyva minima v x. QED TA 13 Omezenost spojite funkce na kompaktu VE Necht' (P; ) je metricky prostor, necht' f je spojite zobrazen na K ledem ke K , kde K 2 P je kompaktn. Necht' f : P ! < Potom f (K ) je omezena D ukaz je prmym dusledkem vety 11. poznamka 2 P vzh- lze dokazat i obecnejs tvrzen. FUNKCE V ICE PROMENN YCH 2.1 Limita a spojitost Limita funkce vce promennych je specicky prpad limity v metrickem prostoru f : (M; eukl: ) ! (<; eukl: ) limita v <n lim [x1 ;:::;xn ]![x1 ;:::;xn ] f (x1 ; :::; xn ) = A , 8" > 0 9 > 0 : eukl: ([x1 ; :::; xn ]; [x1 ; :::; xn ]) < ) jf (x1 ; :::; xn ) Aj < " Plat veta o aritmetice limit (dusledek Heineho) veta o dvou policajtech (na tu pozor, ta se hod) veta o limite (a spojitosti) slozene funkce 14 prklady 1. projekce (jsou spojite) 1 [x; y] ! x 2 [x; y] ! y s uspechem lze spojitosti projekc vyuzt pri vysetrovan spojitosti slozitejsch funkc p 2. f (x; y) = x2 + y2 je spojita na <2 1. krok : projekce jsou spojite [x; y] ! x g spoj:[x; y] ! y 2. krok x; y ! x2 + y2 ... spoj. 3. krok p spoj. na [0; 1) 3. f (x; y) = x22x+2yy2 def. obor <2 f[0; 0]g, na denicnm oboru je spojita ? [x;ylim f (x; y)?9? ]![0;0] Nejprve je treba najt kandidata na limitu. To se dela tak, ze si zvolme prmku a pokusme se k danemu bodu dostat po prmce. y = 0: lim f (x; y) = xlim !0 0 = 0 [x;0]![0;0] x = 0: lim f (x; y) = ylim !0 0 = 0 [0;y]![0;0] y = kx; k 2 <: 2x2 kx = 2k lim x3 = 2k lim = 0 lim 2 x!0 x + (kx)2 x!0 x2 (1 + k 2 ) 1 + k 2 x! 0 Nasm kandidatem se tedy stala 0 2x2 y = jxj 2xy jxj ! 0 0 x2 + y 2 x2 + y 2 j2xyj x2 + y2 ) [x;ylim 0 ]![0;0] f 0 ) lim 0 Tedy podle dvou policajtu je limita 0 15 2.2 Parcialn derivace a totaln diferencial Motivacn ulohy 1. Na hromadu psku je neustale prisypavan psek. Hromada ma tvar kuzele. 1 Vyska h narusta rychlost dh dt = 3cms dr Polomer podstavy r narusta rychlost dt = 2cms 1 Jakou rychlost roste objem hromady dVdt ? 2. Turistka stoj na svahu hory u potoka a studuje mapu. Na mape je zaznamenana nadmorska vyska h v kilometrech. 20 h(x; y) = 3 + x2 + 2y2 Turistka ma tu opovazlivost stat v bode [3; 2]. Kterym smerem z bodu [3; 2] tece potok? Urcete rovnici krivky, po ktere tece potok Kterym smerem (v jakem uhlu smerem k potoku) je stoupan 15? Nacrtnete mapu s vrstevnicemi a potokem. 3. Objem valce V = r2 h. Vyska valce je namerena s presnost na 0,005cm a polomer podstavy s presnost na 0,01cm, urcete s jakou maximaln chybou je urcen objem. Necht' f : <n ! <, necht' x 2 D(f ) a ma souradnice [x1 ; x2 ; :::; xn ]. Potom i-tou parcialn derivac funkce f v bode x rozumme @f f (x1 ; x2 ; :::; xi 1 ; xi + t; xi+1 ; :::; xn ) f (x1 ; x2 ; :::; xn ) (x) = tlim !0 @xi t pokud tato limita existuje DEFINICE poznamka pracujeme pouze s vlastnmi limitami. Necht' f : <n ! <, x 2 D(f ) a necht' v<n . Derivac funkce f v bode x ve smeru v rozumme vyraz f (x + tv) f (x) Dv f (x) := tlim !0 t pokud tato limita existuje. denice poznamky 1. 2. @f @xi = De f (x) i Dv f (x) = Dv f (x) 16 D ukaz f (x + tv) f (x) t f (x + tv) f (x) = tlim !0 t t ! 0 ) t ! 0 )= Dv f (x) Dv f (x) = lim r! 3. Du+v f = 6= Du f + Dv f 4. Existence vsech parcialnch derivac neimplikuje existenci derivac ve vsech smerech 5. Existence derivac ve vsech smerech neimplikuje spojitost. Z toho je jasne videt, ze pro opravdu ukrutnou matematiku potrebujeme neco daleko drsnejsho Necht' f : <n ! <, a 2 <n Jestlize existuje linearn zobrazen L : <n ! <, ktere splnuje lim f (a + h) khfk(a) L(h) = 0 khk!0 pak toto zobrazen nazyvame totalnm diferencialem funkce f v bode a. Znacme Df (a). Jeho hodnotu v bode h 2 <n znacme Df (a)(h). DEFINICE o tvaru totalnho diferencialu Necht' funkce f ma v bode a 2 <n totaln diferencial. Potom 1. f ma v bode a derivace ve vsech smerech a Dv f (a) = Df (a)(v) 2. TA 1 VE 8h 2 <n Df (a)(h) = 3. f je v a spojita. 17 n X @f (a) hi i=1 @xi D ukaz 1. Zvolme t 2 < a oznacme h = tv v 6= 0, potom dle denic f (a + tv) f (a) L(tv) 0 = tlim = !0 tkvk f (a + tv) f (a) L(tv) 1 = = kvk tlim !0 t t f (a + tv) f (a) = kv1 k tlim L ( v ) = !0 t = kv1 k (|Dv f (a) {zDf (a)(v))} =0 odsud' jasne plyne dokazovana rovnost. 2. L je linearn )=A1 h1 + ::: + An hn @f (a) = De f (a) =1: Df (a)(ei ) = Ai @xi i 3. 0 1 B B f (a + h) f (a) L(h) |{z} khk + L| {z (h}) lim B k hk khk!0 @ | {z } =0 by definition konstanta C C C A =0 lin: zobr: QED DEFINICE Necht' f : <n ! < ma v bode a 2 <n vlastn parcialn derivace @f (a) j = 1; 2; :::; n @xj Potom vektor rf (a) := nazyvame gradientem f v a poznamka pak @f @f ; :::; (a) @x1 @xj VE TA 1 cast 2. rka, ze ma-li f v bode a totaln diferencial, Df (a)(h) = rf (a) h mn se tm standartn skalarn soucin 18 poznamka geometricka interpretace gradientu Necht' f : <n ! < ma v a 2 <n totaln diferencial, pak 8v 2 <n je Dv f (a) = rf (a)v. Podle prvn casti VE TY 1 Df (a) v = krf (a)k kvk cos kde je uhel, ktery svra Df (a) a v Specialne, pro kvk = 1, Dv f (a) = krf (a)k cos Z toho dale plyne 1. Dv f (a) 2 [ kDf (a)k; kDf (a)k] 2. nejvetsi rust f nastava ve smeru rovnobeznem s gradientem. Norma gradientu udava mru rustu f ve smeru nejvetsho rustu. prklad Turistka stoji v bode [3; 2] v krajine, jejiz relief je urcen funkci h, pricemz my mame zjistit, jakym smerem tece potok, ve kterem si jiste velmi puvabna turistka smac nohy. 20 h(x; y) := 3 + x2 + 2y2 Spoctem rf (3; 2) 40x @h(x; y) ( x; y) = 2 @x (3 + x + 2y2 )2 @h(x; y) 80x ( x; y) = 2 @y (3 + x + 2y2 )2 rh(x; y) = (3 + x2 40 + 2y2 )2 (x; 2y) rh(3; 2) = 101 (3; 4) p potok tece dolu, tedy smerem (3; 4) a to rychlost 101 32 + 42 = 12 R ekneme, ze lepa turistka chce stoupat pod uhlem 12 Potom tedy nezbyva nez hledat smer v takovy, aby Dv h(3; 2) = tan 12 to je takovy kde derivace smeru se rovna tan 12 = rh(3; 2) v = krf (3; 2)k cos = 12 cos )= arccos 2 tan 12 , je uhel, ktery svra zvoleny smer s opacnym ku smeru toku potoka. prklad 19 geometricka interpretace gradientu c.2 - tecna rovina na okol bodu [a; b] 2 <2 . V bode P 2 <2 ; P = [a; b; f (a; b)] chceme tecnou rovinu tecna rovina protne rovinu x = a v prmce, jejz smernice je @f @y (a; b), takze jej smerovy vektor je rovnobezny s vektorem poznamka f (x; y) - hladka T1 := (0; 1; @f (a; b)) @x T2 := (1; 0; @f (a; b)) @y analogicky pro rovinu y = b Normalovym vektorem tecne roviny je vektor zskany jako vektorovy soucin n = T1 T2 = @f @f ( a; b); (a; b); @x y 1 Tedy obecna rovnice tecne roviny je (nebot' rovina prochaz bodem P) @f (a; b) (x a) + @f (a; b)(y b) @x @y neboli av <n analogicky z = f (a; b) (z f (a; b)) = 0 rf (a; b) ([x; y] [a; b]) poznamka geometricka interpretace r c. 3 Gradient udava smer normaloveho vektoru ke grafu funkce f TA 2 aritmetika diferencialu VE Necht' 9Df (a); Dg(a); 2 <, potom 9D(f +g)(a); D(f )(a); D(fg)(a)aD( fg )(a) (g(a) 6= 0) a navc D(f + g)(a) = Df (a) + Dg(a) D(f )(a) = Df (a) D(fg)(a) = g(a)Df (a) + f (a)Dg(a) D( f )(a) = g(a)Df (ag)2 (af) (a)Dg(a) g 20 Bez d ukazu TA 3 diferencial slozeneho zobrazen VE Necht' a 2 <s ; b 2 <n Necht' f : <n ! < a gj : <s ! <; j = 1; :::; n Denujem H : <s ! < predpisem H (x) := f (g1 (x); g2 (x); :::; gn (x)) x 2 <s Necht' gj (a) = bj a necht' existuj Dg(a) a Df (b) Potom 3 2 n s X X 4 @gj 5 @f (b) @x (a) hi DH (a)(h) = @y i i=1 j =1 j specialne i 2 f1; 2; :::; sg n X @H @f @gj ( a) = (b) @x (a) @xi @y i j =1 j Nastin d ukazu pro s = 1; n = 2 Mapa : vyska : f(x, y) Pohybujeme se po krivce x = u(t), y = vt t 2 < (cas). Nase vyska vcase t je dana h(t) = f (u(t); v(t)), mra stoupan v case je dana h0 (t) h(t + s) h(t) h0 (t) = lim = lim f (u(t + s); v(t + s)) f (u(t); v(t)) = s!0 s!0 s s Pozor, je to na dluh, ale tato limita i obe limity, na ktere se to rozdel exituj, takze to jde. = lim f (u(t + s); v(t + s)) f (u(t); v(t + s)) +lim f (u(t); v(t + s)) f (u(t); v(t)) = s !0 s !0 s veta o derivovan slozene funkce. s = @f (u(t); v(t)):u0 (t) + @f (u(t); v(t)) v0 (t) @x @y postacujc podmnka existence totalnho diferencialu Jestlie jsou vsechny parcialn derivace @x@fj funkce f spojite v bode a, potom f ma v tomto bode i totaln diferencial TA 4 VE 21 D ukaz Necht' (h) := f (a + h) f (a) n X @f (a) hi i=1 @xi chceme, aby k(hhk) ! 0 pro khk ! 0 P f (a + h) f (a) = nj=1 [f (a1 + h1 ; a2 + h2 ; :::; aj + hj ; aj +1 ; :::; an ) f (a1 + h1 ; :::; aj 1 + hj 1 ; aj ; aj +1 ; :::; an )] = n Lagrange X @f i ( ) hi i=1 @xi kde i 2 [ai ; ai + hi ] (To byl Lagrange na f (:::; t; :::)) = n X @f @f i ( ) (a) hi @xi i=1 @xi ) j(h)j krf () rf (a)k khk ) (h) = kde = [1 ; :::; n ] ) jk(hhk)j krf () rf (a)k ! 0 protoze parcialn derivace jsou dle predpokladu spojite QED TA 5 o stredn hodnote VE Necht' a; b 2 <n , f : <n ! <. Necht' f ma spojite parcialn derivace v kazdem bode usecky ab. Pak 9 2 (0; 1) tak, ze f (b) f (a) = rf (a + (b a)) (b a) = n X @f (a + (b a))(bi ai ) @x 1 i D ukaz Denujeme F (t) := f (a + t(b a)) 2 C 1 (0; 1), F (0) = f (a); F (1) = f (b), F je spojita na [0; 1] Lagrange ) 9 2 (0; 1) : F (1) F (0) = F 0 ()(1 0) = F 0 () ale n X @f d F 0 ( ) chain = ( a + t(b a)) (ai + t(bi ai )) = @x dt F = Tedy i=1 n X i @f (a + t(b a)) (b a) t 2 (0; 1) @x i=1 i F 0 ( ) = n X @f (a + (b a)) (bi ai ) @x i=1 i 22 QED 2.3 Parcialn derivace a diferencialy vyssch rad u DEFINICE Necht' f ma na otevrene mnozine G <n parcialn derivace 1.radu @x@fi , a 2 G. Pak denujeme partialn derivaci 2. radu v bode a jako @2f @f (a) := @x@ @x @xi @xj j i (a) a analogicky pro parcialn derivace vyssch radu. prklad f (x; y) = xy x; y > 0 @f @x = yxy 1 @f = xy log x @y @2f = y(y 1)xy 2 @2x @2f = xy (log x)2 @2y @2f @ (yxy 1 ) = xy 1 + yxy 1 log x @x@y @y @2f @ y 1 (x log x) = xy 1 + yxy 1 log x @x@y @y Jaktoze jsou smsene derivace stejne??? o zamennosti smsenych derivac Necht' existuje @x@i2@xf j (a) a k tomu je jeste v bode a spojita. Pak existuje take @x@j2@xf i (a) a obe smsene derivace se navzajem rovnaj. TA 6 VE Bez d ukazu poznamka Analogicke tvrzen plat i pro derivace vyssch radu denice Necht' G <n je otevrena. Pak znacme C (G) = ff : G ! <; f je spojita na Gg C 1 (G) = ff : G ! <; f ma na G spojite parcialn derivace prvnho radug analogickyT1C k G C 1 (G)= k=1 C k (G) 23 R ekneme, ze f ma v a 2 <n druhy diferencial, jestlize vsechny parcialn derivace maj v a totaln diferencial. Druhy diferencial D2 f (a) je bilinearn zobrazen D2 f (a) : <n <n ! < dane predpisem DEFINICE D2 f (a)(h; k) = @2f (a) hi kj i=1 j =1 @xi @xj n X n X o tvaru druheho diferencialu Druhy diferencial je reprezentovan matic TA 7 VE 0 B @ @2f @xi @xj 1n;n C A i=1;j =1 Bez d ukazu TA 8 VE postacujc podmnka pro existenci 2. diferencialu f 2 C 2 (G); a 2 G ) 9D2 f (a) Bez d ukazu 2.4 Veta o implicitn funkci TA 9 o implicitn funkci VE Necht' G <n+1 je otevrena mnozina F : G ! <; x 2 <n ; y 2 <; [x; y] 2 G Necht' plat F 2 C 1 (G) F ([x; y]) = 0 @f @y ([x; y ]) 6= 0 Potom existuj okol U 2 <n bodu x a V 2 < bodu y takove, ze pro kazde x 2 U existuje prave jedno y 2 V s vlastnost F(x, y)=0 a pseme-li y = '(x), potom ' 2 C 1 (U ) a plat @F @' @xj (x; '(x))) (x; y) = @F (x; '(x)) @xi @y 24 D ukaz | alespon naznakem 1. existence implicitn funkce 2. spojitost implicitn funkce 3. diferencovatelnost a vzorec pro derivace 1. BU NO necht' @F @y (x; y ) > 0 1 F 2 C ) derivace je spojita, tzn. 91 ; 1 > 0 @F (x; y) > 0 8x 2 B (x; 1 ); 8y 2 B (y; 1 ) @y Budeme studovat G(t) = F (x; t) t 2 [y 1 ; y + 1 ], G je funkce jedne promenne @F (x; y) > 0 ) G0 (t) > 0 @y G je tedy na [y 1 ; y + 1 ] ostre rostouc ) G(y 1 ) < 0 F (x; y 1 ) < 0 G(y + 1 ) > 0 F (x; y + 1 ) > 0 1 F 2 C ) F je spojita ) 9 2 (0; 1 ) : F (x; y 1 ) < 0 < F (x; y + 1 ) 8x 2 B (x; ) Pro kazde pevne x 2 B (x; ) je F (x; t) rostouc a spojita funkce jedne promenne t 2 [y 1 ; y + 1 ] ) dle Dabouxovy vlastnosti a ostre monotonie 9!y tak, ze F (x; y) = 0 Oznacme '(x) := y, tm je dokazana existence implicitn funkce. 2. spojitost ' Z jiz dokazaneho plyne 8" > 0 9 : '(B (x; )) B (y; ") = B ('(x); ") ) ' je spojita v x, analogicky v kazdem boe x 2 B (x; ) 3. diferencovatelnost Vme, ze F 2 C 1 ) ma totaln diferencial v [x; '(x)], a tedy 8"9khk dost male n X @F j F| (x + h;{z'(x + h))} F| (x;{z'(x))} (x; '(x))hi @F (x; '(x))('(x+h) '(x))j @x @y 0 j =1 0 j < " khk + "('(x + h) '(x)) Znate to, odhady, delen a vyjde to... 25 QED prklad M := f[x; y]<2 ; (x2 + y2 )2 2(x2 y2 ) = 0g p Dokazte, ze na okol bodup [ 23 ; 12 ] lze M popsat jako graf jakesi funkce '(x) a spoctete jej derivaci '0 ( 23 ) resen F (x; y) := (x2 + y2 )2 2(x2 y2 ) plat F 2 C1 ) F 2 C1 p F ( 23 ; 12 ) = 0 @F ( @y p3 1 ? 2 ; 2 ) 6= 0 @F (x; y) = 2(x2 + y2 ) 2y + 4y @y p @F 3 1 ( ; ) = 4 6= 0 @y 2 2 Tedy podle vety o implicitn funkci se chova M lokalne jako graf funkce ', pricemz p p @F ( 3 ; 1 ) 3 @x p2 2 '0 ( ) = @F 3 1 2 @y ( 2 ; 2 ) tedy @F (x; y) = 2(x2 + y2 ) 2x @x p @F 3 1 ( ; )=0 @x 2 2 '0 ( p 3 2 )=0 TA 10 o implicitnch funkcch VE G <m+n otevrena, Fj : G ! < j = 1; :::; m x 2 <n , y 2 <m , [x; y] 2 G Necht' Fj 2 C 2 (G), j = 1; :::; m Fj (x; y) = 0, j = 1; :::; m 26 4x determinant matice @ (F1 ;:::;Fm ) @ (y1 ;:::;ym ) (x; y) 6= 0 Pak 9U okol x a 9V okol y: 8x 2 U 9!y 2 V : Fj (x; y) = 0 8j a pseme-li yj = 'j (x), pak 'j 2 C 1 a plat @'i @xj = @ (F1 ;:::;FM ) @ (y1 ;:::;yj 1 ;xi ;yj+1 ;:::;ym ) @ (F1 ;:::;Fm ) @ (y1 ;:::;ym ) 2.5 Extremy funkc vce promennych DEFINICE Necht' G <n F : G ! <, M D(F ), a 2 G \ M R ekneme, ze a je bodem minima funkce F vzhledem k M , jestlize F (a) F (x) 8x 2 M a je bodem lokalnho minima F vzhledem k M , jestlize 9r > 0 8x 2 M \ B (a; r) : F (x) F (a) Analogicky denujeme body maxima, lokalnho maxima a ostrost extremu denice jestlize R ekneme, ze bod a je stacionarnm bodem funkce F : G ! <, @F 8j 2 f1; :::; ng : @x (a) = 0 j TA 11 nutna podmnka existence extrem VE u G <n otevrena, f : G<, a 2 G Ma-li f v bode a lokaln extrem a existuj-li vsechny parcialn derivace f v tomto bode, potom a je stacionarnm bodem f Bez d ukazu TA 12 Lagrangeova veta o vazanych extremech VE Necht' G <r je otevrena, f; g1 ; :::; gs 2 C 1 (G); s < r, potom denujeme M = fx 2 <; g1 (x) = g2 (x) = ::: = gs (x) = 0g Je-li a 2 G bodem lokalnho extremu vzhledem k M a plat-li, ze vektory rg1 (a); :::; rgs (a) jsou linearne nezavisle, pak existuj 1 ; :::; s 2 < (tzv. Lagrangeovy multiplikatory ) tak, ze Df (a) + 1 Gg1 (a) + ::: + s Dgs (a) = 0 27 nulove zobrazen tedy 8j = 1; :::; r je @g @g @f ( a) + 1 1 (a) + ::: + s s (a) = 0 @xj @xj @xj D ukaz exkurze do linearn algebry : Jestlize A je ctvercova matice radu n, y 2 <n & det A 6= 0, potom Ax = y ma jen jedno resen. V nasem prpade rg1 (a); :::; rgs (a) jsou linearne nezavisle vektory v <r , ale je jich jen s < r 0 .. .. .. 1 . . . C B B rg1 (a) rg2 (a) : : : rgs (a) C @ .. .. .. A . . . Mezi promennymi x1 ; :::; xr se najde alespon s takovych, vuci kterym je deters) minant j @(g@1(;:::;g x:::) ja nenulovy BU NO necht' jsou to promenne x1 ; :::; xs , tedy @ (g1 ; g2 ; :::; gs ) @ (x ; x ; :::; x ) (a) 6= 0 1 2 s V OIF ) x1 ; :::; xs lze na nejakem okol bodu a = [a1 ; :::; ar ] jako hladkou implicitn funkci promennych xs+1 ; :::; xr tzn. 9V <s 9U <r s [a1 ; :::; as ] 2 V [as+1 ; :::; ar ] 2 U 8[xs+1 ; :::; xr ] 2 U 9![x1 ; :::; xs ] 2 V : gk (x1 ; :::; xs ; xs+1 ; :::; xr ) = 0 Muzeme oznacit xj := '(xs+1 ; :::; xr ) 8j 2 f1; :::; sg Denujeme funkci F (xs+1 ; :::; xr ) := f ('1 (xs+1 ; :::; xr ); '2 (xs+1 ; :::; xr ); :::; 's (xs+1 ; :::; xr ); xs+1 ; :::; xr ) Necht' a je vazany extrem f , potom oznacme := [as+1 ; :::; ar ] 2 <r s , podle VOIF je volnym extremem F . potom mus byt stacionarn bod. V)11 0 = @F @xm (a) 8m = s + 1; :::; r Dle retzkoveho pravidla s X (1) 0 = @F (a) = @f (a) @'(j ) () + f (a) @xm Dale vme, ze j =1 @xj @xm xm gk ('1 (xs+1 ; :::; xr ); :::; 's (xs+1 ; :::; xr ); xs+1 ; :::; xr ) 0 28 na okol a, potom take jej derivace jsou nulove (2) 0 = s X @gk @'j (a) @x (a) + @x@gk(a) @x m m j =1 j Vme, ze 8m = s + 1; :::; r 8k = 1; :::; s (g1 ; :::; gs ) 6= 0 (x1 ; :::; xs ) a @ @ Tedy soustava rovnic @g1 + : : : @gs (a) + 1 @x s @x1 1 B . . . . .. . . . . . . @ . . . . . . @f (a) + @g1 + : : : @gs (a) 1 @xs s @xs @xs ma prave jedno resen (1 ; :::; s ) 2 <s (lin. algebra) My ovsem potrebujeme 8m = |1; {z :::; s}; |s + 1{z; :::; r} 0 @f @x1 (a) M ame 1 C A =0 Nemame Rovnivi (2) vynasobme k a posctame pres k a obdrzme (3) 0 = s X k=1 0 s X @g @ k k @' ( a) j () @xj @xm j =1 1 @gk A + k @x (a) m Dosadme (3) do (1) a chvli se kochame, jakou krasu jsme to upatlali @F 0 = @x () = m s X @'j @f (a) @x () = @x j m j =1 = " s X s X @f @g @' + @x (a)+ k k (a) j () @x @x m j m j =1 k=1 # s X @'j @f @g ( ) ( a) + k k (a) @xj j =1 @xm k=1 @xj s X | {z @f = @x + m ! s X k=1 0 k } @gk (a) = 0 @xm a to jsme chteli dokazat u!!! @f + @x (a) + m s X k=1 k + s X k=1 k @g (a) = @xa @gk (a) = @xm 8m = s + 1; :::; r QED 29 Bilinearn forma B : <n <n ! < je pozitivne defnitn, jestlize 9 > 0 : B (h; h) khk2 negativne denitn, jestlize 9 > 0 : B (h; h) khk2 indenitn, jestlize 9h1 ; h2 : B (h1 ; h1 ) > 0&B (h2 ; h2 ) < 0 TA 13 Postacujc podmnka pro extrem VE Necht' G <n je otevrena mnozina, a 2 G, f : G ! <, f 2 C 2 (G) a Df (a) = 0 Potom 1. jestlize je D2 f (a) pozitivne denitn, pak f ma v bode a lokaln minimum 2. jestlize je D2 f (a) negativne denitn, pak f ma v bode a lokaln maximum 3. jestlize je D2 f (a) indenitn, pak f nema v bode a extrem. denice Naznak d ukazu 2 1. D f (a) je pozitivne denitn ) 9okol, na kterem je druhy diferencial take pozitivne denitn (to nebudem dokazovat) ) D2 f (x)(h; h; ) khk2 8x 2 okol a Podle vety o stredn hodnote 8x 2 okol a 9 2 (0; 1) tak, ze 1 f (x) f (a) Df (a)(x a) = D2 f (a + (x a))(x a; x a) | {z } |2 {z } =0; a stac: 2. 3. kx ak2 1 f (x) = f (a) + D2 f (a + (x a))(x a; x a) > f (a) 2 a to znamena, ze a je lokaln minimum. totez pro f D2 f (a) je indenitn ) 9h1 ; h2 tak, ze D2 f (a)(h1 ; h1 ) > 0 & D2 f (a)(h2 ; h2 ) < 0 Denujeme g1 (t) := f (a + th1 ) a g2 (t) := f (a + th2 ) g10 (t) = Df (a + th1 )(h1 ) = 0g1 "(t) = D2 f (a + th1 )(h1 ; h1 ) > 0 g1 ma v 0 lokaln minimum obdobne g2 ma v 0 lokaln maximum. Potom f nemuze mt v a extrem 30 QED PROSTORY II METRICKE 3 e prostory 3.1 Upln denice Necht' (P; ) je metricky prostor a necht' fxn g P je posloupnost. R ekneme, ze posloupnost fxn g je cauchyovska, jestlize splnuje tzv. BolzanoCauchyho podmnku 8" > 0 9n0 2 N m; n n0 : (xn ; xm ) < " Metricky prostor (P; ) se nazyva uplny, jestlize kazda cauchyovska posloupnost fxn g P je konvergentn, 9 limn!1 xn = x; x 2 P DEFINICE prklady (<; eukl: ) je uplny ([0; 1); eukl: , ((0; 1); eukl: ) nejsou uplne ([0; 1]; eukl: ) je uplny (dokazeme) <n je uplny vzhledem k metrikam 1 ; 2 ; :::; 1 , nebot' v kazde z techto metrik je konvergence po slozkach (lze pouzt prvn prklad) diskretn prostor je vzdy uplny prostor [0; 1] je { uplny vzhledem k supremove metrice eukl: (f; g) = sup jf (x) g(x)j x2[0;1] { ale nen uplny vzhledem k integraln metrice 1 Z int (f; g) = 0 jf (x) g(x)j dx (Q; eukl: ) nen uplny fxn g := n 1 Q 1+ n lim x n!1 n = e 2= Q o vztahu kompaktnosti a uplnosti Kazdy kompaktn metricky prostor je uplny TA 1 VE 31 D ukaz Necht' (P; ) je kompaktn a necht' posloupnost fxn g je cauchyovska v P . P je kompaktn 9fxnk g; xnk ! x 2 P Necht' " > 0 Potom ; x) < " 9n0 8nk n0 ; n n0 : | (xnk ;{zxn ) < "} & | (xnk{z } Cauchy xnk !x (x ; x) (x ; x ) + (x ; x) < " + " = 2" =) n n nk nk ) xn ! x ) P je uplny QED Prostor (<2 ; eukl: ) je uplny, ale napr. ((0; 1) ; eukl: ) uplny nen. Naproti tomu ([0; 1] ; eukl: ) uplny je. Kdy je tedy podprostor uplny? prklad TA 2 o vztahu uplnosti a uzavrenosti VE Necht' (P; ) je uplny metricky prostor a necht' ; =6 M Potom (M; ) je uplny , M je uzavrena v P P. D ukaz ) Necht' xn M a xn ! x 2 P , xn je cauchyovska v M , tedy mus byt cauchyovska i v P M je uplny ) xn ! y 2 M , ale limita je jednoznacna ) x = y, coz znamena, ze M je uzavrena ( Necht' xn je cauchyovska v M ) xn cauchyovska v P . Vme, ze P je uplny ) xn ! x 2 P M)uz: x 2 M , tedy xn ! x 2 M , coz je shodou okolnost denice uplnosti QED 3.2 Banachova veta o kontrakci DEFINICE Necht' (P; ) je metricky prostor a necht' T : (P; ) ! (P; ). R ekneme, ze T je kontrakce na P , jestlize plat 9 2 [0; 1) 8x; y 2 P : (T (x); T (y)) (x; y) R ekneme, ze T je neexpanzivn, jestlize 8x; y 2 P; x 6= y : (T (x); T (y)) < (x; y) 32 poznamka T likace neplat denice kontrakce ) T je neexpanzivn, ale POZOR, opacna imp- R ekneme, ze bod x0 je pevnym bodem zobrazen f , jestlize f (x0 ) = x0 TA 3 Banachova veta o pevnem bodu kontrakce VE Necht' (P; ) je uplny metricky prostor a T je kontrakce na P , potom T P prave jeden pevny bod. poznamka D ukaz predpisem ma v Neexpanzivnost nestac Zvolme x1 libovolne a denujeme posloupnost fxn g nasledujcm xn+1 := T (xn ); n 2 N Tvrdme, ze fxn g je cauchyovska (x2 ; x3 ) = (T (x1 ); T (x2 )) (x1 ; x2 ) (x3 ; x4 ) = (T (x2 ); T (x3 )) (x2 ; x3 ) 2 (x1 ; x2 ) .. . (xn ; xn+1 ) n 1 (x1 ; x2 ) Necht' m; n n0 , BU NO necht' m < n, potom (xm ; xn ) = = = (xm ; xm+1 ) + (xm+1 ; xm+2 ) + + (xn 1 ; xn ) m 1 + m + m+1 + + n 1 (x1 ; x2 ) n0 1 + P (x1 ; x2 ) j (x1 ; x2 ) 1 j =n0 1 (x1 ;x2 ) n0 1 1 (x1 ; x2 ) n0 1 | {z } 1 | {z } n0 !1 ! 0 konst: Tedy 8" > 0 lze zvolit n0 tak, aby m; n : (xm ; xn ) < ", to znamena, ze fxn g je cauchyovska v P . P je dle predpokladu uplny, proto xn ! x0 2 P . Dale tvrdm : T (x0 ) = x0 Vyjdeme z toho, ze xn+1 ! x0 a xn+1 = T (xn ) Pak : (T (xn ; T (x0 ))) (xn ; x0 ) ! 0 ) T (xn ) ! T (x0 ) 33 Odtud : xn+1 ! x0 to jsou dve stejne posloupnosti T (xn ) ! T (x0 ) x0 = T (x0 ) Dale tvrdme, ze x0 je urcena jednoznacne Necht' tedy 9x; y 2 P; T (x) = x; T (y) = y Pak (x; y) = (T (x); T (y)) (x; y) 2 [0; 1) ) (x; y) = 0 ) x = y QED poznamka V aplikacch casto nevme, zda T je kontrakce, ale vme, ze 9n 2 N tak, ze T n je kontrakce, kde T n = T| T {z T ::: T} n TA 4 o pevnem bode "mocniny" kontrakce VE Necht' (P; ) je uplny metricky prostor a necht' 9n 2 N Potom T ma prave jeden pevny bod v P tak, ze T n je kontrakce. D ukaz Dle vety 3 9!x0 : T n (x0 ) = x0 Studujme T (x0 ) T n (T (x0 )) = T n+1 (x0 ) = T (T n (x0 )) = T (x0 ) ) tedy take T (x0 ) je pevnym bodem zobrazen T n , ale ten je urcen jednoznacne, takze T (x0 ) = x0 , tedy x0 je pevnym bodem T . Jednoznacnost dokazeme indukc Necht' x je pevny bod T ) x je pevny bod T 2 , nebot' T 2 (x) = T (T (x)) = T (x) = x indukce ) x je pevny bod T j 8j spec. pro j = n. Vme, ze T n ma jen jeden pevny bod QED poznamka Neexpanzivn zobrazen nemus mt na uplnem prostoru pevny bod, ale plat nasledujc tvrzen. TA 5 o pevnem bodu neexpanzivnho zobrazen VE Necht' (P; ) je kompaktn metricky prostor a T : P ! P Pak T ma prave jeden pevny bod v P . 34 je neexpanzivn. D ukaz P je kompaktn metricky prostor (T (x); T (y)) < (x; y), x 6= y TRIK : Denujeme funkci f (x) := (x; T (x)), f : (P; ) ! < Tvrdm, ze f je spojita Tedy chci dokazat : jf (x) f (y)j k (x; y) f (x) f (y) = (x; T (x)) (y; T (y)) | (x; T (x)) (x; y) + (y; T (y)) + (T (y); T (x)) ) (x; T (x)) (y; T (y)) (x; y) + (T (x); T (y)) < 2 (x; y) ze symetrie j (x; T (x)) (y; T (y))j < 2 (x; y) Tedy f je skutecne spojita, navc P je kompakt, f na nem proto nabyva minima v nejakem x0 2 P Tvrdm f (x0 ) = 0 Pro spor necht' f (x0 ) 6= 0, potom f (x0 ) > 0 a plat : f (T (x0 )) = T (x0 ); T 2 (x0 )) < (x0 ; T (x0 ))) = f (x0 ) spor s denic minima ) f (x0 ) = 0 ) (x0 ; T (x0 ))) = 0 ) x0 = T (x0 ) pevny bod | Jednoznacnost : Necht' x = T (x), y = T (y) a x 6= y, potom (x; y) = (T (x); T (y)) < (x; y) spor x je urceno jednoznacne 4 QED DIFERENCIALN OBYCEJN E I ROVNICE 4.1 Zakladn pojmy a vety DEFINICE R ekneme, ze predpis y0 = f (x; y) je obycejna diferencialn rovnice 1. radu (rozredena, jestlize f : ! <; <2 ; kde x je nezavisla promenna, x 2 I , I < je otevreny interval, y je zavisla y = y(x) - v diferencialn rovnici hledame neznamou funkci. 35 zkratka ODR = obycejna diferencialn rovnice sen ODR y 0 = f (x; y ) nazveme dvojici (y; I ), kde I je otevreny DEFINICE Re interval a y je funkce je denovana alespon na I a splnuje y 2 C1 y0 (x) = f (x; y(x)) 8x 2 I Necht' (y; I ) je resenm ODR y0 = f (x; y). Dvojici (y; J ) nazveme rozsrenm resen (y; I ), jestlize I J a y = y na I denice denice prklad Maximalnm resenm nazyvame resen, ktere jiz nelze dale rozsirovat Najdete maximaln resen y0 = x2 ey resen y(x) = log c x3 3 p je resenm pro x 2 1; 3 3c , kde c 2 < a vsechna tato resen jsou maximaln ZKOUSKA 1 x2 = x2 e log(c x33 ) = x2 ey(x) y0 (x) = Jak na to ale prijt c x3 3 poznamka Z uvedeneho prkladu vyplyva, ze resen ODR tvor jednoparametricky system zavisly na konstante c 2 <. Tento system nazyvame obecne resen ODR (yc ; Ic ). Partikularnm resenm nazyvame jedno z obecnych resen, ktere splnuje predem zadanoou podmnku - obvykle y(x0 ) = y0 , x0 ; y0 2 < TA 1 o souvislosti resen ODR a resen integraln rovnice VE Necht' I < je otevreny interval, f je spojita, y 2 C (I ). Pak y je na I resenm ODR y0 = f (x; y), splnujc podmnku y(x0 ) = y0 prave tehdy, kdyz y(x) = y0 + Z x x0 f (t; y(t)) dt 8x 2 I 36 D ukaz meze) (plyne ihned z vety o derivaci Riemannova integralu podle horn ) yR je resenm ) y 2 C 1 (I ) ) y0 2 C (I ) ) y0 2 R[x0 ; x] ) y(x) y0 = x x0 f (t; y (t)) dt ( y je spojita ) Z x d 0 y (x) = y + f (t; y(t)) dt = 0 + f (x; y(x)) dx 0 x0 Navc zrejme y(x0 ) = y0 + R x0 x0 f (t; y(t)) dt = y0 QED TA 2 o navazovan (lepen) resen ODR VE Necht' f je spojita na <2 , necht' je dana ODR y0 = f (x; y) Necht' yl je resenm na intervalu (x0 ; x0 ) > 0 Necht' yr je resenm na intervalu (x0 ; x0 + ) Necht' Potom funkce lim yl (x) = x!lim y (x) = A 2 < x0 + r x!x0 8 < yl (x) x 2 (x0 ; x0 ) A x = x0 : yr (x) x 2 (x0 ; x0 + ) je resenm na intervalu (x0 ; x0 + ) y(x) := D ukaz y je zrejme resenm na (x0 ; x0 ) i na (x0 ; x0 + ) v bode x0 ??? Musme dokazat : 9y0 (x0 ), a ze y0 je v x0 spojita (nebot' chceme, aby y 2 C 1 (x0 ; x0 + )) Vme : yl a yr jsou v x0 spojite jednostranne, tedy podle vety o limite derivac (yl )0 (x0 ) = x!lim y0 (x) = x!lim f (x; yl (x)) spojitost = f (x0 ; A) x0 l x0 obdobne (yr )0+ = x!xlim !x0 + f (x; yr (x)) = f (x0 ; A) Tedy (yl )0 (x0 ) = (yr )0+ (x0 ) ) y0 (x0 ) existuje a y0 (x0 ) = f (x0 ; A) ) y 2 C 1 (x0 ; x0 + ) a res rovnici na (x0 ; x0 + ) 37 QED Peanova veta Necht' <2 , je otevrena Necht' [x0 ; y0 ] 2 Necht' f : ! < je spojita. Potom existuje interval I := (x0 ; x0 + ) a funkce y denovana alespon na I takova, ze y 2 C 1 (I ) y0 (x) = f (x; y(x)) 8x 2 I y(x0 ) = y0 TA 3 VE Bez d ukazu R ekneme, ze funkce f : I ! < je lokalne lipschitzovska, jestlize 8U I omezena 9K 8x; y 2 U : jf (x) f (y)j K jx yj denice prklady f (x) = jxj je lipschitzovska, ale nema derivaci f (x) = x 32 je spojita, ale nen lipschitzovska poznamka f ma omezenou derivaci) f je litschitzovska) f je spojita, ale ani jednu z implikac nelze obratit Picardova Necht' 2 < a je otevrena Necht' [x0 ; y0 ] 2 Dale necht' f : ! < je spojita a lokalne lipschitzovska vzhledem k y, tj. 8U omezena 9K 8(x; y1 ); (x; y2 ) 2 U : jf (x; y1 ) f (x; y2 )j K jy1 y2 j Potom 9I := (x ; x + ) a funkce denovana alespon na I tak, ze plat: y 2 C 1 (I ) y0 (x) = f (x; y(x)) 8x 2 I y(x0 ) = y0 A navc toto resen je na I jednoznacne (tzn. kazda dve resen ODR prochazejc bodem [x0 ; y0 ] na I splyvaj) TA 4 VE 38 vety 1 je y resen ODR y0 = f (x; y(x)) , y(x) = y0 + D ukaz Podle f ( x0 t; y (t)) dt Rx R Denujeme operator T : y ! (T y)(x) := y0 + xx0 f (t; y(t)) dt na metrickem prostoru (P; ), kde P := fy 2 C ([x0 ; x0 + ]) ; y(x0 ) = y0 g (y; z ) := sup jy(x) z (x)j jx x0 j Potom (P; ) je uzavreny podprostor prostoru (C ([x0 ; x0 + ]) ; ) Protoze (C; ) je uplny a a P C uzavreny, je take (P; ) uplny (viz veta 2 z kapitoly Metricke prostory II) | Chceme dokazat : T : (P; ) ! (P; ) je pro dostatecne male kontrakce | Necht' g; h 2 P , pak (T g; T h) def:= P def: T = sup jx x0 j lin: int: = y0 + Z x sup x0 sup jT g(x) T h(x)j = jx x0 j (t; g(t)) dt y0 Z x jx x0 j x0 sup Z x jx x0 j x0 Z x x0 f (t; h(t)) dt = dt (f (t; g(t)) f (t; h(t))) jf (t; g(t)) f (t; h(t))j dt Z x ! dt sup sup jf (t; g(t)) f (t; h(t))j jx x0 j t2[x0 ;x] x0 sup jf (t; g(t)) f (t; h(t))j t2[x0 ;x0 +] lipsch: K sup t2[x0 ;x0 +] jg(t) h(t)j K (g; h) Stac zvolit < K1 , pak T je kontrakce na (P; ) a ta ma dle Banachovy vety prave jeden pevny bod, tj. 9!y : T y = y, tedy prave jedno resen ODR. 4.2 Systemy linearnch ODR a systemy vyssho radu znacen y0 ; y00 ; y000 ; y(4) ; :::; yk - derivace k: radu DEFINICE rovnici Necht' I <, a1 ; a2 ; a3 ; :::; an 1 ; b, potom linearn ODR nazyvame y(n) + an 1 y(n 1) + ::: + a1 y0 + a0 y = b x 2 I je-li b 0, pak rovnici nazveme homogenn 39 poznamka Picardova veta plat i pro rovnice vyssho radu. Dale linearn funkce ma omezenou derivaci a tedy je lipschitzovska ) jsou-li koecientn funkce a0 ; a1 ; :::; an 1 ; b spojite na I , potom 8x0 2 I a (y0 ; y1 ; :::; yn 1 ) 2 <n existuje resen lokalne jednoznacne takove, ze y(x0 ) = y0 ; y0 (x0 ) = y1 ; :::; y(n 1) (x0 ) = yn 1 - plyne z vety 4, varianty pro vyss rady DEFINICE System linearnch ODR 1.radu y10 = a1;1 y1 + a1;2 y2 + y20 = a2;1 y1 + a2;2 y2 + .. . + a1;n yn + b1 + a2;n yn + b2 yn0 = an;1 y1 + an;2 y2 + + an;n yn + bn Maticovy zapis y0 = Ay + b, kde y; b : I ! <n (vektorove funkce na I ) A : I ! <n2 (maticova funkce na I ) yi ; bi ; ai;j : I ! < (spojite funkce na I ) poznamka rovnic 1. radu Denujeme R esen jedne rovnice radu n lze prevest na resen systemu n y(n) + an 1 y(n 1) + ::: + a1 y0 + a0 y = b y(x0 ) = y0 ; y0 (x0 ) = y1 ; :::; y(n 1) (x0 ) = yn 1 u1 = y; u2 = y0 ; :::; un = y(n 1) pak rovnice pejde v system u01 = u2 u02 = u3 .. . u0n 1 = un u0n = b an 1 un a1 u2 a0 u1 poznamka Ne kazdy syste m n linearnch ODR lze prevest na jednu rovnici radu n ("podmnka resitelnosti") pr.: y0 = y z0 = y 40 denice Normou kkX na vektorovem prostoru X nazveme zobrazen kkX : X ! [0; 1) splnujc kxkX 0; kxkX = 0 , x = 0 kxkX = jjkxkX 8skalar kx + ykX kxkX + kykX poznamka Je-li na vektorovem prostoru X dana norma, je (x; y) := kx ykX metrikou na X denice jeme Necht' A : I ! <n2 je maticova funkce, ai;j 2 C (I ). Pak denukAk := i;jmax sup jai;j (x)j 21;:::;n x2I o globaln existenci a jednoznacnosti resen systemu linearnch ODR 1. radu Necht' I <, Necht' ai;j ; bi : I ! < spojite 8i; j 2n f1; 2; :::; ng, Necht' x0 2 I , y0 2 <n a A = (ai;j )i;j=1 . Potom existuje prave jedno resen rovnice y0 (x) = (Ay)(x) + b(x); x 2 I splnujc podmnky y(x0 ) = y0 denovane na celem I . TA 5 VE D ukaz alespon naznak Chceme dokazat : 9!resen y soustavy y0 = Ay + b s podmnkami y(x0 ) = y0 Polozme zobrazen (T y) (x) := y0 + Z x x0 [A(t)y(t) + b(t)] dt x 2 I Chceme dokazat, ze 9j 2 N takove, ze T j je kontrakce na intervalu [; ] I , ; libovolne Tedy T j bude kontrakce na (P; ), kde P = C ([; ]) a = supx2[;] jf (x) g(x)j Pak P je uplny, tedy T na nem ma prave jeden pevny bod Z lokaln jednoznacnosti vyplyne ihned jednoznacnost globaln | Zbyva dokazat, ze T j je kontrakce jT y(x) T z(x)j = Z x A x0 41 (t) [y(t) z(t)] dt Z x kAkC (I;<n2 ) (y; z) x0 dt = kAk (y; z) jx x0 j Podobne pro T 2 2 T y (x) T 2 z(x) kAk2 (y; z) 2 = kAk2 (y; z) jx 2x0 j A dale pro obecne j j T y Z x x0 jx x0 j j j (x) T j z(x) kAk jj! j (y; z) j j Stac tedy zvolit j tak, aby := kAk jj! j < 1 Potom (T j y; T j z ) sup T j y(x) T j z (x) (y; z ) tedy T j je kontrakce na P x QED TA 6 o tvaru resen linearnho systemu ODR 1.radu VE Necht' I <, necht' A = (ai;j )ni;j=1 , ai;j : I ! < spojite necht' b = (bi )ni=1 , bi : I ! < spojita Denujeme H := KerL, kde Ly := y0 Ay Dale denujeme M := fy 2 C 1 (I; <n ); Ly = bg Potom 1. H je vektorovy prostor dimenze n 2. 9y0 2 C 1 (I; <n ) : M = y0 + H D ukaz 1. Linearita H je zrejma Denujeme zobrazen T : H ! <n g 2 H T : g ! g(x0 ) T je zrejme linearn. Podle vety 5 existuje prave jedno resen homogenn soustavy y0 = Ay prochazejc bodem [x0 ; g(x0 )] 2 <n+1 ) T je proste jednoznacnost a na existence ) T je isomorsmus ) dim H = n 42 2. Podle vety 5 9y0 2 C 1 (I; <n ) : Ly0 = b Necht' h 2 H . Pak L(y0 + h) linearita = Ly0 + Lh = b + 0 = b Tedy 8h 2 H y0 + h 2 M ) y0 + H M . Obracene: Necht' y1 2 M . Hledam h : y1 = y0 + h Zvolme h := y1 y0 , musme dokazat, ze h 2 H L(h) = L(y1 y0 ) = Ly1 Ly0 = b b = 0 ) h 2 H ) M y0 + H QED DEFINICE Libovolnou bazi fy1 ; y2 ; :::; yn g prostoru resen homogenn soustavy Ly = 0 nazveme fundamentalnm systemem resen homogenn rovnice y0 = Ay, dale jiz jen FSR . poznamka Podle vety 5 pro y0 = Ay vzdy existuje FSR (tedy, pokud jsou slozky A spojite na I ) poznamka Jednotliva resen z FSR jsou vektory v <n , lze je poskladat do tzv. Fundamentaln matice Necht' ff 1 ; f 2 ; :::; f n g jsou vektorove funkce na I , f j : I ! <n . Pak Wronskianem soustavy ff 1 ; :::; f n g v bode x 2 I denujeme 1 0 1 f1 (x) f1n (x) .. . . . .. C W(f 1 ;:::;f n ) (x) = det B @ . . A n 1 fn (x) fn (x) denice poznamka Zrejme plat: ff 1 ; :::; f n g je linearne zavisly v C 1 (I; <n ) ) W (x) 0 na I . Nicmene obracene to neplat TA 7 o Wronskianu a linearn zavislosti resen y0 = Ay VE Necht' I <, necht' A = (ai;j )ni;j=1 , ai;j : I ! < spojite necht' ff 1 ; :::; f n g jsou na I resen systemu y0 = Ay 1. Necht' 9x0 2 I tak, ze w(f 1 ;:::;f n ) (x0 ) = 0, pak jiz nutne W 0 na I a ff 1 ; f 2 ; :::; f n g jsou linearne zavisle v C 1 (I; <n ) 2. Necht' 9x0 2 I tak, ze W(f 1 ;:::;f n ) 6= 0. Pak W 6= 0 nikde na I a ff 1 ; :::; f n g jsou linearne nezavisle. 43 D ukaz 1. a 2. tvrd totez, stac dokazat 1. Necht' W (x0 ) = 0 ) 9c1 ; :::; cn 2 < n X i=1 jci j =6 0 & n X i=1 ci f i (x0 ) = 0 funkce P ci f i je resenm soustavy y0 = Ay (f i jsou resen a toto je jejich linearn kombinace) Podle vety 5 bodem [x0 ; 0] prochaz jen jedno resen y0 = Ay a to je nulove, tedy P ci f i 0 na I ) ff 1 ; :::; f n g jsou linearne zavisle na C (I; <N ) QED TA 8 variace konstant pro system y0 = Ay + b VE Necht' I <, necht' A = (ai;j )ni;j=1 , ai;j : I ! < spojite necht' b = (bi )ni=1 , bi : I ! < spojita necht' fy(1) ; :::; y(n) g je fundamentaln system resen soustavy homogenn soustavy y0 = Ay Potom existuj funkce c1 ; :::; cn 2 C 1 (I; <n ) tak, ze funkce funkce y: y(x) := n X i=1 ci (x)y(i) (x) y 2 C 1 (I; <n ) je resenm nehomogenn soustavy y0 = Ay + b D ukaz Aby y= n X i=1 ci (x)y(i) (x) bylo resenm y0 = Ay + b, mus platit y0 = n X i=1 = c0i (x)y(i) (x) + n X i=1 n X i=1 ci (x)y(0 i) (x) = ci (x)A(x)y(i) (x) + b(x) My ale vme, ze y(i) jsou resenmi homogenn rovnice y0 = Ay, tedy y(0i) = Ay(i) , a tedy n n X X ci (x)yi0 (x) = ci (x)A(x)y(i) (x) i=1 Takze stac vzt ci tak, aby n X i=1 i=1 c0i (x)y(i) (x) = b(x) 44 () Pro kazde pevne x je () soustava algebraicky linearnch rovnic s matic, jejz determinant W (x) je nenulovy v kazdem bode. Tetdy existuje prave jedna n tice c1 (x); :::; cn (x), ktera splnuje () | Protoze Y = y(1) ; y(2) ; :::y(n) , mame c0 = Y 1 b Tedy Z x c(x) = C + Y 1 (t)b(t) dt x0 c : I ! <n , C 2 <n konstantn vektor (integrace probha po slozkach) | obecne resen systemu y 0 = Ay + b y(x) = Y (x) C + Z x x0 Y 1 (t)b(t) dt a partikularn resen splnujc y(x0 ) = y0 2 <n y(x) = Y (x) Y 1 (x0 ) y0 + Z x x0 Y 1 (t)b(t) dt QED 4.3 Systemy linearnch ODR s konstantnmi koecienty y(n) + nX1 j =0 aj y(j ) = b na I (1) linearn ODR n-teho radu y0 = Ay + b na I (2) system n linearnch rovnic resen je dvoukrokove 1. FSR homogenn ulohy y0 = Ay 2. y0 jedno partikularn resen nehomogenn soustavy (variace konstant, metoda neurcitych koecient u) 3. y0 + [F S X ] mnozina resen Nadale A je cselna matice, koecienty ai;j jsou konstantn R esme homogenn ulohy y(n) + nX1 i=0 aj y(j ) = 0 aj 2 < (3) y0 = Ay A = (ai;j )ni;j =0 ai;j 2 < 45 poznamka y = ex ; 2 <; pak y0 = ex denice Polynom P () := n + nX1 j =0 aj j ; aj 2 <; 2 C nazveme charakteristickym polynomem (3) pozorovan z poznamky plyne, ze je-li korenem charakteristickeho polynomu P , potom je ex resenm rovnice (3) TA 9 o FSR lin. ODR n-teho radu VE Necht' P () je charakteristicky polynom (3) Necht' 1 ; 2 ; :::; k jsou vzajemne ruzne koreny P A necht' s1 ; s2 ; :::; sn jsou po rade jejich nasobnosti Potom x e 1 ; xe1 x ; x2 e1 x ; :::; xs 1 e1 x ; e2 x ; :::; ek x ; :::; xsk 1 ek x je FSR rovnice (3) D ukaz vsechny uvedene funkce res (3) jejich pocet je n linearn nezavislost plyne z Wronskianu (nenuloveho) treba pro x = 0 QED Tento FSR je obecne komplexn, realny FSR dostaneme pomoc vzorcu eix + e ix 2 = cos x eix e ix 2i = sin x ) xj e(+i)x nahradme dvojic xj ex cos x; xj ex sin x poznamka 46 nadale budem resit system rovnic (4) 0 y0 = Ay y = B @ Hledame resen ve tvaru 0 y = ex q; q = B @ Pak Tedy y1 .. . yn q1 .. . qn 1 C A 1 C A 2 Cn y0 = ex q = Ay = Aex q ex Aq = ex q C ili je vlastn cslo matice A a q odpovdajc vlastn vektor o FSR systemu ODR 1.radu v prpade, kdy existuje baze slozena z vlastnch vektoru Jestlize A je podobna diagonaln matici, pak existuje n vlastnch lineaene nezavislych vektoru q(1) ; :::; q(n) odpovdajc vlastnm cslum 1 , ..., n (obecne ne ruznych) Potom soubor TA 10 VE tvor FSR systemu (4) e1 x q(i) ; :::; en x q(n) Bez d ukazu Obecne jsou j a q(j) komplexn. Realny FSR opet zskame nahrazenm dvojice komplexne sdruzenych funkc f; f dvojic Re f; Im f poznamka Posloupnost vektoru v1 ; :::; vk spnujcch (A I )v1 = 0 (A I )v2 = v1 .. . (A I )vk = vk 1 nazveme retezcem pridruzenych vektoru odpovdajcch vlastnmu cslu delky denice k 47 poznamky v1 ; :::; vk retezec ) v1 ; :::; vk LN v1 je vlastn, dals vektory v retezci nejsou Kazde Jordanove bunce velikosti k odpovda jeden retezec delky k veta z algebry: pro kazde vlastn cslo nasobnosti k existuje prave jeden index j tak, ze Ker(A I ) 6= Ker (A I )2 6= ::: 6= Ker (A I )j = ::: = Ker (A I )k o FSR systemu lin. ODR 1.radu v prpade, ze neexistuje baze z vlastnch vektoru Necht' je vlastn cslo matice A a necht' v1 ; :::; vn je retezec odpovdajcch pridruzenych vektoru Potom TA 11 VE ex v1 ; ex k 1 x x2 1 x 1 2 2 3 x 1 k 1 k xv + v ; e 2 v + xv + v ; :::; e (k 1)! v + ::: + xv + v jsou vzajemne nezavisla resen systemu (4) 5 V cerozm ern y (Riemann uv) integr al denice Intervalem valu v <n nazyvame kartezsky soucin n uzavrenych inter- I := [a1 ; b1 ] [a2 ; b2 ] ::: [an ; bn ] 1 < aj < bj < 1 j , pak system D Je-li Dj delen intervalu [aj ; bj ] Dj = fIji gsi=1 sj i i i 1 2 n vsech intervalu fI1 I2 ::: In gi;j=1 nazyvame delenm intervalu I a pseme D = D1 D2 ::: Dn denice denice Objemem (n-rozmernou mrou ) intervalu I m(I ) := (b1 a1 ) (b2 a2 ) ::: (bn rozumme cslo an ) DEFINICE Necht' I <n je interval Necht' f : I ! < a je omezena Potom denujeme pro kazde delen D intervalu I doln a horn soucet predpisem X s(D; f ) := inf f (x) m(Ij ) x2Ij Ij 2D S (D; f ) := X sup f (x) m(Ij ) Ij 2D x2Ij 48 Dolnm csla a hornm Riemannovym integralem funkce f pres interval I nazyvame Z I Z R I R f (x) dx := sup(s(f; D)) D f (x) dx := inf (S (f; D)) D Jestlize I = I , pak rkame, ze f je riemannovsky integrovatelna na I a spolecnou hodnotu nazyvame Riemannovym integralem pres I . TA 1 Fubiniova veta VE Necht' I = [a1 ; b1 ] ::: [an ; bn ] Necht' f : I ! < f 2 C (I ) Potom Z I f (x) dx = Z b1 Z b2 a1 a2 ::: Z bn an ! ! ! f (x1 ; :::; xn ) dxn ::: dx2 dx1 bez d ukazu Je-li <n oblast, jejz hranice @ , kde @ := n \< je konecne sjednocen grafu spojitych funkc denovanych na podmnozinach poznamka (zobecnen) euklidovskych prostoru dimenze nizs nez n, pak lze f dodenovat nulou na doplnku do nejake ho intervalu, a Fubiniova veta pak plat nadale i pro rozsrenou f DEFINICE Necht' <n je otevrena a f fj : ! < Necht' f 2 C 1 ( ), potom denuji matici : ! <n , tedy f = (f1 ; f2 ; :::; fn ) @fi n (a) @xj i;j =1 Tuto matici nazveme Jacobiho matic f na a jej determinant Jf (y) nazveme Jacobianem f v bode a denice Zobrazen se nazyva regularn, jestlize f 2 C 1 ( ) G := f ( ) je otevrena Jf (a) 6= 0 8a 2 49 o substituci Necht' 2 <n je otevrena Necht' f : ! G 2 <n je regularn zobrazen Necht' f je proste a na G Potom pro spojitou funkci g : G ! < plat TA 2 VE Z G g(x) dx = Z g 1 (G)= 50 g (f (y)) jJf (y)j dy
Podobné dokumenty
ALGEBRA
denice Necht' f : A ! B je zobrazen. Pak jadrem f nazveme relaci ker f
danou predpisem (a1 ; a2 ) 2 ker f def
f (a1 ) = f (a2 ). Je-li ekvivalence na
mnozine A, pak o zobrazen : A !...
KOMBINATORIKA A GRAFY I
P0i s Pnj se protnaj v ai;j
Zbyvaj obecne Pkl vuci Pk0l0 (k 2 1; 2; n 1).
Pokud k = k0, potom spolecnym bodem je Ak
V opacnem prpade bude potreba0 pouzt ortogonalitu ctvercu...
Thesis
kontextu:
Jen plačte s mojí violou – i její struny cítí
přízvukové takty:
x X x | Xx |Xx x | x Xx| X x| Xx
mezipřízvukové intervaly:
X x | Xx |Xx x x|Xx| X x| Xx
BAKAL A RSK A PR ACE
Clem prace je navrhnout a realizovat modul viden pro robota vyvjeneho tymem FELaaCZech pro soutez Eurobot 2010. Soutez je kazdorocne organizovana sdruzenm Eurobot a jejmi lok...
Katalog židovského hřbitova u Hřivčic
samotný epitaf – význam a zásluhy zesnulého, dobrý stav soklu i horního dílu a především úcta k mystériu smrti) zaslouží své dokonalé
znovu-vztyčení. Tedy s odborným dohledem zkušeného kameníka, po...
VYU ZIT I METODY NELINE ARN ICH NEJMEN S ICH CTVERC U
u J T J se nazyva damping. Promenna
je pak tvz. damping term.
Jestlize zmena vektoru parametr
u p o p , kde p bylo
vypocteno z rozsrene normaln rovnice (10), vede k
redukci chyb...