Křemičité mikrofosílie a jejich vztah ke kvalitě hornin
Transkript
Křemičité mikrofosílie a jejich vztah ke kvalitě hornin Zpráva pro lomy Mokrá Petr A. Čejchan Laboratoř paleobiologie a paleoekologie Geologický ústav AVČR, Praha 2002 Úvod Ke studiu bioty, která se spoluúčastnila silicifikace karbonátových hornin a vzniku křemičitých (rohovcových) nodulí a poloh uvnitř vrstev vápenců v lomu Mokrá byly vybrány fosfátové nodule a krusty, místy přítomné v karbonátových brekciích (moravskoberounské souvrství: tournai až střední visé), dále krusty a polohy fosfátů uvnitř sekvence karbonátů (hádsko-říčských vápenců) a fosfátové nodule z černých břidlic (ponikevské souvrství: famen-střední visé), tektonicky vmáčklých mezi kry hádsko-říčských vápenců na II. Etáži „Prostředního lomu“ v Mokré. Fosfátové „konkrece“ jsou všeobecně známy jako dobré raně diagenetické „konzervy“, které mohou uchránit zbytky mikrobioty před následným pozdně- a postdiagenetickým rozpouštěním, případně destruktivní rekrystalizací. Dalším kandidátem na vcelku příznivé zachování křemičité mirobioty byly rohovcové nodule a polohy uvnitř vápenců, interpretované jako raně diageneticky silicifikované karbonáty. Mikrobiota těchto horninových typů však bude předmětem následné studie. Materiál a metody Křemičitá biota byla získána rozpouštěním fosfátových konkrecí a megaklastů v koncentrované kyselině chlorovodíkové (HCl 35%) po dobu 3 měsíců a déle. Kyselina byla průběžně doplňována tak, aby byla zachována vysoká koncentrace (v ředěné kyselině chlorovodíkové se fosfáty buď vůbec nerozpouštěly, nebo se rozpouštěly jen obtížně. Použití koncentrované HCl, zdá se, křemičité mikrofosílie nepoškodilo (žřejmě tedy neobsahovaly částečně kalcifikované/fosfatizované partie), neboť byly nalezeny kusz se sklovitým zachováním kostry, bez jakýchkoli známek naleptání, nebo rozpouštění. Naopak, často se vyskytly kusy pokryté vysráženým, medově hnědým SiO2, případně pórovitou světlou hmotou nezjišťovaného složení. Vzorky byly poté promytyvodou, zbaveny frakce nad 0,5 mm a oxidovány 20% H2O2 až do ukončení reakce. Poté byly čištěny 60vteřin ve vodné suspenzi v ultrazvukové čističce, rozdělěny na sítech na frakce 500-120 a 120-40 mikrometrů, promyty 96% etylalkoholem a sušeny při 105 stupních Celsia. Mikrofosílie byly vybírány pod optickým binokulárním mikroskopem Zeiss Cytoplast při zvětšení 25x1,6 a 25x2,5. Všechny vyobrazené exempláře pocházejí ze vzorku 260 a jsou katalogovány pod příslušnými čísly a uloženy ve sbírkách Laboratoře paleobiologie a paleoekologie Geologického ústavu AVČR v Praze. Systematika Názory na fylogenetický vývoj eukaryot prošly za poslední desetiletí bouřlivým vývojem, nastartovaným hromadným sekvenováním molekulárních sekvencí zejména genů ribozomální RNA. Tento vývoj se ještě nezdá být ukončen, i když hlavní obrysy fylogenetického schématu byly již stanoveny. Před deseti lety se fylogenetické schéma eukaryot, založené na srovnání molekulárních sekvencí genů pro malou podjednotku ribozomální RNA (SSU rRNA) zdálo být intuitivně přijatelné. Umísťovalo všeobecně jednodušeji konstruované, často jednobuněčné formy bazálně a vyčleňovalo komplexní eukaryotické formy včetně živočichů, hub, rostlin a „řas“ do jediné široké radiace obvykle nazývané „eukaryotická koruna“ pro její vrcholovou pozici (Sogin 1991). Eukaryotický kořen byl umísťován mezi amitochondriátní jednobuněčná eukaryota. Několik následujících studií však toto pojetí zpochybnilo a naznačilo, že toto schéma eukaryotické fylogeneze bylo nejspíš metodickým artefaktem. Poté, co byla několika pracemi silně otřesena možnost existence extantních ancestrálně amitochondriátních forem se 2 celé toto schéma zhroutilo do jedné velké nerozlišené radiace (Philippe et al. 2000). Poslední dva roky pak vnesly světlo do struktury této radiace. Zvláště sledování silných sdílených odvozených znaků (synapomorfií) odhalilo několůik nových velkých uskupení (CavalierSmith 2002). Tradičně nejtěžší otázka, tedy umístění kořene stromu eukaryotické fylogeneze, byla téměř rozřešena v létě 2002 (Stechmann & Cavalier-Smith 2002) na základě sledování rozdělení genové fúze genů pro dihydrofolát reduktázu a thymidilát syntázu (DHFR-TS fúze) v téměř všech velkých uskupeních eukaryot. Možná pozice kořene se tak zúžila na bifurkaci Opisthokonta - Bikonta s prozatím nejednoznačným postavením amoebozoí (Stechmann & Cavalier-Smith 2002). Tato práce se soustředí z dříve uvedených důvodů na dvě eukaryotické skupiny: „Radiolaria“ a Porifera. „Radiolaria“ byla vyčleněna jako samostatná skupina již dávno (Müller 1858), názory na její fylogenetické postavení se však různily. Také její monofyletičnost byla často zpochybňována, nicméně molekulární analýzy prováděné v devadesátých letech 20. století snad alespoň částečně monofyletčnost dokládají. Již počátkem 20. století byla „Radiolaria“ kladena do blízkosti foraminifer; tento názor došel v současnosti potvrzení v podobě kládu Retaria (Cavalier-Smith 2002), který zahrnuje obě tyto skupiny a je sesterskou skupinou exkavát, nebo heliozoí. Spolu s nimi a snad skupinou Apusozoa tvoří emendovanou skupinu (?klád) Rhizaria (Cavalier-Smith 2002). Takto emendovaný klád by pak byl nejpravděpodobněji sesterskou skupinou kládu Plantae/Chromalveolata (Stechmann & Cavalier-Smith 2002). Oproti ještě ne zcela vyjasněnému postavení polycystinních radiolárií je druhá studovaná skupina křemičité bioty – kosterní elementy porifer - fylogeneticky fixována značně spolehlivě (Ax 1998) jako jedna z bazálních větví metazoí (Animalia) uvnitž kládu Opisthokonta (spolu s Fungi a Choanozoa), který se nejnověji jeví jako bazální větev eukaryotické fylogeneze a jako možná sesterská skupina bikont, případně skupiny Bikonta/Amoebozoa(Stechmann & Cavalier-Smith 2002). V této práci je důsledně používán uninomiální fylogenetický systém (PhyloCode) jako alternativa k sice vžitému, ale dnes již překonanému klasifikačnímu systému linnéovskému, kodifikovanému v ICZN/ICBN. PhyloCode (http://www.ohiou.edu/phylocode/) je uninomiální, důsledně hierarchický, monofyletický a bezúrovňový: zná jen relativní vztahy mezi vnořenými taxony, nikoli mezi taxony uvnitř sesterských kládů. Eukarya > “DHFR-TS fused clade“ Stechmann & Cavalier-Smith 2002 > Bikonta > Rhizaria Cavalier-Smith 2002 > Retaria Cavalier-Smith 2002 > "Radiolaria" Müller 1858 > Polycystina Ehrenberg 1838 > ?Sphaerellaria Haeckel 1881 > Entactiniacae Riedel 1967 Dg.: pórovitá stěna vnější sféry a s vnitřní spikulou. Entactiniidae Riedel 1967 Dg.: Vnitřní spikula šestičetná, tvořená středním trámečkem na jehož obou koncích vybíhá trojice paprsků, spojených s bázemi šesti hlavních trnů vnější sféry. ?Entactinia Foreman 1963 Dg.: pouze jediná (= vnější) sféra. 3 Tortispina (Ormiston & Lane, 1976) (nevyobrazeno) Dg.: často mírně zploštělá jediná sféra s polygonálními až nepravidelnými póry. 6 (4) mírně tordované ostře tříčepelovité hlavní ostny. Trny různě silně vyvinuté. Pozn.: Ormiston & Lane 1976 ji původně řadí k Polyentactinia Foreman 1963, avšak Won 1983 ji přeřadil k Entactinia dle jeho pojetí. Octaculeata Won 1983 obr. 10072-05 Dg.: Jedna sféra s hexagonálními či subhexagonálními póry. Osm dlouhých ostnů je napojeno na osmičetnou vnitřní spikulu. Pozn.: pro nepříznivé zachování materiálu z Mokré nebylo možno potvrdit přítomnost spikuly, ani plný počet ostnů. Materiál se však shoduje celkovým habitem. ?Herculea Foreman 1963 obr. 10073-01 Dg.: poměrně velká sférická schránka s velkými subcirkulárními póry. Šest silných, tříčepelovitých ostnů, které někdy nesvírají pravý úhel. Entactinosphaera Foreman 1963 obr. 10072-06 Dg.: dvě sféry, vnější a medulární. ?Entactinosphaera Brevihebes Won 1983 obr. 10072-04 Dg.: Schránka proměnlivé velikosti. Sférická až sféroidální vnější sféra schránky s hustými hexagonálními póry, někdy mírně nepravidelnými. Šest krátkých, třílaločnatých ostnů. Drobounké hustě rozestavené trny na okrajích pórů. Vnitřní sféra hexagonálně síťovitá, nese šest třílaločnatých vnitřních ostnů. Uvnitř šestičetná spikula? Pozn.: pro nepříznivé zachování materiálu z Mokré nebylo možno potvrdit přítomnost vnitřních ostnů, vnitřní sféry, ani spikuly. Materiál se však shoduje celkovým habitem. ?Trendalli Won 1983 obr. 10073-05 Dg.: sféroidální vnější sféra schránky s menšími hustě rozestavenými póry je pokryta velmi krátkými, trnovitými, při bázi třílaločnatými až rozštěpenými ostny, na jednom jedinci vždy stejně silnými a stejně dlouhými, avšak variabilními mezi jedinci. . Těchto ostnů je 30 – 50 a jsou na povrchu rozmístěny takřka ekvidistantně. Ostny mívají širokou rozvětvenou bázi a ostrou distální špičku. Variabilita mezi jedinci je značná a týká se především počtu, délky a síly vnějších ostnů, robustnosti a rozvětvení či žlábkování báze. Silné robustní trny mohou mít 5-10 bazálních žlábků, slabě vyvinuté trny mají jen 3-5 bazálních žlábků. Na jednotlivých jedincích jsou však tyto znaky stálé. Vnější sféra má tím méně ostnů, čím jsou tyto ostny robustnější. Vnitřní sféra nese kromě ?šesti třílaločnatých vnitřních ostnů ještě mnoho jemých, drobných trnů, které buď dosahují až ke vnější sféře, nebo končí těsně nad vnitřní sférou schránky. Pozn.: pro nepříznivé zachování a nedostatek materiálu z Mokré nebylo možno potvrdit přítomnost vnitřních ostnů, vnitřní sféry, ani spikuly. Materiál se však shoduje celkovým habitem. Rozšíření: Calle, Gedauer-Konglomerat, Rheingeröl, Mokrá (raný karbon). 4 Srovnání: od ostatních zástupců Entactinosphaera se liší četnějšími vnějšími ostny (zde interpretováno jako apomorfie). Není též jasné, zda je spikula opravdu šestičetná (zatím nebyla nikdy tak dobře patrná, aby bylo možné toto ověřit, a zda odpovídá vzoru 2x3 s vnitřním trámečkem. Přiřazení k Entactinosphaera je tedy zatím pochybné. ?Grandis Nazarov 1975 obr. 10078-06, 10087-21 Dg.: schránka je tvořena vnější a vnitřní sférou. Ostny jsou robustní, přibližně stejné velikosti, tříčepelovité, trny řídké a dlouhé. Ostny jsou po celé délce stejně široké. Vnější sféra je silnostěnná, s okrouhými, nebo okrouhle oválnými póry. Trny jsou vzácné, poměrně tenké. Pozn.: pro nepříznivé zachování a nedostatek materiálu z Mokré nebylo možno potvrdit přítomnost vnitřních ostnů, vnitřní sféry, ani spikuly. Materiál se však shoduje celkovým habitem. Rozšíření: celosvětově v pozdním devonu. Astroentactiniidae Nazarov 1975 Dg.: pórovitá stěna sféry. Vnitřní spikula 8-12-24-+ četná, bez vnitřního trámečku, tj. s paprsky vybíhajícími z jednoho bodu. Astroentactinia Nazarov 1975 Dg.: jedna sféra. Biaciculata Nazarov 1975 obr. 10072-01, 10072-03, 10072-12, 10079-13 Dg.: Stěna jediné vnější sféry je pórovitá. Osmičetná vnitřní spikula bez vnitřního trámečku, tj. s paprsky vybíhajícími z jednoho bodu. Sférická scránka nese různě dlouhé trny (ostny). Podrobný popis viz Nazarov 1975, Braun & Schmidt-Effing 1988. Pozn.: pro nepříznivé zachování a nedostatek materiálu z Mokré nebylo možno potvrdit přítomnost, případně osmičetnost, spikuly. Materiál se však shoduje vnějším habitem. ?Stellata Nazarov 1975 Dg.: Malá sférická schránka s tenkou stěnou a okrouhlými póry. Četné vnější trny jsou všeobecně krátké a mají při bázi angulárně oválné póry. Rozšíření: Gogo (časný frasn); Mokrá (tournai?). ?Astroentactinia Nazarov 1975 obr. 10086-23 Dg.: Drobná sférická schránka s nepravidelně okrouhlými póry. Vnější trny jsou středně dlouhé a mají při bázi angulární póry. Pozn.: pro nepříznivé zachování a nedostatek materiálu z Mokré nebylo možno potvrdit přítomnost, případně osmičetnost, spikuly. Přiřazení k Astroentactinia je tedy pouze hypotetické, na základě vnější morfologie. Rozšíření: Mokrá (tournai?). Eukarya > “DHFR-TS fused clade“ Stechmann & Cavalier-Smith 2002 > Bikonta > Rhizaria Cavalier-Smith 2002 > Retaria Cavalier-Smith 2002 > "Radiolaria" Müller 1858 > Polycystina Ehrenberg 1838 > ?Sphaerellaria Haeckel 1881 > ?Entactiniacae Riedel 1967 5 "Lithocannosphaeropsis" Deflandre 1960 Nomen nudum. Stanoven bez originálního popisu (Deflandre 1960). Emendován v Ormiston & Lane, 1976. Dg.: polygonální síť kortikální sckránky sestává z pětiúhelníků a nepravidelných šestiúhelníků, příležitostně dále rozdělených sekundárními příčkami. Hlavní pentagony mají průměr 60-180 mikrometrů, celá kortikální schránka má průměr od 140 do 600 mikrometrů. Krátké radiální trny vybíhají z nodálních bodů kortikální schránky. Dovnitř vybíhající trny naznačují možnou přítomnost medulární schránky. Pozn.: od Cannosphaera Haeckel 1879 se liší nižší symetrií kortikální schránky. Rozšíření: Montagne Noire (visé); Sycamore (tournai), Mokrá (tournai?). ?Taylori Ormiston & Lane, 1976 (nevyobrazeno) Dg.: kortikální schránka až 600 mikrometrů v průměru sestává z převážně pentagonální síťoviny. Jednotlivé pentagony až 180 mikrometrů v průměru, často podrozdělené sekundární příčkou. Předpokládá se sférická kortikální schránka, i když dosud vůbec nejúplnější jedinec kdy nalezený byl zachován pouze jako hemisféra tvořená sítí pentagonů a nepravidelných hexagonů. Apex jedné předpokládané hemisféry kortikální schránky byl tvořen párem menších pentagonů o průměru asi 100 mikronů, následuje kruh šesti pentagonů o něco větších . Pozn.: pro velmi fragmentární zachování a velkou vzácnost v materiálu z Mokré je zatím přiřazení k Taylori, případně Lithocannosphaeropsis pouze hypotetické. Jedinec nalezený v Mokré se zdá být menší než typická Taylori. Rozšíření: Sycamore (tournai), Mokrá (tournai?). Eukarya > “DHFR-TS fused clade“ Stechmann & Cavalier-Smith 2002 > Bikonta > Rhizaria Cavalier-Smith 2002 > Retaria Cavalier-Smith 2002 > "Radiolaria" Müller 1858 > Polycystina Ehrenberg 1838 > ?Sphaerellaria Haeckel 1881 > Polyentactinioidea Afanaseva 2002 Haplentactiniidae Nazarov 1980 Dg.: hrubě pórovitá až trámčitá stěna kortikální sféry s vnitřní spikulou. ?Sequicollacta obr. 10087-09 Dg.: kortikální schránka je tvořena početnými paprsky spojenými příčnými paprsky do volné sítě přibližně kulového tvaru. Četné vnější trny. Eukarya > “DHFR-TS fused clade“ Stechmann & Cavalier-Smith 2002 > Bikonta > Rhizaria Cavalier-Smith 2002 > Retaria Cavalier-Smith 2002 > "Radiolaria" Müller 1858 > Polycystina Ehrenberg 1838 > Pylomaria Afanaseva 1999 Dg.: Skelet s pylomem. Vnitřní spikula různých tvarů. Pylentonemidae Deflandre 1963 Dg.: Skelet sférický. Stěna sféry pórovitá, nebo spongiózní. Vnitřní spikula 4-7 paprsčitá, její paprsky spojeny s bázemi 4-7 vnějších trnů. Trny trojhranné, či tříčepelovité. Archocyrtinae Kozur & Mostler 1981 Dg.: Jedna sféra. 6 Archocyrtium Deflandre 1972 Dg.: Skelet sestává z cefalonu, apikálních ostnů, thoraxu a tří bazálních ostnů. Cefalon je sféroidální, jeho laminární povrch je proděravěn četnými póry a naspodu nese velký pylom. Cefalické póry jsou lemovány ztluštělým okrajem. Cefalon nese excentricky postavené apikální ostny. Spikula je podle rekonstrukce in Deflandre 1973 čtyřčetná, na rozdíl od jinak shodného Cyrtisphaeractinium, kde je údajně sedmičetná. Thorax (= pseudo-thorax sensu Deflandre) je co do délky velmi proměnlivý a je zakončen třemi bazálními ostny, které z něj vybíhají adapikálně, axiálním směrem pod ostrým úhlem. Pozn.: Deflandre 1973 nově stanovil Cerarchocyrtium, které se má odlišovat od Archocyrtium silněji vyvinutými apikálními trny. Won 1983 jej však považuje za synonymum Archocyrtium v rámci jeho variační šíře. ?Coronaesimile WON 1983 10086-21, 10086-09 Dg.: Cefalon je perforovaný, sféroidální a nese velmi slabě vyvinutý krátký apikální trn. Apikální trn je velmi slabě rýhovaný. Cefalon a thorax jsou zřetelně odděleny zaškrcením. V oblasti tohoto zaškrcení mohou ležet téměř pravidelně rozmístěné póry. Tyto bývají větší než cefalické póry. Thorax je o něco kratší než cefalon. Okraj thoraxu přechází plynule do bazálních ostnů. Okraje thoraxu a bazální trny svírají s osou úhel asi 30 stupňů. Bazální trny jsou zřetelně vyvinuty a dosahují délky thoraxu. Rozšíření: Calle, Gedauer-Konglomerat (tournai-visé), Mokrá (tournai?). Eukarya > “DHFR-TS fused clade“ Stechmann & Cavalier-Smith 2002 > Bikonta > Rhizaria Cavalier-Smith 2002 > Retaria Cavalier-Smith 2002 > "Radiolaria" Müller 1858 > Polycystina Ehrenberg 1838 > Stauraxonaria Afanaseva 2000 Dg.: Monaxonní nebo heteropolárně stauraxonní formy. Vnitřní spikula sestává z plné sféry, nebo paprsku. Skelet zploštělý, vypuklý, nebo paprsčitý. Scharfenbergia Won 1983 10086-21 Dg.: Skelet je triangulární ař triradiátní, spongiózní nebo trámčitý. Uvnitř je sféroidální centrální sféra, z níž vybíhají tři radiální vnitřní ostny, které se mohou distálním směrem ztlušťovat. Pozn.: pro velmi fragmentární zachování (jediné rameno jednoho jedince) nelze zatím s jistotou blíže určit. Na rozdíl od ostatních stauraxonárií indikuje zbytek vnitřní „spikuly“ čtyřramennou schránku. Význam tohoto zjištění nelze zatím zhodnotit, dříve než budou nalezeny další, kompletnější exempláře. Eukarya > “DHFR-TS fused clade“ Stechmann & Cavalier-Smith 2002 > Bikonta > Rhizaria Cavalier-Smith 2002 > Retaria Cavalier-Smith 2002 > "Radiolaria" Müller 1858 > Polycystina Ehrenberg 1838 > Albaillellaria Deflandre 1953 Dg.: Bilaterálně symetrické formy. Vnitřní spikula ze tří paprsků. Albaillelloidea Deflandre 1952 Dg.: Zašpičatěle kónická schránka s aperturou. Vnitřní spikula ze dvou kolumel příčně proťatých paprskem do podoby H. 7 Albaillellidae Deflandre 1953 Dg.: Protáhlá schránka, plná stěna kavey (řidčeji ventrálně pórovitá), příčný paprsek s křídly. Albaillella Deflandre 1952 10086-16, 10087-02 Pozn.: několik drobných fragmentů dosud nalezených v Mokré nelze zatím blíže určit. Není vyloučena ani záměna s Holoeciscus Foreman 1963, zvláště Brevis Cheng 1986. Ceratoikiscidae Holdsworth 1969 Dg.: Vnitřní spikula ze tří paprsků, protínajících se do trojúhelníka. Párová žebra na jednom z paprsků spikuly tvoří kaveu. Pórovité patagium. Ceratoikiscum Deflandre 1953 1 10087-23 Pozn.: jediný fragment, dosud bez popisu a bez systematického určení. 2 10087-07 Pozn.: jediný fragment, dosud bez popisu a bez systematického určení. ?Umbraculum Won 1983 10086-21, 10076-01, 10076-03, 10072-10, 10087-13 Spikulární část b.v a b.t nejsou vyvinuty. Přibližně 6 párů kaveálních žeber tvoří otevřenou kaveu. Spongiózní patagium je vyvinuto na a.t b.t a i.t, takže kostra nabývá poněkud prstencovitého vzhledu. Z tohoto prstence vyčnívají distálně a.a, a.p, i.d a i.v. Pozn.: materiál dosud nalezený v Mokré byl často fragmentární, případně poškozený srážením opálu, takže určení může být pochybné. V budoucnosti bude třeba doložit, že b.v a b.t opravdu chybějí. Rozšíření: Calle, Gedauer-Konglomerat (tournai-visé), Mokrá (tournai?). Eukarya > “DHFR-TS fused clade“ Stechmann & Cavalier-Smith 2002 > Bikonta > Rhizaria Cavalier-Smith 2002 > Retaria Cavalier-Smith 2002 > "Radiolaria" Müller 1858 > Polycystina Ehrenberg 1838 > ?Albaillellaria (Deflandre 1953) inc.sed. 10077-05 Pozn.: jediný fragment, dosud bez popisu a bez systematického určení. Eukarya > “DHFR-TS fused clade“ Stechmann & Cavalier-Smith 2002 > Opisthokonta > Metazoa > Porifera Pozn.: dosud byly nalezeny pouze nehojné kosterní elementy porifer, nejčastěji monaktiny, hexaktiny, pentaktiny a několik různých typů amfidisků. Materiál je vyobrazen, ale prozatím ponechán bez bližšího popisu a systematického zařazení. 8 Silicifikace Přinejmenším část křemičité mikrobioty podlehla rozpouštění pravděpodobně ve velmi rané fázi diageneze, ještě před vysrážením fosfátových nodulí. To je zřejmé ze stavu zachování části křemičitých mirofosílií, které jsou více či méně korodovány. Následně, či současně, došlo k vysrážení části mobilizovaného SiO2 jednak na nebo uvnitř vlastních křemičitých mikrofosílií, jednak zřejmě na rozptýlené organické substanci. Takto vysrážený opál je často zbarven do medově hnědé barvy, pravděpodobně díky příměsi uzavřených organických látek, čímž se odlišuje od čirých bezbarvých, nebo matně mléčně bílých zbytků původních mikrofosílií. Značná část mikrofosílií je těmito pochody znehodnocena, avšak vzácně se díky silicifikaci dochivaly i zbytky původně karbonátové a karbonáto-fosfátobé bioty (Gastropoda, Brachiopoda). Lze předpokládat, že křemičitá mikrobiota byla v obdobném množství (někdy jsou sféry radiolárií ve fyzickém kontaktu) jako ve fosfátových „konzervách“ přítomna i v karbonátových horninách, kde během diageneze podlehla kompletní silicifikaci. Takto mobilizovaný SiO2 se pak mohl vysrážet v příhodných místech uvnitř sekvence karbonátových hornin jako čočkz nebo polohy rohovců. Literatura Afanaseva M S; Vishnevskaya V S 1994 Radiolarian fossils as guides to the history of sedimentation of cherty carbonates. Lithology and Mineral Resources. 28; 5, Pages 415-426. 1994. Aghai Soltani Lilo; Bender Peter; Braun Andreas; Schmidt Effing Reinhard 1996 Oberdevonische Radiolarien aus Kieselgesteinen des Breuschtales (Vallee de la Bruche, Nord Vogesen, Frankreich). Upper Devonian Radiolaria from the silicified rocks of Breuschtales; Bruche Valley, northern Vosges Mountains, France. Jahresberichte und Mitteilungen des Oberrheinischen Geologischen Vereines. 78; Pages 183208. 1996. Aitchison J C 1988 Kinderhookian Radiolaria from the Gundahl Complex, Anaiwan Terrane, New England Orogen, N.S.W., Australia. In: Schmidt Effing R; Braun A (editors) First international conference on Radiolaria (EURORAD V); abstracts. Geologica et Palaeontologica. 22; Pages 178. 1988. Bender Peter; Braun Andreas; Koenigshof Peter 1991 Radiolarien und Conodonten aus unterkarbonischen Kieselkalken und Kieselschiefern des noerdlichen Rheinischen Schiefergebirges. Radiolaria and Conodonta from the Lower Carboniferous of limestone and shale pebbles of northern Rhenish Schiefergebirge. Geologica et Palaeontologica. 25; Pages 87-97. 1991. Blome C.D.; Reed K.M.; Harris A.G. 1998 9 Radiolarian and conodont biostratigraphy of the type section of the Akmalik chert (Mississippian), Brooks Range, Alaska. US Geological Survey Professional Paper. 1998; (1595): 51-69. Braun A 1988 Evolution tendencies and biostratigraphic potential of selected radiolarian taxa from the Lower Carboniferous of Germany. In: Schmidt Effing R; Braun A (editors) First international conference on Radiolaria (EURORAD V); abstracts. Geologica et Palaeontologica. 22; Pages 183. 1988. Braun Andreas 1990 Radiolarien aus dem Unter Karbon Deutschlands. Radiolarians from the Lower Carboniferous of Germany. CFS. Courier Forschungsinstitut Senckenberg. 133; 1990. Braun Andreas 1990 Evolutionary trends and biostratigraphic potential of selected radiolarian taxa from the Early Carboniferous of Germany. In: Blueford Joyce R; Braun Andreas; De Wever Patrick (editors) INTERRAD; first international conference on Radiolaria. Marine Micropaleontology. 15; 3 4, Pages 351-364. 1990. Braun Andreas 1993 Die Anwendung der Radiolarien Biochronologie auf Gesteine des Thueringischen Unterkarbons; Ergebnisse und Moeglichkeiten. The application of radiolarian biochronology to Lower Carboniferous rocks in Thuringia; results and possibilities. Geologisches Jahrbuch Hessen. 121; Pages 11-16. 1993. Braun Andreas; Maass Rudolf; Schmidt Effing Reinhard 1992 Oberdevonische Radiolarien aus dem Breuschtal (Nord Vogesen, Elsass) und ihr regionaler und stratigraphischer Zusammenhang. Upper Devonian radiolarians from the Bruche Valley (northern Vosges, Alsace) and their regional and stratigraphic relationships. Neues Jahrbuch fuer Geologie und Palaeontologie. Abhandlungen. 185; 2, Pages 161- 178. 1992. Braun Andreas; Schmidt Effing Reinhard 1993 Biozonation, diagenesis and evolution of radiolarians in the Lower Carboniferous of Germany. In: Lazarus D B; De Wever P (editors) Interrad VI. Marine Micropaleontology. 21; 4, Pages 369-383. 1993. 10 Cavalier-Smith, T. 2002 The phagotrophic origin of eukaryotes and phylogenetic classification of Protozoa. Int. J. Syst. Evol. Microbiol. , 52: 297-354. Chuvashov Boris I; Amon Edward O 1996 Late Carboniferous Early Permian radiolarians and sedimentary facies of the southern part of Preduralian Foredeep (western slope of the Southern Urals, Russia). In: Repetski John E (editor) Sixth North American paleontological convention; abstracts of papers. Special Publication The Paleontological Society. 8; Pages 73. 1996. Cordey F; De Wever P 1988 Radiolarians from South Canadian Cordillera. In: Schmidt Effing R; Braun A (editors) First international conference on Radiolaria (EURORAD V); abstracts. Geologica et Palaeontologica. 22; Pages 185. 1988. Fang A.; Li J.; Hou Q.; Li H.; Hao J. 2000 The assemblages of the radiolaria fossils found in 'Yisak group' of West Kunlun of Xinjiang, and discussion on its age. Scientia Geologica Sinica. 2000; 35(2): 212 218 Giese M 1988 Lower Carboniferous Radiolaria from Amoenau near Wetter (Rheinisches Schiefergebirge, Germany). In: Schmidt Effing R; Braun A (editors) First international conference on Radiolaria (EURORAD V); abstracts. Geologica et Palaeontologica. 22; Pages 188. 1988. Gourmelon F 1988 Some methods used for the study of Carboniferous Radiolaria from South of France. In: Schmidt Effing R; Braun A (editors) First international conference on Radiolaria (EURORAD V); abstracts. Geologica et Palaeontologica. 22; Pages 189. 1988. Gourmelon F 1988 Discovery of Radiolaria in a Carboniferous nodular bed from the Algerian Sahara. In: Schmidt Effing R; Braun A (editors) First international conference on Radiolaria (EURORAD V); abstracts. Geologica et Palaeontologica. 22; Pages 189. 1988. Jasin Basir; Ali Che Aziz 1997 Significance of Early Carboniferous Radiolaria from Langkap, Negeri Sembilan, Malaysia. In: Teh G H (editor) Papers from Annual geological conference 1997. 11 Buletin Persatuan Geologi Malaysia = Bulletin Geological Society of Malaysia. 41; Pages 109-125. 1997. Keeling, P.J. 2001 Foraminifera and Cercozoa are related in actin phylogeny: two orphans find a home? Mol. Biol. Evol., 18: 1551-1557. Lan C.; Wu J.; Li J.; Yu L.; Li H.; Wang Y. 2002 Discovery of early carboniferous radiolarias in Muztag ophiolitic melange, East Kunlun, Xinjiang. Scientia Geologica Sinica. 2002; 37(1): 104-106 Li Yuejun; Jia Chengzao; Hao Jie; Wang Zhaoming; Zheng Duoming; Peng Gengxin 2000 Radiolarian fauna found from Tieshidas Group in East Kunlun. Chinese Science Bulletin. 45; 10, Pages 943 946. 2000. Lopez-Garcia, P., Rodriguez-Valera, F. and Moreira, D. 2002 Toward the monophyly of Haeckel’s Radiolaria: 18S rRNA environmental data support the sisterhood of Polycystinea and Acantharea. Mol. Biol. Evol., 19: 118-121. Ormiston A R; Lane H R 1976 A unique radiolarian fauna from the Sycamore Limestone (Mississippian) and its biostratigraphic significance. Palaeontographica. Abteilung A: Palaeozoologie Stratigraphie. 154; 4 6, Pages 158 180. 1976. Philippe, H. et al. 2000 Early-branching or fast-evolving eukaryotes? An answer based on slowly evolving positions. Proc. R. Soc. London B 267: 1213-1221. Sashida, K. 1995 Late Carboniferous and early Permian radiolarian biostratigraphy in the chert block embedded in the Jurassic Kawai Formation, Kanto Mountains, central Japan. Annual Report, University of Tsukuba, Institute of Geoscience. 1995. 21/ , 33-40. Sashida K.; Igo H.; Adachi S.; Ueno K.; Nakornsri N.; Sardsud A. 1998 Late paleozoic radiolarian faunas from northern and northeastern Thailand. Science Reports of the University of Tsukuba Institute of Geoscience Section B: Geological Sciences. 1998 MAR 30; 19( ): 1 27. 12 Sashida K.; Nakornsri N.; Ueno K.; Sardsud A. 2000 Carboniferous and Triassic radiolarian faunas from the Saba Yoi area, southernmost part of Peninsular Thailand and their paleogeographic significance. Science Reports of the University of Tsukuba Institute of Geoscience Section B: Geological Sciences. 2000; 21( ): 71-99. Sashida K.; Salyapongse S.; Charusiri P. 2002 Lower Carboniferous radiolarian fauna from the Saba Yoi Kabang Area, southernmost part of peninsular Thailand. Micropaleontology. 2002; 48(SUPPLEMENT 1): 129-143 Schaefer G 1988 Lower Carboniferous Radiolaria from Visbeck (Sauerland, Germany). In: Schmidt Effing R; Braun A (editors) First international conference on Radiolaria (EURORAD V); abstracts. Geologica et Palaeontologica. 22; Pages 208. 1988. Schmidt Effing Reinhard 1988 Eine Radiolarien Fauna des Famenne (Ober Devon) aus dem Frankenwald (Bayern). Famennian (Upper Devonian) radiolarian fauna from the Franconian Forest, Bavaria. Geologica et Palaeontologica. 22; Pages 33-41. 1988. Schwartzapfel Jon A; Holdsworth Brian K 1996 Upper Devonian and Mississippian radiolarian zonation and biostratigraphy of the Woodford, Sycamore, Caney and Goddard formations, Oklahoma. Special Publications Cushman Foundation for Foraminiferal Research. 33; 1996. Siy Suzan E 1994 The Woodford Shale (Upper Devonian Lower Mississippian) and associated phosphate nodules, south central and southeastern Oklahoma. In: Keller David R; Reed Christy L (editors) Paleokarst, karst related diagenesis, reservoir development, and exploration concepts; examples from the Paleozoic section of the southern Mid Continent. SEPM Guidebook. 93 34; Pages 85-98. 1994. Sogin, M.L. 1991 Early evolution and the origin of eukaryotes. Current Opinion in Genetics and Development, 1: 457-463. Spiller, F.C.P. 1996 Late Paleozoic radiolarians from the Bentong Raub suture zone, Peninsular Malaysia. Island Arc. 1996. 5/2, 91 103. Spiller, F. C. P.; Metcalfe, I. 1995 13 Late Palaeozoic radiolarians from the Bentong Raub suture zone, and the Semanggol Formation of Peninsular Malaysia initial results. Journal of Southeast Asian Earth Sciences. 1995. 11(3), pp 217 224. Stechmann A. & Cavalier-Smith T. 2002 Rooting the eukaryote tree by using a derived gene fusion Science, 297: 89-91. Wang Yujing; Kuang Guodun 1993 Early Carboniferous radiolarians from Qinzhou, southeastern Guangxi. Acta Micropalaeontologica Sinica = Weiti Gushengwu Xuebao. 10; 3, Pages 275-287. 1993. Wang Z.; Chen H.; Li J.; Hao J.; Zhao Y.; Han F.; Hao J. 1999 Discovery of radiolarian fossils in the Xixiang group, the southern Qinling, central China, and its implications. Science in China Series D: Earth Sciences. 1999; 42(4): 337 343. Won Moon Zoo 1991 Lower Carboniferous radiolarians from siliceous boulders in western Germany. Gosaengmul Hag hoeji = Journal of the Paleontological Society of Korea. 1; Pages 77- 106. 1991. Won Moon Zoo 1991 Phylogenetic study of some species of genus Albaillela Deflandre 1952 and a radiolarian zonation in the Rheinische Schiefergebirge, West Germany. Gosaengmul Hag hoeji = Journal of the Paleontological Society of Korea. 1; Pages 13- 25. 1991. Won Mun Zu 1998 A Tournaisian (Lower Carboniferous) radiolarian zonation and radiolarians of the A. pseudoparadoxa zone from Oese (Rheinische Schiefergebirge), Germany. Han'gug Ji'gu Gwahag Hoeji = Journal of the Korean Earth Science Society. 19; 2, Pages 216259. 1998. Wu Haoruo; Li Hongsheng 1988 Carboniferous and Permian radiolarians of western Yunnan, SW China. In: Schmidt Effing R; Braun A (editors) First international conference on Radiolaria (EURORAD V); abstracts. Geologica et Palaeontologica. 22; Pages 214-215. 1988. Wu Haoruo,; Xian Xiangyang,; Kuang Guodun 1994 Late Paleozoic radiolarian assemblages of southern Guangxi and its geological significance. Scientia Geologica Sinica. 1994. 29(4), pp 339-345. 14 Yao Akira; Yu Jie; An Tai-xiang 1993 Late Paleozoic radiolarians from the Guizhou and Guangxi areas, China. Journal of Geosciences, Osaka City University. 36; Pages 1-13. 1993. 15 Přílohy 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26
Podobné dokumenty
Krok-4
Chci si k vánoční pohodě zahrát nejenom myslivecké skladby, ale také vánoční koledy. Je to na lesnici a borlici možné? K.Č. Rožnov pod
Radhoštěm
Na lesnici a borlici je možné hrát upravené koledy n...
Results Team detailled
27TH WOMEN'S EUROPEAN CHAMPIONSHIPS ARTISTIC GYMNASTICS
ClermontFerrand (FRA) 3 6 April 2008
RESULTS
Women's Seniors Team Final
SAT 5 APR 2008 14:00
Hygrophila corymbosa
Roste v mělkých a stojatých vodách bohatých na železo.
VZHLED: Lodyhy cca 50 cm vysoké.
VLASTNOSTI: Bujně rostoucí, přizpůsobivá a odolná rostlina, která roste bez problémů i v nově zařízených
akvá...
Imunokompetenční závislost exprese samčích sekundárních
že nad touto prací nebude můj oponent zlostí lámat tužku a případní další zájemci o předkládanou
látku spisek neodloží, aby si namísto něj otevřeli mnohem napínavěji psanou knihu „Jak se
dělá evolu...
Bacopa caroliniana
VZHLED: Na lodyze jsou přisedlé, křižmostojné listy, eliptické, světle zelené, při silném osvětlení se slabě
červenavým nádechem. Při emerzním pěstování má listy masité a lesklé.
VLASTNOSTI: Jedná ...
Hydrophila difformis
dělené. Vzhled je proměnlivý, listy za chladu jen malé, laločnatě zpeřené, při
nedostatku světla jen slabě zpeřené a s dlouhými internodii. Ma uzlinách zakořeňuje.
Kultivary např. „Weissgrün“ s bíl...
Školní vzdělávací program Geodézie - stav
sexuálních vztahů, drogové závislosti a o vlivech nezdravého způsobu života;
má základní vědomosti a dovednosti z oblasti zdravovědy, je si vědom důležitosti udržovat
svou tělesnou zdatnost a upevň...