Akta generální volební kapituly Providence 2001

Transkript

Akta generální volební kapituly Providence 2001
AKTA
VOLEBNÍ GENERÁLNÍ KAPITULY
ŘÁDU KAZATELŮ
SLAVENÉ V PROVIDENCE
V KONVENTU SV. TOMÁŠE AKVINSKÉHO
OD 10. ČERVENCE DO 8. SRPNA 2001
POD VEDENÍM
FR. CARLOSE ALFONSO AZPÍROZE COSTY
PROFESORA POSVÁTNÉ TEOLOGIE
A MAGISTRA CELÉHO ŘÁDU
DLE VYDÁNÍ V ŘÍMĚ Z R. 2001 VYDÁVAJÍ R. 2003
ČESKÁ DOMINIKÁNSKÁ PROVINCIE, PRAHA,
A REHOĽA DOMINIKÁNOV NA SLOVENSKU, BRATISLAVA
VE SPOLUPRÁCI S NAKLADATELSTVÍM KRYSTAL OP, PRAHA
PROMULGAČNÝ LIST
Drahí moji bratia vo svätom Dominikovi!
Svätý Dominik „nevymyslel“ svoje Konštitúcie. Dominik sa podobá hospodárovi (dominus) nejakého domu,
ktorý sa stal učeníkom nebeského kráľovstva a ktorý vynáša zo svojej pokladnice veci nové i staré (porov. Mt
13, 52). Kvôli tomu sa podobá dobrému otcovi rodiny (pater familias), čo je iný evanjeliový obraz veľmi
zaužívaný v kánonickej tradícii (porov. CIC kán. 1284 § 1) a v našom dominikánskom vyjadrovaní, keď
Dominika nazývame svojím otcom. Pravdou je, že Dominik vedel využiť staré a vytušiť nové a tak založil
rehoľu, ktorá by bola a takisto by sa nazývala rehoľou „Kazateľov“.
Svätý Dominik nám odkázal starobylé tradície, ktoré súčasne múdro popretkával s úplne originálnym
spôsobom života. Cirkev na IV. lateránskom koncile promulgovala novučičké zákony vzťahujúce sa na kázanie,
vyučovanie teológie, organizovanie generálnych a regionálnych kapitúl, a na to, aby novovznikajúce fundácie
používali už schválené reguly a rehoľné stanovy. Dominik zo skúsenosti poznal mníšsky život, aký žili
benediktíni, osobitne mu bol známy právny prínos reformy z Cluny a cistercitov. Ako kanonik v Osme zakúsil
bohatstvo rádov rehoľných kanonikov, osobitne premonštrátov. Zblízka kontemploval rušný svet univerzitných
združení – profesorov i študentov – a vznikajúce zoskupenia umelcov, ktoré vznikali a rozrastali sa v mestách,
pričom osobitným, komunitným, spôsobom uplatňovali práva a povinností. Napokon, ešte aj u samotných
katarov vedel rozpoznať a rozlíšiť hodnotné a evanjeliové prvky; tie, ktoré znamenia časov žiadali od Cirkvi.
K tejto skutočnej polychrómii, alebo ešte lepšie, ku polychromovej symfónii pridal novinku kázania a štúdia,
chudoby a cestovania. Odtiaľ pochádza originálnosť Rehole, ktorú sa vždy pokúšame spoznať, preskúmať
a oživiť na každej generálnej kapitule.
Snáď kvôli tomuto, v istom zmysle bez toho, aby sme zveličovali, mohli by sme povedať, že najlepší spôsob,
ako poznať dejiny rehole, je čítanie Aktov generálnych kapitúl od roku 1220 do roku 2001.
Každá kapitula, ako tá, ktorú sme skončili, hodnotí, rokuje a definuje; vynáša, schvaľuje a potvrdzuje zákony;
nariaďuje, povzbudzuje, plánuje. Každá kapitula „plače s tými, čo oplakávajú“ zranenia sveta a ľudí, bojuje proti
tomu, čo prekáža v ohlasovaní Ježišovej Dobrej zvesti; „raduje sa s radujúcimi”, raduje sa a teší sa s radosťami
a nádejami sveta, Cirkvi a rehole. Generálna kapitula v Providence, prvá v novom tisícročí, nebola výnimkou,
a vyzýva nás, aby sme ohlasovali kontemplované, premodlené, prečítané, preštudované a vyznávané Slovo
v súčasnom globalizovanom svete.
Celá generálna kapitula provokuje – oveľa skôr už v texte oficiálneho zvolávacieho listu – istý druh pohybu
či prúdu, ktorý mieri a smeruje ku konaniu samotnej kapituly. Po tomto hnutí, ktoré do Providence prinieslo
radosti a nádeje bratov, pripravené – ako nejaké „dostredivé“ hnutie „inšpirácie“ – počnúc konventnými
a provinčnými kapitulami a regionálnymi stretnutiami, nasleduje teraz „odstredivé“ hnutie „aplikácie”, ktoré
sa rozpína do celej rehole, do provincií a analogických entít, do každej komunity, ku každému bratovi.
Prostredníctvom priameho svedectva kapitulárov, čítaním, štúdiom, a uživotňovaním prítomných aktov,
komunity, nové provinčné kapituly... svojím spôsobom spôsobia dynamickú obnovu. Všetko vyžaduje svoj čas
a zahŕňa kontemplatívny rytmus rozhodnutí. Nevedeli by sme, ani by sme to nemohli robiť iným spôsobom! Nie
sme manažérmi, sme rehoľnými bratmi a od roku 1220 sa vyjadrujeme cez toto hnutie inšpirácie a aplikácie
generálnych, provinčných a miestnych kapitúl.
Chceli sme ponúknuť výzvy, nariadenia a ustanovenia, ktoré menia niektoré aspekty nášho života. Každý
text so sebou prináša živé posolstvo, živú dušu. Myslím pritom na ducha, ktorý je v pozadí celej diskusie v aule.
Myslím na inšpiráciu a aplikáciu, ktoré sa svojím spôsobom vracajú, aby inšpirovali rehoľu. Preto by som mohol
uzavrieť, že tieto texty sú skutočným kázaním, a ako každé kázanie, aj oni by chceli mobilizovať intelekt
a srdce, dušu každého brata, každej miestnej komunity, každej provincie, život celej rehole.
Nakoniec by som sa chcel poďakovať všetkým bratom a sestrám, vďaka ktorým bolo možné sláviť túto
generálnu kapitulu.
Ďakujem br. Normanovi Haddadovi, provinciálovi, br. Philipovi Smithovi, rektorovi „Providence College“
a všetkým bratom Provincie svätého Jozefa v Spojených štátoch amerických, za ich štedrosť, s akou prijali
slávenie generálnej kapituly. V týchto chvíľach, veľmi smutných pre Spojené štáty americké, nech k nim
smeruje všetka naša láska a modlitba. Akoby to ani nebola pravda, že v Providence sme spolu vo veľkej radosti
slávili dar bratského života v spoločenstve, a teraz máme plakať nad nenávisťou a toľkými zbytočnými mŕtvymi.
Nech tieto stránky budú takisto pozvaním k milosrdenstvu, odpusteniu a pokoju.
2
Vrátiac sa ku kapitule, chcem vyjadriť úprimné slová osobitnej vďaky a lásky br. Georgeovi Schommerovi,
generálnemu sekretárovi, ktorý nám všetkým ponúkol dar svojej bratskej pozornosti. Takisto ďakujem jeho
asistentom, br. Johnovi Langloisovi a br. Carlosovi Quijanovi. Osobitne ďakujem žoviálnemu a radostnému
svedectvu bratov študentov Provincie svätého Jozefa, prítomným na kapitule.
Každá kapitula vyžaduje osobitné úsilie, aby premodlené, prediskutované, vyslovené a napísané slovo mohlo
byť počúvané, čítané, pochopené, a aby takto prišlo ku ostatným – ku každému kapitulárovi, a jasne a účinne
dokonca do celého sveta. Preto ďakujem za službu všetkým bratom a sestrám, ktorí prekladali a tlmočili;
všetkým zo sekretariátu. Takisto veľmi pekne a osobitne ďakujem br. Josému Lópezovi Legidovi, br. Philippeovi
Cochinauxovi a br. Quiricovi Pedregosovi, ktorí museli zápasiť v ťažkom umení a moderovali plenárne
zhromaždenia kapituly. K nim treba priradiť br. Yvesa Bériaulta, zodpovedného za internet a br. Jesúsa
Hernanda, zapisovateľa kapituly, ktorí sa usilovali o uľahčenie komunikácie. Taktiež ďakujem br. Jamesovi
Marchiondaovi a jeho najbližším spolupracovníkom za prípravu liturgie, br. Andréovi Descôteauxovi, sestre
Mary Fran Fleischakerovej a sestre Gail Himrodovej, ktoré nám pomáhali zvolávať všetkých účastníkov na
slávenia, aby sme vzývali Boha, aby sme ho chválili a oslavovali. Srdečná vďaka!
Týmto listom promulgujem Akty volebnej generálnej kapituly slávenej v Providence, v štáte Rhode Island,
v Spojených štátoch amerických, v dňoch od 10. júla do 8. augusta 2001.
Dané v Ríme v našom konvente Svätej Sabíny, dňa 18. septembra 2001, na sviatok svätého Jána Macíasa.
S bratským pozdravom vo svätom Dominikovi
L. + S.
br. Carlos A. AZPIROZ COSTA OP
Magister Rehole
br. Thomas MCCARTHY OP
sekretár
Prot. 50/01/1389 Providence 2001
3
DOPIS JANU PAVLU II.
Svatý Otče,
protože se blíží konec období mého úřadu magistra Řádu, chci vyjádřit svou synovskou oddanost a sdílet
s Vámi, Vaše Svatosti, své naděje ohledně budoucnosti Řádu.
Především vyjadřuji svou vděčnost za pokyny a povzbuzení, která VaÓe Svatost bhem let dala Ìádu. Protoñe
jako následovníci sv. Dominika, sv. Hyacinta a mnoha dalÓích svtcç Ìádu vidíme jako své poslání kázat Boñí
slovo añ na hranice Církve, našli jsme ve Vašich slovech a ve Vašem příkladu mocný zdroj inspirace. Náš bratr
Pierre Claverie O.P., biskup-mučedník z Oranu v Alžírsku, definoval dominikánské charisma jako stavění se
na hranice rozdělení světa. Vytrvalost, s jakou Vaše Svatost pokračovala v rozvíjení ekumenického
a mezináboženského dialogu mezi všemi Božími dětmi, byla a je podporou pro naše dominikánské bratry
a sestry, kteří se v mnoha částech světa angažují v teologickém bádání, kázání a sycení hladu po Bohu.
Dále chci poděkovat za Vaši nauku, speciálně za encykliky Veritatis splendor a Fides et ratio, v nichž vidíme
znaky vlivu obnovené četby sv. Tomáše Akvinského. Toto ocenění našeho největšího teologického učitele se
stalo signálem pro mnoho dominikánů věnujících se studiu, aby syntéza sv. Tomáše mohla být dnes, tak jako
v dřívějších obdobích dějin církve a Řádu, mocným pramenem pro teologickou reflexi. V posledním desetiletí
jsme viděli růst nového zájmu a lásky k naší teologické tradici.
Nakonec chci poděkovat za Vaše ocenění a důvěru, které dostal Řád i já sám během let od Apoštolského
stolce.
Končím období svého úřadu s nadějí, protože vidím, jak se rodí obnovený dynamismus v provinciích Řádu,
které v posledních letech prošly fází očisty, a dosvědčuji rozkvět Řádu v jiných provinciích. Mám důvěru, že
zápal sv. Dominika bude pokračovat v bratřích a sestrách Řádu.
Naše blížící se generální kapitula bude slavena v červenci v Providence College, Rhode Island, USA.
Pokorně žádám o Vaše apoštolské požehnání pro bratry, kteří se tam sejdou, pro zástupce dominikánské rodiny,
kteří se budou účastnit kapituly, a pro svého nástupce, 86. magistra Řádu.
V Kristu, našem Pánu
fr. Timothy Radcliffe OP
magistr Řádu kazatelů
4
DOPIS FR. TIMOTHY RADCLIFFOVI,
MAGISTRU ŘÁDU KAZATELŮ
Velmi ctihodnému Timothy Radcliffovi,
generálnímu magistrovi Řádu kazatelů.
„Vzdávaje díky Otci, který nás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle“ (Kol 1,12), zdravím vás
a Řád kazatelů u příležitosti volební generální kapituly, která bude 10. července 2001 zahájena na Rhode
Islandu. Zatímco vy se scházíte na první kapitulu nového milénia, abyste zvolili osmdesátého pátého nástupce
vašeho požehnaného Zakladatele, svatého Dominika, já vzývám světlo Ducha Svatého, nechť osvítí všechny
členy kapituly, aby vše, nad čím přemýšlíte, a vše, co vyslovíte nebo uděláte, přineslo posílení Řádu a pokoj
Církvi.
Již na počátku bylo jedním z prvních úkolů přidělených vašemu Řádu hlásání Kristovy pravdy jako odpovědi
na albigenskou herezi, novou formu vracející se manichejské hereze, s níž se křesťanství muselo potýkat už od
začátku. V jejím jádru stojí popření vtělení, odmítnutí přijmout fakt, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi
námi, plné milosti a pravdy“ (Jan 1,14). Duch Svatý na tuto novou formu staré hereze odpovídá povoláním
Řádu kazatelů, mužů, kteří budou vynikat svou chudobou a mobilitou ve službách evangelia, kteří budou
neustále kontemplovat pravdu Vtěleného Slova modlitbou a studiem, a skrze kázání a učení budou druhým
předávat ovoce své kontemplace. Contemplata aliis tradere: toto heslo Řádu se stalo úžasnou výzvou k činu –
a tou zůstává také dnes.
Na vaší kapitule se budete zamýšlet nad vnitřně spjatými tématy „Kázání evangelia v globalizovaném světě“
a „Obnova kontemplativního života“. Historie vašeho Řádu nám dokazuje, že evangelium bude kázáno novými
a účinnými způsoby v rychle se měnícím světě pouze tehdy, budou-li křesťané následovat cestu kontemplace,
která vede k hlubšímu vztahu s Kristem „přijatým v jeho mnohotvárné přítomnosti v církvi a ve světě,
vyznávaného jako smysl dějin a světlo na naší cestě.“ (Novo Millennio Ineunte, 15).
Je jasné, že pradávná sklíčenost lidské duše a velké nepravdy nikdy neumírají, ale zůstávají po určitou dobu
skryté, aby se později znovu objevily v jiných formách. To je také důvod, proč je stále třeba nové evangelizace,
a to takové, k níž Duch Svatý nyní svolává celou Církev. Žijeme v době poznamenané jejím vlastním způsobem
popřením Vtělení. Poprvé od Kristova narození před dvěma tisíci lety se zdá, že pro Něj ve stále více
sekularizovaném světě už není místo. Ne snad, že je stále popírán přímo: ve skutečnosti mnozí prohlašují, že
obdivují Ježíše a oceňují prvky jeho učení. Nicméně stále zůstává vzdáleným: není opravdu znám, milován
a následován, ale je odsouván do dávné minulosti či dálných nebes.
Je to náš věk, který popírá Vtělení nepřeberným množstvím praktických způsobů, a důsledky tohoto popření
jsou zjevné a zneklidňující. V první řadě je vztah mezi jedincem a Bohem chápán jako čistě osobní a soukromý,
takže je Bůh odstraněn z procesů, jež řídí společenské, politické a ekonomické dění. To obratem vede ke značně
omezenému chápání lidských možností, je-li to pouze Kristus, kdo „plně odhaluje člověka jemu samému a dává
mu poznat vznešenost jeho povolání“ (Gaudium et Spes, 22). Jestliže je Kristus vyloučen nebo popřen, vize
lidského poslání se ztrácí, a jak tak očekáváme méně a o méně i usilujeme, naděje ustupuje zoufalství a radost
depresi. Objevuje se zde také hluboká nedůvěra v rozum a lidskou schopnost uchopit pravdu, vždyť již samo
pojetí pravdy je předhozeno pochybám. Víra a rozum tvoří společnost, která k jejich vzájemnému zbídačení
degeneruje do fideismu na jedné a racionalismu na druhé straně. Život není doceňován a milován; odtud pramení
šíření jakési kultury smrti s jejími temnými květy potratu a eutanázie. Tělo a lidská sexualita nejsou patřičně
oceňovány a milovány; odtud degradace sexu, který sám sebe předvádí v přílivu morálního změtení, nevěry
a násilí pornografie. Samo stvoření není ctěno a milováno; odtud rozsah destruktivního sobectví při zneužívání
a vykořisťování životního prostředí.
V takové situaci Církev i následník apoštola Petra vzhlížejí k Řádu kazatelů s nemenší nadějí a důvěrou než
v dobách jeho založení. Potřeby nové evangelizace jsou obrovské; a je jisté, že váš Řád s tolika jeho povoláními
a tak význačným dědictvím musí hrát podstatnou roli v poslání Církve při vyvracení starých nepravd a účinném
hlásání Kristova poselství na úsvitu nového milénia.
Když umíral, řekl svatý Dominik svým truchlícím bratřím: „Neplačte, neboť vám po smrti budu užitečnější
a budu vám moci pomáhat účinněji než za svého života.“ Co nejvroucněji se modlím, aby vás přímluva vašeho
zakladatele posílila v úkolech, které před vámi nyní stojí, a aby onen veliký zástup dominikánských světců, již
zdobili minulost Řádu, osvítil i jeho cestu do budoucnosti. Svěřujíce Řád kazatelů do mateřské péče Panny
Marie Růžencové, vám, členům kapituly i všem bratřím, s potěšením uděluji své apoštolské požehnání jako
zástavu nekonečné milosti a pokoje v Ježíši Kristu. „On je obraz neviditelného Boha, dříve zrozený, než celé
tvorstvo.“ (Kol 1,15).
Dáno ve Vatikánu dne 28. června 2001
Jan Pavel II.
5
SEZNAM ÚČASTNÍKŮ
DEFINOVALI
POD
FR. CARLOS ALFONSO AZPÍROZ COSTA
MAGISTREM CELÉHO ŘÁDU KAZATELSKÉHO
Bývalý magistr Řádu
fr. Timothy RADCLIFFE
Provinciálové
fr. Manuel Fernando SANTOS SÁNCHEZ, provincie španělská
fr. Michel VAN AERDE, provincie toulouská
fr. Éric de CLERMONT-TONNERRE, provincie francouzská
fr. Bernardino PRELLA, provincie sv. Dominika v Itálii
fr. Fausto SBAFFONI, provincie římská sv. Kateřiny Sienské
fr. Francesco GIOFRÉ, provincie sv. Tomáše Akvinského v Itálii
fr. Hans-Albert GUNK, provincie teutonská
fr. Allan WHITE, provincie anglická
fr. Maciej ZIĘBA, provincie polská
fr. Antonio GARCÍA LOZANO, provincie aragonská
fr. Damián NĚMEC, provincie česká
fr. Frano PRCELA, provincie chorvatská Zvěstování Panny Marie
fr. Miguel Adriano Martins dos SANTOS, provincie portugalská
fr. Manuel UÑA FERNÁNDEZ, provincie betická
fr. David VAN OOIJEN, provincie holandská
fr. Gearóid MANNING, provincie irská
fr. Miguel CONCHA MALO, provincie sv. Jakuba v Mexiku
fr. Jaime Lino DOLAN, provincie sv. Jana Křtitele v Peru
fr. Carlos Mario ALZATE MONTES, provincie sv. Ludvíka Bertranda v Kolumbii
fr. Domingo SÁNCHEZ VILLALBA, provincie sv. Kateřiny Sienské v Ecuadoru
fr. Bonifacio GARCÍA SOLÍS, provincie Panny Marie Růžencové
fr. Bertrand DE CLERCQ, provincie sv. Růženy z Limy ve Flandrech
fr. Javier POSE, provincie argentinská
fr. Norman Alfred HADDAD, provincie sv. Josefa v USA
fr. Denis DION, provincie sv. Dominika v Kanadě
fr. Daniel SYVERSTAD, provincie Nejsvětějšího Jména Ježíš v USA
fr. Hans Ulrich STEYMANS, provincie sv. Alberta Velikého v Horním Německu a Rakousku
fr. Edward RUANE, provincie sv. Alberta Velikého v USA
fr. Thomas CASSIDY, provincie Nanebevzetí Panny Marie v krajinách australských a novozélandských
fr. José Fernandes ALVES, provincie Bartoloměje de las Casas v Brazílii
fr. Hubert NICLASSE, provincie Zvěstování Panny Marie ve Švýcarsku
fr. Joseph NGUYEN CAO LUAT, provincie Královny apoštolů ve Vietnamu
fr. Ernesto ARCEO, provincie filipínská
fr. Alberto RODRÍGUEZ, provincie sv. Martina de Porres v USA
fr. Thomas McDERMOTT, provincie sv. Josefa dělníka v Nigérii
fr. Paul KURUVILLA, provincie indická
Viceprovinciálové
fr. James CHANNAN, viceprovincie «Syn Marie» v Pákistánu
fr. Pablo IRIBARREN, viceprovincie sv. Vincence Ferrerského ve Střední Americe
fr. Rajmund KLEPANEC, viceprovincie Růžencové Panny Marie na Slovensku
6
Generální vikáři
fr, generální vikariát maďarský
fr. Enrique GONZÁLEZ RILOBA, generální vikariát sv. Vavřince, mučedníka, v Chile
fr. André COULÉE, generální vikariát sv. Tomáše Akvinského v Belgii
fr. Jean-Rufin MUNKUOMO, generální vikariát v Kongu
fr. Albert NOLAN, generální vikariát Jižní Afriky
fr. Celestine CHIN-KUN, generální vikariát «Královny Číny»
fr. Tadas ASTRAUSKAS, generální vikariát sv. andělů strážných na Litvě, Lotyšsku a Estonsku
fr. Andrzej KAMIŃSKI, generální vikariát Ruska a Ukrajiny
fr. Mario Alberto RODRÍGUEZ LEÓN, generální vikariát sv. Kříže v Puerto Rico
Definitoři
fr. Juan José De LÉON LASTRA, provincie španělská
fr. Alain QUILICI, provincie toulouská
fr. Jean-Claude LAVIGNE, provincie francouzská
fr. Virgilio AMBROSINI, provincie sv. Dominika v Itálii1
fr. Daniele CARA, provincie římská sv. Kateřiny Sienské
fr. Giovanni MATERA, provincie sv. Tomáše Akvinského v Itálii
fr. Manuel MERTEN, provincie teutonská
fr. Aidan NICHOLS, provincie anglická
fr. Jarosław KUPCZAK, provincie polská
fr. Juan José GALLEGO, provincie aragonská
fr. Vojtěch SOUDSKÝ, provincie česká
fr. Marijan JURČEVI, provincie chorvatská Zvěstování Panny Marie
fr. Luís DE FRANÇA, provincie portugalská
fr. Miguel DE BURGOS, provincie betická
fr. Jan LAAN, provincie holandská
fr. John HARRIS, provincie irská
fr. Fernando GARCÍA FERNÁNDEZ, provincie sv. Jakuba v Mexiku
fr. Jorge CORONADO, provincie sv. Jana Křtitele v Peru
fr. Orlando RUEDA, provincie sv. Ludvíka Bertranda v Kolumbii
fr. Antonio CABREJAS, provincie sv. Kateřiny Sienské v Ecuadoru
fr. Pedro Luis GONZÁLEZ, provincie Panny Marie Růžencové
fr. Mark DE CALUWE, provincie sv. Růženy z Limy ve Flandrech
fr. Pablo CONDRAC, provincie argentinská
fr. Augustine DI NOIA, provincie sv. Josefa v USA
fr. Charles TABONE, maltézská sv. Pia V.
fr. Guy RIVARD, provincie sv. Dominika v Kanadě
fr. Michael DODDS, provincie Nejsvětějšího Jména Ježíš v USA
fr. Martin STASZAK, provincie sv. Alberta Velikého v Horním Německu a Rakousku
fr. Charlie BOUCHARD, provincie sv. Alberta Velikého v USA
fr. Henry PAROI, provincie Nanebevzetí Panny Marie v krajinách australských a novozélandských
fr. Vicente MICALLEF, provincie Bartoloměje de las Casas v Brazílii
fr. Bernard BONVIN, provincie Zvěstování Panny Marie ve Švýcarsku
fr. Val McINNES, Provincie S. Martini de Porres in USA
fr. Martin AITSEBAOMO, provincie sv. Josefa dělníka v Nigérii
Sociové definitorů
fr. Fernando VELA LÓPEZ, provincie španělská
fr. André LENDGER, provincie toulouská
fr. Jean-Luc-Marie FOERSTER, provincie francouzská
fr. Lorenzo PIRETTO, provincie sv. Dominika v Itálii
1
Do dne 19. …ervence.
7
fr. Salvatore RACITI, provincie sv. Tomáše Akvinského v Itálii
fr. Thomas EGGENSPERGER, provincie teutonská
fr. Tomasz KWIECIEŃ, provincie polská
fr. Henk JONGERIUS, provincie holandská
fr. John O'GORMAN, provincie irská
fr. Eduardo CUENCA MORENO, provincie sv. Jakuba v Mexiku
fr. Nelson MEDINA FERRER, provincie sv. Ludvíka Bertranda v Kolumbii
fr. Joseph GUIDO, provincie sv. Josefa v USA
fr. Denis GAGNON, provincie sv. Dominika v Kanadě
fr. Richard SCHENK, provincie Nejsvětějšího Jména Ježíš v USA
fr. Thomas O'MEARA, provincie sv. Alberta Velikého v USA
fr. Jaime BOQUIREN, provincie filipínská
fr. Brian PIERCE, Provincie S. Martini de Porres in USA
fr. Nichodemus UGWU, provincie sv. Josefa dělníka v Nigérii
fr. Peter LOBO, provincie indická
Sociové provinciálů
fr. Robert TADDEI, provincie sv. Dominika v Itálii2
fr. Constantine MAMO, provincie maltézská sv. Pia V.3
fr. Edwin LAO, provincie filipínská4
Delegáti vikariátů
fr. José HERNANDO HERNANDO, vikariáty provincie španělské
fr. Jean-Max HUGUES, vikariáty provincie toulouské
fr. Michel LACHENAUD, vikariáty provincie francouzské
fr. Clifton HARRIS, vikariáty provincie anglické
fr. Lucio VARGAS, vikariáty provincie teutonské
fr. Józef ZBORZIL, vikariáty provincie polské
fr. Luis Carlos BERNAL, vikariáty provincie aragonské
fr. Gil Manuel da CONCEIÇÃO, vikariáty provincie portugalské
fr. Melchor ABOL, vikariáty provincie betické
fr. Wijbe FRANSEN, vikariáty provincie holandské
fr. Paschal TIERNAN, vikariáty provincie irské
fr. Eladio NEIRA, vikariáty provincie Panny Marie Růžencové
fr. Agripino FRANCO HERRERO, vikariáty provincie Panny Marie Růžencové
fr. Vicente MONTES, vikariáty provincie Panny Marie Růžencové
fr. Dominic IZZO, vikariáty provincie sv. Josefa v USA
fr. Justin MITO, vikariáty provincie sv. Dominika v Kanadě
fr. Jhony LUJAN FLORES, vikariáty provincie sv. Alberta Velikého v USA
fr. Callixtus TAVISIBATU, vikariáty provincie Nanebevzetí Panny Marie v krajinách australských
a novozélandských
fr. Paul TRAN, vikariáty provincie Královny apoštolů ve Vietnamu
Delegáti konventů pod bezprostřední pravomocí magistra Řádu
fr. Robert CHRISTIAN, konvent sv. Dominika a Sixta v Římě
fr. Elio MONTELEONE, konventy S. Maria Maggiore a sv. Tomáše Akvinského v Římě a sv. Bonaventury
a Tomáše ve Ferratě a sv. Sabiny v Římě
fr. Jean-Michel POFFET, konventy sv. Alberta Velkého ve Fribourgu a sv. Štěpána Prvomučedníka v
Jeruzalémě a Projektu magistra Řádu ve Venezuele
2
Místo definitora dle LCO …. 525 § II od 20. …ervence.
3
Místo provinciála dle LCO …. 525 § II.
4
Místo definitora dle LCO …. 525 § II.
8
ÚČASTNILI SE TÉŽ KAPITULY
Asistenti magistra Řádu, generální sekretář a syndik Řádu
fr. Yvon POMERLEAU, asistent pro apoštolský život
fr. Guido VERGAUWEN, asistent pro intelektuální život
fr. Roger HOUNGBEDJI, asistent pro provincie v Africe
fr. Jesús HERNANDO, ředitel IDI a vydavatel „Analecta Ordinis Prædicatorum“
fr. Thomas McCARTHY, generální sekretář
fr. Edmund NANTES, syndik Řádu
Pozvaní magistrem Řádu z dominikánské rodiny
S. Marta FONSECA, mniška
S. Gabriella MAURI, mniška
S. Visitation NQOLO, mniška
S. Lee PENDERGAST, mniška
S. Jean-Thérèse VAUHKONEN, mniška
S. Mary Faith GEELAN, delegátka Dominican Sisters International
S. Zenaida NACPIL, delegátka Dominican Sisters International
paní Karen WOODS, laická sdružení
pan Roberto ESTEVEZ, laická sdružení
slečna Pamela LAGOS, Juventus Dominicana
Liturgická rada
fr. Michael DE TEMPLE
fr. André DESCÔTEAUX
S. Mary Fran FLEISCHAKER
S. Gail HIMROD
fr. James MARCHIONDA
Moderátoři
fr. José LEGIDO
fr. Philippe COCHINAUX
fr. Quirico PEDREGOSA
Sekretariát
fr. George SCHOMMER, generální sekretář
fr. John LANGLOIS, generální podsekretář
fr. Carlos-Bartolomé QUIJANO, generální podsekretář
Znalec pro internet
fr. Yves BÉRIAULT
Znalci (přednášející)
fr. Paul MURRAY
fr. Robert SCHREITER, C.PP.S.
NA KAPITULE POMÁHALI
Překladatelé
fr. Jean-Ariel BAUZA-SALINAS
fr. Jacek BUDA
fr. José CABRERA
fr. Rémi-Jourdain CAILLAUD
fr. Victor CELIO
fr. Oscar CLAVIN
fr. Mary Ann CONNOLLY
fr. Alejandro CROSTHWAITE
S. Jeanne FECTEAU
fr. Peter FEGAN
S. Mary Rose GALLOY
fr. Jean-Marc GAYRAUD
9
fr. Mark HOO
fr. Carlos IZAGUIRRE
fr. Herman JOHNSON
fr. Mario JABARES
fr. Victor LAROCHE
fr. Alfred LÓPEZ
fr. Olivier POQUILLON
fr. Wojciech PRUS
fr. Luis RAMOS
fr. Marcos RAMOS
fr. Manuel RIVERO
fr. Michael SAVAGE
fr. Juan TORRES
fr. Rick VAN LIER
fr. Pierre VEILLER
fr. Claude VÉZINA
fr. André VILLENEUVE
S. Lætitia YOUCHTCHENKO
fr. Jean-Baptiste LORIENT
fr. Manuel Angel MAESTRO
fr. Javier MARTINEZ
fr. Sebastián MAZA
fr. Philip McSHANE
fr. Angel MÉNDEZ
Překladatelé přes internet
fr. Manolo DEL RIO
fr. Mark EDNEY
S. Mary Thomas NOBLE
fr. Michael O'ROURKE
fr. Peggy SAUSE
Ostatní
fr. Nicanor Pier Giorgio AUSTRIACO
fr. Luke CLARK
fr. Michael DOSCH
fr. John Thaddeus HEMSWORTH
fr. Andrew HOFER
fr. Rick JASTRZEBSKI
fr. Jonathan KALISCH
fr. Dominic LANGEVIN
fr. Nicholas LOMBARDO
fr. David MOTT
fr. Darren PIERRE
fr. Paulius RUDINSKAS
fr. Chris SALIGA
fr. Jordan TURANO
fr. John Paul WALKER
ZKRATKY
Conferencia Interprovincíal Dominicana de América Latina y el Caríbe
(Meziprovinční dominikánská konference Latinské Ameriky a Karibiku)
CODAL
COnfederación de Dominicas de América Latina y el Caríbe
(Konfederace dominikánek Latinské Ameriky a Karibiku)
DOMUNI Université des Sciences Humaines et Religieuses sur Internet – Toulouse
(Internetová univerzita humanistických a náboženských věd – Toulouse)
DSI
Dominican Sisters International
(Mezinárodní dominikánské sestry – světová konference kongregací sester dominikánek)
ESPACE Centre dominicain sur les réalités spirituelles, culturelles, sociales en Europe
(Dominikánské centrum pro spiritualitu, kulturu a sociologii v Evropě)
IAOP
Inter Africa de l’Ordre des Prêcheurs
(Mezi-Afrika dominikánského řádu – konference afrických provinciálů)
IDEO
Institut Dominicain d’Études Orientales au Caïre
(Dominikánský institut východních studií v Káhiře)
IDF
International Dominican Foundation
(Mezinárodní dominikánská fundace)
IEOP
Inter Europe de l’Ordre de Prêcheurs
(Mezi-Evropa dominikánského řádu – konference evropských provinciálů)
MIJD
Mouvement International de la Jeunesse Dominicaine
(Mezinárodní hnutí dominikánské mládeže)
MIVD
Mouvement International des Volontaires Dominicains
(Mezinárodní hnutí dominikánských dobrovolníků)
ONG
Organisation Non-Gouvernemental
(nevládní organizace)
PUST
Pontificia Universitas Sancti Thomæ Aquinatis – Angelicum
Papežská univerzita sv. Tomáše Akvinského – Angelicum
UST
University of St. Thomas
Univerzita sv. Tomáše v Manile, Filipíny
CIDAL
10
HLAVA I
OZNÁMENÍ
(1) OZNAMUJEME, že magistr Řádu fr. Timothy Radcliffe OP řádně svolal generální kapitulu na 10. července
2001 do Providence College, Rhode Island, v USA, a to listinou datovanou 7. října 2000 (Prot. 50/00/1542) ve
shodě s předpisem LCO č. 413 § II.
(2) Oznamujeme, že magistr Řádu fr. Timothy Radcliffe ve shodě s LCO č. 414 ustanovil fr. George Schommer
z provincie sv. Josefa v USA generálním sekretářem kapituly listinou datovanou 15. listopadu 1999 (Prot.
50/99/1985). Téhož dne ustanovil fr. Jean Langlois z téže provincie asistentem generálního sekretáře (Prot.
50/99/1986) a později dne 14. února 2000 ustanovil fr. Carlos-Bartholomé Quijano z téže provincie asistentem
generálního sekretáře (Prot. 50/00/181).
(3) Oznamujeme, že magistr Řádu fr. Timothy Radcliffe pozval písemně následující hosty generální kapituly
v Providence College: z kontemplativních mnišek Sr. Marta Fonseca, Sr. Gabriella Mauri, Sr. Visitation Nquolo,
Sr. Lee Pendergast a SR. Jean-Thérèse Vaunkhonen; z kongregačních sester Sr. Mary Faith Geelan a Sr. Zenaida
Nacpil; z laických sdružení pí Karen Woods a p. Roberto Estévez; a z Dominikánského hnutí mládeže sl. Pamela
Lagos.
(4) Dáváme na vědomí, že 26. května 2001 napsal magistr Řádu fr. Timothy Radcliffe dopis Svatému Otci Janu
Pavlu II., v němž především papeži děkoval za pokyny a povzbuzení, která během let dal Řádu. Text tohoto
dopisu (Prot. 63/01/954) je zařazen do těchto Akt.
(5) S radostí vyjadřujeme svou vděčnost Svatému Otci Janu Pavlu II. za jeho inspirativní dopis zaslaný
fr. Timothy Radcliffovi u příležitosti generální kapituly. List Svatého Otce byl přečten v nedávno otevřené kapli
sv. Dominika v Providence College, když se kapituláři shromáždili ke slavení večerních chval.
(6) Oznamujeme, že bratři Bernardino Prella, Antonio García Lozano a Thomas Mc Dermott náležitě
prozkoumali ověřující listy kapitulářů v pondělí 9. července 2001 večer, jak bylo ustanoveno.
(7) Oznamujeme, že se ze zdravotních důvodů nemohli účastnit kapituly fr. Charles Fenech, provinciál Malty,
a fr. Rolando de la Rosa, provinciál Filipín, a že je nahradili fr. Constantine Mamo a fr. Edwin Lao (srov. LCO
č. 525 § II). Kromě toho během kapituly se musel ze zdravotních důvodů vrátit domů fr. Virgilio Ambrosini
z provincie sv. Dominika v Itálii a nahradil ho fr. Roberto Taddei (srov. LCO č. 525 § II, od 20. července).
(8) Oznamujeme, že magistr Řádu fr. Timothy Radcliffe celebroval v úterý 10. července na zahájení kapituly
slavnostní mši k Duchu svatému, při níž též kázal. Text jeho homilie je včleněn do Akt.
(9) Oznamujeme, že během prvých dnů kapituly vyslechli kapituláři fundované přednášky P. Roberta Schreitera
C.PP.S. na téma „Kázání evangelia v 21. století“ a fr. Paula Murray z irské provincie na téma „Znovuobjevení
kontemplativní dimenze“. Obě přednášky jsou obsaženy v těchto Aktech. Po přednáškách následovala diskuse.
v případě přednášky P. Schreitera přednesli desetiminutovou reflexi na podkladě přednášky fr. Maciej Zięba,
polský provinciál, fr. Paul Kuruvilla, indický provinciál, a fr. Albert Nolan, generální vikář Jižní Afriky. fr. Paul
ochotně zastoupil nepřítomného fr. Rolando da Rosa, který byl spolu s ffr. Maciejem a Albertem pozván listem
fr. Timothy z 24. května 2001 (Prot. 50/01/926) k odpovědi na přednášku P. Schreitera. V případě přednášky
fr. Paula Murray byly v plénu dávány otázky, na které fr. Paul odpovídal.
(10) Oznamujeme, že v prvých dnech kapituly se též konala prezentace situace Řádu v Africe. V plénu byly
diskutovány důležité sociální a zdravotní problémy tohoto kontinentu – jmenovitě problém AIDS, přičemž
mnozí kapituláři z Afriky vysvětlovali některé aspekty komplexní situace tohoto kontinentu.
(11) Oznamujeme, že bratři měli během prvých dnů kapituly setkání v jazykových a regionálních skupinách,
v nichž reflektovali přednášky P. Schreitera a fr. Murray a v nichž také společně uvažovali nad tím, kdo z bratří
11
by mohl být zvolen magistrem Řádu. Úkol předsedů jazykových skupin přijali ffr. Fernando Vera López,
Michael Dodds, Gearóid Manning a Hubert Niclasse. Magistr Řádu fr. Timothy Radcliffe je k tomu vyzval svým
listem ze dne 7. června 2001 (Prot. 50/01/1041). Úkol moderování regionálních skupin přijali (na základě výzvy
fr. Timothy listem z 10. června 2001, Prot. 50/01/1040) fr. Hans-Albert Gunk, David van Ooijen, Giovanni
Matera, Thomas Cassidy a Charles Bouchard.
(12) Oznamujeme, že diskuse před volbou magistra Řádu se konala v pátek 13. července odpoledne pod vedením
dosavadního magistra fr. Timothy Radcliffa.
(13) Oznamujeme, že kapitulou byli potvrzeni jako moderátoři plenárních zasedání kapituly ffr. José Ángel
López Ledigo, Phillipe Chochinaux a Quirico Pedregosa.
(14) Oznamujeme, že kapitulou byl schválen jednací řád kapituly, který pak byl náležitou většinou hlasů kapituly
později pozměněn.
(15) Oznamujeme, že plenární zasedání kapituly schválilo dle LCO č. 417 § I odst. 4° následující rozdělení
kapitulářů (a hostů) do komisí:
Poslání řádu (náboženské poslání)
GUNK Hans-Albert
HARRIS Clifton
ZIĘBA Maciej
ZBORZIL Józef
MANNING Gearóid
ARRIBAS MONTES Vicente
DI NOIA Augustine
TABONE Carmel
O’MEARA Thomas, předseda
UGWU Nichodemus Nwachukwu
KURUVILLA Paul
RADCLIFFE Timothy
HOUNGBEDJI Roger
Společný život – kontemplace
PUCIŁOWSKI Józef
KWIECIEŃ Tomasz
JONGERIUS Henk
O’GORMAN John
HADDAD Norman
MAMO Constantine
DION Denis
CASSIDY Thomas
MICALLEF Vicente
CHANNAN James
NOLAN Albert, předseda
Sr. GEELAN Mary Faith
Dominikánská rodina
VAN AERDE Michel
GIOFRÉ Francesco
BERNAL LLORENTE Luis Carlos
da CONCEIÇÃO FILIPE Gil Manuel
FRANSEN Wijbe
GONZÁLES Pedro Luis
NEILE ZAMORA Eladio
POSE Javier María, předseda
RIVARD Guy
BOQUIREN Jaime
12
RODRÍGEZ LEÓN Mario
pí WOODS Karen
Sr. NACPIL Zenaida
sl. LAGOS Pamela
POMERLEAU Yvon
Poslání řádu: globalizace, spravedlnost a mír, sociální otázky
HERNARDO HERNARDO José
HUGUES Jean-Max
LENDGER André
CLERMONT-TONNERRE Eric de
PRELLA Bernardino
PIRETTO Lorenzo
MATERA Giovanni
JURCEVIĆ Marijan
dos SANTOS Miguel Adriano Martins
de BURGOS NÚÑEZ Miguel
CONCHA MALO Miguel
CAGNON Denis, předseda
BONVIN Bernard
COULÉE André
ASTRAUSKAS Tadas
MONTELEONE Elio
Společný život (španělsky mluvící)
SANTOS SÁNCHEZ Manuel
AMBROSINI Virgilio
(TADDEI Roberto)5
PISTONE Rosario
VARGAS Lucio
GARCÍA LOZANO Antonio
DE FRANÇA OLIVEIRA Luís, předseda
CORONADO Jorge
CABREJAS MARTÍN Antonio
SÁNCHEZ VILLALBA Luis Domingo
GONZÁLES RILOBA Enrique
LUJAN FLORES Jhony
FERNANDES ALVES José
RODRIGES Alberto
IRIBARREN PASCAL Pablo
Ekonomie
LAVIGNE Jean-Claude, předseda
CARA Daniele
VAN OOIJEN David
CUENCA MORENO Eduardo
CONDRAC Pablo
McINNES Val
AITSEBAOMO Martin
KLEPANEC Rajmund
NANTES Edmund
Řízení
WHITE Allan
NĚMEC Damián
GARCIA SOLIS Bonifacio
5
Od 20. …ervence.
13
DODDS Michael
STEYMANS Hans Ulrich, předseda
RUANE Edward
NYUGEN CAO LUAT Joseph
McDERMOTT Thomas
KAMIŃSKI Andrzej
AZPIROZ COSTA Carlos
LCO
QUILICI Alain
SBAFFONI Fausto
EGGENSPERGER Thomas, předseda
DE CALUWE Mark
STASZAK Martin
NICLASSE Hubert
Povolání a formace
SOUDSKÝ Vojtěch
ABOL ÁLVAREZ Melchor
HARRIS John
GARCÍA FERNÁNDEZ Fernando
RUEDA ACEVEDO Orlando
FRANCO HERRERO Agripino
IZZO Dominic
GUIDO Joseph
SYVERSTAD Daniel
TAVISIBATU Callixtus
PAROI Henry
TRAN Paul D.
ARCEO Ernesto, předseda
CHALLAVAYALIL Thomas Mario
HUANG Celestine
Intelektuální život
VELA LÓPEZ Fernando
FOERSTER Jean-Luc-Marie
KUPCZAK Jarosław
PRCELA Frano
SCHOOF Ted
MEDINA FERRER Nelson
DE CLERCQ Bertrand
MITO Shigeru (Justin)
SCHENK Richard
BOUCHARD Charles
LAO Edwin
MUNKUOMO Jean-Rufin
CHRISTIAN Robert
POFFET Jean-Michel, předseda
VERGAUWEN Guido
Kontemplativní mnišky
De LÉON LASTRA Juan José
MERTEN Manuel
NICHOLS Aidan
GALLEGO SALVADORES Juan José
UÑA FERNÁNDEZ Manuel
TIERNAN Paschal
PIERCE Brian J., předseda
Sr. PENDERGAST Lee
14
Sr. NQOLO Visitation
Sr. MAURI Gabriella
Sr. VAUHKONEN Jean-Thérèse
Sr. FONSECA Marta
(16) Oznamujeme, že kapitula schválila návrh, aby revizory textů ve třech oficiálních jazycích kapituly,
angličtině, španělštině a francouzštině, byli jmenováni ffr. Allan White, Juan José Gallego Salvadores a Denis
Dion. Tito bratři byli vyzváni k této pomoci listem ze dne 7. června 2001 (Prot. 50/01/1040).
(17) Oznamujeme, že cestou listu distribuovaného prostřednictvím IDI magistr Řádu fr. Timothy Radcliffe
vyzval provinciály, viceprovinciály a generální vikáře, aby – nakolik je možné – poslali ještě před zahájením
svatého roku bratry kněze pro posílení sboru penitenciářů u římské baziliky Santa Maria Maggiore, aby mohli
posloužit mnoha poutníkům svátostí smíření a pomoci těm, kdo příkladně konají službu řádných penitenciářů.
v odpovědi na tento dopis byli na celý jubilejní rok 2000 nebo na jeho část posláni tito bratři: ffr. Ľudovít Melo,
Elio Monteleone, Wojciech Morawski, Jacek Norkowski, Dominic Scholten, Brian Farelly, Wilfred De Leon,
Armando Bandera Gonzáles, Denis Cuschieri, Marcos Manzanedo Fernárdez, Joseph Tran, Amalio Valcárcel
Muñiz, Oswaldo Montilla Perdomo, Alessandro Russo, Jean-Pierre Barruel de Lagenest, Tullio Castaldo,
Vincenzo Parente, Daniel Ulloa, Michael Carragher, Robert F. Christian, Emeterio Gutiérrez de Cea, Bruno
Esposito, Moreno Fiori, Patrizio Pinto, Reginaldo Pizzorni a Luis Sastoque.
(18) Oznamujeme, že r. 2001 byl sedmistým výročím založení provincie Aragonie, Španělsko. Magistr Řádu
fr. Timothy Radcliffe se účastnil oslav ve dnech 1. a 2. června 2001.
(19) S vděčností oznamujeme, že Svatý Otec Jan Pavel II. od generální kapituly v Boloni svatořečil a blahořečil
další dominikánské bratry a sestry. Mezi nimi bylo šest španělských dominikánů – ffr. Francis Fernández
Capillas (považovaný za čínského prvomučedníka), Peter Sans, Francis Serrano, Joachim Royo, John Alcober
a Francis Díaz; velká skupina 120 čínských mučedníků, kteří byli kanonizováni 1. října 2000; blahořečeni byli
(ve Varšavě 13. června 1999) fr. Michael Czartoryski a Sr. Julia Rodzińska, dominikánští mučedníci z velké
skupiny 108 mučedníků; a nakonec 11. března 2001 Svatý Otec blahořečil španělské mučedníky z nedávné doby,
mezi nimi byli fr. Hyacinth Serrano López a společníci zahrnující kněze, bratry spolupracovníky a novice.
(20) Oznamujeme, že v den, kdy si Řád liturgicky připomíná bl. Jordána Saského, 13. února 2001 podepsal
magistr Řádu fr. Timothy Radcliffe Zprávu o stavu Řádu, která byla rozeslána před kapitulou, aby byla
prozkoumána kapituláři. Zpráva byla kapitulou výslovně příznivě přijata a oceněna.
(21) Oznamujeme, že obdobně napsali své zprávy asistenti magistra Řádu a syndik Řádu, tyto byly rozeslány
kapitulářům před kapitulou.
(22) Oznamujeme, že od generální kapituly v Boloni byli vysvěceni na biskupy následující bratři jmenovaní
Svatým Otcem Janem Pavlem II.: fr. Dominik Duka, česká provincie, biskupem královéhradeckým; fr. JeanLouis Bruguès, francouzská provincie, diecézním biskupem v Angers; fr. Armando José María Rossi,
argentinská provincie, biskupem koadjutorem v La Santísima Concepción (Tucuman, Argentina); fr. Malcom
McMahon, anglická provincie, diecézním biskupem v Nottigham; fr. Christopher Cardone, provincie sv. Josefa
v USA, pomocným biskupem v Gizo , Šalomounovy ostrovy; fr. Francisco González, španělská provincie,
biskupem koadjutorem v Puerto Maldonado, Peru; fr. Vilhelm Toms-Maria Lapelis, generální vikariát Andělů
strážných (baltské země), biskupem koadjutorem (a později diecézním biskupem) v Liepaja, Litva a fr.
Kazimierz Wielikosielec, polská provincie, pomocným biskupem v Pinsku, Bělorusko.
(23) Oznamujeme, že magistr Řádu fr. Timothy Radcliffe jmenoval r. 1998 fr. Juana José de León Lastra
asistentem pro Španělsko a Portugalsko, fr. Yvon Pomerleau asistentem pro apoštolát a fr. Wojciecha Giertycha
asistentem pro střední a východní Evropu. v r. 1999 magistr Řádu jmenoval fr. Dominique Renouard asistentem
pro severozápadní Evropu a Kanadu, fr. Rogera Houngbedji asistentem pro Afriku a fr. Edmunda Nantes
syndikem Řádu.
(24) Oznamujeme, že byl promulgován nový Ordo professionis (1. část pro bratry, 2. část pro kontemplativní
sestry – se speciální formulí přidanou pro apoštolské sestry – a 3. část pro laická sdružení a ostatní sekulární
členy sdružení sv. Dominika). Text byl publikován latinsky a italsky, řádová liturgická komise vyjádřila naději,
že budou připraveny překlady. Kromě toho byly zaslány na aprobaci Apoštolskému stolci nové obřady pro cura
15
infirmorum (pro nemocné) v Řádu a pohřební obřady pro zemřelé bratry, a to společně s konceptem
promulgačních dekretů podepsaných magistrem Řádu fr. Timothy Radcliffem.
(25) Zaznamenáváme s vděčností Bohu a bratřím z irské provincie, kteří se podíleli na založení a rozvoji
působení bratří v Austrálii a na Novém Zélandě, že oslava stého výročí založení se konala v září 1998
v konventu sv. Vavřince (St Laurence’s Priory) v Adelaidě, Jižní Austrálie. Při oslavě bylo zdůrazněno, že první
bratři z irské provincie přišli do Adelaidy v září 1898. Jejich práce vedla k založení provincie Nanebevzetí
Panny Marie v r. 1950, takže tato provincie slavila zlaté jubileum svého založení v roce 2000.
(26) Oznamujeme, že vietnamský vikariát lyonské provincie byl r. 1999 připojen k vietnamské provincii.
(27) S vděčností v srdci oznamujeme, že papež Jan Pavel II. vyhlásil 1. října 1999 sv. Kateřinu Sienskou
spolupatronkou Evropy spolu se sv. Brigitou Švédskou a sv. Terezií Benediktou od sv. Kříže (Edith Stein).
(27-bis) Oznamujeme, že v sobotu 14. července předsedal fr. Norman Haddad, provinciál provincie sv. Josefa
v USA, mši k Duchu svatému, při níž kázal, a že při volbě konané toho dne dopoledne dle LCO byl fr. Carlos
Alfonso Azpíroz Costa řádně zvolen magistrem Řádu. fr. Carlos přijal volbu v kapitulní síni volbu přijal a v
nedávno dedikované kapli sv. Dominika vykonal předepsané vyznání víry a přísahu věrnosti.
Bezprostředně poté bylo posláno faxem oficiální oznámení Apoštolskému stolci a konventu Santa Sabina.
„S.R.E. kardinál Angelo Sodano
Vaše Eminence,
generální kapitula Řádu kazatelů konaná v Providence College, Rhode Island, USA, s radostí posílá pozdravení
v Pánu. Kapituláři vyslechli poselství Svatého Otce Jana Pavla II. přečtené před slavením večerních chval při
zahájení kapituly. Dosavadní magistr Řádu fr. Timothy Radcliffe a celé shromáždění jsou velmi vděčni za toto
povzbuzující poselství. Bude inspirací pro rozhodnutí kapituly na počátku 21. století.
V sobotu 14. července 2001 dopoledne se bratři kapituláři shromáždili aby zvolili magistra Řádu, nástupce
fr. Timothy Radcliffa, neboť období jeho úřadu skončilo. Kapituláři se shromáždili v nově dedikované kapli
sv. Dominika v Providence College ke slavení eucharistie, při níž si vyprošovali pro svá rozhodnutí vedení
a inspiraci Duchem svatým.
Bezprostředně po mši sv. se sešli kapituláři v kapitulní síni a začali proceduru řádné volby magistra Řádu
podle předpisů naší knihy stanov. s radostí a vděčností našemu Pánu je nám ctí informovat Jeho Svatost Jana
Pavla II. prostřednictvím této zprávy zaslané Vaší Eminenci, že bratři kapituláři řádně a platně zvolili
fr. Carlose Azpíroze Costu
z argentinské provincie
a že fr. Carlos Azpíroz Costa náležitě přijal volbu. Spolu s celým kapitulním shromážděním prosí fr. Carlos
o apoštolské požehnání na začátku období svého úřadu.
fr. George P. Schommer O.P.
generální sekretář kapituly“
Jeho Eminence kard. Sodano, státní sekretář, poslal generálnímu sekretáři kapituly následující poselství:
„Dáno ve Vatikáně 18. července 2001
Vážený Otče Schommere,
chci Vám písemně vyjádřit svůj dík, že jste mě informoval o tom, že že P. Carlos Azpíroz Costa z argentinské
provincie byl zvolen magistrem Řádu kazatelů.
Svatý Otec ujišťuje P. Azpíroze Costu svým blahopřáním a podporou v jeho nové odpovědnosti ve službě
Řádu. s modlitbou za to, aby Řád pokračoval ve vydávání věrohodného svědectví charismatu svého zakladatele
sv. Dominika, zasílá Jeho Svatost své apoštolské požehnání novému magistru, jeho předchůdci P. Timothy
Radcliffovi a všem členům generální kapituly.
S osobním blahopřáním P. Azpírozovi Costovi a členům generální kapituly
zůstávám spojen s vámi.
Angelo kard. Sodano
státní sekretář“
(28) Oznamujeme, že mše sv. na zakončení kapituly byla slavena 8. srpna v kapli sv. Dominika v Providence
College; hlavním celebrantem a kazatelem byl fr. Carlos Azpíroz Costa, magistr Řádu.
16
HLAVA II
SOUČASNÉ VÝZVY PRO POSLÁNÍ ŘÁDU
(29) Na generální kapitule r. 2001 byly ustanoveny dvě komise zabývající se tím, jaké výzvy přináší současný
svět dominikánskému řádu. Jak v anglofonní, tak frankofonní komise byli zástupci z celého světa. Zpráva
frankofonní komise (č. 30 - 63. 92 - 103 – pozn. překl.) rozvíjela samotné základní téma globalizace, zatímco
anglofonní komise se věnovala jednotlivým úkolům z ní vyplývající.
HUMANIZOVAT GLOBALIZACI: PROLOG6
(30) Člověk evangelia a zároveň své doby, bratr kazatel, je občanem své země, svého kraje, občanem světa,
stejně jako jimi vždycky byli Ježíšovi učedníci. Jak čteme v Listu Diognetovi: „Křesťané se neodlišují od
ostatních lidí ani zemí, ani jazykem, ani oblečením…Zachovávají dané zákony a jejich způsob života je nad
zákony.“ (Diognetovi V, 1.10) Sám Ježíš byl solidárním a angažovaným spoluobčanem lidí své doby, vášnivě zaujatý
přicházejícím Královstvím, plný lásky Boží ke svému lidu i lásky k bratřím a k Otci.
(31) Dnes stejně jako včera je úkolem všech, a tedy i naším, tvořit svět. Žijeme uvnitř systému, kde se všechno
zdá předvídané, pečlivě uspořádané, integrované, globalizované tak, že se nám zdá, že jej vůbec nemůžeme
uchopit. Unikl nám svět, odcizil se nám, zapomněl na člověka? Ale Bůh na něj nezapomněl. „Bůh tak miloval
svět, že mu dal svého jediného Syna.“ (Jan 3, 16) Svěřil mu svět, aby mu dal lidskou tvář. To je ta dobrá zpráva
evangelia, že se Slovo stalo tělem. To však nemůžeme hlásat, jestliže nejsme ve světě a neriskujeme svůj život
proto, aby svět mohl žít.
CO OČEKÁVÁME OD GLOBALIZACE?
(32) Koncem 80. let umožnila úroveň technologického rozvoje komunikací bankám a pojišťovnám rychlý oběh
nesmírného množství peněz. To usnadnilo provedení nových systémů produkce v celém světě a podporovalo
rozvinutí nového typu ekonomiky, který dnes definujeme jako globalizaci.
(33) V tomto systému liberální pohled na ekonomiku a následně i na člověka a na historii identifikuje trh jako
prakticky jediné kritérium procesu výroby a distribuce zboží. Všechno, absolutně všechno se stává zbožím a je
zajímavé pouze z hlediska zhodnocení, trh se tím stává absolutním. Neoliberální globalizace jej zbožšťuje
a povyšuje jedinou myšlenku, jejíž hodnoty jsou konkurence, maximalizace zisku a typizace různých způsobů
života, bez ohledu na evangelní hodnoty.
(34) Globalizace ekonomiky vytváří bohatství, a přesto je více než polovina lidstva chudší a chudší. Jestliže je
hospodářský růst již povýšen nade vše, není už ve službách lidského rozvoje. Může se tato situace změnit, lze
se přeorientovat? Tato otázka je zároveň politická i etická: je společným dobrem hospodářský růst nebo lidský
rozvoj?
(35) Globalizace je obávaná z různých perspektiv a pohledů. Někteří do ní kladou naděje velkých možností
prosperity, jiní se k tomuto vývoji staví pesimisticky jako k příčině všeho zla. Koneckonců, každý z nás je každý
den konfrontován s tímto fenoménem, ať už využívá jeho výhod nebo trpí jeho následky. Z nich vybíráme
následující:
6
Bhem redakce tohoto textu se vçdci osmi nejbohatÓích zemí svta seÓli v italském Janov. Jejich setkání vyvolalo
protest nkolika set tisícç demonstrantç ze vÓech zemí svta. Tato manifestace byla doprovázena mnoha projevy násilí
a dokonce i jedním úmrtím.
17
NĚKTERÉ DŮSLEDKY GLOBALIZACE
(36) Moderní prostředky komunikace přinášejí nové koncepce lidských práv, rodiny, vztahů mezi muži a ženami,
což zásadně mění lidský život. Někteří bez problému přejímají tuto globální kulturu, druzí se utvrzují v odmítání
všeho, co by mohlo nařizovat „cizí“ způsoby života.
(37) Lidé jsou nuceni podřizovat se liberálním zákonům trhu. Kdo toho není schopen, je ze světa vyloučen:
některé země jsou neúnosně zadluženy, venkované trpí poklesem cen jejich produktů, přemístění továren
způsobuje vedle nezaměstnanosti rapidní pokles platů, což vede mnohdy až k nutnosti práce dětí.
(38) Lidstvo ztrácí zodpovědnost za svou historii. Velké mezinárodní finanční a obchodní společnosti (FMI,
BM, OMC…) vnucují různým zemím model demokracie, spíše zdánlivý než reálný, stejně jako přísná pravidla
pro vstup do liberální ekonomiky. Vláda v těchto zemích tak ztrácejí svou moc ve prospěch té mnohonárodní.
Mnohé nemohou zároveň zaplatit dluhy a rozvíjet národní ekonomiku, aby mohly vystavět nemocnice, školy
a zajistit fungování veřejných služeb. Tento problém má vážné sociální následky: nezaměstnanost, zchudnutí,
korupci, násilí a občanské války.
(39) Globalizace financí a kapitálu vládne vědeckému výzkumu, kultuře i mentalitám. Peněžní korupce proniká
až do oblasti umění a sportu … Reklama předkládá mezinárodní modely každodenního života (oblečení, jídlo
…) a protěžuje rozmach standardizované kultury k újmě místních a regionálních kultur.
(40) Na druhé straně přináší globalizace největší rozšíření vědy a techniky a nejlepší vzájemnou znalost kultur;
globalizace podporovala mezilidskou solidaritu během velkých přírodních katastrof; mobilizuje díky nevládním
organizacím síly v prospěch těch nejpotřebnějších; podněcuje vznik ekologických společností; dává naději na
novou spravedlnost, která pronásleduje vůdce, kteří spáchali zločiny proti lidskosti.
(41) Musíme se podívat na tento fenomén zpříma, analyzovat jej pro pochopení a pro objektivní zhodnocení
škod, ale zároveň i možností, které přináší i nám jako výzvu pro naše kázání.
HUMANIZOVAT GLOBALIZACI: VÝZVA PRO POSLÁNÍ KAZATELE
(42) Jako svědkové a kazatelé evangelia nemůžeme zůstat lhostejnými vůči těmto kontrastům, natož pak je zcela
odmítnout nebo naivně přijímat. Má-li naše kázání být účinné, musíme provést se zřetelem k evangelním
hodnotám (jednota všech lidí, hodnota osoby, přispění ke společnému dobru) objektivní analýzu smyslu
globalizace a ukázat její přínos a rizika pro budování Božího království.
(43) Jako křesťané a občané se podílíme na veřejných záležitostech, ať už je náš vklad do společnosti jakkoli
rozdílný. Dnes jde tato účast ruku v ruce s novým požadavkem sociální spravedlnosti na národní i mezinárodní
úrovni. To je evangelní vklad.
(44) V solidaritě s muži a ženami dobré vůle musíme aktivně a v pokoji spolupracovat na vytváření jiného světa.
Je žádoucí, abychom se angažovali v občanských organizacích a společnostech, které předkládají jiné alternativy
života a bojují proti nespravedlnosti, diskriminaci, ekonomickým, sociálním a kulturním nerovnostem. Jsme
solidární se všemi, kteří se angažují v boji za zmírnění chudoby. Jako občané světa musíme potírat škody na
životním prostředí, které zavinila vášnivá konkurence.
(45) Kromě toho může náš způsob života, jako bratří kazatelů, představovat alternativu, která je kritická
k negativním důsledkům globalizace a zároveň zvěstuje možnost života pro jiný svět. Proti konkurenci a rivalitě
chceme být my bratři skutečně bratry všem lidem. Zvolili jsme si chudobu jako solidaritu a spoluúčast proti
primátu ekonomie zisku; komunitu jako přijetí druhého, zodpovědnost a účast na jejím životě; studium
(moudrost) jako hledání pravdy a snahu o pochopení světa.
(46) Naše intelektuální a duchovní tradice nás dnes stejně jako včera vede k představování nové zkušenosti
a porozumění Bohu, člověku a následně i světu; jinak řečeno ke křesťanské antropologii. Pro nás kazatele, kteří
18
jsme svůj život zasvětili Slovu, tato antropologie podtrhuje důležitost inteligence a lidského slova jako míst
a prostředků poznání Boha, světa jím stvořeného a člověka, kterého Bůh učinil k svému obrazu a ke své podobě.
(47) Navíc, slovo charakterizuje a určuje lidskou osobu ve stvořeném světě. Podporovat větší možnost vyjádření
se, vedení dialogu, hledání a vyřčení smyslu existence a jeho těžkosti znamená podporovat humanitu a přetvářet
svět. Proto pro nás dominikány nespočívá kázání pouze v předávání vědění a předkládání nových pohledů na
Boha, na člověka a na svět, ale v předávání živého Slova pomocí slova našeho, jež má být bratrské a prorocké.
Ten, kdo Slovo přijímá, stává se schopným je sám hlásat, schopným zodpovědnosti, angažovanosti a jednoty
s druhými.
(48) Věříme, že svět je Božím stvořením, že muž a žena jsou Božím obrazem, věříme v Boha, který vstoupil do
našich dějin, mluvil k nám skrze proroky a ve svém Synu, který se stal člověkem. To nás pohání a zavazuje ve
jménu evangelia k vyjádření našeho stavu a našeho poslání v konkrétních závazcích, v povýšení osoby a její
důstojnosti a v různých oblastech života světa, církve a našeho Řádu.
VE SVĚTĚ
(49) Generální kapituly již zdůrazňovaly priority našeho poslání bratří kazatelů. Zkušenost ukazuje, že je třeba
pokračovat ve stejném duchu. Náš hlavní úkol jako misionářů zahrnuje svědectví života, jasné zvěstování
evangelia, účast na životě komunity při slavení svátostí a aktivní hledání lidské důstojnosti, jak ji osvětlil papež
Pavel VI. v encyklice Evangelii nuntiandi (č. 21 - 23. 29 - 31). Navíc se jako zodpovědní občané staráme
o společné dobro každé země a komunity, do nichž patříme, a stejně tak o celé lidstvo, jež žízní po spravedlnosti
a pokoji.
(50) Avšak mnozí z nás jsou někdy v pokušení rezignovat, protože stejně jako na většinu lidí i na nás tlačí
ekonomický systém neoliberální globalizace. Přece však známe alternativy proti tomuto systému, v němž je trh
a ekonomika vším, a jsme schopni, bratři i sestry, řeholníci i laici, je realizovat všude ve světě. Tyto snahy jsou
samozřejmě omezené a často izolované, ale jsou základními kameny pro novou zemi, v niž doufáme.
(51) Náš Řád se angažoval na mezinárodní scéně: máme jednoho stálého delegáta v OSN a založili jsme asociaci
„Dominicans for Justice and Peace“ (Dominikáni za spravedlnost a mír) se sídlem v Ženevě. To je záležitostí
každého z nás. Ale mnozí jsou ještě málo informovaní o výsledcích dosažených intervencemi našich zástupců
v Komisi pro lidská práva v OSN v Ženevě: deklarace proti embargu, které zapříčinilo smrt stovek tisíců dětí
v Iráku, rezoluce zastavit vojenský zákrok proti domorodým komunitám v Mexiku, dodnes účinná ochrana
našich bratří odsouzených k smrti v Brazílii a další.
(52) Násilí a ozbrojené konflikty provokují všude ve světě hladomor a násilné přesuny obyvatelstva. Naši bratři
a sestry žijící v těchto zemích postižených válkou trpí těmito důsledky. Potřebují naši solidaritu a intervence ve
prospěch míru.
(53) Zasazovat se za větší citlivost mezinárodních řešení násilí na lidských právech nebo se angažovat
v nátlakových skupinách vůči některým vládám či institucím, i když se jedná o zdánlivě omezené místní
problémy, má blahodárné důsledky pro dobré životní podmínky lidí. To nám dává odvahu se nadále angažovat
v občanských organizacích. Navíc jsme nalezli v těchto prostředích mnoho příležitostí k mezináboženskému,
ekumenickému i mezikulturnímu dialogu. Zde je autentické místo našeho kázání, neboť prosazování lidských
a evangelních hodnot je aktuálním a konkrétním slovem o živém Bohu.
(54) Stvořený svět nám byl dán proto, abychom využívali jeho prostředků k životu a rozvoji a zároveň
respektovali jeho krásu a bohatství. Musíme mít péči o dobro následujících generací. Je třeba učit sebe i druhé
ochraňovat svět ve službě dobru lidstva. Náš slib chudoby nás přivádí k starosti o společné dobro a k odmítnutí
marnotratnosti; činí nás kritickými k tendencím redukovat osobu jedině na konzumenta a produkci na pouhý
finanční zisk.
19
V CÍRKVI
(55) Historická chvíle globalizace je znamením doby, které se musíme naučit interpretovat ve světle Evangelia.
Nezahrnuje také slovo Boží, apel na katolicitu? Nyní znamená katolicita otevřenost, cestu k druhému, přijetí
a účast všech. Katolicita a globalizace jsou v protikladu, jestliže poslední je pouze ideologickým projektem
a v základu liberální ekonomickou realizací. Ale setkávají se, jestliže vytvoříme pro globalizaci hodnoty a život
podle evangelia. Volá nás tak k naslouchání, dialogu a k společné cestě.
(56) Proto jsme rozhodně ochotni k mezináboženskému dialogu. Věříme, že je nejen vhodný, ale potřebný
a nutný, neboť jako lidé hledající Boha hledáme zároveň i pravdu. Věříme, že v přirozenosti všech lidí je touha
po hledání pravdy.
(57) Globalizace je proniknuta uniformizačními strategiemi. Avšak tímto sbližováním lidí v nás oživuje povolání
k jednotě. Ježíš se toužebně modlil, „aby všichni byli jedno!“ (Jan 17,21) Naděje jednoty všech Ježíšových
učedníků nás vede k dialogu a ekumenickým vztahům, k cestě k jednotě, univerzalitě, otevřenosti k odlišnostem
a připravenosti rozvíjet se, aniž bychom se nechali zastavit těžkostmi. Řád se angažoval v těchto směrech, jak
o tom svědčí instituce na celém světě, které podporuje. Je na každém z nás, aby ukázal svou příslušnost k Řádu
zapojením se tam, kde se nachází a v „jeho“ situacích.
(58) Svatý Otec a biskupové nás vyzývají k odmítnutí všeho, co je v rozporu s etikou v liberální globalizaci (viz
např. projev Jana Pavla II. z 27. dubna k členům Papežské akademie pro sociální otázky) a ke zlidštění
globalizace evangeliem. Ve stejném duchu během Jubilea 2000 jsou „křesťané povoláni, aby se vyjádřili ve
prospěch chudých, pro zmírnění, ne-li úplné vymazání dluhu, který ohrožuje budoucnost mnohých národů“
(Tertio millenio adveniente č. 51). Slyšíme tuto výzvu a podporujeme všechny, kteří se o její plnění zasazují.
(59) Úcta k evangelním hodnotám a k lidským právům uvnitř Církve bude známkou věrohodnosti evangelia, jež
hlásáme. Toto nás vede k pozornosti k těmto právům a, bude-li to třeba, k jejich podpoře i obraně. K tomu nás
připravuje naše tradice demokratické citlivosti.
PRO ŘÁD
(60) Tváří v tvář výzvě, již nám dává globalizace, je mezinárodní charakter Řádu trumfem, zvláště proto, že jeho
bohatství spočívá ve skutečné jednotě vyjádřené slibem poslušnosti magistru Řádu.
(61) Jednota a univerzalita, jež jsou nám vlastní, mohou a musí zjednodušit pružnost bratří, ne pouze ve
významu geografickém, ale stejně tak duchovním. To nám připomněla i generální kapitula v Calerueze a žádala,
abychom zůstali věrni poutnickému duchu (Acta č. 20.9).
(62) Zcela oprávněně můžeme vždy očekávat od bratra kazatele autentický vklad do společnosti a do místní
církve, do nichž i on náleží a kde musí sdílet svou touhu po spáse všech. To vyžaduje od nás opravdovou úctu
k místní církvi a upřímnou a trvalou snahu o spolupráci s ní. Zbývá střežit pružnost pro různé služby, kterou
vyžaduje Řád, jiná místní církev nebo zvláštní potřeba na úrovni místní, regionální nebo světové.
(63) Regionální struktury spolupráce mezi jednotkami Řádu se vyvíjely. Generální kapitula v Boloni naléhala
na potřebu spolupráce jednotlivých členů pro obrácení pozornosti k potřebám misií (Acta 45 - 61 ad.). Ale
musíme jít ještě dál a angažovat se ve stále užitečnější a velkorysejší spolupráci, stejně tak Sever - Jih jako
Východ - Západ a Jih - Jih. Musíme nyní myslet solidárně: finanční i lidská podpora atd.
„VOLÁNÍ LIDÍ OKOLO NÁS“
(64) Dominikáni na všech místech slyší volání lidí kolem sebe. Díky zkušenostem ze své služby nalézají určitá
opakující se témata, která stojí za zamyšlení. Když předchozí kapituly řešily otázku priorit a misie na hranicích,
zvažovaly témata, která jsou pro poslání řádu výzvou. Následující vybraná témata, která staví na předchozím,
mají výrazný vliv na řád a na službu každého z nás v dnešní době. Zároveň si dominikáni uvědomují, že každá
20
skutečnost v sobě nese odlišný význam v různých kulturách na zeměkouli. Skutečnosti a témata jsou seskupena
do třech oblastí.
VLIV RŮZNÝCH NÁBOŽENSKÝCH A NENÁBOŽENSKÝCH SOUVISLOSTÍ NA DOMINIKÁNSKÉ POSLÁNÍ
(65) Různé náboženské a nenáboženské souvislosti předkládají významné výzvy inkulturaci víry v rozličných
zemích, kde se řád podílí na poslání Církve kázat a evangelizovat. Někde se sekáváme s lidmi, kteří patří k jiným
než křesťanským náboženským tradicím, nebo s lidmi bez jakýchkoliv náboženských vazeb, jinde se setkáváme
se členy jiných křesťanských církví a církevních společenství. Tyto rozmanité situace existují vedle sebe
a vzájemně se ovlivňují ve všech společnostech, kde je řád přítomen, a vyzývají nás, abychom skrze dialog
prohloubili svou vlastní víru a vyjádřili ji způsobem, který může být pochopen a přijat ostatními. S vědomím
možností a omezení v procesu dialogu mají dominikáni silnou tradici v tom, že ve svém životě podporují
a účastní se na tomto dialogu jakožto odpovědi na poslání hlásat Krista světu.
Různé náboženské kontexty
(66) Dialog se světovými náboženstvími. Pozitivní výzvy a možnosti obohacení vztahů mezi lidmi různých
náboženských tradic jsou přítomné v místních církvích, kde je přítomen náš řád. Nové výzvy se objevují kvůli
šíření islámu na mnoha místech. Obzvláště náročná je situace Církve na asijském kontinentu. Zde koexistuje
v rámci společností utvářených velkými náboženstvími se silnou tradicí spirituality a kontemplace.
(67) Přítomnost v rámci nenáboženských společností. Nenáboženské společnosti jsou takové, kde náboženské
hodnoty a tradice nemají dopad na život komunity. Tento jev na sebe bere různou podobu v různých zemích:
západní společnosti, postkomunistické společnosti, materialistické společnosti atd. Často je to spojeno
s vývojem životního stylu včetně narušení náboženských závazků. V některých případech se nenáboženský
postoj stává ideologií a náboženská svoboda je omezována. Taková situace je dvojnásob náročná: Zaprvé je
třeba nalézt základnu pro rozhovor týkající se lidských hodnot a za druhé poukázat na transcendentní rozměr
lidské existence.
(68) Migrace: Potkat toho druhého. Nikdy v historii světa nebylo tolik lidí vyhnáno ze svých domovů, ať už
prchají z tvrdých ekonomických a sociálních podmínek a hledají lepší život, či utíkají před místními občanskými
válkami a etnickými čistkami a hledají mír a bezpečí. Tato velká migrace lidí sebou přináší obrovské sociální
a náboženské výzvy. Uprchlíci a migranti zažívají nespravedlivé zacházení a trpí rasistickými postoji svých
hostitelů. Kultura, jazyk a náboženství imigrantů a hostitelů si jsou navzájem cizí. Někdy se příchozí snaží
zavést tradice, které jsou v rozporu se zákony a zvyky hostitelské společnosti. Na tyto náboženské a sociální
výzvy přinášené migrací můžeme reagovat vybízením jak nově příchozích, tak jejich hostitelských společností,
aby lidé přijali jeden druhého s úctou jakožto spřízněnou lidskou bytost. Kde hrozí, že náboženské rozdíly
zdůrazní propast mezi nově příchozími a hostiteli, tam bychom měli usilovat o podporu mezináboženského
pochopení skrze dialog a spolupráci.
(69) Hnutí New age. Mnoho faktorů včetně oslabování vlivu náboženských institucí a zvýšené náboženské
interakce způsobené migrací přispělo k objevení se eklektické religiozity a spirituality obzvláště v tzv. hnutích
New age. Pro tato hnutí je typická synkretická kombinace prvků z různých starobylých i současných
náboženských tradic spolu s úsilím o pěstování duchovních sil (psychologických a kosmických), a to vše
k dosažení spásy. Jako dominikáni nemůžeme přehlédnout různé touhy po přesáhnutí sama sebe, které jsou
přítomné v těchto hnutích. Prostřednictvím studia a dialogu musíme lépe pochopit religiozitu a spiritualitu New
age, abychom mohli hlásat Krista jako pravého a jedinečného Spasitele světa.
(70) Náboženský fundamentalismus. Šířící se sekularismus a zvýšená náboženská interakce po celém světě
způsobily nárůst fundamentalistických reakcí v rámci některých náboženství. I když je to pochopitelný vývoj
za určitých okolností (jako ocitnutí se na okraji společnosti či kulturní desorientace), fundamentalismus mění
náboženství v ideologii, která zdůrazňuje rozdíly mezi lidmi a může vést k nenávisti a násilí. Navíc ve jménu
této ideologie někteří „si osobují právo vnutit druhým své vlastní pojetí toho, co je pravdivé a dobré“ (Jan Pavel
II., Centesimus annus, č. 46 ). Zde je úkolem najít cesty k překonání rozdílů pěstováním vzájemné úcty,
náboženské svobody a dialogu.
21
Křesťanské kontexty
(71) Výzvy ekumenismu. V hledání křesťanské jednoty skrze ekumenismus bylo dosaženo mnoha výsledků od
druhého vatikánského koncilu a obzvláště během pontifikátu papeže Jana Pavla II. Náš řád výrazně přispěl
k ekumenickému hnutí, nadále však trvá potřeba teologického dialogu a aktivní účasti. Obtíže, v některých
místech dokonce nepřátelství, se objevují jak na teoretické tak na existenční úrovni v našich vztazích s dalšími
křesťanskými církvemi a církevními společenstvími. Tyto obtíže musíme řešit s úsilím o usmíření a očištění
vzpomínek. Výzvy ekumenismu vyžadují spolupráci mezi bratry zabývajícími se teologickou reflexí této oblasti
a těmi, kdo sami žijí ve společnostech, kde vedle sebe žijí početné křesťanské tradice.
(72) Fundamentalistická mentalita v křesťanském světě. Jako reakce na narušení víry někteří křesťané včetně
katolíků zastávají postoje, které zmenšují prostor pro diskusi a hledají bezpečí pod ochranou jedné části jejich
teologické tradice. Tento postoj můžeme připodobnit k náboženskému fundamentalismu, alespoň v jeho vnějších
projevech. Výzva zde spočívá v poukázání na omezení tohoto druhu reakce, aniž přitom upadneme do stereotypu
a zároveň v zdůraznění způsobů, jak žít svobodný křesťanský život.
(73) Sekty pocházející z křesťanství. Nedávný nárůst sekt pocházejících z křesťanství se v mnoha částech světa
často objevuje v situaci politického a sociálního nepokoje nebo jako odpověď na hledání vypjatého smyslu
příslušnosti. Dominikáni by si měli být tohoto fenoménu vědomi a měli by si uvědomit, že výzvou pro pastoraci
je objevit důvod přitažlivost křesťanských sekt pro rozmanité lidi a pomoci těm, kdo jsou aktivitami sekt
zasaženi. Základní odpovědí je zdokonalení duchovního a každodenního života společenství v našich farnostech
i naši službě, stejně jako zlepšení kvality kázání, učení, liturgické úcty a dalších forem našeho závazku
křesťanského svědectví a služby.
(74) Nová migrace: Transformace Církve. Nové migrační vlny sebou přinášení příležitost k objevení
univerzality Církve v místní situaci, a to jak hostiteli, tak novými příchozími. Naším posláním v této situaci je
přijímat nově příchozí, respektovat jejich vlastní jazyky a náboženské kultury a pomoci jim v integraci do
místního společenství Církve.
VÝZVY SPOJENÉ S PROSAZOVÁNÍM A OCHRANOU DŮSTOJNOSTI LIDSKÉ OSOBNOSTI
(75) Pravda evangelia směřuje ke skutečnosti, že každá lidská bytost je spasena Kristem a povolána ke
společenství s Bohem. Dominikánské poslání hlásat tento autentický křesťanský humanismus a bránit
a prosazovat důstojnost lidské osoby dnes čelí praktickým i teoretickým obtížím. Typickým rysem naší doby
je prudký nárůst teorií, které podkopávají pravou důstojnost lidské bytosti. Mezi ně patří:
– Myšlenka, že stát, nebo politické skupiny mohou lidem odepřít svobodu svědomí.
– Sklon cenit si lidské bytosti pouze jako prvku ve společenské totalitě, nebo jako pouhé biologické
skutečnosti.
– Sklon zacházet s lidskou bytostí jako s „homo oeconomicus“, což vede k tomu, že lidská osoba je
oceňována podle své pozice v globální ekonomické hře.
– Představa, že lidská bytost má nekonečnou kapacitu seberealizace a sebetvoření a že konečným cílem
lidského života je úspěch.
Chyby v těchto antropologiích vedou ve svém důsledku k umenšení, nebo zničení lidské důstojnosti. Některé
z těchto důsledků jsme nastínili níže.
(76) Svoboda svědomí. „Náboženská svoboda jako základní požadavek důstojnosti každé osoby je úhelným
kamenem struktury lidských práv a z tohoto důvodu nenahraditelným faktorem v dobru jednotlivce a celé
společnosti … Z toho plyne, že svoboda jednotlivce a společenství vyznávat a praktikovat své náboženství je
základním prvkem pokojného lidského soužití.“ (Jan Pavel II., Poselství k světovému dni míru z r. 1988, č. 1)
Je smutné, že polovina světové populace zažívá náboženské pronásledování nebo netoleranci nějakého druhu.
Všude, kde jsme, musíme být zapojeni do obrany a podpory náboženské svobody. Povzbuzujeme celou
dominikánkou rodinu k modlitbám a solidarit s tmi, kdo trpí náboñenským útlakem.
(77) Sociální determinismus a jeho následky. VÓe pronikající vliv racionalizace, výkonnosti a touhy po zisku
vede k ur…itému druhu spole…enského pÍedur…ení ovlivÁujícího ñivoty jednotlivcç a celých spole…ností zpçsoby,
22
které jsou …asto neviditelné, ale vñdy tuhé a vÓeovládající. Jedním výsledkem této spole…enské organizace je
drtivá chudoba miliónç lidí, chudoba, která s sebou nese fatalismus a nedostatek sebeúcty. V zámoñnjÓích
spole…nostech je svoboda lidí podobn nenápadn omezována a pocit bezmoci a lhostejnosti je zÍejmý.
Poselství evangelia je znamením odporu k takovému sociálnímu determinismu.NaÓe kázání a svdectví
naÓich ñivotç musí podporovat lidskou solidaritu a lidskou dçstojnost se zamÍením na stñejní dçleñitost lidské
bytosti spasené Kristem a s dçrazem na spravedlivé rozdlení svtových zdrojç.
(78) Systémová korupce. V mnoha …ástech svta lidé zañívají ni…ivé ú…inky korupce. Korupcí myslíme vyuñívání
sociálního nebo politického postavení k dosañení nezákonného zisku pro sebe, svoji rodinu, kmen nebo skupinu.
To vede ke zneuñití spole…ného dobra, poruÓování lidských práv, ni…ení dçvry ve spole…nosti a vzestup moci
bezohledných lidí …i skupin. Zpçsoby myÓlení a konání spojené s korupcí se dotýkají vÓech oblastí ñivota. Stává
se normálním uñívat Ópinavé prostÍedky k postupu ve spole…nosti a nkdy je dopad zÍetelný dokonce uvnitÍ
Církve a Íádu.
Politické systémy jsou podkopávány korupcí a pokusy odporovat korupci systému se setkávají s násilím
a samy se mohou stát násilnými. Korumpované vlády jsou zÍizovány a udrñovány na mnoha místech zásahem
zahrani…ních sil napÍ. tím ñe umoñÁují korumpovaným pÍedstavitelçm místních vlád ukrývat ukradené peníze
v zahrani…ních bankách.
Mezináboñenské, mezikmenové a mstské násilnosti mezi chudými jsou …asto podncovány korumpovanými
politickými vçdci, kteÍí je zneuñívají pro své vlastní cíle.
V nkterých místech postkomunistická situace umoñnila nárçst duchovního a intelektuálního vakua a vzniká
potÍeba obnovit osobní a vnitronárodní vztahy. I zde jsou ekonomické a politické skute…nosti poznamenány
korupcí, coñ zpçsobuje lhostejnost a beznadj mezi lidmi.
NaÓí odpovdí musí být formování a vzdlávání lidí (v…etn nás samých), abychom uznali, ñe humánní,
sociální projekty musí být zaloñeny na Óiroké vizi spole…ného dobra. Úzké hledisko vlastního zájmu musí být
obtováno pro dobro vÓech. Toto je skute…né vzdlávání a formace k lidským právçm a zodpovdnosti. Výzvou
zde je pomoci vybudovat ob…anskou spole…nost zaloñenou na principech solidarity, subsidiarity a spole…ného
dobra.
(79) Sexuální vykoÍisÙování. Jiným rozmrem lidské bytosti, který je pro nás výzvou, je sexualita. TváÍí v tváÍ
zlu sexuálního zneuñívání dtí, komercializace sexu a sexuálního obchodu s muñi, ñenami a dtmi musíme bránit
bezmocné a pÍináÓet a prohlubovat pozitivní teologii lidské sexuality.
RozÓíÍené je pojetí lidské bytosti, které upÍednostÁuje muñe a degraduje ñeny do podÍadného postavení.
Tomuto postoji se musíme postavit vÓude, kde je pÍítomen v rçzných spole…nostech a kulturách a v kañdém
z nás. Vzhledem k Církvi a Íádu musíme vytvoÍit moñnosti, aby ñeny mohly získat zodpovdnjÓí roli v práci
na naÓem poslání.
(80) Násilí proti lidskému ñivotu. Pokrok na poli biotechnologie pÍinesl nepochybný prospch, ale také nastolil
závañné otázky. Genetická manipulace, prodej lidských embryí a lidských orgánç, problém za…átku (potrat)
a konce (euthanasie) lidského ñivota, to jsou nkterá z témat, kterými se musíme zabývat v zájmu prosazování
a ochrany dçstojnosti lidské osoby. `YSpole…ný výkÍik spravedliv vznesen ve jménu lidských práv ... je mylný
a iluzorní, pokud právo na ñivot Y není hájeno s maximálním nasazením." (Jan Pavel II., Christifideles laici, ….
38)
VÝZVY NOVÉ EVANGELIZACI
(81) Skute…nost, ñe svt se zmenÓuje, nabízí pÍíleñitosti pro hlásání evangelia. ZároveÁ z tohoto procesu
vyplývají problémy ve spole…nostech, Církvi a tedy i v Íádu a volají po odpovdi.
Volání lidí kolem nás
(82) Dominikáni jakoñto kazatelé a `evangelisté" jsou povoláni k ú…asti na nové evangelizaci vyhláÓené Církví
pro nové milénium. PÍipravit se na to znamená uvdomit si, ñe evangelizace znamená vyjít k lidem nejen
geograficky, ale také kulturn a osobn. Volají k nám ze svých rçzných ñivotç a spole…enských souvislostí. Mezi
místy, které potÍebují novou evangelizaci jsou následující tÍi:
23
(83) Mládeñ. ObzvláÓtní výzva pro naÓe poslání v dneÓní dob je naslouchat mladým lidem a setkávat se s nimi
v jejich kulturách: evangelizace nebo reevangelizace mladých. Mnozí z nás ñijí ve spole…nostech, které jsou
heterogenní, pluralitní, sekularizované a konzumní, kde …asto Bçh není podstatný v lidských ñivotech. Pro
nkteré nemá Boñí skute…nost ñádný význam. Mnoho mladých lidí opouÓtí své náboñenství po adolescenci.
Nkterým ani nebylo náboñenství prezentováno. PÍesto je v mladých lidech touha po meditaci, spiritualit
a nadpÍirozenu. Mladí jsou …asto obtmi drastických sociálních problémç jako migrace, drogy, nezamstnanost
a sexuální zneuñívání. Nárçst sebevrañd mezi mladými v bohatých zemích bolestn vypovídá o prázdnot
a bolesti zpçsobené nedostatkem smyslu, ú…elu a nadje v situaci praktického materialismu. Rozmanité Ókoly,
ve kterých u…íme, jsou cenná místa pro evangelizaci a svdectví o kÍesÙanských hodnotách, pro inspiraci
mladých lidí, aby pak vyÓli ke svým vrstevníkçm a rodinám. Mladí lidé jsou budoucnost a naplnní toho, co
pÍináÓí pÍítomnost. Jsou trajektorií nadje.
(84) Nepraktikující katolíci. Naléhav cítíme potÍebu vnovat se reevangelizaci, pastora…nímu dialogu
a katechezi dosplých, kteÍí mají sklon sami sebe nazývat `nepraktikující katolík" a jejichñ po…et se zvyÓuje
v nkterých zemích a oblastech. Obvykle pÍijali svátosti kÍesÙanské iniciace a potom pozvolna upouÓtli od své
aktivní a pravidelné ú…asti na ñivot Církve, a…koliv nadále uznávají nkteré kÍesÙanské hodnoty. „asto mnozí
z nich upadají do rostoucí a postupující náboñenské lhostejnosti nazývané `postkÍesÙan", která zaplavila kulturu
nkterých zemí.
(85) Subkultury a minoritní skupiny. Subkultury a menÓinové skupiny pÍedstavují dalÓí výzvu ve svt
vystaveném silám banální kulturní homogenizace. V naÓem stále více kontrolovaném a globalizovaném svt
mohou být snadno pÍehlíñeny jak jednotlivci, tak skupiny, jako napÍ. etnické, rasové a náboñenské menÓiny, lidé
s odliÓnou osobní …i politickou orientací, pÍisthovalci, lidé odliÓného náboñenství, nekvalifikovaní pracovníci.
(86) Nová evangelizace. V odpov‹ na výzvy pÍedstavované mladými lidmi, nepraktikujícími katolíky,
subkulturami a minoritními skupinami (a mnoha dalÓími) by se evangelizace mla dotýkat osobní identity
a hledání kañdého jednotlivce, hovoÍit o jeho problému a ukázat solidaritu s ním. Toto kázání se netýká pouze
bratÍí, ale také sester a laikç. Takováto evangelizace mçñe vést k zlepÓení lidských ñivotç konkrétními zpçsoby.
Tato evangelizace by uñívala pÍíleñitostí ve svt propojeném rçznými zpçsoby, napÍ. média a internet, nebo
dalÓí jazyky sou…asné spole…nosti jako hudba a sport B krátce Íe…eno kulturu globalizovaného svta. Mohla by
se konat regionální a mezinárodní setkání nejen pro mladé lidi spojené s Íádem, ale pro mladé, kteÍí mají
minimální kontakt s vírou.
Objevuje se potÍeba nových forem spolupráce v rámci Íádu, mezi naÓimi Ókolami a centry. Vzájemná podpora
mezi entitami Íádu je zpçsobem jak reagovat na tyto výzvy s pouñitím prostÍedkç globalizovaného svta. MenÓí
entity jiñ nemohou být ponechány samy ani finan…n, ani co se tý…e lidských zdrojç. Spolupráce podpoÍená
pÍedstavivostí zahrnuje sít dominikánských institucí i pracovníkç stejn jako shromañ‹ování informací i místa,
kde tyto informace získat. Sluñba mezi dominikány po celé zemi mçñe mít rçzné trvání. To je moñné ve svt,
kde prostÍedky dopravy a komunikace jsou tak výkonné.
Dçvryhodnost naÓeho svdectví
(87) Bohatství. Církev neñije nezávisle na spole…nostech, jejich obdobích …i étosu. V globalizovaném svt je
bohatství spojeno s mocí a mocnými a toto téma ovlivÁuje Církev a Íád bu‹ reáln, nebo se tak alespoÁ jeví.
Pro dominikány je zneuñití bohatství nebo ñivotní styl, který neukazuje, ñe i my jsme pracující lidé (LCO …. 33,
…. 538 § II), v rozporu s poselstvím evangelia a pohorÓením chudým.
(88) ÌeÓení konfliktç. Kdyñ jsou v Církvi neshody, pouñívání …ist politických prostÍedkç k jejich ÍeÓení
odporuje evangeliu. Toto provinní proti církevnímu spole…enství mçñe být jeÓt prohloubeno pouñitím médií
a manipulací veÍejného mínní. Polarizaci, která se nkdy vyskytne, musíme ÍeÓit s hlubokou vzájemnou
odpovdností v rámci komunity, zodpovdným uplatnním autority a zodpovdnou posluÓností.
(89) Knñská a Íeholní identita. Dnes je identita knze a Íeholníka oslabena. V nkterých zemích existují
problémy sexuálních deliktç knñí a Íeholníkç. Tato nemorální skute…nost, která má …asto dramatický dopad
na obti, vyústila v pokÍivený a negativní obraz knze a Íeholníka jeÓt více neñ s ní spojené Óokující finan…ní
ztráty. Toto má dopad na povolání, ú…innost kázání a dalÓí sluñby. Knñská identita je ztñována jeÓt dalÓími
faktory. Dnes se knz, obzvláÓt v pastora…ní sluñb, mçñe cítit ponkud izolován od okolní spole…nosti. Musí
24
také zápasit o rovnováhu mezi svátostnou identitou a rolí vçdce a koordinátora laických církevních aktivit
potÍebných pro rozmanitou a rozsáhlou farní komunitu.
(90) Dominikánská spiritualita a teologie. Spiritualita a teologie naÓeho Íádu mçñe podpoÍit identitu knze
a Íeholníka. Hledání forem zasvceného ñivota, tradi…ních i nových, mçñe nalézt svtlo i podporu v teologii
a spiritualit dominikánç. Ìád má dlouhou historii a tradici, stejn tak jako zkuÓenost se znovudosañením
obnovy a ñivotaschopnosti v devatenáctém a dvacátém století. ZdçrazÁuje bratrský dialog a bratrství stejn tak
jako zdravý rozum osvtlený vírou a smysl pro humor. Mimo to se zde mísí kontemplativní a apoÓtolský rozmr
Íeholního ñivota, stejn tak jako naÓe teologie vzájemného podmiÁování pÍirozenosti a milosti.
JEDNOTLIVÁ DOPORUČENÍ A NAŘÍZENÍ
(91) Přecházíme nyní od dvojího teologického pojednání k formulaci právních odpovědí formulovaných
frankofonní komisí.
VKROČENÍ DO VELKÝCH DEBAT SPOLEČNOSTI
(92) Globalizace dnes klade mužům i ženám velké etické otázky. Je třeba, abychom podle naší tradice vkročili
do aktuálních debat po boku těch, jenž v občanské společnosti chtějí pokládat opravdové otázky a přinášet na
ně odpovědi. Proto
1. děkujeme členům, kteří se zapojili do vytvoření ESPACES (v Bruselu, Štrasburku, Berlíně a Krakově) a do
projektu mezinárodní komunity v Bruselu;
2. vyzýváme členy a vyšší představené IEOP k větší intenzitě jejich zájmu a podpory těchto projektů;
3. povzbuzujeme všechny iniciativy bratří z jiných částí světa, jež jim dovolí být přítomni na všech důležitých
místech rozhodování;
4. vyzýváme generálního promotora pro spravedlnost a mír ke spolupráci s ostatními promotory z různých
částí světa, aby společně nalezli prostředky k účinné intervenci u světových center rozhodování.
SPRAVEDLNOST A MÍR
(93) Vytvoření stálé delegace Řádu u OSN (Dominicans for Justice and Peace) ve spojení s františkány bylo
jednou etapou pro angažování Řádu v obraně lidských práv a služba spravedlnosti a míru v celém světě. Znovu
jsme si uvědomili naši vzájemnou závislost v tomto evangelním i církevním úkole a stejně tak fakt, že v různých
částech světa se mnoho bratří a sester nachází ve velice obtížných situacích a někdy i riskují vlastní život po
boku obětí globalizace.
1. Děkujeme bratru Jean-Jacques Pérennès, který jako asistent pro apoštolský život a generální promotor pro
spravedlnost a mír zvlášť podpořil vznik této delegace.
2. Děkujeme bratru Philippu LeBlanc a skupině bratří a sester, kteří s ním spolupracovali, za skvěle
odvedenou práci, zvláště v Ženevě u Komise pro lidská práva OSN. Jejich úsilí bylo korunováno výsledkem
v různých oblastech (Mexiko, Kolumbie, Brazílie, Írák, Východní Timor…).
3. Nařizujeme asistentu pro apoštolský život a generálnímu promotorovi pro spravedlnost a mír:
a) zaslat různým regionálním strukturám (IAOP, IEOP, CIDAL, Asie-Pacifik, Severní Amerika) přesnou
informaci perspektivách, které se nabízejí této stálé delegaci;
b) navrhnout konkrétní prostředky, jak může být tato delegace podporována (finančně i personálně) tak,
aby mohla více sloužit;
c) vytvořit na mezinárodní úrovni databanku přítomnosti, aktivit a kontaktů bratří a sester „v místech
zlomu“ různých světadílů;
d) zřídit na Internetu interaktivní síť informací na úrovni Řádu v reálném čase;
e) podporovat spolupráci v Řádu pro rozvoj a aktualizaci sociálního učení církve a pro jeho rozšíření
a uvedení do praxe.
25
OCHRANA STVOŘENÍ (EKOLOGIE)
(94) Doporučujeme všem našim komunitám rozhodně se zasazovat pro ochranu životního prostředí. Tato volba
musí být pro všechny bratry jakéhokoliv věku skutečnou pedagogikou ochrany přírody, která je tak těžce
poznamenaná neoliberálním systémem výroby. Byl by to zároveň čitelný důkaz našeho slibu chudoby
a vyjádření nové etiky solidarity s nejvíce znevýhodněnými skupinami, které nemohou užívat ani pohodlí ani
životní úrovně, z nichž ostatní čerpají.
SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY
(95) V aktuální fázi je pozitivním aspektem globalizace snadnost a rychlost komunikace. Prostředky komunikace
jsou dnes více než kdy předtím hlavní prioritou pro hlásání evangelia. Proto kapitula upozorňuje na následující
body:
(96) Internet:
1. Doporučujeme provinčním představeným, aby podnítili bratry k zájmu o Internet a některé vyškolili
v technických záležitostech pro vytvoření webových stránek.
2. Doporučujeme jim rovněž, aby určili (ve spolupráci na národní či regionální úrovni a v rámci
dominikánské rodiny) jednoho nebo více bratří osvobozených od jiných úkolů, aby vytvořili a doplňovali živé
internetové stránky s tématy informací, kázání, formace a dialogu s uživateli internetu v duchu domény
Spiritualité 2000 kanadské provincie (http://www.spiritualite2000.com) nebo jiných podobných.
(97) Nakladatelství, časopisy a tisk: S přihlédnutím k tomu, že dnes rozvoj nových elektronických prostředků
komunikace oslabuje zájem o knihy, časopisy a noviny jako o prostředky formace a informací, nařizujeme:
1. aby byla do programu setkání provinčních představených na regionální úrovni začleněna otázka spolupráce
mezi jednotlivými dominikánskými nakladatelstvími a otázka potřebné podpory;
2. aby rady provincií, jichž se to týká, bděly nad formací bratří pro různé oblasti ediční práce.
(98) A doporučujeme:
3. aby byli bratři během základní formace vedeni nejen ke kázání slovem, ale i písmem, a aby ti, kteří k tomu
mají schopnosti a chuť, byli podporováni ve své publikační činnosti, ať už článků nebo knih;
4. ať jsou studovány projekty nových časopisů nebo publikací, které bratřím umožňují účastnit se questiones
disputatæ naší doby.
(99) Jiné sdělovací prostředky
Rádio, televize a jiné audiovizuální prostředky zůstávají velmi důležitými nástroji pro hlásání evangelia.
Děkujeme bratřím, kteří se v nich angažovali, a vyzýváme provinční kapituly, aby zachovaly a rozvíjely
přítomnost Řádu v těchto médiích.
SEKTY A NOVÉ DUCHOVNÍ SMĚRY
(100) Zatímco je globalizace provázena rozmachem a zevšeobecněním materialismu, jsme účastni vzniku mnoha
nových duchovních směrů a skupin, které zároveň představují formy rezistence a strachu, autentickou žízeň po
duchovnu a proniknutí hodnot liberální globalizace do náboženské sféry.
Náš řád se zrodil v období změny, která byla mimo jiné charakterizována nárůstem náboženských skupin
uvnitř i na hranicích církve. Naše intelektuální a duchovní tradice nás podněcuje a uschopňuje k rozlišování
v tomto kontextu.
Proto nařizujeme:
1. ať je do programu setkání provinčních představených na regionální úrovni zahrnuta otázka přítomnosti
Řádu na tomto poli, které představuje opravdovou výzvu pro evangelizaci;
26
2. ať jsou ve stejném duchu hledány prostředky, aby mohli bratři a sestry studovat tento světový fenomén
a angažovali se v potřebné intelektuální i pastorační sféře a tak této výzvě vhodně a soudně čelili.
FORMACE BRATŘÍ
(101) 1. Doporučujeme regentům studií všech jednotek Řádu vřadit do programu základní formace úvod do
otázky lidských práv a do politických, hospodářských a společenských věd s přihlédnutím k jejich aktuálním
problémům. K tomu mohou přispět i různé stáže.
2. Doporučujeme jim podporovat specializaci některých bratří v těchto výše zmíněných oblastech
a eventuálně vycházet z jejich odbornosti získané ještě před přijetím do Řádu.
3. Blahopřejeme zodpovědným členům Institutu Pedro de Córdoba v Santiago de Chile za uskutečnění
speciálního studijního programu, v němž lze získat zkoušku v předmětu „Kulturní globalizace a křesťanské
myšlení“. Doporučujeme vyšším představeným Latinské Ameriky a Karibiku (CIDAL) podporovat tento institut
a nabízet bratřím využití jeho možností.
BRATRSKÁ SOLIDARITA
(102) Doporučujeme kapitulám, radám a provinčním představeným, aby pečlivě zkoumali výzvy malých a/nebo
mladých řádových entit, které žádají o alespoň dočasnou posilu jedním nebo několika bratřími za účelem
otevření domu, upevnění komunity anebo podílu na úkolech formace, aby na ně podle svých možností velkoryse
odpověděly.
FINANČNÍ SOLIDARITA
(103) Typické finanční a ekonomické vlastnosti globalizace nás vybízejí ke stále vhodnějšímu
a spravedlivějšímu využívání příjmů a fondů, s nimiž disponujeme, a k větší pozornosti k solidaritě mezi námi
i mezi ostatními.
Proto nařizujeme:
1. ať je do programu setkání provinčních představených na regionální úrovni začleněna otázka finanční
solidarity, jež se má rozvíjet mezi různými větvemi a různými regiony Řádu;
2. ať je stejně tak zkoumána příhodnost zorganizování setkání provinčních syndiků se syndikem Řádu na
úrovni světové či regionální. Toto setkání by mělo za úkol přemýšlet o hodnotách přítomných v naší finanční
správě a o našich formách solidarity, které je třeba podporovat.
27
HLAVA III
DE VITA INTELECTUALI
Misericordia Veritatis
PROLÓG
Povolanie k intelektuálnemu životu rehole dnes
ŠTÚDIUM AKO MISERICORDIA VERITATIS
(104) Vďaka inovatívnemu duchu sv. Dominika, štúdium určené na spásu duší bolo hlboko obsiahnuté v cieli
a v bežnom živote rehole. sv. Dominik sám viedol bratov na miesta štúdia v najväčších mestách, aby sa mohli
pripraviť na svoje poslanie. „Naše štúdium má zvrchovanou mierou smerovať hlavne a so zanietením k tomu,
aby sme mohli byť užitoční dušiam blížnych“ (LCO č. 77 § I). Od tej doby bolo štúdium podstatne spojené
s apoštolským poslaním rehole a s kázaním Božieho Slova.
(105) V rámci rehole by sa na štúdium nemalo pozerať pragmatickým spôsobom, ako by bolo len učňovskými
rokmi. Štúdium skôr patrí ku kontemplatívnej dimenzii nášho dominikánskeho života, je dôležitou súčasťou jej
kognitívneho aspektu. Jednako však, zatiaľ čo na prvom mieste kontempluje Boha a Božie diela, sa teologická
múdrosť sa prichádza podeliť s Božím darom múdrosti o lásku Boha a Božích diel, svätú radosť v kontemplácii
ich plnosti, ako aj svätý smútok z akéhokoľvek zranenia ich bytia.
(106) Do dychtivej a znepokojenej múdrosti tohto druhu vpísal Tomáš Akvinský dominikánske povolanie contemplari et contemplata aliis tradere (porov. Sth II-II 188, 6, ako aj Sth I 1, 4, II-II 45, 3 co.). Múdrosť tohto
druhu nám nehovorí len o tom, čo je večné, ale aj o „regulae contingentium, quae humanis actibus subsunt“ (Sth
II-II 45, 3 ad 2, porov. 19, 7). „K daru múdrosti patrí nielen meditovať o Bohu, ale aj riadiť ľudskú činnosť.
Takéto riadenie sa zaoberá v prvom rade elimináciou zla, ktoré protirečí múdrosti. Kvôli tomu sa bázeň nazýva
začiatkom múdrosti, pretože bázeň nás pohýna preč od zla. Napokon má to dočinenia s cieľom, kedy má byť
všetko privedené späť k patričnému poriadku, čo patrí k idei pokoja“ (Sth II-II 45, 6 ad 3). Sapienciálne štúdiá
sa tak nutne odhaľujú ako intelektuálny súcit: forma súcitu, ktorá predpokladá vhľad (intellectus) získaný alebo
rozvinutý štúdiom, a forma vhľadu, ktorá vedie k súcitu. „Pretože ako je lepšie osvecovať, ako len svietiť, tak
je lepšie dávať iným ovocie kontemplácie, ako len kontemplovať“ (Sth II-II 188, 6 co.) Preto teda, aj keď Božie
milosrdenstvo a súcit sú sprístupňované svetu mnohými spôsobmi, prostredníctvom dominikánskej charizmy
sú prístupné cez štúdium a útechu pravdy.
(107) Naše konštitúcie poukazujú na kontemplatívnu dimenziu štúdia tým, že ho nazývajú meditáciou
mnohorakej múdrosti Božej. Odovzdať sa štúdiu znamená odpovedať na povolanie „zdokonaľovať ľudské
hľadanie pravdy (LCO č. 77 § II). Dá sa povedať, že naša rehoľa sa zrodila z tejto lásky k pravde a z
presvedčenia, že muži a ženy sú schopní pravdu poznať. Od počiatku boli bratia inšpirovaní inovatívnou
odvahou sv. Dominika, ktorý ich povzbudzoval, aby boli užitoční dušiam cez intelektuálny súcit, tým, že sa
s nimi delia o misericordia veritatis, milosť pravdy. Jordán Saský hovorí, že Dominik mal schopnosť
prehliadnuť skryté jadro mnohých ťažkých otázok ich doby „vďaka pokornej inteligencii srdca“ (humili cordis
intelligentia: Libellus, No. 7, MOPH XVI, Rím 1935, str. 29)
(108) Štúdium je teda spojené s milosrdenstvom (súcitom), ktoré nás pohýna, aby sme ohlasovali evanjelium
Božej lásky k svetu a s dôstojnosť, ktorá z takejto lásky pramení. Naše štúdium nám pomáha vnímať ľudské
krízy, potreby, túžby a utrpenia ako naše vlastné (porov. Tomáš Akvinský, Summa Theologiae, II-II 30, 2 co:
„....Quia autem tristitia seu dolor est de proprio malo, intantum aliquis de miseria aliena tristatur aut dolet
inquantum miseriam alienam apprehendit ut suam“)
(109) Intelektuálne poslanie rehole nás povoláva, aby sme sa delili nie len o „gaudium et spes“, ale aj o „luctus
et angor“ našich čias, jeho slzy a obavy: „Radosti a nádeje, smútok a strach ľudí tohto veku, najmä tých, čo sú
28
chudobní, alebo akýmkoľvek spôsobom postihnutí, sú radosťami a nádejami, smútkom a strachom
nasledovníkov Krista. Veru, nič skutočne ľudského nezlyhá vo vyvolaní ozveny v ich srdciach. Pretože ich
spoločenstvo sa skladá z takých ľudí. Zjednotení v Kristovi, sú vedení Duchom Svätým na svojej ceste do
kráľovstva Otca, a privítali zvesť o spáse, ktorá je určená každej ľudskej bytosti. Preto si toto spoločenstvo
uvedomuje, že je vskutku zviazané s ľudstvom a jeho históriou najhlbšími putami.“ (Gaudium et Spes 1)
(110) Historický vývoj nedávnej doby bol ambivalentný. Na jednej strane ľudské práva boli deklarované
jasnejšie ako kedykoľvek predtým, a technický a medicínsky pokrok urobil veľa, aby zredukoval neužitočnú
námahu a fyzické utrpenie. Ale mnohými teoretickými redukcionizmami a politickými a sociálnymi vývojmi,
najmä tými, ktoré pripravili celé skupiny ľudí o ich ľudské práva, posledné dve storočia taktiež intenzifikovali
seba-pochybovanie, ktoré nikdy nebolo vzdialené ľudskému životu, zanechávajúc tak dedičstvo charakterizujúce
taktiež začiatok tohto storočia. Nie menej nástojčivo ako sv. Augustín môže každá osoba v našich časoch
povedať: „ Quaestio mihi factus sum.“ (Vyznania X 33)
(111) Toto spochybňovanie ľudskej hodnoty je vlastnou časťou dnešných najnaliehavejších questiones
disputatae. Seba-pochybovanie o ľudskej dôstojnosti zafarbuje tri starobylé otázky, ktoré od dôb Kanta tvoria
otázku Čo je ľudská bytosť? Tieto tri otázky, Čo môžem vedieť?, Čo mám robiť?, Čo môžem dúfať? vzbudzujú
vzájomne súvisiace pochybnosti týkajúce sa spôsobilosti ľudskej bytosti pre pravdu, slobodu, večný život
a volajú po intelektuálnom súcite získanom z veľkej časti prácou na štúdiu. Horlivé štúdium dnešných
questiones disputatae nás vedie k pochopeniu tlaku k pochybnostiam bez toho, aby sme sa podriadili zúfalstvu
o ľudskej dôstojnosti: „Credidi, etiam cum locutus sum, ego humilitatus sum nimis, ego dixi in trepidatione mea:
omnis homo mendax.“ (Žalm 116/115, 10-11)
(112) Cítiac nepokoj našich čias, najmä nepokoj týkajúci sa našej spôsobilosti pre pravdu, a vidiac mnohoraké
poníženie ľudského života ako nášho vlastného, a predsa prinášajúc do sveta dôveru evanjelia spolu s jeho
sprievodnou požiadavkou spravodlivosti a pokoja, dominikánske štúdium má byť poznačené habitom
poníženosti a dôverou v „parakletické“ poslanie cirkvi, brániac dôstojnosť proklamovanú v stvorení a spasení
a pomáhajúc robiť vieru uveriteľnou v našich dňoch. Týmto spôsobom dominikánske štúdium môže a musí
slúžiť tomuto misericordia veritatis.
(113) Mnohoraká kríza ľudskej dôstojnosti je taktiež krízou týkajúcou sa Boha. Patrí k dominikánskemu štúdiu
uchopiť spojenie medzi týmito dvoma, sledujúc, kde naša strata Boha vedie v konečnom dôsledku k našej strate
ľudskej dôstojnosti a nachádzajúc obe opäť spolu. Z tohto dôvodu je nemožné pre dominikánske štúdium
zanedbávať fundamentálne otázky týkajúce sa Boha, dejín spásy, alebo konečnej pravdy o stvorení, ako aj
otázky týkajúce sa pokoja, spravodlivosti a správcovských povinností, ku ktorým nás vedie evanjelium.
(114) Dominikáni zdieľajú s ostatnými údel našich čias. v dôsledku toho je dominikánske štúdium poznačené
dialógom a spoluprácou pri hľadaní pravdy. Aby bránilo dôstojnosť stvorenia v našich časoch, dominikánske
štúdium sa snaží pamätať na utrpenie a neprávosť minulosti a na bohatstvo a úspechy tých, ktorí šli pred nami.
(115) Naša dôvera v to, že sa môžeme zúčastniť questiones disputatae dnešnej doby musí prameniť z našej
dôvery v to, že sme dedičmi intelektuálnej tradície, ktorá sa nemá uchovávať v „zmrazenom“ stave. Táto tradícia
je živá a má čo priniesť dnešnej dobe. Stojí na fundamentálnych filozofických a teologických princípoch:
pochopenie mravnosti v rámci cností a rastu v cnostiach, dobroty celého stvorenia, dôvera v rozum a úloha
diskusie, šťastie vo videní Boha ako nášho osudu a pokory vzhľadom na tajomstvo Boha, ktoré nás prenáša za
ideológiu.
(116) Táto tradícia má nesmiernu dôležitosť vo svete, ktorý je často pokúšaný intelektuálnym pesimizmom,
nedostatkom dôvery, že pravdu možno dosiahnuť, alebo brutálnym fundamentalizmom. Je založená na dôvere,
že máme propensio ad veritatem (LCO č. 77 § II). Taktiež má nesmiernu dôležitosť v Cirkvi, ktorá je často
rozdelená ideologickými rozdielmi, kedy teológovia po sebe strieľajú z oproti sebe ležiacich zákopov, a v ktorej
je často strach zo skutočného intelektuálneho stretu s tými, čo rozmýšľajú rozdielne.
(117) Tak ako milosrdenstvo, ktoré rozvíja, je dominikánske štúdium permanentným spôsobom života, živeným
kontemplatívnymi a spoločnými zdrojmi. Zamerané na vnímanie a pozdvihnutie ľudských potrieb, dominikánske
štúdium si musí vážiť najmä zdroje ponúkané filozofiou spolu s príbuznými humánnymi, sociálnymi
29
a prírodnými vedami. Budúcnosť našej filozofickej tradície patrí najnaliehavejším otázkam týkajúcim sa
intelektuálneho poslania našej rehole.
MIESTO FILOZOFIE V INTELEKTUÁLNOM ŽIVOTE REHOLE
(118) Bratia v mnohých častiach sveta cítia, že i keď sa filozofia zdá byť dôležitejšou ako v minulosti, rastú
pochybnosti, či poskytujeme správnu filozofickú formáciu našim bratom. Mali sme tendenciu vnímať filozofiu
skôr ako únavnú cestu smerom k teológii, ako miesto, kde môžeme získať slovnú zásobu, ktorú budeme používať
neskôr v teológii. Situovaním pravdy do skutočnosti a možnosti ľudskej skúsenosti, filozofia pomáha objaviť
korene pravdy a poznať akým spôsobom je pravdivé to, čo sa tvrdí. („rationibus ... investigantibus veritatis
radicem et facientibus scire quomodo sit verum quod dicitur“: Tomáš Akvinský, Questiones quodlibetales IV,
čl. XVIII)
(119) Filozofia musí byť pochopená v kontexte susediacich sociálnych, prírodných a humánnych disciplín, ktoré
poskytujú vhľad do ľudského stavu a na pohľad na naše miesto v kozme. Ako dominikáni máme špeciálnu
zodpovednosť za dedičstvo sv. Tomáša, ktoré sme obdržali, ale ak berieme vážne radikálnosť evanjelia, naše
kázanie musí byť tak isto pozorné voči novým vedomostiam a novým spôsobom chápania sveta okolo nás.
Pretože Boh zjavuje svoj plán mnohorakými spôsobmi, musíme udržať jemnú jednotu v napätí medzi vierou
a rozumom: „Rozum zbavený prínosu zjavenia sa pohyboval po bočných chodníkoch, na ktorých je
v nebezpečenstve, že stratí výhľad na svoj konečný cieľ. Viera, ktorej chýba pomoc rozumu, zdôrazňuje cit
a zážitok, a dostáva sa do nebezpečenstva, že už nebude všeobecnou ponukou. Je iluzórne myslieť si, že viera
pri oslabenom rozume bude mať väčšiu presvedčivosť. Naopak, dostane sa do veľkého nebezpečenstva, že sa
zredukuje na mýtus alebo poveru. Tak isto sa ani rozum, ktorý už nemá pred sebou zrelú vieru, nedá pohnúť
k tomu, aby zameral svoj pohľad na novotu a radikálnosť bytia.“ (Fides et Ratio, č. 48)
(120) To znamená, že každá provincia, viceprovincia a vikariát rehole musí pravidelné hodnotiť svoje
filozofické curriculum, aby tak zabezpečila, že filozofická formácia, ktorú dostávajú naši bratia, ich pripravuje
na výzvy dnešných dní.
DIALÓG A NOVÁ TEOLÓGIA POSLANIA
(121) Cieľom rehole nie je tvoriť intelektuálov, ale formovať kazateľov, ktorí môžu ohlasovať evanjelium na
rozličných hraniciach moderného sveta. Tu patria hranice chudoby spôsobenej ekonomickou globalizáciou,
hranice osobnosti a ľudskej dôstojnosti na poli bioetiky, hranice kresťanskej skúsenosti konfrontovanej
náboženským pluralizmom a hranice náboženskej skúsenosti čeliacej ateizmu, materialistickej indiferencii
a novým formám idololatrie.
(122) Od svojho začiatku rehoľa nebojácne podporovala špiritualitu dialógu. Výzvy k dialógu nikdy neboli
väčšie ako v dnešnom pluralistickom svete. Dnes nás náš svet volá, aby sme na prvom mieste vytrvali v dialógu
medzi cirkvami, ktorý smeruje k jednote Kristovej Cirkvi. Tento v prvom rade vyžaduje preskúmanie svedomia
a očistenie spomienok. Na druhom mieste nás volá k tomu, aby sme sa naučili, že univerzálna pravda môže
vstúpiť do partikularity kultúry a histórie. Volá nás taktiež k štúdiu a kázaniu kenózy Boha, ktorý zostúpil v tele
do sveta a do limitov nášho jazyka a kultúry.
(123) V tomto dialógu si musíme dávať pozor, aby sme nestratili „vášeň pre poslednú pravdu a naše nadšenie
pre výskum.“ To si bude vyžadovať, aby sme vyvinuli novú teológiu misie a evanjelizácie, zatiaľ čo čelíme kríze
zmyslu, pluralite teórií, s ktorými nemusíme súhlasiť, a dokonca indiferencii. Skutočný dialóg zahŕňa prehĺbenie
našej vlastnej identity a to, že dovolíme, aby sme sa stali zraniteľnými, aby sme mohli počúvať iných a počuť
ich bolesť.
(124) Akých mužov a ženy potrebujeme na túto novú prácu? Dnešní kazatelia-teológovia budú rozumní a dobre
informovaní o rôznych disciplínach bez toho, že by boli špecialistami vo všetkých. Bude potrebné, aby boli
múdrymi mužmi a ženami, ktorí vedia nasmerovať seba i iných k ich konečnému osudu. Nebudú mať strach
z dosiahnutia hraníc rozumu a budú otvorení pre „bláznivú múdrosť“ kríža. „ Múdrosť kríža... prekonáva všetky
kultúrne hranice, ktoré by sa jej chceli nanútiť, a nás zaväzuje otvoriť sa univerzálnosti pravdy, ktorej je ona
30
nositeľkou. (Fides et Ratio, 23) Práve tam, kde nám moderná veda ponúka hmlistú komplexitu, budú dominikáni
mužmi a ženami nie jednoduchých odpovedí, ale ťažkých otázok inšpirovaných vášňou pre pravdu.
VÝZVY K POSLANIU INTELEKTUÁLNEHO SÚCITU
(125) Napriek centrálnosti tohoto poslania a napriek tomu, že ho Cirkev potrebuje, je tu mnoho faktorov, ktoré
nám prekážajú v schopnosti toto poslanie vykonávať.
(126) Nechýba nám predovšetkým motivácia pre vyššie štúdiá? Aj keď v princípe toto poslanie prijímame,
v praxi často chýba uznanie jeho naliehavosti a ťažkosti, ako aj uznanie faktu, že Cirkev od nás toto poslanie
očakáva. Od úplných počiatkov rehole boli dominikáni známi ako muži a ženy, ktorí vykonávali službu Slova
jedinečným spôsobom, podporovaným štúdiom a učenosťou. Potrebujeme obrátenie srdca, metanoiu, ktorá
znovu urobí toto poslanie prioritným.
(127) Po druhé, často váhame pri identifikovaní a povzbudzovaní mladých dominikánov, ktorí preukazujú
schopnosť a inklináciu k vyšším štúdiám. v dôsledku toho všetky naše dominikánske centrá štúdií zažívajú
nedostatok kvalifikovaných profesorov. Naviac, iné služby, ako napríklad univerzitní kapláni a naše farnosti,
často neodzrkadľujú dominikánsku charizmu intelektuálnej požiadavky a kritického zmýšľania. Dominikánske
publikácie majú príliš malú podporu a príliš málo spolupracovníkov. Toto je čiastočne vážny problém v čase,
keď v mnohých krajinách sú katolícki laici vzdelaní lepšie ako kedykoľvek predtým. Pretože veríme, že milosť
predpokladá dokonalú podstatu, musíme sa veľmi vážne zaoberať identifikovaním darov, ktoré bratia prinášajú
do služby a rozvíjať ich každým možným spôsobom.
(128) Po tretie, mnohé naše provincie, viceprovincie a vikariáty prijímajú kandidátov, ktorí k nám prichádzajú
s vyššími titulmi. Neschopnosť vyvinúť individuálne prispôsobené plány štúdií pre týchto kandidátov môže mať
za následok ich znechutenie, alebo predĺženie základnej prípravy spôsobom škodlivým pre ich intelektuálne
poslanie.
(129) Po štvrté, naše intelektuálne poslanie je ohrozené nedostatkom kňazov a vzrastajúcimi požiadavkami
pastoračnej služby. Na mnohých územiach nás biskupi povolávajú, aby sme prebrali väčšie pastorálne záväzky,
ktoré robia pre nás ťažkým vykonávať našu vlastnú prácu štúdia a kázania.
(130) Po piate, provincie, viceprovincie a vikariáty, ktoré už nemajú stredisko inštitucionálnych štúdií, zisťujú,
že keď už boli ich profesori rozptýlení, začínajú zanedbávať nevyhnutnú prípravu bratov pre intelektuálny život.
(131) Po šieste, chýba nám plynulosť v jazykoch, ktorá by umožnila, aby sme boli efektívni v našej službe. I keď
niekoľko bratov plynule rozpráva dvomi i viacerými jazykmi, väčšina z nás len jedným. Toto nielen limituje
našu efektivitu v našom poslaní, ale obmedzuje taktiež našu vzájomnú komunikáciu. Preto musíme obnoviť našu
odovzdanosť štúdiu jazykov.
(132) Po siedme, v dobe, kedy je počet bratov kvalifikovaných slúžiť v akademickom apoštoláte redukovaný,
zatiaľ čo v rovnakom čase počet nových založení opäť stúpa, zvyšujú sa niektoré napätia, o ktorých treba hovoriť
prakticky. Treba čeliť napätiu medzi inštitucionálnymi a špecializovanými službami v každej provincii,
viceprovincii a vikariáte, pretože oba druhy služieb majú svoju legitímnosť a neodkladnosť. Nemenej závažné
je napätie medzi provinčnými, alebo vikariátnymi centrami štúdií a regionálnymi centrami, ako aj medzi týmito
dvoma druhmi dominikánskych centier a inštitúciami pod jurisdikciou magistra. Všetky tri druhy
dominikánskych štúdií sú potrebné, no bratov, ktorí sú momentálne kvalifikovaní v nich slúžiť, je len niekoľko.
Nariadenia posledných kapitúl týkajúce sa potreby kooperácie, čo sa týka plánovania (C 151, porov. B 81,
C 166, 169, M 101, 116, O 116) personálnych potrieb teologických centier, musia byť rešpektované
a realizované, kedykoľvek je to možné. Musia sa hľadať inštitucionalizované štruktúry zdieľania informácií
a vzájomnej zodpovednosti, aby sa umožnila spolupráca potrebná pre plánovanie.
(133) Po ôsme, treba nájsť nové finančné zdroje na podporu rozvoja fakúlt, zariadení, programov a študentov
v našich centrách štúdií.
31
(134) Po deviate, zvýšená špecializácia na univerzitách, napriek jej mnohým výhodám, vedie taktiež k zvýšenej
izolácii akademických disciplín jednej od druhej a k fragmentácii dokonca aj teologických disciplín. Myšlienka
J. H. Newmana o univerzitách ako interdisciplinárnych prednáškach sa zdá byť veľmi ďaleko od svojej
realizácie. Na vyváženie nedostatkov takejto atomizácie, zjavnej v dnešných akademických kruhoch ako aj
v spoločnosti, treba hľadať integratívnu formáciu v realizácii „école de théologie“ s jej jedinečnými
inšpiračnými a spoločnými skúsenosťami výskumu a života.
(135) Po desiate, napriek tomu, že všetky posledné generálne kapituly potvrdili postup krokov na zabezpečenie
náležitého a vhodného rozvoja a formácie nových profesorov pre rehoľné centrá štúdií (M 166), dnešná situácia
je vo všeobecnosti horšia. Minulé exhortácie zamerané na nápravu kritického nedostatku kvalifikovaných
profesorov – nedostatku, ktorý je takmer univerzálne pociťovaný – sa ukázali ako neefektívne. Mnoho provincií,
ktoré kedysi naplnili profesorský zbor provinčných štúdií a zásobovali iné centrá rehole slávnymi učiteľmi, sa
nachádzajú v situácii, kedy majú len niekoľko starých profesorov a len niekoľko, ak vôbec nejakých, mladých
bratov na doktorandských štúdiách. Iné provincie, najmä v mladších cirkvách, majú ťažkosti nahradiť
zahraničných profesorov vlastnými. v niektorých prípadoch, finančné tlaky spôsobujú, že prakticky úplná dôvera
v dominikánskych bratov je praktickou nevyhnutnosťou. v týchto časoch je dominikánska akademická tradícii
veľmi požadovaná, ale rehoľa sa nachádza v nebezpečenstve, že bude musieť upustiť od tohto cenného aspektu
svojho poslania.
ODPORÚČANIA PRE FORMÁCIU V INTELEKTUÁLNOM POSLANÍ REHOLE
INICIAČNÁ FORMÁCIA
Vyhlásenie
(136) Vyhlasujeme, že sa má postarať o prípravu novicov na celoživotný zvyk kontemplatívneho štúdia
zameraného na poslanie kázania. Metanoia smerom k súcitným štúdiám musí byť už od začiatku esenciálnym
znakom dominikánskeho povolania.
Odporúčania
(137) Študenti dnes vstupujú do rehole v zrelšom veku, ako tomu bývalo kedysi. Odporúčame, aby nevyhnutná
individualizácia ich študijných programov, vychádzajúca z túžby zredukovať čas normálne vyžadovaný na
ukončenie inštitucionálnych štúdií, bola vyvážená s potrebou každého dominikána zoznámiť sa so spoločným
intelektuálnym dedičstvom textov a problémov nevyhnutných pre naplnenie dominikánskeho poslania
v dnešnom svete.
(138) Berúc do úvahy dôležitosť klasických, ako aj biblických jazykov pre anamnetickú úlohu štúdia,
odporúčame, aby bolo podporované dôkladné štúdiom týchto jazykov a aby sa umožnilo už od skorých fáz
formačného procesu.
(139) Chceme pripomenúť najmä LCO č. 169 § II a odporučiť, aby sa znalosť latinčiny získavala hneď, ako je
to možné. Kde je to možné, štúdium latinčiny má byť zahrnuté do plánu štúdií noviciátu a študentátu.
(140) Odporúčame, aby niektoré z dlhších prázdnin počas formácie boli rezervované pre programy štúdia, ktoré
majú rozmnožiť spoločný program iniciačných štúdií.
Poverenie
(141) Špeciálna pozornosť nech sa venuje štúdiu filozofie a jej príbuzným disciplínam, ako kľúču k pochopeniu
sveta, do ktorého sme poslaní. Poverujeme filozofickú fakultu PUST (Angelikum), spolu s asistentom pre
intelektuálny život, zorganizovaním prvého sympózia o úlohe filozofie v reholi, do júna 2003. Toto sympózium
nech zahŕňa dominikánskych mužov a ženy, ktorí sú odborníkmi v tomto obore a nech sa uskutoční na PUST,
niekde inde, a/alebo v spojení elektronickými médiami. Cieľom sympózia bude diskutovať o otázkach úlohy,
rozsahu a časovej línie filozofického vzdelania vo výchovnom pláne rehole.
32
Nariadenie
(142) Nariaďujeme, aby počas iniciačnej formácie všetci bratia v reholi študovali buď anglický, španielsky,
alebo francúzsky jazyk. Nariaďujeme, že brat, ktorý hovorí jedným z týchto jazykov ako svojím prvým jazykom,
musí študovať jeden z ostatných.
ŠPECIALIZÁCIA A DOPLNKOVÉ ŠTÚDIÁ
Odporúčanie
(143) Berúc do úvahy nedostatok profesorov pre centrá a prácu rehole a taktiež dnešnú rastúcu potrebu
akademicky uznaných bratov v iných službách vo svete, odporúčame, aby zodpovední povzbudzovali a umožnili
kvalifikovaným a ochotným študentom zaradiť sa do programu doktorandského štúdia bez prílišného odkladu.
Všetkým bezprostredným pastorálnym potrebám by sa nemalo prikladať toľko váhy, že by znemožnili vhodnú
prípravu nevyhnutnú pre apoštolskú službu slova. Doplnkové štúdiá by mali začať normálne nie viac ako dva
roky po kňazskej vysviacke.
POTREBA VÝMENY
Výmena informácií
Odporúčanie a poverenie
(144) Chválime asistenta pre intelektuálny život, fr. Guida Vergauewena, za to, že pripravil databázu
dominikánov pripravených a dostupných pre nejakú formu špecializovaného učenia. (porov. B 81-82, o 111)
Poverujeme promótora pre internet, spolu s asistentom pre intelektuálny život, aby v spolupráci s provinciami,
viceprovinciami a vikariátmi, dominikánskymi centrami štúdií a regionálnymi zhromaždeniami regentov
pokračovali v rozširovaní a zdokonaľovaní tejto databázy a poukazovaním na jej využitie, dôležitosť a širokú
potrebu spolupráce.
Výmena študentov
Odporúčania a poverenia
(145) Vedomí si našej vzrastajúcej multikulturálnej situácie, ako aj potencionálnej hodnoty univerzality našej
rehole, odporúčame, aby počas obdobia inštitucionálnych štúdií, študenti strávili časť ich každoročných
prázdnin, semester, alebo akademický rok v centre dominikánskych štúdií mimo svojej domácej krajiny, pokiaľ
sa to zdá byť vhodné z akademického, finančného a formačného hľadiska. (porov. C 105).
(146) Chválime Chorvátsku provinciu za jej iniciatívu v organizovaní každoročných študijných týždňov
v Dubrovníku pre „Dominikánsku rodinu vo formácii“, ktoré sa stali pravidelnou udalosťou IEOP. v línii
napomenutí kapitúl, ktoré povzbudzovali k spolupráci medzi mladšími bratmi, odporúčame regentom štúdií
a iným bratom zodpovedným za formáciu v Európe, aby sa aktívne zúčastňovali plánovania študijných týždňov
a povzbudzujeme študentov k účasti na tomto projekte. Odporúčame iným regiónom, najmä tam, kde bratia
študujú na nedominikánskych inštitúciách, aby preskúmali možnosti obsiahnuté v tomto modeli.
(147) Odporúčame syndikovi rehole, aby v spolupráci s provinciami, viceprovinciami a vikariátmi vyvinul
finančnú stratégiu na pomoc na pokrytie školských poplatkov, poplatkov za cestovanie a nákladov na živobytie
dominikánskych študentov, ktorí študujú v inštitucionálnych, alebo doplnkových štúdiách mimo ich domovskej
krajiny. Ďakujeme všetkým subjektom v reholi, predovšetkým v Európe a Severnej Amerike, ktoré rozvinuli
program sponzorovania zahraničných dominikánskych študentov a odporúčame ostatným preskúmať podobné
možnosti (porov. C 108).
33
Výmena a vzájomné pôsobenie profesorov a ďalších, ktorí sú zodpovední za štúdium
Odporúčanie
(148) Odporúčame, aby sa v sabatickej praxi dominikánskych centier štúdií uvažovalo o možnosti učiť na určité
obdobie v inom dominikánskom centre, pri zachovaní B 71, predovšetkým na tých, čo sú v Afrike, ako Ibadan,
Nigéria.
Poďakovanie a poverenie
(149) Ďakujeme asistentovi pre intelektuálny život, br. Guidovi Vergauwenovi, za predsedanie pravidelných
stretnutí regentov (porov. C 103), a poverujeme asistenta pre intelektuálny život zabezpečením a rozvinutím
pravidelných stretnutí takéhoto druhu pre každú regionálnu a jazykovú skupinu. Tieto stretnutia by mali mať
dva ciele: podporovať plánovanie pre naše centrá štúdií a rozšíriť spoluprácu na akademických projektoch medzi
dominikánskymi profesormi a fakultami v rôznych centrách štúdií (porov. C 101, 103; M 28, 151).
Výmena knižničných prameňov
Poverenie a výzva
(150) Poverujeme promótora pre internet, aby v spolupráci s asistentom pre intelektuálny život spolupracoval
pri zostavovaní databázy kníh, ktoré sú žiadané alebo by mohli byť ponúknuté pri výmenách medzi subjektami
v reholi. Vyzývame provincie a konventy, aby nepredávali knihy akademického zamerania, ktoré sa stali
dostupnými, pokiaľ ich predtým neponúkli na tejto webovej stránke iným subjektom rehole.
Poďakovanie, vyjadrenia vďaky a odporúčanie
(151) Podobne, ako je to v dokumente komisie o „Výzvach pre misiu“, chválime všetky dominikánske úspechy
v klasickom publikovaní princovými médiami komunikácie pre výskum a zhodnotenie filozofických
a teologických štúdií. Ďakujeme vydavateľstvu, Editions du Cerf (Paris), za jeho štedrosť s akou ponúklo svoje
publikácie mnohým dominikánskym inštitúciám v zahraničí a odporúčame iným vydavateľstvám a periodikám
spojeným s rehoľou, aby preskúmali podobné možnosti darovania a výmeny.
PERMANENTNÁ FORMÁCIA
Výzvy
(152) Vyzývame všetkých dominikánov, aby boli vnímaví pre ustavičnú úlohu súcitného štúdia, ako to bo
zdôraznené najmä poslednými kapitulami (napr. C 102).
(153) Od najranejšej legislácie rehole (napr. Prototyp neskoršieho Rationes studiorum osvojeného kapitulou vo
Valenciennes v júni 1259) až po posledné kapituly, bola úloha neustáleho vzdelávania chápaná tiež ako spoločná
zodpovednosť. Lektori konventov a spoločné projekty prebiehajúceho teologického vzdelávania dospelých boli
zamýšľané, ako centrálne znaky nášho ohlasovania a správneho života v každom konvente, nielen
v akademických centrách. Vyzývame bratov, aby si pripomínali to, čo povedali posledné kapituly o obnove
ofícia a služby lektora (napr. C 109-110).
Výzvy plánovania
Vyhlásenie
(154) Vyjadrujeme naše hlboké poľutovanie nad tým, že nebola venovaná dostatočná pozornosť odporúčaniam
posledných kapitúl o naliehavej potrebe plánovania a získavania profesorov potrebných v centrách štúdií priamo
pod jurisdikciou magistra a toto prispelo k akútnemu nedostatku kvalifikovaných bratov a znamenalo nárast
napätí s dominikánskymi centrami štúdií v provinciách, viceprovinciách a vikariátoch. Vyzývame všetkých, ktorí
sú zodpovední za túto úlohu, najmä asistenta pre intelektuálny život, komisiu pre propagovanie štúdií, regionálne
34
a jazykové združenia regentov a všetkých bratov zapojených do vzdelávania a formácie, aby si pripomenuli, čo
bolo o tomto povedané. Odporúčame obzvlášť implementáciu M 166.
Dominikánski profesori na nedominikánskych inštitútoch
Poďakovanie a výzva
(155) Ďakujeme všetkým dominikánskym profesorom učiacim a vykonávajúcim akademický výskum v rôznych
krajinách v špecializovaných a vyšších inštitútoch štúdií, ktoré nepatria reholi, ako aj v centrách vzdelávania
dospelých. Vzdávame im vďaku za ich intelektuálnu a vzdelávaciu činnosť, ktorou uskutočňujú svoje povolanie
učiteľov a ohlasovateľov. Vyzývame provincie, aby podporovali ich prácu.
Komisia pre intelektuálny život
Výzva
(156) Vyzývame asistenta pre intelektuálny život, aby pracoval na budovaní komisie pre intelektuálny život
rehole ako efektívnom nástroji plánovania, predovšetkým s ohľadom na prípravu budúcich profesorov.
Odporúčania
(157) Odporúčame, aby dominikáni zaujímajúci sa o štúdium sv. Tomáša využili mnohé iniciatívy rehole,
slúžiace na obnovu výskumu myšlienok sv. Tomáša.
(158) Odporúčame, aby dominikánske centrá filozofických štúdií vyvinuli štruktúry pre vzájomné základné
zhodnotenie ich programov filozofickej formácie.
NOVÉ VÝZVY
PONTIFIKÁLNA UNIVERZITA SV. TOMÁŠA AKVINSKÉHO (PUST / ANGELIKUM)
(159) Timothy Radcliffe vo svojom „Relatio“ pre generálnu kapitulu napísal: „Jednou z radostí týchto
posledných deviatich rokov bolo vidieť, ako Angelikum začína získavať uznanie, ktoré si zaslúži vo vnútri
rehole i mimo nej... Angelikum nám dáva výnimočnú príležitosť zdieľať našu intelektuálnu tradíciu s kňazmi,
rehoľníkmi a laikmi z celého sveta“ (str. 7).
Vyjadrenia vďaky
(160) Potvrdili sme, že sa zlepšila ekonomická situácia univerzity a konventu počas posledných troch rokov.
Do veľkej miery vďaka štedrým darom pána Williama Simona, bývalého ministra financií Spojených štátov,
a ďalším snahám o navýšenie imania, Angelikum výrazne zvýšilo zdroje určené na obnovu budov, štipendiá,
fakultné dotácie a potreby knižnice. Radi by sme tu poďakovali nadácii pána Williama Simona za jej veľkorysú
podporu.
(161) Súčasne sme potvrdili, že tak konvent ako aj univerzita sú zapojené do podrobného projektu, ktorý je
určený na postupný vývoj k úplnému fyzickému zdokonaleniu budovy a k zabezpečeniu všetkých zdrojov
potrebných na zlepšenie situácie univerzity. Preto ustanovila rehoľa samostatného správcu konventu i univerzity,
za súčasného rešpektovania autonómie konventu, ktorú požíva na základe stanov.
Poďakovanie
(162) Ďakujeme Angeliku za preukázanú ochotu afiliovať iné dominikánske centrá štúdií, čo pre ne zaručuje
pontifikálnu úroveň.
35
Odporúčanie
(163) Odporúčame, aby direktórium Angelika pracovalo s akademickými autoritami na vytvorení
štruktúrovaného programu výmeny študentov a fakúlt medzi Angelikom a jeho afiliovanými inštitútmi.
Poverenie
(164) Poverujeme dekanov a rady fakúlt Angelika, aby plnili horlivo svoje povinnosti týkajúce sa bdelosti, ktorú
by mali praktizovať nad afiliovanými a súhrnnými inštitútmi.
Vyhlásenie a nariadenie
(165) Vyhlasujeme, že správa Angelika pre túto generálnu kapitulu, keďže bola predložená v taliančine, bola
nepreskúmateľná podrobne mnohými kapitulármi. Nariaďujeme, aby správa pre nasledujúcu generálnu kapitulu
bola vypracovaná v jednom zo spoločných jazykov rehole.
Odporúčanie
(166) Odporúčame, aby sa v súlade so štatútom Angelika urobili kroky na obnovenie Istituto San Tommaso,
zdôrazniac tomistické zameranie teologickej fakulty a jej kontaktov s podobnými projektmi na iných miestach
v reholi.
Vyjadrenia vďaky, výzva a poďakovanie
(167) Ďakujeme rímskej provincii Kataríny Sienskej za ich veľkorysý dar, že umožnili prepojenie konventu
sv. Dominika a Sixta na internet. Vyzývame komunitu konventu, aby pokračovala v krokoch, ktoré zabezpečia
otvorený prístup na internet pre všetkých jej členov.
(168) Ďakujeme všetkým bratom, ktorí prispeli k akademickému, finančnému a štrukturálnemu rozvoju Angelika
a konventu Dominika a Sixta. Osobitne ďakujeme br. Edwardovi Kaczyńskemu za jeho úsilie a snahu v rozvoji
Angelika počas jeho dvoch období vo funkcii rektora univerzity.
Odporúčanie
(169) Odporúčame rímskym konventom San Clemente, sv. Dominika a Sixta a Najsv. Trojice, aby posúdili
podmienky, za ktorých by boli pripravené ubytovať bratov študentov z rôznych komunít rehole počas základných
štúdií na Angeliku; a nech toto posúdenie postúpia magistrovi rehole na schválenie.
ÉCOLE BIBLIQUE ET ARCHÉOLOGIQUE FRANÇAISE, JÉRUSALEM
Poďakovanie a odporúčanie
(170) Chválime École Biblique, ktorá uskutočňuje svoju misiu v zložitých podmienkach. Rozvoj fakulty
postupuje a my odporúčame, aby bol podporený krátkodobým a dlhodobým plánovaním.
Výzva
(171) Osobitne podporujeme pastorálny a vedecký projekt École, ktorého výsledkom bude nový preklad
Jeruzalemskej biblie vo svetle súčasnej exegézy a hermeneutiky. Tento projekt je dôležitý nielen pre cirkev, ale
taktiež vyvolá záujem bratov a umožní väčšiu spoluprácu štúdií a fakúlt v reholi.
Vyjadrenie, poverenie, poďakovanie a odporúčanie
(172) S ohľadom na počet študentov, vyhlasujeme, že kapitula v Mexico City (M 156) bola presná vo svojom
úsudku, ale tento nemal žiadny praktický dopad. Nielenže je málo dominikánskych študentov navštevujúcich
École, ale tiež ako rehoľa formujeme veľmi málo bratov v exegéze a biblickej teológii. Preto:
36
1. Poverujeme asistenta pre intelektuálny život a direktora École Biblique, aby využili stretnutia regentov
a moderátorov centier štúdií na lepšiu informovanosť o École a zdôraznenie dôležitosti biblickej formácie.
Cieľom je podporiť viacerých bratov, aby realizovali tieto štúdiá, ktoré sú pre rehoľu a pre cirkev podstatné.
2. Doporučujeme, aby sa v pláne École zorganizovalo letné stretnutie v Jeruzaleme pre členov
dominikánskej rodiny, aby bol podporený záujem o biblické štúdiá.
3. Odporúčame, aby s ohľadom na zabezpečenie lepšej komunikácie s francúzskymi provinciálmi, títo
alternovali vzájomne ako členovia vedeckej rady. Toto nie je zamýšľané, aby bol oslabený medzinárodný
charakter École, ale aby bol posilnený jeden z jeho podstatných prvkov.
FRIBOURG
Vyjadrenia vďaky
(173) Uznávame, že teologická fakulta vo Fribourgu ostáva stále dôležitým miestom pre mnohých mladých
dominikánov z rôznych častí Európy, z Ázie a Afriky, ako aj z Ameriky, aby tu získali základné teologické
vzdelanie a uskutočnili špecializované štúdiá. Ďakujeme dominikánskym komunitám v konventoch sv. Alberta
a Sv. Hyacinta za podporu mnohých z týchto dominikánov študentov. Taktiež chceme poďakovať všetkým
provinciám, ktoré v posledných rokoch prispeli k posilneniu dominikánskej prítomnosti na fakulte.
Odporúčanie
(174) Odporúčame provinciám rehole, najmä provinciám IEOP, aby venovali zvýšenú pozornosť problému
rozvoja fakulty vo Fribourgu a poskytli budúcich profesorov (por. B 66, C 124). Taktiež im odporúčame, aby
sa stal Fribourg v budúcnosti privilegovaným miestom vyšších teologických štúdií.
Vyjadrenie
(175) Súčasne vyhlasujeme, že dominikánska fakulta už nedosahuje minimálny počet potrebných miest v dohode
z júla 1985, a v Note interprétative z 21. októbra 1993.
Odporúčanie
(176) Preto odporúčame magistrovi rehole, aby zriadil medzinárodnú prieskumnú komisiu pod vedením asistenta
pre intelektuálny život a zaangažovaním predstaviteľov každej regionálnej skupiny regentov (ak je to možné
odchovancov univerzity) spolu s predstaviteľmi dominikánskej teologickej fakulty, kantónu Fribourg
a Švajčiarskej biskupskej konferencie. Komisia by mala viesť prieskum bez nejakého predchádzajúceho záveru
(„ergebnisoffen“), či je vôbec a za akých podmienok naša prítomnosť vo Fribourgu rozumná (por. M 157). Táto
komisia nech predloží svoju správu magistrovi rehole do februára 2003.
COMMISSIO LEONINA
Poďakovanie a vyjadrenia vďaky
(177) Chválime bratov z komisie Leonina za ich rastúce úspešné snahy v získavaní nových členov a ďakujeme
provinciám, ktoré uvoľnili svojich členov na túto úlohu (por. M 159)
HISTORICKÝ INŠTITÚT
Poďakovanie, vyjadrenia vďaky a odporúčanie
(178) Chválime bratov z Historického inštitútu za ich rastúce úspešné snahy v získavaní nových členov, a taktiež
vyslovujeme vďaku provinciám, ktoré uvoľnili svojich členov pre túto úlohu. Okrem toho ďakujeme
historickému inštitútu za jeho podieľanie sa na úspešnom sympóziu o živote, kanonistickej práci a o dobách
sv. Rajmunda z Peňafortu, za prípravu cyklov sympózií o dominikánskej účasti na inkvizícii (por. B 83) a za
združenie mladých dominikánskych historikov. Odporúčame, aby historický inštitút úzko spolupracoval
s Medzinárodným kongresom pre dejiny rehole v Latinskej Amerike a na Filipínach.
37
(179) Ďakujeme br. Albertovi Huergovi z Betickej provincie a jeho spolupracovníkom, ktorí pripravujú kritické
vydanie diela Luisa z Granady. Toto vydanie zahŕňa 52 dielov.
(180) Ďakujeme všetkým, ktorí spolupracujú na nových dejinách rehole, mnohodielnej štúdii, pod vedením br.
Guy Bedouella a br. Filipa Denisa (B 162).
UNIVERZITA SV. TOMÁŠA (UST) V MANILE
Poďakovanie, poverenie a odporúčanie
(181) Ďakujeme filipínskej provincii a univerzite za podporu stretnutia o medzináboženskom dialógu, konaného
vo februári 2001 v Bangkoku (por. B 70). Poverujeme UST v spolupráci s asistentom pre intelektuálny život,
aby organizovali pravidelné konferencie o medzináboženskom dialógu.
(182) Poverujeme prezidenta správnej rady, rektora a dekanov ekleziastických fakúlt a absolventskej školy
univerzity sv. Tomáša v Manile, aby efektívne pracovali na rozvoji univerzity, ako dokonalého dominikánskeho
centra v Ázii. Navrhujeme, aby sa toto uskutočnilo najmä na poli: 1) východné náboženstvá a kultúry, 2)
filozofia, 3) teológia a 4) kanonické právo.
(183) Berúc toto v úvahu, odporúčame vzájomnú výmenu pracovníkov a zdrojov medzi UST, Pastorálnym
inštitútom v Multane, Pakistáne a seminárom sv. Karola v Nagpure, v Indii.
INÉ INŠTITÚCIE A PROGRAMY
Poďakovanie, vyjádrenia vďaky, výzvy, odporúčania
(184) Chválime prácu Vyššieho inštitútu rehoľných štúdií sv. Tomáša Akvinského v Kieve na Ukrajine, na poli
teologického a katechetického vzdelávania, ktorý v kultúrnom a náboženskom vákuu, zanechanom po
komunistickom režime, pracuje na obnovení cirkvi a spoločnosti na Ukrajine. Dôležitou časťou zaangažovanosti
inštitútu je uľahčiť a prehĺbiť prirodzene zložitý ekumenický stret medzi dvomi mohutnými kresťanskými
tradíciami východu a západu. Inštitút sv. Tomáša nemôže udržiavať, a o to menej rozvíjať svoje aktivity bez
pomoci rehole. Preto kapitula ďakuje Angeliku a iným dominikánskym akademickým centrám a subjektom,
ktoré tento podporujú a vyzývame ďalších, aby sa podieľali na rozvoji tohto inštitútu. Vzhľadom na nedostatok
profesorov na inštitúte, odporúčame najmä bratom, ktorí sú toho schopní, aby zvážili svoje pôsobenie na
inštitúte počas krátkych kurzov.
(185) Ďakujeme br. Gabrielovi Nápolovi a jeho spolupracovníkom za ich veľkorysé snahy, ktoré umožnili
kontinuitu Inštitútu Pedra z Córdoby (Instituto Pedro de Córdoba – IPC) v Santiago de Chile. Vyzývame
riaditeľa inštitútu, spolu s asistentom pre intelektuálny život a provinciálmi, viceprovinciálmi a vikármi CIDALu ako aj s regentmi štúdií pre Latinskú Ameriku a Karibik, aby preskúmali možnosti jeho ďalšieho rozvoja.
(186) Ďakujeme provincii sv. Jozefa Robotníka za úsilie, ktoré podnikla na rozvoj Dominikánskeho inštitútu
(Dominican Institute – DI) Ibadan, Nigéria, ako dôležitého centra filozofických a teologických štúdií v Afrike.
Vyzývame dominikánskych profesorov, aby sa ponúkli učiť na DI, aspoň na určitý čas (por. B 71).
(187) Podporujeme regionálny vikariát Západnej Afriky v plánovaní Dominikánskeho centra pre teológiu
a rozvoj (Centre Dominicaine pour la Théologie et Dévelopement – CDTD), Pobrežie Slonoviny.
(188) Ďakujeme ESPACES (Brusel-Štrasburg-Krakov-Berlín) za ich prácu na rozvoji kontextualizovanej
„teológie v Európe“ (por. B 60 - 61), predovšetkým na poli medzináboženského dialógu a európskych hodnôt.
Odporúčame, aby provincie a generálne vikariáty v Európe určili bratov na prácu pre ESPACES.
(189) Novozaložený Inštitút Marie-Dominika Chenu (Institut Marie-Dominique Chenu – Berlín), sekcia
ESPACES, bol vytvorený ako centrum výskumu súčasných teologických a filozofických otázok v kontexte
38
neskorej modernej/postmodernej doby. Odporúčame podporiť tento intelektuálne zameraný projekt, aby bola
posilnená intelektuálna prítomnosť v nemecky hovoriacej oblasti.
(190) Ďakujeme Dominikánskemu centru teológie a spoločnosti (Dominicaans Studiecentrum voor Theologie
en Samenleving – DSTS) v Nijmegen, Holandsko. Výskum tohto centra sa zameriava na feministickú teológiu
a teológiu oslobodenia v európskom kontexte, zaoberá sa tým, kto bol utláčaný v čase ich objavenia. Špecifickou
črtou DSTS je úzka spolupráca medzi dominikánmi a širšou akademickou obcou na diskusii, ktorá smeruje
k publikovaniu a prijímaní ročných zbierok esejí.
(191) Ďakujeme Inštitútu Tertio Millennio v Krakove, Poľsko, za jeho výkon na poli propagácie katolíckeho
sociálneho učenia v nových demokraciách Východnej Európy prostredníctvom publikácií a vzdelávacích
projektov zapojením mládeže z rôznych krajín regiónu. Vidiac potrebu nového začiatku v post-totalitnom svete,
inštitút podporuje rast občianskej spoločnosti podľa princípov subsidiarity, solidarity a spoločného dobra.
(192) Chválime prácu dominikánskej rodiny v rôznych krajinách sveta (medzi nimi Demokratickej republiky
Kongo, ako aj Nemecka a Poľska) za štúdium fenoménu postmoderného objavenia sa a pokračujúcej
príťažlivosti náboženských siekt, ako aj za podporu v informovaní, terapii a duchovnej rady obetiam, ktoré sa
náhodou stretli s rôznymi sektami (por. B 75). Poskytnutím jasnej definície, čo sekta je, odlíšením medzi
sektárskou mentalitou a úprimnou vernosťou cirkvi a poskytnutím databanky s informáciami o rôznych sektách:
je to čosi, čo sa osvedčilo, ako dôležitá služba ľuďom, hľadajúcim Boha v dnešnom svete.
(193) Ďakujeme Ekumenickému inštitútu San Nicola v Bari, Taliansko, ako aj členom Ekumenického inštitútu
pri univerzite vo Fribourgu za ich neustále snahy o podporu ekumenických vzťahov s ortodoxnými cirkvami.
Odporúčame, aby preskúmali možnosti spolupráce a vytvorenia siete dominikánskych bratov a sestier
pracujúcich na poli kresťanského ekumenizmu.
(194) Ďakujeme Dominikánskej škole filozofie a teológie v Berkeley za ich inovatívne umiestnenie
dominikánskeho centra štúdií v rámci absolventskej teologickej únie, ekumenického a medzináboženského
konzorcia na tichomorskom pobreží.
(195) Ďakujeme Providence College za ich intelektuálny prispenie, ako jedinej univerzity podporovanej
a riadenej bratmi dominikánmi v Spojených štátoch.
(196) Ďakujeme všetkým dominikánom, ktorí pracujú na náročnom poli kresťansko-muslimského dialógu.
(197) Ďakujeme osobitne bratom pakistanskej viceprovincie za ich úsilie v ustanovení Dominikánskeho centra
v Lahore a za ich prácu na Pastorálnom inštitúte v Multane (por. B 68) pri šírení medzináboženskej harmónie
a pokoja, zvlášť medzi muslimami a kresťanmi. Odporúčame celej reholi, aby sme pomáhali dominikánom
v Pakistane, ktorí pracujú na týchto dvoch inštitútoch zameraných na túto prioritu rehole, tiež aby sme
podporovali ich úsilie pri budovaní knižnice a akademickej infraštruktúry a v získavaní uznania, ako uznávaného
centra v medzináboženskom dialógu.
(198) Ďakujeme tiež bratom pracujúcim v IDEO v Káhire a Istanbule (Institut Dominicain d’Études Orientales
– Dominikánský institut východních studií), ktorých výskum a prítomnosť v islamskom svete veľmi prispieva
k vzájomnému porozumeniu kresťanských a moslimských kultúr.
Nariadenie
(199) S ohľadom na dôležitosť a náročnosť islamsko-kresťanského dialógu nariaďujeme, aby asistent pre
intelektuálny život, v spolupráci s asistentom pre apoštolský život a predstaviteľmi dominikánskych centier
v Lahore, Multane, Káhire, Istanbule a Palerme, títo vytvorili stálu komisiu zloženú z bratov a sestier, aby
propagovali a povzbudzovali angažovanie rehole v tejto oblasti. Osobitne bude táto komisia:
1. povzbudzovať formáciu bratov a sestier v oblasti islamsko-kresťanského dialógu;
2. dbať na organizovanie pravidelných stretnutí bratov a sestier pracujúcich v moslimských krajinách alebo
zapojených do islamsko-kresťanského dialógu (napr. Journées romaines dominicaines);
39
3. pripravovať druhé stretnutie bratov a sestier venujúcich sa islamsko-kresťanskému dialógu v stredozemnej
oblasti, s ich provinciálmi. Toto stretnutie bude v podstate podobné prvému stretnutiu konanému v Istanbule
v roku 1996 (por. B 52)
Poďakovanie a odporúčanie
(200) Ďakujeme br. Augustínovi J. DiNoia a jeho spolupracovníkom na interkulturálnom fóre novozaloženého
kultúrneho centra vo Washingtone, D.C. Jánom Pavlom II., osobitne za ich prácu na židovsko-kresťanskom
dialógu. Cieľom centra je napomôcť intelektuálnej reflexii o kresťanskom zjavení a jeho vzťahu k ľudskej
skúsenosti, aby podporila užší vzájomný vzťah kresťanskej viery a ľudskej kultúry. Odporúčame, aby
interkulturálne fórum hľadalo formy produktívnej spolupráce s dominikánmi v iných centrách náboženského
a kultúrneho výskumu.
(201) Zbadali sme, že niektoré provincie sa podujali na pôsobivé úsilie využívať internet na účely ohlasovania
a učenia (B 79, 81).
1. Ďakujeme osobitne bratom dominikánskej provincie v Toulouse za ich rozvoj dominikánskej univerzity
na internete (DOMUNI).
2. Ďakujeme tiež bratom dominikánskych komunít v Španielsku za ich spoločné úsilie ponúknuť program
biblických, teologických a ekumenických štúdií prostredníctvom internetu.
3. Ďakujeme fakulte teologickému inštitútu Aquinas v St. Louis za jej prácu na rozvoji trojstupňového
programu na báze internetu, obsahujúceho doktorát služby ohlasovania.
4. Konečne ďakujeme bratom kanadskej provincie za webovú stránku „Spiritualité 2000“.
5. Odporúčame, aby sa všetky dominikánske centrá vyšších štúdií podieľali, s ohľadom na svoje možnosti,
na tejto sieti, ktorá môže maximalizovať výmenu akademických zdrojov medzi našimi intelektuálnymi centrami
(por. B 79, 81).
40
HLAVA IV
KONTEMPLATIVNÍ ŽIVOT – SPOLEČNÝ ŽIVOT
PROLOG
(202) „Dbejte zvláště o zachovávání jednomyslnosti, vždyť proto jste se sdružili v jednu společnost. Mějte jednu
duši a jedno srdce v Bohu.“ (Řehole sv. Augustina, 1) Již po staletí zažíváme onen těsný vztah mezi naším
vzájemným společenstvím v komunitě a naším společenstvím s Bohem v kontemplaci. Současně si také
uvědomujeme, jak křehké nádoby jsou tímto naplňovány. Poslušnost, která utváří náš život a pomáhá nám
společně svědčit o víře, nás také oživuje.
Již od počátků poznáváme, že kvalita našeho svědectví je napájena společným životem, který nemůže mít
původ pouze ve sdílení, ve společném vlastnictví dober a služeb, ale také v lidských vztazích, které během svých
životů utváříme.
Dnešní globalizace, jež je pro naši dobu charakteristická, činí, mimo jiné, lidské a bratrské vztahy ještě
složitějšími. Proto se kvalita našich vztahů stává stále důležitější pro život, který touží svědčit
o Zmrtvýchvstalém.
Kontemplace, jež se odehrává v čase a prostoru, ve vztahu k Bohu a druhým, vždy poznamenávala
dominikánský život. Výzvy současné doby pouze umocňují naše zalíbení v ní a potřebu se k ní vrátit. Nová
generace si přeje ji umístit do samého srdce společného života. Pouze bohatý kontemplativní život může ve
skutečnosti zajistit autentické svědectví. Složitost současného světa, která proniká do našeho společného života
a narušuje jej, by měla v obnoveném volání po kontemplaci nalézt sílu postavit se tváří v tvář společnému
soužití.
Život ve společenství si vyžaduje úsilí – v rozpoznávání darů každého z nás, v odpouštění a trpělivosti, ve
cvičení se v mírnosti a shovívavosti. Zatímco se mnozí zabývají zachováním trvale udržitelného života, my
bychom měli udělat vše, co můžeme, abychom uchovávali společný vzácný dar – život bratrský, radovali se ze
vzájemných odlišností a vítali schopnosti každého z nás.
Rádi bychom všechny řádové bratry upozornili, že kontemplace je v dominikánské tradici první podmínkou
zdravého a společného bratrského života, a současně jim připomněli, že hezká slova nemají cenu bez dobrých
skutků.
Proto říkáme, že společný život má svou cenu a podmínky, pokaždé, když toužíme po tom, mít „jednu duši
a jedno srdce v Bohu“.
Výzvy, které byly na počátku nového milénia předkládány Církvi, si také od nás dominikánů vyžadují
výraznou spiritualitu společenství, posílenou kontemplací a bratrským životem v komunitě.
KONTEMPLACE
(203) Po celém světě roste zájem o spiritualitu. Může být chápán různými způsoby: jako hledání vnitřního klidu,
smyslu nebo ticha či duchovního růstu; ale to, čeho jsme svědky, je autentický hlad po Bohu, který je lidské
přirozenosti vlastní. Vidíme, jak se život v mnoha částech světa stal tak hektickým a hlučným, natolik plným
násilí, nenávisti a války, že v něm není ani místo ani čas na hluboké reflexe o smyslu života – a lidská
přirozenost se proti tomu nyní bouří.
(204) Protože si nejsou vědomi velikosti křesťanské kontemplativní tradice nebo protože si myslí, že je pro ně
příliš komplikovaná a nepřístupná, se mnozí křesťané při hledání hlubšího mystického zážitku obracejí
k tradicím jiných světových náboženství. Výsledkem je, že jejich upřímná touha po bezprostředním setkání
s Bohem je někdy odvádí z Církve.
(205) Je hodnotné a důležité se učit od jiných náboženských tradic a sdílet s nimi náš kontemplativní ponoření,
ale bývá tragické, když křesťané nevědí nic o bohatství své vlastní kontemplativní tradice a neváží si pokoje,
který nám nabízí Ježíš – pokoje, jaký svět nemůže dát (Jan 14, 27).
DOMINIKÁNSKÁ KONTEMPLACE
(206) My dominikáni zažíváme tentýž hlad po Bohu, ale mnozí z nás si také nejsou zcela vědomi hloubky velké
dominikánské kontemplativní tradice, začínající již samým sv. Dominikem.
41
(207) Kontemplace není v dominikánské tradici pouhou izolovanou aktivitou nebo zvláštním duchovním
cvičením. Je dynamickým postojem otevřenosti tvůrčí a spasitelné Boží přítomnosti v daném okamžiku. Jako
kvas těstem prostupuje naším studiem, kázáním, liturgií, ztišením a společným životem.
(208) Tyto rozmanité prvky dominikánského života vytvářejí jakýsi ekosystém, který je podle naší základní
ústavy kontemplativním základem našeho kázání a učení. „Jsou-li (společný život, evangelní rady, modlitba,
liturgie, studium a řeholní observance) pevně mezi sebou spojeny, harmonicky uspořádány a navzájem se
obohacují, vytvářejí ve své syntéze vlastní život Řádu. Je to život v plném smyslu apoštolský, ve kterém mají
kázání a nauka vycházet z překypující kontemplace.“ (LCO č. 1 § IV)
(209) Naše kázání je víc než opakování doktrín a morálních exhortací. Je sdílením našeho kontemplativního
vhledu, ovocem kontemplace – „contemplari et contemplata aliis tradere“.
(210) Naše studium je víc než pouhé hromadění vědomostí. Zahrnuje v sobě usebranou kontemplaci Božích
tajemství, tajemství všeho Božího stvoření a lidské historie, či k této kontemplaci směřuje. (Viz LCO č. 83
a úvahu Timothy Radcliffa o studiu a kontemplaci v dopise O kontemplativním životě, č. 4.)
(211) Dominikánská kontemplace je bytostně křesťanská. Jejím hlavním předmětem je Ježíš Nazaretský, vtělené
Slovo, jak o něm vyprávějí evangelia. Právě skrze něho se v kontemplaci přibližujeme Božímu tajemství
a tajemství Božího lidu. Je to inkarnační spiritualita. z tohoto důvodu spiritualita není jakýmsi
individualistickým spiritualismem. Kontemplace nám umožňuje rozjímat nad naším skutečným já a lépe
komunikovat s bližními. Daleka toho, aby nás oddělovala od našich bratří a sester, nás kontemplace přivádí
k nahlížení ostatních lidí, zvláště chudých, odsunutých na okraj společnosti a trpících tak, jak je vidí Bůh.
Budeme-li věnovat více pozornosti kontemplativnímu duchu v našich komunitách, povede to k jejich upevnění.
(212) Náš společný život není pouze sdílením materiálních statků, ale také sdílením nás samých a naší
kontemplace v modlitbě, kázání, liturgii a neformálních rozhovorech. Jako dominikáni žijeme svůj
kontemplativní život společně v komunitě a jako komunita.
(213) To, co nás především vede ke kontemplaci a spojení s trojjediným Bohem, je naše společné slavení
liturgie.
LITURGIE
(214) Právě při liturgii se setkáváme s velikonočním tajemstvím Ježíše Krista, který je mezi námi přítomen
a jedná skrze působení Ducha svatého. Kristova náruč rozepjatá na kříži objímá celý svět (srov. Jan 12, 32).
Kristův kříž a vzkříšení jsou skutečným základem sjednocení světa s Bohem.
(215) Liturgie je především úkonem Kristova sjednocení s jeho Církví. Oslavujeme jedinečnou událost Kristova
velikonočního tajemství a věříme, že prostoupí naše životy a přetvoří je k obrazu Milovaného Syna (srov. Řím
8, 29).
(216) Liturgie nás může uvádět do kontemplování Boha, vtěleného a přítomného v lidském štěstí i utrpení.
Zároveň, čím více budeme kontemplovat Boha v lidském bytí a lidské přirozenosti, tím hlubší bude naše slavení
liturgie.
(217) Pravý dominikánský život a povolání jsou živeny liturgií. Je-li slavena společně, je oživující
a občerstvující. Pomáhá komunitě růst a vzájemně se sjednotit. Je duší našeho společného života. Dokonce i
v malých komunitách, kde je liturgie prostá, bychom měli pečovat o její krásu, věnovat dost času jejímu slavení
a zpívat alespoň některé části božského oficia a mše.
(218) Na liturgii přicházíme jako celý člověk, tělo i duše, očekávajíce pokrm pro naše duše, který budeme
vnímat tělesnými smysly. Bůh v nás působí skrze všechny prvky liturgické slavnosti. Měli bychom proto
vyhledávat chvíle ztišení, které napomáhají našemu osobnímu otevření Jeho přítomnosti. Neměli bychom se bát
42
vypůjčit si prostředky reprodukčních umění, jež jsou nezbytné k vyjádření součinnosti mezi Božím jednáním
a naší odpovědí.
(219) Tyto prostředky mohou mít svůj původ v dramatu, tanci, činohře a hudbě. Při jejich používání bychom
si měli být vědomi bohatství těchto forem lidského vyjadřování a být vnímaví k potřebám a kultuře komunity
slavící liturgii.
(220) Jsme kazateli Slova, které se stalo tělem. a tak je naší povinností udělat vše možné pro to, abychom
pomohli ztělesnit Boží poselství i v dnešní společnosti. To je také důvod, proč lidé od duchovních očekávají,
že se ujmou své úlohy s důstojností a krásou a že si budou vědomi poselství, které předávají i řečí svého těla.
Pokud duchovní nebudou pohrouženi do toho, co konají, vyjde to najevo a dost možná to i bude rušit věřící, kteří
nejsou pouhými diváky, ale aktivními účastníky mše svaté.
(221) Podobně, vzhledem k tomu, že velkou část liturgie tvoří žalmy a hymny, máme na paměti slova
sv. Augustina: „Když se modlíte k Bohu žalmy a hymny, uvažujte v srdci o tom, co vyslovujete ústy.“(Řehole,
2) Naše snaha pohroužit se do žalmů nás přivádí k hlubšímu porozumění celého Písma, které zase naopak
žalmům jakožto modlitbám dodává hlubší smysl.
MLČENÍ
(222) Mlčení připravuje naše těla, mysl, srdce a naše duše na modlitbu a studium. Bohaté, plodné mlčení nám
umožňuje odevzdávat se Bohu, lépe si uvědomovat vlastní zranitelnost a spatřovat ve svých bratřích a sestrách
Krista, naslouchat mu a odpovídat. a konečně, mlčení nás pohání k tomu, abychom vyšli a kázali.
(223) Mlčení je nezbytnou podmínkou naslouchání Bohu, bližním a vlastnímu srdci. Skutečné fyzické ticho,
které je nepřítomností hluku, pomáhá postupně rozvinout vnitřní ztišení, které je skutečným cílem. „Zachovám
mlčení a nechám Boha promlouvat v něm.“ (Eckhart) a rozvíjení tohoto vnitřního, kontemplativního mlčení nám
umožní dále nerušeně naslouchat i tehdy, obklopuje-li nás hluk, jemuž se nemůžeme vyhnout.
(224) Právě v tichu svých srdcí se setkáváme s neslyšným a neviditelným Bohem, pozvolna se procházejícím
zahradou a mezi tvorstvem země. Právě v tichu svých srdcí se učíme obdivovat Boží slávu a žasnout nad
tajemstvím lidského bytí a velkolepostí vesmíru.
(225) Naše mlčení není pouhou nepřítomností slov a zvuků ani nedostatkem komunikace s našimi bratry
a sestrami, s nimiž si nemáme co říci, protože jsme si navzájem cizí. Je to vnitřní klid, který nám umožňuje
komunikovat niterněji než kdykoli předtím. Je to ztišení pravé kontemplace.
SVOBODA A KÁZEŇ
(226) Dominikánská kontemplace nemůže být obsáhnuta a omezována metodami a technikami. Naše
kontemplace je volná, pružná a není jasně definovaná. Dominik bývá výstižně popisován jako „překvapivě
svobodný“. Všichni dominikáni tuto hodnotu ctí jak ve sv. Dominiku, tak i v Řádu. To je také příčinou naší
neochoty rozšiřovat pravidla a observanci.
(227) Jsme si nicméně vědomi, že tento druh svobody je výsledkem života v sebekázni. Disciplína značí
učednictví (discipulus = učedník – pozn. překl.), být učedníkem a následovníkem Ježíše Krista. Když klesáme
pod tíží břemen a topíme se v úzkostech, obracíme se na Ježíše, který řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se
lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý
a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“ (Mt 11, 28 30) Skrze Ježíše se pro nás sebekázeň může stát lehkým břemenem, které netíží.
(228) Vzájemná podpora a sebezápor, které jsou pro observanci řeholního života nezbytnými, nám mohou
značně napomoci při utváření opravdové komunity kontemplativních bratří. v takové komunitě se naše životy
stávají spontánním a radostným vyjádřením kontemplativního postoje. Toto je svoboda, o kterou usilujeme.
Dostáváme ji pouze jako dar Boží, ale nikoli bez modlitby a sebeobětování.
43
(229) Tento duch sebekázně zaručuje, že si pravidelně najdeme čas na to, abychom byli s Bohem sami, tak jak
to dělal Ježíš (srov. Mk 1, 35), a že nedovolíme, aby tyto tiché chvíle podlehly tlakům hektické společnosti, v níž
mnozí z nás žijí. Tím také následujeme příkladu sv. Dominika, který trávil celé noci v modlitbách.
JEDNODUCHOST PROSTŘEDKŮ
(230) Při hledání cesty vedoucí ke kontemplativní modlitbě či způsobu, jak odpovídat na Boží lásku, jsme
jakožto dominikáni vedeni stanovami a příkladem našich bratří a sester, ať již současných či těch na věčnosti,
kteří okoušeli Boží přítomnost. v myšlenkách se obracíme zvláště na uznávané duchovní mistry naší tradice, aniž
bychom však kdy spouštěli ze zřetele prostou všednost, v níž k nám Bůh promlouvá.
(231) Bůh s námi většinou hovoří jemně (srov. 1 Král 19, 12), někdy skrze okamžiky milosti či ztišení, jindy
v prostém slovu, větě či myšlence, jež nás zasáhnou při čtení Písma nebo hovoru s ostatními, nebo v určité
zkušenosti s okolním světem. Věnujeme těmto zážitkům pozornost a necháváme je vejít do našich srdcí i myslí
s vědomím, že je to Bůh, kdo stojí za podněty, jež se nás tak dotýkají.
(232) Svou zkušenost pak vztahujeme ke zkušenosti Ježíšově, jeho Matky a učedníků v evangeliích a zkušenosti
Božího lidu v tradici Církve.
(233) Během cesty však nalezneme překážky, které je třeba překonat. Budeme-li zvyklí číst Bibli stejně jako
telefonní seznam či studijní text, neuslyšíme, co nám Bůh sděluje.
(234) Mezi překážky, jež nám mohou stát v cestě, patří i traumata z dětství, hluboká zášť, hněv, vnitřní sexuální
konflikty, nepřekonaný smutek a neklidný duch. Budeme muset nalézt způsob, jak se vyrovnat s těmito
a jakýmikoli dalšími překážkami kontemplace, jako jsou přepracovanost, přílišná intelektualizace,
perfekcionismus a narcismus.
(235) Kontemplace je dar. Pasivní otevřeností a čekáním se připravujeme na přijetí samotného Boha. Cestou
můžeme zažívat období vystřízlivění nebo vyprahlosti. Pouze věrností modlitbě, poznáním sebe sama a hledáním
rady budeme schopni rozpoznat, zda jsou tato období normálními kroky vedoucími k hlubšímu
kontemplativnímu životu, časem očišťování, nebo překážkou způsobenou malou vytrvalostí v modlitbě,
nedostatkem sebekázně, lhostejností ke společnému životu a řeholní observanci.
(236) Kontemplací jsme uváděni do kontaktu s Božím tajemstvím. Může nás zaskočit hloubkou smyslu pro
vnímání tajemného a bázní Boží, až budeme žasnout nad velkolepostí Boží a Jeho stvoření. Jestliže však Boha
nikdo nikdy neviděl, pak je to právě Ježíš Kristus, Jednorozený Syn, který ho zjevuje (srov. Jan 1, 18).
Křesťanská kontemplace nás uvádí do osobního přátelství s Bohem skrze Ježíše Krista. a protože „kdo nemiluje
svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4, 20), naše přátelství s Bohem v sobě
zahrnuje duchovní přátelství s našimi bratry a sestrami v Ježíši Kristu.
(237) Při kontemplaci také okoušíme zmrtvýchvstalého Pána, přítomného nejen ve slávě svého Otce, ale také
v našem světě, zvláště v chudých, trpících a mezi hříšníky. Bylo by vskutku zvláštní, kdyby v nás tento fakt
nevzbudil silné emoce. Dominik v noci oplakával hříšníky, zatímco ve dne byl mezi svými druhy znám jako stále
se radující člověk.
ZÁVĚR
(238) Naše oddanost kontemplaci nám umožní žít naplno a postavit se čelem problémům světa, Církve a Řádu,
ať už se s nimi setkáváme v jakékoli formě. Právě skrze věrnost společnému kontemplativnímu životu nás Bůh
naplňuje nadějí do budoucna.
Pověření
(239) Pověřujeme Institut spirituality při Angeliku organizací společného úsilí na místní i mezinárodní úrovni,
jež by vedlo k prozkoumání jedinečných hodnot dominikánské spirituality, a následným publikováním výsledků
této práce.
44
Toto úsilí by mělo shromáždit studie a zkušenosti dominikánských bratří, mnišek, sester a laiků a přizvat ke
spolupráci také mladší členy Dominikánské rodiny, aby při studiu považovali dominikánskou spiritualitu za
oblast zvláštního zájmu.
Projekt by měl integrovat poznatky z teologie, historie, behaviorálních a přírodních věd a lidských
zkušeností.
(240) Pověřujeme také Institut spirituality organizací mezinárodní konference o dominikánské spiritualitě jako
zdroji jednoty a obnovy Dominikánské rodiny.
Doporučení
(241) Bratřím doporučujeme, aby četli a přijali za své klasiky dominikánské mystické tradice, jako např.
sv. Kateřinu ze Sieny, Mistra Eckharta, Ludvíka z Granady a sv. Tomáše Akvinského jako duchovního mistra.
(242) Studium dominikánské mystiky hraje při formačním procesu důležitou roli, doporučujeme proto těm, kdo
jsou zodpovědní za základní formaci, aby podporovali mladé bratry v tomto studiu a poskytovali jim nezbytné
rady a teologické vedení.
(243) Doporučujeme, abychom při výuce teologie brali v potaz doktrínu o mystice jakožto zdroji teologie.
(244) Důrazně doporučujeme, aby bratři dbali na zachovávání mlčení v našich domech, vědomi si toho, že
„mlčení je totiž ochranou celé observance a přispívá zejména k vnitřnímu řeholnímu životu“ (LCO č. 46).
Poděkování
(245) Chválíme mnohaletou píli a obětavost Liturgické komise Řádu, zvláště jejího předsedy Vincenzo Romana.
Doporučujeme, aby komise zvážila také možnost začlenění textů z děl Mistra Eckharta do příštího vydání
Propria Ordinis.
Výzvy
(246) Vyzýváme bratry, aby dbali na zachovávání LCO č. 66 o každodenní meditaci.
(247) Vyzýváme bratry zodpovědné za liturgickou službu, ať už kantory či bratry pověřené službou u oltáře, aby
se dobře připravovali, byli tvůrčí a umožňovali shromáždění plně se zapojit, místo toho, aby s ním bylo
nakládáno jako s pouhým publikem.
Poděkování
(248) Blahopřejeme generálnímu postulátorovi fr. Innocenzo Venchimu k uzavření kanonizačních
a beatifikačních kauz z období od minulé generální kapituly po současnost.
(249) Chválíme Generálního postulátora Řádu za podporu kauzy fr. Marie-Jeana Josepha Latasta OP.
Věříme, že svědectví jeho života, jeho práce a spisy mají mnoho co říci našim společnostem zmítaným
násilím a našim bratřím a sestrám sloužícím mužům a ženám ve vězeních různých zemí světa.
Jeho beatifikace v dnešní době by jistě vlila naději do těch, kteří usilují o zrušení trestu smrti v zemích, kde
je tato forma krutého a nelidského trestu stále ještě ukládána.
Jeho označení za Apoštola věznic by jistě podpořilo jak členy kongregací, jež jej nazývají svým
zakladatelem, tak i laická společenství, která následují jeho příklad, a dodalo by jim to odvahy.
Prosby o jeho přímluvu mohou být zdrojem uzdravení pro lidi zapomenuté ve věznicích, mezi něž patří ti
nejvíce zranitelní našich společností, chudí, minoritní populace, a zejména pak ženy.
(250) Chválíme také generálního postulátora Řádu a provinčního postulátora betické provincie za podporu kauzy
Bartolomea de Las Casas.
45
Věříme, že by jeho beatifikace byla příhodná, neboť byl také jedním z našich duchovních mistrů a silným
příkladem apoštolské oddanosti lidem žijícím na okraji.
Děkujeme Institutu Bartolomea de Las Casas k připravení kritické edice 14 dílů jeho kompletního díla. Bude
hodnotným přínosem při zkoumání této kauzy.
Pověření
(251) Pověřujeme generálního postulátora Řádu otevřením kauzy Antonia de Valdiviesa, dominikánského bratra,
který byl učedníkem Bartolomea de Las Casas. v roce 1545 se stal biskupem v Léonu v Nikaragui a zasvětil svůj
život obraně domorodých obyvatel, kteří byli veřejně prodáváni do otroctví a nuceni pracovat v dolech v Peru
a v Panamě. Valdiviesovi bylo proto vyhrožováno smrtí a nakonec byl roku 1550 skutečně zavražděn.
Věříme, že jeho kauza bude co nejdříve prozkoumána.
ŽIVOT V SPOLOČENSTVE
OSOBNÉ ŠŤASTIE A BRATSTVO
(252) Skúsenosť a prax bratského života v spoločenstve je treba uznať za vlastné a charakteristické miesto, kde
sa podporuje osobné šťastie tých, ktorí ho hľadajú v spoločnom živote. Základná hodnota, ktorá má poznačiť
hľadanie šťastia v kontexte Rehole, je naša verná odpoveď na Božie volanie. Toto hľadanie a túto odpoveď
uskutočňujeme v dvoch úrovniach: osobnej a komunitárnej.
(253) Avšak individualizmus, ktorý charakterizuje mnoho spoločností, v ktorých je Rehoľa prítomná, spôsobuje,
že prioritou pre bratov sa stáva hľadanie osobného šťastia, ktoré je pre nich kritériom života. Hoci uznávame,
že táto túžba je legitímna, predsa, aby sa takéto hľadanie šťastia stalo dominikánskym, je treba odmietnuť
individualistické cesty, ktoré podnecuje konzumná spoločnosť, a je treba podporovať bohatstvo nášho
spoločného života takým spôsobom, aby prekvitalo tak osobné ako aj spoločné šťastie.
CITOVÝ ŽIVOT A IDENTITA
(254) Pokiaľ ide o citový život, znova potvrdzujeme to, čo o tom povedali Kapituly v Caleruege (42) a v Bologni
(č. 84.3 a 85), a povzbudzujeme bratov, aby si to opäť prečítali a uživotnili, tak v osobnom živote ako i
v spoločenstve.
(255) Citový život považujeme za základný prvok poznávacieho procesu; telo a city tvoria súčasť procesu
uvedomovania. Citová výchova či výchova ku citlivosti je nevyhnutná v procese socializácie jednotlivca
a skupín a ako taká, má byť zo strany bratov podporovaná a uznávaná. City napomáhajú bratom prijať svoje
dominikánske povolanie v procese identifikácie, ktorým vo svojom živote prechádza každý človek.
(256) Svoju prvotnú identitu musíme nájsť v Kristovi, a potom, tá sa má zhodovať s Dominikovým ideálom.
Toto hľadanie identity, na ktorom stavia a rozvíja sa naše vlastné povolanie, uskutočňujeme vo veľmi odlišných
kultúrach, inštitúciách, ideológiách, tradíciách, etnikách, krajinách a jazykoch, a v rozličných okamihoch života.
(257) Život v spoločenstve je miestom, kde s pomocou a bratskou konfrontáciou ostatných bratov môžeme
prekonať naviazanosť na niektoré prostriedky. Takáto naviazanosť sa pre nás stáva častokrát bariérou, ktorá nám
bráni alebo sťažuje dosiahnuť plnú zrelosť rehoľníkov – dominikánov. Spoločenstvo je teda preto
privilegovaným miestom, kde sa bratia môžu otvoriť voči Reholi ako celku v týchto časoch globalizácie.
Odporúčanie
(258) Odporúčame, nech sa podporuje účasť väčšieho počtu bratov na provinčných, národných, oblastných
a medzinárodných stretnutiach Rehole.
46
PODMIENKY PRE BRATSKÝ ŽIVOT
(259) Často sa vraví, že jeden z dôvodov, kvôli ktorému mladí žiadajú o vstup do Rehole je to, že hľadajú život
v spoločenstve. Iste, je to skutočná nevyhnutnosť pociťovaná mnohými z nich uprostred „samoty“ zmasovatenej
spoločnosti a globalizovaného sveta. Je tiež prekrásnym ideálom a legitímna túžba. Je však dôležité, aby od
počiatku mali jasné, že vernosť svojmu povolaniu pri dosahovaní tohto cieľa od nich bude vyžadovať, aby
zaplatili osobnú daň. Je to zisk a dielo s konkrétnymi požiadavkami, ktoré predpokladajú odriekanie a disciplínu
v Reholi v prospech väčšieho dobra.
Dôležitosť skutkov spoločenstva
(260) 1. Život v spoločenstve sa nemôže zredukovať na kamarátstvo. Vyjadruje sa konkrétnymi skutkami,
ktorými sa spájame. Náš rehoľný život je poznačený naplánovanými skutkami, ktoré máme uskutočniť spoločne.
Systematická a pred predstavenými neospravedlnená neprítomnosť skutkov spoločenstva, dávala by jasne na
vedomie chýbajúci záujem budovať a žiť život v spoločenstve; toto sa však nedá ospravedlniť u tých, ktorí
vstúpili do Rehole kvôli tomu, aby žili v spoločenstve.
2. Spôsob, ako prekonať tieto ťažkosti, spočíva v priehľadnom prístupe členov spoločenstva, pripravených
na zdieľanie svojich zápasov a ťažkostí s predstaveným a spoločenstvom. Členovia spoločenstva a osobitne
predstavení, tiež majú byť pripravení na to, aby pristupili ku evanjeliovému bratskému pokarhaniu preniknutému
súcitom a odpustením.
3. Zvyčajná účasť na skutkoch spoločenstva je neklamným signálom o tom, že je tu snaha vytvoriť život
v spoločenstve. Naopak, ťažko sa dá rozprávať o skutočnom bratstve, kde úmyselne a bez väčších dôvodov niet
skutkov spoločenstva. Je možné formálne vykonať povinnosti spoločenstva bez bratstva. Ako je však možné
hovoriť o bratstve bez spoločného života?
Podieľať sa na niečom podľa schválených kritérií
(261) 1. Evanjeliová chudoba, pre ktorú sme sa rozhodli, má svoj pôvod v prvotnom kresťanskom spoločenstve,
ktoré je podstatne charakteristické nie tým, že by nič nebolo vlastnilo, ale podielníctvom, teda tým, že každý
dal to, čo mal, do služby ostatných. Takéto rozloženie dobier nesmie zostať uzavreté vo vnútri spoločenstva, ale
musí byť otvorené voči potrebám iných bratov, spoločenstiev, osôb a osobitne voči potrebám provincie.
2. Dôležité je, – nech sú akékoľvek formy práce, odmeňovania a príjmov členov spoločenstva za svoju prácu,
pri súčasných systémoch finančných možností – , aby sa všetko vkladalo do spoločného ako príjmy, s vedomím
priora alebo superiora a za spoluúčasti syndika. Taktiež, nech sa spoločenstvo zabezpečí voči skutočným
potrebám na dôstojný život, s prihliadnutím ku situácii každého jedného, tak ako to odporúča Regula.
3. Toto predpokladá pravidelné plánovanie so spoločnými kritériami, dohodou a ocenením zo strany všetkých
členov spoločenstva; takto sa vyjasnia názory a zabráni sa zmätku a ľubovoľným interpretáciám tohto
základného aspektu bratského života: vložiť majetok do spoločného.
Nariadenie
(262) Nariaďujeme, aby pri zachovaní LCO č. 539 § I, provinčné kapituly vo svojich provinčných štatútoch
stanovili normy na dosiahnutie spravodlivého rozdeľovania hmotných dobier medzi konventami a domami
provincie, a tak aby odstránili takmer absolútnu ekonomickú samostatnosť konventov a domov voči provincii
a jej potrebám.
Žiadosť
(263) Žiadame, aby každá provincia zvážila, či je vhodné, aby vo svojom štatúte stanovila predpisy, ktoré by
sa týkali používania nových finančných prostriedkov.
Napätie medzi spoločným životom a poslaním
(264) 1. Napätie medzi spoločným životom a poslaním čelí nášmu apoštolátu a vedie nás k uvažovaniu i ku
hľadaniu odpovede z pohľadu našej dominikánskej charizmy. Pokúsme sa prežívať toto napätie primerane,
vyrovnaným a doplňujúcim sa spôsobom, a to tak aby sa vzájomne podporovali. Jednou z foriem, ako zaručiť
47
túto rovnováhu, je plánovanie v spoločenstve (porov. M 121), ktoré však musí počítať s rozdielnymi situáciami
a takisto kvalitami členov spoločenstva, vrátane osobitných prípadov.
2. Svoju osobnú ťažkosť s poslaním nehodnoťme na prvom mieste z pohľadu účinnosti. Naše poslanie musí
byť vždy spoločné s poslaním bratov, nech to vezmeme z hocijakého pohľadu. Prílišná aktivita vo viacerých
prípadoch môže zakrývať situáciu úteku zo života v spoločenstve.
3. Prítomnosť primeraného počtu bratov v komunite lepšie zaručí právo i povinnosť bratov žiť spoločný
život, a tak zjednotí spoločenstvo s poslaním. Hoci uznávame, že pastoračná a ekonomická situácia v niektorých
častiach Rehole nedovoľuje bezprostredné zriadenie veľkých spoločenstiev, myslíme si, že pri zachovaní práva
bratov na život v spoločenstve, habituálne spoločenstvo má mať dostatočný počet bratov, schopných zaručiť
kvalitu spoločného života.
Pokušenia proti spoločnému životu
(265) 1. Hedonizmus, osamotenosť a naviazanosť či spútanosť, sú charakteristické výzvy spoločnosti, voči
ktorým sa ako rehoľníci máme postaviť a čeliť im.
2. Pokiaľ ide o hedonizmus, pôžitok pre pôžitok, luxus v odievaní a v jedení, posadnutá a narcistická
ustarostenosť o fyzický výzor, máme hľadať a prežívať jednoduchý život a vyžívať sa v jednoduchosti.
3. Pokiaľ ide o osamotenosť ako prázdnotu motivácií, sklamanie zo života, rozchádzanie sa v názoroch medzi
bratmi, máme hľadať osamotenosť naplnenú Pánom a ustarostenosť o to, aby v bratskom živote sprevádzali jední
druhých.
4. Pokiaľ ide o naviazanosť či spútanosť, a závislosti, ako sú alkohol, drogy, televízia a internet, ako úniky,
ktoré vytvárajú bludný kruh, máme sa otvoriť priateľstvu, komunikácii s bratským sprevádzaním, s tým, že
ponúkneme bratom, ktorí sa dostali do takýchto osídel, ľudskú, citovú a odbornú pomoc, aby nakoniec,
oslobodiac sa od týchto otroctiev znova získali slobodu a tak, aby sa plne vložili do svojho prvotného povolania.
Nariadenie
(266) Nariaďujeme, aby provinčné kapituly alebo provinciál so svojou radou, stanovili normy a postupy, ako
s láskou a spravodlivosťou čeliť situáciám naviazanosti či spútanosti a prípadom sexuálneho zneužívania.
Odporúčanie
(266-bis) Odporúčame, aby tí, ktorí sú poverení stanoviť takéto normy a postupy, zúžitkovali skúsenosť
provincií, ktoré ich už vypracovali, ako sú provincie Spojených štátov amerických, Írska a Austrálie.
Nie násilie vo vnútri spoločenstva
(267) 1. Jedna z aktuálnych charakteristík našej spoločnosti je nárast rozličných prejavov násilia. Konštatujeme
násilie a vytlačovanie na okraj spoločnosti, aj medzi členmi najväčších náboženstiev, napriek úsiliam ich
predstaviteľov, aby viera v jediného Boha bola dôvodom na stretnutie a vytvárala pokoj a nie vojnu.
2. Stretávame sa tiež s tým, že vo vnútri našich dominikánskych spoločenstiev, formálne zriadených
z náboženského dôvodu, akým je zjednotenie s Bohom a v Bohu, sú relatívne časté prípady psychologického
násilia. Toto sa prejavuje podstatne v negácii, aby sa niekto ozval, a to jednoducho kvôli antipatii, kvôli
nevyjasneným nedorozumeniam alebo kvôli odlišnému spôsobu myslenia alebo nazerania na veci. Takisto kvôli
tvrdým slovám a irónii, ktoré zraňujú city a dotýkajú sa dôstojnosti bratov (Mt 5,22). Taktiež kvôli vnúteniu
nejakej osobnej mienky, ktorá môže zablokovať komunikáciu vo vnútri spoločenstva.
3. Niekedy priamosťou zastierame pýchu a neschopnosť zmieriť sa, a mimo spoločenstva častejšie vytvárame
obraz o sebe, ktorý sa nezhoduje s tým, akými sme v spoločenstve.
4. Toto poukazuje na osobitnú ťažkosť, ktorá sa vo vnútri dominikánskeho života prejavuje nasledovne: Ak
je naším cieľom pravda, skôr vo forme hľadania než vlastnenia či monopolu, názor každého jedného brata, hoci
aj odlišný od ostatných, prispieva dynamickým spôsobom k objaveniu pravdy o našom živote. Preto v mene
pravdy, z princípu, sa nemôže ospravedlniť vylúčenie nejakého brata alebo jeho názorov, ale treba ich včleniť
do spoločného hľadania.
5. Iné prvky, ktoré znásilňujú život v spoločenstve, sú boj o moc, viac alebo menej skrytý, a rasizmus alebo
nacionalizmus. Takisto sa dáva priestor násiliu a nedostatku rešpektu v spoločenstve, keď sa v ňom systematicky
48
robí niečo opačné a nie to, na čom sa všetci dohodli. Život v spoločenstve vytvára vzájomné práva a taktiež
povinnosti.
6. Na druhej strane, sú bratia, ktorí zoči-voči irregulárnym situáciám, s úmyslom zachovať pokoj
v spoločenstve, mlčia a nevravia veci vtedy, kedy ich je treba niekomu povedať, a nechávajú tak priestor tomu,
že takéto situácie sa predlžujú viac ako je rozumné, plynú, častokrát prejdú do nezvratného štádia. Jedná sa
o falošný pacifizmus.
7. Čeliť takýmto situáciam prináša nemalú cenu nepochopenia a utrpenia. Je nevyhnutný konflikt medzi
pravdou chápanou ako hľadanie dobra pre väčšinu a zle chápaným pokojom, ako je nedotknuteľnosť nejakej
osoby alebo nejakej skupiny, ktorí sú pripravení brániť sa alebo brániť získané pozície, ospravedlniteľné
z ľudských dôvodov, avšak málo z dôvodov evanjeliových a dominikánskych.
8. Trpezlivý odpor voči takýmto druhom násilia, ktoré s ľahkosťou navádzajú odpovedať tou istou formou,
ignorujúc postup bratského evanjeliového pokarhania, je skutočnou výzvou na dozretie mnohých bratov.
9. Dnes sme si istí, že prvotná pravda, ktorú je treba podporovať, chrániť a obraňovať, je pravda lásky
a bratstva. Láska sa živí nie násilím, až táto raz prerastie do pravého pokoja.
Spoločenstvá otvorené voči dominikánskej rodine a iným osobám
Odporúčanie
(268) Odporúčame, aby si predstavení všímali, či bratia majú slobodu k tomu, aby prijali rehoľnice, laikov
a mladých ľudí, a aby ich pozvali k aktívnej účasti na niektorých činnostiach spoločenstva: stretnutia, bratská
spoluúčasť, formácia, štúdium, liturgia, a či jestvuje nejaká spolupráca na apoštoláte.
ŽIVOT SPOLOČENSTVA A INFORMAČNÁ KULTÚRA
(269) Internet a ostatné prostriedky spoločenskej komunikácie sú nástroje, ktoré môžu pozitívne alebo negatívne
vplývať na bratský život a na poslanie.
Výzva – povzbudenie
(270) Pretože užívanie týchto nástrojov považujeme za požehnané pre bratstvo medzi bratmi toho istého
a ostatných spoločenstiev, povzbudzujeme všetky entity Rehole a ich členov, aby si voči ním čoraz viac
nadobudali pozitívnu mentalitu.
(271) Súčasne povzbudzujeme všetkých bratov k tomu, aby sa vyučili a vedeli primerane používať tieto nástroje,
predvídajúc tak ich možné zneužitie, akými sú individualizmus, osamelosť a pripútanosť k užívaniu internetu.
PLÁNOVANIE A ČINNOSŤ V ŽIVOTE SPOLOČENSTVA
Plán spoločenstva
(272) Skutočnosť:
1. Je skutočnosťou, že posledné generálne kapituly naliehali na vypracovanie plánu spoločenstva. Ospevovali
ho a videli ho ako účinný nástroj na posilnenie života spoločenstva vo všetkých jeho aspektoch a na vyriešenie
napätí a problémov spoločenstiev. v č. 44 Aktov Kapituly z Caleruegy sa jasne dávajú presné pokyny na
vypracovanie plánu spoločenstva (O 38; M 12.1; 22.6; 39; 40; B 127).
2. Konštatujeme však, že v mnohých spoločenstvách nejestvuje nijaký plán spoločenstva. Vo svojej správe
na kapitulu v Providence Magister rehole o tom vraví: „Počas vizitácií som videl, že tento (plán) je účinným
(nástrojom) pokroku našich spoločenstiev, avšak zriedkavo sa robí a bežne sa zle vysvetľuje“ (3.2.2).
3. Bez toho, aby sme chceli vyčerpať tému, k príčinam jeho nedodržiavania sa zvyknú počítať: jeho
dominikánska ne-tradičnosť, neznalosť spôsobu ako ho urobiť, individualizmus, psychologická a duchovná
únava, apatia…
49
(273) Čo robiť?
1. Na tejto kapitule sme sa rozhodli, že budeme nasledovať líniu posledných generálnych kapitúl a tak
vyzývame ešte raz k jeho vypracovaniu vo všetkých spoločenstvách.
2. Avšak otázka, čo nám robí starosť, nie je „plán spoločenstva áno alebo plán spoločenstva nie“. Otázka stojí
tak, či chceme prežívať bratský život spoločenstva, ktorý má byť zrejmý v poslaní a v aplikácii všetkých
životných dominikánskych prvkov alebo či chceme žiť nejaký individualizovaný život (C 44).
3. V línii našej najrýdzejšej demokratickej tradície naše konštitúcie nás vybavujú primeranými prostriedkami
na dosiahnutie nášho veľkého cieľa: bratský život vo všetkých svojich dimenziách.
(274) Naše konštitúcie a skutočný problém
Naše konštitúcie nám ponúkajú nasledujúce nástroje, ako pristúpiť k tomuto skutočnému problému:
1. Konventné rozhovory (kolókviá): „Veľmi záleží na jednomyseľnej účasti všetkých bratov, aby apoštolská
spolupráca a bratské spoločenstvo prinášali hojnejšie ovocie: spoločné dobro, prijímané ochotne, sa rýchlo
a ľahko šíri! Preto nech sa vo všetkých konventoch konajú kolókviá na podnietenie apoštolského a rehoľného
života“ (LCO č. 6). Žiada sa, aby sa konalo „aspoň raz do mesiaca…“ (LCO č. 7 § I) kolókvium na podnietenie
rehoľného života.
2. Rehoľné kapituly: Na nich bratia „nech si overia svoju vernosť voči apoštolskému poslaniu a rehoľnému
životu, taktiež nech urobia nejaký kajúci úkon.“ (LCO č. 7 § II). Takéto rehoľné kapituly sa majú sláviť
„niekoľkokrát v priebehu roka“ (tamtiež).
3. Konventná kapitula: „Konventná kapitula je zhromaždenie bratov, ktorému predsedá prior, na
prerokovanie alebo rozhodovanie o tom, čo sa týka spoločného alebo apoštolského života a dobrého spravovania
konventu” (LCO č. 307). "Má sa konať viackrát do roka“ (č. 312 § I). „Kapitule tiež prislúcha, aby v medziach
našich zákonov upravovala život spoločenstva“ (LCO č. 311 § I, odsek 1°) a aby „každý konvent si vypracoval
vlastný plán alebo program apoštolského života... ktorý musí byť schválený provinciálom" (LCO č. 311 § I
odsek 3°).
Ako je zrejmé, takéto smernice alebo plánovanie spoločenstva sa zakladá a musí vyrastať z týchto troch typov
stretnutí predpísaných našimi konštitúciami.
Nariadenie
(275) Nariaďujeme, aby priori oživili tradičné nástroje rehole a aby prostredníctvom rehoľných kapitúl, kolókvií
a konventných kapitúl, každé spoločenstvo usmerňovalo svoj rehoľný (LCO č. 40) a apoštolský (LCO č. 311
§ I odsek 3°) život. Výsledný plán o tomto má byť predložený provinciálovi a má sa upraviť vzhľadom na
plánovanie provincie (LCO č. 107), v súlade s potrebami mestnej Cirkvi a musí byť prehodnotený
spoločenstvom raz do roka.
Poslušnosť
(276) Uznávame, že základom nášho života je poslušnosť spojená s jej úprimným uživotňovaním; aj napriek
tomu, predstavení neprestávajú pociťovať ťažkosti a obmedzenia v slobodnom asignovaní a menovaniach.
Pokiaľ ide o túto skutočnosť, táto kapitula odkazuje na to, čo bolo o poslušnosti povedané na predchádzajúcich
kapitulách s tým, že sa majú vziať do úvahy nasledujúce aktuálne poznámky.
(277) Na počiatku rehole sv. Dominik požiadal svojich bratov, aby mu prisľúbili spoločenstvo a poslušnosť
(LCO č. 17). Toto sa aplikuje dnes tak ako v časoch sv. Dominika. Vnútorná jednota a účinnosť v poslaní závisia
od učenlivej a ochotnej poslušnosti všetkých bratov.
(278) Aká je poslušnosť, ktorú slobodne sľubujeme? Na prvom mieste sa vzťahuje na náš vzťah s Bohom, a na
sprostredkovaný vzťah cez Cirkev a cez Rehoľu. Poslušnosť nás pozýva, aby sme naslúchali Bohu, aby sme sa
zmenili na takých, čo „počúvajú Slovo“, a tak aby sme sa mohli stať „kazateľmi Slova“.
(279) Najkonkrétnejším vyjadrením nášho sľubu poslušnosti je Rehoľa. Tu sa tvárou v tvár stretávame s našou
osobnosťou a zodpovednosťou voči životu Rehole a jej poslaním. Nemôžeme sa zapojiť do samostatných centier
50
činností a súčasne patriť Reholi. Sme vzájomne závislí z nevyhnutnosti a z povolania. Prostredníctvom sľubu
poslušnosti načúvame Božiemu hlasu v spoločenstve, aj cez spoločenstvo a takisto cez svoju zákonnú autoritu.
(280) Dominikánska poslušnosť v sebe zahŕňa bratský dialóg. Cieľom tohto dialógu je rozlíšiť Boží hlas
a slobodne naň odpovedať. Po tomto dialógu brat musí vložiť svoju dôveru do spoločenstva a do svojej zákonnej
autority, prostredníctvom svojej ochotnej odpovede plniť poslanie, na ktoré je povolaný.
(281) Nebezpečenstvo, ktoré dnes bežne ohrozuje Rehoľu, je zrádzať víziu sv. Dominika, ktorý „od počiatku
žiadal svojich bratov..., aby prisľúbili spoločenstvo a poslušnosť“. Ak brat svojím správaním znemožňuje byť
poverený nejakým poslaním alebo ak predstavený nevykonáva svoju zodpovednosť v prospech spoločného
dobra, vtedy ani poslušnosť, ani spoločenstvo nie sú operatívnymi skutočnosťami.
(282) Pri uskutočňovaní poslušnosti sa pri niektorých príležitostiach stretávame s ťažkosťou asignácií. Mnohé
provincie, prihliadnúc k svojim aktuálnym okolnostiam a potrebám, vypracovávajú svoje plány. Aby sa stali
skutočnosťou, sú nevyhnutné personálne zmeny. Avšak tu vzniká problém: bratia z rozličných príčin, medzi
ktorými vyniká ich dlhá prítomnosť v tom istom konvente, odmietajú novú asignáciu. Takáto situácia paralyzuje
život provincie.
Výzva
(283) Vyzývame bratov zvolených alebo menovaných na úrady riadenia, aby sa pri akceptovaní svojích ofícií
a menovaní vyhli kladeniu podmienok alebo hrozieb vzdania sa úradu.
BRATIA SPOLUPRACOVNÍCI
(284) Naše konštitúcie (LCO č. 100 § II) nám pripomínajú, že „bratia spolupracovníci sa zúčastňujú na
apoštoláte spoločenstva nielen svojou prácou, ktorou zabezpečujú potreby konventu, ale aj službou slova vo
vlastnom zmysle tým, že spolupracujú s bratmi kňazmi aj tak, že sú podľa svojich schopností apoštolsky činní.“
(285) Vo svetle tohto zákonodarstva prehodnocujeme a potvrdzujeme to, čo bolo povedané na adresu bratov
spolupracovníkov na Kapitule v Bologni (B 135 - 145).
(286) Slávnostná profesia je základným znakom rovnosti všetkých bratov rehole. Prítomnosť brata
spolupracovníka v našich spoločenstvách nám pripomína a pomáha si uvedomiť, že to, čo nás zjednocuje, je naša
rehoľná profesia.
(287) Široká paleta spôsobilostí a schopností tých, ktorí sa rozhodujú pre stav brata spolupracovníka, nedovoľuje
nám ponúknuť nejaký jeden vzor. Brat spolupracovník vykonáva svoju službu tam, kam ho jeho ľudské kvality
a milosť, s podporou Rehole, postavili. Pre jedných to bude nejaká univerzitná katedra, pre druhých katechéza
a evanjelizácia a pre ďalších prijímanie návštev a hostí na vrátnici v niektorom z našich domov. Vo všetkých
týchto službách brat spolupracovník má plnú účasť na poslaní Rehole (porov. LCO č. 1 § VI).
(288) Ako všetci bratia Rehole, aj bratia spolupracovníci nech sa zúčastňujú na základnej filozofickej,
teologickej, etickej, pastorálnej a spirituálnej formácii, v súlade so schopnosťami každého jedného, a vždy majúc
na zreteli potreby provincie. Je povinnosťou konventných lektorov zabezpečiť formáciu bratov
spolupracovníkov, v prípade, že by sa nemohli zúčastňovať na rehoľných kolókviách stálej formácie
spoločenstva.
Nariadenie
(289) Diskusia, ktorá sa v reholi rozbehla v posledných rokoch ohľadom postavenia a práce bratov
spolupracovníkov, odráža rozvoj ekleziológie inšpirovanej II. Vatikánskym koncilom o spoločenstve a účasti
na tom istom stupni rovnosti, pri zachovaní rozdielnosti služieb. Toto nás privádza k hlbšiemu štúdiu toho, čo
naše konštitúcie vravia o bratoch spolupracovníkoch a o klerickom charaktere Rehole.
51
Keďže ide o záležitosť, ktorá hlboko zasahuje do nášho dominikánskeho života, odporúča sa, aby sa to
podrobilo vážnemu štúdiu.
Preto, nariaďujeme Magistrovi rehole, aby ustanovil komisiu odborníkov, v ktorej nech sú prítomní aj bratia
spolupracovníci, a ktorá nech pripraví text s návrhom možných zmien v našich konštitúciách, aby sa to mohlo
prerokovať na budúcej generálnej kapitule. Zmienená komisia, ktorá má byť interdisciplinárna (historické,
teologické a kánonické aspekty), nech má tiež za cieľ lepšie vyprofilovať identitu brata kazateľa v oboch
podobách – nevysväteného a vysväteného.
Táto komisia, použijúc metodológiu podobnú, aká bola použitá na prípravu kapituly v River Forest, má
vypracovať dotazník, ktorý sa rozpošle všetkým provinciam, aby sa mohol distribuovať bratom. Komisia sa má
stretnúť a zhodnotiť výsledky porady a doručiť ich Magistrovi rehole v septembri 2002. Tieto majú byť znova
rozposlané do provincií na preštudovanie. Komentáre a pripomienky k nim budú odoslané Magistrovi rehole,
najneskôr do júna 2003. Z týchto všetkých prvkov má komisia pripraviť svoj záverečný elaborát, ktorý poslúži
generálnej kapitule. Jeho kópie budú rozposlané všetkým kapitulárom, aspoň dva mesiace pred začatím kapituly.
Žiadosť
(290) Žiadame Magistra rehole, aby prostredníctvom generálneho prokurátora pokračoval vo
vybavovaní záležitostí pri sv. Stolici, pokiaľ ide o žiadosti o dišpenz pre bratov spolupracovníkov, ak boli
postulovaní – ako sa to žiada, aby mohli byť priormi, podpriormi a superiormi.
Poďakovanie
(291) Ďakujeme bratovi Hermanovi Johnsonovi, bratovi Ángelovi Méndezovi a bratovi Ignatiovi Perkinsovi za
ich príspevok v debate o bratoch spolupracovníkoch na tejto kapitule.
BRATIA TRVALÍ
DIAKONI
(292) V Reholi v súčasnosti jestvujú tri rozdielne triedy trvalých diakonov: jedna – bratia klerici, ktorí sa so
súhlasom svojich predstavených rozhodli nepožiadať o kňazskú vysviacku; iní, ktorí z rozličných dôvodov
neboli vysvätení za kňazov; a ešte iní, tí bratia spolupracovníci, ktorí boli vysvätení za diakonov, avšak na
základe vyhlásenia Kongregácie pre rehoľníkov z 15. mája 1979 zostali ako bratia spolupracovníci. Takáto
prítomnosť bratov stálych diakonov v niektorých našich spoločenstvách vytvorila novú situáciu.
V súlade s odporúčaniami pripravenými komisiou poverenou Kapitulou v Bologni, aby preštudovala tento
problém, myslíme si, že tento zjav nie je rozšírený tak, aby bolo treba žiadať zmeny v našom zákonodarstve.
52
HLAVA V
MNIŠKY
V srdci svatého kázání
PROLOG
Duchovní a teologická reflexe dominikánského kontemplativního života
(293) Jedním vzorem kontemplativní mnišky v církvi je Maria, Matka Ježíšova. My, bratři a mnišky,
shromáždění v duchu plodného dialogu na generální kapitule v Providence, nacházíme doplňující teologické
vysvětlení v ikoně Alžběty, která se setkává se Slovem skrze Navštívení Panny Marie. Pomocí tohoto obrazu
se chceme podělit o několik myšlenek na téma života našich klauzurových dominikánských sester, aby se
započatý bohatý dialog mohl dále rozvíjet.
DYCHTIVÉ OČEKÁVÁNÍ
(294) Evangelium představuje Alžbětu jako zosobnění izraelského lidu, který touží po naplnění Božích příslibů.
Alžběta po celá dlouhá léta zdánlivě „neužitečného“ života očekává příchod Mesiáše (Lk 1, 6-7). Bolestně
prožívá se svým lidem jeho odloučení od Boha, a přitom září jako žena hluboké víry a naděje v Boží
milosrdenství (Lk 1, 25).
(295) Dominikánská mniška podobně jako její duchovní předchůdkyně Alžběta tráví život v povolání, které se
může mnohým zdát „neužitečné“. v návaznosti na dlouhou tradici křesťanského mnišství žije životem hluboké
víry a dychtivého očekávání a zároveň se ztotožňuje s utrpením lidstva na jeho obtížné, a přece nadějné cestě
k Bohu.
SETKÁNÍ A PŘIJETÍ
(296) v okamžiku Navštívení Alžběta otevře dveře a stane před živým Slovem, Ženichem Izraele, skrytým
v Matčině lůně. Při tomto milostiplném setkání Alžběta zakusí v hloubi duše již předem radost ze spásy světa.
(297) Také mnišce Řádu kazatelů umožňuje skrytý život ve spojení modlitby, pokání a studia, aby se v prostředí
mlčení a klauzury neustále setkávala s tím, který chce být hlásán všem, a aby jej přijímala. Tím se její existence
stává živým lectio divina – objevováním Slova přicházejícího v textech Písma i v oblasti srdce (srov. LCM č.
99).
V SRDCI SVATÉHO KÁZÁNÍ
(298) Alžběta, která nese ve svém lůně Jana Křtitele, se chystá dát světu toho, který „připraví cestu Pánu“:
„Mnozí se budou radovat z jeho narození ... a mnoho izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu.“ (Lk 1, 14-17)
Tak se Alžběta podílí na hlásání Slova, protože nebýt jejího věrného čekání na Boha, nepadlo by Slovo, jímž
je Kristus, na úrodnou půdu. z Boží věrnosti přivádí Alžběta na svět ženichova Přítele, který svědčí o Kristu
svým kázáním.
(299) V našich dominikánských klášteřích se takto podílí na hlásání Slova celá komunita. Ve skutečnosti celý
její život probíhá „v srdci svatého kázání“ (LCM č. 35 § I). Děje se to především přímluvnou modlitbou (za
bratry a celou dominikánskou rodinu i za svět, do nějž jsou posláni), láskou, projevující se ve společném životě,
slavením liturgie a pohostinností.
Alžběta, která otevírá svůj dům, aby přijala návštěvu Marie, nám poskytuje příhodný obraz chápání klauzury
v dominikánské tradici. Alžbětin dům přijal k sobě nositelku Slova, Marii, a dal světu Předchůdce spásy, Jana.
A tak klauzura v naší tradici slouží tomu, abychom přijímaly Boha v Kristu, a poté, co jsme ho přijaly,
abychom předávaly jeho milosrdnou lásku světu. Dominikánská pohostinnost v klášteřích našich mnišek hraje
tedy důležitou úlohu při svatém kázání. Pohostinnost klášterů, které se snaží být středisky, z nichž vyzařuje láska
(LCM č. 14), otevírá dveře překvapivým setkáním s Božím Slovem, přítomným v tom druhém, a může být i
duchovní přípravou a podílem na hlásání téhož Slova.
53
(300) Jako se klášter Panny Marie v Prouilhe v počátcích našeho Řádu stal kolébkou svatého kázání, tak život
dominikánské mnišky svým trojím rozměrem vytváří podhoubí pro další život Řádu. Poslání dominikánů –
předávat plody kontemplace kázáním a učením – může být náležitě prožíváno jen ve vztahu k tomuto prvotnímu
prameni. Proudy živé vody potřebují čerpat z hlubokého, skrytého pramene, mají-li i nadále vlévat Boží život
do světa žíznícího po Pravdě.
DOMINIK A MNIŠKY KAZATELSKÉHO ŘÁDU
(301) Z dějin kláštera v Prouilhe, u sv. Sixta (srov. bl. Cecílie, Miracula S. Dominici, č. 14) a ze života bl. Diany
v Boloni je zřejmé, že sv. Dominik zakládal první komunity našich mnišek tak, že je přičleňoval ke svatému
kázání poutem profese, kterou mnišky skládaly jeho osobě. Podobně magistr Řádu, nástupce sv. Dominika,
stvrzuje místo kontemplativních klášterů v kazatelském poslání tím, že přijímá pouto profese, jímž se mu jejich
členky zavazují.
(302) Protože mniška skládá profesi magistrovi Řádu a zároveň převorce kláštera (LCM č. 156, 157), je nutné
vyjádřit vztah mezi účastí na všeobecném poslání Řádu a autonomií mnišek.
(303) Uvědomujeme si jednak, že poslání, které řád dostal v charismatu sv. Dominika a kterým ho pověřila
církev, je svou povahou všeobecné, jednak, že cílem dominikánského kázání je utváření místních církví, které
by se vyznačovaly evangelní svatostí. Nyní chceme uvést tento dvojí princip do vztahu k situaci našich klášterů,
a to z teologického a duchovního hlediska.
(304) Všeobecné hledisko:
1. Nakolik jsou kláštery mnišek modlitebním zdrojem účinnosti svatého kázání, natolik jsou s ním ve svém
kontemplativním srdci všeobecně spojeny. Proto je každý klášter podstatně zapojen do celosvětové struktury
Řádu, jehož součinnost řídí na nejvyšší úrovni magistr Řádu.
2. Profese, jíž se mnišky zavazují magistrovi Řádu, je výrazem všeobecného společenství v dominikánském
charismatu a ukládá každému klášteru povinnost otevřít se druhým (srov. LCM č. 2 § I), aby tak mohly lépe plnit
úlohu být stálým zdrojem inspirace pro svaté kázání po celém světě.
(305) Místní hledisko:
1. Nakolik život klášterů ukazuje cíl dominikánského kázání, natolik jsou samy o sobě malým příkladem
místní církve, duchovně zakořeněné na jednom místě a spojené poutem společenství s místním biskupem.
2. Profese, kterou mnišky skládají místní převorce, je výrazem autonomie každého kláštera a vyžaduje, aby
každá komunita pečovala o svůj život tak, aby na ní bylo vidět, že je skutečně ’církví v malém’. k tomu patří i
snaha, aby se rodinném duchu komunity uskutečňovaly všechny prvky evangelní svatosti, o nichž hovoří
dominikánské kázání (srov. LCM č. 3 § II).
(306) Na základě nařízení kapituly v Boloni č. 159 napsal promotor pro mnišky jménem magistra Řádu dopis
všem klášterům, v němž prosil o zaslání žádostí o potřebné změny v LCM. Mezinárodní komise mnišek dostala
za úkol tyto žádosti prostudovat a výsledky předat komisi o mniškách na této generální kapitule, která by
předložila návrh změn magistrovi Řádu v souladu s LCM č. 182. Pro množství práce s přípravou na generální
kapitulu v mezinárodní komisi mnišek, a pak i během kapituly v komisi o mniškách, se zatím nepodařilo žádosti
uspokojivě prostudovat.
Žádost
(307) Žádáme tedy, aby byla ustanovena komise, sestávající z členek mezinárodní komise mnišek a dalších
odborníků, která by v souladu s normami LCM č. 182 uvážila návrhy případných změn v Knize stanov mnišek
Kazatelského Řádu. Tato komise by také prostudovala témata zmíněná v žádosti č. 157 generální kapituly
v Boloni, totiž potestas magistra Řádu a generálních kapitul vzhledem k mniškám a její důsledky.
ŽIVOT MNIŠEK
(308) Povolání mnišek se naplňuje v konkrétním životě a klášter prožívá své kázání den co den. Mnišky se
stávají pravými kazatelkami tím, jak různým způsobem denně překonávají bolestné zkušenosti a těší se ze
společného života, mlčení, studia a modlitby.
54
(309) Kapitula dostala mnoho žádostí a návrhů, které se dotýkají různých situací ze života mnišek. Chceme se
podělit o některé své úvahy a podněty a doufáme, že budou příznivě přijaty.
SLUŽBA BRATŘÍ KLÁŠTERŮM
(310) Některé žádosti, které jsme dostali, vnímáme jako výzvu, aby se bratři více věnovali službě klášterům.
Víme, že v našem zákonodárství i tradici se tato služba vždy považovala za hodnou úcty.
Žádost
(311) Proto žádáme různé vyšší představené, na jejichž území se kláštery nacházejí, aby poskytli bratry, kteří
by mohli spolupracovat na formaci mnišek a duchovní péči o ně.
(312) Chceme však říci ještě víc. Chápeme tuto péči jako něco oboustranného; potřebujeme se navzájem. Proto
je důležité, aby ve vztazích mezi bratřími a mniškami vládla otevřenost. Služebná úloha kněze nebo učitelská
úloha profesora je nutná, ale nestačí. Je logické a žádoucí, aby normálním vztahem mezi mniškami a bratřími
bylo přátelství. Jsme přesvědčeni, že přátelství mezi naším zakladatelem a mniškami u sv. Sixta nebo mezi
bl. Jordánem a bl. Dianou a mniškami v Boloni je příkladem opravdového dominikánského kázání.
FORMACE BRATŘÍ A KONTEMPLATIVNÍ ŽIVOT MNIŠEK
(313) Tento otevřený vztah vzájemné péče bratří a mnišek by rozhodně neměl být improvizovaný. Měl by se
začít utvářet již ve formačních programech mnišek a bratří.
Žádost
(314) Vzhledem k tomu, jak je důležité znát zvláštní charakter jednotlivých povolání v dominikánském Řádu
a rodině, žádáme, aby formátoři bratří zahrnuli do formačních programů větší snahu o pochopení
kontemplativního života mnišek a jeho vztahu k našemu kazatelskému poslání (srov. Zpráva magistra Řádu
generální kapitule v Calerueze [1995], část o mniškách).
TEOLOGICKÉ STUDIUM MNIŠEK
(315) Kniha stanov mnišek žádá, aby se sestry vzdělávaly zvláště v Písmu svatém a liturgii, patrologii a učení
sv. Tomáše (LCM č. 101 § II - III), a to tak, aby způsob studia připravoval sestry na lectio divina (LCM č. 100
§ I), přispíval k jejich lidské zralosti (tamtéž) a živil kontemplaci (LCM č. 100 § II). P. Timothy Radcliffe napsal
ve svém dopise nazvaném ‘Město položené na hoře se nemůže skrýt’: kontemplativní život [2001]:
Teologie není jen nějaký školský obor. Patří k našemu hledání Pána v zahradě, hladovění po smyslu,
pronikání do tajemství lásky ... Podstatná součást formace dominikánské mnišky spočívá ve studiu Písma
a teologie (§ 4, Studium teologie).
(316) Generální kapituly v Oaklandu (159), Mexiku (123) a Boloni (41; 116) zdůraznily různým způsobem
zodpovědnost bratří za pomoc při teologické formaci mnišek – která může, pokud to jde, probíhat v součinnosti
s formací bratří kleriků a jiných členů dominikánské rodiny. Tato doporučení obnovujeme.
Žádost
(317) Vzhledem k praktickému uskutečnění těchto doporučení žádáme, aby byl všem našim klášterům umožněn
přístup k teologickým zdrojům bratří, ať už (i.) pořádáním různých přednáškových cyklů přímo v klášteře, (ii.)
dálkovým studiem, (iii.) studiem na Internetu nebo (iv.) kde je to možné, účastí na pravidelných kursech,
pořádaných studijními domy Řádu nebo jinými institucemi.
POSÍLENÍ EXISTUJÍCÍCH KLÁŠTERŮ A ZAKLÁDÁNÍ NOVÝCH
(318) Tato kapitula hodnotí velice kladně fakt, kdy tam, kde dosud existovala jen jedna větev dominikánské
rodiny, se k ní přidružují i jiné formy dominikánského života. To je platný způsob, jak se můžeme vzájemně
podílet na svém společném poslání a životě.
55
(319) Vyjadřujeme vděčnost za velkorysost tolika mnišek z dávno existujících klášterů, kdysi oplývajících
hojností povolání, které vyšly ze svých klášterů, aby založily nebo posílily dominikánský život na vzdálených
místech. v mnoha případech Bůh odměnil jejich velkorysost přílivem povolání. Nyní se velkorysost sester
projevuje tím, že nežádají, aby se jejich nynější nedostatek povolání doplnil mniškami pocházejícími z oněch
klášterů, nýbrž že trvají při svém původním plánu založení, případně posílení jiného kláštera.
Žádost
(320) Žádáme, aby promotor mnišek spolu s promotorem pro apoštolský život ve spolupráci s mezinárodní
komisí mnišek a federacemi do konce roku 2002 zmapovali výskyt a možnosti vzniku dominikánského
mnišského života a na základě této mapy společně zhodnotili, kde by bylo vhodné v budoucnu posílit nebo
založit dominikánský mnišský život.
HISTORICKY VÝZNAMNÉ KLÁŠTERY
(321) Jedním ze znamení naší doby je, že se klade větší důraz na místa, lépe řečeno na to, čím tato místa
promlouvají k dnešním lidem. Svědčí o tom i rostoucí význam posvátných míst v naší době.
(322) I my máme v Řádu různá místa, spojená se životem našeho zakladatele. Smysl těchto historicky
významných míst spočívá pro nás především v tom, že k sobě přitahují syny a dcery sv. Dominika. Jako příklad
bychom rádi upozornili na některé historicky významné kláštery, které potřebují zvláštní péči, a sice Prouilhe,
Caleruega, klášter sv. Sixta v Římě, sv. Anežky v Boloni a sv. Dominika el Real v Madridu.
(323) Klášter v Prouilhe si je vědom své nynější slabosti a snažil se různým způsobem zlepšit situaci komunity.
Nakonec se mnišky rozhodly svěřit samy sebe i budoucnost kláštera do rukou bývalého magistra Řádu.
fr. Timothy Radcliffe odpověděl na jejich žádost jmenováním komise Další dominikánská přítomnost
v Prouilhe. Po setkání s touto komisí nyní komunita v Prouilhe žádá, aby se jejich klášter změnil v mezinárodní
komunitu mnišek. Zároveň mnišky mají zájem o to, aby měly blízko sebe i členy jiných větví dominikánské
rodiny, aby tak mohli společně reprezentovat a naplňovat naše řádové poslání.
(324) Tuto žádost chceme podpořit. Naznačuje jeden ze způsobů, jak by se dalo později odpovědět i dalším výše
uvedeným klášterům.
Žádost
(325) Žádáme promotora pro mnišky spolu s mezinárodní komisí mnišek, aby podnítil zájem různých federací
a klášterů o vyslání mnišek na posílení prvního kláštera mnišek Řádu. Uvědomujeme si, že tvoření
mezinárodních klášterů vyžaduje kulturní citlivost a zralost. Zároveň však svědectví takových komunit čerpá
sílu ze samých zdrojů evangelia, které hlásáme.
KLÁŠTERY, KTERÉ VZHLEDEM KE SNÍŽENÉMU POČTU MNIŠEK A RŮZNÝM OMEZENÍM Z DŮVODŮ VĚKU
A NEMOCI UŽ NEUMOŽŇUJÍ VÉST DŮSTOJNÝ DOMINIKÁNSKÝ KONTEMPLATIVNÍ ŽIVOT
(326) Je obdivuhodné, když vidíme, jak v klášteřích s malým počtem mnišek, a k tomu z velké části starších
a nemocných, vládne láska mezi silnými a slabými, a přitom zůstává nadšení pro důstojnou liturgii a společný
život. To je veliké svědectví a skutečné kázání.
(327) Jak nám připomněl fr. Timothy Radcliffe ve svém dopise Řádu o kontemplativním životě (2001), stává
se, že situace slabosti a ochuzení dosáhne takového stadia, že začíná být velmi těžké vést opravdový
dominikánský život. o tom píše ve svém dopise mniškám i fr. Damián Byrne; odkazujeme vás na jeho slova.
Také víme, jakou starost si dělají někteří biskupové a federace o jisté kláštery, které se dostaly do takového
stavu. s nesmírnou úctou a obdivem k těmto komunitám se odhodláváme oslovit vás, naše sestry, těmito slovy:
(328) Rozhodly jste se žít své povolání dominikánské mnišky v určitém klášteře, a tato volba patří k vašemu
povolání. Chápeme to tak, že jste si nezvolily hlavně místo či budovu, ale především komunitu, která tam žije.
Jestliže už ta komunita není schopna žít své povolání důstojně, pak je nutné hledat opravdový společný život.
To se děje různým způsobem, například jedním ze dvou řešení:
56
1. opustit zdi, jež vás kdysi přijaly a které jste si zamilovaly, zanechat je a odejít jinam, kde byste mohly žít
život, který jste si zvolily a stvrdily svými sliby;
2. přijmout změny, které by do vašeho života vnesl příchod mnišek z jiných klášterů, jež by se velkoryse
nasadily pro budování a obnovu života vaší vlastní komunity.
(329) Zkušenosti ukazují, že hluboká bolest spojená s opuštěním kláštera se často promění v radost ze
znovunalezení opravdového společného života, důstojné liturgie a mnohého dalšího. Takovou zkušenost udělaly
například kláštery Dax, Luxemburg, Las Lauras ve Valladolidu, Benebarre, Prato Vecchio, Osuna, Matky Boží
v Toledu a jiné.
(330) Je třeba chápat už od samého počátku formace mnišek, že volba kláštera, tedy místa nebo budovy, je ve
službě určitému způsobu života, totiž dominikánské kontemplativní mnišky. a tento způsob život je třeba vždy
hledat a nevzdávat se ho.
MEZINÁRODNÍ KOMISE MNIŠEK
(331) Generální kapitula v Oaklandu doporučila magistrovi Řádu, aby ustanovil mezinárodní komisi mnišek (č.
154), definoval její úkoly (č. 155) a navrhl orgán mezinárodní komunikace mezi kláštery jako prostředek
k dosažení těchto cílů (č. 156).
(332) První mezinárodní komisi mnišek jmenoval fr. Damián Byrne v r. 1990 a tvořily ji čtyři mnišky jakožto
členky, další dvě jakožto sekretářky a promotor. Druhou mezinárodní komisi mnišek jmenoval fr. Timothy
Radcliffe v r. 1994 a sestávala kromě promotora z jedenácti mnišek, zastupujících různé oblasti světa anebo
federace dominikánských mnišek. v roce 1999 byla prodloužena doba trvání této komise až do konce r. 2001
v souvislosti se jmenováním nového promotora v r. 2000. Každá komise se setkala třikrát.
(333) I když ustanovení mezinárodní komise zůstává mezi některými mniškami kontroverzní otázkou, vedlo
rozhodně k většímu vzájemnému poznání klášterů a přispělo k hlubšímu chápání dominikánského mnišského
života. To je třeba zdůraznit, přestože některé úkoly, které zadala komisi generální kapitula v Oaklandu, se ještě
nepodařilo splnit.
(334) První číslo mezinárodního bulletinu Monialibus vyšlo nedávno, v březnu 2001, a setkalo se v mnoha
klášteřích s velice kladnou odezvou.
(335) Při posledním setkání mezinárodní komise, které se konalo od 17. do 24. června 2001 v Calerueze, byly
předneseny svěží návrhy, které by mohly pomoci komisi lépe plnit svěřený úkol. Například:
1. založit ‘komunikační síť’ s využitím skutečnosti, že značný počet klášterů má přístup na Internet;
2. sestavit seznam možných překladatelek z řad mnišek k umožnění komunikace;
3. jmenovat redaktorku mezinárodního bulletinu Monialibus, který by mohl vycházet třikrát ročně (ve
vánoční a velikonoční době a na svátek sv. Dominika);
4. podpořit průběžnou práci mezinárodní komise tím, že by se její funkční období prodloužilo na šest let
a doby úřadu jednotlivých členek by se překrývaly;
5. konat setkání mezinárodní komise každý rok;
6. ve věci účasti mnišek na generálních kapitulách požádat magistra Řádu, aby pozval vždy stejný počet
mnišek z mezinárodní komise i mnišek, které nejsou jejími členkami.
7. ponechat na každé z jedenácti oblastí, resp. federací, aby si svobodně určily způsob, jak budou navrhovat
členky do mezinárodní komise: každá oblast (federace) navrhne tři ‘kandidátky’ a magistr Řádu pak sám vybere
a jmenuje členku.
(326) Děkujeme mezinárodní komisi za její dosavadní práci a povzbuzujeme ji, aby nadále pokračovala
v uskutečňování svých ideálů.
Žádost
(327) Žádáme magistra Řádu, aby uvážil výše zmíněné návrhy mezinárodní komise.
57
FEDERACE, ASOCIACE A JINÉ FORMY SPOLUPRÁCE
(328) Dnes se často hovoří o spolupráci ve vztahu k autonomii. Každý klášter Řádu je autonomní. fr. Timothy
Radcliffe osvětluje tuto otázku ve zmiňovaném dopise Řádu (2001):
Pravou svobodu a autonomii nalézáme teprve ve společenství s druhými. Autonomie neznamená: ‘my si
vystačíme sami’. Církev vítá federace klášterů, protože umožňují, aby si kláštery byly navzájem oporou,
a tak si mohly pomáhat ‘chránit a rozvíjet hodnoty kontemplativního života’ (Verbi Sponsa č. 27).
(329) Většina dominikánských klášterů je vzájemně provázána federacemi či asociacemi, které někde trvají již
mnohá léta, a ovoce této vzájemné spolupráce a sesterského společenství je často vidět na první pohled: větší
důvěra, otevřenost druhým a prohloubení dominikánského ducha. Čteme ve Vita Consecrata č. 59:
Organizace tohoto typu, vždy ovšem při zachování legitimní autonomie klášterů, mohou představovat
velkou pomoc při řešení společných otázek jako je vhodná obnova, formace počáteční i trvalá, vzájemná
ekonomická výpomoc a reorganizace samotných klášterů.
Generální kapitula podporuje postoj spolupráce v duchu vzájemné důvěry, povzbuzuje její další rozvoj
a vybízí kláštery ke spolupráci s generální kurií Řádu v tomtéž duchu vzájemné důvěry (srov. LCM, dodatek I.,
§ 15).
PŘÍTOMNOST MNIŠEK NA GENERÁLNÍCH KAPITULÁCH BRATŘÍ
(340) Obdrželi jsme mnoho nejrůznějších žádostí na téma účasti mnišek na generální kapitule. V návaznosti na
generální kapitulu v Boloni (č. 158) tato kapitula doporučuje jejich další účast a uvádí k tomu tři důvody:
1. Jejich přítomnost svědčí o místě mnišek ‘v srdci svatého kázání’.
2. Při projednávání témat oboustranného zájmu jsou zdrojem, na který se kapitula může obracet.
3. Při práci v komisích mohou vnášet do studia daného tématu svou typicky ženskou a kontemplativní
zkušenost.
Doporučení
(341) Doporučujeme, aby počet mnišek na generální kapitule nepřevýšil deset, v souladu se žádostí kapituly
v Boloni (č. 158).
(342) Otázku přiznání volebního práva mniškám při volbě magistra Řádu a při schvalování nařízení, která se
přímo dotýkají jejich života, přenecháváme k dalšímu studiu komisi, o jejíž ustanovení jsme žádali výše (viz
č. 307).
VIZITACE KLÁŠTERŮ MAGISTREM ŘÁDU
(343) Jednou z nejdůležitějších služeb životu mnišek, které přísluší vykonat magistrovi Řádu, je vizitace.
Magistr Řádu jakožto řeholní představený (LCM č. 238) může opravdu vždy vizitovat klášter v záležitostech
týkajících se vnitřního řízení kláštera (LCM č. 228 § III odst. 3°). Cílem vizitace je pomoci komunitě, aby mohla
‘zodpovědně utvářet vlastní život a svobodně čelit výzvám, které před ní stojí’ (fr. Timothy ve svém dopise Řádu
o mniškách).
(344) Uvědomujeme si velký význam takové vizitace, a proto povzbuzujeme mnišky, aby žádaly magistra Řádu
o tuto službu, aby se taková vizitace mohla konat buď osobně nebo skrze delegáta každé dva (LCM č. 227 § III
odst. 3°) nebo tři roky.
Doporučení
(345) Obdrželi jsme dopis, informující kapitulu o beatifikačním procesu služebnice Boží Teresy ChikabaJuliany, dominikánské mnišky, která přišla do španělské Salamanky ze západní Afriky, a chceme svým hlasem
podpořit tento beatifikační proces jako připomínku našeho všeobecného povolání ke svatosti.
58
HLAVA VI
POVOLÁNÍ A FORMACE
PROLOG
(346) Svatý Pavel píše ve svém listu Kolosanům: „... na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry
Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev“ (Kol 1, 24). Tato hluboká sebeidentifikace apoštola
jak s Kristem tak se „svatými a věřícími bratry“ (Kol. 1, 2) je důsledkem Božího povolání, ale je i prototypem
toho, co se říkalo o sv. Dominikovi, totiž že trávil dny se svými bratry a sestrami a své noci s Bohem.
v samotném Dominikovi, v hloubi jeho srdce plně vydaného Bohu a bližnímu, se dělo to, že milosrdné Slovo
inspirovalo Svaté kázání, takže se mohlo „tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení“ ukázat jako
„naděje na věčnou spásu“ (Kol. 1, 26-27). Tak je pro Dominika stejně jako pro Pavla v „těle“ člověka, opravdu
v samotném jeho srdci zřejmé, že spásné tajemství zná především pro sebe sama a teprve poté kvůli ostatním.
SRDCE POVOLÁNÍ DNES: REALITA GLOBALIZACE
(347) Formování bratra k „plnosti života a k apoštolátu, jak jsou Řádu vlastní“ (LCO č. 154) se implicitně vždy
týkalo formování jeho srdce směrem k podobnosti se srdcem svatého Dominika (srov. Bologna III.84.3).
Nicméně musí být proces formace v každé době a za daných okolností přizpůsobován s ohledem na ty, kdo jsou
povoláváni. Ačkoliv je pokušením každé doby, že se považuje za nějakým způsobem unikátní, nadána nějakým
speciálním posláním, vykazuje dnešní doma, poznamenaná skutečností globalizace, známky doby „větších změn
a vývoje“, které činí nutnost „porozumět a oceňovat tyto záležitosti ... mimořádně naléhavou“ (srov. Základní
Ústava, § VIII). Milosrdné Slovo, které inspirovalo sv. Dominika a dávalo naději jeho posluchačům, je naléhavě
nutné nejen kvůli potřebám naší doby, ale též proto, že skutečnost globalizace a změn, které s sebou přináší, je
patrná na stavu srdcí těch, kteří se zajímají o náš způsob života a jsou volání do Řádu.
GLOBALIZACE JAKO KONTEXT
(348) Ti, kteří dnes do Řádu vstupují, jsou zrcadlem světa, kterému jsme povoláni kázat. Jsou obvykle mladí,
přizpůsobení vzrůstající mírou globalizované kultuře informací a komerce, ale i otevření naléhavým žádostem
všeho místního a partikulárního. Jsou generací vychovanou očekávat změnu, proměnnost a nestálost, a přesto
tíhnou k něčemu zpevňujícímu, něčemu, co je jisté a pravdivé. Mnozí znají z první ruky, co je to migrace,
rozdělení rodin, nezaměstnanost a chudoba, sexuální experimentování, náboženský pluralismus a konfúznost,
prospěchářská sekularizace a pronikající relativismus. a častěji než se má obecně za to, mají v mnohých částech
světa osobní zkušenost s takovým globálním jevem jako je sexuální, fyzické či citové zneužívání. a stejně tak
téměř všichni lační po sebepřekonání a po komunitě, a hledají zdroj úctyhodnosti svého povolání. Jsou proto
jak zvýhodněni, tak znevýhodněni, děti doby, která slibuje, že jim srdce rozšíří, ale i probodne. Jsou naší nadějí
i výzvou.
GLOBALIZACE JAKO VÝZVA
(349) Předchozí generální kapituly, Dopisy Magistra Řádu a nejnověji Relatio Generální kapitule v Providence
Timothy Radcliffa správně zachytily výzvy, kterými jsou tyto okolnosti pro formaci. Jde o afektivitu, sexuální
orientaci a nedospělost (B 85 - 89), a o nedostatek zkušenosti se životem s druhými (Relatio 5.2). Toto vše může
být nazváno výzva k lidské formaci. Je zde však též výzva k formaci řeholní. Ta zahrnuje absenci základní
křesťanské kultury tam, kde dříve mohla být předpokládána, jakož i generační a kulturní rozdíly v náboženské
zkušenosti, jež Timothy Radcliffe nazývá různými „poutními cestami“, které dovedly každého z nás do Řádu
(Viděl jsem Pána). Výzva řeholní formace též zahrnuje nutnost integrace intelektuální, pastorační a duchovní
formace našich bratří do jejich lidského rozvoje (B 99) a odpověď také na problém množství žádostí o dispens
a značného počtu odchodů z Řádu, ke kterým dochází velmi brzy po svěcení (Relatio 3.2.2). Tyto dvě výzvy,
totiž lidská a řeholní, jsou úzce vzájemně spjaty a tak musí být správné odpovědi na ně vyvážené, propojené díky
rozpoznání toho, jak jedna ovlivňuje druhou. Musí být také realistické, protože ne všechny nedostatky mohou
být v rámci formace odstraněny, pročež velmi záleží na tom, aby bylo při přijímání do noviciátu a připouštění
59
ke slibům rozhodováno moudře. Naše odpovědi na tyto výzvy musí být tedy jak velkodušné tak pokorné, nesmí
se vyznačovat ani strachem ani naivitou.
Tyto výzvy máme na paměti, když obnovujeme doporučení Generální Kapituly v Boloni (90), protože je
problematika, na kterou upozorňuje, stále důležitá a vyžaduje, aby integrace lidské a řeholní formace byla
zařazena mezi ústřední témata svědectví našeho života.
Nařízení
Nařizujeme, aby součástí našeho programu iniciační formace byla seriózní reflexe a probírání citového života
a dospělosti, sexuality, celibátu a čisté lásky.
(350) Obdobně a s odkazem na LCO č. 7 § III poskytuje přednoviciát významnou příležitost k přípravě
kandidátů na noviciát a k tomu, aby byli uváděni do procesu celoživotní formace. Dává také formátorům další
poznání, pomocí kterého lze odhadnout připravenost jednotlivců na noviciát. Zvláštního významu toto nabývá
v souvislosti s výše uvedenými výzvami a vzhledem k rozličnosti zkušeností kandidátů.
Doporučení
Doporučujeme, aby formátoři během přednoviciátu připravovali a vyhodnocovali kandidáty s ohledem na
Křesťanskou formaci, na rozvoj lidské a duchovní dospělosti, na schopnost života slibů, na zkušenost
s komunitním životem, a na zdravou interakci jak s muži tak s ženami.
(351) Zkušenost našich bratří v některých oblastech Afriky, vylíčená v obou žádostech na generální kapitulu
a při plenárním zasedání kapituly, přidává další perspektivu k výzvám globalizace, nakolik tím ukazuje Řád
v globálním kontextu. Jejich intervence a následná diskuse jasně ukázaly, že tento problém není omezen na
Afriku, a proto nás silně vybízí k serióznímu studiu vztahu mezi slavnou profesí na jedné straně a aktivním
a pasivním hlasem na straně druhé, a to v perspektivě jak inkulturace, tak všeobecného práva Řádu i partikulární
legislativy provincií a vikariátů.
Žádost
(352) Žádáme, aby magistr Řádu ustanovil komisi pro studium naší současné legislativy ohledně slavných slibů
a aktivního i pasivního hlasu ve světle a) inkulturace, b) řízení a c) rozlišení mezi řeholní a kněžskou formací
v různých entitách Řádu. Tato komise by měla dokončit své studium nejpozději do července 2003 a předat svá
doporučení – včetně eventuálních návrhů změn LCO – magistru Řádu, aby je mohl rozeslat entitám Řádu pro
připomínkování. Zpráva o těchto doporučeních i připomínkách má být postoupena následující generální kapitule.
GLOBALIZACE JAKO MATERIA APTA
(353) Nicméně je také možné hledět na okolnosti vyvolané globalizací, nesené v srdci volaných do Řádu, jako
na materiam aptam pro milost Slova. Dychtivost, hledání a zármutky tak často zasazené do zkušenosti
globalizace se stávají implicitní touhou po Bohu, zvlášť po Vtěleném Slovu. Tímto způsobem se proces formace
stává hlásáním, přivádějící k setkání s Ježíšem v hloubi srdce, takže uzdravuje, vykupuje a přetváří srdce
k milující solidaritě a službě zaměřeným k našim bližním. To jak formujeme své bratry, jak utváříme jejich srdce
a mysli a jak jim zprostředkováváme spásonosné milosrdenství Boží, je v hlubokém smyslu slova kázáním
mnohem víc než to, jak bychom je celkově přiváděli do světa. Formace našich bratří jako bratří kazatelů vlastně
může být tím prvním kázáním zaměřeným na novou, globalizovanou realitu.
SRDCE FORMACE: CONTEMPLARI ET CONTEMPLATA ALIIS TRADERE
(354) Formace opravdu dominikánského srdce, v jehož hloubi se může zprostředkovávat milosrdné setkání mezi
Bohem a lidem této doby, je proto samo o sobě úkonem Svatého Kázání. Je to také kontemplativní úkon.
Pohlížejíce na svou tradici vidíme, že kontemplace trojjediného Boha a vtěleného Slova působila integraci
60
různých a zdánlivě nesourodých prvků našeho života a vlastně i lidské osoby. Modlitba a studium, apoštolát
a komunita, observance a dispens jsou každé samo o sobě částí prostého, mnohotvárného a sjednoceného
povolání. Obdobně má být růst v duchovním životě, v teologickém porozumění a v pastorační citlivosti
a zručnosti doprovázen větší svobodou, zralostí, integrací a vyvážeností ve vnitřní zkušenosti jednotlivců a v
jejich vzájemných vztazích. Ba dokonce tak jako kontemplace je nezbytná pro kázání o milosrdném a spásném
Slově ad extra, stejně nezbytná je pro formaci kazatelů ad intra. Nemůžeme oprávněně očekávat, že ti, kdo
v sobě nesou známky své doby, mohou „doplňovat to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap,
k prospěchu jeho těla, to je církve“, pokud nezakusí Kristovu uzdravující moc v tom, co si žádá jejich doba.
Témata globalizace a kontemplace jsou proto neoddělitelná v pohledu na formaci, protože globalizovaný svět,
jemuž chceme přinášet zvěst, je také světem, pro který musíme formovat, a lék, který chceme přinést tomuto
světu, je tím lékem, který musíme přinášet svým bratřím.
KONTEMPLACE A POČÁTEČNÍ FORMACE
(355) S ohledem na svět, který tak ovlivnil naše bratry, rozhodující pro jejich přisvojení si pravého
dominikánského ducha jsou tři prvky: stálost, hloubka a otevřenost. Stálost je lékem na zkušenost intelektuální,
osobní i náboženské prchavosti a v našem životě se projevuje jak v celoživotním studiu, tak ve vnější observanci
modlitby, mlčení a společného života, který by měl být radostný. Hloubka kontrastuje s často povrchním
potěšením, které globální ekonomie dává tak málokterým, a příslibům daným tak mnohým; plodí uzdravení naší
touhy, což je nutné i vytoužené. To se nejvíce může projevovat v růstu modlitby a ctností, lásky ke studiu a v
soucitném sebechápání. Otevřenost je dědictvím této doby a protilátkou vůči reakcím, které se s ní neshodují.
Jako dominikáni nemůžeme být opravdu kontemplativními kazateli, pokud nejsme otevření vůči lidem a jejich
zkušenostem, novým vědomostem s novým cestám, na něž nás volá Bůh v naší službě. Už pro přítomnost těchto
prvků v počáteční formaci se musíme zavázat k obnově našeho života ve všech jeho dimenzích (M 27.4)
a podílet se na společném životě, i když nás to bude něco stát (Ratio Formationis Generalis 166). Takto
poskytujeme svým bratřím v počáteční formaci viditelný projev svatého Kázání, k němuž jsou povoláni a jemuž
je máme zavázat pro jejich celý život.
Výzvy
(356) Vyzýváme všechny bratry, aby podporovali povolání do Řádu modlitbou, věrností řeholní observanci
a širokou pohostinností vůči těm, kdo hledají své povolání.
(357) Vyzýváme všechny komunity, zvláště formační domy, aby pečovaly o atmosféru ticha přiměřenou našemu
způsobu života, včetně společné tiché meditace, neboť to napomáhá kontemplaci a plodnému kázání.
Doporučení
(358) Doporučujeme vyšším představeným, aby zajistili pro bratry v počáteční formaci možnost duchovního
doprovázení kvalifikovanými a zkušenými bratry.
(359) Doporučujeme, aby součástí počáteční formace byla i pozornost na vlivy kulturních a sociálních podmínek
a na lidskou a náboženskou zkušenost.
KONTEMPLACE A PERMANENTNÍ FORMACE
(360) Boží milost působí v každém okamžiku a ve všech okolnostech našeho dominikánského života a volá nás,
abychom se k Němu stále blížili a posvěcovali se. v tomto nebude naše formace nikdy ukončená ani završená;
sv. Dominik by se jistě nerozpakoval modlit se sv. Pavlem, abychom „vedli život hodný Pána a ve všem se mu
líbili: nesli plody všech možných dobrých skutků a rostli v poznávání Boha“ (Kol 1,10). Až dosud navzdory
povzbuzením několika generálních kapitul a Listu o formaci Damiána Byrna (1991) jsme fakticky pokoušeni
ignorovat pozvání ke kontemplaci v rámci permanentní formace. Řítíme se do studia, pokulháváme v tom anebo
se zpronevěřujeme tomu, jak máme být kompetentní ve své službě. Odkládáme sabatické roky anebo – jako
představení – žádáme bratry, aby oddalovali potřebné nebo dobře naplánované sabatické roky proto, abychom
se vyrovnali s nepochybně naléhavými úkoly. Musíme být ostražití vůči tomu, abychom dbali na určité citlivé,
ale nutné úkoly nebo se spokojili se získáním nových dovedností, víc než bychom dbali na opravdovou obnovu
61
a přehodnocení toho, jak máme sloužit. a mohli bychom nedocenit to, že studium samo je formou kontemplace
a pomocí modlitbě. Navzdory tomu, jak hodnotné a atraktivní mohou být naše životy a jak plodná může být naše
práce, riskujeme, že neporosteme v poznání Boha, pokud si sami nedovolíme „luxus“ permanentní formace. Je
to riziko, které si můžeme dopřát, abychom mohli sloužit Božímu lidu v nové globální realitě.
Výzva
(361) Vyzýváme všechny bratry, aby na sebe vzali osobní odpovědnost za svou trvalou formaci a chápali ji jako
úkon kontemplace, který živí naše stálé obrácení a pomáhá nám seznámit se s potřebami lidí této doby.
(362) V této souvislosti vystupuje také význam prvé asignace, jak se o tom opakovaně vyjádřili Damián Byrne
i Timothy Radcliffe. Zde není natolik zásadní otázkou studium či formace v formálním smyslu, ale zda přenesení
ze života klerikátu do aktivního apoštolátu může být také zkušeností plnějšího zapojení do posvátného kázání.
Neformální přechod a prohloubení života přichází často mnoha způsoby díky doprovázení starších bratří a díky
lidem, jimž jsme povoláni sloužit. a ačkoli tento přechod může být provázen těžkostmi, změna místa odmítáním
a prohlubujícím se bráněním, jestliže se bratr cítí sám, nepochopen a zarmoucen ztrátou podpory, kterou mu
dává formační komunita. Důležitost doprovázení našich bratří právě v tomto momentě jejich formace je ještě
zdůrazněna četností žádostí o dispens během prvých let kněžského života a služby.
Doporučení
(363) Doporučujeme, aby vyšší představení po poradě s bratry, kteří obdrželi prvou asignaci, ustanovili rozvážné
starší bratry, s nimiž oni mohou sdílet své zkušenosti a těžkosti „práce na plný úvazek“.
KONTEMPLACE A FORMÁTOŘI
(364) Jako dominikáni výslovně uvádíme, že bratři, především ti, kteří slouží jako formátoři, mají být muži
modlitby, slitovné lásky a přijímání druhých spolu se schopností naslouchat, protože „to se děje více jejich
životem než jejich kázáním a formováním mladých bratří“ (Ratio Formationis Generalis 135 - 136).Uznáváme,
že služba formace je velmi obtížná, že je obtížné nalézt vhodné formátory a že je pro ně velmi důležité, aby na
svou službu byli připraveni (B III.107). Proto jsme často v situaci, že žádáme od člověka modlitby, který se však
na to cítí špatně připraven, aby převzal odpovědnost za tak kritickou a závažnou úlohu. Je to ještě prohloubeno
výzvami a příležitostmi, které plynou z globalizace, jak jsme již poznamenali dříve, a mnozí bratři se mohou
cítit nedostateční k odpovědi na to. Nadto formátoři často zakoušejí ve své službě určitou izolaci, osamocení.
Je to částečně způsobeno nutnou rozvážností a diskrétností, kterou vyžaduje jejich práce, ale může to být
způsobeno i fyzickým vzdálením se a dalšími okolnostmi, které brání konzultaci s dalšími formátory. Je tedy
důležité zajistit, aby bratři v této důležité službě měli příležitosti a podporu, které potřebují pro to, aby ji mohli
plnit dobře, a aby byli přesvědčeni o tom, že plody své kontemplace mohou sdílet s bratry, kteří budou kazateli
v nové globalizované realitě.
Nařízení
(365) Nařizujeme, aby promotor pro internet se svými asistenty vytvořili na internetu fórum pro formátory
Řádu, kde budou moci sdílet své zkušenosti, otázky a poznatky ohledně formace. Má také obsahovat knihovnu
formačních materiálů jako např. Ratio Formationis Particularis různých provincií a vikariátů Řádu.
Doporučení
(366) Doporučujeme, aby nově ustanoveným magistrům byl dán dostatečný čas pro příprav na jejich službu.
(367) Doporučujeme, aby každá provincie a vikariát vyhledaly a zajistily instruktáž pro určitý počet bratří, kteří
mohou být vhodní pro službu formace.
(368) Je také důležité, aby formátoři byli s to sdílet plody své kontemplace způsobem specifickým povolání
a potřebám bratří, které mají na starosti. To má být obzvlášť opravdové v současné době, kdy povolání bratří
spolupracovníků se stalo předmětem zájmu a diskuse, zvlášť vzhledem k jejich jedinečné totožnosti a vztahu
k široce chápanému poslání Řádu.
62
Hlava VII
EKONOMIE
PROLOG
Obnovený duch žebravé chudoby
(369) Již od počátků Řádu sv. Dominik přijal žebrání jako prostředek zajištění našeho apoštolského života. Tak,
jak žijeme ve společenství se sv. Dominikem a jeden s druhým, zažíváme autentické osobní osvobození. Toto
osvobození zažíváme v Kristu skrze kontemplaci a kazatelské úsilí.
Duch žebravé chudoby může být charakterizován jako způsob práce na našem kazatelském poslání,
osvobozující nás od útlaku věcí a peněz. Takto jsme schopni pohybovat se z jednoho místa na druhé tak, jak to
od nás toto poslání vyžaduje.
Nicméně, vždy tu existuje jisté napětí mezi kázáním a finančními zdroji. Ačkoli máme k dispozici prostředky
plynoucí z našeho úsilí, musíme nad rámec toho, co vyděláme, hledat další zdroje, abychom mohli naše služby
rozšířit. v důsledku toho se musíme ze všech sil snažit, abychom udrželi rovnováhu mezi potřebou být nezávislí
na financích a realistickým hledáním prostředků, které by nám umožnily rozvinout naše apoštolské poslání, aniž
bychom byli ovládáni vlastními potřebami. Duch oproštění je významným garantem našeho apoštolského
poslání.
Dnes však jsou naše zdroje až bolestně neschopné vyhovět rostoucím potřebám, a to v národním i
mezinárodním měřítku. Je na čase, abychom zakotveni v původním duchu našeho bratra sv. Dominika opět
objevili nový duch žebravé chudoby rozšířený o dnešní pohled.
Ve výše zmíněném pohledu jsme zaměřili naši pozornost na dva důležité problémy: získávání prostředků
a spiritualitu syndika (zdůrazňujeme, že tento není pouze odborně způsobilým bratrem, ale také osobou, která
se velkou měrou podílí na kazatelském poslání Řádu).
Slib chudoby od nás vyžaduje odborné vědomosti z oblasti financí, abychom uměli nakládat s naším
majetkem se ctí. Tuto dovednost využíváme k revizi finančních zpráv Řádu. Dále chceme zdůraznit význam
zpráv a hodnocení jako podstatných věcí pro uskutečňování slibu chudoby.
Ve světě globalizace, kde jsou lidé připravováni o moc a majetek, si musíme být stále více a více vědomi
potřeby solidarity s chudými. Ve snaze uvést to do praxe jsme se rozhodli přehodnotit daňovou sazbu a způsob,
jak se podílet na úhradě výdajů kapituly.
Tímto přehodnocením bychom chtěli pozvednout morální vědomí všech bratří při nakládání s penězi a při
vlastní praxi chudoby.
Prohlášení
(370) V souladu s LCO č. 569 nám syndik Řádu, fr. Edmund Nantes, předložil účetní záznamy Generální kurie
a dalších institucí pod přímou jurisdikcí Magistra Řádu pro fiskální roky 1998 - 2001. Vyúčtování bylo
schváleno.
(371) Syndik Řádu, fr. Edmund Nantes, předložil vyúčtování Fondu Angelika. Vyúčtování bylo schváleno.
(372) Syndik Řádu, fr. Edmund Nantes, předložil vyúčtování Fondu solidarity. Vyúčtování bylo schváleno.
(373) Syndik Řádu, fr. Edmund Nantes, předložil vyúčtování Fondu sv. Dominika. Vyúčtování bylo schváleno.
(374) Syndik Řádu, fr. Edmund Nantes, předložil osobní účty Magistra Řádu. Vyúčtování bylo schváleno.
Doporučení
(375) Kvůli snazšímu čtení a porozumění doporučujeme, aby vyúčtování bylo předkládáno v angličtině.
(376) Doporučujeme, aby byly obsaženy v Aktech kapituly tyto definice:
63
1. Ekonomická zpráva, o níž hovoří LCO č. 567 § I, zahrnuje úplnou informaci o finančních aktivitách
provincie včetně příjmů, závazků a kapitálu. Tyto zprávy mají být sestaveny podle instrukcí schválených
jednotlivými provinciemi a obecně závazných účetních postupů.
2. Ekonomický dotazník, o němž hovoří LCO č. 567 § II, vychází z ekonomické zprávy a finančních operací
předcházejících dvou let. Je základem pro výpočet kontribucí generální kurii. Podoba dotazníku je připravována
syndikem Řádu a schvalována Magistrem Řádu.
(377) Doporučujeme, aby provincie, které mají vikariáty, trvaly na ekonomických zprávách ze svých vikariátů
a tyto informace pak včlenily do svých vlastních zpráv.
(378) Doporučujeme, aby subjekty, které získaly prostředky od generální kurie, každý rok podaly syndikovi
Řádu zprávu, jakým způsobem byly tyto peníze využity. Tato vyhodnocení nám pomohou zdokonalit naše
monitorovací postupy.
(379) Žádáme provincie a generální vikariáty, které spravují fondy, jež byly zřízeny jimi, avšak pro specifické
projekty Řádu (např. Fond Angelika, Fond solidarity. . .), aby zvážily možnost předání těchto fondů pod přímou
správu syndika Řádu.
Nařízení
(380) Nařizujeme progresivní metodu stanovení kontribucí, podle níž je provinciím a generálním vikariátům
vyměřována výše kontribuce podle vzhledem k jejich schopnosti platit. Daňová sazba je vypočítávána z poměru
hrubého příjmu dané provincie (generálního vikariátu) k celkovému příjmu všech provincií a generálních
vikariátů.
Výdaje na formaci a dary dominikánským subjektům, jiným než vlastním, jsou odpočitatelné od základu.
Odpočitatelná částka se získá vynásobením průměrné hodnoty výdajů na formaci jednoho bratra počtem bratří
v základní formaci.
Tedy,
příjem provincie a ! odpočitatelné výdaje
)))))))))))))))))))))))))))))))))))) =
kontribuční koeficient provincie A
celkový příjem provincií ! odpočitatelné výdaje
Celkovou sumu kontribucí odváděnou každou provincií získáme vynásobením jejího kontribučního
koeficientu podílem rozpočtu kurie, který má být hrazen všemi provinciemi dohromady. Žádná provincie nebude
nucena nést více než 10% tohoto úhrnu a žádná provincie nebude platit méně než stanovené minimum
kontribucí.
(381) Nařizujeme, aby řádné kontribuce provincií, viceprovincií a generálních vikariátů nebyly nižší než 1 250
USD.
(382) Nařizujeme, aby provincie poukazovaly své kontribuce co nejrychleji a v celku, nebo aspoň po čtvrtletních
částkách.
(383) Řádný rozpočet na rok 2002 bude 1 661 000 USD, z čehož budou muset různé entity uhradit 1 227 000
USD.
(384) Do těchto čísel byla syndikem započítána i míra inflace mezi dvěma kapitulami.
(385) Domy pod přímou jurisdikcí magistra řádu budou i nadále odvádět 6% svého hrubého příjmu.
Prohlášení
(386) Znovu potvrzujeme, viz Bologna 227, že bratři vlastnící kreditní karty musí mít svolení svého místního
nadřízeného a řídit se místními limity.
64
Doporučení
(387) Doporučujeme, aby zásady pro etiku investování (Caleruega č. 149 a Boloňa, dodatek č. 4) byly alespoň
jednou do roka revidovány ekonomickými a provinčními radami.
ZÍSKÁVÁNÍ PROSTŘEDKŮ
Prohlášení
(388) Schvalujeme vznik Mezinárodní dominikánské nadace (IDF), nové organizace, která je zodpovědná za
získávání prostředků na hlavní mezinárodní projekty schválené magistrem Řádu a jeho radou.
(389) Magistr Řádu obdrží žádosti všech perspektivních projektů pro IDF, které musí být předkládány s rozpočty
a podrobnými popisy projektů k případnému schválení.
(390) Schvalujeme, že profesionální firma zabývající se získáváním prostředků, která bude asistovat
Mezinárodní dominikánské nadaci, bude vybrána magistrem Řádu a jeho radou.
Doporučení
(391) Doporučujeme, aby aktivity určené k získávání prostředků pro IDF byly revidovány a vyhodnocovány
každou generální kapitulou.
Nařízení
(392) Nařizujeme, aby aktivity Řádu určené k získávání prostředků respektovaly alespoň následující etické
direktivy:
1. Prostředky nebudou přijímány z pochybných a morálně sporných zdrojů.
2. Prostředky musí být využity v souladu se záměrem dárce.
3. Dary nebudou přijímány ze zdrojů, které v sobě zahrnují závazky či podmínky, jež jsou v rozporu se
záměry Řádu.
Doporučení
(393) Doporučujeme, aby na současné úrovni zůstaly zachovány dotace pro Afriku (100 000 USD), východní
a střední Evropu (50 000 USD), Latinskou Ameriku a Karibik (20 000 USD). Pro Asii a Pacifik bude vyčleněno
10 000 USD. Připomínáme těmto entitám, že mají podávat roční zprávy syndikovi Řádu o tom, jak byly
prostředky využity, a to kvůli vyhodnocení.
VÝDAJE
(394) Výdaje Generální kapituly mají být spravedlivě rozděleny. Proto navrhujeme podělit se nejen o cestovné
(jak je zvykem již od kapituly v Římě), ale i další výdaje (ubytování, stravu a administrativní poplatky).
k vypočítání jednotlivých podílů bychom měli použít vzorec vycházející z kontribučního koeficientu
stanoveného generální kurií a počtu kapitulářů.
Nařízení
(395) V souladu s LCO č. 552 a 553 nařizujeme, aby měl každý dům pod přímou jurisdikcí Magistra Řádu své
výdajové limity zakotveny ve svých statutech.
SPIRITUALITA SYNDIKA
(396) Jako bratr dominikán je syndik především bratrem nesoucím břímě odpovědnosti za správu společného
majetku bratří (Mexico č. 210). Musí projevit otevřenost k osvojení základních dovedností potřebných pro tuto
práci a víru, že jej komunita a nadřízený podpoří.
Jako správce umožňuje komunitě naplňovat své poslání a žít řeholní život v duchu žebravé chudoby.
65
(397) Syndikova práce by měla vyvěrat z Kristova poslání. Syndik by měl být zaujatý pro kazatelskou službu
a pevně věřit, že jeho úkol je integrální součástí celkového poslání Řádu.
(398) Zakotvený v každodenní realitě dominikánského života, musí mít důvěru v Boží prozřetelnost a dávat
najevo ochotu přijímat od členů komunity a jiných lidí příjmy a dary s vděčností. Musí se přesvědčit, že všem,
které komunita zaměstnává, se dostalo po právu.
(399) v bratrech vidí základní bohatství komunity, slouží jim i jejich potřebám spravedlivě, s ohledem na jejich
specifické zájmy. Zajišťuje zdravou životní úroveň každého člena komunity. Podporuje pohostinnost.
(400) Spolu s převorem komunitě připomíná prostý řeholní životní styl tím, že pomáhá přijmout finanční
zodpovědnost za individuální potřeby každého bratra a za společný kapitál. Společně pomáhají komunitě užívat
finanční prostředky se ctí, získávají si důvěru bratří a dobře opatrují společný majetek. Takovou starostí o bratry
napomáhá syndik představenému v reálném přijetí ducha žebravé chudoby a všeho nejlepšího v bratřích.
v důsledku tak utvrzuje bratry v jejich naději a svobodě v úsilí o „posvátné kázání“.
(401) Proto je evangelijním vzorem syndika správce, který pokorně spravuje prostředky komunity, aby ostatní
oprostil od překážek, avšak nikoli od odpovědnosti za tuto správu. Svou službu vykonává spravedlivě,
s vědomím, že je třeba respektovat důstojnost každého bratra, mladého i starého. Pouze převor je oprávněn
zhodnotit a ocenit potřeby každého bratra. Syndik s převorem pravidelně připomíná bratřím potřebu solidarity
s chudými v místní komunitě i mimo ni. v posledku, apoštolský duch syndikovi umožňuje podporovat prostý,
zbytečnostmi nezatížený životní styl (srov. Oackland č. 171).
PRAKTICKÁ REALIZACE
(402) Formace zaměřená na slib chudoby: Je třeba, abychom již od počátku formace svědčili o slibu chudoby
jeho uskutečňováním v praxi. Mezi mnoha aspekty musíme vyzdvihnout, že je potřeba, aby fondy byly dobře
spravovány, aby se zbytečně neplýtvalo prostředky, že se bratři musí snažit si na život v komunitě vydělat, že
komunity musí sdílet společně a s vědomím solidarity k chudým majetek a že peníze neschraňují odděleně od
společného majetku.
Exhortace
(403) Formace: Vyzýváme ty, kteří jsou zodpovědní za studia, aby plnili Ratio Studiorum Generalis 14, IV
týkající se studia ekonomie a společenských věd.
Doporučení
(404) Formační setkání:
1. Doporučujeme, aby syndik provincie stanovil směrnice pro zprávy syndiků konventů a domů. Měl by také
sdílet ducha zodpovědnosti s ostatními osobami pověřenými osobní správou různých institucí provincie.
2. Doporučujeme, aby syndikové provincií, viceprovincií či generálních vikariátů organizovali setkání se
všemi syndiky svých správních celků, aby je naučili pracovat s nejnovějšími účetními a softwarovými
pomůckami a způsoby získávání prostředků.
3. Doporučujeme, aby syndik Řádu povzbuzoval syndiky z různých částí světa k osvojování si nezbytných
dovedností a dalšímu profesnímu růstu.
Prohlášení
(405) Znovu potvrzujeme, že je důležité řídit se ustanovením generální kapituly v Boloni č. 220, aby se omezil
nepatřičný vliv některých syndiků a bratři byli povzbuzeni k tomu, aby se stali syndiky.
Exhortace
(406) Kapitula děkuje všem provinciím, viceprovinciím a generálním vikariátům za jejich kontribuce a dary,
zvláště těm, kteří štědře reagovali na rostoucí požadavky a finanční potřeby magistra Řádu. v některých
případech tyto dary značně překračovaly běžné kontribuce.
66
HLAVA VIII
DOMINIKÁNSKA RODINA
PROLÓG
ŽIVOTNOSŤ, PLURALITA A SPOLOČENSTVO
(407) Na našich generálnych kapitulách si vždy rezervujeme čas, ktorý venujeme Dominikánskej rodine.
Nemyslíme na ňu chladne, ako keby bola od nás vzdialená alebo žeby jednoducho išlo o teoretický námet
predložený na rozmýšľanie. Pre nás znamená oveľa viac než toto: pokúšame sa o spoločné rozlišovanie našej
hlbokej skúsenosti života a poslania, bratsky prežívaného s mníškami, bratmi, sestrami a laikmi, ženami a mužmi
a taktiež s mnohými mladými, s ktorými zdieľame vrúcnu synovskú lásku k Dominikovi a silné priťahovanie
k službe kázania.
(408) Pred niekoľkými rokmi Kapitula v Mexiku (1992), keď spomínala na minulosť, dosvedčovala jednu
skutočnosť, ktorá sa dnes potvrdzuje a silne rastie medzi nami: „Posledných 30 rokov sa konštatuje obnova
a rozvoj jednej starej skutočnosti: Dominikánskej rodiny“ (116). Počas týchto posledných rokov naša rodina
rastie a zväčšuje sa. Brat Bonaventura García de Paredes, Magister rehole by povedal (1926), že „krv
sv. Dominika prúdi v žilách všetkých svojich duchovných synov a dcér“. Dnes prúdi energicky. Túto životnosť
dosvedčuje Medzinárodné sympózium Dominikánskej rodiny v Bologni v apríli 1983 a najväčšie a najplodnejšie
Generálne zhromaždenie dominikánskej rodiny v Manile v októbri 2000.
(409) Dominikánska rodina sa nachádza v štádiu plného vzrastu. Ak by sme ju porovnali so stromom, môžeme
povedať, že jej vetvy sú stále viac hustejšie a sľubujú dobrú úrodu. Isteže nie všetky jej vetvy rastú rovnomerne
a s tou istou silou. Pučia nové zelené výhonky, ktoré sľubujú nové plody; staré vetvy si udržiavajú svoju silu
v sľubnej nádeji väčších plodov. Naše korene sú naozaj hlboké a upevnené v plodnosti Dominikovej charizmy.
Teší nás konštatovanie, že sme plne životaschopní a prekvapuje nás naša plodnosť. Vzdávame vďaky Bohu za
to a obdivujeme každý deň viac príťažlivosť, ktorou starobylá charizma sv. Dominika pôsobí v týchto nových
časoch neistoty a nádeje.
(410) Vo vnútri Dominikánskej rodiny, vďaka jej plodnosti a otvorenej náruči, jestvujú rozličné spôsoby
prežívania charizmy a poslania kázať, ktoré sa navzájom doplňujú, následne zväčšujú silu a bohatstvo
spoločného poslania. Táto rozličnosť výberu, zrodená z hlbokej dominikánskej skúsenosti, je naším veľkým
bohatstvom, pretože tieto rozdiely vo výbere a spôsobe života nás vzájomne doplňujú, štedro a bratsky
obohacujú naše životy a dodávajú väčší výraz, energiu a dôveryhodnosť nášmu spoločnému poslaniu.
(411) Že sme rodinou, objavujeme počas jednoduchého slávenia našich sviatkov, počas spoločnej modlitby,
počas spoločného uvažovania a napokon vtedy, keď sa spoločne vydávame na poslanie. Spoločenstvo a poslanie
vytvárajú životné puto, ktoré nás zjednocuje. Mníšky a bratia, laici a sestry, muži a ženy, bežíme po tých istých
chodníkoch, pričom rozdielnymi hlasmi ohlasujeme to isté Slovo. Každý z nás prežíva naše zasvätenie sa
poslaniu rozličným spôsobom, sľubmi, prísľubmi, alebo bez nich; v kláštore, v konventoch, v kruhu rodiny
a v rozličných zamestnaniach v zmätku sveta. Avšak, všetci sa cítime bratsky spojení v poslaní a jednomyseľne
uznávame „za nástupcu sv. Dominika Magistra rehole, ktorý je počiatkom a znamením jednoty Dominikánskej
rodiny“ (B146), a „za jediného, ktorý mimo generálnej kapituly zaručuje a podnecuje vernosť duchu
sv. Dominika“ (Dokument z Bologne o Dominikánskej rodine, 3.2).
NIEKOĽKO ŤAŽKOSTÍ
(412) Jednako konštatujeme, že v lone Dominikánskej rodiny na niektorých miestach vznikajú nepochopenia
a napätia, ktoré narúšajú spolužitie a spoločné poslanie (porov. Informácia generálneho promótora pre
dominikánsky laikát B.1). Okrem iného, kvôli istému odporu voči novému, čo vzniká v našej rodine, bez toho,
aby sa vhodne rozlišovalo.
67
(413) Niektorí členovia Dominikánskej rodiny sú ustarostení kvôli dvojznačnosti, ktorá podľa nich jestvuje
medzi pomenovaniami „Rehoľa Kazateľov“ a „Dominikánska rodina“. Žiadajú preto, aby táto generálna kapitula
lepšie ozrejmila to, čo vyjadruje ich vzájomné rozdielnosti a navyše žiadajú, aby sme sa vyjadrili ku vzťahu,
ktorý má vzniknúť medzi oboma. Iní dali najavo, že skôr ako robiť rozbor právnych aspektov, majú záujem
o prehĺbenie spolupráce medzi sebou.
(414) Takéto ťažkosti zvyknú vychádzať najavo vtedy, keď sa rodí niečo nové; ako sa zdá, je aj v našom prípade.
Duch Svätý bez ustania vzbudzuje v Cirkvi stále novým, častokrát prekvapujúcim spôsobom, rozličné formy
evanjeliového života. Keď ich jasne rozpoznáme, máme ich s radosťou prijímať. Magister rehole a generálna
kapitula sú medzi nami tí, čo sa zaručujú za autentičnosť nového, nových fundácií, ktoré túžia po prežívaní
bohatstva dominikánskej charizmy. Preto je dôležité, aby nikto v Dominikánskej rodine sa nepovažoval za
pokúšaného rozprávať alebo konať tak, že by sa táto charizma zdala byť skonfiškovaná v prospech niekoľkých,
alebo že by nemohla byť rozdelená spravodlivo a primerane.
REHOĽA KAZATEĽOV A DOMINIKÁNSKA RODINA
(415) Dominikova charizma, Boží dar pre Cirkev, je jedna a nerozdielna: milosť kázania, ktorá sa živí a vzrastá
v kontemplácii. Táto charizma, kvôli svojej veľkej apoštolskej životnosti, sa postupne zjavuje v priebehu vekov
s novým výrazom a bohatstvom a niekedy konkrétna historická skutočnosť sa uskutočňuje prostredníctvom
rozličných spôsobov a stupňov apoštolského života, vďaka svojej veľkej schopnosti nadchýňať ženy a mužov,
mladých a dospelých, veriacich v Ježiša a svedkov o Kráľovstve.
(416) Pomenovanie „Rehoľa Kazateľov“ organicky označuje osoby povolané Duchom Svätým, ktorých spôsob
života, potvrdený Cirkvou, vyplýva z osobitnej charizmy danej sv. Dominikovi. Názov „Dominikánska rodina“
predstavuje vzájomné priblíženie sa smerom k väčšiemu zjednoteniu všetkých povolaných tým istým Duchom
k účasti na rozličných spôsoboch tej istej charizmy. Počas rozdielnych a po sebe idúcich historických etapách
oba vytvárajú jednotný a nenaštrbený proces. V Dominikánskej rodine sa všetci cítime zjednotení, zbrataní,
jediným poslaním kázania „Božieho slova, šíriac po svete meno nášho Pána Ježiša Krista“ (LCO č. 1 § I), tak
ako to činil Dominik.
(417) Behom času z toho istého kmeňa Rehole sa rodia nové zoskupenia so svojimi plánmi na život a poslanie,
inšpirované charakteristickými črtámi dominikánskej charizmy a v súlade s dobou nadobúdajú rozličné
právnické vyjadrenia. V súčasnosti:
1. Bratia sľubujú poslušnosť Magistrovi rehole „v súlade so zákonmi Kazateľov“ (LCO č. 17 § II); i mníšky
skladajú profesiu Magistrovi rehole (LCO č. 143) a sú zjednotené s bratmi v duchovnom zmysle. Ich právnický
vzťah ku reholi je vyjadrený v ich vlastných konštitúciách (LCM). Laici „sa včleňujú do Rehole“ (Regula
Laických bratstiev sv. Dominika, 2) v laických bratstvách sv. Dominika, robia prísľub Magistrovi rehole a riadia
sa „Regulou Laických bratstiev sv. Dominika“, schválenou Cirkvou. Podobne Kňazské dominikánske bratstvá
si majú „zariadiť svoj život a svoju službu v duchu sv. Dominika“ (LCO č. 149 § II).
2. Sestry rozličných dominikánskych kongregácií, tak početné v našej rodine, majú účasť na poslaní
a charizme Rehole prostredníctvom bohatstva svojich kongregačných chariziem, hoci nemajú priame právnické
puto s Magistrom rehole. Sú kongregáciami, pripojenými k reholi Magistrom rehole, uchovávajú si svoju úplnú
samostatnosť a môžu navrhovať Generálnej kapitule bratov svoje priania a návrhy, týkajúce sa Dominikánskej
rodiny (CIC kán. 580; porov. LCO č. 415 § III). Sekulárne inštitúty pripojené k Reholi „robia profesiu
evanjeliových rád vo svete, podľa ducha sv. Dominika (LCO č. 147).
3. Pričlenené združenia, o ktorých je reč v LCO (č. 152 a príloha č. 4), nové skupiny, ktoré môžu byť uznané
provinčnými kapitulami bratov alebo provinciálmi so svojimi radami (Avila, 89) alebo generálnymi
predstavenými Kongregácií sestier (CIC kán. 303; Bologna, 173), moderátori rozličných skupín
Dominikánskeho mládežníckeho hnutia a mnohé iné osoby, ktoré bez akéhokoľvek formálneho záväzku,
rozličným spôsobom sa zúčastňujú na poslaní Rehole a s ním spolupracujú. Naša rodina bola vždy otvoreným
domovom, bez ustania prijíma nových členov, preto Kapitula v Bologni potvrdila, že Dominikánska rodina môže
byť považovaná za hnutie otvorené pre nové formy života a poslania.
68
(418) „Rehoľa Kazateľov“ pozostáva z tých, ktorí prostredníctvom profesie, (tí, čo nasledujú evanjeliové rady:
mníšky, bratia) alebo prísľubov (členovia laických a kňazských bratstiev, ktorí sa zaväzujú k istému spôsobu
evanjeliového života prispôsobeného na ich podmienky) urobených Magistrovi, sa začleňujú do Rehole (porov.
CIC kán. 303 a 614; LCO č. 142 a 149 ; LCM č. 1 § II; RFLSD, č. 2) Ich včlenenie do Rehole zahŕňa trvalý
záväzok prežívať osobitný štýl svojho dominikánskeho života, schválený Cirkvou, a ktorý má Dominika za svoj
príkladný vzor.
(419) Ako sestry, tak členovia sekulárnych inštitútov, laických a kňazských bratstiev, mníšky i bratia, môžu byť
naozaj z rozličných titulov považovaní za začlenených do Rehole Kazateľov, ak Rehoľu chápeme v širšom slova
zmysle, ako tú, čo zahŕňa všetkých tých, čo na seba berú záväzok osobitného spôsobu života, inšpirovaného
životom a poslaním sv. Dominika a schváleného Cirkvou, každý jeden podľa svojich vlastných podmienok
a s príslušnou samostatnosťou zariadenou vo svojich vlastných štatútoch (porov. Madonna dell’Arco, 225).
(420) Pokiaľ výraz Rehoľa vyjadruje viac nejakú presnú právnickú organizáciu, obraz Rodiny pripomína
skúsenosť nejakej vzájomnej spolupatričnosti, skrze ktorú sa spoznávame a vzájomne podporujeme ako sestry
a bratia, všetci tí, ktorí považujeme sv. Dominika za spoločného otca. Včlenení do Konštitúcie Generálnou
kapitulou v r. 1968 (LCO č. 1 § IX), tento obraz odráža jednu starobylú skutočnosť, ktorá sa snaží byť prežívaná
nejakým novým spôsobom. Poukazuje na bratské spoločenstvo medzi rozličnými vetvami a vedomie, že táto
skutočnosť v sebe zahŕňa hlboké putá medzi nami a konkrétne prejavy komplementarity a spolupráce, pri
vzájomnej úcte a rovnakej dôstojnosti, v rozdielnosti a osobitosti každej vetvy. Tieto rozdiely pramenia
z naliehavosti nášho poslania, ktoré vyžaduje rozličné a doplnkové služby (Quezon City, 65).
(421) Magister Rehole, ako nástupca sv. Dominika vo vzťahu k Reholi, zaujíma základné miesto
v Dominikánskej rodine, ako „zásada a znamenie rovnosti“. a predsa, „pokiaľ Magister rehole hrá tú istú úlohu
vo všetkých vetvách v tom, že podnecuje vernosť duchu sv. Dominika, je treba vziať na vedomie, že jeho vzťah
k nim je rozdielny, čo sa druhu a stupňa týka“ (Bologna, 146).
Výzvy
(422) Bratov povzbudzujeme a všetkých ostatných členov Dominikánskej rodiny pozývame ku „zmene
mentality“, ku ktorej pozvala Generálna kapitula v Bologni [1998] (34,3), s úmyslom viac utužiť naše bratské
putá. Taktiež povzbudzujeme bratov k tomu, aby so štedrou a pozornou pohostinnosťou prijímali najmä
manželstvá, rodiny a mladých, aby mali príležitosť mať účasť na liturgii, modlitbe, štúdiu, a takto aby mohli
spolupracovať na poslaní, obohatiac jedni druhých o požehnanie plynúce zo spoločnej služby pri kázaní Božieho
slova.
(423) Povzbudzujeme všetkých členov Dominikánskej rodiny, aby sa zapojili do radostného spoločného
prežívania nášho poslania Kazateľov, v ovzduší bratstva, dialógu a slobody. „Aby sme sa stali skutočne rodinou
Kazateľov – povedal nám Magister rehole, brat Timothy Radcliffe – musíme priznať dôležitosť jedných pre
druhých. Musím uznať dôležitosť jednej sestry, pretože rozpráva o pravde zo svojej skúsenosti ako ženy, alebo
ktovie tiež ako profesorky alebo teológa. Musím priznať dôležitosť dominikánskemu laikovi, ktorý vie o veciach
oveľa viac než ja: ktovie z manželstva, alebo z nejakej vedy alebo umenia. Ak priznáme dôležitosť jedných i
druhých, staneme sa skutočne rodinou Kazateľov. Spoločne môžeme objavovať dôležitosť, akú z nás nemá nikto
individuálne. Musíme spoločne nájsť náš hlas“ (Posolstvo brata Timothy Radcliffa, Magistra rehole. Chváliť,
žehnať a kázať. Poslanie Dominikánskej rodiny. Manila 2000).
VÝZVY A ODPORÚČANIA KU SPOLUPRÁCI
(424) „Spolupracovať – povedala nám Kapitula v Mexiku (116) – znamená pracovať spoločne. a toto, čo je
aplikovateľné na celú rodinu, sa dá ešte viac prisúdiť Dominikánskej rodine, ktorá má spolu osobitné poslanie
ohlasovať Božie slovo“ (Dokument z Bologne 4,1). Kapitula preto rozhodne zdôrazňuje spoločnú dôstojnosť
a rovnosť všetkých tých, čo patria k Dominikánskej rodine, mužov a žien, klerikov i laikov a vyzýva, aby
spolupráca medzi nimi, z časti začatá s veľmi povzbudivými výsledkami, sa zintenzívnila a rozšírila na všetky
oblasti. (...). Takto, z jednoty a rozdielnosti, Dominikánska rodina sa stane prorockým znamením pre súčasný
69
svet, pretože sa rodime v rodine, formujeme sa ako rodina, a sme poslaním ako rodina.“ V tomto duchu
navrhujeme nasledujúce výzvy a odporúčania.
V ROVINE ŠTRUKTÚR
Výzva
(425) Pretože ešte nie je možné vytvoriť nejakú reprezentatívnu komisiu z každej jednej vetvy Dominikánskej
rodiny na medzinárodnej úrovni, povzbudzujeme Magistra rehole k tomu, aby podporoval spoločnú prácu
rozličných promótorov, ktorí majú na starosti Dominikánsku rodinu (promótor pre Dominikánsku rodinu, pre
mníšky, pre laikov) a pokračoval v umožňovaní koordinačných stretnutí s ostatnými vetvami Rodiny, najmä
s tými, ktoré sú už združené do medzinárodnej organizácie, ako je DSI.
Odporúčanie
(426) Obnovujeme výzvu Kapituly z Mexika (121) a v jej zmysle odporúčame na národnej a/ alebo provinčnej
úrovni ustanoviť:
1. Konferenciu, zloženú z vyšších rehoľných predstavených dominikánov a dominikánok, z prezidenta
(moderátora) národnej alebo provinčnej rady dominikánskych laických bratstiev a z predstaviteľov ostatných
skupín laikov, ktoré však musia byť uznané, aby si navzájom vymieňali informácie; plány; aby sa podieľali na
rozličných potrebách a zdrojoch, a aby tak podporovali spoluprácu a spoločné poslanie medzi všetkými vetvami
Dominikánskej rodiny. Táto Konferencia nemá moc jurisdikcie nad zložkami, z ktorých sa skladá.
2. Sekretariát Dominikánskej rodiny, na tých istých úrovniach, s tým, že jeho zloženie a zodpovednosť budú
definované zmienenou Konferenciou.
FUNDÁCIE A PLÁNY
Výzva
(427) Pretože „naša globálna identita sa lepšie prejavuje cez našu spojenú spoluprácu“ (Bologna 34.2), veríme,
že nové fundácie a nové plány sú privilegovanými miestami spolupráce. Vyzývame teda, pokiaľ je to možné, aby
sa tieto projektovali, realizovali a hodnotili v spolupráci.
MAŤ ÚČASŤ NA VÝDAVKOCH
Odporúčanie
(428) Odporúčame všetkým zainteresovaným na spolupráci Dominikánskej rodiny, aby pri plánovaní hocijakej
iniciatívy sa brali do úvahy jej ekonomické náklady a spôsob proporcionálnej účasti na výdavkoch.
DEŇ DOMINIKÁNSKEJ RODINY
Odporúčanie
(429) Odporúčame, aby bratia so súhlasom ostatných vetiev Dominikánskej rodiny, slávili ročne „Deň
Dominikánskej rodiny“. Jeho zmyslom by bolo pripomenúť si naše spoločné poslanie a jeho oslava. Kvôli tomu
by bolo treba vybrať, v závislosti od miesta, najvhodnejší dátum. Predsa navrhujeme, aby možným dátumom
mohol byť Sviatok Všetkých svätých Dominikánskej rodiny (7. november) alebo niektorý deň okolo tohto
dátumu.
ZHROMAŽDENIA DOMINIKÁNSKEJ RODINY
Odporúčanie
(430) Berúc do úvahy návrhy Medzinárodného zhromaždenia v Manile, odporúčame pokračovať v organizovaní
zhromaždení na kontinentálnej, subkontinentálnej, národnej alebo provinčnej úrovni, podľa toho, čo budú
považovať za vhodné príslušné zložky koordinácie. Odporúčame, aby organizáciu týchto zhromaždení, pokiaľ
70
ide o ich ciele ako aj o ich spôsob a časti slávenia, sa inšpirovala skúsenosťami Sympózia v Bologni (1983)
a v Manile (2000). Takéto zhromaždenia by mohli vyústiť do eventuálne II. medzinárodného zhromaždenia.
SOLIDARITA VO VNÚTRI DOMINIKÁNSKEJ RODINY
Výzva
(430-bis) Žijúc v globalizovanom svete, ktorý často vylučuje väčšinu potrieb, Dominikánska rodina disponuje
mnohými možnosťami, aby v jej rámci realizovala nespočetné prejavy solidarity, za redukovaným prostredím,
v ktorom pôsobí každá vetva. So zadosťučinením oceňujeme niektoré už realizované takéto prejavy solidarity.
Povzbudzujeme bratov a pozývame všetkých členov Dominikánskej rodiny, aby sa dali na nové prejavy
solidarity, také, ako je spoločné znášanie ekonomických nákladov, formácia a informovanosť a iné.
PREDNOSTNÉ OBLASTI SPOLUPRÁCE
(430-ter) Vychádzajúc z odporúčaní Zhromaždenia v Manile, chceme poukázať na niektoré prednostné oblasti
spolupráce.
Odporúčanie
(431) Spravodlivosť, pokoj a neporušiteľnosť stvorenia: Voči toľkým prejavom spáchaným proti spravodlivosti,
pokoja a neporušiteľnosti stvorenia odporúčame, aby sme sa spoločne zamerali na nasledovné ciele:
1. Spolupodieľať sa na odovzdávaní informácií, skúseností, metód spôsobov činnosti. Spoločne študovať,
rozlišovať a hľadať, čo môžeme vykonať spoločne v týchto oblastiach, pričom sme podnecovaní a hnaní našou
spoločnou vášňou za pravdu a takisto spoločne znášame ťažkosti s tým spojené.
2. Počítať s nevyhnutnou pomocou promótorov pre Spravodlivosť a Pokoj.
3. Uvedomovať si dôsledky, ktoré so sebou prináša naše angažovanie sa za pravdu v týchto skutočnostiach
s prihliadnutím na ekonomické systémy, ktoré spôsobujú bezhraničný konzumizmus a škodu na neporušiteľnosti
stvorenia.
Výzva a odporúčania
(432) Formácia:
1. Povzbudzujeme bratov a pozývame členov Dominikánskej rodiny, aby sa podieľali na výhodách
počiatočnej a stálej formácie všetkých, na prostriedkoch, ktorými každý jeden disponuje, pokiaľ ide o spoločnú
charizmu Rehole a jej dejiny a taktiež dejiny a osobitné charizmy zložiek Dominikánskej rodiny.
2. Vieme, že na mnohých miestach jestvujú dokumenty, formačné plány, internetové webové stránky a osoby
schopné formovať členov Dominikánskej rodiny, avšak často zvyknú zostať neznámymi, ešte aj v samotnej
oblasti. Na využitie tohto bohatstva, mysliac predovšetkým – avšak nielen – na laikov, poverujeme promótora
pre Dominikánsku rodinu, aby zriadil nejakú databázu o formačných prostriedkoch, pokiaľ ide o Dominikánsku
rodinu, dejiny Rehole a jej charizmu. Myslíme si, že internet sa môže stať veľmi užitočným prostriedkom na
takúto službu, napokon už sa tak úspešne robí v niektorých zložkách Dominikánskej rodiny.
3. Vďačne oceňujeme skúsenosť spoločnej formácie formátorov, ktorá sa doťahuje do konca v ázijskom
Tichomorí. Odporúčame, aby to poslúžilo ako príklad v ostatných oblastiach, vrátane týchto skúseností, ak je
vhodné, aj pokiaľ ide o formátorov dominikánskeho laikátu.
4. Oceňujeme bohatstvo formačných iniciatív, dotiahnutých dokonca v niektorých oblastiach, ktoré spočívajú
na spolupráci sestier i bratov, na spoločnom využívaní priestorov na počiatočnú formáciu (porov. Kapitula
z Mexika 11). Odporúčame, nech sa v každej oblasti zavedú, nakoľko to bude možné, tieto skúsenosti počas
obdobia počiatočnej formácie.
5. Odporúčame, aby rozličné zložky Dominikánskej rodiny v každom regióne, pokiaľ vlastnia Univerzity,
Fakulty, Inštitúty alebo Kolégiá, ponúkli členom zmienenej Rodiny vhodné prostriedky, ktoré by napomáhali
ich dominikánsku formáciu.
71
Odporúčanie
(433) Pastorácia mládeže: Odporúčame bratom a pozývame ostatných členov Dominikánskej rodiny, aby
pastorácia mládeže bola prednostnou voľbou nášho spoločného poslania.
Výzva
(434) Oznámenia:
1. Už jestvuje veľa iniciatív na podporu informovanosti vo vnútri Dominikánskej rodiny. Vyzývame
poverených týmito iniciatívami, aby rozšírili, a pokiaľ je to možné, aj zlepšili svoje služby.
2. Poverujeme promótora pre internet, aby vytvoril „stránku“, z ktorej sa každý dozvie, ako sa čo najľahšie
dostať na webové stránky, o ktoré by javila záujem Dominikánska rodina.
Poverenie a odporúčanie
(435) Sme vďační za informáciu prednesenú Komisiou, ktorá vznikla na základe požiadavok z Generálnej
Kapituly v Bologni (42), a ktorá sa týkala „charizmy kázania u žien a mužov z Rehole Kazateľov.“
Poverujeme asistenta pre intelektuálny život a takisto asistenta pre apoštolský život, aby pokračovali v štúdiu
tejto témy s pomocou odborníkov z rozličných častí sveta.
(436) Odporúčame členom Dominikánskej rodiny, aby spoločne, muži i ženy, prevzali službu kázania na témy,
akými sú rodina, sociálne hodnoty, kresťanský zmysel pre ekonómiu a politiku, formácia mládeže a príprava
programov a ich realizácia v rádiu a v televízii.
Blahoželanie a poďakovania
(437) Blahoželáme iniciatívam, ktoré doťahuje do konca medzinárodná organizácia Medzinárodných sestier
dominikánok (DSI), ktorá prostredníctvom dobrovoľného zjednotenia sestier apoštolského života, podnecuje
a upevňuje svoje spoločenstvo a spoluprácu na oblastnej, kontinentálnej a medzinárodnej úrovni na osoh
spoločného poslania kázania.
(438) Ďakujeme organizátorom Medzinárodného zhromaždenia Dominikánskej rodiny v Manile
a Dominikánskej rodine na Filipínach za všetko ich vynaložené úsilie, aby sa toto zhromaždenie i jeho sviatočna
oslava duchovne vydarila.
(439) Ďakujeme Generálnemu promótorovi pre Dominikánsku rodinu za „Katalóg skúseností zo spolupráce
v Dominikánskej rodine“, predložený na tejto Generálnej kapitule a dúfame, že bude pokračovať v jeho dopĺňaní
a že sa dá k dispozícii Dominikánskej rodine.
DOMINIKÁNSKY LAIKÁT
(440) Radujeme sa z rastúcej vitality toľkých Dominikánskych laických bratstiev a zo vzniku nových skupín
laikov dominikánov v rozličných častiach sveta. Ich prítomnosť je „zdrojom nového života pre Rehoľu“ (Správa
Magistra, 6.5.2) a obohatením jej poslania. Jasné a sľubnejšie uvedomenie si povolania laikov a ich laického
poslania v Cirkvi, v Reholi a vo svete, silná príťažlivosť dominikánskej charizmy, naproti tomu poslanie kázať
Božie slovo v tomto svete; a vitalita a apoštolské voľby Dominikánskej rodiny, sú stimulom a evanjeliovou
výzvou na vtelenie, rozličným spôsobom, dominikánskeho života a poslania v osobitných podmienkach laickej
Cirkvi.
(441) Dominikánske laické bratstvá sa obnovujú a omladzujú v niekoľkých krajinách (porov. Sprava Magistra,
6.5.1). To isté sa nedeje u ostatných. Pravdepodobne sa to bude musieť prekonať alebo nepostupovať podľa
starých metód;, bude treba zvýšiť pozornosť, záujem a spôsob prijímania (návštevníkov a hostí), ktoré bratia
poskytujú, takisto sa bude musieť zvýšiť kvalita formácie, ktorá sa poskytuje. Niekedy, bratia nechápeme,
72
a preto si ani neceníme ich povolanie v lone Rehole, v službe ich poslania ako laikov v rozličných prostrediach
vo svete: v oblasti rodinnej, politickej, sociálno-kultúrnej, ekonomickej a pracovnej (porov. Lumen Gentium 31).
Na túto našu definíciu už upozornila Kapitula v Bologni (34.3) a v poslednom čase Magister rehole, brat
Timothy Radcliffe, v svojej „Správe o stave Rehole“ (č. 34,3. - Správa Magistra, 6.5.1).
(442) Okrem Dominikánskych laických bratstiev vznikajú nové skupiny dominikánskeho laikátu. „Niekedy sa
prejavuje ustarostenosť z toho, že tieto nové skupiny zostávajú na pokraji laických bratstiev (...), avšak nemôže
tu vzniknúť nijaká rivalita. Bratstvá majú nenahraditeľnú úlohu v živote Rehole“ (Správa Magistra, 6.5.2),
a každá jedna z nových skupín (Dominikánske mládežnícke hnutie, Medzinárodne dominikánske dobrovoľnícke
hnutie, Hnutie pridružených ku Kongregáciám sestier, Laici pridružení ku bratom atď.) prežíva svojím spôsobom
základné dominikánske hodnoty: modlitbu, štúdium, spoločenstvo a kázanie v rozličných prostrediach.
Odporúčania a vyhlásenia
(443) Naliehavo odporúčame bratom, aby sa starostlivo starali o laikov dominikánov, aby im ponúkli zo seba
to najlepšie, čo majú, ku prospechu ich samých a ich poslania, a aby boli štedro otvorení na prijatie bohatstva,
ktoré zasa oni poskytujú z rozdielnosti svojho laického postavenia.
(444) Aby nové laické skupiny boli uznané vo vnútri Dominikánskej rodiny, odporúčame tie, ktoré nasledujú
a ktoré odporučila Kapitula v Bologni (č.177):
1. Mať účasť na dominikánskom poslaní kázať a učiť Božie slovo.
2. Aktívna účasť a spolupráca na konkrétnom uskutočňovaní miestneho a univerzálneho poslania Rehole.
3. Riadenie, ktoré vyjadruje demokratickú a komunitnú tradíciu Rehole.
4. Spoločenstvo života a modlitby, zjednotenie v modlitbe s celou Rehoľou; formácia a štúdium na službu
spásy a apoštolské úlohy, ku ktorým boli povolaní.
5. Znalosť a osvojenie si dejín Rehole, jej počiatkov a spirituality.
6. Priľnutie ku poslaniu Rehole aj bez toho, žeby sa robil nejaký formálny záväzok, alebo berúc na seba
postupne prísľub alebo iné formy dočasného alebo doživotného záväzku.
(445) Odporúčame Generálnemu promótorovi dominikánskeho laikátu, aby v spolupráci so svojimi partnermi
na národnej a medzinárodnej úrovni:
1. pri svojej starostlivosti o skupiny dominikánskeho laikátu sa postaral, aby počas svojho pravidelného
a dynamického omladzovania a vzrastu, boli – na jednej strane – verní našej pôvodnej tradícii, a na druhej strane
boli osvietení a povzbudzovaní dominikánskou teologickou kreativitou, aby sa im v spoločenstve podarilo
rozpoznať svoju vlastnú identitu života a poslania v súčasnej dobe;
2. okrem animovania života a poslania týchto skupín, aby im ponúkol najlepšie možnosti na ich formáciu,
pretože príprava na poslanie laika dominikána „predpokladá hlbokú formáciu v našej teologickej tradícii. Je to
viac než jednoducho poznať život sv. Dominika a sv. Kataríny. Je to počiatkom - na náš spôsob - ako robiť
teológiu, či už akademickým alebo iným spôsobom“ (Správa Magistra, 6.5.1);
3. aby sa pozrel na vhodnosť organizovať medzinárodné stretnutia delegátov laikov dominikánov
s promótormi pre dominikánsky laikát. Zmyslom týchto stretnutí bude: hľadať možnosti, ako podporiť laikov
na národnej, oblastnej a medzinárodnej úrovni, rozpoznať najlepšie prostriedky, ktoré podporujú tento cieľ;
určiť, dočasne, laických delegátov, aby boli prítomní v istých inštanciách Dominikánskej rodiny, v ktorých ešte
nemajú zastúpenie.
Vyhlásenie
(446) Konštatujeme, že „Regula Laických bratstiev sv. Dominika“ nepredpokladá možnosť dišpenzu alebo
prepustenie členov Bratstiev po ich definitívnych prísľuboch. Kým takáto záležitosť bude vzatá do úvahy pri
revidovanom vydaní Reguly, vyhlasujeme, že provinciáli na základe žiadostí Miestnych rád Bratstiev, majú moc
dišpenzovať alebo vylučovať členov Bratstiev po ich definitívnych prísľuboch.
DOMINIKÁNSKE MLÁDEŽNÍCKE HNUTIE
(447) V celom rozsahu preberáme vyhlásenia a výzvy Generálnej kapituly z Bologne ohľadom Dominikánskeho
mládežníckeho hnutia (160 - 165).
73
(448) Povzbudzujeme bratov k tomu, aby potom, ako sa primerane informujú ohľadom Dominikánskeho
mládežníckeho hnutia, dali tieto informácie na známosť a nech zvážia možnosť začleniť do neho mládežnícke
skupiny, ktorým sa venujú.
(449) Povzbudzujeme promótorov pre dominikánsky laikát, aby na miestnej, národnej, kontinentálnej
a medzinárodnej úrovni včlenili Dominikánske mládežnícke hnutie do podporujúcich a organizačných štruktúr
Dominikánskeho laikátu a do Dominikánskej rodiny.
MEDZINÁRODNE HNUTIE DOMINIKÁNSKYCH DOBROVOĽNÍKOV
(450) V celom rozsahu preberáme vyhlásenia a výzvy Generálnej Kapituly z Bologne ohľadom Medzinárodného
hnutia dominikánskych dobrovoľníkov (166 - 170).
(451) Navrhujeme tým, ktorým to prináleží, aby Výbor, ktorý riadi a koordinuje Medzinárodné hnutie
dominikánskych dobrovoľníkov, preskúmal možnosť zkoordinovať sestry, laikov i bratov, aby tento program
spolupráce bol naozaj spoločný.
74
HLAVA IX
ŘÍZENÍ ŘÁDU
PROLOG
(452) Naše řízení, které ztělesňuje dominikánskou spiritualitu bratrství, odpovědnosti a svobody, probouzí
osobní doprovázení a dary jednotlivých bratří a zcela je uvolňuje pro poslání Řádu. Tato forma řízení je
zakořeněna v praxi poslušnosti a nachází svou účinnost ve velkorysosti, spolupráci a solidaritě všech členů i ve
vzájemné důvěře mezi představenými a ostatními bratry. Poslušnost implikuje naslouchání a ochotu k radění
se ze strany představených, která však musí zajišťovat, že toto radění se neoslabí jejich svobodu v oblasti
asignací nebo umenší připravenost bratří k tomu, aby byli posíláni.
PROVINCIE
(453) Společenství bratří v provincii je jedním z konstitutivních prvků Řádu (LCO č. 1 § VII; CIC kán. 621).
Na základě své profese přísluší bratři k provincii a toto začlenění vyžaduje od každého z nich velkodušnost
a oddanost poslání provincie.
Poděkování
(454) Chválíme provincii Královny mučedníků ve Vietnamu a provincii Francie za jejich spolupráci na připojení
francouzského vikariátu ve Vietnamu k vietnamské provincii.
PROVINČNÍ KAPITULY
Doporučení
(455) Provinční kapituly určují poslání a řídí život provincie. Je proto věcí zásadního významu, aby tyto kapituly
opravdu určovaly poslání provincie a praktické postoje bratří. Aby takto provincie mohly přijímat dobrá
rozhodnutí, doporučujeme jejich pečlivou přípravu, která by měla zahrnovat: a) vytvoření přípravných komisí
pro specifické oblasti skutečného zájmu (LCO č. 357 odst. 1°), b) ponechání dostatečného času přípravným
komisím pro jejich důkladnou práci a c) navržení různých možných řešení pro kapituláře ze strany přípravných
komisí.
(456) Doporučujeme, aby definitoři vzali vážně svou odpovědnost v řešení důležitějších problémů provincie
zahrnujících asignace a poslání provincie (LCO č. 360).
VIZITACE
Výzva
(457) Vyzýváme provinciály a bratry pověřené vizitacemi v provinciích či vikariátech, aby více dbali na konání
kanonických vizitací požadovaných LCO č. 340 a 341. Tyto pravidelné vizitace posilují společný život
komunity, pomáhají rozvíjet vnitřní jednotu a zajišťují realizaci nařízení a doporučení generálních a provinčních
kapitul. Během vizitace se má vizitátor setkat jednotlivě s každým bratrem. Brzy po vizitaci musí představený
dát písemnou zprávu o svých postřezích a nařízeních (LCO č. 341 odst. 1°). Místní představený má ve spolupráci
se svou komunitou podat ve lhůtě určené vizitátorem písemnou zprávu, jak byla uskutečněna nařízení
a doporučení vizitátora.
ONEMOCNĚNÍ PŘEVORA KONVENTU
(458) Stejná situace, jaká je již v LCO č. 348 § v předvídána pro případ závažného onemocnění provinciála,
může nastat i v případě převora. Tak jako LCO č. 348 § v dovoluje, aby socius provinciála svolal provinční radu
a záležitost předložil k rozhodnutí magistru Řádu, jeví se vhodné, aby i podpřevor měl obdobnou pravomoc ke
75
svolání konventní rady a předložení záležitosti k rozhodnutí provinciálovi; proto bylo takové ustanovení vloženo
do LCO č. 305.
SPOLUPRÁCE MEZI PROVINCIEMI
(459) Ačkoli je nyní spolupráce mezi provinciemi podporována několikerým způsobem ustanoveními LCO č.
391, je zároveň tato spolupráce omezena kritériem teritoriální blízkosti „provincií jednoho regionu či státu“. Pro
podporu širší spolupráce bylo toto omezení odstraněno.
ASIGNACE Z JEDNÉ PROVINCIE DO KONVENTU JINÉ PROVINCIE
(460) Kromě prostředků spolupráce aktuálně předvídaných v LCO č. 391 může být tato spolupráce podporována
také možností asignovat bratra z jedné provincie do určeného konventu jiné provincie tím způsobem, aby bratr
měl právo hlasovat a volit v konventních záležitostech v konventu své asignace (nový text LCO č. 391 odst. 6°)
a zároveň podržel svou afiliaci a právo volit a hlasovat na provinční úrovni ve své vlastní provincii (revidovaný
text LCO č. 497 § I odst. 4°). Takto by mohl být na základě vzájemného souhlasu dvou provinciálů asignován
do domu jiné provincie, aniž by byl asignován do provincie jako doposud.
REGIONÁLNÍ A PROVINČNÍ VIKARIÁTY
(461) Regionální či provinční vikariáty jsou integrální částí samotné provincie. Regionální vikář (v regionálním
vikariátu) a provinční vikář (v provinčním vikariátu) jsou stálými vikáři provinciála. Vikariát a provincie musí
zůstat v úzkém spojení. To zahrnuje stálý zájem všech členů provincie o poslání vikariátu a pravidelnou
komunikaci mezi vikariátem a provincií. Musí tu být stálý zájem provincie pečovat o růst a rozvoj vikariátu, a to
jak finanční pomocí, tak asignací bratří potřebných pro službu ve vikariátě. Provincie má podporovat ducha
„putování“, aby bratři byli disponibilní pro tuto službu. Specifickou povinností provincie je pomáhat svým
vikariátům, aby se rozvinuly v dobře fungující provincie, kdekoli má vikariát potenciál k takovému rozvoji.
MEZIPROVINČNÍ SPOLUPRÁCE
(462) Mladší a/nebo menší entity v rozvojových zemích (provincie, viceprovincie, generální vikariáty) často
mají nejen materiální potřeby, ale často i kritický nedostatek vyučujících a formátorů pro velký počet bratří ve
formaci. Některé tyto potřeby mohou být uspokojeny formou partnerství vyjádřené smlouvou s již stabilnější
entitou Řádu. Takové partnerství může být vzájemným obohacením.
Doporučení
(463) Doporučujeme, aby stabilnější provincie, především ty, které nemají vikariáty mimo své území, uvážily
možnost partnerské smlouvy s mladší a/nebo menší entitou (provincie, viceprovincie, generální vikariáty)
v rozvojových zemích pro podporu programu jejich počáteční formace a jejich poslání.
STATUTY VIKARIÁTŮ
Nařízení
(464) Nařizujeme:
1. aby během provinčních kapitul provincie pečlivě zkoumaly své vztahy se svými vikariáty a revidovaly svou
i jejich strategii a statuty, aby byly s to zajistit veškerou podporu, kterou vikariáty potřebují pro svůj růst;
2. aby statuty provincie i regionálních a provinčních vikariátů byly pravidelně revidovány před každou
provinční kapitulou, aby během ní bylo možné udělat všechny modifikace vyžadované změněnou situací
vikariátu.
DELEGÁTI VIKARIÁTŮ NA GENERÁLNÍCH KAPITULÁCH
(465) Ohledně reprezentace vikariátů na generálních kapitulách je třeba brát v úvahu dvě skutečnosti. Prvou je
přiměřené zastoupení vikariátů a provincií na generálních kapitulách – tato potřeba byla oprávněně uznána
nedávnou řádovou legislativou umožňující zastoupení na generálních kapitulách těm částem světa, v nichž je
76
Řád od nedávna přítomen a v nichž často rychle roste. Na druhé straně tato legislativa umožňuje provinciím
s relativně malým počtem bratří asignovaných ve vikariátech (minimálně 10 – viz LCO č. 407 § I odst. 7°
a č. 409-bis) zvolit delegáta vikariátu pro generální kapitulu, a to navíc k ostatním delegátům provincie.
(466) Druhá výše zmíněná skutečnost je příčinou fenoménu „dvojí volby“ („double voting“) při volbách při
volbě delegátů na generální kapitulu. Bratr asignovaný ve vikariátu provincie a účastnící se provinční kapituly
tu volí delegáta na generální kapitulu, přičemž podruhé volí v případě, že vikariát (či vikariáty) provincie volí
svého vlastního delegáta (LCO č. 407 odst. 7°). Tato dvojí volby však nemůže být vyloučena, pokud zároveň
je přáním Řádu umožnit volbu delegátů z provinčních a regionálních vikariátů. Význam tohoto hlasu a právo
hlasovat pro reprezentanty těchto vikariátů však dle našeho mínění převažuje nad úvahami o rovnosti zastoupení
v případě dvojí volby, která tímto způsobem může nastat.
(467) Obě tato skutečnosti mohou být redukovány zvětšením počtu bratří asignovaných ve vikariátech, aby tito
bratři měli právo volit svého delegáta z vikariátů (LCO č. 407 § I odst. 7° a č. 409-bis).
POSÍLENÍ VZTAHU MEZI VIKARIÁTEM A PROVINCIÍ
(468) Vztah mezi provincií a jejím regionálním vikariátem (či jejími vikariáty) může být posílen vyjasněním
povahy vztahu mezi provinciálem a regionálním vikářem zmíněným v LCO č. 385 § I. Regionální vikář stojící
v čele regionálního vikariátu, obdobně jako provinční vikář stojící v čele provinčního vikariátu (LCO č. 389)
jsou stálými vikáři provinciála ve shodě s CIC kán. 620 a 621. Vazba mezi provincií a jejím vikariátem (či jejími
vikariáty) je také zvětšena dobrou komunikací a vedením vycházejícím ze spolehlivých informací. Jedním
z prostředků by mohlo být ustanovení LCO č. 386 odst. 1°, že zápisy ze zasedání rad vikariátu mají být zasílána
provinciálovi.
ŘÍZENÍ CELÉHO ŘÁDU
GENERÁLNÍ KAPITULA
Doporučení
(469) Doporučujeme, aby generální kapituly odolávaly tendenci delegovat odpovědnost a jednotlivá konání
přímo na magistra Řádu, a proto aby – nakolik je to možné – určily některou podřízenou osobu či entitu Řádu
k realizaci takového pověření.
PERIODICITA GENERÁLNÍCH KAPITUL
(470) Jeví se rozumné, aby nový magistr Řádu měl dostatek času pro seznámení se s celým Řádem a pro
přípravu prvé generální kapituly během svého funkčního období. Zároveň se jeví užitečné redukovat četnost
generálních kapitul, aniž by se nepřiměřeně prodlužovalo funkční období magistra Řádu. Tyto skutečnosti by
mohly být naplněny pozdržením konání kapituly definitorů, a to čtyři roky po volební generální kapitule (LCO
č. 411 § I) a prodloužením funkčního období magistra Řádu na deset let (LCO č. 397 a 412).
DOBA KONÁNÍ PROVINČNÍ KAPITULY PŘED KONÁNÍM GENERÁLNÍ KAPITULY
Doporučení
(471) V některých provinciích vznikají zvlášť velké potíže, pokud se provinční kapitula přesune na pozdější
dobu, neboť by se měla konat během čtyř měsíců před generální kapitulou (LCO č. 354 § I). z důvodu
apoštolských povinností bratří je provincie často nucena odložit svou provinční kapitulu o celý rok po generální
kapitule. To si vynucuje prodloužení funkčního období provinciála ze čtyř na pět let. v takových provinciích
provinciálové, kteří jsou opět zvoleni, zůstávají v úřadě devět let (5 + 4) místo osmi let (4 + 4). Pro vyhnutí se
tomuto důsledku doporučujeme takovým provinciím, aby žádaly o dispens z ustanovení LCO č. 354 § I, aby tak
mohly slavit provinční kapitulu v během čtyř měsíců před generální kapitulou.
77
HLAVA IX
STANOVY A NAŘÍZENÍ
ÚVODNÍ POZNÁMKY
Pro jasnější prezentaci změn v LCO se postupuje týmž způsobem jako již dříve v aktech generálních kapitul ve
Walberbergu (č. 183), Římě (č. 307), Avile (č. 188), Oaklandu (č. 208), Mexiku (č. 248), Calerueze (hlava IX,
s. 90) a Boloni (č. 240).
Je zachováno číslování textu LCO. Ke každému textu jsou přidány symboly označující, zda byl text přijat
poprvé, podruhé, nebo potřetí:
*** konfirmace
(má tři kapituly);
** aprobace
(má dvě kapituly);
*
inchoace
(má jednu kapitulu);
(Pozn.: značka [O] označuje, že inchoace nebo aprobace byla učiněna na způsob nařízení) (srov. LCO
č. 276 - 277 – pozn. překl.).
‚‚ nařízení přijaté podruhé, rušící předchozí nařízení;
‚
nařízení přijaté poprvé;
[A] abrogovaný (zrušený) text.
Kurzivou je značen nový text.
(Ord. = nařízení; Const. = stanova – pozn. překl.)
Protože však pro dobrou interpretaci učiněných změn je nezbytné znát předchozí text a jeho historii, jsou dány
také odkazy na předchozí kapituly následujícím způsobem:
A = Avila, 1986;
O = Oakland, 1989;
M = Mexiko, 1992;
C = Caleruega, 1995;
B = Boloňa, 1998.
Zkratkové slovo „Techn.“ označuje změny učiněné:
– pro adaptaci textu na historické zkoumání; srov. LCO č. 100 § I.
Ve shodě s ustanoveními LCO č. 285 § I byla některá nařízení učiněná kapitulou v Avile (1986) schválena
a definitivně začleněna do LCO. Tato nařízení jsou označena slovy „Definitivně začleněno“, jde o č. 93-bis, 128
§ III, 197, 207 § I, 209, 214 § III, 315-bis, 344 § II, 369 § II, 415 § IV, 498 a 523.
(472)
4.
38. Ord. – § I. - Bratři smějí mít některé knihy a různé pomůcky k osobnímu užívání podle toho, jak určí
provinční kapitula.
§ II. - Když jsou bratři asignováni do jiného konventu, smějí si s sebou přinést jen to, co je určeno
v rozhodnutích provinční kapituly a ve statutu provincie.
(473)
‚
43. Ord. – Pro dlouhou cestu nebo nepřítomnost v komunitě potřebuje bratr vždy dovolení příslušného
představeného podle toho, co je určeno ve statutu provincie.
(474)
[A] 44. Ord. – vacat.
(475) (Definitivně začleněno) (A-201)
93-bis Ord. – § III. - K založení střediska odborných studií a střediska trvalé formace se vyžaduje schválení
provinciála s jeho radou, po vyslechnutí komise pro intelektuální život provincie.
(476) (B-245)
‚‚ 97. Ord. – § I. - K tomu, aby mohl být někdo promován na magistra posvátné teologie, se vyžaduje:
1o aby jeho život a rozvážnost (prudentia) byly hodné doporučení;
78
2o aby měl dokončena doplňovací studia a aby se alespoň deset let plně věnoval intelektuální práci;
3o aby jej navrhla jeho vlastní provincie za souhlasu dvou třetin oprávněných členů provinční kapituly, nebo
magistr Řádu, jde-li o bratra působícího v konventech či institutech bezprostředně jemu podřízených;
4o aby o hodnotě jeho práce a jeho schopnosti k pokračování v této práci vynesla příznivý posudek komise
alespoň tří znalců v oboru specializace navrženého bratra, tito jsou vybráni magistrem Řádu;
5o aby jej promovala generální kapitula nebo magistr Řádu se svou radou;
6o aby nově jmenovaný magistr měl po svém jmenování veřejnou přednášku.
(477) Techn.
100. Const. – § I. - Služba kazatelská je společným dílem a je na prvém místě věcí celé komunity. Proto se často
v tradici Řádu říkalo konventu „Posvátné kázání“.
(478) (Definitivně začleněno) (A-203)
128. Ord. – § III. - Představeným, kterému přísluší přijímat fary, je provinciál se souhlasem své rady, jestliže
provinční kapitula neurčí, že toto právo je vyhrazeno jí či radě vikariátu se schválením provinční rady.
(479) (Definitivně začleněno) (A-210)
197. Ord. – V konventech a domech, v nichž podle ustanovení č. 315-bis a 333 není odlišena rada od kapituly,
dá druhý hlas rada provincie, ve vikariátech rada vikariátu.
(480) (Definitivně začleněno) (A-212)
207. Ord. – § I. - Když bratr v tomto roce, pro klerika může být za takový rok počítán rok školní, přebýval
v konventu vlastní provincie, může jej provinciál připustit k profesi, jestliže hlas kapituly a rady nebo alespoň
jeden z nich byl příznivý. Avšak nemůže, byl-li obojí hlas nepříznivý. V konventech a domech, kde podle
č. 315-bis a 333 není odlišena rada od kapituly, dá druhý hlas rada provincie, ve vikariátech rada vikariátu.
(481) (Definitivně začleněno) (A-214)
209. Ord. – Kromě zprávy o hlasování kapituly a rady, zaslané převorem, ať se odešlou provinciálovi i jiné
osobní a akademické zprávy o každém žadateli, které podá magistr a také moderátor střediska základních studií,
jedná-li se o studenty.
(482) (Definitivně začleněno) (A-215)
214. Ord. – § III. - V době studentátu ať má magistr aspoň jedenkrát v roce rozhovor s kapitulou a ať o tom podá
písemnou zprávu provinciálovi. Studuje-li některý bratr v jiné provincii, ať se o něm aspoň jedenkrát v roce podá
zpráva provinciálovi provincie, ve které je afiliován.
(483)
*[O] 217. Const. – Bratři spolupracovníci mají po skončení noviciátu strávit celé tři roky v konventě určeném
pro jejich formaci pod péčí vlastního magistra, jímž může být bratr spolupracovník se slavnou profesí,
ten dbá na formaci duchovní a lidskou; a pod péčí regenta nebo jiného vhodného bratra, určeného
provinciálem s jeho radou, jenž dbá na formaci intelektuální a odbornou.
[A] § II
(484) (B-255)
** 258. Const. – § I. - Jestliže některá provincie po tři roky neměla tři konventy nebo 35 vokálů v dané provincii
asignovaných a v ní trvale sídlících, magistr Řádu o ní po vyslechnutí své rady prohlásí, že ztrácí právo
účastnit se generální kapituly jako provincie a převede ji na viceprovincii nebo na generální vikariát podle
směrnice č. 257, ledaže by byla generální kapitula již svolána.
(485) (B-256)
**[O] 270 Const. – § III. - Asignace mimo vlastní provincii z důvodu studia nedává právo k hlasování při
volbách. Jiná práva a povinnosti bratra asignovaného z důvodu studia mimo provincii určí při zachování
ustanovení č. 208 provinciál provincie nepřímé asignace po předchozím souhlasu provinciála provincie
afiliace.
§ IV. - jako dosud v LCO
79
§ V. - Každý bratr potřebuje již od první profese přímou asignaci do určitého konventu, která je bez
časového omezení. Asignace nepřímá trvá pouze v době oficia. Dobu trvání nepřímé asignace z důvodu
studia určí provinciál provincie nepřímé asignace po souhlasu provinciála provincie afiliace. Když
pomine doba nepřímé asignace, vejde znovu v platnost asignace přímá čili daná jednoduše.
(486)
‚
271. Ord. – § I. - Generální kapitula nebo magistr Řádu mohou svobodně asignovat bratry do kterékoli
provincie nebo do kteréhokoli konventu.
§ II. - Provinční kapitula nebo provinciál mohou dávat asignace ve své provincii.
§ III. - Provinční kapitula nebo provinciál mohou do své provincie asignovat bratra jiné provincie po
předchozím souhlasu provinční kapituly nebo provinciála provincie afiliace, vždy ať je o tom zpraven magistr
řádu.
§ IV. - Bratr, který byl podle ustanovení § I nebo § III jednoduše asignován do provincie, potřebuje kromě
toho asignaci do určitého konventu.
§ V. - Přímé asignace bratří (srov. přílohu č. 13) a nepřímé asignace z důvodu studia ať se dávají písemně.
(B, č. 257)
(487)
‚
305. Ord. – § I. - Brání-li převorovi nemoc v řádném zastávání úkolů a není naděje, že by se do šesti
měsíců uzdravil, ať se zřekne svého oficia.
§ II. - Jestliže své rozhodnutí zříci se oficia sdělit nemůže nebo nechce, ať podpřevor po vyslechnutí
konventní rady předá záležitost k řešení provinciálovi.
(488)
‚
309 Ord. – § I. - Kapitula ať si zvolí jediným hlasováním sekretáře. Ten ať zapisuje závěry a rozhodnutí
kapituly do knihy k tomu určené.
(489) (Definitivně začleněno) (A-240)
315-bis. Ord. – V konventech, kde je osm nebo méně vokálů, může na žádost konventní kapituly provinciál
dovolit, aby rada tohoto konventu nebyla odlišná od kapituly.
(490) (C-177; B-261)
‚‚[A]
331-bis. Ord. – V provinciích ať nejsou domy, které by neměly alespoň čtyři bratry.
‚‚
(491) (Definitivně začleněno) (O-246; A-247)
344. Ord. – § II. - Stane-li se, že čtyřletí některého provinciála končí ve chvíli, kdy Řád nemá magistra, nebo
ve čtyřech měsících před generální kapitulou (srov. č. 354 § I), má se v obojím případě za to, že je jeho čtyřletí
prodlouženo až do skončení následující provinční kapituly, která se bude konat po skončení kapituly generální.
(492) (B-263)
‚‚ 352. Ord. – Vokály provinční kapituly jsou:
§ I. - 1o regionální vikáři;
2o provinční vikáři zvolení podle ustanovení č. 389;
3o převoři; podpřevor v případě, že se převor nemůže účastnit pro nemoc či z jiné závažné příčiny
akceptované provinciálem; (M, č. 283; C, č. 178)
4o sociové převorů pro provinční kapitulu zvolení podle ustanovení č. 490;
5o delegáti bratří zvolení podle předpisů č. 497 - 501;
6o delegáti nepřevorských domů s alespoň čtyřmi bratry s aktivním hlasem, pokud je dům na území jiného
státu, kde není jiný dům téže provincie; (B, č. 263)
7o provinciál, který bezprostředně před kapitulou skončil oficium ve své provincii.
§ II. - Je-li vokálů zvolených podle konstitucí na provinční kapitule méně než 20, resp. 10, statut provincie
může, resp. musí zařídit ustanovení bratří, kteří vokály doplní. Tito bratři však nesmí být více než tři a jsou
ustanoveni volbou, nikoli osobním právem.
‚‚[A]
‚‚
‚[A]
Abrogace (zrušení) textu LCO platného před kapitulou v Calerueze.
Abrogace (zrušení) textu nařízení kapituly v Boloni.
80
(493) (Definitivně začleněno) (A-251; O-248)
369. Ord. – § II. - Když se jedná o věcech týkajících se studia, vyučujících a studentů, a také juvenátu, ať je vždy
přítomen regent a moderátor střediska institučních studií.
(494)
‚
385. Ord. – § I. - Regionální vikář je v čele vikariátu jako vikář provinciála a mimo práva stanovená
provinční kapitulou má právo:
1o při zachování práv provinciála asignovat bratry nacházející se ve vikariátu;
2o potvrdit převora konventu podle ustanovení č. 467 a ustanovit představené domů podle ustanovení č. 332,
nestanoví-li statut vikariátu jinak;
3o účastnit se z titulu svého oficia v provinční radě, není-li ve statutu provincie stanoveno jinak;
4o účastnit se z titulu svého oficia v provinční kapitule (srov. č. 352 § I odst. 1o).
§ II. - jako dosud v LCO
(495)
‚
386. Ord. – § I. - V každém vikariátě ať je rada. Regionální vikář si vyžaduje ve vážnějších záležitostech
její souhlas nebo radu podle statutu vikariátu. Zápisy z jednání této rady je třeba zaslat provinciálovi.
(496)
‚
391. Ord. – Na podporu spolupráce mezi provinciemi mohou být:
o
1 pravidelné rozhovory mezi provinciály nebo různými oficiály, např. novicmistry, magistry bratří kleriků
a spolupracovníků, regenty, vyučujícími, promotory apod.;
2o meziprovinční zasedání nebo komise pro studium společných problémů;
3o celostátní nebo regionální promotoři pro různá díla;
4o společný noviciát, klerikát nebo společná střediska, podle pravidel schválených magistrem Řádu;
5o dohoda (se souhlasem magistra Řádu) o založení meziprovinčního konventu. (M, č. 292; C, č. 181);
6° dohoda dvou provinčních kapitul nebo provinciálů ohledně přímých asignací z jedné provincie do
konventu druhé provincie, při zachování ustanovení č. 270 § I a § II, č. 497 § I a č. 600, oznámená magistru
Řádu.
(497)
*
397. Const. – Získává oficium kanonickou volbou a zůstává v něm deset let. Doba se počítá od volební
kapituly do následující volební kapituly, bez ohledu na několik měsíců, které chybí nebo přebývají celým
desíti rokům. Nesmějí však přesahovat půl roku.
(498)
*[O] 407. Const. – Na generální kapitule volební [capitulum generale electivum] se scházejí a mají hlas:
§ I. - Při volbě magistra Řádu:
1o - 6o : jako dosud v LCO;
7o z provincie, která má dvacet až sto bratří asignovaných ve vikariátech anebo domech této provincie mimo
její území, delegát jimi a z jejich řad zvolený dle statutu provincie; z provincie, která má 101 až 200 bratří
asignovaných ve vikariátech, má být zvolen druhý delegát atd.;
(499)
*[O] 409-bis. Const. – Jednotlivé provincie, které mají alespoň dvacet bratří asignovaných ve vikariátech nebo
domech této provincie mimo její území, mají právo vyslat jednoho zástupce na generální kapitulu
definitorů nebo provinciálů zvoleného jimi a z jejich řad dle statutu provincie (srov. přílohu č. 16).
Magistr Řádu se svou radou je vybere tak, aby polovina provincií byla zastoupena na jedné kapitule
a druhá polovina na druhé.
(500) (C-187; B-276)
*** 409-ter. Const. – Pro volbu delegátů pro generální kapitulu definitorů nebo provinciálů sloučí generální
rada domy pod bezprostřední pravomocí magistra Řádu mezi sebou tak, aby vznikly volební sbory (podle
toho, zda má být volen jeden nebo dva delegáti). Každý z těchto sborů ať má alespoň 25 vokálů.Generální
rada určí způsob konání této volby.
81
(501)
*
411. Const. – § I. - Generální kapitula ať se koná:
1o čtyři roky po volební kapitule;
2o tři roky po kapitule definitorů nebo provinciálů;
3o pokaždé, když se uprázdní oficium magistra Řádu.
(502)
*
412. Const. – Pořadí kapitul je toto: kapitula volební, kapitula definitorů, kapitula provinciálů atd.
Od kapituly volební začíná nová řada kapitul podle uvedeného pořadí, a to i v případě, že se volba magistra
konala před uplynutím celých desíti let.
(503) (Definitivně začleněno) (A-277; O-259)
415. Ord. – § IV. - 1o Otázky, které se mají předložit generální kapitule, ať zašlou ti, kdo jsou k tomu oprávněni
na základě předpisu práva nebo na základě zmocnění, magistrovi Řádu šest měsíců před kapitulou;
2o ať jsou stručně vyloženy latinsky nebo v moderním jazyce schváleném generální radou a na tolika
oddělených listech, kolik je rozdílných otázek.
(504) (B-280)
** 429. Const. – § II. - Ustanovení asistentů pro apoštolát a pro intelektuální život ať se děje po vyslechnutí
všech provinciálů.
§ III. - Ustanovení asistentů pro vztahy provincií s magistrem Řádu se koná po vyslechnutí provinciálů, jichž
se to týká. Ti se nejprve spolu sejdou a navrhnou magistru Řádu tři jména. Magistr Řádu musí buď ustanovit
jednoho z nich, nebo žádat o opětovný návrh tří jmen.
(505)
‚
438. Ord. – Generální promotor pro mnišky má za úkol:
1o pomáhat magistrovi Řádu a generálnímu prokurátorovi v záležitostech mnišek;
2o sbírat informace o nich nebo pro ně a sdělovat je jim a různým provinciím.
[A] § II.
(506) (B-283)
‚‚ 480 Ord. – § IV. - Po uplynutí doby určené pro přijímání lístků ať provede předseda s regionální radou
skrutinium:
1o před radou ať se otevřou všechny vnější obálky a prozkoumají se jména voličů napsaná na vnitřních
obálkách, aby se zjistilo, má-li každý z nich podmínky požadované pro aktivní hlas. Nemá-li je, ať se hlas
pokládá za neplatný;
2o ať se porovná počet vokálů s počtem obálek;
3o ať se obálky otevřou a ať se spálí, dřív než se rozbalí lístky;
4o ať se prozkoumají hlasy podle ustanovení č. 452 odst. 9o, 10o a 11o;
5o je-li dosaženo většiny požadované pro zvolení nebo postulaci, tehdy ať předseda vydá volební dekret, ať
sepíše autentické hlášení o postupu volby a pošle ho provinciálovi podle č. 453 § I (srov. přílohu č. 23).
O výsledku volby ať jsou zpraveni dopisem všichni vokálové;
6o nedosáhne-li se absolutní většiny v prvním skrutiniu, ať předseda s radou určí dobu pro nové a poslední
skrutinium. O všem, co bylo vykonáno, ať zpraví dopisem jak provinciála, tak vokály;
7o provinční kapitula však může rozhodnout, aby se přistoupilo k třetímu nebo i čtvrtému skrutiniu, jestliže
se v druhém nebo třetím ještě nedosáhne absolutní většiny;
8o ale pokud v posledním skrutiniu, ať je druhé (odst. 6) nebo třetí či čtvrté (odst. 7), není dosažena absolutní
většina, právo obsazení oficia přechází na provinciála (srov. č. 464).
(507)
‚ 494 Ord. – § I. - V konventech, kde se volí jeden socius, ať se koná volba způsobem předepsaným v č. 452.
§ II. - V konventech, kde se má zvolit více sociů (srov. č. 490 § II), ať se tajným hlasováním rozhodne, zda
budou sociové voleni všichni zaráz, anebo jeden po druhém.
§ III. - Před volbou se může se souhlasem většiny vokálů konat diskuse o tom, kdo by mohl být zvolen.
§ IV. - Volba ať se koná tímto způsobem:
1o jestliže jsou voleni všichni sociové zaráz, končí volba sedmým skrutiniem, v němž stačí relativní většina;
82
2o jestliže jsou sociové voleni jeden po druhém, při každé volbě, pokud do třetího skrutinia včetně žádný
volený nedosáhl absolutní většiny, mohou být ve čtvrtém a posledním skrutiniu voleni pouze dva, kteří
v předcházejícím skrutiniu dosáhli většinu počtu hlasů, při zachování ustanovení č. 450 § III.
(508) Techn.*
497. Const. – § I. - Delegáty na provinční kapitulu volí při zachování ustanovení č. 491 § II a s vyloučením těch,
kteří jsou členy kapituly dle č. 352 § I, pokud mají aktivní hlas (srov. č. 440 a 441):
1o bratři přímo asignovaní v domech provincie;
2o bratři přímo asignovaní v domech nebo konventech pod bezprostřední pravomocí magistra Řádu, není-li
ve statutu provincie stanoveno jinak, ale vždy s výjimkou těch, kteří jsou členy generální rady;
3o bratři nepřímo asignovaní mimo provincii, nejsou-li představenými;
4o bratři asignovaní do konventů, pro něž platí předpis č. 391, odst. 4o - 6o, pokud nejsou převory.
(509) (Definitivně začleněno) (A-286)
498. Ord. – Vokály ať rozdělí provinční kapitula nebo provinciál se svou radou na vícero sborů podle počtu
a podle oblastí tak, aby každý sbor měl nejméně osm a nejvýš patnáct vokálů. Jestliže je v některé oblasti méně
než osm vokálů, ať se připojí k jinému volebnímu sboru.
(510) (Definitivně začleněno) (A-291; O-281)
523. Ord. – Všechny ať volí jednoho po druhém všichni vokálové kapituly. Pro každou volbu platí: nebyl-li
nikdo zvolen do třetího skrutinia včetně absolutní většinou, pak ve čtvrtém skrutiniu mohou být voleni pouze
ti dva, kteří v předcházejícím skrutiniu obdrželi nejvíce hlasů, při zachování ustanovení č. 450 § III.
(511)
‚ 560. Ord. – § I a II - jako dosud v LCO
§ III. - V ekonomickém statutu ať je určeno:
1o jak má být nakládáno s uloženými penězi;
2o kteří bratři nebo ekonomičtí správci mají podpisové právo k příslušným operacím a zda společně, nebo
jednotlivě.
(512)
‚ 567. Ord. – § I. - Každý rok pošlou provinciálové, viceprovinciálové a generální vikáři a rovněž statutární
zástupci institutů, které přijímají finanční příspěvky od Řádu, ekonomickou zprávu během pěti měsíců po
skončení každého účetního roku přímo magistrovi Řádu.
(513)
‚ 567. Ord. – § I. : jako dosud v LCO
§ II. - Pro vydání spojená s generální kapitulou se má postupovat takto:
1o výdaje na cestovné se stanoví průměrem, takže každý kapitulář de facto zaplatí stejnou sumu peněz; (P,
č. 513)
2o výdaje na pobyt (penze) a všeobecné výdaje kapituly jsou hrazeny generální kurií i jednotlivými
provinciemi v poměru určeném samotnou generální kapitulou tak, že má být zachována uměřenost
a odstupňování výdajů;
3o šest měsíců před svoláním generální kapituly připraví syndik Řádu spolu se syndikem konventu, kde se
kapitula bude konat, předběžný rozpočet výloh kapituly. Ten je předán k prozkoumání magistrovi Řádu a jeho
radě. Potom se pošle jednotlivým provinciím k posouzení.
*
Zde jde B dle písemných materiálç z kapituly B o chybu v aktech kapituly, jelikoñ jednak je …. 497 stanova, nikoli naÍízení,
jednak jde o technickou zmnu.
83
PODĚKOVÁNÍ
Volební generální kapitula v Providence děkuje institutům a všem jednotlivcům, kteří se podíleli na přípravě
a příznivém průběhu kapituly, a to:
! provincii sv. Josefa v USA, která se laskavě stala hostitelem kapituly;
! komunitě sv. Tomáše Akvinského v Providence a prezidentu Providence College za bratrskou pohostinnost
i vhodné a přehledné uspořádání;
! bratřím a sestrám, kteří neúnavně pracovali: členům sekretariátu, všem tlumočníkům a překladatelům, těm,
kdo připravovali liturgii, zapisovatelům průběhu kapituly (processus verbalis) a všem, kdo plněním svého
úkolu byli velkou pomocí kapitule.
DOBA A MÍSTO KONÁNÍ PŘÍŠTÍ GENERÁLNÍ KAPITULY
Oznamujeme, že příští generální kapitula, která bude kapitulou definitorů, bude slavena v konventu Nejsvětější
Trojice v Krakově v polské provincii a době mezi koncem měsíce července a svátkem sv. Hyacinta r. 2004;
přesná doba konání bude určena později.
PŘÍMLUVNÉ MODLITBY ZA ŽIVÉ
Za papeže Jana Pavla II., nejvyššího pastýře celé Církve a laskavého dobrodince našeho Řádu, odslouží každá
provincie jednu mši sv.
Za fr. Carlose Alfonso Azpíroze Costu, magistra Řádu, odslouží každá provincie jednu mši sv.
Za fr. Timothy Radcliffa, bývalého magistra Řádu, odslouží každá provincie jednu mši sv.
Za veškerý biskupský sbor, za asistenty magistra Řádu a za generálního prokurátora Řádu, za naše dobrodince
a za blaho celého Řádu kazatelského odslouží každá provincie jednu mši sv.
PŘÍMLUVNÉ MODLITBY ZA ZEMŘELÉ
Za duše papežů Pavla VI. a Jana Pavla I., posledních zemřelých papežů, odslouží každá provincie jednu mši sv.
Za duši fr. Damiána Byrne, posledního zemřelého magistra Řádu,
za duše bratří a sester Řádu, kteří zemřeli od poslední generální kapituly, za ně za všechny společně odslouží
každá provincie jednu slavnostní mši sv.
Když se budou konat tyto přímluvné modlitby, jak za živé, tak za zemřelé, ať je to zveřejněno na nástěnce, aby
se bratři konventu, v němž se to bude konat, mohli účastnit na mši slavené s tímto úmyslem.
Končí akta volební generální kapituly slavené ve dnech 10. července až 8. srpna v konventu sv. Tomáše
Akvinského v Providence v provincii sv. Josefa v USA, jehož vytištěný exemplář obsahující razítko magistra
Řádu má touž platnost jako originální text.
Všem jednotlivým představeným provincií, konventů a domů nařizujeme, aby tato akta co nejdříve v sobě
podřízených konventech a domech zveřejnili a nechali přečíst a aby se náležitě starali o jejich dodržování.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
84
Dáno v Providence v konventu sv. Tomáše Akvinského dne 8. srpna léta Páně 2001.
L. S.
fr. Carlos A. Azpíroz Costa OP
magistr Řádu
fr. Allan White OP
provinciál anglické provincie
fr. Juan José Gallego Salvadores OP
definitor aragonské provincie
fr. Denis Dion OP
provinciál provincie sv. Dominika v Kanadě
fr. George Schommer OP
generální sekretář kapituly
fr. John A. Langlois OP
notář
fr. Carlos B. N. Quijano OP
notář
85
I
ZPRÁVA MAGISTRA ŘÁDU O STAVU ŘÁDU
V souladu s LCO č. 417 § II odst. 3º zde předkládám Zprávu o stavu Řádu jako přípravný materiál pro
generální volební kapitulu v Providence.
Pro případ, že by ji někteří kapituláři nedočetli až do konce, bych rád začal tuto zprávu děkováním. Děkuji
Řádu za veliké privilegium, že jsem mu mohl po těchto posledních devět let sloužit jako magistr Řádu. Když
jsem na sebe vzal tuto funkci, s chvěním a obavami, první věc, kterou jsem udělal, byla, že jsem stejně tak, jako
při své první profesi požádal o milosrdenství Boží a bratří. Mnoho a mnohokrát se mi dostalo odpuštění všech
svých selhání a omezení v „míře dobré, natlačené, natřesené, vrchovaté“ (Lk 6,38). Tato léta byla náročná,
někdy stresující, a přesto plná radosti. Chci ujistit svého nástupce, že se jistě i jemu dostane opory, lásky
a dobroty nade všechna očekávání.
Děkuji zvláště všem těm, kteří byli v tomto období členy generální rady a jejichž přátelství a podpora byla
pro mne velmi důležitá. Musím se omezit na jmenování pouze dvou: fr. Chrys Finn a fr. Kevin Toomey, kteří
patřili k Radě po celou dobu trvání mého mandátu, a bez kterých bych nikdy nepřežil. Děkuji všem členům
generální kurie u sv. Sabiny. Tato komunita byla mým opravdovým domovem, naučil jsem se ji mít rád a bude
mi chybět. Přijala pozvání M 1931 a nabídla s radostí a velkodušností pohostinství celé dominikánské rodině.
Děkuji všem sestrám, jejichž práce u sv. Sabiny je autentickou účastí na poslání dominikánské rodiny.
Tato Zpráva je zprávou pro generální kapitulu bratří, a proto jsem se, s výjimkou 6. kapitoly, zaměřil pouze
na bratry, přestože velká část našeho života a poslání je úzce spojena se životem mnišek, sester a laiků. Bratři
jsou přítomni ve 101 zemích. Řád spatřil světlo světa na mnoha nových místech a v některých nepříliš početných
případech se zdá, jako by vyhasínal; některé země mají stovky bratří, jiné, např. Finsko, pouze dva. Některé
oblasti obrovsky prosperují, v jiných je chudoba a válka. Jsou místa, kde bratři spolupracují s celou
dominikánskou rodinou velmi úzce, jinde zase méně intenzivně. Pro všechny tyto důvody je zpráva o stavu Řádu
značně neúplná, dojmová a tak trochu subjektivní.
Pokusil jsem se Zprávu napsat tak, aby byla užitečná pro práci kapituly, a proto jsem tak, jak to bylo možné,
setřídil své postřehy paralelně s navrženými kapitulními komisemi, s přihlédnutím k připomínkám kapitulářů.
Zpráva, kterou zde představuji, je doplněna zprávami členů generální rady a generálních promotorů a zprávami
vyšších představených přizvaných na kapitulu.
1. ZÁKLADNÍ STRUČNÁ INFORMACE
Tato základní stručná informace uvede Zprávu do určitých souvislostí. Napsal jsem ji předtím, než jsem
obdržel statistická data za rok 2001. Více než šestina Řádu je v počáteční formaci. Tak jako většina řeholních
řádů máme velký počet povolání v Africe, Latinské Americe a v Asii. Více než mnoho jiných řádů a kongregací
jsme obdrželi milost povolání v západním světě, zvláště ve Spojených Státech, Kanadě, Francii, Anglii
a v Německu. Starost nám působí velký počet bratří, kteří žádají o exklaustraci. V Asii, domově poloviny
lidstva, je růst Řádu konstantní, s nadějí, že naše asijské provincie budou hrát čím dál důležitější roli v poslání
Řádu v celosvětovém měřítku. V Africe je polovina bratří ve formaci, ale mnohé celky jsou podrobeny
občanským konfliktům a bídě. Budou potřebovat výraznou podporu Řádu, zvláště svých mateřských provincií,
aby mohly sklidit bohatá zaslíbení tohoto kontinentu pro dominikánský život. Ve Spojených Státech je asi 800
bratří a je naděje, že se budou američtí bratři více podílet na zakládání Řádu v jiných zemích. V Latinské
Americe se Řád upevnil pod jistější vládou toho, který dává naději pro budoucnost.
Je těžké předpovídat budoucí demografické rozložení Řádu. Máme mnoho starých bratří, kteří vstoupili do
Řádu v Evropě po II. světové válce, nepočetnou střední generaci a mnoho mladých. Představuji si tedy, že počty
bratří lehce poklesnou, pak znovu stoupnou se značně nižším věkovým průměrem. Poprvé v dějinách Řádu
přestanou být evropské provincie středem života Řádu, ale zůstanou důležité. Poprvé v dějinách Řádu se
opravdově stáváme multikulturními.
1
V této zpráv budou odkazy na generální kapitulu v Mexiku zna…eny M, v Calerueze C a v Boloni B.
86
2. VÝZVY PRO POSLÁNÍ ŘÁDU
Řád je spojen společným zaujetím pro hlásání evangelního poselství, ale činíme tak neuvěřitelným
množstvím způsobů. Chci se stručně zmínit o některých z nosných výzev hlásání evangelia dnes, které je třeba
vyzdvihnout: jít k těm, kteří nejsou přitahováni Kristem, nové fundace, intelektuální poslání Řádu, kázání v éře
globalizace. Tyto výzvy odrážejí priority definované v Quezon City v roce 1977, ale jsou ostřeji zaměřené na
kontext nového tisíciletí. Nezmínil jsem výjimečnou a autenticky dominikánskou práci, kterou vykonávají tisíce
bratří, duchovních správců v nemocnicích a vězeních, farářů ve farnostech, atd. Bylo by třeba celé knihy, aby
bylo možno sepsat vyčerpávající přehled poslání Řádu; to, že se nezmíním o všech, v žádném případě
neznamená nedostatek jejich ocenění.
2.1. JÍT K TĚM, KTEŘÍ NEJSOU PŘITAHOVÁNI KRISTEM
Téměř všude na světě znamená kázat jít k těm, kteří nepřicházejí k nám, buď protože je křesťanství minoritní
(v Asii) nebo z lhostejnosti nebo protože jiné tradice přitahují více (v Evropě) nebo v důsledku růstu počtu sekt
(jako v některých oblastech Latinské Ameriky a Afriky). Jak my, kazatelé, budeme přinášet Dobrou zprávu těm,
kteří jsou daleko od Církve?
2.1.1. Vstupovat do quæstiones disputatæ naší doby
První priorita spočívá v obnově naší důvěry: důvěry v Evangelium, které kážeme, a důvěry kázat ho novými
způsoby. Musíme mít důvěru zaplést se do debat o naší společnosti a o naší církvi a být si jisti tím, že
evangelium a naše dominikánská tradice mají co nabídnout a že bude tato tradice vítána. Je často očekáváno
více, než můžeme splnit. Musíme mít důvěru ponořit se do quæstiones disputatæ dnešní doby o teologických,
filozofických, morálních, etických a politických problémech, musíme s odvahou mluvit a s pokorou naslouchat.
ESPACES je výborným příkladem tohoto typu nasazení se. To s sebou nese značné zviditelnění Řádu, jak jsem
poznal během svého loňském setkání s provinciály Severní Ameriky, kde uposlechnutí této výzvy vyústilo v
milost četných povolání.
Angažovat se v tomto typu diskusí tvoří součást našeho kázání, a není jen individuálním hobby několika
bratří. Nese to s sebou přirozeně to, že se vystavíme a staneme se tak zranitelnými. To znamená, že k tomu bratři
musí být formováni, musí získat nutné znalosti, být vyčleněni z ostatních úkolů, musí se jim dostat podpory
a povzbuzení pro to, co tvoří integrální součást poslání Řádu. Spolupráce dominikánské rodiny by zde mohla
být značným trumfem. Mezi dominikánskými laiky jsou odborníci ze všech oblastí poznání a vědy a mohli by
hrát větší roli v našem přibližování se těm, kteří nepřijdou k nám.
2.1.2. Kázat pomocí médií, umění a kultury
Ze čtyř priorit z Quezon City je tato v Řádu nejméně systematicky rozvíjena. Nespočet bratří píše do novin
a časopisů, připravuje rozhlasové programy atd., a přesto je tento apoštolát často podceňován a považován spíš
za soukromý záležitost než za součást našeho společného poslání. Málo provincií podporuje náš příspěvek
v oblasti médií nebo má bratra odpovědného za vztahy s tiskem. Tento problém se týká i generální kurie (srov.
4.5.2.). V Řádu existuje jen málo společných projektů, které se týkají médií, s výjimkou několika radiových
stanic, zvláště v Latinské Americe a Le Jour du Seigneur ve Francii, vysílající každý týden na veřejném kanálu.
Podpořil jsem různé pokusy natočit několik pořadů pro televizi ve Spojených Státech, ale s omezeným
výsledkem. V Nigérii mají velmi slibný projekt v médiích, studio Veritas. Na našich univerzitách působí několik
fakult mediální produkce, v USA, Kolumbii a na Filipínách, které odvádějí vynikající práci v oblasti výchovy,
ale nejsou Řádem ještě opravdově využívány pro hlásání evangelia. Možnosti jsou obrovské. Pověřil jsem
Antoine Liona, generálního promotora pro média, přípravou návrhů pro lepší koordinaci médií v Řádu.
Máme několik nakladatelství, např. ve Francii, Irsku, Španělsku, Polsku a na Ukrajině. V zemích, ve kterých
teprve dochází k rozvoji, je častým problémem financování vydavatelské činnosti, v zemích rozvinutých
nakladatelství často trpí tlakem velkých korporací, které čím dál víc ovládají trh. Tato nakladatelství si zasluhují,
aby byla podporována svými provinciemi a obdržela zřetelnou finanční investici. Všude se rozvíjí přítomnost
Řádu na internetu. Jmenoval jsem fr. Michaela O’Rourke na plný úvazek generálním promotorem pro internet
(B 77). Četné provincie mají webové stránky, kde nabízejí homilie, komentáře k evangeliu a elektronické
publikace.
87
Jedním z mých objevů, které jsem učinil během těchto let cestování, je poznání, kolik členů dominikánské
rodiny káže uměním. Byl jsem úplně omráčený počtem malířů, sochařů, básníků, architektů, hudebníků,
fotografů (to nemluvím o suvenýrech z prázdnin!), osob, které pracují v oblasti kinematografie, kteří se zabývají
tancem, pantomimou, … Často jejich komunity neoceňují správně živou součást naší tradice, která je v této práci
a kterou je třeba posilovat a povzbuzovat. Výstava dominikánských umělců u Santa Maria Sopra Minerva
v Římě v minulém roce vzbudila opravdový zájem a mohla by se stát odrazovým můstkem k lepšímu poznání
toho, jak mohou dominikánští umělci přispět k poslání Řádu.
2.1.3. Mezináboženský a ekumenický dialog
Napětí mezi křesťanstvím a islámem ohrožují světový mír. Zdůrazňování dialogu s islámem nedávnými
generálními kapitulami nese své plody. Provincie Francie formuje bratry pro obnovení IDEO v Káhiře a je třeba
doufat, že další provincie podpoří tento projekt. Knihovna IDEO, hlavní zdroj, se právě obnovuje. Provincie sv.
Dominika v Itálii posílá dva mladé bratry, aby posílili komunitu v Istanbulu, která je centrem pro dialog
s islámem. Provincie sv. Tomáše v Itálii se angažuje v malém projektu v Palermu. Angelicum navázalo vztahy
se slavnou univerzitou v Al Azhar v Káhiře. V mnoha zemích, např. v Pákistánu, Alžíru, Iránu, Japonsku a na
Filipínách, jsou bratři zapojeni do mezináboženského dialogu. Journées Romaines Dominicaines jsou nadále
v činnosti. V únoru tohoto roku (B 70) se konal v Bangkoku světový kongres Řádu o dialogu s jinými
náboženskými tradicemi. Mnoho mnišek, sester, laiků každodenně pracuje v kontaktu a v dialogu s islámem,
např. v Indonésii, Nigérii, Kamerunu, v zemích středního Východu; musíme být pozorní k jejich postřehům.
Často totiž s sebou naše přítomnost v islámských zemích nese velká rizika a napětí, proto je zde podpora Řádu
nezbytná.
Rád bych podtrhl důležitost Ekumenického institutu pro dialog s pravoslavím v Bari a také důležitost
projektu teologické fakulty ve Fribourgu na vytvoření centra pro dialog mezi kulturou východní byzantskou
a západní latinskou. Chci také vzdát hold značnému příspěvku našeho zesnulého bratra Jean-Marie Tillarda
z kanadské provincie k ekumenickému dialogu a zvláště k práci v ARCIC a v komisi Víra a Řád Světové rady
církví.
Budu jmenovat další naděje:
a) Že se ustaví úzká spolupráce mezi našimi centry pro dialog s islámem, zvláště ve Středozemí. Nemáme
dostatečné zdroje pro rozvoj vědeckých center na to, aby mezi sebou soutěžila.
b) Že se Institut pro mezináboženský dialog na Univerzitě sv. Tomáše v Manile stane centrem oživení
mezináboženského dialogu v celé oblasti.
c) Že se rozvine spolupráce též na institucionální úrovni, která ještě chybí početným bratřím, kteří se
angažují v dialogu s judaismem a která by jim přinesla podporu, kterou tolik potřebují.
d) Dialog s pravoslavím je evidentní prioritou a příspěvkem Řádu k obnovení jednoty Církve, ale je
někdy pociťován jako konkurující křečovité úsilí obnovit Řád ve východní Evropě, zvláště v Rusku.
Byla ustanovena komise (B 57), která by se měla pokusit přispět k nalezení společné vize všech
zúčastněných. Výsledky se pomalu dostavují v lepším vzájemném porozumění.
2.1.4. Santa Maria Maggiore
Konvent u Santa Maria Maggiore je pod přímou pravomocí magistra Řádu; jeho členové poskytují službu
zpovědníků v bazilice. Adresoval jsem výzvu Řádu (IDI, leden 1999), aby bratři přišli během Jubilea této
komunitě na pomoc. Odpověď byla skvělá, neboť do Říma přišlo na celý rok deset zpovědníků a osm dalších
bratří z Říma je podpořilo. Děkuji všem těmto bratřím a jejich provinciím za tak velkodušnou odpověď.
Generální kapitula v Mexiku (č. 200) pověřila magistra Řádu, aby buď obnovil komunitu u Santa Maria
Maggiore, nebo aby se Řád vzdal odpovědnosti za tuto penitenciárii. Komunita byla obnovena, ale je ji ještě
třeba posílit o další zpovědníky (srov. IDI, únor 2001).
2.2. NOVÉ FUNDACE
Během posledních devíti let byl Řád založen v Albánii, na Madagaskaru, Srí Lance, v Singapuru, Makau,
Iránu a v Estonsku. Polská provincie ustanovila vikariát v Bělorusku a kanadská provincie na západě země.
Povolání z Indonésie, Barmy a Východního Timoru jsou formována na Filipínách s úmyslem založit Řád
v těchto zemích. Na Taiwanu byla založena komunita ve Wenzao. Znám polské bratry, jejichž velkodušná
88
oddanost poslání byla podstatná pro upevnění nových vikariátů ve východní Evropě. Je to vzhledem k tomu, že
někdy museli snášet od bratří jistá podezřívání, o to obdivuhodnější.
Naše nadšení někdy běželo rychleji než naše síly a některé nové projekty jsou velmi křehké. V zemích jako
je Rusko a Ukrajina byly některé domy zavřeny, aby bylo možno soustředit bratry do stabilnějších komunit. Má
Řád označit některé fundace za prioritní a spolupracovat tak, že tam bude posílat bratry? Udělali jsme krok
v tomto směru v Asii a v Tichomoří. Může socius pro apoštolský život pomoci v tomto postupu?
Provincie, které nemají vlastní misie, by měly uvažovat buď o zřízení fundace nebo o spolupráci s jinými.
Misie nejsou luxusem, kterému by se provincie mohla jednou věnovat, až odpoví na priority svého vlastního
území. Před 500 lety Řád v Mexiku sotva zdomácněl, když odtud bratři odešli na misie do Asie. Vikariát
v Angole s 10 bratry se slavnými sliby už plánuje misie do Mozambiku.
Některé provincie mě žádaly, abych jim našel bratry z ostatních celků, kteří by jim pomohli v jejich poslání;
někde protože chybějí bratři pro rozvoj nového poslání; jinde, protože v jistých situacích, např., když zranění
z koloniální minulosti stále bolí, mají mezinárodní komunity své výhody. Jako odpověď na hledání těchto
provincií jsem v roce 1999 adresoval výzvu dobrovolníkům z Řádu, kteří by se chtěli zapojit do různých
projektů, a to přineslo několik výsledků. Skládáme profesi do rukou magistra Řádu, a tak by měli být všichni
bratři svobodní pro poslání Řádu ve světě. Nadšení pro poslání, i když mimo vlastní provincii, je dojemné
u mnoha velmi mladých bratří. Je nezbytné, aby byly provincie velkodušné a respektovaly toto nadšení.
V Řádu máme stále tendenci uvažovat o misiích jako posílání bratří ze Západu. Vzhledem k vývoji v Řádu
a typu povolání bude tento model brzy překonán. V míře, v jaké se mladé celky Řádu v dalších oblastech světa
upevňují, budou zajišťovat velkou část misionářského rozšiřování Řádu. To platí pro provincii na Filipínách
v Asii. Právě teď začínáme rozvíjet možné misionářské vztahy mezi Afrikou, Asií a Latinskou Amerikou,
prozatím jsme nemluvili o misiích, které by tyto celky mohly zakládat v Evropě. To všechno nás čeká.
2.3. INTELEKTUÁLNÍ POSLÁNÍ ŘÁDU
2.3.1. Oživit naší tradici
Důvěra účastnit se quæstiones disputatæ naší doby (srov. 2.1.1.) musí vycházet z naší jistoty, že jsme dědici
intelektuální tradice, kterou netřeba uchovávat v nějaké intelektuální lednici. Tato tradice je živá a má dnešku
co nabídnout. Spočívá na filosofických a základních teologických poznatcích: pochopení morálky v termínech
ctnosti a růstu svobody; dobrota veškerého stvoření; víra v rozum a role diskuse (disputace); štěstí vidět Boha
jako náš osud; a pokora před tajemstvím Boha, který nás vede k překonání veškeré ideologie.
Tato tradice je velmi důležitá ve světě, který je často pokoušen intelektuálním pesimismem, pochybností,
zda lze vůbec dosáhnout pravdy, a násilným fundamentalismem. Zakládá se na přesvědčení, že máme
„propensio ad veritatem“ – sklon lidí k pravdě (LCO č. 77 § 2). Tento sklon k pravdě je velmi důležitý v církvi,
která je často rozdělena ideologickými spory a kde má člověk často strach se intelektuálně angažovat před těmi,
kteří smýšlejí jinak.
Znovu oživit intelektuální tradici předpokládá skutečný dialog uvnitř Řádu. Pozorujeme oživení zájmu
o studium a hodně mladých bratří získává akademické tituly. Mnoho bratří se zabývá sv. Tomášem, ale máme
v Řádu širokou paletu „škol“, např. Angelicum, Fribourg, Toulouse, Oxford, Washington, Ibadan, UST v Manile
a jiné další. Potřebujeme podnět k dialogu, abychom mohli vytvořit teologii, která by odpovídala hloubce naší
tradice a rozměru Řádu dnes. Boží slovo je zdrojem a obsahem našeho kázání a naším každodenním chlebem;
formovat z bratří navíc biblické experty by mělo být prioritou všech entit Řádu.
Řád je odpovědný za četné univerzitní farnosti – jen v USA je jich víc než 30. Jsem přesvědčen o tom, že
to nejsou jen pastorační centra, ale i odrazové můstky pro intelektuální poslání Řádu, kde se máme účastnit
dialogu s učiteli a studenty.
2.3.2. Studijní centra
Obnova našeho intelektuálního poslání musí být zakořeněna ve formaci bratří v naší teologické a filosofické
tradici. Je tomu tak? V posledních letech jsou studijní centra zakládána nebo obnovována na všech kontinentech.
Asi dvě třetiny našich studentů jsou formovány v našich vlastních studijních domech či institucích, ale jsou ještě
početnější části Řádu, zvláště v Africe nebo v Latinské Americe, kde bratři získávají celou počáteční formaci
mimo Řád. Dokonce uvnitř našich vlastních institucí nelze vždy najít podnětné uvedení do dominikánské
filozofie a teologie. Trvá to léta, než se bratr připraví na to, aby mohl vyučovat v našich studijních centrech.
89
Během této doby musí být uchráněn ostatních odpovědností a nevyužíván jako záplata na díry. V Řádu je stále
přítomno pokušení hledat na bezprostřední potřeby taková řešení, která podemílají jeho dlouhodobý rozvoj.
Existuje jisté napětí mezi potřebou celku mít intelektuální centrum a potřebou celé oblasti mít studijní
centrum vědecké úrovně (dále vědecké centrum). Obě tyto priority jsou legitimní, ale nemohou být vždy splněny
zároveň. V Latinské Americe nastala doba pro otevření nových studijních center (Sao Paulo v Brazílii, Santo
Domingo v Dominikánské republice) a mnoho center už pracuje, ale neexistuje mezinárodní spolupráce
s vědeckým centrem pro počáteční formaci v oblasti dominikánské teologie v rámci celého kontinentu.
V anglicky mluvící Africe je jediná fakulta filozofie a dominikánské teologie v Ibadanu a zasluhuje si podpory
Řádu, ale nemáme žádné takové centrum ve francouzsky mluvící Africe. Mnoho mladých bratří z vikariátů
Kongo, Západní Afrika, Rovníková Afrika, Rwanda a Burundi dosahuje doktorátů. Mělo by být jejich prioritou
založit malá centra ve svých vlastních entitách nebo nejprve založit jedno vědecké centrum, kam by všechny
celky mohly posílat vyučující a studenty?
V Asii jsou centra v Indii, Vietnamu, Pákistánu a na Filipínách. Sním o tom, že se UST stane vědeckým
centrem pro celou oblast. Ve Spojených Státech a v Kanadě mají provincie samy nebo ve spolupráci s dalšími
institucemi odpovědnost za šest fakult. To znamená, že každá provincie má reálný podíl na rozvoji
nějaké instituce intelektuálního života. Máme směřovat k fakultám méně početným, ale s co nejvyšší úrovní?
V Itálii byl udělán opravdový pokrok směrem ke společným studijním centrům. Ve Španělsku vývoj míří
rovněž k větší spolupráci. Blackfiars v Oxfordu tvoří byli nyní oficiálně uznáni jako část univerzity, což otevírá
Řádu nesmírné možnosti. Zajistit profesorský sbor bylo možné pouze s pomocí jiných anglicky mluvících
provincií, zvláště Austrálie. Ve francouzsky mluvící Evropě by spolupráce umožnila vytvoření dynamického
centra dominikánské filosofie a teologie. V německy mluvícím světě neexistuje místo, kde by mohli studenti
studovat, s výjimkou Fribourgu, fakulty, která je velmi důležitá pro svoji dvojjazyčnost.
Domnívám se, že vytvoření vědeckých center je jednou z hlavních výzev Řádu. To znamená, že by řádové
entity měly být připraveny posílat nejenom své studenty, ale i své profesory. Způsob, jak spojit potřebu
vědeckých center v regionálním měřítku a v provinčních studijních centrech, spočívá v rozvoji specializovaných
studijních center (RSG č. 44 odst. 3): nový Institut v Berlíně, Instituto Pedro de Cordoba v Chile, Ekumenický
institut v Bari v Itálii, Centro Bartolomé de las Casas a ARARIWA v Cusco v Peru, atd.
Spolupráci mohou také napomoci nové technologie tím, že dovolí bratřím zapojit se do činnosti místních
studijních center a účastnit se společných realizací. DOMUNI je iniciativa provincie Toulouse na internetu, ve
spolupráci s bratry z provincií Francie, Kanady a dalších. Univerzita sv. Tomáše v Bogotě v Kolumbii a Institut
sv. Tomáše v St. Louis v USA mají též důležité programy distančního studia.
Komise pro intelektuální život byla nově ustavena (C 107) nejprve jako integrální součást komise pro poslání
Řádu, později po kapitule v Boloni jako nezávislá komise. Databanka vyučujících (B 82) už existuje, ale síť
studijních center ještě zbývá vytvořit.
2.3.3. Studijní centra pod přímou pravomocí magistra Řádu
Tato studijní centra přispívají k intelektuálnímu poslání Řádu. Děkuji všem bratřím, kteří zde vyučují,
a provinciím, které je velkodušně osvobodily pro toto poslání. Bylo často velmi obtížné jmenovat bratry, které
by bylo možno nechat odejít učit na Angelicum, do Fribourgu, L’École biblique nebo do Commissio Leonina.
Musel jsem často naléhat, protože mnoho provincií se už pokouší dát dohromady profesorský sbor pro svá
vlastní studijní centra. Ještě obtížnější je najít bratry pro administrativní úkoly: generálního sekretáře Řádu,
generálního sekretáře Angelica, syndika Řádu, administrátora Angelica, syndika L’École biblique atd. Obecně
platí, že bratři, kteří jsou přitahováni Řádem, si nepřejí zabývat se správou (nebo spíš nebývají pro tuto práci
příliš nadaní). Přesto jsou tyto funkce zcela nepostradatelné pro poslání Řádu a přijmout je je opravdovým
znamením zapojení se do služby našemu poslání.
a) Angelicum
Jednou z radostí těchto devíti let je, že Angelicum začíná být znovu známé uvnitř Řádu i mimo něj. Počet
studentů narůstá každým rokem a zvlášť pozoruhodně roste na fakultě sociálních věd, které hrozilo před devíti
lety zavření! To je zčásti způsobeno rozhodnutím přednášet též v angličtině, ale také tím, že je mezi studenty
rozšířeno, že PUST je dobrým místem pro studia. Angelicum nám dává nesrovnatelnou příležitost sdílet naši
intelektuální tradici s kněžími, řeholníky a laiky z celého světa.
Ustanovil jsem Komisi „pro obnovení a rozvoj Angelica“ (C 117), jejím vedením jsem pověřil bratra Liam
Walshe. Ačkoliv jeho návrhy byly nejprve přijímány s určitým váháním, byly nakonec plně schváleny. Byla
vyjasněna role Direktoria, které pomáhá Univerzitě převzít odpovědnost za svůj život a poslání. Socius pro
90
intelektuální život pomohl postupně několika fakultám, aby převzaly aktivní odpovědnost za svůj vlastní vývoj
a stanovily kritéria pro rozvoj fakult a obsazování míst místo toho, aby čekaly s hledáním náhradníků na
poslední chvíli.
Hlavní obtíží je, že PUST beznadějně postrádá finanční prostředky. Díky zvýšení počtu studentů a díky
Fondu pro Angelicum není už závislá na subvencích Řádu. Ale bratři dostávají bídné mzdy a žijí velmi chudě.
Aby mohli nakupovat knihy, počítače atd., musí často učit v jiných institucích, a tím jim zbývá málo času na
vlastní vědeckou práci. Vzhledem k této situaci vyhlásila Univerzita velmi odvážnou kampaň fund-raisingu
s cílem shromáždit 40 milionů dolarů. Tato částka by Univerzitě dovolila slušně platit své profesory, pokračovat
v rekonstrukci budov, dotovat katedry, a dokonce poskytovat stipendia. Doufám, že v budoucnu bude
Dominikánská rodina na PUST nejen studovat, ale i vyučovat.
b) Fribourg
Fribourg je velmi důležité formační centrum mladých dominikánů z celého světa – východní Evropy, Afriky,
Asie a Latinské Ameriky, kde mohou být bratři formováni podle naší intelektuální tradice. Fribourg hraje
důležitou roli v obnově dominikánského intelektuálního života v celém Řádu.
V těchto posledních letech bylo, někdy za výrazné podpory velkého kancléře, získáno několik nových profesorů!
Provincie ve Švýcarsku má stále větší účast na vyučování a jsem jim za to hluboce vděčný. Ale musíme znovu
vyzdvihnout velkou výzvu: byl jsem žádán (B 66), abych posílil přítomnost Řádu v německy mluvící sekci, což
jsem se pokusil udělat tím, že jsem podporoval bratry v jejich žádostech o místa, ale poměr německy mluvící
sekce k frankofonní zůstává nadále slabý. Univerzita požaduje restrukturalizaci fakulty spojenou s redukcí počtu
míst. Smlouva mezi Řádem, Univerzitou a státem by měla být obnovena v roce 2005; Řád tedy musí začít
přemýšlet o svém budoucím postoji.
c) L’École biblique
Škola je vzhledem k místu Božího slova v našem životě a kázání podstatná pro poslání Řádu. Děkuji bratřím,
že zde za tak obtížných okolností setrvávají. Bylo možné získat několik počet nových profesorů, ale fakulta bude
ještě muset být v blízké budoucnosti posílena. Byla jmenována vědecká rada (B 67) a skutečnou nadějí jsou
nové projekty, jako je nové vydání Jeruzalémské Bible. Restrukturalizace knihovny pokračuje.
Jistým způsobem se francouzská Biblická a archeologická škola nachází v rozhodující etapě vývoje své
identity. Je čím dál víc internacionální spíš než francouzská, přesto se nám nepodařilo najít bratra, který by zde
upevnil oddělení archeologie. Je jasné, že bude-li si chtít udržet svou dobrou pověst, aniž by ztratila specifickou
tradici historické a textové kritiky, měla by dál uvažovat o rozmanitosti analytických prostředků moderního
biblického výzkumu.
d) Commissio Leonina
Do komise bylo možno asignovat pět bratrů tak, aby měli prospěch z nesrovnatelné učenosti předchozí
generace a aby byla takto budoucnost Komise zajištěnější, i když nadále zůstává křehkou. Jádro komise se
přestěhuje do konventu sv. Jakuba v Paříži. Jsem vděčný provincii Francie za spolupráci na této změně. Je
politováníhodné, že dojde k ukončení spolupráce s františkány v Grottaferrata, ale přemístění do Paříže nabídne
povzbudivější kontext a snadnější kontakty s vědci a knihovnami.
e) Historický institut
Historický institut usiluje o své postupné upevnění s nyní čtyřmi asignovanými bratry. Počet publikací roste
obdivuhodným způsobem a institut je dobrou pobídkou k historickému výzkumu v Řádu. Dvě setkání mladých
historiků, zorganizovaná institutem, byla hodnocena velmi kladně. V souhlase s doporučením B 83 je plánováno
další setkání historiků na únor roku 2002. Tématem bude studium role Řádu ve středověké inkvizici, další
setkání by měla studovat ostatní období inkvizice.
2.4. POSLÁNÍ V CELOSVĚTOVÉM MĚŘÍTKU
Z hlediska ekonomického, klimatického a stejně tak kulturního žijeme v „globální vesnici“. Řád je přítomen
v zemích vyvážejících zbraně, které živí tytéž války, ve kterých jsou křižováni naši bratři a sestry v jiných
oblastech světa. Společnosti, kterých jsme členy, produkují filmy a knihy, které hluboce znehodnocují kultury
jiných zemí, kde žijí naši bratři a sestry. Investujeme náš kapitál do podniků, jejichž politika mění život našich
bratří a sester na druhém konci planety. Jak bychom měli globálně odpovídat v globální vesnici?
91
Ale měli bychom to udělat, neboť Řád je jednou z nejstarších mezinárodních institucí západního světa. Přesto
naše provincie, které jsou nositeli dynamiky Řádu (M 208) a jsou prvním místem rozhodování a přijímání
iniciativ, mají tendenci starat se víc o poslání jen na svém vlastním území. Jak znovu přijmout výzvu k poslání
v celosvětovém měřítku a respektovat přitom odpovědnost provincií? Tento úkol přísluší právě generální
kapitule, která je odpovědná za poslání Řádu na celosvětové úrovni (srov. 4.6.).
2.4.1. Generální promotoři
Nedávné generální kapituly stanovily pravidla ve prospěch rostoucího počtu generálních promotorů: pro
spravedlnost a mír (Quezon City 26); pro média (Quezon City), funkce, která prochází postupnými proměnami
a je nyní funkcí na poloviční úvazek; pro mnišky (Oakland 154, 155); pro dominikánskou rodinu (C 94); pro
laikát (B 171); pro internet (B 77). Funkce promotora pro růženec byla zrušena (M 190). Vytvoření těchto funkcí
je částečnou odpovědí, kterou Řád přináší ke globalizaci. Jejich role není vždy dobře pochopena a měla by
čerpat prospěch z diskuse na kapitule. Jedná se o oživení, vytvoření sítě a navázání kontaktů s bratry a sestrami,
kteří často ve spojení s komisemi (pro spravedlnost a mír, pro mnišky, pro dominikánskou rodinu) čelí
podobným výzvám. Tito promotoři nemají jurisdikční moc. Od kapituly v Boloni se pravidelně scházejí za
předsednictví socia pro apoštolský život (který je též generálním promotorem pro dominikánskou rodinu),
rovněž s koordinátorkou Dominican Sisters International. Tento vývoj byl velmi plodný a nabízí promotorům
pomoc a povzbuzení. Mohou radit magistrovi Řádu a generální radě v otázkách týkajících se poslání Řádu
a dominikánské rodiny.
V květnu roku 2000 vypršel mandát komise pro poslání Řádu. Generální rada doporučila, aby nová komise
nebyla jmenována necelý rok před touto generální kapitulou. Také se shledává, že pravidelná setkávání
generálních promotorů představuje jistý druh permanentní komise pro poslání Řádu.
2.4.2. Spravedlnost a mír
Problémy spravedlnosti a míru vyžadují často odpověď na celosvětové úrovni. Mnohdy jsou utrpení, válka
a bída v jedné zemi spojeny s rozhodnutími přijatými jinde. Delegace bratří a sester ze Spojených Států do Iráku
ukazují, že si to čím dál víc uvědomujeme. Toto uvědomění je doprovázeno přechodem od protestu k analýze
a k podpoře pobízené četnými otázkami. Posílení naší přítomnosti v Komisi pro lidská práva při OSN v Ženevě
ve spolupráci s Mezinárodními františkány znamená, že hlas Řádu má svou váhu v úvahách na četná témata:
Mexiko, Rwanda, Kolumbie, Pákistán, atd. To je oceňováno nejenom Řádem, ale i dalšími mezinárodními
institucemi, jako je Mezinárodní charita, se kterými úzce spolupracujeme (její generální sekretář je
dominikánským laikem). Ve spolupráci s Dominican Leadership Conference ve Spojených Státech rozvíjíme
naši přítomnost ve Spojených národech v New Yorku. Kolokvium o mezinárodních financích se bude konat
v Madridu v dubnu roku 2002. Na kterých jiných místech, kde se rozhoduje na mezinárodní nebo celosvětové
úrovni, by se měl Řád pravidelně vyjadřovat? Měli bychom být přítomni v UNICEFu, ve Světové bance
a v Mezinárodním měnovém fondu či v Organizaci afrických států?
Šest sešitů o otázkách spravedlnosti a míru vytvořených řádovou komisí pro spravedlnost a mír je vysoce
oceňováno v celé dominikánské rodině. Čtyři další se připravují: o spiritualitě spravedlnosti a míru, o právech
žen, o právu na rozvoj a o řešení konfliktů. Náš příspěvek k boji za spravedlivý svět je výrazem našeho kázání,
zakořeněného v naší teologické tradici, našeho pochopení zaslíbení a důstojnosti Božích dětí. Doufám, že tato
teologická reflexe bude dále rozvinuta jako integrální součást intelektuálního poslání Řádu.
3. ŘEHOLNÍ ŽIVOT
3.1. KONTEMPLATIVNÍ ŽIVOT
V Řádu je velmi rozšířeno přání obnovit kontemplativní život. Ukázalo se to jasně jednak v odpovědích
četných kapitulářů na mojí první anketu, kde jsem se ptal, ke kterým tématům by se měla tato kapitula vyjádřit,
a dále ustanovením dvou komunit v USA, které si po úvaze zvolily život více kontemplativní.
Doufám, že budeme vzpomínat na současnou generální kapitulu jako na tu, která přispěla k tomuto nadšení.
Kontemplativní život je základem veškerého našeho kázání, základem naší jednoty, neboť když se obracíme
k tajemství Boha, jsme vedeni za veškerá ideologická, národní, kmenová i etnická rozdělení. Vysvobozuje nás
92
z úzkého chápání naší identity. Kontemplativní život je mnohem víc než několik každodenních minut ticha. Je
to obnova způsobu života, přizpůsobení se Bohu v tichu, studiu, sdílení své víry, společné recitaci oficia. Jde
o to, čím jsme, ne pouze o to, co děláme. Kontemplativní nejsou pouze mnišky. Ve skutečnosti dvě z největších
kontemplativních postav Řádu byli laičky: sv. Kateřina Sienská a sv. Růžena z Limy.
Právě společný způsob života vyžaduje od komunity bratří rozhodnutí o tom, jak společně žít, tím že
uspořádá denní, týdenní, měsíční, roční čas duchovní obnovy. To vyžaduje účast všech na vytvoření ekosystému,
uvnitř kterého si navzájem pomáháme na naší cestě k Bohu a jsme pozorní k příchodu Boha v nás. z touhy
sloužit všem a někdy z touhy ospravedlnit naší existenci těžko odoláváme mnohým žádostem, které na nás
doléhají. Ale jestliže jsme se společně věnovali kontemplativnímu způsobu života, budeme v něm moci najít
důvěru pro odmítnutí pokušení k nekonečné aktivitě, která končí prázdnými slovy. Pro náš dominikánský
ekosystém je důležité zpívat krásné oficium, jak je dobře vidět v mnoha zemích, zvláště v Africe, v některých
oblastech Asie či severní Evropy. Mnohé komunity v Severní Americe se již pokusily o autentickou obnovu.
Jinde má člověk spíš dojem, že tu jde pouze o rychlé splnění své povinnosti.
3.2. BRATRSKÝ ŽIVOT
Jsem hluboce zasažen bratrstvím, které jsem všude v Řádu našel. V protikladu k obrazu, který vykresluje
dominikána jako ztělesněný mozek, jsou naše komunity téměř vždy poznamenány laskavostí a soucitem.
Nicméně bratři často vyjadřují svoji horlivou snahu o hluboký komunitní život, který často, ale ne vždy,
nacházejí, buď protože chybí dialog v komunitě, nebo z důvodů požadavků apoštolátu. Nepřestáváme mít naději,
že se nám podaří vytvořit pevnější komunity, které nabídnou bratrství a plnost dominikánského života. Když
bydlí spolu pouze dva nebo tři bratři, je někdy obtížné poskytnout vše, co hledáme. V Calerueze byl předpis
upraven tak, že by dům neměl mít méně než čtyři bratry. Tento předpis byl vzhledem k obtížím, se kterými by
se setkávaly misie, když by měly ustanovovat komunity o čtyřech bratrech, podle doporučení z Boloně (193)
zredukován na doporučení. Přesto se komunity s méně než čtyřmi bratry nacházejí ve velkých a dobře
ukotvených provinciích, a to není podporou dobrého dominikánského života.
3.2.1. Stát se bratrem
Stát se bratrem předpokládá hlubokou změnu úrovně identity, je to druh smrti. V kultuře západní konzumní
společnosti to znamená zemřít jistému typu svobody (koupit si, co chci, narýsovat si život, jak si přeji), abychom
objevili hlubší svobodu. V jiných kulturách to předpokládá překlenout nacionalismus (ve východní Evropě) nebo
etnické a kmenové identity (v Africe), abychom patřili ke sv. Dominikovi.
V mnoha komunitách nás znamení identifikují jako „Otce dominikány“. Když je naše identita bratří zavalena
kněžskou identitou, naše bratrství se v ní oslabuje. Vysvěcení bratři si musí cenit kněžství jako povolání, které
je Božím darem, ale ne výměnou za naši identitu bratří Řádu Kazatelů. Potřebujeme teologii, která by
vyváženým způsobem integrovala tyto dva póly naší identity. Podle mé zkušenosti dává kněžství svátostnou
hloubku soucitu a lásce, které jsou v jádru života bratra, a nečiní mě v žádném případě méně bratrem. Příliš
klerikální vnímání naší identity je jistě spojeno s klesajícím počtem bratří spolupracovníků – to je termín, který
se mi nelíbí (srov. B 137 § 3). Boloňa vyzývá k znovuzhodnocení tohoto povolání jako integrální součásti
dominikánského života. Jistá znamení naznačují, že byla tato výzva zaslechnuta. Bratři spolupracovníci
z provincie sv. Alberta v USA se v těchto posledních dvou letech shromáždili, aby osvětlili koncepci tohoto
povolání, a je naděje, že tento tvůrčí krok bude pokračovat zahrnutím všech bratří spolupracovníků z USA. Ale
mnoho jiných provincií, přes nařízení z Boloně (č. 137), toto povolání nepodporuje, buď z nedostatku jasného
pochopení jeho podstaty v dnešní době, nebo protože je považováno za „druhou třídu“. Myslím si, že objasnit
a povzbudit toto povolání tvoří součást pochopení nás samých jakožto bratří a vede k budování takových
komunit, které by se staly „posvátným kázáním“.
Dalšími bratry, které někdy opomíjíme, jsou biskupové. Byl jsem ohromen, kolik je dominikánských biskupů,
hlásících se k sv. Sabině jako naši bratři. Často mluví o své naději na návrat do komunity, až budou v důchodu.
3.2.2. Společný život
Všechny generální kapituly počínaje Oaklandem (38) doporučily, aby každá komunita vypracovala
„komunitní projekt“. Při kanonických vizitacích jsem viděl, že je to účinný prostředek k rozvoji našich komunit,
ale že je vzácně uskutečňován a obecně málo pochopen. Jejich podrobnější popis byl podán v C 44, kde se
navrhuje každoroční setkání, během kterého komunita přijme rozhodnutí o základních prvcích našeho způsobu
93
života (srov. LCO č. 311 § I odst. 3°): o chvílích v roce, které si musíme rezervovat na modlitbu a studium,
odpočinek a usmíření, ke slavení a ke kapitulním setkáním. To uvádí komunitu do ekosystému, který nám jako
bratřím a věřícím, kazatelům i lidským bytostem dovoluje se rozvinout. Cílem je vytvořit ze skupiny lidí žijících
pod jednou střechou komunitu bratří, kteří sdílí společné poslání. Kanonické vizitace provinciála jsou
rozhodujícím momentem, který může pomoci komunitám určit svůj společný projekt. Budovat komunitu si žádá
čas. Často pro velkou oddanost hlásání evangelia nemáme čas na své bratry. To v konečném důsledku
podkopává způsob života, který je nám, bratřím kazatelům, oporou.
V mnoha oblastech Řádu se vyvinulo úsilí konat pravidelné kapituly. a přece zůstávám překvapen počtem
domů, kde mě ujišťují, že oficiální setkání nejsou nutná, protože „si všechno řekneme při jídle“, i přes
opakované vpády kuchaře, který si často přichází přisednout a přidat se ke konverzaci. Často se nepřisuzuje
žádná důležitost oficiálním setkáním, během kterých se písemně přijímají rozhodnutí. Otevřený dialog mezi
námi může být znemožněn neřešenými napětími. Role představeného pak spočívá v obtížné přípravné práci
uzdravování zranění z minulosti a ve službě prostředníka mezi bratry, aby všichni mohli mluvit v důvěře
a otevřenosti.
Snášenlivé bratrství bývá často ohrožováno napětími, spojenými s růzností názorů teologických či politických
mezi „pravými“ a „levými“, „progresisty“ a „tradicionalisty“. Tato napětí byla z velké části překonána, i když
někdy jen díky vzájemné toleranci, spíše než hlubokým dialogem. Dnes se vytvářejí napětí spíše mezi
generacemi a často mezi střední generací lpějící na hodnotách let sedmdesátých a nejmladší generací, která hledá
klasičtější řeholní život. Řád, který považuje jednotu a bratrství za jádro své identity, by neměl dovolit, aby byla
některá částečná koncepce, byť dominikánská, používána jako zbraň k vylučování či očerňování jiných bratří.
Tato napětí jsou často spíše plodem vzájemného nepochopení než opravdovou nenávistí. Jsem často hluboce
dojat úlohou starších bratří, kteří, jak se blíží ke konci svého života, nám ukazují, že řeholní život může vést
k Bohu a že se v něm můžeme otevřít jedni druhým. Často jsou oni těmi „uzdravovateli“ komunit poskytujícími
„službu optimismu“ (C 45).
Nejbolestnějším aspektem života Generální rady je posuzování žádostí o exklaustrace a o dispense od slibů.
Musíme bojovat za povolání svých bratří a nenechat je tak snadno se vzdálit od našeho společenství. Zde je
osobně odpovědný každý bratr, nejen výhradně představený. V některých provinciích se zdá, že provinciálové
a rady příliš snadno rezignují a Generální rada často musela zdůraznit, že řešit situaci odchodem je předčasné.
Bojovat o povolání bratra někdy může znamenat, že budeme muset trvat na tom, aby byla bratru zajištěna
profesionální péče.
V některých oblastech světa, zvláště v severní Americe, energické dovolávání se spravedlnosti činí
nebezpečným brát na sebe dál odpovědnost za bratry, kteří končí tím, že se úplně vzdálí Řádu, a vyvolává
vzrůstající počet žádostí o vyloučení z Řádu. To vede ke kladení velmi složitých otázek o vztahu mezi trváním
naší odpovědnosti vůči takovému bratru a naší odpovědností vzhledem ke zbytku provincie, jejíž pověst
a finance jsou někdy vážně ohrožovány udržováním tohoto členství.
3.3. SLIBY
Jako bratři se rozvíjíme tehdy, když obejmeme své sliby v radosti a bez dvojakosti jako základní prvky
našeho způsobu života, který nás činí svobodnými pro hlásání evangelia. Protože jdou proti většinové kultuře
naší doby, musíme o ně pečovat. Věřím, že společnost přesycená konzumem najde zároveň zajímavé a přitažlivé
chudé, čisté a poslušné řeholníky. Sliby jdou v protiproudu a zároveň v závislosti na kulturách: svatý chudý muž
je tradiční postavou v Indii, ale ne v Africe, kde je bohatství chápáno jako požehnání. Ale v každé kultuře
musíme hledat, jak mohou být naše sliby inkulturovány, ale zároveň i znamením odporu ve jménu Evangelia.
Během formace, a zvláště v noviciátu, se mluví mnoho o slibech, ale je vzácné, že bychom o nich společně
přemýšleli později, aby nám pomohly v zasvěcení se způsobu života, který jsme přijali ve svobodě, a který nám
svobodu nabízí. Často na sebe zkušenost slibů bere privátní charakter (zvláště chudoba a čistota, srov. C 43 § I),
stávají se záležitostí mezi bratrem a Bohem, místo aby byly společným způsobem života.
3.3.1. Chudoba
Těmi nejšťastnějšími bratry, které jsem potkal během těchto devíti let, byli ti nejchudší. Jednoduchý život
– ne zdrcující a drásající bída rostoucího počtu lidských bytostí – je zjevně přitahující a osvobozující. Hluboce
lituji, že jsem neměl čas napsat poslední dopis Řádu o chudobě neboť ona je jádrem naší obnovy. Jestliže ji
obejmeme s nadšením, Řád rozkvete. Evangelní chudoba se dotýká otázek prestiže, jednoty a poslání.
94
Žít jednoduše na úrovni materiální nelze bez ducha chudoby: patřit k malým, vzdát se postavení. V našich
komunitách se k znamení prestiže počítá: typ počítače, vlastnictví automobilu, mobilního telefonu, kreditní
karty. Předměty možná nezbytné k našemu apoštolátu, ale také někdy vyžadované jako projev důležitosti. Jak
vytvořit komunity, ve kterých bychom se osvobodili od těchto malicherných detailů? V mnohých oblastech světa
znamená složení slibu chudoby společenský vzestup a přístup k materiálnímu blahobytu. Je to nevyhnutelné.
Bratry nelze formovat jako kazatele bez knih, knihoven, počítačů, vyučování, zdraví, možnosti cestovat. Jak
uspokojit tyto potřeby a zůstat pokornými? V jiných zemích je zdravotní pojištění výdaj tak velký, že si jej chudí
nemohou dovolit. Pokud je placeno, provincie – nebo každý bratr individuálně – musí podstoupit enormní
finanční zatížení. Pokud není placeno, následky mohou být opravdu dramatické.
Chudoba se nachází také v jádru naší jednoty. Jsme voláni k tomu, abychom byli „jedna duše a jedno srdce
v Bohu“ (Řehole sv. Augustina) a zároveň: „kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (Mt 6,21). Naše communio
je též viditelné tím, jak zacházíme se svými penězi. C 43 dává přesná doporučení, vzácně uváděná do praxe,
ohledně způsobu, jak žít tento slib v moderní ekonomické situaci. Privatizace chudoby vede někdy k tomu, že
neznáme výši příjmu bratří, chybí důvěra a průhlednost. LCO č. 561, které nařizuje, aby žádný bratr neměl
osobní bankovní konto bez dovolení svého představeného, není vždy zachováváno. V našich vlastních
institucích, fakultách, univerzitách atd. mají někteří bratři přístup k takovému způsobu života, který je odděluje
od ostatních. Na některých kontinentech existuje ostrý smysl pro povinnosti vzhledem k rodině. Jak žije bratr
tuto solidaritu se svou rodinou, když má přístup k většímu bohatství než jeho rodiče? Některé entity v Africe
čelí této otázce tak, že se rozhodly, že ne bratři individuálně, ale Řád musí nést tento finanční závazek; jiné
kladou odmítnutí těchto závazků jako podmínku pro přijetí do Řádu. Otázka chudoby a jednoty Řádu obecně
je zpracovávána dále v kapitole 7.1.
Chudoba je rysem našeho poslání. Do jaké míry ovlivňují finanční otázky výběr našeho apoštolátu?
Necháváme se přitahovat více apoštolátem, který nám nabízí kontakt s bohatými? V jistých provinciích se
u bratří předpokládá, že získají dostatek peněz na naplnění provinčního rozpočtu a pokrytí svých výloh na
zdravotní pojištění. Bude potřeba, aby se bratři zříkali těch nejplodnějších kázání Evangelia s cílem vydělat dost
peněz? Budou bratři, kteří vydělávají málo peněz, vítáni v našich komunitách? Neměli bychom kázat, jak nejlépe
můžeme, a spoléhat se na Pána, že se postará?
3.3.2. Čistota
Ve Zprávě o stavu Řádu je obtížné objektivně zhodnotit způsob, jakým dnes žijeme slib čistoty. Zčásti proto,
že jsme Řádem multikulturním s různými konvencemi, co se může říkat a co ne. Během některých návštěv bratři
mluví o čistotě, zatímco jiní ji nevzpomínají nikdy. Můj dojem je, že přes všechny boje a eventuální neúspěchy
je čistota prožívána v našem Řádu jako opravdová svoboda milovat s něčím ze spontaneity a štěstí sv. Dominika
a sv. Kateřiny.
Přesto musíme čelit několika otázkám; hlavní je vědět jak! o chudobě a různých aspektech našeho citového
života – slovo, které se mi vůbec nelíbí – se explicitně diskutovalo na dvou posledních generálních kapitulách.
Pocítili jsme úlevu, že bylo tabu zpřetrháno a že jsme mohli otevřeně hovořit o problémech, kterým jsme často
museli čelit v samotě svého srdce. Byli tam též kapituláři, kterým vadil tento druh diskuse. Výzvou pro nás jako
pro Řád je nalezení způsobu, jak společně mluvit o těchto tématech a respektovat přitom jak potřebu vyjádřit
se, tak i jistou zdrženlivost.
Nejedná se pouze o kulturní rozdíly. To, co se zde odráží, je spojení mezi životem citovým a naší nejhlubší
identitou. Nemůžeme mluvit o Bohu, který je láska, aniž bychom přijali sami sebe jako osoby, které se pokoušejí
milovat a kterým se to ne vždy daří. Ve většině současných kultur se to předkládá jako občasná potřeba sdílet
s bratry určité vnitřní boje a být si jistí jejich láskou a podporou. Jaká by byla naše jednota srdce, kdybychom
nemohli sdílet boje našeho srdce? Jako řeholníci, poutníci na cestě do Království nenacházíme naši nejhlubší
identitu ani v naší sexuální orientaci ani v žádné partikulární lásce, ale v Kristu. Intimita a průhlednost nutně
nepředpokládají, že bychom museli říkat všechno. Správná rovnováha mezi explicitním a implicitním se různí
od kultury ke kultuře a od jednoho momentu našeho života k druhému.
Potřebujeme komunity, kde lze objevit, jaká míra čistoty nás může učinit svobodnými pro lásku, které ukáží,
že čistota nezabíjí srdce, ale otevírá ho druhým. Potřebujeme komunity, kde bychom mohli mít veškerou důvěru
v milosrdenství a soucítění našich bratří, které nám dovolí se po neúspěchu znovu zvednout. Potřebujeme
komunity, které bez ustání připomínají, že naše nejhlubší identita je v Kristu. Ne jako u šovinistických nebo
homosexuálních subkultur, které pěstují chování nebo postoje, jež kladou sexuální orientaci na první místo a tím
znemožňují žít čistotu a podemílají komunitu. Způsob, jakým žijeme náš slib čistoty, má také vliv na naše
veřejné svědectví evangelia a hluboce se dotýká našich vlastních bratří.
95
3.3.3. Poslušnost
Ačkoli je poslušnost jediným slibem, který jsme slibovali, a stojí tudíž v centru našeho řeholního života,
přistupuji k tomuto slibu jako k poslednímu, protože přirozeně směřuje k následujícímu tématu, kterým je řízení.
Dominikánská koncepce poslušnosti předpokládá velmi citlivý a jemný vztah mezi dialogem na jedné straně
a svobodou být Řádem poslán kamkoliv na straně druhé. Je jádrem naší identity bratří kazatelů. Protože jsme
bratři, poslušnost předpokládá dialog v rozlišování společného dobra; protože jsme kazatelé, musíme být
svobodní pro to, být posláni.
Po devíti letech vizitací mám dojem, že většina představených má hluboký smysl pro důstojnost bratří, to
znamená, že asignace jsou prováděny jen vzácně bez dialogu, bez citlivého naslouchání bratrovi. Je to znamení
pozorného a lidského bratrství tak charakteristického pro náš Řád. Stává se, že je tento dialog veden jako proces
vyjednávání, zkusmého přemlouvání nebo handrkování namísto hledání společného dobra. V tomto případě se
představený vzdává své svobody asignovat a bratr své svobody být poslán. Citlivá rovnováha v srdci
dominikánské poslušnosti je pak narušena. Mnoho provincií vstupuje do nové etapy a pokoušejí se znovu nalézt
cit pro společné poslání. To se může dít jen tehdy, když jsou bratři svobodní k tomu být asignováni. Pro některé
provincie bude, po desetiletích strnulosti, nalezení této svobody bolestné, ale ona není zásadní jenom pro naše
řízení, ale i pro náš řeholní život. Provincie by se neměla smířit s takovou ztrátou svobody; pokud ano,
paralyzuje sebe sama a umírá. Svoboda být poslán také předpokládá, že provincie bude posílat bratra, aby něco
splnil, a ne aby jenom zalepil nějakou díru nebo splnil statistiku.
Z křehké rovnováhy mezi dialogem a posláním se rodí v různých kulturách Řádu rozličné výzvy. V západním
světě je svoboda někdy příliš úzce uvažována v termínech výběru, takže asignace bratří provinciálem se ve větší
míře mohou stát otázkou vyhledávání dobrovolníků. To často nakládá na bratra nesnesitelné břemeno určovat,
co on sám je schopen udělat, a zcela ho zbavuje jeho nejintimnější svobody dát svůj život. Ve více
autoritářských kulturách je tendence pokládat poslušnost za podrobení se, ve kterém bratr ztrácí svou důstojnost
a je někdy považován za pěšáka, který je přemísťován podle vůle provinciála. Ve společnostech řízených starými
lidmi bude mít možná mladší bratr problémy s vykonáváním své autority představeného. Každopádně je dobře
vidět, že by nebylo možné inkulturovat poslušnost ve světle evangelia a naší tradice bez rozlišování způsobu,
jakým provokuje dominantní kulturu. Je třeba času k rozlišení mezi inkulturací a zradou.
4. ŘÍZENÍ
Řízení je způsob, jakým každý bratr nese svůj podíl odpovědnosti za náš život a poslání. Naše forma řízení
ztělesňuje spiritualitu zděděnou od Dominika. Ústředním tématem všech vizitací je řízení, ne s cílem soudit
bratry nebo podsouvat provinciím nějaká rozhodnutí, s výjimkou extrémních případů, ale s cílem pomoci bratřím
vzít na sebe společnou odpovědnost za svůj život a poslání. Obecně jsem hluboce dojat kvalitou řízení v Řádu.
Nejsme vždy nejvýkonnější, ale naše demokracie a důstojnost bratří jsou velmi respektovány. Naše tradice
nabízí církvi skvělé svědectví, na které bychom měli být hrdí. Přes občasné stížnosti naše řízení v zásadě
funguje.
Protože se naše tradice řízení příčí většině kultur, je obtížné jí porozumět. Je těžká na pochopení pro nás
všechny, kdo jsme byli formováni západní politikou stran nebo nedůvěrou, kterou nacházíme v
postkomunistických zemích. Zrodit a obnovit Řád znamená tedy upevnit tradici dobrého řízení. a to chce čas.
Nestačí číst LCO, i když je to dobrý a vzácně uskutečňovaný začátek! Z velké části řízení Řádu jeho magistrem
spočívá v trpělivém doprovázení entit, dokud se v nich neupevní tradice dobrého řízení, budujícího vzájemnou
důvěru a dávajícího „odvahu do budoucnosti“. Během těchto devíti let jsem toho byl svědkem v mnoha zemích,
zvláště v provinciích Latinské Ameriky, které překonávaly krize.
Křehkost řízení má obecně jednu či dvě možné příčiny. První je znehybnění, které nastává, když provincie
ztratí vůli se měnit, rozvíjet nové projekty nebo opouštět staré. Setrvačnost je často náš hlavní nepřítel! Jiným
faktorem schopným podemlít naše řízení je špatné užívání slov. Od nás jako kazatelů se může očekávat, že
budeme extrémně pozorní k moci slov. Není tomu vždy tak. Když druhým říkáme tvrdá, přehnaná slova, aniž
bychom se starali, jak budou pochopena, nebo když vyzrazujeme důvěrná sdělení, ničíme vzájemnou důvěru
v jádru dominikánského řízení.
4.1. MÍSTNÍ PŘEDSTAVENÍ
Již jsem se dotkl konventních kapitul a komunitních setkání (3.2.2.). Najít bratry, kteří by chtěli a byli by
schopní být představenými je pro mnoho provincií problémem. Relativní nedostatek bratří ve střední generaci
vede často komunity k tomu, aby buď volily bratry, kterým už vypršel věk pro řízení a kteří už by si rádi
odpočinuli, nebo mladé bratry, kteří stěží dokončili formaci a neměli by tak rychle nést tíhu řízení. Důsledkem
96
toho je obtížnost najít bratry nadšené z myšlenky stát se představenými, a tak se rozvíjí tradice vyptávání se
bratří před volbou, aby se vědělo, jestli mají chuť být „kandidáty“. Mám vážné výhrady k tomuto postupu, neboť
idea „kandidátů“ je vnesena z jiného typu demokracie, politiky stran. Pro nás je přijetí volby aktem poslušnosti
vůči vůli bratří. Četní bratři, kteří by byli možná nejlepšími představenými, budou odmítat být „kandidáty“, ale
měli by možná přijmout volbu poslušností.
Volba představeného pro dotyčného bratra často znamená vzdání se důležitého apoštolátu, někdy podstatného
pro poslání provincie. Dobrá vůle bratří připravených poslechnout a přijmout úkol musí tedy být vyvážena
odvahou provinciála zrušit volbu. Provinciál musí respektovat demokratická práva bratří, ale pamatovat, že byl
též demokraticky zvolen, aby rozvinul poslání provincie.
Stále na téma poslušnost, jinou častou výzvou je najít správnou rovnováhu mezi hlasem kapituly a svobodou,
kterou má převor pro to, aby měnil věci. V důsledku nedostatku bratří schopných vzít na sebe tyto úkoly dochází
k tomu, že mnoho představených přebírá více odpovědností, např. jsou též syndiky. To vede ke koncentraci
odpovědností do rukou jednoho bratra a to je opak naší tradice. Někteří bratři se takto stávají převory
profesionály, přecházejí z komunity do komunity a často ztrácejí opravdový smysl pro roli kapituly a hlas bratří.
Jiné provincie jsou poznamenány strnulostí tak, že představení zvolení zvnějšku jsou blokováni bratry, kteří
odmítají jakoukoliv změnu. Jestliže je bratr zvolen do funkce představeného, je třeba mu dovolit řídit, rozvinout
diskusi a měnit věci, jinak by bylo nespravedlivé ho volit.
4.2. VIKARIÁTY
Posílit vikariáty je vážnou starostí, která bude, jak doufám, probírána na generální kapitule. Požádal jsem
malou komisi generální rady, aby připravila zprávu analyzující situaci; najdete ji v dokumentech zaslaných
kapitulářům.
Vikariáty (generální, regionální a provinční) se rozvinuly v rámci misionářské extenze Řádu v posledních
staletích; jsou to první kroky k založení nových provincií. Od generální kapituly v Římě (1983) se mohou jako
takové vyjadřovat silnějším hlasem na generálních kapitulách. Ale některé vikariáty zůstávají i po letech od
svého založení křehké, mají problémy vyvíjet se tak, aby se staly provinciemi, a asi se jim to ani nikdy nepodaří.
To lze vysvětlit nedostatkem povolání nebo příliš omezeným územím. Je pro ně vzhledem k malým komunitám
a nedostatečné rozmanitosti úkolů často obtížné dát dohromady autentickou dominikánskou formaci pro mladé.
To znamená, že některé vikariáty nabízejí pouze částečnou zkušenost s dominikánským životem a mají tedy
obtíže s přitáhnutím a podpořením povolání. Jak se mohou tyto vikariáty rozvinout a nabídnout širší zkušenost
Řádu? Snad tím, že posílí svazky s mateřskou provincií nebo tím, že se sjednotí s jinými entitami téže oblasti.
Jestliže sama mateřská provincie postrádá povolání, může též uvažovat o vybudování užšího vztahu s jinou
provincií téže oblasti nebo dokonce o sjednocení (unii) s ní (jako tomu bylo v případě Brazílie a Vietnamu).
Některé vikariáty se cítí svou mateřskou provincií opomíjeny. Tato starost byla vyjádřena během nedávného
regionálního setkání bratří v Africe. Vikariáty tvoří nedílnou součást provincie, která je za ni odpovědná.
Asignace provincií ve vikariátech nesmí záležet jen na dobrovolnících, ne víc než v každém jiném konventu
mateřské provincie. Vztahy s mateřskou provincií jsou někdy poznamenány zraněními z doby kolonialismu, ale
to není v žádném případě omluva pro zbavování se odpovědnosti. Na provinčních kapitulách mají potřeby
vikariátu, především nároky na bratry, tvořit integrální součást plánů provincie.
Četné vikariáty musí projít transformací svého života a poslání. Obecně platí, že, když je Řád zakládán na
novém území, získáváme nejprve pevnou půdu pod nohama tím, že přijmeme farnosti. Pak přijde chvíle, kdy
se první povolání začínají účastnit poslání vikariátu, kdy se pociťuje potřeba přejít k rozmanitějšímu poslání,
které odráží nároky mladých na plný dominikánský život. To eventuálně předpokládá radikální restrukturalizaci
vikariátu, která může být bolestná a v tomto stádiu je podpora mateřské provincie zvlášť potřebná, aby mohli
mladí bratři rozvinout nové plány.
Řád má devět generálních vikariátů, jejichž vyšší představený je vikářem Magistra Řádu, který je někdy
nucen doprovázet vikariát v jeho vývoji. V některých případech, kdy měl generální vikariát potíže s řešením
svých problémů, jsem musel jmenovat delegáta, aby se účastnil kapituly mým jménem. Udržovat všechny
struktury nezbytné pro správu a formaci je někdy pro generální vikariát obtížné. Družba s nějakou provincií zde
může být řešením.
4.3. PROVINCIE
4.3.1. Povaha a rozčlenění provincií
Podle M 208 jsou provincie instituce „plně nesoucí dynamiku Řádu“. Alespoň v těchto posledních letech se
odpovědnost za rozvoj života a poslání Řádu situovala na úroveň provincií. Provincií může být entita, která
97
splňuje požadavek LCO na minimální počet bratří a konventů, je schopna zajistit formaci bratří, činnost
studijního centra, má rozmanité apoštoláty, účastní se univerzálního poslání Řádu a vykazuje jistou finanční
stabilitu. Caleruega navrhla, aby následující kapitula zvážila zvýšení minimálního počtu bratří požadovaného
pro vytvoření provincie ze 40 na 60 (91 § 4), ale Boloňa to neshledala vhodným. Nyní jsou čtyři provincie
s méně než 60 bratry.
Pro zaručení struktur Řádu nutných pro uchování jeho života a poslání, jsou provincie v ustavičném procesu
tvorby, sjednocování nebo rozdělování se. Od roku 1993 byly vytvořeny provincie v Nigérii, Indii
a viceprovincie na Slovensku. Provincie Francie byla vytvořena sjednocením předcházející provincie Francie
a Lyon. Počet italských provincií klesl ze šesti na tři. Provincie Bartolomé de Las Casas v Brazílii byla
vytvořena sjednocením provincie sv. Tomáše s vikariátem sv. Kateřiny (Itálie) a sv. Martina de Porres (Malta).
Ve Vietnamu se vikariát provincie Francie připojil k provincii Královna mučedníků. Provincie v Maďarsku, sv.
Tomáše v Belgii a v Čile byly zredukovány na generální vikariát.
Dále bude muset Řád přemýšlet o svých budoucích institucích na severu Evropy, kde provincie Flandry
a Nizozemí mají málo povolání, a v Karibské oblasti, kde je sedm vikariátů na malý počet bratří. Možným
řešením nemusí nutně být sjednocování, ale vytvoření nových struktur. Zřídit, sjednotit, zredukovat provincie
je někdy bolestné a složité, neboť se to dotýká naší identity synů jedné provincie. Řád si uchová nezbytnou
pružnost pro to, aby prošel těmito transformacemi, které stále tvoří součást našich dějin, pouze když nenecháme
nacionální, regionální, etnická či kmenová napětí zablokovat vybudování provincií schopných dynamicky sloužit
našemu poslání.
4.3.2. Provinční kapitula
Poslání provincie kvete pouze tehdy, když má kapitula odvahu i přijmout někdy bolestná rozhodnutí, nutná
k přijetí nových výzev k hlásání evangelia. Před padesáti lety mělo mnoho provincií vskutku velmi silný cit pro
provinční poslání, prezentované obecně různými institucemi: školami, farnostmi, studijními centry, misiemi v
zahraničí. Po II. vatikánském koncilu nastala exploze kreativity, se kterou bratři hledali nové prostředky pro
hlásání evangelia, ale často v individuálních funkcích. V mnoha provinciích šla privatizace našeho kázání ruku
v ruce se ztrátou důvěry v autoritu provinční kapituly, která definuje společné poslání a autority provinciála,
který pro ně asignuje bratry. Myslím si, že se nalézáme v nové etapě našich dějin. Většina provincií se pokouší
znovu objevit cit pro sdílení poslání, do kterého se mohou zapojit všichni bratři. Pro některé provincie je to po
letech těžké strnulosti a s bratry považovanými za někoho, s kým nelze „hnout“, bolestné. Pouze když bude mít
provincie důvěru ve svou autoritu definovat nějaké poslání, budeme se moci chopit nových iniciativ, obnovit
intelektuální poslání Řádu a zřídit nové fundace. Bude tomu tak, pouze když bratři, kteří se angažují ve
veřejných debatách, píší, připravují vysílání a nasazují se pro spravedlnost, budou ujištěni, že to nedělají
individuálně, ze soukromého podnětu, ale uvnitř poslání Řádu.
Provincie, ve kterých klesají počty bratří, začínají často jednání bolestivou otázkou: „Které domy by se měly
zavřít?“. Takto lze snadno uvíznout v mentalitě demoralizujícího ústupu, který bere odvahu povoláním. Je
důležité, aby kapitula začínala spíše tak, že se budeme ptát, jaké projekty by se měly rozvinout, které nové
komunity založit. Pak se přijmou možná bolestivá rozhodnutí o zavírání, ale ve světle zvolené budoucnosti a v
linii putování srdce, ducha a poslání. Jsem dojat způsobem, s jakým si některé entity, jako provincie Nizozemí
a generální vikariát sv. Tomáše Akvinského v Belgii, uchovaly svobodu pro nové iniciativy i přes klesající počet
bratří. Nicméně kapitula musí často učinit obtížná rozhodnutí, která způsobí utrpení. Nepokusí-li se to udělat,
provincie ochrne a provinciál nebude moci vykonávat svou úlohu. To je nespravedlivé vůči němu a nakonec i
vůči bratřím.
Dobře rozhodovat lze pouze tehdy, když jsou kapituly dobře připraveny. Často tomu tak není a kapituly buď
přijmou taková rozhodnutí, která je třeba následně zrevidovat nebo jednoduše odmítnou přijmout jakékoliv
rozhodnutí a přispějí tak k „mystériu zmizelé odpovědnosti“. Ale dobrá příprava neznamená, že jednotlivé
strany, které jsou v provincii ve hře musí přijít na kapitulu připravené prosadit svou politiku. Řídit odpovědným
způsobem znamená také odpovědět ve společném hledání společného dobra těm, kteří mají odlišné názory, než
máme my.
Některé entity mají problémy vést své kapituly ke konsensu nebo vzít obtížná rozhodování za správný konec,
a to z různých důvodů: napětí uvnitř entity, křehkost po létech pronásledování, nerozhodnost tváří v tvář
problémům. V naší tradici je důležité, aby byla respektována komplementarita a aby Magistr Řádu a generální
rada odmítala tlak zcentralizovat rozhodování. Nicméně někdy jen to, že jsem zavedl proces zprostředkování,
pomohlo entitám dosáhnout konsensu a přijmout rozhodnutí. Vzácně se ukázalo plodným poslání osobního
98
delegáta, aby se účastnil kapituly s autoritou Magistra Řádu, a bratři to uvítali. Byl to však někdy jediný způsob,
jak vytáhnout řízení z ochrnutí a povzbudit bratry, aby nechali minulost za sebou a měli odvahu do budoucnosti.
4.3.3. Provinciál
Uvědomil jsem si obrovskou důležitost provinciála, který může postupně budovat jistotu a důvěru v provincii
nebo je za pár měsíců zbourat. z malého počtu bratří střední generace je někdy obtížné najít bratra, který by měl
zároveň odvahu přijmout výzvy a nadšení pro boj s netečností a zároveň si uchovával hluboký respekt
k důstojnosti každého bratra. Ale bratři musí odolávat pokušení zavalovat provinciály svými neúspěchy
a omezeními. V některých provinciích existují „opoziční strany“. My všichni volíme provinciála, dokonce i ti,
kteří dali svůj hlas jinému, a také ho všichni musíme podporovat. Spravedlnost a milosrdenství to vyžadují.
Někteří provinciálové jsou tak zaměstnáni řešením problémů, že už jim nezbývá vůbec čas ani energie na
plány do budoucna. Někdy je nutné řešit vážné problémy, ale to nesmí zničit naši svobodu přijímat nové
iniciativy. Je důležité, aby provinční rada nabídla provinciálovi podporu, kterou potřebuje, aby se mohl
vyvarovat pouhému reagování na obtíže, jinak provincie přestane moci udržovat svůj vlastní život a poslání.
Bratři se budou cítit spíš jako záplaty na díry než jako ti, kdo jsou vyhledáváni pro hlásání evangelia. Podstatnou
a někdy zanedbávanou součástí řízení jsou kanonické vizitace. Provinciál se musí setkat individuálně s každým
bratrem a dát mu svobodu sdělit to, co má v hloubce svého srdce, strávit čas s komunitou, sdílet s bratry svůj
život a neodjet hned, jak je to možné. Je důležité, aby dopis byl napsán pokud možno hned po vizitaci.
V posledních letech jsou čerstvě zvolení provinciálové zváni na plenární zasedání generální rady. To pomáhá
radě porozumět, jakou podporu můžeme nabídnout provinciím, a provinciálům pomáhá poznat Radu. Už jsem
byl dlouho provinciálem, když jsem objevil, že se Generální prokurátor nezabývá financemi. Můžeme podepřít
provinciály ještě i jinými prostředky? V mnoha řádech a kongregacích se organizují setkání pro nové
provinciály, aby je uvedli do této funkce. Mělo by to význam na regionální nebo na generální úrovni?
4.4. REGIONÁLNÍ SPOLUPRÁCE
Regionální spolupráce je zvlášť důležitá tam, kde se Řád právě rodí nebo kde počty bratří klesají. Zabývaly
se tím tři poslední generální kapituly. Regionální struktury nyní existují ve všech regionech. CIDAL (Latinská
Amerika) je pravděpodobně nejvýkonnější. IAOP (Afrika) poskytuje vzájemnou podporu tak důležitou pro
zrození Řádu na tomto kontinentu. V Asii dobře funguje spolupráce ve formaci, ale regionální struktury nejsou
dosud pevné. Statuta pro struktury spolupráce mezi bratry a sestrami budou tento rok přednesena v Lahore
k odsouhlasení. Po generální kapitule v Mexiku byla vytvořena IEOP (Evropa). Provinciálové USA zvou
Kanadu a Mexiko ke každoročním setkáním. Tyto regionální struktury nejsou omezeny striktními geografickými
hranicemi. Nakolik fungují? Je třeba, aby byly pevné, pokud chtějí, aby jim provincie nabízely reálnou podporu,
ale existuje jistá zdrženlivost přijmout spolupráci v celém rozsahu, protože by to mohlo oslabit moc provinciála
asignovat bratry. Je též přání zachovat přímý vztah provinciála k Magistrovi Řádu.
Pokrok byl uskutečněn na úrovni menších regionů (subregionů). Loni byla schválena statuta JIP (Junta
Ibérica de Provincias). Po staletích dobře usazeného provincionalismu je vidět jisté úsilí o spolupráci pro oživení
našeho poslání na Iberském poloostrově se společným noviciátem a profesorským sborem, komunitou pověřenou
podporou povolání pro celé Španělsko a komunitou pověřenou spoluprací na internetu. V dubnu roku 1998
právě po mé návštěvě všech provincií se stalo setkání provinciálů a členů rad momentem obratu, který by bylo
možno označit za konverzi života Řádu na poloostrově. V Itálii také existuje smlouva o společné formaci.
Členové rady polské provincie a generálních vikariátů Ruska, Ukrajiny a Pobaltských států se sešli, aby
rozvinuli spolupráci na založení Řádu ve východní Evropě.
Je vidět, jak v každém regionu vynikají „provincie - pilíře“, které mají povzbuzující funkci pro život Řádu
a pomáhají křehčím entitám. Provincie v Kolumbii velkodušně spolupracovala s provincií v Ekvádoru tím, že
posílala mladé bratry podporovat a formovat nová povolání. Provincie v Mexiku nabídla zásadní pomoc
viceprovincii ve střední Americe. Provincie na Filipínách hraje stále rostoucí roli v rozvoji Řádu v Asii.
Podobnou roli bude hrát, jak doufám, Nigérie v Africe. Noviciáty a studijní domy ve Francii, Polsku, Kolumbii,
na Filipínách a v západní Africe jsou pro dotyčné regiony podstatné.
4.5. MAGISTR ŘÁDU A GENERÁLNÍ KURIE
4.5.1. Generální rada
Generální rada mi během těchto let poskytla skvělou podporu poznamenanou láskou Řádu, přátelstvím,
velkodušností a vzájemnou důvěrou. Dvě třetiny roku jsem na cestách a v tu dobu řízení Řádu závisí na výkonné
99
radě. V Mexiku kapitula potvrdila důležitost navrhnout Magistrovi Řádu do rady „muže dobrého řízení“
(M 182). Řád ocenil toto zapojení se. Myslím, že je snadnější určit nejlepší kandidáty, když se nesleduje systém
střídání přijatý některými regiony, podle kterého provincie poskytují asistenta, když na ně přijde řada.
Protože členové rady tráví hodně času na cestách, pocházejí ze zcela odlišných kultur (13 členů rady je ze
13 zemí pěti kontinentů) a mluví různými jazyky, je náročné zajistit dobrý chod a spolupráci. K fungování rady
byly také přineseny různé změny. Vikář Magistra Řádu zastává nyní funkci šéfa kabinetu se specifickou
odpovědností, jako je organizace plenárních zasedání generální rady a kontrola všech akt spolu s Magistrem
Řádu. Rada se schází jednou týdně k četbě evangelia a k neformální večeři. Dvakrát ročně vyjíždíme na čtyři
dny, abychom si sdělili, co jsme mezitím vykonali, a také naše starosti a naděje. Třetí krátké plenární zasedání
generální rady se koná na Popeleční středu. Role syndika Řádu se rovněž změnila (7.4.2.).
V Mexiku byla odsouhlasena reorganizace generální rady: asistenti pro střední a východní Evropu a pro
severozápadní Evropu a pro Kanadu nahradili asistenty pro severní Evropu a pro francouzsky mluvící entity.
Kapitula v Providence musí rozhodnout, jestli je nyní zapotřebí jiné reorganizace. Dosud byli zvlášť asistenti
pro Španělsko a Portugalsko a pro Itálii a Maltu. Často bylo navrhováno, že by stačil jediný asistent pro jižní
Evropu. Na obou stranách jsou pádné argumenty. V případě jediného asistenta pro jižní Evropu, by si měla
kapitula přát, aby byl tedy v radě vytvořen nějaký jiný úřad (LCO č. 425 § II)?
4.5.2. Generální kurie
V 2.4.1. jsem uvedl, že pro aplikaci rozhodnutí nedávných generálních kapitul do praxe jsem jmenoval jistý
počet nových generálních promotorů (pro dominikánskou rodinu, pro laikát, pro internet). Vývoj skupiny
promotorů pracujících v úzké spolupráci dává dobrý impuls k naší celosvětové misionářské odpovědi. Vzhledem
k jejich veliké práci se jim od sekretariátu dostává málo pomoci. Předvídal jsem vzrůst výdajů spojených
s těmito novými jmenováními a žádal jsem, aby byl rozpočet Řádu navýšen o 10%. To nakonec nebylo nutné
a kontribuce nebyly vybrány. Bratři mají někdy dojem, že se generální kurie bez přestání rozrůstá a vyžaduje
čím dál větší výdaje a čím dál větší kontribuce. Rád ujišťuji kapitulu, že na to není pravda. Generální kurie se
od roku 1992 zredukovala stejně jako vybírané částky (srov. 7.1.). Generální kurie zahrnuje také generálního
postulátora a jeho asistenta, syndika domu, bratry, kteří pracují v archivech, pro IDI, pro baziliku atd., jimž jsem
vděčný za jejich službu Řádu.
Vidím dvě otázky týkající se generální kurie, které by měly být odpovězeny. Nejprve na vnitřní úrovni jde
o překlady textů: existuje velké množství dokumentů napsaných generální radou a pro IDI, které je potřeba
přeložit. Nyní tato práce zahrnuje spolupráci mnoha lidí často značně přetížených. Jak poskytnout kurii účinnější
podporu? Můžeme vyzvat další překladatele, kteří nejsou vázáni na sv. Sabinu? Dále: jak nejlépe představit Řád
a jeho poslání v médiích? To tvoří součást našeho kázání. Zkusil jsem několik experimentů bez velkého úspěchu.
Většina velkých řeholních řádů má oddělení veřejných vztahů nebo komunikace. Co bychom potřebovali my?
4.5.3. Kanonické vizitace
Navštívil jsem prakticky všechny entity Řádu a setkal se individuálně prakticky se všemi bratry. Bylo to
mimořádné privilegium a radost. To, o čem jsem psal ve svých dopisech Řádu, jsem se naučil během těchto
vizitací. Viděl jsem vitalitu Řádu, odvahu a oddanost bratří. Hodně pošty poslané na generalát se týká problémů.
Tyto návštěvy mi pomohly mít velkou naději do budoucnosti. Jsou též znamením jednoty Řádu a naším
společným slibem Magistrovi Řádu. Během těchto cest jsem se účastnil několika set setkání dominikánské
rodiny, která mi pomohla vytušit její potenciál pro naše kázání.
Tyto vizitace mi zabraly mezi sedm až osm měsíců v roce. Je to fyzicky vyčerpávající. Obdržel jsem milost
dobrého zdraví, ale to by nemusel být případ příštího Magistra Řádu. Kvůli tomuto programu jsem nemohl dělat
mnoho jiných věcí. Měl jsem jen vzácně čas se účastnit regionálních a subregionálních setkání (dvakrát IAOP
a provinciálů Iberského poloostrova, jedenkrát CIDAL, Asie-Tichomoří, Spojené Státy, Evropa). Mohl jsem se
účastnit pouze tří biskupských synodů (řeholní život, Oceánie, Evropa). Mohl jsem spolupracovat jen v malé
míře s Unií generálních představených, přestože jsem členem její teologické komise. Musel jsem odmítnout
mnohá pozvání k přednáškám, např. na generálních kapitulách jiných řeholních řádů a kongregací. Mám málo
času rozvíjet kontakty s dikasterii Apoštolského stolce.
Generální kapitula v Boloni doporučila, aby „početnější provincie, kde osobní setkání každého bratra
s Magistrem Řádu není snadné, daly – po dohodě s Magistrem Řádu – přednost komunitním setkáním,
eventuálně s přeskupením bratří podle apoštolátního nebo geografického zaměření“ (199). Bude záležet na
kapitule a na příštím Magistrovi Řádu, jak bude vést tyto vizitace. Já jsem přikládal velikou důležitost
100
individuálním setkáním s bratry, a zvláště s mladými, neboť kanonická vizitace není pouze posouzením
aktuálního stavu provincie, ale i přípravou budoucnosti. Magistr může navštívit celý Řád v pouhých šesti
měsících za rok – jako to dělal fr. Damián (Mexiko, Acta, Relatio, str.195), ale provinciálové musí mít
realistická očekávání toho, co může být splněno. Je užitečné shromáždit bratry do centrálních komunit místo
snahy navštívit každou komunitu. Rozvinul jsem praxi navštěvovat početnější provincie se dvěma asistenty, aby
se mohl každý bratr setkat se mnou a pak na delší dobu s jedním nebo druhým asistentem.
LCO č. 398 § II (nové vydání LCO nezahrnuje změnu přijatou v Oaklandu) požaduje, aby byl Řád vizitován
dvakrát magistrem nebo jeho delegáty během mandátu magistra. Zdaleka ne všechny entity měly dvě vizitace
během mého mandátu. Zčásti proto, že si sjednocení četných provincií vyžádalo dlouhý vývoj, během kterého
by byly vizitace nevhodné; a pak bylo lépe pomoci některým entitám s uskutečňováním závěrů vizitace procesem
doprovázení spíš než druhou vizitací. Nicméně považuji za vysoce doporučeníhodné, aby bylo LCO v mezích
možnosti zachováno. Častější návštěvy by byly nahlíženy způsobem trochu méně dramatickým, s realističtějšími
očekáváními vzhledem k magistrovi Řádu. Obvykle jsem žádal asistenta pro danou oblast o zajištění druhé
vizitace kromě případu jeho vlastní provincie; vždy byl doprovázen druhým vizitátorem. Tyto vizitace mohou
trvat delší dobu než vizitace Magistra Řádu.
4.6. GENERÁLNÍ KAPITULA
Generální kapituly jsou svrchované momenty, kdy Řád přijímá rozhodnutí týkající se jeho celosvětového
poslání. Bratři jsou někdy skeptičtí k účinnosti kapitul, ale tak jako u dýchání by se jejich účinnost ukázala
okamžitě, kdyby se od nich ustoupilo. Generální kapituly jsou někdy významné novými perspektivami, které
uvádějí, např. definice čtyř priorit kapituly v Quezon City (1977) a jejich dynamická interpretace kapitulou v
Avile (1986) hluboce ovlivnily způsob, jímž Řád zformuloval své poslání. Diskuse o citovém životě v Calerueze
a Boloni pomohla bratřím čelit osobním intimním otázkám s novou vzájemnou důvěrou. Zpráva o poslání
a dominikánské rodině v Boloni nastartovala vzájemnou spolupráci. V případech jiných kapitul je významnou
přijatá legislativa: legislativa o vikariátech ve Walberbergu (1980) a Římě (1983) dala novým entitám silnější
hlas v Řádu a legislativa o jurisdikčních rámcích spolupráce v Calerueze a Boloni nese již své plody. Generální
kapituly jsou tedy pro rozvoj celosvětového poslání Řádu podstatné. Moudrost spočívá v tom, vědět, kdy
potřebujeme inspirující dokument a kdy potřebujeme upravit LCO.
Doporučení, výzvy a žádosti – víc než 300 za poslední tři generální kapituly – jsou výrazem našich dobrých
úmyslů, ale nemusí být vždy účinné, zvlášť když se množí do nekonečna. Snad by generální kapitula mohla také
užít své autority nad Řádem účinněji tím, že by rozhodla o tom, co by měly dělat provincie místo toho, aby
neustále pověřovala Magistra Řádu dalšími a dalšími úkoly!
5. POVOLÁNÍ A FORMACE
5.1. POVOLÁNÍ
Množství mladých přicházejících do Řádu ukazuje, že dominikánské povolání zůstává přitažlivým.
Naléhavost našeho poslání kázat je evidentní ve světě, který hledá svůj smysl. Náš život přitahuje mladé, kteří
mají velkou touhu po komunitě. Přesto nemálo provincií musí ještě horlivěji podporovat povolání. Důvěřujeme
tomu, že naše dominikánské povolání stojí za to, aby bylo žito, a pokusme se pozvat druhé, aby se k nám
připojili. Jde o víc než o náborovou kampaň. Je to na prvém místě pozvání k vnímavosti vůči Bohu, který nás
volá za své učedníky; a tak získávání povolání tvoří součást našeho kázání.
Napsal jsem všem vyšším představeným dopis o podpoře povolání tím, že jsem podtrhl důležitost promotorů
na plný úvazek. Odpověď byla vcelku příznivá. Naše zviditelnění je rozhodujícím prvkem. Je třeba, aby nás bylo
vidět jako kazatele, kteří vstupují do diskusí o své době slovem nabídnutým světu žíznícímu po Bohu. Náš
způsob života s sebou také nese zviditelnění se. Jsme vnímáni jako bratři, kteří se společně modlí? Hodně
provincií a především kláštery mnišek nacházejí v internetu novou a plodnou formu zviditelnění se ve světě
mladých. Španělské provincie utvořily interprovinciální tým pro podporu povolání.
Stále málo provincií vzalo vážně výzvu dodat odvahu povoláním bratří spolupracovníků a rozvinout pro ně
solidní program formace. Ve skutečnosti potkávám často velmi nadané mladé lidi, kteří se cítí osloveni tímto
povoláním, ale říkají, že nejsou pobízeni ani ke vstupu do Řádu ani stát se bratry. Podporovat povolání to také
101
znamená starat se o povolání těch, kteří už jsou našimi bratry. Když je vidět, že našim povoláním věnujeme
pozornost, bude mít naše pozvání ke vstupu do Řádu větší sílu.
5.2. FORMACE
Mladí jsou často přitahováni přáním žít v komunitě, ale je to také jejich největší obtíž. Rozpad rodiny ve
většině společností a extrémní individualismus, který to doprovází, způsobují, že mnoho kandidátů do Řádu má
malou zkušenost se společným životem, nebo dokonce i se společným jídlem. V mnoha provinciích je první
etapa formace čím dál víc zaměřena na základní socializaci. Tím se chce říci, že proniknout do mnohých aspektů
našeho společného života je důležitým úkolem. Dominikánskou koncepci poslušnosti se svou citlivou
rovnováhou mezi dialogem a přijetím vůle bratří je obtížné předávat ve společnosti, která považuje svobodu za
právo být nechán na pokoji a poslušnost za podřizování se.
Vcelku mám dojem, že se kvalita formace na úrovni přednoviciátu a noviciátu v posledních letech značně
zlepšila. Nicméně se ještě často stává, že na počátku institucionálních studií formátoři nedostatečně individuálně
doprovázejí bratry a že se přikládá příliš málo pozornosti jejich řeholní, lidské a duchovní formaci. LCO č. 156,
kde se praví, že „kandidát sám má první odpovědnost za svou vlastní formaci“, je často špatně vykládáno, a to
formátory i formovanými. Domnívají se, že studenti nepotřebují, aby se jim věnovala pozornost. Léta studií by
měla být uvedením do živé tradice teologie a reflexe (viz 2.2.1.) zakořeněné ve způsobu života. Je třeba, aby
nám byla nabídnuta kvalitní formace, kde by byly studium, modlitba, poslání a společný život hluboce spojeny.
V mnoha studijních domech se málo přemýšlí o tom, jak žít naše sliby nebo jak se stát muži modlitby. Vidíme
často určitou zdrženlivost formovat bratry v oblastech sexuality a citového života (B 90) nebo ke sdílení víry
v komunitě (B 95).
Formace je také uvedením do sdílení odpovědnosti. Je třeba, aby mladí bratři viděli, co konkrétně znamená
naše demokratické řízení a jak sdílíme společnou odpovědnost za společné dobro. Je třeba, aby se ti, kteří se
formují, naučili účastnit se debat v komunitě. V některých komunitách nemají mladí před slavnými sliby žádnou
odpovědnost, v jiných komunitách celá tíha odpovědnosti za společný život spočívá naopak na jejich ramenech
a slavné sliby někdy vnímají jako vysvobození z těchto starostí! Některé entity s mnoha mladými ve formaci,
zvláště v Latinské Americe, mají potíže s budováním formačních komunit a potřebují pomoc starších provincií.
Musíme být mobilní, abychom mohli budovat budoucnost.
Léta, která následují po slavné profesi a kněžském svěcení, jsou často momentem krize a někdy, zvláště na
Západě, momentem odchodu. Je tomu tak v celé církvi a týká se to všech kongregací. Jak formovat bratry, aby
čelili této krizi a jak je v tomto přechodu doprovázet? Prodloužením doby trvání formace se nic neřeší, protože
krize je vyprovokována faktem zasvěcení se, tak jako v manželství. Co alespoň musíme udělat je asignovat
bratry do komunit, kde se jim dostane veškeré potřebné podpory a plnosti dominikánského života, pro který byli
formováni. Dopis bratra Damiána Byrne o „prvních asignacích“, závažnější než kterýkoliv jiný, je vzácně
uskutečňován. Hodně provincií organizuje každoroční setkání všech bratří, kteří mají méně než 5 let od profese
nebo svěcení, aby si mohli sdělit své zkušenosti a vzájemně se povzbudit.
5.3. FORMÁTOŘI
Relativní nedostatek bratří ze střední generace způsobuje, že je často obtížné najít dobré formátory. Buď se
musíme obrátit na starší bratry, kteří už možná ztratili kontakt s kulturou mladých (ačkoliv se to někdy více týká
střední generace!), nebo na mladé bratry, kteří sotva dokončili svou vlastní formaci. Řešením by mohl být tým
formátorů zahrnující více generací. Často potencionálně nejlepší formátoři jsou zcela zapojeni do apoštolátu
a nepřejí si být jmenováni formátory. Pokušením je pak hledat dobrovolníky, což se ukazuje všeobecně
nešťastné. Musíme žádat ty, kteří vyhovují nejvíce, i kdyby to znamenalo, aby opustili důležitý apoštolát nebo
službu představeného. Provinciál musí chránit formátory před přetížením jinými úřady a nemít strach odmítnout
jejich postulaci na úřad představeného.
Všechny nedávné generální kapituly trvají na formaci formátorů. Boloňa doporučila, aby byli „nakolik je to
možné, jmenováni s předstihem, aby měli čas se náležitě připravit na svůj úkol“ (108). Děje se tak jen vzácně,
protože bratři nechtějí svazovat svobodu kapitul. Řešení tkví v prodloužení jmenování předcházejícího
formátora, aby jeho následník měl čas se připravit. B 113 doporučovalo také regionální spolupráci ve formaci
formátorů. V Africe se konají pravidelná formační setkání formátorů. Na Filipínách existuje tříměsíční kurs
formace formátorů z regionu, a to bratří i sester, a setkání bratří formátorů se koná každé dva roky! V Latinské
Americe každý region pořádá každé dva roky svá setkání formátorů. Formační programy ve Spojených Státech
vede institut Aquinas. Setkání formátorů ze střední a východní Evropy se konalo letos během tří dnů. V západní
102
Evropě se scházejí formátoři ze Španělska, Itálie a Francie. Pouze formátoři z anglické a irské provincie jsou
prakticky sami bez spojení.
Malá komise generální rady se pravidelně schází, aby diskutovala o otázkách, s kterými se setkáváme při
vizitacích Řádu. Poslal jsem všem formátorům dotazník, ve kterém jsem se ptal, jakou jinou podporu bychom
jim mohli poskytnout na mezinárodní úrovni. Jako důsledek jejich odpovědí byla v roce 1999 vydána kniha
Initialis Formatio Fratrum Ordinis Prædicatorum: Documenta recentiora ve španělštině, angličtině
a francouzštině. Byla rovněž vytvořena databanka jmen bratří a sester, kteří jsou odborníky v různých oblastech
formace. Ptali jsme se také, zda by bylo žádoucí, aby formace formátorů probíhala na celosvětové úrovni Řádu,
jako škola magistrů noviců, která existovala při generalátu před II. světovou válkou nebo jako kurs organizovaný
sestrami dominikánkami v Quatro Cantoni až do začátku devadesátých let. Ale to zjevně žádoucí není. Některé
mezikontinentální formace by mohly být užitečné, např. prostřednictvím Institutu Aquinas ve Spojených Státech
a programu na Filipínách.
6. DOMINIKÁNSKÁ RODINA
6.1. KE SPOLEČNÉMU POSLÁNÍ
Boloňa (34 - 42) vyzvala celou dominikánskou rodinu, aby rozvinula společné poslání. To se už děje na
nesčetných místech: týmy kázání se sestrami, spolupráce ve studijních centrech a nových místech poslání. Podle
požadavku C 94 jsem jmenoval generálního promotora pro dominikánskou rodinu. To, že je zároveň asistentem
pro apoštolský život, ukazuje hluboké pouto, které sjednocuje dominikánskou rodinu a poslání Řádu. Při každé
nové fundaci bychom se vždy měli ptát: Jak spolupracovat na upevnění přítomnosti celé dominikánské rodiny?
Jaké bude naše poslání ke všem?
Rozvinutí spolupráce klade otázku identity všech větví rodiny sv. Dominika: v jakém smyslu jsou kazateli
dominikánské mnišky, sestry a laici? V čem se dominikánský řeholní život našich mnišek liší od života ostatních
řeholních rodin? Jak tato spolupráce ovlivňuje identitu kongregací sester často hluboce svázaných s historií
svých příslušných zakladatelů či zakladatelek a se zvláštním historickým posláním? Aby se mohly zodpovědět
některé tyto otázky, požádala mne Boloňa (42), abych ustanovil komisi „pro studium charismatu kázání mužů
a žen v Řádu, souvislosti tohoto charismatu se svátostným kněžstvím a pro osvětlení teologické a ekleziologické
dimenze tohoto problému“. Také č. 148 požadovalo, aby Mezinárodní komise dominikánské rodiny jmenovala
skupinu expertů, kteří by vyjasnili používání termínů „Řád“ a „dominikánská rodina“. Předběžné zprávy
vypracované na tato dvě témata jsou kapitulářům k dispozici.
Pocit přátelství v dominikánské rodině vzrůstá; přesto je obecně učiněn pouze malý pokrok směrem ke
společnému kázání. Často jsou už bratři a sestry tak přetíženi, že jim už nezbývá vůbec čas na rozvinutí nových
společných projektů. Např. mnoho sester je na plný úvazek zaměstnáno ve školách v rozvojových zemích
a nemohou už docela jednoduše dělat víc. Někdy bratři velmi podceňují dary sester a laiků a považují
dominikánskou rodinu spíš za další povinnost než za obrovský zdroj pro hlásání evangelia. To volá po
opravdovém obrácení ze strany bratří. Jen velmi vzácně jsou k dispozici struktury, které by dovolily
dominikánské rodině rozhodnout se pro společné poslání (M 121, B 39) na daném místě. Některé oblasti, jako
severní Amerika a Evropa, musí rozvinout struktury spojující všechny větve dominikánské rodiny.
6.2. SVĚTOVÉ SETKÁNÍ DOMINIKÁNSKÉ RODINY V MANILE (C 93, B 151)
Jsem hluboce vděčný provincii na Filipínách za přijetí a podporu, kterou přinesla tomuto shromáždění.
Pohostinnost, s jakou jsme byli přijati, byla mimořádná, žádný problém nezůstal nevyřešen, dokonce ani
záplavy, které nás omezily na jedinou budovu. Maraming Salamat Po!
Nikdy jsem se nezúčastnil setkání ukazujícího s takovou silou rozmanitost dominikánské rodiny: pestrost
charismat různých větví, kultur různých kontinentů, odlišných darů mužů a žen. Byla to hluboce formující
zkušenost. Žádal jsem, aby byla připravena delší verze videozáznamu, aby bylo možno alespoň zčásti předat,
co jsme se během těchto dnů naučili. Jedním z hlavních témat, které se objevilo, byla potřeba autentičtější
dominikánské formace, zvláště pro laiky. Jiným úkolem pro spolupráci je společné zapojení se do obrany
spravedlnosti a míru. Výsledky shromáždění se budou zpracovávat na regionální úrovni, mezi jinými na setkání
dominikánské rodiny Evropy v roce 2002.
103
6.3. MNIŠKY
6.3.1. Obecné postřehy
Kontemplativní kláštery jsou podstatné pro život Řádu především v naší době, kdy znovuobjevení
kontemplativního života je prioritou pro celý Řád (srov. 3.1). V západní Evropě a v severní Americe, kde se
nachází velká většina kontemplativních klášterů, je vážná krize povolání. Četné kláštery budou v příštích letech
zavřeny. Přesto některé z nich přitahují povolání. Je třeba, aby přijaly veškerou možnou pomoc, aby se staly
zárodky pro budoucnost. Musíme se snažit, aby byly tyto komunity svobodné pro kontemplativní život, aniž by
byly zavaleny starostí o staré a nemocné sestry nebo o udržení místa. Povolání budou muset být soustřeďována
do klášterů, které mají budoucnost a nebýt rozptylována.
V Africe, Asii, východní Evropě a Latinské Americe zaznamenáváme postupný růst počtu klášterů. Hlavním
problémem je formace. Kláštery jsou často daleko od bratří a sester a bez dobrých knihoven. Založení klášterů
v Asii, domově poloviny lidstva, je životně důležité pro rozvoj Řádu. Vzhledem k náboženským tradicím Asie,
zvláště buddhismu, musí kontemplativní život tvořit zcela speciální část hlásání evangelia. Pro zahraniční
mnišky je někdy obtížné získat vstupní víza, proto hledáme sestry narozené v těchto zemích patřících ke
kongregacím, které jsou přitahovány kontemplativnějším způsobem života. Doufám, že tyto snahy vyústí v brzké
době ve fundaci klášterů mnišek ve Vietnamu, Indii a Iráku. Vzhledem k intenzitě komunitního života v
klášterech mnišek a centrální roli liturgie, je vnímavost k bohatství místních kultur zásadní: jejich utváření
komunit, tradice zpěvů a oslav, užívání místních jazyků.
6.3.2. Generální promotor a Mezinárodní komise mnišek
Generální kapitula v Oaklandu v roce 1989 doporučila jmenování generálního promotora a ustanovení
komise mnišek. Vzhledem k množství korespondence adresované mniškami magistrovi Řádu je promotor pro
mnišky nezbytný. Rád bych vřele poděkoval Viktorovi (Hofstetterovi) za jeho skvělou a oddanou práci ve službě
Řádu a mniškám během víc než 10 let.
Podle mandátu první komise jmenované bratrem Damiánem jsem ustanovil početnější a reprezentativnější
komisi. Prodloužil jsem její mandát až do příštího roku, aby můj nástupce mohl jmenovat komisi novou. Tato
komise hraje neocenitelnou roli a pomáhá Magistrovi Řádu a promotorovi pochopit výzvy, se kterými jsou
kláštery mnišek konfrontovány. Některé kláštery se obávaly, aby netvořila mezičlánek mezi Magistrem Řádu
a kláštery, jedná se však pouze o studijní skupinu bez jurisdikční pravomoci.
6.3.3. Revize stanov mnišek
B 159 mě žádala, abych jmenoval komisi pro revizi LCM (Liber Constitutionum Monialium). Pověřil jsem
členy Mezinárodní komise k vyzvání všech klášterů, aby poslaly své návrhy na úpravy LCM nebo své žádosti
generální kapitule, samotné komisi nebo rovnou na mé jméno. Tyto texty budou prostudovány a připomínkovány
na setkání Komise mnišek v červnu roku 2001, pak poslány generální kapitule, kde se o nich bude v příslušné
komisi diskutovat. To dá mému nástupci všechny nezbytné podklady, aby mohl požádat dle LCM č. 182 o hlas
klášterů a následně o schválení konstitucí Apoštolským stolcem.
6.4. KONGREGACE SESTER APOŠTOLSKÉHO ŽIVOTA
Více než 32 tisíc sester dominikánek ze 163 kongregací je přítomno ve 102 zemích. V mnoha z nich, zvláště
v Asii a Latinské Americe, se ukazuje být aktivní spolupráce mezi sestrami a bratry velkým stimulem pro poslání
Řádu. Rozmanitost apoštolátu sester, jejich blízkost chudým a jejich zkušenost žen jsou výzvou pro bratry
a obohacují nás, i když si to bratři často neuvědomují. Věřím, že dominikánská teologie příštího tisíciletí bude
plodem společné reflexe bratří i sester, řeholníků i dominikánských laiků. Sestry také hrají stále důležitější roli
v rozvoji dominikánského laikátu svou pomocí laickým společenstvím a svými vlastními přidruženými
skupinami (B 173).
Na Západě mnoho kongregací prochází vážnou krizí povolání a hrozí jim zánik. Sestry čelí situaci
s inspirující vírou a láskou k celému Řádu, velkodušnou oddaností jeho budoucnosti, i když vědí, že jejich
vlastní kongregace zanikne. a v tom je dojemné hlásání evangelia. Jménem bratří jim děkuji za všechno, co
dělají pro to, aby napomohly vzniku nových kongregací. Tam, kde jsou povolání, nové kongregace žádají
104
o přivtělení k Řádu. Mohou obohatit naší přítomnost v zemích, kde nejsou usazeni bratři, např. v Sýrii,
Libanonu, Indonésii, Východním Timoru, Zambii, Mozambiku a na některých ostrovech v Karibském moři.
Nejpozoruhodnější událostí těchto posledních devíti let bylo založení Dominican Sisters International. DSI
je dobrovolnou neprávnickou unií kongregací sester dominikánek pro rozvoj spolupráce na regionální,
kontinentální a mezikontinentální úrovni pro dobro poslání. Vybízejí k vzájemné podpoře, k práci v síti,
k nasazování se pro obranu spravedlnosti a míru a pro dominikánskou rodinu. DSI rozvinula nové linie
komunikace a spolupráce mezi sestrami různých kontinentů (Severní Amerika a Irák, Asie a Afrika a Severní
Amerika) a nové kontinentální struktury v Evropě a Africe. Jedním z výsledků této fundace je, že spolupráce
a dialog mezi sestrami a bratry na mezinárodní úrovni se staly o hodně snazšími. Tým koordinátorek DSI
a generální rada se často scházejí. Sestra Margaret Ormond OP, mezinárodní koordinátorka, pracuje v úzké
spolupráci s generální kurií a zvláště s promotorem pro dominikánskou rodinu u bratří. Tohle všechno velmi
obohatilo naše reflexe a vyjadřuji sestře Margaretě svou hlubokou úctu za její práci a svou vděčnost za její
velkodušnou službu celému Řádu.
6.5. DOMINIKÁNŠTÍ LAICI
6.5.1. Sdružení
Sdružení dominikánských laiků se obnovují a omlazují v zemích jako USA, Německo, Nizozemí, Uruguay,
Mexiko, Litva, Lotyšsko a Vietnam. Na jiných místech mají sdružení problémy získat nové členy.
Životaschopnost sdružení závisí na tom, jestli je považujeme za naše aktivní spolupracovníky, kteří mohou
přispět jedinečným způsobem k poslání Řádu díky svým zkušenostem laiků a svým osobním posouzením. Bratři
v nich někdy vidí jen zbožné učedníky, jejichž úlohou je nás poslouchat. Někteří laici s sebou přinášejí
univerzitní vzdělání v takových oblastech jako ekonomie, věda, ekologie, sociologie atd., které mohou pomoci
Řádu účastnit se debat ve společnosti. Jiní mají zkušenosti v průmyslu nebo umění. Někteří nám pomáhají
navázat spojení se skupinami možná vzdálenými od církve, jako jsou mladí nebo chudí. Připravit se na toto
povolání předpokládá hlubokou formaci v naší teologické tradici, která se nemůže spokojit s pouhou znalostí
života sv. Dominika a sv. Kateřiny. Měla by být uvedením do našeho způsobu, jak dělat teologii, ať už na
akademické úrovni či nikoliv.
Jmenoval jsem bratra Jerry Stookey OP promotorem pro laikát (B 171). Jeho hlavní starostí je rozvoj
mezinárodních vztahů mezi laiky. Evropská rada dominikánských laických sdružení, Dominican Laity InterProvincial Council pro Severní Ameriku a Laicado Dominicano de America Latina pro Jižní Ameriku jsou v
příslušných oblastech k dispozici. Doufám, že budou rychle ustanoveny regionální struktury v Asii a v Africe
a časem Mezinárodní rada laických sdružení. Jerry pracuje na sjednocení překladů Stanov.
6.5.2. Nové skupiny dominikánských laiků
Stále se objevují nové skupiny jako Mezinárodní hnutí dominikánské mládeže, Mezinárodní dominikánský
voluntariát, Dominican Lay Scholars Community, Dominican Peace Action, Ubi Caritas aj. Jsou pro Řád
zdrojem nového života. Někdy jsme znepokojeni tím, že by mohly nové skupiny odsunout na okraj laická
sdružení. Je pravda, že se tak jako ve všech rodinách dostává více pozornosti novorozenému, ale neměl by to
ani v nejmenším považovat za soutěž. Laická sdružení mají nezastupitelné místo životě Řádu. Mohou mít
důležitý podíl na fundacích, oživení a formaci četných nových skupin, které na jejich místě mohou přispět
k obnovení sdružení.
Mezinárodní hnutí dominikánské mládeže (IDYM) pokračuje ve své expanzi všude v Řádu. Mladí přinášejí
entuziasmus, vitalitu a otázky. Stále hodně závisí na trpělivém vedení animátorů, laiků nebo řeholníků, pro
podporu a rozvoj hnutí, které, kdyby nemělo kontinuitu, by mohlo zakrnět tak rychle, jak je schopné vykvést.
Tak jako u všech nových hnutí, je stále několik fundamentálních otázek, na které je potřeba odpovědět. Je IDYM
je svobodnou federací různých skupin nebo je třeba, aby centrum zajišťovalo další podporu? Co se stane se
členy, až přestanou být mladí? Jaká je v tomto hnutí role sester a bratří, plnoprávných členů a pouhých
účastníků? Podle jakých kriterií se poznává, že skupina náleží k hnutí?
Od svého příchodu na sv. Sabinu jsem snil o hnutí dobrovolníků v Řádu, laiků, kteří by se dočasně zavázali
k plnému sdílení poslání Řádu. Neuvědomil jsem si, že mnohé provincie a kongregace už mají programy tohoto
typu. B 168 doporučilo vytvoření mezinárodního dominikánského voluntariátu (VDI) pro povzbuzení rozvoje
tohoto příspěvku k našemu poslání. VDI oficiálně zahájilo svoji činnost na generálním shromáždění v Manile.
Je třeba ještě přemýšlet o jeho organizaci. To vyžaduje pracovní sílu na plný úvazek alespoň jedné sestry,
105
jednoho bratra a jednoho laika či laičky, rozpočet a dostatečně vybavenou pracovnu tak, aby byla snadno v
kontaktu se všemi větvemi Řádu.
6.5.3. Mezinárodní komise pro dominikánskou rodinu
Mezinárodní komise pro dominikánskou rodinu se skládá z promotorů pro dominikánský život, pro mnišky
a pro laikát, z mezinárodní koordinátorky DSI a z magistra Řádu. Všichni členové jsou vázáni na sv. Sabinu,
což usnadňuje setkávání Komise. Boloňa jí svěřila několik úkolů (150). Některé větve dominikánské rodiny jako
IDYM si myslí, že by bylo lépe rozšířit její zastoupení. To by představovalo určité výhody, ale bylo by
komplikovanější Komisi shromáždit. Potřebuje dominikánská rodina jiný typ komise nebo ne?
7. FINANCE
Nyní žijeme v době velké vitality Řádu. Přijímáme jako milost četná povolání. Řád se znovu rodí ve
východní Evropě, je zakládán v Africe a v Asii. V zemích, kde jsme už zakotveni, vznikají nové projekty.
Potenciál, který je skryt v přítomnosti, se nebude konkretizovat bez finanční pomoci. Takové projekty jako
budovat noviciát, formovat mladé, založit novou fakultu, otevřít nakladatelství, vytvořit časopis atd. vyžadují
hodně peněz, které Řád nemá. a hodně starších institucí Řádu, jako Angelicum nebo Biblická škola, vážně
postrádají finanční kapitál. Aby Řád vzkvétal, musíme nalézt fondy pro podporu jeho poslání.
7.1. SOLIDARITA UVNITŘ ŘÁDU KAZATELŮ
Solidarita mezi bratry se vyjadřuje nejprve odvodem kontribucí Řádu na zabezpečení generální kurie
a zajištění zdrojů pro nové projekty. Náš systém odvodu kontribucí spočívá v průhlednosti. Kontribuce může
být uložena spravedlivě pouze tehdy, když provincie poctivě přiznávají své příjmy a kapitál. Bez toho budou
čestnější provincie platit navíc. Stupeň průhlednosti v Řádu se v těchto posledních letech značně zvýšil díky úsilí
syndika Řádu fr. Ed Nantese a jeho předchůdce fr. Fernanda Mañero rozvíjet komunikaci s provinčními syndiky.
Kapitula v Oaklandu v roce 1989 schválila možnost navýšení kontribuce o 10% od roku 1991 pro mimořádné
výdaje, jako byla rekonstrukce baziliky sv. Sabiny. Tato výměra pro mimořádné výdaje byla zrušena na kapitule
v Calerueze. Od té doby částky shromážděné Řádem klesly z 1.262.500 dolarů v roce 1995 na 1.044.813 dolarů
v roce 1999. Vzhledem k inflaci je tento pokles ještě významnější. Bylo navrženo značné zvýšení kontribucí pro
vytvoření kapitálu Řádu, ale nutné částky značně překračují to, co bychom mohli vybírat určením výše
kontribucí. Myslím, že je lepší svěřit se štědrosti provincií, které umí lépe vyčíslit to, co mohou dát stranou a na
fund-raising.
Nejbohatší provincie jsou štědré a odpovídají obecně s horlivostí na mé naléhavé žádosti jménem potřebných
entit. Jsou často bombardované prosbami a když mají potíže určit, které z nich jsou prioritní, důvěřují rozhodnutí
magistra a syndika Řádu. Je též důležitá průhlednost ze strany entit, které žádají o finanční pomoc. Často se
obtížně sleduje, které provincie a organizace jsou kontaktovány, jaké částky přijaly a co s nimi udělaly.
Solidarita též existuje na úrovni celé dominikánské rodiny. Moje výzva k znovuzaložení Řádu ve východní
Evropě přinesla dary v hodnotě téměř 1 milionu dolarů. Přes svou chudobu jsou kláštery mnišek pozoruhodně
štědré a mají hluboký smysl pro solidaritu s posláním bratří. Kongregace sester též dávají dary, z nichž některé
jsou značné. Dominican Leadership Conference v USA, z velké části složená ze sester, právě vytváří Fond
solidarity, z něhož, doufám, bude možno poskytnout první důležitý příspěvek poslání celé dominikánské rodiny
včetně bratří. Řád ještě nikdy nepomyslel na to, aby požádal o finanční podporu dominikánské laiky? Dvakrát
za rok odpovídá malá komise generální rady na nesčíslné žádosti pocházející z celé dominikánské rodiny. Dary
přicházejí též z Fondu solidarity ze všech větví dominikánské rodiny.
7.2. FUND-RAISING
Četné instituce Řádu mají individuální projekty fund-raisingu. Je třeba též koordinovat strategii na úrovni
celého Řádu ne aby byly zcentralizovány síly k sv. Sabině, ale aby bylo možno pomoci místním iniciativám.
Generální kapitula v Boloni dala doporučení (232 - 235), která byla nedorozuměním připojena k Fondu sv.
Dominika, zatímco ten byl založen pro jiný účel (srov. 7.3.1.). Je vidět, že se konečně rýsuje politika fundraisingu. Je třeba začít Spojenými Státy, které mají zároveň nejrozvinutější ekonomiku na světě a tradici fundraisingu, a pak ostatní země. Protože u tohoto projektu těžíme z podpory amerických provincií, konalo se v lednu
tohoto roku setkání amerických provinciálů se syndikem Řádu, mým vikářem a dalšími bratry. Vytvořili
společně strategii založenou na principech solidarity, komplementarity, průhlednosti, účtování a žebrání.
106
Jmenoval jsem národního koordinátora fund-raisingu pro Spojené Státy: fr. Val McInnes OP; a právě se
ustanovuje Mezinárodní dominikánská fundace, která přijme všechny shromážděné peníze. Smlouva
s Community Counsetting Services byla podepsána až do února 2002. Sbírka bude určena nejprve na podporu
Angelika, které potřebuje 40 milionů dolarů pro vlastní fond, aby bylo možno odpovídajícím způsobem platit
profesory, dotovat katedry, poskytovat studijní stipendia a opravit budovy. Bude-li to možné, budou zahrnuty
další projekty Řádu jako Biblická škola, IDEO v Káhiře a Institut v Kyjevě.
Přístup Řádu k profesionální úrovni fund-raisingu s sebou nese důležitou investici. Honorář pro CCS činí
240.000 US dolarů ročně. Věřím, že zisky zhodnotí vložené investice. Požádal jsem ekonomickou radu
a generální radu o představení svých posudků, aby kapitula a můj nástupce byli schopni rozhodnout o budoucí
politice Řádu.
Jiný způsob získávání finančních zdrojů spočívá v představení projektů organizacím, které poskytují
subvence. Biblická škola a IDEO v Káhiře získaly podstatnou pomoc od Evropské unie, ale Řád relativně málo
těžil z tohoto typu zdrojů, neboť nemáme často dobře připravenou prezentaci předkládaných projektů. Pověřil
jsem tedy fr. Dominika Renouarda, který má zkušenosti v této oblasti, o pomoc a přípravou těchto žádostí.
7.3. FONDY
Posledním zdrojem financí je vytvoření fondů (nebo dotací). Zde vyvstalo nedorozumění, neboť se zdálo,
že smyslem fund-raisingu je vytvoření jednoho fondu, zatímco jeho hlavním cílem je podpora projektů.
7.3.1. Řádové fondy
Fond solidarity. fr. Damián Byrne založil Fond solidarity v roce 1991 s cílem „subvencovat výlohy na
formaci a intelektuální život a též pomoci apoštolátním projektům směrovaným do budoucnosti“ (preambule
statutu). Za 10 let existence se Fond dostal z 1 na 7,8 milionu US dolarů. Příjem je rozdělován na šest dílů,
z nichž první vytváří kapitál, čtyři další jdou do oblastí Afriky, Asie, Latinské Ameriky a východní Evropy
a poslední část má k dispozici Magistr Řádu. Fond solidarity měl důležitou úlohu pro pomoc formaci. Ale je
třeba ještě víc. Některé entity omezují počet povolání, která k nim přicházejí, protože nejsou schopny hradit
náklady na jejich formaci. Vzhledem k nerovnosti potřeb jednotlivých regionů by se mohlo ukázat nezbytným
zrevidovat principy rozdělování příjmů.
Fond sv. Dominika. V roce 1998 bylo rozhodnuto založit Fond sv. Dominika, aby se mohlo odpovědět na
nesčíslné žádosti, které přicházejí na sv. Sabinu a překračují zdroje, které máme k dispozici nebo které se týkají
projektů, které nejsou v pravomoci Fondu solidarity. Smysl Fondu sv. Dominika je tedy definován velmi široce:
„pro globální poslání Řádu nebo pro podporu nových projektů kdekoliv“ (preambule statutu). Fond sv.
Dominika činí aktuálně téměř 1,4 miliony dolarů. Je třeba ho navýšit, jestliže chceme odpovědět na potřeby
nových entit.
7.3.2. Jiné fondy
Množství entit v Řádu, zvláště v Africe, nemá příjmy nezbytné pro formaci svých studentů a na rozvoj misií.
Rada tedy navrhla založit dotace se statuty zaručujícími nedotknutelnost kapitálu a že se každý rok do fondu
vrátí jedno procento z příjmu. Dotace tohoto typu byly založeny pro Nigérii, pro generální vikariát v Kongu a v
Pákistánu. Považuji je za podstatné. Například provincie Nigérie má 50 studentů ve formaci, první
dominikánskou fakultu filosofie a teologie v Africe a početné bratry studující mimo zemi. Je nemožné hradit
takové výdaje bez značného vkladu zvenčí. Kapitál dotace aktuálně činí téměř 200.000 US dolarů a musí jistě
dosáhnout alespoň 2 milionů US dolarů, jestliže chce provincie rozvinout svůj potenciál. Řád je chudý a doufám,
že takovým zůstane, ale v určitém stupni podfinancování je ohrožen i rozkvět našeho charismatu. Všechny
univerzity a fakulty ve své existenci a rozvoji závisí na dotacích. Naše akademické instituce jsou skutečně
podfinancovány. Vzhledem k této situaci je jedním z hlavních impulsů zorganizovat program fund-raisingu pro
Řád.
7.4. SYNDIKOVÉ
7.4.1. Konventní a provinční syndikové
Hodně provincií má problémy najít konventní nebo provinční syndiky. Bratrů přitahovaných tímto úkolem
nebo majících nutný talent pro tuto čím dál složitější funkci je málo. Proto je nedávná legislativa (C 147, B 220),
která omezuje jmenování provinčního syndika na dva následné mandáty, obtížně splnitelná. Často byly
požadované dispenze uděleny. Mnoho bratří přijímá toto důležité místo, spojené s naším slibem chudoby
107
a týkající se klíčových otázek našeho řeholního života, pouze z hlubokého smyslu pro poslušnost a službu
společnému poslání.
7.4.2. Syndik Řádu
Role syndika Řádu se vyvíjí. Centrum jeho pozornosti se přemístilo z vedení účetních knih k plánování
budoucnosti. Mnoho entit má potíže se zřízením finančního plánování a dovolává se pomoci syndika Řádu. Jiní
jsou konfrontováni s enormními finančními problémy a žádají ho, aby přijel na místo. Mnoho entit rozjíždějících
nové projekty se obrací na sv. Sabinu o pomoc a podporu. Každodenní finanční správou se zabývá malý tým
a osvobozuje tak syndika pro jiné úkoly. Vřele děkuji fr. Edmundovi Nantesovi za jeho velkodušnou a stále
optimistickou práci ve službě Řádu. Jeho heslem je: „Nikdy nenechat padnout!“
Rád bych také poděkoval řádným i mimořádným členům ekonomické rady za jejich životně důležitou úlohu
pomoci nám dívat se na budoucnost Řádu s odpovědností a nadějí.
ZÁVĚR
Blahopřeji každému, kdo dočte tuto Zprávu až do konce. Je delší, než jsem si přál, ale kratší, než by bylo
zapotřebí pro vykreslení přesného portrétu dnešní podoby Řádu. Doufám, že pomůže generální kapitule v
Providence přijmout odvážná rozhodnutí a naplnit tak všechny nadšením pro poslání Řádu na počátku třetího
tisíciletí. Přestože budeme brzy slavit 800. výročí založení Řádu, uchovává si stále něco z radosti a dynamiky
mládí. Kéž nás sv. Dominik nepřestává naplňovat milostí své odvahy a své radosti. a modlete se za mne.
Dáno u sv. Sabiny, na svátek bl. Jordána Saského, 13. února 2001.
Fr. Timothy Radcliffe OP
magistr Řádu
Prot. 50/01/216
108
II
HOMILIE K ZAHÁJENÍ GENERÁLNÍ KAPITULY
V PROVIDENCE 2001
Providence, 10. července 2001
(Timothy Radcliffe OP)
„Duch Páně je nade mnou“
„Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych
vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil toto
milostivé léto Páně.“
Přišli jsme do Providence ze všech částí světa. Zastupujeme bratry přítomné ve 102 zemích. a tak, spolu
s našimi hosty z Dominikánské rodiny, máme určitou představu o tom, kdo jsou ti chudí, kteří čekají na
radostnou zvěst. Každý z nás byl svědkem některé z forem chudoby: chudoby španělských čtvrtí Latinské
Ameriky nebo chudoby vandráků na ulicích Evropy. Známe chudobu těch, kteří žijí bez naděje či smyslu,
chudobu těch, které zastihla válka, intelektuální chudobu mnohých lidí na Západě.
Viděli jsme také vězení, která lidské bytosti budují jeden pro druhého, vězení předsudků a ideologie, vězení
neschopnosti, vězení strachu, státní káznice tady ve Státech, kde stovky lidí čekají na trest smrti. Známe milion
forem útlaku, jenž převážil lidskost. Bude Duch Páně nad námi, abychom kázali radostnou zvěst? Najdeme slovo
milosti pro chudé? Budeme, až se vrátíme z Providence, připraveni otevřít oči slepým a propustit lidi na
svobodu?
Jakmile Ježíš svůj text dočte, usedá. Všichni na něj upírají zrak, a on řekne: „Dnes se naplnilo toto Písmo,
které jste právě slyšeli.“ Dnes je den spásy, pokud otevřou své uši ke slyšení. Dnes je den milosti, když budou
jen naslouchat.
Jestliže je pro nás kapitula v Providence okamžikem milosti, pak bychom odtud měli odcházet obnoveni jako
kazatelé, kteří mají co říci chudým a zdeptaným. Nejsme tu jenom proto, abychom vypracovali dokumenty,
hlasovali o pozměňovacích návrzích a měnili stanovy. Sešli jsme se tu, aby slova milosti mohla být vyřčena
a slyšena. Pak budeme moci říci: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Generální kapituly by
měly být časem milosti.
To se také téměř stalo v Nazaretu. Začalo to dobře. Chválili slova milosti, která Ježíš vyslovil. Žasli nad ním.
Ale pak se všechno zkazilo. Opovrhli jím jakožto pouhým synem Josefovým, jejich bližním. Znali ho příliš
dobře na to, aby slyšeli, co jim musel říci. Pokusili se ho zabít za jeho troufalost.
To bude první výzva, jíž budeme muset čelit. Generální kapitula je, svým způsobem, domovem Řádu.
Providence je po těchto několik týdnů náš Nazaret. Možná budeme v pokušení si myslet, že už jeden druhého
známe příliš dobře na to, abychom od něj uslyšeli slovo milosti. Možná si už právě teď myslíte: „Á jé, Timothy
už zase začíná. Pořád ta samá písnička! Ještě, že se ho do čtyř dnů konečně zbavíme!“ a v tomto případě máte
pravdu: Je to pořád ta samá písnička!
Ale budeme jako obyvatelé Nazaretu a nebudeme si vážit toho, co máme, a jeden před druhým si zacpeme
uši? Když nějaký bratr z Latinské Ameriky vstane, aby cosi řekl, vypne půlka kapitulářů sluchátka a řekne si:
„Není třeba poslouchat. To bude zase ta stará známá teologie osvobození, právo volby pro chudé. To už jsem
všechno dávno slyšel.“ a když bude mluvit poněkud konzervativnější bratr, vypne sluchátka zase ta druhá půlka
a řekne si: „Vím, co bude vykládat, ještě dřív, než otevře pusu.“ Když Ježíš začne kázat, všichni jsou ohromeni
jeho slovy milosti. Modlím se, abychom se navzájem překvapovali. Musíme se zbavit našich předsudků a nechat
se ohromit. Pak bude Písmo naplněno naším nasloucháním a kapitula bude okamžikem milosti. Pak budeme mít
co říci chudým a zdeptaným, až se vrátíme domů.
Každý z nás přichází na tuto kapitulu jak bohatý, tak chudý. Jsme bohatí, protože každý máme co říci. Až
bude moderátor podávat mikrofon nějakému bratrovi, ulpí na něm zraky celé kapituly, aby mu mohla naslouchat.
Je pravdou, že se vždy najdou bratři, kteří jsou přesvědčeni, že na nich Duch ulpívá hodně často, a tak stále
zvedají ruce, aby hovořili znovu a znovu a znovu.
Ale každý z nás je také chudý. Každý z nás žije ve světě pro Boha příliš malém. Každý z nás obývá nějaké
vězení. a naši vlastní bratři a sestry mají klíče, aby nám otevřeli dveře a pustili nás ven. Každý z nás je svým
109
způsobem slepý, krátkozraký. a pro každého z nás je tu někdo, kdo má hojivou mast, aby nám uzdravil oči
a navrátil zrak.
Pamatuji se, jak jsem před mnoha lety na kongresu o poslání Řádu v Evropě večeřel se dvěma bratry. Jeden
bratr byl z Východní Evropy a byl vězněn komunisty. Ten druhý, ze Západu, byl vězněn za to, že byl komunista.
Jejich politické pohledy byly naprosto protichůdné. Ale jeden druhému otevřel oči. Navzájem se uvedli do
rozsáhlejšího prostoru, na rozlehlé pastviny evangelia.
Navštívil jsem jednu komunitu v Latinské Americe, v níž bratři a sestry žijí společně. a ti bratři mi řekli:
„Nikdy jsme nevěděli, co to znamená plně důvěřovat Bohu, dokud nás to sestry nenaučily. Nedělají si starosti,
odkud přijdou peníze.“ a sestry mi řekly: „Bratři nás naučili otevřít mysl Božímu Slovu jako nikdy před tím.“
Aby mohlo dojít k tomuto vzájemnému osvobození, potřebujeme představivost a pokoru. Představivost
potřebujeme nejenom proto, abychom slyšeli, co nám kapituláři říkají, ale také, abychom odhadli, proč to říkají.
Iris Murdochová, anglická filosofka, napsala, že když s někým nesouhlasíte, tak se ptejte, čeho se bojí. Jakou
hrozbu si ve svém nejhlubším přesvědčení uvědomují? Proč o tom hovoří tak vášnivě? Jak porozumět tomuto
strachu?
Především, tato kapitula bude večerem milosti, jestliže budeme mít pokoru naslouchat. Poslední
zaznamenaná Lutherova slova byla: „Jsme žebráci. Taková je pravda.“ Veritas je naše motto, uznejme tedy, že
všichni na tuto kapitulu přicházíme jako žebráci, jako ti, kdo hladovějí po tom, dozvědět se více o Bohu. Neboť,
jak řekl sv. Augustin: „Bůh je vždy víc.“
„Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Pokud budeme pozorní k Božímu Slovu a sobě
navzájem, pak tato kapitula bude časem milosti, časem darů. Pak se vrátíme domů s něčím, co můžeme říci
všem, kteří trpí četnými formami bídy a útlaku. Budeme schopni otevřít oči slepým a osvobodit vězně, protože
my sami jsme si tu jeden druhému otevřeli oči a navzájem se osvobodili. Pak doopravdy vyhlásíme milostivé
léto Páně.
110
HOMILIE NA ZAKONČENÍ GENERÁLNÍ KAPITULY
Providence, 8. srpna 2001
(fr. Carlos Azpíroz Costa OP)
JAK MÁME ZPŘÍSTUPNIT ECHO toho, co tu bylo kontemplováno, co jsme slyšeli a čeho jsme se svýma rukama
dotýkali v Providence, jak předat echo všech těchto srdcí a emocí našich bratří a sester? Už od r. 1220 si
generální kapituly kladly tutéž otázku. Již před vynálezem knihtisku našly cestu, která bratřím usnadnila úkol
přinést do svých provincií a komunit echo, rozhodnutí a práci generální kapituly.
Každý bratr, který měl hlas na kapitule, měl na ni přijít s opisem knihy konstitucí, jak jej měli ve své
provincii. Kapituláři museli důkladně opravit tuto knihu a přidat k ní to, co se změnilo v důsledku hlasování
kapituly. Když pak provincie slavila svou kapitulu, v ideálním případě měl každý kapitulář přijít s opisem knihy
konstitucí, který měla jeho komunita, aby pečlivě vykonali totéž dílo. Tímto způsobem každý bratr „ukázal svou
účast“ na kapitule a po návratu prokázal své komunitě svou účast na kapitule předáním „echa“ toho, co bylo na
kapitule diskutováno a rozhodnuto.Nicméně, ne všichni bratři vykonali svůj úkol „revizorů“ neboli opisovatelů
na téže úrovni anebo dost pečlivě. a tak tu byla celá řada zmatků. Mnoho se od té doby nezměnilo!
Jak je krásné vidět nohy posla vracejícího se z pěkného návrší Providence, zvěstujícího pokoj a přinášejícího
dobrou zprávu svým bratřím! Bratři v našich provinciích a konventech, kteří bdí na modlitbách před naším
příchodem, na nás s napětím čekají a chtějí nás radostně přivítat – alespoň v to doufám. Provinciálové
a definitoři se vrátí a přinášejí poselství!
Jak více a lépe můžeme odpovědět na výzvu fr. George*: Please indicate that you are present!** Jak máme
prezentovat ve svých komunitách to, co bylo kontemplováno, viděno a slyšeno na této kapitule? Jak prezentovat
světu plody těchto čtyř týdnů práce kapituly?
Je snad vhodné odvolat se na největší umělce renesanční doby, kteří při malbě fresek vyznačili hlavní rysy
svého díla a dokompletování své práce nechali na svých žácích, kteří měli úkol oživit a zabarvit
detaily.Obdobným způsobem nám sv. Dominik nechal jako učitel hlavní rysy svého díla – a proto jej nazýváme
Mistr Dominik –, ty jemné rysy a základy, které daly život Řádu. Jeho bratři a sestry pokračují již bezmála 800
let v novém oživování a zabarvování rysů daných sv. Dominikem, když dávají přesný obsah těmto učitelským
obrysům v různém kontextu, ve velmi odlišných jazycích a kulturách, na různých místech světa.
Bl. Jan z Fiesole (bl. Angeliko) – jako mnozí umělci – zobrazil své vlastní bratry z různých komunit ve svých
dílech, aby je tak učinil životnější a realističtější.
My také přineseme do svých komunit své připomínky a poznámky na okraji – opravy k tomuto odstavci, práci
v komisích, procedurální námitku dle čl. 14 (tak často používanou).*** a tak v mnoha textech, které jsme
schválili, poznáváme a znovu budeme poznávat tváře svých bratří. V této žádosti č. 1 vidíme unavené gesto
předsedy komise, který rozpřáhl prázdné ruce v zasloužené hrdosti poté, co jako bojovník s dýkou zvítězil v
obraně svého textu. Různé texty a různé názory. Tváře bratří a sester ... úsměv, trochu napětí v našich tvářích,
a nakonec slova milosti a pravdy!
Během tohoto měsíce jsme v pokojné věrnosti svému apoštolskému poslání hledali, jak hlásat slovo, ať je
to vhod či nevhod, usvědčovat, zakazovat, povzbuzovat s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky ... [srov. 2 Tim
4,2 – pozn. překl.]
Evangelijní texty hovoří o tom, jak apoštolové ctili Krista, i když někdy pochybovali. Obdobně se něco
podobného dělo s námi při přijímání rozhodnutí. Skláněli jsme své hlavy a s poslušností přijímali, byť zároveň
i s pochybnostmi. Měli jsme pochybnosti ohledně účinnosti nařízení, která jsme učinili ..., ohledně pověření,
která jsme dali ..., ohledně magistra Řádu, kterého jsme zvolili ..., ohledně doporučení, která požadujeme
uskutečnit. Ohledně účinnost toho všeho, co bylo sepsáno a definováno ...
Nacházíme se dnes – tak jak to bylo každého dne – v této překrásné osmiboké kapli sv. Dominika a hledíme
na oltář slova života a chleba života. Hledíme na bratry a sestry zobrazené ve vitrážích a na ty, jejichž kanonizaci
*
Fr. George Schommera, generálního sekretáÍe kapituly. (Pozn. pÍekl.)
**
PÍeklad: `Prosím, vyzna…te svou pÍítomnost!" Tímto pokynem za…ínalo kañdé hlasování pomocí hlasovacího zaÍízení, na
základ splnní tohoto pokynu bylo známo, kolik bratÍí hlasuje, a jaká je tedy potÍebná vtÓina. (Pozn. pÍekl.)
***
Dle jednacího Íádu bylo moñno v plénu vznáÓet nejen pÍipomínky na vylepÓení textu, ale dle …l. 14 jednacího Íádu i
pÍipomínky ke zpçsobu jednání a návrh na ukon…ení debaty a okamñité hlasování, které se nazývají motio ordinis B to zde má
fr. Carlos na mysli. (Pozn. pÍekl.)
111
kapitula žádala: fr. Bartolomeo de las Casas a Sr. Thérèse Chikaba. Zdá se, že některá naše přání během kapituly
krystalizovala. o patro níž, v osmibokém jednacím sále kapituly – bez oken – přicházelo světlo spíše z tváří
jednotlivých bratří a sester. Živé obrazy Boží! Jistě, je možné, že někdo příležitostně pochyboval a ptal se ve
skrytosti svého srdce: je tento bratr opravdu dominikán? a náš duch odpověděl tiše: ano, je. Jsme opravdu
dominikány, když milujeme kontemplované Slovo, slovo, které bylo přislíbeno a pak hledáno, tak jako milujeme
osobu ... a chceme, aby to svět poznal.
Tak jako bratři o dominikánských letnicích (srpen 1217)**** máme jít jako semena hozená do větru. Není
dobré, aby semeno zůstalo uloženo a shnilo. Naopak, semeno musí být rozseto po celém světě.
Sv. Dominik měl zvyk jít po noci probdělé na modlitbách do dormitáře, hledět na spící bratry a přikrýt je,
pokud to bylo potřeba. Je to gesto, které ukazuje zřetelnou mateřskou péči.
Odcházíme odsud poznačeni tím, co jsme viděli a slyšeli a čeho jsme se rukama dotýkali: velkolepý areál
Providence College a jeho překrásné okolí, liturgii připravenou fr. Jimem a jeho spolupracovníky, tlumočníky
a překladatele textů, všechny, kdo se podíleli na velkolepém pohledu, který nám nabízela často obtížnější
diskuse.
Jak to bude krásné, až budeme schopni nabídnout svým bratřím a sestrám gesta obdobná gestům
sv. Dominika! Kdo ví, zda bychom šli v noci do cel svých bratří, abychom je přikryli? (Našli bychom je tam?)
Jistě bychom mohli svým bratřím zazpívat píseň (tichou píseň či ukolébavku). Můžeme naplnit svá srdce Boží
hudbou, snad obdobně jako mnozí provinciálové, kteří v těchto několika uplynulých dnech zpívali písně! Toto
je řečeno na okraj toho, co přinášíme, jako marginální poznámky k echu kapituly v Providence. Nakonec chceme
všichni opěvovat velká díla Pána, který pohlédl na poníženost své služebnice.
Během minulých devíti let nás fr. Timothy ustavičně zval k chvále, žehnání a kázání. Ke zpěvu nové písně!
Boží prozřetelnost uzavřela funkční období fr. Timothy jako magistra Řádu. Milý Timothy, ty neodcházíš!
Zůstáváš s námi, protože budeš stále bratrem kazatelem – až do dne své smrti budeš stále členem generální
kapituly – i kdyby tu byli bratři jinak smýšlející, opásali tě a vedli tam, kam bys nechtěl jít! Není to jediný
způsob, jakým užíváš cingulum či pás? Souhlasíš!?
Dal jsi nám během posledních devíti let dar not pro rozdílnou hudbu, abychom mohli zpívat novou píseň.
To jsme si přáli učinit během této kapituly:
(Listy fr. Timothy)
(komise kapituly)
DO Určeni pro poslání Řádu
Poslání řádu (frankofonní a anglofonní část)
RE Rozpuk naděje
Intelektuální život
MI Dominikánská naděje a odpovědnost
Řízení, LCO, Ekonomie
FA Příslib života
Bratrský život
SOL Dopis bratřím v počáteční formaci
Povolání a formace
LA Sv. Kateřina, patronka Evropy
Dominikánská rodina
SI
Kontemplativní život
Kontemplace, Mnišky
Budeme tě znovu a znovu vybízet: hraj to znovu, Timothy!
Neříkám ti to zdálky, protože neodcházíš. Děkuji ti, můj bratře a příteli! Argentinec přichází po Angličanovi
majícím hrdost ve svém srdci, tak jako ty jsi přišel s hrdostí po velkém kazateli, opravdu putujícím misionáři
z Irska.
Musíme sestoupit z vrchu Providence, budeme rozeseti vržením do vzduchu, abychom vypadali tak, jak jsme
zde poznali, že máme být. Budete to nový způsob „ukázání, že jsme přítomní!“
Buďte věrní svému poslání evangelizace, doveďte svou službu až k dokonalosti. Moji bratři a sestry, Řád je
naší rodinou a právě tato rodina nás má chránit od naší důležitosti a ohrad egoismu. Právě Řád nás posílá na
cestu služby Církvi jako kazatele evangelia.
Buďme si stále vědomi svého poslání. Mějme stále na mysli a na srdci opravdové a hluboké potřeby lidí.
Kráčejme dále chudí, svobodní a milující Krista. Naplňme své úkoly, které nám ukazují okolnosti, v nichž
žijeme, s gustem, prostě, pokorně a přitom s nasazením jako vůli Páně. Dělejme to hned, dobře a velkodušně,
jak to od nás očekává Církev a svět, ačkoli naše síly nikdy nestačí na to, co se od nás v našem životě očekává.
Ať v nás Pán dotváří zvuk, jímž jsme, a přetvoří nás v oběť pro mnohé a šiřitele světla a barvy tak jako kmen
v ohni, který se spaluje pro chudé.
Señor que nuestra vida sea,
como una quena simple y recta;
****
Zde fr. Carlos naráñí na rozeslání bratÍí sv. Dominikem do celé Evropy. (Pozn. pÍekl.)
112
para que tu puedas llenarla,
llenarla con tu música.
Señor que nuestra vida sea,
arcilla blanda entre tus manos;
para que tu puedas formarla,
formarla a tu manera.
Señor que nuestra vida sea,
semilla suelta por el aire;
para que tu puedas sembrarla,
sembrarla donde quieras.
Señor que nuestra vida sea,
leñita humilde y siempre seca;
para que tu puedas quemarla,
quemarla para el pobre.
Nepřipadá vám to jako nový způsob ukazování naší přítomnosti? Hlasování se neuzavře pouze do tohoto
času, cestou našeho života bude další život v našich slibech (a hlasováních).
113
III
HLÁSÁNÍ EVANGELIA V JEDENADVACÁTÉM STOLETÍ
Robert Schreiter, C.PP.S.
Providence, 11. srpna 2001
Jedním z úkolů generální kapituly je vytyčit směřování řeholního institutu pro nadcházející období. Abychom
to mohli udělat, musíme zhodnotit situaci, ve které se institut nachází jak v rámci svého vnitřního života, tak co
se týče prostředí, ve kterém se snaží pracovat. Zhodnocení toho druhého, konkrétně širšího prostředí, ve kterém
se váš řád nachází, je impozantní úkol daleko převyšující možnosti jednotlivce. Vzhledem k tomu, že tato
generální kapitula přichází bezprostředně po oslavách velkého jubilea v církvi na počátku třetího tisíciletí
křesťanství, pobízí nás, abychom přemýšleli v souvislostech, to jest vzhledem k základním posunům, které se
mohou právě nyní odehrávat v našem světě a které ovlivní naši činnost na dlouhá léta.
Každá doba se samozřejmě ráda považuje za období fundamentálních změn. Pouze historie může posoudit,
jestli se skutečně nacházíme v takovém bodu, jak nás k tomu svádí příchod nového tisíciletí v gregoriánském
kalendáři. Ať už nás budoucí generace vnímá jakkoli, nyní máme zodpovědnost zkoumat co nejhlouběji pohyby
a proudy našeho času, abychom věrně žili svůj závazek kázat evangelium, který na nás spočívá. Zdá se, že
obzvláštně dopadá na vás jako bratry dominikány. Vaše charisma, jak ho chápu, nespočívá jenom v tom, že
budete aktivní a pozitivní silou pro evangelium ve světě, ale také v tom, že vaše evangelizační aktivita bude
podložena modlitbou a studiem v kontextu komunity. Toto studium, zdá se, pramení a udržuje se nejen z té velké
tradice, jejíž jste dědicové v rámci naší církve, ale vyžaduje také hledání kontextu, který musí tato tradice
zohlednit dnes.
Pokusím se vám zde nabídnout jeden takový soubor zkoumání toho kontextu, jakkoliv bude omezený
pohledem jediné osoby na to, co potřebujeme sledovat a zohlednit v letech, která bezprostředně přicházejí. Jak
všichni dobře víte, svět, ve kterém sloužíte, je vysoce složitý a stále provázanější, a tak nutná zjednodušení, která
zde musíme učinit kvůli zřejmosti, zdeformují celý obraz. Jako generální kapitula musíte uchopit nejsilnější
vlákna, která tvoří předivo světa. Doufám, že to, co se vám tady snažím nabídnout, vám v tom pomůže.
Tento proslov se zaměří na 3 hlavní témata, která utvářejí náš život v dnešním světě. Vztahují se jednou ke
druhému nespočetně spletitými způsoby, z nichž některé zde doufám vytřídím. Znovu připomínám, že zde
mohou být nastíněny pouze v nejširším detailu. Tato 3 témata můžeme chápat zaprvé jako kostru, do které
umístíme náš svět, zadruhé jako hermeneutiku, kterou ho budeme chápat a zatřetí jako naléhavou záležitost,
která zasluhuje naší speciální pozornost.
Těmito 3 tématy jsou: (1) kam nás přivedla globalizace ve svém druhém desetiletí, (2) nelehká koexistence
premoderního, moderního a postmoderního v současném světě, (3) interakce náboženství a násilí v dnešním
světě. Globalizace – ať je to dobře nebo ne – je jediný adekvátní způsob, jak popsat kontext, ve kterém
pracujeme v současné době. I když globalizace může popsat tento kontext, její důraz na modernizaci není zcela
adekvátní hermeneutikou pro zkušenost těch, kdo v tomto kontextu žijí. Vždy zde existuje ( a ne vždy pokojné)
splývání premoderních, moderních a postmoderních proudů v našem světě. a konečně příklad tohoto všeho
máme v jednom z nejnáročnějších témat, která nás dnes konfrontují tj. ve vztahu náboženství a násilí v našem
konfliktním světě. Modernost sama nemůže vysvětlit znovuoživení náboženství, ani důsledky tohoto oživení.
Jeho spojení s násilím nás nutí znovu promýšlet nejvlastnější podstatu náboženského učení samotného.
Zkoumat každé z těchto tří témat není samo o sobě dostačující. Rád bych se dostal dále a nabídl něco, co by
mohlo být odpovědí evangelia, co bude služba kázání v nadcházejícím období. Záměrem není vypracovat tuto
vizi do teologických detailů, ale naznačit, kde budeme potřebovat mnoho modliteb a studia, abychom byli věrní
závazku kázat radostnou zvěst.
GLOBALIZACE VE SVÉM DRUHÉM DESETILETÍ
Pojem globalizace se stal zkratkou pro popis uspořádání světa, které se vytváří od konce politického
uspořádání studené války v r. 1989 a postupného vytváření nových vztahů ve světě. Globalizace se vyznačuje
propojením čtyř znaků takového světa: 1. pokrok v komunikačních technologiích; 2. dominance neoliberálního
kapitalismu; 3. nová spojenectví v politickém uspořádání, která stále nejsou příliš jistá; 4. dramatické
114
společensko-kulturní změny doprovázející změny v komunikaci v ekonomice a v politice. Musíme vzápětí říci,
že ačkoliv všechny tyto čtyři rysy směřují k propojenějšímu a vzájemně závisejícímu světu, zároveň zostřují
a rozšiřují propast mezi těmi , kdo patří do tohoto nového světového pořádku a těmi, kdo zůstávají mimo.
Většina světové populace se v tomto dělení nachází vně. Pro nás jakožto církev a jakožto řád uvnitř církve smysl
pro spravedlnost vyžaduje, abychom se tomuto rozdělení věnovali a v pravdě ho odsoudili ve jménu důstojnosti
a blaha lidstva. Náš postup v zabývání se tímto rozdělením vyžaduje analýzu, která se neomezuje na pouhé
opakování receptur z minulosti, ale chápe situaci takovým způsobem, který umožňuje něco udělat.
Naším záměrem zde není pouštět se do zdlouhavých popisů globalizace. Takových popisů je k dispozici
dostatek. Já bych zde rád poznamenal několik jejich výrazných prvků v komunikaci, ekonomice, politice a ve
společensko-kulturních důsledcích globalizace a potom budeme pokračovat s těmi rysy globalizace, na které je
potřeba reagovat nyní, když éra globalizace je ve svém druhém desetiletí. Neboť to není poprvé, kdy se
mechanismy globalizace prezentují v našem světě. (Většina učenců by řekla, že v nedávné historii poslední
proběhla v letech 1870 až 1914.) Navzdory rozsáhlosti a složitosti současné globalizace není tento proces
nevyhnutelný a může se i zastavit, neboť národy se mohou náhle rozhodnout k izolaci. Účelem této prezentace
tedy v této první části je vymezit scénu pro naše konání jakožto hlasatelů evangelia v rámci tohoto širšího
kontextu.
Globalizace je založena na propojenosti a rychlosti, kterou tato propojenost může být využita. Jak nedávno
kdosi konstatoval, je to těsné spojení mezi odlehlými částmi světa. Vědci zabývající se předchozí historií
globalizace poukazují na pokrok v dopravě, (velké lodě, parní stroj) a v komunikaci. (telegraf a telefon) jakožto
technologie, které poháněly globalizaci v minulosti. Pro současnou fázi globalizace jsou to zajisté elektronické
technologie, které umožnily nové propojení světa.
Musíme zde poznamenat dvě věci o těchto technologiích: 1. Významná část světa je vyloučena z jejich
užívání, ačkoliv toto množství se zmenšuje. Odhaduje se, že až 42 % světové populace nikdy nepoužily telefon,
což je základ pro využití technologie internetu, a to jednoduše proto, že není dostupný. Zatímco toto množství
se postupně snižuje díky celulárním telefonním technologiím a následující generaci počítačů, bude trvat dlouho,
než ještě více poklesne. Být vyloučen na této základní rovině znamená, že propast mezi chudými a bohatými
bude nadále ohrožovat blahobyt a jednotu lidstva.
2. Komunikační technologie demokratizují tok informací. To znamená, že na jedné straně je stále obtížnější
utajit před lidmi nějaké informace (se všemi politickými a společenskými důsledky, které z toho plynou), ale
také, že zcela obyčejní lidé mohou organizovat veřejné mínění proti mocným politickým a nadnárodním
koncernům. Jak všichni dobře víme, mezinárodní smlouva proti nášlapným minám byla organizována na
internetu. a podobné organizační snahy již donutily nadnárodní společnosti k větší ekologické zodpovědnosti.
Tento potenciál pro organizování hromadného veřejného mínění je mocným zdrojem sociálních změn v
budoucnosti.
Ekonomické prvky globalizace jsou zřejmě nejnápadnější. Závisí na informačních technologiích, ale mají
mocný vliv stejně tak na bohaté jako na chudé tohoto světa. Tento relativně neomezovaný kapitalismus
devadesátých let bude pravděpodobně trochu omezen v nadcházejícím desetiletí, neboť je stále jasnější, že
krátkodobý zisk může zcela podkopat celý systém. Je pravděpodobné, že se objeví větší míra sebekontroly i další
formy omezení. Pravděpodobně nebudou vycházet z širších vizí humanity, ale spíše z utilitárnějších důvodů
a rozumové volby.
Nové politické uspořádání přicházející společně s globalizací zůstává stále nejistým. Vliv národního státu
bude nadále klesat, avšak nikoli až do bodu nula. Existují důležité služby, která nemohou být poskytovány
a provozovány na mezinárodním základě, ale musí být uskutečňovány na lokálnější úrovni. Ekonomika však
politiku zastínila a nyní jí dominuje. Ideologické rozdíly se stále více stávají spornými body v mnoha zemích,
neboť základním kritériem pro získání a udržení politického úřadu se stává nastartování a udržení ekonomické
prosperity. z toho tedy plyne, že nadnárodní regionální vazby budou nadále vznikat z ekonomických motivů,
jak to můžeme vidět v takových záležitostech jako např. Evropská unie a rozmanité aliance.
Zdá se, že konec studené války ukončil také existenci bipolárního politického uspořádání světa, které se
prosadilo po druhé světové válce. Jak bude vypadat opravdu multipolární svět, se teprve uvidí. Je těžké říci, zda
bude pokračovat dominance zemí, jako jsou Spojené státy. Co se týče možností válek, mezinárodní konflikty
příštího desetiletí se pravděpodobně budou týkat přístupu k přírodním a energetickým zdrojům, jak jsme to již
viděli v perském zálivu a západní Africe. Války uvnitř států týkající se kulturní identity a svrchovanosti budou
pokračovat, ale v omezené míře.
Společenskokulturní pohyby budou nadále měnit tvář našich životů. Migrace národů vytváří multikulturní
společnosti, pro které ve většině míst dosud neexistuje sociální politika umožňující soužití velmi odlišných
skupin. Evropa se dnes s tímto problémem potýká snad nejvíc ze všech kontinentů. Pravděpodobně také bude
115
muset čelit úpadku způsobenému značně sníženou porodností, což zmenší možnosti obnovy, které jsou tak
důležité v neoliberální ekonomii. Tento demografický pokles může být jen částečně vyvážen imigrací. a uvážíme
li absenci souvislé sociální politiky pro integraci imigrantů, Evropa bude muset čelit ještě většímu konfliktu v
budoucnosti.
Dominance sdělovacích prostředků s převahou amerických programů bude i nadále vytvářet jakýsi druh
světové hyperkultury, kde se zároveň kontrola zpravodajských médií ocitne v rukou stále menší skupiny lidí.
Zároveň pravděpodobně vzrostou místní formy kulturního odporu ve smyslu větší pružnosti místních jazyků
proti nadvládě angličtiny a ochrany místních kulturních forem.
Hledání řešení velké propasti mezi chudými a bohatými se pravděpodobné stane výraznějším tématem, než
je tomu dnes, jak už bylo řečeno. Není to ani tak nerovnost, jako spíše absolutní chudoba a nedostatek, do nichž
jsou vrženy celé populace, jež se stane politicky a sociálně výbušnou. a tím tedy tato témata nejsou jenom
ekonomická, ale také sociální a politická. Současná bezmoc před situací na africkém kontinentě s válkami
o přírodní zdroje, bezmoc vůči pustošivé nemoci AIDS a hluboká politická nestabilita velké části území
představují ukázku toho, co můžeme pozorovat v zemích bývalého Sovětského svazu a chudých regionů latinské
Ameriky a Asie.
Stejně tak i rétorika o ochraně životního prostředí se bude muset přeměnit v činy ve spojitosti s nárůstem
důkazů o zhoršování a vyčerpávání prostředí. Desetiletí rétoriky budou muset vyústit v činy, jestliže má být život
na planetě udržitelný.
Tyto rysy současné fáze globalizace ve svém druhém desetiletí – částečně závislé na postupu technologických
inovací, na zajištění dostatečných prostředků pro chudé, na tom, zda nové politické vazby zajistí stabilitu, zda
kulturní tvorba umožní opravdu multikulturní existenci ve světě a zda bude udrženo životní prostředí – budou
formovat souvislosti, ve kterých budeme kázat evangelium v první části jednadvacátého století. Abychom viděli,
jak se tyto složité faktory promítají do záměrů našich činů, rád bych se zaměřil na dvě místa, kam bude potřeba
přinést evangelium. Ve světě, který jsem se právě pokusil popsat, existují tyto dvě dominantní formy debaty
o problémech: právě se objevující formy globální debaty a prudce se množící formy místní debaty.
Globalizace ve své současné podobě má mnoho společného se zformulováním globálních a místních forem
debaty, to jest jak je každá z nich vyjádřena a jak spolu souvisejí. Ve druhém desetiletí globalizace sledujeme
vzrůstající pozornost ke globálním diskusím, např. formulace způsobů společného života jako jedna planeta.
Například péče o rozvoj globální etiky již pokračuje přes deset let a s tím spojené obtíže s formulováním etiky
pro chování přijatelné celosvětově se stávají stále zřetelnějšími. Mezinárodní jazyk lidských práv, prvně
kodifikovaný po II. sv. válce, se stal ještě výraznějším v devadesátých letech, obzvláště co se týče práv žen,
domorodých národů a dalších ohrožených populací. V popředí zájmu se nedávno ocitly debaty o mezinárodní
spravedlnosti a s tím spojené ustavení mezinárodních tribunálů pro zločiny, které se staly uvnitř hranic
národních států, hranic, které až dosud byly neporušitelné, a také stoupající starost o mezinárodní zločinnost
a terorismus. Zdá se mi, že věřící se musí aktivněji zapojit a přispět do těchto globálních debat o prostředí,
lidských právech a mezinárodní spravedlnosti. Sociální nauka Církve, která je sama o sobě pokladem, bude
muset být vědoměji rozšířena do těchto oblastí, jak se již nyní obezřetně děje. Takový řád učenců a kazatelů,
jako je váš, musí být v čele tohoto přínosu z katolických a evangelních pozic, toho co může evangelium
nabídnout v těchto oblastech, které budou stěžejní pro přetrvání a mír na planetě.
Druhá část globalizace má mnoho společného s místní úrovní. Zde nejvíce pociťujeme hluboké ambivalence
globalizace. Globální přínos životu na místní úrovni, kde žije většina lidí, může být opojný, může poskytovat
nový pocit kosmopolitnosti. Avšak obzvláště ekonomická globalizace také odnímá místní autonomii v otázkách
základních rozhodnutí o dobru lidí. Mocné sdělovací prostředky mohou hrozit úplným překrytím místního jazyka
a kulturního výrazu. Témata identity a autonomie mohou dohnat lidi na místní úrovni až k silnému odporu.
Takové úsilí je často nutné pro přežití. Mohou být také manipulovány pro sobecké cíle místní moci. Ať už je
to jakkoliv, vytvářejí tak základní paradox globalizace, to jest ačkoliv se svět zdá být stále uniformnější,
prohlubuje svou různost, pokračuje v sebeprosazování. Znovu tedy, na místní úrovni, kde většina lidí žije svůj
život, se evangelium musí vyjadřovat k okamžitým a konkrétním skutečnostem. Jeden z úkolů hlasatelů
evangelia je pomáhat lidem vyjádřit místní identitu ve světle jejich víry a vztáhnout tuto identitu k širším
skutečnostem, na které narážejí. Toto vztahování se ke globálním skutečnostem zahrnuje jednak usměrnění dění
na místní úrovni, ale také kritiku a odpor, když je to nutné. Jinými slovy: úkolem naší služby je vytvoření
sociálního prostoru, kde lidé mohou najít sami sebe i druhé a uchopit své životy.
Druhé desetiletí globalizace tedy vyžaduje, aby mezinárodní řád jako je váš nalezl způsoby přispění
a propojení globálních i místních témat. Tato spojení budou znamenat věrnost v žití evangelia v místním životě
a kritičnost vůči globálním a lokálním debatám a praktikám, které křiví a ponižují důstojnost lidské osoby.
116
Činitelé, které vytvoříte v rámci řádů, budou muset reagovat na tyto místní i globální nároky na vaši energii a zdroje.
Řečeno více teologicky, druhé desetiletí globalizace nás vybízí, abychom nalezli nové formy solidarity na
globální a lokální úrovni. Solidarita musí být více než jen bojový pokřik a nebo obecné vyjádření intelektuálního
souhlasu; musí se přelít do konkrétních činů. Musíme dbát jak o globální, tak i o lokální aspekt. Rozvíjení
teologického konceptu solidarity, který se dostal do sociální nauky církve v posledních pětadvaceti letech, bude
ve středu našeho úsilí.
KOEXISTENCE PREMODERNÍHO, MODERNÍHO A POSTMODERNÍHO
Definice globalizace často dávají rovnítko mezi globalizaci a proces modernizace. Opravdu má globalizace
mnoho těchto rysů, obzvláště pokud vstupuje do premoderní společnosti. Globalizace stejně jako modernizace
je ve svém počátku vnímána jako trend, který přináší diferenciaci sfér (jako například náboženská od politické,
ekonomická od sociální), demokratizaci se svým speciálním zřetelem k lidský právům, svědomí jednotlivce,
individuální volbu a nadvládu rozumu nad tradicí. Všechno toto platí pro mnoho agrárních společností, které
se nyní dostaly do ekonomické globalizace. Avšak ve druhém desetiletí globalizace se nám realita jeví daleko
složitěji. Ve společnostech, které dosud nezažily modernizaci v širším měřítku, globalizace skutečně přináší
modernizaci, ačkoliv způsoby, kterými je přijímána do místní kultury, budou často značně odlišné. V těchto
podmínkách premoderní a moderní často nadále existuje společně bok po boku. Obzvláště zřetelné je to v
městském osídlení v chudých částech světa, kde zemědělci volí existenci, která sociálně spadá někam mezi jejich
vesnice a megalopolis.
Ve společnostech, které jsou již modernizovány, přináší globalizace postmoderní postoj, který tvrdě
podrobuje zkoušce přísliby moderny přinést pokrok, rovnost a přináležitost. Jednota, kterou slibuje racionalita
moderny, se zdá rozpadlá na kousky pod tlakem tolika rozdílností. Postmoderna, která zažívá omezené možnosti
těchto slibů, existuje po boku moderny.
Kvůli imigračním proudům do modernizovaných společností nyní premoderní, moderní a postmoderní často
existují pospolu a lidé – obzvláště chudí a imigranté – často shledávají, že každodenně dochází v jejich životě
k prolínání těchto sfér.
Vyplatí se nám věnovat se ještě chvíli postmoderně jakožto nejnovějšímu z těchto procesů. Jestliže
premodernu charakterizujeme svrchovaností tradičního nad racionálním, kolektivního nad individuálním
s náboženským pohledem na svět, který slouží jako posvátný baldachýn nad dalšími sektory společnosti, jak
bychom tedy mohli charakterizovat postmodernu? Postmoderna je odpovědí na nedostatky a omezení moderny.
Postmoderna spočívá na moderně s jejím zaujetím pro jednotlivce a jeho práva, ale zpochybňuje absolutní
spoléhání na rozum a předpoklad pokroku. Nemá sjednotitelské vize, jak je nalézáme v moderně. Zjednodušeně
načrtnuto, skládá se ze tří odpovědí na modernu, z nichž každá je založena na odlišném chápání omezení
moderního světa
Prvním z těchto chápání je vnímat moderní projekt emancipace jednotlivce z tradice skrze rozum a pokrok
jako něco, co alespoň na morální úrovni selhalo. Spíše než k vytvoření racionálnější a spravedlivější společnosti
vedla modernita a její racionální přístup k většímu násilí ve formě světových válek, genocid a hrozbě nukleární
a ekologické destrukce. Odpovědí na tento moderní přístup a jeho racionalitu je znovuuplatnění, ačkoliv jenom
výběrově, znaků premoderního, tradičního světa. Co by mělo být znovu uplatněno, či znovu nalezeno, se bude
lišit od celých institucí po jejich jednotlivé rysy. Toto nám je blízké v církvi a v teologii od obnovitelských hnutí
až po postmoderní teologické strategie jako radikální ortodoxie existující v anglicky mluvícím světě.
Fundamentalismus, ať ho definujeme jakkoliv, je jenom jinou formou tohoto oživení premoderního jako
protiváhy úskalí modernity.
Druhé chápání modernity vidí její omezení v tom, že je to neukončený proces. To jest, problém tohoto světa
je v tom, že ještě plně nezakusil emancipaci, kterou slibovalo západní osvícenství jakožto nositel hodnot
modernity. Zatím jsme zažili nedostatek rozumu spíše než jeho přebytek. Z toho plyne, že musíme pracovat na
progresivních ideálech vytýčených modernou, ačkoliv kritičtěji a s menší naivitou než tou, kterou se
vyznačovaly předchozí etapy. Tento druh přístupu můžeme vidět v díle evropského filosofa Juergena Habermase
nebo v debatách těch, kteří si přejí pokračovat v utopiích projektů z let sedmdesátých a osmdesátých.
Třetí chápání modernity dochází k závěru, že omezení modernity neznamenají její popření, ale spíše musíme
vyvodit logické důsledky těchto omezení a žít v prostoru, ke kterému tato omezení ukazují. Toto je možná
nejznámější odpověď, formulovaná Jean-Francois Lyotardem: Není nic přesahujícího, co by spojovalo naše
jednotlivé příběhy, všechno je provizorní. Neexistuje jediná racionalita, ale množství souběžných, vnitřně
117
konsistentních ale vzájemně neslučitelných racionalit. Naší identitu musíme poskládat z fragmentů existence,
a nebo se stáhnout do kulturně jazykových komunit a zde žít, jakoby toto byly základní jistoty směřující náš
život. Žádné takové jistoty ale neexistují.
Postmoderna je tedy kombinací různých možností soustředěných kolem těchto tří pilířů. Osvojuje si
modernu, ale snaží se dostat za ni, před ni a nebo mimo ni různými cestami. Koexistence premoderního,
moderního a postmoderního tvoří hermeneutickou lupu, skrze niž pohlížíme do blízké budoucnosti. Zmiňuji toto
téma koexistence tří aspektů, abych mohl vyslovit tři body ke kázání evangelia v naší době.
Zaprvé: věková skupina, která nyní tvoří rozhodnutí, byla odkojena na pohybu církve směrem od premoderny
k moderně. Ohlédneme-li se třicet pět let zpátky, můžeme říci, že základním účelem II.vatikánského koncilu bylo
přivést církev do moderního světa, jak to výmluvně vyjadřuje Gaudium et spes. Ačkoliv byl Druhý Vatikán
ekumenickým koncilem (a snad nejekumeničtějším v dějinách církve), nejlépe reagoval na problémy
sekularizovaného světa Evropy, Severní Ameriky a Austrálie. Ti, kdo dospěli v období koncilu a nebo v
následném desetiletí, budou s velkou pravděpodobností vnímat svět církve obzvláště jako dobu přechodu od
premoderní do moderní situace. V této současné situaci si možná budou přát dotlačit tento přechod až do svého
logického vyústění (druhý pohled naznačený nahoře), a nebo zklamaní jeho přísliby oživí nějakou premoderní
variantu. Mnoho ze zápasů ve vedení církve se odehrává právě mezi těmito dvěma možnostmi.
Téměř čtyři desetiletí poté se však nacházíme v odlišné situaci – v situaci, kde premoderna, moderna
a postmoderna budou pravděpodobně existovat společně. To bude vyžadovat odlišný postup než jenom pouhý
zápas mezi modernou a postmodernou.
Zadruhé: nejmladší členové našich řeholních institutů dospěli v této naší postmoderní situaci a budou mít
pravděpodobně více schopností vyrovnávat se s jejími obtížemi než ti, kteří dospěli v době, kdy se církev tehdy
nově zabývala moderním světem. Jejich oživení premoderny není obnovováním, protože nepoznali období před
Druhým Vatikánem. To samé platí v případě těch, kdo konvertovali ke katolicismu v pokoncilním období.
Zapojit a vést mladé – kteří nyní tvoří zásadní část kazatelského Řádu (vyrozuměl jsem, že šestina vašich členů
je nyní ve formaci) – znamená být schopen orientace v postmoderních vodách v celé jejich složitosti. Vedení,
které si vyberete, musí být schopno této komplexnější vize.
Zatřetí: problém není jenom ve vypořádání se s postmodernou. Směs premoderního, moderního
a postmoderního se v různých částech světa liší, liší se dokonce v rámci jednotlivých regionů. Postmoderní
kultury se nyní musí potýkat se sledem změn, které nemohou nijak ovlivnit. Domorodé národy v mnoha částech
světa se musí v rámci jedné či dvou generací vypořádat se změnami, na které měla Evropa pět či šest generací.
Tato desintegrace a naprostá destrukce domorodých kultur je bolestně zřejmá se všemi hlubokými a lidsky
tragickými důsledky, které z ní vyplývají. Moderní kultury jsou také konfrontovány s postmodernou v míře,
která se vymyká kontrole. Zápasy v bývalých komunistických zemích Evropy jsou toho výrazným příkladem.
Globální entita jako dominikáni musí mít vedení, které se pokusí zahrnout celistvost této reality, neboť toto je
realita našeho světa a naší církve dnes. Ke každému aspektu musí být přistupováno kriticky, protože jsou tu
prvky, které s evangeliem ladí, i ty, které mu odporují v kontextu premoderny, moderny a postmoderny. Migrace
do měst tuto realitu ještě zvýrazňuje. Globální kultura mládeže, která pluje – či se nechá unášet – ve vodách
postmodernismu, je základem, z kterého vyroste další generace.
Co tato koexistence premoderního, moderního a postmoderního znamená teologicky? Určitý pluralismus v
teologii bude nutný ke shromáždění vhledů, které nabízí každý z rozměrů, stejně jako k poskytnutí základu pro
kritiku každého z nich. Musíme mít větší smysl pro pléróma či plenitudo, ve kterém žijeme. Myslím, že není
náhoda, že v současné západní teologii zaznamenáváme nebývalý zájem o Trojici. V tom můžeme vyčíst i kritiku
určitého druhu monismu, který se nehodí do stále více pluralitního světa. Návrat k vnucené uniformitě možná
pomůže strategii, ale v dlouhodobější perspektivě narušuje komunikaci. Interpretace vnitrocírkevních zápasů
ve světle tohoto nabývá na důležitosti. Převést to do zcela apokalyptických termínů zápasu dobra se zlem také
nepomůže. Dynamika moci však nemůže být uskutečněna ani z pozice rovnosti. Hledání pravdy i vášně, které
to přináší, je možno jen zřídka oddělit od působení lidských ambicí. Naše teologie communionis,
upřednostňovaná v posledních letech jako způsob pochopení smyslu církve, musí zahrnovat dostatečný smysl
pro katolicitu, aby mohla pomoci objasnit, co pro nás znamená jednota. Schopnost zhodnotit, co má cenu v
premoderním, postmoderním a stejně tak v moderním světě, může důležitou měrou přispět k pochopení plnosti
víry a katolicity církve.
NÁBOŽENSTVÍ A NÁSILÍ
Toto téma obrovské důležitosti v kázání evangelia v této první polovině století se bude zabývat vztahem
náboženství k násilí. s nárůstem násilí v devadesátých letech se v popředí zájmu ocitl problém, kdy náboženské
požadavky ospravedlňují násilí. To se vztahuje na násilí mezi křesťany (Evropa) i mezi náboženskými tradicemi.
Intolerance spojená s fundamentalismem je také na vzestupu. Jestliže jako hlavní problém, kterému čelí svět,
118
jsme před pár desetiletími vnímali sekularizaci a ateismus, dnes se naší hlavní starostí stávají oživení
náboženství a jeho častá spojení se sociálním a politickým násilím. Svět se stal do jisté míry desekularizovaným,
neboli sekularizace již nemůže být optikou, skrze kterou bychom mohli spatřit nevyhnutelné směřování světa.
Je jisté, že náboženství bylo v minulosti často spojeno s násilím. Abychom si to uvědomili, stačí si vybavit
omluvy papeže Jana Pavla II. během jubilejního roku, které pokračují až dosud. Křižáci, náboženské války
šestnáctého století, antijudaismus a antisemitismus – to všechno zhyzdilo tvář křesťanství. Ostatní náboženské
tradice mají podobné zážitky, ať už v minulosti či ryze nedávno. Ale co vysvětlí to množství násilí spojené
s náboženstvím v nedávné době?
Globalizace zostřila obrysy světa a zvýraznila rizika spojená s modernou. Zápas místního proti globálnímu
také vytváří konflikty. Soupeřící identity v rámci téhož teritoria se chopí zřetelných rozdílů, aby vymezili
svébytné rysy. Jiní zase namítají, že normativní, absolutní závazky obsažené v náboženských vírách nutně
vytvářejí podmínky pro konflikt a intoleranci.
Nikdo ještě nevystoupil s uspokojivou teorií ohledně vztahu náboženství a násilí. Každá náboženská tradice
má právo poukázat na poselství míru, harmonie a šťastného života obsažené ve své doktríně, ale stejně tak musí
uznat, že totéž samo přesvědčení bylo využito k rozdmychávání a udržování násilí. Jsou náboženství tak
neoddělitelně spjata s násilím, že naše jediná naděje je, jak tvrdí někteří sekularisté, zcela je opustit a vzdát se
jich?
Ačkoliv člověk může přemítat o vztahu náboženství k násilí na teoretické rovině, víme, že mnoho lidí je dnes
ohroženo násilím na praktické rovině. Obzvláště to platí tam, kde je tato náboženská skupina v menšině, jako
to pro křesťany platí např. v různých částech Indonésie či Indie nebo pro jiné věřící v ostatních částech světa.
Členové našich řeholních institutů jakožto vedoucí a spolupracovníci v těchto komunitách podstupují stejné
riziko. Samotná teorie o vztahu náboženství a násilí toto násilí neukončí, ale může ukázat cestu k možnému
řešení v budoucnosti.
V současné době se objevují tři způsoby vnímání vztahu náboženství a násilí.
Nejprve: záminka rozdílnosti náboženství je používána k dosažení dalších cílů. Toto funguje v mnoha
případech náboženského násilí ve světě. Násilí v hinduistických obcích namířené proti muslimům a křesťanům
v Indii je opravdu často spíše bojem o udržení hinduistické politické hegemonie tam, kde se zdá být ohrožena
rostoucím počtem vyznavačů jiných náboženství. Podobné schéma můžeme najít i ve vleklé občanské válce
muslimského severu proti tradičnímu a křesťanskému jihu v Súdánu nebo v bojích sinhalů a tamilů na Srí Lance.
Podezření ze sledování politických cílů náboženskými prostředky se může objevit hlavně v místech, kde spolu
odlišné náboženské tradice byly schopné v minulosti žít společně (byť někdy nesnadno), a nyní zde vypukají
násilnosti. V těchto a podobných podmínkách musíme pátrat po hlubších motivech tohoto jednání, abychom
viděli, zda odvolávání se na náboženství neslouží jenom k ospravedlnění jiných aktivit. Podobně, je-li
náboženství nejzřetelnějším dělítkem v populacích, které jsou jinak převážně podobné nebo identické, je na
místě podezření, že náboženství je jenom záminkou v růstu násilí, a nikoliv jeho kořenem a příčinou.
Druhý možný náhled na vztah náboženství a násilí je vnímání náboženství jako štítu proti modernizaci
a globalizaci. Tímto způsobem se náboženské vnímání světa stává jevištěm či bitevním polem pro boj sil dobra
(Boha a Božích záležitostí, tak jak jsou vnímány v náboženské tradici) proti silám zla(sekularizace, modernizace,
globalizace, Západ atd.) Příklon k násilí ve jménu ochrany nebo podpory Boží věci proti silám zla potom
mobilizuje zdroje náboženské tradice do války proti silám, které by je zničily. Tyto síly mohou být mobilizovány
provokatérem zvenčí, ale mohou také povstat od vůdců v rámci náboženské tradice. Zde je náboženství více než
jenom symbolem tradice vůči ostatním, vyjadřuje spíše hluboce pociťované hrozby samotné existence.
Mučednictví ve jménu náboženské příčiny je potom dosažitelné v boji proti silám zla.
Třetí způsob vnímání vztahu náboženství a násilí je nejsložitější a zároveň nepochybně nejdůležitější. Zde
musíme zkoumat mechanismy, které mohou spustit násilí samotné. Ty mají mnoho společného s násilím
obsaženým v samotné tradici navzdory všech prohlášením o harmonii. Pro židy to mohou být proklínací žalmy,
které ospravedlní zničení nepřátel. Pro křesťany je to jazyk násilné smrti a oběti, který spočívá v samém jádru
interpretace Ježíšova poslání samotného. Pro ostatní to může být v samotném kosmickém řádu (zoroastrismus,
védský hinduismus) anebo v názoru, že násilí je jenom jiná tvář utrpení, které pochází z iluze (jako pro
buddhisty). Je možné vysvětlovat odkazy na násilí historicky jako část kmenové společnosti, která zápasí
o přežití v dobách násilí (judaismus nebo raný islám), ale to, jak se náboženství staví k vztahu života a smrti,
jak vysvětluje přítomnost zla ve světě a co by se s tím mělo udělat, to vše nás nevyhnutelně staví před tento
problém. Až do dnešního dne žádná teorie o přítomnosti zla, o nutnosti oběti nedokázala dosáhnout uznání
u velkých skupin v rámci jakékoliv dané náboženské tradice, ať už uvnitř ní nebo mimo ni.
Díky tomu, že jsme si vědomi vzestupu násilí v několika posledních desetiletích, stejně jako přítomnosti
násilí ve společenských systémech prostřednictvím mechanismů rasismu a dalších forem sociálního útlaku,
119
přichází do popředí na počátku tohoto století teologie rekonciliace. Ať už je tento smír spojen s čímkoliv – od
zvládání a umenšování konfliktu až k uzdravování vzpomínek a k morální obnově společnosti – stává se
závazkem pro všechny náboženské tradice, které se snaží o transcendenci přítomné doby se všemi jejími krizemi
a neduhy, aby zkoumaly a nabídly, co může přispět k vytvoření lepší země uprostřed všeho násilí přítomnosti.
Výčet neduhů by mohl pokračovat téměř do nekonečna. Jak uctít ty, kdo již zemřeli, jak hledat spravedlnost pro
živé a jak vytvořit společnosti, kde tato zla nemohou být znovu spáchána? Pro křesťany radostná zvěst Ježíše
Krista nalézá svoji nejpůsobivější formu v našich časech v poselství Boha usmiřujícího svět.
KÁZÁNÍ EVANGELIA DNES A ZÍTRA
Zdá se mi, že můžeme svým způsobem shrnout výzvu kázat evangelium v naší bezprostřední budoucnosti
pod tyto tři hlavičky: 1. nalezení nových forem solidarity s lidstvem. Toto se musí stát na globální úrovni formou
diskusí, které se snaží si představit, jak můžeme udržet náš svět pohromadě, v hledání globální etiky, záruky
lidských práv a zápasu za mezinárodní spravedlnost. Globální etika zahrnuje, jak se budeme chovat jeden
k druhému a k zemi. Lidská práva se dotýkají i politických práv (tzv. lidská práva první generace)
a ekonomických práv (lidská práva druhé generace). Mezinárodní justice musí trestat porušování lidských práv
a mezinárodní zločin a terorismus, které hrozí přerůst dosah jakékoliv národní či regionální autority.
Solidarita se musí také zabývat místními problémy a pomoci jim najít samy sebe v rámci jejich vlastního i
širšího kontextu, a tím zabránit ideologickému překroucení a čelit silám, které buď zevnitř nebo zvenčí ohrožují
základní životní podmínky. Toto představuje druhá generace práce na inkulturaci v časech, kdy snahy první
generace jsou zablokovány na mnoha místech. Jakýsi soulad mezi teologií stvoření a teologií vykoupení jistě
vyžaduje, v souladu s Gaudium et spes, aby evangelium nebylo cizí žádné kultuře. z toho plyne, že inkulturace
je možná všude. Jak učí církev, každá společnost potřebuje očištění, ale to předpokládá, že víra a kultura se na
prvním místě vůbec setkají.
Propojení globálních a lokálních témat není jenom záležitostí pro sociokulturní, politické a ekonomické sféry.
Má také mnoho společného se způsobem života v církvi jakožto společenství církví. Nedávné úsilí po vytvoření
ještě větší centralizace – jak se zdá – pominulo dynamiku propojování globálního a lokálního, která je zřetelná
v dnešním světě a byla předpokládána již otci Druhého Vatikánského koncilu.Starost o vztah globálního
a lokálního se nyní dostává k 2. obtíži pro kázání evangelia v bezprostřední budoucnosti, což je, jaký vztah
zaujmout k neumenšitelné pluralitě jako legitimní součásti našeho světa, aniž bychom ji tlačili do monistických
kategorií. Multikulturní a multináboženské skutečnosti nezmizí z našeho světa. Nechceme podlehnout snadnému
druhu postmodernismu, který je ve svém důsledku jednoduše dalším projevem indiferentismu. Naše závazky
jsou reálné a nehodláme se jich vzdát. Ale můžeme žít s jiností a odlišností v integritě, aniž bychom podlehli
násilí? Můžeme najít cestu, jak vyjádřit odlišnost a jinost teologicky, aby mohla být základem pro křesťanský
život v konstruktivní harmonii s bližními? Konkrétně toto je výzva křesťanství pro dnešní Asii. Volání po
evangelizaci v Asii nutně podle mého zahrnuje také hlubokou novou evangelizaci Západu a dalších neasijských
částí světa vzhledem k nejrozsáhlejšímu, nejlidnatějšímu a nejpestřejšímu kontinentu. Zde se zrodila všechna
nadnárodní náboženství našeho současného světa a zde mají staletí zkušeností se soužitím, jakkoliv křehkým.
Urážka, kterou někteří asiaté cítí z křesťanského jazyka evangelizace, nemůže být jednoduše považována jenom
za pohoršení kříže, je to hluboké pozvání ke zkoumání našich srdcí jakožto křesťanů.
Naše zpytování můžeme začít třeba u faktu, jak my sami se vyrovnáváme se splýváním premoderního,
moderního a postmoderního v našem vlastním středu. Někteří z nás zápasí o vytvoření takového sociálního
prostředí, kde by premoderní kultury mohli být schopny si udržet nějakou míru autonomie, když je zaplavují
vlny moderny. Jiní vidí nedokončený průběh moderny jako onu hledanou utopii, která byla vykolejena silami
neoliberálního kapitalismu. a celá nová generace byla utvářena pestrými formami postmoderny jakožto brýlemi,
skrze něž vnímají naši budoucnost. Tyto rozmanitosti nejsou něčím mimo nás, vůči čemu vymezujeme naši
identitu. Jsou hluboce v nás, ve světové církvi a v řádu, který existuje v tolika kulturách tolika míst. Jednota
vždy byla a musí zůstat znamením církve. Vyjádření této jednoty nás nutí zkoumat také další tři tradiční znaky
církve, jako způsob jak jim dát ryzí a věrný výraz v naší době.
3. a poslední, skutečnost násilí ve všech jeho formách a častá přítomnost náboženství ve vzniku i trvání násilí
nás volá k hlubšímu zkoumání možností usmíření a pokoje v rámci naší víry. Pohled na vražedná pole našeho
světa, vytvořená nedbalostí či záměrně, obrovská míra utrpení a otevřené rány, které nemohou být uzdraveny,
nás nutí hledat transcendenci přislíbenou ve zjevení usmíření, kde Bůh usmiřuje celý svět v Kristu, když
nastoluje pokoj skrze krev jeho kříže (Kol 1,20). To, že věříme, že pravý pokoj přijde skrze krev kříže, již
120
napovídá něco o tom, jak je vize násilí a usmíření přítomna v jádru křesťanského mystéria. Situace, ve které nyní
žijeme na začátku jedenadvacátého století, nás nutí zkoumat význam velikonočního tajemství způsobem, kterým
jsme ho dosud nikdy nezkoumali.
Výzvy, které stojí před námi a před vámi jako řádem bratří kazatelů, budou vyžadovat to nejlepší z vaší
tradice. Budou především vyžadovat disciplinu kontemplativní modlitby, spojení s Bohem, který chodil mezi
námi a poznal naše trápení. Stále zřetelněji se mi jeví, že když se snažíme vypořádat s nevýslovnými hrůzami
toho, co jsme my jako lidské bytosti spáchali na jiných lidech, můžeme si zachovat sílu pouze tehdy, když si
uvědomíme, že je to Bůh, kdo uskutečňuje usmíření ve světě, a ne my. Výsledkem tohoto všeho tedy je, že
podobu ryze nového stvoření můžeme nahlédnout pouze z Boží perspektivy. Bez sjednocení s Bohem v
kontemplativní modlitbě nemůžeme doufat, že vydržíme zápas, který nás očekává. Vyhoříme, síly zla postupně
proniknou do našich životů. My jsme vyslanci Božího usmíření, jak to říká sv. Pavel (Kor 5,20), nejsme jeho
autory.
Problémy, které máme před sebou, nepotřebují jenom život kontemplativní modlitby, ale také hluboké
studium, které je typické pro dominikánskou tradici. Témata, která jsem se zde pokusil zformulovat –
o globálních a lokálních diskusích, o zohlednění pluralismu našeho světa, o hledání uzdravení a usmíření –
chápeme jen v základních rysech. Nejsou nová, ale vzala na sebe novou podobu, která je pro nás cizí a naléhavá.
Potřebujeme to nejlepší z vašich myslí k jejich zkoumání, obzvláště s využitím zdrojů naší víry a tradice.
Studijní zápal, který vždy býval v jádru vašich činů a který byl pro mne tak inspirující, zde musí být zapojen.
Váš důraz na komunitu v tomto všem hraje také roli. Především v zrcadlení takového druhu společenství, ke
kterému jsme všichni pozváni, společenství, které může obsáhnout a ocenit naše odlišnosti a zároveň z nich
učinit zdroj pro výzvu a obohacení spíše než rozdělení a umenšení. Roztříštěný postmoderní svět potřebuje vizi
komunity jakožto svět trpící rozervaností a zmatkem. Aniž bych chtěl romantizovat její možnosti, komunita musí
dnes nalézt své nejhlubší kořeny teologicky, v Trojjediném Bohu, kde odlišnost a jednota nalézají své nejhlubší
společenství.
Právě tato kombinace modlitby, studia a komunity umožňuje zformovat ryzí hlásání evangelia. Takové kázání
potom může být zaslechnuto v tonalitách kultur nalézajících se na křižovatkách lokálního a globálního, a je to
také kázání, které přenese své posluchače do nových míst. Kde je to nové místo a jak nás tam Bůh vede, se může
objevit pouze v naší modlitbě, studiu a společném životě. Kéž je Pán vpravdě s vámi na vaší cestě jakožto řádu
kazatelů.
121
IV
ZNOVUOBJEVENÍ KONTEMPLATIVNÍ DIMENSE
fr. Paul Murray
Providence, 12. srpna 2001
Když jsme byli přijímáni do Řádu kazatelů, každý z nás na otázku: „Co žádáš?“ odpověděl: „Milosrdenství
Boží a vaše.“ V tuto chvíli, když se nacházím zde, na generální kapitule Řádu, a mám mluvit na téma
kontemplace, jsem si vědom více než kdy předtím svých vlastních omezení a své velké nouze, a tudíž i potřeby
tolerance a soucitu bratří. Sám Bůh ví, že jsem v životě modlitby a kontemplace pouhý novic – není pochyb, že
tato promluva je tím nejobtížnějším, oč jsem byl kdy požádán. Začínám tedy, a vás, bratři, naléhavě prosím,
abyste měli soucit se mnou i s mými slovy.
Význačným rysem proslulých dominikánských kazatelů a světců byla velká věrnost životu modlitby
a kontemplace. V Církvi však, alespoň donedávna, byl Řád pověstný spíše svým intelektuálním zaměřením než
kontemplativní horlivostí. Dnes se však situace mění; v daleko větší míře, než tomu bylo kdykoliv předtím, jsou
překládány spisy takových autorů jako Jan Tauler, Kateřina Sienská, Jindřich Suso a Mistr Eckhart. I svatý
Tomáš Akvinský, který byl dříve ctěn pouze jako dogmatický teolog Církve, začíná být mnoha lidmi chápán též
jako duchovní učitel.
Zdá se tedy, že kontemplativní rozměr naší tradice má příležitost promluvit k nové generaci s hlubokou
a působivou autoritou. Naším bezprostředním úkolem je však nechat tuto tradici mluvit nejprve k nám samým,
zde a nyní, a dovolit jí, aby zapůsobila nejen na naše srdce a mysli, ale také na styl našeho kazatelského života
– a to je bezesporu účel této promluvy.
Nikdo z nás jistě nepochybuje o síle svědectví našich kontemplativních sester. Má jistota opírající se
o komunitu sester v sienském konventu v Droghedě je větší, než mohu vyjádřit. a mnozí z vás, ne-li všichni, také
víte, že plné uvědomění si významu svědectví a modlitební podpory kontemplativních sester vyjádřil magistr
Timothy ve svém posledním listu Řádu.
Avšak nutno říct, že ne každá forma kontemplace byla našimi dominikánskými předchůdci přijata. Ve spisu
Životy bratří (Vitae Fratrum) nacházíme barvitý příběh o nešťastném bratrovi, který téměř ztratil víru kvůli
přehnané „kontemplaci“. V podobném smyslu si Humbert z Romaně ve svém dlouhém pojednání o kázání
otevřeně stěžuje na ty lidi, kteří „mají jedinou vášeň, a to kontemplaci“. Tito lidé, říká, vyhledávají „skrytý život
v klidu“ nebo „odlehlé místo pro kontemplaci“, a odmítají „reagovat na výzvy, aby svým kázáním přinášeli
užitek druhým“.
Poznamenejme tedy, že slovo „kontemplace“ v prvních dominikánských textech neobsahuje onen esoterický
a vrcholně mystický charakter, který získalo později, v 16. století. Lze ho chápat v souvislosti s pojmy usebrání
a odloučenosti, ale často se používá v mnohem prostším a přízemnějším významu – pro jednoduchý úkon
soustředění nebo modlitební studium. (A aby byl zmatek ještě větší, moderní doba má sklon ho používat jako
synonymum pro pojem modlitby vůbec.)
Humbert z Romaně jistě nemá v úmyslu stavět proti sobě život modlitby a život kázání. „Jelikož lidské
snažení nemůže ničeho dosáhnout bez Boží pomoci, nejdůležitější pro kazatele je, aby se stále uchyloval
k modlitbě,“ píše. Avšak modlitba a kontemplace, kterou Humbert z Romaně a první dominikáni doporučují
a o níž má být tato přednáška, je ta, která nás nutí „vyjít ven, k lidem“, podle Humbertova vyjádření. To
znamená, že nás vede k tomu, abychom se ujali kazatelského úkolu.
Na počátku našich úvah se podívejme nikoliv na některý ze slavných textů naší tradice, ale na poznámku
anonymního francouzského dominikána ze 13. století. Dotyčnou pasáž jsem našel ukrytou v rozsáhlém
komentáři k Apokalypse, která byla po staletí přisuzována Tomáši Akvinskému, ale nyní se soudí, že je dílem
dominikánů působících u sv. Jakuba v Paříži pod dohledem Huga de St. Cher v letech 1240 až 1244. Převážná
část tohoto komentáře je dost nudné čtení, ale určité pasáže jsou psány s jasností a silou, která připomíná dílo
moderního francouzského kontemplativce Simona Weila. v jedné takové pasáži poznamenává, že mezi věcmi,
které „by měl člověk v kontemplaci nahlížet“, a které by si měl „zapsat do knihy svého srdce“, jsou „potřeby
jeho bližních“.
122
V kontemplaci by měl vidět to, co by rád udělal pro sebe, kdyby byl v takové nouzi, a jak je veliká slabost
každé lidské bytosti ... Z toho, co víš o sobě, pochopit situaci svého bližního („intellige ex te ipso quae sunt
proximi tui“). A co vidíš v Kristu a ve světě a ve svém bližním, to zapiš do svého srdce.
Význam těchto řádků spočívá v tom, že soucitnou pozornost k bližnímu dávají do souvislosti s kontemplací.
A v jejich důrazu na sebepoznání a v otevřenosti vůči Kristu, bližnímu a světu bych rád viděl výrazně
dominikánskou notu. Pasáž končí prostým, ale důrazným odkazem na poslání kázat. Autor nás vyzývá, abychom
především poznali sami sebe a abychom byli pozorní ke všemu, co nás obklopuje – svět a bližní; máme hluboce
promýšlet ve svých srdcích to, co vidíme. Ale pak máme vyjít a kázat. „Nejdříve se dívej, pak piš, pak dávej ...
Nejprve je třeba studovat, pak uvažovat v srdci, a pak kázat.“
Zbytek mého proslovu bude rozdělen do 3 částí:
1) Kontemplace jakožto vize Krista;
2) Kontemplace jakožto vize světa;
3) Kontemplace jakožto vize bližního.
KONTEMPLACE: VIZE KRISTA
Když se řekne kontemplace, mnoho lidí napadne jako první jméno španělského karmelitána a mystika
sv. Jana od Kříže. Ale není to karmelitán Jan, o kterém chci zde mluvit. Rád bych obrátil pozornost
k duchovnímu autorovi, který je mnohem méně známý, k muži, jenž nosil shodou okolností totéž jméno jako
slavný Juan de la Cruz. Ale tento jiný Jan, tento méně známý Jan od Kříže, duchovní autor 16. století, byl
dominikán.
V době, kdy Juan de la Cruz, dominikán, publikoval své hlavní dílo, Diálogo (v polovině 16. století), byla
modlitba či kontemplace považována velkou částí Evropy za odvážnou a vysoce specializovanou činnost. Bylo
zde reálné nebezpečí, že celé generace lidí ztratí kontakt se zemitou prostotou evangelia a nebudou mít odvahu
učit modlitbě tak, jak jí učil Kristus. Juan de la Cruz ve svém díle přesvědčivě vyložil, jak přehnaný je důraz,
který jeho doba klade na mimořádné vnitřní zážitky, obhájil jednoduchou ústní modlitbu a ukázal důležitost
každodenního křesťanského zápasu o život ctností v procesu duchovní proměny.
Juan de la Cruz se ve svém Diálogo odhodlaně staví proti svým současníkům, kteří mají sklon modlitbu
vynášet téměř mimo lidský dosah a kteří mluví o kontemplaci v elitářském duchu, jako o něčem exkluzívním.
a tak se solí evangelia ve svých slovech – a s pichlavým humorem – náš dominikán říká: „Jestliže nebe mohou
dosáhnout pouze ti, kdo se věnují kontemplaci v přísném smyslu tohoto slova, pak musím říci totéž, co
odpověděl císař Konstantin biskupovi Acesiovi, jenž se na Nicejském koncilu projevil krajně nesmlouvavě:
»Vezmi si svůj žebřík a vystup do nebes vlastními prostředky, jestli jsi toho schopen, protože my ostatní nejsme
nic než hříšníci!«“
Tato břitká odpověď mi připomíná neméně vtipnou poznámku jistého staršího otce této provincie sv. Josefa.
Byl všeobecně znám – čemuž lze dobře rozumět – jako otec „Buzz“. Jednou, když se necítil dobře, šel k lékaři,
a ten mu řekl: „Bohužel, otče, to nejlepší, co teď můžete udělat, je úplně přestat s pitím alkoholu.“ Na to
dominikán odpověděl: „Pane doktore, nejsem hoden toho nejlepšího. Co je druhé nejlepší?“
Za jízlivou poznámkou dominikána Jana od Kříže stojí důležité sdělení: modlitba či kontemplace není něco,
čeho lze dosáhnout pouhým lidským úsilím, jakkoliv dobře míněným a jakkoliv usilovným. Modlitba je milost.
Je to dar, který nás pozvedne nad cokoliv, co bychom mohli sami dosáhnout asketickou praxí nebo meditativní
technikou. Společenství s Bohem, skutečné přátelství s Bohem v modlitbě, je nedosažitelné i pro silné, ale Bůh
nám ho může udělit ve vteřině, bude-li si to přát. „Někdy je člověk, než se začne modlit, ve stavu zavržení, a než
skončí, je ve stavu spasení,“ směle prohlašuje dominikánská homilie ze 13. století.
William Peraldus, autor této homilie, říká něco, co nebylo další tři století vyřčeno, a to z důvodu, o kterém
jsme již mluvili: že totiž modlitba ve své nejčistší podobě byla považována za něco téměř nedosažitelného. On
však tvrdí, a to bez nejmenšího zaváhání i bez přehnaného sebevědomí: „Modlitba je tak snadné zaměstnání!“
Tento výrok možná zní naivně. Ale domnívám se, že svou autoritu odvozuje ze samotného Evangelia. Což
nás v evangeliu Kristus nepovzbuzuje k tomu, abychom se modlili s velkou prostotou srdce a přímostí? Kdykoliv
v běhu věků byli dominikáni konfrontováni s detailními metodami a technikami meditace, s dlouhými seznamy
123
instrukcí, jak si počínat při meditaci a čeho se vystříhat, jejich reakce byla stejná: instinktivně cítili, že něco není
v pořádku.
Typická je například reakce Bede Jarretta. Na jednom místě poznamenává, a to se skutečnou lítostí, že se
může někdy modlitba „zúžit na tvrdá a pevná pravidla“, může být tak „zmapovaná a uspořádaná“, že „se dá
těžko považovat za jazyk srdce“. Když se něco takového stane, pak podle památných Jarrettových slov „zmizí
veškeré dobrodružství, jakož i veškeré osobní zasažení a tedy celá kontemplace. Tolik se snažíme a trápíme,
abychom mysleli na Boha! Instrukce jsou tak podrobné a naléhavé, že zapomínáme na to, čemu se vlastně
chceme naučit. Důsledkem je, že se nudíme a Bůh bezpochyby také.“
Sv. Terezie z Avily v souvislosti s modlitbou vyznává, že „některé knihy o modlitbě“, které četla, ji vybízely,
aby odložila – jako pozitivní překážku – „myšlenky na Kristovo lidství“. Nějakou dobu se Terezie snažila tuto
radu následovat, ale brzy si uvědomila, že život modlitby, který by vylučoval Krista, by byl přinejmenším natolik
pochybený, nakolik by byl mystický! Zmiňuji tuto skutečnost proto, že pěkně dokresluje reakci dalšího
dominikána šestnáctého století, Francisca di Vittoria, na tento typ abstraktního mysticismu. Vittoria, tento
tomista stojící nohama na zemi, píše:
V dnešní době praktikují mniši nový druh kontemplace, spočívající v rozjímání o Bohu a o andělech. Tráví
dlouhé hodiny ve stavu povznesení mysli, uvažujíce o ničem. Bezpochyby je to velice dobré, ale v Písmu o tom
nenalézám nic, a není to ani, při vší úctě, doporučováno svatými. Pravá kontemplace je čtení Bible a studium
pravé moudrosti.
Tento poslední Vittoriův výrok prozrazuje, pokud se nemýlím, přímý vliv svatého Dominika. Jak dobře víte,
nesložil Dominik pro své bratry nikdy žádný zbožný nebo duchovní text či odkaz. Byl především a vždy
kazatelem, nikoliv spisovatelem. A přesto máme – ačkoliv nás dělí taková vzdálenost v čase – v tradici
zachováno velké množství detailů, co se týče jeho modlitby a kontemplace. Vděčíme za to mimo jiné
Dominikovu mimořádnému temperamentu. Měl výbušnou povahu, která ani zdaleka nebyla životem modlitby
a kontemplace potlačena, ale jak se zdá, naopak úžasně probuzena a uvolněna. Byl mužem „úchvatné svobody“,
jak jednou řekl kardinál Villot. Když se modlil, nedokázal se ovládat. Byl schopen k Bohu křičet z plných plic.
Z toho plynulo, že i jeho osobní modlitba byla pro bratry otevřenou knihou. v noci, když zůstal sám v kostele,
se často jeho hlas nesl celým klášterem.
Tak se Dominik modlil vším, čím byl – tělem i duší. Soukromě se modlil s intenzivní a pokornou zbožností
a s toutéž hlubokou vírou a silným dojetím se veřejně modlí mešní modlitby. Ačkoliv intenzita Dominikovy víry
a citovosti je třeba neobvyklá, stejně jako délka jeho nočních vigilií, ve všem ostatním je neodlišitelná od
modlitby kteréhokoliv zbožného křesťana či křesťanky. Jeho modlitba není nijak esoterická. Je vždy prostá, vždy
církevní.
Podle mého názoru je jedním z největších kladů dominikánské kontemplativní tradice její umíněný odpor
k esoterické auře či spirituální záři, která má tendenci obklopovat kontemplaci. Dobře známý kazatel anglické
provincie, Vincent McNabb ze Severního Irska, rád znova a znova stahoval s charakteristickým humorem
předmět kontemplace z oblačných výšin mysticismu dolů na zemské pláně evangelní pravdy. V souvislosti
s podobenstvím o farizeovi a celníkovi McNabb píše:
Celník nevěděl, že je ospravedlněn. Kdybyste se ho zeptali: „Umíš se modlit?“, asi by vám odpověděl, „Ne,
neumím. Pomýšlel jsem na to, že se zeptám farizea. Zdá se, že o tom ví všechno. Já jsem mohl nanejvýš říci, že
jsem hříšník. Moje minulost je tak hrozná. Neumím si sám sebe představit, jak se modlím. Lépe mi jde okrádání.
V „Devíti způsobech modlitby“ máme možnost zahlédnout sv. Dominika, jak osobně opakuje celníkovu
modlitbu, když leží na zemi v prostraci před Bohem. Dozvídáme se, že „jeho srdce bylo probodeno lítostí, rděl
se hanbou a říkal, někdy dost hlasitě, aby byl skutečně slyšen, slova z evangelia: Pane, buď milostiv mně,
hříšníkovi.“
V životě modlitby těch dominikánských kazatelů, kterých si nejvíc vážím, jsem vždy bez výjimky našel něco
z této obecné potřeby a evangelijní prostoty. Tito kazatelé se nebojí v modlitbě mluvit k Bohu přímo, jako
k příteli. Ale vždy se instinktivně vrací k přímočaré prosebné modlitbě evangelia. Zde je například modlitba
sv. Tomáše Akvinského:
Přicházím k tobě jako hříšník, ó Bože, zdroji veškerého slitování. Jsem nečistý, prosím, očisť mě. Slunce
spravedlnosti, dej světlo slepému ... Ó Králi králů, obleč ubohého.
124
Všemohoucí, věčný Bože, ty vidíš, že přistupuji ke svátosti tvého jednorozeného Syna, našeho Pána Ježíše Krista.
Přicházím jako nemocný k lékaři života, jako nečistý ke zdroji milosrdenství, ... jako chudák a ubožák k Pánu
nebe a země.
Slova této modlitby byla vyřčena v hluboké chudobě ducha. Ale zároveň jsou nesena naprostou důvěrou. Jak
je to možné? Protože slova této modlitby jsou slova evangelia, protože jejím středem je Kristus, Dárce života
a zdraví, Zdroj slitování.
KONTEMPLACE: VIZE SVĚTA
V některých náboženských tradicích s sebou kontemplativní život nesl téměř úplný odklon od světa,
a v případě jistých asketů znamenal dokonce odvrat nejen od nejbližší rodiny a přátel, ale od lidí vůbec, nebo
aspoň od těch, kteří se potýkají se slabostí či světskými vášněmi. Naštěstí kontemplativní život našich
nejslavnějších dominikánů – kazatelů a světců – se nikdy nevyznačoval tímto rigidním, zákonickým postojem.
Pěkný příklad dominikánského přístupu je krátká, výše zmíněná glosa ze 13. století od anonymního
dominikána z kláštera sv. Jakuba v Paříži: „K tomu, co má člověk nahlédnout v kontemplaci,“ patří „potřeby
bližních“ a rovněž „veliká slabost každé lidské bytosti“. Kontemplativní dominikán, autentický apoštol,
nesvolává kletby na hříšný svět. Naopak, vědom si své vlastní slabosti a v pokoře sjednocen s potřebami světa
stahuje na zem požehnání.
V Dialogu sv. Kateřiny Sienské je velmi působivé místo: Bůh Otec žádá světici, aby k němu pozvedla oči,
neboť jí chce ukázat velikost své soucitné péče o celý svět. „Pohleď do mé ruky,“ říká Otec. Kateřina tak učiní
a spatří něco velmi vzrušujícího: Boží ruka drží a objímá celý svět. Nato Otec říká: „Má dceruško, pohleď a věz,
že nikdo mi nemůže být odňat ... Jsou moji, neboť jsem je stvořil a nevýslovně je miluji. Proto k nim budu
navzdory jejich neřesti milosrdný ... a přijmu tvou modlitbu, neboť jsi ji ke mně pozdvihla s tak velkou láskou
a takovou bolestí.”[Dialog, 18. kap., Krystal OP 1998, str. 34 – pozn. překl.]
Z tohoto úryvku je zřejmé, že Kateřinina vášnivá oddanost světu nepramení pouze z instinktu velkodušného
srdce. Je založena rovněž na hlubokém teologickém vhledu a porozumění. To platí i pro ostatní dominikány.
Německý tomista Josef Pieper například charakterizoval vizi Tomáše Akvinského jako teologicky fundovanou
„světovost“! Tento výrok je na první pohled zarážející, ale jestliže jej správně pochopíme, můžeme ho vztáhnout
nejen na Kateřinu, ale i na samotného Dominika.
Můj oblíbený obraz svatého Dominika z Boloně, malovaný na dřevě, zachycuje „zázrak s chlebem”, který
se podle tradice udál v konventu S. Maria alla Mascerella. Toto středověké dílo naznačuje Dominikovu
kontemplativní identitu černou kapucí staženou přes hlavu. Ale tento muž, kterého vidíme před sebou, jenž je
především „vir evangelicus“, muž „in persona Christi“, zde sedí v kruhu bratří, u stolu, u jídla, které připomíná
„zázrak s chlebem“, ale rovněž vyvolává představu komunitního a liturgického života, skutečného
eucharistického společenství. Dominikův pohled je neobyčejně jasný. Jeho fyzická podoba vzbuzuje dojem
prostoty, vyrovnanosti se sebou a se světem kolem něj. Neznám ve středověké ikonografii jiný náboženský obraz
nebo fresku, kde by byl světec zobrazen s takovou klidnou důvěrou a pokojným duchem.
Jeden malý detail zasluhuje zmínku: Dominikova pravá ruka drží pevně chléb, zatímco levá, neméně silně
a pevně, spočívá na stole. Dominik na tomto obrazu, stejně jako historický Dominik, se vyznačuje velmi pevným
a vitálním uchopením světa, který ho bezprostředně obklopuje.
Tato otevřenost vůči světu je výraznou charakteristikou mnoha dominikánských kazatelů. „Když jsem se stal
křesťanem, neztratil jsem ze zřetele svět,“ říká Lacordaire. A v podobném smyslu na konci právě minulého
století říká Vincent McNabb svým bratřím: „Svět čeká na ty, kteří ho milují... jestliže lidi nemiluješ, nekaž jim kaž sobě!“
Yves Congar si jednou vzal na mušku kontemplativce, jejichž vášeň pro Absolutno je vede k tomu, že se
nezajímají o svět, o „pravdivou niternost věcí“, o skutečnost, že „věci existují samy o sobě, že mají svou vlastní
přirozenost a potřeby“. Snažil se jim vysvětlit, co považuje za důležité, jakkoliv neočekávané, v dominikánské
vizi Tomáše Akvinského – totiž její „světskou“ kvalitu. Podle Congarova názoru člověk „autenticky světský“,
jako sv. Tomáš, je „ten, pro něhož se substance věcí stává skutečnou a zajímavou skrze tu práci, kterou mu Bůh
svěřil“. Podobně v dopise dominikánskému příteli v roce 1959 vyjadřuje určitý nesouhlas s tím, co označuje jako
„rozdělení kontemplativního a aktivního života“:
125
Jestliže můj Bůh je Bohem Bible, živým Bohem, „který Je, který byl a který přijde,“ pak je neoddělitelný od
světa a od lidí ... Mé konání tedy spočívá ve vydanosti Bohu, který mi umožňuje být článkem jeho božské aktivity
zahrnující svět a ostatní lidi. Můj vztah k Bohu není kultovní úkon, který by vystupoval ode mne k Němu, ale
spíše úkon víry, ve kterém se vydávám aktivitě živého Boha, sdílejícího se podle svého plánu světu a ostatním
lidem. Já se mohu pouze s vírou postavit před Boha, nabídnout mu celé své bytí a schopnosti, abych byl tam,
kde mě Bůh očekává, tedy abych byl spojovacím článkem mezi Boží aktivitou a světem.
Když jsem četl tento úryvek z Congarova dopisu, připomněl mi jedno z nejvýznamnějších vidění sv. Kateřiny
Sienské, v němž se sv. Dominik zjevuje právě jako určitá „spojnice“ mezi Boží aktivitou a světem. Kateřina
podává zprávu svému dominikánskému příteli, otci Bartolomeovi, že nejprve viděla Božího Syna vycházejícího
z úst věčného Otce. A pak ke svému úžasu spatřila, jak z Otcova srdce vystupuje „nejblaženější patriarcha
Dominik“. Aby rozptýlil její úžas, Otec řekl: „Jako můj Syn přirozeností ... mluvil ke světu, tak i Dominik, můj
adoptivní syn.“ Spojení mezi Dominikem a Otcem v tomto vidění nemohlo být intimnější. Ale kazatel se zde
neukazuje v obvyklé kontemplativní pozici, odvrácen od světa k Bohu. Spíše, stejně jako Boží Syn, vychází od
Toho, který od samého počátku „tak miloval svět“.
Podle Congarových slov celá Dominikova činnost spočívala v tom, že sám sebe s vírou a nadějí poddával
velké spásné Boží iniciativě. „Existuje jediná věc, která je reálná, která je pravdivá: vydat se Bohu!“, říká
Congar. Ale Congar si je dobře vědom, že toto vydání sebe sama v životě svatého Dominika a prvních bratří
nebylo nikdy jednoduše individuálním aktem vůle, ale znamenalo dennodenně „kráčet ve stopách Spasitele“ –
radikální a svobodné přijetí evangelního způsobu života.
Zde narážíme na velmi konkrétní a viditelné formy kontemplativní dimenze našeho života: například
společný chór, studium, řeholní observance, zachovávání řehole sv. Augustina, silentium. Tyto zvláštní praktiky
a cvičení znamenaly pro svatého Dominika živoucí část evangelní cesty. Avšak kázání bylo na prvním místě.
Myslím, že můžeme být vděční, že se tento názor na kázání vrací v posledních desetiletích zpět do Řádu
s důrazem a jasností.
Avšak jaké formy řeholního a kontemplativního života skýtají kázání nejlepší podmínky? Nepotřebujeme
dnes znovu objevit víru v tento aspekt naší tradice? Nejsme mniši; ale nejsme ani sekulární institut. Kázání je
zajisté duchovní činnost, ba dokonce kontemplativní. Ale pro svatého Dominika a první bratry mluvení o Bohu,
de Deo, – milost hlásání – předpokládalo předchozí mluvení s Bohem, cum Deo – milost bezprostřední modlitby
či kontemplace. V bratry přijatém apoštolském životě je horlivost ve službě bližnímu či pozornost k němu
nemyslitelná bez zápalu pro modlitbu a bez pozornosti k Bohu, a naopak.
Aby se stal člověk v našem Řádu kazatelem, nemusí se zřejmě stát mnichem žijícím v odloučenosti, ani
mystickým mistrem, dokonce ani svatým. Musí se stát, podle Humberta z Romaně, především modlícím se. Musí
se sám poddat Bohu, v modlitbě, s pokornou nadějí. Protože, jak říká sv. Kateřina, „nikdo nemůže předat to, co
v sobě nemá.“
To, na čem v posledku záleží, je samozřejmě hlásání. Kristus nám neřekl: „Buďte tiší a kontemplujte.“
Nařídil nám: „Jděte a hlásejte.“ Nicméně stojí za připomenutí, že pro první bratry byla milost hlásání, poddanost
živému Božímu Slovu, vždy úzce spojena se společným životem modlitby a adorace, s tím, co sv. Jordán Saský
pěkně nazývá „apoštolskou observancí“.
Způsob života a modlitby dominikánské komunity, jak ho chápal Jordán, nespočíval v nějaké vnější nebo
přikázané disciplíně. Spíše v něm s nadšením spatřuje příležitost, jak zde a nyní ve víře zakoušet přítomnost
vzkříšeného Krista mezi námi. V listu bratřím v Paříži mluví o potřebě každého z nás setrvat v pevném svazku
lásky a víry s bratřími. Kdybychom selhali, riskujeme, že promarníme příležitost skutečně se setkat se
vzkříšeným Kristem. Protože podle Jordánova mínění „člověk, který se odtrhl od jednoty bratrského
společenství, může sice čas od času pocítit slabou a pomíjející útěchu ducha, ale v plnosti nemůže spatřit Pána
jinde než s učedníky shromážděnými v domě“.
V modlitbě, ať už veřejné nebo soukromé, a v poslání kázat objevujeme in medio Ecclesiae, že Kristův život
je nyní v nás. On je náš vzkříšený bratr, k němuž se můžeme obracet, s nímž můžeme mluvit jako s přítelem.
Svatý Tomáš cituje Chrysostoma: „Uvaž, jaká radost je ti dopřána, jakou slávou jsi obdařen, že můžeš mluvit
v modlitbě k Bohu, hovořit s Kristem, žádat od něho cokoli chceš, po čemkoli toužíš.“
V kontemplaci obracíme veškerou svou pozornost na Boha. Ale to není všechno. Boží Slovo, ačkoliv
naprosto transcendentní ve svém zdroji, sestoupilo dolů na svět a přijalo tělo. „Bůh má být subjektem,“
poznamenal Simon Weil. Iniciativa je vždy na jeho straně. V naší práci, stejně jako v modlitbě, by Kristus neměl
být jen objektem našeho vztahu. On je Slovo žijící v nás, přítel, „v němž žijeme, pohybujeme se a jsme.“ A tak
si dovolme parafrázovat první list Janův: To je kontemplace, to je kontemplativní láska: ne že my
126
kontemplujeme Boha, ale že on nejdříve kontemploval nás, a že nyní v témže smyslu kontempluje svět – v nás,
ba dokonce skrze nás, jako součást tajemství svého vzkříšeného života v Církvi.
Před více než padesáti lety byl pozván francouzský existencialistický filosof Albert Camus, aby promluvil
k dominikánské komunitě v Latour-Maurbourg ve Francii. Povzbuzoval bratry, aby si zachovali svou
dominikánskou a křesťanskou identitu. „Dialog je možný jen mezi lidmi, kteří jsou věrní tomu, co jsou, a jsou
pravdomluvní.“ Být věrný tomu, co jsi. Vypadá to jednoduše. Ale jak dobře víme, zachovat dominikánskou
identitu s její evangelní jednoduchostí na jedné straně a s bohatstvím a rozmanitostí forem na straně druhé
nebylo nikdy samozřejmé. V kterékoliv době existuje nebezpečí, že některý aspekt naší identity se ztratí nebo
zapomene, nebo že bude ignorován. a důsledkem této skutečnosti bude, že kázání – tento hlavní úkol našeho
řádu – bude trpět.
Je-li v dnešní době nějaký aspekt nebo rozměr našeho života jako dominikánů v nebezpečí zanedbávání, pak
je to nepochybně kontemplativní rozměr. Na začátku této přednášky jsem zmínil příběh o jednom dominikánovi,
který téměř ztratil víru kvůli příliš hojné kontemplaci. Velmi pochybuji, že by se něco takového mohlo stát
v Řádu dnes. Pokud nám něco takového hrozí, pak je to v tomto světě vysokých rychlostí, světě rozvinutých
technologií ztráta víry kvůli přílišné aktivitě!
V tomto kontextu se mi zdá velmi povzbuzující a inspirativní poznámka, kterou učinil v jednom ze svých
posledních rozhovorů Marie-Dominique Chenu. Snad díky tomu, že žil u sv. Jakuba v Paříži, tedy ve stejném
konventu jako onen anonymní bratr ze třináctého století, kterého jsem zmínil dříve, objevil Chenu, že to, co
viděl ve světě jej nějakým způsobem podnítilo ke kontemplaci. Svět a Slovo Boží, na tom Chenu trvá, nesmí
být oddělovány. „Naší prioritou je vyjít do světa. Svět je tím místem, kde Boží Slovo získává význam“. Toto
jsou tvrzení, kterým dnes, myslím, rozumíme. Jsou dědictvím, které jsme obdrželi od dvacátého, a dokonce už
od třináctého století. Ale ještě zajímavější Chenuho poznámka se týká jeho vlastní počáteční zkušenosti s Řádem
a důvodu, proč do Řádu vstoupil. Říká: „Neměl jsem v úmyslu vstoupit do Řádu, ale dotkla se mne atmosféra
místa.“ Doplňuje, že nešlo o striktně vzato monastickou atmosféru, ale o ducha kontemplace. Byla to právě
„kontemplativní atmosféra“, která ho přitáhla. A nejen to – též oddanost bratří vůči studiu, a všeobecné ovzduší
intenzivní a asketické odevzdanosti, to vše si Chenu podržel po mnoho let. Říká: „Po celý život jsem sklízel
plody oněch kontemplativních kádrů“.
Samozřejmě, že i Tomáš Akvinský kontemplativnímu životu věnuje ve své Summě pozornost. Již jsem zde
hovořil o „laickém duchu“ Akvinasově – jak pohlížel s respektem na věci tohoto světa. Přesto v Summě, když
probírá kontemplativní život, zdůrazňuje Akvinas též to, co nazývá „věčné věci“. Píše: „Kontemplativní život
sestává také z jisté svobody ducha. Tak říká Řehoř, že kontemplativní život dává určité osvobození mysli,
protože se týká věcí věčných.“
Ono „osvobození mysli“, pocházející z kontemplace, není vyhrazeno pouze uzavřeným kontemplativcům.
Toto osvobození potřebujeme my, jako kazatelé, možná více než kdokoli jiný. Vždyť bez něho nám hrozí
nebezpečí, že se staneme vězni ducha doby a módy. A nakonec to co budeme kázat, nebude Slovo Boží, ale
slovo naše, nebo nějaká naše vlastní ideologie. Taková slova, takové zprávy však budou světu jen málo užitečné,
i kdyby se zdálo, že je neseme až na nejzazší hranice lidských potřeb. Vždyť i Evangelium, i naše vlastní tradice
nám připomíná, že ono „vyjít na veřejnost“ znamená pro nás vydat se na cestu dovnitř. Eckhart říká: „Bůh je
uvnitř, my jsme venku. Bůh je doma, my jsme v cizině ... Bůh vede spravedlivé úzkými stezkami na širokou
cestu, takže oni pak mohou vyjít na veřejnost.“
KONTEMPLACE: VIZE BLIŽNÍHO
V klasické náboženské literatuře je slovo „extáze“ spojeno se slovem kontemplace. Dnes však toto slovo ve
slovníku ulice znamená již pouze jednu a jen jednu věc: velmi silnou a nebezpečnou drogu! Během staletí
neměli dominikáni nikdy skrupule, když užívali tohoto slova v souvislosti s modlitbou nebo kontemplací. Přesto
je následující ostrá a inspirativní Eckhartova poznámka k této věci typická. Říká: „Kdyby byl někdo v extázi,
v takové jako sv. Pavel, a věděl by, že nějaký nemocný potřebuje trochu polévky, považoval bych za daleko lepší
vzdát se své láskyplné extáze a ukázat větší lásku tím, že se postarám o druhého v jeho nouzi.“ „Láska“ – toť
ono, toto malé slovíčko Evangelia, semínko milosti zájmu, připomínka nám všem toho, co kontemplace –
křesťanská kontemplace – opravdu znamená!
Jeden z nejčastěji zdůrazňovaných postřehů o sv. Dominikovi je, že „věnoval den bližnímu a noc Bohu“. Je
to výstižný postřeh, ale není plně pravdivý. Vždyť i poté, co skončil den, v nočním silentiu, v samotě
Dominikových dlouhých nočních vigiliích, nebyl bližní zapomenut. Jak dosvědčuje jeden ze světcových
127
současníků – bratr Jan z Boloně – měl Dominik ve zvyku, po té, co strávil dlouhou modlitbu s tváří na dlažbě
chrámu, vstát a vykonat dva skutky věrnosti. Nejprve v kostele „navštívil postupně každý oltář ... před půlnocí“.
Poté však „velmi tiše navštívil spící bratry; a bylo-li to nutné, přikryl je přikrývkou“.
Způsob, jakým byl tento výčet napsán, dává tušit, že Dominikova úcta k jednotlivým oltářů v kostele je nějak
intimně spjata s jeho uctivou péčí o spící bratry. Je to více méně tak, že jestliže Dominik uznává nejprve
přítomnost posvátna v oltářích, pak, a to s nemenší úctou, uznává jeho přítomnost i ve svých vlastních
spolubratřích. Stále mi zní v uších výrok, který citoval Yves Congar před mnoha lety z Nicolse Cabasilase. Zní:
„Mezi veškerým stvořením pouze lidská přirozenost může pravdivě být oltářem.“ Sám Congar podtrhuje ve své
knize Tajemství Chrámu: „Každému křesťanovi náleží titul »svatý« a »chrám«.“ A opět, jako ozvěna Pavlovské
vize, píše první nástupce sv. Dominika Jordán Saský komunitě dominikánských mnišek: „Boží chrám je svatý,
a vy jste ten chrám; a není vůbec žádných pochyb, že Pán ve svém chrámu je, že přebývá ve vás.“
Nejvýznamnější z těch, kdo se v rámci dominikánské tradice věnovali otázce bližního v kontemplaci, je podle
mého názoru sv. Kateřina Sienská. Hned na první stránce jejího Dialogu se dovídáme, že „když její duše vzlétla
v modlitbě do velkých výšin“, zjevil jí Bůh o tajemství a důstojnosti každé lidské bytosti něco důležitého.
„Otevři oči svého rozumu a upři je na mne, pak uvidíš důstojnost a krásu mých tvorů, kteří jsou obdařeni
rozumem.“ Kateřina okamžitě uposlechla. Když však otevřela oči své mysli v modlitbě, spatřila nejen Boha
a sebe v Bohu jako Jeho obraz, ale také novou slitovnou vizi a pochopení bližního. „Okamžitě se cítila nucena
milovat bližního jako sebe, neboť viděla, jak velice je sama Bohem milován, spatřila se ve zřídle moře božské
esence.“
Jsem přesvědčen, že těchto několik Kateřininých slov obsahuje důkaz jednoduché pravdy: zdrojem jejího
vidění bližního a příčinou jejího hlubokého uznávání individuální osoby, je její kontemplativní zkušenost. To,
co obdržela Kateřina v modlitbě a kontemplaci, je totéž, co před ní obdržel Dominik – ne prostý příkaz Boží
milovat svého bližního tak, jak je sama milována, ale nezapomenutelné nahlédnutí za nebo pod symptom lidské
úzkosti a utrpení, do skryté slávy a důstojnosti každé osoby. Kateřiny se toto vidění tak hluboce dotklo, že při
jedné příležitosti upozornila Rajmunda z Kapuy, že kdyby jen mohl vidět tuto krásu – vnitřní, skrytou krásu –
jednotlivé osoby tak, jak ji viděla ona, přál by si za ni trpět i zemřít. „Ach otče, ..., jsem přesvědčena, že
kdybyste viděl krásu lidské duše, přál byste si vytrpět tisíckrát smrt, kdyby to bylo možné, abyste dovedl jedinou
duši ke spáse. Nic z tohoto smyslového světa kolem nás nemůže snést srovnání s milovatelností lidské duše.“
Podsouvání touhy tisíckrát umřít kvůli bližnímu zní poněkud extrémně. Ale je to pro Kateřinu typické. Na
jiném místě Kateřina píše: „To jsem já, chudý ubožák, žijící v těle, přece však v touze stále mimo své tělo! O,
dobrý laskavý Ježíši! Umírám a nemohu umřít.“ Tuto poslední frázi „umírám a nemohu umřít“ opakuje Kateřina
ve svých dopisech mnohokrát. O dvě století později užívá tutéž frázi jiná mystička, karmelitka sv. Terezie
z Avily, ale užívá ji zcela odlišným způsobem než Kateřina. Věrna svému karmelitánskému povolání upíná
Terezie s hlubokou touhou celou svou pozornost na Krista, svého Snoubence. Bez něho je svět téměř, ne-li
úplně, nezajímavý. A tak nám v jedné své básni Terezie říká, že „umírá“ na velikou duchovní bolest – protože
nemůže ještě fyzicky „umřít“ a tak být s Ježíšem sjednocena v nebi:
Namáhajíc se žít tento život běd
s mukou ostrou a hlubokou křičím:
„umírám, protože neumírám“.
Když užívá Kateřina fráze „umírám, protože nemohu umřít“, nikdy proto, aby vyjádřila touhu dostat se mimo
tento svět. Samozřejmě, že Kateřina, stejně jako Terezie, touží být s Kristem. Ale její vášeň pro Krista ji, jako
dominikánku, nutí chtít sloužit Tělu Kristovu Církvi zde a nyní ve světě, a to jakýmkoliv možným způsobem.
Mučivý účinek její touhy pochází z toho, že si je vědoma, že veškeré její úsilí je nevyhnutelně omezené. Píše:
„Umírám a nemohu umřít; pukám a nemohu puknout, pro mou touhu po obnovení Církve svaté, po Boží cti a po
spáse všech.“
Mysticismus sv. Kateřiny je stejně jako Dominikův církevní mysticismus ekleziálním mysticismem. Je to
mysticismus služby, nikoliv mysticismus psychologického entusiasmu. Pro oba, sv. Kateřinu i sv. Dominika,
je samozřejmě prvořadým ohniskem zájmu Bůh, ale bližní, stejně jako potřeby bližního, nejsou nikdy
zapomenuty. Při jedné příležitosti, když jedna skupina poustevníků odmítla opustit svůj život v samotě v lese,
ačkoliv jejich přítomnost byla pro Církev v Římě naléhavě potřebná, jim Kateřina hned se strohým sarkasmem
napsala: „Nyní už je duchovní život opravdu příliš povrchně zakořeněn, když se ztratí změnou místa. Jak se zdá,
je Bůh Bohem místa a lze Jej nalézt pouze v lese a nikde jinde, i když by to bylo velmi potřeba!“
Tento Kateřinin výbuch neznamená, že by neměla žádně pochopení pro řádné nástroje a podpůrné prostředky
nutné pro kontemplativní život: například samotu, duchovní obnovu nebo mlčení. Speciálně mlčení Kateřina
128
uznávala. Ale co nemohla vůbec potvrdit bylo zbabělé mlčení jistých služebníků evangelia, kteří byli podle
jejího názoru povinni v zájmu pravdy a spravedlnosti křičet hlasitě a jasně. „Křič jako bys měl milión hlasů“,
naléhá, „Toto je mlčení, které zabíjí svět.“
Stejně naléhavý tón slyšíme o dvě století později v dopise, který domů do Španělska poslal dominikánský
kazatel Bartolomé de Las Casas. Psal se rok 1545. S nemalou odvahou již tehdy Bartolomé rozpoznal, že jeho
povoláním se má stát to, že bude hlasem těch, kdo nemají vůbec žádný hlas. Tím, že byl denně konfrontován
se strašným ponižováním a mučením nevinných lidí ze svého okolí, byl předurčen déle již nemlčet. Píše: „Jsem
přesvědčen, že si Bůh přeje, abych zaplnil nebesa i zem, a znovu celou zem, křikem, slzami a sténáním.“
Las Casas nikdy nezakládal sílu své invence pouze na citech. Stále a stále vidíme tohoto dominikánského
kazatele jak ve svých spisech apeluje na to, co nazýval „inteligence víry“. Podle Las Casase bylo nejlepším
způsobem jak dospět k pravdě evangelia to, že „sami sebe doporučíme se vší vážností Bohu a velmi hluboce
ryjeme – dokud nenajdeme základy.“ A právě na této úrovni pokorné avšak vytrvalé meditace se Bartolomeo
setkával ne s pouhou pravdou o Bohu, ale s Bohem samotným, s Bohem Bible, Otcem Krista Ježíše, s žijícím
Bohem, který podle vlastních Bartolomeových slov má „velmi svěží a živou paměť na ty nejmenší
a nejzapomenutější“.
Tím, že dovolil, aby byl tímto způsoben vystaven tváři Krista ukřižovaného v sužovaných, tím byl
Bartolomeo synem svého otce, Dominika. Vždyť Dominik byl mužem posedlým ne pouze viděním Boha, ale
rovněž hlubokým vnitřním přesvědčením o lidské nouzi. Právě mužů a žen jeho vlastní doby, jeho součastníků,
se týkalo to, že Dominik jejich nouzi přijímal v modlitbě téměř jako zranění, právě jich se týkalo předávání
všeho, co v kontemplaci získal.
Samotným jádrem života svatého Dominika byla hluboká kontemplativní láska k Bohu – k prvnímu
a poslednímu. Ale co na nás okamžitě udělá hluboký dojem, když pročítáme rané postřehy o Dominikově životě
modlitby, je místo věnované ostatním – oněm sužovaným a utiskovaným – uvnitř samotného úkonu
kontemplace. Tito „alii“ – ostatní – nejsou pouhým pasivními přijímateli Dominikových omilostněných kázání.
Dokonce těsně před samotným kazatelským úkonem, kdy se svatý Dominik stává jakýmsi kanálem (rozuměj
kanál jako u televize, nikoliv jako na ulici – pozn. překl.) milosti, obývají tito lidé – sužovaní a utiskovaní –
„nejvnitřnější svatyni jeho soucitu“. Jsou dokonce částí oněch „contemplata“ v contemplata aliis tradere. Jordán
Saský píše:
„Bůh mu (Dominikovi) dal zvláštní milost plakat nad hříšníky a nad sužovanými a utiskovanými; snášel
jejich úzkost v nejvnitřnější svatyni svého soucitu a vroucí sympatii, kterou k nim cítil ve svém srdci, rozléval
v slzách, které kanuly z jeho očí.“
Konkrétně to samozřejmě znamená, že když se Dominik modlil, nezapomínal se přimlouvat za ty lidi,
o kterých věděl, že jsou v nouzi, zejména za hříšníky. Je zde však ještě něco více – nějaká „zvláštní milost“,
abychom užili slov Jordána Saského. Ta rána poznání, která otevírala v kontemplaci Dominikovu mysl a srdce
a která mu dávala v děsivé nechráněnosti zakoušet bolest a nouzi bližního, nemůže být vysvětlena zjednodušeně
jako hromadící se vzpomínky na pozorovanou bolest nebo jeho přirozenou náklonností. Apoštolské zranění,
které Dominik přijímá a které ho uschopňuje jednat a kázat, je zranění kontemplativní.
ZÁVĚR
Vzpomínám si, jak jsem se ještě jako novic tázal na kontemplaci jednoho z kněží v klášteře, nádherného
člověka jménem Cahal Hutchinson. Ptal jsem se: „Jaké je tajemství dominikánské kontemplace?“ Otec Cahal
trochu zaváhal, usmál se na mne a pak řekl: „Bratře Pavle, nikdy to nesmíš říci karmelitánům ani jezuitům, ale
my žádné tajemství nemáme, kromě tajemství Evangelia!“ Pak pokračoval: „Každopádně ti jako dominikán
mohu prozradit dva zákony kontemplace.“ Okamžitě jsem se zápalem novice uchopil tužku a papír. a Cahal řekl:
„První zákon zní – modli se. A druhý zákon je – nepřestaň!“ Zdá se, že toto jsou, mí bratři, první a poslední
slova, která se dají říci k našemu tématu.
129
OBSAH
PROMULGAČNÝ LIST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2
DOPIS JANU PAVLU II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
DOPIS FR. TIMOTHY RADCLIFFOVI, MAGISTRU ŘÁDU KAZATELŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
SEZNAM ÚČASTNÍKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
Hlava I
OZNÁMENÍ
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Hlava II
SOUČASNÉ VÝZVY PRO POSLÁNÍ ŘÁDU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Humanizovat globalizaci: prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Co očekáváme od globalizace? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Některé důsledky globalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Humanizovat globalizaci: výzva pro poslání kazatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
V církvi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pro Řád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
„Volání lidí okolo nás“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vliv různých náboženských a nenáboženských souvislostí na dominikánské poslání . . . . . . . . . . . . . . . . .
Různé náboženské kontexty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Křesťanské kontexty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzvy spojené s prosazováním a ochranou důstojnosti lidské osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzvy nové evangelizaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Volání lidí kolem nás . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Důvěryhodnost našeho svědectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Jednotlivá doporučení a nařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vkročení do velkých debat společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Spravedlnost a mír . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ochrana stvoření (ekologie) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Sdělovací prostředky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Sekty a nové duchovní směry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Formace bratří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Bratrská solidarita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Finanční solidarita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
17
18
18
19
20
20
20
21
21
22
22
23
23
24
25
25
25
26
26
26
27
27
27
Hlava III
DE VITA INTELECTUALI
................................................
Prológ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Štúdium ako misericordia veritatis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Miesto filozofie v intelektuálnom živote Rehole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dialóg a nová teológia poslania . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzvy k poslaniu intelektuálneho súcitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Iniciačná formácia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyhlásenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
130
28
28
28
30
30
31
32
32
Odporúčania . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poverenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nariadenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Špecializácia a doplnkové štúdiá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Potreba výmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výmena informácií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie a poverenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výmena a vzájomné pôsobenie profesorov a ďalších, ktorí sú zodpovední za štúdium . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie a poverenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výmena knižničných prameňov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poverenie a výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie, vyjadrenia vďaky a odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Permanentná formácia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzvy plánovania . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyhlásenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dominikánski profesori na nedominikánskych inštitútoch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie a výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Komisia pre intelektuálny život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčania . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nové výzvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pontifikálna univerzita sv. Tomáša Akvinského (Pust / Angelikum) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyjadrenia vďaky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poverenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyhlásenie a nariadenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyjadrenia vďaky, výzva a poďakovanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
École Biblique et Archéologique Française, Jérusalem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie a odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyjadrenie, poverenie, poďakovanie a odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Fribourg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyjadrenia vďaky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyjadrenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Commissio Leonina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie a vyjadrenia vďaky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Historický inštitút . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie, vyjadrenia vďaky a odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Univerzita sv. Tomáša (UST) v Manile . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie, poverenie a odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Iné inštitúcie a programy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie, vyjádrenia vďaky, výzvy, odporúčania . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nariadenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie a odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
131
32
32
33
33
33
33
33
33
34
34
34
34
34
34
34
34
34
34
35
35
35
35
35
35
35
35
35
36
36
36
36
36
36
36
36
36
36
37
37
37
37
37
37
37
37
37
38
38
38
38
39
40
Hlava IV
KONTEMPLATIVNÍ ŽIVOT – SPOLEČNÝ ŽIVOT . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kontemplace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dominikánská kontemplace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Liturgie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mlčení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Svoboda a kázeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pověření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pověření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Život v spoločenstve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Osobné šťastie a bratstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Citový život a identita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Podmienky pre bratský život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dôležitosť skutkov spoločenstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Podieľať sa na niečom podľa schválených kritérií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nariadenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žiadosť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Napätie medzi spoločným životom a poslaním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pokušenia proti spoločnému životu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nariadenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nie násilie vo vnútri spoločenstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Spoločenstvá otvorené voči dominikánskej rodine a iným osobám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Život spoločenstva a informačná kultúra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva – povzbudenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Plánovanie a činnosť v živote spoločenstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Plán spoločenstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nariadenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poslušnosť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Bratia spolupracovníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nariadenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žiadosť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poďakovanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Bratia trvalí diakoni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
41
41
41
42
43
43
44
44
45
45
45
45
46
46
46
46
46
47
47
47
47
47
47
48
48
48
48
49
49
49
49
49
49
50
50
51
51
51
52
52
52
Hlava V
MNIŠKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dychtivé očekávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Setkání a přijetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
V srdci svatého kázání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dominik a mnišky kazatelského řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Život mnišek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Služba bratří klášterům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
132
53
53
53
53
54
54
55
Formace bratří a kontemplativní život mnišek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žádost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Teologické studium mnišek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žádost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Posílení existujících klášterů a zakládání nových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žádost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Historicky významné kláštery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žádost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kláštery, které vzhledem ke sníženému počtu mnišek a různým omezením z důvodů věku a nemoci
neumožňují vést důstojný dominikánský kontemplativní život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mezinárodní komise mnišek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žádost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Federace, asociace a jiné formy spolupráce
.....................................................................................
Přítomnost mnišek na generálních kapitulách bratří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vizitace klášterů magistrem Řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
55
55
55
55
55
56
56
56
už
56
57
57
58
58
58
58
58
Hlava VI
POVOLÁNÍ A FORMACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Srdce povolání dnes: realita globalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Globalizace jako kontext . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Globalizace jako výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žádost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Globalizace jako materia apta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Srdce formace: contemplari et contemplata aliis tradere . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kontemplace a počáteční formace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kontemplace a permanentní formace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kontemplace a formátoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
59
59
59
59
60
60
60
60
60
61
61
61
61
62
62
62
62
62
Hlava VII
EKONOMIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prohlášení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prohlášení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Získávání prostředků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prohlášení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
133
63
63
63
64
64
65
65
65
65
65
65
Výdaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Spiritualita syndika
..........................................................................
Praktická realizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Exhortace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prohlášení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Exhortace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
65
65
65
66
66
66
66
66
Hlava VIII
DOMINIKÁNSKA RODINA
..............................................
Prológ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Životnosť, pluralita a spoločenstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Niekoľko ťažkostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Rehoľa kazateľov a dominikánska rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzvy a odporúčania ku spolupráci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
V rovine štruktúr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Fundácie a plány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mať účasť na výdavkoch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Deň Dominikánskej rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zhromaždenia Dominikánskej rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Solidarita vo vnútri Dominikánskej rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prednostné oblasti spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva a odporúčania . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poverenie a odporúčanie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Blahoželanie a poďakovania . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dominikánsky laikát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Odporúčania a vyhlásenia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyhlásenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dominikánske mládežnícke hnutie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Medzinárodne hnutie dominikánskych dobrovoľníkov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
67
67
67
67
68
69
69
70
70
70
70
70
70
70
70
70
70
70
71
71
71
71
71
72
72
72
72
72
73
73
73
74
Hlava IX
ŘÍZENÍ ŘÁDU
................................................................
Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Provincie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Provinční kapituly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vizitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Výzva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
134
75
75
75
75
75
75
75
75
Onemocnění převora konventu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Spolupráce mezi provinciemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Asignace z jedné provincie do konventu jiné provincie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Regionální a provinční vikariáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Meziprovinční spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Statuty vikariátů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Nařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Delegáti vikariátů na generálních kapitulách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Řízení celého řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Generální kapitula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Periodicita generálních kapitul . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doba konání provinční kapituly před konáním generální kapituly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
75
76
76
76
76
76
76
76
76
77
77
77
77
77
77
Hlava IX
STANOVY A NAŘÍZENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
Úvodní poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
PODĚKOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
DOBA A MÍSTO KONÁNÍ PŘÍŠTÍ GENERÁLNÍ KAPITULY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
PŘÍMLUVNÉ MODLITBY ZA ŽIVÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
PŘÍMLUVNÉ MODLITBY ZA ZEMŘELÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
ZPRÁVA MAGISTRA ŘÁDU O STAVU ŘÁDU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1. Základní stručná informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2. Výzvy pro poslání řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1. Jít k těm, kteří nejsou přitahováni Kristem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1.1. Vstupovat do quæstiones disputatæ naší doby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1.2. Kázat pomocí médií, umění a kultury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1.3. Mezináboženský a ekumenický dialog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1.4. Santa Maria Maggiore . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2. Nové fundace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3. Intelektuální poslání Řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3.1. Oživit naší tradici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3.2. Studijní centra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3.3. Studijní centra pod přímou pravomocí magistra Řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
a) Angelicum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
b) Fribourg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
c) L’École biblique . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
d) Commissio Leonina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
e) Historický institut . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.4. Poslání v celosvětovém měřítku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.4.1. Generální promotoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.4.2. Spravedlnost a mír . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3. Řeholní život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.1. Kontemplativní život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2. Bratrský život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.1. Stát se bratrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2.2. Společný život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
135
86
86
87
87
87
87
88
88
88
89
89
89
90
90
91
91
91
91
91
92
92
92
92
93
93
93
3.3. Sliby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94
3.3.1. Chudoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94
3.3.2. Čistota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
3.3.3. Poslušnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
4. Řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
4.1. Místní představení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
4.2. Vikariáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
4.3. Provincie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
4.3.1. Povaha a rozčlenění provincií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
4.3.2. Provinční kapitula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
4.3.3. Provinciál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
4.4. Regionální spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
4.5. Magistr Řádu a generální kurie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
4.5.1. Generální rada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
4.5.2. Generální kurie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100
4.5.3. Kanonické vizitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100
4.6. Generální kapitula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
5. Povolání a formace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
5.1. Povolání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
5.2. Formace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
5.3. Formátoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
6. Dominikánská rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
6.1. Ke společnému poslání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
6.2. Světové setkání dominikánské rodiny v Manile (C 93, B 151) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
6.3. Mnišky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
6.3.1. Obecné postřehy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
6.3.2. Generální promotor a Mezinárodní komise mnišek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
6.3.3. Revize stanov mnišek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
6.4. Kongregace sester apoštolského života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
6.5. Dominikánští laici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
6.5.1. Sdružení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
6.5.2. Nové skupiny dominikánských laiků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
6.5.3. Mezinárodní komise pro dominikánskou rodinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
7. Finance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
7.1. Solidarita uvnitř Řádu Kazatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
7.2. Fund-raising . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
7.3. Fondy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
7.3.1. Řádové fondy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
7.3.2. Jiné fondy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
7.4. Syndikové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
7.4.1. Konventní a provinční syndikové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
7.4.2. Syndik Řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
HOMILIE K ZAHÁJENÍ GENERÁLNÍ KAPITULY V PROVIDENCE 2001 . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
HOMILIE NA ZAKONČENÍ GENERÁLNÍ KAPITULY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
HLÁSÁNÍ EVANGELIA V JEDENADVACÁTÉM STOLETÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Globalizace ve svém druhém desetiletí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Koexistence premoderního, moderního a postmoderního . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Náboženství a násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kázání evangelia dnes a zítra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
114
114
117
118
120
ZNOVUOBJEVENÍ KONTEMPLATIVNÍ DIMENSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122
Kontemplace: vize Krista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
136
Kontemplace: vize světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
Kontemplace: vize bližního . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129
137

Podobné dokumenty

Církev si musí získat důvěru

Církev si musí získat důvěru Je ovšem zajímavé, že tuto velkorysou ochotu sloužit církvi kdekoliv jezuité od začátku omezili. Nechtěli, aby jim byly udělovány funkce v rámci církevní hierarchie. Při slavných slibech, kdy jezui...

Více

Manual

Manual Po zazvonní je linka s nastavenou provolbou "vyzvednuta" (ústÍedna se ohlásí). Poté máte 6s …as na zahájení volby pobo… ky. Voláte-li pobo…ku 23, volte tónovou volbou (DTMF) 23. Po rozpoznání volb...

Více

1245_1114_Ordinem Vestrum.indd

1245_1114_Ordinem Vestrum.indd nebo to může uložit u duchovního nebo rodinného přítele bratří, kterého oni jmenovali, nebo i nejmenovali; jeho prostřednictvím pak budou almužny rozdíleny ve správný čas a na správném místě [na kr...

Více

Auditoriologie učeben nejen pro učitele

Auditoriologie učeben nejen pro učitele Místo didaktické techniky v procesu předávání informací

Více

Stavíme rozvojovou misijní stanici „Allamano Agape“

Stavíme rozvojovou misijní stanici „Allamano Agape“ stojí mezi čekateli na pomoc. Ve stínu zápraţí misijního domu se dáváme do rozhovoru. Georgina vypráví, jak jí první dítě během těhotenství v osmém měsíci zemřelo. Podstoupila tedy operaci císařem ...

Více

Jakovleva.vp:CorelVentura 7.0

Jakovleva.vp:CorelVentura 7.0 a celistvì jsou zde zachyceny nejdùleñitìjší události z nedávné historie Èeska (období okupace Èeskoslovenska nìmeckými vojsky bìhem Druhé svìtové války a období prvních let po válce, jakoñ i obdob...

Více