MUCIN - AHOL
Transkript
MUCIN - květen 8/2012 Úvod Zdravím! S dalším měsícem je tady i nové číslo Vašeho oblíbeného školního časopisu MUCIN! Maturity se blíží vražedným tempem, praxe také a uzavírání klasifikace rovněž. Ovšem má to i své světlé stránky! Červen je za dveřmi a prázdniny se blíží nadsvětelnou rychlostí! Proto nezaostávejte ve své píli a motivujte se k zatnutí zubů (na těch pár dnů to snad nikoho nezabije). V květnovém čísle se Vaší zásluhou shromáždilo relativně méně článků. Ale i přesto se můžete těšit na zajímavý článek o Hunger games, školních exkurzích v Darkovičkách a v Opavě, nebo i zájezdu do Anglie, a samozřejmě nesmíme zapomenout ani na další z článků o psech, tentokrát zaměřeno na bojová plemena. Přejeme příjemnou četbu. Nikki 1 MUCIN - květen 8/2012 Obsah a redakce Šéfredaktor Titulní strana Korektura Redaktoři Nikola Foldynová - Pravda - Neznámá Nikola Foldynová Mgr. Rostislav Gromnica Silvie Rundtová, Adéla Vroblová - Anglie Jan Kubečka - Darkovičky Anežka Dědková - Výlet v Opavě Karolína Pešátová - Film: The Hunger games Anonym - Facebook Marie Jeřábková - Fruitisimo Nikol Šlachtová - Airsoft Lea Havlíčková - Bojová plemena Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 1 Obsah a redakce ...................................................................................................................................... 2 Fotoreportáž z Anglie ............................................................................................................................ 3 Opevnění v Darkovičkách....................................................................................................................... 5 Výlet v Opavě.......................................................................................................................................... 6 The Hunger Games ................................................................................................................................. 7 Facebook = ZÁVISLOST ?...................................................................................................................... 8 30 Seconds To Mars.............................................................................................................................. 10 Airsoft ................................................................................................................................................... 16 Pravda - Neznámá ................................................................................................................................ 19 2 MUCIN - květen 8/2012 Fotoreportáž z Anglie (21.4.2012—28.4.2012) Poznávací a studijní pobyt ve městě Bath se nám vydařil. Měli jsme možnost poznat život v Anglii a navštívit řadu krásných míst. Byli jsme rozděleni do anglických rodin, se kterýma jsme měli možnost komunikovat pouze anglicky. Byla to pro nás velmi dobrá zkušenost. Každý den jsme měli program, při kterém jsme poznávali po kousku Anglii. Za celý pobyt jsme měli možnost vidět např.: Roman Bath Museum, Glastonbury, Oxford-Christ Church College, Stonehenge, London a mnoho dalších míst. 3 MUCIN - květen 8/2012 Kromě toho jsme měli v Anglii také možnost studia. Třikrát během týdne jsme navštívili anglickou školu. Ve výuce jsme se snažili konverzovat anglicky, poznat něco z historie měst a pomocí her zjistit různá fakta o Anglii. Na závěr jsme obdrželi certifikáty o úspěšném studiu. Myslím si, že na tento pobyt se bude ještě dlouho vzpomínat. A doufám, že se nejelo naposled. Adéla Vroblová a Silvie Rundtová,PL1 4 MUCIN - květen 8/2012 Opevnění v Darkovičkách V rámci výročí osvobození naší vlasti od fašistické diktatury jsme se panem učitelem Gromnicou zúčastnili prohlídky prvorepublikového opevnění v Darkovičkách. Toto opevnění bylo součástí obranné soustavy tehdejší Československé republiky. Bylo budováno z důvodu hrozby směřující z fašistického Německa, kde se rozmáhal Adolf Hitler. Areál v Darkovičkách se skládá ze čtyř objektů MO-S 18 "Obora" , MO-S 19 "Alej" , MO-S 20 "Orel" , a vloženého lehkého objektu vz. 37 A-140 Z. Těžké objekty byly vybaveny tak, aby v nich osádka mohla žít dva týdny bez kontaktu s okolním světem. Tyto objekty měly také vlastní studnu a generátor na výrobu elektrické energie, který poháněl diesel agregát. Posádky se mezi jednotlivými objekty domlouvaly pomocí telefonu nebo radiostanice. Objekty měly také být propojeny podzemními chodbami, což se však díky Mnichovské konferenci nestalo. Avšak objekty samotné již byly vybaveny k používání včetně výzbroje. Objekty byly vybaveny těžkými kulomety a také proti tankovým dělem. Proti chemickému útoku objekt chránily sady filtrů a vyčištěný vzduch byl poté vzduchotechnikou rozváděn po objektu. Samotný objekt je tvořen tlustými stěnami z železobetonu, v nejsilnějším místě má strop tloušťku 3,5m a je opět tvořen železobetonem. Důkazem o odolnosti objektu je fakt, že se po celou dobu 2.sv. války se pokoušeli němečtí inženýři o vyrobení stejné směsi betonu, která byla použita při stavbě těchto objektů. Na střeše objektu jsou instalovány pancéřové zvony se stěnami o tloušťce 300 mm. Při bojové akci se objekty kryly navzájem křížovou palbou, objekty byly na sobě závislé. Jako samostatné objekty by se totiž nemohly účinně bránit nepříteli. Před objekty jsou vybudovány protitankové a protipěchotní zátarasy. Jan Kubečka, DS 1.A 5 MUCIN - květen 8/2012 Výlet v Opavě Dne 3. května se druhé a třetí ročníky zúčastnily výletu do Opavy s doprovodem pana učitele Inemana a Kupského. Sešli jsme se ráno o půl 9 na nádraží ve Svinově, odkud jsme odjeli vlakem do Opavy. Cesta trvala jen krátce a samozřejmě jsme se všichni dobře bavili, neboť pan učitel Ineman obohacoval naši cestu vtipnými poznámkami. Vystoupili jsme na zastávce Opava – Východ, odkud jsme šli pěšky k centru. Od našich učitelů češtiny jsme dostali pracovní listy, které jsme měli za úkol vypracovat ve skupinkách a následně odevzdat. Došli jsme k muzeu Petra Bezruče, ve kterém jsme absolvovali hodinovou rozsáhlou a příjemnou přednášku o historii budovy s památníkem P. Bezruče a ke konci jsme si dokonce i vyslechli šestiminutové interview samotného Petra Bezruče. Nahrávka poněkud vtipného rázu byla opravdu originální s „vlastním hlasem“ Petra Bezruče. Po exkurzi v muzeu jsme dostali rozchod pro plnění zbylých úkolů. Prošli jsme si park a centrum města a následně jsme zapadli každý do nějaké kavárny či restaurace. Poté jsme se opět sešli a společně jsme putovali zpět na opavské nádraží. Po příjezdu do Ostravy jsme se všichni odebrali směrem ke svým domovům. Výlet s našimi mladými učiteli byl velmi podnětný, doufám, že v tomto školním roce není poslední. Anežka Dědková, PO 3.A Kostel sv. Marie 6 MUCIN - květen 8/2012 The Hunger Games Další kasovní trhák v našich kinech! Děj se odehrává v troskách bývalé Severní Ameriky, kde se rozkládá země Panem s hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne velmi tvrdě a krutě. Poslušnost si udržuje kláním Hunger Games – zvrácenou televizní show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Ve filmu je hlavní postavou Katniss, která má menší sestru, kterou poté zachrání před Hunger Games – dobrovolně se přihlásí místo ní. Do Kapitolu s Katniss jede také soused Peeta. Film je spíše pro lidi, kteří mají rádi fantasy filmy. V hlavních rolích hrají Jennifer Lawrence a Josh Hutcherson (můžete znát z filmu Most do země Terabithia). Úžasná podívaná, která vás vtáhne do děje. Karolina Pešátová, DS 1.A 7 MUCIN - květen 8/2012 Facebook = ZÁVISLOST ? V dnešní moderní době je Facebook velice rozšířená / oblíbená sociální síť, kterou navštěvují milióny lidí. Také jste propadli této moderní sociální síti? Facebook byl založen Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity. Původně tento systém byl jen pro studenty pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců se facebook rozšířil i do jiných univerzit pro studenty s univerzitním emailem (.edu .ac .uk). V Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 11. srpna 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let. Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace. Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57 milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími stránkami světa. V roce 2010 společnost získala v soutěži Křišťálová Lupa 1. místo v kategorii sociální sítě. Další ocenění získala za službu Facebook Chat (5. místo v kategorii komunikační technologie) a za mobilní verzi svých stránek (3. místo v kategorii mobilní služby). Na Facebooku máme možnost vkládat své fotografie, nebo fotky přátel, sdílet videa pořízené svým vlastním telefonem nebo prostřednictvím www.youtube.com, události - narozeniny, zeď každý z Vašich přátel Vám může dát na zeď příspěvek, fotku, všechno na co si vzpomenete, „Dárky“ virtuální dárky od přátel k Vaším narozeninám, šťouchnutí každý uživatel může jen tak šťouchnout svého přítele nebo někoho cizího, facebook nabízí i spoustu typů her, které může hrát každá věková kategorie. I když si to neuvědomuji, tak trávím na Facebooku většinu svého volného času. Facebook mám již 3 rokem…a je to vůbec k něčemu dobré? Zrovna nedávno si zrušila moje nejlepší kamarádka Facebook kvůli svého přítele, se kterým se díky této sociální síti velmi často hádala a tím se jejich partnerský vztah narušil. Svoje psaní si občas špatně vyložili. Někteří se vymlouvají na to, že díky Facebooku se tolik neučí, další že to ničí partnerské vztahy. Profil se nedá ale úplně zrušit, pořád se můžeme do sítě vrátit zpátky. Když se nad tím tak zamyslím, Facebook má i svoje kladné stránky, můžu se spojit s přáteli, které jsem dlouho neviděla, nebo jsem s nimi trávila čas v nějakém kroužku, domlouvat se na akce, spřátelit se s novými lidmi, myslím si, že mladí lidé i ušetří za paušály – kredity. Každá věc má své klady i protiklady. Nikdy nebude každý spokojený. 8 MUCIN - květen 8/2012 V USA je Facebook skoro jako občanský průkaz a nemít ho, je společenská sebevražda. Mnohde se tam Facebook účet používá jako ID (např. pro studentský průkaz) Doufám, že u nás to takhle daleko nedojde. Statistiky: o Aktivních uživatelů: 800 miliónů (9/2011) o Průměr nových uživatelů za den: 250 000 o Zhlédnuté stránky: Přes 65 miliard za měsíc o Vyhledávání: Přes 500 miliónů za měsíc o Velikost indexu vyhledávání: 200 GB o Největší země: USA, Kanada, Spojené království o Další země seřazené podle počtu uživatelů: Austrálie, Turecko, Švédsko, Norsko, Jižní Afrika, Francie, Hong Kong. o Největší sociální sítě: Londýn, UK: 1 760 596 a Toronto, Kanada: 966 092 o Pořadí v návštěvnosti všech webovských aplikací na světě: 3. o Fotografií: 1.7 miliardy (průměrně 44 fotek na uživatele) o Hodnota: 65 miliard USD (2011 odhad) o Zaměstnanci: (2011) 3000+ Anonym 9 MUCIN - květen 8/2012 30 Seconds To Mars Stále více se do podvědomí veřejnosti dostává alternativní rocková kapela 30 Seconds To Mars. Jejím frontmanem je známý hollywoodský herec Jared Leto, který se během pár let změnil z typického losangelského plážového miláčka dívek, na zarostlého dlouhovlasého, skoro až temně působícího rockera. Je však třeba uznat, že přeměna to nebyla nejhorší a černé oči Jareda pobláznily ještě vice teenegerek po celém světě. Během působení kapely Jared vystřídal spoustu účesů, od dlouhých černých vlasů až po číro obarvené na růžovo. 30 Secods To Mars začala v roce 1998 jako malý rodinný projekt. Letovci byly odjakživa hudební rodinou a proto bylo jen otázkou času, kdy se v podobných šlépějích odeberou i bratři Shannon (bicí) a Jared (kytara, zpěv a texty). K nim se jako bassák a klávesista přidal Matt Wachter a po malém kolotoči na postu kytaristy (první dva Kevin Drake a Solon Bicker kapelu vždy po krátkém čase opustili) se v kapele zdomácněl Tomo Miličević. „Pro nás má název 30 Seconds To Mars jen co málo dočinění s prostorem, vesmírem nebo něčím takovým. Toto jméno vyjadřuje hned několik úrovní. A co je nejdůležitější, je to dobrá představa našeho zvuku. Je to název, který je lyrický, sugestivní, plný bezprostřednosti,“ uvedl Jared Leto v rozhovoru pro Virgin Records. Přestože Jared Leto je známý herec, nevyužívá své postavení na zviditelnění kapely. Dokonce v minulosti odmítal hrát na akcích, které tuto skutečnost využívaly na propagaci kapely. 10 MUCIN - květen 8/2012 Diskografie 2002 - 30 Seconds To Mars 2005 - A Beautiful Lie 2009 - This Is War Thirty Seconds To Mars První debutové album vydala kapela v roce 2002 pod názvem Thirty Seconds To Mars, pojmenovaném po skupině. Toto album se dostalo mezi 40 nejprodávanějších alb. A Beautiful Lie V pořadí druhé album A Beautiful Lie bylo vydáno 30. srpna 2005, tři roky po jejich debutu. Během tohoto času kapela procestovala čtyři kontinenty a pět zemí, aby dosáhli perfektního zvuku. Album produkoval Josh Abraham, který spolupracoval například s kapelami Velvet Revolver nebo Linkin Park. Protože A Beautiful Lie pronikla na veřejnost už pět měsíců před oficiálním vydáním, se kapela rozhodla, že na originálním albu budou i dvě bonusové skladby „Battle of One“, Hunter“. Do 12 alb ještě uložila takzvaný „golden ticket“, který znamenal VIP vstupenku na jakýkoli jejich koncert. Tuto vstupenku si můžete koupit dodnes. Toto album se v lednu 2007 stalo platinovým za prodej 1 000 000 kusů. Při natáčení klipu A Beautiful Lie potřebovala kapela 192 pojištění, neboť pracovala v nepříznivých podmínkách asi 200 mil (1 484 km) od polárního kruhu v Grónsku. S tímto albem získala kapela spoustu ocenění např. vyhrála cenu MTV2 Award za píseň „The Kill“, dvě ocenění na MTV Australia Video Music Award píseň „From Yesterday“. Video „The Kill“ jim přineslo cenu za „Nejlepší rockové video“ a „Video roku“. 1. března 2007 opouští kapelu bassák Matt Wachter. 11 MUCIN - květen 8/2012 This Is War Vydání posledního alba bylo několikrát posunuto. Fanoušci se nakonec alba dočkali a 8. prosince 2009 vyšlo dlouho očekávané album pod názvem This Is War. 19. února 2010 se kapela 30 Seconds To Mars vydala na celosvětové turné pod názvem Into the Wild Tour. Vzhledem k úspěchu kapely mezi diváky, kapela s tímto albem udělala 300 koncertů a tím se zapsal do Guinessovi knihy rekordů. Píseň Kings and Queens z tohoto alba se stala hlavním motivem animovaného filmu Legenda o sovích strážcích a slyšet ji můžete i v traileru k filmu Hugo. Ocenění 2007 Kerrang! – Nejlepší singl „The Kill“ MTV Europe Music Award – Rock out Fuse's Best of 2007 Award. 2008 Cena "Video Star" - za video k "A Beautiful Lie" na MTV Asia Awards 2008 Kerrang! – Nejlepší zahraniční kapela, Nejlepší singl „From Yesterday“ Los Premios MTV Latinoamérica 2008 – Nejlepší zahraniční kapela MTV EMA "Video Star" za "A Beautiful Lie" a "Rock Out" 2010 Kerrang! – Nejlepší zahraniční kapela MTV Video Music Awards – „Best Rock Video“ za videoklip k písni „Kings and Queens“ MTV EMA - Best Rock MTV Most Epically Unforgettable Video of 2010 - za videoklip k písni „Hurricane“ 2011 Kerrang! - Nejlepší zahraniční kapela Kerrang! - Nejlepší singl "Hurricane" Hudba Kapela si sebou nese mnoho předsudků, zejména ve spojitosti s hereckou kariérou frontmana Jareda Leto. Mnoho lidí ho odsuzuje za snahu prosadit se i v hudebním průmyslu a přitom 12 MUCIN - květen 8/2012 nedokáží objektivně posoudit jeho talent. Kapela je známa především tím, že má snad nejlepší vztah ke svým fanouškům ze všech. Zajímavosti Dne 12. 6. 2007 koncertovali v Praze v Sazka Aréně jako oficiální host skupiny Linkin Park Založili své vlastní společenství fanoušků Echelon. Ten je mezinárodní. Mimo to má každá země i svůj vlastní Echelon Jared režíruje většinu jejich videoklipů. Jared Leto vydal foto knihu Haiti Dne 18. 3. 2010 vystoupila kapela 30 Seconds to Mars poprvé samostatně v Praze Svůj úspěch zopakovala kapela pro české publikum 23. 6. 2011 na Prague City Festivalu 30 Seconds To Mars si dali na čas pauzu, zavřeli se do studia a makají na nové desce. Fanoušci doufají, že hoši vyjdou co nejdříve s novým albem a vyrazí opět na turné. Zatím musí jenom čekat. S pozdravem Nela Freiwaldová, PO 3 13 MUCIN - květen 8/2012 Fruitisimo. Něco málo z historie Historie společnosti Frutisimo začíná v roce 2003... ...kdy byla otevřena první prodejna Fruitisimo Ice Cream v pražském OC Palác Flóra. Dalším zlomovým okamžikem bylo uvedení nového konceptu Fruitisimo Fresh a otevření prvního ovocného baru v OC Polus v Bratislavě. Následovala první pobočka Fruitisimo Fresh v ČR, na jaře 2007 jsme otevřeli v Centru Chodov. V současnosti již celkový počet našich poboček Fruitisimo přesáhl číslo 25. Oba koncepty, Fruitisimo Ice i Fruitisimo Fresh, jsou vyvinuté s ohledem na zákazníky. Nabízí zdravé, kvalitní a také nové produkty, které nejsou v ČR obvyklé či běžně dostupné. Všechny produkty připravují pečlivě dle receptur s využitím čerstvých a vysoce kvalitních surovin. Nezapomeňte!!!! Otevřena pobočku i v Ostravě !!! Ty nejlepší legendární zmrzlinky najdete pouze u zde. Pro ty z nás, kteří si hlídáme svoji váhu jsou zde k nabídnutí zmrzlinky BEZ TUKU A ÉČEK. Svoje mlsné jazýčky můžete uspokojit také čerstvého, před vámi vymačkaného ovoce! 14 MUCIN - květen 8/2012 Nejen pro nás – študáky mohou být zajímavé i další nabízené služby spojené s touto společností. Jedná se zejména o propracovaný catering Co nabízí: Komplexní služby v oblasti Fresh bar cateringu pro jakoukoli společenskou akci většího či menšího rozsahu: Společenské akce Firemní akce - konference, coffee breaky, open párty, večírky Firemní prezentace, meetingy, briefingy, schůzky Rauty, bankety Dětské oslavy, oslavy narozenin Svatby, významná jubilea, promoce, odmaturování Festivaly a další kulturní akce Kompletní servis s vlastním cateringovým vybavením. Poradenství v oblasti Fresh bar cateringových služeb pro konkrétní akci. Příprava akce „na klíč“ dle požadavku klienta. Preferujeme osobní přístup ke každému zákazníkovi. Jsme připraveni na základě Vašich požadavků zvolená menu upravit k Vaší spokojenosti. Závěrem nezbývá než popřát DOBROU a ZDRAVOU CHUŤ. Marie Jeřábková, PO 3.A 15 MUCIN - květen 8/2012 Airsoft Co to vlastně ten Airsoft je? Možná už někdo z Vás tento pojem někde viděl, ale mnozí nemají ponětí, co to vlastně je. Airsoft je moderní druh vojenského sportu, podobný paintballu. Místo munice s barvou se používají malé plastovo-keramické kuličky. Hraje se v mnoha pojetích od čistě sportovního až po napodobování reálných vojenských jednotek včetně stejné výstroje a výcviku (tzv. military). Historie Kořeny airsoftu sahají do konce 80. let 20. století (Východní Asie), obzvlášť pak do Japonska, kde bylo vzhledem k místním zákonům pořizování ostrých zbraní velmi obtížné. Japonci proto hledali jinou alternativu. Airsoft je v mnoha oblastech Asie dodnes velmi oblíbený (Čína, Hong Kong, Tchajwan, Macao, Jižní Korea). Většina airsoftových zbraní a příslušenství pochází právě z těchto zemí. Na počátku se vyráběly jen reálně vypadající dekorační modely, později se začaly sériově vyrábět funkční modely. Nejdříve se vyráběly manuální zbraně, poté již i plynové semi-automatické a plně automatické. Pravidla Hra je založena na čestném chování hráčů – pokud je hráč zasažen či jiným dovoleným způsobem „zabit“, musí se sám přiznat (zásah často ostatní hráči nemohou vyhodnotit) – hráč musí zřetelně nahlas ohlásit „mám“, „zásah“ nebo „jsem mrtvej“, zvednout obě ruce a nejkratší cestou s nasazenou reflexní vestou odejít k tzv. „mrtvolišti“, kde s ostatními vyřazenými hráči čeká do konce hry (přičemž nesmí nijak komunikovat s dosud „živými“ spoluhráči ani se jinak zapojit do probíhající hry). Na „mrtvoly“ je zakázáno střílet, živí hráči se za mrtvé nesmí vydávat. Ve hře je zakázáno jakékoli tělesné napadání ostatních hráčů či jiné agresivní chování. 16 MUCIN - květen 8/2012 Cílem jedné hry je splnění předem stanoveného úkolu vycházejícího z typických vojenských scénářů, například eliminace soupeřova týmu, získání vlajky, záchranná mise, pozorovací mise, bránění objektu, obsazení objektu. Způsoby smrti Hráče lze „zabít“ (vyřadit ze hry) následujícími způsoby: Zásah kuličkou – Hráč je vyřazen, pokud je zasažen vystřelenou kuličkou do jakékoli části těla či výstroje, kromě zbraně. Bodnutí – Bodnutím se myslí plácnutí rukou (imitování dýky) či dotyk zbraní (imitování bajonetu). Bodnutí platí pouze v případě, kdy o útočníkovi oběť neví (tzn. nejčastěji zezadu). Vzdání se – Pokud nemá hráč prakticky žádnou naději na útěk či na záchranu života, může se sám vzdát. Nejčastěji to bývá, když ho k tomu někdo z nepřátelské strany vyzve. V každém případě však závisí na scénáři a domluvě před samotnou hrou. Výbava Základní výbavou hráče jsou ochranné brýle, jejichž nošení je ve hře povinné (chrání zrak před zraněním kuličkou letící rychlostí 100 m/s a více), zbraň na bázi vzduchovky a zpravidla maskovací oblečení. Pokročilejší hráči pak používají imitace granátů (petarda zalitá v kusu sádry, popř. petarda obalená v hrachu a dalších materiálech, které nejsou nebezpečné) plynové masky, vysílačky, nosné systémy, noční vidění, dýmovnice atd. Nikol Šlachtová, PO 3.A 17 MUCIN - květen 8/2012 Bojová plemena Téma bojových plemen je asi tak stejně diskutováváno v kynologických kruzích jako ve společnosti zdražování a růst DPH. Ožehavé téma, které leží v žaludku nejednomu kynologovi, ale i „nepejskařům“. Lidé s názorem bojová plemena dělí do dvou velmi radikálních táborů. Jedni je milují, druzí by je chtěli odstranit ze zemského povrchu. Proč tomu tak je? Co na nich je? Jasně ti co objevili a vidí kouzlo těchto hafanů, jim jednoduše podlehli. To je víc než pochopitelné. Ale co proti nim má ten druhý tábor? Argumentují počtem napadení malých dětí a dospělých lidí. A to, že mají v názvu bojová jim pouze nahrává. Měli by si ovšem uvědomit, že bojová vzniklo od toho, že byli původně cvičení pro vojáky. Neznamená to, že si koupíte stoj na smrt, jak si někteří bohužel myslí. Naopak můžete být velmi mile překvapeni, jak umí být takový pejsek mírumilovný a hodný. Ovšem název jim zůstal, ale žádné štěně se nenarodí se sklonem zabíjet, to opravdu ne. Navíc každý kynolog ví, že chyba NIKDY opakuji NIKDY není ve psu. Plnou odpovědnost za ně nesou jejich majitelé. A co se stane s takovým pejskem, který potřebuje speciální výcvik, jelikož má mnoho energie, vrozené vlohy určité předpoklady a potřebuje specifický přístup, ostatně jako každý jiný pes? Stane se časovanou bombou v rukou kynologického analfabeta. A tady je jádro problému. Následkem toho je diskriminace těchto plemen. Chyba je jako vždy v lidech, ale psi se tak nějak bránit nemohou, tak za to platí. V několika zemích jsou už dokonce tato plemena zakázána, v jiných na ně musíte mít speciální povolení, cestovat s nimi také nemůžete všude. Je to opravdu smutná skutečnost, že nejlepší přátelé trpí díky lidské hlouposti. A úplně nejsmutnější je, že to není jediný případ, kdy člověk negativně působí na zvířecí potažmo kynologickou říši. A je jen na nás, zda s tím něco uděláme či ne… Lea Havlíčková PL2 18 MUCIN - květen 8/2012 Pravda - Neznámá KAPITOLA 3. V předchozím díle jste četli: „Ne! Utrhne se to!“ slyšela jsem zespoda křičet Lupu. Demolition měl zřejmě dojem, že jeho by unesly. Byla jsem nahoře, od okna mě dělily jen necelé tři metry. Podívala jsem se dolů, z kapsy vytáhla zapalovač, rozhoupala se a ve stejné chvíli, kdy jsem upustila plamen, se rozbilo okno a vyletěla jsem z něho ven. Dopadla jsem na střechu druhé budovy přesně ve chvíli, kdy se ozvala obrovská rána. „Tohle je teprve začátek. Přísahám, že přijdu na to, co se tady děje,“ řekla jsem si sama pro sebe a rozběhla se přes střechy až k mému autu poblíž. A co teď. Je jasné, že ve městě zůstat nemůžu. Musím si sbalit jen to, co potřebuju a rychle odsud vypadnout! Dobře jsem si uvědomovala, jaké budou následky mého chování. Co jiného mi ale zbývá? Neprávem pošpinili mé jméno, teda ještě víc než bylo. Ale tentokrát jsem to opravdu neudělala! Přijdu na to, co se tady děje. Ať mě to stojí cokoliv. Sešlápla jsem plynový pedál až na zem a co nejrychleji se rozjela k mému bytu. Musím se tam dostat dříve, než oni. Neměla jsem moc času. Prakticky vzato žádný. Možná náskok několika málo minut. Ach jak jsem to dopadla. Jako psanec a údajný zrádce. Čím dál tím lepší. Sbalila jsem si jenom ty nejnutnější věci. Kufřík s falešnými doklady, kreditní karty, zbraně a pár oblečení. Na víc nebyl čas. Všechno jsem hodila do jednoho batohu a byla připravená opustit město. Jak jsem ale očekávala. Společnost poslala do mého bytu stopaře a lovce. Překvapilo mě, že jich je tolik. Teda… na někoho tak neschopného, jako jsem byla já. A taky mě překvapilo, že poslali ty nejlepší. Stopaře Olivera, přezdívaného jako „Vlčák“ a Dimitrije z Ruska, který si vysloužil pojmenování „Moskva“ a lovce Sama, zvaného „Gun“ a Ryana - „Kříže“. V této situaci vyvstávají další nevysvětlitelné otázky: proč poslali ty nejlepší? „Stůj nebo budeme -“ zakřičel Dimitrij se svým ruským přízvukem. Bylo už ale pozdě. Ani nestihl doříct větu a skočila jsem z okna. Už když jsem je slyšela běžet přes chodbu, začal plán útěku. Přes deset pater jsem letěla volným pádem. Vystřelila z pušky s lanem, které se uchytilo za jedno z oken mrakodrapu. Během několika sekund mé nohy ucítily pevnou půdu pod nohama. Podívala jsem se nahoru. „Vyskočit ze čtyřicátého patra, letět volným pádem a přitom se nerozplácnout jako žába na cestu… to si někdy musím zopakovat.“ Řekla jsem si sama pro sebe. Hodila batoh na sedadlo spolujezdce a vydala se směrem na Upper East Side. Dříve než odjedu, musím ještě něco zařídit. „Mio! Jaké to překvapení! Co potřebuješ?“ Daniel Lancaster byl synem místního bohatého bankéře. A také majitelem autosalonu a můj dlouholetý přítel, který samozřejmě neznal mou pravou totožnost. V rámci bezpečnosti samozřejmě. „Danny, potřebuju auto. Nechám ti tady Chargera, ale chci něco rychlého. Hodně rychlého. Nemáš třeba… takové Lamborghini Aventador? Nebo Ferarri Enzo? Nebo Bugatti Veyron?“ Na chvíli se zamyslel. 19 MUCIN - květen 8/2012 „Na Veyrona zapomeň okamžitě. Ale Lambo bych tady měl mít. Ale je mnohem dražší než ten tvůj upravený Charger ze 70. let. Tohle bude drahé.“ Spiklenecky jsem se k němu přiblížila. „Danieli pokud si dobře vzpomínám, pořád mám u tebe schovanou tu malou službičku s doklady a pojišťovacím podvodem. A pokud nechceš, abych to oznámila příslušným úřadům a především tvému otci, doporučuji ti udělat, co po tobě žádám.“ Vystrašeně vytřeštil oči. Zřejmě si uvědomil, jak katastrofální dopad by mohla aféra před několika lety mít. Proto mi jen mlčky pokynul, abych šla za ním. Přivedl mě do suterénu obchodu, kde v chladu spočívalo snad padesát aut. „Vyber si jaké chceš a vypadni odsud.“ No toto! Tak hrubé zacházení! Nejradši bych mu prohnala kulku hlavou. Ale on o mém „druhém“ životě nic nevěděl. Myslel si, že jsem další ze snobských potomků těch největších žraloků ve městě. Rychle jsem se rozhlédla po hale. A okamžitě našla svůj cíl. Stálo úplně vzadu v rohu. Černé Bugatti Veyron SS. 1 200 koní, maximální rychlost 415 km/h, zrychlení z 0-200 za 7,3 sekund. To by mi mohlo stačit. Prstem jsem na něj ukázala. „Tohle chci.“ Daniel se jen nervózně rozhlédnul kolem. Bezpochyby to byl ten nejlepší kousek, jaký se dal v celém New Yorku sehnat. S tímhle mě jen tak nechytnou. „Bude to problém?“ Okamžitě se začal falešně usmívat. „Ale vůbec ne Mio, vůbec! Tohle tady čekalo na tebe! Odpočítával jsem dny, kdy si pro něj přijdeš.“ Daniela jsem měla celkem i ráda. Pokud neudělal to, co dělal přesně teď – začal se přetvařovat. To mě ale v tuto chvíli opravdu netížilo. Chtěla jsem jen klíčky a co nejrychleji vypadnout. Otočil se a otevřel skříň, která byla za ním. Vytáhl klíčky od vozu a podal mi je. „Ber to i jako dárek k narozeninám.“ Usmál se a při těch slovech mi podal ten malý předmět. „Běž. A nenabourej hned v první zatáčce. Stálo mě hodně úsilí ho sehnat.“ „Děkuju, Danny. Před obchodem máš moje auto. Vezmi si ho. A … stálo mě hodně úsilí dát ho dohromady. Nenabourej s ním hned v první zatáčce. Má šílenou sílu a točivý moment, proto nedoporučuju jezdit s ním rychle.“ S těmi slovy jsem přeběhla halu, nasedla do Veyrona a vydala se směrem na západ. Když jsem opouštěla hranice města, plně mi došlo, jak velké úsilí mě bude stát očistit mé jméno. Na cestě jsem byla už několik týdnů a ujela spoustu mil. Až jsem dojela do města Zlaté brány – San Franciska. Tady jsem měla v úmyslu se trochu zdržet a promyslet, co budu dělat dále. Abych byla upřímná, vůbec jsem netušila, jak to bude všechno pokračovat. Rozhodla jsem se přenocovat v jednom malém, nenápadném hotelu v centru města. Ale už při překročení prahu útočiště jsem věděla, že se něco stane. Netušila jsem, jestli něco dobrého nebo něco zlého. Ale věděla jsem, že „něco“. Na svých cestách jsem vystupovala jako Isabella Smith. Typické, nijak nevšední jméno. Obyčejná studentka, která se vydala na prázdniny. Obyčejná… s Bugatti Veyronem. Dobře, tak jinak. „Obyčejná studentka s bohatými rodiči“. Tak jsem se zapsala i na hotelové recepci. Můj pokoj byl ve třetím patře. Stiskla jsem tedy tlačítko pro přivolání výtahu a vyčkávala. Z malého, hotelového výtahu vystoupil muž. Elegantní, v šedém obleku, delší černé vlasy, udržované strniště na bradě. Tipovala bych jej na třicet až třicet pět let. Co mě na něm ale nejvíce zaujalo, byly jeho oči smaragdově zelené barvy. Byly stejné jako moje. Ale co. Koneckonců lidí s takovýma očima je hodně. Muž si mě ale taky všiml. A mnohem okatěji zíral, než já na něj. Rychle jsem nastoupila do výtahu a stiskla tlačítko třetího patra. Ale když se dveře zavíraly, všimla jsem si něčeho divného. Ten muž zíral. Ale ne pohledem, který by značil nechutenství nebo něco podobného. V tom pohledu bylo spíše překvapení. Jako kdyby nemohl uvěřit svým očím. Něco takového jsem zachytila. Pak se ale dveře zavřely a výtah 20 MUCIN - květen 8/2012 vyjel do třetího patra. Z pokoje byl nádherný výhled na město. A velká postel přímo vybízela k odpočinku. Mně se ale spát nechtělo. Byla jsem uchvácena městem! Malý průzkum San Franciska se proto zdál jako skvělé zpestření toho nudného a uspěchaného života uprchlíka. „Budete si přát, slečno?“ zeptala se mile prodavačka ve Starbucks. Postarší žena a i když byla sobota a ona trčela tady, usmívala se a rozdával radost na všechny strany. „Dala bych si sendvič s tuňákem a velké Caramel Macchiato, prosím.“ Mé nejoblíbenější. „Samozřejmě. Posaďte se prosím, hned vám to donesu.“ Vybrala jsem si místo úplně vzadu. Alespoň můžu přemýšlet. Pořád mi vrtal v hlavě ten muž. Ten jeho pohled. Nechápala jsem, co to mohlo znamenat. Nikdy jsem nepotkala člověka, který by se díval takto. A to mi věřte, že jsem jich potkala hodně. Nad dalšími podobnými a ještě absurdnějšími otázkami jsem strávila asi dvě hodiny. Vůbec jsem nevnímala čas. Ze zamyšlení mě vytrhla až ta milá prodavačka. „Ehm… promiňte, slečno?“ Vylekaně jsem škubla hlavou. „Tohle vám tady nechal jeden pán“ a při těch slovech mi podala čistou, bílou obálku. Beze jména, bez jediného slova. „Děkuju“ poděkovala jsem a hned se vrhla do otevírání. A co má sakra zase znamenat tohle? Uvnitř obálky byl papír, na kterém byly jen dva řádky ručně psaného textu. Setkáme se zítra ve 12:00 pod jižním pilířem Golden Gate. Odpovím ti na všechny otázky, které Ti už dlouho vrtají hlavou. Budu upřímná… teď nechápu už vůbec nic. Kdo to poslal? Jak o mně může vědět? Respektive o tom, že mám spoustu otázek? Jak vůbec kdo mohl vědět, že budu zrovna dneska v této kavárně? Jenom shoda náhod? Ne… na náhodu se mi to zdá až příliš podezřelé. Sleduje mě snad někdo? To není možné! Kdybych měla v patách pronásledovatele, dávno bych na to přišla! Mám tam jít? Nebo ne? Co když je to past? Nebo co když je pisatel naopak přítel a může mi v této situaci pomoct? Grr… měla jsem sto chutí pořádně si zařvat. Ale radši jsem zaplatila a odkráčela zpátky do hotelu. To se teď jeví jako nejlepší možnost. Cestou jsem pořád přemýšlela. Měla jsem v hlavě… takový zmatek! Ale rozhodnutí padlo. Zítra za tím záhadným pisatelem půjdu. Jsem celkem dost zvědavá, co vůbec chce. Určitě to nebude jen tak. Nikdo nikomu nepomáhá z dobroty duše. Alespoň v mém světě ne. „Emily…!“ zašeptal hlas v dálce. Prudce jsem se otočila, ale nikdo tam nebyl. Jen temný les a cestička zející prázdnotou. „Emily!“ zašeptal hlas znova. Okolím se prohnal studený vítr. V obranném postoji jsem vytáhla zbraň. Nevím kam nebo na co jsem mířila, ale svírat spoušť ve mně vždycky vyvolávalo pocit bezpečí. „Já vím, co jsi provedla…“ zašeptal strašidelný hlas znovu. Nesl se vzduchem. Ale odkud se bere? Zprava? Nebo snad zleva? Zepředu či zezadu? „Nemusíš se bát, Emily…. „ „Jak mám vědět, že mi neublížíš?!“ zakřičela jsem. Sama sobě jsem zněla jako malá holka a okamžitě si vynadala. „Kdo jsi?!“ Hlas se mi trochu chvěl. „Jsem tvůj přítel… neublížím ti…“ „Tak to dokaž!“ A najednou vše zmizelo. Temný les byl pryč. I ten nepříjemný, studený vítr a scéna se najednou změnila. Tentokrát jsem se ocitla na břehu řeky. Byl slunečný letní den. Ve vzduchu voněly květiny a lehký vánek si pohrával s jejich okvětními lístky. V řece tiše bublala křišťálově čistá voda. Na opačném břehu řeky byly dvě postavy. Štíhlé a vysoké. Vypadali vskutku šťastně. V kočárku žena 21 MUCIN - květen 8/2012 houpala malé miminko a její zřejmě muž ji, usmívajíc se, objímal. Šťastnější lidi jsem snad nikdy v životě ještě neviděla. „Vzpomínáš si?“ zašeptal stejný hlas jako předtím, ze kterého běhal mráz po zádech. „Tak vzpomínáš?“ „Na co bych si měla vzpomenout?“ A scéna se opět změnila. Tentokrát jsem padala do nekonečné propasti. Padala pořád dolů a dolů a kolem mě se promítal jako film celý můj život. Alespoň ten, který si pamatuju. Všude byla spoustu krve, mrtvých lidí a křiku. „Co má tohle znamenat?!“ zakřičela jsem a asi si naivně myslela, že mě někdo slyší. „To je tvůj život. Byla jsi zrozena k zabíjení. Tam, kam přijdeš, umírají lidé. Nosíš sebou smrt.“ Zašeptal opět ten záhadný, temný hlas. „Kdo jsi?!“ „Jsem ten… který ti pomůže. Jediný člověk, kterému můžeš důvěřovat.“ „Důvěřovat? Vždyť je to jen sen! Ty nejsi skutečný!“ Obrazy najednou zmizely. Kolem byla černočerná tma a já konečně dopadla na dno. Když jsem se postavila na nohy, byla jsem celá od krve. „Cože? Kde?“ a pak jsem to uviděla. Pode mnou se až do nedohledna rozkládaly tisíce mrtvol. Statisíce! A z temnoty vyšel muž. Byl mi povědomý. „Andy? … Andy jsi to ty!?“ Byl to on. Zvedl hlavu a škodolibě se usmál. „Je načase, abys pykala za své hříchy…. Blood.“ A při těch slovech zmáčkl spoušť u revolveru a střelil mi přímo do srdce. A přesně v té chvíli jsem se probudila. Co to bylo?! Opravdu divný sen… zvláštní. Jako kdyby… ale to je jedno. Hodiny na stěně ukazovaly půl 12. Přesný čas vydat se onu záhadnou schůzku pod mostem s ještě záhadnějším pisatelem z ještě záhadnějšího vzkazu. Sebrala jsem několik zbraní (pro jistotu), jako střela, doslova, vyletěla z hotelu, nasedla do auta a jela na místo setkání. Z neznámého důvodu mi z nadcházejících událostí běhal mráz po zádech, stahovalo se hrdlo a i křeče v břiše nebyly dobrým znamením. Cítila jsem, že dnešní den mi převrátí život o 360 stupňů. Na malém plácku pod Golden Gate stál černý Hummer. Pomalu jsem se k němu přibližovala. Netušila jsem, co od toho vlastně čekám. Ale hořela jsem zvědavostí. Kdo je to?! Je to jeden člověk? Nebo je jich více? Je to muž nebo žena? Mladý/á nebo starý/á? Už v autě jsem se pojistila. Do bot si zastrčila vystřelovací nože, za opasek zbraň a přehodila jsem přes sebe nepromokavou bundu. Pršelo. Nebála jsem se. Ať už mě čeká cokoliv, jsem odhodlaná neumřít. Do háje! Jsem profesionální zabiják! Co mě tak může překvapit? … opak je ale pravdou. Vystoupila jsem z auta. Z Hummera vystoupil muž, kterého jsem již dříve potkala – toho z hotelu (ano, ten jak tak divně koukal). Zastavila jsem se a nenápadně šáhla po zbrani. „Neboj se Em. Neublížím ti. Chci ti pomoct potopit Společnost a nalézt pravdu…“ Nikki 22
Podobné dokumenty
Naděje Luhačovic pro zápis UNESCO trvá Nemoci z povolánínejen
se na sebe neusmívají lidé normálně.
n Co pro vás bylo při filmování
nejtěžší?
Průběh natáčení je dost těžký. Pracovní
den trvá třeba od 8 hod. ráno do 8 do
MUCIN - duben 7/2012
jako prostitutky. Vyjadřují je potrhané oblečení, make-up a růžová barva. Od tohoto stylu už
upustili, ale to jim vůbec neubralo posluchače, ba právě naopak.
V roce 2012 se poprvé podívali i do výc...
zde - Nákupní centrum City Park Jihlava
mě osobně – úplně nové etapy. Jsem
v nové kanceláři, píšu úvodní slova do
nového magazínu, finišuji
s přípravami na obrovskou novou akci
pro vás a venku za okny začíná nové
roční období.
Jak řekl n...
automobily
40,4 l/100 km, mimo město 14,7 l/100 km, kombinovaná spotřeba činí 24,1 l/100 km. Těmto
hodnotám odpovídají také gigantické emise CO2 960 g/km ve městě, 350 g/km mimo město a 574
g/km v kombinované...
výroční zpráva 2012 institut pro studium literatury o. p. s.
vědy nezávisle na stávajících akademických institucích podaří uskutečnit. Institut
jsme založili jako obecně prospěšnou společnost s představou, že nová organizace přispěje vedle velkých badatelsky...
Jan Chalupa
Kořeny airsoftu sahají do Východní Asie konce 80. let 20. století, obzvlášť pak do Japonska,
kde bylo vzhledem k místním zákonům pořizování ostrých zbraní velmi obtížné. Japonci
proto hledali jinou...