1. Všeobecné informace ........................................................
Transkript
OBSAH 1. Všeobecné informace ....................................................................................................................... 3 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9 1.10 1.11 10.12 2. Obecné pochody a zařízení ........................................................................................................... 50 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10 2.11 2.12 2.13 2.14 2.15 2.16 2.17 2.18 3. USPOŘÁDÁNÍ KAPITOLY ............................................................................................................... 50 MĚŘENÍ EMISÍ A VYUŢÍVÁNÍ ÚDAJŦ O EMISÍCH .................................................................... 52 SYSTÉMY ŘÍZENÍ ............................................................................................................................. 58 PŘÍJEM, SKLADOVÁNÍ MANIPULACE SE SUROVINAMI A ODPADY ................................... 60 PŘEDBĚŢNÉ ZPRACOVÁNÍ A PŘEPRAVA SUROVIN ................................................................ 69 VÝROBA KOVŦ A TECHNIKY PRO REGULACI POCHODU ..................................................... 77 TECHNIKY PRO ZACHYCOVÁNÍ VÝSTUPNÍHO PLYNU........................................................ 100 ODLUČOVÁNÍ A REKUPERAČNÍ TECHNIKY ........................................................................... 106 ÚPRAVY VYPOŠTĚNÍ ODPADNÍ VODY A ZNOVUVYUŢITÍ VODY ..................................... 134 MINIMALIZACE ODPADŦ A MANIPULACE S NIMI ................................................................ 153 REKUPERACE ENERGIE ................................................................................................................ 165 PROBLÉMY PŘENOSU VLIVŦ Z PROSTŘEDÍ DO PROSTŘEDÍ .............................................. 168 HLUK A VIBRACE .......................................................................................................................... 169 ZÁPACH ............................................................................................................................................ 169 APEKTY BEZPEČNOSTI................................................................................................................. 170 PROVOZ ZÁVODU A ODSTAVENÍ .............................................................................................. 171 NEJPEŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY .................................................................................................. 171 TECHNIKY PRÁVĚ VYVÍJENÉ ..................................................................................................... 182 Postupy výroby mědi a jejích slitin (včetně Sn a Be) z primárních i sekundárních surovin183 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 4. PROCESY, OBSAŢENÉ V ROZSAHU PRÁCE................................................................................. 3 PŘEHLED PRŦMYSLU ....................................................................................................................... 4 MĚĎ A JEJÍ SLITINY ........................................................................................................................... 6 HLINÍK ................................................................................................................................................ 10 ZINEK, OLOVO A KADMIUM ......................................................................................................... 13 UŠLECHTILÉ KOVY ......................................................................................................................... 22 RTUŤ.................................................................................................................................................... 25 TÉŢKOTAVITELNÉ (ŢÁRUVZDORNÉ) KOVY............................................................................. 27 REROSLITINY .................................................................................................................................... 32 ALKALICKÉ KOVY A KOVY ALKALICKÝCH ZEMIN ............................................................. 38 NIKL A KOBALT ............................................................................................................................... 41 UHLÍK A GRAFIT .............................................................................................................................. 46 POUŢÍVANÉ POSTUPY A TECHNIKY ......................................................................................... 183 SOUČASNÉ HODNOTY EMISÍ A SPOTŘEB ................................................................................ 207 TECHNIKY ZAVŢOVANÉ PŘI STANOVENÍ BAT ...................................................................... 223 NEJLEPŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY (BAT).................................................................................... 248 NOVĚ VYVÍJENÉ TECHNOLOGIE ............................................................................................... 268 Postupy výroby hliníku z primárních a sekundárních surovin .............................................. 270 1 4.1 4.2 4.3 4.4 5. Procesy výroby olova, zinku a kadmia (+ Sb, Bi, In, Ge, Ga, As, Se, Te) .............................. 329 5.2 5.2 5.3. 5.4. 6.1 6. POUŢÍVANÉ PROCESY A TECHNIKY ......................................................................................... 329 SOČASNÉ HODNOTY EMISÍ A SPOTŘEB ................................................................................... 346 TECHNIKY ZVAŢOVANÉ PŘI STANOVENÍ BAT ...................................................................... 368 NEJLEPŠÍ DOTUPNÉ TECHNIKY (BAT) ...................................................................................... 384 NOVÉ TECHNOLOGIE ................................................................................................................... 396 Procesy výroby ušlechtilých kovŧ ............................................................................................. 398 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 9. POUŢÍVANÉ POSTUPY A TECHNOLOGIE ................................................................................. 270 SOUČASNÉ HODNOTY EMISÍ A SPOTŘEB ................................................................................ 275 TECHNOLOGIE ZVAŢOVANÉ PŘI STANOVENÍ BAT .............................................................. 295 NEJPEŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY (BAT) ...................................................................................... 311 POUŢÍVANÉ POSTUPY A TECHNIKY ......................................................................................... 398 SOUČASNÉ HODNOTY EMISÍ A SPOTŘEB ................................................................................ 406 TECHNIKY ZVAŢOVANÉ PŘI STANOVENÍ BAT ...................................................................... 413 NEJPEŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY (BAT) ...................................................................................... 424 NOVĚ VYVÝJENÉ TECHNOLOGIE .............................................................................................. 434 Feroslitiny ..................................................................................................................................... 437 9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 POUŢITÉ PROCESY A TECHNIKY ............................................................................................... 438 SOUČASNÉ HODNOTY EMISÍ A SPOTŘEB ................................................................................ 465 TECHNIKY ZVAŢOVANÉ PŘI STANOVENÍ BAT ...................................................................... 488 NEJPEŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY .................................................................................................. 510 NOVĚ VYVÍJENÉ TECHNOLOGIE ............................................................................................... 523 2 Kapitola 1 1. VŠEOBECNÉ INFORMACE 1.1 PROCESY, OBSAŢENÉ V ROZSAHU PRÁCE Existuje mnoho podobností mezi primární a sekundární výrobou neţelezných kovŧ a v některých případech je nemoţné rozlišit mezi pouţitými technikami. Sekundární výroba neţelezných kovŧ zahrnuje výrobu kovu z druhotných surovin (včetně šrotu) a přetavovací a slévárenské procesy. Tento BREF dokument překrývá techniky jak primární, tak sekundární výroby. Výroba uhlíkových a grafitových anod (Oddíl 6.8 Přílohy I Směrnice IPPC) je rovněţ zahrnuta z toho dŧvodu, ţe výroba anod je nedílnou součástí výrobních procesŧ v některých hutích hliníku. Výroba 42 neţelezných kovŧ a výroba feroslitin byla identifikována v zemích, které jsou povinny zavést IPPC. Bylo specifikováno 10 skupin kovŧ s podobnými metodami výroby. Studie shromáţdila údaje na podkladě těchto skupin a tento dokument je podle této podstaty uspořádán.. Skupiny jsou následující : Cu a její slitiny, Sn a Be Al a jeho slitiny Zn, Pb, Cd, Sb, Bi Ušlechtilé kovy Rtuť Těţkotavitelné kovy, např. Cr, W, V, Ta, Nb, Re, Mo Feroslitiny, např. FeCr, FeSi, FeMn, SiMn, FeTi, FeMo, FeV, FeB Alkalické kovy a kovy alkalických zemin Na, K, Li, Sr, Ca, Mg a Ti Ni a Co uhlíkové a grafitové elektrody Výroba radioaktivních kovŧ v této práci zahrnuta není. Výroba takových sloţek jako jsou polovodiče není zahrnuta rovněţ. Zařízení pod bodem 2.1, přílohy I směrnice- aglomerace a praţení jsou v tomto dokumentu začleněny. Procesy praţení a aglomerace jsou začleněny do dvou oblastí : a) do těch, které jsou součástí procesu k bodu 2.5a) o výrobě kovu b) tam, kde se praţení a aglomerace provádí nezávisle, např. u praţení sirníku molybdenového Existují styčné body s oddílem Chemikálie, ale existují specifické výstupy a rozdíly, se kterými je nutno počítat, kdyţ se tyto procesy spojují s výrobou kovu, nebo kdyţ se vyrábějí sloučeniny kovŧ jako vedlejší produkty výroby kovu. V rozsahu této práce jsou začleněny následující procesy : 3 Výroba produktŧ s obsahem síry, jako je elementární síra, oxid siřičitý a kyselina sírová všude tam, kde existuje spojení s výrobou neţelezných kovŧ. V případě kyseliny sírové, pak tam, kde se kyselina vyrábí z SO2 obsaţeného v plynech, které jsou emitovány z rŧzných stupňŧ procesu. Koncentrace plynu, teplota a stopy kontaminantŧ (znečišťujících látek) ovlivňují provedení procesu a volbu katalyzátoru. Výroba oxidu zinečnatého z plynu vznikajícího během výroby ostatních kovŧ Výroba sloučenin niklu z kapalin vznikajících při výrobě kovu, Výroba CaSi a Si, která se provádí v téţe peci jako ferosilicium (ferokřemík) Výroba oxidu hlinitého z bauxitu mající přednost před výrobou primárního hliníku. Jde o stupeň předúpravy, který by mohl být prováděn v dolech nebo v huti. Je nedílnou součástí výroby kovu, kdyţ se provádí v huti a je zahrnuta do BREF. Válcování, taţení a protlačování neţelezných kovŧ, kdyţ je přímo spojeno s výrobou kovu by mohlo být zahrnuto do povolení (v souvislosti s povolovací procedurou podle IPPC) a proto je začleněno do tohoto dokumentu. Slévárenské procesy do této práce zahrnuty nejsou a budou zaneseny jinde. 1.2 PŘEHLED PRŦMYSLU Evropský prŧmysl neţelezných kovŧ má ekonomickou a strategickou dŧleţitost větší neţ indikují statistiky o zaměstnanosti, investicích a obratu. Například Cu o vysoké čistotě je základním kamenem pro výrobu elektřiny a její rozvod a malé mnoţství Ni zlepšuje korozivzdornost oceli. Neţelezné kovy a jejich slitiny proto mají místo v srdci moderního ţivota a mnohé z vrcholných technologických projektŧ, zejména v prŧmyslu počítačŧ, elektroniky, telekomunikací a dopravy, jsou na nich závislé. 1.2.1 Neţelezné kovy a slitiny Všechny neţelezné kovy, které jsou zohledněné v tomto dokumentu a uvedené výše pod bodem 1.1 mají své vlastní individuální vlastnosti a pouţití. V některých případech se však, např. u Cu nebo Al, pouţívají slitiny v mnohem více případech, neţ čisté kovy, protoţe mohou být upraveny tak, aby měly specifickou pevnost, houţevnatost atd., aby splnily poţadavky zvláštních aplikací. Kovy jsou v podstatě recyklovatelné a mohou být čas od času recyklovány beze ztrát jakýchkoliv svých vlastností. Jsou tedy významným příspěvkem udrţitelného rozvoje. Běţně není moţné rozlišit mezi čistým kovem , který se vyrobil z primárních nebo druhotných surovin (např. ze šrotu). 1.2.2 Sféra pŧsobnosti prŧmyslu Výkonnost prŧmyslu se odvozuje od rozličných primárních nebo sekundárních surovin. Primární suroviny pocházejí z rud, které se těţí a potom dále zpracovávají, předtím, neţ se podrobují metalurgickým pochodŧm, kterými vzniká surový kov. Úprava rud se provádí v blízkosti dolŧ, protoţe výroba kovu stále vzrŧstá. Druhotnými surovinami je tuzemský šrot a odpady. 4 V Evropě, byla loţiska rud s obsahem kovŧ v pouţitelných koncentracích postupně vyčerpána a zŧstalo málo domácích zdrojŧ. Většina koncentrátŧ je tedy dováţena do Evropy z rŧzných světových zdrojŧ. Produktem prŧmyslu je buď čistý kov, nebo to, co je známo jako poloprodukty, tj. odlité ingoty kovu, nebo kovových slitin, nebo tvarované profily, nebo protlačované tvarovky, folie, pás, drát atd. V tomto dokumentu BREF nejsou slévárny neţelezných kovŧ obsaţeny, ale jsou uvedeny v dokumentu BREF Kovárny a slévárny. Shromaţďování, vytřídění a dodávky druhotných surovin pro prŧmysl spočívá na prŧmyslu recyklace kovŧ, který rovněţ není v tomto BREF dokumentu zařazen. Ačkoliv existuje zřejmý nesoulad v podmínkách, výroba feroslitin, které se vyuţívají především jako hlavní slitiny v prŧmyslu ţeleza a oceli je i významnou součástí prŧmyslu neţelezných kovŧ. Jejich legovacími prvky, tj. těţkotavitelné kovy, Cr, Si, Mn a Ni jsou všechny neţelezné kovy. Sektor ušlechtilých kovŧ je pro účely tohoto dokumentu také významnou součástí prŧmyslu neţelezných kovŧ. 1.2.3 Struktura prŧmyslu Struktura prŧmyslu se liší od jednoho kovu k druhému. Neexistují společnosti, které vyrábějí všechny, nebo dokonce většinu neţelezných kovŧ, ačkoliv existuje několik Evropských společností, které vyrábějí kovŧ několik, např. Cu, Pb, Zn, Cd atd. Velikost společností, které vyrábějí kovy a slitiny kovŧ v Evropě se pohybuje od několika, které zaměstnávají více neţ 5000 lidí k velkému počtu, které mají mezi 50 aţ 200 zaměstnancŧ. Vlastnictví rozlišuje mezi Evropskými a národními společnostmi kovŧ, skupinami prŧmyslového holdingu, samostatnými státními společnostmi a soukromými společnostmi. 1.2.4 Ekonomika prŧmyslu Klíčovými statistickými údaji Evropského prŧmyslu neţelezných kovŧ pro účely tohoto dokumentu jsou : Výkony..(výrobky)............................ 18 – 20 milionŧ tun Odbyt ................................................ 40 – 45 bilionŧ E Zaměstnanci ..................................... více neţ 200 000 Mnohé čisté neţelezné kovy jsou mezinárodními komoditami. Hlavní kovy (Al, Cu, Pb, Ni, Sn, a Zn) se obchodují na jednom ze dvou termínovaných trhŧ, London Metal Exchange a Comex v New Yorku. Společný název „ minoritní“ (menšinové) kovy nemají ústřední místo trhu; cenové úrovně jsou určovány buď výrobci, nebo obchodníky na volném trhu. V mnoha aplikacích soutěţí tyto neţelezné kovy s jinými materiály, zejména keramikou, plasty a dalšími ţeleznými a neţeleznými kovy. 5 Výnosnost kaţdého kovu nebo skupiny kovŧ a tedy ekonomická ţivotaschopnost prŧmyslu kolísá, jak absolutně, tak na základě krátkodobosti, v závislosti na současné ceně kovu a šíři rozsahu ostatních ekonomických faktorŧ. Obecné ekonomické pravidlo však stanoví, ţe čím je materiál, nebo výrobek bliţší podmínkám světového trhu a statutu mezinárodní komodity, tím niţší je návratnost investovaných nákladŧ. Existují tudíţ silné tlaky na disponibilnost kapitálu pro nevýrobní náklady na zlepšení ochrany ţivotního prostředí. Ty jsou všeobecně součástí vývoje a zlepšení celého procesu. Investice do ochrany ţivotního prostředí a na zlepšení operace musí být obecně konkurenční i v globální ochraně ţivotního prostředí, protoţe evropský prŧmysl je konkurencí pro podobné závody v ostatních vyvinutých a rozvojových zemích. 1.2.5 Pŧsobení na ţivotní prostředí V posledních 25 letech se ustálilo a v některých případech velmi významně, zlepšování v pŧsobení prŧmyslu na ţivotní prostředí a energetické efektivitě a to od přijetí Směrnice 84/360/EEC o regulaci znečištění z prŧmyslových závodŧ. Poţadavek, aby se k minimalizaci znečištění pouţilo nejlepších dostupných technik (BAT) je prŧmyslem ve většině členských státŧ dobře vnímán. Prŧmysl recyklace nesoupeří s ţádným jiným prŧmyslem. 1.3 MĚĎ A JEJÍ SLITINY 1.3.1 Obecně Měď se pouţívala po mnohá století; má velmi vysokou tepelnou a elektrickou vodivost a je relativně odolná ke korozi. Pouţitá měď se mŧţe recyklovat beze ztrát na kvalitě. Tyto vlastnosti znamenají, ţe měď se pouţívá v rozličných odvětvích, jako elektrotechnice, automobilovém prŧmyslu, stavebním, výrobě potrubí, strojírenství, stavbě lodí, letectví a přesné mechanice. Měď je často legovaná zinkem, cínem, niklem, hliníkem a ostatními kovy při vytvoření široké palety mosazí a bronzŧ /tm 36, Panorama 1997/. Výroba mědi se zakládá na katodách jakosti mědi A, tj. 99,95 % Cu. Označení jakosti A pro katody pochází ze slovníku Londýnské burzy kovŧ a vztahuje se k Britské normě. Ta byla nahrazena současně Evropskou normou CEN – EN 1978, kde je jakost stanovena jako Cu CATH 1 nebo v novém evropském abecedně-číslicovém systému CR 001A. Maximální meze nečistot v % jsou následující : Ag 0,0025 - As 0,0005–Bi 0,00020–Fe 0,0010–Pb 0,0005 – S 0,0015 – Sb 0,0004 – Se 0,00020 Te 0,00020 s As + Cd + Cr + Mn + P + Sb ........................... 0,0015 Bi + Se + Te ........................... 0,0003 Se + Te ........................... 0,0003 Ag +As +Bi +Cd +Co +Cr +Fe +Mn +Ni +P +Pb +S +Sb +Se +Si +Sn +Te +Zn........ 0,0065 6 1.3.2 Zdroje surovin Rafinovaná měď se vyrábí z primárních a sekundárních surovin v relativně malém počtu rafinerií mědi; jejich výrobkem je měděná katoda. Ta se roztaví, leguje a dále zpracuje na tyče, profily, dráty, plechy, roury atd. Tento krok lze spojit s rafinací, ale často se provádí na jiném místě. Okolo 55 % vsázky, která se dodává do rafinerií mědi je nakoupena na mezinárodním trhu ve formě měděných koncentrátŧ, surové mědi, anod, nebo šrotu. Zbytek 45 % přichází z domácích měděných koncentrátŧ, stejně jako z domácích odpadŧ s obsahem mědi a šrotu. EU má málo primárních zdrojŧ mědi, ale její činnost v metalurgii mědi je vysoce významná. Velikostí srovnatelnou dŧlní výrobu mědi lze nalézt v Portugalsku ( počátek těţby v Neves Corvo v roce 1989, 106 500 tun mědi 1997) a ve Švédsku (86 600 t). Okolo 239 000 t mědi se získalo v roce 1997 z domácích rud, na EU připadá okolo 2 % celkového celosvětového výnosu mědi z dolŧ. Rafinace a výroba polotovarŧ se vyvinula ve spojení s poţadavky na jejich velkou spotřebu, při vyuţívání dováţených primárních surovin a domácího, stejně jako dováţeného šrotu. Přístup k primárním dodávkám se v období posledních několika let stával stále těţším a těţším, kdyţ země těţící měď vyvinuly svoje vlastní rafinační zařízení v blízkosti svých dolŧ, čímţ sníţily dostupnost surovin na mezinárodním trhu. Recyklace tvoří dŧleţitou sloţku dodávek surovin do zařízení pro rafinaci mědi a továrního zařízení. Veškeré druhotné suroviny v Evropě připadají asi na 45 % pouţité mědi a jejích slitin, buď rafineriemi, jako celková vsázka , nebo část jejich vsázky, nebo přímo v tovární výrobě poloproduktŧ. Jakost druhotných surovin velice kolísá a mnoho zdrojŧ těchto materiálŧ není vhodných pro přímé pouţití ve výrobě polotovarŧ. Prŧmysl šrotu je odkázán na poskytování jakostního materiálu odpovídající čistoty prŧmyslu a ačkoliv existují odsouhlasené jakosti šrotu, je moţno se setkat s širokou paletou variant. Dodatečná úprava, nebo čistící systémy jsou spíše nutností. 1.3.3 Výroba a spotřeba Roční výroba Cu katod v době práce na dokumentu činila 959 000 t z primárních zdrojŧ a 896 000 t z druhotných surovin. V EU se nevyrábí Be a nepředpokládá se, ţe by se vyskytovalo v dostatečném mnoţství šrotu, aby to představovalo nějaký problém pro ţivotní prostředí. U třech ze sekundárních hutí a téměř u všech hutí primárních výrob vzrostl výkon jejich produkce. Tento významný rŧst výrobní kapacity se uskutečnil simultánně se zlepšováním vztahu k ţivotnímu prostředí. Šrot z počítačŧ a tištěných spojŧ se stal běţnějším sekundárním zdrojem, zatímco třeba obsah Cu je nízký. Šrot prochází předúpravou v prŧmyslu šrotového hospodářství (kovošrotech) a prostřednictvím některých hutí. To poskytuje moţnost odběru tohoto materiálu. Recyklace je na vysoké úrovni, protoţe např. Cu se mŧţe vracet do operací beze ztráty svých pŧvodních vlastností a je k dispozici mnoho druhotných surovin. Činnosti, které zajišťovaly rafinaci Cu v EU se mohly rozvíjet především zabezpečením surovin na mezinárodním trhu a vyuţívat Cu, nebo mosazný šrot a odpad od spotřebitelŧ a zpracovatelŧ. Výrobci polotovarŧ mědi v EU mají produkci, která je 3x taková, jako výstupy z rafinerií v rámci EU. Vyuţívají mezinárodní trh, aby zabezpečily odpovídající objemy dodávek Cu a mosazi společně s legujícími materiály (hlavně Zn, Sn, a Ni). Tato část prŧmyslu je čistě vývozcem okolo 500 000 t/rok. 7 Obr.1.1 Celosvětová výroba Cu v roce 1997 EU Evropa mimo EU Afrika Asie Amerika Oceánie Doly 239 1135 642 1884 6952 672 Hutě 1168 1310 562 3330 4586 208 Rafinerie 1854 1271 531 3630 6000 271 Polotovary 4700 500 20 5600 3900 150 Tab. 1.1 EU (a EAA) : Výroba Cu a jejích slitin v tis. tunách v 1997. Produkce rud v EU činí až 30 % vsázky primární suroviny Země Dŧlní produkce Primární katody (anody) Sekundární katody (anody) 77 183 (126) Rakousko Belgie 203 (35) Dánsko Finsko 9 116 (171) Francie 6 29 Německo 296 378 Řecko Irsko Itálie 6 80 Lucembursko Holandsko Portugalsko 108 Španělsko 37 229 (+61) 63 (+28) Švédsko 87 95 34 Velká Británie 9 58 Island Norsko 7* 33 Švýcarsko Poznámka: * Současná produkce rudy se zastaví v roce 2000 1.3.4 Výroba polotovarŧ 58 392 120 684 1406 81 990 268 206 483 70 Výrobní místa V EU existuje 10 hlavních rafinerií. Vyuţívá primární i sekundární suroviny a ostatní vyuţívají pouze druhotné suroviny. Odhaduje se, ţe prŧmysl rafinace Cu zaměstnával v roce 1997 více neţ 7500 lidí. Tři společnosti mají kapacitu nad 250 000 t rafinovaných Cu katod/rok. Patří sem : Atlantic Copper (E), Union Miniere (B) a Norddeutsche Affinerie (D) 4 další společnosti vyrábějí kaţdá více neţ 100 000 t/rok. Jsou to MKM Hettstedt (D), Huttenwerke Kayser (D), Boliden (SW), Outokumpu (FIN). 8 Výrobní kapacita u ostatních zařízení v Itálii, Španělsku, Rakousku, Velké Británii a Belgii dosahuje mezi 35 – 100 000 t Cu katod/rok. V prŧmyslu polotovarŧ existuje mnohem více společností. Vyuţívají rafinace Cu a vysokou jakost druhotných surovin jako vsázkového materiálu. Okolo 100 společností v rámci EU zaměstnává nějakých 40 000 lidí. Prŧmysl mŧţe trpět nadvýrobou a je citlivý k cyklickým výkyvŧm odbytu. Potřeba Cu v EU sleduje pomalý rŧst profilově vyzrálého trhu. Odvětví elektrického válcovaného drátu činí okolo poloviny výroby polotovarŧ. Nějakých 20 společností, které patří do tohoto odvětví zaměstnává okolo 3000 lidí. Významnou část této činnosti náleţí odvětví kabelŧ, jako integrovanému čelnímu vstupnímu zdroji (Alcatel, Pirelli, BICC atd.), zatímco další část je vázána na odvětví rafinerie jako integrovaný dodavatel výroby (pokračovatel výroby) (Deutsche Giessdraht, Norddeutsche Affinerie, Union Miniere, Atlantic Copper atd.) Existuje mnohem více společností v dalších prŧmyslových oblastech Cu polotovarŧ, které vyrábějí Cu a pruty z měděných legur, tyče, válcovaný drát, tvarovky, trubky, ploštiny, plech a páskovinu. Do EU náleţí 80 společností, které zaměstnávají nějakých 3500 lidí. Prŧmyslu však dominují 3 velké skupiny. KME-Evropa Metal (D), s hlavními výrobními činnostmi ve Francii, Německu, Itálii a Španělsku, dále Outokumpu (Fin) ve Finsku, Švédsku, Holandsku a Španělsku a společnost Wieland Werke (D) v Německu a Velké Británii. Ostatní hlavní samostatné skupiny zahrnují Boliden (SW) se závody ve Švédsku, Holandsku, Belgii a Velké Británii a Carlo Gnutti (I) a IMI (VB). V prŧmyslu mědi EU existovala během minulých dvou desetiletí výrazná racionalizace odpovídajících investic. Byla to reakce na tvorbu jednotného trhu v EU a ekonomické tlaky, jako rostoucí náklady na energii, potřeba podstatných investic do sniţování emisí a časté změny v záměně sazeb (kvót). 1.3.5 Problémy ţivotního prostředí V minulosti spočíval hlavní problém ţivotního prostředí ve spojení s výrobou mědi z primárních zdrojŧ v emisích SO2 do ovzduší z praţení a tavení sulfidických koncentrátŧ. Tento problém se v hutích EU účinně řešil, kdyţ nyní se dosáhlo 98 % odloučení síry a vyrábí se kyselina sírová a kapalný SO2. Hlavní problém ţivotního prostředí spojený s výrobou mědi ze sekundárních surovin se také vztahuje k odcházejícím plynŧm, které vycházejí z rŧzných pouţívaných pecí. Tyto plyny se čistí přes tkaninové filtry a tak se mohou sniţovat emise prachu a sloučenin s obsahem kovŧ, jako je olovo. Existuje také moţnost tvorby dioxinŧ v dŧsledku přítomnosti malého mnoţství chloru v druhotných surovinách a rozklad dioxinŧ je problém, který se sleduje. Fugitivní a nezachycované emise jsou také problémem, který nabývá rostoucího významu, jak pro primární, tak sekundární výrobu. Je potřeba pečlivého projektu (provozování) závodu a výrobního postupu, kde by se zachycovaly plyny z procesu. Regulace emisí do ovzduší a vypouštěné do vody z výroby válcovaného měděného drátu a mědi a měděných legovaných polotovarŧ se dobře rozpracovala. Regulace emisí CO ze šachtových pecí zejména těch, které se provozují za redukčních podmínek, se dosahuje optimalizací hořákŧ. 9 Recyklace nahrazuje dŧleţitou sloţku dodávek suroviny z rafinace mědi a z továrních zařízení. Měď se mŧţe získat z hlavních částí jejích aplikací a navrátit se do výrobního procesu z recyklace beze ztráty jakosti. Protoţe EU má velmi omezený přístup k domácím primárním zdrojŧm mědi, její prŧmysl věnuje tradičně velmi mnoho pozornosti tak zvaným „povrchovým dolŧm“, které se opírají o široké rozmezí vsazovaného šrotu, který sniţuje velký deficit v obchodní vyváţenosti měděných surovin. Téměř 100% nového nebo výrobního měděného šrotu se recykluje a podle některých studií se odhaduje, ţe 95 % starého šrotu, který je k dispozici se také recykluje. Veškeré sekundární suroviny činí v EU pro výrobu Cu okolo 45 % , ale v některých případech, jako je mosazný drát se produkt vyrábí výhradně z recyklované mědi a mosazi, s pouze malým přídavkem primárního Zn. Prŧmysl mědi v EU vyvinul pokrokové technologie a provádí významné investice tak, aby byl schopen zpracovávat širokou paletu měděného šrotu, včetně slitin, nízkojakostních zbytkŧ a zároveň být v souladu s rostoucími přísnými poţadavky na ochranu ţivotního prostředí. Schopnost prŧmyslu zvyšovat tento vysoký podíl recyklace závisí na celém komplexu faktorŧ. 1.4 HLINÍK 1.4.1 Obecně Hliník /tm 36, Panorama 1997/ je materiál s širokou paletou aplikací, v prŧmyslu dopravy, stavebním a obalové technice, v odvětví elektřiny, ve všech vysokonapěťových systémech přenosu elektřiny, pro pouţití v domácnostech a strojírenském a zemědělském sektoru. Je lehký, elektricky vodivý a tvoří povrchovou vrstvu oxidu, je–li vystaven vzduchu, která chrání před korozí. Hliník je vysoce reaktivní, zejména ve formě prášku a vyuţívá se při aluminotermických reakcích k výrobě rozličných dalších kovŧ. Prŧmysl hliníku je nejmladší a nejrozšířenější z prŧmyslu neţelezných kovŧ, tavení hliníku z rud má svŧj pŧvod asi před stoletím. Prŧmysl hliníku v EU představuje přímou pracovní sílu okolo 200 000 lidí a jeho roční obrat je řádově 25 bilionŧ E. Celková výroba nezpracovaného kovu činila v roce 1997 aţ 3,9 milionŧ tun. Okolo 43 % tohoto výkonu připadá na zpracování recyklovaného šrotu, které se neustále zvyšuje. 1.4.2 Zdroje surovin Primární hliník se vyrábí z bauxitu, který se konvertuje na hliník. 100 tun bauxitu poskytne 40 – 50 tun oxidu hlinitého, který potom dává 20-25 t hliníku. Většina bauxitu se těţí mino Evropu, ale v rámci Evropy existuje několik zařízení na výrobu oxidu hlinitého. Prŧmysl druhotných surovin je závislý na zdrojích šrotu. Šrot lze označit jako „ nový šrot “ (výrobní) , který vzniká během výroby a továrního zpracování a odlévání výrobkŧ nebo „starý šrot“ (amortizační), který vzniká z odloţených předmětŧ na konci doby jejich ţivotnosti. Výrobní šrot (nový) je ze 100 % recyklován. Dodávka surovin do primárního a sekundárního prŧmyslu EU je do značné míry naplňována domácí výrobou oxidu hlinitého a recyklací šrotu. Celkový výnos kovu však nedostačuje potřebám zpracovatelského prŧmyslu a v současné době naplňuje pouhých 55 % poţadavkŧ EU. 10 1.4.3 Výroba a spotřeba Evropský hliníkový prŧmysl charakterizuje dŧlní výroba a výroba oxidu hlinitého, primární i sekundární tavení a zpracování kovu do polotovarŧ ( např. tyče, profily, dráty, plechy, folie, trubky, potrubí) nebo speciální výrobky ( např. prášky, speciální slitiny). Tab. 1.2 : Primární výroba hliníku podle zemí v roce 1997 (tis.tun) Oblast Evropa USA Rusko Kanada Čína Austrálie Brazílie Venezuela Výroba 3216 3603 2907 2327 1776 1495 1189 643 Spotřeba 5603 5390 509 642 2013 362 479 193 Obr. 1.4 Diagram primární výroby hliníku podle zemí v roce 1997 (dle předchozí tabulky) Mnoho těchto činností je integrovaných, ale větší počet výrobcŧ v EU soustřeďuje své aktivity pouze na jediný obor, jako je recyklace a sekundární tavení nebo výroba polotovarŧ V roce 1997 tvořila EU 10 % celosvětové výroby. Výroba hliníku z druhotných surovin je v EU jednou z největších na světě, kdy v roce 1997 činila 1,7 mil. tun. To představuje v západním světě 23 % produkce z recyklovaných materiálŧ. 1.4.4 Místa výroby Na začátku roku 1998 bylo v EU v provozu 22 primárních hutních výrob a dalších 8 v EEA. Počet provozujících společností je ve skutečnosti mnohem menší; hlavními jsou Aluminium Pechiney (F), VAW aluminium (D), Alcoa Spain (Š), Alcoa Italy (I), Hoogovens (H), British Alcan (VB), Hydro (N) a Alusuisse (Švý). Některé z těchto společností provozují závody v rŧzných zemích Evropy, nebo mají pobočky nebo odvětvové závody v jiných částech světa, nebo jsou částí mezinárodních korporací. Mnohá ze společností zabývajících se sekundární výrobou hliníku je velmi rozsáhlá. Existuje okolo 200 společností, jejichţ roční produkce sekundárního hliníku je větší neţ 1000 t/rok /tm 116, Alfed 1998/. Při procesu zpracování existuje dobré propojení s činností válcoven, ale prŧmysl protlačování (taţení) je mnohem méně integrovaný asi s 200 místy výroby rozptýlenými na území EU. 11 Tab. 1.3 : Výroba hliníku v Evropě v roce 1997 Země Výroba Výroba bauxitu (tis.t) Al2O3 (tis.t) Rakousko Belgie Dánsko Finsko Francie Německo Řecko 2211 Irsko Itálie Lucembursko Holandsko Portugalsko Španělsko Švédsko Velká Británie Island Norsko Švýcarsko Evropa celkem 2211 1.4.5 600 750 640 1250 880 1110 120 5350 Primární hliník (tis. t) Sekundární hliník (tis.t) Poloprodukty (tis.t) 98 399 572 133 14 33 233 433 10 189 353 18 35 741 1797 213 188 443 862 232 150 3 154 26 257 200 59 6 1803 250 131 5757 360 98 248 123 919 27 3216 330 131 507 Problémy ţivotního prostředí Hlavním problémem ţivotního prostředí u primární výroby hliníku je tvorba polyfluorovaných uhlovodíkŧ a fluoridŧ během elektrolýzy, tvorba pevného odpadu z van (elektrolyzérŧ) a vznik pevných odpadŧ během výroby oxidu hlinitého. Podobně pro výrobu sekundárního hliníku existuje moţnost emisí prachu a dioxinŧ ze špatně provozovaných pecí a špatného spalování a produkce pevných odpadŧ (zasolené strusky, kontaminované pecní vyzdívky, stěry a prach z filtrŧ). Prŧmysl udělal pokrok ve sniţování těchto emisí. V prŧběhu posledních 15 let se sniţovaly při koeficientu mezi 4 – 10, v závislosti na druhu emise a pouţitém postupu. Hlavní náklad na výrobu primárního hliníku je elektřina a výroba má tendenci soustředit se tam, kde je k dispozici niţší náklad na elektřinu, coţ ovlivňuje rozloţení míst. Evropský prŧmysl hliníku vynaloţil značné úsilí, aby sníţil svou spotřebu elektřiny a dosáhl poklesu od 17 kWh / vyrobený kg v roce 1980 na 15 kWh / vyrobený kg v roce 1998. Výroba a rafinace sekundárního hliníku je mnohem energeticky náročná a spotřebovává méně neţ 5 % energie, která je zapotřebí k výrobě hliníku primárního. Existuje mnoho zpŧsobŧ, které se zabývají zdokonalováním návratu hliníkového šrotu a prŧmysl hraje v této oblasti aktivní úlohu. Recyklace pouţitých nápojových obalŧ je tohoto příkladem. 12 Sběrový materiál se recykluje v uzavřeném okruhu, aby se vyrobilo více nápojových obalŧ ve stejné specifikaci legury. Mnoho pozornosti se věnuje sekundárnímu prŧmyslu, aby se vyrábělo správné sloţení slitiny a je dŧleţité předtřídění druhŧ šrotu. Příkladem toho je vyřazení protlačovaného šrotu, aby se zabezpečila jednodruhová slitina. 1.5 ZINEK, OLOVO A KADMIUM 1.5.1 Zinek 1.5.1.1 Obecně Zinek /tm 36, Panorama 1997; tm 120, TU Aachen 1998/ má třetí největší vyuţití z neţelezných kovŧ za hliníkem a mědí. Má relativně nízký bod tavení a pouţívá se při výrobě velkého počtu slitin, jako je např. mosaz. Je snadno aplikovatelný na povrchové úpravy jiných kovŧ, jako je ocel (galvanizace, pozinkování) a tam, kde se vyuţívá zinek jako kovový potah, podléhá korozi přednostně jako ochranný obal. Zinek se také pouţívá ve farmacii, jako ţivina, ve stavebním a chemickém prŧmyslu a výrobě baterií. Tab. 1.4 Vyuţití zinku v Evropě a ve světě Komerční vyuţití Zn Celosvětově 1975 (%) Pozinkování 38, 0 Mosaz 19, 8 Odlévání pod tlakem 18, (do kokil) 3 Polotovary 8,5 Chemikálie 12, 7 Ostatní 2,8 Celosvětově 1984 (%) 48,5 Celosvětově 2005 Evropa 1995 (%) (%) 54,8 43 17,6 16,6 23 14,3 10,5 13 7,3 9,6 6,4 8,0 12 8 2,7 3,7 1 Zinek je dodáván na trh v rŧzných jakostech, nejvyšší kvalitu má speciální jakostní třída Z1, která obsahuje 99,995 % Zn, zatímco nejniţší kvalita běţné dobré značky neboli Z 5 má okolo 98 % čistoty. Vyrábějí se protlačované výrobky, jako jsou tyče, pruty a válcovaný drát (hlavně mosazný); válcované výrobky, jako jsou plechy a pásy; odlévané slitiny; a prášky a chemické sloučeniny, jako jsou oxidy. 13 Tab.1.5 Jakosti primárního zinku Jakostní Třída Barevný znak Nominální obsah Zn 1 2 3 4 5 6 Celkem Pb Cd* Fe Sn Cu Al 1–6 max. Max. max. max. max. max. max. Z1 Bílý 99,995 0,003 0,003 0,002 0,001 0,001 0,001 0,005 Z2 Ţlutý 99,99 0,005 0,005 0,003 0,001 0,002 0,01 Z3 Zelený 99,95 0,03 0,01 0,02 0,001 0,002 0,05 Z4 Modrý 99,5 0,45 0,01 0,05 0,5 Z5 Černý 98,5 1,4 0,01 0,05 1,5 Pozn.: V období pěti let po datu ratifikace této normy bude max. obsah Cd u jakostí Z3, Z4 a Z5 0,020; 0,050 a 0.050 Tab. 1.6 : Jakosti sekundárního zinku Jakostn í Třída ZS1 ZS2 ZS3 ZSA Nominální Obsah Zn 98,5 98 97,75 98,5 1 Pb max. 1,4 1,6 1,7 13 2 Cd* max. 0,05 0,07 0,09 0,02 3 Fe max. 0,05 0,12 0,17 0,05 4 Sn max. * * - 5 Cu max. - 6 Al max. - Celkem 1–6 max. 1,5** 2,0** 2,25 1,5 poznámky Jakosti se tvoří hlavně recyklací šrotu a pouţitých výrobkŧ Jakost je tvořena hlavně ze zbytkŧ s obsahem Zn, z popelŧ Pozn.: * Pouze 0,3% Sn pro výrobu mosazi, 0,7 % pro pocínování. Tam kde se dosahuje těchto hodnot, mŧţe být skutečný obsah Zn niţší neţ nominální. ** Mimo Sn, kde se vyskytuje v hodnotách * Konečné vyuţití tvoří širokou paletu aplikací, nejdŧleţitější je ochrana oceli proti korozi u výroby automobilŧ a pro pouţití ve stavebním prŧmyslu. Slitiny zinku (např. mosaz, bronz, slitiny odlévané pod tlakem ( do kokil) a polotovary Zn jsou druhou resp.třetí hlavní spotřební oblastí rovněţ s pouţitím v prŧmyslu automobilŧ, v přístrojové technice a stavebnictví. 1.5.1.2 Zdroje materiálŧ Kov se vyrábí z řady zinkových koncentrátŧ pyrometalurgickými a hydrometalurgickými pochody. Některé koncentráty obsahují vysoké podíly olova a tento kov se také získává. Zinek se také přidruţuje ke kadmiu a koncentráty jsou zdrojem tohoto kovu. Koncentráty vyuţívané v EU splňovaly více neţ 45 % poţadavkŧ na rafinaci v EU před 10 lety, ale nyní činí méně neţ 25 %. Deficit se nahrazuje rostoucími dovozy, protoţe v současné době vzrŧstá kapacita dŧlní těţby v Severní Americe, Austrálii a v některých zemích Jiţní Ameriky. Sekundární (druhotné) suroviny, jako jsou odpady z galvanizace (pozinkování) (popely, stěry, kaly atd.), prach ze spalin oceláren a zpracování mosazi a šrotu z tlakového protlačování jsou také zdrojem Zn. Výroba kovu v EU ze sekundárních zdrojŧ činila v roce 1994 více neţ 8 % z celkového mnoţství výroby rafinovaného Zn . Recyklace Zn a výrobkŧ s obsahem Zn je klíčovým problémem prŧmyslu. 14 1.5.1.3 Výroba a spotřeba Za dŧlní výroby v EU jsou hlavně povaţovány procesy v Irsku a Španělsku, které vyrobily v roce 1994 383 000 t zinkových koncentrátŧ. To byl proti roku 1993 pokles, kdy se jednalo o 397 000 t, jako následek čerpání reserv a niţší jakosti rudy v některých dŧlních provozech. Výroba kovu ustoupila pod 1,8 mil.t, míru, která byla překročena v roce 1992, zatímco spotřeba rafinovaného zinku vzrostla z 1mil. 640 000 t na 1 770 000 t při započítání 30 % potřeby zinku v zemích s trţní ekonomikou. Tab. 1.7 Výroba koncentrátŧ zinku /tm 36, Panorama 1997/ Země Kanada Austráli e Peru USA Evropská Unie Výroba v roce 1992 Výroba v roce 1993 (tis. t) (tis. t) 1325 1004 1014 1007 626 551 500 668 513 411 Výroba v roce 1994 ( tis.t) 1008 928 682 601 383 Obr. 1.5 Světová výroba Zn z koncentrátů v roce 1994 (tis. t) Diagram : Evropská Unie : 11 % USA : 17 % Peru : 19 % Kanada : 27 % Austrálie : 26 % EU se stává čelným světovým představitelem ve výrobě Zn, daleko před Kanadou a Japonskem, které se řadí na druhé resp. třetí místo. V roce 1994 byl zaznamenán objem výroby EU 1 749 000 t kovu, počítajíce téměř 33 % na země s trţní ekonomikou, celkem 5 376 000 tun. EU je mezi zeměmi s trţní ekonomikou také hlavní oblastí spotřeby. 1 770 000 t Zn, který byl spotřebován v roce 1994 bylo o 49% více neţ na trhu druhého největšího spotřebitele (USA) a o 145 % více neţ je u třetího spotřebitele (Japonska). Tab. 1.8 : Výroba rafinovaného zinku Země Evropská Unie Kanada Japonsko USA Austrálie CIS Výroba v roce 1992 Výroba v roce (tis. t) 1993 (tis. t) 1844 1819 672 662 729 696 400 382 333 317 431 15 Výroba v roce 1994 (tis. t) 1749 693 666 356 318 390 1.5.1.4 Místa výroby Zinek se vyrábí postupy kombinací praţení, louţení a elektrolýzou a v kopulovité tavící peci – destilací. Následující tabulka ukazuje umístění a kapacity v prostoru Evropské Unie. Tab. 1.9 : Špičkoví evropští výrobci , vyjádřeno v roční kapacitě (1994) Země Belgie Německo Španělsko Francie Finsko Itálie Společnost Union Miniere Ruhr-Zink MIM Huttenwerke Duisburg Metaleurop Weser Zink Asturiana de Zink Espaňola del Zinc Union Miniere France Metaleurop Outokumpu Zink Oy Enirisorse Lokalita Balen-Wezel Datteln Duisburg-Wanheim Nordenham Pochod E E ISF-RT E Kapacita (t/r) 200 000 96 000 100 000 130 000 Sun Juan de Nieva Cartagena Auby Noyelles Godault Kokkola Porte Vesme (Sardegna) Porte Vesme (Sardegna) Crotone (Calabria) Budel-Dorplein E E E ISF-RT E ISF-RT E E E E ISF-RT 320 000 60 000 220 000 100 000 175 000 75 000 100 000 80 000 210 000 140 000 105 000 Pertusola Sud Holandsko Budelco (Pasminco) Norsko Norzink Velká Britannia Zinc Avonmouth Británie (MIM Holdings) Poznámky : E= elektrolytický závod ISF = Imperial smelting furnace (kupolová tavící pec) RT = fire refining ( ţárová rafinace) Zdroj : prŧmyslová statistika Obr. 1.6 Výroba kovového zinku v EU (1994) Velká Británie : 5 % Holandsko : 11 % Itálie : 13 % Finsko :9% Francie Španělsko Německo Belgie : 16 % : 19 % : 17 % : 10 % 1.5.1.5 Problémy ţivotního prostředí V minulosti byly hlavním problémem spojeným s výrobou Zn z primárních zdrojŧ emise SO2 do ovzduší z praţení a tavení sulfidických koncentrátŧ. Tento problém byl v hutích EU účinně řešen, kdy se nyní dosahuje vysokého odloučení síry a vyrábí se kyselina sírová a tekutý SO2. Louţením praţence a dalšího materiálu vzniká kapalina, která obsahuje ţelezo. Odstraňování ţeleza má za následek tvorbu významného mnoţství pevného odpadu, který obsahuje rozličné kovy. Zneškodňování odpadu vyţaduje velmi vysoký standard kontroly a monitorování. Fugitivní emise z praţení a kalcinace jsou také velmi dŧleţité a musí se s nimi počítat ve všech stádiích procesu. Z toho jsou zvláštním příkladem fugitivní emise kyselé mlhy z elektrolytické výroby Zn. 16 Zinek a výrobky s obsahem Zn se mohou v široké rozsahu recyklovat. Odhady zaloţené na spotřebách v minulosti a ţivotnost produktŧ indikují, ţe se dosáhlo podílu rekuperace 80 % rekuperovatelného Zn. Systém recyklace zinku je zdaleka nejpokročilejší, nejen jako kovového Zn, ale také v několika rozličných podobách. 1.5.2 OLOVO 1.5.2.1 Obecně Olovo / tm 36, Panorama 1997/ je nejhojnější těţký kov v zemské kŧře a pouţívalo se po mnohá staletí. Nachází se výhradně v sulfidických rudách nebo v současnosti více ve směsných rudách, kde se přidruţuje k zinku a malému mnoţství stříbra a mědi. Olovo je měkký kov, má nízkou teplotu tavení a je odolné ke korozi. Tyto vlastnosti mu dávají velkou funkční hodnotu, jak v jeho čisté formě, tak ve slitinách a sloučeninách. Olovo se klasifikuje v souvislosti se sloţením výrobku, následující tabulka ukazuje chemické sloţení jakostí olova podle nové Evropské normy. Tab. 1.10 Jakosti olova Označe 1 2 3 4 5 6 7 8 9 ní Pb Bi Ag Cu Zn Ni Cd Sb Sn As Jakosti Min. max. max. max. max. max. max. max. max. max. PB 990 99,990 0,010 0,0015 0,0005 0,0002 0,0002 0,0002 0,0005 0,0005 0,0005 PB 985 99,985 0,015 0,0025 0,0010 0,0002 0,0005 0,0002 0,0005 0,0005 0,0005 PB 970 99,970 0,030 0,0050 0,0030 0,0005 0,0010 0,0010 0,0010 0,0010 0,0010 PB 940 99,940 0,060 0,0080 0,0050 0,0005 0,0020 0,0020 0,0010 0,0010 0,0010 Poznámka : Německá norma DIN 1719 je základem pro novou Evropskou normu EN 12659 Celkem 1–9 max. 0,010 0,015 0,030 0,060 V charakteru pouţití olova nastaly závaţnější změny. Prŧmysl baterií tvoří aţ 70 % potřeby a je docela stabilní, ale další pouţití olova, které se týká barviv a sloučenin, ochrany proti radiaci, válcované a taţené výrobky pro stavební prŧmysl, pouzdra kabelŧ, broky a přídavky do benzinu jsou na ústupu. Tab. 1.11 Využití olova ve světě Komerční vyuţití Baterie Chemikálie Poloprodukty a odlitky Kabely Slitiny Ostatní 1973 (%) 38 24 17 1983 (%) 48 27 17 15 2 4 1993 (%) 56 22 16 5 3 - 1994 (%) 59 22 16 2,5 1,1 1,6 2,0 0,8 0,2 1.5.2.2 Zdroje materiálŧ Rafinované olovo pochází z primárního materiálu ve formě olověných rud a koncentrátŧ a druhotné suroviny v podobě šrotu a odpadu. Primární výroba vyţaduje tavení rud s obsahem olova, aby se vytvořila olověná slitiny, která se potom rafinuje. Ekonomika výroby 17 primárního olova z rudy je vázána na obsahy stříbra a zinku v rudném loţisku. Výroba kovového olova vyţaduje, aby se obsah síry z rud zpracoval ve výrobě kyseliny sírové. Většina hutí primárního olova má komplex rafinačních úprav spojených s pochody pro rekuperaci obsahu stříbra jako slitiny zlata a stříbra. Primární rafinace se proto váţe na ekonomiku těţby rudných olovnato- zinkových loţisek. Obsah zinku a stříbra v rudách je hlavním ziskem zpracovatelŧ. EU má málo dŧlních zdrojŧ olova, ale výroba olova je rozšířeným a dŧleţitým prŧmyslovým odvětvím. Během posledních 10 let spotřeba a výroba v EU pocítily pouze skromný rŧst, v dŧsledku poklesu EU kvót na světových trzích. Prŧmysl druhotné rafinace nyní dodává více neţ 50 % spotřeby olova. Olověné kyselinové akumulátory do aut jsou hlavním zdrojem šrotu pro sekundární zpracování. Prŧmysl dělá pozitivní kroky na podporu recyklace těchto baterií, tento podíl vzrŧstá, protoţe roste i světová výroba aut a podíl návratnosti starých baterií roste rovněţ. Sekundární výroba vyţaduje také spíše rafinační zařízení, pokud druhotné suroviny obsahují sloučeniny, které se nepředpokládaly. 1.5.2.3 Výroba a spotřeba Výroba olova v EU je vysoká, řadí se mezi první země s trţním hospodářstvím s 1 398 000 t v roce 1994, z nichţ 52 % bylo z druhotných vsázkových materiálŧ. Prŧmysl odpovídá ekologickým zájmŧm rekuperací stále zvyšujícího se mnoţství olova, tak, ţe primární výroba stabilně klesá. EU je největší oblastí výroby olova na světě, před USA. V roce 1994 tyto dvě oblasti společně vykazovaly při 59% zemí s trţním hospodářstvím celkovou čistou výrobu 4,5 mil. tun. Velká Británie, Německo, Francie a Itálie jsou hlavními výrobci a v prŧměru 49 % jejich výroby se zakládá na dodávkách druhotné vsázky. Prŧměr EU při 52 % je z tohoto pohledu významně niţší neţ prŧměr 72 % USA, který je největší na světě, ale zŧstává zřejmě nad ním v kterékoliv jednotlivé zemi s trţním hospodářstvím. EU se řadí na druhé místo za USA v souvislosti se spotřebou, počítajíce v roce 1994 s 28 % spotřeby olova u zemí s trţní ekonomikou, zatímco podíl USA je blízko 30 %. Čtyři hlavní vyrábějící Členské státy EU jsou také trhem hlavní spotřeby. 1.5.2.4 Místa výroby V rámci EU existuje 7 primárních hutí, jejichţ výrobní kapacita má rozsah od 40 000 tun/rok do 245 000 t /rok. Primární rafinerie jsou většinou vícenárodní a jsou rozšířeny v prostoru Velké Británie (Britannia refined metals, BRM), Francie (Metaleurop), Německa (Ecobat, Metaleurop), Belgie (Union Miniere) a Itálie (Enirisorse). Všechny závody taví olovo nebo olovnato-zinkové koncentráty před rafinací olověné slitiny (zlata a stříbra) a také rafinují surovou slitinu z dalších zdrojŧ, aby získaly ušlechtilé kovy. BRM také rafinuje surovou slitinu olova stříbra a zlata dováţenou z její mateřské společnosti MIM v Austrálii. S výjimkou Union Miniére, se všechny tyto primární rafinerie zabývají rovněţ druhotnou recyklací /rafinací. 18 Sekundární prŧmysl je charakterizován velkým mnoţstvím menších rafinerií, z nichţ mnohé jsou samostatné. V EU existuje asi 30 sekundárních hutí /rafinerií, které vyrábějí od 5000 do 65 000 tun ročně. Recyklují a rafinují šrot, který vzniká v jejich lokalitě. Počet těchto rafinerií klesá, protoţe velké nadnárodní společnosti a hlavní skupiny výroby baterií rovněţ získávají menší sekundární zařízení, nebo postaví své vlastní nové provozy recyklace. Tab. 1.12 Evropské roční kapacity procesŧ výroby olova Země Vysoká pec Přímé tavení Sekundární na olovo * (t /rok) rotační pec (t/rok) (t/rok) Rakousko 32 000 Belgie 115 000 20 000 Francie 110 000 162 000 Německo 35 000 220 000 130 000 Řecko 12 000 Itálie 90 000 125 000 Holandsko 20 000 Španělsko 14 000 62 000 Švédsko 50 000 65 000 Velká Británie 40 000 107 000 200 000 t/rok rafinační kapacity Pozn.: * primární a/nebo sekundární suroviny Celková roční kapacita čistého olova (t/rok) 32 000 175 000 299 000 507 000 12 000 235 000 20 000 76 000 155 000 307 000 Obr.1.7 Kapacita rafinace olova v Evropě Německo Francie Belgie Rakousko : 27 % : 16 % : 10 % : 2% Velká Británie Švédsko Španělsko Holandsko : 17 % : 9% : 4% : 1% Itálie Řecko : 13 % : 1% 1.5.2.5 Problémy ţivotního prostředí V minulosti byly hlavním problémem spojeným s výrobou Pb z primárních zdrojŧ emise SO2 do ovzduší z praţení a tavení sulfidických koncentrátŧ. Tento problém byl v hutích EU účinně řešen, kdyţ se nyní dosahuje vysokého odloučení síry a vyrábí se kyselina sírová a tekutý SO2. Hlavními problémy ţivotního prostředí spojené se sekundární výrobou olova se také vztahují k výstupním plynŧm z pouţití rozličných pecí. Tyto plyny se čistí přes tkaninové filtry a tak se sniţují emise prachu a sloučenin kovŧ. Existuje také moţnost vzniku dioxinŧ v dŧsledku přítomnosti malých mnoţství chloru v sekundárních surovinách a rozrušování dioxinŧ je problém, který se sleduje. Olovo je velký problém ţivotního prostředí a mnoho sloučenin olova se řadí mezi toxické. Běţně je obecnou taktikou omezit emise na nejniţší moţnou úroveň, coţ je dáno stavem 19 technologie a recyklace se obvykle provádí kdykoliv je to vhodné a ekonomické. Většina regulačních opatření se zabývá hlavně pŧsobením na člověka (lidé jsou většinou ovlivněni pŧsobením olova), ačkoliv existují určité případy, kdy mohou být vystavena i zvířata pŧsobení olova v ţivotním prostředí . Legislativa na ochranu ţivotního prostředí poţaduje investice na sníţení emisí olova do ovzduší. V současných letech bylo vyvinuto a bylo zavedeno několik nových technologií, které nabízejí efektivnější metody tavení koncentrátŧ olova. Tyto pochody také sníţily emise do ţivotního prostředí. Stávající pochody se zlepšily pouţitím kontroly parametrŧ a odlučovacích systémŧ. Baterie, které tvořily v roce 1994 v EU 50 % spotřeby olova se recyklují s účinností více neţ 90 %. Nařízení, která se týkají olova spadají do třech hlavních kategorií : pracovní prostředí, emise ( kvalita ovzduší- imise) a kontrola pitné vody a výrobkŧ. Pracovního prostředí se týká Směrnice EU 82/605/EEC z 28. července 1992 o ochraně pracovníkŧ před riziky vztahujícími se k pŧsobení kovového olova a jeho iontových sloučenin při práci. Tato Směrnice stanoví limitní hodnoty pro olovo v ovzduší na pracovišti a na určité biologické indikace, které odráţejí hladinu styku (vystavení se) pro jednotlivé pracovníky. Limitní hodnoty jsou doplněny předpisy o ochraně pracovní síly, coţ předpokládá pouţití ochranného oděvu, respirátorŧ, mycích zařízení, nebo specifická pravidla o stravování, pití, kouření atd. Olovo v obecné atmosféře je omezeno Směrnicí 82/844/EEC ze 3. prosince 1982, která stanoví limit pro hladiny olova v ovzduší v prostoru EU. Tyto limitní hodnoty se v současné době revidují. Hladiny olova ve vodě se také regulují v několika směrnicích vztahujících se k vodě, podle jejího druhu a pouţití např. voda pro lidskou spotřebu, voda ke koupání, voda pro ţivot ryb atd. 1.5.3 KADMIUM 1.5.3.1 Obecné Kadmium náleţí k podskupině zinku v periodické tabulce a bylo objeveno Strohmeyerem v roce 1817 během výzkumu ZnCO3. Přidruţuje se k zinku v horninách v poměru 1 : 200 (Cd : Zn). Je po fyzikální stránce podobné Zn, ale je těţší, měkčí a lze jej leštit. Na rozdíl od zinku je také odolné k alkáliím. Kadmium je také dobrý pohlcovač neutronŧ a proto se často vyuţívá v jaderných reaktorech. Ve svých sloučeninách je dvojmocné. Kadmium je široce rozptýleno po celém světě s obsahem mezi 0,1 a 1 ppm v orné pŧdě. 1.5.3.2 Zdroj surovin Existuje pouze několik kadmiových hornin, jako greenockit (CdS), nebo otavit (CdCO3) a jako CdO. Źádný z těchto minerálŧ není prŧmyslově významný. Minerály Zn, které obsahují Cd jako isomorfní sloţku při koncentracích okolo 0,2 % mají ekonomický význam pro získání Cd. Kromě toho rudy olova a mědi mohou obsahovat malé mnoţství Cd. 20 1.5.3.3 Výroba a spotřeba Na rozdíl od jiných těţkých kovŧ je Cd rafinováno a vyuţíváno relativně nově; výroba a pouţití se objevuje pouze během minulých 40-50 let. Hlavní vyuţití dnes spočívá v : elektropokovování kadmiem bateriích Ni-Cd některých barvivech a stabilizátorech plastŧ slitinách pro pájky, v ochraně před ohněm, pro kontrolu (regulace neutronŧ) v jaderném reaktoru, pro elektrické vodiče tyčí Malé mnoţství se pouţívá do solárních článkŧ. Od roku 1970 se výroba kadmia v západním světě ustálila mezi 12 000 a 16 000 tunami/rok. Světová výroba se pohybuje okolo 20 000 t/rok. Vyuţití kadmia v rŧzných aplikacích od roku 1970 kolísalo a bylo ovlivňováno technickými, ekonomickými faktory i ohledy k ţivotnímu prostředí. To ovlivňovalo ceny kovu. Ceny kovu v 70. letech dosahovaly 3 US$ /lb a v 80.letech kolísaly mezi 1,1 aţ 6,9 US$ /lb. Od té doby cena kadmia klesala na 1 US$ /lb a dokonce šla tak nízko aţ na 0,45 US $/lb, coţ je ekvivalentní úrovni ceny zinku. Hlavní země výroby a spotřeby ukazuje následující tabulka. Tab.1.13 Hlavní výrobci a uţivatelé kadmia v roce 1996 Země Kanada Japonsko Belgie PR Čína USA Německo Finsko Francie výroba (t/rok) Uţití (t/rok) 2832 2357 1579 1300 1238 1145 600 205 107 6527 2017 600 1701 750 1276 Kadmium se získává : z pyrometalurgické rekuperace Pb-Cu v prachu odplynŧ z tavících pochodŧ z pyrometalurgické rekuperace Pb-Cu z prachu odplynŧ z pochodŧ aglomerace a praţení a ze surového zinku Prachy z výstupního plynu se obvykle louţí s H2SO4, aby se oddělilo kadmium, které se potom vysráţí jako CdCO3, nebo se vyredukuje jako kadmiová houba s více neţ 90 % Cd. Kadmiová houba se potom buď ţíhá s NaOH, nebo destiluje ve vakuu, nebo se rozpouští a podrobí se elektrolýze, čímţ se vyrobí Cd o vysoké čistotě (≥ 99,99 % Cd). Surový zinek se mŧţe destilovat v kolonách (New Jersey) , aby se vyrobil čistý zinek a slitina Cd-Zn s více neţ 60 % Cd. Slitina Cd/Zn z procesu destilace (New Jersey) se musí destilovat 2x, neţ se vyrobí čisté Cd. 21 Recyklace se uskutečňuje, ale provádí ji pouze velmi málo zemí. Hlavně se recyklují baterie, aby se získalo Cd a Ni. 1.5.3.4 Problémy ţivotního prostředí Charakter sloučenin Cd a Ni má významný dopad při posuzování emisí a Cd je uvedeno ve Směrnici 76/464 o nebezpečných látkách ve vodě v seznamu II. Technická pracovní skupina podle Směrnice 96/62 o posuzování a řízení kvality ovzduší pracuje na normě pro kadmium v ovzduší. Tyto faktory je nutno vzít v úvahu. Kadmium je rozptýleno všude v přírodě po miliony let. Prŧmyslová výroba ovlivnila celkové rozptýlení pouze nevýznamnou měrou, ale v některých omezených oblastech se problémy ţivotního prostředí projevily. Běţná výroba Zn mŧţe produkovat 600 t Cd/rok. Výroba kadmia je velmi regulována, aby se předešlo fugitivním emisím a prach se maximální moţnou měrou odstraňuje . Uvádí se, ţe více neţ 90 % nekuřákŧ přebírá kadmium z potravy. Následně se musí sniţovat a kontrolovat (regulovat) kontaminace kadmia v obdělávané pŧdě. Hodnoty emisních limitŧ pro kadmium do ovzduší jsou niţší neţ 0,2 mg/Nm3 a do vody pod 0,2 mg/l. Kritický účinek kadmia se projevuje jako dysfunkce ledvinových kanálkŧ. Toto poškození je nevratné, takţe prevence je dŧleţitější neţ diagnoza. Dlouhotrvající biologický poločas kadmia mŧţe vést k plynulému rŧstu hladiny v ledvinách po mnoho let a tak pŧsobení (expozice) kadmia v minulosti je často dŧleţitější neţ pŧsobení (expozice) současná. V mnoha aplikacích jsou kadmiové slitiny nepostradatelné a nemohou být nahrazeny jinými materiály. Podobně uţití kadmia v dobíjecích bateriích mŧţe být rovněţ přínosem pro ţivotní prostředí. 1.6 UŠLECHTILÉ KOVY 1.6.1 Obecně Ušlechtilé kovy /tm 36, Panorama 1997/ zahrnují tak velmi známé kovy, jako je zlato a stříbro, stejně jako 6 ze skupiny platinových kovŧ : Pt, Pd, Rh, Ir, Ru, Os. Jsou nazvány ušlechtilými kovy z dŧvodu jejich vzácnosti a odolnosti proti korozi. EU má největší rafinační a výrobní kapacitu pro ušlechtilé kovy na světě dokonce i kdyţ jejich současné minerální zdroje jsou velmi omezené. Recyklace ušlechtilých kovŧ ze šrotu a prŧmyslových odpadŧ bylo v EU vţdy dŧleţitým zdrojem suroviny . Spotřeba zlata v EU je hlavně ve zlatnictví (klenotnictví), v menším mnoţství se pouţívá v elektronice a dalším prŧmyslu a při aplikacích dekorace. Hlavními uţivateli stříbra jsou prŧmysl fotografický a šperkařství Skupina platinových kovŧ se vyuţívá ve větší míře jako katalyzátory a uvalení přísných emisních limitŧ na vozidla prodávaná v EU stimulovalo poţadavek na jejich vyuţití v automobilových katalyzátorech. 1.6.2 Zdroje materiálŧ 22 Doly ve všech částech světa odesílají velká mnoţství ušlechtilých kovŧ v podobě surové rudy nebo ve formě vedlejších produktŧ do rafinerií EU. Rafinerie ušlechtilých kovŧ s významnými kapacitami se nacházejí v Belgii, Německu, Švédsku, Finsku a Velké Británii. Ty obvykle rekuperují ušlechtilé kovy z rud olova nebo zinku, mědi nebo niklu, stejně jako z nízkojakostních materiálŧ šrotu všeho druhu a dodávají čisté kovy v tyčích nebo deskách, zrnech nebo jako houbu. V Evropě existují malá loţiska rud ušlechtilých kovŧ. Následující tabulka z roku 1997 ukazuje primární zdroje. Tyto zdroje činí okolo 4,5 % světového primárního stříbra, 1,1 % světového primárního zlata a 0,08 % primárních platinových kovŧ na světě. Loţiska zlata byla odhalena v Řecku a jejich přínos bude v nadcházejících letech významný. Tab. 1.14 : Ušlechtilé kovy – primární zdroje (1997) Země Stříbro Finsko Francie Řecko Irsko Itálie Portugalsko Španělsko Švédsko (t /rok) Zlato (t/rok) 11,0 0,1 1,2 0,4 0,3 1,1 6,2 8,8 1,0 5,7 Platinové (t/rok) kovy 0,1 5,4 6,3 V Evropě je mnoho společností, které se specializují na sběr, přepracování a obchod se šrotem a druhotnými surovinami neţ se provede analytický rozbor na obsah kovu a stupeň rafinačního zpracování. Běţnými poloţkami jsou vyřazené tištěné spoje, zastaralé počitače, staré fotografické filmy, roentgenové desky a roztoky, vyčerpané elektro-pokovovací lázně atd. 1.6.3 Výroba a spotřeba Náklad na rekuperaci a recyklaci je více neţ oprávněný vysokou skutečnou hodnotou ušlechtilých kovŧ obsaţených v tomto šrotu a odpadech. Nejsou to vysloveně ekonomické aspekty, které podporují recyklaci ušlechtilých kovŧ, ale také problémy ţivotního prostředí, kde jsou nastaveny přísnější limity pro přípustnost obsahu kovu v odpadních materiálech posílaných na skládku. Rafinace zlata, stříbra a skupiny platinových kovŧ v EU se provádí buď ve společnostech specializujících se na rafinaci a zpracování ušlechtilých kovŧ, nebo v rafineriích základních kovŧ. Celková kapacita rafinace ušlechtilých kovŧ je u firem v EU největší na světě. Tab. 1.15 : Roční kapacita výroby Evropských rafinerií (tuny) Země Rakousko Belgie Stříbro (t/rok) 190 2440 Zlato (t/rok) 70 60 23 Platinové kovy (t/rok) 1 45 Francie Německo Itálie Lucembursko Holandsko Španělsko Švédsko Velká Británie Švýcarsko Ostatní země EU 1520 2700 1050 135 193 115 12 92 15 130 830 250 2320 620 50 15 30 15 300 565 10 1 5 1 100 14 5 Obr. 1.8 Celková kapacita rafinace ušlechtilých kovů v EU (diagram tabulky 1.15) Kapacita rafinace je přibliţně dvojnásobná ke skutečně zpracovávanému mnoţství, tak ţe se mŧţe udrţovat rychlý obrat zpracovávaného kovu. Většina z ušlechtilých kovŧ jsou docela snadno zpracovatelné buď jako čisté kovy, nebo jako slitiny. Zejména zlato se přepracovává do specifických slitin pro zlatnictví nebo k dentálním účelŧm, aby se zlepšila jeho odolnost k opotřebování nebo barva. Z dŧvodŧ vysoké skutečné hodnoty a široké palety podob a poţadovaných slitin jsou takové kovy obvykle přepracovávány nebo zpracovávány ve srovnání se základními kovy v relativně malých mnoţstvích. Jedním z mála výrobkŧ z ušlechtilých kovŧ přepracovávaným v tunovém mnoţství je dusičnan stříbrný pro fotografický prŧmysl. Potřeba ušlechtilých kovŧ v Evropě je vysoká. Obchod s klenoty má nejvyšší spotřebu zlata a obchodování s fotografickým materiálem stříbra. Nejvyšší spotřeba platiny je při výrobě katalyzátorŧ do automobilŧ. Další hlavní vyuţití jsou chemikálie, dentální zboţí a investice (pro slavnostní příleţitosti), jako je raţení mincí. Potřeba ušlechtilých kovŧ v roce 1996 je uvedena v tabulce. Tab. 1.16 Potřeba (poptávka) ušlechtilých kovŧ v roce 1996 Celková potřeba EU Celková světová potřeba Stříbro (t/rok) 5710 19 600 Zlato (t/rok) 881 2621 Platinové kovy (t/rok) 85 360 1.6.4 Místa výroby Hlavní rafinerie a továrny na ušlechtilé kovy v EU se provozují v mezinárodním měřítku a mají v této oblasti světové prvenství. Prominentními názvy jsou Degussa a Heraeus v Německu a Johnson Matthey ve Velké Británii. V USA je to firma Engelhard Corporation, 24 která má mnohá léta provozovny v EU a ke konci roku 1994 oznámila join venture s Francouzskou společností pro ušlechtilé kovy CLAL. Hlavní evropské rafinerie základních kovŧ s významnou angaţovaností pro ušlechtilé kovy zahrnují Union Miniere v Belgii, Norddeutsche Affinerie v Německu, Outokumpu ve Finsku a Boliden ve Švédsku. 1.6.4 Problémy ţivotního prostředí Rafinerie ušlechtilých kovŧ v EU vytvářejí pokrokovou technologii vysoce výkonného prŧmyslu, který se velmi silně zaměřuje na výzkum a vývoj. Procesy často vyuţívají nebezpečná činidla jako je HCl, HNO3, Cl2 a organická rozpouštědla. Pokročilé zpracovatelské technologie tyto látky vyuţívají a malý rozsah výroby umoţňuje, aby se tyto technologie vyuţívaly efektivně, při minimalizaci a potlačení eventuálních emisí. Toto zahrnuje ne jenom nová pouţití ušlechtilých kovŧ, ale také objevy technik pro ekonomické nakládání s mnoţstvím ušlechtilých kovŧ, které se pouţívají pro aplikace stávající. Suroviny jsou předmětem intensivního vzorkování a analytických rozborŧ a jakékoli zpracovatelské odpady jsou analyzovány podle stejné normy. Je zvláště dŧleţité, aby se tyto materiály získávaly z druhotných surovin a mnohé z těchto látek jsou klasifikovány jako odpady z jiných odvětví prŧmyslu. Existují lhŧty pro pohyb surovin z dŧvodŧ legislativy o přeshraniční dopravě odpadŧ a to mŧţe být překáţkou recyklace. 1.7 RTUŤ 1.7.1 Obecně Rtuť je jediným kovem, který se vyskytuje v kapalném stavu při pokojové teplotě a má ze všech kovŧ nejniţší body tání a varu. Má také vysokou elektrickou vodivost a tyto charakteristiky se vyuţívají v rozličných aplikacích, jako je výroba elektrických spínačŧ (relé) a baterií. Rtuť tvoří snadno slitiny s velkým počtem ostatních kovŧ a ty jsou pak známy jako amalgamy, které jsou široce pouţívány ve stomatologii. Hlavní pouţití rtuti je jako plovoucí katoda v chlor-alkali procesech (alkalických chloridŧ). Tyto procesy vyuţívají vysokou vodivost rtuti a tvorbu amalgamu se sodíkem. Rtuť je charakteristická toxicitou své kovové formy a jejích par a extrémní toxicitou některých svých sloučenin. Dŧsledkem je, ţe rtuť je nahrazována alternativními materiály v mnoha jejích aplikacích a tak poţadavek na výrobu rtuti rychle poklesl. Existují náznaky do budoucnosti, protoţe je pravděpodobné, ţe určité stávající zásoby rtuti přijdou na trh, nebo se z nich mohou dokonce stát i odpady. 1.7.2 Zdroje surovin Rtuť se objevuje v přírodě ve formě cinnabaritu (rumělky-HgS), který se přidruţuje k velmi těţké hlušině jako je křemenec (kvarcit) a čedič. Je také přítomna ve formě dalších sloučenin 25 jako jsou oxidy, sírany, chloridy, nebo selenidy. Ty jsou vzácné a jsou vţdy připojeny k rumělce a mají obecně malý význam. Existují výjimky, jako je livinstonit (HgSbS), který se vyuţíval v Mexiku. Jakost primárních rud výrazně kolísá od 0,1 % Hg aţ více neţ 3 %. Ostatní zdroje rtuti jsou rudy a koncentráty jiných kovŧ jako je měď, olovo a zinek atd. Rtuť se získává při čištění plynŧ, které jsou emitovány během výroby těchto kovŧ. Rtuť se také rekuperuje z druhotných surovin, jako je zubní amalgam a baterie a také se získává při rafinaci oleje. 1.7.3 Výroba a spotřeba Rozklad rumělky se dosahuje při teplotě 600 oC a probíhá podle níţe uvedené rovnice. Kovová rtuť kondenzuje při pokojové teplotě. Zahřívání lze provádět buď v Herreschofově, nebo muflové či rotační peci. Poslední dvě se příliš často neuţívají. HgS + O2 Hg + SO2 Tab. 1.17 : Zdroje rtuti Zdroje Almaden, Španělsko Mc Dermitt, USA Nikitovska, Ukrajina Obsah rtuti v rudě 3 (%) Výroba (t/rok) 390 0,5 0,1 V případě bohatých rud, nad 2 % Hg, se za předúpravu povaţuje pouze drcení a prosévání a rozdrcená ruda mŧţe být vsazena přímo do pece. V případě chudých rud s 0,5 % Hg se pouţívá diferenční flotace, aby se odstranila křemičitá hornina a získaly se koncentráty s prŧměrným obsahem rtuti 70 %. U hornin s niţším obsahem neţ 0,1 % Hg se ruda po rozdrcení praţí. Pouţívají se vysokokapacitní pece (1000 t/den) Výroba Hg v EU (1997) z produkce ostatních neţelezných kovŧ se odhaduje na 350 t. Tyto pochody všeobecně produkují Hg, nebo kalomel v rozsahu od 0,02 do 0,8 kg Hg na tunu vyráběného kovu v závislosti na obsahu rtuti v koncentrátu Pokles výroby Hg lze pozorovat na Evropské produkci v letech 1960, 1970 a 1980 Tab. 1.18 Výroby Hg v Západní Evropě 1.7.4 Rok 1960 1970 1980 Problémy ţivotního prostředí Výroba (t/rok) 4250 3700 1100 Toxicita rtuti a jejích sloučenin je významným faktorem. Rtuť v ţivotním prostředí mŧţe reagovat s rŧznými organickými sloučeninami za tvorby velmi toxických organortuťnatých 26 sloučenin. Současná legislativa proto ukládá přísnější normy prŧmyslu, aby předešla emisím a sníţila její vyuţívání v rŧzných pochodech a odstranila rtuť z ţivotního prostředí . Rtuť je v Seznamu látek I pod Směrnicí 76/464 o znečištění nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí ve Společenství. Směrnice 84/156 stanoví pro Evropskou Unii paletu limitních hodnot pro vypouštění rtuti. 1.8 1.8.1 TÉŢKOTAVITELNÉ (ŢÁRUVZDORNÉ) KOVY Obecně Název těţkotavitelné kovy se vztahuje ke skupině kovŧ (v některých případech kovŧ vzácných zemin), které se mohou charakterizovat převáţně stejnými fyzikálními vlastnostmi. Těmito vlastnostmi jsou pro většinu těţkotavitelných kovŧ vysoký bod tavení, vysoká hustota, zvláštní elektrické vlastnosti, netečnost (inertnost) a zejména schopnost udělovat při malém přídavku do oceli a jiných kovŧ výjimečný nárŧst fyzikálních schopností. Vybrané fyzikální vlastnosti některých těţkotavitelných kovŧ jsou uvedeny dále. Tab. 1.19 Fyzikální vlastnosti těţkotavitelných kovŧ Kov Chrom Mangan Wolfram Molybden Tantal Titan Niob Rhenium Hafnium Zirkonium Značka Cr Mn W Mo Ta Ti Nb Re Hf Zr Atomové Číslo 24 25 74 42 73 22 41 75 72 40 Atomová hmotnost 51,99 54,94 183,85 95,94 180,95 47,88 92,90 186,2 178,4 91,22 Bod tavení ( o C) 1857 1220 3410 2610 2996 1725 2468 3180 2230 1857 Bod varu ( o C) 2672 2150 5900 5560 5425 3260 4927 5900 4602 3580 Hustota ( g /cm3) 7,19 7,44 19,3 10,22 16,65 4,5 8,57 21,02 13,09 6,5 Těţkotavitelné kovy a prášky těţkých kovŧ se vyuţívají v široké rozmezí prŧmyslových aplikací. Kovový chrom je dŧleţitý v legování oceli a jako kov pro prŧmysl galvanického pokovování. Mezi rozličným dalším pouţitím je mangan klíčovým legovacím prvkem u určitých široce pouţívaných hliníkových slitin a uţívá se i ve formě oxidu v článcích suchých baterií /tm 174, T.S.Jones USGS 1997/. Největší vyuţití wolframu je jako slinuté karbidy, které se také nazývají tvrdé kovy. Slinuté karbidy jsou materiály s trvalou odolností vyuţívané v kovovýrobě, dŧlním a stavebním prŧmyslu. Dráty z kovového wolframu, elektrody a / nebo spoje se vyuţívají ve světelné elektronice, ohřevu a při svařování /tm 175, K.S. Shedd USGS 1997/. Molybden nalézá významné vyuţití jako ţáruvzdorný kov v řadě chemických aplikací včetně katalyzátorŧ, mazadel a barviv /tm 176, J.W.Blossom USGS 1997/. Tantal a jeho dvojče prvek niob se vyuţívají v práškové metalurgii a jako karbidŧ. Prášek tantalu se pouţívá hlavně pro výrobu tantalových kondenzátorŧ. Niob a kolumbium jsou synonyma pro stejný prvek. Kolumbium byl první název, který byl tomuto prvku dán a niob byl název oficielně uznaný Mezinárodním Unií pro čistou a aplikovanou chemii v roce 1950 /tm 172, L.D.Cunningham USGS 1997/. 27 Jako kov je titan velmi znám svoji odolností proti korozi a pro svŧj vysoký koeficient pevnosti vŧči váze. Asi 95 % Ti se však spotřebovává ve formě TiO2 (oxid titaničitý), bílé barvivo do barev, papíru a plastŧ /tm 177, J. Gambogi USGS 1997/. Rhenium se vyuţívá jako katalyzátoru při krakování nafty při výrobě vysoko-oktanových uhlovodíkŧ, které se vyuţívají při výrobě bezolovnatého benzinu /tm 178, J.W. Blossom USGS 1997/. Zirkonium je 18. nejhojnější prvek zemské kŧry s prŧměrným výskytem krystalŧ 165 ppm (parts per million). Martin Heinrich Klaproth objevil prvek v roce 1789 v hornině zirkonu (ZrSiO4). Hafnium prosté zirkonia se vyuţívá jako pouzdro (pancéř) pro tyče jaderného paliva. Zirkonium obchodní jakosti na rozdíl od jakosti pro nukleární potřeby, obsahuje hafnium a uţívá se v pochodech chemického prŧmyslu z dŧvodu výborné odolnosti proti korozi. Hafnium je jasně stříbrný, kujný lesklý kovový prvek s velmi vysokým bodem tavení. Kovové hafnium bylo poprvé vyrobeno v roce 1925 Antonem Edwardem van Arkel a Janem Hendrikem de Boer prŧchodem ţhavého wolframového vlákna chloridem hafničitým (HfCl4). Hafnium se vyuţívá v jaderných kontrolních tyčích z dŧvodu jeho vysoké tepelné absorpce neutronŧ z prostředí /tm 179, J.B.Hedrick USGS 1997/. Ostatní aplikace těţkotavitelných kovŧ zahrnují pouţití jako směsných prvkŧ pro výrobu keramických materiálŧ s obsahem kovŧ. V dŧsledku jejich ţáruodolné povahy se kovy někdy zpracovávají rŧznými zpŧsoby při výrobě běţnějších kovŧ. Výroba vyţaduje obvykle hydrometalurgické postupy pro extrakci a čištění /tm 8, HMIP 1993/ a redukci vodíkem a nauhličování (obohacování uhlíkem) při výrobě prášku těţkých kovŧ (práškové metalurgii) a slinutých karbidŧ. Surové těţkotavitelné kovy a kovové prášky se často podrobují technikám práškové metalurgie, aby se vyrobily konečné produkty, nebo polotovary. Pochody pro zpracování těţkotavitelných kovŧ, které zahrnují výrobu prášku těţkých kovŧ a kovových karbidŧ se týkají kovŧ jako je chrom, mangan, wolfram, vanad, molybden, titan, tantal, niob, rhenium, stejně jako výroba zirkonia a hafnia. 1.8.2 Zdroje surovin Těţkotavitelné kovy se mohou vyrábět z široké palety primárních a sekundárních surovin. Těţkotavitelné kovy se vyrábějí z primárních surovin při hydrometalurgickém zpracování oxidických a sulfidických rud a koncentrátŧ a dále redukcí vodíkem a nauhličením, aby se získaly slinuté karbidy. Výroba z druhotných surovin se běţně zakládá na šrotu těţkých kovŧ a odpadŧ z jiných výrobních pochodŧ, jako jsou vypotřebované katalyzátory. Skutečnost, ţe recyklace hraje významnou úlohu lze předvést mimochodem tím, ţe okolo 30 % světové dodávky wolframu je vyrobeno z druhotných surovin. Zpracovatelský prŧmysl wolframu je schopen zpracovat téměř kaţdý druh šrotu s obsahem wolframu a odpad, aby získal wolfram a pokud jsou přítomny, tak i další hodnotné prvky. Následující tabulka ukazuje přehled nejdŧleţitějších primárních i sekundárních surovin, které se vyuţívají při výrobě těţkotavitelných kovŧ. Poskytuje také informace o loţiskách hornin v rámci Evropské Unie. 28 Řada dalších surovin se pouţívá jako redukčních činidel. Jde o koks, uhlí, černé uhlí, křemík, hliník, vápník a hořčík. Rŧzné chemikálie, např. kyselina sírová se pouţívají na louţení, čištění, sráţení, jako iontoměniče a pro elektrolytické procesy. Tab. 1.20 Primární a sekundární suroviny pro výrobu těţkotavitelných kovŧ Kov Horniny Chrom Chromit Mangan Pyrolusit Braunit Manganit Psilomelan Wolfram Wolframit Scheelit Ferberit Hubnerit Vanad Titanomagnetit 3) Montroseit Corvusit Roscoelit Molybde Molybdenit n Wulfenit Powelit Ferrimolybdit Chalkopyrit4) Titan Rutil Ilmenit Leukoxen Struska bohatá TiO2 z ilmenitu Tantal Tantalit Wodginit Mikrolit Columbit Primární suroviny (zdroje) Obsah Ostatní kovy Fe, Mg, Al Cr50 % Mn 63% Si Mn 66% Mn 62% Mn 45-60% Ba WO3 76 % Fe, Mn WO3 80 % Ca WO3 76 % Fe WO3 76 % Mn V 1,5 % Fe, Al, Ti, Cr V 45 % Fe V 40 % Al, Si V 14 % Re Pb Ca,W Fe Cu TiO2 94 % TiO2 70% TiO2 80 % Ta2O5 42-84% Ta2O5 60-70% Ta2O5 1-40% Renium Zirkoniu m Tantalit Kolumbit Mikrolit Molybdenit Zirkon6) Nb2O5 2-40% Nb2O5 40-75% Rakousko Francie Portugalsko a Velká Británie Šrot chromu Šrot wolframu (třísky, piliny a prach z broušení) šrot těţkých kovŧ Zbytky z kotlŧ Polétavý popílek ze spaloven Vyuţité katalyzátory z petrochemického a chemického prŧmyslu Odpadní soli z výroby oxidu hlinitého Molybden obsaţený ve vyčerpaných katalyzátorech z rafinace nafty Šrot titanu většinou z výroby poloproduktŧ Titanové třísky (piliny) Fe,Mn, Nb Nb, Sn, Mn,Fe Na, Ca, Nb Fe, Nb, Mn Neoxidovaný šrot kovového tantalu Tantalové anody Kondenzátory Pelety z aglomerace Oxidovaný tantalový šrot přidruţený k jiným zoxidovaným kovŧm Tantalové anody potaţené zoxidovaným manganem Fe, Mn, Ta Fe, Mn, Ta Na, Ca, Ta Mo Šrot těţkých kovŧ (kasiterit) 5) Niob Druhotné suroviny Loţisko v EU Finsko a Řecko Řecko a Itálie 2) Katalyzátory Pt-Re uţívané v naftařském prŧmyslu Hf 29 Hafnium Zirkon6) Zr Poznámky : 1) seznam neposkytuje veškeré moţné suroviny, pouze přehled nejdŧleţitějších materiálových zdrojŧ 2) loţiska manganu v Řecku a Itálii obsahují nízkojakostní horniny a mají být pouţity pouze občas 3) vanad obsahující loţiska titanomagnetitu jsou sopečného pŧvodu a nacházejí se v mnoha částech světa /tm 107, Ullmans 1996/. Mŧţe se vyrobit z titanomagnetitové rudy a strusky vanadu, coţ je první zdroj pro výrobu sloučenin vanadu. 4) koncentrát sirníku Cu-Mo, který se pouţívá jako druhotná ruda 5) výroba cínu z kasiteritové rudy vedla ke strusce s obsahem Ta a Nb, která je hlavním surovinovým zdrojem pro výrobu Ta a Nb 6) zirkonium a hafnium jsou někdy vedlejšími produkty z loţisek těţkých pískŧ, které vţdy obsahují titan a jiné kovy vzácných zemin 1.8.3 Výroba a spotřeba Světová i evropská výroba těţkotavitelných kovŧ a trh jsou velmi citlivé na politickou a ekonomickou situaci zemí, které produkují suroviny. Světová spotřeba primárního wolframu byla například velmi silná v roce 1997 a zŧstala velmi vysoko nad světovou dŧlní produkcí. Odhadem 1/3 světové dodávky byla z rezervních zásob hornin s obsahem wolframu v Rusku a Kazachstánu. Uvolnění zásob udrţovalo přesycení trhu a drţelo ceny primárního wolframu pod provozními náklady většiny dolŧ. Jako dŧsledek toho byly mnohé doly zavřeny a světová kapacita produkce wolframu poklesla na 75 % světové spotřeby. Také Čína pokračuje jako silný konkurent v případě vzrŧstu své produkce těţkotavitelných kovŧ. V dŧsledku toho však výhodné vlastnosti těţkotavitelných kovŧ a rŧst znalostí, jak vyuţít tyto kovy, výrobu zvyšují přinejmenším v dlouhodobém horizontu.. Budoucí spotřeba slinutých karbidŧ wolframu je například největším koncovým odvětvím odhadována, ţe poroste o více neţ 5 % proti roku 1998 /tm 175, K.B.Shedd USGS 1997/. Světová výroba kovového chromu je uvedena v následující tabulce. Tab. 1.21 Kapacita výroby chromu ve světě / tm 173, J.F.Papp USGS 1997/ Země Brazílie Čína Francie Německo Indie Japonsko Kazachstán Rusko Velká Británie USA 1.8.4 Místa výroby Výrobní (t/rok) 500 4 000 7 000 1 000 500 1 000 1 000 13 000 10 000 3 000 kapacita Výroba těţkotavitelných kovŧ v Evropské Unii je zaloţena na omezeném počtu společností. Hlavně dvě přední společnosti vyrábějí např. kovový chrom. Jsou to London and Scandinavian Mettalurgical Co. limited ( Londýnská a Skandinávská hutní společnost s.r.o), která provozuje nový moderní závod na výrobu chromu, postavený v roce 1997 a Delachaux ve Francii, která právě oznámila dokončení svého závodu na chrom ve Valenciennes. 30 Následující společnosti v Evropě produkují wolframový prášek a karbidy. Jsou to : Kennametal Hertel AG, Widia GmbH a HC Stark GmbH v Německu Treibacher Industrie AG a Plansee AG v Rakousku Sandvik a Seco Tools ve Švédsku Eurotunstene Poudres ve Francii /tm 182, ITIA 1999/ Společnosti uvedené výše, produkující prášek kovového wolframu vyrábějí některé další těţkotavitelné kovy. Přehled světově největších společností vyrábějících tantal a niob a jejich výrobky je uveden v tabulce 1.22. Bohuţel neexistují dostupné informace o výrobcích v Číně a proto v tabulce chybějí. Tab. 1.22 Hlavní světoví výrobci niobu a tantalu / tm 172, L.D. Cunnigham USGS 1997 Země Rakousko Brazílie Společnost Treibacher Chemische Werke AG Cia Brasileira de Metalurgia e Mineracao (CBNM) Cia.Industrial Fluminense (N 2) Mineracao Catalao de Goias S.A. (Catalao) Kanada Cainbior Inc., and Teck Corp. (Niobec) Estonsko Silmet Německo Gesellschaft Fur Elektrometallurgie GmbH (GFE) (N2) H.C.Stark GmbH Co. KG Japonsko Mitsui mining Smelting Co. Showa cabot Supermetals (N3) H.C.Stark-Vtech Ltd. (N4) Kazachstán Ulba metallurgical Irtysh Chemical Metallurgical Works Rusko Solikamsk Magnesium Works Thajsko H.C.Stark (Thajsko) Co. Ltd. (n4) USA Cabot corp. H.C.Stark Inc. (N5) Kennametal, Inc. Reading Alloys, Inc. Shieldalloy Metallurgical Corp. (N2) Wah Chang (N6) H.C.Stark-TTI, Inc. (N4) Výrobky (A 1) Oxidy a karbidy Nb a Ta, FeNb, NiNb Oxid Nb/kov, FeNb,NiNB Oxid Nb a Ta FeNb FeNb Oxid Nb/kov FeNb, NiNb, oxid Nb a Ta/kov/karbid, K-sŧl FeNb, NiNb, Ta kondenzátorový prášek Oxid Nb a Ta/kov/karbid Ta kondenzátorový prášek Ta kondenzátorový prášek Oxid Nb/kov Oxid Nb a Ta K-sŧl, Ta kov Oxid Nb a Ta/kov, K-sŧl, FeNb, NiNb Ta kondenzátorový prášek Nb a Ta kov, Ta kondenzátorový prášek Nb a Ta karbidy FeNb, NiNb FeNb, NiNb Nb oxid/kov, FeNb, NiNb Ta kondenzátorový prášek Poznámky : (N1) Nb, niob; Ta, tantal; FeNb, feroniob; NiNb niobid niklu; K-sŧl, fluorotantalan draselný; oxid, pentoxid (N2) vlastněný výhradně jako přidruţený k Metallurg Inc. , New York (N3) Joint venture mezi Showa Denko a Cabot Corp. (N4) přidruţené H.C.Starck GmbH Co.KG (N5) vlastněné propojeně Bayer USA a H.C.Starck GmbH Co. KG (N6) přidruţené Allegheny Teledyne Inc. 1.8.5 Problémy ţivotního prostředí Hlavním dopadem výroby těţkotavitelných kovŧ na ţivotní prostředí je prach s obsahem kovŧ a prášky těţkých kovŧ, stejně jako spaliny z tavících procesŧ např. při výrobě 31 kovového chromu. Emise prachu vznikají při skladování, manipulaci se surovinami a výrobky a při pecní operaci, kde hrají dŧleţitou roli jak emise z komína, tak fugitivní. Vyuţití vodíku jako redukčního činidla váţe v sobě moţné riziko nehod. Fluorovodík, který se vyuţívá v několika pochodech je vysoce toxický a proto je nutné, aby se s ním zacházelo s velkou péčí, aby se zabránilo zdravotním problémŧm zaměstnancŧ závodu. Dalším dopadem na ţivotní prostředí z výroby těţkých kovŧ je vysoká úroveň radioaktivity některých surovin (např. pyrochloru ?) a toxicitě sloučenin kovŧ, jakými je kobalt a nikl. Odpady z pochodŧ a vedlejšími produkty jsou struska, kal s obsahem kovu, prach z filtru a upotřebené zdivo (vyzdívka). Tyto materiály se jiţ tam, kde je to moţné, ve značném rozsahu recyklují a znovu se vyuţívají. V dŧsledku úrovně radioaktivity některých surovin, mohou být i odpady z operací radioaktivní. Při chlazení, granulaci a dalších pochodech vznikají emise do vody a znečišťující látky vztahující se k danému místu. Významným problémem je odpadní voda, která vzniká při mokrém čištění v odlučovacích systémech. Emise do ovzduší, voda a pŧda a tudíţ dopad na ţivotní prostředí je relativně nízký ve srovnání s ostatními obory prŧmyslu neţelezných kovŧ. To je následkem malého mnoţství vyráběných těţkotavitelných kovŧ a jejich vysoké hodnoty. To znamená, ţe z ekonomického hlediska je velmi dŧleţité, sbírat, filtrovat a recyklovat maximální moţnou měrou. Úprava malých objemŧ výstupního plynu je také bez problémŧ, protoţe příkladně pytlové (rukávové) filtry jsou vysoce výkonné a mohou se s výhodou pouţít. 1.9 REROSLITINY 1.9.1 Obecně Feroslitiny jsou předslitinami, které obsahují nějaké ţelezo a jeden nebo více neţelezných kovŧ jako legující prvek. Feroslitiny umoţňují legujícímu prvku jako je chrom, křemík, mangan, vanad, molybden atd., aby bezpečně a ekonomicky vstoupily do metalurgického pochodu a tak poskytly určité poţadované vlastnosti legovanému kovu, např. při zvýšení odolnosti ke korozi, tvrdosti, nebo odolnosti k opotřebení. Jejich význam vzrostl s vývojem výroby oceli, který znamenal rozšířenější legování prvky, při lepší regulaci mnoţství při čistší oceli. Prŧmysl feroslitin se stal klíčovým dodavatelem ocelářskému prŧmyslu. Feroslitiny se obvykle řadí do dvou skupin : objemné feroslitiny (ferochrom, ferosilikon společně s kovovým křemíkem, feromanganem a silikomanganem), které se vyrábějí ve velkých mnoţstvích v elektrických obloukových pecích; speciální feroslitiny (ferotitan, ferovanad, ferowolfram, feroniob, feromolybden, ferobor a troj a čtyř prvkové slitiny), které se vyrábějí v menších mnoţstvích, ale s rostoucím významem Feroslitiny vyráběné ve velkých objemech se vyuţívají výhradně při zpracování oceli a ve slévárnách oceli nebo ţeleza. Vyuţití speciálních feroslitin je mnohem rozmanitější a podíl, 32 který se vyuţívá v ocelářství poklesl v posledních letech ve prospěch prŧmyslu hliníku a chemického prŧmyslu, zejména u výrobkŧ křemíku. Následující obrázek představuje vyuţití feroslitin, vyráběných ve velkých objemech i feroslitiny speciální v analyzovaném roce 1994 pro jednotlivá odvětví Obr. 1.9 Využití feroslitin v různých odvětvích průmyslu v roce 1994 / tm 36, Panorama 1997/ Ferroslitiny : oblasti pouţití Výroba oceli : 86,7 % Slévárny ţeleza : 4,1 % Hliník (výroba) : 5,3 % chemikálie : rŧzné : 2,3 % 1,6 % Obr. 1.10 Využití velkoobjemově vyráběných a speciálních feroslitin v různých odvětvích průmyslu v roce 1994 Velkoobjemově vyráběné slitiny : Speciální feroslitiny Výroba oceli : 97,4 % Slévárny ţeleza : 1,7 % Rŧzné : 0,9 % Výroba oceli Slévárny ţeleza Chemikálie Hliník Rŧzné 1.9.2 : 21,1 % : 18,7 % : 16,4 % : 37,4 % : 6,4 % Zdroje materiálu Suroviny (legující prvky) pro výrobu feroslitin jsou buď horninové s obsahem samotných prvkŧ (kvartzit pro Si, chromit pro chrom..), nebo vedlejší produkty z jiných výrob ( např molybdenit z měděné rudy). Dva zdroje však mohou existovat simultánně. Také je lze rekuperovat ze šrotu, coţ je většinou častý případ u sloţení podílu ţeleza, který pochází ze šrotu ţeleza a oceli, ale také u legujících prvkŧ samotných, např. titanu. Odpady z oceláren např. z elektrických obloukových pecí a prachu z filtru konvertorŧ, stejně jako prach z otryskávání brokŧ (ocelové drti) a broušení je dŧleţitou druhotnou surovinou rostoucího významu. Hlavní zdroje surovin a horninových loţisek pro legující prvky jsou : chromit, který se soustřeďuje ve dvou velkých úloţištích, které jsou umístěny především v Jiţní Africe a Kazachstánu. Menší loţiska se nacházejí na jiných místech ve světě a zejména v Evropě (Finsko, Turecko, Albánie, Řecko); surovina pro výrobu ferokřemíku a kovového křemíku je k dispozici kdekoliv na světě, ačkoliv ne všechny zdroje umoţňují výrobu celého rozsahu legur křemíku při ekonomických podmínkách a v dobré jakosti ; 33 rudy obsahující mangan se nacházejí hlavně v Jiţní Africe, na Ukrajině, v Gabonu a Austrálii. Menší naleziště se nacházejí v Brazílii, Indii, Mexiku a Barmě. Jakost (obsah manganu a úroveň k mnoţství nečistot) rudy mŧţe značnou měrou ovlivnit ekonomiku výroby feroslitiny; speciální legující prvky jsou soustředěny velmi často v několika zemích (molybden v Severní Americe, Čile a Číně; niob v Brazílii) a ceny a dostupnost jsou velmi citlivé faktory s ohledem k ekonomickým podmínkám 1.9.3 Výroba a spotřeba Za posledních 15-20 let se světový obraz trhu feroslitin hluboce změnil : spotřeba rozvojových zemí obrovsky vzrostla s rozvojem jejich ocelářské výroby jejich produkce dokonce vzrostla více, protoţe přejaly podíl rŧstu tradičních trhŧ zemí zavádějících prŧmysl, kde výroba oceli stagnovala, nebo rostla pomalou rychlostí prŧmysl feroslitin čelí rostoucímu podílu dovozŧ především z nových industrializovaných zemí a v současných letech ze zemí Východní Evropy a CIS. V dŧsledku toho je výroba feroslitin v EU vystavena těţké konkurenci, která má za následek potlačování vývoje produkce celkového mnoţství feroslitin. Ačkoliv poslední roky ukázaly určitou stabilizaci, dokonce slabý nárŧst výroby, zŧstává Evropský trh velmi citlivý (zranitelný). Podíl současné EU výroby feroslitin vyráběných ve velkých objemech v tunách za rok ukazuje diagram a tabulka v dalším textu. Informace zde uvedené jsou převzaty z /tm 180, M.Tenton USGS 1997/ a byly předány experty skupiny pro feroslitiny. Obr. 1.11 Výroba feroslitin produkovaných ve velkých objemech v Evropě /tm 36, Panorama 1997/. Celková výroba velkoobjemových feroslitin v Evropě rozdělená na rŧzné slitiny a pece, ve kterých se vyrábějí je uvedena v následující tabulce. Uvedené znázornění nemusí nutně udávat přesné výrobní kapacity a mělo by se na ně pohlíţet jako na indikaci. Tab.1.23: Výroba velkoobjemových feroslitin v Evropě v t/tok /tm 180, M.Tenton USGS 1997/ Výroba Rakousko: EP* feronikl 1/ ostatní e/ Celkem Belgie : EP; feromangan Finsko: EP; ferochrom 1993 1994 1995 1996 1997 8 000 5 900 13 900 25 000 218 370 5 250 5 900 11 150 25 000 229 000 6 200 5 900 12 100 25 000 232 300 5 000 5 900 10 900 25 000 236 100 r/ 5 000 5900 10 900 25 000 236 652 6/ 34 Výroba Francie: VP**; feromangan EP: feromangan ferokřemík silikomangan e/2/ kovový křemík ostatní e/ Celkem e/ Německo : e/ VP: feromangan 3/ EP: ferochrom feromangan 4/ ferosilikon kovový křemík ostatní 5/ Celkem Řecko : feronikl Island : EP; ferosilikon Itálie: EP e/ ferochrom feromangan silikomangan kovový křemík ostatní 6/ Celkem Norsko: EP ferochrom feromangan ferosilikon silikomangan kovový křemík ostatní e/2/ Celkem e/ Španělsko : EP e/ ferochrom feromangan ferosilikon silikomangan kovový křemík ostatní e/ 10/ Celkem e/ Švédsko : EP ferochrom ferosilikon Celkem Švýcarsko : EP ferosilikon kovový křemík Celkem Velká Británie:VP feromangan EP ostatní e/ Celkem e/ Poznámka : e/ odhad r/ revidováno 1993 1994 1995 1996 1997 300 000 57 000 84 000 80 000 59 000 29 000 609 000 294 000 66 200 111 000 66 000 r/ 66 000 20 000 623 000 r/ 384 000 r/ 46 000 r/ 108 000 71 000 r/ 71 450 r/ 20 000 664 000 r/ 337 000 r/ 65 000 r/ 130 000 r/e/ 61 000 r/ 73 800 r/ 20 000 687 000 r/ 326 000 60 000 130 000 66 000 74 000 20 000 676 000 100 000 16 400 6/ 20 000 20 000 500 30 000 187 000 10 930 67 375 17 283 6/ 20 000 20 000 500 30 000 87 800 16 190 66 003 21 665 r/6/ 20 000 20 000 500 30 000 92 200 r/ 17 170 71 410 25 303 r/6/ 20 000 20 000 500 30 000 95 800 r/ 17 800 70 520 r/ 25 856 6/ 20 000 20 000 500 30 000 96 400 17 610 71 000 53 504 6/ 17 000 50 000 10 000 12 000 143 000 22 650 6/ 16 000 40 000 12 000 90 700 51 017 6/ 20 216 r/6/ 103 961 r/6/ 10 000 r/ 12 000 197 000 r/ 29 915 6/ 25 143 r/6/ 100 353 r/6/ 14 000 r/ 10 000 179 000 r/ 11 295 6/ 16 000 100 000 15 000 10 000 152 000 80 000 226 018 399 559 218 566 81 000 14 000 1 020 000 120 000 248 648 452 984 197 328 92 000 14 000 1 120 000 148 000 r/ 213 000 r/ 474 875 r/ 210 000 r/e/ 101 000 15 000 1 160 000 r/ 108 900 r/ 215 000 r/ 462 423 r/ 210 000 r/e/ 110 000 e/ 15 000 1 120 000 145 124 6/ 215 000 470 000 210 000 110 000 15 000 1 170 000 2390 6/ 40 000 30 000 35 000 5 000 5 000 117 000 2300 6/ 35 000 25 000 35 000 3 000 4 000 104 000 1320 6/ 25 000 30 000 50 000 5 000 5 000 116 000 805 6/ 30 000 r/ 30 000 70 000 r/ 5 000 5 000 141 000 r/ 490 6/ 35 000 30 000 10 000 15 000 5 000 185 000 127 543 20 381 147 924 134 076 21 392 155 468 130 170 21 970 152 140 138 110 21 287 r/ 159 397 r/ 101 842 6/ 22 000 124 000 3 000 2 000 5 000 - - - - 45 000 10 000 55 000 1/ uváděný diagram…..2/ zahrnut silikozrcadlovina, případně 3/ včetně VP zrcadloviny, pokud je ; 4/ včetně silikomanganu, pokud je; 35 - 5/ včetně ferochromsilikonu a feroniklu, pokud jsou 6/ serie vylučují kalciumsilikon Celková kapacita světové výroby velkoobjemově vyráběných feroslitin rozdělená na rŧzné slitiny a pece, ve kterých se vyrábějí uvádí následující tabulka. Uvedená čísla nemusí uvádět přesné kapacity výroby a mělo by se na ně pohlíţet spíše jako na indikace. Tab. 1.24 Světová výroba velkoobjemových feroslitin / rm 180, M. Tenton USGS 1997/ Typ pece, 1/2/ a typ slitiny Celkem veškerá výroba Z toho : Vysoká pec (VP) Feromangan 4/ VP zrcadlovina 5/ Ostatní 28/ Celkem VP Elektrická oblouková pec (EOP) Ferochrom 6/ Ferochromsilikon Feromangan 7/ 8 / Feronikl Silikomangan 8/ 9/ Kovový křemík Ostatní 10/ Celkem EOP 1993 15 700 000 r/ 1994 16 300 000 r/ 1995 17 700 000 r/ 1996 17 900 000 r/ 1997 e/ 17 600 000 1 210 000 12 000 225 000 1 450 000 1 010 000 10 000 230 000 1 250 000 874 000 r/ 9 500 230 000 1 110 000 r/ 927 000 r/ 9 500 220 000 1 160 000 r/ 871 000 9 500 220 000 1 100 000 3 270 000 r/ 62 500 2 320 000 755 000 r/ 2 740 000 r/ 564 000 575 000 r/ 14 300 000 r/ 3 530 000 r/ 89 500 2 770 000 r/ 772 000 r/ 2 850 000 r/ 559 000 635 000 r/ 15 000 000 4 550 000 r/ 90 700 2 780 000 r/ 946 000 r/ 3 010 000 r/ 588 000 r/ 589 000 r/ 16 600 000 r/ 4 010 000 r/ 50 200 3 050 000 r/ 923 000 r/ 3 110 000 r/ 649 000 r/ 589 000 r/ 16 700 000 r/ 4 470 000 50 000 2 900 000 913 000 3 000 000 662 000 383 000 16 500 000 Poznámky: (tuny, hrubá váha), e/ odhad….r/ kontrolováno 1/ Výroba feroslitin manganu, ferosilicia a kovového křemíku začala v roce 1996 v Saudské Arábii, ale údaje o současné výrobě nejsou k dispozici 2/ Výroba feroslitin se v kaţdé zemi rozdělila podle druhu pece, ve které se feroslitiny vyrábějí; výroba odvozená z metalo-tepelných procesŧ je zahrnuta do výrob v elektrické peci 3/ Co do moţného rozsahu, je výroba feroslitin v kaţdé zemi rozdělena a vykazuje následující jednotlivé hlavní druhy feroslitin: ferochrom, ferochromsilicium, feromangan, feronikl, ferosilicium, silikomangan, kovový křemík a vysokopecní zrcadlovinu. Feroslitiny jiné, neţ jsou uvedeny v seznamu, které se identifikovaly specificky u zdrojŧ, stejně jako feroslitiny, které se specificky neidentifikovaly, ale které se samozřejmě vynechaly v tomto doplňku předem, jsou uvedeny jako „ostatní“. Tam, kde jedna, nebo více jednotlivých feroslitin, vyjmenovaných odděleně v tomto doplňku nebylo vyčleněno od ostatních feroslitin, patřících do systému národních zpráv, jsou odchylky opatřeny jednotlivými poznámkami. 4/ vysokopecní zrcadlovina, ať jakákoliv je u Německa zahrnuta k vysokopecnímu feromanganu 5/ začleňuje ferofosfor a údaje obsaţené v „ vysoká pec : ostatní“ 6/ ferochrom zahrnuje ferochromkřemík, pokud je, u Japonska, Jiţní Afriky a USA 7/ feromangan zahrnuje silikomangan, pokud je, u zemí s poznámkou 12 na řádku o feromanganu . 3I /U.S. výroba je pod „ostatní“ 8/ zahrnuje vysokopecní zrcadlovinu křemíku, pokud je, u Francie 9/ zahrnuje kalcium-křemík, feromolybden, ferovanad a údaje obsaţené u elektrické pece 10/ostatní u kaţdé země indikované V dŧsledku technického a metalurgického rozvoje a změn ve výrobě ţeleza a oceli se také změnil profil spotřeby feroslitin, zejména v zemích s rozvíjejícím se prŧmyslem: 36 zaostávající výroba uhlíkové oceli je rostoucí měrou vyráběna v elektrických obloukových pecích ze šrotu, který umoţňuje rekuperaci legujících prvkŧ při relativním sníţení spotřeby feroslitin; efektivnější výroba uhlíkové oceli (např. plynulé odlévání) a pokročilejší metalurgie vedly k významnému poklesu specifické spotřeby manganu (ze 7 kg/t oceli na 5 kg/t v prŧběhu 20 let) a ferokřemíku ( z 5 kg/t oceli na 3,5 kg/t během 20 let) rostoucí potřeba pro metalurgii, sofistikované legující prvky (Nb, Mo) a při úpravě prvkŧ (vápník) vedly k rostoucí spotřebě speciálních slitin; vzrŧstající výroba korozivzdorné oceli vedla k významnému zvýšení spotřeby slitin chromu (hlavně vysokouhlíkový ferochrom Toto vše berouc v úvahu, spotřeba v Západní Evropě se více-méně ustálila asi na 4,2 mil. t/rok a její výroba během posledních 10 let poklesla ze 4 mil. tun na 3 mil. tun. 1.9.4 Místa výroby Existuje řada společností, které vyrábějí rŧzné feroslitiny asi na 60 místech prŧmyslové výroby v Evropě. Největšími zeměmi v Evropě, které vyrábějí feroslitiny je Norsko, s výrobou velkoobjemových feroslitin a Francie a Španělsko speciálně s výrobou slitin manganu a křemíku. Finsko je hlavním výrobcem ferochromu z místního dolu chromové rudy. Ve Švédsku se vyrábí hlavně ferochrom a ferokřemík. Speciální feroslitiny jako je feromolybden, ferovanad a ferotitan se vyrábějí ve Velké Británii, Belgii, Rakousku a Německu. 1.9.5 Problémy ţivotního prostředí Výroba feroslitin obvykle vyţaduje vyuţití elektrických obloukových pecí a reakční kelímky, do kterých se vkládají přírodní materiály (křemen, vápno, rŧzné rudy, dřevo atd.) s relativně kolísavým fyzikálním sloţením. V dŧsledku toho jsou hlavním dopadem na ţivotní prostředí výroby feroslitin emise prachu a spaliny z tavících procesŧ. Emise prachu vznikají rovněţ při skladování, manipulaci a předúpravě surovin, kde hrají významnou úlohu fugitivní emise. V závislosti na surovině a pouţitém procesu jsou emisemi do vzduchu oxid siřičitý, NOx, plynný CO, CO2, polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), VOC (těkavé organické látky) a těkavé kovy. Ve spalovací zóně a v části systému chlazení při úpravě výstupního plynu se mohou tvořit dioxiny (nové syntézy). Odpady z procesu a vedlejšími produkty jsou ve výrazném mnoţství struska, prach z filtru a kal a upotřebená vyzdívka. Tyto materiály se jiţ ve velkém rozsahu recyklují a tam, kde je to moţné se znovu vyuţívají. Bohatá struska, kterou se rozumí struska s relativně vysokým podílem oxidŧ kovŧ se vyuţívá jako surovina v dalších výrobách feroslitin. Např. bohatá struska z výroby feromanganu je jednou z nejdŧleţitějších surovin pro výrobu silikomanganu. K emisím do vody dochází při chlazení, granulaci a dalších postupech a výpustě se vztahují k místu. Odpadní voda vzniklá při mokrém čištění v odlučovacím systému hraje také dŧleţitou úlohu. Prŧmysl feroslitin, jehoţ základním nástrojem je elektrická oblouková pec, ve které jsou oxidy kovu redukovány uhlíkem, je hlavním konsumentem energie a producentem oxidu uhličitého. Tudíţ se vţdy sledovalo sniţování energetické spotřeby, jako ţivotně dŧleţité 37 priority.Termodynamické zákony, kterými se řídí probíhající reakce, omezují sniţování energie potřebné pro tavící proces. Omezení celkové spotřeby energie je tedy ve většině případŧ moţné pouze při pouţití účinného systému rekuperace energie. Znovuzískaná energie se mŧţe přeměňovat na energii elektrickou, nebo pouţít jako teplo pro rŧzné účely. Na CO bohatý výstupní plyn z uzavřené pece se mŧţe pouţít rovněţ jako sekundární palivo, nebo surovina pro chemické pochody. Rekuperace energie sniţuje pouţití ostatních přírodních zdrojŧ energie a tedy i vliv odpadŧ na globální oteplování. 1.10 ALKALICKÉ KOVY A KOVY ALKALICKÝCH ZEMIN 1.10.1 Obecně Alkalické kovy, které patří chemicky do první skupiny periodické tabulky prvkŧ zahrnují kovy jako lithium, sodík, draslík a rovněţ extrémně vzácné radioaktivní francium. Alkalické kovy jsou charakteristické svým nízkým bodem tavení (tání) a hustotou. Mají stříbřitě bílou barvu a jsou měkčí neţ ostatní kovy. Alkalické kovy mají jen jeden, vysoce pohyblivý elektron ve valenční sféře. V dŧsledku toho jsou vysoce reaktivní zejména s kyslíkem, nebo vodou, kdy také mohou reagovat bouřlivě při vzniku plynného vodíku a tepla. Kovy alkalických zemin podobné alkalickým kovŧm v několika směrech, ale reagují méně prudce s vodou. Kovy alkalických zemin jsou prvky druhé skupiny periodické tabulky. Podle jejich rostoucího atomového čísla a metalurgické a technické dŧleţitosti to jsou hořčík, vápník a stroncium. 1.10.2 Zdroje surovin Sodík jako kov a sodné sloučeniny se vyuţívají v širokém měřítku v prŧmyslu při výrobě chemikálií a ve farmacii, při hutních pochodech a rozličných dalších produktech kaţdodenní potřeby. Kovový sodík se vyrábí běţně elektrolýzou taveniny chloridu sodného. Kovové lithium se vyrábí velmi podobným zpŧsobem jako kovový sodík. Výroba se provádí elektrolýzou roztavené eutektické směsi chloridu lithného a chloridu draselného okolo 450 oC v Downově elektrolyzéru. Draslík, který byl objeven v roce 1807 anglickým chemikem Humphry Davym se vyskytuje v mnohých křemičitanových horninách, kdy hlavním komerčním zdrojem je naleziště soli. Kovový draslík je stříbřitě-bílé barvy a byl prvním kovem který byl izolován elektrolýzou. V prŧmyslovém měřítku je kovový draslík vyráběn pouze redukcí chloridu draselného kovovým sodíkem. Humphry Davy objevil stejně jako draslík i hořčík jako kovový prvek v roce 1808. Je to stříbřitě bílý, kujný chemicky reaktivní kov, který závisí na skupině alkalických kovŧ. Hořčík se mŧţe vyrábět buď elektrolýzou chloridu hořečnatého, coţ se provádí ze suroviny jako je dolomit a mořská voda, magnezit, karnalit nebo solné roztoky, nebo z dolomitu, který se redukuje ferosiliciem a / nebo hliníkem při tepelně-redukčním pochodu. Hořčík se také rekuperuje a vyrábí z druhotných surovin ze široké palety odpadŧ s obsahem hořčíku a ze šrotu kovového hořčíku. 38 Hořčík se pouţívá hlavně při legování hliníku, zatímco největší míra produkce je odzkoušena při pouţití hořčíkových slitin při tlakovém odlévání tvarovek do forem pro pouţití kdekoliv, kde je dŧleţitá nízká váha, např. v automobilovém prŧmyslu. Další velká oblast aplikace je při odsiřování oceli při pouţití hořčíkového prášku. Vzrŧstající vyuţití druhotných hořčíkových odpadŧ při odsiřování oceli znamená sníţení rŧstu primární výroby práškového hořčíku. Vyuţití kovového hořčíku na rŧzných trzích ve světě je uvedeno dále / tm 1, HMIP 1993/. Obr. 1.12 Světové pouţití kovového hořčíku legování hliníku : 51,8 % tlakové odlévání ( do forem) : 14,4 % k odsiřování : 11,1 % tvárná litina : 5,7 % redukce kovŧ : 3,5 v elektrochemii : 3,8 % tvářený kov : 2,7 % chemikálie : 2,9 % gravitační odlévání : 1,3 ostatní : 2,8 % Vápník a stroncium se uţívají pro rŧzné účely. Vápník jako legovací prvek zlepšuje kvalitu oceli zejména její mechanické vlastnosti, jako tvárnost, taţnost a obrobitelnost. Z dŧvodu jeho silných schopností tvořit oxidy a siřičitany je vápník dŧleţitým při výrobě ultračisté oceli. Vápník jako kov se také mŧţe pouţít k odstranění vismutu z olova. Kovové stroncium je potřebné při rafinaci hliníku, stejně jako k rafinaci ocelárenské strusky. 1.10.3 Výroba a spotřeba Výroba alkalických kovŧ a kovŧ alkalických zemin zejména výroba Na, Li, Ca a Sr se týká pouze několika zemí. Světová kapacita u primární výroby hořčíku je řádově 400 000 tun /rok při evropské výrobě okolo 57 000 t/rok. Následující tabulka uvádí přehled o výrobních kapacitách primárního hořčíku a celosvětové výrobě primárního a sekundárního hořčíku podle zemí /tm 189, D.Kramer, USGS 1997/. Tab. 1.25 : Kapacity primární výroby hořčíku ve světě podle zemí Světadíl a země Severní Amerika: Kanada USA Evropa : Francie Kazachstán (N 3) Norsko Rusko (N 3) Srbsko a Černá Hora Ukrajina (N 3) Ostatní : Čína Indie Brazílie Izrael Celkem ve světě (N 1,2) Kapacita Počet výrobcŧ 49 000 80 000 2 2 17 000 10 000 35 000 45 000 5 000 24 000 1 1 1 2 1 1 asi 150 000 – 200 000 900 10 000 27 500 503 400 cca 200 1 1 1 cca 215 39 Poznámky : N1 zahrnuje kapacitu v provozovaných závodech, stejně jako v závodech příleţitostné potřeby N2 údaje jsou zaokrouhleny na tisíce; nepřipočítávat k uvedeným celkovým sumám N3 vyjma výrobní kapacity hořčíku, které se pouţívají výlučně pro výrobu Ti Tab. 1.26 : Vyráběné množství primárního a sekundárního hořčíku v tunách za rok Země Primární výroba : Brazílie e/ Kanada e/ Čína e/ Francie Izrael Japonsko Kazachstán e/ Norsko Rusko e/4/ Srbsko a Černá Hora Ukrajina e/ USA Celkem 1993 1994 1995 1996 1997 9 700 23 000 11 800 10 982 7 471 2 000 27 300 30 000 - e/ 14 900 132 000 269 000 9 700 28 900 24 000 12 280 3 412 - 3/ 27 635 35 400 12 000 128 000 282 000 9 700 48 100 93 600 14 450 9 000 r/ 28 000 e/ 37 500 2 560 10 000 r/ 142 000 395 000 r/ 9 000 54 000 73 100 r/ 14 000 e/ 9000 r/ 28 000 r/e/ 35 000 2 500 e/ 10 000 r/ 133 000 368 000 r/ 9 000 57 700 92 000 12 000 8 000 -3/ 8 972 3/ 28 000 39 500 2 500 10 000 125 000 3/ 392 000 Sekundární výroba Brazílie e/ 1 600 1 600 1 600 1 600 1 600 Japonsko 13 215 19 009 11 767 21 243 r/ 22 797 3/ SSSR e/ 5/ 6 000 5 000 6 000 6 000 není k disp. Velká Británie e/ 6/ 1 000 1 000 1 000 1 000 1 000 USA 58 900 62 100 65 100 70 200 r/ 80 200 3/ Celkem 80 700 88 700 85 500 100 000 r/ 106 000 Poznámky : 1/ sumy za svět a odhadované údaje jsou zaokrouhleny na tisíce; nepřipočítávat k uvedeným celkŧm 2/ tabulka zahrnuje údaje k dispozici v červenci 1998 3/ uvedená částka 4/ zahrnuje sekundární 5/ zrušeno v prosinci 1991; ale informace neodpovídá k vyjádření hodnověrných odhadŧ od jednotlivých zemí, které tvořily SSSR 6/ zahrnuje slitiny r/ revidováno e/ odhadováno 1.10.4 Místa výroby V rámci Evropské Unie existuje pouze několik míst pro výrobu sodíku, lithia a draslíku. Kov sodíku se vyrábí associací Octel, společností se sídlem ve Velké Británii a společností, která provozuje výrobu sodíku ve Francii. Pro výrobu primárního hořčíku existují dvě společnosti v Evropě. Hydromagnesium (NHM) provozuje závod pro elektrolytickou výrobu hořčíku v Porsgrunnu, Norsko, zaloţenou na surovině dolomitu a mořské vodě. Pechiney Electrométallurgie (PEM) provozuje závod tepelné redukce v Marignac ve Francii, zaloţenou na tepelném pochodu výroby hořčíku, který byl vyvinut společností Pechiney. V rámci EU existuje několik většinou menších společností, které vyrábějí hořčík sekundárním pochodem. V Evropské Unii je pouze jeden závod pro výrobu vápníku a jeden pro kovové stroncium. Oba závody provozuje společnost Pechiney Electrométallurgie (PEM ve své továrně v La Roche de Rame ve Francii. 40 1.10.5 Problémy ţivotního prostředí Hlavním vstupem do ţivotního prostředí z výroby alkalických kovŧ a kovŧ alkalických zemin jsou emise do ovzduší a vody. Tvorba emisí do ovzduší je v dŧsledku prašné povahy některých pochodŧ a provozní jednotky, které se vyuţívají při výrobě alkalických kovŧ a kovŧ alkalických zemin. Např. vykládání, drcení a kalcinace surovin je spojena s tvorbou prachu. Dalším hlavním problémem ţivotního prostředí jsou emise chloru a chlor ve sloučeninách, jako jsou chlorované uhlovodíky a dioxiny. Chlorované uhlovodíky a dioxiny jsou hlavně emitovány při procesech s chlorem, který se pouţívá při elektrolýze hořčíku. Tyto znečišťující látky se musí z výstupního plynu odstraňovat, coţ lze provádět pouţitím systému mokrého čištění. To následně zpŧsobuje znečištění vypírací vody, coţ samo pak potřebuje účinnou úpravu odpadní vody. Emise do vody budou také při výrobě sodíku vznikat při vypírání filtračního koláče. K ochraně kovového hořčíku před novou oxidací okolním vzduchem se pouţívá v odlévacím zařízení hexafluorid síry SF6 , který je také emitován do atmosféry. 1.11 NIKL A KOBALT 1.11.1 Nikl 1.11.1.1 Obecně Nikl /tm 36, Panorama 1997; tm 94, Nickel Expert Group 1998/ je stříbro-bílý kov s typickými vlastnostmi kovu. Ačkoliv byl jako kov objeven jiţ v roce 1751, jeho slitiny se pouţívaly jiţ několik století např. Číňané obráběli „ bílou měď“, která připomínala vzhledem stříbro. Mezi roky 1870 – 1880 Bylo předvedeno pouţití niklu v legování ocelí a rozvíjelo se elektropokovování niklem. Velký význam niklu spočívá v jeho schopnosti spojovat se s jinými prvky při vzrŧstu pevnosti, houţevnatosti a odolnosti ke korozi v širokém pásmu teplot. Nikl je tudíţ výjimečně dŧleţitým obchodním artiklem. Jako nositel těchto přínosných vlastností je nikl pouţíván v široké rŧznorodosti výrobkŧ. Většinou se primární Ni pouţívá ve slitinách; nejdŧleţitější z nich je korozivzdorná ocel. Ostatní vyuţití zahrnují elektropokovování, slévárny, katalyzátory, baterie, mincovnictví a ostatní rozmanité aplikace. Nikl se nachází ve výrobcích pro přepravu, v elektronickém vybavení, chemikáliích, stavebních materiálech, pro naftařský prŧmysl, letectví, trvanlivém spotřebním zboţí, barvách a keramice. Nikl je ţivotně dŧleţitým kovem pro prŧmyslově se rozvíjející společnosti. Chemicky se nikl podobá ţelezu a kobaltu, jako mědi. Nikl mŧţe tvořit několik sloučenin, např. síran, chlorid, oxid, hydroxid. Jednou z vlastností niklu je jeho schopnost reagovat přímo s CO na podvojný karbonylový komplex, který je těkavý při teplotách okolí. Při mírných teplotách je nikl odolný proti korozi na vzduchu, proti mořské vodě, neoxidujícím se kyselinám. Další vlastností niklu je jeho odolnost k alkáliím. Naproti tomu na něj pŧsobí vodné roztoky čpavku. 1.11.1.2 Zdroje a suroviny 41 Nikl je přirozeně vzniklý prvek, který existuje v přírodě hlavně ve formě sirníku, oxidu a křemičitých hornin. Jsou dva hlavní druhy loţisek: sirníky niklu se často vyskytují společně s ekonomicky rekuperovatelným mnoţstvím Cu, Co, Au, Ag, skupiny platinových kovŧ a několika dalších kovŧ. Nejdŧleţitější naleziště jsou v Africe, Australii, Kanadě a Sibiři. Niklové laterity (minerály) jsou výsledkem povětrnostních vlivŧ ultrazásadité horniny, která pŧvodně obsahovala velké mnoţství niklu. Během času se nečistoty vyplavily z loţisek a nikl zŧstal jako komplex oxidu křemíku, ţeleza a hořčíku. Kobalt a ţelezo jsou běţně připojeny k niklu, ale laterity neobsahují další hodnotné sloţky. Nejdŧleţitější naleziště jsou v tropických oblastech jihovýchodní Asie, v Austrálii, Jiţní Americe, Karibském moři a oblasti Balkánu, zejména v Řecku, které je jediným zdrojem niklové rudy v Evropě v době vzniku tohoto dokumentu. Metalurgie komplexŧ niklu se odráţí v širokém pásmu extrakčních a rafinačních pochodŧ, které se provozují. Kaţdý závod představuje unikátní soubor procesních charakteristik a environmentálních problémŧ. Sulfidické rudy s obsahem Ni se mohou obvykle několikrát zakoncentrovávat relativně ekonomickými úpravárenskými technikami, předtím, neţ se koncentrát taví a rafinuje na produkty niklu. Rudy lateritu naopak podléhají pouze omezenému obohacování fyzikálními metodami, např. magnetickými technikami, nebo technikami gravitačního rozdruţování a tudíţ téměř pŧvodní objem rudy musí jít přímo do hutních závodŧ. A tak zpracování lateritu směřuje k vyšším nákladŧm, ale náklady na těţbu jsou obvykle mnohem niţší neţ u sulfidických rud. Tyto rozdíly plus dostupnost hodnotných vedlejších produktŧ mŧţe mít významný vliv na ţivotaschopnost specifického loţiska a zda rafinovaný kov nebo feronikl se bude vyrábět z něho . 1.11.1.3 Výroba a spotřeba Výrobky niklu se mohou rozdělit do tří skupin zaloţených na prŧmyslové klasifikaci, která je mezinárodně uznávaná : Jakost I – rafinovaný nikl, nikl s obsahem 99 % nebo více. Skupina zahrnuje elektrolytický nikl, pelety, brikety, granule, kulatinu a prášek / hobliny. Jakost II – šarţový nikl, nikl s obsahem méně neţ 99 %. Skupina zahrnuje feronikl, aglomerát oxidu niklu a uţitkový Ni Jakost III – chemikálie, oxidy niklu, síran, chlorid, uhličitan, acetát a hydroxid atd. Světová výroba niklu zŧstávala aţ do roku 1876 pod 1000 tunami /rok; v současné době je to přibliţně 1 mil tun/rok. Světová primární výroba niklu byla v roce 1996 asi 950 000 tun a výrobní kapacita asi 1mil. 200 000 tun. V Evropě je výrobní kapacita asi 20 000 tun a spotřeba je asi 330 000 tun, a tak se Ni dováţí. Obr. 1.13 Využití Ni v západním světě v roce 1996 42 Korozivzdorná ocel : 66 % Slitiny neţelezných kovŧ : 11 % Pokovování : 8 % Legovaná ocel 5 % Slévárny 4 % Ostatní : 6 % Spotřeba Ni v západním světě vzrostla v prŧměru o 6,5 % / rok v rozmezí let 1945 – 1974. V roce 1975 spotřeba prudce poklesla a potřeba niklu zŧstala chabá po dalších 10 let. V roce 1987 spotřeba Ni se v západním světě zvyšovala. Nový poţadavek na rekuperaci niklu odstartoval v roce 1993 rŧst okolo 15 % do roku 1995 a pokračuje dodnes. Světová spotřeba niklu v roce 1996 byla asi 940 000 t a očekávalo se, ţe potřeba zŧstane silná. 1.11.1.4 Místa výroby Nikl se vyrábí v Evropě na následujících místech Tab. 1.27 Místa výroby niklu Výrobce Outokumpu, Finsko Eramet, Francie Falconbridge, Norsko INCO, Velká Británie Treibacher, Rakousko Larco, Řecko CELKEM Zdroj suroviny Finsko, Norsko a Austrálie Nová Kaledonie Kanada Botswana Kanada Sekundární surovina Řecko Výrobní kapacita t Ni/rok 36 000 16 000 85 000 41 000 Ni prášku a pelet 4 000 20 000 202 000 Vedlejší produkty Cu, Co, H2SO4 CoCl2, FeCl3 Cu, Co, H2SO4 Síran Ni Vyrábí se FeNi Vyrábí se FeNi Skutečná celková výroba z míst uvedených výše byla 167 900 tun v roce 1996 ve srovnání se 144 800t v roce 1994. Obr. 1.14 Výroba Ni v Evropě Falconbridge, Norsko INCO, Velká Británie Outokumpu, Finsko Larco, Řecko Eramet, Francie Treibacher, Rakousko : 42 % : 20 % : 18 % : 10 % : 8% : 2 % 1.11.1.5 Problémy ţivotního prostředí Emise oxidu siřičitého do ovzduší z praţení a tavení sulfidických koncentrátŧ jsou potenciálním váţným problémem ţivotního prostředí. Tento problém byl efektivně řešen hutěmi EU, kde nyní dosahují v prŧměru 98,9 % fixace síry a vyrábějí H2SO4 a kapalný oxid siřičitý. Fugitivní emise prachu, kovŧ a roztokŧ jsou také problémem a je třeba jim předcházet a regulovat je. Vyuţití chloru v některých pochodech je spojeno s preventivními opatřeními proti mohutným únikŧm a signálním zařízením. 43 Hlavní problémy ţivotního prostředí spojené se sekundární výrobou Ni se také týkají výstupních plynŧ z rozličných pouţitých pecí. Tyto plyny se čistí pomocí tkaninových filtrŧ a tak se mohou sniţovat emise prachu a sloučenin kovŧ, jako je olovo. Existuje také moţnost tvorby dioxinŧ v dŧsledku přítomnosti malých mnoţství chloru v druhotných surovinách a rozklad dioxinŧ je problém, který se sleduje. Stav některých sloučenin Ni má významný dopad na posuzování emisí a nikl se uvádí ve Směrnici 76/464 o nebezpečných substancích do vody v Seznamu II. Technická pracovní skupina zpracovává podle Směrnice 96/62/EC o posuzování jakosti ovzduší a řízení normu pro jakost ovzduší v ţivotním prostředí týkající se niklu. Na druhé straně se ukázalo, ţe nikl je základním prvkem určitých mikroorganismŧ, ţivočichŧ a rostlin. Nikl je obnovitelná komodita. Korozivzdorná ocel a další Ni obsahující slitiny jsou primárními zdroji druhotného Ni. Odhaduje se, ţe nějakých 80 % niklu se recykluje z nového a starého šrotu korozivzdorné oceli a vrací se k tomuto konečnému vyuţití. Ostatní materiály s obsahem Ni jako jsou sraţeniny a odpady se recyklují v primární výrobě. V mnoha aplikacích jsou slitiny niklu zcela nepostradatelné a nemohou být nahrazeny jinými materiály. Na vyuţití niklu v aplikacích, kde jsou vyuţity jeho vlastnosti, jako pevnost, odolnost proti korozi, vysoká vodivost, magnetické charakteristiky a katalytické vlastnosti se pohlíţí jako na pozitivní přínos pro ţivotní prostředí. Podobně vyuţití niklu v dobíjecích bateriích je také přínosem pro ţivotní prostředí. 1.11.2 KOBALT 1.11.2.1 Obecně Kobalt /tm 36, Panorama 1997; tm 94, Nickel Expert group 1998/ je stříbrobílý kov s typickými vlastnostmi kovu, který byl poprvé izolován v roce 1735. Čistý kovový kobalt má málo pouţití, ale jeho vyuţití jako legujícího prvku pro tepelně nebo k opotřebení odolné aplikace a jako zdroje chemikálií z něj dělá strategicky významný kov. Ačkoliv aţ do 20. století se vyuţilo velmi málo kovového kobaltu, jeho rudy se uţívaly po tisíce let jako činidlo modrého zabarvení ve sklářství a hrnčířství např. egyptské hrnčířství okolo 2600 před n.l. a u čínského hrnčířství okolo roku 700 n.l. Vyuţití kobaltu jako kovu spadá do roku 1907, kdy E. Haynes patentoval řadu kobaltochromových slitin nazvaných Stelity, které byly předchŧdci moderních superslitin. Jeho schopnost zvýšit vlastnosti permanentních magnetŧ byla uvedena v roce 1930. Kobalt se vyuţívá ve slitinách včetně superslitin v leteckých motorech, magnetických slitinách pro výkonné permanentní magnety, slitinách těţkých kovŧ pro materiály na řezné nástroje, do slinutých karbidŧ, do k opotřebení odolných nebo korozivzdorných slitin a slitin, které poskytují ochranný obal odolný proti opotřebení a korozi při ukládání elektrického materiálu. Jeho vyuţití v dobíjecích bateriích se během posledních let rychle rozšířilo. Chemikálie kobaltu se vyuţívají rovněţ v dobíjecích bateriích, dále jako barvivo ve sklářství, keramice a prŧmyslu barev; jako katalyzátorŧ v ropném prŧmyslu; k vysušování barev, jako stopové kovové aditivum v zemědělství a lékařství. 1.11.2.2 Zdroje a suroviny 44 Na začátku 20. století přicházely hlavní světové dodávky kobaltu z Evropy do Afriky, Austrálie, Ruska a Kanady. Dnes se vyrábí okolo 30 000 t/rok. Kobalt se vyrábí hlavně jako vedlejší produkt při těţbě a zpracování měděných a niklových rud. Rudy stříbra, zlata a zinku mohou také obsahovat významná mnoţství kobaltu, jejich zpracování jiţ nesměřuje k rekuperaci. Zdroje rudy jsou : naleziště mědi s kobaltem v Kongu a Zambii rudné ţíly sirníku niklu v Austrálii, Kanadě, Finsku a Rusku oxidické rudné ţíly niklu na Kubě, Nové Kaledonii, Austrálii a Rusku K rekuperaci z druhotných surovinových zdrojŧ mŧţe docházet při zaváţení materiálu k recyklaci ve vhodném poměru do primárního procesu rafinace nebo do konvertoru v závislosti na jeho technické a ekonomické vhodnosti. Mohou být potřeba doplňkové nebo předúpravárenské postupy. Konečnými produkty mohou být katody, prášky, soli nebo roztoky. 1.11.2.3 Výroba a spotřeba Kobalt v přírodě se vţdy druţí k jiným kovŧm, zejména k mědi a niklu a ty jsou obvykle v přebytku. V závislosti na materiálu vsázky se mŧţe rozvíjet několik pochodŧ, které mohou tvořit fáze pyrometalurgické, stejně jako hydrometalurgické. Tyto etapy produkují buď : na kobalt bohatý roztok v integrovaných závodech kobaltem bohatý sirník, hydroxid nebo uhličitan, provádí-li se rafinace kdekoliv slitinu s vysokým obsahem kobaltu Další rafinace je hydrometalurgický pochod, ačkoliv konečný stupeň, výroba obchodního produktu mŧţe být vysokoteplotním procesem; zejména je-li produkt prášek a rafinace se provádí v konvertoru. Celosvětová kapacita výroby je přibliţně 30 000 tun. Kobalt se vyuţívá k rozličným účelŧm a ty jsou uvedeny v následující tabulce : Tab. 1.28 Rozložení celkové výroby kobaltu do různých sektorů použití Pouţití Slitiny Keramika Tvrdý kov (slinutý karbid) Magnety Katalyzátor (v katalýze) Řezné nástroje Baterie Magnetické pásky Ostatní Rozloţení celkové výroby kobaltu 34 % 12 % 11 % 10 % 8% 6% 6% 4% 9% 45 Spotřeba kobaltu v západním světě je okolo 25 000 t/rok, evropské mnoţství je asi 25 % z toho.Vyuţití kobaltu v bateriích je rozšiřující se oblastí a ta vyţaduje kovový kobalt, práškový oxid, nebo hydroxid a morfologie prášku je dŧleţitým faktorem. 1.11.2.3 Místa výroby Kobalt a sloučeniny kobaltu se vyrábějí hlavně v týchţ místech, kde se vyrábí nikl. Místa jsou uvedena v tabulce 1.27 ( podle Ni). Kromě toho vyrábí kobalt také Union Miniere v Belgii. Celosvětová výroba je znázorněna na následujícím obrázku : Výroba rafinovaného (čistého) kobaltu v roce 1996: Kongo * ….. Zambie …… Finsko …… Rusko …… Kanada **….. 21 % 17 % 15 % 14 % 13 % Pozn. : * včetně Belgie Norsko ……… Čína ……… Jiţní Afrika …… Francie ……… Japonsko …….. ; 11 % 4% 3% 1% 1% ** včetně Velké Británie 1.11.2.4 Problémy ţivotního prostředí Charakter některých sloučenin kobaltu má významný dopad na posuzování emisí a kobalt je uveden v Seznamu II Směrnice 76/464 o nebezpečných látkách pro vodní prostředí. Existují potenciání emise kovu a prach z pochodŧ broušení a v menším rozsahu z hydrometalurgických operací; chlor při elektrovýrobě a těkavé organické látky při extrakci kovu rozpouštědly ve výtocích z hydrometalurgického čištění a rekuperačních pochodŧ; pevný odpad z čištění a úpravy vypouštěné vody. Prŧmysl vyuţívá k rekuperaci a výrobě kobaltu rozličné techniky v podstatě v závislosti na surovinách a mísení konečných produktŧ a skutečný projev a význam těchto problémŧ je tudíţ specifický pro dané místo. Vyuţití kobaltu v dobíjecích bateriích je přínosem pro ţivotní prostředí. 10.12 UHLÍK A GRAFIT 1.12.1 Obecně Existuje rozsáhlý rejstřík výrobkŧ z uhlíku a grafitu (tuhy), které se v době zpracování dokumentu vyuţívají. Sahají od velkých elektrod k malým pouzdrŧm a loţiskŧm. Další speciální výrobky jako jsou uhlíková vlákna a uhlíkové konstrukce se vyrábějí pro prŧmysl vyspělých technologií, které vyţadují od těchto materiálŧ vysokou pevnost a nízkou váhu. Uhlík se vyskytuje ve třech podobách, jako diamant, tuha a amorfní uhlík. Rozdíl mezi alotropiemi spočívá v podstatě ve struktuře uhlíkových atomŧ a struktura určuje vlastnosti výsledného materiálu . Výrobky z uhlíku a grafitu se pouţívají v nekonečně aplikacích, protoţe mohou být provedeny se specifickou pevností, houţevnatostí , elektrickými i mechanickými vlastnostmi a zejména s vysokou čistotou a chemickou odolností v bezkyslíkovém prostředí atd., aby splňovaly poţadavky jednotlivých aplikací / tm 207, TGI 1999/. Materiály z uhlíku a grafitu se pouţívají hlavně pro vedení elektrického výkonu (katody a grafitové elektrody) a jako chemického redukčního činidla v prŧmyslu hliníku (anody). 46 Výrobky z uhlíku a grafitu lze v podstatě rozdělit do čtyř skupin výrobkŧ : surová směs a pasta – pouţívá se hlavně v prŧmyslu hliníku, feroslitin a vysoké pece v ocelářství anody – vyuţívané hlavně v prŧmyslu hliníku jako chemické redukční činidlo uhlík a grafit – uţívané většinou při recyklaci oceli v elektrické obloukové peci a jak katody tak nespotřebované elektrody v prŧmyslu hliníku speciální uhlík a grafit – široká paleta výrobkŧ sahajících od velmi vysoké čistoty k velmi vysoké mechanické pevnosti a tepelné odolnosti Speciální výrobky uhlíku se mohou zhruba rozdělit takto : uhlík a grafit vysoké čistoty vysoce efektivní mechanické a tepelné aplikace technické výrobky jako uhlíková a grafitová vlákna grafitové fólie a provozní vybavení Uhlíkové a grafitové anody a vyzdívky pecí se vyrábějí pro rozličné pochody výroby ţelezných i neţelezných kovŧ a spotřebovávají se během výroby kovŧ. Více neţ 2 000 ostatních výrobkŧ rozličných velikostí, tvarŧ a vlastností se vyrábí pro další pouţití. Uhlíkové a grafitové materiály vysoké čistoty jsou nepostradatelné pro výrobu polovodičŧ a mikročipŧ, grafitové elektrody pro recyklaci ocelového šrotu a chemicky vysoce odolný uhlík a grafit se pouţívají při rekuperaci odpadŧ a zpracování znečišťujících látek. 1.12.2 Zdroje surovin Výroby materiálŧ uhlíku a grafitu jsou zaloţeny hlavně na ropném koksu a uhlí a vysoce vyţíhaném koksu, který je základnou pro černouhelný dehet.Naftová smola a černouhelná dehtová smola se uţívají jako spojovací materiál, který se nakonec přemění na inertní pevný uhlík a grafit. Pouţívá se pryskyřic, které se před aplikací konzervují. Jakost koksu kolísá v závislosti na zdroji, ale nejdŧleţitějším faktorem je obsah síry v koksu protoţe ta bude emitovat jako oxid siřičitý během zpracování, nebo pouţití. Běţně se pro hlavní výrobky jako je pasta, anody a elektrody pouţívá ropný koks, který má nízký nebo střední obsah síry. Vlastnosti surovin musí být velmi stálé a jsou sledovány fyzikálními a chemickými zkouškami. Nové suroviny se testují provozními zkouškami, aby se zkontrolovala jejich vhodnost a pro nastavení výrobních ukazatelŧ pro nový materiál. Na konečné jakosti surovin je pouze zaloţen profil a přijatelnost vyrobených produktŧ uhlíku a grafitu. Při výrobě speciálních uhlíkŧ se pouţívají další materiály a zahrnují kov a kovové prášky a rozličné pryskyřice. 47 1.12.3 Výroba a spotřeba Koks nebo uhlík se obvykle váţe s bitumenem (smolou) (14-18 % hm.), aby se vytvořila surová pasta. Tato pasta se potom podrobuje sérii tváření, vypalování, impregnaci a grafitizaci, aţ se vytvoří konečný výrobek. Surová pasta se také vyuţívá přímo pro Soderbergovy elektrody. Vypalovací proces má za následek ztrátu váhy materiálu asi o 5 % hmotnosti. V určitých pecích se pouţívá výplňový koks a v těchto případech se spotřebovává v poměru 14 kg/t výrobku. Uhlík a grafit (tj. anody pro hliník a elektrody pro ocel) se většinou během svých aplikací spotřebovávají a mění se na oxid uhličitý . Výroba oceli spotřebovává elektrody v poměru 1,5 – 3 kg/t oceli. Dŧsledkem výrazného sníţení poměru spotřeby u některých oblastí prŧmyslu se sníţilo mnoţství pouţívaného uhlíku a grafitu při výrobě hliníku a oceli. Stupeň zpracování a délka pochodu kolísá podle výrobku. Prŧmysl hliníku je zdaleka největším uţivatelem uhlíkových materiálŧ, jako předvypálených anod, Sodebergovy pasty a katodových blokŧ. Obecně jsou speciální grafitové výroby menší co do rozsahu neţ výrobci elektrod. Následující tabulka ukazuje velikost rŧzných výrobních oborŧ. Tab. 1.29 Roční výroba uhlíku a grafitu v EU a Norsku Druh výrobku Surová směs pro Sodebergovy elektrody nebo pastu Anody při primární výrobu hliníku Elektrody Speciální uhlík a grafit Výroba (t/rok) 410 000 1 380 000 420 000 25 000 1.12.4 Místa výroby Výrobky z uhlíku a grafitu se vyrábějí na 88 místech v EU s roční kapacitou 2 miliony tun. Tab. 1.30 : Výroba uhlíku a grafitu v EU v roce 1998 v tis. t. Země Rakousko Belgie Dánsko Finsko Francie Německo Řecko Irsko Itálie Lucembursko Holandsko Portugalsko Surová pasta (kaše) Anody Elektrody Velké tvary 15 (1) 18 (1) Speciality uhlíku a grafitu 0,2 (1) 214 (1) 450 (4) 77 (1) 62 (2) 117 (3) 16 (3) 6,2 (4) 81 85 (1) 89 (2) 0,2 (1) 492 (2) 48 Španělsko 81 (1) 100 (1) 52 (2) Švédsko 37 (1) 13 (1) 34 Velká Británie 7 (1) 148 (3) 11 (1) Island Norsko 2221 (3) 162 (2) Švýcarsko Poznámky : Číslo v závorce představuje počet výrobcŧ v Evropě 2,2 (1) 1.12.5 Problémy ţivotního prostředí Během skladování smoly, směsí a tvarovek vznikají emise, při karbonizaci ve vypalovacích pecích a během impregnace. Pouţívá-li se během výroby speciálních výrobkŧ uhlíku koksu se zvýšeným obsahem síry, nebo sirných aditiv, nejspíš budou vznikat a odcházet emise SO2. Prach nebo hmotné částice jsou potenciálně významné. Jemně zrnité materiály se běţně pro výrobu pasty anod a elektrod nepouţívají, ale pro jiné výrobky ano. Pokrok v pouţívaných technikách pro regulaci dopadu do ţivotního prostředí je výrazný. Znečištění vody je pro prŧmysl uhlíku obvykle minoritním problémem, neboť výrobní procesy probíhají v suchém stavu a obecně vyuţívají zařazení systémŧ chlazení vodou. Výjimečně mŧţe být pro chlazení pouţita povrchová voda, kde je to vhodné v dŧsledku místních okolností.) Většinou je prŧmysl uhlíku a grafitu úspěšný ve snaze recyklovat uhlíkové materiály (pouţité i nespotřebované) a otevírá novou oblast pŧsobnosti pro tyto materiály nahrazováním dalších přírodních zdrojŧ. 49 Kapitola 2 2. OBECNÉ POCHODY A ZAŘÍZENÍ 2.1 USPOŘÁDÁNÍ KAPITOLY Existuje mnoho postupŧ, variant ve vybavení a technik, které se při výrobě neţelezných kovŧ pouţívají. Tyto postupy a obměny bylo třeba zpracovat logickým zpŧsobem, aby umoţňovaly poskytovat informace a byly podány srozumitelně. Mnohé z technik a jednotlivých etap výrobních procesŧ jsou společné většině produkovaných neţelezných kovŧ a tyto společné etapy lze tedy popsat najednou, aby se zabránilo přílišnému opakování. Společné stupně jsou rozděleny následovně: Řízení, provádění a proškolování: Příjem, skladování a manipulace se surovinami Předběţné zpracování a předúprava surovin a přeprava k výrobnímu pochodu Typy pecí a techniky regulace pochodu Odlučování spalin a čistící techniky Znovu vyuţití vody a úprava odpadních vod Prevence, minimalizace, recyklace a úprava zbytkŧ z výroby (včetně vedlejších produktŧ a odpadu Kromě toho jsou v této kapitole zahrnuty následující společné problémy: měření emisí a vyuţití údajŧ o emisích energie a rekuperace odpadního tepla problémy přenosu vlivŧ prostředím hluk a vibrace zápach uzavření provozu - likvidace Techniky pro sniţování dopadŧ na ţivotní prostředí ze zařízení mohou být popsány u třech kategorií: techniky řízení : vztahují se k systémŧm a postupŧm při projektování, provádění a provozování procesŧ a pro proškolování provozovatelŧ a ostatního personálu; techniky zaintegrované do procesu: vztahují se k vyuţití technik pro prevenci, nebo sniţování emisí z takových činností, jako je skladování, vlastní reakce, oddělování a čištění; sniţování spotřeby energie a odlučovací techniky: vztahují se k technikám koncového čištění, ke sniţování emisí do ovzduší, vody a pŧdy Tato kapitola zkráceně popisuje společné techniky, které se týkají všech třech kategorií, které se v tomto odvětví vyskytují. Tam, kde je to moţné, se uvádí indikace technik, které jsou prevencí před emisemi do všech oblastí ţivotního prostředí, nebo je omezují.. Tato kapitola také uvádí, kde se mohou tyto techniky pouţít v rozličných stadiích procesu, aby se zlepšily stávající pochody. Toto téma je rozvinuto v kapitolách u specifického kovu, které budou následovat. 50 Pochody metalurgické výroby pro 10 skupin, které jsou specifikovány technickou pracovní skupinou, jsou uvedeny v kapitolách 3 aţ 12. Techniky, které se uvaţují při stanovení BAT v těchto kapitolách, zahrnují podrobnější popisy procesu, příklady a diagramy. Ty také poskytují více podrobností o tom, jak integrovaný proces probíhá a kde lze pouţít alternativy technik, které jsou popsány v kap. 2, např. pecní procesy se liší v popisech druhŧ. Tento přístup se pouţívá proto, aby se minimalizovalo opakování popisŧ a aby se umoţnil přenos informací o technikách, které se těchto 10 skupin týkají. Nejlepší dostupné techniky nejsou vyspecifikovány u všech společných postupŧ, které jsou popsány v této kapitole, ale rozličné společné procesy a techniky přispívají k BAT, které jsou popsány v kapitolách 3 aţ 12. Kromě toho jsou techniky popsané v této kapitole také vhodné ke sniţování veškerých emisí a proto budou mít vliv na zpŧsob, jakým se budou zdokonalovat (rekonstruovat) stávající závody. Kapitola 2 by se měla vyuţívat ve spojení s kapitolami 3 aţ 12, aby se uvedl úplný výrobní cyklus, např. kapitoly 2 a 3 budou udávat celkový rozsah výroby mědi a jejích slitin. 2.1.1 Zařízení, která vyrábějí několik kovŧ, nebo propojily výroby v podniku Významný počet zařízení vyrábí několik kovŧ rŧzných skupin, nebo spíše přidruţily postupy, které jsou s nimi spojené. Příkladem je zpracování bauxitu a huť na hliník, přítomnost závodu na výrobu anod v hliníkové huti, nebo výroba palety rŧzných kovŧ ze souboru surovin, zejména Cu, Pb, Zn a ušlechtilých kovŧ. Prvky integrovaného závodu lze nalézt v rŧzných částech BREF, např. podrobnosti o anodovém kalu u ušlechtilých kovŧ; podrobnosti o předběţném vypalování anod v kapitole 12 a o ostatních kovech v rámci kapitol, kde se pojednává zejména o nich. Kapitola popisující hlavní kovy bude obsahovat některé odkazy na tyto procesy, např. výroba anodového kalu v kapitole o Cu a přítomnost závodu na výrobu anod v kapitole o Al. Tento oddíl o propojení vysvětlí, kde tyto oddíly a prŧřezové odkazy jsou a budou probírány, jak lze přistupovat ke komplexnímu závodu. Tab. 2.1 : Postupy, které mohou probíhat na tomtéž zařízení Materiály vyrobené Procesy obsažené Přehled obsahu Připomínky na tomtéž zařízení v kapitolách a jiné kapitol podrobnosti Al2O3 z bauxitu Kapitola 4 Kapitola 4 Spojené s několika v hliníkové huti Hliník Hliník zařízeními Anody předem Kapitola 12 Kapitola 4 Berou se v úvahu faktory vypalované v huti Uhlík a grafit Hliník společného odlučování na hliník Pb, Zn, ušlechtilé Kapitola 4 Kapitola 3 Některé duplicity mezi Cu kovy při výrobě Cu Olovo, zinek a Měď (a obecně a ostatními kapitolami Kapitola 6 o Cu) Ušlechtilé kovy Ni, Co a Cu Kapitola 3- Měď Kapitola 11 Kapitola 11-Nikl, Nikl, Kobalt Kobalt 51 Rtuť při výrobě Kapitola 7-Rtuť ostatních kovŧ Kapitola 2 FeCr, FeSi, FeMn Kapitola 9 atd. Feroslitiny Těţkotavitelné kovy Kapitola 8 Těţkotavitelné kovy Feroslitiny a těţko- Kapitola 8 a 9 tavitelné kovy 2.2 Kapitola 3-Cu Kapitola 5Olovo, zinek Kapitola 9 Odstranění Hg z hutních plynŧ před závodem výroby kyseliny Počítá se s faktory společného čištění, rekuperace energie Kapitola 8 Kapitola 8,9 MĚŘENÍ EMISÍ A VYUŢÍVÁNÍ ÚDAJŦ O EMISÍCH O této části se předpokládá, ţe bude zajišťovat, ţe emise, které jsou uvedeny v tomto dokumentu budou měřeny takovým zpŧsobem, který bude representativní, obecně srovnatelný a bude jasně popisovat odpovídající stav provozovaného závodu. Pouţité metody a nástroje by měly odpovídat národním a mezinárodním metodám (např. Evropské Komise pro standardizaci /CEN/; ISO; VDI Richtlinien; Netherlands Emission regulations – Ch 4 /NER/, UK Guidance Notes; British standards atd.) Níţe jsou uvedeny obecné principy . 2.2.1 Měření emisí Měření emisí se provádí stanovováním látek v čistém plynu, nebo odpadních vodách tak, aby je bylo moţno uvádět, pouţívat ke kontrole procesu, nebo v provozech čištění, nebo mohlo být vyuţíváno pro předpoklady dopadŧ na ţivotní prostředí. Fugitivní (druhotné) emise lze také odhadovat na podkladě měření. Především je pro programy měření nutno brát v úvahu : zpŧsob pochodu stav provozu čištění výstupního plynu nebo vypouštěné kapaliny z úpraven podmínky provozu v závodě (kontinuální, diskontinuální, zahájení a ukončení provozu, změna vsázky) a vliv interference termodynamických faktorŧ Tyto faktory pak mohou tvořit základnu pro volbu procesních podmínek, při kterých : - mohou být zaznamenávány nejvyšší emise - mŧţe být zvolen počet a doba trvání měření - mohou být zvoleny nejvhodnější metody měření - mŧţe být určeno stanoviště a odběrové místo U odpadní vody se mŧţe pouţívat blíţe určeného nepravidelného vzorkování, nebo 24 hodinové vzorky na základě proporcionálního prŧtoku, nebo prŧměrné časové vzorky. Při kontinuálních procesech je obvykle potřeba minimálního času pro odběr vzorku, nebo měření vzorkŧ v prŧběhu pŧlhodinových intervalŧ (střední hodnota pŧlhodinového intervalu). Je-li obsah prachu nízký, nebo pokud mají být stanoveny PCDD/PCDF, jsou potřeba delší měřící intervaly a následně další srovnávací časové úseky kvŧli rozsahu detekce. 52 Vzorkování nebo měření by se také mělo provádět pouze během probíhajícího procesu a mělo by se vyloučit ředění vzduchem. Pro kontinuální operaci, pokud existuje pouze lehké kolísání emisních charakteristik, se mohou provádět 3 jednotlivá měření při nejvyšší úrovni emisí. Předpokládá-li se, ţe úroveň emisí bude během kontinuálního měření velmi kolísat, mŧţe se provést větší počet měření; vzorkování a zprŧměrování doby bude omezeno na fázi vzniku emisí. Pro vsázkovou operaci se mŧţe doba měření a zprŧměrování přizpŧsobit tak, aby vzorek, nebo vzorky byly odebírány během celého procesu vsazování. Tyto výsledky se mohou pouţít k výpočtu prŧměrŧ, nebo aby ukázaly, kde nastávají vrcholy během cyklu. Vzorkování a měření by se opět mělo provést během prŧběhu operace a mělo by se vyloučit ředění vzduchem. 2.2.1.1 Vzorkovací místa Vzorkovací místo by mělo splňovat poţadavky odpovídajících národních předpisŧ. Vzorkovací místa by měla běţně : být jasně označena pokud moţno mít bezporuchový tok v sekci měření mít monitorovací místa, která se mohou izolovat mít poţadovanou dodávku energie mít dostatečně velký pracovní prostor a zajistit, aby byly splněny poţadavky na bezpečnost práce 2.2.1.2 Sloţky a parametry Nejběţnějšími sloţkami, které se měří v odvětví výroby ţeleza a oceli a neţelezných kovŧ zahrnují prach, kovy, SO2, celkový uhlík (také VOC /těkavé organické látky/, dehet a uhlovodíky), dioxiny, oxidy uhlíku a NOx. Kyseliny, jako HCl a HF se stanoví u některých postupŧ jako chloridy a fluoridy. Specifická stanovení zahrnují PFH (polyfluorované uhlovodíky) a PAH (polycyklické aromatické uhlovodíky) u primární výroby hliníku, PAH pro uhlík a grafit a některá stanovení, která jsou specifická pro určitá reakční činidla pouţívaná při výrobě ušlechtilých kovŧ. V kapitolách pro specifické kovy se uvádějí jednotlivé sloţky, analytické metody jsou uvedeny v odpovídajících národních a mezinárodních normách o monitorování a analýzách. Analýzy některých parametrŧ se mohou provádět metodami stanovenými dalšími orgány, např. OSPARCOM. V tomto zvláštním případě v době psaní dokumentu je několik pouţívaných metod pro vzorkování a měření emisí při primární výrobě hliníku a výrobě přepalovaných anod definováno dle OSPARCOMu, nebo jsou předmětem posuzování. Měření a stanovení zejména PAH je předmětem regulace. Počet PAH, který je třeba stanovit a protokol pro zprávu o některých z nich nebo o všech, není v době psaní dokumentu upřesněn a mŧţe se vyřešit budoucím doporučením OSPARCOM. 53 2.2.1.3 Referenční podmínky U emisí do ovzduší při přepočtu emisních koncentrací na standardní podmínky 273 ºK a tlaku 101,3 kPa, při měřeném obsahu kyslíku a suchém plynu by měly být stanoveny následující parametry výstupního plynu : objemový prŧtok výstupního plynu (aby se vypočítala koncentrace a hmotnostní tok emisí), teplota výstupního plynu obsah vodní páry ve výstupním plynu statický tlak v potrubí výstupního plynu atmosférický tlak Mŧţe být uveden rovněţ podíl výroby tak, aby emise mohly být udány formou měrných (specifických) emisí vztaţených na tunu kovu. Specifický objem plynu (m3 / t kovu) lze rovněţ vypočítat. 2.2.1.4 Kontinuální měření Kontinuální měření některých sloţek v plynech nebo v odpadní vodě je moţné a v několika případech lze uvádět přesné koncentrace kontinuálně nebo jako střední hodnoty v dohodnutém časovém intervalu (pŧlhodinovém, denním atd.). V těchto případech mohou analýzy prŧměrŧ a vyuţití percentilŧ poskytovat flexibilní metodu, která představuje soulad s podmínkami povolení a prŧměry lze snadno a automaticky posuzovat. Jsou k dispozici metody pro kontinuální měření : prachu SO2 NOx CO fluoru a jeho sloučenin chloru a jeho sloučenin celkového uhlíku Kompetentní orgány mohou poţadovat kontinuální měření v závislosti na hmotnostním prŧtoku znečišťujících látek. Ve vodě lze kontinuálně monitorovat vodivost, zákal, pH a některé specifické ionty. Dokonce v případech, kde nemohou být odsouhlaseny absolutní hodnoty jako reálné, lze pouţít kontinuálního měření, aby se prokázaly trendy v emisích a jako kontrolu parametrŧ procesu, nebo úpravárenského závodu a je proto velmi dŧleţité. Některé fyzikální parametry lze pouţít pro indikaci přítomnosti určitých sloţek v proudu plynu. Například přítomnost anodového efektu mŧţe indikovat tvorbu PFH při primární výrobě hliníku a teplota, kyslík a obsah prachu v plynu mŧţe udávat míru rozrušení dioxinŧ. Měření pH lze také pouţít k indikaci účinného vysráţení kovŧ. 54 2.2.2 Podávání zpráv o emisích Jakákoliv zpráva o měření a pořízený protokol o měření by měl být v souladu s odpovídajícími národními a mezinárodními předpisy. Zpráva by měla obsahovat: - účel všeobecné informace o měření popis závodu, jeho stav a provozní údaje informace o plánovaném měření vzorkovací stanoviště tabelární úpravu jednotlivých měření včetně teplot, prŧtokových rychlostí plynu nebo objemŧ hodnocení výsledkŧ uvaţované chyby uvedená opatření k zajištění bezpečnosti krátké shrnutí Předloţené údaje o emisích v tomto dokumentu se běţně udávají jako hodinové nebo denní prŧměry nebo jako hmotnostní koncentrace emisí/tunu výroby. Ředění plynŧ, nebo odpadní vody není přípustné. Uváděné metody jsou uţitečné jak při definování výkonu, tak dopadu procesu. Kompetentní orgány běţně pouţívají ve svých povoleních jednotek koncentrace (mg/Nm3, nebo mg/l) a/nebo specifických emisních faktorŧ (g/t kovu), nebo při uvádění údajŧ o emisích. Dvě formy údajŧ lze propojit za předpokladu, ţe jsou k dispozici údaje o objemech plynu ve všech stádiích procesu. Tento případ nenastává vţdy a proto v tomto dokumentu jsou emise spojené s pouţitím BAT běţně uvedeny jako koncentrace denních prŧměrŧ, zaloţené na kontinuálním monitorování během procesního intervalu. Jsou pouţity standardní podmínky 273 ºK, 101,3 kPa, měřený obsah kyslíku a suchý plyn. V případech, kde se nedá kontinuální monitorování prakticky pouţít, nebo se v praxi nepouţívá, bude hodnota brána jako prŧměr celé doby vzorkování. Koncentrace kovŧ nebo jiných látek ve vodě, nebo odpadní vodě se uvádí jako celkové rozpuštěné a nerozpuštěné látky. Emise do vody, které se uvádějí, nebo jsou spojeny s BAT jsou zaloţeny na blíţe určeném náhodném vzorku, nebo sloţení vzorku ve 24 hodinovém intervalu. V době psaní dokumentu byly udávané údaje natolik nedostatečně spolehlivé, ţe neumoţňovaly, aby byly předloţeny specifické emise spojené s BAT paralelně s koncentracemi. 2.2.2.1 Vzájemný vztah mezi koncentrací a specifickými (měrnými) emisemi Tam, kde jsou k dispozici informace, lze propojit vztah mezi jednotkami koncentrace a specifickými emisními faktory. Údaj o emisích pro oba případy vyjádření je velmi uţitečný jak pro regulaci, tak pro provozovatele. Tam, kde se porovnávají, nebo převádějí údaje do těchto podob, je však potřeba věnovat velkou pozornost fugitivním emisím. Fugitivní emise mohou tvořit hlavní podíl celkových emisí v závislosti na postupu. 55 V následujícím příkladu je pouţit jednoduchý převod prŧměrných emisí za rok, aby se znázornilo, jak přepočítávat koncentraci dotyčné znečišťující látky (mg/Nm3) na specifické objemové zatíţení ( m3/t kovu) a specifický emisní faktor (g / t kovu). Pro místo, kde se vyrábí více kovŧ se bude běţně pouţívat specifických emisí. a) měřená koncentrace prachu na bázi roku, která je běţně k dispozici z kontinuálního monitorování jako rozsah hodnot v mg/Nm3 b) roční prŧměrná koncentrace prachu (mg/Nm3) c) objemový podíl prŧtoku plynu za hodinu (Nm3/hod) d) provozní hodiny za rok (h/rok) c. d = e e) objem plynu za rok (Nm3/rok) f) roční emise prachu (kg znečišťující látky / rok) g) roční kapacita výroby (t kovu/rok) e÷ g = h h) specifický objem výstupního plynu (Nm3/ t) f ÷ g = i (kg/t) i) specifický emisní faktor (kg/t kovu) Tento výpočet se zakládá na spolehlivých znalostech o následujících údajích: objemové koncentraci prachu v ročním prŧměru (mg/Nm3) rychlosti prŧtoku výstupního plynu v hodině (Nm3/hod) provozní době v roce (hod/rok) roční kapacitě výroby ( t kovu/rok) Výše uvedené vztahy se zakládají na znalostech naměřených hodnot pro případ rozmezí ročních koncentrací prachu a skutečného objemového prŧtoku, které je třeba potom převést na roční prŧměry. Výsledky těchto výpočtŧ platí pouze pro zachycované emise a jsou postaveny na prŧměrných hodnotách. V případě nového závodu, nebo podstatné změny u zařízení stávajícího, mohou být výše uvedené vztahy zaloţeny na teoreticky vypočtených, nebo odhadnutých hodnotách. Údaje by měly brát v úvahu jakékoliv výkyvy měření, např. objem výstupního plynu z kteréhokoliv jednotlivého procesu mŧţe kolísat v koncentraci svých sloţek. Spoléhat se na projektované kapacity odsávacích ventilátorŧ mŧţe vést k chybám v odhadech, protoţe se běţně pouţívají ventilátory o kolísající rychlosti. S tímto problémem měření objemu je také moţno se setkat při odhadování nezachycovaných nebo fugitivních emisí, při čemţ vzorkování a měření fugitivních plynŧ je v době psaní dokumentu také nejisté. 2.2.2.2 Pouţití údajŧ o emisích Tam, kde jsou informace k dispozici, umoţní výpočet ročních emisí prachu (kg/rok) a specifických emisních faktorŧ pro znečišťující látku (g/t vyrobeného kovu), ţe : mŧţe být identifikována velikost jednotlivých zdrojŧ emisí do ovzduší a vody buď u zařízení, nebo mezi zařízeními. 56 mohou být udány fugitivní emise v jednotkách hmotnosti na jednotku času nebo jako hmotnost na tunu vyrobeného kovu, viz oddíl 2.7 mŧţe být navrţen základ pro ustavení priorit budoucímu managementu ţivotního prostředí závodu, nebo aplikace „koncepce únikŧ“ pro emise do ovzduší nebo vody v celém prostoru pŧsobení závodu, pokud je to zapotřebí Následující tabulka uvádí roční emise prachu u některých částí primární výroby mědi /tm 213, PRAM 1991/, která produkuje 170 000 t/rok surové mědi Tab. 2.2 Příklady priority nastavení údajů Systém sušička praţící zařízení filtr šachtového konvertoru peletizace granulace strusky odlévací zařízení na anody odvětrávání haly specifický prach 0,2 1,5 0,7 0,1 7,2 36,7 19,3 emisní faktor ( g/t Cu) pro V tomto jednotlivém případě umoţňuje rovnice b x e = f vypočítat specifické emise prachu a vede k závěru, ţe odlévací zařízení na anody a odvětrávání haly jsou největšími jednotlivými zdroji emisí prachu a lze tedy ustavit prioritu : dlouhodobost a velký rozsah účinkŧ emisí lze stanovit pouţitím modelování rozptylu a dalších technik Ke zlepšení rozptylu plynŧ se vyuţívá vysokých komínŧ a to mŧţe mít za následek dopad na ţivotní prostředí daleko od vlastního zařízení. Sloţky, jako je SO2, mohou mít velmi dlouhý časový interval, neţ se projeví vliv jejich akumulace a v některých případech mŧţe být překročena kritická zátěţ u některých ţivočišných nebo rostlinných druhŧ vlivem určitých znečišťujících látek. Rozptyl proto není náhraţkou pro dosaţení nízkých emisí.Vyuţití koncentrací zaloţených na definovaných parametrech a metodách měření umoţňuje, aby mnohé parametry byly měřeny kontinuálně. Tyto parametry se mohou vztahovat k odlučovacímu systému, který se pouţívá. Měření koncentrací umoţňuje : snadné doloţení shody ukázku „ skutečného časového intervalu“ provedení vysoký stupeň regulace (kontroly) odlučování a případné selhání varovného signálního zařízení 57 2.3 SYSTÉMY ŘÍZENÍ Efektivně pracující management je dŧleţitý pro dosaţení dobrých výsledkŧ v pŧsobení podniku na ţivotní prostředí. Je významnou sloţkou BAT a tvoří část definice technik uvedených v článku 2 Směrnice. Práce provedené při přípravě tohoto dokumentu ukázaly, ţe existuje mnoho výrazných rozdílŧ mezi pŧsobením procesu na ţivotní prostředí, který je dobře veden a provozován a identického procesu, který je řízen a provozován špatně. Vedení a systémy komunikace jsou určitě nejvýznamnějšími faktory tohoto rozdílu. Dosaţení dobrého provedení vyţaduje angaţovanost na všech úrovních v rámci společnosti od správní rady, nebo politické úrovně přes vedení v místě závodu, dozorování a provozovatele. Systémy potřebují, aby se stanovily cíle a cílové hodnoty a návody ke komunikaci a výsledky. Systémy environmentálního řízení, jako je ISO 14001 a EMAS, nebo systémy řízení jakosti jako je ISO 9000 mohou při tvoření systému napomáhat. Ačkoliv nejsou poţadavkem Direktivy, zařízení by měla počítat s přínosy, které mohou z přijetí takového systému vzniknout. Pouţité techniky mohou také zlepšit ekonomické výsledky zvýšením efektivity provozu, sníţením nákladŧ, např. na energii, nebo náklady na likvidaci, nebo zlepšení výtěţku kovu. Tyto techniky jsou proto základními faktory pro moderní zařízení. 2.3.1 Politika řízení a angaţovanost Efektivní systém řízení by měl zahrnovat následující faktory : Identifikace dopadŧ činností, výrobkŧ a pochodŧ na ţivotní prostředí, zdraví a bezpečnost Angaţovanost rozvíjet a prosazovat identifikovaná opatření Komunikaci o politice se zaměstnanci a smluvními stranami (dodavateli a odběrateli), aby se zajistilo, ţe jsou si vědomi nastoupených záměrŧ a jsou zainteresování na jejich provádění Vyuţití jasné struktury pro řízení problémŧ ţivotního prostředí, které je plně integrováno do systémŧ širší společnosti a místa, o němţ se rozhoduje Pŧsobení procesu na ţivotní prostředí je velmi závislé na pozornosti a uvědomění provozovatele procesu. Uvědomění odpovědnosti a její úloha v pŧsobení společnosti na ţivotní prostředí je dŧleţitá. Veškeré pŧsobení na ţivotní prostředí by se mohlo pravidelně monitorovat a výsledky mohou tvořit část pochodu posuzování řízení. Indikátory o pŧsobení na ţivotní prostředí se mohou pro provozovatele navrhnout a rozšířit, lze získat a vyuţít zpětnou vazbu provozovatelŧ. Lze připravit plán plnění, který identifikuje moţné druhy incidentŧ, které mohou nastat a poskytnout jasný návod k tomu, jak mají být řešeny a kdo je odpovědný. Lze připravit postupy, které budou specifikovat, jak reagovat a poučit se ze všech potíţí (stíţností) a incidentŧ. Tam, kde se začínají uvádět do provozu nové postupy, nebo kde se stávající postupy po úpravě (modernizaci) uvádějí znovu do provozu, lze připravit provozní plán, 58 který bude zřetelně definovat problémy a osobní odpovědnosti za pŧsobení procesu na ţivotní prostředí během doby provozu. 2.3.2 Provedení a údrţba Směrnice poţaduje dosahovat „vysokou úroveň ochrany ţivotního prostředí jako celku“. Provedení (projekt) a údrţba mají hlavní vliv na plnění tohoto poţadavku při posuzování vlivu stávajícího závodu a jakýchkoliv nových nebo podstatně změněných pochodŧ na míru ochrany ovzduší, vody a pŧdy. Tento poţadavek se mŧţe dosáhnout následovně : dŧsledky na ţivotní prostředí (včetně hluku) při zavádění nových, nebo podstatně modifikovaných pochodŧ, nebo surovin by se měly uvaţovat jiţ při nejrannějším stadiu projektu a měly by být následně i nadále kontrolovány v pravidelných intervalech. To je nákladově nejúčinnější doba k zavedení zlepšení veškerého pŧsobení na ţivotní prostředí. Doprovodný audit návrhu a rozhodovacího postupu je uţitečnou metodou, aby se ukázalo, jaké rozličné pochody a zvolená odlučovací zařízení byla brána v úvahu. Pro nové nebo rekonstruované závody by se měly programově plánovat výstupy z provozování. moţnost vzniku fugitivních emisí by se měla uvaţovat ve všech etapách procesu měl by se pouţívat a zaznamenávat program preventivní údrţby. Měl by se případně spojit s diagnostikací (provozními testy) místní odlučovací systémy by se měly pravidelně zkoušet a defekty, nebo poškození promptně opravit všichni zaměstnanci by si měli uvědomovat úlohu, kterou mohou hrát ostraţitostí při údrţbě, např. v souvislosti s poškozením odsavačŧ a pracovního potrubí, nebo při nedostatcích v závodě. Měly by se pouţívat vhodné postupy pro podporování zainteresovanosti zaměstnancŧ a reagovat na zpracovávané zprávy. při autorizování modifikací a provádění kontroly by se měl po provedené úpravě před uvedením pochodu do provozu pouţít interní postup 2.3.3 Proškolování všichni zaměstnanci by si měli být vědomi dŧsledkŧ pochodu a svých pracovních činností na ţivotní prostředí měla by se jasně stanovit odbornost a kompetence, které vyţaduje kaţdá práce školení, kterým procházejí zaměstnanci obsluhy provozovaného procesu by mělo zahrnovat dŧsledky jejich práce na ţivotní prostředí a postupy pojednávající o incidentech záznamy o provedeném školení obsluhy procesu mohou být velmi uţitečné při zajišťování pokročilého a úplného proškolení proškolování ostatních oddělení o problémech ţivotního prostředí a dŧleţitých záleţitostech, které ovlivňují zařízení, by mělo být rovněţ efektivní, aby se předcházelo konfliktŧm, které ovlivňují vztah k ţivotnímu prostředí. Například 59 financování a platy kolektivu mohou mít významný vliv na postoj k ţivotnímu prostředí. Např. plně prosazovaná opatření mohou znamenat vzrŧst vyuţití surovin a identifikaci skutečných nákladŧ na energii a zneškodňování u procesních etap: neplánované dodávky a platby mohou vést ke zkrácení výroby a zpŧsobit konflikty. 2.4 PŘÍJEM, SKLADOVÁNÍ MANIPULACE SE SUROVINAMI A ODPADY Hlavními surovinami vyuţívanými při výrobě neţelezných kovŧ jsou rudy a koncentráty, druhotné suroviny, paliva (olej, plyny a pevné palivo) a procesní plyny (jako je kyslík, chlor a inertní plyny. Pouţívají se také ostatní materiály jako jsou tavidla, aditiva a provozní chemikálie ( např. pro systémy odlučování). Tento druh materiálu zpŧsobuje mnoho problémŧ při manipulaci a skladování a speciální vyuţívaná technika závisí na jeho fyzikálních a chemických vlastnostech. Studie identifikuje, které z následujících technik se pouţívají. 2.4.1 Pouţívané postupy a techniky 2.4.1.1 Rudy a koncentráty Rudy a koncentráty se mohou dodávat na místo po silnici, ţeleznici nebo lodí. Odsávání prachu a odlučovací systémy se zde pouţívají v širokém rozsahu. Řízení pochodu se stává dŧleţitější při zlepšování účinnosti, omezení spotřeby energie a sniţování emisí a je často zaloţeno na efektivním vzorkování, analýze a vedení záznamŧ o surovinách, aby se stanovily optimální podmínky pro provozování procesu. To ovlivňuje volbu technik pro skladování a manipulaci. Vykládání, skladování a přeprava pevného materiálu se provádí technikami podobnými těm, které se vyuţívají u pevných paliv. Obecně se přijala u těchto materiálŧ přísnější kontrola metod, protoţe jsou obecně reaktivnější, mají menší velikost částic a snadněji se vznášejí v ovzduší, nebo se vypírají do vody. Pouţívají se obvykle automatická uzavřená rychlá zařízení. Tavící a struskotvorná činidla se přijímají také na místě a manipuluje se s nimi podobným zpŧsobem jako s rudami a koncentráty. Rudy nebo koncentráty (pokud se tvoří prach) a další prašné materiály se obvykle ukládají v uzavřených budovách. Uţívají se rovněţ uzavřené, zakryté zásobníky a sila. Otevřená úloţiště se pouţívají pro velké kusy materiálu, ale jsou obvykle umístěna na pevném nepropustném povrchu, jakým je beton, aby se předešlo ztrátám na materiálu, kontaminaci pŧdy a kontaminaci rudy. Některé objemné materiály se neukládají na pevný povrch, protoţe často mŧţe nastat poškození povrchu a zpŧsobit skryté problémy. Často se pouţívají přepáţky mezi nosníky, aby se oddělily rudy o rŧzné jakosti. Rudy a koncentráty se ve velkých zařízeních pouţívají běţně a proto se pro skladování primárních surovin sila příliš často nepouţívají, ale mohou se pouţít pro ukládání meziproduktŧ a při přípravě namíchané rudy s tavidlem. „ Ztráty na váze“ u zásobních systémŧ a pásové váhy atd. se vyuţívají při odměřování rud a tavidel, aby se dosáhlo optimálního namíchání a zlepšila se regulace pochodu. 60 Často se pouţívá rozstřikování vody, aby se potlačil prach, ale někteří provozovatelé vyţadují pro pochod suchou vsázku a nesdílejí pouţívání vodního rozstřiku. Alternativními metodami k potlačení prachu jsou rozstřiky jemné vodní mlhy, aniţ by došlo k promočení veškerého materiálu. Některé koncentráty obsahují samy o sobě dostatek vody, aby se předešlo tvorbě prachu. Pojidla, (jako melasa, vápno, nebo polyvinyl acetát) se pak mohou pouţít k prevenci tvorby prachu při větrných podmínkách. Pojiva mohou zabraňovat oxidaci v povrchových vrstvách a následnému vylouţení materiálu do pŧdy, nebo povrchových vod. Potenciálním zdrojem významných emisí prachu je spíše vykládání materiálu.. Hlavní problém nastává, kdyţ ţelezniční vagón, nebo jiné výklopné vozidlo se vyklápí vahou. Rychlost vyklápění se nereguluje a vede k vysokému objemu zvířeného vzduchu a prachu, který mŧţe zahltit systémy odsávání prachu. Vyuţívají se uzavřené přejímací haly, pouţívající automatické zavírání dveří. U výklopných vozidel se pouţívají polykarbonové clony. V tomto případě zvířený vzduch prochází přes pruţinový úsek a výkyvný jímač, aby se absorbovala energie z vykládání; nárŧst objemu vzduchu se sníţí, coţ umoţní extrakčnímu systému, aby to zvládl. Materiál se mŧţe získat zpět dopravníky zdola, drapákovým jeřábem, nebo čelním nakladačem, pro přepravu materiálu, který tvoří prach se pouţívá zcela uzavřených dopravníkŧ. Také se pouţívá pneumatická přeprava, systémy pro hutné fáze. Pro prašné materiály se mŧţe pouţít odlučovacího a filtračního zařízení, pokud se jedná o prach ze stabilních výklopných míst a míst přepravních dopravníkŧ. V případě pouţití otevřených přepravníkŧ se mŧţe tvořit prach, pokud pás běţí příliš rychle (tj. více neţ 3,5 m/sek). Jestliţe se pouţije čelní nakladač, mŧţe vznikat prach během celé přepravované vzdálenosti. Pevné materiály se mohou přilepovat na kola a další části vozidel a budou kontaminovat okolí dopravní cesty jak v místě, tak mimo ně. Pouţití oplachu kol a spodku vozidel (nebo jiné čistící techniky, moţno i zmrazení, je-li vhodné), se k dekontaminaci vozidel často pouţívá. Zametače silnic, nebo jiné speciální zařízení které vyuţívá kombinaci vodního rozstřiku a bezvzduchového zachycování se běţně pouţívají při udrţování čisté dopravní cesty. Materiály, které obsahují sloţky s velkým dopadem na ţivotní prostředí např. olovo, kadmium se upravují za uvedených opatření s co největší efektivitou. 2.4.1.2 Druhotné suroviny Toto odvětví prŧmyslu je aktivní zvláště při rekuperaci kovŧ z rŧzných zdrojŧ a následně vyuţívá širokou paletu druhotných surovin. Kovový šrot, stěry, prach ze spalin nebo z filtrŧ a kaly se vyuţívají jako zdroje neţelezných kovŧ a tyto materiály obsahují mnoţství kovŧ nebo sloučenin kovŧ. Druhotné suroviny se také pouţívají při některých primárních výrobách. Zdroje druhotných surovin podávají spíše informace o potenciálních emisích v dŧsledku přítomnosti kyselin, olejŧ, organických nečistot, které se mohou tvořit během procesu tavení (dioxiny), aniontŧ a sloţek jako je čpavek z reakce stěru 61 s vlhkostí. Ta ovlivňuje přímo potenciální emise do ovzduší, vody a pŧdy a jakákoliv ze sloţek těchto materiálŧ se mŧţe emitovat. Materiály se kontrolují (např. analyzou a tříděním) kvŧli nepředpokládaným nečistotám a kontaminaci a to mŧţe být nákladově efektivní pro podporu čistšího výrobku a sníţení emisí. Fyzikální stav materiálu také ovlivňuje metody skladování a manipulace. Tyto materiály mohou být prašné, zaolejované a o širokém rozmezí velikosti částic, od jemných prachŧ do kusových sloţek. Tyto faktory mají vliv na pouţívané metody přejímky, manipulace a skladování materiálu. Techniky, které se pouţívají pro primární materiál lze pouţít i pro tento případ. Druhotné suroviny mohou být dodávány na místo potřeby jako nebalený (volně loţený) materiál, v přepravních pytlích nebo sudech. Fyzikální stav materiálu určuje zpŧsob dodání a pouţité skladovací metody. Zdroj materiálu má také významný dopad a k dispozici existuje několik metod pro třídění materiálu. Ve většině případech se praktikuje kontrola jakosti a analýza vsázkového materiálu. Velkoobjemové sloţky a takový materiál jako jsou třísky, nebo piliny z broušení se ukládají na vybetonované plochy, které mohou být na otevřeném nebo zastřešeném prostranství nebo uvnitř budov. Některé velké materiály se neukládají na pevný povrch, protoţe mŧţe nastat jeho poškození. Materiál se obvykle ukládá do sloupy a překáţkami oddělených boxŧ, aby se zachovalo roztřídění jakostí a oddělení podle sloţení slitin. Prašné materiály a stěry se také ukládají do boxŧ, které mohou být buď otevřené, zastřešené, nebo uvnitř budov. Tyto materiály mohou být samozápalné, nebo mohou reagovat s vlhkostí za tvorby čpavku nebo jiných plynŧ, jako je arsenovodík, antimonovodík a to v závislosti na sloţení. Metoda skladování musí proto počítat s těmito eventualitami. Studený prašný materiál mŧţe být obalen materiálem, jako je melasa, aby tvořil suché drobky, které netvoří prach.Takový obalový materiál neovlivňuje pyrometalurgické procesy. Druhotné suroviny jsou kontaminovány spíše jinými rozličnými materiály jako jsou oleje, kyseliny a organické hmoty, které by mohly proniknout do drenáţních systémŧ. Moţnost kontaminace dešťovou a jinou vodou je nutno vzít rovněţ v úvahu při provádění (projektování) metod skladování a úprav dešťové (splaškové) vody z těchto prostor. Pro zamezení emisí do vody se pouţívají izolované vymezené prostory, utěsněná podlaţí a jímky na olej. S materiálem se manipuluje rozličnými metodami v závislosti na zpŧsobu uloţení. Pouţívají se drapáky, dopravníky a lţícová rypadla. Druhotné suroviny se často musí před zpracováním nebo před úpravou promísit a pak je potřeba meziskladového prostoru. Druhotné suroviny, které obsahují sloţky s velkými dopady na ţivotní prostředí např. olovo, kadmium atd. se upravují za co nejefektivnějších opatření. 2.4.1.3 Paliva Palivo se mŧţe pouţít přímo jako zdroj tepla nebo jako redukčního činidla, nebo pro obojí. To je nutné pro kaţdé zařízení definovat. Paliva také mohou být dodána do místa potrubím, po silnici, ţeleznicí, nebo lodí. Metody pro dodávání jdou mimo rozsah tohoto dokumentu, ale vyuţití silniční přepravy pro časté dodávky mohou zpŧsobovat hluk a 62 neprŧjezdnost cest. Dodávky a sklady paliva se obvykle regulují provozovatelem, aby se zabránilo rozlití a prŧsakŧm. Pouţívané techniky se týkají následujících paliv : a) Kapalná paliva Při dodávkách se nejobvykleji pouţívají silniční a ţelezniční cisterny. Systémy ukládání na místo jsou charakterizovány pouţitím odvětrávaných nebo pohyblivě zastřešených zásobních nádrţí, které jsou umístěny v uzavřených prostorách, nebo bunkrech s dostatečnou kapacitou, aby pojaly obsah největších skladovacích nádrţí (nebo 10 % celkového objemu jednotlivé nádrţe, pokud je větší. Efektivní olejové jímky se vyuţívají k prevenci únikŧ oleje v místě, kde proudí voda. Odvětrávání plynŧ ze zásobní nádrţe zpět do dodací cisterny se praktikuje často, pokud se nepouţívají zásobní nádrţe s plovoucím víkem. Automatické utěsnění spojovacích hadic se pouţívá tehdy, dodávají-li se kapaliny a zkapalněné plyny. Spojky pro přepouštění jsou umístěny uvnitř bunkrŧ. Obvyklou praxí je zabezpečit příjem objemu a pravidelnou kontrolu obsahu nádrţí, aby se identifikovaly prŧsaky. Pouţívá se signalizační zařízení. Příleţitostně se pouţije inertní atmosféry. Pro dodávku kapalných paliv lze pouţít také potrubí a mŧţe se těsně propojit se střední zásobní nádrţí. Převod paliva z místa zásobních nádrţí do procesu se děje prostřednictvím nadzemního potrubí, přes provozní ţlaby nebo méně obvykle rourami v zemi. Pro nadzemní potrubí se pouţívá lešení, které ho chrání před poškozením. Pouţívání podzemních rour brání okamţité identifikaci úniku paliva, který mŧţe zavinit kontaminaci pŧdy a podzemní vody. Jestliţe existuje riziko kontaminace podzemní vody, měl by být prostor úloţiště nepropustný a odolný proti uloţenému materiálu. b) Plynná paliva Nejobvyklejším přepravním systémem pro plynná paliva je potrubí. Ačkoliv LPG lze povaţovat za kapalinu, pouţívají se stejné techniky. O plynech, které vznikají při procesu se pojedná později. Při některých pyrometalurgických pochodech (např. karbotermické výrobě feroslitin v uzavřených ponorných elektrických obloukových pecích) vzniká jako vedlejší produkt odpadní plyn bohatý na CO. Mnoţství CO kolísá v širokém rozmezí v závislosti na kovu a výrobním pochodu. Odpadní plyn mŧţe obsahovat CO od niţších mnoţství (plyn s nízkým objemem CO) aţ do 90 % (plyn o vysoké koncentraci CO). Plyn se čistí (tj. promývá se v kaskádovém mokrém skrubru) a potom se odesílá do místa jako sekundární palivo, nebo se prodává do sousedních závodŧ. Nadbytek plynu se mŧţe pouţít k výrobě elektřiny nebo spaqlovat svíčkou na výstupu.. Dodávka plynŧ je často spojena s vybavením tlakové redukce nebo tu a tam kompresním zařízením. Ve všech případech se často praktikuje monitorování tlaku nebo objemu, aby se identifikovaly úniky a někdy se k monitorování pracovního prostředí a v blízkosti zásobních nádrţí pouţívají testovače plynu. Ať jiţ se jedná o nadzemní vedení plynu, nebo potrubní ţlaby, jsou přijata společná opatření, aby se zamezilo poškození. 63 c) Pevná paliva Pouţívají se dodávky po silnici, ţeleznici, nebo lodí. Úloţištěm jsou sila, uzavřené skladovací prostory, otevřená úloţiště a haly, v závislosti na druhu paliva (např. koks, uhlí atd.) a jeho tendenci tvořit prach. Otevřené sklady se neuţívají často, ale ty, které existují, jsou provedeny tak, ţe stojí ve svahu za větrem a mohou mít nepropustné stěny, aby omezily účinek větru a zachycovaly materiál. Materiál se mŧţe vyzvednout při vyuţití vedení zdola dopravníkem a drapákovým jeřábem nebo čelním nakladačem. Systémy dopravníkŧ jsou provedeny tak, aby se minimalizoval počet změn směru a spádová výška v místech těchto změn a tím se omezilo roztrušování a tvorba prachu. Uzavřené, přikryté, nebo otevřené dopravníky se pouţívají podle toho, zda existuje moţnost tvorby prachu; je-li zapotřebí, pouţívá se odlučování prachu a filtrace. Prach mŧţe vznikat v případě, ţe pás běţí příliš rychle (tj. více neţ 3,5 m /sek). Pouţívají se shrnovače pásu, aby se vyčistil úsek pásu, který se vrací a zabránilo se roztrušování. Obsah vlhkosti paliva lze regulovat, aby se předešlo únikŧm prachu. Explose prachu je moţná u suchého a jemného materiálu. Některá otevřená úloţiště jsou upravována ostřikováním vodou nebo pojidly (jako je polyvinylacetát nebo melasa), aby se předešlo tvorbě prachu za větrných podmínek, a ta mohou rovněţ předcházet povrchové oxidaci paliva. Pevné částice se mohou smýt do drenáţních systémŧ a proto se často pouţívá efektivního usazování, aby se předešlo znečištění vypouštěné vody z otevřených skladŧ. Pevné palivo lze dodávat na místo nákladními vozy, dopravníky, nebo pneumaticky. Často se pouţívají pro denní nebo pohotovostní zásobu sila nebo násypky. Tyto systémy mají obvykle zabudované odlučování prachu a filtrační zařízení. 2.4.1.4 Provozní chemikálie a plyny Kyseliny a alkálie a ostatní chemická činidla se často pouţívají v hlavním pochodu v odlučovacím zařízení a během pochodu mohou i vznikat. Mohou se pouţívat k louţení kovŧ, vysráţení, slučování nebo v úpravárenských pochodech při čištění výstupních plynŧ nebo vypouštění znečišťujících látek. Chemické sloučeniny mohou vznikat jako součást hlavního pochodu. Dodavatelé obecně specifikují, jak vhodně tyto materiály uloţit. Mnohé z těchto chemikálií mohou reagovat spolu navzájem a metody skladování a manipulace s tím počítají a tudíţ se reaktivní materiály ukládají odděleně. Kapaliny se obvykle skladují v barelech nebo cisternách v otevřených nebo uzavřených přístavních prostorech, pouţívají se obaly odolávající kyselinám nebo jiným chemikáliím. Pevné látky jsou obvykle skladovány v sudech nebo pytlích (velké pytle), pro některé materiály, jako je např. vápno se pouţívají sila s izolovaným drenáţním systémem. Uţívají se pneumatické přepravní systémy. Plyny se při výrobě neţelezných kovŧ pouţívají k rozličným účelŧm. Prŧmysl mŧţe vyuţívat velká mnoţství provozních plynŧ a spotřeba jednotlivých plynŧ ovlivňuje metodu pouţívanou při přepravě a distribuci. Kyslík se pouţívá ke zlepšení spalování, oxidaci a zdokonalení procesu konverze a zemní plyn nebo propan se pouţívají k redukci oxidŧ kovŧ. Oxid uhličitý, dusík a argon 64 jsou vyuţívány k poskytování inertní atmosféry a k odplynění taveniny kovu. Chlor se vyuţívá při postupech chlorace při elektrolytické výrobě hořčíku, k odplynění taveniny kovu a k odstranění neţádoucích kovových prvkŧ (např. hořčíku). Oxid uhelnatý a vodík se vyuţívají v hlavních pochodech. Vodík a oxid siřičitý se pouţívají k redukci oxidŧ a solí. Chlor a kyslík pŧsobí při procesech louţení. Specifická pouţití jsou probírána u výrobních procesŧ jednotlivých kovŧ. Provozovatel mŧţe plyny vyrábět přímo na místě, ačkoliv se lze setkat i se smluvní výrobou plynŧ a tato zařízení také dodávají jiným lokalitám. Několik míst vyuţívá kyslík, aby zlepšily spalování a dusík pro potlačení jiskření u zápalných materiálŧ. Pro některé postupy v inertním prostředí mohou být jak plyny, tak nízko-jakostní dusík vyráběny pomocí vhodných kryogenních postupŧ nebo pochodŧ zaloţených na výkyvu (změně) tlaku. Podobným zpŧsobem se vyuţívají k předcházení samozápalu spalné plyny, které mají nízký obsah kyslíku. Plyny se mohou přepravovat v cisternových vozech (tankery), nebo potrubím. Chlor se obvykle skladuje jako kapalina ve válcových nádobách (barely, sudy), nebo cisternách a distribuuje se prostřednictvím odpařování a sacím potrubím, tedy se zamezí únikŧm. Kontrola a regulace tlaku a monitorování mŧţe detekovat únik u všech plynŧ. Při míšení plynŧ se pouţívá vyrovnávání prŧtoku a tlakové čiření (např. směsi argon/chlor ). U malých objemŧ mohou být dodávány předem namíchané plyny. Distribuce plynŧ v prostoru místa se běţně provádí potrubím, která jsou vedena nad zemí, při pouţití systémŧ proti poškození. Vyuţití a distribuci chloru řídí bezpečnostní regulace pro ochranu zdraví. 2.4.1.5 Zbytky (odpady) Při pochodech v tomto oboru vzniká celá paleta odpadŧ. Mnohé tvoří základ surovin pro jiné oblasti prŧmyslu. Pro část jiţ uvedenou, která popisuje druhotné suroviny je společná většina technik, které se pouţívají. Další kapitoly popisují specifické odpady z procesŧ a metod manipulace a skladování podrobněji. 2.4.2 Současné hodnoty emisí a spotřeb Spotřeba surovin je závislá na kovu, který se má vyrobit a tento údaj je začleněn v kapitolách 3 aţ 12. Během nakládání, skladování, vykládání a přepravy kapalin a plynŧ existuje moţnost vzniku emisí VOC (těkavých organických látek) do ovzduší a z olejŧ do vody nebo pŧdy. Existují rovněţ potenciální emise VOC do ovzduší z odvzdušňování cisteren a únikŧ z potrubí. Existují potenciální emise prachu a kovŧ do ovzduší a pŧdy z procesŧ nakládání a vykládání, přepravy a skladování pevného materiálu a usazeného prachu ze skladovacích prostor a dopravníkŧ. Suspendované pevné látky, kovy, olej a rozličné anionty, jako jsou sírany ( v závislosti na rudě a její úpravě) se mohou dostat do vody. 65 Emise z těchto zdrojŧ jsou obvykle fugitivní a je těţké je kvantifikovat. Některé odhady lze provést při vzorkování v ţivotním prostředí měrkami nánosŧ prachu, nebo ze vzorkŧ povrchové vody. Tato kapitola se proto soustřeďuje na techniky, které se pouţívají, aby se předcházelo emisím z manipulace surovinami. 66 2.4.3 Techniky, zvaţované při stanovení BAT Tento úsek uvádí některé techniky k předcházení, nebo omezování emisí a odpadŧ, stejně jako techniky omezující celkovou spotřebu energie. Všechny jsou komerčně dostupné. Jsou uvedeny příklady, kdy jsou techniky představeny, aby se ilustroval vysoce ohleduplný postoj k ţivotnímu prostředí.Techniky, které se uvádějí jako příklady závisejí na informacích, které poskytl prŧmysl, Evropské členské státy a hodnocení Evropského úřadu pro IPPC. Aplikované techniky zmíněné výše jsou všechny schopny do určité míry předcházet vypouštění emisí do všech oblastí ţivotního prostředí. Techniky, které se pouţívají závisejí do značné míry na druhu materiálu, který se právě pouţívá. Například velké a těţké látky se u jemného, prašného materiálu upravují zcela rozdílnými technikami. Tyto problémy jsou specifické podle individuálního místa a materiálu. Existuje však několik technik, které se povaţují pro prevenci vypouštění znečišťujících látek za účinnější. Jsou to : vyuţití systémŧ skladování kapalin, které se nacházejí v nepropustných jímkách, které mají kapacitu schopnou obsáhnout přinejmenším objem největší skladovací cisterny. V rámci kaţdého členského státu existují rozličná nařízení, která by se měla přiměřeně dodrţovat. Skladovací prostory by se měly projektovat tak, aby se úniky z přepadŧ nádrţí a ze systémŧ přepouštění shromaţďovaly a zadrţovaly uvnitř úloţiště. Obsahy cisteren by se měly sledovat při napojení na výstraţnou signalizaci. Vyuţíváním plánovaných dodávek a systémŧ automatické regulace se předchází přeplnění zásobních cisteren. kyselina sírová a další reaktivní látky by měly být také skladovány v cisternách s dvojitými stěnami nebo v nádrţích umístěných v chemikáliím odolných jímkách o stejné kapacitě. Je rozumné vyuţívat systémŧ detekce únikŧ a signalizace. Existujeli riziko kontaminace spodní vody, pak by měly být skladovací prostory nepropustné a odolné vŧči uloţenému materiálu. přejímací místa dodávek by měla být součástí jímky, aby se shromaţďoval roztroušený materiál. Mělo by se praktikovat zpětné odvětrávání uvolněných plynŧ do dodávkového vozidla, aby se omezily emise těkavých organických látek. Pro prevenci roztrušování (rozstřiku) by se mělo počítat s pouţitím automatického zatěsnění přejímacích spojek. nesourodé materiály ( např. oxidující a organické látky) by se měly ukládat odděleně v zásobních nádrţích nebo ve skladovacích prostorách za pouţití inertních plynŧ, je-li potřeba. vyuţívání lapačŧ oleje a pevných látek, je-li nutno, u odvodňovacího systému z otevřených skladištních prostor. Sklad materiálu, který mŧţe propouštět olej na vybetonované plochy, které mají obrubníky nebo jiné zádrţné vybavení. Vyuţití metod úpravy znečištění druhu chemikálií, které jsou skladovány. přepravní dopravníky a potrubí umístěná v zabezpečených, otevřených prostorách nad zemí tak, aby se úniky mohly rychle detekovat a mohlo se předejít škodám u 67 vozidel a jiného vybavení. Pouţívá-li se podzemního potrubí, jejich cesta mŧţe být dokumentována a označena a zavedeny bezpečnostní systémy pro výkopy vyuţití dobře provedených (projektovaných), masivních tlakových nádob pro plyny (včetně LPG), aby se předešlo prasklinám a únikŧm, s monitorováním tlaku nádrţe a s přívodní trubkou (nálevkou). V uzavřených prostorách a v zásobních nádrţích by se mělo praktikovat monitorování plynu. tam, kde se to vyţaduje, by se měly pouţívat zatěsněné systémy při přejímání, skladování a opětné manipulace s prašnými materiály a pro denní zásobu by se měla pouţívat sila. Zcela uzavřené haly by měly být vyuţívány při skladování prašných materiálŧ a nemusí se vyţadovat speciální filtrační zařízení. pojící činidla ( jako je melasa a PVA=polyvinylacetát) se mohou vyuţívat tam, kde je to vhodné a přiměřené při omezení tendence materiálu tvořit prach. tam, kde je potřeba, se mohou pouţít uzavřené dopravníky s dobře projektovaným zařízením s velkou odlučovací a filtrační schopností u přejímacích úsekŧ, sil, pneumatických dopravních systémŧ a u přepravních dopravníkŧ, aby se předešlo emisím prachu. bezprašný, nerozpustný materiál se mŧţe skladovat na izolovaném povrchu s drenáţí a sběrným systémem. hobliny a brusné třísky a jiný zaolejovaný materiál by se měl ukládat pod střechou, aby se předešlo vyplavování dešťovou vodou. pro minimalizaci vzniku prachu z přepravy v rámci daného místa se mohou pouţívat racionalizované přepravní systémy. Dešťová voda, která odplavuje prach by se měla zachycovat a předtím neţ se vypustí, upravit. vyuţití mytí kol a těles nákladních automobilŧ nebo jiných čistících systémŧ, které se pouţívají při přejímce nebo manipulaci s prašným materiálem. Metody budou ovlivňovány místními podmínkami, např. tvorbou ledu. Mŧţe se naplánovat časované čištění silnice mohou se přijmout systémy inventární kontroly a revize, aby se předešlo roztrušování a identifikovaly se prŧsaky. při manipulaci s materiály a do systému skladování se mŧţe zařadit soustava vzorkování materiálu a testování, aby se identifikovala kvalita materiálu a stanovila metoda zpracování. Tyto systémy by měly být provedeny a provozovány na vysoké úrovni, stejně jako systémy manipulace a skladování. skladovací prostory pro redukční činidla jako je uhlí, koks nebo dřevěné třísky musí být pod dozorem, aby se detekoval poţár, zpŧsobený samovznícením vyuţití předpisŧ pro správný projekt a konstrukci a odpovídající údrţbu. 68 2.5 PŘEDBĚŢNÉ ZPRACOVÁNÍ A PŘEPRAVA SUROVIN 2.5.1 Pouţité postupy a techniky Rudy, koncentráty a druhotné suroviny se vyskytují někdy v podobě, která nemŧţe být vyuţita přímo v hlavním pochodu. Pro regulaci, nebo z bezpečnostních dŧvodŧ mŧţe být nutné sušení / rozmrazování. Mŧţe být potřeba, aby se zvětšila nebo zmenšila velikost (mnoţství) materiálu, aby se podpořily reakce nebo omezila oxidace. Mŧţe být třeba, aby byla pro regulaci metalurgického pochodu přidávána redukční činidla, jako je uhlí, koks a tavidla nebo další struskotvorné materiály. Mŧţe být potřebné odstranit povlak, aby se zamezilo problémŧm při procesu odlučování a zlepšily se poměry tavení. Všechny tyto techniky se pouţívají, aby se dospělo k regulovatelnější a správné vsázce do hlavního procesu a vyuţívají se také při rekuperaci ušlechtilých kovŧ, aby se surovina analyzovala a tak, aby se mohly spočítat ztráty na rekuperovanou vsázku . 2.5.1.1 Rozmrazování Rozmrazování se provádí proto, aby se umoţnilo manipulovat se zmrzlým materiálem. K tomu dochází například, kdyţ jsou rudy, nebo koncentráty nebo fosilní pevná paliva vykládána při transportu nebo z lodi v zimním období. Rozmrazení lze dosáhnout pouţitím trysek páry, aby led roztál a aby se dosáhlo vyloţení suroviny. 2.5.1.2 Sušení Procesu sušení se pouţívá, aby se připravila surovina, která bude vhodná pro hlavní výrobní pochod. Přítomnosti vody se zabraňuje z několika dŧvodŧ : je nebezpečné, kdyţ se ve velmi horké peci rychle tvoří velké objemy páry voda mŧţe zpŧsobit rozdílnou potřebu tepla ve středovém hořáku, coţ poruší rovnováhu v regulaci procesu a mŧţe vyvolat autogenní pochod izolované vysušování při nízkých teplotách sniţuje energetickou náročnost. Díky energii, potřebné k vysokému vyhřátí páry v huti a významným nárŧstem celkového objemu plynu, se zvyšuje nárok na výkon ventilátoru. vliv na korozi vodní pára mŧţe reagovat s uhlíkem za tvorby vodíku a CO. Vysušení se obvykle dosáhne při aplikaci přímého tepla z hořáku nebo tryskami páry, nebo nepřímo za pouţití páry nebo horkého vzduchu z okruhŧ výměníku tepla. Teplo vytvořené při pyrometalurgických pochodech se také často vyuţívá k tomuto účelu, stejně jako odpadní plyn obohacený CO, tak, ţe se mŧţe spalovat, aby vysušil surovinu. Pouţívají se rotační pece a sušárny s fluidním loţem. Vysušený materiál je obvykle velmi prašný a proto se vyuţívá odsávacích a čistících systémŧ pro čištění odloučených prašných plynŧ. Odloučený prach se vrací do procesu. Vysušené rudy a koncentráty také mohou být pyroforické (samozápalné) a projekt odlučovacího systému s tím obvykle počítá a pro potlačení samovznícení se musí pouţít dusík nebo plyn chudý na kyslík. Vysušené plyny mohou obsahovat SO2 a musí se počítat s úpravou plynŧ. 69 2.5.1.3 Drcení a zmenšování velikosti Drcení a zmenšování velikosti se praktikuje proto, aby se sníţila velikost produktu, odpadŧ nebo surovin tak, aby byly vhodné k prodeji nebo dalšímu zpracování. Pouţívá se mnoho typŧ drtičŧ včetně kuţelovitých (kónických) a kulových. Drtí se mokré nebo suché materiály a lze zařadit i ty v promíchaném stavu. Speciální zařízení, které se pouţívá bude záviset na surovinách, které se mají zpracovat. Suché drcení je potenciálně hlavním zdrojem emisí prachu a pouţívají se odlučovací a čistící systémy, odloučený prach se vrací do procesu. Materiály, které se budou ukládat na skládku se mohou rozdrtit, tam kde by mohlo docházet k tvorbě prachu, následuje stadium mokré peletizace. K výrobě malých částic strusky se pouţívá granulace, kde je to vhodné, jako granulovaný otryskávací materiál, výplň silnic a materiál, který lze vrátit zpět do procesu s ohledem na rekuperaci obsaţeného kovu. Roztavená struska se odlévá do vodní lázně nebo se sype přes proud vody. Granulace se také vyuţívá k výrobě kovových brokŧ. Procesy granulace jsou potenciálním zdrojem tvorby jemného prachu a aerosolŧ, které se musí regulovat. Elektronické prvky jsou zdrojem několika neţelezných kovŧ a tyto mohou být rozemlety ve šredrech nebo mlýnech, aby se zbavily povrchových pouzder a jiného materiálu na kovových prvcích, tak, aby je bylo moţno oddělit. 2.5.1.4 Rozbíjení baterií Rozbíjení baterií se provádí proto, aby se získalo olovo, nikl, kadmium a další materiály z baterií. Pro olověné baterie plněné kyselinou se pro rozbíjení pouzdra baterie pouţívají kladivové mlýny, aby se uvolnilo olovo (jako mříţky) a sloučeniny olova (jako pasta) a umoţnila se recyklace materiálu plastových pouzder (hlavně polypropylenu), elektrolyt se odstraní také a zpracuje se, nebo se vyuţije. Pro regulaci velikosti částic a aby se zabránilo oxidu olova pronikat do plastu během jednoho stupně mletí, se mohou vyuţívat dvě stadia drcení. Plastový materiál se oddělí a propírá, aby se zlepšila kvalita a dospělo se k plastŧm, které jsou vhodné k recyklaci. Obsah kyseliny z baterií mŧţe kontaminovat pŧdu a vodu, pokud se s ním nepatřičně manipuluje a není náleţitě shromaţďován prostřednictvím zatěsněných kyselinoodolných drenáţních systémŧ se sběrnými a zásobními nádrţemi. Při mletí se mŧţe vytvořit kyselá mlha, která se mŧţe odvádět přes mokré skrubry nebo demistery (odlučovače mlhy/úkapŧ). Baterie z článkŧ Ni/Cd se rozkládají pyrolýzou, aby se odstranily jakékoliv plastické obaly a baterie se otevřely. Pyrolýza se provádí při nízkých teplotách a plyny se upravují v dospalovacím hořáku a potom přes rukávové filtry. Kadmium a nikl se získávají z elektrod a z materiálu pouzdra ocel. 2.5.1.5 Mísení Mísení se pouţívá k vytvoření směsi rud nebo koncentrátŧ o rŧzné kvalitě, případně tavidel nebo redukčních činidel s rudou, aby se vytvořila stabilní vsázka pro hlavní pochod. Mísení lze provádět ve speciálním mísícím zařízení při mletí, nebo během dopravy, vysoušení a skladování. Přesné smíchání se provádí při pouţití systémŧ váţení při zjišťování ztrát skladováním, pásových vah nebo podle objemu zaváţecího zařízení. Mísení mŧţe znamenat velmi prašný pochod a pouţívá se vysoce efektivní odlučování a separace. Odloučený prach se vrací do procesu. 70 Pouţívá se rovněţ smáčení směsi, aby se předešlo tvorbě prachu. Při procesu peletizace se vyuţívá řídké kaše, která se posléze odvodní. Pro tyto účely lze také pouţít povlaky a pojivové materiály. V závislosti na procesu mŧţe být zapotřebí, aby se směsný materiál podrobil peletizaci ještě předtím, neţ bude dále zpracován například aglomerací. 2.5.1.6 Briketace, peletizace a další spékací metody Ke zpracování koncentrátŧ, spalinového prachu a dalších druhotných surovin, kam se zařazují i vázací dráty, nebo malý šrot, se pouţívají mnohé techniky, lisování briket, jak je uvedeno výše a lisovací nebo válcovací mazadla, aby se vytvořily souměrné velikosti balíkŧ materiálu. Obaly a pojivová činidla se k tomuto účelu pouţívají proto, aby se sníţila tvorba prachu v následujících etapách procesu. Často se vyrábějí brikety a pelety, které obsahují směs jemné rudy nebo koncentrátu, prach z recyklace a přídavný materiál, jako jsou redukční činidla, aby se zajistily efektivní podmínky pro tavení. Po přidání pojiv nebo vody se směs vloţí do lisu, který často vytváří povlak na tvarovaných briketách nebo se peletizuje v rotačním bubnu nebo na peletizačním disku. Pojivový materiál musí mít takové vlastnosti, aby měly brikety dostatečnou pevnost za syrova, aby to umoţnilo jejich snadnou manipulaci a aby zŧstaly neporušeny (aby se nelámaly), kdyţ se vsazují do pece. Mohou se pouţít rozličné druhy pojiv, jako je melasa a vápno, křemičitan sodný, ocelárenská struska nebo cement, které také sniţují tvorbu prachu. Ke zlepšení pevnosti za syrova se mŧţe přidat smola. Hrubé frakce prachu z filtru pecního odlučovače a prachu z filtru z drcení a pochodŧ prosévání se mohou přimíchávat k ostatním materiálŧm, které se budou briketovat. 2.5.1.7 Spékání a kalcinace Tyto pochody se vyuţívají, aby se zvýšila zrnitost suroviny nebo upravilo chemické sloţení tak, aby byla vhodná pro další zpracování. Aglomerace a spékání umoţňují stejnoměrnější prŧtok plynu pecním loţem a sniţují tvorbu prachu, objem plynu a fugitivní emise /tm 109, UNEP 1993/ Slinování a kalcinace se vyuţívá za tímto účelem také a navíc se vyuţívá k upravení chemické podoby směsi nebo pro přeměnu přítomné síry, např. kalcinace dolomitu na dolomitické vápno při výrobě hořčíku. Hlavním tmelícím mechanismem při spékání rudy je přivádění rudy aţ na teplotu, kdy se hornina obsahující rudu začne tavit, čímţ se jednotlivé částice nataví společně do matrice roztavené strusky. V některých případech bude hrát v procesu spékání určitou úlohu rekrystalizace, např. tvorba nových krystalŧ vazbami mezi formujícími se zrny. Aglomerát (spečenec) se obvykle drtí a třídí a jemné materiály se vracejí do spékacího procesu, někdy je vratného materiálu 2-4 x více neţ vyrobeného aglomerátu. Zásoba se pak posílá do hutě. Spékání a praţení sulfidických rud se provádí často společně při vysokých teplotách a v tomto případě jsou vznikající plyny bohaté na oxid siřičitý. Oxidace síry poskytuje teplo, které je potřebné pro pochod. Obvykle se ruda mísí s vratným aglomerátem a tavícími činidly a mŧţe se před spékáním podrobit peletizaci. V případě oxidŧ se také přidává koks. Aglomerační závody vyuţívají pohyblivý rošt, nepřetrţitý rošt nebo ocelový pás pro unášení materiálu při prŧchodu výhřevnou a chladící zónou, některé závody vyuţívají ocelových palet,. které obsahují vsázku. 71 Plyny jsou nasávány nahoru nebo dolŧ vrstvami loţe ( vzestupné nebo sestupné spékání) Pouţívá se rovněţ spékacího stroje, který má kombinaci těchto dvou pochodŧ a je schopen minimalizovat objemy plynu a fugitivních emisí a efektivně rekuperovat teplo. Někdy se pouţívá k ochraně ocelového roštu vrstvy spékaného materiálu mezi roštem a směsí. Spékání sulfidických rud je exotermní, ostatní materiály vyuţívají jako palivo zemní plyn. Horké plyny se obvykle recyklují do předehřevu loţe nebo spalovacího vzduchu. Aglomerát se chladí vzduchem, který se prosává loţem nebo se sprchuje vodou. Aglomerát se potom prosévá a někdy drtí, aby se vyrobil konečný vsázkový materiál o konstantním rozměru. Jemné materiály se vracejí do spékacího procesu. Kalcinace se provádí v rotační peci, ve fluidním loţi nebo v etáţové praţící peci, běţně se během procesu uhlík nepřidává. Kalcinace sulfidických koncentrátŧ se provádí při praţení a diskutuje se v kapitolách u výroby kovu. 2.5.1.8 Dýmavé pochody Tyto pochody se pouţívají při odkouření kovŧ jako je olovo, nebo zinek ze substrátu. Pochody vyuţívají vysokých teplot a zdroj uhlíku, aby se odkouřením (odehnáním v podobě kouřových plynŧ) nebo odtěkáním kovŧ z materiálu získala inertní struska. To umoţňuje, aby se kovy rekuperovaly obvykle jako oxidy pro další zpracování. K tomu se pouţívají Waelzovy pece a pece na odkouření strusky. Odkouření se také dosáhne během vsázkových procesŧ v konvertorech, kde se těkavé kovy během procesu odstraňují. 2.5.1.9 Odstraňování povlakŧ a odolejování Tyto pochody se obvykle provádějí u druhotných surovin, aby se sníţil obsah organických látek ve vsázce některého z hlavních pochodŧ. Pouţívá se promývání a pyrolýza. Odstřeďování mŧţe odstranil olej a sníţit zátěţ u tepelného systému. Větší kolísání obsahu organických látek mŧţe u některých pecí zpŧsobit neefektivní spalování a vznik velkých objemŧ spalných plynŧ, které obsahují zbytkové organické sloučeniny. Přítomnost potahového materiálu mŧţe také významně sníţit intenzitu tavení /tm 121, Hoogovens 1998, tm 125, ETSU 1994/. Tyto skutečnosti mohou zpŧsobit výrazné emise kouře, dioxinŧ a prachu s obsahem kovŧ do ovzduší, nedochází–li k zachycování plynu a spalovací systémy jsou dostatečně mohutné. Mohou vznikat jiskry nebo hořící částice, které mohou zpŧsobit významné škody na odlučovacím zařízení. Vnitropecní zbavování povlakŧ z kontaminovaného šrotu je také ve většině případŧ méně účinné neţ odpovlakování materiálu ze šrédrŧ ve zvláštních pecích s ohledem na větší mnoţství škváry /tm 125, ETSU 1994/, některé pece jsou však projektovány specielně pro organické kontaminanty. Odstranění oleje a některých povlakŧ se dosahuje ve speciálně projektované peci, jako je sušárna brusných třísek a pilin. Ve většině případŧ se pouţívá rotační pec o nízké teplotě a vyuţívá se přímého a nepřímého ohřevu materiálu, aby olej vytěkal a odpařila se voda. Pro rozrušení organických látek vznikajících v peci se uţívá dospalovacího hořáku provozovaného při vysoké teplotě (více neţ 850oC) a plyny se obvykle čistí prŧchodem přes tkaninové filtry. Také se často pro odstranění izolace z kabelŧ a povlakŧ z ostatního materiálu vyuţívá mechanického odstraňování povlaku. Některé procesy zahrnují kryogenní techniky, aby byl povlak křehčí a tudíţ snadněji odstranitelný. 72 Mŧţe se také pouţít promývání rozpouštědly, (někdy chlorovanými) nebo detergenty. Nejobvyklejší jsou systémy rozpouštědlových par s propojenými kondenzátory. Tyto pochody se také pouţívají k odmašťování vyrobených produktŧ. Aby se předešlo kontaminaci vody, vyuţívají se v těchto případech úpravárenské systémy. 2.5.1.10 Spalování a pyrolýza Běţně se pouţívá ke zpracování fotografického filmu, smetkŧ, katalyzátorŧ a dalších materiálŧ pro obohacení obsahu ušlechtilých kovŧ nebo pro rekuperaci Ni. Také se jí pouţívá při úpravě katalyzátorŧ k odstranění obsahu organických látek před dalším zpracováním. Tyto pochody se obvykle provádějí při nízké teplotě, aby se předešlo unášení kovŧ. Plyny, které odcházejí ze spalování jsou potom upraveny pomocí dospalovacích hořákŧ a rukávových filtrŧ. Při těchto procesech je potřeba počítat s potenciální tvorbou dioxinŧ. Pro spalování nebo pyrolýzu se pouţívají vypalovací nebo rotační pece. Surové materiály se vsazují do komorových pecí v mělkých korýtkách. Popílky obohacené kovy jsou odsávány nebo prudce ochlazovány (sprchovány vodou) dříve, neţ se dále zpracovávají. 2.5.1.11 Postupy louţení Vyluhování nebo předběţné louţení se pouţívá k tomu, aby se odstranily nečistoty, jako jsou alkálie a kovy alkalických zemin, hořčík, síran nebo chloridy z některých koncentrátŧ a druhotných surovin před dalším zpracováním. Louţení se také pouţívá k tomu, aby se sníţil obsah kadmia, chloridŧ a síranŧ atd. v odpadech nebo pro jejich rekuperaci jako vedlejších produktŧ. Např. oxidy se mohou (Waelsŧv oxid) vypírat, aby se získal materiál, který bude vhodný pro vyuţití v primárním procesu; kadmium se z prachu filtrŧ mŧţe odstranit ještě předtím, neţ se prach bude recyklovat v huti. Předběţné louţení se také vyuţívá k odstranění kovŧ ze základních matric nebo při zakoncentrování ušlechtilých kovŧ, které se vyuţívají jako povlak katalyzátorŧ. Rudy jako křemičitanová hornina se vypírají a před pouţitím se třídí. Aplikují se otevřené nebo uzavřené vypírací okruhy, z uzavřených okruhŧ se odebírá tekutina. Před vypouštěním se odpadní voda upravuje. 2.5.1.12 Rozdruţovací techniky Tyto procesy se vyuţívají k odstranění nečistot ze surovin ještě předtím, neţ se pouţijí. Odlučovací techniky u rud a koncentrátŧ znamenají obvykle např. flotaci a realizují se u dolŧ, kdyţ se materiál zakoncentrovává, nebo zušlechťuje, ale tyto techniky se vyuţívají rovněţ u některých míst výroby, aby se zpracovala struska a odstranily se frakce bohaté na kovy. Magnetická separace se pak pouţívá k odstranění látek jako je ţelezo. Separační techniky jsou častěji pouţívány u druhotných surovin a nejběţnější je magnetická separace. Těţké látky a oddělování na základě hustoty (plavou/klesají) se pouţívá v prŧmyslu zpracování šrotu, ale mŧţe se vyskytovat i v prŧmyslu neţelezných kovŧ, např. při zpracování šrotu baterií při odstraňování plastového materiálu. V tomto případě se vyuţívá rozdílnosti v hustotě a velikosti rozličných frakcí, aby se oddělil kov, oxidy kovŧ a sloţky plastŧ, které jsou unášeny vodou. Třídění proudem vzduchu se při oddělování kovŧ vyuţívá také zejména u materiálŧ o menší hustotě, jako jsou plasty a vlákna z elektronického šrotu, při obohacování louţeného odpadu se vyuţívá také flotace. 73 Magnetická separace se aplikuje při odstraňování částic ţeleza, aby se sníţila kontaminace slitin. Obvykle se aplikují magnety umístěné nad pásy dopravníkŧ. Nakloněná nístěj v plamenné peci se vyuţívá pro tavení zinku, olova a hliníku, aby se v nístěji oddělily velké nečistoty o vysoké teplotě tavení ( např. ţelezo) a dále se zpracovaly. Pohyblivá magnetické pole (oddělování vířením) se vyuţívají k separaci hliníku od ostatního materiálu. Alternativou této techniky je pouţívání pohyblivého magnetického pole k přečerpávání roztaveného hliníku nebo jiných kovŧ, aniţ by došlo k přímému styku mezi kovem a mechanickými sloţkami. Další separační technika zahrnuje vyuţití barev, UV, IR, X paprskŧ a laseru a jiných detekčních systémŧ ve spojení s mechanickými nebo pneumatickými třídiči. Ty se vyuţívají např. při oddělování Ni a Cd z baterií, u jiných typŧ baterií a techniky se dále vyvíjejí i pro jiné aplikace. 2.5.1.13 Přepravní a zaváţecí systémy Tyto systémy se pouţívají k přepravě surovin mezi stupni předúpravy a potom k vlastnímu hlavnímu pochodu. Techniky, které jsou podobné těmto se vyuţívají i pro suroviny a vyskytují se u nich podobné problémy se vznikem prachu, izolací a odlučováním. Odloučený materiál se znovu vyuţívá. Předběţně upraveným materiálem mŧţe být sušina suroviny a pouţívají se přísnější postupy, aby se předešlo emisím prachu, systémy sprchování vodou se obvykle nepouţívají, ale je nutno dbát na vysokou úroveň realizace procesu. Dopravníky pro přepravu prašných materiálŧ jsou obvykle uzavřené, v těchto případech pracují v dotyčných oblastech účinné odlučovací a čistící systémy. Alternativně se vyuţívá jemného rozstřiku vody nebo mlhy. U dopravníkŧ se pouţívají také škrabáky, aby se předešlo přenosu materiálu při návratu úseku dopravníkového pásu. Často se také pouţívá pneumatických dopravníkŧ pro hutné fáze. 2.5.2 Současné emise a úroveň spotřeb Potenciální emise do všech oblastí ţivotního prostředí jsou podobné těm, které vznikají při manipulaci se surovinami. Kromě toho existují výduchy kouře, kyselých plynŧ, spalin a prachu do ovzduší z tepelných procesŧ a prachu z mechanických operací a vypouštění kovŧ do vody z granulačních a filtračních systémŧ. Emise z těchto pochodŧ se obvykle zachycují. 2.5.3 Techniky, o kterých se uvaţuje jako o moţných BAT Tato část představuje několik technik pro předcházení nebo sniţování emisí a odpadŧ, stejně jako technik sniţujících celkovou energetickou náročnost (spotřebu energie). Všechny jsou komerčně dostupné. Jsou uvedeny příklady pro demonstraci technik, které znamenají vysokou úroveň ochrany ţivotního prostředí. Techniky, které jsou uvedeny jako příklady jsou odvislé od informací, které byly poskytnuty prŧmyslem, evropskými členskými státy a vycházejí z hodnocení Evropského úřadu pro IPPC. 74 Techniky, kterých se vyuţívá, závisejí do značné míry na druhu materiálu, který se pouţije, např. velké těţké poloţky se upravují řadou naprosto rozdílných technik s ohledem na jemný prachový materiál. Tyto problémy jsou specifické pro jednotlivá místa a materiály. Operace předúpravy a přepravy však často pracují s materiály, které jsou suché nebo je pravděpodobné, ţe budou zdrojem emisí do některých z oblastí ţivotního prostředí. V tomto stadiu je proto potřebné podrobnější provedení projektu vyuţívaného procesního zařízení a pochody se musí monitorovat a efektivně regulovat. Je nutno vzít v úvahu povahu materiálu (např. takového, co tvoří samovznětlivý prach) a posoudit potenciální emise těkavých organických látek a dioxinŧ z tepelných procesŧ. Zejména se musí pečlivě vyprojektovat, postavit a udrţovat extrakční a odlučovací systémy. Přehled aplikovaných technik v této části zahrnuje problémy, na které se bude naráţet při rozličných volbách pochodŧ. Technik, které byly vyjmenovány u manipulace se surovinami by se to mělo týkat rovněţ.. Za nejdŧleţitější jsou však povaţovány následující aspekty: Vyuţití pochodŧ předúpravy a přepravy s dobře vyprojektovaným výkonným extrakčním a odlučovacím zařízením, aby se předešlo emisím prachu a jiných látek. Projekt takového zařízení by měl počítat s povahou emisí, podílem maximálních emisí a všemi potenciálními zdroji. Vyuţití uzavřených dopravníkových systémŧ pro prašné materiály. Tyto systémy by měly být opatřeny extrakčními a odlučovacími systémy tam, kde lze očekávat emise prachu Procesy, které ústí přímo do následného pochodu, pokud to lze, aby se minimalizovala manipulace a uchovala tepelná energie Vyuţití systémŧ broušení za mokra, mísení a peletizace, pokud se nedají realizovat nebo nejsou vhodné jiné techniky regulace prachu Systémy termického čištění a pyrolýzy (např. sušení třísek a odstraňování povlaku), které vyuţívají výkonné systémy dospalovacích hořákŧ k rozrušení produktŧ spalování, např. VOC (těkavých organických látek) nebo dioxinŧ. Plyny by měly být zdrţeny při teplotě větší neţ 850 oC (1100 oC, pokud existuje více neţ 1 % halogenovaných organických látek v materiálu) za přítomnosti 6 % kyslíku po dobu nejméně 2 sek. Niţší doba zdrţení mŧţe mít rovněţ za následek úplné rozštěpení VOC a dioxinŧ, ale to by se mělo projevit v místních podmínkách. Plyny by se měly rychle ochladit, aby nedocházelo k nové tvorbě dioxinŧ (nové-syntézy). Ke sníţení dopadu VOC pomocí vypíracích procesŧ, pro odstranění oleje nebo dalších kontaminujících látek by se měla pouţít neškodná rozpouštědla. Měla by se pouţívat efektivní rozpouštědla a systémy rekuperace páry. Ocelový pás u aglomeračního procesu o horním tahu, nebo zcela uzavřený u spodního tahu jsou moţnými technikami. Ocelový pás u aglomerace má několik výhod pro určité skupiny kovŧ a mŧţe minimalizovat objemy plynu, sniţovat fugitivní emise a rekuperovat teplo. To bude prodiskutováno později. Systémy odlučování odcházejícího plynu by měly předcházet fugitivním emisím. Vyuţití rotačních pecí se sprchováním (s mokrým hašením) popele u procesŧ znamená sníţení objemu materiálu, jakým je např. fotografický film. Menší zařízení mohou vyuţívat pec s pohyblivým roštem. V obou případech by se spalné plyny měly čistit odlučováním prachu a kyselých plynŧ, pokud se vyskytují. 75 Jestliţe se vyţaduje minimalizovat tvorbu kouře a spalin a zlepšit tavící poměry měly by se projektovat resp.provádět postupy třídění, aby se získaly čisté materiály, které budou vhodné pro pochody rekuperace. Zachycování a úprava kapalných odpadŧ před vypuštěním z procesu, aby se odstranily neţelezné kovy a jiné sloţky. Vyuţití dobrého projektu a stavební praxe a adekvátní údrţby Tab. 2.3 : Souhrn metod předúpravy Metoda předúpravy Materiály Skupina kovů Sušení Drcení Koncentráty a tavidla Všechny Struska Všechny Baterie Mísení Aglomerace Slinování Dýmání Odstraňování povlakŧ Odolejování Spalování Louţení Třídění Odmašťování Poznámky Suchá vsázka do hutě Mechanicky nebo vodou Mechanicky ve dvou stupních.Potenciální kyselé emise do všech prostředí Koncentráty a tavidla Všechny Vyuţití dopravníkŧ a mísících plošin Koncentráty a tavidla Všechny (vzácně Potahování a peletizace Odpady Cu a Ni) Koncentráty a tavidla Pb,Zn, feroslitiny Emise SO2 a prachu Prach z filtrŧ, struska Pb,Zn Prach z filtrŧ z rozličných procesŧ s obsahem Pb a Zn Kabel Cu, Al, Ti, atd. EmiseVOC a dioxinŧ Třísky z tepelných systémŧ. Odstřeďováním lze Jsou k dispozici získat olej a sníţit mechanické a kryogenní zátěţ tepelného systémy systému Film, katalyzátory Ušlechtilé kovy Emise VOC a dioxinŧ Suroviny Pb, Zn, Odpady Ušlechtilé kovy Plastové materiály Pb, Cd, Al, Systémy na bázi Kovy Ušlechtilé kovy vzduchu nebo kapaliny Výrobky – vyuţívá se Cu atd. Potenciální moţnost rozpouštědel nebo chlorovaných vodních systémŧ uhlovodíkŧ 76 2.6 VÝROBA KOVŦ A TECHNIKY PRO REGULACI POCHODU Tabulka 2.4 : Typické aplikace pecí Kov Měď Hliník Olovo Zinek Ušlechtilé kovy Rtuť Ţáruvzdorné kovy Typ pece pravděpodobně se vyskytující (Flash smelting furnaces) (tavení v plameni) Obloukové tavící pece Vanové tavící pece Elektrické pece Rotační pece nebo konvertory Vysoké pece Šachtové pece Indukční pece Plamenné pece Elektrolyzéry roztaveného elektrolytu Plamenné pece Rotační a šachtové pece Indukční pece Kopulovitá tavící pec (ISF) Oblouková (záţehová) pec (Kivcet) Vanová pec (QSL,ISA Smelt/Ausmelt) Krátká rotační pec (short rotary) Ohřívaný kotlík (heated kettle) Aglomerační stroj ISF a frakční destilace Praţení ve fluidním loţi Aglomerační stroj Indukční a kelímková pec Pece pro dýmání strusky (Slag fuming furnaces) Elektrická pec Vysoká pec Kelímková pec Rotační a stabilní pece Kuplovny a kyslíkové konvertory Vakuová destilace Rotační pec Trubková pec Herreshoffova pec Naráţecí pec Pásová pec Vsázková pec Rotační pec Elektronová pec Vakuová indukční pec 77 Poznámky - rozličné aplikace, závisející na surovině a stadiu procesu - elektrolyzéry s roztaveným elektrolytem jen pro primární výrobu - Je nezbytná regulace teploty tavení - rozličné aplikace závisející na surovině a stadiu pochodu - - naráţecí, pásová vsázková a rotační pec se vyuţívá pro výrobu práškŧ elektronová pec se pouţívá pro tavení ingotŧ Feroslitiny Alkalické kovy Ni a Co Uhlík a grafit Vysoká pec Elektrická oblouková pec Elektrická pec Reakční kelímky Herreshoffova pec Metalo-termické reaktory - elektrická oblouková pec se pouţívá jako otevřená, polouzavřená a uzavřená - Herreshoffova pec se pouţívá pouze pro praţení molybdenu Elektrolyzéry pro roztavené elektrolyty - indukční pece se pouţívají Elektrické pece většinou pro přetavování Indukční pece Obloukové tavící pece (flash) - rozličné aplikace závisející Vanové tavící pece na surovině a stadiu pochodu Elektrické pece Pálací pece Konvertory Rotační pece Indukční pece Hlubinné pece, vakuové pece Elektrické pece Existuje několik pochodŧ nebo kombinací pochodŧ, které se uţívají k výrobě a tavení kovŧ. Dále jsou znázorněny pyrometalurgické a hydrometalurgické pochody. Pořadí, ve kterém se uvádějí není dŧleţité a neznamená hodnocení resp. klasifikaci. Popsané techniky uvádějí u kapitol vztahujících se ke specifickým kovŧm více podrobností o pyrometalurgických nebo hydrometalurgických pochodech, které se u kovŧ pouţívají a specifické výhody a nevýhody těchto aplikací. Pece se u tohoto prŧmyslu vyuţívají k rozličným účelŧm, jako je praţení nebo kalcinace surovin, tavení a rafinace kovŧ a pro vytavování rud a koncentrátŧ. Stejný „druh“ pece nebo pochodu se mŧţe pouţít pro rŧzné účely a seznam má tudíţ ten smysl, aby ukázal přehled rozličných aplikací /tm 22, EC 1991; tm 26, PARCOM 1996; tm 35, LRTAP 1995/. Dŧleţitým aspektem výběru procesu je vztah mezi zachycováním spalin a plynŧ; setkáváme se s pochody izolovanými, polouzavřenými a otevřenými. Projekt systému zachycování spalin je značně ovlivňován prostorovým uspořádáním, které mŧţe dělat v některých případech potíţe. Takovým názorným příkladem je vyuţití přepravních systémŧ, které vyţadují záchytné odsavače u pece.. Jiným významným faktorem při aplikovatelnosti specielního typu pochodu je variabilita pouţívaných surovin, některé procesy umoţňují pouţít celou paletu materiálŧ, ale jiné potřebují specifický druh suroviny. Tyto problémy jsou probírány dále u kapitol jednotlivých výrob kovŧ pod technikami, o niţ se uvaţuje jako o moţných BAT. Podobným zpŧsobem mají svá kritická místa i provoz a údrţba těchto systémŧ. 2.6.1 Pece pro praţení, kalcinaci atd. 78 2.6.1.1 Rotační pece Rotační bubnové pece vyuţívají stejná uspořádání jako karuselová pec, ale provozují se bez tavení vsázky. Obr. 2.1 Rotační pec / tm 124, DFIU Cu 1999/ Legenda k obrázku: stack = komín ; filter = filtr ( odlučovací zařízení); exhaust fan= sací ventilátor; gas cooling = chlazení plynu; feed=zásoba; rotary kiln = rotační pec; air= vzduch; oil=olej; gas= plyn; slag= struska; water basin= vodní nádrž; Tyto pece se vyuţívají pro rozličné dýmavé a kalcinační pochody. Hlavními příklady je výroba oxidu zinečnatého dýmáním ve Waelzově peci; výroba výpraţku pro výrobu feroniklu; kalcinace hydroxidu hlinitého a kalcinace hydroxidu hořečnatého na jasně hořící oxid hořečnatý pro elektrolytickou výrobu hořčíku. Jinými aplikacemi jsou přeúpravy rozličných surovin při vysokých teplotách, spalování fotografického filmu a foto-papíru a vysoušení koncentrátŧ a směsí materiálu při nízkých teplotách. 2.6.1.2 Praţení ve fluidním loţi (vrstvě) Pece jsou zvláště vhodné, kdyţ se vyţaduje dobrá regulace teploty například pro sulfatační praţení a dokonalé praţení Zn koncentrátŧ, stejně jako při kalcinaci oxidu hlinitého. Spalovací vzduch je vháněn tryskami na mříţku u dna pece a přes fluidní loţe s materiálem, který se má na mříţce praţit. Koncentrát se vsazuje na horní vrstvu loţe. Kyslík reaguje se sirníky v loţi za tvorby oxidŧ praţence. Oxid siřičitý se tvoří při rozmezí okolo 900 – 1000 oC oxidací sirníku za tvorby oxidu. Při této teplotě je v přítomnosti nadbytku kyslíku prakticky veškeré ţelezo navázáno na oxidy těţkých kovŧ za vzniku feritu (ţelezitanu). Část praţence se mechanicky odstraní z pece, ale něco přechází do proudu plynu a je odstraňováno v kotli na odpadní teplo a v systému elektroodlučovače. Praţení odstraňuje některé minoritní nečistoty jako je Cl, F, Se a Hg převedením do plynné fáze. Teplo uvolněné při praţení se rekuperuje jako pára v chladícím vinutí v loţi a v kotli na odpadní teplo. Zuţitkování páry mŧţe kolísat, coţ závisí na potřebě místního závodu, ale část z ní je vţdy vyuţívána pro procesní ohřev. 2.6.1.3 Herreshoffova pec Pec se skládá z věţe, která obsahuje od 8 do 12 profilovaných prstencových ţáruvzdornými cihlami vyzděných nístějí ve vertikálním uspořádání a uzavřených do cylindrického ocelového pláště se ţáruvzdornou vyzdívkou. Vsázka do pece je obvykle zvnějšku, vrcholem nístěje a materiál se přemístí do středu nístěje rameny hřebla, odkud padá do středu druhé nístěje. Materiál proudí ve druhé nístěji mimo střed, odkud padá do stran třetí nístěje. Tento klikatý tok se opakuje dokud není vypraţený materiál vysypán. Ramena hrabla jsou upevněna do středu vertikálně rotující trubky, která je chlazena vzduchem. Plynové nebo olejové hořáky jsou umísťovány do rŧzných bodŧ 79 pece v závislosti na charakteristikách materiálu. Chladící vzduch, který se vyuţívá k chlazení středu roury se běţně vyuţívá jako předehřívaný spalovací vzduch pro pec. Obr. 2.2 Herrenshoffova pec Legenda: a) Hopper= násypka; b) circular hearth=kruhová nístěj; c)hollow shaft= prázdná šachta; d)rabble arm with teeth= rameno hřebla se zuby; e) discharge outlet= výtokový otvor; f) gas outlet= výstup plynu Této pece se vyuţívá k praţení sulfidických rud, k přímé výrobě kovu v případě rtuti nebo oxidu, jako je oxid molybdenu. Rhenium, které se uvolní v parách při praţícím procesu z molybdenitu se mŧţe zachytit z odpadního plynu po praţení v systému mokrého vypírání společně u následného závodu rekuperace rhenia. Herreshoffova pec se také vyuţívá k regeneraci aktivního uhlíku. 2.6.1.4 Aglomerační pece Surovinami pro aglomerační závod jsou koncentráty, jemné rudy, prach ze spalin a jiný druhotný materiál. V aglomeračním závodě se materiál nejdříve aglomeruje na poţadovaný rozměr a mŧţe se peletizovat. Aglomerovaný materiál se vsazuje do slinovacích pecí ve vrstvě nebo na nosičích, ohřáté plyny procházejí nahoru (horní tah), nebo dolŧ (dolní tah) loţem. U aglomeračního stroje s ocelovým pásem se vyuţívá vícekomorové pece, ve které je aglomerát uloţen na perforovaný ocelový dopravníkový pás. Aglomerát se vysouší v sušící komoře pomocí cirkulujícího plynu z poslední sekce chlazení. V oddílu předehřevu teplota aglomerátŧ vzrŧstá tak, ţe se materiál kalcinuje a zaţehuje se uhlík v loţi. Zahřátý plyn se odvádí z druhé sekce chlazení. V aglomerační komoře se dosahuje aglomerační teploty. Ohřátý plyn kromě energie z hoření uhlíku a oxidace ţeleza se odvádí z první části chlazení. Přední strany koncových sekcí jsou protahovány spodním tahem, chladící vzduch je přes loţe vháněn do třetí chladící komory. Případně se vyţaduje dodatková energie pro regulaci teplotního profilu sekcí. Při předehřevu části slinování se zapaluje oxid uhelnatý z procesu tavení nebo zemní plyn. Část vyrobeného aglomerátu nebo pelet se pouţívá jako vrstva na dně ocelového pásu, aby se ochránil při příliš vysokých teplotách. Odsávané plyny se čistí ve stupňovitých pračkách a / nebo přes rukávové (pytlové) filtry. Prach se vrací k recyklaci do aglomerace. Obr. 2.3 : Aglomerační pec s ocelovým pásem. Aglomerační pece se aplikují při aglomerování rozličných rud, prachŧ a kalŧ. Pec pro aglomeraci na ocelovém pásu se vyuţívá pro chromitové pelety, manganovou rudu a koncentrát niobu, ale mŧţe mít i jiné pouţití. 2.6.2 Tavící pece 2.6.2.1 Plamenná pec Pálací pece se pouţívá při tavení koncentrátŧ a druhotných surovin. Existují dva hlavní typy, jednoduchá vanová pec pro vytavování kalcinátu nebo koncentrátŧ a plamenná 80 nístějová pec pro tavení nebo rafinaci. Pece mohou být někdy nakloněny při odlévání nebo vnášení kovu. Mohou se pouţít trysky pro injektáţ plynŧ nebo pro doplňování jemného materiálu. Pec je konstruována v mnoha modifikacích v závislosti na daném kovu a pouţití, varianty zahrnují návrh šikmých nístějí a postranních vstupŧ (šachet a nístějí) při specifických záměrech tavení, trysky a dmýšní trubky pro vhánění plynŧ. Struska se obvykle odstraňuje při odpichu. Kdyţ se v plamenné peci taví sulfidické rudy, je koncentrace SO2 obvykle nízká vzhledem k vysokému objemu spalných plynŧ a nízkému podílu eliminace síry v peci. Obr. 2.4 :Příklad naklonění plamenné nístějové pece používané pro druhotnou surovinu /tm 124 DFIU Cu 1999 ; tm 226, VDI 2102 1999/. Legenda: input materials= vstupní suroviny; slags= strusky; fuel= palivo; molten copper to anode production= roztavená měď na výrobu anod; natural gas for poling= zemní plyn pro polování mědi; gas cleaning plant= závod na čištění plynu; cooler= chladič; furnace off gas= výstupní plyn z pece; copper= měď Tyto pece se pouţívají pro vytavování rozličných primárních a sekundárních surovin a pro ţárovou rafinaci. 2.6.2.2 Šachtová tavící pec Jedná se o typ šachtové pece. Uţívá se ohřátý vzduch foukaný tryskami do niţší části pece, aby se rozhořel koks, který je promíchán se zaváţkou oxidu kovu nebo druhotné suroviny a tavících činidel, při čemţ jsou materiály často před zaváţením podrobeny briketaci. Spalováním podílu koksu roste teplota v peci a vzniká CO, který současně s vodíkem uvolněným při reakci vodního plynu (CO + H2) redukuje oxidy kovu na kov. Reakcí se tvoří plyn, který je bohatý na oxid uhelnatý. Ten se mŧţe zachycovat a čistit a spalovat, aby předehříval vzduch v ohřívačích větru nebo se mŧţe spalovat oddělenými spalovacími hořáky nebo v části pece bohaté na kyslík. V některých případech jsou suroviny, jako například prach oxidu zinku vnášeny prostřednictvím trysek. Kovy se zachycují v nístěji nebo v kelímku na dně pece a mohou se odpichovat plynule nebo po dávkách. Kdyţ se provádí odpich přerušovaně, struska plave na povrchu taveniny kovu a kov se odpichuje z odděleného odpichového otvoru. Během procesu odpichu se vyuţívá odsávání a čištění kouře. Plášť pece se běţně chladí vodou buď po celé výši nebo v niţší části, vysoká pec se také mŧţe nazývat pec s vodním pláštěm. Existují dvě varianty vysoké pece, které závisejí na metodě zaváţení a provozní teplotě pouţívané při tavení kovu. Pec mŧţe být : a) se sazebnou, kde vsazovaný materiál prochází přes zvon nebo blokovacím zařízením dopravníku nebo b) bez sazebny, kde se pec zaváţí z násypných zásobníkŧ a vsázka obstarává sama zatěsnění vrcholu. Obr. 2.5 : Šachtová pec pro sekundární výrobu mědi /tm 124 DFIU Cu 1999; tm 226, VDI 2102 1999/ 81 Legenda: blast furnace= šachtová pec pro výrobu mědi; input materials= vstupní suroviny; off gas= výstupní plyn; burner air= vzduch pro hořák; afterburning chamber= dospalovací komora; water= voda; wasteheat boiler= kotel na odpadní teplo; cooler= chladič, filtr= filtr; lime/coke= vápno/koks; oxide= oxid; flue dust (input to blast furnace)= prach spalin( vsázka do šachtové pece); ventilation= odvětrávání; stack= komín; stal= struska; metal= tavenina kovu; hood off gas= odsávání výstupního plynu; natural gas= zemní plyn; steam= pára; air= vzduch Šachtové pece se pouţívají k tavení a rekuperaci rozličných kovŧ včetně ušlechtilých, mědi a olova z primárních a sekundárních surovin stejně jako vysoce uhlíkatého feromanganu. Současné projekty umoţňují zaváţení jemných materiálŧ do pece prostřednictvím trysek (dmýšních trubek) a to dovoluje vyhnout se briketaci a omezuje manipulaci s prašným materiálem. Jednou ze specifických aplikací šachtové pece je kupolová tavící pec, která se pouţívá pro směsné koncentráty zinku a olova. Tato pec pouţívá kondenzátoru při rozstřiku roztaveného olova za sekcí šachtové pece, aby se zachytily páry zinku odcházející v plynech, zatímco olovo se shromaţďuje v nístěji. Zinek a kadmium, zachycené v kondenzátoru se čistí v systému frakční destilace (New–Jerseyská destilační kolona= frakční destilace). 2.6.2.3 Elektrické obloukové pece Elektrické obloukové pece se provozují na principu prŧchodu střídavého elektrického proudu mezi sadami obvykle tří uhlíkových elektrod (v případě pouţití třífázového elektrického proudu), za vzniku elektrických obloukŧ. Lze pouţít i dodávky stejnosměrného elektrického proudu a v tomto případě se oblouk vytvoří mezi elektrodami a uhlíkovým vyzděním pece. Elektrické obloukové pece se mohou rozdělit do následujících hlavních sloţek : zařízení pro vnášení rud a koncentrátŧ nebo směsných surovin do pece zařízení pro dodávku elektrické energie do pece obsahující elektrickou síť, transformátory, rozvodnou skříň a elektrody těleso pece nebo šachta mají plášť, vyzdívku a poklop pece, coţ chrání zařízení před teplem a chemickými vlivy zařízení pro odpich kovu a strusky z pece Surovina mŧţe být vsazována do pece rŧzným zpŧsobem. U menších pecí se mŧţe surovina zaváţet manuálně za pouţití zaváţecího vozu. Zaváţecí vŧz se mŧţe také někdy pouţít při nezbytné práci odhrabování strţených nánosŧ (inkrustací) z horní zaváţecí části pece. Velké elektrické obloukové pece jsou běţně zaváţeny pomocí zaváţecích rour, kudy zaváţka proudí do nístěje tak, ţe materiál v rourách tvoří v případě uzavřené pece pro plyn nepropusné těsnění. Systém dodávek elektřiny přetransformuje elektrickou energii, která je běţně vysokonapěťová na nízkonapěťový proud, který se u procesu vyţaduje. Tři pecní transformátory jsou umístěny okolo pece tak, aby se získala elektrická symetrie. Provoz oddělených transformátorŧ má určité výhody při regulaci pece. Elektrody jsou propojeny se systémem dodávky elektřiny přes rozvodnou skříň. Elektrody mohou být 82 předem vypáleny (vysušeny), nebo jsou Søderbergova typu. Jsou vyrobeny z grafitu nebo uhlíkového materiálu a v pochodu jsou spotřebovávány tak, ţe se musí prŧběţně nahrazovat. Obr. 2.6 : Systém Søderbergových elektrod v elektrické obloukové peci. Legenda: transformer= transformátor; busbar= přípojnice; flexibles= hadice; electrical contact shoes= kolíky pro elektrické připojení; holder clamp ring držák objímky; arc= oblouk; furnace roof= klenba pece; electrode holder= držák elektrod; hydraulic hoist= hydraulický zdvihač; suspension casing= nádoba na suspenzi; lower clamp ring= spodní objímka; upper clamp ring= horní objímka; slipping system= únikový systém ; electrode casting= odlévání electrod; new carbon paste cylinders= válce s novou uhlíkovou pastou; new electroce casing= nové zapouzdření electrody; baked electrode= vypálená electroda; baking zone= vypalovací zóna; solid carbon paste´pevná uhlíková pasta Søderbergŧv systém, který je znázorněn na obr. 2.6 je zaloţen na vnějším plášti elektrod, který pŧsobí jako tvarovací forma pro uhlíkovou pastu. Uhlíková pasta se vypálí do podoby stálé elektrody namísto ocelového pouzdra, kdyţ se elektroda ohřívá, jak se přibliţuje k více horké části pece. Určitý ohřev zpŧsobuje elektrický proud v elektrodě. Uhlík z elektrod se mŧţe spotřebovávat k redukci oxidŧ na kov nebo mŧţe být unášen pryč při pŧsobení oblouku. Mohou se tvořit význačné koncentrace oxidu uhlíku. Některá zařízení pouţívají duté elektrody, které umoţňují, aby se materiál do pece zaváţel skrz ně. Surovina pŧsobí jako odpor elektrického okruhu a podporuje tvorbu elektrického oblouku, který pŧsobí vysoké teploty. Hloubka zasunutí elektrod nastavuje odpor. Existují obloukové pece na stejnosměrný proud a pouţívají anodové hroty (kolíky) nebo vodivé nístěje. Elektrické obloukové pece se mohou provozovat po vsázkách nebo nepřetrţitě. Pece mohou být otevřené, poloizolované (s odtahem obvykle ze čtyř otvorŧ v poklopu), nebo úplně izolované pouţívající pro zaváţení podávací ţlaby a těsnící poklopy. Následně jsou všechny pecní plyny účinně odsávány a čistí se a mohou se pouţít pro předehřev vsázkových materiálŧ, nebo jako zdroj paliva. Poklopy a těleso pece se mŧţe tu a tam ochladit vodou, aby se reguloval proces a předcházelo se poškození. Obr. 2.7 Rotační elektrická oblouková pec Legenda: raw materials= suroviny; electrical energy= elektrická energie; ferroalloy= feroslitina; off gas (dust and fume)= výstupní plyn(prach a dým) ; Tyto pece se uţívají pro tavení celé palety feroslitin. Také se pouţívají pro tavení a rafinaci vysokotavitelných kovŧ, vysokoteplotních slitin a v těchto případech jsou provozovány za vakua. Pece se mohou provozovat po vsázkách nebo nepřetrţitě při vsazování taveniny. Následně se elektrody ponořují do strusky a nevytváří oblouk (vyjma během náběhu), ale pŧsobí jako elektrická odporová pec nebo elektrické pece s ponorným obloukem . 83 2.6.2.4 Elektrická odporová pec Tento typ pece pouţívá podobné uspořádání jako elektrická oblouková pec. Podle velikosti pece je 3 aţ 6 Sødebergových nebo předvypálených elektrod vnořeno do tekuté vrstvy. Teplota tavení se udrţuje prostřednictvím elektrického odporového ohřevu. Pec se obvykle provozuje nepřetrţitě. Roztavené nebo pevné suroviny se vsazují mnoha zpŧsoby za pouţití ţlabŧ, zaváţecích rour nebo dutou elektrodou. Podmínky izolace nebo poloizolace se snadno dodrţují. Při procesu tavení, přecházejí vypraţené rudné koncentráty do tekuté taveniny, vsazují se buď přes vrchol pece nebo po stranách jednotlivými násypkami a elektrody se ponořují do roztavené vrstvy strusky. Obr. 2.8: Elektrická pec pro tavení koncentrátu nebo kalcinátu. Legenda: matte= kamínek; converter slag launder= žlab na konvertorovou strusku; fettling pipes= potrubí ve vyzdívce; dry feed or calcine feed= suchá vsázka nebo kalcinovaná vsázka; electric power= zdroj elektrické energie; electrodes= elektrody; off gas= výstupní plyn; slag= struska; feed= vsázka ( zásoba) Mohou se provozovat několika zpŧsoby za pouţití koksu a struskotvorných činidel v závislosti na pouţití. Uhlíkové elektrody se spotřebovávají, kdyţ se oxidy redukují (uhlíkem z elektrod), ale objemy plynu vzniklého během pochodu se udrţují na minimu, protoţe se netvoří plyny spalováním paliva. Tyto pece jsou obvykle izolovány a plyny se snadno zachycují a upravují, aby se odstranil CO a oxid siřičitý a je-li to moţné, recykluje se prach. Tyto pece se vyuţívají při výrobě řady kovŧ z primárních i sekundárních surovin včetně ušlechtilých kovŧ, olova a mědi a při čištění strusky /tm 124, DFIU Cu 1999/. Některé strusky z primárního tavení, např. Cu se obvykle čistí v kruhových pecích. Také se pouţívají pro rekuperaci ušlechtilých kovŧ zejména stříbra. 2.6.2.5 Hlubinné pece vyzděné ţáruvzdornou vyzdívkou a kelímkové pece Existují jednoduché jámy vytvořené z oxidu hlinitého nebo jiného ţáruvzdorného materiálu a ocelové válce s ţáruvzdornou vyzdívkou, do kterých jsou umístěny kelímky. Obvykle se vyuţívají pro metalo-termické reakce. Jámy vyzděné ţáruvzdorným materiálem a kelímky se často vyuţívají při výrobě speciálních feroslitin, jako je ferovanad a feromolybden, stejně jako pro těţkotavitelné kovy. 2.6.2.6 Pece ISA Smelt/Ausmelt (autogenní tavení) Pec vyuţívá ocelovou trubku pro injektáţ palivového plynu, oleje nebo uhlí a kyslíku nebo vzduchu do kruhové pecní lázně. Trubka je zasunuta do roztavené lázně a opírá se o útvar obalu strusky, aby se předešlo rychlému poškození. Jiné suroviny se vsazují do pece zaizolovanými dopravníky a tam ve značné míře reagují a taví se. Trubka, kde probíhá spalování míchá lázní za tvorby strusky společně s ţádoucím kovem nebo kamínkem. Oddělení roztavené hmoty vyţaduje oddělenou usazovací pec, ze které se rŧzné fáze odpichují zvlášť. Pece se mŧţe vyuţívat při vsázkovém tavení, kdyţ se podmínky v peci, jako je dmýchání plynu trubkou změní u konce vsázky. Příklady vsázkových operací jsou: 84 a) tavení druhotných surovin mědi a olova v prvním stupni na měďnato-olovnatý kamínek a následnou konverzi kamínku při dmýchání kyslíku na surovou měď b) úprava odpadŧ s obsahem Zn louţením Je moţno provádět kontinuální operace při pouţití dvou pecí v serii např. jak se navrhuje u ISA procesu výroby olova. Obr. 2.9 : Pochod Ausmelt /ISA tavba /tm 124, DFIU Cu 1999/ Legenda: process air= procesní vzduch; oxygen= kyslík; natural gas= zemní plyn; input charge (pelletized)= vstupní vsázka (pelety); lance (in operation position)= přívodní trubka (v provozní poloze); lance lifting gear= zdvižné zařízení přívodní trubky; process gas (to cleaning system)= procesní plyn (do systému čištění plynu); hood = digestoř, sací ventilátor;burner= hořák;crude lead ( to decopperisation)= surové olovo ( na odměďování); slag= struska; lance (in raised position)= přívodní trubky ve zvýšené poloze) Pec pouţívá mohutný poklop a odsávací systém k zachycení a zpracování kouře ze systému pece a odpichových pochodŧ. Kdyţ se taví sulfidické koncentráty přecházejí plyny do jednotky na odstraňování síry. Existuje několik aplikací tohoto typu pece včetně výroby měděného kamínku z koncentrátŧ (ISA tavba) a konvertování, výroba olova z primárních a sekundárních surovin (ISA tavba), zpracování upotřebené vyzdívky pánví a odkuřování Zn (Ausmelt) /tm 38-45, Ausmelt 1997/. Pec pro ISA tavbu se také vyuţívá pro výrobu mědi a olova ze směsné vsázky. Tato pec se pouţívá pro nepřetrţité přímé pecní vytavování stejně jako pro vsázkové a přerušované operace. Kdyţ se měděný koncentrát vytavuje na kamínek, vyuţívá se při pochodu vlhké vsázky, která se zaváţí s tavidly nepřetrţitě do pece. 2.6.2.7 Rotační pec s vrchním dmýcháním Jde o rotační a sklopnou pec, která vyuţívá trubice k ohřevu a dmýchání. Pec je malá a je obvykle oplášťovaná, aby se potlačily druhotné emise, které se upravují. Rotováním pece se podporuje dobré promísení zaváţky a dokončení reakce sloţek, ale to mŧţe vést k abrazi ţáruvzdorné vyzdívky. Obr. 2.10 Rotační pec s horním dmýcháním Legenda: water cooled charging chute= vodou chlazený násypný žlab; water cooled oxygen/natural gas lance= vodou chlazená přívodní trubka s kyslíkem/zemním plynem;rotate drive motor= motor pro rotační pohon; trust roller= přítlačný válec; treck ring= posuvný prstenec Kyslík a palivo se přidávají trubkami, kterými se dmýchá na povrch taveniny. Pouţití kyslíku má za následek tvorbu nízkých objemŧ výstupního plynu a vysokého obsahu oxidu siřičitého, pokud se taví sulfidy. Pochod se běţně provádí vsázkovým zpŧsobem a obvykle se pouţívá pro tavení, konverzi a čištění strusky několika takových pecí. Toho se vyuţívá při výrobě primární a sekundární mědi a olova, feroniklu a při rekuperaci ušlechtilých kovŧ. 85 Pro tavení se vyuţívá i dalších komerčních projektŧ sklopných rotačních pecí, příkladem mohou být minihutě a sklopná rotační pec s okysličovaným palivem (TROF). 2.6.2.8 Procesy Noranda, El Teniente, Baiyin a Vanyukov Reaktor Noranda vyuţívá pro tavení bubnovou pec se ţáruvzdornou vyzdívkou. Peletizovaný koncentrát a aditiva se zaváţejí do lázně roztavené strusky shora na konci pece. Hořáky spalující zemní plyn, nebo olej jsou umístěny na obou koncích a produkují potřebné teplo pro pochod. Vzduch obohacený kyslíkem se vhání do roztavené lázně trubkami, coţ zpŧsobuje, ţe se síra a ţelezo oxidují. Obr. 2.11: reaktor Noranda Legenda: feed end = vstupní strana; flux= tavidla; pelletized concentrates and coal fines= peletizované koncentráty a jemné uhlí; rotation gear= otočné ústrojí; burner= hořák; steel shell= ocelový plášť; tuyeres= trubky; mouth= otvor (vstupní); gas hood= digestoř plynu; slag end= strusková strana; burner= hořák; slag tap hole= odpichový otvor pro strusku; copper tap hole= odpichový otvor pro měď Během nepřetrţitého tavení v peci se tavenina rozděluje do dvou fází : strusky a kamínku. Vzhledem k jejich rozdílné hustotě se usazují ve dvou vrstvách. Kamínek se odpichuje periodicky ze dna pece a struska proudí ven nepřetrţitě naproti zaváţecímu konci. Pec se izoluje a odsává a ţlaby jsou opatřeny jímáním. Tento proces se vyuţívá k tavení měděných koncentrátŧ a mŧţe poskytovat surovou měď tam, kde se vyuţívá koncentrátŧ s nízkou hladinou nečistot nebo vysokojakostním kamínkem. Běţnou provozní praxí je vyrábět na měď bohatý kamínek pro zpracování při další konverzi. Pochody El Teniente, Baiyin a Vanyukov jsou podobné pochodu Noranda. Při procesu El Teniente se vlhké koncentráty přidávají do pece pomocí Garovy injektáţe (G výklopný vŧz, G stříkačky) a suché koncentráty jsou přidávány tryskami. Z počátku byl do pece zaveden kamínek jako inhibitor, aby napomáhal pochodu a tvořil se bílý kov. Pochod Baiyin vyuţívá obdélníkové pece, která je rozdělena na zónu tavení a usazování. Ve Vanyucově procesu je vzduch obohacený kyslíkem vháněn spíše do vrstvy strusky neţ vrstvy kamínku. Obr. 2.12 : Reaktor El Teniente Legenda: off gas= výstupní plyn; matte= kamínek; concentrate and flux= koncentrát a tavidla; white metal= bílý kov; air and oxygen= vzduch a kyslík; slag= struska 2.6.2.9 Pochod Mitsubishi Tento proces vyuţívá tři mezi sebou propojené pece, pec s tavící lázní, elektrickou pec na čištění strusky a konvertorovou pec. Mezi pecemi se vyuţívá spádového prŧtoku a vyhýbá se přenosu pánví. Všechny pece jsou izolovány a odsávány, teplo z procesních plynŧ se rekuperuje a upravují se odstraňováním prachu a oxidu siřičitého. Suché koncentráty, vzduch, kyslík a aditiva se zaváţejí do vanové pece pomocí trysek a následně se taví, aţ se vytvoří kamínek (60 – 65 % obsahu Cu) a struska. Tato směs 86 proudí nepřetrţitě ţlabem do elektrické nístějové pece, která slouţí jako usazovací pec k oddělování strusky. Kamínek se nepřetrţitě vypouští z usazovací pece přes výpusť do konvertorové pece. Obr. 2.13 : Pochod Mitsubishi Legenda:Concentrates, silica, air, oxygen= koncentráty, křemen, vzduch, kyslík; converting furnace slag, granulation and recycle= struska z konvertorové pece, granulace a recyklace;burner= hořák; slag and matte= struska a kamínek; smelting furnace= tavící pec; coke and FeS2= koks a FeS2; electric slag cleaning furnace= elektrická pec na čištění strusky; slag granulation and discard= granulace strusky a odpad; converting furnace= konvertorová pec;blister copper= surová měď; air, oxygen= vzduch, kyslík Do konvertoru se dmýchají na tekutou lázeň vzduch, kyslík a aditiva trubkami chlazenými vodou aţ se vyrobí surová měď. Konvertorová struska se recykluje do tavící pece, kam mŧţe být vsazena s anodovým šrotem. Je moţné, ţe konvertorová fáze by mohla být vyuţita u jiných tavících pecí. Tímto pochodem se surová měď vyrábí nepřetrţitě. 2.6.2.10 QSL pec Pecí je horizontální buben rozdělený na zónu oxidace a zónu redukce. Pec je vyzděna chrom-magnezitovými cihlami, aby se vypořádala s teplotou 1250 o C. Trysky u dna pece dodávají kyslík do zóny oxidace a směs vzduchu a uhelný prach do struskové redukční zóny. Surovina mŧţe být vlhká a o velikosti od velkých kusŧ po jemný materiál. Je vsazována do vrcholu pece namíchaná s uhlím a tavidly. V oxidační zóně se tvoří surové olovo, oxid siřičitý a na olovo bohatá struska. Ta prochází do redukční zóny tak, ţe se vytváří další mnoţství surového olova, které proudí v opačném směru k odpichovacímu otvoru pro olovo. Struska se odpichuje na konci redukce a potom se granuluje. Surové olovo se odpichuje z konce oxidace a potom se rafinuje. Poklopy a úplné zákryty se na výstupu a u ţlabŧ odsávají. Odsáté plyny se vyuţívají při rekuperaci tepla a potom se odprašují předtím, neţ přecházejí do závodu na kyselinu sírovou. Ostatní procesní plyny se čistí v rukávových filtrech. Obr. 2.14 : Pochod QSL /tm 102, DFIU Zn 1999/. carrier air= přívod vzduchu; oxygen= kyslík; shield gas= ochranný plyn; oxidation zone= zóna oxidace; concentrate, fluxes, flue (coal) = koncentrát, tavidla, palivo (uhlí); oxygen lance= přívodní trubky s kyslíkem; off gas= výstupní plyn; dust= prach; Pochod QSL byl vyprojektován pro výrobu olova z koncentrátŧ a některých sekundárních surovin v jediné vanové peci a s ohledem na maximalizaci rekuperované energie. 87 2.6.2.11 Cyklonové tavící pece Zde jsou zařazeny cyklonové plamenné reaktory a reaktor Contop. Při těchto vysoce intenzivních procesech tavení výbojem (flash = zášleh, výboj) se koncentráty a tavidla taví s kyslíkem ve spalovacích komorách cyklonového typu. Při pochodu Contop je cyklon umístěn vertikálně a zreagovaná směs padá do usazovací komory pod cyklonem. U plamenných cyklonových procesŧ dochází ke spalování ve vertikální reakční šachtě a oddělování strusky a kamínku nastává v dalším horizontálním reaktoru. Struska a bílý kov nebo na měď bohatý kamínek se oddělují v předpecí a odpichují se. Bílý kov nebo kamínek se zpracovávají v běţném konvertoru. Obr. 2.15 : Proces Contop Legenda anode copper= anodová měď; high grade matte= vysocejakostní kamínek; slag= struska; off gas= výstupní plyn; concentrate and flux= koncentrát a tavidlo; reducing gas= redukční plyn; Tyto pochody se vyuţívají hlavně při tavení měděných koncentrátŧ. 2.6.2.12 Tavící autogenní pec Outokumpu Jde o exotermický proces tavení. Vysušené koncentráty se taví za pouţití obsahu energie koncentrátŧ pro výrobu tepla potřebného pro tavení koncentrátu a tavidla. Směs koncentrátŧ se plynule prosazuje se vzduchem bohatým na kyslík prostřednictvím středového hořáku do vertikální reakční šachty izolované pece, kde dochází rychle v suspenzi k reakci mezi kyslíkem a koncentrátem. Teplo vzniklé reakcí taví částice. Tavené částice tvoří kamínek a strusku. Tvoří se zároveň oxid siřičitý. Při pochodu ve starším zařízení se pouţíval vzduch předehřátý na 200 – 800o C, aby se dosáhlo autogenního pochodu, ale v současné době je popisována většina zařízení, která dosahují autoreakce obohacením provozního vzduchu asi ze 30 – 90 % kyslíkem. Stupeň obohacení kyslíkem je dán kvalitou koncentrátu a poţadavky tepelné bilance. Nepřetrţitý proud odpadního plynu opouští pec přes kouřový kanál šachty, aby se rekuperovalo teplo a odstranily částice. Má konstantně vysokou koncentraci oxidu siřičitého a síra se získává z plynu hlavně zpracováváním na kyselinu sírovou poté, co se odstraní částice (tuhé a prach). Roztavená struska a částice kamínku se usazují mimo plyn v horizontální usazovací části pece za tvorby roztavené lázně, kde se oddělují fáze bez vnější usazovací nádrţe. Kamínek se odpichuje z pece do pánví nebo odchází přes licí ţlaby na granulaci v závislosti na metodě konverze, která se pouţije. Struska se odpichuje plynule, nebo poloplynule mimo pec a mŧţe se dále zpracovávat ve struskové peci nebo v okruhu struskové flotace při získávání mědi. U některých zařízení umoţňuje niţší obsah mědi ve strusce, ţe struska se tvoří v huti primární výroby, aby se přímo odloţila jako odpad nebo vyuţila. Obr. 2.16: Pec Outokumpu Legenda: concentrate and sand= koncentrát a písek; concentrate burner= středový hořák (pro koncentrát); oil= olej; preheated air or enriched air= předehřátý vzduch, 88 nebo vzduch obohacený (kyslíkem); reaction shaft= reakční šachta; matte= kamínek; slag= struska; settler= usazovák; uptake= stoupačka; Reakční pec je určena k výrobě měděného a zinkového kamínku a surové mědi přímo z koncentrátŧ. Pec poskytuje vysoce jakostní kamínek tak, ţe hlavní podíl síry v koncentrátu se odloučí v podobě plynŧ z tavení a umoţní se proces přeměny (např. v diskontinuálním Pierce-Smithovu konvertoru), aby se snadněji eliminoval zbytkový obsah síry. Pece se vyuţívalo k demonstraci při výrobě surového olova a při dýmavém odpadu (Jarosite). Stejný typ pece se také pouţívá při autogenním konvertorovém pochodu při konverzi základního granulovaného kamínku na surovou měď. Pochod má rysy podobné autogennímu tavícímu pochodu tj. autogenní operaci se vzduchem obohaceným kyslíkem a nepřetrţitý proud odpadního plynu s vysokým obsahem oxidu siřičitého. 2.6.2.13 INCO pec Je to autogenní pec podobná peci Outokumpu, ale pouţívá k prŧběhu reakce čistý kyslík. Promíchané koncentráty měděné rudy se struskotvornými činidly jsou vnášeny horizontálně z obou koncŧ do pece a odcházející plyny se shromaţďují uprostřed pece. Obr. 2.17 INCO pec Legenda: chalcopyrite concentrate= koncentrát chalkopyritu; sand= písek; constant weight feeders= zásobníky pro konstantní navážky;oxygen= kyslík; slag=struska; matte= kamínek; converter slag recycle= recyklace konvertorové strusky; off gas = výstupní plyn; Koncentráty se praţí a taví v suspenzi v peci a padají do usazováku stejným zpŧsobem jako u pece Outokumpu a pece záţehové. Teplo vznikající praţením je pro autogenní proces dostatečné. Struska, která obsahuje měď protéká nepřetrţitě ven na konci pece a kamínek se odpichuje periodicky ze středu jedné postranní stěny. Odpadní plyn obsahuje aţ 75 % oxidu siřičitého. 2.6.2.14 Kivcetova pec (KSS) Je to autogenní pec podobná peci Outokumpu. Suché a promíchané sloţky vsázky a kyslík se prostřednictvím hořákŧ plní shora do oxidační šachty. Současně se přidává koksový hrášek. Vsázka se zaţehne, kdyţ vstoupí do reakční šachty, dosáhne se teploty aţ 1400 o C a hned se provede úplné odsíření. Koksový hrášek se pouze zahřeje, jak padá do šachty. Koks vyplave na struskové lázni a redukuje PbO. Částečně redukovaná struska a surový kov protékají pod ponořenou příčnou stěnou do redukční části pece, která je elektricky vyhřívaná a kam se přidává pro konečnou redukci dodatečný koks nebo uhlí. Obr. 2.18: Kivcetova pec Legenda: a) electrodes= elektrody; b) concentrate burner=středový hořák pro koncentrát; c)smelting shaft= tavící šachta; d) partition walls=příčky;e) belt of watercooled elements= pás s vodou chlazenými úseky; f) water-colled refractory lining= 89 vodou chlazená žáruvzdorná vyzdívka; g) gas removal shaft= šachta na odstraňování plynu; Surové olovo se posílá na rafinaci, strusku lze poslat do Waelzovy pece. Prach plynŧ z oxidace se vrací zpět do pece. Prach ze spalin při etapě redukce se zpracovává v ISF peci. Pochodu se také pouţívá při výrobě mědi. 2.6.3 Konvertory 2.6.3.1 Pierce-Smithŧv konvertor Tyto konvertory se provozují vsázkovým zpŧsobem a vyuţívají trysky pro dmýchání vzduchu nebo kyslíku do kamínku, aby nastala dvoustupňová reakce za vzniku surové mědi nebo vysokojakostního niklového kamínku a strusky. Také se jich pouţívá při redukci feroniklu a některých oxidŧ kovŧ. Během period foukání vznikají velké objemy horkých plynŧ a jsou zachycovány pomocí odsávacích digestoří nad otvorem konvertoru. Prostor mezi tělesem konvertoru a digestoří umoţňuje přístup přisávaného vzduchu, který zpŧsobuje zřeďování na oxid siřičitý bohatých výstupních plynŧ. Koncentrace oxidu siřičitého kolísá v závislosti na cyklu pochodu. Během počátečního dmýchání mŧţe být koncentrace oxidu siřičitého výrazně vyšší neţ o 10 % proti následné periodě dmýchání a kdyţ se konvertor otáčí pryč od digestoře je koncentrace SO2 mnohem niţší a často nulová. Kolísající koncentrace SO2 není dostatečná natolik, aby se jí vyuţilo pro závod kyseliny, který vyţaduje relativně stabilizovaný tok. To se dá překonat v mnohém konvertorovém závodě, rozvrţením konvertorování, aby se dosáhlo relativně stálého prŧtoku. Plyny se také mohou míchat s plyny z další mnohem větší hutě. Pouţitím kyslíku pro obohacení dmýchaného vzduchu se bude obsah SO2 rovněţ zvyšovat, ačkoliv obohacení se omezuje s ohledem na rychle se zvyšující poškození vyzdívky. V některých závodech se pouţívají vodou chlazené kryty. Konvertor se zaváţí z pánví tekutým kamínkem a struskou, které během konverze kamínku a výroby surové mědi vznikají, následně se odlévají z konvertoru do pánví. Během těchto odpichovacích pochodŧ dochází ke vzniku fugitivních emisí. Pouţitím dodatečného zařízení na odsávání kouře ( např. sekundárních sacích ventilátorŧ a clon vzduchu) a regulace nastavení polohy konvertoru, aby se předešlo dmýchání během vysunutí konvertoru, se mohou tyto emise omezit. Také se pouţívá systémŧ zaváţení prostřednictvím krytŧ a dmýšními tryskami tak, ţe není vţdy nutné při vsazování kovového šrotu a tavidel naklánět konvertor směrem od poklopu. Obecný bubnový tvar pece přináleţející tomuto typu konvertoru se také vyuţívá u anodových pecí, kde se rafinuje surová, nebo černá měď vyrobená v konvertorech. Tyto pece vyuţívají dmýšní trubice pro další dmýchání vzduchu, následované přídavkem redukčního činidla (obvykle zemního plynu nebo propanu), aby se odstranily konečné stopy síry a převedl se potom oxid mědi na měď. Obr. 2.19 Konvertor Peirce a Smitha Legenda: tuyere pipes= dmýšní trubice; automatic tuyere= automatické dmýchání; pneumatic puncher= pneumatický průbojník;siliceous flux = křemičitá tavidla( 90 struskotvorná přísada); výstupní plyn flux gun= ucpávka toku; hood= odsávaný kryt; off gas= Jedná se o zdaleka nejobvyklejší nádobu pro konvertorování kamínku a pouţívá se k výrobě mědi a vysoce jakostního kamínku niklu a při rafinaci feroniklu. 2.6.3.2 Hobokenŧv konvertor Ten se provozuje na stejném principu dmýchání jako konvertor Pierce a Smitha, ale vyhýbá se velkým únikŧm plynu, které obvykle nastávají, kdyţ se konvertor vysune, aby se plnil, nebo aby se odpichovala struska a surová měď. Vypouštěný plyn se odsává přes spaliny na konci konvertoru. Ucpávka minimalizuje úniky plynu během všech fázích pochodu. Konvertor se zaváţí malým otvorem ve vrcholu pláště a zaváţet je proto moţné během dmýchání, aniţ by se konvertor nakláněl, protoţe pochod trvá kratší dobu. Zředění výstupních plynŧ vlivem přisávaného vzduchu je malé, takţe stálá prŧměrná koncentrace oxidu siřičitého je vyšší neţ u konvertoru Pierce a Smitha. Koncentrace SO2 však bude ještě v prŧběhu cyklu kolísat. Konečným výsledkem je, ţe jsou menší ztráty SO2 z konvertoru. Vyuţívaný menší otvor pro zaváţení mŧţe vytvořit problémy s ohledem na narŧstající strusku. Obr. 2.20 : Hobokenův konvertor Legenda: air inlet to tuyeres= přívod vzduchu do dmýšních trubek; mouth= vstupní otvor; counterweight=vývažek; gas flow= průtok plynu; goos neck= předloha; special tight joint= speciálně těsný spoj; flue= palivo 2.6.3.3 Další konvertory Pec pro ISA /Autotavení, TBRC, konvertorový stupeň procesu Mitsubishi a konvertor Noranda se také pouţívají jako konvertory. Tyto pece vyuţívají jako vsázkový materiál taveninu kamínku. Konvertor OBM se vyuţívá pro feronikl. Záţehové konvertory (Kennecott / Outokumpu) se vyuţívají také a v tomto případě se pouţívá jako vsázkového materiálu základního kamínku. Konvertor Mitsubishi a záţehový konvertor jsou v hutnictví v době vzniku tohoto dokumentu pouze kontinuálními konvertory (pro kontinuální procesy). 2.6.4 Pece pro tavení a rafinaci 2.6.4.1 Indukční pece Jde o jednoduché kelímky nebo kanálky, které se zahřívají vnějším elektrickým vinutím, kanálkové indukční pece se pouţívají hlavně pro tavení materiálŧ o velkých rozměrech. V jednom případě se kanálkové pece pouţívá k tavení hliníkových tyčí. Obr. 2.21 Indukční pece Legenda: crucible induction furnace = kelímková indukční pec; channel induction furnace= kanálková indukční pec ; a) spout= licí žlab;b) induction coil= indukční cívka; 91 c)crucible= kelímek;d) molten metal= tavenina kovu; e) iron core= železné jádro; f) channel =kanálek; g)rammed lining = výduska pece ( vyzdívka) Proud se indukuje do kovu, který byl vsazen do pece a vzniká teplo. Pece jsou vybaveny digestořemi pro zachycování kouře a sniţování prachu, které se mohou v prŧběhu pouţít stírání pěny z kovu a procesu odlévání. Přístup do indukční pece při vsazování a odpichování znamená časté pouţití pohyblivého odtahového systému. Digestoře jsou mohutné, takţe mohou odolávat některým mechanickým vlivŧm. Alternativně se pouţívá účinně umístěného odsávání nebo jímání u výpusti této pece. Efektivita takové pece mŧţe být u některých materiálŧ nízká, ale mŧţe se zvyšovat zejména pokud je vsazovaný materiál malý. Velké kusy se mohou nařezat, aby se zlepšila účinnost a umoţnilo se také, aby digestoře pro zachycování kouře byly patřičně rozestaveny. Některé kontinuální pochody také zanechávají zbytky roztaveného kovu na dně pece mezi vsázkami, pokud to proces umoţňuje. Tyto pece se uţívají pro malá tavená mnoţství aţ do 30 t obecně u Cu, mosazi, Zn a Al. Mohou se také provozovat ve vakuu, například, kdyţ se taví superslitina, vysoce legovaná ocel, čisté kovy a v některých případech při destilaci kovŧ. Teplota pece se mŧţe regulovat automaticky, aby se minimalizovala tvorba kouře, kdyţ se taví těkavé nebo oxidovatelné kovy jako je Zn, nebo slitiny s obsahem Zn, Tyto pece se také pouţívají k udrţování roztaveného kovu při legování nebo odlévání. Indukovaný proud v těchto pecích pŧsobí elektromagnetické míchání kovu, coţ podporuje mísení vsázky a určitého legovacího materiálu, který se přidává. 2.6.4.2 Nepřímo ohřívané kelímky Jsou to jednoduché kelímky, které se ohřívají zvnějšku spalnými plyny z hoření plynu nebo oleje, elektricky nebo niţšími teplotami prostřednictvím zahřáté kapaliny. Kontakt s přímým plamenem se vylučuje, aby se předcházelo místním horkým skvrnám na podkladu kelímku a správná regulace teploty taveniny se mŧţe provádět, tak, ţe se předejde oxidaci a odpařování kovu. Tyto kelímky se pouţívají hlavně při tavení vyčištěného olova a slitin s olovem a u Zn a jeho slitin. 2.6.4.3 Šachtová pec pro tavení kovu Jde o jednoduchou vertikální pec se sběrnou nístějí (uvnitř, nebo vně pece) a systém hořákŧ na spodním konci a vsazovacím systémem materiálu nahoře. Hořáky jsou obvykle na plyn a jsou provedeny tak, aby vytvářely oxidační nebo redukční atmosféru. To umoţňuje, aby se kov roztavil za oxidace, nebo bez ní. Kov se vsazuje na vrcholu pece a taví se, jak prochází dolŧ šachtou. Nezávislá regulace poměru palivo/vzduch se obvykle provádí u kaţdého hořáku . Kontinuální monitorování CO nebo vodíku se zajišťuje rovněţ u kaţdé serie hořákŧ a následně se monitorují spalné plyny u kaţdého hořáku. Spalné plyny se zpravidla odlučují a čistí. Někdy se pouţívá dospalovacího hořáku, aby se rozloţil oxid uhelnatý, olej, těkavé organické látky nebo dioxiny, které se vypouštějí. Přídavek kyslíku nad tavícím prostorem se mŧţe pouţít k tomu, aby se zajistilo dospalování v hořejších částech šachtových nebo vysokých pecí. 92 Pece se vyuţívá k tavení čistého kovu, ale čas od času se pouţije i kov, který je znečištěn organickou látkou. Pokud se vsazuje do pece zaolejovaný kov, prochází gradientem teplot, který existuje mezi vsázkovým prostorem a hořáky. Při nízké teplotě se mŧţe vytvářet mlha z částečného hoření organického materiálu. Šachtové pece se také pouţívá k předehřevu vsázkového materiálu před tavením. 2.6.4.4 Proces kontinuálního tavení Proces tvoří dvě propojené pece, nístěj šachtové pece a bubnová pec. První je vertikální obdélníkovou pecí s horizontální sběrnou komorou, která je zavezena surovou nebo černou mědí a dalšími surovinami. Kyslíkové hořáky dodávají teplo a vsázka se taví, aţ se vyrobí ţárově rafinovaná měď a malé mnoţství strusky, která se odděluje. Obr. 2.22 Kontitavící proces /tm 124, DFIU Cu 1999/ Legenda: copper= měď; poling furnace=polovací pec; anode furnace= anodová pec;cooler= chladič; filter= filtr; off gas= výstupní plyn; charging= vsazování Roztavená měď protéká přes uzávěr a ţlab do horizontální bubnové pece, kde je odkysličena za pouţití zemního plynu. Rafinovaná měď se potom odlévá jako anody. Plyny z druhé pece procházejí přes dospalovací hořák. Potom se spojují s plyny odloučenými z první pece a procházejí do kotle na odpadní teplo, předehřev vzduchu do hořáku, stupněm chlazení a nakonec přes rukávový filtr (lapač prachu). Podmínky provozu pece se mohou regulovat, aby se minimalizovala oxidace kovu. Uspořádání umoţňuje rekuperaci tepla výrobou páry nebo předehřev vsázky. Jde o dvouetapový kontinuální proces pro tavení a úpravu černé a surové mědi, vysoce jakostního měděného šrotu a anodového šrotu pro výrobu měděných anod. Podobným provedením je věţový proces tavení (meltower process) v prŧmyslu hliníku /tm 116, ALFED 1998/. Tento pochod vyuţívá vertikální tavící věţ a obsahuje předehřev vsázky za pouţití horkých odsávaných plynŧ. 2.6.4.5 Elektronové pece Velmi vysoké teploty tavení těţkotavitelných kovŧ jako je wolfram, tantal nebo niob neumoţňuje tavení v normálních tavících pecích. Kvŧli vysokým bodŧm tavení kovŧ byla vyvinuta pec s elektronovými paprsky, která pouţívá urychlování elektronŧ jako energetického zdroje, které předávají svou energii pecní vsázce. Tavení elektronovými paprsky se pouţívá, aby se vyrobily vysoce čisté kovy prosté vměstkŧ. Moţnost roztavit kovy o vysoké čistotě je dána pŧsobením zcela čistým vysoko teplotním zdrojem tepla (elektrony) a vodou chlazené měděné nístěje. Roztavený kov oproti mědi tuhne tak, ţe tavenina je v kontaktu s její vlastní pevnou fází.Tavení a rafinace elektronovými paprsky je dobře proveditelný pochod při výrobě ultračistých těţkotavitelných kovŧ jako je vanad, niob, tantal, molybden a wolfram. 2.6.4.6 Rotační pec Je to rotační buben se ţáruvzdornou vyzdívkou vybavený na jednom konci hořákem. Zaváţecí dveře jsou na jednom konci a hořák mŧţe být někdy umístěn na druhém. Mŧţe 93 se pouţít spalování kyslíku jako paliva. Pece mohou být buď dlouhé, nebo krátké a někdy existují i varianty. krátké rotační pece : tavení sekundárního olova, ušlechtilých kovŧ atd. dlouhé rotační pece : tavení a rekuperace hliníkového šrotu atd. Thomasova pec: tavení a rafinace měděného šrotu atd. rotační pec s ponornými dmýšními trubkami : rafinace surové nebo černé mědi, čištění strusky atd. Otáčení pece se mŧţe měnit, aby se dosáhlo úplného zreagování vsazeného materiálu a vysoké efektivity. Suroviny se obvykle vsazují koncovými dveřmi, které jsou běţně uzavřené a odsávané, aby se předešlo fugitivním emisím. Pece vyuţívají olej nebo plyn jako paliva a běţně kyslíkové hořáky, teplo z hořáku se přenáší na ţáruvzdornou stěnu a vsázka se ohřívá od stěny během otáčení. Struska a během procesu vyrobený kov se mohou odpichovat z odpichovacího otvoru ve dveřích na konci nebo z místa uprostřed pece. Odpichovací otvor je orientován podle parciální rotace pece, aby se udrţovalo oddělování kovu a strusky. Odpichování ze dveří na konci umoţňuje, aby se zachycoval kouř z jednotného uzavíracího a odsávacího systému. Náklopné rotační pece se pouţívají také, vykazují zlepšené rekuperační poměry u některých vsazených dávek a mohou méně záviset na tavidlech. V těchto pecích se mŧţe vytavovat nebo tavit mnoţství rozličných kovŧ. 2.6.4.7 Plamenná pec Je to ţáruvzdornou vyzdívkou opatřená obdélníková nebo kruhová vanová pec, která je ohřívána stěnami nebo v klenbě zamontovanými hořáky. Pouţívají se rozličná paliva a kyslíkové hořáky se mohou pouţít ke zvýšení rychlosti tavení. Pouţívá se odlučování a úprava spalných plynŧ a pece jsou částečně izolovány. Kryty a zakryté ţlaby obstarávají jímání během odpichování a vsazování Struska nebo pěna se mohou odstraňovat hrably nebo odpichem. Mnohá provedení mají široký přistup dveřmi, které umoţňují, aby se vsazovaly velké předměty. To vytváří problém při zaizolování a odtahu během vsazování. Chlazení vodou mŧţe tento problém minimalizovat tím, ţe se omezí deformování dveří. Vyuţívá se utěsněných zaváţecích vozŧ a pro koncentráty se mohou pouţívat zaváţecí roury. Podobným zpŧsobem mŧţe být utěsnění dveří ovlivňováno materiálem, který se do pece vsazuje nesprávným zpŧsobem. V některých případech mŧţe utrousená tavenina kovu nebo strusky ztuhnout na otvoru nebo v jiných případech mŧţe drát nebo kabel zpŧsobit, ţe se dveře patřičně nezavřou. Účinnost tavení plamenné pece není obvykle velká z dŧvodu slabého přenosu tepla z hořáku. V praxi se efektivita mŧţe zlepšit při obohacení kyslíkem nebo za pouţití kombinace plynu a pevného paliva, aby se prodlouţila délka plamene. Tyto pece se pouţívají pro vsázkové (diskontinuální) tavení, rafinaci a udrţování teploty rozličných kovových tavenin. 94 2.6.5 Přehled pecí Tab 2.5 : Sušící, pražící, aglomerační a kalcinační pece Pec Parní sušárna Fluidní sušárna Záţehová sušárna Rotační pec Fluidní loţe Aglomerační stroj s horním tahem Aglomerační stroj se spodním tahem Aglomerační stroj s ocelovým pásem Herreshoffova Etáţová pec Pro kovy Cu a některé další Použitý materiál Koncentráty Většina kovŧ k sušení. Dýmavý ZnO. Kalcinace Al2O3 Ni a feroslitiny Vypalování filmu pro ušlechtilé kovy Odolejování šrotu Cu a Al Cu a Zn Al2O3 Zn a Pb Rudy, koncentráty Sušení, kalcinace a rozličný šrot a a dýmavé zbytky pochody Vyuţití jako spalovny Feroslitiny, Mn, Nb Koncentráty Al(OH)3 Koncentráty a druhotné Koncentráty a druhotné Ruda Hg a ţáruvzdorné kovy, Mo (rekuperace Re) Rudy a koncentráty Zn a Pb Poznámka Kalcinace a praţení Slinování Slinování Moţné i další aplikace Praţení, kalcinace Tab. 2.6 : Tavící a konvertorové pece Pec Uzavřená kelímková se ţáruvzdornou vyzdívkou Otevřená hlubinná Pro kovy Použitý materiál Těţkotavitelné kovy, Oxidy kovŧ speciální feroslitiny Těţkotavitelné kovy, speciální feroslitiny Cu Feroslitiny Cu Ušlechtilé kovy, Cu, feroslitiny Oxidy kovŧ Sklopná rotační pec Al, Pb, ušlechtilé kovy Al Šrot a další druhotné suroviny Šrot a další druhotný Plamenná Al, Cu, další Šrot a další druhotné suroviny Baiyin Elektrická oblouková Contop/Cyklonová Pec s ponořeným elektrickým obloukem Rotační Koncentráty Koncentráty, ruda Koncentráty Struska, druhotné suroviny, koncentráty 95 Poznámka Pro výrobu feroslitin se pouţívají otevřené, polouzavřené a uzavřené typy Oxidace a reakce se substrátem Pouţití minima tavících solí Tavení oxidických materiálŧ Cu, rafinace Vanyukov Cu ISA tavení/ autotavení Cu, Pb QSL Pb Kivcet Pb, Cu Noranda El Teniente TBRC TROF Minihuť Šachtová pec a ISF Cu Cu Cu, Ušlechtilé kovy Cu / Pb / Sn Pb, Pb/Zn, Cu, ušlechtilé kovy, Fe-Mn s vysokým obsahem C INCO záţehová pec Cu, Ni Outokumpu záţehová Cu,Ni pec Proces Mitsubishi Cu Pierce-Smith Hoboken Cu(konvertorová), feroslitiny, výroba oxidŧ kovu Cu (konvertorová) Outokumpu záţehový Cu (konvertorová) konvertor Konvertor Noranda Cu (konvertorová) Konvertor Mitsubishi Cu (konvertorová) Koncentráty Meziprodukty, koncentráty a druhotné Koncentráty a druhotné suroviny Koncentráty a druhotné suroviny Koncentráty Koncentráty Většinou druhotné včetně stěrŧ Šrot Koncentráty, většinou Pro výrobu Fedruhotné suroviny Mn se pouţívá pouze společně s rekuperací energie Koncentráty Koncentráty Koncentráty a anodový šrot Kamínek a anodový šrot Kamínek a anodový šrot Kamínek Kamínek Kamínek Tab. 2.7 : Tavící pece Pec Indukční Použité pro kov Většina Použitý materiál Čistý kov a šrot Elektronová Rotační Těţkotavitelné kovy Al, Pb Čistý kov a šrot Šrot rŧzných jakostí Plamenná Al (primární i sekundární výroba) Rŧzné jakosti šrotu 96 poznámky Indukční míchání napomáhá legování, v některých případech se mŧţe pouţít vakua Tavidla a sole pouţívané pro komplexní matrice Vanové nebo nístějové Kontitavení Cu Šachtová Cu Bubnová (Thomasova) Vytápěné kelímky (nepřímo- kotlíky) Přímo vyhřívané kelímky Cu 2.6.6 Pb, Zn Ušlechtilé kovy uspořádání se mŧţe měnit Tavení nebo udrţování Cu anoda a čistý šrot Integrovaný pecní systém Cu katoda a čistý šrot Redukční podmínky Čistý měděný šrot Tavení, ţárová rafinace Čistý šrot Tavení, rafinace, legování Čistý kov Tavení, legování (tavenina kovu) Elektrochemické pochody 2.6.6.1 Elektrolytické získávání kovŧ Vyuţívá se elektrolyzéru, který obsahuje inertní anodu z olova nebo titanu a katodu, které jsou umístěny ve vodném roztoku elektrolytu obsahujícím kov. Katoda je buď z tenké vrstvy ryzího kovu (startovní vrstva) nebo tvarovaný plech, vytvořený z korozivzdorné oceli nebo hliníku (permanentní katodová deska). Ionty kovu přicházejí z roztoku a usazují se na katodě, plyny, jako je chlor, nebo kyslík se vylučují na anodě Chlor se zachycuje v izolovaném úseku anody, ale kyslík se obvykle vylučuje a mŧţe strhávat nějaký elektrolyt a vytváří kyselou mlhu, která musí být zachycena a vrácena do pochodu. Vyčerpaný elektrolyt se běţně vrací do procesu. Tímto zpŧsobem se vyrábějí Cu, Co, Ni, Zn, Sn a ušlechtilé kovy. Kdyţ se pouţije permanentních katodových desek, nánosy ryzího kovu se mohou stahovat nebo seškrabovat, tavit a odlévat do poţadovaného tvaru. 2.6.6.2 Elektrorafinace Vyuţívá se elektrolyzéru, který tvoří odlitá anoda z rafinovaného kovu a katoda, umístěná v elektrolytu, obsahujícím roztok kovu. Katodou je buď tenká vrstva ryzího kovu, nebo tvarovaný plech z korozivzdorné oceli (permanentní desková katoda) Ionty kovu se ze znečištěné anody uvolňují (rozpouštějí) do roztoku, ze kterého se vylučují na katodě. Tímto zpŧsobem se rafinuje měď ušlechtilé kovy, olovo a cín. Pouţije-li se permanentních katodových desek, mohou se vrstvy vyloučeného kovu setřít, seškrábat, roztavit nebo odlít do poţadovaného tvaru. Během elektrorafinace jsou odloučeny další kovy obsaţené v anodách, rozpustné kovy jsou rozpuštěny v elektrolytu a nerozpustné kovy jako ušlechtilé kovy, Se, Te tvoří anodový kal, který se usazuje v elektrolyzéru. Anodový kal se periodicky odstraňuje 97 z elektrolyzéru a hodnotné kovy se rekuperují. V některých případech se pouţívají anodové vaky, aby anodové kaly zadrţovaly. Část elektrolytu se vypouští ze systému a získávají se z něho další kovy. 2.6.6.2 Elektrolýza roztavených solí Elektrolyzér je konstruován tak, ţe vyuţívá inertní katody a anody (ocelové a uhlíkové) tak, aby mohly odolávat vysokým teplotám elektrolytu. Roztavený kov se ukládá na katodě a periodicky se odstraňuje za pomoci vakua nebo vytlačením. Plyny, jako chlor nebo kyslík se vylučují na anodě. Chlor se zachycuje a recykluje nebo prodává.U hliníku reaguje kyslík s uhlíkovou anodou, která se nepřetrţitě spotřebovává. Elektrolýza roztavených solí se mŧţe pouţít při výrobě hliníku, lithia, sodíku a hořčíku. 2.6.7 Hydrometalurgické pochody Kyseliny a NaOH, někdy také uhličitan sodný se pouţívají k rozpouštění obsahu kovŧ z rŧzných rud a koncentrátŧ před jejich rafinací a elektrolýzou. Materiál, který se má louţit je obvykle ve formě oxidu, buď jako oxidická ruda, nebo oxidu vyrobeného při praţení / tm 137, Expertní skupina pro Cu 1998/. Přímé louţení Zn koncentrátu se také uvádí a to jak při zvýšeném, tak atmosférickém tlaku. Některé sulfidické rudy Cu mohou být louţeny kyselinou sírovou nebo jiným prostředkem, někdy se vyuţívají přírodní bakterie, aby se podpořila oxidace a rozpouštění, ale k tomu se vyuţívá se velmi dlouhé doby. Vzduch nebo kyslík nebo chlor se mohou do louţecích systémŧ přidávat, aby se vytvořily vhodné podmínky a také se pouţívají roztoky obsahující chlorid ţelezitý. Roztoky, které vznikají se zpracovávají několika zpŧsoby, aby se rafinovaly a získaly se kovy. Obecnou praxí je vrátit vyčerpané roztoky do etapy louţení, případně k uchovávání kyselin a alkalických roztokŧ 2.6.7.1 Louţení odvalu Louţení otevřených odvalŧ se obvykle provádí v dole. Materiál se drtí a rozmělňuje, aby se umoţnil dokonalý kontakt mezi částicemi a kyselinou a potom se ukládá v podobě přirozených valŧ na nepropustné podloţky. Kyselina se na podkladu zachycuje a recirkuluje se, aby se umoţnilo, obohacování obsahu kovu. Doba louţení jednoho odvalu mŧţe kolísat mezi 100 dny u oxidické měděné rudy a po 500 dní u sulfidické měděné rudy. 2.6.7.2 Louţení na vzduchu (otevřená nádrţ ) Louţení oxidŧ a koncentrátŧ na vzduchu se provádí v otevřených nebo částečně uzavřených nádrţích pomocí recirkulace směsi, aby se udrţela teplota a koncentrace kyseliny. Systém se obvykle provozuje v několika nádrţích za sebou. Pak následuje sedimentace, aby se oddělila hlušina a čištěním se získá roztok kovu. Některé odpady z louţení se mohou louţit dále, pokud síla kyseliny a teplota rostou. Vyuţití několika etap louţení mŧţe zlepšit efektivitu louţení, ale mŧţe mít za následek rozpuštění více nečistot, zejména ţeleza, které se následně musí odstraňovat. 98 2.6.7.3 Louţení pod tlakem (autokláv) Louţení pod tlakem nebo autoklávování se mŧţe provádět jako úplný louţící pochod, nebo jako část z řady louţících etap. Vyuţívají se tlakové nádoby odolné proti kyselině nebo alkáliím a tekutina recirkuluje, aby se umoţnilo pokračování reakcí. Mohou se přidávat kyslík, vzduch, nebo chlor, aby se zvýšila oxidace. Etapy redukce tlakem mohou mít za následek tvorbu kyselých mlh a ty se pak zachycují. 2.6.7.4 Extrakce rozpouštědlem Kovy se mohou extrahovat z vodných roztokŧ určitými organickými rozpouštědly, které jsou nerozpustné ve vodě. Vodná a organická fáze se rozptylují jedna do druhé a za regulace pH směsi a za pouţití komplexotvorného činidla se poţadovaný kov selektivně extrahuje do organické fáze. Po oddělení fází se získá roztok ryzího kovu pomocí reextrakce kovu z organické fáze do sekundární fáze vodné (vytřepáním), ze které se mŧţe kov získat rŧznými zpŧsoby. Následující schema ukazuje princip takového pochodu. Obr. 2.23 : Stupně zpracování extrakčního rozpouštědla Legenda: raffinate= rafinát; pregnant leach solution= bohatý loužící roztok;extraction= extrakce;stripped organic= stržené organické látky; loaded organic= znečištěno organickými látkami; stripping= odstraňování; spent electrolyte= vyčerpaný elektrolyt; advanced electrolyt=postupující elektrolyt;electrowinning= elektrolytická operace; 2.6.8 Techniky řízení procesu Zásady nejlepších dostupných technik zahrnují pojmy týkající se navrţení procesu, jeho provozování, řízení, obsluhy a udrţování. Tyto faktory umoţňují dobrý výkon, kterého se má dosáhnout s ohledem na prevenci emisí a jejich minimalizaci, účinnost pochodu a úspory nákladŧ. Vyuţívá se tedy správné regulace pochodu, aby se dosáhlo jak těchto cílŧ tak se dodrţovaly podmínky bezpečnosti. Provozování pochodu za regulace se v tomto sektoru v současné době osvojilo a aplikuje se na rozličné procesy. Pouţívají se následující techniky : Obecně se k regulaci podmínek provozu pouţívá vzorkování a analýzy surovin . Mělo by se dosáhnout dobrého promíšení rŧzných vsázkových materiálŧ, aby se získala optimální účinnost konverze a omezení emisí a odpadŧ. Značnou měrou se vyuţívá navaţování vsázky a měřících systémŧ. Za tímto účelem se široce aplikují pásové váhy a počítá se s váhovými koeficienty pro váhové ztráty zásobníkŧ. Pro regulaci podílu vsázkového materiálu, kritických hodnot pochodu a podmínek spalování a dodávek plynu se pouţívá mikroprocesorŧ. Několik parametrŧ se měří, aby se umoţnila regulace procesu, nastavuje se signální soustava pro výstrahu při dosaţení kritických parametrŧ : - pouţívá se kontinuálního měření teploty, tlaku v peci ( nebo podtlaku) a objemu plynu nebo jeho prŧtoku monitorují se plynné sloţky (kyslík, oxid siřičitý a oxid uhelnatý) 99 - kontinuálně se monitorují vibrace, aby se detekovalo zablokování a moţné poruchy zařízení kontinuálně se monitoruje proud a napětí u elektrolytického pochodu kontinuálně se monitorují emise, aby se regulovaly kritické procesní parametry Provádí se monitorování a regulace teploty tavících pecí, aby se předešlo dýmu oxidŧ kovŧ a kovŧ přehřátím. Plyny z procesu se zachycují při vyuţívání izolovaných nebo poloizolovaných pecních systémŧ. Vyuţívají se vzájemně pŧsobící, propojené ventilátory o nastavitelné rychlosti, aby se zajistilo, ţe se udrţují optimální podíly zachycování plynŧ a mohou se minimalizovat náklady na energii. Odpary rozpouštědel se zachycují a rekuperují se maximální moţnou měrou. Praktikuje se další odstraňování par rozpouštědel, aby se předešlo emisím těkavých organických látek a zápachu. Provozovatelé, technici a další pracovníci by se měli nepřetrţitě proškolovat a posuzovat ve vyuţívání provozních předpisŧ, vyuţívání popisovaných moderních regulačních technik a o významnosti akcí, které se provádějí, kdyţ se ozvou výstraţné signály. Úrovně revize se optimalizují přijetím výhod výše uvedených a dodrţováním odpovědnosti provozovatele. Vyuţívají se systémy jakosti a environmentálního řízení. Provádějí se náhodné a operativní prŧzkumy. Rostoucí měrou se vyuţívá zaměstnancŧ, kteří se věnují údrţbě a vytváří se část týmŧ provozovaného podniku, které doplňují týmy údrţbářŧ. Obecné připomínky k určeným aspektŧm některého pochodu jsou uvedeny v rŧzných úsecích tohoto dokumentu. Tyto navrţené aspekty se vyuţívají obecně i v tomto sektoru. K úplnému provádění pochodu se přistupuje pečlivě, vyuţívajíce profesionalitu technikŧ, kteří mají zkušenosti a znalosti o procesu a o dopadech na ţivotní prostředí a o poţadavcích z toho plynoucích. Struska, kov a kamínek se analyzují na základě vzorkŧ odebraných v intervalech pochodu. Nepřetrţitá analýza těchto tokŧ se předpokládá ve výhledu. U některých procesŧ je třeba brát v úvahu Směrnice Seveso nebo o spalování odpadŧ. 2.7 TECHNIKY PRO ZACHYCOVÁNÍ VÝSTUPNÍHO PLYNU Etapy pochodu, které tvoří výrobu neţelezných kovŧ jsou spojeny s potenciální tvorbou prachu, kouře a dalších plynŧ ze skládky materiálu, manipulace a zpracování. Techniky k prevenci fugitivních emisí ze skladování a manipulačních pochodŧ jsou uvedeny v dřívějších kapitolách a tato část pojednává o plynech z procesu. Techniky jsou zařazeny podle hierarchie od prevence, minimalizace po zachycování odplynŧ (spalin). Utěsňování pecí (nebo pouţití zatěsněných pecí) v kombinaci s regulací pochodu je technikou, která by se měla aplikovat kdekoliv je to moţné, aby se předešlo emisím z provozovaného závodu, nebo se alespoň emise zachytily. Část, která se zabývá emisemi, uvádí, kde je moţné utěsňovat pece a kde se mohou pouţívat další odlučovací techniky, aby se dosáhlo integrovaného zachycování emisí. 100 Jsou k dispozici další techniky k zachycování emisí, které nejsou preventivního charakteru /tm 75, Theodore 1994; tm 76, Scapa 1998 ; tm 78, IEA 1997; tm 79, Soud 1995/. Plyny a kouř, které unikají z procesu, odcházejí do prostoru pracovního prostředí a potom odcházejí do okolního prostředí. Ovlivňují tudíţ zdraví a bezpečnost obsluhy a přispívají k dopadŧm procesu na ţivotní prostředí. Pro předcházení a minimalizaci těchto fugitivních emisí se pouţívají techniky k zachycování z procesu vystupujících plynŧ. Fugitivní emise jsou velmi dŧleţité, ale dají se těţko měřit a kvantifikovat. Při posuzování jejich odsávaných objemŧ a imisních podílŧ lze pouţít metod odhadu. Několik let byla na určitém místě pouţívána jedna spolehlivá metoda /tm 163, Steudtner 1998/. Metoda, která se pouţívá k měření objemu a sloţení fugitivních emisí prachu se odzkoušela, jako spolehlivá /tm 161, Petersen 1999/ a výsledky monitorování jsou reprodukovatelné. Výsledky uvedené v tabulce dále ukazují, ţe mnoţství fugitivních emisí mŧţe být mnohem významnější neţ zachycované a sniţované emise vznikající z procesu. Fugitivních emisí mŧţe být 2x aţ 3 x více neţ mnoţství regulovaných emisí. Tab 2.8 : Porovnání zátěže odlučovaných a fugitivních emisí prachu při primárním tavení mědi /tm 161, Petersen 1991/ výroba anod t/rok Emise prachu kg/rok před dodatečným záchytem po dodatečném záchytu sekundárního plynu (1992) sekundárního plynu (1996)* 220 000 (325 000) 325 000 (220 000) ? přehodit fugitivní emise: huť celkem 66490 střešní větrání 56160 regulované emise : (primární hutní výroba) : huť/ závod na kyselinu 7990 komín sekundárního odtahu 2547 Poznámka: * Emise po investování 10 milionŧ Euro do zlepšeného fugitivních emisí. Dodatečná energie = 13,6 GWh/rok 32 200 17 020 7600 2116 systému odsávání a úpravy Snadné detekce a techniky LIDAR pro měření emisí v širokém rozsahu ( co do druhu a mnoţství) lze pouţít rovněţ k měření sloţek fugitivních plynŧ jako jsou SO2 a VOC (těkavých organických látek). 2.7.1 Aplikované techniky Prach, kouř a plyny se zachycují prostřednictvím systémŧ izolace pece, buď úplné, nebo částečné, nebo odsávacími ventilátory /tm 75, Theodore 1994/. Izolované pece se mohou zaváţet zatěsněnými trubicemi, nebo hořákovými systémy, přes duté elektrody, přes poklopy nebo potrubí nebo dog-house systémy, které utěsňují pec během zaváţení. Odsavače jsou projektovány tak, aby byly co nejtěsněji moţno u zdroje emisí, kdyţ 101 opouštějí komoru při provozu procesu. Při některých aplikacích a určitých pochodech se pouţívají pohyblivé digestoře pro zachycování primárního a sekundárního dýmu. 2.7.1.1 Vyuţití energie Zachycování plynu znamená prŧchod významných objemŧ vzduchu. To mŧţe spotřebovávat velké mnoţství elektrické energie a moderní systémy se zaměřují na projekt odsávacích systémŧ, které by zvýšily podíl odsávání a zmenšily objem procházejícího vzduchu /tm 124, DFIU Cu 1999/. Projekt zachycování nebo systém odsávání jsou velmi dŧleţité, protoţe tento faktor mŧţe udrţovat účinnost odsávání, bez nadměrné spotřeby energie ve zbývajícím systému. Zatěsněné systémy, jakými jsou izolované pece mohou umoţnit, aby se dosahovalo velmi vysoké účinnosti odsávání. Potrubí a ventilátory se pouţívají k tomu, aby dopravovaly zachycované plyny k čištění nebo úpravě. Účinnost zachycování závisí na účinnosti odsavačŧ, integrity potrubí a na vyuţití správného regulačního systému tlaku a prŧtoku. Pouţívají se ventilátory s regulovanou rychlostí, aby se dosáhlo takových podílŧ odlučování, které jsou vhodné při měnících se podmínkách objemu plynu při minimální spotřebě energie. Systémy se mohou také projektovat tak, aby zohledňovaly charakteristické rysy závodu spojené např. se závodem úpravy nebo výroby kyseliny sírové (při odlučování oxidu siřičitého z plynŧ). Do praxe se zavádí správné provozování a systémy údrţby. 2.7.1.2 Kritéria pro provedení Sběrné systémy a poměry odlučování se navrhují na základě dobrých informací o charakteristických rysech materiálu, který má být zachycován (jeho velikosti, koncentrace atd.), rozsahu objemu prachu při extrémech provozu a vlivu změn objemu, teploty a tlaku na systém. Správné měření nebo odhad objemu plynu, teploty a tlaku se provádí tak, aby se zajistilo, ţe se bude dodrţovat dostatečné odlučování podílŧ plynu během nejvyššího prŧtoku. Některé z charakteristických parametrŧ plynu a prachu jsou také kritérii pro dobré provedení (projekt), k tomu, aby se předešlo abrasi, inkrustacím, korozi nebo kondenzaci a tyto se měří. Dalším významným faktorem je návrh přístupu k plnění pece, nebo prostoru pro odpichování, zatímco se udrţují správné poměry odtahu, pouţívá se zkušeností, které ve stadiu projektu poskytne provozovatel. 2.7.2 Techniky, o kterých se uvaţuje při určování BAT 2.7.2.1 Některé příklady moţných technik Uvaţované techniky jsou zaloţeny na aplikaci zásad správné praxe, jiţ zaznamenané. Správná praxe se zakládá na profesionálním provedení projektu a udrţování sběrných systémŧ stejně jako nepřetrţité monitorování emisí v potrubí vyčištěného vzduchu. Pro 102 ilustraci správné praxe jsou pouţity následující příklady, není to ale vyčerpávající seznam, mohou se aplikovat i jiné příklady. při vyuţívání izolovaných pecí se mohou zachycovat plyny a předcházet fugitivním emisím. Příklady jsou izolované tavící pece, izolované elektrické obloukové pece a bodové zaváţení elektrolyzérŧ při primární výrobě hliníku. Izolování retortové pece počítá s dostatečnými podíly odsávaného plynu, aby se předešlo přetlaku v peci. Znázorněné bodové zaváţení elektrolyzérŧ je obvykle spojeno s odpovídající kapacitou odsávacího systému, který se stará o dostatečný podíl odtahu, aby se předešlo unikání plynŧ během krátkodobého otevření pecí, například při výměně anod. Technika se dá pouţít pouze u nových nebo generální opravou procházejících provozŧ. Obr. 2.24 : Elektrolyzér s předem vypálenými anodami a bodovým dávkováním Legenda:alumina hopper= zásobník oxidu hlinitého; feeder= dávkovač; gas off take= stoupačka plynu; crust breaker= drtič kůry; frozen flux and alumina= zmrazené tavidlo a oxid hlinitý; iron cathode bar= železná katodová tyč; steel shell= ocelový plášť; point feeder prebake anode cell= elektrolyzér s předem vypalovanými anodami a bodovým dávkováním; insulation= izolace; carbon cathode= uhlíková katoda; molten aluminium= tavenina hliníku; molten flux= roztavené tavidlo; gas colection hoods´zachycování plynu digestořemi; alumina= oxid hlinitý; anode beam= anodový nosník; air cylinder= vzduchový válec; Vyuţití izolovaného systému vsazování u pecí předchází fugitivním emisím během otevření pece. Příkladem je vyuţití zaváţecích skipŧ (násypek), které zatěsňují vsázkové dveře pece a vyuţívají systému odsávání při zaváţení. Tyto techniky se mohou aplikovat u některých nových a stávajících pochodŧ zejména při diskontinuálních pochodech. Dŧleţitým zavedením do praxe je automatická regulace odtahu (hradítek pro výpust kouře), aby se dosáhlo dobrého odlučování , tak, aby bylo moţné zaměřit výkon odlučování na zdroj kouře, aniţ by se spotřebovalo příliš mnoho energie. Regulace umoţňuje, aby se odsávání místa vsazovacího otvoru měnilo během rŧzných fází procesu automaticky. Například k zaváţení a odpichování pecí nedochází obvykle ve stejnou dobu a tak místa vsazování a odpichu se mohou naprojektovat jako společně izolovaná tak, ţe bude potřeba pouze jediného místa pro odtah kouře. Místo pro odsávání se mŧţe vyprojektovat také tak, aby se umoţnil dobrý přístup do pece a dosáhlo se správného podílu pro odloučení. Odsávání je velkokapacitní (mohutné) konstrukce a je odpovídajícím zpŧsobem udrţováno. Příkladem toho je adaptace krátké rotační pece. Vsázkové dveře a odpichovací otvory jsou na stejném konci pece a digestoř pro zachycování dýmu umoţňuje volný přístup pro pánev na strusku a dopravník vsázky, je také dost mohutná, aby odolala i minimálním účinkŧm během pouţití. Obr. 2.25 Společný systém pro vsazování a odpich Legenda:fume collection enclosure: kryt na záchyt kouřových plynů; tapping holes= odpichvé otvory; charging door= vsazovací otvor; burner exhaust= hořákový odtah;burner= hořák; 103 Tento princip se snadno aplikuje u krátné rotační pece, ale cílovým úkolem je zaměřit odsávání na záměnu zdrojŧ kouře, coţ lze dosáhnout automatickou regulací hradítek kouře, aby se odsával během cyklického pochodu tj. buď při vsazování, nebo u odpichu vţdy hlavní zdroj dýmu. Krátkou rotační pec a TBRC lze také zcela izolovat. Tyto techniky se mohou pouţít u všech nových a stávajících pochodŧ, zejména u diskontinuálních procesŧ. Jestliţe nejsou k dispozici izolované pece, pak musí být vyuţito maximálního zatěsnění (izolování), aby se zachytily pecní plyny např. v době, kdy se provádí generální oprava stávající otevřené pece Obr. 2.26 Čtyři místa pro zachycování kouře Legenda: tapping= odpichování; additions= přídavná činidla;casting= odléváníbagfilter= pytlový filtr, lapač Příkladem toho je pouţití čtyř odsávacíh míst u elektrické obloukové pece, aby se co nejúčinněji zachytily plyny z pochodu , jak ukazuje obrázek výše. Údrţba kolektoru digestoře, vedení, filtrační systém a ventilátor je nezbytný k tomu, aby se zajistilo. ţe zachycování, nebo odsávaný podíl zŧstanou na projektované úrovni. Fysikální poškození při sráţkách nebo abrazi, inkrustaci v pracovním potrubí a nánosy na lopatkách ventilátoru jsou určitými problémy, se kterými je moţno se setkat. Pro jejich zabezpečení se provádí pravidelná prohlídka a preventivní údrţba. Tyto techniky lze aplikovat na nové i stávající pochody Zachycování plynŧ ze vsázkových konvertorŧ mŧţe být těţké, protoţe přesuny pánve ruší odsávání digestoří. Některá zařízení zachycují veškerý dým z prostoru zastřešení (haly) při vynaloţení vysokých nákladŧ na energii. Jiná zařízení vyuţívají systém aţ 3 odsavačŧ jako přídavek k hlavnímu odsávacímu ventilátoru. Tyto odsavače mohou být propojeny buď se závodem na kyselinu sírovou (odsavač 1), nebo se sekundárním systémem čistění (odsavače 2 a 3). Během plnění a odlévacích operací jdou jednotlivé digestoře na motorový pohon v místech, kde zajišťují optimální účinnost odsávání. Systém úpravy plynu bude znázorněn později obrázkem 2.28. Obr. 2.27 Systém sekundárního odsávání u konvertoru /tm 201, Velten 1999/ Legenda: main hood= hlavní odsávací kryt; suction= odsávání; secondary hoods= druhotné sací ventilátory 2.7.2.2 Fugitivní emise Dobré odlučování se pouţívá proto, aby se předešlo fugitivním emisím, jak je znázorněno výše, ale některé systémy nemohou zachycovat veškeré plyny z procesu a 104 ty jsou pak emitovány do pracovního prostředí a následně odsávány střešními ventilátory. O těchto emisích je známo, ţe je těţké je měřit, ale existují techniky, které se přesto mohou pouţívat účinně. mohou se odebrat vzorky ze ţivotního prostředí, aby se změřil dopad fugitivních emisí. V těchto případech se odebírají vzorky vzduchu nebo prachu v řadě míst, podle rozptylového modelu při atmosférickém proudění. Při odhadech o vypouštění se počítá s korekcemi s ohledem na atmosférické podmínky fugitivní emise z haly, kde je pecní komora se mohou měřit odebráním vzorkŧ z ventilátorŧ budovy. Prŧtok plynŧ z ventilátorŧ se mŧţe odhadnout při měření teplotního rozdílu mezi prŧtokem z ventilátorŧ a okolním ovzduším/ tm 163, Steudtner 1998/. Jak bylo uvedeno výše, fugitivní emise mohou být velmi významné, protoţe pokud se jim nemŧţe předejít, nebo minimalizovat je na přijatelnou úroveň, musí se pouţít sekundárních systémŧ, které jsou znázorněny dále. a) některé pece mohou být vybaveny sekundárními sacími ventilátory, aby se předešlo fugitivním emisím během zaváţení nebo odpichu, jak je dále popsáno. Sací ventilátor je umístěn přímo u zdroje kouře, aby se potlačení fugitivních emisí stalo optimální. Alternativně se mŧţe odtahovat vzduch střešními ventilátory, ale muselo by se manipulovat s velkým objemem vzduchu, který nemohl být účinně čištěn tkaninovými filtry. Jiné nevýhody spočívají ve vysoké spotřebě energie, vysokých investicích, větším mnoţství odpadu (kdyţ se vyuţívají filtry). Systémy sekundárního záchytu kouře se projektují ve specifických případech. Vyuţití energie se mŧţe minimalizovat automatickou regulací odsávání míst za pouţití hradítek kouře a regulace ventilátorŧ, tak, ţe systémy jsou rozmístěny a zapnuty tam, kde a kdy jsou potřebné, například během vsazování nebo během vyklonění konvertoru. Obr. 2.28 : Hlavní rysy sekundárního systému zachycování dýmů (kouře, spalin) u primárního pochodu výroby mědi / tm 124, DFIU Cu 1999/ Legenda: secondary hoods of flash smelting furnace= sekundární odsavače u pece na rychlé tavení ; secondary hoods of electrical furnace= sekundární odsavače u elektrické pece; secondary hoods of konverters= sekundární odsavače u konvertorů; off-gas and secondary hoods of anode furnace= fýstupní plyn a sekundární odsavače u anodové pece; hoods for auxiliary devices e.g. loading station= odsávací ventilátory u pomocných provozů například u zavážecí stanice; off-gas conditioning and fabric filter= odvětrávání výstupního plynu a tkaninový filtr; fabric filter= tkaninový filtr; dust and used filter media recycled to flash smelting furnace= prach a využitá filtrační media recyklovaná v tavící peci; cleaned off-gas= vyčištěný výstupní plyn; U výše uvedeného pochodu se reguluje podíl proudu vzduchu regulačním systémem uzavřeného cyklu redukčním šoupětem. Pouţívají se odsávací ventilátory s regulací rychlosti, aby se minimalizovala spotřeba energie. Jímá se 580 000 Nm3 sekundárních plynŧ a čistí se tkaninovými filtry. Při 700 kg zachyceného prachu za hodinu se spotřebuje 13,6 GWh elektrické energie /rok. /tm 124, DFIU Cu 1999/. 105 b) Následující příklad ukazuje, jak se mohou zachycovat dýmy sekundárním záchytným systémem kouře při odpichu šachtové pece. Zařízení pro odprášení tvoří rŧzné odsavače, které jsou umístěny nad odpichovacím otvorem šachtové pece, hlavním proudem taveniny a zařízením, kde se tekutý kov odlévá do pánve. Zachycený kouř se čistí v oddělených rukávových (pytlových) filtrech. Odsávací systém ( z pohledu od vrcholu šachtové pece) ukazuje následující obrázek. Obr. 2.29 : Zachycování kouře u odpichového otvoru /tm 195, SFPO 1999/ Primary hood= primární sací ventilátor; secondary hood= sekundární sací ventilátor; bag filter= pytlový filtr, lapač; slag= struska; runner hood= vodorovný odlučovač;metal pouring= čištění taveniny kovu; 2.8 ODLUČOVÁNÍ A REKUPERAČNÍ TECHNIKY Zachycené plyny se převádějí do úpravárenského závodu, kde se odstraňují kontaminující látky a získávají se některé ze sloţek. Prach a kyselé plyny se obvykle odstraňují a hodnotné nebo toxické kovové prvky se rekuperují, aby se pouţily v dalších pochodech. Pro projekt čistícího pochodu jsou rozhodující takové faktory, jako je účinnost, vhodnost pouţité metody, přísun vsázkového materiálu a vypouštění látek, které se mají zachycovat. 2.8.1 Pouţité pochody a techniky V prŧmyslu neţelezných kovŧ se pouţívají následující odlučovací techniky, u nichţ jsou uvedeny principy jejich provozování. 2.8.1.1 Odstraňování prachu a hmotných částic Pro odstraňování částic, jako je prach a kouř z rŧzných prŧmyslových procesŧ se pouţívají následující techniky. 2.8.1.1.1 Elektrostatické odlučovače Elektrostatický odlučovač je v prŧmyslu široce vyuţíván a je schopen pracovat v širokém rozsahu teplotních a tlakových podmínek při rozličné koncentraci prachu. Není příliš citlivý na velikost částic a zachycuje prach za podmínek mokrého i suchého odlučování. Odolnost ke korozi a abrazi se zohledňuje jiţ do projektu /tm 75, Theodore 1994; tm 78, IEA 1997; tm 79, Soud 1995; tm 222, VDI 3678, 1998/. Elektrostatický odlučovač se skládá z řady vyjímatelných vysokonapěťových elektrod a odpovídajících sběrných elektrod. Částice se nabíjejí a následně se oddělují z proudu plynu vlivem elektrického pole, které vzniká mezi elektrodami. 106 Elektrické pole se vytváří mezi elektrodami pomocí nízkého stejnosměrného proudu o vysokém napětí (100 kV). Elektrostatický odlučovač je rozdělen prakticky na řadu oddělených dílŧ (obecně se pouţívá aţ 5 úsekŧ). Částice se odstraňují z proudu plynu ve čtyřech stupních : nabíjení prachu rozmístění nabitého prachu v elektrickém poli jímání prachu na sběrnou elektrodu odstranění prachu z povrchu elektrody Vypojené (nenabité) elektrody se musí oklepnout, nebo rozvibrovat, aby se předešlo navrstvení prachu a jejich mechanická pevnost musí odolávat přenosu oklepového úhozu nebo vibraci. Mechanická spolehlivost (odolnost) nenabitých elektrod a jejich podpŧrný rám je dŧleţitý protoţe jediný zlomený drát mŧţe zkratovat pŧvodní elektrické pole odlučovače. Výkon elektrického odlučovače je dán rovnicí, která udává vztah mezi účinností celého povrchu sběrných elektrod, podílu objemového prŧtoku plynŧ a rychlostí pohybujících se částic. Tudíţ pro daný plyn je maximalizace plochy povrchu sběrných elektrod velmi dŧleţitá a praxí současnosti je vyuţít široko-prostorové elektrody. Praktické provedení je odkázáno naopak na dobrý projekt usměrňovače a regulaci. Prŧmysl vyuţívá dobré provedení usměrňovače, který obsahuje pouţití oddělených úsekŧ usměrňovače pro kaţdé pásmo nebo části pásma elektrického odlučovače.. To umoţňuje pouţít kolísavé napětí u vstupního a výstupního pásma s ohledem na omezenou zátěţ prachu na výstupu a dává moţnost provozovat pásma při postupně vyšších napětích bez jiskření. Dobrý projekt se také praktikuje, uţije-li se soustavy automatické regulace. Ta udrţuje optimální výšku elektrodového potenciálu v jednotlivém pásmu bez jiskření. Při aplikaci maximálního napětí bez jiskření se pouţívá automatického monitoringu a konstantně kolísajícího vysokého napětí. Dodávky stálého vysokonapěťového výkonu, které by zabezpečovaly optimální účinnost zachycování jsou nepravděpodobné. Obr. 2.30: Běžné uspořádání elektrostatického odlučovače (jsou znázorněny pouze dvě pásma) /tm 198, Lurgi 1999/ Legenda:support insulator with base´nosný izolátor s podstavou; gas distribution plate= deska pro rozdělování plynu;direction off-gas flow= směr toku výstupního plynu; raw gas connection duct= spojovací potrubí pro surový plyn; electrical field 1,2= elektrické pole 1,2; Plate support= podpěra desky;roof beam= nosník klenby; suspension tube= trubka se suspenzí;steadying bracket= pevná opěra; discharge frame= vybíjecí konstrukce; spacer= rozpěra; plate rapping bars= tyče k oklepávání desek;dust hopper= výsypka prachu; discharge electrode=vybitá elektroda; rapping device= oklepávací zařízení; collecting electrode= sběrná elektroda; conduit=potrubní vedení; clean gas connection duct= spojovací potrubí pro čistý plyn; rainproof covering= nepromokavý kryt;rapping system drive= pohon systému oklepávání; gas deflector plate=deska pro odloučení plynu 107 Dŧleţitý je zejména měrný odpor prachu. Je-li příliš nízký, pak částice, které dosáhnou sběrné elektrody ztrácejí snadno svŧj náboj a mŧţe nastat unášení prachu. Kdyţ má naopak prach příliš vysoký měrný odpor, vytvoří se na elektrodě izolační vrstva, která brání běţnému koronovému výboji a vede ke sníţení účinnosti zachycení. Většina prachŧ má měrný odpor v rámci správného rozmezí a zachycení se mŧţe zlepšovat pomocí úpravy prachu. Obvykle se pouţívají čpavek a oxid sírový. Měrný odpor se mŧţe také sníţit poklesem teploty plynu, nebo dodatečným zvlhčením plynu. Elektrické odlučovače obvykle nedosahují tak nízkých koncentrací jako se dosahuje pomocí tkaninového filtru. Aby se dosáhlo lepšího výkonu odlučovače, optimalizuje se proud plynu jednotkami, aby se získal jednotný prŧtok a předešlo se by-pasování elektrického pole plynem.(plyn by procházel obtokem mimo elektrické pole ve stejném směru). Vyuţívá se správného provedení vstupního potrubního vedení a zařízení pro distribuci prŧtoku uvnitř vstupního otvoru, aby se dosáhlo jednotného prŧtoku na vstupu do odlučovače. Za těchto okolností lze docílitt emisí prachu v rozmezí 5 – 15 mg/Nm3. 2.8.1.1.2 Mokrý elektrický odlučovač Mokré elektrické odlučovače se provozují na stejných principech. V takovém případě je zachycovaný prach odstraňován z desek kolektoru (sběrače) splachováním vhodnou tekutinou, obvykle vodou buď přerušovaně (občas), nebo kontinuálním rozstřikováním oplachu. Nabízejí výhody u určitých prachŧ, které přilínají na normální desky, nebo tam, kde v proudu plynu ruší pochod jiné sloţky např. v případě chlazení vlhký (kondenzující úkapy) plyn. Vzniklá tekutina se vypouští a vyţaduje další úpravu. Obr. 2.31 : Mokrý elektrostatický odlučovač /tm 198, Lurgi 1999/ 2.8.1.1.3 Cyklony Cyklony byly nainstalovány v 80. letech u mnoha pochodŧ a jsou ještě široce rozšířeny. Cyklon je zařízení pro čištění plynu na základě odstředivé síly (setrvačnosti). Prach se odděluje od proudu plynu tehdy, změní-li se směr prŧtoku plynu a prach pokračuje v pŧvodním směru silou své setrvačnosti a hromadí se na povrchu sběrače. Obr. 2.32: Uspořádání cyklonu /tm 198, Lurgi 1999/. Legenda: clean gas= čistý plyn; raw gas= surový plyn; plan view= půdorys (průmět,řez); Vstupující plyn je převeden ţlabem do spirálového prŧtoku. Dostředivé síly pŧsobící uvnitř spirály zajišťují změnu směru a částice o vyšší hmotnosti se ukládají ke stěnám cyklonu. Cyklony nejsou obvykle u tohoto prŧmyslového sektoru vhodné pro regulaci emisí přímo u procesu. Účinnost při zachycování jemného prachu je příliš nízká, neţ aby byla u výstupu z pece efektivní. Provozní zkušenosti ukázaly, ţe nejsou schopny splňovat pokročilé normy vypouštění. Cyklony se však uţívají efektivně jako primární sběrače při spojení s jinou technikou, zejména u větších výrob, kde mŧţe kolísat prosaz /tm 75, Theodore 1994; tm 220, VDI 3476, 1990/. 108 2.8.1.1.4 Tkaninové filtry a rukávové filtry Soustavy tkaninových filtrŧ se v tomto prŧmyslovém odvětví pouţívají při mnohých aplikacích, vzhledem k jejich vysoké účinnosti při regulování jemných hmotných částic, se kterými je moţno se setkat při tavících procesech /tm 75, Theodore 1994; tm 79, Soud 1995; tm 221, VDI 3677, 1997/. Vzhledem k jejich tendenci zalepovat se za určitých okolností a jejich náchylnosti hořet, však nejsou vhodné pro všechny aplikace. Před filtry se zařazují usazovací a chladící komory, ale také kotle pro rekuperaci odpadního tepla, aby se sníţila pravděpodobnost vznícení zpŧsobeného částicemi a získalo se teplo obsaţené ve výstupním plynu před odprášením. Obr. 2.33 : Obecné uspořádání tkaninového filtru (s jedním oddělením v čistícím cyklu). Legenda: 1 raw gas duct=potrubní veden surového plynu 2 filter bags= filtrové lapače (rukávy) 3 compartment casing= oddělená pouzdra 4 clean gas duct= vedení čistého plynu 5 scavenging air fan= ventilátor na odsávání vzduchu 6 control valves= regulační ventily 7 dust hopper= výsypky prachu 8 rotary valves= rotační ventily Základním principem tkaninové filtrace je vyuţití tkaninové membrány, která je propustná pro plyn, ale zachytí se prach. Lapače jsou obvykle upevněny na kovovém rámu a kaţdý lapač bude součástí konstrukce izolované (zatěsněné) jednotky. Na počátku se prach ukládá jak na povrchu tkaniny, tak uvnitř tkaninového vaku, ale jak povrchová vrstva narŧstá, stává se sám dominujícím filtračním médiem. Kdyţ je vrstva silná, vzrŧstá odpor proti proudícímu plynu. Proto je nutné periodické čištění filtračního media, aby se regulovala tlaková ztráta při prŧchodu plynu filtrem. Směr proudu plynu, který se upravuje, mŧţe být buď zvnitřku lapače ven, nebo zvnějšku lapače dovnitř. Tkaninové filtry se běţně třídí podle zpŧsobu, jakým se filtry čistí. Pravidelné odstraňování prachu z filtru je významné pro udrţování efektivního výkonu odlučování, ale také to ovlivňuje ţivotnost filtrŧ. Nejobvyklejší metody čištění zahrnují opačný prŧchod vzduchu, mechanické vytřepání, vibrace a pulsaci stlačeného vzduchu. Pro čistění filtrŧ se také uţívají akustické impulzy. Běţné čistící mechanismy nevracejí tkaniny do pŧvodního stavu a částice, které jsou usazeny uvnitř látky, pomáhají ke sniţování velikosti póru mezi tkaninou, tedy umoţňují dosáhnout vysoké účinnosti u kouře s částicemi o velikosti menší neţ mikron. Obr. 2.34 : Čistící systém s opačným prouděním / tm 198, Lurgi 1999/ Legenda 1 inlet raw gas=přívod surového plynu 2 baffle plate=desková příčka 3 filter bags= filtrové lapače 4 clean gas space= prostor pro čistý plyn 5 clean gas duct= potrubní vedení čistého plynu 6 diaphragm valve= membránový ventil 109 7 compressed air reservoir= zásobník stlačeného vzduchu 8 nozzle lance= dmýšní tryska 9 dust hopper= výsypka prachu Tkaninové filtry jsou navrţeny na základě předpokládané rychlosti filtrace, která je definována jako maximálně přijatelná rychlost proudění plynu jednotkou plochy tkaniny (m3/s ÷ m2- vyjádřeno v m/s). Rychlosti filtrace leţí obvykle v rozmezí od 0,01 do 0,04 m/s podle aplikace, typu filtru a druhu tkaniny. Volba tkaniny musí brát v úvahu sloţení plynŧ, povahu a velikost částic prachu, metodu čištění, která se pouţije, poţadovanou účinnost a ekonomické náklady. Musí se brát v úvahu také teplota plynu, zároveň s metodou chlazení plynu, pokud se provádí, a tedy vznikající vodní pára a kyselý rosný bod. Charakteristiky tkaniny znamenají chemickou odolnost, podobu tkaniny a typ vlákna, vazbu tkaniny, jakost povrchu tkaniny, abrasivnost a odolnost proti ohybu, sílu, účinnost zachycování, úpravu a propustnost látky. Pro srovnání jsou nejobvykleji pouţívané parametry rŧzných tkaninových systémŧ uvedeny v následující tabulce /tm 144, Elkem 1998/. Tab. 2.9 : Porovnání mezi různými systémy lapačů /tm 144, Elkem 1998/. parametr Proudový pulsační filtr Proud vzduchu do látky Teplotní limity Typ lapače 80 – 90 m /hod membránový filtr se skelnými filtr se vlákny skelnými vlákny 70 – 90 m / hod 30 – 35 m / hod 200oC 280oC 280oC polyester/Nomex ® skelné vlákno Velikost lapače Plocha látky lapače Pouzdro Tlaková ztráta Ţivotnost 0,126 x 6,0 m Gore-Tex ® membrána / skelné vlákno 0,292 x 10 m 2,0 m2 9,0 m2 9,0 m2 ano 2,0 kPa ne 2,0 kPa ne 2,5 k Pa aţ 30 měsícŧ 6 – 10 let 6 – 10 let 0,292 x 10 m Opotřebování lapačŧ prachu má za následek sníţení kvality výkonu, který lze změřit. Kdyţ se vyskytne koroze nebo se filtruje abrazivní materiál, či existuje moţnost ohně, je nebezpečí, ţe se poškodí nebo úplně selţe několik lapačŧ. Jednoduchý kontinuální systém monitorování indikátorŧ, jako je tlaková ztráta nebo kontrolní zařízení (ukazovací zařízení) udává pouze hrubé indikace výkonu. Pouţívá se triboelektrických (zařízení buzené třením) nebo optických zařízení, aby se proměřila tendence prachu emitovat z pouzdra lapačŧ, aby se identifikovala moţnost selhání a lze jich pouţít k detekci únikŧ prachu během cyklu čištění. 110 Pokud jsou tato měření zapojena do soustavy čištění zón, pak se mŧţe identifikovat zóna, která obsahuje poškozený lapač a provést opravy na místě /tm 126, Robson 1998/. Vyuţívá se rovněţ měření teploty a signální soustavy. Existuje i určité mnoţství rŧzných projektŧ lapačových filtrŧ, které pouţívají rŧzné druhy filtračních materiálŧ, z nichţ všechny dosahují principiálně nízké emisní hodnoty, coţ znamená emise pod 5 mg/Nm3. Vyuţití technik membránové filtrace (povrchová filtrace) má dodatečně za následek prodlouţení ţivotnosti, vysoký teplotní limit aţ 260oC a relativně nízké náklady na údrţbu. Membránový filtr obsahuje ultra jemnou expandovanou membránu PTFE navrstvenou na lapačový materiál. Částice z proudu vycházejícího plynu se zachycují na povrchu lapače. Spíše neţ vytvářet pouzdro na vnitřní straně nebo prostupovat do tkaninového lapače, jsou částice odpuzovány od membrány tedy se vytváří menší pouzdro. Tato technika se aplikuje na všechny nové a stávající závody a mŧţe se také pouţít při obnově stávajících tkaninových filtrŧ /tm 144, Elkem, 1998/. Tyto syntetické filtrační látky jako je Gore-Tex ® a Tefaire® (Teflon/fibreglass= teflon/skelné vlákno) dalo tkaninovým filtrŧm moţnost, aby byly pouţity v široké paletě aplikací s prodlouţením jejich ţivotnosti. Výkonnost moderních filtračních materiálŧ za vysoké teploty, nebo abrazivních podmínek se v současnosti zlepšila a výrobci látek mohou napomáhat ke specifikaci materiálu při určitých aplikacích. Při správném projektu (provedení) a vhodném typu prachu se dosahují velmi nízké hodnoty prašných emisí (< 1 mg /Nm3) a delší ţivotnosti a spolehlivost návratnosti výloh za moderní tkaniny. Izolované filtrační zařízení pouţívá při některých výrobách feroslitin tlakových filtrŧ s ventilátory na znečištěné dýmy/plyn. Současné konstrukce vedly k uzavřenému filtru se sacím ventilátorem na straně vyčištěného plynu. Tato technika se pouţívá ve většině dalších kovozpracujících odvětví a spojuje výhody čištění jemnými filtry, coţ znamená delší ţivotnost filtru, nízké provozní a udrţovací náklady a s ohledem na uzavřený filtr i definované objemy plynu. /tm 144, Elkem, 1998/. 2.8.1.1.5 Filtry keramické a s kovovou síťovinou Existuje několik příkladŧ, kde se tyto filtry pouţívají při úpravárenské aplikaci v tomto prŧmyslovém odvětví /tm 76, Scapa 1998/ a dosahují velmi vysoké efektivity při odstraňování prachu. Odstraňují se jemné částice včetně PM10 . Keramické filtry o nízké hustotě se provozují podobným zpŧsobem jako rukávové filtry (pytlové lapače), pokud jde o principy provozu, obecné uspořádání a čistící operace. Místo látkových lapačŧ a jejich podpory z kovového rámu se pouţívají pevné prvky, které se podobají svíčce. Jsou odolné vŧči vysokým teplotám a to je často limitujícím faktorem pro montáţ, která stanoví nejvyšší provozní teplotu. Rozšíření podpŧrného systému, kdyţ teplota roste, je také hlavním faktorem, protoţe mŧţe být ovlivněno těsnění filtračních prvkŧ systému, coţ má za následek úniky znečištěného proudu plynu do proudu plynu jiţ vyčištěného. Pouţívají se systémy kontinuální detekce poruch stejným zpŧsobem jako u rukávových filtrŧ. 111 Keramické filtry jsou vyrobeny z aluminosilikátŧ a mohou se předem povléknout rŧznými materiály, aby se zlepšila chemická odolnost, nebo odolnost proti kyselinám. Filtrační prvky jsou relativně snadno manipulovatelné, pokud jsou nové, ale jakmile se stanou křehkými v dŧsledku pŧsobení tepla, mohou se rozlamovat během údrţby nebo násilným zacházením, při jejich čistění. Přítomnost lepkavého prachu je také potenciálním problémem, protoţe nemŧţe být při běţném čistícím cyklu odstraněn a zpŧsobí významný nárŧst tlakové ztráty. Pŧsobení teploty na látku, která se zachycuje je proto dŧleţitým faktorem při projektování jednotky. Při správném projektu a vhodném prachu se dosahuje velmi nízkých emisí prachu, při poklesu aţ na 0,1 mg/Nm3. Podobný výkon při vysokých teplotách byl také uveden při pouţití filtru z kovové síťoviny. Projekt umoţňuje rychlé vytvoření obalové vrstvy prachu po vyčištění, zatímco zóna je „mimo provoz.“. 2.8.1.1.6 Mokré pračky (skrubry) Zachycování částic vypíráním v kapalině nastává podle třech hlavních mechanismŧ : vlivem setrvačnosti, zadrţením a difuzí. Velikost částic, které se zachycují je dŧleţitým faktorem /tm 75, Theodore 1994; tm 223, VDI 3679, 1998/ a smáčecí schopnost materiálu k zachycení mŧţe být také dŧleţitá. Zkušenosti ukazují, ţe účinnost mokrých skrubrŧ značně závisí na jejich celkové energetické náročnosti, zejména na tlakové ztrátě odlučovací zóny. Navíc za předpokladu, ţe kapalina je uvnitř pračky rovnoměrně rozstřikována, bude podobná tlaková ztráta často vykazovat podobné efektivity při stejném prachu u zcela rŧzných projektŧ praček.Tedy není moţné projektovat mokrou pračku o vysoké účinnosti, kdy se obsaţený prach zvláště snadno vypere, aniţ by byla vysoce energeticky náročná. Existují rŧzné projekty pro energeticky náročné pračky, zaloţené na radiálním prŧtoku, rozstřiku, principech Venturiho a stupňovitého uspořádání a pračky, které se pouţívají pro jinými technikami těţce odstranitelný prach. Obecně se plyny pouţívají v jiných pochodech (např. jako spalné plyny) a nevypouštějí se. Také se pouţívají ve spojení s mokrými elektrostatickými odlučovači, aby se plyny ochladily a vyčistily předtím, neţ přejdou do závodŧ na kyselinu sírovou a k absorpci kyselých plynŧ. To je popsáno dále v kapitole 2.8.1.2. Obr. 2.35 Skrubr s radiálním průtokem Legenda: 1 raw gas inlet= přívod surového plynu 2 clean gas outlet= výstup čistého plynu 3 scrubbing liquid feed=vstup vypírací kapaliny 4 scrubbing liquid drain= výpust vypírací kapaliny 5 adjustable ring= seřizovací prstenec 6 diffusor=difusér, rozstřikovač 7 spin vanes= otočné lopatky Kaskádovité uspořádání mokrých skrubrŧ se pouţívá často při odprášení plynu bohatého na CO vystupujícího z izolovaných elektrických pecí, plyn se uţívá jako vysoce CV (calorific value?) plyn (o vysoké výhřevnosti ?). Toho se také vyuţívá 112 k úpravě plynŧ z aglomeračních strojŧ s ocelovými pásy, kdy je prach velmi abrasivní, ale snadno se vypírá a lze dosáhnout sníţení emisí aţ pod 4 mg/Nm3. Pouţití praček dovoluje, aby se dosáhlo ochlazení plynu zároveň s odstraněním prachu. Ţivotnost rukávového filtru by byla silně omezena a rychlé opotřebování by mělo za následek slabý výkon. 2.8.1.1.7 Dospalovací hořáky a plápolající svíce odcházejících plynŧ V prŧmyslu se pouţívají spalovací systémy k oxidaci CO, tuhého nebo plynného uhlíkatého materiálu v proudu plynu /tm 217, VDI 2442, 1987; tm 218, VDI 2443, 1995; tm 220, VDI 3476 1990/. Pouţívají se tři typy: vysokoteplotní dospalovací hořáky, kde se plyny běţně zahřívají na teplotu mezi 850 aţ 1000oC a zdrţují se po dobu minimálně 0,5 sek. ( za předpokladu, ţe se nejedná o chlorované sloţky) a výsledky mohou potvrdil destrukci přítomných těkavých organických látek. Dospalovací hořáky pouţívají hořákový systém (nemusí být provozován kontinuálně), který mŧţe pouţívat systému regenerace, aby se vyuţilo tepelné energie v plynu a uhlíkových sloučenin za podpory ţáruvzdorných vrstev. Pro změnu směru prŧtoku plynu při čistění vrstvy je zapotřebí sběrného potrubního systému. katalytické spalování, kde se provádí rozklad na povrchu kovového katalyzátoru při niţších teplotách, běţně mezi 350 – 400 oC. zapalované svíčky ke spálení odpadních plynŧ, např. nadbytek CO Dospalovací hořáky rozruší organické sloučeniny včetně dioxinŧ při tepelné oxidaci a vytvoří se prach, oxid uhličitý, voda, oxidy síry a dusíku a další produkty spalování.Další čištění je nutné proto, aby se tyto produkty odstranily. Dospalovací hořáky jsou uţitečné zejména při odolejování a odstraňování obalŧ, coţ mŧţe produkovat organické sloučeniny ve vysoké koncentraci. Přítomnost těchto sloučenin tvoří v peci vysoké objemy produktŧ spalování a mohlo by mít za následek při velmi krátké době zdrţení v peci emise částečně spálených plynŧ. 2.8.1.2. Systémy vypírání plynu Plyny jako je čpavek, oxid siřičitý, fluorovodík, chlorovodík a oxidy dusíku vznikají při několika pochodech, například oxid siřičitý se tvoří během tavení a HF vzniká během elektrolýzy. Jsou k dispozici preventivní a úpravárenské techniky těchto plynŧ /tm 224, VDI 3927 1998/. Omezování těchto plynŧ se často provádí pomocí regulačních pochodŧ, nebo vazbou látky na strusku nebo kamínek. Pouţití hořákŧ o nízkých NOx a odstupňovaného spalovacího vzduchu pro pece a následné další spalování mohou předejít tvorbě těchto plynŧ. Organické sloučeniny a dioxiny a některé kovové sloţky mohou být z některých pochodŧ emitovány rovněţ a mohou se adsorbovat za pouţití podobných technik. Následující techniky se pouţívají k odstraňování plynných sloţek. Více informací je uvedeno u kapitol pro specifický kov. 113 2.8.1.2.1. Mokrá vypírka Systémy mokrého vypírání se vyuţívají v prŧmyslu k odstraňování plynných sloţek o nízké koncentraci, k odstranění částic a také k regulaci teploty (při adiabatickém chlazení). Zatímco základní technologie pro tyto aplikace je podobná, kritéria projektu pro odstraňování hmotných částic i plynných sloţek jsou rozdílná. Systémy mokrého vypírání se často pouţívají pro všechny tři pochody zároveň a tudíţ je provedení nevyhnutelně kompromisem a mŧţe vyústit do významného přenosu vlivŧ z jedné oblasti prostředí do jiné, jako je například tvorba dodatečné odpadní vody při dané aplikaci. Některé procesy kdekoliv na světě pouţívané mají při odstraňování oxidu siřičitého dvojí alkalické medium a vyuţívají vápno jako druhotné medium pro regeneraci alkalií a odstranění síranu jako sádry, která je prodejná. Rozličná vypírací media se pouţívají od mořské vody aţ po alkalické roztoky. Aplikace, u které se pouţívá pračky určuje faktory, které by se měly měřit, aby se monitorovalo pŧsobení. Parametry, které se sledují zahrnují : tlakovou ztrátu, prŧtok kapaliny, teplotu, zákal, vodivost a pH /tm 12, HMIP Zn 1993; tm 14 HMIP Pb 1993/. Potenciálně významné přenosy vlivu prostředím existují a je nutno je brát v úvahu podle místa. 2.8.1.2.2. Suché a polosuché skrubry Adsorpční techniky, jako je „suchá vypírka“ se pouţívají k absorpci kyselých plynŧ a adsorpci kovových, nebo organických sloţek. Vápno, hydroxid hořečnatý, oxid zinečnatý a oxid hlinitý se pouţívají často jak při obou aplikacích, tak pro dvojité alkalické pračky a vyuţívá se jich kdekoli na světě. Aktivní uhlík (nebo koks) se pouţívá k odstraňování kovŧ (rtuť) a organických látek, u nichţ je to obvykle efektivnější. Adsorpce se dosáhne za pouţití věţích s výplní, nebo injektáţí reagentu do proudu plynu při pouţití reaktorové věţe. Nejčastěji se pouţívá lapačových filtrŧ zařazených souproudně pro zachycování částečně zreagovaného vypíracího média a zajišťujících další povrchové plochy pro další absorpci. Vypírací médium se mŧţe několikrát recyklovat v rámci vypíracího systému, aby se umoţnilo plné vyuţití absorpční i adsorpční kapacity. Oxid hlinitý a oxid zinečnatý jsou následně vyuţívány v hlavních pochodech. Fluoridy absorbované na oxid hlinitý se rekuperují při elektrolytickém procesu. Obdobou suché vypírky je polosuchá metoda. V tomto případě je řídká kaše reakčního činidla (obvykle vápna) injektována do reaktoru s proudem plynu. Voda se odpaří, za předpokladu, ţe je teplota plynu dosti vysoká a plynné sloţky reagují s částicemi. Částice zreagovaného činidla se potom z proudu plynu odstraní. Suché vypírání je často méně efektivní neţ mokrá nebo polosuchá metoda, zejména s méně reaktivními plyny jakým je SO2. Učinnost reakčního činidla se často vztahuje k reaktivitě reagující sloţky a dodavatelé vápna mohou často vyrábět materiál o reaktivitě, která je vhodná pro určité aplikace. 114 Pochody pouţívané k odstranění oxidu siřičitého, jsou známy jako odsiřování spalin.Pouţívají se k omezování obsahu SO2 v plynech z anodových pecí a dalších zdrojŧ o menší kapacitě a pro vypírání koncového plynu vycházejícího ze závodu kyseliny sírové. Vzniká sádra, která mŧţe být za určitých okolností prodejním produktem. 2.8.1.3. Systémy rekuperace plynu Kromě vyuţití mokré, suché a polosuché metody pro odstraňování plynných sloţek uvedených výše se v tomto prŧmyslu ve značné míře vyuţívá systémŧ rekuperace pro rekuperaci plynŧ z proudu odplynŧ z procesu. HCl se mŧţe absorbovat ve vodě a NOx lze absorbovat ve vodě nebo peroxidu vodíku.Při uzavřených materiálových cyklech se v prŧmyslu pouţívají následující případy: a) okruh kyseliny chlorovodíkové : u pochodŧ zahrnujících rozpouštění se pouţívá kyselina chlorovodíková (HCl) v kombinaci s přebytkem chloru. Při aplikaci odpařování a záchytu ve vodě se získá azeotropní kyselina (o koncentraci 20%hm.) Ta se znovu vyuţívá v rŧzných částech procesu. b) okruh kyseliny dusičné : stříbro a paladium se často rozpouštějí v kyselině dusičné (HNO3). Značná mnoţství oxidŧ dusíku (NO a NO2) se mŧţe zachytit z koncového plynu kyslíkem nebo peroxidem vodíku ve speciálních stupňových pračkách. Problémy, které se vyskytují jsou dlouhý časový interval potřebný k oxidaci malého mnoţství NO a omezení absorpce plynu exotermickými reakcemi. Proto je zapotřebí chlazení a několika spojených praček, aby se dosáhlo limitních hodnot a zabránilo se vystupování ţlutohnědého kouře z komína. Výsledná kyselina dusičná z první pračky má koncentraci obvykle okolo 45 % hm, a mŧţe se opět pouţít v několika pochodech. c) okruh chloru: chloru se vyuţívá při mokrých pochodech při rozpouštění kovŧ a při chlorování za sucha za stoupající teploty při jejich rafinaci. V obou případech se pouţívá uzavřených okruhŧ, např. za pouţití U-trubic s vodou a izolovaných elektrolyzérŧ. Plynný chlor se mŧţe rekuperovat nebo tvořit chlorné roztoky. Chlornan se také pouţívá jako oxidační činidlo ve vypíracích roztocích při rozličných rafinačních procesech. d) okruh chloridu amonného : relativně malá rozpustnost chloridu amonného NH4Cl v odpařovaných roztocích při pokojové teplotě vytváří moţnost znovuvyuţívat krystalické sraţeniny této soli. 2.8.1.4 Jímání síry Síra, která je přítomna v surovinách se mŧţe vyvázat na strusku nebo kamínky za vyuţití vhodných reakčních činidel, kamínek se mŧţe pouţít při zpracování. Síra, která se nezachytí v kamínku nebo strusce při procesech tavení je obvykle přítomná jako oxid siřičitý a mŧţe se rekuperovat na elementární síru, kapalný oxid siřičitý, sádru nebo kyselinu sírovou. Odbytiště pro tyto produkty ovlivňují volbu konečného produktu, ale nejbezpečnější vŧči ţivotnímu prostředí je volba výroby sádry nebo elementární síry za nepřítomnosti jinak vznikajících výstupŧ dalších produktŧ. 115 Oxid siřičitý se tvoří při praţení a tavení sulfidových koncentrátŧ a doprovází procesy konverze. Tyto pochody se provozují tak, ţe se produkuje SO2 o maximální koncentraci, aby se zlepšila efektivita rekuperace síry. Rekuperace síry eliminuje přenos vlivu z prostředí do prostředí.Pro rekuperaci síry jsou k dispozici následující pochody /tm 24 DFIU Síra 1996/ : a) plyny s obsahem aţ 1 % SO2 - - Regenerační pochod Wellman-Lord zahrnuje reakce chudých plynŧ se siřičitanem sodným a vodou za vzniku hydrosiřičitanu sodného. Koncentrovaný oxid siřičitý se mŧţe z tohoto roztoku uvolňovat a tvořit kapalný oxid siřičitý nebo vyrábět jiné produkty, jako je síra. Oxid siřičitý se mŧţe absorbovat vypírkou s 2,3-dimethylanilinem (Asarco pochod), který se následně odstraňuje reakcí s vodou za vzniku kyseliny sírové nebo kapalného oxidu siřičitého. Pochodem peroxidickým při oxidaci s peroxidem vodíku se tvoří kyseliny sírová Sulfacidový proces, kdy oxidací za katalýzy aktivního uhlíku vzniká kyselina sírová Odsiřování spalných plynŧ suchou nebo polosuchou metodou za pouţití vápna za tvorby sádry. Tento zpŧsob se pouţívá ve velkém měřítku v elektrárnách. Dvojí vypírka v alkaliích při absorpci v kaustickém kalu (ţíravý hydroxid sodný) a za vysráţení sádry Absorpce v oxidu hlinitém za vysráţení sádry (Dowa pochod) Vysráţení jako síran hořečnatý b) plyny o vyšší koncentraci oxidu siřičitého i) Absorpce oxidu siřičitého ve studené vodě (např. mořské vodě) následovaná vakuovým jímáním a rekuperací jako kapalný oxid siřičitý. Tyto pochody se vyuţívají ve spojení s jednotkou výroby kyseliny sírové k rekuperaci oxidu siřičitého, který není rozpuštěn. Moţnost pro výrobu kapalného oxidu siřičitého závisí na existenci odbytiště v místě. ii) Výroba kyseliny sírové. Výroba kyseliny sírové hořením síry za vzniku oxidu siřičitého je dobře zavedeným pochodem. Tato zařízení těţí z konstantní, vysoké koncentrace plynu a jsou tudíţ méně omezena co do pochodu. Plyny z praţení nebo tavení tyto rysy nemají a je těţší je zpracovávat a nemohou dosáhnout stejné úrovně konverze. Plyny z tavení v peci se čistí a ochlazují a mohou se i vysušit. Oxid siřičitý v plynu se potom konvertuje na oxid sírový při tzv. kontaktním pochodu , kde procházejí plyny přes vrstvu katalyzátoru oxidu vanadičného. Někdy je ke katalyzátoru přidáván oxid cesia, coţ mŧţe zvýšit výtěţnost, zejména kdyţ je koncentrace oxidu siřičitého nízká a kolísá, nebo kdyţ je nízká teplota. Ke zvýšení účinnosti konverze v jedno i dvoukontaktním pochodu se v závodech pouţívají dokonalejší katalyzátory. V jednokontaktních pochodech přecházejí plyny přes sérii čtyř nebo více vrstev katalyzátorŧ, aby se získala vysoká účinnost konverze. Výroba oxidu siřičitého je exotermický pochod a kdyţ je obsah oxidu siřičitého dosti vysoký, aby se dosáhlo dostatečného tepla, jsou plyny mezi kaţdým z prŧchodŧ ochlazeny. U plynŧ, které mají nízký obsah oxidu siřičitého se teplo spíš musí před prŧchody dodávat. Vzniklý oxid siřičitý se potom absorbuje do 98 % kyseliny sírové, která se potom ředí na přiměřenou 116 kyselinu sírovou. WSA pochod je postaven na jednokontaktním provozu.Přítomnost oxidu sírového inhibuje konverzi oxidu siřičitého a dvoukontaktní zpŧsob se tedy většinou obecně vyuţívá k dosaţení efektivnější konverze oxidu siřičitého, pokud je jeho obsah v plynu dostatečně vysoký. V tomto případě se oxid sírový absorbuje po druhém nebo třetím prostupu, coţ umoţňuje konverzi většího mnoţství oxidu siřičitého v následujícím prŧchodech plynu. Pak následuje další stadium absorpce oxidu sírového. Pouţití dvoukontaktního zpŧsobu zvyšuje účinnost odstraňování oxidu siřičitého méně neţ 98 % na 99,5 %. Bylo uvedeno, ţe pouţití cesia do katalyzátoru mŧţe účinnost zlepšit aţ na 99,9 %, ale tento údaj se vztahuje k pochodu, který má rovněţ vysokou koncentraci oxidu siřičitého ve vstupujícím plynu. /tm 140, Finland Cu 1999/. Odstraňování prachu před kontaktním pochodem je podstatné pro ochranu katalyzátoru a k výrobě čisté kyseliny. To sniţuje koncentraci většiny kovŧ, například Zn na přijatelnou úroveň v kyselině, která se vyrábí a předchází se otravě katalyzátoru. Předúprava proudu plynu zahrnuje obvykle několik stupňŧ v závislosti na přítomnosti kontaminantŧ v proudu plynu. Stupně mohou zahrnovat chlazení při rekuperaci tepla, elektrické odlučovače za horka, vypírku k odstranění rtuti atd. a mokré elektroodlučovače. Slabá vyrobená kyselina v úseku čištění plynu obsahuje běţně 1 – 50 % kyseliny sírové. Halogeny budou přítomny jako HCl (10 – 1000 ppm) a HF (10 – 1000 ppm včetně kyseliny fluorokřemičité H2SiF6. Kyselina mŧţe obsahovat také kovy jako je Cu, Zn a Fe ( jednotlivě aţ 2500 ppm), Hg ( aţ do 1900 ppm) a Pb ( aţ do 50 ppm). Arsen mŧţe být také přítomen aţ do úrovně 10 000 ppm. Další prvky, jako je Al, Ni, Cr, Cd, Bi, Sb atd. mohou být přítomny v závislosti na přítomnosti těchto kontaminantŧ v hutní vsázce. Slabá kyselina bude také nasycena oxidem siřičitým (běţně mezi 2000 aţ 5000 ppm v závislosti na koncentraci SO2. Tato kyselina se mŧţe rozloţit a plyny pak přecházejí do závodu kyseliny, aby se zpracovaly a zneškodnily, nebo vyuţily např. jestliţe je v blízkosti provozován pochod louţení. Jakékoliv NOx , které jsou přítomny v plynech zpracovávaných v závodě kyseliny sírové jsou absorbovány do kyseliny, která se vyrábí. Pokud je koncentrace vysoká, pak se vyrobí hnědě zbarvená kyselina a ta nemusí být přijatelná pro potencionální zákazníky. Problém je tedy při moţném prodeji. Obr. 2.36 : Obvyklá trasa čištění plynu pro závod kyseliny sírové Legenda: off gas from flash smelting furnace= výstupní plyn z pece rychlého tavení; off gas from Peirce- Smith converter (primary plant)= výstupní plyn z konvertoru Peirce- Smitha ( primární závod);gas cleaning= čištění plynu; hot gas ESP= elektrostatický odlučovač na horký plyn; scrubbing and cooling unit (multistage)= )vícestupňová) vypírací a chladící jednotka; wet electrostatic precipitator= mokrý elektrostatický odlučovač; mercury removal (absorption)= odstraňování rtuti (absorpcí);drying tower (absorption in concentr. sulphuric acid)= sušící věž ( absorpce v koncentrované kyselině sírové); catalysis= použití katalyzátorů; absorption= absorpce; cleaned off-gas= vyčištěný výstupní plyn; sulphuric acid plant= závod na výrobu kyseliny sírové Pochod výroby kyseliny sírové odstraňuje jakékoliv odpady prachu a kovŧ a ty se převádějí do kyseliny, která se vyrobí. Odstranění prachu a kovŧ před kontaktním 117 pochodem znamená, ţe tyto sloţky jiţ nebudou významně obsaţeny v plynech vypouštěných do ovzduší. Mlha kyseliny mŧţe být emitována z komína a pouţívají se svíčkové filtry, tam, kde je to potřeba, aby se tato mlha eliminovala. Uvádí se, ţe roste vysoká hladina fluoridŧ v plynech, coţ pravděpodobně vytváří kyselou mlhu. /tm 106, Farrell 1998/. Závody kyseliny sírové se pouţívají k odstraňování oxidu siřičitého, který se uvolňuje během aglomerace, praţení a tavení sulfidických rud v širokém rozmezí koncentrací. Mezi vyráběné kovy patří Cu, Ni, Pb, Zn a několik směsných tokŧ kovŧ. Obr. 2.37 : Obvyklá dvouabsorpční výroba v závodě kyseliny sírové (dvoukontaktní způsob) Legenda: a) drying tower= sušící věž b) c)d)h) heat exchanger= výměník tepla e) converter= konvertor f) superheater=přehřívač g) intermediate absorber= prostřední absorbér h) final absorber= koncový absorbér 2.8.1.5 Celkový uhlík a těkavé organické látky Celkový uhlík a těkavé organické látky (VOC) se vytvářejí při nedokonalém spalování a během rozličných procesŧ, jako je odmašťování, pochody extrakce rozpouštědlem a při odvzdušňování (odplyňování) nádrţí, které se pouţívají ke skladování rozpouštědel a paliv. Rozpouštědly mohou být aromatické, alifatické, chlorované organické nebo vodné roztoky, toxicita pro ţivotní prostředí mezi rozpouštědly kolísá a to je třeba brát v úvahu a pouţívat nejméně toxické rozpouštědlo a určit odlučovací systém, který se bude pouţívat podle místních podmínek. Praktikují se metody úprav, aby se předešlo emisím rozpouštědla a mŧţe se pouţít usazovacích nádrţí s míchacím zařízením, kde se minimalizuje styk se vzduchem.Výpary rozpouštědla nebo paliva se musí odvádět a z odsávaných plynŧ odstraňovat. Technikami, které se pouţívají k odstraňování, nebo rozkladu VOC jsou dospalovací hořáky a pračky, jiţ detailně popsané a dosahují se koncentrace niţší neţ 10 mg/Nm3. Také se pouţívají bio-filtry a reaktory /tm 159,VDI 1996/. Pouţívají se odlučovače s aktivním uhlím (uhlíkem) a chladiče a nebo kondenzační systémy a to umoţňuje, aby se látka rekuperovala a pouţila znovu. Při jednom z pochodŧ extrakce rozpouštědlem se odsávaný vzduch ochlazuje a odstraňuje se rozpouštědlo aţ na úroveň 0,2 kg/t vyrobeného kobaltu. VOC mohou být také emitovány během dodávky rozpouštědel atd. K tomu, aby se minimalizovaly emise VOC se pouţívá zpětné ventilace rozptýlených plynŧ. 2.8.1.6 Dioxiny Dioxiny se vyskytují při výrobě kovŧ /tm 3225, VDI 3460 1997/, zejména při výrobě z druhotných surovin nebo při pochodech, při kterých se provádí chlorace, jako při elektrolytické výrobě hořčíku z mořské vody a dolomitu. Dioxiny, nebo jejich 118 prekursory mohou být přítomny v některých surovinách a existuje moţnost jejich nových syntéz v pecích, nebo odlučovacích systémech. Dioxiny jsou snadno adsorbovatelné na pevné hmoty a mohou být zachyceny ve všech oblastech ţivotního prostředí, prostřednictvím prachu, vodných suspenzí a prachu z filtrŧ. Tento prŧmysl je postaven na zdrojích druhotných surovin z oblasti šrotu. Ačkoliv existují dohodnuté jakosti šrotu, mohou vést přítomné nečistoty k tvorbě dioxinŧ během nedokonalého spalování nebo novými syntézami. Přítomnost dioxinŧ v prachu z elektrických obloukových pecí a přítomnost PCB (polychlorovaných bifenylŧ) při zpracovávání šrotu jsou potenciálními přímými zdroji dioxinŧ. Přítomnost olejŧ a dalších organických látek ve šrotu nebo jiných zdrojích uhlíku (zejména hořících palivech a redukčních činidlech, jako je koks) mŧţe dát vzniknout jemným částicím uhlíku, které reagují s anorganickými chloridy nebo organicky vázanými chloridy v rozmezí teplot 250 – 500o C za vzniku dioxinŧ. Tento pochod je znám jako nové syntézy a je katalyzován za přítomnosti kovŧ jako je Cu nebo Fe. Předběţné odloučení, nebo úprava vsazovaného materiálu pro minimalizaci mnoţství prekursorŧ nebo organické hmoty je tedy velmi dŧleţitým opatřením pro prevenci tvorby dioxinŧ. Ačkoliv se dioxiny mohou při vysoké teplotě (nad 850 oC rozrušit za přítomnosti kyslíku, je stále moţný nový pochod syntézy, kdyţ se plyny ochlazují při přeskupování (reformation window). Takový prostor se mŧţe vytvořit v odlučovacích systémech a v chlazených částech pece např. v prostoru vsázky. Aby se předešlo novým syntézám, věnuje se péče provedení systémŧ chlazení, aby se minimalizoval čas zdrţení v prostoru. Mŧţe se zajistit dostatečná potřeba kyslíku v horkých plynech i injektáţ kyslíku, aby docházelo k dokonalému spálení. Do proudu plynu se mŧţe injektovat aktivní uhlík, na jehoţ povrchu se dioxiny adsorbují. Zavádí se vysoce účinná filtrace prachu, aby se odstranil prach a dioxiny. Dioxiny se mohou také adsorbovat na pevné částice a mohou se odstranit za pouţití vysoce účinné filtrace prachu. Zachycený prach mŧţe mít vysoké koncentrace dioxinŧ a je nutné ho pečlivě zneškodnit nebo upravit. Pro rozrušení dioxinŧ jsou také dostupné katalytické oxidační systémy a bylo uvedeno, ţe se pouţívají tkaninové filtry, které mají zabudovanou vrstvu katalyzátoru. Všechny zde uvaţované techniky jsou závislé a svázány s aplikací a všechny se mohou na stávající pochody pouţít. Nejefektivnější a ekonomicky nejschŧdnější technika bude záviset na specifickém místě, aspektech bezpečnosti a provozní stabilitě, stejně jako na ekonomických faktorech, které je třeba brát v úvahu. Lze dosáhnout úrovně emisí lepších neţ 0,5 ng TEQ /m3 ve vyčištěném plynu za pouţití jedné nebo více těchto technik. Niţší hodnoty, lepší neţ 0,1 ng TEQ /m3 se mohou dosáhnout pomocí jedné nebo kombinací těchto technik. 2.8.1.7 Odstraňování dalších nečistot Kromě toho, ţe ruší rekuperaci kyseliny sírové a oxidu siřičitého, další neţelezné kovy, které jsou přítomny v rudách a koncentrátech mají negativní dopad na ţivotní prostředí. Musí být odstraněny, pokud ještě odstraněny nebyly. Jsou také hodnotné a tak jsou 119 odstraňovány odděleně podle toho o který kov je především zájem. Proto se pouţívají stupně přídavného čištění, aby se odstranily a rekuperovaly a o tom se pojednává v kapitolách o specifických kovech. 2.8.1.7.1 Neţelezné kovy K odstraňování nečistot z dotyčných kovŧ pomocí odtěkání nebo vyvazování dalších kovŧ do strusky se pouţívá pyrometalurgických procesŧ. Například Zn, Bi, Pb, Sn, Cd, As a Ga mohou při podmínkách pecního pochodu odtěkat a jsou odkouřeny z taveniny. Volba provozní teploty ovlivňuje tato stadia pochodu a oxidy těchto kovŧ se mohou zachycovat za pouţití vhodné techniky k odstraňování prachu. Kovy se tedy ze zachycených prachŧ spalin rekuperují několika zpŧsoby. Čištění pecní strusky a pochody odkouření strusky se provozují také proto, aby se odstranily těkavé kovy, které jsou zachyceny v prachu spalin. Tyto prachy ze spalin a další odpady tvoří tudíţ suroviny pro rozličné kovy. Těkavé kovy a jejich oxidy se nalézají také v prachu a v odpadech z dalších pochodŧ např. z prachu při zpracování oceli. Takovéto odpady poskytují surovinu pro další pochody při rekuperaci Zn a dalších těkavých kovŧ. Při těchto procesech se pouţívají rotační pece (Waelzova pec) nebo tavící pece ISA k odkouření kovu a obohaceného směsného oxidu Zn a Pb, který se mŧţe dále rekuperovat v dalším pyrometalurgickém pochodu. Nádrţe a ostatní vybavení, kterých se pouţívá v hydrometalurgických závodech jsou většinou odvětrávána do atmosféry, aby se zajistilo bezpečné pracovní prostředí. Toto odvětrání do ovzduší mŧţe obsahovat kyselou mlhu, která obsahuje sloučeniny kovŧ z roztoku. Moţnými technikami pro odstranění jsou mokré pračky nebo demistery (odlučovači kapek). Prvky odlučovače kapek jsou umístěny v proudu plynu odvětrávací šachty, nebo prŧduchu, nahoře na chladících věţích a odseparovaný roztok proudí zpět do hlavního zásobníku. 2.8.1.7.2 Rtuť Rtuť těká při teplotě s níţ se setkáváme u většiny odlučovacích pochodŧ a k jejímu odstranění se mohou se pouţít další techniky /tm 26, PARCOM 1996; tm 139 Finland Zn 1999; tm 225, VDI 3460 1997/. V případě, i kdyţ se rtuť odstraní před závodem na výrobu kyseliny sírové, jakýkoliv zbytek přítomné rtuti se objeví v kyselině, která se vyrobí, při čemţ specifikace produktu je běţně pod 0,1 ppm Hg a je ekvivalentní cca 0,02 Nm3 ve vyčištěném plynu a všechny pochody, o kterých byla podána zpráva toho dosahují. Pochod Boliden – Norzink. Je zaloţen na vyuţívání mokrých skrubrŧ při reakci mezi chloridem rtuťnatým a rtutí za tvorby chloritu rtuťného (kalomelu), který se vysráţí z roztoku. Pochod je zařazen po stupni vypírání a chlazení v závodě výroby kyseliny, tak ţe plyn je zbaven prachu a oxidu sírového a teplota je okolo 30 oC. Plyn prochází výplňovým loţem skrubrové věţe s roztokem, který obsahuje chlorid rtuťnatý. Ten reaguje s kovovou rtutí v plynu a vysráţí se jako kalomel chlorid rtuťný (Hg2Cl2). Kalomel se odstraňuje z cirkulujícího vypíracího roztoku a částečně se regeneruje plynným chlorem na HgCl2, který se potom recykluje v systému vypírání. Chlorid rtuťnatý je velmi toxickou sloučeninou rtuti a je třeba dát velký pozor, kdyţ se tento pochod provozuje. 120 Pochod Bolchem . Toto stadium pochodu je zařazeno v závodě na výrobu kyseliny jako Boliden-Norzink pochod, ale při odstraňování se pŧsobí 99 % kyselinou sírovou. Tato kyselina přichází z části absorpce závodu kyseliny a oxiduje rtuť za teploty okolního prostředí. Výsledná kyselina obsahující rtuť se zředí na 80 % a rtuť se vysráţí jako sirník thiosíranem. Po odfiltrování sirníku rtuťnatého se kyselina vrací do absorpce. Při tomto pochodu se tedy ţádná kyselina nespotřebovává. Outokumpu pochod. V tomto pochodu se rtuť odstraňuje před stupněm vypírky v závodě kyseliny. Plyn je uvnitř veden při teplotě 350 oC výplní skrubrové věţe, kde se vypere v protiproudu asi 90 % kyseliny sírové při okolo 190 oC. Kyselina se tvoří přímo in situ z oxidu sírového v plynu. Rtuť se vysráţí jako sloučenina chloridu seleničitého. Kal rtuti se z ochlazené kyseliny odstraňuje, filtruje a vypírá se a posílá se na výrobu kovové rtuti. Část kyseliny se potom recykluje ve vypíracím cyklu. Pochod s rhodanidem sodným.. Tento pochod se pouţívá při praţení Zn. Plyn s obsahem oxidu siřičitého se vypírá v roztoku rhodanidu sodného a rtuť se odstraňuje jako sirník. Rhodanid se regeneruje. Pochod probíhá podle rovnice: 3 Hg + 8 SCN- + 4 H+ + SO2 2 / Hg(SCN) 4 / 2-+ HgS + 2 H2O Filtr aktivního uhlíku.Adsorpční filtr, který vyuţívá aktivního uhlíku k odstraňování par rtuti z proudu plynu. Jsou k dispozici dva pochody pro omezení obsahu rtuti ve vyráběné kyselině sírové během výroby neţelezných kovŧ. Iontoměničový pochod. Tento proces pouţívá k odstraňování rtuti z vyrobené kyseliny výměny iontŧ a dosahuje koncentrace rtuti pod 0,5 ppm. Jodid draselný, který musí být přinejmenším 93 % se přidává do kyseliny při teplotě 0 oC. Jodid rtuťnatý se potom vysráţí. Pochody Norzink a Outokumpu se pouţívají podobně, ale jinde byly uvedeny i další pochody /tm 26, PARCOM 1996/ : - Selenový skrubr. Je zaloţen rovněţ na mokrém vypírání plynu a vyuţívá k odstraňování par o vysoké koncentraci rtuti reakce mezi amorfním selenem v kyselině sírové a rtutí - Selenový filtr. Jde o suchou metodu čištění plynu, která vyuţívá reakce amorfního selenu s parami rtuti za tvorby selenidu rtuti - Postup se sirníkem olovnatým. Suchá metoda čištění pouţívající kuliček sirníku olovnatého jako medium pro odstranění rtuti z proudu plynu 2.8.1.8 Vyuţití obohacení kyslíkem v systémech spalování Systémy spalování/ oxidace, které se pouţívají při výrobě neţelezných kovŧ uvádějí na předním místě vyuţití kyslíku přímo nebo vzduchu obohaceného kyslíkem v tělese 121 pece. Tohoto obohacení se pouţívá, aby se umoţnila autotermální oxidace rud na bázi sirníkŧ, zvýšila se kapacita nebo podíl taveniny jednotlivých pecí a poskytly se v peci skryté prostory bohaté na kyslík, aby se umoţnilo dokonalé spalování, odděleně od redukční zóny. Kyslíkem se mŧţe dosáhnout následujícího zlepšení / tm 125, ETSU 1994/ : rŧst tepla v tělese pece, které umoţňuje vzrŧst kapacity nebo podílu tavení. Schopnost provozovat některé pochody autotermálně a měnit rozsah obohacení kyslíkem kontinuálně za regulace hutního pochodu a při předcházení emisím Značné omezení objemu procesních plynŧ, které se tvoří, kdyţ se omezí obsah dusíku. To umoţňuje významné omezení rozměrŧ potrubního vedení a zmenšení systémŧ a zamezí ztrátám energie vynaloţené na ohřev dusíku Rŧst koncentrace oxidu siřičitého (nebo dalších produktŧ) v procesních plynech umoţňující konverzi a pochody rekuperace, aby se dosáhlo vyšší efektivnosti, aniţ by se pouţily speciální katalyzátory. Vyuţití čistého kyslíku v hořáku vede ke sníţení parciálního tlaku dusíku v plameni a tudíţ se mŧţe omezit tvorba za tepla vznikajících NOx. To nemusí být případ při obohacení kyslíkem v hořácích nebo v jejich blízkosti, protoţe vyšší teplota plynu mŧţe podporovat vznik „tepelných“ NOx. Ve druhém případě se mŧţe kyslík přidávat současně z hořáku, aby se tento efekt omezil a udrţovalo se zlepšení tavících poměrŧ. Výroba kyslíku v místě je spojena s výrobou plynného dusíku při odseparování ze vzduchu /tm 127, ETSU 1994/. Toho se příleţitostně pouţívá při potřebě inertního plynu v místě. Inertních plynŧ se pouţívá při potlačení moţnosti vzniku ohně, kdyţ se vyskytují vznětlivé materiály (např. suché koncentráty mědi), při odplyňování taveniny kovu, v prostorech chlazení strusky a stěrŧ a při regulaci kouře při odpichu a odlévání. Injektáţ kyslíku do individuálních bodŧ pece souproudně s hlavním hořákem umoţňuje, aby se regulovaly teplotní a oxidační poměry odděleně od hlavních pecních pochodŧ. To umoţňuje, aby vzrŧstal podíl tavení, aniţ by docházelo k neţádoucímu rŧstu teploty. Příkladem je návrh integrální dospalovací zóny ve vysoké peci. 2.8.1.9 Techniky regulace pochodu pro záchytná a odlučovací zařízení V tomto odvětví se pouţívá ve velkém měřítku regulace provozovaných procesŧ. Pouţívají se následující techniky : ve značné míře se pouţívá systémŧ měření reagencií pouţívá se regulace vsazovaných činidel a výkonu závodu. Vyuţívá se kontinuálního monitorování teploty, tlakové ztráty, emitovaných částic nebo jiných polutantŧ, proudu a napětí elektrostatických odlučovačŧ a prŧtoku kapaliny pračkou a pH. Jsou zapojena signální zařízení k indikaci provozních problémŧ 122 provozovatelé jsou proškolování a posuzuje se dodrţování provozních předpisŧ a vyuţívání popsaných pokročilých technik regulace úroveň dohledu se optimalizuje, aby se vyuţilo výhod uvedených výše a zachovávala se odpovědnost provozovatele vyuţívají se systémy jakosti a environmentálního řízení vyuţívají se systémy řádné údrţby. Rostoucí měrou se vyuţívá zaměstnancŧ určených k údrţbě, které tvoří část týmu provozujícího podniku a týmy pro údrţbu se doplňují 2.8.2 Současné emise a úrovně spotřeb Údaje o hlavních emisích a spotřebách HF, HCl, VOC, dioxinŧ, NOx a CO mohou být nalezeny v kapitolách ke specifickým kovŧm, ale dosahované emise u několika případŧ úpravárenských a odlučovacích zařízení jsou uvedeny dále v tabulce. Tabulka 2.10 Příklad současných emisí z některých aplikací snižování prachu (prach mg/Nm3) Technika Velikost částic Účinnost odlučování m % / 1 m Maximální teplota provozu o Rozmezí dosažených emisí mg/Nm 3 Poznámky C EO za horka 0,1 99 v závislosti na projektu 450 5 – 15 předúprava 50 1–5 opticky čisté Mokrý EO 0,01 99 80 Cyklon 10 40 1100 100 – 300 Tkaninový filtr Keramický filtr Mokrý skrubr 0,01 99,5 220 1–5 0,001 99,5 900 0,1 – 1 1–3 80 – 99 Vstup 1000 Výstup 800 4 – 50 123 4 nebo 5 zón obvykle se provádí předúprava EO se dvěma zónami v řadě. Hlavně vysráţení mlhy Hrubé částice Vyuţívaný jako pomocný pro další metody Dobrý výkon při vhodném typu prachu Velmi dobrý výkon při vhodném prachu Dobrý výkon při vhodném prachu Sníţení kyselých plynŧ Tab. 2.11: Příklad koncentrace hlavních složek ve vyčištěném plynu ze závodu výroby kyseliny sírové / tm 124, DFIU Cu 1999/ Substance Jednotky Naměřené hodnoty SOx (jako SO2) mg/Nm 3 100 – 1100 3 SO3 mg/Nm 20 – 40 3 NOx (jako NO2) mg/Nm 20 – 45 Chloridy (jako HCl) mg/Nm 3 2–7 3 Fluoridy (jako HF) mg/Nm 1–4 Cd mg/Nm 3 0,001 – 0,02 3 Hg mg/Nm 0,001 – 0,07 3 Tl mg/Nm 0,001 – 0,02 As mg/Nm 3 0,01 – 0,02 3 Se mg/Nm 0,01 – 0,02 3 Sb mg/Nm 0,01 – 0,5 Pb mg/Nm 3 0,01 – 0,5 Cu mg/Nm 3 0,01 – 0,5 PCDD / PCDF Ng TEQ/ m 3 0,001 – 0,01 Plyny ze záţehové pece a konvertoru Pierce a Smitha o objemu 290 000 Nm 3/hod, Vstup SO2 6 – 8,4 % nad 99,6 % konverze, při produkci 2000 t kyseliny / den Tab. 2.12 : Příklad výkonu některých stávajících závodů kyseliny sírové Metoda Vstup SO2 Dvoukontakt – 4 prostupy Jednokontaktní – Cs2O přidaný při posledním prostupu 5 3 Výstup SO2 mg/Nm 3 450 750 Jednokontaktní- Cs2O přidaný + kondenzátor WSA Dvoukontaktní – 5 prostupŧ 3 850 (300 ppm) 15 500 – 1000 Dvoukontaktní-5 prŧchodŧ, Cs2O přídavek katalyzátoru, vysoký obsah kyslíku ve vsázkovém plynu 14 285 (100 ppm) 2.8.3 Poznámky 99,5 % konverze 99 % konverze nízký / kolísavý vstup SO2 99 % konverze 99,8 % konverze, velmi vysoký konstantní vstup SO2 99,9 % konverze, velmi vysoký konstantní vstup SO2 Moţné techniky při určování BAT Tato část představuje několik technik pro předcházení nebo omezování emisí a odpadŧ, stejně jako techniky ke sniţování celkové spotřeby energie. Všechny jsou komerčně dostupné. Jsou uvedeny příklady, které představují techniky o vysokém plnění závazkŧ vŧči ţivotnímu prostředí. Techniky, které se uvádějí jako příklady, závisejí na informacích, které poskytl prŧmysl, Členské státy Evropského společenství a hodnocení Evropského Úřadu pro IPPC. 124 2.8.3.1 Obecné principy Zvláště dŧleţitá je volba a provedení vhodných úpravárenských technik. Existuje několik technik a ačkoliv se mŧţe zdát, ţe některé nabízejí vysoké výkony, lze se setkávat nicméně s problémy takových charakteristických rysŧ jako je sloţení a povaha plynŧ, zejména se uvaţuje o prachu a dalších sloţkách. Například je účinek tkaninových filtrŧ, které pouţívají moderní materiály povaţován za lepší pro ţivotní prostředí neţ jiné techniky pro odstraňování prachu, ačkoliv to nelze povaţovat za univerzálně aplikovatelné s ohledem na problémy lepkavosti a abrase některými druhy prachu. Tyto problémy jsou specifické pro individuální místa a materiály a provozovatel by měl vzít tyto faktory v úvahu při odborné instruktáţi projektu. Objem, tlak, teplota a obsah vlhkosti v plynu jsou dŧleţitými parametry a mají hlavní vliv na pouţité techniky, nebo jejich kombinaci. Zejména bude všemi těmito parametry ovlivňován rosný bod a jejich varianty během výrobního cyklu by se měly vzít v úvahu. Charakterizace povahy prachu nebo kouře je velmi dŧleţitá k tomu, aby se identifikovaly jakékoliv neobvyklé vlastnosti (hygroskopičnost, vznětlivost, lepkavost, abrasivita atd.) Velikost částice a tvar, schopnost smáčivosti a hustota materiálu, to jsou také faktory pro moţnou optimalizaci při volbě techniky. Koncentrace prachu a jeho variabilita by se měla rovněţ brát v úvahu při tvorbě spolehlivého velkého projektu. Tyto problémy se diskutují prŧběţně s ostatními v částech o moţných technikách pro 10 skupin kovŧ, pokud jsou relevantní varianty pro charakteristické rysy prachu . Mnoho provozovatelŧ uvádělo, ţe výkony se mohou časem zhoršit, protoţe se zařízení opotřebovává a je nutná údrţba. Moderní systémy by se měly pouţívat za kontinuálního monitorování výkonu při přímém měření emitovaných plynŧ ( např. prachu, CO, SO2). Alternativně se mohou monitorovat parametry rozhodující pro regulaci. Tyto systémy by se měly opatřit výstraţnou signalizací. 2.8.3.2 Odstraňování částic 2.8.3.2.1 Elektrostatické odlučovače Elektrostatické odlučovače, jsou moţnými technikami (které se berou v úvahu), pokud jsou pro danou aplikaci správně vyprojektovány, zkonstruovány a přizpŧsobeny velikostí /tm 75, Theodore 1994; tm 78 IEA 1997; tm 79, Soud 1995; tm 222, VDI 3678 1998/. Elektrostatické odlučovače za horka se pouţívají jako stupeň předčištění před odstraněním oxidu siřičitého. Mokré elektrostatické odlučovače se aplikují zejména u vlhkých plynŧ, jako například z granulačního zařízení, nebo při konečné úpravě. Pro tato pouţití se proto vyţadují rŧzné výkony a pŧsobení projektovaných parametrŧ, jako je velikost a počet polí a metoda čištění. Za dŧleţité se povaţují následující aspekty : vyuţití odpovídajícího počtu polí, počet závisí na obsahu zbytkového prachu, měrném odporu prachu a projektovaných kritériích, jako je např. rychlost a distribuce a provedení elektrod. Vyuţití čtyř nebo více polí se obvykle uvaţuje za finální stupeň úpravy 125 vyuţití konstrukčních materiálŧ, které jsou přiměřené pro materiál, se kterým se bude manipulovat. musí se uvaţovat o předběţném zatíţením, elektrických rázech a dodávkách střídavého proudu mokré elektrostatické odlučovače nebo pohyblivé elektrody EO se mohou pouţít pro těţký prach nebo vlhké plyny Tyto charakteristiky, uvedené elektrostatických odlučovačŧ. výše se mohou aplikovat pouze u nových úprava plynu, vyuţití dobrého oddělení proudu plynu a prachu, vyuţití elektrického oklepu, automatické mikroprocesorové regulace elektrického systému u kaţdého pole, to jsou také aspekty, které je moţno zařadit Tyto aspekty se mohou aplikovat na většinu stávajících zařízení 2.8.3.2.2 Tkaninové filtry nebo rukávové (pytlové) lapače Moţnými technikami jsou filtry, které jsou správně vyprojektovány, zkonstruovány a odpovídají velikostí dané aplikaci / tm 75, Theodore 1994; tm 79, Soud 1995; tm 221, VDI 3677 1997/. Je třeba sledovat následující charakteristiky : věnovat pozornost volbě filtračního materiálu a spolehlivosti montáţe a těsnícího systému. Měla by se praktikovat správná údrţba. Moderní filtrační materiály jsou obvykle silnější a mají delší ţivotnost. Ve většině případŧ jsou zvláštní náklady na moderní materiály větší neţ vykompenzované mimořádnou ţivotností . přídavek vápna nebo jiných reakčních činidel ( např. aktivního uhlí) pro zachycení plynných sloţek jako jsou SOx nebo pro odstranění dioxinŧ teplota procesu nad rosným bodem plynu. Teplotě odolné pytlové filtry a montáţní soustava se vyuţívají při vyšších provozních teplotách kontinuální monitorování prachu při vyuţití oklepu, optické, nebo triboelektrické zařízení pro detekci prachu při poruše pytlového filtru. Zařízení by mělo zareagovat, případně na systém čištění filtru tak, ţe by se identifikovaly individuální sekce, které obsahují špatný nebo poškozený vak. vyuţití chlazení plynu a předcházení jiskření, kde je to potřeba, cyklony jsou povaţovány za vhodné metody pro zadrţení jisker. Montují se mnohem modernější filtry s mnohonásobným počtem sekcí a poškozené úseky se mohou izolovat, pokud je třeba. k detekci ohně se mŧţe pouţít monitorování teploty a jiskření, mohou se zajistit soustavy inertních plynŧ nebo se do výstupního plynu mohou přidávat inertní materiály (např. vápno) tam, kde je nebezpečí vznícení Mŧţe se monitorovat tlaková ztráta, aby se reguloval mechanismus čištění Všechny tyto techniky jsou vhodné pro nová zařízení. Mohou se také aplikovat na stávající tkaninové filtry a mohou se rekonstruovat. Zejména těsnící systém rukávového filtru se mŧţe zdokonalit během roční periodické údrţby a pytlové lapače se mohou 126 zaměnit za modernější tkaniny během běţné náhrady pŧvodního vzoru a mohou se rovněţ sníţit budoucí náklady. 2.8.3.2.3 Keramické filtry Moţnými technikami jsou filtry, které jsou správně vyprojektované, konstruované a odpovídají velikostí pro danou aplikaci /tm 79, Soud 1995/ Mohou zahrnovat následující charakteristiky : zvláštní pozornost věnovat volbě a spolehlivosti pláště, montáţi a systému těsnění vyuţití teplotně odolného pláště a montáţních součástí kontinuální monitorování prachu, vyuţívající oklepy prachu, optická, nebo triboelektrická zařízení pro detekci poruchy filtru. Zařízení by mělo zareagovat na systém čištěnífiltru, pokud to lze tak, aby se mohly identifikovat individuální úseky, které obsahují špatné, nebo poškozené prvky zajištění úpravy plynu, kde je to nutné vyuţití monitorování tlakové ztráty a regulaci mechanismu čištění Všechny tyto techniky jsou vhodné pro nová zařízení. Lze je také aplikovat na existující keramické filtry a mohou být rekonstruovány. Zejména lze často zlepšovat těsnící systém během běţných period údrţby. 2.8.3.2.4 Mokré skrubry Moţnými technikami jsou skrubry správně projektované, konstruované a odpovídající velikostí pro danou aplikaci, kde povaha prachu nebo teplota plynu předem vylučuje pouţití jiných technik /tm 79, Soud 1995/, nebo kde je zejména vhodný prach pro odstraňování ve skrubrech. Jejich vyuţití mŧţe být vhodné také tam, kde plyny musí být odstraněny zároveň s prachem, nebo, kde tvoří část řetězce úpravárenských technik, například u odprašování, které je předřazeno závodu pro výrobu kyseliny sírové. Mělo by se počítat s dostatečnou dodávkou energie, aby se zajistilo smáčení a zachycení částic. Mokré skrubry by se měly připojit na systém monitorování tlakové ztráty, proudění kapaliny a (pokud mají být potlačeny kyselé plyny) i pH. Vyprané plyny by měly vystupovat přes odlučovač mlhy (demister). Tyto regulační rysy skrubrŧ se mohou také aplikovat na většinu stávajících zařízení. 2.8.3.2.5 Dospalovací hořáky a svíce Moţnými technikami jsou zařízení, která jsou správně vyprojektována, zkonstruována a mají odpovídající velikost pro danou aplikaci k odstraňování těkavých organických látek, dioxinŧ, organických nebo uhlíkatých částic nebo spalných plynŧ, jako je CO nebo vodík. Mělo by se případně vyuţít rekuperace tepla. Hlavními poţadavky při účinném spalování v dospalovacích hořácích jsou : 127 Doba zdrţení v dospalovací komoře nebo regenerativním systému musí být dostatečně dlouhá za přítomnosti dostatku kyslíku, aby se zajistilo dokonalé spalování. Bude se vyţadovat 99% účinnost destrukce a doba zdrţení 2 sek za odpovídající teploty závisí na tom, zda jsou přítomny chlorované sloučeniny. Niţší doba zdrţení a teploty mohou mít rovněţ za následek úplné rozrušení těkavých organických látek a dioxinŧ, ale to by se mělo prokázat na místní úrovni při reálných podmínkách provozu. Plyny by se měly rychle ochladit, tak, aby nedocházelo k novým syntézám dioxinŧ. Pro dostatek tepla je potřebná turbulence a přestup hmoty ve spalovacím prostoru, a prevence proti „studeným skvrnám“. Toho se obvykle dosahuje při pouţití hořákŧ, které vytvářejí zvířený spalovací plamen a pomocí propojení přepáţek ve spalovací komoře. Provozní teplota 200 – 400 oC nad teplotou samovznícení většiny stabilních látek, minimální provozní teploty jsou nad 850 oC. Tam, kde proud plynu obsahuje chlorované substance, se musí teploty zvýšit na 1100 – 1200 oC a vyţaduje se rychlé ochlazení spalin, aby se zabránilo nové tvorbě dioxinŧ. Katalytické jednotky se provozují při teplotách niţších a svíce vyţadují turbulenci, vzduch a vznětový zdroj. V případě potřeby lze přidávat dodatečné palivo. Hořáky by mít mikroprocesory řízenou regulaci poměru palivo/vzduch, aby se spalování optimalizovalo Výkon kombinovaného zařízení, provozní teplota a doba zdrţení by se měla odzkoušet, aby se prokázalo účinné rozrušení látek, přítomných v přiváděných plynech Tyto charakteristiky lze také aplikovat na většinu stávajících dospalovacích zařízení. Provozní teploty se mohou optimalizovat a je moţné, aby se vyuţilo obohacení kyslíkem, spíše neţ aby se zvyšovalo mnoţství vzduchu a prodluţovala se doba zdrţení plynu (menší objem plynu), nebo se zvyšovala provozní teplota /tm 217, VDI 2442 1987; tm 218, VDI 2443 1995; tm 220, VDI 3476 1990/. Tab.2.13: Přehled technik pro snížení prachu Typ Možné použití zařízení Tkaninov Většina s dobrým é filtry těsněním a moderními tkaninami Možné problémy Zalepování, oheň, těsnění Mokré EO* Zlepšený výkon u vlhkých plynŧ Přetrţení drátu a zkratování EO Většina s dobrým Výkyvy regulačním systémem podle částic, 128 Příslušné emise 1–5 mg/Nm3 Důvod volby Výkonné při vhodném prachu, pokud je dobrý monitoring, moţné vracet prach do procesu < 5 mg/Nm3 Výkonné pro vhodný opticky čisté prach, nízká tlaková ztráta, vznik výtokové tekutiny 5 – 10 Nízká tlaková ztráta, 3 mg/Nm spolehlivost, malá a distribucí plynu přetrţení (< 50- jako údrţba drátu, předčištění zkratování Mokré Vhodné jen pro Niţší výkon a < 20 mg/Nm3 Předčištění plynŧ pračky některý prach, při ucpávání před dalšími čištění spalin nebo metodami. plynŧ z výroby Odstranění kyselých kyseliny plynŧ a mlhy 3 Keramic Pochod o vyšší Křehkost, < 1 mg/Nm Musí být vhodný ké filtry teplotě zanášení a prach. Materiál a utěsnění opláštění vymezuje vyšší teplotu 3 Cyklony Předúprava Slabý výkon, < 50 mg/Nm Předčištění plynŧ omezená před dalšími účinnost při metodami jemných částicích Emise jako denní prŧměr postavený na kontinuálním monitorování během doby provozu Tab.2.14: Naměřené výkony zařízení na odstraňování prachu, kde se využívá různých odlučovacích technik při vhodném prachu Typ úpravy aplikace Tkaninový filtr 180 000-250 000 Nm3/h Tkaninový filtr 26 000 Nm3/hod stupňovitá pračka druhotné olovo, baterie PE recykl kadmiové baterie recyklace aglomerační závod na ferochrom Tkaninový filtr Cyklon + EO + mokrý EO Tkaninový filtr Dopalování, chladič a tkaninový filtr frakční destilace Zn Pb baterie v závodě Ausmelt výroba feroslitin Sekundární výroba Cu naměřené emise prachu (mg/Nm3) 0,7 – 3,4 (měsíční prŧměr) poznámky krátká rotační pec, Francie < 1 (měsíční prŧměr) <4 velmi abrasivní prach, poruchy předchozího tkaninového filtru 3 – 10 1–2 1–5 1–5 Naměřené hodnoty jsou uváděny jako číselný rozsah. Budou v prŧběhu doby kolísat v závislosti na podmínkách zařízení, jeho údrţby a procesu regulace úpravárenského závodu. Provoz procesního zdroje bude také ovlivňovat výkonnost při odstraňování prachu, protoţe je pravděpodobné, ţe nastanou změny teploty, objemu plynu a rovněţ i charakteristiky prachu během pochodu nebo vsázky. Dosaţitelné emise jsou tudíţ pouze základem, od kterého se mŧţe odvozovat aktuální výkon provozu a dosaţitelné související emise, diskutované v kapitolách ke specifickému kovu počítají s vhodností 129 prachu, který se vyskytuje a náklady a přínosy jednotlivých aplikací techniky. Dynamiku pochodu a další místně specifické problémy je třeba řešit na místní úrovni. 2.8.3.3 Systémy pro vypírání plynu Mělo by se především počítat s vyuţíváním preventivních a omezujících technik. Sníţit tyto plyny je často moţné za pouţití správné regulace pochodu, výběru surovin ( např, vyloučit organické kontaminanty), zařazením rekuperačních okruhŧ nebo vázáním látek na strusku nebo kamínek. Tvorbě těchto plynŧ mŧţe zabránit pouţívání hořákŧ o nízkých NOx a odstupňovaný spalovací vzduch pro pece a jiné spalovací závody. Udávají se hodnoty niţší neţ 100 mg/Nm3 NOx /tm 160, Winter Cu 1999/. 2.8.3.3.1 Mokré pračky Mokré skrubry (pračky), které jsou správně vyprojektované, zkonstruované a odpovídající velikosti pro danou aplikaci jsou moţnými technikami k odstraňování SO2 o nízkých koncentracích (méně neţ 2 %) a dalších kyselých plynŧ jako je HF a HCl, které se mohou tvořit /tm 79, Soud 1995/. Mokré pračky by měly být napojeny pokud moţno na systém monitorování tlakové ztráty, prŧtoku kapaliny a pH. Vyprané plyny by měly vystupovat ze skrubru do demisteru (odlučovače mlhy) Slabě kyselé tekutiny vznikající ve skrubrech by se měly případně vyuţívat. Tyto aspekty se mohou aplikovat na většinu stávajících vypíracích zařízení. 2.8.3.3.2 Suché nebo polosuché skrubry Skrubry, pouţívající správná reakční činidla, takové, které jsou správně vyprojektovány, zkonstruovány a odpovídají velikostí dané aplikaci jsou moţnými technikami pro odstraňování SO2 o nízkých koncentracích (méně neţ 2 %) a dalších kyselých plynŧ jako je HF a HCl, které mohou vznikat /tm 79, Soud 1995 ; tm 224 VDI 3927 1998/. Moţnými technikami jsou i suché skrubry, vyuţívající pro odstraňování organických látek jako jsou dioxiny, nebo k odstranění rtuti aktivní uhlík (aktivní uhlí). suché a polosuché skrubry by měly být spojeny s vhodným směšováním (plynu s činidlem) a reakčními komorami částice, tvořené v reakční komoře by se měly odstraňovat tkaninovými filtry, nebo elektrostatickými odlučovači částečně zreagované vypírací médium se mŧţe recyklovat (regenerovat) v reaktoru upotřebené vypírací medium by se mělo případně vyuţít v hlavním pochodu. např. oxid hlinitý a oxid zinečnatý se mohou vyuţívat v jejich relevantních procesech polosuché skrubry by měly být napojeny na demistery, pokud vzniká mlha. Tyto aspekty se mohou také aplikovat na většinu stávajících zařízení 130 2.8.3.4 Systémy rekuperace plynu Moţnými technikami pro odstraňování kolísajících koncentrací plynných slouţek jsou systémy, které jsou správně vyprojektovány, zkonstruovány a mají odpovídající velikost pro danou aplikaci. 2.8.3.5 Zachycování síry Mezi techniky, které jsou běţně odzkoušeny, patří výroba kyseliny sírové a absorpce oxidu siřičitého do studené proudící nebo do mořské vody, následováno vakuovým jímáním a rekuperací jako kapalný oxid siřičitý. Rekuperace jako SO2 závisí na jeho místním odbytišti. Závody na dvoukontaktní výrobu kyseliny sírové se provozují s vyšší účinností konverze neţ závody jednokontaktní výroby. Konverze ve dvoukontaktním zpŧsobu je sloţitá a drahá, ale vyuţívání jednokontaktního zpŧsobu s odsiřováním koncového plynu za produkce sádry k prodeji mŧţe umoţnit úspory energie a niţší tvorbu odpadu. Příkladem dobré současné praxe jsou následující zařízení Příklad 2.01 Proces WSA (wet gas sulphuric acid) pro výrobu kyseliny sírové z výstupních plynŧ o nízkém obsahu SO2 Popis : Proces se zvláště dobře hodí k výrobě kyseliny sírové z výstupních plynŧ o nízkém obsahu SO2. Při pochodu se katalyticky konvertuje aţ 99,3 % SO2 na SO3, který reaguje s vodou v plynu, čímţ vytváří plynnou kyselinu sírovou. Kyselina kondenzuje ve WSA kondenzátoru. S ohledem na úspory tepla a malou spotřebu vody, nevyţaduje se ţádné vedlejší (nezapočítané) spalování síry kvŧli nějaké určité koncentraci SO2 . Typické schema závodu WSA při praţení molybdenitu ukazuje dále uvedený obrázek. Legenda: Hot air= teplý vzduch; stack gas= plyn do komína; heat exchanger= výměník tepla; air= vzduch; WSA Condenser= kondenzátor závodu WSA; acid pump= čerpadlo kyseliny; acid cooler= chladič kyseliny; support fuel= dodávané palivo; SO2 converter= konvertor oxidu siřičitého; product acid= vyrobená kyselina Katalyzátorem, pouţívaným při WSA technologii je draslík a sodík podporovaný vanadem v 10 a 20 mm vylisovaných prstencích. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : konverze SO2 na kyselinu sírovou sniţuje emise SO2 a následný efekt kyselého deště. Provozní údaje : Běţné provozní údaje závodu s technologií WSA jsou uvedeny v následné tabulce . Prŧtok Teplota na vstupu Teplota na výstupu Voda na vstupu Vstupní kyslík Jednotky Nm3 /hod o C o C % obj. % obj. aglomerace olova 100 000 30 – 35 105 5,5 14,2 131 Obsah SO2 Konverze SO3 v čistém plynu Produkt H2SO4 Teplota produktu Výroba kyseliny Spotřeba energie elektřiny a paliva Spotřeba chladící vody % obj. % mg/Nm3 % váh. o C t/den kW 2,0 – 3,5 > 99 < 28 > 97,5 21 cca 290 850 (při 2,7 % SO2) Gcal / hod / t kyseliny 0,25 (Δ T = 5 oC) Přenos vlivŧ z prostředí do prostředí : Pochod WSA sám o sobě nevytváří nějaké odpadní produkty (vyjma opotřebovaného katalyzátoru) nebo odpadní vody a nevyuţívá ţádná absorbční činidla nebo jiné chemikálie. Pokud se technologie WSA pouţívá v závodě pro konverzi SO2 na kyselinu sírovou z praţení molybdenitu, musí se odcházející plyn před vypuštěním vyčistit. Čištění se mŧţe provádět za pouţití mokrých elektrostatických odlučovačŧ (EO), nebo mokrých skrubrŧ, kde se jako odpad z pochodu tvoří prach, resp. kaly. Ekonomika : není k dispozici Pouţitelnost : WSA pochod se dá aplikovat na všechny nové i stávající závody, zejména u zpracování molybdenitu a praţencŧ olova, kde je obsah SO2 niţší neţ 5-6 %. Odkaz na literaturu : /tm 165, Bendixen, Haldor Topsoe, 1996; tm 166 Bendixen, Haldor, Topsoe, 1996 ; tm 167, Bendixen, Haldor Topsoe, 1997; tm 205, Sadaci 1999/. Příklad 2.02 Závod na výrobu kyseliny sírové provozovaný za podmínek kolísání plynu Popis : Úsek čištění plynu a vypírání. Dvoukontaktní zpŧsob výroby kyseliny sírové, 4 aţ 5 prostupŧ, moderní katalyzátor. Slabá kyselina k neutralizaci cca 12 – 15 m3/hod při 5 % H2SO4, rovněţ i tepelný rozklad kyselých výpustí s vyšší (cca 50%) koncentrací kyseliny. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : vysoký podíl konverze SO2. V současných zařízeních se dosahuje více neţ 99,6 %. Provozní údaje : složka objem výstupního plynu SOx SO3 NOx (jako NO2) chloridy (jako HCl) fluoridy (jako HF) prŧměr-zbytkový prach rozmezí- zbytkový prach rozmezí sloţek jednotky Nm /hod mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 3 132 naměřené hodnoty 320 000 100 – 1100 20 – 40 20 – 45 2–7 1–4 <2 1–7 Cd Hg Tl As Se Sb Pb Cu PCDD/PCDF mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 mg/Nm3 ng ITE/ Nm3 < 0,01 – 0,02 < 0,01 – 0,07 < 0,01 – 0,02 < 0,01 – 0,1 < 0,01 – 0,02 < 0,01 – 0,03 < 0,01 – 0,15 < 0,01 – 0,09 0,001 – 0,01 Přenos vlivŧ prostředím: positivní účinek – sníţení hlavních emisí SO2 konverzí na kyselinu sírovou, rekuperace tepla z plynŧ a tepla uvolněného během konverze. Ekonomika : Viz příloha o nákladech Pouţitelnost : Výstupní plyny z primárního tavení ( koncentrace SO2 > 6 %; je moţné spojení s výstupními plyny ze sekundárního tavení). Tyto aspekty se mohou aplikovat rovněţ na většinu stávajících zařízení Příklady závodŧ : Německo Odkaz na literaturu : /tm 124, DFIU Cu 1999/ Příklad 2.03 Moderní závod na výrobu kyseliny sírové provozovaný za ideálních podmínek Popis: Dvoukontaktní výrobní závod kyseliny sírové, 4 prostupy se střední absorpcí po 3.prostupu, moderní katalyzátor projektovaný fy Monsato, systém rekuperace tepla (pára) po 1. prostupu zpracovávající výstupní plyn ze (záţehového tavení)při pochodu Outokumpu (tavení výbojem) a konvertorové pece o 30 – 40 % SO2. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí – maximální konverze SO2 Provozní údaje : zředění na 14 % SO2 na vstupu do sušících věţí, prŧměrný roční prosaz 171 300 Nm3/hod. Současné zařízení dosahuje aţ 99,9 % konverze. Cca 150 mg/Nm3 SO2 v koncovém plynu jako roční prŧměr. Závod spoléhá na vysokou konstantní koncentraci vstupního SO2 a vyuţívá cesiem obohaceného katalyzátoru. Přenosy prostředím : pozitivní efekt – sníţení hlavních emisí SO2. Ekonomika : není k dispozici Pouţitelnost : Specifický případ při ideálních podmínkách pro vstupní plyn. Příklady závodŧ : USA Odkaz na literaturu : tm 140, Finland Cu 1998/ Emise SO2 ze závodŧ kyseliny sírové jsou úměrné obsahu SO2 ve vstupním plynu a podílu konverze. Při 99,8 % konverzi vstupního plynu, který obsahuje 15 % SO2, dochází k emisím cca 900 mg/Nm3 SO2. Tyto pochody proto vyuţívají vysoké komíny, aby se napomáhalo rozptýlení plynŧ, výška komínŧ se bere také v úvahu pravděpodobně i emise během najetí a tam, kde se nedosahuje plné účinnosti pak odstavení závodu. 133 Do těchto problémŧ zasahují lokální, místně specifické faktory. Vyuţití svíčkových filtrŧ před konečným vypuštěním do komína, je moţnou technikou, pokud se tvoří mlha. Při dalším odstraňování SO2 před vypuštěním koncového plynu by se mělo vyuţívat mokrých nebo polosuchých skrubrŧ, pokud se mají plnit poţadavky ochrany ţivotního prostředí. 2.8.3.6 Dioxiny Tento problém je probírán pod odpovídajícím záhlavím jiţ uvedeným v dřívější sekci o moţných technikách aplikace. Techniky, které jsou v této části probírány jsou všechny, o nichţ se uvaţuje jako o moţných BAT v závislosti na zdroji materiálu a potenciální moţnosti nových syntéz. 2.8.3.7 Odstraňování dalších nečistot Tento problém se popisuje pod relevantním záhlavím výše uvedené sekce o aplikaci technik. Diskutované techniky se budou aplikovat ve specifických oblastech. Další diskuse se objevuje u odpovídajících kapitol, které se týkají daných kovŧ. 2.8.3.8 Vyuţití kyslíku v systémech spalování To je moţná technika a mŧţe se aplikovat na většinu pouţívaných spalovacích a pyrometalurgických pochodŧ /tm 125, ETSU 1994/. Vyuţití kyslíku mŧţe znamenat přínosy jak finanční, tak s ohledem na ţivotní prostředí za předpokladu, ţe závod mŧţe pojmout toky mimořádného tepla. Je moţné, ţe při obohacování kyslíkem mohou vznikat vyšší koncentrace NOx, ale s tím spojené sníţení objemu plynŧ obvykle znamená, ţe se omezí i hmotnost. Další diskuse se objeví u kapitol pro příslušné kovy. 2.8.3.9 Techniky pro regulaci procesŧ v odlučovacím a úpravárenském zařízení Techniky uváděné pod tímto záhlavím se mohou snadno aplikovat na stávající pochody. Existuje určitý počet případŧ ( např. vysoké pece), kde je potřebné zabudovat a vyuţívat moderních regulačních procesŧ. K identifikaci relevantních parametrŧ pro regulaci a systémŧ je potřeba udělat více práce. 2.9 2.9.1 ÚPRAVY VYPOŠTĚNÍ ODPADNÍ VODY A ZNOVUVYUŢITÍ VODY Hlavní zdroje vznikající odpadní kapaliny Tento úsek uvádí přehled vzniku výtokových kapalin v běţném procesu. Probírají se zpŧsoby omezení objemu odpadní vody, recyklace vody v praxi a úprava výtoku v místní nebo centrální úpravně odpadních vod, aby se umoţnilo pochopit některé pojmy, které mohou přecházet od jedné skupin kovŧ k dalším, (mohou se tedy zobecnit) /tm 28, WRC 1993/. Výroba neţelezných kovŧ pyrometalurgickými i hydrometalurgickými metodami je spojena s tvorbou rozličných výpustí odpadních kapalin. Hlavní zdroje nejdŧleţitějších odpadních tokŧ lze klasifikovat, jak ukazuje následující tabulka. 134 Obr.2.38 : Klasifikace odpadních výtoků Výrobní pochod Mokré čištění výstupního plynu Granulace strusky Chladící voda Povrchové odtoky (surface run-off) Hydrometalurgie Voda z jiných pochodŧ Rozličné zdroje (např. sanitární (splašková) voda) Výše uvedené toky odpadních vod mohou být kontaminovány sloučeninami kovŧ z výrobních pochodŧ a mohou mít velký dopad na ţivotní prostředí. Rovněţ i nízké koncentrace některých kovŧ, jako je rtuť a kadmium jsou velmi toxické. To lze dokumentovat i na skutečnosti, ţe rtuť a kadmium jsou zařazeny v čele seznamu předních nebezpečných látek koncipovaném na Konferenci o Severním moři v roce 1984, kde se navrhovalo sníţit emise do Severního moře o 50 %. Toxický účinek některých sloučenin kovŧ je také zpŧsoben skutečností, ţe za příznivých chemických podmínek mohou kovy snadno vstupovat do přirozených vodních tokŧ, jako rozpustné látky a být rychle nevratně vstřebány do potravního řetězce /tm 169, J.H. Clark 1995/. Tato první část předkládá přehled rŧzných zdrojŧ výpustí, které lze nalézt u výrobních závodŧ neţelezných kovŧ. Druhá část sekce uvádí techniky, které se běţně pouţívají při úpravě kontaminovaných proudŧ odpadní vody. 2.9.1.1 Výtoky z čištění výstupního plynu Zařízení pro mokrý zpŧsob regulace znečišťujících látek do ovzduší je postupně nahrazován technikami suchého čištění. Techniky suchých metod, jako jsou rukávové filtry mají výhodu v tom, ţe se nemusí upravovat ţádný kal ani odpadní voda a zachycený prach se mŧţe často recyklovat přímo v hlavním pochodu, proto jsou přestupy účinkŧ metody z prostředí do prostředí ve srovnání s mokrými systémy níţší. Existují určité případy, kdy je třeba aplikovat techniky mokrého čištění, např. mokré skrubry, nebo mokré elektrostatické odlučovače. Jsou pouţívány specielně, tak, kde jiné systémy nejsou vhodné, existuje riziko exploze nebo vzplanutí z hořlavých částic a kdyţ se musí plynné částice (např. oxid siřičitý nebo sírový), stejně jako tuhé částice z proudu výstupního plynu odstranit. Mokré elektrostatické odlučovače jsou nutné, kdyţ se musí čistit vlhké nasycené plyny, s vysokým obsahem tuhých znečišťujících látek. Například, během primární výroby Zn a Cu, je odpadní plyn z procesu, který obsahuje prach a oxid siřičitý, čištěn za pouţití skrubru a mokrého elektrostatického odlučovače. Mokré odlučovače se také pouţívají k zachycování mlhy dehtu v odpadních plynech z pece na vypalování elektrod. V mokrých skrubrech zpŧsobuje zrychlení a zpomalení proudu plynu a rozstřikovaná vypírací kapalina turbulenci plynu, prachu a kapek kapaliny. Částice 135 prachu se velmi rychle smáčejí a zrychlují se chemické reakce. Následující sběrač odlučuje kapky kapaliny a namočený prach z proudu plynu (páry plynu). Kontaminovaná odpadní voda se potom mŧţe odstranit pro další úpravu. Pokud nedošlo ve vypírací kapalině k ţádnému obohacení o rozpustné sloţky, je moţné odstranit suspendované částice v usazovací nádrţi a vodu znovu vyuţít. V některých případech se však musí provést vysráţení rozpustných sloţek, aby se vypírací kapalina mohla vyuţít znovu. Kapalný výtok obvykle vyţaduje další úpravu, například neutralizací a / nebo sedimentací, aby se oddělila pevná a kapalná fáze. Někdy se pouţívá specifických úpravárenských metod, jakou je pouţití iontoměničŧ, aby se z výpustě skrubru získalo rhenium, které se produkuje při čištění výstupního plynu z praţence molybdenitu. Tohoto pochodu se pouţívá jak pro odstraňování sloučenin kovŧ z odpadní vody, tak slouţí jako nejdŧleţitější zdroj výroby kovového rhenia Upravená kapalina se běţně mŧţe vracet zpět do systému mokrého čištění, ale na výpusti se kontroluje sloţení kapaliny. Slabá kyselina z těchto pochodŧ se mŧţe také pouţít znovu v dalších pochodech, pokud se v místě závodu provozují. Bylo uvedeno, ţe v několika případech obsahovala provozní voda ze systému mokrého skrubru při tavící peci kyanidy, které se vytvořily reakcí uhlíku s atmosférickým dusíkem. Hladina kyanidŧ se mŧţe omezit pouţitím vypírací vody pro granulaci strusky, coţ vede k odpaření a oxidaci většiny kyanidŧ. Další hlavní zdroj výtokŧ vzniká při odstraňování rtuti z některých výstupních plynŧ z praţení. Etapa odstranění rtuti zahrnuje nádrţ, kde rozhraní fází kapalina-plyn se dostává do styku s roztokem chloridu rtuťnatého (HgCl2). Ten reaguje s kovovou rtutí z plynu za tvorby pevného kalomelu Hg2Cl2.Vysráţený kal se odstraní a oxiduje se chlorem za tvorby vypíracího roztoku HgCl2 . Něco z kalu se odvodní v kalolisech a prodává se jako kalomel, za účelem rekuperace rtuti, nebo se zneškodňuje jako zvláštní odpad. Výtoky z pochodu se předem upravují, aby se odstranila rtuť reakcí se zinkovým prachem, nebo vysráţením jako sirník rtuťnatý HgS, před zpracováním v koncové úpravně odpadní vody. 2.9.1.2 Výtok z granulace strusky a výroby zrna kovu a rozdruţování kalŧ Během výroby neţelezných kovŧ se struska a vyráběný kov odpichují z pecí. Tavenina kovu a struska se mohou granulovat odděleně odléváním do vody za pouţití vysokotlakého rozstřiku vody nebo jiných skrápěcích systémŧ, kdy se tvoří částice o stejné velikosti. Granulovaný kov se potom mŧţe prodat jako kovové granalie. Granulovaná struska se mŧţe pouţít k dalším účelŧm. Typický stupeň granulace ukazuje další obrázek. Obr. 2.39 : Granulace roztaveného kovu /tm 152, Schei, Tuset, Tveit, 1998/ Legenda: liquid metal= tekutý kov (tavenina); water outlet=výtok vody; water inlet= přítok vody; drying= sušení; sieving= prosévání; storage bins=skladovací zásobník 136 Kapalná výpusť, která vzniká ze stupně granulace se obvykle v uzavřeném okruhu recykluje. Aby se předešlo nánosŧm suspendovaných látek a sloučenin kovu, musí se kal z vodního okruhu kontinuálně odstraňovat. Kal z výtoku se mŧţe odesílat do centrální úpravny odpadní vody, nebo se mŧţe zpracovávat odděleně. Odloučení zahuštěných odkalŧ (stěrŧ a plovoucích látek) se pouţívá rovněţ k odloučení slabých kontaminantŧ kovŧ a sloučenin, například k odloučení plastických sloučenin po šrédrování. Výtoky kapaliny, která vzniká se obvykle recyklují a flotující látky se odstraňují. Aby se předcházelo nánosŧm suspendovaných látek a kovŧ, musí se úsady kontinuálně z vodního okruhu odstraňovat. Usazeniny nebo výpustě se obvykle odesílají do centrální úpravny odpadních vod. 2.9.1.3 Chladící voda Chladící vody se pouţívá v prŧmyslu výroby kovŧ ve značné míře k rŧzným chladícím účelŧm. Mŧţeme je rozdělit na nepřímé chladící vody a na vody k přímému chlazení. nepřímá chladící voda se pouţívá pro chlazení pecí, jejich vík, odlévacích strojŧ atd. V závislosti na umístění v továrně se mŧţe chlazení dosáhnout samostatným prŧchozím systémem nebo recirkulační soustavou s odpařováním v chladících věţích. Voda ze samostatného okruhu se běţně vrací zpět do přírodního zdroje, například řeky, nebo rybníka k chlazení.V tomto případě by se mělo dohlíţet na zvýšenou teplotu, předtím neţ se voda vypustí do přírodního vodního tělesa. Voda z nepřímého chlazení se mŧţe také vracet zpět přes chladící věţe přímé chlazení se pouţívá během některých pochodŧ odlévání. Tato chladící voda je běţně kontaminována kovy a suspendovanými látkami a často vzniká ve velkém mnoţství. Vzhledem ke specifickým matricím a aby se zabránilo zřeďování, měla by se voda z přímého chlazení především upravovat odděleně od ostatních odpadních vod Aby se minimalizoval dopad chlazení na ţivotní prostředí jako celek, mělo by se vyuţívat referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technikách pro chladící systémy. 2.9.1.4 Splašková povrchová voda Odtok povrchové odpadní vody vzniká při kontaminaci dešťové vody, která se zachycuje ze střech budov a komunikačních ploch u výrobního zařízení. Kontaminace dešťové vody nastává, kdyţ se takové materiály jako prach s obsahem kovŧ ze skládek, povrchu skladovacích prostor atd. nebo zaolejovaného povrchu spláchnou do odvodňovacího systému. Kontaminaci povrchové vody lze předejít nebo ji minimalizovat vyuţitím správného provozování úloţiště surovin, stejně jako správnou údrţbou a čištěním celého výrobního závodu. Povrchové splašky se mohou zachycovat odděleně. Po etapě sedimentace, nebo chemické úpravě se mohou vyuţít ve výrobním procesu znovu, k jiným účelŧm, například jako chladící vody nebo rozstřikové vody k předcházení tvorby prachu. 137 2.9.1.5 Odpadní vody z hydrometalurgického pochodu Hlavní vypouštěné kapaliny, které vznikají při hydrometalurgické výrobě neţelezných kovŧ jsou zařazeny do seznamu v dále uvedené tabulce. Tab. 2.15 : Potenciální zdroje kapalných výpustí z elektrolytické výroby provozní jednotka čištění praţných plynŧ pochod /zdroj louţení hlavní proces včetně mokrého čištění plynu obecné operace rafinace elektrolýza mokrý zpŧsob čištění plynŧ z praţení čištění elektrolyzéru, anod a katod, vyčerpaný elektrolyt, vypuštění elektrolytu použité metody pro výtoky odpadních tekutin úpravna odpadní vody sráţením, někdy s odstraňováním TK při vyuţití iontoměničŧ návrat do pochodu louţení návrat do procesu louţení nebo k dalšímu procesnímu kroku návrat do louţení po úpravě zpět do elektrolyzéru Hydrometalurgické procesy výroby začínají obvykle pochodem louţení. Během louţení se z horniny uvolní poţadovaný kov a další prvky a přejdou do roztoku. Běţná louţící činidla a reakce jsou znázorněny dále /tm 107, Ullmanovi 1996/ voda pro sloučeniny ve vodě rozpustné (síran měďnatý); kyselina sírová, chlorovodíková a dusičná nebo hydroxid sodný pro oxidy kovŧ; kompexotvorná činidla, např. kyanid (Au, Ag) nebo čpavek (horniny Cu a Ni); redukce nebo oxidace minerálu vhodným plynem, například MnO2 s SO2 a niklový kamínek s chlorem; acidobazické reakce, například rekuperace W z wolframového komplexu při vysokém pH Aby se zvýšilo mnoţství poţadovaného kovu v louţící kapalině, musí se pouţít několik technik hydrometalurgického čištění (rafinace a obohacování). Konečný kov se mŧţe získat z rafinačního roztoku pouţitím rozličných technik, jako je cementace, reakce s plyny, selektivní sráţení, pomocí iontoměničŧ, extrakce rozpouštědlem, krystalizace, zakoncentrování odparem nebo elektrolýzou. K zajištění správné bilance u některých z těchto pochodŧ je běţně nutné stále odstraňovat část tekutiny. Například během výroby Zn se musí odpouštět elektrolyt, aby se regulovaly nánosy hořčíku, které mohou mít neţádoucí účinky na pochod v komorách elektrolyzéru. Proudění celami elektrolyzéru patří ke stejnému uzavřenému vodnímu okruhu jako louţení a stupeň rafinace; kyselina sírová, která se vytvoří během elektrolýzy se odvádí do procesu louţení a zbývající kapalina se čistí a odvádí k elektrolýze. Výtok, který se vypouští z okruhu elektrolýza-louţení-čištění je silně kyselý a obsahuje vysokou koncentraci Zn a suspendovaných částic. Vypouštěný objem značně závisí na sloţení zinkových koncentrátŧ, které se při praţení pouţívají. 138 Sloţky, které mají tendenci vytvářet v okruhu inkrustace (tj. nejsou odstraněny z roztoku dostatečně), zejména hořčík budou určovat vypouštěný proud. Mnohá zařízení jiţ vykázala, ţe vzniklé výtokové tekutiny, jako vypouštěný elektrolyt, se mohou recyklovat při pochodu louţení v závislosti na přítomných kontaminantech. Výtok elektrolytu se mŧţe recyklovat také při elektrolýze po odstranění kontaminujících sloţek, nebo málo hodnotných prvkŧ. 2.9.1.6 Další vody z procesu Existuje málo přímých výpustí, se kterými je moţno se během výroby neţelezných kovŧ setkat a které by jiţ nebyly zmíněny. Nejdŧleţitější jsou kapaliny produkované během Bayerova pochodu výroby oxidu hlinitého a kyselé odpadní vody vznikající během zpracování olověných baterií, nebo zpracování ušlechtilých kovŧ, slabá kyselina sírová z výroby kyseliny sírové a odpadní vody z rafinace germania, galia atd. Tyto odpadní vody jsou podrobněji probrány v kapitolách o specifickém kovu, ale pouţívané operace umoţňují někdy recyklaci kapaliny zpět do procesu nebo vyuţití koncentrace kyseliny v jiných pochodech. Zdrojem provozních vod jsou také mořící operace a následující příklady ukazují, jak se mŧţe vyuţít bezkyselinového moření a jak se mohou dopady moření kyselinou minimalizovat. a) bezkyselinové moření Tento pochod se provádí v izolovaném okruhu. Drát se mŧţe mořit v plynulém systému, který je tvořen horizontálně rozdělenou ocelovou trubkou. Pouţívá se 2,5 – 3,5 % vodného roztoku isopropylalkoholu. U mědi je proces konverze okují oxidu měďného na páru za tvorby mědi znám jako Burnsŧv pochod /tm 92, Copper Expert Group 1998/. Isopropyl alkohol se z vyčerpaného roztoku rekuperuje a znovu se vyuţívá a získají se kaly s obsahem kovu. Voda ze stupně rekuperace isopropylalkoholu se obvykle posílá do úpravny odpadní vody. b) moření kyselinou Při moření kyselinou se vyuţívá systém členěný horizontálně /tm 92, Copper Expert Group 1998/. V prvním stupni se materiál moří zředěnou kyselinou sírovou ; potom se zbytková kyselina v několika stupních vymyje z kovového povrchu ostřikováním vodou, pak následuje sušení za pouţití stlačeného vzduchu. Moření povrchu se obvykle provádí s kyselinou sírovou, ale u některých slitin a kovŧ jako je Ti se pouţívá někdy při kontinuální výrobě, nebo automatických systémech směsi kyseliny dusičné a sírové. Plyn se čistí, aby se získala, nebo se odstranily dýmy kyseliny dusičné, kyselina se čas od času vyměňuje. Vyuţitá kyselina se posílá do úpravny a k rekuperaci obsaţeného kovu. Mořící systémy jsou odvětrávány, aby se ochránil obsluhující personál. Výrobky se oplachují a oplachová voda se posílá do úpravny, pokud to je moţné, tak se kaly recyklují. Při odmašťování povrchu válcovaných výrobkŧ se pouţívají detergenty s obsahem vody. 139 Pouţitá voda se čistí ultrafiltrací. Pokud se při odmašťování povrchu pouţívají organická rozpouštědla, aplikuje se systém odmašťování parou. V tomto případě mohou být v jakémkoliv kalu, který se vytvoří v úpravně odpadní vody, přítomny chlorované uhlovodíky. Alternativního pochodu se vyuţívá při určité výrobě měděného drátu. Po částečném ochlazení v dlouhé trubici naplněné vodou, se drát tvaruje do spirál odpovídajících prŧměru cívky. Tyto spirály se roztahují na válcovacím stole, kde je teplota sníţena na 20 o C pomocí rozstřikovačŧ vody. Dopravníky litiny odolné vŧči kyselině přenášejí tyto spirály do mořících nádrţí, kde se drát moří roztokem 20 % kyseliny sírové. Systém moření kyselinou zajišťuje úplné odstranění veškerých oxidŧ utvořených na povrchu drátu. Smyčky se potom vypírají oplachovou vodou a nakonec chrání roztokem vosku. K rekuperaci kovu, který je rozpuštěn mořící kyselinou se mŧţe pouţít elektrolýzy.. Vodný roztok lze zpracovat pomocí iontoměničŧ. 2.9.1.7 Rozličné zdroje Do výroby neţelezných kovŧ je v prŧmyslovém závodě začleněn velký počet dalších zdrojŧ. Příkladem jsou kapalné výtoky z čistících stanic nákladních vozŧ dodávajících surovinu; těsnící voda z čerpadel, hlavních pochodŧ, včetně čištění zařízení, podlaţí atd. Tyto kapalné výtoky se běţně zachycují a upravují. Voda z hygienických systémŧ se vypouští běţně do systému veřejné kanalizace. 2.9.2 Aplikované úpravárenské techniky Aplikované metody úpravy, které byly probírány v této části jsou také technikami, o kterých se uvaţuje jako o moţných BAT. V případě opatření pro úpravu odpadní vody a čistíren je velmi těţké v této části dokumentu definovat úroveň, kterou lze zařadit pod BAT. Metody úpravy a následně dosaţitelné úrovně emisí jsou velice závislé na specifickém pochodu a daných kovech /tm 211, Noyes 1993/. Vzhledem k tomuto problému budou v této části techniky pouze popsány všeobecně z hlediska jejich výhod a nevýhod. Podrobnější informace zejména o dosaţitelných hodnotách emisí budou uvedeny ve specifických kapitolách u rŧzných neţelezných kovŧ. 2.9.2.1 Opatření zařazená do procesu Techniky a metody pro znovuvyuţití vody se jiţ v prŧmyslu neţelezných kovŧ úspěšně vyuţívají, aby se minimalizovalo mnoţství kapalných výtokŧ, které musí být vypouštěny jako odpadní voda. Sníţení odpadní vody je někdy také ekonomicky příznivé, protoţe, kdyţ se sníţí mnoţství vypouštěné odpadní vody, je zmenšeno i mnoţství čerstvé vody, které se musí odebírat z vodného prostředí. To má rovněţ příznivý vliv na problémy přenosu z prostředí do prostředí. Následující tabulka ukazuje příklad několika neţelezných kovŧ, etapy procesu, při kterých jsou jiţ výtoky kapalin do značné míry recyklovány a znovu vyuţívány. 140 Tab.2.16 : Přehled recyklace a znovuvyužití Recyklace a / nebo znovuvyužití vypouštěných kapalin v průmyslu neželezných kovů Zdroj Výrobní pochod Primární Sekundár Primární Sekundár Primární Feroslit Cu Cu Pb Pb Zn Granulace * * * * * strusky Mokrá metoda * * * * * * regulace znečištění ovzduší Výtok z vypírání * * * praţných plynŧ Chladící voda * * * * * * Voda z oplachu * * * n.r. anod a katod Vyuţitý * * * n.r. elektrolyt Rozbíjení baterií * Třídění baterií * Odsíření Pb * pasty Techniky recyklace a znovuvyuţití jsou opatření zaintegrovaná do procesu. Recyklace zahrnuje recirkulaci kapaliny do procesu, ve kterém vznikla. Znovuvyuţití odpadní vody znamená recirkulaci jediného zdroje vody k dalším účelŧm, např. splašková voda dešťová se mŧţe vyuţít jako voda chladící. Recyklační systém potřebuje běţně základní úpravárenskou techniku nebo přibliţně 10 % odpouštění cirkulující kapaliny, aby se předešlo v recirkulační soustavě nánosŧm usazenin suspendovaných látek, kovŧ a solí. Například chladící voda se běţně recykluje a opouští recirkulační systém dle následujícího znázornění. Musí se počítat se vstupem biocidŧ. Obr. 2.40: Příklad recirkulačního systému při chlazení vodou Legenda: process systém (furnace cooling) = Systém postupu chlazení pece ; return= návrat; supply= dodávka; cooling tower= chladící věž ; sump=jímka; evaporative losses= ztráty odparem; water make up= přídavná voda (při úpravě); biocide treatment=úprava biocidy ; Pokud jsou k dispozici velké objemy vody, např. je-li místo výroby na pobřeţí, mŧţe se pouţít prŧtočný chladící vodní systém za předpokladu, ţe je dopad na ţivotní prostředí zanedbatelný. Nicméně musí se brát v úvahu účinky na mořské prostředí v oblasti nasávání do prŧtočného chladícího systému vody. Záleţitost tohoto přístupu musí být prověřena od místa k místu podle bilance nákladŧ na energii pro čerpací a chladící systémy. 141 Minimalizace odpadní vody se mŧţe rovněţ podpořit dobrým hospodařením s vodou, pro které mŧţe být výhodou program vodního hospodářství. 2.9.2.2. Koncové techniky čištění Jakékoliv nerecyklovatelné nebo znovu nevyuţitelné mnoţství vody se musí zpracovat, aby se na minimum sníţila koncentrace znečišťujících látek, jakými jsou těţké kovy, kyselé látky a pevné částice vypouštěné do vodního prostředí. Ke sníţení koncentrace znečišťujících látek ve vodě se mohou pouţít techniky koncových úprav, např. vysráţení chemickou cestou, sedimentace nebo flotace a filtrace. Tyto techniky se běţně společně pouţívají v koncové nebo centrální úpravně odpadní vody v daném místě, ale mohou se přijmout i předběţná opatření, kdy se kovy vysráţí předtím, neţ je provozní voda smísena s ostatními výtokovými kapalinami. 2.9.2.2.1 Chemické sráţení Chemického vysráţení se pouţívá především, aby se z vytékající kapaliny odstranily ionty rozpustných sloučenin kovŧ. Rozpustné kovy se mohou vysráţet z odpadní vody úpravou hodnoty pH. Reagenční činidlo, jako je vápno, hydroxid sodný, sirník sodný nebo kombinace činidel se přidává do odpouštěné kapaliny a tvoří se nerozpustné sloučeniny s kovem ve formě sraţeniny. Tyto nerozpustné sloučeniny se potom mohou z vody odstranit filtrací a sedimentací. Často se vyuţívá přídavku koagulantŧ nebo flokulantŧ, který napomáhá tvorbě velkých vloček, které se mohou oddělit mnohem snadněji a tím se zlepšuje výkonnost systému. Sráţení se obvykle pouţívá k odstraňování těţkých kovŧ jako je ţelezo, olovo, zinek, chrom, mangan, molybden atd. z proudu odpadní vody. Hydroxidy těţkých kovŧ jsou obvykle nerozpustné, takţe se pro jejich vysráţení obvykle pouţívá vápno. Podobně sirníky kovŧ jsou rovněţ nerozpustné a v alkalickém prostředí se vyuţívá sirník sodný, kyselý sirník sodný a trimerkapto-sulfo-triazin. Po vysráţení se mŧţe přidat síran ţelezitý, aby se odstranil nadbytek sirníku. Vysráţení jako sirníky mŧţe zpŧsobit mnohem niţší koncentrace určitých kovŧ v čištěném výtoku, které závisejí na hodnotě pH a teplotě. V některých případech se mŧţe provést vysráţení směsi kovŧ ve dvou etapách; nejdříve s provede vysráţení hydroxidem a pak se sirníkem /tm 171, Steil and Hahre 1999/. Aby se účinnost odstranění kovŧ maximalizovala, musí pochod probíhat při rŧzných hodnotách pH s rŧznými činidly. Volba reakčního činidla a hodnoty pH je hlavním opatřením pro vysráţení těţkých kovŧ. Rozpustnost se také ovlivňuje teplotou, coţ by se mělo brát v úvahu. Jiným dŧleţitým faktorem je valence (mocenství) kovu ve vodě. Např. Cr, jehoţ šestimocná forma, chroman je mnohem rozpustnější neţ forma trojmocná. V tomto případě se chroman musí redukovat, obvykle s oxidem siřičitým při nízkém pH, aby se chrom při procesu sráţení odstranil. Konečným aspektem je moţná tvorba iontových komplexŧ, které jsou obvykle rozpustnější. To je obvyklé, kdyţ se jedná o odpadní vodu, která obsahuje čpavek, chloridy, fluoridy nebo kyanidy zároveň s těţkými kovy /tm 149, kemmer 1987/. 142 V mnoha závodech, kde se těţké kovy odstraňují je jedním problémem při dosahování poţadovaných limitŧ na výtoku, koloidní stav vysráţených látek. Ten mŧţe být zpŧsoben nevhodnou neutralizací a flokulací. Pro zdokonalení podmínek pro vysráţení látek se mŧţe vyuţít rozličných flokulantŧ nebo koagulantŧ a dodavatelé těchto materiálŧ jsou schopni testovat sráţedla a specifikovat správný koagulant. Účinnost čištění odpadní vody za pouţití chemického sráţení je hlavně ovlivňována následujícími faktory : volbou chemického sráţecího činidla; mnoţstvím přidávaného sráţecího činidla; účinností s jakou je vysráţený kov odstraněn z roztoku; udrţováním správného pH v procesu úpravy; vyuţitím solí ţeleza k odstranění specifických kovŧ; vyuţitím flokulačních a koagulačních činidel ; Tab. 2.17: Koncentrace některých kovů po úpravě odpadní vody s vápnem nebo NaHS Složka Voda z primární a sekundární výroby Cu po úpravě vápnem a síranem železnatým a sedimentaci 9,5 0,2 – 0,5 0,2 0,5 PH Cu mg/l Pb mg/l Ni mg/l Zn mg/l As mg/l 0,1 Cd mg/l 0,1 Hg mg/l 0,05 Počítá se s kolísáním ve sloţení výtoku Voda ze sekundárního procesu výroby Cu a voda povrchová po úpravě NaHS, sedimentaci a pískové filtraci 0,04 0,04 0,07 0,13 0,01 0,004 Aby se zajistila maximální účinnost odstranění těţkých kovŧ je nejdŧleţitějším faktorem volba sráţecího činidla. Tabulka výše ukazuje, ţe vyuţitím reakčního činidla na bázi sirníku se mŧţe dosáhnout niţších koncentrací některých kovŧ. Správně nastavené pH v procesu úpravy odtoku má také prvořadou dŧleţitost, protoţe některé sole kovŧ jsou nerozpustné pouze ve velmi úzkém rozmezí hodnot pH. Mimo tato rozmezí účinnost odstranění kovu rychle klesá, například Zn vytvoří při vysoké hodnotě pH rozpustný anion zinečnatanu /tm 12, HMIP Zn 1993/. 2.9.2.2.2 Sedimentace Sedimentace je technika, oddělování pevné látky a kapaliny, která vyuţívá k oddělení nerozpustných komplexŧ kovŧ a pevných částic z odpadní kapaliny gravitace. Sedimentace se také mŧţe uskutečňovat v paletě rŧzných usazovacích nádob, jako jsou usazovací nádrţe, odkaliště (usazovací rybníky) nebo specielní sedimentační nádrţe (zahušťovače, čiřící nádrţe) se zařízením na odstraňování kalu na dně nádrţe. Sedimentační nádrţe, které jsou obecně pouţívané jsou na plošném plánu ve tvaru 143 obdélníku, čtverce nebo kruhu. Kal, který se po etapě sedimentace odstraňuje, mŧţe být odvodňován za pouţití např. vakuových kalolisŧ. Filtrát, který vzniká se mŧţe posílat zpět na začátek procesu úpravy odpadní tekutiny, nebo do etapy pochodu, kde se vytvořil v závislosti na procesu úpravy. Sedimentace se mŧţe vyuţívat k oddělování pevných částic z odpadní vody, která se pouţila při granulaci strusky nebo výrobu kovových zrn. Alternativou k sedimentaci je flotace. Flotační techniky se vyuţívají k oddělování velkých vloček nebo plovoucích částic, jako jsou části plastŧ z vypouštěné kapaliny tak, ţe se vynášejí k povrchu suspenze. Flotace se mŧţe docílit pomocí proudu vzduchu. Vzduch se rozpouští (vhání) do prostředí suspenze pod tlakem a vychází z roztoku, kdyţ se tlak uvolňuje v podobě vzduchových bublin obsahujících suspendované částice. To zpŧsobuje, ţe částice plavou na povrchu a vločky mohou být potom snadno odvedeny z povrchu kapaliny. 2.9.2.2.3 Filtrace Techniky filtrace se uţívají běţně, kdyţ se chce oddělit pevná a kapalná fáze a jako finálního čeřícího kroku při procesu úpravy odpadní vody. Filtrační jednotka je obvykle umístěna mezi etapou sedimentace a koncovou regulací pro odstranění pevných částic, která se provádí v prŧběhu předchozího stadia. Filtraci je moţno také zařadit v celé paletě rozličných filtračních systémŧ v závislosti na pevných částicích, které se musí odstranit. Běţná jednotka filtrace se skládá z vrstvy materiálu, nebo materiálŧ, kterými vytékající kapalina proudí. Jemné částice, které nemohou projít prostředím filtru tvoří filtrační koláč, který se musí odstraňovat buď kontinuálně, nebo čas od času, například zpětným vypíráním, aby se udrţovala nízká tlaková ztráta. Pokud je tlaková ztráta nízká, umoţňuje to, aby filtrace odpadní vody vrstvou probíhala na základě gravitačního proudu. Pískové filtry jsou projektovány pro mechanické odstraňování suspendovaných částic, nebo polotuhých materiálŧ, např. sedimentŧ nebo hydroxidŧ kovŧ. Čištění odpadní vody za pouţití pískových filtrŧ se děje vlivem spojeného účinku filtrace, chemické sorpce a asimilace. Pískové filtry se někdy provozují jako tlakové nádoby naplněné vrstvami písku, který zvyšuje jakost čištění s hloubkou vrstev. Na počátku se mŧţe filtrační koláč odvádět, aby se zvyšovala účinnosti filtrace zejména menších částic. Za určitý časový interval je nutno, aby se pískové loţe vypralo. Pískové filtry se často pouţívají pro vyjasnění odtoku z uzavřeného vodního okruhu, nebo, aby se umoţnilo vyuţití výtoku jako provozní vody. Ultra filtrace, nebo reversibilní osmóza se uţívají proto, aby se dosáhlo poţadovaných výsledkŧ u velmi jemných částic. Ultrafiltrace umoţňuje prŧtok částic o molekulové hmotnosti cca 100 – 500, neboť ultrafiltrace se pouţívá v rozmezí 500 – 100 000. Ultrafiltrace je jednoduchá a efektivní metoda úpravy odpadní vody, ale má vysoké nároky na energii. Vytékající kapalina se dostává do styku s ultrafiltrační membránou. Tato membrána, která je tvořena malými póry umoţňuje prŧchod molekulárním částicím, jako je voda a blokuje větší částice molekul. Při velmi jemné membráně je rovněţ moţné zachytit tak malé částice roztoku, jako jsou kovy. Proces filtrace 144 postavený na membráně produkuje čistý propustný roztok a koncentrát, který se mŧţe podrobit dalšímu zpracování. 2.9.2.2.4 Elektrolýza Techniky elektrolýzy se pouţívají k odstranění kovŧ jako je měď, ušlechtilé kovy, chrom, mangan, kadmium atd. z proudŧ provozní vody. Protoţe jsou koncentrace kovŧ obvykle nízké, je elektrolýza nejefektivnější u toku odpadní vody předtím, neţ se naředí ostatními vypouštěnými látkami. Pro zdokonalení procesu se mohou pouţívat speciální elektrody, jako jsou elektrody s fluidní vrstvou, nebo trojrozměrné elektrody /tm 148, EA technology 1998/. Maximální účinnosti elektrolyzéru se dosáhne, kdyţ se hustota proudu mění s koncentrací roztoku a k přenosu hmoty dochází těsně při limitní hustotě proudu. Jinými slovy ke katodě se musí dostat pokaţdé čerstvá dodávka iontŧ, které se redukují. Alternativní a velmi úspěšné je vyuţití elektrochemických metod pro čištění kovŧ při jejich oxidaci ve vypouštěné vodě tak, aby se mohly recyklovat. Jedním příkladem je úprava trojmocného chromu ve vypouštěných kapalinách. Největší vyuţití chromu je jako oxidačního činidla, kde je chrom ve své 6-ti mocné formě jako oxidant. Vedlejším produktem oxidace je trojmocný chrom, který se běţně s odpadní vodou vypouští. Anodová oxidace Cr (III) ve výpusti se pouţije k tomu, aby se Cr (VI) regeneroval a pak pouţil znovu /tm 169, J.H.Clark 1995/. Rozdíl v umístění prvkŧ v řadě elektrochemických redox potenciálŧ lze rovněţ vyuţít regulováním proudu a napětí v elektrolyzéru, k rekuperaci ušlechtilejších kovŧ. Těchto vlastností lze také vyuţít při pouţití cementace, kde například se mŧţe měď vysráţet po přidání ţeleza. Další metodou elektrochemické úpravy je elektrodialýza (elektroosmóza). Článek pro elektroosmózu tvoří dvě elektrody oddělené iontoměničovou membránou. Teorie je úplně učebnicová. Kationty migrují vlivem elektrodového napětí katexovou membránou, kde se zamění za méně toxické kationty (například záměna Cd za Na). Tato metoda usiluje o kombinaci výhod iontoměniče a elektrochemické úpravy /tm 169, J.H. Clark 1995/. 2.9.2.2.5 Reversní osmóza Reversní osmózy se ve značné míře vyuţívá při odstraňování rozpuštěných kovŧ, zejména při elektrolytickém pokovování. Osmóza je přirozená difuse rozpouštědla jako je voda, zpŧsobená gradientem koncentrací ve dvou membránou oddělených roztocích. Rozpouštědlo proudí směrem, kde bude docházet ke sniţování koncentrace roztoku. Při reversní osmóze se vyuţívá k reversnímu toku rozpouštědla hybné síly. Rozdíl tlakŧ mezi membránou oddělenými částmi zpŧsobuje, ţe voda teče ze silnějšího roztoku k roztoku slabšímu. Poţadovaný tlak musí převyšovat tlak osmotický. Běţné údaje pro prostup iontŧ membránou při reversní osmóze jsou uvedeny v následující tabulce. Reversní osmóza se někdy pouţívá při rekuperaci ušlechtilých kovŧ v prŧmyslu pokovování. 145 Tab.2.18:Typický průchod iontů membránou při reversní osmóze /tm 149, Kemmer 1987/ Ionty Amonné sodíku draslíku hořčíku stroncia vápníku dusičnanové hydrokřemičitanové chloridové fluoridové hydrouhličitanové síranové fosforečnanové 2.9.2.2.6 % prostupu 8 5 5 3 3 2 15 10 5 5 5 3 1 % zádrže 92 95 95 97 97 98 85 90 95 95 95 97 99 Výměna iontŧ Výměny iontŧ se někdy pouţívá jako konečného stupně čištění při odstraňování těţkých kovŧ z provozní odpadní vody. Při vyuţití iontoměniče se mohou odstraňovat neţádoucí ionty kovŧ z proudu odpadní vody, jejich přenosem do pevné matrice, zatímco se vrací zpět ekvivalentní mnoţství dalších iontŧ, které se usadí na skeletu iontoměniče. Proces výměny iontŧ se pouţívá obvykle tehdy, je-li koncentrace kovŧ pod 500 mg/l. Proces výměny iontŧ se provádí běţně v koloně, která je naplněna perličkami pryskyřice příslušného iontoměniče. Výměna začíná na vrcholu kolony a potom postupuje kolonou tak, aby se udrţovala v podmínkách výměny rovnováha. Kapacita iontoměniče je omezena v závislosti na mnoţství iontŧ zachycených na struktuře iontoměniče. Iontoměnič by se proto měl regenerovat kyselinou chlorovodíkovou, nebo hydroxidem sodným. V některých případech, jako je odstranění selenu a rhenia z výstupního plynu molybdenitového praţence se iontoměniče periodicky vyměňují tak, ţe se z nich kov mŧţe získat na místě, nebo ve specializovaných závodech. Některé specielní iontoměniče jsou schopny odstranit z odpadní vody specifické kovy. Tento selektivně-iontoměničový pochod je mnohem účinnější při odstraňování toxických kovŧ, které jsou obsaţeny ve výtok. Mimo to je kolona schopna velmi vysokého stupně čištění, které umoţňuje rovněţ efektivní provoz při směsných výtocích.tekutin. 2.9.2.2.7 Aktivní uhlík Aktivní uhlík, vysoce porézní uhlíkatá látka, se obvykle pouţívá k odstraňování organických látek z odpadní vody, ale také se pouţívá při odstraňování Hg a ušlechtilých kovŧ. Tyto filtry se běţně pouţívají v podobě loţí (vrstev) nebo patron za sebou tak, ţe prŧchod z jednoho filtru se upravuje v dalším. 146 Vyuţitý filtr se potom nahradí a stává se následným souproudým filtrem. Tato operace závisí na odpovídající metodě detekce prŧchodu filtry. 2.9.2.3 Regulační techniky pro úpravu výtoku odpadní tekutiny z procesu V tomto odvětví se v poslední době objevuje regulace provozovaného pochodu. Pouţívají se následující techniky /tm 106, Farrell F 1998/ : ve značné míře se vyuţívají systémy měření reagencií pouţívá se mikroprocesorová regulace vsazovaných činidel a provozního výkonu, kontinuální monitorování teploty, zákalu, pH, vodivosti, redox pochodu, celkového organického uhlíku, jednotlivých kovŧ a prŧtoku provozovatelé se proškolují a posuzuje se vyuţívání provozních předpisŧ a popsaných moderních regulačních technik optimalizuje se úroveň dohledu při vyuţívání výhod uvedených výše a s ohledem na odpovědnost provozovatele vyuţívá se systémŧ jakosti a environmentálního řízení vyuţívá se ve velké míře systémŧ údrţby, rozšiřuje se tým provozních zaměstnancŧ obstarávajících údrţbu 2.9.3 Současné úrovně spotřeby a emisí Sloţení výtokŧ tekutin z pyrometalurgických a rovněţ hydrometalurgických metod velmi mnoho závisí na kovu, který se vyráběl, výrobním pochodu a pouţitých surovinách. Výtoky kapalin ze závodŧ výroby neţelezných kovŧ ale běţně obsahují těţké kovy, např. Cu, Pb, Zn, Sn, Ni, Cd, Cr, As, Mo a Hg a suspendované částice. Následující tabulka uvádí některé příklady podílu vyčištění pro rŧzné toky odpadní vody a výrobních procesŧ. Spotřeba vody, mnoţství a sloţení odpadních kapalin a dosaţitelné hodnoty znečištění se budou probírat podrobněji v kapitole u jednotlivých neţelezných kovŧ. Tab.2.19: Příklad obsahu kovu v odpadních vodách po úpravě u příslušné huti na Cu a v rafineriích /tm 124, DFIU Cu 1999/ Zdroj Cu Provozní voda 100 000 m3/rok Před úpravou Po úpravě Pb Hlavní složky ( mg / l ) As Ni 2000 500 10 000 1000 0,01-0,2 0,001-0,04 0,01 – 0,1 0,0040,15 Voda ze sráţení Před úpravou 15-30 <5 <2 Po úpravě 0,01-0,4 0,005-0,2 0,0030,007 Voda z přímého chlazení 16 000 000 m3/r 147 Cd Z n 500 1000 0,0001-0,1 0,01-0,2 <2 < 0,5 <2 0,002-0,4 0,0002-0,1 0,03-0,4 Před úpravou Po úpravě <3 < 0,5 < 0,1 < 0,1 0,01-0,25 0,001-0,1 0,001-0,1 0,0020,06 Podíl celkového znečištění g/t vyrobené Cu 2,3 0,3 0,23 0,1 < 0,05 < 0,5 0,0001-0,0030,02-0,5 0,05 0,8 Tab. 2.20: Úprava určitých toků odpadů z výroby mědi Sloţka (mg/l) mimo pH Zdroj a metoda úpravy Provozní voda z primár. +sekund. Výroby Sekund. výroba Cu a povrch. voda po Cu. úpravě Úprava vápnem a NaHS, síranem Fe, usazován usazování í a filtraci pískem 9,5 0,2-0,5 0,04 0,2 0,04 0,5 0,07 0,13 0,1 0,01 0,1 0,004 0,05 Voda z přímého chlazení po úpravě pH a usazování Splašková povrchová voda po úpravě pH a usazování pH 8,5-9,5 6,5-8,5 Cu 0,01-0,25 0,01-0,4 Pb 0,001-0,1 0,005-0,2 Ni 0,002-0.06 0,002-0,4 Zn 0,02-0,5 0,03-0,4 As 0,001-0,1 0,003-0,07 Cd 0,0001-0,0030,0002-0,1 Hg Olej či uhlovodíky Susp. částice Je třeba brát v úvahu kolísání ve sloţení výpusti Provozní Upravená voda z provozní výroby voda z Cu drátu výroby po úpravě polotovarŧ Upravená provozní voda z výroby polotovarŧ měděných slitin 6,5-9,5 0,2-0,3 6,5-9,5 0,3-0,4 0,02-0,03 0,09-0,1 0,7-0,8 0,01-0,03 0,001 10 10 6,5-9,5 0,2-0,4 0,2-0,3 0,3-0,4 0,8-1,0 0,1 0,2 0,05 10 5 100 100 Přehled některých zdrojŧ odpadní vody a minimalizace a metody úprav jsou uvedeny dále 148 Tab. 2.21 Přehled toků odpadní vody Zdroj odpadní Spojený s vyrobeným vody kovem Provozní voda Výroba Al Rozbíjení Pb baterií Moření Voda z nepřímého Chlazení pece u chlazení většiny kovŧ Chlazení elektrolytu u zinku Voda z přímého Odlévání Cu a Al chlazení Uhlíkové elektrody Feroslitiny Kovový chrom Granulace strusky Cu, Ni, Pb, ušlechtilé kovy, feroslitiny Elektrolýza Hydrometalurgie (odkalování) Systémy čištění (odkalování) Povrchová voda 2.9.4 Metody minimalizace Metody úpravy Maximální návratnost Neutralizace do procesu sráţení Elektrolýza Vyuţití izolovaného Usazování chladícího systému Monitorování únikŧ Usazování nebo jiné úpravy Uzavřený chladící systém Znovuvyuţití v izolovaném systému Cu, Ni, Zn, Mg Izolovaný systém Elektrolytické vyuţití vypouštěného elytu Zn, Cd Izolovaný systém Úprava odkalu Mokré skrubry Úprava odkalováním, Mokré EO a skrubry případné pro závody kyseliny znovuvyuţití proudu slabé kyseliny Veškerá Správné skladování surovin a Usazování Sráţení, je-li třeba Usazování Sráţení, je-li třeba Neutralizace sráţení a Usazování Sráţení, je-li třeba Usazování Sráţení, je-li třeba Usazování Sráţení, je-li třeba Filtrace Techniky, o kterých se uvaţuje jako o moţných BAT Protoţe byly jiţ vysvětleny všechny metody úpravy odpadní vody, jsou také techniky, které se povaţují za moţné BAT. Nejlepší dostupná technika pro úpravu nebo kombinace rŧzných metod úpravy se mohou vybrat pouze na základě specifických faktorŧ daného místa. Nejdŧleţitějšími faktory pro rozhodnutí, které ve speciálním případě by mohlo být nejlepší řešení, aby se minimalizovalo mnoţství odpadní vody a koncentrace znečišťujících látek jsou : proces, ve kterém se odpadní voda tvoří mnoţství vody znečišťující látky a jejich koncentrace úroveň poţadovaného vyčištění, tj. podle místních nebo regionálních norem kvality vody dostupnost zdrojŧ vody Následující tabulka ukazuje výhody a nevýhody nejběţnějších technik úpravy /tm 169, J.H.Clark, 1995/ 149 Tab. 2.22: a) Souhrn výhod a nevýhod běžných technik úpravy odpadní vody Techni ka úpravy Výhody Sráţení Nevýhody levná a jednoduchá technika dlouhodobě a úspěšně vyuţívaná v novém závodě nevyţaduje velké výlohy schopna upravit paletu kontaminantŧ, zejména pokud se pouţijí dva stupně sráţení s hydroxidem a potom se sirníkem při vhodných podmínkách mŧţe dosáhnout výborného odstranění kovŧ specifická sráţecí činidla jsou komerčně dostupná umoţňuje absorpční vysráţení sraţeniny se mohou často vracet do vsázky Sedime ntace levná a jednoduchá technika dlouhodobě úspěšně pouţívaná Filtrace levná a jednoduchá technika dlouhodobě úspěšně pouţívaná filtrace např. pískovými filtry je nejvíce pouţívaná pro známé hmotné částice levná a jednoduchá technika dlouhodobě úspěšně pouţívaná Flotace 150 kyselé výtoky se mohou těţko upravovat nejsou selektivní: dávají kaly o vysokém obsahu vody ve směsi toxických a netoxických kovŧ kal se někdy ukládá s vysokými náklady přítomnost dalších solí, organických komplexních činidel a rozpouštědel mŧţe značně sniţovat účinnost sráţení nemŧţe se pouţít vţdy při úpravě za nízké koncentrace kovŧ některé hydroxidy nedostatečně sráţejí mŧţe odstranit pouze pevné částice u částic s malým rozdílem hmotnosti trvá sedimentace ve vodě dlouho a vyţaduje to velké nádrţe mŧţe odstranit pouze pevné částice účinnost filtrace klesá, jsou-li částice velmi malé účinnost filtrace klesá se zvýšenou rychlostí mŧţe odstranit jen pevné komplexy částic, které mají schopnost flotace potřebuje, aby se vzduch nejdříve rozpustil pod tlakem ve vodě, aby se ve vodě rozptýlil Ultrafil trace Elektro lýza jednoduchá technika z odpadní vody mohou být odstraněny velmi jemné částice, dokonce molekuly velmi jemné membrány budou také filtrovat co nejmenší částice rozpuštěných kovŧ prakticky nulové emise částic mŧţe se pouţít k rekuperaci a recyklaci kovŧ lze pouţít v jednom stupni k úpravě výtoku s koncentrovaným kovem (asi 2 g/l) většinou dostupná technologie odzkoušená a testovaná s dobrým zvukem v prŧmyslu elektropokovování mŧţe se pouţít zároveň k vyčištění od organických kontaminantŧ mŧţe se pouţít při dávkovacích i kontinuálních zpŧsobech omezený objemový prŧtok a rychlost filtrace membrány se mohou rychle rozloţit v korozivní tekutině ţádné oddělování kovŧ staré membrány mohou propouštět membrány se mohou snadno zanést je těţké dosáhnout úrovně vyčištění lepší neţ ppm neefektivní elektrolyzéry jsou drahé na udrţování a provozování vysoké elektrické napětí je rizikem bezpečnosti elektrolýza není selektivní potřebuje stálé monitorování špatná při úpravě kolísání obsahu, vysoký objem vytékající tekutiny Tab. 2.23 : b) Souhrn výhod a nevýhod obvyklých technik úpravy odpadní vody Techni ka úpravy Výhody Elektro dialýza nevýhody mŧţe se pouţít k rekuperaci a recyklaci kovŧ elektrodialýza mŧţe být selektivní elektrodialýza je schopna vyčištění pod ppm byla pouţita jiţ k odsolování a v prŧmyslu pokovování 151 podléhá stejným nevýhodám jako iontoměničové metody (např. zanášením membrány) potřebuje stálé monitorování špatná při úpravě kolísavého obsahu, vysoké objemy výtoku Revers ní osmóza prakticky nulové emise technologie existuje a vybavení je komerčně dostupné lze pouţít při recyklaci kovŧ lze provozovat při vsázkovém i kontinuálním provozu mŧţe se pouţít při velkém rozsahu koncentrací kovŧ mŧţe se pouţít při odstranění organických znečištěnin z výtokové tekutiny výkonnost není příliš závislá na koncentraci protikorozních kontaminantŧ ve výtoku Výměn a iontŧ relativní v nákladech komerčně dostupný výrobek odzkoušená a testovaná v prŧmyslu (např. odstranění a rekuperace Rh a Se) schopná vyčištění na úroveň ppm (selektivní iontoměnič je schopen jít na úroveň ppt) mŧţe se snadno pouţít ve spojení s dalšími technikami (např. sráţením) jako část integrované úpravy odpadní vody mŧţe být selektivní pro těţké kovy lze ji aplikovat pro mnoho typŧ prŧtokŧ: přerušovaný, kontinuální, relativně velkých objemŧ selektivní výměnu iontŧ lze pouţít ve výjimečných případech, jako je úprava výtokŧ z jaderného prŧmyslu 152 omezený prŧtokový objem a rychlost filtrace membrány se mohou rychle rozloţit v korozivní tekutině ţádné oddělování kovŧ staré membrány mohou propouštět membrány se mohou snadno zanášet membrány potřebují častý monitoring a výměnu vybavení je specializované a drahé reversní osmóza pouţívá vysoký tlak omezení minimálního prŧtokového objemu asi na 200 l / min nelze při velkých koncentracích kovŧ matrice se bude snadno zanášet pevnými a organickými látkami tradiční výměna iontŧ není selektivní vyčerpaný iontoměnič se musí obvykle zneškodnit jako toxický odpad matrice se musí za určitý čas rozloţit aplikace je citlivá na pH výtoku velké objemy výtokové kapaliny vyţadují značně velké výměníkové kolony selektivní iontová výměna nemá dodnes široké pouţití v prŧmyslu regenerace kolon selektivních iontoměničŧ je časově náročná mŧţe být zapotřebí dlouhé doby kontaktu s výtokovou tekutinou Aktivní uhlík mŧţe se pouţít v širokém rozsahu aplikací (např. při odstranění rtuti nebo dioxinŧ z vypouštěné tekutiny) mŧţe se přidávat po koagulaci a sedimentaci jako vrstva do pískových filtrŧ existuje technologie a vybavení je komerčně dostupné aktivní uhlí je drahé aktivní uhlí se mŧţe stát ţivnou pŧdou pro organismy vysoké emise oxidu siřičitého vzniklé při tepelném pochodu při výrobě uhlíku z uhlí 2.10 MINIMALIZACE ODPADŦ A MANIPULACE S NIMI 2.10.1 Zbytky a odpady z výroby neţelezných kovŧ Výroba neţelezných kovŧ z primárních i sekundárních surovin je spojena s tvorbou široké palety vedlejších produktŧ, meziproduktŧ a zbytkŧ. Tyto zŧstatky vznikají v rŧzných stadiích výrobního procesu, tedy z hutních procesŧ, pochodŧ tavení stejně jako z odpadních plynŧ a úpravy odpadní vody / tm 85, MURL Düsseldorf 1997/. Obsah a hodnota prvkŧ, které jsou obsaţeny v odpadních zbytcích ovlivňuje jeho potenciální vyuţití, např. anodový stěr je vyuţitelnou surovinou při rekuperaci ušlechtilých kovŧ. Jakékoliv zatřídění zbytkŧ jakoţto odpadu pro zneškodnění s tím musí počítat. Také některý prach z filtrŧ, jako např. křemičitý, který vzniká při procesu tavení ferosilicia a křemíkové taveniny se dnes doporučuje jako vedlejší produkt. Podle současné legislativy EU se na mnoho takových zŧstatkŧ nahlíţí jako na odpady. Ale prŧmysl neţelezných kovŧ po mnohá desetiletí vyuţíval mnohé zŧstatky jako suroviny pro jiné pochody a široká síť hutních provozovatelŧ se po mnohá léta snaţí zvýšit rekuperaci kovŧ a omezit mnoţství odpadŧ ukládaných na skládku. Bylo uvedeno, ţe některá legislativní opatření ke kontrole pohybu odpadŧ jsou motivujícím prvkem pro recyklaci zbytkŧ z metalurgických pochodŧ /tm 99, Bontoux 1997/. Také se dobře ví, ţe prŧmysl vyrábějících kovy dosáhl jednoho z nejvyšších podílŧ recyklace ze všech prŧmyslových odvětví. To napomáhá omezovat problémy přenosu vlivŧ úprav z prostředí do prostředí na minimum. Nicméně problém odpadních zŧstatkŧ z výrobních zařízení a zařazení některých z těchto materiálŧ bude hrát také významnou roli pro budoucí povolení a techniky mají tendenci soustředit se na tento aspekt. Následující tabulka nabízí příklady potenciálních odpadŧ podle Evropského katalogu odpadŧ ( Rozhodnutí Rady 94/3/EEC)1) a seznamu nebezpečných odpadŧ (Rozhodnutí Rady 94/904/EEC). Odpad je obecně definován v rámcové směrnici o odpadech (Směrnice 75/442/EEC, doplněná Směrnicí 91/156/EEC) jako jakákoliv látka nebo předmět zařazený v příloze 1, který je určen k vyřazení nebo je úmyslem či ţádoucí jej vyřadit. Druhá definice odpadŧ existuje v souladu s prvou, definovanou výše. A sice podle Basilejské Konvence, přijaté Evropskou Unií v roce 1993 ţe: „ odpady jsou látky nebo předměty, které se zneškodňují nebo je úmyslem je zneškodnit, nebo je poţadováno je zneškodnit podle předpisŧ národního zákona"“/tm 99, Bontoux 1997/. 153 Tab. 2.24 Materiály z výroby neželezných kovů Odpady z výroby neţelezných kovŧ EWC- Popis kód * 01 03 10 00 10 01 10 02 10 03 10 04 10 05 10 06 10 07 10 08 10 09 10 10 10 11 10 12 10 13 10 14 10 99 10 00 10 01 10 02 10 03 Nebez p. odpad 03 Červený kal z výroby oxidu hlinitého Původ Proces s bauxitem 03 Odpady z pyrometalurgie hliníku 03 Dehet a další odpady s obsahem uhlíku * z výroby anod 03 Anodový odpad Provoz vypalování anod 03 Stěry * Tavení 03 Struska z primárního tavení / bílé stěry * Tavení 03 Prach hliníku Tavení 03 Vyuţité uhlíkové bloky a ohnivzdorné materiály z výroby anod 03 Vyčerpaná vyzdívka pánve * Provoz na vypalování anod Prostor pánve 03 Zasolená struska ze sekundárního * tavení 03 Černé stěry ze sekundárního tavení * Tavení 03 Odpad z úpravy zasolené strusky a * úprava černých stěrŧ 03 Prach ze spalin Závod na rekuperaci zasolené strusky Systém čištění 03 Další částice a prach (včetně prachu z kulových mlýnŧ) 03 Pevný odpad z úpravy plynu Mletí, skladování 03 Kaly z úpravy plynu Systém čištění Pánvová komora Tavení Systém čištění 03 Odpady jinak nespecifikované 04 Odpady z pyrometalurgie olova 04 Strusky ( z prvního i druhého tavení) * Tavení 04 Pěna a stěry (prvního a druhého tavení) * Tavení 04 Arsenitan vápenatý Systém čištění * 154 10 04 10 05 10 06 10 07 10 08 10 99 10 00 10 01 10 02 10 03 10 04 10 05 10 06 10 07 10 99 10 00 10 01 10 02 10 03 10 04 10 05 10 06 10 07 10 08 04 Prach ze spalin * Systém čištění 04 Ostatní částice a prach * Skladování, manipulace 04 Pevný odpad z čištění plynu * Systém čištění 04 Kaly z úpravy plynu * Systém čištění 04 Vyčerpaná vyzdívka a ţáruvzdorný materiál 04 Odpady jinak nespecifikované Pec 05 Odpady z pyrometalurgie zinku 05 Strusky (z prvního i druhého tavení) * Tavení 05 Pěna a stěry ( z prvního i druhého * tavení) 05 Prach ze spalin * Tavení 05 Ostatní částice a prach Skladování , manipulace Systém čištění 05 Pevný odpad z úpravy plynu * Systém čištění 05 Kaly z úpravy plynu * Systém čištění 05 Pouţitá vyzdívka a ţáruvzdorný materiál 05 Odpady jinak nespecifikované Pec 06 Odpady z pyrometalurgie mědi 06 Strusky (z prvního i druhého tavení) Tavení 06 Pěna a stěry ( prvního i druhého tavení) Tavení 06 Prach ze spalin * 06 Ostatní částice a prach Systém čištění Skladování , manipulace 06 Odpad z elektrolytické rafinace * Prostor nádrţe 06 Pevný odpad z čištění plynu * Systém čištění 06 Kaly z úpravy plynu * Systém čištění 06 Pouţitá materiál vyzdívka a ţáruvzdorný 155 Pec 10 99 10 00 10 01 10 02 10 03 10 04 10 05 10 06 10 99 10 00 10 01 10 02 10 03 10 04 06 Odpady jinak nespecifikované 10 05 10 06 10 99 11 00 06 01 11 01 11 02 11 03 08 Kaly z úpravy plynu 11 04 07 Odpady z tepelné metalurgie stříbra, zlata a platiny 07 Strusky )první a druhé tavení Tavení 07 Pěna a stěry (prvního a druhého tavení) Tavení 07 Pevný odpad z úpravy plynu Systém čištění 07 Ostatní částice a prach Skladování, manipulace 07 Kaly z úpravy plynu Systém čištění 07 Pouţitá vyzdívka a ţáruvzdorný materiál 07 Odpady jinak nespecifikované Pec 08 Odpady z tepelné metalurgie ostatních neţelezných kovŧ 08 Strusky (první a druhé tavby) Tavení 08 Pěna a stěry (prvního i druhého tavení) Tavení 08 Pevný odpad z úpravy plynu Systém čištění 08 Ostatní částice a prach Skladování, manipulace, proces práškové metalurgie Systém čištění 08 Pouţitá vyzdívka a ţáruvzdorný materiál 08 Odpady jinak nespecifikované Pec 02 Odpady a kaly z hydrometalurgických procesŧ výroby neţelezných kovŧ 05 Kal z úpravy odpadní vody 02 Kaly z hydrometalurgických procesŧ výroby Cu 02 Kaly z hydrometalurgických pochodŧ výroby Zn (včetně jarositu a goethitu) 02 Odpady z výroby anod pro elektrolytické pochody ve vodném prostředí 02 Kaly jinak nespecifikované 156 Úprava odpadní vody Pochod louţení * Pochod louţení Závod na výrobu anod 13 00 13 01 13 02 13 03 01 Odpady hydraulických olejŧ a únikŧ tekutin 01 Odpadní hydraulické oleje s obsahem PCP a PCT 01 Ostatní chlorované hydraulické oleje (ne emulze) 01 Nechlorované hydraulické oleje (ne emulze) * Transformátory * Transformátory * Transformátory Většina materiálŧ vyjmenovaných výše se recykluje a znovu vyuţívá v rámci samotného prŧmyslu neţelezných kovŧ, stejně jako v jiných odvětvích prŧmyslu, například ve výrobě cementu, abrasiv a stavebním prŧmyslu. Není úmyslem je vyřadit a zneškodnit. Jsou výsledkem oddělování kovŧ, které je nutné pro jejich rekuperaci a výrobu čistých kovŧ z komplexních zdrojŧ. Některé příklady jsou uvedeny dále. 2.10.2 Pouţívané pochody a techniky 2.10.2.1 Odpady z procesu tavení Hlavními odpady, které vznikají při tavení neţelezných kovŧ je struska, pěna a stěry, odstraňované během pyrometalurgických procesŧ. Struska vzniká při reakci struskotvorných doprovodných prvkŧ (např. Fe) s přidávanými tavidly. Při pochodu tavení je struska tekutá a má rozdílnou hustotu proti roztavenému kovu a tudíţ se mŧţe odpichovat odděleně. Většina strusek vzniklých při souproudých nebo rafinačních procesech při pochodech výroby neţelezných kovŧ se mŧţe běţně recyklovat nebo vyuţívat k další rekuperaci kovŧ. Následující obrázek ukazuje interní recyklaci strusky, která se vytvořila během primární výroby mědi. V tomto případě se roztavená struska, získaná z konvertoru, která má vysoký obsah mědi, vrací do huti. Struska, která opouští huť je zbavena mědi v elektrické peci na čištění strusky. Tato pec se provozuje kontinuálně s převáţně kontinuálním prŧtokem strusky. V závislosti na místních zařízeních se buď výsledná struska granuluje pro výrobu abraziva, nebo se pomalu chladí a drtí se na kusy pro plniva nebo jako stavební materiál. Obr. 2.41: Elektrická pec na čištění strusky od mědi. Legenda: Outokumpu flash furnace= pec na rychlé tavení firmy Outokumpu; slag=struska; matte= kamínek; peirce-Smith converter= konvertor peirce a Smitha; electric slag cleaning furnace= elektrická pec na čištění strusky; blister copper= surová měď; Existuje rozdíl mezi struskou s vysokým obsahem kovu, která se recykluje v procesu a konečnou struskou s nízkým obsahem kovu. Několik zařízení v prŧmyslu neţelezných kovŧ prokázalo, ţe existuje odbytiště, na kterém je moţnost prodat strusku k dalšímu přínosnému vyuţití. Vyuţití strusky jako stavebního materiálu je moţné jen tehdy, je-li mnoţství vyluhovatelných kovových sloučenin malé. Existují rozličné testy, které to prokazují. Struska, která se nemŧţe vyuţít jako abrazivo, nebo ve stavebnictví a ke stavbám, se odesílá ke konečnému zneškodnění na skládku. 157 Solná struska se tvoří při tavení lehkých kovŧ ( hliník, hořčík). Vyuţití tavících solí předchází oxidaci roztaveného kovu a váţou se nečistoty z procesu. Existují rŧzné zpŧsoby, jak minimalizovat mnoţství uţívaných tavících solí stejně, jako rŧzné techniky úpravy pro rekuperaci solí i kovŧ, které jsou k dispozici a jsou probírány podrobněji v kapitole 4 tohoto dokumentu. Pěna a stěry se tvoří při oxidaci taveniny na povrchu lázně nebo reakcemi se ţáruvzdorným materiálem, který se vyuţívá ve vyzdívce pecí. Obsah kovu ve stěrech je relativně vysoký (mezi 20 aţ 80 %), proto se mohou běţně recyklovat v hlavním procesu, nebo dodávat jako druhotná surovina do jiných závodŧ výroby neţelezných kovŧ. Jinými zdroji odpadŧ je pouţitá vyzdívka a ţáruvzdorné materiály. Ty vznikají,kdyţ ţáruvzdorný materiál vypadává z vyzdívky pece, nebo kdyţ se pecní vyzdívka úplně obnovuje (generální oprava). Doba ţivotnosti pecní vyzdívky leţí mezi několika týdny a několika roky v závislosti na pochodu a kovu (např. Outokumpu výbojové pece na primární výrobu mědi vykazují dobu ţivotnosti 6 aţ 10 let. Mnoţství materiálu na vyzdívku pece by mělo dosáhnout aţ 5 kg/t vyrobeného kovu, podle taveného kovu /tm 85, MURL Düsseldorf 1997/. U pecní vyzdívky se pouţívá následující praxe: Úprava v huti, aby se vytvořila inertní struska, např. vyzdívka z procesu tavení mosazi se odesílá přímo do místní huti na sekundární výrobu Cu; Vyuţívá se jako sloţka hmoty pro odpichovací otvor; inertní vyzdívka se ukládá na skládku. Následující tabulka ukazuje přehled recyklovaného mnoţství, znovu vyuţitých a vyloučených odpadŧ z některých tavících pecí na neţelezné kovy v Německu. V tomto smyslu recyklace znamená, ţe se odpad vrací do procesu, ve kterém se vytvořil. Znovuvyuţití znamená, ţe se odpad vyuţije pro ostatní účely, např. struska se mŧţe vyuţít jako stavebního materiálu. Tab. 2.25: Množství recyklovaných, znovuvyužitých a nevyužitých odpadů, které bylo uvedeno ve zprávě několika závodů na neželezné kovy z Severního Porýní Westfálska v roce 1996 Odpad Množství uvedeného odpadu za rok 1996 v tunách Recyklovaný, Uložený na skládce Celkové nebo využitý množství Odpad ţáruvzdorného 21 188 209 materiálu (SiO2) Ţáruvzdorný odpad 1655 1145 2800 Ţáruvzdorný odpad se 637 728 1365 škodlivými sloţkami Struska 160869 3 16872 Stěry z tavení olova 1903 0 1903 Stěry s obsahem Al 45904 927 46831 Stěry s obsahem hořčíku 615 81 696 Zasolená struska z tavení 112 438 0 112 438 hliníku Ostatní odpady 348 0 348 158 2.10.2.2 Odpady ze systému čištění Čistící systém je dalším hlavním zdrojem pevných látek. Je to prach ze spalin a kal získaný ze zařízení na regulaci znečištění do ovzduší, stejně jako další pevný odpad jako je vyčerpaný filtrační materiál. Prach ze skládkování a manipulace se surovinami, nebo z jednotek předúpravy se shromaţďuje v odprašovacím systému (obvykle filtrových lapačích) a odesílá zpět do hlavního pochodu, nebo do jiné hutě. V některých případech se musí prach aglomerovat předtím, neţ mŧţe být recyklován do skladovaných surovin a manipulační stanice. Prachem obtíţený výstupní plyn z tavících a rafinačních zařízení se mŧţe čistit (jak bylo popsáno v části 2.8) za pouţití rŧzných úpravárenských technik. Materiál odloučený jako prach při čištění výstupního plynu se mŧţe aglomerovat a posílat zpět do hutě, nebo dodávat jako surovina pro další rekuperaci kovŧ v jiných zařízeních. Příkladem je prach z konvertoru bohatý na zinek nebo z elektrické pece na čištění strusky při procesu primárního tavení mědi, který se mŧţe zpracovat jako vedlejší produkt a vyuţít opět jako surovina v závodě na rekuperaci zinku /tm 92, Copper Expert Group, 1998/. Jiným příkladem je pouţití kouře oxidu křemičitého, který se odlučuje ve filtrových lapačích při tavení kovového křemíku nebo ferosilicia a prodává se jako hodnotný vedlejší produkt do stavebního prŧmyslu. Kal ze skrubru s obsahem kovu se běţně vede například do kalolisu a odesílá do hutě. Kdyţ se odcházející plyn čistí v systému suchého odprášení, je potřeba, aby byl materiál filtru občas vyměněn. Filtry obsahují sloučeniny kovŧ a částice z procesu. Existuje řada příkladŧ, kde se pouţívá při pyrometalurgických pochodech filtračního materiálu. Není-li to moţné, odesílají se ke konečnému zneškodnění do spalovny nebo na skládku. Následující tabulka uvádí určité informace o mnoţství recyklovaných, znovu vyuţitých a ukládaných odpadŧ ze systému čištění v některých závodech na neţelezné kovy v Německu. Tab. 2.26: Množství recyklovaných, znovu využitých a ukládaných odpadů, které bylo uvedeno ve zprávě některých závodů na neželezné kovy v Severním Porýní Westfálsku v roce 1996 /tm 84, MURL Düsseldorf 1999/. Odpad Množství uvedených odpadů za rok 1996 v tunách Recyklované nebo Uložené na skládku Celkové využité množství Prach s obsahem 6550 1886 8436 neţelezných kovŧ Minerální odpady 2638 1752 4390 z čistícího systému Prach 201 13 214 Kaly 508 4 511 Prach s obsahem Al 1477 66 1543 159 2.10.2.3 Odpady z úpravy odpadních vod Pyrometalurgické pochody výroby neţelezných kovŧ běţně neprodukují škodlivé odpadní vody. Voda se vyuţívá pro přímé i nepřímé chlazení pecí, dmýšních trubic a odlévacích strojŧ např. u měděných anod, nebo plynulého odlévání. Tato voda se při chlazení ohřívá, zařízení ale běţně neznečišťuje chemickými nečistotami nebo částicemi kovŧ. Proto se chladící voda běţně vypouští přímo po usazení, nebo ostatních stupních úpravy zpět do zdroje odkud se získala. Pevný materiál, který se odstranil se vrací do hutě. Pouţije-li se pro čištění výstupního plynu z procesu mokré pračky, vzniká odpadní voda. Tento proud odpadní vody se musí upravit, aby se sníţilo mnoţství sloučenin kovŧ. Z této úpravy vycházejí kaly, které mohou být bohaté na kovy a mohou se někdy recyklovat do procesu, pokud je dost vysoký obsah kovu. Provozní voda vzniká při hydrometalurgických pochodech a představuje vysoké riziko znečištění vody. Proto se musí čistit v úpravnách odpadní vody. Čištění zahrnuje neutralizaci, nebo vysráţení specifických iontŧ. Hlavním odpadem z těchto systémŧ úpravy odpadní vody je sádra ( CaSO4) a hydroxidy a sirníky kovŧ. Kal se někdy recykluje zpět do hlavního výrobního procesu, kdyţ se neprovádí neutralizace výtoku s ohledem na minoritní prvky, ale obvykleji se zneškodňuje. 2.10.2.4 Odpady z hydrometalurgických procesŧ výroby neţelezných kovŧ. Výroba neţelezných kovŧ hydrometalurgickými procesy je dalším významným zdrojem pevného odpadu. Pochody louţení mohou tvořit relativně velká mnoţství kalu ( např. asi 0,3 – 0,5 t pevných odpadŧ s obsahem Fe /t Zn v závislosti na kvalitě koncentrátu. Tyto odpady se běţně zneškodňují ve specielně zatěsněných bazénech. Louţení a proces čištění (čeření) a elektrolytické pochody umoţňují tvorbu dalších pevných odpadŧ bohatých na kovy. Obvykle jsou bohaté na specifický kov a někdy se mohou recyklovat ve výrobním procesu, nebo odesílat k rekuperaci kovu do jiných zařízení na neţelezné kovy (např. k výrobě ušlechtilých kovŧ, olova, mědi a kadmia). Anodový kal z prostoru měděné lázně například, je jedním z nejdŧleţitějších surovin pro rekuperaci ušlechtilých kovŧ a je proto povaţován za hodnotný vedlejší produkt výroby mědi. Tyto problémy se probírají v kapitolách pojednávajících o jednotlivých skupinách kovŧ. 2.10.2.5 Ostatní odpady z výroby neţelezných kovŧ Existuje několik dalších druhŧ odpadŧ, jako jsou hydraulický olej a olej pro přenos tepla, které jsou výsledkem pravidelné údrţby zařízení například transformátoru pro elektrické pece. Ten se obvykle dodává do rafinerie pouţitých olejŧ ( nebo v některých zemích např. Itálii do konsorcií povinného odběru, nebo agentury). Za určitých okolností se mohou pouţít jako zdroje energie na místě. 160 2.10.3 Techniky o kterých se uvaţuje jako o moţných BAT Tato část představuje řadu technik pro prevenci nebo sniţování emisí a odpadŧ, stejně jako techniky sniţující celkovou energetickou náročnost. Všechny jsou komerčně k dispozici. Jsou uvedeny příklady, které představují techniky, prokazující vysokou úroveň ohleduplnosti k ţivotnímu prostředí. Techniky, které se uvádějí jako příklady, jsou odvislé od informací, které poskytl prŧmysl, Evropské členské státy a hodnocení Evropského úřadu pro IPPC. 2.10.3.1 Minimalizace odpadŧ z metalurgických pochodŧ Jak bylo uvedeno v části 2.10.2.1, mnoţství strusky a stěrŧ, které se tvoří při tavení kovŧ je ovlivňováno hlavně nečistotami v surovinách tak, ţe čištění materiálu vede ke sníţení tvorby pevných odpadŧ. V některých případech se to dá zajistit tříděním suroviny, která se bude pouţívat. Například určité koncentráty zinku mohou obsahovat nízká mnoţství ţeleza /tm 101, NL Zn 1998/, a procesy projektované k vyuţívání těchto koncentrátŧ mohou minimalizovat tvorbu odpadu s obsahem ţeleza. Omezená dostupnost a vyšší náklady na tyto koncentráty znamenají, ţe to není celosvětovým řešením. Při sekundární výrobě hliníku má předběţná úprava šrotu nebo vyuţití čistších materiálŧ za následek, ţe se sníţí nebo eliminují tavící soli pouţívané v závislosti na pouţité peci. Ekonomika předúpravy se musí zbilancovat. Na druhé straně nevhodné skladování a manipulace mohou vést k zvlhčení materiálŧ. Například při procesu přetavování hliníku se voda odpařuje s následkem exploze. Tvorba stěrŧ se mŧţe minimalizovat optimalizací postupu v peci, např. sníţením ohřevu a tím se zabrání přehřátí taveniny. Pouţívá se moderních technik regulace pochodu, aby se zajistily podmínky optimalizovaného postupu. Zabránění oxidace taveniny na povrchu lázně lze provést uzavřením pece. Například při tavení hliníku v redukční atmosféře (obklopením pece inertním plynem) se sníţí mnoţství stěrŧ, které se budou tvořit. Podobně pouţití čerpacího systému a boční nístěje je dalším opatřením, které mŧţe sníţit oxidaci. Tak se prokázalo, ţe popílky olova a velké mnoţství strusky, která se tvoří při pochodu tavení se mohou recyklovat nebo znovu v široké míře vyuţít . Opotřebení zdiva a ţáruvzdorného materiálu nelze zcela zabránit, ale lze dosáhnout sníţení mnoţství při následujících opatřeních : pečlivé konstrukci pece s cihlovou vyzdívkou plynulé vyuţití pece a tedy minimalizace kolísání teploty krátká doba pŧsobení tavících činidel vyhnout se agresivním tavícím činidlŧm pečlivé čištění pecí a kelímkŧ (kotlíkŧ) sníţení hybnosti pece (rotace) Za určitých podmínek, které závisejí na sloţení opotřebené vyzdívky a ţáruvzdorného materiálu lze aplikovat opětné vyuţití. Například ţáruvzdorné materiály se vyuţívají znovu při primárním i sekundárním tavení po rozdrcení jako odlití schopná nebo odpichová hmota nebo jako tavidlo při 161 úpravě sloţení strusky. Alternativně se mŧţe z materiálu vydělit obsaţený kov při mletí a broušení a opotřebované zdivo a ţáruvzdorný materiál se mŧţe znovu pouţít pro stavební účely. Obsaţený kov se mŧţe recyklovat v huti, nebo dodávat do jiných zařízení na neţelezné kovy. 2.10.3.2 Minimalizace odpadŧ vznikajících v systému čištění Jak je popsáno výše, hlavním zdrojem odpadu vzniklého v systému čištění je prach ze spalin a kal v závislosti na technologii úpravy. Objem procesních plynŧ , které se mají čistit je značně závislý na typu pece. Například úplně izolovaná pec vyvíjí zdaleka méně prachu ve spalinách neţ polouzavřená nebo otevřená pec. Jak jiţ byla učiněna zmínka, prach s obsahem kovu se mŧţe běţně recyklovat v huti, nebo prodat pro další uţitečné vyuţití do jiných zařízení na neţelezné kovy. Přímé znovuvyuţití prachu jako suroviny často vyţaduje aglomeraci jako proces předúpravy. Prach ze spalin a kal se mŧţe zpracovat v rozličných pyrometalurgických nebo hydrometalurgických pochodech. Vysoušení vsázky do tavícího zařízení mŧţe vést k úniku SO2, zejména, kdyţ se pouţívají jako suroviny sulfidické rudy nebo koncentráty (dalším zdrojem je síra obsaţená v palivu). Sádra, která vzniká při vypírání oxidu siřičitého v pračce se mŧţe někdy recyklovat v sušárně, jako část vsázky tavidel do pece v závislosti na pouţívaném procesu. Mnoţství opotřebovaných filtrových lapačŧ se mŧţe sníţit, pouţijí-li se moderní filtrační materiály, které jsou mohutné. Rukávové lapače lze charakterizovat jako čistící techniku, která nepotřebuje velice mnoho údrţby. V případě poškození lapače se mŧţe příslušné oddělení filtru izolovat zakrytím deskou dokud se neprovede bezpečně oprava. Výměna filtru se nutná pouze tehdy, pokud 10 – 20 % oddělení filtru bylo vyřazeno. Náhrada filtrového lapače moderními, spolehlivými tkaninami je často snadná, ale musí se uváţit technické poţadavky a související investiční náklady podle individuálních případŧ. Pouţité filtrové lapače se mohou recyklovat v huti. V případě přestavby nebo obnovy filtračního systému mohou poslouţit a citlivě plnit funkci filtru menší lapače. Pokud se tento výsledek při dodatečné instalaci vykalkuluje, obvykle se mohou vykompenzovat sníţeným počtem poruch lapačŧ. 2.10.3.3 Omezení odpadu vzniklého při úpravě odpadní vody Zabránit tomu, aby se ohřátá chladící voda dostala do ţivotního prostředí lze za pouţití rŧzných druhŧ chladících systémŧ, jako jsou uzavřené systémy chlazení, téměř uzavřené systémy a techniky otevřeného chladícího okruhu (chladící věţe). Jestliţe se pouţije uzavřený chladící okruh ( např. vzduchové chladiče), mŧţe se minimalizovat vypouštění chladící vody, coţ mŧţe vyţadovat určité provzdušnění, aby se nevytvářely inkrustace solí. Je potřeba uvést, ţe volba nejlepšího chladícího systému závisí na rozsahu specifických parametrŧ místa. Aby se minimalizoval dopad chlazení na ţivotní prostředí jako celek, měl by se konzultovat referenční dokument o BAT pro chladící systémy. Mnoţství odpadní vody, které se tvoří v mokrých pračkách se mŧţe sníţit, pokud se upravená voda recykluje zpět do pračky. Aby se zabránilo nárŧstu obsahu solí ve 162 vypíracím vodním systému, musí se plynule odpouštět ze systému malá mnoţství vody a nahrazovat vodou čerstvou. 2.10.3.4 Sníţení ostatních odpadŧ vznikajících při výrobě neţelezných kovŧ. Všechna strojní zařízení, která se provozují u prŧmyslových zařízení, potřebují jako mazadlo olej. Ten se musí měnit s ohledem na vzrŧst obsahu kovŧ a chemické reakce v oleji. Pravidelná údrţba, opravy a preventivní údrţba musí minimalizovat ztráty oleje při prŧsacích a prodluţovat intervaly mezi výměnou oleje. Sníţení mnoţství pouţívaného oleje se dosáhne také za pouţití filtrace, která umoţňuje prodlouţení doby ţivotnosti. Například filtry v by- pasu se mohou postavit tak, aby malou část oleje plynule čistily. Tato opatření zpŧsobují, ţe dochází k prodlouţení doby ţivotnosti aţ na faktor 10, v závislosti na specifickém filtračním systému. Jsou-li pouţité olejové filtry shromaţďovány zvlášť, mohou se rozdrtit ve šrédrech. Kov se mŧţe pouţít znova v huti jako druhotná surovina, olej se mŧţe odstředit a potom odeslat k vyuţití do rafinerie olejŧ. 2.10.3.5 Recyklace a znovuvyuţití odpadŧ tvořených v pochodech tavení neţelezných kovŧ Jak jiţ bylo v této části poukázáno, mohou se odpady z výroby neţelezných kovŧ recyklovat a pouţít v širokém rozsahu znovu. Následující tabulka uvádí souhrn rŧzných moţností recyklace a opětného vyuţití těchto odpadŧ. Tab.2.27 Odpady a možnosti využití Zdroje odpadů Dotyčné kovy Suroviny z manipulace atd. Tavící pec (I.) Konvertorová pec Rafinační pece Úprava strusky Volba pro recyklaci nebo využití Všechny kovy Meziprodukt nebo odpad Prach, smetky Všechny kovy Struska - Feroslitiny Bohatá struska Cu Cu Pb Struska Struska Okuje Ušlechtilé kovy Cu a Ni Okuje a struska Vyčištěná struska Kamínek - vsázka pro hlavní pochod návrat do tavení po úpravě stavební materiál prŧmysl abraziva část strusky lze pouţít jako ţáruvzdorný materiál, např. struska z výroby kovového chromu - surovina pro výrobu dalších feroslitin - 163 - recyklovat do hutě - recyklovat do hutě - rekuperace ostatních hodnotných kovŧ - interní recyklace - stavební materiál - rekuperace kovŧ Tavící pece (II.) Všechny kovy Elektro-rafinace Sekundární Al Cu Elektrolytická výroba Zn, Ni, Co, Ušlechtilé kovy Elektrolýza Al roztavených solí Na a Li Destilace Louţení Hg Zn, Cd Zn Cu Ni Závod na výrobu kyseliny sírové Vyzdívka pecí Všechny kovy Mletí, broušení Uhlík Moření Suché zpŧsoby čištění Mokré zpŧsoby čištění Okuje, stěry Struska Zasolená struska Výtok elektrolytu Zbytky anod Anodový kal Vyčerpaný elektrolyt - SPL - spálit nebo zneškodnit Přepady lázně - prodat jako elektrolyt Zbytek anod - rekuperace Materiál z el. pecí - ţelezný šrot po vyčištění Zbytky Zbytky Zbytky feritu Zbytky Zbytky Cu / Fe Katalyzátor Kyselé kaly Slabá kyselina Ţáruvzdorný materiál - Prach z uhlíku a grafitu Cu, Ti Vyčerpaná kyselina Většina- vyuţívá se Prach z filtrŧ tkaninových filtrŧ nebo EO * Většina – skrubr Kal z filtrŧ nebo mokrý EO Kal z úpravy odpadní Většina vody Louţení Hliník Kaly hydroxidŧ nebo sirníkŧ Červený kal - po úpravě návrat do procesu rekuperace kovŧ rekuperace kovŧ, solí a oxidŧ rekuperace Ni návrat do konvertoru rekuperace ušlechtilých kovŧ znovuvyuţití při louţení vyuţít jako vsázky do procesu návrat do ISF zneškodnění, vyuţití kapaliny zneškodnění rekuperace, zneškodnění regenerace zneškodnění louţení, rozklad, neutralizace vyuţití jako struskotvorného činidla, zneškodnění vyuţití jako suroviny v jiných pochodech rekuperace Návrat do procesu rekuperace ostatních kovŧ návrat do procesu nebo rekuperace ostatních kovŧ, např. Hg zneškodnění zneškodnění znovuvyuţití zneškodnění znovuvyuţití kapaliny *EO = elektrostatický odlučov Podle výzkumného projektu o předcházení vzniku a recyklaci odpadu z velkého počtu závodŧ na tavení neţelezných kovŧ v Severním Porýní Westfálsku se mŧţe ilustrovat následující poměrné vyčlenění zpŧsobŧ recyklace /tm 83, MURL Düsseldorf 1999, tm 168, W Neuhaus 1999/. 164 Obr. 2.42. Různé způsoby recyklace podle množství odpadů vzniklých při výrobě neželezných kovů v závodech Severního Porýní, Westfálska : 1 Rekuperace zasolené strusky : 54 % 2 Tavidla : 1% 3 Stavební průmysl : 7% 4 Průmysl železa a oceli : 1% 5 Přetavení NFM : 16 % 6 Zpětné ukládání do uhelných dolů : 2 % 7 Rekuperace kovu : 13 % 8 Ostatní : 6% Pro dosaţení minimalizace odpadŧ a recyklace se mŧţe počítat s následujícím : Mohou se periodicky provádět audity pro minimalizaci odpadŧ podle programu Mŧţe se podporovat aktivní účast zaměstnancŧ a jejich iniciativa Mělo by být prováděno monitorování toku materiálu a být k dispozici příslušná hmotová bilance. Monitorování by se mělo týkat vody, energie a tepla. Měly by být správně pojednány náklady spojené s produkcí odpadŧ v rámci procesu. Toho se mŧţe dosáhnout při vyuţití praktické evidence, která zajišťuje, aby zneškodňování odpadŧ a jiné významné náklady na ochranu ţivotního prostředí byly na dotyčné pochody vynakládány a nebyly upraveny jednoduše v daném místě jako mimořádný výdaj. 2.11 REKUPERACE ENERGIE Článek 3 odstavec (d) Směrnice IPPC vyţaduje, aby byla energie vyuţita efektivně a tato poznámka je dŧvodem ke komentáři o vyuţití energie a zaujímá místo při posuzování BAT u kaţdé z kapitol výroby kovŧ. Vyuţití energie v prŧmyslu neţelezných kovŧ je zahrnuto do řady zpráv připravovaných Střediskem pro Analýzu a rozšiřování demonstračních technologií o energii (CADDET). Tyto zprávy jsou pouţívány v širokém měřítku při porovnávání technologií. 2.11.1 Aplikované techniky Rekuperace energie a tepla se v praxi při výrobě a odlévání neţelezných kovŧ ve značné míře vyuţívá. Pyromelurgické pochody jsou vysoce náročné na teplo a plyny z pochodu obsahují velké mnoţství tepelné energie. Proto se vyuţívá následných rekuperačních hořákŧ, tepelných výměníkŧ a kotlŧ k rekuperaci tohoto tepla. Pára nebo elektřina se mohou produkovat pro vyuţití na místě nebo mimo ně a pochody nebo spalné plyny se mohou předehřívat /tm 118, ETSU 1996/. Techniky, které se vyuţívají pro rekuperaci tepla se rŧzní od místa k místu. Jsou ovládány řadou faktorŧ, jako je moţnost vyuţití tepla a energie nebo blízkost místa, rozsah provozu a potenciál plynŧ nebo jejich sloţek k zanášení nebo zaslepování výměníkŧ tepla. Následující příklady jsou charakteristické a vyjmenované techniky, které je moţno pouţít při pochodech výroby neţelezných kovŧ /tm 118, ETSU 1996/. 165 Popsané techniky lze začlenit do mnoha stávajících pochodŧ: horké plyny, které se tvoří během tavení nebo praţení sulfidických rud většinou vţdy procházejí kotlem na výrobu páry. Vyrobená pára se mŧţe pouţít k výrobě elektřiny a /nebo při poţadavcích na ohřev. Příkladem toho je huť na měď, která pokrývá 25 % svých poţadavkŧ na elektřinu (10,5 MVA) z páry vyrobené v kotli na odpadní teplo u výbojové (flash) pece. Kromě vyrobené elektřiny se vyuţívá pára jako provozní v ústřední sušičce a zbytkové odpadní teplo se pouţívá k předehřevu spalovacího vzduchu. Další pyrometalurgické procesy jsou také silně exotermní, zejména pouţije-li se obohacení spalovacího vzduchu kyslíkem. Mnohé procesy vyuţívají přebytku tepla, které se tvoří během stupně tavení nebo konverze, na roztavení druhotných surovin, aniţ by se vyuţívalo dodatečného paliva. Například, teplo vystupující z PierceSmithova konvertoru se pouţívá k roztavení anodového šrotu. V tomto případě se materiálu ze šrotu pouţívá jako chladícího média a dodávky se pečlivě regulují, aby se předešlo potřebě chladit konvertor jinými prostředky v kterékoliv době cyklu. Mnohé další konvertory mohou vyuţívat přídavkŧ šrotu pro chlazení a ty, které toho nejsou schopny jsou předmětem návrhŧ postupŧ, které by to umoţňovaly. Vyuţití vzduchu obohaceného kyslíkem nebo kyslíku v hořácích sniţuje spotřebu energie, coţ umoţňuje autogenní tavení, nebo dokonalé spalování uhlíkatého materiálu. Objemy odpadního plynu se značně omezují při pouţití menších ventilátorŧ. Materiál pro vyzdívku pece mŧţe také ovlivňovat energetickou bilanci při procesu tavení. V tomto případě se uvádí pouţití ţáruvzdorného materiálu o nízké hmotnosti, aby nastal přínosný efekt omezení prostupu tepla a zadrţovalo se uvnitř zařízení /tm 106, Farrell/ 1998/. Tento faktor se musí započítat do trvanlivosti (ţivotnosti) vyzdívky pece a prostupu kovu do vyzdívky a nelze ho aplikovat ve všech případech. Oddělené sušení koncentrátŧ při nízkých teplotách sniţuje poţadavky na energii. Je to následkem energie potřebné k přehřátí páry uvnitř huti a významného nárŧstu celkového objemu plynu, který zvyšuje velikost ventilátoru. Výroba kyseliny sírové z oxidu siřičitého emitovaného z etap praţení a tavení je exotermním pochodem a zahrnuje řadu stupňŧ chlazení plynu. Teplo obsaţené v plynech během konverze a teplo obsaţené v produkované kyselině se mohou vyuţít pro tvorbu páry a /nebo teplé vody. Teplo se rekuperuje při vyuţití horkých plynŧ ze stupňŧ tavení do pecní vsázky. Podobným zpŧsobem se mohou předehřívat spalné plyny a spalovací vzduch nebo rekuperační hořák vyuţívaný v peci. Tepelná účinnost se v těchto případech zlepšuje. Například téměř u všech šachtových pecí na tavení katodového / měděného šrotu vyhřívaných zemním plynem, nabízí projekt tepelnou účinnost (vyuţití paliva) od 58% do 60 % v závislosti na prŧměru a výšce pece. Spotřeba plynu je asi 330 kWh/t kovu. Účinnost šachtové pece je vysoká, hlavně protoţe se vsázka předehřívá uvnitř pece. Tam se mŧţe dostatečné zbytkové teplo z výstupního plynu rekuperovat a znovuvyuţít k ohřevu spalovacího vzduchu a plynu. 166 Uspořádání pro rekuperaci tepla vyţaduje odklonění komínových plynŧ z pece přes výměník tepla o vhodné velikosti, odsávací ventilátor a protrubní vedení. Rekuperované teplo tvoří asi 4 – 6 % spotřebu paliva do pece. Chlazení před zařízením filtrových lapačŧ je dŧleţitou technikou, protoţe poskytuje ochranu filtrŧ před teplotou a umoţňuje širokou paletu volby tkaniny. Někdy je moţné rekuperovat teplo i v tomto stadiu. Například při typicky pouţitém uspořádání u šachtové pece pro tavení kovu, se plyny z vrcholu pece vedou potrubím do prvního ze dvou výměníkŧ tepla, který produkuje předehřátý spalovací vzduch do pece. Teplota plynŧ za tímto výměníkem mŧţe být mezi 200-450o C. Druhý výměník tepla sníţí teplotu plynu před filtrovým lapačem (rukávovým filtrem) na 130 o C . Za výměníky tepla běţně následují cyklony, které odstraňují velké částice a pŧsobí jako lapače jisker. Oxid uhelnatý, který se tvoří v elektrické nebo šachtové peci se zachycuje a spaluje jako palivo u několika rŧzných pochodŧ, nebo pro výrobu páry nebo jiné energie. Mohou vznikat významná mnoţství plynu a existují příklady, kde hlavním podílem pouţívané energie v zařízení tvoří zachycovaný CO ze zařízení elektrické obloukové pece. V jiných případech se CO tvořený v elektrické peci spaluje v peci a poskytuje část tepla potřebného pro pochod tavení. Recirkulace kontaminovaného odpadního plynu zpět prostřednictvím kyslíkového hořáku povede k významným úsporám energie. Hořák rekuperuje odpadní teplo plynu, vyuţívá energetický obsah kontaminantŧ a odstraňuje je /tm 116, Alfed 1998/. Takový pochod mŧţe také sniţovat oxidy dusíku. Vyuţití obsahu tepla z procesních plynŧ nebo páry pro rŧst teploty louţící kapaliny se v praxi pouţívá často. V některých případech se část prŧtoku plynu mŧţe zachytit do pračky, aby se teplo rekuperovalo ve vodě, která se potom pouţije k pochodŧm louţení. Ochlazený plyn se potom vrací do hlavního proudu k dalšímu čištění. Během tavení elektronického šrotu, nebo šrotu z baterií se v hutních nádobách pouţívá k tavení obsaţených kovŧ a dalšího dodávaného šrotu a struskotvorných sloţek obsahu tepla plastŧ Výhodu předehřevu spalovacího vzduchu uţívaného v hořácích lze dokumentovat. Pouţije-li se vzduch vyhřátý na 400o C, vzroste teplota plamene o 200o C, zatímco pokud je předehřát na 500o C, vzroste teplota plamene o 300o C. Tento nárŧst teploty plamene znamená vyšší účinnost tavení a sníţení spotřeby energie. Alternativou k předehřevu spalovacího vzduchu je předehřátí materiálu vsazovaného do pece. Teorie ukazuje, ţe 8% úspor energie lze získat na kaţdých předehřátých 100o C a v praxi se prokázalo, ţe předehřev na 400 o C vede k 25 % úspor energie, zatímco předehřev na 500 o C vede k 30 % energetických úspor. Předehřev se praktikuje u rŧzných pochodŧ např. předehřev pecní vsázky pouţívá horkých pecních plynŧ během výroby ferochromu. Následující obrázek ilustruje energetickou bilanci procesu Kontitavení, který vyuţívá vznikající horké plyny v šachtové peci k předehřevu vsázky. 167 Obr. 2.43 : Bilance energie u pochodu Kontitavení /tm 124, DFIU Cu 1999/. Legenda: poling furnace= pec na polování (Cu); superheat copper= přehřátá měď;radiation and convection=sálání a proudění (radiace a konvekce); air preheater= předehřívač vzduchu; anode shaft furnace= anodová šachtová pec; heat of formation slag oxides= teplo z tvorby oxidů ve strusce;shaft furnace= šachtová pec; copper= měď; cooling water= chladící voda; waste heat boiler= kotel na odpadní teplo; stack losses= komínové ztráty Teplo a rekuperovaná energie je tudíţ v tomto prŧmyslu dŧleţitým faktorem a promítá vysoký podíl nákladŧ, které energie představuje. Mnohé techniky pro rekuperaci energie je relativně snadné rekonstruovat /tm 118, ETSU 1996/., ale tu a tam existují problémy s inkrustacemi sloučenin kovŧ ve výměnících tepla. Dobrý projekt se zakládá na fundovaných znalostech o vystupujících sloučeninách a jejich chování při rŧzných teplotách. U výměníku tepla se vyuţívá se rovněţ čistících mechanismŧ, aby se udrţela tepelná efektivita. Ačkoliv jsou tyto úspory příklady pro jednotlivé části zařízení, jsou do značné míry závislé na místě, specifických podmínkách pochodu, včetně ekonomických nákladŧ. 2.12 PROBLÉMY PŘENOSU VLIVŦ Z PROSTŘEDÍ DO PROSTŘEDÍ Problémy přenosŧ prostředím vycházejí z čištění emisí z jedné oblasti ţivotního prostředí, které má dopad na jinou oblast ţivotního prostředí. Směrnice IPPC podporuje prevenci emisí při projektování pochodu a správné provozování a údrţbu. Tento faktor bude minimalizovat veškerý dopad na ţivotní prostředí jako celek, tedy na všechny oblasti ţivotního prostředí. Jen málo pochodŧ lze provozovat s nulovými emisemi, ale určité „čisté technologie“ jsou navrhovány jako moţné techniky při určování BAT. Zásady minimalizace a znovuvyuţití odpadŧ a vody a techniky rekuperace energie jiţ probírané jsou toho nejlepšími příklady. Podobným zpŧsobem je významným faktorem pro minimalizaci problémŧ přenosu vlivŧ prostředím i vyuţití kyslíku, minimalizace přenosu roztaveného materiálu pánvemi a zachycování a recirkulace nebo konverze plynŧ. Obecnými příklady je zachycování chloru při elektrolýze s opětným vyuţitím při etapě louţení a rekuperace oxidu siřičitého. Volba procesu úpravy je také významným faktorem a nejlepším příkladem je porovnání mokrých praček s tkaninovým filtrem. Mokrá pračka bude produkovat výtok kapaliny a bude se také tvořit mokrý kal. Mokré kaly je spíše těţší znovu vyuţít a mohou pŧsobit problémy v místě zneškodnění, ale netvoří prach během skladování. Na podkladě toho je mokrá pračka méně atraktivní neţ tkaninový filtr a také se prokazuje horším odstraněním částic u většiny zařízení . Mokrá pračka se však pouţívá tam, kde prach, který má být odstraněn je abrasivní a hutný nebo je velmi hygroskopický. V těchto případech mŧţe rychlé opotřebování nebo zaslepování lapačŧ vytvářet velké těţkosti při provozování tkaninových filtrŧ a mŧţe být následkem významných emisí během protrţení. Při absorpci SO2 z plynŧ o nízké koncentraci oxidu siřičitého je velmi účinná regulace pH v mokré pračce. S těmito faktory je nutno počítat a vyhodnotit je podle specifického místa. 168 Náklady na ochranu ţivotního prostředí při výrobě potřebné energie pro procesy a úpravu je dalším dŧleţitým vlivem při přenosech prostředím.Tento faktor je brán v úvahu i pro příklady pouţité v tomto dokumentu. Existují však potíţe při přímém porovnání a takové problémy, jakým je zdroj energie pro jednotlivé místo, mohou znamenat komplikace při posuzování. Posouzení problémŧ přenosu prostředím je významným faktorem a je identifikováno v kapitolách o specifickém kovu, kde se uvádějí místně a technicky specifické aspekty. 2.13 HLUK A VIBRACE Hluk a vibrace jsou obecnými problémy v odvětví a se zdroji je moţno se setkat ve všech oborech prŧmyslu. Hluk z pochodu emitovaný zařízením do okolního prostředí je faktorem, který zpŧsobil v minulosti mnoho stíţností a byly získány určité informace o případech a přístupech k prevenci a minimalizaci hluku a vibrací. Vliv hluku na obsluhu v rámci zařízení není v rozsahu této práce. Významnými zdroji jsou : přeprava a manipulace se surovinami a výrobky; výrobní pochody zahrnující pyrometalurgii, broušení a mletí; pouţití čerpadel a ventilátorŧ odpouštění páry neobsluhované signální systémy Hluk a vibrace se mohou měřit řadou zpŧsobŧ, ale obecně je záleţitostí specifického místa a bere se v úvahu frekvence zvuku a umístění populačních center. Nové závody lze specifikovat nízkými hladinami hluku a vibrací. Dobrá údrţba mŧţe u zařízení jako jsou ventilátory a čerpadla předcházet nevyváţenostem. Mŧţe se vyprojektovat propojení mezi zařízeními, aby se předcházelo přenosu hluku, nebo se minimalizoval. Obecná zařízení pro úpravy jsou : vyuţití náspŧ k odclonění zdrojŧ hluku; izolace hlučného závodu, nebo jeho částí do zvuk pohlcujících staveb; vyuţití antivibračních opor a propojení zařízení orientace strojŧ emitujících hluk a změna frekvence zvuku 2.14 ZÁPACH V prŧmyslu neţelezných kovŧ existuje několik potenciálních zdrojŧ zápachu. Nejvýznamnějšími jsou dýmy z taveniny, organické oleje a rozpouštědla, sirníky z chlazení strusky a úpravy odpadní vody, chemická činidla vyuţívaná v hydrometalurgických pochodech a procesy úpravy odpadních kapalin ( např. čpavek) a kyselé plyny. Zápachu lze předejít pečlivým vedením provozu (projektem), volbou 169 činidel a správnou manipulací s materiálem. Například tvorbě čpavku ze stěrŧ hliníku se mŧţe předcházet tím, ţe se materiál udrţuje suchý. Techniky úpravy jiţ popsané v této kapitole budou všechny přispívat k prevenci a eliminaci zápachu. Hlavní zásady „ Správného hospodaření“ a správné praktické údrţby jsou také hlavním přínosem k prevenci a regulaci. Základní pořadí zásad pro regulaci zápachu je : předcházet, nebo minimalizovat pouţívání zapáchajících materiálŧ změřit výtaţek zapáchajících materiálŧ a plynŧ předtím, neţ se rozstřikují a ředí maximálně je zpracovat spálením nebo filtrací Vyuţití biologických médií, jako je rašelina nebo podobný materiál, který pŧsobí jako substrát pro vhodné biologické druhy a je úspěšný při odstranění zápachŧ /tm 159, VDI 1996/. Odstranění zápachŧ mŧţe být velmi sloţitý a drahý postup, pokud se ředí silně zapáchající materiály. Úprava velmi značných objemŧ plynu o nízkých koncentracích zapáchajícího materiálu vyţaduje speciální závodní provoz. Obr. 2.44: Uspořádání jednoduchého biofiltru : Legenda: deodorized air= vzduch bez zápachu; impervious structure= nepropustná konstrukce; compost – kept moist= udržovaná vlhkost kompostu; plenum area and bed support= zcela vyplněný prostor a opora vrstev; fan= ventilátor; 2.15 APEKTY BEZPEČNOSTI Hlavní politika pro prevenci je příprava a odezva na havárie v prŧmyslu a je zaloţena na následujících zásadách : 2.15.1 Zásady prevence postavit a provozovat závod takovým zpŧsobem, aby se předešlo neregulovanému vývoji mimořádných procesŧ postavit a provozovat závod takovým zpŧsobem, aby se omezily následky havárie postavit a provozovat závod podle nejlepších dostupných technik bezpečnosti (stanovit moderní technologii bezpečnosti) 2.15.2 Opatření pro komplexní systémy v prŧmyslových procesech. Komplexní systémy se mohou pouze dostatečně odzkoušet pomocí systematických, logických postupŧ. Takové se berou v úvahu při aplikaci : systematických analytických prŧzkumných metod jako je Riziko a Studie Operability (HAZOP) podrobná analýza bezpečnosti počítající s podmínkami jednotlivého případu 170 2.15.3 Přiměřenost prostředkŧ Poţadavky na bezpečnost jsou odstupňovány podle „typu a rozsahu rizika, které se očekává“ Z tohoto dŧvodu jsou v rámci Členských státŧ vytvořeny předpisy pro : látky spojené s havariemi (nebezpečné vlastnosti látek ; seznam látek) prŧmyslové činnosti spojené s haváriemi ( seznam závodŧ resp.zařízení) Za objektivní závislost moţnosti havárie na mnoţství nebezpečných látek se povaţuje pojem prahového mnoţství, který definuje stanovené poţadavky na bezpečnost jako funkci mnoţství. 2.16 PROVOZ ZÁVODU A ODSTAVENÍ Článek 3 odstavec (f) Směrnice IPPC ţádá, aby byla přijata nutná opatření pro definitivní ukončení činností, aby se zabránilo riziku znečištění a místo provozu se navrátilo do uspokojivého stavu. Ochrana pŧdy a vody mají hlavní dŧleţitost a musí se předejít zanesení pŧdy a prachu do ovzduší. Integrovaný přístup znamená, ţe se přijmou přinejmenším následující opatření : minimalizovat mnoţství pŧdy, která se musí vyhloubit, nebo přemístit s ohledem na stavbu a zajistit, aby se vyhloubený pŧdní materiál pečlivě zpracoval ( aby se zamezilo škodlivým změnám ve vlastnostech pŧdy); minimalizovat vstup látek do pŧdy z prŧsakŧ, ukládáním v prostoru a nevhodným skladováním surovin, výrobkŧ nebo odpadŧ během fáze provozu zařízení; berou se v úvahu dřívější podmínky regulace, aby se posoudila kontaminace v minulosti a zajistila se čistota po zakončení, kdyţ zařízení ukončilo provoz, např. vyčistit a asanovat s ohledem na budoucí vyuţití prostoru. Přirozené funkce pŧdy by se měly zabezpečit, pokud je to uskutečnitelné 2.17 NEJPEŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY Pro pochopení této části a jejího obsahu se pozornost čtenáře obrací k předmluvě tohoto dokumentu a zvláště k páté části předmluvy: „Jak porozumět a pouţít tento dokument“. Techniky a s nimi spojené emise a /nebo úrovně spotřeb nebo rozmezí hladin, uvedených v této sekci bylo posouzeno prostřednictvím opakovaných pochodŧ, které zahrnují následující kroky : identifikaci klíčových environmentálních problémŧ v sektoru; odzkoušení technik nejrelevantněji odpovídajících těmto klíčovým problémŧm; identifikace úrovní výkonŧ s nejlepším pŧsobením na ţivotního prostředí na základě dostupných údajŧ v EU a z celého světa; 171 odzkoušení podmínek, při kterých byly tyto úrovně dosaţeny; stejně jako náklady, vlivy přenosŧ z prostředí do prostředí, hlavní dŧvody motivace při prosazování těchto technik; výběr nejlepších dostupných technik (BAT) pro toto odvětví a s nimi spojených emisí a / nebo úrovní spotřeb v obecném smyslu zcela podle článku 2, odstavec 11 a přílohy IV Směrnice. Právní experti při Evropském úřadu pro IPPC a odpovídající Technická pracovní skupina hrály u kaţdého z těchto krokŧ klíčovou roli, stejně jako ve zpŧsobu, kterým jsou podávány informace zde. Na základě tohoto posouzení jsou pro toto odvětví předloţeny techniky a s pouţitím BAT spojené moţné emise a spotřeby, které se povaţují pro toto odvětví jako celek za přiměřené a v mnohých případech reflektují současné výkony určitých zařízení v rámci sektoru. Tam, kde jsou úrovně emisí nebo spotřeb „ spojené s nejlepšími dostupnými technikami“ uvedeny, je třeba to nahlíţet jako názor, ţe tyto úrovně představují pŧsobení činností vŧči ţivotnímu prostředí, které by se mohly předpokládat jako výsledek aplikace popsaných technik v tomto odvětví, při uvaţování bilance nákladŧ a příslušných výhod v rámci definice BAT. Ale nejsou to ani limitní hodnoty emisí ani spotřeb a jako takové by neměly být chápány. V některých případech mŧţe být technicky moţné dosáhnout lepších hladin emisí nebo spotřeb, ale s ohledem na související náklady nebo přenosy prostředím se nepovaţují za vhodné jako BAT pro daný sektor jako celek.Tyto úrovně se ale mohou povaţovat za oprávněné ve specifičtějších případech, kde existuje zvláštní motivace. Na úrovně emisí a spotřeb spojených s pouţitím BAT se musí pohlíţet společně se specifickými referenčními podmínkami (např.prŧměrem za dané období). Pojem „úrovně spojené s BAT“ popsaný výše se musí rozlišovat od termínu „dosaţitelná úroveň“, která se pouţívá kdekoliv v tomto dokumentu. Tam, kde je hladina popsána jako „dosaţitelná“ při pouţití jednotlivé techniky, nebo kombinací technik, je třeba to chápat jako mínění, ţe se mŧţe očekávat, ţe se úrovně dosáhne za nějaké reálné časové období při dobré údrţbě a provozu zařízení, nebo pochodu, při kterém se tyto techniky vyuţívají. Tam, kde byly k dispozici údaje týkající se nákladŧ, byly uvedeny společně s popisem technik, které byly presentovány v předchozí části. Ty dávají hrubou představu o velikosti dotyčných nákladŧ. Skutečné náklady na aplikování techniky však budou záviset do značné míry na specifické situaci, zohledňující například daně, poplatky a technické charakteristiky příslušného zařízení. Není moţné takové místně specifické faktory v tomto dokumentu vyhodnotit do dŧsledkŧ. Při absenci údajŧ týkajících se nákladŧ jsou vyvozeny závěry o ekonomické ţivotaschopnosti technik zjištěné ze sledování stávajících zařízení. Je úmyslem, aby obecné BAT pro toto odvětví byly referenčními body, od kterých by se odvozoval současný výkon stávajících zařízení, nebo podle kterých by se posuzoval návrh pro zařízení nové. 172 Touto cestou budou napomáhat při určování přiměřených podmínek zaloţených na BAT pro zařízení, nebo při ustavení obecně závazných předpisŧ podle článku 9, odstavec 8. Předpokládá se, ţe nová zařízení se mohou vyprojektovat, aby se provozovaly při stejných nebo dokonce lepších úrovních neţ mají obecné BAT, uvedené zde. Uvaţuje se také, ţe stávající zařízení by se mohla blíţit úrovním obecných BAT nebo být lepší za předpokladu technické i ekonomické aplikovatelnosti technik pro kaţdý případ. Zatímco BREFy nejsou právně závaznými normami, podávají informace jako návod prŧmyslu, členským státŧm a veřejnosti o dosaţitelných hodnotách emisí a spotřeb, pouţijí-li se specifické techniky. Příslušné limitní hodnoty pro jakýkoliv specifický případ bude třeba stanovit s přihlédnutím k cílŧm Směrnice IPPC a místním podmínkám. Nelze zařadit nejlepší dostupné techniky pro všechny stupně obecného pochodu s ohledem na pŧsobení specifické skupiny kovŧ. Například volba výrobního pochodu mŧţe být uskutečněna pouze na základě posouzení od kovu ke kovu při uvaţování rozličných vlivŧ surovin, které jsou k dispozici atd. Nejlepší dostupné techniky vyčleněné pro obecné pochody tohoto sektoru jsou : manipulace s materiály a jejich skladování regulace procesu zachycování kouře a plynu odstraňování síry prevence před dioxiny a jejich destrukce a odstranění rtuti z procesních plynŧ 2.17.4 Manipulace s materiálem a skladování Techniky, které se uţívají závisejí do značné míry na druhu materiálu, který se pouţije. Například velké, těţké poloţky se upravují zcela rozdílnou řadou technik na jemný prašný materiál. Tyto problémy jsou specifické pro jednotlivá místa a materiály. Existuje však několik technik, které se povaţují za efektivnější při prevenci znečištění z manipulace se surovinami Tyto techniky jsou : vyuţití systémŧ skladování kapalin, které jsou skladovány v nepropustných jímkách, které mají kapacitu schopnou obsáhnout při nejmenším objem největší skladovací nádrţe uvnitř prostoru. V rámci kaţdého členského státu existují rŧzné předpisy, které by se měly přiměřeně sledovat. Skladovací prostory by se měly projektovat tak, aby úniky z horních částí nádrţí a z dodávkových systémŧ byly zachycovány a skladovány v jímkách. Obsah nádrţí by se měl zobrazovat a být spojen s pouţitím signalizačního zařízení. Vyuţití plánovaných dodávek a systémŧ automatické regulace předchází přeplnění skladovacích nádrţí kyselina sírová a další reaktivní látky by se měly skladovat v nádrţích se zdvojenými stěnami, nebo nádrţích umístěných v chemicky odolných jímkách o stejné kapacitě. Vyuţití systémŧ detekce únikŧ a signálního zařízení je citlivé. 173 Jestliţe existuje riziko kontaminace spodní vody, měl by být prostor skladování nepropustný a odolný proti ukládaným látkám. Místa pro dodávky by měla být uvnitř jímky, aby se zachycoval vyteklý materiál. Mělo by se v praxi pouţívat zpětného odvětrávání unikajících plynŧ do dodávkového vozidla, aby se omezovaly emise těkavých organických látek. Mělo by se počítat s vyuţitím automatických izolací dodávkových spojŧ pro prevenci rozlití Materiály (například oxidační činidla a organické látky), jejichţ společné skladování se vylučuje, by měly být odděleny a u skladovacích nádrţí, nebo v prostorách pouţity inertní plyny, pokud je to zapotřebí Vyuţití oleje a pevných záchytŧ, je-li třeba u drenáţního systému z otevřených skladovacích prostor. Skladování materiálu, který mŧţe vypouštět olej na vybetonované plochy, které mají obrubníky, nebo jiná záchytná zařízení. Vyuţití metod úpravy výpustí pro druhy chemikálií, které se skladují. Přepravní dopravníky a potrubí umístěné v bezpečí v otevřeném prostoru nad zemí tak, aby se mohly rychle detekovat prŧsaky a mohlo se předejít poškození z vozidel a jiného vybavení. Pokud se pouţívají potrubí v zemi, jejich trasa musí být zdokumentována a označena a přijata opatření pro bezpečné systémy hloubení. Vyuţití dobře projektovaných mohutných tlakových nádob pro plyny ( včetně LPG) s monitorováním tlaku v nádrţích a pracovním potrubím pro dodávky, aby se předešlo proděravění a prŧsaku. Monitorování plynŧ by se mělo pouţívat jak v izolovaných prostorách tak uzavřených skladovacích nádrţích. Tam, kde je zapotřebí, by se měly pouţívat izolované systémy pro dodávání, skladování a překládání prašného materiálu a sila pro denní zásobu. Pro skladování prašného materiálu by se měly pouţívat zcela uzavřené stavby a nebyla by zapotřebí specielních filtračních zařízení Tam, kde je tendence materiálu tvořit prach a kde je to zapotřebí, by se měla pouţívat pojiva (jako je melasa nebo polyvinylacetát) Tam, kde je zapotřebí, aby se předešlo emisím prachu, se mohou v místech dodávky, silech a systémech pneumatické přepravy a místech přepravy dopravníky pouţívat uzavřené dopravníky s dobře projektovaným mohutným odsávacím a filtračním zařízením Neprášící, nerozpustný materiál se mŧţe ukládat na izolovaném povrchu s drenáţním systémem a záchytem Třísky, hobliny a další zaolejovaný materiál by se měl skladovat pod střechou, aby se předešlo jejich vyplavování dešťovou vodou K minimalizaci tvorby prachu při přepravě v rámci daného místa se mohou pouţít moderní přepravní systémy. Dešťová voda, která smývá prach by se měla zachycovat a před vypuštěním upravit. 174 Mělo by se pouţívat omývání kol a tělesa vozidla při dodávce nebo manipulaci s prašným materiálem nebo jiných systémŧ čištění. Metodu budou ovlivňovat místní podmínky, např. tvorba ledu. Mŧţe se vyuţívat plánovaných kampaní pro čištění silnice. Měly by se přijmout systémy inventární kontroly a inspekce, aby se předešlo vytékání a identifikovaly se prŧsaky. Do manipulace s materiálem a skladování by se mělo začlenit vzorkování materiálŧ a testy, aby se identifikovala jakost surovin a naplánovala se metoda zpracování. Tyto systémy by se měly projektovat a provozovat na stejně vysokých úrovních jako systémy manipulace a skládkování. Skladovací prostory pro redukční činidla, jako je uhlí, koks nebo dřevěné štěpiny by se měly sledovat, aby se detekoval oheň zpŧsobený samovznícením Vyuţití dobrého projektu a praktické konstrukce a odpovídající údrţby Následující tabulka podává souhrn technik na podkladě druhu a charakteristických rysŧ materiálu. Tab. 2.28 : Souhrn technik pro manipulaci a skladování - Surovina Skupina kovů Metoda manipulace Koncentráty: tvořící prach Všechny Uzavřené dopravníky nebo pneumaticky Zakryté dopravníky Metoda skladování Uzavřené budovy Poznámky Prevence před kontaminací vody Zakryté úloţiště - netvořící prach Jemně zrnitý materiál jako kovový prášek Druhotné suroviny: - velké poloţky - malé poloţky - jemné - třísky Tavidla: - tvořící prach Těţkotavitelné kovy Uzavřené dopravníky nebo pneumaticky Zakryté dopravníky Uzavřené sudy, zásobníky a násypky Mechanický nakladač Vsázkové skipy Uzavřené nebo aglomerované Otevřený Uzavřená pole Uzavřené, pokud práší Zakryté Uzavřené dopravníky nebo pneumaticky Zakryté dopravníky Uzavřené stavby Zakryté dopravníky Zakrytá úloţiště Všechny Všechny - bez tvorby prachu Pevná paliva a koks Všechny 175 Prevence před kontaminací vody a fugitivními emisemi do ovzduší Prevence před kontaminací vody a fugitivních emisí do ovzduší Prevence před kontaminací vody Zakryté úloţiště Pokud se netvoří prach Kapalná paliva a LPG Provozní plyny: - kyslík - chlor, CO Všechny Nadzemní potrubí Certifikované sklady Okrajové prostory Všechny Al, Ni, ušlechtilé kovy Nadzemní potrubí Potrubí pod tlakem Certifikované sklady Rozpouštědla Cu, Zn, Ni Nadzemní potrubí Ušlechtilé kovy Havarijní řád Uhlík Výrobky: - katody - válcovaný drát - housky, ingoty - desky Odpady z procesu pro rekuperaci Všechny Závisí na podmínkách Všechny Závisí na podmínkách Odpady pro zneškodnění (např. vyzdívka pecí) Všechny Závisí na podmínkách Zpětné odvětrávání dodávkové linky Monitorování tlakové ztráty Signalizace toxických plynŧ Sudy, nádrţe Zpětné odvětrávání dodávkového potrubí Otevřené betonové Přiměřený plochy nebo drenáţní systém zakryté úloţiště Otevřené, zakryté nebo uzavřené v závislosti na tvorbě prachu a reakci s vodou Otevřené, zakryté nebo uzavřené úseky nebo izolované (sudy) v závislosti na materiálu Přiměřený drenáţní systém Přiměřený drenáţní systém 2.17.2 Řízení pochodu Zásady nejlepších dostupných technik zahrnují pojmy o tom, jak je proces projektován, provozován, regulován, obsluhován a udrţován. Tyto faktory umoţňují, aby se dosáhlo dobrého výkonu s ohledem na prevenci a minimalizaci emisí, efektivitu procesu a úspory nákladŧ. Vyuţívá se správné regulace pochodu, aby se dosáhlo těchto přínosŧ a také se dodrţovaly podmínky bezpečnosti. Provozování procesu a regulace se v současné době vyvinula i v tomto odvětví a aplikuje se na řadu pochodŧ. Pouţívají se následující techniky: - - Vzorkování a analýza surovin pro regulaci podmínek v závodě. Správným namícháním rŧzných vsázkových materiálŧ by se mělo dosáhnout optimální účinnosti konverze a sníţení emisí a odpadŧ Vyuţití váţení vsázky a měřících systémŧ Vyuţití mikroprocesorŧ k regulaci poměrŧ vsázkových materiálŧ, mezních podmínek pochodu a spalovacích podmínek a přidávání plynŧ. Některé parametry se mohou měřit, aby se umoţnila regulace procesu, na kritické hodnoty parametrŧ je nastaveno signalizační zařízení : Pouţívá se kontinuálního monitorování teploty, tlaku nebo podtlaku v peci a objemu nebo prŧtoku plynu Monitorují se sloţky plynu ( kyslík, oxid siřičitý a oxid uhelnatý) Pouţívá se kontinuálního monitorování vibrací, aby se detekovaly překáţky a moţné poruchy na vybavení 176 - Kontinuálně se monitoruje proud a napětí elektrolytických pochodŧ Monitorují se kontinuálně emise, aby se regulovaly kritické parametry pochodu Monitoruje a reguluje se teplota tavících pecí, aby se předcházelo tvorbě dýmu s obsahem kovŧ a oxidŧ kovŧ při přehřátí Provozovatelé (obsluha), technický personál a ostatní by měly být nepřetrţitě školeni a posuzováno jejich vyuţívání provozních předpisŧ, vyuţívání popsaných technik moderní regulace a měly by být informováni o dŧleţitosti akcí, které je třeba provést, kdyţ se ozve výstraţný signál. Optimalizovat úroveň dohledu k přijetí uvedené přednosti a udrţovat odpovědnost provozovatele. 2.17.3 Zachycování (odlučování) kouře a plynu Emise do ovzduší vznikají ze skladování, manipulace, přeúpravy, pyrometalurgických a hydrometalurgických pochodŧ. Zvláště dŧleţitá je přeprava materiálŧ. Poskytnuté údaje potvrdily, ţe fugitivní emise v mnohých pochodech mají velký význam a ţe fugitivní emise mohou být mnohem větší neţ ty, které se zachycují a sniţují. V těchto případech je moţné sníţit dopad do ţivotního prostředí podle technik zachycování plynu ze skládkování materiálu, manipulace, z reaktorŧ nebo pecí a z míst přepravy materiálu podle následujícího pořadí významnosti. Moţnost fugitivních emisí se musí brát v úvahu ve všech etapách provádění procesu a u výhledových staveb. Pořadí při odlučování plynu ze všech stupňŧ procesu : pochod optimalizace a minimalizace emisí jako je tepelná nebo mechanická předúprava druhotných surovin s ohledem na minimalizaci kontaminace vsázky organickými látkami vyuţití izolovaných pecí nebo jiných provozních jednotek při prevenci fugitivních emisí, coţ umoţňuje rekuperaci tepla a zachycování provozních plynŧ k jejich dalšímu pouţití (např. CO jako paliva a SO2 pro výrobu kyseliny sírové), nebo k jejich úpravě vyuţití poloizolovaných pecí, pokud nejsou k dispozici pece izolované minimalizovat přepravu materiálu mezi pochody tam, kde je taková přeprava nevyhnutelná vyuţít pro roztavený materiál ţlabŧ místo pánví v některých případech přísnější techniky, které se vyhýbají přenosu roztaveného materiálu by měly předcházet rekuperaci druhotných surovin, které by jinak vstoupily do proudu odpadŧ. V takových případech je vhodné pouţít sekundárního nebo terciárního zachycování kouře. Projektovat digestoře nebo provozní potrubí k odsávání vznikajícího kouře z taveniny přepravovaného kovu, kamínku nebo strusky a z odpichu Je moţno poţadovat oplášťování pece nebo reaktoru, aby se předešlo úniku ztrát kouřem do atmosféry Tam, kde primární odloučení a uzavření bude pravděpodobně neúčinné, pak zcela uzavřít pec a odvětrávání vzduchu provádět sacími ventilátory ke vhodné úpravě a systému vypouštění Střešní zachycování kouře je velmi energeticky náročné a mělo by být řešením na posledním místě 177 2.17.4 Odstraňování oxidu siřičitého Nejlepší dostupné techniky pro odstraňování oxidu siřičitého závisejí na stupni vazby síry v kamínku nebo strusce a prevenci tvorby oxidu siřičitého a na koncentraci plynu, který se tvoří. Při velmi nízké koncentraci plynŧ se povaţuje za BAT mokrá, nebo polosuchá pračka za tvorby sádry, k eventuelnímu prodeji U plynŧ o vyšší koncentraci se za BAT povaţuje rekuperace oxidu siřičitého, pouţívající absorpce studenou vodou, po níţ následuje zpracování zbytkového plynu v závodě kyseliny sírové a extrakce a výroba kapalného oxidu siřičitého z absorbované kapaliny, tam, kde pro něj existuje místní odbytiště. Vyuţití dvoukontaktního zpŧsobu výroby kyseliny sírové v závodě s minimálně 4 prostupy se rovněţ povaţuje za BAT. Zásada maximalizování koncentraci vstupního plynu je rovněţ povaţováno za BAT, tudíţ se následný pochod odstraňování mŧţe provozovat s maximální účinností. Za moţné BAT se u závodu na kyselinu sírovou, který pouţívá výstupního plynu z huti povaţují následující faktory : v nových zařízeních se mŧţe pouţívat dvoukontaktního závodu s dvojí absorpcí o minimálně 4 prostupech. Ke zdokonalení konverze se mŧţe pouţít o cesium obohacený katalyzátor. Stávající katalyzátory lze vylepšit během období údrţby začleněním katalyzátoru s Cs, kdyţ se provádí doplňování katalyzátoru. To mŧţe být efektivní zvláště kdyţ se vyuţívá konečného prostupu, kdy je obsah oxidu siřičitého niţší, ale aby byl zcela efektivní, pak musí být doprovázen i zlepšením v ostatních oblastech. plyny se před stadii kontaktu ředí, aby se optimalizoval obsah kyslíku a dosáhlo se obsahu oxidu siřičitého aţ 14 %, nebo slabě nad, aby se vyhovělo teplotnímu omezení materiálu, který nese katalyzátor. Vyţaduje se přídavek oxidu cesného pro tak vysokou vstupní koncentraci, protoţe to umoţňuje niţší teplotu na vstupu při prvním prosazení. u nízkých, kolísajících koncentrací oxidu siřičitého (1,5 – 4 %) by se mohlo pouţít u stávajících závodŧ jedno- absorpčního např. WSA pochodu. Vyuţití oxidu cesného k obohacení katalyzátoru při konečném prosazení se mŧţe vyuţívat, aby se dosáhlo optimálního výkonu a mŧţe se začlenit do běţné výměny katalyzátoru nebo během údrţby. Aby byl plně efektivní, musí být doprovázen vylepšením i v jiných oblastech, jako je čištění plynu, aby se ochránil katalyzátor před otravou. Konverze na dvoukontaktní zpŧsob je sloţitá a drahá, ale vyuţití jednokontaktního závodu případně s koncovým odsířením plynu a produkcí sádry na prodej, mŧţe poskytovat úspory energie a sníţit tvorbu odpadu aby se předešlo následnému poškození na konstrukci závodu, měly by se odstranit fluoridy a chloridy prach by se měl odstranit z proudu plynu ještě před vstupem přes katalyzátor, z něhoţ vychází plyn o konečné jakosti o obsahu pod 1 mg prachu na Nm3 ( opticky čistý). 178 v této etapě by se měla také odstranit rtuť, pokud k tomu opravňuje obsah rtuti v materiálu vsázky Stávající závody, aniţ by odstraňovaly rtuť (ze vsázky, z kouřových plynŧ), by měly pouţívat např. pochod výměny iontŧ, nebo sráţení jako thiosíran rtuti, aby odstranily rtuť z kyseliny, je-li to zapotřebí oxid sírový by se měl redukovat, aby dosáhl koncentrace na vstupu niţší neţ 15 – 25 mg/Nm3. Slabá vyrobená kyselina se mŧţe rozloţit a vyuţít k výrobě kyseliny. mělo by se vyuţívat systémŧ ohřevu plynu s automatickou regulací, kde plyn je velmi chudý a teplo z reakce je nedostatečné, aby udrţelo teplotu vrstvy katalyzátoru plyny se chladí na teplotu vyhovující bilanci vody závodu kyseliny.Teplota závisí na koncentraci SO2 v plynu a koncentraci vyrobené kyseliny Plyn s obsahem 4 – 6 % SO2 vyţaduje chlazení na teplotu pod 30o C, zatímco plyn s obsahem SO2 dobře nad 10 % mŧţe tolerovat teploty plynu v rozmezí asi 35 – 40o C, pokud vzniká kyselina o koncentraci 98,5 %. Vyuţití svíčkových filtrŧ k odstranění kyselé mlhy předchází vypuštění koncovým komínem a povaţuje se za BAT v případech, kdy se tvoří kyselá mlha 2.17.5 Prevence a destrukce dioxinŧ U mnohých pyrometalurgických pochodŧ pouţívaných k výrobě neţelezných kovŧ je třeba počítat s přítomností dioxinŧ nebo jejich tvorbou během procesu. Jednotlivé případy jsou uvedeny v kapitolách o specifických kovech a v těchto případech jsou povaţovány za moţné BAT techniky pro prevenci a tvorbu dioxinŧ a jejich destrukci jiţ přítomných podle následujících faktorŧ . Tyto techniky se mohou kombinovat. Uvádí se, ţe některé neţelezné kovy mohou katalyzovat nové syntézy a někdy je nutné plyn před další úpravou vyčistit. Techniky povaţované za BAT: kontrola jakosti vstupního šrotu v závislosti na pouţitém pochodu. Vyuţití správného vsázkového materiálu pro jednotlivou pec nebo pochod. Výběr a třídění, aby se předešlo přídavkŧm materiálu, který je kontaminovaný organickými látkami nebo prekursory, mŧţe omezit moţnost tvorby dioxinŧ vyuţití správně projektovaných a provozovaných dospalovacích hořákŧ a rychlé ochlazení horkých plynŧ pod 250o C. vyuţití optimálních podmínek spalování. Vyuţití injektáţe kyslíku do horní části pece, aby se zajistilo dokonalé spálení pecních plynŧ, případně toho dosáhnout. absorpce do aktivního uhlí v pevném loţi, nebo v pohyblivé vrstvě (ve vznosu ) reaktoru, nebo injektáţí do proudu plynu a odstranění jako prach na filtru. 179 velmi vysoká účinnost odstranění prachu, např. keramickými filtry, vysoce účinnými tkaninovými filtry nebo soustavou čištění plynu před závodem výroby kyseliny sírové vyuţití stupně katalytické oxidace nebo tkaninových filtrŧ, které mají katalytický povlak úprava zachycených prachŧ ve vysokoteplotních pecích při rozrušení dioxinŧ a rekuperaci kovŧ Koncentrace emisí (dioxinŧ), které jsou spojeny s výše uvedenými pochody dosahuje méně neţ 0,1 aţ 0,5 ng /Nm3 v závislosti na vsázce, procesu tavení z rud, nebo vytavování z druhotných surovin a na technikách nebo jejich kombinaci, které se pouţívají k odstranění dioxinŧ. 2.17.6 Odstraňování rtuti Rtuť je nutné odstraňovat, uţívají-li se některé suroviny, které kov obsahují. Specifické příklady jsou uvedeny v kapitolách o specifických kovech a v těchto případech jsou povaţovány za BAT následující techniky : Pochod Boliden/Norzink s rekuperací vypíracího roztoku a výrobou kovové rtuti Pochod Bolchem s odfiltrováním sirníku rtuťnatého, aby se umoţnilo navrátit kyselinu do stupně absorpce Proces Outokumpu Proces s rhodanidem sodným Filtr z aktivního uhlíku. Adsorpční filtr vyuţívající aktivního uhlí se pouţívá k odstranění rtuťových par z proudu plynu, stejně jako dioxinŧ U procesŧ, kde není odstraňování rtuti prakticky moţné, jsou ke sníţení obsahu rtuti ve vyráběné kyselině sírové během výroby neţelezných kovŧ povaţovány za BAT dva pochody: Pochod s komplexním (komplexotvorným) iontoměničem Proces s jodidem draselným Emise spojené s výše uvedeným pochody se týkají jakékoliv zbytkové rtuti, která bude přítomna v kyselině, která se vyrobí. Specifikace výrobku je běţně pod 0,1 ppm (mg/l) a je ekvivalentní asi 0,02 mg /Nm3 vyčištěného plynu. 2.17.7 Úprava vypouštění a znovuvyuţití vody Nejlepší dostupné techniky jsou kombinací rŧzných úpravárenských metod a mohou být vybrány pouze od místa k místu při uvaţování místně-specifických faktorŧ. Nejdŧleţitějšími faktory pro rozhodování, které by byly ve specifických případech nejlepším řešením, aby se minimalizovalo mnoţství odpadní vody a koncentrace znečišťujících látek jsou : 180 pochod, při kterém odpadní voda vzniká mnoţství vody znečišťující látky a jejich koncentrace Nejobvyklejšími znečišťujícími látkami jsou kovy a jejich sloučeniny a centra počáteční úpravy při sráţení kovŧ jako hydroxidy nebo sirníky za pouţití jednoho, nebo více stupňŧ, po kterých následuje při odstraňování sraţeniny sedimentace nebo filtrace. Techniky se budou měnit v závislosti na kombinaci znečišťujících látek, ale následující tabulka uvádí souhrn jiţ popsaných metod. Tab. 2.29 Přehled proudů odpadní vody Zdroj odpadní vody Provozní voda Nepřímé chlazení vodou Přímé chlazení vodou Dotyčné vyrobené kovy Metody minimalizace Metody úpravy neutralizace sráţení a sedimentace elektrolýza Vyuţití izolovaného chladícího systému Systém monitorování k detekci prŧsakŧ Usazování výroba Al rozbíjení Pb baterií s obsahem kyseliny moření u většiny kovŧ chlazení pecí u Zn chlazení elektrolytu odlitky Cu uhlíkové elektrody usazování sráţení, je-li třeba Usazování sráţení, je-li třeba neutralizace a sráţení usazování sráţení, je-li třeba maximálně moţný návrat do procesu usazování nebo jiná úprava uzavřené chladící systémy Granulace strusky Elektrolýza Hydrometalurgi e (odkalování) Systém úpravy (odkalování) Zn, Cd mokré pračky mokré EO a pračky pro závody kyseliny úprava odkalu, znovuvyuţití slabé kyseliny, pokud moţno usazování sráţení, je-li třeba všechny správné uloţení surovin usazování sráţení, je-li třeba filtrace Cu, Ni, Pb, ušlechtilé kovy, feroslitiny * Cu, Ni, Zn Povrchová voda izolovaný systém elektrorekuperace vypouštěného elektrolytu izolovaný systém úprava odkalu * EO = elektrostatický odlučovač 2.17.8 Ostatní obecné pochody Nejlepšími dostupnými technikami pro všechny ostatní pochody, které se v této kapitole probíraly jsou ty, které zahrnují techniky, které jsou povaţovány za moţné BAT v rozličných pododdílech. Těchto moţných technik by se to tudíţ mělo týkat. Další podrobnosti jsou uvedeny u kapitol ke specifickým kovŧm, kde jsou probírány, tam, kde je to vhodné, jednotlivé faktory, které mohou ovlivňovat volbu technik . 181 2.18 TECHNIKY PRÁVĚ VYVÍJENÉ Techniky ve vývoji jsou zde uvedeny pouze pro obecné pochody, popsané výše pod částí Nejlepší dostupné techniky. Techniky právě se objevující pro další pochody jsou uvedeny v následujících kapitolách. K manipulaci a skladování materiálŧ, odstraňování rtuti a prevenci a destrukci dioxinŧ nebyly uvedeny ţádné dodatečné techniky. 2.18.1 Odstraňování síry Byly identifikovány následující techniky ve vývoji /tm 209, JOM 1999/ : u kombinace závodu jednokontaktní výroby kyseliny sírové a modifikovanou věţí závodu na výrobu kyseliny je uvedeno dosaţení účinnosti odstranění síry o dva řády větší neţ u konvenčních pochodŧ. Je uváděno, ţe koncentrace SO2 v koncovém plynu je pod 3 ppm. pochod biologického odsiřování spalin, který redukuje SO2 v emisích plynu do ovzduší nebo vody na elementární síru s více neţ 95 % účinnosti odstranění. 182 Kapitola 3 3. POSTUPY VÝROBY MĚDI A JEJÍCH SLITIN (VČETNĚ SN A BE) Z PRIMÁRNÍCH I SEKUNDÁRNÍCH SUROVIN 3.1 POUŢÍVANÉ POSTUPY A TECHNIKY 3.1.1. Primární měď Primární měď se mŧţe vyrábět z primárních koncentrátŧ a dalších materiálŧ pyrometalurgickými a hydrometalurgickými metodami /tm 22, EC 1991; tm 27, HMIP Cu 1993; tm 26, PARCOM 1996/. Koncentráty obsahují vedle mědi rŧzná mnoţství dalších kovŧ a k tomu, aby se oddělily a v maximální moţné míře se získaly, se pouţívají úpravárenské pochody /tm 92, Expertní skupina pro měď, 1998/. Obecně pouţitelné pochody se uvádějí dále. 3.1.1.1.Pyrometalurgické postupy Ta s sebou nese mnoţství krokŧ, které závisejí na pouţitém koncentrátu. Většina koncentrátŧ je sulfidických a dotyčnými etapami jsou praţení, tavení, konverze, rafinace a elektrorafinace. Přehledy všech pecí, o kterých se zmiňuje tato část, jsou uvedeny v Kapitole 2 a více podrobností poskytuje tato kapitola u části, která se zabývá technikami /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/. 3.1.1.1.1. Koncentrační tavení na kamínek Částečné praţení přeměňuje komplex sirníkŧ ţeleza a mědi v koncentrátu na jednoduché sirníky při zahřátí rudy nebo koncentrátu v oxidačních podmínkách. Plyny s obsahem síry, vzniklé při tomto pochodu jsou vedeny do místních závodŧ na kyselinu, kde jsou pouţity jako suroviny při výrobě kyseliny sírové nebo kapalného oxidu siřičitého. Pochod tavení se pouţije potom k oddělení sirníku mědi od ostatních pevných látek přítomných v rudách za tvorby křemičitanŧ, zejména křemičitanŧ ţeleza. Tato reakce je dána vysokou afinitou mědi k síře ve srovnání s ostatními kovovými znečištěninami. Částečné praţení se běţně nepouţívá. Praţení a vytavování se obvykle provádějí simultánně v jednoduché peci při vysokých teplotách, aby se vytvořila tavenina, která se mŧţe rozdělit na kamínek (sirník měďný s určitým mnoţstvím sirníku ţeleznatého) a na strusku bohatou na ţelezo a oxid křemičitý. Tavící činidlo obsahující oxid křemičitý a je-li zapotřebí i vápno (CaO), se obvykle do taveniny přidávají, aby napomohly tvorbě strusky. Pouţívají se dva základní tavící pochody, tavení nístějové (nístěj má tvar vany) a rychlé tavení ve vznosu ( flash smelting). Tavení ve vznosu pouţívá obohacení kyslíkem za nastartování autogenní reakce nebo téměř autotermální reakce. Nístějové tavení pouţívá obvykle niţšího stupně obohacení kyslíkem. Pouţití kyslíku také poskytuje vyšší koncentrace oxidu siřičitého, coţ umoţňuje efektivnější vyuţívání zachycovaného plynu jedním ze systémŧ pro rekuperaci síry (obvykle výrobou kyseliny sírové nebo produkcí kapalného oxidu siřičitého). Tavení v nístěji se provádí v několika speciálních pecích jako jsou pece plamenné, elektrické, ISA tavba, Noranda, Mitsubishi, Teniente, Baiyin, Vanyucov /tm 22, EC 1991; tm 26, PARCOM 1996; tm 137, Expertní skupina pro měď 1998/. Všechny pochody se opírají o praţení a pochody tavení spočívají na tavení v nístěji s oddělováním kamínku a strusky a odpichu prováděném rŧznými zpŧsoby. Některé pece se mohou provozovat bez předběţného sušení koncentrátu, ale přehřátá vodní pára zvyšuje objem plynu. 183 Tab.3.1 : Technologie vytavování primární mědi /tm 137, Skupina expertů pro měď 1998/ Tavící pochod Stav vývoje Stav provozu v prŧmyslové m měřítku Tavení v plamenné peci Zavedený (tradiční) Částečné Zavedený praţení a a tavení v elektrické peci Tavení ve Zavedený vznosu fy Outokumpu a konvertování Peirce-Smith Ekonomické aspekty Pŧsobení na Ekonom. Úroveň ţivotní prostředí dostupnost výroby: : částečná částečné nebo a/nebo dopady omezení Omezeno Přijatelná Omezení na určitým intenzitu tavení rozsahem u jedné jednotky Dobré Dobrá Omezení výrobními poměry Dobré Dobrá Inco tavení ve vznosu Zavedený Dobré Dobrá Aplikace Contop Provoz v 1 závodě Snad dobré Zřejmě přijatelná Dobré Dobrá ISA tavba Provozováno ve Dobré 3 závodech Dobrá Pochod Vanyucov 6 pecí Částečně dobré o prŧmyslovém Snad Dobrá Konvertor Zavedený Teniente, Pochod Noranda 184 v 1 jednotce je moţná velmi vysoká intenzita tavení, závisí na provedení pece a typu koncentrátu Omezení odzkoušenými poměry tavení v jednotce Omezení dáno velikostí místa. Mŧţe se instalovat pec a více hořákŧ poznámky Je limitujícím faktorem velikost praţence? Celosvětová „norma“ pojetí pro primární tavení mědi ještě s moţností zdokonalení Velikost instalovaných pecí. Ještě další moţnost Pouze cyklon. hořák.Provozní charakteristika zavedena v prŧmyslovém měřítku Omezení podílu Ve vztahu tavení velikostí k ostatním reaktoru a pochodŧm limity relativně vyšší obohacení O2 přístup vzduchu, coţ vyţaduje vyšší nároky na odsávání plynu Není testováno Moţnost pro pro vyšší podíl další zlepšení výroby Analýza není k dispozici Informace pro řádné doloţení měřítku v Rusku a Kazachstánu Pochod Baiyin Přesný počet není znám. Jsou v provozu alespoň 2 jednotky Částečně dobré Není známo Vytavování surové mědi ve vznosu zpŧsobem Outokumpu Zavedený Dobré Dobrá Pochod Mitsubishi pro kontinuální výrobu mědi Konvertor KennecotOutokumpu pro kontinuální tavení ve vznosu Zavedený Dobré Dobrá V provozu je 1 závod. Druhý závod se připravuje Dobré Dobrá Kontinuální konvertor Noranda Současně dána Dobré do provozu v Horne v prŧmyslovém měřítku Nejsou dostupné ţádné údaje ke konečné analýze úsudku nejsou dostupné; obecně mŧţe mít technologie významné moţnosti Není dostupná Informace pro přesná analýza; řádné doloţení jsou dostupné nejsou informace o dostupné. návrzích na Mohou mít kapacitu výroby značnou aţ 75 000 t/rok dŧleţitost Cu Pouţitelné pro koncentráty s nízkým obsahem Fe/ nízkým výskytem ve strusce Dosaţeno aţ Potenciál pro další rozvoj 200 000 t vyrobených /rok Vyšší Potenciál pro vyuţívaná další podstatný intenzita rozvoj výroby prokazuje investice Ţádné údaje Efektivně k přesné dostupný analýze nejsou potenciál mŧţe k dispozici být ještě zhodnocen, pokud budou k dispozici údaje z provozu Rozdíly mezi těmito pochody mohou být velké, například při umístění bodŧ pro přídávání vzduchu, kyslíku nebo paliva, některé pochody se provozují ve vsázkovém reţimu. Tavení v nístějích se obvykle provozují s přídavnou pecí, nebo oddělenou usazovací nístějí. Obecné popisy se uvádějí v Kapitole 2 a kdekoliv jinde v tomto dokumentu / tm 137, Expertní skupina pro měď 1998/. Rychlé tavení ve vznosu (flash smelting) se provádí buď v hutích Outokumpu nebo INCO tavbách /tm 22, EC 1991; tm 26, PARCOM 1996/ nebo v cyklonové peci (Contop). Pochody Outokumpu a cyklonové pece pouţívají obohacení kyslíkem a pochod INCO pouţívá technický 185 kyslík. Tavení ve vznosu se opírá o praţení a vytavování suchého koncentrátu nadnášeného částicemi vzduchu. Zreagované částice padají do usazovací komory, kde se oddělí kamínek a struska, někdy se v usazovací nístěji pouţívá přídavného paliva, aby se udrţela teplota. Kamínek a struska se následně odpichují a dále zpracovávají a plyny procházejí z pece přes vertikální komoru do výměníku tepla. Kromě techniky uvedené výše se lze celosvětově setkat s dalšími technikami jako nístějovými nebo pochody tavení ve vznosu / tm 137, Expertní skupina pro měď 1998/. V minulosti se pro výrobu mědi pouţívaly také otočné konvertory s horním dmýcháním (TBRC=top blown rotary converters). Dále se jiţ nepouţívají hlavně s ohledem na vysoké provozní náklady. Plamencové pece se také pouţívají k vytavování kamínku, ale ne v rámci EU. Nevyuţívá se obsahu energie síry a ţeleza v koncentrátu a spoléhá se na pouţívání fosilního paliva pro tavení koncentrátŧ horkými spalnými plyny shromáţděnými nad nístějí. Pochod není proto tak efektivní jako ostatní popsané pochody. Spalné plyny zvyšují celkový objem plynu a mají za následek velmi nízký obsah oxidu siřičitého, který je velmi těţké účinně odstranit. Pouţívání plamenných pecí významně od roku 1970 pokleslo. Obsah SO2 je ve výstupních plynech běţně velmi nízký, takţe se nemohou zpracovávat v závodě na kyselinu. Tab. 3.2 Celosvětové využití technologií tavení Pochod Počet hutí, které vyuţívají tuto technologii Počet pecí OUTOKUMPU (flash smelting)* Tavení procesem OUTOKUMPU Surová měď, přímo Plamenná pec Reaktor El Teniente Elektrická pec Šachtová pec Proces Mitsubishi INCO (flash smelting)* Proces Vanyukov ISA tavba Reaktor Noranda Contop Proces Baiyin Kivcet 26 2 26 2 Výroba surové mědi rok 1998 (tis. t / rok) 3801 238 27 7 6 14 4 3 3 3 2 1 1 1 37 12 8 29 4 3 5 3 2 1 1 1 1604 1344 560 548 497 448 448 269 197 116 57 15 *) procesy pod názvem flash smelting jsou tavící procesy, které byly vyvinuty v letech 1946-48 finskou společností Outokumpu Oy. Podstatou je obohacení vysušeného koncentrátu vzduchem, ohřátým na teplotu cca 500o C a vstup této horké směsi do šachty, kde probíhá autogenní pochod. Reakce vzdušného kyslíku se sloţkami koncentrátu je blesková (2-3 sec), proto asi i název „flash“. Firma INCO má postup obdobný, ale pouţívá k tavení ve vznosu čistého kyslíku. 186 (pozn. překl.) 3.1.1.1.2. Konvertorování Pouţívají se dva druhy konvertorových pochodŧ : - konvenční vsázkový (po dávkách) proces, který se většinou pouţívá běţně a kontinuální konvertorový pochod /tm 137 Expertní skupina pro měď 1998/. a) Konvertorování po vsázkách Dávkový pochod konvertorování zahrnuje dvě etapy: Provádí se dmýchání směsi vzduchu a kyslíku přes kamínek, který se získal při pochodu tavení. Běţně se většinou pouţívá válcová nístějová pec /tm 22, EC 1991; tm 26 PARCOM 1996/ a přidávají se tavidla. V prvním stupni se ţelezo a část síry oxiduje a tvoří se struska a oxid siřičitý; struska se periodicky stahuje a dále se zpracovává, aby se získala měď. Běţně se první stadium dmýchání provádí v několika krocích při rostoucích přídavcích kamínku. Ve druhém stupni tavby mědi se sirník měďný oxiduje na surovou měď (98,5 % Cu) a tvoří se více oxidu siřičitého. Surová měď se odpichuje na konci vytavení mědi. Proces se provozuje tak, aby se regulovala zbytková síra a kyslík v surové mědi. Oxid siřičitý, který se tvoří, se dále běţně zpracovává v závodě kyseliny sírové, kde se rekuperuje síra. Reakce je silně exotermická a těkavé kovové nečistoty, jako je olovo a zinek se potom zachycují v odlučovacím zařízení a rekuperují se. Teplo z procesu se mŧţe také vyuţít k tavení anodového šrotu a jiného šrotu mědi, aniţ by se dodávalo počáteční teplo. Zde mŧţe docházet ke kolísání koncentrace oxidu siřičitého během rozličných etap konverze v závislosti na druhu pouţívané pece. Konvertory typu Peirce-Smith a Hoboken se provozují přerušovaně (po dávkách) a je o nich pojednáno v prŧběhu této kapitoly jako o konvertorech Peirce-Smith nebo podobných. Jsou to válcové nístějové pece s bočně uspořádanými trubicemi pro dmýchání vzduchu/kyslíku /tm 22 EC 1991/; tm 26, PARCOM 1996/. Tavba pece ISA se také vyuţívá pro přerušovaný (dávkovací) pochod konverze kamínku na surovou měď. V minulosti se pro dávkovací konverzi primárního měděného materiálu na surovou měď pouţívalo otočných konvertorŧ s horním dmýcháním /TBRC), ale těch se uţ nepouţívá. b) Kontinuální konvertorování Kontinuální pochody konvertorování, které se v prŧmyslu vyuţívají jsou pec Kennecott / Outokumpu pro rychlé konvertorování (flash converting) /tm 53 a tm 67 Kennecott 1997; tm 63 Outokumpu 1995/, pec Mitsubishi ( která tvoří část integrovaného Mitsubishi procesu) a velmi nedávno i konvertor Noranda /tm 137 Expertní skupina pro měď 1998/. Konvertory Mitsubishi a Noranda přijímají roztavenou vsázku pro konverzi, Naproti tomu proces Kennecot / Outokumpu má následující charakteristiky : kaminek z tavící pece se nejprve rozdrtí ve vodě na zrna a vysuší se. Materiál se potom smísí se struskotvornými činidly a vsadí se do středového hořáku specifické pece pro tavení ve vznosu (flash), který pouţívá atmosféru obohacenou kyslíkem; konverze nastává na polétavých částicích vzduchu. Procesem se získává vysoká a stálá koncentrace oxidu siřičitého, který se rekuperuje. Struska a surová měď se odpichují k dalšímu zpracování. Vyuţití rozemletého kamínku umoţňuje, aby se jakost kamínku u vsazovaného podílu dala do rovnováhy se stupněm obohacení kyslíkem, aby se dosáhla optimální účinnost konverze a také umoţňuje, aby výroba kamínku a etapa konverze byly rozpojeny. 187 V provozu existují výrazné rozdíly mezi koncepcí dávkového a kontinuálního pochodu a kolísání výstupního oxidu siřičitého během cyklŧ konverze. Existují také odchylky ve snadnosti jímání kouře během zaváţení a ve schopnosti tavit anodový šrot. Některé pece při přenosu kamínku, strusky a surové mědi vyuţívají pánve, coţ má za následek fugitivní emise. V jednom případě se odvětrávané plyny z bočního konvertoru jímají a zpracovávají, v jiném případě se pouţívá sofistikovaného sekundárního systému jímání kouře /tm 201, Velten 1999/. 188 Obr. 3.1 : Způsob výroby primární mědi Koncentráty Tavidla Interní recykláty : - struska, prach ze spalin, atd. Druhotný materiál mědi Primární koncentrát k tavení kamínku Kamínek Pec pro tavení ve vznosu Praţení + elektrická pec Nístějová tavící pec struska Čištění strusky: - pomalé chlazení a flotace - čištění strusky z elektrické pece a reaktoru Teniente SO2 Anodový šrot Měděný šrot Interní recykláty: - strusky, prach, atd. Výroba kapalného SO2, Kyseliny sírové, olea Konvertor Peirce-Smitha Další konvertory Konvertorování Surová měď Šrot mědi Ţárová rafinace a Odlévání anod Rotační anodová pec Šachtová pec s nístějí / Kontitavba Měděné anody Elektrolytická rafinace Konvenční technologie permanentní katody např.ISA pochod Měděné katody Měděné katody Tavení, odlévání tvarovek, Válcovaný drát Čistý měděný šrot 189 Šachtové pece Elektrické indukční pece Rotační pece 3.1.1.1.3 Rafinace plamenem To je další krok ke zušlechtění, který se na surový kov (surovou měď), vyrobený v etapě konverze, aplikuje. Krok rafinace zahrnuje provzdušňování a potom pŧsobení redukčního činidla (např. uhlovodíky atd.), aby se odstranil jakýkoliv přítomný kyslík /tm 22, EC 1991; tm 26, PARCOM 1996; tm 1992 Expertní skupina pro měď 1998/. Ţárová rafinace se dosahuje především dmýcháním vzduchu do roztaveného kovu, aby se oxidovaly nečistoty a odstranily se konečné stopy síry za vzniku malého mnoţství strusky. Potom se přidává redukční činidlo, jehoţ zdrojem je zemní plyn nebo propan, aby se zredukoval vytvořený oxid měďnatý. Jako redukčního činidla se mŧţe se také pouţít čpavku, ale uvádí se, ţe zvyšuje hladinu oxidŧ dusíku /tm 215, Mining Engineering July 1999/. V minulosti se pouţívaly jako zdroje redukce dřevěné tyče, nebo polena (a ještě stále se v malém mnoţství případŧ pouţívají) a pochod se proto nazývá „ polování“. Několik zařízení pouţívá k úpravě plynŧ během etapy polování dospalovacích hořákŧ. V primárních a některých sekundárních hutích se pro ţárovou rafinaci pouţívají válcové otočné pece (anodové pece). Tyto pece se podobají konvertoru Peirce-Smitha a uţívají pro přídávání plynu dmýšních trubic. Vsazuje se do nich roztavená měď. Některé sekundární postupy pouţívají plamenné pece s přívodními trubkami k dmýchání vzduchu, jsou plněny konvertorovou mědí a měděným šrotem. Některé plamenné pece jsou sklopné a jsou opatřeny dmýšními trubkami. Systém Contismelt se pouţívá k ţárové rafinaci také, kdyţ vsázka je pevná a je potřeba ji nejdříve roztavit. Během výroby poloproduktŧ se někdy rovněţ provádí ţárová rafinace. Také se pouţívá kombinace šachtových nístějových pecí (pro tavení po dávkách) a rotačních pecí (pro redukci vsázky). Tyto systémy se mohou aplikovat na primární (surová měď) i druhotné (šrot) materiály. Kov z anodové pece se potom odlévá do anod. Nejobvykleji pouţívanou technikou je odlévání na karuselových licích strojích, které mají serii tvarovaných forem na anody po obvodu karuselu (otočného stolu). Roztavený kov je odměřen do forem, aby se získala hutná tloušťka anod a karusel rotuje, přičemţ pronáší anody serií vodních trysek, aby se ochladily. Jako alternativa k přerušovanému odlévání do forem na karuselu je výroba měděných anod kontinuálně za pouţití Hazelettova dvoupásového odlévacího stroje. Vyrábí se pás mědi o potřebné tloušťce anod. Z pásu se mohou získat anody stříháním na tradiční anodové tvary, nebo podle systému „ Contilanod“, odléváním anodových kolíkŧ do speciálních postranních přepaţených kvádrŧ, které se rozmístí v předem daných intervalech do odlévacího stroje. Předběţně vytvořené anodové desky se řeţou za pouţití plasmových hořákŧ nebo speciálních nŧţek. Výhodou metody je rovnoměrnost vyrobených anod; systém však vyţaduje pečlivou údrţbu a provozní náklady jsou relativně vyšší. 3.1.1.1.4 Elektrolytická rafinace Pouţívá se elektrolyzérŧ, které tvoří odlitá měděná anoda a katoda, umístěné v elektrolytu, který obsahuje síran měďnatý a kyselinu sírovou. Katodou je buď tenký předlitek čisté mědi (startovací vrstva) nebo tvarovaný plech z nerez oceli – permanentní katodová deska (proces Mount ISA a systém Noranda/Kidd Creek) /tm 22, EC 1991; tm 26, PARCOM 1996; tm 92, Skupina expertŧ pro měď 1998/. 190 Při vysoké proudové hustotě a nízkém napětí se ionty mědi rozpouštějí ze znečištěné anody a přecházejí do roztoku, ze kterého se vylučují na katodě. Měď se odstraňuje z anody do té míry, aby byla zbývající anoda ještě dosti mechanicky silná, aby se předešlo zhroucení. Zbývající anoda se potom recykluje v procesu výroby, obvykle v konvertoru, aby se ochladila reakce a rekuperovala se měď. Kdyţ se pouţije permanentní katodové desky, mŧţe se vyloučená čistá měď stáhnout a potom roztavit jako pevné desky katodové mědi a odlít do poţadovaného tvaru. Během elektro-rafinace se oddělí další kovy obsaţené v anodách, rozpustné kovy jako Ni přejdou do elektrolytu a nerozpustné kovy, jako kovy ušlechtilé Se a Te tvoří anodový rmut, kal, který se usazuje ve vanách elektrolyzéru. Anodový rmut se z elektrolyzéru periodicky odstraňuje a hodnotné kovy se rekuperují ( viz Kapitola 6; ušlechtilé kovy). Část elektrolytu se ze systému vypouští. Měď se získává elektrolyticky, nebo v určitých závodech, část se rekuperuje jako síran měďnatý. Odpařením, krystalizací a další rafinací se získává Ni jako síran nikelnatý. Pro zpracování a získávání arsenu se pouţívají následující techniky : extrakce rozpouštědlem; sráţení během finálního elektrolytického získávání mědi; sráţení z „černé (surové) kyseliny“. V některých případech se vyrábí arsenitan a konvertuje se na arsenitan chromito-měďnatý pro vyuţití jako ochrana dřeva. Odstraněním nečistot během elektro-rafinace se docílí výroby katodové mědi s jakostí alespoň stejnou nebo lepší neţ je jakostní standard Londýnské burzy kovŧ „stupně A“. V následující tabulce je znázorněn příklad anodového sloţení a dosaţené jakosti katody. Je třeba připomenout, ţe hladina nečistot v anodě určuje jakost katody; úroveň znečištění anody také závisí na zdroji koncentrátu, nebo druhotné suroviny. Tab. 3.3 : Příklad odstraněného znečištění během elektro-rafinace /tm 124, DFIU Cu 1999/ Prvek Obsah v anodě * (g/t) Stříbro 600 – 720 Selen 50 – 510 Telur 20 – 130 Arsen 700 – 760 Antimon 330 – 700 Vizmut 60 Olovo 990 – 500 Nikl 1000 – 5000 Poznámka : Jakost anody závisí na obsahu suroviny Obsah v katodě (g/t) 9 – 10 0,5 0,5 1 1 0,5 1 3 Současným trendem je, vyuţívat větší vany s větším počtem elektrod v prostoru nádrţe a pouţívat tvarovaných katod z korozivzdorné oceli /tm 92, Skupina expertŧ pro měď 1998/. Kdyţ se tyto faktory spojí s dobrou kontrolou jakosti anod, nastává zřetelný nárŧst efektivity. Kontrola jakosti je potřebná k tomu, aby se zajistilo, ţe anody jsou rovné, ploché, mají dobrý elektrický kontakt a jsou přiměřeně ţárově rafinovány. Podobně se také zlepšuje jakost katod pouţitím vrstev z korozivzdorné oceli, protoţe se mechanicky přenese méně nečistot následně vpravených do katody. Tyto katodové vrstvy vykazují rŧst proudové účinnosti aţ na 97 % nebo i vyšší. Obsluha moderních elektrolyzérŧ nádrţemi vyuţívá vysoký stupeň automatizace při změnách na katodě a anodě a stahování vyloučených vrstev na katodě z permanentních katod /tm 22, 191 EC 1991; tm 26 PARCOM 1996/. Namísto vrstev z korozivzdorné oceli se mohou také pouţít mechanicky připravené měděné startovací plechy. 3.1.1.1 5 Zpracování strusky Strusky vzniklé při primárním tavení s vysokou jakostí kamínku a etapami konvertorování jsou bohaté na měď a jsou podrobeny mnoha procesŧm zpracování strusky/tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/. Jedním je vyuţití elektrické pece pro reakci strusky s uhlíkem, který má podobu koksového hrášku nebo pro samotné elektrody a pro usazení měděného kamínku, který se vytvoří za vzniku inertní strusky. Elektrické pece se mohou provozovat kontinuálně nebo přerušovaně. Konvertorová struska se mŧţe také vracet přímo do elektrické pece na čištění strusky nebo do pece tavící. Alternativně se také uţívá pochod flotace, kdyţ se struska pomalu ochlazuje, drtí a mele, flotací získaný koncentrát má bohatý podíl mědi a vrací se do hutě. Tato metoda se pouţívá pouze tehdy, kdyţ je k dispozici dostatečný prostor a tam, kde se odpad mŧţe přiměřeně zpracovat a zneškodnit. Zpracování strusky z tavící pece v elektrické peci a oddělená manipulace s konvertorovou struskou při pomalém chlazení a flotaci se provádí v praxi rovněţ. Strusky z procesŧ struskové úpravy se vyuţívají ve stavebních projektech, stavbě silnic, pro říční přehrady a podobné aplikace, stejně jako pro čištění otryskáváním, často mají vlastnosti, které předčí alternativní materiály. Ostatní strusky bohaté na měď, jako je struska z rafinace se běţně recyklují do předchozích výrobních etap, většinou do konvertoru, nebo do hutě na druhotné suroviny, do etapy tavení. 3.1.1.2.Hydrometalurgické cesty Tento pochod se obvykle pouţívá pro oxidické rudy, nebo směsné rudy oxidŧ a sirníkŧ v místě dolu, kde je dostatečný prostor, aby se vytvořily prostory pro louţení a zpracování. Pochod je uţitečný zejména pro rudy, které je těţké zakoncentrovávat konvenčními zpŧsoby a které neobsahují ušlechtilé kovy /tm 55 a tm 56 Outokumpu 1997; tm 137 Expertní skupina pro měď 1998/. Některé vhodné pochody jsou ve stadiu vývoje a ty se uvádějí později pod technikami právě vyvíjenými. Hydro-metalurgická metoda zahrnuje drcení rudy, po němţ následuje louţení za pouţití kyseliny sírové, někdy v přítomnosti biologických látek, při vyuţívání skládky, nádrţe nebo postupy vytřepávání /tm 137, Expertní skupina pro měď 1998/. Roztok vytvořený při louţení se potom vyčeřuje a čistí a zakoncentrovává při extrakci rozpouštědlem. 192 Obecně pouţitelné schema hydrometalurgického pochodu je znázorněno dále : Obr. 3.2: Schema procesu loužení na skládce /tm 140, Finland Cu 1999/. Zásoba vytěţené rudy Primární drcení Sekundární a terciární drcení Kyselina sírová Louţení na skládce Naplněná nádrţ s roztokem Extrakce rozpouštědlem Nádrţ s čistícím roztokem Stahování Elektrolytické získávání Katody Měď se potom odstraní elektrolyticky. Elektrolytický pochod se liší od pochodu elektrorafinace tvorbou anody. Elektrolytický postup pouţívá inertní anodu, jako je olovo, nebo titan a kovové ionty se vylučují z roztoku a usazují se na katodě stejným zpŧsobem jako při elektro-rafinaci. Katoda se potom stahuje stejným zpŧsobem, pokud se pouţívá permanentní startovací katoda. Elektrolyt cirkuluje řadou van a nakonec se zbavuje mědi. Elektrolyt se potom vrací do okruhu extrakčního rozpouštědla. Některé elektrolyty se běţně vypouštějí při regulaci nečistot, které by se mohly přenášet během extrakce rozpouštědlem. 3.1.2. Sekundární výroba Sekundární měď se vyrábí pyro-metalurgickými pochody. Pouţívané etapy procesu jsou závislé na obsahu Cu v druhotné surovině, její rozdělení podle velikosti a dalších sloţek /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998; tm 124 DFIU Cu 1999/. Jako u primární výroby mědi, pouţívají se rŧzné stupně k odstraňování těchto sloţek a k rekuperaci kovŧ, pokud moţno z odpadŧ, které se tvoří. Druhotný vsázkový materiál mŧţe obsahovat organické látky, jako je opláštění, nebo mŧţe být zaolejován a u zařízení se s tím počítá za pomoci metod odolejování a odstraňování povlakŧ, nebo správným provedením pece a odlučovacího systému. Účelem je přizpŧsobit 193 vzrŧst objemu spalných plynŧ, rozrušit těkavé organické látky a minimalizovat tvorbu dioxinŧ nebo je rozloţit. Druh aplikované předúpravy, nebo pouţité pece závisí na přítomnosti organických látek, druhu vsázky, tj. obsahu mědi a jiných obsaţených kovŧ a zda jsou ve formě oxidŧ nebo v podobě kovŧ. Pokud se pouţívá k tavení znečištěného mosazného šrotu pece jako konvertoru, aby se oddělily v něm obsaţené kovy, odkouří se legující prvky z mědi a vyrobí se surová (černá) měď a na zinek bohatý filtrový prach. Vyuţívá se široké palety druhotných surovin a některé z nich jsou uvedeny v následující tabulce. Tab. 3.4: Druhotné suroviny k výrobě mědi /tm 124, DFIU Cu 1999/ Druh materiálu Směsné kaly mědi Počitačový šrot Monometalické kaly mědi Materiál Cu-Fe (hrudkovitý nebo v úlomcích) z armatur, statorŧ, rotorŧ atd. Stěry mosazi, měď obsahující popely a strusky Materiál ze šrédrŧ Mosazné chladiče Směsný šrot (rotguss) Obsah Cu ( % váh.) 2 – 25 15 – 20 2 – 40 10 – 20 Zdroje Elektropokovování Elektronický prŧmysl Elektropokovování Elektrotechnický prŧmysl 10 – 40 Slévárny, závody na polotovary 30 – 80 60 – 65 70 – 85 Lehký šrot mědi 88 – 92 Těţký šrot mědi 90 – 98 Směsný šrot mědi Zrna mědi Šrot o ryzosti č. 1 90 – 95 90 – 98 99 Závody šrédrování Vozidla Měřidla vody, ozubená kola, ventily, závitníky, součástky strojŧ, loţisková tělesa, součástky armatur, vrtule Měděné pláty, okapy, ţlaby, kotle na vodu, ohřivače Plechy, měděné prŧrazníky, voznice, dráty, potrubí Lehký a těţký šrot mědi Z úlomkŧ kabelŧ Polotovary, drát, odřezky, páska Etapy vyuţívané pro výrobu mědi z druhotných surovin jsou obecně podobné těm, které se pouţívají u výroby primární, ale surovina je obvykle ve formě oxidu, nebo kovu a podmínky procesu proto kolísají. Tavení druhotných surovin tudíţ vyuţívá redukčního prostředí. 3.1.2.1. Sekundární tavící postupy Pro nízké a střední jakosti materiálu se pouţívá velké mnoţství pecí, jako jsou šachtové pece, mini-hutě, rotační pece s horním dmýcháním (TBRC), izolované hlubinné elektrické obloukové pece, tavba ISA, pece plamenné a rotační /tm 27, HMIP Ci 1993; tm 92, Expertní skupina pro měď 1998; tm 124, DFIU Cu 1999/. Druh pece a pouţívané výrobní kroky jsou závislé na obsahu mědi v druhotné surovině, její velikosti a dalších sloţkách. Tavení a rafinace sekundární mědi je tudíţ komplexní a typ druhotné suroviny, která se mŧţe zpracovávat je závislý na konkrétních zařízeních a pecích, které jsou k dispozici /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/. Podrobnosti o pecích jsou uvedeny v části 2. 194 Ţelezo (ve formě poměděného ţeleza, běţný ţelezný šrot atd.), uhlík ( v podobě koksu nebo zemního plynu) a tavící činidla se přidávají, aby nastala redukce oxidŧ kovŧ, pokud je třeba a pochody se provozují tak, aby vyhovoval vsazovaný materiál. Kouř z pecí obsahuje těkavé kovy a oxidy kovŧ, jako je zinek, olovo a cín, které se mohou rekuperovat, jako rafinovaný kov, slitina, nebo oxid a také obsahuje prach, oxid siřičitý, dioxiny, těkavé organické látky a to v závislosti na surovinách. Mini-huť se vyuţívá také pro sekundární výrobu mědi za pouţití šrotu, který obsahuje ţelezo a cín. Při této aplikaci se ţelezo stává v první etapě při výrobě kovové mědi redukčním činidlem a potom se do taveniny dmýchá kyslík, aby se oxidovalo ţelezo a ostatní přítomné kovy (Pb, Sn), které jsou zachyceny ve strusce. Oxidace obsahu ţeleza poskytuje teplo pro prŧběh procesu. 3.1.2.2 Konvertorování, rafinace plamenem, zpacování rafinace, zpracování čistého slitinového odpadu strusek a elektrolitická Pece pro zušlechťování a rafinaci jsou velmi podobné těm, které se pouţívají při primární výrobě a systémy úpravy strusky a pochody elektro-rafinace jsou stejné. Hlavním rozdílem je, ţe konvertory pouţívané pro sekundární výrobu zpracovávají kov a ne kamínek. Při tavení pouţívají jako paliva koks, aby zvýšily teplo pochodu při jeho deficitu, zatímco u primárních konvertorŧ poskytuje potřebné teplo k výrobě kamínek /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/. Sekundární konvertory také oxidují a vytvářejí strusku o minoritních sloţkách jako je ţelezo a oddělují ostatní kovy jako Zn nebo Sn odtěkáváním. Produkují konvertorovou měď o jakosti, která vyhovuje ţárové rafinaci. Tepla reakce, v době dmýchání vzduchu do konvertoru se vyuţívá k odtěkání kovových sloţek, pouţívá se struskotvorných činidel, aby se odstranilo ţelezo a něco olova. Pece pro ţárovou rafinaci se pouţívají také k tavení šrotu o vyšší jakosti. Připomínky, které se týkaly potenciálních fugitivních emisí se také aplikují na sekundární pochody. Rmuty, podléhající elektro-rafinaci a vyuţité roztoky jsou rovněţ zdrojem ušlechtilých kovŧ a dalších kovŧ jako je nikl. Ty se rekuperují stejným zpŧsobem jako při primární výrobě. Slitiny Cu, jako bronz a mosazi se pouţívají v mnohých pochodech také jako druhotné suroviny Pokud jsou znečištěné, nebo ve směsi s odlišnými dalšími slitinami, jsou zpracovávány sekundárním tavením a v okruzích rafinace, jak je výše popsáno. Čistá slitina se pouţívá přímo pro výrobu polotovarŧ. Indukční pece se vyuţívají k tavení čistého materiálu, pak následuje odlévání do tvarovek, které vyhovují dalšímu postupu zpracování. V praxi se vyuţívá analýzy vsázky a kontroly, aby se vyrobila poţadovaná slitina bez hlavních přídavkŧ kovu prvního tavení . Oxid zinku se mŧţe odebírat z prachu filtru. 195 Obr. 3.3 Obecně používané schema pro výrobu sekundární mědi Strusky Rŧzné zbytky Poměděné ţelezo Interní recykláty: struska, prach, atd. Tavení redukčních podmínek za Šachtová pec Mini-huť Elektrická pec TBRC Tavba ISA Černá (surová) měď Měď Slitinový šrot Konvertorování Konvertor Smitha TBRC Peirce- Konvertorová měď Měděný šrot Surová měď Ţárová rafinace a Odlévání anod Plamenná nístějová pec Rotační anodová pec Šachtová nístějová pec Kontinuální tavení (Contimelt) Měděné anody Elektrolytická rafinace Konvenční technologie s permanentní katodou, např. Pochod ISA Měděné katody Měděné katody Čistý měděný šrot Tavení Odlévání tvarovek Válcovaný drát 196 Šachtové pece Elektrické indukční pece Rotační pece Čisté slitiny se vyuţívá přímo pro výrobu polotovarŧ. Indukčních pecí se vyuţívá k tavení čistého materiálu, po němţ následuje odlévání do vyhovujících tvarŧ pro další stupeň zpracování. V praxi se pouţívá analýza vsázky a kontrola, aby se vyrobila slitina, aniţ by se přidával kov z primární výroby. Oxid zinečnatý lze získávat z prachu filtrŧ. V závislosti na druhu vsazovaných materiálŧ se v některých závodech tvoří prach ze spalin první etapy, který je bohatý na zinek a olovo, např. během tavení méně kvalitního materiálu v šachtové peci. Tyto prachy obsahují aţ 60 % obsahu Zn společně s Pb a jsou vsázkovým materiálem, který při výrobě olova a zinku velmi vyhovuje zpracování v šachetní tavící peci. 3.1.3. Cín Cín se získává ze zbytkŧ vznikajících během některého z postupŧ sekundární rafinace mědi, při odcínování ocelových plechovek a z rud. V době vzniku tohoto dokumentu se v EU cín přímo z rud nevyrábí. V huti výroby sekundární mědi se pouţívá druhé etapy redukce /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/. Olovo a cín jsou vyredukovány v TBRC z ocelového šrotu a pocínovaných plechovek. Přidává se šrot olova a cínu, struska a zbytky a vyrábí se slitina cínu a olova. Slitina prochází vibrační pánví, aby se odstranila zbytková měď, nikl a křemík a odměděná slitina se potom zpracovává ve třetím stupni systému vakuové destilace, aby se oddělil cín a olovo. Cín se rafinuje před druhým stadiem vakuové destilace krystalizací. Jiná metoda uţívaná v praxi u dalších hutí mědi vyuţívá jako vsázkového materiálu prachu spalin z konvertoru sekundární výroby mědi (někdy také ze šachtové pece). Při redukčních podmínkách zinek vytěkává a získává se jako oxid, zatímco olovo a cín se redukují do podoby slitiny. Ocelový šrot se zbavuje cínu buď elektrolyticky, nebo chemicky postupy louţení za pouţití hydroxidu sodného a dusitanu sodného /tm 9, HMIP-Sn 1993/. Ve druhém případě se vypouští čpavek /0,048 kg/kg Sn). Cín se rozpouští a potom rekuperuje elektrolýzou, cín se odstraňuje z katod ponořením do roztavené lázně cínu. Vyrábí se ingoty, nebo cínový prášek a ty se pouţívají k výrobě palety slitin a povlakových materiálŧ. Cín se taví v kotlících podobných těm, které se pouţívají při výrobě olova a slitin. Cínový šrot se také rekuperuje v pochodu tavení. Řada nejobecnějších slitin je známa jako pájky a pouţívají olovo jako legujícího materiálu. Vyuţívají se i další tavící pece, ale regulace teploty není tak snadná. Cín se rafinuje za pouţití řady postupŧ. Provádí se elektrolytická rafinace pouţívající ocelových katod a mŧţe se také provádět pyrometalurgický rafinační proces podobným zpŧsobem jako rafinace olova. V případě rafinace cínu se ţelezo odstraní segregací, měď se odstraní přidáním síry a arsen a antimon se odstraní přidáním hliníku nebo sodíku. 197 3.1.4. Výroba tyčí a drátu Válcovaný drát se vyrábí z elektrolyticky rafinovaných měděných katod o vysoké čistotě, tak ţe je zajištěno, ţe stopy nečistot, které mohou ovlivňovat vodivost, ţíhatelnost a křehkost jsou minimální. Pozornost se zaměřuje na regulaci podmínek v peci, aby se minimalizovala absorpce kyslíku do kovu. Pouţívají se následující pochody /tm 117, Expertní skupina pro měď 1998/. 3.1.4.1.Výroba tyčí a drátu (Southwire process) Pro tavení měděných katod a dalšího čistého materiálu měděného šrotu se pouţívají šachtové pece. Pouţívá se intenzit tavení aţ 60 t/hod. Vsazované materiály se taví zemním plynem, propanem nebo podobnými spalovacími hořáky uspořádanými v řadách okolo pecního pláště. Palivo hoří podle současně regulovaných spalovacích podmínek, aby se udrţovala lehce redukční atmosféra (méně neţ 0,5 aţ 1,5 % CO nebo H2) v prostoru, kde jsou plyny v kontaktu s mědí, aby se minimalizoval obsah kyslíku v mědi. Toho se dosahuje nezávislou regulací poměru palivo vzduch u kaţdého hořáku, při monitorování obsahu CO nebo H2 ve spalovacích plynech z kaţdého hořáku v řadě po sobě. Plyny z pece se ochlazují a prach se odstraňuje za pouţití tkaninových filtrŧ. K rozkladu CO, pokud je koncentrace vysoká se vyuţívá dospalovacích hořákŧ. Roztavená měď se vypouští ze dna šachtové pece a vtéká do válcové udrţovací pece při nastavení a vyrovnávání teploty taveniny a k metalurgickému zpracování. Udrţování teploty taveniny mědi a redukční atmosféru ve ţlabech obstarávají hořáky spalující zemní plyn. Udrţovací pec, která je rovněţ vytápěna zemním plynem, nebo podobným palivem, slouţí jako zásobárna pro poskytování rovnoměrného toku kovové taveniny k procesu odlévání a, pokud je to zapotřebí, se mŧţe pouţít k přehřátí taveniny. Roztavená měď protéká z udrţovací pece mezipánví, vybavenou regulací prŧtoku k odlévacímu kolu. Vodou chlazený ocelový pás uzavírá přes polovinu obvodu kola tvořícího odlévací dutinu, ve které roztavená měď tuhne za tvorby lichoběţníkové odlévané tyče v rozmezí od 5000 do 8300 mm2. K produkci sazí pro úpravu povrchu licího kola a ocelového pásu se pouţívá spalování acetylenu se vzduchem. Jakmile dojde k zarovnání a odstřiţení, je odlitá tyč posouvána unášecím válcem do válcovací stolice, která je tvořena částí, kde se provádí předválcování a dokončovací částí, která opracuje tyč do jejího konečného prŧměru. Jako válcovací medium se pouţívá vodní emulze minerálních olejŧ nebo syntetického roztoku. 3.1.4.2.Technologie Contirod K roztavení mědi se pouţije výše popsaná šachtová pec. Roztavená měď z pece vytéká ţlabem vybaveným sběrači kondenzátu do rotační, plynem vytápěné udrţovací pece. Potom měď protéká odlévací nálevkou, která automaticky reguluje poměry zásobování licího stroje /tm 117, Expertní skupina pro měď 1998/. Pouţívá se licí stroj s Hazelettovým zdvojeným pásem /tm 124, DFIU Cu 1999/. Oba pásy se chladí nepřetrţitým vodním filmem, který se pohybuje vysokou rychlostí podél jejich povrchu. Bočnice se automaticky chladí ve speciálně projektovaném chladícím prostoru umístěném v uzavřeném obvodu při návratu pásu. V závislosti na velikosti závodu, mŧţe plošný obsah odlévaných tyčí dosahovat od 5000 mm2 do 9100 mm2 a kapacitu výroby mezi 25 a 50 t/hod. Obdélníková tyč se chladí, čtyři hrany se ofrézují, aby se odstranila 198 jakákoliv vada a potom vstoupí na válcovací trať, která se skládá alternativně buď z horizontálních nebo vertikálních stolic a vytvoří se finální výrobek. Jako válcovací kapaliny se pouţívá vodní emulze minerálního oleje nebo syntetického vodního roztoku. Obr. 3.5: Příklad kontinuální výroby válcovaného drátu /tm 124, DFIU Cu 1999/ 3.1.4.3.Technologie Properzi a Sencor Kontinuální postupy Properzi a Secor se podobají koncepci Southwire s odchylkami v geometrii odlévání /tm 117, Expertní skupina pro měď 1998/. Popsané charakteristiky u procesu Southwire také platí pro tyto dva systémy výroby měděného válcovaného drátu. 3.1.4.4 Technologie Upcast (lití drátŧ směrem vzhŧru) Měď se roztaví v kanálkové indukční peci. Tavenina se po dávkách přenese do udrţovací indukční pece. Při malých výrobních kapacitách bude nejspíš stačit jediná pec k tavení i udrţování /tm 117, Expertní skupina pro měď 1998/. Stroj pro taţení vzhŧru je umístěn nad udrţovací pecí. Vodou chlazené grafitové kokily jsou ponořeny do určité hloubky do taveniny a roztavená měď se plynule posouvá do kokil, kde tuhne a je taţena nahoru na tvarovací válce. 3.1.4.5 Technologie Deip forming Předehřátý vsázkový materiál se zaváţí do indukční tavící kanálkové pece. Měď prochází do udrţovací pece a tavícího kelímku, který je připevněn k udrţovací peci. Základní tyč o prŧměru 12,5 mm se protahuje vstupní kokilou od spodku kelímku. Taţením jádrového drátu kovovou lázní a regulováním konečného prŧměru horní kokily se zvyšuje prŧměr. Odlévaný drát je veden přes stupně (zuby) na třístolicovou válcovací trať, která vytváří drát 8 a 12,5 mm /tm 117, Expertní skupina pro měď/. 3.1.5. Výroba polotovarŧ z mědi, slitin mědi Měď a slitiny mědi se kontinuálně nebo po dávkách roztaví a odlévají se do polotovarŧ, které jsou vhodné pro další stupeň zpracování. Odlité výrobky jsou základem pro rozličné materiály, jako jsou plechy, páskovina, profily, tyče, pruty, dráty, nebo trubky. Obvykle se pouţívají následující zpŧsoby /tm 117, Skupina expertŧ pro měď 1998/ . 1. Tyče se vyrábějí většinou z mědi a měděných slitin pro výrobu rour nebo profilŧ a kruhové tyčoviny . 2. Desky se odlévají z mědi a měděných slitin k výrobě plechŧ nebo pásoviny 3. Pro specifické výrobky z mědi a měděných slitin se pouţívají speciální postupy: Proces odlévání při tahu nahoru pro válcovaný drát a trubky, kontinuální horizontální odlévání pro pás a profily, vertikální odlévání pásu a pochod válcování pro výrobu měděných trubek 199 Obr. 3.6 : Obecné schema výroby polotovarů /tm 124, DFIU Cu 1999/ Měděné katody Vysoce jakostní měděný šrot Ţárově rafinovaná měď Slitinový šrot Interní šrot Tavení Čištění plynu Struska do hutě Prach do hutě plyn Odlévání ingotŧ Teplé a studené postupy zpracování (Prŧtlačné lisování a taţení nebo válcování) Polotovary 3.1.5.1 Postupy tavení Měď nebo měděná slitina se mŧţe tavit po dávkách v elektrické nebo indukční peci. Kdyţ se poţaduje vysoká kapacita tavení, taví se měď kontinuálně v šachtové peci. Kelímkových nebo plamenných pecí se také vyuţívá pro tavení a ţárovou rafinaci mědi. Zachycování spalin a systémy odlučování jsou zvoleny podle suroviny a stupně stávající kontaminace. Plyny zachycované z elektrických pecí se běţně čistí v cyklonech, po nichţ následují tkaninové filtry. U šachtových pecí vytápěných plynem je kritickým faktorem regulace hořákŧ s ohledem na minimalizaci obsahu CO v emitovaných plynech. Dospalovací hořáky následované systémy rekuperace tepla se pouţívají, pokud je obsah CO dosti vysoký ( např. 5 % CO); u šachtové pece se k odprašování pouţívá také tkaninových filtrŧ. Jako suroviny se pouţívají měděné katody, měď a slitinový šrot. Ty se běţně skladují v otevřených sekcích tak, ţe se mohou namíchat rŧzné slitiny, aby se vyrobila finální slitina. Toto předběţné smísení je dŧleţitým faktorem pro zkrácení doby pro přípravu taveniny, coţ sniţuje spotřebu energie a omezuje závislost na drahé předslitině. U indukčních pecí se šrot řeţe na malé velikosti, aby se zlepšila účinnost tavení a umoţnilo snadné rozmístění odsávacích ventilátorŧ atd. Surovinami jsou také bronzy nebo měděné třísky a hobliny a v tomto případě jsou znečištěny mazadly. Věnuje se péče prevenci prŧsakŧ z prostoru skladování a kontaminaci podloţí a spodní vody. Podobně se pouţívají piliny ze sušáren nebo jiných pecí a metody odolejování vodou nebo rozpouštědlem, aby se odstranila mazadla a jiné organické znečištění. Kdyţ se taví mosazi a bronzy, odchází zinek z pece se spalinami, teplota se musí dobře regulovat, aby se únik minimalizoval. Kouřové plyny se zachycují v systému odlučování plynŧ a vedou se přes tkaninový filtr. Oxid zinečnatý se běţně rekuperuje. Provádí se také 200 etapa ţárové rafinace a vznikající kouřové plyny se berou v úvahu při projektu jímání spalin a odlučovacích systémŧ. 3.1.5.2 Odlévání Běţně lze taveninu kovu z pece nebo z úseku udrţování odlévat plynule nebo po dávkách /tm 117, Expertní skupina pro měď 1998/. Plynulé odlévání vyuţívá buď vertikálního nebo horizontálního postupu, ale přerušované odlévání běţně vyuţívá postupu vertikálního. Pouţívají se i techniky vzestupného odlévání. Vyrábějí se tyče a desky a dále se zpracovávají. Obr 3.7 Princip plynulého odlévání polotovarů V případě výroby tyčí a desek se kov roztaví a prochází přes udrţovací pec k vertikálnímu nebo horizontálnímu stroji na odlévání předvalkŧ. Tyče a desky se rozřeţou na díly k dalšímu zpracování. Pro specifické výrobky z mědi a slitin mědi se pouţívají speciální postupy.: taţné odlévání pro válcované dráty a trubky, horizontální plynulé odlévání pro pásovinu a profily, vertikální odlévání pásu a pochod válcování pro výrobu měděných trubek. 3.1.5.3 Výroba trubek, profilŧ a drátu Kreuhové slitky mědi, nebo slitin mědi se prŧtlačně lisují a táhnou na trubky o rŧzných prŧměrech a tloušťkách v několika prŧtazích. Prŧtlačné lisy vyuţívají rŧzné oleje a mýdla jako mazadla, která znečišťují trubky a odřezky. Výrobky se před přepravou běţně ţíhají a odmašťují a odřezky se zbavují oleje v peci nebo jinou metodou odmašťování předtím, neţ se navrátí do tavící pece. Měděné trubky se mohou také vyrábět za pouţití prŧtlačného lisu s trnem, jímţ jsou tvary předvalkŧ protlačovány na duté kusové výlisky; které se pak válcují na předválcovací stolici (poutnická válcovací stolice) a nakonec se prodluţují na velikost v blokovnách. Olej pouţívaný v malých mnoţstvích v prŧtlačných pochodech se neutralizuje v zařazených systémech odmašťování a moření, které jsou často napojeny na úseku ţíhání. Produkty se vyţíhají v rŧzných pecích za redukčních podmínek, při čemţ se vyuţívá atmosféry ochranného plynu nebo směsi vodíku a dusíku. 201 3.1.5.4 Výroba plechŧ a pásŧ Desky z mědi nebo slitin mědi jsou základním materiálem pro výrobu plechŧ a pásŧ. Materiál se předehřívá v pecích vytápěných plynem nebo olejem, válcuje se za tepla nebo za studena a potom se odesílá do provozu dokončování, který tvoří převálcování, řezání na délku a šířku. Povrchových úprav, ţíhání, moření, oplachování a sušení je potřeba jako mezistupně, jehoţ prostřednictvím se vyrobí pásy a plechy o vysoké jakosti /tm 117, Expertní skupina pro měď 1998/. Válcování za tepla se běţně praktikuje ve zdvojené válcovně, vybavené tratěmi aţ 200 m a s navíjecím zařízením na konci. Chladící voda válcŧ obsahuje malé mnoţství mazadla, přidávaného pro zlepšení přilnavosti k ocelovým válcŧm. Vznikající pára se odvětrává a odsátý plyn se zbavuje mlhy ještě předtím, neţ se vypustí do atmosféry. Dále jsou v činnosti provozy válcování za studena. Následkem válcování za studena dochází k vytvrzení kovu. V mnohých případech se svitek před válcováním za studena vyţíhá. Ţíhání se provádí za redukčních podmínek, aby se zabránilo oxidaci. Pouţívá se ochranný plyn nebo směsi vodíku a dusíku. Ochranný plyn se vyrábí na místě ze zemního plynu ve speciálním reaktoru, který je vytápěn nepřímo. Získává se dusík a vodík a skladují se na místě ve speciálních nádrţích. Směsi ochranného plynu dusíku a vodíku se tvoří smícháváním sloţek ze skladovacích nádrţí v potřebném poměru. Pro ţíhání se před válcováním za studena pouţívají typy zvonových pecí s elektrickým vyhříváním nebo vyhřívané nepřímo zemním plynem nebo olejovým palivem. Typy věţových pecí se vyuţívají pro střední ţíhání předválcovaných svitkŧ. Tloušťka plechu se dále sniţuje stupňovitými operacemi studené válcovny na rŧzných vratných válcovacích stolicích. Pro válcování za studena se pouţívá rŧzných typŧ válcovacích stolic nazvaných Duo, Quarto, Sexto, Sendzimir (12-ti válcová). Pouţívají se projekty válcovny jako jednostolicové, které se kombinují s řadou mnoha válcovacích stolic. Závisí to na tloušťce plechu na cívkách a na stavu dokončení svitku, který se dosáhl pouţitím kombinace rŧzných typŧ. Během studeného válcování se pouţívá k ochraně válcŧ emulze nebo oleje. Tudíţ se válcovací stolice odvětrávají a odloučené plyny se čistí mechanickými filtry, mokrými elektrostatickými odlučovači, nebo vypíráním ve skrubru. Emulze a olej se z kovu odstraňuje a rozraţené částice oleje se odstraňují papírovými nebo textilními filtry. 202 Tab. 3.5 : Běžné údaje postupu výroby mosazné páskoviny Válcování za tepla Druh provozu Počáteční rozměry Hlavně Duo-stolice 250 – 130 mm tloušťky 450 – 1000 mm šířky 15 – 12 mm tloušťky 400 – 1000 mm šířky 750 – 800o C Cca 10 – 12 kN/mm šířky plechu 0,3 – 0,7 mm ořezu po obou stranách Konečné rozměry Teplota Válcovací síla Válcování povrchu 1. válcování za studena Typ válcovny Válcovací síla Sníţení rozměru a rychlost válcování Podíl redukce Hlavně kvarto-stolice Cca 15 – 20 kN/mm šířky plechu Sníţení z 15 mm na 4 mm šířky ve více prŧtazích, rychlost 100 – 200 m /min. 70 – 80 % Ţíhání *) (rekrystalizace) 550 – 600 oC Teplota 2. a dokončovací válcování Druh válcovny Válcovací síla Rychlost válcování Typ zařízení Pouţívá se hlavně kvarto, alternativně v závislosti na šířce plechu, Sexto nebo stolice s 20 válci Cca 2 – 10 kN/mm šířky plechu, závisí na typu pouţité stolice redukce ze 4 na 1 mm: 300 – 500 m/min. při více prŧtazích redukce z 1 na 0,1 mm: 500 – 1000 m/min, více prŧtahŧ Řezání plechŧ na pásy Stroj na podélné dělení pásu Poznámka: *) Ţíhání se vyţaduje po kaţdé redukci tlouštky o více neţ 70 – 80 %. Zvolená teplota ţíhání závisí na vlastnostech materiálu, kterých má být dosaţeno. 203 3.1.6 Ingoty z mědi a slitin mědi Bločky (ingoty) mědi nebo jejích slitin se vyrábějí pro slévárenský prŧmysl, za pouţití postupu odlévání do stabilních forem. Vyrábí se široká paleta slitin s jinými kovy jako Ni, Sn, Zn, Al, atd. Výroba bločkŧ vyţaduje výrobu slitin o přesném sloţení. Toho se dosahuje u přijmu surovin a jejich skladování segregací a tříděním. Starý šrot se běţně skladuje v otevřených boxech tak, ţe se pro výrobu konečné slitiny mohou přimíchávat rŧzné legury. Předběţné namíchání je dŧleţitým faktorem pro sníţení doby, která je třeba k přípravě taveniny, coţ minimalizuje spotřebu energie a sniţuje závislost na drahé základní slitině. Měď nebo slitiny mědi se mohou tavit po dávkách v rotačních nebo indukčních pecích. Rotační pece se běţně pouţívají pro špinavý šrot, často se pouţívají hořáky pro směs paliva s kyslíkem. K odseparování neţádoucích příměsí se mohou přidávat tavidla, odděleně od kovu se odpichují zejména ţelezo a struska. Výtěţek kovu se pohybuje v rozmezí od 70 do 97 %, ale závisí na pouţité surovině /tm 106, Farrell 1998/. Zachycování kouřových plynŧ a systémy odlučování se volí podle suroviny a stupně současné kontaminace. Přístup do indukční pece při vsazování a odpichu znamená, ţe se pouţije pohyblivého systému odsávacích digestoří. Odsávací ventilátory jsou mohutné, takţe mohou odolávat některým mechanickým dopadŧm. Plyn jímaný z indukčních pecí se běţně čistí v cyklonech, po nichţ následují tkaninové filtry. Mŧţe se pouţít dospalovacího hořáku a po něm systému pro rekuperaci tepla. Pro ty případy, kde existuje organické znečištění, alternativně systém regulace spalování v peci, který by měl být schopen přizpŧsobit se spalování kontaminantŧ. Kdyţ se taví mosazi a bronzy, odchází zinek v kouřových plynech z pece a to je nutné minimalizovat dobrou regulací pecní teploty. Kouřové plyny jsou jímány v systému odlučování plynŧ a obvykle přecházejí přes tkaninové filtry. Oxid zinečnatý se běţně rekuperuje. Stupeň ţárové rafinace se provádí také proto, aby se nastavilo sloţení slitiny a v projektu se bere v úvahu zařízení pro jímání vznikajících kouřových plynŧ a systémy odlučování. Tavenina v peci se vzorkuje a analyzuje a provádí se úprava konečné slitiny. Kov se potom odpichuje do zakrytých ţlabŧ, které zásobují kokilový pás. Kokily se běţně ošetřují minerály, aby se předešlo uváznutí a tvoří se olejový dým. Ten se mŧţe zachycovat a spalovat. Ochlazené bločky se stohují, svazují a skladují v otevřeném prostoru v podobě palet. 3.1.6.1 Předslitiny Vsázka pece se běţně předem sestavuje, aby vyhovovala slitině, která bude dále vyuţita, ale roztavený kov se mŧţe přenést do pánve, nebo udrţovací pece tak, aby se sloţení slitiny mohlo upravit do konečné podoby před odlitím. K tomuto účelu se vyuţívají základní slitiny, jako je CuP, CuNi, CuZnPb, CuBe atd. Tyto základní slitiny se vyrábějí v pecích podobných těm, které byly jiţ popsány, povaha kouřových plynŧ a prachu z výroby základních slitin ovlivňuje řízení postupu, pouţívají se systémy záchytu a odlučování. 204 Přísnější provoz a odlučovací systémy jsou vhodné zejména tehdy, kdyţ se pouţívá extrémně nebezpečných materiálŧ jako je berylium, nebo kdyţ se přidávají při výrobě slitiny takové reaktivní látky, jako je fosfor. Například taková základní slitina fosforu s mědí se dělá následujícím zpŧsobem: V provozu jsou dvě pece v sérii. Měď se taví v první peci (obvykle se pouţívají pece indukční) a přenáší se do druhé, kde se injektuje roztavený fosfor dmýchací trubicí aţ se vytvoří slitina. Rychlost injektáţe se reguluje, aby se minimalizovalo mnoţství kouřových plynŧ s obsahem oxidu fosforečného, zejména během koncové etapy, kdy se tavenina blíţí nasycení (14 % P). Fosforová měď se potom odpichuje do forem. Kouř s obsahem oxidu fosforečného stále emituje, pokud je obsah fosforu příliš vysoký, protoţe se slitina ochlazuje. Oxid fosforečný je velmi hygroskopický a následné kouřové plyny se nemohou filtrovat za pouţití konvenčních tkaninových filtrŧ, protoţe kouř naabsorboval vlhkost a ta by se dostala jako kyselina fosforečná do pouzdra lapačŧ. Konvenční mokré skrubry mají omezený účinek, protoţe jemný dým tvoří jemnou mlhu a znemoţňuje kontakt s vypíracím mediem. Efektivní sníţení koncentrace fosforitých sloučenin v proudu plynu lze dosáhnout vyuţitím vysoce energeticky náročných Venturiho praček nebo filtrŧ s vláknitými rohoţemi (u biologických filtrŧ). Teoreticky by se mohla vyrobit slabá kyselina k dalšímu zpracování, ale to je v praxi těţko uskutečnitelné. 3.1.7 Mořící operace Drát, trubky, pásy a určité další materiály se moří, aby se vytvořil konečný lesk, předtím, neţ budou distribuovány ( zabaleny), nebo v případě měděného drátu, aby se odstranil z povrchu oxid před taţením drátu. Pouţívají se roztoky kyseliny sírové a někdy směs zředěné kyseliny sírové a kyseliny dusičné. Ve druhém případě se mohou emitovat kouřové dýmy, pokud se pouţije kyseliny o vyšší koncentraci. 3.1.7.1 Moření měděného drátu bez kyselinky Tento pochod se provozuje v uzavřeném okruhu. Drát se mŧţe mořit v plynulém pochodu, který je tvořen přepáţkami rozděleným horizontálním ocelovým potrubím. Pouţívá se 2,5 – 3,5 % roztoku izopropylalkoholu ve vodě. Pochodem, který se nazývá postup podle Burnse, dochází k reakci alkoholu s okujemi oxidu měďného na měď ( částečně opustily drát) /tm 117, Expertní skupina pro měď 1998. Při výrobě válcovaného měděného drátu, je běţnou praxí recyklovat mořící roztok po odstranění kalu mědi v usazovacích nádrţích nebo filtrací; Koncentrace propylalkoholu je nastavena podle potřeby. Po moření se drát suší stlačeným vzduchem. Potom se obaluje voskem, který se nanáší jako jemný sprej 4 % emulze vosku, která zabraňuje oxidaci povrchu drátu. Drát se potom navíjí na cívku na dřevěné palety a stlačuje, stahuje pásem a obaluje se plastovou fólií. 205 3.1.7.2 Moření měděného drátu, polotovarŧ z mědi a měděných slitin kyselinou a) Válcovaný měděný drát Při moření válcovaného měděného drátu se pouţívá přepáţkami rozděleného horizontálního potrubí z korozivzdorné oceli /tm 117, Expertní skupina pro měď 1998/. V první etapě se drát moří zředěnou kyselinou sírovou; potom se kyselina z povrchu drátu v několika stupních oplachuje rozstřikem vody, po němţ následuje sušení za pouţití stlačeného vzduchu a voskování. Alternativně se drát po částečném ochlazení v dlouhé vodou naplněné rouře tvaruje do spirál, podle odpovídajícího prŧměru cívky. Tyto spirály se natáhnou na válečkový dopravník, kde se sniţuje teplota na 20o pomocí vodních sprch. Kyselinovzdorný litinový dopravník unáší tyto spirály do mořících nádrţí, kde se drát moří v roztoku 20 % kyseliny sírové. Mořící systém zajišťuje vrstvou kyseliny perfektní odstranění veškerých oxidŧ vytvořených na povrchu drátu. Smyčky se potom omývají oplachovou vodou a nakonec se chrání roztokem vosku. K rekuperaci v mořící kyselině rozpuštěné mědi se pouţívají elektrolytické metody, nebo se také oplachový roztok mŧţe přečerpat jako úpravárenský do prostoru skladování nádrţí téhoţ místa, nebo upravit za pouţití iontoměničŧ. b) Měděné polotovary a slitiny mědi Moření povrchu plechŧ a pásŧ se provádí obvykle kyselinou sírovou (8 – 10%), ale pro některé slitiny se pouţívají na plynulých linkách nebo u automatických systémŧ směsi kyseliny sírové a dusičné. K odstraňování dýmŧ z kyseliny dusičné se vyuţívá čištění plynŧ. Kyselina se čas od času vyměňuje, aby se zajistilo, ţe nebude ovlivněna jakost povrchu. Vyčerpaná kyselina se posílá k úpravě a rekuperaci kovu do závodŧ v místě výroby nebo do závodŧ externích. Systémy moření se odvětrávají, aby se chránili zaměstnanci. Výrobky se oplachují a oplachová voda se posílá k úpravě, pokud je to moţné, recyklují se kaly. Pro odmaštění povrchu válcovaného výrobku se pouţívají vodné roztoky detergentŧ. Pouţitá voda se čistí ultrafiltrací. 206 3.2 SOUČASNÉ HODNOTY EMISÍ A SPOTŘEB Hlavním problémem ochrany ţivotního prostředí v prŧmyslu rafinace mědi je znečištění ovzduší a vody /tm 28, WRC 1993; tm 210, Expertní skupina pro měď 1999/. Zařízení mají obvykle svoji vlastní úpravnu odpadní vody a obvykle se v praxi pouţívá recyklace odpadní vody. Většina moţných odpadŧ se znovu vyuţívá. Tomuto prŧmyslu jsou vlastní některé aspekty na lokální úrovni, jako je hluk. Vzhledem k nebezpečné povaze některých pevných a kapalných tokŧ odpadŧ, existuje také značné riziko kontaminace pŧdy, nicméně bývají ukládány a manipuluje se s nimi správně. Vysoce významné mohou být emise fugitivní. U jedné velké huti vyrábějící primární i sekundární měď se provádí měření. Výsledky jasně ukazují, ţe fugitivní emise převaţují dokonce i po zlepšení, které bylo provedeno u sekundárních systémŧ odlučování kouřových plynŧ /tm 161, Petersen 1999/. Pro tento případ je prachová zátěţ, která se naměřila, následující: Tab. 3.6 : Porovnání množství odloučeného a fugitivního prachu /tm 161, Petersen 1999/ Emise prachu kg/rok Před přídavným záchytem Po přídavném záchytu sekundárních plynŧ (1992) sekundárních plynŧ (1996)* 220 000 325 000 Výroba anod t/rok Fugitivní emise Hutní agregát celkem: 66 490 32 200 Střešní vedení huti: 56 160 17 020 Komínové emise z primárního tavení: Tavící agregát/závod kyseliny : 7990 7600 Komín pro sekundární digestoře: 2547 2116 Poznámka *) Emise po investici 10 mil Euro, pro zlepšení odsávání fugitivních emisí a systému úpravy. Dodatková energie = 13,6 GWh/rok 3.2.1 Spotřeba energie při výrobě mědi Výroba mědi potřebuje pro většinu etap energii, nejvýznamnější je potřeba energie při elektrolytických pochodech /tm 26, PARCOM 1996/. Poţadavek na síť výroby energie je pro velký počet postupŧ, při nichţ se pouţívají měděné koncentráty v rozmezí 14 – 20 GJ/t měděných katod /tm 210, Expertní skupina pro měď 1999/. Přesné číslo závisí hlavně na koncentrátu ( %S a Fe), ale také na pouţité tavící jednotce, stupni obohacení kyslíkem a zachycování a vyuţívání procesního tepla. Porovnávací údaje, zaloţené pouze na typu tavby jsou proto zatíţeny nepřesnostmi. Vyuţití obsahu energie koncentrátu je významnější a tavby, které dosahují autogenního provozu mají niţší spotřebu energie. Uvádí se, ţe energie spotřebovaná při stadiu elektrické rafinace výroby mědi je v rozmezí od 300 do 400 kWh na tunu mědi / tm 137, Skupina expertŧ pro měď 1998/. Druh vyuţívaného mateční katody ( korozivzdorná ocel, nebo měď) ovlivňuje hlavně účinnost provozu elektrolyzérŧ /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/ a ta mŧţe dosahovat s ohledem na proudovou účinnost od 92 do 97 %. 207 3.2.2 Údaje o emisích a spotřebách Hlavní zdroje emisí a spotřeb jsou u výroby mědi následující : 3.2.2.1 Vstupy a výstupy výroby primární mědi Údaje o vstupu a výstupu u primární tavby závisí na obsahu mědi v koncentrátu, koncentraci dalších kovŧ (As, Se, Hg, Ag, Au atd.) a vyuţití měděného šrotu nebo dalšího materiálu s obsahem mědi v rŧzných částech pochodu. Následující schéma ilustruje vstupy a moţné výstupy při běţném pochodu výroby primární mědi Obr. 3.8 Diagram vstupů a výstupů u primární výroby mědi VSTUP POTENCIÁLNÍ VÝSTUP Koncentráty kyseliny Tavidla Kyslík Praţení Emise do ovzduší-SO2 do závodu Tavení Struska Úprava strusky Tavidla Šrot Vzduch Kyslík prach, dým oxidŧ kovŧ Emise do pŧdy Vyzdívka pecí Kamínek Emise do ovzduší Emise do pŧdy Vyzdívka pece, prach Závisí na postupu Struskový koncentrát Nebo kamínek Konvertor Emise do ovzduší-SO2 do závodu kyseliny Surová měď struska Redukční činidlo Šrot Vzduch Emise do pŧdy Prach z filtrŧ Vyzdívka pece Anodová pec Anody Anodový šrot Elektrolytická rafinace Finální struska Stavebnictví rmut katody PM 208 Ni atd. Obr. 3.9 Úprava plynů z tavení a konvertorování Plyny z tavby Chlazení plynŧ + Suché čištění Konvertorové plyny Prach do tavby Slabá kyselina Kaly Mokré čištění plynŧ Závod výroby kyseliny SOx do ovzduší Kyselina sírová / oleum / kapalný SO2 Některé primární hutě mědi obsahují zařízení pro sekundární tavení nebo jsou spojeny s produkcí prachu olova nebo oxidu zinečnatého ze směsných koncentrátŧ atd. Údaje o vstupech a výstupech je proto těţké porovnávat. Hodnoty pro komplexní proces jsou uvedeny dále. Je třeba připomenout, ţe hlavní vliv na údaje o vstupu a výstupu má obsah mědi v koncentrátu nebo jiné surovině a tudíţ mohou nastat v údajích odchylky a porovnání ztrácí význam. Rekuperace mědi během tavení a rafinace má větší význam a je vyšší neţ 96 %. Tab. 3.7 : Příklad vstupních a výstupních údajů z primární tavby mědi a z rafinace /tm 124, DFIU Cu 1999/ Vstupní suroviny Měděné koncentráty Měděný šrot Drcený materiál z elektronického šrotu Externí meziprodukty Mnoţství (t/rok) 690 000 95 000 1 200 Výrobky Měděná katoda Soli mědi Síran nikelnatý Mnoţství (t/rok) 370 000 6 500 1 800 86 000 Ušlechtilé kovy Rafinované olovo Kyselina sírová Struska 150 9 000 660 000 410 000 3.2.2.2 Vstupy a výstupy výroby sekundární mědi Jak bylo uvedeno výše, mŧţe se druhotná surovina vsazovat do rŧzných etap sekundárního pochodu v závislosti na čistotě, obsahu ostatních kovŧ a stupni povrchového znečištění. Stupeň organického znečištění ovlivňuje potenciální emise a u některých etap pochodŧ se pouţívají dospalovací hořáky, aby se rozrušily organické sloţky jako jsou dioxiny a to podle 209 stupně příslušného organického znečištění. Následující diagram ukazuje obecně pouţitelné schéma vstupŧ a výstupŧ u sekundárního tavení mědi. VSTUP Zbytky o niţší jakosti Tavidla Koks Kyslík Tavidla Šrot Vzduch Kyslík POTENCIÁLNÍ VÝSTUP Redukční tavení surová měď struska Konvertor Emise do ovzduší- CO prach, dým oxidŧ kovŧ – recyklace Dioxiny, VOC Emise do pŧdy Vyzdívka pecí Emise do ovzduší-SO2, kovy, prach Emise do pŧdy Prach z filtrŧ (recykluje se) Vyzdívka pece Surová měď struska Redukční činidlo Šrot Vzduch Anodová pec Anody Anodový šrot Elektrolytická rafinace Ni, atd. katody Kal (drahé kovy) Finální struska pro stavebnictví V rámci pochodu a v jiných přidruţených provozech se recykluje mnoho zbytkŧ. Výrobci neţelezných kovŧ, například olova, zinku a cínu pouţívají mnohých zbytkových odpadŧ jako suroviny pro své procesy. Některé závody mají v místě výrobního procesu zabudovány recyklační postupy k získávání ostatních kovŧ z těchto zbytkŧ. Následující schéma ukazuje příklad, jak se mŧţe vytvořit komplex propojených pochodŧ výroby mědi a dalších kovŧ z druhotných surovin. Doprovodná tabulka také ukazuje vstupní a výstupní mnoţství, která jsou s tímto specifickým příkladem spojena. 210 Obr. 3.11 Příklad schematu vstupů a výstupů při sekundární výrobě mědi a v místě instalovaným provozem na rekuperaci cínu a olova /tm 124, DFIU Cu 1998/ Druhotné suroviny, struska Např. struska, popílky, struska Stěry, prachy, kaly Měďnato-ţelezné materiály zinečnatý Aditiva , oxid křemičitý a CaO Upotřebená vyzdívka Kusová ŠACHTOVÁ PEC Granulovaná atd. Oxid oxidy Sn a Pb a zbytky Surová měď struska Konvertory šrot ze slitiny mědi Závod Sn-Pb prach slitina Sn-Pb struska struskový prach Měděný šrot Surová měď Anodové pece měděné anody Soli a roztoky Cu-Ni Ni Elektrolýza (ve vanách) Elektrolyt Měděné katody Anodový kal Sírany Cu a Tab. 3.8 : Údaje o vstupech a výstupech pro výše uvedené schéma sekundární výroby mědi Vstupy Mnoţstv Výstupy Mnoţství í (t/rok) (t/rok) Měděný šrot *) 130 000 Měděné 176 000 katody Surová měď 20 000 Síran 2 200 měďný Měděný slitinový šrot 35 000 Síran 2 400 nikelnatý Externí meziprodukty 40 000 Oxidy Zn 9 000 (např. strusky, prachy, popílky, kaly, smetky, atd.) Měďnato-ţelezný 25 000 Slitiny 3 700 materiál *) Pb-Sn Vápenec 13 000 Anodový 1 000 kal Oxid křemičitý 11 000 Struska 80 000 Koks 25 000 Uhlí 15 000 Palivo (olej) 11 000 Vysvětlivky : * včetně elektronického šrotu 211 3.2.2.3 Emise do ovzduší Do ovzduší mŧţe emitovat prach, sloučeniny kovŧ, organický uhlík (který mŧţe vyústit do podoby dioxinŧ) a oxid siřičitý /tm 124, DFIU Cu 1999/. Potenciální zdroje a závaţnost potenciálních emisí do ovzduší je znázorněna v následující tabulce a budou se probírat později v této části. Tab. 3.9 : Význam potenciálních emisí do ovzduší z výrobních procesů zdroj emisí manipulace s materiálem skladování sušení úprava šrotu tavení konvertování prach a sloučeniny dioxiny kovŧ ** organický uhlík * *** ** *** * ***(sekundární) ***(sekundární) ***(sekundární) *(sekundární) ** *(sekundární) *(sekundární) sloučeniny síry * ***(upravovány v rekuperačních závodech) ***(upravovány v rekuperačních závodech) * rafinace ** *(sekundární) *(sekundární) tavení/odlévání * (** u slitin) *(sekundární) + CO přeprava pánví *** * elektrolýza úprava strusky ** * CO pozn. : *** významnější ............................................* méně významné Oxidy dusíku jsou relativně nevýznamné /tm 24, DFIU 1996/, ale mohou se absorbovat do kyseliny sírové vyráběné při primárním pochodu; vyuţití obohacení kyslíkem mŧţe někdy termickou cestou sníţit tvorbu oxidŧ dusíku. Závisí to na bodu, ve kterém se kyslík přidává, někdy vzniká vyšší koncentrace oxidŧ dusíku následkem zvýšení teploty, nicméně objem plynu a celkové mnoţství je niţší. Mohou se pouţívat hořáky o nízkých NOx. V zóně spalování a části chlazení systému úpravy výstupního plynu se mohou tvořit na základě nových syntéz dioxiny. Emise mohou unikat z procesu buď jako komínové emise nebo jako fugitivní emise v závislosti na pouţívaných odlučovacích systémech a kvality údrţby závodu. Komínové emise se běţně kontinuálně nebo periodicky monitorují a oznamují příslušnými místními zaměstnanci nebo externími konsultanty kompetentním orgánŧm. 3.2.2.3.1 Oxid uhelnatý Kromě emisí uvedených výše, mohou tavící pochody vyuţívající pecí, které potřebují udrţovat redukční atmosféru, produkovat značné koncentrace oxidu uhelnatého. To je zejména případ u tavení vysoce jakostní mědi v šachtových pecích v kombinaci s odléváním do formy nebo výrobou válcovaného drátu, protoţe výrobky potřebují pro dosaţení vysoké vodivosti, aby se regulovala hladina kyslíku. Pochod se proto provozuje za redukčních podmínek a obsah oxidu uhelnatého v plynech se mŧţe zvyšovat, běţné hodnoty jsou cca 5000 mg/Nm3. Systémy regulace hořákŧ, které se pouţívají mohou minimalizovat CO rovněţ a udrţovat jakost výrobku. Do pochodu se také mŧţe začlenit výstraţná signalizace pro CO. Běţná tvorba CO u šachtových 212 pecí, pouţívaných pro válcovaný drát, nebo polotovary je od 2000 do 1000 g/t mědi /tm 117, Expertní skupina pro měď 1998/. U některých zařízení se pouţívá dospalování, aby se odstranily uhlovodíky z plynŧ, pokud se prosazuje šrot znečištěný organickým materiálem. CO se také současně rozkládá a uvádí se, ţe emise jsou cca 45 g/t mědi /tm 124, DFIU Cu 1999/. Je moţné předpovědět přízemní hladinu koncentrací CO a mŧţe se pouţít stanovení vlivu CO na místní kvalitu ovzduší (EU navrhla standard kvality ovzduší pro CO) tak, aby se další potřeby sniţování mohly posuzovat podle místní úrovně. Eliminace CO spalováním plynŧ šachtových pecí o takových hladinách CO by potřebovalo přídavné palivo a tak by emise CO2 rostly exponenciálně. CO se také tvoří během provozu pece na čištění strusky a provozu šachtové pece a v některých případech se mŧţe emitovat ve výstupních plynech. K odstranění CO se mŧţe pouţít dospalování, které dává běţné koncentrace v rozmezí od 10 do 200 mg/Nm3. Existuje přinejmenším jeden příklad, kdy je kyslík vháněn do vrcholu šachtové pece nad reakční zónou, aby se v tělese pece vytvořila zóna pro dospalování. Toto opatření také rozkládá organické sloučeniny, jako jsou dioxiny. Elektrické pece, které se pouţívají pro čištění strusky a k redukčním pochodŧm se běţně provozují s dospalováním jednak uvnitř pece nebo ve speciální dospalovací komoře. 3.2.2.3.2 Prach a kovové sloučeniny Ty mohou být emitovány z většiny procesních etap. Techniky pro zacházení s emisemi z manipulace, skladování, sušení a etap úprav jsou uvedeny v kapitole 2 a aplikace těchto technik by se měla pouţít k prevenci a minimalizaci těchto emisí. Přímé a fugitivní emise prachu ze stupňŧ tavení, konvertování a rafinace jsou potenciálně vysoké. Dŧleţitost emisí je také velká, protoţe tyto etapy pochodu se pouţívají k odstraňování těkavých kovŧ jako je zinek, olovo, něco arsenu a kadmia z mědi a tyto kovy jsou přítomny v plynech a částečně v prachu. Agregáty na primární tavení obvykle zadrţují prach velmi dobře a jsou efektivně utěsněny, aby se minimalizovaly fugitivní emise, pouţívají se soustředné hořáky nebo dmýšní trubice a proto je snadnější jejich zatěsnění. Praktikuje se dobrá údrţba pecí a vedení, aby se minimalizovaly fugitivní úniky a zachycované plyny se upravují v systémech na odstraňování prachu před pochody rekuperace síry. Agregáty pro sekundární tavení jsou náchylnější k fugitivním únikŧm během cyklŧ zaváţení a odpichu. Tyto pece mají velká vsazovací vrata a deformace a chybějící (nedostatečné) těsnění těchto otvorŧ je významným faktorem. Plyny, které se jímají se obvykle chladí a prach se odstraňuje z proudu plynu elektrostatickými odlučovači, nebo filtrovými lapači. Obvykle se dosahuje vysoké účinnosti filtrace a koncentrace prachu za odlučovači je v rozsahu < 1 – 10 mg/Nm3 /tm 210, Expertní skupina pro měď 1999; tm 160, Winter Cu 1999/. S ohledem na vsázkový druh provozu, nemohou být obvykle etapy konverze a rafinace tak dobře zatěsněny jako je etapa tavení. Vsazování a přenos kamínku, strusky a kovu je významným potenciálním zdrojem fugitivního kouře. Významněji mŧţe inhibovat efektivitu odsávacích ventilátorŧ kouře vyuţívání pánví a přepravních loděk zejména u konvertorŧ Peirce-Smitha, nebo jemu podobných. 213 K minimalizaci těchto fugitivních emisí se pouţívají rozličné sekundární systémy jímání emisí a provozují se velmi úspěšně. Prostřednictvím přídavného krytu (digestoře) u tavidel a dalšího materiálu se mŧţe minimalizovat doba výronŧ. Tvorba vysoce jakostního kamínku omezuje počet přesunŧ pánve a proto sniţuje moţnost kouře. Fugitivní, nebo nezachycované emise jsou tedy velmi dŧleţité. Tyto výstupy jsou závislé na účinném a efektivním zachycování primárního a v některých případech i sekundárního kouře Etapy tavení a odlévání vyuţívané během výroby válcovaného drátu, polotovarŧ atd. jsou také potenciálními zdroji prachu a kovŧ. Výroba slitin mědi, jako je mosaz, má za následek značný výron kouře (ZnO) u stadia odlévání a to vyţaduje účinné odlučování. Vsázka prachu je obecně malá, ale mŧţe se pouţít rekuperace tepla nebo energie, pokud je to prakticky moţné. Obvykle se pouţívá účinného jímání kouře a tkaninových filtrŧ /tm 117, Expertní skupina pro měď 1998/. Emise kovŧ jsou značně závislé na sloţení v širokém rozmezí a je ovlivňováno : a) pochodem, který je zdrojem prachu a b) surovinami, které se pouţijí v procesu prachu vzniklého při procesu. Sloţení kolísá Například prach, který se tvoří u konvertoru šrotu je zcela odlišný od takového, který pochází z konvertorování kamínku. Následující tabulka ukazuje rozmezí obsahu kovŧ naměřeného v prachu u více pochodŧ výroby mědi. Tab 3.10 : Hlavní složky prachu z procesu výroby Sloţka pec na tavení Prach ze prach kamínku šachtové z konvertoru z koncentrát pece šrotu u prach z EO* Pb % 0,1 - 5 5 – 40 5 – 30 Zn % 0,1 – 10 20 – 60 25 – 70 Sn % 0,1 – 1 0,2 – 5 1 – 20 Cu % 5 – 30 2 – 12 2 – 15 As % 0,1 – 4 Ni % 0,1 – 1 0,1 – 1 Vysvětlivky : * elektrostatický odlučovač 214 prach z EO konve rtoru kamínku 2 – 25 5 – 70 0,1 – 4 10 – 25 0,1 – 1 prach z čištění strusky v elektrické peci 2 – 15 25 – 60 Prach z anodové pece 0,5 – 2,5 15 – 25 0,5 – 10 2 – 20 5 – 40 3.2.2.3.3 Sloučeniny organického uhlíku Ty mohou být emitovány během primární výroby z etapy sušení v závislosti na pouţitých materiálech při úpravě rudy a na palivu pouţitém pro sušení. U sekundární výroby je většina významných zdrojŧ z úpravy šrotu, tavení a stadia rafinace. Stadium konverze u sekundární mědi je také potenciálním zdrojem, pokud se do konvertoru přidává šrot kontaminovaný organickými materiály a nedosahuje se dokonalého spalování, to je zejména případ vzniku fugitivních emisí. U válcovaného měděného drátu a polotovarŧ mohou být emitovány těkavé organické látky, pokud se pouţije jako vsázky zaolejovaného materiálu a mŧţe dosahovat od 5 do 100 g/t Cu. Těkavé organické látky mohou být emitovány rovněţ při odmašťování rozpouštědlem nebo při pochodŧ extrakce rozpouštědlem. 3.2.2.3.4 Dioxiny Sloučeniny organického uhlíku, které mohou být emitovány včetně dioxinu vycházejí z nedokonalého spalování oleje a plastŧ ve vsázkovém materiálu a na základě nových syntéz, pokud nejsou plyny dost rychle ochlazeny. V praxi se mŧţe pouţít odstraňování kontaminace organickými látkami při úpravě šrotu, ale obvykleji se pouţívají dospalovací hořáky pro úpravu plynŧ a pak následuje rychlé ochlazení. V případech, kde není moţné, aby se upravovaly plyny z pecí dospalovacím hořákem, mohou být podrobeny oxidaci přídavným kyslíkem nad zónou tavení. Také je moţné identifikovat organickou kontaminaci u druhotných surovin tak, ţe se pouţije u většiny příslušných pecí kombinace s odlučovacím zařízením, aby se předešlo emisím spalin a kouře a s nimi spojených dioxinŧ. Technická pracovní skupin uvádí, ţe v případě primárního tavení a konverze se při vysoké provozní teplotě organické sloţky rozkládají a přítomnost oxidu siřičitého inhibuje nové syntézy dioxinŧ. Tavení šrotu, který je kontaminován organickými látkami je také potenciálním zdrojem dioxinŧ v prŧmyslu polotovarŧ. Kapitola 2 popisuje některé faktory, které ovlivňují emise dioxinŧ. Pouţívané techniky pro sniţování dioxinŧ v tomto odvětví zahrnují dospalování, manipulaci s regulovaným plynem a chlazení a efektivní odstraňování prachu; také se pouţívá absorpce (adsorpce) aktivním uhlíkem. 3.2.2.3.5 Oxid siřičitý Nejvýznamnějšími zdroji oxidu siřičitého jsou etapy praţení, tavení a konvertování při primární výrobě mědi při pouţívání sirníkových koncentrátŧ / tm 24, DFIU 1991/. Fugitivní emise se předpokládají, ale mohou se zachycovat několika zpŧsoby /tm 124, DFIU Cu 1999/. Oxid siřičitý se také mŧţe emitovat z etapy sušení koncentrátu (hlavně z pouţitého paliva v hořáku) a z etapy primární rafinace, kde surová měď obsahuje od 0,03 % do 0,1 % rozpuštěné síry. Koncentrace v plynu je obvykle velmi nízká a pokud je to zapotřebí, pouţívá se obvykle jednoduchého vypírání plynŧ. Pokud se nepouţije částečného praţení a tavení spékáním na kamínek v oddělených jednotkách, s ohledem na specielní vsázkový materiál, provádí se praţení koncentrátŧ mědi současně s tavením. Pouţití zatěsněných pecí pro tavení umoţňuje, aby se oxid siřičitý efektivně jímal. Všechny agregáty pro tavení v EU pouţívají obohacování kyslíkem, coţ zpŧsobuje produkci vysoké koncentrace oxidu siřičitého. To tedy umoţňuje, aby se objemy výstupního plynu minimalizovaly a systém manipulace s plynem včetně závodu na kyselinu sírovou byly co do velikosti zmenšeny. Velmi vysoká úroveň obohacení kyslíkem mŧţe zvýšit koncentraci oxidu 215 sírového v plynech, které přicházejí do závodu kyseliny. To zvyšuje mnoţství slabé kyseliny pro úpravu, další vyuţití nebo zneškodnění. Ke konverzi plynŧ se vyuţívají kontaktní závody na kyselinu sírovou se 4 aţ 5 prostupy. V některých případech se pouţívají jednokontaktní závody, pokud existuje nízký obsah oxidu siřičitého (< 6 %), jinak se vyuţívá dvoukontaktních závodŧ /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/. Je-li odbytiště pro kapalný oxid siřičitý, mŧţe se získat z části oxidu siřičitého obsaţeného v plynu. Značné koncentrace oxidu siřičitého se také tvoří při etapě konvertování kamínku. Existují dva potenciální problémy, kdyţ se vyuţívá konvertorŧ s dávkováním vsázek, jako je Peirce-Smithŧv konvertor nebo podobné druhy. Především, jímání plynu není zcela efektivní a stejné připomínky lze vyjádřit, kdyţ se jedná o prach. Za druhé, koncentrace oxidu siřičitého v plynech značně kolísá v závislosti na etapě konverze a mŧţe zpŧsobovat problémy u systémŧ na odstraňování oxidu siřičitého, pokud nejsou navrţeny specificky tak, aby počítaly s těmito výchylkami. Tyto plyny jsou míšeny se stálými, koncentrovanějšími plyny, které se tvoří v agregátu primárního tavení, aby se udrţel autotermální provoz závodu na kyselinu sírovou. Vyuţití několika konvertorŧ v úsekově rozfázovaném provozu pro kombinaci výstupních plynŧ mŧţe tento účinek omezovat. Kontinuální pochody tavení ve vznosu, jako je pochod Mitsubishi a Kennecott-Outokumpu (Flash smelting) nebo pochod rychlé konverze (Flash conversion) udrţují vysokou a stálou koncentraci oxidu siřičitého a nepotřebují přenos pánví (tm 67, Kennecott 1997; tm 73, Mitsubishi 1993/. Objemy plynu, které se tvoří jsou následkem toho niţší. To znamená, ţe koncentrace oxidu siřičitého je vyšší v odcházejícím plynu, ale hmota je mnohem menší, přinejmenším během manipulace s plynem, čištění a chlazení. V kontaktním závodě se musí nastavit poměr SO2/ O2 a koncentrace SO2 se musí zředit na maximálně přijatelnou koncentraci. Po rekuperaci tepla a čištění v elektrostatickém odlučovači se oxid siřičitý v plynu z etapy tavení konvertuje na oxid sírový (SO3). Závody na kyselinu sírovou v prŧmyslu mědi EU uvádějí účinnost konverze od 99,5 do 99,8 % (vyjma najetí atd.) /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/. Velmi malé mnoţství SO3 se neabsorbuje a je společně emitováno se zbytkovým SO2 (tm 124, DFIU Cu 1999/. Během najetí a odstavování se mŧţe vyskytnout moţnost, kdy dochází k emitování chudých plynŧ. Tyto eventuality se musí identifikovat u jednotlivých zařízení, mnohé země provedly významné zdokonalení při regulaci, aby tyto emise omezily. Výška komínŧ, které se vyuţívá u závodŧ na kyselinu obvykle bere v úvahu tyto faktory, aby se sníţil lokální dopad. Oxid siřičitý mŧţe být rovněţ přítomen v plynech, které se tvoří během etapy sekundárního tavení vzhledem k obsahu síry v palivu nebo surovinách. V některých případech se pouţijí k odstranění SO2 pračky a v jednom případě, kdyţ se vyskytují určité suroviny, jsou plyny z elektrické pece (a konvertoru na Cu/Pb) odváděny do závodu na výrobu kyseliny sírové z primárního tavení mědi. 3.2.2.3.6 Oxidy dusíku Etapy výroby mědi se obvykle vztahují k vysokým teplotám, ale jsou také spojeny s vyuţíváním kyslíku. Ten sniţuje parciální tlak dusíku v plameni a sniţuje tvorbu oxidŧ dusíku za předpokladu, ţe dusík není přítomen ve větším mnoţství ve velmi horkých prostorech. Běţné hladiny pro emise oxidŧ dusíku u sekundární mědi se uvádějí v rozmezí mezi 50 a 500 mg/Nm3. v závislosti na peci a typu provozu. Pokud jde o NOx, vyuţití vysoce efektivních pochodŧ ( např. Contimelt) vyţaduje, aby se ustavila rovnováha mezi vyuţitím energie a dosaţenou hodnotou podle daného místa. Oxidy dusíku z primárních pochodŧ se absorbují hlavně do vyráběné kyseliny sírové. Proto NOx u zařízení nejsou hlavním problémem pro ţivotní prostředí. 216 3.2.2.3.7 Celkové emise do ovzduší Tab.3.11: Specifické emise do ovzduší z určitých primárních a sekundárních procesů /tm 124, DFIU Cu 1999; Inventura vypouštěných chemikálií ve Velké Británii 1998; tm 160, Winter Cu 1999/ typ pochodu Primární Cu prach z výroby SO2 z výroby Cu z výroby kovu (g/t) kovu (g/t) kovu (g/t) 160 – 1000 6600–16 000 30 – 250 Sekundární Cu 100 – 1000 provoz pro tavení polotovarŧ výroba 20 – 500 válcovaného drátu 500- 3000 8 – 100 1 – 3,5 10 – 50 12 – 260 Pb z výroby kovu (g/t) 7 – 35 As z výroby kovu (g/t) 3 – 20 10 – 60 0,1 – 1 0,5 – 5 0,01 – 0,2 Tab. 3.12 : Dosažitelné emise z postupu výroby polotovarů /tm 124, DFIU Cu 1999/ Provozní jednotka Tavírna Elektrická pec Rotační pec Šachtová pec (ASARCO) Prach mg/Nm3 10 10 10 CO mg/Nm3 Celkový organický uhlík mg/Nm3 20 50 100 * 20 Válcovna 50 Mletí 10 Poznámka *) S dospalovacím hořákem (dospálení závisí na druhu vsázky-s obsahem oleje nebo organickým znečištěním Tab. 3.13 : Specifické emise z pochodů výroby polotovarů /tm 124, DFIU Cu 1999/ Výrobní jednotka prach g/t < 70 < 50 < 12 CO g/t - celkový uhlík g/t < 80 < 11 PCDD/F ug/t (I-TEQ) <5 < 10 < 10 provoz tavení Elektrická pec (dílna) Rotační pec Šachtová pec (ASARCO) bez dospalování < 10 000 s dospalováním < 45 < 9 válcovna < 100 mletí < 20 poznámka: *) Dospalování závisí na typu vsázky (obsah oleje a organického materiálu Pouze jímané emise 3.2.2.4 Emise do vody 217 Pyrometalurgické pochody vyuţívají významná mnoţství chladící vody ( chladící systémy jsou uvedeny v Kapitole 2 a v BREFech na horizontální úrovni o systémech chlazení). Další zdroje provozní vody jsou uvedeny v následující tabulce. Z těchto pochodŧ mohou být do vody emitovány suspendované částice, kovové sloučeniny a oleje. Veškerá odpadní voda se upravuje tak, aby se odstranily rozpuštěné kovy a pevné částice. V mnoha zařízeních se v rámci pochodu znovu vyuţívá nebo se recykluje chladící voda a upravené odpadní vody včetně vody dešťové. /tm 210, Expertní skupina pro měď 1999/ . Potenciální zdroje a příslušné potenciální emise do vody jsou uvedeny v následující tabulce a je o nich pojednáno dále v této části. Tab. 3.14 : Významné potenciální emise do vody z pochodu výroby mědi zdroje emisí Suspendované částice sloučeniny kovŧ olej povrchová drenáţ *** ** *** chladící voda pro *** *** * přímé chlazení chladící voda pro * * nepřímé chlazení voda pro granulaci *** ** Louţení, není –li *** *** * uzavřený okruh) moření ** *** *** sklady nádrţí (není-li *** uzavřený okruh) systémy vypírání *** *** poznámka: *** významnější ..........................* méně významné V EU se nevyuţívají u louţení a skladŧ nádrţí otevřené okruhy 3.2.2.4.1 Suspendované pevné a kovové sloučeniny kovŧ Ty mohou být emitovány z několika etap pochodu, nejvýznamnější mohou být odpadní vody a oplachy z pochodu moření. Techniky pro zacházení s emisemi z manipulace surovinami a skladovacích prostor jsou zahrnuty v Kapitole 2 a aplikace těchto technik se vyuţívají k prevenci a minimalizaci těchto emisí. Povrchová voda mŧţe pocházet buď z deště nebo z máčení skladovaného materiálu, aby se předešlo tvorbě emisí prachu. Potenciálními zdroji suspendovaných látek a sloučenin kovŧ je chlazení, granulace a systémy louţení. Tyto systémy jsou obvykle utěsněny a voda recirkuluje nebo jsou bezkontaktní. Vypírací vody, opotřebovaný elektrolyt a výtoky z pochodu se vyskytují také u skladování nádrţí, u mořících linek a praček. Tyto výtoky obsahují značná mnoţství kovových sloučenin v roztoku a upravují se s vypouštěnou tekutinou z izolovaného chlazení a systémŧ granulace před vypuštěním do vody (toku) /tm 28, WRC 1993/ Mŧţe dojít k prŧsakŧm ze systému a jsou potřeba monitorovací aparáty pro pracovní potrubí a uloţené nádrţe, specielně pro potrubní vedení mimo závod a v případě, kdy v prostorách není sběrný systém. Pochody úpravy odpadní vody jsou popsány v Kapitole 2 a pouţité metody závisejí na znečišťujících látkách, které jsou přítomny, na dalším účelu pouţití upravené vody a na kvalitě ţivotního prostředí v daném místě. Tab. 3.15 : Příklad obsahu kovů v různých odpadních vodách po úpravě /tm 124, DFIU Cu 1999/ prŧtok hlavní sloţky (mg/l) 218 m3/r 72 000 322 000 Cu 0,01-0,2 0,01-0,4 Pb As Ni Cd 0,001-0,04 0,01-0,1 0,004-0,15 0,0001-0,1 0,05 - 0,2 0,003-0,07 0,002-0,4 0,0002-0,1 Zn 0,01-0,2 0,03-0,4 provozní voda povrchový odtok voda z přímého 11 300 000 0,01-0,25 0,001-0,1 0,001-0,1 0,002-0,06 0,0001-0,003 0,02-0,5 chlazení chladící 82 000 000 voda celkem (celkem) Poznámka : Tabulka se vztahuje ke komplexu tvořenému agregáty na primární/sekundární tavení a rafinaci, umístěnému v ústí řeky do moře, kde se vyrábí 370 000 t Cu katod za rok. Tab. 3.16 : Roční zátěž vypouštěná do vody ze závodu na výrobu měděných polotovarů /tm 124, DFIU Cu 1999/ substance Cu Ni Zn Pb Cr As Cd Hg Sn Mnoţství kg/r 11 3 25 1 1 0,01 0,01 0,01 1 Pozn.: Výtok na výpusti je 35 000 m3/rok Kaly ze všech pochodŧ, které se tvoří, se obvykle odesílají ke kontrolovanému zneškodnění , v některých případech se vracejí do hutního zařízení, aby se rekuperovala kovová frakce. 3.2.2.4.2 Oleje Mŧţe se vyskytovat v druhotných surovinách a mŧţe se vypírat ze skladovacích prostor. Techniky, které se vyuţívají pro skladiště jsou uvedeny v části 2. Vosky a oleje se vyuţívají při potahování a pochodech taţení, coţ patří k výrobě tyčí a dalších profilŧ a s jejich přítomností se počítá, aby se předešlo kontaminaci vody. 3.2.2.5 Vedlejší produkty, výrobní zbytky a odpady Některé meziprodukty, které vznikají během výroby mědi mohou patřit do seznamu nebezpečných odpadŧ (Rozhodnutí Rady 94/904/EEC), uvedeného v části 2.10.1. Většina těchto látek však obsahuje rekuperovatelné mnoţství mědi a jiných neţelezných kovŧ a proto se jich pouţívá jako surovin, například struska z výroby cínu z kasiteritu je hlavní surovinou pro tantal a niob. 219 Prach ze spalin u všech zdrojŧ se mŧţe také znovu vyuţít při procesech tavení a aby se předešlo tvorbě prachu během manipulace, nakládá se s nimi opatrně, obvykle ve speciálně navrţených systémech, nebo jsou jiţ předem upraveny podle dalších poţadavkŧ na zpracování. Některých vyzdívek pecí se mŧţe znovu vyuţít jako hmoty do odpichovacích otvorŧ nebo při procesu a mohou se také přidat ke strusce, v ostatních případech se vyzdívky zneškodňují. Tab. 3.17 : Meziprodukty, vedlejší produkty a zůstatky z výroby mědi Procesní zdroj Odlučovací systémy Meziprodukt, vedlejší produkt, zbytek Prach z filtrŧ Sloučeniny rtuti Vyčerpané katalyzátory a kyselina Kaly kyseliny sírové Slabá kyselina Huť Struska Vyzdívka pecí Konvertor Pec na strusku Rafinace (anodová pec) Prostory pro nádrţe Struska Struska Struska Výtok elektrolytu Zbytky anod Anodový kal Tavení Všeobecné (ostatní) Hydrometalurgie Výroba poloproduktŧ Stěry a struska Oleje Vyčerpaný elektrolyt Roztoky mořících kyselin a oplachŧ Výroba tyčí (drátu) Roztoky mořících kyselin (pokud se pouţívají) Konečné vyuţití -surovina pro Cu (návrat do hutě) Pb, Zn a další kovy - surovina pro Hg - chemický prŧmysl - neutralizace - jiné vyuţití, např. louţení, rozklad pro SO2 Do pece na strusku nebo jiná separace interní recyklace Rekuperována nebo zneškodněna Do hutě- interní recyklace Abrasivum, stavební materiál Do hutě, interní recyklace Sole Ni, rekuperace Cu, rekuperace kyseliny a jiné vyuţití Interní recyklace: Konvertor (chlazení) nebo anodová pec Rekuperace ušlechtilých kovŧ Surovina pro rekuperaci kovŧ Rekuperace oleje Louţení Zneškodnit jako odpad, pokud je nízký obsah neţelezných kovŧ, nebo nelze prodat pro další rekuperaci kovŧ Rekuperace v odděleném elektrolyzéru. Odpady určené ke zneškodnění se sniţují na minimum a obsahují hlavně kyselé zbytky ze závodŧ kyseliny sírové, které se zpracovávají a posílají ke zneškodnění, nebo pecní vyzdívky, z nichţ některé se nemohou rekuperovat. V některých případech se tvoří a zneškodňují se na místě zbytky z hutního zpracování a z flotace konvertorové strusky nebo se ukládají v prostoru dolu, pokud je uzavřen. Ostatní odpady jsou buď odpady komunální nebo z demolic. 220 Výše uvedená tabulka ukazuje potenciální vyuţití zbytkŧ z pochodŧ. Mnoho zbytkŧ se pouţívá jako surovin k výrobě dalších kovŧ, nebo jako materiálŧ recyklovaných v rámci zpŧsobu výroby mědi /tm 210 Expertní skupina pro měď 1999/. Následující tabulka ukazuje příklady mnoţství zŧstatkŧ, meziproduktŧ a vedlejších produktŧ, které se tvoří při primárních a sekundárních procesech. Tab. 3.18 : Příklady množství zbytků, vzniklých v komplexu primárních a sekundárních zařízení /tm 124, DFIU Cu 1999/ Výrobní jednotka zŧstatek vedlejšího mnoţství (t/rok) vyuţití / volba úpravy produktu Primární závod : Roční výroba katod : primární Cu : 220 000 t/rok Pec na tavení ve vznosu prach 100 000 interní vyuţití v plamenné (flash smelting furnace) pece struska 400 000 další vyuţití v elektr. peci Elektrická pec prach 400 externí vyuţití při výrobě Zn /Pb struska 400 000 externí vyuţití jako stavebního materiálu Konvertor mědi prach 4 000 interní recyklace v huti nebo v elektrické peci struska 150 000 interní vyuţití u tavící pece Anodová pec prach 200 interní pouţití v tavící peci struska 20 000 interní pouţití v konvertoru Závod výroby kyseliny kyselina sírová 656 000 vedlejší produkt- prodej sírové Sekundární závody : roční výroba katod : sekundární měď : 150 000 t/rok Elektrická pec prach 10 000 vedlejší produkt pro prodej k rekuperaci Zn struska 40 000 externí vyuţití jako stavebního materiálu Konvertor prach 400 inter.vyuţití v elektr.peci struska 10 000 inter.vyuţití v elektr.peci Proces kontinuálního prach 1 000 interní vyuţití v huti tavení nebo elektrické peci struska 2 000 interní pouţití v konvertoru mědi Konvertor na šrot / prach 1 000 další zpracování v závodě závod na výrobu Sn-Pb-kyselina Sn, Pb a kyseliny struska 2 000 interní vyuţití v elektrické peci 221 Ostatní : Elektrolýza Závod pro úpravu odpadní vody obecné anodový kal (váha za mokra) 3 000 celková tekutina 35 000 m3 Kal (mokrá váha) odpad komunální 1500 interní vyuţití v chemickém závodě na rekuperaci ušlechtilých kovŧ a Se, Te a Pb interní vyuţití v chemickém závodě při výrobě NiSO4, As2O3, H2SO4 zneškodnění jako nebezpečný odpad 400 Tab. 3.19 : Příklad množství odpadů vzniklých ze sekundárního zařízení/tm 124, DFIU Cu 1999/ provozní jednotka zŧstatek mnoţství (t/rok) vyuţití/ volba (vedlejší produkt) úpravy Šachtová pec struska 30 000-35 000 prodávaná jako stavební materiál oxid z dospalovací 700-800 interní vyuţití ve komory, kotle a vysoké peci chladiče oxidy z filtrŧ 1 000-3 000 externí vyuţití k rekuperaci Zn, Pb atd. Konvertory struska 17 000-19 000 interní vyuţití ve vysoké peci oxid z dospalovací 250 –300 interní vyuţití ve komory vysoké peci oxid z chladiče 100 interní vyuţití ve vysoké peci zŧstatky 300 interní vyuţití ve vysoké peci oxid z filtrŧ 3500-3700 externí vyuţití k rekuperaci Zn, Pb atd. Anodová pec zbytky měděných anod 7000-8000 interní vyuţití ve vysoké peci oxid z filtrŧ 150 interní vyuţití ve vysoké peci zbytky z pece 200 interní vyuţití ve vysoké peci Elektrolýza anodový kal 360 externí vyuţití síran nikelnatý 700 externí vyuţití obecné komunální odpad není k dispozici Poznámka : Roční produkce katod 60 000 t (t/r) Struska obsahuje rozličná mnoţství mědi a hodně se znovu vyuţívá nebo se upravuje pro rekuperaci obsahu kovŧ. Úprava strusky se často provádí termicky, aby se vyrobila inertní struska. 222 Tab. 3.20 Složení některých strusek z tavení mědi před úpravou strusky čištěním /tm 124 DFIU Cu 1999/ Sloţka Tavící pec Konvertor Peirce-Smith společná struska po vyčištění v elektrické peci % hm. ţelezo (celkové) oxid křemičitý magnetit (Fe3O4) Cu 38 – 45 30 – 33 4 – 18 1 – 2,5 40 – 45 25 25 3–5 40 – 43 28 – 32 <2 0,3 – 0,8 Hodně strusky z procesu struskové úpravy obsahuje velmi nízká mnoţství vyluhovatelných kovŧ a je stabilní. Často se tyto strusky prodávají jako výrobky pro prŧmysl abrasiv a stavebnictví, protoţe mají výborné mechanické vlastnosti, které někdy předčí při porovnání přírodní horniny. Oleje z rŧzných zdrojŧ v rámci pochodŧ se mohou rekuperovat. 3.3 TECHNIKY ZAVŢOVANÉ PŘI STANOVENÍ BAT Tato část představuje několik technik pro prevenci emisí a zbytkových odpadŧ nebo jejich sníţení, stejně jako techniky, které vedou ke sníţení celkové energetické spotřeby. Všechny jsou komerčně dostupné. Jsou uvedeny příklady, které techniky představují a ilustrují jejich pŧsobení na ţivotní prostředí. Techniky, které se uvádějí jako příklady jsou odvislé od informací, které poskytl prŧmysl, Evropské členské státy a závisejí na hodnocení Evropského úřadu pro IPPC. Všeobecné techniky, popsané v Kapitole 2 „ společné postupy“ se aplikují na široké pole pochodŧ v tomto odvětví a ovlivňují zpŧsob, kterým jsou regulovány a provozovány hlavní a přidruţené procesy. Regulace parametrŧ provozované pece a předcházení fugitivním emisím z pecí a pochody odpichování a odlévání jsou dŧleţité rovněţ. Techniky, které se vyuţívají jinými odvětvími se dají také aplikovat zejména ty, které se vztahují k vyuţívání systémŧ rekuperace síry. Vlastní techniky jsou značně ovlivňovány od místa k místu surovinami, které mají být pouţity v pochodu, zejména druhem a variabilitou koncentrátu nebo druhotnými surovinami, které mohou být pro volbu pochodu rozhodující . V celosvětovém měřítku se některé provozy věnují jedinému zdroji suroviny, ale převáţná většina závodŧ v Evropě nakupuje koncentráty na volném trhu a musí udrţovat flexibilitu ve zpracování palety surovin. Podobným zpŧsobem reflektuje celosvětově v prŧmyslu vyuţívaný standard sběrných odlučovacích systémŧ místní, regionální nebo dálkové dopady na standardy kvality ţivotního prostředí a je proto těţké přímé porovnání vlivu kombinace procesŧ na ţivotní prostředí. Je však moţné posoudit, jak mŧţe pŧsobit jednotlivý pochod s vhodným vybavením moderního odlučování. /tm 210, Expertní skupina pro měď 1999/. 223 Tab. 3.21 : Průměrná výše provozních nákladů na kg zachycené síry, které se dosahuje v hutích celého světa podle zdroje- Brook Hunt 1998 CRU Copper studies 1997 Zdroj Provozní náklady/ kg % fixace síry Odloučené síry v Euro *) Japonské hutě 0,434 98,6 Hutě v EU 0,394 98,3 Americké hutě 0,438 96,8 Hutě s částečnou vazbou síry 0,324 52 % Pozn.: 1 Euro =1,06$ ( přepočet dle 16.6.1999) Vyuţití stupně vyvázání síry ilustruje výše uvedená tabulka jako příklad výkonnosti, které Evropská zařízení dosahují v pŧsobení na ţivotní prostředí. Tabulka ukazuje, ţe dobré zachycení síry se mŧţe v EU dosáhnout v mezích hospodárnosti. To se ukazuje v podmínkách přímých provozních nákladŧ u závodŧ s porovnatelnou moderní technologií pochodu, ale s odchylkami v odlučování. 3.3.1 Skladování materiálu, doprava a procesy úpravy 3.3.1.1 Primární suroviny Surovinami jsou koncentráty, tavidla a palivo. Dŧleţitými aspekty jsou prevence úniku prachu a zvlhčování materiálu, zachycování a úprava prachu a tekutin a regulace vstupních a provozních parametrŧ při manipulaci a postupu vsazování. Specifické problémy této skupiny jsou: potenciálně prašný charakter některých koncentrátŧ a některých tavidel ( např. vápna) znamená, ţe pro tyto případy se počítá s technikami uzavřených skladŧ a systémŧ úprav. Prach vytvořený při některých pochodech drcení strusky znamená, ţe při tomto pochodu lze aplikovat jímání a odlučování. Podobně voda z granulace strusky mŧţe vyţadovat usazování nebo jinou úpravu, ještě předtím, neţ se vypustí. koncentráty se smíchají s tavidly, aby se vytvořila značně stálá vsázka, proto se počítá s technikami obecné praxe vzorkování a analýzy pro charakterizaci koncentrátŧ a s ukládáním jednotlivých koncentrátŧ odděleně tak, aby se mohlo připravit optimální namíchání pro tavení počítá se s technikami pro namísení vsázky z úloţných závodŧ nebo ze systémŧ dávkovacích výsypek, které vyuţívají navaţovacích soustav jako jsou pásové váhy nebo systémy pro ztráty na váze. Tvoří se vrstvená směs na prŧtaţném pásu. Konečné namíchání a homogenizace probíhá v přepravních a sušících systémech. Pouţívá se uzavřeného dopravníku, nebo soustavy pneumatické přepravy. Lze pouţívat sušárny s rotujícími horkými plyny, fluidní vrstvu, plamenové sušárny nebo sušárny s parními hady atd., při čemţ sušárny s parními hady vyuţívají odpadního tepla z jiných částí pochodu za předpokladu, ţe to dovoluje tepelná bilance. Sušárna a tedy i připojený stupeň odlučování prachu závisí na místně-specifických podmínkách, jako je spolehlivost dodávky páry. Tkaninové nebo keramické filtry dosahují lepší účinnosti odloučení prachu neţ elektrostatické odlučovače. 224 V některých případech se uvádí, ţe suchý materiál má zápalnou teplotu mezi 300 a 400o C, ale o tento faktor se mŧţe jednat u mnoha zpŧsobŧ. Například při nízkém obsahu kyslíku v plynech pro horkovzdušnou sušárnu a provozní teplotě regulované na maximálně přípustnou hodnotu, většinou přimísením chladného vzduchu, lze pouţít také dusíku, nemŧţe být samovznícení v těchto případech problémem. Podobně sušárny s parními hady mohou udrţovat nízkou teplotu koncentrátu a nízkou rychlost proudění vzduchu, coţ mŧţe mít za následek stejný efekt. Pro předcházení samovznícení se pouţívá také některých technik. Teplo nebo detekce jiskry se mŧţe identifikovat u horkých míst a těchto zařízení se mŧţe uţívat ke spuštění chlazení dusíkem. Tyto všechny techniky se mohou uvaţovat v závislosti na místě. Skladování kyseliny, vzniklé během pochodu v nádrţích se zdvojenými stěnami, nebo nádrţích umístěných v chemicky odolných bunkrech jsou rovněţ techniky, o kterých se uvaţuje. Úprava zbytkŧ kyselin ze závodu kyseliny sírové a slabé kyseliny ze systémŧ vypírání závisí na místním poţadavcích na zpracování nebo zneškodnění, pokud pro materiál neexistuje vyuţití na místě. Anodový kal a jiné zbytky s obsahem kovŧ, které jsou určeny pro rekuperaci mimo místo by se měly ukládat do barelŧ (sudŧ), nebo jiným vhodným zpŧsobem v závislosti na materiálu Příklad 3.01 Vzorkování surovin a systém přejímání Popis : Převzetí koncentrátu a systém vzorkování. Uzavřený prostor pro vyklopení vozidla, odizolovaný systém přepravy a vzorkování ovládané počítačem. Uzavřený prostor skladování a mísení, uzavřené dopravníky. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : Předcházení fugitivním emisím. Stanovená vsázka pro proces. Provozní údaje : nejsou dostupné, ale vizuální indikace jsou na velmi vysokém standardu Přenos vlivu prostředím : pozitivní vliv – sníţení vyuţité energie, sníţení hlavních emisí Ekonomika : Údaje nejsou dostupné, ale lze je zahrnout na základě společné praxe tam, kde jsou tyto techniky ekonomicky proveditelné. Zvýšila se efektivita výroby. Aplikovatelnost : Většina primárních pochodŧ Příklady závodŧ : V současné době se vyuţívá na zařízeních ve Španělsku, Belgii a Německu. Odkaz na literaturu : tm 106, Farell 1998/ 3.3.1.2 Sekundární suroviny Existují rozličné druhotné suroviny, které se pouţívají v sekundární výrobě a sahají od jemných prachŧ po velké jednotlivé poloţky. Obsah Cu kolísá u kaţdého druhu materiálu a to je dáno obsahem dalších kovŧ a kontaminantŧ. Velikost a obsah Cu (nízký, střední a vysoký) lze pouţít také ke klasifikaci materiálŧ. Techniky, vyuţívané pro skladování, manipulaci a předúpravu se budou rozlišovat podle velikosti materiálu a rozsahu jakékoliv kontaminace. Tyto faktory kolísají od místa k místu a techniky o nichţ pojednává Kapitola 2 jsou technikami, o kterých se uvaţuje. Problémy, specifické pro místo, na kterém se budou aplikovat u této skupiny jsou : skladování jemných prachŧ v uzavřených stavbách, nebo izolovaných obalech skladování druhotných surovin, které obsahují vodou rozpustné sloţky pod střechou skladování neprašných, nerozpustných látek v otevřených skladech a velké poloţky individuálně v prostoru 225 velké poloţky včetně kusové strusky, kovŧ (surových atd.) mohou poškodit betonové podklady následkem skrytých trhlin a specifický případ ovlivňuje pouţitou techniku. Často se pouţívají stupně předúpravy, aby se odstranily organické sloţky, jako je kabelová izolace a zbytky tištěných spojŧ a oddělily se ostatní kovy, např. cín nebo olovo. Pouţití technik mletí a drcení, s dobrým odsáváním a odlučováním prachu jsou techniky, o kterých se uvaţuje. Jemný prach, který se tvoří, se mŧţe zpracovávat, aby se rekuperovaly ušlechtilé kovy, při čemţ se pouţívá pneumatických technik, nebo jiných technik oddělování na základě rozdílné hustoty. Kryogenní techniky jsou také vybranými technikami, neboť zpŧsobují větší křehkost kabelového povrchu a snadnější oddělení. Tepelné pochody pro odstraňování opláštění a oleje jsou také moţnými technikami a jsou charakterizovány dospalovacím stupněm, pro rozrušení organických látek ve výstupním plynu. Jemné prachy se skladují a manipuluje se s nimi zpŧsobem, který předchází emisím prachu. Často se mísí, nebo aglomerují, aby se obstarala konsistentní vsázka do pece. Tab. 3.22 : Skladování, manipulace a technika předúpravy, s nimiž se počítá u mědi Surovina Uhlí a koks Skladování Manipulace Zakrytá oddělení, Zakryté dopravníky, sila při bezprašnosti. Pneumaticky Palivo a jiné oleje Nádrţe nebo sudy Bezpečný potrubní v prostoru bunkru nebo manuální systém Tavidla : Otevřené na Uzavřené betonovém nebo dopravníky podobném se podlaţí zachycování Tvoří-li se prach: Uzavřené (silo), m prachu. je-li třeba Pneumaticky Koncentráty Uzavřené, pokud Uzavřené s jímáním nejsou bezprašné prachu Pneumaticky Výrobky mědi: Otevřený -katody, vybetonovaný válcovaný drát, prostor, nebo sochory a slitky zastřešené sklady Jemný prach Uzavřené Uzavřené s jímáním prachu Pneumaticky Hrubý prach Zastřešená Mechanický nakladač (surovina nebo oddělení granulovaná struska) Kusy (suroviny nebo strusky) Otevřené Mechanický nakladač 226 Předúprava Připomínky Mísení s koncent ráty nebo jiným materiálem Mísení vyuţívající dopravníky. Sušení Mísení Aglomerace Odolejov ání, je-li nutné Zachycování oleje, je-li nutno Zachycování oleje, je-li nutno Celistvé poloţky Zachycování oleje, je-li třeba Třísky Zaváţecí skipy Sušení třísek nebo Zachycování odolejování oleje, je-li nutno Kabel Otevřené Mechanický nakladač Odplášťování Tištěné spoje Zakryté příhrady Mechanický nakladač Broušení a dělení Obsah plastŧ dle hustoty mŧţe poskytovat vstupní teplo Zbytky z pochodu Otevřené, zakryté Závisí na podmínkách Vhodný pro rekuperaci nebo uzavřené Drenáţní systém v závislosti na tvorbě prachu Odpady pro Otevřené, zakryté Závisí na podmínkách Vhodný drenáţní zneškodnění nebo uzavřené systém (př.vyzdívka pecí) příhrady nebo izolované (sudy) v závislosti na materiálu 3.3.2 Otevřené, nebo zakryté příhrady Zakryté úloţiště Mechanický nakladač Primární tavící procesy Procesy tavení mědi, které se v praxi pouţívají v EU jsou následující /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/ Tavení ve vznosu při procesu Outokumpu, který pouţívá u běţného měděného koncentrátu vysokého obohacení kyslíkem k vytavení kamínku. Konverze kamínku na surovou měď se provádí v konvertorech Peirce-Smitha. Struska se čistí v elektrické peci nebo flotací. Částečné praţení koncentrátŧ ve fluidním loţi praţence, tavení na kamínek v elektrické peci. Konverze kamínku na surovou měď v konvertorech Pierce-Smitha. Čištění strusky odkouřením. Zpracovávaná surovina obsahuje zinek a něco olova a rovněţ měď. Tavení a konverze surovin na surovou měď při primárním tavení a při sekundárním tavení při obsahu olova a mědi a určitého obsahu zinku v peci při ISA tavbě. Výroba olova při čištění strusky ve vysoké peci Toto jsou všechny techniky o kterých se uvaţuje. Pec pro tavení ve vznosu procesu Outokumpu produkuje vysoce jakostní kamínek, který napomáhá a zjednodušuje postup konverze. V některých případech mohou pece produkovat surovou měď přímo, bez etapy konverze. Vyuţití Outokumpu pece tavení ve vznosu pro tento zpŧsob je charakterisován výrobou surové mědi v jednom stupni tavení, kdy se vyuţívá specificky nízkého obsahu ţeleza nebo velmi vysokého stupně jakosti koncentrátu /tm 137, Expertní skupina pro měď 1998/. Tento postup přímé výroby surové mědi z koncentrátu s nízkým obsahem ţeleza se pouţívá např. v Polsku. Postup tavení ve vznosu podle Outokumpu je charakterizován rekuperací tepla ve formě páry a elektřiny a také zachycováním a rekuperací oxidu siřičitého jako kyseliny sírové. Ţivotnost pecní 227 vyzdívky je asi 5 – 10 let ( v závislosti na rŧzných faktorech, jako je velikost pece, kapacita výroby a v praktikované provozní parametry atd.) Kromě toho, co se uvádí výše, se celosvětově vyuţívá k procesu tavení několik dalších pecí /tm 137, Expertní skupina pro měď 1998/ a o několika takových se i uvaţuje. Vyuţití plamenové pece pro primární měděné koncentráty není začleněno a nepočítá se s ním jako s moţnou technikou. Mezi těmito pochody existuje rozdíl, protoţe dva z těchto postupŧ, procesy Mitsubishi a Kennecott/Outokumpu spojují etapu tavení a konverze. Proces Mitsubishi vyuţívá tři propojené pece se spádovým tokem roztaveného materiálu mezi pecemi. Pochod Kennecott/Outokumpu pouţívá granulace kamínku a postup drcení mezi tavící pecí a pecí konvertoru tak, ţe jsou provozní jednotky rozpojeny. Všechny zmíněné pece i ty, které byly popsány dříve, jsou zařazeny do seznamu v následující tabulce, která sumarizuje výhody a nevýhody rŧzných postupŧ. Tab. 3.23 Přehled pecí pro primární tavení Pec Aplikovaná Záchyt kapacita plynu Tis.t/rok Výhody Proces tavení Proces Outokumpu- ve 150-370 izolovaná Vysoká rychlost tavení ve vznosu pec tavení.Vysoká (většinou jakost kamínku, 200 – 300) dlouhá ţivotnost pecní vyzdívky Elektricky 40 – 220 izolovaná Celkové, primární i (s částeč. praţením) pec sekundárn Tavba ISA Primár. a 170-230 odsáváno sekund., Vysoká rychlost tavby, rozličná paliva Noranda a kompaktní, 120-150 a odsáváno El Teniente niţší náklady 70-190 ( při 1 jednotce) INCO ve vznosu 120-200 izolovaná pec Contop 120 izolovaná pec 228 vysoká rychlos t tavení, vysoce jakostní kamínek odstranění vysokého Bi a Zn Nevýhody Srovnatelně vyšší investič. náklady, ale niţší provozní náklady Dvoustupňový proces Potřeba nádrţe na usazování k oddělení kamínku a strusky ţivotnost pecní vyzdívky je asi 2 roky Připomínky Dostupné rozsáhlé znalosti o procesu vlhká vsázka mŧţe zvyšovat objem procesy se rychle vyvíjejí a jejich stav se časem zlepší Autogenní reakce vyuţívá 100 % kyslíku, coţ znamená úzce vymezený prostor Nízký prostup jen jeden závod Pochod Vanyucov 100 a více odsáváno Pochod Baiyin 70 Mitsubishi 120-240 Kennecott / 300 Outokumpu tavení ve vznosu a pochod konvertování 3.3.3 podobný Norandě podobný Norandě, rozdělená pec, k vytvoření spojené usazovací nádrţe Plynule propojené pochody izolovaná pec mŧţe se tavit nakupovaný a anodový šrot. Vysoký podíl tavení, bez přenosu na pánev k dispozici příliš málo údajŧ příliš málo údajŧ k dispozici odsáváno Pochody plynule nespojené izolovaná pec kamínek se hromadí u dna. bez přenosu na pánev určité omezení staví se vsázky. Provoz závod propojených jednotek s vlivem na účinnost celé linky. Obsah síry v surové Cu srovnatelně vyšší investiční náklad, ale niţší přímé provozní náklady nabízí se 2. závod, pouze koncept pochodu s rozpojenou jednotkou. Provoz je moţný na rŧzných místech Odstraňení oxidu siřičitého Oxid siřičitý, který se tvoří během tavení a etapy konverze mŧţe mít značný dopad na ţivotní prostředí a odstraňuje se z plynŧ buď v závodech na kyselinu sírovou, nebo rekuperací jako oxid siřičitý (kapalný). Rŧzné postupy pro odstranění oxidu siřičitého jsou popsány v Kapitole 2 tohoto dokumentu. Pouţitý pochod závisí na místním odbytišti kapalného oxidu siřičitého, všeobecně se pouţívá konverze na kyselinu sírovou /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/. Existuje několik faktorŧ, které jsou pro prŧmysl mědi specifické. Všechny tyto techniky jsou povaţované za moţné BAT. Pouţití kyslíku k obohacení při tavení mědi v huti má za následek vysoký obsah oxidu siřičitého v plynech z tavící pece. Ačkoli je při konverzi zředěn na 14 % SO2 umoţňuje sníţení objemu plynu významné úspory na velikosti vedení, ventilace a odlučovacím systému /tm 140, Finland Cu 1999; tm 107, Ullmans 1996/. Dalším faktorem, který se vyskytuje při vysoké koncentraci plynu je potenciál pro vyuţití nadbytku přítomného tepla v plynu, zejména po etapě katalýzy, která je značně exotermická; ačkoliv tím se mŧţe sníţit flexibilita pro přijetí variant na prŧtok a sloţení plynu. Uvedené zředění plynu musí také obstarat dostatečný kyslík pro katalytický pochod. Dalším faktorem, který ovlivňuje obsah oxidu siřičitého je kolísání obsahu plynŧ z konvertoru mědi, které bylo jiţ popsáno . Toto kolísání obsahu SO2 znamená, ţe projekt závodu na kyselinu s tím potřebuje počítat pro stadia vypírání ve skrubru a u přestupu tepla i při volbě katalyzátoru. 229 3. Jak jiţ bylo uvedeno, je volba katalyzátoru nyní větší a oxidem cesným obohacené katalyzátory budou nejspíš schopny zlepšit výkon. Výkon metalurgického závodu na kyselinu je závislý na výkonu úseku čištění plynu. Pokud nebude systém čištění efektivní při odstraňování nečistot z přicházejícího plynu, bude výkon připojeného úseku horší. Ačkoliv projekt systémŧ mokrého čištění plynŧ se mŧţe značně lišit, mají následující poţadavky a charakteristiky společné : pevné kontaminanty se musí odstranit, aby se dosáhlo konečné jakosti plynu pod 1 mg pevných částic/Nm3 (opticky čistý) obsah oxidu sírového v plynu sníţit na hodnotu v rozmezí 15 – 25 mg/nm3 fluoridy a chloridy se musí odstranit, aby se předešlo poškození vyzdívky zařazené věţe a katalyzátoru v reaktoru plyn se musí chladit na teplotu, která vyhovuje vodní bilanci závodu kyseliny. teplota je závislá na koncentraci SO2 plynu a koncentraci vyrobené kyseliny. Plyn o koncentraci 4 – 6 % SO2 potřebuje ochlazení na teplotu pod 30oC, zatímco plyn s obsahem určitě nad 10 % mŧţe mít teplotu přibliţně 35 – 40 oC, za předpokladu výroby 98,5 % kyseliny. Podíl konverze oxidu siřičitého na oxid sírový se udává pro tyto pochody obecně a mŧţe být v rozmezí 99,5 – 99,9 % u plynŧ, které se tvoří z primárního tavení mědi a z konvertování. Existuje však několik faktorŧ, které ovlivňují podíl konverze a musí být vzaty v úvahu v místních podmínkách. Těmito faktory jsou : vstupní čistící linka plynu pro katalyzátorové jedy, tj odstraňování rtuti v závislosti na jejím obsahu ve vsázce koncentrace vstupního plynu a rovnoměrnost. Plyny o vyšší koncentraci a rovnoměrnosti obsahu SO2 mají schopnost dosáhnout vyšší účinnosti konverze. To je zpŧsobeno částečně konzistentností chlazení vnitřního tahu plynu, které lze dosáhnout, kdyţ existují malé výkyvy v koncentraci volba katalyzátoru. Oxidem kademnatým obohacené katalyzátory mají tendenci zvyšovat podíly konverze za předpokladu, ţe ostatní faktory se regulují, aby se předešlo otravám (katalyzátoru). Běţné změny katalyzátorŧ nejspíš umoţňují, aby se provedla během údrţby úprava vedoucí k jejich zdokonalení, ale aby mohly být plně účinné, musí být údrţba doprovázena i zlepšením ostatních oblastí. správná teplota vstupního plynu, obsah kyslíku a bilance vody (viz výše) efektivní nastavení podmínek u plynu, zejména teploty mezi prostupy katalyzátorem Podíly konverze proto časem kolísají a stále stabilní hodnoty mohou vést k omylu, ale následující příklady znázorňují výkony, kterých lze dosáhnout u dobře projektovaných závodŧ, provozovaných při rŧzných charakteristikách vstupního plynu. Příklad 3.02 Závod na kyselinu sírovou pracující při podmínkách kolísání plynu Popis : Čištění plynu a úsek vypírání. 3 linky dvoukontaktního závodu Lurgi pro výrobu kyseliny sírové, 4 a 5 prostupŧ, moderní katalyzátor. Slabá kyselina k neutralizaci cca 12 – 15 m3/hod o 5 % H2SO4, rovněţ tepelný rozklad kyselého výtoku s vyšší (asi 50 %) koncentrací kyseliny. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : Vysoký poměr konverze oxidu siřičitého. Dosaţeno více neţ 99,6 % na současném zařízení. 230 Provozní údaje : Tab. 3.24 : Údaje o výkonu závodu na kyselinu sírovou provozovanou při podmínkách kolísání plynu. Sloţka Objem výstupního plynu : Sox SO3 NOx (jako NO2) Cl- ( jako HCl) F- (jako HF) zbytkový prach: prŧměrně zbytkový prach: rozmezí sloţky: rozmezí Cd Hg Tl As Se Sb Pb Cu PCDD/PCDF Naměřené hodnoty 320 000 Nm3/h 100 – 1100 mg/Nm3 20 – 40 mg/Nm3 20 – 45 mg/Nm3 2 – 7 mg/Nm3 1 – 4 mg/Nm3 < 2 mg/Nm3 1 – 7 mg/Nm3 < 0,01 – 0,02 mg/Nm3 < 0,01 – 0,07 mg/Nm3 < 0,01 – 0,02 mg/Nm3 < 0,01 – 0,1mg/Nm3 < 0,01 – 0,02 mg/Nm3 < 0,01 – 0,03 mg/Nm3 < 0,01 – 0,15 mg/Nm3 < 0,01 – 0,09 mg/Nm3 0,001 – 0,01 ng ITE /Nm3 Přenos vlivŧ prostředím : pozitivní účinek – Sníţení hlavních emisí oxidu siřičitého konverzí na kyselinu sírovou, rekuperace tepla z plynŧ a vyvíjeného během konverze. Ekonomika: 55 mil. EUR vynaloţených na l linku výroby závodu kyseliny. Viz také příloha o nákladech. Pouţitelnost: Výstupní plyny z primární tavby (koncentrace SO2 > 6 %; spojení s výstupními plyny ze sekundární tavby je moţné). Tyto charakteristiky lze aplikovat na většinu stávajících zařízení. Příklady závodŧ : V současné době se pouţívá v závodě v Německu Odkaz na literaturu : tm 124 DFIU Cu 1999 ; tm 210 Expertní skupina pro měď 1999/. Příklad 3.03 Závod kyseliny sírové provozovaný za ideálních podmínek Popis : Dvoukontaktní závod kyseliny sírové, 4 prostupy přes moderní cesiový katalyzátor. Proces Monsanto Enviro Chem : IPA (3:1) Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : Maximální rekuperace oxidu siřičitého Provozní údaje : Zpracování plynŧ FSF a FCF (?) o 30 - 40 % SO2 naředěných na 14 % na vstupu kontaktního závodu při prŧměrném ročním prŧtoku 171 300 Nm3. Dosahuje se aţ 99,9 % konverze. Závod staví na vysoké konstantní zásobě oxidu siřičitého, moderním čištění plynu a chlazení vnitřního tahu a katalyzátoru obohaceného Cs. Emise oxidu siřičitého v koncovém plynu ( jako roční prŧměr) jsou okolo 150 mg/Nm3. Přenos vlivŧ z prostředí do prostředí : Pozitivní účinek - Sníţení hlavních emisí oxidu siřičitého, rekuperace energie 231 Ekonomika: Není posouzena, ale pochod se postavil v současné době a hospodárně se provozuje. Pouţitelnost : Specifický případ ideálních podmínek vstupního plynu Příklad závodŧ : Provozuje se v závodě v USA Odkaz na literaturu : tm 140, Finland Cu 1998/ Dalším faktorem, který je dŧleţitý, kdyţ se pouţívají v závodě kyseliny sírové plyny o vysoké koncentraci, je zbytkový obsah SO2 ve vypouštěných (odsávaných) plynech. Většina Evropských závodŧ dosahuje účinnosti konverze v rozmezí 99,5 – 99,8 % a při vstupní koncentraci při 8, 4, 10, 11, nebo 13 % SO2 do kontaktního závodu. Procenta konverze neplatí pro dobu během najetí a odstávky provozŧ a při havarijních stavech ( neočekávaných událostech). 3.3.4 Sekundární tavící procesy Paleta druhotných surovin a kolísání v obsahu mědi a stupeň kontaminace vedlo k vývoji škály taveb druhotných surovin /tm 137 Expertní skupina pro měď 1998/. V Evropě se pouţívají pro širokou paletu surovin minihutě, šachtové pece, pece pro ISA tavbu, TBRC a izolované hlubinné elektrické obloukové pece. Všechny tyto techniky jsou moţné v závislosti na druhu suroviny. Minihutě se vyuţívají pro druhotné suroviny a strusku vyuţívajíce ţelezo a vysoký obsah ţelezného šrotu jako redukčního činidla. Pro zpracování černé (surové) mědi obsahující ţelezo z tavících pecí a pro tavení slitinového šrotu se pouţívá konvertoru. Plamenné nístějové pece se pouţívá pro rafinaci konvertorové mědi a šrotu s vyššími obsahy mědi. Tab. 3.24 uvádí přehled výhod a nevýhod pecí pro sekundární tavení při niţší jakosti vsazovaných surovin. Některé techniky popsané v Kapitole 2 jsou pouţitelné pro odlučování kouřových plynŧ a čištění a některé pouţívané systémy regulace procesu u těchto pecí rovněţ. Tyto techniky se v době tvorby tohoto dokumentu nepouţívají běţně u všech zařízení. Systém regulace pochodu u vysoké pece se povaţuje za vhodný pro aplikaci v projektu a jeho moţnost zařazení je předmětem této skutečnosti. Plyny ze sekundárních taveb obsahují obvykle málo, nebo ţádný oxid siřičitý za předpokladu, ţe se předchází sulfidickým surovinám, ale mohou obsahovat významná mnoţství těkavějších kovŧ jako je olovo a zinek atd. Mohou také obsahovat těkavé organické látky, dioxiny, CO a prach a etapy odlučování tedy zahrnují u sekundárního tavení chlazení plynu ( s rekuperací tepla nebo energie), dospalování, aby se rozrušily organické uhlovodíky a dioxiny, odlučování hrubých částic, pokud je to nutné a filtraci tkaninovými filtry. Zachycený prach se recykluje, aby se získaly v něm obsaţené kovy. Příklad 3.04 Rozklad dioxinŧ Popis : Injektáţ kyslíku do horní části vysoké pece. Uvedený proces nemá komoru, která by umoţňovala zařadit dospalování. Existují určitá omezení pro dosahovaný stupeň mísení plynŧ, ale celkové pŧsobení je přijatelné. Mohou se objevit systémy regulace. 232 Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : Rozrušení dioxinŧ, CO a dalších sloučenin uhlíku. Provozní údaje : Dosaţeno hodnoty pro dioxiny < 0,5 ng / Nm3 TEQ Přenos vlivŧ z prostředí do prostředí : Celkově pozitivní účinek – Sníţení hlavních emisí. Náklady na energii pro výrobu kyslíku. Ekonomika : Nejsou dostupné údaje, ale technika má nízko nákladové uspořádání a skutečně se provozuje. Pouţitelnost : Většina horkých zón šachtových pecí a moţná i v jiných pochodech. Příklad závodŧ : V současné době se pouţívá u závodŧ v Německu Odkaz na literaturu : tm 124, DFIU Cu 1999. Tab. 3.25 Přehled pecí pro sekundární tavení Pec Rozmezí kapacit Zachycování plynu a potřeba odlučování Výhody Nevýhody Šachtová pec 150 – 200 t / den / pec Materiál o nízkých jakostech Nezbytnost projektované regulace procesu Hlubinná elektrická oblouková pec Pro 8 MVA pec Podíl tavení 8 – 25 t/hod Poloizolovaná Chlazení plynu* Dospalování a čištění (tkaninový filtr) Izolovaná Dospalování, Chlazení plynu a čištění ** Minihuť Uzavřená. Chlazení plynu a čištění (tkaninový filtr) Aţ od 40 do 70 Uzavřený tun na vsázku Chlazení plynu * a čištění (tkaninové filtry) Paleta materiálu. Vysoký podíl tavení Hutnost. Otáčení. Finančně náročné TBRC 233 Připomínky Zlepšení regulace pochodu při inkluzi (tvoření dutin) Vhodné pro Omezení pro Vytvořený šrot z počítačŧ určitou CO Nízký objem vsázku se spaluje plynu v peci, aby se získalo teplo. Rychlost výroby závisí na druhu vsázky, obsahu mědi a výkonu pece Vysoký podíl Určitá tavení. vsázková Hutnost omezení Tavba ISA 30 000 aţ 40 000 t/rok Odsavače (kryty) Chlazení plynu** a čištění Konvertor 15-35 t na vsázku a konvertor Zakrytý Chlazení plynu a čištění (tkaninový filtr) Šachtová pec 250 t/den s nístějí Izolov aná a zakrytá , dospal ování, chlaze ní a čištění plynu (tkaninový filtr) Dospalování (redukční pec) WHB, čištění (tkaninový filtr) Paleta surovin Vyvíjí se Vysoký podíl tavení Vyuţití pro tavení a rafinaci taveniny, dobrá energetická účinnost Určitá omezení vsázky Kontitavící pochod 50 – 100 t/hod Vysoký podíl Určitá výroby, vysoké omezení na vyuţití energie vsázku Plamenná nístějová pec Vyuţití pro Těsnění. 250–400 t/den Polo-izolovaná a zakrytá, chlazení konvertorování aUrčitá plynu, dospalování a rafinaci omezení na a čištění vsázku (tkaninový filtr) Neodzkoušen o Pro nízké jakosti materiálu při redukčních podmínkách Provozována při zpracování síry obsaţené ve vsázce za tvorby kamínku a jeho konvertování Pro úpravu černé mědi z tavících pecí a tavení měděné slitiny Ţárová rafinace šrotu o vyšší jakosti, anodové a surové mědi Ţárová rafinace šrotu o vyšší jakosti, anodové a surové mědi Mŧţe vyuţívat výfučen při naklápění. Ţárová rafinace šrotu o vyšší jakosti a surové mědi Poznámka : *) Kdyţ je hodnota teploty dost vysoká, lze uvaţovat o rekuperaci tepla; poţaduje se čištění v tkaninových filtrech a další ochlazování **) V závodech EU mŧţe během určitých kampaní výstupní plyn obsahovat oxid siřičitý a proto se upravuje ve skrubru nebo v této době odesílá do závodŧ kyseliny. 3.3.5 Konvertorování 234 3.3.5.1 Konvertorování primární mědi K etapě konverze, které se pouţívá v Evropě, slouţí konvertor Peirce-Smitha, nebo podobný. Je obecně celosvětově vyuţívaným konvertorem /tm 92, Skupina expertŧ pro měď 1998/. Tento typ konvertoru má velmi vysokou a efektivní úroveň výkonu. Jsou schopny vysoké úrovně hutnické úpravy a mŧţe se pouţít k odkouření přítomných kovŧ, jako je olovo a zinek, které se potom mohou rekuperovat. Teplo, které během zpracování vzniká je k dispozici také k tavení měděného šrotu (např. šrotu anodového) a tento faktor je významnou výhodou. Mají tu nevýhodu, ţe jsou odkázány na vsazování a přepravování materiálu pánví, skipovou nádobou nebo formou. Je to potenciální zdroj fugitivních kouřových plynŧ, které obsahují prach, kovy a oxid siřičitý. Pánev nebo skipová nádoba pouţívaná při plnění mŧţe narušovat účinné umístění odsávacího ventilátoru kouřových plynŧ. Správný provoz konvertoru se tudíţ opírá o pouţití primárních a sekundárních sacích ventilátorŧ kouřových plynŧ během zaváţení a odlévání, aby se zachytilo co moţná nejvíce fugitivního kouře. Prachy, tavidla, redukční činidlo, šrot atd. lze přidávat víkem. Automatická regulace mŧţe zabránit dmýchání během doby, kdy je konvertor vykloněn a nastavit, kdyţ je opět zataţen. Tyto pochody a regulační techniky a jímání kouře je vhodné vyuţít u nových i stávajících zařízení a jsou to techniky, které se povaţují za moţné BAT. Ve světě se pouţívají také jiné pochody konvertorování /tm 137 Expertní skupina pro měď 1998/ a jsou také technikami, které se berou v úvahu. Stupně konvertorování, které se pouţívají u kontinuálního pochodu Mitsubishi a Outokumpu / Kennecott tavení ve vznosu nebo rychlého pochodu konvertorování nepotřebují přenos pánví a tudíţ odpadá tento zdroj sekundárních kouřových plynŧ. Oba tyto pochody však ještě vyţadují určité jímání kouře u ţlabŧ a odpichových otvorŧ a rychlý konvertorový pochod je závislý na pecním kamínku a konvertování granulované strusky, rozdrcení kamínku a manipulaci, coţ mŧţe být potenciálním zdrojem určitých emisí do ovzduší a vody. Nicméně tyto procesy jsou podstatně čistší a regulace emisí nemusí být příliš odkázána na údrţbu a péči provozovatele. Při konvertorování Mitsubishi vtéká pecní kamínek do nístěje roztavené mědi a reaguje za tvorby strusky a taveniny kovu; následkem této reakce opouští surová měď konvertor a vstupuje do anodové pece ještě s vysokým obsahem síry. Výstupní plyny mají proto srovnatelně vyšší obsah oxidu siřičitého a potřebují, aby se odstranil v etapě ţárové rafinace. Plyny zachycené z cyklŧ konvertorování se chladí, čistí a odesílají do systému rekuperace síry. Jak jiţ bylo uvedeno dříve, kolísá obsah oxidu siřičitého v plynech z provozu konvertorŧ během cyklŧ konvertorování mezi 6 – 12 %, plyny se míchají se silnějšími plyny z etapy tavení. Kontinuální konvertorové pochody mají vysokou, stabilní koncentraci SO2 a proto umoţňují podstatně menší systémy pro manipulaci, čištění a chlazení plynu a pouţívá se i poněkud menších stupňŧ pro konverzi síry. Pec na ISA tavbu se pouţívá také v kombinovaném postupu tavení po dávkách a konvertorování kamínku měď/olovo na surovou měď. Tab. 3.26: Přehled konvertorů pro primární a sekundární výrobu mědi 235 Konvertor Rozsah kapacit Vsázkové konvertory Peirce-Smith 100 - 250 (nebo (primární) a podobný) 15 – 35 (sekundární) (t /vsázku Cu) Hoboken 50 – 100 t/ vsázku Cu TBRC 40 – 70 t/ vsázku Cu 40 000 t/r Tavba ISA Jímání plynu Výhody Nevýhody Primární i sekundární odsavače Odkázán na K dispozici přenosy pánví široké znalosti o postupu. Vyuţití v primární i sekundární výrobě. Pouţívají krytových odsavačŧ při vsazování Jednoduchá odzkoušená technologie. Tavení anod a jiného šrotu. Mohutný a přizpŧsobiv ý. Dobrý hutní výkon. Odkuřování urč. Příměsí kovŧ Snadnější záchyt plynu Sifon pro záchyt primárního plynu Uzavřený Sekundární tavení šrotu Sací ventilátory chlazení plynu a čištění 236 Ucpávání předlohy. Přenos pánví Připomínky Hlavně pro primární. Uţito také u konverze kamínku Cu/Pb v sekundární výrobě Primární a sekundární. Obecně neodzkoušeno Aplikováno v době vzniku dokumentu na konverzi vsázky kamínku Cu/Pb Propojené konvertory Mitsubishi Aţ240 000 t Izolované (zatěsněné) Cu /rok Kennecott / Outokumpu 300 000 t Cu /rok Izolované Vysoký SO2 Těţké pro uspořádání ve stávajících závodech. Těsně spojeno s pochodem tavení Vysoká konc. Tavení SO2, vzduté anodového hromadění šrotu není kamínku k dispozici. V současné době se aplikuje jen v jedné huti a v druhé po rekonstrukci Pouze pro primární. Praktikuje se dodat.úprava Cu šrotu.Lze pouţít v ostatních hutích Pouze primární 3.3.5.2 Konvertorování sekundární mědi Jak bylo uvedeno /tm 137, Expertní skupina pro měď/ nejobvyklejší zpŧsob pouţívá pro sekundární výrobu konvertor Peirce- Smitha ( nebo konvertory podobné), TBRC a tavící pece ISA. Pokud se pouţívá TBRC jako konvertoru, je kompaktní a běţně je celý uzavřený, umoţňuje jímání sekundárních kouřových plynŧ. Do konvertoru se přidává šrot měděných slitin. Kvŧli vyrovnávání tepla a oddělování prvkŧ jako je zinek nebo cín odkuřováním v redukční atmosféře se přidává uhlík. Stejné komentáře lze pouţít pro systémy zachycování kouřových plynŧ, kterých se pouţívá při primární výrobě mědi. Správné provozování konvertoru se tedy opírá o pouţívání odsávacích ventilátorŧ kouřových plynŧ při vsazování a odlévání z primárního i sekundárního pochodu, aby se zachytilo co moţná nejvíce fugitivních kouřových plynŧ, druhy prachových látek, jako jsou tavidla a uhlíkaté látky se mohou přidávat prostřednictvím krytu. Automatická regulace mŧţe zabránit dmýchání během doby, kdy je konvertor nakloněn. Plyny z konverze sekundární výroby mědi se upravují za ochlazení (při rekuperaci tepla či energie, pokud je to prakticky realizovatelné), hrubé částice se oddělují a oxid siřičitý se odstraňuje, pokud je zapotřebí a plyn přechází přes tkaninový filtr. Tyto postupy a techniky k regulaci a zachycování kouřových plynŧ jsou vhodné k aplikaci u nových a stávajících zařízení a jsou technikami, které se berou v úvahu. 3.3.6 Rafinace plamenem Ţárová rafinace byla jiţ popsána. Rotační pece, plamenné nístějové pece, šachtové nístějové pece a postup kontinuálního tavení (Contismelt) jsou všechny technikami, o kterých se uvaţuje jako o moţných BAT u primárních a sekundárních taveb. Charakterizují je přídavky plynu a aditiv dmýšními trubicemi nebo tryskami. Šachtová nístějová pec a pochod Contitavení se provozují s pevnou vsázkou. Plamenná nístějová pec operuje s pevnou a roztavenou měděnou vsázkou a rotační pece pracují hlavně se vsázkou taveniny mědi. Roztavená měděná vsázka vyţaduje běţně pouţití přepravní pánve pro plnění a proto se v tomto případě musí počítat s určitými fugitivními emisemi jako 237 s moţným problémem. Přídavky šrotu do rafinačních pecí mohou zpŧsobit fugitivní dýmy a šrot, který je znečištěn organickými látkami by se měl vyloučit. Podíl přidávaného šrotu se mŧţe regulovat. U rafinačních pecí se uţívají systémy pro záchyt kouřových plynŧ, potřebné odlučovací systémy budou záviset na pouţívaném materiálu. Plyny a kouř z pece se zachycují, během pochodu redukce se spalují dospalovacími hořáky, chladí se, čistí v tkaninových filtrech nebo pračkách. V závislosti na obsahu síry přenesené z konvertoru, mŧţe být třeba, aby se SO2 odstranil vypírkou s hydroxidem sodným. Příkladně, kdyţ se surová měď z konvertorové pece Mitsubishi ţárově rafinuje, mŧţe výstupní plyn obsahovat srovnatelně vyšší oxid siřičitý a vyţaduje to jeho odstranění. Rekuperace tepla z výstupních plynŧ rafinační pece je moţnou technikou u jednotek o vysokých podílech tavení pevného materiálu . Odlévání roztavené mědi z anodové pece na licím karuselu nebo strojem pro kontinuální odlévání jsou technikami, které se berou v úvahu. Postupy a techniky pro regulaci, záchyt kouře a odstraňování oxidu siřičitého jsou vhodné k aplikaci u nových i stávajících zařízení. 3.3.7 Elektrolitická-rafinace Postupy elektrorafinace, které se optimalizují parametry rozměrŧ van ( rozmístění, velikost van atd.) a vyuţívají vrstev oceli pro mateční katody nebo startovních měděních plechŧ, jsou moţnými technikami. U stávajících skladovacích vanových prostor, náklady konverze na korozivzdorné, předem tvarované katody nemusí být přiměřené a v těchto případech se pouţívají startovací měděné plechy. Mechanické (automatické) vylučování a vyjímání, stejně jako dokonalejší detekce zkratŧ také stojí za úvahu při určitém rozsahu provozu. Rekuperace mědi z roztokŧ zahrnuje elektrolytické pochody a v těchto případech se plyny uvolňují na anodě a mohou tvořit kyselou mlhu. Zachycování a odstraňování této mlhy je rovněţ moţnou technikou. Izolované odvodňovací systémy z prostoru umístění van a recirkulace všech zachycovaných roztokŧ, rekuperace anodového kalu a výtokŧ elektrolytu jsou také technikami, se kterými se počítá. 3.3.8 Zpracování strusky Existují rŧzné zdroje strusky, která při postupu vzniká. Moţné aplikace technik závisí na zdroji, ale především na tavbě strusky a určité konvertorové strusky se mohou upravovat v pecích (elektrických) na úpravu strusky, kam se přidává uhlík a struska se zbaví mědi za tvorby kamínku a čisté strusky. Některé strusky, které jsou bohaté na měď, jako je konvertorová struska, se mohou vracet do tavící pece, nebo se mohou pomalu ochlazovat a podíl bohatý na strusku se odděluje, například v centrální jednotce flotace. Čištění strusky injektáţí uhlí do nístěje se struskou, kdy se vyuţívá rotační pece je rovněţ uvaţovanou technikou, odkuřování strusky a její vracení do prvního stupně tavící pece (k redukci nebo do etapy tavení na kamínek) se také povaţuje za moţnou techniku. Odkouřená struska má velmi nízkou vyluhovatelnost obsahu kovu a má několik uţitečných vlastností, které umoţňují její vyuţití ve stavebnictví a jako otryskávacího media. Vyuţití nebo recyklace strusek a recyklace prachŧ z filtrŧ se povaţuje za část pochodu. 3.3.9 Hydrometalurgické procesy 238 Hydrometalurgická úprava oxidu měďného a nízkojakostní sirníkové rudy se v praxi v Evropě v době tvorby tohoto dokumentu neprovádí, ale mohou se pouţívat v budoucnosti například v místech dolŧ. Základní postup, zmiňovaný dříve i v Kapitole 2, mŧţe mít několik alternativ, které budou záviset na povaze rudy. Uvedené předpoklady by se měly projednávat /tm 130, Chadwick 1994; tm 137, Expertní skupina pro měď 1998/. Protoţe hydrometalurgické postupy zahrnují louţení, extrakci rozpouštědly a etapy elektrolýzy, je třeba brát v úvahu přiměřené zneškodňování vylouţeného materiálu, stejně jako kontrolu směsí z extrakce rozpouštědlem nebo usazovacích nádrţí. Techniky, které se probírají v Kapitole 2 o předcházení emisí do vody, např. z příslušných odvodňovacích systémŧ jsou přiměřené, pokud se jedná o techniky k rekuperaci těkavých organických látek a vyuţití neškodných rozpouštědel. 3.3.10 Cín a ostatní kovy Postupy, o nichţ se diskutovalo dříve jako o dostupných technikách, jsou všechny povaţovány za moţné techniky při určování BAT. Specifický vsázkový materiál ovlivní konečnou volbu pochodu. O technikách, o nichţ se pojednává v Kapitole 2, by se mělo také uvaţovat ve spojení s těmito postupy. 3.3.11 Měděné dráty a tyče Postupy, o kterých se pojednávalo dříve jako o dostupných technikách jsou všechny povaţovány za moţné techniky ve spojení s BAT. Mělo by se brát v úvahu vyuţívání moderní regulace hořákŧ šachtové pece, aby se optimalizovalo spalování a udrţovala se minimální hladina CO, při zachování jakosti výrobkŧ. 3.3.12 Ingoty, trubky a polotovary Specifický vsázkový materiál a finální výrobky ovlivní volbu postupu a budou se aplikovat faktory projednávané u válcovaného drátu. Pokud se pouţijí při pochodu slitiny mědi, měla by se regulovat teplota tavení a měl by se účinně jímat kouřový plyn vznikající během tavení a odlévání a upravovat tkaninovými filtry, z kouřových plynŧ by se měl rekuperovat ZnO. Techniky k regulaci teploty a řízení pochodu , o nichţ se pojednává v Kapitole 2 by se měly také brát ve spojení s těmito postupy v úvahu. 3.3.13 Odsávání a čištění plynu a spalin Jímání plynu a techniky úprav, o nichţ se pojednává v části 2.7 a 2.8 tohoto dokumentu jsou technikami, o nichţ se uvaţuje jako o moţných technikách pro rŧzné etapy pochodŧ, které náleţí do výroby mědi atd. Zejména je dŧleţitá identifikace jakýchkoliv organických kontaminantŧ z druhotných surovin, tak, aby se mohlo pouţít nejvhodnější úpravy pece a kombinace odlučovacích systémŧ pro prevenci fugitivních emisí a rozrušení dioxinŧ a ostatních sloţek ve výstupním plynu. Vyuţití sekundárních odsávacích zařízení je také technikou, o níţ se uvaţuje při pouţití sofistikovaných systémŧ, aby se docílilo zachycení kouře, u těchto systémŧ se mŧţe sniţovat energetická náročnost. Existuje několik místně-specifických problémŧ, které nastaly a je o nich pojednáno v oddíle 3.3.1.1 této kapitoly. U odsávacích systémŧ je také 239 třeba počítat se zaváţením a dalších pecních pochodech a se zpŧsobem, jak změnit zdroj plynŧ z procesu během výrobního cyklu. V podstatě je technologie pochodu, o níţ pojednává tato kapitola ve spojení s vhodným odlučováním v souladu s přísnými poţadavky na ochranu ţivotního prostředí Tab. 3.27 Odlučovací metody, o nichž se uvažuje Zdroj Nedokonalé spalování, organický materiál ve vsázce Sloţka výstupního plynu CO, VOC, dioxiny Síra v palivu nebo surovině SO2 Podmínky spalování Nox Pec a manipulace s roztaveným materiálem Prach, kouřové plyny s obsahem oxidŧ kovŧ 240 Metoda úpravy Regulace pochodu, dospalovací hořák, injektáţ aktivního uhlíku Mokrý, nebo polosuchý skrubr, injektáţ vápna Regulace pochodu, správné vyuţití kyslíku, katalytická redukce Skrubr a nebo tkaninový filtr Příklad 3.05 Cílená úprava sekundárních kouřových plynŧ Popis: Úprava sekundárních kouřových plyn a odvětrávaných plynŧ pomocí absorpce SO2 a tkaninového filtru. Sekundární odsavače pece pro tavení ve vznosu prach a pouţité filtrační medium vracené do pece pro tavení ve vznosu Sekundární digestoře elektrické pece odvětrávání výstupního plynu a tkaninový filtr Sekundární digestoře konvertorŧ Odsávání výstupního plynu sekundární digestoře anodové pece vyčištěný výstupní plyn Ca (OH)2 tkaninový filtr vyčištěný výstupní plyn Digestoře pro pomocná zařízení např. stanoviště nakládky (místo zaváţení) tkaninový filtr Sekundární ventilace pece pro tavení ve vznosu Tab. 3.28 Údaje o výkonech systému sekundární plyny z odvětrávání prostoru sekundární odsávání konvertoru, výstupních plynŧ z elektrické pece na čištění strusky, systémy odvětrávání pece pro tavení ve vznosu, anodové pece, manipulace s recykláty a místa přípravy Podmínky na vstupu: maximální projektovaný objem: kolísání objemu: absorbent pro odstranění SO2 prŧměrný obsah prachu a absorbentu : rozmezí prachu: rozmezí vstupního SO2: 580 000 Nm3/h cca 350 000 – 550 000 Nm3/h hašené vápno 1500 mg/Nm3 1 – 5 g / Nm3 100 – 1500 mg /Nm3 241 Podmínky na výstupu : Kolísání objemu : Zbytkový prach prŧměrně: Rozmezí zbytkového prachu: Sloţky – rozmezí : Cd As Ni Se Sb Cu Absorpce síry cca 350 000 – 550 000 Nm3/h < 2 mg/Nm3 1 – 7 mg/ Nm3 <0,01 – 0,1 mg/Nm3 < 0,01 – 0,8 mg/Nm3 < 0,01 – 0,3 mg/Nm3 < 0,01 – 0,9 mg/Nm3 < 0,01 – 0,5 mg/Nm3 < 0,02 – 2 mg/Nm3 cca 50 – 70 % Zařízení vyuţívá 3 sekundární sací ventilátory kromě hlavního odsavače. Tyto sací ventilátory mohou být napojeny buď na závod kyseliny sírové ( odsávací zařízení 1) nebo na sekundární systém čištění ( odsavače 2 a 3). Během pochodŧ plnění a odlévání jsou individuální odsávací zařízení poháněna motorem do polohy, kde zajišťují optimální účinnost záchytu. Pouţívá se sofistikované regulace. Uspořádání odsavačŧ u konvertoru je znázorněno dále. Obr. 3.13 : Cílený sekundární systém pro odsávání kouřových plynů /tm 201, Velten 1999/ Hlavní přínos pro ţivotní prostředí : Jímání a zpracovávání fugitivních emisí. Minimalizace vyuţívané energie. Provozní údaje : dosahuje se 99% zachycování kouřových plynŧ Tab. 3.29 : Zlepšení výkonu sekundárního odsávání kouřových plynů emise prachu kg/rok před zařazením sekundárního po dodatečném sekundárním jímání plynu (1992) jímání plynu (1996) * výroba anod t/rok 220 000 325 000 fugitivní emise: tavící agregát celkem: 66 490 32 200 střešní vedení 56 160 17 020 Regulované emise: (Primární huť) : Huť/ závod kyseliny 7990 7600 Komín pro sekundární odsavače 2547 2116 Poznámka: *Emise po investici 10 mil. Euro na dokonalejší odsávání fugitivního plynu a systém úpravy. Přídavná energie 13,6 GWh/rok Přenos vlivu z prostředí do prostředí : Pozitivní efekt – sníţení potřeby energie ve srovnání s odsáváním veškerého odvětrávaného vzduchu, sníţení hlavních emisí Ekonomika : 23 mil. DM pro celý systém včetně odsávání, vedení, regulace. Spotřeba energie 13,6 GWh/rok. Viz také příloha o nákladech. 242 Pouţitelnost : Většina konvertorových pochodŧ. Pouţitelné na řadu pecí, jako jsou El Teniente a Noranda. Příklady závodŧ : - Německo Odkaz na literaturu : /tm 161, Petersen 1999/; tm 92 Expertní skupina pro měď 1998/ Příklad 3.06 Jímání odvětrávaných plynŧ střešním vedením Popis : Systém záchytu kouřových plynŧ z boční lodi konvertoru pro zpracování odvětrávaných plynŧ. Všechny odvětrávané plyny se zachycují ve střešním vedení. Upravují se odstraněním prachu, kovŧ a oxidu siřičitého. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : Záchyt fugitivních emisí z lodi konvertoru. Provozní údaje : Dosáhne se 99,9 % zachycení kouřových plynŧ z tavby/ haly konvertoru, který vyrábí 170 000 t anod/rok, plyny se čistí v kombinací s plyny ze sušárny. V menší míře lze odstranit SO2 u současného systému za pouţití elektrostatických odlučovačŧ. Tab. 3.30 Provedení úpravy plynu po střešním odsátí Emise SO2 primární záchyt 200 000 Nm3/h 523 t/rok Emisní body sekundární záchyt 1 000 000 Nm3/h 2 242 t /r fugitivní 147 t/r Přenos vlivŧ z prostředí do prostředí : Celkově pozitivní účinek – Velmi energeticky náročné, ale sníţení veškerých emisí Ekonomika : Nejsou dostupné údaje, ale 2 závody se skutečně provozují. Pouţitelnost : Většina konvertorových pochodŧ Příklady závodŧ : Švédsko, Finsko Odkaz na literaturu : tm 140, Finland Cu 1999/; tm 106 Farrell 1998/. Vyuţití digestoří u odpichu a odlévání je také moţnou technikou. Kouřové plyny u odpichu tvoří kouř z dmýchání kyslíku, prach z navrtávání (odpichových otvorŧ), spaliny z odpařované strusky, pokud se pouţívá odpichovacích zátek a dále kouřem ze všech míst, kde je odkryt povrch taveniny a strusky. Tyto kouřové plyny budou tvořit hlavně oxidy kovŧ, které se vyskytují u daného pochodu tavení. Jímané pecní plyny jsou obvykle velmi horké a pouţívá se chlazení nebo rekuperace energie, aby se předešlo škodám na odlučovacím zařízení. Konverze na kyselinu sírovou nebo výroba kapalného oxidu siřičitého je u primární výroby mědi moţnou technikou. Tkaninové filtry a/ nebo pračky vyuţívané u mědi sekundární a při etapách sušení a ţárové rafinace, mokrá nebo suchá odsiřovací metoda pro odstranění nízkých koncentrací oxidu siřičitého jsou také moţnými technikami. Následující příklady se zmiňují o vyuţití dospalování, chlazení, neutralizaci a filtraci. 243 Příklad 3.07 Dospalování, chlazení plynŧ a tkaninový filtr Popis: Dospalovací komora a úprava plynu zahrnuje úpravu koksem/vápnem, po níţ následuje tkaninový filtr. Systém dospalování je pouţíván u vysoké pece, vyrábějící 15 200 t/rok surové mědi. Objem plynu je 32 000 Nm3/hod. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : Rozklad dioxinŧ. Rozklad CO a dalších uhlíkatých látek. Provozní údaje: Dosaţeno pod 0,1 ng TEQ /Nm3 dioxinŧ. Přenos vlivŧ z prostředí do prostředí : Pozitivní účinek. Sníţení hlavních emisí. Rekuperace dalších kovŧ. Ekonomika: Náklady na instalaci dospalovacího hořáku a tkaninového filtru cca 1,5 mil. Euro. Viz také přílohu o nákladech. Pouţitelnost : Většina šachtových pecí, dá se pouţít i na jiné pece, při stejných poţadavcích na chlazení plynŧ a odstraňování CO, SO2 a prachu. Příklady závodŧ : Pouţívá se u závodŧ v Rakousku a Německu. Odkaz na literaturu : tm 124, DFIU Cu 1999; tm 160 Winter Cu 1999; tm 226, VDI 2102 1999/. Příklad 3.08 Chlazení plynu a tkaninový filtr Popis: Systém chlazení plynŧ a tkaninový filtr. Začleněno dávkování vápna, pokud je v plynech přítomen SO2. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : Úprava plynŧ z konvertoru a pecí ţárové rafinace, při níţ se odstraní prach a kovy. Provozní údaje : prach 1 – 3 mg/Nm3. Suma Cu+Pb+Zn pod 0,2 mg/Nm3. Přenos vlivŧ z prostředí do prostředí : Pozitivní účinek- účinné sníţení prachu a kovŧ. Rekuperace Zn a Pb atd. Ekonomika : Není k dispozici, ale byl postaven vývojový provoz. Podobný postup je v příloze o nákladech. Pouţitelnost: Na většinu konvertorŧ a anodových pecí. Lze pouţít i pro sušárny. Příklady závodŧ : Pouţívají se u závodu v Rakousku. Odkaz na literaturu: tm 160, Winter Cu 1999. 244 3.3.14 Kontrola a řízení procesu Zásady pro regulaci a řízení pochodu, jako jsou systémy ISO 9000, probírané v Kapitole 2, jsou pouţitelné u výrobních pochodŧ, které se v této oborové skupině pouţívají. Některé pece a pochody lze zavedením těchto technik zlepšit. Regulace teploty pecí, pouţívaná u tavení měděných slitin je takovou moţnou technikou. Nezbytnými faktory jsou proškolování provozovatelŧ (obsluhy provozu), provozní předpisy a systémy řízení. Tam, kde je to oprávněné, nebo potřebné by se mělo počítat i se systémy preventivní údrţby. 3.3.15 Odpadní vody To je specificky místně příslušný problém, uvádí se, ţe stávající systémy úpravy mají vysoký standard. Veškerá odpadní voda by se měla upravovat, aby se odstranily kovy a pevné částice. Techniky, které jsou vyjmenovány v seznamu Kapitoly 2 jsou moţnými technikami k aplikaci. U řady zařízení se chladící voda a upravená odpadní voda včetně vody dešťové opětně vyuţívá nebo se recykluje v rámci pochodu. Výtoková voda, zachycovaná a odděleně odváděná by se měla před vypuštěním upravovat sedimentací a / nebo úpravou pH . Příklad 3.09 Úprava odpadní vody Popis : K úpravě slabé kyseliny ze závodu kyseliny sírové, rŧzných oplachových kyselých vod se vyuţívá vápna a síranu ţeleznatého. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí: Minimální vypouštění odpadní vody, sníţení spotřeby vody Provozní údaje : Tab. 3.31 Údaje o provozu při úpravě slabé kyseliny Podmínky na vstupu Prŧtok Obsah: H2SO4 Cu Hg As Pb Ni Cd Suspendované částice 35 m3/hod 60 g/l 2100 mg/l 15 mg/l 2200 mg/l 1600 mg/l 7 mg/l 110 mg/l 200 mg/l 245 Prŧtok pH Cu Hg As Pb Ni Cd Kal sádry: mnoţství Sloţení kalu: Vlhkost CaSO4 As (jako sloučenina arsenitá) Cu Fe Hg Pb Ni Cd Voda vypouštěná: 31,2 m3/hod 9,5 0,2 – 0,5 mg/l 0,05 mg/l 0,1 mg/l 0,2 mg/l 0,5 mg/l 0,1 mg/l 6 – 7 t/hod 40 – 50 % 30 – 35 % 1 % 1 % 1-2 % 0,01 % 1 % 0,1 % 0,1 Přenos vlivu prostředím : Pozitivní účinek znovuvyuţití odpadní vody a kalu. sníţení celkové vypouštěné vody, moţnost Ekonomika: Náklady na zařízení 2,5 mil. Euro, náklady na instalaci 4,5 – 5,2 mil. Elektřina 200 kW. Vápenné mléko (10%): 15 m3/hod ; H2SO4 (10%), : 0,8 m3/hod ; FeSO4.7 H2O: 80 kg/h; Pouţitelnost: Na většinu systémŧ provozní vody Příklady závodŧ : Projekt ve výstavbě v EU. Odkaz na literaturu : tm 210, Expertní skupina pro měď 1999 Příklad 3.10 Úprava a znovuvyuţití odpadní vody Popis : Povrchová voda a sběrný a úpravnický systém výpustí. Zahrnuje úpravu s NaHS, po níţ následuje usazování a filtrace přes písek. Voda se znovu pouţívá v procesu a pro rozstřikování v prostoru skladování materiálŧ. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí: Minimum vypouštěné odpadní vody, sníţení spotřeby vody. Provozní údaje : Dosahuje se maximálního znovuvyuţívání vody. 110 000 m3 vypouštěných za rok. 246 Tab. 3.32 : Provozní údaje systému pro úpravu NaHS (kyselým sirníkem sodným) Sloţka mg/l Voda ze sekundární výroby mědi po úpravě NaHS, sedimentaci a pískové filtraci 0,04 0,04 0,07 0,13 0,01 0,004 1,0 Cu Pb Ni Zn As Cd Suspendované částice Přenos vlivŧ z prostředí do prostředí: Pozitivní účinek - Sníţení celkové vypouštěné vody, znovuvyuţití odpadní vody. Ekonomika: údaje nejsou k dispozici, ale provoz je hospodárný Pouţitelnost: Znovuvyuţití dešťové vody pro prostory skladování šrotu. Příklady závodŧ : Belgie Odkaz na literaturu : tm 106, Farrell 1998. Příklad 3.11 Úprava chladící vody Popis : Úprava výtoku vody z přímého chlazení aplikována u systému odlévání anod. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : Minimální vypouštění odpadní vody, sníţení spotřeby vody. Provozní údaje : Tab. 3.33 Provozní údaje ze systému úpravy výtoku chladící vody Druh úpravy Surová voda: Mnoţství Hlavní sloţky : mg/l pH Cu Pb As Ni Cd Zn Sedimentace, úprava pH a sráţení 350 000 m3 /rok Před úpravou 30 2,5 2,0 0,5 0,01 1,0 Na výtoku 8,5 – 9,5 0,01 – 0,25 0,001 – 0,1 0,001 – 0,1 0,002 – 0,06 0,0001 – 0,003 0,02 – 0,5 Přenosy vlivŧ z prostředí do prostředí : Pozitivní účinek – sníţení celkové vypouštěné vody Ekonomika : není k dispozici, ale systém je ve skutečném provozu Pouţitelnost : Znovuvyuţití dešťové vody v prostoru skladování šrotu. Příklady závodŧ: Pouţívá se u závodu v Německu. Odkaz na literaturu : tm 210, Expertní skupina pro měď 1999. 247 3.3.16 Zbytky z procesŧ Dostupné techniky zahrnující rekuperaci kovŧ ze zbytkŧ a minimalizaci odpadŧ ke konečnému zneškodnění jsou technikami, o nichţ se uvaţuje. 3.4 NEJLEPŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY (BAT) Pro pochopení této části a jejích obsahu se obrací pozornost čtenáře zpět k předmluvě tohoto dokumentu a zejména k 5. části předmluvy. “ Jak porozumět pouţití tohoto dokumentu“. Techniky a s nimi související emise a/nebo úrovně spotřeb nebo rozmezí úrovní hodnot uvedených v této části byly posouzeny prostřednictvím opakujících se pochodŧ, které zahrnují následující kroky: identifikaci klíčových problémŧ ţivotního prostředí u odvětví, jimiţ jsou u výroby mědi oxid siřičitý, prach, kouřové plyny s obsahem oxidŧ kovŧ, organické sloučeniny, odpadní voda, odpadní zbytky jako je vyzdívka pecí, kaly, prach z filtrŧ a struska. Tvorba dioxinŧ během úpravy druhotných měděných materiálŧ je také problémem; odzkoušení nejrelevantnějších technik, které se týkají těchto klíčových problémŧ; identifikace nejpřijatelnějších hodnot pro ţivotní prostředí na základě údajŧ dostupných v Evropě i na celosvětové úrovni odzkoušení podmínek, za kterých byly tyto hodnoty dosaţeny; to znamená náklady, účinky přenášené prostředím, hlavní motivace vztahující se k zavádění těchto technik; volba nejlepších dostupných technik (BAT) a s nimi spojené úrovně emisí a/nebo spotřeb pro toto odvětví vše v obecném smyslu v souladu s článkem 2 (11) Směrnice a její přílohy IV Experti akreditovaní Evropským úřadem pro IPPC a odpovídající Technická pracovní skupina hráli klíčovou úlohu u kaţdého z těchto krokŧ a zpŧsobu, kterým zde byly presentovány informace. Na základě tohoto posouzení, jsou techniky a pokud moţno i výše emisí a spotřeb spojených s pouţitím BAT představeny v této části tak, ţe se povaţují za vhodné pro odvětví jako celek a v mnoha případech odráţejí současný výkon některých zařízení v rámci sektoru. Tam, kde jsou úrovně emisí a spotřeb spojené s nejlepšími dostupnými technikami uvedeny, musí to být chápáno jako názor, ţe tyto úrovně představují výkony při vysoké ochraně ţivotního prostředí, které by se mohly předpokládat jako následek aplikace popsaných technik v tomto odvětví, při rovnováze nákladŧ a podstatných výhod v rámci definice BAT. Ale neurčují ani limitní hodnoty emisí ani spotřeb a jako takové by neměly být chápány. V některých případech mŧţe být technicky moţné dosáhnout lepších úrovní emisí nebo spotřeb, ale s ohledem na započtené náklady nebo vzhledem k přenosŧ účinku z prostředí do prostředí nebudou povaţovány za přiměřené jako BAT pro odvětví jako celek. Ačkoliv takové úrovně mohou být povaţovány za oprávněné ve specifičtějších případech, kde k tomu existuje zvláštní motivace. 248 Na úrovně emisí a spotřeb, které se vztahují k pouţití BAT musí být pohlíţeno zároveň se specifickými referenčními podmínkami ( např. zprŧměrováním období) Pojem „ úrovně spojované s BAT“ popsané výše se musí rozlišovat od pojmu „ dosaţitelná úroveň“, který se pouţívá kdekoliv v tomto dokumentu. Tam, kde je úroveň popsána jako „dosaţitelná“ při pouţití zvláštní techniky, nebo kombinací technik, je třeba tomu rozumět tak, ţe úroveň, které by bylo dosaţeno lze očekávat v horizontu určité přiměřené doby, za předpokladu, dobře provozovaných a udrţovaných zařízení nebo postupŧ při těchto technikách pouţívaných. Tam, kde je to dostupné, jsou v předchozí části uvedeny náklady společně s popisem daných technik. Ty udávají hrubou představu o velikosti vynaloţených nákladŧ. Ale skutečné náklady na aplikaci techniky budou velmi záviset na specifické situaci, zohledňující například daně, poplatky a technické charakteristiky dotyčného zařízení. V tomto dokumentu není moţné úplně vyhodnotit takové místně-specifické faktory. Bez údajŧ, týkajících se nákladŧ, jsou závěry o ekonomické uskutečnitelnosti technik vyvozeny z pozorování (prŧzkumu) stávajících zařízení. Je záměrem, aby obecné BAT pro toto odvětví byly referenčním bodem, proti kterým se bude posuzovat současný výkon stávajících zařízení, nebo, aby se odvíjel návrh na zařízení nová. Tímto zpŧsobem budou pomáhat při určování přiměřených podmínek zaloţených na BAT pro zařízení nebo stanovování obecně závazných předpisŧ podle článku 9 odstavec 8. Předpokládá se, ţe nová zařízení lze projektovat, aby se provozovala při stejných, nebo ještě lepších úrovních, neţ jsou u obecných BAT, uvedených zde. Počítá se rovněţ s tím, ţe stávající zařízení by se mohla přiblíţit úrovním obecných BAT nebo ještě lepším, kaţdopádně za předpokladu technické a ekonomické aplikovatelnosti technik. Zatímco BREF nejsou právně závaznou normou, mají ten účel, aby podávaly informace při poradenství prŧmyslu, členským státŧm a veřejnosti o dosaţitelných úrovních emisí a spotřeb, v případě pouţití specifických technik. Emisní hodnoty pro jakýkoliv specifický případ je třeba stanovit s ohledem na cíle Směrnice IPPC a místní podmínky. Nejlepší dostupné techniky jsou ovlivňovány řadou faktorŧ v tomto pododvětví a pro tyto techniky je zapotřebí zkušební metodiky. Přístup, který se pouţívá je uveden dále: Za prvé, volba postupu u jednotlivého místa značně závisí na surovinách, které jsou k dispozici. Nejvýznamnějšími faktory jsou sloţení, přítomnost dalších přidruţených kovŧ, rozdělení jejich velikosti (včetně moţnosti tvořit prach) a stupeň kontaminace organickými látkami. Mohou to být primární suroviny, dostupné z jednoho, nebo více zdrojŧ, druhotné suroviny o rŧzné jakosti nebo kombinace primárních i sekundárních surovin. Za druhé by se postupy měly hodit pro pouţití s nejlepšími systémy zachycování a úpravy plynu, které jsou k dispozici. Zachycování kouřových plynŧ a pouţité čistící pochody budou záviset na charakteristikách hlavního postupu, například některé postupy se vyhýbají přenosŧm pánví a jsou proto snadněji utěsnitelné. Jiné postupy mohou být schopny zpracovávat recyklované materiály snadněji a proto sniţují širší dopad na ţivotní prostředí předcházením zneškodňování . 249 Konečně uvaţované problémy vody a odpadu, zejména minimalizace odpadŧ a potenciální znovyuţití zbytkŧ a vody v rámci postupu, nebo při jiných pochodech . Energie pouţitá na postupy a úpravy je také faktorem, se kterým se musí počítat při volbě procesŧ. Výběr BAT v obecném smyslu je proto komplikovaný a závisí na výše uvedených faktorech. Rozličné poţadavky znamenají, ţe BAT je ovlivňována hlavně surovinami, které jsou pro místo k dispozici a poţadovanou výrobní kapacitou závodu, problémy jsou proto specifikem místa. U určitého primárního procesu existují výhody, ţe jsou schopny přijímat některé druhotné materiály. V následujících bodech je shrnuta doporučovaná metodika, která se při této práci pouţívá: Je pochod ověřen v prŧmyslu a je spolehlivý ? Existují omezení na vsazovaný materiál, který mŧţe být zpracováván ? např.: Při primárním tavení jsou některé pochody vhodné pro „ čisté“ koncentráty a jiné pro tavení komplexní vsázky Druh vsázky a další v ní obsaţené kovy ( např. Pb, Zn) ovlivňují volbu postupu. Existují překáţky pro kapacitu výroby ?- např. ověřená horní hranice nebo minimální poţadovaná kapacita, aby byla ještě ekonomická ? Mŧţe se u postupu pouţít poslední a účinné techniky odlučování a čištění ? Mŧţe se při procesu a kombinaci s čištěním dosáhnout nejniţších hladin emisí? Příslušné emise jsou uvedeny později. Existují další aspekty, jako je bezpečnost, která se vztahuje k procesŧm? V době, kdy se dokument psal, by se mohlo provozovat několik postupŧ a kombinací s čistícími úpravami, aby byly v souladu s nejvyššími poţadavky na ochranu ţivotního prostředí a na BAT. Pochody se liší ve výrobních kapacitách, které mohou být dosaţeny a materiálech, které lze pouţívat a také je začleněno několik kombinací. Všechny pochody maximalizují opětné vyuţití zbytkových odpadŧ a minimalizují emise do vody. Ekonomika pochodŧ kolísá. Některé potřebují být provozovány o vysoké kapacitě výroby, aby dosáhly ekonomického provozu, zatímco jiné nejsou schopny dosáhnout vysoký výkon. Techniky odlučování a čištění, které se při těchto pochodech pouţívají se projednávají v Kapitole 2 a techniky, o nichţ se uvaţuje jako o moţných BAT v této kapitole, a kdyţ se aplikují kombinovaně s hutním pochodem, dosahuje se vysoké úrovně ochrany ţivotního prostředí. Jak se uvádí v obecné předmluvě k tomuto dokumentu, tato část navrhuje techniky a emise, které jsou obecně povaţovány za slučitelné s BAT. Účelem je poskytnout obecně náznaky úrovní emisí a spotřeb, které by se mohly povaţovat za vhodnou výškovou rovinu výkonu zaloţeném na BAT. Je dána poměrnými dosaţitelnými úrovněmi v rozmezí, které lze společně pouţít jak na nové tak zdokonalující se 250 závody. Stávající závody mohou mít faktory, jako je prostor nebo omezené výšky, které brání úplnému přijetí technik. Úroveň bude také kolísat s časem v závislosti na podmínkách vybavení, jeho údrţby a regulací pochodu čistícího závodu. Provozování výrobního zdroje bude také ovlivňovat výkon, protoţe nastane pravděpodobně kolísání teploty, objemu plynu a rovněţ charakteristiky toku materiálu procesem nebo dávkování. Dosaţitelné emise jsou proto jen základem, podle kterého lze hodnotit skutečný výkon závodu. Musí se brát v úvahu dynamika pochodu a další místně-specifické problémy na lokální úrovni. Uvedené příklady v části o technikách, které se povaţují za moţné BAT udávají koncentrace, které se vztahují k některým stávajícím pochodŧm /tm 137, Expertní skupina pro měď 1998/. 3.4.1 Přeprava a skladování materiálu Závěry týkající se Nejlepších dostupných technik pro manipulaci s materiálem a etap skladování jsou uvedeny v části 2.7 tohoto dokumentu a dají se pouţít na materiály v této kapitole. Tyto techniky jsou následující : Vyuţití systémŧ skladování kapalin, které jsou uloţeny v nepropustných zásobnících, které mají kapacitu schopnou obsáhnout alespoň objem největší skladovací nádrţe uvnitř zásobníku. V kaţdém členské státě existují rŧzné předpisy a měly by se vhodně uplatňovat . Skladovací prostory by měly být vyprojektovány tak, aby přepady z horních částí nádrţí a ze systému vedení byly zachycovány a shromaţďovány v zásobníku. Obsah nádrţe by se měl zobrazovat za pouţití výstraţné signalizace. Vyuţití plánovaných dodávek a systémŧ automatické regulace, aby se předešlo přeplnění skladovacích nádrţí. Kyselina sírová a další reaktivní materiály by se také měly skladovat v nádrţích se zdvojenými stěnami nebo nádrţích umístěných v chemicky odolných zásobnících o téţe kapacitě. Vyuţití systémŧ detekce a signalizace prŧsakŧ je dŧleţité. Pokud existuje riziko kontaminace podzemní vody, měl by být skladovací prostor nepropustný a odolný k uloţenému materiálu. Místa dodávek by měla být uspořádána uvnitř zásobníku, aby se zachytil vylitý materiál. Mělo by se uplatňovat v praxi zpětné odvětrávání unikajících plynŧ do dodávkového vozu, aby se sniţovaly emise těkavých organických látek. Mělo by se počítat s pouţitím automatického utěsňování dodávkových spojŧ, aby se předešlo přelití. Neslučitelné materiály ( např. oxidanty a organické látky) by se měly oddělovat a u skladovacích nádrţí nebo v prostorách pouţívat inertních plynŧ, je-li třeba Pouţití lapačŧ oleje a pevných částic, je-li třeba u drenáţí z otevřených skladovacích prostor. Skladování materiálu, který mŧţe vypouštět olej na vybetonované plochy, které mají obezdívku, nebo jiná záchytná vybavení. Vyuţití metod pro úpravu výtokŧ chemických látek, které jsou skladovány. 251 Přepravní dopravníky a potrubí bezpečně umístěná nad zemí otevřené prostory, tak, aby se mohly rychle detekovat prŧsaky a předcházelo se škodám z vozidel a jiného vybavení. Pokud se pouţije podzemní potrubí, musí se jejich cesta dokumentovat a označit a zabezpečit při prováděných výkopech. Pouţití dobře projektovaných mohutných tlakových nádob na plyny (včetně LPG) s monitorováním tlaku v nádrţi a dodávkovém potrubí, aby se předešlo prasknutí a úniku. Monitory plynu by se měly pouţívat v uzavřených prostorách a zakrytých skladovacích nádrţích. Kde je zapotřebí, musí se pouţívat zaizolované systémy dodávek, skladování a zpracovávání odpadu u prašných materiálŧ a ke kaţdodennímu zásobování lze pouţívat sila. Zcela uzavřené budovy lze pouţívat pro skladování prašných materiálŧ a není potřeba speciálního vybavení filtry. Tmelící činidla (jako je melasa a PVA) lze pouţít,tam kde je to vhodné a potřebné, aby se sníţila tendence materiálu tvořit prach. Kde je zapotřebí, lze pouţít u míst dodávek, u sil, na pneumatických přepravních systémech a u míst přesunu na dopravník uzavřených (zakrytých) dopravníkŧ s dobře vyprojektovaným, výkonným odsávacím a filtračním zařízením, aby se předešlo emisím prachu Bezprašný, nerozpustný materiál se mŧţe skladovat na izolovaném povrchu s odvodňovacím a čerpacím systémem Třísky, hobliny a jiný zaolejovaný materiál by se měl skladovat pod střechou, aby se předešlo jeho vypírání dešťovou vodou K minimalizaci tvorby prachu při přepravě se na místě mohou pouţívat moderní přepravní systémy. Dešťová voda, která smývá prach by se měla zachycovat a před vypuštěním upravit Vyuţívání myček kol, nebo těles nebo jiných čistících systémŧ k čištění vozidel pouţívaných pro dodávku nebo manipulaci s prašným materiálem. Místní podmínky ovlivní metodu, např. tvorba ledu. Mŧţe se vyuţívat plánovaných kampaní pro čištění cest. Mohou se schválit systémy regulace zásob a inspekce, aby se předešlo rozlití a identifikaci prŧsakŧ Do manipulace s materiálem a k systému skladování by se mělo zahrnout vzorkování materiálu a analýza, aby se identifikovala jakost suroviny a naplánovala metoda zpracování. Tyto systémy by se měly vyprojektovat a provozovat na stejně vysoké úrovni jako systémy manipulace a skladování 252 Je potřeba, aby se dohlíţelo na prostory pro skladování redukčních činidel, jako je uhlí, koks nebo dřevěné hobliny, aby se detekoval oheň, zpŧsobený samovznícením Vyuţití správného projektu a stavební praxe a odpovídající údrţby Souhrnná tabulka pro manipulaci s materiálem a skladování je předloţena dále. Tab. 3.34 Souhrn technik pro manipulaci a skladování mědi Surovina Uhlí nebo koks Palivo oleje a jiné Tavidla: Tvoří-li prach Koncentráty Skladování Zastřešená překladiště, sila Manipulace Předúprava Připomínky Zakryté dopravníky, pokud nepráší. Pneumaticky Nádrţe, nebo Zabezpečené barely potrubí nebo v prostorách manuální systém bunkru Otevřená, na Uzavřené Míšení betonu, nebo dopravníky se s koncentráty podobných sběrem prachu. nebo jiným podlaţích. Pneumaticky materiálem Uzavřená (silo), je-li třeba Ohrazené, pokud Uzavřené Dopravníky nejsou prašné s odlučováním uţívané k mísení. prachu Sušení Pneumaticky Otevřený betonový prostor nebo zastřešené skladiště Měděné výrobky, katody, válcovaný drát, předvalky mědi a desky Jemný prach Uzavřené Uzavřené s odlučováním prachu Pneumaticky Hrubý prach Zakrytá oddělení Mechanický (surovina, nebo nakladač granulovaná struska) Kusy (surovina Otevřené Mechanický nebo struska) nakladač Kusové poloţky Otevřené, nebo Mechanický zastřešené nakladač přepáţky Třísky Zastřešené Zaváţecí skipy skladiště 253 Míchání Aglomerace Odolejování, je-li Záchyt oleje, jetřeba li třeba Záchyt oleje, je-li třeba Záchyt oleje, je-li třeba Sušení třísek Záchyt oleje, je-li nebo odolejování třeba Kabel Otevřené Tištěné spoje Zastřešené přepáţky Zbytky z procesu Otevřené, pro rekuperaci zakryté uzavřené přepáţky nebo izolované (sudy) Závisí na materiálu Odpady pro Otevřené zneškodnění zastřešené nebo (např. vyzdívky uzavřené pecí) přepáţky nebo izolované (sudy) v závislosti na materiálu 3.4.2 Mechanický nakladač Mechanický nakladač Závisí podmínkách Závisí podmínkách Odstranění pláště Drcení + Obsah plastŧ oddělování podle mŧţe poskytnout hustoty vstupní teplo na Vhodný odvodňovací systém na Vhodný drenáţní systém Výběr procesŧ Není moţné dospět k rozhodnutí, ţe se mŧţe na tuto skupinu kovŧ aplikovat jeden výrobní pochod. Pro suroviny, které jsou k dispozici, jsou techniky pro následující stadia pochodŧ povaţovány za BAT. 3.4.2.1 Tavení primární mědi Kdyţ se berou tyto faktory v úvahu, jsou následující kombinace, pokud se pouţívají s příslušnými odlučovacími a čistícími technikami povaţovány za moţné BAT při výrobě mědi. Kontinuální pochody od Mitsubishi a Outokumpu /Kennecott se povaţují za BAT pro etapu tavení a konverze při primární výrobě mědi. Zatímco dnes systém Outokumpu/Kennecott zpracovává pouze primární suroviny, systém Mitsubishi také upravuje druhotnou surovinu a šrot, ale asi bude mít vyšší emise oxidu siřičitého z anodové pece. Tyto pochody pouţívají zatěsněné pece, nezávislé na přepravě taveniny kamínku a dalších materiálŧ pánví a jsou proto podstatně čistší. Zachycování a úprava kouřových plynŧ z etapy granulace a ze ţlabŧ zŧstává potenciálním zdrojem, stejně jako oddělené tavení (anodového) šrotu, tam, kde je to zapotřebí.Tyto pochody mají rŧzné investiční náklady, provozní náklady a kapacity a závěrečná volba závisí na místních podmínkách, jakými jsou dostupnost suroviny a ţádoucí výkon. Podobného pŧsobení na ţivotní prostředí lze dosáhnout při pouţití směsných koncentrátŧ z rŧzných zdrojŧ u pece Outokumpu při rychlém tavení ve vznosu. Pro menší výkony byla odzkoušena v místě dolŧ tavící pec ISA. Tyto pece se pouţívají v kombinaci s konvertorem Peirce-Smitha, nebo podobným. Spojení částečného praţení aglomerátu ve fluidním loţi, tavení kamínku v elektrické peci a konvertoru Peirce-Smitha se nabízejí výhody pro úpravu komplexních vsázkových 254 materiálŧ, která umoţňuje rekuperaci dalších v koncentrátu obsaţených kovŧ jako je Zn a Pb. Vyuţití pece Outokumpu pro přímé tavení ve vznosu na surovou měď, za pouţití specifických koncentrátŧ s nízkým obsahem ţeleza nebo koncentrátŧ o velmi vysokých jakostech (malé strhávání do strusky). Aby se dosáhlo vysokého standardu ochrany ţivotního prostředí, je třeba, aby stadium konvertorování při přerušovaném pochodu, tj. aby Peirce-Smithŧv konvertor ( nebo podobný) byl opatřen moderními primárními i sekundárními systémy zachycování plynŧ. Systémy sacích ventilátorŧ by se měly vyprojektovat tak, aby umoţňovaly přístup při přenosu pánví, zatímco by se udrţovalo dobré jímání kouřových plynŧ. Toho lze dosáhnout pouţitím moderních systémŧ regulace, aby se automaticky zaměřily na emise kouře, kdyţ nastanou během cyklu, a to bez vysokých energetických nárokŧ, které jsou při nepřetrţitém odsávání. Příklad je znázorněn u technik, které se povaţují za moţné BAT. Cyklus dmýchání u konvertoru a systém jímání kouřových plynŧ by se měly automaticky vyregulovat, aby se zabránilo dmýchání, v době, kdy je konvertor vykloněn. Pokud je to moţné, mělo by se pouţívat přidávání materiálŧ přes víka nebo tryskami. Toto spojení poskytuje potenciálně větší flexibilitu, umoţňuje pouţití jak prvotních, tak druhotných surovin a vyuţití tepla, které vzniká při konvertorovém pochodu k tavení šrotu. Konvertor Noranda, El Teniente a pece Contop, zařazené do seznamu jako moţné techniky mohou také dosáhnout stejně ekologicky příznivého pŧsobení, jako postupy výše uvedené. Jsou současně provozovány při niţších standardech ochrany ţivotního prostředí, ale uvádí se, ţe dobré zachycování plynŧ a čistící systémy mohou u těchto pochodŧ nabídnout výhody v podobě energetické efektivity, nákladech, výkonu a snadnosti rekonstrukce. Pec INCO mŧţe mít také výhody, ale provozuje se ve 100 % kyslíkové atmosféře, coţ má za následek úzký operační okruh. Informace, které jsou k dispozici pro pochody Baiyin a Vanyukov jsou omezené. V této chvíli to neumoţňuje hodnocení, které je nutno udělat s ohledem na jejich potenciální moţnost, povaţovat je za BAT /tm 137, Expertní skupina pro měď 1998/. Plyny z primárního tavení a pochodŧ konvertorování by se měly upravit, aby se odstranil prach a těkavé kovy, rekuperovalo se teplo nebo energie a oxid siřičitý se konvertoval na kyselinu sírovou v dvoukontaktním závodě kyseliny sírové, projektované v souladu s technikami, které se povaţují za moţné BAT. Výroba kapalného oxidu siřičitého ve spojení s kontaktním závodem ke konverzi zbytkového oxidu siřičitého na kyselinu je nejlepší dostupnou technikou, pokud existuje místní odbytiště pro výrobky. 255 Tab. 3.35 Hutě na primární měď, které se považují za BAT Pouţitá technika Tavení Outokumpu Konvertor Peirce-Smith Suroviny Koncentrát měděný šrot Čistící techniky a Procesní plyn: závod na kyselinu ; Techniky pro záchyt a čištění kouřových plynŧ; Úpravny vody Částečné praţení / Běţné a směsné elektrická pec / konvertor koncentráty, Peirce-Smitha druhotné suroviny niţší jakosti, měděný šrot Kontinuální Mitsubishi pochod Koncentrát měděný šrot Tavení ve vznosu Koncentrát Outokumpu-Kennecott / Rychlý proces konvertorování Tavící pec ISA / Koncentrát Konvertor Peirce- Smith druhotné Pochod Noranda a El Měděný Teniente / Konvertor koncentrát, Peirce-Smitha mědi (Noranda) Contop /Konvertor Měděný Peirce- Smitha koncentrát Konvertor INCO / Peirce- Smith Měděný koncentrát Procesní plyn: závod na kyselinu ; Techniky pro záchyt a čištění kouřových plynŧ; Úpravny vody a Procesní plyn: závod na kyselinu ; Techniky pro záchyt a čištění kouřových plynŧ; Úpravny vody Procesní plyn: závod na kyselinu ; Techniky pro záchyt a čištění kouřových plynŧ; Úpravny vody a Procesní plyn: závod na kyselinu ; Techniky pro záchyt a čištění kouřových plynŧ; Úpravny vody Procesní plyn: závod na šrot kyselinu ; Techniky pro záchyt a čištění kouřových plynŧ; Úpravny vody Procesní plyn: závod na kyselinu ; Techniky pro záchyt a čištění kouřových plynŧ; Úpravny vody Procesní plyn: závod na kyselinu ; Techniky pro záchyt a čištění kouřových plynŧ; Úpravny vody 256 Připomínky Koncept standardní huti s vysokou úrovní vyspělosti, flexibility a odpovědnosti k ţivotnímu prostředí ve spojení s přiměřenými čistícími technikami. Ověřené kapacity aţ do 370 000 t/rok Ověřený koncept pochodu, v praxi kapacita aţ 220 000 t Cu/ rok K rekuperaci Zn je pochod spojen s odkouřením strusky V současné době dva závody v provozu a dva další ve výstavbě. Ověřená kapacita aţ do 240 000 t Cu/rok Při tomto spojení je v provozu jen jeden závod s jediným zdrojem vsázky ; kapacita (flash konvertor)300000 t Cu/r Dva závody v provozu. Odzkoušeny kapacity aţ do 230 000 t Cu /rok El Teniente se rozsáhle pouţívá v Jiţní Americe, hlavně pro jediný zdroj koncentrátŧ. Kapacita je ověřena aţ do 190 000 t Cu/rok Pouze jeden závod. Moţnost pro směsný vsázkový materiál. Dosaţená kapacita: 120 000 t Cu / rok Hlavně pouţito v závodech s jediným zdrojem vsazovaného koncentrátu. Ověřené kapacity aţ do 200 000 t Cu/rok 3.4.2.2 Tavení sekundární mědi Při výrobě mědi z druhotných surovin je také třeba brát v úvahu odlišnosti ve vsázce a při regulaci jakosti podle místních podmínek a to bude ovlivňovat kombinaci pecí, předúpravu a přidruţené systémy zachycování a čištění, které budou pouţity. Pochody, které lze povaţovat za moţné BAT jsou šachtové měďařské pece, mini-huť, TBRC, izolovaná hlubinná elektrická oblouková pec, ISA tavba a Peirce-Smithŧv konvertor. Elektrická oblouková pec s ponořeným obloukem je izolovaná jednotka a je proto podstatně čistší neţ ostatní, za předpokladu, ţe je systém odlučování plynu přiměřeně vyprojektovaný a má odpovídající velikost. V době psaní tohoto dokumentu se pouţívá elektrické pece také pro druhotný materiál, který obsahuje síru a je během takového provozu propojena se závodem kyseliny sírové. Uvádí se, ţe vzniklý objem plynu je niţší neţ u jiných pecí /tm 92, Expertní skupina pro měď 1998/. A proto by mohla být velikost čistícího zařízení menší. Pro vysoce-jakostní měděný šrot bez znečištění organickými látkami se za BAT povaţuje plamenná nístějová pec, šachtová nístějová pec a pochod kontinuálního tavení ve spojení s vhodnými systémy zachycování a čištění plynu. 3.4.2.3 Konvertorování primární a sekundární mědi Při etapě konvertorování, pro kterou lze pouţít těchto pecí, je kterákoliv z vyjmenovaných technik povaţována za moţnou techniku. Pokud se pouţijí vsázkové konvertory jako jsou konvertory Peirce-Smitha ( nebo podobné) mohou být zcela uzavřené nebo opatřeny systémy účinného záchytu primárních i sekundárních kouřových plynŧ. Toho lze dosáhnout při pouţití systému racionální regulace s automatickým zaměřením na emise kouřových plynŧ, během cyklu, kdyţ vznikají bez vysokých nárokŧ na energii jako při kontinuálním procesu. Příklad je uveden na obr. 3.13. Cyklus dmýchání do konvertoru a systém zachycování kouřových plynŧ by měly být automaticky nastaveny, aby se zabránilo dmýchání v době, kdy je konvertor vychýlen. Mělo by se pouţívat, pokud je to moţné přidávání materiálŧ poklopem, nebo dmýšními trubicemi. Toto spojení poskytuje potenciálně větší flexibilitu, umoţňuje pouţití jak prvotních, tak druhotných surovin a vyuţívání tepla, vzniklého konvertorováním kamínku pro ohřev nebo tavení šrotu. Tavící pec ISA se mŧţe provozovat vsázkově. Tavení se provádí v první etapě, následuje konverze kamínku na surovou měď nebo po sekundárním tavení za redukčních podmínek, druhá etapa ve které se oxiduje ţelezo a separuje Zn a Sn se povaţuje rovněţ za moţnou BAT. Tab. 3.36: Tavící zařízení pro tavby sekundární mědi, které jsou možnými BAT. Pouţitá technika Suroviny Kyslíkatý materiál šachtová pec na Cu Minihuť (zcela uzavřená) Druhotné, Fe, Pb a Sn Technika čištění Dospalování, chlazení plynu* a čištění (tkaninový filtr)** obsahují Chlazení čištění filtry) 257 Připomínky Vysoká účinnost energie. Kapacita běţně 150 – 250 t/den plynu a Spojeno (tkaninové se sekundárním pochodem TBRC Izolovaná elektrická Druhotné s obsahem Dospalování, chlazení oblouková pec Sn a Pb (vyjma velmi plynu a čištění ** s ponořeným nízké jakosti) obloukem Tavba ISA. (není Druhotné odzkoušeno u niţší jakostí) jakosti materiálu za redukčních podmínek) (většina Chlazení plynu * a čištění ** Plamenná pec nístějová Druhotné ( vyšší Dospalování, chlazení jakosti). plynu a čištění Surová a černá měď (tkaninový filtr) ** Nístějová pec šachtová Druhotné ( vyšší jakosti). Surová a černá měď Druhotné (vyšší jakosti) Surová měď Etapa konvertorování – Peirce-Smithŧv konvertor (s primárním i sekundárním záchytem kouřových plynŧ).Kapacita aţ 25 t/hod podílu tavení Etapa konvertorování – Peirce-Smithŧv konvertor nebo Hoboken ( primární a sekundární záchyt kouřových plynŧ). Kapacita u materiálu s obsahem síry 40 000 t/rok Pouţito pro ţárovou rafinaci a tavení vyšších jakostí druhotných surovin Pouţito pro tavení a ţárovou rafinaci Dospalování, chlazení plynu a čištění (tkaninový filtr) ** Kontitavba Dospalování Pouţito pro tavení a (redukční pec), WHB ţárovou rafinaci a čištění (tkaninový filtr) ** Peirce-Smith ( nebo Měděný slitinový Chlazení plynu a Moţnost odkouřit podobný) typ šrot, černá (surová) čištění (tkaninový ostatní kovy. Kapacita konvertoru měď ze šachtové pece filtr) ** 15 – 35 t/ vsázku Vysvětlivky: *) Pokud je teplota dost vysoká,lze uvaţovat o rekuperaci tepla; pro čištění tkaninovými filtry je třeba dalšího ochlazení **) Výstupní plyn mŧţe během určité kampaně obsahovat oxid siřičitý a mŧţe se upravovat ve skrubru nebo v této době i v závodě na kyselinu. 3.4.2.4 Ostatní procesy a procesní stadia Metodiku, naznačenou výše pro další etapy zpracování uvádí následující souhrn. Další pochody, které se povaţují za BAT : Sušení koncentrátu atd. v přímo ohřívaném válci (bubnu) a plamenných sušárnách, ve fluidní vrstvě a parních sušárnách Úprava strusky v elektrických pecích na čištění strusky, odkuřování strusky, drcení/ mletí a flotace strusky Ţárová rafinace v rotačních nebo sklopných plamenných pecích. Odlévání anod do předem upravených forem nebo do odlévacího stroje. 258 Elektrolytická rafinace mědi optimalizovanou konvenční technologií nebo technologií permanentní katody Hydro-metalurgické pochody nastíněné v části 3.1.1.2 se povaţují za BAT u oxidických rud o nízké jakosti, sulfidických měděných rud bez polymetalických rud s obsahem ušlechtilých kovŧ. Technologie se rychle vyvíjejí. Pochody výroby válcovaného drátu, polotovarŧ atd. procesy taţení, kontinuálním pochodem Properzi a Sekor, horním a spodním tahem (taţením vzhŧru a dolŧ), kontinuálním odléváním a podobnými pochody tvoří základní BAT pro výrobu těchto materiálŧ, za předpokladu vysokého standardu dosaţeného při odlučování. Pochody pro výrobu ingotŧ, cínu atd, které jsou popsány jako moţné techniky, které tvoří základní BAT pro výrobu těchto materiálŧ za předpokladu, ţe se dosahuje vysokého standardu při odlučování Jednotlivá pouţitá technika závisí na surovinách a dalších zařízeních, které jsou k dispozici nebo nedaleko instalace. 3.4.3 Odsávání a odlučování plynu Nejlepší dostupné techniky pro systémy úpravy plynu a kouře jsou ty, které pouţívají chlazení a pokud se dá v praxi vyuţít i rekuperaci tepla ještě před čištěním. Vyuţívají se tkaninové filtry, které pouţívají moderních vysoce účinných materiálŧ dobře provedených s moţností udrţovat strukturu. Jsou charakteristické svými systémy detekce ohně a metodami plynulého čištění . Úprava plynu u etapy ţárové rafinace mŧţe zahrnovat odstraňování oxidu siřičitého a/ nebo dospalování, pokud je to povaţováno za potřebné, aby se zabránilo problémŧm souvisejícím s kvalitou ovzduší na místní, regionální nebo dálkové (přeshraniční) úrovni. Systémy záchytu kouřových plynŧ sledují nejlepší praktické postupy naznačené u technik, které byly popsány jiţ dříve v této kapitole v části 2.7. Tvorba kouře z druhotných surovin se mŧţe sníţit na minimum volbou pece a systému odlučování. Některé suroviny jsou kontaminovány organickými látkami a mohou se předem upravit neţ se taví, aby se sníţila tvorba kouře. Pouţité systémy záchytu kouře mohou vyuţívat systémy izolovaných pecí a mohou být provedeny tak, aby udrţovaly přiměřený podtlak v peci, který zabrání únikŧm a fugitivním emisím. Měly by se pouţít systémy, které udrţují těsnění pece nebo rozmístění sacích ventilátorŧ. Příkladem systémŧ vsazování jsou dodávky materiálu kryty, dmýšními trubicemi nebo tryskami a pouţití výkonných rotačních uzávěr. Tab. 3.37 Souhrn čistících metod pro snížení složek ve výstupních plynech Etapa pochodu Sloţka ve výstupním plynu Prach a kovy Manipulace se surovinami 259 Volba čištění Správné skladování, manipulace a přeprava. Jímání prachu a tkaninové filtry. Prach a kovy Správná předúprava. Jímání Tepelná předúprava surovin plynu a tkaninový filtr. Organické látky * a CO Výrobní proces, dospalování a náleţité chlazení plynŧ z procesu Prach a kovy Výrobní proces a jímání Primární tavení Oxid siřičitý plynŧ, čištění plynŧ, po němţ následuje chlazení plynŧ, konečné čištění a závod na kyselinu sírovou nebo rekuperace oxidu siřičitého (běţně následuje závod kyseliny). Rtuť Pokud je vysoký obsah ve vsázce: odstraní se po odsíření plynu Prach a kovy Výrobní proces a jímání Sekundární tavení plynu, chlazení a čištění s tkaninovým filtrem. Organické látky * a CO. Výrobní postup, dospalování , je-li třeba a správné chlazení plynu. Oxid siřičitý ** Vypírání, je-li třeba Prach a kovy Výrobní pochod a jímání Primární konvertování plynu, čištění plynu a závod Oxid siřičitý na kyselinu sírovou Prach a pára kovŧ nebo Výrobní proces a jímání Sekundární konvertování sloučeniny. plynu, chlazení a čištění tkaninovým filtrem. Organický materiál * Výrobní proces , dospalování, CO *** pokud je třeba a náleţité ochlazení plynu. Oxid siřičitý * Vypírání, je-li třeba Prach a kovy Výrobní pochod a jímání Ţárová rafinace plynu, chlazení a čištění tkaninovým filtrem. Organické látky * Výrobní pochod, dospalování, CO **** je-li třeba a patřičné ochlazení plynu Oxid siřičitý ** Vypírání, je-li třeba Prach a kovy Výrobní pochod a jímání Tavení a odlévání plynu, chlazení a čištění tkaninovým filtrem nebo v pračce. Organické látky * Výrobní pochod, dospalování CO **** (je-li třeba během polování Cu) a náleţité ochlazení Oxid siřičitý ** Vypírání, je-li třeba Odlévání anod a granulace Vodní pára Mokrá vypírka nebo strusky odlučovač mlhy, je-li třeba 260 Pyrometalurgické úpravy strusky pochody Prach a kovy Proces a jímání plynu, chlazení a čištění tkaninovým filtrem Dospalování, je-li třeba Ódstraňování při úpravě CO Oxid siřičitý Vysvětlivky: *organické látky včetně těkavých uváděné jako celkový uhlík (mimo CO) a dioxiny, přesný obsah závisí na pouţitých surovinách. **oxid siřičitý mŧţe být přítomen, pokud se pouţijí suroviny nebo palivo s obsahem síry CO se mŧţe tvořit při nedokonalém spalování, za přítomnosti organické látky nebo záměrně k minimalizaci obsahu kyslíku. ***při vsázkovém pochodu je CO pouze na začátku dmýchání ****CO je pouze není-li dospalování Sekundární jímání kouře je drahé a potřebuje hodně energie, ale u určitých vsázkových konvertorŧ a při odsávání odpichových otvorŧ, u ţlabŧ atd. je zapotřebí. Pouţití sofistikovaného systému, schopného cíleného odsávání kouřových plynŧ u zdroje a během jakéhokoliv kouře, je energeticky účinnější. Tab. 3.37 sumarizuje moţnosti volby pochodŧ, které se povaţují za moţné BAT při sniţování sloţek, pravděpodobně se vyskytujících ve výstupních plynech. Mohou se vyskytovat alternativy, rozdíly v surovinách, které ovlivňují paletu sloţek nebo fyzikální stav určitých sloţek, jako je velikost, fyzikální vlastnosti vzniklého prachu, které lze posoudit v daném místě. 3.4.3.1 Emise do ovzduší, spojené s pouţitím BAT Emisemi do ovzduší se rozumí jímané / upravované emise z rŧzných zdrojŧ plus fugitivní nebo nezachycované emise z těchto zdrojŧ. Moderní, dobře provozované systémy úpravy mají za následek účinné odstraňování znečišťujících látek a informace v době tvorby tohoto dokumentu indikují, ţe fugitivní emise mohou k celkovým emisím do ovzduší přispívat nejvíce. a) U primární výroby mědi jsou celkové emise do ovzduší postaveny na emisích z : - příjmu materiálu, skladování, mísení a vzorkování - tavení, konvertování a pecí ţárové rafinace a odlévání anod ve spojení s přepravou taveniny a horkými plyny z manipulace a systému čištění - pece na čištění strusky, z granulace strusky a systému manipulace se struskou - mokrého chlazení plynu a sekce čištění a závodu na kyselinu sírovou - elektrolytické rafinace mědi b) U sekundární výroby mědi se celkové emise do ovzduší zakládají na emisích z: - příjmu materiálu, skladování, mísení a vzorkování - tavení, konvertování a pecí ţárové rafinace a odlévání anod spojené s přepravou taveniny a horkými plyny z manipulace a systému čištění - systému manipulace se struskou - elektrolytické rafinace mědi 261 c) U výroby válcovaného měděného drátu se celkové emise do ovzduší zakládají na emisích z : - tavení, rafinace ( pokud je) a udrţovacích pecí ve spojení s horkými plyny z manipulace taveniny a systémŧ čištění - odlévacího zařízení, válcovny drátu a pomocného vybavení c) U výroby měděných polotovarŧ a ingotŧ se celkové emise do ovzduší zakládají na emisích z: - příjmu materiálu a skladování - tavících, rafinačních, udrţovacích/odlévacích pecí ve spojení s horkými plyny z manipulace a čistícího systému a systému přepravy na pánvi - odlévacího zařízení, výrobních jednotek a pomocného zařízení Fugitivní emise mohou být značně významné a měly by se posuzovat na místě. Mohou se předem usuzovat podle účinnosti jímání pecních plynŧ a lze je hodnotit monitorováním (viz sekce 7.2). Následující tabulky uvádějí souhrn zachycovaných emisí ve spojení s pouţitím nejlepších dostupných technik pro odlučování emisí Tab. 3.38 : Emise do ovzduší z primárního tavení a konverze ve spojení s použitím BAT v odvětví výroby mědi Znečišťující látka Rozmezí při pouţití Techniky, které lze u BAT pouţít k dosaţení těchto hodnot Proudy výstupního Při koeficientu Dvoukontaktní závod plynu bohatého na konverze 99,7 % na kyselinu sírovou (Obsah SO2 SO2 ( 5 %) v koncovém plynu závisí na koncentraci vstupních plynŧ). Při koncovém odstranění SO3 mŧţe být vhodný demistr Připomínky Velmi nízké úrovně ostatních polutantŧ do ovzduší se dosáhnou následkem intenzivní úpravy plynu před vstupem do kontaktního závodu (mokrá vypírka a mokré elektrostatické odlučovače, pokud je třeba, odstranění Hg), aby se zajistilo jakost vyrobené H2SO4. Poznámka : Pouze jímané emise. Příslušné emise jsou uvedeny jako denní prŧměry, vyplývající z kontinuálního monitorování během doby provozu. V případech, kdy se kontinuální monitorování nepouţívá, budou hodnoty jako prŧměr celé vzorkovací doby. U pouţitého systému úpravy je třeba při projektování (provedení) systému brát v úvahu charakteristiky plynu a prachu a náleţité vyuţívání provozní teploty. Koeficient konverze nad 99,9 % se dosahuje v závodech se stálým vstupem vysoce koncentrovaného SO2, racionálním čištěním plynu a chlazením mezi prŧchody ( v závodě kyseliny sírové) 262 Méně bohaté plyny se mohou tvořit při řadě metalurgických pochodŧ, které se pouţívají k výrobě mědi, olova a ušlechtilých kovŧ. Příslušné údaje jsou poskytnuty u kapitol o olovu a ušlechtilých kovech. Tab. 3.39 : Emise do ovzduší z hydro-metalurgických a elektrolytických procesů využívajících BAT v odvětví výroby mědi. Při pochodech elektro-rafinace se netvoří mlha kyseliny. Znečišťující látka Rozmezí při pouţití Techniky, které lze Připomínky BAT pouţít k dosaţení těchto hodnot Mlha kyseliny Odlučovač mlhy, Odlučovač mlhy, 50 mg/Nm3 mokrá pračka nebo vodní skrubr umoţňují jímat kyselinu k opětnému vyuţití 3 VOC nebo 5 – 15 mg/Nm Kontrola, kondenzátor, rozpouštědla (jako C) Filtr uhlíkový nebo bio Poznámka : Pouze pro jímané emise. Příslušné emise jsou uvedeny jako denní prŧměry, vyplývající z kontinuálního monitorování během doby provozu. V případech, kdy se kontinuální monitorování nepouţívá, budou hodnoty jako prŧměr celé vzorkovací doby. U pouţitého systému úpravy je třeba při projektování (provedení) systému brát v úvahu charakteristiky plynu a prachu a náleţité vyuţívání provozních teplot. Tab. 3.40 Emise do ovzduší z sekundárního tavení a konverze, primární a sekundární žárové rafinace, elektrického čištění strusky a tavení při použitých BAT v odvětví mědi. Znečišťující látka Prach SO2 Rozmezí BAT při pouţití Techniky, které lze připomínky pouţít k dosaţení těchto hodnot 1 – 5 mg/Nm3 Tkaninový filtr Charakteristiky prachu se budou lišit podle surovin a ovlivňovat dosahovanou hodnotu. Vysoce výkonné tkaninové filtry mohou dosáhnout nízkých hodnot pro těţké kovy. Koncentrace těţkých kovŧ souvisí s koncentrací prachu a podílem kovŧ v prachu. 3 Alkalická polo-suchá Potenciální přenosy vlivŧ 50 – 200 mg/Nm vypírka a tkaninový prostředím za pouţití filtr.Mokrá alkalická, energie, odpadní voda a nebo dvojí alkalická pevné zbytky společně vypírka, která s moţností opět vyuţívat pouţívá vápno, v pračce oddělených 263 NOx 100 mg/Nm3 100 – 300 mg/Nm3 Celkový 5 – 15 mg/Nm3 organický uhlík ( 5 – 50 mg/Nm3 jako C) Dioxiny 0,1 – 0,5 ngTEQ/Nm3 hydroxid hořečnatý a hydroxid sodný. Reakce síranu Na, o nebo Al2O3 a síranu hlinitého s vápnem, aby se regenerovalo reakční činidlo a vytvořila se sádra Hořák o nízkých NOx Hořák na spalování kyslíku a paliva Dospalovací hořák Optimalizované spalování Vysoce účinný systém odstraňování prachu (tj. tkaninový filtr), dospalovací hořák následovaný chlazením produktŧ bude ovlivňovat pouţitou techniku. Vyšší hodnoty jsou spojeny s obohacením kyslíkem, aby se sníţila spotřeba energie. V těchto případech se sníţí objem plynu a hmotnostní emise. Předúprava sekundárního materiálu, je potřeba odstranit organické látky obsaţené v povlaku Další techniky jsou k dispozici ( např. adsorpce na aktivní uhlík: uhlíkový filtr nebo injektáţ s poměrem vápna a uhlí).Je potřebná úprava odprášeného plynu, aby se dosáhlo nízkých hodnot Poznámka : pouze u jímaných emisí. Příslušné emise jsou uvedeny jako denní prŧměry, vyplývající z kontinuálního monitorování během doby provozu. V případech, kdy se kontinuální monitorování nepouţívá, budou hodnoty jako prŧměr celé vzorkovací doby. U pouţitého systému úpravy je třeba při projektování (provedení) systému brát v úvahu charakteristiky plynu a prachu a náleţité vyuţívání provozní teploty. Při odstraňování SO2 nebo veškerého uhlíku ( v podobě uhlíkatých látek) mŧţe kolísání koncentrace surového plynu během procesu vsazování ovlivňovat výkon čistícího systému. Například při dmýchání do konvertoru vzniká nejvyšší koncentrace surového plynu a následně počet cyklŧ za den ovlivňuje příslušné rozmezí ( dané jako denní prŧměr), podobný účinek lze pozorovat při dalších etapách vsázkového (nekontinuálního) pochodu. Nejvyšší koncentrace u zpracovávaného plynu, mŧţe být aţ trojnásobná proti uváděnému rozsahu. Kvŧli NOx se vyţaduje vyuţít vysoce efektivních pochodŧ ( např. Contismelt : Kontinuální tavící pochod), při kterém se ustavuje v daném místě rovnováha mezi pouţitou energií a dosahovanou hodnotou. 264 Tab. 3.41 : Emise do ovzduší ze systémů sekundárního jímání kouřových plynů a pochodů sušení v odvětví výroby a zpracování mědi při použití BAT. Znečišťující látka Prach Rozmezí při pouţití Techniky, které lze BAT pro dosaţení těchto hodnot pouţít 3 1 – 5 mg/Nm Tkaninový filtr s injektáţí vápna (při jímání SO2/ ochrana filtru) SO2 500 mg/Nm3 Tkaninový filtr s injektáţí suchého vápna do chladného plynu 50 – 200 mg/Nm3 Alkalická vypírka SO2 z horkých plynŧ ve skrubru ( ze suchých plynŧ po odstranění prachu) Tkaninový filtr Aby se dosáhlo s injektáţí vápna pro nízkých hodnot je ochranu filtru třeba úprava plynu odprášením Dioxiny 0,1– 0,5 ng TEQ/Nm3 Připomínky Pro ochranu filtru proti záchytu jemných částic lze pouţít recirkulaci prachu. Koncentrace těţkých kovŧ je úměrná koncentraci prachu a podílu kovŧ v prachu Při pouţití mokré vypírky nebo polosuché metody při ochlazení plynŧ existuje potenciální moţnost přenosu vlivŧ z prostředí do prostředí (z ovzduší do vody) Poznámka : Pouze pro jímané emise Uvedené emise jsou stanoveny jako denní prŧměr zaloţený na kontinuálním monitorování během doby provozu. V případech, kdy se nedá kontinuální monitorování v praxi provádět, budou hodnoty prŧměrem celé vzorkovací doby. V projektu budou pro pouţité systémy odlučování vzaty v úvahu charakteristiky plynu a prachu a správné vyuţívání provozní teploty. Obsah kovu v prachu u pochodŧ kolísá v širokém rozmezí hodnot. Kromě toho, u podobných pecí existují významné odchylky v obsahu kovu následkem rozdílných surovin a vyuţití pecí k oddělování minoritních prvkŧ při následném záchytu a obohacování pro další zpracování. Není proto správné, aby se v tomto dokumentu podrobně specifikovaly koncentrace všech kovŧ, které jsou emitovány do ovzduší. Problém je specifický pro místo, ale následující tabulka ukazuje některé údaje o vlivech obsahu kovŧ v prachu, se kterými je moţno se dle místa setkávat. 265 Tab. 3.42: Obsah kovů v některých druzích prachu z různých pochodů výroby mědi Sloţka Pb % Zn % Sn % Cu % As % Ni % Prach z EO * u pece na vytavení kamínku z koncentrátu 0,1 – 5 0,1 – 10 0,1 – 1 5 – 30 0,1 – 4 0,1 – 1 Prach ze Prach z Prach z EO Prach šachtové konvertoru konvertoru z elektrické pece na šrot kamínku pece čištění strusky 5 – 40 5 – 30 2 – 25 2 – 15 20 – 60 25 – 70 5 – 70 25 – 60 0,2 – 5 1 – 20 0.1 – 4 2 – 12 2 – 15 10 – 25 0,5 – 2,5 0,1 – 1 Prach z anodové pece 2 – 20 5 – 40 15 – 25 0,5 – 10 0,1 – 1 Některé kovy jsou v toxických sloučeninách, které mohou být emitovány z procesŧ a je třeba, aby se omezily a splnily se specifické normy kvality ovzduší na místní a regionální úrovni nebo u dálkových přenosŧ. Předpokládá se, ţe nízké koncentrace těţkých kovŧ jsou spojeny s vysokým výkonem moderních odlučovacích systémŧ, jakými jsou membránové tkaninové filtry a v projektu uvaţované správné provozní teplotě a odpovídajících charakteristikách plynu. 3.4.4 Odpadní vody To je místně specifický problém, jsou uváděny stávající systémy úpravy, které mají vysoký standard. Veškeré odpadní vody se budou upravovat, aby se odstranily pevné látky a oleje /dehty, absorbovaly se kyselé plyny ( např. oxid siřičitý, HCl) a měly by se pokud moţno opětně pouţít, nebo pokud je to nutné, neutralizovat. Zdroje emisí do vody jsou následující: a) U primární a sekundární výroby mědi pocházejí veškeré emise do vody z : úpravy strusky nebo systému granulace elektrolytické rafinace mědi při čištění okruhu elektrolytu a úsekem vyluhování anodových kalŧ systému úpravy odpadní vody a vypouštěné vody chlazení plynu s obsahem SO2 za vzniku slabé kyseliny sírové a čištění v kombinaci s úpravou odpadní vody b) U výroby měděného válcovaného drátu, polotovarŧ a ingotŧ pocházejí emise do vody ze : systému úpravy odpadní vody Příklady úpravy odpadní vody, pouţívané v několika pochodech jsou uvedeny v dřívější části o technikách, s nimiţ se počítá jako s moţnými BAT a u pochodech s vodou, do nichţ se zahrnuje úprava s hydroxidem nebo sirníkovými sráţedly v závislosti na obsaţeném kovu, po níţ následuje sedimentace a, pokud je třeba, filtrace. Příklady ukazují koncentrace, dosaţené při pouţití těchto postupŧ. Hodnoty spojené se správnou úpravou odpadní vody jsou uvedeny dále . 266 Tab. 3.43 : Koncentrační rozmezí kovů z různých proudů odpadní vody u výroby mědi Hlavní sloţky (mg/l) As Ni 0,01 0,1 Cu Pb Cd Zn Proces nebo přímé 0,1 0,05 0,05 0,15 chlazení vodou Poznámka : Příslušné emise do vody jsou zaloţeny na kvalifikovaném libovolném vzorku nebo 24 hodinovém slitém vzorku. Rozsah úpravy odpadní vody závisí na zdroji a obsahu kovŧ v odpadní vodě. 3.4.5 Zbytky z procesu Vyuţití recyklace strusky, kalŧ a prachŧ z filtru se povaţuje za součást procesu. Procesy výroby se v tomto odvětví vyvíjejí se záměrem prŧmyslu maximálně moţnou měrou opětně vyuţívat většinu odpadŧ z procesu výrobních jednotek, nebo produkovat odpady k obohacení menšinových prvkŧ do podoby, ze které je moţno je vyuţít v ostatních pochodech výroby neţelezných kovŧ. Tab. 3.44 Potenciál využití meziproduktů, vedlejších produktů a zbytků z výroby mědi Provozní zdroj Odlučovací systémy Tavící agregát Konvertor Strusková pec Rafinační (anodová) pec Sklad nádrţí Meziprodukty, vedlejší produkty, zbytky Prachy z filtrŧ Konečné vyuţití Surovina pro rekuperaci Cu (vráceno do tavby), Pb, Zn a dalších kovŧ Sloučeniny rtuti Surovina pro rekuperaci Hg Vyčerpané katalyzátory a kyselina Chemický prŧmysl Kaly kyseliny sírové Neutralizace kalu ke zneškodnění Slabá kyselina Rozklad pro rekuperaci SO2, neutralizace (kal ke zneškodnění), jiné vyuţití např. jako louţící medium Struska Do pece na strusku, nebo k jinému oddělování – interní recyklace Vyzdívka pece Recyklace nebo zneškodnění Struska Do tavby – interní recyklace Struska Abrasivo, stavební materiál Struska Do tavby – interní recyklace Výpusť elektrolytu Sole Ni, rekuperace Cu, rekuperace kyseliny, nebo jiné vyuţití Tavení Stěry a struska Surovina k rekuperaci kovŧ Ostatní Oleje Rekuperace oleje Hydrometalurgie Vyčerpaný elektrolyt Louţení Výroba polotovarŧ Roztoky mořící kyseliny a oplachy Zneškodnění jako odpad, pokud je nízký obsah neţelezných kovŧ, nebo prodej k rekuperaci kovŧ Výroba tyčoviny (drátŧ) Roztoky mořící kyseliny (pokud se Rekuperace v oddělených vanách 267 pouţívá) elektrolyzéru Mnoţství zbytkŧ (odpadŧ) a získaných vedlejších produktŧ je značně závislé na surovinách, zejména na obsahu ţeleza v primárních surovinách, obsahu ostatních neţelezných kovŧ v prvotních i druhotných surovinách a přítomnosti ostatních sloţek, jako je oxid křemičitý atd. Emise do pŧdy jsou proto záleţitostí daného místa a specifika materiálu a závisejí na faktorech, o kterých se diskutovalo jiţ dříve. Proto není moţné vytvořit tabulku o skutečně typických mnoţstvích, které jsou spojeny s pouţitím BAT, aniţ by se podrobně specifikovaly suroviny, to lze posoudit pouze na místní úrovni. Zásady BAT počítají s prevencí a minimalizací odpadŧ a opětného pouţití zŧstatkŧ kdekoliv v praxi. Výše uvedená tabulka znázorňuje přehled potenciálního vyuţití zbytkových odpadŧ z procesŧ, které se pouţívají k výrobě mědi, seznam není vyčerpávající a kromě toho některé moţností volby nejsou k dispozici následkem nedostatku vhodných zařízení. 3.4.6 Náklady spojené s pouţitou technikou Údaje o nákladech byly získány kompilací o rŧzných variantách pochodŧ a odlučovacích systémŧ. Údaje o nákladech jsou poplatné specifickému místu a závisejí na příslušném počtu faktorŧ, ale uvedená rozmezí mohou umoţnit určitá porovnání, která se udělala. Údaje jsou poskytnuty v příloze k této zprávě, tak, aby se náklady na procesy a systémy odlučování v celém rozsahu prŧmyslu neţelezných kovŧ mohly porovnat. 3.5 NOVĚ VYVÍJENÉ TECHNOLOGIE Uvádí se /tm 137, Skupina expertŧ pro měď 1999/, ţe se rozvíjí aktivita při projektování a zlepšování technik pro tavení v nístěji. Tavení v nístěji mŧţe nabídnout nízké náklady na zařízení, z dŧvodu potenciálně vysokých reakčních podílŧ v moderním závodě, který je spojen s izolovanými nebo polozatěsněnými pecemi. Proveditelnost závodu je nutné odzkoušet v dlouhodobém období a údaje o některých zařízeních z Číny a Ruska, které vyuţívají pece Baiyin nebo Vanyukov by se měly, pokud budou k dispozici, vyzkoušet. Tab. 3.45 : Vyvíjená technologie tavení v nístěji Technika Kontinuální tavení /konvertorování Kombinace reaktoru Noranda a Konvertorové pece Mitsubishi Kontinuální konvertor Noranda Připomínky Výsledky uvedení do provozu v roce 1999, které se při hodnocení očekávaly Výsledky uvedení do provozu , které se při hodnocení očekávaly Tavba ISA pro redukci /oxidaci není vyzkoušená v prŧmyslovém měřítku, ale je právě ve vývoji Vyuţití hydrometalurgických pochodŧ se také vyvíjí a jsou vhodné pro polymetalické oxidické i sulfidické rudy, které obsahují nízké koncentrace ušlechtilých kovŧ. Bakterie oxidující ţelezo a sirník lze pouţít jako nápomoc louţení. Jsou vyvíjeny některé pochody u koncentrátŧ a zpracovávání prachu, které se zakládají na louţení, například : postupy 268 louţení ; extrakce rozpouštědlem; elektrolytické pochody (L : ER; E) /tm 137, Expertní skupina pro měď 1999; tm 56, Kojo 1998/. Při vyvíjení pochodŧ výroby mědi se musí také počítat s vývojem v ostatních prŧmyslových odvětvích. To se týká následujících jednotlivých vývojových projektŧ : Vyuţití moderních tkanin pro filtrové lapače, jejichţ účinnější a výkonné tkaniny ( a provedení) mohou zpŧsobit, ţe se ve stejném časovém období významně prodlouţí doba ţivotnosti, zlepší se výkon a sníţí se náklady. Mŧţe se dosáhnout jímání fugitivních emisí rŧznými zpŧsoby. Vyuţití sofistikované regulace tahu mŧţe zlepšit jímání kouřových plynŧ a sníţit velikost sacích ventilátorŧ a tedy i nákladŧ. U plamenných pecí a sekundárního tavení mědi se vyuţívají se izolované (zatěsněné) zaváţecí vozy nebo skipy a tak se výrazně sniţují fugitivní emise do ovzduší, které vznikají během vsazování. 269 Kapitola 4 4. POSTUPY VÝROBY HLINÍKU Z PRIMÁRNÍCH A SEKUNDÁRNÍCH SUROVIN 4.1 POUŢÍVANÉ POSTUPY A TECHNOLOGIE 4.1.1 Primární hliník 4.1.1.1 Výroba oxidu hlinitého Oxid hlinitý se vyrábí z bauxitu osvědčeným Bayerovým postupem. Tento postup je prováděn normálně v blízkosti naleziště, jsou však v Evropě doly, kde je bauxit zpracován v tomtéţ nalezišti na oxid hlinitý a dále v elektrolýze na primární hliník , nebo v elektrolýze místně odloučené. Obr. 4.1 Výroba oxidu hlinitého - Bayerův postup (viz. příloha) Celý postup je standardní u všech zpracovatelŧ a pouţívá hydroxid sodný k extrakci oxidu hlinitého z bauxitu při zvýšených teplotách a tlacích v autoklávech. Vzniká rmut, obsahující rozpuštěný hlinitan sodný a směs kovových oxidŧ, zvaný červený kal, který se odstraňuje v zahušťovacích nádrţích. Roztok hlinitanu je chlazen a krystalizuje s oxidem hlinitým na hydratovaný oxid hlinitý (cm 30, Irise EPA 1996). Krystaly se propírají a následně kalcinují v rotačních , nebo fluidních kalcinačních pecích před uţitím, nebo dopravou (cm 77, El Expert Troup 1998, tm 90 Al Expert Group 1998). Další kovy, jako vanadium, mohou být obsaţeny a lze je regenerovat z roztoku. I kdyţ je základní postup normou v daném prŧmyslu, existují varianty v pouţitém zařízení, zejména pro louţení a kalcinaci. Tyto varianty především nepříznivě ovlivňují energii pouţitou v postupu (tm 77, Al Expert Group 1998). Toto je zmíněno následně. 4.1.1.2 Výroba hliníku elektrolýzou Hliník se vyrábí z primárních materiálŧ elektrolytickou redukcí oxidu hlinitého , rozpuštěného v tavné lázni převáţně sodného fluoridu hlinitého (kryolit) při teplotě cca 960 0 C (tm 6, HMIP Al 1993, tm 100, NL Al 1998). Elektrolyzéry mají uhlíkovou katodu, izolovanou ţáruvzdornými cihlami uvnitř pravoúhlého ocelového pláště a uhlíkovou anodu zavěšenou na elektricky vodivém anodovém nosníku. Elektrolyzéry jsou sériově spojeny k vytvoření elektrické redukční linky (elektrolyzní serie). Stejnosměrný proud protéká od uhlíkové anody lázní ke katodě a odtud sběrnicí k dalšímu elektrolyzéru. (tm 6, HMIP Al 1993, tm 100, NL Al 1998). Oxid hlinitý je dávkován do elektrolyzérŧ tak, aby jeho obsah činil 2-6 % v roztavené lázni, v moderní elektrolýze se pouţívají počítačem řízené dávkovače. Pro sníţení bodu tavení lázně se přidávají směsi fluoridŧ, umoţňující tak provozování elektrolyzérŧ při niţší teplotě. Fluorid hlinitý (AlF3) – nejběţnější přísada – taktéţ neutralizuje kysličník sodný, přítomný v dávkovaném oxidu hlinitém jako nečistota. Většina elektrolyzérŧ je nyní provozována s obsahem AlF3 v lázni, výrazně vyšším, neţli ve stechiometrické kryolitové 270 směsi, nicméně emise fluoru narŧstají, jak v lázni narŧstá přebytek ALF3 (tm 6, HMIP Al 1993, tm 77 Al Expert Group 1998, tm 100, NL Al 1998). Tekutý hliník se shromaţduje na dně katody elektrolyzéru a kyslík s uhlíkovou anodou reaguje na oxid uhličitý. Tím se uhlíkové anody během procesu nepřetrţitě spotřebovávají. Typy elektrolyzérŧ se liší podle druhu anody a metody pouţité k dávkování oxidu hlinitého, jak je znázorněno na obr. 4.2 (tm 6 a 17, HMIP A1 1993, tm 100, NL Al 1998). Existují dva hlavní typy elektrolyzérŧ: Soderbergŧv a s předem vypalovanými anodami (PVA). a) Soderbergovy anody jsou vyrobeny pŧvodně z pasty kalcinovaného petrolejového koksu a smoly z uhelného dehtu, která je vypalována teplem z tavící lázně. Proud je veden do Soderbergovy anody ocelovými trny, které se vyjímají a přemistují v anodě výše, jelikoţ anoda se spotřebovává. Jelikoţ anoda ubývá, pasta stéká pláštěm anody níţe, čímţ se anoda stále obnovuje a proces nevyţadující výměnu anod. Oxid hlinitý je periodicky dávkován do Soderbergových elektrolyzérŧ otvory vytvořenými prolamováním kŧry, z oxidu hlinitého a ztuhlého elektrolytu, která se tvoří nad roztavenou lázní. Ve vyspělejších závodech se pouţívají automatické dávkovací systémy, zamezující potřebu pravidelného prolamování kŧry. Na spodní části skříně anody je upevněn sběrný plášť pro sběr plynu. Spaliny jsou jímány a spalovány v hořácích za účelem redukce emisí dehtŧ a PAH. Ventilační plyny z prostoru elektrolyzních hal lze rovněţ sbírat a čistit. b) anody PVA – předem vypalované jsou vyráběny ze směsi kalcinovaného petrolejového koksu a smoly z uhelného dehtu, tvarované do blokŧ a vypalované ve zvláštním závodě na výrobu anod.. Závod vyrábějící anody často bývá integrální částí závodu primárního hliníku a měl by být zahrnut v definici instalace, taktéţ by mělo být zahrnuto přispění výroby anod k celkovým emisím. Kapitola 12 – uhlík a grafit – pokrývá tento proces detailně. Anody jsou zavěšeny v elektrolyzérech na závěsných tyčích připojených k anodovým nosníkŧm, slouţícím také jako elektrické vodiče. Anody jsou postupně spouštěny spolu se spotřebou a nahrazovány předtím, neţli tyče dosáhnou do tavící lázně. Zbytky anod, známé jako anodové nedopalky, se očistí od materiálu lázně a recyklují v anodovém závodě. Obr. 4.2 Elektrolyzéry pro výrobu primárního hliníku (viz. příloha) Elektrolyzéry s předem vypalovanými anodami mají obyčejně 12 – 40 samostatných anod, které se vyměňují v pravidelných intervalech. Ve velké elektrolýze je výměna anod častou událostí a vyţaduje sejmutí krytŧ elektrolyzérŧ. Ačkoliv je zpravidla z udrţovaného elektrolyzéru malý únik, (v závislosti na jmenovitém výkonu odsávacího systému), je celkový výkon odsávání ostatních elektrolyzérŧ sníţen. To vyústí do rŧstu prchavých emisí, jsou-li některé kryty sejmuty v tutéţ dobu. Elektrolyzéry s předem vypalovanými anodami mohou být dvou typŧ, podle toho,jak je dávkován oxid hlinitý. Elektrolyzéry PVA s bočním lamačem kŧry (SWPB): oxid hlinitý je dávkován do pecí po prolomení kŧry kolem celého obvodu pece. Během této operace mají být sběrné kryty plynu po délce pece otevřeny. Elektrolyzéry PVA se středovým lamačem kŧry (CWPB): dávkování oxidu hlinitého se provádí po prolomení kŧry podél středové osy, nebo v bodech zvolených na středové ose 271 pece. Tyto zpŧsoby dávkování mohou být prováděny bez otevření sběrných krytŧ plynu. Sběrný plynový systém odvádí procesní plyny do odlučovacího systému, pouţívajícího suché skrubry s oxidem hlinitým k odstranění a regeneraci HF a fluoridŧ. Skrubr taktéţ zachytává zbytkové dehty, ale neodstraňuje oxid siřičitý. Oxid hlinitý, odcházející ze skrubrŧ, je odlučován pytlovými filtry nebo EP a je obvykle přiváděn přímo zpět do elektrolyzérŧ. Ventilační plyny z pecního prostoru mohou téţ být odsávány a zpracovány v mokrém skrubru. Katoda není v procesu spotřebována, ale katody se časem pokazí. Uhlíkové bloky absorbují elektrolyt a po 5-8 letech musí být nahrazeny vzhledem k jejich nabobtnání a popraskání, coţ má za následek pronikání roztaveného elektrolytu a hliníku k vodivé katodové tyči a ocelovému plášti. Malá mnoţství kyanidŧ vytváří reakce mezi dusíkem a uhlíkem. Zbytek katody je znám jako odpadní výduska, pouţívají se některé likvidační a recyklační zpŧsoby tohoto materiálu (tm 42, Ausmelt 1998, tm 77 Al Expert Group 1998, tm 100, NL Al 1998) a jsou dále popsány v části 4.2.1.4. Roztavený hliník je periodicky čerpán z pecí vakuovým sifonem do pánví Tyto jsou převáţeny do slévárny a hliník je přeléván do vytápěných udrţovacích pecí. V těchto pecích se provádí legování a udrţuje se v nich teplota. Oxidací vytvořená pěna na povrchu taveniny hliníku se odstruskuje, lze pouţít pro sníţení další oxidace hermetické kontejnery a taktéţ se uţívá rafinování dusíkem, nebo argonem (tm 106, % Farell 1998). 4.1.1.3 Rafinace V tomto stadiu se kov rafinuje za účelem odstranění nečistot jako sodík, hořčík, částečky oxidu vápenatého a vodík. Toto stádium rafinace se provádí injektáţí plynu do tekutého kovu zpravidla v plynule pracujícím reaktoru. Pouţitý rafinační plyn se liší v závislosti na nečistotách – argon, nebo dusík se pouţívá k odstranění vodíku a směsi chlóru a argonu, nebo dusíku se pouţívá pro odstranění nemetalických vměstkŧ. Fluorid hlinitý se pouţívá pro odstranění hořčíku. Potom je – před litím – kov filtrován. Legování se provádí také v udrţovací peci přidáním poţadovaného materiálu (Si, Cu, Mg, Pb, Sn, Zn), nebo předslitiny kovu s hliníkem (Ti, Cr, Fe, Mn, Ni) – (tm 116, Secondary Al Expert Group 1998). Pro zjemnění zrna materiálu se uţívají další přídavky, jako titan, nebo borid titanu, které jsou nejběţnější. V tomto stádiu se provádí odstruskování, struska se odstraňuje z povrchu tekutého kovu a je recyklována sekundárním hliníkárenským prŧmyslem. 4.1.1.4 Lití Desky, T-ingoty a čepy jsou odlévány do kokil na vertikálních strojích, pouţívajících vodou chlazené kovové kokily a upínací stŧl na jejich spodní části. Stŧl se během odlévání ingotŧ spouští dolŧ. Jiné odlévací metody zahrnují pouţívání kovových kokil (stabilních, nebo plynule se pohybujících),nebo plynulé lití tenkých plechŧ a plynule válcovaného drátu (tm 6, HMIP A1 272 1993). Dodatečná malá mnoţství strusky vznikají téţ v tomto stádiu a odstraňují se z povrchu tekutého materiálu. 4.1.2 Sekundární hliník 4.1.2.1 Výrobní postupy Hlavním rysem výroby sekundárního hliníku je rŧznorodost setkávajících se surovin a rŧznost pouţitých pecí (tm 116, ALFED 1998). Druh suroviny a její předběţné zpracování je proto pouţito k posouzená nejlepšího druhu pece, jaká má být pouţita pro vlastní druh odpadu, co do jeho velikosti, obsahu oxidu a stupně kontaminace -mezi jiným. (tm 145, Winter 1998). Tyto faktory téţ ovlivňují volbu tavidla, souvisejícího s procesem, za účelem maximálního obnovení (regenerace) hliníku (tm 2, HMIP A1 1993, tm 77 a 116, ALFED 1998). Volba výrobní technologie se liší závod od závodu. Počet faktorŧ pŧsobících na volbu procesu znamená, ţe zde existuje potenciál mnoha schŧdných strategií, které mohou určit podobné okolnosti. Rotační, nebo plamenné nístějové pece se pouţívají k tavení širokého rozsahu sekundárních surovin, rotační pece mohou mít naklápěcí mechanismus, coţ je ohlašováno jako konstrukce umoţňující sníţení potřebného mnoţství tavidel v procesu. (tm 145, Winter 1998). Pro tavení hliníku vyšší čistoty jsou pouţívány indukční pece a postup „Meltower“. Plamenné pece mají často boční nístěj. Někdy se pouţívá čerpací systém (mechanický, nebo elektromagnetický) k přepravě roztaveného kovu boční nístějí a plnící nístějí, jako výpomoc při tavení malých částic. Elektromagnetická čerpadla nemají ţádné pohyblivé části a zakládají se na vnější cívce pro indukci elektromagnetické síly, míchání je vyvoláno v plnící nístěji a v peci. Ostatní čerpadla mající ţáruvzdorné vnitřní části a kovové „spinery“ se rovněţ pouţívají (tm 145, Winter 1998). Plamenné nístějové pece téţ mohou pouţívat šikmé nístěje v prostoru dávkování kovu, kam mohou být vsazovány odpady, obsahující velké části ţeleza. Hliník je vytaven ze ţelezných částí, které zŧstanou na šikmé nístěji. Znečištění taveniny ţelezem je takto minimalizováno (tm 77, Al Expert Group 1998, tm 116, ALFED 1998). Detaily některých pecí uvádí 2.5.2. Typickými zdroji hliníkového odpadu jsou výrobní odpad, pouţité nápojové plechovky (UBC), fólie, výlisky, amortizační odpady, třísky od soustruţení a starý tvářený, nebo litý kov. Kromě toho je hliník téţ recyklován ze strusek a solných strusek. Mohou se vyskytnout rŧzné kontamináty, coţ se bere v patrnost při volbě předběţného zpracování nebo při konstrukci pece (tm 77, Al Expert Group). Odpad je někdy tříděn nejprve dle druhŧ slitiny pro výrobu poţadované slitiny s minimem regenerace tm 116, ALFED 1998, tm 121, Hoogovens 1998). Odpad, jako UBC a třísky od soustruţení, jsou hlavní zdroje surovin a mohou být kontaminovány. To někdy vyţaduje odstranění povlaku, nebo odmaštění před tavbou z dŧvodu zlepšení tavícího výkonu a tepelné účinnosti, jakoţ i sníţení potenciálu emisí (tm 121, Hoogovens 1998, tm 122, ETSU 1998). Tavení upraveného materiálu mŧţe uspořit energii a sníţit tvorbu strusek. Postupy předběţné úpravy jsou uvedeny v tabulce 4.24. Obr. 4.3 Regenerační postup sekundárního hliníku (v příloze) 273 V sekundárním prŧmyslu se v procesu výroby kovu pouţívá řada rŧzných tavidel. kovu. Příkladem je pouţití roztavené soli (směs chloridu sodného a draselného a něco fluoridŧ) pro zábranu oxidace a absorpce nečistot. Pecní plyny obsahují chloridy a HCl, produkované pouţitou solí. Taktéţ se pouţívají ţáruvzdorná a fluorovaná tavidla. Solná struska se odpichuje aţ po kovu. Existují varianty v mnoţství solného tavidla a jeho pouţití coţ závisí na pouţitém druhu pece a obsahu oxidu v surovině. Předúprava vsazovaného materiálu mŧţe sníţit pouţití soli o polovinu (příklad 4.06). Bylo téţ sděleno, ţe pro stacionární rotační pec je pouţito aţ do 1,8 kg soli na 1 kg nekovových sloţek a méně neţ 0,5 kg na 1 kg pro sklopnou rotační pec (tm 145, Winter 1998). Pouţití plamenné pece s boční a vsazovací nístějí a s čerpadlovým systémem mŧţe zvýšit třídu odpadu (jeho druhŧ), včetně fólií a drobných třísek od soustruţení, které lze v této peci tavit. Mŧţe téţ redukovat ztrátu materiálu oxidací bez pouţití velkého mnoţství soli, nebo jiného tavidla (tm 121, Hoogovens 1998, tm 122 s 123 ETSU 1998). 4.1.2.2 Postupy rafinace a lití Kov lze odpichovat z tavící pece tam, kde se slitinové přísady dávkují buď přímo v licím systému, nebo přes dopravní systém (v udrţovací peci), kde mohou být zaváděny další slitinové přísady. Kov je potom rafinován buď v udrţovací peci, nebo v prŧtočném reaktoru, kde se odstraní plyny a další kovy, všeobecně stejným zpŧsobem jako je rafinován primární hliník. V sekundárním hliníku se mŧţe vyskytovat hořčík, jehoţ obsah je nutno sníţit. Rafinace tekutého hliníku se provádí směsí plynného chlóru za účelem odstranění hořčíku, přestoţe se téţ pouţívá fluorid hlinito-sodný a fluorid hlinito-draselný (tm 116, Al Expert Group 1998, tm 34, US EPA 1995). Tento materiál je bočním produktem při výrobě mnohých předslitin. Velké ingoty, čepy a desky se odlévají stejným zpŧsobem jako primární hliník, lze téţ vyrábět řadu menších ingotŧ – housek, (např. dodávky pro slévárny), lze je téţ vyrábět ve větších variantách slitin v závislosti na finálním pouţití. Je téţ moţné dopravovat roztavený hliník po silnici, ve zvláštních tepelně izolovaných kontejnerech, k finálním spotřebitelŧm. 4.1.2.3 Pěna a strusky Hliník snadno oxiduje a to je významný faktor ve výrobním procesu. Tavení hliníku bez ochranného tavidla produkuje oxidační povlak známý jako stěry, které se stahují z povrchu kovu před litím. Stěry odstraněné z povrchu a z pece obsahují 20-80 % hliníku. Stěry se někdy zpracovávají po vyjmutí z pece, z dŧvodu sníţení emisí a další oxidace přítomného kovu. Metody zahrnují chlazení inertním plynem, lisování za tepla za účelem získání tekutého hliníku a chlazení v účelově konstruovaných chladičích. Studené stěry se zpracovávají více postupy pro regeneraci hliníku. Například vytavováním v rotační peci pod solným tavidlem, nebo za pouţití separační techniky, jako je mletí a oddělení oxidŧ od kovu. (tm 116, ALFED 1998). V jiném případě mŧţe být kov přetaven v příslušných pecích a jemná frakce mŧţe být dále zpracována, např. vyuţita v ocelárnách, nebo při regenerace solné strusky. Je téţ známo, ţe konečná tvorba solné strusky a zŧstatkŧ, jakoţ i spotřeba energie je niţší v dŧsledku sníţení vstupu inertního materiálu do pece (ALSA 1999). 274 Rotační pece jsou pouţívány k regeneraci hliníku ze stěrŧ a kovových frakcí, produkovaných zpracováním stěrŧ. Běţně se pouţívá solné tavidlo pro usnadnění tohoto postupu, sŧl sniţuje oxidaci a zvyšuje likvidaci některých nečistot (např. Mg, Ca, Li). Existují některá zařízení, kde lze regenerovat solnou strusku pouţitím vypírání a krystalizace. Postup mŧţe produkovat granule recyklovaného hliníku a sŧl. Je známo, (tm 90, Al Experts 1998), ţe frakce kovových oxidŧ (hlavně oxidy hliníku, vápníku a hořčíku) lze dále zpracovat a vypírat k produkci jemného oxidu hlinitého, který mŧţe být vyuţit cementárenským prŧmyslem. 4.1.2.4 Regenerace solné strusky Velké bloky solné strusky se drtí na ovladatelnou velikost a prosévají k regeneraci kovových hliníkových granulí (typicky do 10 %). Jemný drcený materiál se potom rozpouští ve vodě tak, ţe chloridy přechází do roztoku tvořícího solanku, a zbytek tvoří nerozpustný oxid hliníku a nejjemnější částečky kovového hliníku, které nejsou normálně ekonomicky recyklovatelné jako kov. V této fázi procesu se vyvíjejí plyny, obsahující zejména čpavek, metan, vodík a fosfin. Zde téţ existuje potenciál velkých emisí prachu při drcení. Tyto plyny lze pouţít jako palivo pro další části procesu (tm 116, ALFED 1998). Solanka se filtruje a zbavuje nerozpustných oxidŧ, roztok postupuje na odpařování a krystalizaci, přičemţ se získá pŧvodní chlorid sodný a draselný. Tyto chloridy lze znovu pouţít jako tavidlo v tavícím procesu. Zbylé kovové oxidy obsahují oxidy vápníku, hořčíku a hliníku (do 65 % Al2O3) a také obsahují sírany, chloridy a dusičnany (tm 206, TGI 1999). V případech kdy frakce oxidŧ je trţně potenciální, je nezbytné další vypírání za účelem sníţení obsahu uvedených aniontŧ na únosnou mez. Zasolené roztoky z vypírky se vrací do počáteční fáze vypírání. Uvádí se, ţe v některých případech je moţné dosáhnout úplné regenerace materiálŧ přítomných v solné strusce (tm 90, Al Experts 1998). 4.2 SOUČASNÉ HODNOTY EMISÍ A SPOTŘEB 4.2.1 Primární hliník Vedle CO2 neodmyslitelně spojeného s procesem, existují potenciální emise prachu v ovzduší, SO2, HF, částice fluoridŧ, CO, PFC a PAH ze systému odsávání plynu a ventilace. Existují potenciální emise prachu, kovŧ, chloridŧ a produktŧ spalování z udrţovacích a produkčních pecí odlévárny (tm 6, HMIP al 1993, tm 100, NL Al 1998). V povrchové vodě existují potenciální emise částic látek, SO2, fluoridŧ a PAH z mokrých skrubrŧ a dešťové vody. Hlavním zdrojem odpadŧ jsou upotřebené vyzdívkové materiály z elektrolyzérŧ. (SPL) PAH emitované do vody mají být uváděny jako 6 sloučenin Borneffova seznamu a PAH emitované do ovzduší jako BaP (tm 29, PARCOM 1997, tm 128, Nordheim 1997). 275 Výroba anod je spolu s výrobou grafitu popsána v kapitole 12. tohoto dokumentu. Uţití anodových zbytkŧ (nedopalkŧ) z výroby hliníku se jako část vstupní suroviny podílí na vstupu fluoridŧ. Obr. 4.4 Vstupy a výstupy z výroby primárního hliníku VSTUP Bauxit Hydroxid NOx POTENCIÁLNÍ VÝSTUP Výroba oxidu hlinitého sodný Vápno Energie Procesní Elektrolýza Elektrická energie SO2, CO2, Pŧdní emise Vyluhování – červený kal Oxid hlinitý Oxid hlinitý (fluoridy, Fluorid hlinitý SO2, směsi kovu, Anody nebo pasta Emise v ovzduší Kalcin.-prach, emise ovzduší PFC, prach, CO PAH) Hliník Větrání pecního prostoru (fluoridy, PFC, SO2, prach, PAH/NOx) kovy, Vodní emise Skrubry/fluoridy, SO2, kovy, PAH, Pevné látky Odplyňování Udrţování Pŧdní emise – SPL Pěna – strusky Spaliny, prach chlorid Pŧdní emise, vyzdívky, filtry 4.2.1.1 Energie a další vstupy Vstupy materiálu a energie do procesu jsou významné. K výrobě jedné tuny oxidu hlinitého je zapotřebí přibliţně dvou tun bauxitu, z čehoţ se vyprodukuje 0,53 tuny hliníku. Uhlíkové anody se spotřebují, přibliţně 0,4 aţ 0,45 tuny uhlíku se spotřebuje na tunu vyrobeného hliníku. Náklady na energii jsou tudíţ vysoké a mohou obnášet zhruba 30 % výrobních nákladŧ. Výroba oxidu hlinitého vyţaduje energii pro louţení a kalcinaci. Potřeba energie je ovlivněna zejména pŧvodem a chemickým sloţením bauxitu, typem pouţitých vyluhovačŧ (autoklávŧ) a kalcinačních pecí. Rozsah energie pouţité 276 v evropských závodech je 8,0 aţ 13,5 GJ na tunu se střední hodnotou 11,0 GJ na tunu ( tm 90, Al Expert Group 1998). Mnoţství NaOH a CaO jsou téţ spojena se sloţením bauxitu. Tab. 4.1 Rozsahy vstupŧ pro výrobu oxidu hlinitého Parametr Bauxit – kg/t NaOH (50 %) – kg/t CaO – kg/t Voda – m3/t Energie - GJ/t Typické vstupy kg/t oxidu hlinitého 1970 – 2250 33 – 160 35 – 110 1000 – 6000 8,0 – 13,5 Sníţení spotřeby energie je ovlivněno hlavně uţitím trubkových autoklávŧ, schopných pracovat za vyšších teplot při pouţití roztavené soli jako média přenosu tepla. Takové závody mají spotřebu energie niţší neţ 10,0 GJ na tunu. Elektrolýza má vysokou potřebu energie v rozsahu od 53,0 GJ na tunu pro nejlépe provozované CWPB - elektrolyzéry (včetně výroby anod) a do 61,0 GJ na tunu pro některé tradiční elektrolyzéry Soderbergova typu. Tab. 4.2 Rozsahy vstupŧ pro elektrolýzu PARAMETR PREBAKE SØDERBERG 1900 – 1940 400 – 440 1900 – 1940 oxid hlinitý – kg/t Al anody netto – kg/t Al 500 – 580 anodová pasta – kg/t Al 15 – 25 15 – 25 Al F3 – kg/t Al 5 – 8 5–8 Ţivotnost katody – roky Energie pro elektrolýzu 12,9 – 15,5 14,5 – 17,0 KWh/kg Al 1,0 – 3,0 tyčové lité ţelezo kg/t Al dusací a obalovací pasta – 0 – 25 kg/t Al el. enegrie celkem kWh/t 14 – 16,4 15,0 – 16,0 Al (*) Poznámka: (*) včetně ztrát usměrňovačŧ, kontroly ovzduší a pomocné spotřeby. Energetické údaje se zakládají na zvyklostech pouţívaných v prŧmyslu. Pro výrobu anod se počítá spotřeba 5500 MJ/t Výroba hliníku z recyklovaného kovu má aţ o 5 % niţší spotřebu energie, neţli primární výroba (tm 29, PARCOM 1997). 277 Tab. 4.3 Údaje spotřeby odlévárny PARAMETR ROZSAH 10 - 25 0 – 1,5 0 – 6,0 0 – 3,0 200 – 12000 500 – 1200 800 – 1900 (*) produkované stěry – kg/t Al tavidla – kg/t Al plyny – kg/t Al třísky, piliny – kg/t Al voda – kg/t Al homogenizace / energie – MJ/t Al odlévárna / energie – MJ/t Al Poznámka: (*) nezahrnuje přetavování studeného kovu 4.2.1.2 Emise do ovzduší Existuje pět výrazných zdrojŧ v procesu: Plyny z kalcinace a ohřevu při výrobě oxidu hlinitého Provozní plyny z vypalování anod Provozní plyny z elektrolyzérŧ Větrání pecního prostoru Odplyňování a lití Potenciální úlety při elektrolýze: Fluoridy Perfluoruhlovodíky (PFC) Dehty a polyaromatické uhlovodíky (PAH) Oxid siřičitý (SO2) a jiné sloučeniny síry Prach Směsi kovu Oxidy dusíku (NOx) Oxid uhelnatý (CO) Oxid uhličitý (CO2) Emise vystupující z elektrolytických pecí a ventilací pecního prostoru, jsou ve vzájemném poměru účinnosti, za které jsou spaliny z elektrolyzérŧ (pecí) zachyceny (tm 29 PARCOM 1997, tm 100, NL Al 1998). 4.2.1.2.1 Zachytávání plynŧ a) Elektrolyzéry s předem vypalovanými anodami Elektrolyzéry typu CWPB jsou zcela uzavřeny a mají odtahový systém. Typická hodnota pecí SWPB co do účinnosti zachycení spalin uvnitř procesního ovzduší je 95 aţ 99 % v závislosti na konstrukci odsávacího systému, účinnosti pecních krytŧ, uspořádání odsávacího systému a filtrŧ. 278 Účinnost zachytávání závisí na dobrém výkonu odsávání, dobře konstruovaných krytech a dobře provozované praxi tak, aby bylo současně otevřeno zároveň minimum krytŧ. Otevřené kryty, nebo kryty, které dobře netěsní, dovolují vnikání vzduchu do odsávacího systému a tím sniţují účinnost odsávání zbývajících elektrolyzérŧ. Elektrolyzéry typu SWPB jsou zpravidla částečně uzavřeny a dosahují účinnosti zachycení kolem 85 aţ 95%. Je to vlivem nedostatečného uspořádání zakrytí pece a spoléhání na ztuhlou kŧru oxidu hlinitého ţe udrţí plyny. Některé pece SWPB jsou zcela zakryté,ale tyto musí být častěji otevírány pro dávkování oxidu hlinitého, výměnu anody a údrţbu. b) Elektrolyzéry typu Soderberg U konvenčních Soderbergových elektrolyzérŧ typu VSS je situace obdobná SWPB. Lamače kŧry a dávkovače oxidu hlinitého jsou instalovány na vozidlech a pece jsou zakryty jen z části. U tohoto systému je nízký stupeň automatizace a následně i problémy s řízením přesného dávkování oxidu hlinitého do lázně. Během lámání kŧry a dávkování oxidu hlinitého vzrŧstají emise komponentŧ, znečišťujících vzduch v atmosféře prostoru. Ocelové přívodní vodiče (trny), které fixují anody a vedou elektrický proud, musí být vytahovány v pravidelných intervalech a posouvány do vyšších poloh. Během této operace je emitována vyšší hladina PAH. Sběrný plynový plášt, obklopující anodu je spojen s jednoduchým plynovým hořákem, napojeným na sběrné plynové odsávací potrubí. Tento hořák má za cíl spalovat CO a uhlovodíky, které se emitují z procesu (tm 6, HMIP 1993). Některá vylepšení byla provedena u konvenčního systému Soderbergových elektrolyzérŧ. Předmětem bylo sníţit anodové efekty a emise z pecí na úroveň, srovnatelnou s celkovými emisemi z elektrolyzérŧ s předem vypalovanými anodami (PVA), a to včetně vypalování anod. Hlavní charakteristiky: Automatické bodové dávkování oxidu hlinitého a řízení elektrolýzy Uplné zakrytí kŧry lázně pláštěm Pouţití „suché anodové hmoty“ (pasty) s niţším obsahem smoly Zlepšený hořák pro spalování PAH a dalších uhlovodíkŧ v odsávaných pecních plynech Kompletní zakrytí vrchu anody, spojené se samostatným odtahem plynŧ a suchý skrubr s oxidem hlinitým, nebo vrchní zakrytí anody v kombinaci s dávkováním anodové hmoty přes trny a zvětšením výšky anody v závislosti na účinnosti. Tato zlepšení vyúsťují do výrazného nárŧstu mnoţství zachytávaných plynŧ (tm 29, PARCOM 1997). Rozsah účinnosti zachytávání, se kterým se setkáváme v typických závodech VSS Soderberg, činí 65 aţ 95 % , v závislosti na stupni modifikace (tm 77, Al Expert Group 1998). Elektrolýzy s pecemi typu HSS Soderberg mají podobné parametry, pece SWPB. Nekontrolované emise z prostoru pecí typu SWPB a Soderberg jsou proto závaţné, ţe tyto procesy často mají mokrý sprchový systém (jako sprchové věţe na mořskou vodu) pro odstraňování fluoridŧ a PAH z plynŧ pecní ventilace. Pece CWPB jsou podstatně účinnější co do procesu zachycování plynŧ, ale opírají se o dobrou konstrukci, údrţbu a provozní postupy. Následující tabulka uvádí koncentraci několika komponentŧ v pecních plynech: 279 Tab. 4.4 Koncentrace neupravených pecních plynů při výrobě primárního hliníku (tm 29, OSPARCOM 1997) Typ elektrolyzéru VSS Soderberg Zakryté PVA Fluorid celkem mg/Nm3 700 – 1700 75 – 500 Prach mg/Nm3 500 – 1800 150 – 500 Oxid siřičitý mg/Nm3 500 – 2000 50 – 400 4.2.1.2.2 Fluoridy Ve vzduchu obsaţené plynné a tuhé fluoridy jsou emitovány z pecí během elektrolýzy. Hlavním znečišťovatelem (50 aţ 80 %) je plynný fluorovodík (HF), zatímco zbytek tvoří pevné fluoridy (hlavně fluorid hlinitý a kryolit). HF se tvoří reakcí fluoridu hlinitého a kryolitu s vodíkem, zavedeném do pece jako vázaná voda v oxidu hlinitém, jako zbytkový vodík v anodách a jako vlhkost ve vzduchu. Protoţe moderní pece jsou často provozovány s vysokým stechiometrickým přebytkem AlF3 (12 aţ 13 %), zvýšila se během let regenerace fluoridu a zachytávání odplynŧ se stalo dŧleţitějším (tm 100, NL Al 1998). Celková emise fluoridu z elektrolyzéru se pohybuje mezi 20 a 40 kg F na tunu hliníku. Při účinnosti odlučování 99,5 aţ 99,9 % v suchých sprchovacích skrubrech, mŧţe být komínová emise 0,02 aţ 0,2 kg celkového F na tunu hliníku. Jako sprchové médium se pouţívá oxid hlinitý. Oxid hlinitý je normálně zachytáván v pytlovém filtru, nebo EP a potom je přímo pouţit v elektrolyzérech. Fluoridy shromáţděné v oxidu hlinitém tvoří fluorid hlinitý a fluorid sodný (po reakci s oxidem sodným přítomným v oxidu hlinitém) a přispívá obsahu kryolitu v pecní lázni. Některá zařízení provozující sprchy oxidu hlinitého produkují přebytek kryolitu z reakce fluoridŧ se sodíkem – obsaţeným v oxidu hlinitém – a toto je uváděno jako „přebytková lázeň“. Nezachycené emise jsou vypouštěny do atmosféry pecního prostoru a emitovány ventilačním systémem. To mŧţe představovat 0,4 aţ 0,8 kg na tunu hliníku jak je kalkulováno ze strany PARCOM, dávajíc celkovou emisi fluoridu v rozsahu 0,4 aţ 1,0 kg na tunu hliníku (tm 29, PARCOM 1997). Většina závodŧ pracujících se Soderbergovými elektrolyzéry ve Skandinávii pouţívá mokré sprchování (za pouţití mořské vody, nebo hydroxidu sodného), navíc k suchému sprchování pro odstranění oxidu siřičitého (SO2) z odsávaných ventilačních plynŧ (tm 29, PARCOM 1997, tm 100, NL Al 1998). Některá zařízení taktéţ pouţívají mořskou vodu (ve sprchovačích) k čištění ventilačního vzduchu od fluoridŧ, oxidu siřičitého a prachu. prostoru. Při odplyňování a rafinaci jsou téţ emitovány fluoridy a chloridy. Mnoţství a komponenty emise závisí na činidlech , pouţitých pro odplynění a rafinaci. 4.2.1.2.3. P F Cs PFC jako tetrafluormetan (CF4) a hexafluoretan (C2F6) se tvoří během anodových efektŧ. Jsou emitovány v poměru CF4 : C2F6 přibliţně 10:1. Nelze je odstranit z plynového toku za stávající technologie, jakmile se jednou vytvořily (tm 29, PARCOM 1997). 280 Anodový efekt nastává, klesne-li obsah oxidu hlinitého v elektrolytu pod 1 aţ 2% a na anodě se vytvoří plynový film. Tím se zastaví výroba kovu a zvýší napětí na peci ze 4 aţ 5 na 8 aţ 50 V. Faktory ovlivňující tvorbu PFC jsou frekvence a trvání „anodového efektu“ a hodnota provozního proudu na peci. Řízení napětí na peci a dávkování oxidu hlinitého jsou hlavními faktory řízení anodových efektŧ (tm 6, HMIP 1993). Emise PFC moderních zařízení lze minimalizovat pouţitím polokontinuálního bodového dávkování oxidu hlinitého a zlepšeným řízením procesu. Zařízení CWPB lze provozovat s frekvencí anodového efektu 0,1-0,5 na pec/den, vyúsťující v emisi o rozsahu od 0,02 do 0,1 kg PFC na tunu Al (tm 77, Al Expert Group 1998, tm 100, NL Al 1998). Mnohá starší zařízení pouţívají anodový efekt jako kontrolu obsahu oxidu hlinitého v lázni a v tom případě emise PFC mohou být mnohem vyšší. Pouţití moderního řídícího systému a automatického bodového dávkování oxidu hlinitého u pecí PVA a Soderberg minimalizuje mnoţství a trvání anodových efektŧ (tm 29, PARCOM 1997, tm 77, Al Expert Group 1998). Automatizovaný „zhášecí“ systém anodového efektu lze rovněţ pouţít ve spojitosti s řídícím systémem, například pouţitím zdvihu anody, nebo stlačeného vzduchu. Emise PFC jsou klíčovou otázkou ţivotního prostředí v prŧmyslu hliníku, v současné době probíhá extenzívní výzkum na zlepšení soudobé neúplné znalosti problémŧ a jejich moţného řešení. 4.2.1.2.4 Dehty a PAH Emise dehtu a PAH během elektrolýzy v elektrolyzérech PVA jsou zanedbatelné vzhledem ke skutečnosti, ţe anody se vypalují ve zvláštní operaci. Jen velmi malé mnoţství dehtu a PAH mŧţe být emitováno z omezeného počtu pecí PVA, pouţívajících uhlíkovou pastu pro spojení anodového čepu a pro ochranu límcŧ. Měření při startu nových pecí a zařízení pouţívajících pastu na ochranu límcŧ ukazují zanedbatelné emise (tm 100, NL Al 1998). Podniky, které zahrnují závod na výrobu anod, mají zdroj dehtŧ a PAH z této části procesu. Výrobu anod pokrývá kapitola 12. tohoto dokumentu, ale emise z integrovaného procesu jsou závaţné pro tuto kapitolu. Jsou příklady, kde výrobní plyny z anodového závodu uţívají stejné sprchovače s oxidem hlinitým a textilní filtry, jako elektrolytický postup. Výsledky z těchto provozŧ nevykazují ţádný rozdíl ve výkonu odlučování v, jsou-li zahrnuty plyny, vznikající z výroby anod. Lze dodat, ţe skrubr s oxidem hlinitým je účinný při odstraňování PAH a dehtŧ z výroby anod, nebo ze Soderbergových elektrolyzérŧ. Spotřebovaný oxid hlinitý ze skrubrŧ je pouţit jako vsázka do pecí (nikoliv však jako pokrytí lázně). K odstranění dehtu se téţ pouţívá EP (viz kapitola 12). Skrubry pro čištění plynŧ téţ odstraní některé PAH, zvláště částice frakcí. U Soderbergových elektrolyzérŧ jsou dehet a PAH emitovány během elektrolýzy vlivem samovypalování anody. Emise vznikají vypařováním z karbonizace pasty. Vytahování trnŧ je operace zpŧsobující nejzávaţnější emise. Emise závisí na konstrukci anody, kvalitě pasty a provozní praxi. Všeobecně pouţití suchých skrubrŧ odstraňuje dehet a PAH efektivně z pecních plynŧ (tm 29, PARCOM 1997, tm 77, Al Expert Group). Pouţití suché anodové pasty a chladnější vrchní části anod pomáhá sniţovat emise PAH z anody. 281 4.2.1.2.5 Oxid siřičitý a sloučeniny síry Běţně pouţívané anody mají obsah síry v rozsahu od 1 nad 3,5%. Síra reaguje s kyslíkem a vyúsťuje v emisi oxidu siřičitého, nebo sirníku karbonylu COS. Vlivem rozdílŧ v obsahu síry v anodách mohou být emise oxidu siřičitého v rozsahu od 8 aţ nad 30 kg na tunu hliníku, zaloţené na spotřebě anody 0,4 t na tunu hliníku ( obsah síry v rozsahu od 1 do/nad 3,5%). U COS bylo hlášeno, ţe cca 10 % síry v anodě je vázáno v COS, nebo 2 kg/t hliníku u anod obsahujících 2,5 % S. Emise SO2 ventilací pecního prostoru jsou v rozsahu od 0,2 do 0,6 kg/t (koncentrace 0,1 aţ 3,0 mg/Nm3). Emise ve vzduchu odsávaném od pecí mají typickou koncentraci v rozsahu od 50 do 400 mg/Nm3 (tm 29, PARCOM 1997, tm 100, NL Al 1998). Tam kde je pecní plyn odlučován v mokrém skrubru, je rozsah koncentrace emisí v ovzduší typicky 5-40 mg/Nm3. Bylo hlášeno, ţe síra v anodách mŧţe mít uţitečný efekt v potlačení nepříznivých účinkŧ sody obsaţené v nedopalcích anod při jejich recyklaci (tm 77 Al Expert Group 1998). 4.2.1.2.6 Prach Oxid hlinitý a kryolit jsou hlavní prachy emitované během elektrolýzy. Oxid hlinitý pouţitý k odstranění fluoridŧ z odlučování plynŧ (tzv. sekundární oxid hlinitý) je také emitován, není-li systém sběru prachu účinný. Tento sekundární oxid hlinitý obsahuje některé HF absorbované na povrchu. Celková tvorba prachu se obměňuje a závisí na druhu aplikovaného postupu a druhu oxidu hlinitého, avšak je v rozsahu od 0,6 do 10 kg/Al. Typické koncentrace prachu při ventilaci pecního prostoru jsou 0,5 aţ 5 mg/Nm3, kdeţto koncentrace prachu v pecních plynech jsou v rozsahu od 150 do 500 mg/Nm3 po sníţení (tm 100, NL AL 1998). Lití je další zdroj prachu (a kovŧ) a spaliny z odlévárny jsou obvykle sbírány a čištěny v tkaninovém filtru. Byly vypracovány některé studie o přítomnosti dioxinŧ v dýmu z licího procesu , protoţe pouţití chlóru pro odplyňování a přítomnost uhlíku ze zplodin hoření, mohou vést k jejich tvorbě. Všechna měření z tavíren vykazují hladiny výrazně pod 1,0 g/rok. 4.2.1.2.7 Kovy O kovech je známo, ţe se vyskytují ve stopové koncentraci v oxidu hlinitém a mohou být proto emitovány během elektrolýzy. Telur je extrahován z oxidu hlinitého ve stejném zařízení a je proto potenciální kontaminant. Další, těkavé kovy jsou rovněţ přítomny a mohou být emitovány z pecního prostoru a z odlévárny. Omezené mnoţství údajŧ je k dispozici o pŧsobení na ţivotní prostředí, avšak stopové kovy nejsou povaţovány za významné pro vypouštění (tm 100, NL Al 1998). 4.2.1.2.8 Oxidy dusíku (nitrózní plyny) Oxidy dusíku (NOx) jsou produkovány během elektrolýzy z dŧvodu přítomnosti dusíku v anodě, který lze oxidovat na NOx. Obsah dusíku v anodách je obecně v rozsahu od 0,2 do 0,4 %. Je-li dusík plně přeměněn na NOx mŧţe být emise 0,5 aţ 2 kg NO2 na tunu hliníku (koncentrace 5-20 mg/Nm3 na komínu). Skutečné mnoţství vypouštěného NOx je stále předmětem diskuse. Kontrolní měření ve dvou norských závodech PVA vykázala hladinu 282 emise od 0,1 do 0,2 kg NO2 na tunu hliníku (tm 100, NL Al 1998). Spaliny z hořákŧ pouţitých v udrţovacích a tavících pecích v odlévárně obsahují oxidy dusíku. 4.2.1.2.9 Oxid uhelnatý Oxid uhelnatý (CO) je produkován během elektrolýzy zpětnou reakcí kovového hliníku rozpuštěného v elektrolytu s CO2 , produkovaného anodou (2 Al + 3 CO2 Al2O3 + 3 CO), coţ sniţuje účinnost pece. V moderní elektrolýze je tvorba CO před kaţdou reoxidací na CO2 v řádu od 100 do 150 kg/t hliníku. Produkce CO téţ vzrŧstá během anodového efektu (tm 6, HMIP Al 1993, tm 100, NL Al 1998). 4.2.1.2.10 Oxid uhličitý Oxid uhličitý (CO2 ) se tvoří během elektrolýzy reakcí uhlíkové anody s kyslíkem tvořeným elektrolýzou a sekundární reakcí se vzduchem. Výkonné elektrolyzéry PVA spotřebují cca 0,4 t uhlíkových anod na tunu hliníku, coţ odpovídá 1,4 aţ 1,7 t CO2 na tunu hliníku. Tato emise je mnohem niţší, neţli emise CO2 ze spalováním fosilních paliv, jsou-li pouţity pro výrobu elektrické energie poţadované pro elektrolýzu (tm 77, Al Expert Group 1998). Oxid uhličitý je téţ emitován z hořákŧ pouţitých v udrţovacích a tavících pecích. 4.2.1.2.11 Souhrn hlavních znečišťujících látek v ovzduší Souhrn hlavních znečišťovatelŧ vzduchu a zdrojŧ jejich emisí, jak bylo shora diskutováno a zaloţeno na literárních zjištěních, je uveden v následující tabulce: Tab. 4.5 Vyznačené poteciální emise z výroby primárního hliníku Složka Spaliny Větrání pecního z elektrolytických prostoru pecí + +++ Odplyňování a udržování Plynné fluoridy + (chloridy) a celkový F PFC +++ + Dehty a PAH +xx ++xx SO2 (bez sprchování)x 11x + a COS Oxid uhličitý ++ Prach + + + Poznámka: + mokré pračky (skrubry) jsou všeobecně ve Skandinávii pouţívány po suché vypírce k odstranění SO2 a jsou běţně pouţívány s uţitím mořské vody jako sprchovacího média xx dehty a PAH odpovídají Soderbergovým pecím, jakoţ i pecím s PVA, které mají integrovánu výrobu elektrod. Mohou být také významné pro malá mnoţství zařízení uţívajících pastu pro ochranné límce čepového spoje anody. +++ významnější …………….+ méně významné 283 Tab. 4.6. Celkové emise do ovzduší z elektrolýzy primárního hliníku Parametr Předem vypalované anody HF (kg/t Al) 0,15 – 2,0 Celkový fluorid (kg/t Al) 0,3 – 4,0 Prach (kg/t Al) 0,5 – 7,0 SO2 (kg/t Al) 10 – 30 SO2 (kg/t Al) při pouţití 1,0 – 3,5 mokré sprchy CF4 /C2F6 (kg/t Al) 0,02 – 1,0 CO2 (t/t Al) 1,4 – 1,6 BaP (g/t Al) Pozn.: x S pouţitím mokrých skrubrŧ ve větracím systému. VS (Soderberg) 0,2 x – 3,5 0,5x – 4,0 1,5x – 10,0 10 – 30 1,0 – 3,5 0,2 – 1,0 1,6 – 1,9 5 – 20 Dŧleţitost emisí nekontrolovaných větráním pecního prostoru se zakládá na zachycení 98 % zplodin z pecí. Běţné elektrolyzéry CWPB mohou dosáhnout této účinnosti, ale je-li dosaţeno niţší účinnosti – například v elektrolyzérech SWPB a Soderberg – vzroste dŧleţitost ventilace pecního prostoru (tm 77, Al Expert Group 1998, tm 100, NL Al 1998). Plyny emitované ventilačním vzduchem při elektrolýze primárního hliníku jsou spočítány (tm 29, PARCOM 1997). Výpočet se zakládal na koncentraci sloţek v pecních plynech a na účinnosti zachytávání krytu a odsávacího systému. Tento výpočet je dŧleţitý ve stanovení významu nezachycených emisí, ale vyvolává stejné závěry jako dŧleţitost účinnosti systému zachytávání dýmu a tento faktor je povaţován za nejzávaţnější pro tuto práci. Většina elektrolýz bude toto pravidelně monitorovat. Tab. 4.7 Odlévárna primárního hliníku – emise do ovzduší Parametr Prach Nox SO2 Emise (kg/t Al) 0,02 – 0,3 0,1 – 0,4 0–3 4.2.1.2.12 Sklenikové plyny Výroba primárního hliníku resultuje v emisi CO2 jako vázaného produktu elektrolytického procesu (z uhlíkových anod) a spalování paliva k výrobě oxidu hlinitého a výrobě elektrické energie tam, kde je zaloţena na fosilních palivech. Během anodového efektu jsou navíc produkovány polyfluorované uhlíky (PFC) jako CF4 a C2F6. Oba plyny jsou silné klimatické plyny se stoletým potenciálem globálního oteplování (6500 a 9200). Výpočty pro evropské hutě primárního hliníku ukazují, ţe celkové mnoţství emitovaných plynu PFC, počítaných jako ekvivalentní emise CO2 obnášelo v roce 1990 cca 15 mil. tun. Zlepšení v řízení elektrolytického procesu výrazně sníţilo počet anodových efektŧ a trvání kaţdého z nich. Tím byly emise PFC významně sníţeny za posledních 10 let a výpočty ukazují, ţe ekvivalentní emise CO2 pod 6 mil. tun/rok bude dosaţena. 284 Zlepšení účinnosti dalších částí procesu taktéţ přispělo ke sníţení přímých emisí CO2, sníţením celkové emise klimatických plynŧ . Specifické emise PFC od rŧzných technologií jsou v tabulce 4.5. Zlepšení a další sniţování se diskutují (stanovení BAT). Práce stále pokračuje v etapě prŧzkumu, co do vývoje inertního materiálu anody tak, aby oxid uhličitý nevznikal během elektrolýzy a je ohlašována jako naléhavá technika. Vyloučení uhlíkové anody by téţ mělo zabránit tvorbě PFC. 4.2.1.3 Emise do vody Výroba primárního hliníku je v podstatě suchý proces. Vypouštění odpadní vody je obvykle vymezeno chladící vodou, dešťovou vodou stékající z povrchŧ a střech a mořskou vodou ze skrubrŧ pro čištění plynŧ z pecního prostoru. Vypouštěná dešťová voda mŧţe být kontaminována nekrytým skladováním materiálŧ a uloţených pevných látek. Typickými hodnotami pro tuto kontaminaci jsou 0.03 kg/t hliníku u suspendovaných látek a 0,02 kg/t hliníku u rozpuštěného fluoridu. Kromě toho mŧţe být vypouštěno pováţlivé mnoţství odpadní vody, jsou-li pouţity mokré systémy pro čištění vzduchu (tm 100, NL Al 1998). Výroba anod mŧţe přispět produkci odpadní vody sestávající z chladící vody, pouţité k chlazení „zelených“ (nevypálených) anod, nebo spalin. Chlazení mŧţe být prováděno za pouţití nepřímého vodního systému, vyúsťujícího ve vypouštění chladící vody. Nepřímé vodní systémy mohou být téţ pouţity pro chlazení spalin, za účelem sníţení jejich objemu pro čištění běţnou technikou, tj. látkovými filtry, elektrostatickými odlučovači (tm 100, NL Al 1998). Výroba oxidu hlinitého z bauxitu je proces vylučující vypouštění vody provozováním uzavřeného systému. Voda, která je obsaţena v červeném kalu, nebo je pouţita k jeho transportu na místo likvidace, je vysoce alkalická a je čerpána zpět do závodu a znovu pouţita (tm 77, Al Expert Group 1998). Elektrolýza je suchý proces a odpadní voda není přímo produkována. Kontaminaci dešťové vody se zabraňuje správnou praxí popsanou v části 2.9. Tab. 4.8 Emise do vody z elektrolytické výroby primárního hliníku Parametr Fluorid (kg/t Al) Suspendované látky ( kg/t Al) PAH /Boneff 6/ (g/t Al) Předem vypálené (PVA) 0 – 3,0 0 – 6,0 0 – 0,01 Søderberg 0 – 5,0 0 – 6,0 8 – 15 4.2.1.4 Zbytky a odpady z procesu Výroba kovŧ je spojena se vznikem některých vedlejších produktŧ, zbytkŧ a odpadŧ, které jsou téţ zaneseny v katalogu European Waste Catalogue (Council Decision 94) (3/EEC). Nejdŧleţitější specifické zŧstatky z procesu jsou uvedeny níţe. 285 4.2.1.4.1 Červený kal Červený kal, produkovaný během vyluhování oxidu hlinitého z bauxitu je významný odpad a na jeho likvidaci jsou kladeny velké poţadavky. Kal je všeobecně alkalický z extrakčního procesu a obsahuje 3-12 kg NaOH na tunu produkovaného oxidu hlinitého, coţ vyţaduje pečlivou manipulaci. Běţnou praxí je ukládat červený kal do specielně konstruovaných, isolovaných odkališť v místě výroby, nebo blízko něho. Nadbytečná voda z odkališť se běţně vrací do výrobního procesu. Sŧl obsahující vanad mŧţe téţ být produkována během odstraňování nečistot z roztoku během louhování. Tato sŧl je hlavním zdrojem jiných kovŧ, jako je vanad a telur. 4.2.1.4.2 Odpadní vyzdívky z elektrolyzérŧ Při ţivotnosti katody 5-8 let, coţ je běţné u moderních závodŧ, vzniká odpadní vyzdívka (SPL), v mnoţství 20-30 kg/t vyrobeného hliníku. Předpokládá se, ţe se SPL normálně sestává ze dvou odlišných částí: uhlíkové a ze ţáruvzdorného materiálu. Uhlíková část je katoda elektrolyzéru a zbytek jsou rŧzné druhy izolačního materiálu. Tyto dvě frakce jsou často separovány při demontáţi katody. Upotřebená katoda téţ obsahuje některé zbytky lázně, ocelové sběrnice pro vedení elektrického proudu k uhlíkové katodě a často vločky kovového hliníku z pronikání kovu do katody. Tyto části jsou buď přímo znovu pouţity v závodě, nebo v případě ocelových sběrnic jsou odeslány ven ze závodu k recyklaci. Uhlíková část je relativně homogenní, zatímco ţáruvzdorná část mŧţe být sloţena z více rŧzných druhŧ ţáruvzdorných materiálŧ, nebo jiných druhŧ izolace. Následující tabulka uvádí typickou analýzu SPL (tm 134, EAA 1998). Tab. 4.9 Sloţení odpadní vyzdívky elektrolyzérŧ Sloučenina Al2O3 C Na F CaO SiO2 Kovový hliník CN (kyanidy) CN, volný Ostatní Uhlíková vyzdívka Izolace Rozsah hmotnosti v % 0 – 10 10 – 50 40 – 75 0 – 20 8 – 17 6 – 14 10 – 20 4 – 10 1–6 1–8 0–6 10 – 50 0–5 0 0,01 – 0,5 0 – 0,1 0 – 0,2 0 – 0,05 Problémové sloţky spojené s tímto materiálem jsou rozpuštěný fluorid a rozpuštěný kyanid. Kromě toho kaţdé zvlhnutí tohoto materiálu vyprodukuje alkalické vyluhovadlo a uvolní malá mnoţství NH3 a PH3. PAH se nepovaţuje za problém, jelikoţ uhlíková výstelka jiţ byla karbonizována při teplotě nad 1250 oC a dusací pasta byla zahřáta nad 900 oC v elektrolytické peci. Problémové sloţky o nichţ je zmínka, jsou hlavně spojeny 286 s uhlíkovou a ţáruvzdornou částí SPL v bezprostředním styku. Jak patrno z tabulek, je obsah těchto sloţek niţší v ţáruvzdorné části. Odpadní vyzdívka mŧţe být znovu pouţita, upravena, nebo likvidována (tm 134, EAA 1998). Znovuvyuţití: v pyrometalurgických pecích při výrobě kryolitu v cementárenském prŧmyslu jako palivo Procesy zpracování: Reynoldsŧv (v rotační peci) Elkem – pyro-hydrolýza (téţ produkuje kryolit) Comalco Comtor Vortec/Ormet Alcoa/Ausmelt Likvidační praxe: ukládka na mořském pobřeţí ukládka do země jako nebezpečný odpad 4.2.1.4.3 Ostatní materiály Struska z udrţovacího a zpracovatelského procesu představuje 15 aţ 20 kg na tunu vyrobeného hliníku. Tento materiál obsahuje 30 aţ 80 % hliníku a chlazení pod interním plynem zabraňuje oxidaci. Struska je pouţita jako surovina v prŧmyslu sekundárního hliníku. Odpadní filtry ze zpracování kovu jsou obvykle likvidovány. Pevné odpady produkované zařízením pro čištění plynu (prach a kaly) lze znovu pouţít (tm 77 a 90, Al Expert Group 1998). Nedopalky anod z některých zařízení jsou téţ likvidovány, nesplňují-li normy jakosti. Vyzdívky pecí z licího procesu a z vypalování anod lze regenerovat, nebo likvidovat. Dobrá praxe managementu odpadu a pouţití regeneračních metod umoţňují redukovat odpad určený k ukládce do země (viz příklady). Tab. 4.10 Optimální snižování odpadů z výroby elektrolytického hliníku Zdroj Stěry Al Filtrový prach SPL Cihly Ocel Uhlíkový prach (anod. závod) Volba / využití ke zpracování Regenerace Znovuvyuţití v procesu Karburant, tavidlo, vyzdívka Znovuvyuţití (z anod. pecí) Regenerace Recyklace 287 Tab. 4.11 Specifická množství odpadu v výroby primárního hliníku Zdroj Stěry Al) SPL (vyzdívky) Jiný nebezpečný odpad Nerizikový odpad Množství na tunu Al (kg) 15 – 25 20 – 30 7 – 15 12 – 14 Ocel z anodového závodu normálně znovu přetavena v indukční peci a znovu uţita v procesu. Tavba oceli kontaminované fluorem je dalším potenciálním zdrojem těchto emisí a je tedy poţadován vhodný sběr a sníţení výskytu. 4.2.2 Sekundární hliník Existují potenciální emise ovzduší prachem, kovovými sloučeninami, chloridy, HCl a produkty nedostatečného spalování jako dioxiny a jiné organické sloučeniny z tavících a zpracujících pecí. Tvorba dioxinŧ ve spalovací zóně a v chladící části plynového odtahu (syntéza „de-novo“) je moţná. Emise mohou unikat z procesu buď jako komínové , nebo jako emise prchavé, v závislosti na stáří zařízení a pouţité technologii. Komínové emise jsou normálně nepřetrţitě monitorovány, nebo periodicky a hlášeny štábem závodu,nebo externími konzultanty kompetentním osobám. Obr.4.5 Vstup a výstup z výroby sekundárního hliníku Kouř NB a prach se mŧţe spojit s organickými sloučeninami jako VOC a dioxiny. Čpavek a jiné plyny mohou emitovat z nevyhovujícího skladování, zpracování a transportu stěrŧ (tm 33, Mantle 1988). Prach také vzniká při manipulaci a zpracování stěrŧ. Existují potenciální úniky nerozpustných solí, kovŧ a olejŧ do vody z nevhodného produktu a skladu materálu. Druh a jakost odpadu (šrotu) má hlavní vliv na význam únikŧ. O tom je pojednáno detailně v části o technice brané v úvahu, jsou to potenciální zdroje emisí z předúpravy, tavení, odplynování a udrţování. O předúpravě je pojednáno v části 2.5, prŧmysl sekundárního hliníku pouţívá zejména sušení pilin, třísek a tepelné odstraňování povlakŧ v předúpravě odpadu a mletí i jiné mechanické postupy a koncentrační metody pro stěry a solnou strusku. Solné strusky vznikají, kdyţ se pouţije směsí chloridu sodného a draselného k pokrytí roztaveného kovu za účelem zábrany oxidace, rŧstu výtěţku a nárŧstu tepelné účinnosti. Tyto strusky jsou obecně produkovány v rotačních pecích a mohou mít environmentální dopad jsou-li uloţeny v zemi. Mnoţství vyprodukované solné strusky značně kolísá a je závislé na druhu materiálu, peci a stupni kontaminace hliníku atd. Existují, resp. jsou k dispozici moţnosti volby tavení bez soli za pouţití mnoha druhŧ surovin, nebo recyklace solné strusky. 288 4.2.2.1 Emise do ovzduší Potenciální emise do ovzduší jsou: prach a kouř směsi kovŧ organické materiály (VOC a dioxiny) a CO oxidy dusíku (Nox ) oxid siřičitý chloridy, HCl a HF Proporce emisí těchto substancí je podmíněna palivem a kontaminací vsazovaného materiálu. Některý prach je produkován jemným prachovým odpadem a solným dýmem (tm 77 a 90, Al Expert Group 1998). Tab. 4.12 Závažné potenciální emise do ovzduší Složka Předúprava HCl, HF a chloridy + Kovy a sloučeniny ++ Oxidy a dusík + SO2 + s vhodným palivem Organické sloučeniny +++ (VOC, dioxiny) Prach +++ Poznámka : +++ … významnější + ….… méně významné Tavení ++ ++ ++ + s vhodným palivem +++ Čištění a odplyňování +++ ++ + plyny spalin + plyny spalin +++ ++ Kromě toho jsou potenciální emise prachu a fosfinu ze zpracování solné strusky, které lze povaţovat za efekt nepřímého média. 4.2.2.1.1 Zachycování plynŧ Kapitola 2.7 pokrývá pouţívanou techniku. Extrakce kouře je dŧleţitý prvek ve výrobě sekundárního hliníku, jelikoţ prach a kouř mŧţe být tvořen z kontaminantŧ ve vsázce, jakoţ i ze spalování a tavení (tm 33, Mantle 1988). Přítomnost některých moţných emisí na určitýc místech pece je téţ významná a sběr emisí z takových míst je třeba stanovit. Kromě toho lze nasadit rŧzné systémy sniţující únik emisí během vsázkovací operace. Například lze pouţít zaváţecí vozíky, které utěsní spoj se sázecími dvířky s cílem zabránit úniku emisí během vsazování do pece. Další dŧleţitý faktor je spalování organických povlakŧ v pecích na předúpravu, nebo v tavících pecích, extrakční systémy a odlučování je třeba konstruovat tak, aby zajistily likvidaci těchto emisí. Prchavé emise mohou být významné, nejsou-li systémy sběru kouře dobře konstruovány. 289 4.2.2.1.2 Prach a kovy Tyto jsou sdruţeny a produkovány ze spalin, nebo z odpadu, či pouţitých tavidel. Některé kovy přítomné v kontaminantech, jsou během tavby unášeny v kouři a tvoří prach. Produkce kouře vlivem přítomnosti organického uhlíku a přítomnost chloridu mŧţe vést k tvorbě dioxinŧ, které se také spojí s částicemi. Po spálení se pro zničení organických materiálŧ uniklých spalovací zónou pouţívá injektáţ pomocných materiálŧ, jako vápno, bikarbonát sodný a uhlík. Většina zařízení pak pouţívá vysoce účinné pytlové filtry, nebo keramické filtry k odstranění prachu a emise mohou tak být v rozsahu od 0,6 do 20 mg/Nm3. Lapač jisker, nebo chladící komora se často předsazují k zajištění ochrany filtru. Lze praktikovat regeneraci energie, nejvíce jsou pouţívány rekuperační hořáky. Tab. 4.13 Typické složení filtrového prachu ze sekundárního hliníku Obsah Typická hodnota (%) Rozsah (%) CaO 25 0 – 50 Al2O3 15 6 – 25 NaCl, Kcl 35 20 – 50 Uhlík 6 1–6 Těţké kovy + 0,01 – 10 Al, kov 3 2–7 PCDD/F 5 ug/kg 3 – 10 ug/kg Poznámka : + Zn, Pb, Cu, Mn, V, Cr, Ni, Sn, (ve stopách Co, As, Te, Be, Sb) Přestoţe proces zpracování solné strusky nemusí být začleněný do povolení výroby hliníku, je potenciálně významnou emisí prachu při drcení mimo stanoviště a je otázkou, která má být brána místně v patrnosti. 4.2.2.1.3 Organické materiály (VOC, dioxiny) a CO Nedostatečné spalování paliva, nebo organických látek obsaţených ve vsazovaném materiálu mŧţe vyústit v emisi organických látek. Pro optimální spalování se pouţívá řízení účinnosti hořáku a pece. Špičkový spalovací výkon ze zahrnutých organických materiálŧ je třeba brát v úvahu, jsou-li tyto vsazeny do pece. Je hlášeno, ţe předběţné čištění odpadu odstraňuje mnoho organického materiálu a zlepšuje tavicí výkon (tm 122, ETSU 1998). Pouţití směsí chlóru pro odplyňování a odstranění hořčíku, a pouţití chloridŧ (solné tavidlo) dává zdroj chlóru pro potenciální tvorbu dioxinŧ. K likvidaci organického materiálu produkovaného v peci, nebo během stádia předúpravy se pouţívají přídavné hořáky. Lze přidat uhlík a pouţít účinnou filtraci prachu k odstranění organického materiálu a dioxinŧ sdruţených s částicemimateriálu. 4.2.2.1.4 Oxid siřičitý a oxidy dusíku Obě tyto sloučeniny jsou produkovány jako výsledek pouţitých spalovacích systémŧ pouţitých v pecích. Emise nejsou významné. Pro minimalizaci emisí lze pouţít hořáky o nízkém NOx a paliva s nízkým obsahem síry. Pouţití kyslíkových palivových hořákŧ mŧţe 290 redukovat tvorbu tepelného NOx , ale je zde moţnost, ţe obohacení kyslíkem mŧţe mít opačný efekt vlivem vyšších provozních teplot. Vyšší koncentrace jsou však spojeny s niţšími objemy plynu a celkovým mnoţstvím. Hlášené emise jsou v rozsahu 10 aţ 900g NOx na tunu kovu v závislosti na peci (tm 116, ALFED 1998). 4.2.2.1.5 HF, HCl a chloridy Chlór mŧţe být pouţit k úpravě roztaveného hliníku před odlitím za účelem odstranění vodíku a hořčíku. Pouţití rotačních pecí stačí k odstranění hořčíku bez dalšího pouţití chlóru. Je-li pouţito nadměrně chlóru, mŧţe být emitován jako chlorid hlinitý a ten mŧţe hydrolyzovat ve styku se vzduchem s produkcí HCl. Některé závody pouţívají mokré skrubry a jiné pouţívají suché, nebo polosuché sprchování k odstranění těchto sloučenin. Jejich tvorbu lze minimalizovat správnou kontrolou a pouţitím směsí chlóru a inertních plynŧ. Pouţití solných tavidel v tavící peci mŧţe téţ vyústit v emise velmi jemného kouře obsahujícího chloridy kovŧ. Pouţití fluoridŧ pro odstranění hořčíku, nebo jako tavidla mŧţe přivodit uvolnění HF a fluoridŧ v malých mnoţstvích. 4.2.2.1.6 Souhrn emisí do ovzduší Tab. 4.14 Sušení třísek Emise Částice (mg/Nm3) HF (mg/Nm3) Chloridy (mg/Nm3) HCl (mg/Nm3) SO2 (mg/Nm3) NO2 (mg/Nm3) Dioxiny (ng/Nm3) VOC (mg/Nm3) Spotřeba energie kJ/t (třísky, piliny) Rozsah 5 – 50 5 5 3 – 40 15 – 530 40 – 420 0,1 – 1 1 – 57 3500 – 5200 Tab. 4.15 Tavba v indukční peci Emise Částice (mg/Nm3) HF (mg/Nm3) Chloridy (mg/Nm3) HCl (mg/Nm3) Dioxiny (ng/Nm3) Rozsah 1 – 35 0,1 – 5 1–5 0,1 – 40 0,1 – 1 291 Tab. 4.16 Tavba v rotační peci Emise Částice (mg/Nm3) HF (mg/Nm3) Chloridy (mg/Nm3) HCl (mg/Nm3) SO2 (mg/Nm3) NO2 (mg/Nm3) Dioxiny (ng/Nm3) VOC (mg/Nm3) Spotřeba energie MJ/t Al Rozsah 1 – 30 0,1 – 5 1–5 0,1 – 40 5 – 520 50 – 450 0,1 – 1 5 – 90 4 000 – 12 000 Tab. 4.17 Tavba v plamenné peci s boční nístějí Emise Částice (mg/Nm3) HF (mg/Nm3) Chloridy (mg/Nm3) HCl (mg/Nm3) SO2 (mg/Nm3) NO2 (mg/Nm3) Dioxiny (ng/Nm3) VOC (mg/Nm3) Spotřeba energie MJ/t Al Rozsah 0,1 – 35 0,1 – 5 1–5 0,5 – 40 0,5 – 515 15 – 450 0,1 – 1 2 – 55 3 300 – 8 000 Tab. 4.18 Tavba v peci se šikmou nístějí Emise Částice (mg/Nm3) HF (mg/Nm3) Chloridy (mg/Nm3) HCl (mg/Nm3) SO2 (mg/Nm3) NO2 (mg/Nm3) Dioxiny (ng/Nm3) VOC (mg/Nm3) Spotřeba energie MJ/t Al Rozsah 5 – 50 5 1–5 30 – 40 10 – 530 20 – 420 0,1 – 1 5 – 57 2 300 – 3 800 4.2.2.2 Emise do vody Výroba hliníku ze sekundárních surovin je v podstatě suchý proces. Vypouštění odpadní vody je obvykle omezeno na chladící vodu, která je často vracena do oběhu a dále dešťovou vodou, stékající z povrchŧ a střech. Stékající voda mŧţe být kontaminována nekrytým skladováním surovin, jako zaolejovaný odpad a uloţenými pevnými látkami. Typické hodnoty těchto kontaminací jsou 0,03 kg/t hliníku u suspendovaných látek. Kromě toho mŧţe 292 být vypouštěno závaţné mnoţství odpadní vody, jsou-li pouţity mokré systémy k čištění znečištěného vzduchu. 4..2.2.3 Výrobní zbytky a odpady Stěry z udrţování a upravování kovu představují 15 aţ 20 kg/t vyrobeného hliníku. Tento materiál obsahuje významné mnoţství hliníku a předběţná úprava stěrŧ, například lisováním, nebo chlazením pod vrstvou inertního plynu sniţuje oxidaci. Během skladování mohou stěry reagovat se vzdušnou vlhkostí s produkcí čpavku a dalších plynŧ. Stěry se pouţívají jako surovina v jiných částech prŧmyslu sekundárního hliníku a jsou někdy upravovány mletím a vzduchovým tříděním k odloučení hliníku od oxidu hliníku. Spotřebované filtry pro filtraci kovu se obvykle likvidují. V některých případech, kdy je pouţit bikarbonát sodný k čištění plynu, lze tuhé zbytky regenerovat solným tavidlem (tm 2, HMIP Al 1993, tm 33, Mantle 1988, tm 145, Winter 1998). Alternativně mŧţe být prach z filtrŧ tepelně upraven pro zničení dioxinŧ. Vyzdívka pecí a prach mohou být regenerovány při úpravě solné strusky, nebo likvidovány. Tab. 4.19 Typické odpady a zůstatky z výroby sekundárního hliníku Odpad ,zůstatek Původ Objem Úprava Solná struska Tavba v rotační bubnové peci Aţ do 500 kg/t hliníku Prach z filtru Čištění Do 35 kg /t Al výstupního plynu Regenerace rozpouštěním a krystalizací. Výroba znovu – vyuţitelných substancí,lze-liAl granule, smíšená sŧl, Al2O3 Likvidace s předúpravou, nebo do podzemí, nebo regenerace solnou struskou, nebo pouţití v ocelářství Vyzdívka pecí Tavící pec cca 2 kg/t Al 293 Potenciál pro regeneraci se stěry, jinak louţení a do podzemí Připomínky k úpravě Zábrana vniku do pŧdy Zákaz podzemní likvidace v některých zemích, tepelná úprava moţná / neutralizace pomocí NaHCO3 nebo Na2CO3 pouţití solné strusky Zákaz podzemní likvidace v některých zemích; oznámeno pouţití do form. směsí Struska Všechny pece Cca 25 kg/t Al, nepouţívající sŧl; 40 – 80 kg/t čištění pece, hliníku+ tavírny sléváren Tavení v rotační Zábrana vnikání peci, regenerace, do pŧdy pelety pro pouţití v rotační bubnové peci, stěry, prach z přepracování solné strusky Poznámka: + s pouţitím uzavřené nístějové pece ++ nekovové produkty (podíl oxidu odpovídá Al odpadu) Tab. 4.20 Úprava stěrů Emise Rozsah 3 Částice (mg/ Nm ) 10 – 40 Prach (kg/t) (+) 300 – 700 Spotřeba energie MJ/t 300 – 800 Poznámka : (+) mnoţství prachu závisí na obsahu kovu v pŧvodním stěru Speciální solné tavidlo je směsí NaCl, KCl a fluoridu vápenatého. Lze přidat více fluoridu do cca 5 %. Kdyţ je tavidlo vypuštěno z pece (v tomto stádiu nazývané solná struska), obsahuje velké mnoţství oxidu hlinitého, který oddělil tavidlo od surovin. Z celkové hmotnosti solné strusky je 8-10% kovový hliník. Hliník, chloridy sodné a draselné lze regenerovat pro další uţití separací a krystalizačními procesy. Některé závody mohou po vyprání oxidovou část prodat, nebo ji uloţit do země. Prchavé emise prachu z drcené solné strusky mohou být velmi závaţné. Tab. 4.21 Typické složení solné strusky Obsah Typická hodnota (%) Hliník, (kov) 8 Vodou rozpustné částice (+) 37 Vodou nerozpustné částice (++) 55 PCDD/F 5 ng/kg Poznámka : + vodou rozpustné soli ++ kovové oxidy, neregenerovaný kov a nerozpustné soli 294 Rozsah (%) 5 – 20 20 – 40 45 – 75 10 ng / kg Tab. 4.22 Typické sdružené vzdušné emise z recyklace solné strusky (s vyloučením kotlových spalin , je-li kotel instalován) Prchavé emise prachu z drcení solné strusky mohou být značné. Emise Částice (mg/Nm3) Čpavek (mg/m3) Fosfin (mg/m3) Sirovodík (ppm) Spotřeba energie MJ/t Al 4.3 Rozsah 15 – 40 30 – 40 0,1 – 0,5 50 – 100 300 – 800 TECHNOLOGIE ZVAŢOVANÉ PŘI STANOVENÍ BAT Tato část uvádí určitý počet technologií pro zamezení, nebo sníţení emisí a odpadŧ, jakoţ i technologií omezujících celkovou spotřebu energie. Všechny jsou komerčně k dispozici. Uvádí příklady s cílem předvést technologie představující vysoký environmentální výkon. Tyto technologie, uváděné jako příklady, závisejí na informacích poskytovaných prŧmyslem, evropskými členskými státy a na hodnocení evropským úřadem IPPC (European IPPC Bureau). Obecné technologie popsané ve 2. kapitole „Obecné postupy“ (common processes) se pouţívají ve velkém rozsahu, v procesech tohoto sektoru a ovlivňují zpŧsob, při kterém jsou hlavní a přidruţené procesy řízeny a provozovány. Technologie pouţívané v jiných sektorech jsou téţ pouţitelné, zejména ty které souvisejí s odstraňováním dehtŧ a PAH. Uvaţované technologie v závodech, dané základnou, jsou silně ovlivňovány surovinami, které jsou závodu k dispozici, místním postupem a především druhem a variabilitou sekundárních surovin. Například kovy, které suroviny obsahují, mohou být rozhodující ve volbě procesu. Shora uvedené aplikované postupy jsou pouţívány v širokém rozsahu sekundárních surovin rŧzných mnoţství s jsou reprezentativní ve vyuţití po celém světě. Primární postupy se vyvinuly v nedávné době a řízení provozních podmínek a technologie dávkování elektrolyzérŧ se zlepšilo, jelikoţ mají řídící a extrakční systémy. Technologie byly vyvinuty společnostmi tohoto sektoru, které se na tomto podílejí. 4.3.1 Skladování materiálŧ, manipulace a postupy předběţné úpravy Skladování surovin závisí na povaze shora popsaného materiálu. Skladování jemných prachŧ v uzavřených budovách, v silech, nebo v utěsněném balení se běţně pouţívá. Pouţívá se téţ skladování bezprašného, nerozpustného materiálu na otevřených skládkách a téţ mnoha jednotek individuálně v otevřeném prostoru. 4.3.1.1 Primární suroviny Primární suroviny jsou bauxit, hydroxid sodný, vápno, sloučeniny chlóru, oxid hlinitý, tavidla, anodové materiály, sekundární materiály a palivo. Další dŧleţité materiály jsou výrobky, struska, stěry a procesní zbytky. Dŧleţitá hlediska jsou prevence úniku prachu 295 a mokrého materiálu, zachytávání a úprava prachu a kapalin, kontrola vstupu a provozních parametrŧ manipulace a zaváţecích postupŧ. Specifické otázky této skupiny jsou: potenciálně prašná povaha bauxitu, oxidŧ hlinitého a tavenin znamená, ţe by mělo být pouţito uzavřené skladování, manipulace a zpracování. Jako uvaţované technologie by měly být uzavřené dopravníky, pneumatické přepravní systémy a skladová sila. prach vyvíjený některými mlecími a separačními operacemi znamená, ţe by mělo být pouţito sběrného a odlučovacího zařízení. Textilní, nebo keramické filtry dosahují lepší účinnosti odstranění prachu , neţli EP. Tab.4.23 Skladování primárních materiálů, metody manipulace a předběžné úpravy hliníku Materiál Uhlí nebo koks Ukládka Kryté plochy, sila Palivo, oleje, asfalt Nádrţe, sudy v pobřeţních prostorách Uzavřená, tvoříli prach Bauxit a oxid hlinitý Manipulace Předúprava Poznámka Uzavřené dopravníky, pneumatika Bezpečnostní Vyhřívané sklady Odsávání potrubí nebo a potrubí uniklých plynŧ ruční manipulace Uzavřeně se sběrem prachu, krytý dopravník Schválenou metodou Plynný chlor, neb směsi obsahující chlor Výrobky: desky, ingoty, plechy, předvalky Odpady (zbytky) procesu, strusky Schválené tlakové nádoby Odpady k likvidaci Krytá nebo Závisí na otevřená, nebo podmínkách izolovaná (sudy) dle materiálu Nekryté sklady í Krytá nebo otev- Závisí na řená, dle tvorby podmínkách prachu Udrţovat v suchu solnou strusku a stěry. Vhodný drenáţní systém Vhodný drenáţní systém Stěry a jiné kovové zbytky určené k regeneraci mimo závod mají být chlazeny přednostně v inertní atmosféře a skladovány v suchých podmínkách, nebo upraveny jinými vhodnými zpŧsoby v závislosti na materiálu, například redukcí velikosti (mnoţství, objemu). 4.3.1.2 Sekundární suroviny Existují rŧzné sekundární suroviny a jsou v rozsahu od jemných prachŧ do velkých kusŧ. Obsah kovu se rŧzní u kaţdého druhu materiálu a taktéţ je tomu co do obsahu jiných materiálŧ a kontaminantŧ. 296 Sekundární suroviny obsahující olej nebo vodou rozpustné prvky se skladují uzavřené. Strusky mohou hydrolyzovat a produkovat plynný čpavek. Technologie pouţité ke skladování, manipulaci a předběţné úpravě se tedy liší podle velikosti a obsahu té, které kontaminace. Tyto faktory se liší závod od závodu a diskutované technologie v části 2.4 se aplikují na základě specifika závodu a materiálu. Specifika vztahující se k této skupině jsou: k odstraňování oleje, povlakŧ, nebo k separaci hliníku od oxidŧ, se často pouţívá předběţná úprava. Uvaţovanou technologií bývá odstranění oleje a povlakŧ tepelnými prostředky, například v sušičce třísek. jiné fáze předběţné úpravy mohou téţ zahrnovat granulování, separaci média a magnetickou separaci k odstranění obsaţeného ţeleza – to jsou uvaţované technologie další uvaţovanou technologií je úprava stěrŧ drcením a mletím, pokud je pouţita za dobrého odlučování a sniţování objemu prachu, produkovaný jemný prach je moţno upravit pro regeneraci jiných kovŧ ukládka a manipulace s prachem zpŧsobem zabraňujícím emisi prachu je uvaţovanou technologií Tab. 4.24 Skladování sekundárních materiálů, metody manipulace a předběžné úpravy hliníku Materiál Ukládka Palivo, oleje Nádrţe, sudy na pobřeţí Uzavřená (silo), tvoří-li se prach Manipulace Bezp. potrubí nebo ruční Taveniny a sŧl Uzavřené dopravníky se sběrem prachu Jemný prach Uzavřená, Uzavřená se (struska) atd. tvoří-li se prach sběrem prachu Piliny, třísky Krytá, jsou-li Mechanický rozpustné, nebo nakladač emulgovaný olej Hrubý prach Otevřená nebo Mechanický zavřená nakladač Kusy (surovina, Otevřená Mechanický struska) nakladač Nedělené části, fólie Otevřená nebo Mechanický a plechy uzavřená nakladač Chlor, plyn, směsi Schválené Schválené obsahující chlor tlakové kotle metody Výrobky: desky, Otevřená ingoty, plechy, předvalky 297 Předběžná Poznámka úprava Vytápěná Odsávání ukládka a potrubí uniklých plynŧ Mletí a separace hustoty Sušička třísek, odstřeďování Sušička, je-li třeba Předehřev Sběr oleje, je-li nezbytné Sběr oleje, je-li nezbytné Sběr oleje, je-li třeba Sběr oleje, je-li třeba Procesní odpad Krytá nebo (zbytky k regeneraci otevřená podle /strusky, solná tvorby prachu struska a výstelka) Odpad k likvidaci Krytá nebo otevřená, nebo v uzavřených kontejnerech k přepravě dle druhu materiálu Závislá na podmínkách Závislá na podmínkách Separace mletím a/ nebo rozpuštěnímvelmi prašné Vhodný drenáţní systém Strusku a solnou strusku udrţovat suchou. Vhodný drenáţní systém 4.3.2 Výroba oxidu hlinitého z bauxitu Bayerŧv postup je standardní (normalizovaná) technologie. Jsou některé variantní postupy, které by měly být vzaty v patrnost v určování BAT - jsou to: manipulace, skladování drcení a mletí bauxitu, vápna a dalších materiálŧ pro minimalizaci prachu konstrukce a provoz vyluhovačŧ k minimalizaci spotřeby energie, například pouţití trubkových vyluhovačŧ a olejových výměníku tepla pro maximální rekuperaci tepla a vyšší vyluhovací teploty. likvidace červeného kalu v těsněném prostoru s rekuperací přepravní a povrchové vody z kalových nádrţí. 4.3.3 Postupy tavení primárního hliníku Elektrolyzéry popsané v části o uţitých technologiích jsou technologie vzaté v úvahu při následujících bodech za účelem minimalizace environmentálních dopadŧ: automatické mnohobodové dávkování oxidu hlinitého počítačové řízení elektrolytického postupu zaloţené na aktivních databázích a monitorování provozních parametrŧ elektrolyzérŧ úplné zakrytí elektrolyzérŧ, spojené se samostatným odsáváním plynŧ a filtračním systémem. Pouţití robustních krytŧ pecí a přiměřeného odtahového výkonu, odpovídajícího odpařování fluoridŧ a spalování uhlíku odlučování 98 aţ 99 % dýmu z pecí na dlouhodobém základě, je-li dosahováno niţší účinnosti odlučování, je třeba zváţit odsávání a úpravu ventilačních plynŧ minimalizace doby výměny anod a jiných činností, vyţadujících sejmutí pecních krytŧ, chlazení anodových nedopalkŧ v krytu . Pouţívání programu pro operace a údrţbu pecí u pecí Soderberg: úplný vrchní kryt vrchu anody, spojený se samostatným odlučováním plynu a suchý skrubr s oxidem hlinitým, nebo: suchý vrch anody v kombinaci s pastou dávkovanou otvorem ve svislých trnech při nárŧstu výšky anody (v závislosti na demonstrované účinnosti), tam kde je nezbytné, dobře konstruované a udrţované hořáky pro spalování CO a nízkou molekulární hmotnost PAH a dalších uhlovodíkŧ v plynu odsávaném z pece. sprchování fluoridu a HF z pecních plynŧ za pouţití oxidu hlinitého a následně odstraňování prachu v systému textilního filtru nebo jeho kombinaci a mokrý skrubr k dosaţení odstranění minimálně 99,9 % celkového fluoridu, oxid hlinitý by měl být znovu vyuţit během procesu je-li odstraňování síry provozováno za pouţití mokrého sprchovacího systému, má k tomu být pouţit systém pro odstranění fluoridu, HF a dehtŧ 298 jde-li o kombinovaný anodový závod, tedy pouţití systému sprchovače oxidu hlinitého a textilního filtru, nebo filtrŧ s uhlíkovým povlakem k odstranění dehtového kouře z mletí, drcení, mísení a vypalování. Oxid hlinitý se vyuţije v elektrolýze pouţití zavedených účinných odlučovacích metod v otyčovacích provozech pro regeneraci fluoridŧ a uhlíku – sběr kouře obsahujícího fluorid z čistícího procesu a z tavení ocelových komponentŧ pouţití uhlíku o nízkém obsahu síry pro anody nebo anodovou pastu pouţití rotačního plynového vstřiku tavidel do udrţovacích pecí Příklad 4.01: Řízení provozních podmínek elektrolyzéru Popis:Teplota lázně, napětí a elektrický proud jsou jediné parametry elektrolytického procesu, které mohou být přímo měřeny. Řízení procesu uvnitř elektrolytického postupu se proto zakládá na datech z tohoto omezeného počtu parametrŧ. Vývoj mikroprocesorŧ toto umoţnil u moderních počítačŧ pro simulování elektrolytického postupu pomocí výpočetních komplexních modelŧ pro dynamickou kinetiku a magnetická pole, zakládající se na dostupných omezených informacích. To vede ke zlepšení řízení a kontrole procesu a plynulejšímu provozu elektrolýzy. Hladký prŧběh operací má všeobecně za výsledek sníţení emisí fluoridŧ a prachu. Hlavní environmentální uţitek: Zlepšené řízení procesu lze téţ aplikovat na sníţení emisí PFC. Anodový efekt, vyvolávající emise PFC, je přímo uváděn do vztahu s nízkou koncentracím oxidu hlinitého. Koncentrace oxidu hlinitého v elektrolytu není přímo měřitelná vlivem velmi agresivního charakteru tohoto média. Anodové efekty byly proto pouţity jako pomocná metoda kontroly koncentrace oxidu hlinitého. Anodové efekty vznikají kdyţ koncentrace oxidu hlinitého klesne pod 1 % a jsou tedy schopné identifikovat specifickou koncentraci oxidu hlinitého. Simulováním elektrolýzy jsou moderní počítače schopny výpočtu a korekce koncentrace oxidu hlinitého. Korekce oxidu hlinitého v elektrolytu sniţuje počet anodových efektŧ. Nicméně anodové efekty jsou dosud ţádány pro periodické seřizování simulované koncentrace oxidu hlinitého. Proto bývá tento zlepšený proces řízení často vybavován automatizovaným zhášecím systémem anodového efektu. Tento systém automaticky narušuje pomocí stlačeného vzduchu plynnou vrstvu, vznikající během anodových efektŧ na patě anod. Provozní údaje : Emise PFC lze sniţovat zlepšeným řízením procesu. Tak například pece CWPB se středovým bodovým dávkováním oxidu hlinitého mohou být obecně provozovány s frekvencí anodového efektu 0,2 aţ 0,5 na pec/den, vedoucí ke sníţení výsledné emise PFC o 0,05 aţ 0,1 kg na tunu hliníku. Jsou-li pouţity moderní počítače pro řízení procesu, lze počet anodových efektŧ dále sniţovat na frekvenci menší neţ 0,1 anodového efektu na pec/den. To sniţuje emise PFC na méně neţ 0,03 kg na tunu hliníku. Prŧchozí média a jejich efekt: Zlepšené řízení procesu elektrolýzy má za výsledek sníţení spotřeby elektrické energie. Přechod na bodové dávkování je spojen s vyššími emisemi fluoridu v pecních plynech a ovlivňuje velikost systému sprchování pecního plynu v suchých skrubrech. Ekonomika: přeměna konvenčních pecí typu Soderberg, nebo CWPB na bodové dávkování s řízením procesu obnáší 100 aţ 250 Euro na tunu roční kapacity. 299 Pouţitelnost: Všechny elektrolyzéry typu Soderberg a CWPB mají počítačové zařízení, ale jsou zde rozdíly v technologii řízení a provozní filosofii. Zde jsou příleţitosti k optimalizaci. Příkladné závody jsou ve: Francii, Norsku a Nizozemí. Referenční literatura: tm 100, NL Al 1998. Příklad 4.02: Pouţití suchých skrubrŧ při výrobě primárního hliníku Popis: Pouţití suchých skrubrŧ se zakládá na regeneraci fluoridŧ adsorpcí oxidu hlinitého pouţitého jako sprchovacího media. Čerstvý oxid hlinitý je zaveden do reaktoru spolu s procesním vzduchem z elektrolýzy. Většina adsorpce plynných fluoridŧ (HF) na oxidu hlinitém probíhá v tomto reaktoru. Směs procesního vzduchu s oxidem hlinitým potom vstupuje do systému odlučování prachu, kde oxid hlinitý – obohacený fluoridem – je separován od procesního vzduchu. Všeobecně – pro odstranění prachu se pouţívají pytlové filtry. Kromě toho se dosahuje adsorpce v těchto pytlových filtrech vlivem tvorby filtrových „koláčŧ“. Oxid hlinitý odebraný z procesního vzduchu je pouţit pro dávkování do elektrolýzy (tzv. „sekundární dávkování oxidu hlinitého“). Hlavním účelem systému suchého sprchování je odstranění fluoridŧ a prachu z procesního vzduchu. Kromě toho téţ vzniká adsorpce SO2 na oxidu hlinitém. Tento SO2 se vrací do elektrolýzy se sekundárním dávkováním oxidu hlinitého. SO2 zachycený oxidem hlinitým je potom plně uvolněn elektrolytickým procesem při ohřevu oxidu hlinitého. Z tohoto dŧvodu není emise SO2 sníţena systémem suchého sprchování. Hlavní environmentální uţitky: Systém suchého sprchování s odstraňováním prachu zajišťuje vysoké účinnosti odstraňování, lepší neţ 99,9 % u totálních fluoridŧ. Přesná odlučovací účinnost závisí na konstrukci zařízení, vlastnostech oxidu hlinitého, flexibilitě závodu a údrţbě. Nejúčinnější instalace suchého sprchování, pracující s oxidem hlinitým o vysoce specifickém povrchu, jakoţ i oxid hlinitý recyklující několikrát v reaktoru, dosahují prŧměrné účinnosti 99,9 % u totálních fluoridŧ. Provozní údaje: Systém suchého sprchování je schopný dosahovat emise v následující úrovni: plynné fluoridy (HF): 0,03 – 0,2 kg/t Al totální fluoridy: 0,05 – 0,3, kg/t Al prach: 0,2 – 0,5 kg/t Al Nepřímé vlivy a a jejich efekt: Suché sprchování vyţaduje zvýšenou spotřebu energie o cca 350 kWh na tunu Al. V dostupné literatuře nebyly identifikovány ţádné jiné nepřímá vlivy, resp. jejich efekty. Ekonomika: Pro stávající systém suchého sprchování pro odstraňování prachu, resp. pro zlepšení jeho čistící účinnosti byly identifikovány investiční náklady ve výši 5 mil. Euro. Na základě údajŧ anonymních závodŧ byly identifikovány investiční náklady na nový systém suchého sprchování s odstraňováním prachu v rozsahu od 10 do 50 mil. Euro. Provozní náklady ve výši od 5 do 15 Euro na tunu Al byly identifikovány téţ u anonymních závodŧ. Pouţitelnost: Maximální 300 Příkladné závody: Převládající většina elektrolýz primárního hliníku pouţívá suché sprchování oxidem hlinitým a doplňkové pytlové filtry pro odstraňování prachu a sníţení jejich emisí. V některých případech se pouţívají elektrostatické odlučovače pro odstraňování prachu. Referenční odkazová literatura: tm 100, NL Al 1998. Příklad 4.03: Pouţití mokrých skrubrŧ ve výrobě primárního hliníku Popis: Emise vyvolané elektrolýzou lze sníţit mokrým sprchováním. Mokré sprchování se všeobecně aplikuje jako přídavné zařízení k suchému sprchování. Přídavné mokré sprchování se hlavně aplikuje pro odstranění SO2, ale taktéţ sniţuje emise fluoridŧ a – v menším rozsahu – prachu. Mokré sprchování lze aplikovat na plyny z elektrolytických pecí a na plyny z větrání pecního prostoru. Proces mokrého sprchování se zakládá na principu absorpce a konverze znečišťujících látek sprchovacím médiem. Jako sprchovací médium lze pouţít rŧzná činidla.V prŧmyslu výroby hliníku se často pouţívá mořská voda, jakoţ i individuální aplikace hydroxidu sodného (NaOH), nebo uhličitanu sodného (Na2CO3). Oxid siřičitý (SO2) je přeměněn na vodné sírany pomocí těchto médií. Jinou moţností je přeměna SO2 na sádru s pouţitím vápna, obsaţeném ve sprchovém mediu ve formě hašeného vápna, nebo vápence, případně směsi hydroxidu vápenatého a hořečnatého. Sprchovací médium je třeba obnovovat a upotřebené médium vypustit a umoţnit tak plynulou absorpci a konverzi. Hlavní environmentální uţitky: Odstranění SO2 a jiných kyselých plynŧ za účelem sníţení místního, regionálního a dálkového dopadu těchto plynŧ. Provozní údaje: Účinnost odstraňování SO2 u mokrých sprchovačŧ byla identifikována v rozmezí 80-90 %. Emise SO2 lze sníţit na koncentrace od 25 do 50 mg/Nm3 a zátěţ od 0,6 do 4 kg SO2 na tunu Al. Kromě toho vede přídavné mokré sprchování ke sniţování emisí fluoridŧ a prachu. Bylo-li mokré sprchování aplikováno jako přídavné sniţování, byly identifikovány hladiny emisí u totálních fluoridŧ (plynných a částicových) od 0,02 do 0,2 kg/t Al. V těchto případech byly emise prachu sníţeny na 0,1 aţ 0,3 kg/t Al. Nepřímá vlivy a jejich efekty: Všechny systémy mokrého sprchování vyţadují vypouštění absorbovaných a konvertovaných znečišťujících látek ze systému. Vypouštěny mohou být odpadní voda (mořská voda), kapalný odpad (NaOH a Na2CO3), nebo sádra. Mořská voda: Vypouštěná voda ze sprchovačŧ s mořskou vodou (20 aţ 300 m3/t Al) v hliníkárně je mírně kyselá a obsahuje fluoridy, sirníky / sírany, suspendované látky a stopové kontaminace (např. nikl) a je chudá na kyslík. Závody pouţívající mořskou vodu mají proto běţně instalace na odstraňování částic látek tak, aby odpovídaly národní legislativě ve věci vypouštění odpadních vod do moře. Úprava odpadní vody normálně zahrnuje vločkování a sedimentaci. Z úpravy odpadní vody vzniká kal, který se má likvidovat. Mořská voda pouţitá v mokrých sprchovačích mŧţe být také upravována biocidy, které se potom téţ vypustí do moře. Sprchování mořskou vodou vyţaduje doplňkovou spotřebu energie ve výši cca 150 kWh/t Al. 301 NaOH: Sprchovače provozované na NaOH vyţadují, aby byl koncentrovaný výtok (cca 1 m3/t Al) vypouštěn. Znečišťující elementy v tomto výtoku lze porovnat s elementy ve vypuštěné mořské vodě, ale vyskytují se ve větší koncentraci. Nicméně vliv na vodní prostředí trvá. Ekonomika: Odhady nákladŧ byly identifikovány u přídavného mokrého sprchování pro procesní vzduch. Odhady nákladŧ jsou uvedeny pro sprchovací systémy pracující s mořskou vodou, jakoţ i s NaOH. Mořská voda: Identifikované investiční náklady se pohybují v rozsahu od 9 do 36 mil. Euro. Vztaţeno na roční výrobní kapacitu, jsou investiční náklady v rozsahu 75 aţ 250 Euro/t kapacity. Identifikované celkové roční provozní náklady jsou v rozsahu od 2,6 do 7,5 mil. Euro. Vztaţeno na roční výrobní kapacitu, pohybují se celkové roční náklady v rozsahu od 40 do 70 Euro/t Al. b) NaOH: Identifikované investiční náklady jsou v rozsahu od 12 do 40 mil. Euro. Vztaţeno na roční výrobní kapacitu, pohybují se investiční náklady v rozsahu od 100 do 250 Euro/t. kapacity. Identifikované celkové roční náklady jsou v rozsahu od 4 do 7 mil. Euro. Vztaţeno na roční výrobní kapacitu, pohybují se celkové roční náklady od 100 do 200 Euro/t Al. Pouţitelnost: Tato technologie je pouţitelná, kdyţ koncentrace oxidu siřičitého v ovzduší překračují normy vzdálenosti, lokální, nebo regionální kvality vzduchu. Podobné technologie sprchování lze také aplikovat k odstraňování fluoridŧ, oxidu siřičitého a PAH z větracího vzduchu pecního prostoru některých závodŧ SWPB a Soderberg. Investiční a provozní náklady se v tomto případě liší. Příkladné závody: Mokré sprchování provozního vzduchu z elektrolýzy se pouţívá v Evropě pouze ve Skandinávii. Všechny závody v Norsku a Švédsku mají mokré sprchování. Některá zařízení Soderberg mají téţ instalované sprchování ventilačního vzduchu z pecí. Tyto mokré skrubry jsou převáţně v provozu na mořském pobřeţí a pouţívají mořskou vodu jako sprchovací médium. Kromě toho byl jeden závod v Norsku identifikován jako uţivatel NaOH jako sprchovacího média, zatímco v USA byl jeden závod identifikován jako pracující s Na2CO3. Referenční (odkazová) literatura: tm 100, NL Al 1998. 302 4.3.4 Sekundární tavící pece Některé z technologií popisovaných v části 2.7 a 2.8 jsou pouţitelné k extrakci a sníţení objemu kouře spolu se systémy řízení procesu uţitými u těchto pecí. Tyto technologie nejsou rutinně uţívány u všech instalací v době redakce této literatury (dokumentu). Pece popisované jako dostupné technologie jsou technologie brané v úvahu při určování BAT. Následující charakteristiky jsou technologie brané v patrnost v určování BAT pro pece: výběr vsazovaného materiálu vyhovujícího typu pece a sniţování a přenosu nevhodných surovin k jiným zpracovatelŧm pouţívajícím zařízení k tomuto účelu odpovídající, tak, aby bylo moţné: a) zabránit pouţití soli tam, kde se dosahuje v praxi maximální výtěţnosti b) minimalizovat uţití soli v jiných případech c) regenerovat tolik vedlejších produktŧ, kolik je moţné, např. regeneraci veškeré solné strusky lokálně vyráběné Cílem je zabránit ukládce do země. Je-li tato ukládky pouţita, je zapotřebí bezpečnostní, utěsněný a kontejnerový systém (tm 206, TGI 1999). pouţití utěsněného zaváţecího vozíku, nebo jiného utěsněného systému, pokud je to moţné pouţití kyslíkopalivových hořákŧ, tam kde jsou vţity energetické a environmentální přínosy pouţití pouzder, krytŧ a signalizačních systémŧ extrakce kouře ke sběru prchavých emisí (tam, kde je to proveditelné) odstraňování oleje a organických materiálŧ pouţitím sušení třísek a pilin, odstřeďováním, nebo jiných metod na odstranění povlakŧ před vytavováním, nebo tavením, pokud není pecní a odlučovací systém specificky konstruován k zachytávání organického obsahu. pouţití indukčních bezkanálkových pecí pro relativně malá mnoţství čistého kovu pouţití přídavných hořákŧ tam, kde je nezbytné odstranit organický uhlík, včetně dioxinŧ injektáţ uhlíku spolu s vápnem pro redukci kyselých plynŧ a organického uhlíku včetně dioxinŧ pouţití tepelné regenerace, je-li pouţitelná pouţití vhodné filtrační technologie, např. textilní nebo keramické filtry Pouţití systému oběhového čerpání kovu, utěsněných zaváţecích systémŧ a inteligentního řízení zachytávání kouře, by mělo být uváţeno u stávajících procesŧ v závislosti na typu pece. Tab. 4.25: Přehled předností a nevýhod sekundárních tavících a vytavovacích pecí Následující příklady ukazují, jak lze pouţití solného tavidla prakticky omezit, redukovat jeho mnoţství, nebo jej konečně regenerovat. Kaţdou variantu je třeba uváţit v souladu s pouţitou technologií procesu. Kaţdá z těchto variant má vlastní dané přednosti a nedostatky, jako omezení surovin, nebo objemu kovu, coţ je téţ třeba uváţit. Příklad 4.04: Pouţití systému pro čerpání kovu Popis: Plamenná pec s boční nístějí, zaváţecí nístějí a systémem čerpání kovu. Obr. 4.6. Příklad systému pro čerpání kovu 303 Hlavní environmentální uţitky: Potenciální vyloučení solného tavidla. Větší rozsah surovin, neţli u prosté plamenné pece, zlepšené zachytávání pecních plynŧ. Provozní údaje: Zlepšená výtěţnost kovu od 83 do 88 %, sníţení energetických nákladŧ. Nepřímé vlivy a jejich efekt: Sníţení objemu odpadu, vyţadujícího úpravu. Sníţení pouţité energie a pecních emisí. Ekonomika: Cena (1997) 30-ti tunové pece a elektromagnetického čerpacího systému činila 1,8 mil. LsTG (2,73 mil. Euro), odhad úspory nákladŧ – energie, zlepšení výtěţku, úspora tavidel a úprav 832 tis. liber sterlingŧ (1,26 mil. Euro) ročně. Návratnost činí 2,2 roku. Náklady čerpacího systému a zaváţecí nístěje 300 tis. liber sterlingŧ (456 tis. Euro). Pouţitelnost: Nové a zlepšené plamenné pece. Nelze pouţít pro dávkovací procesy. Jiné metody čerpání jsou téţ pouţitelné. Příkladné závody: Čerpací systémy jsou široce pouţívány v celé Evropě (EU). Referenční literatura: tm 123, ETSU 1998, tm 122, McLelan 1998. Příklad 4.05 Minimalizace solného tavidla Popis: Minimalizace solného tavidla pouţitím naklápěcí rotační pece. Hlavní environmentální uţitky: Sníţení vyrobené solné strusky od 1,8 do 0,5 soli/kg nekovového obsahu. Provozní údaje: Sníţení faktoru pouţití soli od 1 aţ 1,8 níţe neţ 0,5. Nepřímé vlivy a jejich efekt: Sníţení mnoţství vyrobeného odpadu, vyţadujícího úpravu. Navíc sníţení energie a emisí z procesu zpracování . Ekonomika: Neznámo – a sice náklady pece mínus úspory nákladŧ z nákupu soli a její úpravy. Čtyři závody jsou ţivotaschopné. Pouţitelnost: Nové a vylepšené pece. Omezení velikosti. Nepouţitelné pro všechny suroviny. Příkladné závody: Závody v USA, Německu a Spojeném království. Referenční studie: tm 145, Winter 1998 Příklad 4.06 Minimalizace solného tavidla Popis: Minimalizace mnoţství odpadu vzniklého úpravou stěrŧ. Stěry se melou a prosévají za účelem separace hlavní hliníkové frakce od oxidu. Frakce hliníku je regenerována v rotační peci, ale předběţná úprava sniţuje tavené mnoţství, jakoţ i potřebné mnoţství soli. 304 Hlavní environmentální uţitky: Sníţení mnoţství vyprodukovaného odpadu ze 118 kg/ 100 kg na 66 kg / 100kg regenerované strusky. Provozní údaje: na 100 kg neupravených stěrŧ se pouţije 72 kg soli pro tavbu a vyrobí se 45 kg hliníku a 118 kg solné strusky (nepouţitelný odpad). Celkový odpad činí118 kg. 100 kg stěrŧ, po předúpravě mletím a proséváním, 70 kg hliníkových granulí, 12,5 kg prachu pro úpravu, 12,5 kg znovu pouţitelného materiálu a 5 kg ţeleza. 70 kg hliníkových granulí pouţije 32,5 kg soli pro tavbu a vyprodukuje 45 kg hliníku a cca 54 kg zbytku solné strusky. Celkový nepouţitelný odpad je cca 66 kg. Nepřímé vlivy a jejich efekt: Sníţení mnoţství solné strusky sniţuje emise chloridŧ, sniţuje závislost na úpravě solné strusky, nebo její likvidaci. Navíc je zde sníţení energie a emisí z procesu zpracování vzhledem k niţší zátěţi pece. Ekonomika: Není známo. Náklady na mletí a prosévání, mínus úspora nákladŧ ze zpracování, nebo likvidace zaváţkou. Mnoho závodŧ je ţivotaschopných. Pouţitelnost: Většina strusek o vysokém obsahu oxidu Příkladné závody: Závody v provozu ve Španělsku, Itálii, Německu a Spojeném království. Referenční (odkazová) literatura: IDALSA 1999. 305 Příklad 4.07 Regenerace solné strusky Popis: Regenerace solné strusky k získání podílŧ hliníku, solí a oxidŧ. Velké bloky solné strusky se drtí do manipulovatelné velikosti a granule hliníku se získají proséváním (typicky do 10 %). Jemně rozdrcený materiál se potom rozpouští ve vodě tak, ţe chloridy přecházejí do roztoku a produkují solanku, zanechávajíc nerozpustný oxid hlinitý a nejjemnější kovové částice hliníku, které nejsou normálně ekonomicky regenerovatelné jako kov. Existují některé varianty v uţívaných procesech, některé pouţívají studenou vodu a pak koncentrují solanku na krystalizaci a jiné varianty pouţívají horkou vodu. V procesu rozpouštění vznikají plyny obsahující zejména čpavek, metan, vodík a fosfin. Tyto plyny lze pouţít jako palivo pro další části procesu (tm 116, ALFED 1998). Solanka se filtruje pro odstraňování nerozpustných oxidŧ a roztok je potom zaslán ke krystalizaci, při které lze regenerovat pŧvodní chlorid sodný a chlorid draselný a potom znovu vyuţívat jako tavidlo v tavících pecích. Oxidy obsahují Ca, Mg a Al oxidy s chloridy, fluoridy, sírany anionty dusičnanŧ. Promyté oxidy mohou být pouţity v cementárenském prŧmyslu. Jemný prach vzniklý z úpravy plynŧ ze sekundárních pecí pouţívajících bikarbonát sodný se uvádí v Rakousku a Španělsku jako regenerovaný v procesu regenerace soli. Hlavní environmentální uţitky: Sníţení ukládky do země, regenerace soli pro další pouţití, moţné pouţití oxidŧ hliníku v jiných odvětvích prŧmyslu, regenerace hliníkového podílu (tm 206, TGI 1999). Provozní údaje: Nedosaţitelná (nejsou k dispozici) Nepřímá vlivy a jejich efekty: Sníţení objemu produkovaného odpadu, vyţadujícího likvidaci. Potenciální vypouštění fosfinu do ovzduší, není-li pouţito dodatečné spalování. Operace drcení jsou potenciálně velmi prašné a pozorování ukázala, ţe mohou mít značný environmentální dopad vzhledem k prchavým emisím. Ekonomika: Není známo – náklady na zařízení. Některé závody pracují ţivota schopně a náklady na úpravu se podobají nákladŧm na likvidaci, ale brání „budoucí odpovědnosti“. Pouţitelnost: Všechny procesy pouţívají solné tavidlo. Příkladné závody: V Německu, Španělsku, Francii, Itálii a Spojeném království. Referenční literatura: tm 116, ALFED 1998, tm 145, Winter 1998. Příklad 4.08 Pouţití utěsněného zaváţecího vozu Popis: Zaváţecí vŧz, nebo skip se pouţívá k přepravě odpadu do plamenné pece. Systém je dimenzován tak, ţe vŧz těsní proti otevřeným dveřím pece během výsypky odpadu a tak udrţuje těsnost pece během této periody. Hlavní environmentální uţitky: Prevence úniku prchavých emisí během zaváţky odpadu. Provozní údaje: Nejsou k dispozici, ale sledování potvrzují účinnost systému. 306 Nepřímé vlivy a jejich efekty: Pozitivní efekt prevencí prchavých emisí kouře a dýmŧ. Ekonomika: Není k dispozici, ale zdá se být o nízkých nákladech u vhodně dimenzovaného zaváţecího vozu. Pouţitelnost: Potenciální u některých stacionárních pecí. Příkladné závody: Systém je provozován v Belgii. Referenční (odkazová) literatura: tm 121, Hoogovens 1998. 307 Příklad 4.09 Pouţití odsávání kouře řízeného signálem Popis: Systém sběru kouře mŧţe být konstruován tak, aby kapacita odsávacího větráku mohla být orientována na zdroje kouře měnící se dle zaváţecího, tavícího a odpichového cyklu. Signálu kapacity sběru kouře lze dosáhnout pouţitím automaticky řízených regulátorŧ, napojených na ovládání pece, například na otevírání dveří, stav hořáku nebo sklon pece. Činnost regulátoru mŧţe proto být iniciována zaváţkou, tavbou a odpichem a podle toho mŧţe být regulován sběr kouře. Hlavní environmentální uţitky: Prevence a minimalizace úniku emisí do ovzduší. Provozní údaje: Nejsou k dispozici, ale pozorování naznačují, ţe takové systémy jsou velmi efektivní jsou-li dobře konstruovány a řízeny. Nepřímé vlivy a jejich uţitky: Pozitivní efekt. Prevence prchavých emisí a optimalizace spotřeby energie větráku. Ekonomika: Není k dispozici. Systém o relativně nízkých nákladech na systém řízení a regulaci tahu. Pouţitelnost: U většiny instalací. Příkladné závody: Ve Spojeném království a Francii. Referenční literatura: tm 106, Farrell 1998. Příklad 4.10 Odsávání kouře Popis: Sběrný kryt zóny zaváţení a odpichu pro rotační pec, umoţňující pouţití jednoho místa odsávání. Obr. 4.7 Schéma integrálního systému odsávání kouře V aplikacích pro výrobu jiných kovŧ je pouţit odpichový otvor na zaváţecích dveřích, umoţňující kompaktnější sběrný kryt.. Opotřebení vyzdívky pece mŧţe znamenat, ţe odpichové otvory ve dveřích nemusí dovolit odpich veškerého kovu. Hlavní environmentální uţitky: Snadnější, efektivnější sběr kouře z jednoho místa Provozní údaje: Nejsou k dispozici, ale pozorování ukazují efektivnější zachycování kouře. Nepřímé vlivy a jejich efekty: Pozitivní: dobrá účinnost sběru sesníţenou spotřebou energie Ekonomika: Nízké náklady na modifikace – ţivotaschopnost v některých instalacích. Pouţitelnost: Ve všech rotačních pecích. 308 Příkladné závody: Ve Francii a Spojeném království. Referenční literatura: tm 106, Farrell, 1998 4.3.5 Rafinační proces Pouţití chlóru smíšeného s argonem, nebo dusíkem jako odplyňující, nebo regenerační činidlo,nebo pouţití fluoridu hlinitého, KF, nebo Na3AlF6. Odsávání a úprava zbytkových plynŧ k odstranění kyselých plynŧ, je-li nezbytné. Pouţití prŧtočných buněk pro dávkování plynu do roztaveného kovu je li proveditelné. Pouţití prŧtočných keramických filtrŧ kovu k odstranění pevných částic z taveniny. Rafinační procesy a technika jejich provádění jsou vhodné k uţití u nových stávajících zařízení. 4.3.6 Licí proces Procesy popisované v této části jsou technologie připadající do úvahy ve spojitosti s účinnou extrakcí plynu od dávkovačŧ a licích zařízení, je-li třeba. Potenciál tvorby dioxinu během primární a sekundární výroby hliníku nebyl plně prošetřován. Doporučuje se kvantifikace tohoto problému. Postupy zachytávání kouře a příslušné technologie jsou vhodné k pouţití u nových i stávajících zařízení. 4.3.7 Stěry Postupy popsané v této části jsou technologie připadající do úvahy ve spojitosti s následujícími operacemi, s cílem minimalizace environmentálního dopadu: chlazení stěrŧ v utěsněných kontejnerech pod inertním plynem zabránění zvlhnutí stěrŧ úprava a regenerace stěrŧ – je-li pouţitelná minimalizace materiálu určeného k ukládce do země Skladování a technologie úpravy jsou vhodné k uţití u nových i stávajících instalací. 4.3.8 Integrovaná výroba anod Pouţití postupŧ uvedených v kapitole 12., jsou technologie brané do úvahy. Pouţití skrubrŧ s oxidem hlinitým a systému textilního filtru pro čištění pecních plynŧ lze aplikovat u plynŧ z výroby anod. Pro fáze směšování a formování lze pouţít koksový filtr. 309 4.3.9 Sběr a sniţování objemu spalin (plynŧ) 4.3.9.1 Primární hliník Technologie jiţ v této kapitole uváděné co do utěsnění pecí a udrţení účinnosti odsávání, jsou technologie brané v úvahu u odsávání kouře z pecí, vznikajícího při výrobě primárního hliníku. V úvahu spadající technologie suchého sprchování s návazností textilního filtru pro odstranění fluoridŧ. Odsávání ventilačního vzduchu z pecního prostoru – je-li nezbytné – je rovněţ v úvaze brané technologie. Taktéţ i pouţití sekundárních krytŧ je moţno brát v patrnost u zaváţení licích pecí. Pro sníţení celkových emisí SO2 lze brát v úvahu pouţití skrubrŧ ( s mořskou vodou, nebo kaustických) k odstranění oxidu siřičitého. Efekt nepřímého média na vodu je třeba uváţit na místním základě. 4.3.9.2 Sekundární hliník Technologie uváděné v částech 2.7 a 2.8 tohoto dokumentu co do těsnosti pecí, sběru plynu, odstranění prachu, kyselých plynŧ a dioxinŧ jsou technologie brané do úvahy u rŧzných fází procesu výroby sekundárního hliníku. Pouţití sekundárních krytŧ je rovněţ technologie uvaţovaná pro fáze transportu a lití. Existují některé místně specifické otázky aplikace a některé z nich jsou probírány v předešlé části této kapitoly. V podstatě technologie diskutované v této kapitole, kombinované s vhodným sníţením exhalací vyhovují poţadavkŧm ochrany ţivotního prostředí. 4.3.10 Kontrola procesu Zásady řízení procesu pojednávané v části 2.6 jsou pouţitelné v procesu výroby aplikované v této skupině. Některé z těchto procesŧ jsou schopné vylepšení převzetím mnoha z těchto technologií. Monitorování provozních podmínek elektrolyzéru a pouţití srovnávacích databází k předvídání poruch procesu, jako jsou anodové efekty a k řízení bodového dávkování oxidu hlinitého, by mělo být uvaţováno u všech procesŧ. 4.3.11 Odpadní voda Toto je místní specifická otázka, stávající systémy úpravy jsou uváděny na vysokém standardu. Veškeré odpadní vody mají být upraveny z hlediska odstranění tuhých látek a oleje, dehty, absorbované kyselé plyny, (např. oxid siřičitý, HCl), mají být – je-li to nezbytné – neutralizovány. V úvahu spadající jsou technologie uvedené v části 2.9. V určitém počtu instalací je znovu pouţívána, nebo je recyklovaná chladící voda a upravená odpadní voda, včetně dešťové vody , pouţívána zpět uvnitř procesu. 310 4.3.12 zbytky z procesu Principy minimalizace a znovu pouţití výrobních odpadŧ a zbytkŧ jsou technologie brané v úvahu. 4.3.12.1 Primární hliník Strusky lze recyklovat a vyzdívky znovu pouţít. Příklad 4.11 Využití upotřebené vyzdívky Popis: Vyuţití uhlíku, obsaţeného ve vyzdívkách, v tepelných procesech. Hlavní environmentální uţitky: Vyuţití energetického obsahu uhlíku, vyuţití odpadního AIF3 jako tavidla. Destrukce kaţdého obsahu CN. Provozní údaje: Detaily nejsou k dispozici, jsou však úspěšné aplikace při pálení cementu, jako palivo při výrobě oceli a jako náhrada koksu ve výrobě minerální vlny. Nepřímé vlivy a jejich efekty: Pozitivně efektivní. Vyuţití energetické hodnoty vyzdívky. Zamezení ukládky odpadu do země. Zábrana vstupŧ energie a s tím spojených výstupŧ , je-li vyzdívka upravována tepelně. Ekonomika: Ţádný čistý zisk, ale není nutná úprava, nebo likvidace. Pouţitelnost: Veškeré vyzdívky, za předpokladu, ţe to dovolují předpisy (o přepravě odpadu). Příkladné závody: Ve Francii a Norsku. Referenční literatura: tm 106, Farrell, 1998. 4.3.12.2 Sekundární hliník Vyzdívky pecí a filtrový prach lze znovu pouţít v určitých procesech, pouţití jedlé sody jako média pro suchého sprchování mŧţe dovolit předání výsledného filtrového prachu do regeneračního systému solné strusky. Technologie regenerace solné strusky jsou k dispozici pro regenerování soli, hliníku a oxidu hlinitého. Strusky lze znovu pouţít ve vhodném procesu. Příklady uvádí předcházející část této kapitoly. 4.4 NEJPEŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY (BAT) Pro pochopení této části a jejího obsahu se čtenář upozorňuje na úvod tohoto dokumentu a především na pátou část úvodu „Jak porozumět a pouţít tento dokument“ . Technologie a hladiny sdruţených emisí a/nebo spotřeby, či rozsahŧ 311 hladin, uváděných v této části, byly stanoveny opakovaným postupem, zahrnujícím následující body: Identifikace klíčových environmentálních problémŧ sektoru, jakými jsou u výroby hliníku fluoridy (včetně HF), prach, SO2, COS, PAH, VOC, kouř, plyn z výroby zelených anod (PFC a CO2 ), dioxiny (sekundární), chloridy a HCl a residua, jako odpad z bauxitu, SPL, filtrový prach a solná struska Zkoumání technologií nejdŧleţitějších pro určení těchto klíčových otázek Identifikace nejlepších environmentálních úrovní výkonu na základě dostupných údajŧ v EU a celém světě Zkoumání podmínek, za jakých je těchto úrovní výkonu dosahováno, jako jsou náklady, efekty nepřímých médií, hlavní hnací síly spojené s realizací těchto technologií Výběr nejlépe dostupných technologií (BAT) a úrovně doprovodných emisí, nebo spotřeby u tohoto sektoru ve všeobecném smyslu (vše dle článku 2/11) a přílohy IV Směrnic. Posudek expertŧ úřadu European IPPC Bureau a příslušné technické pracovní skupiny Technical Working Group (TWG) hrál klíčovou úlohu v kaţdém z těchto bodŧ a ve zpŧsobu informací zde uváděných. Na základě těchto ustanovení, jsou v této části uvedeny technologie a pokud moţno úrovně emise a spotřeby za pouţití BAT, povaţované za vhodné pro tento sektor celkem a v mnoha případech reflektují běţný výkon některých instalací uvnitř sektoru. Tam kde jsou uvedeny hladiny emise nebo spotřeby ve spojení s BAT, je třeba chápat to tak, ţe tyto hladiny představují environmentální výkon, který lze předvídat jako výsledek aplikace v tomto sektoru s popisovanou technologií, s úvahou rovnováhy nákladŧ a výhod spojených s definicí BAT. V ţádném případě to nejsou limitní hodnoty emise, ani spotřeby a jako takové nemají být chápány. V některých případech mŧţe být technicky reálné dosáhnout lepších úrovní emise, nebo spotřeby, avšak vlivem vyvolaných nákladŧ, nebo nepřímého média nejsou uvaţovány jako vhodné (jako BAT) pro sektor beze zbytku. Nicméně takové úrovně lze ospravedlnit ve specifičtějších případech, kde jsou zvláštní hnací síly. Hladiny emisí a spotřeby spojené s pouţitím BAT mají být shlíţeny společně s některými specifikovanými referenčními podmínkami (např. prŧměrující střední periody). Shora popisovaný koncept „hladiny spojené s BAT“ má být rozlišován od termínu „dosaţitelná hladina“= achievable level, pouţitého v tomto dokumentu. Tam kde je hladina popisovaná jako „dosaţitelná“ (achievable) za pouţití zvláštní technologie, nebo kombinace technologií, má se chápat tak, ţe dosaţení hladiny lze očekávat za reálnou časovou periodu u dobře udrţované a provozované instalace, nebo procesu pouţívajícího takovou technologii. Tam, kde to bylo dostupné, byla shromáţděna data, týkající se nákladŧ, spolu s popisem technologie uvedené v předchozí kapitole. Tato data poskytují hrubý náznak velikosti vyvolaných nákladŧ. Skutečný náklad na aplikaci technologie bude záviset na specifické situaci daní, poplatkŧ a technické charakteristice dotyčné instalace. Nelze vyhodnotit takové místně specifické faktory v tomto dokumentu. Za nepřítomnosti dat týkajících se nákladŧ jsou závěry o ekonomické ţivotaschopnosti technologií brány z pozorování stávajících instalací. Záměrem je, aby obecné BAT v této části byly referenčním bodem, z něhoţ lze posuzovat běţný výkon stávající instalace, nebo posuzovat návrh nové instalace. Tímto zpŧsobem mohou pomáhat BAT v určování vhodných, na „BAT zaloţených“ podmínek pro instalaci, 312 nebo zavádění všeobecně závazných pravidel (článek 9/8). Předpokládá se, ţe nové instalace mohou být konstruovány k výkonu dokonce lepšímu, neţ zde uvedené všeobecné hladiny. Uvaţuje se téţ, ţe stávající instalace se mohou posunout k všeobecným hladinám BAT, nebo ještě výše, bez ohledu na technickou a ekonomickou pouţitelnost technologií v kaţdém případě. Ačkoliv BREF nestanovují zákonné závazné normy, mají za úkol poskytovat informace prŧmyslu, členským státŧm a veřejnosti v místech emisí, jakoţ i udávat hladiny spotřeby při pouţití specifických technologií. Je třeba, aby byly stanoveny vhodné limitní hodnoty pro kaţdý specifický příklad, berouce v patrnost cíle Směrnice IPPC a místní úvahy. Nejlépe dostupné technologie BAT jsou ovlivněny počtem faktorŧ metodologií zkoumání potřebné technologie. Přístup, který byl pouţit, je uveden níţe. Především výběr sekundárního procesu silně závisí na surovinách dostupných jednotlivým pracovištím. Nejzávaţnějšími faktory jsou jejich kompozice, přítomnost jiných včleněných kovŧ, rozloţení jejich velikosti (včetně potenciálu tvorby prachu) a stupeň kontaminace organickými látkami. Za druhé- proces má být vhodný k pouţití co do sběru plynu a systému sniţování objemu plynu. Pouţité procesy sběru a sniţování objemu závisí na charakteristice hlavních procesŧ, např. některé procesy lze snadněji utěsnit. Jiné procesy mohou snadněji upravovat druhořadé (chudé) materiály a tím redukovat v širším rozsahu environmentální dopad zábranou likvidace (do země apod.). Závěrem byly vzaty v úvahu otázky vody a odpadu, především minimalizace odpadu a potenciál recyklace zbytkŧ a vody uvnitř procesu, nebo jinými procesy. Energie pouţitá v procesech je také faktor vzatý v úvahu při volbě procesŧ. Výběr BAT je ve všeobecném smyslu tedy komplikovaný a závisí na shora uvedených faktorech. Rŧzné poţadavky znamenají, ţe BAT je ovlivňován zejména surovinami dostupnými pracovišti a poţadovaná kapacita závodu, jde tedy o specifika lokální. Následující body sumarizují doporučenou metodologii pouţitou v této práci: Je proces prŧmyslově prokázán a spolehlivý? Jsou zde omezení ve vsázkovém materiálu, který mŧţe být zpracován? Druh vsázky a druhy materiálŧ v níobsaţených ovlivňují volbu procesu. Jsou zde omezení úrovně výroby? Např. prŧkazný horní limit, nebo minimální kapacita z dŧvodu ekonomických poţadavkŧ Lze nejnovější a účinnou technologii sběru a sniţování emisí pouţít v procesu? Mŧţe kombinace procesu a sniţování objemu kouře dosáhnout nejniţší hladiny emise? Dosaţitelné emise jsou uvedeny později. Jsou zde jiná hlediska jako bezpečnost, která se vztahují k procesu? V době sepisování jsou některé kombinace procesu a sniţování objemu kouře schopny pracovat na nejvyšším environmentálním standardu a vyhovují poţadavkŧm BAT. Procesy se liší v kapacitě co do dosaţitelnosti a materiálu, který lze pouţít a jsou zde téţ zahrnuty některé kombinace. Všechny procesy maximalizují recyklaci odpadŧ a minimalizují emise vody. Ekonomika procesŧ se liší. Některé potřebují vysokou výrobní kapacitu k dosaţení ekonomického provozu, zatímco jiné nejsou schopny dosáhnout vysoké kapacity. 313 Technologie sběru kouře a sniţování objemu, pouţité v těchto procesech byly diskutovány s úvahou určení BAT a jsou-li aplikovány v kombinaci s metalurgickým procesem, aby vyústily ve vysoké úrovni environmentální ochrany. Jak vyznačeno ve všeobecné předmluvě tohoto dokumentu, navrhuje tato část technologie a emise slučitelné (kompatibilní) s BAT. Účelem je stanovit emise a jejich úroveň, resp. hladiny, které mohou být povaţovány za „výškovou značku“ (benchmark) základního výkonu BAT. To je provedeno jakousi předkalkulací dosaţitelných hladin v rozsahu všeobecně pouţitelném jak v nových, tak i modernizovaných závodech. Stávající instalace mohou mít například faktory, jako omezení výšky, nebo prostoru, bránící plnému přijetí těchto technologií. Úroveň se téţ liší v závislosti na podmínkách zařízení, jeho údrţby a řízení procesu zařízení na sniţování / odstraňování kouře. Provoz zdrojového procesu taktéţ ovlivní výkon, jelikoţ zde mohou být variace v teplotě, objemu plynu a charakteristice materiálu v prŧběhu procesu, nebo vsázky. Dosaţitelné emise jsou tedy pouze základnou za které, resp. na které lze posoudit skutečný výkon zařízení. Dynamiku procesu a další specifické body pracoviště je třeba brát v patrnost na místní úrovni. Příklady uvedené v této části k technologiím a k úvahám o stanovení BAT dávají soubory, spojené s některými stávajícími procesy. 314 4.4.1 Manipulace s materiálem a skladování Závěry, vztahující se k „nejlépe dostupným technologiím“ BAT co do fází manipulace s materiálem a skladováním, uvedené v části 2.17 tohoto dokumentu jsou pouţitelné pro materiály v této kapitole. Tyto technologie jsou: pouţití systému skladování kapalin, které jsou uloţeny v nepropustných prostředcích o objemu alespoň největšího skladového tanku. Rŧzné směrnice existují v rámci kaţdého členského státu (EU) a jsou povaţovány za vhodné. Skladové prostory mají být projektovány tak, aby únik z horní části tankŧ a plnících systémŧ byl zachycen a uloţen ve shora uvedených prostředcích. Obsah tanku má být monitorován a spojen s poplašným zařízením. Téţ plánování doplňování systému a automatické řídící systémy pro zábranu přeplnění skladových tankŧ. Kyselina sírová a další reaktivní materiály mají téţ být skladovány v tancích s dvojitými stěnami, nebo v tancích umístěných v chemicky odolných prostředcích stejného objemu. Správné je pouţití systému kontroly úniku / netěsnosti. Je-li zde riziko kontaminace spodních vod, má být skladový prostor nepropustný a odolný vŧči skladovanému materiálu. Plnící místa mají být umístěny uvnitř prostředkŧ pro sběr přetoku. S ohledem na sníţení emise VOC má být uţita zpětná ventilace plynŧ do dodávkového vozidla. Je téţ vhodné uváţit automatické odpojení plnících spojŧ pro zábranu úniku. Neslučitelné materiály, např. oxidující a organické materiály, mají být odděleny a pouţity inertní plyny pro skladovací tanky, nebo prostory, pokud je třeba. Pouţití lapačŧ oleje a pevných částic, je-li nezbytné u vypouštění z otevřených skladových prostorŧ. Skladování materiálu, který mŧţe vypouštět olej na betonové plochy, mající podezdívky, nebo jiné omezovací zařízení. Pouţití metod pro úpravu výtokŧ u skladovaných chemických druhŧ. Přepravníky a potrubí umístit v bezpečném otevřeném prostoru nad zemí tak, aby úniky / netěsnosti byly rychle zjištěny a mohlo být zabráněno poškození od vozidel a jiných zařízení. Je-li pouţito v zemi uloţeného potrubí, je třeba je dokumentovat, označit a pořídit bezpečné hloubící zařízení. Pouţití robustních tlakových dobře konstruovaných nádrţí pro plyn (včetně LPG = kapalný plyn) s monitorováním tlaku tankŧ a plnícího potrubí pro prevenci trhlin a netěsností. Ve stísněných prostorách je třeba pouţít monitory plynu blízko skladových tankŧ. Tam kde je ţádoucí, lze pouţít utěsněné zásobovací, skladovací a rekultivační systémy u prašných materiálŧ a pro denní skladování sila. Pro prašné materiály lze ke skladování pouţít plně uzavřené budovy, kde není třeba speciálních filtračních zařízení. Těsnící činidla, jako melasa a PVA lze pouţít tam kde je to vhodné a slučitelné komezení tendence u materiálu tvořícího prach. Kde je ţádoucí, lze pouţít uzavřené dopravníky s dobře konstruovaným, robustním extrakčním a filtračním zařízením a to v místech, plnění, silech, u pneumatických přepravních systémŧ a na přepravních bodech dopravníkŧ, pro prevenci emisí prachu. Bezprašný, nerozpustný materiál mŧţe být skladován na utěsněných plochách s drenáţí a sběrem výpustí. Piliny, třísky a jiný materiál obsahující rozpustný, nebo emulgovaný olej, mají být skladovány zakryté pro prevenci odplachování dešťovou vodou. Racionalizované transportní systémy lze pouţít k minimalizaci tvorby a přenosu prachu uvnitř závodu. Dešťová voda, která prach splachuje má být sbírána a upravena před vypouštěním. 315 Mytí kol a karoserie, nebo jiné mycí systémy vozidel pouţívaných k přepravě, nebo manipulaci prašného materiálu. Místní podmínky ovlivňují metodu, např. tvorba ledu. Moţno pouţít plánované kampaně k zametání silnic. Inventární kontrolu a inspekční systémy lze přijmout k prevenci únikŧ a identifikaci netěsností. Vzorkování materiálu a zkušební systémy lze zahrnout do systému manipulace s materiálem a skladování k identifikaci jakosti materiálu a pro plán postupových metod. Tyto systémy by měly být navrhnuty a provozovány na stejně vysokém standardu jako systémy manipulace a skladování. Skladovací prostory redukčních činidel jako uhlí, koks, nebo dřevěné třísky je třeba sledovat co do zjištění poţáru, zpŧsobeného samovznícením Pouţití správných konstrukčních praxí a přiměřené údrţby Tab. 4.26 Souhrn technologií manipulace a skladování pro výrobu hliníku Materiál Palivo a jiné oleje Skladování Tanky nebo sudy v uzavřených prostorech Uzavřené (silo), tvoří-li se prach Manipulace Předúprava Bezp. potrubí Vyhřívané nebo ruční systém skladování a potrubí Taveniny a sŧl Uzavřené dopravníky se sběrem prachu Jemný prach (stěry) Uzavřené, tvoří- Uzavřená se Mletí a atd. li se prach sběrem prachu hustoty Piliny, třísky Krytá místa, Mechanický Sušení, jsou-li rozpustné, nakladač odstřeďování nebo emulgovaný olej Hrubý prach Otevřená nebo Mechanický Sušička, je-li zavřená nakladač třeba Kusy (surovina , Otevřené Mechanický struska) nakladač Fólie a plechy Otevřená nebo Mechanický krytá místa nakladač Plynný chlor, nebo Schválené Schválené směsi obsahující tlakové nádoby metody chlor Výrobky: desky, Otevřené Předehřev ingoty, plechy, předvalky Odpad (zbytky Kryté nebo Závislá na Separace k regeneraci př. uzavřené podle podmínkách mletím a/ nebo struska, solná tvorby prachu rozpuštěnímstruska a potenciálně vyzdívka) velmi prašné 316 Poznámka Zpětná ventilace vypuštěných plynŧ Sběr oleje, je-li nezbytné Sběr oleje, je-li nezbytné Sběr oleje, je-li třeba Sběr oleje, je-li třeba Struska a solná struska musí být suché. Vhodný drenáţní systém Odpad k likvidaci Kryté nebo otevřená, nebo v uzavřených místech, nebo v uzavřených kontejnerech pro přepravu /závisí na materiálu Závislá na podmínkách Vhodný drenáţní systém 4.4.2 Volba procesu Za proces zaloţený na technologii BAT lze povaţovat postup výroby primárního hliníku. Ostatní technologie zahrnující sekundární hliník – uvaţované jako BAT – jsou uvedeny. 4.4.2.1 Výroba primárního hliníku Vezmeme-li tyto faktory v úvahu, je pouţití elektrolyzérŧ s předem vypalovanými anodami a středovým mnohobodovým dávkováním oxidu hlinitého povaţováno za BAT pro výrobu primárního hliníku. Proces má následující charakteristické rysy: řízení elektrolytického procesu počítačem, zaloţené na aktivních databázích pecí a monitorování provozních parametrŧ pecí, za účelem minimalizace spotřeby energie a sníţení počtu a trvání anodových efektŧ úplné zakrytování pecí, spojené s odsáváním plynu a filtrem. Pouţití robustních krytŧ pecí a přiměřeného odsávacího výkonu. Utěsněný chladící systém zbytkŧ anod. Lepší neţ 99 %-ní sběr kouře z pecí na dlouhodobém základě. Minimalizace času k otevření vík a výměně anod. Pouţití programového systému pro operace a údrţbu anod. Pouţití osvědčených metod účinného čištění v otyčovnách anod za účelem regenerace fluoridŧ a uhlíku. Pouţití efektivních odsávacích a filtračních systémŧ v této oblasti. Vyţadují-li místní, regionální a dálkové environmentální dopady sníţení oxidu siřičitého, je nutné pouţití uhlíku s nízkým obsahem síry (pro anody, nebo anodové pasty), nebo sprchovací systém na vypírání oxidu siřičitého. Plyny z primárního tavícího procesu mají být upraveny co do odstranění prachu, fluoridŧ a HF za pouţití skrubrŧ s oxidem hlinitým a textilního filtru. Účinnost skrubru na zachycení totálního fluoridŧ má být větší neţ 99,8 % a oxid hlinitý se pouţije v elektrolytických pecích. Jde-li o integrovaný anodový závod , mají být provozní plyny čištěny ve skrubrech s oxidem hlinitým a tkaninovým filtrem a oxid hlinitý následně pouţit v elektrolytických pecích. Dehty ze směšovacích a tvářecích procesŧ lze upravit v koksovém filtru. 317 Osvědčený systém pro environmentální management, řízení provozu a údrţby. 4.4.2.2 Výroba sekundárního hliníku U výroby hliníku ze sekundárních surovin má být brána v úvahu rŧznorodost surovin na místní úrovni. To ovlivní kombinaci pecí, třídění odpadu, předúpravu a sběrné a odlučovacící systémy, které jsou pouţity. Tavící a vytavovací procesy uvaţované jako BAT jsou plamenná pec, sklopná rotační pec, rotační pec, indukční pec, šachtová pec Meltower, v závislosti na surovinách. Tab. 4.27 Pece BAT pro výrobu sekundárního hliníku Pec Nístějová (plamenná) Sběr plynu Polotěsný Nístějová s boční Polotěsný vsázkovou nístějí Rotační Polotěsný Sklopná rotační Polotěsný Indukční Otevřený zakrytovaný Šachtová (Meltower) Polotěsný Výhody Nevýhody Velká kapacita kovu Nízká účinnost, omezené suroviny Připomínky Pouţití utěsněného vsázkového systému (zaváţecí vozík) Vsázková nístěj Niţší tepelná Pouţití umoţňuje účinnou účinnost utěsněného regeneraci jemného vsázkového materiálu. Větší systému rozsah surovin (zaváţecí vozík) Bez omezení Relativně vysoká Signalizovaná surovin.Dobrá spotřeba solné extrakce kouře tepelná účinnost strusky (cílená) Účinná u nízkého Omezená Minimální stupně dosazování kapacita kovu pouţití solného včetně strusky.Dobrá tavidla tepelná účinnost v porovnání s rotační pecí Ţádné spaliny Omezená Uţitečná pro kapacita kovu a malé dávky surovin čistého kovu Předehřev vsázky Pro čistý kov Proces se vyznačuje těmito charakteristikami: Výběr surovin vyhovující typu pece, spalování a přenosu nevhodných surovin k jiným zpracovatelŧm, pouţívajícím příslušná zařízení, tak ţe lze a) zamezit pouţití soli tam, kde je to v souladu s dosaţením maximální praktické výtěţnosti b) minimalizovat pouţití soli v jiných případech 318 c) regenerovat tolik vedlejších produktŧ, kolik je moţno, např. regenerace kaţdé produkované solné strusky. Cílem je prevence ukládky do země, je-li to moţné. Pouţití utěsněného zaváţecího vozíku, nebo podobného vsázkového systému – je-li to moţné. Pouţití uzávěrŧ, nebo krytŧ u vsázkových a odpichových míst a signálních odsávacích systémŧ kouře, je-li proveditelné, pro minimum spotřeby energie Odstraňování oleje a organických materiálŧ pouţitím odstřeďování, sušení, nebo jiné metody tepelného odstranění povlaku třísek a pilin před tavící, nebo vytavovací fází ke sníţení potenciálu emisí dioxinŧ a organických látek a k maximalizaci účinnosti energie, pokud je pec specificky konstruována k přizpŧsobení organickému obsahu Pouţití bezjádrových indukčních pecí pro relativně malá mnoţství čistého kovu Pouţití přídavných hořákŧ tam, kde je nezbytné odstranit organický uhlík, včetně dioxinŧ Injektáţ aktivního uhlíku a vápna, je-li nezbytné, pro odstranění kyselých plynŧ a organického uhlíku, včetně dioxinŧ Pouţití rekuperace tepla, je-li proveditelná. Pouţití tkaninových, nebo keramických filtrŧ k odstranění prachu 4.4.2.3 Další stádia procesu Technologie spadající v úvahu při určování BAT, nám hlášené pro předúpravu, rafinaci, produkci oxidu hlinitého (4.3.2), integrovaný závod anod (kapitola 12), jsou povaţovány za „nejlépe dosaţitelné technologie“ (BAT) a jsou shrnuty níţe. Jednotlivé pouţité technologie závisí na surovinách a dalších dosaţitelných materiálních moţnostech na pracovišti, nebo v jeho blízkosti. Tvoří část celého procesu ve spojitosti s následujícími procesy: Tab. 4.28: Další výrobní fáze BAT pro výrobu primárního hliníku Fáze procesu Výroba oxidu hlinitého Rafinace Udrţování nebo odplyňování Výroba anod Technologie Bayerŧv proces Připomínky Optimální. Pro sníţení spotřeby energie, odstranění prachu a recyklace transportní vody červeného kalu Pouţití směsí chloru a Dávkování buňkami pro plyargon/dusíku nebo solného nulou injektáţ Cl2, Ar, N2 tavidla (AlF3) Sběr kouře z pecí a Licí formy/kokily závisejí na ţlabŧ/dávkovačŧ/chlazení; výrobku třeba, je-li nezbytný, textilní filtr Viz kapitola 12 319 Tab. 4.29: Další fáze procesŧ BAT pro výrobu sekundárního hliníku Fáze procesu Rafinace Úprava stěrŧ Udrţování nebo odplyňování Technologie Pouţití směsí chloru a argon/dusíku, nebo solného tavidla (AlF3) Inertní krycí plyn a chlazení v uzavřeném bubnu , nebo lisování stěrŧ. Sběr kouře z pecí a ţlabŧ, chlazení; textilní filtr, je-li nezbytný Připomínky Inertní krycí plyn, nebo lisování stěrŧ Tvoření čpavku, jsou-li vlhké Doporučuje se další zkoumání potenciální tvorby dioxinŧ během fází rafinace a lití při výrobě sekundárního hliníku. 4.4.3 Zachycování plynŧ a jejich čištění Systém zachytávání kouře, pouţívaný pro primární a sekundární výrobu, by měl vyuţít utěsněné systémy elektrolyzérŧ, nebo pecí a měl by být konstruován k udrţení vhodného podtlaku, zabraňujícího netěsnostem a úniku prchavých emisí. Pouţity by měly být systémy, které udrţí těsnost pece, nebo rozmístěny kryty. Na příklad kryty materiálu, digestoře, utěsněné zaváţecí vozíky a pouţití robustních rotačních uzávěrŧ u dávkovacích systémŧ. Sekundární zachytávání kouře je nákladné a konzumuje mnoho energie. Je často praktičtější pouţít programovatelný systém, schopný signalizovaného odsávání od zdroje a minimalizace trvání odsávání kouře, co do minima spotřeby energie. BAT pro systémy zpracování plynu a kouře jsou ty, které pouţívají – tam kdy lze – chlazení a rekuperaci tepla před tkaninovým filtrem. Tkaninové, nebo keramické filtry pouţívající moderní, vysoce výkonné materiály v dobře konstruované a udrţované struktuře, jsou zde pouţitelné. Mají synchronizační detekční systém pro kontrolu protrţení pytle a metodu plynulého čištění. Systémy regenerace kyselých plynŧ, vstřikování uhlíku, nebo vápna pro odstranění dioxinŧ a přidruţené fáze regenerace prachu a kovu jsou v tomto dokumentu popsány jiţ dříve. Pouţití oxidu hlinitého jako sprchovacího média pro odstranění fluoridu a HF za pouţití reagovaného oxidu hlinitého ve výrobě primárního hliníku se hodnotí jako BAT. Systémy zachytávání kouře jsou popsány v části 2.7 (viz technologie). Tab. 4.30: Aplikace systémŧ odlučování, pokládaná za BAT u výroby primárního hliníku Výrobní fáze Suroviny Primární tavení Sběr kouře Je-li prašný * Textilní filtr Je-li prašný Se suchým skrubrem s oxidem 320 Odstranění PAH Odstranění VOC * * Integrovaný anodový závod Produkce oxidu hlinitého Udrţování a odplyňování * hlinitým * * Nebo EP * * * * Tab. 4.31: Aplikace systémŧ odlučování, pokládaných za BAT u výroby sekundárního hliníku Výrobní fáze Sběr kouře Po spálení Filtr Odstranění Odstranění kyselých plynů VOC Suroviny Je-li prašný Je-li prašný Sekundární Je-li třeba Je-li třeba Je-li třeba tavení Sušení a Je-li třeba Je-li třeba Je-li třeba Je-li třeba Je-li třeba odstranění povlaku z třísek Udrţení a Je-li třeba Je-li třeba odplyňování Úprava solné U vodíku, strusky, nebo fosfinu atd. stěrŧ Pouţití, nebo recyklace strusek a filtrových prachŧ, je-li moţné, je pokládáno za část procesu. Rekuperace energie mŧţe být aplikována u většiny fází, je-li k dispozici dostatek tepla a uţití rekuperovaného tepla. V nejjednodušší formě mŧţe být rekuperováno teplo pouţitím rekuperačních hořákŧ a předehřevu vsázky při výrobě sekundárního hliníku. Tab 4.32: Souhrn potenciálních znečišťujících látek a volba zpŧsobu odlučování Fáze procesu Manipulace se surovinami Prvky ve vypouštěném plynu Prach Předúprava surovin Prach Organický materiál (+) Primární tavení (Elektrolýza) Prach,fluorid, PFC/uhlovodíky a PAH (11) Oxid siřičitý 321 Volba systému odlučování Prevence a správné skladování. Sběr prachu a textilní filtr Správná předúprava Sběr plynu a tkaninový filtr Řízení procesu, dopalovací hořáky a správné chlazení plynu Řízení procesu a odsávání plynu,skruber s oxidem hlinitým a následným čištěním v tkaninovém filtru Čištění plynu v mokrém skrubru, je-li nezbytné Sekundární tavení Prach a kovy Řízení procesu, sběr plynu a účinné odstranění prachu Kyselé plyny/halogenidy Sprchování, je-li nezbytné Organický materiál (+) Řízení procesu, výběr materiálu a předúprava, přídavné spalování a správné chlazení plynu, uhlíková injektáţ, účinné odstranění prachu Udrţování a rafinace Prach, halogenidy a kovy Řízení procesu a sběr/čištění plynu Organický materiál (+) Řízení procesu, přídavné spalování a správné chlazení plynu Procesy zpracování solné Prach, čpavek, fosfin a kovy Řízení procesu a odlučování strusky a stěrŧ plynu Poznámka : (+) = organické materiály včetně VOC hlášené jako totální uhlík/s výjimkou CO/a dioxiny (++) = je-li integrován anodový závod 4.4.3.1 Emise do ovzduší spojené s pouţitím BAT Emise do ovzduší zahrnují zachycené – sníţené emise z rŧzných zdrojŧ, plus prchavé, uniklé, nebo nezachycené emise z těchto zdrojŧ. Moderní, dobře provozované systémy odlučování vyúsťují v efektivním odstranění znečišťujících látek (polutantŧ) a soudobé písemné informace naznačují, ţe prchavé emise mohou být největším zdrojem totálních emisí v ovzduší (tm 29, PARCOM 1997). U primárního hliníku se totální emise v ovzduší zakládají na emisích z: příjmu materiálu, skladování , mísení a vzorkování tavících, udrţovacích a rafinačních pecí s návaznou přepravou kovu a ze systému manipulace a čištění horkého plynu systémŧ manipulace se stěry U sekundárního hliníku se totální emise v ovzduší zakládají na emisích z: příjmu materiálu, skladování / ukládky, mísení, vzorkování a předúpravy tavících, udrţovacích a rafinačních pecí spolu s přepravou kovu a s napojeným systémem manipulace a čištění horkého plynu systému chlazení a manipulace se stěry Prchavé emise mohou být mnohem větší neţ zachytávané emise a měly by být lokálně stanoveny. Mohou být stanoveny z účinnosti záchytávání kouře a monitorováním (viz část 2.7) účinnosti odsávání z elektrolyzérŧ primárního hliníku, je-li menší neţ 99 % na dlouhodobém základě. Charakteristika neupraveného plynu z elektrolyzérŧ je v tabulce 5.4 a lze ji pouţít k udání moţného dopadu prchavých emisí. Efektivní a robustní systémy zakrytování jsou pouţity ve výrobě olova a drahých kovŧ za pouţití rotačních pecí a s omezením prchavých emisí do ovzduší výrazně na dolní mezi. Tato 322 technologie je pouţitelná pro rotační pece a výrobu hliníku. U některých plamenných pecí se pouţívají utěsněné zaváţecí vozíky, nebo skipy, které téţ sniţují prchavé emise do ovzduší a to významně. Tyto technologie jsou jiţ uvedeny v této kapitola jako příklady. Tab. 4.33: Emise do ovzduší ve spojitosti s pouţitím BAT pro elektrolýzu primárního hliníku Znečišťující látka Rozsah při užití BAT Prach 1 – 5 mg /Nm3 SO2 Nepouţitelné Technologie k dosažení těchto úrovní Textilní filtr Připomínky Závisí na charakteristice prachu Cíl:minimalizace SO2 Kontrola obsahu síry v anodách Polyfluorované Řízení procesu na 0,1 anodového 0,1 kg/t Al uhlovodíky základě aktivních efektu/pec/den databází pecí HF Sprchování oxidem U procesŧ integr. 0,2 mg/Nm3 3 Totální fluorid hlinitým a textilní filtr Výroby anod, viz kap. 0,5 mg/Nm 12 Poznámka : pouze sebrané emise. Přidruţené emise jsou dány jako denní prŧměr na základě nepřetrţitého monitorování během provozní periody. V případech, kdy nepřetrţité monitorování není proveditelné, hodnota bude prŧměr ze vzorkovací periody.U pouţitého systému sniţování objemu se bere v patrnost charakteristika plynu a prachu při konstrukci/vývoji systému a pouţije se správná provozní teplota. Tab. 4.34: Emise v ovzduší ve spojitosti s BAT pro udrţování a odplyňování roztaveného kovu z primárního a sekundárního hliníku Znečišťující látka Připomínky Technologie k dosažení těchto úrovní Prach 1 – 5 mg/Nm3 Tkaninový filtr 3 Chloridy, fluoridy SO250-200mg/Nm Mokrý,nebo A kyselé plyny polosuchý skrubr Chlor5mg/Nm3 3 s oxidem hlinitým Fluorid1mg/Nm NOx Hořák s nízkým NOx Vysoké hodnoty 100mg/Nm3 3 Kyslíkový hořák souvisí s obohacením 100-300mg/Nm kyslíku ke sníţení uţité energie. V takových případech je sníţen objem plynu a hromadná emise. Poznámka: pouze sebrané emise. Přidruţené emise jsou dány jako denní prŧměr na základě nepřetrţitého monitorování během provozní periody. V případě, kdy nepřetrţité monitorování není proveditelné, hodnota bude prŧměr ze vzorkovací periody. U pouţitého systému sniţování objemu se bere v patrnost charakteristika plynu a prachu při konstrukci systému a pouţije se správná provozní teplota. Rozsah při použití BAT 323 Tab. 4.35: Emise do ovzduší spojené s pouţitím BAT pro předběţnou úpravu materiálŧ (včetně sušení třísek), tavení a vytavování sekundárního hliníku Znečišťující látka Rozsah při užití BAT Prach 1 – 5 mg /Nm3 Technologie k dosažení těchto úrovní Textilní filtr Chloridy, fluoridy a SO2 50-200 mg/Nm3 kyselé plyny chlorid5 mg/Nm3 fluorid 1 mg/Nm3 NOx 100 mg/Nm3 100-300 mg/Nm3 Připomínky Vysoce výkonné textilní filtry mohou dosáhnout nízké hladiny těţkých kovŧ.Koncentrace těţkých kovŧ je spojena s koncentrací prachu a s obsahem kovŧ v prachu Cíl:minimalizace SO2 Mokrý nebo polosuchý alkalický sprchovač Hořák o nízkém Vyšší hodnoty jsou NOx spojeny s obohacením Kyslíkový hořák kyslíkem k redukci uţité energie. V těchto případech je redukován objem plynu a hromadná emise 3 Totální organický 5-15 mg/Nm Přídavný hořák, Předúprava 3 uhlík jako C optimalizované sekundárního 5-50 mg/Nm spalování materiálu k odstranění organických povlakŧ 3 Dioxiny 0,1 – 0,5 ng TEQ /Nm Vysoce účinný systém odstraňování prachu (př. textilní filtr),dopalovací hořák po rychlém ochlazení. K dispozici jsou další technologie /př.adsorpce na aktivní uhlík, oxid katalyzátor Poznámka : pouze sebrané emise. Přidruţené emise jsou dány jako denní prŧměr na základě nepřetrţitého monitorování během provozní periody. V případech, kdy nepřetrţité monitorování není proveditelné, hodnota bude prŧměr ze vzorkovací periody.U pouţitého systému sniţování objemu se bere v patrnost charakteristika plynu a prachu při konstrukci/vývoji systému a pouţije se správná provozní teplota. U odstraňování SO2 nebo totálního uhlíku mŧţe variace v koncentraci nečištěného plynu během vsázkového procesu ovlivnit výkon systému sniţování objemu. 324 4.4.4.Odpadní voda Toto je specifický problém závodu, jsou hlášeny stávající systémy úprav jako vysoký standard. Veškerá odpadní voda se upravuje odstraněním pevných látek a olejŧ, dehtŧ, absorbovaných kyselých plynŧ (př. oxid siřičitý, HF, HCl), je-li nezbytné, mají být neutralizovány. Technologie uvedené v části 2.9 jsou technologie spadající do úvahy. V řadě závodŧ je chladící a upravená voda, včetně vody dešťové, znovu pouţita, nebo recyklována uvnitř procesu. Totální emise u primárního a sekundárního hliníku do vody se zakládají na: Výrobě oxidu hlinitého Systému skladování materiálu Systému elektrolytického transformovaného chlazení Sprchovacím systému (je-li pouţit) Systému úpravy odpadní vody a vody vypouštěné Pouţití vody je minimální, jelikoţ procesy jsou podstatně suché, nehledě na systémy mokrého sprchování. Tabulka 4.36 sumarizuje koncentrace dosahované při uţití vhodných metod úpravy výtokŧ. Tam kde je vhodné, lze kaly vrátit do procesu. Tab. 4.36: Emise do vody spojené s uţitím BAT u výroby primárního hliníku s přidruţeným závodem anod Komponenta Koncentrace mg/l Připomínka Suspendované 14 Zahrnuje anodový závod (rozptýlené látky) COD 37 Zahrnuje anodový závod Fluorid 17 Zahrnuje anodový závod Totální uhlovodík 0,8 Zahrnuje anodový závod Poznámka: přidruţené emise jsou ze závodu Aluminium Dunkirk a jsou uvedeny jako denní prŧměry, během výrobního procesu 4.4.5 Odpady z výrobních z procesŧ Principy minimalizace a znovu vyuţití odpadŧ z výroby jsou technologie tvořící část BAT. Výrobní procesy v tomto sektoru byly vyvinuty prŧmyslem s cílem maximálního znovu vyuţití většiny výrobních odpadŧ, ve formě umoţňující jejich pouţití v jiných procesech výroby. Části 4.2.1.4 a 4.2.2.3 dávají přehled potenciálního konečného pouţití odpadŧ . Některá mnoţství jsou téţ uvedena pro specifické instalace. Jednotlivé příklady jsou: pouţití SPL (pouţitá výduska elektrolyzérŧ) v jiných procesech jako surovina, nebo palivo je moţné minimální pouţití solného tavidla tam, kde lze recyklace solné strusky k regeneraci hliníku, soli a oxidu (jeho částí) 325 znovu pouţití výdusky elektrolyzérŧ, kde je to moţné znovu pouţití filtrových prach z primárního hliníku v procesu znovu pouţití filtrových prachŧ z pecí sekundárního hliníku v procesu, lze-li. Úprava těchto filtrových prachŧ je nezbytná pro odbourání dioxinŧ. Mnoţství produkovaných odpadŧ je silně závislé na surovinách, zejména na obsahu sody v primárních materiálech, na obsahu dalších neţelezných kovŧ (př. Mg) v sekundárních materiálech a na přítomnosti dalších znečišťujících látek, jako jsou organické materiály. Emise do pŧdy mohou tedy být velmi místní povahy, materiály specifické a tedy emise závislé na faktorech jiţ dříve diskutovaných. Není proto moţné vyhotovit reálnou, typickou tabulku mnoţství související s pouţitím BAT bez detailní specifikace suroviny. Principy BAT zahrnují prevenci vzniku odpadu , minimalizaci a znovu pouţití odpadŧ, kdekoliv je to proveditelné. V této praxi je efektivní zejména prŧmysl. Tab. 4.37: Přehled odpadŧ z výroby primárního hliníku Zdroj Strusky Al Filtrový prach SPL Cihly Ocel Uhlíkový prach/anodový závod Použití/výběr úpravy Regenerace Znovuvyuţití v procesu Palivo, tavidlo, výduska pecí Z anodových pecí,znovupouţití Recyklace Znovupouţití Tab. 4.38 Přehled odpadŧ z výroby sekundárního hliníku Odpad Původ Úprava/zpracování Solná struska Tavba v bubnové Regenerace drcením, rotační peci rozpouštěním a krystalizací.Výroba znovupouţitelných substancí, je-li moţné; granule Al, sŧl smíšená, Al2O3 a další oxidy Filtrový prach Čištění plynŧ Vyzdívka pecí Tavící pec odsávaných Likvidace předúpravou, nebo ukládka do země, z části regenerován solnou struskou nebo uţit v ocelářském prŧmyslu Potenciál pro regeneraci se stěry, jinak louţení a 326 Připomínky k úpravě/zpracování Proces má dosáhnout vysokého environmentálního standardu.Prchavé emise prachu a plynŧ jako fosfin, vodík, je třeba zachytit a upravit. Cíl:prevence ukládání do země Zákaz povrchové ukládky/likvidace/ v některých zemích; moţná te pelná úprava/neutralizace pomocí NaHCO3 nebo Na2CO3- uţití se solnou struskou/ Zákaz povrchové ukládky/likvidace/ v některých zemích. ukládka do země Stěry Hlášeno pouţití do formovacích směsí Všechny pece nepou- Tavení v rotační peci. Cíl:prevence ukládky ţívající sŧl. Regenerace, vyuţití do země Čištění tavíren, slévá- Pelet v rotační bubRen. nové peci, stěry a prach pouţít při regeNeraci solné strusky. Poznámka : (+) s pouţitím pece s uzavřenou nístějí (++) nekovové produkty/podíl oxidu z odpadu Al 4.4.6 Náklady spojené s technologií Byla kompilována data nákladŧ pro varianty procesŧ a systémŧ sniţování objemŧ. Některé náklady jsou uvedeny tam, kde byly k dispozici, a to u příkladŧ uvedených jiţ v této kapitole. Data nákladŧ jsou specificky podniková a závisí na mnoţství faktorŧ, avšak udané rozsahy umoţňují provést některá porovnání. Další data nákladŧ jsou v příloze , takţe náklady na procesy a systémy sniţování objemŧ z celého prŧmyslu neţelezných kovŧ lze porovnat. 4.5 Nově vyvíjené technologie Znovupouţití prachu z filtrŧ z výroby sekundárního hliníku je předváděno ve Španělsku a Rakousku. Prach a kouř z rotační pece je upravován jedlou sodou a aktivním uhlíkem jako sprchovacím médiem k odstranění chloridŧ produkovaných solným tavidlem a tvoří se chlorid sodný. Prach je potom sbírán v textilním filtru a lze jej doplnit solí zaváţenou do pece (tm 145, Winter 1998). Existují některé procesy pro regeneraci ţeleza z červeného kalu, nebyly však dosud komerčně vyuţity (tm 212, Noyes 1993). Byl téţ zahájen výzkum v pouţití červeného kalu ve stavebnictví v cihlách a betonu. Inertní anody. Vývoj nových, bezuhlíkových anod, které by umoţnily konstrukci zcela nového elektrolyzéru bez jakýchkoliv přímo spotřebitelných částí a produkujícího u anody kyslík, místo oxidu uhličitého. Toto by také vyloučilo emise PAH z procesu. Technologie je ve zkušebním stádiu a není dosud uspokojivě dokumentována co do zkušebního provozu. Smáčivé katody. Vývoj nových katodových materiálŧ, nebo povlakŧ pro stávající katodové materiály k dosaţení lepší energetické účinnosti elektrolytického procesu. Je ve stádiu vývoje a byly prováděny zkoušky v pokusných elektrolyzérech Třídění slitin. Byla zkoušena technologie třídění hliníkového odpadu do rŧzných druhŧ slitin za pouţití laseru a technologie vířivého proudu, Přínosem toho bude snadnější výběr materiálŧ k recyklaci a schopnost snadnější výroby poţadovaných slitin v recyklačních závodech 327 Rotační injektování tavidel nebo plynu pro rafinaci. Toto dovoluje kontrolovanější doplňování taveniny do udrţovacích pecí. Technologie jiţ byla zavedena v některých závodech. Katalytické filtrové pytle pro odlučování emisí dioxinŧ. Katalyzátor zlikviduje dioxiny lépe, neţli jejich prosté čištění. Pouţití elektrické obloukové pece pro tavení stěrŧ bez solí. Zpracoání solné strusky v suchém stavu Regenerace soli pouţitím elektrodyalýzy, místo její koncentrace Nepřetrţité monitorování HF komínových emisí pro zjišťování závady na odlučovacím zařízení (skrubr s oxidem hlinitýma tkaninový filtr). 328 Kapitola 5 5. PROCESY VÝROBY OLOVA, ZINKU A KADMIA (+ SB, BI, IN, GE, GA, AS, SE, TE) 5.2 POUŢÍVANÉ PROCESY A TECHNIKY Tyto kovy se často v rudách a horninách vyskytují společně a k jejich získávání a separaci se pouţívá řada metod. Konkrétní pyrometalurgická nebo hydrometalurgická metoda (popřípadě kombinaci obou) je většinou předurčena chemickým stavem (sulfid nebo oxid) a relativními poměry kovŧ v rudě. Některé techniky se také pouţívají pro zpracování druhotných surovin či směsi druhotných a primárních surovin [tm 12, HMIP Zn 1993, tm 102, DFIU Zn 1999]. Někdy jsou druhotné suroviny separovány a látky jako např. pasta jsou posílány k jiným zpracovatelŧm, kteří tyto materiály umí zpracovat. 5.1.1. Primární olovo Existují dva základní pyrometalurgické procesy, které se pouţívají pro výrobu olova ze sulfidu olovnatého a nebo ze směsi sulfidu olovnatého a zinečnatého: aglomerace a nebo přímé tavení. Tyto procesy mohou být pouţity také pro směsi koncentrátŧ a druhotných surovin. 5.1.1.1. Aglomerace/tavení při pouţití vysoké pece nebo IS pece Obohacené koncentráty se smíchají s jemným aglomerovaným podílem, druhotným materiálem a dalšími zpracovávanými materiály a jsou granulovány v rotujících bubnech. Pelety jsou dávkovány do sintrovacího stroje s vrchním nebo spodním tahem, kde dochází k zapálení. Ţhnoucí pelety jsou dopravovány přes několik odvětraných boxŧ, kterými je vháněn vzduch. Síra je oxidována na oxid siřičitý a tato reakce vytváří dostatek tepla k natavení a aglomerování (spečení) pelet [tm 12, HMIP Zn 1993, tm 102, DFIU Zn 1999. Výsledný aglomerát je drcen a prosíván na správnou velikost do pece. Příliš malé kusy materiálu jsou ochlazeny smícháním s odvodněným kalem získaným ze zařízení pro číštění vzduchu a poté vráceny do míchacího prostoru. Plyny odcházející z aglomerovacího stroje jsou zpracovávány a získává se z nich oxid siřičitý. Plyny jsou ochlazeny, pročištěny a vyrábí se z nich kyselina sírová. Obsahují rovněţ kadmium a rtuť, které jsou získávány z odcházejících plynŧ a nebo ze vzniklé kyseliny sírové. Aglomerát je vsazován do šachtové pece s metalurgickým koksem. Dyšnami šachtové pece je vháněn vzduch obohacený kyslíkem anebo obyčejný vzduch, který pak reaguje s koksem a vytváří oxid uhelnatý. Tato reakce vytváří dostatek tepla k roztavení vsázky. Hlušina ze vsázky se v peci slučuje se struskotvornými přísadami nebo činidly a vytváří strusku. Oxid uhelnatý redukuje oxidy kovu ve vsázce. Olovo a struska se hromadí na dně pece a jsou odváděny prŧběţně a nebo periodicky. Struska je rychle zchlazena a za pouţití vody granulována či rozemleta – nebo se nechá vychladnout a poté je drcena. Konkrétní zpŧsob závisí na plánovaném vyuţití. 329 Pro tavení olověných a zinkových koncentrátŧ spolu s druhotnými surovinami se pouţívá speciální konstrukce šachtové pece: IS pec. Zde je dávkován ţhavý aglomerát, předehřátý koks a horké brikety spolu s horkým vzduchem, někdy ještě obohaceným o kyslík. Redukcí oxidŧ kovŧ zde nevzniká jen olovo a struska, ale také zinek, který se při teplotách v peci odpařuje a odchází spolu s ostatními plyny z IS pece. Tyto plyny obsahují také trochu kadmia a olova. Oxidic lead and zinc containing material Zinc containing concentrates Feed storage/preparation Bot briquetting Sinter plant Roast gas cleaning Cadmium leaching Sulphuric acid plant Shaft furnace (IS furnace) Slag granulation Spray condenser Zinc/lead separator Shaft furnace gas cleaning Zinc refining Coke, other inputs Briquettes Sinter Cadmium fraction Lead bullion Slag To lead refining Sulphuric acid Off/gas To cadmium recovery Granulated slag Process raw gas with zinc vapour Raw process gas Crude zinc LCV gas Refined zinc oxidický materiál s obsahem olova a zinku koncentráty s obsahem zinku sklad/příprava vsázky horké briketování aglomerační zařízení čištění plynů z pražení ložení kadmia zažízení na výrobu kyseliny sírové šachtová pec (IS pec) granulace strusky rozstřikový kondenzátor zařízení na dělení zinku/olova čištění plynů ze šachtové pece rafinace zinku koks, jiné vstupy brikety aglomerát frakce kadmia surové olovo struska do rafinace olova kyselina sírová odcházející plyny k získání kadmia granulovaná struska nezpracované plyny s parami zinku nezpracované procesní plyny surový zinek LCV plyn rafinovaný zinek Obrázek 5.1: Nákres typického IS procesu pro výrobu zinku a olova [tm 102, DFIU Zn 1999] Plyny z pece procházejí sprchovacím kondenzátorem, ve kterém jsou sprchou kapalného olova prudce ochlazovány a kovy z plynŧ jsou kapalným olovem absorbovány. Vzniklá tavenina je chlazena a zinek vyplavává na povrch a oddělí se od olova, od něhoţ je separován. Zinek je pak rafinován destilací, která bude popsána později v této kapitole. Olovo se vrací zpět do sprchovacího kondenzátoru. [tm 12, HMIP Zn 1993; tm 102, DFIU Zn 1999]. Po prŧchodu sprchovacím kondenzátorem jsou nízkokalorické pecní plyny (obsahující oxid uhelnatý a vodík) čištěny a spalovány, pro předehřátí vzduchu a koksu. 330 5.1.1.2. Přímé tavení Pro přímé tavení obohacených olověných koncentrátŧ a druhotných materiálŧ k produkci surového olova a strusky se pouţívá několik metod. Jednak jsou to procesy pro tavení v lázni – v EU i po celém světě se pouţívají metody Isasmelt/Ausmelt (někdy v kombinaci se šachtovými pecemi), Kaldo (TBRC) a QSL integrované procesy. Pouţíván je téţ integrovaný obloukový proces Kivcet. Pece jsou popsané v sekci 2.6 tohoto dokumentu. Isasmelt/Ausmelt a QSL pouţívají mokrou peletizovanou vsázku a Kaldo a Kivcet pouţívají suchou vsázku. V těchto případech se aglomerační fáze neprovádí odděleně. Olovnato-sirníkové koncentráty a druhotné suroviny jsou vsazovány přímo do pece a tam jsou taveny a oxidovány. Tvoří se oxid siřičitý, který je zachycován, čištěn a přeměňován na kyselinu sírovou. K roztavené vsázce je přidán uhlík (v koksu nebo v plynech) a struskotvorné přísady a tím je oxid olovnatý redukován na olovo a vzniká struska. Zinek a kadmium jsou z pece „odkouřeny“ a odchází v plynném skupenství. Jejich oxidy jsou zachycovány a zpracovávány [tm 120 TU Aachen 1999]. Všechny tyto procesy produkují strusku, která je bohatá na olovo, avšak QSL a Kivcet pece mají redukční zónu, která sniţuje obsah olova ve strusce na přijatelnou hodnotu. Kaldo proces pouţívá souběţně odkuřování strusky. V době psaní tohoto textu se silikátová struska z QSL procesu pouţívá jako stavební materiál. Tyto procesy také zahrnují získávání tepla a přeměnu oxidu siřičitého na kyselinu sírovou. Prach nahromaděný v odlučovacím zařízení se vrací do procesu a mŧţe se proprat nebo vylouhovat pro sníţení obsahu halogenidŧ a Zn/Cd v recyklovaném prachu [tm 120 TU Aachen 1999]. U všech těchto procesŧ trvalo nějaký čas neţ byly řádně zavedeny do výroby a neţ bylo dosaţeno očekávaných výsledkŧ a výkonŧ. Kaldo je dvoufázový proces [tm 12, HMIP Zn 1993; tm 35, LRTAP 1995; tm 102, DFIU Zn 1999] a je dobře zaběhnutý. Máme zprávy, ţe QSL proces překonal všechny počáteční problémy a funguje efektivně. Isasmelt/Ausmelt proces funguje v době psaní jen v počáteční tavné fázi a dosud nebylo ověřeno sniţování obsahu kovu ve strusce. Pec Kivcet funguje úspěšně uţ od roku 1990 [tm 120 TU Aachen 1999]. Proces QSL Kivcet Ausmelt/Isasmelt pec Kaldo Obsah olova ve strusce v % <3 3–5 Není k dispozici 2–4 Tabulka 5.1: Procesy přímého tavení 331 Poznámky Dobře fungující, perspektivní proces Úspěšně fungující Zatím v provozu jen tavná fáze Dobře fungující – směs Pb/Cu 5.1.2 Sekundární olovo 5.1.2.1. Získávání olova z odpadních baterií Vyřazené automobilové baterie (automobilové hnací i pohotovostní) jsou hlavním zdrojem sekundárního olova. Typické sloţení odpadní olovo-kyselinové baterie je popsáno v následující tabulce [tm 102, DFIU Zn 1999] : Složka Hmotnostní % komponenty olova (slitiny) (mříţky,póly, …) Elektrodová pasta (jemné částečky oxidu a síranu olova) kyselina sírová (10 – 20% H2SO4) Polypropylen další plasty (PVC, PE, atd.) Ebonit ostatní materiály (sklo, …) 25 – 30 35 – 45 10 – 15 4–8 2–7 1–3 < 0.5 Tabulka 5.2: Typické složení odpadních olovnatých automobilových baterií Pro získávání olova z automobilových baterií se pouţívají především dva procesy [tm 12, HMIP Zn 1993; tm 35, LRTAP 1995; tm 102, DFIU Zn 1999] : a) Baterie jsou zbaveny kyseliny a pak jsou vcelku prosazeny do šachtové pece (proces Varta) Celé baterie a struskotvorné přísady jsou uzávěrem vloţeny do vysoké pece, do které je vháněn vzduch obohacený kyslíkem. Vzniká surové antimonové olovo spolu se silikátovou struskou a také olovnatoţelezitý kamínek, který mŧţe být vyuţit v místě, kde se taví primární (surové) olovo [tm 120 TU Aachen 1999]. Organické sloţky v plynech, které z pece vycházejí, jsou oxidovány v zařízení pro dohořívání. Plyny jsou poté ochlazeny a přefiltrovány přes textilní filtr. Prach z filtru je odchlórován a vrácen do pece. b) Baterie jsou zbaveny kyseliny, rozbity na kousky a rozděleny na sloţky s vyuţitím patentovaného zařízení (procesy MA a CX). Oba procesy – MA i CX (Engitec) – pouţívají k rozbití celých baterií drtiče kladivového typu. Rozbitý materiál poté prochází sérií sít, mokrých třídičŧ a filtrŧ, aby byly získány oddělené frakce obsahující kovové komponenty, olověnou oxido-síranovou pastu, polypropylen, nerecyklovatelné plasty a ebonit a také zředěnou kyselinu sírovou [tm 106, Farrell 1998]. Některé procesy vyuţívají ještě druhou drtící fázi před konečným zpracováním frakce plastŧ. Pokud je to moţné, je polypropylén recyklován. Pokud pro kyselinu sírovou získanou z baterií není ţádné lokální uplatnění, neutralizuje se a vzniklý síran sodný mŧţe být rekrystalizován a následně prodán. Tyto moţnosti závisí do velké míry na situaci na trhu. 332 Existuje několik variant jak nakládat se sírou obsaţenou v bateriích. - Ještě před tavením mŧţe být sírano-olovnatá pasta odsířena reakcí s uhličitanem sodným nebo hydroxidem sodným (v procesech CX a příbuzných). Síran olovnatý mŧţe být oddělen a poslán do zařízení schopného nakládat s plyny, které obsahují síru – například jeden z procesŧ přímého tavení primárního olova. Síra mŧţe být fixována ve strusce nebo Fe/Pb kamínku Odsíření této hmoty ještě před tavením mŧţe sníţit mnoţství vzniklé strusky a – v závislosti na pouţité tavící metodě – také mnoţství oxidu siřičitého uvolněného do vzduchu. Scrap batteries Battery acid Fines Electrode paste Metalics (lead grid) Ebonite Polypropylene Drainage Crusher Screening crusher Hydraulic separator odpadní baterie kyselina sírová drobný podíl pasta z baterií kovový podíl (olověné mřížky) ebonit polypropylen odstranění kapaliny drtič sítování drtič hydraulický separátor Obrázek 5.2: Nákres typického procesu recyklace baterií [tm 102, DFIU Zn 1999] Tavení se mŧţe provádět v následujících zařízeních [tm 102, DFIU Zn 1999]: - rotační pec plamenná pec a šachtová nebo elektrická pec rotační pec Isasmelt pec elektrická pec Rotační a plamenné pece mohou být buď na kapalná nebo plynná paliva. V některých instalacích je pouţíváno obohacování kyslíkem. Tavení obvykle probíhá v dávkách, kov a struska jsou vypouštěny odděleně a s dávkami strusky se pak dále pracuje, aby se získalo více olova a aby vznikla struska, která by byla stabilnější. Síra obsaţená ve vsázce je zafixována ve strusce, jeţ je směsí sodíku, ţeleza a síry s malým podílem olova a dalších kovŧ. V Isasmelt procesu jsou odsířená pasta a redukční činidlo plynule dávkovány do pece a surové olovo slitina je periodicky odpouštěno. Kdyţ reakční nádoba obsahuje maximální mnoţství strusky, přidají se redukční činidla a struskotvorné přísady aby se vytvořilo vysoceantimonové surové olovo a odpadní struska [tm 41, Ausmelt 1997; tm 102, DFIU Zn 1999]. Struska také mŧţe být redukována v jiné peci. 333 Elektrická odporová pec se pouţívá pro komplexní druhotné materiály a pouţívá otevřenou tavnou lázeň pokrytou koksem. Suroviny jsou dávkovány na povrch lázně, kde reagují a vytváří kov a strusku, které jsou periodicky odpouštěny. Odpadní plyn obsahující oxid uhelnatý je spálen, prach z plynu je zachycován a získává se z něj zinek. Proces je veden kampaňovitě střídavě s produkcí mědi v tavící peci na měď. Surové olovo vyrobené některou z těchto tavnících metod je rafinováno níţe popsanými metodami. 5.1.2.2. Získávání olova z ostatních odpadŧ a zŧstatkŧ Kovový olověný odpad se mŧţe vyskytovat v řadě forem, mŧţe být znečištěn plasty či asfaltem a také mŧţe být ve slitině s jinými kovy, zvláště cínem, antimonem a stříbrem. Tento materiál je obvykle zpracováván metodami popsanými výše, neboť jednoduchá tavná zařízení se nedokáţí vypořádat s částečně shořelým materiálem v plynech, které z pece vycházejí. Pouţívá se téţ elektrická pec a to pro získávání olova z komplexních druhotných surovin olova s mědí nebo olova s drahými kovy. K likvidaci oxidu uhelnatého a uhlovodíkŧ včetně dioxinŧ se pouţívá dodatečné spalování. Čistý odpad je taven ve speciálně navrţených kotlích, které jsou ohřívány nepřímo kapalným palivem nebo plynem. Odpad je doplňován z násypky umístěné nad kotlem. Stěry a další zbytky materiálu jsou sbírány s povrchu roztaveného kovu a poté poslány přes síto, které odděluje jemné a hrubé frakce. Stěr je jemnou frakcí a je recyklován jako nekovový zbytek. Hrubý materiál jsou většinou kovy s vyšším bodem tání neţ má olovo a je dále zpracováván jiným zpŧsobem. Stěr, ve své podstatě převáţně nekovového charakteru, jsou často smíchány s kovovým olověným odpadem a jsou taveny v rotačních pecích se struskotvornými přísadami. Zbytky z produkce tetraalkylového olova, které stále ještě obsahují nějaké olovo, jsou taveny v plynových plamenných pecích. Pokud je to potřeba, je olovo nebo olověné slitiny získané z odpadu nebo zbytkŧ rafinováno a to za pouţití níţe popsaných metod. 5.1.3. Rafinace primárního a sekundárního olova Surové olovo mŧţe obsahovat rŧzná mnoţství mědi, stříbra, bismutu, antimonu, arsenu a cínu. Olovo získáno z druhotných surovin mŧţe v podstatě obsahovat stejné příměsi, obecně ale převaţují antimon a vápník. Existují dvě metody čištění surového olova: elektrolytické a pyrometalurgické rafinace. Elektrolytická rafinace pouţívá anody ze surového olova zbaveného mědi a katody z čistého olova. Pouţívání této metody je velmi drahé a proto se nepouţívá příliš často. Polymetalurgická rafinace je zaloţena na sérii kotlŧ, které jsou nepřímo ohřívány kapalnými nebo plynnými palivy [tm 4, HMIP Pb 1993; tm 102, DFIU Zn 1999]. Prvním prvkrm, který se musí odstranit, je měď. Ta se odstraňuje v podobě sirníkových stěrŧ. Pokud zpracovávaný surový kov neobsahuje dostatek síry, musí být další dodána ve formě práškové síry nebo pyritu. Sirníkový stěr je mechanickými sběrači odebírán s povrchu roztaveného kovu a poté shromaţďován do zásobníkŧ. 334 Arsen, antimon a cín se odstraňují oxidací. Nejčastější metoda, která se obvykle nazývá “změkčování olova”, spočívá v reakci se směsí dusičnanu sodného a hydroxidu sodného, po které následuje mechanické odebírání oxidických stěrŧ. Jako oxidační činidlo mŧţe být také pouţit přímo kyslík či vzduch. V závislosti na sloţení surového olova (tj. mnoţství nečistot) mŧţe být rozpuštěná směs solí granulována ve vodě a nečistoty odděleny hydrometalurgicky. Proces odstraňování stříbra je prováděn Parkesovým procesem, který vyuţívá preferenční rozpustnost stříbra v zinku. Zinek je k olovu přidán při teplotě kolem 470°C a tato směs se pak nechá vychladnout na 325°C. Stříbro-olověno-zinková slitina se oddělí a na povrchu vytvoří pěnu. Tato pěna se odstraní a zinek je dále oddělen od stříbra a to metodou vakuové destilace. Stříbro je dále rafinováno kyslíkem pro získání surového stříbra. Přebytečný zinek je z odstříbřeného olova odstraněn opět vakuovou destilací a po ní téţ hydroxidem sodným. Bismut se odstraňuje pomocí směsi vápníku a hořčíku (Kroll-Bettertonŧv proces). Slitina vápníku, hořčíku a bismutu se vytvoří ve formě pěny na povrchu olova a je odstraněna sbíráním. Poté je pěna oxidována pomocí chloridu olova, plynného chlóru nebo směsi hydroxidu sodného a dusičnanu sodného a je odebírán vápenato-hořečnatý oxid. Je získána olovo-bismutová slitina, která podstupuje další rafinaci za účelem výroby bismutu. Lead bullion Dross (for recycling) Sulphur Copper dross Copper rich matte and speiss To copper smelter Fumes to baghouse Arsenical/antimonial skims Air Antimonial (hard) lead Softened lead Dross Slag (return to charge preparation) Dore Lead oxide Zinc (to desilvering) Silver skims Residual zinc Calcium, magnesium Bismut dross for bismut recovery Refined lead Caustic dross with Zn, Sb, As compounds Return to charge preparation Surové olovo Stěry (k recyklaci) Síra stěr s obsahem mědi kamínek bohatý na měď do tavírny mědi kouře do filtru arsenové/antimonové stěry vzduch antimonové (tvrdé) olovo změkčené olovo stěr struska (zpět do přípravy vsázky) doré oxidy olova zinek (do odstříbření) stříbrné pěny zůstatkový zinek vápník, hořčík bismutové stěry k získání bismutu rafinované olovo alkalické stěry se sloučeninami Zn, Sb, As zpět do přípravy vsázky Obrázek 5.3: Diagram procesu rafinace olova [tm 102, DFIU Zn 1999] Čisté olovo je odlito do blokŧ nebo ingotŧ. Úlety, stěry, klejt a další zŧstatky jsou obvykle taveny v malé šachtové nebo rotační peci za vzniku slitiny olova, která je vrácena do rafinace. 5.1.4 Procesy tavení a legování olova 335 Tavení a slévání jsou obvykle prováděny v nepřímo zahřívaných kelímkových pecích či kotlích pomocí eklektřiny, kapalného paliva či plynu. Rafinované olovo je roztaveno v kotli a jsou přidány legovací prvky. Dŧleţité mŧţe být kontrolování teploty tavení. Olovo a olověné slitiny jsou obvykle odlévány do trvanlivých ţelezných forem [tm 4, HMIP Pb 1993]. Pevné formy a dopravníkové odlévací stroje se pouţívají k výrobě blokŧ, desek a ingotŧ. Kontinuální odlévací stroje jsou pouţity k produkci tyčí, které jsou pak zpracovávány v dráty. U ţlabŧ a na vypouštěcích místech je instalován odvod plynŧ. 5.1.5 Primární zinek Zinek mŧţe být z primárních surových materiálŧ získáván dvěma zpŧsoby: pyrometalurgickou nebo hydrometalurgickou metodou. Pyrometalurgické metody jsou pouţívány v jiných částech světa, ale postupně ztratily svŧj význam a v Evropské Unii se uţ pro jednoduché zinkové koncentráty nepouţívají. Omezujícím faktorem je především potřeba jedné destilační fáze pro získání kvalitního zinku a také relativně nízká výtěţnost zinku. Pyrometalurgická IS pec je však stále v EU dŧleţitá, neboť dovoluje sočasné zpracovávání i sloţitých olovo-zinkových koncentrátŧ a druhotných surovin a poskytuje prodejeschopné olovo i zinek. Také mŧţe zpracovávat zŧstatky z jiných procesŧ [tm 12, HMIP Zn 1993; tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. 5.1.5.1 Pyrometalurgická metoda Pyrometalurgická metoda je pouţívána pro smíšené zinko-olověné koncentráty a druhotný materiál a pouţívá IS pec, která je zmíněna výše v části věnované produkci olova a také je vyobrazena v sekci 2.6. V jiných částech světa se pouţívá elektrotermická pec. Zinek získaný z IS pece mŧţe obsahovat rozličná mnoţství kadmia, olova, mědi, arsenu, antimonu a ţeleza a v procesu je tedy třeba pouţít i rafinační fázi. Zinek z IS pece je rafinován destilací v kolonách obsahujících velké mnoţství ohnivzdorných koryt (New Jerseyská destilace). Niţší konce koryt jsou zvnějšku zahřívány zemním plynem. Horní konce zahřívány nejsou a zŧstávají dostatečně chladné na to, aby jimi zpětně odtekly kovy s vyšším bodem varu dříve neţ přijdou výpary do kondenzoru [tm 12, HMIP Zn 1993; tm 102, DFIU Zn 1999]. New Jerseyské destilační kolony se pouţívají téţ pro druhotné zinkové materiály [tm 120 TU Aachen 1999]. Destliace probíhá ve dvou fázích: nejprve se odstraní zinek s kadmiem od olova a poté se odstraní kadmium ze zinku. V první fázi se roztavený zinek vlévá do kolony, kde je oddestilováno veškeré kadmium a velká část zinku. Směs je zkondenzována a pokračuje rovnou do druhé kolony. Tato kolona má poněkud niţší teplotu, aby se vydestilovalo hlavně kadmium, které je poté opět kondenzováno ve formě zinko-kadmiové slitiny. Slitina je přesunuta do rafinace kadmia. Výtok kovu ze spodu druhé kolony je vysoce kvalitní zinek SHG s čistotou 99,995% [tm 120 TU Aachen 1999]. Kov vytékající ve fázi první je převáţně zinek s příměsemi olova, cínu, arsénu, ţeleza, antimonu a mědi. Tato sloučenina je ochlazena za účelem oddělení olova, které je recyklováno do sprchovacího kondenzátoru IS pece a intermetalické sloučeniny ţeleza, zinku a arsénu, která je recyklována přímo do IS pece. 336 Zinek se pak nechá reagovat se sodíkem aby se jako arzenitan sodný a antimoničnan sodný odstranily zbytky arsénu a antimonu, které jsou násladně také posílány do IS pece. Zinek získaný tímto zpŧsobem má většinou o něco niţší kvalitu (GOB), ale je prostý kadmia a pouţívá se hlavně pro galvanizaci. Crude zinc Cadmium-free Zinc and cadmium vapour Zinc-cadmium alloy Lead to ISF Dross to ISF Zinc (GOB) Cd free Zinc (SHG) 1st stage destillation condenser liquation/sodium treatment surový zinek kadmium neobsahující páry zinku a kadmia slitina zinku a kadmia olovo do ISP pece stěry do ISP pece zinek (GOB) bez obsahu Cd zinek (SHG) 1. Stupeň destilace kondenzátor likvace/ zpracování sodíkem Obrázek 5.4: Diagram procesu destilace zinku a kadmia [tm 102, DFIU Zn 1999] 5.1.5.2 Hydrometalurgická metoda Hydrometalurgická cesta se pouţívá pro zpracovávání sirníku zinečnatého (sfaleritu) a oxidických, karbonátových či křemičitých koncentrátŧ a tvoří asi 80% celkové světové produkce [tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. Většina zpracovatelských závodŧ v EU pouţívá elektrolytický proces s celkovou produkční kapacitou 1 665 000 tun/rok v roce 1997. Nejprve jsou sirníkové koncentráty praţeny v praţících pecích ve fluidní vrstvě, přičemţ vzniká oxid zinečnatý a oxid siřičitý. Praţení je exotermický proces – není potřeba ţádné další palivo a vyuţívá se vzniklého tepla. Oxid zinečnatý (kalcin) vychází z pece, je shromaţďován a ochlazován. S plyny vzniklými při praţení se pracuje ve ţhavých elektrofiltrech za účelem odstranění prachu (který unikl z kalcinování). Ostatní prach a těkavé kovy jako rtuť a selen jsou odstraněny v zařízení na čištění plynŧ, které obsahuje skrubry na čištění plynŧ a mokré odlučovače. Oxid siřičitý je poté ve standardním zařízení zpracován na kyselinu sírovou. [tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999; tm 12, HMIP Zn 1993; tm 101, NL Zn 1998; tm 120, TU Aachen 1999]. Louţení kalcinu probíhá v několika po sobě následujících fázích za pouţití horké kyseliny sírové s postupně zvyšující koncentrací. Úvodní fáze nerozpustí významnější mnoţství ţeleza, ale pozdější fáze uţ ano. Louţící proces je prováděn v rozmanitých reaktorech jako např. v otevřených nádrţích, hermeticky uzavřených nádobách a v tlakových nádobách – a nebo v jejich kombinacích [tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. Louţení mŧţe být zastaveno po neutrálním výluhu. Zbytky z louhování jsou poslány do IS pece a přidány k sintrovací vsázce. Zinek, olovo a stříbro jsou získány v kovovém stavu; síra v podobě kyseliny sírové. Místo IS pece mŧţe být pouţita Waelzova odkuřovací pec, ale v takovém případě je nezbytné zachycovat oxid siřičitý. 337 Zn concentrates, Zn wastes Fluidised Bed Roaster Dedusting Sulphuric Acid Plant Leaching Further treatment Goethite, Jarosite, Haemetite Zinc Solution Purification NL-Residue to ISF or Waelz Kiln Electrolysis Stage Cadmium Refinery Melting Alloying and Casting koncentráty, odpady zinku zařízení k fluidnímu pražení filtrace zařízení na výrobu kyseliny sírové loužení další zpracování goethit, jarosit, hametit čištění zinkového roztoku nerozp.zůstatky do ISP či Waelzovy pece elektrolýza rafinace kadmia tavení, legování a odlévání Obrázek 5.5: Diagram zinkového hydrometalurgického procesu Během procesu jsou rozpuštěny i další kovy, které se po louţení odstraňují. Hlavní znečišťující příměsí je ţelezo, které se sráţí (usazuje) ve třech základních podobách: jarosit, goethit a hametit. Jména forem těchto sraţenin jsou pouţita pro pojmenování procesŧ [tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. Sráţecí fáze jsou tyto: - Jarositace pouţívá pro neutralizaci čpavek a zinkový kalcín. Pouţívají se aţ tři fáze (stupně) v závislosti na tom, jestli probíhá získávání stříbra/olova. Pouţívá se téţ jednofázový proces známý pod označením “proces konverze”. Goethizace pouţívá sulfid zinku pro předběţnou redukci, kyslík pro reoxidaci a zinkový kalcín pro neutralizaci Hametizace pouţívá pro předběţnou redukci oxid siřičitý nebo sulfid zinku a autokláv s kyslíkem pro sráţení. V tomto případě získame jak produkty ţeleza, tak i síry. Hlavní rozdíly v ţelezných sraţeninách je jejich objem a snadnost filtrovatelnosti. Další významné rozdíly jsou v investičních i v provozních nákladech [tm 120 TU Aachen 1999]. Poměr těchto cen spolu s cenami za uloţení odpadŧ mŧţe být ještě ovlivněn i náklady, které s procesem přímo nesouvisí. Za velmi atraktivní byl pokládán proces hametizace, neboť objem zbytkŧ byl menší a hametit byl potenciální surovinou pro výrobu ţeleza. Proces se však neukázal jako ţivotaschopný a ani hametit nebyl pro ţelezářský a ocelářský prŧmyslu přijatelný. Máme zprávy [tm 139, Finsko Zn 1999] ţe proces jarositace vykazuje dobré výtěţnosti i z koncentrátŧ obsahujících aţ 10% ţeleza. Podobné výtěţnosti při goethizaci závisí na nízkém obsahu ţeleza v kalcínu (nebo ZnO) který je pouţit ve sráţecí fázi. Neutral leach ISF-Processes Calcine Filter, Wash, Drying Sinter plant, Imperial Smelting Furnace procesy neutrálního loužení ISP kalcin filtrování, promývání, sušení Aglomerace, ISP NL-Leach Wael Kiln treatment zpracování nerozp. mat. ve Waelzově peci 338 Coke Zn solution Oxide Leach koks zinkový roztok oxidické loužení The Jarosite Process High acid leach Jarosirte precipitation jarositový proces loužení koncentrovanou kyselinou jarositové srážení The conversion process proces konverze The goethite process Iron reduction goethitový proces redukce železa Obrázek 5.6: Zjednodušená technologická schémata některých procesů odstraňujících železo Jsou známy dva zpŧsoby přímého louţení koncentrátŧ bez předchozí kalcinace, a to “Korea Zinc“ a “Outokumpu Zinc“. V Korea Zinc je ţelezo v prŧběhu louţení ponecháno v roztoku a poté je v samostatné fázi vysráţeno jako goethit. Naproti tomu v Outokumpu Zinc je ţelezo vysráţeno jako jarosit současně s louţením sulfidŧ. Koncentrát spolu s kalem z procesu konverze a s kyselinou z elektrolyzéru je dávkován do reaktorŧ, kde se provádí louţení pomocí probublávání kalu kyslíkem. Zbytek rozpuštěného ţeleza v roztoku z konverze a ţelezo rozpuštěné z koncentrátu jsou vysráţeny jako jarosit: 3ZnS+3Fe2(S04)3+(NH4)2S04+9H20+1.5O2=2NH4[Fe3(S04)2(OH)6]+3ZnS04+3H2S04+3S Koncentrát síry je flotací oddělen od kalu a uloţen odděleně od jarositového zbytku. Tento koncentrát síry se nepouţívá pro produkci kyseliny sírové a stejně jako goethit a jarosit je nebezpečným odpadem. Zařízení, které je v procesu pouţíváno, je v do velké míry shodné s těmi, které se běţně v zinkové hydrometalurgii pouţívají. Technologické schéma procesu probíhajícího v Outokumpu Zinc je uvedeno zde [tm 139, Finsko Zn 1999] Jarosite, gypsum, silicates Flotation precipitation jarosit, sádra, silikáty flotace, rážení Obrázek 5.7: Proces loužení koncentrátu U všech metod a podmínek procesŧ je maximalizována výtěţnost zinku proplachováním zŧstatkŧ. Jiné rozpustné kovy se mohou také dát odstranit vysráţením jako hydroxidy nebo sulfidy. Zbytky jsou uloţeny na skládkách v areálu nebo poblíţ areálu izolovaně od podzemních i povrchových vod. Voda ze skládky je běţně recyklována zpět do procesu. Probíhají výzkumy, které by měly sníţit nebezpečí zbytkŧ na nejniţší moţnou míru – anebo alespoň učinit zbytky více inertními fixací, jak je uváděno v „Přicházejících technologiích“ (Emerging Technologies). Kal ze závěrečné louţící fáze se nechá usadit a přepadající roztok je dále zpracováván odstraněním nečistot. Pevná látka zespodu je filtrována a na filtru propírána. Filtrační koláč je 339 odstraněn a filtrát se vrací do procesu. V závislosti na faktorech jako třeba zvolený proces k odstranění ţeleza či postup zpracování nečistot se pouţívají rŧzná technologická schémata. Například více či méně dŧkladné zpracování louţících zbytkŧ dalším louţením je pouţíváno před uloţením materiálu na skládku [tm 120 TU Aachen 1999]. Toto ovlivňuje hodnoty výtěţností a sloţení moţných olověných či olovnato-stříbrných vedlejších produktŧ. Čištění roztoku obsahujícího zinek se provádí v několika na sebe navazujících fázích. Pouţití procesŧ závisí na koncentracích rŧzných kovŧ v koncentrátu obsaţených a podle toho se mohou příslušně lišit. Základní procesy zahrnují pouţití zinkového prachu nebo prášku ke sráţení nečistot jako je Cu, Cd, Ni, Co a Tl. Sráţení Co a Ni rovněţ zahrnuje pouţití dalšího sráţecího činidla jako As a Sb. Operační teploty se liší od podniku k podniku. K odstranění Pb a Ni mohou být pouţita i další činidla jako hydroxid barnatý a dimethyl glyoxime. Pro získání mědi jako vedlejšího produktu mohou být rovněţ vybrány rŧzné cesty. Mŧţe docházet k uvolňování vodíku a je téţ zaznamenán výskyt arzenovodíku či antimonovodíku. Zachycování a zpracovávání uvolněných plynŧ záleţí na výskytu těchto plynŧ, celkové místní technologii; umístění provozu venku či uvnitř, nejúčinnější metodou se ale jeví být mokré čištění plynŧ z reaktorŧ, za pouţití oxidačního roztoku k odstranění arzenovodíku. Pročištěný roztok jde do elektrolyzéru, kde je za pouţití olověných anod a hliníkových katod elektrolýzou získán zinek. Na katodách se ukládá zinek a na anodách se tvoří kyslík – ale také tu vzniká kyselina sírová, která je odsud recyklována do louţící fáze. Při tomto procesu vzniká kyselinová mlha, kvŧli ní a kvŧli minimalizaci jejího vlivu jsou na elektrolyzéru pouţity rŧzné kryty. Vzduch z odsávání z elektrolyzéru mŧţe být odmlţen a kyselina zachycena. V prŧběhu elektrolýzy vzniká teplo, které je odváděno chladícím okruhem, který mŧţe být navrţen k optimalizaci vodní bilance procesu, ale mŧţe být také dalším zdrojem mlhy. Povlaky vznikající na katodách jsou automaticky nebo manuálně seškrabávány (odlupovány) a poté roztaveny v elektrických pecích a pouţity v slitinách [tm 120 TU Aachen 1999]. Malá část získaného zinku je přeměněna v prach či prášek pro čistící fáze. Toto se mŧţe provádět vzduchovou, vodní nebo odstředivkovou atomizací proudu roztaveného zinku nebo kondenzací zinkových par v inertní atmosféře. Jedno z hlavních témat hydrometalurgického procesu je ukládání nebo vyuţívání vysráţeného ţeleza.V současnosti jsou pro ukládání pouţívány speciální ochranné úloţné prostory, ovšem poţadavky na podmínky uloţení se stále zvyšují. Tomuto tématu se budeme věnovat později, kde bude kvalita a vybavení skládek i zhodnoceno. Rŧzné postupy jsou vyvíjeny pro to, aby bylo moţno zbytky z louţení dále pouţít a tyto jsou zahrnuty mezi „Přicházející technologie“ (Emerging Technologies). Jednou z alternativních metod, které mohou být pouţity k zamezení produkce těchto nevyuţitelných odpadŧ, je omezení procesu na pouhé neutrální louţení. V tomto případě ve zbytcích po louhování zŧstává ţelezo spolu s významným podílem zinku. Tyto zbytky jsou pouţity jako vsázka pro pyrometalurgický proces získávání zinku, olova, stříbra a síry a ţelezo se tak dostává do strusky. 340 5.1.6 Sekundární zinek Přibliţně 30% zinku ročně spotřebovaného v Evropě je zinek druhotný čili recyklovaný. A přibliţně 50% tohoto druhotného zinku je recyklováno uvnitř spotřebitelského či uţivatelského prŧmyslu. Toto platí hlavně pro galvanizační a mosazná odvětví; odpady vznikající při výrobě či zpracovávání produktŧ mohou být recyklovány téměř okamţitě. Zbytky a odpad, které se týkají zpracovatelského prŧmyslu druhotného zinku a jsou pro něj dŧleţité, zahrnují: - prach z výroby měděných slitin zbytky z tlakového lití popel, spodní a vrchní škvára z galvanizačního prŧmyslu staré střešní krytiny a jiný plechový materiál neţelezné frakce ze šrédrování starých aut a další produkty obsahující převáţně ocel úlety z procesu výroby oceli elektrickým obloukem a ze slévání ţeleza zbytky po chemickém pouţití zinku a spálené pneumatiky Technologie pouţitá k získání zinku závisí na formě a koncentraci zinku a na stupni kontaminace [tm 120 TU Aachen 1999]. 5.1.6.1.Obecné procesy Pouţívány jsou fyzikální separace, tavení a další vysokoteplotní zpracovatelské technologie. Odstraněny jsou chloridy a zŧstatky jsou pouţity k výrobě kovového zinku nebo slitin k opětovnému pouţití, nečistý kov či oxid, který bude dále rafinován v procesech primární výroby zinku. Případně mohou být dále zpracovávány aţ k výrobě oxidu zinku, prachu a prášku komerčních kvalit [tm 120 TU Aachen 1999; tm 206 TGI 1999]. Technologické podrobnosti jsou velmi často tajné, ale příklady těchto specifických zpracovávacích technologií jsou: - galvanizační popel vzniklý při galvanizaci malých součástí, drátŧ a trubek je nutně směsí kovového zinku a oxidu zinku kontaminovanou amonnými ionty a chloridem zinečnatým. Tento popel je mletý v kulovém mlýnu k oddělení fází. Separace je dosaţeno foukáním proudu vzduchu do mlýna, coţ vyfouká nekovové části, které jsou pak zachycovány v textilním filtru. Alternativou je přidání síta do mlýna. Toto síto zachycuje hrubé kovové části a propouští jemné nekovové části. V obou případech je kovová frakce vybírána z mlýna, roztavena a odlita do ingotŧ – na prodej, opětovné pouţití či pro další zpracování. - spodní stěry (také někdy nazývány tvrdý zinek) je ţelezo-zinková slitina obsahující téţ olovo, která se tvoří a hromadí v udrţovací peci a v nádrţích pouţívaných pro pokovení v lázni. Mŧţe dojít k ucpání a tom případě jsou pouţity automatické odstraňovací a čistící systémy. Svrchní stěry jsou zinko-ţelezito-hliníkové slitiny vzniklé při kontinuálním pokovení horkým ponorem. Stěry nebo strusky a další zbytky z prŧmyslu tlakového slévání obsahují směs kovového zinku a oxidu zinku jen s málo či ţádnými chloridy. Výše shrnutá schémata zpracovávání se všechna vztahují i na tyto materiály. 341 To samé platí i pro staré střešní krytiny a jiný plechový materiál i pro zbytky z chemického pouţití zinku či zinkových produktŧ. - Odpad ze seriového zpracování automobilŧ ve šrédrech. Po odstranění nekovového podílu je magnetickou separací oddělena neţelezná frakce od jiných částí obsahujících ocel. Ke zpracování je pak pouţito oddělování přes těţkokapalinové médium a další techniky, následované selektivním tavením k získání zinku. Zŧstatky jsou taveny ve dvou fázích v plynové plamenné peci. V první fázi je při teplotě 340°C roztaveno olovo, které je odpuštěno a slito do ingotŧ. Ve druhé fázi je teplota zvýšena na 440°C, přičemţ je roztaven zinek; odpuštěn a téţ slit do ingotŧ. Alternativní proces pouţívá nepřímo zahřívanou rotační pec s perforovanou vnitřní vloţkou. Zinek se taví a skrze díry ve vloţkování vytéká ven do udrţovací pece, z níţ je sléván do ingotŧ. Vţdy je potřeba další čištění. Ze zŧstatkŧ je rovněţ vyráběn oxid zinku a to speciálně z odpadŧ z procesu výroby oceli elektrickým obloukem. Mŧţe být pouţita Waelzova pec či odkuřovací pec na strusku. 5.1.6.2.Waelzovy pece Tento postup je navrţen pro oddělení zinku (a olova) od jiných materiálŧ redukcí, odpařením a opětovnou oxidací zinku (a olova) [tm 102, DFIU Zn 1999; tm 120 TU Aachen 1999] Do sil je vkládán prach, další drobný druhotný materiál a prachový koks. Materiály jsou smíchány a mohou být téţ peletizovány. Poté je vše dávkováno přímo do násypky pece nebo k přechodnému uskladnění. Mŧţe být téţ pouţito zařízení pro váţení materiálu aby kontrolovalo a ovlivňovalo mnoţství redukčního materiálu (koksu) podle obsahu zinku v rudě a podle struskotvorných přísad pro poţadovanou kvalitu strusky. Obvyklá pracovní teplota ve Waelzově vypalovací peci je kolem 1200°C. Uvnitř pece jsou pevné materiály nejprve vysušeny a pak zahřáty protisměrným proudem horkého vzduchu a kontaktem se stěnami vyzděnými ţáruvzdorným materiálem. V závislosti na sklonu, délce a rychlosti rotace tráví materiál ve vypalovací peci prŧměrně kolem čtyř aţ šesti hodin. V této silně redukční atmosféře jsou zinek, olovo a další těţké kovy redukovány. Zinek a olovo se odpařují do plynŧ a spolu s nimi se vypařují i chloridy a zásady (v závislosti na bazicitě strusky). Protoţe v peci jsou přebytky vzduchu jsou páry kovu oxidovány. Směs plynných oxidŧ se z pece odsávají spolu s procesními plyny a jsou odděleny v systému zpracování plynŧ. Systém zpracování plynŧ se obvykle skládá z usazovací komory pro odstranění hrubého popílku, který je přenášen mechanicky, z chlazení vodou a z elektrostatického usazovače k odstranění Waelzových oxidŧ. Je uţíváno rovněţ chlazení vzduchem a tkaninový filtr. Kde je to potřeba, pouţívá se technika k odstranění a omezení dioxinŧ – ta je popsána v části 2.8. Stack Gas cooling EAF-dust Exhaust fan komín chlazení plynů prach z elektzrofiltru odtahový ventilátor 342 Waelz oxide Rotary kiln Air (oil, gas) Waelz slag Water basin Waelzův oxid Rotační pec vzduch (olej, plyn) Waelzova struska vodní nádrž Obrázek 5.8: Waelzova pec Struska vzniklá v peci je prŧběţně vypouštěna z konce pece do prudce ochlazovaného systému. Po zchlazení, přetřídění a drcení mŧţe být struska pouţita jako materiál ve stavebnictví – např. při stavbě pozemních komunikací. Kromě toho mŧţe být tato struska sama vhodná jako struskotvorná přísada při výrobě cementu nebo jako zdroj ţeleza v ţelezářském a ocelářském prŧmyslu. Vznikající Waelzŧv oxid mŧţe být zpracován několika zpŧsoby. Nejzákladnějšími zpŧsoby jsou horké briketování a nebo sintrování za účelem prodeje do závodŧ pyrometalurgicky vyrábějících zinek – např. IS pecí. Pokud je vysoký obsah oxidu olova, mŧţe být za účelem vypaření olova zařazena ještě fáze kalcinace. Waelzŧv oxid mŧţe být téţ vylouhován dvoufázovým procesem za pouţití uhličitanu sodného v první fázi a vody ve druhé fázi k odstranění chloridŧ, fluoridŧ, sodíku, draslíku a síry. Vyčištěný výsledný produkt je vysušen a mŧţe být pouţit jako vsázka pro proces elektrolýzy zinku. First stage leaching Liquor Fresh water Final effluent Solid to Waelz kiln první stupeň loužení kapalina čistá voda výstupní voda pevná fáze do Waelzovy pece Obrázek 5.9: Proces loužení Waelzova oxidu 5.1.6.3 Procesy odkouření strusky K získání zinku z odpadŧ se pouţívají i tyto procesy. Prach z elektrických obloukových pecí, většina strusky z tavení olova a další zŧstatky z procesŧ redukce zinku obsahují olovo a zinek, které přijdou nazmar pokud je nebudeme zpracovávat dále. Tyto materiály mohou být odkouřeny za pomoci zdroje uhlíku jako např. uhlí k získání olova a zinku a téţ tepla z procesu [tm 120 TU Aachen 1999]. Cyklonové nebo fluidní pece jsou pouţívány k zahřátí nad 1200°C za účelem vypaření kovŧ a následné tvorby oxidŧ, které jsou poté ve filtrační fázi zachyceny z plynŧ. Cyklonová pec pracuje se vzduchem obohaceným kyslíkem a fluidní pec pouţívá podstechiometrický vzduch. Vzniká nadbytečné teplo, které je odváděno do kotle boileru a generuje se elektřina. Vzniklá struska se pouţívá ke stavebním účelŧm. 343 5.1.7 Tavné a legovací procesy zinku Tavení a legování většinou probíhá v nepřímo zahřívaných kelímkových nebo indukčních pecích, přičemţ stále probíhá kontrola teploty, aby se zajistilo, ţe nedochází k vypařování zinku. Palivem bývá většinou buď plyn nebo olej. Hořák přitom mŧţe být umístěn buď mimo kelímek, který je zapouzdřený ve spalovací komoře – nebo uvnitř kelímku jako trubkový ponorný ohřívač [tm 13, HMIP Zn 1993; tm 101, NL Zn 1998]. V obou případech je kriticky dŧleţitá kontrola teploty, neboť licí teplota nesmí pro většinu slitin překročit 450°C aby se zabránilo ztrátám kovu odpařením. Legury jsou obvykle legovány v pevném skupenství, ale při některých operacích se z vedlejší tavící pece leguje roztavený hliník. Kdyţ se vyrábí slitiny z nečistých surovin, jsou potřeba struskotvorné přísady aby absorbovaly přítomné nečistoty. Standatní pouţívaná struskotvorná přísada obsahuje chlorid zinečnatý, chlorid hořečnatý a fluorido-křemičitan sodný. Pouţití této struskotvorné přísady vede k emisím plynného fluoridu křemičitého, který se odstraňuje mokrým čištěním plynu. Tento fluorid křemičitý se rozkládá na fluorovodík, který je pak absorbován médiem mokrého čištění. 5.1.8 Postupy odlévání zinku Zinek je roztaven v elektrických pecích, při kontrole teploty aby se zabránilo odpaření. Ze zinkové lázně jsou pravidelně sbírány stěry, aby se odstranily pevné látky (chlorid zinečnatý a oxid zinku). Často se přidává struskotvorná přísada ke sníţení potenciální ztráty zinku do stěrŧ. Stěr mŧţe být recyklován v IS peci nebo v praţírně elektrolytického zinkového procesu. Kov je obvykle sléván do trvalých forme, které bývají běţně vyrobeny ze slitého ţeleza. Pouţívají se stacionární nebo kontinuální odlévací stroje. K výrobě blokŧ a ingotŧ se pouţívají pevné formy a odlévací stroje. Kontinuální odlévací stroje se pouţívají k výrobě tyčí, z nichţ se pak vyrábí dráty. 5.1.9 Výroba zinkového prášku Zinkový prášek se vyrábí pro jiné prŧmyslové procesy a téţ jako činidlo pro rafinaci výluhŧ. Roztavený zinek vyrobený postupy, které jsou popsány výše, je pod tlakem rozstřikován rozprašovací tryskou a poté je prudce ochlazen v inertní atmosféře [tm 120 TU Aachen 1999]. K produkci prášku mŧţe být téţ pouţita metoda vzdušné, vodní nebo odstředivé atomizace proudu roztaveného zinku. Prášek je zachycován a získáván v systému hadicového filtru a je balen nebo přepravován k příslušnému procesu. 5.1.10 Kadmium 5.1.10.1 Výroba kadmia z procesŧ výroby olova a zinku Kdmium je získáváno jako vedlejší produkt při mnoha postupech získávání kovŧ. Hlavními zdroji jsou zde postupy pouţité k získávání zinku a olova [tm 120 TU Aachen 1999]. 344 V IS peci je kadmium získáváno dvěma oddělenými postupy. Část kadmia následuje zinek a je spolu s ním případně získáno jako kondenzát při druhé fázi destilace. Zbytek je získán z úletŧ v sekci čištění plynŧ, která předchází výrobě kyseliny sírové. Je to vylouhováno kyselinou sírovou a poté z roztoku získáno. Vycementované kadmium získané z čištění zinkových roztokŧ je také čištěno hydrometalurgicky. Při tomto postupu je vycementované kadmium louţeno v kyselině sírové, roztok je přečištěn a kovové kadmium je získáno elektrolyticky. Pročištěný roztok ZnSO4 je vrácen do hlavního zinkového okruhu. Kadmium je téţ získáváno jako kapalina chloridu kademnatého procesem iontové výměny. Kapalina je přivedena k ponořenému bubnu s plátem vysoce jakostního zinku který začne výměnnou reakci a vede k produkci kadmiové houby a roztoku chloridu zinečnatého. Vzniklá houba, která mŧţe být vyrobena téţ ze sulfátových roztokŧ je roztavena se šupinkami louhu (hydroxidu) sodného k odstranění zbývajícího zinku a výsledný produkt je sléván a prodáván. Pokud ovšem není ještě úplně čistý, je posílán k další rafinaci kadmia. Kadmium mŧţe být získáváno téţ jako karbonát a poté vyrobeno elektrolyticky. V rafinaci kadmia je kadmium získané oběma zpŧsoby smícháno a za vysoké teploty destilováno. Výsledkem je kadmium obsahující přibliţně 1% zinku a uniká vysokojakostní zinek. Destilované kadmium je taveno s hydroxidem sodným a dusičnanem sodným pro odstranění zbytkového zinku. Kadmium získávané hydrometalurgickou cestou je zpracováváno podobným zpŧsobem, ale pouţívá se téţ vakuová destilační fáze. 5.1.10.2 Produkce kadmia z baterií Dalším významným zdrojem kadmia je recyklace Ni-Cd baterií. Existuje několik recyklačních systémŧ a ty zajišťují přísun baterií do prŧmyslu automatického třídění a zpracování. Niklkadmiové baterie jsou nejprve tepelně předzpracovány k odstranění pláště a k narušení bateriových schránek. Narušené baterie jsou poté zahřáty v uzavřené retortě k odpaření a následné kondenzaci kadmia, které je poté odléváno do forem. Poté jsou recyklovány niklové a ţelezné zbytky. Kaţdá z fází tohoto procesu pouţívá vysoce kvalitní extrakční a čistící systémy k odstranění úletŧ, kovŧ a VOC jako třeba dioxinŧ. Proces je suchý a izolovaný od kanalizačního systému. 5.1.11 Výroba dalších kovŧ (In, Ge, Ga, As, Te, Sb, Bi) V koncentrátech pouţívaných k výrobě zinku a olova jsou někdy přítomny další kovy. Mají tendenci koncentrovat se ve strusce, stěrech, úletech a dalších zŧstatcích vzniklých v prŧběhu zpracovávání a tyto zŧstatky tvoří vstupní materiál pro získávání těchto kovŧ. Zpracovávatelské procesy mohou být komplexní a mnohé z nich jsou komerčně utajované. Tyto postupy v sobě kombinují mnoho technik jako je louţení, cementace, rozpouštěcí extrakce, chlorace, elektrolytické zpracování a vakuová destilace. Tyto techniky mohou být doplňovány pásmovým tavením a řízenou krystalizací k získání ultra-čistých kovŧ. 345 5.2 SOČASNÉ HODNOTY EMISÍ A SPOTŘEB Hlavní problémy ţivotního prostředí, které řeší prŧmysl zpracovávající zinek a olovo, jsou znečištění vzduchu a vody a téţ produkce nebezpečných odpadŧ. Zpracovatelské závody jsou většinou vybaveny jejich vlastními čističkami vody a voda je běţně recyklována. Mnoho odpadŧ je znovu zuţitkováno, ale hlavním problémem jsou zbytky po louhţení, které mají veliký vliv na ţivotní prostředí [tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. Některé lokální aspekty, jako je třeba hluk, k prŧmyslu většinou patří. Kvŧli nebezpečnosti některých vznikajících pevných i kapalných odpadŧ existuje i vysoké riziko kontaminace pŧdy. Následující tabulky ukazují vstupní a výstupní hodnoty některých továren na olovo a zinek v Evropě. Vstup Primární suroviny Druhotné suroviny Koks tun/rok 125 000 Výstup Zinek tun/rok 100 000 125 000 Olověné slitiny Kyselina sírová Struska z IS pece Uhličitan kademnat ý 35 000 100 000 125 000 – 200 000 70 000 neznámo Tabulka 5.3: Vstupní a výstupní údaje pro ISP zařízení (1998) [tm 102, DFIU Zn 1999]. Vstup Pasta z baterií apod. Koncentráty olova Recyklovaný úlet Struskotvorné přísady Uhlí nebo koks tun/rok 82 000 40 000 34 000 3 500 7 100 Kyslík 13 300 Výstup Olovo Kyselina sírová Struska Zŧstatky rtuti Úlet (recyklovaný zpět do pece) tun/rok 90 000 25 000 10 000 20 34 000 Tabulka 5.4: Vstupní a výstupní údaje pro Isasmelt pec (plán a předběžná data) [tm 102, DFIU Zn 1999]. 346 Vstup Materiály obsahující olovo Tavidla (vápenec, …) Dusík Kyslík Uhlí (prach) Zemní plyn tun/r ok 130 000 20 000 12 500 46 000 12 000 1 300 Výstup tun/ rok 90 000 50 000 60 000 250 2–5 100 – 150 Surové olovo Struska Kyselina sírová Doré stříbro Kalomel Uhličitan zinkokademnatý Tabulka 5.5: Vstupní a výstupní údaje pro QSL pec (1997) [tm 102, DFIU Zn 1999]. Vstup Tavné materiály odpadní baterie [t/t Pb] [%] 2,12 63 další tavné materiály surové, odpadní olovo Činidla Ţelezné špony Petrolkoks Soda [%] [%] 21 16 [t/t Pb] [%] [%] [%] 0,14 46 32 22 Ostatní: el.energie Zemní plyn PP čipsy [MWh/t Pb] [MWh/t Pb] [t/t Pb] 0,26 1,19 0,04 Výstup Produkty Olovo a olověné slitiny Pasta z baterií Polypropylénové směsi Zŧstatky Zbytkové plasty Struska Ostatní Emitované plyny [t/t Pb] 1 [t/t Pb] [t/t Pb] 0,5 0,07 [t/t Pb] 0,10 [t/t Pb] 0,23 [Nm3/t Pb] 70 000 Tabulka 5.6: Vstupní a výstupní údaje pro továrnu na recyklaci baterií bez desulfurizace (1998) [tm 102, DFIU Zn 1999]. 347 Vstup Tavné materiály Výstup [t/t Pb] 1,41 PRODUKT Y odpad z baterií [%] 79,0 další tavné materiály surové, odpadní olovo Úlet ze spalování Činidla : - NaOH [%] [%] 3,8 16,6 [%] [t/t Pb] [%] 0,6 0,307 49,8 Ţelezné špony [%] 9,4 Olovo a olověné slitiny síran sodný Polypropylénová drť Zŧstatky Zbytkové plasty Metalurgická struska Ostatní Emitované plyny Petrolkoks Soda Ostatní: elektrická energie zemní plyn pára [%] [%] 17,6 23,1 [MWh/t Pb] [MWh/t Pb] [MWh/t Pb] 0,20 0,73 0,84 [t/t Pb] 1 [t/t Pb] [t/t Pb] 0,096 0,051 [t/t Pb] [t/t Pb] 0,108 0,18 [Nm3/t Pb] 37 000 Tabulka 5.7: Vstupní a výstupní údaje pro továrnu na recyklaci baterií s desulfurizací (1998) [tm 102, DFIU Zn 1999]. Vstup odpad z baterií Desky z baterií odpadní olovo tun/rok 65 000 4 000 6 000 Výstup Rafin. olovo a slitiny Pasta z baterií PP jemná zrna Ebonit a separátory Struska 348 tun/rok 28 000 32 500 2 750 3 500 3 300 Tabulka 5.8: Vstupní a výstupní údaje pro továrnu na recyklaci baterií s odstraněním pasty (1998) [tm 102, DFIU Zn 1999]. Vstup na tunu olověné slitiny Pouţité baterie, suché 1 100 kg Další olověný odpad 320 kg Struskotvorné přísady 14 kg (vápenec) Koks (slévárenský 109 kg koks) Další vsádky (ţelezo) 67 kg Uhličitan olova (ze 40 kg zařízení pro zpracování úletŧ) struska (vratná) 500 kg Kyslík 43 Nm3 zemní plyn 15 Nm3 elektrická energie 107 kWh Výstup Surové olovo Úlet Přebytečná struska na tunu olověné slitiny 1 000 kg 32 kg 50 kg Vratná struska 500 kg Plyny, vycházející 18 200 Nm3 z pece ţelezo/olovnatý 140 kg kamínek Tabulka 5.9: Vstupní a výstupní údaje pro továrnu na recyklaci baterií s tavením celých baterií (1998) [tm 102, DFIU Zn 1999]. Materiál Vsázka Produkty Odpad Meziprodukty typická produkce Popis koncentráty (50-55% Zn) zinek (99,99%) kadmium kyselina sírová goethit nebo jarosit 30 – 40 000 tun/rok neutralizovaný kyselinový kal (zvláštní odpad či recyklován) Pb/Ag zŧstatky 12 000 tun/rok Cementáty neutrální louhovací zbytek Zn 100 000 tun/rok kyselina sírová 175 000 tun/rok Cd 300 tun/rok 349 Tabulka 5.10: Typické údaje pro továrnu na zinkovou elektrolýzu. Pražení – louhování – čištění – elektrolýza [tm 102, DFIU Zn 1999]. Kov % Zn koncentrát neutrální Měděný Pb/Ag jarosit** Goethit** louhovací cementát * zůstatky* zbytek* 53 16-27 5,9 5,8 2-6 4-9 Zn Fe 7,3 15-35 9 20-32 31-43 Pb 1,6 3,6 10-25 <2 <2 S 32 3-11 4 10-13 2-5 Cu 0,6 0,3-2,4 55 0,1 < 0.2 < 0.3 Cd 0,24 0,1-0,3 0,3 0,2 < 0.1 < 0.1 Ag 0,016 0,036 0,115 < 0.01 < 0.01 SiO2 1,7 4,0 12 Poznámky: * sloţení se mŧţe lišit v závislosti na koncentraci vsázky a na technologii ** mnoţství závisí na obsahu ţeleza ve vsázce Tabulka 5.11: Typické složení vsázky a produktů pro továrnu na elektrolýzu zinku Vstup tun/rok Zn zŧstatky (EAF 90 000 úlety atd.) drobný koks 25 000 silikátový písek 13 000 uhličitan sodný 3 300 NaHS (m3/rok) prŧmyslová voda (m3/rok) zemní plyn (Th000/rok) El.energie (MWh/rok) Motorová nafta 3 (m /rok) Výstup Waelzŧv oxid tun/rok 33 000 struska 70 000 3 plyn z pece (m /rok) 30 000 upravená voda 150 000 3 (m /rok) 11 300 000 Zpracovaný oxid 30 000 7 900 Zinek obsaţený 19 500 5 700 440 350 Tabulka 5.12: Vstupní a výstupní údaje pro Waelzovu pec za použití dvoufázového procesu oxidačního loužení Vstup Zŧstatky z retort, suché nositel zinku (EAF úlet atd.) drobný koks tun/rok 27 700 Výstup Waelzŧv oxid tun/rok 17 000 33 700 struska 48 200 10 800 čistý (Nm3/hodinu) Křemičitany smetí, drť vzduch (Nm3/hodinu) Vápenec elektrická energie (MWh/rok) zemní plyn (Nm3/rok) 7 500 2 100 5 000 – 10 000 1 000 4 620 plyn 70 000 – 90 000 92 000 Tabulka 5.13: Vstupní a výstupní údaje pro waelzovu pec (1996/97) [tm 102, DFIU Zn 1999] 5.2.1 Energie Energetická náročnost rŧzných procesŧ zpracování olova a zinku se velmi liší. Závisí na kvalitě vsázky a produktŧ, vyuţití letentního a přebytkového tepla a na produkci vedlejších produktŧ. Dvě následující tabulky ukazují prŧměrné energetické nároky rŧzných procesŧ. Proces Elektřina koks kg/t uhlí kWh/t Pb Pb kg/t Pb zemní topná plyn nafta Nm3/t Pb l/t Pb 50 – 70 Pb šachtová pec 180 – 300 150 – 225 primární Pb šachtová pec 50 100 – 140 35 sekundární rotační pec 160 60 65 sekundární s CX systémem a produkcí Na2So4 QSL * 100 20 Kivcet 250* 105 TBRC 450 –550 40 * zcela nebo částečně pokryto vyuţitím zbytkového tepla 351 kyslík Nm3/t Pb 120 – 170 1 65 – 110 90 25 30 železo kg/t Pb 330 450 140 30 Tabulka 5.14: Energetické nároky různých procesů výroby olova Proces Elektrolýza zinku IS pec & NJ destilace waelzova pec Odkuřování strusky energii vztahujeme k: tuny zinku tuny zinku tuny kovu tuny vylouhovaného waelzova oxidu tuny strusky Elektřina kWh/t 4 100 1 050 750 200 koks kg/t zemní m3/t 1 100 785 850 220 160 20 150 250 plyn Tabulka 5.15: Energetické nároky různých procesů výroby zinku 5.2.2 Emise do ovzduší. Emise mohou unikat buďto jako emise z komínu nebo jako unikající emise v závislosti na stáří zařízení a na pouţité technologii.Emise z komínu jsou běţně monitorovány a to prŧběţně nebo periodicky a zveřejňovány. Hlevní vzdušné emise při produkci olova a zinku jsou: - oxid siřičitý (SO2), další sloučeniny síry a sírová mlha oxidy dusíku (NOx) a další dusíkaté sloučeniny kovy a jejich sloučeniny úlet VOC a dioxiny Další polutanty se povaţují za zanedbatelně dŧleţité pro prŧmysl – částečně proto, ţe nejsou přítomny v produkčním procesu, a částečně proto, ţe jsou okamţitě neutralizovány (jako třeba chlór) nebo se objevují pouze ve velmi nízkých koncentracích. Emise jsou do velké míry spojené s úletem (kromě kadmia, arsenu a rtuti, které mohou být přítomné ve stavu par) [tm 101, NL Zn 1998] Zdroje emisí z procesu jsou: - praţení (většina emisí vzniká jako následek neplánovaného vypnutí) jiné předzpracovatelské kroky (rozbíjení baterií…) přeprava a nakládání s materiálem tavení a rafinace louţení a čištění elektrolýza odlévání výroba kyseliny sírové 352 složka oxidy síry pražení Loužení aglomerac a čištění e tavení * oxidy dusíku Úlet a kovy VOC a dioxiny * * ()** elektrolýza rozbíjení baterií odlévání atd. Výroba kyseliny sírové (kyselinová mlha) * Poznámky: je více významné, …………………. méně významné Přímé emise z fáze praţení nebo tavení jsou zpracovávány a/nebo přeměněny ve fázích čištění plynŧ a při výrobě kyseliny sírové; zbývající emise oxidu siřičitého a oxidŧ dusíku z aparatury s kyselinou sírovou jsou stále relevantní. Unikající nebo nezachycené emise pocházejí často právě z těchto zdrojŧ. Sekundární tavení pasty z baterií je zdrojem SO2 ** Dioxiny a VOC mohou být přítomny pokud jsou pouţity materiály dioxiny obsahující a nebo pokud jsou kontaminovány organickým materiálem. VOC se mohou téţ vyskytnout při procesech kapalinové extrakce, které se pouţívají pro výrobu Ga, Ge apod. Tabulka 5.16: Význam potenciálních emisí do vzduchu při výrobě olova, zinku a kadmia Kromě procesních emisí se objevují téţ unikající emise. Hlavní zdroje unikajících emisí jsou [tm 101, NL Zn 1998]: - úlet z uloţení a manipulace s koncentráty (10 tun za rok) úniky z praţení a tavení úlet z unikajících plynŧ z louţících a čistících nádrţí (1 tuna za rok) plyny unikající z chladících věţí louţících a čistících jednotek (0,7 tun za rok) plyny unikající z chladících věţí elektrolytických procesŧ (0,8 tuny za rok) úlet z unikajících plynŧ z odlévacích pecí (1,8 tun za rok) rŧzné (0,7 tun za rok) I kdyţ je těţké unikající emise odhadnout a změřit, existují určité metody, které jsou úspěšně pouţívány (sekce 2,7). Následující tabulka podává některé emisní údaje zaloţené na záměně procesu zpracování olova v šachtové peci na Isasmelt [tm 102, DFIU Zn 1999] a ilustruje potenciálně vysokou úroveň unikajících emisí. Emise Tradiční továrna (1990) [kg / rok] kontrol unikají celkem ované cí 5236 19555 24791 330 242 572 151 309 460 77,6 141,5 219,1 21,9 16,1 38 16,7 0,4 17,1 7085 7085 Isasmelt továrna (1997) [kg / rok] kontrol Unik celke ované ající m 911 540 1451 3.81 0,24 4,05 25,8 1,77 27,52 4,03 1,55 5,58 1,27 <0,01 1,27 0,87 <0,01 0,87 140,4 140,4 Stupeň snížení [%] kontrol unikají ované cí 83 97 99 >99 83 >99 95 99 94 >99 95 >97 98 - Olovo Kadmium Antimon Arsén Thalium Rtuť Oxid siřičitý (t/r) [tun / rok] Poznámka: Pro Isasmelt továrnu údaje předběţné. Produkce olova: 1990 – 96 724 tun; 1997 – 86 941 tun. 353 celkem 94,1 99,3 94 97,5 96,7 95 98 Tabulka 5.17: Význam modernizace zpracovávatelských továren pro unikající emise 5.2.2.1 Oxid siřičitý a další sloučeniny síry Hlavním zdrojem emisí oxidu siřičitého jsou emise unikající z oxidačních fází, přímé emise z aparatury s kyselinou sírovou a emise zbytkové síry v pecní vsázce. Dobré utěsnění pece zabraňuje unikajícím emisím a plyny zachycené z oxidačních fází odchází do zařízení na čištění plynŧ a poté do aparatury na kyselinou sírovou. Po čištění je oxid siřičitý z plynŧ vzniklých při aglomeraci, praţení nebo při přímém tavení změněn na oxid sírový (SO3). Efektivita je zhruba mezi 95 aţ 99,8% v závislosti na pouţité aparatuře na kyselinou sírovou (jednoduchá či dvojitá absorbce), na koncentraci oxidu siřičitého ve vstupním plynu a na jeho variacích a stabilitě. Ve výstupním plynu mohou být vypouštěny koncentrace oxidu siřičitého od 200 – 2300 mg/Nm3. Velmi malé mnoţství oxidu sírového není absorbováno a je vypouštěno spolu s SO2. Během spuštění a zastavování se mŧţe stát, ţe budou vypouštěny chudé plyny bez konverze. Tyto případy je třeba označit pro kaţdé zařízení. Mnoho firem dosáhlo v procesu významných pokrokŧ, které sniţují či preventivně omezují tyto emise. [tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. Olověný aglomerát a některé druhotné suroviny obsahují zbytkovou síru a sulfáty. Bylo oznámeno [tm 129, Madelin 1991], ţe 10% síry obsaţené v olověných rudách zŧstává v aglomerovaném materiálu, který je dávkován do pecí. Stejně významný mŧţe být také obsah sulfátŧ v bateriovém odpadu a to podle toho jakým zpŧsobem je předzpracován a jestli je v něm obsaţena i pasta. Ve většině případŧ je síra zafixována ve strusce nebo v jiných vedlejších produktech. Míra fixace závisí na pouţitých struskotvorných přísadách a dalších kovech s procesem spojených – například pokud jsou společně zpracovávány rudy olovoměděné, mŧţe vznikat měděný kamínek. Pokud jsou přidány ţelezné špony, mŧţe v redukčních podmínkách vzniknout olovo-ţeleznatý kamínek. V dalších případech mŧţe unikat SO2, který mŧţe vyţadovat další zpracování. V prŧběhu elektrolýzy dochází k emisím aerosolŧ (zředěná kyselina sírová a síran zinečnatý) do prostoru haly. Tyto emise opouštějí prostor elektrolyzéru buďto (přirozeným) větráním nebo chladícími věţemi. Rozsah těchto emisí je ve srovnání s emisemi z aparatury s kyselinou sírovou malý a protoţe přicházejí ve formě aerosolu, mŧţe se s nimi pracovat v odmlţovačních nebo v prachových čistících zařízeních [tm 101, NL Zn 1998]. Některé instalace pouţívají na elektrolyzační nádrţe zákryty jako např. pěnu nebo plastová těsnění, aby tím sníţily mnoţství vytvářené mlhy [tm 139, Finsko Zn 1999]. Nedávno byla upravena jedna továrna, která zlepšila praţení a současně zachytává unikající emise z celého procesu. Emise oxidu siřičitého se sníţily ze 3000 na 1200 gramŧ na tunu vyrobeného kovu. Emise z dalších procesŧ jsou ukázány níţe. 354 Proces Produkt Vzniklý oxid siřičitý (gramy / tunu kovu) 2 500 – 5 500 5 000 – 9 000 olovo olovo olovo olovo olovo olovo olovo Celková produkce kovu (tuny / rok) 105 000 – 235 000 100 000 Zn 45 000 Pb 90 000 90 000 35 000 35 000 – 40 000 35 000 10 000 110 000 Pb Praţení & Elektrolýza IS pec a aglomerační zařízení QSL ISA Baterie – celé Odsířená pasta Baterie – bez pasty Baterie + extra pasta šachtová pec na olovo aglomerační zařízení Baterie – MA proces zinek zinek + olovo olovo 33 000 6 600 1 000 7 500 7 800 1 070 – 2 000 3 200 210 (systém FGD) 10 000 – 45 000 Tabulka 5.18: Výroba oxidu siřičitého v některých procesech zpracování zinku a olova Rozbíjení baterií mŧţe být také jedním ze zdrojŧ emisí mlhy. Emise z tavných zařízení které pouţívají materiál získaný z baterií obsahující SO2; jeho koncentrace závisí na tom, je-li hmota tavena nebo nejprve odsířena nebo fixována ve strusce. Typické hodnoty se pohybují mezi 50 a 500 mg/Nm3 [tm 102, DFIU Zn 1999]. 5.5.2.2 Oxidy dusíku Fáze praţení a tavení jsou potenciálními zdroji oxidŧ dusíku (NOX). Oxidy dusíku mohou vzniknout z dusíkatých sloţek přítomných v rudě a nebo jako termicé NOx. Vyráběná kyselina sírová mŧţe absorbovat velké mnoţství oxidŧ dusíku a to pak ovlivňuje kvalitu kyseliny. Pokud jsou po praţících fázích přítomné vysoké hodnoty NOX, bývá zpracování praţících plynŧ nutné a to kvŧli kvalitě produktu a téţ z ekologických dŧvodŧ. I další pece pouţívající kyslíko-palivové hořáky mohou redukovat mnoţství NOX. Rozsah je pro všechny procesy mezi 20 a 400 mg/Nm3. 5.2.2.3. Prach a kovy Přemísťování prachu z míst, kde je prováděno praţení a tavení, je potencionálním zdrojem přímých i unikajících emisí prachu a kovŧ. Plyny jsou zachycovány a zpracovávány v aparatuře na kyselinou sírovou postupy čistícími plyn. Prach je odstraněn a navrácen do procesu. Potenciálními zdroji jsou téţ plyny opouštějící sprchovací kondenzátory IS pece, plyny z destilačních kolon a z vypouštěcích míst. K prevenci unikajících emisí je v těchto místech potřebné dobré oddělení a čištění. Zpracování strusky a prudké ochlazování rovněţ zvyšuje mnoţství prachu. Rozsah prachových emisí z těchto zachycených zdrojŧ je <1 aţ 20 mg/Nm3. Struska a stěry vzniklé při výrobě olova z baterií mŧţe obsahovat antimon (Sb) – kdyţ začnou tato rezidua vlhnout, jsou potenciálními emitory antimonovodíku, coţ je jedovatý plyn. 355 Proces Produkt Praţení Praţení Praţení Praţení IS pec a sintrovací zařízení QSL Isasmelt Baterie – celé Baterie – odsířená pasta Baterie – odsířená pasta Baterie – oxidická pasta prodej Baterie + další pasta Baterie – MA Šachtová pec na olovo a aglomerace Praţení zinek zinek zinek zinek zinek olovo olovo olovo olovo olovo olovo olovo Produkce (tuny) 130 000 Zn 215 000 Zn 235 000 Zn 105 000 Zn + 100 000 Zn 45 000 Pb 90 000 Pb 90 000 Pb 35 000 Pb 40 000 Pb 35 000 Pb 35 000 Pb Gramy zinku gramy olova na na tunu kovu tunu kovu 10 45 45 11 30 – 90 5 – 40 olovo olovo olovo 10 000 Pb 33 000 110 000 Pb < 20 5 – 25 20 60 – 130 zinek 21 000 Zn 70 2 7,2 - 10 – 20 10 – 30 < 15 10 5 – 25 5 – 25 Tabulka 5.19: Zisky kovŧ z některých evropských procesŧ (pouze kontrolované emise) Odvzdušňování nádrţí v lohovací a v čistící fázi mŧţe zpŧsobovat emise prachu a kovŧ. Při rafinaci zinku mŧţe vznikat a unikat arzenovodík. V destilačních kolonách a v zařízeních na kadmium mŧţe unikat kadmium. K emisím aerosolŧ, které mohou obsahovat kovy, dochází v prostoru elektrolyzéru a v drtičích baterií. Objem mlhy a prachu z těchto zdrojŧ je asi 0,1 aţ 4 mg/Nm3. Tavení, legování, odlévání a procesy zpracování zinkového prachu jsou téţ potenciálními zdroji emisí prachu a kovŧ. Objem prachových emisí je udáván mezi 200 a 900 mg/Nm3 v nezpracovaném plynu [tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. Pouţívají se systémy zachycování a čištění výparŧ a hodnoty přečištěného plynu jsou pod 10mg prachu /Nm3 [tm 102, DFIU Zn 1999]. Kovy jsou vázány na emitovaný prach; přibliţně 50% z nich tvoří zinek. V prŧběhu tavení, legování a odlévání čistého zinku nejsou přítomny olovo ani kadmium. 5.2.2.4 VOC a dioxiny V některých procesech mohou ve spalovacích zónách a v chladících aparátech systémŧ zpracovávajících plyny, které z pece vycházejí (de-novo syntéza) vznikat dioxiny a to zvláště pokud druhotný materiál ve vsázce obsahuje nějaké plastové části či sloţky. Dioxiny se také mohou objevit v prachu a popílku z Waelzových vypalovacích pecí které zpracovávají prach z elektrických pecí. 5.2.3 Emise do vody 356 Kovy, jejich sloţky a kovy v suspenzích jsou hlavními polutanty uvolňovanými do vody. Kovy o které se jedná jsou Zn, Cd, Pb, Hg, Se, Cu, Ni, As, Co a Cr [tm 26, PARCOM 1996; 28, WRC 1993 tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. Dalšími významnými látkami jsou fluoridy, chloridy a sulfáty. - kovŧ, - materiálŧ v suspenzích; - fluoridy, chloridy a sulfáty. Moţné zdroje odpadní vody jsou: - odpadní voda z mokrých skrubrŧ; - odpadní voda z mokrých elektrostatických sráţedel; - odpadní voda z fáze odstraňování rtuti; - odpadní voda z fází rozbíjení a třídění baterií; - odpadní voda z granulování strusky; - odpadní voda z rŧzných hydrometelurgických procesŧ; - výtok kapaliny z omývání anod a katod; - voda z netěsnosti čerpadel; - obecné práce jako např. čištění strojŧ a zařízení, podlah atd.; - odpouštění z okruhŧ vodního chlazení; - dešťová voda ze střech a vŧbec všech ploch (zvláště ve skladovacích prostorech). Nejdŧleţitějšími zdroji jsou odpadní voda z čištění plynŧ a praţení ve fluidních praţících pecích s kapalným loţem. Dalšími zdroji jsou procesní výtoky z elektrolýzy, rozbíjení a čištění baterií a některé další rozličné zdroje. 5.2.3.1 Odpadní vody z čistícího zařízení Obecně pracují mokré systémy čištění plynŧ na principu recyklace kapaliny. Monitorované odtékání udrţuje suspendované pevné látky a rozpuštěné soli v určitých daných limitech. Odtok je před vypuštěním zpracujován kvŧli odstranění pevných a rozpuštěných látek a to buď odděleně a nebo v integrovaném zařízení na zpracovávání vody k oddělení pevných částic. Pouţití oddělených takto získaných závisí na pŧvodu dané odpadní vody. Mokré skrubry po praţících procesech pracují s kyselinovým roztokem nasyceným SO2. Skrubry odstraňují fluoridy, chloridy, většinu rtuti a selénu a některé částečky které prošly přes mechanické čištění vzduchem. Aby se zabránilo tvorbě kontaminantŧ, je potřeba část kapalin ze skrubrŧ neustále odvádět. Rozpuštěný oxid siřičitý je odstraněn během zpracovávání ještě před vypuštěním. Kyselá skrubrová kapalina vzniká téţ v mokrých elektrostatických filtrech a po odfiltrování je recyklována. Některé kapaliny je potřeba z tohoto okruhu odpouštět aby se zabránilo hromadění kontaminantŧ. Tento odpouštěný roztok je před úplným vypouštěním ještě zpracovávám a analyzován [tm 101, osobní rozhovory 1998]. Fáze odstraňování rtuti zahrnuje plyno-kapalinovou kontaktní nádrţ jejíţ kapalina obsahuje činidlo, které se se rtutí spojuje a tak jí odstraňuje. Často se pouţívá chlorid rtuťnatý (HgCl2), který reaguje s kovovou rtutí z plynu a vytváří s ní usazeninu Hg2Cl2 (takzvaný „kalomel“). 357 Relativně čistá kapalina je jako odpadní voda vypuštěna k dalšímu zpracování. Pevný Hg2Cl2 je prodán do závodŧ pro získání rtuti a nebo zpracováván a měněn zpět v chlorid rtuťnatý. Následující tabulka ukazuje údaje o sloţení kapalin čistících plyny ještě před zpracováváním. Složka Koncentrace (rozpuštěno) pevné látky sulfáty chloridy Fluoridy Rtuť 13 – 25 g/l 1,3 – 1,8 g/l 0,3 – 0,5 g/l 0,1 – 9 mg/l Selén 0,1 – 50 mg/l arzen 5 – 95 mg/l zinek 0,1 – 2,5 g/l kadmium Olovo 1 – 95 mg/l 1 – 13 mg/l Složení suspendovaných pevných látek 250 – 1 500 mg/l 5 – 30 % suspendovaných pevných látek 10 – 60 % suspendovaných pevných látek < 0.05 % suspendovaných pevných látek 2 – 6 % suspendovaných pevných látek 5 – 50 % suspendovaných pevných látek Tabulka 5.20: Typické sloţení kapaliny vytékající z procesu čištění plynŧ 5.2.3.2. Zpracovávání baterií Procesy rozbíjení a propírání baterií vytvářejí vytékající kapalinu, která je kyselá a obsahuje olovo a další kovy – buď rozpuštěné nebo ve formě usazeniny. Tato kapalina je neutralizována a voda je do procesu vrácena. Pokud je to moţné, pouţívá se získaná kyselina jinde. Část kapaliny se ze systému obvykle odpouští za účelem kontroly obsahu rozpuštěných solí. Z těchto procesŧ vzniká téţ kontaminovaná povrchová voda, která je následně téţ zpracovávána a recyklována. Je běţnou praxí po dalším zpracovávání a analýze odpustit část vody z tohoto zajištěného okruhu. Kontaminace cest a povrchŧ je minimalizována častým mokrým čištěním cest, parkovišť s pevným povrchem a nákladních automobilŧ – a téţ dobrým zvykem ihned vyčistit rozlitou kapalinu. Kvantita a kvalita odpadních vod závisí na pouţitých procesech, sloţení pouţitých surových materiálŧ a typem provozované činnosti. Opětovné pouţívání procesní i dešťové vody je běţné. 5.2.3.3. Výpusť elektrolytu Elektrolyt mŧţe být vypouštěn z elektrolyzéru pro kontrolu vzniku a hromadění nečistot (např. hořčíku), které mohou mít škodlivý vliv na operace v elektrolyzéru probíhající. Při výrobě zinku patří kapalina v elektrolyzéru do stejného (uzavřeného) vodního okruhu jako louţení a cementace. Kyselina sírová vzniklá při elektrolýze je posílána do louţícího procesu a zbývající kapalina je pročištěna a vrací se na elektrolýzu [tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. 358 Kapalina odtékající z elektrolýzy, louţení a cementačního okruhu je silně kyselá a obsahyje vysoké koncentrace zinku a suspendovaných pevných látek. Mnoţství odpouštěné kapaliny velmi závisí na sloţení zinkových koncentrátŧ, které jsou pouţity pro praţení. Sloţky, které mají tendenci se v okruhu hromadit (zvláště hořčík), určují vytékání kapaliny a téţ potřebný zpŧsob zpracování. 5.2.3.4 Rŧzné zdroje Elektrody pouţité při elektrolýze musí být pravidelně omývány aby se z jejich povrchu odstranil usazený materiál. Na povrchu anod se reakcí kyslíku s rozpuštěným manganem usazuje oxid manganičitý. Po opláchnutí anod je mangan z oplachovací vody odebrán k dalšímu pouţití. Proces Elektrolýza odpadní odtok [m3/rok] ISP Waelzova pec 150 000 s oxidačnělouţícím zařízením Waelzova pec 60 000 CX+ rotační pec 190 000 MA+ rotační pec 124 000 Celé baterie 150 000 Šachtová pec 17 000 QSL 90 000 CX + rotační pec + 46 800 Pb rafinace Ausmelt 110 000 průtok Hlavní složky [mg/l] [m3/hod] 40 – 200 Pb Cd 0,01 – 0.001 0,5 – 0.3 380 – 420 0,05 – 0.005 0,5 – 0.035 25 < 0.2 < 0.15 9 – 10 12,7 40 10 13 As 0.005 – 0.1 Zn Ni 0.01 – 6.0 0.05 – 1.0 < 0.5 < 3.0 COD < 2.0 0.3 – 0.05 – 0.5 0.2 0.12 – 0.06 – 0.05 – 1.4 0.09 0.5 0.02 0.07 < 0.0005 0.4 0.01 < 0.001 < 0.2 < 0.1 0.1 < 0.05 < 0.05 0.3 0.03 0.037 0.8 – 1.0 0.14 – 0.1 – 13 – 1.6 0.7 225 0.27 0.09 0.01 – 0.001 0.09 – 0.01 0.01 – 0.2 0.001 – 0.1 0.01 < 0.3 0.3 <0.05 96 <0.05 20 83 50 – 200 Tabulka 5.21: Typické analýzy odpadních vod Katody jsou čištěny po odstranění zinkových nebo olověných povlakŧ. Oplachová kapalina je po vyčištění katod kyselá a pravděpodobně obsahuje měď, zinek, olovo a pevné částice [tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. Zařízení Obecné Operace/zdroj Možnosti použití / zpracování dešťová voda z cest, dvorŧ, čistička odpadních 359 střech. vod/opětovné pouţití mokré čištění cest, čistička odpadních vod čištění nákladních automobilŧ recirkulace, čistička odpadních vod Rozdruţování baterií rozlévání pouţívané pro odsířování / čistička odpadních vod Odsířování pasty rozlévání pouţívané v odsířovacím procesu / čistička odpadních vod Tavení a odlévání chladící voda z pece, stroje a Recirkulace zařízení Granulování strusky Odpadní voda z mokrého ESP recirkulace, čistička granulační voda odpadních vod recirkulace Systém čištění plynu kondenzát z chlazení plynŧ, odstranění prachu a jeho mokré ESP opětovné pouţití jako vsázky, kondenzát z odstraňování rtuti čistička odpadních vod prosakování po odstranění rtuti do čističky odpadních vod recirkulace Zařízení na výrobu kyseliny Zařízení pro chladící vodu Recirkulace sírové Prosakování čistička odpadních vod Výroba kadmia Roztok po odstranění kadmia čistička odpadních vod Prosakování buď k odstranění kadmia nebo čistička odpadních vod skladování vsázky povrchová voda (déšť, čistička odpadních vod kropení…) aglomerace skrubr (ochlazování jemného čistička odpadních vod aglomerátu) čištění praţícího plynu mokré čištění plynu čistička odpadních vod louţení kadmia Louţení kadmia čistička odpadních vod IS pec Čištění plynu čistička odpadních vod; Komora čištění plynu a recirkulace zahřívání koksu recirkulace granulování strusky Odpadní voda z granulování recirkulace, čistička odpadních vod praţení/čištění praţícího Mokré čištění praţících plynŧ čistička odpadních vod plynu Louţení běţné operace včetně zpět k louţení mokrého čištění plynu Cementace běţné operace zpět k louţení Elektrolýza čištění nádob, anod a katod zpět k louţení všechny procesní jednotky údrţba čistička odpadních vod čistička odpadních vod zpracování výtoku opětovné pouţití pro rŧzná zařízení / vypuštění Tabulka 5.22: Shrnující tabulka potenciálních zdrojŧ odpadní vody a moţnosti Chladící voda z granulování strusky je obvykle recirkulována v uzavřeném oběhovém systému. 360 5.2.4 Procesní zbytky a odpady K výrobě kovŧ patří i vznik produktŧ, zŧstatkŧ a odpadŧ, které jsou také vypsány v Katalogu evropských odpadŧ (rozhodnutí rady 94/3/EEC). Níţe jsou vypsány nejdŧleţitější zŧstatky specifické pro procesy. Pevné zŧstatky získané z nejrŧznějších procesních a čistících fází mohou mít jedno ze tří míst určení. - recyklace v procesu nebo v jiném procesu - další zpracování k získání dalších kovŧ - skládkování – pokud je to nutné po ošetření které zajistí bezpečné uloţení Následující zdroje pevného odpadu jsou významné: Jedním z hlavních zdrojŧ pevných odpadŧ v prŧmyslu zpracování neţelezných kovŧ je elektrolytická produkce zinku. Relativně velké mnoţství pevných látek na bázi ţeleza vzniká při louţícím procesu. Jarosit a goethit jsou klasifikované jako nebezpečný odpad pro svŧj obsah vyluhovatelných sloţek jako je kadmium, olovo a arsén. Další odpadní pevné látky bohaté na kovy pocházejí z louţících a cementačních procesŧ zinku, z elektrolýzy zinku a z rafinace olova. Tyto jsou obvykle bohaté na jeden určitý kov a jsou posílány ke zpracování v jiných procesech. IS pece a pece s přímým tavením jsou téţ významnými pŧvodci pevných strusek. Tyto strusky byly vystaveny vysokým teplotám a obecně obsahují nízké hodnoty louhovatelných kovŧ; následně tedy mohou být pouţity ve stavebnictví. Pevné zŧstatky vznikají také jako výsledek zpracovávání rŧzných odtékajících kapalin. Zde dominuje odpadní sádra (CaSO4) a hydroxidy kovŧ, které vznikají v zařízení pro neutralizaci odpadních vod. Některé z těchto odpadŧ jsou posílány do pyrometalurgických procesŧ k získávání kovŧ. Prach nebo kal ze zpracovávání plynŧ jsou pouţity jako surové materiály pro výrobu dalších kovŧ jako Ge, Ga, In a As – nebo mohou být vráceny do tavící pece či do louţícího okruhu pro získání olova a zinku. Rtuťové a selénové zŧstatky vznikají při předzpracovávání materiálŧ s obsahem rtuti a selénu z filtrace. Tento proud pevných odpadŧ čítá v typické továrně přibliţně 40 – 120 tun za rok. Rtuť a selén mohou být v závislosti na poţadavcích trhu z těchto zbytkŧ získány. 5.2.4.1 Zbytky z louţení Produkce pevných látek zaloţených na ţeleze (goethit, jarosit, hematit) tvoří největší objemy odpadŧ – v závislosti na pouţitém procesu. Sloţení je popsáno v následující tabulce kovy [tm 101, NL Zn 1998]. Proces hematit % Fe (včetně 65 – 67 % Zn < 0,2 % Pb < 0,01 361 % Cu < 0,02 % Cd < 0,01 přímého louţení) hematit (bez přímého louţení) Goethit Para-goethit Běţný jarosit nízce kontaminovaný jarosit Dor jarosit ? = není známo 59 1 0,01 0,02 0,02 40 – 42 40 20 – 30 32 5–9 ? 2–6 0,3 <2 ? 0,2 – 6 0,1 < 0,3 ? < 0,2 0,2 < 0,1 ? 0,05 – 0,2 0,001 26 1 4 0,08 0,05 Tabulka 5.23: Příklad sloţení rŧzných typŧ zŧstatkŧ [tm 101, NL Zn 1998; tm 120, TU Aachen 1999]. Typicky tyto zbytky činí : - jarosit – 0,35 aţ 0,80 tun na tunu vyrobeného zinku - goethit – 0,3 aţ 0,35 tun na tunu vyrobeného zinku - hametit – 0,2 tun na tunu vyrobeného zinku. Procesy hametizace se z ekonomických dŧvodŧ neprosadily neboť jsou mnohem komplikovanější a provozně drahé. Navíc hametit jako surovina nebyl jinými zpracovateli přijat. V odpadním kalu jsou po filtrování a propírání stále ještě nějaké louhovatelné kovy. Zůstatek může být zpracován neutralizací a působením sulfidů do méně louhovatelné formy. Uložení těchto zůstatk může být velmi drahé, neboť jsou k němu zapotřebí speciálně zkonstruované obložené nádrže či izolovaná místa. Zvláštní pozornost musí být věnována nebezpečí prosakování a je nutné monitorovat spodní vody [tm 101, NL Zn 1998; tm 102, DFIU Zn 1999]. Je zde významný výměnný efekt ve srovnání s procesy, které vytvářejí inertní zůstatky. Jak jiţ bylo řečeno dříve v kapitole 5.1.5.2, zbytky z louţení mohou být zpracovávány v IS peci nebo Waelzově peci. V Koreji se téţ praktikuje pyrometalurgické zpracovávání těchto zŧstatkŧ, čímţ vytvářejí nelouţitelnou strusku a vyuţitelné oxidy kovŧ [tm 41 & 43, Ausmelt 1997], byly však hlášeny problémy s hromaděním kontaminantŧ. [Zn Expertní reakce na první návrh, 1998]. O dalších vývojových novinkách píšeme v kapitole Nastupující technologie. 5.2.4.2 Pyrometalurgické strusky a zbytky Strusky ze šachtové pece, IS pece, přímého tavení a Waeltzovy pece obvykle obsahují velmi nízké koncentrace louhovatelných kovŧ. Jsou proto běţně vhodné k pouţití ve stavebnictví [tm 102, DFIU Zn 1999]. Vzniklá struska dosahuje hmotnosti obvykle mezi 10 a 70 % hmotnosti vyrobeného kovu – v závislosti na pouţitých surovinách. Strusky vzniklé při zpracovávání baterií dosahují hmotnosti obvykle mezi 13 a 25 procenty hmotnosti vyrobeného olova. Mohou být vhodné pro stavební pouţití a to podle kovŧ které obsahují. Louhovatelnost je pak ovlivněna pouţitými struskotvornými přísadami a výrobními podmínkami [tm 102, DFIU Zn 1999]. Pouţití struskotvorných přísad zaloţených na sodíku 362 (Na2CO3) k zafixování síry ve strusce zpŧsobuje zvýšení mnoţství louhovatelných kovŧ. Tyto strusky mohou stejně jako zŧstatky z procesu zpracování baterií obsahovat antimon. Ten je z nich běţně získáván; ovšem uskladnění ve vlhku mŧţe zpŧsobit emisi antimonovodíku. Členské státy pouţívají mnoho standartních testŧ louhovatelnosti a tyto jsou specifické pro příslušnou zemi. Složka Zn Pb As Fe Cu pH Výluh(podle DEVS4) [mg/l] 0,02 – 0,1 0,005 – 0,1 0,001 – 0,02 0,05 – 0,2 < 0,001 – 0,05 7 – 11 Tabulka 5.24: Hodnoty výluhŧ pro granulovanou strusku IS pece [tm 102, DFIU Zn 1999]. Složka Zn Pb As Crtot Ni Fe Cu F Cl pH výluh(podle DEVS4) Waelzova struska [mg/l] 0,05 0,02 0,008 0,002 0,005 0,5 0,05 1 5 9,9 Tabulka 5.25: Hodnoty výluhŧ pro kyselou Waelzovu strusku [tm 102, DFIU Zn 1999]. Složka As Cd Cu Pb FeO výluh (podle DEVS4) 0,05 0,001 0,005 0,02 – 0,2 < 0.05 [mg/l] Tabulka 5.26: Hodnoty výluhŧ pro strusku z QSL procesu [tm 102, DFIU Zn 1999]. Rafinace odstěrování / odměďování Vzniklá pevná látka měděný stěr 363 Možnosti použití / zpracování další zpracovávání k získání mědi a změkčování proces / kyslíkem) (Harrisŧv Harrisova struska změkčování antimonová struska odstříbřování odzinkování odbismutování odstranění alkalických kovŧ a kovŧ alkalických zemin Jemná rafinace zinko-stříbrná pěna kovový zinek Bismutová pěna Mg-Ca oxidické zŧstatky Alkalické zŧstatky olova hydrometalurgické zpracování pro získání kovŧ pyrometalurgické zpracování pro získání kovŧ získání ušlechtilých kovŧ opětovné pouţití pro odstříbřování získání bismutu vnitřní recyklace jako struskotvorná přísada vnitřní recyklace Tabulka 5.27: Pevné látky získané při rafinaci surového olova Zŧstatky a pevné látky odstraněné během tavení a rafinace zinku a olova obsahují kovy, které je moţné z nich získat. 5.2.4.3 Další materiály Zařízení zpracovávajíci baterie produkuje také polypropylén z rozbitých krabic baterií. Celkový obsah plastŧ činí asi 11 aţ 20 % hmotnosti získaného olova [tm 102, DFIU Zn 1999]. Existuje mnoho továren zpracovávajících plasty, které jsou navrţené spiciálně pro tento materiál a tyto vyrábí granule polypropylénu pro automobilový prŧmysl. Účinné propírání polypropylénové frakce a její oddělení od ostatních plastových komponentŧ jako ebonit nebo PVC je nezbytné k produkci výrobkŧ splňujících specifikace. Následující tabulky ukazují moţnosti zpracování zbytkŧ vzniklých v rozličných procesech. 364 Produkční krok produkt zůstatek nebo množství [kg/tunu Zn] Loužení/elektrolýza praţírna / aparatura na kyselina sírová kyselinu sírovou vodní pára rtuť kyselý kal louţící aparatura neutrální k louţení 1750 2000 0,3 – 0,8 < 0,5 zŧstatek 500 – 600 goethit nebo jarosit 300 – 650 PbAg koncentrát Zkonečný zŧstatek po odstranění PbAg konc. Cementování kadmium Cu cementát zpracování odpadních vysráţený kal vod IS pec Aglomerace/ zařízení kyselinový kal na kyselinu sírovou rtuť Výroba kadmia IS pec 40 – 120 150 možnosti použití nebo zpracování prodej výroba energie prodej kontrolované zneškodnění nebo zpět k praţení Do IS pece, Waeltzovy pece nebo louţení horkou kyselinou kontrolované skládkování získání stříbra kontrolované skládkování 2–4 aţ 10 10* prodej prodej Skládkování nebo do Pb-/Zn- tavírny 0,25 Kontrolované skládkování v závislosti na stavu prodej nebo kontrolované skládkování do Cd-zařízení prodej Prodej kontrolované skládkování do aglomerace prodej nebo kontrolované skládkování** Recyklováno do aglomerace 0,15 úlet kyselina sírová Uhličitan kademnatý Sulfid thalia 200 1300 18 0,25 Zŧstatky z louţení struska IS pece 180 600 – 900 zpracování odpadních vysráţený kal vod New Jerseyská destilace likvace olovo 30 tvrdý zinek odstranění arzénu Stěr zpracování odpadního úlet plynu 25 – 50*** < 1 – 5* 10 15*** 365 na Pb rafinaci nebo IS pec zpět do IS pece zpět do IS pece zpět do aglomerace Poznámky: * odhadovaná hodnota ** závisí na kvalitě a předpisech *** mnoţství se mŧţe lišit dle vsázky Tabulka 5.28: Zbytky z procesŧ výroby zinku [tm 120, TU Aachen 1999]. Produkční krok produkt zůstatek zař. pro odkouř.ení strusky Odkouření strusky Struska nebo množství [kg/tunu Pb] 700 Kamínek vodní pára Zpracování baterií – rotační pec fyzické nakládání Na2SO4 (CX) s bateriemi Pasta (MA) polypropylén zbytkové plasty Tavení struska úlet 2,5 – 25 2500 Rafinace stěr odpadní voda usazený kal Zpracování baterií – šachtová pec příprava vsázky pouţitá kyselina 60 – 90 šachtová pec FePb kamínek < 150 struska 50 500 < 50 80 úlet rafinace Stěr šachtová pec primárního olova aglomerace úlet vratný aglomerát kyseliny kyselina sírová kalomel kyselinový kal Výroba kadmia CdZn usazenina šachtová pec Struska úlet zpracování odpadní kal vody výroba sírové 140 500 70 – 80 100 – 130 150 – 200 25 – 60 100 aţ 100 aţ 3000 600 500 + 600 návrat aţ 80 3 možnosti použití nebo zpracování Voděvzdorný konstrukční materiál do Cu tavírny výroba energie Prodej primární tavírna prodej skládkování či pálení Skládkování po zpracování zpět do Pb tavícírny do primární tavírny zpět do tavírny vnější pouţití nebo neutralizace prodej do primární PbCu tavírny konstrukce cest vratná struska vnější/vnitřní recykl. prodej k získání kovŧ po vylouţení kadmia zpět do aglomerace zpět do aglomerace prodej prodej či kontrol. uloţení prodej zpět do aglomerace částečný návrat aglomerace Tabulka 5.29: Zŧstatky z procesŧ zpracování olova [tm 120, TU Aachen 1999]. 366 do Produkční krok množství [kg/tunu Pb] možnosti použití nebo zpracování 700 110 100 1300 1100 < 0,10 0,5 Kontrol. skládkování zpět do tavící pece na louţení zinku výroba energie prodej prodej kontrolované skládkování Struska úlet vodní pára výroba kyseliny H2SO4 sírové Kalomel kyselinový kal zpracování vody Kal QSL proces tavící pec Struska Úlet 350 160 700 500 na odkouření zpět do tavící pece výroba energie Prodej 440 60 Vodní pára výroba kyseliny H2SO4 sírové Kalomel kyselinový kal Výroba kadmia CdZn usazenina Zpracování vody Kal Isasmelt / ausmelt pec Tavící pec primární struska konečná struska úlet 1300 720 0,02 – 0,05 0,5 1,1 konstrukce cest po louhování Cd zpět do tavící pece výroba energie prodej prodej zpět do tavící pece prodej zpět do tavící pece Proces Kivcet tavící pec výroba sírové produkt či zůstatek struska úlet I úlet II vodní pára kyseliny H2SO4 kalomel kyselinový kal Zpracování vody Proces Kaldo TBRC (Kaldo) kal 600 275 250 stěry 125 ZnO prach 50 vodní pára Výroba kyseliny H2SO4 350 sírové kyselinový kal <1 usazenina rtuti 0,2 Louţení prachu CdZn usazenina 1,1 Zbytek po louţení 40 Zpracování vody kal <5 Poznámka: *speciální programy na redukci mnoţství strusky zpět do tavící pece* zpět do tavící pece nebo na louţení zpět do tavící pece* do zinkové tavící pece výroba energie prodej zpět do tavící pece produkce kalomelu do zinkové tavící pece zpět do tavící pece zpět do tavící pece Tabulka 5.30: Zbytky z procesŧ výroby olova přímým tavením [tm 120, TU Aachen 1999]. 367 5.3. TECHNIKY ZVAŢOVANÉ PŘI STANOVENÍ BAT V tomto oddíle budou prezentovány techniky, které sniţují mnoţství emisí a odpadŧ, či je zcela odstraňují a o technikách, které zmenšují mnoţství potřebné energie. Všechny jsou komerčně dostupné. Najdete téţ mnoho příkladŧ, které ilustrují vysoký přínos ţivotnímu prostředí. Techniky, o kterých se mluví v příkladech, závisí na informacích prŧmyslu, evropských členských státŧ a hodnocení evropské kanceláře IPPC. Obecné techniky, které jsou popsány v kapitole 2 (běţné postupy) se zde významně uplatňují co se týče zde popsaných procesŧ a ovlivňují zpŧsob, jakým jsou hlavní a dodatkové procesy kontrolovány a provozovány. Ovládání provozních parametrŧ pece a prevence emisí z pecí, a procesy odpichu a lití jsou téţ dŧleţité. Techniky pouţívané dalšími sektory je téţ moţno pouţít, zvláště co se týče pouţití systémŧ na opětovné získání síry. Techniky, které je nutno zvaţovat podle místních podmínek, jsou silně ovlivněny dostupnými surovinami, zvláště typem a variabilitou koncentrátu či sekundární suroviny, kde záleţí hlavně na kovech, které obsahují, a to poté ovlivní výběr procesu. Při některých procesech je dostupný jediný zdroj surovin, avšak většina továren v Evropě nakupuje suroviny na volném trhu, a proto si potřebuje udrţet flexibilitu ve zpracování mnoha druhŧ surovin. Podobně také systémy sběru a likvidace po celém světě odráţejí lokální, regionální a další environmentální standardy, a proto je přímé srovnávání environmentální kvality procesu obtíţné. Avšak je moţné usoudit, jak konkrétní systém pracuje s moderním filtračním systémem. Procesy popsané výše se pouţívají na velkou škálu materiálŧ rozdílných mnoţství a sloţení a jsou reprezentativní, neboť se pouţívají po celém světě. Tyto techniky byly vyvinuty společnostmi v tomto sektoru, aby se brali v potaz téţ rŧzné variace. Výběr pyrometalurgické či hydrometalurgické techniky se řídí typem pouţité suroviny, jejím mnoţstvím, přítomností nečistot, druhem výrobku a recyklačním a čistícím provozem [tm 120 TU Aachen 1999]. Tyto faktory jsou tedy místně specifické. Základní procesy zpracování, které byly popsány výše, tak nabízejí techniky, která by měly být uváţeny při procesech zpracování, pokud se pouţívají s příslušnými zpŧsoby filtrace. Techniky, které by měly být uvaţovány při fázích odsávání a filtrace, a další aspekty provozu procesu jsou popsány v části 2.6, 2.7 a 2.8. 5.3.1 Skladování materiálu, manipulace a procesy předběţné úpravy Suroviny jsou koncentráty, sekundární suroviny, struskotvorné přísady a paliva, dalšími dŧleţitými materiály jsou produkty, kyselina sírová, struska, kaly a procesní zŧstatky. Dŧleţitými aspekty jsou prevence úniku plynného a kapalného materiálu, sběr a zpracování úletŧ a kapalin a kontrola vstupních a provozních parametrŧ manipulačních a dávkovacích procesŧ. Témata specifická pro tuto skupinu jsou: Potenciální prašná povaha koncentrátŧ a tavidel znamená uzavřené skladování, v těchto případech jsou někdy třeba manipulační a čistící systémy. Prach vznikající při drcení znamená, ţe při tomto procesu se mají pouţít odsávání a filtrace. Podobně i granulační voda mŧţe vyţadovat usazování či jinou úpravu před jejím vypouštěním. Koncentráty se míchají s tavidly, aby vznikla poměrně konstantní vsázka. Obecným procesem je vzorkování a analýza pro určení koncentrátŧ a jejich oddělené skladování, aby 368 pro tavbu mohla být připravena optimální směs. Vsázky mohou být připravovány z dávkovacího zásobníkového systému za pouţití pásových vah či systému odčítacích vah. Finální míchání a homogenizace mŧţe probíhat v míchačích, peletizátorech či v systémech přepravy a dávkování. Pro prašný materiál se pouţívají uzavřené přepravníky či pneumatické přepravní systémy. Pokud proces vyţaduje suchou náplň, mohou se pouţít horkoplynové rotační sušičky či spirálové parní sušiče. Spirálové parní sušiče pouţívají odpadní teplo z dalších částí procesu, pokud je moţné, aby byla zajištěna tepelná bilance. Sušič a následné odstraňování prachu tudíţ závisí na individuálních místních podmínkách, jako je například spolehlivost zdroje páry. Tkaninové či keramické filtry zaručují lepší odstranění popílku neţ EP, pokud se pouţijí v této fázi procesu. Kyselina, která se vyprodukuje během procesu, se mŧţe skladovat v dvoustěnných tancích či v tancích, které jsou umístěny na chemicky odolných místech. Úprava kyselého kalu ze zařízení na kyselinu sírovou a na slabou kyselinu z čistících systémŧ závisí na místním zpracování či na podmínkách uloţení, pokud tedy není pro materiál lokálně vyuţití. Kaly a jiné kovové zŧstatky, které jsou určeny pro znovupouţití mimo místo zařízení mohou být skladována v barelech či jiným zpŧsobem závisejícím na materiálu. Kaly vyprodukované během procesu, které jsou určeny na místní skládku, by měly být promyty, aby se odstranil zinek a jiné kovy, a poté odvodněny, jak je to jen moţné. Skládkovací zařízení by měla být zcela uzavřená a nepropustná, jsou objektem kontroly místních orgánŧ. Voda ze skladovacích prostor mŧţe být vrácena zpět do procesu. Existuje velké mnoţství sekundárních surovin, které jsou velmi rozdílné: od jemných popílkŧ aţ k jednotlivým velkým kusŧm. Obsah kovu se liší dle typu materiálu a stejně tak se liší i podíly dalších kontaminantŧ. Akumulátory jsou obvyklým zdrojem olova a mohou obsahovat kyselinu, a proto se na tento podíl kyseliny a případné výpary musí brát ohled při skladování a manipulaci. Niklokadmiové baterie jsou obvykle suché, ale mohou se vyskytovat i jiné baterie, ze kterých mŧţe unikat elektrolyt. Toto se musí vzít v potaz při skladování a třídění. Techniky pouţité při skladování, manipulaci a předběţné zpracování se tedy budou lišit dle velikosti materiálu a míry kontaminace. Tyto faktory se liší od zařízení k zařízení a techniky, o kterých píšeme v 2.4 se aplikují podle specifického umístění a materiálu. Následující body se týkají této skupiny materiálŧ. - Skladování surovin závisí na povaze materiálŧ, jak bylo popsáno výše. Skladování jemného popílku probíhá v uzavřených prostorách či v zapečetěných kontejnerech. Sekundární suroviny, které obsahují ve vodě rozpustné komponenty se skladují pod střechou. Neprašné a nerozpustné materiály (mimo baterií) se mohou skladovat na otevřených prostranstvích. - Předběţná příprava je pouţita k získání aglomerátu či k odstranění krabic a obalŧ a k odstranění jiných kovŧ. Pouţívají se mlecí a drticí techniky s dobrým odsáváním a čištěním plynŧ. Jemný popílek, který vzniká, se mŧţe pouţít k znovuzískání dalších kovŧ, pouţívají se pneumatické techniky či jiné techniky vyuţívající oddělování na bázi měrné hmotnosti. - Jemný popílek mŧţe být skladován a přepravován zpŧsobem, který zabrání emise popílku. Často se míchá a aglomeruje, aby se získala konzistentní vsázka do pecí. 369 Materiál Skládka Primár. suroviny Uhlí či koks Zakrytované boxy, sila Manipulace Zakrytované dopravníky, nepráší-li Pneumatický Palivo a jiné Tanky či sudy Zajištěné potrubí oleje v zakrytých nebo ruční prostorech systém Tavidla Uzavřené (silo) Uzavřené dopravníky s odsáváním Pneumatický koncentráty uzavřený Uzavřený s odsáváním. Zakrytý dopravník či pneumaticky Sekundární suroviny Jemný prach Uzavřené či v Zakrytý barelech dopravník či pneumaticky Hrubý prach Zakryté prostory Mechanický (surovina či nakladač granulovaná struska) Hrudkovitý otevřené Mechanický (surovina či nakladač struska) Celé kusy Otevřená či Mechanický zakrytá nakladač prostranství Baterie olověné Zakryté sklady Mechanický s kyselinou nakladač a dopravník -NiCd Mechanický nakladač a dopravník Produkty a zůstatky Kyseliny:Odpadní kyselina Kysdelinovzd. Tanky Vyrobená Kyselinovzd. kyselina tanky Výrobky -katody, ingoty a Zakrytý Mechanický slitky betonový prostor nakladač 370 Předzpracování Poznámka Míchání s koncentráty či jinými materiály Míchání s pouţitím dopravníkŧ. Sušení aglomerace či EAF úlet Záchyt oleje, je-li nutno Záchyt oleje, je-li nutno Záchyt oleje, je-li nutno Rozbíjení či Jímání kyseliny, dávkování vcelku pouţití pokud lze Odstranění plastŧ Oddělení Fe a Ni a pyrolýza Pouţití v procesu či neutralizace prodej - prach Sudy či pytle Procesní zŧstatky Zakryté či Závisí pro zpracování uzavřené dle podmínkách tvorby úletŧ Odpady uloţení k Zakryté či Závisí uzavřené plochy podmínkách či hermeticky uzavřené (sudy) závisí na materiálu na na Vhodný drenáţní systém, moţná hydrolýza Sb či As Vhodný drenáţní systém Tabulka 5.31. Skladování, manipulace a předzpracovací metody pro olovo, zinek a kadmium - Aglomerace se pouţívá k přípravě koncentrátŧ pro některé tavicí procesy, pouţívají se aglomerační stoje se spodním a vrchním prouděním a mohou se také pouţít nejnovější poznatky o spékání pomocí ocelového pasu. Odvod plynŧ a splodin je dŧleţitý a spékání s vrchním prouděním je ve své podstatě jednodušší pro lapání plynŧ. Plyny obsahují oxid siřičitý a budou dále vyţadovat čištění a znovuzískání oxidu siřičitého. Obsah oxidu siřičitého je obvykle nízký a variabilní a to ovlivní návrh zařízení na kyselinu sírovou. - Koncentráty zinku se před hydrometalurgickým zpracováním praţí. Pouţívají se téměř univerzálně fluidní praţicí pece, které vyţadují dobré systémy pro odstraňování kalcínu. Plyny jsou rovněţ zpracovávány v integrovaném zařízení na výrobu oxidu siřičitého. 5.3.2 Tavné procesy pro primární olovo Procesy k uváţení pro tavbu olova jsou (tm 12O TU Aaczhen 1999): - Pro koncentráty, které po spékání obsahují olovo a zinek - ISF pece se sprchovým kondenzátorem a destilační kolonou New Jersey pro čištění a oddělení zinku a kadmia. Spékací fáze by měly mít dobrý odvod plynŧ. - Pro olověné koncentráty s dalšími sekundárními surovinami - po spékání či praţení koncentrátŧ pouţít šachtové a elektrické pece. Procesy přímého tavení Kaldo, ISA Smelt/Ausmelt, Kivcet - Pro koncentráty směsí olova a mědi - po praţení koncentrátu v plošinové fluidní praţicí peci elektrické pece. Pec Šachtová pec 110000 t/rok odsávání výhody Částečně zakrytá Robustní metalurgické zařízení nevýhody Starší technologiepotřeba moderní kontroly procesu ISP 100000 t zakrytá Robustní Starší Zn/rok a 40000t metalurgické technologiePb/rok zařízení. Pouţití potřeba moderní LCV plynŧ kontroly procesu Isasmelt/Ausmelt Zakrytá či Primární či Redukce strusky 90000t Pb/rok částečně zakrytá sekundární dosud materiály neprováděna QSL zakrytá Primární či Časzá výměna 371 Poznámky Dvouzvonové utěsnění nebo studené dávkování Dvouzvonové utěsnění dávkování Vysoké SO2 v plynech. Směsný Cu/Pb Integrovaný 90000t Pb/rok sekundární trysek materiály. Proces je jiţ spolehlivý Kivcet 90000 t Pb/rok zakrytá Kaldo pec 65000 t Pb/rok uzavřená Primární sekundární materiály. Procesní spolehlivost neznámá Primární sekundární materiály proces se získáním energie. Vysoké SO2 v plynech či Vysoký obsah Integrovaný olova ve strusce proces se získáním energie. Vysoké SO2 v plynech a drahý Směsné Pb/Cu materiály Tabulka 5.32: Přehled primárních tavíren olova Pro primární tavírnu je prováděno odstranění úletŧ ve filtračním zařízení a následné vyuţití oxidu siřičitého. Tohoto se obvykle dosahuje konverzí na kyselinu sírovou v dovojkontaktním procesu s čtyřmi či více prŧchody, někdy se téţ pouţívá césiový katalyzátor. Mŧţe být prováděna přeměna části SO2 do kapalného SO2, přebytek se mění na kyselinu sírovou. Pro malé koncentrace oxidu siřičitého mohou být zváţena jednokontaktní zařízení či proces WSA. Plyny se chladí (za vyuţití tepelné energie) a čistí před samotnou konverzí. Jsou pouţívány techniky kombinace chladičŧ a horkých elektrostatických sráţečŧ či kombinace skruberŧ (radiálních či jet) a mokrých EP. Jsou zařazeny sráţeče rtuti za vyuţití technik popsaných v sekci 2.8. Technikami s moţností prosazení jsou aglomerační ocelové pasy shora odsávané či zcela zakryté Tyto mají několik výhod pro určité skupiny kovŧ, redukují splodiny a vyuţívají teplo. 5.3.3 Sekundární olověné hutě Kvŧli velké variabilitě sekundárních materiálŧ a proměnlivosti obsahu kovŧ v nich a kvŧli stupni kontaminace vzniklo mnoho hutí na sekundární materiály. Pro velkou škálu materiálŧ se pouţívají šachtové pece, Isasmelt pece, TBRC, elektrické pece a krátké bubnové pece [tm 120 TU Aachen]. Pokud uvaţujeme o BAT, přicházejí v úvahu výše zmíněné pece. Některé z technik, které byly popsány v oddíle 2.6, 2.7 a 2.8 se dají vybavit odvodem a čištěním plynŧ z těchto pecí a kontrolou procesu. Tyto techniky se v době publikace této studie ještě běţně nepouţívajíu všech zařízení. Kontrola procesu pro některé šachtové pece bude ještě třeba vyvinout. Plyny ze sekundárních hutí obsahují určité mnoţství oxidu siřičitého podle toho, jaký materiál je zpracováván. Zvláště je třeba odsířit pastu z baterií, pokud není odděleně zpracovávána v primární huti, síra mŧţe být téţ vázána na olověný/ţelezný kamínek či ve strusce, pokud pouţijeme struskotvornou přísadu na bázi sodíku, ale mohou být pouţity i jiné přísady. Pokud není síra navázána, mŧţe být potřeba systém sprchového chladiče. Plyny mohou obsahovat významné mnoţství více těkavých kovŧ jako např. antimonu či kadmia. 372 Čištění plynŧ v sekundárních hutích se skládá z ochlazení plynu (s vyuţitím tepla/energie), jeli nutno separace hruhých částic a textilního filtru. Odstraňování oxidu siřičitého a dohořívání mŧţe být zapotřebí, pokud to vyţaduje sloţení plynŧ z pece (např. VOC a dioxiny). Zachycené úlety jsou recyklovány k získání kovŧ. V některých případech mohou existovat vysoké koncentrace organického materiálu (včetně dioxinŧ), coţ závisí na druhu pouţité suroviny. Například popílek EAF má vysoký obsah dioxinŧ a pasta z baterií (či nedostatečná separace) má za následek vysoký vstup organického uhlíku a plastu s chlorem. V těchto případech mŧţe být zapotřebí dohořívání či adsorbce uhlíku a vysoce účinné odstraňování úletŧ. Příklad 5.01 Použití dohořívací komory Popis: Pouţití dohořívače, chladicího systému a textilního filtru k odstranění VOC, kovŧ a úletŧ z plynu z pece. Příklad je pouţitý ze zařízení na recyklaci baterií, kde se pyrolytické produkty z plastové frakce pouţívají jako palivo v dohořívači. Tento čistící systém pouţívá dohořívače k odstranění VOC. Obr. 5.10 Dohořívací systém používaný hutí pro tavbu celých baterií. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí: Odstranění VOC a vyuţití energie z odcházejících plynŧ. Odstranění úletu a kovŧ z odcházejícího plynu umoţňuje, aby byl úlet vrácen zpět do pece. Provozní údaje Látka v odcházejícím plynu (65000 m3/h) popílek (mg/Nm3) olovo (mg/Nm3) kadmium (mg/Nm3) celkový uhlík (mg/Nm3) oxid siřičitý (mg/Nm3) oxid dusíku (NOX jako NO2) (mg/Nm3) oxid uhlenatý (mg/Nm3) chlorovodík (HCl) (mg/Nm3) fluorovodík (HF) (mg/Nm3) PCDD/PCDF (... TE, NATO) (mg/Nm3) Obsah < 1,0 < 0,5 < 0,05 < 10 < 500 < 50 < 50 <5 < 0,5 < 0,1 Výkonnostní údaje dohořívače Mnoţství vypouštěného plynu je 65000 Nm3/h. Emise jako úlet, oxid uhelnatý a oxid siřičitý se monitorují nepřetrţitě. Aby se sníţily špičkové hodnoty oxidu siřičitého, mŧţe být do odchozího plynu vstřikován hydroxid vápenatý. Úlet z tkaninového filtru má obsah olova aţ 65% a to mŧţe být zpět recyklován přidáním zpět do pece, poté co byl odstraněn chlór. Abychom toho dosáhli, musí být úlet externě zpracován při hydrometalurgickém procesu, aby vznikl uhličitan olovnatý. Ten se vrací zpět jako surovina do šachtové pece. 373 Efekt v oblasti médií: Pozitivní efekt sníţení emisí, pouţití organické sloţky jako paliva. Potenciálně negativní ztráta plastŧ a energetická náročnost jejich nahrazení. Ekonomie: Ekonomická data nejsou dostupná, ale údaje o podobných zařízeních jsou v dodatku o nákladech. Několik zařízení je ţivotaschopně v provozu. Příklady pouţití: Německo, Belgie, Švédsko. Reference: [tm 102, DFIU Zn 1999, tm 120, TU Aachen 1999] Následující tabulka ukazuje výhody sekundárního tavení pro rŧzné materiály Pec Rotační pec odsávání Uzavřená v prŧběhu operace Dávkování odsáváno Ausmelt/Isasmelt Spojené odsávání Uzavřený dávkovací systém Šachtová pec Uzavřen přes dvojizý zvon či dveře Elektrická pec TBRC a nevýhody jednotlivých výhody nevýhody Robustní, dobře Rozsah surovin propracováno Moţné úniky emisí Vysoké prosazení Široký rozsah surovin Robustní proces. Široký rozsah surovin Dosud vyvíjeno technologií Poznámky Spojená dávkovací odlévací zóna Obohacení kyslíkem Obohacení kyslíkem a Systémy Dohořívání procesních organických kontrol nutno materiálŧ s CO vyvinout uzavřený Malý objem drahý Dohořívání plynŧ organických materiálŧ s CO Uzavřený systém Kompaktní, drahý Obohacení vysoké prosazení kyslíkem Rotace umoţní vysoké výkony Poznámka: ve všech případech jsou nutné odsávací systémy pro suroviny a jejich předzpracování. Dohořívání, odstranění kysličníku siřičitého chlazení a odstranění úletu (látkový filtr) je pouţíváno v rŧzných kombinacích v závislosti na zpŧsobu zpracování. Tento přehled technik na zpracování baterií byl vytvořen, aby zhodnotil hlavní typy procesŧ. Existuje rovnováha mezi recyklací polypropylénu a jeho pouţitím jako paliva v procesu. Nedŧleţitější je nutnost porovnání energetického obsahu krabic baterií s energetickou náročností výroby a lisování plastŧ. Existují však také lokální faktory jako moţnost lokálního prodeje PE a jiných plastŧ a potenciální lokální pouţití kyseliny a tepla a další faktory jako například potenciální účinky oxidu siřičitého. Tyto faktory musí být zhodnoceny v závislosti na místních podmínkách. Ostatní faktory, které musí být uváţeny na místní úrovni je odsíření pasty, moţné vázání síry v Pb/Fe kamínku či ve strusce a moţná zařízení na tavení pasty v jiném zařízení. Pro místní skládkování nemusí být vhodná struska, která vzniká pouţitím struskotvorných 374 přísad na bázi sody. Existují i další přísady na navázání síry ve strusce, kterými se téţ odstraní rozpustné prvky, ale v době publikace nebyly známy detaily. 5.3.4 Zpracování strusky O odkouření a redukci strusky jsme jiţ psali, jako o moţných technikách při zvaţování BAT. Volbu finálního prcesu ovlivní specifické podmínky materiálŧ, které jsou k dispozici. Techniky z oddílu 2.8, které jsou moţné pouţít, je také nutno zváţit. 5.3.5 Rafinace olova Procesy, o kterých jsme psali výše jako o dostupných technikách, jsou všechno techniky ke zváţení, pokud jde o BAT. Specifický obsah jiných kovŧ ovlivní konečnou volbu procesu. Techniky z kapitoly 2 by měly být téţ zváţeny ve spojitosti s těmito procesy, hlavně co se týče kontroly teploty kotlŧ, odsávání a filtrace. Rafinační kotle nejsou vhodné pro tavbu odpadního olova, které je znečištěné organickými materiály. 5.3.6 Primární zinek Destilační kolona New Jersey je technikou, která by měla být uváţena pro pyrometalurgickou produkci primárního zinku ve spojení s ISF pro koncentráty s obsahem směsi olova a zinku. Pec Elektrolýza zinku 105000-235000 t/rok Zn ISP 100000 t/rok Zn a 40000 t/rok Pb New Jersey destilační kolona 20-100000 t/rok Zn odsávání výhody Uzavřené praţení Odzkoušený proces Uzavřený uzavřený nevýhody Sráţení ţeleza Robustní metalurgický proces Integrováno Problémy s ISP pro výrobu zablokování zinku, odzkoušený proces Poznámka Pouţití plynu LCV Nutná kontrola procesu a detekce vibrací Tabulka 5.35: Přehled hutí na výrobu primárního zinku Hydrometalurgické procesy jsou velmi dŧleţité při výrobě zinku. Všechny procesy, o kterých jsme psali výše jako o dostupných jsou techniky, o kterých bychom měli uvaţovat, pokud zvaţujeme BAT [tm 120 TU Aachen 1999]. Konečný výběr procesu ovlivní specifika vsázkového materiálu. Jak jsme jiţ zmínili v předchozím textu, proces Goethite závisí na nízkém podílu ţeleza v kalcínu (či ZnO), který se pouţívá pro sráţení, zatímco proces Jarosit vykazuje dobré výtěţnosti zinku i při vysokém podílu ţeleza (aţ 10%) [tm 139, Finsko Zn 1999]. V obou případech je třeba efektivní promývání vysráţeného ţeleza. V souvislosti s těmito procesy by měly být také uváţeny techniky z kapitoly 2. Protoţe hydrometalurgické procesy zahrnují louţení a elektrolýzu, musí být uváţeno adekvátní uloţení vylouţeného materiálu. Spojení reaktorŧ a filtrŧ s odpovídajícími skrubery či odmlţovači by mělo být uváţeno, aby se zabránilo emisím aerosolŧ. V této souvislosti jsou relevantní techniky z oddílu 2.9, které zabraňují únikŧm do vody za pomoci například 375 drenáţních saystémŧ. Pokud je to moţné, měly by být pouţité techniky, které učiní zŧstatky Jarositu a Goethitu inertními. 5.3.6.1 Chemická rafinace Procesy, o kterých jsme psali výše jako o dostupných technikách, jsou všechno techniky ke zváţení, pokud jde o BAT. Specificka vsázkového materiálu ovlivní konečnou volbu procesu. Techniky z kapitoly 2 by měly být téţ zváţeny ve spojitosti s těmito procesy, hlavně co se týče odstranění arsenovodíku a antimonovodíku mokrým čištěním plynu z chemické fáze úpravy s oxidačním činidlem (manganistan draselný). 5.3.6.2 Elektrolýza Procesy elektrolýzy, které se přizpŧsobují optimalizovaným rozměrŧm jednotek (rozteč, počet jednotek) a pouţívají hliníkové katody, by měly být téţ vzaty v úvahu. Dále je moţno se zabývat téţ mechanickým (a automatickým) získáváním a strháváním a zjišťování zkratŧje rovněţ dŧleţité v prŧběhu operace. Elektrolýza produkuje plyny, které se uvolňují na anodě, čímţ vzniká kyselá mlha. Tato musí být jímána a odstraněna, odsávání a likvidace mlhy slouţí k jejímu návratu do procesu. Mokré čištění odsátého plynu neumoţňuje opětovné pouţití mlhy a zpŧsobuje větší podíl odpadní vody. Abychom sníţili mnoţství mlhy, mŧţeme pouţít víka článkŧ. Pouţívají se plastické či organické zákryty s obrubou. Příklad 5.02 Odsávání a úprava elektrolytické mlhy Popis: Odsávání plynŧ z jednotek či ventilace místnosti s jednotkami za účelem odstranění mlhy. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí: Odstranění kyselinové mlhy, která by byla jinak vypouštěna do prostředí. Zlepšeních pracovních podmínek. Provozní údaje: Nejsou dostupné, nicméně subjektivní porovnání s nemodifikovanými zařízeními ukazuje významné zlepšení uvnitř a vně zařízení. Materiálový význam: Pozitivní efekt, kyselina se mŧţe zpět vrátit do procesu. Energetické náklady na ventilátory. Ekonomická stránka: Nezhodnoceno, avšak v mnoha instalacích ţivotaschopně existuje. Pouţitelnost: Všechna elektrolyzní zařízení Ukázková zařízení: Španělsko. Reference: [tm 106, Farrell 1998] Pokud je moţné, měl by se elektrolyt chladit a teplo vyuţít. Chladící vzduch by měl být odmlţen. Měl by být instalován odmlţovač chladícího vzduchu. Procesy a techniky na kontrolu a sběr kyselinové mlhy a plynŧ jsou k pouţití v nových i existujících instalacích. Dále se dá uvaţovat o uzavřené budově pro tanky s drenáţním systémem a vyuţívání 376 prŧsakŧ kyselin. 5.3.7 Sekundární zinek Procesy, o kterých jsme psali výše jako o dostupných technikách, jsou všechno techniky ke zváţení, pokud jde o BAT. Specificka plnícího materiálu ovlivní konečnou volbu procesu. Techniky z kapitoly 2 by měly být téţ zváţeny ve spojitosti s těmito procesy. 5.3.7.1 Waelzovy pece a odkouření strusky Procesy, o kterých jsme psali výše jako o dostupných technikách, jsou všechno techniky ke zváţení, pokud jde o BAT. Příklad 5.03 Promývání Waelz oxidu Popis: Waelz oxid mŧţe být téţ louţen ve dvoufázovém procesu za pouţití uhličitanu sodného při první fázi a vody ve druhé k odstranění chloridu, sodíku, draslíku a síry. Vyčištěný finální produkt je usušen a mŧţe být pouţit jako vsázkový materiál pro elektrolýzu zinku. Waelz oxid Firs stage leaching Liquor Second stage leaching Fresh water Precipitation Final effluent Leached oxid Solid to Waelz kiln Waelzův oxid první stupeň loužení kapalina Druhá fáze loužení čistá voda srážení Konečný odtok Vyloužený oxid Pevné látky do Waelzovy pece Obrázek 5.11 Diagram promývacího obvodu Waelz oxidu Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí: Pozitivní po všech stránkách. Vázání nečistot ve strusce pece či v odtokových kalech. Energetická náročnost procesu. Provozní údaje: Komponent Zn% Pb% S% F% Cl% K2O% Nepromytý Waelz oxid 55 - 60 7 - 10 0,5 - 1 0,2 - 0,5 4-8 1-3 Promytý Waelz oxid 60 - 68 8 - 11 <0,15 <0,15 <0,15 <0,15 Tab. 5.36 Výsledky promývání 377 Komponent Zn mg/l Pb mg/l Cd mg/l Odpadní voda po úpravě pomocí NaHS 0,1-0,2 0,05-0,15 0,01-0,15 Tab. 5.37 Odpadní voda z promývacího procesu Materiálový význam: Pozitivní elektrolytické/louhovací fázi. díky zjednodušení pouţití Waelz oxidu v Ekonomická stránka: Nezhodnoceno, avšak v mnoha instalacích ţivotaschopně existuje. Pouţitelnost: většinou Waelzovy pece Ukázková zařízení: Španělsko, Německo. Reference: [tm 95, Borja Garcia-Egocheaga 1998] Techniky, o kterých se psalo v kapitole 2, by měly být téţ zváţeny ve spojitosti s těmito procesy, zvláště co se týče zabraňování vzniku dioxinŧ a jejich likvidace. Procesy a techniky louţení Waelz oxidu jsou vhodné pro pouţití v nových i existujících instalacích. 5.3.8 Kadmium a další kovy Procesy, o kterých jsme psali výše jako o dostupných technikách, jsou všechno techniky ke zváţení, pokud jde o BAT. Specificka vsázkových materiálŧ ovlivní konečnou volbu procesu a oddělení thalia je pouţíváno je-li nutné. Techniky z kapitoly 2 by měly být téţ zváţeny ve spojitosti s těmito procesy. Při produkci Ga a Ge atd. se mohou vyskytovat během extrakce rozpouštědlem VOC a rŧzné plyny. 5.3.9 Odsávání a čištění plynŧ/zplodin Pro produkci kovŧ v této skupině se hodí ke zváţení techniky pro odstranění SO2, VOC, dioxinŧ a úletŧ, které byly popsány v kapitole 2.7 a 2.8. Je nutno zváţit téţ pouţití sekundárních zákrytŧ. Návrh odsávacího systému musí vzít v potaz postup dávkování vsázky a jiné provozní úkony pece a také zpŧsob, jakým se během výrobního cyklu mění zdroj odpadního plynu. Toto mŧţe být dosaţeno pouţitím systému inteligentního ovládání, aby se emise odsávaly automaticky, tak, jak se vyskytují během cyklu, bez vysoké energetické náročnosti nepřetrţitého provozu. Pouţití odsávání během odpichu a odlévání je také ke zváţení. Plyny při odpichu se budou skládat hlavně z oxidŧ kovŧ, které jsou taveny. Návrh odsávacího systému musí vzít v potaz postup dávkování a jiné provozní úkony pece a také zpŧsob, jakým se během výrobního cyklu mění zdroj odpadního plynu. Níţe je uveden příklad současného odvětrávání pro vsázku a odpich. 378 Příklad 5.04 Jímání plynu Popis: Zóna pro současnou vsázku a odpich bubnové pece. Fume collection enclosure Tapping holes Charging door Burner exhaust Uzávěr odsávání plynu odpichové otvory dávkovací dveře odtah hořáku Obrázek 5.12 Současný systém odtahů plynů Zákryty pece mohou pŧsobit potíţe při dávkování a odlévání a mohou znemoţnit odpich celého mnoţství kovu. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí: Jednodušší odsávání z jednoho místa. Provozní údaje: Nejsou dostupné. Materiálový efekt: Pozitivní efekt - dobrá účinnost odsávání při redukované spotřebě ebnergie. Ekonomická stránka: Nízké náklady modifikace. Několik zařízení ţivotaschopně existuje. Pouţitelnost: všechny rotační pece Ukázková zařízení: Francie, Velká Británie, Německo. Reference: [tm 106, Farrell, 1998; tm 120 TU Aachen 1999] Existuje několik témat, která se místně liší, některá byla rozebrána výše v této kapitole. Technologie procesŧ probírané v této kapitole v kombinaci s vhodnou filtrací splňují poţadavky přísné ochrany ţivotního prostředí. Použité činidlo Složka v odpadním plynu Rozpouštědla, VOC (pro In, VOC Ga atd.) Chlor, HCl (pro In, Ga atd.) Cl2 Metoda zpracování Kondenzace, aktivní uhlí, biofiltr Odsávání, alkalický scruberový systém Kyselina dusičná (pro In, Ga NOx Oxidace a absorbce, atd.) recyklace, scruber systém Amoniak (pro In, Ga atd.) NH3 Zpracování, scruber systém Oxidy antimonu a arsenu Antimonovodík a arsenovodík Oxidace a absorbce ve scrber systému Tabulka 5.38 Metody chemické úpravy pro plynné komponenty. 379 5.3.10 Zařízení na výrobu kyseliny sírové Oxid siřičitý vyprodukovaný během tavby, aglomerace a praţení mŧţe mít váţné následky na ţivotní prostředí a odstraňuje se z plynŧ buď v zařízeních na kyselinu sírovou či je znovu získán jako kysličník siřičitý. Rŧzné procesy na odstranění oxidu siřičitého jsou popsány v oddíle 2.8 tohoto dokumentu a musí být zhodnoceny ve vztahu ke koncentracím oxidu siřičitého, které jsou vyprodukovány během aglomerace, praţení či tavení. Pouţití procesu téţ závisí na situaci místního trhu s kapalným oxidem siřičitým, obecně se pouţívá konverze na kyselinu sírovou. Existuje několik faktorŧ, které ovlivňují produkci kyseliny sírové, některé jsou specifické zvláště pro tento oddíl o kovech. Všechny tyto techniky je nutno zváţit při určení BAT. Pouţití obohacení kyslíkem má za následek v některých hutích vysoký obsah oxidu siřičitého a ačkoli tento je následně zředěn pod 14% SO2 pro konverzi, omezení mnoţství plynu umoţňuje výrazné úspory co se týče potrubí, ventilátorŧ a čistícího zařízení. Další faktor, který je spjatý s vysokou koncentrací plynu je potenciální pouţití přebytečného tepla z plynu, které vzniká hlavně po katalytické fázi, která je silně exotermická. Následné ředění plynu rovněţ zajistí přítomnost dostatečného mnoţství kyslíku pro katalytický proces. Dalším faktorem ovlivňujícím obsah oxidu siřičitého je nízký a variabilní obsah plynŧ z některých aglomeračních zařízení. Tato proměnlivost obsahu SO2 znamená, ţe navrţení zařízení na kyselinu sírovou musí vzít v potaz tuto variabilitu zejména ve fázích promývání plynu a odvodu tepla a při volbě katalyzátoru. Jak jsme jiţ zmínili, výběr katalyzátoru je dnes širší a dávkování oxidu cesného jako katalyzátoru mŧţe přinést zlepšení výkonu. Pokud je malá koncentrace plynŧ, je moţné přidávat teplo, aby byla udrţena optimální teplota v katalyzátoru. Provoz metaurgického zařízení na kyselinu sírovou závisí na provozu sekce čištění plynŧ. Pokud čistící systém neodstraňuje efektivně nečistoty z příchozího plynu, provoz kontaktní sekce se bude zhoršovat. Ačkoli se konstrukce čistících zařízení na mokrý plyn mŧţe velmi lišit, musí splňovat následující poţadavky a rysy: - Musí být odstraněny pevné kontaminanty, kvalita finálního plynu musí být <1 mg úletu/Nm3 (opticky čistý). - Mnoţství oxidu sírového v plynu musí být zredukováno na úroveň 15-25 mg/Nm3. -Fluoridy a chloridy musí být odstraněny, aby nepoškodily zdivo věţe a katalyzátor. - Plyn musí být ochlazen na teplotu, která je vhodná pro udrţení rovnováhy vody v zařízení na kyselinu. Teplota závisí na koncentracích SO2 v plynu a na koncentracích vyprodukované kyseliny. Plyn s obsahem 4-6% SO2 vyţaduje chlazení na teploty pod 30oC, zatímco plyn s obsahem SO2 nad 10% mŧţe mít teplotu přibliţně 35 - 40 oC, při produkci 98,5% kyseliny. Míra konverze oxidu siřičitého na oxid sírový se běţně udává v rozmezí 98,5 aţ 99,8% pro plyny z rŧzných procesŧ. Nicméně existuje několik faktorŧ, které ovlivňují míru konverze a musí být zváţeny v závislosti na místních podmínkách: - Čistota vstupního plynu redukuje poškození katalyzátoru. - Koncentrace a konzistence vstupního plynu. Vyšší koncentrace a obsah SO2 zpŧsobují dosahování vyšší efektivity konverze. To se děje díky internímu chlazení plynu, které dosahujeme pokud není mnoho kolísání koncentrací. - Výběr katalyzátoru. Oxid cesný dávkovaný jako katalyzátor zpŧsobuje zvýšení konverze, pokud jsou kontrolovány další faktory, které zabrání jeho znečištění. Pravidelné výměny katalyzátoru jej vylepší během údrţby, avšak pokud chceme, aby byl plně efektivní, musí toto 380 doprovázet téţ zdokonalení v jiných oblastech. - Správná teplota vstupního plynu, obsah kyslíku a rovnováha vody (viz výše). - Účinné nastavení podmínek plynu, zvláště teploty při prŧchodu katalyzátorem. Účinnost konverze se tedy mění během prŧběhu procesu a jednoznačně udané hodnoty tedy mohou být zavádějící, přesto však následující příklady ukazují, čeho je moţno dosáhnout dobře zkonstruovanými zařízeními, které pracují s plyny rŧzných vstupních charakteristik. Příklad 5.05 Mokrý proces výroby kyseliny sírové z plynu (WSA) pro plyn s nízkým obsahem SO2 Popis: Tento proces je navrţen pro plyny, které mají nízký obsah SO2. Aţ 99,3% SO2 je katalyticky zkonvertováno na SO3, který reaguje s vodou v plynu, a vytváří se tak plynná kyselina sírová. Kyselina se kondenzuje v kondenzátoru WSA. Tepelné poměrya a nízká citlivost na rovnováhu vody zpŧsobují, ţe není třeba zvláštního spalování síry. Katalyzátor pouţitý v technologii WSA je draslíkem a sodíkem legovaný vanad v 10 a 20 mm lisovaných krouţcích. Hot air Stack gas Support fuel Heat exchanger WSA kondenser SO2 conventer Feed gas Acid pump Acid cooler Product acid Horký vzduch plyn do komínu Pomocmné palivo výměník tepla WSA kondenzátor Konvertor SO2 Plnící plyn Čerpadlo na kyselinu Chladič kyseliny Vyrobená kyselina Obrázek 5.1 Diagram procesu WSA Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí: Konverze SO2 na kyselinu sírovou redukuje emise SO2, a tak i kyselé deště. Provozní údaje: Typické údaje jsou v následující tabulce Praţení olova 100000 30 - 35 105 5,5 14,2 2,0 - 3,5 99 < 28 >97,5 21 ~290 3 Prŧtok Nm /h o T vstup C o T výstup C H2O vstup obj.% O2 vstup obj% obsah SO2 obj.% Konverze % SO3 v čistém plynu vyrobená H2SO4 Teplota produktu Produkce kyseliny mg/Nm3 hmot.% o C t/den 381 Spotřeba energie (elektřina a palivo) kWh/t Spotřeba chladící vody Gcal/h/tuna kyseliny 200-300 (při 2,7% SO2) 0,25 ( ...T=5 oC) Tabulka 5.39 Výkon systému WSA Materiálový význam: Proces WSA neprodukuje ţádný odpad či odpadní vodu a nepouţívá ţádné absorbenty či jiné chemikálie. Ekonomie: Nejsou k dispozici, ale několik zařízení ţivotaschopně existuje. Pouţitelnost: Proces WSA se dá pouţít na všechna nová a existující zařízení zvláště pro praţící pece na molybden a olovo, kde je obsah SO2 niţší neţ 5 - 6%. Ukázková zařízení: Francie. Reference: [tm/165, Bendixen, Haldor Topsoe, 1996], [tm/166, Bendixen, Haldor Topsoe, 1996], [tm/167, Bendixen, Haldor Topsoe, 1997], [tm/ SADACI 1999] Příklad 5.06 Zařízení na kyselinu sírovou pro plyny s proměnlivými charakteristikami plynu Popis: Sekce na čištění a promývání plynu. Dvojkontaktní zařízení na kyselinu sírovou, 4 prŧchody. Slabá kyselina k neutralizaci ~12 - 15 m3/h s 5% H2SO4. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí: Vysoký poměr konverze oxidu siřičitého. Se stávající instalací se dosahuje aţ 99,6%. Provozní údaje: Výstupní údaje (mněřené údaje) Objem odcházejícího plynu: SOx SO3 NOx (jako NO2) Cl- (jako HCl) F (jako HF) 34200 Nm3/h 685 mg/Nm3 28 mg/Nm3 114 mg/Nm3 1,1 mg/Nm3 nejistitelné Prŧměrné koncentrace: Cd Hg Tl As Se Sb Pb Cu PCDD/PCDF 0,02 mg/Nm3 nejistitelné nejistitelné <0,05 mg/Nm3 nejistitelné nejistitelné 0,17 mg/Nm3 0,25 mg/Nm3 nejistitelné Tabulka 5.40 Výkon procesu na kyselinu sírovou 382 Materiálový efekt: Pozitivní efekt. Redukce hlavních emisí oxidu siřičitého pomocí konverze na kyselinu sírovou, vyuţití tepla z plynŧ a z konverze. Ekonomie: Několik zařízení ţivotaschopně existuje. Viz téţ dodatek o nákladech. Pouţitelnost: Výstupní plyny z praţicí pece či tavicí pece. Tato zařízení mohou být pouţita také ve většině existujících instalacích. Ukázková zařízení: Něměcko. Reference: [tm 102, DFIU Zn 1999] Dalším faktorem, který je rozhodující u zařízení nakyselinu sírovou pro plyny s vysokou koncentrací, je zbytkový SO2 ve vypouštěných plynech. Většina evropských zařízení pracuje s efektivitou konverze v rozmezí mezi 99,5 aţ 99,8. Procento konverze neplatí pro spouštění a zastavování procesu a během krizových situací. 5.3.11 Kontrola procesu Principy procesních kontrol, které byly popsány v oddíle 2.6 jsou pouţitelné pro výrobní procesy popsané v této části. Některé pece a procesy se dají vylepšit přidáním mnoha těchto technologií. Zvláštní pozornost si zaslouţí měření teploty a kontrola pecí a kotlŧ, které se pouţívají pro tavení kovŧ v této skupině, aby se zabránilo tvoření zplodin, či aby bylo toto tvoření alespoň minimalizováno. Procesy a techniky na kontrolu pecí a ovládání teploty tavení se dají pouţít v nových i existujících instalacích. 5.3.12 Odpadní voda Tento problém závisí na lokálních podmínkách, zařízení, která jsou v provozu jsou vysoké kvality. Veškerá odpadní voda by měla být vyčištěna, aby se odstranily rozpuštěné kovy a pevné látky. V některých případech se pouţívá dvoufázový sráţecí proces, první hydroxidová fáze je následována druhou sulfidovou, aby se zajistilo odstranění olova a kadmia [tm 171, Steil & Hahre 1999]. Techniky popsané v 2.9 by měly být vzaty v úvahu. V moha zařízeních se chladící voda i upravovaná voda společně s dešťovou vodou pouţívá znovu během procesu či se recykluje. 5.3.13 Zbytky z procesŧ Procesy, o kterých jsme psali výše jako dosaţitelných jsou všechny nutny zváţit, pokud uvaţujeme o BAT. Konečnou volbu procesu ovlivní druh vsázkového materiálu. Ve spojitosti s těmito procesy by měly být téţ uváţeny techniky popsané v kapitole 2. 383 5.4. NEJLEPŠÍ DOTUPNÉ TECHNIKY (BAT) Abychom porozuměli tomuto oddílu a jeho obsahu, je třeba podívat se do předmluvy tohoto dokumentu, zvláště na pátý oddíl "Jak porozumět tomuto dokumentu a jak jej pouţívat". Techniky a s nimi spjaté úrovně či rozmezí spotřeb, o kterých se píše v tomto oddíle, byly zhodnoceny v opakujícím se procesu, který obsahoval následující kroky: - identifikace klíčových otázek ţivotního prostředí, které se vztahují k danému sektoru; pro výrobu olova a zinku je to úlet, obsah kovŧ ve zplodinách, VOC (včetně dioxinŧ), zápachy, SO2, jiné kyselinové páry, VOC, odpadní voda, zŧstatky jako např. kal, úlet z filtrŧ a struska - zkoumání technik, které nejlépe řeší tato klíčová témata - zjištění nejlepších výsledkŧ pro ţivotní prostředí, na základě dat z EU a světa - zkoumání podmínek, za kterých se těchto výsledkŧ dosahuje, jako např. náklady, materiálový efekt, hlavní hnací síly při implementaci dané techniky -výběr BAT a s nimi spjatými úrovněmi emisí a/nebo úrovně spotřeb daných pro tento sektor obecně podle Článku 2 (11), Doplňku IV Směrnice. Klíčovou roli při kaţdém z těchto krokŧ a při jejich prezentaci zde hrály expertnoí posudky evropské kanceláře IPPC a příslušné pracovní technické skupiny (TWG). Na základě tohoto zhodnocení jsou v této kapitole prezentovány techniky a také hodnoty emisí a úrovně spotřeby spjatými s BAT, které povaţujeme za vhodné pro tento sektor jako celek a v mnoha případech odráţejí stávající stav instalací v celém sektoru. Na místech, kde ukazujeme úrovně emisí a spotřeby "spjaté s BAT", mŧţete očekávat hodnoty, které dostáváme jako výsledek těchto aplikací v tomto sektoru a daných technik, přičemţ je vzata v potaz rovnováha mezi náklady a výhodami, které přináší BAT. Nicméně zde nejsou ţádné limitní hodnoty emisí či spotřeby a tak by se jim ani nemělo rozumět. V některých případech je technicky moţné dosáhnout lepších hodnot emisí či spotřeby, avšak jen za cenu vyšších nákladŧ či materiálových efektŧ, které nelze aplikovat na celý sektor BAT. Nicméně takové hodnoty mohou být ospravedlněny ve specifičtějších případech, kde existují zvláštní tlaky. Hodnoty emisí a spotřeby spjaté s pouţitím BAT se musí vidět dohromady s jakýmikoli referenčními podmínkami (např. prŧměrovací periody). Koncept "hodnot spjatých s BAT", který byl popsán výše, by měl být odlišen od "dosaţitelných hodnot", který se téţ pouţívá v tomto dokumentu. Kde je hodnota popsána jako "dosaţitelná" za pomoci techniky či kombinace technik, musíme tomu rozumět tak, ţe tato technika umoţňuje dosaţení těchto hodnot v určitém čase v dobře udrţovaném zařízení či procesu, jenţ vyuţívá dané techniky. Kde bylo moţné, s popisem techniky, která byla prezentována v předchozím oddíle, přidali jsme data týkající se nákladŧ. Tato dávají alespoň hrubou představu o velikosti nezbytných nákladŧ. Avšak skutečná cena bude samozřejmě záviset na specifické situaci se zřetelem například na daně, poplatky a technická data dané instalace. V tomto dokumentu není moţné plně zhodnotit tyto místní vlivy. Pokud nejsou k dispozici data týkající se nákladŧ, uvádíme zhodnocení ekonomické ţivotaschopnosti na základě pozorování existujících zařízení. 384 Je naším záměrem, aby se obecné BAT staly referenčními prvky, vŧči kterým budeme srovnávat existující zařízení či návrhy nových instalací. Takovýmto zpŧsobem budou pomáhat při stanovení vhodných podmínek zaloţených na BAT či při stanovení obecných závazných podmínek v Článku 9(8). Předpokládá se, ţe nové instalace budou navrţeny tak, aby splňovaly či ještě překračovaly hodnoty uvedené jako BAT v tomto materiálu. Dále mŧţeme uváţit, ţe by se existující zařízení mohla přiblíţit k obecným hodnotám BAT či je ještě překročit, v závislosti na technické a ekonomické pouţitelnosti těchto technik. BREF neuzákoňuje obecně závazné právní standardy, tyto dávají vodítko prŧmyslu, členským státŧm a veřejnosti při stanovení dosaţitelných emisí a spotřeby při pouţití specifické techniky. Vhodné limity pro stanovení v specifickém případě musí brát v úvahu cíle Direktivy IPPC a lokální cíle. Techniky BAT jsou ovlivněny mnoţstvím faktorŧ a je tak nutná metodologie ke zkoumání technik. Postup, který byl pouţit, je popsán níţe. Za prvé výběr procesu závisí na druhu suroviny, která je dostupná na daném místě. Nejvýraznějším faktorem je jejich sloţení, přítomnost dalších kovŧ, velikost (včetně náchylnosti ke tvorbě prachu) a stupeň kontaminace organickým materiálem. Mohou to být primární materiály z jednoho či více zdrojŧ, sekundární suroviny rozdílné kvality, či kombinace primárních a sekundárních materiálŧ. Za druhé by měl být proces pouţitelný s nejlepšími moţnými systémy odsávání a čištění plynŧ. Jímání plynu a jeho čištění silně závisí na charakteristikách hlavního procesu, na příklad některé procesy nepouţívají přepravy pomocí nabírací lţíce, a tak je jednodušší je uzavřít. Některé procesy mohou zpracovávat recyklované materiály jednodušším zpŧsobem, a tak zmírňují dopad na ţivotní prostředí tak, ţe odstraňují nutnost skládkování. Závěrem musí být vzaty do úvahy také otázky související s vodou a odpadem, obzvláště minimalizace odpadŧ a potenciální znovupouţití zŧstatkŧ a vody uvnitř procesu či procesem samotným. Při výběru procesu je rovněţ dŧleţitým faktorem energie procesem pouţívaná. Výběr BAT všeobecně je tedy komplikovaný a závisí na výše popsaných faktorech. Rozdílné poţadavky znamenají, ţe BAT je ovlivněna zejména surovinou, která je lokálně dostupná, výrobní kapacitou továrny. Tyto otázky jsou tedy lokálně podmíněné. Existují zde výhody pro primární procesy, které jsou schopny přijmout některé sekundární materiály. Následující body shrnují doporučenou metodologii, která byla pouţita v tomto dokumentu: - Je proces prŧmyslově ověřen a je spolehlivý? - Existují omezení pro vsázkový materiál? (např. při primárním tavení jsou některé procesy pouze pro "jednoduché" koncentráty a jiné pro zpracování komplexních vsázek) - Typ vsázkového materiálu a další prvky v něm obsaţené (např. Cu, Sb, Bi) ovlivňují výběr procesu. - Existují omezení procesu? (např. doloţená nejvyšší kapacita či nejniţší moţný výkon, které jsou nutné pro ekonomický provoz) - Mohou být později v procesu aplikovány nejnovější techniky efektivního odsávání a čištění plynu? 385 - Mŧţe proces v kombinaci s čistící technologií dosáhnout nejniţších hodnot emisí? Dosaţitelné emise jsou uvedeny níţe. - Existují další aspekty spjaté například s bezpečností? V době, kdy byla psána tato práce existuje několik procesŧ v kombinaci s rŧznými čistícími technologiemi, které mohou dosahovat nejvyšších standardŧ pro ţivotní prostředí a splňují tak podmínky pro BAT. Procesy se liší výkonem a typy materiálŧ, které se mohou pouţívat, takţe je několik moţných kombinací. Všechny procesy zvyšují znovuzpracování zŧstatkŧ a minimalizují emise do vody. Ekonomie procesŧ se liší. Některé k ekonomickému provozu vyţadují vysokou výrobu, zatímco ostatní takovéto kapacity nejsou schopny dosáhnout. Pouţívané odsávací a čistící techniky byly popsány při popisu technik, které je třeba zváţit při volbě BAT a pokud se pouţívají v kombinaci s metalurgickým procesem, dosahuje se vysoké ochrany ţivotního prostředí. Jak jiţ bylo naznačeno v obecném úvodu k tomuto dokumentu, tento oddíl ukazuje techniky, které jsou obvykle kompatibilní s BAT. Naším záměrem je poskytnout obecné údaje emisí a spotřeby, které se dají povaţovat za orientační body ve vztahu k výkonu BAT. Toho dosahujeme citováním dosaţitelných úrovní v rozmezích, která se dají všeobecně pouţít na nová i vylepšená zařízení. Existující zařízení mohou obsahovat faktory jako například omezení prostoru či výšky, které omezují plné vyuţití technik. Hodnoty se téţ budou časem lišit se zřetelem na stav zařízení, jeho údrţbu a kontrolu procesu čistícího zařízení. Vedení procesu téţ ovlivní podmínky, neboť je moţno očekávat výkyvy v teplotě, mnoţství plynu a dokonce charakteristikách prosazení během procesu či vsázky. Dosaţitelné emise jsou proto pouze základem, podle kterého mŧţe být posouzen vlastní chod zařízení. Na místní úrovni se musí vzít v potaz také rozvoj procesu a jiná specifika. 5.4.1 Manipulace s materiálem a jeho skladování Závěry k BAT ohledně manipulace s materiálem a jeho skladování jsou obsaţeny v oddíle 2.17 tohoto dokumentu a dají se pouţít na materiály v této kapitole. 5.4.2 Výběr procesu Není moţné udělat závěr, ţe se jeden výrobní proces se dá pouţít pro celou tuto skupinu kovŧ. Techniky pro následující fáze procesu se povaţují za BAT pro suroviny, jeţ jsou dostupné. 5.4.2.1 Primární tavírny olova Pokud bereme v úvahu tuto metodologii, následující techniky, pokud se pouţívají s odpovídajícím zařízením pro odsávání a čištění, se povaţují za BAT pro produkci olova. Dobré odsávání plynŧ a čistící systémy a vyuţití energie pouţité v tomto procesu nabízí výhody v energetické efektivitě, nákladech, kapacitě a jednoduchosti dodatečného vybavování. 386 Plyny z aglomerace, praţení a přímého tavení by se měly upravovat tak, aby se odstranil úlet a těkavé kovy, aby byla vyuţito teplo či energie a aby byl vyuţit oxid siřičitý či byl konvertován na kyselinu sírovou v závislosti na místním trhu s oxidem siřičitým. Uţitá technika Kaldo proces TBRC (Zcela zakrytý) ISP a New Jersey destilace QSL Kivcet pec Kaldo pec Isasmelt Šachtová pec surovina poznámka Pb koncentráty a druhotné Suchá vsázka, proměnlivý suroviny (mnoho druhŧ) SO2, provozováno společně s jinými tavírnami Cu Zn/Pb koncentráty Aglomerovaná vsázka. Zakrytování aglomerace nutné Pb koncentráty a sekundární Zvlhčená a granulovaná suroviny vsázka Cu/Pb koncentráty a Suchá vsázka sekundární suroviny Pb koncentráty a sekundární Suchá, peletovaná vsázka materiál Pb koncentráty a sekundární Suchá, peletovaná vsázka materiál Komplex olovo obsahujících Vysocekvalitní kontroly primárních i sekundárních procesu, odsávání a filtrace materiálŧ nutné. Uzavřená aglomerace či kombinace s jinou pecí nutné Tabulka 5.41 Primární tavírny olova povaţované za BAT 5.4.2.2 Sekundární tavírny olova Pro výrobu olova ze sekundárních surovin musí být vzata v úvahu surovinová základna na lokální úrovni a tato ovlivní sestavu pecí a připojeného odsávání a filtrace. Procesy zahrnuté mezi BAT jsou: šachtová pec (s dobrou kontrolou procesu), Isasmelt/Ausmelt, elektrická pec a rotační pec. Podpovrchová elektrická oblouková pec je pouţívaná pro směsné materiály s obsahem mědi a olova. Je uzavřenou jednotkou a je tedy významně čistější, neţ jiné technologie, pokud odsávací systém je navrţen v odpovídajícím výkonu. V současné době je elektrická pec pouţívaná pro sekundární materiály s obsahem síry a je propojena se zařízením na výrobu kyseliny sírové. Údajně je objem produkovaných plynŧ niţší neţ u jiných pecí a velikost filtrační jednotky tedy mŧţe být menší. technologie surovina Zakrytá elektrická oblouková Cu/Pb materiály pec Isasmelt Sekundární suroviny, většina druhŧ Rotační pec Většina sekundárních surovin Šachtová pec Celé baterie 387 Poznámka Uzavřená pec, menší objem plynŧ Potřeba zajistit zpracování strusky Přetrţitý proces, mŧţe nabídnout univerzálnost pro rŧzné materiály Vysoká energetická efektivita, Tavící zařízení a kotle vyţaduje vysoce účinnou kontrolu procesu, dohoření a monitoring emisí Pouze čisté olovo a čistý Nutná kontrola teploty v kotli odpad Tabulka 5.42: Sekundární tavírny povaţované za BAT 5.4.2.3. Rafinace olova Rafinační kroky zahrnuté mezi BAT jsou techniky uvedené mezi pouţívanými technologiemi, kombinace rafinačních procesŧ bude záviset na kovech obsaţených v surovém olovu. Odstranění mědi a oddělení sulfidických stěrŧ. Arsen, antimon a cín jsou odstraněny směsí ledku a louhu sodného následovaným mechanickým odstraněním oxidických stěrŧ. Vzduch/kyslík mŧţe být pouţit rovněţ. Odstříbření Parkesovým zpŧsobem a odstranění zinku vakuovou destilací. Odstranění bismutu směsí vápníku a hořčíku Kroll-Bettertonovým procesem. Procesy mohou být pouţity s efektivní primárním či je-li nutno sekundárním odsávacím systémem. Kontrola teploty v rafinačních kotlích je zvláště dŧleţitá pro prevenci vzniku kouřŧ s obsahem olova a nepřímý ohřev je nejefektivnější v tomto smyslu. 5.4.2.4. Primární zinek Praţení a systémy k získání síry a hydrometalurgické procesy, které byly diskutovány dříve jako techniky ke zváţení, jsou všechny zařazeny mezi BAT. Specifické vsázkové materiály dosaţitelné pro provozovatele ovlivní konečnou volbu procesu, zvláště cestu sráţení ţeleza. Odpovídající techniky k monitorování a odstranění arsenovodíku a antomonovodíku by rovněţ měly být vzaty v úvahu ve vztahu k těmto procesŧm. 5.4.2.4.1. Čistění elektrolytu Procesy diskutované dříve jako techniky ke zváţení jsou všechny zaţazeny mezi BAT. Specifické vsázkové materiály ovlivní konečnou volbu procesu. Zvláštní pozornost by měla být věnována ocenění potenciálních emisí arsenovodíku a antimonovodíku v prŧběhu rafinační elektrolýzy s jejich odstraněním sprchováním plynŧ z chemického zpracování s oxidačním činidlem jako manganistan draselný. 5.4.2.5. Sekundární zinek Procesy diskutované dříve jako techniky ke zváţení jsou všechny zaţazeny mezi BAT, pokud zajišťují dobrou kontrolu procesních plynŧ, odsávání a zpracování těchto plynŧ. Procesy zahrnují: - fyzikální separaci, tavení a jiné vysokoteplotní zpracování následující odstraněním chloridŧ - pouţití Waelzových pecí, cyklonŧ nebo konvertorových pecí pro zvýšení teploty k odpaření kovŧ a poté tvorbu oxidŧ, které jsou odstraněny z plynŧ při filtraci 388 Specifické vsázkové materiály ovlivní konečný výběr procesu. Techniky diskutované v kapitole 2 by měly být také zváţeny ve spojení s těmito procesy především kontrola teploty v peci a odsávání a filtrace. 5.4.2.6. Kadmium a jiné kovy Procesy diskutované dříve jako techniky ke zváţení jsou všechny zahrnuty mezi BAT. Specifické vsázkové materiály ovlivní konečnou volbu procesu. Odpovídající techniky diskutované v kapitole 2 by měly být rovněţ zváţeny ve spojení s těmito procesy, zvláště manipulace, skladování, předzpracování a odsávání a filtrační systémy. Protoţe tyto kovy a jejich sloučeniny jsou obzvlášť toxické, zvláštní pozornost by měla být věnována volbě procesu, kontrole a filtračním systémŧm. 5.4.2.7. Jiné procesní techniky ..1.1.1. Elektrolýza Procesy diskutované dříve jako techniky ke zváţení jsou všechny zařazeny mezi BAT. Specifický vsázkový materiál ovlivní konečnou volbu procesu. Oedpovídající techniky diskutované v kapitole 2 by měly být zváţeny ve spojení s těmito procesy zvláště prevence, odsávání a zpracování mlhy z jednotek. Proces elektrolýza Odkouření strusky Waelzova pec Rozbíjení baterií Technika Permanentní katoda, sníţení tvorby mlhy v jednotkách a Metody dříve uvedené schopné vyrobit produkt pro přímé pouţití 2-stupňový proces pro umoţnění separace a minimalizace kontaminace plastové frakce Poznámka Odsátá mlha se vrací zpět s kyselinou do procesu Získání energie Destrukce dioxinŧ Sběr a opětné pouţití kyseliny z baterií Odsávání mlhy Tabulka 5.43: Přehled jiných procesů uvedených jako BAT ..1.2. Zachycování a čištění plynŧ Odsávací systémy plynŧ mohou vyuţít systémy pecních zákrytŧ a měly by být navrţeny k udrţení pecního podtlaku jenţ zabrání únikŧm a těkavým emisím. Mohou být pouţity systémy jeţ udrţují pec uzavřenou či zákryt. Příklady jsou aplikace zákrytŧ materiálŧ, dávkování lanzami či zvony a pouţití robustních rotačních bubnŧ k dávkování. Inteligentní systémy odsávání schopné odstranit kouřivost zdrojŧ po dobu jejich trvání šetří energii. BAT pro pracování plynŧ a kouřŧ jsou ty, jeţ vyuţívají chlazení se získáváním tepla pokud jsou nutny uţít před filtrací v textilním filtru kromě zařízení k výrobě kyseliny sírové jeţ je popsáno níţe. Pouţívané textilní filtry jsou vybavené vysoce kvalitními materiály v dobře konstruovaných a udrţovaných sestavách. Jsou vybaveny detekčními systémy poškození pytlŧ a on-line čistícími metodami. 389 Systémy získávání síry a související zachycení úletŧ a kovŧ jsou popsány v kapitole 2.8. tohoto dokumentu, výroba kyseliny sírové je nejrozšířenější technikou i kdyţ lokální trh pro kysličník siřičitý také existuje. Proces čištění plynŧ před výrobou kyseliny sírové obsahuje kombinaci suchého EP, mokrého skruberu, odstranění rtuti a mokrého EP. Faktory ovlivňující proces v této sekci jsou popsány výše v oddělení technik ke zváţení ve vztahu k BAT. Systémy granulace strusky vyţadují Venturiho skruber nebo mokrý EP neboť jepřiváděn silný proud. Plyny z ISP rovněţ vyţadují pouţití mokrého scruberu aby byly plyny zchlazeny před pouţitím jako palivo. Proces Manipulace se surovinami Složka v plynech Prach a kovy Podmínky odstranění Správné skladování Odsávání a filtrace v textilním filtru Předzpracování surovin Prach a kovy Správný provoz (mechanické rozdruţení) Odsávání a textilní filtr (termické rozdruţení) Organický materiál* Správný provoz, dohoření, injekce uhlíku a správné chlazení plynŧ Primární praţení a tavení Prach, kovy a oxid siřičitý, Správný provoz, odsávání, aglomerace Hg čištění plynŧ (suchý a mokrý EP atd.), chlazení a výroba kyseliny sírové ISP CO, páry kovŧ Mokrý skruber (zchlazení plynŧ) před pouţitím jako palivo Granulace strusky Pára, prach, H2S, SO2 Mokrý ESP, skruber Sekundární tavírna Prach a kovy Správný provoz a odsávání plynŧ, chlazení a textilní filtr Organický materiál* Správný provo, dohoření, injekce uhlíku a odp.chlazení Kysličník siřičitý** Skruber je-li nutno Chemická rafinace Mlha a kovy (As,Sb) Správný provoz a odsávání s oxidačním skruberem Rozpouštěcí extrakce VOC a zápach Kondenzátor, uhlíkový či bio filtr je-li nutno elektrolýza Kyselá mlha Odsávání a skruber/odmlţení Termální rafinace Prach a kovy Správný provoz, odsávání, chlazení a textilní filtr Kysličník siřičitý** Skreuber je-li nutno Tavení, legování, odlévání a Prach a kovy výroba prachu Organické materiály* Odkouření strusek Waelzova pec a Prach a kovy 390 Správný provoz, odsávání, chlazení a textilní filtr Správný provoz, dohoření, injekce uhlíku a správné chlazení Správný provoz, odsávání, chlazení a textilní filtr či EP je-li pouţito mokré chlazení Organické materiály* Správný provoz, dohoření, injekce uhlíku a správné chlazení Pozn.: *organické materiály včetně VOC udané jako celkový uhlík (mimo CO), dioxiny a CO, přesný obsah závisí na obsahu organiky v surovinách. **oxid siřičitý mŧţe být přítomen pokud jsou pouţívány síru obsahující suroviny (např. pasta z baterií) nebo paliva a síra není vázána do strusky nebo kamínku. Tabulka 5.44: Přehled podmínek odstraňování komponentů v odcházejících plynech Systémy odsávání kouřŧ odpovídají nejlepším technikám popsaným v kapitole 2.7. Filtrační systémy zařazené mezi BAT pro sloţky obvykle obsaţené v odcházejícíh plynech jsou shrnuty v následující tabulce. Mohou být variace v surovinách, které ovlivňují rozsah sloţek úletŧ či jejich fyzikální stav jako velikost zrna a tyto by měly být zváţeny lokálně. ..1.3. Emise do ovzduší související s pouţítím BAT Emise do vzduchu zahrnují umise z odsávacích systémŧ z rŧzných zdrojŧ a úniky nezachycených emisí z těchto zdrojŧ. Moderní, dobře pracující systémy, jsou vybaveny efektivním odstraňováním nečistot a současné údaje indikují, ţe emise nezachycené odsáváním jsou hlavním zdrojem celkových emisí. Pro všechny procesy celkové emise do atmosfery vznikají při: - manipulaci a skladování materiálŧ, sušení, peletizaci, aglomeraci, praţení a tavení - odkuřování strusek a Waelzově procesu - chemické rafinaci, termální rafinaci a elektrolýze - tavení, legování, odlévání atd. Emise nezachycené odsáváním mohou být velmi dŧleţité a mohou být odhadnuty z účinnosti zahycování plynŧ a z ekologického monitorování (viz kapitola 2.7.) Následující tabulky shrnují techniky ve vztahu k emisím. Škodlivina Rozsah podle BAT Plyny s nízkým > 99,1 obsahem SO2 (~1-4%) Techniky k dosažení poznámka těchto úrovní Jednoduchá kontaktníPro plyny o nízké koncentraci. jednotka na kyselinuVe spojení se suchým či sírovou či WSA, zbytekpolosuchým skruberem pro SO2 závisí na koncentracisníţení emisí S02 a výrobu vstupního plynu sádry je-li ţádána trhem SO2 – bohaté > 99,7% Dvoukontaktní jednotka Velmi nízké úrovně ostatních plyny (>5%) konverzní na výrobu kyseliny škodlivin jsou dosaţeny faktor sírové (zbytek SO2 intenzivním zpracováním závisí na koncentraci plynu před kontaktní jednotkou plynu). Odmlţovač je (mokrý skruber, mokrý EP a vhodný pro konečné je-li nutno, odstranění rtuti pro odstranění SO3 zajištění kvality kyseliny Pozn.: Pouze zachycené emise. 391 Doprovodné emise jako denní prŧměry podle kontinuálního monitorování v prŧběhu operačního období. V případech, ţe kontinuální monitorování není prováděno, je hodnota prŧměrem vzorkovacího období. Pro pouţité systémy zpracování plynŧ jsou brány v úvahu při navrhování zařízení charakteristiky plynŧ a úletŧ a správná provozní teplota. Tabulka 5.45: Emise do vzduchu z primárního tavení, pražení, a aglomerace podle BAT v průmyslu olova a zinku Škodlivina Rozsah podle BAT Kyselinová mlha <50 mg/Nm3 Arsenovodík, <0,5 mg/Nm3 antimonovodík VOC či rozpouštědla <5 mg/Nm3 jako C Pozn.: Pouze zachycené emise. Techniky k dosažení těchto úrovní Odmlţovač Mokrý alkalický skruber Oxidační skruber Poznámka Odmlţovač opětné kyseliny umoţní pouţití Odsání, kondenzace, uhlíkový či bio filtr Doprovodné emise jako denní prŧměry podle kontinuálního monitorování v prŧběhu operačního období. V případech, ţe kontinuální monitorování není prováděno, je hodnota prŧměrem vzorkovacího období. Pro pouţité systémy zpracování plynŧ jsou brány v úvahu při navrhování zařízení charakteristiky plynŧ a úletŧ a správná provozní teplota. Tabulka 5.46: Emise do vzduchu z chemické refinace, elektrolýzy a rozpouštěcí extrakce Škodlivina Úlet NOx Rozsah podle BAT Techniky k dosažení těchto úrovní 1-5 mg/Nm3 Textilní filtr (kontrola teploty v tavících kotlích nutná pro prevenci těkání kovŧ) < 100 mg/Nm3 Nízko NOx hořák < 100-300 Kyslíkový hořák mg/Nm3 Celkový < 5-15 mg/Nm3 Dohoření organický uhlík < 5-50 mg/Nm3 Optimalizace spalování jako C (je-li přítomen) Dioxiny (jsou-li < 0,1- 0,5 ng Vysoce účinné přítomny) TEQ/Nm3 odprašovací systémy (např. textilní filtry), dohoření po prudkém zchlazení. Jiné techniky jsou dosaţitelné (např. 392 Poznámka Vysocekvalitní textilní filtry mohou dosáhnout nízkých hodnot těţkých kovŧ. Koncentrace těţkých kovŧ závisí na zaprášenosti a obsahu kovŧ v úletu Vyšší hodnoty při obohacení kyslíkem ke sníţení spotřeby energie. V těchto případech je sníţen objem plynŧ a mnoţství emisí. Zpracování čistého odprášeného plynu mŧţe být nutné pro dosaţení nízkých hodnot absorbce na aktivním uhlí, oxidační katalýza) Pozn.: Pouze zachycené emise. Doprovodné emise jako denní prŧměry podle kontinuálního monitorování v prŧběhu operačního období. V případech, ţe kontinuální monitorování není prováděno, je hodnota prŧměrem vzorkovacího období. Pro pouţité systémy zpracování plynŧ jsou brány v úvahu při navrhování zařízení charakteristiky plynŧ a úletŧ a správná provozní teplota. Tabulka 5.47: Emise do vzduchu z tavení čistého materiálu, legování a výroby zinkového prachu Škodlivina Úlet Rozsah podle BAT Techniky k dosažení těchto úrovní 1- 5 mg/Nm3 Textilní filtr, mokrý EP (mokrý EP mŧţe být pouţitelný pro plyny z granulace strusky či prudkého zchlazení plynŧ) Poznámka Vysocekvalitní textilní filtry mohou dosáhnout nízkých hodnot těţkých kovŧ. Koncentrace těţkých kovŧ závisí na zaprášenosti a obsahu kovŧ v úletu < 50-200 mg/Nm3 Mokrý alkalický skruber. Alkalický polosuchý skruber a textilní filtr NOx < 100 mg/Nm3 Nízko NOx hořák Vyšší hodnoty při < 100-300 Kyslíkový hořák obohacení kyslíkem ke mg/Nm3 sníţení spotřeby energie. V těchto případech je sníţen objem plynŧ a mnoţství emisí. CO a kovové páry Neemitován Mokrý skruber Pro chlazení a čištění plynŧ z ISP před pouţitím jako palivo Celkový organický < 5-15 mg/Nm3 Dohoření Předzpracování 3 uhlík jako C < 5-50 mg/Nm Optimalizace spalování sekundárních materiálŧ pro odstranění organických plášťŧ je-li nutno 3 dioxiny < 0,1 ng TEQ/Nm Vysoce účinné odprašovací systémy (např. textilní filtry), dohoření po prudkém zchlazení. Jiné techniky jsou dosaţitelné (např. absorbce na aktivním uhlí, injekctáţ uhlíku/vápna) Pozn.: Pouze zachycené emise. SO2 393 Doprovodné emise jako denní prŧměry podle kontinuálního monitorování v prŧběhu operačního období. V případech, ţe kontinuální monitorování není prováděno, je hodnota prŧměrem vzorkovacího období. Pro pouţité systémy zpracování plynŧ jsou brány v úvahu při navrhování zařízení charakteristiky plynŧ a úletŧ a správná provozní teplota. Tabulka 5.48: Emise do vzduchu z předzpracování materiálů, sekundárního tavení, termické rafinace, tavení, odkuřování strusky a Waelzovy pece Obsah kovu v úletech je u rŧzných procesŧ rozdílný. Navíc u podobných pecí jsou významné rozdíly z dŧvodu pouţívání rozdílných surovin. Není proto moţné detailní specifikování dosaţitelných koncentrací pro všechny emitované kovy do vzduchu v tomto dokumentu. Některé kovy mají toxické sloučeniny, které mohou být emitovány z procesŧ a tak je nutné, aby byly odstraňovány pro dosaţení specifických lokálních, regionálních či obecně platných standardŧ kvality. Je známo, ţe nízkých koncentrací těţkých kovŧ je dosahováno při pouţití vysoce kvalitních moderních filtračních systémŧ jako membránové textilní filtry za předpokladu, ţe operační teplota je správná a charakteristiky plynŧ a úletŧ jsou při navrhování filtru vzaty v úvahu. Údaje jsou místně specifické, avšak následující tabulka udává, s jakými obsahy kovŧ v prachu je nutno počítat. Složka Pražení zinku Rafinace zinku ISP proces Pb % Zn % Sb % Cd % As % 0,2-2 50-60 Neznámo 0,2 0,004 0,15-0,86 52-76 Neznámo 0,02-0,7 0,01-0,1 10-15 20-50 Neznámo 0,5 neznámo Procesy přímého tavení olova 30-50 3-5 3-5 5-10 Sekundární Rafinace olovářské olova procesy 20-55 0,01-10 0,1-40 0,01-10 0,01-3 14-83 3-28 Neznámo Neznámo Neznámo Tabulka 5.49: Obsahy kovů v úletech z různých způsobů výroby olova a zinku ..2. Zpracování odpadních vod Údaje jsou lokálně specifické, současné zpracovací systémy mají údajně vysoké standardy. Pouţití sulfidového sráţení či kombinovaného hydroxido/sulfidového sráţení je v této oblasti zvláště zajímavé [tm 171, Steil/Hahre 1999]. Veškerá odpadní voda má být zpracována pro odstranění kovŧ, pevných látek a oleje/dehtu. Absorbované kyselé plyny (např.kysličník siřičitý, HCl) by měly být opět pouţity či neutralizovány, je-li nutno. Techniky uvedené v kapitole 2.9. jsou technikami ke zváţení. V mnoha instalacích chladící voda a zpracovaná odpadní voda včetně dešťové vody jsou opět pouţity či recyklovány do procesu. Pro primární a sekundární výrobu kovŧ této skupiny celkové emise do vody pochází z: - zpracování strusky či granulačních systémŧ - zpracování odpadních plynŧ - louţení a chemického čištění - elektrolýzy - zpracování odpadních vod - odvodnění povrchových ploch 394 Následující tabulka uvádí emise do vody po zpracování odpadních vod. Uvedená data nemohou být transformována pro všechny instalace. Pb Procesní voda < 0,1 Hlavní složky (mg/l) As Hg < 0,05 < 0,01 Cd < 0,05 Zn < 0,2 Pozn.: Obecné emise do vody namátkových vzorcích či 24-hodinových slévaných vzorcích. Rozsah zpracování odpadních vod závisí na zdroji a kovech obsaţených v odpadní vodě Tabulka 5.50: Přehled obecných emisí do vody z některých procesů ..3. Zbytky z procesŧ Vyuţívání recyklace strusek, kalŧ a úletŧ je povaţováno za součást procesŧ. Pouţívané metody sráţení ţeleza (goethit či jarosit) závisí na místních podmínkách a sloţení koncentrátŧ. Mělo by být zváţeno účinné promytí a sráţení rozpustných kovŧ jako sirníky před skládkováním. Rozpustnost zŧstatkŧ by měla být monitorována s vyuţíváním standardních testŧ rozpustnosti. Skládkování by mělo vyhovovat poţadavkŧm stanoveným směrnicemi pro jejich ukládání. Procesy výroby v této oblasti byly vyvíjeny prŧmyslem s cílem maximálního vyuţití většiny procesních zŧstatkŧ či produkce zŧstatkŧ ve formě, která umoţní jejich pouţití v jiných procesech výroby neţelezných kovŧ. Přehled potenciálního konečného pouţití zŧstatkŧ byl uveden dříve v této kapitole a některé údaje o mnoţství pro specifické technologie byly rovněţ uvedeny. Mnoţství vyprodukovaných zŧstatkŧ silně závisí na surovinách, zvláště na obsahu ţeleza v primárních materiálech a přítomnosti jiných kontaminantŧ jako organické materiály. Emise do okolí jsou tedy velmi místně a materiálově specifické a závisí na faktorech dříve uvedených. Není tedy moţné zpracovat reálnou typickou tabulku mnoţství z technologií BAT bez detailního popsání specifických surovin. Principy BAT zahrnují prevenci vzniku odpadŧ a minimalizaci a opětné pouţití zŧstatkŧ je-li moţno. Měl by být zváţen vznik arsenovodíku a antimonovodíku z vod či vodních par u některých zŧstatkŧ. Prŧmysl je v této oblasti úspěšný, podmínky zpracování některých zŧstatkŧ z výroby olova a zinku jsou udány v tabulkách 5.29 a 5.30. ..4. Náklady související s technikami Údaje o nákladech sestaveny pro mnoho procesních variací a systémŧ. Náklady jsou velmi místně specifické a závisí na mnoha faktorech, avšak dané rozsahy mohou umoţnit určité porovnání. Tyto údaje jsou uvedeny v příloze k tomuto dokumentu aby mohly být porovnány prŧmyslové metody zpracování neţelezných kovŧ. 395 6.1 NOVÉ TECHNOLOGIE - Zinkové koncentráty z některých novějších dolŧ a z navrţených zpracování jsou jak příleţitostí, tak i výzvou pro konvenční tavírny. Tyto jemozrnné koncentráty mají často nízký obsah ţeleza, vyšší obsah křemíku, vysoký obsah manganu a současně přítomné prvky jako germanium, jeţ mŧţe být předmětem zájmu. Nové procesní technologie se musí vyrovnat s těmito změnami vyţadujícími: - odvodnění a manipulaci s ultrajemnými koncentráty, nové transportní systémy, louţící okruhy křemíku, jednotky na odstranění manganu a nové zpŧsoby tavení [tm 101, NL Zn 1998]. Tyto koncentráty nejsou pouţitelné všemi výrobci a nové technologie jejich zpracování mohou produkovat další zŧstatky, s nimiţ bude zacházení obtíţné. - Environmentální regulace pro ukládání pevných zŧstatkŧ mohou podpořit změny ve zpracování zŧstatkŧ ţeleza zchemickým vázáním obsaţeného ţeleza do formy cementu (např. Jarofix) či jiných materiálŧ jako reakce goethitu s ţelezářskými struskami (Gravelite). Oba procesy zvyšují mnoţství produkovaného materiálu a budou efektiní pouze pokud budou materiály akceptovatelné pro běţné uţití. - Louţící procesy zaloţené na chloridech pro získání zinku a olova jsou uváděny v demonstrační fázi [tm 206, TGI 1999]. - Termické zpracování jarositu a goethitu bylo demonstrováno s vyuţitím Ausmelt a Outocumpu procesu[tm 41, Ausmelt 1997, tm 101, NL Zn 1998]. Zinek a jiné těkavé kovy jsou odkouřeny a získány, vyrobená struska je moţná pouţít pro konstrukční účely. Procesy se nezdají být ekonomicky schopné jako obecné metody zpracování zŧstatkŧ. - Bylo uvedeno zpracování odpadních jarositových kalŧ v autoklávu při teplotě 260°C [tm 214, Vaartjes 1999]. Jsou k dispozici pouze omezené údaje a ţivotaschopnost není uvedena. Celuloza v kalu je zdrojem energie a výsledkem je roztavený materiál. Zinek, olovo a stříbro se údajně koncentrují a jsou prodány a pevný produkt je pouţitelný jako konstrukční materiál. - Tavení jarositu a goethitu bylo rovněţ demonstrováno, nebylo však uznáno za ekonomické - Injekce jemného materiálu skrz dyšny šachtové pece bylo úspěšně odzkoušeno a redukuje manipulaci s jemným materiálem a energii potřebnou pro vrácení jemného podílu do aglomerace. - Kontrolní parametry jako teplota jsou pouţívány pro taící pece a kotle k redukci mnoţství zinku a olova, které mohou těkat z procesŧ - Kontrolní pecní systémy z jiných sektorŧ mohou být pouţitelné pro šachtovou pec a ISP. - EZINEX proces je zaloţen na louţení čpavkem a chloridem amonným následovaným cementací a elektrolýzou. Vylo vyvinuto pro přímé zpracování EAF úletŧ a jeden podnik je provozuje. Mŧţe být pouţito pro sekundární vsázku bohatší na zinek [tm 120, TU Aachen 1999]. 396 - BSN proces byl uveden do provozu v listopadu 1998 a zpracovává peletizovaný EAF úlet sušením, klinkerováním s následnou redukcí, odpařením a reoxidací pro výrobu ZnO. Proces údajně neprodukuje odpady [tm 120, TU Aachen 1999]. - Outokumpu oblouková tavící pec byla pouţita k demonstraci pro výrobu olova přímým tavením. Bylo rovněţ uvedeno pouţití Waelzovy pece pro tento účel. Literatura obsahuje mnoho jiných potenciálních příkladŧ které ještě nebyly vyvinuty nad rámec pilotních zkoušek. 397 Kapitola 6 6. PROCESY VÝROBY UŠLECHTILÝCH KOVŦ 6.1 POUŢÍVANÉ POSTUPY A TECHNIKY Ušlechtilé kovy lze v zásadě rozdělit do tří skupin a to na : stříbro, zlato a platinové kovy. Nevýznamnějšími zdroji jsou rudy s obsahem ušlechtilých kovŧ, vedlejší produkty získané při zpracování ostatních neţelezných kovŧ (zejména anodové kaly z výroby Cu, zbytky výluhŧ a surový kov z výroby Zn a Pb) a materiály k recyklaci. Mnohé suroviny podléhají směrnici o nebezpečných odpadech a to má dopad na přepravu, manipulaci a systémy ohlašování. Pochody jsou společné jak pro výrobu z prvotních tak druhotných surovin a proto jsou i jako takové popsány. Vyvinula se řada procesŧ, které vyuţívají chemických vlastností těchto kovŧ. Ačkoliv se jedná o relativně inertní kovy, jejich reaktivita se liší a rŧzné oxidační stupně kovu v jejich sloučeninách umoţňují, ţe lze pouţít rozličné separační techniky /tm 5 and 19 HMIP PM 1993/. Například RuO4 a OsO4 jsou těkavé a mohou se snadno oddělit destilací. Mnoho pochodŧ vyuţívá velmi reaktivních činidel nebo se při nich tvoří toxické produkty a proto je třeba s těmito faktory počítat a provádět kontrolu pomocí bezpečnostních zařízení a izolovat prostory drenáţními systémy. To se dále provádí podle výše hodnoty kovŧ. Mnohé procesy jsou komerčně dŧvěrné a k dispozici jsou pouze nástiny popisŧ. Pochody obvykle probíhají v rŧzných kombinacích tak, aby se získaly ušlechtilé kovy, které jsou přítomny v dané vsázce. Mezi charakteristický rys tohoto prŧmyslu patří, ţe se ušlechtilé kovy většinou získávají na základě poplatku, který nemusí záviset na hodnotě kovu.. Proto se mnohé zpracování navrhuje přesně podle vzorku a zkoušky materiálu, stejně jako jeho rekuperace. Vzorkování se provádí po fyzickém zpracování materiálu nebo z postranního odběru během běţné úpravy. Existuje přes 200 druhŧ surovin, které má prŧmysl k dispozici a běţně se charakterizují podle 5 typŧ stejnorodosti materiálu. Tab. 6.1: Kategorie homogenity pro vzorkování Kategorie homogenity Pŧvodní Smetky Šrot Materiál k drcení Materiály k rozpouštění Druh suroviny Katalyzátory, vytvořené smetky, roztoky Hornina + kov, netavné uhlíkové katalyzátory Tavitelný materiál Film, elektronický šrot Materiál, který je rozpustný v kyselině, kyanidu, NaOH atd. Poznámka Přímo do procesu Spalování, praţení a předběţné obohacení Charakteristika surovin je zaloţena na nejvhodnějším místě vstupu do toku technologického zpracování (obr. 6.1) a je nezávislá na ušlechtilých kovech, které materiál obsahuje. Suroviny se obvykle vzorkují podle této charakteristiky a uvádí se, ţe většina společností tohoto schematu vyuţívá. Vzorky se podrobují úpravě, aby se obsaţené ušlechtilé kovy rozpustily, 398 nebo se vytvořila forma vhodná pro analýzu. Někdy to zahrnuje všechny současné pochody rekuperace, nebo pouze část a tudíţ se během vzorkování pouţívají i odlučovací systémy. Obr. 6.1 : Obecné technologické schéma pro rekuperaci ušlechtilých kovŧ Šrot Kovonosné látky, slitiny Smetky Horniny spalování kovonosné suroviny tavení Fotografický materiál drcení Homogenizace drcení, mletí, mísení Struska analýz a spalová ní analýz a hydrometalurgie pyrometalurgie vysoké Au nízké Ag vysoké Au vysoké Ag nízké Ag nízké Au chlor vysoké Ag nízké Au Chemická rafinace analýz a Tavení (extrakce) Tavení (Miller) vypírání vodou struska kamínek (Cu2S) prach spalin PbO nebo Cu2O zlato Kupelace Dore-Ag, Au, Pt kovy HNO3 HNO3 Chemická úprava roztok Ag, Pd zlato prach spalin Elektrolýza (Moebius stříbro nebo Balbach kal Au a Pt kovŧ rafinace Ag roztok Pt kovŧ Separace AgCl roztok Pd 399 Elektrolýza voda nebo chemická nebo rafinace HCl/Cl2 kaly Pt kovŧ Pt kovy Rafinace Pt kovŧ Tyto materiály je třeba také zpracovat rychle a to se v tomto odvětví odráţí do účelové nadkapacitní výroby. Četné vzorkování a analýza také umoţňují, aby se prováděla optimální volba kombinace pochodŧ. Významným zdrojem ušlechtilých kovŧ jsou anodové kaly z elektrolytické rafinace Cu a upravují se tak, aby se ušlechtilé kovy oddělily a získaly se společně s ostatními kovy jako je selen a telur. Jednotlivé dílčí etapy pochodu závisejí na podílu kovŧ, které jsou přítomny. Vyuţívají se pyrometalurgické nebo hydrometalurgické metody a v některých případech se zařazují také fáze extrakce rozpouštědlem. Následující obrázek uvádí obecný příklad. Obr. 6.2: Příklad technologického procesu k úpravě anodového kalu Odstraňování Cu a Ni Autokláv kyslík Nádrţ se signalizací pára SO2 Te-nádrţ Cu čištění roztoku Rekuperace selenu SO2 Praţící pec na selen O2 Cu2Te Nádrţ na vysráţení selenu 99,5 % Se kal po odstranění Se Tavení kalu Zaváţecí zařízení Rotační pec s horním dmýcháním kyslíku Rekuperace Ag Elektrolýza Ag Rekuperace Au a Pt kovŧ primární struska do tavby Cu nebo prodej Dorŧv kov 99,99 % Ag usazenina zlata zlatý písek Louţení a sráţení Au a Pt kovŧ 99,99 % Au houba kovové Pt Kapalná HCl 400 6.1.1 Stříbro Hlavním zdrojem stříbra je šrot (např. zlatnictví, mince a ostatní slitiny), koncentráty, anodové kaly nebo kaly ze zásobních nádrţí, fotografické filmy, papíry a kaly a popel, smetky, kaly a ostatní zŧstatky /tm 5 and 19 HMIP PM 1993; tm 105, PM Expert group 1998/. Fotografické materiály Fotografický film, papíry a kaly se spalují po dávkách v jednoduchých nístějových pecích nebo kontinuálně v rotačních pecích za tvorby popela bohatého na stříbro. Menší provozovatelé recyklace pouţívají komorové pece. Kalorická hodnota (výhřevnost ) vsázky je taková, ţe je třeba paliva pouze během najíţdění. K úplnému spálení produktŧ, které shořely v odpadním plynu jen částečně, se pouţívá dospalovací hořák umístěný v oddělené komoře a filtr a systémy vypírání s louhem. Popel se rekuperuje a zpracovává s ostatním materiálem obsahujícím stříbro, plyny procházejí filtrem a prach, který se zachycuje se také upravuje, aby se získalo stříbro. Pochod chemického odlučování stříbra, při kterém se soli stříbra vylouţí z vrstvy emulze se pouţívají také. Takovým procesem se zpracovává odpadní fotografický film s roztokem thiosíranu, který také mŧţe obsahovat enzymy. Stříbro se získává z louţící kapaliny elektrolyticky a vyčerpaný elektrolyt se recykluje zpět do louţícího roztoku. Základní plastový nosič fotografického filmu se mŧţe teoreticky rekuperovat , ale zpracovávaný materiál obvykle obsahuje velká mnoţství papíru, jako jsou obálky a to brání rekuperaci a dochází tak ke vzniku proudu odpadŧ / tm 5, HMIP PM 1993/. Stříbro se získává z odpadních roztokŧ fotografického a jiného prŧmyslu chemicky sráţením jako sirník ve formě prášku, který se suší, taví a rafinuje. Jinou moţností je elektrolýza roztokŧ thiosíranu stříbrného při 2 V za vzniku sirníku stříbrného, který je nerozpustný (prakticky se dosahuje 5 – 10 ppm Ag z roztoku). Popely, smetky atd. Popely, smetky, tištěné spoje, spékané jemné částice, kaly a jiné materiály obsahující měď a ušlechtilé kovy se smísí a taví v elektrických, šachtových, rotačních a plamenných pecích nebo rotačních konvertorech s horním dmýcháním (TBRC= top blown rotary converters). Olovo nebo měď se pouţívají jako kolektory stříbra a jiných ušlechtilých kovŧ; k vytápění a vytvoření redukční atmosféry se pouţívá elektřina, koks, plyn nebo olej. V některých případech se oddělený plastový odpad mŧţe pouţít jako palivo a pouţije se vhodného dospalovacího hořáku, aby se předešlo emisím organických sloučenin, jako jsou těkavé organické látky (VOC) a dioxiny. K zachycení nekovových sloţek ve vsázkovém materiálu a jejich odstranění ve formě strusky se přidávají tavidla. Čas od času se pec provozuje se vsázkou strusky, aby se zachytily a odloučily jakékoliv ušlechtilé kovy v ní obsaţené, ještě předtím, neţ dochází k její granulaci a dalšímu vyuţití, nebo odlití které končí zneškodněním. Stříbro a další ušlechtilé kovy vyrobené v tavící peci se zachycují do roztaveného olova nebo mědi. Slitina olova se převádí do kupelační pece, kde se olovo oxiduje na klejt (oxid olovnatý) za pouţití vzduchu nebo kyslíku. Slitina mědi se zpracovává podobným zpŧsobem za vzniku oxidu měďnatého /tm 105, PM Expert Group 1998/. Tyto materiály s obsahem ušlechtilých kovŧ se mohou také upravovat v kovohutích. Kovy se potom získávají z olova pochodem s Cu nebo Ni. 401 Zpětné získávání základního kovu Elektrolytická rafinace měděných anod tvoří kaly, jejichţ sloţení je závislé na vsazovaném materiálu a pouţitých pochodech v hutní výrobě mědi. Anodové kaly obsahují obvykle značná mnoţství stříbra, zlata a platinových kovŧ a prodávají se pro hodnotu jejich ušlechtilých kovŧ /tm 74 – 52, Outokumpu 1997/. Nebo se získávají v místě huti /tm 92 Copper Expert Group 1999/. Zpracovatelské pochody se liší podle sloţení kalŧ, na předchozím obrázku 6.2 je uveden příklad. Etapy mohou zahrnovat odstranění mědi a niklu (a hlavního podílu teluru) louţením kyselinou ( za pouţití atmosférického kyslíku nebo pod tlakem), praţení k odstranění selenu, pokud neodtěká během tavení. Tavení se provádí s oxidem křemičitým a uhličitanem sodným za tvorby Dorova kovu v plamenné, elektrické peci nebo konvertorech s horním (TBRC) dmýcháním a kupele se spodním dmýcháním kyslíku (BBOC). Dorŧv kov (Ag nebo Au) obsahuje v zakoncentrované formě více neţ 60 % kovu /tm 105, PM Expert Group 1998/. K získání ušlechtilých kovŧ z anodových kalŧ se pouţívají také procesy hydrometalurgie a extrakce rozpouštědlem např. procesy Kennecott a Phelps Dodge. Při hydrometalurgické výrobě Zn, ušlechtilé kovy, pokud jsou přítomny, obohacují výluhový zŧstatek Pb/Ag, který se mŧţe dále zpracovávat v huti na olovo. Během tavení a rafinace olova se ušlechtilé kovy koncentrují do slitiny Pb-Zn-Ag. Další úprava mŧţe zahrnovat odstraňování mnoţství olova a zinku vycezováním a vakuovou destilací a nakonec kupelací v plamenové peci, TBRC, TROF, kupele nebo konvertoru se spodním dmýcháním (BBOC). Olovo se oxiduje na klejt ( PbO) při vyuţití vzduchu a kyslíku. Některá zařízení, která provozují rafinerie mědi a olova připojují během etapy kupelace fázi obohacování ušlechtilých kovŧ z linek výroby olova a mědi. Při rafinaci niklu se ušlechtilé kovy rekuperují z měděného produktu. Při rafinaci ZN a Zn-Pb v šachtové peci se ušlechtilé kovy mohou rafinovat z olověného produktu. Zlato a platinové kovy se získávají z těchto materiálŧ, pochody se liší podle mnoţství ţádoucích kovŧ a jiných přidruţených kovŧ např. Se. Rafinace Anody se rafinují v elektrolyzérech typu Moebius nebo Balbach-Thum za pouţití titanových nebo nerezových ocelových katod v okyseleném elektrolytu dusičnanu stříbrného. Stejnosměrný proud mezi elektrodami zpŧsobuje, ţe stříbrné ionty, uvolněné z anody migrují a ukládají se jako krystaly stříbra na katodách. Krystalky se nepřetrţitě z katod shrnují, odstraňují z elektrolyzérŧ nádob, filtrují a propírají. Kaly z elektrolyzéru se zpracovávají kvŧli obsahu Au a platinových kovŧ Krystaly stříbra se mohou tavit v kelímkové peci a odlévat po tavbách do obchodovatelných forem nebo jako zrna pro následné válcování. Mohou se plynule odlévat jako obchodní ingoty k dalšímu válcování na plechy a páskovinu. Stříbro se také odlévá do kruhových slitkŧ pro lisování do tyčí k následnému taţení drátu. Stříbro vyráběné tavením a vysoce jakostní stříbrné zbytky z továrního zpracování se mohou rafinovat rozpouštěním v kyselině dusičné. Vzniklý roztok se čistí buď rekrystalizací jako dusičnan stříbrný, vhodný pro vyuţití ve fotografickém prŧmyslu nebo elektrolýzou na čisté stříbro k tavení a odlévání do stříbrných prutŧ. 402 Obr. 6.3: Rekuperace stříbra z výroby Zn a Pb Koncentráty Zn Praţení + louţení Roztoky zinku Zbytky Pb-Ag (Pb+Ag) Huť na olovo Koncentráty olova Surové olovo Rafinace olova Odloučení stříbra Rafinované olovo Slitina Ag/Pb Kupelace, kupela, kupela se spodním dmýcháním kyslíku Oxid olovnatý Stříbro 403 Zlato Hlavními zdroji zlata je nečisté zlato z dŧlních provozŧ, prŧmyslový, zlatnický, dentální šrot a smetky. Zlato se získává zároveň se stříbrem z anodových kalŧ při elektrorafinaci mědi a jiných materiálŧ za pouţití metod popsaných výše. Materiály šrotu mohou obsahovat značný podíl zinku, mědi a cínu. Millerŧv proces Millerŧv proces se mŧţe pouţít při předběţné úpravě materiálu. Při tomto pochodu se vsazované materiály roztaví v nepřímo zahřívané kelímkové nebo elektrické indukční peci, přičemţ se do taveniny injektuje plynný chlor. Při provozní teplotě okolo 1000 ºC je zlato přítomno pouze ve formě kovu, který nereaguje, aby vytvořil stabilní roztavený nebo těkavý chlorid. Na povrchu taveniny vzniká roztavený chlorid stříbrný. K usnadnění záchytu a stírání chloridŧ kovu se pouţívá boraxové tavidlo. Zinek ve vsázce se konvertuje na chlorid zinečnatý, který se společně s těkavými kovovými chloridy jímá v systému vypírání plynu /tm 5, HMIP PM 1993; tm 105, PM Expert Group 1998/. Millerovou metodou se vyrábí buď 98 % zlato, které se odlévá do anod pro elektrorafinaci, nebo 99,5 % zlato, které se odlévá do zlatých prutŧ. Elektrolytická rafinace Zlaté anody se rafinují ve Wohlwillových elektrolyzérech obsahujících zlatem povlečené nebo titanové elektrody. Jako elektrolyt se pouţívá kyselý roztok chloridu zlatitého udrţovaný na 70 º C. Stejnosměrný proud mezi elektrodami zpŧsobuje, ţe ionty zlata se rozpouštějí z anody, migrují a ukládají se na katodu do produktu obsahujícího 99,99 % Au. Ostatní procesy Zlato se také získává a rafinuje rozpouštěním vsázkových materiálŧ ve vodním prostředí nebo v prostředí kyseliny chlorovodíkové a chloru. Poté následuje sráţení zlata o vysoké čistotě, které je vhodné k tavení a odlévání. Tam, kde vsázkový materiál obsahuje značná mnoţství kovových nečistot, lze ještě před etapou vysráţení zlata zařadit extrakci rozpouštědlem. Metody extrakce rozpouštědlem a sráţení se pouţívají také k získávání zlata z tekutin vznikajících během výroby platiny. Zlato se také odstraňuje z tuhých a kapalných kyanidových roztokŧ jako jsou pokovovací lázně. Roztoky kyanidu sodného nebo draselného se mohou pouţívat k odstraňování zlata z povrchu plátovaných materiálŧ jako jsou elektronické materiály nebo plošné spoje. Zlato se získává z kyanidových roztokŧ elektrolýzou. Kyanidy reagují s kyselinami na HCN a proto je zapotřebí provádět pečlivé odlučování těchto materiálŧ. K rozkladu kyanidŧ se pouţívají oxidační činidla jako je peroxid vodíku nebo chlornan sodný, stejně jako hydrolýza za vysoké teploty. 404 Skupina platinových kovŧ Skupinou platinových kovŧ se rozumí platina, paladium, rhodium, ruthenium, iridium a osmium. Hlavními surovinami jsou koncentráty vyrobené z rud, kamínky a kaly z provozŧ niklu a mědi. Druhotné suroviny jako jsou vyčerpané chemické katalyzátory, auto katalyzátory, sloţky elektrického a elektronického šrotu jsou také významnými zdroji. Ve výše zmíněném anodovém kalu mohou být ušlechtilé kovy přítomny rovněţ a od zlata a stříbra se oddělují pomocí hydro-metalurgických pochodŧ. Nízkojakostní vsázka se spíše drtí a mísí, zatímco kovonosná vsázka se obvykle taví, aby se získal homogenní produkt pro vzorkování. Hlavní etapy rekuperace skupiny platinových kovŧ jsou /tm 5 and 19, HMIP PM 1993; tm 105, PM Expert Group 1998/: Předběţná úprava vsázky, vzorkování a testování; Rozpouštění, oddělování a čištění skupiny platinových kovŧ např. sráţením, extrakcí kapalina/kapalina nebo destilací oxidŧ 8. skupiny; Rekuperace Pt, Pd, Rh, Ir redukcí (vodíkem), extrakcí kapalina/kapalina nebo elektrolytickou metodou Rafinace skupiny platinových kovŧ např. technikami hydro-metalurgickými, jako je vyuţití chloro-amonných sloučenin pro výrobu čisté kovové houby pyrolýzou Byly vyvinuty specifické pochody pro katalyzátory na bázi uhlíku, vyuţívající spalování před etapou rozpouštění. Práškové katalyzátory a kaly se zpracovávají po dávkách, často v soustavách komorových pecí. K sušení a poté záţehu katalyzátoru, který umoţňuje přirozené hoření se pouţívá přímého ohřevu plamenem. Přístup vzduchu do pece se reguluje, aby se nastavily podmínky spalování a pouţívá se dospalovacího hořáku. Čistící nebo hydrogenační katalyzátory se mohou upravit rozpuštěním keramického nosiče v NaOH nebo kyselině sírové. Před louţením se vypálí nadbytečný uhlík a uhlovodíky. Skupina platinových kovŧ z automobilových katalyzátorŧ se mŧţe zachycovat odděleně od Cu a Ni v plasmových, elektrických nebo konvertorových pecích /tm 105, PM Expert Group 1998/. Malí provozovatelé pouţívají otevřené misky ke spalování katalyzátorŧ samovznícením nebo praţením; tyto pochody mohou být nebezpečné a spaliny a plyny se mohou jímat a upravovat dospalováním. Rafinace skupiny platinových kovŧ je sloţitá a jednotlivé etapy pochodu pro dosaţení poţadované čistoty se musí spíše opakovat. Počet a pořadí etap také závisí na znečišťujících látkách, které se odstraňují a specifická směs skupiny platinových kovŧ se z jakékoliv takové vsázkové dávky odděluje. Zpracování druhotných surovin jako jsou vyčerpané chemické katalyzátory, auto katalyzátory elektrický a elektronický šrot v kovohutích nebo speciálním zařízením nakonec vytvoří odpady nebo sraţeniny bohaté na skupinu platinových kovŧ. 405 6.2 SOUČASNÉ HODNOTY EMISÍ A SPOTŘEB Rafinerie ušlechtilých kovŧ jsou sloţitou sítí hlavních a vedlejších pochodŧ. Pouţívané suroviny se velmi liší co do jakosti a mnoţství a proto uţívaná zařízení mají rozličné kapacity a pouţití. Značně rozšířené jsou víceúčelové reaktory a pece a etapy zpracování se často opakují. Proto není moţné identifikovat jednotlivé etapy pochodu a jejich příspěvek k emisím a spotřebu. Některé hlavní zásady, které se týkají emisí a spotřeby v tomto oboru: V prŧměru se musí zpracovat 10-ti násobné mnoţství materiálu, aby se izolovaly ušlechtilé kovy. Koncentrace kolísají od < 1 % do téměř čistého kovu Pouţívají se vysoce energeticky náročné techniky, např. elektrické pece. Rekuperace energie se provádí v praxi tam, kde je to přiměřené Zŧstatky obsahující základní kovy se prodávají za účelem rekuperace Mnohé chemické úpravy zahrnují pouţití kyanidŧ, chloru, kyseliny chlorovodíkové a dusičné. Tyto reagencie se opětně vyuţívají při procesech, ale vyţadují eventuelní oxidaci nebo neutralizaci louhem nebo vápnem. Kaly z úpravy odpadní vody se zároveň monitorují na obsah kovŧ a pokud to lze, rekuperují se. Vyuţívá se paleta organických rozpouštědel pro extrakci kapalina/kapalina Vyuţívá se řada oxidačních a redukčních činidel Kyselé plyny jako je chlor nebo oxidy dusíku se rekuperují k opětnému pouţití Objemy plynŧ mezi cykly značně kolísají. Pochody o malém měřítku obvykle umoţňují dobrou kontrolu. Pouţívá se odsávání daného místa. Materiálové okruhy v recyklaci drahých kovŧ Jednou z charakteristických rysŧ prŧmyslu ušlechtilých kovŧ je potřeba udrţovat malé objemy roztokŧ, aby se sníţily ztráty ušlechtilých kovŧ nebo jejich sloučenin. Následkem toho existuje v provozu několik uzavřených cyklŧ k regeneraci materiálŧ a ty se uvádějí dále. Nemetalické cykly Pro rozpouštění kovŧ se pouţívají hlavně kyseliny chlorovodíková a dusičná. Kyselina sírová se pouţívá v menším rozsahu jako součást vypíracích roztokŧ při absorpci do amoniaku a jako elektrolytu v lázních práškového stříbra. Ostatní materiály se uţívají jako reagenční činidla nebo jsou přítomny ve vsázkových materiálech. a) okruh kyseliny chlorovodíkové Při pochodech zahrnujících rozpouštění se pouţívá kyselina chlorovodíková (HCl) v kombinaci s nadbytkem chloru. Odpařením a zachycením ve vodě se získá azeotropní směs kyseliny ( o koncentraci okolo 20 % hm.) Té se pouţívá v rŧzných částech rafinerie. b) okruh kyseliny dusičné Stříbro a paladium se často rozpouštějí v kyselině dusičné HNO3. Značné mnoţství oxidŧ dusíku ve výstupních plynech (NO a NO2) lze jímat s kyslíkem nebo peroxidem vodíku ve speciální kaskádové vypírce. 406 Dlouhá doba prodlevy potřebná k oxidaci malých mnoţství NO a sníţení absorpce plynu exotermními reakcemi mŧţe vyvolávat problémy. Proto je k dosaţení limitních hodnot a zamezení hnědých dýmŧ z komína nutné chlazení a kombinované skrubry. Vznikající kyselina dusičná z prvního skrubru má obvykle koncentraci okolo 45 % hm. a lze ji pouţít v několika pochodech. c) okruh chloru Chloru se pouţívá při pochodech za mokra k rozpouštění kovŧ a při etapách chlorace za sucha při zvýšených teplotách, aby došlo k jejich vyčištění.V obou případech se pouţívá uzavřených systémŧ, např. pouţitím U-trubic s vodou pro tvorbu chlornanových roztokŧ. Chlornanu se také pouţívá jako oxidačního činidla do vypíracích roztokŧ u rŧzných rafinačních pochodŧ. d) okruh chloridu amonného Čpavek a chlorid amonný se pouţívají pro rekuperaci skupiny platinových kovŧ . Relativně malá rozpustnost chloridu amonného, NH4Cl v odparných roztocích při pokojové teplotě umoţňuje opětně vyuţít krystalické sraţeniny této soli. e) okruh oxidu hlinitého Heterogenní katalyzátory na podkladě oxidu hlinitého Al2O3 se zpracovávají v rafinériích ušlechtilých kovŧ ve velkých mnoţstvích např. čistící katalyzátory z prŧmyslu rafinace ropy. Katalyzátory se rozpouštějí v louhu sodném při více neţ 200 oC pod tlakem a výsledný roztok hlinitanu se prodává po odstranění ušlechtilých kovŧ jako pomocné sráţecí činidlo při úpravě vody. Další moţností je vracet jej do prŧmyslu hliníku prostřednictvím Bayerova pochodu (rozklad bauxitu). Podobné vnější okruhy jsou moţné s roztoky síranu hlinitého, který vzniká, kdyţ se katalyzátory rozpouštějí v kyselině sírové. 6.2.1.2 Okruhy bez drahých kovŧ Rafinerie ušlechtilých kovŧ zpracovávají mnoho materiálŧ obsahujících měď, olovo, cín, wolgram, rhenium, kadmium, rtuť a další speciální kovy. Pro oddělování všech těchto kovŧ jsou stanoveny zvláštní metody, kterými se tvoří koncentráty pro externí hutní závody neušlechtilých kovŧ. a) měď Vyuţití mědi jako nosného materiálu pro ušlechtilé kovy se stává dŧleţitější a oxidy Cu zŧstávají po pochodech tavení. Při etapách hydro-metalurgických metod lze měď vysráţet hydroxidem sodným NaOH a/nebo vápnem CaO. Zbytky mědi se mohou rekuperovat v rafinérii mědi, nebo převést na síran a získat elektrolyticky, pokud to je z ohledem na objem odŧvodněno. Po odstranění stop mědi, zejména v přítomnosti chelátŧ, jako čpavek, je nutné sráţení se sirníky nebo neškodnými merkaptanovými sloučeninami (např. TMT 15, 15 % roztok trimerkapto-triazinu) b) olovo 407 Olovářské cykly při rafinaci stříbra byly známy od středověku. Proces se ještě vyuţívá při extrakci smetkŧ. Tekuté olovo je dobrým rozpouštědlem ušlechtilých kovŧ, zejména u nadbytku stříbra. Olovo obohacené ušlechtilými kovy se oxiduje v pecích nebo konvertorech kyslíkem za tvorby téměř kvantitativního oddělení olova a jiných neušlechtilých kovŧ. Získané oxidy se redukují uhlíkem např. v šachtové peci a vyrobí se olovo a opět se vyuţívá v procesu. Nadbytek olova se prodává do rafinerií olova. c) cín Cín se odděluje jako kov do roztoku nebo jako hydroxidová sraţenina. d) wolfram a ostatní kovy U některých kovŧ, které přicházejí z procesŧ galvanizace se mohou recyklovat kovové báze jako jsou slitiny Ni, wolfram, molybden odháněním kyanidem. e) rhenium U rhenia se pouţívají iontoměniče. Po vyčištění a vysráţení jako amonná sŧl NH4ReO4, je jedním z produktŧ rafinerií ušlechtilých kovŧ. f) kadmium Koncentrace kadmia ve speciálních slitinách, např. pájkách a tvrdých pájkách se v posledních létech sníţila. Kadmium se obohacuje prachem spalin při speciálních kampaních a odesílá se do externích hutních závodŧ. g) rtuť Rtuť mŧţe v malých koncentracích tvořit součást některých speciálních materiálŧ, např. dentálního amalgamu, prachŧ nebo kalŧ, zbytkŧ ze závodŧ na baterie, speciálních polaroidových filmŧ. U tohoto druhu materiálu je první etapou rekuperace destilace za vysoké teploty, spíše spojena s nízkým vakuem. Prŧměrné koncentrace destilovaných odpadŧ a smetkŧ jsou niţší neţ 0,1 % hm. koncentračních limitŧ rtuti. Tyto uzavřené okruhy a oddělování sloučenin neušlechtilých kovŧ přispívají k zamezení kontaminace a optimalizaci ziskovosti. 6.2.2 Emise do ovzduší Hlavní emise do ovzduší z výroby ušlechtilých kovŧ jsou : Oxid siřičitý, (SO2) a ostatní kyselé plyny (HCl); Oxidy dusíku (NOx) a ostatní dusíkaté sloučeniny; Kovy a jejich sloučeniny; Prach; Chlor; Čpavek a chlorid amonný; Těkavé organické sloučeniny a dioxiny; 408 V následující tabulce jsou uvedeny příslušné substance emitované z hlavních zdrojŧ. Tab. 6.2: Význam potenciálních emisí do ovzduší z výroby ušlechtilých kovů Sloţka Spalování nebo tavení ** * ** Louţení a čištění * *** Elektrolýza SO2 a HCl * VOC Dioxiny Chlor *** ** NOx ** ** Prach a kovy *** * * * Poznámka: *** významnější………………* méně významné K těmto zdrojŧm příslušejí i fugitivní nebo nejímané emise Extrakce Destilace rozpouštědlem *** *** * * Zdroje emisí u procesŧ jsou : Spalování Jiná předúprava Vytavovací a tavící pece Louţení a rafinace Extrakce rozpouštědlem Elektrolýza Konečná rekuperace nebo etapa přeměny Tab. 6.3: Emise do ovzduší z řady velkých procesů Výrob a (t) 2155 1200 2500 1110 102 Prach (kg / t kovu) NOx (kg / t kovu) 154 68 7 58 4,5 2 18 127 SO2 ( kg/t kovu) 232 3,1 9 21 6.2.2.1 Prach a kovy Ty mohou emitovat obecně ze spalovacích zařízení, pecí a kupelí jako fugitivní nebo jímané a odlučované emise. Izolace pece a sekundární jímání z licích ţlabŧ je dŧleţitým faktorem při prevenci fugitivních emisí, některé elektrické pece vyuţívají dutých elektrod pro vsazovaný materiál, aby umoţnily dokonalejší izolování pece. Popel ze spalovacích zařízení se obvykle skrápí a údrţba vodních uzávěrŧ je dŧleţitým faktorem v omezování fugitivních emisí. Nekontinuální spalovací zařízení vyuţívající otevřených nádob nebo komor znamená problémy se zachycením prachu a popela. Zachycené emise se upravují na keramických 409 nebo tkaninových filtrech, nebo elektrostatických odlučovačích nebo mokrých skrubrech /tm 164, Bobeth 1999/. 6.2.2.2 Oxid siřičitý Tyto plyny se tvoří při spalování síry obsaţené v surovině nebo palivu, nebo vznikají při etapách louţení kyselinou. Lze vyuţít kontroly zásobní vsázky a pro minimalizaci emisí lze pouţít mokré nebo polosuché skrubry, kdyţ k tomu koncentrace opravňuje. Během elektrolýzy mŧţe docházet k zamlţení elektrod a ke vzniku plynŧ. Plyny se mohou zachycovat a vyuţívat a mlha se mŧţe odstranit odlučovačem kapek a vracet se do procesu. 6.2.2.3 Chlor a HCl Tyto plyny se mohou tvořit během mnoha pochodŧ louţení, elektrolýzy a rafinace. Chloru se vyuţívá značně při Millerově pochodu a při etapách rozpouštění za pouţití směsí HCl a chloru. Chlor se rekuperuje k opětnému vyuţití všude, kde to je moţné, např.u izolovaných elektrolyzéru komor se zřetelem ke zlatu a ušlechtilým kovŧm. K odstraňování zbytkových mnoţství chloru a HCl se pouţívají skrubry. Přítomnost chloru v odpadní vodě mŧţe vést k tvorbě sloučenin organického chloru, pokud jsou také přítomna rozpouštědla atd. ve smíchané odpadní vodě. 6.2.2.3 Oxidy dusíku Ty se tvoří do určité míry během procesŧ spalování a ve značném mnoţství během kyselého louţení za pouţití kyseliny dusičné. Vysoká koncentrace oxidŧ dusíku se upravuje ve skrubrech tak, aby se kyselina dusičná mohla rekuperovat, k podpoře konverze a rekuperaci jako kyselina dusičná se vyuţívají rozličná oxidační činidla. Zbytkové oxidy dusíku z výstupních pecních plynŧ se mohou odstraňovat prostředky katalýzy, jako je selektivní nebo neselektivní katalýza, pokud dochází k velmi vysokým koncentracím nepřetrţitě /tm 164, Bobeth 1999/. Volba čistících technik v podstatě závisí na kolísání koncentrace NOx. 6.2.2.4 VOC (Těkavé organické látky) a dioxiny Těkavé organické látky mohou emitovat z pochodŧ extrakce rozpouštědlem. Procesy v malém měřítku umoţňují běţně izolaci nebo uzavření reaktorŧ, dobré jímání a rekuperaci za pouţití kondenzátorŧ. Zachycená rozpouštědla se znovu vyuţijí. Sloučeniny organického uhlíku, které mohou emitovat při etapách tavení, mohou obsahovat dioxiny, tvořící se při nedokonalém spalování oleje a plastŧ ve vsázkovém materiálu a z nových syntéz, pokud se plyny dost rychle neochladí. Úprava šrotu za účelem odstranění organické kontaminace se mŧţe zavést do praxe, ale běţněji se pouţívají k úpravě vzniklých plynŧ dospalovací hořáky, za nimiţ následuje prudké ochlazení. V případech, kdy není moţné plyny z pecí upravit dospalovacím hořákem, mohou se oxidovat přídavkem kyslíku nad zónou tavení. Je také moţné identifikovat kontaminaci druhotných surovin organickými látkami tak, ţe se mŧţe pouţít nejvhodnější pec v kombinaci s čistícím zařízením, aby se předešlo emisím kouře a dýmu a přidruţeným dioxinŧm. Organické sloučeniny včetně dioxinŧ se mohou rozkládat katalytickou oxidací, často ve spojení s reaktory. Tab. 6.4: Emise do ovzduší z procesů o menším rozsahu /tm 164, Bobeth 1999/ 410 Rozsah výroby Prach (mg/Nm3) NOx (mg/Nm3) SO2 (mg/Nm3) CO (mg/Nm3) Chloridy (mg/Nm3) Cl2 (mg/Nm3) Fluoridy (mg/Nm3) Celkový organický uhlík (mg/Nm3) Dioxiny ng ITE/Nm3 HCN (mg/Nm3) NH3 (mg/Nm3) 6.2.3 Spalovací procesy Pyrometa lurgické procesy 200-1000 kg/den 2 – 10 150 – 1200 t/rok 4 – 10 50 – 150 aţ 200 1 – 370 1 – 25 10 – 100 0,1 – 35 10 – 50 80 – 100 2–5 30 0,4 – 5 5 2–5 0,03 – 1,5 2–4 2–5 2 – 20 0,1 0,1 Hydrometalurgi cké procesy 20 – 600 t/rok 0,01 – 2 0,2 - 4 Emise do vody Pyrometalurgické a hydro-metalurgické pochody pouţívají značná mnoţství chladící vody. Roztoky z louţení se běţně recirkulují v izolovaných systémech. Jiné zdroje provozní vody vykazuje tabulka uvedená dále. Z těchto zdrojŧ mohou emitovat do vody suspendované částice, sloučeniny kovŧ a oleje. Veškerá odpadní voda se upravuje, aby se odstranily rozpuštěné kovy a pevné látky. Uţívá se sráţení iontŧ kovŧ jako hydroxidy nebo sirníky, dvouetapové sráţení lze také pouţít. Při nízké koncentraci a mnoţství kovových iontŧ je vhodná pouţití iontoměničŧ . Na mnohých zařízeních se znovu vyuţívá chladící vody a upravené vody odpadní včetně vody dešťové nebo se recykluje v rámci procesŧ. Vyvinuly se speciální techniky pro pochody s ušlechtilými kovy, aby se odstranila toxicita dusitanŧ ( redukcí) a kyanidŧ (hydrolýzou) v odpadní vodě /tm 164, Bobeth 1999/. Tab. 6.5 : Význam potenciálních emisí do vody z výroby ušlechtilých kovů 411 Zdroj emisí Suspendov ané látky Olej Sloučeniny kovů ** Povrchová *** drenáţ Chladící *** *** voda pro přímé chlazení Chladící * * voda pro nepřímé chlazení Voda *** ** k hašení Louţení *** *** (není-li uzavřen okruh) Elektrolyti *** cké metody (není-li uzavřen okruh) Systémy *** *** vypírání Poznámka : *** významnější……..* méně významné *** * * Tab. 6.6: Emise do vody z pěti velkých pochodů Výroba (t/rok) 2155 1200 2500 1110 102 Výtok (m3/hod) 10 2 100 Hlavní sloţky (mg / l) Ag Pb 0,1 0,5 1 0,02 0,05 3,9 kg/r 1260 kg/r Hg 0,05 0,05 0,05 0,05 kg/r Cu 0,3 2 0,3 194 kg/r 2750 kg/r Ni 0,5 5 0,02 24 kg/r 1640 kg/r ChSK 400 250 Ostatní potenciální emise do vody mohou zahrnovat čpavek, chloridové a kyanidové ionty v závislosti na individuálních etapách procesŧ. Nebyly předloţeny ţádné údaje o kvantifikaci těchto sloţek. 6.2.4 Výrobní zbytky a odpady Výroba kovŧ je spojena s tvorbou několika vedlejších produktŧ, zbytkŧ a odpadŧ, které jsou také vyjmenovány v Evropském katalogu odpadŧ ( Rozhodnutí Rady 94/3/EEC). Nejdŧleţitější zŧstatky specifické pro proces jsou vyjmenovány níţe. Většina zbytkŧ z výroby se recykluje uvnitř pochodu nebo se odesílá k dalším specialistŧm, aby se rekuperovaly 412 jakékoliv ušlechtilé kovy. Zbytky obsahující jiné kovy, např. Cu se prodávají dalším producentŧm k rekuperaci. Konečné zbytky obvykle zahrnují koláče odfiltrovaných hydroxidŧ. Tab. 6.7: Příklady množství odpadů Odpady ke zneškodnění ( t /rok ) 1000 Charakterizace odpadů Hydroxid ţelezitý, 60 % vody (kateg. 1, prŧmyslový odpad) Filtrační koláč na výstupu Filtrační koláč na výstupu 1000 350 6.2.5 Vyuţití energie Zbytková energie z procesŧ spalování se mŧţe vyuţít rŧznými zpŧsoby v závislosti na specifických okolnostech místa. Elektřinu lze vyrábět tehdy, mŧţe-li se produkovat více neţ 0,5 MW/hod. 6.3 TECHNIKY ZVAŢOVANÉ PŘI STANOVENÍ BAT Tato část předkládá řadu technik pro prevenci nebo sníţení emisí a zbytkových odpadŧ, stejně jako techniky, které sniţují celkovou spotřebu energie. Všechny jsou komerčně dostupné. Aby se techniky ilustrovaly, uvádějí se příklady, které dokládají vysokou úroveň ohleduplného přístupu k ţivotnímu prostředí. Techniky, které se uvádějí jako příklady jsou závislé na informacích, které poskytl prŧmysl, členské státy Evropské Unie a hodnocení evropské kanceláře pro IPPC. Obecné techniky popsané v kapitole 2 „ společné pochody“ se do značné míry pouţívají v tomto odvětví k výrobním pochodŧm a ovlivňují zpŧsob, kterým se hlavní a pomocné pochody regulují a provozují. Techniky pouţité v jiném odvětví jsou také vyuţitelné zejména tam, kde mŧţe docházet k záchytu, opětnému vyuţití a vypírání organických rozpouštědel, oxidŧ dusíku a plynného chloru. Moţnou technikou je také vyuţít odsávání při odpichu a odlévání. Tyto dýmy budou sloţeny hlavně oxidy kovŧ, které se dostávají do tavícího pochodu. Podoba odsávacího systému musí počítat s přístupem při vsazování a dalšími pecními operacemi a se zpŧsobem momentální změny zdroje plynŧ z procesu během výrobního cyklu. Pouţité pochody popsané výše vyuţívají k výrobnímu pochodu široké palety surovin o rozličné jakosti a sloţení a představují také ty, které se vyuţívají v celosvětovém měřítku. Techniky, které se ve společnostech tohoto odvětví vyvinuly tyto odlišnosti berou v úvahu. Volba techniky pyrometalurgické, nebo hydro-metalurgické spočívá na pouţívaných surovinách, jejich mnoţství, přítomných nečistotách, vyráběnému produktu a nákladech na recyklaci a metodě čištění. Tyto faktory jsou proto specifické pro dané místo. Základní pochody rekuperace nastíněné výše proto tvoří techniky, o nichţ se uvaţuje při postupech rekuperace. 413 6.3.1 Transport surovin. Skladování surovin závisí na povaze výše popsaného materiálu. Ke skladování jemného prachu se pouţívá uzavřená hala, nebo izolovaný kontejner. Druhotné suroviny, které obsahují sloţky rozpustné ve vodě se skladují pod střechou. Skladování bezprašného, nerozpustného materiálu ( vyjma baterií) se realizuje v otevřených boxových oddílech a velké poloţky pak jednotlivě na otevřeném prostranství. Odděluje se skladování reaktivního a hořlavého materiálu s vyloučením materiálŧ, které jsou schopny spolu reagovat. Tab. 6.8: Manipulace s materiálem a jeho předběţná úprava Materiál Uhlí a koks Topný a jiný olej Skladování Otevřené s izolovanou podlahou a záchytem vody, zakryté boxy, sila Nádrţe nebo barely v překladištích Manipulace kryté přepravníky, pokud nejsou prašné, pneumaticky Zabezpečené potrubní vedení nebo manuální systém Uzavřené dopravníky se záchytem prachu, pneumaticky Uzavřené se záchytem prachu. Uzavřené dopravníky, nebo pneumaticky Závisí na materiálu Předúprava Tavidla, struskotvorné přísady Koncentráty Uzavřené, zásobníky, pokud se tvoří prach Uzavřené.Barely, pytle, tvoří-li se prach. Tištěné spoje Zakryté boxy, bedny Jemný prach Uzavřené, pokud se Uzavřené se Mísení, spékání tvoří prach záchytem prachu, (peletizace) pneumaticky Kryté boxy Mechanický nakladač Praţení, aby se odstranily těkavé organické látky Hrubý prach (suroviny nebo granulovaná struska) Film, katalyzátory, smetky Plátované materiály Namíchání s koncentráty nebo jiným materiálem Míchací dopravníky . Sušení nebo spékání Mletí + třídění dle hmotnosti, spalování Barely, velké pytle, Závisí na materiálu ţoky Spalování, praţení Barely, bedny Pŧsobení kyanidŧ nebo HNO3 Závisí na materiálu 414 Poznámky Obsah plastŧ mŧţe poskytovat vstupní teplo Odlučování oleje, pokud je potřeba Kusový materiál (suroviny či struska) Celé poloţky Reaktivní materiály Kyseliny: - odpadní kyselina - rekuperovaná kyselina Produkty: katody, čepy nebo ingoty. Tyče nebo drát Zbytky z procesu pro rekuperaci Odpady ke zneškodnění 6.3.2 Otevřené Závisí na materiálu Otevřené nebo zakryté boxy Izolovaná skládka Závisí na materiálu Mletí, drcení Závisí na materiálu Drcení nebo zaváţení vcelku Nádrţe odolné ke kyselinám Prodej nebo neutralizace Nádrţe odolné ke kyselinám Otevřená vybetonovaná plocha nebo krytá skladiště Kryté nebo uzavřené v závislosti na tvorbě prachu Kryté či uzavřené boxy, velké pytle nebo izolované barely, závisí na materiálu Prodej Záchyt oleje, pokud je třeba Záchyt oleje Záchyt kyseliny Závisí na podmínkách Vhodný drenáţní systém Závisí na podmínkách Vhodný drenáţní systém Procesy výroby kovŧ Jak jiţ bylo uvedeno, existuje mnoho moţných postupŧ a jejich kombinací, které se vyuţívají k získávání ušlechtilých kovŧ. Přesná kombinace závisí na surovinách a základní matrici, která obsahuje kovy. Následující tabulka ukazuje druhy procesních etap, potenciální problémy a techniky, o nichţ se uvaţuje při určování BAT pro tyto pochody.. Tab. 6.9 Techniky, považované za vhodné pro etapy výroby kovů Proces Spalování (ţíhání) Drcení, mísení nebo sušení Peletizace Možný problém Uvažované techniky Prach, VOC, Regulace procesu, dioxiny, SO2, NOx dospalovací hořák a tkaninový filtr Prach Omezování, odlučování plynu a tkaninový filtr Prach Omezování, odlučování plynu a tkaninový filtr 415 Poznámky Rotační pec, pokud není příliš malé mnoţství Tavení a odstraňování Prach, kovy, VOC, Omezování, odlučování Se / odtěkávání NOx a SO2 plynu a odstraňování prachu, skrubr Kupelace Oxid olovnatý Vyluhování kyselinou Kyselé plyny Vylité kyseliny Rafinace Oxidace a redukce Tavení, legování a odlévání Extrakce rozpouštědlem Rozpouštění Destilace Omezování, odlučování plynu, tkaninový filtr Omezování, odlučování plynu a systém rekuperace/vypírání Omezování, odlučování plynu a tkaninový filtr Kyselé plyny, čpavek, vylité kyseliny Chemické sloţky Omezování, odlučování Vylité chemikálie plynu a vypírání / úprava Prach a kovy Omezování, odlučování plynu a tkaninový filtr Těkavé organické Omezování, odlučování látky (VOC) plynu, rekuperace/absorpce HCl, chlor, NOx Omezování, odlučování plynu a systémy rekuperace/vypírání Omezování, odlučování plynu a systémy rekuperace/vypírání Skrubr nebo mokrý elektrostatický odlučovač k rekuperaci Se Vyuţití procesu pro Cu Viz také tab.6.11 Viz také tab. 6.11 Viz také tab. 6.11 Viz také tab. 6.11 Viz také tab. 6.11 Viz také tab. 6.11 Příklad 6.01 - Spalování fotografického materiálu Popis: Vyuţití rotační pece s dobrou regulací pochodu, odlučování plynu a úpravy plynu. Rotace a regulace pochodu umoţňuje dobré promísení materiálu a vzduchu. Obr. 6.4: Spalování fotografického plynu Legenda: feed hopper = násypka pro vsazování; ram = pěchovadlo; thermocouple= termočlánek; afterburner and abatement = dospalovací hořák a odlučovač; stationary burning area = prostor stabilního hoření; secondary air = přídavný, sekundární vzduch; refractory lining = ţáruvzdorná vyzdívka; revolving drum= otáčející se buben; exhaust gases = odsávané plyny; burner = hořák; primary air = primární vzduch Hlavní přínos pro ţivotní prostředí : snadnější zachycování kouře,dospalování a úprava plynu ve srovnání se stálými nebo boxovými spalovacími zařízeními. Provozní údaje: nejsou k dispozici Přenos dopadŧ z prostředí do prostředí: pozitivní vliv – dobrá účinnost odlučování při omezené spotřebě energie v porovnání s podobnými systémy, vyuţívající výhřevnosti filmu. Ekonomika: kapitálové náklady se odhadují na 450 000 liber pro závod s výkonem 500 kg/hod ( údaje z roku 1988). 416 Pouţitelnost: Spalování veškerého fotografického materiálu. Příklady závodŧ : Velká Británie Odkaz na literaturu: /tm 005, HMIP 1993; tm 106, farell, 1998/ Tab. 6.10: Tavící a kupelační pece Pec Šachtová pec Použité procesy Tavení Rotační pec Tavení Elektrická pec (odporová, indukční, oblouková) ISA huť Tavení Plamenná pec (naráţecí pec) Tavení a kupelace Rotační pec s horním dmýcháním nebo nakloněná rotační pec s kyslíkovým palivem (TROF) Praţení s recirkulací plynu Kupela se spodním dmýcháním kyslíku Tavení nebo kupelace Masívní, snadno uzavíratelná. Kombinovaný pochod Praţení Se, tavení Zlepšený přenos tepla Kupelace Nízká spotřeba paliva. Vysoký podíl rekuperace a výroby . Vznikající plyny se vypírají roztavenou vrstvou oxidu Pb Kupela Kupelace 6.3.3 Tavení Výhody Prokázány Nevýhody Regulace procesu potřebuje vývoj. Je moţná injektáţ jemného materiálu dmýšní trubicí Vysoká rychlost tavení Šarţový pochod s kyslíkem. Rotací (dávkovací pochod) dochází k dobrému promíšení Nízké objemy plynu. Náklady na energii Redukční podmínky Vsazování elektrodou Paleta materiálu. Malá velikost Rekuperace s jinými kovy např. Cu Prokázané. Procesy se Šarţový pochod kombinují Mŧţe být drahá. Šarţový pochod. Šarţový pochod Odkázána na záchyt kouřových plynŧ Odsávání a čištění spalin a plynŧ. Techniky probírané v části 2.7 tohoto dokumentu jsou moţnými technikami pro rozličné pochody spadající do výroby ušlechtilých kovŧ atd. Pouţití sekundárních odsávacích krytŧ pro licí ţlaby, formy a dveře pro vsázku jsou také technikou s níţ se počítá. Pochody obvykle zahrnují operace o malém měřítku a tak techniky jako je izolovaný reaktor a omezování mŧţe být při začlenění relativně snadné a laciné. 417 Příklad 6.02 - Zachycování kouře Popis: zóna pro současné zaváţení a odpichování u rotační pece Obr. 6.5: Systém pro společné zachycování kouře Odpichové otvory Kryt pro zachycení kouře dveře pro vsazování Kryt pro záchyt kouře odsávání Odpichové otvory Dveře pro vsazování hořák Opotřebování pecní vyzdívky znamená, ţe dveře a odpichové otvory neumoţňují, aby byla se odpichovala veškerá tavenina. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí: snadnější záchyt kouře z jednoho místa Provozní údaje: nejsou k dispozici Přenos dopadŧ z prostředí do prostředí: pozitivní vliv- dobrá účinnost záchytu při sníţené spotřebě energie ve srovnání s podobnými systémy Ekonomika: Nízké náklady na úpravu, provozuje se u několika zařízení Pouţitelnost: Všechny rotační pece Příklady závodŧ: Francie, Velká Británie Odkaz na literaturu: tm 106, Farell, 1998/ Existuje několik místně-specifických výstupŧ, které jsou pouţitelné a některé z nich jiţ byly dříve v této kapitole probírány. Zásadně, pochody diskutované v této kapitole, kombinované s vhodným odlučováním, budou splňovat poţadavky přísné ochrany ţivotního prostředí. Techniky pro odstraňování sloţek z určitých výstupních plynŧ jsou uvedeny dále. 418 Tab. 6.11: Metody chemické úpravy určitých plynných sloţek Použité reagencie Rozpouštědlo, VOC Kyselina sírová(+ síra v palivu nebo surovině) Vodné prostředí Chlor, HCl Kyselina dusičná Na nebo KCN Čpavek Chlorid amonný Hydrazin Borohydrid sodný Kyselina mravenčí Chlorečnan sodný/HCl Složka v odpadním plynu VOC, zápach Metoda úpravy odlučování, kondenzace aktivní uhlík, bio-filtr Oxid siřičitý mokrý, polosuchý systém vypírání NOCl, NOx Systém vypírání s louhem Chlor Systém vypírání s louhem NOx Systém oxidačně a absorbčně recyklační HCN Oxidace s peroxidem vodíku nebo chlornanem NH3 Rekuperace, vypírací systém Aerosol Rekuperace sublimací, systém vypírání N2O4 (moţný karcinogen) Skrubr nebo aktivní uhlí Vodík ( riziko exploze) Vyhnout se, je-li to moţné při zpracování skupiny platinových kovŧ(zejména Os, Ru) Formaldehyd Systém vypírání louhem Oxidy chloru (riziko exploze) Regulace konečného bodu pochodu V prŧmyslu se také uţívají tavící pece. Vyuţívá se elektrických pecí (indukčních, obloukových, odporových) a plynem nebo olejem vyhřívaných pecí. Indukční pece se vyhýbají tvorbě spalin a s tím spojeným zvětšením velikosti odlučovacího zařízení. Hydro-metalurgické pochody jsou velmi dŧleţité pro některé výrobní procesy. Protoţe hydrometalurgické pochody zahrnují etapy louţení, elektrolýzy a úniky plynŧ jako HCl, je třeba je rekuperovat nebo upravovat. V praxi je nutné také provádět adekvátní zneškodňování louţícího materiálu a vyčerpaného elektrolytu. Techniky pro prevenci emisí do vody, o nichţ se hovoří v části 2.9 např. začlenění drenáţního systému, jsou dŧleţité jako jsou techniky pro rekuperaci VOC a vyuţití nezávadných rozpouštědel. 419 Příklad 6.03 - Vyuţití selektivní a neselektivní katalytické redukce Smetky Palivo Tepelná úprava Dospalování Výroba páry Filtrační systém Hašení Popel s ušlechtilými kovy Systém vypírání Rekuperace tepla Selektivní katalytická redukce/ ox..kat. Komín Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : odstranění NOx Provozní údaje: nejsou k dispozici Přenos dopadŧ z prostředí do prostředí:pouţití reagencií a energie Ekonomika:provozuje se u jednoho zařízení Pouţitelnost: neuvádí se Příklady závodŧ: Německo Odkaz na literaturu: není 420 Příklad 6.04 : Katalytický rozklad dioxinŧ Popis: Pouţití katalytického reaktoru k odstranění dioxinŧ dospal. pec komora keramický Multicyklon filtr katalyzátor komín Prŧtok odpadního plynu : 800 m3 /hod Keramický filtr: Čistý plyn:< 10 mg prachu / m3 Plocha filtru : 24 m2 Tlaková ztráta: 15 hPa Teplota max. 400 °C Katalyzátor: Dioxin/furan : < 0,1 ng/ m3 Objem : 170 l Maximální prŧtok : 1500 m3/ hod Prodleva : > 0,25 sek Hlavní přínos pro ţivotní lze prostředí: odstranění dioxinŧ Provozní údaje : dosaţeno < 0,01 ng/N m3 Přenos dopadŧ z jednoho prostředí do druhého: pouţití energie Ekonomika: prováděno na jednom zařízení Pouţitelnost: neudává se Příklady závodŧ: Německo Odkaz na literaturu: není 6.3.4 Řízení procesŧ Zásady řízení procesu uvedené v části 2.6 jsou vyuţitelné i pro pochody výroby pro tyto skupinu kovŧ. Některé pece a pochody jsou schopny zdokonalení zařazením většiny těchto technik 421 Příklad 6.05 Regulace procesu u Millerovy pece Popis: Při Millerově metodě se zlato taví asi při 1000 ºC a do taveniny se dmýchá plynný chlor. Kovové nečistoty tvoří chloridy a strusku, nebo odcházejí s kouřovými plyny. Počáteční absorpce chloru je vysoká a nadbytek chloru mŧţe snadno emitovat. Manuální regulace přídavku chloru je těţká. Tvorba většiny chloridŧ kovŧ je exotermní a pouţití kontinuálního měření teploty umoţní regulaci rychlosti přídavku chloru. Hlavní přínosy pro ţivotní prostředí : předcházení emisím chloru Provozní údaje : Uvádí se vypouštění chloru do ovzduší po vypírce ve Venturiho pračce a za mokrým elektrostatickým odlučovačem v mnoţství < 1 ppm Přenosy dopadŧ z jednoho prostředí do druhého: pozitivní vliv – předchází se nadbytečné spotřebě chloru Ekonomika: neposuzovala se, ale náklady jsou nízké, realizovatelnost operace byla prokázána Pouţitelnost: všechny Millerovy pochody Příklady závodŧ: Velká Británie Odkaz na literaturu: /tm 005, HMIP 1993/ 6.3.5 Odpadní vody To je specifický místní problém, udává se, ţe stávajících systémy úpravy mají vysoký standard. Veškeré odpadní vody by se měly upravit odstraněním rozpuštěných kovŧ a pevných látek, kyanidových odpadŧ a také je třeba, aby se upravily roztoky. Dodávka vody a výpusť vody se mohou oddělit. Techniky vyjmenované v části 2.9 a 6.2.3 jsou moţnými technikami. Na mnohých zařízením se opětně vyuţívá vody z chlazení a upravené odpadní vody, včetně vody dešťové, nebo se v rámci procesu recyklují. 6.3.6 Obecné techniky Charakterizace surovin ještě předtím, neţ se přijmou, tak, aby se mohly identifikovat předpokládané nečistoty a kontaminace a mohlo se uvaţovat o manipulaci, skladování a potíţích při zpracování a pokud je to přiměřené, materiál se převede k nějakému zpracovateli Vzorkování a analýza surovin, jakmile je to moţné, tak, aby mohly být potvrzeny obchodní náleţitosti a u jednotlivých surovin definována volba procesu. Systémy manipulace se surovinami, při minimalizaci prŧsakŧ kapalin a únikŧ emisí prachu. Během transportu nebo při skladování by se mělo pouţívat objemné balení Skladování surovin v uzavřených stavbách, pokud je to nutné, s odděleným skladováním reaktivních materiálŧ. 422 Při předúpravě fotografického filmu a papíru se vyuţívá rotační pece a dospalovacího hořáku společně se systémem hašení popela, které je navrţeno na vysoké technické úrovni. Je třeba, aby se HCl z odsávaného plynu vypírala a vyuţíval se odstraněný prach.. V případě suroviny, která obsahuje minimální mnoţství papíru se pochody vyluhování provádějí s thiosíranem sodným a enzymy. Předběţná úprava katalyzátorŧ a menších mnoţství materiálu s obsahem skupiny platinových kovŧ v boxových spalovacích zařízeních za pouţití dospalovacího hořáku tam, kde je to nutné a tkaninových filtrŧ, praček atd., které jsou odborně vyprojektovány a postaveny na vysoké technické úrovni tak, aby se předešlo únikŧm. Pokud to lze, mělo by se v praxi vyuţívat získané teplo ve formě energie nebo provádět rekuperaci Předběţná úprava malých mnoţství materiálu v izolovaných boxových spalovnách za pouţití odborně navrţeného odlučovacího a čistícího zařízení včetně dospalovacích hořákŧ tam, kde je to nutné Vyuţití technik jako je kalcinace nebo louţení, rozpouštění tam, kde je to moţné, aby se rekuperovaly z nosného materiálu katalyzátory. Mohl by se rekuperovat jak drcený materiál, soli hliníku, inertní struska, tak nosný materiál katalyzátorŧ. Pouţít odzkoušení rekuperace ušlechtilých kovŧ a rafinačních postupŧ ve spojení se zkouškami efektivních čistících systémŧ, které jsou provozovateli k dispozici, které dosahují vysokých úrovní ochrany ţivotního prostředí a jsou uvedeny v části 2.8 tohoto dokumentu. Vyuţít v tavícím okruhu spíše Cu neţ Pb. Systémy extrakce rozpouštědlem vyuţívající maximální moţnou měrou netoxická rozpouštědla. Vyuţití záchytu a rekuperace VOC a systémŧ odlučování Pro optimalizaci provozních podmínek vyuţívat regulace pecních provozŧ. Klíčovými parametry je teplota rŧzných bodŧ v peci a systém nakládání s plynem, koncentrace kyslíku a oxidu uhelnatého a tlakový systém. Těch by se mělo maximální moţnou měrou vyuţívat k regulaci mnoţství vsazovaného materiálu. Regulace procesních chemikálií a etap hydro-metalurgických postupŧ a odlučovacího zařízení, vyuţívající relevantních metod tak, aby bylo moţné udrţovat provozní podmínky na optimální úrovni a v případě podmínek, které se vymykají přijatelnému provoznímu rozmezí, iniciovat výstraţné signální zařízení Zachytávání a opětné vyuţití kyselých plynŧ jako je HCl, HNO3 a Cl2. Úprava kyanidŧ v proudu plynŧ. Odborný projekt pro odlučování prachu, kyselých plynŧ, kyanidŧ, těkavých organických látek a par kovŧ a systémy čištění. Provoz těchto systémŧ k předcházení a sníţení emisí do ţivotního prostředí. Dále se pro emise uvádějí dosaţitelné standardní hodnoty. Vyuţít tam, kde je to moţné, zařízení obsahující drenáţní systémy. Výtoky upravit podle jejich sloţení a analyzovat je ještě před vypuštěním. Vypírací tekutiny by se měly upravovat a před vypouštěním analyzovat rovněţ. 423 Analýza odpadních materiálŧ před přepravou na jiná místa tak, aby se mohlo pouţít náleţitého zneškodnění nebo metody rekuperace Provozovatelé zařízení by měli být proškolování a dostávat instrukce o správných zpŧsobech provozu a o regulovaných parametrech. Vyuţití správně prováděné údrţby u výrobního zařízení, odlučovacích systémŧ a dalších přidruţených pochodŧ. U těchto systémŧ by měl být schválen systém kontroly 6.3.7 Spotřeba energie K opětnému vyuţití energie, nebo výrobu elektřiny se povaţují za moţné takové techniky, u nichţ podmínky specifické pro dané místo umoţňují, aby toho bylo dosaţeno ekonomicky. 6.4 NEJPEŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY (BAT) K pochopení této části a jejího obsahu se pozornost čtenáře obrací k předmluvě tohoto dokumentu a zejména 5. části předmluvy „ Jak pochopit a pouţít tento dokument“. Techniky a s nimi spojené úrovně emisí a/nebo spotřeb nebo rozmezí úrovní předloţené v tomto dokumentu byly posuzovány opakovaným postupem, který zahrnuje následující kroky: Identifikaci klíčových aspektŧ odvětví pŧsobících negativně na ţivotní prostředí; u výroby ušlechtilých kovŧ jsou jimi těkavé organické látky, prach, kouřové plyny, dioxiny, zápach, NOx, ostatní kyselé plyny, jako je chlor a oxid siřičitý, odpadní voda, odpadní zbytky jako je kal, prach z filtrŧ a struska; Testování nejpřiměřenějších technik zaměřit na tyto klíčové problémy; Identifikaci nejlepších úrovní výkonŧ provozu ve vztahu k ţivotnímu prostředí na základě údajŧ dosaţených v Evropské Unii a v celosvětovém měřítku Testování podmínek, za kterých byly tyto úrovně v provozu dosaţeny; jako jsou náklady, dopady z jednoho prostředí do druhého, hlavní motivace zahrnuté do realizace těchto technik; Výběr nejlepší dostupné techniky (BAT) a s ní spojených úrovní emisí a spotřeb pro toto odvětví v obecném smyslu vše v souladu s článkem 2, odstavec 11 a přílohou IV Směrnice Odborný posudek Evropské kanceláře pro IPPC a příslušné technické pracovní skupiny hrálo klíčovou roli u kaţdého z těchto krokŧ a ve zpŧsobu, kterých se zde informace předkládají. Na základě tohoto posouzení jsou předloţeny techniky a pokud moţno i úrovně emisí a spotřeb, které jsou spojeny s pouţitím BAT v tomto odvětví , které se povaţují za vhodné pro odvětví jako celek a v mnohých případech odráţejí současný výkon některých zařízení v rámci sektoru. 424 Tam, kde se uvádějí úrovně emisí a spotřeb spojené s těmito „nejlepšími dostupnými technikami“, je třeba to chápat jako mínění, ţe takové úrovně představují výkony ohleduplné k ţivotnímu prostředí, které lze předpokládat jako následek zavedení popsaných technik do tohoto odvětví při zohlednění rovnováhy nákladŧ a výhod, coţ tkví v definici BAT. Ale nejsou to ani hodnoty emisních limitŧ ani spotřeb a neměly by se jako takové chápat. V některých případech mŧţe být technicky moţné dosáhnout lepších úrovní emisí nebo spotřeb, ale vzhledem k započteným nákladŧm nebo se zřetelem k přenosŧm prostředím se nemohou povaţovat za vhodné jako BAT pro odvětví jako celek. Takové úrovně se ale mohou povaţovat za přiměřené ve specifických případech, kde je k tomu speciální dŧvod. Na úrovně emisí a spotřeb spojených s pouţitím BAT se musí pohlíţet společně se specifickými referenčními podmínkami (např. zprŧměrováním vykázaných hodnot za období). Pojem „úrovně spojené s BAT“ popsaný výše se musí odlišit od termínu „dosaţitelná úroveň“ pouţívaný kdekoliv v tomto dokumentu. Tam, kde je úroveň popsána jako „dosaţitelná“ při vyuţití určité techniky nebo kombinace technik, pak je třeba to chápat jako mínění, ţe lze očekávat, ţe se úrovně dosáhne za určitou reálnou dobu u dobře udrţovaného a provozovaného zařízení nebo postupu při pouţívání těchto technik Kde byly k dispozici údaje týkající se nákladŧ, byly uvedeny společně s popisem technik představených v předchozí části. Ty uvádějí přibliţné údaje o velikosti započtených nákladŧ. Skutečné náklady při aplikování techniky však budou do značné míry záviset na specifické situaci při zohlednění např. daní, poplatkŧ a technických charakteristik dotyčného zařízení. V tomto dokumentu nelze zcela hodnotit takové faktory, specifické pro určité místo. Při absenci údajŧ o nákladech se odvozovaly závěry o ekonomické realizovatelnosti technik ze sledování stávajících zařízení. Záměrem je, aby obecné BAT pro toto odvětví byly referenčním bodem, proti kterému lze posoudit současný výkon stávajících zařízení nebo posoudit návrh na zařízení nové. Tímto zpŧsobem budou napomáhat při stanovení přiměřených podmínek pro zařízení, zaloţených na BAT nebo při vytváření obecně závazných předpisŧ podle článku 9 odstavce 8. Předpokládá se, ţe nová zařízení se mohou projektovat tak, aby se provozovaly na stejných nebo dokonce ještě lepších úrovních neţ obecné BAT, které se představují zde. Uvaţuje se také o tom, ţe stávající zařízení by se měla ubírat ve směru úrovní obecných BAT, nebo ještě lepších, v kaţdém případě pod podmínkou technické a ekonomické realizovatelnosti technik. Zatímco referenční dokumenty o BAT tzv. BREFs nepředkládají právně závazné normy, mají význam pro poskytování informací prŧmyslu, členským státŧm a veřejnosti při poradenství o dosaţitelných hodnotách emisí a spotřeb, pokud vyuţijí specifické techniky. Přiměřené emisní limity bude zapotřebí stanovit pro kaţdý specifický případ, při zohlednění cílŧ Směrnice IPPC a místních podmínek. Nejlepší dostupné techniky ovlivňuje řada faktorŧ a je nutná metodika testování technik. Přístup, který byl pouţit se uvádí dále. Ze všech nejdříve závisí volba procesu na surovinách, které jsou v určitém místě k dispozici. Nejvýznamnějšími faktory jsou jejich sloţení, přítomnost ostatních obsaţených kovŧ, rozdělení velikosti jejich zrn ( včetně moţnosti tvorby prachu) a míra kontaminace organickým materiálem. 425 Zde mohou být primární suroviny k dispozici z jednoho nebo více zdrojŧ, druhotné suroviny o odlišné jakosti nebo kombinace primárních a sekundárních surovin. Za druhé by pochod měl být vhodný k pouţití při nejlepším odloučení plynu a s čistícími systémy, které jsou k dispozici. Zachytávání kouřových plynŧ a pouţité pochody čištění budou záviset na charakteristikách hlavního pochodu, např. některé pochody se vyhýbají přenosŧm na pánev a je proto snadnější je izolovat. Jiné procesy mohou být schopny zpracovat recyklované materiály snadněji a proto sniţují v širším záběru dopady do ţivotního prostředí předcházením zneškodňování. Konečně byly zohledněny i problémy s vodou a odpady, zejména minimalizace odpadŧ a moţnosti opětného vyuţití odpadních zbytkŧ a vody v rámci procesu nebo pomocí jiných postupŧ. Energie pouţitá při pochodech je také faktorem, o kterém se při volbě pochodŧ uvaţuje. Volba BAT v obecném smyslu je proto sloţitá a závisí na výše uvedených faktorech. Rŧznorodé poţadavky znamenají, ţe BAT je ovlivňována hlavně disponibilitou surovin v místě a potřebnou kapacitou zařízení, problémy jsou proto specifické pro dané místo. U některého primárního pochodu je výhodou, je-li schopen zpracovávat některé druhotné materiály. Následující body shrnují doporučenou metodiku, která byla při této práci pouţita: Je pochod odzkoušen v prŧmyslovém měřítku a je spolehlivý ? Existují omezení pro vsázkový materiál, který se mŧţe zpracovávat ? Druh vsázky a ostatní v ní obsaţené kovy ( např. Cu, Pb, Zn) ovlivňuje volbu pochodu. Existuje omezení pro rozsah produkce ?- např. testování nadlimitního nebo minimálního výkonu, který je potřeba, aby byl ještě ekonomický ? Mŧţe se v procesu pouţít nejnovější a efektivní odlučování a čistící techniky? Mŧţe spojení pochodu s čištěním dosáhnout nejniţší úrovně emisí? Dosaţitelné emise se uvádějí později. Existují další aspekty, které se týkají procesŧ, jako je bezpečnost V době vzniku tohoto dokumentu existuje několik kombinací procesu a odlučování, které jsou schopny provozu na nejvyšších úrovních ochrany ţivotního prostředí a splňují poţadavky BAT. Procesy se liší výkony, které mohou být dosaţeny a materiálem, který se mŧţe pouţít a je tedy zařazeno několik kombinací.Všechny procesy vyuţívají maximální měrou zŧstatky a minimalizují emise do vody. Ekonomika pochodŧ se liší. Některé je třeba provozovat při vyšších výkonech, aby byl provoz ekonomický, zatímco jiné nejsou schopny vysokých výkonŧ dosáhnout. Odlučování a čistící techniky pouţité u těchto pochodŧ se uváděly u technik, o nichţ se uvaţovalo při stanovení BAT a potom se vyuţily ve spojení s hutním pochodem a dosáhly vysoké úrovně ochrany ţivotního prostředí. Jak se uvádí v obecné předmluvě tohoto dokumentu, v této části se navrhují techniky a emise, které se povaţují obecně za kompatibilní s BAT. Účelem je poskytnout obecné informace o úrovních emisí a spotřeb, které lze povaţovat za vhodný referenční bod pro výkony zaloţené na BAT. Ten je dán uvedením dosaţitelných úrovní v rozmezí, které je pouţitelné jak pro nové, tak modernizované závody. Stávající zařízení mohou mít problémy, které se týkají jak místa, tak výšky limitŧ, které zcela zabraňují vyuţití technik. 426 Úroveň se mŧţe také lišit dobou v závislosti na podmínkách vybavení, jeho údrţbě a regulaci pochodu čistícího zařízení. Provoz procesního zdroje bude také ovlivňovat výkon, protoţe pravděpodobně existují rozdíly v teplotě, objemu plynu a ve stejných typech parametrŧ u materiálu, ve výkonnosti procesu nebo velikosti prosazených vsázek. Dosaţitelné emise jsou proto jen základem, ze kterého lze vyvodit skutečný výkon zařízení. Dynamičnost pochodu a jiné místně-specifické problémy je nutno vzít v úvahu podle místních okolností. Příklady uvedené v části o technikách, o nichţ se uvaţuje při stanovení BAT udávají koncentrace ve spojení s některými stávajícími pochody /tm 137 Expertní skupina pro Cu, 1997/. 6.3.8 Doprava a skladování materiálu. Závěry plynoucí pro nejlepší techniky, které jsou k dispozici pro manipulaci s materiály a etapy skladování jsou uvedeny v části 2.17 tohoto dokumentu a jsou pouţitelné i pro materiály této kapitoly. 6.3.9 Volba procesu. Do této skupiny kovŧ není moţné zařadit kaţdý jednotlivý proces. Základ BAT tvoří pyrometalurgické a hydro-metalurgické pochody, které se v současnosti pouţívají, ale navíc by se měly ve spojení s nimi vyuţít obecné faktory a záchyt kouřových plynŧ a čistící techniky jiţ popsané v kapitole 2. Vyuţití zpŧsobu výroby mědi k vytavení ušlechtilých kovŧ má menší potenciál pro tvorbu emisí olova do všech oblastí ţivotního prostředí a měl by se pouţít, pokud to umoţňuje souvislost mezi surovinami, zařízením a produkty. 6.3.9.1 Procesy předběţné úpravy. Procesy předúpravy jiţ byly v této kapitole popsány a jsou určeny k úpravě a vzorkování vstupních materiálŧ. Vytvořila se široká paleta pochodŧ pro mnoho pouţívaných materiálŧ a není moţné vybrat jediný proces předúpravy. Principy BAT pro předběţnou úpravu jsou proto metody, kterými se s materiály manipuluje, přepravují se, řídí a reguluje se postup výroby pouţití materiálŧ a reagencií a výkonného efektivního odlučování. O těchto otázkách se diskutuje v části 2.3 aţ 2.10. Metody chemických úprav pro některé z produktŧ reakcí jsou uvedeny v tab. 6.11. 427 6.3.9.2 Pyrometalurgická fáze Tab. 6.12: Volba pece pro ušlechtilé kovy Použitá technika Millerova pec Suroviny Slitiny zlata Kupelační pece (BBOC) Slitiny stříbra ( s Cu, Pb) TBRC a TROF Šachtová pec Praţení s recirkulací plynu Rotační pec Elektrická pec ISA tavící pec Směsné koncentráty, stěry a druhotné materiály Smetky, popely a koncentrát Anodové kaly Poznámky Indukční, plynový, nebo olejový ohřev. Regulace teploty nebo měření chloru. Efektivní systémy odlučování Dmýchání kyslíku za pouţití plamenné pece, nebo BBOC, má niţší spotřebu energie a vyšší podíl rekuperace Cu/Pb materiály. Uzavřená pec Vyţaduje moderní regulaci, dospalovací hořák a efektivní odlučování. Mŧţe být zapotřebí odstraňovat kyselé plyny Odstranění Se a rekuperace Popely a koncentrát Pouţité kyslíkové palivo. Pro výkonnost procesu je potřeba účinného záchytu kouřových plynŧ Popely a koncentrát Izolovaná pec. Vsazování přes elektrodu. Mohou být niţší objemy plynu. Směsné koncentráty a Pro Cu a Pb materiály druhotné suroviny 6.3.9.3 Hydrometalurgická fáze V zásadě technologické procesy, o nichţ se diskutuje v této kapitole, kombinované s vhodným odlučováním, splňují poţadavky přísné ochrany ţivotního prostředí. Jako příklad se uvádí zachycování plynného chloru, který se vyvíjí u anody během elektrolýzy, louţení a rafinace. Ostatní techniky zahrnují omezování par rozpouštědel za pouţití uzavřených reaktorŧ při extrakci rozpouštědlem a zachycování a opětného vyuţití rozpouštědel a ostatních materiálŧ. Vyuţití sběrných okruhŧ popsaných v 6.2 je zvláště dŧleţité a proto se metody chemických úprav u reakčních produktŧ uvádějí v tab. 6.11. Dŧleţité sloţky jakýchkoliv těkavých organických látek závisejí na pouţitém rozpouštědle a mohou být stanoveny pouze na lokální úrovni. 6.3.10 Zachycování a čištění plynŧ. Pouţitý systém odlučování kouřových plynŧ by měl slouţit u pece nebo izolovaných systémŧ reaktorŧ a měl by být navrţen tak, aby udrţoval vhodný tlak, který zabraňuje únikŧm a fugitivním emisím. Měly by se pouţít systémy, které udrţují těsnost pece nebo sací ventilátory. Existují příklady vsazování materiálu přes elektrody, dmýchání trubicemi nebo tryskami a vyuţití mohutných rotačních uzávěrŧ u vsázkových systémŧ. Sekundární zachycování prachu je drahé a potřebuje mnoţství energie, ale v případě některých pecí je 428 zapotřebí. Pouţité systémy by měly být moderní, počitačem řízené, schopné docílit odloučení kouře u zdroje a v době vzniku jakéhokoliv dýmu. Nejlepší dostupné techniky pro systémy úpravy plynu a kouře jsou ty, které vyuţívají chlazení a rekuperaci tepla, pokud je to praktické ještě před tkaninovým filtrem. Pouţívají se tkaninové filtry, které vyuţívají moderních vysoce účinných materiálŧ, na dobře konstruovaném a udrţovaném zařízení. Charakterizují je detekční systémy pro vznik ohně na pytlovém filtru a nepřetrţité metody čištění. Do úpravy plynu u etapy vytavování nebo ţíhání by se mělo zařadit odstraňování oxidu siřičitého a/ nebo dospalování, pokud se to povaţuje za nutné, aby se zamezilo problémŧm kvality ovzduší na místní nebo regionální úrovni, nebo při dálkových přenosech nebo pokud mohou být přítomny dioxiny. Tab. 6.13 Aplikace systémŧ odlučování, povaţovaných za nejlepší dostupné techniky Etapa výroby Manipulace surovinami Předúprava surovin Smetky a spalování filmu Praţení a vytavování Praţení Se Rozpouštění a chemické čištění Destilace Extrakce rozpouštědlem Elektrolytická výroba Tepelná rafinace ( Millerŧv pochod) Složka ve výstupním plynu Prach a kovy Volba prevence nebo čištění Správné skladování. Zachycování prachu a pokud je to nutné, tkaninový filtr Prach a kovy Správná předúprava. Zachycování plynu a tkaninový filtr Organický materiál * Zpracování, dospalovací hořák, správné chlazení plynu a tkaninový filtr Prach a kovy. CO a organický Zpracování, zachycování materiál * , oxid siřičitý plynu, chlazení a tkaninový filtr. Dospalovací hořák, injektáţ uhlí. Pokud je třeba, pak vypírání Prach a kovy, oxid siřičitý Zpracování, zachycování plynu, chlazení a odstraňování prachu, vypírání a mokrý elektrostatický odlučovač Mlha, kovy a kyselé plyny Zpracování a zachycování Ostatní plyny plynu s oxidační vypírkou. Viz tab. 6.11 Chlor, brom a kvarterní oxidy Uzavřený prostor. Absorbér/kondenzátor a pračka VOC a zápach Zachycování, kondenzátor, uhlíkový filtr nebo biofiltr, pokud je třeba Kyselé mlhy Zachycování plynu a vypírání odlučování mlhy Prach a kovy Zpracování. Zachycování Chlor plynu, vypírání a mokré elektrostatické odlučovače 429 Tavení, legování a odlévání Prach a kovy Zpracování. Zachycování plynu chlazení a tkaninový filtr. Organický materiál * Zpracování, dospalovací hořák a správné chlazení plynu. Úprava strusky a kupelace Prach a kovy Zpracování.Zachycování plynu, chlazení a tkaninový filtr. Poznámka : * organický materiál mŧţe obsahovat VOC, které se uvádějí jako suma uhlíku (vyjma CO) a dioxinŧ. Systémy rekuperace kyselého plynu a rozpouštědla a s nimi spojené etapy rekuperace prachu a kovŧ jsou popsány v části 2.8 tohoto dokumentu. Systémy zachycování kouřových plynŧ by měly sledovat nejlepší praxi naznačenou u technik popsaných v části 2.7. Vyuţití nebo recyklace kyselin, strusek, kalŧ a prachu z filtrŧ se povaţují za součást procesŧ. O ostatních odlučovacích systémech se uvaţuje, ţe se pouţijí u ostatních částí pochodu a přehled je uveden v tabulce nahoře. 6.3.10.1 Emise do ovzduší ve spojení s pouţitím BAT Emisemi do ovzduší se rozumí odsávané / odlučované emise u rŧzných zdrojŧ plus fugitivní emise nebo nejímané emise od těchto zdrojŧ. U moderních, dobře provozovaných systémŧ dochází k účinnému odstraňování znečišťujících látek a informace v době psaní dokumentu indikují, ţe fugitivní emise mohou být největším přispěvatelem k celkovým emisím. U všech pochodŧ spočívají emise do ovzduší na emisích z etap: manipulace materiálu a skladování, sušení, peletizace, spékání, praţení a tavení únikŧ kouře ze strusky nebo taveniny kovŧ chemické rafinace, tepelné rafinace a elektrické výroby tavení, legování, odlévání a dalších Fugitivní emise mohou být značně významné a mohou se předpokládat podle účinnosti odsávání dýmu a mohou se odhadovat pomocí monitorování (viz část 2.7) Lze je vyjádřit v gramech/rok, nebo g/t vyrobeného kovu. Zachycené emise lze také vyjádřit těmito jednotkami, nebo vhodněji v koncentracích. U většiny typŧ znečišťujících látek, které se emitují do ovzduší se pouţijí údaje poskytnuté v části 2.8 pro rŧzné typy odlučování (např. dosaţitelné rozmezí emisí prachu u tkaninového filtru), další faktory jako je z toho odvoditelná koncentrace kovu. Následující tabulka uvádí přehled odloučených a fugitivních emisí do ovzduší Tab. 6.14 Emise do ovzduší spojené s použitím BAT z komplexního využití hutních pochodů pro rekuperaci ušlechtilých kovů v souvislosti s výrobou Cu a Pb 430 Znečišťující látka Rozmezí spojené s využitím BAT Proud výstupního plynu s nízkým obsahem SO2 (cca 1 – 4 %) > 99,1 % Proud výstupního plynu bohatého na SO2 ( > 5 %) > 99,7 % konverzní faktor Techniky, které se mohou použít k dosažení těchto úrovní Jednokontaktní zařízení na kyselinu sírovou nebo WSA (konečný obsah SO2 v plynu závisí na koncentraci vstupního plynu) Poznámky Pro nízko koncentrované plyny oxidu siřičitého. Spojeno se suchou nebo polosuchou pračkou pro sníţení emisí SO2 a výrobu sádry, je-li k dispozici odběr na trhu Dvoukontaktní Velmi nízké hladiny zařízení na kyselinu ostatních emisí do sírovou (obsah SO2 ovzduší se dosáhnout v koncovém plynu následkem intenzivní závisí na koncentraci úpravy plynu ještě vstupního plynu. Pro před vstupem do konečné odstranění kontaktního zařízení SO3 mŧţe být vhodný tj.mokrá vypírka, odlučovač kapek. mokrý elektrostatický odlučovač a, je-li to nutné, odstranění rtuti, aby se zajistila jakost vyrobené kyseliny sírové Poznámka: pouze pro jímané emise Emise jsou uvedeny jako denní prŧměry zaloţené na kontinuálním monitorování během provozní doby. V případech, kde není kontinuální měření zavedeno se uvede prŧměr hodnot za vzorkovací dobu. U pouţitého odlučovacího systému se zohlední charakteristiky plynu a prachu jiţ v návrhu systému a správná provozní teplota rovněţ. Tab. 6.15 : Emise do ovzduší spojené s pouţitím BAT z chemické extrakce a rafinace, elektrolytické výroby a extrakce rozpouštědlem u rekuperace ušlechtilých kovŧ Znečišťující látka Rozmezí spojené s vyuţitím BAT Kyselé mlhy < 50 mg/Nm3 Kyselé plyny < 5 mg/Nm3 SO2 < 50 mg/Nm3 Čpavek < 5 mg/Nm3 Chlor Brom Tetraoxidy < 2,0 mg/Nm3 Techniky, které lze pouţít pro dosaţení těchto hladin Odlučovač kapek Mokrý skrubr alkálie / oxidování Mokrý skrubr – alkálie Kyselá vypírka Skrubr s oxidací NOx < 100 mg/Nm3 Oxidační vypírka 431 poznámky Rekuperace kyseliny dusičné, následovaná Demister umoţní zachytit kyselinu pro opětné pouţití odstraněním stopového mnoţství. Pouţije-li se vodního prostředí, nelze dosáhnout rozmezí VOC nebo < 5- 15 mg/Nm3 Sniţování, kondenzátor, rozpouštědla jako uhlíkový nebo biofiltr suma C Poznámka: Pouze odlučované emise. Přidruţené emise jsou uvedeny jako denní prŧměrné hodnoty zaloţené na kontinuálním monitorování během provozní doby. V případech, kde se kontinuální měření nepouţívá bude hodnota prŧměrem doby vzorkování. U pouţitého odlučovacího systému budou zohledněny charakteristiky plynu v projektu systému a bude pouţita správná provozní teplota. Tab. 6.16: Emise do ovzduší spojené s pouţitím BAT z předběţné úpravy materiálu ( včetně spalování), praţení, kupelace, tavení, tepelné rafinace a vytavování u rekuperace ušlechtilých kovŧ Znečišťující látka Prach Chloridy fluoridy a kyselé plyny NOx Rozmezí spojené Techniky, které lze s pouţitím BAT pouţít k dosaţení těchto hodnot 3 1 – 5 mg/Nm Tkaninový filtr Keramický filtr SO2< 100 mg/Nm3 chloridy<5 mg/Nm3 fluoridy< 1 mg/Nm3 < 100 mg/Nm3 < 100- 300mg/Nm3 Celkový organický uhlík jako ∑C < 5 - 15 mg/Nm3 Mokrá nebo polosuchá alkalická vypírka Hořák o nízkých NOx, selektivní nebo neselektivní katalýza Hořák s kyslíkovým palivem Dospalovací hořák, optimalizované spalování 432 poznámky Vysoká účinnost tkaninových filtrŧ mŧţe dosáhnout nízkých hladin těţkých kovŧ. Koncentrace těţkých kovŧ je vázána na koncentraci prachu a obsah kovŧ v prachu Vyšší hodnoty jsou spojeny s obohacením kyslíkem, aby se sníţila spotřeba energie. V těchto případech se objem plynu a tuhé emise sniţují Předúprava druhotného materiálu pro odstranění organických povlakŧ, pokud je třeba <0,1-0.5ngTEQ/ Nm3 Vysoce účinný Vyţaduje se úprava čistého systém odprašování odprášeného plynu, aby se (tj. tkaninový filtr), dosáhlo nízkých hodnot dospalovací hořák následován chlazením. Jiné techniky jsou dostupné (např.adsorpce aktivním uhlím, oxidace s katalyzátorem) Poznámka : Pouze odlučované emise Připojené emise se udávají jako denní prŧměr zaloţený na kontinuálním monitorování během provozní doby. V případech, kde se kontinuální monitorování neprovádí, budou hodnoty prŧměrem za vzorkovací období. U pouţitého odlučovacího systému budou zohledněny parametry plynu a prachu jiţ v projektu systému o správné provozní teplotě. U oxidu siřičitého nebo odstraněného celkového uhlíku mŧţe kolísání koncentrace v surovém plynu během vsázkových pochodŧ ovlivnit výkon odlučovacího systému. Dioxiny Emise kovŧ jsou značně závislé na sloţení prachu, který se při procesu tvoří. Sloţení značně kolísá v širokém rozsahu a ovlivňuje ho: a) proces, který je zdrojem prachu b) suroviny, které se zpracovávají Např. prach vzniklý z tavícího agregátu je zcela rozdílný od prachu, který vzniká během spalování. Obsah kovu z prachu proto mŧţe mezi pochody značně kolísat. Kromě toho u podobných pecí existují značné rozdíly díky vyuţívání rŧzných surovin. Proto není přesné v tomto dokumentu specifikovat detailně dosaţitelné koncentrace u všech kovŧ emitovaných do ovzduší. Problém je specifický pro dané místo. Některé kovy mají toxické sloučeniny, které mohou emitovat z procesu a tak je třeba, aby se sníţily, aby splnily normy kvality ovzduší specifické místní, regionální nebo pro dálkové přenosy. Záměrem je sníţit koncentrace těţkých kovŧ, které se váţí k vyuţití vysoce účinných, moderních odlučovacích systémŧ, jakými jsou membránové tkaninové filtry za předpokladu, ţe je správná provozní teplota a aby se charakteristiky plynu a prachu zohlednily jiţ v projektu. 6.4.4 Odpadní vody Je to místně-specifický problém. Veškerá voda se bude upravovat, aby se odstranily pevné částice, kovy, sloţky s absorbovaným olejem/dehtem a v případě potřeby se bude neutralizovat. U primární a sekundární výroby pocházejí celkové emise do vody z: úpravy popela nebo systému skrápění 433 elektrolytické výroby, vyluhování a etap rozpouštění úpravy vody Následující tabulka podává přehled o koncentracích, kterých lze dosáhnout při vyuţití vhodných metod úpravy výtoku v případě vysráţení iontŧ kovŧ jako sirníky Tab. 6.17: Emise do vody s pojené s využitím BAT Hlavní sloţky (mg/l) Ag Pb Hg Cu Ni 0,02 0,05 0,01 0,3 0,03 Poznámka: odpovídající hodnoty jsou denními nebo hodinovými prŧměry v závislosti na metodě měření 6.4.5 Zbytky z procesŧ Vyuţití nebo recyklace strusek a odpadŧ z výroby se povaţuje za součást procesu. Pochody výroby u tohoto odvětví se v prŧmyslu vyvinuly tak, aby maximalizovaly opětné vyuţití převáţného mnoţství odpadŧ z procesu výrobních jednotek nebo vytvořily odpady ve formě, která jim umoţňuje, aby byly vyuţity v procesu samotném nebo ve výrobě neţelezných kovŧ. Emise do pŧdy jsou proto zcela místní záleţitostí a specifické pro pouţitý materiál a závisí na faktorech, jiţ diskutovaných. Proto není moţné vytvořit reálnou typickou tabulku o mnoţstvích, která se spojují s vyuţitím BAT, aniţ by se podrobně charakterizovaly suroviny. Zásady BAT zahrnují předcházení odpadŧm a minimalizaci a opětné vyuţití odpadních zbytkŧ, kdekoliv to lze provést. 6.4.6 Náklady spojené s technikou Údaje o nákladech byly shromáţděny pro řadu variant procesŧ a odlučovacích systémŧ. Údaje o nákladech jsou velmi místní záleţitostí a jsou závislé na počtu faktorŧ, ale uváděný rozsah spíše umoţní provést určité porovnání. Údaje jsou poskytnuty v příloze tak, ţe se mohou porovnat náklady pro celý prŧmysl neţelezných kovŧ 6.5 NOVĚ VYVÝJENÉ TECHNOLOGIE Tak zvaný „ J „ proces se v Evropě neprovozuje, ale mŧţe se provozovat při niţších zásobách zlata ve srovnání s ostatními postupy rafinace zlata. K rozpouštění nečistot ve zlatě poţívá regenerovatelný roztok jódu (< 99,5 %). Zlato se redukuje hydroxidem draselným, odděluje se, vypírá a suší na prášek s obsahem 99,99 % zlata. Kapalina z redukce se vpouští do komor elektrolyzéru, kde se rozpouští nečistoty a jakékoliv nezredukované jodidy zlata se shromaţďují na katodě a odstraňují se pro další rekuperaci v okruhu ušlechtilých kovŧ. Roztok se potom převádí do membránových komor elektrolyzéru opatřených inertními elektrodami. Roztok jodidu vytvořený v prostoru anody a roztok KOH vzniklý v prostoru katody se recyklují /tm 5, HMIP PM 1993/. 434 Metoda výroby mědi při tavení druhotných surovin s obsahem stříbra předchází emisím sloučenin olova do ovzduší. To se projevilo u jednoho zařízení ve Velké Británii a je to základní zpŧsob pouţívaný v rafineriích mědi. Proces byl navrţen tak, aby zpracovával pyritový koncentrát, který obsahuje mikroskopické částice zlata (< 1 μm) a vytvořil Dorŧv kov, koncentrát Pb/Ag a koncentrát Zn /tm 216, Gryllia 1999/. Úprava rudy a technologické schéma hutního pochodu se uvádějí dále. Obr. 6.6: Schema úpravy rudy Ruda starý odpad (Olympský šrot) Drcení Odpadní hlušina z dolŧ Flotace mletí pyritový koncentrát Úprava oxidací Rekuperace Au Zásypový materiál Neutralizace Kyanidový rozklad Zneškodnění pevných látek Dorova slitina Au Koncentrát Pb/Ag Koncentrát Zn 435 436 Kapitola 9 9. FEROSLITINY Feroslitiny se pouţívají hlavně jako předslitiny v prŧmyslu ţeleza a oceli, protoţe to je nejekonomičtější zpŧsob zavedení legujících prvkŧ do taveniny oceli. Vedle toho jsou speciální feroslitiny také zapotřebí pro výrobu hliníkových slitin a jako výchozí látka při specifických chemických reakcích. Jako přísada při výrobě oceli, zlepšují feroslitiny vlastnosti, speciálně pevnost v tahu, odolnost proti opotřebení a korozi. Účinek zlepšených vlastností oceli pouţitím feroslitin jako legujícího prvku spočívá více nebo méně na následujících vlivech /tm 107, Ullmanns 1996/ : změně chemického sloţení oceli; odstranění nebo spojení se škodlivými nečistotami jako je kyslík, dusík, síra nebo vodík; změna zpŧsobu tuhnutí, např. po naočkování V závislosti na surovině, která se pouţije ( prvotní nebo druhotná surovina), mŧţe být výroba feroslitin prováděna jako primární nebo sekundární pochod. Chemický princip obou procesŧ lze ukázat následovně. Primární pochod: Oxidická kovová ruda + železná ruda/šrot + redukční činidlo feroslitina + oxid redukčního činidla + struska Sekundární pochod: Kovový šrot + ţelezný šrot feroslitina Dnes se primární feroslitiny v zásadě vyrábějí buď redukcí oxidických rud nebo koncentrátŧ uhlíkem nebo kovem za vyšší teploty. Nejdŧleţitějším pochodem je termická redukce uhlíkem, při které se běţně pouţívá jako redukčního činidla uhlíku v podobě koksu (metalurgického koksu), uhlí nebo dřevného uhlí. Pouţijeli se vysoké pece, je koks také potřeba jako zdroj energie. Termická redukce kovem se provádí hlavně buď křemíkem, nebo hliníkem, jakoţto redukčním činidlem. Následující chemické rovnice ukazují základní principy zpŧsobŧ termické redukce uhlíkem a kovem. Termická redukce uhlíkem: uhelnatý) oxid kovu + uhlík kov + CO (oxid Termická redukce křemíkem: oxid kovu + křemík kov + SiO2 Termická redukce hliníkem: oxid kovu + hliník kov + Al2O3 437 9.1 POUŢITÉ PROCESY A TECHNIKY V závislosti na podílu výroby se feroslitiny mohou rozdělit do dvou hlavních kategorií, na slitiny vyráběné ve velkých objemech a speciální slitiny. Velkoobjemové slitiny (ferochrom, ferosilicium, feromangan, silikomangan, feronikl) činí okolo 90 % celkové výroby feroslitin v Evropské Unii. Ve srovnání s feroslitinami vyráběnými ve velkých objemech, je podíl výroby speciálních feroslitin dosti malý. Speciální feroslitiny (ferovanad, feromolybden, ferowolfram, ferotitan, ferobór a feroniob) se většinou vyuţívají v prŧmyslu ţeleza, oceli a litiny. Vedle toho jsou tyto speciální feroslitiny rostoucí měrou pouţívány také v jiných prŧmyslových odvětvích, např. při výrobě hliníku a v chemickém prŧmyslu. 9.1.1 Ferochrom Ferochrom je zároveň s niklem (feronikl) hlavním legujícím prvkem při výrobě korozivzdorné oceli. Korozivzdorné oceli se pouţívá v rozličných oblastech od noţířské oceli po lopatky turbiny leteckého motoru. Obsah chromu ve ferochromu kolísá běţně od 45 do 75 % společně s rŧzným mnoţstvím ţeleza, uhlíku a dalších legujících prvkŧ. Pouţití ferochromu závisí do značné míry na obsahu uhlíku, proto lze ferochrom klasifikovat následujícím zpŧsobem: 1. vysoce uhlíkatý ferochrom (HC FeCr) se 4 – 10 % C (nauhličený ferochrom) 2. středně uhlíkatý ferochrom ( MC FeCr) s 0,5 – 4 % C (zušlechtěný ferochrom) 3. nízko uhlíkatý ferochrom (LC FeCr) s 0,01 – 0,5 % C ( přečištěný ferochrom) 9.1.1.1 Suroviny Hlavní surovinou pro výrobu ferochromu je chromitová ruda, coţ je minerál obsahující oxid ţeleza a oxid chromu. Poměr mezi Cr a Fe v chromitové rudě předurčuje obsah chromu ve vyrobené slitině, např. vysoký podíl Cr/Fe je výhodný pro výrobu feroslitiny o vysokém obsahu chromu. Chromitová ruda a koncentráty se pouţívají v podobě typŧ tvrdých hrud a drobivých kusŧ, stejně jako drobných materiálŧ. Podle rŧzných zpŧsobŧ výroby a poţadovaného obsahu uhlíku ve ferochromu se pouţívají jako redukční činidla uhlík nebo křemík. Při výrobě nauhličeného FeCr se přidává do procesu jako redukční činidlo uhlík v podobě metalurgického koksu, uhlí nebo dřevného uhlí. Metalurgický koks je nejobvyklejším redukčním činidlem. Je dŧleţité, aby se pouţil koks o nízkém obsahu fosforu a síry, protoţe 60 – 90 % fosforu a 15 – 35 % síry přechází do taveniny. Při výrobě nízko uhlíkového FeCr se pouţívá při termické redukci křemíkem jako redukčního činidla a suroviny ferosilikochromu a ferosilicia (ferokřemíku). Aby se dosáhlo správné analýzy taveniny, dobré rekuperace kovu a uspokojivého pecního pochodu, mohou se přidat do vsázky pomocné materiály jako kvarcit, bauxit, korund, vápno a olivín jako tavící činidla. 438 9.1.1.2 Techniky předběţné úpravy. Chromitu se pouţívá jako suroviny pro výrobu fero-chromu v podobě drobivé rudy, drobných materiálŧ a koncentrátŧ. Je třeba poznamenat, ţe okolo 70 – 80 % světových zdrojŧ, jsou k dispozici drobné materiály ( 10 mm). Aby se drobná ruda a koncentráty převedly na vhodný pecní materiál, musí se především spékat pomocí briketování, peletizace/ aglomerování nebo slinování. Aglomerace je zapotřebí, aby se dosáhlo dobré rekuperace a také, aby se vytvořila propustná vsázka, která umoţňuje úniky plynu, který se tvoří v reakční zóně. Brikety se tvoří lisováním nebo formováním rudné směsi s přidávanými pojivy do vhodného tvaru a velikosti. Brikety se pouţívají v peci po vytvrzení přidaných pojiv, ale bez tepelné úpravy. Tato metoda se mŧţe pouţít u materiálŧ s relativně širokou paletou velikosti zrna v rozmezí pod 5 mm. Čerstvé pelety se tvoří válením jemnozrnné vlhké rudy s přídavkem pojiv a jemnozrnného koksového prachu do sbalkŧ v rotačním bubnu nebo na disku. Ty se později spékají na ocelovém pásu nebo v šachtové peci na tvrdé, porézní pelety se stálými fyzikálními i chemickými vlastnostmi. Koksový prach v peletách a přidávaný pecní plyn se pouţívají jako palivo pro aglomeraci. Aglomerování je vhodné pro částice o velikosti v rozmezí 0,1 – 3 mm. Do rudné směsi se přidává koksový prach, ale ne pojiva. Směs se umístí na roštu a koksový prach se zaţehne. Teplo z ţhnoucího koksového prachu vytvoří při roztavení rudné horninové hlušiny koláč aglomerátu. Tento koláč se musí dále rozdrtit na kusový materiál o vhodné velikosti. Tam, kde se uplatňuje tepelná úprava (aglomerace), musí se čistit výstupní plyn z procesu ve stupňovitých pračkách nebo pytlových filtrových lapačích. U všech aglomeračních pochodŧ se musí recyklovat shromáţděný prach z procesních surovin, nebo z ostatních procesŧ manipulace se surovinami. 9.1.1.3 Výroba ferochromu a silikochromu 9.1.1.3.1 Vysokouhlíkatý ferochrom Vysokouhlíkový ferochrom (HC FeCr) se vyrábí většinou výlučně přímou termickou redukcí uhlíkem z chromitové rudy ve třech fázích v elektrických obloukových pecích s ponořeným obloukem při kontinuálním provozu. Tavená vsázka se mŧţe předem upravit v šachtové, nebo rotační peci za pouţití plynu oxidu uhelnatého z tavícího pochodu. Je rovněţ moţná předběţná redukce v rotační peci. V obou případech se sníţí měrná spotřeba elektrické energie. Pouţívají se uzavřené, polouzavřené nebo otevřené elektrické obloukové pece napájené třífázovým střídavým proudem a plasmové pece s jednofázovým stejnosměrným proudem. Obloukové pece se stejnosměrným proudem mají jedinou dutou grafitovou elektrodu. Ponorné obloukové pece pouţívají Söderbergovy elektrody tam, kde se elekroda mŧţe formovat z horké pasty, briket, blokŧ nebo pastových válcŧ . Pasta elektrody se nanáší na čelo elektrody podle její spotřeby. Materiál se podrobuje vzrŧstajícímu teplu, kdyţ se sesouvá dolŧ sloupcem elektrody. Taví se asi při 80oC a vypaluje při 500 oC. Regulace procesu tavení při 439 pochodu v peci mŧţe být zaloţena na regulaci odporu nebo proudu tak, ţe se elektrody zvedají a spouštějí, kdyţ je potřeba udrţet stálý odpor nebo proud. Jako alternativy se obecně vyuţívá jiné praktiky, kde elektroda se pohybuje pouze během sesuvu a jinak zŧstává na místě. Během procesu tavení se oxidy kovŧ redukují koksem na karbidy kovŧ jako finálních produktŧ. Redukcí vznikají v reakční oblasti pod deskami elektrody velké objemy oxidu uhelnatého. U otevřené pece se CO spaluje při povrchu pece. Při pouţití uzavřené izolované pece se objem výstupního plynu mŧţe sníţit podle součinitele na 50–70 a v případě polouzavřené pece na 10–20. Investiční náklady na systémy čištění výstupního plynu u uzavřené pece jsou mnohem niţší neţ u pecí otevřených. Vyčištěného plynu oxidu uhelnatého se mŧţe pouţít jako paliva k předehřevu suroviny, sušení koksu a podobným pochodŧm, jako náhrada topného oleje nebo jiných fosilních paliv. Z polouzavřených pecí se mŧţe rekuperovat energie ve formě páry a horké vody. Ferochrom a struska se odpichují v pravidelných intervalech z odpichových otvorŧ blíţe dna pece. Struska a kovová tavenina se odpichují týmţ otvorem za pouţití postupného odpichu do stejné kovové nádoby. Struska o niţší hustotě bude plavat na povrchu a přepadávat pánvovou výpustí do pánve na strusku nebo prostřednictvím sekundárních ţlabŧ do struskové jámy, granulační nádrţe nebo jiné nádoby na strusku. Tavenina kovu se odpichuje méně často přímo do odlévacího prostoru. Kdyţ se struska stáhne, odlije se tavenina kovu. Při odlévání ferochromu se nejčastěji pouţívá odlévání do loţe a odlévání vrstvy z dŧvodu jednoduchosti a nízkých nákladŧ těchto metod. Chlazené odlitky se drtí a prosévají na výrobní manipulační, lince, aby se vyrobilo obchodní mnoţství specifikované spotřebitelem. Pokud to je moţné, mŧţe se také přepravovat tavenina ferochromu přímo do sousedícího závodu na výrobu korozivzdorné oceli. Struska se mŧţe buď granulovat vysokotlakým proudem vody, nebo lít mimo do vrstev, chladit, drtit a třídit. Struska, která obsahuje kov se také drtí a obsah kovu se rekuperuje pomocí oddělování kovu od strusky. Rekuperovaná kusová tavenina prostá strusky se mŧţe prodat, zatímco struska kontaminovaná kovem a jemným materiálem se obvykle recykluje do tavícího pochodu. Jak granulovaná, tak kusová struska se opět vyuţívají ve stavebnictví a jako materiálu k výstavbě silnic. Na následujícím schematickém obrázku je znázorněn příklad procesu výroby nauhličeného ferochromu za pouţití uzavřené elektrické obloukové pece s ponořeným obloukem. 440 CO (g) chromitový koncentrát drcení koks chromitové pelety koks tavidla sušení kusová chromitová ruda peletizace dávkování spékací pec ohřívací pec Úloţiště pelet Ponorná oblouková pec struska CO (g) Mokrá vypírka ferochrom granulace skládka CO (g) odlévání odbytiště sousední závod na korozivzdornou ocel výrobek Obr. 9.1: Výroba vysokouhlíkatého ferochromu za použití uzavřené pece Se zřetelem k vysoké dostupnosti drobného chromitového materiálu se pro jeho tavení vyvinula technologie oblouku se stejnosměrným proudem bez předchozí aglomerace. Principem je proces překlenutého oblouku otevřené lázně tam, kde je pec vybavena jedinou grafitovou elektrodou pro vsazování jemné chromitové rudy, drobných redukčních materiálŧ a tavidel. Chromová ruda se mŧţe efektivně předehřát například ve fluidním loţi. Vyuţití energie odpadního plynu mŧţe sníţit spotřebu elektrické energie na jednotku výroby. 9.1.1.3.2 Středněuhlíkatý ferochrom. Ferochrom se středním obsahem uhlíku (MC FeCr) se mŧţe vyrábět termickou redukcí chromitové rudy nebo koncentrátŧ křemíkem nebo oduhličením vysoko uhlíkového ferochromu v konvertoru s dmýcháním kyslíku. Kyslík se mŧţe zavádět do roztaveného kovu svrchu tavby pouţitím vodou chlazených dmýšních trubek nebo injektáţí ode dna konvertoru. 441 Proces spodního dmýchání má výhody, ţe lze dosáhnout vysokého podílu oduhličení společně s vysokou rekuperací chromu. Vysoká teplota lázně konvertoru se spodním dmýcháním má vliv na výšku oduhličení a podíl rekuperace chromu. Termický zpŧsob s pouţitím křemíku je úspornější a dnes proto významnější pro výrobu MC FeCr. Dŧvodem mŧţe být malé mnoţství MC FeCr, kterého je zapotřebí ve srovnání s vysokou spotřebou HC FeCr společně se skutečností, ţe nízko uhlíkový ferochrom se mŧţe vyrábět rovněţ týmţ procesem. 9.1.1.3.3 Nízkouhlíkatý ferochrom Aby se získal poţadovaný nízký obsah uhlíku ve ferochromu, nemŧţe se pouţít termická reakce s uhlíkem. Nejobvykleji pouţitými pochody jsou proto termické redukce kovem, známé jako Duplex, Perrin nebo Simplex. V době vzniku dokumentu se v Evropském Společenství pouţívá k výrobě nízkouhlíkového ferochromu pouze proces Duplex. Při tomto pochodu se nízkouhlíkový ferochrom vyrábí termickou redukcí vápenato-chromité strusky křemíkem. Proces tavení strusky se provádí v nakloněné obloukové peci, napájené střídavým proudem se Söderbergovými elektrodami. Pec se provozuje při 1750 oC. Tekutá tavenina se odpichuje v pravidelných intervalech do první reakční pánve. Jakmile se do pánve přidá SiCr, ruda a vápno, konvertuje se reakční směs na nízkouhlíkový FeCr a struskový polotovar. Během tohoto pochodu se pánev překryje krytem pro odsávání kouře. Okolo 70 % struskového polotovaru se převede na sekundární reakční pánev, která je také zakryta odsavačem kouřových plynŧ. Po přidání Si, FeSi, písku a kyseliny borité do směsi se vytváří konečný produkt, struska a kov. Kov se recykluje zpět do první pánve. Tkaninový filtr čistí plyn vystupující z pece a z obou reakčních pánví. Prach z filtrových lapačŧ se recykluje do tavící pece. Perrinŧv pochod je podobný, ale vyuţívá se dvou obloukových pecí. Nízkouhlíkový ferochrom se mŧţe vyrábět také tzv. Simplex pochodem. Při procesu Simplex se vysokouhlíkový ferochrom drtí v kulovém mlýně, aby se získal prach feroslitiny. Po briketaci vysokouhlíkového ferochromového prachu se mŧţe směs společně s oxidem chromitým (Cr2O3) a oxidem ţelezitým (Fe2O3) oduhličit ţíháním při 1350 oC ve vakuové peci. 9.1.1.3.4 Silikochrom (Si-Cr) Silikochromu se v ocelářství také vyuţívá jako legujícího prvku. Mŧţe se vyrábět ve stejných třífázových ponorných elektrických obloukových pecích, jaké se vyuţívají při výrobě vysokouhlíkového FeCr. Redukce SiO2 na Si je spojena s tvorbou obrovského mnoţství plynu oxidu uhelnatého. Vysoký podíl tvorby CO vytváří předpoklad toho vyuţít při porézní vsázce (např. plynárenského koksu), v polouzavřené nebo uzavřené peci s vhodným systémem rekuperace energie. 442 9.1.2 Ferosilicium a křemíkové slitiny. Ferosilicium, kovový křemík a silikokalcium (SiCa) se vyuţívají jako přísady při rŧzných prŧmyslových činnostech. Jako legující prvek zvyšuje ferosilicium pevnost oceli a proto se pouţívá do taveniny oceli, které je zapotřebí k výrobě např. ocelového drátu pro pneumatiky, či kuličkových loţisek. Vysoce čistý FeSi se pouţívá k výrobě vysoce permeabilní oceli pro elektrické transformátory. Křemík-kov je dŧleţitý jako legující prvek do hliníku a pro výrobu chemikálií a pro elektronická zařízení. Hlavním uţivatelem SiCa je rovněţ ocelářský prŧmysl. Výše zmíněné kovy lze klasifikovat podle jejich obsahu křemíku následovně: 1. Ferosilicium ………. obsah křemíku méně neţ 96 % 2. Křemík-kov ………. obsah křemíku nad 96 % 3 . Silikokalcium ………. obsah křemíku okolo 60 – 65 % a vápníku asi 30 – 35 % 9.1.2.1 Suroviny Suroviny, které se pro výrobu slitin ferosilicia, kovového křemíku a silikokalcia obvykle vyuţívají, jsou vyjmenovány v seznamu následující tabulky. Surovina Křemen Koks Petrolejový koks Uhlí Dřevěné uhlí Dřevotřísky Vápenec Ţelezná ruda/ocelový šrot Amorfní uhlík Grafitové elektrody FeSi Pasta pro Söderbergovu elektrodu Si-kov Si-Ca Pokud je o kombinaci s grafitem /uţívá se Söderbergova Elektroda Tab.9.1: Surovina pro výrobu ferosilicia, kovového křemíku a silikokalcia Aby se dosáhlo dobrých výsledkŧ procesu, provádí se třídění suroviny s ohledem na poţadavky určité jakosti. Např. tepelná odolnost křemence má zvláštní dŧleţitost, protoţe je spojena s prostupností plynu vsázkou, kde příliš mnoho jemného materiálu mŧţe zabraňovat prŧchodu plynu. Jakost uhlíku je dŧleţitá s ohledem na pŧsobení pochodu na ţivotní prostředí, protoţe uhlí a koks obsahují běţně síru a některé další neţádoucí prvky. Pokud např. uhlík obsahuje rtuť nebo jiné těkavé prvky, budou se v prŧběhu pochodu odpařovat a přecházet do plynu vstupujícího do ţivotního prostředí. 443 9.1.2.2 Výroba ferosilicia, kovového křemíku (Si) a silikokalcia (Si-Ca) Surovina se běţně dodává volně loţená nebo uzavřená na tahačích a ţelezničními vagóny. Několik závodŧ na ferosilicium a křemík je umístěno blízko moře nebo řeky, kde se pouţívá pro transport surovin a produktŧ hlavně lodí. Nakládání a vykládka surovin se provádí za pouţití jeřábových chapadel, čelních nakladačŧ nebo pracovních vozidel. Rŧzné suroviny, které se k výrobě křemíku, FeSi a SiCa pouţívají, se přednostně ukládají na pevném zátěţovém povrchu, aby se předešlo kontaminaci. Redukční činidla se běţně ukládají uvnitř, aby se zabránilo navlhnutí materiálu zpŧsobeného deštěm. Některé z redukčních činidel mohou být samozápalná. V těch případech musí být zavedeny příslušné zpŧsoby dozoru, aby se předešlo samovznícení, např. dřevěného uhlí nebo uhlí s vysokým obsahem těkavých částic či dřevotřísky. Ferosilicium, kovový křemík a silikokalcium se obvykle vyrábějí v nízkošachtových třífázových elektrických obloukových pecích s ponořeným obloukem. Elektrické obloukové pece mohou být otevřené nebo polouzavřené. Pec se normálně otáčí např. 1x za týden, aby se propojily reakční plochy okolo desky kaţdé z elektrod. To homogenizuje roztavený kov v peci a spoří 5–10 % elektrické energie. Rotace zpŧsobuje vznik určitých potíţí při získávání dobré účinnosti jímání fugitivních emisí u odpichových otvorŧ, protoţe místo odpichového otvoru se otáčí zároveň s pecí. Charakteristická elektrická oblouková pec pro výrobu ferosilicia je znázorněna na následujícím obrázku. Obr. 9.2: Elektrická oblouková pec pro výrobu kovového křemíku, ferosilicia a CaSi. Legenda k obrázku : raw materials = suroviny; electrical energy = elektrická energie; Ferro-alloy = fero-slitina; off gas (dust and fume) = výstupní plyn (prach a kouřové plyny) Surovina se zaváţí z úloţných zásobníkŧ nad pecí zásobovacími rourami do zóny tavení okolo elektrod. Do malých pecí se surovina mŧţe také vsazovat pomocí zaváţecích vozíkŧ. Výroba kovového křemíku a křemíkových slitin se běţně provádí v otevřených nebo polouzavřených pecích. Otevřené pece jsou obvykle postaveny s pohyblivými clonami nebo šoupaty okolo poklopŧ pro pecní údrţbu a eventuelně manuální vsazování. Pecní poklop je na horní části pece. Má několik úkolŧ, prvním z nich je jímání plynu vystupujícího z procesu a ochrana zařízení před procesním teplem. Poklop je místem, kde jsou umístěny elektrody, zaváţejí se tudy suroviny a je upraveno chlazení pece. Při výrobě FeSi a CaSi se pouţívá Söderbergova technologie. Při výrobě křemíku je elektroda často předem vypalovaná a našroubovaná na vrchol předchozí elektrody podle spotřeby elektrody. V současných letech se elektroda vyvíjela za pouţití Söderbergovy technologie a grafitového jádra se stálým ţelezným pláštěm na elektrodě. Tato kombinovaná elektroda umoţňuje zavést Söderbergovu technologii do výroby kovového křemíku. Účelem je sníţit nečistoty ţeleza zpŧsobené elektrodovým pláštěm a sníţit vysoké náklady na vypalování grafitových elektrod. Polouzavřená pec se zavedla pro regulaci přisávání vzduchu do vrcholu pece a tudíţ ke sníţení celkového proudu plynu z pece. To zvyšuje teplotu plynu a vyţaduje zlepšení regulace teploty na straně výstupního plynu, ale zároveň umoţňuje vyšší, vyrovnanou rekuperaci energie. Plyn vystupující z procesu obsahuje dým oxidu křemičitého, čistí se za pouţití tkaninových filtrŧ. 444 Tekutý kov se odpichuje nepřetrţitě, nebo v pravidelných intervalech. Kov se odlévá z pánve po ukončení odpichu. Přepravní odpichovací nádoby se mohou nastavit do odpichovací polohy vhodnými vozidly nebo stropními jeřáby. Kov se mŧţe také odpichovat přímo do licího prostoru bez vyuţití přepravních nádob. Slitina křemíku se potom odlévá do forem a drtí se za pouţití čelisťových, kladivových nebo válcových drtičŧ nebo se granuluje ve vodě. Procesní schéma toku materiálu při výrobě fero-křemíku, kovového křemíku a CaSi se uvádí v následujícím textu. Obr. 9.3: Procesní schema toku materiálu při moderní výrobě FeSi a kovového Si /tm 152, A.Schei, J.Kr. Tuset, H. Tveit, 1998/. Legenda k obrázku : quartz = křemen; coke/coal = koks/uhlí; iron ore = železná ruda raw materials = suroviny; furnace = pec; silica = SiO2; casting = odlévání; metal = tavenina kovu; granulation = granulace; drying = sušení; screening = prosévání; crashing = drcení; generator = generátor ; turbine = turbina; filter = filtr; clean air = čistá vzdušina Je třeba poznamenat, ţe výroba kovového křemíku a FeSi je povětšinou bezstruskový pochod, takţe téměř všechny nečistoty přítomné v surovinách přecházejí do produktŧ, taveniny kovu nebo mikro-SiO2. Pro získání kovu o vyšší čistotě je zapotřebí dalšího rafinačního stupně. Rafinace se provádí oxidací nečistot v pánvi. Injektáţ plynného kyslíku nebo vzduchu se provádí ponornými tryskami, porézními zátkami ve dně pánve nebo injektory. Ke zdokonalení procesu rafinace se mŧţe také přidávat aktivní struska. Stupně rafinace se dosahuje se systémem jímání kouřových plynŧ, např. odtahy spalných plynŧ, které jsou spojeny s vybavením lapačových filtrŧ. 9.1.3 Feromangan a slitiny manganu Feromangan je další velkoobjemovou feroslitinou velkého významu hlavně v ocelářském prŧmyslu a v prŧmyslu korozivzdorné oceli. Pŧvodně se pouţíval jako dezoxidační a odsiřovací činidlo, dnes se většinou pouţívá ke zlepšení pevnosti oceli a odolnosti k opotřebení. Feromangan a další dŧleţité manganové slitiny se mohou zásadně klasifikovat jako: 1. 2. 3. 4. 5. vysokouhlíkový feromangan středně uhlíkový feromangan nízkouhlíkový feromangan silikomangan nízkouhlíkatý silikomangan (HC FeMn) se 7,5 % C (MC FeMn) s max. 1,5 % C (LC FeMn) s max. 0,5 % C (SiMn) s max. 2 % C (LC SiMn) s max. 0,05 % C 9.1.3.1 Suroviny Výroba feromanganu a silikomanganu je zaloţena na směsi rud s obsahem manganu, která se pouţije jako surovina. Aby se získala dobrá efektivita procesu, měla by být manganová ruda a koncentráty drobivého typu nebo jako aglomerovaný materiál. Dalšími surovinami, které jsou potřeba pro proces tavení je ţelezná ruda a tavící činidla jako je vápenec a dolomit. Jako redukčního činidla se pouţívá koksu a v případě výroby nauhličeného FeMn ve vysoké peci také jako zdroje energie. Pro výrobu silikomanganu je potřeba také na feromangan bohatá struska a křemen. 9.1.3.2 Techniky předběţné úpravy 445 Aby se při výrobě feromanganu vyuţily jemné částice rudy, pouţívá se postupŧ aglomerace, peletizace a spékání. Vedle jemných rud zahrnuje vsázka pro aglomeraci paliva (prachový koks, prachové uhlí a plyn pro zaţehnutí) a tavicí činidla jako vápenec a dolomit, stejně jako recyklované jemné materiály a prach. Spékání se pouţívá proto, aby se získala vhodnější velikost a přírodní ruda se redukovala na surovinu střední metalurgické jakosti. Hlavními výhodami aglomerace a spékání jsou /tm 107, Ullmanns, 1996/ : Jemná ruda, která má omezené pouţití i hodnotu při konvenčním tavení, se aglomeruje a konvertuje na hodnotný produkt; Sníţené objemy plynu a tedy menší pecní výrony jsou výsledkem tavení aglomerátu; Disponibilnost pece a zpracovávané vsázky se zvyšuje Lepší poréznost vsázky se snadnějším prostupem a eliminací plynu vzniklého při redukčních reakcích 9.1.3.3 Výroba feromanganu a silikomanganu 9.1.3.3.1 Vysokouhlíkatý feromangan Vysokouhlíkatý feromangan (HC FeMn) se mŧţe vyrábět termickou redukcí s uhlíkem z drobivé nebo aglomerované manganové rudy buď ve vysoké peci nebo v třífázové ponorné elektrické obloukové peci. Vysoké pece, které se uţívají pro tavení HC FeMn jsou podobné těm, které se pouţívají při výrobě surového ţeleza, pro redukci manganových oxidŧ jsou zapotřebí vyšší teploty. Redukce vyšších oxidŧ manganu (MnO2, Mn2O3 Mn3O4) se uskutečňuje v horní části vysoké pece. Proces redukce vyšších oxidŧ manganu je exotermický a přispívá k udrţení relativně vysoké teploty plynu ve vrcholu pece. V některých případech se zavedlo přídavné chlazení vrcholu pece, aby se omezila teplota. Další redukce oxidŧ manganu vyţaduje teplotu okolo 1400oC a nastává v omezené oblasti okolo výfučen. Tento redukční pochod je endotermický a vyţaduje následně vysokou spotřebu koksu. Výsledkem výroby vysokouhlíkového feromanganu ve vysoké peci je vysoký podíl tvorby CO. Mnoţství vzniklého CO je mnohem vyšší, neţ je potřebné k ohřátí dmýchaného vzduchu v ohřívačích větru. Nadměrné mnoţství plynu se běţně pouţívá k výrobě elektrické energie. Výstupní plyn s obsahem CO se musí předtím, neţ mŧţe být pouţit k ohřevu ohřívačŧ větru odprášit, nebo spálit za tvorby páry. Pro odprášení výstupního plynu je k dispozici řada rŧzných technik, např. elektrostatické odlučovače, pračky, vypírací věţe nebo pytlové lapače. Aby se předešlo poškození ţáruvzdorného materiálu u ohřívačŧ větru a minimalizovaly se emise prachu, projektuje se odprašovací systém s méně neţ 10 mg prachu /Nm3. Tyto techniky jsou podrobně popsány v Kapitole 2. Výroba vysokouhlíkového feromanganu ve vysoké peci je znázorněna v dalším textu. Obr. 9.4: Výroba vysokouhlíkového feromanganu ve vysoké peci Legenda: ore = ruda; unloading = vykládka; stock piles = úložiště materiálu; coke = koks; screening = třídění (prosévání); blast furnace = vysoká pec; gas = plyn; gas dedusting = odprášení plynu; dust catcher = lapač prachu; electric filter = elektrický filtr; washing tower = vypírací věž; separator = odlučovač; hot stoves = ohřívače větru; hot blast = teplý dmýchaný vzduch; slag = struska; slag pit = jáma na strusku; power station = elektrárna; boiler = kotel; electricity to be sell = elektřina k prodeji; electricity 446 to the plant = elektřina do závodu; dedusted gas = odprášený plyn; HC FeMn = vysokouhlíkový feromangan Z dŧvodu vysoké spotřeby koksu ve vysoké peci pouţívá většina výrobcŧ k výrobě vysokouhlíkového feromanganu elektrické obloukové pece. Výhoda elektrické obloukové pece spočívá ve skutečnosti, ţe energie pro tavení vsázky se dodává prostřednictvím elektrického proudu. Uhlík v podobě koksu a uhlí jsou potřeba pouze jako redukční činidla. Spotřeba uhlí nebo koksu je následně mnohem niţší neţ mnoţství koksu, které se uţívá ve vysoké peci. Obvykle vyuţívané elektrické obloukové pece jsou uzavřené, polouzavřené nebo otevřené, coţ nemá ţádný nebo jen omezené dŧsledky pro pec samotnou, ale ovlivňuje to sloţení plynu, prŧtokový objem, rekuperaci a systém odprašování. Prŧměr pece kolísá od 2 do 20 m. Menší pece, které se ještě provozují, mají výhody, ţe jsou přizpŧsobivější, protoţe mohou snadněji přecházet na rozdílné produkty. Surovina se do tavícího pochodu vsazuje na základě gravitace z úloţných zásobníkŧ, umístěných nad pecí. Zaváţecí potrubí je umístěno okolo elektrod, aby se zajistilo stejnoměrné rozdělení suroviny v peci. Elektrická oblouková pec pro výrobu vysokouhlíkového feromanganu se musí přizpŧsobit ve srovnání s pecemi, které se běţně pouţívají k výrobě feroslitin. V souladu s vysokým tlakem par potřebuje tavící pochod pečlivou regulaci teploty, aby se vsázka nepřehřála. Tlak par společně s relativně nízkým odporem feromanganové vsázky má za následek nízkou proudovou hustotu na elektrodách. V dŧsledku toho je potřeba pec provozovat při nízkém napětí, coţ vyţaduje větší prŧměr elektrod při vysokém proudu, kterého je pro proces zapotřebí. Obr. 9.5: Uzavřená elektrická oblouková pec pro výrobu feromanganu se Söderbergovými elektrodami /tm 107, Ullmanns 1996/. Legenda: raw materials = suroviny; electrode casing = plášť elektrody; electrode paste = elektrodová pasta; CO gas = plyn oxidu uhelnatého; elektric power = elektrická energie; slag = struska; ferroalloy = feroslitina; a) charging bins = zavážecí zásobníky; b) charging tubes = potrubí pro přívod vsázky c) electrodes = elektrody d) electrode slipping device = zařízení pro posun elektrod e) electrode positioning device = zařízení pro nastavení polohy elektrod f) current transmission to electrodes = napájení elektrod proudem g) electrode sealing = těsnění elektrod h) furnace transformer = pecní transformátor i) current bus bar system = systém rozvodné skříně j) furnace cover = kryt pece k) furnace shell = plášť pece l) tap hole = odpichový otvor m) furnace bottom cooling = chlazení dna pece n) refractory material = žáruvzdorný materiál 447 Elektrické obloukové pece pro výrobu feromanganu se provozují pouze se samovypalovacími Söderbergovými elektrodami. Z dŧvodu velkého prŧměru je pouţití předem vypálených elektrod ve srovnání se Söderbergovými elektrodami neekonomické. Söderbergovy elektrody jsou tvořeny pláštěm z měkké, nebo z korozivzdorné oceli, které je vyztuţeno uvnitř jemným materiálem a je vyplněno uhlíkovou pastou s obsahem tuhé přísady, obvykle kalcinovaného antracitu a pojivové uhelné smoly. Smola se stává tvárnou, kdyţ je horká a vyplňuje celý objem pouzdra. Dalším zahříváním elektrody proudem a teplem pece se pasta vypaluje a stává se tuhou /tm 107, Ullmanns, 1996/. Typická uzavřená elektrická oblouková pec pro výrobu feromanganu s pouţitím Söderbergových elektrod je znázorněna výše. Tavenina kovu a struska se mohou odpichovat nepřetrţitě nebo v pravidelných intervalech. Kov se odlévá do forem vyloţených drceným feromanganem. Pro odlévání tekuté taveniny se mŧţe pouţít také licího stroje. Ztuhlá tavenina z formy se potom drtí a třídí pro specifické potřeby zákazníkŧ. Struska se běţně získává jako obohacená ( asi s 30 % Mn) a vyuţívá se dále k výrobě silikomanganu. V souladu s niţší spotřebou koksu obsahuje výstupní plyn z elektrické pece méně CO neţ plyn vystupující z vysoké pece. Existují však určitá zařízení, kde se vyuţívá na CO bohatého výstupního plynu k výrobě elektřiny. Na CO bohatý plyn se mŧţe také vyuţívat pro další prŧmyslová pouţití, například jako suroviny pro chemické syntézy, coţ závisí na místních podmínkách. 9.1.3.3.2 Středněuhlíkatý feromangan Pro výrobu feromanganu se středním obsahem uhlíku (MC FeMn) se mŧţe pouţít dvou rŧzných zpŧsobŧ: - termické redukce manganové rudy křemíkem oduhličení vysokouhlíkového feromanganu v konvertoru s dmýcháním kyslíku Nejvýznamnějším pochodem, kterého se u většiny výrobcŧ pouţívá je proces rafinace vysokouhlíkatého feromanganu. Při oduhličení vysokouhlíkatého feromanganu se dmýchá kyslík do taveniny kovu, která se odpichuje z pece. Dmýcháním kyslíku do taveniny se oxiduje část manganu a vzrŧstá teplota lázně asi z 1350 na 1550 oC. Při rostoucí teplotě má uhlík přítomný ve vysokouhlíkovém feromanganu tendenci se také oxidovat a opět teplota roste a to od 1550 do 1750oC. Oxidací uhlíku se následně sniţuje obsah uhlíku ve feromanganu. Při výrobě středně uhlíkového feromanganu pochod oduhličení končí, kdyţ je dosaţeno obsahu uhlíku, který odpovídá asi 1,3%. Vysoká teplota také vede k odpařování feromanganu, který uniká z procesu jako kouřový plyn. Kouřový plyn se mŧţe jímat za pouţití sacích ventilátorŧ a vracet zpět do tavícího agregátu vysokouhlíkového feromanganu. Oproti procesu rafinace, který vyuţívá vysokouhlíkový feromangan jako surovinu, potřebuje termická redukce křemíkem manganovou rudu a vápno nebo vysokojakostní strusku a silikomangan. Redukce sama se provádí ve třífázové elektrické obloukové peci s elektrodami vyrobenými z grafitu. Na konci cyklu se odlije tavenina slitiny a struska a oddělí se. Struska se po ochlazení a drcení recykluje jako surovina do závodu výroby silikomanganu. Kouřové plyny z pece se odpráší tkaninovým filtrem. Termickou redukcí s křemíkem je moţné vyrobit středně uhlíkový feromangan s obsahem 1 % C. 448 Hlavní výhody pochodu rafinace spočívají v niţším financování provozních a investičních nákladŧ. Výhoda termického procesu s křemíkem je v tom, ţe se vyrobí při tomtéţ pochodu nízkouhlíkový feromangan. 9.1.3.3.3 Nízkouhlíkatý feromangan Nízkouhlíkový feromangan (LC FeMn), který obsahuje méně neţ 0,75 % C se obvykle vyrobí termickým pochodem s křemíkem. Výroba nízkouhlíkového feromanganu oduhličením vysokouhlíkového feromanganu se v současné době provádí také. Jako surovina je vhodná obohacená struska z dŧvodu nízké hladiny nečistot. Také přítomnost jiţ redukovaných oxidŧ manganu v bohaté strusce je pro pochod příznivá. Výroba nízkouhlíkového feromanganu se provádí v elektrické obloukové peci velmi podobné té, která se uţívá při výrobě vysokouhlíkového feromanganu termickým pochodem s křemíkem. Získaná struska se pouţije pro výrobu silikomanganu jako surovina. 9.1.3.3.4 Silikomangan Silikomanganu je zapotřebí jako legujícího prvku v ocelářském prŧmyslu, stejně jako suroviny k výrobě vysokouhlíkového a nízkouhlíkového feromanganu. Výroba silikomanganu je zaloţena na manganové rudě nebo aglomerátu a křemenu jako surovině. Místo manganové rudy se mŧţe jako zdroj manganu pouţít bohatá feromanganová struska, která se tvoří jako bohatá struska při výrobě vysoce, středně i nízkouhlíkového feromanganu. Silikomangan se dnes vyrábí pouze v elektrických obloukových pecích s ponořeným obloukem, které mohou být uzavřené, polouzavřené nebo otevřené. Pece jsou stejné nebo velmi podobné těm, které se uţívají při výrobě vysokouhlíkového feromanganu a často se pec provozuje kampaňovitě, střídavě pro kaţdou slitinu. Podle sloţení vsázkové směsi se mŧţe vyrábět silikomangan s obsahem křemíku od 15 do 35 %. Pro vlastní provoz pece a účinnou redukci křemíkem je nutné, aby elektrody pronikly hlouběji do vsázky, aby se dosáhlo vysoké teploty potřebné pro prŧběh pochodu. 9.1.4 Feronikl 9.1.4.1 Suroviny Feronikl (FeNi), stejně jako ferochrom je hlavním legujícím činidlem při výrobě korozivzdorné oceli. Hlavní surovinou je lateritová ruda. Lateritová ruda je charakteristická relativně nízkým obsahem Ni (1,2 – 3 %) a vysokým obsahem vlhkosti ( aţ 45 %) společně s chemicky vázanou vodou ve formě hydroxidu /tm 107, Ullmanns, 1996/. Vedle rudy lateritu je pro výrobu feroniklu potřeba druhé suroviny a to koksu nebo uhlí. Koks nebo uhlí se pouţívá jako redukčního činidla, protoţe výroba feroniklu se provádí termickým pochodem s uhlíkem. FeNi se mŧţe také vyrábět z druhotných surovin, jako jsou vyčerpané katalyzátory a kal z prŧmyslu galvanizace. 9.1.4.2 Výroba feroniklu z primárních surovin Výroba feroniklu z primární suroviny se provádí výhradně v rotačních pecích a elektropecním pochodem. Jak jiţ bylo uvedeno, suroviny obsahují značná mnoţství vody, proto je prvním krokem procesu sušení. Sušení probíhá běţně v přímo vytápěné rotační sušárně, kde se obsah vody mŧţe sníţit ze 45 na 15 %. Dalšímu sušení pod 15 % je třeba se 449 vyhnout, aby se udrţela tvorba prachu při následné kalcinaci a pochodu tavení na co nejniţší úrovni. Další etapou procesu je homogenizace, kdy se rŧzné rudy smíchávají s uhlím a peletizačním prachem, který se recykluje z hlavního pochodu. Suchá vsázková směs se potom dávkuje do rotační pece. Rotační pece se pouţije k dehydrataci rudy pomocí kalcinace a předběţné redukce oxidŧ Ni a Fe. Proces se provádí asi při 900 – 1000oC. Kalcinace a předběţná redukce vytvářejí pecní vsázku, která obsahuje asi 40 % Ni jako kovu a ţelezo ve formě oxidu ţeleznatého (FeO). Horký předredukovaný
Podobné dokumenty
Ukázka
Vzhledem k našemu zájmu v budoucnu studovat na FEL či FS ČVUT jsme se rozhodli naši práci
zaměřit technickým směrem. V posledních letech velice stoupá poptávka po energii a pokud moţno
po levné ene...
BREF WTI-CAST C
[121, Schmidt and Institute for environmental and waste management, 2002], [135, UBA, 2003],
Datum uveřejnění informace 12.2.2016 Informace platné k datu
III. Část 1 Údaje o zahraniční bance z jiného než členského státu
III. Část 1a Údaje o složení společníků nebo členů zahraniční banky z jiného než členského státu
III. Část 1b Údaje o činnosti zahr...
sborník enersol 2010
Státním fondem ţivotního prostředí z technické asistence programu Zelená úsporám a Ministerstvem
školství, mládeţe a tělovýchovy. Na Slovensku poskytlo finanční dotace Ministerstvo školstva a
energ...
Výroční zpráva za rok 2002 - Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
prostředí. Vznikl spojením kabinetu Ţivotního prostředí, skupiny
Fyzikální chemie, Anorganická a organická chemie a Analytická
chemie. Pravidelná výuka v tomto oboru byla zahájena od školního
roku ...
připomínky k žádosti HMMC o vydání integrovaného
specificky tak, aby naplnily požadavek maximalizace ochrany životního prostředí a tudíž snižování
emisních hodnot.
k bodu 8.2.1. žádosti:
S ohledem na již zmiňovaný požadavek maximalizace ochrany ž...
analýza vlivu změn v seznamu příjemců preferenčního režimu gsp
VENEZUELU. Jejich případné vyjmutí by mohlo být negativní vliv na české dovozce, nicméně tento dopad by byl