docMožnosti rozvoje území
download 
Stížnost Transkript
Možnosti rozvoje území
Možnosti rozvoje území Základní mezioborová studie Obsah studie 1 Úvod...................................................................................................................................................... 5 2 Slovníček pojmů.................................................................................................................................. 9 2.1 Obecné termíny používané ve studii..................................................................................... 9 2.2 Odborné výrazy jednotlivých specializací...........................................................................11 3 Popis pracovní metody studie......................................................................................................... 15 4 Hlavní zjištění.................................................................................................................................... 19 4.1 Sociální, historický a ekonomický kontext lokality......................................................... 20 4.2 Potřeby a příležitosti k rozvoji............................................................................................. 21 5 Javorník............................................................................................................................................... 27 6 Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí... 41 7 Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby.................................................................... 65 8 Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací............................................................... 79 9 Členové výzkumného týmu a kontakty......................................................................................... 85 Základní mezioborová studie obsahuje: Závěrečnou zprávu zaměřenou na konkrétní detailní znalosti o komunitním prostředí kumulované v rámci sociálního a kulturního kapitálu v průběhu projektu. Finální studii shrnující zjištění o rozvojovém potenciálu jednotlivých oblastí, kde byl projekt pilotován. Kraj Olomoucký Jesenicko, Javornicko Dokument vznikl v rámci projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit“ (reg. č. CZ 1. 04. /2. 1. 00/03.00018) 1 Úvod 2 1 Úvod Předkládaná zpráva je výsledkem práce odborníků v různých oborech – antropologii a sociální geografii, geobotanice a architektuře. Každý z odborníků zkoumal dané území z perspektivy svého oboru a snažil se nalézt to, co zde nazýváme „rozvojový potenciál území“ – tedy příležitost pro další rozvoj obce, kritický moment či problém, kterému je potřeba se věnovat, nebo prostě jenom „prázdné místo“ na mapě obce, které poskytuje prostor pro vytvoření něčeho nového. Výzkum byl realizován v rámci projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit“ (reg. č. CZ.1.04/2. 1. 00/03.00018), který realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, a který je podpořen finančními prostředky z Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu. Naším primárním záměrem tedy bylo soustředit se na takové potenciály, které mohou vést k tvorbě nových pracovních míst. Abychom mohli důkladně porozumět strukturálním příčinám nezaměstnanosti v jednotlivých regionech a pokusit se nalézt pro ně „lék“, musíme zaměřit pozornost zpět dovnitř lokality, obce, komunity, k formálním i neformálním skupinám občanů i k jednotlivcům. Jako efektivní se ukazuje posílení sebevědomí u nezaměstnaných občanů, stejně jako u otevřených podnikatelů (či podnikavců). Zkušenosti i závěry našich analýz napovídají, že tím, co po letech stagnace může vytvořit nové výzvy, je komunitní rozvoj vedený důsledně zdola, tedy od jednotlivců a drobných každodenních potřeb, které definují jejich životy. Vývoj z poslední doby ukazuje, že se nelze spoléhat pouze na vnější zdroje vytváření pracovních příležitostí. Pro nové pracovní příležitosti s předpokladem udržitelnosti je nutno obrátit pozornost také dovnitř společenství českých a moravských obcí a pokusit se využít potenciálů, které toto prostředí někdy nikoliv zcela viditelně má. Úvod5 Cílem této studie i cílem projektu „Pracovní návyky“ proto bylo zaměřit se detailně na studované oblasti a pokusit se odhalit právě tyto artikulované či neartikulované potřeby. Potenciál pro rozvoj oblasti hledáme v lokálních souvislostech – v krajině a její morfologii, v architektonických či urbanistických možnostech, které poskytují obce, v údajích o demografické struktuře obyvatel, v historii místa a jeho identity a především v obyvatelích samotných. Takto nalezené nové výzvy jsou často spojené s lokálním komunitním rozvojem. V mnoha modelových případech v této situaci nejsou podnikaví a kreativní jednotlivci sami, nýbrž mají podporu místních institucí, především pak radnic či krajských poboček různých úřadů. Tam, kde se podařilo nastartovat udržitelné projekty, je často nejen jasné, ale i měřitelné, že rozvoj, který sociální družstva či ekologické farmy rozpohybovaly, daleko přesáhl původní projektové plány. Vedle ekologické farmy se tak například objevuje řemeslná dílna, družstvo provozující sociální podnik přibírá turistické a ubytovací služby. Vedle ekologické drůbeží farmy roste králičí farma, vedle zase rodinné brašnářství. V ojedinělých případech se objevují alternace sociálních služeb v blízkém okolí založené na lidské solidaritě povýšené dobrým nápadem na komplexní pracovní místo. Tam, kde se podaří propojit myšlenku s konkrétními kolektivy, kde je vůle ke spolupráci mezi občanským a politickým sektorem, tam už většinou chybí jen finanční zdroje. Ty jsou ovšem často poměrně snadno dosažitelné, pokud se někdo vyzná v dotačních titulech a grantové politice státních i evropských institucí. Co když ale nápady doutnají, diskuse se pomalu rozjíždí, ale žádné konkrétní aktivity či spolupráce zatím nenastaly? Zde je prostor pro projekt Pracovní návyky. Naším cílem je na základě námi provedených mezioborových analýz navrhovat konkrétní opatření vedoucí k rozvoji identifikovaného potenciálu území a přímo či nepřímo tak napomoci tvorbě nových pracovních míst. V následujícím textu nejdříve stručně vysvětlíme pracovní přístupy všech specialistů zapojených do projektu, vysvětlíme základní pojmy a následně představíme základní charakteristiku oblasti očima jednotlivých vědních disciplín. Přílohou textu je seznam všech potenciálů rozvoje území, které specialisté projektu „Pracovní návyky“ na daném území nalezli. Seznam byl z důvodu ochrany soukromí částečně anonymizován. Stejně tak je potřeba zdůraznit, že zdaleka ne všechny potenciály přímo generují pracovní místo či ekonomický zisk. V některých případech tomu tak je, ale jinde se jedná skutečně pouze o popis potenciálně zajímavého fenoménu, který vyžaduje dlouhodobou a strukturovanou práci s krajinou či lidmi, aby se plně rozvinul. Vycházíme ale z toho, že rozvoj je potřeba uchopit komplexně a nelze nárazově podporovat jednotlivce či řešit problémy vytržené z kontextu, aniž bychom se věnovali práci s celým komunitním prostředím, společenskou strukturou a ekosystémem oblasti. 2. Slovníček pojmů 6Úvod 2 Slovníček pojmů 2.1 Obecné termíny používané ve studii: Potenciál Potenciálem zde myslíme především „příležitost pro oživení, kultivaci anebo rozvoj oblasti“. Potenciálem může být nevyužitý zdroj, třeba zanedbané místní kino, které může sloužit novému účelu nebo historická pastevní krajina, kde lze pastvu znovu obnovit. Podobně třeba sad ležící ladem může ukrývat bohatství v podobě starých krajových odrůd ovocných stromů. Jednotliví specialisté se snažili vyhledávat potenciály tak, aby jejich popisem zároveň definovali, jakou příležitost nabízí. Například zanedbanou krajinu na periferii města nazýváme potenciálem proto, že v případě, že se jí někdo začne věnovat, zprůchodní okraje města pro místní občany a vytvoří příležitost pro jejich zapojení do péče o veřejný prostor, popřípadě vytvoří pracovní pozici pro někoho místního, kdo tuto krajinu dobře zná a může se o ni starat. Péče o krajinu a její diverzitu je zároveň příležitostí vytvořit pracovní pozici, která umožní využít schopnosti a zkušenosti jinak opomíjené na trhu práce – jako například důkladná znalost místního prostředí i obyvatel, vytvořená léty kontaktů. Tento potenciál proto může vygenerovat i zcela novou pracovní pozici, která dosud na pracovním trhu neexistuje, a nabídnout tak uplatnění i lidem, kteří jsou jinak na trhu práce spíše diskriminováni (věková skupina mezi 40–50 lety, která z nějakého důvodu není flexibilní v dojíždění za prací či například při učení se práci s počítačem). Příkladem potenciálu za specializaci sociální geografie tak může být třeba přítomnost střední odborné školy, která produkuje úzce specializované absolventy, a zaměstnavatel poblíž v regionu, který by pro tyto studenty mohl mít uplatnění, ale není se školou v žádném kontaktu – obě instituce vzájemně nespolupracují. Sociální geograf/ka zná věkovou i vzdělanostní strukturu regionu a uvědomuje si, kde potenciálně hrozí odchod mladých lidí za prací a zároveň díky komplexní znalosti regionu ví, kde by případně mohli najít uplatnění a co pro to udělat. Geobotanický pohled na krajinu zahrnuje i problematiku biologické diverzity a také – více prakticky – například hospodaření s vodou. Obě témata jsou nepřímo a dokazatelně propojena: „živá“ krajina tlumí extremity klimatu a naopak – citlivé hospodaření s vodou podporuje vitální funkce krajiny. Obojí má citelný pozitivní efekt i na kvalitu života (nejen) lidské populace. Příkladem potenciálu proto může být například suchá krajina, které může vhodné hospodaření např. s dešťovou vodou navrátit diverzitu. Slovníček pojmů9 Příkladem potenciálu za historické vědy je například významná historická událost v dějinách obce, která má prokazatelný vliv na její dnešní podobu, ale obec ji nijak nevyužívá při své propagaci, ani nezprostředkovává obyvatelům historii jejich města. Historik proto může navrhnout třeba setkání s občany, informační tabuli nebo naučnou stezku, které minulost oživí a přispějí k posílení identity místa, se kterým se obyvatelé mohou ztotožnit a být na něj pyšní. Příkladem potenciálu za obory architektura a urbanismus je například původně pěkné náměstí nebo náves, které ale vlivem nekoncepčního stavění či zanedbání ztrácí původní kouzlo a pro místní i návštěvníky přestává být zajímavé. Urbanista dokáže nalézt a vystihnout přirozené centrum obce a pojmenovat, proč nefunguje, architekt umí navrhnout drobné zásahy (lavičky, úprava zeleně nebo parkování), které mohou pomoci místu opět vrátit život a jeho původní funkci. Příkladem potenciálu za sociální antropologii může být například skupina mladých novousedlíků, kteří by se rádi angažovali v rozvoji obce, nemají ale navázané vztahy se starousedlíky a obě skupiny navzájem neznají své motivace ani potřeby. Antropolog umí rozkrýt strukturu sociálních vztahů a navrhnout činnost či téma, které jsou oběma skupinám společné a které by je proto mohly sblížit, propojit a dopomoci k realizaci menších společných projektů, které povedou k rozvoji obce „zdola“. Rozvoj / rozvojový potenciál Výraz „rozvoj“ používáme v této studii ve stejném smyslu, v jakém se běžně používá ve spojení místní „udržitelný rozvoj“. Rozvoj oblasti vnímáme komplexně jak z hlediska krajiny a přírody, tak z hlediska sídel a jejich obyvatel. Rozvojem nemyslíme jen rozvoj ekonomický. Potenciály, které vyhledáváme, nevedou přímo k zisku – jde nám i o rozvoj kulturní, sociální a ekologický. Rozvoj vnímáme v souvislosti s potenciálem. Přímým efektem práce s námi navrhovanými potenciály má být celkový rozvoj oblasti. Mezioborový / mezioborová syntéza Tato studie spojuje výsledky průzkumu odborníků z celkem pěti různých oborů, konkrétně sociální geografie, geobotaniky, architektury a urbanismu, historie a archeologie a sociální antropologie. Naším cílem bylo zaměřit se na stejnou problematiku několika různými úhly pohledu. Tyto úhly pohledu v předkládané studii syntetizujeme do jednoho textu a snažíme se tak vytvořit komplexní obraz možností studované oblasti. Například fenomén jako je „industriální krajina“ je důležitý jak pro botanika, který umí popsat vegetaci na místě a celkovou souvislost s okolní krajinou, tak pro architekta, který vidí návaznost oblasti na celkovou urbánní strukturu obce a umí si představit možnosti rekonstrukce a jejich nákladnost. Antropolog zase dokáže prostřednictvím práce s obyvateli obce zjistit, k čemu by se případně zrekonstruovaná oblast mohla používat tak, aby místním sloužila nejlépe. 2.2 Odborné výrazy jednotlivých specializací Industriální krajina (architektura a urbanismus, přírodní vědy) • je jedním z druhů takzvané kulturní krajiny – tedy krajiny, která vznikla součinností přírody a lidského působení. Industriální krajina je krajina, která vznikla působením průmyslu. Typickým příkladem industriální nebo také průmyslové krajiny v České republice je například Mostecká uhelná pánev. Brownfield (architektura a urbanismus, přírodní vědy) • je odborný termín, který čeština přejala z angličtiny a prozatím pro něj neexistuje vhodné české označení. Výraz brownfield, doslova „hnědé pole“, urbanisté používají k označení nevyužívané plochy v městské zástavbě – může se jednat o plochu, která je nezastavěná, nebo jsou budovy na ní už opuštěné. Ruderální krajina / ruderál (přírodní vědy) • bývá krajina, kde mohou dominovat právě brownfieldy, může jít však také o bezlesí nebo dřevinné porosty výrazně nasycené živinami (fosforem, dusíkem); druhový obsah ruderální krajiny může být chudší než u tradičně obhospodařované, ale nemusí. Typickým příkladem jsou například okraje polí, ruiny domů, řídké akátiny na zarůstajících teplomilných stepích. Typické ruderální druhy jsou pak ty, které často dominují v krajině bohaté na dusík – porosty akátu, kopřiv, třtiny křovištní nebo místa dominovaná několika invazivními druhy („plevel“). Neorurálové (sociální vědy – antropologie) • jako „neorurálové“ bývají označováni obyvatelé venkova, kteří se na vesnici přestěhovali z většího města, také mohou být označováni jako „novousedlíci“ nebo prostě jako „náplava“. Odborný výraz „neorurálové“ označuje především životní styl, který pro tuto skupinu obyvatel bývá typický, vzhledem k tomu, že se často jedná o městskou střední třídu, která na venkov přišla 10 Slovníček pojmů hledat klidnější a přátelštější prostředí, případně prostor pro kreativní práci. Jak ukazují některé naše příklady, neorurálové mohou být někdy tahouny rozvoje v komunitě, protože jim nechybí nová energie, často se ale také mohou dostat do konfliktu se starousedlíky, protože nechápou jejich specifické potřeby, vztah k místu a lokální identitu. Vnitřní periferie (sociální geografie) • vnitřní periferie jsou sociálně i ekonomicky slabší oblasti, které leží na okraji rozvojových center, tradičně na hranici dvou či více krajů. Vyznačují se špatnou dopravní dostupností, stagnací či úpadkem místního hospodářství, ztrátou obyvatelstva a jeho stárnutím, špatnou vybaveností technickou a občanskou infrastrukturou, stářím bytového fondu a přítomností specifických sociálních problémů spojených s exkluzí. Izolovanost spolu s nevýhodnou dopravní polohou jsou pro investory neatraktivní a navíc umocňují závislost těchto oblastí na odlehlém regionálním centru. Stále více se ukazuje, že možnosti rozvoje těchto oblastí závisejí na využití a aktivaci jejich vnitřních zdrojů, které vedou k větší soběstačnosti území. Mezi hlavní rozvojové faktory patří kvalita lidského a sociálního kapitálu. Jinými slovy, velmi zjednodušeně, možnosti rozvoje těchto oblastí bezprostředně závisejí na aktivitě místních lidí, jejich angažovanosti a kvalitě jejich vztahů. Extravilán / intravilán (architektura a urbanismus, historie, geobotanika) • intravilánem je zastavěná plocha obce, kterou však tvoří veškeré její části (budovy, veřejná prostranství, komunikace, zahrady atd.). Zbytek katastrálního území obce vně intravilánu (včetně samot, polností lesů a dílčích staveb) označujeme jako extravilán. Slovníček pojmů11 3. Popis pracovní metody studie 12 Slovníček pojmů 3 Popis pracovní metody studie Předkládaná studie syntetizuje poznatky pěti vědních oborů – sociální antropologie, sociální geografie, historie a archeologie, geobotaniky a architektury a urbanismu. Každý z odborníků ke studované oblasti přistupoval odlišným způsobem a získával poznatky specifickou metodou. Sociální antropologie se soustředí na kvalitativní výzkum obyvatel dané oblasti. Formou zúčastněného pozorování a rozhovorů zkoumá potřeby a motivace místních, identifikuje silné komunitní skupiny, potenciální konflikty a kulturní specifika zkoumané oblasti. Cílem je hloubková a detailní analýza sociální struktury obce s důrazem na možnosti komunitního rozvoje. Sociální geografie získává údaje o populaci studované oblasti prostřednictvím kvantitativní i kvalitativní metody. Předkládá údaje o demografické, ekonomické a vzdělanostní struktuře obyvatelstva, zaměřuje se na popis sociální struktury obce z makro‑hlediska a také na celkové postavení obce uvnitř regionu a dalších lokálních struktur. Historie a archeologie se zaměřují na minulost zkoumané oblasti – buď prostřednictvím práce s archivními prameny, nebo přes výzkum archeologickými metodami přímo na místě. Historické vědy tak předkládají údaje o tom, jak daná oblast fungovala a byla využívána v minulosti, a jak to ovlivnilo její současnou podobu. Pomocí těchto údajů je možné vsadit celkový rozvoj oblasti či obce do historického kontextu a pokusit se zachovat kontinuitu v případě, že je to žádoucí. Geobotanika se věnuje ekologickým vztahům v krajině, vztahům mezi rostlinnými společenstvy a ostatními složkami životního prostředí, a je zde pojímána velmi široce – zahrnuje krajinnou ekologii, krajinnou historii, etnobotanické aspekty kulturní krajiny a biologický pohled na problematiku agrární krajiny. Okrajově je zahrnuta i geologická a klimatická problematika, zmiňovány jsou i podstatné problémy ochrany přírody zkoumaných lokalit. Architektura a urbanismus se soustřeďují na popis sídel, ať už měst, obcí či jednotlivých stavení a na jejich vzájemné vztahy a struktury. Uvnitř obcí architekti a urbanisté identifikují funkční či nefunkční veřejné prostory a navrhují možnosti jejich revitalizace, vytipovávají vhodná místa či budovy cenné pro další rozvoj obce nebo upozorňují na architektonicky cenné konstrukce, které mají zůstat zachovány, a navrhují možná technická řešení či úpravy. Popis pracovní metody studie15 4. Hlavní zjištění 16 Popis pracovní metody studie 4 Hlavní zjištění Výzkum se v rámci projektu zaměřil především na okres Jeseník. Jedná se o samostatný okres, který leží ve Slezsku na hranici České republiky s Polskem. Krajina je zde výrazně lesnatá a hornatá, navíc se částečně jedná o klimaticky studený region – úrodná je především nižší část Jesenicka a Vidnavska, ve vyšších polohách jsou však podmínky pro zemědělství horší (velké množství srážek, kratší vegetační doba). Jesenicko je proto spíše průmyslově-zemědělská oblast s výrazným ekonomickým centrem, městem Jeseník. Zemědělství je provozováno v příhodnějších podmínkách zejména na Javornicku a v okolí Vidnavy. Celá oblast je řídce osídlena a potýká se s vysokou nezaměstnaností a odchodem mladých lidí, zároveň je však v posledních dvaceti letech poznamenána příchodem tzv. neorurálů – lidí z města, kteří odcházejí žít na venkov (viz níže). Region se začal v posledních letech výrazně orientovat na oblast turismu. Do okresu Jeseník spadají mikroregiony Jesenicko, Javornicko, Zlatohorsko a Žulovsko, které se od sebe navzájem poměrně dost liší jak geograficky, tak demograficky, společensky či ekonomicky. Mikroregion Jesenicko je nejvybavenější co se služeb, institucí a společensko-kulturního vyžití týče, orientuje se na turismus a lázeňství. Okresní město Jeseník je přirozeným centrem celé oblasti. Javornicko je oproti Jesenicku izolované, ovšem skrývá ve svých trochu zapadlých končinách řadu aktivních místních obyvatel s neotřelými projekty. Také je úrodnější (přezdívá se mu „Malá Haná“), teplejší a má blízko k Polsku. V současnosti zde nabývá na aktuálnosti romská otázka. Žulovsko je situované uprostřed okresu, dříve se zde těžila žula ve velkém, dnes již jen zbytkově. Na Zlatohorsku jsou ústředním místem téměř na polských hranicích se nacházející historické Zlaté Hory – město s bohatou historii, na kterou jsou místní velmi hrdí a ze které lze čerpat, přestože město má roky své slávy již dávno za sebou. Dalším turistickým lákadlem je NPR1 Rejvíz s několika nově vzniklými ekofarmami a čilým komunitním životem. Celý okres Jeseník je součástí Olomouckého kraje, nicméně od krajského města Olomouc je velmi odlehlý jak vzdáleností (90 km), tak i geograficky, svou polohou „za horami“. To přispívá na jednu stranu k pocitu izolovanosti, ale zároveň i větší autonomii kraje. V rámci projektu se sociální antropoložka, která v lokalitě strávila více jak rok, zaměřila především na Jesenicko a Javornicko, ale potažmo na celý region včetně Žulovska a Zlatohorska, kde také navázala kontakty. Mezioborový tým dalších specialistů pak do lokalit vyjížděl nárazově a mapoval především oblast Javorníku a další oblasti pak především v návaznosti na rozpracování konkrétních potenciálů. V textu dále naleznete úvod shrnující hlavní zjištění o celé oblasti a pak kapitolu věnovanou přímo Javorníku z pohledu specialistů. 1 Národní přírodní rezervace Hlavní zjištění19 4.1 Sociální, historický a ekonomický kontext lokality Izolovanost provází Jesenicko celou jeho historií – vytvořením Československa roku 1918 se díky nově stanoveným státním hranicím stala z Jesenicka periférie republiky. Izolovanost kraje byla dále umocněna odříznutím regionu od přirozených hranic s Polskem. Specifikem lokality je také to, že patří do sudetské oblasti a většinu obyvatel tvořili dlouhodobě zde usazení Němci. Ti však byli po druhé světové válce v roce 1945 násilně vysídleni. Takto se zpřetrhala i tradiční etnická skladba obyvatelstva Jeseníků. Nově zavedená průmyslová struktura centrálně plánovaná socialistickým režimem se orientovala na textilní výrobu, hornictví, těžbu a zpracování kamene. Po roce 1989 docházelo k výraznému útlumu tohoto průmyslu a pokračující zanedbaná komunikační síť nadále podtrhávala izolovanost kraje. Ačkoliv tedy místní regionální patriotismus nemá dlouhého historického trvání, je identifikace místních s krajem silná. Hledání a znovunalézání regionální identity je typickým fenoménem poslední doby. Dokládá to například znovu se objevující původní německý název lázeňského vrchu nad Jeseníkem, Gräfenberg, nebo místní dlouhodobý projekt a periodikum „Cesty ke kořenům: o obnově kulturního a přírodního dědictví na Jesenicku“, také nedávné ediční počiny „Tradice z jesenického pohraničí“, „Zaniklé obce Jesenicka“ a též současná popularizace Jesenicka prostřednictvím „Černobílé komiksy ze Sudet“ Jaroslava Rudiše a rodáka Jaromíra 99 s hlavní postavou Aloise Nebela a jejich úspěšné filmové zpracování. Po druhé světové válce došlo v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva k vylidnění Jesenicka a dosídlit jej do původního počtu se dodnes nepodařilo. Vý- 20 sledkem byla demografická krize, ekonomický úpadek a zpřetrhání společenských vazeb. Jen menší část současných obyvatel Jesenicka má v tomto kraji kořeny. Menší migrační vlnu představoval příchod řeckých emigrantů (12 000 lidí) po ukončení řecké občanské války v roce 1949 do tehdejšího Československa. Ti byli bývalým režimem usídlováni v příhraničních okresech severní Moravy a severozápadních Čech. Řada z nich se tímto způsobem dostala i na Jesenicko. Řecká komunita přetrvala v regionu dodnes, z celkových jedenácti řeckých obcí v ČR2 se na Jesenicku nachází tři: v Javorníku, Jeseníku a ve Zlatých Horách. Řada místních Řeků a jejich potomků v regionu podniká. Řecká obec Javorník je aktivním organizátorem společensko-kulturních akcí. V obci Bílá Voda, u samých hranic s Polskem, žije zhruba stočlenná rumunská komunita, která sem přišla v roce 1996 v počtu 36 uprchlíků. Obec v tomto roce reagovala na výzvu Ministerstva vnitra a projevila zájem integrovat uprchlíky, protože v té době odcházely z obce řádové sestry, které zde byly od 50. let 20. století a v obci tak zůstalo několik volných ubytovacích objektů. Zdejší rumunská komunita, která časem narostla, je částečně integrovaná. Obec je nicméně stále v kontaktu s Odborem migrační a azylové politiky ohledně otázky doučování češtiny. Pro místní rumunské rodiny je charakteristický vysoký počet dětí (8 a více v rodině). Výraznou roli v jejich životě hraje náboženství – jsou stoupenci tzv. Letničního hnutí. Typické je, že vdané ženy s dětmi nejsou zaměstnané a starají se o domácnost. Pro komunitu je charakteristická nízká vzdělanost a pracovní kvalifikace – muži se uplatňují na stavbách a montážích, za prací jezdí i mimo region. Dnes tvoří rumunská menšina v obci třetinu obyvatel a poměrnou částí jsou zastoupeni i v zastupitelstvu obce. Jejich pracovní potenciál lze vidět v oborech, jako jsou truhlářství, autooprava, zemědělství a cukrářství či pekařství. 2 Jedná se o neziskové organizace, jejichž hlavním proklamovaným cílem je podpora a rozvoj řecké identity prostřednictvím kulturních a vzdělávacích akcí, zachování a rozvíjení řeckého jazyka, uchování a rozvoj vztahů s Řeckem stejně tak jako podpora a prohlubování vztahů mezi Řeky žijícími v České republice a Českou republikou. Hlavní zjištění V současné době se region potýká především s vylidňováním, opouštějí ho hlavně mladí lidé. V rozhovorech jsou jako nejčastější důvody uváděny tyto: vysoká nezaměstnanost, odlehlost regionu, nízká platová úroveň, nedostatečný prostor pro osobní realizaci. Na druhé straně se začínají objevovat mladí lidé, kteří sice odcházejí za studiem či na zkušenou do velkých měst, ale vrací se zpět do regionu, protože k místu mají vztah a chtějí tu žít a založit rodinu. Velmi osobitý je pak fenomén nově příchozích, usadivších se v několika obcích. Jsou navzájem velmi dobře propojeni, zapojeni do společných projektů, s velikým zájmem o rozvoj regionu. Jedná se o ryze neformální komunitu tzv. neorurálů. Zmiňovaná charakteristická geografická izolace a řídké osídlení vede k větší znalosti místních navzájem a k většímu komunitnímu propojení a také k větší soudržnosti. Díky tomuto fenoménu tak na Jesenicku funguje poměrně silná komunitní činnost a solidarita, která je navázána právě na činnost této skupiny obyvatel. Neorurálové na Jesenicku jsou roztroušeni po celém regionu.3 Typicky jsou to lidé, kteří přišli většinou z velkých měst, většinou vysokoškolsky vzdělaní, kteří chtějí s rodinami žít v přírodě na venkově, většinou přišli s určitou motivací a s nápady, jsou aktivní a rozvíjejí místní komunitní a společenské činnosti. Často také přinášejí nejen kulturně-společenský kapitál, ale i kapitál finanční, tudíž oživují místní ekonomiky, zakládají vlastní podnikání a vytvářejí nová pracovní místa, při jejichž obsazování se chovají odpovědně vůči místním komunitám. Neorurálové do regionu přicházeli a stále průběžně přicházejí. První se začali do kraje stěhovat koncem 90. let. Všichni neorurálové, ač žijí v jiných obcích, o sobě navzájem velmi dobře vědí, navzájem se sdružují a vytváří společný okruh známých, kteří se pravidelně vídají, komunikují, pořádají akce a podporují se. Tento okruh neorurálovců společně promýšlí a řeší otázky místního rozvoje – stojí například za založením místní varianty bezpeněžního systému, tzv. LETS. Řada z nich už podnikat začala a generují stále nové nápady 3 Konkrétně v obcích Tomkovice, Supíkovice, Travná, Vlčice, Revíz, Mikulovice, Jeseník a Lipová-lázně šité na míru místním podmínkám. Jejich aktivity jsou pro region natolik významné, že je pojednáváme samostatně v přiložené případové studii. V regionu na rozdíl od jiných zkoumaných lokalit nehraje nijak významnou roli náboženství – převažuje zde katolické vyznání, síť farností a kostelů však ničím nevybočuje z průměru České republiky. Z ostatních konfesí jsou zde zastoupeny Českobratrská evangelická církev a Československá husitská církev. 4.2 Potřeby a příležitosti k rozvoji Místně pociťovaná potřeba soběstačnosti vyvolaná představou izolovanosti regionu má své pozitivní dopady. Dá se uvažovat o tom, že tato potřeba lokální soběstačnosti pozitivně ovlivňuje míru sociální soudržnosti. Ochota pomoci i reálně poskytovaná pomoc je vysoká. Pravděpodobně i díky malé hustotě osídlení se místní navzájem znají. Platí to především pro pracovníky institucí, neziskových organizací a jinak aktivních a činných jedinců a spolků. Právě tuto specifickou izolovanost a její pozitivní dopady lze považovat za největší potenciál Jesenicka jako regionu a na tento fenomén jsou povětšinou navázané i další příležitosti k rozvoji zmíněné v této studii. Občanská vybavenost V rozhovorech s místními jsou časté zmínky o špatné dopravní situaci, a to jak směrem do regionu, tak v jeho rámci. Špatná dopravní situace je vnímána jako zdroj celkové izolovanosti regionu, která z Jesenicka činí „odříznutou periferii“. Co se týče automobilové dopravy, na kterou tak mnozí místní spoléhají, jako nedostatečný je též vnímaný počet parkovacích míst v Jeseníku. Podle informací Odboru dopravy a silničního hospodářství při městském úřadu v Jeseníku v současnosti existuje deficit parkovacích míst na jednotlivých sídlištích. Ve městě se staví nová parkoviště a jsou vytipovaná území, na kterých by měla nebo mohla být v budoucnu realizovaná parkoviště. Hlavní zjištění21 Místním také chybí vyhovující obchody, především ty se spotřebním zbožím – konkrétně se stylovým oděvem a obuví. Ženy upozorňují na potřebu vytvoření krytých (indoor) prostorů pro děti. Pro ty mladší si představují nějaký typ herny, kam se dá jít, když prší. Pro starší pak určitou formu klubovny. Další vnímanou potřebou je zřízení cyklostezek, které by sloužily pro cestu do práce. Dlouhotrvající diskuze se vedou nad možností výstavby vnitřního bazénu nebo aquaparku v Jeseníku. Plán na výstavbu aquaparku minulé zastupitelstvo města nakonec neuskutečnilo. Cílem návrhů je vyjít vstříc turistům i místním. Jediný krytý bazén je totiž v České Vsi a pro obyvatele Jeseníku tudíž špatně dostupný. Navíc jde o bazén malý, který si vyžaduje opravy. Variantu krytého bazénu přímo ve městě Jeseník by uvítali zejména rodiny s dětmi a podnikatelé v oblasti turistického ruchu. Často reflektovaným problémem je nedostatečné a nekvalitní nemocniční zařízení. Na celém Jesenicku je jen jedna nemocnice, a to v Jeseníku – „Jesenická nemocnice s.r.o.“. Tato nemocnice je soukromá a místní si stěžují především na nedostatečnou odbornost doktorů a chybějící specialisty. Nemocnice nabízí lůžkovou a ambulantní odbornou péči a dále služby praktického lékaře a stomatologické služby. Další nejbližší nemocnice jsou v Šumperku, Opavě, Ostravě a Olomouci. Mnoho místních, pokud je to možné, dává přednost těmto nemocnicím – zejména olomoucké. Tedy i u zákroků, které je možné provést v Jesenické nemocnici, raději jezdí do Olomoucké. V Jeseníku je také poptávka po možnosti zakoupit výrobky od farmářů. Jediná možnost, jak se dostat k zelenině a ovoci od farmářů, je sezónní prodej ve stánku v centru města, kam jezdí prodávat farmáři z Polska, anebo při občasných farmářských trzích na náměstí. 22 Turismus Oblast turistického ruchu je chápána jako potřeba a příležitost současně – je považována za prioritní zdroj regionálního rozvoje. V této oblasti je vnímána jako velmi žádoucí potřeba spolupráce, a to tak, aby nebyla ovlivněna soutěživým myšlením či osobními spory. Ne zcela otevřeně artikulovaná, diskutovaná a vnímaná je poptávka lázeňských hostů. Z komentářů v návštěvních knihách vyplývá, že nejsou spokojeni s kvalitou poskytovaných služeb – stěžují si často na neprofesionalitu personálu, který je jednak nedostatečně kvalifikovaný, jednak pracuje často přesčas a je také špatně placený. Rovněž program pro volný čas je vnímán jako nedostatečný. Z hlediska cestovního ruchu je přitom lázeňství pro Jesenicko zcela zásadní. Nezaměstnanost Obecně panuje názor, že pracovních míst je v regionu málo, přestože některé pozice zůstávají dlouhodobě neobsazené – jedná se například o pásovou výrobu, telefonní operátory anebo určité konkrétní kvalifikované nebo odborné práce. Častý je názor, že kvůli vysoké nezaměstnanosti se platová hladina pohybuje na nižší úrovni, neboť si to podnikatelé mohou dovolit. Často negativně je vnímána politika dotovaných pracovních míst a její vliv na pracovní trh. Vytýkána bývá krátkodobost takto vytvořených pracovních míst, kdy lidé mají šanci být zaměstnáni na dotaci jen velmi omezenou dobu a poté jim tato možnost na dlouhou dobu dostupná není. Dále takto nastavený systém aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) mohou zneužívat někteří zaměstnavatelé, kteří své zaměstnance neustále točí přes tyto dotace. Kritické hlasy na účet místního kontaktního pracoviště Úřadu práce ČR se týkají neefektivnosti v nalézání práce pro uchazeče o zaměstnání a rovněž narážejí na složitost a administrativní zátěž. Hlavní zjištění Specifická je situace místních katolických kněží, kteří mají zájem o osobní asistenty pro správu farních majetků („údržbáře“). V rámci katolické církve fungují laické zaměstnanecké pozice (např. účetní) a pozice tzv. osobních asistentů. Žádostem kněží o asistenty často není vyhověno ze strany diecéze z důvodu krácení jejich počtu kvůli mzdovým nákladům. V součinnosti je možné řešit tuto situaci s ÚP přes nástroje APZ (Veřejně prospěšné práce – VPP/nebo společensky účelné pracovní místo – SÚPM), k čemuž ale v kraji zatím dochází spíše sporadicky z důvodu malé informovanosti a také z toho důvodu, že lidé mají pocit, že se jim administrativní zátěž spojená se zažádáním o dotaci na tak krátkou dobu prostě nevyplatí. Vzhledem k tomu, že by v blízké době mělo dojít k navrácení nemovitostí a pozemků církvi, bude ale podle místních farářů těchto asistentů potřeba. V Jeseníkách církev dostane zpět pravděpodobně kolem 350 hektarů lesů a polí. Podle zpráv z Ostravsko-opavského biskupství plánuje církev v Jeseníkách hospodářskou půdu zachovat a pronajímat současným obhospodařovatelům a lesy využívat ke zpracování dřeva, k čemuž budou potřebovat najmout lesníky a další pomocnou sílu. Faráři si dle výpovědí umí představit, že by tyto pozice obsadili dlouhodobě nezaměstnanými – je zde tedy prostor k aktivnímu využití prostředku APZ, ale podmínkou je zvýšení informovanosti a zjednodušení procesu. (Zahrada 2000, SONS, Charita, Silezika, Boetheia, Světakraj, Darmoděj, Ester, Levisticum, Salet, Spolek pro obnovu Rejvízu, Ekojóga ČR), formálních a neformálních spolků, sdružení a komunit a aktivních jedinců (R.E.Z., Baobab, Rychlebské ženy, LETS Jeseníky, Kavárna Ennea, Café Kavka, Filmový klub Javorník, Plíživá kontra atd.) Mezi nimi vzniká řada zajímavých projektů, které buď cíleně anebo jako vedlejší efekt podporují zaměstnanost – například Silezika o.s., spolupráce mezi organizacemi Boétheia, Člověk v tísni a Agenturou pro sociální začleňování – ASZ, Hnutí Brontosaurus, sdružení Světakraj a Baobab. Aktuálně běží na Jesenicku řada programů na podporu rozvoje regionu, zaměstnanosti či na podporu sociálních služeb. Agentura pro sociální začleňování působí na Mikulovicku v rámci projektu „Lokální partnerství“, který obcím pomáhá s poznáváním problémů sociálně vyloučených lokalit a jejich obyvatel, přičemž se snaží o propojování místních subjektů (veřejnosti, škol, zaměstnavatelů, školských zařízení apod.). Dále v součinnosti s mobilním týmem terénních sociálních pracovníků Člověka v tísni a občanským sdružením křesťanské pomoci Boétheia uskutečňuje projekt „Prostupné zaměstnávání“. V současné chvíli ASZ začíná v regionu rozvíjet projekt KPSVL (Koordinovaný přístup k sociálně vyloučeným lokalitám). Aktivní jedinci a komunity Komunitní a spolková činnost je v lokalitě značná, což se odráží ve velkém počtu sportovních a zájmových oddílů (jak formálního, tak neformálního charakteru) či jiných aktivních seskupení. Kulturně-společenský či sportovní program je bohatý a rozmanitý, a to i v menších obcích, přičemž nechybí participace ze strany místních. Vedle klasických typů zájmových zařízení a spolků (Český klub turistů, Skauti, Klub důchodců, Sbor dobrovolných hasičů, Svaz tělesně postižených, DUHA, sportovní oddíly – fotbalisti, bojová umění, zimní sporty, plavání, chovatelské spolky – včelaři atd., myslivci, divadelní ochotnické spolky) je v regionu velký počet neziskových organizací Aktivní je na Jesenicku také Místní akční skupina Vincenze Priessnitze pro Jesenicko (MAS). Vznikla v roce 2012 a nahradila dřívější nefunkční MAS (JEMAS vznikla v roce 1997), které se nepodařilo získat dotaci LEADER a tím pádem možnost přerozdělování dotací v regionu. O tento cíl nyní usiluje projektový tým (8 zaměstnanců) nově ustanovené MAS. Současná MAS je aktivní, dobře komunikující a motivovaná. Členy jsou téměř všichni zdejší starostové, mnozí zástupci neziskových organizací, zástupci úřadu práce a někteří podnikatelé. Hlavní zjištění23 Již funkčním subjektem je na Jesenicku sociální podnik VS Rychleby, fungující od roku 2010. Sídlí ve Velké Kraši, věnuje se výrobě bylinných sirupů a čajů, jablečných moštů a octů a zaměstnává Romy. Výrazným lokálním činitelem na poli společensko-kulturního dění jsou Priessnitzovy léčebné lázně v Jeseníku. Jejich akcí a programu (pravidelné hudební koncerty nebo tematické akce jako pálení čarodějnic, provoz balneoparku) se účastní nejen lázeňští hosté, ale i místní. Lázně také vydávají svůj vlastní čtvrtletník Lázeňské prameny. Aktivní výraznou komunitou jsou i dvě místní mateřská centra – od roku 2005 fungující MC Krteček v Jeseníku, které bylo do jisté míry předlohou a inspirací pro MC Flek v Javorníku vzniklé v letošním roce. Obě místa jsou význačným centrem setkávání pro rodiče s dětmi, věnují se rozmanitému programu a projektům. Například na podporu zaměstnanosti v minulém roce (2014) skončil dvouletý program (OP LZZ) v MC Krteček „Od kočárku k podnikání“, zaměřený na podporu maminek vracejících se do zaměstnání/začínajících s podnikáním. Na Jesenicku existuje od března 2013 LETS skupina „LETS Jesenicko“. Jedná se o místní systém výměnného obchodu, který má zhruba 40 členů. Skupina pořádá pravidelné schůzky a akce a snaží se do systému postupně zapojit více lidí. Cílem těchto skupin je vytvoření dobrovolného transparentního bezúročného systému, ve kterém se uživatelům připisují anebo odepisují body na základě transakcí, které proběhnou mezi nimi a ostatními uživateli systému. Systém je založený jako doplněk ke státní měně, ne jako její náhrada. Výraznými aktéry jsou také místní obyvatelé, kteří se věnují domácí výrobě potravin. U některých se jedná o zlegalizovanou činnost, ve které podnikají (například ekofarmy). U dalších jde o činnost, kterou zatím provozují jako vedlejší a své výrobky spíše vyměňují nebo prodávají různě širokému okruhu známých a sousedů. Zabývají se například výrobou přírodních vín, marmelád, džemů a omáček, pěstováním bylinek a jejich prodejem, pěstováním sezónní zeleniny a jejím bedýnkovým prodejem, výrobou sýrů, prodejem mléka, vajec, medu a masa domácích zvířat aj. 5. Javornické MKZ (městské kulturní zařízení) je velmi činné, spolupracuje s místními „neorurály“. Společnými silami se jim podařilo zprovoznit kavárnu Cafe Kavka a Mateřské centrum Flek v Javorníku. Společně dále vytvářejí společensko-kulturní program. Pracují ve výborné symbióze s místními obyvateli. Javorník 24 Hlavní zjištění 5 Javorník Pro Javornicko platí v podstatě stejné charakteristiky jako pro celé Jesenicko. Jesenicko samotné trpí izolovanou polohou, slabou ekonomikou a vysokou nezaměstnaností, Javornicko má všechny tyto problémy ještě umocněné, stejně jako okolní obce. Při pohledu na demografická data by nebylo těžké pojmenovat tuto oblast jako území nikoho, kde se v novodobé historii střídali Poláci s Němci i Čechy. Problematika pohnuté historie a hledání vazby k regionu aktuální dodnes, byť se zde s lokální identitou začíná kreativním způsobem pracovat, jak bylo ukázáno výše. Umělé poválečné doosidlování však způsobilo pouze další etnickou roztříštěnost, ale i úpadek některých historických řemesel a tradičních ekonomických odvětví. Bez nadsázky tedy lze říci, že na Javornicku se začínalo od nuly a po neúspěšných pokusech o oživení oblasti (formou např. uranových dolů) se místní pomalu začali opět vracet k tradici, kterou zde má zemědělství i odvětví těžkého průmyslu (těžba kamene, dřeva). Je potřeba vycházet z možností, které území poskytuje, což je krom nedotčené přírody, velkých zásob dřeva, kamene i celkem úrodná půda a pastviny. Jakkoliv se v rámci republiky i kraje projevuje restrukturalizace ekonomiky a výrobní sektory (zemědělství a průmysl) ustupují na úkor nevýrobních služeb, v Javorníku a hlavně v okolních obcích je přítomnost zemědělství naprosto zásadní. Vlivem idey prosazované za minulého režimu „pěstovat vše a všude“ se i ve vyšších nadmořských výškách Javornicka prosazovalo zemědělství. Postupem času se ukázalo, jaký způsob hospodaření je pro lokalitu nejlepší, a některá bývalá družstva dodnes ve zprivatizované podobě prosperují. Neměla by teoreticky být nouze ani o pracovní síly v zemědělství, protože starší generace si své znalosti zachovala a mladší vychovává střední zemědělská škola v Bernarticích. Průmysl se koncentruje spíš v jižní části oblasti, která již spáduje k Jesenicku, kde je lepší dopravní dostupnost a větší zázemí pro výrobní podniky. Zaměstnanost ve službách dominuje hlavně ve větších obcích, kde se soustředí státní správa, její složky, příspěvkové a neziskové organizace a soukromí poskytovatelé služeb. Nezaměstnanost dosahuje hodnot kolem 20 %, v menších obcích i 40 % (Bílá Voda), v rámci Česka jde o nejvyšší čísla4. Problém nezaměstnanosti je umocněn sezónními pracemi, které jsou na Javornicku velmi časté (zemědělství, stavebnictví, těžba dřeva, kamene…), v zimě je tak bez práce ještě více lidí. Nepříznivá ekonomická situace se propisuje i do populační struktury. Vesnice, ale i města trvale ztrácejí obyvatelstvo. Mladí lidé přes kladný vztah k regionu obtížně nalézají v místě perspektivu, a tak často odcházejí již po základní škole mimo okres – a přestože se nyní začínají objevovat ti, kteří by zůstat chtěli, tak na to region není připraven patřičnou nabídkou vzdělávacích zařízení. Nejbližší střední škola je zemědělská v Bernarticích, další čtyři potom v Jeseníku, nabízené obory 4 https://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/zmena_metodiky Javorník27 ale často studentům nestačí, navíc neodrážejí reálnou potřebu na místním trhu práce. Populace tedy dlouhodobě stárne, což zvyšuje ekonomickou zátěž na obce i pracující. Stárnutí se silně projevuje v malých obcích, kde navíc často žije jen jeden člověk v domě. Domy nemají ideální vybavenost a jejich provoz a údržba jsou fyzicky náročné, o to víc, jedná-li se o staršího člověka. Vlivem sociálních i ekonomických problémů, které oblast sužují, se sem koncentrují neziskové organizace. Kromě sociálních služeb a práce se zdravotně či psychicky postiženými se věnují i skupině sociálně vyloučených, osobám v krizi a problémovým rodinám s dětmi. Výše byla zmíněna vykořeněnost místních a její projevy do současnosti, ale vztah k území a regionální identita se dnes více prohlubují. Většinu místních zde drží kromě rodiny a vazeb i onen vztah k místu („vždyť my to tu máme rádi, je tu krásně“). Jak již bylo popsáno výše, jedinečnost místní přírody a ona odloučenost od okolí místní spojuje a navíc začíná lákat i nové usedlíky. Z chatařů a chalupářů se občas stávají trvalí obyvatelé s odstupem a externím pohledem na místní situaci, kteří díky tomu přinášejí podněty pro oživení a rozvoj lokality. Javornicko prochází složitým obdobím a řešení nastalé situace nelze očekávat jednorázově. Území se musí řešit komplexně, dlouhodobě a pomalými krůčky. Začít se musí u práce s místními obyvateli – usnadnit jim život, pomoci nalézt práci, zpřístupnit sociální služby a kvalitní vzdělání. Ekonomiku lze nastartovat pomocí místních zdrojů – navázat na zemědělství, diverzifikovat činnost a rozšířit ho o zpracování produktů, založit bio produkci či chov netradičních zvířat, například nové druhy ovcí, koz a krav nebo třeba druhy vhodné k různým typům zooterapie. Kámen a dřevo jsou hlavní těžební suroviny, které se bohužel dál nezpracovávají a ztrácí tak na své hodnotě. Kamenictví je tradiční řemeslo Jesenicka, ale jeho konkurenceschopnost je vlivem dopravní (ne)dostupnosti omezena. Firmy navíc brzy nebudou moci s tradičními produkty konkurovat a budou muset vsadit na inovativní přístupy ve výrobě nebo produkci. Dalším výrazným odvětvím je cestovní ruch, který je často skloňovaný v souvislosti s rozvojem celého Jesenicka. Javornicko není výjimkou. Nemůže konkurovat turisticky vybaveným Jeseníkům a musí vsadit na jedinečnou „opuštěnost“ Rychlebských hor, které lákají především milovníky outdoorových sportů. K tomu, aby se podobné podněty daly uskutečnit, mohou pomoci celky územní spolupráce, které jsou prostředníkem pro komunikaci a navazování partnerství mezi zainteresovanými subjekty. Kromě toho mají samozřejmě přístup k dotacím a mohou tak projekty pomoci financovat. Občanská vybavenost Javorník provozuje dvě mateřské školy s celkovou kapacitou 111 dětí, kam dojíždějí i děti z vesnic na severovýchod od Javorníku. Kapacita školek je naplněna, ale dostačuje. Věková struktura Javorníku naznačuje, že by s kapacitou neměl být problém ani v budoucnu, protože dětská složka se ztrácí a porodnost se dlouhodobě snižuje. Na druhou stranu školky využívají i děti z okolních vesnic, kde je věková struktura odlišná. Např. Bílá Voda má nadprůměrnou porodnost i podíl nejmladší populace, jde ale o velmi netypický případ (specifikum rumunské populace, jak bylo popsáno výše). Javorník si tak nemůže dovolit místa ve školkách ztrácet. V této periferní oblasti jde o jedinou formu péče o předškolní děti. V Jeseníku funguje např. mateřské centrum, které zde chybí. Problém je tradičně o prázdninách, kdy vlivem sezónních prací narostou možnosti zaměstnání, ale rodičům nemá, kdo děti hlídat. Možností by bylo zavedení omezeného provozu školky, případně zavedení hlídání dětí (sdílení mezi maminkami) nebo 28Javorník dětská letní „družina“, která by umožňovala hlídání a zabavení jak předškolních, tak školních dětí. Stejně jako jinde i zde je problém s péčí o děti do 3 let. S tím také napomáhá školka, a pokud jsou volná místa, bere děti již od 2 let, pokud zvládají základní hygienické návyky. Vlivem zrušení statutu jeslí jako zdravotnického zařízení jich celostátně ubylo. Města je nemohou provozovat, a tak předškolková výchova úplně vymizela. Tato zařízení mohou být nahrazována novými – soukromými, typu dětské skupiny, či individuálním hlídáním. V Javorníku vzniklo na jaře roku 2015 mateřské centrum Flek, které na tuto poptávku reaguje. Základní vzdělání zajišťuje devítiletá ZŠ, kam především na druhý stupeň dojíždí řada dětí z okolí. Základní školu navštěvuje 350 žáků, kdy ve třídě je v průměru 22 dětí, což je celkem ideální stav. Dojížďka z okolí se projevuje především na 2. stupni, kam přecházejí děti z Bernartické ZŠ. Škola má vlastní družinu, o kterou je velký zájem a je plně obsazena. Školu navštěvuje 22 žáků s poruchami učení, kteří mají individuální plán a věnují se jim 3 asistenti pedagoga. S těmito a dalšími dětmi, které mají problémy se zvládáním školy, napomáhá škole sdružení Ester, které mimo jiné nabízí žákům zejména ze sociálně znevýhodněného prostředí volnočasové aktivity a přípravu do školy. Za úvahu by stála následná péče o tyto děti i po dokončení školní docházky. Základní škola je jednou z možností, kde podpořit regionální patriotismus místních obyvatel (žáků). Javornicko má tradičně problém s emigrací a trvale ztrácí obyvatelstvo. Dokazuje to i výběr středních škol, kdy více jak polovina dětí odchází mimo okres Jeseník. Důvodem je jak omezená nabídka středních škol, tak především neutěšená ekonomická situace v regionu, kterou děti a jejich rodiče vnímají. Škola by tak měla plnit úlohu regionálního patriota, který dětem pomůže vybudovat vztah k regionu, ale také ukáže pozitivní příklady z praxe a možnosti jejich uplatnění. Nutností je také pozvednutí finanční gramotnosti, v tomto případě nejen dětí, ale i dospělých. V regionu funguje střední škola zaměřená na zemědělskou a řemeslnou výrobu. Je to jediná střední škola v okrese mimo hlavní město, ale je o ní malý zájem. Jak již bylo zmíněno, většina dětí odchází po ZŠ mimo okres a zemědělství není lákavým oborem. Celkově skladba středních škol a jejich zaměření velmi málo odráží reálnou ekonomickou situaci a potřebu po pracovní síle v regionu. Zemědělská škola v Heřmanicích má klasické zemědělské obory, z nichž je největší zájem o opraváře zemědělských strojů a umělecké obory – kovář a brašnář, sedlář. Škola má vlastní jezdecký oddíl a péče o koně je ukotvená i v jednotlivých oborech. Stávající obory i studijní plány by měly být obohaceny o možnosti diverzifikace zemědělství, nové možnosti hospodaření, netradiční chovy či rostlinnou výrobu, eko(bio) zemědělství, následné zpracování produktů (řezníci a jatka v oblasti chybějí), či dřevozpracující obory atp. Spolupráce škol s místními firmami celkem funguje, ale je nutné ji rozvést o další externí pohled. Škola by v rámci exkurzí měla přivést úspěšné zemědělce i z jiných oblastí, kteří by mladým předali zkušenosti. Spolupráce s Polskem sice probíhá, ale spíše na úrovni sportovních klání než na profesní výměně zkušeností, která by studentům i učitelům pomohla. Jedním z hlavních problémů, který se propisuje v ekonomické i sociální izolaci oblasti, je špatná dopravní dostupnost, která umocňuje izolovanost Javorníku. Komunikace mají většinou jen lokální význam, což se v kombinaci s častými kalamitními stavy v zimě podepisuje na jejich správě a údržbě, která často zaostává. Ekonomická situace v regionu dlouhodobě upadá a přitom jedny z mála tradičních odvětví, které se drží a jsou schopné zaměstnat více lidí, jsou velmi nákladné na dopravu (kamenictví, těžba dřeva). Místním firmám stoupají náklady, v zimě mají problém s přepravou a mohou tak jen stěží konkurovat dostupnějším podnikům. I pro potenciální investory je izolovanost a špatná dopravní dostupnost velkou překážkou pro vstup do regionu. Javorník29 Hlavní pozemní komunikací je silnice první třídy č. 60, která spojuje Jeseník s Javorníkem a dále pokračuje na Polsko. Přeshraniční komunikace a dopravní spojení s Polskem jsou velmi slabým bodem celé oblasti. Poláci by mohli být významným rozvojovým partnerem i kupní či turistickou silou, ale služby na ně jsou zaměřeny jen minimálně a např. veřejná přeshraniční doprava neexistuje. Železniční doprava má také pouze regionální charakter a její technické parametry se celou řadu let nezměnily. Její nedostatky pociťují místní hlavně o víkendech, kdy udržuje spojení s většími městy. Autobusová doprava se v rámci Javornicka provozuje, ale má velmi malou vytíženost, přesto je pro místní obyvatele bez auta nenahraditelná. Pomoci by například mohla zemědělská družstva zapojením se do údržby silnic v zimě, která by tím mohla diverzifikovat svou činnost a měla by uplatnění i v „mrtvé“ zimní sezóně. Sociální služby Jesenicko včetně Javornicka je problémovou oblastí, kde se nachází celá řada cílových skupin, které ke svému životu sociální služby potřebují. Kromě seniorů či zdravotně postižených obyvatel je zde velké zastoupení místních, kteří se vlivem dlouhodobých problémů dostali do krize. Celkově zde roste zadluženost a dlouhodobě klesají důchody. Pro města jsou zřizované příspěvkové organizace velkou rozpočtovou zátěží, proto je přítomnost charity a neziskových organizací velkým přínosem. Organizace působící v oblasti jsou většinou situované v Jeseníku, kde je jejich působení a škála největší. Přímo v Javorníku sídlí charita, která poskytuje péči pro 15 mentálně postižených osob a provozuje vývařovnu pro sociálně slabé. Jednou z významných organizací je občanské sdružení Ester, které poskytuje péči pro chronicky duševně nemocné, poskytuje sociální rehabilitaci a terapeutické dílny pro osoby v krizi či zdravotně postižené. Dále se zaměřuje na řešení problémů rodin s dětmi, kde spolupracuje i s místní ZŠ, a provozuje azylové bydlení. Péče pro seniory je celkem rozsáhlá, zajištěná charitou, městem i neziskovkami. Funguje zde také kapacitně poměrně velký Domov důchodců s dobrou reputací mezi místními. Věková struktura (%) 80 69,9 70 69,4 68,9 60 Přestože je poskytovaných služeb celkem dost, informovanost místních o jejich možnostech a rozsahu by měla být posílena. Pomohla by propagace, či jeden terénní pracovník v oblasti, který by místní seznamoval s možnostmi a pomáhal by s nasměrováním řešení jejich problémů. Dalším problémem je celkový rozsah území a odloučenost některých vesnic. Potřeba posílení terénních pracovníků vyplývá i z analýzy sociálních služeb MAS. Prostor pro uplatnění terénních pracovníků by nemusel být jen v oblasti sociálních služeb. Především pro starší lidi či samotné maminky s dětmi je život v podhorské oblasti velmi náročný – s prací na zahradě, s přípravou topiva na zimu či jen s běžnými starostmi o domácnost by mohli terénní pracovníci pomáhat. Jejich činnost nemusí nutně navazovat na fungující sociální organizace, je to prostor pro otevření nového sociálního podniku. 50 0 - 14 let 40 15 - 64 let 65 a více let 30 14,3 20 14,4 15,8 16,2 16,8 14,3 10 0 Česká republika Olomoucký kraj Javorník Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011 Problém stárnutí populace trápí celou západní Evropu a Česko není výjimkou. Větší obce a města jsou schopná se na stárnutí připravit a ekonomické poklesy redukovat lépe nežli menší města či vesnice s omezeným rozpočtem, kde se navíc ještě výrazně projevuje vylidňování, což je případ Javorníku. Javorník i jeho okolí dlouhodobě ztrácí populaci, s čímž souvisí další ekonomický pokles – chybí produktivní složka populace a s tím i kupní síla. Sociální služby jsou celkem dobře nastavené, ale jak již bylo řečeno, v odlehlejších obcích je pro- blém s jejich dostupností. Dále je zapotřebí udržet především mladé rodiny s dětmi v oblasti a v neposlední řadě se zaměřit na uživatele druhého bydlení a nově příchozí včetně zmíněných neorurálů. Právě oni se často stávají hybným motorem rozvoje či kulturního dění. K území si našli cestu sami, ekonomické zázemí mají jinde a nejsou ovlivněni místním stereotypem a negativním vnímáním místních problémů a umějí přijít s novými neotřelými možnostmi rozvoje. Strukturální charakteristiky populace Věková struktura v Javorníku má nadprůměrný podíl poproduktivní složky (65+), ale trendem odpovídá jak republikovému, tak krajskému rozložení. Okolní obce jsou více nevyvážené a některé zcela vybočují (Bernartice, Bílá Voda), což je jednak dáno historickým vývojem, ale hlavně malým počtem obyvatel, kdy malé absolutní rozdíly tvoří velké relativní výkyvy. 30Javorník Vývoj počtu obyvatel v Javorníku 1869 - 2015 7000 6000 5000 4000 Počet obyvatel 3000 2000 1000 0 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2015 Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011 Javorník31 Vzdělanostní struktura je na Javornicku v rámci srovnání se zbytkem republiky velmi podprůměrná a stále zaostává. Skladba škol navíc nereflektuje potřebu regionu. Podprůměrná vzdělanostní struktura opět oslabuje ekonomickou situaci a zesiluje již tak vysokou nezaměstnanost. Na Javornicku má více než ¼ obyvatel starších 15 let pouze základní vzdělání, největší podíl – přes 40 % má výuční list. Hodnoty úplného středního či vysokoškolského vzdělání jsou velmi podprůměrné (viz graf). Tento stav je způsoben řadou faktorů. Šikovnější děti odcházejí za vzděláním mimo okres, kde často zůstanou. Ostatní děti často nemají motivaci pro další studium, protože vidí reálnou ekonomickou situaci a vzdělání berou jako ztrátu času, obzvláště když ví, že se z regionu nebudou stěhovat. Vzdělanostní struktura (%) Ekonomická struktura - zaměstnanost v sektorech (%) - 45,0 40,3 40,0 34,8 35,0 70 36,7 Česká republika Olomoucký kraj 30,0 21,7 13,2 2,9 2,7 3,0 bez vzdělání základní vč. neukončeného střední vč. vyučení (bez maturity) úplné střední s maturitou nástavbové studium Česká republika 31,6 Olomoucký kraj 30 11,8 6,7 1,3 0,5 0,5 37,7 40 18,6 19,1 10,0 0,0 56,3 50 15,0 5,0 56,0 40,1 25,0 20,0 59,2 60 Javorník 28,6 27,9 26,3 rozšířit služby o pronájem strojů, prostor či dopravní služby. Jak již bylo zmíněno, družstva by mohla spolupracovat s městy v případě sněhových kalamit na zpřístupnění komunikací. Jako prostředník by mohla pomoci MAS. Možností je také zaměřit se na dřevozpracující průmysl. Těžba dřeva v místě probíhá, ale bez dalšího zpracování, a tak surovina zbytečně ztrácí na své hodnotě. nevěnují. V oblasti chybí jatka a maso se tak zpracovává v Polsku. Blízkost Polska českému zemědělství škodí i svými levnějšími produkty, kterým nejsou místní schopni konkurovat. Zemědělství v Jeseníkách by mělo vsadit na jedinečné prostředí, ve kterém hospodaří a zaměřit se na produkci kvalitních (bio) potravin a celkově diverzifikovat svou činnost o druhotné zpracování surovin, Javorník 20 12,2 1,4 1,2 0,8 vyšší odborné vzdělání 4,0 10 3,2 vysokoškolské 0 zemědělství průmysl služby Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011 Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011 Dalším problémem je zaměření škol, které by mělo být šité na potřeby oblasti. Absolventům by měla být věnována náležitá péče a profesní pomoc. Kromě změny oborových zaměření by kraj mohl studenty motivovat k řešení místních problémů formou soutěží a vytváření nových příležitostí např. formou jejich zapojování do místních reálných projektů, formou podpory firemních studentských soutěží apod. Ekonomická struktura je na Javornicku jedna z nejslabších oblastí v Česku, kde nezaměstnanost nabývá nejvyšších hodnot. Strukturálně si svůj význam stále drží zemědělství, ale dochází k postupné terciarizaci ekonomiky. Jesenicko je jednou z nejpostiženějších oblastí v Česku, kam tradičně směřuje řada opatření a projektů na ekonomické posílení. Důvody slabé ekonomické produktivity regionu jsou v historických souvislostech a okolnostech transformačního období po r. 1990, kdy se naplno projevila izolovanost regionu a nevhodná privatizace či slabá konkurenceschopnost místních podniků. Slabá ekonomická situace se nejvíce propisuje do míry nezaměstnanosti, která je dlouhodobě jedna z nejvyšších v Česku. V Jesenicku navíc většina podniků podléhá sezónním pracím (zemědělství, dřevařství, těžba kamene, stavebnictví), a tak se nezaměstnanost v zimních měsících ještě zintenzivní. Javornický výběžek je v rámci Jesenicka vůbec nejpostiženější oblastí. Největším zaměstnavatelem je veřejný sektor – město, vzdělávací instituce, příspěvkové organizace, svou pozici si ale dlouhodobě udržuje zemědělství. Zemědělství má ve srovnání s Českem i krajem nadprůměrné zastoupení a jeho význam je především pro některé menší obce nenahraditelný. Typickou zemědělskou obcí jsou Bernartice, kde za totality bylo jediné zemědělské družstvo, které nyní stále funguje již ve zprivatizované podobě. Zemědělství je tradiční, produkuje jak živočišnou, tak rostlinnou výrobu. Problémem je následné zpracování produktů, kterému se již zemědělci 32Javorník Průmysl je v Javornicku zastoupen podprůměrně, významněji se projevuje hlavně u jižních obcí, které jsou více vázány na Jesenicko, kde se průmyslové podniky nacházejí. Nevýrobní sektor služeb je hlavním zaměstnavatelem a terciarizace se bude nadále více projevovat. Státní správa posílená neziskovými organizacemi a službami bude terciérní sektor více upevňovat. Významnou roli ve službách hraje i cestovní ruch, který je jedním z nejčastěji zmiňovaných faktorů rozvoje. Přírodní podmínky jsou pro jeho uplatnění jedinečné, bohužel má ve svém okolí silnou konkurenci. Jihozápad Jeseníků je silnou turistickou oblastí s potřebnou vybaveností a infrastrukturou (široká škála ubytování, restaurací, lanovky, turistické a cyklistické trasy), kam směřuje většina návštěvníků. Město Jeseník těží z čistého přírodního prostředí, které pomohlo vybudovat lázeňskou tradici města. Zlatá doba lázeňství bohužel uplynula a v současné se potýká s krizí, ale stále jde o důležité odvětví v regionu. Naproti tomu oblast Javornického výběžku s Rychleb- skými horami s téměř nedotčenou přírodou je navštěvována spíše výjimečně. Rychlebské hory jsou jedny z nejopuštěnějších v Česku, a tím více lákají specifický druh turistů. Oblíbené jsou mezi vyznavači outdoorových sportů, kteří ke svému pobytu zázemí nutně nepotřebují, naopak přílišná turistifikace oblasti je odrazuje. Je proto zbytečné, aby se Javornicko snažilo konkurovat svému okolí – vhodnou cestou je zachování opuštěného rázu hor a zaměření se na aktivní turisty, kteří tyto oblasti vyhledávají. Rozvoj musí probíhat opatrně s ohledem na nedotčenou přírodu a koncepčně za účasti všech dotčených skupin (podnikatelé, samosprávy, neziskové organizace). Zapojit by se měla i polská strana, která může přivést další turisty a rozšířit aktivity i na své území. Kromě tradiční horské turistiky je oblast populární mezi orientačními běžci. Tyto outdoorové sporty se mohou doplnit o další – singltrek, horská kola, horolezectví, v zimě sněžnice atp. Pro všechny tyto uživatele by se hodilo např. vystavění přístřešků na přespání. Javorník33 Celky územní spolupráce a místní aktéři Mikroregion Javornicko Nejmenší celek územní spolupráce, ve kterém je Javorník zapojen. Mikroregion byl založen v roce 2001 za účelem společného postupu a spolupráce při prosazování zájmů mikroregionu v oblasti dotační politiky státu a EU. Hlavními oblastmi spolupráce má být zaměstnanost, vzdělanost, ochrana životního prostředí, podpora malého a středního podnikání a cestovního ruchu. V současné době jsou do mikroregionu zahrnuty obce Javorník, Bernartice, Bílá Voda, Uhelná a Vlčice. Jde tedy o nejmenší celek územní spolupráce, který je dál součástí Sdružení měst a obcí Jesenicka, kde spolupracuje s dalšími mikroregiony. Vzhledem k velikosti i omezenému rozpočtu (cca 50 tisíc za rok) jsou projevy činnosti spíše lokálního charakteru. Snaha směřuje k oživení kulturního, sportovního a společenského dění, kdy mikroregion shromažďuje informace o konaných akcích, některé i organizuje a kofinancuje. Internetové stránky slouží jako informační portál pro turisty. Od doby založení se povedlo mikroregionu získat dotaci z Programu obnovy venkova na nákup strojů k údržbě veřejných prostranství a zapojit se do přeshraničního projektu Rychleby – Zlaté hory, zaměřeného na rozvoj podnikatelského prostředí a cestovního ruchu. Problematika, která se v rámci mikroregionální spolupráce řeší, odpovídá velikosti i možnostem spolku. Činnost mikroregionu nemusí být nutně fixovaná nebo omezovaná finančními možnostmi, měla by primárně směřovat k vytvoření platformy, kde by se setkávali místní aktéři – podnikatelé se samosprávou, neziskovými organizacemi, školami atp. Sdružení měst a obcí Jesenicka Euroregion Praděd Zahrnuje všech 23 obcí v bývalém okresu Jeseník a spolupracuje s Nysským regionem z Polska. Účelem jsou koordinovaný rozvoj, navazování partnerství, společná dotační politika a propagace. Sdružuje všechny obce v okrese Jeseník a Nysský region z Polska. Je nejstarším celkem územní spolupráce, byl založen v roce 1993 a v současné době zahrnuje čtyři české a jeden polský mikroregion. Podle oficiálních údajů by založen za účelem ochrany zájmů Jesenicka a koordinace činností v oblasti cestovního ruchu, infrastruktury, dopravy a dotační politiky. V současné době je jeho činnost zaměřena celkem pragmaticky na společné řešení dopravní dostupnosti a komunálního odpadu, což jistě jsou zásadní problémy obcí, ale nemají žádný větší přesah. Sdružení měst a obcí by mělo směřovat k podnětům pro společnou diskusi nad možnostmi lokálního rozvoje, jednotně zastupovat region při externích jednáních a vytvářet partnerství jak uvnitř, tak vně sdružení. Přeshraniční spolupráce s Polskem je na Javornicku celkem slabá, její potenciál je mnohem větší. Sdružení Jesenicka aktivně spolupracuje s polským partnerem. Euroregion zahrnuje 72 obcí v Česku a 34 v Polsku. Jedná se o aktivní celek přeshraniční spolupráce výrazně přesahující hranice Jesenicka. Činnost je zaměřena hlavně na propagaci cestovního ruchu, spolupráci škol a obchodních či kulturních spolků. Mezi euroregiony působí na celkem malém území, o to je ale aktivnější a jeho činnost je vidět. Jeho aktivity se rozdělují na dva hlavní proudy. Jednou je společná propagace cestovního ruchu na obou stranách hranice, která je určená primárně veřejnosti. Druhá je čistě zaměřena na formy přeshraniční spolupráce. Kromě velkých společných projektů na úrovni celého euroregionu je zajímavý hlavně fond mikroprojektů, který euroregion spravuje. Tento fond je nástrojem pro realizaci neinvestičních a malých investičních projektů s finanční podporou ze strany EU v rozmezí 2 000 EUR až 30 000 EUR. Každoročně euroregion vybírá z celé škály přihlášených projektů, ty které bude kofinancovat. Nejčastěji jde o kulturní akce, školní výměnné pobyty, sportovní události atp. Javorník tyto projekty opět nevyužívá, čímž se ochuzuje nejen o finanční, ale i rozvojové příležitosti. MAS Vincenze Priessnitze pro Jesenicko Historie lokality Nejvýraznější forma územní spolupráce v oblasti. MAS Vincenze Priessnitze pro Jesenicko má 49 členů a její územní rozsah zahrnuje 24 obcí s celkem 40 486 obyvateli. Kromě obcí je zapojeno 17 neziskových organizací a 8 představitelů soukromého sektoru. Vzhledem k tomu, že předchozí MAS neobdržela dotace z programu LEADER, došlo k založení nové, která v rámci projektu „Aktivní partnerství na Jesenicku“ zpracovala podklady pro strategický plán pro léta 2013–2020. V jednotlivých pracovních skupinách se řešily otázky zahrnující komplexní analýzu území (od zaměstnanosti přes infrastrukturu až po komunitní život). Sídlo MAS je v Lipové - lázně a celkově jsou zapojeni členové spíše z jižní části území v okolí Jeseníka. Javorník by se měl do aktivit MAS více zapojit, vzhledem k tomu, že jde o nejvýraznější formu územní spolupráce, která může být novým impulsem rozvoje regionu. Pravěké osídlení Javorníku a okolí se omezuje pouze na dílčí zmínky. Celou oblast lze vzhledem k poloze za hřebenem Jeseníků spojovat spíše s vývojem v sousedním Slezsku. Těsně za polskými hranicemi je zmiňováno pohřebiště z doby bronzové a starší nálezy připomínají pohřebiště na fotbalovém hřišti. V okolí jsou evidovány nálezy blíže nedatovaných kamenných seker a několika římských mincí bez nálezových okolností. Lze říci, že se jedná o samotný okraj této sídelní zóny. 34Javorník Středověké osídlení je zde doloženo zhruba od poloviny 13. století. Již z této doby pocházejí jak místní panská sídla (tvrz Javorník, hrad Rychleby), tak kostel sv. Kříže. Původní ves a následně i město byly majetkově svázány s biskupstvím ve Vratislavi a Jánský vrch sloužil v novověku jako biskupská rezidence. Název Javorník je vykládán buď jako odkaz na osidlování javořin, nebo z polského „jawit“, tzn. hlídat. Původním jádrem byla ves s kostelem sv. Kříže a blízkou tvrzí (zanikla v 15. století) a až později, na přelomu 13. a 14. století byl založen hrad na dnešním místě s městečkem v podhradí. Javorník tak byl v roce 1373 dělen na dvě samostatné části – město a ves. Toto dělení se udrželo až do 20. století, kdy došlo k jejich sloučení. Obec se svou plužinou ležela v otevřené krajině, přičemž město uzavřelo vstup do úzkého údolí, kudy probíhala komunikace a hrad tento koridor kontroloval z ostrožny na Jánském vrchu. Ke strážním stanovištím lze počítat také oba blízké hrady Rychleby a Pustý zámek v Račím údolí, spolu s tvrzí Hrádkem nad Doly, chránící jednu z cest do Kladska a patrně sloužící k výběru cla. Vývoj oblasti byl na čas přerušen za husitských válek, avšak v 16. století došlo k novému rozvoji města v souvislosti s místní těžbou a zpracováním stříbra a dalších rud. V obci se od 16. století nacházel hamr, kde byla zpracována ruda z okolí. Na tuto těžbu později navázala těžba arsenu v Račím údolí. Javorník byl nejméně dvakrát postižen katastrofálním požárem (v letech 1576, 1825). Mnoho ran pak Javorník zasáhlo během třicetileté války; ať už to bylo plenění vojsk, blízká bitva či morová epidemie. To předznamenalo jeho postupný úpadek. Jisté oživení přišlo v 18. století, ale bylo opět zpomalované dalšími válečnými konflikty. Postupně sem byly přenášeny oblastní správní instituce a Javorník se stal největším producentem vlněného sukna ve Slezsku a obecně se specializoval na textilní výrobu. Při požáru roku 1825 však došlo k zásadnímu poškození celého města. Ve městě nebo v jeho okolí se také nacházely sklárny a rozvinuté bylo na celém Javornicku vápenictví. Javorník35 Ve 20. století Javorník sdílel osudy sudetoněmeckých oblastí, za války byla zlikvidována původní výroba a po válce bylo násilně vysídlené obyvatelstvo nahrazeno nově příchozími. Teprve v roce 1948 došlo k definitivnímu odtržení od majetků Vratislavského arcibiskupství. Po válce zde byla krátce těžena uranová ruda, avšak těžba byla záhy přerušena. Zajímavou kapitolou jsou samotné dějiny za druhé světové války, kdy bylo Račí údolí vytipováno jako jedna z ústupových cest před Rudou armádou. K využití místních zákopových prací však nikdy nedošlo. Na místě zvaném U Buku se rovněž nacházel zajatecký tábor pro britské letce. Po odsunu Němců v okolí zaniklo několik osad a menších obcí, např. Hamberk (Kohout) a Pavlínka. Podle údajů Tereziánského katastru z poloviny 18. století se ve středověku nacházely na Javornicku hlavně lánové pozemky, následně došlo k jejich redukci na drobnější parcely. Hlavními plodinami zde byly historicky ječmen a oves, chovaly se ovce. Z řemesel je evidováno pekařství a pak především již výše zmíněné zpracování textilu, od 19. století manufakturní. Ze záznamů vyplývá, že Javorník sloužil jako tranzitní místo na moravsko-slezském pomezí. Architektonický a urbanistický charakter lokality Město Javorník se zámkem Jánský vrch, ležící na okraji Českého Slezska topograficky jakoby již nepatřilo mezi teritoria závislá na česky mluvících zemích – i zde se projevuje jeho periferní charakter. Napovídá tomu geomorfologická struktura krajiny; dnešní správní vazba na Olomouc je do jisté míry dodatečně a uměle vytvořená, jak již bylo zmíněno výše – překážkou je jak vzdálenost, tak geografická poloha „za horami“. Při práci s tímto náročným terénem je pro pochopení genia loci nezbytné se dopodrobna začíst do složitého dějinného vývoje města – podepisuje se zde jen slabá vazba na české vnitrozemí a naopak větší vazba na Polsko a samozřejmě všechny dějinné zvraty 20. století včetně vyhnání německého obyvatelstva i zmíněná přítomnost rumunské a řecké enklávy a v současnosti se rozšiřující enklávy romské. To, co by na první pohled naznačovalo kulturní bohatství a rozmanitost, dnes spíše ústí do tvrdých sociálních a ekonomických problémů, které se dlouhodobě nedaří řešit. Atmosféra města je postižena zvyšující se kriminalitou a částečně i starostkou popisovanou sociální nevraživostí. Jednoznačným potenciálem místa je biskupský zámek Jánský vrch coby turistický cíl, společně s krásnou přírodou v okolí. Propagovaná turistická přitažlivost může přinést rozvoj a informovanost o městě, které je samo o sobě z architektonického a urbanistického hlediska zajímavé a esteticky malebné. Charakter krajiny a přírodní podmínky Krajina Jesenicka je na české poměry unikátní – týká se to především ledovcové krajiny na Vidnavsku, jejíž povrch byl v předposledním glaciálu (tzn. saalské zalednění, které skončilo před cca 150 000 lety) pokryt ledovcem, který výrazně předurčil i dnešní zdejší krajinný ráz. Reliéf této krajiny je však mnohem starší, žulový masiv Rychlebských hor a komplikované Jeseníky na jihu byly v ledových dobách bariérou, přes kterou se cca 100 m mocná vrstva ledu již nedostala. Krajina je zde překvapivě teplá a nakloněná zemědělství, i na poměrně vysokých okrajích Rychlebských hor invaduje akát a dolní hrana pohraničního hvozdu má překvapivě suchý a teplý charakter (příkladem je třeba „jižně“ působící doubrava na levém břehu Javornického potoka přímo v Javorníku). Proto se také zřejmě mezi místními přezdívá celé oblasti „Malá Haná“. vany a staré duby nebo malé, kamenité remízky jsou vůbec typické pro celý kraj; natolik, že sesbíraný morénový materiál tvoří neúmyslně sestavenou, přitom ale fantasticky rozmanitou geologickou sbírku přímo na centrálním vidnavském náměstí. S ledovcovými sedimenty a jejich sklony k podmáčení souvisí i dominantní charakter ploché, jinak zemědělské krajiny: kromě zmíněných dubových remízků a intenzivní zemědělské krajiny jsou to také olšové luhy s náznaky rašelinišť (jako třeba velice cenný luh mezi hranicí a Vidnavou). Poslední, velmi důležitý odstavec popisu zdejší krajiny, je fenomén opuštění krajiny po odsunu Sudetských Němců: leží zde několik úplně opuštěných, úmyslně zničených vesnic. Spousta krajinných struktur (hlavně alejí a bývalých rybníků) představuje rudimenty tehdejší poměrně hustě osídlené, ploškovitě a intenzivně obhospodařované krajiny. Nejen zánik vsí samotných, ale i dlouhodobé upuštění od hospodaření na obrovském úseku krajiny, vedlo k dnešnímu masivnímu šíření invazních rostlin: hlavně křídlatek a lupiny. Zarůstají hlavně okolí vodních toků (křídlatka) a bývalé pastviny (lupina), šíří se ale silně i na zaniklých sídlech. Celková doporučení jsou proto hlavně obnovení průchodnosti glaciální krajiny, zavedení nějakého způsobu hospodaření do zaniklých sídel a redukce populací invazních rostlin. Z dob výrazně starších krajině dominují dvě mohutná pohoří, jejichž dost vodnaté toky erodují glaciální sedimenty a určují převážný ráz krajiny. Čtvrtohorní eroze svahů Rychlebských hor také zásadně určuje ráz krajiny samotného Javorníku, který je napůl v „sudetský horský“ (horní polovina) a napůl v „sudetský glaciální“ (dolní polovina). Poblíž dolního okraje se navíc vyskytuje hřbet Písečného, což je jeden z nejviditelnějších a nejzachovalejších ledovcových tvarů celého výběžku. Bludné balvany jsou na několika místech naházeny na okraj lesa jako kamenné snosy; samotné vrcholky mírného hřbítku pak obsahují zbytky starých doubrav a náznaky pastevních trávníků. Bludné bal- 36Javorník Javorník37 6. Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí 38Javorník 6 Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí 6.1 Kdo jsou neorurálové? O neourálech se ve společenských vědách hovoří jako o společenském hnutí, které má počátky v Evropě v 60. letech 20. století, kdy se rostoucí počet lidí začal z městských oblastí stěhovat na venkov z důvodu hledání alternativního způsobu života, který by byl blíže přírodě a tradici. Tyto provenkovské migrace samotný venkov proměnily jak materiálně, tak symbolicky – ustanovením určitého životního stylu a definováním společné identity, navázáním nových vztahů a vytvořením nové komunity a nových společenských vazeb, sdružováním se stejně smýšlejícími lidmi a přivlastněním si nového místa a území. Příchod neorurálů na venkov se dá vnímat jako způsob konfrontace s životem ve městě, jako nový požadavek na kvalitu života a jako nový způsob vnímání venkova jako žádoucího a vhodného prostředí pro bydlení�. Venkov v očích neorurálů nabízí kvalitu života, kterou ve městech nelze získat a stává se tak důležitým argumentem pro přestěhování se z města na vesnici. Životní styl neorurálů se popisuje jako „přírodní“ a jsou pro něj význačné tyto aspekty: alternativní medicína, meditace a terapie, organické a vegetariánské produkty, aplikace budhistických principů v přístupu k životu, venkovní aktivity jako pěší turistika, ekologie, zpomalení, přechod a změna, spolupráce a vzájemná pomoc, výměnné systémy či hloubavý přístup k přírodě namísto výrobně-transformačního. Často se mluví o tom, že svým přístupem si neorurálové vytvářejí idylické představy o přírodě a života v ní�. Neorurálové mohou zahrnovat široké spektrum lidí, v rámci něhož můžeme vnímat odlišnost jednotlivých profilů, a proto můžeme vnímat i různé kategorie a typy neorurálů – například ty, kteří na venkově pouze bydlí, ale většinu dne tráví ve městě, kde pracují a na kterém jsou závislí oproti těm, kteří se svých vazeb na město vzdají a většinu svých aktivit mají spjatých s venkovem. Neorurálové na Jesenicku přišli většinou z velkých měst, jako je Praha, Brno, Ostrava či Olomouc. Jsou vysokoškolsky vzdělání, chtějí se svými rodinami žít v přírodě na venkově. Většinou přišli s určitou motivací a nápady, čemu se na venkově věnovat. Jsou aktivní a často aktivizují místní komunitu. S sebou přinášejí nejen kulturně-společenský kapitál, ale i kapitál finanční, tudíž oživují místní ekonomiky, zakládají vlastní podnikání a vytvářejí nová pracovní místa, při jejichž obsazování se chovají odpovědně vůči místním komunitám. V počtu řady desítek jsou roztroušeni po celém regionu Jesenicko a vesměs se všichni navzájem dobře znají. Spolu s dalšími podobně smýšlejícími a aktivními místními udržují čilé kontakty, vytvářejí společný Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí41 okruh známých a síť vztahů, vystavěných na principech solidarity, podpory a spolupráce. Věnují se rozmanitým projektům a generují stále nové nápady, které berou v potaz místní podmínky, kterých se snaží využít a přetvořit je v potenciál. Řada z nich úspěšně podniká. Společně promýšlejí a snaží se řešit otázky místního rozvoje. osobní rozvoj6. O kulturních kreativcích se hovoří jako o novém transnacionálním sociálním hnutí. Jejich hodnoty a názory jdou napříč jednotlivými státy a národy – jedná se tak o kolektivní celosvětové vědomí, které se zaobírá celosvětovou integrací a zájmy týkající se celé planety, především pak její udržitelností. Vybranou skupinu jesenických neorurálů, kterou se nám podařilo během terénní části výzkumu poznat a o které zde bude pojednáno, pokládáme za typ takzvaných „kulturních kreativců“. Kulturní kreativci se popisují jako lidé, kteří jsou praktickými idealisty, patří mezi nejlépe informované a rekrutují se ze všech společenských vrstev bez ohledu na dosažené vzdělání, příjmy či profesní zaměření7. Kulturní kreativci Pojmenování „kulturní kreativci“ pochází od amerického sociologa Paula H. Raye. Ten hovoří o proměně vědomí a hodnot, která zakládá nový typ kultury, tzv. „planetární kulturu moudrosti“. Jejími představiteli jsou kulturní kreativci, kteří se zajímají o osobní psychický růst a spirituální rozvoj, o ekologickou a sociální odpovědnost a péči o krajinu. Přicházejí s novými myšlenkami, vizemi, hodnotami, nástroji a modely, jak současné ekologické, ekonomické, sociální, kulturní a náboženské problémy řešit. Geneze kulturně kreativních neorurálů na Jesenicku Kulturní kreativci často poukazují na limity stávajících systémů, snaží se otevřít mnohostranný dialog a vytvářet kulturu integrálního světového názoru, a usilují o udržitelnou planetární budoucnost.5 Mezi nejdůležitější hodnoty kulturních kreativců patří: ekologická udržitelnost, lepší zdravotní péče a vzdělání, sousedské a komunitní vztahy, láskyplné vztahy a rodinný život, společenské svědomí, autentičnost ve společenském životě, společenský optimismus, altruismus, spiritualita či 5 Jiří Zemánek: „Kulturně kreativní / integrální kultura“, na: [http://www.ucimesepribehy.cz], (staženo 24/7/2015). 42 První vlna kulturně kreativních neorurálů přicházela na Jesenicko v 90. letech 20. století. Jednalo se spíše o ojedinělé případy, které přicházely nejprve do Jeseníku, odkud se časem třeba přestěhovali do menších obcí. Pocházeli většinou z Moravy z velkých měst jako Ostrava, Opava či Olomouc. Byli to zpravidla mladí lidé nebo manželské páry. Manželé se přestěhovali, založili rodiny a své aktivity svázali s venkovem. Ti svobodní se zde usazovali „tak napůl“ a kontakty s městem nepřerušili, často byli na městě ekonomicky/pracovně navázaní. Těchto pár svobodných mladých lidí, většinou mužů, do regionu jezdilo kvůli atmosféře opuštěných sudetských hor. Byli to výrazné a svérázné osobnosti, kterým někteří neformálně říkali „rychlebští pábitelé“. Hledali alternativní způsoby života a vyžití. Žili například v maringotkách, na samotě v lesích a lákal je život v přírodě. Někteří z nich se sem ve 2. vlně vrátili a plně přestěhovali, aby zde založili rodinu. Někteří odjeli do zahraničí, druzí se sem stále dočasně vracejí. Jiní zůstali. 7 Paul H. Ray: viz tamtéž. Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí Velmi výraznou skupinou neorurálů na Jesenicku se stala „vlčická“, potažmo „rychlebská“ skupina, čítající jednu desítku rodin/domácností jak z první, tak z druhé vlny. V samotných Vlčicích jich bydlí polovina a dále jsou na Zálesí, ve Staré Červené Vodě, v Horních Heřmanicích, v Javorníku a Supíkovicích. Mají mezi sebou zpravidla navázány úzké vztahy, věnují se společným aktivitám a projektům. Do jejich aktivit jsou zapojeni i další místní. V posledních rocích se společně věnovali nastavení a rozběhnutí místního nepeněžního výměnného systému Lets. V současnosti řeší otázky týkající se společné propagace a rozvoje Rychlebských hor. Postupem doby se všichni neorurálové z 1. vlny uplatnili se svými vlastními individuálními projektovými záměry, které je dnes živí a také se společnou inciativou a programem, z ní vzešlým. Začlenili se do místních vztahů a vazeb a vytvořili zázemí pro druhou vlnu neorurálů, kteří začínali přicházet po roce 2000 a kteří se na ně po svém příchodu navázali. Zhruba před 5 lety se do Rychlebských hor v krátkém časovém rozmezí přistěhovaly tři páry neorurálů z Prahy (do Tomíkovic, Vlčic a Zálesí), kteří se navzájem znali z letní školy Lipnice a navzájem se sem nalákali. SpoOblast Jeseník Rychlebské hory 1. vlna (90. léta 20. století) Aktivity Ekofarma Lačňákovi Šicí dílna Hysteria Vlčice/Biobab Zahrada 2000 2. vlna (po roce 2000) Aktivity 6 Paul H. Ray: “The Potential for a New, Emerging Culture in the U.S.”, na: [http://www.wisdomuniversity.org], (staženo 4/8/2015). Tyto hodnoty autor identifikoval v rámci opakovaných výzkumů (19862008) americké společnosti. lečně založili občanské sdružení Světakraj a vytvořili již řadu úspěšných projektů. Dva páry založily rodinu, třetí pár v současné době po rozchodu z regionu odchází. Jejich vazby na město jsou stále značné (rodina, doktoři, práce, nákupy), nicméně jsou plně přestěhovaní, většinu práce mají v regionu nebo pracují z domu a jejich volnočasové aktivity se odehrávají zde. Jsou velmi výraznými aktéry komunitního života a pro nás představují typické reprezentanty „kulturních kreativců“. Ve srovnání s 1. vlnou neorurálů, kteří jsou zpravidla usazeni v domcích se zahradou v centru obcí a mají dlouhodobou práci v okolí svého bydliště, je 2. vlna neorurálů usazena spíše na samotách, typické je pro ni časté dojíždění a určitá pracovní „zavalenost“. První manželské páry a budoucí rodiny se usadily buď v Jeseníku, nebo ve Vlčicích. V Jeseníku založily občanské sdružení Zahrada 2000, v kterém se pracovně uplatnily. Do Vlčic se přestěhovaly dvě rodiny. Jedna rodina, profesním zaměřením zemědělci, založila ekofarmu (jednu z prvních v ČR). Druhá rodina se pracovně uplatnila v nedaleké hostiárně Unita v Bílé Vodě, kterou vede doteď. Za těmito dvěma vlčickými rodinami se přistěhovala ještě v 1. vlně třetí rodina, která přišla původně do Jeseníku na pozvání kamarádky. Několik let pracovala v Zahradě 2000, ale po pár letech se přestěhovala do Vlčic – kvůli společnému přátelství a podobnému smýšlení všech tří rodin. Tyto rodiny vytvořily občanské sdružení Vlčice a jejich hlavním záměrem bylo vytvářet náplň pro své děti. Vytvořily svou malou svépomocnou komunitu. Maria Quelle Spolek pro rozvoj Revízu Vinckovo kafe Cafe Kavka Ester Chléb z Rychleb Penzion u Serváce Pišlici Silezika Stačeva Světakraj R.E.Z. Lets Jesenicko Ranní kluby Restaurant Day Tabulka – rozdělení a aktivity jesenických neorurálů. Autorka: Linda Kovářová Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí43 6.2 Co dělají? Cafe Kavka Biobab Biobab je neformálním sdružením rychlebských žen a jeho aktivity jsou zapsány pod občanským spolkem Vlčice. Toto seskupení vzniklo zhruba před 8 lety v obci Vlčice v Rychlebských horách a navazovalo na aktivity dříve založeného občanského sdružení Vlčice, z kterého vycházelo, a transformovalo se v Biobab. Jeho jádro tvoří 4 ženy z Vlčic a Skorošic, které se sem přestěhovaly z Ostravy, Beskyd, Prahy a Jeseníku. Dvě z nich se nastěhovaly do Vlčic v první vlně v 90. letech, další dvě přišly do Vlčic a Skorošic před 5 lety v rámci druhé vlny. Občanské sdružení Vlčice, na jehož činnost plynule navázaly, se zabývalo především organizací programu pro děti, protože tenkrát měla většina z nich doma malé děti. Biobab se pak přeorientoval na vytváření programu cíleného na ženy a na zapojování místních. O. s. Vlčice zakládaly před více jak10 lety čtyři rodiny neorurálů, které se do Vlčic přestěhovaly z Ostravy, Brna a Prahy. Pořádaly na pět akcí ročně, tábory pro děti, ze kterých vzešla později skupina R.E.Z., a vzájemně si se vším vypomáhaly. Z tohoto jádra čtyř rodin se po několika letech odstěhovala jedna rodina zpátky do města a jedna rodina se poté, co děti odrostly, zapojovala méně a v navazujích aktivitách Biobabu už nebyla zakládajícím členem. Jednalo se o katolickou rodinu, pro kterou se stalo prvořadé zapojení do katolické komunity. Ke zbylým dvěma rodinám se přidaly další dvě (rodina neorurálů z 2. vlny, která přišla do Vlčic z Prahy a rodina místních z Jeseníku, kteří se přestěhovali do Skorošic) a utvořili jádro Biobabu. V roce 2011 dal Biobab ve Vlčicích vzniknout společenské slavnosti Den jablek, která se od té doby každoročně pořádá. Akce je známá po celém regionu a sjíždějí se na ni lidé z celého kraje. Je to akce pro místní, kteří si ji velmi oblíbili, slouží také k pravidelnému setkávání neorurálů a kulturních kreativců. Nápad na pořádání dne jablek, při kterém se soutěží o nejchutnější jablko vznikl z inspirace Velkou Británií, kde se tyto dny pořádají. Jeden člen rodiny se takové akce v Británii zúčastnil, nadchnul se jejím komunitním rozměrem a vznikla myšlenka něco podobného zkusit i ve Vlčicích. 44 Den jablek ve Vlčicích (20. října 2012). Zdroj: http://www.nova.vlcice.cz/index.php?id=fotogalerie_zobraz.php&cislogalerie=2578 Kavárna Cafe Kavka vznikla v roce 2013 v prostorách „kulturáku“ – městského kulturního zařízení Javorník. Společně s tím vznikla i sesterská Kavárna u Jana na javornickém zámku (otevřena pouze v letní sezóně, kdy je zámek přístupný veřejnosti). Jednalo se o první a zatím jedinou kavárnu ve městě. Ta začala hned zpočátku fungovat především jako prostor pro setkávání „neorurálů“ a obecně kulturních kreativců, řady místních, maminek s malými dětmi (které neměly kam chodit – nejbližší mateřské centrum bylo v tu dobu až v Jeseníku). Z Biobabu přišla také iniciativa na pořádání klubů pletení (pravidelná večerní sezení v kavárně Kavka v zimním období), bleších trhů, jarmarků, tvůrčích dílen aj. Od vzniku Cafe Kavka v roce 2013 se tato kavárna stala důležitou základnou aktivit Biobabu. Na členky Biobabu jsou úzce navázané další aktivity, o kterých je řeč níže: Cafe Kavka, Šicí dílna Hysteria, Ekofarma Lačňákovi či Rychlebská zvířena. „Rychlebská zvířena“ je osobní projekt rodačky z Jeseníku, nyní usazené v Rychlebských horách, členky Biobabu. Jedná se o výrobu papírových a textilních výrobků dekorovaných stylizovanými autorskými motivy Rychlebských hor a zvířat v nich žijících. Tyto výrobky jsou certifikovány od letošního roku značkou Jeseníky originální produkt. Podnik plní řadu funkcí nad rámec klasické kavárny. Vedle významné sdružovací funkce se na kavárnu váže mnoho dalších aktivit: vernisáže, výstavy, filmový klub, přednášky, základna pro výměnný systém Lets, výtvarné dílny, kluby pletení, dříve dílny pro rodiče s dětmi, ranní kluby. Okolní neorurálové i ostatní, kteří se věnují práci z domu, sem chodí pracovat, lidé si tu sjednávají schůzky, podnik funguje také jako neoficiální „úloženka“ (místní si na adresu kavárny nechávají doručovat zásilky objednané přes internet). Ranní klub v kavárně. Foto: Linda Kovářová Ekofarma Lačňákovi Interiér kavárny Kavka v Javorníku. Zdroj: Facebooková stránka Café Kavka Taštička Rychlebské zvířeny a certifikační značka. Zdroj: http://www.regionalni-znacky. cz/jeseniky/ Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí přestěhovala do Vlčic, kde už tou dobou bydlely tři rodiny neorurálů, hlavně kvůli nové kamarádce, která jí byla blízká, a kvůli dětem. V té době měly vlčické rodiny neorurálů malé děti a jejich aktivity, setkávání a sdružování směřovaly především tímto směrem. K tomu měla majitelka kavárny v denní péči svou starou babičku. To jí zajistilo základní příjem a uvolnilo ruce pro rozvoj vlastní práce a koníčků – tak pomalu začala vznikat její šicí dílna ve Vlčicích. Začala prodávat své výrobky přes Fler a objíždět s nimi festivaly, založila si vlastní značku Hysteria. Seznámila se s některými bývalými švadlenami – sousedkami z vesnice – které ji začaly její návrhy šít. Do toho vstoupila spolupráce s novou známou, která přišla do regionu v rámci druhé vlny neorurálů, se kterou založily javornické kavárny (Kavku ve městě a U Jana na zámku). V současné době se věnuje jednak kavárně (Cafe Kavka ve městě, druhou kavárnu na zámku vede známá), jež koncipuje jako komunitně-kulturní prostor, a dále aktivitám spojeným s šicí dílnou, ve které se věnuje různým způsobům recyklace látek a oděvů. Provozovatelé kavárny (manželé) jsou neorurálové 1. vlny z Vlčic, především manželka. Ta přišla do regionu před více jak 10 lety z Beskyd na pozvání své dobré kamarádky ze studií, která v Jeseníku založila Zahradu 2000, kde majitelka kavárny začala pracovat. O pár let později se Jde o již řadu let úspěšně fungující certifikovanou ekofarmu ve Vlčicích v Rychlebských horách. Zabývá se pěstováním bylinek, které prodává do známé rakouské firmy Sonnenthorn. Dále se na farmě pěstuje zelenina a ovoce, které se bedýnkovou formou distribuuje po známých a v rámci výměnného obchodu Lets. Farma vyrábí také vlastní čaje, které se prodávají také zatím jen přes známé. Sezónně Lačňákovi zaměstnávají přes ÚP několik VPP a také zapojují dobrovolníky ze zahraničí (přes programy Helpex či Wolfer). Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí45 Majitelé ekofarmy (manželé) přišli do obce před 12 lety z Ostravy v rámci první vlny neorurálů a byli vůbec prvními, kteří se v této obci usadili. Oba dva vystudovaní zemědělci přišli do kraje s vizí věnovat se ekologickému zemědělství. Od začátku se aktivně zapojili do místního dění, pomáhali se zaváděním a organizací výměnného systému Lets, jsou zapojeni do aktivit Biobabu, Světakraje, Cafe Kavky, Ranního klubu. Jejich děti pak do aktivit umělecké skupiny R.E.Z. Bylinky z farmy. Zdroj: http://www.nalok.cz/ Ester Sdružení Ester založila v roce 2000 jedna rodina, která se přistěhovala do Travné a na Javornicko přišla z Brna, kde má spolek podporu evangelického sboru, ke kterému rodina patří. Rodina strávila nějakou část života v zahraničí (Kanada) a do regionu přišla až ve středním věku bez svých dospělých dětí. Aktivity spolku jsou především prací manžela, manželka pobývá hodně času mimo region. Celkově se jeví, že se rodina do místního dění nezapojuje a příliš nezačleňuje a věnuje se výhradně vlastním aktivitám spolku. Ten se věnuje podpoře sociálně znevýhodněných skupin obyvatel, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní či sociálně izolovaní, především pak Romům a lidem s duševním onemocněním. Sdružení bylo schopné v minulých letech sehnat pro své projekty velké finanční prostředky. Dokázalo tak v Javorníku vybudovat nové velké moderní Ekologické centrum Rychleby – obrovský potenciál a skvělé zázemí pro širokou škálu aktivit. Bohužel se pro toto centrum dosud nepodařilo navrhnout vlastní koncepci a program, a tak prostor a potenciál pro využití tohoto prostoru je stále velký a ne- 46 využitý. V posledních letech vzniklo několik iniciativ místních a neorurálů, kteří se snažili se spolkem spolupracovat a potenciálu ekocentra společně využít – nedokázali se však domluvit s ředitelem spolku. Chléb z Rychleb Lets Jesenicko Jedná se o rodinný projekt kulturně kreativních neorurálů usídlených ve Vlčicích v Rychlebských horách. Ti koupili v obci historický mlýn, renovují jej a zřizují v něm ubytování a malou vesnickou pekárnu domácího kváskového pečiva. Jejich aktivity jsou navázány na ostatní kulturní kreativce a neorurály, ale i místní, kteří jejich kváskový chléb kupují. Tato jejich aktivita v obci oživuje vzájemné sousedské vztahy a nastavuje nové místní ekonomické vazby. Lets Jesenicko představuje nepeněžní lokální výměnný systém. V regionu byl založen před pár lety. Jeho měnou jsou „svoje“, za které se směňují produkty a služby přes společné internetové rozhraní. Má zhruba 30–40 členů. Na jeho vytvoření a rozjezdu se podíleli v součinnosti neorurálové a místní kulturní kreativci. Systém se zatím stále rozbíhá, je zde snaha rozšířit členskou základnu a zařadit více zboží do směnného obchodu a také umožnit možnost v některých případech směňovat i za peníze. Hlavním cílem systému je zavedení a nastavení lokálních ekonomických vazeb a zvýšení vzájemné provázanosti místních. Nová budova Ekologického centra Rychleby v Javorníku. Zdroj: http://www.esterzalesi.eu Od začátku roku 2015 se členové a příznivci systému začali více aktivizovat a pravidelně scházet, s cílem oživit a zefektivnit systém. Za tím účelem pořádají pravidelné akce typu burzy a přednášky, setkávací akce apod., na kterých probíhá částečně „nábor“ nových členů a zároveň směnný obchod. Dále nově vychází Bulletin. V rámci dalších svých projektů se spolku podařilo vybudovat komunitní centrum pro své klienty v Javorníku, komunitní centrum v Uhelné, dětské hřiště v Uhelné, chráněná bydlení pro Romy v Javorníku a Uhelné, chráněná bydlení pro duševně nemocné v Travné aj. Věnují se sociální práci s Romy, mají bohatý program pro Romské děti (doučování, kroužky, tábory apod.). Na tomto poli jsou na Javornicku v práci s touto cílovou skupinou nejvýznamnějším hráčem. Spolek proto zaměstnává v oblasti sociální práce poměrně dost lidí, u kterých je ovšem značná fluktuace (častým jmenovatelem jsou neshody s ředitelem). Spolek je v regionu silně spojován a identifikován především s osobou jeho zakladatele a ředitele, ke které zaujímá řada místních negativní postoje. Může to být v některých případech způsobeno již samotnou cílovou skupinou (Romové), které se spolek věnuje, jež často vede ke kontroverzím. Jako další příčinu těchto postojů vnímám nastavení komunikace (uzavřená, neprobíhající dialog) ze strany sdružení s místní komunitou, která nese důsledky projektů. Výsledkem je pak spíše komunitní konflikt, který narušuje komunitní soužití. Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí Kváskové domácí pečivo majitelky mlýna. Zdroj: http://www.chlebzrychleb.cz Rodina s malými dětmi přišla do regionu z Prahy (původem jsou z Opavy). Nejprve sem řadu let jezdili, kraj si oblíbili a nakonec se rozhodli se zde před dvěma roky usadit a založit rodinu. Jeden typ jejich pracovních aktivit směřuje nově do mlýna a pekárny, druhý typ se týká pokračující práce ve stavebnictví mimo region k zajištění příjmů na vybudování zázemí v obci. Rodina je úzce propojena s ostatními neorurály v regionu a má nastaveno také řadu vazeb na místní a sousedy. Aktivně se zapojuje do aktivit javornického Ranního klubu, Lets výměnného systému, Biobabu či Světakraje. Setkání a burza semínek v permakulturních zahradách Sileziky v Supíkovicích (květen 2015) Setkání v Javorníku (duben 2015) Foto: Linda Kovářová Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí47 Maria Quelle Mikulovické občanské sdružení Maria Quelle vzniklo roku 2010 za účelem obnovy a ochrany drobných kulturních památek na Mikulovicku. Zájem věnovat se místním zchátralým památkám a usilovat o jejich obnovu přišel od několika neorurálů přistěhovaných do Mikulovic a Kolnovic. K nim se přidalo několik místních a společně založili sdružení. V roce 2011 byli schopni získat dotace od Občanského fóra na svůj první projekt – obnovu Mariina pramene v Mikulovicích. Další projekty pořádali ve spolupráci s obcí, která sdružení začala poskytovat finanční prostředky. Obnova Mariina pramene v Mikulovicích Zdroj: http://mariaquelle.blog.cz/ Jak je výše popsáno – tato rodina neorurálů přišla do Staré Červené Vody hned na začátku 2. vlny, usadila se v obci a první roky se manžel věnoval ředitelování na zdejší základní škole. Manželé sem přišli žít a založit rodinu. K založení penzionu je přivedla poptávka po ubytování v okolí Staré Červené Vody, která vznikla v souvislosti se založením a rozrůstáním Rychlebských stezek (trailů pro kolaře), které se během několika let staly jedním z klíčových ekonomických zdrojů lokality. Pišlici Projekt pišlických dřevěných hraček (Pišlici) tvoří skupina neorurálů a místních kulturních kreativců. Jeho hlavním autorem je neorurálovec ze Staré Červené Vody, který s rodinou přišel do regionu jako první v rámci druhé vlny. Povoláním učitel, řadu let působil jako ředitel místní základní školy, založil spolek Stačeva a věnoval se komunitní a kulturně-vzdělávací činnosti v obci. V posledních letech se autor s rodinou věnuje spíše osobní práci a osobním projektům – agropenzionu Kozí farma u Serváce a pišlickému projektu. Nicméně s rodinou zůstává zapojen do aktivit ostatních neorurálů a kulturních kreativců – Lets systému či Světakraje. Do projektu Pišliků – světa ručně vyráběných kvalitních dřevěných hraček a jejich příběhů – je zapojena zhruba jedna desítka osob, která spoluvytváří tyto originální příběhy a hračky z Rychlebských hor. Jedná se o malou komunitu místních neorurálů a kulturně kreativních, kterou spojuje společný kreativní záměr a pro autora projektu je věc především i obchodním záměrem. Cílem je rozšířit prodej tak, aby se v budoucnu mohl autor věnovat Pišlikům jako své hlavní pracovní činnosti. Ranní kluby Nápad na pořádání pravidelného setkávání místních za účelem seznámení se a spolupráce vzešel od neorurála z Ostravy, který se inspiroval a prošel setkáváním známým jako Business for Breakfast v Ostravě. Ve spolupráci s projektem Pracovní návyky (FDV) tuto myšlenku rozvinuli a v zimě letošního roku začali pořádat v kavárnách v Jeseníku a Javorníku pravidelně jednou za měsíc takzvané ranní kluby. Jejich záměrem je poskytnout pravidelně prostor pro společné setkání, seznámení, sdílení nápadů, rozvíjení spolupráce, diskuze nad lokálními tématy a problémy apod. Kluby probíhají jednou za měsíc ráno a dopoledne ve Zdravé kavárně v Jeseníku a v kavárně Cafe Kavka v Javorníku v předem stanoveném datu. Součástí setkání je diskuze na vybrané aktuální téma, ke kterému jsou často přizváni hosté, kteří se danou problematikou zabývají. Inspirací pro tato setkávání – koncept Business for breakfast klubů, které probíhají zpravidla ve větších městech za účelem seznámení se a zprostředkování kontaktů v oblasti podnikání. V pojetí ranních klubů se tento záměr rozšířil z podnikatelské sféry na obecnější rovinu místního komunitního života. Prostor je určen pro každého místního. Forma ranních klubů je volná a přizpůsobuje se aktuálním potřebám. Ze začátku je zpravidla poskytnut prostor pro každého, kdo přišel, aby se představil a řekl, s čím přišel. Časté bývají společné diskuze nad danými tématy. V průběhu setkání se lidé různě kroužkují a diskutují. Na javornické ranní kluby chodí poměrně široká základna neorurálů i místních a některých starostů pravidelně. Prostor ranních klubů jim slouží k rozvíjení společných témat a jako platforma pro společnou aktivitu. Aktuálními tématy, které se pravidelně poslední dobou na javornických klubech řeší, jsou jednotná společná propagace Rychlebských hor a vytvoření zemědělského hubu v Uhelné. R.E.Z. R.E.Z. = Rychlebská excentrická záležitost je umělecké seskupení místních kluků (povětšinou synů neorurálů) v Rychlebských horách, které se věnuje práci se dřevem, truhlařině a landartu. Skupina se formovala z chlapců, kteří jezdili na tábory, které organizovala 1. vlna místních neorurálů (povětšinou jejich rodiče), kteří pro ně vytvářeli alternativní program, do kterého zapojovali své kamarády architekty a umělce z Prahy. Pod jejich vedením se kluci stmelili a začali se věnovat landartovým projektům. Řada z nich se stala významným místním turistickým lákadlem, například Židle na 7i lánech v Rychlebských horách, která se dostala do mnoha současných propagačních materiálů. Obnova pomníku v Kolnovicích Zdroj: http://mariaquelle.blog.cz/ Penzion u Serváce Penzion u Serváce se orientuje na agroturistiku a doplňkově provozuje menší kozí chov. Majitelé (manželé) mají penzion jako jedno z odvětví svých činností, dalšími jejich projekty jsou Pišlici a manželka se věnuje prodeji a distribuci izraelské kosmetiky v regionu. 48 Pozvánka na ranní klub. Zdroj: Facebooková stránka Ranní klub v Javorníku Dřevění pišlici a hračky. Zdroj: http://www.pislik.cz/ Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí Landart instalace u Staré Červené Vody Zdroj: http://www.r-e-z.cz/Dila.html Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí49 Silezika Silezika je nezisková organizace, která vznikla v roce 2009 v Supíkovicích. Zakládal ji mladý pár vystudovaných psychologů, který přišel z Brna (on původem ze Slovenska). Nejprve byli zaměstnaní v javornické neziskovce Ester, poté si založili vlastní neziskovku s cílem vytvářet pracovní příležitosti pro dlouhodobě nezaměstnané při krajinotvorných pracích. Hlavním cílem sdružení se stala podpora takových aktivit, které přispívají k hospodářské soběstačnosti regionu, k podpoře občanských iniciativ a k ochraně životního prostředí. Landart instalace „Židle na 7 lánech“ Zdroj: http://www.r-e-z.cz/Dila.html Tato mladá komunita je složena hlavní měrou z potomků první vlny neorurálů a je formována jejich vlivem. Jedná se o druhou generaci neorurálů, kteří už se v regionu narodili a jsou vlastně místní nebo se tak rozhodně cítí – „ ...všichni jsme zjistili, že máme jakési kořeny, které jsou pro nás důležité. Je to rodina každého z nás, ale taky místo, kde žijeme, neopakovatelná krajina Rychlebských hor a Jesenicka. Prostě jsme tu rádi a není nám jedno, co se tu děje a neděje. Proto bychom chtěli upozornit ostatní na to, co je tu dobrého a taky na to, co by se tu ještě dalo zlepšit. Jinak jsme skupina mladých lidí, které to prostě baví!“8. V současné době je řada jejích členů na vysoké škole a jejich aktivity trochu utichly, poněvadž tráví většinu času mimo region. Restaurant Day Restaurant Day je název mezinárodního festivalu jídla a improvizovaných restaurací, který začal v Helsinkách v roce 2011. V současnosti se koná v tisících městech po celém světě a sbírá řadu ocenění za přínos v oblasti kultury, vzdělání a rozvíjení sousedských vztahů. Cílem festivalu je umožnit lidem, kteří mají rádi jídlo a jeho přípravu, vytvořit si na jeden den svou vlastní improvizovanou restauraci a pohostit tak své známé nebo kolemjdoucí. Pořádá se 4x ročně v jeden, předem stanovený den, po celém světě. Restaurant Day je dobrovolná akce, která není řízená nikým shora – naopak – vytvářejí ji sami účastníci, místní. V Jeseníku se toho ujala jedna čerstvě přistěhovaná neouráralka z Prahy. Restaurant Day na náměstí Svobody v Jeseníku – květen 2015. Foto: Linda Kovářová Logo akce Restaurant Day je v Jeseníku akcí především komunitního charakteru, která má za cíl podpořit komunikaci mezi lidmi, společné setkávání a oživení veřejného prostoru. Nabízí možnost navázání nových kontaktů a vazeb, je příležitostí, jak strávit volný čas a zároveň způsobem, jak oživit atmosféru města. V Jeseníku probíhá akce Restaurant Day od února 2014 – proběhlo tedy již šest těchto setkání, na kterých přibývá čím dál tím více lidí a svou popularitu si již získala. Na akci začali jezdit lidé z celého jesenického regionu – pro neorurály je místem pravidelného setkání, stejně tak jako pro řadu místních. Tento projekt se jednoznačně ujal. Již několik let spolupracuje Silezika s úřadem práce, který jí poskytuje příspěvky na veřejně prospěšné práce (VPP), v rámci kterých řeší spolek zakázky od obcí, Lesů ČR či Správy toků, týkající se údržby vodních toků. Také se s nimi věnuje zakládání a údržbě permakulturních zahrad, biotopů, sadů a velikou pozornost věnuje spolek v poslední době zadržování vody v krajině a vytváření drobných vodních ploch v krajině. K tomuto tématu uspořádal v listopadu 2014 v Supíkovicích seminář k biotechnickým opatřením pro zlepšení retenční schopnosti krajiny, kam byli přizváni zastupitelé obcí, Lesů, Správy toků, ale i široká veřejnost. Zkušenosti s realizací navrhovaných vodozádržných opatření představili kolegové ze Slovenska, kde projekt na vodozádržné práce proběhl na vládní úrovni a uplatnili se v něm dlouhodobě nezaměstnaní, pracující při obcích. V návaznosti na tento seminář se Silezice podařilo zprostředkovat spolupráci mezi Českou Vsí a slovenskými vodohospodáři, jejímž výsledkem byl návrh a realizace vodozádržných opatření v obci. Permakulturní zahrada v Supíkovicích Hráz ve Strachovičkách Foto: Linda Kovářová Zakladatelé Sileziky si v Supíkovicích koupili statek, který se stal sídlem spolku a jejich projektových záměrů. Postupně přikoupili několik hektarů zahrad a sadů, na kterých vybudovaly permakulturní zahradu, hrázky či drobné vodní plochy nebo vodozádržná opatření. Záměrem je vytvořit zde menší ekocentrum s přilehlými permakulturními zahradami, které by mělo sloužit jako vzdělávací středisko, které by seznamovalo především děti s principy ohleduplného přístupu k životnímu prostředí. Spolu s dalšími neorurály a kulturními kreativci pracují na místním směnném obchodu Lets a zapojují se do aktivit Ranního klubu. Vzájemné spolužití Sileziky a místních je vnímání oboustranně jako problematické. Spolu s určitým vyčerpáním a náročností těchto aktivit to je důvodem, proč jeden z partnerů zvažuje odchod zpět do města. Spolek pro rozvoj Rejvízu Spolek vznikl roku 2003 jako občanská inciativa obyvatel, příznivců a přátel Rejvízu, kteří se sdružili k aktivní činnosti v oblasti rozvoje turistiky, kultury, sportu, vzdělávání a komunitního života. Pořádají mnoho sportovních, společenských, kulturních či komunitních akcí. V zimních měsících se starají o údržbu běžkařských tras na Rejvízu a okolí. Z vlastních zdrojů zakoupili rolbu a společně obstarávají údržbu tras. Běžkařské trasy na Rejvízu a okolí – iniciativa Spolku pro rozvoj Revízu Zdroj: http://rejviz.info/ 8 Ze stránek skupiny na [http://www.r-e-z.cz], (staženo 26/7/2015). 50 Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí51 Obec Rejvíz a jeho okolí je etablovanou turistickou destinací a chráněnou památkovou zónou. Také se v poslední době stal lákavou rezidenční oblastí, především pro neorurály, a chatařskou a chalupářskou destinací pro lidi z velkých měst – ti tvoří základnu rejvízské občanské iniciativy. Výraznou osobou spolku je rodina neorurálů z 1. vlny (z Ostravy), která kdysi zakládala projekt Zahrada 2000 (níže v textu) a doteď jej vede. Stačeva Klub Stačeva, o. s., ve Staré Červené Vodě zakládal spolu s dalšími čtyřmi místními lidmi tehdejší ředitel základní školy, nově příchozí (neorurál z 2. vlny) z Olomouce. Cílem klubu bylo podpořit kulturní, společenský i sportovní život v obci. Spolek pořádal výlety, exkurze, promítání, divadlo a různé další akce pro veřejnost. Získal si i podporu obce, která pravidelně přispívala na jeho aktivity z rozpočtu obce. Impulsem pro založení klubu byla pro jeho zakladatele jeho role ředitele/učitele, kterého vnímal jako nositele kultury v obci. Kulturu na venkově navíc vnímal jako klíčovou k tomu, aby se mohlo něco dít, společně rozhodnout a změnit veřejné věci. Za tímto účelem spolek pořádal také veřejné diskuze. Aktivity Stačevy byly úzce navázány na místní školu, a proto odstoupení zakladatele spolku z postu ředitele školy vedlo i k postupnému zániku aktivit Stačevy, jejichž koordinaci nikdo nepřebral. Výměna ředitelů představovala pro tehdejšího ředitele špatnou zkušenost, která u něj vedla k přeorientování zájmu na osobní pracovní projekty a stažení se z veřejného prostoru obce. Světakraj je na Javornicku velmi aktivním spolkem, který má široký rejstřík aktivit, za sebou řadu úspěšně zrealizovaných projektů a dokázal již několikrát získat na své záměry dotační prostředky. Jeho členové disponují značným kulturním kapitálem: mají zkušenosti ze zahraničí, jsou vzdělání v rozmanitých oborech, v kterých mají pracovní zkušenosti, mají kontakty, projektové zkušenosti, věnují se uměleckým oblastem, osobnímu rozvoji, ale i například internetové reklamě či výuce jazyků. Byli hlavními hybateli pro vytvoření lokální skupiny Lets pro výměnný systém. Jsou aktivně zapojeni do rozličných místních aktivit, účastní se místního společensko-kulturního programu, Ranních klubů, aktivit Cafe Kavka, akcí ostatních místních spolků. Jejich vizí je společná komunikace, propojování a spolupráce na všech úrovních ve všech veřejných otázkách, především pak v oblasti budoucího rozvoje regionu. Guerrilová Madonna Zdroj: http://kaplicka-zalesi.blogspot.cz Landart – umělecké instalace v krajině. Zdroj: http://www.gymnasion.org Světakraj je občanským sdružením, které založilo několik mladých neorurálů 2. vlny, kteří přišli na Javornicko z Prahy, Brna a Opavy. Ze třech zakládajících dvojic jedna v letošním roce odešla zpátky do města (důvody byly osobní, které ovšem nepramenily ze zkušeností s životem v regionu). Jejich záměrem bylo vybudovat prostor pro setkávání lidí skrze vytváření bohatého programu kulturního, zážitkového, vzdělávacího apod., které by vedlo k posílení mezilidských vztahů a pomohlo vzájemnému začleňování. Informační interaktivní tabule v obci Zálesí Zdroj: http://www.svetakraj.org/ Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí Mateřské centrum Flek v Javorníku. Zdroj: Facebooková stránka Mateřského centra Flek Z aktivit Světakraje: Galerie – Kaple Sv. Urbana v Zálesí Zdroj: http://www.svetakraj.org/ Světakraj 52 Rychlebská mongolská jurta Zdroj: http://rychlebskajurta.webnode.cz Informační centrum v Tančírně v Račím údolí. Zdroj: http://www.tancirna.rychleby.cz • N a rozcestí do Zálesí obháčkování neopravovaných Božích Muk • Car-sharingový systém: vozík za auto • V letošním roce iniciovaný vznik spolku „Cestou s Montessori“, jehož cílem je založení a podpora vzdělávání dětí předškolního a školního věku na Jesenicku a v Rychlebských horách metodou Montessori. Ve spolupráci s jednou členkou – učitelkou metody Montessori – vznikne od září 2015 ve Vápenné první domácí třída a od září 2016 Montessori třída na základní škole ve Vápenné. Spolek tvoří několik rodin neorurálů a místních kulturních kreativců z celého Jesenicka, které mají děti ve školním věku. Tato zájmová skupina rodičů má předchůdce v iniciativě Spolku pro alternativní vzdělávání, který před 5 lety usiloval o založení Waldorfské třídy na základní škole v Jeseníku (tenkrát se záměr nakonec nezdařil a sdružení pomalu přestalo vyvíjet aktivitu). • Rekonstrukce kapličky sv. Urbana v Zálesí, kterou spolek přetvořil ve výstavní prostor „nejmenší galerie v ČR“, kde se střídají minivýstavy současných umělců. • Za finanční podpory nadace O2 Think Big připravil spolek projekt Rychlebské jurty, v rámci něhož vytvořili v javornickém výběžku alternativní, levný, mobilní kulturně-společenský prostor v pravé mongolské jurtě. V něm probíhaly přednášky, promítání filmů, autorská čtení, tvořivé dílny apod. Jurta byla zakoupená ze sociálního projektu GER a tento specifický prostor bez rohů byl vybrán pro svou symboliku kruhu, který podporuje pospolitost a propojování lidí. Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí53 • Z akladatelé Světakraje se navzájem poznali přes Prázdninovou školu Lipnici, se kterou nadále spolupracují na organizaci tvůrčích letních kurzů v Rychlebských horách. • Ve spolupráci s městským kulturním zařízením v Javorníku a kavárnou Cafe Kavka provozují filmový klub, který se pravidelně účastní například festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Výběr filmů odpovídá zaměření kulturních kreativců na témata spjatá se životním prostředí a ekologií, sociální problematikou či duchovními a filozofickými náměty. Na klub chodí jak neorurálové, tak místní a účastní se společné diskuze po zhlédnutí filmu. Tímto způsobem šíří neorurálové pro ně důležitá témata a otázky mezi ostatní. Na klub chodí také řada mladých. • Na jaře 2015 se Světakraji podařilo zahájit činnost prvního mateřského centra na Javornicku, v kulturním domě v Javorníku, za podpory městských kulturních zařízení města Javorník, města Javorník, úřadu práce a FDV. Jediným mateřským centrem na Jesenicku do té doby bylo mateřské centrum Krteček v Jeseníku, vzdálené od Javorníku a jeho okolí zhruba 30 kilometrů a špatně dostupné veřejnou dopravou a tedy pro většinu rodičů neschůdné řešení. Proto se začaly maminky spontánně scházet v dopoledních hodinách v kavárně Cafe Kavka, která jim poskytla azyl pro pořádání dopoledního programu pro děti. Postupem doby vygradovala potřeba mít v Javorníku vlastní stálé mateřské centrum na denní bázi. Nově vzniklé mateřské centrum Flek má sloužit jako místo pro (pra)rodiče a děti, herna pro zážitkové, hudební a pohybové dílny aj. Vybaveno bylo svépomocí sítí maminek a dobrovolníků. Jeho zakladatelkou a tahounem je rodina neorurálů z 2. vlny, která se přistěhovala do Travné u Javorníka. V centru se podařilo zaměstnat jednu místní učitelku a jednu přistěhovanou (rodina neorurálů 2. vlny, která přišla z Brna) do Horních Heřmanic. • Spolupráce na místních aktivitách zvelebování zdejší krajiny uměleckými instalacemi landartu a site-specific instalací. Spolupráce s obcí Bernartice, která v červenci otevřela nové informační centrum v nově zrekonstruované budově historické tančírny v Račím údolí v Rychlebských horách. Jedna ze zakladatelek Světakraje, 54 povoláním akademická malířka, bude mít správu informačního centra na starosti, jejím záměrem je vytvořen z tohoto prostoru také centrum zamýšleného landartového areálu. Šicí dílna Hysteria Menší domácí šicí dílnu si před několika lety postupně založila rodina neorurálů, která přišla v 1. a 2. vlně do Vlčic z Beskyd a Prahy. V té době měla v osobní péči starou babičku, se kterou byla manželka doma a starala se o ní. To jí dalo, podle jejích slov, čas a klid rozvíjet svou velkou zálibu v látkách. Postupně se vytříbila vize recyklovat odložený oděv, látky a materiály a vytvářet z nich oblečení, tašky, kabelky apod. „Recykluji, protože nechci v téhle přebytkové společnosti nakupovat nové... Kousky, které nabízím, rozhodně nejsou dokonalé, ale když přestanu usilovat o dokonalost, přichází radost…“ podle slov majitelky. V poslední době se majitelka věnuje konceptu recyklovaných metrážních látek, které by se daly prodávat v obchodech s látkami. V součinnosti s dalšími místními aktéry a FDV se promýšlejí koncepty budoucího zaměření dílny a uvažuje se o založení sociálního podniku. Vinckovo kafe Kavárnu v rodném domě Vincenze Priessnitze v lázních v Jeseníku otevírala letos na jaře rodina neorurálů z Lipové-lázně (původem z Benešova a Mariánských lázní), která přišla do regionu v 1. vlně (jedna část rodiny) a v 2. vlně (druhá část rodiny). Prostor kavárny chtějí koncipovat do určité míry jako kulturní prostor s originálním doprovodným programem a chtějí se také věnovat rozvíjení konceptu a odkazu V. Priessnitze. Výhledově uvažují také o koncipování kavárny jako sociálního podniku. Majitelka dílničky spolupracuje s bývalými šičkami a brašnářkami ve vesnici (v regionu je obecně mnoho nezaměstnaných šiček a brašnářek – dříve je zaměstnávaly velké oděvní podniky Moravolen a OP Prostějov), kterým dává práci na zakázky. Své výrobky prodává přes Fler anebo na festivalech. Terapeutická dílna v Dětřichově Zdroj: http://www.zahrada2000.cz/ Spolek je zároveň sociálním podnikem, jež vytváří chráněná pracovní místa (36) pro osoby se zdravotním postižením, na které částečně čerpají dotace z MPSV a částečně mají finanční zisky ze svých komerčních aktivit – z provozování prádelny, šicích dílen, zahradnických služeb či tréninkové prodejny, kde prodávají produkty ze svých šicích, ale i terapeutických dílen. Logo Kavárny. Zdroj: Facebooková stránka Vinckovo Kafe Zahrada 2000 Sukně z recyklované látky. Zdroj: http://www. fler.cz/hysteria Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí Zahrada 2000 je sociálně rehabilitačním centrem a sociálním podnikem, který má v Jeseníku již dlouholetou tradici, dobré jméno, za sebou řadu úspěšných projektů a funguje v regionu jako dobrý vzor pro další neziskovky. Cílovou skupinu představují zdravotně postižení. Zahrada 2000 byla založena roku 1998 přistěhovanou rodinou neorurálů z Ostravy, profesí psycholožka a obchodník, jejichž zájmy se postupně pod hlavičkou neziskovky profesionalizovaly. Dnes spolek spolupracuje s úřady práce a zprostředkovává zaměstnání zdravotně postiženým a je poskytovatelem registrovaných sociálních služeb a terénních služeb. V současné době pracuje také na možné spolupráci s psychiatrickou léčebnou v Bílé Vodě. V minulém roce se Zahrada 2000 stala garantem projektu komunitního plánování města Jeseník, jehož cílem je vytváření komunitních sítí na Jesenicku. Spolek má ambici stát se ústředním koordinátorem koordinovaného komunitního přístupu v lokalitě. Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí55 Ideje a vize Aktivní tvoření Následující sonda do představ jesenických kulturně kreativních neorurálů vznikla na základě opakovaných hloubkových rozhovorů s vybranou skupinou, průběžné komunikace a spolupráce s nimi a také na bázi dlouhodobého pozorování jejich působení a jejich aktivit v lokalitě. S přesunem na venkov si neorurálové slibovali změnu životního stylu, založeného na novém spektru aktivit, kterým se budou věnovat. Ve městech se cítili být v pozici závislých pasivních konzumentů a měli představu, že tuto svou roli změní ve směru větší soběstačnosti vedoucí k větší nezávislosti. Proto měli představu, že je dobré se zapojit a věnovat se případné obnově lokálních socio-ekonomických vazeb a stát se malými producenty. Z této představy například vznikla společná vize na založení lokálního nepeněžního výměnného systému Lets Jesenicko. Kontakt s přírodou Jedním z klíčových důvodů, proč se tato skupina rozhodla přestěhovat se na Jesenicko, byl příslib většího kontaktu s přírodou. Téměř všichni neorurálové pocházeli z velkých měst, jako Praha, Brno, Olomouc, Ostrava či Opava, kde vyrůstali, žili a pracovali. Život ve městě jim přestal vyhovovat pro svou rušnost, hektičnost, soutěživost, formálnost v mezilidských vztazích a především pro nedostatek „bytí s přírodou“. Chyběla jim volná příroda a každodenní pobyt v ní. Příroda pro ně představovala čisté a zdravé životní prostředí, o které začali usilovat. Někteří cítili prý už od dětství, že chtějí žít na venkově, v horách, v přírodě a takto následovali svou dětskou vizi. Někteří z nich se chtěli přírodě věnovat pracovně – pečovat o krajinu a její revitalizaci, založit ekofarmu, pracovat v zemědělství apod. Komunitní život S ideou života na venkově se dále pojila v představách neorurálů další podstatná vize – komunitní život. V bydlení na vsi/ venkově viděli přidanou hodnotu v existenci osobních neformálních vztahů. Vzájemnou provázanost a blízkost lidí vnímali jako vhodné prostředí pro žití, práci a založení rodiny. Lákala je představa komunitního života, založeného na principech spolupráce a solidarity. Představy týkající se vesnické/venkovské komunity byly také žádoucím prostředím pro vychovávání dětí – vesnické společenství někteří symbolicky vnímali jako poskytnutí rozšířené rodičovské náruče. Časté byly u neorurálů vize o aktivním zapojení se do komunitního života daného místa a jeho rozvíjení. Někteří tuto stránku také pojímali pracovně a začali se profesně věnovat rozvíjení různých komunitních modelů. 56 Další důležitou představou o aktivitě, které se budou na venkově neorurálové věnovat, byla péče o komunitní a kulturní život. Silná byla idea zvýšit míru participace venkovského obyvatelstva na veřejném životě. Cestou k tomu mělo být vytvoření smysluplných a tvořivých aktivit pro místní, tedy věnovat se vytváření společensko-kulturního programu a být jakýmsi prostředníkem. Základ nových budoucích aktivit tvořila představa naplňovat život svůj i komunitní a prostor osobní i veřejný „pěknými, správnými a smysluplnými“ věcmi, činnostmi a vztahy. Silná byla vize věci zjednodušovat a jít ve svých aktivitách příkladem. Ústřední motto své činnosti, na které se řada jesenických neorurálů odvolává, pochází z úst Václava Havla – „naděje nespočívá v tom, že to dobře dopadne, ale v tom, že to, co děláš teď, ti dává smysl“ nebo taky slovy místního neorurála – „ne nějakými kecy, ale jednoduchým příkladem prohlubovat naději“. Motivace Motivace pro přestěhování odráží výše zmíněné ideje a vize – pro většinu neorurálů je shodnou motivací k přestěhování dosáhnutí změny životního stylu a přesun rodinného života na venkov, pro některé jí je dosažení konkrétní pracovní příležitosti, pro jiné jí je realizace se v osvětové a rozvojové činnosti a pro další jí je fakt, že se jim v daném místě na venkově líbí – „přišli jsme, protože se nám tady prostě líbilo“. Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí Za změnou životního stylu často stojí touha opustit město a uniknout jeho hektičnosti. Často jsou to mladí neorurálové, kteří na venkov přicházejí, ocitající se v životní situaci, kdy zakládají rodiny a velikou motivací se pro ně stává uskutečňovat svůj rodinný život na venkově. Ti, pro které je motivací osvětová a rozvojová činnost, vnímají věc v té rovině, že ve městech, kde existuje mnoho iniciativ a vše funguje, je zbytečné působit, a že je to právě venkov, kam je třeba tento typ práce směřovat. Pracovní příležitosti, za kterými neorurálové na venkov přicházejí, jsou zpravidla v oblasti zemědělství, školství a sociálních služeb. Motivace, která stojí za aktivitami, kterým se neorurálové na venkově věnují, se týká zpravidla potřeby začlenění se do místní komunity, naplnění vlastního tvůrčího a pracovního potenciálu a vlastní životní filozofie. Hlavním motivem vytvářeného společensko-kulturního programu je vzájemné setkávání, přičemž je patrná snaha vtáhnout do dění místní, propojit se s nimi a něco jim nabídnout. Neorurálové očekávají, že jim to umožní včlenit se do místního prostoru a to, že nebudou bráni jako „náplavy“. dla mění pomaleji než samotné přestěhovaní a také v různých formách přetrvává. Jednak ekonomicky se navázat na venkově nemusí být pro neorurály vždy snadné, především s ohledem na jejich odborná zaměření. Dále životní standard u neorurálů přišlých z měst bývá vyšší, vyžadující vyšší finanční příjmy, které jsou spíše dosažitelné ve městech než na venkově. Jak pro svůj osobní a rodinný život, tak pro svoje pracovní a komunitní projekty získávají velikou měrou finanční zdroje mimo region (ESF fondy, norské dotace, z kraje, různé nadace a fondy, zakázky pro velké organizaci, sídlící ve městech apod.). Pravidelné cesty do velkých měst (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc) jsou také zdrojem inspirace a regenerace, jak z profesionálně-pracovní stránky věci, tak z ryze osobního hlediska. Neorurálové mají čas od času rádi změnu a na pár dní si jedou užít město, které pro ně zůstává stále inspirací. Jeho návštěvu si plánují – většinou ji mají spjatou s předem vybraným společensko-kulturním programem (účast na festivalu, semináři, návštěva výstavy, koncertu, divadla apod.), a omezují na několik dní. Vazby v rámci a mimo region Vazby mimo region zůstávají pro všechny neorurály i po přestěhování různou měrou dlouhodobě důležité. Všem je většinou společné napojení na města a jiné regiony skrze rodiny a přátele. Časté zůstává i napojení pracovní, především pro ty čerstvě přestěhované. Někteří zůstávají navázaní pracovně na velká města, ze kterých přišli, určitou měrou pořád – například formou spolupráce s bývalým zaměstnavatelem, částečnými úvazky, přetrvávajících obchodních vztahů atd. Pracovní napojení na města totiž s sebou přináší finanční zdroje. Tato ekonomická vazba na města se zpravi- Dlouho přetrvávají vazby na města také z hlediska služeb, které jsou ve městech dostupné, a které neorurálové využívají a na jejichž standard jsou zvyklí. Týká se to zpravidla zdravotnických služeb – i po přestěhování jsou zvyklí dojíždět například za svým zubařem ve městě. Rovněž se to týká nakupování. To uskutečňují ve velkých městech v kombinaci s objednáváním přes internet. Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí57 Zkušenost s úřadem práce a pohled na zaměstnanost Co se týče práce a vlastního pracovního uplatnění, je pro neorurály prvořadá otázka osobní realizace – „Stojí za to, postavit si v životě na první místo hlavně svou realizaci než jen vydělávání peněz“. Vnímají jako důležité, aby každý člověk prostřednictvím práce mohl uplatnit svůj vlastní individuální potenciál a osobní příběh, aby se mohl věnovat práci, která ho baví a aby ji dělal srdcem – „Když člověk dělá něco srdcem, tak pak přijdou i prachy. Jde o šíření dobré zprávy: dělej, co umíš a co chceš. Problém je, že je tady v luftě špatná zpráva. Řešením je toto rozpouštět“. Jako určitý problém dnešní doby vnímají to, že se dělá „práce pro práci“ – práce, která není smysluplná a je do určité míry vymyšlená, která se ale musí dělat, aby člověk mohl za něco získat mzdu (například papírování). Tento typ práce pak v očích neorurálů člověka vyčerpává, zbavuje životní a tvůrčí energie a pocitu naplnění a štěstí. „Šla jsem si sednout do kanceláře, vytvořila jsem deset tisíc papírů, ale nevytvořila jsem nic oproti tomu, když jsem byla doma. To samé bylo ve škole. Dvě hodiny si odučíš, pak čekáš hodinu na poradu, kde se řeší dokola furt to samé a v podstatě nic, pak máš dozor v jídelně, pak si hodinu odučíš. Když pracuješ doma a děláš, co chceš, co tě baví a v čem vidíš smysl, tak jsi pak sice unavený, ale ne vyčerpaný. Nesmyslná práce v kanceláři mě vyčerpávala, pak už jsem nedokázala dělat nic jiného“. Pro řadu žen neorurálek je ideálem práce z domu anebo práce z domu v kombinaci s polovičním úvazkem. Jako práci, která je hodnotná a smysluplná, vnímají péči o rodinu, domácnost, zahradu apod. Do toho se věnují svým osobním zájmům, které rozvíjejí a pokládají také za práci – například šití oděvů a módních doplňků, zakázkové fotografování, ilustrování, ekologické pěstování bylin, domácí chov ovcí a koz a výroba sýrů, 58 zakázkové pečení a vaření aj. Poloviční úvazky mimo domov by pak uvítaly, protože ženy neorurálky mají zájem zapojit se do komunitního života a pečovat (= pracovat) o „obecní blaho“ – například ve školství, sociálních službách, službách obecně aj. Problém však vidí v tom, že polovičních úvazků je málo a že pro zaměstnance bývají zpravidla velmi nevýhodné (špatné finanční ohodnocení), „přitom je to něco, co by tady lidé ve svých životech uvítali. Je to myslím dnešní a budoucí trend. Doporučila bych státu, aby spíš, než dával dotace jen na podporovaná místa jako VPP nebo SÚPM, podpořil zaměstnavatele v tom, aby dávali dobře ohodnocené poloviční úvazky“. K otázce tzv. základního příjmu, který by garantoval všem lidem bez ohledu na status zaměstnanosti jistou finanční jistotu a nahradil by stávající systém podpory v nezaměstnanosti se neorurálové staví vesměs pozitivně. Vidí v něm příležitost, jak lidem uvolnit ruce pro aktivity, které je baví. A také možnost, jak uskutečnit výše zmiňované pracovní ideály. Určité pochybnosti však někteří vnímají v rovině nedostatečné motivace zdejších lidí k práci obecně. Což podle nich souvisí s tím, že hodnota práce je vnímána jako nulová a jako hlavní příčinu tohoto procesu vnímají dotační politiku úřadu práce, která nepříznivě ovlivňuje trh práce a hodnotu práce na něm, především tady na Jesenicku – periferním regionu, který z dotací do určité míry žije. Současnou dotační politiku státu, respektive úřadu práce, místní neorurálové hodnotí jako neefektivní, leckdy až jako kontraproduktivní a deformující. Negativní dopady dotací vnímají v rovině zneužívání dotací zaměstnavateli, kteří zaměstnance neustále obměňují tak, aby na ně mohli získávat nepřetržitě dotace. To podle nich vede k devalvování zaměstnaneckého poměru a ve svém důsledku ke znehodnocení práce jako takové. Představují si, že dotovaná pracovní místa by měla být v budoucnu určena pouze pro neziskové organizace, samosprávu či státní příspěvkové organizace, nikoliv však pro podnikatele. A dále, že by dotace měla být do budoucna buď vyšší anebo dlouhodobější – „teď je málo peněz na krátkou dobu“. Také by se v jejich očích mělo usilovat o vytváření nových a zároveň trvale udržitelných míst. Živnostníkům by vyšli vstříc jiným způsobem – těm začína- Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí jícím v podnikání by poskytli daňové úlevy a odpustili například na první rok podnikání úhradu sociálního a zdravotního pojištění. Co se týče daňových úlev, vnímají je jako důležitý dostatečný nástroj, který by se měl v chudších regionech, jako je například Jesenicko, uplatňovat. Také se u neorurálů objevuje názor, že dotace by mohly být řešeny více z lokální perspektivy a řídit je a zodpovídat za ně by měla místní komunita. Ta by je měla platit v rámci svých možností. Zkušenosti s místními úřady práce mají jeseničtí neorurálové různé – od téměř nulového kontaktu (menšina), přes zkušenost s registrací jako uchazeče o zaměstnání či získání dotace SÚPM na vytvořené pracovní místo, až po pravidelnou spolupráci, na jejímž základě jsou vystavěny jejich pracovní projekty. Práci a činnost úřadů práce a jejich legislativní rámec vnímají jako omezující pro rozvoj svých podnikatelských aktivit a celkově vnímají administrativní procesy jako zbytečně zatěžující, a ty by navrhovaly zjednodušit. Přáli by si, aby byly úřady práce více proklientské a aby v nich byli zaměstnáni lidé, kteří umějí dobře komunikovat s lidmi. Uvědomují si, že je třeba vytvořit pro úřad práce jasnou dlouhodobou koncepci a že je důležité, aby místní kontaktní pracoviště lépe komunikovaly s krajem. Kladně neorurálové hodnotí krátké lokálně řízené projekty úřadu práce a ministerstev, naopak mají skepsi vůči velkým centrálním projektům, řízených shora, které když míří do regionů, tak projdou přes x subdodavatelů a nakonec do regionu přichází někdo neznámý a neznalý a většinou navíc celý projekt vyjde několikanásobně dráž. Téma rekvalifikací vnímají okrajově a spíše míní, že jsou „k ničemu“. Jako významné a důležité vnímají propojování místních aktérů prostřednictvím role a práce lokálních komunitních koordinátorů. Tuto oblast by doporučovali do budoucna zvlášť podpořit a také by se podle nich měly prostředky a investice přesunout více do oblasti vzdělávání – „mělo by se investovat do lidí, vzdělání, kultury, schopnosti rozlišovat, ochoty inovovat a učit se“. Hodnocení vlastní zkušenosti a pohled na lokalitu Většina neorurálů z 1. vlny, ale i mnozí z 2. vlny se shoduje, že v průběhu doby a po zkušenostech bydlení na venkově vyrostla z určitého typu idealismu. „Určitě bych už neudělala to, že jdeš někam na konec světa, kde nikoho neznáš. To bylo čiré bláznovství.“ Ale i přes to v nich zůstává pocit, že je dobré pořád věci zkoušet, dělat něco nového a jinak, a že i po letech zůstávají ve fázi příjemného objevování. Shodují se, že celá ta zkušenost s přestěhováním, odchodem z města a s životem na venkově pro ně představuje obrovskou životní zkušenost, která vedla na jedné straně k velkému osobnímu rozvoji, na druhé straně také k únavě. Přiznávají, že některé jejich zkušenosti vedly ke skepticismu, frustraci, vyhoření či deziluzi. „Zkušenost pomáhat lidem, kteří o to nestojí, vede k vyhoření a zatrpklosti. Díky tomu jsme teď opatrnější.“ Špatné zkušenosti mohly také vést k větší izolaci. „Cítil jsem, že je na čase dělat něco pro sebe, když jsem 5 let dělal pro druhý. Navíc moje výměna ředitele místní školy proběhla za dost dramatických okolností, kdy se celá věc nesla na osobní úrovni – to místní hodně dělají. Škoda, mrzelo mě to. Už jsem nechtěl setrvávat v takovém veřejném prostoru. Po těchto zkušenostech si hledím svého.“ Vnímají výrazně a pozitivně vliv přírody a „dobrého životního prostředí“. Život blíž k přírodě v nich vybudoval větší chápání a fyzické pocítění přírodních rytmů. Vedl také k větší trpělivosti, poněvadž tempo je tu prý pomalejší. Změna prostředí (příroda za město), vedla k celkové změně životního stylu – k většímu kontaktu s přírodou a přirozenou moudrostí, k práci na zahradě, k intenzivnějším sousedským a komunitním vztahům. „Poprvé v životě začínám srůstat s identitou nějakého místa. Vědomě v dospělém věku nasávám nějakou konkrétní lokalitu“. Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí59 Hodnocení lokality V hodnocení lokality se odráží srovnání s městem, které vede ke vnímání jesenického venkova jako neagresivního prostředí, kde je větší klid, více přírody, méně ruchů, stresu a soutěživosti. Na druhou stranu zde neorurálům chybí dostatečný vzdělávací podpůrný systém, zájem místních k občanské iniciativě. Silně vnímají odlišnost svých životních stylů od životního stylu původních venkovanů. Má to i své klady. „Tady čníš, protože těch aktivních lidí není tolik, není tolik konkurence a je snadnější dosáhnout na granty. Výborné je, že všechny poznáš a také to, co dělají. Jsi více vidět a terén zmapuješ jednodušeji.“ Někteří vnímají také záporné stránky. „Jsou tady nevzdělaní ignoranti. Souvisí to s historií, po válce sem přišel plebs. Nemají ani ambici se něco dozvědět. Hlavním cílem současné kultury je hmotný vzestup, a pokud tobě o to nejde, tak je to pro ně nepochopitelné a stejně to tak interpretují, jako že ti o to jde.“ Dopad historie Sudet vnímá řada neorurálů tak, že je dnes region „územím nikoho“ – poskytuje to volnost, ale je cítit také historická zátěž a přerušená kontinuita, na kterou se složitě navazuje. „Je to tu trochu Amerika, nikdo není místní“. Při popisování místních vymezují neorurálové zvlášť místní katolickou komunitu, kterou charakterizují jako uzavřenou, pro které jsou určité věci, hlavně ty alternativní, tabu a mezi jejímiž členy panuje vysoká míra solidarity, výpomoci a celkově spolu její členové tráví hodně času. Téměř všichni místní kulturně kreativní neorurálové mají zkušenost s neziskovými organizacemi – buď pro nějakou pracovali, nebo zakládali či se stali jejími členy. Obecně jejich působení vnímají prospěšně, avšak vnímají, že je zde neustálý problém s financováním jejich aktivit. Proto si myslí, že i u neziskovek je třeba podnikatelských záměrů a jejich profesionalizace. 60 Jako důležitý prvek v lokalitě vnímají neorurálové kavárny. Ve zdejších podmínkách je chápou do určité míry jako osvětovou činnost a inspiraci pro místní. Především ty kavárny, které jsou založeny „kulturními kreativci“ – jak z řad místních, tak z řad neorurálů. Tyto kavárny totiž mívají určitý okruh aktivit nad rámec fungování klasické kavárny a vytvářejí v lokalitě společensko-kulturní program. Organizují semináře, promítání, vernisáže, přednášky, dílny, koncerty aj. Potenciál lokality vidí místní neorurálové ve vytvářejícím se „mýtu“ a fenoménu Rychlebských hor a v orientaci na měkký turismus. Reakce prostředí na aktivity a způsob života neorurálů Dopad vlastních aktivit na místní komunitu zpravidla neorurálové hodnotí kladně. Činnost neziskovek vidí jako „záslužnou“, která ovlivňuje názory a postoje místních dobrým směrem, často také může vést k destigmatizacím vůči různým skupinám. Obce zpravidla aktivity neziskovek podporují anebo do nich nezasahují. Občas se objeví pocit, že místní jejich aktivitám nerozumějí a jejich činnost nedoceňují. „S vesničanama je to těžké“. Místní kulturně kreativní neorurálové si myslí, že řada místních tu má představu, že musí dělat práci, kterou nechtějí. Tím, že se neorurálovci zpravidla věnují především tomu, co je baví, jsou pro místní inspirací. Typický problém „naplavenin“ je zmiňovaný občas také zde. Neorurálové ze strany místních leckdy cítí nedůvěru, myslí si, že „mají strach, že si o nich příchozí z měst myslí, že jsou blbci“. Neorurálové přicházejí na venkov jako měšťani s prvky městské kultury, přičemž některé z nich si ponechávají, což může vést k dojmu, že se v některých aspektech nezačleňují, že nežijí jako venkované. „Žijí tu tak napůl, je to směs romantismu a intelektuálství a budí nedůvěru, že nejsou jako místní. To vytváří odstup. Navíc jejich přetrvávající napojení na město a jeho infrastrukturu a síť služeb a jistoty vzbuzuje podezíravost.“ Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí Doporučení pro lokalitu Z oblasti doporučení vyzdvihují neorurálové důraz na komunitní záležitosti – podporu a posilování komunitních modelů a přesun zodpovědnosti na místní komunitu. Regionu by podle nich prospělo, „kdyby se sem nastěhovalo co nejvíce inteligentních lidí, co mají rozsah do celého světa. To ale znamená, že tady musí stát zajistit základní kvalitní služby – školství a zdravotní péči. Dobré služby jsou ve městě a na venkově si to lidi musí sami vydřít“. Navrhují také změnit dotační politiku v zemědělství a obecně se snažit „dostat půdu k lidem“. Doporučení pro přicházející Ze sféry doporučení pro nově přicházející do regionu se objevují tyto rady: • „nedělat věci primárně pro ostatní, protože to vede k vyhoření“ • „aktivně zapojit místní, než jim jen dělat servis, protože to vede k vyhoření“ • „nepřijít s tím, že jim to tady ukážeme a trochu to tady zkulturníme“ • „zapojit místní do aktivit, ale nechtít po nikom, aby žil jinak“ • „nepodcenit důležitost vzájemného propojení“ • „mít známé a socializovat se, protože málokdo se může přestěhovat na vesnici nebo samotu a nekomunikovat a vystačit si sám. Udržitelné je to tehdy, když člověk začne žít komunitně a s ostatními.“ Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí61 7. Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby 62 Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí 7 Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby Úvod Rychlebské hory jsou jedním z nejodlehlejších a pravděpodobně i nejvíce zalesněných pohoří v ČR. Poloha v nejzazším cípu Vidnavského výběžku, na hranici s Polskem (na polské straně však leží ještě „tvrdší“ Sudety než na straně české) a mimo jakékoliv větší centrum (jediným větším městem v okolí je polské Klodzko, geopoliticky izolované od celé oblasti od konce druhé světové války) dává Rychlebským horám specifický periferní charakter. Oproti například Krkonošům nebo Jeseníkům jde o příjemné klidné území stranou většího turistického ruchu, mimo významnou turistickou infrastrukturu. Navrhovaná landartová stezka představuje prvek, který je v souladu s geniem loci území: mohla by vytvořit jeden z dalších zajímavých kulturních artefaktů, které podpoří nekonvenční, jemný charakter Rychlebských hor. Přírodovědná charakteristika území Geologicky jsou Rychlebské hory velmi staré pohoří vzniklé během variského vrásnění, silně zerodované, zaoblené. Na české straně jsou tvořeny víceméně jedním složitým hřebenem, ze kterého vycházejí hluboká paralelní údolí orientovaná ve směru Jihozápad – Severovýchod. Převažující horninou jsou zde ruly; ty zde nejsou tak kyselé jako například na Vidnavsku (proto mají Rychlebské hory i v těch nejvyšších polohách relativně květnatější ráz než prakticky čistě žulovo-písčité, teplejší a níže položené Vidnavsko). Samotné úpatí hor pak bylo nejpozději v předposledním glaciálu zasaženo kontinentálním ledovcem (uvádí se, že do maximální nadmořské výšky okolo 450 m n. m.), a proto se krajina například v okolí Javorníku geomorfologicky již více podobá Vidnavsku, jsou zde časté bludné balvany a různé pozůstatky ledovcové a těsně poledovcové činnosti (například Písečný vrch severovýchodně od Javorníka). S posledním glaciálem, který v oblasti Rychlebských hor skončil cca před 10 000 lety, je spojen ještě jeden výrazný krajinný fenomén, viditelný především na svazích příčných roklí: rozsáhlé kamenné sutě a mrazové sruby, které vznikly periglaciálním narušováním skalního podkladu – střídavým zamrzáním a rozmrzáním vody ve skalních puklinách a trhlinách. Tyto jevy jsou zodpovědné téměř za všechny ostré skalní hrany a ostrohranné skalní sutě v jinak velmi oblé, dost ženské krajině. Rychlebské hory jsou – aspoň ve vyšších polohách – velmi chudé na luční enklávy. To je především způsobeno výraznými krajinnými změnami po druhé světové válce, opakuje se zde příběh o odsunu Němců a masivní zalesňování pastvin a zřejmě i políček. V lesních středních polohách jsou téměř všude patrné mohutné kamenné snosy porostlé starými, stínem utýranými jeřáby a břízami, které již okolní pusté a lehce bezduché smrkové kultury značně přerůstají. Autochtonní lesní společenstva se nacházejí především na prudkých svazích příčných roklí; v nejvyšších polohách jsou pak patrné morfolo- Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby65 gicky odlišné, polopřirozené smrčiny s proměnlivou příměsí buku. Podrost již víceméně odpovídá horskému stupni. Podhůří Rychlebských hor je – paradoxně k severovýchodní orientaci celého pohoří – poměrně teplé, v ústí roklí se vyskytují náznaky dubohabřin a poměrně vysoko zde invaduje i relativně teplomilný akát. V hluboce zaříznutých údolích se také projevu klimatická a vegetační inverze – dna roklí mají horštější charakter než nižší svahy a vrcholky níže položených plošin a hřebenů. Jednotlivé fenomény, rozebírané v následujícím textu, jsou obrazem několika exkurzí v terénu. Mezi nejzajímavější kontrasty, dobře použitelné při tvorbě landartové stezky, patří: • les a bezlesí • rozhraní státní hranice (na obou stranách se výrazně jinak hospodaří – v lese i bezlesí – a krajina má proto na obou stranách výrazně jiný charakter) • kontrast vrcholových úseků a den inverzních roklí, rozhraní mezi ledovcem ovlivněnou a neovlivněnou krajinou, relikty zaniklé luční krajiny (kamenné snosy v hustém smrčáku) • stopy zaniklého osídlení (terasy, odumírající ovocné stromy, někdy i základy budov), • bludné balvany a jevy spojené se zaledněním • těžce poškozená barokní krajina v okolí Javorníka • stopy extenzivního a do určité míry stochastického trampského osídlení (ohniště, pomníčky, oblíbená tábořiště) • rekultivované písáky pod Javorníkem • místa spojená se srazy Solidarity a místa spojená s druhou světovou válkou • častý fenomén obřích, starých buků v hustých smrčinách – jde o další doklad historického bezlesí, takové stromy byly dříve nejspíš solitéry v louce (odpovídá tomu morfologie koruny, rozvolněně tvarovaná bez potřeby soutěžit o světlo v hustém, zapojeném porostu). 66 Historická a archeologická charakteristika Pravěké osídlení Javorníka a okolí se omezuje pouze na dílčí zmínky. Celou oblast lze vzhledem k poloze za hřebenem Jeseníků spojovat spíše s vývojem v sousedním Slezsku – těsně za polskými hranicemi je zmiňováno pohřebiště z doby bronzové a starší nálezy připomínají pohřebiště na fotbalovém hřišti. V okolí jsou evidovány nálezy blíže nedatovaných kamenných seker a několika římských mincí bez nálezových okolností. Lze říci, že se jedná o samotný okraj této sídelní zóny. Středověké osídlení je v této oblasti doloženo zhruba od poloviny 13. století – z této doby pochází jak místní panská sídla (tvrz Javorník, hrad Rychleby), tak kostel sv. Kříže. Stejně tak jsou do 13. století datována i mladší listinná falza. Původní ves a následně i město byly majetkově svázány s biskupstvím v polské Vratislavi a Jánský vrch sloužil v novověku jako biskupská rezidence. Název Javorník je vykládán buď jako odkaz na osidlování javořin, nebo z polského „jawit“, tzn. hlídat. Původním jádrem byla ves s kostelem sv. Kříže a blízkou tvrzí (zanikla v 15. století) a až později, na přelomu 13. a 14. století, byl založen hrad na dnešním místě s městečkem v podhradí. Javorník tak byl v roce 1373 dělen na dvě samostatné části – město a ves. Toto dělení se udrželo až do 20. století, kdy došlo k jejich sloučení. Obec se svou plužinou ležela v otevřené krajině, přičemž město uzavíralo vstup do úzkého údolí, kudy probíhala komunikace a hrad tento koridor kontroloval z ostrožny na Jánském vrchu. Ke strážním stanovištím lze počítat také oba blízké hrady Rychleby a Pustý zámek v Račím údolí, spolu s tvrzí Hrádkem nad Doly, chránící jednu z cest do Kladska a patrně sloužící k výběru cla. Vývoj oblasti byl na čas přerušen za husitských válek, avšak v 16. století došlo k novému rozvoji města v souvislosti s místní těžbou a zpracováním stříbra a dalších rud. V obci se od 16. století nacházel hamr, kde byla zpracována ruda z okolí, na tuto těžbu později navázala těžba arsenu v Račím údolí. Javorník byl nejméně dvakrát postižen katastrofálním požárem (1576, 1825). Mnoho ran pak oblast zasáhlo během třicetileté války, ať už to bylo plenění vojsk, blízká bitva či morová Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby epidemie. To předznamenalo postupný úpadek Javorníku. Jisté oživení přišlo v 18. století, ale bylo opět zpomalované dalšími válečnými konflikty. Postupně sem byly přenášeny oblastní správní instituce a Javorník se stal největším producentem vlněného sukna ve Slezsku a obecně se specializoval na textilní výrobu. Při požáru roku 1825 však došlo k zásadnímu poškození celého města. Ve městě nebo v jeho okolí se také nacházely sklárny a rozvinuté bylo na celém Javornicku vápenictví. Ve 20. století Javorník sdílel osudy sudetoněmeckých oblastí, za války byla zlikvidována původní výroba a po válce bylo násilně vysídlené obyvatelstvo nahrazeno nově příchozími. Teprve v roce 1948 došlo k definitivnímu odtržení od majetků Vratislavského arcibiskupství. Po válce zde byla krátce těžena uranová ruda, avšak těžba byla záhy přerušena. Zajímavou kapitolou jsou samotné dějiny za druhé světové války, kdy bylo Račí údolí vytipováno jako jedna z ústupových cest před Rudou armádou. K využití místních zákopových prací však nikdy nedošlo. Na místě zvaném U Buku se rovněž nacházel zajatecký tábor pro britské letce. Po odsunu Němců v okolí zaniklo několik osad a menších obcí, např. Hamberk (Kohout) a Pavlínka. Jednotlivé pozoruhodné fenomény9 Luh nad Zálesím. 2. Hranice Čech a Polska Bezlesá krajina na polské straně hor je výrazně postiženější špatným nebo žádným hospodařením než strana česká: časté jsou dřevinami expandované pastviny, sukcesní lesíky nebo dlouho nesečené smilkové louky náchylné k invazi lupiny a celíku kanadského (jako ta na fotografii; pohled směřuje od české hranice směrem na SZ, tj. na Klodzko). Naopak lesní krajina je diverzifikovanější a obhospodařovaná lépe: holoseče jsou méně časté, les je těžen výběrově a spíš za pomoci koní, a zatímco porosty na české straně připomínají kombajnem sklízená pole, lesy na polské straně více připomínají „přírodě blízké“ lesní porosty (jsou morfologicky i vegetačně bohatší). 1. Luh nad Zálesím Zachovalá pastevní krajina nad Zálesím, mírné údolí s úzkou, ale pestrou nivou: patrné jsou zbytky rybníčků, dnes zarostlé mokřady dominovanými rákosem a skřípinou; solitérní olše jako zbytky zastavené sukcese olšového luhu (zabránila tomu zřejmě intenzivní pastva). V severní polovině údolí se zachovalo několik kamenných snosů, využívajících přirozené výchozy horniny; v nižší části údolí je i několik kamenných řad zarostlých kleny a jasany – jde nejspíš o pozůstatky dříve jistě častějších plužin. Hranice Čech a Polska. Jednotlivé fotografie patří vždy k popisovanému fenoménu. Autory fotografií jsou: David Novák, Jan Albert Šturma 9 Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby67 3. Kamenné snosy na bývalých loukách Kamenné snosy porostlé řídkou, listnatou vegetací s hustým podrostem borůvky (zde extrémně – přes kilometr – dlouhý kamenný snos nad Zálesím) jsou nečetné ostrůvky vyšší biologické i strukturní diversity v monotónních kulturních smrčinách na bývalém bezlesí. Koncentruje se sem i vyšší diverzita lišejníků a mechů, navíc jeřáb ptačí i bříza jsou dřeviny atraktivní v jakémkoliv ročním období (jarní svěží zelená, podzimní červené kuličky…). Kamenné snosy jsou podstatným „landartem“ už samy o sobě. 4. Pramen a staré kamenné snosy pod Koníčkem Lesy při vrcholu Koníčku již obsahují zřejmě starší, morfologicky strukturovanější úseky. Projevuje se to jednak jejich druhovým složením bylinného patra – dominantní jsou rozsáhlé polykormony třtiny chloupkaté, která je typickým druhem horských smrčin (na podzim se barví do charakteristického hnědobéžovooranžového odstínu). Přesto i takové porosty zde ohraničují kamenné snosy: krajina zde dřív zřejmě bývala komplikovanější a napohled, z ptačí perspektivy, ji dnes sjednocuje zdánlivě homogenní smrkový porost. Studánka byla poničena – byť zřejmě dobře míněnou – snahou LČR o revitalizaci a je osazena nehezkou uniformní dřevěnou budkou – zkrátka místo volající po „landartovém nakopnutí“. Typickou optickou vlastností přirozenějších horských lesů za slunečného počasí je ostrý vzorec prudkého horského světla a hlubokého stínu, zesilovaný ostrou, jakoby hranatou morfologií smrkových větví a korun. Kamenné snosy na bývalých loukách. Pramen a staré kamenné snosy pod Koníčkem. 7. Zaniklý zajatecký tábor Zajatecký tábor na dně údolí Račího potoka je zajímavý spíš historicky než z biologického hlediska; nicméně zajímavá je i sukcese řídké smrčiny na základech bývalých lágrových budov. Jde totiž o polohu na dně údolí, tj. expandující smrkový porost je náznakem „přirozené sukcese“ inverzních podmáčených smrčin – podobný jev, jaký je znám třeba ze spodního patra výrazných pískovcových krajin (Kokořínsko, Labské pískovce). Bučina Solidarity nad Černým koutem. 6. Zaniklé stavení s rybníkem v Černém koutě Zaniklý zajatecký tábor. Areál zaniklého stavení v Černém koutě je pozoruhodný vegetačními stopami osídlení – na rozpadlých, stále eutrofních sutinách rostou bezy červené, kopřivy, rybníček je spojen se zachovalým horským prameništěm, v okolí jsou patrné listnáči – především kleny – opanované zarostlé kamenné snosy, utopené v moři husté, kulturní smrčiny. Místo historického bezlesí, podstatné hlavně jako exemplární případ vývoje zdejší krajiny po poválečných odsunech. 8. Račí údolí 5. Bučina Solidarity nad Černým koutem Od Koníčku k Černému koutu výrazně přibývá buku (tato buková stužka je zpočátku výrazná pouze na hranici, později se „přelije“ v monumentální bučinu na začátku Račího údolí). Na hranici se vyskytují takové staré a nemocné exempláře jako na obrázku: rozvolněné pseudopralesní porosty s kořeny ošlapanými trampy, místo, kde dle několika cedulí docházelo k pašování dokumentů a samizdatů mezi polskou Solidaritou a českými disidenty (sešel se tu několikrát i Havel s Walesou). 68 Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby Pohled na centrální část údolí ze skalní vyhlídky ve spodní části. Zaniklé stavení s rybníkem v Černém koutě. Račí údolí je jedno z nejdelších a nejpestřejších údolí Rychlebských hor. Jeho horní část zasahuje do horských poloh centrální části hřebene, ústí již leží ve výrazně teplejší, již ledovcem ovlivněné krajiny „Malé Hané“. Svahy údolí opanují zprvu (v horním úseku) rozsáhlé bučiny, později – v nejstrmějších částech – prudké suťové lesy s častými skalními Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby69 výchozy a sutěmi. Na dně údolí jsou časté solitérní buky a jasany. Zajímavým rysem krajiny jsou časté seče kolmé na dno údolí. V jejich struktuře jsou pozoruhodné nejen kolmé řádky vysázených strumů, ale i příčné linky vyskládaného klestí. Račí údolí mělo být využito jako jeden z koridorů při stahování německých vojsk za 2. světové války. Byl zde proto vybudován systém zákopů a polních opevnění, který však nikdy nenabyl svého účelu. Podle místního správce depozitáře jsou zákopy dosud dobře dochované a existují pamětníci, kteří pamatují jejich budování místními. 9. Barokní krajina okolí Javorníka Zbytky plánované barokní krajiny patrné na přiložené ortofotomapě jsou při procházce terénem již jen málo patrné, v centrální části funguje skládka domovního odpadu, některé aleje jsou zarostlé nebo téměř neprostupné a severozápadní cíp je oplocen v neprostupné oboře. V jihovýchodním cípu, již na ledovcem tvarovaném, pozvolném svahu, se rozkládá zajímavá parkovitá krajina se solitérními třešněmi a remízky náletových dřevin. Parkovitá krajina se solitérními třešněmi a remízky náletových dřevin. Zdroj: https://www. google.cz/maps Z parku na Jánském vrchu míří směrem ke sv. Antonínu nádherná alej, která je jistě původní součástí barokní koncepce krajiny. I dnes tímto koridorem vede cesta se značkou směrem k Antonínu a dále do Račího údolí. Park v jižní části obce pod Jánským vrchem byl již z větší části pohlcen okolní zástavbou a zahrádkářskou kolonií, avšak některé z části pustnoucí úseky jsou dosud užívány. Barokní krajina okolí Javorníka. Zámecký park Javorník. 10. Zámecký park Javorník 11. Rybníky u česko-polské hranice pod Javorníkem (Dolní díly) Nevelký park a menší bohaté arboretum, místy chudé trávníčky, ošlapané teenagery na odlehlejších lavičkách. V horní části narazíme na stejně ošlapaný a osezený bludný balvan. Park na zámecké ostrožně je udržovaný pouze z části, větší část postupně zarůstá křovinami a mění se v les. Park byl v minulosti jistě bohatě vybaven (sochy, altánky, cestičky, vodní díla, stromořadí apod.), avšak z této výbavy zbývá jen torzo staré kašny se zbytky reliéfů a linie či plochy výrazně zelenější trávy, které naznačují přítomnost dnes zrušených a zavezených staveb. Park volně navazuje na okolní krajinu. Rekultivovaná krajina písečných lomů na hranici s Polskem je na jednu stranu ukázkou inženýrské zvůle a plochosti vnímání krajiny, na stranu druhou představuje zajímavou postindustriální, zatím cizorodou krajinu, která je však docela rychle „pohlcována“ okolní přírodou. Holost, strohost a plochost místa by bylo vhodné narušit vertikálou, nezřízenou sukcesí lužního lesa navzdory závorám a pečlivě sesekávaným trávníčkům. Obratiště na příjezdu k rybníčkům již zřejmě zčásti funguje jako „příměstský meet-point“, je ale pořád ještě příliš holé. Doporučujeme využít sílu sukcese lužního lesa, jehož je celý tento kus krajiny potenciálním stanovištěm. Rybníky u česko-polské hranice pod Javorníkem (Dolní díly). Příčné řádky klestí a vodovod jako industriální prvek v závěru údolí těsně nad tančírnou. 70 Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby71 12. Strouha Javornického potoka v Javorníku 14. Údolí Obecního potoka pod Zálesím Strouha javornického potoka je dynamický úzký koridor, místy s dočasnými náplavkami osídlenými chrasticí rákosovinou jako na fotografii, místy s výraznými polykormony invazní křídlatky japonské. Na zděných březích roste pestrá paleta kapradin, strouha je však zřejmě často „vymetaná“ intenzivními krátkými povodněmi. Tímto koridorem komunikuje jednosměrně horská krajina s městskou vegetací: horské druhy jsou tudy splavovány podél proudu potoka a mohou se na stěnách strouhy uchytit. 15. Hamberk 17. Arsenový důl Nedaleká osada Hamberk z větší části zanikla po roce 1948. Zbyla z ní pouze jediná usedlost a rozsáhlý, z části pustý hospodářský dvůr, který snad byl ve středověku sídlem místních manů. Jde o důležité místo historie, které je jistě spojováno s konkrétními událostmi, jež ovlivnily osud celé oblasti. Průzkum, bližší poznání, konzervace a zpřístupnění reliktů zaniklé obce je zcela nasnadě – možnost, jak navázat na zpřetrhané vazby z minulosti. Rozhodně by nemělo sloužit k vyvážení odpadu tak, jako jsou některé části užívány nyní! Nabízí se zde i přeshraniční spolupráce s vysídlenci. Důl byl otevřen snad již v 16. století a těžba zde byla rozšířena hlavně v 19. století. K jejímu ukončení došlo roku 1865. Rozsáhlý těžební areál byl významným producentem arsenu. Části štol jsou dodnes přístupné, avšak uzavřené pro veřejnost. Do zázemí dolu patří dosud stojící dům pro havíře. Celá koncentrace zájmových bodů (důl, tančírna, vyhlídky, sv. Antonín, Rychleby, Račí údolí atd.) na jediném místě. Důl by zasloužil vhodně zpřístupnit jako další turistický cíl, případně doplnit o expozici. V místě je kemp s tábořištěm, mohlo by zde být kulturně-turistické centrum s obrovským potenciálem pro rozvoj. 18. Rychleby Terasy zalesněné náletovými dřevinami jako pozůstatek předválečného osídlení. Strouha Javornického potoka v Javorníku. 16. Vápenka 13. Zaniklý kemp v Javorníku – Podměstí Zaniklý kemp je velmi zajímavý objekt a dobrá ukázka toho, co se stane s intenzivně užívaným úsekem krajiny cca 20 let poté, co je úplně opuštěn lidmi. Na obvodu kempu je patrná hustá linie cca 40 let starých buků, patrně přerostlý živý plot. Uvnitř jsou pak zřetelné bývalé parkové struktury, naprosto zbytnělé a překryté jedna druhou tak, že už je původní plán jen těžko patrný. Kemp je v prostoru Javorníka jediná ukázka toho, co se označuje „vágní terén“. Hamberk. Zcela unikátní památka, která byla v nedávné době zdařile rekonstruována a zpřístupněna, je historická vápenická pec v místní části Podměstí, západně od města. Jako tábořiště je dnes využíván vápencový lom, který zásoboval cca 100 m vzdálenou vápenku. Těžba zde vytvořila nádhernou scenérii s převisem, jež je užíván táborníky. Hrad Rychleby je vzhledem ke své bergfritové dispozici řazen do poloviny 13. století a jeho zánik je předpokládán ve druhé polovině 15. století. Hrad se v době romantismu stal vyhledávaným turistickým cílem a byly zde tehdy provedeny poměrně necitlivé úpravy, které mírně pozměnily jeho půdorys. V současnosti je zřícenina užívána k občasnému táboření a velmi rychle chátrá. Dochází k destrukci zdiva a zarůstání rostlinstvem. K hradu snad přináležely další opevněné body, kterými jsou tzv. Pustý zámek a tvrz Hrádek nad Doly. Celá soustava sloužila jako ochrana a celní místo na kupecké stezce. Hrad akutně potřebuje odbornou konzervaci zdiva. Chátrání probíhá velmi rychle, a pokud nebude v dohledné době zřícenina zabezpečena, dojde k jejímu nenávratnému poškození. Za úvahu by stálo vyznačení rozsahu romantických úprav tak, aby se návštěvník orientoval, co je původní a co je vybájené. Stará jabloň těsně za odbočkou na Zálesí, zbytky bývalých zahrad. Dno a přilehlé svahy údolí k Zálesí jsou pokryty zbytky starého osídlení: terasy, zbytky domů, staré ovocné stromy přerůstající okolní vegetací…. Občas i zbytky šeříkových zahrad, měnící se v antropogenní, houstnoucí luh. Časté koberce Vinca minor (barvínku), místy i značné množství keříků angreštu. Zajímavá, členitá vegetace se spoustou sukcesních stadií postsudetské krajiny. Vápenka. Zaniklý kemp v Javorníku – Podměstí. 72 Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby73 20. Úvozy k pastvinám 22. Vyhlídky 24. Tvrz Javorník Na pastviny severozápadně nad Javorníkem stoupá od města svahem několik dobře dochovaných úvozových cest. Typickou součástí romantické krajiny byly vyhlídky zpřístupněné chodníčky a pěšinami pro obyvatele okolních obcí a výletníky. Cestou na hrad Rychleby tak míjíme místa, která jsou pro svou fenomenologickou hodnotu navštěvována dodnes, avšak podstatně živelněji. Původní kultivace přístupu v 19. století je dnes již zapomenuta a stala se archeologizovanou součástí krajiny. Pouze největší vyhlídka je opatřena zábradlím a schody a nedaleko leží dřevěný altánek. Nedaleko kostela ve vsi Javorníku se nacházela tvrz, sídlo nejstarších majitelů obce, která později zanikla a dnes z ní zbývá pouze nezřetelné tvrziště. To je bohužel součástí soukromého pozemku a nelze se k němu volně dostat. Rychleby. 19. Lomy V ostrůvcích lesa, pokrývajících vrcholky vyvýšenin v pastvinách na severozápad od obce, se skrývají hluboké exploatační jámy, které sloužily k těžbě lomového kamene. Tvrz Javorník. 24. Sv. Antonín Na návrší jihozápadně od Jánského vrchu se nachází poutní kaple sv. Antonína. K jejímu vzniku v 18. století se váže několik místních pověstí. Kaple byla znovuvystavěna koncem 19. století a měl se u ní dokonce nacházet hostinec. Místo tak sloužilo jako výletní cíl. Úvozy k pastvinám. 21. Cesta v Račím údolí Pod hradem Rychleby se v Račím údolí nacházejí pozůstatky staré cesty vedoucí po úbočí svahu nad dnem údolí. Může jít o zbytky velmi staré komunikace užívané odedávna k průchodu údolím před výstavbou stávající silnice. Cesta se nachází výše ve svahu tak, aby nebyla ohrožována meandrujícím potokem. Vyhlídky. 23. Bitevní pole Nedaleko Javorníka se za třicetileté války střetly švédská a císařská armáda. Ač je umístění tohoto bojiště tradováno na tzv. Švédském poli poblíž Hamberka, zdá se, že bitva probíhala spíše na místě zvaném Pole mrtvých poblíž koupaliště na Červeném potoce. Lomy. Sv. Antonín. Cesta v Račím údolí. 74 Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby75 8. Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací 76 Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby 8 Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací Historické vědy 1. Město Javorník 3. Tančírna Město Javorník bylo založeno při cestě probíhající pod Jánským vrchem v místě, kde se noří mezi svahy hor. Protáhlé náměstí obklopují parcely respektující na severní straně středověký stav, jižní strana je z větší části proměněna. Starší zástavba vzala za své při požárech a většina domů pochází z 19. století, avšak obsahují středověká a časně novověká jádra. Při ústí Račího údolí se nachází pustá secesní tančírna. Unikátní stavba je z části rekonstruována, ale jde pouze o úpravy, které ji zachránily před totální devastací. Tančírna byla zbudována jako důležitý výletní cíl širokého okolí a zpustla po válce s odsunem místního obyvatelstva a nastavením nových poměrů. Dnes se v její blízkosti nachází farma a kemp a místo má obrovský potenciál pro další rozvoj. Návrh: Postupně na náměstí potlačit nevhodnou zástavbu jižní fronty domů tak, aby více odpovídala celkovému historickému charakteru města. Návrh: Naprosto exkluzivní bod, který je momentálně bez využití. Rozhodně dotáhnout rekonstrukci a učinit z tančírny opět místo, které bude přitahovat lidi z širokého okolí. 2. Hamberk 4. Vidnava Nedaleká osada Hamberk z větší části zanikla po roce 1948. Zbyla z ní pouze jediná usedlost a rozsáhlý, z části pustý hospodářský dvůr, který snad byl ve středověku sídlem místních manů. Vidnava je původní kolonizační centrum oblasti, které dlouho sloužilo jako její hlavní správní jednotka. Prostorné náměstí si zachovalo zcela unikátní historický ráz s měšťanskými domy, dlážděnými silnicemi a štětovaným prostranstvím. Rustikální výraz městu dodává značná zanedbanost velké části budov. Díky tomu si však město udrželo svůj svébytný ráz, který bychom na jiných místech hledali jen stěží. Celé město je obehnáno mohutnými hradbami, které místy stojí volně, místy jsou součástí zdí současných domů. Panské sídlo je užíváno jako obecní úřad. Návrh: Důležité místo historie, které je jistě spojováno s konkrétními událostmi, které ovlivnily osud celé oblasti. Průzkum, bližší poznání, konzervace a zpřístupnění reliktů zaniklé obce je zcela nasnadě. Možnost, jak navázat na zpřetrhané vazby v minulosti. Rozhodně by nemělo sloužit k vyvážení odpadu tak, jako jsou některé části užívány nyní! Možná přeshraniční spolupráce s vysídlenci. Návrh: Na městečku je vidět, že uvadá, přitom ono samotné i okolní krajina tvoří velmi specifický celek, který může přitahovat nejen turistický ruch. Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací79 5. Rychleby 7. Dlážděná ulička Hrad Rychleby je vzhledem ke své bergfritové dispozici řazen do poloviny 13. století a jeho zánik je předpokládán ve druhé polovině 15. století. Hrad se v době romantismu stal vyhledávaným turistickým cílem a byly zde tehdy provedeny poměrně necitlivé úpravy, které mírně pozměnily jeho půdorys. V současnosti je zřícenina užívána k občasnému táboření a velmi rychle chátrá. Dochází k destrukci zdiva a zarůstání rostlinstvem. K hradu snad přináležely další opevněné body, kterými jsou tzv. Pustý zámek a tvrz Hrádek nad Doly. Celá soustava sloužila jako ochrana a celní místo na kupecké stezce. Pro Javornicko je typické, vzhledem k dobré dostupnosti místní žuly, využití dlažebního kamene jako pochozího povrchu. I přes naléhání místních památkářů se však město údajně brání nahrazení současných povrchů na náměstí dlažbou a ta se vyskytuje pouze v drobných fragmentech. Návrh: Hrad akutně potřebuje odbornou konzervaci zdiva. Chátrání probíhá velmi rychle, a pokud nebude v dohledné době zřícenina zabezpečena, dojde k jejímu nenávratnému poškození. Za úvahu by stálo vyznačení rozsahu romantických úprav tak, aby se návštěvník orientoval, co je původní a co je vybájené. Typickou součástí romantické krajiny byly vyhlídky zpřístupněné chodníčky a pěšinami pro obyvatele okolních obcí a výletníky. Cestou na hrad Rychleby tak míjíme místa, která jsou pro svou fenomenologickou hodnotu navštěvována dodnes, avšak podstatně živelněji. Původní kultivace přístupu v 19. století je dnes již zapomenuta, stala se archeologizovanou součástí krajiny. Pouze největší vyhlídka je opatřena zábradlím a schody a nedaleko leží dřevěný altánek. 6. Sv. Kříž Kostelík ve vsi Javorníku pochází minimálně z poloviny 13. století a je skvělou ukázkou pozdně románského a raně gotického slohu. Zachovány jsou rozličné architektonické detaily jak v interiéru (profilované konzoly), tak v exteriéru (vstupní portál), včetně dřevěných dveří zdobených vyřezávanými rozetami. Kostelík prochází citlivou rekonstrukcí a při této příležitosti byly v jeho interiéru objeveny unikátní frezky snad již z období vzniku kostelíku. V plánu je jejich celkové odkrytí a provedení dalších průzkumů pod podlahou kostelíka. Nachází se uprostřed dosud částečně užívaného hřbitova. Návrh: Znovuobnovit dlažbu, má zde své místo v historickém kontextu. 8. Vyhlídky Návrh: Možný turistický cíl. 9. Náměstí, tržnice na náměstí, pořádání trhů 12. Bývalý soud – muzeum Náměstí je nešikovně rozděleno do třech prostorů: 1. nefunkční travnatá plocha se sochou Panny Marie, 2. park s kašnou, 3. parkoviště. Ačkoliv se jedná o jeden prostor, působí roztříštěně a ne jako náměstí. Mohutná stavba bývalého okresního soudu, možná z barokní doby je ve velmi špatném stavu. Cenná budova v centru města, která zeje prázdnotou a nemá žádné využití. Rodí se projekt městské galerie a stálé expozice města, je zde možnost působiště občanských iniciativ. Návrh: Náměstí je potřeba stmelit dohromady – (povrchy, uspořádání zeleně), logičtěji uspořádat parkovací plochy. Velmi problematickou stavbou je rozšíření úřadu jižním směrem do náměstí (ještě umocňuje fragmentaci prostorů). Dále navrhujeme po vzoru našich sousedů v Polsku pořádat na náměstí trhy. Město by mohlo pro podporu trhovců zainvestovat do realizace stánků a ty případně za drobnou částku nebo zadarmo propůjčit místním trhovcům, kteří by zde prodávali potraviny. Návrh: Obec zde buduje výstavu dělostřelecké výbavy – také údajně kvůli tomu, že se vystavované objekty nedají ukrást. Tento prostor je jistě vhodný k využívání jako výstavní či muzeální prostor (také jako důležité lákadlo pro návštěvníky zámku). Za zvážení by ale stály i jiné způsoby využití – kulturní, společenské… 10. Významná zástavba na ulici Míru Historicky i architektonicky cenná zástavba. Návrh: Rekonstrukce a obydlení těchto domů, které vdechne život centru obce. 11. Dřevozpracující průmysl Město disponuje velkými zalesněnými pozemky. Je zde tradice zpracovávání dřeva. Ve městě je stará fabrika na zpracovávání dřeva. U nádraží obrovské haldy s z dřevem. Návrh: Podporovat dřevozpracující průmysl. Možná revitalizace staré fabriky – např. částečně muzeum, částečně fungující dílna. Návrh: Do budoucna další chlouba obce a potenciální turistický cíl. 80 Architektura a urbanismus Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací81 Přírodní vědy 13. Vyhlídka u motokrosového hřiště 16. Náměstí ve Vidnavě Jeden z nejvýraznějších ledovcových reliktů v okolí: nejvyšší bod nevýrazného hřbítku s drobnou mozaikou luk, starých lůmků, kamenných snosů tvořených bludnými balvany a starou, místními teenagery lehce vybydlenou chatou. Jde o zbytky ledovcové morény s náznaky bývalých zahrad v horní části (patrné zarůstající zahrady/loučky), centrální lom s obnaženými nesetříděnými ledovcovými sedimenty je z velké části zaházen odpadky. Významný vyhlídkový bod. Je zde úžasná sbírka bludných balvanů a fluviálních sedimentů bělé; častá chudá sešlapová společenstva; rozsahem i pestrostí nejspíš český unikát (přítomny jsou severské žuly rapakivi, švédské pískovce a horniny baltského štítu). Návrh: Proředění lesa, klidně i rozšíření motokrosového hřiště; zastavení navážení odpadků. 14. Doubrava na svahu Javornického potoka Kyselá doubrava na prudkém svahu Javornického potoka; zbytky starých steziček (nejspíše je to součást bývalého, nyní zarostlého parku); husté lískové porosty, výrazná lesní brána Rychlebských hor. Návrh: Obnovení parkových steziček. 15. Rozsáhlý remízek – zřejmě bývalá součást rozsáhlého zámeckého parku Nyní však velmi ruderalizovaný ostrov džungle; v centrální části stále činná skládka, v okolí trosky různě degradovaných stromových alejí s dominantními mléči a jasany; okraje skládky osázeny jehličnany, v lesíku evidentní zbytky teras – bývalých sadů nebo políček. Návrh: Rekultivace skládky, obnova okolních alejí, odstranění invazních druhů. Návrh: Ponechání v současném stavu! Naprostý unikát a přitom málo známý turistický cíl. Více propagovat – do Vidnavy se už nyní pořádají geologické exkurze, ale náměstí je jistě zajímavé i pro laika. 17. Areál zaniklé továrny Rozsáhlý areál, časté náletové jívové křoví, místy husté polykormony invazní křídlatky; některé budovy jsou přístupné a je z nich neobvyklý výhled na centrum Vidnavy i okolní glaciální krajinu. Návrh: Stála by za zvážení částečná rekultivace. 18. Alej u zaniklé vsi Pavlínky Jedna z alejí, která byla zřejmě součástí širšího okolí zaniklé vsi Pavlínky; pod starými mléči a kleny obligátní bludné balvany, občasná ohniště, udržováno občasným sešlapem; poblíž fantastický starý dub; cesta, která „nevede nikam“… Návrh: Obnovení a propojení pěšími cestami s Javorníkem. 19. Tok Javornického potoka Zčásti vyzděné koryto se sudetskými archeofyty jako zvěšinec zední nebo kapradinovými zahrádkami, místy velmi silná invaze křídlatky. Návrh: Adept na částečnou revitalizaci, v centru Javorníka je pak skrývání takového pěkného toku vysloveně škoda. 82 9. Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací Členové výzkumného týmu a kontakty 9 Členové výzkumného týmu a kontakty Martina Lískovcová – sociální geografie Linda Kovářová – sociální antropologie Jan Albert Šturma – přírodní vědy (geobotanika) David Novák, Petr Meduna – historické vědy a archeologie Filip Kosek, Ondřej Císler – architektura a urbanismus www.pracovninavyky.cz www.fdv.mpsv.cz Možnosti rozvoje území – Základní mezioborová studie pro Olomoucký kraj – Jesenicko, Javornicko Fotografie – David Novák, Filip Kosek, Jan Albert Šturma, Linda Kovářová Editace a zpracování textu – Marie Heřmanová Grafická úprava – Zuzana Dvorská, www.mertli.cz Vydal: Fond dalšího vzdělávání, Na Maninách 7, 170 00 Praha 7 Praha, 2015 Členové výzkumného týmu a kontakty85
Podobné dokumenty
Karlovarský kraj - Toužim, Bečov nad Teplou, Žlutice, Valeč
přesáhl původní projektové plány. Vedle ekologické farmy se tak například objevuje řemeslná dílna, družstvo provozující sociální
podnik přibírá turistické a ubytovací služby.
Vedle ekologické drůb...
ALMANACH 130 let SDH
Máte v rukou publikaci o založení hasičstva na zlatohorsku. Tedy od založení až po současnost. V roce 1878
byl v Cukmantlu založený hasičský sbor občany německé
národnosti. Po odsunu německých hasi...
OBŘÍSTVÍ STUDIE NEOLOKÁTOR_2015
prostřednictvím práce s archivními prameny, nebo přes výzkum archeologickými
metodami přímo na místě. Předkládají tak údaje o tom, jak daná oblast fungovala a
byla využiěvána v minulosti, a jak to ...
O R G A N C E C H O S L O V Á K U V P O L S K U.
lo kdo si asi pravý význam vážné této pam átky
uvědomí, málo kdo si položí otázku: Co se vy
konalo za těch 10 roků? Pokročilí jsme, či sto jí
m e? Ano, přátelé, každé období vyžaduje, aby
chom s...