Tim Lindsey

pod vlajkou konfederace
připravuje HÉVA
Rossington Band skončil
v roce 1987, kdy se Lynyrd
Skynyrd rozhodli k reunionu. Nebyla to škoda, ukončit činnost tak zajímavé
kapely, na jejíž specifické
pojetí jižanského rocku
zatím nikdo nenavázal?
Byla to skvělá kapela a bylo
mi hodně líto být u jejího
konce. Ale to je pryč a já
jsem rád, že mohu být
součástí Molly Hatchet.
Co následovalo
po roce 1987?
Po ukončení aktivit
Rossington Bandu
jsem hrál s několika
různými skupinami.
Rock, blues, country.
Tim Lindsey
Pilíř na pěti strunách
Letos se v Praze už potřetí objeví legendární jižanská kapela
Molly Hatchet. Při pódiových show se vryjí do paměti kreace
Bobbyho Ingrama a Phila McCormacka. Trochu v pozadí,
většinou ve stínu nepřehlédnutelného Dava Hlubeka, dává
zvuku kapely charakteristický drive vysoký muž s bílou hřívou,
charismatický basák Tim Lindsey. Člověk, o kterém se moc
nepíše a jehož fotky neplní stránky časopisů, má přesto za
sebou kariéru úspěšného muzikanta a jeho jméno se proplétá
historií jižanského rocku v první linii.
T
voje hudební začátky jsou spojeny
s ryzím rock’n’
rollem. Hrál jsi
s Jerrym Lee Lewisem, Carlem Perkinsem atd. Většina
tvých kolegů z jihu USA začínala pod vlivem rodiny
a okolí s country music
a bluegrassem. Jak ses
dostal na tuhle parketu?
Pocházím z dvanácti dětí
a vyrůstal jsem obklopený
všemi možnými žánry a vlivy.
92
WWW.ROCKANDPOP.CZ
to jde. Všechny nově vycházející kapely těží ze
starých slavných dob
jižanského rocku.
jsem se vrátil zpět do Jacksonville, abych se stal spoluzakladatelem nové kapely po
boku s Billym Powellem,
Barrym L. Harwoodem
a Derekem Hessem poté,
co se rozpadl Rossington/
Collins Band. Ale to taky
nevyšlo.
Ode všeho kousek. Když jsem
byl ve čtvrté třídě, začal jsem
poslouchat Beatles, a ti mi
všechno změnili. Každý den,
na závěrečnou čtvrthodinu,
nás učitelka nechala hrát na
baseballové pálky coby kytary
a pravítka jsme používali jako
paličky. Tak jsme si představovali, že hrajeme v kapele.
Už tenkrát mně bylo jasné,
čím chci být, až vyrostu. Za
to vám děkuji, paní Delaney.
Samozřejmě jsme jí všichni
říkali paní Baloney kvůli její
rozložité postavě. Trochu
tušila, jak to bylo pro mě inspirující. Maličkosti pro mě
znamenají hodně. Třeba si
pamatuju na fotku z první
třídy, kdy sedíme vedle sebe
s Randallem Hallem. Není
to skvělé?
Máš hudební vzdělání, jako
měl třeba Leon Wilkeson,
nebo jsi ryzí samouk?
Chodil jsem do hudebky, ale
nedokázal jsem přečíst ani
notu. Už od čtrnácti jsem hrál
v kapele, a tak si myslím, že
mě do hudebky vzali spíš se
soucitu díky mému hudebnímu talentu. V sedmé třídě
jsem změnil školu a začal
jsem hrát s Davem Hlubekem. Hráli jsme na soutěži
talentů, ale s naší trochu tvrdší předělávkou Words od Bee
Gees jsme neuspěli.
Existuje jen málo dostupných informací o tvém hudebním působení před rokem 1985, kdy jsi nastoupil
do Rossington Bandu. Kde
všude jsi hrál?
Když postupující
nemoc bránila
Leonovi v dalším
vystupování,
zastoupil jsi ho
v rámci šňůry Lynyrd Skynyrd The Last Rebel Tour
a odehrál jsi s nimi mnoho
koncertů. Proč jsi v Lynyrd
Skynyrd nezůstal?
Leon se částečně zotavil a po
pauze vrátil do kapely zpět,
tak jsem zase odešel.
Molly Hatchet 20111, Tim zcela vpravo
věcí, ale chyběl ten pravý
muzikantský zápal, aby to
šlo od srdce.
Artimus čas od času vystupuje s Edem Kingem
jako Saturday Night Special Band. Na vystoupení
se objevovali i další souputníci z období Skynyrd
jako třeba JoJo. Nabízeli
ti někdy účast na těchto
vystoupeních?
Ne. Nikdy mě neoslovili.
V roce 2003 jsi nahradil
Andy McKinneyho v Molly
Hatchet. Byla to náhoda?
Komunita drží
pospolu
Po tomto turné ses v druhé
polovině 90. let objevoval
s Artimus Pyle Bandem po
boku dalších odpadlíků od
Skynyrd: Pyla, Mika Estese
a Randyho Halla. Chtěli jste
se stát regulérní kapelou
Vlajka konfederace představuje
hrdost, která se proplétá
celou historií a neměla by být
nikdy zneužita.
Žil jsem v Atlantě, kde jsem
hrál se skupinou Southeast
Mama’s Country Showcase.
Hrálo se na večírcích pro
městské kovboje. To trvalo
pět let, týden co týden. Pak
s vlastní tvorbou, nebo bylo
záměrem vystupovat jen
občasně v podstatě jako
„tribute band“?
Určitá naděje tady byla. Měli
jsme pár výborných vlastních
Lynyrd Skynyrd před
časem vydali prohlášení,
že nebudou nadále používat na koncertech vlajku konfederace z důvodu
jejího zneužívání extremistickými organizacemi.
Jaký je tvůj pohled na
tento problém?
Vlajka konfederace představuje hrdost, která se
proplétá celou historií
a neměla by být nikdy
zneužita. Nebudu to dále
rozebírat, protože je těžké
vysvětlit tento problém
lidem, kteří nežijí na jihu
a nevnímají to svým srdcem. Asi by to nepochopili.
FOTO: michal straka
Náhoda to tedy určitě nebyla. Už rok před mým
nástupem si se mnou
Bobby dohodl pár schůzek a probírali jsme to.
V lednu jsi vystoupil na
benefici Rocca Marshalla
s dalšími ostřílenými spoluhráči, jako jsou Randy
Hall, Derek Hess, Steve
Wheeler... Jsou pro tebe
takovéto jednorázové
akce časté?
Jsme spolu hodně spjati
a snažíme se v rámci celé
naší komunity navzájem
si vypomáhat.
V Praze to
máme rádi
Od mládí jsi psal vlastní
skladby. Jako autor jsi
se projevoval i u Garyho
Rossingtona. V rámci
Molly Hatchet moc prostoru asi není. Nepřemýšlel jsi o natočení vlastní
autorské desky?
O vydání svých věcí jsem
už přemýšlel a doufám,
že to jednou vyjde.
Jaký je tvůr názor na
mladou floridskou, resp.
jižanskou scénu? Nesetkávám se z žádnou průlomovou kapelou, jak
tomu bylo v sedmdesátých letech. Možná snad
jen Blackberry Smoke
jsou výjimkou.
Souhlasím, Blackberry
Smoke jsou skvělí a mají
širokou základnu následovníků. Jižanský rock má
svoji specifickou fanouškovskou základnu a my
muzikanti se snažíme dělat svou práci, jak nejlépe
Při vašem minulém koncertu v Praze jsme byli
trochu zaskočeni náhlým
onemocněním Shawna
Beamera a jeho nahrazením Scottem Craigem.
Tentokrát s vámi přijede?
Zatím stále jezdíme se
Scottem. Shawn je pořád
v rekonvalescenci, ale je
na dobré cestě k úplnému
uzdravení.
Jaké dojmy máš ze dvou
minulých vystoupení
u nás?
Hrajeme v Praze rádi. Při
obou koncertech byl nacpaný sál a moc nás to
těší. Máme radost, že
k vám můžeme přivézt
jižanský rock.
DISKOGRAFIE
The Rossington
Band
Love Your Man (1988)
Returned To The
Scene Of The Crime
(1986)
Artimus Pyle
Live From Planet
Earth (2000)
Artimus Venomus
(2007)
Molly Hatchet
Warriors Of The
Rainbow Bridge
(2005)
Live In Hamburg
(2006)
Southern Rock
Masters (2008)
Justice (2010)
Regrinding The Axes
(2012)
co s e ještě
d ě je na ji h u
Letošní rok přinesl obrovské zemětřesení
ve skupině Blackfoot. Sestava
se kompletně inovovala a nyní ji tvoříi Sean
Chambers (g), Tim Rossi (g), Brian Carpenter (bg), Michael Cannizzaro (dr). Pod produkčním vedením Rickeyho Medlocka, který
také skládá většinu nového materiálu, se
kapela vrací k soundu Blackfoot z počátku
80. let. Zatím je na stránkách k dispozici
pilotní singl Whiskey Train. Členové Blackfoot, které známe z loňského pražského
koncertu (Walker, Hargrett, Estes a Pietro),
si vytvořili vlastní nový soubor pod názvem
Fired Guns.
&
Randy Owen byl letos v říjnu poctěn
udělěním ceny Dalea Franklina za příkladné
humanitární úsilí v rámci své
hudební dráhy. Cenu
přebral společně
s Charliem Danielsem.
Randyho hudební
aktivity jdou ruku
v ruce s kapelou
Alabama, která působí jako zástupce
první linie amerického
jihu po celých státech.
Alabama byla v roce
2005 uvedena do Rock’n’
rollové síně slávy a má na svém kontě nespočet žebříčkových hitů. Nechybí jí ani hvězda
na hollywoodském chodníku slávy. Za dobu
své kariéry získala neskutečných 21 zlatých,
platinových a multiplatinových desek. Prestižní humanitární ocenění převzal Randy Owen
dva měsíce před svými šedesátými třetími
narozeninami.
&
Dickey Betts, jedna z nejvýraznějších kytarových osobností, oslaví 12. prosince
devětašedesáté narozeniny. V široké povědomí vešel jako kytarista The
Allman Brothers Bandu,
kde v roce 1972 zaujal
místo po tragicky
zesnulém Duaneovi
Allmanovi. Mezi jeho
nejrvětší hity patří instrumentálka Jessica,
za kterou obdržel
v roce 1996 Grammy,
a píseň Ramblin’ Man.
Obě vyšly na desce
Brothers And Sisters
(1973). Po odchodu od Allmanů jeho místo
zaujal Warren Haynes, se kterým Betts hrál
ve své vlastní kapele Dickey Betts Band.
Všechny jeho projekty byly úzce spjaty
s Allman Brothers Bandem a personálně
se navzájem prolínaly.