IDENTITA V INTERNETU

IDENTITA V INTERNETU
Sherry
Turkleová
Technika v našem každodenním životě mění způsob, jak
se díváme na svět. Malba a fotografie si přivlastnily přírodu.
Když se díváme na slunečnice nebo lekníny, vidíme je priz­
matem toho, jak byly namalované. Když se ženíme nebo
vdáváme, je ze svatby a vší té slávy tolik fotografií a videonahrávek, že vytlačí událost samu a nahradí nám i naše vzpo­
mínky. I počítače nás nutí, abychom si věci utvářeli jiným
způsobem. S počítačem můžeme v nějakém programu příro­
du napodobit anebo můžeme přírodu vůbec vynechat a vybu­
dovat si »druhé přírody«, omezené pouze hranicemi naší
představivosti a schopnosti abstrakce. V poslední době se jed­
na z nejdramatičtějších těchto »druhých přírod« vyskytuje na
interaktivních počítačových okruzích, známých pod zkratkou
MUD.
V MUD (zkratka: multi-user domains = víceuživatelské
oblasti) se hráči z celého světa zapojí u svého vlastního stroje a
přidají se ke komunitám on-line, které existují pouze na počí­
tači. MUD jsou společenské virtuální reality, kterých se zú­
častní statisíce lidí. Komunikují jednotlivě spolu navzájem ne­
bo ve skupinách. Přístup není ani obtížný ani drahý. Je nutné
pouze mít internetový přístup a ten je nyní komerčně dostup­
ný. S MUD se spojíte příkazem »telnet«, který propojuje váš
na síť napojený počítač s jiným. Když začínáte, vytvoříte si
178
MYSL
postavu nebo několik postav. Označíte jejich rody — pohlaví a
další fyzické a psychické vlastnosti. Další hráči v MUD mohou
tento popis vidět. Tím sama sebe představíte jako postavu —
charakter. Vytvořené charaktery nemusejí být lidské a také
mohou existovat víc než dva rody. Charakterů může být prak­
ticky i mnohonásobek (»roj včel«) anebo mohou být mecha­
nické (můžete si vymyslet a rozvinout program ve hře, kde
budete vystupovat jako osoba nebo, jestliže si přejete, jako ro­
bot). Některé MUDy mají témata, podoba jiných je zcela vol­
ná. Když toto píšu v roce 1994, vyskytuje se na internetu víc
jak tři sta dostupných MUDů.
Některé z těchto MUDů vyzývají hráče, aby pomohli vy­
budovat samotný počítačový svět. Za použití poměrně jedno­
duchých programovacích jazyků mohou udělat v hracím
prostoru »místnost«, v níž jsou schopni si postavit scénu a ur­
čit pravidla. To znamená, že vytvářejí předměty v »druhé přírodě« a určují jejich funkce. Jedenáctiletá hráčka si vybuduje
prostor a nazve ho »byt«. Je krásně zařízený. Na svůj toaletní
stolek si dala krásné šperky a kosmetiku. Když byt navštíví,
pozve si své přítelkyně, objedná pizzu a koketuje. Jiní hráči
mají rozmanitější společenský život. Vytvářejí charaktery,
prožívající náhodný a romantický sex, mají svá zaměstnání,
účastní se různých rituálů a oslav, zamilovávají se a žení se či
vdávají. Takovéto dění je přinejmenším poutavé: »Je to sku­
tečnější než můj skutečný život,« říká jedna postava, o níž se
ukáže, že je to muž, který hraje ženu, která předstírá, že je mu­
žem.
Protože MUDy vytvářejí jejich hráči, vzniká tak nová po­
doba ve spolupráci psané literatury, která má mnoho společ­
ného s dramatickým uměním, pouličním divadlem, improvi­
zovaným divadlem, komedií dell'arte a s psaním scénářů. Ale
MUDy jsou zároveň ještě něco jiného. Herci, kteří se ma
MUDech podílí, stávají se autory nejen textů, ale sebe samých,
když vytvářejí sebe ve společenské interakci.
Na MUDech mohou být obézní lidé štíhlí, krásní mohou
vypadat všedně. Anonymita MUDů (ostatní vás znají jenom
podle jmen, která jste dali vašim postavám) skýtá dostatek
prostoru pro jednotlivce, aby vyjádřili neprobádané »stránky
svého já«. Hry poskytují bezpříkladné příležitosti pohrát si se
svou vlastní identitou a »vyzkoušet si« další jiné. Tuto stránku
jejich emocionální síly dobře vystihl jeden hráč, když řekl:
SHERRY TURKLEOVÁ
179
Na MUDu se můžete stát kýmkoliv chcete. Jestliže chcete,
můžete se zcela přepodobnit. Můžete být opačného pohla­
ví. Můžete být hovornější. Můžete být méně hovorný. Co­
koliv. Můžete prosté být, kýmkoliv být chcete, kýmkoliv
jste schopni se stát. Nemusíte si dělat starosti se škatulka­
mi, do kterých vás jiní lidé strkají. Je snazší změnit způsob,
jak vás lidé vnímají, protože z vás mají jen to, co vy jim
ukazujete. Nedívají se na vaše tělo, aby si vytvořili před­
poklady. Neposlouchají váš způsob mluvy, aby si vytvoři­
li předpoklady. Všechno, co vidí, jsou vaše slova. A tak je
tomu vždycky. Po celých čtyřiadvacet hodin denně můžete
sejít dolů na roh ulice a vždycky tam bude pár lidí, s nimiž
si můžete zajímavě popovídat, jestliže jste pro sebe našli
ten pravý MUD.
V tradičních hrách s hereckými úlohami, v nichž je přítom­
no fyzické tělo člověka, tento člověk vstupuje do své role a vy­
stupuje z ní. MUDy naproti tomu nabízejí paralelní život.
Hranice této hry jsou neostré, rutina hraní se stává částí hráčo­
va skutečného života. MUDy stírají hranice mezi jedincem a
hrou, jedincem a rolí, jedincem a napodobeninou. Jeden hráč
říká: »Jste tím, co předstíráte, že jste... jste tím, co hrajete.« Ale
lidé nejenže se stávají těmi, které hrají, hrají ty, kterými jsou
nebo kterými chtějí být. Šestadvacetiletá Dianě říká: »Nejsem
jedna věc. Jsem mnoho věcí. Každá část mne může být plněji
vyjádřena v MUDech než v reálném světě. A tak i když hraju
na MUDech víc než jednoho jedince, cítím se více sama sebou,
když MUDuji.« Hráči někdy mluví o svém skutečném já jako
o složenině svých charakterových vlastností a někdy hovoří
o svých MUDových charakterech jako o prostředku pro práci
na svém reálném životě (RL — reál lives). Mnoho MUDových
hráčů pracuje na svých počítačích celý den při své »pravidelné« práci. Když si na MUDech hrají, čas od času nechávají své
postavy »usnout«, zůstávají napojeni na hru, ale zabývají se ji­
nými činnostmi. Občas se vrací do hracího prostoru. Tímto
způsobem přerušují své všední dny a zakoušejí nový život ja­
ko kdyby »procházeli« mezi RL a řadou napodobenin.
Tento druh interakce s MUDy je umožněn existencí toho,
čemu se začalo říkat v počítačovém prostředí »windows«.
Windows — okna je způsob počítačové práce, který vás může
zasadit ve stejnou dobu do několika situací. Jako uživatel sle­
dujete v jednu danou chvíli na vaší obrazovce jenom jedno
J80
MYSL
z windows, ale v jistém smyslu je vaše přítomnost v každou
dobu ve všech. Dough studuje na Dartmouth College a jeho
hlavním oborem je obchod. Pro něho MUD představuje jedno
okno a RL představuje druhé. Dough říká: »RL je pouze jedno
okno navíc a není to nutně moje nejlepší okno.«
Dough hraje čtyři charaktery, rozdělené ve třech různých
MUDech. Jeden je svůdnou ženou. Jeden je robustní chlap
kovbojského typu. A pak je tu králíček neurčitého pohlaví,
který bloudí po svém MUDu a seznamuje lidi navzájem, po­
stava, kterou nazývá »Karotka«. Dough říká: »Karotka je tak
nenápadná, že si jí lidé ani nepovšimnou, i když vedou sou­
kromé rozhovory. A tak si představuji Karotku jako svůj pa­
sivní voajeristický charakter.« Dough mi říká, že tato Karotka
byla někdy omylem považována za »bot« — počítačový pro­
gram na MUD, protože její pasivní, nápomocná přítomnost
připomíná mnohým postavu, kterou by mohl zastat robot.
Doughův třetí a poslední charakter je ten, který hraje jen
na chlupatém MUDu (to jsou MUDy, známé jako místo se­
xuálních experimentů, kde všechny postavy jsou chlupatá zví­
řata). »0 této postavě bych radši ani nemluvil, protože její
anonymita je pro mne velmi důležitá,« říká Dough. »Řekl
bych jenom, že na chlupatém MUDu si připadám jako sexuál­
ní turista.« Dough mluví o tom, jak hraje svoje postavy ve
»windows«, a říká, že používáním oken se umocnila jeho akti­
vita střídavě »zapínat a vypínat části jeho mysli«.
Svou mysl jsem si rozdělil a teď se k ní snadněji dostanu.
Vidím sám sebe jako bychom byli dva nebo tři nebo i víc.
A tak zapnu pouze jednu část své mysli a pak zas jinou, jak
přecházím z okna do okna. RL mi připadá jako ještě jedno
okno a obvykle to není moje nejlepší okno.
Vývoj metafory windows pro počítačové rozhraní byl
technickou inovací, motivovanou přáním, aby lidé mohli
snadněji »procházet« různými aplikačními systémy stejně ja­
ko počítače se sdílením času procházejí počítačovými potřeba­
mi různých lidí.
Ale v praxi se windows staly mocnou metaforou k pře­
mýšlení o sobě samém jako o mnohonásobném, rozděleném,
čas sdílejícím systému. Jedinec už nehraje různé role v různém
prostředí, něco, co lidé prožívají, když se například člověk
probudí jako milenec, připraví snídani jako matka a jede au­
tem do práce jako právník. Životní praxe oken je praxe rozdě-
leného jedince, který existuje v mnoha světech a hraje součas­
ně mnoho rolí. MUDy tuto metaforu rozšiřují — nyní dokonce
sám RL, jak řekl Dough, může být právě »jedním oknem navíc«.
Komentář jednoho vysokoškoláka o MUDování objasňuje,
že však MUDové »window« nabízí speciální možnosti: »Na
MUD se dá mluvit o čemkoliv,« řekl. »Počítač je druhem pra­
xe, jak se dostat do těsnějšího vztahu s lidmi v reálném životě.« MUDy mu skýtají to, co psychoanalytik Erik Erikson na­
zval »psychosociální moratorium«, což Erikson pochopil jako
část zdravého dospívání.
Ačkoliv pojem moratorium znamená časový odklad, to, co
měl Erikson na mysli, nebyl ústup. Naopak viděl moratorium
jako čas intenzivní interakce lidí a myšlenek, čas vášnivých
přátelství a experimentů. Moratorium totiž neplatí na důležité
zážitky, ale na jejich následky. Je to čas, během kterého se činy
člověka »nepočítají«. Když jsme osvobozeni od následků, stá­
vá se pro nás experimentování spíše normou než statečným
rozjezdem. Od následků osvobozené experimentování usnad­
ňuje rozvoj osobního pocitu něčeho, co dává životu smysl a co
Erikson nazval »identitou«.
Erikson rozvinul tyto myšlenky o důležitosti moratoria ke
konci padesátých let a na začátku let šedesátých. V této době
odpovídal ten pojem obecnému pochopení toho, co to jsou
»studentská léta«. Dnes, o třicet let později, pojetí »studentských let« jako důsledků prostého »odkladu« se zdá jakoby
z jiné éry. Studijní léta jsou předprofesní a AIDS učinil sexuál­
ní, následků prostou experimentaci, nemožnou. Léta, spojená
s dospíváním, už nepřipomínají odklad. Jestliže však už naše
kultura nenabízí dospívajícím moratorium, virtuální komuni­
ty to dělají. A proto právě jsou tak přitažlivé.
Eriksonovy myšlenky o dospívání jako o času moratoria ve
službách rozvíjející se identity byly součástí větší teorie o eta­
pách životního cyklu. Etapy neměly určovat přesné následnictví, nýbrž popis toho, čeho by za ideálních podmínek měli lidé
dosáhnout, než mohou snadno postoupit k dalšímu vývojové­
mu úkolu. Tak například vývoj identity v dospívání by za ide­
álních podmínek měl předcházet vývoji intimity v časné do­
spělosti. V reálném životě se však lidé obvykle musejí přesu­
nout dále, i když některé »etapy« nejsou plně vyřešeny. Dělají
pak, co je v jejich silách, a vynahrazují si vším, co mají po ruce,
182
MYSL
to, co kdy dříve »propásli«. MUDy jsou dramatickými příkla­
dy toho, jakou roli může sehrát technika v tomto díle sebenápravy. Čas v kybernetickém prostoru dává novou náplň poj­
mu moratoria, protože nyní existuje v stále přítomném »window«.
Tím, že napadá naše tradiční pojetí identity a původnosti,
zpochybňuje kybernetický prostor i náš postoj k zodpověd­
ností. Manželé a manželky potřebují rozhodnout, zda je jim je­
jich partner nevěrný, jestliže on či ona spolupracují při vylože­
ně sexuálních scénách s anonymní postavou v kybernetickém
prostoru. Mělo by to manželce vadit, jestliže se ukáže, že jeho
»přítelkyně« z kybernetického prostoru, o které on sám nemá
ponětí, je ve skutečnosti devatenáctiletý přítel-student z prv­
ního ročníku? Anebo co když ona je osmdesátiletý stařík z do­
mova pro důchodce? A co když je to, nedejbože, dvanáctiletá
dívenka? Anebo snad dvanáctiletý chlapec? Stejně znepokoju­
jící by ovšem bylo, kdyby se ukázala jako šikovně zhotovený
počítačový program systému »sexuálních rozhovorů«. Proto­
že v MUDech, zatímco si někteří lidé zvolí hrát roli strojů, po­
čítačové programy se samy představují jako lidé. MUDy stírají
hranice mezi hrou a životem a zatřesou i dalšími pilíři naší ci­
vilizace. Lidé se zabývají konkrétními věcmi, když přemýšlejí
o svých starostech, malých i velkých, osobních i sociálních.
MUDy jsou-předměty, s kterými je třeba myslet, máme-li pře­
mýšlet o sobě v kultuře napodobenin.
SHERRY TURKLEOVÁ, profesorka sociologie a přírod­
ních věd v Massachusetts Institute of Technology je při­
druženou členkou v Boston Psychoanalytic Society a drži­
telkou licence klinické psychologie. Napsala mnoho člán­
ků o psychoanalýze a kultuře a o »subjektivní stránce« lid­
ských vztahů k technice, obzvláště k počítačům. O její prá­
ci o počítačích a lidech se hodně píše, jak v akademickém,
tak v populárním tisku, včetně Time, Newsweek a US News
a World Report. V mnoha rozhlasových i televizních pro­
gramech mluvila jako host o psychologickém a kulturním
dopadu počítače, například v Nightline, The Today Show a
20/20. Je autorkou díla Psychoanalytic Politics: Jacques Lacan
and Freuďs French Revolution, The Second Šelf. Computers
and the Human Spirit a chystaného Life on the Screen: Identi­
ty in the Age ofthe Internet.
SHERRY TURKLEOVÁ
183