rozklad ZTM
Transkript
DISKRÉTNÍ SYSTÉMY ŘÍZENÍ Tato prezentace vznikla jako součást projektu CZ.04.1.03/3.2.15.2/0285 „Inovace VŠ oborů strojního zaměření“, který je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky © 2007 Doc. RNDr. Ing. Miloš Šeda, Ph.D., [email protected] 1 Diskrétní systémy řízení - takové systémy, v nichž alespoň jedna veličina systému řízení má tvar posloupnosti diskrétních hodnot (impulsů, čísel), např. z důvodu, že nemůže být měřena spojitě - nejčastěji dáno použitím počítače jako regulátoru v systému automatického řízení w(kT) e(kT) číslicový regulátor u(kT) y(kT) Č-A (tvarovač) u(t) regulovaná soustava (spojitá) y(t) A-Č (vzorkovač) tvarovač (nultého řádu) - realizace analogovou pamětí vzorkovač - provádí diskretizaci spojitého signálu u(t) u(kT) T u(kT) u(t) 5T 6T 7T 8T 9T 10T 0T 1T 2T 3T 4T 11T 12T kT t u(kT) uT(t) t 5T 6T 7T 8T 9T 10T 0T 1T 2T 3T 4T 11T 12T 2 kT podle frekvenčního spektra vzorkované veličiny podle dynamiky regulované soustavy volba vzorkovací periody a) T ≈ 0,5τmin , kde τmin je nejmenší časová konstanta regulované soustavy b) T ≈ (1⁄4 až 1⁄2 ) Στi , kde Στi je součet všech časových konstant regulované soustavy c) T ≈ (1⁄8 až 1⁄4 ) Td , volí se u soustav s velkým časovým zpožděním Td d) T ≈ (1⁄15 až 1⁄6 ) T95 , kde T95 je doba dosažení 95% ustálené hodnoty na přechodové charakteristice regulované soustavy e) podle Shannon-Kotělnikovova teorému T < π/ωm provedeme-li rozklad vzorkovaného signálu na jednotlivé harmonické Fourierova rozvoje, |v(jω)| dostaneme amplitudové spektrum podle obrázku, pro frekvence ω > ωm je amplituda těchto harmonických kmitů nulová ω ω m f) doba závěru pohonu, (nemá smysl, aby vzorkovací perioda byla kratší než doba, za kterou se stačí vykonat požadované nastavení akčního orgánu) 3 Přivedeme-li na vstup tvarovače nultého řádu diskrétní jednotkový impuls δ(kT) 1, pro k = 0 1 δ (kT ) = , 0, pro k ≠ 0 0 T 2T 3T kT pak na výstupu tvarovače je pravoúhlá schodová funkce δ(kT) uT(t) 1 1 0 T 2T kT GT(s) 0 T 2T kT její Laplaceův přenos je dán součtem Laplaceových obrazů dvou schodových funkcí 1 = T 1 + T −1 uT(t) { } { } { } 1 1 −Ts 1 − e −Ts L =L +L = − e = T s s∞ s ∞ ∞ 1 − st 1 −∞ 1 −Ts − st − st sT f ( t ) e dt = ( − 1 ) e dt = ( − 1 ) e = e − e = − e ∫ ∫ −s s s 0 T T [ ] T ( ) 4 Z-transformace a) Přímá Z-transformace (originál → obraz) ∞ F ( z ) = Z { f (kT )} = ∑ f (kT ) z − k = f (0) + f (T ) z −1 + f (2T ) z − 2 + L k =0 (i) lze určit jako součet geometrické řady (ii) pomocí operátorového slovníku Z-transformace b) Zpětná Z-transformace (obraz → originál) 1 k −1 −1 { } f ( kT ) = Z F ( z ) = F z z dz , ( ) . ∫ 2π j C kde C je uzavřená křivka Určuje se: (i) z operátorového slovníku Z-transformace (ii) dělením polynomu čitatele polynomem jmenovatele (iii) pomocí reziduové věty f (kT ) = Z −1{F ( z )} = ∑ res {F ( z ).z k −1} póly F ( z ).z k −1 5 výraz zk−1 nemá žádné póly kromě případu k=0, pro k=0 má tedy výraz F(z).zk−1 jeden pól navíc, proto předchozí vztah většinou rozdělujeme na 2 případy: F ( z) ∑ res z póly F ( z );0 f (kT ) = ∑ res F ( z ).z k −1 póly F ( z ) { } pro k = 0 pro k ≥ 1 pro jednoduchý pól z0 funkce Y(z) platí res {Y ( z )} = lim ( z − z0 )Y ( z ) z → z0 z → z0 ♣ pro m-násobný pól z0 funkce Y(z) je 1 res {Y ( z )} = z → z0 (m − 1)! d m−1 m lim m−1 ( z − z0 ) . Y ( z ) z → z0 dz 6 Operátorový slovník Z-transformace f(t) F(s) F(z) 1 δ(t) Diracův impuls 1 1 2 η(t) jednotkový skok 1 s z z −1 3 t 1 s2 Tz 4 2 5 t a = n t aT 2 s3 1 1 s − ln a T ( z − 1)2 T 2 z ( z + 1) ( z − 1)3 z z−a 7 6 e f(t) F(s) F(z) −at 1 s+a z z − e − aT ( ) 7 1 1 − e −at a 8 1 1 − e − at t− a a2 9 10 1 s( s + a) 1 s 2 (s + a) 1 ( s + a)2 t e −at ( 1 e − at − e −bt b−a ) 1 ( s + a ) ( s + b) ( ) 1 1 − e −aT z a ( z − 1) z − e −aT ( ) ( 1 − e − aT ) z Tz − 2 2 a ( z − 1) a ( z − 1) (z − e − aT ) T z e −aT (z − e ) − aT 2 1 z z − − aT − bT b−a z −e z −e 8 11 12 13 14 15 f(t) F(s) F(z) sinωt ω s2 + ω 2 z sin ωT z 2 − 2 z cos ωT + 1 cosωt s s2 + ω 2 z 2 − z cos ωT z 2 − 2 z cos ωT + 1 ω ( s + a)2 + ω 2 z e − aT sin ωT z 2 − 2 z e − aT cos ωT + e − 2aT s+a (s + a)2 + ω 2 z 2 − z e − aT cos ωT z 2 − 2 z e − aT cos ωT + e − 2aT e − at sin ωt e − at cos ωt δ(t−nT) e − nTs z −n 9 ad 1) 1, f (kT ) = δ (kT ) = 0, δ(kT) pro k = 0 pro k ≠ 0 1 kT 0 T 2T 3T F ( z ) = f (0) + f (T ) z −1 + f ( 2T ) z − 2 + f (3T ) z −3 + L = 1 součet nekonečné geometrické řady s kvocientem q a prvním členem a0 ad 2) 1, f (kT ) = η (kT ) = 0, s= η(kT) pro k ≥ 0 pro k < 0 1 0 T 2T 3T F ( z ) = 1 + z −1 + z − 2 + z −3 + L = a0 1− q 1 1 − z −1 = kT 1 z = z −1 z −1 z 10 ad 3) f (kT ) = kT f(kT) F ( z ) = 0 + T z −1 + 2T z − 2 + 3Tz −3 + 4Tz − 4 + L = ♣ ad 5) ( =T z −1 + 2z −2 + 3z −3 + 4z −4 ) + L = T G( z) 2T T G(z) dělíme z a integrujeme člen po členu 0 0 T 2T 3T G( z ) −2 −3 −4 −5 = z + 2 z + 3z + 4 z +L z G( z) − z −1 −1 −1 −2 −3 −4 dz = − z − z − z − z − L = = ∫ z 1 − z −1 z − 1 po derivaci dostaneme 1 z Tz G( z) d − 1 = ⇒ G ( z ) = ⇒ F ( z ) = = z dz z − 1 ( z − 1)2 ( z − 1)2 ( z − 1)2 f (kT ) = a kT F ( z ) = 1 + a T z −1 + a 2T z − 2 + a 3T z −3 + L = ad 6) 3T f (kT ) = e − akT 1 1 − a T z −1 F ( z ) = 1 + e − aT z −1 + e − 2 aT z − 2 + e −3aT z −3 + L = = z z − aT 1 1 − e − aT z −1 = z z − e − aT 11 kT Vlastnosti Z-transformace 1. Věta o linearitě Z {a f1 ( kT ) + b f 2 ( kT )} = a F1 ( z ) + b F2 ( z ) 2. Věty o posunutí (pro celočíselné m > 0) ♣ T = 1 sec T obecné kladné posunutí Z { f (k + 1)} = z F ( z ) − z f (0) Z { f [ (k + 1)T ]} = z F ( z ) − z f (0) Z { f [ (k + 2)T ]} = z 2 F ( z ) − z 2 f (0) − z f (T ) … m −1 Z { f [(k + m )T ]} = z F ( z ) − ∑ f (iT ) z m … Z { f [(k − 1)T ]} = z −1 F ( z ) − f (−T ) m i =0 záporné posunutí Z { f (k − 1)} = z −1 F ( z ) − f (−1) Z { f [( k − 2)T ]} = z − 2 F ( z ) + z −1 f ( −T ) + f (−2T ) Z { f [(k − m )T ]} = z −m m F ( z ) + ∑ f (−iT ) z i =1 m −1 Z { f (k + m)} = z F ( z ) − ∑ f (i ) z m−i m −i i =0 … Z { f (k + 2)} = z 2 F ( z ) − z 2 f (0) − z f (1) Z { f ( k − 2 )} = z − 2 F ( z ) + z −1 f ( −1) + f (−2) … i −m Z { f (k − m)} = z −m m F ( z ) + ∑ f (−i) z i − m i =1 12 3. Věta o počáteční hodnotě f (0) = lim f (kT ) = lim F ( z ) k→0 z→ ∞ 4. Věta o konečné hodnotě z −1 F ( z) z →1 z f (∞ ) = lim f (kT ) = lim k→∞ 5. Věta o součtu vzorků ∞ F ( z) ∑ f (kT ) = lim z →1 k =0 6. Věta o obrazu konvoluce k Z ∑ f [(k − i ) T ] ⋅ g [iT ] = F ( z ) ⋅ G ( z ) i = 0 13 Důkaz. ♣ad 2) Z { f [(k + m )T ]} = ∞ ∑ f [(k + m) T ] z −k = f (mT ) + f [(1 + m) T ] z −1 + f [(2 + m) T ] z −2 + L = / . z m . z −m k =0 { } = z m {F ( z ) − f (0) − f (T ) z −1 − f (2T ) z − 2 − L − f [(m − 1) T ] z −( m −1) }= = z m f (mT ) z − m + f [(1 + m) T ] z −(1+ m ) + f [(2 + m) T ] z −( 2+ m ) + L = m −1 m −1 −i m = z F ( z ) − ∑ f (iT ) z = z F ( z ) − ∑ f (iT ) z m−i i =0 i =0 m Z { f [(k − m )T ]} = ∞ ∑ f [(k − m) T ] z −k = f (−mT ) + f [(1 − m) T ] z −1 + f [(2 − m) T ] z −2 + L = k =0 m { } = z − m f (−mT ) z + f [(1 − m) T ] z m −1 + f [(2 − m) T ] z m − 2 + L + f (0) + f (T ) z −1 + f (2T ) z − 2 + L = =z −m m i F ( z ) + ∑ f (−iT ) z = z i =1 −m m F ( z ) + ∑ f ( −iT ) z i −m i =1 F(z) 14 Příklad Z1. Určete z-obraz diskrétní funkce vzniklé vzorkováním funkce f(t) se vzorkovací periodou T=0,1 sec. 5 Laplaceův obraz příslušné spojité funkce je F ( s) = . s ( s + 3) řešení: 5 Z operátorového slovníku dostaneme originál spojité funkce f (t ) = 1 − e −3t 3 a k němu z-obraz diskrétní funkce f(kT) vzniklé vzorkováním f(t) je 0,43 z 5 1 − e −3T z . Po dosazení T=0,1 dostaneme F ( z ) = F (z) = ( z − 1)( z − 0,74) 3 ( z − 1) z − e −3T ( ( ( ) ) 2z 2 + 4z −1 Příklad Z2. Určete originál f(kT) k z-obrazu F ( z ) = z 3 − z 2 + 3z − 1 řešení: [ad (ii) dělením polynomu čitatele polynomem jmenovatele] ( 2z2 + 4z 2 z2 − 2 z 6z 6z − 1) : ( z3 − z2 + 3z − 1) = 2 z−1 + 6 z−2 − z−3 − 17 z−4 ... + 6 − 2 z−1 − 7 + 2 z−1 − 6 +18 z−1 − 6z−2 −1 −16 z−1 + 6z−2 f(0)=0, f(T)=2, f(2T)=6, f(3T)=−1, −1 + z−1 − 3z−2 + z−3 f(4T)=−17, … −17z−1 + 9z−2 − z−3 15 ... ... ... ... ) Příklad Z3. Určete originál f(kT) k z-obrazu F ( z ) = z − 0,8 ( z − 1)( z − 0,5) řešení: [ad (i) rozklad na parciální zlomky a ze slovníku Z-transformace] z − 0,8 A B = + ( z − 1)( z − 0,5) z − 1 z − 0,5 z − 0,8 1 − 0,8 0,2 A = ( z − 1) = = = 0,4 ( )( ) − − z 1 z 0 , 5 1 − 0 , 5 0 , 5 z =1 z − 0,8 0,5 − 0,8 − 0,3 B = ( z − 0,5) = = = 0,6 ( )( ) z − z − 1 0,5 z =0,5 0,5 − 1 − 0,5 0,4 0,6 F (z) = + z − 1 z − 0,5 F ( z) = ze slovníku Z-transformace dostaneme f (kT ) = 0,4 + 0,6 . 0,5k −1 pro k ≥ 1, f (0 ) = 0 16 Příklad Z4. Určete originál f(kT) k z-obrazu F ( z ) = řešení: 2 z −1 2 z −1 (z − 1)(z + 0,5)2 A B1 B2 + + ( z − 1)( z + 0,5)2 z − 1 z + 0,5 ( z + 0,5)2 2 z −1 2 −1 1 4 A = ( z − 1) = = = 2 2 2,25 9 ( )( ) z z − 1 + 0 , 5 z =1 (1 + 0,5) 2 z −1 2.(− 0,5) − 1 − 1 − 1 − 2 4 2 B2 = ( z + 0,5) = = = = 2 − 0,5 − 1 − 1,5 − 1,5 3 ( z − 1)( z + 0,5) F (z) = = z = −0,5 1 d 2 z −1 d 2 z − 1 2 B1 = ( z + 0,5) = = 2 1! dz ( z − 1)( z + 0,5) z =−0,5 dz z − 1 z =−0,5 1 2 z − 2 − 2 z + 1 −1 −1 4 = 2 + (2 z − 1) = = = − 2 2 z − 1 9 ( ) ( ) z − 1 z − 1 z = −0,5 2,25 z = −0,5 4 1 4 1 4 1 ⇒ F ( z) = − + 9 z − 1 9 z + 0,5 3 ( z + 0,5)2 ze slovníku Z-transformace dostaneme 4 4 4 f (kT ) = − (− 0,5)k −1 + (k − 1)(− 0,5 )k −2 9 9 3 f (0 ) = 0 pro k ≥ 1, 17 Příklad Z4’. Určete originál f(kT) k z-obrazu F (z) = jiný způsob řešení: F ( z) = 2 z −1 ( z − 1)( z + 0,5)2 = 2 z −1 (z − 1)(z + 0,5)2 2z −1 2z −1 = ( z − 1) z 2 + z + 0,25 z 3 + z 2 − 0,75 z − 0,25 ( ) (2 z − 1) : (z3+ z2 −0,75z −0,25) =2 z−2 − 3 z−3 + 4,5 z−4… 2 z + 2 − 1,5z−1 − 0,5 z−2 −3 +1,5z−1 + 0,5 z−2 −3 − 3 z−1 +2,25 z−2 + 1,33 z−3 −4,5z−1 −1,75 z−2 − 1,33 z−3 ... ... ... z definice F(z) = f(0) + f(T) z−1 + f(2T) z−2 + f(3T) z−3 + f(4T) z−4 + … dostáváme f(0)=0, f(T)=0, f(2T)=2, f(3T)=−3, f(4T)=4,5, … , to je ve shodě s výsledkem z předchozího řešení 4 4 4 − (− 0,5)k −1 + (k − 1)(− 0,5)k − 2 pro k ≥ 1, f (0) = 0, 9 9 3 4 4 4 4 4 4 8 + 4 + 24 např. f (2T ) = − (− 0,5)2−1 + (2 − 1)(− 0,5)2− 2 = + + = =2 9 9 3 9 18 3 18 f (kT ) = 18 Diferenční rovnice první diference (dopředná), první diference (zpětná) ∇ f (kT ) = f (kT ) − f [(k − 1)T ] ∆ f (kT ) = f [(k + 1)T ] − f (kT ) druhá diference ∆2 f (kT ) = ∆ f [(k + 1)T ] − ∆ f (kT ) = { f [(k + 2)T ] − f [(k + 1)T } − { f [(k + 1)T ] − f ( kT )} = = f [(k + 2)T ] − 2 f [(k + 1)T ] + f (kT ) ∇ 2 f (kT ) = ∇ f (kT ) − ∇ f [(k − 1)T ] = f (kT ) − 2 f [(k − 1)T ] + f [(k − 2)T ] třetí diference ∆3 f (kT ) = ∆2 f [(k + 1)T ] − ∆2 f ( kT ) = = {∆ f [(k + 2)T ] − ∆ f [(k + 1)T ]} − {∆ f [(k + 1)T ] − ∆ f ( kT )} = = ∆ f [(k + 2)T ] − 2∆ f [(k + 1)T ] + ∆ f (kT ) = = f [(k + 3)T ] − f [(k + 2)T ] − 2{ f [(k + 2)T ] − f [(k + 1)T ]} + f [(k + 1)T ] − f (kT ) = = f [(k + 3)T ] − 3 f [(k + 2)T ] + 3 f [(k + 1)T ] − f (kT ) ∇3 f (kT ) = ∇ 2 f (kT ) − ∇ 2 f [(k − 1)T ] = f (kT ) − 3 f [(k − 1)T ] + 3 f [(k − 2)T ] − f [(k − 3)T ] n-tá diference n f (kT ) = ∑ (− 1)n−i f [(k + i )T ] i i =0 n n −i n n n −1 n −1 ∇ f (kT ) = ∇ f (kT ) − ∇ f [(k − 1)T ] = ∑ (− 1) f [(k − i )T ] i i =0 n −1 ∆ f (kT ) = ∆ n n −1 f [(k + 1)T ] − ∆ n 19 lineární diferenční rovnice n-tého řádu a) diferenční tvar (z dopředných a zpětných diferencí): α n ∆n y (kT ) + L + α1 ∆y (kT ) + α 0 y (kT ) = β m ∆mu (kT ) + L + β1 ∆u (kT ) + β 0 u (kT ) (1) α n ∇ n y (kT ) + L + α1 ∇y (kT ) + α 0 y (kT ) = β m ∇ mu (kT ) + L + β1 ∇u (kT ) + β 0 u (kT ) (2) kde u(k) … známá vstupní diskrétní funkce y(k) … hledaná výstupní diskrétní funkce Jestliže za diference dosadíme podle předchozích vztahů, dostaneme b) rekurentní tvar diferenční rovnice (dosazením vztahů pro diference do (1) a (2)): an y[(k + n)T ] + L + a1 y[(k + 1)T ] + a0 y (kT ) = bm u[(k + m)T ] + L + b1 u[(k + 1)T ] + b0 u (kT )(3) a0 y (kT ) + a1 y[(k − 1)T ] + L + an y[(k − n)T ] = b0 u (kT ) + b1 u[(k − 1)T ] + L + bm u[(k − m)T ] (4) Poznámka: K řešení diferenčních rovnic musí být dány počáteční podmínky, např. u vztahu (1) pro y(0), ∆y(0), … , ∆n−1y(0) , u(0), ∆u(0), … , ∆m−1u(0), u vztahu (3) pro y(0), y(T), … , y[(n−1)T], u(0), u(T), … , u[(m−1)T] Zápis (3) je častější v matematické literatuře, diferenční rovnice ve tvaru (4) v technických aplikacích, protože počáteční podmínky y(−T), y(−2T),…, y(−nT), 20 u(−T), u(−2T),…u(−mT) jsou většinou nulové Řešení diferenčních rovnic (i) rekurentním způsobem řešení je v otevřeném tvaru, hodnotu y(kT) nelze určit bez znalosti předcházejících hodnot (ii) klasickým způsobem řešení = řešení homogenní rovnice + řešení partikulární části, − k homogenní rovnici (pravá strana je rovna nule): a n y[(k + n)T ] + a n −1 y[(k + n − 1)T ] + L + a1 y[(k + 1)T ] + a0 y (kT ) = 0 určíme příslušnou charakteristickou rovnici a n z n + a n −1 z n −1 + L + a1 z + a0 = 0 a) jsou-li z1, z2, … , zn její navzájem různé kořeny (reálné nebo komplexní), pak řešení homogenní rovnice je y hom (kT ) = C1 z1kT + C 2 z 2kT + L + C n z nkT b) je-li jeden kořen (např. z1) p-násobný a ostatní jednoduché, je y hom (kT ) = C1 + C 2 k + ... + C p k p −1 z1kT + C p +1 z 2kT + L + C n z nkT− p +1 ( ) c) pro větší počet násobných kořenů získáme tvar yhom(kT) zobecněním b) [Konstanty C1, C2, … , Cn určíme z počátečních podmínek] − partikulární řešení → viz literatura 21 (iii) pomocí Z-transformace Diferenční rovnice an y[(k + n)T ] + L + a1 y[(k + 1)T ] + a0 y (kT ) = bm u[(k + m)T ] + L + b1 u[(k + 1)T ] + b0 u ( kT ) + počáteční podmínky pro y(0), y(T), …, y[(n−1)T], u(0), u(T), …, u[(m−1)T] an y[(k + n)T ] + ... =b m u[(k + m)T ] + ... y(0)=…, u(0)=…, úloha v originálu Z{dif.r.} an z nY ( z ) + ... =b m z mU ( z ) + ... úloha v Z-obraze rekurentní řešení (není uzavřené) nebo klasické řešení (nesnadné) y(kT) výsledek v originále Z−1 {Y(z)} řešení v Z-obraze (snadnější) Y(z) výsledek v Z-obraze 22 Příklad D1. Řešte numericky diferenční rovnici (T=1) y(k+2) + 3y(k+1) + 2y(k) = u(k+2) − 3u(k+1) + 2u(k) pro vstupní funkci u(k) = η(k) a počáteční podmínky y(0) = 0, y(1) = 2 řešení (i): Rovnici upravíme tak, aby na levé straně byla výstupní funkce s „největším posunutím“ y(k+2) = u(k+2) − 3u(k+1) + 2u(k) − 3y(k+1) − 2y(k) y(0) = 0 y(1) = 2 ⇒ k = 0: y(2) = u(2) − 3u(1) + 2u(0) − 3y(1) − 2y(0) = 1 − 3 + 2 − 6 − 0 = −6 k = 1: y(3) = u(3) − 3u(2) + 2u(1) − 3y(2) − 2y(1) = 1 − 3 + 2 + 18 − 4 = 14 k = 2: y(4) = u(4) − 3u(3) + 2u(2) − 3y(3) − 2y(2) = 1 − 3 + 2 − 42 + 12 = −30 --- 23 Příklad D2. Určete uzavřené řešení diferenční rovnice y(k+2) + 3y(k+1) + 2y(k) = 0 pro počáteční podmínky y(0) = 0, y(1) = 2 řešení (ii): charakteristická rovnice: z2 + 3z +2 = 0 ⇒ (z + 1) (z + 2) = 0 ⇒ z1 = −1, z2 = −2 y(k) = C1 z1k + C2 z2k = C1 (−1)k + C2 (−2)k integrační konstanty C1 , C2 dostaneme z počátečních podmínek y(0) = 0 = C1 + C2 y(1) = 2 = −C1 −2 C2 2 = −C2 ⇒ C2 = −2 ⇒ C1 = 2 ⇒ řešení homogenní rovnice je y(k) = 2 (−1)k − 2 (−2)k = 2 [ (−1)k − (−2)k ] y(2) = 2 [ 1 − 4 ] = −6 y(3) = 2 [−1−(−8)] = 14 y(4) = 2 [ 1 − 16 ] = −30 --- 24 Příklad D3. Užitím Z-transformace řešte diferenční rovnici y(k+2) − 2y(k+1) + y(k) = u(k) 2 k , k ≥ 0 pro vstupní funkci u (k ) = 0, k < 0 a počáteční podmínky y(0) = 0, y(1) = 2 řešení (iii): Z-obraz levé strany se rovná Z-obrazu pravé strany Z{y(k+2) − 2y(k+1) + y(k)} = Z{u(k)} podle věty o kladném posunutí z2 Y(z) − z2 y(0) − z y(1) − 2 [zY(z) − z y(0)] + Y(z) = U(z) Y(z) [z2 − 2z + 1] − 2z = U(z) z (2 z − 3) z ⇒ Y ( z) = Y ( z ) ( z − 1)2 − 2 z = z−2 (z − 2)(z − 1)2 originál získáme např. dělením polynomů čitatele a jmenovatele Y(z): (2 z 2 − 3z ): (z 3 − 4 z 2 + 5z − 2) = 2 z −1 + 5z −2 + 10z −3 + 19 z −4 L , a tedy y(0) = 0, y(1) = 2, y(2) = 5, y(3) = 10, y(4) = 19, … Poznámka: Řešení v otevřeném tvaru bylo možné získat ze zadání i jednodušeji postupem použitým v příkladu D1. 25 Vnější popis dynamických vlastností diskrétních systémů u(kT) diskrétní systém y(kT) (i) lineární diferenční rovnice např. v rekurentním tvaru z dopředných diferencí spolu s počátečními podmínkami an y[(k + n)T ] + L + a1 y[(k + 1)T ] + a0 y (kT ) = bm u[(k + m)T ] + L + b1 u[(k + 1)T ] + b0 u ( kT ) y(0), y(T), …, y[(n−1)T], u(0), u(T), …, y[(m−1)T] ⇒ an y[(k + n)T ] = bm u[(k + m)T ] + L + b1 u[(k + 1)T ] + b0 u (kT ) − − an −1 y[(k + n − 1)T ] − L − a1 y[(k + 1)T ] − a0 y (kT ) každý člen podělíme koeficientem an , abychom dostali vztah pro y[(k+n)T], postupně dosazujeme k=0,1, … musí přitom platit m ≤ n (jinak by současná hodnota výstupu y závisela na budoucí hodnotě vstupu u) 26 (ii) Z-přenos - poměr Z-obrazu diskrétní výstupní veličiny k Z-obrazu diskrétní vstupní veličiny při nulových počátečních podmínkách G( z) = Z { y (kT )} Y ( z ) = Z { u (kT )} U ( z ) Jestliže rekurentní tvar diferenční rovnice z dopředných diferencí transformujeme podle věty o linearitě a věty o kladném posunutí a dosadíme nulové počáteční hodnoty, dostaneme: an z nY ( z ) + an−1z n−1Y ( z ) + L + a1zY ( z ) + a0Y ( z ) = = bm z mU ( z ) + bm −1z m−1U ( z ) + L + b1zU ( z ) + b0U ( z ) [ ] [ ⇒ Y ( z ) an z n + an−1z n−1 + L + a1z + a0 = U ( z ) bm z m + bm −1z m −1 + L + b1z + b0 ] Y ( z ) bm z m + bm−1z m −1 + L + b1z + b0 ⇒ G( z) = = U ( z ) an z n + an−1z n−1 + L + a1z + a0 v diferenční rovnici ze zpětných diferencí lze obdobně odvodit Y ( z ) b0 + b1z −1 + L + bm z − m G( z ) = = U ( z ) a0 + a1z −1 + L + an z − n 27 (iii) diskrétní impulsní funkce/charakteristika - analytické vyjádření/graf odezvy na jednotkový impuls δ(kT) 1, pro k = 0 1 δ (kT ) = 0, pro k ≠ 0 kT 0 T 2T 3T G( z) = Y ( z ) Z {y (kT )} Z {y (kT )} Z {y (kT )} = = = = Z {y (kT )} U ( z ) Z {u (kT )} Z {δ (kT )} 1 ⇒ y (kT ) ≡ g (kT ) = Z −1{ G ( z )} (iv) diskrétní přechodová funkce/charakteristika - analytické vyjádření/graf odezvy na jednotkový skok η(kT) 1, pro k ≥ 0 1 η (kT ) = 0, pro k < 0 0 T 2T 3T Y ( z ) Z {y (kT )} Z {y (kT )} Z {y (kT )} = = = z U ( z ) Z {u (kT )} Z {η (kT )} z −1 z ⇒ y (kT ) ≡ h(kT ) = Z −1 G ( z ) z −1 kT G( z) = 28 Vztah mezi diskrétní impulsní a diskrétní přechodovou funkcí z −1 z z H ( z) G( z) ⇒ G( z) = G ( z ) ⇒ H ( z ) = h(kT ) = Z −1 z z −1 z −1 ∞ ∑ h(kT ) z k =0 ∞ −k ∑ h(kT ) z 1− k k =0 ∞ ∞ z ∞ −k −k = g (kT ) z ⇒ ( z − 1) ∑ h(kT ) z = z ∑ g (kT ) z − k ⇒ ∑ z − 1 k =0 k =0 k =0 − ∞ ∑ h(kT ) z −k k =0 = ∞ ∑ g (kT ) z1− k k =0 { } h(0) z + h(T ) + h(2T ) z −1 + h(3T ) z −2 + ... − h(0) + h(T ) z −1 + h(2T ) z − 2 + h(3T ) z −3 + ... = = g (0) z + g (T ) + g (2T ) z −1 + g (3T ) z − 2 + ... z1 : g (0) = h(0) z0 : g (T ) = h(T ) − h(0) z −1 : g (2T ) = h(2T ) − h(T ) −2 g (3T ) = h(3T ) − h(2T ) z : ⇓ g (kT ) = h( kT ) − h[(k − 1)T ] sečtením těchto rovnic dostaneme k h(kT ) = ∑ g (iT ) i=0 29 (v) frekvenční přenos diskrétního systému - podíl Fourierova obrazu výstupní funkce ku Fourierovu obrazu vstupní funkce G ( jωT ) = Y ( jωT ) U ( jωT ) - získáme jej ze Z-přenosu záměnou z = e jωT = cos ωT + j sin ωT, tj. G ( jωT ) = [G ( z )]z =e jωT pro ωT ∈< 0, 2π > opíše jednotkovou kružnici v komplexní rovině proti směru otáčení hodinových ručiček (začíná v (1,0)) - frekvenční přenos diskrétního systému je komplexní periodická funkce bezrozměrné frekvence ωT s periodou 2π G ( jωT ) = G[ j (ωT + 2kπ )] (vi) frekvenční charakteristika diskrétního systému - graf hodnot frekvenčního přenosu diskrétního systému pro frekvence z rozsahu ωT ∈< 0, 2π > 30 Bloková algebra diskrétních obvodů u(kT) (a) y(kT) G(z) u(t) T u(kT) Y ( z) G( z) = ⇒ Y ( z ) = G( z )U ( z) U ( z) T y(kT) G(s) {{ }} Y ( z ) = Z V L−1{G ( s )} ⋅U ( z ) = G ( z ) U ( z ) operace vzorkování spojitého signálu s periodou T T y(kT) (b) u(t) T u(kT) y(t) G(s) {{ }} Y ( z ) = Z V L−1{G ( s )} ⋅U ( z ) = G ( z ) U ( z ) 31 T y(kT) (c) u(t) y(t) G(s) {{ }} Y ( z ) = Z V L−1{ G ( s ) U ( s )} = G U ( z ) T y(kT) (d) u(t) T u(kT) G1(s) {{ y(t) G2(s) }} Y ( z ) = Z V L−1 {G1 ( s ) G2 ( s )} ⋅ U ( z ) = G1G2 ( z ) U ( z ) (e) u(t) G1(s) T y(kT) G2(s) {{ }} Y ( z ) = Z V L−1{G1 ( s ) G2 ( s ) U ( s )} = G1G2U ( z ) (f) u(t) T u(kT) {{ G1(s) x(t) T x(kT) G2(s) T y(kT) y(t) }} = Z {V {L−1{G2 ( s )}}}⋅ Z {V {L−1{G1 ( s )}}}U ( z ) = G2 ( z ) G1 ( z )U ( z ) Y ( z ) = Z V L−1{G2 ( s )} ⋅ X ( z ) = 32 antiparalelní (zpětnovazební) zapojení T y(kT) w(t) e(t) T e(kT) G(s) e(t ) = w(t ) − y (t ) ⇒ E ( z ) = W ( z ) − Y ( z ) y(t) [plyne z věty o linearitě] Y ( z ) = G ( z ) E ( z ) = G ( z ) [W ( z ) − Y ( z )] = G ( z )W ( z ) − G ( z ) Y ( z ) ⇒ Y ( z ) [1 + G ( z )] = G ( z )W ( z ) Y ( z) G( z) ⇒ Gw ( z ) = = W ( z) 1 + G( z) 33 T y(kT) w(t) e(t) T e(kT) GR(z) T GS(s) y(t) Y ( z ) = GS ( z ) GR ( z ) E ( z ) = GS ( z ) GR ( z ) [W ( z ) − Y ( z )] ⇒ GS ( z ) GR ( z ) W ( z ) − GS ( z ) GR ( z ) Y ( z ) ⇒ Y ( z ) [1 + GS ( z ) GR ( z )] = GS ( z ) GR ( z ) W ( z ) ⇒ Gw ( z ) = GS ( z ) GR ( z ) Y ( z) = W ( z ) 1 + GS ( z ) GR ( z ) 34 Příklad BA1. Určete přenos zapojení vzorkovač-tvarovač-spojitá soustava. T y(kT) u(t) T u(kT) GT(s) y(t) GS(s) {{ }} Y ( z ) = Z V L−1{GT ( s ) GS ( s )} ⋅ U ( z ) = GT GS ( z )U ( z ) Tvarovač nultého řádu má přenos { } { } { } 1 1 −Ts 1 − e −Ts GT ( s ) = L +L = − e = T =L s s s V Laplaceově transformaci znamená násobení obrazu výrazem e−Ts posunutí originálu o −T. V Z-transformaci posunutí o −T znamená podle věty o posunutí násobení Z-obrazu výrazem z−1. 1 − e −Ts Y ( z) G ( z) G ( z ) ⇒ GT GS ( z ) = = Z GS ( z ) = Z S − Z e −Ts S = U ( z) s s s ( T ) G ( z ) G ( z ) G ( z ) = Z S − z −1 Z S = 1 − z −1 Z S s s s 35 I. Stabilita lineárních diskrétních obvodů Obecné vyjádření stability: Regulační obvod je stabilní, jestliže po jeho vychýlení z rovnovážného stavu poruchou se regulovaná veličina y ustálí na původní hodnotě nebo na nové hodnotě při vychýlení řídící veličinou w (tj. při změně žádané hodnoty regulované veličiny). n spojité regulační obvody: lim y (t ) = y0 t →∞ an y ( n ) (t ) + L + a1 y ' (t ) + a0 y (t ) popis diferenciální rovnicí ⇒ řešení y (t ) = y hom (t ) + y part (t ) přechodná část ustálená část = ... 1 + G0 ( s) = 0 kořeny charakteristické rovnice an s n + L + a1s + a0 = 0 jsou: n s1 t s2 t sn t s t 1. reálné, navzájem různé: yhom (t ) = c1 e + c2 e + L + cn e = ∑ ci e i ( i =1 m −1 2. reálný m-násobný kořen sk: yhom (t ) = ck + ck t + ck t + L + ck t 1 2 3 m 2 3. komplexně sdružené a±jb: y hom (t ) = e at (ck sin bt + ck +1 cos bt ) 4. kombinace 1,2,3 lim yhom (t ) = 0 ⇒ obvod je stabilní, jsou-li reálné části všech kořenů t →∞ charakteristické rovnice záporné 36 lim y part (t ) = lim y (t ) = y0 nutná a postačující podmínka stability t →∞ t →∞ ) es t k diskrétní regulační obvody: popis diferenční rovnicí an y[(k + n)T ] + L + a1 y[(k + 1)T ] + a0 y (kT ) = ... ⇒ řešení y ( kT ) = yhom (kT ) + ypart ( kT ) přechodná část ustálená část kořeny charakteristické rovnice a n z n + a n −1 z n −1 + L + a1 z + a0 = 0 jsou: 1. z1, z2, … , zn navzájem různé (reálné nebo komplexní), pak y hom (kT ) = C1 z1kT + C 2 z 2kT + L + C n z nkT 2. je-li jeden kořen (např. z1) p-násobný a ostatní jednoduché, je y hom (kT ) = C1 + C 2 k + ... + C p k p −1 z1kT + C p +1 z 2kT + L + C n z nkT− p +1 ( ) 3. kombinace 1,2 [Konstanty C1, C2, … určíme z počátečních podmínek] lim yhom (kT ) = 0 ⇒ obvod je stabilní, je-li splněno | zi |< 1, i=1,2, …, n k →∞ lim ypart (kT ) = lim y (kT ) = y0 k →∞ k →∞ nutná a postačující podmínka stability diskrétního systému [Diskrétní systém je stabilní, jestliže kořeny charakteristické rovnice 37 leží uvnitř jednotkové kružnice v komplexní rovině z.] Laplaceův obraz spojité funkce f (t): L{ f (t )} = ∞ ∫ f (t ) e − st dt 0 ⇒ Laplaceův obraz diskrétní funkce f (kT ): L{ f (kT )} = ∞ ∑ f (kT ) e − skT k =0 Z { f (kT )} = Z-obraz diskrétní funkce f (kT ): ∞ ∑ f (kT ) z − k k =0 Z-transformace je Laplaceova transformace diskrétní funkce pro novou proměnnou z = e sT ⇒ s= 1 ln z T ⇒ pro kořeny charakteristické rovnice spojitého a diskrétního systému platí vztah z i = e siT 38 Vztah podmínky stability pro lineární spojité systémy a lineární diskrétní systémy: 1 poloha kořenů charakter. rovnice v rovině „s“ u spojitého systému v levé polorovině 2 v pravé polorovině 3 komplexně sdružené v levé polorovině komplexně sdružené na imaginární ose komplexně sdružené v pravé polorovině 4 5 poloha kořenů charakter. regulační pochod rovnice v rovině „z“ v časové oblasti u diskrétního systému v levé polorovině stabilní vně jednotkové kružnice nestabilní komplexně sdružené uvnitř kmitavý tlumený jednotkové kružnice na jednotkové kružnici na mezi stability komplexně sdružené a na záporné reálné ose vně jednotkové kružnice kmitavý netlumený 39 Charakteristická rovnice 1 + G0 ( s) = 0 , přenos řízení G w ( s ) = 1 G1w ( s ) = ⇒ s1 = −1, s2 = −2 ( s + 1)( s + 2) 1 8s + s + 2 2 ⇒ s1, 2 300 0.2 0.15 200 0.1 100 1 G2 w ( s ) = ⇒ s1 = 1, s2 = 2 ( s − 1)( s − 2) G3w ( s ) = fHtL fHtL 0.25 Příklady: G0 ( s ) 1 + G0 ( s ) 0.05 t t 2 4 6 8 0.5 10 fHtL 1 1.5 2 − 1 ± 12 − 4.8.2 − 1 j 63 = = ± 2.8 16 16 0.15 0.1 0.05 fHtL t 10 20 30 40 50 -0.05 G4 w ( s ) = 8s + 2 2 ⇒ s1,2 j =± 2 -0.1 0.1 t 10 20 ⇒ s1, 2 30 40 50 60 -0.1 -0.2 G5 w ( s ) = 3 0.2 0.2 1 2.5 1 8s 2 − s + 2 − (−1) ± (−1) 2 − 4.8.2 1 j 63 = = ± 2.8 16 16 fHtL 7.5 5 2.5 t 10 20 30 40 50 60 -2.5 -5 -7.5 -10 40 60 Kritéria stability (i) K určení stability lze použít (obdobně jako u spojitých systémů) algebraická a frekvenční kritéria stability v jejich diskrétní verzi. (ii) Jinou možností je nějakou transformací převést komplexní rovinu „z“ na komplexní rovinu „s“ a využít kritéria stability pro spojité systémy. Transformace z = e sT , s = 1 ln z nejsou příliš vhodné pro praktické použití. T Proto se častěji využívá tzv. bilineární transformace definovaná vztahem z +1 w +1 , resp. inverzním vztahem w = , která podobně jako předchozí z= z −1 w −1 transformace zobrazí jednotkovou kružnici v komplexní rovině „z“ na imaginární osu v komplexní rovině „w“ a vnitřek jednotkové kružnice v komplexní rovině „z“ na levou polorovinu komplexní roviny „w“. Im w +1 Im z = „z“ „w“ w −1 1 Re w= z +1 z −1 Re 41 Příklad: Rozhodněte o stabilitě obvodu s přenosem řízení Y ( z) G0 ( z ) z2 − z + 2 Gw ( z ) = = = 3 W ( z ) 1 + G0 ( z ) 3 z − z 2 + 2 z − 1 řešení: Charakteristická rovnice je 3 z 3 − z 2 + 2 z − 1 = 0 , (∗) použijeme bilineární transformaci 3 2 w + 1 w + 1 w + 1 3 − + 2 3 − 1 = 0 /.( w − 1) w −1 w − 1 w − 1 3 (w + 1)3 − (w + 1)2 ( w − 1) + 2 ( w + 1)(w − 1)2 − ( w − 1)3 = 0 3( w3 + 3w 2 + 3w + 1) − ( w2 + 2 w + 1)( w − 1) + 2 ( w + 1)( w2 − 2 w + 1) − ( w − 1)3 = 0 3w3 + 9 w 2 + 9 w + 3 − ( w3 + w 2 − w − 1) + 2 ( w3 − w 2 − w + 1) − ( w3 − 3w 2 + 3w − 1) = 0 (∗∗) 3w3 + 9 w 2 + 5 w + 7 = 0 podle Hurwitzova kritéria 9 7 = 9.5 − 7.3 = 45 − 21 = 24 > 0 3 5 ⇒ kořeny rovnice (∗∗) leží v levé polorovině komplexní roviny „w“ ⇒ kořeny charakteristické rovnice (∗) leží uvnitř jednotkové kružnice 42 v komplexní rovině „z“, a tedy obvod je stabilní H2 = II. Číslicové PSD regulátory diskrétní verze spojitého PID regulátoru (PSD = proporcionálně-sumačně-diferenční) Ideální spojitý PID regulátor lze popsat přenosem r r−1 1 U (s) = r0 + + r1 s = r0 1 + + 1 GR (s) = r0 r0 E (s) s s r −1 v časové oblasti rovnicí t de(t ) 1 u (t ) = r0 e(t ) + ∫ e(τ ) dτ + TD dt T I 0 1 s = r0 1 + + TD s , TI s (1) Číslicovou verzi PID regulátoru získáme z rovnice (1) diskretizací integrace a derivace. 43 Hodnota integrálu se přibližně určí jako součet ploch obdélníků nebo lichoběžníků nahrazujících plochu pod původní křivkou odchylky e(t). e(t) e(t) e(t) e(kT) e(kT) e(kT) e(T) e(T) e(T) e(t) e(0) e(t) e(0) e(2T) e(t) e(2T) t kT 3T 0 T 2T 0 T e(2T) 3T 2T e(3T) e(3T) 2T 3T t kT 0 T e(3T) zpětné obdélníky kT k 0 i =1 I (kT ) = ∫ e(t ) dt ≈ T ∑ e(iT ) dopředné obdélníky k −1 I (kT ) ≈ T ∑ e(iT ) i =0 lichoběžníky e(iT ) + e[(i − 1)T ] 2 i =1 k I ( kT ) ≈ T ∑ e(t) e(t) Derivace se nahradí pomocí zpětné diference. D(kT ) = t kT e(kT) − e[(k−1)T] de(t ) e(kT ) − e[(k − 1)T ] ≈ dt T (k−1)T kT t 44 Polohový PSD regulátor (polohový PSD algoritmus řízení) = diskrétní PID regulátor, který dostaneme ze spojitého PID regulátoru náhradou integrálu sumací (např. zpětných obdélníků) a náhradou derivace pomocí zpětné diference v rovnici (1) ⇒ rovnice polohového PSD (proporcionálně-sumačně-diferenčního) regulátoru T u (kT ) = r0 e(kT ) + TI TD ∑ e(iT ) + T {e(kT ) − e[(k − 1)T ]} i =1 k (2) Z rovnice PSD regulátoru lze analogicky ke spojitému vytvořit diskrétní regulátory P, S, PS, PD. Poznámka 1: Nevýhodou polohového regulátoru je výskyt sumace v jeho rovnici, to znamená, že k výpočtu akčního zásahu u(kT) je nutné uchovávat v paměti všechny hodnoty e(iT), i=1,2, … , k. Proto se častěji používá tzv. přírůstkový PSD regulátor (popsaný dále). 45 Přírůstkový PSD regulátor (přírůstkový PSD algoritmus řízení) neurčuje celou hodnotu u(kT), ale pouze její změnu proti hodnotě u[(k−1)T] v předchozím kroku. ∇u (kT ) = u (kT ) − u[(k − 1)T ] = T k TD = r0 e(kT ) + ∑ e(iT ) + {e(kT ) − e[(k − 1)T ]} − TI i =1 T T k −1 TD − r0 e[(k − 1)T ] + ∑ e(iT ) + {e[(k − 1)T ] − e[(k − 2)T ]} = TI i =1 T k −1 T Tk = r0 {e(kT ) − e[(k − 1)T ]} + ∑ e(iT ) − ∑ e(iT ) + D {e(kT ) − 2e[(k − 1)T ] + e[(k − 2)T ]} = TI i =1 T i =1 T T = r0 {e(kT ) − e[(k − 1)T ]} + e(kT ) + D {e( kT ) − 2e[(k − 1)T ] + e[(k − 2)T ]} = TI T T T T T = r0 1 + + D e(kT ) + r0 − 1 − 2 D e[(k − 1)T ] + r0 D e[(k − 2)T ] = T T TI T = q0 e(kT ) + q1 e[(k − 1)T ] + q2 e[(k − 2)T ] , kde T T T T q0 = r0 1 + + D , q1 = −r0 1 + 2 D , q2 = r0 D T T TI T (3) (4) 46 Z diferenční rovnice přírůstkového PSD regulátoru ∇u (kT ) = u ( kT ) − u[(k − 1)T ] = q0 e(kT ) + q1 e[(k − 1)T ] + q2 e[(k − 2)T ] lze určit jeho Z-přenos. Jestliže v předchozí rovnici s využitím vět o posunutí přejdeme k Z-obrazům a dosadíme nulové počáteční podmínky, dostaneme U ( z ) − z −1U ( z ) = q0 E ( z ) + q1 z −1 E ( z ) + q 2 z − 2 E ( z ) ⇓ U ( z ) q0 + q1 z −1 + q 2 z − 2 = GR ( z) = E( z) 1 − z −1 T T T T r0 1 + + D − r0 1 + 2 D z −1 + r0 D z − 2 T T TI T = 1 − z −1 (5) Poznámka 2: U spojitého PID regulátoru jsou složky P, I, D jednoznačně odděleny, u diskrétního PSD regulátoru jsou však patrné jen u jeho polohové verze. Ze vztahů (4), (5) je vidět, že parametry q0, q1, q2 přírůstkového regulátoru nejsou přímými ekvivalenty parametrů r0, TI, TD spojitého regulátoru. 47 Přenosy diskrétních regulátorů P, S, PS, PD odpovídajících spojitým regulátorům P, I, PI, PD stanovíme ze znalosti přenosů regulátorů PID a PSD : PID: PSD: U ( s) r−1 r 1 1 + TD s GR ( s ) = = r0 + + r1 s = r0 1 + + 1 s = r0 1 + r0 E (s) s r0 TI s s r −1 T TD TD −1 TD − 2 1 1 2 + r + + − r + z r z 0 0 0 T T T T U ( z ) q0 + q1 z −1 + q2 z − 2 I GR ( z ) = = = E ( z) 1 − z −1 1 − z −1 P ≡ [PID]/TI=∞, TD=0 ⇒ q0=r0, q1= −r0, q2=0 I ≡ [PID]/r0=0, TD=0 ⇒ q0 = r0 ⇒ P: G R ( z ) = q0 + q1 z −1 1− z q0 −1 T = r−1T , q1 = 0, q2 = 0 ⇒ S: G R ( z ) = TI 1 − z −1 = r0 q0 + q1 z −1 T PI ≡ [PID]/TD=0 ⇒ q0 = r0 1 + , q1 = −r0 , q 2 = 0 ⇒ PS: GR ( z ) = 1 − z −1 TI TD TD TD q r 1 , q r 1 2 , q = r = + = − + 2 0 1 PD ≡ [PID]/TI=∞ ⇒ 0 0 0 T T T q0 + q1 z −1 + q 2 z − 2 ⇒ PD: G R ( z ) = 1 − z −1 48 Poznámka 3: Z předchozích vztahů je vidět, že některé diskrétní regulátory mají formálně stejný přenos: q0 + q1 z −1 GR ( z ) = • přenos diskrétních regulátorů P a PS je 1 − z −1 −1 q0 + q1 z + q 2 z − 2 • přenos diskrétních regulátorů PD a PSD je G R ( z ) = 1 − z −1 Protože požadujeme, aby přechodová charakteristika diskrétního regulátoru odpovídala jeho spojité verzi, můžeme stanovit podmínky, které musí parametry q0, q1, q2 splňovat, aby se jednalo o požadovaný typ regulátoru. Přechodové charakteristiky h(t) základních spojitých regulátorů jsou P I r0 D r−1 t 1 t t a z nich vyplývají přechodové charakteristiky jejich kombinací PI PD r−1 r0 1 PID r0 t r−1 r0 t 1 t 49 Přírůstkový PSD regulátor je určen vztahem (3): T T T T u (kT ) − u[(k − 1)T ] = r0 1 + + D e(kT ) + r0 − 1 − 2 D e[(k − 1)T ] + r0 D e[(k − 2)T ] = T T TI T = q0 e(kT ) + q1 e[(k − 1)T ] + q2 e[(k − 2)T ] , odtud plyne T T T T u (kT ) = u[(k − 1)T ] + r0 1 + + D e(kT ) + r0 − 1 − 2 D e[(k − 1)T ] + r0 D e[(k − 2)T ] = T T TI T (6) = u[(k − 1)T ] + q0 e(kT ) + q1 e[(k − 1)T ] + q2 e[(k − 2)T ] , diskrétní přechodová charakteristika h(kT) je odezvou na diskrétní jednotkový skok η(kT), do rovnice (6) dosadíme e(kT)=η(kT) a určíme h(kT)=u(kT), k=0,1,2, … h(0) h(T) h(2T) h(3T) h(4T) h(5T) … ⇓ = q0 = 2q0 + q1 = 3q0 + 2q1 + q2 = 4q0 + 3q1 + 2q2 = 5q0 + 4q1 + 3q2 = 6q0 + 5q1 + 4q2 (7) 50 Obecnou podmínkou všech diskrétních regulátorů je, že první akční zásah musí být kladný, tj. h(0) = q0 > 0. P: h(kT) q0 q0 0 S: T q0 2T q0 3T kT h(kT) 2q0 q0 0 T 3q0 2T 4q0 3T kT 0 T 2T 4q0+3q1 q0 2q0+q1 h(kT) 3q0+2q1 PS: 3T kT ∆h = 0 ∆h = h(T)−h(0) = (2q0+q1)− q0 = q0+q1 ⇒ q0+q1=0 q1=0, q2=0 ∆h = konst > 0 ∆h = h(T)−h(0) = (2q0+0) − q0 = q0 ⇒ q0 > 0 q2=0 ∆h = konst > 0 ∆h = h(T)−h(0) = (2q0+q1) − q0 = q0+q1 ⇒ q0+q1 > 0 51 0 2T 2q0+q1 2q0+q1 T 2q0+q1 h(kT) q0 3T kT h(0) > h(T) = h(2T) = h(3T) = … > 0 ⇓ ⇓ q0 > 2q0+q1 ⇒ q0+q1 < 0 , 2q0+q1 > 0 h(0) > h(T) ⇒ q0 > 2q0+q1 ⇒ q0+q1 < 0 0 T 3q0+2q1+q2 2q0+q1 q0 PSD: h(kT) 2T h(2T)−h(T)=h(3T)−h(2T) = … = konst > 0 ⇒ 3q0+2q1+q2 − (2q0+q1) = q0+q1+q2 > 0 4q0+3q1+2q2 PD: 3T kT přímka lineárního nárůstu musí protínat svislou osu v kladné hodnotě ⇒ (2q0+q1)−(q0+q1+q2) = q0−q2 > 0 52 III. Nastavení parametrů PSD regulátoru (i) Ziegler-Nicholsova metoda − postup je stejný jako u seřizování spojitého regulátoru 1. Ke známé soustavě a P regulátoru určíme Z-přenos řízení GW(z). Z jeho jmenovatele určíme charakteristickou rovnici. 2. Bilineární transformací ji převedeme z komplexní roviny „z“ do roviny „w“ a určíme kritické zesílení r0krit a periodu kmitů Tkrit na hranici stability. 3. Z hodnot r0krit a Tkrit spočítáme podle následující tabulky parametry r0, T/TI a TD/T a z nich pak hodnoty q0, q1, q2 zvoleného typu regulátoru. typ kR≡r0 P 0,5 r0krit PS PSD T TI TD T − − T (0 ,27 − 0 ,45) r0 krit Tkrit r0 krit 0,54 r0 T (0 ,36 − 0 ,6) r0 krit Tkrit 1,2 r0 krit r0 T Tkrit T Tkrit − 3 r0 krit 40 r0 T Tkrit 53
Podobné dokumenty
Elektronická forma
V praxi: posun 0max o +π/2 detaily budou tmavší než okolí - pozitivní kontrast
posun 0max o -π/2 detaily budou světlejší než okolí - negativní kontrast
(platí pro n´a d´ předmětu větší než odpovída...
Hmotnostní analyzátory
ostatní ionty jsou zachyceny na tyčích kvadrupólu
• plynulou změnou (skenováním) hodnot stejnosměrného napětí U a amplitudy V
(jejich poměr zůstává konstantní) jsou postupně propuštěny na detektor ...
0992.hk
b) Načrtněte rozložení pólů a nul. Popište osy. Rozhodněte o stabilitě systému. (4b)
c) Vypočtěte impulsovou charakteristiku (3b) a načrtněte ji. Popište a ocejchujte osy. (3b)
d) Vypočtěte přechod...
Spektrální analýza zvuku
a slouží pro převod periodického signálu (funkce) z časové do frekvenční oblasti.
Fourierova transformace může být jak ve spojitém tak v diskrétním čase. Protože data z A/D
převodníku jsou navzorko...
diplomová práce
e(t)............ regulační odchylka
ro,Ti .......... parametry regulátoru
q0,q1,q2..... parametry diskrétního regulátoru
e k – 1, e k – 2 zpožděné regulační odchylky
u k ............. akční veličin...
MAGNETOOPTICKÁ METODA PRO MĚŘENÍ RELAXACE
Při našich experimentech jsme využili faktu, že vzorky vykazují dobře definovanou jednoosou
anizotropii. Vzorky byly nejprve magnetovány podél snadné magnetické osy. Po několika dnech byla měřena
p...