Věstník kostela svaté Zdislavy ŘÍJEN 2015

Věstník kostela svaté Zdislavy ŘÍJEN 2015

Věstník kostela svaté Zdislavy
ŘÍJEN 2015
V Kambodži umře každý rok 6000 dětí hladem.
Všichni jsme před Bohem žebráci,
pohoršuje Vás to? Leda toho, kdo věří, že není
ničím omezený. Všichni jsme odkázáni jeden na
druhého. Lékaře žádáme, aby nás uzdravil,
kuchaře, aby nám navařil, pekaře, aby upekl chléb,
zametače, aby vyčistil ulici, kde bydlím. A nejen to,
ještě více potřebujeme ve svém životě Boha.
Jednoho dne, bude každý v úzkých a bude se
muset k němu obrátit. Bůh chce, abychom ho
prosili a vážili si jeho milosrdenství,
dokud máme čas.
Využíváme pomoc pomocníků, které nám Bůh
je připraven dát ? Stačí si o ně s vírou říct.
Svatí archandělé Michael, Gabriel a Rafael.
Každý z nich zastupuje nejen určité dobro, ale i
konkrétní projev Boží milosti a pomoci.
Archanděl Michael bojuje proti všemu, co
chce zasednout místo Bohu. V Judově listu je
citována jedna židovská legenda, podle níž bojoval
Michael s ďáblem o Mojžíšovo tělo. Ďábel si na něj
činil nárok, protože Mojžíš zabil Egypťana. Ale
Michael mu odporuje a odebere mu mrtvé tělo, aby
je dovedl do nebe. A tak je tento anděl
pomocníkem především pro náš boj se zlem.
Jeho velký ctitel byl sv.František z Assisi.
Archanděl Gabriel slibuje ve zcela
bezvýchodných situacích nový začátek.
Marii a Alžbětě slibuje dítě, je to bojovník také proti
syndromu vyhoření. Tento anděl není ovšem jen
tím, kdo slibuje, ale i tím, kdo vysvětluje
Třetí archanděl je ten, který léčí – Rafael.
Doprovází Tobiáše, hledá mu manželku, uzdravuje
jeho tatínka Tobita ze slepoty. Jinými slovy
uzdravuje mezilidské vztahy.
Svatí archandělé nám mají nejen pomoci
rozlišit mezi dobrem a zlem, ale také zvolit
dobro a na jeho cestě vytrvat.
Arthur Schopenhauer – německý filosof 19st.
Lidé se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství,
než aby vzdělali svůj rozum a své srdce, ačkoli je pro
lidské štěstí nepochybně důležitější, co člověk je, než
co člověk má.
To, co lidé nazývají osudem, jsou většinou jen jejich
vlastní hloupé činy.
Malí lidé se nesmírně radují z chyb a poklesků
velikánů.
Nahlížej denně do kalendáře, na kterého
svatého připadá památka a během Mše svaté říkej
tomuto svatému: "Milý svatý N.! Tuto Mši svatou
chci prožívat na tvou počest!“ A při pozdvihování
říkej: Milý Bože! Obětuji ti tuto Mši svatou k větší
oslavě a radosti tohoto svatého N.“
Co tím způsobíš, to se dozvíš v hodince
své smrti.
Svatý Antonín Maria Klaret to vysvětluje
velice dobře takto: „Když přistupujeme
k svatému přijímání, všichni přijímáme stejného
Pána, ale ne všichni přijímáme stejné milosti ani to
neplodí ve všech stejné účinky.
To všechno závisí na větší nebo menší
připravenosti. K vysvětlení mi poslouží jedno
přirovnání: roubování.
Čím více se rostliny podobají, tím lépe pro
roubování.
Proto čím větší bude podobnost mezi přijímajícím
a Ježíšem, tím větší budou plody svatého
přijímání.“
Dějiny svatých jsou dějinami toho všeho, co Bůh
dokázal udělat z nízkosti a slabosti svých služebníků.
Boha vidíme z jeho svatých.
Pátek 2.10. svátek –
andělů strážných
Vznešený nebeský duch je Bohem dán každému z
nás, aby nás chránil, povzbuzoval k dobrému a vedl k
Bohu.
Vznešená a velká jsi, duše má, - a věčnost, k níž se
blížíš, je něco ohromně velkého, když Bůh ti dává
takovou pomoc! - Je to velká milost a štěstí - vědomí,
že žijeme před tváří Božího Majestátu!
A druhá, jí podobná milost je vědomí, že je s námi
anděl Strážný, nebeský duch, který patří na tvář Boží!
Andělé Strážní vědí, jak milí jsme nebeskému Otci,
proto nás tolik milují, pomáhají nám a za nás se
přimlouvají.
Varuj se pohrdat někdy přítomnosti anděla! Varuj
se nedbat jeho vnuknutí! Varuj se dát špatný
příklad, aby na tebe nežaloval anděl bližního!
Anděl je tolik jako poslaný. Každý z nás je
poslaný. Buď andělem! .. rodině, době! Kéž
mají všichni v tobě anděla čistoty, zbožnosti,
lásky!
Do nebe se tlačila zemřelá. Sv. Petr jí zarazil cestu:
"Co ty tu chceš?" A zemřelá: "Jdu do nebe, srdce i
ruce mám čisté!" A Klíčník nebeský: "Ano, čisté,
ale prázdné!"
Středa 7.října – svátek –
Panny Marie Růžencové
Celý měsíc říjen je zasvěcený Panně Marii
Růžencové, zvláště pak tento den.
Zavedení této památky bylo projevem vděčnosti nad
vítězstvím křesťanů nad Turky v námořní bitvě u
Lepanta 7. října 1571. Tento den růžencová bratrstva v
Římě konala slavné průvody a zvláštní pobožnosti a
modlitby byly vyslyšeny.
Od r. 1573 byla přeložena na první říjnovou neděli, po
vítězství nad Turky u Petrovaradina byla rozšířena pro
celou církev (1716) a v dnešní den ji slavíme od
r. 1913.
Modlitba růžence se ve své dnešní podobě šířila od 15.
století hlavně díky dominikánům. Jedná se o modlitbu
rozjímavou, která spočívá v opakování andělského
pozdravení a rozjímání o událostech z Ježíšova
života.
Svět, ve kterém žijeme, velmi potřebuje modlitbu. Kdo
se modli ten je silný z Boha. Modlete se růženec,
nebojte se chodit a obcházet mocnosti temnot s touto
NOVOZÁKONNÍ ARCHOU. Tak, jako kdysi v roce
1571, zásluhou této modlitby zvítězili křesťané nad
přesilou mohamedánů při Lepantu, tak i dnes můžeme
hodně, když se budeme modlit.
„Zdrávas Maria“: Modlitba „Zdrávas Maria“ (Raduj se
Marie) začíná pozdravem anděla Gabriela.
Sám Bůh prostřednictvím anděla zdraví Marii.
Naše modlitba se odvažuje opakovat Marii tento
pozdrav s pohledem, jakým Bůh shlédl na svou
pokornou služebnici a těšit se z radosti, kterou On
nachází v ní.
„Milosti plná, Pán s tebou“. Obě části andělova
pozdravu se vzájemně osvětlují. Maria je plná milosti,
protože Pán je s ní. Milost, kterou je naplněna, je
přítomnost toho, který je pramenem každé milosti:
„Raduj se ... dcera Jeruzaléma ... uprostřed tebe je
Hospodin“ (Sof 3,14.17). Maria, do níž přichází
přebývat sám Pán, je sama dcerou Siónu, schránkou
smlouvy, místem kde přebývá Hospodinova sláva;
je „Božím stánkem mezi lidmi“ (Zj 21,3).
Plná milosti je celkem odevzdána tomu, který přichází
přebývat v ní a jehož ona dává světu.
„Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod
života tvého, Ježíš“. Po andělském pozdravu si
přisvojujeme i Alžbětin pozdrav. Alžběta „naplněna
Duchem svatým“ (Lk 1,41) je první v dlouhé řadě
pokolení, které budou Marii blahoslavit.
„Blahoslavená, která uvěřila ...“ (Lk 1,45);
Maria je „požehnaná mezi ženami“, protože uvěřila,
že se slovo Hospodinovo splní. Abraham se pro svou
víru stal „požehnáním pro všechny národy země“
(Gn 12,3). Maria se stala pro svou víru Matkou
věřících, díky níž všechny národy země dostávají toho,
který je Boží požehnání samo, požehnaný plod jejího
života.
„Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás ...“
S Alžbětou se divíme: „Čím jsem si zasloužila, že
matka mého Pána přichází ke mně?“ (Lk 1,43). Maria
je Matka Boží i naše Matka, protože nám dala Ježíše,
svého Syna.
Můžeme jí svěřovat všechny své starosti a prosby;
Prosí za nás, jako prosila za sebe: „Ať se mi stane
podle tvého slova“ (Lk 1,38). Když se svěřujeme její
prosbě, odevzdáváme se s ní do Boží vůle: „Buď vůle
Tvá“.
„ Hříšné nyní i v hodinu smrti naší“. Když žádáme
Pannu Marii, aby za nás prosila, uznáváme, že jsme
ubozí hříšníci a obracíme se k „Matce milosrdenství“,
na tu, která je celá svatá. Svěřujeme se jí „nyní“, v
dnešku našeho života. A naše důvěra se rozšiřuje
natolik, že jí už nyní svěřujeme „hodinu naší smrti“;
Ať je při ní přítomna, jako byla přítomna při smrti svého
Syna na kříži a ať nás v hodině našeho přechodu do
věčnosti přijme jako naše Matka, aby nás přivedla ke
svému Synu Ježíši do ráje.
Živý Růženec
Jak jistě víte, máme ve farnosti „
Společenství živého růžence“.
Společenství se neschází, je propojeno
rozpisem desátků na celý rok.
Pobožnost Živého růžence byla zavedena ve
Francii Pavlínou Jaricot a je zasvěcena
sv. Filoméně, kterou papež Řehoř XVI. jmenoval
patronkou a ochránkyní této pobožnosti.
Pavlína Jaricotová se nějakou dobu rozhodovala mezi
Kristem a světem. Nakonec si vyvolila Krista a zcela se
mu zasvětila. Založila Dílo šíření víry a Živý růženec.
Je to "dílo mého srdce", říkávala. V duchovním životě i
v apoštolátě žila důsledně růžencová tajemství.
Při šíření Živého růžence musela překonávat velké
překážky. Ale nepoddala se. Pochopila, že je třeba,
aby se modlila nejen elita, ale všichni, neboť bez
modlitby národy duchovně zahynou.
Po několika letech se Živý růženec rozšířil po celém
světě.
Každý den se modlila celý růženec a v poslední
nemoci se modlila nepřetržitě.
Zemřela se slovy: "Moje matko, jsem celá tvá!" Při těch
slovech se její tvář rozjasnila. Svítalo na den 9. ledna
1862.
Česko má přijmout Eritrejce.
Ve vlastní zemi jsou otroky.
Eritrea má jen šest milionů obyvatel, ale po Syřanech
prchá do Evropy nejvíce běženců právě z této země.
Tamní diktatuře se přezdívá "africká Severní Korea".
Kvóty Evropské komise Čechům určují přijmout
uprchlíky hlavně ze Sýrie a Eritreje. O Sýrii a válce,
která ji rozvrátila, ví každý. Ale proč prchají lidé v
takovém počtu z Eritreje? Země na africkém pobřeží
Rudého moře se šesti miliony obyvatel?
Ačkoliv je Eritrejců mnohem méně než Syřanů,
Afghánců nebo Somálců, tvoří po Syřanech druhou
největší skupinu uprchlíků v Evropě. Loni jich dorazilo
skoro 35 tisíc, o azyl žádají hlavně ve Švédsku a
Německu.
Země válčila tři desetiletí s Etiopií, aby dosáhla
nezávislosti. To se v roce 1993 podařilo, ale euforie
netrvala dlouho. Nastoupil režim, který nepořádá volby,
mučí a vraždí oponenty a muže odvedené na vojnu
využívá k otrocké práci na mnoho let.
Hermeticky se uzavřel okolnímu světu a pro cizince,
který nepřijíždí na vládou schválenou cestu za
byznysem či politickým jednáním, je téměř nemožné
získat vízum.
Diktátor Isaias Afewerki vládne Eritreji od vyhlášení
nezávislosti v roce 1993. Jeho stát je označován
lidskoprávními organizacemi za africkou Severní
Koreu. Ovšem s tím rozdílem, že o Severní Koreji se
ve světě alespoň píše a hovoří.
Válka tam není, ale lidé přesto mizí a umírají.
Lidé mizí beze stopy bez jakéhokoliv vyšetřování či
rozsudku. Důvodem masového exodu zejména
mladých Eritrejců ve věku do čtyřiadvaceti let je nástup
na obávanou vojnu.
Ta má v zemi podobu teroru, protože vojáci jsou
využíváni téměř jako otrocká pracovní síla, nesmějí
projevit žádné známky odporu a velitelé jim mohou
libovolně dobu vojenské služby prodlužovat.
Ačkoliv v obecném povědomí je Eritrea zapsaná jako
islámská země, není tomu tak. Podle více zdrojů počet
křesťanů mírně převyšuje muslimskou populaci.
Kardinál Duka k uprchlické situaci prohlásil - "Jako
podstatu všech problémů současné Evropy vidím to,
že jsme zanedbali a nechali rozkolísat křesťanské
základy našeho kontinentu."
Připomněl, že papež František vyzval k zastavení
agrese a vyslal státního sekretáře, aby žádal v OSN o
mezinárodní pomoc v místě konfliktu všemi
dosažitelnými prostředky, nevyjímaje ani vojenský
zásah schválený Bezpečnostní radou OSN.
Čtvrtek 15.10. památka –
sv.Terezie z Avily
Snad málo světic vytrpělo tolik, co tato světice.
Neuvěřitelně mnoho vykonala, nevýslovně mnoho
vytrpěla.
Volá-li Bůh někoho k velkému dílu nebo k velké
svatosti, dává mu velký podíl na Kristovu kříži.
Nic tak neotvírá srdce Boží jako mužná odhodlanost
trpět pro Jeho Jméno tak, jak Bůh chce.
Jen maličké a zbabělé a bezvýznamné duše mívají
jedinou starost - nic netrpět.
Terezie chce trpět a potom - zemřít. Když se i
papežský nuncius a král postavili proti jejím reformám,
a Terezie byla od magistrátu v Avile uvězněna,
napsala: "Existuje větší útěcha, než smět pro Boha
trpět? Ano, je to těžké, ale je to nejjistější cesta k nebi.
Proto má být kříž naší útěchou, naší radostí!
Obejměme jej!"
Kdo hledá kříž, v tom není pýchy. Takové duši neváhá
Bůh svěřit veliké milosti, učinit ji nástrojem
podivuhodných věcí.
Celé veledílo vykonala Terezie svou důvěrou v
Boha, modlitbou a sebezapřením. Tři velmoci i ve
tvých rukou! Vezmi je odvážně do rukou, užij moudře a
s důvěrou!
Pátek 16.10. památka sv. Hedviky
Svatá Hedvika vytrpěla ještě víc než Terezie, ale ve
všem zvítězila, objímajíc svatý kříž. Na kříži viděla, že
Syn Boží trpěl mnohem víc, a to nevinně a se
svrchovanou láskou.
Proto se jí u porovnání s křížem její utrpení ztrácelo. A přece bylo tak velké: Trápení, že její sestra Anežka,
která žila v nedovoleném manželství s králem Filipem
Augustem ve Francii, zemřela. Sestra Gertruda,
královna uherská - zavražděna. Její dva bratři byli
odsouzeni a jako psanci se potulovali. Její rodný
zámek Andeche rozbořen. Neteř Alžběta Durinská z
Wartburgu s malými dětmi vyhnána a zemřela v
Marburku v bídě. Manžel Hedviky padl do moci svého
odpůrce a zemřel, stižen klatbou. Jeden ze synů umřel
v mládí. Druzí dva synové, jimž dal otec Slezsko a
Polsko, mezi sebou válčili. Konrád se vzbouřil proti otci
i matce - a na lovu si zlomil vaz. Jindřich v boji proti
Mongolům 1241 zabit ...
Opravdu moře bolestí - a přece Hedvika říká: "Co je
vůle Páně, to se musí i jeho služebníkům líbit!"
Proto se tak překrásně modlí Církev svatá k svaté
Hedvice: "Abychom se naučili šlapat po rozkoších
světa a v objetí kříže Tvého přemáhali všechno."
Srovnej své kříže s kříži této světice! Opravdu, nebe ty
světce něco stálo! Kříž je trůn jediné pravé moci a
velikosti, poněvadž je to velikost, žijící obětí a láskou!
FOTBALOVÝ TURNAJ O POHÁR
SVATÉ ZDISLAVY 29.8. 2015
1. Rožnov p.Radhoštěm 15b. 12-4
2. Hutisko 11b. 15-6
3. Zašová 10b. 13-9
4. Prostřední Bečva, kluci 6b. 8-9
5. Prostřední Bečva, holky 2b. 12-24
6. Branky 1b. 12-20
Setkání více než stovky dětí při fotbalovém
turnaji se konalo na Prostřední Bečvě už po –
osmé.
Vítězný tým otce Kamila z Rožnova p. Radhoštěm.
Otec Jan jásal nad pěkným společenstvím dětí.
Dokud bude mít svět pár dobrých lidí, ochotných
pomoci, lidí kteří se neptají co za to, ale kteří se
ptají, kdy a kam mám přijít a co mají dělat,
budou lidé okolo nich zažívat příchuť nebe už na
zemi.
Poděkování všem zúčastněným, ale
především těm, kteří pomohli turnaj připravit a
pomáhali i při něm samotném.
U Pána Ježíše nikdo o svou odměnu nepříjde.
BŮH ŽEHNEJ A ODPLAŤ
Setkání kolem Písma svatého ve
společenství, se zdá pro mnoho lidí jako
ztráta času. Ale jediná ztráta v životě - je
ztracený čas.
Lukáš 8,4 – 8
Lidé se k Ježíšovi scházeli ve velkých zástupech a
přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim
v podobenství: „Vyšel rozsévač rozsívat semeno.
Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo
pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu,
vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo
doprostřed trní; trní rostlo s ním a udusilo je. A jiné
padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo
stonásobný užitek.“ To řekl a zvolal: „Kdo má uši
k slyšení, slyš.“
Hlavní postavou je rozsévač, který vychází ze svého domu
za prací na pole. Je zřejmé, že jím je Ježíš a že v něm přišlo
Boží království. Rozsévá Boží slovo. Není to naše slovo, ale
je to slovo Boží.
Evangelista nám podává zprávu, že se „k Ježíšovi scházeli
lidé ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst.“ Je to
pochopitelné. Ježíš strhoval lidi radostnou zvěstí o příchodu
Božího království. Je ale velice pravděpodobné, že si někteří
lidé tuto zvěst vykládali po svém, respektive měli své různé
představy o tom, co Boží království znamená, co jim přinese,
jaké bude a jaké bude jejich místo v něm. Proto vypravuje
podobenství.
Máme-li porozumět Ježíšovu příběhu, měli bychom vědět,
že v Palestině se někdy nejdříve selo a teprve potom se
zrno zaorávalo. Takže by nás nemělo překvapit, že některé
zrno padlo podél tvrdé, vyšlapané cesty a ptáci je sezobali,
jiné padlo na tenkou vrstvu půdy, pod kterou byla skála,
vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu a jiné dopadlo mezi
trní, kam se při zaorávání oráč nedostal, a trní je udusilo.
Důležité je, že Ježíš nijak nezastírá, že se zvěstí
o království Božím to nebude snadné, že budou velké
ztráty. Vždyť je tu vylíčen trojí nezdar. Tři čtvrtiny práce
těch, kteří Ježíše následují a zvěstují Boží slovo,
přichází nazmar.
My to přece dobře známe. Jsou lidé, kteří jsou podobní té
tvrdé a udusané cestě. Nic nepřijímají, na nic nereagují,
slovo Boží nevnímají a zůstávají k němu hluší. Můžete se
snažit vysvětlit jim to, můžete přinášet jeden argument za
druhým a rozbíjet falešné předsudky. Můžete hovořit o svých
vlastních zkušenostech, o potřebě zušlechťovat duši a nic,
naprosto nic z toho nepřijímají. Jejich rozum to nevnímá,
tvrdé srdce nepřijímá, jako by ty otázky po smyslu života,
což úzce souvisí s Ježíšovým evangeliem, ani neexistovaly.
Ježíš říká, „přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby
neuvěřili a nebyli zachráněni“. Tohle nesmíme přehlédnout,
jinak bychom se snadno stali moralisty.
Je to satan, pomlouvač, zpochybňovatel a svůdce, který
bere slovo evangelia z jejich srdcí. Počíná si velmi
rafinovaně a přichází v rozličných, na pohled někdy
přitažlivých podobách.
Podobně je to s těmi, u nichž je zrno zaseto na skalnatou
půdu. Napřed slovo slyší a třeba ho s radostí a se zájmem
zprvu přijímají, slovo vzejde, ale uschne, protože nemá
dostatek vláhy. Tady bychom se však měli zamyslet nad
sebou, zda na nedostatku potřebné vláhy nemáme podíl,
když zapomeneme zalévat. To zalévání je v tom, že jsme
připraveni být jim nablízku, když jsou vystaveni času
pokušení, abychom je posílili v odvaze pokušení odolat, aby
mu nepropadli a tak neodpadli. Vždycky se budeme potýkat
s tím, co je snazší a lákavější než je úzká stezka
následování Ježíše Krista.
Někteří jsou podobni trní, kam slovo zapadne, ale trní je
nakonec zadusí, dobře známe. Možná, že je to záležitost
dnes zvlášť aktuální. Vábivost co největšího zisku, chtivost
získat co nejvíce věcí, a s tím spojená ustaranost, nemusí
být jen chtivostí věcí materiálních. Jsou přece pokušení stát
se prvním, nejlepším, nejkrásnějším a stanout na výsluní
obdivu. V tom je stále přítomné akutní nebezpečí ohrožení
víry, až i možnost odpadnutí. A není jimi udušeno jen
slyšené a přijaté slovo, nýbrž přímo i sami lidé. Nejenže
nepřinášejí ovoce slova, ale ochuzují a pustoší svůj vlastní
život. Evangelium nehlásá askezi, pouze chrání člověka
před démonskou posedlostí, která činí vyžití jediným
smyslem života.
Třikrát byl vylíčen nezdar, ale teď dochází ke zlomu,
který až překvapí. Je to dobrá půda, v níž zaseté zrno
vzroste a přináší stonásobný výnos. Přesahuje všechny
dosavadní zkušenosti a očekávání.
Je to slovo určené těm, kteří jsou sklíčeni dosavadním
nezdarem. Je to slovo o Božím zázraku, o zázraku království
Božího.
A my ho potřebujeme slyšet, protože jsme sklíčeni mnohými
nezdary, jsme deprimováni neúspěchy.
Ale tady je nám zvěstováno, že moc Božího slova je taková,
že ta jedna čtvrtina přinese užitek stonásobný. Království
Boží se prosadí i přesto, že to zpočátku vypadá dost špatně.
Když se káže slovo Boží, pokračuje dílo rozsévače Ježíše
Krista. Je pravda, že posluchači jsou vydáni mnohým
pokušením, pochybnostem a zkouškám. Mnozí jsou půdou,
v níž slovo Boží nezakořenilo. To není řečeno proto,
abychom nad nimi vynášeli soud.
Spíš je to takové nastavené zrcadlo, abychom při pohledu
do něj se ptali sami sebe na to, jak si stojíme a také proto,
abychom si položili otázku, zda nejsme sami příčinou toho,
že z některých lidí se stala půda, v níž se slovu nedaří.
Je nám tu také řečeno, že evangelium nemá ve světě
stoprocentní úspěch. Vždycky byli a budou ti, v jejichž srdci
slovo nezakoření, kteří je nepřijmou. Vždycky ale budou také
ti, kteří slovo přijmou a zaseté slovo přinese
několikanásobný užitek.
Proto máme a smíme být svědky víry. Evangelium Lukášovo
dává na zvěstování slova zvláštní důraz, větší než ostatní,
protože patří k církvi, která je misijně zaměřena.
I ve Skutcích apoštolských, čteme: „Bohu se nebude líbit,
jestliže my přestaneme kázat slovo Boží a budeme sloužit
při stolech.
Impozantní kostel v podobě Bible stojí v
polském Zhořelci
V létě 1945 bylo v Postupimských dohodách
rozhodnuto o připojení východní části města na
pravém břehu řeky k Polsku. Z německého předměstí
města Görlitz se tak stal polský Zgorzelec (Zhořelec).
Značná část obyvatel Zhořelce je příslušníky římskokatolické církve, emigranti z Řecka - Makedonie mají
ve městě komunitu starořecké ortodoxní církve.
Svatí jako blahoslavený Karel Foucauld vybízí ke
katolické četbě z bible: „Čtěme stále s láskou
evangelium, jako bychom seděli u nohou Milovaného a
naslouchali mu.“
Sv. Epifanius: „Četba Písma je mocná záštita před
hříchem.“
Známý francouzský kněz, který se věnuje
mladistvým delikventům Guy Gilbert, ve své knize
"Buďte světlem" popisuje situaci, kdy začínající
kaplan je tak ztrémovaný, že nedokáže v kázání říci
ani slovo.
Obrátí se tedy o radu k svému arcibiskupovi. Ten mu
poradí, aby si příště před kázáním vzal sklenici vody
s několika kapkami koňaku, že ho to zbaví trémy.
Další neděli přijde arcibiskup na mši, mladý kněz
vystoupí na kazatelnu a káže.
Po mši se vrátí do zákristie a nalezne tam
dopis následujícího znění: Milý synu, moji radu
jste správně nepochopil.
Příště si nelejte pár kapek vody do sklenice koňaku,
ale naopak.
Ještě vám chci s láskou sdělit několik poznámek:
Máme deset přikázání a ne dvanáct, apoštolů bylo
dvanáct a nikoliv sedm a žádný z nich nebyl trpaslík,
Ježíše Krista s jeho apoštoly nenazýváme „Kristus a
spol.“, o Jidášovi nemluvíme jako o „tom buzerantovi“,
o papeži byste neměl mluvit jako „o Kmotrovi“, hříšníci
půjdou do pekla ne „se vycpat“. Sochu Panny Marie
neobjímejte a nelíbejte. Vyzvat věřící k tanci nebyl
špatný nápad, ale nemuseli dělat „vláček“ po celém
kostele.
Bratrsky a otcovsky vám žehnám,
Váš Arcibiskup.
Pro zasmání…
Katolík, protestant, muslim a žid spolu při večeři
diskutují. Katolík: "Mám takové jmění, že se chystám koupit
Citibank!"Protestant: "Já jsem tak bohatý, že si koupím
General Motors!" Muslim: "Já jsem pohádkově bohatý princ
a hodlám koupit Microsoft!" Potom se všichni obrátí na žida.
Ten si míchá kafe, potom opatrně položí lžičku na stůl, upije
trochu, podívá se na všechny a ledabyle prohodí: "Já ale nic
z toho neprodávám!"
Pan Kohn má na vizitkách napsáno "švagr Boží". Když mu
to Roubíček vytýká, tak vysvětluje: "Můj tchán měl dvě
dcery, já si vzal, když jí bylo devatenáct, tu starší. A Bůh, si
vzal, když jí bylo dvacet, tu mladší."
Bohatý Jakobovič dá vykopat základy ke svému novému
domu. Chudý soused závistivě přihlíží. "Podívaj," říká mu
Jakobovič a ukazuje na vykopané základy, "ukládám svoje
peníze do země." "No, jo," říká soused, "dá-li Bůh, půjdou
brzo za svýma penězma."
"Půjč mi tisícovku," žádá pan Kirschner pana Taussiga.
"Půjčím, kamaráde, ale na úrok." "Dobrá, kolik?" "Devět
procent." "Cože? Ty vydřiduchu zlodějská! Devět procent!
I v bance berou jen šest! Že se Hospodina nebojíš, on tě
ztrestá!" "Těžko. On se na to dívá z nebes, a tu devítku bude
číst jako šestku. Šalom"
O mši svaté
Každou hodinu denní i noční vídám, jak se po světě
slouží mše svatá, ano vidím i vzdálené obce, kde se
ještě slouží právě tak, jak ji sloužili apoštolové.
Nad oltářem vídám bohoslužbu nebeskou, při které
andělé doplňují všechno, co kněz opomene. Za ty
členy obce, kteří pobožní nejsou, musím ovšem
obětovat své srdce a úpím k Bohu o slitování. Vidím
též mnoho kněží sloužit mši svatou uboze. Ti, kteří ve
své škrobenosti příliš dbají jen o to, aby zevně v ničem
nechybili, často pro tuto péči zanedbávají usebranost
vnitřní. Stále myslí jen na to, jak se lid na ně dívá, a
proto nevidí Boha.
Blahoslavená Kateřina Emmerichová
Pochovejte toto tělo kdekoli a nedělejte si s tím starost.
Jen o to vás prosím, tam, kde budete, pamatujte na
mně u oltáře Páně.
sv. Monika ve Vyznání sv. Augustina
Patron katolické charity sv. Vincenc
z Paula: "Vstával denně o 4. hodině zrána a tři
hodiny se modlil a rozjímal před nejsvětější Svátostí.
Pak teprve sloužil mši svatou. Breviář se modlíval
kleče. Nikdy nevycházel z domu a nevracel se, aby se
nepoklonil nejsvětější Svátosti.
Co se děje po mši svaté?
Skončení mše svaté nemůže tedy být koncem
bohoslužby v životě každého člověka.
Mše svatá končí slovy: „Jděte v pokoji.“ Ale zde
začíná druhá mše svatá pro každého z nás, která je
pokračováním toho, co jsme v první přijali – život Krista
v realitě našeho života. Boží očekávání je, že Krista
necháme skrze sebe působit.
Jsme to my, kteří jsme Krista přijali a na kom má svět
pravdu o Kristu poznat. Pro jak veliký úkol jsem
stvořen a jak veliké věci ode mne Bůh očekává, na to
už si odpovězte každý sám.
Kongres se bude konat v sobotu 17. října 2015,
jehož program začne v 10.30 hodin na náměstí
Svobody v Brně.
Motto: Eucharistie – smlouva nová a věčná
Starozákonní příslib nové smlouvy zdůrazňuje
prorok Jeremiáš v 31. kapitole počínaje veršem 31.
Naplňuje se v novozákonním vztahu smlouvy mezi
Kristem – ženichem a církví – nevěstou.
Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy sjednám s
Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako
byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když
jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země;
smlouva, kterou zrušili, ačkoliv já jsem byl jejich pánem
– praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou
sjednám s Izraelovým domem po těch dnech – praví
Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim
ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem!
Nebude již učit druh druha, bratr bratra: „Poznej
Hospodina!“ Neboť mě poznají všichni od nejmladšího
po nejstaršího – praví Hospodin. Jejich nepravosti jim
odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu
(Jer 31,31-34).
Neděle 18.10. – Misijní neděle
JAK SI NA TOM PAPEŽSKÉ MISIJNÍ DÍLO
V ČR STOJÍ VE SROVNÁNÍ S EVROPOU
A SVĚTEM
EVROPA
Na základě statistik Papežského misijního díla Šíření
víry, které podporuje a koordinuje pomoc světovým
misiím, jsme porovnávali velikost finančních částek
posílaných z jednotlivých zemí do misií.
Dílo šíření víry je dotované převážně ze sbírek Misijní
neděle. Zahrnuje stavby a opravy kostelů, far, klášterů
a pastoračních center. Věnuje se formačním
a vzdělávacím programům, katechistům a mediální
práci. 11. místo v Evropě, kde za sebou necháváme
např. Švýcarsko, Slovensko, Skotsko
a Portugalsko, je znamením štědrosti našich
dárců.
Celkové pořadí prvních dvaceti zemí:
Španělsko, Itálie, Francie, Velká Británie, Německo,
Rakousko, Irsko, Belgie, Polsko, Česká republika,
Švýcarsko, Slovensko, Skotsko, Malta, Nizozemí,
Kréta, Slovinsko, Portugalsko a Lucembursko.
Pro přestavu Španělsko poslalo do misií téměř
14 mil. USD, Itálie přes 10 mil. USD, Belgie
1,2 mil. USD, Polsko 988 tisíc USD, Česko 880 tis.
USD, Švýcarsko 702 tisíc USD a Slovensko 624 tis.
USD.
SVĚT
Vůbec ne špatnou 18. příčku zaujímáme, co se
týče Díla šíření víry a podpory světových misií, v
porovnání se světem.
Zde samozřejmě vede USA, Španělsko, Itálie
a Francie. Pořadí zemí, které jsou před námi: USA,
Španělsko, Itálie, Francie, Austrálie, Velká Británie,
Německo, Kanada, Rakousko, Brazílie, Indie, Irsko,
Belgie, Korea, Polsko a Mexiko. Věříme, že i díky Vaší
pomoci se budeme umísťovat a tím i pomáhat chudým
stále lépe!
Bůh žehnej všem, kteří podporujete Papežské
Misijní dílo u svaté Zdislavy.
Mše svaté v říjnu 2015
Neděle 4.10. 10,00h. – 27.neděle v mezidobí
varhaník – Aleš Stavinoha, schola sv.Zdislavy 711, 727, 928
Za všechny živé a zemřelé farníky
Středa 7.10. 17,30h. – svátek –
Panny Marie Růžencové
varhaník – Eva Pařenicová 810
Za zemřelé rodiče Chudějovy, syna Jaroslava,
živou a zemřelou rodinu a duše v očistci.
Neděle 11.10. 10,00h. - 28.neděle v mezidobí
Pouť fotbalistů k sv.Maurontovi z Marseille
varhaník – Monika Švandová, Maruška Hurtová 710
Za fotbalisty Prostřední Bečvy, realizační tým,
fanoušky a jejich živé a zemřelé rodiny.
K 10.výročí úmrtí Květoslava Maliny, bratra
Františka, živou a zemřelou rodinu.
Středa 14.10. 17,30h. – památka sv.Kalista I.,
papeže, mučedníka
Celebrovat bude P. Jan Rimbala
varhaník – pan Poruba 840, 701, 931
Za živou a zemřelou rodinu Stavinohovu,
Kantorovu, Mackovu a duše v očistci.
Neděle 18.10. 10,00h. – Misijní neděle,
sbírka na Misie. Celebrovat mši svatou bude
P. Jan Mach z Lukova a rodák z Rožnova p.R.
varhaník – Rožnovští ogaři
Za členy Papežského misijního díla svaté Zdislavy,
jejich živé a zemřelé rodiny.
Středa 21.10. 17,30h.středa 29.týdne v mezidobí
varhaník - pan Poruba 516, 804
Za zemřelého Ludvíka Bila, manželku, syna Františka
a Ludvíka, Boží požehnání pro celou rodinu a za duše
v očistci.
Neděle 25.10. 10,00h. – 30.neděle v mezidobí
Sbírka na kostel, změna času 3 - 2h.
varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy 523, 725, 801
Za zemřelou rodinu Prorokovu a Lerchovu a Boží
požehnání pro živou rodinu a za duše v očistci.
Za zemřelého Jaroslava Bártka a Bohuslava Vykydala.
Úterý 27.10. 17,30h. – Mariánské večeřadlo,
středeční svátek – sv.Šimona a Judy, apoštolů
varhaník – Eva Pařenicová 827, 806
Za zemřelého Zdeňka Ondryáše, živou a zemřelou
rodinu Ondryášovu a Vaculínovu.
Za zemřelou Alenu Jeníčkovou, rodiče Anastázii a
Vladimíra Křištofovy a duše v očistci.
V dnešní době se mnoho lidí domnívá, že je jedno,
jakou cestu k poznání Boha si člověk zvolí.
Preferuje se názor, že všechna náboženství jsou si
rovnocenná a běda tomu, kdo by tvrdil opak! Takový
člověk je ihned považován za netolerantního fanatika.
Naším měřítkem však nejsou lidská stanoviska, ale ta
Boží a Boží Syn Ježíš Kristus jasně říká:
„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází
k Otci než skrze mne.“ (Jan 14, 6)
„Ve světě výkonů, říká papež František – se nám
vytratil smysl pro adoraci - klanění, a to dokonce i v
modlitbě.
Protože byli zakladatelé náboženství pouze lidé, máme
je jako takové chápat.
Kristus je podle vlastní výpovědi Boží Syn. Tento nárok
se potvrdil naplněním starozákonních proroctví.
Považme, že Kristovo narození bylo proroctvím určeno
více než 700 let dopředu. Za zakladateli ostatních
náboženství nestojí ani jedno proroctví.
Ježíš Kristus říká: „Kdo vidí mne, vidí Otce.“
(Jan 14, 9)
To se nikdy neodvážil říci Buddha, Mohamed ani
žádný jogín hinduismu. Slovo Boží dosvědčuje pravdu
v Ježíši Kristu takto:
„V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného
jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být
spaseni.“ (Skutky 4, 11 -12)
Zatímco život zakladatele islámu Mohameda byl
zatížen těžkými sexuálními prohřešky, že sami jeho
přívrženci mu to vyčítali, Ježíš Kristus vyzývá své
nepřátele: „Kdo z vás mne obviní z hříchu?“
Žádný hříchem poznamenaný člověk nemůže přivádět
lidi do Boží blízkosti. I Buddha vedl do svých 29 let
bujný a poživačný život a ještě na konci svého života
prohlašuje: „Stále ještě hledám pravdu.“ Zatímco Ježíš
říká: „Já jsem ta pravda.“
Ježíšovo učení je celé založené na lásce.
V učení buddhismu, islámu a hinduismu se láska
k bližnímu vůbec nevyskytuje.
Misionáři se dokonce setkávali s rodiči, kteří svévolně
oslepili své děti, aby tak mohli lépe žebrat. Ani dnes
není v některých asijských zemích výjimkou, že vlastní
rodič usekne svému dítěti ruku, aby bylo o nějakou tu
almužnu víc!
Náboženství jde zdola nahoru, cesta
člověka k Bohu, evangelium je cesta Boha
k člověku.
Hospodin řekl: „Útrapy si rozmnožují, kdo
běhají za jinými bohy. . . jejich jméno nepřejde
mi přes rty.“ (Žalm 16, 4)
Regionální mariánské večeřadlo
ÚTERÝ 27.10. v kostele svaté Zdislavy
od 17,00h. V 18,00h. mše svatá.
Sv. Petr Damiani nazývá Pannu Marii nebeským
žebříkem, protože skrze Marii sestoupil Bůh z nebe na zem,
aby skrze ni zase mohli vystupovat lidé ze země na nebesa.
Pravdivý příběh
Píše se rok 1892 a starší pán pohodlně sedící ve svém
kupé si krátí únavnou jízdu vlakem četbou Bible.
Vedle něho je mladý student zahloubaný do vědecké
odborné literatury, který starému pánovi nevěnuje
téměř žádnou pozornost. Po nějaké době přece jen
zvedne zrak a povšimne si knihy, kterou jeho soused
pozorně čte.
Udiveně se zeptá: „Vy snad věříte tomu, co je tam
napsáno? Vždyť je to kniha plná bajek a pohádek!“
„Ano“, odpovídá klidně pán. „Ale není to kniha bajek,
nýbrž Slovo Boží.“
Student se začíná rozhorlovat: „Měl byste se trochu
zabývat naší historií! V době francouzské revoluce,
před 100 lety, bylo náboženství demaskováno jako
iluze. Jen lidé bez kultury a vzdělání mohou ještě věřit
v nějakého Boha!“
„Nuže,“ odpovídá pán, „copak tomu říkají dnešní
vědci?“ „Protože za chvilku musím vystoupit, nemám
čas, abych vám to podrobně vysvětloval. To by bylo na
dlouho. Ale dejte mi, prosím, svou vizitku, abych vám
mohl poslat vědeckou literaturu k tomuto tématu.
Budete velmi překvapen, až si ji přečtete.“ Starší pán
klidně otevírá svoji náprsní tašku a dává mladému
muži svoji vizitku.
Ten si ji přečte a ve stejném okamžiku ho poleje stud.
Najednou se cítí tak hloupě. Se sklopenou hlavou
opouští vlak. Na kartičce stálo:
Profesor doktor Louis Pasteur
Generální ředitel
Přírodovědeckého výzkumného ústavu
Francouzské národní univerzity
Tento velmi vzdělaný muž nepohrdl Božím Slovem
jako onen horlivý student, který zjevně ještě nevěděl
dost na to, aby mohl vyvozovat patřičné závěry. Sám
dr. Louis Pasteur prohlásil:„Trochu vědy nás
odděluje od Boha. Mnoho vědy nás k Němu přivádí
blíže.“
V neděli 6.9. jsme Pánu Bohu poděkovali za letošní
úrodu u nás i jinde, a také za duchovní pokrm, kterým
udržuje naši duši při životě. Poděkování všem, kteří
přispěli ke kráse této slavnosti, zvláště Broňce
Štůskové, za krásnou výzdobu. Bůh žehnej a odplať.
Už prorok Izajáš poznává, že je hříšníkem, a proto se
modlí: Běda mi, jsem ztracen. Zkušenost proroka se
má stát zkušeností každého věřícího, který se při
slavení liturgie nachází v Pánově přítomnosti; má
prožít, že je bez Boha ztracen.
A zde si můžeme připomenout i slova sv. Bernarda:
„Víc se vyplatí být zbožně přítomný na mši svaté než
obejít na poutích celý svět.“
V neděli 20.9. připutovali myslivci do kostela
sv.Zdislavy, aby uctili svého patrona – sv.Huberta,
ale především toho, který mu svatost propůjčil –
Boha a celou Nejsvětější Trojici.
Katechismus o slavení mše svaté říká: „Všichni se
shromáždí. Křesťané se scházejí na jedno místo k
eucharistickému shromáždění. V jejich čele je sám
Kristus, který je hlavní osobou eucharistie.
Je veleknězem Nové smlouvy. On sám neviditelně
předsedá každé eucharistické oběti. KKC 1348)
Poděkování všem, kteří tuto slavnost
připravovali, ale i těm, kteří se zúčastnili a
přispěli tak ke kráse liturgie této slavnosti.
Bůh žehnej.
Mši svatou celebroval Mons. Josef Hrdlička.
Životní moudra
Tomáš Baťa
Když jsem měl 20 let, myslel jsem si, že můj otec je
idiot. Když jsem měl 30 let, občas jsem si myslel, že
má docela pravdu. Když mi bylo 40 let, tak jsem si
myslel, že to byl celkem moudrý chlap. A když jsem
měl 50 let, řekl jsem si: kdyby tu tak byl a poradil mi!
Anton Pavlovič Čechov
Hniloba zžírá trávu, rez železo a lež duši.
Karel Čapek
Království lhářství není tam, kde se lže, ale kde se
lhářství akceptuje.
Julian Tuwim
Pythagoras, když objevil pravdu, obětoval bohům sto
volů; dodnes se voli třepou, když se objeví pravda.
Jan Werich
Za pravdu se vždycky platí kopancem, to je
mezinárodně uznávaná valuta.
Lev Nikolajevič Tolstoj
Hrdina, jehož miluji celou duší, byl, je a vždycky bude
krásný - je jím pravda.
Poutní místo – na Turzovce HORA ŽIVČÁKOVÁ
Neděle 4.10. 2015 v 11,00h. –
Slavnost SVĚCENÍ nového
kostela PANNY MARIE,
MATKY CÍRKVE.
Celebruje Mons. Tomáš Galis,
biskup Žiliny.
Procesí s relikviemi svatých,
vyjde od kapličky Panny Marie,
Královny Pokoje, směrem
k novému kostelu.
PLNÁ NÁDOBA – nádoba
hliněná - ČLOVĚK
Učitel přišel do třídy, vzal velkou nádobu a postavil ji
před překvapené žáky. Naplnil ji až po okraj golfovými
míčky a zeptal se: „Je ta nádoba plná?“
„Ano!“ odpověděli žáci.
Potom si vzal malé skleněné kuličky a nasypal je do
nádoby. Kuličky zaplnily prázdná místa mezi golfovými
míčky a učitel se zase zeptal: „Je ta nádoba plná?“
„Ano!“ odpověděli žáci, kterým se výklad začínal velmi
líbit. Vyučující pokračoval. Nabral si plnou hrst písku a
nasypal ji do nádoby. Písek zaplnil všechna prázdná
místa a učitel se ještě jednou zeptal: „Je už nyní ta
nádoba plná?“ „Jistě!“ zakřičely děti.
A v tu chvíli si učitel zaběhl pro dva šálky kávy a nalil je
do nádoby. Písek do sebe kávu úplně nasál. Nakonec
učitel řekl: „Tak dnes jsme si udělali krásnou hodinu!“
Co tím chcete říci, pane učiteli?“ ptali se žáci. Učitel jim
vysvětlil: „Chtěl jsem, abyste si uvědomili, že tato
nádoba je jako náš život. Golfové míčky představují
důležité hodnoty, jako například rodinu, víru, lásku,
zdraví nebo přátele. I kdybychom ztratili naprosto
všechno, ale zůstaly nám tyto hodnoty, život by byl i
tak naplněný. Skleněné kuličky jsou věci důležité, ale
ne nutně, jako třeba automobil, značkové oblečení…
Písek je všechno ostatní: drobnosti, prostá výplň.“
Jakmile učitel přestal mluvit, přihlásil se jeden z žáků a
zeptal se: „Pane učiteli, a co znamená ta káva?“ Učitel
odpověděl: „Děkuji za tuto otázku! Káva je tu z toho
důvodu, aby vám ukázala, že i když máme život hodně
naplněný, vždycky se najde čas pro šálek kávy
s přítelem!“
Dovolím si popřát každému z Vás i sám sobě,
abychom NIKDY nezaměnili správné pořadí hodnot
života. Kéž je každý den roku pro nás taky novým
objevem „maličkostí“, které tvoří náš život. Třeba šálek
kávy nebo čaje, který si denně vypijeme při rozhovoru
se svými blízkými, přáteli…
Pane posiluj nás v dobrém….
DUCHOVNÍ ŽIVOT U SV.ZDISLAVY
Neděle 10,00h. - mše svatá s účastí dětí Svatý Tomáš Akvinský říká: „Boží milosti musí být
odplaceny díkůvzdáním Bohu, a musí být Bohu
vráceny stejnou cestou, kterou přišly od Boha k nám.“
Středa 17,30h. – mše svatá - Nejen kněz, nýbrž
každý, kdo nechá sloužit Mši svatou a kdo se zbožně
účastní Mše svaté, může si zasloužit rozmnožení
posvěcující milosti Boží a nebeskou oslavu, a
zasluhuje si to podle toho, do jaké míry spolupůsobí při
oběti Mše svaté.“ Sv. Gervasius.
Čtvrtek 17,00h. – biblická čtení, příběhy
svatých, poselství Panny Marie – toto setkávání
je určena těm, kteří chtějí poznávat tajemství Božího
srdce hlouběji a důkladněji.
Pátek 17,00h.- setkání dětí a mládeže
papežského misijního díla –
Na žebříku Jakobově všichni andělé vystupují nebo
sestupují, ale žádný nezůstává stát. Nebudeš-li se
zdokonalovat, budeš upadat. sv. Bernard
Sobota 16,00h. – adorace a svaté přijímání Sv. Charbel Makhlouf denně konal adoraci.
Vstával v noci a modlitbou se několik hodin připravoval
na mši svatou, po mši svaté dvě i tři hodiny konal
díkůčinění, chválil a děkoval Pánu Bohu.
Proč přicházet do kostela i v jiný den,
než jenom v neděli.
Když se Ježíš narodil, byl to počátek velké rodiny
Božích dětí, těch, kteří byli zachráněni a vykoupeni
obětí Božího Syna. V té rodině Bůh je náš Otec, my
jsme jeho synové a dcery a k sobě navzájem jsme
bratřími a sestrami.
Ale v mnoha rodinách vládne svár, jeden pro druhého
nemá čas, nikdo nemá o druhého zájem. Nedovedou si
říct jedno vlídné slovo.
To je strašný život. Chceš-li, aby se tvá rodina změnila,
musíš napodobovat příklad chudé rodiny z Betléma.
Modli se za svou rodinu! Mluv se svou rodinou tak,
jak spolu mluvili Josef, Maria a Ježíš. Nehledej svůj
prospěch, ale snaž se, aby ostatní byli spokojeni. Buď
ústupný, snášenlivý, hledej pokoj a svornost. Potom i
uprostřed chudoby pocítíš velikou vnitřní radost,
která je známkou rodiny Boží.
"Pravými středisky světových dějin a dějin spásy
nejsou pracoviště a výkonná střediska politiky a
ekonomie, finanční a světské moci. Opravdové
opěrné body dějin je třeba hledat na tichých
místech, kde se lidé modlí. Zde se mimořádným
způsobem uskutečňuje plné setkání pozemského
světa s nadpozemským, putující Církve na zemi s
věčnou a vítěznou Církví v nebi.
Úmysly apoštolátu modlitby na rok 2015
ŘÍJEN
1. Aby bylo vykořeněno obchodování s lidmi, které
je moderní podobou otroctví.
2. Za křesťanská společenství na asijském
kontinentě, aby s misijním duchem ohlašovala
evangelium těm, kdo na ně ještě čekají.
3. Za zodpovědné a poctivé křesťany, kteří budou
v církvi dobrými hospodáři duchovního i hmotného
bohatství.
Za měsíc srpen jste darovali ve sbírkách na kostel
32 706 Kč. Všem dárcům, upřímné Pán Bůh
požehnej.
Ve sbírce na varhany ( 20.9. ) jste darovali 40 000 Kč.
Všem dárcům upřímné Pán Bůh požehnej.
Velké poděkování si zaslouží Zdenek Kretek, který
nechal spravit už podruhé na vlastní náklady,
pokažený přenosný mikrofon. Bůh žehnej a odplať.
Dobrodinci kostela nechali pozlatit ciborium
( nádoba v podobě kalicha, ve které je uchována
Eucharistie ). Bůh žehnej a odplať.
Internetové stránky kostela sv.Zdislavy –
www.svatazdislava.cz
(o tyto stránky se stará Monika Jurajdová)
Svatý Josef Cotolengo všem doporučoval přicházet
do kostela na modlitby, na setkání ve společenství:
učitelům, ošetřovatelům, dělníkům, lékařům, rodičům,
dětem... A těm, kteří mu oponovali, že nemají čas jít,
odpovídal rozhodně: „Špatné hospodaření s časem!“
Tento věstník vychází díky dobrodincům
kostela. Bůh žehnej a odplať.
Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy
fr. Václav Tomáš Holčák OP., terciář.