ASN2: Archeologie 11. až 13. století
Transkript
ASN2: Archeologie 11. až 13. století přípravy k přednáškám, verze 2003 s aktualizacemi text určen pouze pro studijní potřebu, nikoli k širší distribuci ani k citování text má charakter stručných poznámek, řada pojmů není dostatečně vysvětlena – nutno konfrontovat s doporučenou literaturou, popřípadě se účastnit přednášek ☺ © Karel Nováček 1: Úvod do studia archeologie 11. – 13. století 1. Zaměření kurzu - problémové vymezení: zkoumání období zásadních systémových změn v našich dějinách na základě artefaktů – zatím nedostatečná výpověď, archeologické prameny jsou příliš mezerovité, archeologové se často omezují na konfirmaci a ilustraci modelů z oblasti hospodářských a sociálních dějin, ve výkladu důraz na problémy, nedořešené otázky, mezery v pramenné základně - geografický rámec: Česko + přesahy, komparace některých jevů v rámci Stř. Evropy 2. Základní charakteristika a periodizace období - doba, kdy byly položeny základy současné euroatlantické liberální civilizace, kdy byla dokončena přeměna jednoduše strukturované a organizované raně středověké monarchie ve vícenárodnostní stavovský stát, kdy vznikají města, kulturní krajina dnešního typu, zavádí se peněžní směna, mění se představy o čase a prostoru - 13. století: „vrcholný středověk“ období bouřlivých společenských změn, kdy se Čechy skokově vyrovnávaly západní Evropě (tam podobné změny proběhly dříve – Francie, Brabantsko – po r. 1000, Německo – 12. stol.), soubor změn v novější literatuře označován pojmem vrcholně středověká transformace (=komplexní, radikální změna) - 11. a 12. stol. – dlouho chápáno jako statické období mezi počátkem státu a obdobím 13. století, podpořeno nedostatkem písemných pramenů, dnes velmi diferencované posuzování jevů – „černá skříňka“, v níž se „neviditelně“ vyvíjejí předpoklady společenské přeměny, jevy, které mají odlišný nástup a dynamiku – velký, nedostatečně využitý potenciál archeologie - předěl mezi oběma fázemi je umělý a pojetí přednášky se ho snaží zastřít, některé progresivní jevy lze stopovat hluboko do 12. století či ještě níže, archeologická periodizace je zastaralá: - doba knížecí (x pohanská, J. L. Píč), slovanská archeologie (zprofanovaný termín spojený s primárně etnickou interpretací archeologických pramenů), v posloupnosti pravěk - doba slovanská (hradištní) - středověk - mladší fáze raného středověku a vrcholný středověk (dále VS) - základ periodizace Eisner: Rukověť slov. archeologie 1966: mladší doba hradištní: 950 (975?) - 1250 - z ní event. vyčlenitelná pozdní d. h. (přechod k VS): 1100 - 1250 (nikdo nedefinoval její znaky!) - jiný systém: Beranová et. al. 1984: „Období časně feudálního státu Přemyslovců“: 11. a 12. stol. - DB Archiv: mladohradištní = RS.4, pozdně hrad. = přechod RS.4 - VS.1 3. Přístupy a prameny, základní literatura a vývoj bádání - historické syntézy období – až do 70. let 20. století vycházejí takřka výlučně z písemných pramenů, kterých je ovšem pro 11.-12. stol. v našich zemích velmi málo, zejména pro zkoumání hospodářských a sociálních otázek (obecně panuje nedůvěra k archeologickým pramenům či uměleckohistorický přístup k artefaktům, výjimka: J. E. Vocel: Česká archeologie křesťanského věku, 1850; nejvýrazněji vyjádřil skepsi k archeologii V. Novotný) *František Palacký: Dějiny národu českého (1848), nedostatek pramenů – rozsáhlá komparace se slovanskými prameny z jiných zemí, vliv Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, velmi podrobná znalost soudobé německé literatury, téze o “slovanské demokratičnosti a jemnosti slovanské povahy” a německém feudalismu, který byl do Čech importován, slovanští majitelé svobodných statků nejvýznamnější třídou národa až do 14. stol. *Julius Lippert: Sozial-Geschichte Böhmens (2 díly, 1896, 1898), studiem stejných pramenů jako Palacký dospěl k diametrálně odlišným závěrům ohledně počátků feudálních vztahů v Čechách – nebyly výsledkem pronikání vnějších forem z Německa, ale vyvinuly se z domácích kořenů – růstem absolutistické moci předáků tzv. velkorodin *Ludwig Schlesinger, Berthold Bretholz – syntézy českých dějin, které argumentují ve prospěch kontinuity německého osídlení v Čechách po celý raný středověk a marginalizují německou kolonizaci 13. století, výrazné odmítnutí ze strany českých (Pekař) i německých historiků - Gollova škola podle historika a politika Jaroslava Golla: prvky positivistického dějepisu – metodický vliv německé historiografie (L. von Ranke), precizní, pouze z pramenů vycházející studie, odmítnutí Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, nedůvěra ve výpověď artefaktů: *Josef Šusta – důležité a dlouho inspirativní studie o sociálních otázkách RS Čech, otroctví, velkostatek *Václav Novotný: České dějiny (díl I: část 2, 1913; 3, 1928), politické, částečně sociální dějiny, nejpodrobnější syntéza písemných pramenů, vyloučení archeologie *J. V. Šimák: České dějiny (I/5): Středověká kolonisace v zemích českých. Praha 1938. - *František Graus: Dějiny venkovského lidu I. (1953) a II. – práce znehodnocena striktním používáním marxistických schémat, odmítl koncepci “slovanské demokracie”, snaží se dokázat vznik šlechty a feudálních vztahů od 10. stol., velmi pečlivý rozbor sociální stratifikace zeměděl. obyv., odmítá existenci otroků v RS Čechách i velkostatku, zájem o hospodářské otázky, vývoj osídlení a zemědělství – nabídl řadu námětů k přemýšlení rodící se archeologii středověku *Zdeněk Fiala: Přemyslovské Čechy (995 - 1310) (1965, 2. vyd. 1975), přehledná syntéza učebnicového typu *Rostislav Nový: Přemyslovský stát v 11. a 12. století (1971): sociální a hospodářské aspekty, vznik pozemkové držby, vznik církevní organizace, vztah Čech k Moravě, atd. *Barbara Sasse: Die Sozialstruktur Böhmens in der Frühzeit. Berlin 1982: nedoceněná práce, vycházející hlavně z kvantitativního rozboru hrobových inventářů a srovnání výsledků s písemnými prameny *Josef Žemlička: Století posledních Přemyslovců. Praha 1986; Čechy v době knížecí. Praha 1997; Počátky Čech královských 1198-1253. Praha 2002 (moderní syntézy, velký komparativní rámec včetně nejnovější zahraniční literatury, znalost archeologických pramenů) * Velké dějiny zemí Koruny České (díl 1 a 2) - nedosahuje kvality Žemličkových syntéz, ale má konkrétněji zpracované některé otázky (např. genealogii rané šlechty) *Tomáš Petráček: Fenomén darovaných lidí v českých zemích 11.-12. století. Praha 2003 *Jan Klápště: Proměna českých zemí ve středověku (2005) - přehled pramenné základny: - prameny písemné - a) vyprávěcí: FRB, edice kronik a legend, b) diplomatické: Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae (I - V, do 1278), - filologické - onomastické (*A. Profous: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. Praha 1947 - 1960; *V. Šmilauer: Osídlení Čech ve světle místních jmen. Praha 1960), - numismatické (*E. Nohejlová - Prátová: Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. Praha 1956; F. Cach: Nejstarší české mince I - IV) - uměleckohistorické a stavebněhistorické (stavby, užité umění, skulptura, *Dějiny výtvarného umění v Čechách (1984), Merhautová: Raně středověká architektura v Čechách (1971), chybí kritická publikace starších výzkumů sakrálních staveb), - etnologické a kulturně antropologické: (prameny a analogie k dějinám folklóru a mentality) Č. Zíbrt: Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku (1894, reprint 1995), okrajově Niederle: Slovanské starožitnosti, Smetánka: Legenda o Ostojovi - přírodovědné (paleoenvironmentální, antropologické), experiment (zemědělství, výroba, dnes chybí) - vývoj archeologie: Niederle, Píč (Čechy za doby knížecí); Borkovský - Pražský hrad; poválečný akcent na slovanskou archeologii - politický podpořené slavjanofilství (nacionalistické předznamenání: *Skutil: Naše pravlast je střední Evropa; kuriozita, nicméně příznačná), logicky zájem o nejstarší období (slovanská etnogeneze, počátky státních útvarů na našem území), nikoli už další vývoj, ten sledován okrajově - středověká archeologie se začíná rozvíjet z tohoto pohledu pozdě - až koncem 50. let jako doplněk k archeologii slovanské a teprve koncem 60. let je schopná definovat se jako plnoprávný obor se svými prioritními úkoly, přetrvává nejasná představa o spodní hranici časového vymezení (13., 10. nebo 6. stol.?), latentně důraz na 13. - 15. stol. - od 70. let latentně a od konce 80. let programově důraz na „problematiku 13. století“ (počátky měst, vznik vrcholně středověké vesnice, transformace osídlení) 4. současný stav archeologického poznání 11. – 13. století - období přeměn 13. stol.: dnes značná intenzita výzkumu a poměrná vyváženost poznání - mladohradištní období: 11.-12. století dlouhodobě ve stínu zájmu - značné mezery v pramenné základně: hradiště - extenzivní výzkum 50. - 80. let, mladohradištní horizonty zkoumány spíše jako vedlejší produkt, nedostatek kvalitně publikovaných pramenů, výjimkou Pražský hrad, Hradec Králové, částečně Kouřim, a některé méně významné lokality (Kozárovice, Oškobrh, Hradec u Stoda, Horka u Chlumce atd.), nedostatečný výzkum zemědělských sídlišť, zvl. v Čechách, nejstarších šlechtických sídel a pohřebišť, málo vědomostí o aglomeracích v suburbiích, málo regionálních studií o vývoji osídlení, stagnuje výzkum o formách RS obživy a výroby, Beranová: "v 11. - 12. stol. se v zeměd. výrobě nic podstatného nemění oproti staršímu období, je však dosud málo prozkoumáno"), minimum znalostí o vývoji výrobních technologií v 11.-13. století - tápání v základních otázkách: chronologie artefaktů, časové vymezení období - nepoměr v periodizaci RS, - omezování studia na Českou kotlinu, jen vzácně komparace v rámci Slovanů (mytologie, pohřební ritus, zemědělství, výroba železa, hradiště: Šolle) a zcela výjimečně studium ve středoevropském kontextu; silná převaha terénního výzkumu nad teorií, nedostatečná konfrontace s jinými druhy pramenů; teprve po likvidaci „slovanské archeologie“ (1990) uvolněn prostor pro kontinuální studium jevů a synchronní srovnávání se západní Evropou, takovýto výzkum je však stále v počáteční fázi 2: Mocenské, správní a ekonomické struktury přemyslovských Čech - jaké byly pilíře státní moci Přemyslovců, kdy tyto struktury vznikly a jaký prodělaly vývoj? - jak k jejich studiu přispívá archeologie? - J. Šusta, Otroctví a velkostatek v Čechách, ČČH 1899: 11. a 12. stol. dobou rozkvětu otrokářství, panovník, kláštery i šlechtici byli majiteli velkostatků, k nímž náležely celé vesnice a „družstva“ otroků a nevolníků - po 1945 (Graus et sq.) – velkostatek neprokazatelný, pro otroky nebylo v tehdejší ekonomice místo, hlavní správní strukturou hradská soustava, vybírající dávky a práce od svobodných rolníků - Krzemieńská – Třeštík, pol. 60. let., později Žemlička, ve spolupráci s polskými historiky – tzv. středoevropský model státu, typický pro České knížectví, Polsko a Uhry, specifický model ekonomického fungování státu, založený na provázanosti hradské soustavy se služebnou organizací, odlišný od západoevropského lenního systému - Petráček 2003 – rehabilitace Šustovy téze o významu knížecího velkostatku, zatím bez kritických reakcí - 2007/2008 na stránkách Českého časopisu historického rozsáhlá polemika o oprávněnosti teorie středoevropského modelu (J. Žemlička, D. Třeštík, L. Jan, J. Macháček), zatím nenarušuje podstatu teorie, ale může vést k některým závažným korekcím - postavení RS panovníka – kníže vlastníkem země, vlastnil půdu, veškeré suroviny a výnosy (regály), ale též obyvatelstvo – absolutní autorita, potvrzená transcendentálním vztažením k Bohu a zemským patronům, pojištěná donucovacím aparátem - regály: státní monopoly – na půdu, lesy, vodní toky, drahé kovy, vybírání cel a mýt, poplatků z krčem, soudních pokut atd. - znevolnění obyvatelstva a podřízení státní autoritě a jeho mocenským strukturám muselo proběhnout spolu s počátky státu v 1. polovině 10. století, později už systém jen upravován (x Žemlička: předpokládá intenzivní budování mocensko-ekonomických struktur až v 1. pol. 11. stol.) A. Hradská soustava - systém správních hradů a jejich okrsků (hradských obvodů, provincií, kastelánií), sloužící k přímému výkonu knížecí moci nad „svobodným“ obyvatelstvem – vybírání plateb a robot, soudní moc, raná církevní správa („velkofarnostní organizace“), současně místo trhu (diskuse o významu a rozsahu tohoto trhu), k plnění těchto funkcí hrad zajištěn úřednickým aparátem – kastelán, vilik (hospodářský správce), sudí, komorník, vojenská posádka (Mnich sázavský (1162): 60 bojovníků Soběslava II., kteří obsadili Olomouc, označil za velmi silnou posádku), církevní správa – arcipryšt, kaplan - svobodné obyvatelstvo: a) tzv. knížecí sedláci – dědici (rustices) – podléhali jen knížeti (jeho mocenskému aparátu), obdělávali půdu v dědičném vlastnictví, ale děleném s knížetem (užívali půdu svobodně, dokud kníže neprojevil své dispoziční právo, povinnost náhrady) b)hosté (hospites) – zř. sedláci hospodařící na cizí půdě, odvádějí za to příslušné dávky a roboty, teoreticky možná volba působiště, v Čechách zejm. v pramenech 11. století, pojem měl širší významové pole (mohl označovat i cizince, obchodníka...) - povinnosti: tributum pacis, naturální dávky (med), stavba a oprava hradů, transportní povinnosti (povoz, provod), nářez, budování přesek, vojenská povinnost - archeologický doklad budování hradské soustavy: Boleslav I. osadil obvod středočeské přemyslovské domény hrady, okruh kol. 30 km od Prahy, hrady vždy na březích řek vzdálenějších od Prahy – východisko další expanze? (Tetín, Lštění, Libušín, St. Boleslav) - další rozvoj za Boleslava II. – kořeny příslušnosti k hradskému systému jdou hluboko do 10. stol. i u některých hradů mimo střední Čechy (Plzeň, Litoměřice, Bílina, Žatec - boj s Lučany - topos, odraz konfliktu s domácí nobilitou), v okrajových částech Čech se často objevují dvojice hradišt, z nichž jedno nese stopy násilného zániku požárem – indicie nahrazení předpřemyslovských mocenských útvarů hradskou správou - Morava: převzetí většiny z těch velkomorav. center, která přetrvaly do 10. stol (Olomouc, Přerov, Hradec n. O., Gars), system. budování po 1019, vznik nových hradů hl. na již. Moravě (pol. 11. stol.: Břeclav, Bítov, Strachotín, Znojmo, Spytihněv, později další, méně význ.), souvisí z oddělením Moravy od dol. Rakouska r. 1041 (Babenberkové), vznik Brna ještě za Břetislava I. (přesun z Brna - Líšně) - hierarchie a klasifikace hradů (mapa): 1. správní hrady “civitas, urbs, metropolis” (z nich nejvýznamnější Praha a 7 hradů, sloužících jako úděl (v Čechách dočasný) pro nevládnoucí Přemyslovce: Litoměřice, Žatec, Plzeň, Hradec, Olomouc, Brno, Znojmo), termín označoval sídlo se zázemím, popř. s celým hradským obvodem (provincie, kastelánie), provincie různého významu i velikosti: ve staré sídelní oblasti hrady rozmístěny poměrně pravidelně, hustě (Žemlička uvádí hradské okrsky o poloměru 15 km); v periferních, dosud řídce osídlených částech země (Kosmas: Silvana) provincie velké 2. hrady nižšího významu - “oppidum, castrum, castellum” (málo prozkoumáno, absence pís. pramenů: *1115 Kosmas: 4 další hrádky v obvodu Hradce, kastelánské a nekastelánské (Morava), snad především vojenská, strategická, útočištná funkce), pohraniční hrady (nejstarší Chlumec již 1004?, 1040, Hradec u Opavy, budovány zejména za Soběslava I. – Přimda, Tachov, Kladsko, Zhořelec) př.: SZ Čechy (Meduna) - terminologie latinských pramenů nepřesná, skupiny pojmů se překrývají (castrum – vlastní hrad, civitas – včetně suburbia), jediný stsl. ekvivalent – “gród”, otázka současné frekvence pojmů “hradiště” a “hrad” (viz Dalimil: hradiště=místo pro stavbu hradu a opuštěný RS hrad) - podoba hradských center: 1. akropole: a) zástavba: knížecí palác (patrový, dřevěný, na kamenné podezdívce, Pražský hrad po 1130 – románský palác s unikátní valenou klenbou), dvorce – doložitelnost? (Budeč), komu sloužily? – Kouřim u sv. Jiří (areál vymezený podezdívkou a palisádou, uvnitř plocha členěná vyplétanými stěnami, ústřední obdél. stavba 8 x 6 m se zásob. jamami, patrně roubená, 11. stol), ústřední kostel (během 10. stol. kostely na všech přemyslovských hradech: václavské legendy, 1. biskup Dětmar vysvětil kostely Boleslava I., Boleslav II. – 20 kostelů (Kosmas), jejich zakladatelem byl výlučně panovník nebo člen knížecí rodiny), u významných kostelů metropolitní či kolegiátní kapituly (aglomerace kanovníků, Pražský hrad, Vyšehrad, Litoměřice, Olomouc), kláštery – výjimečně b) opevnění - priorita při výstavbě hradu, specialisté? (ruské prameny: gorodnici) + okolní svobodné obyvatelstvo v rámci “pomocí”, organizace výstavby – Hradec u Stoda, Kouřim sv. Jiří (zde též indicie dodatečného zesilování), základní prvky: příkop – dlážděná berma – hradba (čelní kamenná plenta na jíl, provázaná s roštovou konstrukcí, zakrytou hliněným tělesem) x St. Boleslav (Kosmas před r. 932: zeď podle římského způsobu, objevena 1993, zeď z pískovcových kvádrů na maltu, síla kolem 300 cm, 10. stol. – unikát), Pražský hrad (Borkovský: zděné opevnění od Břetislava I., nový výzkum nepotvrdil, až soběslavské, kolem 1135), věže (až románské, Praha, pís. prameny dokládají – Kladsko, 1114 – věž s dřevěnou nástavbou před vlastní hradbou, Kouřim - sv. Jiří: válcová zděná věžička vystupující z líce hradby?), další prvky: mosty (dřevěné, chybí nálezy, dřevěný předchůdce Juditina mostu zmíněn v Kristiánově leg. 10. stol.) 2. předhradí – nízká úroveň poznání, obytná zástavba (družina, správní aparát), Bílina, Kouřim - sv. Jiří - jednodílné sruby, Pražský hrad, až od konce 11. stol. dvoudílné srubové stavby na kamenných podkladech s dřev., hliněnou či dlaždicovou (druhotně) podlahou, od 2. pol. 12. ojediněle zděné, náznaky parcelačního vymezení – ploty; Hradec Králové – torza vyplétaných a roubených staveb hospodářského charakteru, bohaté analogie – Polsko, Wroclaw (rámová, roubená, kůl., pletená konstrukce, až do konce 12. stol. jednodílné) x Levý Hradec (trojdílný srub, unikátní, problémy s datací) 3. suburbium = seskupení sídlišť v zázemí hradu, plošný rozsah a intenzita osídlení je přímo úměrná hospodářskému významu hradu, počátek v 10., rozvoj v 11. a 12. století, oprávněná pozornost archeologie v souvislosti s řešením otázky vzniku měst (Grimm: 80% kontinuita RS sídelních aglomerací a měst) - lidé, spjatí s provozem hradského centra (bojovníci, nižší úřednický aparát, služebníci, řemeslníci, obchodníci – cizinci (Židé – Praha, řeč kněžny Wirpirky, manželky Konráda 1091, snaha obrátit rabování vojska Vratislava II. proti pražským Židům (Kosmova kronika), 1. pogrom 1098, synagoga prvně zmíněna 1142, Němci, samostatné osady) - soukromé dvorce, často s prvními vlastnickými kostely (doklady: Žatec?, polské hrady – zde vazba na specializované řemeslnné provozy), tržiště – místo určené mj. k výkonu trestů a vyhlašování knížecích nařízení, specializované výrobní provozy (zejm. metalurgie a zpracování železa a barevných kovů – Praha, Žatec, Plzeň) ---- pestrá majetková skladba, neuspořádaná zástavba bez urbanistického plánu - podoba obytné zástavby?? (nejspíš - analogicky - 1/2 dílné sruby) B. Knížecí režijní velkostatek - pokrýval rozmanité potřeby knížecího dvora, především zajištění zemědělskými produkty (obilí, dobytek, víno) a železem - tvořen nevolníky - knížecími specialisty (servi, ministeriales) – rozptýleni po vsích, soustředěni do služebných vsí nebo do knížecích dvorů = lidé, s nimiž mohl kníže neomezeně disponovat, stěhovat je, darovat je (s půdou či bez), měnit jim specializace, patřili mu včetně rodiny x měli možnost se ze svého postavení vykoupit (koupit si za sebe náhradu), tj. měli určité osobní vlastnictví, půda jim však nepatřila (pouze omezené dispoziční právo) - vznik vrstvy: v 10. stol. - zajatci, přesídlenci, z trestu (násilná likvidace zemědělců výjimečná), autotradice (nižší právní postavení nemuselo znamenat zhoršení životní úrovně), eliminace z půdy (doklady, interpretace nejasná), od konce 10. do pol. 12. stol. panovníci darují osoby vznikajícím církevním institucím – ty si zakládají své velkostatky - služebná organizace: seskupování lidí stejné profese do jednotně organizovaných vsí, místní jména spojená s řemeslnou a služebnou činností: Hrnčíře, Kováry, Rudníky, Smolotely, Vinařice, Psáře??, chybí archeologické ověření, značná důvěra v jazykovědu – neznáme mechanismus pojmenovávání vsí (kuchař Koch = Kochovice) - Charvát: - ice (ovice): vsi svobodných sedláků, pojmenované po významném předkovi, any: vsi závislého obyvatelstva s hromadným pojmenováním - knížecí dvory: velmi málo pramenů, archeologie v počátcích, řada dvorů neobjevena, usuzuje se na zemědělské, lovecké a rezidenční dvory, správa malých, nevýznamných provincií, kde neexistoval kastelánský hrad (Záosečí, Kamenecko), dvory se mohly nacházet v areálech hradů, doklady však chybí, př.: Litoměřice (1057 kapitula z něj dostala pastviny a 100 klisen, 100 ovcí, 30 krav a 70 sviní), Zbečno ( + 1100 Břetislav II., nález třmene severské provenience), Živohošť - rom. bazilika, Radonice - 67 práceschopných nevolníků, rozsáhlé dobytkářství, archeologické doklady trhu? - zánik systému: a) velkostatek: po 1150 prudce klesá počet darovaných lidí v pramenech – zájem se přesouvá na půdu, systém se stal neefektivní b) hradská soustava: dramaticky klesá počet „svobodných“, Nový – poč. 13. stol. jen 4-5%, úřednický aparát ztrácí ekonomickou základnu, začíná ohrožovat panovníkovy zájmy, systém imunit je zaměřen proti jejich rozpínavosti, Václav I. a Přemysl Otakar II. likvidují poslední zbytky nefunkční struktury (povstání 1248-49). x polemika Jan, Borovský: staré správní hrady přežívají hluboko do 13. století, transformují své funkce! 3: Urbanizace přemyslovských Čech - dvě protikladné koncepce: kontinuitní (F. Hoffmann, J. Piekalski aj.: zdůrazňují vývojovou souvislost VS měst s „městy“ staršího období, hovoří o městech v době železné a raném středověku, Piekalski razí pro RS pojem „časné město“, nepopírají specifičnost situace ve 13. stol.), diskontinuitní (J. Kejř, J. Žemlička: město 13. stol. úplně novým fenoménem) - pojem středověké město: nelze jednoznačně definovat (dříve: obchod, řemeslo, právní statut, výstavba hradeb...), celá řada vymezení a kriterií “městskosti” Př.: Erosion of History. Archaeology and Planning in Towns. Council of Brit. Arch. 1972 - 12 kriterií "městskosti": obrana, vnitřní plán ulic, trh, mincovna, právní existence, umístění, obyvatelstvo, diversifikovaná ekonomická základna, domovní parcely a typy domů, sociální diferenciace, soubor náboženských organizací, soudní centrum - VS město (“institucionální město”:Kejř): 1. městské zřízení (soubor právních norem, řešících právní status města a jeho obyvatel, vztahy k zakladateli a poddaným, způsoby života ve městě) - přebírání vzorových typů zřízení (v počátcích magdeburské právo, filiace), písemné privilegium spíše vzácností 2. centralita (spádovost) - tržní, kulturní, informační, náboženské a soudní střediska pro vznikající region = polyfunkčnost (x časná města) 3. urbanistická svébytnost - sevřenost půdorysu vymezeného opevněním, uliční síť, náměstí, stavební dominanty, otázka pravidelnosti půdorysu (“urbanistický vývoj ve 13. stol. směřuje ke stále vyšší pravidelnosti” - nebere v úvahu nutnost starších měst navázat na předlokační útvary) rozdíl proti suburbiím („raná města“): závislost na hradském centru, středisko spíše dálkového obchodu (zárodky místního trhu!: privilegium pro vyšehradské kanovníky, pol. 11. stol.: vyplácení peněz každý týden pro kupování masa), urbanistická nevyhraněnost (??, nevíme o tom prakticky nic, absence opevnění), právní vakuum (pouze ojedinělá privilegia pro specifické skupiny) - jen málo lokalit pokládaných za VS města naplňovala od počátku tato kritéria, obvykle dlouhodobý vývoj lokalit k plně institucionálnímu městu, trvající běžně 100 let (Doležel Brněnsko) - v každém případě města 13. stol. chápána už ve své době jako svébytný sídelní útvar, jejich zakládání a rozvoj byl prvořadou intencí panovníka a velkých pozemkových vlastníků, ve stř. Evropě cca 5 000 VS měst, většina založena nově - dynamika urbanizace v Čechách ve 13. stol.: více než 50 lokalit, nejstarší v částech periferních z hlediska ústřední moci (lokace Vladislava Jindřicha na Moravě (1197 – 1222): Bruntál, před 1213; Uničov 1223, Slavkov?, Velká Bíteš?, Ivančice?, Pohořelice?, ještě ve 20. letech Brno, Znojmo, Hodonín), církevní instituce - kláštery (1230 - Kladruby, doksanské premonstrátky), královské lokace s výjimkou Prahy až v průběhu 2. třetiny 13. stol. (zejm. Přemysl Otakar II. – intenzivní rozvoj nových mocenských a ekonomických opor, nahrazující staré, raně středověké hrady), 2. pol.13.: pražský biskup, šlechta - způsob vzniku měst 1. přeměna raně středověkých hradských či jiných center ve VS města - základní otázka počáteční etapy městské archeologie (do 80. let 20. stol.): v drtivé většině kontinuita; tři typy prostorového vztahu: a) superpozice (Žatec, Litoměřice, Chrudim, Hradec, Olomouc, Praha), b) lokace města v těsné blízkosti – v prostoru suburbia (Bílina) nebo v zázemí, na ploše satelitních osad (Čáslav, též Litoměřice – druhá lokace), c) translace (St. a Nová Plzeň, v Čechách 13. stol. dokumentováno 18 případů, různé příčiny). Konkrétní mechanismus přeměny: Praha, pravobřeží - síť dvorců s kostely v 1. pol. 12. stol., v meziprostoru různé výrobní aktivity (intenzivní železářství), poměrně rychlá (spontánní?) přeměna v město, shluky kamenných domů kolem staroměstského tržiště s ungeltem, předlokační síť komunikací částečně petrifikována, urbanizace dovršena několika většími lokačními akcemi (Havelské město), zajímavý vývoj v areálech předlokačních aglomerací (Petrská, prostor východně od Nám. Republiky); opevnění - cca 1230; Hradec - indicie snížení intenzity osídlení v suburbiu na poč. 13. stol., právní "vyčištění" městiště (právo nucené směny, dlouhodobé spory, př. Litoměřice); prostorová kontinuita: částečné respektování předlokačního půdorysu (míra? - diskuse) x translace: aplikace pokročilých urbanistických zásad, vyměření pravidelného rastru ploch a ulic – hlavně 2. pol. 13. stol. (Plzeň, České Budějovice; Planá u M. L., Domažlice: vliv Bavorska a Podunají atd.) 2. nové lokace bez kontinuity: všechny lokace ve 13. stol. podléhaly výlučnému souhlasu panovníka, lokace bez kontinuity riskantní a vzácné (klíčová úloha lokátora, problémy s nevyřešenými majetkovými vztahy, nedostatkem kapitálu, osídlenců, nevhodně zvolená poloha apod.), do této kategorie spadá minimum lokalit (Polička, popř. Most) - nezdařené lokace – archeologická „konzerva“ (zaniklé město v podhradí Bezdězu; Hradišťko - Sekanka, Tisová – Staré Mýto, Žďár n. S. – Staré město, Kynšperk n. O. – Kolová, Morava: Městisko na Drahanské vrchovině) studium vztahu město - zázemí, město vzniká jako spádové centrum regionu / panství, ale současně stimuluje změny ve svém zázemí • město jako feudální vrchnost – v královských městech právo svobodné držby majetku včetně půdy, rozšiřuje se na celý okruh mílového práva, individuální, municipální, rozšiřování městského práva na venkov, podnět ke strukturálním změnám zeměděl. osídlení: Praha, vliv měst. urbanismu na vesnický půdorys, vlivy na stavební podobu vsi • vliv trhu: mílové právo (výslovná či zvyková ochrana měst. trhu před konkurencí, otázka velikosti míle 7,5 nebo 11, 225 km, za touto hranicí u velkých měst výrazný rozvoj satelitních městeček zaměřených na zásobování centra (Brno: pás lokalit v poloměru 2 – 3 mílí (22,5 – 33 km na jihu – víno, obilí) - výzkum městské zástavby: komunální stavby a) náměstí a veřejné plochy - nesamozřejmost velké komunální plochy (x raná města) zvyšuje nároky na péči, prodlužuje hradební linii: důvody: místo pro výkon práva, trhy, zábavy a svátky, manifestace soudržnosti měst. komunity, česká a polská náměstí extrémně velká (x Z Evropa, výklady; Most - rozšíření města o nové náměstí - snaha o zvýšení počtu lukrativních parcel na rynku, doklady neschopnosti využít volných ploch - Plzeň - postupné zmenšování komunální zástavbou), podoba náměstí - podloubí, pravděpodobný vznik z dílen před průčelím (Sušice), již od poč. 14. stol. zákazy všech staveb bez obytných místností v patře), dláždění - velké rozdíly v kvalitě a datování: ZČ: Plzeň, Spál. Poříčí x Praha – před 1331, regulace ukládání odpadu a dílčí výdlažby již ve 2. pol. 13. stol., Wroclaw – neregulovaný růst hnojových vrstev na náměstí až do 16. století b) farní kostely: 1. předcházejí vzniku města (většinou), měst. útvar je farně připojen k nejbližšímu existujícímu kostelu, u menších měst může tento vztah přetrvávat až do novověku, 2. jsou založeny současně s městem - původně mimo čáru náměstí, nejčastěji u hradeb, v mladším období v ploše náměstí (cca od 1300) c) mendikantské konventy - při hradbách (důvody: podíl na obraně - neprokázáno, levné pozemky), vzácně při náměstí (Písek, Stříbro, Most - poloha u okraje prvotní fáze lokace, před rozšířením) d) špitály - nejčastěji na předměstí e) kupecké haly, radnice, lázně: od 14. stol. f) hradby (2 základní, funkčně diametrálně odlišné typy: s ochozem a bez ochozu, doplněny různými typy věží nebo bašt, již před pol. 13. stol. flankování, vzácně i poddanská města (Horažďovice), ve 13. stol. většinou jen dřevěné opev.), funkční, právní a symbolický účel g) městská feudální sídla - hrady, tvrze, “pevné domy”, klášterní expozitury (s kaplemi – cisterciáci v Bratislavě) profánní měšťanská zástavba: velký nárůst informací (archeologie, SHP+dendrochronologie) - nejstarší parcelace a domové dispozice – tvary a velikosti pozemku zř. nebyly zpočátku pravidelné, byly stabilizovány jen kvůli výpočtu nájmu a s ohledem na sousedy – často tendence ke čtvercovému půdorysu - trojtraktový roubený n. hrázděný dům na široké parcele (Tachov, Znojmo, Plzeň atd.), pravidelná parcelace u mladších, nově lokovaných měst (Wroclaw), průjezdový a síňový typ domů, řada úzkých "gotických" parcel (analogie: Zürich, Braunschweig - Doppelhäuser), stabilita a podoba hranic - zděná architektura ve 13. stol vzácná, caminatae (Praha, St. Město: více než 50 objektů z opukových kvádříků, původně 2 – 3 podlažní, dnes dochovány suterény, 1 - 3dílné objekty se vstupní šíjí do suterénu z hloubky parcely, zásadně klenuté, 3 typy: “paláce” (čp.222-I v Řetězové s vytápěním v suterénu), 1 - 3dílné objekty fixující uliční čáru a jednoduché malé objekty v hloubce parcely (sklepy dřevěných domů), Cheb, Tachov, Brno - cihly) - “dřevěná fáze” – problém s určením konstrukce (roubené, drážkové, pletené, hrázděné) - otázka lokačních zemnicových provizorií (Hradištko, Most, Praha, Staré Mýto, Kolová, Brno..) - problematika nálezové situace, diskuse (nebylo podáno vysvětlení, proč by měla vznikat zahloubená obydlí, potřeba chladných skladovacích prostor), konfrontace se suterénními objekty v zahraničních městech, naprostá většina pokládána za sklepy (Lübeck, Braunschweig, Riga) - hospodářské a provozní zázemí domů (sklady, dílny, pece, stodoly, kurníky, chlévy, hygienické objekty) - život ve městě: a) hospodářské a výrobní činnosti – torzovitý stav poznání, absence výzkumu předměstí b) řešení hygienických problémů: - zacházení s odpadem a hygiena veřejných ploch: Praha (přechod k regulaci deponování odpadu na ústředním staroměstském tržišti zatím datován rámcově do 2. pol. 13. stol., z této doby nejstarší nesouvislé dlažby), Tachov (nárust hnojových vrstev, haťování a zasypávání povrchu, spontánní eroze a akumulace) x Plzeň (od počátku plošně dlážděné náměstí, pravidelná péče, minimální nárůst stratigrafie - doklad silné, finančně schopné samosprávy), Chrudim, H. Králové - 1. úrovně dlažby rovněž již na sklonku 13. století - zásobování vodou a odvádění splašků: pouze individuální vodní zdroje, otázka jejich kontaminace (spolehlivost parazitologických indikací? - druhy nejsou typicky lidské, vajíčka mohou pocházet z hnoje), fekální jímky, rejnky 4: Vznik a vývoj církevní správy, počátky monastického velkostatku, předrománské a románské sakrální stavby A) Vznik a vývoj církevní organizace v Čechách (stručný přehled) - vlastnický princip (Eigenkirche): vlastnický vztah šlechtice ke kostelu (klášteru), který založil, jeho prostřednictvím docházelo k alodizace pozemkového majetku; u nás se v čisté podobě nevyvinul, V. Vaněček koncem 20. let 20. stol. navrhl popsat úzký vztah zakladatele k „jeho“ kostelu v Čechách pojmem „zakladatelská práva“ – dodnes většinou historiků respektováno, tento vztah nebyl´ve středověku explicitně určen, umožňoval různou míru zacházení s církevním majetkem, vymáhání různých poplatků, patronátní právo (právo navrhovat osobu faráře) apod. - Přemyslovci uplatňovali prvky vlastnického – zakladatelského principu k církvi jako celek až do počátku 13. století, založení biskupství plně v panovníkově režii, nesl všechny náklady, systém bránil provázanosti kleriků mezi sebou a s biskupem - Pleszczyński: chronický antagonismus mezi knížetem a pražským biskupem (počínaje Boleslavem II. a Vojtěchem a konče Vladislavem II. 1140-72), panovníci reagovali budováním paralelních loajálních struktur – olomoucké biskupství, klášterní fundace, Vyšehrad (vrchol za Vratislava II.) – „alternativní“ rezidence, sv. Petr a Pavel vědomou protiváhou biskupskému kostelu na Pražském hradě - vývoj církevní organizace: s budováním hradské soustavy vzniká v 1. polovině 10. stol. prvotní řídká síť kostelů (výlučně panovnické fundace), velkofarnostní organizace (v čele arcipryšt (arcikněží) + klerici), 973 zřízení pražské diecéze a podřízení vzdálenému arcibiskupství v Mohuči - ve velkých lokalitách kolegiátní, metropolitní kapituly (sbory duchovních pod vedením probošta) – Praha, Vyšehrad, Stará Boleslav, Litoměřice, Olomouc, Litomyšl - kláštery – podpora ze strany knížat, vlna fundací na konci 10. a v 1. pol. 11. stol. – ekonomicky a politicky silné instituce, loajální panovníkovi (zakladatelská práva, dominance reformního hnutí gorzské orientace až do cca 1130): v 70. letech 10. stol. (sv. Jiří), 993 (sv. Vojtěch a Boleslav II. – Břevnov, předpokládaný vliv clunyjského hnutí, na poč. 11. stol. obnoven z Niederalteichu (cesta gorzské reformy do N. přes Trevír a Řezno, sv. Emmerama), Ostrov, Opatovice a hlavně Sázava – opat Silvestr, příznivec Soběslava I., dobrovolně se vzdal biskupské funkce - od konce 11. stol. se stále častěji objevují nepanovnické kostely mimo obvod hradů (soukromá založení velmožů - tzv. vlastnické kostely, otázkou podíl laických společenstev – korporativní kostely), ne všechny ovšem farní, archeologicky je obtížné statut kostela prokázat (doklady křtu a pohřbívání - farní kostel), nutno předpokládat také filiální kostely, kaple (capella, oratorium: př.: kláštery, sv. Jiří na Řípu, soukromá panovnická kaple, obnovené svěcení 1126, před tím bez věže?), otázka dřevěných kostelů (ecclesia lignea stačilo jednoduché vysvěcení, dokonce i jen kněžské, chápány jako movitost, Praha - Motol, Kalisz atd.) - na poč. 12. stol. sílí reformní a emancipační snahy církve: • kláštery a kapituly – reforma života v konventech – hirsauská reforma benediktýnů, uvedena poprvé do Kladrub z vůle zakladatele Vladislava I. (1117) (později i do Vilémova?, Postoloprt?), 1142 – uvedení cisterciáků a premonstrátů do Čech (Sedlec, Strahov), později rytířské řády, obrovský rozvoj klášterního života; reforma kapitul (málo pramenů, vliv premonstrátské reformy, prosazování celibátu a cenobitního způsobu života, privatizace původně společného majetku kapitul) • světský klérus – snaha podřídit vzrůstající množství duchovních při soukromých kostelech jednotnému dohledu, Jindřich Zdík – založení arcijáhenství na Moravě (1131, alespoň částečná shoda hranic arcijáhenství s hranicemi kastelánií a tím územní návaznost na velkofarnostní obvody, arcikněží = arcijáhni, podřízeni biskupu, nikoli panovníkovi), v Čechách později (koncem 60. let) za jiných podmínek (sídla a. nekopírují velkofarnosti a hradské obvody, ale rozložení biskupského majetku, jsou nepravidelně rozmístěná a různě významná), spor biskupa Ondřeje s Přemyslem Otakarem I., ukončen 1222 oboustranným kompromisem (vítězství Přemyslovo) - první krok k oddělení církevní správy od státní - dokončení procesu až vznikem farní sítě během 13. – 1. pol. 14. stol., až tehdy lze mluvit o úplné christianizaci ve smyslu formálním (organizačním) B) Význam církve jako pozemkového vlastníka - už během 1. pol. 11. stol. se kláštery a kapituly vyhraňují jako druhý, na panovníkovi postupně nezávislý pozemkový vlastník, budující si v přesně vymezených majetkových obvodech (Břevnov – Skochovice) svůj režijní velkostatek, produkčními a správními centry dvory (Radonice – litoměřická kapitula; Úsobrno – zavedené, fungující centrum, darován knížetem klášteru v Hradisku u Olomouce, část chybějících osob nechal dokoupit, Kladruby Zbraslav) - produkce velkostatku založena na práci dvorské čeledi, darovaných specialistů a hospites, přes územní roztříštěnost značná efektivita výroby a přesná evidence povinností - otázka klášterní kolonizace – kolonizační étos u cisterciáků, převládá nízké hodnocení, chybí důkazy (x masivní darování hospites klášterům a kapitulám omezeno na 11. stol.!) - od 2. pol. 12. stol. úsilí o centralizaci državy intenzivními majetkovými transakcemi, imunitní vlna – snaha o právní zabezpečení majetků (2. pol. 12. – 1. pol. 13. stol.) C) církevní stavby – kostely a jejich stavební podoba - význam archeol. studia: šíření křesťanství, kulturních a uměleckých vlivů (zpočátku každá stavba solitérem, bez vazby na domácí tradici, vytvořená přímým umělecko technologickým impaktem z ciziny) - stavební a architektonická podoba: (žádné informace o dřevěných kostelích) podle dispozice 3 základní typy: 1. centrály - převažují rotundy – otázka inspiračních zdrojů a účelu rotund (dříve zdůrazňován původ byzantský nebo adriatický; dnes se více zdůrazňuje ideová souvislost s kostelem Božího hrobu (Anastasis) v Jeruzalémě, který čeští poutníci měli možnost osobně poznávat zejména od 2. poloviny 11. do 2. poloviny 12. století) – řada rotund z 10. stol. kriticky revidována, většina staveb pochází až v konce 11. – 12. stol., přesto zůstává nejstarší stojící stavbou rotunda sv. Petra na Budči (1. třetina 10. stol.) tetra(tri-)konchos – kostel s lodí čtvercového půdorysu a 3-4 apsidami 2. jednolodní podélné kostely – s půlkruh. závěrem, výjimečně s transeptem (otónské kostely: Libice, sv. Kliment na Vyšehradě?), pravoúhlý závěr teprve v přechodném slohu (skupina kostelů s chórovou věží) 3. trojlodní bazilika – Pražský hrad – sv. Jiří, sv. Vít, Vyšehrad – sv. Kliment a Vavřinec, sv. Petr a Pavel, St. Boleslav, Litoměřice, Tismice aj. (popis na příkladech, vývoj, jednotlivé součásti, terminologie) - architektura jednoduchých forem, stereotomní, strohá, málo členěná, od 2. pol. 12. stol. přibývá detailů na fasádách (lizénové rámce, obloučkový vlys, diamantový řez, bosáž, trpasličí galerie, reliéfní vlysy a skulptury – sv. Jakub v Jakubu, 1150 – 1165, Žitenice, vrcholem pozdně románské kostely tzv. vinecké skupiny, 20. – 30. léta 13. stol. bohatě členěné fasády, složitě profilované ústupkové portály, rozetová okna, Potvorov: 20. léta (?? dříve?), stavebníkem Hrabišic Všebor?) - románské stavitelství – zdi: bytelnost, naddimenzovaná tloušťka, vysoká kvalita zednické práce, materiál: lomové zdivo (průběžné od nejstarších staveb, klasová vazba – spíše náhodný výskyt, nejedná se o opus spicatum – St. Hrozňatov), kvádříkové a kvádrové (plně dokonalé až od konce 11. stol., opuka, pískovec, žula, tendence ke zvětšování – velmi rámcové, vliv užitého materiálu, střídání různého materiálu – barevný efekt), cihly (ojediněle od pozdně románského obd. – Velehrad, Kladruby), velká pozornost úpravě líců (roztírání malty po povrchu, utahování lžící ve spárách, tzv. podřezávání spar, primárně technický, sekundárně výtvarný smysl, podle J. Muka technika rozšířena od 2. čtvrtiny 12. stol.), jádro zdiva lité (emplekton), velmi pevná malta s vysokým obsahem vápenného pojiva (rozbory až 40%) - klenby – konchy v apsidách, nejstarší kupole: rotunda sv. Petra a Pavla na Budči (Spytihněv?): značně neumělá, zděna do dřevěného bednění z volně ložené lomové opuky, spáry primitivně vyklínovány, spojováno “skeletem” z velmi pevné, “mastné” malty, někde takřka charakter litého zdiva, nerovnosti líce vyrovnány omítkou (tloušťka 1 – 4 cm), výsledek – nepravidelný, deformovaný paraboloid, spodní partie tvořena přečnělkovou klenbou, která je převedena zlomem do pravého záklenku. Ve vrcholu je klenba jen 30 cm silná!, nedokonalosti jsou vyrovnány kvalitním materiálem a pevnou maltou - nad menšími půdorysy od nejstarších dob i klenby křížové, od raného 13. stol. vzácně i s žebry obdélného profilu - stavby nejčastěji opatřeny sedlovou střechou mírného sklonu 90 – 110 stupňů, krytina – cihlová (velké obdélné, zašpičatělé tašky), břidlicová, šindel, součástí kostelní stavby od 11. stol. věže (hranolovité s helmicí zděnou, vesměs budovanou formou přečnělkové klenby, výjimečně válcová – sv. Jiří na Řípu) - kostely nebyly jen mechanickým složením sakrálních prostor, měly důležité vedlejší funkce – refugiální (každý zděný kostel v RS realitě potenciální fortifikací, možnosti znásobeny některými prvky pasivní obrany – dveřní závory, štěrbinová okénka věží, důmyslně řešené komunikační systémy prostřednictvím schodišť v síle zdi – Praha - Kyje), sociální – shromažďovací 5: Vznik pozemkové šlechty - Palacký: základní důležité postřehy bez dostatečné vývojové perspektivy (pís. prameny), není řešena otázka vzniku, Graus: ocenil význam družiny, její souvislost s počátky lenního systému; další rozpracování Nový, Třeštík, Vaníček, Klápště, Žemlička, málo přímých pramenů - sociální teorie - rodová a úřednická hypotéza o vzniku šlechty - rodová hypotéza: šlechta vzniká z předstátní kmenové elity (argumentem např. Vršovci – skupina zcela nejasného původu, oponující dlouhodobě Přemyslovcům), dnes tato hypotéza téměř opuštěna, i když jsou pokusy některé její prvky oživit - úřednická hypotéza: šlechta vzniká prostřednictvím knížecí družiny a získává své postavení až v knížecím správním aparátu, nemá žádnou souvislost s kmenovou elitou - etapy vzniku šlechty (podle J. Žemličky): a) kořistnická fáze vývoje státu – bojová velkodružina, sociálně velmi mobilní, postavení členů podle fyzické a bojové zdatnosti, neexistuje dědičné postavení, urozený původ nebyl určující – nemůže existovat přímá kontinuita mezi představiteli rodové (kmenové) aristokracie a šlechtou (otázka původu „alternativních“ velmožských rodů – Slavníkovci, Munici, Těptici, Vršovci) b) počátky beneficiárního období (Oldřich a Břetislav): zmenšení družiny, důsledná vazba na úřady, podíl na příjmech zpočátku kolektivní (častá obměna úřadů, dočasnost správy), záhy se však objevují snahy “privatizovat” příjmy formou budování soukromých pozemkových majetků (půda – výsluha prvořadé důležitosti, častěji získávání tichou uzurpací), raná šlechta “beneficiární” se mění v pozemkovou (podmínka: dědičnost držby) - 11. stol.: dominance panovníka (Mstiš: Bílina 1161), sílí postavení družiny (rozporná úloha: státotvorná x konfrontační, destruktivní (uvnitř i mezi jednotlivými družinami, daná seniorátním principem volby knížete a jeho narušováním): 1091 – družina Břetislava II. zabránila jeho smíření s otcem, 1197 – Jarloch: “přívrženci Přemyslovi se seběhli ozbrojeni k Praze, hotovi buď umřít, nebo získat sobě chléb a svému pánovi knížectví”) – tvrdý konkurenční boj panujících a nepanujících Přemyslovců, podporovaný družinami --permanentní oslabování státu a vleklé krize (1100 – 1125 u moci 7 knížat; též konec 12. stol.) - od konce 11. stol. slábne obměňování hradských beneficiářů, vzniká souvislost některých rodů s konkrétním hradem a provincií (Hrabišici, Hroznatovici, Markvartici – Ml. Boleslav, Ronovci – sever), elity – budují intenzivně vlastní pozemkový majetek (kolonizace knížecí půdy), současně si udržují postavení na hradech (fyzická kontinuita beneficiářů a rozrodů pozemkové šlechty doložena Žemličkou u Hrabišiců, Hroznatovců: Heřman a Sezema typičtí představitelé beneficiární šlechty, S. - plzeňský kastelán, Hroznata - kolonizace pohraničí, vybudování lenní struktury - "milites mei" v závěti z r. 1197, pojištění držby jejím předáním nově založenému klášteru) - 1. polovina 12. stol. sílící postavení družin vede k náznaku jakéhosi konsensu mezi předáky, zejm. ohledně volby knížete, vytváření koalice (Soběslav I. a II. poprvé čelili frontě předáků), vůle šlechty koriguje panovníkovu politiku, uzavírání družiny - odpor k “novým lidem”, další pronikání do elity obtížné – plná dispozice půdou (donace klášterům, majetková pořízení), první predikáty (formálně nevyhraněné, “de villa”), obliba některých jmen, počátky erbovních znamení (Radomyšl: Bavoři ze Strakonic), problematika struktury erbovních rozrodů (široké, volně příbuzné skupiny, možnosti adopce, začlenění ministeriálů?, jména umělá s výjimkou Vítkovců, ostřejší vymezování a přísná patrilinearita až od 13./14. stol.) - slabá vláda Bedřicha (1178 - 1189): rychlé upevnění moci pozemkové šlechty, statuta Konráda Oty 1189 v Sadské, uzákonění dědičnosti lén (potvrzení statutu quo), od konce 12. stol. sílí napětí mezi novou pozemkovou šlechtou a postupně zatlačovanou, vesměs druhořadou beneficiární šlechtou (snaha zasahovat jménem hradské soustavy do pozemkové držby) --- povstání Přemysla Otakara II. (1248 – 49), po vítězství Václava prudký vzrůst politických ambicí šlechtických špiček (výstavba hradů, zř. pád královského monopolu) a rychlý rozpad dožívající hradské soustavy (aparát – vlastní zájmy, panovník – jiné opory moci) - pozvolný vznik drobné šlechty: druhořadí členové hradského aparátu, ministeriálové a leníci velmožů (Hroznatovi bojovníci), svobodníci studium počátků šlechty prostřednictvím archeologie: počátky vlastnických kostelů a šlechtických sídel (úzká spjatost – důležitá forma stabilizace majetku prostřednictvím zakladatelských práv, problém: nevíme přesně, které kostely souvisejí se šlechtou) - otázka velmožských dvorců na knížecích hradech (chybí doklady - Budeč nikoli, Kouřim, sv. Jiří, poloha u sv. Vojtěcha - ?; Třeštík: odmítnul spojitost dvorců na hradech se šlechtou, dvorce nutno hledat v suburbiu: Praha, Staré Město, od poč. 12. stol. – „románské“ domy ovšem vesměs přisuzovány kupcům) - “malá” hradiště (horizont?, nejasná chronologie, různorodá podoba a patrně i funkce, 12. – 13. stol., chybí kostely, objekty jsou nepravidelně rozmístěny v rámci země, nelze doložit jejich souvislost s pozdějšími šlechtickými doménami), příklady: Příkopy a Ruchomperk u Kdyně, Nový Hrad u Stráže, Sovolusky – Semtěš, rezidence šlechtických elit, přerušující bezprostřední vazbu na zemědělské zázemí? (Procházka: Ruchomperk), kolonizační provizoria ?, refugia (Frolík, Wolf) - dvorce na vesnicích u vlastnických kostelů (terminologie: kurie, dvůr, dvorec) - patrně dominantní forma sídla rané pozemkové šlechty 12. stol., zatím velmi málo příkladů, obtížné datování (spíše vyšší než by předpokládaly písemné prameny, často na základě architektury kostela – zjevně chyba v chronologii) - za indicii se pokládá tribuna (empora) ve věži či v západní části lodi vlastnického kostela (jenže empory se v kostelech stavěly i později, v době, kdy již nelze mluvit o zakladatelském vlivu: Zdouň - refugiální věž se vstupem zvnějšku, 1. pol. 14. stol.), - příklady dvorců: Mostecko - Vroutek – Hrabišici, Bedřichův Světec – nižší šlechta, závislá na Hrabišicích, nápadné rozdíly v kvalitě sídel i kostelů, pozdní nástup, až 20. – 30. léta 13. stol.; Týnec nad Sáz. – problematická souvislost se šlechtou, atypický objekt: Velebudice, Chvojen (knížecí?, Vítek z Prčic?, 1. fáze: sídlo + opevnění, 2. fáze: 1.1/3 13., kostel sv. Filipa a Jakuba 13. století: Vyšší šlechta – od 40. let uvolňování vazby na vesnické prostředí, prvotní fáze koncentrace majetkových domén = vznik hradů (symbol nových ambicí šlechty): výrazné změny v architektonické a stavební kvalitě, v počátcích i přímé importy stavebních detailů cizího původu, které se zde nemohly ujmout (Valdek – románský palác) - nejstarší šlechtické hrady dispozičně jednoduché, úsporné – dispozice s bergfritem a palácem, nebo pouze s věžovým palácem, pasivní obrana, předhradí s nedostatečně poznanou zástavbou, ukázky: Krašov, Valdek, hrady na buližníkových sucích Podbrdska, náročnější objekty: Český Krumlov, latrány u vítkovských objektů (Příběnice, Příběničky) – datace počátečního horizontu? (Durdík: 30. léta 13. stol., Klápště, Razím – až po pol. 13. stol.) - diskuse o stavebnících některých rozsáhlých hradů (Rýzmburk, Jindřichův Hradec..) = poslední tři desetiletí výzkumu hradů v Čechách bylo jednostranně zaměřeno na stavebně architektonické, typologicko – dispoziční otázky na úkor sledování jiných aspektů (studium provozního charakteru rezidencí, způsoby užívání staveb a skloubení všech funkcí (obranné, hospodářské, rezidenční), hrad jako symbol moci, hrad jako správní centrum panství) Drobná šlechta – uvolnění prostorové vazby na kostely (pokud byla), důvody: jiné prostorové a fortifikační nároky (kostel přestává být šlechtickým refugiem), snad i počátky vlivu emancipace far (potlačování vlivu zakladatelských práv), situování na okraji intravilánu, při návesní čáře apod. - typický objekt motte (S Francie, 11. stol.), nejstarší kolem pol. 13. stol., poměrně málo příkladů ze 13. stol. (přestavby, mimo zemní opevnění malá trvanlivost = dřevěné konstrukce, ale též dlouhé přežívání sídel u kostelů – B. Světec, 2. fáze do 1. 1/3 14.) - příklady: Koválov, Kundratice, Mělnice, Krbice.... - složitější tvrze – kruhové (Martinice), vícedílné dispozice 6: Kolonizace, změny ve struktuře osídlení a podobě vesnice v 11. - 12. století - pojem kolonizace (osidlování RS a VS Čech), neoblíbený, ale zatím stále nejfrekventovanější – problémy: negativní konotace, vzbuzuje dojem jednosměrného pohybu kolonistů – nevystihuje dostatečně komplexní povahu osidlovacího procesu, v němž navíc nešlo jen o osídlování, ale také o sociální změnu - alternativní pojmy: Landesbau, melioratio terrae) - význam a formy kolonizace předmětem intenzivní diskuse od poloviny 19. stol., základní směr uvažování vytýčila Palackého koncepce (převedla celou otázku do nacionální polohy: německá kolonizace s sebou nesla hospodářský pokrok, ale narušila staroslovanskou "demokratickou" společnost a založila budoucí nebezpečí národnostních konfliktů) - vzhledem k tehdy výlučně využívaným písemným pramenům nutně došlo k absolutizaci vrcholně středověké německé kolonizace 13. století (i české bádání: J. V. Šimák, výjimka: J. Dobiáš: Dějiny král. města Pelhřimova a okolí); extrémní zkreslení a politické zneužití otázky raných českoněmeckých vztahů: B. Bretholz ("antikolonizační" teorie), J. Skutil 1946 (hypotéza o autochtonních Slovanech) - teprve od poč. 60 let se po počátečním impulzu onomastiků (V. Šmilauer: Osídlení čech ve světle místních jmen. 1960) a archeologů (J. Sláma: Příspěvek k vnitřní kolonisaci raně středověkých Čech, AR 1967) představy o kolonizaci výrazně mění, začíná být nahlížena z mnohem širší perspektivy (Nový, Žemlička, Klápště, Boháč): a) jev kolonizace nelze úzce omezit časově ani etnicky --- došlo k objevu etapy vnitřní kolonizace 11. - 12. století, která byla sporadicky od 12., rozsáhle ve 13. století doplňována kolonizací vnější, německou. Neznamená to popření významu vnější kolonizace = dva vzájemně se doplňující jevy, s tím souvisí i problém s terminologickým rozlišením (rozlišování vnitřní/vnější, česká/německá, též velká, emfyteutická apod. – všechny tyto přívlastky jsou málo výstižné, nejlépe používat neutrální pojmy RS a VS kolonizace) b) kolonizace není pouhým prostým rozšiřováním osídlené plochy, ale má důležité souvislosti a vlivy na sociálně ekonomické dění celého období - příčiny: souvislost s relativně příznivým demografickým vývojem: růst populace v záp. a stř. Evropě, náznaky již v 8. století, v 11. – 12. stol. vznikají první přelidněné oblasti – Nizozemí, některé části Německa - jež se stávají východiskem kolonizační expanze (demograficky tento vývoj nelze postihnout, až do 13. stol. neexistují ve střední Evropě příslušné prameny, vychází se nepřímo z územního nárůstu - důkaz kruhem), př.: Aschheim - v Čechách a na Moravě se rovněž mluví o demografickém tlaku, o pohybu v důsledku přelidnění staré sídelní oblasti - nakolik oprávněně? • nejsou doklady přelidnění (stav výzkumu) (výjimečná situace Roztoky) • neznáme v dostatečném detailu časoprostorový vývoj osídlení (v 8./9. – 1. pol. 14. stol. kolonizace jevem plynulým,kontinuálním, byť s jistými zvraty a výkyvy (maďarský vpád a zánik Velké Moravy), sledování dynamiky je velmi obtížné (a) nedostatečná a nerovnoměrná pramenná základna, zejména archeologická, (b) málo propracovaná archeologická chronologie v tomto období, předpokládají se různá kulminační období (9., kol. pol. 10., doba Vratislava II., 2. pol. 12. stol) - porovnání rozsahu osídlení české kotliny na poč. 11. stol. (stará sídelní oblast, sídelní komory, v trase dálkových cest) a na konci 12. stol., jednoznačné zvětšení sídelní oblasti, ale o kolik? (Žemličkou uváděný dvojnásobek jasně přehnaný, př.: Domažlicko, Bubeník - stř. Poohří) mechanismus osídlování otázka kladena až v poslední době - řada dokladů o tom, že se spontánní kolonizace realizovala výlučně na krátkou vzdálenost (perspektivně výzkum příbuznosti pomocí analýzy DNA), písemné a jazykovědné prameny (JZ Francie – podle příjmení původ kolonistů ze sousedních vsí, Picardie (S Francie, při hranici s Belgií) – původ v okruhu do 15 km), - až vrcholně středověká německá kolonizace stř. Evropy transferem na velkou vzdálenost (otázkou míra organizovanosti) - specifická "kolonizační" demografie: W. Kuhn (hist. geograf): studium počátků německé Ostkolonisation v oblastech Z od našeho území, zjistil, že chybí výrazné stopy přelidnění starých sídelních území, počet příchozích kolonistů poměrně malý, k prudkému demografickému vzestupu v podobě zmnožení sídlišť dochází až v nově kolonizovaných regionech (větší počet dětí: odstranění kontroly porodnosti, zamezení intenciálním potratům a infanticidě), všichni mužští potomci zakládají své rodiny a usedlosti - viz Curyšské rotulum; otázka: jak početnější rodina tohoto období překonávala krizové období v čerstvě kolonizovaném území, kdy děti ještě nemohou pracovat?) - závěr: demografický tlak vyvolaný přelidněním staré sídelní oblasti nelze prokázat a není ani nutno v něm shledávat příčinu kolonizace, osídlení se nešíří frontálně, ale spíše se mozaikovitě rozrůstá z jednotlivých sídelních komor (pojem sídelní oikumena) organizace procesu: kníže a jeho aparát - aktivní podpora, málo prostoru pro spontánní aktivitu, kterou předpokládá literatura, dokladů organizace málo – násilné imigrace zajatců (přesidlenecké vsi Hedčany – Břetislav I., polské tažení 1039; Milčany, Úherce – uherští zajatci, určení k pěstování vinné révy) - přesidlování domácího obyvatelstva: nevolníci (knížecí specialisté) v rámci služebné organizace, hosté (hospites) – svobodní rolníci na cizí půdě, kterou zřejmě často museli primárně zkultivovat, darování potenciálních kolonistů církevním institucím od konce 10. stol. - kolonizační role klášterů – v minulosti se silně přeceňovala u cisterciáků (s ohledem na jejich řádová statuta, předpisující fyzickou práci při kultivaci krajiny), konventy však nebyly v našich podmínkách zakládány v pustině, jejich činnost směřovala spíše k dosídlování, územní koncentraci majetku (arondaci), k jeho právnímu zajištění, nutná revize celé otázky etnický charakter kolonizace – starší bádání kladlo přehnaný důraz (nacionalistické kategorie 19. stol.), v 11. – 12. stol. převažuje český charakter osidlování, avšak v příhraničních částech země (Vitorazsko, Slezsko, Tachovsko) se od poč. 12. století množí zprávy o přítomnosti německého etnika – jednoznačně šlechtici, velmoži, obchodníci, ministeriálové, tj. organizátoři kolonizace, jaký byl jazyk řadových osídlenců v těchto oblastech nevíme (značný potenciál archeologie) forma osídlení: jak přibývá krajinně archeologických sond a jak se zpřesňují metody terénního výzkumu, ukazuje se jako nejrozšířenější forma českého RS rozptýlená (atomizovaná) forma osídlení – základní jednotkou sídlištní struktury není vesnice, ale usedlost (přetrvává naprosto nedostatečný stav poznání, minimální počet kvalitně dokumentovaných a publikovaných terénních výzkumů), základní právní jednotkou villa = množina samostatných usedlostí - usedlosti jsou buď rovnoměrně rozptýleny v sídelním areálu, oddělené polnostmi (př.: Chrudimsko) nebo vykazují náznak shluku (př. Břežánky) – obvykle však nelze prokázat žádné prostorové vazby mezi nimi, problém interpretace shlukových půdorysů: usedlosti byly nestabilní, doklady častého přemisťování, na ploše kontinuálního osídlení docházelo k překrývání různých mikrofází, které nelze vždy spolehlivě odlišit, neboť objekty dvou bezprostředně následujících fází se nutně nemusejí porušovat --- tím vzniká zdání kompaktního sídliště, záleží na kvalitě stratigrafie a relativní chronologie, př.: Hrdlovka) - Morava: větší plošné odkryvy, více dokladů, v rovině zpracování a publikace výsledků se však tento rozdíl oproti Čechám srovnává – uvádějí se rozptýlené, shlukové i řadové půdorysy (není možno kriticky posoudit - Mstěnice) - vzácně odraz v písemných pramenech (kladrubská konfirmace z r. 1239: v přeštickém újezdu “duo Krazzawce, duo Vodokrith”, též př. Kralovice – drobné vesničky (praedium, villula) uváděné bez samostatného názvu nebo pod souhrnným jménem) další aspekty mladohradištního zemědělského osídlení: a) vztah ke krajině a ekologické vazby osídlení: jasný vztah k vodním tokům, posouzení významu dalších krajinných a ekologických prvků je za současného stavu obtížné (zonace – lokalizace zeměď. ploch ?), hypoteticky: sídliště v meandrovém hrdlu (Kojice, Bdeněves) b) náznaky hierarchie mezi zemědělskými sídlišti (Meduna: primární a sekundární jádra, př. Lomský potok a Břežánky, Pětipeská pánev) c) vztah k centrálním bodům: hradská centra různého významu a jejich sídelní aglomerace, knížecí a klášterní dvory, trhy (trhové – forensní vsi), týny, hospody (krčmy) - místa setkávání, vybírání dávek, nejpozději nejstarší šlechtická sídla s vlastnickými kostely vytváření kumulací sídlišť, sídelních komor (oikumen) - př.: stř. Poohří (5 - 6, = Kosmovy kraje, správní jednotky?, avšak nekryjí se plně s obvody hradských center - vicináty? ("sousedstvi" – totéž co polská opole) = právní svazek sídlišť s kolektivní zodpovědností za dění na svém území, popis v listině 1186 - viz Žemlička, později se "rozpouštějí") podoba usedlosti: - zatím málo jasná vnitřní struktura, nic nesvědčí existenci dvora, chybí doklady ohrazení (př.: Krásný Dvůr) - dům: nejméně do pol. 12. století výlučně jednodílný obytný dům, nadzemní nebo mírně zahloubený, lehké dřevěné konstrukce, převážně roubený, ale i sloupové konstrukce (Mohelnice), použití kamene minimální (velmi vzácně podezdívky, event. základové polštáře - Mohelnice: jednodílné stavby o rozm. 750 x 500 a 600 x 400 cm). Morava – zemnice. Interiér - ohniště nebo pec s kamennou nebo hliněnou kupolí, stopy dymníků (Záblacany, Šakvice). Někdy pokládány oválné mělké jámy za obytné objekty (Krásné Březno, Palonín), rozdíly v názoru na situování podlahy (zřejmě na či nad úrovní terénu, př. anglosaská ves West Stow). Doklady vícedílných vesnických domů z 12. stol. zatím nejisté (Hrdlovka, Záblacany). - hospodářské a provozní objekty: oproti předchozímu období stoupá počet i variabilita - obilní jámy (v Čechách méně než na Mor., obecně jich není mnoho - zř. převaha nadzemních sýpek, objemy jam dovolují odhady obilných zásob a velikost vyživované populace: Palonín – jámy na 8,5 – 49 hl obilí, Mstěnice - 5 - 50 hl, možnosti archeobotanických rozborů osiva), zásobní jámy, sklípky, převažují však mělce zahloubené objekty a kůl. jámy – relikty nadzemních hosp. staveb kůlové nebo roubené konstrukce (špýchary?, kletě? - polyfunkční komory + obyt.stavby, dolož. jazykovědně), kůlová stavba v Bylanech, množství funkčně neurčitelných objektů - “chlebové” pece (samostatně stojící – Mstěnice, Krásné Březno) - oborohy (“brah” – berg): všeobecně rozšířená kůlová stavba na čtvercovém nebo kruhovém půdorysu s košatinou a posuvnou stříškou (uskladňování nevymláceného obilí a sena) – nutno předpokládat - studny – bedněné n. roubené, čtverc. půdorysu (Šakvice, Krásné Březno, Volevčice 2x) - výrobní objekty (zejm. na Moravě: hrnč. a hutnické pece, stopy kovářství (Mstěnice, Jenišův Újezd), Záblacany: výroba a zpracování železa, dehtařské jámy, vápenná pec – k čemu vápno?) – autarkie vesnic, náznak specializované výroby (Mohelnice: 4 vzájemně posunuté sídlištní fáze pol. 10. - pol. 13. stol. – hrnčířství - hliníky, pece - jednoprostorové kupol. pece na kruh. půdorysu, prům.1 - 1,5 m, služební osada? - velmi rezervovaně) 7: Změny zemědělského osídlení ve 13. století - pokračují události dlouhého trvání zahájené na sklonku raného středověku: • nahrazování knížecích ekonomických a správních struktur – hradské soustavy a velkostatku – novými strukturami • upevňování domén nových pozemkových vlastníků • kolonizace - celé 13. století (zemědělská: spíše periferní, podhorské a horské oblasti, městská, specializovaná - hornická) • sociálně právní přeměna vesnice (rozpad vicinátů – „sousedství“), radikální úbytek svobodných sedláků, sociální sjednocování zemědělského obyvatelstva do kategorie poddaných, s obdobně stanovenými právy a povinnostmi (změna významu pojmu rustici; homines) - zrychlování vývoje, zvýšená míra konfrontace se zahraničním vývojem, snaha o efektivnější využití půdy a lidského potenciálu ze strany nových pozemkových vlastníků spojená se zaváděním nových hospodářsko – právních podmínek – vyúsťuje do radikální transformace osídlení – jeden z archeologicky nejviditelnějších projevů vrcholně středověké přeměny Čech, jen nepřímo se zrcadlící v soudobých písemných pramenech, fenomén známý v celoevropském kontextu - kulturní přeměna krajiny, organizovaná šlechtou, církví a panovníkem - důležitá podmínka a průvodní znak: zavádění německého práva, nejstarší doklady z prostředí johanitů, premonstrátů a benediktinů, zpočátku nevyhraněný obsah (dokonalejší pojištění držby, varianta imunity): 1. doklad – johanité pro Moravu, hlavně Opavsko 1218 („smějí jakékoliv své državy osazovat lidmi, jimiž chtějí, přivolaní lidé mají pokojně a bez překážek užívat práva Němců“), 1226 – doksanské premonstrátky (povolení „upevnit“ ves Mury právem německým), 1234 – vysazení vsi Jakubova na německém právu – v 1. pol. 13. stol. nejasný mechanismus zavádění, neprokázána souvislost se strukturálními proměnami osídlení - až v polovině 13. stol. určitější zprávy o vyhraněném německém právu - emfyteuzi – rolník platí dědičnou držbu půdy nájmem (census), alespoň zčásti v penězích, vrcholná podoba u nás: kolonizace biskupa Bruna ze Šaumburku (více než 100 listin, 50.-60. léta, přesně vymezené pozemkové majetky, jasně specifikované povinnosti a odměny lokátorů, lánové rozsahy vsí, povinnosti poddaných, vyplývající z držby lánů, počáteční lhůty bez censu 8, 13 i 20 let) - způsob zavádění emfyteuze regionálně velmi rozdílný, málo písemných kodifikací (nutno počítat s jinými formami kodifikace) - Lhoty – asi 450 míst. jmen v českých zemích, převážně (oprávněně?) spojovány s domácí právní tradicí, 1. výskyt místního jména 1199 (Lhota) sv. Jiří u Chocně, otázka ius bohemicale (lhotské či osadnické právo), zř. proměnlivost obsahu, možná všechny varianty právních vztahů kromě emfyteuze, zvykové právo? archeologicky postižitelné změny: a) makrostruktura - koncentrace a stabilizace osídlení (nucleation), zánik atomizované struktury, soustředění sídlištního areálu a uvolnění katastrálního území pro souvislé zemědělské plochy, plužina často determinuje polohu vsi, nikoli naopak - změna makrostruktury u nás prokazována opakovaně od 70. let 20. stol., do té doby předpokládána prostorová kontinuita RS a VS vesnic, Mostecko – v okruhu 11 km zaniklo do pol. 13. stol. 30 sídlištních areálů, př. Bylany: 3 RS sídlištní areály, Bylany 1 a 3 dlouhodobě paralelní, na sklonku existence větší mobilita usedlostí, Bylany 5 – odlehlá izolovaná obilnice, 1276 lokace Bylan v současné podobě z areálu Bylany 1, z Bylan 3 po 1249 Přítoky - proces může, ale nemusí souviset s emfyteutickou přestavbou vesnice (Odolice, Svinčice – již stabilizované, pevně vymezené vesnice r. 1343 nově přeměřeny a poddaným nově stanoveny povinnosti) - výrazné zásahy do krajiny (nové uspořádání zemědělských ploch a ekologických zón, těsný prostorový kontakt usedlostí), odraz těchto změn v mentalitě??? - změny v podobě plužiny – prameny implikují užití pravidelných rozměřovacích modulů a vzniku stejně velkých polí - lánová soustava (starší terminologie mansio, terra), otázka vztahu mezi použitou měrnou jednotkou, zemědělským systémem, typem plužiny a typem orebního nářadí velmi obtížně řešitelná - 3 typy plužiny (často kombinace): • bloková (vývojově nejstarší, vyhovuje atomizované struktuře osídlení a přílohovému zemědělství, ale přetrvává kontinuálně do novověku, spojuje se též s křížovou orbou), • pásová (záhumenicová, ucelená držba parcel, spojuje se s úhorovým systémem a s lánovou soustavou, typická pro mladší RS v S Německu), • traťová: pravá (=s regulací obdělávání a s roztříštěnou držbou parcel) – nepravá, spojuje se s troj- a vícepolními úhorovými systémy 12. – 13. stol. b) status a hierarchie osídlení (urbanizace - regionální centra trhu, vznik feudálních sídel) c) změna podoby sídlištních areálů: vznik “jaderných” vsí, vznik návsi, více či méně pravidelné uspořádání usedlostí, často podle normového, rozměřeného schématu, ohrazení intravilánu, značná variabilita - - - studium půdorysných typů, jejich původu, rozšíření a sociálního významu: - počátek srovnávacího výzkumu geneze půd. typů v Německu 30. let, šíření pravidelných forem s německou východní kolonizací, etnická interpretace - otázka časových počátků pravidelných dispozic - prameny: mapy stabilního katastru, zaniklé středověké vsi (ZSV) s nedostatečně doloženým lokačním horizontem - v Čechách nedostatek dokladů VS/PS vsi v superpozici s RS sídlištěm, Morava - Pfaffenschlag, Mstěnice, - zatím se pravidelné, rozměřené typy zdají objevovat nejdříve kolem r. 1300 (Čechy), či kol. 1250 (Morava), ale jdou paralelně s málo regulovanými půdorysy (př.: Komorsko x Neslívy, Svídna – šířkový modul 21 m, 3 usedlosti 1,5 modulu, 3x dvojnásobek, 1x čtyřnásobek, Rakovnicko – skupina ohromných návesovek, lokovaných v 1. pol. 14. stol. – šířkový modul 48 loktů (28 m) – odvozeno nekriticky z mapy stabilního katastru!, Lipnice), Libkovice, Bystřec, Kausche: náznaky existence prvotního jádra, z něhož se dispozice rozrůstá postupný vývoj do pravidelných dispozic?, vliv městského urbanismu a obecného vývoje urbanistických schémat? - regionální rozdíly v zastoupení půdorysů, př.: Chotěšovský klášter (Úherce, Ves Touškov, Přehýšov - lokační listina 1302) - podmíněno možnostmi a ambicemi feudála (přizvání či nepřizvání lokátora), velmi chybí podrobné studie z Čech - etnická interpretace možná pouze ve výjimečných případech, v komplexu jiných vlivů na půdorys sídliště hrála etnická příslušnost kolonizátorů malou úlohu - závislost na přírodních předpokladech - morfologii terénu, vodním zdroji - obvykle “normové” dávány do protikladu k “přírodním” dispozicím - není přesné, sídliště bylo vždy začleněno do komplexně působících ekologických podmínek místního krajinného prostředí, nerespektování těchto zákonitostí mělo za následek snížení ekonomického potenciálu a “zranitelnost” ekonomiky sídliště, tzv. “přírodní podmínky” ovšem nelze chápat jako mechanickou skladbu jednotlivých aspektů - př.: Komorsko - sociální výpověď půdorysů: lesní lánové vsi - shodné podíly a povinnosti, existence samosprávy, sídel drobné šlechty a svobodníků, př.: Komorsko - výstavnější objekt v čele návsi; zmínky o vesnických rychtářích – již 1222 na Břeclavsku rychtáři německých jmen, starosta – magister rusticorum, venkovští konšelé d) podoba a konstrukce usedlosti - změna mikrostruktury, změna dispozice usedlosti a domu, trojdílný půdorys a otázka jeho počátků, hojnější užívání kamene a trvanlivějších materiálů (zvýšení stavební a konstrukční kvality), stabilizace domů na parcele – postupná, postupná funkční krystalizace usedlosti (Libkovice až 16. stol.; Ammerland, bavorské výzkumy domů) -”sedliště” a samoty - otázka jejich stáří a vývojové kontinuity (“neúplná” koncentrace osídlení? a pokud ano tak proč?), minimální výzkum v Čechách, př.: Anglie, Bosau - Kl. Neudorf - samota založena v pol. 12. stol., Čechy – ZSV “Vranovská Hůrka” v Brdech (specializované sídliště) 8: Exploatace surovin, technologický potenciál 11. až 13. stol. - rozdílné obecné hodnocení období z hlediska technologické úrovně a ekonomické efektivity: zdůrazňování zranitelnosti RS ekonomiky a života na hranici ekonomického kolapsu (J. Le Goff: společenství hladu), křehká rovnováha agrární společnosti x „industriální revoluce“ (L. White aj.) - málo přímých, kvantifikovatelných pramenů - krizové jevy: nízké výnosy (nedostatek hnojiva a kvalitních zeměděl. nástrojů, primitivní přílohové hospodářství), nedostatek surovin, malý objem obchodní výměny, absence kapitálu pro náročnější projekty (hlubinná těžba), „společnost bez rezerv“ (Klápště), malý inovační potenciál (empirické předávání technologických znalostí a mentalitní bariéry - strach z inovací) - protiargumenty: vysoká efektivita činnosti hradské organizace a správy knížecího velkostatku, zemědělská produktivita nemohla být katastrofálně nízká (Únětická listina: majetek kanovníka Zbyhněva vč. nevolné čeledi = 3 rodiny a několik dalších drob. dávek určeno k vydržování dvou kanovníků a jejich rodin!, též roztříštěnost klášterních držav - Kladruby, výnosy musely pokrýt i náklady na dopravu a administraci), doklady ekonomického kolapsu výjimečné, nedají se kvantifikovat (konec 12. stol. – devalvace měny, zhroucení denárového systému a platby hřivnami Ag), na zemědělské systémy v RS (přílohový x úhorové) není jednotný názor, stanovovat dynamiku zavádění technologických inovací a rekonstruovat technologický vývoj je velmi obtížné (př: mlýny, oradla), význam klášterů při šíření technologických znalostí a inovací (Francie 12. stol.: 30 pís. pramenů o železářství, z toho 25 z cisterciáckého prostředí, nejde o empirický mezigenerační přenos) - problematičnost všech obecných hodnocení – obrovské geografické rozdíly v kvantitě a specializaci výroby (železářství v Čechách – na vsi u ložisek x v suburbiích x počátky nepřímé výroby v progresivních regionech Něm., Fr. aj) železo - až do 13. století neshledáváme v arch. nálezech žádný kvantitativní nárůst artefaktů, poškozené a zničené předměty byly běžně recyklovány (tzv. paketování) - těžba lehce přístupných a lehce tavitelných rud (u nás hydroxidy Fe, bahenní rudy), těžba povrchová v mělkých trychtýřových jámách, vzácně přípovrchová těžba mělkými šachticemi, umístěnými hustě vedle sebe v těžebním poli (př.: Frei 1967) - hutnění: princip přímé výroby železa, šachtová pec a hutnická výheň, typy, ruční pohon dmychadel, odpich. - experimentování s vodním pohonem dmychadel vedlo k počátkům výroby surového železa (nepřímé výroby železa): Švédsko, Alsasko, Lombardie, JZ Německo – Metzingen, 11. stol., přímý doklad kusové pece – 13. stol. (např. doklad místního jména Smidi mulin v Horní Falci k roku 1010). - výroba technologicky náročnější (vodní kolo s převody, zkujňovací výhně, kvalitnější ruda, větší množství uhlí, struskotvorné přísady, kontinuální zavážení), ale mnohem efektivnější (x efektivita jedné maloobjemové šachtové pece s ručním dmycháním v Praze - Poříčí: 10 18%) - Čechy - ?, technologický regres (zaniká progresivní, tzv. želechovický typ velkomoravské pece, návrat k malým nadzemním šachtovým pecím s odpichem a zř. k metalurgickým výhním – dílny v suburbiích, Praha), otázka datování přechodu k "dýmačkám" (velkým kusovým pecím s vodním pohonem dmychadel, vyrábějícím kujné? nebo surové? Fe), v Praze výroba končí na přelomu 12./13. stol. barevné a drahé kovy - stříbro: stř. Evropa až do konce 10. stol. pokrývá svou spotřebu převážně arabskými stříbrnými mincemi, vlastní těžba se rozvíjí poměrně pozdě, byla vynucena zastavením přílivu orientálního stříbra do stř. a sever. Evropy a rozvojem mincovních systémů (968 Harz, 984 Vogézy, 1028 Schwarzwald, 1168 saské Krušnohoří), hornictví je ve srovnání z těžbou železa nepoměrně technicky náročnější, dražší a riskantnější. Také výroba kovu je technicky a energeticky náročná (Ag málokdy ryzí, běžně v podobě polymetalické sulfidické rudy, z níž musí být složitě extrahováno). V Čechách zatím těžba Ag doložena není, 1. přímá zmínka o stř. dolech až z r. 1188, takže o těžbě obvykle pochybováno. Indicie: boleslavské denáry, jejich kvantita, chemické složení, poloha Malínské mincovny, Čáslav – nález mladohradištní nádoby s „průbou“ (zkušebním vzorkem Ag rudy). Absence pramenů se týká také těžby a zpracování barevných kovů, s výjimkou surovinově neurčené kovolitecké činnosti v areálu hradských center. - zlato: jihočeská říční (rozsypová, aluviální) ložiska, časné osídlení zlatonosných oblastí i archeologické datování některých rýžovišť svědčí o jejich provozu v raném středověku. Zprávy o platbách v “dobrém říčním zlatě” – 13. stol. - hlubinná těžba – nezbytné předpoklady: • vznik právního rámce: horní regál (mincovní kovy) transformován do báňských zákoníků - říše: vznik regálu v pol. 12. stol., již během 13. stol. převáděn na zemská knížata, české země: absence rozsáhlejší těžby v RS, kníže svrchovaným pánem nad surovinami, Jihlavský horní řád - podíl na zisku, Ius regale montanorum – Kutnohorský horní zákoník Václava II - plně definován horní regál, maximální hornické svobody, silné omezení práv pozemkových vlastníků • řešení technických překážek spojených s postupem do hloubky - rozvoj dolování ve 30. - 40. letech 13. stol., zř. první vlna systematické prospekce polymetalických ložisek, kolmarská kronika: "Václav I. shromáždil s pomocí Němců velké bohatství ze zlatých a stříbrných dolů" - výrazná činnost na ČM vrchovině (Jihlava: po 1234, Havl. Brod, řada hornických sídlišť a protoměst, typ ložiska determinoval rychlý úpadek, zlatodoly na Jílovsku), výjimečné osobnosti - mincmistr Eberhard, královský věřitel, zakladatel Havelského města, úzká vrstva bohatých patricijů - horních podnikatelů - obecné kovy - cín - 2. vlna = 3. čtvrtina 13. stol.: Kutná Hora (Kořan: 1300–1350: 1000 t Ag), o málo později zlatorudné Kašperské Hory, radikální reforma horního práva, obchodu s kovem a mincovnictví – Ius regale montanorum, 1300 - diskuse o faktickém ekonomickém přínosu stříbra ve 13. stol. – vyplýtváno na zahraniční reprezentaci českých králů? (Janáček) zkoumání skutečného přínosu a archeologických dokladů technických inovací středověku 1. vodní kolo – klíčová inovace, 2. pluh 3. zdokonalení zápřahu 4. zavádění nových zemědělských systémů 1. vodní kolo: jeho rozvoj vnáší do systému, založeném pouze na potravní (lidské a zvířecí) energii silný zdroj alternativní energie mechanické, navíc schopný mnoha rozmanitých aplikací (obilní mlýny, již zmíněné železářství, stoupy, pily, hornické vodotěžní systémy, městské vodárny, brusy, valchy, mlýny na papír atd.), výkon vodního obilného mlýnu o jednom složení se odhaduje cca 10 x větší než ruční mlýn - počátky mlýnů: od 30. let velká pozornost historiků (Ernst Bloch), dodnes nerozřešená otázka (rezervy v archeologickém výzkumu). - vynález helénistického Řecka, rozvinutý Římany (stupňovité mlýny na řece Durance v Galii), podle historiků se vodní mlýn v záp. Evropě začal výrazněji rozšiřovat nejpozději od 9. století, část historiků uvažuje o možnosti kontinuity mezi antikou a raným středověkem v případě mlýnů na území Galie. Předpokládá se, že nejběžnějším typem byl mlýn horizontální. Opatství Saint-Germain-des-Pres: v 9. stol. 59 mlýnů, Domesday Book 1086: v Anglii 5. 624 mlýnů ! (při odhad. počtu 1 mil. obyvatel vychází 1 mlýn na cca 200 lidí). Zdokonalené využití mlýnů představuje jejich kombinace s říčními přehradami (arabský vynález), první přímý doklad z doby kolem roku 1000 se týká řeky Leck u Augsburgu. - tamtéž, v Dasingu, r. 1993 proveden záchranný archeologický výzkum mimořádného významu: dřevěný vertikální mlýn na spodní vodu, datovaný dendrochronologicky do rozmezí let 697 - 789, nové nálezy na Švarcavě. Čechy: tradiční názor: pozvolna od 12. stol. zejm. v církevním prostředí (*Únětická listina kanovníka Zbyhněva (1125 - 1140), mlýn na potoce Slativnice (horizontální?), mlýn Sázavského kláštera apod.) revidovaný pohled: Boleslavova donace břevnovskému klášteru z 993 je sice falzem ze 13. století, ale obsahově je autentická pro konec 10. stol. - uvádí množství vodních mlýnů a míst na březích Vltavy, kde mají vzniknout, lom na mlýnské kameny Žerovnice - pražská pánev, souvislost s knížecím majetkem - ve 13. století je mlýn již běžným vybavením venkova (jediný výzkum: Vyžlovka, stejně je tomu v Polsku), mletí na ručních mlýnech však přetrvává do novověku (sankcionování přímus, ban, konfiskace mlýnků), žernovy 11. - 13. stol. z Čech: chybí stopy po upevnění rukojeti větrné mlýny - ?, 1180 Normandie, původ z islámského světa (?), expanze ve 13. stol., u nás sporné St. Město u Uher. Hradiště (datováno mylně do velkomoravského období, ale jinak to mlýn může být), 1281 - Strahov. klášter 2. pluh: vedle mlýna, jehož rozšíření umožňovalo šetřit lidskou sílu, se přikládala zásadní úloha při překonávání úzkých limitů RS ekonomiky rozšíření pluhu = pluh dokonale obrací půdu (lepší provzdušnění a hnojení) a tím ji lépe obdělává, což mohlo mít výrazný vliv na růst zemědělské produkce, typologicky starší oradla půdu pouze rozrývají nebo nedokonale obrací - 3 základní typy historických oradel (mnoho přechodových variant): - hák (bezplazové či rýlové rádlo): nástěnná malba v kapli sv. Kateřiny ve Znojmě 1134, dvě kleče, okovaný sloupek (symetrická radlice?), dlouhá hřídel s nárožním jhem, vysoké těžiště - plazové rádlo (nákolesník) - plaz - (záhonový) pluh - asymetrická radlice na krátkém plazu, velká dřevěná odvalová deska, krojidlo - klasické schéma ekonomických historiků a archeologů (nejpodrobněji Beranová): od 8. stol. stoupá počet nálezů radlic, typologicky spojovaných s hákem a rádlem, zvětšování, v klíčovém období přelomu 12. a 13. století dochází k přechodu na těžký záhonový pluh s asymetrickou radlicí, krojidlem a odvalovou deskou --- výrazný vzrůst produktivity zemědělské výroby (příčina společenských změn), změna tvaru plužin (pluhu vyhovují dlouhé pásové plužiny). - kritické zhodnocení pramenů tuto teorii nepotvrzuje (odmítl již Šmelhaus, z archeologů např. J. Klápště), argumenty: 1. již z konstrukce zákl. typů oradel je zřejmé, že každý byl vyhovující na jiný typ půdy (pluh - vlhčí, těžší; rádlo - sušší, písčitější půdy), případný přechod na pluh nemohl být hromadný, rádla běžně do recent. období 2. ze součástí oradel známe pouze ty dochovatelné (železné), což je pro určení konstrukce nedostačující (symetrické radlice mohly být osazeny asymetricky - Ivanovice) 3. archeologická pramenná základna je zcela nedostatečná, nelze prokázat žádné kvantitativní tendence (první archeologický doklad skutečného těžkého záhonového pluhu s asymetrickou radlicí a krojidlem: Semonice (vých. Čechy), datování souboru železných předmětů do doby kolem 1300), ikonografické doklady až ze 14. stol. = změnu v kvalitě oradel na počátku vrcholného středověku nelze prokázat 3. zdokonalení zápřahu - nejprimitivnější forma zápřahu tažného dobytka - provazová smyčka, typické pro RS je jho (jařmo), dá se prokázat osteologicky, dobytek značně vysiluje (nejšetrnější je dvojité kohoutkové a nárožní, doložené etnograficky a ze středověké ikonografie) - chomout - výrazné zvýšení tažné síly (5x), archeologicky počátek chomoutu obtížně prokazatelný – v 8. stol. z Asie do Evropy, 1. vyobrazení Trevírská apokalypsa kol. 800, u nás nejstarší jazykovědné doklady z přelomu 12. - 13. stol. (obec Chomutov, vybíraná dávka chomútné) - podkovy – též z východu, 9.-10. stol. – sibiřské kočovnické hroby, od 11. stol. běžně ve stř. Evropě 4. zavádění nových zemědělských systémů - 2 základní skupiny soustav (velké množství variant a přechodných forem): 1. přílohové (existence přílohu = víceletého úhoru, který se nechává zarůst travou (pastvina) nebo křovinami, trávopolní (střídavá) soustava, kultivace za pomoci žďáření, extenzivní metoda, mající zř. dlouhodobě negativní vliv na chemismus půdy 2. úhorové (existence jednoletého, pravidelně oraného a hnojeného ("černého") úhoru, na ostatních plochách se střídají v různých kombinacích ozimy a jařiny). Soustava je tak výrazně intenzivnější a produktivnější, ale je pracnější (trojí orání úhoru), vyžaduje alespoň částečnou regulaci obdělávání a kvalitní (obilní) půdy. Problém hnojení (RS nedostatek mrvy - polaření?). Základní variantou úhorové soustavy je trojpolní systém (jeho krajní podobou je vázané trojpolí - trojhonná soustava – systém, kdy je celá plužina vsi rozdělena do třech tratí – honů, zemědělci mají pozemky v každém honu a střídají plodiny jednotně) dvě hypotézy: 1. ("archeologická") Beranová: intenzifikace zemědělství ve VS přechodem na racionálnější systémy obdělávání, od pravěkého přílohového zemědělství k vícepolním regulovaným systémům, zejména k vázanému trojpolí, spolu s prosazením pluhu. Tato představa je hluboce zakořeněna a v různých modifikacích přežívá dodnes (Klápště: Změna, zde ovšem odmítnutí vázaného trojpolí x Šmelhaus: zmínka o regulovaném - trojhonném systému obdělávání k roku 1397). 2. Šmelhaus: Příznačná pro všechny systémy obdělávání je snaha nalézt v konkrétních podmínkách rovnováhu mezi dobou nutnou k obnově bonity půdy a mezi jejím co nejsnazším obděláváním. V našich klimatických, půdních a sociálních podmínkách musela již od počátku historického období převládat na starém sídelním území soustava úhorová, trojpolní systém. Častější výskyt přílohů jen v nivách velkých řek nebo na čerstvě kolonizovaných půdách. Smetánka: Únětice - tři polohy označené "campus" nejsou dokladem trojhonného systému (poloha vedle sebe), ale naopak přílohového (campus x ager: Šmelhaus: campus interpretuje jako louku či pastvinu) - přestože jde o otázku zásadní, nelze se zde zatím dobrat jistějších výsledků, perspektivy: environmentální výzkum v malém krajinném výseku, archeobotanika (zkoumání podílu žita a charakteristických ozimých plevelů v obilovinách), výzkum zaniklých polí, experiment a kvantitativní modely - Beranová – diskutabilní povaha důkazů, sociální význam přisuzovaný inovacím: samy o sobě neměly rozhodující význam při vzniku vrcholně středověké krajiny a společnosti, jejich přeceňování je však značně rozšířené. Mnohdy je krajně obtížné vysledovat proces jejich uplatňování v praxi, což je dáno do značné míry stavem našich pramenů a mezemi jejich vypovídacích možností. Technologickým změnám vždy předcházely změny společenské a organizační. 9: Pohřbívání v 11. – 13. století - stagnace výzkumu, důvody: - podceňování významu (př: Beranová, Slovan. téze, str. 132), mechanizované zemní práce (Kuna – Klápště), (Krumphanzlová, PA 1971, 1974), absence výzkumu kolem sakrálních staveb - odhady velikosti stávající pramenné základny = do 1% RS populace - tři okruhy otázek spojené se studiem pohřebišť: a) průhled do mentality, kultury a duchovní sféry (christianizace) – složitý konglomerát jevů s nejasnou interpretační váhou, otázka možnosti archeologického přístupu k otázkám duchovního života a rituálu (smysl rituálu nemusel být zřejmý ani současníkům, natož dnešním archeologům) b) výpověď o sociálních a hospodářských otázkách (umístění a struktura pohřebišť, hrob. výbava, př.: prosazování peněžní směny) c) demografické otázky, příbuzenské vztahy, paleopatologie, úroveň lékařské péče, - nejvýznamnější změny v podobě pohřbívání 11.-13. stol. a) zánik tzv. řadových pohřebišť a plné prosazení tzv. etážového pohřbívání u kostelů v sídlištních areálech b) změny v detailech archeologicky uchopitelných složek pohřebního ritu c) důsledná redukce artefaktů v hrobech ad a) kostelní pohřbívání již od poč. 11. stol. dominuje, na venkově však přetrvávají tzv. řadová („nekostelní“) pohřebiště ve volné krajině – jejich charakteristika: s výjimkou Prahy – Motola (209 hrobů) a některých nekropolí na jižní Moravě většinou jen nižší desítky hrobů, na vyvýšených plochách po obvodu sídelního areálu, cca 300 až 500 m od sídlišť, často při rozcestích, plochá pohřebiště, výjimečně – na počátku období – ještě používání mohylníků (Petrovice, okr. HK: dodatečný pohřeb do mohyly s mincí Břetislava I.; Hlohovičky, okr. RO) - otázka jejich interpretace, často dávána do souvislosti s Břetislav. statuty (1039), pohřebiště však nepochybně křesťanská, otázka sakrální stavby a ohraničení; nově (Klápště 2005) datován zánik nekostelních pohřebišť na přelom 11. a 12. stol. a spojován s opakováním Břetislavova zákazu pohřbívat v polích a lesích (Bořivoj II., 1092) – na základě numismatické evidence, v té době však ještě není konstituována farní organizace a síť kostelů na venkově je stále příliš řídká - hřbitovy při kostelech na hradech a v suburbiích – výrazně větší (velká koncentrace obyv. + okolí?), Bílina 1000 hrobů – nepubl.; Budeč, P. Marie; Kouřim, sv. Vojtěch - hroby ještě 35 m J od domnělého místa kostela - 12. stol. – doba expanzivního růstu venkovských farních a klášterních kostelů – současně prosazování farního přímusu (právo udílet svátosti, především archeologicky doložitelný křest a křesť. pohřeb), zatím obtížně datovatelný, patrně spíše dlouhodobý proces plného prosazení kostelního pohřbívání během 12. – 1. pol. 13. stol., (x př. Praha – Staré město – Dragoun – většina farních!, výstavba má "jednorázový" charakter, obraz ovšem nebere v úvahu možné předchůdce na místech stávajících kostelů) (Polsko: průběh 12. stol., Morava – konec některých nekostelních až během 13. století: Koválov – vznik kostela na místě pohřebiště ve 13. stol.) - Radomyšl: jediné vesnické kostelní pohřebiště nejstaršího období, zkoumané reprezentativním vzorkem a publikované – 517 nebo 463 intaktních hrobů (odhad asi 1100 – 1200) při předpokládané existenci pohřebiště 100 let (odhad: komunita 250 jedinců, spádová funkce hřbitova) - prostorový vývoj kostelního hřbitova, zpočátku velmi extenzivní, postupně omezen koncentrací a urbanizací sídlištního areálu (v souvislosti se změnou ve 13. stol.?), pohřební areál uzavřen pevnou fyzickou hranicí, vznik etážového pohřbívání (redukce rozsahu kostelních pohřebišť: Vrbno u Mělníka, Žákava, Radomyšl) - města • angažmá mendikantů v pohřbívání, • počátky cechovního a komunálního pohřbívání (hrobníci – Z Evropa od 1. pol. 14. stol., objekty márnic), • už na konci 13. století rozvoj špitálů, leprosárií (zpočátku dependance starých řádů, později zařízení městská, soukromá či špitálních řádů - křížovníci, personál – řeholníci, terciáři), • počátky pohřbívání mimo městské areály z hygienických a prostorových důvodů – málo probádaná otázka (Plzeň, kostel sv. Mikuláše 1409), • vedlejší funkce hřbitova (Děčín, paprsčité cesty, velká vydlážděná plocha), univerzální místo k setkávání (lat. synonymum: atrium = komunikační prostor v širším slova smyslu), zákazy zpěvu a dívčího tance, trhy, refugium (právo azylu) ad b) změny nejsou výrazné s výjimkou etážového pohřbívání, které ale zůstává dlouhou dobu řadové, s rámcově východozápadní orientací těla, vznik ossarií (kostnic), karnerů • drobné rozdíly v poloze paží (v mladších etapách vzrůstá počet sepnutých či překřížených rukou v bederní oblasti) • pozvolný rozvoj permanentního označování a stavební konstrukce hrobů – sociální výlučnost, kamenné stély – Radomyšl, Bílina, Nesvětice, horizontální kamenné náhrobníky (u nobility od 12. stol., pouze v círk. prostředí výrazné výtvarné pojednání a opis), svislé náhrobky od 18. stol., hrobky – zejm. v mendikantském prostředí v těsné vazbě na kostel či v interiéru • ústup od V-Z orientace – nejdříve v mendikantských kostelech, souvisí s rozsáhlým zpřístupněním pohřbu ad sanctos laikům, poloha v kostele podmíněna společ. postavením a výší zbožného odkazu ad c) zásadní redukce artefaktů mimo elitní sociální prostředí, mizí výrazné doklady přechodových rituálů (nádoby, kovové nástroje, zbraně), udržují se v malém množství: – mince (“obol mrtvých”, vrcholí v 11. a na poč. 12. stol., pak vzácně do 13. stol., neznáme dobu oběhu mincí před jejich uložením do hrobu), zcela bez analogií nález depotu denárů z let 1120 – 1157 na pohřebišti ve Vrbně u Mělníka, přes názor autorů nejspíše nejde o milodar - ozdoby a součásti oděvu – Radomyšl: 12. stol., 11% hrobů s nálezy • es-záušnice (bronz, stříbro, cín, železo), symbolický charakter (?, Sommer, corona), chronologické problémy (Krumphanzlová, Turek: typologická řada, zvětšování průměru, Smetánka velké průměry až do 13. stol., Klápště: malé do 30 mm v 10. - 11. stol., později oba typy), jediná možnost datování konce nekostelních pohřebišť; • prsteny – častější v mladším horizontu, většinou velmi jednoduché, měděné, mosazné, bronzové, • přezky – nejč. kruhové (Čelákovice) • křížky • spinadla rubáše – velmi vzácně součásti výstroje jezdce – ostruhy s bodcem ještě v 11.- 12. stol. (znak vyššího soc. statutu – souvisí s elitními pohřby) antropologický a demografický vývoj RS: - průměrný věk dožití 39 let, asi 40% dětská úmrtnost (kritická doba do 10 let), muži se dožívali déle než ženy - nejnápadnější genetická změna – brachykefalizace (v celé stř. Evropě), velmi výrazný trend – proč? (změny ve způsobu života, výživě ... jakým mechanismem přenos do biologické sféry?) - patologické změny – zhoršení stavu chrupu oproti pravěkým populacím, četné doklady artritických a deformačních změn na kostech (páteř, klouby), doklady stop po úrazech, často bojového původu (fraktura levé ulny, Velké Hostěrádky – velmi zdařilé zhojení bez dislokace), výrazný vzestup podílu patologických nálezů u vrcholně a pozdně středověkých klášterních a městských populací !! Heidelberg - špitální hřbitov - 250 hrobů 2. pol. 13. až 1. 1/3 15. stol., nejčast. kategorie 25 30 let, časté masivní degenerativní změny na kostře (revmatická onemocnění, záněty), více než 70% jedinců zubní kazy a záněty, 56% paradentóza (žádná hygiena zubů), extrémně srostlé fraktury (dislokace, minimální léčení, pohyb jen o berlích), početné indicie anémie (avitaminóza a nedostatečná výživa) a parazitů x anglické špitály a leprosária – paleobotanické stopy léčení bylinami a zmírňování bolesti - lékařské zákroky – trepanace, méně často - studium příbuznosti (rozbor krevních skupin a DNA, u nás zatím chybí) 10: Movité artefakty a životní standardy mladšího fáze raného středověku - životní úroveň, “kvalita” života a zajišťování životních potřeb = jedno z hlavních témat soc. a kult. dějin, úzce souvisí se studiem artefaktů --- středověká společnost rozdělena do různých skupin a vrstev se značně odlišným životním stylem a rozdílnými standardy, v této oblasti se úzce prolíná archeologie se studiem písemných pramenů, nutná dlouhá vývojová perspektiva (nebezpečí zkreslení) - studium příjmové a výdajové roviny (Anglie, Čechy: Komise pro dějiny cen a mezd pozd. středověk, Graus), numismaticko - archeologické studium hotovosti (poslední pokus: Klápště, 11. - 12. stol., depot v Hodkově (KH) u kostela, cca 1000 denárů Vladislava I. uložených po 1120, komparováno s cenovými údaji Únětické listiny (cena únětických pastvin 440 denárů, pronájem pole 150 a 100 den.), nálezy depotů v centrálních lokalitách a jejich blízkém okolí, chybí doklady z běžných vesnic, pro VS a PS nikdo neudělal) - v oblasti artefaktů studium spotřeby (konzumpce), jak byly prostředky utráceny, jaká byla struktury výdajů v jednotlivých sociálních skupinách – britský historik Ch.Dyer (sociální rozdíly v konzumpci, ale i jednotící prvky, posilující sounáležitost, v mladším období výrazný vliv trhu, podporuje spotřební soutěživost) - otázka doby prosazení peněžní směny: Klápště zdůraznil informační hodnotu depotů a ztracených mincí, Kosmas k r. 1068 - pražští kanovníci dostávali 4 denáry týdně na maso, vesnice - ?, předpokládá se (velmi volně) přelom 12. - 13. století - nejnápadnější aspekty životních standardů: bydlení, odívání, strava, hygiena, trávení volného času, (zdravotní stav) a) bydlení - sociálně podmíněné odlišnosti v kvalitě užitého stavebního materiálu, v konstrukci (vícepodlažnost a užití kleneb v prostředí nobility), ve velikosti obytné plochy, v počtu místností (vesnice - jednodílné domy do 12. stol.), kvalitě vytápění (ohniště, pece, krby, horkovzdušné topení), osvětlování (svíce, louče, od 13. stol. kahany) - vybavení domu: železné nástroje: nůž + sekyra, nebozez, dláto, ocílky (dva typy), zemědělský inventář, porovnání: Kouřim x Mohelnice, klíče (zásuvné, otočné; převaha dřevěných), kostěné a parohové nástroje (Kaván, Bartošková): běžné - zpracování štípáním a broušením (šídla, hroty, jehly, tzv. brusle), předměty řezané omezeny na vyšší prostředí, kamenné: brousky, žernovy, drtidla..., málo publikovaných souborů 11. - 12. stol. b) odívání - přímé nálezy RS textilu vzácné, běžná produkce průměrná, po celý RS typická podomácká výroba žen, náznaky specializovaných dílen na hradech (gynaeceum: Litoměřická kapitula, 30 „dívek“ - švadlen, jejich předačkou „bába“), převaha vlněných, plátěných textilií jednoduchých vazeb - základní oděv univerzální - sukně (suknice) (podle prostředí rozdíly v kvalitě a výzdobě), spodní košile, nohavicové návleky?, kožené nebo pletené střevíce (Staré Město - Na valách, Přerov - poč. 11. stol., drobná (ženská) levá bota, polské analogie (Wroclaw), Týnec nad Sáz.), svrchní plášť sepnutý na prsou - luxusní importované textilie a oděvy (hedvábné, brokátové látky) výlučně (?) jako pohřební oděvy prelátů a světské nobility - archeologicky postihnutelné doklady textilní výroby (Březinová, PA 1997): přesleny (ruční spřádání, ústup od 13. stol.), závaží ke stavu - vzácně, nůžky - pérové, stěžejkové, otázka inovace stavu (cca od 11. - 12. stol. horizontální), tkaní na destičkách, otázka tzv. tkacích hřebenů (spíše hřebeny do účesu, rozšířené v 11. - 13. stol. v S polovině stř. Evropy ve vyšším soc. prostředí) c) strava - nutriční, psychologický a symbolický aspekt stravy (Dyer: graf s výdaji za stravu u sezónních ženců 1250 - 1430, výrazný vzestup masa (libové namísto bůčku) a piva (silné namísto lehkého), ústup chleba a mléčných výrobků (sýra), 1300 hosp. krize postihující zejm. nejnižší vrstvy, 14. a 15. stol. zlepšování situace, "krize" po Black Death se vůbec neprojevuje, rolnická strava regionálně pestřejší, aristokratická uniformnější, s "módními" drahými druhy potravin) - Čechy, RS: základem rostlinná (pšenice zatlačena žitem až ve 12. - 13. stol., 2. nejčastější ječmen, oves později, k lidské konzumaci málo, doplňkově luštěniny (hrách, čočka, bob, vikev), proso) - aristokracie - výrazně vyšší podíl masa ve výživě (srovnávací osteologická analýza souborů z různých prostředí: chybí ovšem průkazné soubory z vesnického, antropologie - stupeň abraze a kazivosti zubů), RS hrady: 2 - 5% podílu kostí lovné zvěře (= Evropa), výjimkou Pražský hrad - 7%, Hradec Králové - 19%!), velmi rozmanité spektrum zastoupených druhů (jelen, srnec, prase div., zajíc, veverka, medvěd - tlapy a špičáky), obecně relativně početné nálezy dravých ptáků (sokolnictví). Domácí zvířata: prase (dominuje, ještě na Březně více hovězího dobytka), tur domácí, ovce / koza, kůň - konzumace výjimečně, drůbež málo (2 3%), početně vzrůstá na konci období na hradech a v církevním prostředí (Budeč - 11%, Praha - 10 - 25%, převážně kur). - doklady ustálených způsobů bourání a porcování masa, pravidelná absence některých částí skeletů (transport již zpracovaného masa, Tetín: přední nohy skotu, Krašov - starší horizont: převažují kýty), chybí sledování vývojových trendů v zastoupení druhů v různých soc. prostředích, chybí celé kategorie osteologických zbytků (ryby - ojed. v klášterním prostředí) - mobilní předměty související s uchováváním, přípravou a konzumací potravin: keramika, dřevěné nádobí, sklo (sklo: výrazný sociální indikátor, ve 12. - 17. stol. dobře sledovatelný proces postupného pronikání do nižších prostředí, nejst. nálezy ojed. zl. dutého skla z Pražs. hradu (12,. 11.? stol.), Malá Strana - Konvikt (12. stol., zl. číše se žebérky, snad domácí výroba), podobně i okenní d) hygiena - osobní: mytí pouze viditelných částí těla, výrazně inovativní bylo klášterní prostředí: řádové předpisy - mytí rukou a obličeje ráno, rukou před jídlem a po návštěvě latriny inovace u benediktýnského reformátora Viléma z Hirsau, zvyklost se šíří i do aristokratického prostředí, venkov - příležitostné koupání (lázně u Slovanů - I. ibn Já´kúb), městské prostředí lázně, hygienické prostředky: mýdlo (bílé, pevné, parfémované) - arabský vynález 2. pol. 8. stol., rozšíření do prostředí dvorských špiček ve Středomoří a Francké říši (kastilská, francouzská a benátská výroba na export), užití primárně kosmeticko - léčitelské, první zprávy o importu do stř. Evropy ve 2. pol. 13. stol., otázka užití náhražek (mydlice), hřebeny - kostěné, dřevěné, slonovinové (pontifikální hřeben sv. Vojtěcha), takřka výlučně z hradů specializovaná výroba, ale zřejmě nikoli u nás (importy z Polska?), stříbrná manikúra ze Žateckého pokladu (severský import), chybí břitvy - prostředí: málo informací, nemožnost srovnání: Pražs. hrad, St. proboštství - nálezy kostí ohryzaných krysami, psy, popř. prasaty, skelety krys z vrstev 10. stol. (nejstarší doklady v Evropě - souvislost se šířením epidemií, zejm. dýmějového moru prostřednictvím blechy krysí), Kladruby, interiér zaniklé rezidence z 12. stol., množství skeletů krys a myší (Hildebert, sv. Augustinus, De civitate Dei, po 1150). Pokročilost monastického prostředí z hlediska zásobování vodou a kanalizačních systémů (Strahov, Hirsau), čisté vytápění, odvodňovaná necessaria (x knížecí prostředí, Záblacany - fekální jímka s pozůstatky krys ???). Absence informací z vesnického prostředí (ustájení dobytka mimo obytný interiér progesivní z hlediska hygieny, není však novinkou) e) množství volného času a způsoby jeho využívání - sociální podmíněnost: - zemědělské prostředí - závislost na sezónních pracích, kumulativní charakter volného času, chybí nálezy spojené s trávením vol. času (nutno předpokládat nenáročné prostředky a předměty z organických hmot) - aristokratické prostředí - doklady her (parohový hrací kámen - Libice, hrací kostka Znojmo), součásti hudebních nástrojů (píšťalky - Budeč, nátrubek? - Libice, Gdańsk - strunný nástroj), figurky (Libice - pes), větš. řezané kostěné nebo parohové předměty, výlučné výrobky specializovaných dílen zvláštní skupiny artefaktů, spojených vyhraněně s konkrétním sociálním prostředím: 1. militaria - př.: Loděnice, 1185 bitva mezi Přemyslem a Konrádem Otou, jezdecké součásti: třmeny a součásti sedel (přezky), ostruhy s bodcem, udidla, podkovy, hřebla 2. váhy a závaží - kupecké prostředí, vážení mincí, mincovního kovu, cenného zboží (koření), jednotný váhový modul závaží cca 4 g 3. inteligence - stily 4. církevní, zejm. řádové prostředí: stavební keramika - dlaždice: zejména benediktýni - bohatě zdobené podlahy (Ostrov, Sázava, kapitula Vyšehrad, knížecí hrady - St. Plzeň, Žatec, Litoměřice, Štítary atd.), tzv. Vyšehradská skupina dlaždic: převážně šestiboké, kombinace glazovaných a režných, od přelomu 11. a 12. stol., lokalizace výrobního centra na Ostrov (petrografické rozbory ukazují na více dílen), severoitalské vlivy?, rozbor sémantického významu dlaždic (časté významové opozice – dobro x zlo: sfinga x gryf, lev x Nero) -13. století cisterciáci - po počátečním odporu ke zdobnosti příklon ke geometricky, mozaikovitě skládaným podlahám (různé barevné a tvarové kombinace), později aplikace i u jiných řádů (benediktýni - Břevnov, premonstráti - oba typy dlaždic) - střešní krytina - dva základní typy, snaha o barevný efekt - cihly - akustické nádoby: baňaté nádoby velkých rozměrů, zasazené ústím do líce zdi v libovolné části interiéru (klenba, obvod. zdi, zvláštní zídka - Ostrov), 1. - interiér kostela v Pošné 1957 (kuriozita?)? Ostrov, dnes v Čechách 11 publik. nálezů, nejstarší - rotunda sv. Kříže na St. Městě, poč. 12. stol. funkce: pohlcování nízkých kmitočtů, které při delším dozvuku zhoršují srozumitelnost mluveného nebo zpívaného slova - zlepšení akustiky (jiné - zahraniční - výklady: trezor, osvětlovací nika) - grafity (rytiny a kresby na omítkách) - sv. Jiří na Pražském hradě, Mostecká věž aj., vesměz RS, takřka bez výjimky profánní náměty (zvířata, jezdecké scény, portréty, fantastická zvířata, nápisy), nejsou však dílem laiků (podle umístění - kanovníci?) (interpretace olomouckého paláce jako přemyslovského a nikoli jako kapitulního domu právě podle námětů rytin) Kuchyňská a stolní keramika: aspekty studia: a) chronologický (= nejběžnější artefakt), technologicko-typologický rozbor b) ekonomický - keramika jako zboží nebo obal zboží, jeho produkční centra, kvalita a kvantita výroby, rozsah a způsoby distribuce, studium dálkových kontaktů, pronikání změn (akulturace) c) funkční - užitný (do 1. poloviny 13. století jednoduché tvarové spektrum: hrnec (90-95%), láhev, mísa, poklice, solitéry d) sociální (keramika nejméně vhodná, obtížná sledovatelnost, malé rozdíly - ojedinělé importy) - pojem keramického okruhu (výrobně – distribuční oblast): v Čechách relativně dobře poznáno a) Pražsko a b) SZ Čechy ad a) relativní keramická sekvence (klasifikace: Pavlů 1971, rozpracováno v 80. letech, diskuse o absolutním datování), typy stanoveny díky výrazné vazbě technologických znaků na morfologii (keramika s límcovitým okrajem, okraje kalichovité profilace, okraje archaicky a klasicky zduřelé, okraje vzhůru vytažené) ad b) v 11. - poč. 13. stol. centra keramických okruhů identifikovatelná s významnými přemyslovskými hrady: - Žatec - precizní profilace s lomem v podhrdlí, “archaická” výzdoba, specifická technologie - Bílina a Litoměřice - kontinuita se starším obdobím, es-profilace, sjednocení výzdoby (elementární, hustá, spirálovitě rytá linie), odlišnosti v profilaci okrajů - otázka keramických značek (koncem 13. stol. mizí, v některých keramických okruzích chybí i mnohem dříve, funkce - typ nebo druh nádoby?, “podpis” výrobce, magická, početní, označení obsahu?) - importy (“pražská” keramika ve Vratislavi, polská na Libici, podunajsko-francká keramika na Tachovsku a Domažlicku)
Podobné dokumenty
pozůstatky raně středověkého metalurgického pracoviště v areálu
Roku 1997 byla v předmětném prostoru hospodářského dvora (sondy F a H, obr. 3) odkryta
a dokumentována skupina žárem vypálených kruhových i oválných zahloubených objektů (obr. 4).
Tato technologick...
Malá Strana v raném středověku Stav výzkumu a rekapitulace poznání
osídlení v raném středověku proto již patrně nebude možné.
Naprostá většina raně středověkých terénů v areálu Malé Strany je výškově situována
pod úroveň dnešního povrchu, kde byly terény z valné č...
PDF ke stažení
i ve školách nás čekají úkoly a problémy,
které budeme muset řešit. Ne vždy se
nám to bude dařit podle našich představ.
Důležité však je, abychom ani při nezdaru
nevěšeli hlavu, ale snažili se jít ...
Desátková problematika listiny papeže Jana XV. pro břevnovský
nejstarších imunit u nás. Je to formulace známá již ze zakládací listiny
litoměřické kapituly, v níž kníže určuje, že „zákonný desátek z lidí, náležejících
tomuto kostelu, nemá být nikomu jinému pl...
Číslo 5 - Notářská komora České republiky
čísla je 120 Kč vč. DPH), předplatné je možno objednat na [email protected], k dostání též v síti knihkupectví práv. literatury Aleš Čeněk. Tisk: TISKAP, s. r. o.
Praepositura in solitudo: Ostrovská cella Baštiny (Teslín) a
Ani dělení proboštství na „konventuální“ (více než šest mnichů, významné příjmy, existence kvadratury) a „venkovská“ (přibližně tři mniši, areál s rozvolněným půdorysem, obytná část často redukován...
Stáhnout článek. - Časopis Historická sociologie
Studie věnované podobnému tématu již existují, nejsou však příliš časté. V tomto směru můžeme zmínit například studii Martine Segalen [1986] nebo přehlednou práci Jacka
Goodyho [2000]. Analýze sňat...
1–3. ročník - Supš a Voš Turnov
Občan v demokratické společnosti ( zejména občanská nauka, ekonomika, praktická cvičení
a dějiny výtvarné kultury )
Žáci jsou vedeni k tomu, aby
- měli vhodnou míru sebevědomí, sebeodpovědnosti a s...
téma základní literatura (kromě povinné a doporučené literatury k
některým geografickým aspektům středověkého osídlení v
našich zemích. Historická geografie 10, 1973;
Cesty a komunikace v raně
Archaeologia historica 23/1998; práce F. Kubů a P. Zavřela
středověkýc...