Judikatura Evropského soudního dvora v oblasti ochrany spotřebitele
Transkript
Judikatura Evropského soudního dvora v oblasti ochrany spotřebitele The practice of the European Court of Justice in area of consumer protection Hana Kelblová Summary The paper deals with the main interpretation trends in practice of the European Court of Justice in area consumer protection especially in civil litigations about the unfair terms in consumer contracts. This practice of the court stress the protection of consumers as inferior part of contracts and it can be useful for Czech courts too. Key words Consumer protection, unfair terms, practice of the courts. Úvod Pro právo spotřebitelské je typickým znakem dynamický rozvoj právní úpravy v ČR v posledních několika letech. Je to způsobeno implementací několika směrnic Rady, které ČR byla nucena transformovat do českého právního řádu z důvodu vstupu České republiky do EU a nezbytné aproximace českého právního řádu s právem EU. Tato nová právní úprava v oblasti ochrany spotřebitele sebou přináší i výkladové a aplikační problémy. Interpretačním vodítkem pro českou soudní praxi při rozhodování sporů mezi spotřebiteli a dodavateli nepochybně budou judikáty Evropského soudního dvora. Cíl a metodika V následujícím textu se pokusím naznačit hlavní tendence v rozhodovací praxi Evropského soudního dvora, zejména co se týče výkladu ustanovení směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Tato směrnice má zajistit jednotnou míru ochrany spotřebitele proti nekalým ujednáním(unfair terms) ve spotřebitelských smlouvách ve všech členských státech. Působnost směrnice se především vztahuje na tzv. adhezní smlouvy, tedy smlouvy kdy je spotřebiteli smlouva předložena jako formulář bez možnosti ovlivnit její obsah. Do českého právního řádu byla tato směrnice implementována v ustanoveních §§ 54 a 55 občanského zákoníku. Pokusím se analyzovat některá rozhodnutí ESD a na základě toho vyvodit závěry , které by mohly naznačovat převažující interpretační postupy užitečné i pro české soudy. I. Vůdčím, jednotícím prvkem v rozhodovací praxi ESD je zde, dle mého názoru, ochrana spotřebitele jako fakticky slabší strany proti dodavateli – podnikatelskému subjektu. Toto „ochranářství“ se dokonce v oblasti soukromoprávní ochrany spotřebitele projevuje např. tak, že je do čistě občanskoprávního vztahu dovolen zásah třetí strany v soudním řízení, bez návrhu a to v zájmu ochrany spotřebitele. Tyto tendence se projevují ve zvýšené míře v rozhodovací praxi Evropského soudního dvora, zejména co se týče výkladu ustanovení směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. 101 Dokladem je rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 27.6.2000 ve věcech Océano Grupo Editorial SA proti Rocio Murciano Quintero a Salvat Editores SA proti José M. Sanchez Pradesovi, José Luis Copano Badillovi, Mohammed Berroanemu a Emilio Vinas Feliúovi, Spojené věci C-240/98 až 244/981. Dva žalobci – podnikatelé se domáhali zaplacení pohledávek, vzniklých na základě smluv uzavřených se třemi žalovanými, fyzickými osobami – spotřebiteli. Kupní smlouvy na dodávku naučného slovníku obsahovaly klauzuli, podle které byly k projednání a rozhodování sporů mezi smluvními stranami příslušné výlučně soudy v Barceloně, sídle žalobců. Žalovaní měli bydliště sice ve Španělsku, ale nikoliv přímo v Barceloně. Soud prvního stupně se sídlem v Barceloně zkoumal svoji příslušnost a vycházel přitom ze stanoviska španělského Nejvyššího soudu, který označil podobné klauzule týkající se příslušnosti soudů za nepřiměřené smluvní podmínky, tak jak jsou definovány v směrnici Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Zároveň se musel vypořádat s otázkou, zdali může rozhodnout o neplatnosti nepřiměřené podmínky i bez návrhu. O výklad směrnice 93/13/EHS v těchto otázkách, požádal Evropský soudní dvůr. Ten v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že výše uvedená smluvní klauzule je nepřiměřenou smluvní podmínkou a to proto, že zejména v případech s malou hodnotou předmětu sporu, by vzdálenost soudu od místa bydliště spotřebitele ho mohla odradit od toho, aby podával žalobu či se soudního jednání účastnil. Dodavateli zboží naopak taková podmínka usnadňuje soudní ochranu jeho práv po stránce organizační i s ohledem na náklady právního zastoupení, protože soud působí v místě jeho sídla. Soud konstatoval, že takováto doložka o příslušnosti soudu způsobuje v neprospěch spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dále konstatoval, že cíle směrnice by nebylo dosaženo, pokud by se spotřebitelé museli sami dovolávat nepřiměřeného charakteru takových podmínek. Proto je v pravomoci vnitrostátního soudu, aby z moci úřední sám takovou podmínku přezkoumal a označil jako nepřiměřenou. Domnívám se, že toto je dokladem prolomení principu smluvní volnosti ve prospěch ochrany slabší strany. Následující judikát ESD přímo vycházel a navazoval na předcházející. Jedná se o rozsudek ze dne 21.11.2002 ve věci Cofidis SA proti Jean- Luis Fredoutovi, C-473/00 a týkal se možnosti vnitrostátního soudu označit podmínku ve spotřebitelské smlouvě jako nepřiměřenou, v souladu s evropskou směrnicí, i tehdy je-li to podle vnitrostátního práva vyloučeno v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty stanovené ve vnitrostátním právním předpisu. To celé v situaci, kdy se jedná o žalobu dodavatele proti spotřebiteli, která se o tuto podmínku opírá. Konkrétně se jednalo o žalobu společnosti Cofidis SA (dále jen žalobce) proti Jeanu Louisovi Fredoutovi (dále jen žalovaný), kteří uzavřeli smlouvu o úvěru, přičemž smlouva měla podobu oboustranně tištěného formuláře. Na první straně bylo velkými písmeny uvedeno „bezplatná žádost o poskytnutí peněžních prostředků“ na zadní straně byla malými písmeny zmínka o dohodnutých úrocích a smluvní pokutě. Žalovaný spotřebitel neposkytl celé protiplnění ke kterému byl podle této smlouvy zavázán. Věc rozhodoval francouzský soud a podle francouzské vnitrostátní úpravy musí být řízení o rozhodnutí sporu ze spotřebitelského úvěru zahájeno v prekluzivní lhůtě dvou let ode dne kdy došlo k rozhodné události. Po uplynutí této lhůty už nemůže soud prohlásit určitou smluvní podmínku za nepřiměřenou a tedy neplatnou. Francouzský soud požádal ESD o rozhodnutí předběžné otázky, kdy se tázal zda se požadavek evropské směrnice 93/13/EHS, vykládat vnitrostátní právo co nejvíc ve smyslu znění směrnice vztahuje i na tento případ. ESD došel k závěru, že možnost vnitrostátního soudu přezkoumat, ať už ex offo nebo na základě námitky 1 Judikatura Evropského soudního dvora, 5/2005, ASPI, a.s., Praha, s. 377 - 382 102 spotřebitele, nepřiměřenost smluvní podmínky ve spotřebitelské smlouvě, nemůže být vyloučena pouze na základě vnitrostátní právní úpravy. Oprávnění soudu přezkoumat , zda je podmínka přiměřená představuje zvláštní prostředek k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice 93/13/EHS. II. Přínosem pro českou justici ve výkladu ustanovení §§ 54 a 55 občanského zákoníku, kterými byla implementována do českého právního řádu směrnice 93/13/EHS, bude nepochybně očekávané rozhodnutí ESD v řízení o předběžné otázce, kterou vznesl maďarský soud. Týká se ustanovení maďarského občanského zákoníku, které je totožné svým obsahem s naší českou úpravou, konkrétně obsaženou v § 55 odst.2 ObčZ: „Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.“ V § 56 ObčZ obsahuje v odst. 1 pravidlo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran tj. zákaz tzv. nepřiměřených smluvních podmínek. Zároveň platí, že pokud spotřebitelská smlouva takové nepřiměřené ujednání obsahuje, zařadil český ObčZ toto ujednání pod režim relativní neplatnosti a to podle § 40a. Toto ustanovení ObčZ obsahuje taxativní výčet případů relativní neplatnosti v občanskoprávních vztazích a to v tom smyslu, že ve spojení s § 55 odst.2 platí, že ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56, se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti. Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání ve smlouvě, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Relativně neplatný právní úkon se považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Okruh těchto dotčených osob je u relativní neplatnosti právních úkonů velmi úzce vymezen. Může jím být účastník právního úkonu a to tehdy, pokud relativní neplatnost sám nezpůsobil, ale může být i jiná osoba, která se právního úkonu neúčastnila, ale je jím dotčena. V případě spotřebitelských smluv to může být pouze spotřebitel, nikoliv dodavatel - podnikatelský subjekt. U relativně neplatného právního úkonu se ponechává na úvaze dotčeného subjektu, na jehož ochranu je relativní neplatnost stanovena, zda se chce neplatnosti dovolat či nikoliv.2 Soudy ani jiné státní orgány z úřední povinnosti k relativní neplatnosti nepřihlíží a ani přihlížet nemohou. Právní účinky dovolání se relativní neplatnosti nastávají okamžikem doručení oznámení ostatním účastníkům o tom, že dotčená osoba relativní neplatnost právního úkonu vůči nim uplatňuje. Právo dovolat se relativní neplatnosti podléhá promlčení, platí zde tříletá promlčecí doba, která začíná běžet od okamžiku, kdy byl právní úkon učiněn (viz §101 ObčZ). Tento dosud relevantní výklad relativní neplatnosti nepřiměřeného ujednání ve spotřebitelské smlouvě bude s největší pravděpodobností zpochybněn očekávaným rozhodnutím ESD ve věci C-302/04, Ynos Kft. Proti Jánosi Vargovi, řízení o předběžné otázce, které vůči ESD vznesl maďarský soud (okresní soud v Szombathely). První otázka se týkala toho, zda lze čl.6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS,( který ukládá členským státům povinnost stanovit, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím zboží nebo poskytovatelem služeb se spotřebitelem nejsou pro spotřebitele závazné) vykládat tak, že může být základem pro ustanovení vnitrostátního předpisu (maďarského občanského zákoníku), podle něhož nejsou nepřiměřené podmínky nezávazné ze zákona, ale pouze tehdy, pokud jsou napadena spotřebitelem. K případu se vyjádřil generální advokát, který 2 Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 6 vydání. Praha. C.H. Beck 2001, s.263 103 vycházel z dosavadní judikatury ESD a navrhl soudnímu dvoru, aby položenou otázku zodpověděl tak, že čl. 6 odst. 1 směrnice „…brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může vnitrostátní soud prohlásit, že nepřiměřená podmínka není pro spotřebitele závazná, pouze tehdy, jestliže ji spotřebitel výslovně napadne.“ Je zřejmé, že pokud ESD vyhoví názoru generálního advokáta, a dosavadní judikatura tomu nasvědčuje, bude možné, aby soud ex offo zkoumal relativní neplatnost nepřiměřené podmínky ve spotřebitelské smlouvě a také ji sám uplatnil bez ohledu na to, zdali toto právo využije sám spotřebitel či nikoliv. Domnívám se však, že touto interpretací se zařazení neplatnosti nepřiměřených podmínek ve spotřebitelských smlouvách do skupiny relativní neplatnosti podle §40a ObčZ jeví jako rozporné a v rámci rekodifikace občanského práva by bylo vhodné zařadit ji do skupiny absolutní neplatnosti právních úkonů, kam vzhledem ke svému charakteru, objasněnému interpretací směrnice 93/13/EHS, nepochybně patří. Závěr Závěrem lze konstatovat, že převažující tendencí v rozhodovací činnosti ESD v oblasti ochrany spotřebitele je ochrana spotřebitele jako slabší strany. Promítnutí tohoto principu do konkrétních rozhodnutí, jde v konkrétních případech až tak daleko, že jsou popírány základní instituty soukromého práva obsaženého v národních právních řádech, jako je např. zásada smluvní volnosti (autonomie vůle), institut prekluze práva nebo právní režim relativní neplatnosti právního úkonu. V tomto posledním případě by dle mého názoru mělo dojít ke změně právní úpravy českého práva, tj. příslušných ustanovení občanského zákoníku a neplatnost nepřiměřené smluvní podmínky ve spotřebitelské smlouvě by měla být vyňata z režimu relativní neplatnosti. Souhrn Příspěvek se zabývá hlavními interpretačními tendencemi v rozhodovací činnosti Evropského soudního dvora v oblasti ochrany spotřebitele ve sporech, které se týkaly hlavně nepřiměřených smluvních ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Tato judikatura zdůrazňuje ochranu spotřebitelů jako slabší smluvní strany a může být užitečná i pro české soudy. Klíčová slova Ochrana spotřebitele, nepřiměřené smluvní podmínky, judikatura. Literatura Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 6 vydání. Praha. C.H. Beck 2001 Judikatura Evropského soudního dvora, 5/2005, ASPI, a.s., Praha Adresa autora: JUDr. Hana Kelblová, Ústav práva PEF MZLU Brno Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika e-mail: [email protected] : 420545132203 Oponent: Ing. Jarmila Lazíková, PhD. 104
Podobné dokumenty
Úvod Výklad ve prospěch spotřebitele
“In so far as it is in plain intelligible language, the assessment of fairness of a term shall not relate
zde
naznačuje rovnice (1), a pro statistické zpracování dat bylo nutné vyvíjet speciální software. Nicméně, základní princip AWS viskozimetrie,
spočívající v použití senzorů o proměnné tlouštce štěrbin...
Rozhodnutí o námitkách ze dne 22. července 2014 vydané pod
přejímající myšlenku § 763 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění
účinném do 31. 12. 2013, které vyjadřuje zásadu, že zákony nepůsobí nazpět. Právní poměry
založené smlouvami...
maxakr - KS Mobil
Jablunkovská 408
Hradební 1236
Masarykovo nám.164
Mohelnická 1378
Mírové náměstí 27
Tyršova 869
T. G. Masaryka 127
Křižná 32/2
Dobrovského 2
Nám. Republiky 63
tablet zdarma!
TESCO, Obchodní 1
Starobranská 4
Slovanská 20
9. Května 2886, 39002
Štúrova 494/25
Smila Osovského 3
Svobody 54
Jablunkovská 408
Hradební 1236
Masarykovo nám. 164
Mohelnická 1378
Mírové ...
červenec,srpen 2015
planeta se tak znovu otepluje. Jedná se v podstatě o
uzavřený cyklus, do kterého se bude jen obtížně
zasahovat.
I v České republice se projevují důsledky oteplování, jak
bylo zmíněno v další části ...
Správa Uprchlických Zařízení MV ČR
Vedle toho samozřejmě mají neziskové organizace možnost působit v zařízeních – pokud dodržují stanovená
pravidla a umožňují to kapacitní možnosti a typ zařízení
– i mimo smluvní vztah se Správou up...
Výsadby v obci 2010 - 2014
Postupná výsadba v lokalitě Kelblova jama
Průběžně bude zalesňována lokalita bývalé skládky "Kelbova jama" - v závislosti na postupném zavážení jámy bude lesnickým způsobem vysazeno
6.993 ks lesnic...
Nový zákoník práce a zvláštnosti právní úpravy homeworkingu
či nikoliv není rozhodující , ve kterém místě se zaměstnanec v době vzniku
pracovního úrazu nacházel, ale rozhodující je ta skutečnost , zda -li v tom
okamžiku vykonával pracovní povinnosti vyplýva...